Strana I
RERUM FONTES B OHEMICARUM. TOM. V. PRZIBICONIS DE RADENIN DICTI PULKAVÆ CHRONICON BOHEMIÆ. — LAURENTII DE BRZEZOWA HISTORIA HUSSITICA. — EXCERPTA EX HISTORIA LAURENTII DE BRZEZOWA. — LAURENTII DE BRZEZOWA CARMEN DE VICTORIA BOHEMORUM APUD DOMAZLITZ. — CHRONICON UNIVERSI- TATIS PRAGENSIS. — CHRONICON BARTOSSEK DE DRAHONICZ. — ADDITAMENTUM AD CHRO- NICON BARTOSSEK DE DRAHONICZ. PRAMENY DEIN ČESKÝCH, VYDÁVANÉ Z NADÁNÍ J ALACKÉHO PŘčí „SPOLKU HISTORICKÉHO V PRAZE“ PORÁDÁNÍM JOSEFA EMLERA. DII. V PRIBIKA Z RADENÍNA RECENEHO PULKAVY KRONIKÁ CESKA. VYDALI JOSEF EMLER A JAN GEBAUER. KRONIKA VAVRINCE Z BREZOVÉ. — VÝTAH Z KRONIKY VAVRINCE Z BREZOVE. — VAVRINCE Z. BREZOVE PÍSEN O VITEZSTVÍ U DOMAŽLIC. — TAK ZVANÁ KRONIKA UNIVERSITY PRAZSKÉ. — KRONIKA BARTOSKA — PRÍDAVEK KRONIKY BARTOSKA Z DRAHONIC. Z DRAHONIC. VYDAL JAROSLAV GOLL. u V PRAZE 1893. NÁKLADEM NADÁNÍ FRANTIŠKA PALACKEHO. V KOMISSÍ KNIHKUPECTVÍ EDV. VALEČKY.

Strana II

Strana III
ÚVOD I. Pulkavova kronika česká. Nikdy nekvetlo dějepisectví české v dobách předhusitských tak jako za času císaře Karla IV, který sám jsa dějepiscem dějepravu všemožně podporoval. Jeho době náležejí kronika Františka Pražského, kronika Jana z Marignoly, neznámá kronika jakéhosi notáře Oty, kronika Neplacha, opata opatovického, kronika Beneše Krabice z Weitmile a kronika Přibislava čili Přibíka z Radenína ře- čeného Pulkava. Mimo to sepsal Karel IV sám osudy svého mládí, stručnou legendu o sv. Václavu a byl původcem „Řádu korunování krále Českého“. Všecky práce tuto vytknuté jsou vesměs v jakémsi spojení s osobou tohoto výtečného panovníka: bylyť mu buď věnovány anebo z podnětu, ano i po- mocí jeho sepsány. K poslednějším náleží kronika česká Přibíka Pulkavy, která sepsána jsouc za času Karla IV dlouho byla pokládána za přední příruční složení dějepisu českého od nejstarší doby až na tehdejší časy. Kdo spisovatelem kroniky té byl, o tom zachovaly se nám zprávy v některých rukopisech jejích; ale ty se mezi sebou různí. Nejstarší z nich jest v čele kroniky té první recense rukopisu universitní knihovny vratislavské I. F. 108 a zní: „Incipit cronica serenissimi principis Karoli, regis Boemorum et imperatoris Romanorum et semper Augusti, quam ipse composuit et diligenter compilavit.“ Od ní liší se však zpráva latinského rukopisu pražské knihovny universitní (I. D. 10), který psán byl v druhé polovici patnáctého století, kde zakončení kroniky naší takto se děje: „Explicit chronica Boemorum, quam de anno Domini MCCCLXXIIII° ad mandatum serenissimi ac invictissimi principis et domini, dom. Karoli IV divina favente clemencia Romanorum impera- toris ac Boemie regis Przibico de Tradenina, arcium liberalium doctor congregavit ac composuit ab origine terre Boemie, omnium ducum et regum, qui suis temporibus ipsam gubernaverunt et in ea regnaverunt, ex omnibus chronicis omnium monasteriorum et quorundam baronum, ubicum- que potuit conquirere. Scitoque tamen istud“ atd., jako na str. 207 našeho vydání jest položeno. Z ostatních latinských rukopisů nám nyní známých a též i německých nemá žádný nějaké zprávy, jež by se spisovatele kroniky naší týkala. V rukopisech českých, a to téměř ve všech, potkáváme se však hned na počátku kroniky s následujícími poznamenáními, která v rozličných exemplářích jen stilisticky málo od sebe se liší: „Tato kronika jest od počátku České země i o všech kniežatech i králích, ježto sú (ji) spravovali svými časy; a takž pak k přikázání slavného Karla IV, ciesaře I*

Strana IV
IV ÚVOD. římského, ze všech kronik všech klášteróv, ježto shledány mohly býti, skrze Přibíka, syna Dlu- hojova z Tradenína, mistra školnieho od sv. Jiljie, řečeného Pulkava, v český hlahol z latinského, jakž nejlépe mohlo býti, jest přeložena. Item jest znamenati, že všecky věci básnivé a nepravé jsú opuštěny a což pravého a jistého jest položeno; neb ty všecky věci řečený ciesař s velikú pilností v latinskú velmi krásnú řeč shromážditi kázal. Toto poznamenání čili spíše tento úvod do českých textů naší kroniky založen jest nepopí- ratelně na latinské zprávě na konci první knihy druhé recense Pulkavovy kroniky položené, jak jsme znění její z rukopisu univ. knihovny Pražské výše uvedli, od níž se však hlavně rozeznává tím, že Přibíka Pulkavu jmenuje jen překladatelem českého textu z latinského, jehož spisovatelem byl by tedy někdo jiný. Ze tří zpráv tuto položených lze dovoditi, že buď byl císař Karel IV sám spisovatelem latinského textu kroniky, dosud Pulkavovi připisované, aneb že přikázal Přibíkovi Pul- kavovi z kronik prý všech klášterů a i pánův, jež byl sám viděl a co nejpilněji pročetl, sestaviti kroniku jednu pravdivou, což tento i r. 1374 vykonal, aneb konečně, jak české texty vypravují, kázal ji někomu latinsky sestaviti, a Přibík Pulkava že ji na jazyk český přeložil. Zprávu rukopisu universitní knihovny vratislavské možno si tak vyložiti, že pisatel její, znaje účastenství císaře Karla IV při sestavování kroniky naší, jehož se jak latinský rukopis universitní knihovny pražské (I, D, 10) tak i rukopisy české tak určitě dotýkají, pokládal Karla IV nejen za původce, nýbrž i za spisovatele jejího. Nesnáz vzcházející z toho, že rukopisové čeští Přibíka Pul- kavu jmenují jen překladatelem naší kroniky, kdežto latinský rukopis pražské university (I, D, 10) jmenuje jej spisovatelem, chce Palacký ve výtečném svém pojednání o Přibíkovi Pulkavovi z Ra- denína a jeho kronice české tím odstraniti, že má za to, že Pulkava byl i spisovatelem i překla- datelem jejím, proti čemuž mluví jen ta okolnost, že by v případě takovém český překlad nebyl snad vypadl místy tak otrocky. Nelze sice pochybovati o tom, že latinský text jest původní, avšak těžko si mysliti, že by skladatel nějakého díla vlastní práci svou na jazyk svůj mateřský, tedy vlastní, tak nedostatečně, místy i bez řádného smyslu převedl. Zůstává tedy neshoda, že rukopis universitní knihovny pražské I, D, 10 má Přibíka Pulkavu za spisovatele latinského textu, rukopisové čeští pak jen za pouhého překladatele do češtiny, na ten čas dle mínění mého neuklizena. Také ještě některé jiné věci v těchto svědectvích výše položených vytýká Palacký vším prá- vem za nepřípadné; tak zvláště jméno z Tradenína, jež chce míti čteno z „Radenína“ nebo z „Hra- denína“, a jméno Dluhoj místo „Dluhovoj“ a titul „artium liberalium doctor“ má Palacký, poně- vadž neobvyklý, také za nesprávný. Nyní nelze pochybovati o tom, že kronika v našich svědectvích Přibíkovi Pulkavovi připiso- vaná složena býti mohla od osoby téhož jména, a to za účastenství císaře Karla IV sama. Když však Palacký r. 1829 ve znamenitém spisu svém „Würdigung der alten böhm. Geschichtschreiber o kronice Pulkavově pojednával, byly zprávy o osobnosti spisovatele kroniky té velmi nedostatečné i nespolehlivé, i samo jméno, jak praví, nebylo zjištěno. Od té doby podařilo se však jemu a zvláště prof. Tomkovi dodělati se v příčině té zpráv určitých a spolehlivých, které shrnouti se dají stručně v tom, že Přibík nebo Přibislav Pulkava byl školním mistrem čili rektorem školy u kollegiatního kostela sv. Jiljí v Praze r. 1373—1378, že posledního léta stal se farářem v Chudenicích a že r. 1380 v hodnosti této zemřel; neboť v září tohoto léta ustanovuje se k faře té farář jiný a připomíná se zřejmě, že to bylo po smrti Přibíka (post mortem b. memorie Przibikonis). Palacký také vyslovuje

Strana V
ÚVOD. V a odůvodňuje domněnku, že Přibík Pulkava ani knězem nebyl, ale laikem a světským učeným, jakých za jeho času ještě málo bylo, a že náležeje k učenému stavu vynikal způsobilostí svou ku pracem učeným, a tudy že asi na sebe obrátil pozornost i samého císaře Karla IV. O účastenství císaře Karla IV při spisování kroniky Pulkavovy pojednal Palacký obšírněji již r. 1829 1) a opět r. 18692), i nemíníme se tedy tím zabývati, i přistoupíme hned k stručnému uvážení díla samého, které zajímavo jest i tou okolností, že se nám zachovalo v jazyku latinském, českém a německém. Abychom všecka udání o spisovateli kroniky Pulkavovy a o době, kdy se složení její stalo, probrali, zbývá nám jen ještě zjistiti, že se to stalo skutečně buď r. 1374, jak rukopis knihovny university pražské poznamenal, anebo aspoň brzy potom. Že aspoň recense druhá až čtvrtá čili druhá v širším slova smyslu kroniky Pulkavovy dříve sepsány nebyly nežli r. 1374, potvrzuje se těmito okolnostmi. Pulkava mluvě při r. 1297 o smrti Jitky (Guty), manželky krále Václava II, při- pomíná zároveň přenesení jejích ostatků do kaple ss. Šimona a Judy v novém kůru kostela Praž- ského, které se stalo v prosinci r. 1373 od Beneše z Weitmile, a čině při roce 1222 zmínku o biskupovi Ondřejovi v Italii zemřelém poznamenává, že hlava jeho ve zdi kaply sv. Václava ulo- žena byla nad oltářem sv. Kříže, kde jest zlatý kříž namalován, což se stalo dle Beneše z Weit- mile teprve r. 1374, tuším asi v měsíci červenci. A poněvadž v druhé knize kroniky Pulkavovy o Karlovi IV mluví se co o žijícím, možno složení kroniky té položiti, aspoň v řečených recensích jejích, do r. 1374, čímž ovšem není vyloučeno, že se od skladatele tu i tam změny i později státi mohly. Co do obsahu počíná se kronika Pulkavova hned od rozejití se lidstva při stavění věže babylonské. Čině zmínku o rozejití tom, dotýká se několika slovy jedné z 72 větví, na něž prý se lidstvo rozdělilo, totiž Slovanů, a o jejich stěhování se a usazení jedné části jich v Čechách. Odtud pak zabývá se až do konce svého díla, do roku 1330, vypravováním osudů jejich, především však osudů a skutků panovníků jejich, tak že se vším právem dle Meinerta s Palackým říci může, že vypravování to jest vlastně kronika českých panovníků „gesta principum Bohemiae“, k čemuž jen málo zpráv, jiných věcí se týkajících, bylo přibráno. V druhé recensi vyniká tato okolnost ještě větší měrou nežli v recensi první. Kronika Pulkavova jest jen sestavení zpráv z kronik jiných v chrono- logickém postupu beze všeho seřadění dle jiných hledišť, tak že, jak Palacký trefně praví, mohla by sloužiti za vzor tak zvané historické objektivnosti, kdyby nebyla Pulkavova latina tak bar- barská a kdyby on vůbec byl míval jen zdání o povolání a umění historika. Pulkavova kronika má v první recensi za základ kroniku Kosmovu, staré legendy o českých svatých, tak zvané prodloužitele neb pokračovatele kroniky Kosmovy v té způsobě, jak v rukopisech svatovítském, musejním pražském a donaueschingském přicházejí, listiny archivu korunního, jež mu patrně poskytl císař Karel IV, kroniku Dalimilovu, kroniku Petra opata Zbraslavského, Fran- tiška Pražského, Beneše z Weitmile, nějaký brevíř kostela Pražského 3) a některé zprávy zvláštní 1) Würdigung der alten böhm. Geschichtschreiber str. 176—178. 2) Sitzungsber. der k. böhm. Gesellschaft der Wissenschaften in Prag. Jahrgang 1869, str. 39—50; Rad- hošt II, str. 476. 3) Viz zprávu k r. 1112 na str. 73 našeho vydání, která však k r. 1212 náleží, tak že u Pulkavy dvakráte přichází.

Strana VI
VI ÚVOD. původu dosud neznámého, týkající se na př. Velkomoravské říše a hlavně posledních let věku XII a počátku století XIII. V recensi druhé přibyly k tomu ještě kronika Vincenciova a Jarlochova. Jak Pulkava pramenů svých užil, o tom pojednal Palacký ve spisu svém „Würdigung der alten böhm. Geschichtschreiber“ na str. 189—192. K omylům a nedopatřením dosti četným a tu vytknutým dalo by se jich ještě celá řada přičiniti; mají větším dílem základ svůj ve snaze, aby se vypravování dle možnosti zkrátilo. Avšak jsou někde i jména pochybena a mimo to dopouštěl se Pulkava chyb i tím, že události rozličné za jednu pokládal a je spojoval, jako na př. v první recensi vpád Kumanů do Moravy r. 1253 se vpádem Tatarů, které teprv z Moravy do Slezska vpadnouti nechává, místo jak se věc obráceně zběhla. V druhé recensi zase bitvu u Lávy stáhl v jedno s bitvou na Moravském poli roku 1260 bojovanou. S takovými a podobnými poklesky potkáváme se v kronice Pulkavově častěji; i musíme říci, že kronika ta jest historický pramen dosti pochybné ceny. Kronika Pulkavova zachovala se nám v jazyku latinském, českém a německém a prvnější text v několika recensích. O rozličných recensích kroniky té mluvil nejdříve Palacký, a sice již ve svém proslulém spisu „Würdigung der alten böhm. Geschichtschreiber“, rozeznávaje tu sepsání starší a pozdější, čili recensi první a druhou; český text měl tenkráte (r. 1829) za překlad recense druhé. Recensí první byl mu text Pulkavy, jak jej u Menkena 4) a Ludewiga 5) před sebou máme, který se v několika rukopisech zachoval a jejž Dobner měl za výtah recense druhé. Druhou recensí byl Palackému text Pulkavův, jak se v rukopisu universitní knihovní I, D, 10 nalézá a od Gelasia Dobnera ve třetím dílu publikace jeho „Monumenta hist. Bohemiae“ (str. 63—290) byl vydán. Když Palacký po čtyřiceti letech (1869) opět pojednával o naší kronice, podržel recensi první a druhou latinskou, a český překlad měl jaksi za recensi třetí a překlad německý za recensi čtvrtou. Dle látky, kterou tenkráte Palacký měl před sebou, bylo rozdělení jeho co do textů latinských zcela případné, nyní však, když nám nové rukopisy latinského textu přibyly, dlužno rozdělení toto poněkud poproměniti. Přibylými texty dá se totiž nyní postupný vývin proměn textu kroniky té zcela určitě vytknouti. Císař Karel IV chtěl míti stručnější, možno snad říci příruční knihu dějepisu českého od nejstarších dob až na své časy. K tomu konci sebral kroniky v rozličných klášteřích i u panstva, jichž se jen mohl dopíditi, prohledl a pročetl je prý co nejpilněji a rozkázal z nich, ať to bylo již Přibíkovi Pulkavovi anebo jinému, kroniku jednu pravdivou a jistou složiti a v jeden svazek uvésti, a vypustiti prý vše, co básnivé a nepravé bylo. Jakých pramenů a jak při tom použito bylo, vytkli jsme již výše. Celé dílo mělo míti jeden svazek a mělo jíti zajisté až na časy Karla IV, avšak zatím bylo sestaveno do r. 1330, do smrti královny Elišky, posledního potomka rodu Přemyslova. Poněvadž dílo pojaté takto činiti mělo jediný celek, rozděleno bylo na kapitoly, které v jednom šly až do r. 1330. V té způsobě dáno bylo dílo to 1 u veřejnost, jak o tom svědectví dává více rukopisů až dosud zachovaných. 6) 4) Scriptores rer. Germanic, praecipue Saxon. III, 1617 sq. 5) Reliquiae manuser. IX, p. 128 sq. 6) Dobner a v nejnovější době Lorenz (Deutschlands Geschichtsquellen oc 1, 312) znají jen jednu recensi kroniky té, prvnější má recensi první jen za výtah (epitome) z recense druhé (případně třetí); ale tím ona naprosto není. Jsoutě v recensi první zprávy, které v recensi druhé nejsou a zase naopak. Stalo se tedy každé spracování za zvláštních okolností samostatně a ovšem s odchylkami v druhé polovici velmi značnými. Důvod k tomu here se ze

Strana VII
ÚVOD. VII Císaři Karlovi IV dostala se do rukou později kronika Vincenciova a Jarlochova, a poněvadž právě v té době, o které kroniky tyto jednají, dílo k jeho rozkazu a za jeho spolupůsobení sestavené nejvíce potřebovalo doplnění, přistoupeno bylo k přepracování jeho na základě letopisu Vincenciova a Jarlochova. Při tom zůstala dosavadní kronika Pulkavova až na malé odchylky a vypuštění ně- kterých zpráv (na př. legendy o sv. Vojtěchu) téměř nezměněna, tak že až do r. 1142, čili až pokud šel první pokračovatel kroniky Kosmovy, při našem vydání mohlo se podáním toliko jednoho textu a připojením příslušných variantů učiniti za dost oběma recensím. Ale odtud se obě recense liší. V druhé recensi vzaty byly totiž po roce 1142 za základ vypravování kroniky Vincenciova a Jar- lochova, a to od r. 1142—1198, a v pozdějších dobách, kde opět oběma recensím prameny byly stejné, jest vypravování v recensi druhé obšírnější nežli v recensi první. V přepracování tomto čili v recensi druhé přiléhá po r. 1198 vypravování ku pramenům svým mnohem více, ano často skoro doslovně, kdežto recense první jest stručnější, jen jako by činila rámec státních listin tu polo- žených. Recense první pro tu dobu zprávy své tak podává, že asi jako u Dalimila nemají valné ceny co pramen, kdežto zpráv recense druhé, kdybychom neměli původních pramenů, z nichž od Pulkavy čerpáno, do jisté míry přece by se užiti mohlo. Při tomto přepracování prvního složení kroniky Pulkavovy staly se také i některé změny zevnější. Původní složení kroniky Pulkavovy činilo jen jedinou knihu; jdouť čísla kapitol od po- čátku až do konce v jednom. Při přepracování první recense rozdělen byl spis na dvě knihy, z nichž první vyměřena byla doba do vymření Přemyslovců, vlastně do smrti římského krále Albrechta I., které se brzy potom událo, a od skladatele kroniky bylo považováno za vyplnění toho, co prý od Přemysla oráče bylo předpověděno, že totiž když mužský rod jeho pohyne, vnuk pomstí děda. Jen až sem, tedy do konce první knihy stalo se také přepracování první recense kroniky Pulkavovy, k přepracování dalšího textu tohoto díla nepřišlo. A proto se také nalezlo více rukopisů kroniky Pulkavovy, které jen do vymření Přemyslovců jdou a recensi druhou její představují. Jest to rukopis nyní kapitoly krakovské, druhdy pulawský, bez Brandenburgik, rukopis mnichovský lat. 476 a takový byl i rukopis, jenž vzat byl za základ kroniky Mikuláše Čecha asi r. 1434 sesta- vené. Z kroniky Pulkavovy takto upravené spořízeny byly oba její překlady německé, vratislavský i mnichovský, s kterýmžto pesledním jest i stejný zlomek wolfenbüttelský. Kroniku Pulkavovu v této spůsobě nazvati dlužno druhou recensí její. Později dal císař Karel IV nabyv Braniborska k druhé recensi kroniky Pulkavovy připojiti kroniku této země dle chronologického postupu let, a v této formě můžeme ji poznamenati co třetí recensi. Zachovala se nám ve zmíněném již rukopisu nyní kapitoly krakovské, kdež jsou k recensi druhé tak zvaná Brandenburgica po straně v rukopisu tom skoro současně připsaná. Konečně byla tato Brandenburgica do textu vtažena a z první recense připojeno to, co v ní od r. 1307 do roku znění správy k r. 1323, kde se vypravuje o přeměnění jména králevice Václava na jméno Karel a kde v druhé recensi čteme: Unde idem Venceslaus fuit et est usque nunc Karolus nominatus, což ukazuje k tomu, že když zpráva tato byla psána, Karel IV ještě žil, což i s tím se snáší, když se čte, že kronika Pulkavova byla sepsána r. 1374. V ruko- pisech první recense praví se „fuit usque eius obitum Karolus nominatus,“ z čehož by šlo, že by první recense textu psána byla teprv po smrti Karlově, tedy pozdější že jest, tedy že by recense, již Palacký první nazval, pozdější byla nežli již druhou nazval. Ale to dá se i tak vyložiti, že některý přepisovatel textu první recense kroniky Pulkavovy po smrti Karlově proměnu onu způsobil, jak se i často podobné změny textu toho rázu vyskytují, a potom přešla ta změna i do jiných rukopisů téže recense.

Strana VIII
VIII ÚVOD. 1330 následovalo, a od nás knihou druhou bylo nazváno, avšak v žádném rukopisu latinském nebo některém překladu českém není tato část kroniky Pulkavovy jako druhá kniha zvláště poznamenána. Recensi druhou v užším slova smyslu, třetí a čtvrtou mohli bychom také nazvati recensí druhou v širším smyslu. Mimo tyto čtyry recense latinského textu kroniky Pulkavovy máme ještě jedno dílo sem náležející, kteréž se může míti za práci samostatnou, jejíž základem sice jest kronika Pulkavova v doslovném znění druhé recense v užším slova smyslu, ale s mnohými přídavky z jiných kronik, ano i s přidáním některých listin. Jest to zvláštní dílo pro Jana markraběte mantovanského od nějakého minority Mikuláše složené, který v Čechách se narodil, na Moravě byl odchován a na- potom v Norimberce v klášteře minoritů byl živ. Práce tohoto muže jest Pulkavova kronika recense druhé, tedy beze zpráv přijatých z kroniky braniborské a dle psaní vlastních jmen a všelijakých drobností v ní se vyskytujících jest nejpří- buznější Pulkavovu textu rukopisu pulawského čili krakovského kapitulního, ale s četnými přídavky a menšími proměnami, tak že i za dílo nové považována býti může. Tyto přídavky jsou jednak zprávy o událostech mimočeských, avšak též i některé přídavky ke kronice Pulkavově samé a proměny v ní, ovšem menší a nepodstatné. Podivuhodno jest, jak mnohých pomůcek Mikuláš Čech čili Minorita při práci své měl po ruce. Dá se ukázati, že do kroniky Pulkavovy přibral zprávy z kroniky Widukindovy, z letopisů hildesheimských a jich pokračování, z letopisů Heřmana Chromého, letopisů Ekkhartových, z Otova života sv. Wolfganga, z Křišťanova života sv. Lidmily a sv. Václava, z Gumpoldovy legendy o sv. Václavu, z legendy o sv. Vojtěchu Jana Canaparia, z letopisce Saského (Annalista Saxo), z Adalbertova života císaře Jindřicha II, z krátké historie knížat durynských, z letopisů melických, erfurtských. Heřmana Altaichského, z letopisů salcpurských, řezenských, z kronik Siegbertovy, Oty biskupa Frisinského, urspergenské, legendy blahoslavené Anežky a jiných. Mikuláš Čech také přímo užil kroniky Kosmovy, což viděti z poznámky u monogramu listiny Jindřicha IV z r. 1086, který v jiných rukopisech Pulkavovy kroniky nepřichází, ale tu položen jest s přípisem: „quod signum Cosmas decanus vidit ipsum cesarem suis manibus annotantem in privilegio Pragensis episcopatus“. Mikuláš Čech měl dále před sebou nějaká „Gesta Moravorum“ nyní neznámá, a i tak zvanou Markovu obrázkovou kroniku uherskou. Když totiž nesprávně Pulkava vypravuje o příbu- zenstvu krále Václava III s vymřelým rodem Arpadovců, poznamenává Mikuláš Čech: Hec asserit cronica Bohemie, sed tu dic cum cronica Ungarie... a při srovnání té zprávy s Markovou obráz- kovou kronikou uherskou viděti, že tuto kroniku míní Mikuláš Čech a jmenuje kronikou uherskou. Velezajímavou vložkou do kroniky té jsou listy týkající se sporu mezi králem Přemyslem Otakarem I a biskupem Ondřejem. Bylo by velmi zajímavo věděti, odkud je vzal. Některé z nich přišly ve známost naší teprv badáním Palackého v regestech vatikanských, jiné ani tam se neza- chovaly a jedině, pokud nám známo, v tomto přídavku minority Mikuláše Čecha. Použitím jich bylo Dudíkovi možno při tu v dějinách Moravy řádněji objasniti, než se to před ním stalo. 7) Ve vydání našem položil jsem zprávy od Mikuláše Čecha do kroniky Pulkavovy od jinud pojaté nad čáru pod text kroniky této. 7) Listy ty viz na str. 126—132 našeho vydání pod čárou.

Strana IX
ÚVOD. IX — Druhou knihou kroniky Pulkavovy nazvali jsme ve vydání našem — snad bez příčiny zprávy začínající se povoláním Jindřicha Korutanského za krále českého a jdoucí až do smrti krá- lovny Elišky, poslední Přemyslovny. Jest to jen jakýsi material, který ani co takový nebyl ukončen a kromě genealogických zpráv k rodině královské se táhnoucích vzat jest zvláště z kroniky zbra- slavské a z archivu královského. odkud podává četné listiny hlavně Slezska se týkající. Z tohoto materialu dovídáme se též, že kronika Pulkavova měla jíti aspoň až přes dobu, kdy Jan, bratr Karla IV. stal se markrabím moravským, tedy aspoň do roku 1350, jak jde ze zprávy při roku 1322 položené, kde se mluví o narození tohoto Jana a při tom přidává: „qui post lapsum aliquot annorum marchio Moravie est creatus, prout in sequentibus suo loco patebit“. Ale tak daleko se s kronikou Pulkavovou nikdy nepřišlo; práce ta dovedena byla jen do r. 1330, kde se začínal život Karla IV, který však také, jak jsme jinde ukázali. 8) nikdy nebyl dokončen, nýbrž v druhé části zůstal jen materialem, a to dosti hubeným. Že ukončení jak kroniky Pulkavovy tak i auto- biografie Karlovy bylo přerušeno, toho příčinu přičísti dlužno asi předčasnému úmrtí Karla IV, jehož vznešené snahy, mající na zřeteli pozvednutí dějepisectví českého, úplně sice se nezdařily, ale jemu přece velmi na prospěch byly. Výše jsme řekli, že se nám kronika Pulkavova kromě textu latinského zachovala též v jazyku českém a německém. O obou textech může se říci, že to jsou volnější, místy formálně rozšířené překlady z latinského, které věcně nic nového neposkytují. Poměr textu českého k latinskému vytkl již Palacký ve svém spisu často jmenovaném „Würdigung der alten böhm. Geschichtschreiber (na str. 175 a 183), což s některými přídavky našimi shrnouti se dá asi v následujícím: Překlad český spořízen jest dle textu čtvrté recense, jak se nám asi jeví v rukopisu knihovny universitní (I, D, 10), ale není, jak to tak často v oné době bývalo, otrocký, nýbrž dosti volný. Přiléhá sice dosti těsně k latinské předloze své, ale při tvoření vět nedrží se přísně latinského textu a obratů jeho, nýbrž tu jej stahuje, tu zase rozvádí, některé věci přidává, jiné zase vypouští, a to jak jednot- livá slova tak také i jednotlivé věty, zvláště vsuté. Překlad jest často nezdařený, chybný, ano někdy podává i opak latinského textu.2) 8) Viz Fontes rer. Boh. III, str. 329 a 330. 9) Některé příklady nám poměr českého překladu k latinskému textu nejlépe objasní. Vypravuje o zázracích při hrobě sv. Vojtěcha po dobytí Hnězdna, užil Pulkava v latinském textu následujícího znění: De cuius corpore miri odoris fragrancia non solum totam Gnesnensem re- plevit ecclesiam, ymo ducem Boemie et eius exercitum mirifice confortavit. Ubi stupenda valde res accidit, puta, quod ante lapsum trium dierum nemo sacri corporis sar- cofagum tangere potuit; sed elapso triduo et oracioni- bus multiplicatis capsam attingunt sancto cum corpore et ipsam in altaris arce collocant. (Str. 41.) V českém textu máme to místo takto přeloženo: Z je- hožto těla předivné vóně drahé i převelmi rozkošná po- chutnost vyšla jest, že netoliko kostel ten hnězdenský, ale i všecken zástup vévody českého i samého vévodu Břečislava objala byla a jich divným posílila a pochot- nost rozkošné vóně dala. O Hospodine, divná moc tvá, jenž tolik divóv činíš svými svatými. Divná, ne, i stra- šlivá věc se přihodila byla, že před třetím dnem nižádný hrobu tohoto těla svatého nemohl sě dotknúti. Ale když pak bylo po třech dnech po těch, že již modlitby k Ho- spodinu viec se rozmnožichu, mošničky té jisté s tiem svatým tělem dotknúti jsú sě mohli. (Str. 237 a 238.) Zaznamenávaje zprávu o výpravě císaře Jindřicha III do Čech proti Břetislavovi položil tato slova v textu latinském: V textu českém převedena jest ta zpráva následovně: At sic cum principibus suis pro tunc per fugam li- Tu příhodu.... vzvěděv ciesař v brzké rychlosti z toho quit Boemiam, qui pridem sub imperiali victrice aquila pohromu s některými svými s nemnohem preč utekl, jimžto II

Strana X
X ÚVOD. Zvláště pochybeno bývá v českém překladu datování. Překladatel neuměl zacházeti při práci své se starořímským způsobem datování a proto přečasto místo určitého dne měsíce udával jen měsíc vůbec nebo převedl datum v měsíci chybně (zvláště kde se jednalo o nony a idy), neb pochybil i v udání měsíce sama, jmenovitě bylo-li datum kalendami vytknuto, naznačil místo určitý den victoriam speraverat reportare. Ex adverso vero ab ea parte ... (Str. 43.) jest před tiem dřieve dobrú naději dával, že pod korúhví této silné orlice ciesařské boj nad Čechy obdržie, snad onoho starého příslovie nevěda, ješto lidé múdří pravie a řkúc: Nechval, kmotře, hodóv, až s nich pojedeš se ctí domóv. O výpravě králeviče Břetislava, syna krále Vratislava I, do Míšně ke Hvozdku a o osudném koupání se jeho, když se z ní vraceli, čteme v latinském textu kroniky Pulkavovy: Quod audiens in- venis advertere noluit, asserens plus iuvenibus plurimum pavidos esse senes. Quo facto subito visi sunt aliquot armati de hostibus gentes bohemicas provocantes ad bel- lum. (Str. 57.) a v českém: A když ten jistý mládenec králevic rady jeho poslúchati nechtěl a řka: I co ty? Staříť jsú vždy strašivějšé než mladí na všě strany. To snad mluvieše, že onoho slova neslýchal byl, co múdří lidé staří pravie a řkúc: Synu mój, drž se starých rady, jich poslúchaje, nedojdeš brzo vády: ktož jezdí cěstami starými od dávna utlačenými, ten nezablúdí, takéž když starý múdrý radí, poslúchaj jeho rady, poslúchaj jeho pilně, zvítězíš ne jedni- krát silně; i budeš múdrým tak slúti, když mladým vichróm v uši sobě nedáš důti. Toho když ten mladý jinoch ne- rodil uposlúchati, aj toť ihned skoro potom ukáza sě ko- likos oděncóv s nepřátelské strany pozovujíc a povabujíc Čechóv ku pobití, pro něžto ihned sta sě, že každý i s Břecislavem k svému odění a k svým koňóm řítichu sě. Jednajíc o založení kapituly Vyšehradské a příčinách k tomu praví kronika naše o tom v latinském textu: a v českém překládá to místo: ut eciam quandoque in festivitatibus summis, quibus rex tak že častokrát bez biskupa v královej přípravě na božie regalibus insigniis decoratus interesse consueverat, in pre- službě jest býval jako muž pokorný a všie šlechetnosti plný nechtě v nenávisť toho hnáti. Pro něžto uzřěv tak sencia regis Pragenses canonici divinorum solempnia sine presule celebrarent. Et unde rex talem elacionem eius velikú pýchu a vzdoru bratra svého, trpěl ji jest velmi múdře, múdrosť na tom zvláštní ukazuje; neb pravie sapienter tollerans in castro suo Wyssegradensi ad hono- rem S. Petri Wyssegradensem fundavit ecclesiam. (Str. 58.) staří takto: Lépe jest krvi svéj v čas bláznovstvie pře- trpěti, nežli s ním boj podjieti. Neb ač s bláznem co kdy uhoníš, rádoť bývá, že s ním toho rovně nerozdělíš. Bez- potřebné pýchánie jest pravého bláznovstvie znamenie, tak jakž všichni múdří pravie. Tak pak mezitiem založil sobě kostel na Vyšehradě ... (Str. 248 a 249.) K r. 1101 vypravuje nám Pulkava o vrácení se Vršovců z Polska v latinském textu takto: Eodem eciam tempore Wrsowicenses de Polonia redeunt, quibus dictus Borziwoy civitates eorum Bozei Sacz, Mutine Leuthomerzicz non ex affeccione cordis sed pro necessitate temporis et eventus restituit. Predictus eciam Odalricus filius quondam Conradi prefati..... (Str. 65.) a v českém překladu následovně: Toho jistého také času Vršovčané, to ohavné poko- lenie, z Polsky, tam lotrovavše do Čech sú sě vrátili, jimžto Bořivoj města jich navrátil Žatec, Mýto a Litomě- řice (místo Žatec Božejovi, Mutinovi Litoměřice). A to jest učinil ne z žádosti srdečné, ale pro potřěbie toho času. Tociš potřebie bylo, aby to učinil pro některů při- teč jemu potřebnú. Neb múdří řiekají: když vlky chceš zlapati, dajž jim mrchu najprv sápati; a když mnohokrát bez přiekazy budú žráti, hybieť, ano kóži dolóv musie dáti. Oldřich tento jistý, syn Konradóv,... Zvláštní příklad vyložení slova máme k slovu Alamania na str. 62, kde na konci druhého sloupce se čte v latinském textu: Eodem anno per totam Alamaniam maxima et prius inaudita fuit mortalitas, v českém překladu

Strana XI
ÚVOD. XI měsíce předcházejícího, jak to při kalendách vždy jest, den měsíce následujícího, t. j. toho, který při kalendách se jmenuje. 10) Velké nesnáze činilo mu často přeložení vlastních jmen. Při tom pomáhal si buď tím, že podržel tvar latinský (u př. na str. 40, kde latinský text má „urbem Strigoniensem“, přeložil místo „Ostřihom“ „město Střikonské“), nebo vynechal v překladu českém jméno takové docela (tak u př. když neuměl přeložiti na str. 68 „Posonium“, řekl jen „u jednoho města ležiechu“ str. 257). Takovéto vynechávání jmen vlastních přichází zvláště často v překladu listin do kroniky pojatých, tak jmenovitě v listině císaře Jindřicha IV, dané o biskupství Pražském (str. 56 a v překladu 247), kde udání hranic tohoto biskupství vlastními místními jmény docela jest vypuštěno. Podobně jest tomu i v listinách Fridricha II, daných králi Přemyslovi I r. 1212 (str. 123—125 a 291—292). Za nedopatření možno míti snad přeložení jména „Pipinus“ slovem „Filip“ (Pipini filius — syn Filipóv str. 42 a 239) jakož i „Ratispona“ místo Řezno slovem „Řím“ a více jiných. O překladu českém může se také říci, že si jej překladatel často upravoval volně dle svého pojmutí událostí, ano i dle svého smýšlení a cítění o věci. V posledním ohledu jest zajímavé za- končení knihy první. Vypravuje se totiž o zavraždění římského krále Albrechta I od bratrovce jeho Jana a dokládá se, že ti, které Albrecht v Čechách zanechal, po zavraždění jeho z Čech utekli. V latinském textu praví se: „Sed Deo permittente preventus est morte et per Johannem prefatum, ut prefertur, occisus; sui autem, quos reliquerat, de Boemia fugierunt.“ Český překladatel však podává místo to slovy následujícími: „Ten jistý Albrecht na léto umyslil jest byl do země vtrhnúti a ještě věčší škodu Čechóm učiniti; ale zatiem pak hanebně byl zabit, a tak jeho lidé, jenž v zemi byl ustavil, ke všem čertóm preč utekli.“ Listiny čili handfesty bývají v českém překladu kroniky Pulkavovy položeny často jen u výtahu, jaksi jen regesta jejich. však jest položeno (na str. 253): Téhož léta po všech zemiech kromě zemí vlaských a oněch tam zámorských byl jest mor velmi veliký, a dřieve před tiem nikdy neslýchán. Znamenaj to, že Almania českým jazykem sytost sě vykládá. Protož Čechy i Morava i všecky ty země Vlachóv nedochodiec slovú země Almanské, a lidé, ješto v nich bydlé, slovú Almanové. Příkladů o menších přídavcích v českém textu, srovnáme-li jej s textem latinským, jest dosti mnoho, my spokojujeme se vytknutím takového místa na str. 33., kde čteme: „ab hospite suo prefato nequiter capitur et oculis privatur“, v českém pak překladu stojí: „od nectného toho hospodáře a nevěrného Jidáše byl jest nectně jat a očí svú zbaven.“ Také příkladů vynechání jednotlivých slov, frasí atd. dala by se celá řada uvésti, my dovolujeme si jen na- značiti místo na str. 73 textu latinského. „Deinde ad castrum Burgleins alias Krziwoklat iuxta fluvium Misam deducitur“, kde do českého textu slova proložená nebyla přeložena. 10) Místa o neúplném nebo pochybeném přeložení dat dala by se počítati na desítky, my jen ke každému druhu náležejících sem poklesků chceme jeden příklad uvésti. Text latinský: Facta est autem hec translacio sanctarum reliquia- rum huiusmodi a D. MXXXVIII, kal. Sept. IX°. (Str. 41, druhý sloupec.) A. Dom. MXLVI° dedicata est ecclesia s. Wenceslai in Boleslavia XV kal. Junii per Severum sextum Prag. episcopum. (Str. 45.) A. Dom. DCCCCXCVI° nono kal. Maii... S. Adal- bertus passus est. (Str. 31.) Překlad český: To jisté přenesenie těchto svatých těl stalo sě jest léto od narozenie božieho po tisíci po třech dcětech a po osmi toho měsiece zářijě (místo 24 srpna). (Str. 238.) L. b. po tisíci čtyřidceti a šest let kostel sv. Václava v Starém Boleslavi od Severa biskupa posvěcen jest toho měsiece července. (Str. 240.) Léto od naroz. syna božieho po devieti stech letech po devadesáti a po šesti devátého dne toho mesiece máje (místo 23 dubna) sv. Vojtěch umučen jest Str. 231.) II*

Strana XII
XII ÚVOD. Ještě jednu zvláštnost má český překlad kroniky Pulkavovy. Latinský text kroniky této jest v první recensi rozdělen na kapitoly, z nichž každá má přiměřený nápis. V jiných recensích latin- ského textu není rozdělení textu na kapitoly; také nápisy scházejí buď docela, neb jsou jen tu a tam, jmenovitě v rukopisu Mikuláše Čecha a v rukopisu mnichovském (Lat. 476). V překladu českém jest také naznačení kapitol čísly a příslušnými nadpisy, ale jen až do r. 1141 čili až tam, pokud se první recense s druhými srovnává; odtud dále jsou sice v textu nadpisy táhnoucí se k následujícímu vypravování, avšak čísel kapitoly znamenajících tu není. Také naznačují takové nápisy často jen odstavec slovem „přiemluva“ anebo podobně a jest jich více, nežli kapitol v textu latinském. Palacký poznamenal překlad český jako recensi třetí a překlad německý jako recensi čtvrtou; dle našeho roztřídění recensí překlad český kroniky Pulkavovy nazvati by se musil recensí pátou a překlad německý recensí šestou. Německý text kroniky Pulkavovy máme ve dvou samostatných překladech, 11) shotovených však dle téže recense, totiž dle druhé recense v užším slova smyslu čili dle toho spracování, dokud ještě v kronice té zpráv o Brandenbursku nebylo. Oba tyto překlady mají jen knihu první, jsou volné, vy- nechávají zhusta vlastní jména, nebo převádějí je do němčiny často nesprávně, vypouštějí zhusta ve- dlejší věty, tak že se říci může, že místy jen smysl podávají a ne věrný překlad. Jinde zase přiléhá německý překlad k latinskému originálu až příliš doslovně, následkem čehož jest místy i temný, bez srovnání s originálem nesrozumitelný. Brandenburgica nejsou v žádném z obou německých překladů; určení časové děje se v překladu mnichovském po způsobu latinském, avšak někdy s užitím některých slov německých, bohužel že i nepřípadných. V překladu vratislavském bývává bližší vytknutí datum v roce vypuštěno jako často v překladu českém. Překlad vratislavský nemá v textu ani nadpisů ani naznačení kapitol, ale překlad mnichovský má v textu sice červené nadpisy, obsah následujícího 11) Již počátky obou německých překladů ukazují nám, že oba byly shotoveny samostatně, jak tuto vedle sebe položené znění jich ukazuje: Rukopis mnichovský: Do die kinder der menschen in dem acker Senar noch dem syntflutt nicht bedachten noch in irm mut be- trachtenn das geschehen gelubde zw Noe irem vater, das do sprach, mit nicht werd ich verliessen furpass mit den wassern der sintflutt alles fleysch vnd wirt setzen meinen pogen in die wolckenn des hymels vnd wirt ein tzeychen des gelubdes tzwischen mir vnd dem ertrich, aber mer misstrawten sy got von forchte, aber pawten sy von der tzukunftigen syndflutt wegen eyn stat vnd einen duren in die allergrosten hohe der almechtig gott, was ir vn- weyssheyt straffende vnd betzayget dy grosheyt seyner gotlichen almechtigkeit. Und an der selben stat teylet er ir tzungen in tzwovndsybentzig sprachen, vnd von dem yst genannt derselbig thurm Babel, das do lautet noch der ausslegung schendung der tzungen. Doselbst nam auch eynen vrsprunck dye sprach Slowanica, das do mit verstortem wort yst geheyssen Slawonicum, von dem das volek der selben sprach heysenn Slawoni. Rukopis vratislavský: Noch deme als dy kinder der menschen, die do won- then off dem felde gennanth Sennor, noch der synthfluth bedochten noch betrachten nicht, was got gelobeth hatte hern Noe vnde seynen vetern, do her sprach: mit nichte wil ich vorbas vortherben den menschen noch alles fleisch mit der synthflut, des czu eynem czeichen wil ich setczen meynen regenbogen yn dy wolken des hymels, das frede czwischen mir vnde der erden sey; sunder dasselbige volk missetrawthe vnde czweyfelte an gotes rede vnde gelobde vnde forchten aber dy zeukunftige synthfluth vnde huben an zcu bawen eyne veste stath vnde darynne eynen groszen vesten vnde hochen torm. Der almechtige got strofthe ere unweisheyt vnde torstikeit vnde beweis- the seyne gotliche macht vnde theylte an derselbigen stath dy czunghen vnde rede yn LXXII sprochen, vnde von dem wart der thorm genannt Babel, das alzo vil ge- sprochen ist als eyne beschemunghe der czungen. Vnde aldo bleib dye windische sprache, von dannen dy Wenden genannt sind. Podobně, když zvolíme které koli místo obou překladů, viděti jest ihned, že každý z nich samostatně byl pořízen.

Strana XIII
ÚVOD. XIII textu naznačující, ale poznamenání kapitol čísly nemá. V překladu vratislavském jsou listiny z pravidla jen u výtahu podány; jak výslovně na několika místech poznamenáno, stalo se to k vůli zkrácení. 12) V překladu vratislavském jest vypuštěn odstavec o udělení hodnosti královské Vladislavovi v Řezně roku 1158 i s privilegiem, čili to, co na str. 91. našeho vydání obsaženo jest od slov A. Dom. 1159 až assistunt; v překladu mnichovském schází zase zpráva o výpravě Vladislava krále do Uher (str. 103—105), která však přeložena byla do kroniky Jindřicha Mügelnského v témže rukopisu mnichovském obsažené, k čemuž v kronice Pulkavově poukázáno jest slovy „als ir oben in derr vngrischen cronicken hubsch vnd clerlich vindet dauon“. Co se dějepisné ceny kroniky Pulkavovy dotýče, o tom pojednal Palacký ve spise již často jmenovaném „Würdigung der alten böhm. Geschichtschreiber“ (str. 186—192); my chceme z toho jen podotknouti, že rukopisy, kterých se dosud mnoho zachovalo, dávají tím množstvím svědectví o tom, že se jí hodně užívalo. Také k ní při pracích svých přihlíželi pozdější kronikáři Eneáš Syl- vius, Hájek a Dubravius, ano čerpali hlavně z ní. Ale z dějepisců novějších sáhne k ní zajisté každý jen, kde ho všecky prameny opouštějí, a sáhne k ní jen s největší opatrností, a může se říci, že každý lépe učiní, když k ní vůbec co k pramenu nesáhne; nebo přese všechno tvrzení, že „všecky věci básnivé a nepravé jsú opuštěny a což pravého a jistého jest položeno“, jest v práci té tolik poklesků, že každému se odporučuje sáhnouti k pramenu původnímu, a že tam, kde něco přidáno, neradno věřiti, nemůže-li se pravděpodobnost zprávy odjinud doložiti. Tím ovšem ne- chceme se nijakž dotknouti ceny kroniky Pulkavovy co památky jazyka českého, kterážto cena zajisté jest značná. Rukopisů kroniky Pulkavovy zachovalo se nám, jak právě bylo povědíno, dosti mnoho, i rozdělíme je při vyčtení svém dle řeči na latinské, české a německé. Latinské rukopisy rozpadají se na dvě skupení dle recensí, jež podávají. Recense první známe na ten čas následující rukopisy: 1. Rukopis universitní knihovny vratislavské I, F, 108, o 373 listech; pochází dle tištěného lístku na vnitřní straně první desky přilepeného z kollegiatní knihovny hlohovské. Psán jest na papíře ve dvou sloupcích rukou z první polovice XV. století. Na listech 1—267 jest „Cronica veteris testamenti“, na listech 268—275 stat: De impietate Antiochi; na listech 276—300: „Speculum aureum, scriptum pape Bonifacio IX° per modum dyalogi contra symoniam et alia ecclesie scandala a. MCCCCIIII“; na listech 301—369 Chronicon Pulkavae, načež od listu 369—371 následují seznamy biskupů pražských a panovníků českých, jak více méně podobně i v jiných ruko- pisech přicházejí a od Dobnera v třetím svazku díla jeho „Mon. hist. Boemiae“ uveřejněny byly. Při vydání svém znamenáme varianty z tohoto rukopisu vzaté č. 4. 2. Rukopis knihovny děčínské č. 82. Rukopis tento čítá 242 listů papírových, jest asi z polovice 15. věku, a obsaženy jsou v něm následující kusy: Chronicon Martinianum, Cronica Boemicalis (t. j. Pulkava); Vita Caroli IV., Romanorum imperatoris, náboženské rozjímání při 12) U př. při listině o volbě králevice Václava za krále českého, kde ve vratisl. překladu čteme: Desze er- welunge bestetigete der keyszer Fredericus mit keyszerlichen brieffen, den tenorem ich awszsene losze durch der kortze welle. Totéž jest při listině Kazimira Opolského z r. 1289, „die ich vnderwegen lossze durch der kortece wille“. A tak i při listech Rudolfa I ddto 25 září 1290, a krále Albrechta I v Norimberce r. 1298.

Strana XIV
XIV ÚVOD. spisech Karla IV. častěji přicházející, mající počátek „Sedechias primus fuit“ etc., Ordo ad coro- nandum regem Boemorum, Sermo post mortem imperatoris Caroli factus per Johannem, archi- episcopum Prag., Fragmentum de rege Ladislao, Satyra in Pragam, Vita et res gestae Caroli Magni, bulla Caroli IV. a tu a tam všelijaké přípisky. 3. Rukopis c. k. univ. knihovny Pražské (I, C, 24) papírový o 394 listech ve folio čítající 14 kusů rozličného obsahu, z nichž kronika Pulkavova jest na prvním místě položena a zaujímá 83 listů; první list jest však vyříznut. Text kroniky Pulkavovy končí se r. 1329. Červeným písmem připsáno jest napotom ještě: „Is, qui conscripsit hec, cronicam eam hucusque dumtaxat perduxit. Písmo náleží také 15 století jako při rukopisu předcházejícím. Při našem vydání znamenali jsme varianty z něho číslem 5. 4. Rukopis městské knihovny vratislavské č. 199., psaný roku 1467. Je papírový ve folio, čítá 201 list. Kronika Pulkavova jest na listech 1—53. V rukopisu tomto jest též druhá recense kroniky Františka Pražského (na listu 61—119) a kronika Vavřince z Březové a seznamy biskupů praž- ských a panovníků českých s kratičkými daty historickými, jak vydány jsou u Dobnera Mon. hist Boh. III., 32—42, a počátek Starých letopisů českých. Text kroniky Pulkavovy v rukopisu tomto jde jako v rukopisu knihovny pražské I. C, 24 jen do r. 1329. Dle tohoto rukopisu, ale dle opisů méně správných, spořídili asi svá vydání Menken a Ludewig. Při svém vydání znamenali jsme varianty z rukopisu tohoto č. 6. 5—8. Rukopis vyšehradský, Stehlíkovský, někdy v Dobnerově pozůstalosti, a Nostitzký v Praze. Rukopisů těch jakož i rukopisu ve Františkově Museu v Brně neměl jsem v ruce, ač jsem potřebné kroky k ohledání jich učinil. Rukopis Pulkavy v knihovně vyšehradské kapitoly nebyl tam již k na- lezení, v pozůstalosti Dobnerově jsou po Stehlíkovském rukopisu jen desky a v knihovně Nostitzké byl asi přestaven, když jsem jej hledal. O rukopisu Musea Františkova v Brně přesvědčil se p. Josef Müller, že tam z Třebíče dodán nebyl, jak se státi mělo. V Rajhradě jest opis první recense kro- niky Pulkavovy, zhotovený od Bonav. Pitera, tohoto přehorlivého sběratele starých památek děje- pisných. Varianty z rukopisu Stehlíkova, jež Dobner ve svém vydání Pulkavy poznamenal jako proměny epitomatorovy, vytkli jsme jen na počátku svého vydání, naznačujíce je č. 7., později jsme v tom nepokračovali, poněvadž nic zvláštního neposkytovaly a v Dobnerovi obsaženy jsou. Z rukopisů latinských recense druhé v širším slova smyslu jest ovšem nejdůležitější 9. rukopis pulawský nyní knihovny kapituly krakovské. Jest celý pergamenový, jednou rukou čistě a úhledně psaný ještě ve XIV stol., bezpochyby ještě před r. 1374. Rukopis ten obsahuje kromě kroniky Pulkavovy též „Ordo ad coronandum regem Boh.“. Zajímavý je tím, že tak zv. Brandenburgica jsou po straně připsána, ale ještě rukou 14 věku, tedy současnou. Palacký vším právem se domnívá, že se tak stalo brzy po roce 1374, kdy Karel IV vrátiv se z Branibor do Čech přinesl kroniku této země, jíž právě nabyl, a do kroniky Pulkavovy dle postupu časového k příslušným létům vložiti ji kázal. Titulu anebo nějaké počáteční zprávy o obsahu svém rukopis ten nemá, nýbrž začíná se hned textem samým slovy: Cum filii hominum in agro Sennar post diluvium a končí se při r. 1307 slovy: „sed Deo permittente preventus est morte et per Johannem prefatum, ut prefertur, occisus; sui autem, quos reliquerat, de Boemia fugierunt. Hic finis est primi libri huius cronice ... . im- pletum.“ Po straně jaksi mezi obě ty věty položena jest poslední zpráva braniborské kroniky, čímž původní zakončení textu kroniky Pulkavovy a tohoto „explicit“ od sebe bylo pošinuto. O zvláštní

Strana XV
ÚVOD. XV ceně rukopisu tohoto, jakož i o přípiscích v něm se nalézajících pojednal Palacký ve stati „O Přibíkovi Pulkavovi z Radenína a jeho kronice české“, k němuž v příčině té dovolujeme si čtenáře své od- kázati. 13) Zde zmíniti se jen ještě chceme, že facsimile první strany rukopisu tohoto podal p. Jos. Müller při pojednání svém „O rukopisech kroniky Přibíka z Radenína, příjmím Pulkavy“ Z facsimile tohoto, ale lépe ještě z originálu, dá se souditi, že rukopis určen byl pro osobu velmi vznešenou, nám se dle vyobrazení mladistvého korunovaného krále a českého lva zdá, že pro krále Vácslava IV ještě za živobytí otcova. Při vydání svém vzali jsme rukopis tento za základ a zna- menali jsme varianty z něho č. 1. 10. Rukopis král. dvorní a státní knihovny mnichovské lat. 476 v malém čtverci o 260 listech papírových. Rukopis tento r. 1476, aspoň v druhé své části, od Hartmanna Schedela z Norimberka psaný obsahuje na počátku stať: De situ Bohemie, aquis et civitatibus in ea atque successione ducum et regum per figuras (na prvních 10 listech zvláště poznamenaných), pak kroniku Pulkavovu, nazvanou na prvním předložním listu tohoto rukopisu „Vetus historia bohemicalis“ na dalších 148 listech o sobě foliovaných, pak kroniku Eneáše Sylvia (na listech 156—240) a některé drobnější historické zprávy z let 1419—1437, na listu 249 epilog na Ladislava krále o 14 verších a na listu 250 verše „De Boemorum presule“. Kronika Pulkavova psána jest jinou rukou nežli kronika Eneáše Sylvia a stať „de situ Bohemie“ zdá se mi, že jest psána touže rukou jako německý text Pulkavovy kroniky mnichovské č. 1112. V textu jsou tu a tam červené nadpisy, zvláště na 100 prvních listech, psané tou rukou, od které byla napsána kronika Eneáše Sylvia téhož rukopisu. Text tohoto rukopisu podává kroniku Pulkavovu v druhé recensi, dokud ještě neměl Branden- burgik. Více okolností tomu nasvědčuje, že rukopis tento opsán byl asi z téže předlohy, kterou měl za základ Mikuláš Čech, když kompiloval svou práci. 11. Rukopis universitní knihovny v Praze I, D, 10 z druhé polovice 15 věku. Jest papírový ve folio, čítá 363 listů a obsahuje kromě kroniky Pulkavovy též kroniku Jana z Marignoly, kroniku Vavřince z Březové, život Karla IV, píseň na vítězství Čechů nad vojskem křižáků u Domažlic, a na více místech historické přípisky v 17 věku učiněné, ale ovšem i starších dob se týkající. Rukopis ten náležíval Jiřímu Šotnovskému ze Závořic, od něhož snad ty přípisky pocházejí, pak Křižovníkům s červeným srdcem v Starém městě Pražském, odkud se dostal při vyzdvižení kláštera jejich do knihovny universitní. Kronika Pulkavova začíná se na listu 109 a má červený nadpis: Cronica Przibiconis de Tradenina per eundem de gestis incliti regni Boemie compilata feliciter incipit de anno Domini 1374. „Explicit“ její položené v rukopisu na listu 212 vytištěno jest v našem vydání na str. 207. Tento rukopis poskytuje nám text kroniky Pulkavovy recense druhé v širším slova smyslu nebo případně recense čtvrté, totiž v největší její úplnosti, k níž v rozlič- ných proměnách svých dospěl a dle něhož i český překlad byl spořízen. Dle něho učinil Dobner své vydání kroniky Pulkavovy ve třetím dílu své sbírky hostorických pramenů „Monumenta hist. Boemiae“. Při vydání svém znamenali jsme varianty z rukopisu tohoto č. 2. K latinským rukopisům Pulkavovy kroniky druhé recense náleží též rukopis kroniky minority Mikuláše Čecha, o níž jsme již výše jednali, a sice k recensi druhé v užším slova smyslu. Text 13) Viz „Sitzungsberichte der k. böhm. Gesellschaft der Wissenschaften in Prag“ Jahrgang 1869 na str. 39—50 a „Radhost“ na str. 471 a násl.

Strana XVI
XVI ÚVOD. Pulkavy, jenž, jak povědíno, jest základem díla Mikuláše Čecha, rovná se docela textu rukopisu mnichovského lat. 476. Rukopis tento nalézá se v zemském archivu moravském v Brně a náležíval někdy sbírce rukopisů Ceroniho. Jest v menším kvartu na papíře psán, čítá 352 stran a končí se zprávou k r. 1310 položenou a v našem vydání pod čarou na str. 191—193 vytištěnou slovy: „qui secus civitatem Saacz omnes fere occisi sunt“. Ve vydání našem znamenáme varianty z rukopisu tohoto č. 3. Přídavky z jiných letopisů a pramenů dali jsme vytisknouti nad čáru pod hlavní text Pulkavův. 14) Rukopisů kroniky Pulkavovy českých jest celá řada. Nejstarší z nich jest 17. rukopis rajhradský, dříve Ceronský; byl Volným zakoupen od dědiců Ceroniho pro knihovnu rajhradskou a čítá 96 listů. Ozdoben byl 13 miniaturami, ze kterých však 11 bylo vy- říznuto, čímž na druhé straně i text byl porouchán. P. Vojtěch Hauk pokusil se o restaurování miniatur dle dvou zbylých a nahradil dle rukopisu starobrněnského i text, kde vyřezán byl. Rukopis rajhradský psán byl buď v posledních letech XIV neb v letech prvních XV věku, nemá žádného nápisu ani úvodu a jest rozdělen jako ostatní české rukopisy kroniky Pulkavovy na kapitoly, které až do 74 jdou, totiž až tam, pokud se recense první s druhou srovnává. Text sahá až do smrti královny Elišky r. 1330. Ve vydání tomto znamenal p. prof. Gebauer varianty z rukopisu toho písmenem R. 18. Rukopis kláštera Augustinského na Starém Brně dopsaný roku 1407 od Petra z Horšova Týna bezpochyby pro arcibiskupa Zbyňka Zajíce z Hasenburka. („Explicit cronica Boemie scripta per manus Petri de Thyn Horschoviensi; finita a Dom. MCCCCVII" fer. secunda ante festum S. Wenceslai in castro Rudnicensi, domino ipsius reverendo tunc ibi existente. Finis adest, mercedem posco.“ Rukopis tento na papíře psaný čítá 101 list ve velkém kvartu a má předmluvu, jak ve vydání tomto na str. 211 jest položena. 19. Rukopis knihovny Lobkovické v Praze, dopsaný 5. pros. roku 1426 na hradě Hasištejně, z něhož otištěna byla čásť kroniky té ve „Výboru staré literatury české“ na straně 427—498, a sice od r. 1260 až do konce. Varianty z rukopisu toho znamenány jsou ve vydání tomto písmenem L. 20. Rukopis někdy knihovny štokholmské, nyní moravského archivu zemského v Brně R, IV, 17, papírový ve fol. asi r. 1434 psaný, 229 listů čítající, obsahuje na prvních 163 listech kroniku Pulka- vovu, dále (1. 164—202) Život Karla IV, potom chronologickou posloupnost římských králů a císařů od Romula až do smrti Karla IV. (1. 202—204) a konečně na listech 209—229 kompilaci z leto- pisů českých mající nápis: „Počíná se chronika česká od počátku sepsaná, z jiných mnohých kronik vybraná té vlasti, kteráž tak ukrácená uvodí potomním, kteříž sú byli nalezačové té země, súd- cové, vévody, kniežata, králi, biskupi, arcibiskupi atd. Obsahuje zprávy od přijití Čechů do země, které z počátku krátké jsou, ale od r. 1333 obšírnější a bitvou u Lipan se končí. Text kroniky Pulkavovy podobá se velmi textu rukopisu rajhradského čili Ceroniho, tak že možno míti za to, že měli stejný základ, avšak jazyk rukopisu štokholmského jest mladší. 15) 21. Rukopis městské knihovny vratislavské č. 1306 čítá 365 listů popsaných a tři prázdné na konci. Také napřed byly původně dva listy prázdné. Na prvním z obou počátečních prázdných 14) Obšírnější zprávu o rukopisu tomto a kronice Mikuláše Čecha podal Dudík ve své práci: „J. P. Ceronis Handschriftensammlung“, str. 418—439. 15) Viz Dudik: „Forschungen in Schweden für Mährens Geschichte“. Str. 166 a 389 a násl.

Strana XVII
ÚVOD. XVII listů jest pozdější přípisek: „Tato kronika jest od počátku knížat českých.“ Na listu 3665 jest rukou XVI věku napsáno: „Synu můj, pomni na čas poslední a tak na věky nezhřešíš,“ a níže pod tím: „Urozenému pánu, panu Ladislavovi mladšímu z Lobkovic.“ Na vrchu první desky jest v kůži vytlačen obraz sv. Trojice a v rámečku jej obklopujícím nahoře slovo Kronika a dole Czeska, a v druhém vnitřním rámečku nahoře Martin a dole Pernyczek. Kronika Pulkavova jde až na list 1885, odtud až do listu 216 jest kronika Beneše z Hořovic, načež se začínají Staří letopisové čeští, jichž text se končí rokem 1471. Rukopis tento náležel někdy knihovně gymnasia u sv. Magdaleny ve Vratislavi. Při vydání tomto naznačeny jsou varianty z tohoto rukopisu Vrat. 22. Rukopis biskupské knihovny litoměřické, na konci XV neb na počátku věku XVI psaný, čítá 240 listů menšího folia, z nichž posledních 20 obsahuje rejstřík jmen vlastních a věcí paměti- hodných v kronice Pulkavově obsažených abecedně srovnaný s poukázkou na list rukopisu, kde se jméno neb věc vyskytují. Rukopis tento obsahuje kroniku Pulkavovu na prvních 123 listech, k čemuž však hned na nejbližšim listu připojeno několik letopisných poznámek, jež se končí slovy: Et sic est finis kronicze istius per me Johannem Tschauderman nacione de Brumow post Nachod tria miliaria. Et est finita a Dom. MCCCCLXVI sabbato post Corporis Christi amen. K tomu připojen na listu 124 žalozpěv na pana Viléma Zajíce, který se končí na listu následujícím. Kromě několik drob- nějších zpráv dějepisných jsou tu obsaženy Staré letopisy české až do r. 1471 na 1. 127—154, pak život Karla IV (1. 161—197), skládání císaře Karla IV „Sedechiáš první byl“ a jiné duchovní na- učení od téhož (l. 201—202) a konečně „Řád korunování krále českého (l. 203—220). Varianty z rukopisu tohoto ve vydání našem naznačeny jsou písmeny Lit. 23. Rukopis knihovny křižovnické v Praze o 316 listech v nevelkém čtverci obsahuje kro- niku Pulkavovu, pak zprávy z doby Karla IV jako v rukopise litoměřickém, potom text H Starých letopisů českých až do r. 1470 a konečně text h těchže letopisů. Pulkava a text H psány byly od Jana z Jansstorffa r. 1525. Rukopis tento náležel někdy Beckovskému, po němž zůstal v knihovně křižovnické. Pulkava jde od listu 1—182; text kroniky té má předmluvu v českých rukopisech ob- vyklou a končí se slovy: Téhož léta umřela jest královna Alžběta... pochována. Pán Buoh se smiluj nad duší. Amen. W. M. P. 24. Rukopis drážďanský, druhdy olešnický; 25. ruk. krakovské knihovny universitní; 26. ruk. vídeňského archivu dvorního (u Böhmera č. 192) a 27. jiný (č. červené 454) tamtéž. Všecky čtyry rukopisy jsou téhož původu. Nejstarší z nich jest drážďanský; z něho přímo opsány byly universitní knihovny krakovské a dvorského archivu vídeňského (Böhmer č. 192); o rukopisu č. červ. 454, který r. 1875 darován byl od pruské vlády dvornímu archivu, podána mi byla zpráva od p. Václava Kratochvíla, že jest to opis rukopisu u Böhmera č. 192 poznamenaného. První tři exempláře jsou psány na pergameně a miniaturami ozdobeny, poslední jest papírový malého folia; všecky obsahují jako pokračování Pulkavy Staré letopisy české, které tu jdou až do roku 1470. Text kroniky Pulka- vovy podobá se ve všech rukopisech těch nejvíce textu rukopisu křižovnického, s nímž má i stejné zakončení, avšak jest „opravován a v češtinu lepší na mnohých místech změněn“, jak tu v úvodu čteme. Ale věcných oprav jest jen málo, a nalézají se jen na počátku kroniky do počátku věku dvanáctého, asi pokud šla kronika Kosmova, ostatek srovnává se až na některé změny slovné s texty jiných českých rukopisů. Širší zprávy o rukopisech těchto, jakož i popsání jich nalezneš ve stati Josefa Müllera: „O rukopisech kroniky Přibíka z Radenína, příjmím Pulkavy, zvláště pak o ruko- III

Strana XVIII
XVIII ÚVOD. pisu krakovském“, a v pojednání Ferd. Tadry, nadepsaném „Žaltář Poděbradský“ a „Kronika česká“, rukopisy bývalé knihovny olešnické. 16) 28. Rukopis knihovny Musea král. Českého v Praze, někdy č. 365 nyní 2, G, 3, psaný na počátku XVII. století, má jen nápis na Pulkavu připomínající, vše ostatní ani stručným výtahem z něho nazvati se nemůže. Jedině zajímavé jest v titulním listu to, že se tu praví, že „tato kronika česká skrze Přibíka jinak Přibislava Dluhojova z Radonína, mistra školského u sv. Jiljí v Starém městě Pražském z slovanského hlaholu v český přeložena“. Kromě prvních desíti listů jest vše ostatní „Staří letopisové čeští“, a to ve vydání Palackého text L. 29. Rukopis děčínský hrabat z Thunu T, 2 ve folio, mající 457 listů. Rukopis tento obsahuje kroniku Pulkavovu až do r. 1330 na listech 1—134, počátek života císaře Karla IV, výpisky z leto- pisů rozličných, hlavně z kroniky Beneše z Weitmile, a od listu 185 jsou Staří letopisové čeští, v něž rozličné zprávy a listiny jsou vsuty, i celý český překlad kroniky Vavřince z Březové. Rukopis ten byl aspoň částečně r. 1619 psán od Jakuba Brazidyna, souseda a horníka na Horách Kutnách. 30. Rukopis universitní knihovny pražské XV, D, 6, čítající 879 stran ve folio. Jest snůška rozličných kronik, učiněná od Balbina samotného a od něho skoro celá psaná. Pulkava jest od str. 300 až do str. 508, načež následují až do strany 555 Staří letopisové čeští, podávající zprávy až do roku 1470. Překladu německého kroniky Pulkavovy zachovaly se nám, pokud dosud známo, tři rukopisy, a to jeden v knihovně dvorní a státní mnichovské, druhý (ale jen zlomek) v knihovně wolfen- büttelské a třetí v městské knihovně vratislavské. 31. Rukopis dvorní a státní knihovny mnichovské č. 1112, čítající 169 listů ve folio a obsa- hující tak zvané provinciale, totiž seznam duchovních a světských hodnostů (l. 1—12),17) pak kroniku uherskou Jindřicha z Mügeln (list 14—52)18) a konečně od listu 53 německý překlad kroniky Pulka- vovy,19) která se končí jako latinský text druhé recense r. 1307 na listu 166, načež ještě následuje německý překlad vypravování toho, co v našem latinském textu na str. 191—193 pod čarou jest položeno. Na první desce rukopisu zevnitř jest písmem asi téže doby napsán nápis: „Das puchlein von allen geistlichen ständen genant provinciale. Die Cronica von Hungern.“ Celý rukopis psán jest jednou rukou, písmo jest pěkné, úhledné, čitelné a náleží asi poslední čtvrti věku XV. Kapitoly kroniky Pulkavovy čísly naznačeny nejsou, ale odstavce jsou vytknuty červenými nadpisy touže rukou psanými jako jest text rukopisu. Zakončení celého vypravování i s přídavkem po r. 1307 o svatbě krále Jana s Eliškou zni: „die Ding sein geschehen zu der glorien vnd eren der newen prewt vnd czu abent mit vorgender benedeyung derr Brewtigam vnd dy brawt... Et sich est finis, si non vis credere, tunc accipe cinis." 32. Zlomek wolfenbüttelské knihovny německého překladu kroniky Pulkavovy jde jen do r. 946, jest dle Palackého dosti nesprávně psán na počátku XVI. věku, jak viděti z několika řádků, jež Palacký položil na str. 479 do svého pojednání „O Přibíkovi Pulkavovi z Radenína a jeho kronice české“ (Radhost II, str. 479). 16) „Zprávy o zasedáních Král. české společnosti nauk“ r. 1886. 17) Hie hebet sich an das buch genant provinciale. 18) Hie hebet sich an die vorrede der vngerischen cronicken. 19) Hie hebet sich an die cronicka des kunigrichs ezu Behemen und sagt wie sy zum ersten wurden genennet.

Strana XIX
ÚVOD. XIX 33. Rukopis městské knihovny vratislavské č. 304 popsal jsem ve „Zprávách král. české společnosti nauk“ r. 1877 na str. 359, k čemuž odkazuji. Tu dovoluji si toliko poznamenati, že po ukončení kroniky Pulkavovy jest ještě přípisek zvláštní. 20) Vydání kroniky Pulkavovy máme následující. Dle první recense: 1. Menkenovo ve Ss. rer. Germanicarum III, str. 1618—1766 z r. 1730. 2. Ludewigovo z r. 1737 v „Reliquiae manuscriptorum“ XI, str. 128—383. Dle druhé (případně čtvrté) recense: 3. Dobnerovo ve sbírce: Monum. hist. Boemiae III, str. 63—290. 4. Františka Faust Procházky textu českého pod názvem: „Kronyka Česká od Přibíka Pulkavy z Tradenína, v Praze 1786 v jazyku poopraveném.“ 5. Část textu českého od r. 1260 dle rukopisu Lobkovického ve „Výboru z literatury české“ I, 427—498. 6. Tak zvaná Brandenburgica u Riedla „Codex dipl. Brandenburgensis“ IV, 1 na str. 1—22 pod názvem: „Bruchstücke einer Brandenburgischen Chronik in Pulkawas Böhmischer Chronik." a u Kętrzyńského Roczniki towarzystwa Pol. V, 315 a násl. V Poznani 1869. Co se pomocné literatury týče, musíme ukázati k úvodům připojeným k vydáním právě vy- tčeným, pak k Palackého stati „der sogenannte Pulkawa“ ve spise „Würdigung der alten böhm. Geschichtschreiber“ str. 175 a násl. a jeho pojednání „O Přibíkovi Pulkavovi z Radenína a jeho kronice české“. (Zprávy o zasedáních král. české společnosti nauk r. 1869 na str. 39—50, a Radhost II, 471 a násl.) Dále psal o kronice té Dudík, P. Ceronis Handschriftensammlung str. 418 a násl. a týž ve spise „Forschungen in Schweden“ na str. 166 a 389—402. Viz též Böhmer: Die Hand- schriften des k. u. k. Haus-, Hof- und Staatsarchives str. 77 (č. 192); Tadra Ferd. „Žaltář Podě- bradský“ a „Kronika česká“, rukopisy bývalé knihovny olešnické ve „Zprávách král. české spol. nauk“ ročník 1886; Lorenz Ottakar, Deutschlands Geschichtsquellen I, 311—313 a Josef Müller: „O rukopisech kroniky Přibíka z Radenína, příjmím Pulkavy, zvláště pak o rukopisu krakovském. V Praze 1887. Při našem vydání textu latinského kroniky Pulkavovy podány jsou recense první i druhá, a sice pokud značněji obě recense od sebe se neodchylují, tedy do r. 1141, podán jest text recense druhé co hlavní text, recense první při tom jako varianty pod čarou v poznámkách, odkud však obě recense značněji od sebe se liší, podány jsou texty každé z obou recensí vedle sebe, a to tak, že nad text recense druhé všude postaveno jest písmeno A, nad text recense první písmeno B. V knize druhé čili správněji řečeno v materialiích k ní užito opět prvnějšího způsobu, poněvadž odchylky jsou opět nepatrnější. 20) Připisek tento zni: Noch Christi gebort MCCC vnde ym XVI jore an sinte Bonifacius tage warth geboren Karolus, der do was eyn son Johannis, der wart erweld zeu romischen konighe von den ezwen ertczbischoffen, von dem von Trire vnde von dem von Collen, vnde von den herezog Rudolff von Sachszen vnde wart gecronet yn dem XXIX jore seynes alders yn aller heiligen tage. Vnde dornoch obir eyn jor do wart her gecronet zeu dem behemischen reiche zen Proge czwischen den achten daghe vnszer lieben frawen erer gebort. Item yn dem virezigisten jore wart Karolus yn Rome gecronet zeu eyme keyszer yn sinthe Peters kirche von Ostiensi dem cardinalen von lawbe vnde gehaysze des bobistes Inocency des sechsthen. Vnde her hirschete an dem keyszerthum XXXIII jore; do starb her zeu Proge off dem slosze zeliger gedachtenisz vnde wart herlich begangen mit den leichczech XVI tage, do seyn leichnam kegenwertig stund; dornoch wart her herlich begraben yn der Pregischen kirchen. Hye endit sich das erste buch der behemischen cronica vnde hebit sich an dasz ander von konig Wenczeslao Karolus genant. III*

Strana XX
XX ÚVOD. Přídavky minority Mikuláše Čecha z jiných kronik položeny jsou nad čáru, ale písmem drob- nějším, tak že tato kronika celá ve vydání našem jest obsažena. Z přečetných rukopisů překladu českého vzali jsme nejstarší (nyní rajhradský) za základ, za jehož laskavé zapůjčení veledůstojnému p. bibliotekáři P. Kinterovi díky vzdáváme, dále užili jsme Lobkovického, litoměřického a vratislavského, jako representantů zvláštních skupin. Uváděti varianty z četných ostatních rukopisů, celkem nepatrné a přepisovateli buď náhodou neb nedo- patřením způsobené, nezdálo se býti potřebno, a při rukopisech 24—27 nemožno, anoť by to bylo spíše na obtíž nežli ku prospěchu. Brandenburgica poznamenána jsou položením jich v rohaté zá- vorky []. Vydání českého textu obstaral prof. dr. Jan Gebauer, textu latinského Josef Emler. II. Mistr Vavřinec z Březové a jeho spisy. 1 Že nejznamenitější český dějepisec doby husitské2) slul Vavřinec z Březové, a nikoli, jak později nazýván byl, Vavřinec z Březiny, dokazují prameny nejstarší a rozhodující.3) V pamětech pražské university zapsán jest k r. 1393 a 1394 jako Laurentius de Brzyezowa; Vavřinci z Březové (L. de Brziezowa) svědčily bully papežské z r. 1391 a 1403; totéž příjmí vyskytuje se v zápise desk dvorských a v jiných pramenech o deset let a více pozdějších. 4) Zbývalo by jen vysvětliti, od které doby a z jaké příčiny toto pravé příjmí ustoupilo jinému podobně znějícímu, totiž z Březiny. A tu vidíme, že již v 15 století, jak se zdá, někteří přednost dávali příjmí druhému. V 16 století sluje Vavřincem z Březiny Václ. Hájkovi, v 17 Balbinovi,5 v 18 Dobnerovi. Vydání několika zlomků kroniky jeho od Ludewiga r. 1724 (Reliquiae Manuscrip- torum VI) přineslo zkaženou formu tohoto druhého příjmí Byzynius. Teprve Palacký (Würdigung 202) M. Vavřincovi pravé příjmí vrátil a není žádných platných důvodů, proč bychom přednost dávali jinému nebo je za stejně oprávněné pokládali, třeba bychom nedovedli vyložiti, proč se toto vedle a na místě onoho vyskytlo. V matrice právníků r. 1394 zapsán jest Vavřinec jako „vir nobilis“, i byla vyslovena domněnka, že pocházel z vladycké rodiny, které patřila Březová blíže Kutné Hory.6) Otec jeho slul Václav.7) rozdílná. 1) Srov. Palacký Würdigung 202—217; Kobrův Slovník Naučný I, 891; Jirečkovu Rukověť I, 97; Fr. v. Be- zold K. Sigmund und die Reichskriege gegen die Hussiten 1, 11—14; Lorenz Deutschlands Geschichtsquellen3 I, 322; Ottův Slovník Naučný IV, 663 (od J. Emlera). 2) Dle Bezolda „der bedeutendste böhmische Geschichtsschreiber des Hussitenkriegs oder vielmehr der einzige, der diesen Namen verdient“. 3) Palacký Die Geschichte des Hussitenthums und Prof. Const. Höfler 51. 4) Mon. Univ. Prag. I, 289; III, 45; Palacký Formelbücher II, 192; Tingl Libri Quinti Confirmationum A. 1391 et 1392 pag. 76: Laurencium Wenceslai de Ruziezowa (sic); Archiv Český III, 483; Tomkovy Základy starého místopisu Pražského I, 67. — O rukopisech spisů Vavřincových v. n. On sám sebe jmenuje jako M. Vavřince beze všeho příjmí v úvodech ke Kronice světové a k Cestám Mandevillovým. 5) Bohemia Docta II 72, 233; II, 94 se uvádí Vavřinec z Březové, avšak jako osoba od Vavřince z Březiny 6) Kobrův Sl. N. I, 191. Viz proti tomu Ottův Sl. N. IV, 663. 7) Bulla z r. 1391 a Libri Conf.

Strana XXI
UVOD. XXI Narozen byl r. 1370.8) R. 1393 dosáhl mistrovství in artibus na vysokém učení pražském; r. 1394 zapsati se dal na fakultu právnickou. Již r. 1391 ku přímluvě královny Žofie byl obdržel Vavřinec od papeže dovolení, by přes nedostatečný věk přijmouti směl beneficium církevní. Takového se mu dostalo ještě téhož roku; byla to fara v Lounech.9) Později měl faru v Běcharech (u Libáně).10) Než M. Vavřincovi běželo hlavně o důchody. Nemínil se trvale věnovati stavu kněžskému a správě duchovní. Nevíme, od které doby M. Vavřinec se nacházel ve službě dvorské krále Václava. 1) V ní setrval snad až do smrti jeho (1419). Za bouří, které potom nastaly, v nejbližších letech zprávy o něm jsou velmi nedostatečné. Sotva lze však pochybovati, že v té době Praha mu byla obyčejným sídlem.2) R. 1427 jmenuje ho potupná píseň mezi protivníky Sigmunda Korybuta, která slovy umieť písmo přeložiti, z pravdy křivdu učiniti naráží na jeho spisovatelskou činnost a právnické vzdělání.3) Naposledy se M. Vavřinec z Březové připomíná k r. 1436. V bouři r. 1434 zničeny byly od Staroměstských originály privilejí Nového města. Když potom po uznání krále Sigmunda Novo- městští vyžádali si na tomto stvrzení privilejí, prospělo jim nemálo svědectví Mistra Vavřince. Přeloživ v předešlých letech privileje z latiny do řeči české, vyvrátil tvrzení Staroměstských, že 8) Bulla z r. 1391 svědčí dvacítiletému. Bakalářem dle dotčené bully stal se nejpozději r. 1391. 9) Libri Conf. Annus 1391 et 1392, p. 75. Jako plebanus in Luna zapsán byl r. 1394 na fakultu právnickou (Mon. Un. III, 45); důchodu této fary požíval také ještě 1406 (Základy místopisu Pražského I, 208). 10) O tom se dovídáme z dosud neznámé bully Bonifacia IX., zapsané v registrech vatikanských, která zní takto: Bonifacius papa IX dilecto filio Laurentio de Brziezowa, lectori plebano nuncupato ecclesie parochialis in Biecharz Pragensis diocesis salutem etc. Vite ac morum honestas aliaque probitatis et virtutum merita, super quibus apud nos fidedignorum testimonio commendaris, nos inducunt, ut tibi reddamur ad graciam liberales etc. Volentes igitur te etc. fauoribus prosequi graciosis, tuis in hac parte supplicacionibus inclinati tecum, qui in subdiaconatus ordine, ut asseris, constitutus es et parochialem ecclesiam in Biecharz Pragensis diocesis, cuius fructus etc. decem et octo marchas argenti secundum communem existimacionem ualorem annuum non excedunt, obtines, ut unum aliud beneficium ecclesiasticum curatum seu alias cum dicta ecclesia incompatibile, eciam si parochialis ecclesia aut dignitas, personatus aut administratio seu officium cum cura vel sine cura in metropolitana, cathedrali seu collegiata et dignitas ipsa in metropolitana seu cathedrali, non tamen maior post pontificalem, in collegiata ecclesiis huiusmodi principalis fuerit et ad eam consueuerit quis per electionem assumi etc., recipere et usque ad triennium retinere ac parochialem ecclesiam et beneficium huiusmodi simul vel successiue ex causa permutationis vel alias totiens, quotiens tibi placuerit, dimittere et loco dimissi vel dimmissorum aliud vel alia simile vel dissimile aut similia vel dissimilia beneficium etc. duo tantum incompatibilia recipere et per huiusmodi triennium duntaxat retinere libere et licite valeas, quod e ratione ipsorum ad aliquos superiores ordines interim promoveri minime tenearis etc. dispensamus etc. Data Rome apud S. Petrum tertio Kal. Decenbris anno quarto decimo. 1) V předmluvách k Cestám Mandevillovým (v rukopise Křižovnickém slovo „služebník“ vynecháno) a ke kronice světové nazývá se Vavřinec služebníkem krále Václava. J. Jireček se velice pravděpodobně domnívá, že konal povin- nosti písařské v královské kanceláři. — R. 1413 obdržel od krále zároveň s Jindřichem z Lažan a Lautem z Hlazovic jako odúmrť po Jírovi z Roztok 93 kopy úroku na Mělníce, 60 kop na Novém městě Pražském a 71/2 kopy na vsi Brozánkách. Ve při, která vznikla pro odpor královny a syna zemřelého, mistr Vavřinec spoluobdarované zastupoval. Řečené důchody byly sice obdarovaným přisouzeny, ve skutečné požívání jich však Vavřinec nejspíše se nedostal pro nepokoje, které potom v zemi povstaly. R. 1429 průběh věci stvrdili písaři desk dvorských přísahou a Vavřinec zapsati jej dal do knih města Prahy. (Viz knihu městskou č. 992 1. 103—104.) V listinách zde zapsaných Vavřinec se obyčejně bez příjmi jmenuje, jednou i s ním (Laurencius de Brzezowa). Sr. Archiv Č. III, 483, Palacký, Würdigung 204. 2) Sr. Kroniku jeho na str. 436 tohoto vydání. 3) Výbor II, 314. O domě, který několik let držel v Liliové ulici v. zápisy k r. 1423—1429 v Základech I, 67. Srov. Tomkův Dějepis Prahy VIII, 120.

Strana XXII
XXII ÚVOD. Nové město „nikdy takových listův nemělo“.4) Později se nám o něm již žádných zpráv nedostává; i lze s Palackým za to míti, že nedlouho potom zemřel. Narozen byv r. 1370, byl by dosáhl nejméně 67 roku věku svého.5) Spisovatelská činnost Vavřince z Březové počíná se již v té době, kdy ve službě královské se nacházel. Avšak obmezovala se zprvu na překlady a spracování spisů cizích. Pro krále Václava a ku přání jeho složil neb přeložil snář či Knihy snového vykládání6) a ku požádání komorníka královského Jana z Risenberka7) jal se skládati Kroniku světovou, ve které však nedospěl než k druhé polovici 7 století, ač-li od něho nebylo více sepsáno, než nás došlo.8 Soudě podle dosti značného počtu rukopisů a potom (od r. 1510 začínaje) tištěných vydání, velmi oblíbeným a rozšířeným byl Vavřincův překlad Cest Mandevillových (podle německého spracování). Obsahem i objemem nepatrný jest latinský spisek, který v rukopise kapituly Pražské (z druhé pol. 15 století, sign. O 74) má nadpis: Commentum reverendi Magistri Laurencii de Brzezowa super VII psalmos penitenciales. 10) Dle Václava Hájka z Libočan „také nějaký Vavřinec z Březiny, mistr učení Pražského, o slávě Čechuov, Boemuov a Slovákuov mnoho vyhledav z starých kronikářuov sepsal, a to tak pořádně, že každý člověk najhloupější to čta aneb slyše, tomu víru dáti musí“. Jest tím míněn spis latinský či český? K otázce té i jiným, které by položiti se mohly, odpovědí a domněnek, nemajíce jiného svědectví, odvážiti se nechceme. 4) Viz o tom St. Let. a srovn. obě listiny Sigmundovy v Čelakovského Cod. juris mun. I, 230 a 233. — Že Vavřinec z Březové byl ve službách obce Nového města jako její „kancléř“ (srov. o tomto názvu Tomkův DP. VIII, 286) či nejvyšší písař, o tom není dokladu, leda že v nadpise těch zlomků, které Ludewig vydal, se uvozuje jako cancel- larius Novae Urbis Pragensis, což vydavatel jistě již ve své předloze našel. Také rukopis, o kterém se v r. 1556 zmínil Bruschius Kašparovi z Nydbrucka, měl nadpis: Chronika Laurentii de B., supremi cancellarii Novae civitatis Pragensis (F. Menčík v ČČM. 1884 str. 220) Avšak zůstali-li nepřetržitě ve svých úřadech nejvyšší písaři Diviš 1420—1430 a Ondřej z Myslibořic 1430—1439, pro Vavřince mezi nimi místa nenajdeme. K úřadu takovému neb podobnému by se byl ovšem jako muž učený a v právech zběhlý dobře hodil a snad náležel mezi radní písaře (podřízené nejvyš- šímu) obce Novoměstské. Název radního písaře se mu dává ve starém českém překladě jeho kroniky. 5) Odkud se v Jungmannově Hist. lit. české na str. 32 vzal r. 1455 jako rok úmrtí Vavřince z Březové, ne- vím. Jest to bezpochyby výsledek nějaké kombinace. Sr. Hanuš Pisemnictví české hvězdoslovné v ČČM. 1862, str. 240. 6) Dle rukopisu mikulovského (Dudik Handschriften .. . in Nikolsburg 48). V rukopise štokholmském spisek sluje „Knihy snové“ 7) Omyl, že to byl Jan z Eyzemberka (sic), vyskytuje se nejdřív u Jungmanna. 8) Viz rukopis (15 století) v univ. knihovně Pražské 17 F 47. Že by také rukopis jiný (17 J 47) tutéž kroniku obsahoval, jest omyl Jungmannův, který Hanuš v Dodatcích str. 12 opravil. V rukopise spis, který Jungmannovi (str. 32) „Kronikou o římských císařích“, Jirečkovi „Kronikou světa“ sluje, nemá žádného titulu. Předmluva zní: „Ke cti a chvále otce všemohúcieho, ot něhožto všecka moc, a syna jeho jednorozeného, ot něhož všecka múdrost, a ducha svatého, otci i synu ovšem rovného, ot něhožto všecka dobrota do tvora vydaného i nevydaného pramenně pocházie; a ku požádání slovutné vzácnosti muže Jana z Ryzemberka, komorníka přejasného a pána Václava, Římského krále, vždy rozmnožitele, a Českého krále, já Mistr Vavřinec, toho duostojného krále služebník, tuto kroniku z křesťanských, z židovských kronik s robotnú pilností a pilnú robotností sebral sem, aby českého jazyka zveličená obec v ní čtúci moc, múdrost a dobrotu božskú světlejie v skutciech poznajíc, jenž jest tomu všemu lidu, křesťanóm, židóm i pohanóm jasně okázána, bál se té všemocie moci a ji ctě hodně divil se té nesmierné múdrosti a jie pilně pozoroval...“ 9) Srov. Výbor II, 587. 10) Srov. Höfler, Geschichtsschreiber der Hus. Bewegung I, 110. Podle toho, co tu řečeno, čtenář by, ač mylně, se domnívati mohl, že spisovatel sluje na tom místě Vavřinec z Březiny. — Viz též Lorenz Deutschl. Geschichts- quellen I, 322, jenž zmiňuje se ještě o rukopise kláštera ve Vyšším Brodě, ve kterém čteme: Incipiunt hore canonice congeste ad laudem dei per mag. Laurencium de Brziezowa. Sr. J. Jireček v ČČM. 1887 str. 564.

Strana XXIII
ÚVOD. XXIII K dosti hojné básnické, lze-li tak říci, literatuře své doby rázu nejvíce satirického Vavřinec z Březové přispěl písní či veršovaným skládáním o vítězství u Domažlic (1431). Zachovalo se v ruko- pise universitní knihovny Pražské 1 D 10 (1. 353—363), o kterém dále řeč bude. 1) Jeden list, a to ten, na kterém napsán byl titul a začátek, teprve v novější době byl vytržen. Dobner (Monum. I, 168) z rukopisu ještě neporušeného otiskl nadpis2) takto: Carmen insignis Corone Boemie pro tropheo sibi divinitus concesso circa Ryzmberg et Domazlitz in anno Domini Millesimo quadringentisimo tricesimo primo in vigilia assumtionis gloriosae semperque Virginis Dei genitricis Marie feria tercia, quarta decima mensis Augusti per Laurencium de Brezina Arcium liberalium Inclite Universitatis studii Pragensis Magistrum congestum. Podobně jako nadpis Kroniky Husitské v témž rukopise obsažené, tak nejspíše také nadpis básně není původní, t. j. nepochází od spisovatele samého, nýbrž přidán byl touž pozdější rukou.3) Celý ráz skládání svědčiti se zdá, že píseň sepsána byla nedlouho po události samé, kterou oslavuje. Jak nás po ztrátě začátku, ve kterém se nejspíše vypisovalo řádění křižáků v Čechách došla, líčí se v ní nejprve útěk těchto. K tomu předmětu se i potom zas a zase vrací, avšak hlavní věcí jsou řeči, které se rozličným osobám do úst kladou, nejprve kardinálu Julianovi před papežem, ve které se průběh nešťastné výpravy vypisuje a ke konci pronáší rada, že by ze čtyř artikulův tři povoleny býti měly, ten totiž vyjímaje, který kněžstvu světskou vládu nad zbožím odnímá, s čímž i papež sám, vida ve vítězství Čechův prst boží, se srovnává. Potom následuje posměšné oslovení těch, kdo z Čech utekli, od přátel a manželek i odpověď oněch, kterou podrážděn král Sigmund zbabělost jim vyčítá. Káraní se hájí, že útěk způsobili zlí duchové (demones) Čechům pomáhající; i připomínají králi, kolikrát on sám i jiní v předešlých letech poraženi byli a utíkali. Vzpomínka na to, co sám zkusil, umirňuje hněv jeho; avšak již také on se vzdává naděje, že by Čechy kdy zbraní pokořil. Tu vystupuje nejvyšší vojenský velitel nezdařilé výpravy, kurfirst braniborský Fridrich. On prý sám, tak zní jeho strojená neb, jak se v básní praví, sofistická omluva, k útěku radil, vida, že odolati nelze; tím aspoň pro budoucnost větší část vojska zachráněna. Nadějí na přemožení Čechův válkou také on již neměl žádných a proto rada jeho zní, by jich články za platné prohlá- šeny byly, a to pro církev celou. Právě čtvrtý artikul o světském panování kleru nachází v něm horlivého obránce, jako by on sám k husitským Čechům patřil aneb od nich proti bohatému kleru, který laiky za sebe do boje posílá, kázati a disputovati se byl naučil. Králi, jemuž Fridrich slibuje, že tak bez dalších bojů získá své dědičné panství, své „hnízdo“, rada se líbí, ač on, že by i čtvrtý článek provésti se dal, pochybuje. Potom ozývají se lid, kněží i mniši: odkud ty neustálé porážky? Není-li to snad znamením, že za dobrou a spravedlivou věc Čechové bojují? Známé důvody pro kalich slyšíme nyní z úst dosavadních jeho protivníkův; také apoštolská chudoba kněžstva od nich se schvaluje. Ovšem právě tento článek klerus sotva povolí! Kdyby Čechové se ho vzdali, o tři ostatní dohodnutí jistě se podaří! Potom přichází k slovu básník sám, vyzývaje knížata, pány a rytíře, by, až zase prelátové jich do boje volati budou, odpověděli, ať oni sami napřed jdou, za ně že se již dále obětovati nemíní; Čechům že dlužno povoliti slyšení, za které žádají, a schváliti 1) Miněni Höflerovo (I, 540) o dvojím rukopise zakládá se na omylu. 2) Kromě toho zachoval Dobner první 4 verše. 3) Tu i tam Vavřinec se nazývá arcium liberalium inclite universitatis studii Pragensis Magister. Kronika jedná „de gestis... invictissime regni Boemie corone“, báseň pak nadepsána jako carmen insignis corone Boemie.

Strana XXIV
XXIV ÚVOD. „některé“ jich články. Na konec obrací se básník k národu českému, aby Nejvyššímu vzdal díky za darované vítězství, i předříkává hymnus díkučinění nesoucí se básnickým vzletem. Hymnus a tím celá píseň se bezpochyby prvotně končila verši: Da et cunctis cognoscere, que tu iubes, diligere, opere perficere, in finem persistere. Co dále ještě následuje, Vavřinec, jak se domnívati lze, připojil později, když přišly nové zprávy z Moravy o ústupu vévody Albrechta a ze Slezska, že obléhání města Němčí bez boje zrušeno, jakmile vojsko Táborských se přiblížilo. 4) Píseň Vavřincova jest nejspíše výrazem té nálady, jež zavládla v Čechách po vítězství u Do- mažlic, těch nadějí, které potom, ač v míře mnohem skrovnější, v kompaktátech se splnily. Mezi podobnými veršovanými skladbami oné doby sluší jí vykázati místo neposlední; verše svrchu vy- tčené nejsou jediné, kde k vyššímu vzletu se povznáší. Líčení jest někdy dosti výrazné. satira ostrá a trefná.*) I verš, často sice neobratný, někdy dosti hladce plyne. Jest to zároveň apologie hnutí husitského, pokud toto svůj výraz našlo ve společném všem stranám programu, čtyřech arti- kulech,6) apologie sepsaná po události, která i protivníkům slibovati se zdála konec dosavadních bojův a s nimi spojených strastí. Událost sama, vítězství či lépe řečeno utíkání a stíhání utíkajících u Domažlic, v básni se vypisuje z části tak, že by se líčení hodilo také na mnohé jiné podobné události, z části však se v něm vyskytují podrobnosti a rysy svědčící, že spisovatel měl známost o nejedné věci, jak se tehda skutečně sběhla. 7) Patří tedy báseň Vavřincova také k pramenům o vítězství u Domažlic, ze kterého i dějepisci událost tu vypisující právem některé podrobnosti, třeba jen vedlejší, čerpati mohli. Tiskem vydána byla píseň o vítězství u Domažlic od Höflera r. 1856 ve sbírce Geschichts- schreiber der hus. Bewegung I, 540 sl. ponejprv; na tomto místě vychází podruhé. V rukopise po straně připsány jsou hojné citáty, nejvíce z bible; ve vydání tomto, podobně jako v Höflerově, umístěny jsou pod čarou mezi poznámkami k úpravě textu se vztahujícími. Jestliže sluší Vavřinci z Březové v dějinách literární produkce v Čechách v první polovici 15 století místo neposlední, děkuje to ne tak tomu všemu, o čem již zmínka se stala: Vavřince z Březové vzpomínáme především jako dějepisce doby husitské, třeba jen několik málo let od něho 4) Datum této události (8 září 1431) vyskytuje se teprve v pozdějších pramenech. Grünhagen, Die Hussiten- kämpfe der Schlesier 125. 5) Bezold podotýká: ... ein Gedicht, welches trotz der rohen Form doch eine gewisse Lebendigkeit und manche ausserst charakteristische Bemerkung hat. 6) Mínění své vlastní o tom, jak by se čtvrtý provésti dal, vložil Vavřinec do úst kurfirstovi Fridrichovi. Sr. Höfler LXI; Bezold III, 156. 7) Sr. hned na počátku písně verše, kde se určitá čísla uvodí, u př.: septem quippe descenderunt seque uni subdiderant; a dále: tres detenti a puero. — O jiných podrobnostech Bezold III, 153. — Verše: ad meos redeunt reliqui putantes, se aufugere připomínají vypravování v Starých Letopisech, že „jiní sú se do Čech obrátili mniece, by domóv utiekali“.

Strana XXV
ÚVOD. XXV pro nás vypsáno bylo. Jeho latinským jazykem složená Kronika od 1414—1421 zachovala se v několika rukopisech. Jsou to následující: 1. (W) Rukopis městské knihovny ve Vratislavi (čís. 199), o kterémž srovn. článek Loserthův „Varianten der Breslauer Handschrift des Domherrn Franz von Prag“ v Neues Archiv der Ge- sellschaft für altere deutsche Geschichtskunde V, 217. s) Kronika Vavřincova čte se v tomto rukopise od 1. 121.—199 beze zvláštního nadpisu. Po slovech „Prologus huius libri“ následuje prolog sám, jehož začátek zní: „Licet michi contem- planti...“ Na str. 199 se končí text kroniky slovy „Et facto mane etc.“ Potom ještě písař po- znamenal: „1467 post Margarethe f(eria) II.“ Toho roku a dne tedy kroniku Vavřincovu dopsal. Mezi rukopisy obsahujícími toto dílo vratislavský jest jediný, o kterém zcela určitě víme, kdy napsán byl. A jest mezi všemi, které nás došly, nejstarší. Marginalia, která se v rukopise vyskytují a v nichž se obsah některých odstavců udává psána jsou červené, a to touž rukou jako text. Zvláštností a to dosti důležitou rukopisu vratislavského jest, že v něm po prologu následuje začátek vypravování, jenž zní jináče, nežli čteme v rukopisech ostatních. A sice takto: Anno2) incarnacionis dominice M'CCCCXIIII° Cum misericors et miserator dominus ps 110 veritatem salutarem que sacerdotum ignawa insidia 10) erat in practicam per multa annorum curri- cula perniciose obmissa suis fidelibus reuelaret ac releuaret deiectam Cuidam honeste vite viro Ma- gistro petro de Drazdyan tunc ante ea multis annis in Ciuitate pragensi moram trahi11) miraculose patefecit Vnde Magistri pragenses eidem consencientes istas scripturas collegerunt et collectas ad Constanciense concilium transmiserunt Venerabilis ac diuinissima.... 1) 2. (A) 2) Rukopis universitní knihovny pražské sign. 1 D 10 z konce 15 století, ne-li ještě něco mladší, náleževší kdysi Křižovníkům s červeným srdcem v Praze, který obsahuje též kroniky Marignolovu a Pulkavovu, jakož i život Karla IV. Více o tomto rukopise pověděl J. Emler Fontes III, 332 a IV, 491. Kroniku Vavřincovu čteme v něm na 1. 258.—344; počínáť se jako ve vrati- slavském rukopise prologem Licet michi contemplanti... Před tímto však čteme touž rukou (červeně): 8) Novější opis, který se dříve dle Höflera (I, 109, 323) v Museu nacházel, nyní již se nenašel. Ostatek v. níže. 9) Otištěno věrně dle předlohy, i co se nedostatku interpunkce týče. 10) Tak v rukopise misto desidia. 11) Tak v rukopise místo trahenti. 1) Srovn. Höfler 323—324. — Jinde se vypravování počíná: Anno dominice incarnacionis MCCCCXIV venerabilis ac divinissima communio eukaristie sub utraque specie... per Jacobellum... et aliquos sibi tunc in hac materia assistentes sacerdotes est inchoata .. . Podle znění kroniky Vavřince z Březové, které ve vratislavském rukopise čteme, byl by první popud k rozdávání podobojí nevyšel od Jakoubka, nýbrž od Petra Drážďanského, o němž všecky zprávy, které se zachovaly, v. sebrané ve spisku Meltzer ově Die Kreuzschule zu Dresden (Dresden 1886) 54—59. (Srovn. též Döllinger, Beiträge zur Sektengeschichte des Mitt. I, 6.8.) Naší úlohou na tom místě není kontroversu řešiti, avšak dotknouti se třeba otázky v té příčině ovšem také důležité, zdali místo dotyčné rukopisu vratislavského jest pozdější interpolací, jak Böhringer (Die Kirche Christi und ihre Zengen 1858; v životopisu Husově) a Palacký (Die Gesch. des Huss. 111) za to měli. Mínění, že slova vyskytující se jen ve vratisl. rukopise do původního textu kroniky Vavřincovy později od někoho jiného vložena byla, pravděpodobným se objeví, když uvážíme, že toto místo se nevyskytuje v obou rukopisech Pražské universitní knihovny, které ostatek s vratislavským podstatně se shodují, a že místem tím, ať se již o jakoukoli interpunkci pokusíme, souvislost nápadně se porušuje. Nesnadno je ovšem si vysvětliti, proč by byl někdo na tom jediném místě něco do textu kroniky Vavřince z Březové vložil. 2) Ponechávám při tomto i následujícím rukopise zkratku, které již Höfler užil. Rukopis Č. Musea od tohoto (I, 109) vzpomenutý není než opis rukopisu A. IV

Strana XXVI
XXVI UVOD. Hoc opus licet imperfectum cronice huius est compositum seu collectum per egregium virum Laurencium de Brezina, arcium liberalium inclite universitatis studii Pragensis magistrum, de gestis et variis accidentibus invictissime regni Boemie corone adhuc vivente serenissimo rege Wenceslao et post mortem ipsius, que et quanta in eo dampna seu incommoda ac enormia sunt peracta per Sigis- mundum, regem Ungarie, et pessimam sectam Thaboritarum, prout per ordinem patebit. Cuius pro- logus sequitur in hunc modum. Že tento nadpis nepochází od spisovatele kroniky, že slovo „imperfectum“ znamená na tomto místě „nedokončené“, a nikoli „nedokonalé“, poznamenal Palacký (Würdigung 207). Jako v rukopise vratislavském, tak i v tomto končí se kronika slovy „Et facto mane“. I to zpozoroval již Palacký, že příjmí spisovatele prvotně v rukopise znělo Brzezowa a potom změněno bylo v Brezina.3) Jako v rukopise vratislavském tak také v tomto se v první části kroniky obsah jednotlivých odstavců (červeným písmem) krátce označuje buď v textu samém na způsob nadpisu nad dotyčnými odstavci anebo in margine. Marginalia rukopisu vratislavského se s těmito nadpisy a marginaliemi jen částečně kryjí, t. j. některé z nich jsou oběma rukopisům společné, některé v každém zvláštní.4) 3. (B) Rukopis universitní knihovny pražské sign. 11 D 8 z konce 15 neb z počátku 16 sto- letí. Obsahuje: a) kompilaci tak zvaného Beneše Minority tištěnou v Dobnerových Mon. IV, 23—78, kde končí se r. 1487. V rukopise, o kterém řeč jest, v části této první a poslední list jest vytržen. Že však v něm tato kompilace přestávala rokem 1492. patrno z rukopisu wolfenbüttelského, o kterém hned více pověděno bude; b) (touž rukou) kroniku Vavřince z Březové. Vytrženy jsou první list a potom některé listy uprostřed i na konci. Text se nyní počíná slovy excommunicantibus et interdictum per totam Pragam ponentibus a končí se (ve vypravování událostí z konce roku 1421) uprostřed věty slovy Et cum Zizka cum suis prope Zluticz ad montem dictum Wladarz perveniret et cum suis... K roku 1421 po článcích Adamitův vloženy do textu kroniky Vavřincovy ještě články jiné, do ní nepatřící, po každé se zvláštními nadpisy, a sice: 1. Secuntur articuli ad idem de Pikardis. 2. Articuli hereticorum Waldensium et decardorum (sic). 3. Articuli sacerdotum hereticorum et Pikardicorum isti sunt. První články vztahují se k Valdenským, druhé a třetí k Táborským a Bratřím. 5) Obsahy odstavcův se v tomto rukopise nikde neudávají, ani v textu ani na kraji. Týž text kroniky Vavřince z Březové, který čteme v rukopise právě zmíněném, najdeme také v rukopise knihovny ve Wolfenbüttlu (Extrav. 154) značně mladším, psaném totiž teprve v 17 neb 3) So (totiž Brzezowa) war der Name ursprünglich im Codex geschrieben : aber ein Corrector änderte ihn in Brzezina (ruk. má Brezina) um. Würdigung 207. — Změnu provedl sám písař, a to tak obratně, že na první pohled hned patrna není. Srov. Wattenbach v (Pertzově) Archivu X. 660. Také v nadpise písně o vítězství u Domažlic jistě prvotně psáno bylo Brzezowa. 4) V Děčíně v knihovně hrabat z Thunů nachází se opis kroniky Vavřincovy, na jehož desce poznamenáno: Sum Francisci Martini Pelzel, qui me ex autographo describendum curavit a. 1775. Avšak není to než opis rukopisu A. 5) Srovn. Palacký, Die Gesch. des Huss. 9. — Ve vydání Höflerově jsou pojaty do textu kroniky Vavřincovy (503—511), ovšem nepatřičně. Avšak ne, jak dle Palackého čtenář by se domnívati mohl, z nějakého rukopisu, který kroniky Vavřincovy ani neobsahuje.

Strana XXVII
ÚVOD. XXVII 18 století, o kterém zprávu dává J. Emler ve Fontes IV, str. XVI. 6) Obsahuje tento rukopis a) kompilaci tak zv. Beneše Minority končící se rokem 1492; b) (touž rukou) kroniku Vavřince z Březové (s nadpisem Historia Hussitarum); 3. (jinou rukou a na jiném papíru) druhou knihu Kroniky Zbraslavské. S prvníma dvěma tato třetí část rukopisu spojena byla bezpochyby teprve při vazbě. Nelze pochybovati, že první a druhá část opsána byla podle téhož rukopisu, který v pražské universitní knihovně má signaturu 11 D 8, dříve než tento vytržením listů ještě poškozen byl, což patrno i z toho, že také v rukopise wolfenbüttelském není žádných nadpisů neb marginalií obsah některých odstavcův udávajících, že slova v B písařem přeskočená obyčejně v něm se také nečtou a že konečně chyby písařské jen onomu zvláštní také v tomto se skoro vždycky vracejí. 7) Rukopis wolfenbüttelský, ač pouhý opis, bez ceny není, a to proto, že nahrazuje mezery, jež v B vytržením některých listů povstaly. Poučuje nás zejména, že také rukopis B počínal se prologem Licet michi contemplanti, že počátek vypravování se kryl s textem v A, nemaje místa o Petru Drážďanském, a že konečně se končil slovy: „Et facto mane“. 4. (Lobk.) Z rukopisu knihovny knížat z Lobkovic v Praze vybral Höfler ve svém vydání kroniky Vavřincovy některá různočtení (viz Geschichtsschreiber I, 109 a pojednání o bitvě na Žiž- kově SB. der Wiener Akademie XCV 8). Tento rukopis byl nyní k mé prosbě v řečené knihovně sice hledán, ale nebylo možno jej nalézti. 5. Ve sbírce Ludewigově Reliquiae Manuscriptorum, a sice v 6 svazku vydaném r. 1724 na str. 124—216 otištěna jest, ne sice celá kronika Vavřincova, jak se v dosud zmíněných rukopisech nachází, nýbrž jen dva zlomky, z nichž první sahá od počátku až k 3 dubnu 1420, kdežto druhý, počínaje se při 25 červnu 1420 u prostřed věty (... deponi mandavit), episodou o Tábor- ských, která přerušuje chronologicky postupující vypravování kroniky, se končí, a sice jako se byl počal, uprostřed věty (daboque terram tibi...).9) Více vydavatel, jak výslovně poznamenal, ve své rukopisné předloze nenašel. 10) 6) Do rukopisu wolfenbüttelského vložen jest lístek, na kterém čteme tuto vlastnoruční poznámku Fr. Pala- ckého: „Extravag. N. 154. cod. Ms. chart. in 4° seculi XVI. N. 2. 60—222. Historia Hussitarum ist das noch nicht ganz edirte, aber aus anderen guten Handschriften wohlbekannte Werk des Mag. Laurenz von Březowa über den Hussitenkrieg. Die gegenwärtige Abschrift bietet nichts Eigenthümliches dar. Sie beginnt, wie alle anderen, mit der Vorrede, und schliesst im J. 1422 mit den Worten „Et facto mane“. Fr. Palacký. — K mínění Palackého, že by rukopis napsán byl jiz v 16 století, nemohu se přidati. 7) Mínění, že písař rukopisu wolfenb. opisoval podle B, tím se nevyvracuje, že tu a tam něco vynechal, u př. deklamaci po vypravování o upálení arnoštovického faráře Václava (v červenci 1421), že někdy něco málo přidal, u př. před písní Čapkovou (Dietky, bohu zpievajme) slova in haec verba, anebo že konečně doplnil, co v B sice schází, než snadno doplniti se dalo, jako jen v B scházející post na počátku odstavce (1420): Item feria V post Assumpcionem beate Marie Virginis, alias die XVII mensis Augusti. Snadný byl zde doplněk proto, že předcházející odstavec se počíná: Item anno eodem feria IV post Assumpcionem beate Virginis Marie, que erat dies XVI mensis Augusti. — Také články k Valdenským, Táborským a Bratřím se vztahující a do textu kroniky Vavřincovy nepatřící písař rukopisu wolfenbittelského měl ve své předloze a je do svého opisu v překladu latinském, tu i tam zkracuje, přijal. I jinde kusy české v kronice Vavrincově překládal. Že to překlad novověký, patrno z výrazů v něm užitých i ze slohu; že písař sám překládal, o tom svědčí četné korrektury: mezi překládáním a psaním škrtal a opravoval na mnohých místech. 8) Zde se udává i číslo rukopisu (N. 363) i nadpis: Magistri Laurentii Brezina chronica Bohemiae ex anti- quissimo manuscripto desumtum. 9) V Höflerově vydání Gesch. I, 408 konec druhého zlomku není správně udán. 10) Reliquiae str. 163, kde se končí první zlomek: Desunt hic aliquae schedae in codice Mscto; a na konci druhého zlomku: Reliqua desunt in Mseto volumine. IV*

Strana XXVIII
XXVIII ÚVOD. Vydání Ludewigovo, jehož předloha nám se ztratila neb aspoň do té doby nalezena nebyla, zastupuje rukopis (L), 1) jenž nehledě k tomu, že jen 2 zlomky kroniky obsahoval, od rukopisů dosud vypočtených, mnohými zvláštními různočteními se lišil a také tím, že místo prologu Licet michi contemplanti jiným se počínal, který ve vydání Ludewigově takto jest vytištěn: Supremac Trinitatis nomine inuocato, 2) ad cuius gloriam hanc congeriem cursuum, in Regno christianissimo Boemiae et Marchionatu Moraviae circa annum domini MCCCCXIV et deinceps gestorum, pro futura rei memoria; quae relatorum3) Legis Dei et ipsius sacratissimae ueritatis impugnatorum ac persequutorum detestandam malignitatis improbitatem denunciet; duxi exarandum operis laborem ac desudationem subire curaui.4) Ipse ergo me adiuuare dignetur, de quo omnia sunt. Cui est honor et gloria per infinita secula seculorum. Amen. Potom následuje začátek vypravování, a sice týž jako v obou rukopisech knihovny universitní. Marginalia text až do konce druhého zlomku provázející liší se od těch, jež v rukopisech W a A čteme, pocházejíce od vydavatele. 6. (P) Kompilace, které se dostalo nezcela vhodného jména Chronicon universitatis Pragensis, z části vydaná od Höflera v Gesch. I, 13—47, obsažena jest v rukopise c. kr. dvorní bibliotheky ve Vídni, psaném, co se týče té části, o kterou tu běží, někdy v první polovici 16 století rukou písaře nevždy dosti pečlivého a pozorného. (Codex Palatinus, N 7650.) 5) Hned při r. 1414 v této kompilaci užito bylo kroniky Vavřince z Březové a také na několika místech potom; od května r. 1420 začínaje máme před sebou přepracování, od 6 července 1420 za- čínaje v podstatě již jen opis kroniky Vavřince z Březové. Text, který tu čteme, nekryje se úplně ani s textem rukopisů napřed uvedených, ani s textem tištěným u Ludewiga. Nehledě k chybám písařským, některé nedůležité odchylky nejspíše vznikly libovolným měněním a slov přestavováním, avšak, když ty odečteme, zbude dosti hojný počet odchylek, jež k tomu ukazují, že v kompilaci této užito textu kroniky, jenž vynikal mnohými zvláštními různočteními, na mnoze takými, jež proti čtení jiných textů se jeví jako lepší, ba nejednou jako jedině možná, u př. (k 2 červenci 1421): „Et sic Magistro Ja- cobello et pretacto Johanni commiserunt, ut alios presbiteros introducerent legitimis exclusis; proti ex causis (str. 481), které jinde čteme. Na některých místech jen v P se zachovala slova nezbytná, která jinde se vytratila; na př. (strana 494) slovo conveniant, kde se vypravuje, že dle snesení sněmu kutnohorského r. 1421 branná moc se měla shluknouti dne 18 září u Českého Brodu. Po- zoruhodna jsou dále v P některá místa, obsahující více než ostatní rukopisy, jako ve vypravování o dobývání Mostu roku 1421, kde slovy jen v tomto rukopise se objevujícími tocius communitatis Pragensis quasi capitaneus et director nabýváme úplné jistoty, že zmíněný tu kněz Jan (dominus Johannes predicator) jest Jan ze Želiva.“) 1) O stáří rukopisu Ludewig nic nepřipomenul. 2) Srovn. předmluvu ke Kronice světové, jež se také vzýváním Trojice počíná. 3) Tak tištěno; má býti zelatorum. 4) Interpunkce, kterou smysl vyžaduje, zdá se býti: Supremae Trinitatis nomine invocato, ad cuius gloriam hanc congeriem cursuum ... duxi exarandum, operis laborem ac desudationem subire curavi. 5) Srovn. moje pojednání Tak zv. Chronicon Universitatis Pragensis a poměr jeho k Vavřincovi z Březové ve Zprávách kr. české společnosti nauk r. 1884 a spisek Rustlerův Das sogenannte Chronicon Universitatis Pragensis. V Lipsku 1886. 6) Palacký (III, 2 str. 106) o tom pochyboval.

Strana XXIX
ÚVOD. XXIX Na dvou místech v rukopise vídeňském čteme značně více než jinde. 1. K roku 1420 mezi smlouvou zavřenou s posádkou vyšehradskou a vypravováním o bitvě pod Vyšehradem (str. 438) nacházíme sedm menších odstavců, ve kterých jeden vyjímaje se vypravuje o věcech Žižky a Tábor- ských se týkajících. — 2. Kdežto v rukopisech WAB vypravování Vavřincovo o posledních osudech kněze Martina Húsky, řečeného Loquis, se končí větou: „Iste enim Martinus ... cum in prima domini Ulrici de Nova domo fuisset captivitate, literam ad fratres suos Thaboritas aliquos scripsit multa erronea et heretica documenta continentem“, v rukopise vídeňském po slově scripsit následuje dotčený list v plném znění (str. 495). Palacký se domníval, že kompilator na takových místech kroniku Vavřincovu doplnil čili interpoloval z pramenů jiných. 7) Avšak s mnohem větší pravděpodobností lze za to míti, že měl před sebou text kroniky v podstatě takový, jako nyní v rukopise vídeňském čteme, tedy vykazující nejeden důležitý variant a přinášející zvláště na obou vytčených místech značně více. Mínění toto i v tom podporu nachází, že na onom jediném místě, kde Vavřinec také o sobě něco vypravuje, znění rukopisu vídeňského má do sebe ráz ještě subjektivnější. 8) Rukopis vídeňský čili tak zvané Chronicon Universitatis Pragensis v druhé své části a zvláště od 6 července 1420 zastupuje zvláštní text kroniky Vavřincovy (P). Jakým prologem se kronika v tomto textu počínala a zdali na počátku vypravování se shodovala s textem rukopisu vratislavského, obsahujíc místo o Petru Drážďanském, k tomu určité odpovědi dáti nelze. Pravdě podobnější jest při otázce druhé odpověď záporná.9) Rukopis vídeňský končí se uprostřed věty (se cum suis cingens curribus . . .), avšak dříve než rukopisy W. A a také B, když tento podle Wolf. doplníme, totiž uprostřed vypravování o Žižkovi, jak na hoře Vladaři proti nepříteli se postavil a vozy otočil (ke konci 1421). Že také předloha na tom místě přestávala, z toho ovšem nutně nenásleduje. Kdy sepsal Vavřinec z Březové svou Kroniku? Že nebyla skládána současně s událostmi na způsob nějakého denníku, patrno z takových míst, kde spisovatel, vypravuje o některé události, hned také na mysli má události pozdější. 10) Z toho, že rukopisy — z vypočtených WAB(Wolf)— na stejném místě uprostřed věty se končí, již Dobner (I 141) soudil, že Vavřinec na tomto místě smrtí překvapen přestal, k čemuž Palacký (Würdigung 206) přidal, že bylo-li tomu tak, před r. 1437 neb 1438 práce své nepočal. Byl by tedy své nejdůležitější dílo počal, ale pak nedokončil, na 7) Würdigung 208, Die Geschichte des Huss. 18. 8) Když v říjnu 1420 jednáno bylo s posádkou vyšehradskou o smlouvu, objevila se na obloze duha. Někteří mistři a bakaláři, na to se dívajíce, spatřovali v ní znamení připovídající příznivý konec počatého jednání. V rukopise vídeňském se čte: Sedente me cum quibusdam arcium liberalium magistris et baccalariis... cum sic mutuo...lo- queremur etc.; jinde: Sedentibus quibusdaim... magistris et baccalariis.... cum sic mutuo....loquerentur... Ostatek všude něco dále nacházíme: .... in hoc iocose resedimus (str. 436). 9) V tak zv. Chron. Univ. Prag. jest s ce také řeč o Petru Drážďanském (Eodem anno — dle souvislosti byl by to rok 1416 — magister Jacobellus cum magistro Petro Theutonico de Drazdian incepit communicare populum laicalem sub utraque specie contra consuetudinem Romane ecclesie et contra preceptum sacri concilii Constanciensis...). Avšak nic k tomu nepoukazuje, že by tu pramenem byla kronika Vavřincova v tom znění, které čteme v rukopise vratislavském. Chron. Un. v té části, před dotčeným odstavcem i po něm, čerpá z kroniky Vavřincovy a z pramenů jiných. Z těchto nejspíše pochází zpráva o počátku rozdávání pod obojí. Srovn. podobně znějící zprávu v kompilaci tištěné u Dobnera IV, 135: Eodem anno Mag. Jacobellus heresiarcha cum magistris Theutonicis de Drazdan incepit communicare... Sr. Höfler Gesch. I, 77. 10) Tak k r. 1419 se předpovídá pokuta, jež po dvou letech Kutnou Horu potkala (str. 352).

Strana XXX
XXX ÚVOD. samém sklonku života. Dle Bezolda složena byla kronika Vavřincova v létech 1434—1436, poněvadž prý převaha radikálních Táborův za spisovatelem v minulosti ležeti se zdá. 11) Otázka, kdy sepsána byla kronika Vavřince z Březové, náleží k těm, ke kterým zcela určitá odpověď sotva se najde a při nichž s domněnkami více nebo méně pravděpodobnými se spoko- jiti třeba. Že smrt Vavřince zastihla píšícího, ani to s plnou bezpečností říci nelze, ač domněnku tu za velmi pravděpodobnou uznati musíme. Že by však byl teprv r. 1437 neb 1438 psáti počal, tedy po uznání Sigmunda a za vlády jeho, proti tomu svědčiti se zdá nenávist, která k němu v celé kronice až do konce se jeví. Pohled na budoucnost, ve které Sigmund přece za krále ode všech v zemi uznán bude, zdá se, že by byl tuto nenávist poněkud umírnil a péru spisovatelovu zdrže- livost uložil. Anebo snad tento sám a dobrovolně péro tentokráte odložil, když onen nenáviděný „král uherský“ také králem českým se stal?... Důvody Bezoldovy neuspokojují; jestli že Vavřinec původ a povahu Táborů „pro budoucí“ (pro posteris) vypisuje, následuje z toho, že v té chvíli, kdy tak učinil, moc jejich již zlomena byla? Při uvažování těchto otázek bude třeba i k tomu přihlížeti, že k témuž dílu, kronice Vavřincově, máme dvojí předmluvu, jednu ve vydání Ludewigově, počínající se vzýváním svaté Trojice, druhou v rukopisech WAB, jejíž počátek zní Licet michi contemplanti... V oné, která také do starého českého překladu kroniky přešla, spisovatel, pohlížeje před sebe na dobu, o které psáti bude, vidí na jedné straně horlivce (zelatores) za zákon boží a kalich, na druhé jich protivníky a nepřátely. Jaký konec zápas jejich míti bude, předmluva nepředpovídá. Avšak spiso- vatel, zdá se, pln naděje do budoucnosti pohlíží. Dílo jeho má posloužiti k oslavě Trojice, kterou o pomoc prosí. S docela jinou náladou setkáváme se v předmluvě druhé. S žalostí pohlíží spisovatel do vzdálenější doby nazpět, na šťastnější chvíle země České, jež minuly, sám stoje uprostřed ne- štěstí a vnitřního sváru. 12) O tom sotva lze pochybovati, že první předmluva jest starší, t. j. že skutečně byla sepsána na počátku díla a před ním, později však že zaměněna byla předmluvou jinou. V oné starší ozývá se ještě prvotní nadšení a zápal, v této již dostavilo se sklamání a ochlazení. Starší doba, kdy v zemi ještě sporů nebylo žádných, objevuje se tu ve světle zaniklého štěstí, přítomnost neposkytuje útěchy žádné... Avšak tak určitě se stav věcí ani v jedné, ani v druhé neodráží, abychom na rok a den uhodnouti mohli, kdy složena byla předmluva první a kdy později ustoupila druhé;1) nicméně zdá se tato změna prologu, prozrazující změnu v mysli spisovatelově, k tomu ukazovati, že nesepsal svého díla ani rázem, ani vůbec v době krátké. Že znenáhla povstala kronika, že spisovatel psal po kusech a po delších přestávkách, že co již hotovo bylo, potom měnil, prozrazuje se, nemýlím-li se, v díle jeho také ještě jiným způsobem. 11) Nun lässt aber die ganze Darstellung des Taboritentums auf eine Entstehungszeit sculiessen, in welcher die Herrschaft der Radicalen bereits gebrochen war (nach der Schlacht von Lipan 30 Mai 1434); zwischen dieser Katastrophe und dem endlichen Abschluss zu Iglau (Juni—Juli 1436) dürfte das Werk am Wahrscheinlichsten verfasst worden sein. K tomu v. pozn. na str. 12. 12) Licet michi contemplanti fansti olim ac celebris regni Bohemie tam multiplicem quam vastam calamitatis in presenciarum perniciem, qua passim serpente depascitur et intestine litis discordia devastatur, sensus ebeat... 1) K době 1434—1436 druhý prolog proto hoditi se nezdá, že tu země byla po předešlých bouřích upokojenější.

Strana XXXI
ÚVOD. XXXI Začátek kroniky od r. 1414, kdy počalo se rozdávání podobojí, až do r. 1419, do bouří. které v Praze vznikly ještě za živobytí krále Václava a hned po smrti jeho (16 srpna), jest jen stručný úvod k následujícímu obšírnějšímu a podrobnějšímu vypravování; a to tak, že se čím dále tím obšírnějším a podrobnějším stává. Náladu, s kterou jsme se setkali v prvním prologu (L), také tu poznati lze v tom, že kromě narážky na spor o rozdávání dítkám, kterou v úvodní části čteme, mezi přívrženci kalicha strany skorem ani nevystupují. I když se tyto, mírnější kališníci a chiliastickým blouzněním zachvácená část Táborův, ve vypravování Vavřincově patrněji od sebe lišiti počínají, 2) on sice učení a počínání těchto neschvaluje, nýbrž za bludné a zhoubné je pro- hlašuje, avšak děje se to s jakýmsi epickým klidem, který vůbec v této části kroniky převládá. Hlavní věcí jest tu vždy nebezpečenství, která hrozí horlitelům za kalich od Sigmunda, krále uher- ského, a nepřátel pravdy, ačkoli řádění Táborův, boření klášterů a ukrutnosti od nich páchané se také již kárají; jest to z jména ničení knih, které politování učeného spisovatele vzbuzuje. Dospěv k bitvě na Žižkově a k tomu, co následovalo, když ono nebezpečenství na ten čas minulo, avšak také Táboři s rozličnými požadavky mimo program všem společný, který vysloven byl ve 4 artikulech, vystoupili a konečně nespokojeni z hlavního města, ač zde četní přívrženci k nim se hlásili, odešli (22. srpna 1420), Vavřinec přerušuje vypravování dosud chronologickým postupem pokračující, a sice episodou o Táborech, o vzniku a povaze této strany. ) Shromáždění lidu, která se již za krále Václava byla počala, zejména pak velké shromáždění na hoře Tábor zvané u Bechyně (22. července 1422), se zde zase a to obšírně vypisují a líčí. Co se tu dálo, vždy ještě s chválou Vavřincovou se potkává.4) A přece již v té době vidí klíčiti pozdější zlo, když někteří spustivše se spisů „svatých doktorův“ od církve schvalovaných, podle svých vlastních smyslů jali se písmo vykládati...5) Minulost Vavřincovi jeví se již v jiném poněkud, než před tím, světle. I první zpustošení klášterů hned po smrti krále Václava připisuje Táborům, kterých ještě tehdy vlastně nebylo.6) A zde se již dostavuje táž nálada a dochází i ve slovech výrazu podobného jako v prologu Licet michi contemplanti.7) V té chvíli snad,8) když Vavřinec tuto episodu, ve které Táboři v tak nepříznivém se objevili světle, složil, anebo později, přehlížeje svou kroniku, starší prolog nahradil jiným. Mezi textem tištěným u Ludewiga a tím, který v rukopisech čteme, na mnohých místech objevují se rozdíly, které sotva mimovolným neb libovolným měněním skrze písaře lze vysvět- liti. Spíše možno za to míti, že spisovatel sám přehlížeje později, co napsal, mnohá místa 2) Na počátku r. 1420: Item hiisdem temporibus sacerdotes quidam Thaborienes novum Christi adventum pre- dicabant populo (str. 355). 3) Et quia sepius habita est memoria Thaboritarum, utile erit pro posteris ritus, originem, moresque eorundem describere ... (str. 400). 4) ... omnium more apostolorum fuit unum cor et una voluntas, nichil aliud tractantes, nisi que forent de animarum salute et de cleri ad pristinum, primitive scilicet ecclesie, statum reduccione. 5) Fundamentum omnium malorum sequencium fuit erroneus scripturarum intellectus (str. 403). Ovšem podobně již před tím (na str. 355). 6) Viz seznam zpustošených klášterů (str. 409), kde na prvním místě se klade klášter Kartouský, vypálený hned po smrti krále Václava. 7) Item hiis malis celebre quondam nomen regni Bohemie defendentibus (s r. 413)... Sr. fausti olim ac celebris regni Bohemie... A dále: quod gloriosum quondam Bohemie regnum datum fuit cunctis nacionibus in spectaculum... (str. 424). 8) Vyslovuje se domněnka, nic více.

Strana XXXII
XXXII ÚVOD. z příčin nám ovšem již nejasných pozměnil, tu přidávaje, tu vynechávaje, jinde výrazy a fráse zaměňuje jinými, tak že by text u Ludewiga či spíše ten, který Ludewig v rukopise měl před sebou, platiti mohl za první recensi kroniky Vavřince z Březové, která však později od něho samého přehlédnuta a na mnohých místech pozměněna byla. A snad tato první recense nesáhala dále, než až do konce episody o Táborech jednající.9) Bylo již řečeno, že také v tom textu kroniky Vavřincovy, s kterým se setkáváme v tak zv. Chronicon Universitatis Pragensis, vyskytují se mnohé zvláštnosti. Vyloučíme-li změny, jaké všude, kde více rukopisů téhož díla míváme, bývají, odečteme-li dále odchylky takové, které snad teprv od původce kompilace (neb této části kompilace) pocházejí, zvláštnosti i potom ještě zbývající nej- snadněji si vysvětlíme předpokládajíce, že také v P máme před sebou zvláštní recensi kroniky Vavřincovy, a to druhou, jak od textu první recense (L) odchylnou, tak též od té, kterou repre- sentují rukopisy ostatní, jež nás došly. 10) Nesnadno jest ovšem při každém jednotlivém místě rozhodnouti, co by spisovateli samému a co by pozdějším přičísti se mělo. 1) To platí i potom dále po episodě o Táborech, pokud P nás 2) Rozdíly — nejvíce jich jest ve druhém zlomku — jsou rozličné. 1. U Ludewiga čteme více u př.: Reliquiae p. 169 propugnaculum sic exiliter structum (jinde jen propugnaculum), p. 171 civitatem Pragensem; Muldaviae flu- minis, p. 172 et statim inimici, p. 204 fideles domini. — 2. Anebo jinde najdeme něco více, sr. u př. in campis cum ipsis iacentes (Rel. p. 169 cum ipsis schází), ad mortem multos sepe prosternendo (sr. Rel. p. 169), velut heretici ambo presentantur (sr. Rel. p. 170), rex cum omni exercitu silenter ad tentoria rediit (sr. Rel. p. 172). — 3. Hojně se vyskytují u L. čtení jiná než jinde, avšak i onde možná u př. ratione et modis (Rel. p. 131) proti viis et modis; cum aliis fratribus communioni calicis adhaerentibus (p. 160) proti faventibus; acceptis secum ... equitibus (p. 163) proti assumptis; ut patebit inferius (p. 164) proti in subsequentibus; versus Hradecz (p. 165) proti Grecz; diligenter custodientes (p. 166) proti diligeneius custodiendo; per Barones (p. 168) proti Boemos ; Wenceslaum, einsdem ville ple- banum (p. 169) proti ecclesie; evangelii doctrinam (p. 170) proti veritatem; quatenus haberent se Pragenses ad de fensam (p. 171) proti qualiter ponerent...; et cum de civitate multitudo occurrisset, tunc hostes inceperunt fugere (p. 171) proti . .. advenisset, tum hostes cedunt; paratus fuit... exercitas (ib.) proti aptus; qui ipsis adhaerebant (p. 174) proti qui cum ipsis erant; et nisi rex se interposuisset (ib.) proti intervenisset; infinita damna (p. 186) proti innumerabilia; tentorium... expandunt (p. 187) proti extendunt; ut sic ad eorum mores observandos eis adversos... declinarent (p. 196) proti ritus v P., kdežto jinde na tom místě slovo schází: sr. před tím Et quia sepius habita est memoria Thaboritarum, utile erit pro posteris ritus, originem, moresque eorundem describere. — Na některých místech odchylky pocházejí snad od vydavatele, jenž (Praefatio p. 10) na barbarskou latinu Vavřincovu si stěžuje, u př. cum tribus antiquis rusticis (Rel. p. 169) proti inveteratis; innocentiam suam ostendere (p. 175) proti propalare, stultumque et inane est pro fidelibus defunctis exorare (p. 193) proti vacuum. — 4. Na mnohých místech jest odchylný slovosled. — 5. Někdy L proti ostatním rukopisům má čtení jedině možné, u př. na str. 390 se non posse sive consensu aliarun civitatum ... aliquam inire concordiam, kde consensu všude jinde schází (sr. v překladě bez vůle jiných měst). Srov. následující poznámku ke konci. 10) Varianty, které L a P proti WAB mají společné, jsou tyto: 1. Hned v odstavci před 6 červencem: Zizka... disposuit fieri lignea propugnacula v L i P, kdežto jinde lignea schází (str. 385). Srovn. dále (387 a 383): ligneum propugnaculum. Také v starém českém překladě čteme: sruby dřevěné. — 2. K 14 červenci (str. 387): Hec cum sic disponerentur, procedunt multa millia equitum LP, kdežto jinde multa schází. — 3. (Str. 390 po 15 červenci)...exurunt (LP proti exierunt v WAB) circumquaque villas et castella mulieres cum parvulis... ad ignem proicientes (proiiciunt v L zavinil jistě teprve vydavatel). Sr. v překladě: pálili sú. — 4. (něco dále str. 390) Quam quidem audienciam ... licet poterat civitas obtinere, kdežto jinde civitas schází. — Dále se jen ještě dvakráte L a P shodují: homini viventi proti vianti; penitus (str. 409) proti funditus jinde. Na obou místech obojí čtení jest možné. Při četných odchylkách jiných stojí P vždy na straně ostatních rukopisů. Najdeme i chyby PWAB společné Srovn. (k 5 srpnu 1420): ... Tha- borienses presbyteri... articulos communitati Pragensi presentarunt optautes, ut prefata communitas ad eos consentiret ...alias nollent (L proti nollet všude jinde) ... in Praga permanere (str. 397); (v témž odstavci) Mag. Petrus Anglicus in presencia consulum et seniorum (L proti senioribus všude jinde). 1) Na některých místech bylo by se domnívati, že Vavřinec z Březové jim při třetí revisi vrátil znění, které již prvotně (v L) měla. Za nemožný takový návrat k první recensi skrze spisovatele samého prohlásiti nelze.

Strana XXXIII
ÚVOD. XXXIII provází, a proto padají na váhu při otázce, třeba-li text P považovati za novou (druhou) recensi kroniky Vavřincovy, hlavně zvláště patrné a důležité odchylky již před tím vytčené. Že na př. Vavřinec oněch sedm odstavců, ve kterých řeč jest větším dílem o Táborských, později odstranil, vysvětlíme si snadno tím, že se jimi souvislé vypravování o obléhání Vyšehradu a bitvou pod Vyše- hradem dosti citelně přerušovalo a že v nich z části věci již před tím vypravované se vypravovaly podruhé, kdežto vynechání listu Martina Húsky vyložiti lze tím, že položen byl na nevhodném místě, protože o prvním zajetí pisatele, za kterého složen byl, již dříve zmínka se byla stala. Slova ko- nečně „et tocius communitatis Pragensis quasi capitaneus et director“ mohl Vavřinec sám odstra- niti bez obavy, že čtenář bude pochybovati, míněn-li na tom místě Jan ze Želiva či jiný kazatel téhož jména. 2) Jak Vavřinec z Březové dílo své nazval neb nazvati mínil, nevíme. U Ludewiga čteme nadpis Origo et diarium belli Hussitici, 3) který nejspíše teprv od vydavatele pochází. Avšak i kdybychom za to míti mohli, že tento jej v rukopise našel, což za možné uznati lze, nenásledovalo by z toho ještě, že původcem jeho byl spisovatel díla sám. V nadpise předeslaném před dílem Vavřincovým v rukopise A nazývá se toto prostě Kronikou (Hoc opus licet imperfectum cronice huius...). 4 A tím příkladem i my říditi se můžeme mluvíce, když by bližšího určení třeba bylo, o Vavřince z Březové Kronice Husitské. Z jakého pramene Vavřinec z Březové skládaje svou kroniku hlavně a především čerpal, na- značil sám v předmluvě, jež se počíná Licet michi contemplanti.5) Byla to vlastní zkušenost a pamět jeho. Lze se domnívati, že mnohé události, jak se sběhly, sám si zaznamenával a že později vedle toho, co mu pamět poskytovala, takových zápiskův užíval, ač určity doklad, že tomu tak bylo, v kronice jeho se nenachází.“) Co se psaných pramenů od jiných pocházejících týče, kromě četných listin, psaní, článků a p., které do své kroniky vložil, Vavřinec z Březové na počátku svého díla při smrti Husově a Jeronymově (str. 338 a 344) dokládá se vypravování od jiných složeného; míněny jsou tím spisy Petra z Mladenovic. S nimi kronika na počátku nejednou doslovně se sho- duje. Dále Vavřinec již nikde pramenův žádných toho druhu neb podobných nejmenuje, vyjma 2) Mínění Palackého (D III, 2 str. 106), že tu rozuměn jiný kněz Jan, zakládá se na chybném čtení quidam (misto quidem) dominus Johannes predicator. s) Laurentii Byzynii Cancellarii Novae Urbis Pragensis Sub Wenceslao Imperatore Origo Et Diarium Belli Hussitici Ab An. MCCCCXIV ad MCCCCXXIII (sic). — Na titulu 6 svazku Reliquií jen: „Diarium belli Hussitici“. V předmluvě (p. 10) Ludewig praví: Laudat hunc Byzynii libellum saepius ac iterum Balbinus in Bohemicis. Verum sub nomine Magistri Laurentii... Nos secuti sumus fidem MSCti. Ubi is dicitur cancellarius Novae Urbis Pragensis. Byzynii nomen huic a loco datum, eidem patrio. Inde quandoque audit Laurentius de Byzyn... Z toho následuje, že udání, že spisovatel díla byl Novoměstský kancléř, vydavatel v rukopise našel; zda také název Diarium, nelze ani tvrditi ani popírati určitě. 4) Z téhož nadpisu vyňat jest titul, který dílo Vavřincovo od Höflera ve vydání jeho obdrželo, totiž De gestis et variis accidentibus regni Boemiac. 5) ea, que fidelibus oculis et auribus in veritate percepi, presenti pagine duxi scriptotenus fideliter com- mendandum. 6) Der Verfasser schöpfte meist aus seiner eigenen reichen Erinnerung, jedenfalls unterstützt durch gleichzeitige Aufzeichnungen von seiner Hand. Bezold 13. — Bei der ausserordentlichen Reichhaltigkeit der Nachrichten, welche die Chronik enthält, ist klar, dass nur der geringste Theil aus der Erinnerung aufgeschrieben sein kann. Vom Jahre 1419, eben wo sein Buch so reichhaltig wird, ist es durchaus eigenständig; der Verfasser schrieb mithin oder redigirte vielmehr sein Werk auf Grund seiner eigenen Tagebücher und Sammlungen. Lorenz 323. — Otázku, zdali i po r. 1419 neužil hojněji, než tuto se tvrdí, pramenův od jiných pocházejících za vyřízenou pokládati nelze. Sr. níže.

Strana XXXIV
XXXIV ÚVOD. astrologický spis nějaký, jehož spisovatel mu znám nebyl. 7) Nicméně mezi jeho kronikou a někte- rými jinými prameny té doby, kterou v oné vypisuje, tu a tam lze pozorovati nějakou souvislost, kterou vystopovati snad se podaří, až k takému podrobnému rozboru a srovnání pramenů základ položen bude jich dostatečným vydáním. K tomu, co od jiných o ceně díla Vavřincova řečeno bylo, nevím, co bych přidal.8) Ji nejlépe poznáváme v té chvíli, kdy se s ním rozloučiti musíme. Pro bouřlivou dobu, která se počala smrtí krále Václava, až do r. 1421, nemáme žádného pramene, který by se kronice Vavřince z Březové vyrovnal. Neb chválíce jeho, máme na zřeteli vždy jiné spisovatele a prameny doby této a měříme podle nich jej a dílo jeho. Avšak i tak nezůstane tato chvála bez některých výminek. Často bychom rádi od něho uslyšeli více, a to o věcech, o kterých více, než vypravuje, věděl neb dozvěděti se mohl.9) Stopuje výpravy válečné často jednostranně pozornost věnuje vojsku pražskému, 10) i o Žižkovi přinášeje často zprávy kusé a nedostatečné. Události vypravuje Vavřinec obyčejně podle postupu časového; avšak tím, že se ho nejednou mechanicky přidržuje i tam, kde by souvislost věcná od- chylku vyžadovala, stává se, že věci k sobě patřící v jeho vypravování od sebe se oddělují a sou- vislost věcná někdy jen proto na nevhodném místě přerušována bývá, že datum některého příběhu k tomu spisovatele svádí.1) Než tento nedostatek nejeví se všude: zejména v poslední části kroniky, událostem r. 1421 věnované, ve které vůbec Vavřincovo umění spisovatelské výše se povznáší — nejvýše na samém konci — najdeme četné a vhodné odchylky od pořádku chronologického. Odpovídá dále tomu, co již řečeno bylo, že při vypravování o událostech pražskych neb Pražanův se týkajících, najdeme v kronice hojnost udajův časových a to zcela určitých, kdežto jinde, na př. čtouce o válčení Táborských, spokojiti se musíme s datováním často méně určitým. Data, která kronika Vavřince z Březové přináší, mimo nečetné některé výminky jsou správná.2) 7) Viz k 2 červenci 1421 (str. 496): Hec ille, cuius nomen ignoratur. Že to byl spis s událostmi samými sou- časný, ve kterém se budoucnost předpovídala, patrno z předcházejícího. — K pramenům Vavřincovým by dle Lorenze 323 náležely též současné noviny (Zeitungen), zejména by to platilo o vypravování jeho o bitvě pod Vyšehradem. „Der Berichtstatter ist doch,“ podotýká Lorenz, „auf Seite des Königs.“ Avšak k tomu, co zde praví Lorenz, nenalézám důvodů dostatečných. O tom, co se událo ve vojště královském, nemohl zprávy ovšem podati než někdo, kdo na té straně stál, ale nemusila to býti zpráva písemná. Také není vypravování jednostranné: Vavřinec obrací pozornost k oběma stranám. 8) Viz zvláště Palacký, Würdigung 210; Bezold 13. 9) Sr. k 14 listopadu 1420 (str. 457): .... concludunt, ut legacio solempnior, quam ante missa fuerat, ad regem Polonie pro acceptando regno ... expediatur. Avšak o tomto prvním poselství Vavřinec nic nám nepověděl, jakož vůbec o jednání s Vladislavem Polským a Vitoldem Litevským málo se od něho dozvíme. Velmi nedostatečné jest též vypravování, týkající se slyšení o čtyři artikuly v červenci 1420. 10) Bezold 13. Viz u př., jak nedostatečné jsou zprávy o válečných událostech v květnu 1421 od té chvíle, kdy Pražané od Jaroměře domů se vrátili. Jest to též doklad, že Vavřinec v Praze meškal. 1) Nápadný toho příklad poskytuje odstavec k 27 září 1420 (str. 432), kde se vypravuje, že v ten čas, kdy Vyšehrad byl obléhán, s hradu Pražského jediným výstřelem několik osob najednou na rynku Staroměstském zabito bylo. Sr. konec předcházejícího a začátek následujícího odstavce. V P onen odstavec obdržel místo vhodnější, jak za to mám, teprv od kompilatora či přepisovače. 2) Nesprávných několik udajův vyskytuje se na samém počátku kroniky, jako 6 místo 26 července 1415, 25 (30 v A) místo 23 května, 28 místo 26 května, 1 června (což nehodí se k sabbato post Ascensionem domini) místo 30 května 1416, tak že všecka data o posledních dnech Jeronyma Pražského jsou nesprávna (sr. Würdigung 210). Později se vyskytuje něco málo dat pochybných; čtyři artikulové z r. 1420 mají ve všech rukopisech letopočet 1421, z čehož, jakož i z jiných důvodů souditi lze, že Vavřinec z Březové artikuly nepřijal do své kroniky v té formě, jak r. 1420 vyhlášeny byly. Sr. poznámku k dotyčnému místu.

Strana XXXV
ÚVOD. XXXV Že Vavřinec z Březové náležel k straně kališníků rázu mírnějšího a při tom k rozhodným odpůrcům Táborů i jiných stran radikálních, všude v díle jeho patrno. Odpor proti těmto však mlčí v básni opěvající vítězství, před kterým společné nebezpečenství bylo Pražany i Tábory sjednotilo; v kronice pak, když líčí ukrutenství od Táborů páchaná, hana jeho nikdy se nedotýká Jana Žižky ani tam, kde on při tom, co se dělo, účastenství měl.3) Vysvětliti to lze z části ovšem tím, že Žižka zcela ryzím Táboritou nebyl: avšak ozývá se v tom bezpochyby také osobní známost a snad i přátelská náklonnost, jež se počíti mohla již tehda, kdy oba, Vavřinec z Březové i Jan Žižka, setkávali se na dvoře krále Václava. Táborské líčí Vavřinec často nepříznivě, a ovšem jedno- stranně: úplné nestrannosti nelze ani žádati ani očekávati při dějepisci, jenž o své době píše a k jedné straně určitě a rozhodně se přiznává.4) Nespravedlivo by též bylo žádati na Vavřinci, aby předstihuje daleko svou dobu poskytoval již to vše, co my při dějepisci novověkém, o dějinách husitství píšícím, žádáme. Co především a zvláště u něho hledáme, jest hojnost fakt a podrobností: v té příčině, jak již naznačeno bylo, nás nejednou neuspokojuje úplně. Jaký byl zevnější průběh věcí, ani to v jeho vypravování nebývá vždy dostatečně objasněno. Tak o bitvě na Žižkově v čer- venci 1420 a o tom, jak to vítězství dobyto bylo, očekávali bychom obraz určitější. Než hlavní věc Vavřinec přece pověděl a nelze mu zcela právem vyčítati, že nedosti si vážil zásluh válečníkův českých, přičítaje vše zázračnému působení vyšších mocí. 5) K takovým vyšším mocem patří jemu také vliv hvězd nebeských: avšak i když na tento upozorňuje, přece nemíní, že by jím samým vše vysvětleno bylo. Ostatek hvězdám obyčejně v jeho vypravování jen ta úloha připadá, že budoucnost napřed zvěstují. 6) Tiskem vydána byla kronika Vavřince z Březové před tímto vydáním dvakráte. Vydání Lude- wigovo, jak již řečeno bylo, přináší toliko dva zlomky, které vydavatel v rukopise za předlohu jemu sloužícím našel. Že v textu, jak otištěn byl ve sbírce Reliquiae Manuscriptorum VI, vyskytují se četné chyby, které zavinil buď již písař rukopisu, buď teprve vydavatel, zpozoroval již Palacký (Würdigung 209). V čem cena tohoto vydání pro nás záleží, bylo již řečeno. 7) Úplný text od r. 1414 do konce vydal r. 1856 K. Höfler ve sbírce Geschichtsschreiber der Husitischen Bewegung in Böhmen (Fontes Rerum Austriacarum. Herausgegeben von der Historischen Commission der k. Akademie der Wissenschaften in Wien. Erste Abtheilung. Scriptores. II Band) ve svazku 2 na str. 321—527. Jestliže vydavatel nás poučuje, že při jeho vydání základem byl rukopis universitní knihovny pražské 1 D 10 (A), 8) nesmíme tomu tak rozuměti, že bychom ve vydání jeho před sebou měli vždy text, který čteme v tomto rukopise, a v poznámkách různo- čtení v ostatních rukopisech se vyskytující. Někdy vydavatel opustil svou předlohu (A) docela, 3) Bezold 13. 4) Sr. Palackého Würdigung 210, kde taková nestrannost, co se Táborů týče, se vlastně přece žádá. 5) Palackého D. III, 1 str. 389. Podobnou výčitku v. v Höflerově pojednání WSB. str. 34. 6) Viz v episodě o Táborských o náboženských táborech r. 1419, kde se vypravuje, že lid venkovský hromadně k nim se dostavoval, i když mnozí pánové to pod přísnými tresty zakazovali. Jestliže dále Vavřinec podotýká: cuius causam dicebant periti astrologi illius anni fore specialem celi et astrorum, Saturni cum ceteris, influenciam: vlastní příčinu těchto shromáždění právě on před tím dobře vyložil. 7) Bohemia Docta II, 233 podotýká o Ludewigovi: Agendae sunt viro eruditissimo gratiae, quod Germanus id praestiterit, quod Bohemi hucusque neglexere. Podobně lze říci též o novějším vydání Höflerově. 8) Geschichtsschreiber I, 109. Sr. pojednání o bitvě na Žižkově str. 27. v*

Strana XXXVI
XXXVI ÚVOD. přidržuje se textu tištěného ve sbírce Ludewigově,2) ačkoli tomuto vydání žádné ceny přiznati nechce. Různočtení ostatních rukopisů přináší vydání toto v míře nehojné a ve výboru jen naho- dilém; a to z rukopisů B a Lobk., někdy také z vydání Ludewigova (L). 10) Vydání Höflerovo i při těchto a jiných nedostatcích 1) již jako první vydání celého díla Vavřincova vítáno bylo těm, kdo v posledních letech o dějinách doby husitské badali a psali. Jest-li správné mínění před tím vyslovené, že máme rozeznávati trojí recensi kroniky Vavřince z Březové, bude třeba nové vydání tak zaříditi, aby v něm rozdíly těchto recensí patrny byly. A to v tom způsobu, aby text poskytoval recensi třetí, poznámky pak aby přinášely zvláštnosti recense první a druhé. Při redakci textu nebude však lze přihlížeti toliko k rukopisům třetí recense, když. jak řečeno bylo, někdy L a P čtení jedině možná přinášejí. 2) Z rukopisů třetí recense, jak již řečeno bylo, wolfenbüttelský jen na několika místech ceny nabývá, kde mezery jiného (B) se jím doplňují. O rukopise knihovny knížat z Lobkovic v Praze, nyní 9) Sr. zvláště o bitvě na Žižkově. 10) I chyby, jako (str. 372) venerabilis (místo nobilis) dominus Alsso Wrzesstiow, které se v žádném rukopise nevyskytují, přejaty od Ludewiga. — Dle Geschichtsschreiber I, 109 užito při redakci textu 5 rukopisů. Z nich však jeden musejní není než novověký opis rukopisu A. O kopii vratislavského rukopisu, který dříve Museum snad mělo, v. svrchu. Co ostatek o této v Geschichtsschreiber I, 109 řečeno (sr. též str. 323, kde začátek vypravování, jak jej čteme v rukopise vratislavském, ne bez chyb, otištěn „ex copia Musei Bohemici“), nesrovnává se s tím, co čteme v po- jednání o bitvě na Žižkově str. 27. Při redakci textu tištěného k rukopisu vratislavskému ve vydání Höflerově při- hlíželo se v míře nepatrné. 1) Srovn. Palacký, Die Geschichte des Hussitenthums 50; Lorenz I, 322. Že články týkající se Valdenských a Bratří přijaty byly do textu kroniky (str. 503—511), právem jako chybu vytkl Palacký. Avšak nebyly vloženy do něho z „cizího rukopisu“ teprv od vydavatele, nýbrž tento se zde přidržel rukopisu B. — V Tomkově Dějepisu Města Prahy často cituje se kronika Vavřincova dle rukopisu A bez těch chyb, které teprve ve vydání Höflerově přibyly. — Chyby takové výslovně opravovati nemůže býti úlohou následujícího nového vydání. Jestliže tedy vydání Höflerovo (str. 326) k „vitam apostolicam“ přináší různočtení „simplicem Cod. A“, v našem vydání však toto se nenajde, nech čtenář si pomyslí, že také v A čteme apostolicam. Na str. 327 najdeme v textu u Höhera „fidelis et catholici evangelii pre- dicationis“ a k tomu v pozn. predicatoris L. Avšak také rukopisy mají predicatoris. Na str. 386 k „immitationem“ přibráno různočtení mutationem z Cod. Un. B, kterého však v tomto rukopise není. Na str. 445 applicatis laboratoribus zavinil vydavatel; všude éteme appreciatis. Pestis „ignivaria" (nikoli igniaria) najdeme všude, a ne toliko v B, jak bychom se dle str. 457 domnívali. Omni postea gratia iustitia (str. 408, sr. Palacký, Gesch. des Huss. 50) nenajdeme nikde; všude čteme postergata atd. — Jestliže ve vydání Höflerově se najde (str. 490): pars exercitus in castrum faciens im- petum ante (unam) castri partem comburit; v novém vydání: antecastri, snadno čtenář pozná, že unam jest zbytečný, ba nemožný doplněk vydavatelův. 2) Jen v L u př. najdeme k 4 listopadu 1410 (str. 349): communitas Pragensis vi valva (jinde valvam) iuxta domum ducis Saxonie expugnata... civitatem Parve partis ingreditur. K 29 prosinci 1419 (str. 354) jen v L čteme správně: Pragenses ambasiatores venientes ipsum (scil. regem) ... salutaverunt (salutatur jinde). K červenci 1420 (v odstavci před 4 artikuly) jen v L čteme sine consensu (jinde toto slovo scházi) aliarum civitatum atd. — Co se týče P, ku příkladům již uvedeným přidávám z episody o Tábořích (str. 427): fideles plebani... Pragam, infideles vero ... ad Montes ...Budwais ceterasque civitates, qui (Höfler chybně: que) eorum (scil. Thaboritarum) blasphemiis non (jinde non scházi) fuerunt consentanei (Höfler má chybně consentanee) fugierunt. K 5 červnu 1421, kde se vy- počítávají pánové, kteří k sněmu čáslavskému přišli (str. 485), jen v Pčteme: ... et barones Moravie venere, capi- taneus scilicet eorum Perssteynsky, Petrus de Straznicz, Johannes de Lompnicz cum pluribus aliis (jinde Petrus Perssteynsky de Str.). A hned něco dále (str. 486) jen v P řečeno správně, že týž sněm zvolil 20 osob, qui sede vacante (jinde sede vacantis) regni regia negocia prout rex potestatem habeant pertractare. Jen v P správně se praví (str. 491), že v červnu 1421 Slezané pustošili krajinu kolem Police (circa Politz, jinde Policzkam), Náchoda a Trutnova. — K 2 červenci 1421 v. větu (str. 496): ut rei exitus acta (jinde schází) probent. — K 30 červnu 1421: Et sic magistro Jacobello et pretacto Johanni (t. Želivskému) commiserunt, ut alios introducerent legitimis exclusis (jinde ex causis; sr. překlad); huic conclusioni seniores et civitatis notabiliores (tak všude, podle čehož opraviti třeba vydání Höflerovo i moje pojednání o tak zv. Chron. univ. Prag.) contrarium dicere propter metum de pretorio proieccionis non audebant. Příklady, kde právě na takových místech L a P se shodují, v. svrchu.

Strana XXXVII
ÚVOD. XXXVII ztraceném aneb aspoň nenalezeném, velmi málo víme. Různočtení z něho ve vydání Höflerově otištěná z velké části jsou bez ceny: dostačí, když nové vydání z tohoto jen několik málo pozoru- hodnějších si vypůjčí. Co se tkne rukopisů WAB, z těchto W a A sobě blíže stojí, jak také marginalia a věty obsah naznačující, jež oběma jsou z části společné, okazují.3) Žádný však z těchto rukopisů jednostranně za základ zvoliti nelze. V každém najdeme místa, kde více slov neb celé věty vynechány byly nepozorností písaře, ač-li tento nedostatek již v předloze jeho se nenacházel,“ každý má své přednosti, t. j. čtení lepší, ne-li jedině možná. Ve přibírání různočtení v poznámkách bude třeba uložiti si jistou míru. Přibrati vše, co rukopisy poskytují, jak často při podobných vydáních se děje, bylo by zbytečným břemenem. Beze škody lze zejména často pominouti různočtení, jež jen v jednom rukopise se vyskytují a patrně jako chyby písařské se ohlašují. 3) Nedokončená kronika Vavřince z Březové nenašla žádného pokračovatele; avšak i v té formě, ve které zůstala, šířila se známost její. Z ní čerpal při skládání svých letopisů Prokop, nejvyšší písař Nového města;6) z pozdějších kroniku Vavřincovu znali Hájek, Theobald, Balbin, Lenfant7) a j. V druhé polovici 15 století do rukopisu (nyní v universitní knihovně, sign. 3 G 16), obsahujícího rozličné kusy, kdosi nám neznámý na místech, která prázdná zůstávala, jal se vypisovati kroniku Vavřincovu u volném, co do obsahu i co do formy, výtahu, avšak při tom nedospěl daleko. 8) 3) Tato udání obsahu najdou se v našem vydání v poznámkách úpravy textu se týkajících. 4) Dostačí jen málo příkladů uvésti. V W (květen 1419, str. 368) scházejí tiskem naznačená slova ve větě: et altera die monasterium Cruciferorum in pede pontis, cellas monasterii sancti Thome...per ignis consumunt vora- ginem. V A vynecháno několik slov ve vypravování o obležení Mostu r. 1421, str. 306. Sr. ve vydání Höflerově str. 490, kde místo, tak jak dle A otištěno, nesrozumitelným zůstává. 5) Někdy bylo třeba chyby vytknouti proto, že ve vydáni Höflerově do textu se dostaly. — Co se týče L, mnohé chyby jistě zavinil teprv Ludewig, u př. forensi (vždy místo feria), o jiných lze se domnívati, že je již ve svém rukopise našel. Nesnadno při L někdy bývá rozhodnouti, zdali různočtení, jež mezi chyby nenáleží, již v rukopise byla či zdali vyskytla se teprve v tisku jako oprava vydavatelova. Do poznámek by ovšem náležela jen různočtení první třídy. Avšak při obtíži stanoviti hranici přijato zde různočtení snad hojněji, než třeba bylo. — Při rozdílech nedůležitých, jako Bohemia a Boemia, řídí se toto vydání obyčejně rukopisem vratislavským, jiných si nevšímajíc. 6) „Kroniky“, jimiž se dokládá Koranda ve spise „proti jednomu pikúsovi“ (Manualník vyd. J. Truhlář, str. 179), jsou kronika Vavřincova. 7) Lenfant, jak patrno z jeho Histoire de la guerre des Hussites (1731), znal kroniku v rukopise vratislavském. 8) Fol. 30 b—32 a; fol. 165 a—fol. 166 b. — Sr. Wattenbach v (Pertzově) Archivu X. 563. — Touž rukou zapsáno o témže rukopise (f. 98 a): Anno domini MCCCCX proxima feria IV post festum sancte Margarethe virginis hora terciarum vel quasi in curia archiepiscopi Pragensis astante domino Sbynkone, episcopo ecclesie Pragensis, una cum pluribus fide dignis combusti sunt quam plures libri Johannis Wikleff et per doctores quosdam reprobati. Sed universitas Pragensis tali combustioni librorum non consensit, ut patet in uno statuto eorum in parva matrica, unde et layci de Sbynkone cantabant: Sbyniek abeda spalil kniehy a newieda, ezo ge wnich napsano. Item, ut fatur, nescimus tamen, si sit sic, quod anno domini MCCCCXIV combusti sunt libri Magistri Johannis Wikleff in Roma ante gradus ecclesie sancti Petri in die Scolastice virginis. Non est mirum, quia bene descripsit antichristum cum sua synagoga et fratribus cappatis ipsum protegentibus. — Na jiném místě (fol. 636) touž rukou pod zvláštním nadpisem: De rege Bohemie Georgio čteme zápisek tento: Anno domini MCCCCLXII die III post Laurencii congregacio magna Prage convenit dominorum, baronum, civitacium etc., ubi rex Georgius audito legato pape respuentis obedienciam regis tamquam periuri, eo quod non extirparet communionem utriusque speciei de regno, quod se, ut dixit, facturum iuraverat, respondit clare coram omni congregacione regni, quod hoc nunquam iuraverit (in marg. iuravit), sed hereses omnes et errores, quos inveniret, eicere vellet, sed non hanc veritatem evangelicam. Deinde Fantinum legatum captivitate vinxit, eo quod existens procurator regis in curia pape plura infideliter egit in factis Bohemorum et regis, de quibus et convictus est publico ordine iudicii et processus publici. Item ibidem rex coram omni congregacione declaravit fidem suam esse de communione utriusque speciei et quod pater suus et cognacio eius, pueri (in marg. principes), et uxor (in m. regina) stare firmiter proponunt in hac fide et tandem et mori in eadem. Item quesivit rex ab universa multitudine, si volunt tenere

Strana XXXVIII
XXXVIII ÚVOD. Palacký ve svých Dějinách (III, 1 str. 275) tyto výpisky citoval jako „Kroniku českou z r. 1414 do 1420“, tedy jako nějaké dílo samostatné. Avšak právě na místě od něho citovaném ozývají se k nám slova Vavřincova (str. 334) zase beze změn značnějších, jak z následujícího patrno: Vavřinec z Březové. ... propter quam quidem infancium communio- nem scisma grave inter magistros et sacerdotes veritati dei et Magistro Johanni Hus adherentes in Praga et in regno Bohemie est exortum. Nam quidem ex eis infancium communionem fore er- roneam et ad baptismi confirmacionem non ne- cessariam asserebant, alii e contrario propter dicta beati Dyonisii et aliorum primitive ecclesie doctorum hanc sentenciancium communionem ip- sam katholicam et salutiferam astruebant affir- mando, quod omne ecclesie sacramentum euka- ristie divinissime sacramento perficiendum est et roborandum. Výtah. . .. pro qua quidem infancium communione fac- tum est scisma grave inter magistros et plebanos, legis dei defensores, ita quod quidam ex eis infancium communionem dicebant fore erroneam et pro confirmacione baptismi non necessariam, alii vero propter dicta beati Dyonisii constanter asserebant, quod omne sacramentum ecclesie sacramento eukaristie perficitur et roboratur, nam idem dicit: Nullum rite sacramentum peragitur. ubi sacra communio non adhibetur oc. A tak i jinde: výtah bývá obyčejně kratší, co do slovného znění, více nebo méně pozměněný. Avšak někdy přináší více; a pro takové přídavky následuje v tomto vydání (str. 537—541) po kronice samé tento výtah z první části její, a to tak, že přídavky a odchylky tiskem patrnými se staly. Mnoho nového, co by již Vavřinec z Březové byl nepověděl, v nich ovšem nepřibývá. — Starý český překlad kroniky Vavřince z Březové zachoval se v rukopise někdy Pelclově v knihovně hrabat z Thunův v Děčíně, jehož ostatní obsah udal Palacký v úvodě k svému vydání Starých Letopisů (XI—XII). Rukopis pochází ze 17 století,?) avšak překlad sám jest mnohem starší, což na přečetných místech v ohledu hláskoslovném a tvaroslovném, jakož i syntaktickém a lexikálním prozrazuje, kdežto jinde starší ráz jazyka setřen. Lze za to míti, že učiněn byl již v 15 století. Překladatel zůstává nám neznámým. Jazyka latinského nebyl tou měrou mocen, aby byl své předloze všude porozuměl. Překládal, jak a pokud uměl přečísti a porozuměl, s neporoz- uměním často až směšným, podobně, jako nacházíme v starém překladu Života císaře Karla IV. Kde jej obtíže přemáhaly, místo překladu položil výtah 10) anebo, co se mu přeložiti nedalo, pře- skočil. 1) Překlad jest někdy otrocky věrný, až i slovo od slova bez ohledu na smysl předlohu sledu- jící, někdy velice volný. Nicméně některá místa dosti dobře se zdařila. I lze říci, že tento starý překlad kroniky Vavřincovy jako památka staršího jazyka bezcenný není právě proto, že se tento v něm do forem daných latinskou předlohou vtěsnati nechtěl. compactata. Nostri responderunt, qui fuerunt pro veritate, quod volunt et tenent. Adversarii vero contradixerunt et noluerunt dicentes: quid et quantum boni potestis vobis per ea disponere, nos vobis favemus, sed nobis non sunt ne- cessaria. Et per hoc facta est magna divisio in regno, quidam regi Georgio fideliter adherentes et alii sicut Conopisky cum aliis dominis partis adverse contra regem insurgendo et bella contra se mutuo levando. 9) Na pokraji prvního listu poznamenáno Ex libris Joan. de Neuberg. Rukopis čítá 456 listů ve folio. Na listě 1 čteme: Tato kronika až pod Léto 1426 přepsána jest skrze Jakuba Brazydyna, souseda a horníka na Horách Kutnách. Druhé podobné připomenutí na 1. 390 zní: Tato kronika přepsána jest skrze Jakuba Brazydyna, souseda a horníka na Horách Kutnách. L. P. 1619. — Překlad kroniky Vavřincovy napsán na 1. 201 a—277 b. 10) Viz u př. str. 340, 350 atd. 1) U př. str. 349 ke konci Fuit ergo nox illa .. . str. 418 atd.

Strana XXXIX
ÚVOD. XXXIX Nadpis překladu kroniky Vavřincovy, který jistě nepřibyl teprve v rukopise děčínském, zní takto: Totoť jest kronyka, kterauž jest sepsal Mistr Vavřinec z Březové někdy písař radní Nového města Pražského, za času krále Václava Českého, které se věci dály v království Českém před spálením božské paměti Mistra Jana Husi a po smrti jeho za času Žižky, kterýžto lituje jeho smrti s jinými bratřími veliké škody znamenité učinil v zemi České s záhubem duchovenství. — Předmluva, která se počíná slovy Ve jméno svaté a svrchované a nerozdílné Trojice, jest překlad oné, kterou čteme u Ludewiga. S textem od něho vydaným se překlad nejednou shoduje také na místech, kde onen vy- kazuje čtení zcela zvláštní; 2) podobně se stýká častěji s textem, který jsme písmenou P označili. 3) Z ostatních rukopisů některé pozoruhodnější shody má s rukopisem B, 4) někdy také s A.5) Na jednom místě (str. 358), totiž ve vypravování o měšťanu pražském Krásovi, který r. 1420 byl ve Vratislavi pro kalich upálen, místo překladu čteme líčení této události, která veřejné mínění v Čechách nemálo pobuřovala, jiné, od kroniky Vavřincovy odchylné a podrobnější. Nevíme, bylo-li již od překladatele do ní vloženo neb od někoho jiného později. 6) Rovněž nesnadno jest rozeznati původ dosti četných přídavků a přípisků v textu překladu. Jsou to glossy buď již překladatelovy neb pěkterého pozdějšího přepisovače. Pochodí-li od onoho poznámka ve vypravování o velikém hádání v domě Zmrzlíkově (strana 463), mohla by sloužiti k určení času, kdy kronika přeložena byla. Po prohlášení totiž, které Mikuláš z Pelhřimova učinil proti sloužení mše v ornátech, v překladě přidáno: „Bohpomozi, milý bratře, ačs na onom světě, z toho ohlášení.“ 7) Mikuláš dostal se, jak známo, roku 1453 do vězení v Poděbradech, ze kterého již nevyšel; v něm zemřel některého roku potom. V té době, jak se zdá, napsána ona věta, kdy se totiž nevědělo, zdali ještě jest na živu. Zároveň se tu prozrazuje podobně jako také v některých jiných přídavcích smýšlení straně táborské nepříznivé.8) Jsou to nejspíše vesměs glossy překla- datelovy. Jemu lze také připsati takové přídavky, kterými se předloha věcně doplňuje neb vykládá, ač-li aspoň někdy nepřekládal z textu stejného znění.3) Pozdějšího původu by byly jiné, v nichž 10) se sympathie k Táboritům objevuje; jich původce snad náležel k jednotě bratrské. 2) V. u př. str. 336 prelatorum, str. 344 papam, str. 354 salutaverunt; zvláště často vyskytují se tyto shody tam, kde L nejvíce zvláštních čtení vykazuje, totiž ve vypravování o obléhání Prahy v červenci 1420 (str. 382—390); sr. též str. 397, str. 400 (v seznamu klášterů). 3) Viz zvláště str. 376, 408, 409 (v seznamu klášterů), 417 (kde jen P má nezbytné domo, jež také v překladě se vyskytuje), 427 (kde třeba za to míti, že překládáno dle správného textu, který má na tom místě jen P), 435 (Johannes Všembera), 438 (omnes), 460 (postillaciones), 477 (clientibus), 476 (populus laycalis); 483, 493 (dominus Martinus = kněz M.); 506. — Na některých místech jest patrno, že překladatel měl text správnější, nežli nyní máme ve všech rukopisech. Viz u př. str. 339, kde překlad má správné datum 26 července, str. 433 (utrisque, quivis), str. 440 (se dvěma rytíři proti cum duobus milibus), str. 456 (villani = sedláci); str. 478, kde v překladě správné datum 13 dubna, podobně jako str. 496. — Str. 459 v článku 40 třeba za to míti, že překladatel měl před sebou mutare ritum, ale četl chybně imitare a proto přeložil následovati. Někdy se shoda s P nedostavuje, kde bychom ji očekávali, u př. na str. 497. 4) Viz zvláště str. 333, 335, 389 (píseň Dietky bohu zpievajme), 431, 452 (cum ceteris sibi iunctis), 469, 470 a 471 (ut supra), 474. 5) Str. 348, 397, 469 (unam), 501, 527. 6) Sr. poznámku k tomu místu. Též Grünhagen Hussitenkämpfe der Schlesier 19. 7) Věta tato neměla, jako se stalo na str. 463, odkázána býti do poznámky. 8) Str. 411, 417, 462. 9) Srovn. str. 343, 356 (první přídavek), 369, 376, 379, 386, 396, 406, 408, 427, 453, 454, 459, 466, 485, 494, 505, 507, 508, 510, 515, 521, 529, 531, 533. Že str. 371 Mikuláš z Husi se nazývá „měštěnín novoměstský veliké rady“ zavinil nejspíše překladatel, neporozuměv předloze. 10) Viz zvláště str. 356, 407, 474 475, 476, 501, 503, 505, 521, 529, 530.

Strana XL
XL ÚVOD. Od té doby, kdy vyšel z neobratného péra překladatelova, než se dostal do rukopisu děčín- ského, tento starý překlad kroniky Vavřincovy, jak se zdá, několikráte byl přepsán a tím nemálo utrpěl, neb sotva lze vše, co nezavinil hned překladatel, dáti na vrub posledního písaře. Na mno- hých místech toto vydání o nápravu ani se nepokouší, jinde provedena neb naznačeno, odkud se chyba vzala. 1) Něco ukázek tohoto starého překladu vydáno bylo r. 1844 v Čas. Českého Mus.; tamtéž r. 1843 uveřejnil V. V. Tomek několik vybraných míst kroniky Vavřince z Březové v překladě vlastním. Jaroslav Goll. III. Tak zvaná Kronika university pražské. 1) Rukopis dvorní knihovny ve Vídni č. 7650, který kdysi náležel biskupu vídeňskému Janu Fabrovi a od něho kolleji sv. Mikuláše byl darován, skládá se ze dvou částí, které teprve vazbou dohromady se dostaly. Druhá část, napsaná někdy v první polovici 16 století a nejspíše hned na počátku jeho, obsahuje historické skládání počínající se od založení vysokého učení v Praze r. 1348. kterému se od Meinerta ve vídeňských „Jahrbücher der Literatur“ r. 1825 (sv. 23 str. 165—174) dostalo názvu, jenž potom se udržel, Chronicon universitatis, nezcela případného, protože jen k některé části se hodí. Na tom místě otištěna také bezmála všecka místa, která se skutečně university týkají. Místa, ve kterých se vypravuje o sporu o hlasy, na novo vydal r. 1827 J. Held ve svém „Tentamen historicum illustrandis rebus anno 1409 in universitate Pragena gestis“ Později od Tomka (v Dějinách university pražské) a od Palackého kroniky této vydatně užito a také z ní mnoho doslovně citováno. R. 1869 Palacký některá místa vydal také v „Documenta Mag. Joh. Hus“ (Additamentum IV). V souvislosti otiskl tak zv. Kroniku university C. Höfler r. 1856 v 1 svazku str. 13—47 své sbírky Geschichtsschreiber der hussitischen Bewegung, od r. 1348 do konce června 1420.2) Něco málo přidal ještě M. Rustler na str. 29—32 svého v poznámce jmenovaného spisu. Palacký již r. 1830 (Würdigung 300) tak zvanou Kroniku university prohlásil za kompilaci a při tomto mínění i později setrval (Die Gesch. des Hussitenthums 17). A vším právem. Nejpatrněji o tom, že máme před sebou kompilaci, svědčí, jak také již Palacký upozornil, ona místa (tohoto vydání str. 571), 3) kde se vypočítávají rozliční protivníci Husovi v duchovenstvu pražském a při jednom z nich, kanovníku Jiřím z Bora, se podotýká: nec hodie desistit. Ježto tento zemřel r. 1413 neb 1414 (Tomkův DP. V, str. 182 a 190), nemohlo to místo později napsáno býti, kdežto místo jiné (str. 577) jednající o Stanislavu ze Znojma a j., kteří r. 1413 Prahu opustili, slovy et amplius Pragam usque mortem regis non venerunt svědčí, že spisovatel zde psal nejdříve na konci r. 1419. 1) Ve vydání tomto hoví se oblíbenému zvyku, totiž transkripci, jež by se bylo mělo ovšem zachovati všude. 1) Palacký Würdigung str. 208 a 300; Höfler I, 13; Palacký Die Gesch. des Hussitenthums und Prof. C. Höfler 17—19; Bezold K. Sigmund 4—5; Lorenz I, 321. — Goll Tak zvané Chronicon Univ. Prag. a poměr jeho k Vavřin- covi z Březové ve Zprávách o zasedáních kr. české společnosti nauk 1884. — M. Rustler Das sogenannte Chron. Univ. Pragens. Leipz. 1886. 2) Opravy k vydání Höflerovu viz u Palackého Die Gesch. 18—19 a u Rustlera 39—44. 3) Na tomto místě se přehlížejí události z r. 1409—1412.

Strana XLI
ÚVOD. XLI Dále při r. 1417 (str. 580) setkáváme se s hrubým omylem, neb co se zde vypravuje — jest to čtvrtá křižácká výprava do Čech — událo se o 10 let později (1427) a tu na nepravém místě vřazeno bylo, jak pochybovati nelze, rukou kompilatora, událostí oněch již dosti vzdáleného (Pa- lacký Die Gesch. 18). Co by dále se vyšetřiti mělo, naznačil Palacký (tamtéž 17): kdo a kdy tuto kompilaci snesl a z jakých se ona částí skládá. Že kompilace nevznikla záhy po událostech v ní vypravovaných, prozrazuje, jak již řečeno bylo, ono místo k r. 1417; blíže se doba ovšem určiti nedá. 4) A také na této otázce nejméně záleží, neb cenu této kompilace nelze hledati v celku, nýbrž v dílech jejích. Že by však onen celek pocházel od jednoho a téhož kompilatora, z toho, co řečeno bylo, ještě neplyne. Bezold rozeznává spisovatele a kompilatora, kroniku 1348—1413 složenou po smrti krále Václava od některého člena vysokých škol ze strany husitské a kompilaci, kterou později někdo jiný přidal. Avšak není-li, třeba se tázati dále, ona první část 1348—1413 také jen kompilací? Nesvědčí o tom ona již vytčená místa, z nichž jedno, vypravující o událostech do r. 1409—1413 spadajících, nebylo napsáno později než r. 1413 neb 1414, kdežto druhé k r. 1413 poukazuje dále nejdříve ke konci r. 1419? A také hned na počátku místo k r. 1379, kde při vzniku dvojice papežské již také se předvídá konec její po 36 letech, poukazuje nejméně k r. 1415. O rozbor této první části tak zv. Kroniky universitní pokusil jsem se na jiném místě;5) ovšem, jako při takových rozborech často bývá, bez plné bezpečnosti a určitosti, s výsledkem jen více nebo méně pravděpodobným, podle kterého by kompilator byl sloučil v celek tyto části: 1. Letopisy 1378—1403 složené od spisovatele králi Václavovi oddaného; 2. Kroniku university 1348—1412 složenou od některého člena jejího fakulty artistické neb theologické národnosti české; 3. vypsání sporů o učení Viklefovo 1403—1412 složené nejspíše hned r. 1412 od přívržence Husova. 6) Z těchto tedy pramenů by byla nedlouho po smrti krále Václava vznikla kompilace, kterou by byl kompilator, přičiniv snad na nejednom místě leccos ze svého, zejména kde, jako při 1400, vypravování rok, při kterém jest vřazeno, předbíhá, zakončil přidáním akt o jednání r. 1413 (str. 575—579), prozradiv se jako pozdější v tomto přídavku nejen známým již místem, kde se na smrt krále Václava naráží, nýbrž také tím, že jedné listině (str. 576) nevhodné vykázal místo. 7) Od r. 1414 se počíná práce jiného (druhého) kompilatora. Že máme před sebou kompilaci. to, nehledě k tomu, co již bylo řečeno, poznáváme také podle toho, že k nám mluví spisovatel tu 4) Palacký str. 18 určuje dobu na konec 15 století. Srov. též Bezold 5. 5) K týmž neb podobným výsledkům při podrobnějším výkladu dospěl také Rustler. Místo neužitečné pole- miky budiž dovoleno se zminiti, že o jeho spisku mimo mne v Mitth. des Instituts für österr. Geschichtsforschung VII psali A. Rezek ve Sborníku Historickém 1886 a J. Loserth v Hist. Zeitschrift 1888. — Při mnohém, co Rustler po- věděl (u př. na str. 16), dostačí nahlednouti do tohoto vydání. Neužitečné by také bylo chyby v jeho citátech vý- slovně opravovati. 6) Od něho pochází snad také k r. 1393 vypravování o jubileu. Dle domněnky Rustlerovy byl by to Vavřinec z Březové; avšak více než domněnku Rustler vysloviti nechce. 7) Náležela by na samý konec. Ve svém pojednání určil jsem počátek tohoto přídavku dříve (dle tohoto vy- dání od samého konce str. 571, odkud již převládají nad vypravováním akta), připouštěje ostatek možnost, že by tato část od 1410—1412 pocházela od skladatele vypravování o sporech, jež se 1403 byly počaly. Podobné bylo mí- nění Rustlerovo (14—18). Nyní jest mi podobnější výklad nahoře podaný. VI

Strana XLII
XLII ÚVOD. Husovi a husitům příznivý, onde nepříznivý. Vlastní smýšlení kompilatorovo objevuje se tam, kde, vypisuje pramen straně husitské přející, jej, co se této stránky jeho týče, seslabil anebo ráz jeho setřel. Tak naložil na některých místech s Kronikou Vavřince z Březové, která od r. 1414 počínajíc k jeho pramenům náležela. 8) Jiné prameny vyšetřiti, budiž zůstaveno budoucímu badání, 2) při čemž se nejspíše, jak Palacký (Gesch. des Huss. 18) předpověděl, objeví, že nejedna zpráva jen jeho zásluhou se nám zachovala. Od str. 583 našeho vydání se povaha kompilace mění. Kdežto právě před tím události na hradě pražském od 15 dubna do 7 května a jiné příběhy byly vypravovány neodvisle od Kroniky Vavřincovy, potom tato zůstává pramenem hlavním, ba jediným. Na místo kompilace následuje již jen spracování řečené kroniky, ve kterém se znění její často krátí 10) neb ve vazbě vět a slovosledu více nebo méně pozměňuje. Změny vypisovačovy se někdy jeví jako zcela vhodné opravy, zvláště tam, kde uspořádání látky skrze kompilace jest lepší než v předloze samé, která, přidržujíc se přílišně postupu časového, věci souvislé často od sebe dělí. 1) Od 6 července 1420 začínaje odchylky od znění Kroniky Vavřincovy, kromě některých a to nepatrných, jako že někdy zbytečné slovo vynecháno, přestávají. V čem cena této části tak zv. Kroniky universitní (lze-li vůbec zde ještě tento název přijmouti) záleží, bylo řečeno jinde.2) Jaroslav Goll. IV. Kronika Bartoška z Drahonic. O skladateli kroniky 1419—1443 Bartoškovi z Drahonic víme bezmála jen to, co vybrati lze z kroniky samé a přídavku jejího. Správněji by slul z Drahenic (Drahynic), měl-li rod jeho, jak domnívati se můžeme, příjmí svoje od Drahenic u Březnice.2) Zdali však otec jeho Jan Drahenice ještě držel, známo nám není. Víme o něm jen tolik, že zemřev r. 1401 pohřben byl v Příbrami,“) kdežto matka jeho Anna, která se r. 1420 dožila, pochována byla ve Skřipli.4) O Bartoškovi samém se dovídáme, že r. 1408 byl v Italii,5) z čehož souditi lze, že v té době již chlapcem nebyl; bližších okolností ovšem neznáme. 8) Srov. u př. zprávu o zatmění slunce 7 června 1414 zde (str. 579) a v kronice Vavřincově (str. 338). 9) Viz ostatek, co již nyní o tom poznamenal Bezold na str. 4. 10) Jestliže výminkou na jednom místě ve vypravování o tom, co se událo v Slaném po příchodu legátově (str. 585), najdeme více než v textu kroniky tištěném na str. 376, lze za to míti, že text kroniky, ze kterého kompi- lator vypisoval a opisoval, obsahoval více. 1) Viz u př. str. 583 o příchodu Táborův do Prahy v květnu 1420. 2) Následující vydání nepřidržuje se ve všem a všudy rukopisu, co se způsobu psaní týče, zejména ve vlast- ních jménech. Tak místo Paletz, Politzka, Botzkones vytištěno Palecz, Policzka, Boczkones. 1) Palacký Würdigung 218—229; Bezold K. Sigmund 9—11; Lorenz 324—325; F. L. Rieger v Kobrově Slovn. N. I, 506; J. Jireček v Rukověti I, 169—170; J. Goll O kronice Bartoška z Drahynic. Zprávy o zasedáních kr. české společnosti nauk 1884; J. Emler v Ottově Slovn. N. III, 394. 2) V pramenech, jak v kronice a přídavku jejím, tak v deskách dvorských vyskytuje se oboje: z Drahonic i z Drahynic. 3) V přídavku str. 628. 4) Tamtéž. Sestra Bartoškova Markéta, která zemřela r. 1433, byla provdána za Přecha Hříče z Nehasic na Skřipli. (Str. 611.) 5) Tamtéž.

Strana XLIII
ÚVOD. XLIII R. 1421 Bartošek náležel k posádce hradu Pražského, která ho pro krále Sigmunda hájila.“ Před tím7) a zase potom, když hrad se byl vzdal, účastnil se válečných podniků pana Hanuše z Kolovrat, 8) ač nevíme určitě, stál-li k němu v poměru služebném.?) Nejisto jest také, v jakém potom poměru byl ke Karlštejnu a Karlštejnským. Od r. 1426 začínaje zaznamenal hojně zpráv, Karlštejna neb okolí se týkajících; v jedné z nich (k r. 1432) sám ke Karlštejnským se počítá. 10) Spisovatele kroniky sotva lze jinak si představiti než na Karlštejně neb v okolí jejím, kde snad statek nějaký držel; 1) Palacký (Würdigung 233) vyslovil domněnku, že náležel k manům Karlštejnským. Kronika Bartoškova vypravuje hlavně o událostech válečných s těmi podrobnostmi, jako počet lidu branného, počet padlých a zajatých i jich jména, které tehdy zvláště válečníka zajímati mohly. Byltě Karlštejn místo velice vhodné, kde o takových a jiných novinách se poučiti lze bylo. Na některých místech kroniky jest zjevno, jakou cestou se tam dostaly. Tak o vskočení pana Hynka z Kolštejna do Prahy r. 1427 přinesli zprávy ti z lidí jeho, kteří útěkem se zachránili;2) o sjezdě ve Prešpurce r. 1429 mohl nejlépe pověděti purkrabí karlštejnský Tluksa z Buřenic, když se z Uher navrátil; 3) že pak v kronice čteme obšírné a cenné vypravování o bitvě u Lipan, snadno si vy- ložíme čtouce, že v ní pod místopurkrabím Vilémem z Jaroslavic mezi jinými Karlštejnskými byl také Leonardus, famulus Bartosskonis de Drahonicz. 4) Také příběhů válečných, při kterých měl účastenství pan Hanuš z Kolovrat, si Bartošek i potom všímá; zpravodajem při tom byl mu nejspíše pan Hanuš sám.5) Jeho Bartošek ani slovem nepokáral, když po r. 1430 byl nucen k Táborským se přidati. Bratra Hanušova Fridricha, jenž byl nepřítel Karlštejnských, však nenáviděl. 6) Kronika Bartoškova nejobšírněji píše o letech, kdy hluk válečný nejhlasitěji se ozýval. Události válečné spisovatele nejvíce zajímaly; ve zprávách o nich záleží hlavně cena její. Že byl církvi kato- lické, že byl králi Sigmundovi a jeho nástupcům oddán, patrno všude; nicméně píše klidně a objek- tivné; co jej zajímá, jest právě akce válečná sama. Všude znamenati válečníka z povolání a řemesla, kterému však líto obecného lidu, když tento bez viny trpí. 7) Že tento katolík a royalista dobrým byl Čechem, prozrazuje krátký nekrolog, který věnoval králi Albrechtovi: cuius anima requiescat in sancta pace, quia fuit bonus, licet Theutunicus, audax et misericors! 6) Str. 592 (8 června 1421); v přídavku str. 626 k r. 1421. 7) V přídavku str. 625 v březnu 1421, když p. Hanuš ponejprv Příbram přepadl. Jest to první samostatný válečný podnik tohoto pána, jenž byl r. 1420 bojoval v bitvě u Sudoměře. Snad byl Bartošek starší a zkušenější vá- lečník a proto jemu rádcem; tak by se vysvětlilo, že napsal: p. Hanuš při mně B(artoškovi) dobyl městečka Příbramě. 8) Str. 592, 593, 602, 604, 605, 617, 625, 626 (kde při bitce u Hluboče chybný letopočet 1424 místo 1422), 627. 9) Viz v přídavku str. 626 v druhém sloupci odstavec první a druhý. V prvním aspoň stojí Bartošek vedle lidu páně Hanušova. 10) Přídavek str. 626 k r. 1432. 1) V listině z r. 1435, z níž výtah vydán v Archivu III, 512, jmenují se jako svědkové kromě Mikše z Lidic, tenkráte purkrabí na Karlštejně, a Bartoška ještě tři jiní, kteří měli statky v okolí Karlštejna. 2) Str. 597. 3) Str. 599. 4) Str. 614. 5) Viz str. 605—606. 6) Viz nekřesťanský nekrolog, jemu věnovaný na str. 607; ovšem i z jiné příčiny. Zde také pan Hanuš se kárá. 7) Str. 607.

Strana XLIV
XLIV ÚVOD. Kronika Bartoškova počíná se r. 1419; avšak nezdá se, že by ji byl od toho roku počínaje postupně s událostmi samými skládal. Neb r. 1425 se vypravuje netoliko o zajetí hraběte z Hardeka skrze Táborské, nýbrž také hned o úmrtí jeho ve vazbě v Praze po dvou letech; 8) místo toto, jak je nyní v kronice čteme, nemohlo tedy před r. 1427 napsáno býti. Pojav úmysl psáti kroniku, nevíme určitě kterého roku, 2) šel Bartošek nazpět k r. 1419, napsal, co v paměti své choval o příbězích válečných, v nichž sám on neb také pan Hanuš z Kolovrat byl měl účastenství, z toho však do kroniky k r. 1419—1423 jen málo přijal, tak že počátek její se vydařil dosti chudě. Od r. 1424, zvláště pak od r. 1427 následuje vypravování obšírnější, které v podstatě za současné. t. j. brzy po událostech samých složené pokládati lze, ačkoli nevíme, zdali do kroniky vše hned v té formě, jak nyní čteme, vepsáno bylo či zdali i později tu a tam něco přidáno nebylo. 10) Někdy při pořádku, ve kterém se události některého roku vypravují, spisovatel na mysli měl také již souvislost jich s tím, co následovalo roku nejbližšího, opouštěje takto pořádek mechanický dle postupu časového. 1) který u něho převládá. Avšak chválu, kterou v příčině všech udání Palacký (Würdigung 299) Bartoškovi vzdává, třeba přece obmeziti, co se týče udání časových. Mimo jediný omyl od něho vytčený nachází se v kronice jiných mylných udání dosti značný počet.2) Poslední důležitější událost v kronice zaznamenaná jest úmrtí vdovy Albrechtovy, královny Alžběty, v prosinci 1442, zanechavší syna Ladislava, „merito (který by měl býti) Ungarie et Boemie regem et heredem legittimum“, kterýžto přídavek svědčí, že toto místo napsáno bylo v době, kdy Ladislav ještě v Čechách uznán nebyl, tedy nedlouho po smrti matky jeho. Zprávou, že po sv. Václavě 1443 vypravilo se poselstvo do Vídně „ad regem Romanorum pro rege Boemie tractando“, se kronika potom končí, o výsledku tohoto jednání se již nezmiňujíc. Tento náhlý konec a kromě toho také jiný od kroniky neodvislý pramen, 3) opravňují mínění, že Bartošek z Drahonic roku posledně jmenovaného neb následujícího zemřel. Jest-li toto mínění správné, pak ovšem v přídavku, po kronice následujícím, všecky odstavce pozdějšího datum (po r. 1443 neb 1445) od Bartoška, skladatele kroniky, napsány nebyly. Tento přídavek následující po kronice 4) jest směsice ze 72 odstavců se skládající, vypravu- jících o událostech od r. 1310—1464, avšak následujících po sobě v nejhorším nepořádku. V ruko- pise, někdy Balbinově, o kterém hned více pověděno bude, k jednotlivým odstavcům pozdější rukou připsána byla běžná čísla; teprve Dobner ve svém vydání tento přídavek či appendix chronologickým 8) Str. 594. 9) Ve svém pojednání jsem vyslovil domněnku, že choroba oční, jež stihla Bartoška r. 1426 (str. 595), nezůstala pro něho bez následků, které ho snad ku klidu přinutily a z rytíře a bojovníka učinily spisovatele a kronikáře. Mimo jedno místo (v přídavku str. 626 k r. 1432) potom nic k tomu nepoukazuje, že by byl Bartošek dále válečných pod- niků se osobně účastnil. Avšak „convicimus“ by zde mohlo znamenati „my Karlštejnští“. Srovn. obšírnější zprávu o bitce u Chrustenic v kronice samé (str. 607), kde o osobním účastenství Bartoškově nic neslyšíme. 10) Poslední odstavec k r. 1426 (str. 595) snad byl někdy později přidán, čímž by se vysvětlilo, že v něm smíšeny jsou události do dvou let (1421 a 1426) patřící. 1) Srovn. na str. 599 konec r. 1428 a počátek 1429. 2) Viz poznámky a v nich zvláště odkazy k Tomkovu Děj. Pr. 3) Jest to zápis v deskách zemských, o jehož obsahu v. Rukověť I, 170; podle něho J. Jireček soudí, že r. 1445 Bartošek žíti přestal. 4) V rukopise děčínském ničím naznačeno není, že kronika přestala a něco jiného následuje. Po posledním letopočtu v oné (MCCCCXLIII) přídavek se počíná letopočtem MCCCCXLIV, omylem písařským místo MCCCXCIV.

Strana XLV
ÚVOD. XLV postupem uspořádal a otiskl, avšak tak, že každý odstavec svoje číslo podržel. Přidržujíce se původ- ního pořádku či nepořádku, rozeznáme přece několik skupin neb řad: 1. První 4 odstavce s letopočty 1444 (chybně místo 1394), 1397, 1401, 1399 (chybně místo 1402) obsahu také odjinud dobře známého. 2. 10 odstavců k letům 1451, 1464, 1450, 1452, 1453, 1457; v nich většinou vypravuje se o událostech pražských. 3. Odstavce 15-33 z části bez letopočtů. Když je dodáme, vidíme, že se tu vypravují válečné příběhy z r. 1421—1432, většinou takové, ve kterých vystupuje p. Hanuš z Kolovrat a také Bartošek sám, třikráte začáteční literou B. uvedený. Chronologický pořádek v této řadě porušen tím, že po událostech z roku 1421 a 1422 (tomuto roku náleží neméně než 12 odstavců) následují příběhy z r. 1421, 1432, 1424. První odstavec této skupiny jest český. 4. Tato řada se skládá z odstavců 34—64, veskrz česky psaných od roku 1310—1399. Co do obsahu známe je odjinud; v latinském jazyku je zejména najdeme v Dobnerových Monum. IV, 131—146; VI, 484—491; srovn. též Höfler I, 3. 5) 5. Sedm posledních odstavců, z nichž dva složeny jazykem českým, k letům 1404, 1401, 1407 a 1408, 1411, 1409, 1410, 1420. Zde nacházíme zmínku o otci Bartoškově, o matce jeho, o něm samém. Že odstavce skupiny třetí a páté od Bartoška, skladatele předcházející kroniky, pochodí, o tom pochybovati nelze. Skupina třetí se skládá ze zápisků, kterých potom při skládání kroniky neužil. 6) Skupinu či řadu třetí (1310—1399) lze také jemu přičísti, aspoň jako sběrateli. Snad kroniku svou prvotně nemínil začíti teprv rokem 1419, nýbrž dříve, asi od prvního zajetí krále Václava r. 1394, kterým se zmatky v zemi počaly. Z připravované části by byly nám zbyly odstavce první skupiny 1394—1402. 7) V skupině druhé jeden odstavec, totiž o výpravě do Míšně r. 1450 připomíná slohem kroniku Bartoškovu, avšak abychom ji také jemu přiřkli, vadí její lokální ráz pražský, i kdybychom zapo- mněli, co svrchu o době, kdy nejspíše život Bartoškův se skončil, řečeno bylo. Jakým způsobem tyto skupiny se dostaly do toho pořádku či nepořádku, v jakém je nyní v rukopise Balbinově čteme, o tom bez velkého užitku leccos by se domnívati lze bylo. Dostačí vě- děti, že jako kronika, tak i z větší části přídavek její lze přisouditi Bartoškovi z Drahonic jako spisovateli neb jako sběrateli. 8) Před Balbinem a Pešinou nevíme o žádném dějepisci, který by byl z Bartoškovy kroniky čerpal.9) Balbinovi náležel jediný nyní známý starý rukopis z konce 15 století; později s ostatní lite- rární pozůstalostí Pelclovou se dostal do knihovny hrabat z Thunu v zámku Děčínském, kde dosud 5) Město Agnensis poukazuje k latinské předloze (civitas Ag(au)nensis). 6) Dle mínění Dobnerova (Mon. I, 208) vznikly tyto zápisky po složení kroniky a měly později v ní umístěny býti. 7) Latinský odstavec k r. 1401 na počátku (str. 625) a český k témuž roku na konci přídavku (str. 658) se bezmála kryjí. 8) Palacký byl toho mínění, že Bartoškovi náleží jen část přídavku (od 34 odstavce do konce). Viz, co proti tomu řečeno od Bezolda a v mém pojednání. 2) Sr. Palackého Würdigung 219. — Ponejprv Balbin jej mezi svými prameny jmenuje v Epitome na str. 440. Na str. 484 delší výňatek o bitvě u Lipan se uvádí těmito slovy: „Juvabit hoc loco narrationem Catholici Equitis Bartholomaci de Drahonicz... ad verbum exscribere ex Codice Manuscripto, quem auro pretiosius servo. VII

Strana XLVI
XLVI ÚVOD. se chová. 10) Podle něho jest pořízeno toto vydání, při kterém bylo úlohou opraviti četné chyby písařské, pokud se to nebylo stalo již od jiných, zejména od Palackého (Würdigung 223—227). Avšak při tom se nesmělo jíti příliš daleko, totiž nesměly se opravovati chyby Bartoška samého jako spisovatele, jenž jazykem latinským nedostatečně vládl, i co do tvarů mluvnických. Proto po- necháno několikráte se opakující cum ducentibus, sepis (místo sepibus) atd. Bartošek si pomáhal, jak mohl; někdy si dělal slova sám (lutositates na straně 602); jednou kdy žádného ve své zásobě nenašel, položil české (quandam mrzize na straně 623). Bohemismů a barbarismů všude plno, kterých se Dobner později tak zhrozil. Avšak i tu platí pro nás, co bylo řečeno o starém překladě kroniky Vavřince z Březové. Můžeme se těšiti z toho, že Bartošek, když již psal latinsky, psal latinou, lze-li tak říci, českou. V ní nám pověděl více, než bychom našli ve vypravování sle- peném z frasí od klassiků vypůjčených. Gel. Dobner při svém vydání kroniky Bartoškovy (Monumenta I, 143—218; roku 1764) užil dvou rukopisů, mezi kterými nebyl však nejcennější neb vlastně jedině cenný, totiž Balbinův. 1. Za základ mu sloužil rukopis někdy vrstevníka Balbinova a Pešinova, dějepisce českého Matěje Boleluckého († 1690), to jest rukopis od něho samého napsaný,2) který později náležel J. Berg- hauerovi, děkanu kapitoly vyšehradské (f 1760), a za Dobnera na Vyšehradě se choval. Berg- hauer byl rukopis někdy Boleluckého, dosti chybný, na mnohých místech opravil podle ruko- pisu někdy Pešinova v knihovně duchcovské, 3) k čemuž přistoupily ještě opravy jiných pozdějších. Teprve po vytištění kroniky, než před tiskem přídavku dostalo se Dobnerovi také exempláře Peši- nova. 1) Mimo to měl Dobner ještě rukopis jiný, který mu z Litoměřic půjčen byl, obsahující jen část kroniky (do r. 1431). Že tyto rukopisy vedle rukopisu někdy Balbinova nemají ceny samostatné, ukázal dostatečně Palacký. Ve všech totiž jsou opsány také poznámky od Balbina v exempláři někdy jeho na pokraji přidané a většinou osoby Bartoškovy se týkající.5) Byl jim tedy rukopis Balbinův pramenem spo- lečným, ze kterého vyplynuly, ač jak se zdá, ne bezprostředně, nýbrž pomocí nějakého jiného opisu téhož rukopisu; podle něho nejspíše opsány byly rukopisy Dobnerovi známé. Jich cena, jako již naznačeno, záleží v opravách chyb písařských; vedle toho vyskytly se v nich a přešly do vydání Dobnerova chyby, kterých rukopis Balbinův ještě neměl. 6) Jaroslav Goll. 10) O ostatním obsahu viz Palackého předmluvu (str. IX) k jeho vydání Starých Letopisů. Dle Palackého (tamtéž a Würdigung 220) měl by rukopis Boleluckého nyní býti v universitní knihovně. Avšak v rukopise, o kterém řeč jest v předmluvě k St. L., Bartoškovy kroniky nenajdeme. — R. 1761 byla kronika Bartoškova z rukopisu tehdy vyše- hradského opsána pro opata Bon. Pitra; tento opis jest dosud v knihovně klášterské v Rajhradě (srovn. Pertzův Archiv X, 690). 1) Viz o tom Palackého Würdigung. 2) Dobner Mon. I, 131. 3) Tam dle zprávy p. Paterovy se chová dosud. 1) Viz Observationes str. 209. 5) Otištěny jsou ve vydání Dobnerově, který ovšem jich původce neznal. 6) Srovn. opravy Palackého 223 - 227.

Strana 1
KRONIKA PULKAVOVA.

Strana 2

Strana 3
dicentem : Nequaquam perdam ultra aquis diluvii omnem carnem et 5) ponam arcum meum in nu- Cum 2) filii3) hominum in agro Sennar 4) post bibus celi, et erit signum federis inter me et terram: sed pocius 6) diffisi de Deo pre timore diluvium non recolentes nec mente pertractantes sponsionem factam a Deo ad Noe, patrem eorum, iterum futuri diluvii civitatem et turrim in alti- *) V ruk. brněnském (3) předchází následující připsání: Ex Bohemorum regum spectabili ac illustri prosapia oriundo sibique plurimum serenissimo principi domino Johanni, marchioni Mantuano, frater Ni- colaus natus de Bohemia, educatus in Morauia ordinis Minorum de obseruancia minimus, promptam ad sua beneplacita voluntatem. Dum serenissime princeps causa deuocionis pridem conventum nostrum in urbe imperiali Nurenberg visitastis, interrogatus ego minimus a dominacione vestra de Kunsza seu Kunsack, quod consistit in provincia Bohemie. Sed quia propter perfidiam Hussitarum situs civitatum Bohemie et similiter castrorum et opidorum nomina sunt immutata et eciam aliqua in regno Bohemie loca et ciuitates desolate et presertim monasteria olim a regibus fundata funditus eciam eversa, ideo statui modernum situm breviter in hanc cartam redigere. Suscipiat ergo dominacio vestra non historiam prosecutam universalem, sed tantum nomina pro nunc in nostra lingwa pronunciata, que valde dissona sunt ab Italorum lingua. Ideo raro Italiorum historiographi concordant cum Alemanis, quia nomina ipsorum ignorant, quapropter sepe a veritatis tramite propter similitudinem verborum vel apparenciam deviant. Sed nunc redeo ad nar- racionem ipsius situs terre, de quo sic legimus. De provincia Bohemia. Bohemia est pars Mesie ad plagam orientalem iuxta Germaniam posita in Europa, trans Danubium sita versus aquilonarem plagam, cuius ad orientem vergens latus Moraui obtinent et Slezitarum nacio, septe[n trionem idem Slezite ac Saxones, qui et Misnenses et Thuringi appellantur, ac occidentem Advo- catorum terra, Baioariorum seu Bauarorum regio, meridionalem plagam tum Bauari tum Australes habent, qui ripas Danubii utrasque accolunt. Nec alia Bohemie quam Theutonum terra coniungitur, regionis longi- tudo latitudoque pene parem formam rotundam tenere dicitur, cuius dyametrum trium dierum itinere ex- pedito patet. Hec regio a montibus maximis et silvis densissimis et altis undique circumsepta — et hanc silvam Hercinam veteres vocavere — dividitur a Germania et Pannonia et nacionibus prescriptis solum per montes et siluas et flumina; propter enim moncium altitudinem in plurimis sui partibus valde firma regio est; camporum eciam et pratorum planicie conspicua, facie celi saluberrima, gleba fertilissima, ha- Cronica*) Przibiconis dicti Pulkaua. 1) 1) Ruk. 1 nemá žádného nápisu; ruk. 2: Cronica Przibiconis de Tradenina per eundem de gestis incliti regni Boemie compilata feliciter; incipit de anno Domini 1374; ruk. 3: Incipit maior cronica Boemorum moderna; ruk. 4: Incipit cronica serenissimi principis Karoli, regis Boemorum et imperatoris Romanorum et semper Augusti, quam ipse composuit et diligenter compilavit. Poněvadž první list v ruk. 5 Pulkavovy kroniky schází, neznámo, jaký nápis měla. Ruk. 6 má nápis: Incipit chronica Bohemicalis. — 2) Rukopisy recense první mají před slovem tímto naznače- nou první kapitolu, a sice 4 s nápisem: De nomine Slowany sive Boemi, unde venerunt et unde dicantur 6 má vy- značenou jen kapitolu a 7 (Stehlíkův někdy): Capitulum de nomine; unde Slowani sive Bohemi venerint et unde di- cantur, a po straně připsáno: Capitulum primum. — 3) Cum homines et filii hominum cepissent multiplicari super terram in agro 2, ale tak, že slova homines et jakož i cepissent — terram připsána jsou při zvláštních znameních menším písmem, ale touže rukou. — 4) Senaar 2, 4, 6 a tak níže. — 5) sed 4, 6, 7. — 6) Místo sed pocius mají 4, 6, 7 ac penitus. 1

Strana 4
4 KRONIKA PULKAVOVA. tudinem maximam construere niterentur; omni- potens Deus insipienciam eorum redarguens et magnificenciam sue divine potestatis ostendens in eodem loco linguas eorum divisit in LXXII ydiomata. Et inde nominata est turris eadem Ba- bel, quod interpretatur linguarum confusio. Ibi eciam unum ydioma slouanicum,7) quod corrupto vocabulo slauonicum 8) dicitur, sumpsit inicium, de quo gentes eiusdem ydiomatis Slouani9) sunt vocati. In lingua enim eorum slowo 10) verbum, slowa 11) verba dicuntur, et sic a verbo vel verbis dicti ydiomatis vocati sunt Slouani. 12) Tandem in Charuacia7) fuit quidam homo no- mine Czech, 8) qui propter homicidium perpetra- tum in quendam magnatem parcium earundem Caruaciam9) derelinquens cum fratribus et con- sortibus suis ivit querere, in qua securus posset existere, patriam sibi novam. Et de loco in lo- cum progrediens transivit Danubium. Abinde venit in patriam, que modo Boemia in latino et in theutonico 10) Bemen 11) vocatur. Dicitur enim Boemia a boh, 12) quod Deus 13) interpretatur in lingua slouanica.11) Hac 15) itaque interpretacione a nomine Dei Boemi dicti sunt. Boemia vero in lingua slowanica Czechy secundum nomen primi Igitur 1) prefati Slowani recedentes de campo habitatoris dicta est. Qui Czech cum fratribus Sennar transeuntesque per Caldeam venerunt 2) et consortibus suis dictam 16) terram absque ha- bitatore 17) et incola, ymo 18) patriam eandem re- in terram, ubi nunc habitant Greci, deinde pro- gredientes quoddam brachium maris intrans mare pletam nemoribus et feris reperiens, locavit se super quendam montem, qui communi vocabulo maius prope Bisanciam, que Bisancia nunc Con- stantinopolis nuncupatur, intraverunt terras, vide- Rzip 13) nominatur, quod in latino, respiciens di- licet Bulgariam, Rasiam, 3) Seruiam, Dalmaciam, citur. Nam ab eodem monte 20) magna terrarum Charuaciam, 4) Bosnam, 5) Carinthiam, 6) Istriam, circumquaque planicies cernitur. Estque“) situs et Corniolam, quas in hodiernum diem possident. montis inter flumina Albeam, Wltauiam 21) et bundans in annona, in auro et argento et ferro et aliis ditissima, fontibus et fluviis irrigua, aque illic nimis perspicue et ad humanos usus sane; similiter et pisces suaves et ad comedendum sulubres. Nam terram irrigat Albea, fluvius nobilissimus, qui in montibus oritur Bohemorum, qui Boemiam Morauiamque disterminant, mediam ferme provinciam perlabitur primo in occidentem deinde in septentrionem, ubi pro- vinciam relinquit per angustias moncium et abrupta vallium preceps Saxoniam petit. Alii ampnes in Bo- hemia Orlicze, quod aquilam signat, Egra, qui ex nomine opidi, quod aluit, vocitatur — opidum autem Egra in boemica lingua Cheb dicitur et est in terra Advocatorum — et apud Littomericiam Albi inmis- cetur. Sed cunctos Multaua excedit, que preterfluit Pragam, regiam civitatem et metropolim regni, et Saczauam et Lusnicam (Lusinicium ruk.) et Misam et Albim secum trahit. Habundant eciam in Boemia herbe innumerabiles non solum pascuales verum eciam medicinales, ibique diversorum generum fere, scili- cet ursi, apri, cervi, capriole etc. Opida autem et civitates toto regno memorabilia: Praga, regi pontificique honesta sedes ; et est in tres partes divisa: Paruam Pragam, Veterem ac Nouam. Post Pragam Lutho- misle, altera in Boemia pontificalis civitas ; sed hanc civitatem perfidia Hussitarum alienavit a cultu divino et facta est inhabitacio latronum et raptorum, videlicet Kostka, qui ecclesiam et episcopatum retinet, et ubi olim erat monasterium et ecclesia canonicorum regularium, ubi olim deguit sanctus Victorinus, modo est castrum factum equorum et porcorum, et ubi ara domini extructa fuit, modo est coquorum habitacio et hominum non timencium Deum, sicut ego propriis oculis vidi. Cuthna quoque alia non parva civitas, ubi argenti vene fodiuntur. *) Srovnej letopis Kosmův, Prameny děj. č. II, str. 5 a 6. 7) slauonicum 4, 6; slowonicum 7. — s) slouanicum 4, 6, 7. — ") Slowani 2; Slouany 4. — 13) slawa 1. 11) slowi 1,3, 7. — 12) Slowany 4, 6; Slowani 2, 3 a tak níže. 1) Rukopisy první recense mají před slovem tím naznačení kapitoly druhé s nápisy: De progressione eorum et adepcione regionum. — 2) deveniunt 3. — 3) Rusiam 1; Russiam 4, 6. — 1) Charwaciam 4, 6. — 5) Bossnam 7. — 6) Ka- rinthiam 3, 6; Korinthiam 7. — 7) Charwacia 4, 6. — s) Czhech 3. — 9) Charuaciam 2, 3 ; Charwaciam 4, 6.— 1°) teutu- nico 4, 6. — 11) vocatur Bemen 2. — 12) buoh 2. — 13) quod est Deus interpretatum 4; quod est Deus, interpretatur 3. — 14) slawonica 4, 6, 7. — 15) Místo hac — Boemi mají rukopisy první recense: et ideo a nomine dei hac interpretacione Boemi. — 16) totam 4, 6, 7. — 17) habitatore et nemají 4, 6. — 18) nemají 4, 6. — 19) Rzyp 4, 6. — 20) monte respici po- test magna terrarum circumquaque planicies 4, 6, 7. — 21) Multauiam sive Wltauam 2.

Strana 5
KRONÍKA PULKAVOVA. 5 Egram. Ibi primum 22) inceperunt colere 23) et in- habitare terram Boemie. 24) Dicti vero habitatores in primordiis ibi comedebant25) glandes et fructus silvestres, feras et pisces, frumentum 26) et semina non habentes, neque vinum aut siceram sed limpham potabant. Omnia erant eis communia, eciam et uxores, lini 27) laneque vestitum igno- tum ferebant, ac hyeme ferinis aut ovinis pel- libus pro vestibus utebantur. Nichil penitus 28) de aliqua particulari 29) lege sciebant, sed vivebant solum °) lege nature. Frater autem31) seu consors eius nomine Lech, qui secum venerat, transivit Alpes nivium, que dividunt Boemiam et Poloniam. Et cum vidisset planiciem maximam usque fines maris tenden- tem, ibi se locavit et eam de 32) suo genere popu- lavit. Sciendum enim33) est, quod 31) in lingua Slo- uanica campi plani pole 35) nuncupantur. Et inde nominatur 36) Polonia, quasi 37) campestris plani- cies. Preterea3s) quidam de suo genere transiverunt Rusiam, 39) Pomeraniam, Cassubiam usque ad reg- num Dacie et confinia maritima septentrionis, 40) totamque terram Rusie impleverunt, et eandem" similiter coluerunt. Alii vero 41) de Boemia trans- verunt super flumen Morauie, et ibi regionem, que terra Morauia dicitur, 42) nec non similiter Misnam, Budissinensem, Brandemburgensem, 43) et Lusaciam principatus inhabitare ceperunt. Iste autem omnes regiones erant silvestres 41) et sine habitatore quocunque, quas Slouani predicti om- Postquam 1) Slowani 2) sive Czechy per multa tempora sic vixissent, ut simplices homines in pau- pertate sua, 3) in agris et bonis ditari ceperunt: unde cupiditas corda eorum involvit atque eos ad rixas, homicidia multaque alia inter se mutuo provocavit. Sicque necesse fuit, quod taliter dis- cordantes equitate 4) ad aliquem recurrerent, qui eos sedaret. Elegerunt 5) itaque sibi quemdam virum sapientem et probum, et in iudiciis veracem et complanatoren rixarum, divitem et opulentum Crok") nominatum, qui primum fortalicium fecit in Boemia in loco, qui dicitur Stebna. Aliqui eciam ferunt, quod habuerit fratrem seu paren- tem Crak 6) nuncupatum, qui 7) Crak castrum et civitatem Cracouiensem edificavit, 8) quibus Cra- cow nomen suum imposuit. Iste itaque9) preno- minatus Crok rexit 10) non tanquam princeps sed ut 11) judex electus a populo omnibus diebus vite sue feliciter terram Boemie. Qui 12) post obitum reliquit tres filias: primogenitam Byelam, 13) que secundum 14) quosdam Kazi vocatur. Hec edi- ficavit castrum Byelin, eandemque 15) provinciam exaltavit. Hec 16) Byela fuit in omni medicina pe- rita et cognoscens 17) omnium herbarum naturas ab 15) infirmitatibus variis 19) homines curabat. Quam 20) ob rem omnis eger 21) dicte provincie ad eandem Byelam tanquam famosissimum medicum nes coluerunt, et 15) in eis ad diem habitant ho- diernum. n) Srovnej Let. Kosmův, Prameny děj. č. II, 7. 22) primo 4, 6, 7. — 22) nemá 4, 6, 7. — 24) nemají tytéž. — 25) Místo dicti — comedebant mají 4, 6, 7 ipsi vero in primor. com. — 26) frum. nec sem. hab. vinum et siceram non bib. sed 4, 6, 7. — 27) Místo lini — utebantur mají 4, 6 a 7 et perisomatibus erant induti. — 28) nemá 4, 6, 7. — 29) nemají tytéž. — 30) nemají tytéž. — 31) vero 7; nemají 6, 7. — 22) nemá 6. — 23) nemají 4, 6. — 24) nemá 6. — 35) polie 6; poly 4; polye 7. — 26) nominantur 4, 6. — 7) quod c. plan. interpretatur 4, 6, 7. — 35) Deinde suo genere cresc. transeunt 4, 6; Deinde de genere suo transmiserunt 7.— 39) Russiam a níže Russie 4, 6, 7. — 10) eas locaverunt 4, 6, 7.—41) nemá 4, 6.— 42) dic. colere cep. et sim. Misnam, Bud. et Lus. principatus locaverunt 4, 6, 7. — 43) nemá 3; v 1 po straně připsáno. — 4) silve et inculte hominibus 4, 6. — 15) et sic hodierna die in eis habitant 4, 6. 1) Před slovem tímto mají ruk. první recense naznačenou kapitolu třetí (Capitulum III) s nápisem: De subli- macione principum seu rectorum. — 2) Sl. s. Cz. nemají 4, 6, 7. — 3) sua, invidia diaboli cum eos vidisset ditari, po- suit cupiditatem et maliciam in cordibus eorum, ita quod pro agris et aliis bonis inceperunt rixari et homicidia et alia mala perpetrare. Et sic necesse fuit, quod ad aliquem recurr. nemají tytéž. — *) ab equit. 3. — 5) Tunc recep. quen- dam virum 4, 6. — 5) qui Crak (Erak 4) nominabatur 4, 6. — 7) qui in Pol. 4, 5, 6, 7. — 8) et nomine suo Cracow 5 (Crakaw 4) nominavit. — 2) nemá 4, 5, 6. — 10) r. diebus suis non tamquam 5; rexit diebus suis feliciter terram Boemie non tanquam princeps sed tanquam iudex electus a populo 4, 6. — 11) tanquam 5. — 12) Post ob. vero rel. 4, 5, 6. — 13) Bielam a níže Bielin 2, 6. — 14) sec. — vocatur nemají 4, 5, 6, 7. — 15) et illam prov. 4, 5, 6. — 16) Illa fuit perita in omni med. 4, 5, 6. — 17) cog. omnes herbas 4, 5, 6. —15) de 2, 3, 4, 5, 6. — 13) nemají tytéž. — 20) Quam ob rem — rec. habebat nemají 4, 5, 6. —21) omnes egri...habebant 2.

Strana 6
0 KRONIKA recursum habebat. Secunda ??) vero filia Tetka no- mine castrum Tethin?*) secundum suum nomen edificavit; sortilega?*) et augur maxima fuit. Nam *5) furta et ea, que casu ex perdicionibus re- rum hominibus accidebant, suis divinacionibus de- monstrabat. Et?*) ideo [de] tota illa patria, dum quis aliquid furto perdebat vel alias,??) recurrebant ad eam, et illa eis deperdita 5) totaliter indicabat. 'l'ereia autem *9) Libussa?) voegta est; illa alias ingenio?!) precellebat. Nam erat Sibilla, spiritum**) habens phitonicum et presciens ac narrans ex divinacione futura. Hec erat aliis??) in iudicio sapiencior, **) mitis moribus et opere. Hanc??) sibi patria Doemica judicem constituit loco Crok,?9) patris sui. Que edificavit castrum Wyssegradense primo et rexit totam terram Boemie multa per tempora. Postea *) vero ??) accidit, quod duo magnates Doemie pro quibusdam possessionibus suis inter se mutuo dissensionem et rixam moventes coram dicta Libussa in judicio astante populo ?5) conve- nerunt, petentes causam justo judicio diffiniri. Que ??) Libussa causam propositam debita natu- ritate perscrutans uni eorum justiciam attribuit, alterum. iusta sentencia condempnando. Tunc al- ter, qui condempnatus fuerat, sed potencior in amicis, ^) exclamavit :*!) Heu miserie populi *?) no- stri, quod omnia regna et principatus reguntur per viros, nos autem per mulierem! Tunc omnis astans '?) populus exclamavit: Principem postula- mus virum, qui nos regat, sicut *4) reguntur alie naciones. Quod '?) Libussa audiens silencium eis PULKAVOVA. imposuit et ait: Ad'") me die crastina venietis, et vestrum desiderium adimplebo. Qui die altera coram Libusse presencia venientes iterum sibi virum dari principem postulaverunt. Quos ipsa sic allocuta est: In pietate et amicicia vos molli- ter et svave rexi sicut mulier, nunc autem habe- bitis principem, sicut ??) postulastis, *5) virum, qui domabit capita vestra in virga ferrea et judica- bit vos secundum voluntatem suam: cuius volun- tati ausi non eritis contraire. Exaltabit?") enim inter vos, quos voluerit, et alios deprimet. Quod?) magnates et populi audientes, unanimiter excla- mabant: Volumus principem habere virum! Et 5?) quia dicta Libussa Sibilla erat,??) ut predicitur, spiritum phitonicum habens, rogaverunt ipsam, ut eis principem et judicem deputaret. Que ?*) di- xit: Accipite equum meum album et imponite sibi?*) vestimenta regalia, deponentes?*) frenum. Et ad quemeunque virum ibit ibique 9) steterit, illum recipite vobis in principem et??) michi in maritum. Et hoc vobis do signum: dum 95) ad virum eundem veneritis, videbitis eum super men- sam ferream comedentem. Qui?) magnates. Li- busse jussum implentes missis nuncciis de Wysse- grado secuti sunt equum, qui ivit per campos,”) montes et valles discurrens venit altera die pro- pe villam Stadicz, quod interpretatur locus gre- gum. 91) et stetit ibidem. Distat enim hec villa de Wyssegrado quasi decem miliaribus et 9?) sita, est super flumen Byelin.*5?) Ibi invenerunt homi- nem nomine Przemysl,**) quod interpretatur Pre- meditans, arantem in agro cum duobus bobus *) Srovnej Let. Kosmův, Prameny dějin č. II, str. 9—14. 22) Sec. T. nominata erat, que 4, 5, 6. — *?") Tetin 2, 6; Tetyn 4, 5; 'Thetin 3. — ?*) et illa s. et augura (augur 5, auguria 4, 6) m. 4, 5, 6, 7. — ?5) ita ut furta et alia et ea, que accid. hominibus, s. div. resciebat 4, 5, 6, 7. — 26) nemají ruk. 4, 5, 6, 7. — ?7) aliter 4, 5, 6. — ?9) perdita tytéZ. — ?*) nemají tytéž. — ??) Libusse 5.; Lybussa 4. — ?!) nemají 4, 5, 6. — ??) S. et sp. ph. habebat, et presciebat et narrabat futura 4, 5, 6. — **) nemají 4, 5, 6. — ?*) sap. omnibus 4, 5, 6. — ?5) illam p. B. sibi jud. 4, 5, 6. — ?9) Krok 4; Krock 6. — ?") postea d. mag. B. hab. inter se 39) Ipsa vero perscru- rixam m. pro quib. poss. et sic venerunt coram d. L. in jud. ast. populo. — ?*) nemá 1 a 2. tans factum iuste iudicavit et uni e. iust, a. "Tunc alter, qui... 4, 5, 6. — 99) diviciis tytéž ruk. — '') excl. voce magna tytéž ruk. — *?) populo 4 a 5. — **) nemaji 4, 5, 6. — **) sicut et alie nat. reg. 4, 5, 6. — **) Ipsa vero sil. imponens ait. — *5) er. die ad me venietis et fiet voluntas vestra. Tunc cr. die convenientes venerunt ante eam, ipsa- que eos sie alloquuta est 4, 5, 6. — 7) prout tytéZ ruk. — *5) postulatis 2, 3. — **) et exalt. 4, 5, 6. — 5?) Ipsi autem un. clam. 4, 5, 6. — 5!) sed tytéZ ruk. — 5?) erat et phitonissa rog. eam, ut consilium eis daret, quem in principem eligere deberent. Ipsa vero ait eis: accipite 4, 5, 6. — 5?) nemá 4, 5, 6. — 5*) ei 5. — 55) et deponite fr. 4, 5, 6. — 55) et ibi st. 5. — 57) et — mar. nemá 4, 6, — 5*) dum — veneritis nemají 4, 5, 6. — 5?) Feceruntque iussa domine (domini 5), et recedentes de Wissegrado 4, 5, 6. — $?) c. et montes et venerunt secunda 4, 5, 6. — 5!) er. a. Wyss. di- stantem quasi 4, 5, 6. — 5?) et sita est nemají 4, 5, 6. — 5?) Bielin 2, 6; Byelin 4; Bielyn 5; Belin 3. — $5*) Przye- misl 4; Prziemysl 5. 

Strana 7
KRONIKA PULKAVOVA. — variis, qui ager 5) continet in longitudine et lati- tudine duodecim passus.59) Estque ager ille ro- tundus et niger in totum albo agro circumferen- cialiter cireumdatus. **) Et tunc siquidem locuti sunt ad virum arantem: Princeps noster es, solve boves, ascende equum et vade ad solium, quod tibi preparatum est. Nam populus Doemorum te*9) in principem sibi eligit. Qui **) huiuscemodi verbis auditis solvit boves, qui statim evanue- runt?) et amplius non sunt visi. Vir itaque tali- ter vocatus ab aratro in principem electus subito virgam, cum qua stimulabat boves, fixit in terram, que statim floruit et tres ramos de se emisit por- tantes fructum maturum nucum.?') Ex quibus ramis duo mox arefacti sunt et tercius crevit ac ??) dilatatus est valde, prout usque in presentem 7?) diem videri potest, fructum *) nucum annis singulis producens, cuius fructus per multos amnos mon deperit nec putrescit, nec eciam 7?) unquam vermis in eisdem mucibus invenitur. Quibus *") sic actis prefatus Prziemisl??) recepit aratrum et posuit super vomere panem et caseum comeditque 5) desuper. Quod cum vidissent magnates ?9?) nunccii, qui venerant, recordati sunt eius, *) quod Libussa dixerat de mensa ferrea et de bobus, qui evanue- runt, ac9!) de virga florente et8?) fructum portante. Et licet de hoc in admiracionem ducerentur, de nullo tamen postulatum principem quesierunt. Et postquam comedisset Prziemisl, ascendit equum et ivit cum eis. Prefati itaque nunccii cum essent in via, interrogaverunt eum, si fas esset, ut di- ceret eis, quidnam esset. quod virga sua florue- rit, tres ramos emiserit, et quod duobus are- -1 factis tercius creverit et5?) dilatatus valde fuerit nucesque produxerit. Respondit :9*) Tres principes descendent de lumbis meis: duo arefient cito, tercius vero princeps et principatus eius in alti- tudine?5) et latitudine gloriose florebit et fructus magnificos faciet. Eciam dico vobis, quodsi per- misissetis me agrum, in quo arabain, perarasse: 99) genus meum masculinum?) in isto principatu jugiter 55) remansisset;9?) sed quia ante tempus venistis, genus meum masculinum deficiet. Et in hoc vobis do signum: quando?) genus tale de- periet, nepos vindicabit avum. Tulerat eciam "!) secum dietus princeps caleeos et coturnum de subere factos.?*) De quibus interrogatus, cur se- cum duceret, respondit:9?) ea volo facere servari in perpetuum in castro Wyssegradensi, nec pu- trescent, ut videant posteri mei, quod sint de paupertate in principatus solio locati, ne super- biant, quia superbi propter demerita humiliantur, et humiles propter virtutem exaltantur. Que ho- dierna die in. Wyssegradensi ecclesia diligencius ?*) conservantur. Nam 4n vigilia coronacionis regwmn. Boemie processionaliter obviam dantes ?9) cano- nici et prelati futuro regi calceamenta, sibi osten- dunt et coturnum humeris suis ómponunt, ut me- moriam habeant, quod de paupertate venerunt 99) et nequaquam superbiant. Et sic transeuntes prin- ceps PPrziemysl cum comitiva sua ??) venit in Wys- segradum, ubi solempniter a Libussa et omnibus baronibus in principatus solio collocatus est et Libusse per matrimonium copulatus. Preterea?) quadam") die Libussa predicta Si- billa' coram ?) marito suo et magnatum astante *) Srovnej Let. Kosmüv, Prameny déjin cesk. II, str. 13. 55) nemá 4, 5, 6. — 55) passus, rotundus et niger in totum albus (albo 4, 6) agro 4, 5, 6. — 5") circ. et locuti sunt ad virum — paratum 2. — 55) te et tuos posteros in principes 4, 5, 6. — *?) Ipse itaque hiis auditis solvens bo- ves 4, b, 6. — *?) evan. quasi intrarent in terram (in quandam rupem integram 4, 6) absque omni scissura. Et statim fixit in terram virgam, eum qua st, b., que subito floruit 4. 5, 6. — *') nucum. Duo vero rami statim exarefacti sunt tytéž ruk. — *?) et 2, 4, 5, 6. — 7?) hodiernum 4, 5, 6. — ?*) fructus 2. — *5) eciam nucibus unquam in eisdem ver- mis inv. 4, 5, 6. — 79) Tune eciam pref. 4, 5, 6. — 7) Przemysl 2, 4, 6; Przyemysl a tak níZe 5. — **) et com. 4, 5, 6. — 7?) Místo mag. nun. mají 4, 5, 6 barones. — *9) de hoc, quod eis L. 4, 5, 6. — !) et 4, 5, 6. — *?) et port. nuces, admirati sunt, sed subticuerunt. Et postquam 4, 5, 6. — **) et dilatatus est valde et nuc. 4, 5, 6. — **) Resp. princeps: descendent de lumbis meis tres, duo .. . 4, 5, 6. — *5) altitudinem et latitudinem 2. — '6) parasse 4, 5, 6. — *7) masc. semper 4, 5, 6. — **) nemají tytéZ ruk. — *?) perman. 3. — ??) nemají 4, 5, 6. — ?!) enim 4, 6. — ??) factum 4, b, 6. — ??) ut vid. posteri mei — locati, et illud volo facere (loc. ea volo f. servari) in perp. in c. Wyss., nec pu- trescent et ne superbient (superbiant 4, 6) quia 4, 5, 6. — **) nemají 4, 5, 6. — ?5) euntes 6. — ?*) venerit et non sup. 4, 5, 6. — ?*) sua usque in W. 4, 5, 6. ') Ruk. 4, 5, 6, 7 mají naznačenou před slovem tímto Cap. IV s nápisem: De edificacione castri Prag. — ?) cum 4, 5, 6. 

Strana 8
8 KRONIKA multitudine in castro Wyssegradensi vaticinata est sub hiis versibus: Urbem conspicio, fama cuius sidera tangit, Est locus in silva, villa qui ") distat ab ista Ter denis stadiis, quem Wltawa terminat undis. Hunc quidem *) locum ab aquilonari parte mu- nit ?) valde profundus rivulus Drusca 5$) nomine, et ex australi parte quidam altus et latus mons, pe- trosus valde, a petris Petrzin ?*) nuncupatus; qui altitudine sua super alia loca ibidem eminet. Cuius loci mons curvatur in modum delphini, marini porci, tendens usque ad predictum amp- nem.5) Ad quem locum cum perveneritis, primum hominem, quem inveneritis, alloquamini, et id, ?) quod vobis pro primo verbo responderit, ex eius- dem verbi nomine locum eundem vocabitis, idem- que '") castrum eodem nomine instaurabitis et edificiis consumare debetis. Qui '!) missi implen- tes domine sue iussa pervenerunt ad dictum lo- cum, in !?) quo invenerunt hominem lignum fabri- cantem, quein, !?) quid operaretur, interrogare ce- perunt, qui respondens dixit: Limen. Nunccii vero missi locum statim signantes eundem, prepara- verunt edificia castri, quod Prag, !4) id est limen lingua slauonica, !*) vocaverunt. Reversi itaque !*) ad dominam suam Libussam, nuncciaverunt ei, que facta '?) fuerant. Illa autem !3) ait: Bene actum est, nain ad. humile limen eciam magni domini se inclinant. Sicque ex eventu rei edificatum ca- strum Praha '9?) vocatum est. Vaticinavitque eciam dicta Lybussa de huiusmodi castro dicens: de hoc castro in futurum ascendent due olive auree, quarum cacumina penetrabunt septimum celum, et per totum mundum signis et miraculis corusca- bunt. Has?) in hostiis et muneribus adorabunt *") PULKAVOVA. omnes tribus terre Boemie et relique nacioues. Una ex hiis vocabitur Maior gloria, altera Exer- citus consolacio. Quod in futurum evenit post multa tempora. Nam gloriosus princeps regni Boe- mie inclitus martir Wenceslaus, quod Waczlaw ?*) lingua slavonica *?) dieitur et interpretatur magna gloria; et beatus Woytiech **) martir, secundus Pragensis presul, cuius nomen interpretatur Con- solacio exercitus, in dicto castro floruerunt: tam presul in spiritualibus, quam princeps in tempo- ralibus, sic pertranseuntes temporalia, quod cum palma martirii adepti sunt regna celestia. In dicto eciam castro tot corpora et reliquie sanctorum apostolorum, martirum, confessorum et virginum ac?5) alie reliquie passionis dominice et gloriose virginis matris Marie recondita sunt et devocius venerantur, quod Christi fideles ad limina eorun- dem sanctorum, et ad illud limen, ubi pontifica- lis et regalis president*9) dignitates, tim in ju- dicio spirituali, quam eciam temporali, ex regno et multis provinciis ac universo orbe concurrunt. Ideo non immerito castrum predictum limen vo- catum est, quod lingua slowanica "*) prah *5) di- citur et corrupto vocabulo ab alienis Praha vo- catur. Consilium!) inivit Prziemisl princeps, mag- nus vates, cum Lybussa Sibilla phitonissa, coniuge sua, et condiderunt *) leges et statuta, quibus ho- dierna die Boemia regitur. Postea *) edificavit Lybussa castrum Lybuss") prope Albeam, prope?) castrum, quod nunc Co- lonia?) super Albea vocatur. Ibi*) post obitum suum, sepulta est,") Quod castrum Lybuss *) post multa. curricula. temporum | fuit. nobilis comitis *) T. j. Libo&ín. Srovnej Let. Kosmüv, Pram. déjin &. II, str. 8. V následujícím děje se však narážka na Libici, což ovšem teprv pozdější smyšlénka. — ") Viz Kroniku Dalimilovu, Pram. déj. c. III, str. 18. 3) que 4, 5, 6. — *) quippe loc. 4, 5, 6. — 5) munivit 5. — “) Bruska 4, 6; Brusska 5. — ^) Petrzyn 4, 5, 6. — *) a. Witaue 4, 5, 6. — ?) Místo et id — consumare debetis mají 4, 5 a 6 et quidquid vobis de primo verbo respon- derit, sic dietum locum appellabitis et ibi castrum michi edificabitis eiusdem nominis. — '?) ibique 3. — ?") Tunc m. iussa d. s. impl. 4, 5, 6. — '?) et ibi inv. 4, 5, 6. — ') quem interrogaverunt: quid operaris? Qui respondens dixit: Limen. Qui locum sig. 4, 5, 6, — '*) Prah 2; Praha ostatni. — !5) slowanica 4, 5. — '5) autem 4, 5, 6. — 7) acta 2, 3. — 18) nemá 1, 2. — !?) Prah 1. — ??) Has eciam 4, 5, 6. — ?!) venerabuntur 2 po strané. — ??) Waczslaw 2. — *?) slowa- nica 4, 5. — ?') Woityech 1. — ?5) et 1, 2. — ?5) dignitas presidet 4, 5, 6. — ?") slowanica 4, 5. — ?*) Praha 2. ") Ruk. recense první mají před slovem tímto naznačení kapitoly páté s nápisem: De legibus et statutis Boe- mie, 5 pak Boemorum et Boemie. — ?) condiderant 4, 6. !) Rukopisy první recense mají před slovem tímto naznačení kapitoly áesté s nápisem: De edificacione castri Libuch (Libicz 6). — ?) prope castrum nemá 5. — ?) Colonea 1, 2. — *) ibique 2. — 5) Libuch 4, 5, 6. 

Strana 9
KRONIKA PULKAVOVA. 9 nomine Slawnik, 9) patris beati Woytiech *) alias 9) Adalberti, qui ibidem cum uxore sua,?) matre dicti sancti Adalberti, *) sepultus est. Defuncta ") Libussa*) et *) in castro Wisse- gradensi sepulta, elevavit se in fastu?) quedam virgo nomine Wlasta, que cupiditate dominandi, prout quondam?) Libussa, domina sua, rexerat, secrete?) convocavit ad se alias virgines et puel- las*) dicens eis: Domina nostra Libussa rexit istud *) regnum, dum viveret; cur*) ego non re- gerem una vobiscum terram et regnum Boemie??) Nam omnia secreta sua scio, et sortilegia et au- guria sororis sue Tetcze,!9) ac!!) medicinas suas et herbas, sanitates et infirmitates agnosco velud Biela, soror eius, !?) ex quo intelligo pre omnibus viventibus earum artes. Si !3) igitur nunc mecum volueritis coniurare meque iuvare, spero, quod dominabimur '*) viris in omnibus. Tunc singule responderunt: Placet nobis summe, quod dicis. Que !*) Wlasta debitum nacta tempus virginibus propinavit potum artificiose confectum, cuius sa- poris virtute omnes eedem virgines quosque viros, fratres, consanguineos et amicos, quidquid mascu- lini sexus '9) erat, immaniter '9*) usque ad mortem odire ceperunt. Illo eciam tempore equitabant mulieres et virgines ad venaciones et ad '") alia loca!5) ac ut viri exercicia quelibet faciebant. Quodam !'?) itaque tempore vidit Prziemysl, prin- ceps ??) et vates, in visione, quod quedam ?!) puella cum multis puellis astantibus sibi calicem ple- num sanguine ministrabat. Propter??) quam rem convocavit magnates, seniores populi, quibus vi- sionem eandem revelans dixit, quod timeret a mulieribus et puellis talibus magnum scandalum evenire ex eo, quod nimis eis de libertate darent nec actus viriles prohibere curarent. Cuius verba magnates predicti minime advertentes mulieres et puellas permiserunt ad libitum lascivire. Denique post non longum temporis spacium predicta puellarum rectrix Wlasta puellas et femi- nas Boemie adversus viros ??) cupiens forcius con- citare, ipsis potum huiusmodi per omne regnum Boemie sic confectum iterum ministrabat. cuius gustu ad extinguendum viros sevissimis insidiis anhelabant. Et hoc facto cum puellis et mulieribus dolosum iniit consilium, ut videlicet circa noc- tis horam viris dormientibus per totum regnum Boemie in eos armate undique irruerent et quos- que viros occiderent, eorum auferrent equos et arma, et eis se cingerent. Ac ad expugnandum ca- strum Wissegradense, in quo dux Prziemysl re- *) Viz kroniku Dalimilovu, Pram. děj. č. III, str. 18—21. 6) Slawnyk 4. — 7) Woityech 1; Woytyech 4, Boytiech 6. — *) alias Adalberti nemá 4, 5, 6. — *) sua eque J , q nobili 4, 5, 6, — '*) Woytiech 6. !) Ruk. recense první naznačenou mají před slovem tímto kapitolu sedmou s nápisem: De vesania (vasania 5) mulierum et virginum Boemie 4, 5, 6. — ?) et sep. in dicto castro 4, 5, 6. — ?) in fastum 2. — *) condam 5. — 5) nemají 4, 5, 6. — *) dominas 4, 5, 6. — 7) illud 5. — *) quare 4, 5, 6. — ?) nemají tytéz ruk. — '*) sor. Tecze 5; sor. sue Tecze 4, 6. — '!) et 4, 5, 6. — '?) quia valde eis cubicularia (in cubicularia 6) 4, 5, 6. — !?) Si nune vultis mecum coniurare et me iuvare spero 4, 5, 6. — !*) dominabimini 4, 6. — 15) Místo Que Wl. — ceperunt mají 4, 5, 6: Tunc dedit eisdem virginibus confectum potum, ut odio haberent maritos, fratres et amicos et quidquid masculini sexus esset, — !9) generis 3, — !5*) inhumaniter 2. — !?) nemají 4, 5, 6; quedam puellarum 2. — '!*) |, se exercitantes ut viri. — '*) Místo Quodam — tempore mají 4, 5, 6 tunc. — *9) nemá 5. — ?!) nemají tytéž. — %?) Místo propter quam aZ do konce kapituly mají 4, 5, 6: Et cum vidisset hane visionem, convocavit magnates, sen. pop. dicens eis visionem asserens, quod timeret magnum scandalum evenire a mul. et p. adiungens, quod nimis dabant eis debilitatem (bez- pochyby místo de libertate). Cuius verba ipsi pro ridieulo habuerunt (habuerant 4, 6), ideo non curaverunt nec eis prohibuerunt (prohibuerant 4, 6) exercicia virilia. Tunc dicta Wlasta timens, ne negocium proderetur, convocavit iterato virgines et mulieres et dedit eis iterato potum confectum bibere, cuius protextu (sic) adeo oderunt masculinum genus, quod eis de vita amplius non favebant. Hec eciam (omnia 5) Wlasta per ministras suas talem potum ministravit per totam terram et consilio postea habito cum aliis virginibus et mulieribus tractaverunt, quod certa die et hora de nocte (de nocte 6 nemá), cum (dum 6) viri dormirent, omne genus masculinum interficerent et equos eorum reciperent et armis eorum se precingerent et postea convenirent in campo eis prefixo simul omnes. Quod et factum est. Et cum se congregassent armate, postquam interfecissent viros, obsederunt ducem Prziemysl in castro Wyssegradensi et ca- strum ex opposito super forti cacumine montis, quod Diewin vocaverunt suo nomine, Puelle enim nominantur die- wieze et ex nomine puellarum vocatum est (nemá 5) castrum Diewin. Ipse autem ita fortes et potentes fuerunt, quod vlri in campis eis non poterant obviare nec earum potencie resistere. — ??) maritos má po strané opraveno 2. 2 

Strana 10
10 KRONIKA PULKAVOVA. sidebat, virorum armis protecte transirent. Unde factum est, quod postquam iuxta votum suum viros, senes et iuvenes occidissent, congregaverunt se simul in canipis et adversus ducem Prziemysl transeuntes castrum Wissegradense obsederunt et ex opposito eiusdem Wissegradensis castri super forti montis cacumine castrum firmissimum con- struentes, cui nomen Dvewin imposuerunt, ex eo. quod in boemico sive slawonico puelle dyewicie dicuntur. Et sic castrum Dyewin vocatum est ex nomine puellarum. Eciam pro tunc dicte puelle ideo fortes et potentes fuerunt, virosque multo numero precellebant, quod viri ipsis in campis occurrere. vel earum multitudini resistere penitus non valebant. Postquam ') autem Wlasta ") edificasset iam ?) dictum castrum Dyewin et se cum puellis suis congregasset ibidem et?) locum cundem armis, scutis, gladiis et arcubus munivisset,*) viri, mag- nates terre Doemie, cum comilitonibus suis vene- runt coram duce Prziemysl in Wissegradum di- centes: ?) Utquid patimur dominacionem talium feminarum! deliberavimus9) enim vel cum eis campestre bellum inire vel castrum. earum Dye- win *) armata?) potencia viriliter obsidere. Qui- bus respondens ?) Prziemysl,'°) qui spiritum vatici- nativum !) habebat, ait: Absit.!?) ut vobiscum vadam, quoniam omnes debellabimini, et ego cum generacione '*) mea, si interessem, codem bello perirem. "amen !*) prefati magnates non attenden- tes verba ducis predicti '*) cum omni eorum po- tencia adversus puellas predictas ad !5) castrum Dyewin improvide processerunt. Quod '*) cum vi- disset Wlasta, dictarum puellarum princeps et domina, suas magnanimiter est allocuta puellas dicens: Consortes karissime, scio, quod olim Ama- sones contra Cirum et Alexandrum victricia bella moverunt. Inde accidit, quod adhuc in regno Saba et aliis provinciis Amasonum puelle et fe- mine viris et maribus triumphaliter dominantur. quod procul dubio nullatenus factum fuisset, nisi femine viris strennuis actibus restitissent. Igitur animum viresque sumite, arma capite ac mortem eligite, ut viros nostro imperio resistentes duris ictibus subiugemus. Cui unanimiter consencientes puelle ad arma ruunt, se parant ad prelium. ca- stri portas aperiunt, exeunt '5) ad campos velut !?) leene famelice humanum sanguinem sicientes. Et sic cum impetu ?") protecte tutissimis armis incau- tos ruunt in viros. Ubi Wlasta, siquidem gladio suo septem viros prior*!) in prelio interfecit. **) Quam secute sunt capitanee cohortis **) eiusdem Mlada, Hodka, Swatawa, Wraczka **). Radka, Cza- stawa.??) Trztawa ?9) alias Ssarka. Ile similiter in virorum exercitum ?*) fecere cohortem, et onmes vi- ros, quos non salvavit fuge presidium, in ore gladii perdiderunt. Et sic devictis viris mulieres regio- nem et Villas ?*) potenter sine quovis **) obstaculo devastabant. In illo eciam ?") tempore sub. fraude subdola invitabant in treugis viros in castro suo Dyewin pulchre et astute puelle dicentes iuvenibus et nobilibus viris, quelibet per se, altera ad alte- rum: In amore tuo lanqueo; unde si me concu- piscis habere consortem ?!) et sociam, tibi utique sociabor. Ecce etenim secretum tibi pando, quod capitanea mea Wlasta **) tali certa die talem viam equitare sola?) disposuit, ubi, si forte?*) potenter?9) *) Srovnej kron. Dalimilovu, Pram. déj. é. III, str. 22—29. !) Rukopisy recense první naznačují před slovem tímto kapitolu osmou (cap. VIII) s nápisem: De regimine feminarum in regno Boemie (in r. B. nemá 6) et de (nemají 4, 6) interfeccione virorum. — ?) iam dictum nemají 4, 5, 6. — ?) ac 4, 5. — *) munisset 2; munivissent 4, 6. — 5) aientes 4, 5, 6. — 5) del. cum eis pugnare vel 4, 5, 6. — ?) Diewin 2, 3, 4, 6; Diewym 5. — *) arm. — viril. nemaji 4, 5, 6. — ?) respondit 4. — '^) P. dux 4; P". dixit 6. — !!) vaticinatum 5. — !?) Vobiscum non vadam, quia om. 4, 5, 6. — ) cognacione 6, — '') Ipsi autem pref ipsi tam. pref. 4, 6. — !5) nemají 4, 5, 6. — '9) ante 4, 5, 6. — '") Místo Quod — subiugemus mnjí 4, 5, 6: Cum hec vidisset WI., princeps earum, allocuta est alias puellas rememorans, quomodo Am. contra Cyrum bella obtin. et quod puellaris po- tencia adhuc vigeret in regno Saba et a, prov. A. sub quarum potestate viri adhuc essent in illis regionibus constituti, Et hec talia proferens pocius hortabatur eas mortem subire, quam in potestate virorum subsistere, Cui... — !*) et ex- eunt 4, 5, 6. — '9) tamquam 6. — ??) imp. armis prot. inc. 4, 5, 6. — *!) nemá 6; prior et 5, — ??) peremit inpr. 4, 6. — 23) exercitus 4, 5, 6. — ?‘) Wniczka 4, 5; nemá 6. — ?5) Czastwa 4, 6. — ?5) Trstina 4, 6; 'rstawa 5, — **) exerc. impetum facientes eos omnes in ore... 4, 5, 6. — ?*) campos 4, 5, 6. — ?9) nemajíi tytéž. — %) nemají 4, 5, 6. — 3!) cous. et soc. nemají 4, 5, 6. — ??) nemají tytéZ. — ??) nemají 4, 5, 6. — ?*) nemaji 4, 5, 6 — ?5) potencior 4, 6. 

Strana 11
KRONIKA adveneris, poteris*6) eam devincere et me tibi pro tuis amplexibus sociare. Talibus itaque ver- bis et machinamentis ??) fraudulenter viris mag- nas insidias preparabant. Nam, cum designata per- venissent ad loca, per dictas ?**) puellas crudeliter trucidati sunt. Quod in multis baronibus et eorum familiaribus?*) est compertum.??) Quadam vero vice simulata fide miserunt ad proceres regni **) dicen- tes: Tedet nos talibus amplius vivere laboribus atque bellis; femine quidem sumus, quas non decet maribus imperare. Ecce castrum Dyewin securis gressibus accedite ct de nobis disponite, sicut vultis. Que verba dicti magnates ad ducem Prziemisl deduxerunt. Quibus ille respondit: No- lite, inquit, nolite eis credere; sub falso tegmine alarum vos decipient. Sed *!) dicti magnates con- silia sui principis deserentes congregaverunt om- nes viros, quos ??) poterant, et noctis tempore per locum, quem eis dicte puelle monstraverant, ca- strum Dyewin intrantes omnes ibidem per puel- las prefatas, que ex latentibus insidiis *?) irruerunt in eos, crudeliter sunt occisi. Preterea?!) post^) tantas mortiferas?) puellarum predictarum insidias non remanserat baro?) pro tunc nobilis in Boemia *) vivus, Stvrad ?) solum- modo duntaxat excepto, viro 5) provido et multa probitate preclaro. Qui dum ad quandam discor- diam complanandam ire debebat,*) et hoc dicte femine missis speculatoribus 9) prescivissent, mag- num et crudele facinus ordinaverunt. Nam quan- PULKAVOVA. 11 dam pulcherrimam puellam nomine Ssarkam ?) in quadam '*) silva maxima pro !!) tunc, cui valles inerant maxime, ligaverunt ad arborem, ponentes vasculum medonis ad latus eius cum tuba vena- tica, 12?) ut '?) dum dictus Styrad iter suum faciens ad '*) locum declinaret eundem, ligate puelle ver- bis fallacibus tam ob liberacionem eius quam medonis haustum !?) ad moram traheretur ibidem, ac per cornu flatum et sonitum versutis earum fallaciis ex latentibus insidiis, quibus adventum eius ferocius expectabant, !9) puellis prorumpenti- bus supradictis, hune famosum procerem, quem solum timebant superstitem, occiderent. '?) Ex'!*) qua re factum est, cum Styrad prefatus predictum pervenisset ad locum, puella ligata vociferans exclamavit:!") Mi domine! en crudeles huius terre puelle eo, ?*) quod earum nolui consorcio ceteris ?") paribus adherere, me istam impie ligaverunt ad arborem.*?, Tuam ergo, quatenus me solvas et de manibus earum eripias, moneo probitatem ; nam audito tuo potenti transitu fugerunt ?9) ex metu, et sic sola diris *) crucior ligaturis. Dictus itaque 2°) Styrad misericordia motus suo descen- dit ab equo, et eam disligans compaciendo sibi, spondebat, quod ipsam ?5) ad parentes eius redu- ceret, prout ipsa rogabat. Que taliter liberata, rogavit ?7) eum callide, ut parum quiesceret et de apposito medone potaret. Quo facto rogavit ite- rum,*?*) ut et tubam ibi repertam solaciose suffla- ret. Qui recipiens tubam?) ipsam intonuit, et sic femine, que erant in abscondito, resciverunt ^) Srovnej Dalimilovu kroniku, Prameny dějin česk. III, 29- 31. 39) pot. me recipere et eam dev. 4, 5, 6. — %) terminis 4, 5, 6. — ?**) predictas 2. — ?*) familia 3, 4, 5, 6. — 3?9) perfectum 5. — *°) regui dic., quod essent attediate talis vite et quod vellent eis introitum castri Diewin dare. Et sic proceres predicti venerunt ad ducem Prziemysl, predicta insinuantes eidem. Quibus resp. 4, 5, 6. — *') Ipsi vero cons, 4, 5, 6. — *?) prout 1. — *?) nemají 4, 6. !) Ruk. první recense mají před slovem tímto naznačení deváté kapitoly s nápisy v ruk. 4 a 5: De traditoria et inaudita feminarum astucia, quam feruntur (referuntur 4) miraculose demones derisisse; v ruk. 6: De trad. et in- aud. fem. ast.; ruk. 3 má téZ nápis: De morte Stirad, ale bez naznačení kapitoly. — ?) nemá 4 a 6. — ?) b. notabilis in B. 4, 6; baro notabilis pro tunc in B. 5. — *) B. nisi unus, St. videlicet solummodo 5; B. n. uno Styrad d. exc, 4, 6. — 5) Seztyrad 2. — ©) vir prov. et m. prob. preclarus 4, 5, 6. — 7) deberet 4, 5, 6. — *) spic. 5, — ?) Sarcham 4, b; Schaream 3. — !*) quandam silvam maximam 5. — !') Místo pro tunc — maxime mají 4, 5, 6: cui inerant quam plurime. — '?) venaticia 4, 5, 6. — '?) et 4, 6. — !*) nemají 4, 5, 6. — !5) haust. ex mora retractus ib. ac per earum flatum (tractatum 5) et son. versutis (versuciis 4, 6) ear. fal.... 4, 5, 6. — '5) exp. ut hunc fam. 4, 5, 6. — '*) in- terimerent tytóż ruk. — '*) Misto Ex — est mají 4, 5, 6: Et sic. — '°) excl. dicens 3. — ??) p. ex eo 4, 5, 6. — 2!) nemají tytéž ruk. — ??) te tua, ut me solvas earum de manibus moneo pietate (probitate 4, 6) 4, 5, 6. — ?*) fugie- runt rukopisy. — 2!) Ruk. první recense duris. — *5) autem 4, 5, 6. — 2°) eam tytéž. — ?*) rogat 4; rogabat 5. — 2%) nemaji 4, 5, 6. — ?°) t. ibi repertam 5. 9* 

Strana 12
12 KRONIKA PULKAVOVA. dictum Styrad iam, prout conceperant, advenisse, et 9) super ipsum protinus de latibulis irruerunt et?!) omnes, qui secum tunc aderant, crudeliter necaverunt, ipsumque Styrad captum penes sub- urbium castri Wyssegradensis duxerunt et in conspectu sui ducis Prziemysl rote supplicio turpiter occiderunt. In dicta vero stricta valle auditi sunt illa hora, qua per dictas puellas tam impium facinus est commissum, multi demones ridere de magna malicia puelle Ssarka et com- plicum eius, et ideo dicta vallis, que sita est retro Brzewnow ?*) cenobium, hodierna die Ssarka a?3) dicte puelle nomine nuncupatur. ?*) Cum *) itaque *) iam") nullum amplius habe- rent femine potens obstaculum, convocaverunt omnes natu maiores inter eas et edictum fece- runt, quod omnis masculus statim, dum nasce- retur in mundum, pollice truncaretur, et simili- ter sentencie orbacionis dextri oculi subiaceret, ut abscisso pollice vibrare gladium impotens existeret, et eciam privato?) oculo ad omnem defensionem et invasionem redderetur ineptus. Insuper statuerunt, ut*) earum quelibet virilibus amplexibus pro sue voluntatis libito uti posset, et ad modum prout olim Amasones ad benepla- citum suum in regno Saba viros traducere?) con- sueverunt. Quas sentencias et edicta viri pro tunc superstites audientes recurrebant$) ad Przie- mysl, principem suum, petentes eius?) desuper consilium et iuvamen dicentes, quod nisi consu- leret in talibus et eciam opportuno remedio pro- videret, de cetero se dictarum feminarum sub- icerent totaliter dicioni. Prefatus itaque Prziemysl hiis auditis inito consilio misit in castrum Dye- win ad puellas prefatas,9) ipsis hec verba noti- ficans: Iam tempus est, ut dominio vestro subi- ciar et. castrum Wyssegrad tradam in vestri re- Biminis potestatem; quamobrem ad accipiendam possessionem eius placeat vobis puellas mittere, prout vobis videbitur expedire. Quod cum prefate puelle audissent, subito meliores?) puellas cum multa potencia Wyssegradense miserunt ad ca- strum. Que, dum ibidem !?^) venissent, parata que- libet") victui necessaria invenerunt ac!?) cibum et potum avide valde sumentes ebrietatis sunt vicio pregravate. '*) Quo facto dictus Prziemysl statim!*) de latibulis suis'?) ibidem dispositis viros emisit et eas omnes occidi mandavit. Viri vero, qui hoc fecerant. acceperunt earum equos et arma, ad '9) aliarum interitum '7) fortiter animati. Quod !*) cum audisset !?) Wlasta, princeps earum, furia accensa exivit de castro Dyewin, cum illis duntaxat, que eam velocius ?") sunt. secute. Et cum venisset?!) ante castrum Wissegrad, viri armis puel- larum muniti ?'*) sibi intrepide restiterunt.*?) Ipsa vero credens,**) quod cunei armatarum feminarum eam absque medio sequerentur, eum sequacibus suis irruunt?^) audacter in viros, et ibi ipsa ??) una cum suis puellis interfecta est in acie belli prima. Ac dum alie feminarum turme huiusmodi pervenissent ad locum, videntes primum aciem bellatam, *6) vecordes sunt effecte. Quas viri viri- liter insequentes converterunt in fugam, et eas persequentes *?) usque ?9) castrum Dyewin, et cum eis intrantes castrum, *?) quotquot invenerunt, gla- *) Viz Dalimilovu kroniku, Pram. déjin cesk. III, str. 31—35. 30) et statim super ipsum irruerunt et omnes quoslibet occiderunt ipsumque Styrad captivum (captum 4, 6) ad propria reduxerunt. In dicta v. str. valle a. s. illa h. m. demones ridere... 4, 5, 6. — ?!) et omnes — necaverunt nemá 2. — ?*) Brewnowyense 4, 5, 6; Brzewa. 3. — ??) id est d. 5. — 9%) Tu kladou teprv rukopisy 4, 5, 6 zprávu: Deinde pessime puelle prefate duxerunt dictum ante castrum Wissegr. in conspectu principis Prziemysl crudeliter eum rothe supplicio necaverunt. ') Ruk. prvni recense mají pfed slovem tím naznacení kapituly desáté s nápisem: De inhumana feminarum sevicia, quam in viros exercebant (exercuerunt 6, exercebat [!] 4) et qualiter earum (eorum 4, 6) infaustum regimen in (nemá 6) Boemia exspiravit. — ?) ita 6. — ?) eciam oculo privatus 5. — *) quod 5. — 5) habere 4, 5, 6. — 5) recur- rerunt 5. — ^) nemají 4, 6. — *) pref. p. aiens: Jam oportet me subici vestro dominio et castrum Wyssegradense in vestram tradere potestatem. Ideo ad accipiendum possessionem eius placeat vobis p. mittere, quas videbitis expedire 4, 5, 6. — ?) mel. de suis cum .. . 4, 5, 6. — !") nemaji 4, 5, 6; que cum ibi ven. 4, 6. — '!) quel. ibi vic. 5. — '?) que 4, 5, 6. — 13) preoccupate 4. — '*) nemá 2. — !5) suis ibidem nemají 4, 5, 6. — !5) et ad 4, 6. — '7) interitum se for. animave- runt 5. — !*) que 4, 6. — !?) audiisset 5. — ??) nemají 4, 6; subito 5. — ?!) venissent 3, 4, 5, 6. — *'*) induti p» strané 2. — ?*) resisterunt 6. — ??) attendens 4, 5, 6. — ?*) irruit 4, 5, 6. — ?5) cum eis interfecta est in prima acie et cum alie. ..4,5, 6. — *5) debellatam 4, 5, 6. — ??) sequentes 4, 6. — *5) usque ad castrum 2, 6. — ??) in cast. 4, 5, 6. 

Strana 13
KRONIKA PULKAVOVA. 13 — dio necaverunt. Sicque ??) in Boemia fatua gwerra feminarum finem et. exitum funestum ??*) accepit. Septem ?!) annis autem regnaverunt puelle in Boe- mia, sicut premittitur. Quarum tamen crudelis impietas multis honestis matronis, virginibus et mulieribus displicebat, que eciam plurimum de- testabantur enormitantes earum; quibus nullus imputet sapiens huiusmodi furiosam predictarum vesaniam mulierum. Prziemysl, ') princeps*) primus et magnus va- tes, cum per multa tempora rexisset populum DBoemicum, mortuus est. Cui successit filius suus Nezamysl,?) quod nomen Nezamysl nichil exco- gitans interpretatur. Ipse enim nichil excogitavit novi, sed in lege paterna mansit diebus vite sue in paceque populum suum rexit. Cuius?) filius Mnata sibi successit, qui et similiter in pace re- gens defunctus est. Cui eciam successit filius eius Woyn, qui Woyn filios duos habuit, videlicet Wnislaum *) et Wlastislaum, ?) inter quos Boemie terram dividens, Wnislao*) Pragam et Boemie ducatum donavit, Wlastislao?) vero Lucensem alias Zatensem ?*) provinciam distribuit. De *) quo Wladislao postea Wlastislaus?) processit, qui suc- cessu temporis cum Neclan, ducc Boemie, !9) plura, ut in sequentibus tractabitur, bella commisit. Huic itaque !!) Wnislao '?) filius eius successit !?) Cresomysl. ) Isti omnes rexerunt in pace terram Boemie!5) nec inveniuntur '9) in cronicis acta eorum quecunque magnalia conscripta. Postea vero filius Cresomysli *”) Neklan dictus rexit terram, cuius nomen, non punctus interpretatur. Et!) quidem nomini suo bene competebat talis interpretacio ; nam adeo timidus erat, quod in nullo usu armo- rum interesse poterat vel volebat. Ipso '9) itaque in ducatus regimine presidente Wlastislaus, dux Luczensis, que provincia nunc Zatensis nuncu- patur, maximas gwerras DBoemis fecit et multa prelia contra eos obtinuit, quamvis esset de genere Boemie principum et ducatum suum in Boemia obtineret, inter que bella ultimum bellum suum subsequenter describitur. ") Inter ") Luczanos ?) et Boemos in campo, qui dicitur Turzko,?) factum est bellum. Unde scien- dum est,*) quod tunc Luczana provincia, que nunc Zaczensis vocatur, distincta fuit quinque proviu- ciis locorum. Prima situm habuit circa rivum, vocatum ex nomine Bynuria;?) secunda ex utra- que parte Vska;*) tercia per circuitum torrentis Bruzinka;?) quarta silvana dicta fuit sita inter terminos fluminis Mza; quinta in medio eorum Luca dicebatur: pulcherrima visu et usu fertilis,7*) *) Viz kron. Kosmovu, Prameny déjin česk. II, 17; kron. Dalimilova, Prameny děj. &. III, 35. — >) Srovnej kroniku Kosmovu, Prameny dějin č. II, str. 18—24. — Kron. Dalimilova, Prameny dějin č. III, str. 36 a násl. 3°) Et sic fat. guerra fem. in Boemia defecit 5. — ?"*) funeste 1. — *!) Septem autem a. femine reg. in B., sed multis hon. m. virg. et mul. ista displicebant et det. en. earum, quibus nullus imp. sap. prefatarum furiosam vesaniam (insaniam 6) feminarum 4, 5, 6. !) Ruk. první recense mají před slovem tímto naznačení jedenácté kapitoly s nápisem: De successione genera- cionis Prziemysl (Przymisl 4, Przemisl 6), primi principis Boemie (nemá 4) 4, 5, 6; Genealogia ducum gentilium 3. — ?) Nasam. 1. — ?) cui f. Mn. sibi successit, et in p. r. d. est 5; c. f. Mn. successit, in pace r. d. e. 4, 6. — *) Wne- slaum 4, 5, 6. — 5) Wladislaum 3, 4, 5, 6. — *) Vnislao 3. — 7) Tak 2, ostatní (též 1) Wladislao, a tak i niże. — 7*) Saczen 5. — *) De Wl. vero postea 4, 5, 6. — ?) Wladislaus 5; Wlatislaus 4. — !?) Boemorum bella commisit, prout in seq. tr. 5. — !!) iterato 4, 5, 6. — !*) Vneslao 4, 5; Wneslao 6; Vnislao 3. — !?) successit, postquam succes- sit Cr. 3. — '*) Ciresomysl 2; Grziesomysl 5; Grzyesomisl 4; Grzesomysl 6. — '5) nemá 4, 6. — '5) inven. acta eorum magnalia conscripta 4, 5, 6. — '”) Gresomysli 3; Cyresomysli 2; Gresomisl 4; Grziesomysl 5; Grzesomysl 6. — '*) Nam nomen bene comp., quia adeo tim. .. . 4, 5, 6. — !?) Místo Ipso — describitur mají 4, 5, 6: Ipso vero presidente in reg. duos filios habuit, unum Hostwik (Hostwyk 4, Hostwicz 6) et alium Diepoldum. Hostwik (Hostwit 4, Hostwicz 6) post mortem assignavit ducatum Boemie; Diepoldo vero provinciam Zliezensem, que Gurimensis dicitur, deputavit. Cuius eciam tempore Wlastislaus, dux Luczensis, que provincia nunc Sacensis nuncupatur, maximas gwerras Boemie fecit et multa prelia contra eos obtinuit, quamvis esset de genere principum Boemie et ducatum suum in Boemia obtineret. Et inter alia bella ultimum bellum suum sequitur. !) Ruk. první recense mají před slovem tímto naznačení kapitoly dvanácté s nápisem: De ultimo bello Wlasti- slay (Wlastislai 4, 6), ducis Lucensis. — *) Lucenos 4, 6. — ?) Trezko 1, 2; Crezko 3; Turczko 4; Turzko 5. — *) ne- mají 4, 6. — 5) Rymma 4, 6, 6; Kosmüv let. má Gutna, Guntna, Buntna. — 5) Uzna 5. — ?) Brusynka 2; Brotnica 4, 5, 6. — **) sterilis 2. 

Strana 14
14 KRONIKA nomen traxit a re, quia luca boemice latine pra- tum dicitur. Huius itaque 5) regionis homines, an- tequam civitas Saczensis?) edificata fuisset, Lu- czaii vocabantur. Illis prefuit dux nomine Wlasti- slaus, vir bellicosus ac in consiliis multum dolo- sus. Hie condidit urbem, quam appellavit nomine suo Wlastislaw, inter duos montes Mednecz '?) et Przipek !!) in confinio duarum provinciarum, vide- licet Dyeline'*) et Leutomirzicz,!?) quam precinxit muro et firmavit valde. Hic movit bellum contra Boemos et inter suos tale statutum fecit, ut gui- cunque de suis gentibus habens in statura ultra longitudinem gladii et iussus non veniret ad pug- nam, capite truncaretur. Deinde suos hiis verbis allocutus est: O milites, quibus ultima est in ma- nibus victoria, olim non semel vicistis, iam ac- tum agitis, non. opus est armis, aut arma ad speciem '*) milicie iam !*) portari: sed pocius fal- cones, nisos et herodios, aliaque volatilium ge- nera, que. ad ludum et iocunditatem | pertinent, vobiscum tollite, quibus carnes inimicorum no- strorum, si forte sufficient, dabimus ad edendum. Nam sine dubio ad ubera matrum !5) inimicorum meorum loco filiorum catulos ponam et infelices exterminabo vicinos. Interea quedam mulier, habens privignum filium, illum sic alloquitur: Scio Boemorum gen- tem obtinere debere victoriam, et ad finem, ut tu solus possis evadere, dabo consilium tibi: pri- mum, quem iu bello adversantem hostem habu- eris, interfice, et abscissis utrisque auribus eius ipsas in peram tuam mitte, et inter utrosque pe- des equi tui in modum crucis evaginato ense tuo terram linire. Et hoc faciens equum ascendas, et terga vertas retro nullatenus respiciens. Sic'?) vix solus poteris aliis omnibus interfectis evadere. llle vero sciens novercam suam ple- nam esse spiritu phitonico, hoc ipsum se factu- rum promisit et fecit. Erat eciam eodem tempore quedam mulier phitonissa, que Neklan duci Doenmie et gentibus *) Srovnej kron. Kosmovu, Prameny dějin č. II, 24—26. PULKAVOVA. suis consuluit, ut placarent deos per immolacio- nem asini, quem persuasit interfici et in multas dividi pecias") atque ab universo exercitu sic consumi, quod ad persuasionem mulieris fac- tum est. Iuterea idem dux Boemorum Neklan ob ni- miam pusillanimitatem nec bello interesse nec eciam certari videre ausus, vocavit ad se secrete quendam militem suum. nomine Sder, probum, bellicosum et fortem. illumque armis suis pau- cis scientibus induit et ipsum super equo suo posuit, iniungens sibi, quod adversus hostes in persona sua bellaret suosque ad pugnam prece- deret. Quod ille gratanter facere promisit. et fecit. Precessitque exercitum suum et venit ad cam- pum condictum prior cum suis ad quemdam col- lem eminentem in medio campi. Dux vero Wlasti- slaus similiter venit ab alia parte cum exercitu suo. Et!?) ipse quidem et sui solutis volatilibus cum corum multitudine aërem impleverunt.*) De- inde?!) inter se bellare. incipiunt. At. miles stren- nuus, qui sub armis et persona Neklan, ducis sui, ad bellandum venerat, suos, ut fortiter se defen- derent, admonuit et, si contingeret eum interfici, in colle eiusdem campi se sepelire *?) precepit. Et Sic fortissimus *?) in hostes sevit et omnibus in- terfectis cum suis victor extitit, ac in. eodem bello multis sauciatus vulneribus mortuus est ct in dicto loco sepultus. Qui locus hodierna die nominatur bustum ?*) robusti militis. Ab ?*) alia parte autem omnes interfecti sunt, illo solum excepto, qui ad informacionem noverce sue de bello fugerat. Qui eciam domum suam rediens invenit mulie- rem suam mortuam esse, quam cum*°) diligen- cius conspexisset, comperit ipsam vulueratam in pectore et auribus carere, ac recipiens de pera auriculas, eiusdem uxoris sue fuisse reperiit, eius quidem, quem in bello primum suum adversa- rium occiderat. Boemi") vero intrantes terram illam deva- staverunt eam et destruxerunt civitates eius ni- 5) nemají 4, 5, 6. — ?) Zacensis 2. — !?) Menduez 4, 5, 65 Medrez 7. — '') Prypek 4, 5, 6; Pripek 7. — '?) Bie- line 2, 6; Beline 3; Belyne 4; Bielyne 5. — "'?) Leutomierziez 2; Leuthomeriez 3; Lithomervicz 4; Lithomyerziez 5; Lithmierzicz 6; Luthomierziez 7. — '') spem 3. — 5) nemá 2, — !*) matrum suarum loco 4, 5, 6. — 5, 6. — !*) partes 4, 5, 6. — !?) Místo Et ipse — solutis maji 4, 5, 6: l) nemají 4, et solutis vol. — ??) implevit 4, 5, 6. — ?!) Deinde bellare inter se incip. et miles quidem, qui sub a. et pers. N. ducis, — ??) sepeliri 4; 5, 6. — ??) sevissimus 4, 5, 6. — 1") buzkum 1; buskum 2. — ?*) Et sic ab illa p. omnes interf. 4, 5, 6. — ?*) quam dum inspexisset 4, 5, 6. 

Strana 15
KRONIKA PULKAVOVA. 15 — chil in ea penitus dimittentes, auferentesque ab eadem terra spolia multa. Et inter cetera *') in- venerunt apud quandam vetulam filium dicti Wlastislai. Lucensis ducis, et attulerunt cum Ne- klan, principi suo. Qui pietate motus super puero eum occidi noluit, sed urbem nomine Dragus in plano loco construens super ripam fluvii Ohrzie,"5) id est. Egre. iuxta pagum Postoloprth. ubi nunc est cenobium sancte Marie virginis. tradidit eun- dem puerun cuidam nominato Duringo,*9) qui fuit de Srbia?") genere, eiusque curam sibi geren- dam 9"*) commisit. Nam et idem Duringus vivente Wlastislao, patre suo, eiusdem pueri curam gessit. Postea vero Duringus predictus credens duci Neklan acceptum | prestare ?") servicium puerum sibi commissum duxit super flumen predictum Olirzie. 72) qui fluvius tunc congelatus fuit glaciem- que perspieuam habuit. Et dum ad locum aptum voluntati sue. venisset, dixit puero: Conspice do- micelle sub glacie multos pisciculos. Puero vero se?) incurvante ct conspiciente ipsum securi, quam latenter sub pallio portaverat, interfecit et caput eius amputavit et involvit sindone munda portavitque principi suo dicens: Facere volui te et tuos securos, ne puer michi commissus. post- quam per?*) etatem crevisset adultam, 3°) recor- datus mortis patris sui ipsum forsitan vindicas- set. Ecce hoc caput suum tibi presento et mer- cedem inde postulo. Princeps vero Neklan cum suis magnatibus eodem tempore sedens in mensa, dum tai grande scelus esse factum audisset et caput filii prefati Wlastislai conspexisset, obstu- puit et una cum magnatibus suis dictum Durin- gum reum mortis propterea iudicavit et dixit ad eum: De commisso facinore tuo hoc tibi sit pre- mium: vel te de alta rupe precipites, vel sus- pendas in arbore, vel tuo gladio interficias temet ipsum. Qui Duringus audiens sentenciam prin- cipis sui, statim desperatus se ipsum in alno arbore suspendit. Que alnus, quamdiu stetit, et ex hac re alnus seu arbor Duringi nominata fuit. Sicque principatus et genus dicti Wlastislai fu- nestum ?9) exitum habuerunt. Postquam!) dictus dux Neklan") dies suos complesset, mortuus est. Cui successit filius eius Hostiwit. *) eui similiter successit filius suus Bo- rziwoy. *) primo paganus sed postea cristianus. Usque huc kronika presens tamquam de gen- tibus scripta, que nondum fidem catholicam ha- buerunt, per annos Domini distincta non est: que tamen inantea per annos Domini prout me- lius fieri poterit, distinguetur. *) [Sicut ") cronice Brandeburgensis marchie te- stantur historie cronica quoque Martini concor- dat. anno Domini DCCCXVIL4*) eum in dicta mar- chia gens adhuc permixta Slavonica et Saxonica gentilitatis ritibus deserviret et coleret vdola, rex Itomanorum Henricus, filius ducis Ottonis Sa- xonie. castris positis in glacie potenter Drande- burg expugnavit et omnes provincias trans Al- beam sue dicioni subiecit.] Anno”) Domini DCCCXCIIII dux Dorziwoy 5) baptisatus est cum uxore sua beata Ludemila a beato Metudio, archiepiscopo Morauie, sub tempo- ribus Arnolphi ©) imperatoris, induccione Swato- pluk. Morauie regis, in civitate Welegradensi, cui regi Morauie temporibus illis dux Boemie suberat. +) Ruk. 3 má tu rodokmen Přemyslovců od Neklana az do Doleslava I (Ukrutného), sklidajici se z koleček, v nichž jsou jména knížat a jich synů a kratičké poznámky. Vedle toho jsou nad sebou jestě dvě kolečka, z nichž do prvního hořejšího jest vepsáno: Swatopluk, rex Moravie, compater Arnolphi im- peratoris, a do druhého dolejšího: Swatopluk, iunior rex Moravie, quem sanctus Metodius excommunicavit. *) Srovnej Kosmův Let., Pram. děj. č. II, str. 18. — ») Srov. Let. Kosmův, Pram. děj. č. II, str. 18 a 27. 27) alia 4, 3, 6. — ?*) Ohrze 2, 3; Ohrzye 5. — ?°) Durinko 4, 6. — %) Rzijbia 5; Rzybia 4; Rzibia 6. — 3"*) rerendam 2. — ?!) facere acc. ser. 4, 5, 6. — ??) Ohrze 2, 3. — ??) nemají 4, 5, 6. — ?!) ad etatem pervenisset 3, 4. — ?5) adultam, mortem patris sui forsitan vendicasset 4, 5, 6. — ?5) funestem 1, 2, 3. ') Rukopisy první recense mají před slovem tímto naznačení kapitoly třinácté s nápisem: De successione principum et baptismo primi ducis Boemie et de Svatopluk, rege Moravie. — ?) Hostiwicz 3; Hostwyk 4; Hostwik 5, 6. — ?) Misto Borziwoj — Arnolphi mají 4, 5, 6: B., qui primo paganus sed a d. DCCCXCIV" baptizatus cum uxore sua b. Ludmila a b. Metodio, archiepiscopo Moravie, sub temporibus Arnolphi. — *) Sicut — subiecit nemá ruk. 3, jakož i žádné zprávy táhnoucí se k Braniborsku. — '*) DCCCXVII ruk. 2. — 5) B. Bohemie 3. — 5) Arnohohi 1; Arnohohy 2. 

Strana 16
16 KRONIKA PULKAVOVA. Eidem eciam regi suberant terre, videlicet Polo- nia et Rusia,?) et erat caput regni Moravie ci- vitas Welegradensis. Accidit autem eodem anno, quod rex Swatopluk contra dominum suum et compatrem Arnolphum imperatorem iniuste arma moveret.) Quamobrem idem imperator, dominus ct compater suus, cum tota Germania ab una parte, et Hunis sive Ungaris ab alia adversus eum congregavit exercitum. Rex vero Swatopluk videns, quod imperatori resistere non potest, ?) in campis in medio exercitus sui se furtim ab- stulit et secrete equum ascendens abinde !") aufugit, veniens!) ad quendam locum in ver- tice '?) cuiusdam montis Sombor !?) nominati, in quo loco tres heremite pro tunc habitabant. Ipse vero rex Swatopluk ad finem, ut maneret inco- gnitus, equum suum interfecit et gladium humo abscondit ac dictos heremitas accedens ignotus, ab ipsis in socium receptus ) et coheremitam tonsus est, habitum assumpsit; et mansit ibidem cum ipsis, usque dum sensisset sibi imminere periculum mortis et horam. Tunc rex prefatus primo eisdem !?) heremitis manifestavit se, quis esset, et postea protinus !5) expiravit. Cuius reg- num filii eius pauco tempore et minus feliciter tenuerunt. Nam filius suus, !?) qui regnum post eum gubernavit, quadam !9) die festiva volens ve- nari prope civitatem Welegradensem in silva, que Greczen vocatur, intimavit archiepiscopo sancto Metudio, ut ipsum cum missa solempni expecta- ret, quousque rediret. Qui beatus archiepiscopus expectavit usque prope meridiem: et cum timuis- set negligi '?) divinum officium, missam celebra- vit, rege minime expectato. Rex autem cum ??) à venacione venisset et audisset, quod archiepi- Scopus missam celebraret et iam corpus domini- cum consecrasset, indignatus cam canibus et ve- natoribus ecclesiam intrans fecit magnum soni- tum et?!) tumultum cum tubis venatorum et la- tratu canum. Sicque usque ad altare venit de- risitque *?) archiepiscopum sanctum Metudium et recessit de ecclesia supradicta. Ob quem despec- tum et blasfemiam finita missa archiepiscopus excommunicavit dietum regem et posuit inter- dictum et *?) anathema per totum regnum Mo- rauie. Et hoc facto se recepit Boemiam ?*) ad du- cem Borziwoy, quem baptisaverat. Quem tunc eciam in fide confirmans abinde ivit Romam, ubi fratrem. suum sanctum Cirilum *?) invenit, qui prius quondam Swatoplucum, regem Morauie pre- dictum, et totum regnum Morauie baptisaverat et eundem ?5) sanctum Metudium post se archi- episcopum ibidem dimiserat. Ille beatus Cirillus Morauiam ad fidem converterat et multas alias Slowanicas*?) regiones. Ipse eciam corpus beati Clementis pape, discipuli sancti Petri apostoli, de marmorea ecclesia, quam angeli sibi olim in mari edificaverant, iam propter peccata hominum mari exsicato, corpus sancti Clementis de tumba eius recipiens, secum Moraviam attulit; et de- inde,?) cum de Morauia recederet, ivit Doemiam corpus sancti Clementis secum portans. Quod quidem sanctum corpus in castro Wyssegradensi in ecclesia beati Clementis per triennium con- servavit. Deinde Romam adiit cum corpore supra- dicto et ab apostolico impetrata licencia eccle- siam fundavit in urbe Romana in honore beati Clementis, ibique sancti Clementis corpus recon- didit. In eadem eciam ecclesia ipse cum fratre suo sancto Metudio sepultus est, et ab ipsa eccle- sia in hodiernum diem titulus unius cardinalis describitur. Ille eciam beatus Cirillus olim videns duriciam et incredulitatem Morauorum et Slowa- norum, postulavit ab apostolico, quod indulgere et concedere dignaretur, ut missain ??) et alia divina officia possent in lingua slowanica ?") celebrare?!) nam nou credebat aliter eos in fide confirmari posse. Qui papa petita huiusmodi habuit pro ri- diculo, e£ dum in consilio cardinalium et imulto- rum presulum desuper tractatum et deliberacio- nem haberet, ??) subito vox de celis insonuit di- cens: Omnis spiritus laudet Dominum, et omnis 7) Russia 3, 4, 5, 6. — *) movisset 4, 5, 6. — ?) posset 3. — !9) inde 4, 5, 6. — '!) et veniens 4, 5, 6. — !?) la- tere 4, 5, 6, — '*) Sembor 4, 5, 6. — !*) acceptus 3. — !5) nemá 5. — '*) subito decessit 4, 5, 6. — !*) fil. eius iunior Swatopluk 3. — !*) semel die festivo 5; s. d. festiva 4, 6. — '*) negligere 4, 5, 6. — ?*) postquam 4, 5, 6. — *') et tum. nemá 4, 6. — ??) derisit arch. 4, 5, 6. — ??) nemají 4, 5, 6. — ?*) ad B. 3. — ?5) Cyr. 4, 6. — **) ipsum 4, 5, 6. — 17) Tak 1, slawonicas neb Slawonicas ostatni. — ?*) demum 3, 4, 5, 6. — ??) missa 4, 6. — ??) slauonica 7; sclauo- nica 3 a tak níže. — ?!) Tak 3, ostatní celebrari. — ??) baberent 6. 

Strana 17
KRONIKA PULKAVOVA. 17 lingua confiteatur ei. Tunc papa hoc audito mi- raculo in perpetuum statuit. quod in??) lingua slovanica possint ?*) misse et alia divina officia celebrari. Et sic per archiepiscopatus et provin- cias Spaletensem, Ragusinensem, *?) et 26) Tadrien- sem *?) et aput omnes suffraganeos eorum, et mul- tos alios episcopatus tam per presules quam per?5) sacerdotes misse et alia divina 39) usque hodie in slovanico *") celebrantur. Postquam !) prefatus rex, filius dicti quondam Swatopluk regis Moravie, excommunicatus a sancto Metudio, archiepiscopo supradicto, ut premittitur, modicum temporis vixisset.) perdidit regnum suum Moravie, quod taliter exterminatum est. Naim partim Ungaris, partim Theutonicis orientalibus alias ") Australibus partimque Polonis diripienti- bus membratim illud inter se valida potencia di- viserunt, sieque regnum Moravie totaliter extermi- natum, depopulatum, dilaniatum et dimembratum est et^) civitas Welegradensis diruta funditus, *) et 9) deinceps rex et regnum et archiepiscopatus Moravie penitus *) defecerunt et esse amplius ces- saverunt. *) Quod 5) tamen regnum Moravie postea post CXCII annos, videlicet anno Dom. MLXXXVI per Henrieum tercium huius nominis imperato- rem de consensu principum imperii reintegra- tum?) est et in Doemiam translatum. Nam idem imperator ducem Boemie Wratislaum sublimavit in regem et Boemiam '") regnum constituit, fa- — ciens de regno Moravie marchionatum, et eun- dem marchionatum cum principatibus et terris, videlicet!) Polonia, Russia et multis aliis duca- tibus et terris, que prius, temporibus Swatopluk, ultimi regis Moravie, ad regnum Moravie perti- nebant, regno et corone Boemie subiecit, prout reintegracio et translacio huiusmodi in sequen- tibus, videlicet in '?) capitulo de vita et regimine Wratislai, primi regis Boemie, plenius fideliter declarantur. Dux!) Borziwoy ") fideliter?) servavit et adau- xit *) una cum beata Ludemila *) martire, uxore sua, filia comitis Slawiborii de castello Bzew, *) quod modo Mielnyk *) dicitur, fidem catholicam, in quantum potuit, in principatu suo et feliciter regnavit temporibus suis*) post adepcionem bap- tismatis. Genuit9) eciam dictus?) Borziwoy duos filios, Spitingneum '*) et Wratislaum, !!) ex dicta uxore sua beata Ludemila. Post obitum Borziwogii !?), primi christiani ducis Boemie, Spitingneus, filius eius, obtinuit principatum, et post eiusdem Spitingnei obitum Wratislaus, frater suus, ducatum rexit, qui et fun- davit ecclesiam sancti Georgii in castro Pragensi, ubi '*) sepultus est. Qui Wratislaus accepit uxo- rem nomine Drahomirz de durissima gente Lu- ticensi, saxis in credendo duriorem, ex provin- *) Za cessaverunt dokládá jesté 3: ita ut in loco illo, ubi civitas Welehrad erat, nichil nisi mo- nasterium Cisterciensis ordinis sit, quod Wladislaus, marchio Moravie, filius quondam Wladislai, regis Bo- hemie, qui fratri suo Przemisloni cessit de regno, propriis sumptibus ad honorem Dei et matris eius con- struxit et copiose dotavit; et ibidem est sepultus anno Domini MCOXXIIII9, ut infra dicetur. Vedle této doložky jest po straně poznámka připsána: addicio, a sice při řádku prvním addi a posledntm cio. *) Srovnej Letopis Kosmův, Prameny děj. č. II, str. 27 a 28. 39) nemá 3. — ?*) possent 4, 5, 6 — ?5) Ragnuns 1, 2. — ?*) nemají 4, 6, 6. — *) Madnensem 4; Modriensem 5; Nadnensem 6, — ?*) nemají 4, 5, 6. — ?9) div. officia 4, 5, 6. — **) slavonico 2, 4, 6; sclav. 3. ") Ruk. první recense mají před slovem tím naznačení čtrnácté kapitoly s nápisem: De exterminio et fine regni Moravie et eius metropoli ac (et 4) dicti regni reintegracione eiueque in Boemiam translacione; ruk. 3: De translacione regni Moravorum in Boemie. — *) Tu vklśdi 3: sine prole obiens. — ?) aut 4, 5, 6. — *) ac 3, 4, 5, 6. — 5) fun. est — 4, 5, 6. — 5) ac 3. — ?) nemá 3. — *) Quod — Mor. schází v 5. — *) redint. 3. — ?*) Boemie 4, 5, 6. — "!) nemají 4, 5, 6. — '*) nemá 5. ') Rukopisy první recense mají naznačení kapitoly XV'* a sice 4 a 5 s nápisem: De successione ducis Borziwoy, primi christiani ducis Boemie a 6: De suc. primi ducis chr. Boemie Borziwoy; a 3: De augmento fidei in Boemia, váak bez vytknuti kap. — *) feliciter 1. — *) dilatavit 4, 5, 6. — *) Ludmilla 2, 5, 6; Ludmila 3; Ludimilla 4 a tak níZe. — 5) Bzow 4, 6; Bzowo 5. — *) Melnik 3, 4, 5, 6; Mielnik 2. — 7) nemA 5. — *) Habuit 4, 5, 6. — *) dictus Bor. nemaji 4, B, 6. — '°) Sptigneum 5; Spitigneus ostatni, — !') Wratyslaum 1. — '?) Borziwoy 4, 5, 6. — ") et ibi 2. 8 

Strana 18
18 KRONIKA PULKAVOVA. cia !*) nominata Stodor. Eadem Drahomirz pe- perit duos filios, sanctum Wenceslaum Deo et ho- minibus propter?) virtutem eximiam acceptabi- lem, Boleslaum vero toti mundo propter maliciam et necem fratris sui odibilem et execrabilem. *) Crescente !') itaque*) religione christiana in Doemia postquam prefatus Wratislaus ?) pro Spi- tingneo, fratre suo, ab hoc seculo decedente re- gimen ducatus Boemie assumpsisset et ex Dra- homirz, uxore sua prefata, beatum Wenceslaum et impium Doleslaum filios genuisset, Drahomirz eadem idolorum sectis se per omnia implicabat. Dum itaque obiisset clarissimus princeps?) Wra- tislaus, matri sue beate Ludemile reliquit glo- riosum puerum Wenceslaum, et gubernacionem patrie. Drahomirz autem, uxor sua, nutriebat se- cundum filium Boleslaum Impium et ad ritus gentilium cum frequencius *) incitabat. Glorio- sissima *) igitur matrona et patrona Boemorum, prima margaritha nec non primus flos in Boe- mia carptus, beata scilicet Ludemila, nepotem suum beatum Wenceslaum in fide christiana ac “) sacris literis et eloquiis ewangelicis imbuebat. Tandem pius consolator Spiritus sanctus lique- fecit cor pueri et interiora eius inflammavit in tantum, quod ab extra scintille sue erudicionis fulgerent sicut lampades inter pios et iustos et fructus eternitatis florerent ex melifluo ore eius. Nam ex predicacione sua illuminata est^ patria joemorum; virginitatem seu castitatem portavit mente et corpore; martirium siciens pro Christo non palliabat veritatem fidei christiane, sed pa- lam predicabat, oracionibus, vigiliis, elemosinis et aliis piis operibus semper intentus et humi- lis super omnes coótaneos suos. Accidit autem. quod invida Drahomirz appetens extolli pre socru in ducatus regimine, tirranos pessimos Tunnam 9) et Cumonem ?) misit in castrum Tetyn, '9) qui beatam Ludemilam strangulantes martirio extin- xerunt, quam Christus torquatam torque aurea assumpsit in celum. Deinde !) pessima. tiranna fremens fremuit in Christi fideles; filius autem ipsius primogeni- tus beatus Wenceslaus doctrinam et legem chri- stianam, scilicet avie ?) sue beate Ludemile, firmi- ter tenebat, revocans christianos expulsos et di- spersos et eis omnibus pia opera impendebat. Pa- nem et vinum ad sacrificia missarum proprio labore et manibus excollebat, ligna et alia. necessaria. or- phanis, viduis et pupillis propriis humeris noctis tempore deportabat. Interea dux Curimensis ?) viri sancti humilitatem despiciens terram et dueatum suum cepit opprimere et vastare, *) ita quod co- actus beatus Wenceslaus congregato exercitu ob- viam sibi in campum occurrit. ad' defensionem gentis sue. Quem dux Curimensis sprevit cum exercitu suo et occurrens ei sibi bellum indixit. Cui beatus Wenceslaus legaciones misit dicens: Si cupis ducatum meum, cur hii interficerentur in bello, quibus appetis dominari. Ego enim sangui- nem tuorum non desidero etfundi.*) Sed si ap- petis bellum, me vince solum et omnibus meis dominare in pace. Si autem te vincam, similiter sint tui mee dominacioni subiecti. Audiens hoc dux Curimensis letanter sub tali pacto condixit secum duellum, caucione firmata de predictis ex *) Tu vlkádá 3 jesté: filiamque nomine Przibislavam devotam fratri suo sancto Wenceslao, que eius auriculam post martirium in Boleslaviensi ecclesia reperit et devote custodivit. (Srov. Prameny dej. česk. I, 222.) ^) Viz Dalimilovu kroniku, Pram. děj. č. III, 51 a násl. a legendy příslušné v prvním dílu této publikace. !!) ex prov. nomine sive nominata 2. — !5) propter virtutes acc. 4, 6; propter virtutem 5. !) Rukopisy recense první mají tu naznačenou kapitolu XVI s nápisy: De passione s. Ludmile 4, 5, 6, k čemuž 4 a 5 ještě dokládají Boemorum matrone gloriose, načež 5 přidává ještě slovo: seguitur; ruk. 3 má nápis: De vita et principatu s. Wenceslai. — ?) Wr. qui...assumpsit, et ex ... 4, 5, 6. — ?) nemś 3. — *) semper 4, 5, 6. — 9) glo- riosa 3. — *) et 4, 5, 6. — *) nemají 4, 5, 6. — *) V 2 mohlo by se čísti i Turmam. — °) Cunonem 8, Gomonem 4, 6; Gwinonem 5. — '*) Tetin 2, 5, 6; Thetyn 3; Tyetyn 4. ") Ruk. recense první mají naznacenou tu kapitolu sedmnáctou s nápisy: De vita et regimine ac passione s. Wenceslai 5; De regim. vita ac passione s. Wenceslai 4; De reg. de vita ac pass. s. Wenc. 6. — *) ave 4, 5, 6. — ?) Gurim. 4, 5, 6 л tak niże. — *) derastare 4, 6. --- *) eflundere 4, 5, 6. 

Strana 19
KRONIKA utraque parte exercituum. Cum autem processis- sent duces predicti ad duellum stantibus ad spec- taculum exercitibus ex utraque parte, angeli ce- lestes comitabantur beatum Wenceslaum et crux fulgurans precedebat faciem eius. Cum autem hoc vidisset Curimensis dux, prostratus coram eo peciit veniam. Cui beatus Wenceslaus ait: Re- meare ad propria et contentus tuis esto, tua autem non desidero; vade in pace. Deinde beatus Wenceslaus vocatus ad impe- rialem curiam ab imperatore et principibus est honorifice receptus, et ad colloquia et consilia imperatoris invitatus tardabat quodam mane ve- nire propter labores et fatigas nocturnas, quas faciebat in vigiliis et oracionibus, ita quod im- perator eum principibus putarent eum arrogan- ter pigritare. Et decrevit imperator cum princi- pibus ob hanc causam eum, cum tarde veniret, in consilio non honorare. Postquam $) autem. ve- nit beatus Wenceslaus ad consilium imperatoris et principum, imperator vidit?) angelos eum du- centes et crucem auream in fronte ipsius ma- ximo splendore nitentem. Tune imperator proci- dens*) ad pedes eius cum principibus veniam peciit. Postea rogans eum, ut iuberet seu pete- ret, quidquid vellet, tunc peciit brachium beati Viti martiris, quod imperator sibi dedit. Quo **) allato Pragam edificavit ecclesiam sub titulo ip- sius gloriosi martiris, petens a beato Wolfeango, Itatisponensi episcopo, tunc Boemorum diocesano, ut non pijgritaret 5) venire ad consecracionem dicte basilice. Cui beatus Wolfgangus ait: Nun- quid fili indiges de me? Nam tuam ecclesiam, quam consecrari desideras, in metropolitan: vidi erectam et sublimatam coram Deo. Sed nutu tuo ad consecrandam ipsam libenter mittam.) Cum quadam vice iret beatus Wenceslaus noc- turno tempore nudipes ad ecclesiam hiemali !?) PULKAVOVY A. 19 tempore, dum '') nives et glacies campos et viam occuparent, miles suus secretarius nomine Pody- wen '?) eum sequebatur et '") in eius pedibus fri- gus invaluit, quamvis esset calciatus, ut tollerare non ) posset. Cui beatus Wenceslaus aiens di- xit: Pone pedes tuos in vestigiis pedum meorum. Quod et fecit et calefacti sunt pedes militis, ita ut nullum frigus deinceps sentiret. Vestigia autem pedum !'?) gloriosi martiris cruentata fortiter ap- parebant. Dederat '5) se itaque gloriosus princeps bea- tus '7) Wenceslaus caritative largitati, ut infan- tes serviles emeret libertati et Christo faceret heriles, vincula et patibula destruens, timens, ne sanguis proximi iniuste !*) condempnaretur. Multa veridica futura predicebat seu innuebat, unde inter alia revelata ei extitit translacio gloriose avie !?) sue?9) beate Ludemile martiris, cuius cor- pus, prout revelatum sibi fuerat, reperit ?') in- corruptum. Quod ipse cum magna devocione ho- norifice transtulit in ecclesiam beati Georgii ca- stri Pragensis. Deinde ***) beatus Wenceslaus appetens cele- stia despiciensque terrena misit legacionem apo- stolico, ut monachalem habitum accipiendi licen- ciam sibi daret secundum ordinem beati Bene- dicti, principatum resignare??) desiderans fratri suo Doleslao. Ipse vero frater suus Doleslaus bo- nis eius actibus invidens, terrena concupiscens et celestia despiciens, eius principatum deside- rans, celeriter se sceleri inmiscuit et ipsum glo- riosum principem ad convivium in castro Dole- Slawiensi, quod construxerat, invitavit. Ipse vero mortis sue prescius tamquam ovis ad occisionem permisit se ducere, qui seductus a fratre mun- dano ducebatur ad celestem palmam martirii, gaudeus et gracias Deo agens Nam dum in cena recubuisset cum commilitibus ??) suis, aiens dixit: *) procidens ad pedes eius cum principibus nemá ruk. 3. M **) Po slovech Quo allato vkládá doslovně ruk. 3 z Gumpoldova Života sv. Václava druhou polovici kapitoly 14té a první třetinu kapitoly 15té, a sice slova: vir Deo carus — signo corruscant. (Viz Pram. děj. č. I, str. 157.) ***) Ruk. 3 má tu červený nápis: Guomodo voluit deserere mundum. 6) post 4, č, 6. — 7) vid. duos ang. 4, 5, 6. — ") pigritaretur 2, 5. — ?) veniam 5. — '°) yem. 4, 6. — "!) cum 5. — '?) Podiwen 2, 5, 6. — '?) ia cnius pedibus 4, 5, 6. — '*) cum non poterat 5 — '5) nemají 4, 5, 6. — '5) Ded. enim se 4, 5, 6. — '") nemají 4, 5, 6. — !*) iniustus 6. — '?) Tak 1, ave ostatní. — 2°) nemaji 4, 6. — ?') reperiit 1, 2. — ??) designare 6. — ??) comilitonibus 4, 5, 6. 3+ 

Strana 20
935 20 KRONIKA Cras in vigilia prepositi paradisi calicem passio- nis amore Domini bibam, qui animam meam re- presentabit Deo meo. Nunc autem mecum bibite et epulamini; nam de genimine huius vitis amo- do non ?*) bibam vobiseum. Tunc a cena sur- genus oracionibus se dedit, gracias agens Deo, puram confessionem faciens contrito et conm- puncto corde cum desiderio satisfaciendi a sacer- dote veniam peciit, et cum amaro fletu pro pec- catis tam suis quam proximorum usque ad gal- licinium exoravit. Devotissime autem in matuti- nis horis perseverans et in aurora verum solem rutilantem anime, scilicet 9) corpus Domini, sump- sit. Lit sic illuminatus et procuratus, tamquam jubar matutinum nocturnis insidiis obvians de potestate tenebrarum. fratrem suum procedentem, Ssevum et "9) impium, dulci affatu salutans velud alter Abel a. Cayn *7). wlneratur. Et?*) eum eum percussit, abiit retro et cecidit non habens po- testatem in viro Dei. Sanctus autem Wenceslaus ?9) optans voluntarie offerre. sacrificium Deo et po- nere animam suam pro Christo, vestituit sibi gladium aiens: Voluntas tua sit in manibus tuis. Qui aecumulans peioribus pessima sicut ursus insidians de spelunea iterato in eum irruit cum suis complicibus, ?") et sicut vippera carnem et singuinem suum lacerare desiderans in proprium germanum: gladium extendit cum suis complici- bus, ita ut morte eum affliverent. *!') animam Deo, corpus terre relinquentes. **) Cuius sanguis fra- tricidium ante Deum proclamans abstergi nulla humana arte unquam potuit. Tempore autem glo- PULKAVOVA. riose passionis sue Christus regi Dacie apparens in cruce eum hortatus est, ut ecclesiam sub ti- tulo martiris sui *) Wenceslai construeret, prout veniam ab eo appeteret obtinere, quod et. fecit. *) Ilo eciam tempore pessima et ignominiosa Dra- homirz, mater sua, velud altera Iezabel?*) se- quens crudelitatem impiissime Athalie, que in proprium sanguinem suum regalem seviit*S) et procuratrix extitit effusionis innocentis sanguinis martiris, primogeniti sui beati Wenceslai, velut Datan et Abiron absorpta est a terra in publica strata ante castrum Pragense versus occidenta- lem plagam, prout vestigia telluris usque ?9) in hodiernum diem cernuntur. Complices autem in- terfeceionis fratricide beati Wenceslai tam rabi- dis quam pessimis plagis percussi sunt. Passus autem et interfectus est sanctus ^") Wenceslaus à fratre suo Doleslao in urbe Boleslaw predicta anno Dominice incarnacionis DCCCONNIN., IIII kalendas Octobris. Auno ?*) Domini DCCCONXX post passio- nen dieti sancti Wenceslai, ducis Doemie, re- gente Boemiam Doleslao Sevo consecrata. est ec- clesia. Pragensis per Michaelem, Ratisponensem episcopum. Anno Domini DCCCCXNNI Boleslaus Sevus filium suum Strachquas Ratisponam misit **) mo- nasterio sancti Emerammi liberalibus studiis im- buendum. **) Anno !) Domini DCCCCXNNII, IV. nonas Marcii translacio gloriosi martiris de Bolesla- *) КиК. 3 klade za slovem fecit je&té toto: Sed alii historiographi verius asserunt, quod hic Wen- ceslaus post CCC annos passionis sue regi Dacorum Henrieo (t. j. Erico), qui eidem per visum apparuit ct ei, quod suo genere mortis debere mori, revelavit, precipiens sibi, ut in houore ipsius, qui Wenceslaus dicebatur, monasterium construeret. Qui rex a sompno consurgens stupefactus de visione cepit de sancto Wenceslao, de quo nunquam audiverat, ab episcopis et aliis, quis esset, perquirere et certificatus, quod fuisset princeps Boemie et a fratre occisus, cepit ad honorem ipsius nominis... ordinis monasterium magnarum possessionum extruere, sed antequam consumasset, fratre suo Abel dieto procurante, sicut. sanc- tus revelaverat, peremptus est simili morte. **) Tu pripojuje ruk. 2 jesté zpràvu: Eodem anno Henricus rex Bohemiam petit et adiit Pragam, Dohemorum urbem, ducemque eius Boleslaum accepit in dedicionem, qui dum rex vixit, regi fidelis fuit et utilis. Doemia itaque tributaria facta rex reversus est in Saxoniam et Boleslaus post mortem regis lIeurici rebellavit filio eius Ottoni regi et imperatori. (V. Widukind, Pertz Mon. V, 432 a 433.) **) nemá 1. — ?5) nemá 3. — 26) ас 4, 6. — ?) Caym 5. — ?*) Et tamen cum 8, 6. — ??) nemá 5. — ??) ne- mají 4, 5, 6. — ?!) affigerent 1, 3; afficerent 4, 5, 6. — ??) delinquentes 5. — ??) sancti 5. — ?*) Jesabel 5. — ?5) sevit 4, 5, 6. — ?*) nemá 5. — ?*) beatus 4, 5, 6. — ?*) Anno — imbuendum nemaji rukopisy první recense 4, 5, 6. — ??) misit temporibus sancti 1, 2. ”) Ruk. 3 maji tu nápis: Translacio sancti Wenceslai; ruk. první recense, které tu naznacuji osmnäctou kapi- tolu, mají nápisy s:é takto 4 a 6: De translatione s. Wenceslai ad Pragensem ecclesiam; ruk. 5 pak: De transl. s. 935 932 

Strana 21
KRONIKA 952 Wiensi ad Pragensem ecclesiam ex mandato im- pii principis Doleslai fratricide ad occultacionem fame miraeulorum ex ipsius meritis a Deo pro- diencium obduratam mentem fratricide prostravit, dum lux lucis in sua allacione tenebras illustra- vit nocturnas et obscuros Pragenses carceres il- luminavit?) et captivos liberavit. Nam vehiculum cum sequacibus torrenta fluviorum Rokytnice ?) et Wltave *) pertransivit. Terra autein Christi mi- liti applaudens contremuit aerque suavissimum odorem de corpore suo?) dedit. Kt sic Deus in sua allacione per quatuor elementa eum hono- rare voluit. Et ita in optatum sue sepulture fe- licem ecclesiam, quam edificaverat, adductum cor- pus suum omnibus vulueribus sanatum est, pre- terquam. wlnere auricule, quam. frater sibi *) pro- pria manu absciderat, quam et soror sua Przi- bislawa 7) in Boleslaviensi ecclesia inter hostium et limen inventam post triennium suo capiti ap- plicavit ) cum integritate sanitatis, sic quod in eo cicatrix. vulneris ?) nulla. apparebat. — Xput autem gloriosissimunm : corpus ipsius tam in alla- cione quam eciam post sepulturam in Pragensi ecclesia. per ipsius merita Dominus multa mira- cula. inm multis infirmitatibus operatus est et adhuc in Christi fidelibus operatur, sicut scrip- tum. est: Nimis honorati sunt amici tui Deus, nimis confortatus est principatus eorum. Nam per preces et merita eorum !9) sive ipsius Deus exaltavit et honoravit principatum suum, vieli- cet Doemorum. Memorie !?) nanque dignum putamus describi veritatem miraculorum predicti sanctissimi mar- tiris a Deo misericorditer prodiencium in suis fidelibus et devotis. Nam ex antiquis scripturis et veridicis relatibus invenimus, quod cliens ip- PULKAVOVA. 21 Sius nomine Podiwen, qui ante in multis bonis operibus sibi comes affuit, scilicet in vigiliis, pe- regrinacionibus et laboribus, ex iussu Doleslai Impii, fratricide predicti, suspensus est, patibulo, quia zelator et relator bone et sanctissime vite ipsius sancti Wenceslai eciam *) post. mortem cx- titerat. Et post biennium incorrupta barba et wuüguibus crescentibus est in patibulo inventus, et abinde receptus?) in ecclesia Pragensi hono- rifice sepultus. *) Invenimus eciam in ipsius miraculis descrip- tum, quod multi captivi eum invocantes per me- rita eius ex diris carceribus sunt liberati. Inter quos gentilis quidam liberatus graciam Dei et martiris miraculo expertus baptismi sacramentuni est adeptus cum unico filio suo, quem obtulit Deo ad clericatum iu laudem Dei et martiris, ) qui deinde provectus est ad sacerdotalem dignitatem. Deo 5) suoque martiri serviens usque ad vite con- sumacionem. Mulier eciam quedam visu orbata *) manuum recurva?) inflexione ab ipsa nativitate contracta: que videlicet ") ad ecclesiam. sancti Viti martiris ingressa et ante sepulchrum beati '?) Wenceslai adducta orans iutime cum lacrimis lumen oculorum et manuum recepit sanitatem. !!) Vir quidam de Franconia ab adolescencia sua ex natali '?) defectu contractus pedibus, ita quod !?) solo reptando !!) graderetur, in. sopore nocturno vidit virum venerandum !*) albis indu- tum dicentem sibi: Duci te facias ad civitatem Pragensem ad ecclesiam sancti Viti, ubi requies- cit corpus sancti Wenceslai martiris, cuius me- ritis perfectam recipies sanitatem. Qui somp- niasse se putans iussa inpplere neglexit. Nocte autem secunda ab eodem sene cum maxima cla- ritate sibi apparente iterato monitus, quod ne- quaquam dimitteret, quin monita predicta per- Wenc., ducis Boemie, ad Prag. eccl, que facta est a. D. DCCCCXXXII?, IIlI non. Marcii, načež v textu letopočet schází, a to jak v ruk. 8, tak i 4 a 6, tak že kapitola v rukopisech těchto začíná: Translacio autem gl. m. — ?) illu- stravit měl 2. — ?) Rokytuyeze 4; Rokytuieze 5; Rokytniezye 6; Rokytuyeze 3. — !) Wultave 3; Wltavie 5, 6; Wlta- wye 4. — 5) suo triennio (terennio 5) emisit 4, 5, 6. — 5) nemá 1. — ?) Przybyslaua 5. — *) alligavit, que illico sanata corpori sancto adhesit 4, 5, 6. — ?) nemaji 4, 5, 6. — '°) eorum sive nemají 4, 5, 6. 1) Rukopisy první recense mají před slovem tímto naznačení devatenácté kapitoly s nápisy: De miraculis sancti Wenceslai, k čemuž 5 dokládá ještě slovo martyris; ruk. 3 má nápis: De miraculis aliguibus, ale ovšem bez naznačení kapitoly. — ?) nemá 5. — ?) rec. et in eccl. 4, 5, 6. — *) Tu vkládají 4 a 6: aliud miraculum a 5 item aliud miraculum. — 5) martyris sui 4, 6. — 5) Deo et suo 2. — 7) orbata et 2. — 9) incurva 4. — ?) nemají 4, 5, 6. — 1) sancti 5, — !!) Tu vkládají ruk. 4 a 6 slova: aliud miraculum a 5 item aliud mir. — '?) naturali 4, 5, 6. — '?) ut 4, 5, 6. — M) reptatu 2, — !^) venerabilem 4, 5, 6. P 

Strana 22
2)8 22 KRONIKA PULKAVOVA. ficeret. Qui iussis venerabilis 16) senis apparentis obtemperans tandem Pragam delatus, prostratus solo ante sepulchrum martiris gloriosi in dicta basilica sancti Viti nervis extensis, basibus con- solidatis et plantis recepit perfectam sanitatem, et ad propria remeavit laudans et glorificans Deum et gloriosum martirem beatum Wenceslaum. 17) Multa 18) quidem alia miracula Deus omni- potens per hunc sanctum martirem suum Wen- ceslaum operatus est, que in libro passionis sue plenius sunt descripta, et que longum nimis foret presentibus per ordinem enarrare; supra scripta enim de sancto Wenceslao taliter, ut apparet, ad honorem ciusdem nostri patroni et merito 19) presenti cronice sunt inserta. Anno Domini DCCCCXXXIII. Anno Domini DCCCCXXXIIII. Anno Domini DCCCCXXXV. Anno Domini DCCCCXXXVI. Anno Domini DCCCCXXXVII.* Anno Domini DCCCCXXXVIII Anno Domini DCCCCXXXIX. Anno Domini DCCCCXL.**) Anno Domini DCCCCXLI. *** Anno Domini DCCCCXLII. Anno Domini DCCCCXLIII. Anno Domini DCCCCXLIIII.† Anno Domini DCCCCXLV. ††) Anno Domini DOCCOXLVI. Anno Domini DUCCCXLVII. TTt) Anno Domini DCCCCXLVIII.†*) Anno Domini DCCCCXLIX. †**) Sub dictis annis de Boleslao Sevo nichil no- tabilis in cronicis scriptum invenimus, nisi quod urbem Boleslawiensem muro vallavit. Item†***) anno domini DCCCCL dux Bole- 950 slaus Henrico, regi Romanorum, rebellat, f†*) quem rex adiit et eum sibi, sicut decuit, sub- ingavit. *) Tu vkládá ruk. 3 zprávu: obiit Henricus primus rex Romanorum, cui Otto primus, filius cius, in regno successit et ei Boleslaus Sevus, dux Boemie, rebellavit. **) K tomu roku připojuje ruk. 3: Otto, rex Romanorum, in Alsaciam perrexit, quia Ludovicus, rex Gallie, invasit Galliam. ***) Ruk. 3 připojuje tu: Otto, rex Romanorum, et Ludowicus, rex Francie, per legatorum interven- tum pacificantur et conciliantur. †) Týž ruk, má tu zprávu: Ungari cum Bawariis pugnant et interimuntur. Tt) Ruk. 3 při roku tomto přidává: in Italia cometa mire magnitudinis apparuit pretendens famem, que secuta est. Et legati Grecorum primum venerunt ad regem Ottonem. v††) K roku tomu jest v ruk. 3 zpráva: Edith regina, prima uxor Ottonis primi, VII kal. Februarii defuncta est. †*) V ruk. 3 jest při létě tomto zpráva: Synodus magna in Ingelheim a XXX episcopis habitata est et eodem anno presente Conrado, episcopo Constanciensi, XVIII kal. Octobris capella s Marie ad he- remitas angelica est consecracione sublimata. †**) Ruk. 3 má tu zprávu: A. D. Hermannus, dux Alemanorum seu Suevorum, moritur, pro quo Leu- tolfus, filius Ottonis regis, qui habuit Idam, filiam eius, in uxorem, constituitur. †***) Tu v ruk. 3 předchází červený přípisek: Boleslaus obedit. ††*) Za slovem tímto následuje v ruk. 3 místo quem — subiugavit: Ideo Otto rex proficiscitur in miliciam contra predictum Boleslaum, ducem Boemorum, qui hactenus rebellis regi erat. Et cum capienda esset urbs, que dicebatur Nova, in qua clausus obsidebatur Boleslai filius, prudenti rex consilio diremit prelium, ne miles in capiendis hostium spoliis aliquod incideret periculum. Considerata itaque regis vir- tute et innumera exercitus multitudine Boleslaus Sevus egressus urbe maluit tante maiestati subici quam ultimam perniciem pati. Sub signis igitur stans et regem audiens responsaque reddens veniam tandem promeruit et regi se subiciens, qui per XIIII annos rebellavit, iam necessitate et potestate regia pressus, sicut decuit, regi totaliter se subingavit et ex tunc usque ad mortem utilis regno fuit. Inde rex plena victoria gloriosus factus in Saxoniam est reversus. (Viz Widuk., Pertz, Mon. V, str. 452.) 16) ven. sen. obtemp. a parentibus tandem 4, 5. 6. —17) Tu vkládají rukopisy první recense ještě: Aliud mi- raculum (ruk. 5 item aliud miraculum). Dále A. Christi (Domini 6) MXCII in nativitate s. Marie (schází v 6) Dei genitricis, virginis gloriose. — 18) Multa — sunt inserta schází v ruk. recense první (4, 5, 6). — 12) meritoorum 3.

Strana 23
KRONIKA PULKAVOVA. 23 Anno Domini DCCCCLI. Anno Domini DCCCCLII. Anno Domini DCCCCLIII.*) Anno Domini DCCCCLIIII.** Anno Domini DCCCCLV.***) Anno Domini DCCCCLVI. Anno Domini DCCCCLVII. †) Anno Domini DCCCCLVIII. ††) Anno Domini DCCCCLIX. Anno Domini DCCCCLX. Anno Domini DCCCCLXI. Anno Domini DCCCCLXII. Anno Domini DCCCCLXIII. Anno Domini DCCCCLXIIII. Anno Domini DCCCCLXV. Anno Domini DCCCCLXVI. Hiis eciam annis suprascriptis de dicto Bo- leslao Sevo nichil aliud scribitur, quam quod ipse rexit, ut voluit, Boemie principatum. ti†) Anno 1) Domini*) DCCCCLXVII, ydus2) Julii 967 Sevus Boleslaus, sancti Wenceslai fratris sui in- terfector 3) relictis 4) duobus filiis Boleslao Pio et Strachquas 5) morte 6) preventus suum Boemie ducatum et vitam amisit. Qui Boleslaus Sevus post fratricidium perpetratum rexit Boemiam XXXVII annis, mensibus IX, diebus XVII. Anno 7) igitur Domini DCCCCLXVII b) Bo- leslaus Pius, Boleslai Sevi filius, vir christianis- simus et multarum virtutum8) et operum ple- nus, XX ecclesias in Boemia de novo construxit, et sufficienter dotavit, inter quas principalem et *) Ruk. 3 má při roce tomto zprávu: Liutolfus dux. filius regis, et Chunradus, gener ipsius regis. nova quedam moliuntur contra regem et rebellant propter patruum suum, videlicet Henricum, fratrem regis Noricorum, ducem per instigacionem sathane et malignorum hominum persuasionem. (Widuk., Pertz, Mon. V, str. 456.) **) Týž rukopis připojuje k roku tomuto zprávu: Beatus Udalricus, episcopus Augustensis. assumpto Hartbertho, Curiensis ecclesie episcopo religioso, inter Henricum, ducem Noricorum, patruum Liutolfi, et ipsum Leutolfum concordiam fecit, cum prius cum patre pax facta fuit. ***) Při roce tom má ruk. 3 zprávu: Ungari totam Baioariam depopulantes iuxta Augustam, Ale- mannie urbem, ab Ottone rege pugna victi inmensa cede necantur. Ad cuius auxilium regi Ottoni Bole- slaus, dux Boemie, misit milites, ut exercitus faceret octo legiones; prima[m] et secundam et terciam legionem direxerunt Baioarii, quibus prefuerunt prefecti ducis Henrici. Nam ipse bello aberat eo, quod valitudine corporis laborasset, qua et mortuus est. Quartam legionem ordinaverunt Franci, quorum rector ac procurator erat dux Chunradus, gener regis; in quinta, que erat maxima et que dicebatur regia, ipse princeps erat vallatus lectis ex omnibus militum milibus alacrique iuventute coramque eo angelus — sic- que vocabatur vexillum eius. Sextam et septimam legionem constituerunt Suevi, quibus prefuit Burchar- dus comes, cui nupserat filia fratris regis; in octava erant Boemi electi milites mille armis bene instructi. In qua et sarcine omnes ac impedimenta queque, quasi ipsa esset tutissima, que et novissima. Et hanc hostes primum invaserunt et Chunrado duce cum quarta legione eis succurrente ac rege arrepto clipeo ac sacra lancea hostes prostraverunt. Presul venerandus Vdalricus Deo et omnibus gracias agens, quod inimici Christi victi fuerunt, et rex triumpho celebri gloriosus factus ab exercitu pater patrie ac impe- rator est appellatus. (Widuk., Pertz, Mon. V, str. 458.) †) Při tom roce má 3 zprávu: Leutolfus, regis filius, Adelbertum, filium Bernigarii, vincit et ipse eodem anno moritur. (Ekkeh. Chron., Pertz, Mon. VIII, str. 190.) ††) Týž rukopis má tu zprávu: Cruces in vestibus hominum apparuerunt, que prodigiosa res mul- tos terruit et a viciis coercuit, in quorundam autem vestibus quasi lepra fuit. (Widukind, Pertz, Mon. V, str. 462.) †††) Po slově tomto má ruk. 3 přídavek: postquam prestitit iuramentum Ottoni magno, regni Ro- manorum, et misit in adiutorium milites contra Vngaros infideles et paganos. n) Srovnej Let. Kosmův, Prameny dějin česk. II, str. 34. — b) Tamže II, 35. 1) Tu naznačují ruk. první recense kapitolu dvacátou s nápisy: De morte Sevi Boleslai et successione filii Pii Boleslai ac sublimacione ecclesie Pragensis ac (nec non 6) monasterii s. Georgii (ac monasterii sanctimonialium s. G. in castro Pragensi). — 2) XIII Julii 5. — 3) interf. postquam urbem Boleslaviensem muro vallasset rel. rukop. 4, 5, 6.— 4) sed rel. 4, 6. — 5) Starquas 1, 3; Straquas 5; Strackquas 4, 6. — 6) St. duc. suum B. crudeliter et vitam amisit, cui successit idem filius suus Bol. Pius. Hic Bol. vir christ. ... 4, 5. — 7) Tu má ruk. 3 nápis: De regimine pii Boles[lai. — 3) et bonorum operum 4, 5, 6.

Strana 24
24 KRONIKA PELKAVOVA. 97s primam ecclesiam sancti Viti, quam pridem sanc- tus Wenceslaus in castro Pragensi edificaverat,*) sublimavit in ecclesiam kathedralem. Quod sic accidit et ad effectum perductum9) est. Habuit enim sororem germanam nomine Mladam, devo- tissinam virginem et sanctis scripturis et literis eruditam,**) que dum causa oracionis 10) Romam venisset, a11) Johanne papa benigne suscipitur,***) et ab eodem 12) obtinuit ereccionem monasterii sancti Georgii 13) in castro Pragensi et se ibidem in abbatissam consecrari. Qui papa eandem Mla- dam taliter in abbatissam consecrans mutavit no- Johannes. 1) servus*) servorum Dei, Boleslao, men eius 14) vocavitque eam Mariam et insti- catholice fidei alumpno, salutem et apostolicam be- tuit in dicto monasterio regulam sancti Bene- nediccionem. Justum est benivolas aures accomo- dicti. Quo facto eadem abbatissa sancti Georgii dare iustis peticionibus, quia Deus est iusticia, et castri Pragensis Maria induccione fratris sui qui diligunt Deum, iustificabuntur, et omnia dili- *) Tu vkládá ruk. 3 ještě následující přídavek: et mittens Ratisponam nuncios petens a beato Wolfgango, Ratisbonensi episcopo, tunc Boemorum diocesano, ut non pigritaret venire ad consecracionem dicte basilice. Cui beatus Wolfgangus ait: Num quid fili indiges de me? Nam tuam ecclesiam, quam con- secrari desideras, in metropolitam vidi erectam et sublimatam coram Deo, sed nutu tuo ad consecrandum mittam. Sanctus etenim Wolfgangus considerans, quod gens Boemorum noviter per christianam imbuta fidem sacrilega ydola, licet tepide, abiecit, sed quomodo catholicam exequeretur religionem, quando caruit pastore, prorsus ignoravit. At melius Otto cesar, dive cultor precipuus religionis, a glorioso duce Henrico ceterisque fidelibus est interpellatus, scilicet ut quod apud ipsam gentem inchoatum esset, pro Dei amore regali potestate perageret. Talibus igitur peticionibus cesar libenter assensum prebuit, sed quomodo Boe- mia provincia sub Ratisbonensis ecclesie parochia extitit, peragi non potuit, nisi ipsius Wolfgangi anti- stitis presedio. Unde rex legacione missa ad episcopum peciit, ut acceptis pro parrochia prediis in Boc- mia, sibi liceret episcopatum efficere. Tunc vir Dei nimium letatus in hiis, que dicta sunt, sibi primates suos convocavit, exquirens ab eis consilium, quomodo cesari conveniens rederet responsum. Illis autem, ne peticioni tali consentiret, unanimiter consiliantibus — dixerunt : Preciosam margaritham sub predicte provincie terra latentem conspicimus, quam nisi venditarum comparacione rerum non acquirimus. Ideo- que audite, que dico: Ecce, ego me meaque omnia libenter impendo, ut ibi domus Domini per corrobo- ratam scilicet ecclesiam stabiliatur. Hec ergo memorans consensurum se cesari remandavit. Cumque tempus peragendi concambii venisset, tanta favit alacritate, ut ipse privilegium componeret. Et quoniam iste prin- ceps secundus Boleslaus, vir fide katholicus, pater orphanorum, defensor viduarum, gemencium consolator, clericorum et peregrinorum pius susceptor, ecclesiarum Dei precipuus fundator extitit et ut in privilegio ecclesie sancti legimus Georgii, XX ecclesias, ut supradictum est, religioni credulus erexit et sancti Viti... **) Ruk. 3 vkládá tu ještě dle let. Kosmova slova: christiane religioni deditam, humilitate preditam, alloquio blandam, pauperibus et orphanis fautricem largam ac omnium morum honestate decoratam. ***) Misto suscipitur má rukopis 3 dle Kosmy: suscipitur. Ubi tempore aliquanto degens monasti- cis disciplinis imbuitur et ad ultimum dominus papa suorum cardinalium consilio imo volens nove ec- clesie benigno subvenire suffragio consecrat eam abbatissam, dans ei s. Benedicti regulam et abbacialem virgam. Et ipsa ab eodem obtinuit erreccionem monasterii s. Georgii in castro Pragensi. Post hec nova abbatissa novam et sanctam illatura Bohemie terre monachicam regulam accepta licencia et benediccione apostolica equitat in dulcem patriam cum suo comitatu valde letificato. Ventum erat ad urbem Pragam et prefati Pii Boleslai, ducis Boemie, a dicto papa 973 Johanne obtinuit ecclesiam sancti Viti, quam olim sanctus Wenceslaus in castro Pragensi fun- daverat, ut premittitur, in kathedralem ecclesiam sublimari. Et tam super sublimacione eiusdem Pragensis ecclesie quam eciam ereccione et con- firmacione abbacie et monasterii sanctimonialium beati Georgii in castro Pragensi predicto 15) fratri suo Pio Boleslao, duci Boemie, apostolicas por- tavit literas sub his verbis: n) Viz Kosmův let. č., Prameny dějin česk. II, 36. ") productum 5, 6. — 10) devocionis 2, 4. — 11) et a Joh. 5. — 12) Misto ab eodem obtinuit mají 4, 5, 6 a quo obtinuit. — 13) Georii 1. — 14) eius nemá 5. — 15) prefato 4, 5, 6. 1) Rukopisy první recense mají před slovem tím naznačení kapitoly XXIni a při ní tento nápis: De littera pape Johannis super ereccione ecclesie Pragensis et monasterii s. Georgii, missa Pio Boleslao, duci (duce 4) Boemie 4, 5, 6, kromě posledních dvou slov, které v 6 scházejí.

Strana 25
KRONIKA »s gentibus Dei iusticia cooperabuntur?) in bonum. Filia nostra, tua relativa nomine Mlada. que et Maria, inter ceteras haud abnegandas peticiones cordi nostro dulces intulit ex parte tui preces, sci- licet ut nostro assensu in tuo principatu ad lau- dem et gloriam Dei ecclesie liceret fieri episcopa- tum. Quod nos utique leto animo suscipientes Deo grates?) retulimus, qui suam ecclesiam semper et ubique dilatat et magnificat in omnibus nacio- nibus. Unde apostolica auctoritate et sancti Petri. principis apostolorum, potestate, cuius licet in- digni tamen?) sumus vicarii. annuimus et col- laudamus atque canonisamus, ut. quoad ecclesiam sanctorum Viti et Wenceslai martirum fiat. sedis episcopalis. ad ecclesiam vero saucti Georgii mar- tiris sub regula sancti Denedicti et obediencia filie nostre abbatisse Marie constituatur congrega- cio sanctimonialium. Verumptamen non secundum ritus aut sectam Bulgarie?) gentis9) vel Rusie 7) aut ^) slovanice?) lingue. sed magis sequens in- stituta et decreta apostolica, unum pociorem to- cius ecclesie ad placitum eligas in hoc opus cle- ricum, latinis ad primum '") literis eraditum., qui verbi vomere novalia cordis gentilium scindere. et triticum bone operacionis serere '") sufficiat et valeat. PULKAVOVA. 25 Et statim, ut iussum fuerat a papa prefato Johanne XII consilio ducis et abbatisse ecclesia sancti Viti decernitur '?) futuro Pragensi episco- po, ecclesia vero sancti Georii martiris sorori dicti ducis Doleslai Marie. *) Anno?) Domini?) DCCCCLXVIIL?) fuit. qui- dam presbyter professione monachus de Saxonia, vir eloquens et magne sciencie nomine Ditmarus,*) qui pridem ad Pragensem urbem oracionis causa venerat, et qui postea lii Doleslai, tunc ducis Doemie, noticiam adeptus, presertim quia linguain slovanicam *) bene scivit. Huuc dictus Doleslaus dux valde dilexit et cum communi consensu cle- ricorum suorum eundem Dytmarum ?*) monachum in primum episcopum Pragensem elegit et cum literis suis Ottoni imperatori. quondam IlLenrici imperatoris filio, ad approbandum et instituen- dum transmisit. (Qui imperator viso eleccionis decreto et literis dieti ducis Doemie prefatum Dytmarum Pragensem episcopum approbavit et mandavit Magutinensi ?) archiepiscopo. 9) qui tunc curie sue prefuit, ut eundem Dytmarum in epi- Scopum consecraret. Qui juxta mandatum impo- ratoris taliter?) consecratus") Pragam ad ducem suum Doleslaum Pium revertitur et inthronisatus dux Boleslaus Pius diu desideratam honorifice recipit sororem amantissimam et inter se manibus consertis subeunt regalia tecta, ubi simul residentes diu mutuis alternatim sermonibus dum fruuntur, dum multa, que vidit in sanctis locis Rome, fratri refert et se ibidem pro ecclesia s. Viti (sic) abbatissam consecrari permisit. Cui papa nomen Marie dedit. taliter in abbatissam consecratam nomen Mlada commutavit et extunc semper Mariam vocavit. Et tunc dux instituit in dieto monasterio eum sorore regulam sancti Benedicti. Quo eciam facto ... *) Tu vkládá ruk. 3 jesté: O mira Dei clemencia, o quam incomprehcnsibilia sunt eius iudicia! Ecce de rubo uva, de spinis rosa, de tribulis ficus signitur; generoso videlicet de fratricida prodiit christi- cola, de lupo agnus, de tyranno modestus, de impio Doleslao pius naseitur secundus Doleslaus dux, nulli probitate secundus. Neque enim eum contaminat iniqui patris equivocacio, in quo verus Christi fervebat amor et pura dileceio. Nam sicut multi nomina sanctorum sorciuntur, nec tamen sanctitatem assequuntur, quoniam neque sanctitas. neque iniquitas ex nomine sed pro merito hec utraque dinoscuntur in homine, ut modo Boleslao et eius sorore Mlada, que et virgo Maria, sanctimonialium abbatissa dignissima. II, 37. *) Srovn. Let. Kosmüv, Pram. déj. è. ?) cooperantur 4, 5, 6. — ?) gracias 3. — *) tam 5. — %) Wulgare 5. — *) aut 5. — *) Russie 4, 5, 6. — S) vel 5. — ?) Slauonice 5; Slawonice 4, 6; Sclauonice 3. — '*) adprimis 6; apprime 4; adprimem 3. — '!) sercre sufficiat. Vale 4, 5, 0; serere atque manipulos vestre fidei Christo reportare suff. et val. 2; serere — reportare student. Vale 3. — '?) decernuntur 4, 5, 6. l) Rukopisy první recense naznačují před slovem tímto kapitolu XXII% s nápisem: De eleccione et institu- 5 doklâdaji jesté et eiusdem regimine, Ruk. 3 má nápis: De primo Pragensi cione primi Prag. episcopi 4,0,6 a4 a 5 episcopo. — ?) Místo Anno — quidam mají 4, 5, 6 fuit illis temporibus quidam. — ?) Diethmarus 3, 5; Dietinarus 2, 4, 6. — ') slouonicam 3; slawonicam 4. — '*) Dyet. 2 a tak niZe. — 5) Magunt. 4, 6; Maguntino 3. — 5) episcopo 4, 6. — 7) taliter nemá 5. — *) consecrans dictum episcopum Pragam ad ducem suum pium Boleslaum remissus et inthron. 4, 5, 6. 4 913 974 

Strana 26
26 KRONIKA PULKAVOVA. osi ad ecclesiam sancti Viti Pragensem *) cathedra- nobilibus sue Pragensis diocesis ***) in urbe Luti- censi in odium sancti Adalberti crudeliter inter- lem,2) presulatum suum rexit utiliter, et non fecti sunt. Quorum hec sunt nomina: Sobebor, post multa tempora feliciter vitam finivit et mor- Spitimir, Bohraslaw, Porzey (Porzyez 3), Czaslaw. tuus est anno Domini DCCCCLXIX, IV nonas **) Hii fratres sancti viri una cum patre et matre Januarii, et in ecclesia sua Pragensi sepultus. suis predictis sepulti sunt in ecclesia urbis eorum Defuncto 1) itaque*) primo episcopo Pragensi Lubisch (Libuss 2, Libisch 3).†) Prefatus vero sanctus Adalbertus in subdiaconatus existens or- Dithmaro (Dyetmaro 2) eligitur sanctus Woytiech (Woytyech 1) nacione Boemus illustris. Nam dine exigentibus multis virtutibus et sanctis ope- pater eius Slawnik, comes Zlicensis, nobilis ge- ribus suis per Boleslaum Pium, ducem Boemie. et clerum Pragensem, quasi coactus in episcopum nere, vita et moribus, locuples valde fuit, mul- tas urbes habens. Qui eciam sanctus Adalbertus eligitur et mittitur per eos ad Ottonem impera- matrem habuit Zczesislawam multis pollentem torem, ††) filium Ottonis primi, qui tunc fuit in virtutibus. Habuit eciam quinque fratres, qui a civitate Veronensi, ut eum in episcopum appro- *) Cathedralem presulatum suscepit clero modulante: Te Deum laudamus ; dux autem et primates: Boh sweho oc., simpliciores autem et ydiote clamabant: chwala Boha. Et sic secundum morem suum totam diem illam hilarem faciunt. Et ex tunc Dithmarus presulatum a. t. d. — **) Tu vkládá ruk. 3 výňatek z legendy Jana Kanaparia, začínaje následujícími slovy: In legenda sancti Adalberti scribitur, quod alumnus Christi Albertus patriam carosque a t. d., jako v Pramenech dějin českých I, str. 239 řád. 6 až na konec strany 240 jest položeno, a to jen asi s 5 odchylkami tak nepatrnými, že nebylo ani potřebí zvláště se o nich zmiňovati. ***) Tu vkládá 3: Dum Rome in monasterio moraretur. †) Rukopis 3 přidává tu ještě z legendy Jana Kanaparia, Prameny děj. č. I, 259: Nam hos fratres fratrumque filios masculum unacum insonte temina omnes morte sevissima dampnarunt, civitates quoque eorum igne ac ferro devastantes omnia corum bona in captivitatem redegerunt. Unus autem ex suis fra- tribus, dum hec mala domi geruntur cum Bolazlavo, Poloniorum duce, foras in expedicione imperatoris crat. Dux vero ille pro amore sancti fratris magnis promissis opibus eum solatur. ††) Tu vkládá 3 ještě slova: secundum, Ottonis filium, qui de sarracenico bello rediit et tune fuit... a) Srovnej Let. Kosmův, Pram. děj. č. II, str. 38 a násl. 3) cathedram 2, 4, 5, 6. 1) Před tímto slovem mají rukopisy první recense naznačení kapitoly dvacáté třetí a místo textu: Defuneto itaque primo — Bohemie XXXI annis, mensibus VI, XX diebus následující znění textu: De ortu et vita s. Adalberti, Pragensis episcopi. — Erat hiis diebus quidam comes Libicensis nomine Slawnik, prepotens diviciis, nobilis genere, qui Henrico imperatori extitit proximus nepos. Huic coniunx sua eque nobilissima nomine Strzyezyslawa (Strygy- slawa 4), genuerat sex filios: primogenitum Sobiebor, deinde Spitimir et tereium Pobraslaw, quartum Porey, quintum vero dictum Czaslaw, sextum autem inter ceteros pulchrioris forme nomine Woytiech, qui hiis diebus de studio re- versus fuerat. Cuius studii occasio hec fuit. Nam parentes ipsum carnali amore ducti et propter nimiam pulchritudi- nem, quam habuit, destinaverunt eum seculo. Sed quidquid pius error parentum in hoc deliquit, mox culpe proditor celestis ire gladius correxit. Nam subita infirmitate puer corripitur, sicque de die in diem maiori dolore addito peri- culum mortis puero imminere cepit (ceperit 6). Turbantur parentes, decurrunt ubertim lacrime patris et matris. Tan- dem sub ipsa morte confugiunt ad pium et misericordem Dominum, et que in hominum necessitate plus omnibus sanctis valens succurrere solet, matrem Domini exorant, venientesque ad templum cum magna humilitate ac devo- cione cordis, ponentesque puerum super altare sancte Marie (votum 4, 6 vkládá), placabile voveruut eum Domino, dicentes: Non nobis, Domine, non nobis (posledni tři slova nemají 4, 6) vivat puer iste, sed clericus in beate Virgi- nis honore portet ingum tuum pulchra cervice. Sic dum ponunt eum super altare beate Marie virginis, recessit in ictu oculi vis doloris. Sieque sanum eum recipientes tradunt salutiferis scolis et post breve tempus transmittunt (trans- ivit 4, 6 misto mittunt eum) eum ad archiepiscopum Albertum Maydeburgensem, qui eum cum gaudio suscipiens aput se retinuit, nomen ei Adalbertus imponens. Commendavit eum cuidam philosopho nomine Othrico, ubi plus quam novem annis studuit et diligenter instructus hiis diebus dulces parentes inviserat. Boleslaus itaque Pius dux cum plebe desolata in unum conveniunt, ut sibi de pastore provideant. Tandem unanimi consensu Adalbertum alias Woytiech in pastorem eligunt anno Dominice incarnacionis nongentesimo LXIX“ principante tunc in Boemia pro duce Boleslao secundo, anno ducatus ipsius tercio. Eligitur XI° kal. Marcii; consecratus autem est a Maguntino archiepi- scopo (episcopo 4, 6) in die apostolorum Petri et Pauli. Prefuit autem idem Christi electus Adalbertus in episcopatu

Strana 27
KRONIKA PULKAVOVA. 27 baret. Qui imperator peticioni eorum consenciens ipsum Maguntino archiepiscopo direxit in epi- scopum consecrandum. Et taliter consecratus ab co induccione Alberti, Magdeburgensis archiepi- scopi, tunc presentis sibi nomen imponitur Adal- bertus quasi alter Albertus, tunc archiepiscopi Magdeburgensis Alberti equivocus et consocius. Hic beatus Adalbertus, secundus Pragensis epi- scopus, sanctissimam vitam duxit; quomodo et qualiter, hec in legenda, vita et passione sua ad plenum videri potuerunt (poterunt 3; potuerint 2). Qui beatus Adalbertus, postquam sensisset incre- Pragensi XXIX annis. — Capitulum XXIIII. — De habitu monachico, quem assumpsit. — Cumque videret, quod grex sibi commissus eum audire nollet, episcopatui cessit et Romam ivit, ibique ordinem monachalem ordinis sancti Bene- dicti a venerabili abbate monasterii sancti Allexii, nomine Augustino, accepit sub anno Domini nongentesimo LXXXVIII°. Fuitque ibi in monasterio quinque annis, Deo laudabiliter serviens die ac nocte. Sed post hec compulsus est per dominum apostolicum monasterium relinquere et ad gregem sibi commissum redire. Denique Christi servus Adalbertus fratres suos, eum quibus Deo omnipotenti sub regulari disciplina servierat, cum uberrimis relinquens la- crimis, disciplinisque regularibus perfecte eruditus, cum aliquantis ex ipsa congregacione fratribus comitatus est. Ut autem gloriosus princeps Boleslaus cognovit intra terminos suos episcopum sanctum cum religiosis ac monastice vite viris advenisse, cum summa reverencia ei occurrit ac honorifice susceptum, ut curam sibi commissam ammodo non relinquat, rogabat intime. Ipse autem fratres suos, cum quibus venerat, in Plznensi provincia reliquit interim, edificavitque eis pulcherrimam ecclesiam sub honore Dei genitricis virginis Marie in eadem provincia, quam eccle- siam Kostelecz nuncupavit (nominavit 6) Eodem tempore episcopus Adalbertus cepit cogitare, ut monasterium aliquod in Boemia cum summa diligencia in honore sancti Benedicti, sub cuius regula Deo militabat, construeret, in quo eciam congregacionem monachorum insius (nemají 4, 6) sancti Benedicti, quousque (nemají 4, 6) secum de Roma addu- xerat, locarei. Deo itaque revelante silvam, que Sarka dicitur, dato precio redemit, ibique divina adiuvante gracia et pii ducis Boleslai suffragio monasterium cepit edificare anno Dominice incarnacionis nongentesimo XCII°, dedicata- que est XIX“ kal. Februarii ab ipso beate memoric Adalberto, episcopo Pragensi secundo, ordinacionis sue anno XXIIII in honore sancte Dei genitricis semperque virginis Marie et in honore beati Benedicti et sanctorum Allexii et Bonifacii, presente memorato duce Boleslao multisque principibus terre astantibus. Et Anastasium abbatem cum duodenis monachis de supradicta ecclesia advocans, eisdem imperavit, ut ab eis incoleretur locus sive monasterium Brewnow appellatum (nemají 4, 6), dans ipsum abbatem in manus ducis Boleslai sub testimonio atque adiutorio Dei. Sicque totam diem illam hilarem duxerunt. Contulitque eidem monasterio de patrimonio suo multa bona. Montem quoque, qui est ad austrum a bivio quodam, ubi preciduntur molares, quantum et hec eidem monasterio ipsa latitudo moncium demonstrat. Her omnia et alia quam plura ad peticionem beati Adalberti Boleslaus pius dux eisdem fratribus et monasterio eidem perpetue (perpetno 4, 6 a tak níže) contulit et donata suo privilegio confirmavit. Beatus quoque Adalbertus de suo patrimonio contulit eidem quam plura, scilicet villas Brziestie (Brzyesey 4, Brzesey 6) et Wikanie (Wykanye 4, Wykanic 6) et alias villas et possessiones multas. Insuper famulos et servitores, scilicet pistores, suto- res, coquos neenon famulos ad calefaciendas stubas, aliosque operatores diversorum operum, que longum esset per singula enarrari. Et hec omnia, ut perpetuo eidem monasterio ipsi et heredes eorum subservirent. Insuper ipse dux et beatus Adalbertus episcopus ipsum monasterium multis libertatibus privilegiaverunt, ita ut per totam terram Boe- mie per terras et aquas sine solucione cuinscunque precii vel thelonei libertate perpetua fruerentur et secure ducant vel vehant. Que omnia predictus episc pus Adalbertus eartham manu tenens primum quomodo hoc totum, quod scrip- tum est, antea preordinatum a duce fuisset, astante Cristanno, qui alio nomine Strachquas dicebatur, quia binomius fuit, qui fuit frater ducis Boleslai pii, Anastasio, primo abbate, et multis canonicis de sancto Wenceslao, cum pre- posito ipsorum nomine Rech et Bolen milite, eciam alio nomine Bosan, iussit confirmare predictas libertates, solus- que basilicam introivit, et hanc breve[m] subattestacionem posuit in altari, dicens: Quicunque tam contumax aut ava- rus vel invidus aliquid ab omnibus supra collatis nostra auctoritate servis Dei omnipotentis ab ipsa ecclesia temere presumpserit alienare, sciat se auctoritate nostra in districto indicis examine cum impiis condempnandum. Non solum autem hec omnia ipse dux, verum eciam ipse Cristannus sigillo fratris sui hec omnia confirmavit. Boleslaus itaque piissimus dux ad festivitatem beati Benedicti occurrens Deo et sanctis ad peticionem humilem sancti patris Adalberti hec omnia et multa alia fratribus ibidem obtulit et donavit, deditque eis privilegia in hec verba: Sciant omnes Christi fideles presentis et futuri temporis, quod ego Boleslaus, gracia Dei Boemorum dux, ad poticionem venerabilis Adal- berti episcopi et Anastasii, abbatis Brewnowiensis monasterii, de redditibus nostri ducatus, quousque mundus volvitur, duo milia quingentos denarios per diversa tempora contuli solvendos: In Pascha videlicet quingentos et in Penthe- costen totidem et in festo sancti Emerammi, episcopi Ratisponensis, residuum. Si quis autem hoc decretum violaverit, sciat se eternaliter dampnandum. Facta est autem hec donacio anno Domini[ce] incarnacionis nongentesimo nonagesimo tercio. Hiis itaque peractis abbas Anastasius cum fratribus sibi commissis locum sanctum sibi commissum ceperunt excolere suisque manibus laborabant ecclesiam et alias officinas, que nondum erant perfecte sive constructe, in 4*

Strana 28
28 KRONIKA PULKAVOVA. dulitatem et duriciam plebis sibi conmisse, plus voluit se salvare quam una cum ipsis Altissimo displicere, deliberavitque dimissa ecclesia et grege suo Romam adire. Et cum iter arripere vellet, casu contigit, quod Starchquas (Straquas 1; Star- quas 3 a tak níže) frater Pii Boleslai, ducis Boemie, ad cuius natale sanctus Wenceslaus olim invitatus per fratrem suum Boleslaum Se- vum, de quo supra fit mencio, martirium subiit. de Ratispona veniens, in qua civitate Ratispo- nensi idem Strachquas dudum ante in monasterio sancti Emerammi ordinis sancti Benedicti habi- brevi tempore tamen Dei adiutorio et ipsins beati Adalberti suffragio construebantur, qui eciam suis manibus in eodem monasterio et ecclesia secundum regularem institucionem quottidie cum fratribus laborabat. In cuius evidenciam cyro- teca valde simplicis ope is et texture facta, in qua laborabat, in eodem monasterio diligenter reservatur pro testimonio in eadem ecclesia, que modo parrochialis facta est, fratres Deo laudes persolvebant devote die ac nocte, quia nondum maior ecclesia, in qua nune fratres Deo laudes persolvunt, erat edificata. Beatus igitur Adalbertus cum videret, quod populus ab asnetis viciis non cessaret, sed semper ad deteriora rueret, maxime, quia nolebant ex côntemptu ipsius mandata servare, sed secundum gentilitatis errores volebant semper vivere, timensque, ne et se perderet et illos non lucra]retur, iterum reliquit eos, et duleis Rome menia revisit. Quapropter populus cum duce commotus, quia se in ipso vindicare non poterant, in parentela ipsius, id est in fratribus vindicare se parant, quia eos omnes propter suam inobedienciam excommunicaverat. In festo ergo gloriosi martyris Wenceslai civitatem fratrum et castrum Liblicz (Libuch 4, nomine Libuss 6) obsident et expugnata civitate omnes pariter capite truncantur. Erant autem quinque germani ipsius beati Adalberti videlicet Sobiebor, Spytymir, Pobraslaw, Porey et Czaslaw. Patrato hoc scelere et fla- gicio veniunt Pragam et unanimi consensu fratrem ducis Boleslai nomine Cristanum (Christanum 4. 6), qui alio no- mine Strachquas dicebatur, in episcopum Pragensem eligunt ipsumque transmittunt ad Magutinum archiepiscopum ad consecrandum. Qui dum consecraretur, mox a demone arripitur, qui tamdiu eum vexavit, quousque ei animam ex- torqueret. Predixerat enim ei hoc beatus Adalbertus, priusquam Romam iret, quia noluit episcopatum suscipere, ipso humiliter rogante. Cui et prophetica voce dixit: „Fili, modo quidem non vis, sed postmodum cum volueris, cum tua dampnacione et periculo tue anime assequi temptabis.“ — Capitulum XXV. — De martyrio sancti Adalberti. — Non est pretermittendum, quomodo idem beatus Adalbertus Rome existens, fratres suos supradictos miraculose sepe- lierit. Nam cum in monasterio, ubi professus fuerat, moraretur, dominus Joanes, papa quintus decimus, audiens ipsius laudabilem conversacionem, ipsum de monasterio recepit et capellanum suum fecit. Quodam ergo tempore cum solito more missam celebraturus esset, ante eum, cum cappam, in qua erat, deposuisset et circumspiciens neminem de suis adesse videret, vidit radium solis per fenestram procedere et estimans lignum fore, ibidem cappam suam appendit, que miro modo sic appensa in solis radio permansit, quousque vir Dei officium misse complevit. Quod vi- dentes multi in magna eum reverencia postea habuerunt una cum apostolico. Ipso quoque die, quo in Boemia exe- quie parabantur fratribus ipsius suprascriptis, rogatus missam ante apostolicum celesti virtute preditus solito more celebraturus accessit. Qui cum divinum officium devote persolveret, venissetque in canone, ubi (ubi def. mem. agitur, mox 4, 6) habetur defunctorum memoria, mox in spiritu raptus in ecclesia, ubi fratres ipsius sepeliendi essent (ne- mají 4, 6) vel erant, apparuit eisque exequias honorifice peregit. Interim murmur et strepitus exoritur, cur pontifer sanctus tam diu officium protraheret. Et cum prospiceret, post aliquot horarum spacia iubente apostolico accesserunt eum quasi excitaturi. Qui mox ad se reversus officium, quod ceperat, coram apostolico perfecit. Quem post missarum solempnia dominus Johanes papa advocans et, cur in missa dormiret (dormierit 4, 6), interrogat. Vir autem Dei se non dormisse affirmabat. Papa autem interrogabat, cur officium suum more solito prolongaverit? Qui cum sibi (diu sibi 4, 6) nollet rem secum gestam dicere, ex vera humilitate tandem mandato ipsius coactus dixit, se in exequiis fratrum suorum occisorum interfuisse. Et si, inquit, mihi non creditis, mittite in Liblicz (Libuch 4, Libucz 6) et cy- rotecam, quam vobis excitantibus recipere non potui, ibi invenietis. Quod apostolicus audiens, nunccios suos illuc dirigit et ita, sicut vir Dei dixerat, invenit. Unde usque hodie in eadem ecclesia pro testimonio eadem ciroteca ser- vatur. Princeps Boleslaus post mortem Cristani siue Strachquas, cum clericis inito consilio Magutinum archipresulem solicitat hiis verbis: Aut nostrum pastorem Adalbertum ad nos revocetis, vel populus ad pristinos errores revertetur. Qui archipresul hoc audiens, mox apostolicum aggressus, et quid inde senciat, sciscitatur. Et convocantes ad se servum Dei Adalbertum, talibus verbis eum alloquuntur: Te modo obtestamur, ut ad tibi commissam diocesim re- deas, regimenque tuarum ovium diligenter recipias, ipsi autem ut te non ad tuam, sed pocius ad suam salutem audiant, Deum exoramus. Porro idem apostolicus populum dure sciens esse cervicis, patris Adalberti condescendit labori et veluti iugum sibi impositum relaxans, precepit, ut, si in Boemia ferocissima antiqui hostes satellitibus re- bellantibus proficere non posset, de virtute Dei presumens, verbum predicacionis aliis terris et gentibus assumeret. Cum igitur pater Adalbertus tantam in apostolico graciam pietatis intellexisset, humiliter, quod sibi iniungebatur, suscepit. Eodem tempore pius pontifex supplicavit domino apostolico, ut monasterium Brewnowiense, quod ipse suo studio in Boemia construxerat, ut pius pater sub manu sua teneret et omnia predia et decimas vel qualescunque

Strana 29
KRONIKA PULKAVOVA. 29 tum monachalem assumpserat, de licencia abba- tis sui Pragam venit ad dictum fratrem suum ducem Boemie Boleslaum Pium. Quem Strachquas monachum dum sanctus Adalbertus esse fratrem ducis Boemie cognovisset, ipsum ad se secrete recipiens allocutus est: Ex quo te video virum illustris generis, germanum ducis Boemie, scire velis tot esse scelera gregis michi commissi, quod singula corrigere non valeo, sed neque hic facere fructum bonum. Nam infidelitas, nequicia populi, incesta copula et inconstantis (inconstans 3) con- iugii scelus, inobediencia et negligencia cleri, superbia et intollerabilis potencia comitum et magnatum in plebe mee Pragensis diocesis adeo et taliter excreverunt, quod ad eorum emendam et correccionem debitam sufficere non valeo. Igi- tur decrevi Romam ire, apostolicum consulere et ad perversum populum nunquam redire. Tu igitur cum sis frater principis huius terre, for- sitan plebs ista tibi magis quam mihi obediet, et tu consilio et auxilio fratris tui superbos do- mare, inobedientes corrigere et infideles poteris increpare ac ecclesie et gregi suo prodesse utili- ter et preesse. Ecce, pastoralem baculum meum eiusdem domus collaciones sua auctoritate confirmaret. Cuius supplicacioni dominus apostolicus libenter assensum prebuit et pro suo rogatu privilegium conscribi iussit, quod more solito sigillo suo auctorisavit; quod privilegium licet sit vetustate consumptum et in iuncis marinis (tu vkládá 4 conscriptum), tamen cum summa reverencia in eodem monasterio usque hodie pro testimonio servatur (reservatur 4, 6). Hiis ita omnibus rite peractis beatus Adalbertus, cum videret populum sibi commissum a consuetis viciis nolle quiescere, reliquit eos et migravit Ungariam, eosque ab infidelitate convertit, et confirmans eos in fide Christi, venit Poloniam, ibique ducem Meskonem cum tota gente sua ad fidem Christi convertit. (Tu vkládají 4, 6: Et perambulans circumiacentes provincias multos eorum ab errore gen- tilitatis convertit.) Tandem venit ad partes Prussie, ibique fidem Christi predicans felici martyrio septem lanceis per- fossus feliciter ad Dominum migravit. Impii autem, qui hoc fecerunt, caput ei eo iam mortuo absciderunt et in quo- dam palo fixerunt. Post recessum autem ipsorum divina virtute corpus surgens sine capite arrepto palo, in quo caput ipsius fixum erat, in aliam partem stagni ivit ibique requievit. Digittus autem dextre manus ipsius impiorum vesania abscisus et in stagnum proiectus est, quem piscis avide (avida 6) mox glutivit. Moxque lumen celicum pisrem ipsum irradiavit, ita ut ubicunque et quocunque se in aqua verteret, lumen celi super ipsum et de ipso splendens ipsum prodebat. Piscator autem quidam videns ipsum piscem et lumen, quod de ipso procedebat, suspicatus aliquam gem- mam preciosam et magui precii esse in pisce, ipsum cum labore prendidit et exenteravit, nichilque aliud in pisce recepit nisi digitum sancti Adalberti, quem mox ut manui ipsius, unde abscisus fuerat, applicuit (appl. ita unitum et sanatum reperit, acsi) et unitum et sanum reperit, ac si nunquam inde abscisus fuisset. — Cap. XXVI.— De morte Pii Boleslai ducis Boemie et eius successoribus. — Dux Boleslaus Pius, de quo supra fit mencio, post obitum patris sui Sevi Boleslai, rexit ducatum Boemie XXXII annis. Hic Boleslaus Pius pollebat multis virtutibus, victoriosus in preliis et pacis maximus amator fuit, multis habundans diviciis. Habuit uxorem legitimam nobilem genere, vita et moribus, nomine Hemmam, ex qua duos filios procreavit Wenceslaum et Boleslauum. Wenceslaus dum adhuc pue- rilibus esset in annis febre correptus vitam finivit, Boleslao fratre suo superstite remanente. Dictus vero dux Bole- slaus Pius, postquam sibi sensisset tempus mortis instare, accersito filio suo equivoco Boleslao, ipsum coram coniuge sua Hemma et magnatibus Boemie multis informans documentis salubribus, docuit vitare vicia et quaslibet amare virtutes, et tandem post paterna monita et doctrinas, ducatus sibi Boemie commitens regimen, plenus dierum felicium vitam finivit in Domino. Et mortuus est anno Domini DCCCCXCIX (DCCCXCIX, idibus Febr. 4, 6) VI idus Februarii. Eodem tempore Anastasius, primus abbas monasterii sancti Adalberti, scilicet Brewnowiensis, in Strigoniensem archi- episcopum eligitur, qui multis miraculis claruit et inter cetera discipulum suum solo iussu a morte suscitavit. Circa idem tempus claruit beatus Guntherus de lantgravio Thuringie factus monachus monasterii Althe Inferioris ordinis sancti Benedicti sub regimine beati Gothardi (Godehardi 4, 6), tunc temporis abbatis monasterii antedicti. Qui multis clarus virtutibus inter cetera, que gessit, vivens et de mensa Stephani regis Ungarie, avunculi sui, pavonem assatum precibus suis vivum evolare fecit. Tegdagus (Tedagus 4), cancellarius imperatoris, in episcopum Pragensem eligitur. Circa idem tempus frater germanus Gaudencius ex ordine sancti Adalberti in archiepiscopum Gueznensem eligitur. Cuius fama pariter et amore ducti sex fratres videlicet Benedictus, Matheus, Johannes, Ysaac, Cristinus, et Barnabas, qui cum fratre ipsius sancto Adalberto de Roma venerant, cum consensu et voluntate Anastasii abbatis monasterii Brewnowiensis, Poloniam ipsum gracia visitandi adeunt et ad peticionem eius, ne ipsum desererent, heremum quen- dam intrant. Quos brevi tempore elapso beatus Procopius, cum esset canonicus (ecclesie 4, 6) Wyssegradensis, factus monachus monasterii Brewnowiensis de licencia Jeronimi, qui et Dobromir, dicti abbatis secundi monasterii antedicti pro spe maioris premii vite eterne in heremum prope Sazawam convolavit. Sicque non solum Boemia, sed Ungaria et Polonia cum Prussia (Prusyn 4) salutis sue principia sumpsit de Brewnowia, dum tantorum virorum illustrantur vita et passione.

Strana 30
30 KRONIKA in sinu tuo pono et episcopatum meum tibi re- signare promitto, et, ut licere possit in vita mea, te esse episcopum aput apostolicum impetrabo. Stracliquas vero hoc audito episcopalem baculum sancti Adalberti in sinu suo positum in terram furibundus abiecit et dolose subiunxit: Nolo ha- bere dignitatem in mundo, honores fugio, pom- pas despicio, indignum me iudico episcopali fa- stigio. Sed neque tantum pondus pastorale por- tare sufficio: monachus sum, mortuus sum et mortuos sepelire non possum. Que audiens sanc- tus Adalbertus Spiritu sancto plenus, aliam dicti Strachquas esse inentem. quam verba recognos- ceus, respondit: Scias frater. quod modo cum bono non facis, facies postea cum maximo malo tuo. Post hec prefatus sanctus Adalbertus videns se non posse proficere, dimissa Pragensi ecclesia cum grege sibi commisso Romam peciit et apo- stolicum, quid facturus esset, consuluit. l'apa vero indiens causam adventus sui dedit sancto viro licenciam, ut magis liceret sine anime sue peri- culo exulare (exultare 1), quam quod in ecclesia sibi comnnissa persisteret sine fructu. Et sic de indulto apostolico sanctus Adalbertus deliberave- rat ire Jerusalem, *) quod tamen perficere. non potuit. Sed postquam nonnulla loca religiosa per- egre visitasset, reversus est Romam et stetit ibi cum beato Gaudencio, fratre suo, in monasterio beati (sancti 2) Alexii tamdiu, quousque archi- episcopus Maguntinus (Moguntinus 3 a tak níZe) conspiceret ecclesiam Pragensem pastore carere et plebem eius persistere in errore. Qui tunc archi- episcopus Maguntinus pro reditu sancti viri Adal- berti ad apostolicum legatos mittit et literas. Papa vero habito desuper consilio sancto Adal- berto respondit hec verba: Fili, si te audie- rint oves tue, ibidem facito fructum bonum, si vero non te audire voluerint. declina ab eorum consorciis et alios Christo lucrare. Sicque data licencia pape sanctus Adalbertus Pragam rever- titur. Et licet ibidem aliquamdiu stetisset, nul- lum tamen fructum iu commisso sibi grege fa- cere potuit. Iterum Romam rediit et tamdiu ibi stetit in monasterio sancti Alexii predicto, quo- PULKAVOVA. usque instante iterato archiepiscopo Maguntino aput papam denuo redire Doemiam compulsus est. Sed reversus Pragam multo minus proficere potuit, quam ante profecit; demum abinde reces- sit ad extraneas naciones. Strachquas vero monachus. de quo supra est mencio, postquam sanctum. Adalbertum, Pragen- sem episcopum, iterum exulare vidisset et cogno- visset ipsum ad ecclesiam suam hominum sibi commissorum peccatis invalescentibus nolle re- dire. seductus animo et avaricia tactus, dolosita- tem suam, quà pridem sanctum virum decipere nitebatur. depalians, non ut Aaron vocatus à Deo, sed temeritate propria sancti Adalberti pre- fati Pragensem kathedram sibi usurpare pre- sumsit et pro consecracione sua archiepiscopum Maguntinum accedeus. dum inter duos suffrag- neos episcopos, uf moris est consecracionis hu- iusmodi, prostratus jaceret in medio. statim in signum indigne consecracionis sue a demonio arreptus timdiu vexatur inmaniter. quousque vita privatus occubuit. episcopatum Pragensem, quem pridem per sanctum Adalbertum sibi sponte ob- latum dolose accipere recusavit. postea, dum vo- luit, digno Dei iudicio infausta morte preventus assequi non potuit. Sed cius voluntate temera- ria intercepta. prefatus sanctus Adalbertus, quan- diu vixit, ecium exul et absens Pragensis per- mansit episcopus. **) Sanctus itaque Adalbertus Ungariam veniens eiusque primum regem sanctum Stephanum bap- tisavit. Qui sauctus Steplianus post obitum sancti Adalberti in honore eiusdem sancti Adalberti Strigoniensem metropolitanam construxit et sub- limavit ecclesiam, sieque totum Pannoniam et Po- loniam, cui iu Gnesnensis ecclesie kathedra. bea- tum Gaulencium., fratrem suum, alio nomine Ra- dim prefecit, qui postea, videlicet anno Domini DCCCCLXXXXIX, ibidem in episcopum ordina- tus est, et sic eciam quamplures alias naciones convertit ad fidem, ipisque omnibus baptisatis ul- timo Prussiam venit et ibi multa bona opera faciens a Prutenis martirizatus iubente Domino vitam cum palma finivit. *) Tu vkládá ruk. 3 v závorce: et imperatrix, Ottonis Il uxor, magnam copiam ei ad iter contribuit, quam ipse (ruk. má ipsa) eadem nocte pauperibus distribuit **) Tu vkládá ruk. 3: Quidam libri habent eciam sequencia. 

Strana 31
KRONIKA PULKAVOVA. 31 Anno Domini DCCCCLXX. Anno Domini DCCCCLXXI. Anno Domini DCCCCLXXII. Anno Domini DCCCCLXXIII. Anno Domini DCCCCLXXIIII. **) Anno Domini DCCCCLXXV. Anno Domini DCCCCLXXVI. Anno Domini DCCCCLXXVII. Anno Domini DCCCCLXXVIII Anno Domini DCCCCLXXIX. Anno Domini DCCCCLXXX. Anno Domini DCCCCLXXXI. Anno Domini DCDCCLXXXII. Anno Domini DCCCCLXXXIII. Anno Domini DCCCCLXXXIIII. Anno Domini DCCCCLXXXV. Anno Domini DCCCCLXXXVI. Anno Domini DCCCCLXXXVII. Anno Domini DCCCCLXXXVIII Anno Domini DCCCCLXXXIX. Anno Domini DCCCCXC. †) Anno Domini DCCCCXCI. Anno Domini DCCCCXCII. Anno Domini DCCCCXCIII. Anno Domini DCCCCXCIIII. Anno Domini DCCCCXCV. †i ***) Sub hiis annis Domini quid et quando in prin- cipatu Boemie per Pium Boleslaum, ducem ibidem, de sancto Adalberto. Pragensi episcopo, et alias gestum sit, in cronicis distincte non ponitur, sed solum hoc modo, prout in premissis apparet. Et hoc ex horum negligencia, qui illis preteritis temporibus gesta principum conscripserunt. Anno Domini*) DCCCCXCVI, nono kalendas 973 Maii sanctus Adalbertus, secundus Pragensis epi- scopus, a Prutenis, sicut premittitur, passus est. Et postquam sepe nominatus dux Boemie Pius Boleslaus per martirium et mortem sancti Adal- berti, prout proxime suprascriptum est. suam Pra- gensem ecclesiam pastore carere vidisset, que quasi duobus annis vacavit, videlicet ab anno Domini DCCCCXCVI. quo supra, usque ad annum Domini DCCCCXCVIII (DCCCCXCVII ruk. 3), tamquam zelator catholice fidei cogitare cepit, quem ibidem ydoneum pastorem preficeret (per- ficeret 1). Et dum universam Boemiam perquirens dignum clericum ad tante dignitatis fastigium as- sumendum moribus et vita probatum invenire non posset, ne Deo noviter acquisitus populus fidem assumptam derelinqueret et errores pristinos se- queretur, solempnes misit nuncios ad Ottonem tercium huius nominis imperatorem, rogans, ut *) Ruk. 3 má při létě tomto následující zprávu: De obitu Ottonis primi. A. D. DCCCCLXXIIII“. Otto primus imperator regressus de Ytalia cum filio suo Ottone rege Galliam ingressus est, inde Germa- niam transiturus et proximum Pascha Quitilingaburg celebraturus. Manens ibi decem et septem diebus descendit inde Ascensionem Domini apud Merseburg celebraturus, tercia vero feria ante Penthecosten venit ad locum, qui dicitur Mumdeva. Proxima nocte transacta hora constituta letus ad mensam consedit, ve- nienteque tempore vespertinis laudibus interfuit, sed peracto cantu ewangelii estuari et fatigari iam cepit. Quod cum intellexissent principes circumstantes inposuerunt eum sedili, inclinantem autem caput, quasi iam defecisset, refocilaverunt eum expetitoque sacramento Dominico et accepto sine gemitu cum magna tranquilitate spiritum redidit Domino nonas Maii, quarta feria ante Penthecosten. Inde transportatus in cubiculum ; et cum iam esset sero, transitus eius nunciatur populo. Cuius corpus cum magnis lugencium exequiis a filio rege iam facto translatum est in civitatem, quam ipse construxit, vocabulo Magedeburg ibique honorifice tumulatum est in ecclesia sancti Mauricii. Eodem anno episcopus Augustensis sanctus mo Udalricus migravit a seculo anno episcopatus sui Lm°. (Viz Annal. Saxo, Pertz. Mon. VIII, 525.) **) Při létě tomto jest v ruk. 3 zpráva: Otto secundus, Ottonis magni filius, 82 loco ab Augusto regnare cepit et IX annis regnavit. Hic vivente patre in regnum electus Romeque ab apostolico regni corona decoratus mox, ut pater defunctus est, ab omnibus, qui aderant, denuo eligitur et in regni sede locatur. (Ekkehardi chron. univ., Pertz, Mon. VIII, str. 191.) ***) Ruk. 3 má při tomto roku zprávu: A. D. DCCCCLXXXIIII“, ab urbe condita MDCCXXXV (sic) Otto tercius, Ottonis secundi filius, admodum puer 83 loco ab Augusto Romanum imperium suscepit et annis XVII regnavit. (Tamtéž.) †) Tu připojena v ruk. 3 dle Kosmova let. zpráva: Sanctus Adalbertus, Pragensis episcopus, Rome ad s. Alexium factus est monachus cum fratre sub patre et abbate nomine (jméno schází). ††) Týž rukopis má tu zprávu: Otto tercius a Gregorio quinto coronam imperii et insigne suscepit. *) Srovnej Kosmův let., Pram. děj. č. II, str. 46.

Strana 32
32 KRONIKA PULKAVOVA. 99s ecclesie sue Pragensi in tantis dispendiis posite consuleret et de persona ydonea pro presulatus Pragensis ecclesie regimine provideret. Qui im- perator katholicus iuste peticioni sue merito con- senciens quemdam capellanum suum Deodatum (Theodatum 3 a tak níže) alias Tegdardum na- cione Saxonem, nomine, vita, moribus et litera- rum scienciis decoratum, linguam quoque slova- nicam (slavonicam 3) scientem ad plenum. Pra- gensi prefecit ecclesie, mittens eum Maguntino archiepiscopo consecrandum. Anno*) Domini DCCCCXCVIII, nonas Julii dictus Deodatus, tercius Pragensis episcopus, consecratus est per archiepiscopum Maguntinum. stite remanente. Postquam autem pater sibi sen- 999 sisset tempus mortis instare, accersito filio suo equivoco Boleslao, ipsum coram coniuge sua Hem- ma et magnatibus Boemie multis informans do- cumentis salutaribus docuit vitare vicia et quas- libet amare virtutes. Et tandem post paterna mo- nita et doctrinas sibi ducatus Boemie committens regimen plenus dierum felicium vitam finivit in Domino. Estque in ecclesia Pragensi sepultus. Rexitque ita Boleslaus secundus huius nominis ducatum Bohemie XXXI annis, mensibus VI, XX (XXV ruk. 3) diebus. 999 Anno 1) Domini 2) DCCCCXCIX.*) quo supra, Boleslaus tercius, Pii et 3) secundi Boleslai, ducis Boemie, filius, post obitum patris regimen Boe- Anno Domini DCCCCXCIX, VII idus Fe- mie ducatus assumpsit; sed non tam 4) felicibus bruarii dux Boleslaus Pius, de quo supra fit men- cio, multis pollens virtutibus, victoriosus in pre- auspiciis prout 3) pater paternos terminos olim 6) viriliter acquisitos servavit. 7) Nam non s) longe liis et maximus pacis amator, qui eciam habuit post assumptum Boemie ducatus regimen dux Po- uxorem legitimam, nobilem genere, vita et mo- lonie nomine Mesko,2) homo plenus fraude, sibi ribus, nomine Hemmam, ex qua duos filios pro- urbem Krakow 19) fraudulenter abstulit, omnibus creavit, Wenceslaum videlicet et Boleslaum. Wen- ceslaus cum adhuc puerilibus esset in annis, febre suis de Boemia gladio nequiter interfectis.**) Ha- correptus vitam finivit, Boleslao fratre suo super- buit eciam dictus Boleslaus ex coniuge nobili *) Ruk. 3 má před slovem tímto nápis: De obitu ducis Boleslai. **) Tu vloženy v ruk. 3 následující kusy: Eodem videlicet DCCCCXCIN anno in mense Decembrio, cum adhuc XVII dies essent ad millesimum, obiit imperatrix Adelheidis, Ottonis primi 2“ coniunx et avia tercii Ottonis, sepultaque est in Selsis monasterio, quod ipsa edificavit in diocesi Argentinensi ordinis sancti Benedicti sanctimonialium, et ibi est canonizata, quia multorum miraculorum illustris fuit. Anno Domini M° varia apparuerunt prodigia; cometes in celo visus est. Iste Otto imperator tercius cum Gregorio papa quinto, qui dicebatur Bruno et fuit consanguineus Ottonis tercii, ordinavit electores imperii qui deinceps permanserunt usque nunc. Et hoc non propter aliquam culpam Saxonum sed ad pre- cavendum pericula futura. Nec potuit hec ordinacio infringere alias frangi. Anno regni sui XVIII Ottonis 3" ipse Otto tercius absque liberis V kalendas Februarii obiit, eo videlicet anno, qui ab incarnacione Domini inscribitur millesimus primus, cuius intestina Auguste, reliquum corpus Aquis grani sepelitur. Anno Dominice incarnacionis millesimo primo Ottone imperatore Rome defuncto vacante regni solio clectus est a principibus Henricus secundus, primum dux Bauarie, et in regni provectus culmine 84 loco ab Augusto regnum accepit et annis XXIIII ac mensibus V regnavit, XII sub nomine regis, XI dignitate et nomine imperatoris. Hic in regni sede sublimatus Henricum marchionem et Boleslaum, ducem Boemie, habuit in inicio regni sui sibi resistentes una cum Polonis. (Ekkehardi Chron. univ., Pertz, Ss. VI. 192.) Anno Domini M° secundo Henricus rex Henricum marchionem et alios sibi resistentes cum cxer- citu petit. (Ekkehardi Chron. univ., Pertz, Ss. VI, 193.) Anno Domini M° tercio Henricus rex Ytaliam, Boemiam et Boleslaum ducem cum omni gente Sclavorum subingavit. (Ekkehardi Chron. univ., Pertz, Ss. VI, 193.) *) Srovn. Let. Kosmův, Pram. děj. č. II, str. 49. 1) Ruk. první recense mají před slovem tímto naznačení kapitoly XXVII“ s nápisy: De regimine tercii Boleslai ducis Boemic 5; De vita et regimine tercii Boleslai 4, 6; k čemuž 4 ještě dokládá ducis Boemie; De ducatu tercii Bo- leslai ducis 3. — 2) Anno — supra nemají 4, 5, 6. — 3) et secundi nemají tytéž. — 1) nemají tytéž. — 5) prout pater nemají 3, 4, 5, 6. — ") quondam 4, 5, 6. — 7) obtinuit tytéž. — 5) non post multum assumptum ducatus Boemie regimen 4, 5, 6. — 3) Mezko 2, 6. — 10) Cracow 1, 5; Crakow 3; Cracaw 4.

Strana 33
2000 1003 KRONIKA PULKAVOVA. 33 duos filios Odalricum, et Jaromir: Odalricus a puericia traditus fuit’") in curiam imperatoris Henrici moribus et virtutibus imbuendus. sed Ja- romir in aula. paterna !?) permansit et '*) libe- ralibus studiis eruditur. *) Anno Domini M?'*) accidit, quod inter Bo- leslaum Boemie et Meskonem !**) Polonie duces interveniente tractatu treugarum et pacis eciam iuramento firmato iidem duces 15) ad certum locum insimul convenerunt. In. quo dictus Mesko sub dudum concepto dolositatis ingenio, attractis sibi '*) quibusdam de Doemia consiliariis prefati ducis Doleslai muneribus, Wrssovicensibus '?) no- minc. inter quos erat Cochan principalis. per- fidis et nequissimis sui principis traditoribus, de eorum consilio idem Mesko ducem Doleslaum versus Cracoviam super alio certo termino veni- endum ad convivium invitavit. Qui dux Boleslaus taliter invitatus prioris dolositatis et fraudis non immemor et. volens sibimet !") de peiore futuro cavere !?j primo peticioni Meskonis dissenciens. sed. postea. Wrssovicensium traditorum. suorum consiliariorum. iniquis suasionibus victus se ve- nire velle promisit. Nec tamen obmisit ??) ducatum suum per nobiliores Boemie. illos duntaxat. quos fide probatos habebat. disponere. provide statuens. ut si quid in eo dolositate dicti Meskonis *!) eve- niret, Jaromir filium suum in ducem et domi- > *) Na tomto místě klade ruk. 3 num suum assumerent loco sui. Sicque disposito principatu suo Cracouiam ??) ad dietum Meskonem accessit. Et primum quidem ?*) ab eodem Mes- kone honorifice suscipitur, *) sed mox. dum con- vivio ?*) interesset. ab hospite suo prefato ne- quiter capitur et oculis privatur. suis omnibus, quos secum adduxerat, ibidem crudeliter inter- fectis. Postquam ') dictus *) Mesko^) de genere du- cali degenerans fidem datam et iuramentum pre- stitum ?) violasset ae ?) in illustri 5) Boleslao, Boemie duce, hospite suo. inhumana, *) sicut pre- mittitur. scelera perpetrasset, dicti Wrssovicen- ses.) tanti tradimenti et impietatis crudelissimi patratores, *) de nequam sua et amicorum suo- rum confisi potencia. superstitem iuvenem Jaro- mir. ducem. Boemie. filium Boleslai prefati, ma- chinantes extinguere, sibi *) preter consensum et scitum. magnatum. baronum ac !9) fidelis populi ducatus Boemie regimen fraudulenter usurpare conantur. !) Nan '?) quadam die iidem Wrssovi- censes !?) traditores insignes, cum quodam per- fidissimo maiore et directore eorum Cochan no- mine. opportunitate capta !*) ducem et dominum suum '®) Jaromir simulate venacionis causa fic- tum ad locum, in quo '5) nunc est monasterium Veliz, ?) duxerunt densas in silvas. Et dum lo- zprávu o mučednické smrti pěti bratří v rukopisech jiných teprv níže položenou, pak zprávu o usurpaci trůnu římského Harduinem, dále o smrti Hemmy, dále s r. 1007 zprávu o synodu ve Frankfurtě a konečně o smrti mučednické Brunonově k r. 1008, načež teprv co ná- sleduje o Doleslavovi a Meskovi, ale s rokem 1009. *) Viz Kosmüv let, Pram. děj. č. II, str. 50 a 51. 1) nemá 4, 6. — '*) patris 4, 5, 6. — ) Místo et — accidit mají 4, 5, 6 postea autem accidit, quod... — 1) MIX? má ruk. 3. — !**) Mezkonem 2 a tak níže. — !5) duces insimul convenirent, ubi dictus 4, 5, 6. — '%) s. g. muneribus 4, 5, 6, níže ovšem muneribus schází. — '’) Wyrssowic. Wyrsowic. Wrsowic. s rozličným střídáním ostatní rukp., načež ruk. 4, 5, 6 pokračují: nomine, perfidos et malignos ac nequissimos sui principis traditores, eundem ducem Boleslaum versus Cracowiam (Cracouium 4, 6) super certo term. veniendum. — !*) sibimet de peiori 4, 5, 6. — 9) noluit consentire, sed — postea W. — victus consensit seque ven. 4, 5, 6. — 29) ob. quin d. s. nobilioribus et fideliori- bus, quos babebat, commisit (commiserit 5), ut si quid in eo dol.... 4, 6, 6. — ?') Meskonis humanitus contingeret 4, 5, 6. — ??) Tak 2; v jinych ruk. rozliéné psáno. — ??) nemaji tytéz. — ?*) excipitur 4, 6. — ?5) conviviis 2; dum eum suis interesset 5, !) Rukopisy recense první mají před tímto slovem naznačení XXVIII kapitoly s nápisy: De successu Jaromir, filii Boleslai (fil. dicti Bol. 5), et de miraculo sancti (beati 5) Johannis Baptiste 4, 5, 6; rukopisy 4 a 5 dokládají tu ještě: facto in loco, ubi nunc est monasterium Welich. — ?) dic. perfidus M. a gen. 4, 5, 6. — ?) nemaji 4, 5, 6. — *) sic 4, 6. — 5) illustre 5. — ©) inhum. scelera peregisset 4, 6. — ?) Wrschouicenses 1; Wirss. 4 a tak niże. — *) patr. reversi Boh. de nequam 4, 5, 6. — ?) et sibi 4, 5, 6 — '°) et fidelium pop. 4. — '!) conantes 4, 5, 6. — '?) nemají 4, 5, 6. — !?) W. et inquissimi traditores et quodam perfid. mai. 4, 5, 6. — '*) nacta 5; facta 4, 6. — !5) eorum 4, 5, 6. — l6) Místo in quo mají 4, 5, 6 ubi. — '*) Welisch 1; Welissch 3; Welich 4, 5, 6. 5 1003 

Strana 34
1008 KRONIKA cum aptum ad perpetrandum conceptum '*) faci- nus conspexissent, ducem '?) et dominum suuni ligantes ad arborem et de ipso metam sagitta- riam statuentes sagittis et telis eum interficere nitebantur. Ubi sic *") accidit. quod idem ?') dux Jaromir ob magne devocionis ardorem et mul- tam reverenciam. quibus a puericia sua sanctum Johannem Baptistam **) summopere studuerat, ho- norare, idem sanctus Johannes Baptista in tanta *") necessitate sua *#) iuvenem ducem Jaromir gra- ciose protexit. Nam dum persecutores et impii traditores sui in eum tela iacerent. sanctus Jo- hannes cum indumento suo prohibuit, ?^) prout eidem duci Jaromir videbatur, quod dux ipse nullatenus a sagittis huiusmodi ledebatur. In eadem eciam hora beatus Johannes uxori dicti Jaromir. matrone valde devote, per visionem ?") apparuit, admonens eam. ut ad liberacionem sui mariti Jaromir suum *?) fidelem populum incita- ret. Insuper dum hec miraculose **) sic fierent, quidam familiaris dicti ducis Jaromir Howora ??) nomine, qui premissis 3?) maleficiis interfuit. fide- litate motus ?') subito equum ascendens venit Pragam. ??) nunccians fidelibus et amicis dicti du- cis singula, **) que per Wrssovicenses, impios tra- ditores, **) suum committebantur in ducem. Qui statim armati equos ascendunt et una cum eodem ??) Howora. ipsos ducente fideliter ad lo- cam predictum. veniunt et maleficos temerarios, quos possunt, capiunt et trucidant digna morte, ac dominum suum miserabiliter afflictum dissol- PULKAVOVA vant. Qui solutus coram onmibus narrat. quali- ter ?9) sancti Joannis Baptiste fuerit auxilio mi- raculose "*) protectus. et in perpetuam memo- riam '7) liberacionis huiusmodi arborem, ad quam ligatus fuit, precidi fecit, construens in eodem loco 3?) preposituram et monasterium. Welisch !"j in honore saneti Joannis Baptiste, in *') quo ho- die altare maius super stipite dicte arboris situm est, et plures '*) degunt monachi sub regula sancti Benedicti sub abbate Insule Sazaviensis. **) Ja- miliares vero et fideles*:) populi dicti Jaromir ducem suum honorifice suscipiunt et Pragam re- ducunt. Servo autem Howora !5) propter. probi- tatis fidem. quam ostendit in duce. idem dux Juaromir hereditarie supremi venatoris officium donavit, quod ?9) ad curtem **) Stebnam pertinuit. Et sic idem Howora illud. officium ad posteritatem suam gracia honorifice mercedis deduxit. Anno !) itaque?) M primo,") dum ?) premissa in Boemia gesta fuerant. Mesko,*) dux Polonie. nactus auxilio sceleratorum. Wrssoviensium ?) et amicorum eorum. proditorum *) ducum Documie. congregato exercitu valido Boemia veniens Pra- gam obsedit, 7) et infra biennium Pragensem ur- hem obtinuit. castro, 5) Wissegradensi in dieta urbe viriliter resistente. 9) Anno '*) Domini") MII quo supra dictus sce- leratus Mesko nunccios suos ad imperatorem IHen- ricum cum maxima pecunia et multis muneribus misit, '') eidem supplicans, ut sibi Odalricum ^; Viz Kosinüv let. &, Pram. déj. & Il, str. 52. — ") Tamtéž. '5) fac, ceptum 4, 5, 6. — !) consp. dominum suum Jaromir turpiter ligantes ad arborem 4, 5, 6. — *°) nemaji 4, 5, 6. — ?!) ipse 5. — ??) nemaji 4, 5, 6. — ??) tanta nemají 4, 6. — ?*) sux eundem Jaromir ducem rac. 4, 5, 6. — 25) prohibuit, ut dux Jaromir nullatenns lederetur in eadem hora... 4, 5, 6. — 2%) in visione tytéz, — °°) nemají ty též. — ?*) miraculose sic nemají tytéž. — 2°) Hawora 1. — ??) predictis 5. — ?!) permotus 4, 5, 6. — ??) in Pragam 4, 5. —- °°) ea 4, 5, 6. — ?*) tradit, commissa fuerant 4, 5, 6. — 75) cum Howora prefato ad locum predictum veniunt. malef. tem. q. poss. cap. et interficiunt dig. mor. 4, 5, 6. — ?9) quomodo et qualiter 5. — ?*) Místo miraculose protec- tus mají 4, 5, 6 jen liberatus. — ?*) liber. ipsius arb. 4, 5, 6. — ??) loeo nomine Welich 5; l. n. Welychin 4; l. n. Weli- clin 6. — 49) Veliz 2, — *', Misto in quo maji 4, 5, 6 ubi. — *?) et plures 4, 5, 6. — *?) Sasawiensis 5; Saxawien- sis 4. — **) fidelis populus 5. — **) Hawora 1 a tak niże; Howora dicto 4, 5, 6. — '*) quod quidem 4, 5, 6. — 7) cur- tam 5; arcem 6. ') Rukopisy první recense maji před slovem tímto naznačení kapitoly XXIX'* s napisem: De obsidione civi- tatis Pragensis et captivitate Odalrici, fratris Jaromir, ducis Boemie, et (ac 5) excecacione Jaromir eiusdem; ruk. 3 nemá tu nápisu žádného. — ?) Anno — primo nemají 4, 5, 6. — ?) eum 4, 6. — ') Mezko 9. — 5) Wirsouic 4; Wyrsso- uie. 5; Warsouic. 6. — 5) eor. predictorum congreg. exerc. 4, 5, 6. — ?) obsedit biennio, videlicet a. D. M*? et a. D. MI*, infra quod bienuium Prag. urbem (Pragam urbem 6) inexpugnabili permanente 4, 6, 6. — '") Misto Anno — supra dictus mají 4, 5, 6: ') misit supplicans imperatori 4, 5, 6. obt. 4, 5, 6. — *) castro vero W. 4, 5, 6. — ?) resist. et Eodem eciam tempore dictus se. — 1003 1001 

Strana 35
KRONIKA 1004 fratrem Jaromir, ducis Boemie, qui tunc tempo- ris. prout eciam superius scribitur, prefati im- peratoris educabatur in curia, vinctum transmit- teret. Quod imperator prefatus cupiditate auri 5) et muneribus corruptus adimpleri !!) mandavit in imperialis ") sui nominis dedecus et honoris. Qui Odalricus postea '?) vel iussu imperatoris !") dimissus vel fuga de carceribus et vinculis libe- ratus est et rediens in Doemiam !?) secrete venit in quoddam castrum suum firmissimum Dreuik '*) nomine. Et abinde quemdam militem fidelem mittit in urbem Pragensem. iniungens ei, quod nocturno tempore per clamorem buccinarum et tubarum incautos hostes perterreat. Mox !?' vero fidelis miles iussa domini sui exequens, ascendit nocte media in prefate *?) urbis Pragensis emi- nenciorem locum Zizi"!) wlgariter nominatum, qui nunc Strahouia dicitur, ubi tubis **) et buc- cinis sonitum faciens altis vocibus clamores in- seminat, sub ?*; hiis verbis: Fugiunt, fugiunt Do- loni confusi turpiter, irruite, irruite armati Boe- mi acriter! Quos ?!) sonitus clangores 2?) tubarum et sonorosas voces audientes incauti Poloni ti- more perterriti dimissis armis et rebus suis, ut melius possunt, turpiter aufugiunt, *9) sic quod quidam ex eis nudi, quidam precipitati de ponte. quidam per preruptam viam et posticum **) ca- stri. Pragensis itineris angustia pressi, **) alii evaserunt, alii miserabiliter perierunt. Et dictus dux Mezko ?") similiter vix cum paucis evasit. Quod dux?*) dictus Odalricus percipiens statim altera die Pragam venit et ducatus Boemie posses- sionem assumpsit. *') Ac??) deinde tercia die ad- *) Srovn. Let. Kosmüv, Pram. déj. c. II, str. 53. — PULKAVOVA. 35 ventus sui ad suggestionem dictorum Wrssovi- censium traditorum Jaromir, fratrem suum, fra- terni ^?) oblitus amoris, excecari mandavit, ut sic ?*) securus a fratre persisteret in ducatus re- gimine supradicti. Anno !) Domini ?) МИ quo supra, ^) dum sic prefatus Odalricus ducatus Boemie regimen as- sumpsisset, accidit, quod quadam vice, dum de ve- nacione rediens per quandam villam suam trans- iret, vidit virginem pannos lavantem ad puteun. Вохепат nomine, quod?) alio vocabulo Beatrix dicitur, mire pulchritudinis et decoris. Quam sic intuitus totus in eius concupiscenciam et amo- rem exarsit, et iittens nuncios suos continuo tulit eam et in legitimam duxit uxorem, ex qua generavit filium elegantissimum nomen sibi Drzie- cislaus ") imponens. Anno?) Domini") MIII predictus Odalricus poteuciores de prefatis Wrssovicensibus traditori- bus perfidis digna morte mandavit extingui. Anno) Domini ) M quarto Benedictus cum sociis suis. Matheo, Johanne. Ysaac et Cristino in Polonia heremiticam et sanctum vitam ducen- tes. per quosdam Polonos predones, qui se aput eosdem sanctos viros quandam massam auri, quam ipsis Mesko, dux Polonie. *) devocione permotus miserat, quamque viri sancti, ne pecunia dediti in suis oracionibus impedimenta sentirent, dicto duci remiserant, invenire sperabant, nocturno tempore crudeliter interfecti sunt, et sic marti- rium passi migrarunt ad Dominum. luerunt autem hii sancti viri quondam socii sancti Adal- b) Tamtéž. — *) Tamtéž str. 57—59. 12) avidus 4, 6, — 9) adimplere 4, 5, 6. — !') in imp. sui dedecus et sc. man. 5, 6; mezi sui a dedecus vkládá 4 slovo honoris, — '!5) postea a. D. MII? 4, 5, 6. — !5) imp. vel fuga carceribus elapsus lib. est. — '7) in B. 4, 6. — '*) Drennik 2; Drewik 3, 5; Drewyck 4; Drewick 6. — !?) Moxque fid. 4, 5, 6. — ?") in prefata urbe Prag. 4, 5, 6. — ?!) vulg. Sysy 4, 5, 6; Zyzi 3. — **) tuba 4, 6; tube 5. — ??) super 5. — *?*) quo sonitus 5. — ?5) son. elangeresque tub. 4, 5, 6. — ?5) fugiunt 2. — ?*) posticam ], 5, — ?*) oppressimis. perierunt 4, 5, 6. — ?9) M. vix c. p.ev. 4, 6; M. c. p. ev. 5. — ?*) quod dictus dux O. 4, 5, 6. — ?!) accepit 4, 5, 6. — ??) et 4, 5, 6. — ??) frateruis oblitus visceribus 4, 5, 6. — ?*) sic securius seu securus a fr. 5. !) Ruk. první recense mají před slovem tímto naznačení kapitoly XXX“ s nápisy: De regimine Odalrici, ducis Boemie, fratris Jaromir 4; De reg. Od. fr. Jar. ducis B. 5; De reg. Od. duc. B. 6. Ruk. 3 má nápis bez naznačení kapitoly: De ducatu Odalrici. — ^) Misto Anno — supra mají ruk. 4, 5 slovo: porro. — ?) quod est a. nom. B. 4, 5, 6. — *) Brzeczislaus 2, 6; Brzetislaus 3, 5; Brzyeczislaus 4. — 5) Misto Anno — extingui mají ruk. 3, 4, 5: Qui prefatus Odalricus ducatum Boemie provide regens statim secundo anno principatus sui, qui fuit annus Dom. MIII, potenciores de pref. Wirss. trad. digna m. vita privari mandavit, — 5) Ruk. 4, 5, 6 mají tu: Temporibus eciam suis, videlicet a. D. MIJII*. — 7) Polonorum 4, 5, 6. 5* 1004 1003 1004 

Strana 36
36 KRONIKA PULKAVOVA. 1006 1004 berti. Pragensis episcopi, quos idem episcopus de Roma ex monasterio sancti Alexii secum Boe- miam 8) et Poloniam adduxerat, qui vestigia patris et directoris eorum sancti Adalberti se- quentes multum in Polonia populum converterunt ad fidem et omnipotenti Deo. quamdiu in hoc seculo fuerunt, sanctis operibus placuerunt. *) Anno ") Domini*) MVI Hemma. uxor 10) Bo- leslai secundi, mater Odalrici et Jaromiri fratrum, mulier nobilis et plena virtutibus, febre correpta obdormivit in Domino et 11) in Pragensi eccle- sia sepelitur. **) Anno Domini MVII.***) Anno Domini MVIII. †) Anno Domini MIX. Anno Domini MX. Anno Domini MXI. Anno Domini MXII. Anno Domini MXIII. ††) 11) Anno Domini MXIV. Anno Domini MXV. Anno Domini MXVI. Hiis 12) annis et eciam sequentibus Odalri cus. Boemie dux. ducatum suum provide rexit. nec quicquam contrarietatis a quoquam sustinuit. Anno 13) Domini") MXVII Deodatus. 14) ter- 1017 cius Pragensis episcopus, successor sancti Adal- berti, mortuus est 15) III idus Junii, cui successit Eghardus, 16) quartus Pragensis episcopus. *) Tu vkládá ruk. 3: A. D. MV° Arduinum imperium usurpantem Heinricus rex superavit. **) Tu přidává ruk. 3: Et eodem anno Henricus rex episcopatum in Babenberg constituit. ***) K tomuto roku má ruk. 3 zprávu: A. D. MVII°, indiccione V. in kalendis Novembris magna synodus episcoporum aliorumque patrum habita est et celebrata in villa regia Franckfurt mediante rege magno et pacifico Henrico anno regni sui VI°. Nam dum idem Deo devotus rex alta mentis consideracione secum volveret, in quo potissimum opere Dei misericordiam sibi facilius conciliaret, divini instinetu consilii in- spiratus disposuit, ut Deum sibi heredem eligeret et conscriberet et episcopatum Babenbergensem ex re- bus hereditariis construeret, ut et paganismus Sclavorum ibi destrueretur et christiani nominis memoria perpetualiter inibi celebris haberetur. Sed cum parochiam ad eandem sedem respicientem non haberet et sanctum Penthecosten in eodem regni sui anno Moguncie celebraret, partem Wirzburgensis dioceseos. comitatum videlicet Ratenzgouve dictum, partem pagi Volefelt dicti inter fluvios Vraha et Ratenza siti ab Henrico, Wurczburgensi episcopo, firma ac legali tradicione acquisivit, tradens e contra Wirezburgensi ecclesie CL mansos in vico Memingen dicto et in proxime adiacentibus locis et consencientibus, et con- currentibus in hec vota illius Henrico Wirczburgensi et Willigiso Moguncie metropolis archiepiscopo mul- tisque, qui presentes fuerunt, archiepiscopis et episcopis legittimum hoc concambium attestacione sua et subscripcione roborantibus, et demum illa per duos capellanos suos Albericum et Ludewicum adiunctis Wirczburgensis episcopi literis Romam ad Johannem papam direxit, quatenus bene cepta in melius pro- ficerent auctoritate apostolica, et papa Johannes omnia confirmavit. †) K roku tomuto klade rukopis 3 zprávu: Anno Domini M“ octavo Brun episcopus ex monacho a Prucis sive Prutenis multis suppliciis afflictus et manibus pedibusque abscisis postremo capite plexus celos peciit (Ekkehardus, Chron. univ. Pertz, Ss. VI, 193). ††) Ruk. 3 má k roku tomuto položenou zprávu o pobití předních Vršovců, již jiné rukopisy kladou k r. MIII", načež se pokračuje: Eodem quoque anno Henricus, rex Romanorum. Rome imperiali benedic- cione a Benedicto papa octavo est coronatus (Ekkeh. chr. univ. Pertz, Ss. VI. 193). †††) K roku tomuto klade ruk. 3 zprávu: A. D. MXIV° Pannonia, id est Ungaria, christianam reli- gionem publice recepit, cum soror senior Henrici imperatoris nomine Gisela Stephano regi facto nupsit. Ex qua genuit sanctum Emericum confessorem et ducem, patronum Ungarorum (Srovn. Pertz, Ss. VI, 354). a) Srovn. Kosmův let. č., Pram. děj. č. II, str. 60. — b) Tamtéž str. 60. s) B. adduxerat ac monasterio Brewnowiensi fundato in eodem locaverat; qui eciam vestigia patris pii et dir. sui — sequentes multos in Pol.... 4. 5, 6.— 2) Demum a. D. 4, 5, 6. — 1°) uxor B. s. nemají tytéž. — 11) et — sepe- litur nemají tytéž. — 12) Zprávy tyto jakož i předcházejícího prostého vyčtení let nemají rukopisové recense první. — 13) Místo a. D. MXVII maji rukopisové 4, 5, 6: Temporibus eciam dicti Od. — 14) Theadagus 2; Theogdatus 6. — 15) mort. e. a. D. M°XVII, III id. J. 4, 5, 6. — 16) Ekkardus 3; Eckhardus 4, 6; Ekh. 5.

Strana 37
1021 KRONIKA PULKAVOVA. Anno Domini MXVIII. Anno Domini MXIX. *) Anno Domini MXX. **) Anno?) Domini^) MXXI predicti ***) Odalrici filius Brzieczislaus,?) qui ?) per multas virtutes crescebat in melius, transcendens de puericia in iuventutem. audiens magnam famam de pulcliri- tudine cuiusdam virginis. Juditha *) nomine. filie Ottonis Ruffi. suo firmavit in animo, qualiter prefatum sibi speciosam virginem matrimonialiter posset adiungere. Et dum audisset, quod virgo eadem in quodam monasterio nominato vulgariter Nidermunster?) in. civitate Ratisponensci imbu- enda liberalibus studiis servaretur, *) acceptis ad se fidelioribus seerecioribusque familiaribus suis, simulavit se velle *) imperatorem accedere, **) cum ipsis iter arripuit et. septem dietas continue fa- ciens optatum dicti monasterii pervenit ad locum. In quo$) altera die tacitus intra se conceptum revolvens propositum solus claustrum circuit, querens, si posset presenciam dicte virginis ac- cedere. Et dum intra monasterium venisset. vi- dit prefatam Juditham cum aliis puellis solla- ciando discurrere, et statim eius inspecto decore 37 et amoris igne succensus virginem rapit et cuin ipsa subito equum ascendens aufugit. Et veniens ad portam exteriorem, hanc?) obstructam ferrea kathena reperit, qui statim gladium vibrans unius ictus impetu kathenam firmissimam geminas di- visit in partes. Quod factum fortissimi militis usque liodie cerni potest. Et sic cum virgine rapta familiaribus suis id minime scientibus fu- gitivus abscessit ac !9) per dies et noctes trans- iens ad patrem suum ducem '!) Odalricum per- venit. lamiliares vero sui in dicto monasterio comprehensi miserabiliter tormentati sunt et cru- deliter interfecti. Drzieczislaus itaque '?) patri suo. que gesta fuerant, retulit et accepta licencia transivit Moraviam, procurans 9) sibi virginem suam Iuditham matrimonialiter copulari. Preterea") imperator Otto '*) percipiens filiam suam Juditham per 5) filium ducis Boemie rap- tam esse, indignatus valde iuramento firmavit. quod vel mortem subiret vel subiugata Boemia imperialem sedem suam !*) in ducatus medio col- locaret. Ex adverso vero iuvenis Boemie dux magnanimus prestitit iuramentum, quod nisi morte preventus !7) tàm grande cesari dampnum infer- ret, quod de hoc imperator et imperium iactu- *) K roku tomuto klade ruk. 3 zprávu: Benedictus papa Babenberg veniens ecclesiam saneti Ste- phani prothomartiris dedicavit ibidem (Ekkehardi chron. univ. Pertz, Ss. VI, 193). **) Ruk. 3 mó k roku tomu zprávu následující: Terre motus magnus factus est III idus Maii feria quinta, et eodem anno sanctus Heribertus, Coloniensis episcopus, obiit, qui Udalricum, ducem Doemie, iu iuventute curie imperatoris Henrici correxit et in moribus commendavit (Ekkehardi Ss. VI, 193). chron. univ. Pertz. ***) Rukopis 3 iná zprávu o ünosu Jitéiné polozenou nize k r. MXXXI; k roku tomuto má hned po slové commendavit: Anno Domini M^XXI indiccione V, quarto nonas Novembris, feria quinta, anno regni gloriosi imperatoris Henriei secundi XXI, imperii autem nono ipso presidente ac disponente Eber- hardus, primus ecclesie Babenbergensis cpiscopus. ordinacionis sue anno XIII", dedicavit ecclesiam sancti Michaelis in Monte Monachorum. Et huic cousecraeioni interfuerunt multi episcopi, scilicet Aribo Mogun- tinus, qui alare saneti Martini dedicavit, Piligrinus Coloniensis, qui altare sancti Petri consecravit, cum aliis multis (Ekkehardi chron. univ. Pertz, Ss. VI, 193, 194). *) Srovn. Let. Kosmüv, Pram. déj. é. II, str. 60—62. — "; Srovn. Dalimil. kron., Pram. d. c. III, str. 85 a 86. !) Ruk. první recense mají tu naznačení kapitoly XXXI, a sice 4, 5 nápisem: De actibus et gestis Drzyeti- slai (Brzetislai 5), filii Odalriei, patre vivente et gestis Judithe, uxoris Brzyetislai (Brzet. 5), filie imperatoris Otonis secundi, qui Ruffus cognominatus est. Ruk. 6 má nipis: De actibus et gestis Odalrici Brzecislni patre vivente et Ju- dithe, uxoris eius, filie imperatoris. Místo A. D. — predicti mají 4, 5, 6 prefati itaque. — ?) Brzeczislaus 2, 6; Brzeti- slaus 3; Brzyetisl. 4; Brzecisl. 5. — *) Misto qui — crescebat maji 4, 5, 6: cui forme (scházi však v 5), proceritas, decus et sapiencia, multeque virtutes inerant, crescebat... — ‘) nomine Judithe, filie imp. O. R. 4, 5, 6. — 5) Nideri- wuster 2; Wydermynster 4, 5; Wydermünster 6. — 5) Tu vkládají 4, 5, 6: à. D. MCCXXI*. — ^?) se velle nemají 4, 5, 6. — ?*j adire 2 po straně. — *) Místo in quo mají 4, 5, € ubi. — ?) eam 4, 5, 6. — ') et 4, 5, 6. — !') nemá 5; Od. duc, 4, 6. — '*) nemá à. — ') proc. speciosam J. virginem sibi matr. cop. — !') Conradus 3. — !5) per Brze- tislaum 4, 5, 6. — !'5) neimají 4, 5, 6. — '*) prev. imperatori tantum dampnum inferret 4, 5, 6. 1021 

Strana 38
1021 DN KRONIKA PULKAVOVA. ram perpetuam sustinerent. Ex quo fit, quod im- perator exercitu congregato potenti Boemiam ni- titur invadere, ct econtra Boemie dux nec non Drzieczislaus filius eius cum !8) gentibus suis ad resistendum: cesari viriliter se disponunt. '?) Et postquam iam") uterque, tam imperator quam Doemie dux, cum exercitibus suis starent, in cam- pis. prefata domina Juditha, filia imperatoris et uxor ducis *!) predicti, femina prudens et provida, concepit in animo, qualiter huiusmodi grandes inimicicias inter tam propinquos affines *'*) inter- ciperet et omnino sedaret. Ac??) tandem ab im- peratore securitatis conductu recepto ipsum ac- cessit et inter multos et varios tractatus hunc modum et ordinem adinvenit, quibus cedes po- puli ab utraque parte vitari et iuramenta facta absque cuiuslibet preiudicio partis observari *!) 'alerent. "'ractavit ?) etenim, quod imperator trans- iret Boemiam et in medio eius, videlicet in Bole- slavia. imperialem sedem suam :poneret et in eadem sede??) potenter resideret et eam ibi **) in perpetuam huius ??) rei memoriam relinqueret. Similiter ad. salvandum iuramentum mariti sui Drzieczislai. ducis Boemie prefati,25) tractavit, quod dum duces Doetmie et suos posteros curiam imperatoris accedere. contingeret et ad tria mi- liaria in vicimo venirent, terras imperii per in- cendia sub eiusdem imperii dispendiis licite damp- nificare valerent, et quod ad huius rei perpetuum recordium *?) pro armis ducalibus Boemie aqui- lam imperialem iun campo albo per pennas aqui- le *") cireumquaque flammis distincto deferrent. ?!) Quo ingenio per dictam Juditham sapienter in- vento imperator et dux Doemie supradicti concor- *) Tu dokládá ruk. 3: in exercitu facta est. dati sunt. intrans Doleslaviam venit et ibidem imperialem seden suam preciosissimam posuit, que ibidem in ecclesia: Doleslaviensi usque in hodiernum diem pro huius rei memoria diligencius custoditur. Et postea iuramento servato pacificatus ??) recessit. Similiter Brzieczislaus, iuvenis Boemie dux, extra )oemiam curiam imperatoris accedens, dum in vicino ad trium. miliarium spacium | pervenisset, per ignis incendium imperii bona dampnificans ??) juramentum servat, tractata ?*) huiusmodi ad ро- steros suos Boemie duces deducit. quod ??) eciam tam a posteris ??) ducibus, quam eciam futuris re- gibus Boemie usque hodiernum diem in huius rei memoriam perpetuam observatur. Et*#) ab hoc tempore Brzieczislaus Odalricum, patrem suum, in ducatus regimine usque ad eiusdem patris sui obitum in multis laboribus provide relevavit. Habebat?) itaque") dietus *) Brzieczislaus ex donacione paterna in potestate Moraviam. quiam partim a Polonis oppressam streunuis actibus ") ab eorum manibus liberavit, et comprehensa multitu- dine Polonorum centenos cum centenis concumu- lans*) vinctos misit Ungariam, ipsos pecunia) vendidit et in servitutem perpetuam 5) relegavit, et tamquani sapiens filius patrem relevaus ?) in multis laboribus multosque strennuos actus faci- ens?) de mandato patris sui, vices eius gereus, Boemiam feliciter gubernavit. Anno?) Domini") MXNII facta est maxima persecucio christianorum in Polonia. *) et Henricus imperator novam Troyam dedicione cepit, et mortalitas magua *) Srovnej Let. Kosmüv, Pram. déj. &. II, str. 63. — b) Tamtóż. 19) in gentibus 3. — '*) muniunt 4, 5, 6. — ?*) iam nemají 4, 5, 6. — *') nemají 2, 5. — *'*) amicos má nadepsáno 2. - — Et sic imperator eum suis Doemiam 1021 ?2) et 2, 4, 5,6. — ??) Tu vkládá 2: possent et. — **) Tractaverat 4, 5, 6. — ?5) s. sua 6. — ?) ibidem 4, 5, 6. — *7) huiusmodi 4, 6; nemaji 1, 2. — ?*) nemá 6. — *?) perpetuam memoriam 4, 5, 6. — ??) aquile circumquaque nemaji 4, 5, 6. — ?!) de- ferant 5. — ??) pacificus 1, 2. — ??) damnificat 3, 4, 5, 6. — ?') tractatum 4, 6; tractataque 2. — ?*) quod tam a prete- ritis ducibus quam (quam eciam 5) fut. reg. B. 4, 5, 6. — ?*) Tu vkládá 1 je&té slovo preteiitis a 2 má tu nadepsáno presentibus. — ??) Et ab — relevavit nemají 4, 5, 6. !) Ruk. první recense mají tu poéátek kapituly XXXII^* s nápisem: De ulterioribus successibus Brzetislni nec non obitu Odalrici, patris ipsius, et Jaromir, fratris eiusdem (eius 4, 6) Odalrici 4, 5, 6. — ?) predictus 4, 6. — 3) viribus 4, 5, 6. — *) cumulans 3, 6. — 5) pro pecunia 4, 5, 6. — 6) nemaji tytéZ. — ?) elevans 5. — ") faciens us- que ad a. D. MXXX*"" de mandato p. sui Boemiam fel. gub. 4, 5, 6. Tu piipojeno v ruk. recense prvni, co niże po- loZeno v rukopisech recense druhé k roku 1037 slovy: Quo quidem anno MXXX Boleslaus prefati Odalriei ... — ?) Zprávy té nemaji rukopisy recense prvuí 4, 5, 6. 

Strana 39
KRONIKA PULKAVOVA. 39 Anno 10) Domini*) MXXIII Ekhardus 10*) epis- copus lragensis, obiit VI idus Augusti, cui 11) suc- cessit 11*) Izza. *) Anno Domini MXXIIII.**) Anno Domini MXXV.***) Anno Domini MXXVI. †) Anno Domini MXXVII. ††) Anno Domini MXXVIII. Anno Domini MXXIX. Anno Domini") MXXX †II) obiit Izza, quintus 1030 Pragensis episcopus, IIII 12) kalendas Februarii. cui Seuerus successit. Anno Domini MXXXI.†*) Anno Domini MXXXII.†**) Anno Domini MXXXIII. Anno Domini MXXXIIII. Anno Domini MXXXV.†***) Anno Domini MXXXVI. 1023 *) cui succ. Izza nemá 3. **) K roku tomuto má ruk. 3 zprávu: Anno Domini M'XXIIII Henricus imperator, plenus virtutibus, III idus Julii a seculo migravit et in Babenbergensi episcopio a se facto in monasterio sancti Petri se- pelitur. ***) K roku tomu má ruk. 3 zprávu: De eleccione Conradi, primi imperatoris. Anno Dominice in- carnacionis M'XXV°, ab urbe condita M'DCCLXXVI Chunradus II" ex regni primoribus unus, sed regno antea per rebellacionem adversus, principibus pro eius eleccione dissidentibus, Aribone alias Erbone autem, Moguntino archiepiscopo, et Eberhardo, Babenbergensi presule, sibi faventibus 85 loco ab Augusto regnum suscepit et annis XV regnavit (Ekkeh. chr. univ., Pertz, Ss. VI, 194). Et statim multos adversarios et re- belles habuit : primum consangwineum Conradum Wangionum et Ernestum, prevignum suum, Suevorum duces, insuper Odalricum, ducem Boemie. Verumtamen idem rex existens armis strennuus, consilio pro- vidus, sapiencia tam forensi quam civili preditus, in religione christiana devotus, humilitate, que regem decebat, adornatus, in brevi omnes rebelles et adversarios composuit. †) Tu klade ruk. 3 následující zprávu: Anno Domini M'XXVI, Henricus regis Chunradi filius, rex efficitur, Chunradus vero pater Romam tendens imperiali benediccione provehitur. Et post hec Kunith, regis Danorum, filiam nomine Kunugundam filio suo desponsat seque ad bene agendum studiosius accinxit (Ekkechardi chr. univ., Pertz, Ss. VI, 195). ††) Tentýž rukopis má při létě tomto zprávu: Anno Domini M'XXVII“ Conradus Romam veniens in ipsa die pascalis solemnitatis inter duos Cnutonem Anglorum et regine Gisele avunculum Rudolphum Burgundie reges honorifice procedens a summo pontifice Johanne XX coronatus ab omni populo Ro- mano imperatoris et augusti nomen sortitur. t††) K tomuto roku klade ruk. 3 zprávu: Conradus imperator Stephanum, Ungarie regem, cum exer- citu petit (Ekkehardi Chron. univ., Pertz, Ss. VI, 195) a dále se slovy poněkud přeloženými zprávu o úmrtí Izzově a nastoupení Severově. †*) K tomu roku klade ruk. 3 zprávu: Stephanus, rex Ungarie, per legatos cum imperatore Conrado pacificatur (Ekkehardi chr. univ., Pertz. Ss. VI, str. 195). †**) K roku tomu má ruk. 3 zprávu: Anno Domini M'XXXII Rudolphus, rex Burgundie, moriens dyadema suum Conrado imperatori misit, Henrico, filio regis, nepoti suo. regnum sub testamento cum dyademate aliisque insignibus reliquit. Odo, Celtice comes et princeps Karlingorum, eo, quod sororius Rudolphi esset, prefatum regnum Burgundie iure hereditatis ad se pertinere calumpuians armata manu Burgundiam ingreditur. Hoc eo tempore, dum imperator in subiugandis Polonis Mysconem et Ottonem, filios Boleslai, occupatur angustiis. Ergo contumacia Odonis audita in Burgundiam iturus hieme circa Na- tale Domini militem instaurat, sed dum propter nimium frigus proficisci non posset, proxima estate rur- sum Gallias ingressus est vastataque per tres continuas ebdomadas ferro ac flamma Odonis terra, ille sup- plex venire compellitur, interpositoque iureiurando, ne amplius regnum prefatum quoquomodo lacescat. imperator revertitur. Eodem anno inicium Sazaviensis cenobii. †***) K tomu roku má ruk. 3 zprávu: Ludovicus cum barba, comes ex Burgundia. consanguineus Gi- sile imperatricis, predicti Conradi imperatoris coniugis, cum XII militaribus viris veniens Thuringiam in confinio silve Loybe inter montem Katheberck et Aldenberg et Corenberc indutus melotis quasi pere- grinus habitare cepit. Et ab isto Ludovico processerunt lantgravii Thuringie et moderni lantgravii Hassie. a) Srovnej Let. Kosmův, Prameny dějin česk. II, str. 63. — b) Tamže 64. 10) Není zase v těchže rukopisech. — 10*) Eghardus 2. — 11) Není opět v těchže rukopisech. — 11*) suc. Yzza 2 a tak níže. — 12) Ruk. 3 má III a 2 in kal. F.

Strana 40
40 KRONIKA PULKAVOVA. Anno Domini13) MXXXVII Boleslaus,*) prefati Odalrici ducis pater, quem, ut supra dictum est. impius Mesko, Polonie dux, oculis privaverat. mortuus est et 14) in ecclesia Pragensi sepultus. Anno 1) Domini2) MXXXVII quo supra dictus Eodem") anno V idus Novembris Odalricus, Brzieczislai pater, infirmitate gravatus 15) feliciter Brzieczislaus*) ducali paterna collocatus in sede. vitam finivit. Cuius obitum Jaromir, frater eius, vir providus. strennuus et multa virtute preclarus quem pridem dictus Odalricus excecari mandave- ducatum suum cupiens dilatare et in partes circumvicinas extendere vires suas. regnum Vn- rat. percipiens Pragam venit et Brzieczislaum, ne- potem suum, una cum baronibus, magnatibus et garie potenter intrat et eius regionem usque ur- populo Boemie 16) elegit et prefecit in ducem. bem Strigoniensem devastat. 3) Preterea prefatus ipsumque nepotem suum publice ammonuit, ut dux Brzieczislaus ex nobili et decora coniuge sua Juditha quinque elegantissimos filios procreavit. iniquorum traditorum Wrssovicensium genus ex- terminaret et suorum deberet fidelium consilia videlicet 4) Spitigneum. Wratislaum, 5) Conradum. studiosius imitari, narrans coram 17) omni populo Jaromir et Ottonem.*) de quibus postea succes- sive dicetur.*) quantam tradicionem quantumque scelus Wrssovi- censes prefati olim in suis ducibus et dominis Anno Dominia) MXXXVIII Brzieczislaus ") 1039 perpetrassent. 15) Unde 19) Wrssovicenses, eorundem patrati quondam sceleris in avum suum Bolesla- um 3) per Meskonem, ducem Polonie,") non im- filii, iniquorum patrum suorum sunt20) iniquis- simi sectatores, presertim "1) Cochan, qui quadam memor, congregato exercitu suo intrat Poloniam, nocte, dum dictus orbatus lumine Jaromir ad eamque devastat et destruit, Krakow, insigniorem urbem Polonie, strennuus victor acquirit et fun laxandum ventrem privato sederet in loco, 22) eun- dem per posteriora trans corpus nequiter letaliter- ditus subvertit, ac ibidem 1") ditissimis thesauris *) Za slovem tímto má ruk. 3 nápis: De vindicta contra Polonos et presertim contra ducem Mes- konem et Cracoviensis urbis, subversione et s. Adalberti episcopi et martiris translacione. — Po ná- pise právě řečeném vložena jest v ruk. 3 k r. 1038 za tímto letopočtem zpráva: Stephanus. Un- garorum rex religiosus et christianus primus regum illius gentis, obiit. Qui fuit sororius s. Henrici im- peratoris, qui regnavit ante Chunradum et ad fidem cum omni gente conversus fuit (Ekkehardi chron. univ., Pertz, Ss. VI, 195). Eodem anno Brzetislaus, dux Boemie, contra Polonos cogitans preliari in ul- cionem avi sui se preparavit. Na to následuje vypravování o výpravě do Polska teprv k r. 1039. 166317 que wlnerans miserabiliter insontem extinxit. 23) 1037 Sicque Jaromir moritur anno predicto. II nonas Decembris. 21) *) Srovnej Kosmův let., Pram. děj. č. II, str. 65. — b) Tamtéž. — c) Tamtéž str. 64 a 70. — d) Tamtéž str. 70. 13) Tuto zprávu mají rukopisy první recense při r. 1030, a sice v tom spojení, že po slově gubernavit pokra- čují: Quo quidem anno MXXX Boleslaus prefati. — 11) et in — sepultus nemají 4, 5, 6. Tytéž rukopisy při roce 1030 za slovy mortuus est pokračuji: Et eodem anno Odalricus ... — 15) gravatus et senio 4, 5, 6. — 16) nemají 4, 6. — 17) coram omnibus et om. pop. 3. — 1s) perpetraverant 3. — 12) et unde 4, 5, 6. — 20) nemají tytéž. — 21) et presertim eorum nequicia maior C. (Chochan 5), quadam n. 4, 5, 6. — 22) loco, cecum ducem eundem 4, 5, 6. — 23) extin- guit 4, 5, 6. — 24) Novembris 4, 5, 6. 1) Před slovem tímto mají ruk. první recense naznačení XXXIIIt kap. s nápisem: De regimine et aliis suc- cessibus ducis Brzetislai a 4 i 6 dokládají ještě preſati. — 2) Místo a. D. — supra mají ruk. 4, 5, 6 slovo igitur. — 3) Tu vkládají rukopisy recense první zprávu o úmrtí biskupa Ekkarda v recensi druhé při roce 1023 položenou, a sice takto: Eodem eciam anno Erhardus, quartus Prag. episcopus, populo et ecclesie sue utilis, migravit ad Domi- num, cui successit Izzo (Ezze 4), quintus Prag. episcopus, vir bonus et pius, nichil mandans per quempiam fieri, nisi prius hoc ipsum per se complesset inter opera pietatis. Hic pauco vivens tempore, sed multum feliciter mortuus est, cui successit Severus, sextus episcopus Prag. (Prag. nemají 4, 6), vir industriosus et agilis (abilis 6), in spiritua- libus et temporalibus circumspectus. Preterea.. . — 4) nemají 4, 5, 6. — 5) Wrat. Jaromir, Conradum (připsáno po straně) et Ottonem 5; Wratislaum sceleris in avum 4, 6 patrně s porušením textu. — 6) de — dicetur nemají 4, 5, 6. — 7) Rukopisy první recense spojují text předcházející, jak výše dotknuto, patrně porušený, Wratislaum, sceleris in avum ... — 3) nemá 5. — 3) Polonorum 4, 6.— 19) ibi 4, 5, 6.

Strana 41
KRONIKA PULKAVOVA. 41 1039 ac !!) spoliis oneratus !?) Polonie ceteras urbes lu- cratur. succendit et destruit '?) usque ad castrum Ddek, '*) ubi castellani '?) terre e& hominum ma- xima multitudo confugerant. Qui dicto duci et eius exercitui resistere non valentes se gracie !$) sue lumiliter subdiderunt; quos graciose recipi- ens misit Boemiam. assignans eis 1?) partem sil- varum in loco Czirni, 9) quemdam prefectum in- ter eos capitaneum et maiorem constituens de- crevit, ut sub ea lege. qua in Polonia vixerant, permaneant, !?) Qui ab urbe Bdek usque hodie Ddekani vocantur. Deinde dux Drzieczis!aus pre- dictus usque. Gneznensem transiens metropolim. ipsam victoriose lucratur. et tam ipse quam sui ecclesiam beate Marie virginis, ubi corpus bea- tissimi martiris Adalberti reconditum erat, reve- renter. intrantes, confessi et contriti triduanis va- eant. ieiuniis. et ante sepulehrum sancti Adalberti una cum Severo. Pragensi episcopo. in terram *9) prostrati oracione fusa et Dei nomine invocato altare. maius, *") in quo corpus sanctum recon- ditum. fuerat, *?) aperientes. invenerunt sanctum Adalbertum *?) in sarchofago habitu et corpore in- tegrum 24) per omnia, ac si ipso die missarum solempnia celebrasset. De cuius corpore miri odoris frajgrancia *?) non. solum totzm Gneznen- sem replevit ecclesiam, vmo ducem DBoemie et eius exercitum mirifice confortavit. Ubi stupenda valde res aecidit. puta. *9) quod ante lapsum trium dierum nemo sacri eorporis sarchofagum tangere potuit, ?7) sed elapso triduo et oracionibus mul- tiplicatis capsam attingunt sancto cum corpore et ipsam in altaris arce?*) collocant. Offertque dictus dux Boemie Brzieczislaus ducentas *") mar- cas argenti. Similiter in eadem ecclesia corpus sancti martiris et archiepiscopi Gneznensis Gau- dencii, qui et 9) alio nomine Radym vocatur. fratris beati ') martiris supradicti. reperiunt, ?) et ibidem in alia ecelesia corpora sanctorum quinque fratrum: Denedicti. Ysaac, Mathei, Jo- hannis et Cristini, de **) quibus supra fit **) men- cio, prefatus Boemie dux obtinuit. Similiter quandam crucem auream magni ponderis, quam quondam Mesko, dux Polonie, ?*) obtulerat. et quandam fabulam auream ponderis trecentarum librarum auri et multa alia preciosissima 3%) or- namenta recepit et cum reverencia digua Doemiain apportavit. Et dum circa rivulum Rokitnik 3%*) Pragam applicuissent,?7) tam dux quam clerus et populus universus tantis preciosissimis reli- quiis processionatim obviam facientes et cum magna leticia in Pragensem portantes ecclesiam honorifice recondiderunt. ut decuit. Facta est autem hec translacio sanctarum reliquiarum hu- iusmodi anno Domini *9) MXXXVIII. kalendis Septemb. IX. *) Anno ') Domini *) Mill. XXXIX premissis di- vina favente gracia prospere sic gestis, et de tantorum patronorum sanctissimis allatis reliquiis *) Tu vkládá ruk. 3 zprávu: Eodem anno imperator Conradus reversus ab Italia sanctumque Penthe- costen in Inferiori Traiecta, Fresie urbe, celebrans in ipsa solempnitate infirmatus XVI regni, imperii vero XIII anno diem elausit extremum III nonas Junii, sepultisque ibidem intestinis reliquum corpus in Spirensi ecclesia (tumulatur). Anno Dom. MXL Henricus III, Conradi imperatoris et Gisele filius. iam dudum patre vivente rex constitutus, regnavit solus annis XVII (Ekkeh. Chron. univ., Pertz, Ss. VI, 195). ^) Srovn. Let. Kosmüv, Pram. děj. č. II, str. 78. W) et 4, 5, 6. — '?) oneratur ceterasque 4, 5, 6. — 13) dirimit 4, 5; diripit 6. — '*) Bdeck 4; Sideck 6. — !*) eastellum 5. — '6) gr. sue nemá 5. — "") ipsis 4, 5. — !*; Czyny 5; Czyrny 4; Czrny 6. — '9) permanerent 4, 5, 6. — 7?) terra 4, 5, 6. — ?!) nemají tytéž. — *?) erat tytéž. — ??) nemají tytéZ. — ?') integro 5. — ?5) fraglancia 4, 5, 6. — ?5) nemají 4, 5, 6. — *?) pot. et sic elapso spacio trium dierum 4, 5, 6. — ?*) arte 4, 5. — ?9) duas 4,5, 6. — 9) nemá 3. — ?!) b. Adalberti m. 4, 5, 6. — ??) nemají tytéZ. — ?*) de — mencio nemá 5. — *') fuit 4, 6. — %) Po- lonicensis 6; Poloniensis 4, 5. — **) nemá 5. — ?**) Rokytnicz 2; Rokytnik 3, 5, 6; Rokytnyk 4. — °7) applicuisset ostatní ruk. — %*) Ruk. 4, 5, 6 maji MXXXIX, kal. Sept. (müze se téZ &ísti MXXX, IX kal. Sept.). !) Ruk. recense první mají před slovem tímto naznacení XXXIV kap. s nápisem: De ulterioribus successibus Brzetislai, ducis Boemie (nemá 5) supradicti, a 4 i 5 dokládaji jeBté: et quomodo pape delatus fuit propter trans- lacionem s. Adalberti et aliorum sanctorum in Polonia receptorum ; místo A. D. — premissis mají 4, 5, 6 Hiis; ruk. 3: Eodem anno premissis. 6 1039 

Strana 42
1039 42 tota?) Boemia plurimum exultante. quidam in- vidia seducti apostolicam sedem accedunt. ducem Boemie Drzieezislaum pape. deferunt eo. quod contra sanctorum patrum decreta et canonicas sancciones ?) prefatorum beatorum corpora de Po- lonia in Boemiam, sicut premittitur, asportarat. *) Unde?) tam. dux quam Severus, Pragensis epi- scopus, de presumcione huiusmodi plurimum ar- guuntur et ad respondendum desuper coram apo- stolica sede missis citacionum literis ad pape presenciam. evocantur. Qui mittentes. nunccios et legatos suos ydoncos. qualiter non temeri- tate sed bona intencione nec non pro magna salute Boemice gentis translacionem patronorum suorum huiusmodi fecerant. se excusare curantes postulaverunt. misericordem veniam de commissis. Summus ") pontifex. itaque excusaciones et peti- ciones eorum admittens precepit ac *) pro satis- faecione. premissorum iniunxit, quod prefatus dux Boemie Brzieczislaus collegium. canonicorum in joemia de bonis suis propriis sufficienter in omni necessitate construeret et decoraret ©) ac. ?) quod in eodem collegio persone ecclesiastice vdo- nee imstituerentur. canonice procuraret, qui) divinis laudibus inibi Domino perpetue deservi- rent. Ambasiatores itaque ducis Boemie supra- dieti tam. misericordi et benigna summi ponti- ficis responsione recepta '!) leti !'*) revertuntur Doemiam. suo principi ea, que acciderant. per !3) ordinem enarrantes. Drzieczislaus vero, Boemie dux. apostolicum preceptum gratanter acceptans 4) . et exequens. in urbe Doleslaw. sita in littore AI- bee fluminis, sub honore sancti Wenceslai mar- KRONIKA PULKAVOVA. sanctus Wenceslaus ab impio fratricida Doleslao martirium. passus est. solempnenm collegiatam ca- nonicorum fundari, construi et decorari !?) pro- curavit !9) ecclesiam. ea. que !*) sibi per aposto- licum. super premissis iniuncta fuerant, !9) effec- tualiter. execucioni 9) demandans. Que Bolesla- viensis ecclesia fundata, erecta et decorata, ?) sicut. premittitur. usque hodie cerni potest in evidens testimonium premissorum. Anno!) Domini") MXL?) postquam super translacione predictorum. beatorum martirum de Polonia in Doemiam summus pontifex cum Drzie- czislao. duce Boemorum, ?) ut. supra. dieitur. ini- sericorditer dispensasset. imperator Henricus se- cundus audiens magnam auri quantitatem in Po- lonia receptam et per dictum ducem in Boemiam trausportatam. auri cupiditate seductus. imperia- les nunecios et literas prefato duci Boemie de- stinavit. mandans. quod thesaurum, quem prideni in Polonia receperat. vel infra statutum. terminum ad plenum redderet, vel. imperatorem cuni poten- cia exercitus hunc. ab eo extorquendum *) miam advenire seutiret. Quod audiens et. intel- ligens Brzieczislaus. Boemie dux. imperatori in hunc modum respondit: Invietissime cesar! Salvo literarum tenore vestrarum et imperialium man- datorum predecessoribus vestris et vobis im li- citis et honestis semper paruimus et fideliter ad- hesimus. Karolus enim Magnus, quondam Pipini. regis Francie, filius. dum viveret. ) nobis cen- sum imposuit. quo Romanis imperatoribus tenea- mur*) obnoxii. videlicet centum XX" boves elec- )oe- tiris. quondam ducis Doemie. in qua olim idem — tos et quingentas marcas argenti solvendum. ^) Viz Kosmův let. č.. Prameny dějin česk. II, 80. ?) tota Boemorum terra exultante quidam talibus invidentes ap. s.... 4, 5, 6. — ?) sancec. sanctorum corpora prefatorum 4, 5, 6. —- *) asportaverat 3; asportavit 5. — 5) et. unde tytéz 4, 5, 6. — 5) Dominus vero summus ex- cusac. 4, b, 6. — 7) et 4, 5, 6. — 9) dotaret 5, 6; inísto et dec. má 4 ae dotaret. — ?) ac quedam eodem coll. 4, 5, 6. — ^) qui laud. inibi Domino perp. des. ac sic per accepti mandati apostolici execucionem plenariam ad pro- pria dicti nunccii remearunt. Ambasiatores , .. 4, 5, 6. — !!) accepta 2, 3. — '?) nemá 5, — '*) per ordinem nemá 5. — !*) receptans 4, 6. — '5) dotari 4, 5, 6. — '°) procurarunt 5, — "'*) que ipsis 4, 5, 6. — '*) fuer. devocius et eff. 4, 5, 6. — '?) nemá 5. — ?*) dotata 4, 5, 6. !) Tu mají ruk. první recense naznaéenou kapitolu XXXV s nápisem: Qualiter imperator Henricus II a duce Boemie aurum pridem acceptum in Polonia repeciit et ob hoc Boemiam invasit (vasit 5) et qualiter primo victua, se- cundo muneribus placatus abscessit. Tu vkládá 5: De dotacione ecelesie Boleslawiensi, načež zase všechny pokračují: De morte matris Brzetislai, de obitn sancti Procopii. Nyni pfidâvaji 4 a 5: et locacione facta Polonie sub annuo censu civitatis Wratislaviensis et aliarum civitatum. — ?) Anno D. MXL nemají 4, 5, 6; MXLI* ruk, 3. — ?) Boemie 4, 5, 6. -— *) extorq. adesse sent. 4, 5, 6. — 5) veniret 5. — *) tenemur 3. 1039. 1010 

Strana 43
KRONIKA PULKAVOVA. 110. Quod. quideni servavimus, nec in aliquo. sumus transgressi. Ultra cuius observanciam nec artari nos licet, nec quoeunque largiori iugo gravari. Nam pocius eligimus mori quam insolitum ferre onus. At vero imperator hiis auditis rescripsit: Quod non obstantibus statutis anterioribus qui- buscunque. preceptum. suum velit effectualiter ad- impleri vel ad exeeucionem eius ipsos compellere manu forti. Et sic*) dum prefatus dux Boemie Przieczislaus mandatis imperialibus obtemperare renueret, statim. imperator furore succensus for- tem et magnum congregat. exercitum. Et perso- naliter cum principibus suis ab uno latere per viam, qua itur Rafispona, *) Boemiam applicat et in littore fluvii Rzezen, ?) qui '') wlgariter dicitur Regen, ad partem, que declinat versus Kum.) prope silvas eum exercitu suo castra metatus est. Ducem vero Saxonie Othardum no- mine, virum bellicum et industrium, !?) cum suis ex opposito alterius partis, qua. itur. per Sirbi- am '*) versus. Saxoniam, !*) ad. invadendum !?) Poemiam. ordinavit. Sieque ex utraque parte ter- ram et gentem. Doenie ?*) duris congressibus ni- tebatur '7) opprimere. Dum !5) igitur imperator à parte exercitus sui metas Boemie attigisset et densitatem silvarum, qua ad intrandum Boe- miam aditus preclusus erat, liquido conspexisset, viasque '?) quaslibet inveniret obstructas. suos *") singulos iubet manum apponere et per densita- tes?!) silvarum huiusmodi vias necessarias pre- parare. *) Quo facto una eum suis intrat obscura silvarum in loca, et dum quemdam eminenciorem locum silvarum *?) huiusmodi ascendisset, impe- rialia fixit tentoria et sedens Boemieque ?*) ter- ram et situm inspiciens, *°) principes et nobiles suos convocat ac?9) ipsos opportunis exhortacio- *) Tu vkládá ruk. 3: citum misit. **) Tu vkládá opět ruk. 3: ») Srovn. Let. Kosmův, Pram. děj. č. II, 83. 4 nibus alloquitur ct ammonet. ut eciam absque tedio de victoria securi. procedant et intendant viriliter incepto labori. Qui monitis imperialibus animati linquentes tentoria Doemie densiores intrant. in silvas. et postquam aliquantum iti- neris duris laboribus in earundem silvarum aspe- ris perlustrassent et neminem sibi resistere. per- sensissent, per insolitos montes et colles maxi- mis cum fatigis progredientes ulterius, dum ium abrupta **) viarum pericula evasisse. sperabant, restat ex solitudine et inconsueta via labor. Et quidem **: fortissimi milites viribus fortem in talibus cupiunt superare laborem, non hostibus sed itineris devio fatigati. temporis eciam exube- rante ealore quietem et refrigerium petunt. Kt sje multa ponderositate lassati credentes se hos- tium adversitate securos arma deponunt. Et dum velut inter *?) pacatos fines inopinatis eventibus 79) se improvide exponunt. accidit, quod prefatus Boemie dux. qui cum fidelibus suis populis *) ad defendendum ?!) terram suam non sine ordine sapienter. "*) ut potuit, imun??*) disposuerat ?*) facta sua, senciens ex fatigis et laboribus. sicut premittitur, imperatoris exercitum defecisse, in- cautos hostes cum suis audacter quietus invasit, et ipsos a maximo usque ad minimum absque pietate percuciens. quoslibet, quos non salvavit fuge presidium. interfecit, ac insuper eciam fugi- entes usque ad imperatoris tentorium persecutus est, nec pepercit generi vel etati. Imperator vero inopinatum gentis sue casum ?) ex eventu rei pereipiens, vix de tanto periculo cum paucis eva- sit. **) Ft sie 3°) cum principibus suis pro tuuc per fugam liquit Boemiam, qui pridem sub impe- riali victrice aquila vietoriam speraverat repor- tare. Ex^) adverso vero ab ea parte. per quam et Petri, Ungariorum regis, auxiliis, qui eidem duci contra Ilenricum exer- et multis proceribus nec non militibns in prestruccione silve circa et ultra occisis et eaptis nichil dignum efficere potuit. ?) nemají 4, 5, 6. — *) de Ratisp. 2, 6; a Ratisp. 5. — ”) Rzesen 1; Brzvezen 5; Biezence 6; Bienzeneze 4, — '*) quod 3. — '") Chain 2; Cham 4, 5, 6. — !?) v. industrem et bellicum 4, 6, 6. — !?) Syrbiam 4, 5; Srbiam 2, 6. - !!) Sitta- viam 4, 6, — 5) invadendam 4, 5, 6. — '*) Boemorum 4, 5, 6. — '") nitebantur 4, 5. — !*) Imp. autem dum 4, 5, 6. — !?) et vias 4, 5, 6. — ?) euis singulis 4, 6. — ?!) densitatem 2, 3. — ?) ordinare 4, 5, 6. — ??) silv. huiusmodi nemají 4, 5, 6. — "') jen Boemie 5. — ?5) videns ac inspiciens 3. —'5) nemaji 4, 5, 6. — ?*) per abrupta 3. — ?*) quidam 4. — ?5) intra 4, 6. — ?*) nemá 5. — ?!) defendendam 3, 5, 6. — ??) sapiens 4, 5, 6. — %) nemá 4, 5, 6. — ?') disposuit 6. — 33) nemá 5. — 35) sic imperator cum 3. ' KT 10m 

Strana 44
1040 1041 44 Othardus, Saxonie?*) dux, cum suis Boemiam, intraverat **) per viam, que dicitur Delina, *8*) ip- sam, ut potuit. devastavit, quousque ad pontem Gnewin alias?") Bruks iuxta fluvium Belinam pervenisset. Ibidem dum infortunatos cesaris even- tus audisset, mente perterritus et intervenienti- bus treugis revolvere cepit in animo, quomodo prefatum ducem. Boemie Brzieczislaum mitigaret et. post tantam victoriam cesari reformaret. Brzie- czislaus vero. Boemie dux, de fidelitate sue gen- tis presumens, dicti ducis Saxonie sprevit con- silium, mandans sibi. quod ^?) vel voluntarius infra. triduum. exeat. Doemiam vel post lapsum eius bello. pressus *!) subiaceat nec habeat amodo liberam licencizm exeundi. Qui vir providus talia prudenter advertens et prioribus domini sui ce- saris discriminosis pensatis dispendiis Boemie terram et. metas?) cogitur exire pacificus. Iu- terea dux Drzieczislaus predictus ad defendendum fines Boemie versus Saxoniam comitem Belinen- seni. l'rkossium *?*) nomine cum tribus legionibus deputavit. 43) Anno) Domini”) MXLI" ex eo, quod idem Prkossius, Saxonum corruptus pecunia, duci Othar- do predicto non restiterat, ut debuit, per ducem Drzieczislaum captus est et oculis erutis. mani- bus pedibusque absceisis precipitatur in flumen KRONIKA PULKAVOVA. Bieline, '?) ut alii eius exemplo perterriti ad vo- tum et iussum ducis sui defendant patriam et fidem prestitam *9) principi suo inviolatam ob- servent. Anno Domini") MXLII Henricus imperator **) una cum Othardo. duce Saxonie supradicto, in- clitorum nobilium suorum et fidelium ruine non immemor ulcisci cupiers imperiali potencia, mul- tis itineribus Boemiam intrans. eamm undique de- vastavit et demum perveniens usque Pragam obsedit eam. Quo facto*9) dum tanto exercitui dux et sui resistere non valerent, Severus, Pra- gensis episcopus, timens, ne propter fidelitatem. qua cesari tenebatur, per ipsum Pragensi episco- pio?) privaretur, quadam nocte secrete aufugit ??) ad cesarem. Quod audiens Drzieczislaus. dux Doe- mie, tamquam *!) vir sapiens et in ??) necessitate maturus imperatorem auro placat, dans sibi mille quingentas marcas argenti. que fuit sumnia tri- butorum trium preteritorum annorum. pacemque firmavit cum ipso. Et sie cesar, qui pridem auno preterito bello victus turpiter de Boemia per fugam evaserat, iterum anno futuro ??*) non resistencia ducis, sed muneribus placide ??) pacificatus abs- cessit; 9*) quique prius fuerant inimici, ex tunc intervenientibus prenissis eventibus ??) amoris vinculo iugiter *) reformantur. ?*) *) Za slovem reformantur má ruk. 3 vložené zprávy: Eodem anno Ungari quendam Ovonem alias Abam sibi regem fecerunt et Petrum Theutonicum, regem suum, expulerunt. Qui profugus et exul Henrici, regis Romani, cui priori anno rebellavit et duci Boemie auxilium prestitit, graciam querit et invenit. Ovo autem, rex Ungarorum, ob susceptum a rege Henrico Petrum a se expulsum fines Baioarie predis de- populatur, sed magna pars exercitus eius ab Alberto marchione et filio eius Leopoldo deletur ace vinci- tur, et Ungaris magnam cladem fecit. Anno Domini M^XLIII? Henricus rex Pannoniam ingressus (est) cum Brzetislao, duce Boemie, iam pace cum ipso Henrieo imperatore composita, ut dictum est, Petrum regem secum ducens. Qui in ingressu duas populosissimas civitates evertit pluresque dedicione sibi subiecit, sed Ungari provinciales Petrum ^) Srovnej Letopis Kosmův, Prameny děj. č. II, str. 84. — *) Tamtéž str. 84 a 85. 37) Saxonum +, 5, 6 a tak niże. — %) intraverat, gue dicitur Byebyrum (Biebirum 6, Byelyna 5), tak že per viam sehází 4, 5, 6. — ?9*) Bielina 2 a tak niże. — %) alias Brux nemají 4, 5, 6. — 9) nemají 4, 5, 6. — *!) depressus 3. — 12) metas B. pacificus exivit 4, 5, 6. — '!*) Procopium rukopisy 1, 3, 4—6. — *?) deputarat 5. — **) Místo a. D. MXLI? mi 3: kodem anno; rukopisy první recense mají: deputavit. Hie quia corruptus Saxonum pecunia adversus ducem Othardum non restiternt, ut debuit, a prefato duce Brzetislao captus est... — 5) Bylline 3; Byeline 4, — '9) pre- stitam nullatenus violarent. Facta autem sunt hec a. D. MXLI*. Et deinde a. D. MXLII* Henricus imp. 4, 5, 6. — *") H. rex. prefatus 3; H. imp. prefatus 4, 5, 6, — '*) tu vklśdaji 1 a 3 et. — **) episcopatu 6. — 5?) confugit 4, 5, 6. — 5) tam 5. — 5?) nemají 4, 5, 6. — ***) opraveno v sequenti 2. — 5?) placite 4, 5, 6. — ®!) abscedit 1, 5. — 55) pre- dictis ev. 2; event. iugi amoris vinc. mutuo ref. 4, 5, 6. — 56) Rukopisy první recense pokračují po tomto slově: Ro- coneiliatis itaque (ita 4, 6) imperatore et duce Boemie, sicut premittitur (to slovo schází v 5), postea a. D. MLIII? s. Procopius abbas plenus sanctis operibus celestem perrexit (provexit 4, 6) in patriam. Anno vero inmediate se- quenti, qui fuit MLIV"* Brzet,, dux B. supradictus, Wrat. civitatem .. . magna iu Bohemia, ex qua tercia pars hominum periit. V ruk. 1 pfipsáno rukou jinou: MXLIII fames 1040 

Strana 45
KRONIKA PULKAVOVA. 45 1046 Anno Domini*) MXLVI dedicata est ecclesia s. Wenceslai in Boleslavia XV kalendas Junii per Severum, sextum Pragensem episcopum.*) Anno Domini MXLVII.**) Anno Domini MXLVIII. Anno Domini MXLIX. Anno Domini ML.***) Anno Domini MLI. †) Anno Domini*) MLII mater ducis Brzieczislai 1052 et coniunx Odalrici Bozena alias Beatrix nomine migravit ad Dominum, estque in ecclesia Bole- slaviensi sepulta. ††) regem recipere noluerunt aliumque petebant ducem eis constitui nomine Abam, quem Ovo post discessum eius in Boemiam repulit. Anno Domini M'XLIIII Henricus rex iterum Pannoniam seu Ungariam invadens satisfacciones et obsides ac munera pacisque confirmacionem per iusiurandum accipiens discessit. Inde reversus synodo Con- stanciensi affuit, ubi cunctis debita dimisit destructisque omnibus inimiciciis pacem actenus inauditam in tota Suevia, quam in aliis regni sui provinciis per edictum regie censure confirmavit. Deinde Agnetem, Wilhelmi Pictauiensis principis filiam, apud Magunciam ungi faciens in reginam regalibus sibi nupciis apud Ingelhaim copulavit. Unde infinitam histrionum et ioculatorum multitudinem non solum muneribus sed eciam cibo potuque vacuam et merentem abire permisit pauperibusque ea large distribuit. In ipsa vero nupciarum solempnitate tristia letis admixta sunt; nam marchionis Alberti filius Leopoldus adoles- cens inmatura morte omni planctu rapitur et a patruo suo Poppone, Treverorum archiepiscopo, Treveri sepelitur. Anno Domini M'XLV Henricus rex tercio Pannoniam ingressus Deique favente clemencia victor effectus Ovonem cum uxore et filiis cognatisque, quibus locus fugiendi erat, effugabat, Petrum restituit in regnum subditoque Ungarorum regno cum honore summo revertitur. *) Ruk. 3 vkládá tu zprávu následující: Eodem anno Henricus rex Italiam ingressus a Romanis pacifice suscipitur, papas tres non digne constitutos synodaliter deposuit et Swidegerum, Babenbergensis ecclesie secundum episcopum, papam constituit, et Clemens II" nuncupatur, a quo ipse et coniunx eius, Agnes regina, eodem die in sancto Dominici natalis festo benediccione imperiali sublimatur. Et impera- trix revertens apud Ravennam genuit filiam, imperator autem per Apuliam multasque provincias feliciter ducens exercitum cum honore magno revertitur. **) K roku tomuto klade rukopis 3 zprávu: Petrus, Ungarorum rex, ab quodam tyranno Pannonico captus et cecatus est, et Andreas, frater Bele, de prosapia sancti Stephani regis rex institutus de Prussia reversus ad Ungariam. ***) Týž rukopis má k roku tomu zprávu: Ungari item rebellant, quibus Gebhardus, Ratisponensis episcopus, qui erat imperatoris patruus, obviam veniens vice ipsius imperatoris in fugam conversis non minima eos cede afflixit, insuper urbem Hemmburg in marchia positam edificiis restauravit et militari cu- stodia muniri fecit, ipseque cum pace regressus est. †) Týž má k roku tomu zprávu: Henricus imperator iterum Pannoniam adiens divisa in duas par- tes multitudine militum utramque regionem ipsam silvis et maxime aquarum colleccionibus circumseptam occupans intravit, sed gens illa durior ceteris cum rege suo dolose agens suaque pariter cum aliis diri- piens, fame et siti multisque cladibus lassatum imperatoris exercitum fugiens evasit. Milites autem impe- ratoris vastata magna parte provincie multis insuper inibi occisis pacifice, licet inacte, ad propria cum imperatore redierunt. †) Za slovem sepulta má ruk. 3 následující text: Eodem quoque anno imperator iterum Pannoniam petit et inacte redit habens secum in comitatu Brunonem, apostolice sedis presulem, Leonem IX dictum. Qui Leo papa veniens Ratisponam reliquias beati Dyonisii martiris, de quibus diu dubitatum est, an ibi ha- berentur, presentibus Parisiorum legatis perspexit ibique teneri probavit. Po straně červeně: Translacio sancti Wolfgangi e[piscopi]. Sanctum quoque Wolfgangum, einsdem urbis episcopum, de tumulo levavit ac trans- tulit VIII° die post festum Michaelis in presencia Henrici imperatoris tercii et Dominici, patriarche Aqui- legiensis de Venetis, Gebhardi, episcopi Ratisponensis, Baldwini, archiepiscopi Salczburgensis, et Severi, episcopi Pragensis, Humperti, sancte Ruffine ecclesie episcopi, Otkeri, Perusine ecclesie episcopi, et Geb- hardi, episcopi Aureatensis, et aliorum prelatorum. Indeque Leo papa Babenberg cum imperatore transiens privilegia eiusdem loci a cancellario suo Friderico perspici et coram imperatore populoque pronunciari mandavit suaque auctoritate illa confirmavit. Inde simul tendentes in partes Reno contiguas proximum Natale Domini Wormacie celebravit. 2) Srovnej Let. Kosmův, Pram. děj. č. II, str. 85. — 1) Tamtéž str. 86.

Strana 46
46 KRONIKA PULKAVOVA. 1051 1065 sublimetur in ducem, ducatum regat et populum, 1055 ac singuli fratres sui sibi tamquam principis) et domino sint subiecti. Et nichilominus ad ob- servanciam huiusmodi statuti perpetuam magna- tes et nobiles principatus Boemie sacramento constringit, ne pluralitate3) ducum tam insignis ducatus suppressionem 19) aut ex dissensione fra- trum super eiusdem principatus regimine dispen- dium pateretur. Et sic intencionis proposito pro- vide consumato non post multos dies febribus adauctis 11) oppressus defecit 12) viribus et tem- poralis vite cursum feliciter consumavit. Mortuus est autem victoriosissimus Brzieczislaus. Boemie dux prefatus anno Domini 13) quo supra. IIII idus Januarii. ††) et in ecclesia Pragensi sepultus, quem Brzieczislaum ob multa merita sua per multos dies tota lamentabiliter planxit Boemia. 14) Rexit au- tem idem Brzieczislaus post obitum Odalrici, patris sui. Boemiam annis XVIII, mensibus duobus. Anno *) Domini“) MLIII° sanctus Procopius 56*) abbas plenus sanctis operibus celestem perrexit in patriam. Anno Domini*) MLIIII Brzieczislaus, dux Boemie supradictus, Wratislaviensem civitatem et alias civitates Slezie et diocesis Wratislavien- sis ducibus Polonie sub ea condicione locavit, quod sibi et successoribus suis. Boemie ducibus, in perpetuum vere subieccionis titulo quingen- tas 57) marcas argenti et triginta marchas 58) auri 59) terminis desu- annuatim persolvant, in certis **) per constitutis. Anno 1) Domini*) MLV 2) postquam Brzieczi- slaus, Boemie dux. totam olim deperditam Polo- niam victoriose3) relucratus fuisset et dicioni principatus Boemie subegisset, proposuit similiter invadere Pannoniamf) et processit in urbem Crudim, 4) volens ibidem suum exercitum congre- gare, ut hoc facto una cum ipsis directis et ma- ture previsus posset ulterius proficisci. Sicque Anno 1) Domini1) MLV quo supra secundum eodem 5) ibidem existente infirmitate grandi pul- ordinacionem dicti Brzieczislai Spitigneus, primo- satur, et ut 6) sensisset 7) invalescere morbum se- genitus Brzieczislai, ducatus Boemie regimen as- que quotidie forcius deficere ac inopinatam mor- sumpsit, et prima die principatus sui tale statutum tis horam adesse, nobiles et magnates suos con- per totam Boemiam 2) publice promulgari man- davit, quod omnis Theutonicus, 3) qui ultra tri- vocat et de principatu suo disponens statutum condidit, ut videlicet in Boemie principatu post duum infra metas Boemie repertus foret, capite cuiuslibet ducis obitum primogenitus inter fratres truncaretur. Et unde statuto tali temporibus suis 1053 *) Ruk. 3 má před slovem tím nápis: De sancti Procopii transitu. **) Za slovem tímto má ruk. 3 nápis: De obitu Brzetislai. Tu vkládá 3: cuius populus suis utens legibus Romanorum imperium contempnebat. †) Ti) Ruk. 3 má IIII id. Maii. *) Srovn. Let. Kosmův, Pram. děj. č. II, str. 86. — b) Tamtéž str. 86. — c) Tamtéž. — d) Tamtéž str. 87. 50*) provexit 1. — 57) centum 4, 5, 6. — 38) nemají tytéž. — 59) nemají tytéž. 1) Rukopisy první recense mají před slovem tímto naznačení kapitoly třicáté šesté s nápisem: De morte Brze- tislai et successione Spitignei, primogeniti sui, a 4 a 5 dodávají slova: ducis Boemie. — 2) A. D. MLV° nemají 4, 5, 6. — 4) nemá 3. — *) Crudym 3, 4; Chrudym 5; Chrudim 2, 6. — 5) Sicque eo ibidem stante in Chrudim inf. 4, 5, 6.— *) dum 4, 5, 6. — 7) sensit 3. — 8) principi suo 4, 5, 6; suo principi 2, 3. — 2) pluritate 5. — 1°) suppressione 5. — 11) adauctus 5. — 12) deficiens vite cursum consumavit feliciter temporalis 4, 5, 6. — 13) a. D. MLV°, IV id. J. et sepultus in eccl. Prag. cum Juditha, sua coniuge. Quem ... 4, 5, 6. — 14) Boemia. Post quam ordinacionem suam per magnates et nobiles Boemie Spitigneus, primogenitus eius, in ducem eligitur et in paterno solio sublimatur 4, 5, 6. 1) Rukopisy mají před slovem tímto naznačení kapitoly XXXVII a ruk. 4 a 5 nápis: De regimine et succes- sibus Spytignei, ducis Boemie, et primogeniti Brzietislai, ducis Boemie; ruk. 6: De regimine et successione Spitignei a 3 bez naznačení kapitoly: De regimine Spitingnei ducis. Misto A. D. má ruk. 3: Eodem a. D. a ruk. 4, 5, 6 mají misto A. D. — prima: Erat itaque Spitigneus, dux B. primogenitus Brzetislai, vir speciosus, statura et membris ad- modum dispositus, qui postquam, sicut premittitur, ducatus Boemie regimen assumpsisset (assumpsit 6) prima... — 2) B. provulgari mand. 5.— 3) Theutunicus a tak níže.

Strana 47
1055 KRONIKA PULKAVOVA. Theutonici de Boemia penitus eliminati *) sunt.?) Qui eciam Spitigneus*) permittere noluit. ut Ju- ditha, mater eius, imperatoris Ottonis ltufi filia, de qua superius faeta est mencio, amplius in Boemia moraretur. Similiter abbatissam sancti Georgii, nobilis Brunonis *) comitis Almanie fili- am. ex eo. quod eadem abbatissa olim in construc- cione muri castri Pragensis. per Drzieczislaum. quondam ©) ducem Doemie. patrem dicti Spitignei, constructi, eundem ^pitigneum adhuc iuvenem propter destruceionem cuiusdam fornacis pistorie dicti ) monasterii obprobriis et oblocutoriis ver- bis affecerat, extra. nionasterium et regnum eiecit. Demum non post multos dies proficiscitur versus Moraviam. Nam quondam !*) Drzieczislaus. pater eius, Moraviam inter filios suos per partes divi- serat, Wratislao medietatem eius ac Conrado et Ottoni aliam superstitem partem assignans ea condicione, quod tamquam vasalli ducis Doemie sibi fideliter perpetua subieccione subessent; Ja- romir vero liberalibus studiis tradiderat imbuen- dum. ut tempore suo valeret. ad gradum: sacer- docii promoveri. Et dum'') cum multitudine armatorum potenter Moraviam applicaret. frater suus senior post eum, Wratislaus nomine, audiens talem fortem adventum ipsius, timuit valde et uxore sua in Olomucz civitate dimissa fugit Un- garium, quem rex Andreas ibidem gratanter sus- cipiens, quamdiu secum fuit, honore condigno tractavit. Veniens itaque Spitigneus Moraviam et rebus et patria ad placitum ordinatis fratres suos suam recepit ad curiam: Conradum, qui venacio- nibus «delectabatur insistere, officio venacionis preficiens, Ottonem provisorem et dispensato- rem fisci '*) ducalis constituit. Nurum eciam suam. 4T Wratislai fratris sui coniugem. postquam ipsa cum civitate Olomucensi in eius potestatem de- venit. cuidam comiti Mstis '?) nomine ad quod- dàm castrum, quod Lesczien !*) dicitur, in capti- vitatem tradidit. Qui comes insignem talem do- minam, ne aufugeret, dure tenuit et pedem suum cum pede eius compede forti constrinxit. Quod !*) tamen Wratislaus. vir eius, postea percipiens plurimum egre tulit. Spitigneus itaque prefatus dux induccione Severi, l'ragensis episcopi. domi- nam prefatam '8) post lapsum unius mensis de captivitate liberam abire dimisit. Que ad virum suum redire proponens et in itinere iam exi- stens. quia vicina partui fuit, infirmitate pressa infra triduum expiravit. Quod vir eius audiens magno '?) dolore turbatur, nec per multos dies voluit in huiusmodi suis doloribus mitigari. An- dreas autem, predictus !5) rex Vngarie, videns Wratislaum predictum de morte coniugis sue turbatum, medulitus amicabiliter consolatur eun- dem. 1”) Anno Domini") MLVI Andreas, Ungarie rex, considerans excellenciam generis dicti Wratislai nec non magnam eius industriam .sibi filiam suam Adlheidam nomine legitimam tradidit in uxorem. Anno Domini MLVII dux Boemie Spitigneus senciens et precavere volens, ne Wratislaus, fra- ter suus, regis Ungarie adherenciumque sibi plu- rium nobilium in Moravia, qui sibi valde fave- bant. suffultus auxilio Moraviam potenter intra- ret, dictum fratrem suum Wratislaum de Ungaria revocat et ei civitates in Moravia, quas antea pater suus, dum vixerat, sibi dederat. !"*) re- signat. *) *) Ruk. 3 má: reassignavit. Potom má éerveny nápis: De obitu regine, naéez následuji slova textu v tomto pořádku: Anno Dom. ML VIII, 1III nonas Aug. eciam prefati Spitinguei, ducis Doemie, temporibus Juditha, mater Spitingnei .. . atd. jako vyse. ^) Srovnej Let. Kosmüv, Pram. déj. 6. II, str. 90 a 91. !) alienati 5. — 5) fuerunt 4, 5, 6. — ©) Misto Spitig. —— moraretur mají ruk. 4, 5, 6: Sp. Juditham, matrem suam imp. O. fil., de q. sup. f. e. men., in Boemia permauere pati noluit. — *) Brumonis 6. — *) nemají 4, 5, 6. — ?) pist. monast. prefati 4, 5, 6. — !'") quondam pater Brziet. 5. — !!) dum Moraviam ... 4, 5, 6. — '*) curie 4, 6. — ') Mstys 3, 5. — ') Lesstien 2; Leschezen 3, 4, 5, 6. — !5) qui 4, 5; que 6. — '5) perfectam 6. — !7) multo 4, 5, 6. — '*) nemají tytéz. — 19) Dále mají ruk. 4, 5, 6: et considerans excellenciam generis sui et eciam magnam eius industriam (slovo to schází v 4a 6) post lapsum non longi temp. sibi fil. suam Adelheidam (Addilheidam 6) nomiue legit. trad. in uxorem. Quod dux B. Sp. — 'P*) ded. reassignat 1. 1955 Loża 1067 

Strana 48
48 KRONIKA PULKAVOVA. 1060 Prefati 20) eciam Spitignei temporibus, ducis Boemie, videlicet anno Domini MLVIII, IIII nonas Augusti Juditha, mater Spitignei, 21) quam antea de 22) Boemia eiecerat et que in odium eius Petro, regi Ungarie, nupserat, moritur 23) et in mona- sterio Lucensi prope Znoymam, quod ipsa fun- daverat, honorifice sepelitur. Et de Luca 24) ossa eius in Pragam deferuntur et iuxta maritum eius honorifice tumulantur (anno Domini MLIX).*) Anno 1) Domini*) MLX Spitigneus. Boemie dux, vir multum devotus, tutor, iudex et preci- puus benefactor miserabilium personarum, nec non in augmento divini cultus plurimum sollici- tus, dum*) in festivitate sancti Wenceslai marti- ris et patroni Boemie beati Viti Pragensem in- 1060 traret ecclesiam, quam antea dictus sanctus Wen- ceslaus construxerat et in qua sancte 3) sui cor- poris reliquie quiescebant, 4) videns. quod eccle- sia eadem ad recipiendam multitudinem populi confluentem ibidem non posset sufficere, conspi- ciensque 5) eciam aliam parvam ecclesiam eidem contiguam, in qua corpus beati Adalberti mar- tiris erat reconditum,6) deliberacione previa am- bas huiusmodi parvas disrumpi mandavit eccle- sias, ut earum loco tantis patronis reedificare possit de novo suis sumptibus ecclesiam spacio- sam. Et sic 7) continuo per girum in longum et latum primas) eiusdem instaurat ecclesie funda- menta.9) 1058 *) Tu vkládá ruk. 3 zprávy: Stephanus papa IX nacione Teutonicus, prius dictus Fridericus, frater Gotfridi, ducis Lotringie, iam monachus in Monte Cassino, factus a Romanis pontifex post obitum Victoris pape hoc anno. Et hic quintus Teutonicus pontifex fuit et solum VII menses et XXVIII dies vixit et hoc anno obiit. Cui successit Benedictus X" mensibus IX, dies XX. Anno Domini MLIX Nicolaus papa 2"5 hoc anno concilium Laterani tenuit cum CXIII episcopis, ubi decretum edidit de eleccione summi pontificis, ut patet in decreto dist. XXIII. In nomine Domini nostri salvatoris Ihesu Christi anno ab incarnacione eius MLIX mense Aprili, indiccione XII prepositis sacrosanctis ewangeliis presidente quoque reverendissimo ac beatissimo Nicolao, apostolico papa, in basi- lica Lateranensis patriarchii, que cognominatur Constantiniana, consedentibus eciam reverentissimis epi- scopis, abbatibus seu veneralibus presbiteris atque diaconibus etc. In eodem eciam concilio confessus est suum errorem Berengarius, ut patet de con. dis. II°: Ego Berengarius, indignus ecclesie sancti Mauricii Andegavensis diaconus, cognoscens veram catholicam et apostolicam fidem anathematizo omnem heresim, precipue eam, de qua hactenus diffamatus sum, que astruere conatur panem et vinum, que in altari po- nuntur, post consecracionem solummodo sacramentum et non verum corpus et sanguinem Domini nostri Ihesu Christi esse non posse sensualiter, nisi in solo sacramento manibus sacerdotum tractari vel frangi aut fidelium dentibus atteri. Consencio autem sancte Romane ecclesie et apostolice sedi, sed et ore et corde profiteor de sacramentis Dominice mense eandem fidem me tenere, quam dominus et venerabilis papa Nicolaus et hec sancta synodus auctoritate ewangelica et apostolica tenendam tradidit michique confirmavit, scilicit panem et vinum, que in altari ponuntur, post consecracionem non solum sacramentum sed eciam verum corpus et sanguinem domini nostri Ihesu Christi esse et sensualiter non solum in sacramento sed in veritate manibus sacerdotum tractari, frangi et fidelium dentibus atteri, iurans per sanctam et omousion Trinitatem et per hec sacrosancta ewangelia eos, qui contra hanc fidem venerunt, cum dogmatoribus et sectatoribus suis eterno anathemate dignos esse pronuncio. Quod si ego ipse ali- a) Srovnej Let. Kosmův, Pram. děj. č. II, str. 92. 20) Successu pref... 4, 5, 6. —21) sua 4, 5, 6. — 22) extra Boemiam 4, 5, 6. —21) Postea a filio suo Wrati- slao duce inde translata sepulta est Prage iuxta virum suum Brzetislaum sanctorum martyrum Viti, Wenceslai atque Adal- berti in ecclesia. Hec fundavit mon, ordinis Premonstratensis prope Znoymam in diocesi Olomucensi 4, 5, 6. — 24) Et delata 3. 1) Ruk. rec. první mají před slovem tímto nápis: De amplificacione edificii Prag. ecclesie per Spitigneum, ducem Boemie (duc. Boemie nemají 4, 6), et eins obitu; a misto A. D. MLX° mají 4, 5, 6: Prefatus itaque. — 2) dum a. D. MLX° in ... 4, 5, 6. — 3) sancti 5 — *) quiescunt 5. — 5) cupiens ad aliam 6; cupiens eciam 4. — 5) recond. deliberavit bonum esse ambas disrumpi debere huiusmodi parvas ecclesias, ut e. l. t. patr. reedificari de novo valeret ecclesia spaciosa 4, 5, 6. — 7) nemají 4, 5, 6. — *) primo 5; primum 6. — 9) Tu mají ruk. recense první: fundamenta; ac demum incepto operi ferventer intendens anno sequenti Deo iubente morte preventus conceptum non potuit pro- positum consumare. Et mortuus est Spitigneus dux, verus Boemorum amator, a. D. MLXI°, V kal. Febr. (MLXV, kal. Febr.), ducatus sui a. VI° et sepultus est in eccl. Pragensi.

Strana 49
1061 KRONIKA PULKAVOVA. Anno Dom. MLXI? Spitigneus, dux Boemie, Deo iubente morte preventus conceptum non po- tuit pium propositum consumare. Mortuus est namque Spitigneus, dux verus Boemorum, V" kal. Februarii, ducatus sui anno sexto et in ecclesia Pragensi sepultus. Anno?) Domini") MLXI *) quo supra mor- tuo *) Spitigneo frater eius Wratislaus principatus Boemie solio sublimatur, qui non post multos dies Moraviam intrans dividit eam inter fratres suos: orientalem plagam, quam ipse prius habu- erat, aptam venatui et piscibus habundantem, Ottoni committens, occidentalem partem versus 'l'heutonicos declinantem, campestrem et planam?) frugibusque *) fertilem, Conrado, qui et linguam theutonicam optime scivit, distribuens. *) Jaromir itaque, quartus frater eorum, *) qui olim a patre eorum Brzieczislao literarum studiis applicatus et ad clericatum deputatus fuerat, audiens mortem Spitignei, fratris sui, quem ut se ipsum dilexerat, de studio revertitur, *) paternam et hereditariam suam sibi dari postulans porcionem. Quem dux Wratislaus, frater eius, gratanter suscipiens, et) ut sensit, eum magis ad temporalem miliciam quam clericalem gradum inclinatum existere, ?) ipsum minis et ^) precibus a suo reduxit proposito, promittens sibi, quod eum post obitum Severi, Pragensis episcopi, ad presulatus apicem promo- veret. Et sic intrante Marcio in prima sabbathi, quando aliquid contra hec sentire aut predicare presumpsero, canonum severitati subiaceam. 49 dum sacri ordines celebrantur, Jaromir partim resistens !!) in diaconum ordinatur. et !?) ibidem episcopo missarum solempnia celebrante more diaconi ewangelium legit et in presencia Wrati- slai, fratris sui, iuxta morem solitum episcopo ministravit. Qui tamen Jaromir acceptum ordi- nem post !*) hoc abiciens miles effectus est et ad ducem Polonie fugitivus abscessit. Interea accidit, quod Mstis, '*) comes Bieline, filius Dorsch, '*) qui olim uxorem Wratislai ducis ad mandatum Spitignei in. custodia irreverenter tenuerat, eo quod ipsum de hoc Wratislaus dux suspectum haberet, non immemor, tamen de pru- dencia sui '5) ipsius nimium confisus. pallaciuin ducis audacter '*) ingressus, ducem rogavit sup- pliciter, quod ad'$) consecracionem parochialis ecclesie, quam in urbe sua Dielina in honore sancti Petri apostoli iustaurarat, '*) accedere di- gnaretur. Dux vero peticioni sue sub condicione exequende iusticie consenciens venire promisit, dicens: Veniam et, quod iustum est, *?) faciam. Quam Mstis prefatus responsionem non perpen- dens letus abscessit et tam pro duce quam pro episcopo fecit necessaria singula preparari. Con- stituta itaque die dux et episcopus Dielinam veniunt, et ibidem ecclesia dedicata dux cuin suis pransurus intrat in urbem; comes vero et episcopus in quadam curia sua prope ecclesiam dedicatam remanent et simul discumbunt. ?') In- terea venit nunccius dicens secrete comiti abla- Lecto et perlecto sponte scripsi. Hanc confessionem sue fidei de corpore et sanguine Domini nostri Ihesu Christi à Berengario Rome coram centum tredecim episcopis factam misit papa Nicolaus per urbes Italie, Gallie, Germanie et ad quecunque loca fama pravitatis eius antea pervenire potuit, ut ecclesie, que prius do- luorant de adverso atque perverso, postea gauderent de reverso atque converso. *) Ruk. 3 má zprávu tuto následovně: Anno Dom. MLXTY Syitigneus, dux Boemie, Deo iubente morte preventus couceptum non potuit pium propositum consumare; mortuus est namque Spitigneus, dux verus Doemorum, V kalendas Februarii ducatus sui anno sexto et in ecclesia Pragensi sepultus. Et quo- niam in principio ducatus sui matrem et omnes Theutonicos expulit, ideo lex divina dicit: llIonora pa- trem tuum et matrem tuam, ut sis langevus super terram. Eodem anno Domini MLXI, quo supra... *) Srovn. Let. Kosmüv, Pram. déj. &. II, str. 93. ") Rukopisy 4, 5, 6 maji tu naznaëeni kapitoly XXXIX a nápis: De sublimacione Wratislai, fratris Spitignei, in ducem Boemie, načež jen 4 a 6 ještě dokládají: et eius successibus. Anno — supra nemaji 4, 5, 6. — ?) mortuo itaque tytóż. — ?) plenam 4, 6. — *) frugibus 6. — 5) distribuit 5. — 5) nemají 4. K, 6. — 7) revert. sub spe porcionis paterne hereditatis habende, quem dux...4, 5, 6. — *) nemá 5. — ?) esse 4, 5, 6. — '^) et nemá 1; nimiis 2. — !) usque ad diac. 4, 5, 6, — !?) et subsequenter episc. 4, 5, 6. — !?) postea misto post hoc maji 4, 5, 6. — '') Msas 4; Mstys 5 a tak niże. — !'5) Borch 4, 6. — 5) Místo eui ipsius má 6 sua. — 7) accederet 6. — ?*) ad consecrandam parochialem ecclesiam 4, £, 6. — !*) nemá 6. — *?) fuerit 4, 5, 6. — ?!) remanent insimul disc. 4, 5, 6. 7 1061 

Strana 50
50 KRONIKA PULKAVOVA. 1061 tam sibi esse urbem per ducem Boemie et tra- ditam Koiate, 22) filio Wsseborii, 23) qui tunc in aula ducis primus post ducem in omnibus habe- batur. Comes vero auditis talibus cum 24) Severi, episcopi Pragensis, auxilio absque persone sue periculo vix evasit.*) Habuit eciam prefatus dux Wratislaus ex uxore sua Adelheida, 25) filia regis Vngarie, duos filios, Brzieczislaum et Wratislaum et duas filias Ludemilam 25) et Juditham. Anno 26*) Domini*) MLXII Adelheidis, mater eorundem filiorum, uxor Wratislai predicti, non- dum provecta in senium, vitam finivit27) VI ka- lendas Februarii. 28) Anno Dominib) MLXIII Wratislaus dux Swa- tavam, filiam Kazimiri, 29) ducis Polonie, Boleslai et Wladislai fratrum germanam, legitimam duxit uxorem, de qua quatuor filios procreavit, vide- licet Brzieczislaum, 30) Borziwoy, 31) Wladislaum et Sobieslaum, 32) de quibus in locis 33) suis postea tractabitur. 31) Anno Domini MLXIIII. Anno Domini MLXV. Anno Domini MLXVI. Anno Domini*) MLXVII, V idus Decembris Severus, Pragensis ecclesie sextus episcopus, vir providus et in multis expertus et qui Pragensem et Olomucensem episcopatus indivisim multa re- xit per tempora usque 35) post obitum Spitignei 1062 1063 1067 ducis, extunc victus precibus Wratislai, ducis 1067 ti) Boemie, consensit Johannem in Olomucensem episcopum promoveri. Post cuius quidem episco- patus divisionem prefatus Severus modico tem- pore vixit et post multa bona opera infirmitate gravatus et senio 37) ab hoc mundo38) transivit V 39) idus Decembris anno ut supra. Cui 40) suc- cessit Jaromir, frater Wratislai, alias vocatus Gebhardus, septimus Pragensis episcopus. Preterea 1) postquam 1) Conradus et Otto, fra- 1068 tres Wratislai, ducis Boemie, audivissent Seve- rum, Pragensem episcopum, ab hac vita 2) mi- grasse, secrete mittunt Poloniam, 3) abinde fratrem suum Jaromir apostatam, ut ipse in Pragensem promoveretur episcopum, revocantes. Interea Wra- tislaus dux fratris sui Joromir apostasiam frau- dulentam mente revolvens proposuit, ut non Ja- romir sed alium magis ydoneum ad Pragensem ecclesiam promoveret. Habuit enim tunc tempo- ris in curia sua quemdam capellanum Laczko- nem 4) nomine de Saxonia, nobili prosapia geni- tum, prepositum Luthomerzicensem,5) virum in- dustrium et literarum sciencia decoratum. Hunc Laczkonem, quia sibi longis temporibus fideliter servierat, deliberaverat ecclesie Pragensi preficere. Quod eciam adimplesset, nisi Conradus et Otto, fratres 6) sui, induccione Coiathe *) prefati, filii *) Po slově tomto má ruk. 3 zprávu níže položenou: A. D. MLXII Adelheidas, uxor Wratislai pred. — Februarii, a potom teprv habuit eciam prefatus dux — Juditham. *) Viz Let. Kosmův, Pram. děj. č. II, str. 94. — 1) Tamtéž str. 95. — c) Tamtéž str. 95. — 1) Tamtéž str. 96. 21) Capathe 4, 6 ; Copache 5; Coiathe 2; Koyathe 3. — ) Wssebori 4, 6. — 1) de 4, 5, 6. —25) Adleida, niže Adleidis 2; Adylheida 4; Adhylheyda 5.— 25) Tak 1, Ludmillam ostatni. — 25°) Misto A. D. MLXII° mají 4, 5, 6: que. — 27) Tu vkládají 4, 6: videlicet a. d. MLXII a 5 MLXI, který nemá též slova videlicet. — 28) Po slově tomto spojují další text rukopisy první recense takto: Post cuius obitum anno elapso dictus (nemá 6) W. dux (elapso dux Wr. dux 4) natam Kazymir (Jaromir 5; Casimir 6) ducis Polonie, Boleslai et Wrat. fratrum germanam leg. duxit in uxorem...— 29) Kazimir 2, 3. —3°) Boleslaum 4, 5, 6. — 31) Borzywoy 4, 5; Borziwy 6. — 32) Sobyeslaum 4. — 33) locis suis 4, 5, 6. —31) Tu spojují rukopisy první recense vypravování další takto: Rexit igitur ducatum suum feliciter prefatus Wratislaus, B. dux, post mortem uxoris sue Adilheidis quinque annis, videlicet usque ad annum D. MLXVII (MLXVIII 4, 6), in quo anno V id. Septembris Severus, Prag. episc. sextus ... — 5) usque dum 4, 5, 6. —) Moraviensem 4, 5, 6. — 37) senio feliciter 4, 5, 6. — 38) mundo migravit vel transivit 6. — 29) V id. — supra nemají 4, 5, 6. — 10) Cui — episcopus nemají 4, 5, 6. 1) Ruk. první recense mají tu naznačení kap. XL s nápisem: De ulterioribus successibus Wratislai (tu vkládá 5 ještě: ducis Boemie) et promocione Jaromir, fratris sui, in Pragensem episcopum (ruk. 6: Jaromir in episcopum). — 2) luce 3, 4, 5, 6. — 3) Pol. ad (nemá 5) fratrem suum. Jaromir apostasiam fraudulentam revolvens cogitare cepit, ut non ipsum sed alium magis idoneum ad Prag. ecclesiam promoveret. Habuit enim tunc temporis ... 4, 5, 6. — 1) Lanczkonem a tak níže 4, 5, 6. — 5) Lithomeriensem 5; Luthom. 3, 4; Litom. 6. — 5) fratres — Otto níže nemají 4, 5, 6. — 7) Coyate 3.

Strana 51
1068 1073 KRONIKA PULKAVOVA. Wsseborii, comitis palatini, et Smilonis, patrui sui, huiusmodi ducis Wratislai proposito restitissent. Dicti enim duo fratres ducis, videlicet Conradus et Otto, adherencium suorum auxilio post varios tractatus multasque altercaciones inter ducem et eos, vix apud fratrem suum Wratislaum poterant obtinere Jaromir fratrem eorum) in Pragensem episcopum promoveri. Anno?) Domini*) MLXVIII Wratislaus dux cum fratribus et magnatibus suis Jaromir un- animiter in episcopum eligunt, et '?) pro eius ap- probacione nuncios ad imperatorem Henricum, qui tunc fuit !!) Maguncie, destinantes. Imperator itaque Henricus Jaromir annulum et pastoralem dat baculum, assignans eum archiepiscopo Ma- guntino'*) in Pragensem episcopum consecran- dum. Qui sibi munus consecracionis impendens nomen suum Jaromir in Gebhardum transmutat. Ft sie '*) consecratus episcopus Pragam reverti- tur et ibidem a clero et?*) populo honorifice suscipitur. '%) Anno Domini MLXIN. *) Anno Domini MLXX. Anno Domini MLXXNI. '*) Anno !?) Domini *?) MLXNIII Gebhardus, epi- scopus Pragensis, '*) Moraviensem episcopatum, 51 ex e0, quod predecessor suus Severus utrosgue indivisim tenuerat, seriose repeciit, et videns '9) propter fratrem suum ducem ?) Wratislaum, qui Moraviensem episcopum Johannem ?!) valde dile- xit, ?") proficere se non posse, quodam tempore transivit Moraviam et Johannem episcopum frau- dulenter accessit ?*) ac ipsum in domo sua pro- pria contumeliis et verberibus multis affecit. ?") Quod Wratislaus dux percipiens, multum doluit et**) eundem Moraviensem episcopum in domum suam recipiens, ipsum graciose protexit?9) ac missis legatis ad papam, ea, que in *?) personam eius facta fuerant, per querimoniam **) publice proponi mandavit. Primi itaque nuncii in hoc missi negocio per servitores Jaromir in via re- perti, male tractati et eciam mutilati redire tur- piter sunt compulsi. Deinde alii tuciori via nun- cii mittuntur ad papam, qui Romam venientes pape, que facta fuerant, exponunt per ordinem et supplicant de?9) remedio provideri. Papa vero audiens exposita, mittit quendam cardinalem no- mine Rudolphum DBoemiam, ut super premissis veritate comperta iusticiam amministraret. ^) Qui veniens Pragam honorifice suscipitur et Gebhardo, Pragensi episcopo, citato sed minime comparente ob contumaciam eius et despectum apostolice *) Pri roce tomto má rukopis 3 nejdříve zprávu: Anno Dom. MLXIX* Agnes imperatrix, mater Henrici imperatoris, divinitus compuncta seculi deposuit et regni gubernacula penitus contempnens pro Christo Romam se contulit, ad monasterium Fruteriam religiose primum vivens, ex post Rome vitam fini- vit et in ecclesia s. Petronelle sepulta fuit. (Srovnej Ekkehardi, Chron. univ. Pertz, Ss. 199.) Potom praví se v témze ruk. dále: A. D. MLXX, ut seribit Cosmas, Prag. ecclesie decanus, in cronica sua sic dicens: Dux Wratisiaus atd. Nyní následuje text ruk. 7 a 7" kroniky Kosmovy, polozeny v poznámce v Prame- nech déj. é. II, str. 101—102 az po slova: VII id. Maii. Dále pak jsou v ruk. 3 položeny tyto zprávy: A. D. MLXXF Otto Saxo genere, dux Baioarie, ducatum amisit et Welfo quidam, illustris et acer atque bellicosus natu Svevus, ducatum accepit. Idque tam principalis discordie semen in multos prelio- rum et sedicionum, predarum et incendiorum seismatum eciam et heresum atque morcium lamentabiles fructus germinavit atque sucerevit. Anno Dom. MLXXIT' Henricus rex Ottonem ducem predictum usque quaque persecutus quam plu- res municiones eius destruit, predia vastat et ut vere reipublice hostem omnino eum delere pertractat. *) Srovn. Kosmüv let. €, Pram. déj. 6. II, str. 98—100. — b) Tamteż str. 105 a násl. ^) auum 5. — *) Misw A. D. MLXVIII maji 4, 5, 6: Et sie Wrat. — '*) et — approbacione nemaji 4, 5, 6. — 1) erat 5, — !?) nemají 4, 5, 6. — '?) nemá 5. — '*) et pop. nemaji 4, 5, 6. — '5) Tu přidávají 4, 5, 6: Facta sunt hec a. D. MLXVIII". — '5) V ruk. 1 jest pri lété tomto pfípisek jinou rukou: Beatus Stanislaus in episcopum Cra- coviensem assumitur, — '") Deinde a. D. 4, 5, 6. — '*) Prag. repetens Mor. episc. 4, 5, 6; za to ale maji níže vy- necháno seriose repeciit. — !*) videns quod propt. 4, 5, 6. — ?*) nemaji 4, 5, 6. — ?') nemá 5. — **) dil. non posset proficere 4, 5, 6. — ??) acc. ipsumque in... 4, 5, 6. — ?!) afficit tytéZ. — ?*) «t recepto episcopo Mor. in dom, suam ipsum grac. 4, 5, 6. — ?*) prot. quousque missis...4, 5, 6, — ?*) in pers. eius nemají tytéZ. — 75) quer, ad eius de- ducentur noticiam (notieionem 4) 4, 5; deducerent noticionem 6. — ?*) pro 5, — *?) ministraret 6; amministret 3. T 1073 

Strana 52
52 KRONIKA PULKAVOVA. 1073 sedis ipsum 31) ab episcopali privat officio, dio- cesimque Pragensem ecclesiastico subiicit inter- dicto. Quod audientes prelati et clerus Boemie dictum cardinalem accedunt referentes eidem, 32) quod nisi 33) Jaromir, Pragensem episcopum, of- ficio beneficioque restituat, secum velint relictis suis 31) beneficiis exulare.35) Quod 36) cardinalis sapienter advertens 37) ad tollendum scandalum necessitate compulsus 38) episcopo Pragensi pon- tificale tantum reddit officium, iniungens ambobus episcopis, ut infra annum ad apostolicum trans- eant super premissis pape sentenciam audituri. Ex quo uterque Romam vadit39) et apostolico conspectui se presentat. Papa ") vero super pre- missis clarius informatus, utique Gebhardum, Pra- gensem episcopum, episcopali 41) dignitate pri- vasset, nisi potentissime comitisse Mechildis, 42) filie Bonifacii, ducis Lucani in Tuscia, consan- guinee sue, que pro tunc Rome fuit, interposi- cione43) multisque precibus fuisset apostolico *) Zde jest v ruk. 3 přípisek v závorce položený: tu dic, quod duces Boemie Wratislaus et Jaro- mir et Conradus ac Otto fratres, filii Judithe, ducis Brzetislai coniugis, fuerunt. Que Juditha fuit soror Beatricis, matris Machtildis ; ideo Machtildis et Jaromir erant proles duarum sororum, id est consanguinei. Hec Mechildis pro . . . **) Ruk. 3 má observant. Hec facta sunt eodem anno MLXX“, quando privilegium Wratislaus im- petravit de Wissegradensi ecclesia. ***) Při roce tomto má ruk. 3 zprávu: Anno Domini M'LXXIIII beate memorie Alexandro papa defuncto Hildebrandus archidiaconus est electus, qui Gregorius VII“ est dictus, et sub ipso inauditis seis- matum (sic) ecclesia periclitari cepit. Hic Henricum regem crebris nunciis et epistolis ad synodalia re- sponsa vocavit. †) K létu tomuto a následujícímu klade ruk. 3 zprávu: Anno Domini M'LXXVIII Henricus rex pro- peranti contra se cum multo exercitu Rudolpho iuxta Stoum occurrit. Inito prelio non pauci ex hiis et illis prosternuntur ac incerta fit victoria utrisque certatim fugientibus ad propria, ubi a vulgaribus homi- nibus Weczil, Magdeburgensis archiepiscopus, in fuga occiditur et Magnus dux despoliatur, Hermannus co- mes, eiusdem Magni patruus, et Adelbertus, Wormansiensis episcopus, comprehensi ac plurimi de militibus Saxonicis turpiter sunt interempti. Ex parte quoque regis Henrici Poppo, vir mire fortis, occubuit. Anno Domini M'LXXIX° iterum bellum fit inter Henricum et Rudolphum, regni invasorem, in loco, qui dicitur Fladechheim, hieme nimis aspera, ubi in primo congressu Saxones terga vertunt. Ibi dux Boemie Wratislaus regalem lancea[m] Rudolphi est adeptus, que exinde permissione regis Henrici semper quemvis illorum in ducatu insignem in omni festiva processione precedit. At rex Henricus propriis castris redditus de armigeris, quos reliquerat, pene nullum invenit. Una quippe ex legionibus Saxonum in primo reformatus. Eadem enim 44) Mechi[l]dis fuit virgo 1073 potens et nobilis, multas habens provincias et terras, 15) ex cuius donacione Romana ecclesia patrimonium sancti Petri obtinuit. Et quia Me- childis 45) eadem de sanguine ducum Boemie pro- cesserat, *) pro 17) dicto Gebhardo, Pragensi epi- scopo, aput papam se laboribus variis interponens, reconciliacionem eius obtinuit taliter, quod ex tunc uterque episcopus tam Pragensis quam Mo- ravie episcopatu 48) suo contentus, quilibet 49 in ecclesia et bonis suis de cetero pacifice per- maneret. ) Qui sic ad propria redeuntes man- datum et ordinacionem pape firmiter observa- **) runt. Anno Domini MLXXIIII. Anno Domini MLXXV. Anno Domini MLXXVI. Anno Domini MLXXVII. Anno Domini MLXXVIII. † 51) Anno Domini MLXXIX. *** 31) ipsum ccclesia (ecclesie 5) et omni officio episcopali pr. 4, 5, 6. —22) nemaji 4, 5, 6. — ) nisi episcopum eorum officio restituat 4, 5, 6. — 34) nemají tytéž. — 35) exulari 4, 5. — 26) quod ipse card. 4, 5, 6. — 37) nemají 4, 6. — 28) comp. Gebh. episc. tantum sacerdotale red. off. iniun. utrisque epise. 4, 5, 6. — ) venit, se apost. consp. repre- sentans 4, 5, 6. — 1°) et dum p. super prem. cl. inf. existeret 4, 5, 6. — 41) episcopatus dignitate 5; nemají ani epi- scopali ani episcopatus 4, 6. — 17) Mechtildis 3; Metyldiss 5 a tak níže. Ruk. 2 přidává tu slova: que rexit regna Lombardie et Burgundie na dolejším kraji připsaná. — 43) interpos. et precibus 4, 5, 6. — 4) eciam 5.— 15) terras et ex eius d. 4, 5, 6. — 15) Mecht ead. nemají 4, 5, 6. — 47) Místo pro — taliter mají 4, 5, 6: Gebhardum, Prag. episco- pum, reconciliavit totaliter, quod ... — 43) de episcopatu 4, 5, 6. — 49) quilibet — suis nemají tytéž. — 5°) permanerent 4, 6 a dále i s ruk. 5: et sic ad prop. redierunt, mandatum apost. observantes. — 51) K roku tomu jest v ruk. 1 při- pisek: Stanislaus, Cracoviensis antistes, a Boleslao, Polonorum rege, ad aram in ecclesia s. Michaelis de Rupella (?) occiditur, cuius corpus in LXXII pecies conscissum virtute divina reintegratur, VIII idus Maii.

Strana 53
KRONIKA PULKAVOVA. 53 1082 Anno Domini MLXXX. Anno Domini MLXXXI. cum suis in campos ex adverso progreditur. Et 1082 veniens ad locum, in quo Boemie dux et sui adventum eius magnanimiter expectabant, aciebus et turmis a parte utraque provide ordinatis tam Anno 1) Domini*) MLXXXII Wratislaus dux pedestre quam equestre certamen per 11) partes temporibus regiminis sui videns, quod gentes easdem initur. Fitque pugna maxima inter eos Leupoldi, 2) Austrie marchionis, fratres suos Con- et conflictus. Durante certamine Wratislaus cum radum et Ottonem in Moravia supradictos latro- suis strennue triumphavit, 12) ac sic Australibus ciniis et dampnis plurimum molestarent,3) missis 4) superatis et crudeliter interfectis marchio Leu- nunciis suis ad marchionem prefatum, ut suos poldus prefatus 13) cum paucis per fuge presi- in talibus compesceret, requisivit. 5) Qui 6) videns dium vix evasit. Unde Wratislaus et sui post se taliter7) non posse proficere, validum et for- triumphum huiusmodi leti revertuntur ad pro- tem congregat exercitum, et eciam 8) multis mili- 14) pria victoriosis spoliis plurimum**) onerati. tibus et armigeris suis de Alamanie9) partibus Anno Domini MLXXXIII. conductis stipendiis intrat Moraviam et una cum Anno Domini MLXXXIIII. suis advenis ac eciam fratribus eius marchionem Anno 15) Domini MLXXXV obiit Juditha, Austrie diffidantes terras eius 10) undique de- ) coniunx Wladislai, ducis Polonorum, filia Wrati- struunt et devastant. Marchio vero prefatus mi- 16) litum et armatorum suorum confisus potencia slai, ducis Boemorum. *) congressu pugnam deserens, quia obscurus erat aer, furtim castra regis invasit multosque pueros com- prehendens strangulabat eos, multa abigens spolia fugam iniit. Rex autem dimisso exercitu in orientalem Franciam, que nunc Franconia dicitur, cum paucis divertit. Po straně pak jest připsáno: Hoc anno eciam Beringarius coram Gregorio VII° revocavit suum errorem sicut coram Nicolao. *) Při létě tomto a následujícím má ruk. 3 zprávy: Anno Domini M'LXXX° apud Brixiam Nori- cam XXX episcoporum conventus nec non et optimatum non solum Italie sed et Germanie iussu regis Henrici congregatus est. Omnium consensus factus est adversus Gregorium septimum papam, quem pseudo- monachum tociusque vesanie principem pestiferum et precipue sancte Romane sedis invasorem affirmabant, ab apostolica sede depellendum absentem diiudicabant et Wigbertum antipapam, Ravenensem episcopum, ipsi subrogabant, quem Clementem nominabant. Contra quem scripsit Anshelmus, Lucensis episcopus, qui erat vir mire sanctitatis et post mortem et in vita. Mezi zprávami položenými k r. 1080 a 1081 má ruk. 3 rodokmen Přemyslovců se syny Břetislava I počínající a až do třetího kolena jejich jdoucí, v němž připojena jsou i jména manželek těch kterých Přemyslovců a v kolečkách vedle jmen příhodné dějepisné poznámky. Anno Domini millesimo LXXXI bellum fit in Moravia inter Conradum, Wratislai, ducis Boemie, fratrem, et Leupoldum, marchionem Austrie seu Orientalis Pannonie, IIII idus Maii. Item aliud inter Alamannos et Baioarios III idus Augusti iuxta Danubium apud Hochstein, ubi palatini comitis Chunonis filius nomine Chuno occisus est. Eodem anno Henricus nominis huius quintus natus est, qui postea pa- trem regno privavit et ipse loco eius regnavit. **) Za slovem onerati přidává ještě ruk. 3: Prefatus Leupoldus dicebatur Pulcher cognomento et fuit filius Ernesti Strennui cognomento, et fuit valde humiliatus in conspectu Wratislai, ducis Boemie, et fratris sui Conradi, marchionis Moravie. a) Srovn. Let. Kosmův, Pram. děj. č. II, str. 111 a 112. — b) Tamtéž str. 113. 1) Rukopisy první recense mají tu naznačení kapitoly XLI s nápisem: De ulterioribus successibus Wratislai (tu dodává 5: ducis Boemie) et de prelio habito cum Australibus; místo A. D. MLXXXII mají 4, 5, 6: Preterea Wr. — 2) L.yppoldi 4, 5; Lipoldi 6.— 2) molestant 5; molestaret 4, 6. — *) et missis 4, 5, 6. — 3) Nemají tytéž. — 6) Tan- dem 4, 5, 6. — 7) totaliter 4, 5, 6. — s) similiter militum multitudinem de Alm. (Almannie 4, 6) conducens ac eciam fr.... 4, 5, 6. — ") Almanie 2, 3. — 1é) eins intrant et undique devastant 4, 5, 6.— 11) per partes easdem nemají tytéž. — 12) triumphat 3. — 13) nemají tytéž. — 15) Tu dokládají 4, 5, 6: Facta sunt hec a. D. MLXXXIII°. — 15) Této zprávy nemají ruk. 4, 5, 6. — 15) Tu dokládá rukopis 1 rukou jinou: que genuit animosum Boleslaum, Bohemorum victorem; a ruk. 3 má dodatek: ex qua Wladislaus, dux Polonie, procreavit Boleslaum ducem.

Strana 54
1086 54 Anno !) Domini‘) MLXXXVI ?) Romanorum imperator Henricus tercius?) imperialem sollem- pnem curiam volens in Maguncia celebrare, certo statuto termino universos et singulos elec- tores ecclesiasticos et seculares nec non alios quoslibet imperii principes et nobiles convocat, *) super arduis Romanum imperium tangentibus negociis tractaturus. Ad quam curiam principes ecclesiastici et seculares nec non nobiles et pro- ceres mandatis obediendo cesareis conveniunt, una cum imperatore super reformacione status imperii et eius republica tractaturi. Quibus ta- liter congregatis ct de diversis ac?) arduis deli- berantibus negociis inter cetera res ardua dedu- citur in medium, qualiter?) quondam regnum Moravie, cui suberant Doemia, Polonia, Rusia et quam plures ducatus alii nec non naciones et terre temporibus quondam Swatopluk. ultimi regis Moravorum, defecerat et cessarat, quod regnum tanquam insigne membrum imperii esse consueverat, et ex debito eidem ?) imperio Ro- mano subiectum, et qualiter a tempore obitus dicti Swatopluk regis, videlicet centum nona- ginta duobus annis imperium eiusque rectores desolato*) regno prefato rege Moravie caruissent, qualiterque eciam ad honorem imperii expediret summopere providere?) de reformacione tanti se- renissimi principatus. Quibus propositis impera- tor Henricus prefatus !9) tam arduo tamque inso- lito pensato tractatu consilio electorum et aliorum ecclesiasticorum et secularium principum imperii diligencius cepit perquirere et ad honorem et statum imperii sollicita mente scrutari, quatenus super talibus suo et principum suorum consiliis posset ad debitum provideri. Tandem proposi- cione !!) tam grandi per multos dies mentis exa- mine tam per imperatorem quam imperii prin- KRONIKA PULKAVOVA. cipes profundius revoluta, desunt vie desuntque 1086 consilia, quibus tanta negocia absque presidio incliti Wratislai, ducis Boemie, non solum Boe- miam verum eciam Moraviam, Poloniam et mul- tas alias provincias et terras olim ad regnum Moravie pertinentes pro tunc justo titulo possi- dentis, '?) viri utique tam opulencia quami latitu- dine regionum et hominum honorifice divulgati, !?) possint seu valeant fine laudabili consumari. Et unde Wratislaus, Boemie dux, qui tune Magun- cie presens fuit, per imperatorem et principes electores imperii ecclesiasticos et laycos vocatur in medium et, conceptis circa premissa consiliis, multa revolucione magnaque maturitate discussis, de omnium et singulorum tam ecclesiasticorum quam eciam laycorum principum imperii unanimi et deliberato consensu per imperiale decretum *) idem Wratislaus regis gloria !*) exaltatur. Ac!*) ibidem imperiali edicto '9) statuitur, ut ad re- cuperacionem notabilium dampnorum. que im- perium per tot annorum curricula !*) ex Mora- vie regum et eiusdem regni carencia passum fuerat, Boemia sublimetur in regnum, et sibi, regno successoribusque suis in perpetuum. regi- bus Boemie, Moravia velut marchionatus nec non Polonia, Russia et alii ducatus et terre, que olim ad regnum Moravie pertinebant, !®) superioratus pleno dominio sint subiecte, quodque tali impe- riali vallida sanccione regnum Moravie reforma- cione gaudeat et in Boemiam '?) cum universis per- tinenciis iure et honore regalibus pure et irre- vocabiliter sit translatum. Hinc est. quod ") ad huiusmodi ?!) rei effectum notabilis Henricus, in- victissimus imperator, sanccionem et decretum cesareum ??) huiusmodi in principum suorum et inaudite multitudinis presencia mandat publice provulgari *" ac corona regali manibus accepta +) Ruk. 3 vkládá tu slova: omnibus regni optimatibus, ducibus, marchionibus, satrapis, baronibus et episcopis assencientibus et collaudantibus. ^) Srovnej Let. Kosmüv, Pram. dáj. &. II, str. 114. !) Před slovem tímto mají rukopisy recense první naznačení kapitoly XLII[ s nápisem : De reformacione guon- dam desolati regni Moravie et de eins in Boemiam translacione per imperat rem Henricum tercium, qui propterea Wratislaum, ducem Boemie (d. B. nemá 6) sublimavit in regem. — ?) MLXXXII 4, 6. — *) nemá 6. — *) convo- cant 6. — *) div. ac magnis tractantibus negociis inter cetera res... 4, 5, 6. — 5) quomodo 4, 6. — ^) eius 4, 6. — *) desolato pref. regno Mor. rege caruissent et qualiter ad hon. 4, 5, 6. — *) cogitare et eciam providere 4, 5, 6. — 9) eum 2, — '!) negocio a nize revoluto 4, 5, 6. — '?) possidentes 4, 6. — '*) dimulgari 2, 3; devulgari 6; dimul- gati 1. — !*) Ruk. 9? má tu: coronntur et exalt. — !5; et 4, 5, 6. — !5) sanccione 4, 5, 6. — '’) cireula 5. — '9) per- tinebant — Moravie nemají 4, 5, 6. — !$, Boemia 4, 6. — ?*?) ut 4, 5, 6. — ?!) Ruk. 3, 4, 5, 6 maji: huius. — ??) cesa- ris 6; cesariis 4. — ??) promulgari et cor. 4, 5, 6. 

Strana 55
KRONIKA PULKAVOVA. 55 10s6 propriis inter electores aliosque 21) principes et acceptis honoribus per multos dies plurimum, ut 1osd nobiles imperii pro 25) tunc presentes, Wrati- decuit, exultante. Eodem 36) anno *) obiit Otto, slaum, pridem ducem, magnifice decoravit, capiti dux Moravie, frater Wratislai, regis Boemie. suo 26) coronam regalem tandem 27) imponens. Sicque Wratislaus sublimatur in regem et rex Anno 1) Domini) MLXXXVI quo supra, ce- Boemie nomine et re ab omnibus proclamatur. lebrante in Maguncia, sicut predictum est, im- Demum statim imperator magnificus Engelber- peratore Henrico sollempnem suam curiam, Geb- hardus, Pragensis episcopus, precavere volens, to, 28) archiepiscopo Treverensi, commisit, quod accedens Boemiam novum regem eius in pro- ne ex obitu Johannis, quondam episcopi Moravie, qui eodem anno decesserat, Moraviensi ecclesie pria Pragensi ecclesia iuxta morem unccionis, 29) qui in Romanorum regum sublimacione servatur, certus alius preficeretur episcopus, 2) ad impera- toris predicti deducit noticiam, qualiter ex ordi- hoc est in capite, pectore, inter et trans scapu- las atque manus ungat in regem, et ipsum rega- nacione quondam sancti Adalberti, Pragensis epi- libus insigniis in proprio suo Boemie regno de- scopi, temporibus primi Ottonis imperatoris eccle- coret. 30) Engelbertus itaque, Treverensis archi- sia Moraviensis Pragensi episcopio fuisset unita, episcopus. iussis imperatoris obtemperans, Pra- et qualiter Benedicti pape fuisset desuper con- firmacio subsecuta, una cum Wratislao, novo rege gam accessit,31) et ibidem anno Domini MLXXXVI Boemie, fratre suo, imperatori 3) supplicans, ut predicto XVII kalendas Julii in ecclesia Pragensi intra 32) sacra missarum sollempnia Wratislaum, unionem eandem imperialibus dignaretur literis roborare. Imperator itaque talibus eorum peticio- novum regem Boemie, regalibus insigniis 33) deco- nibus inclinatus unionem ecclesiarum huiusmodi ratum, secundum morem et ordinem Romanorum regum, sicut premittitur, clero et populis ter ac- per suas literas confirmavit, quarum tenor sequi- clamantibus : Wratislao regi nostro salus, honor tur per omnia in hec verba : et victoria, unxit in regem et tam ipsum, quam In nomine sancte 4) et individue Trinitatis. Swatawam, coniugem suam, coronis regalibus Henricus, tercius divina favente clemencia Ro- manorum imperator augustus. Regio nomini et sollempniter 34) insignivit. Que unccio iuxta mo- imperatorie dignitati congruere novimus, ut ec- rem Romanorum 35) regum in coronacione sin- gulorum regum Boemie in eius perhennem me- clesiarum Dei utilitatibus ubique opitulantes dam- moriam iugiter observatur. Expleta itaque regia pna et 5) iniurias earum, quacunque necesse fue- festivitate predicta post triduum prefatus Engel- rit, propulsemus. Quapropter universis Dei nostri- bertus, archiepiscopus Treverensis, honore con- que regni fidelibus tam futuris quam presenti- digno remissus a rege, feliciter revertitur ad pro- bus notum esse volumus, qualiter fidelis noster pria, tota regione novi regis Boemie de tantis Pragensis episcopus Gebhardus sepe confratri- *) Místo Eodem anno — Boemie má ruk. 3 tu zprávu následovně: Eodem anno ante predictam coronacionem V° idus Junii obiit Otto, dux Mor. frater Wratislai, regis Boemie, relinquens duos filios superstites, videlicet Ottonem et Swatopluk, qui procedente tempore rexit ducatum et regnum Boemie, ut infra suo loco dicetur. a) Srovnej Let. Kosmův, Pram. děj. č. II, str. 114 a násl. 21) alios quoque 6. — 25) pro t. pres. nemaji 4, 5, 6. —2") eius tytéž. — 27) te eandem 4, 5, 6. — 25) Engilberto a tak níže 5. — 24) unec. Romanorum regum, qui in eorum sublimacione 4, 5, 6. — °) decorat 4, 6. — 1) P. acc. metropolim Boemie ruk. 3. — 32) infra 2, 4. —33) Ruk. 3 má insig. ac fascibus. —4) Tu vkládá 5: ad debitum, ale má slovo to snad na znamení vynechání podtrženo. — 35) Boemie 4, 6; tak měl též 5, ale bylo později opraveno v Ro- manorum. — 6) Eodem ku konci odstavce nemají 4, 5, 6. 1) Před slovem tímto mají rukopisy první recense naznačení kapitoly XLIII s nápisem: De reunione Olomu- censis (Brunone Olomucense 4, 5) ad Pragensem ecclesiam et fundacione s. Petri Wyssegradensis. Misto Anno D. — Maguncia spojují ruk, první recense text následující s předchozím: Celebrante itaque in Mag.— 2) Tu vkládají ruk. první rec. et inde. — 2) Tu vkládá 2, 3: prefato. — 4) nemá 5. — 5) vel 4, 5, 6.

Strana 56
1086 56 bus ©) suis et coepiscopis ceterisque principibus nostris, et novissime nobis conquestus est, quod Pragensis episcopatus, qui ab inicio per totum Boemie ac?) Moravie ducatum unus et integer constitutus *) et tam a papa Benedicto quam & primo Ottone imperatore sit confirmatus, et ?) postea antecessorum suorum consensu sola do- minancium potestate sub intronisato infra !9) ter- minos eius novo episcopo divisus esset !!) et in- minutus. !*) Qui cum '”) Maguncie coram legatis apostolice sedis presentibus nobis ac !*) plerisque regni nostri optimatibus eandem querimoniam intulisset, ab archiepiscopis Weslone Maguntino. Sigewino Coloniensi, Engelberto '?) Treverensi !9) Lyemaro '?) Bremensi, ab episcopis quoque Tie- drico '") Wirdunensi, !?) Conrado Traiethensi, ?) Odalrico Eystetensi, Ottone Ratisponensi cun assensu laicorum, ducis Doemorum Wratislai et fratris eius Conradi ducis, Friderici ducis, Leu- toldi ?*) palatini comitis, Rapothonis et omnium, qui ibidem convenerant, primitiva illa parochia cum omni **) terminorum suorum ambitu Pra- gensi sedi est adiudicata. Termini autem eius occidentem versus hii sunt, Tugast,??) que ten- dit ad medium fluminis Chub, ?") Zelsa,?') et Linsena, ??) et Dasena, Lutomerici, *$) Lemuzy, ??) usque ad mediam silvam, qua Doemia limitatur. Deinde ad aquilonem hii sunt termini: Psouane, Chrowati **) et altera Chrowati, *)) Zlasane, 79) Trebowane, Boborane, ?!) Dedosese ??) usque ad mediam silvam, qua Milcianorum ??) occurrunt termini. Inde ad orientem hos fluvios habet ?*) et ?*) terminos: Bug ?5) scilicet et Ztir?") cum Cracova civitate provinciaque, cui Wag nomen est, cum omnibus regionibus ad predictam urbem KRONIKA PULKAVOVA. pertinentibus, que Cracova °°) est. Inde Vngaro- rum limitibus additis usque ad montes, quibus nomen est Tritri, ??) dilatata procedit. Deinde in ea parte, que meridiem respicit, addita regione Moravia usque ad fluvium, cui nomen Wag est, et ad silvam mediam, cui nomen est More, *") et eiusdem montis eadem parochia tendit, qua Bavaria limitatur. Mediantibus itaque nobis et communi principum aspirante suflragio pac- tum *!) est, ut dux Boemie Wratislaus et frater eius Conradus supradicto Pragensi episcopo, fra- tri suo, parochiam iudiciario ordine requisitam ex integro reprofiterentur et redderent. Proinde nos rogatu eiusdem episcopi racionabiliter in- ducti Pragensis episcopatus reintegracionem no- stre imperialis auctoritatis edicto illi et succes- soribus eius confirmamus et stabilimus inviola- biliter decernentes, ne ulla post hoc cuiuslibet condicionis persona vel ulla societas hominum Pragensi ecclesie quidquam sui iuris iu preno- tatis terminis alienare presumat. Cuius reinte- gracionis et confirmacionis auctoritas, ut omni evo stabilis et inconvulsa permancat, hanc car- tam inde conscribi, quam sicut infra apparet, manu propria roborantes 51?) impressione signi nostri iussimus insigniri. Data III kalendas Maii anno ab incarnacione Domini millesimo LXXXVI, in- diccione IX, anno autem domini Henrici regni quidem XXXII, imperii *5) vero III. Signum do- mini Henrici tercii, Romanorum imperatoris au- gusti. *) Anno !) Domini *) millesimo LXXNVII Wra- tislaus, rex Boemie, prefatus ad reformandum ?) et instaurandum Sirbiam ?) provinciam. que a fini- *) Ruk. 3 má tu vyobrazeny monogram a pak pfídavek: quod signum Cosmas decanus vidit ipsum cesarem suis manibus annotantem in privilegio Pragensis episcopatus. s) Viz Let. Kosmüv, Pram. d. €. II, str. 118 a násl. 9) cum fratribus 5. — 7) et 6. — *) constit. est 4, 5, €, — 9) nemají tytéž. — !*) intra 4, 5; inter 6. — '") fuis- set 4, 5, 6. — '?) minutus 4, 6. — ") nemá 3. — '') et 5, 6; est 4. — '5) Eugilberto 4, 5, 6. — '!*) Trueuerensi 5; Brewnensi 4. — '*) Tak 1, Liemaro ostatni. — '*) Theodrico ?, 4, 5, 6. — W) Wirdinensi 5. — ?*) Traicetensi 4, 5, 6. — 20*) Leupoldi 2; Lutoldi 4, 5, 6. — ?!) omnium 4, 5, 6. — ??) Trigaet 1. — ?°) Chuli 5. — ?*) Zelza 5. — ?5) Luczena 4, 5, 6. — **) Luthom. 4. — ??) Lemusi 5; Lemuzy 4; Leniczi 3. — ?*) Gilbania 5; Grownay 4. — ?9) Ghrouaty 4, 5. — 3%) Zluzane 6; Zlazane 4. — ?!) Bokorane 5. — ??) de ob se se 5. — ??) Milutanorum 4; Militanorum 5, 6; Wlciano- rum 1, 2, 3. — 9) habent 2, — ?5) nemají 4, 5, 6. — ?*) Brig 1, 2, 3; Bugur 5. — ?) Ztyr 4, 5. — ?*) Krakoua 2, 3. — 3) Tritu 3; Tricti 4, 5. — **) Mare 4, 5, 6. — '!) peractum 5. — *?) laborantes rukopisy. — '?) imperatorii 1, 2, 5. !) Před slovem tímto rukopisy první recense mají naznačenou kapitolu XLIV a při tom nápis: De ulterioribus successibus Wratislai, primi regis Boemie. Místo A. D. — MLXXXVII mají 4, 5, 6: Interea Wr.... et instaurandam 3, 4, 6. — ?) Srbiam 2; Syrbiam 5; Syrbyam 4, 6. — ?) reformandam 1086 1087 

Strana 57
KRONIKA PULKAVOVA. 1087 bus Boemie per viam, qua itur cireum Misnam, *) per totam Lusaciam versus Saxoniam se exten- dit usque Poloniam ac?) abinde iterum ad me- tas Doemie revertitur, 9) certis limitibus ordinata, quam sibi olim imperator Henrieus in perpetuum possidendam donaverat. validum congregans exer- citum, intrat eandem Sirbiam 9*) et. ibidem prope Missin *) ad. dietam. mediam. urbem. Gwosdek 8) quondam destructam reelificat, et missis a se una cum Drzetislao, filio suo, aliquot. legionibus armatorum ad ultimas metas eius Saxoniam de- cliuantes. qui iuxta iussum regis sui ?) progre- dientes viriliter rebelles ibidem quoslibet !9) sub- iugaverunt. !) Et advenientes ad quandam vil- lam. sitam in medio Sirbie nomine Kalow '*) po- pulosam valde. ipsam ex eo. quod olim. dum !*?) rex per ipsam viam suam casu fecisset, duo de nobilibus suis a villanis ibidem interfecti fuerant, succendentes igni totaliter vastaverunt. et p uri- hus spoliis onerati suum revertuntur ad regem. Et ut vadum. cuiusdam fluvii transire deberent, Drzetislaus. filius regis, onustos armatos unacum accepta preda primuni transire precepit. aput se nobilibus et electis suis militibus reservatis. Et quia calidissimum tempus fuit, Drzetislaus pre- dietus post sumptum cibum refrigeracionis causa se ") fluidam ibidem mittit in aquam. Et dum in ipsa maneret diucius, mittit ad eum Allexius comes, quondam !?) sui director exercitus, seriose persuadens, uf. !5) cum esset extra Boemiam et hostibus valde propinquus, ??) non tani incautus in dicto fluvio perduraret. Quod audiens iuvenis, advertere noluit. asserens plus iuvenibus pluri- mum pavidos esse senes. Quo facto subito visi sunt aliquot armati de hostibus, gentes boemi- Di cas provocantes ad bellum. Ex quo fit. quod qui- vis una cum Brzetislao, filio regis, armis et equis se munivit. '5) Interea pars exercitus Brzetislai advenientes hostes invadit. ac hostes astuti do- losis 19) conceptibus fugam dantes incautos per- Secutores sues usque supervenieutem ?9) exerci- tum eorum adducunt. *") Sicque de insequentibus regis exercitus alius captus, alius interfectus pro- sternitur; nam statim insidians **) aderat legio Saxonum armatorum, qui Drzetislaum, filium. re- gis, et suum exercitum duris congressibus in- vaserunt. Dirum itaque et arduum inter partes bellum committitur, et dum hinc inde diucius decertatur, ?3) licet multi de Boemis prostrati fue- rant ?') bello. tamen ad ultimum victi Saxones fuge presidio. ut melius poterant, evaserunt. In eodem eciam bello filius regis **) prefatus in manu dextra wlneratur, et nisi gladius. quem manu tenebat. 9) protexisset. manum cum pol- lice perdidisset. Occisus est eciam in eodem **) bello dictus Allexius cum multis Boemis nobili- bus. Inde post habitam victoriam rex una cum filio suo Brzetislao et eius *5) exercitus Boemiam revertuntur. ??) Anno?) Domini ©) MLXNXVIII. postquam. sicut premittitur, Wratislaus, dux quondam Boe- mie, sublimatus fuisset in regem. et Gebhardus. Pragensis episcopus, pretextu unionis Pragensis et Olomucensis ecclesiarum utrumque regeret presulatum. ipse Gebhardus in arroganciam men- tis erectus cepit regi Boemie, fratri suo. contra- rius existere et ut potuit plurimum displicere ac *) taliter se a regis presencia retrahere, ut eciam quandoque in festivitatibus summis, quibus rex *) Viz Let. Kosinüv, Pram. déj. &. II, str. 101 a 102 v poznámce. *) Mysnam 4, 5, 6; Missnam 3. — *) et 1; ac deinde iterum +, 5, 6. — ^) rev. et suis limitibus est disiuncta 4, 5, 6. — 6*) Srbia 2 a tak niże. — *) Missen 2; Myssin 3; Mysnam 4, 5; Missnam 6. — 5) Gwsdek 6; Ewsdek 4; Ewsnik 5. — ") sui quoscumque 4, 5, 6. — !*) nemají J, 6. — '!) subiujrarunt 3, 5. — '?) Kalaw 3, 4, 5, 6. — !?) dux 6. — 1) nemá 5. — !5) eiusdem 3, 4, 5, 6; cuiusdam 1. — !5) tu. vkládaji 4, 5, 6 slova nize poloZená non tiun incautus. — U) propinquis tytéz. — '*) munit 4, 5, 6; muniunt 3. — '?) nemají 4, 5, 6. — 29) nemají tytéž. — *!) advenit 4, 6. — 22) insidianter 4, 6. — 9) certatur 2; certant 4, 6, — ?*) fuerint 3; nemá 5. — ?5) nemá 5. — ?9) tenebat ipsum ex inflicto vulnere protexisset 4, 5, 6. — ?") eo 4, 5, 6. — ?*) eius residuus exercitus B. 2, 4, 5, 6. — ?*) Tu vkládají ruk. 4, 5, 6 jiZ zorávu v ruk. druhé recense níZe k r. 1090 poloZenou o smrti Gebharda a ustanoveni Kosmy biskupem. 1) Ruk. první recense mají před slovem tímto naznačenou kapitolu XLIV s nápisem: De ereccione ecclesie Wyssegradensis. Netřeba ani podotykati, że kapitola ta v tóchto rukopisech nachází se před odstavcem předcházejí- cím. Místo A. D. — subl. mají ruk. první recense: Postguam sicut premittitur, Wr. quondam dux B. sublim. — ?) Místo nc taliter má 5: taliterque. 8 1087 

Strana 58
1088 Ds revalibus insigniis decoratus interesse consueve- rat,?) in presencia regis Pragenses canonici di- vinorum solempnia sine presule celebrarent. Et unde rex talem elacionem eius sapienter tolle- rans in castro suo. Wyssegradensi *) ad honorem sancti Petri Wyssegradensem fundavit 5) ecclesiam super eius roboracione perpetua solempnes nun- cios suos mittens *) ad Alexandrum papam. qui 9) regis Doemie precibus inclinatus propter insti- tucionem et ordinacionem eiusdem ecclesie Jo- hannem, Tescolacensem 7) episcopum, cardinalem cum Vetro, sancti Georgii castri 9) Pragensis pre- posito. ?) transmisit '?) Boemiam, et per aposto- licas literas graciose consensit, ut. ibidem certus canonicorum institueretur numerus. qui divinis laudibus iugiter insisterent, et quod in summis patronorum Doemie et aliis festivitatibus ac eciam iu presencia regis Boemie !') pro tempore exi- stentes. prepositus et decanus nec non presbiter infulis et diaconus atque subdiaconus missam celebrantes sandaliis velut episcopi in perpetuum uterentur. quodque sint ab omni ordinariorum episcoporum Pragensium iurisdicione exempti '*) et sancte. Romane. eeclesie immediate subiecti, prout horum effectus in hodiernum diem intuen- tibus clare patet. Que eciam per prefatum Ale- xandrum papam et LXXII reverendissimos pa- tres, cardinales, patriarchas, archiepiscopos et episcopos, qui tunc aput papam aderant, confir- mantur. Et unde in eius fundacione Wratislaus rex !') duodecim cophynos lapidum admodum KRONIKA PULKAVOVA. quondam Constantini imperatoris propriis hume- ris suis portans edificiorum prima posuit funda- menta et Wyssegradensem ecclesiam ad simili- tudinem ecclesie Itomane sancti Petri constru- xit. **) Sic enim Wratislaus, rex Doemie, arro- gantem absenciam dicti fratris sui, Pragensis epi- scopi, curiosa et utili mente perdomuit ac suam Wyssegradensem ecclesiam, in qua propriam se- pulturam elegit. tam ecclesiasticis ornamentis quam eciam necessariis utilitatibus et prediis plurimum exaltavit. Nam et Wyssegradensem pre- positum in cancellarium regni constituit et im- mediate eum principibus regni in consiliis rega- libus habere sessionem et locum sagaciter !!) ordinavit. !9) Auno !5$) Domini ^) millesimo LXNNIN . in- valescente elacione dicti Gebhardi, Pragensis '*) episcopi, Wratislaus, Boemie vex, in vindictam eius '*) quendam capellanum suum Weczlonem no- mine ecclesie Moraviensi defacto prefecit. Quod Gebhardus. Pragensis episcopus. '?) intelligens disposuit Romam ire ac *9) apostolici desuper *!) auxilium. implorare, et transiens Ungariam ad regem Wladislaum, ut eius fultus **; presidio tu- cius Romam iret, in Strigonia captus infirmitate sub paucis diebus nimium augmentato dolore vi- tam finivit. '*) Anno ?*) Domini " MXCI? Wratislaus rex re- versus Doemiam et comperto Gebhardum episco- pum ??) sublatum de medio. Cosmam **) episco- pali Pragensi prefecit cathedre. Qui *?) electus *) Ruk. 3 vkládá tu mfsto ad Alexandrum papam, qui tato slova: Urbanum papam seeundum pri- vilegium eiusdem ecclesie corroboraret perpetue, quod olim Alexander papa secundus, eius predecessor. dederat... **) Ruk. 3 má tu vsuto: Que omnia privilegia Urbanus papa confirmavit, roboravit ac in presencia regis, ut premittitur, celebrare ordinavit. ^) Srovn. Let. Kosmüv, Prameny déjin Cesk. II, str. 122. — ") 'TamtéZ str. 124. 3) eonsuev. Pragensi episcopo se sepius (sese prius 5) absentante rex div. solempuiis absque presule interesset, et unde rex 4, 5, 6. — *) Wyssegr. in honore s. Petri fund. eccl. solempnes... 4. 6; Wyssegradensi fundavit ecclesi:um sol, 5. — 5) P. W. olim fundaverat 3. — 5) regis — inclinatus nemají 4, 5, €. — 7) Tuscalan. 3; Toscolan. 4; Tusculanum 5. 6. — *) nemá 4, 6. — ?) prepositi 4, 5. — '°) transmittit 5. — !!) B. prepositus et decanus nec non presbiter, dia- conus et subdiac. missam cel. infulis et sandalis velut episcopi in perpetuum uterentur 4, 5, 6. — '?) exempti — sub- iecti nemají 4, 5, 6. — ') dux 5. — "') sagac. ord. nemají 4, 5, 6. — '5) Tu doklAdaji 4, 5, 6: Facta est autem tam insiguis ecclesie Wissegr. ereccio a. D. MLXXXIX?*, — !5) A. D. MLXXXIX nemají 4, 5, 6. — '*) nemá 6. — !*) sui 4, 5, 6. — !?) presul 4, 5, 6. — ?*; ire, propterea et 4, 5, 6. — ?!) nemají tytéZ, — ??) suffultus 3. — 7?) et mortuus est a. D. MXC?, X? kal. Jul. — ?) Zpráva následujíci poloZena jest v ruk. první recense po slovech: exercitus Doe- miam revertuntur na str. 57 druhého sloupce na&eho vydáni. Místo A. D. — Wratisl. rex maji ruk. recense první: Wrat. itaque rex. — ?5) nemá 8. — ?*5$) Cozmam 3 a tak niże, — !*) Qui — et nemaji 4, 5, 6. 1088 1090 

Strana 59
1090 1091 KRONIKA PULKAVOVA. 59 est in episcopum III nonas Marcii, et quia im- perator Henricus codem tempore in ?5) Lambar- die partibus morabatur, ") Cosmas, Pragensis electus, 9") non potuit confirmari. ?7) Anno ') Domini ?) MXCI^) quo supra pre- fatus Wratislaus, rex Doemie, considerans. quod Conradus. frater suus. alteri fratri suo Ottoni, qui civitatem Olomucensem et eiusdem districtus dominium tenebat. et filiis eiusdem ?) Ottonis plus quam filiis regis faveret, *) ac ad eorum ?) status augmentum in omnibus procurandum fervencius anhclaret. 5) incepit odire Conradum et cum forti exercitu intrans Moraviam Ottone et filiis suis, ?) videlicet Swatopluk et Ottone. de paternis eorum hereditatibus potenter expulsis urbem Olomucz 9) et alias civitates filio suo Brzetislao ?) tradidit possidendum. Quo facto non post multum tem- poris prefatus Otto, Wratislai frater, mortuus est. *) Wratislaus itaque rex audiens mortem fra- tris sui. Ottonis et considerans Conradum adhuc solum esse superstitem, proposuit ipsum simili- ter supprimere et eius ab eo paternam porcio- nem auferre, ex eo quod ' quamdiu Jaromir alias Gebhardus. Pragensis episcopus, et Otto vi- xerunt, !!) cum Conrado semper perstiterunt !*) unanimes, nec poterant **) ab invicem ingenio quo- cunque disiungi. Sicque Wratislaus rex forti !?) suo iterum vallatus exercitu reintrat Moraviam et dum Brunnensem '*) applicuisset ad urbem, ipsam per girum cireumvallare disponens, hinc inde circuit et suis nobilibus specialia quelibet *) Ruk. 5 vkládà tu, ut supra dietum est. locandi exercitum !5) loca !5) designat. Ubi fit. quod nobilis quidam Sderad nomine. consiliarius regis, ?) Brzetislao, nato regis, improperaus hiis verbis patrem eius alloquitur: Nosti domine, quod filius tuus Drzetislaus estivo tempore summe li- benter fluentibus balneatur !5) in aquis. Hunc, si placet rex. iuxta fluvium !?) cum suis militibus collocato, ut sic, si quando solis ardore gravare- tur,??) demum in fluvio refrigerium sibi sumat. Hec itaque prefatus Sderad ideo dixit, ut filius regis *!) expressa superius. que sibi in Sirbia iuxta prenarratum flumen acciderant. rememo- rans, coram astantibus nobilibus de animi levi- tate notetur. **) Quam confussionis verecundiam iuvenis tacitus et cautus adverteus ?') alto con- cepit in corde. ut se in dicto Sderad desuper ?!) vindicaret, tristisque recessit ad suos et pre ama- ritudine mentis ea die sine cena fuit. Tandem nocturno tempore receptis suis ad se. de quibus pre ceteris presumebat, super illatis sibi contu- meliis mentem apperit. et qualiter in Sderad posset ulcisci, *9) revolvit. Mittens itaque eadem ?") nocte ad patruum suum Conradum nuncium. il- latum sibi per Sderad pandit blasphemiam et petit vindicte consilium ab eodem. Conradus vero non ignorans, quod rex Wratislaus ad sug- gestionem eiusdem *?) Sderad cum exercitu suo taliter ipsum oppresserat, Brzetislao resignificare curavit. quod hanc iniuriam non aliter quam pro- priam reputaret. Unde iuvene taliter animato datur ?*) in prompto consilium, ut Sderad inter- eat, et Drzetislaus cum patruo suo Conrado *?) **) Ruk. 2 mà tu na horejsi části str. 120 zase genealogickou tabulku bratří Vratislavových a jich potomků s primčfenými výklady životopisnými. ") Srovn. Let. Kosmúv, Pram. děj. č. II, str. 124—131. ?*) in. Lombardia 4, 6; in Lumb. 5. — ?") constitutus erat 4, 5, 6, — 99) epise. electus 2 : electus pro tunc 4, 5, — ?!) Electus est autem. Cosmas Pragensem in episcopum a. D. MXCI? (MXCII? 4, 6), IV non. Marcii 4, 5, 6. ') Ruk. první recense mají před slovem tímto nápis: De ulterioribus successibus Wratislai regis, jen 5 do- kládá tu je&té Boemie. — ?) Místo A. D. MXCI? — rex maji 4, 5, 6: Prefatus itaque (igitur 6) rex B. (Wrat. rex B. 5: consid... . — ?) suis 4, 5, 6, — *) faverat 4; favebat 6. — 5) eorumdem 4, 5, 6. — 5) anhelarat 4 6. — 7?) eius 2,5. — *) Olomuncz 3, 4: Olmuz 6. — *) Boleslao 3, 4, 5, 6. — 9) nemá 1. — '!) vixerant 1, 2. — '?) constiterunt 5; per- stiterant 1, 2. — !3) forti suo nemá 5. — !') Brunne 4, 5, 6. — !5) exercitus 5, 6. — 6) ad loca 4, 6. — '7) reg. — alloquitur. Místo toto mají rukopisy recense první poru&ené. — '") volutatur 5. — '?) flumen 4, 5, 6. — ?9) gravatur 4, 5, 6. — *!) reg. expressa in Syrbia iuxta prememoratum fl. acc. rememorans 4; reg. preterita, que sibi superivs in Sirbia iuxta prenarratum flumen acc. remem.; reg. preterita expresse in Syrbia iuxta prenar. fluvium accid. — ??) no- taretur 5, 6; notatur 4. — ??) tacitus advertens 4, 6. — **) nemaji 4, 6. — ?5) Tu vkládaji 2, 3 slovo mente. — ?*) eadem nocte nemá 6. — ?7) nemají 3, 4, 5, 6. — ?*) habetur 4, 5, 6. — 7?) nemají 4, 5, 6. 8* 1091 

Strana 60
1091 60 super talibus vindicentur. Mane itaque facto Brzie- tislaus in ®") campos transiit et mittens ad Sde- rad. ut veuiat, quoniam secum habeat quedam ?!) secreta conferre. Qui ??) solum socio suo Drisi- mir secum accepto filium regis accedit nichil mali presumens. Juvenis vero videns eum venire à suis, qui in mortem Sderad. juraverant, pau- lisper abscessit. Et loquens cum Sderad inter cetera 35) sibi curavit obicere, cur ipsum in pa- tris sui presencia confudisset, et post multa verba diffidans eum, prout ?*) consuetum tunc fuit, ad- versus eum altis vocibus provocans, protinus ab ipso recessit. Quod sui videntes armati fugien- tem insequuntur Sderad et ipsum ?9) crudeliter necaverunt. ?9) Drisimir?*) autem fuge presidio vix evasit, regi. que viderat, nuncciavit. Rex itaque Wratislaus hoc audiens pro consiliario suo Sde- rad multa ira multoque dolore gravatur, cogi- tans, 5) qualiter se posset super hiis tam in fra- tre quam in filio vindicare. Brzetislaus vero pa- tris ira percepta ultra fluvium castra metatus est, quem nior pars exercitus et bello forcior est secuta. Interea uxor prefati Conradi Wirt- purg 7?) nomine, mulier prudens et provida, in- scio viro suo regem accedit et ipsum, quatenus fratri suo parcat *?) nec terram propriam de- struat, precibus et lacrimis deprecatur. Similiter et pro filio regis patris *) graciam imploravit. Rex vero ad preces eiusdem domine pietate per- motus ipsam graciosius exaudivit et utrisque pepercit, mandans, quod eius presenciam acce- derent. Qui postquam adessent, fratrem fraterne suscipiens hiis verbis allocutus est filium: Si bene fecisti, fili, bene tibi erit; sin autem, postea tu videbis. Que^*!*) audiens Brzetislaus, patris iram timens secessit ad partes urbis Gradek, 3?) quem iterum maior pars exercitus est secuta. Nam om- KRONIKA PULKAVOVA. . nes, qui ipsum sequebantur. propter indignacio- 10» nem regis ad propria reverti nullatenus presu- mebant. Videns itaque rex, quod secundum suum propositum se non posset in filio vindicare, cum fratre suo Conrado disposuit. ut post eum loco filii sui *9) rex esset Boemie. Quod audiens Drze- tislaus, cui plus quam tria **) milia virorum for- cium adheserant. prope Pragam veniens iuxta fluvium Rokitnik *?) castra metatus est, patri suo regi significans: Ecce assum, quem quesiturus es alibi; quod *5) ergo postea **) facturus es mecum, fac cicius. In eiusdem diei nocte apparuerunt sancti viri et martires Wenceslaus et Adalber- tus **) captivis !?) in carceribus, ?9) ipsosque de captivitatibus liberaverunt, mandantes eis, ut cuin graciarum accionibus ?') Pragensem intrent ec- clesiam ac populo et regno futuram pacem et tranquilitatem annunccient, quod per?) taliter liberatos devocius impletum est, prout. huiusmodi miraculum in passione sancti Wenceslai lacius ??) est expressum. Eadem 55) itaque die Conradus. frater regis, omnem rancorem et discordiam inter regem et filium eius sopivit et ipsos omnimode concordavit. Quod audientes nobiles et alii, qui Dizetislao contra regem, patrem suum, adheserant, regem eundem quam plurimum formidantes, in- duxerunt Brzetislaum, ut non obstante gracia patris dimisso regno una cum ipsis transiret. Vn- gariam, quod et fecit. Quem Vngarie rex ?*) Wla- dislaus velut cognatum suum benigne suscipiens eundem Brzetislaum, Boemie 55) regis filium, cum paucis aput se retinuit militibus et populis aliis dans districtum Dahnaw ?*) prope castrum Trencz ?*) venacionibus aptum et frugibus. Unde Brzetisiaus taliter cum suis usque post obitum patris in. Vngaria demorabatur. 39) in c. trans. et rremají 4, 6. — ?*!) nemají 4, 5, 6. — ??) qui solo cum socio suo Dyrsmyr secum 5; solus cum socio suo Dyrsinir 4, 6, — ??) cetera obiecit sibi 4, 5, 6. — ?*) Místo prout — fuit mají 4, 5, 6: ut solitnm erat, ac animo provoeatus ab ipso recessit. — ?5) ipsum crudeliter interemunt 4, 5, 6. — °°) Tu vklädà 2 menäim pismem: qui Boemiam ductus prope Pragam ad sanctum Petrum sepelitur. — ?*) Misto Drisimir — nuncciavit maji 4, 5, 6: At Dyrssmir (Dyrsmyr 5, Dissmir 6) per fugam evasit et nuncciat reri, que viderat. — ?") et cogitans 4, 5, 6. — ?") Wyre- purg 4; Wirtpurg 5; Vireburg 6. — *'?) nemají 4, 5, 6. — *!') nemá 5. — *!'*) quem 2. — *?) Hradeck 6. — *?) nemají 4, 5, 6. — '*) tam 6. — 55) Rokytniez 2; Rokynik 8; Roketnyk 4; Rokytnik 5; Robytnik 6. — ‘) quid 1, 2. — “) nemä 5. — '*) Albertus 4. — 9) captis 4, 5, 6. — 5?) carceribus 3, 4, 5, 6. — 5!) accione 5. — 5?) pro (sic) 6. — 53) superius 4, 5, 6. — 5!') Eadem die Con. 4, 6; Eodem die C. 5. — 55) rex beatus Wl. má 3. — ^") B. r. fil. nemá 6. — 57) Bahwnaw 4, 6; Rahwnaw 5. — 55) Trenczin 2, 5. 

Strana 61
1092 KRONIKA PULKAVOVA. Anno !) Domini ^) MXCII ?) industriosissimus Wratislaus *) rebellionem quondam Gebhardi., fra- tris sui. episcopi Pragensis. rememoratus “) Pra- gensem ?) et Moraviensem disiunxit *) ecclesias et unionem earum, qua prius unite *) fuerant, effectualiter interrupit. Nam Cosmam Pragensi et Andream Moraviensi prefecit ecclesiis, consti- tuens in Moravia Olomucensem 9) civitatem epi- scopalem, *) que prius in. Welegrado !") tempore Swatopluk regis. archiepiscopalis fuerat, de ce- tero sedem esse. Et mittens utrosque sub con- ductu comitis palatini leni ad Henricum impe- ratorem prefatum, qui tunc Lombardie !!) in ci- vitate Mantuana !?) imperialia tractans negocia morabatur, ut ipsi 7) ab eo approbacionem so- litam obtinerent. Imperator vero, quamvis pre- dictarum eeclesiarum unionis hactenus confirmate non esset oblitus. tamen volens regi Boemie con- sentire, eleecionem eorum approbat et confirmat sicque ipsos remittit ad !*) propria. Preterea !9) serenissimus Wratislaus regalibus insistens agen- dis febre corripitur et viribus consumptis in '*) totum post multa opera magnifica !?) vocatus à Domino mortem subiit et in Wyssegradensi sue fundacionis ecclesia secundum morem regium !'5) sepelitur, quem per multa tempora planxit reg- num Doemie dolorosissimis in '?) lamentis. 61 Anno?) Domini " MXCII quo supra, XIX kalendas Februarii mortuus est Wratislaus, pri- mus rex Boemie. qui rexit tanquam dux XV et tanquam rex ?!) XVI annis regnum Boemie. *) Anno *?) Domini millesimo XCII quo supra defuncto Wratislao, primo rege Doemie, iuxta or- dinacionem suam, sicut premittitur, Conradus. frater eius, sibi successit in regno, de cuius ge- stis nil scribitur ex eo. quod solum septem men- sibus ??) supervivens et diebus XVII, VIII idus Septembris vita functus obdormivit in Domino, et **) reliquit duos filios, videlicet Odalricum et Leutoldum, de quibus postea fit mencio. **) Anno?) Domini?) MXCII*) quo supra de- functo Conrado, fratre quondam Wratislai, regis Boemie, Brzetislaus, eiusdem regis primogenitus adhuc existens in Vngaria cum suis adherentibus et audiens obitum patrui sui transit *) Doemian. Et dum Pragam venisset, tam a clero quam po- pulo letus gaudenter *) suscipitur et in paterni regni solio?) collocatur. lacta est autem €) huius- modi sublimacio sua anno Doinini MXCII quo *) supra, VIII*) kalendas Octobris. Eodem ^) mense quidam pseudoepiscopus no- mine Robertus de Cabaloneusi provincia DBoe- miam venit, qui ex eo, quod Cosmas ad Pragensem *) Po slově tomto přidává ruk. 3: Ecelesiam sue fundacionis in Wissegradn., eius sepulture locuni, Hussite funditus everterunt, filii Belial et dyaboli ac Autichristi, nuncii Ziszka et Taborite. Gervené nápis: De brevi regimine Conradi. A potom **) Za slovem tímto má ruk. 3 nápis červeně: De regimine Brzetislai, regis filii. 4) Tamtéž str. 133. ^) Srovnej Let. Kosmův, Prameny dějin česk. II, str. 131. — ^) Tamže str. 132. — ©) Tamtéž str. 132. — !) Před slovem tímto mají rukopisy první recense nazuačení XLVII kapitoly s nápisem: De disiunccione (distinecione 6) episcopatuum Prag. et Moraviensis, obitu Wratislai, primi regis (tu přidává 5: Boemie) et successione Conradi (tu dokládaji 4, 5: fratris sui eiusque morte). — ?) Místo a. D. mají 4, 5, 6: Eodem itaque anno, videlicet. — 3) Wratisl. rex 4, 5, 6. — *) rememorans 4, 5, 6. — 5) Prag. et Mor. nemají 4, 6. — ") per se disiunxit 4, 5, 6; dis- tinxit 3. — ?) uniti 4, 5, 6. — *) Olomucz 6. — ?) episc. de cetero sedem esse 4, 5, 6, která slova níže ovšem schá- zejí. — 9) Welgrado 4, 5. — !!) Lombardia 4, 6; Lamb. 2. — '?) Mantana 4, 6. — !?) ipsi confirmacionem sol. 4, 5, 6. — ! ad propria nemól püvodné 5. — !*) Ruk. první recense spojují následující zprávu takto: Excellentissimus Wratislaus (ruk. 5 klade před Excell. ještě slovo at) insistens agendis febre...; ruk. 3 má pfed slovem tím cerveny nápis: De obitu regis. — '^) Místo in totum mají 4, 5, 6: tandem. — '?) mirifica 4, 6; ruk. 3 vkládá za slovo magnifica slova XIX kal. Februarii, — !'5*) regum 4, 5, 6. — !'?) nemají tytéZ. — ?*) Místo A. D. — Boemie mají ruk. 4, 5, 6: et mor- tuus est a. D. MXCII, XIX kal. Febr. Qui Wrat. rexit tamquam dux annis XV et tanquam rex XVI annis; ruk. 3 má místo Anno — qui rexit: Ipse est Wratislaus, primus rex Boemie, qui rexit. — ?!) nemá 6. — ??) Místo A. D. — Wrat. mají 4, 5, 6: Defuncto itaque Wr. — ?*) XIII 4, 6. — ?*) et reliquit — mencio nemají 4, 5, 6. 1) Ruk. první recense mají před slovem tímto naznačení kapitoly XLVIII s nápisem: De regimine Brzietislai, primogeniti primi regis Boemie. —- ?) Místo A. D.— Conrado mají 4, 5, 6: Defuncto itaque (igitur 6) Conrado; a ruk. 3 místo Anno — MXCII? má slova: Eodem anno. — ?) transivit 5. — *) nemají 4, 5, 6. — 5) solium 4, 5, 6. — 5) ne- má 5. — *) quo supra nemají 4, 5, 6. — *) Rukopisy první recense XVIII. 1092 

Strana 62
1092 62 et Andreas ad Olomucensem ecclesias electi non- dum consecrati fuerant,?) tanquam episcopus re- putatus multas consecravit ecclesias et sacros celebravit ordines ac !'?) quam plures clericos ad maiores et minores ordines promovit. Postea vero comperto eum !!) non esse episcopum, omnia !?) per ipsum facta secundum canonicas sancciones legittime reformantur. Eodem eciam") anno quo supra Brzetislaus Boemie'?) regnum regens circa festum sancti Wenceslai, Boemie patroni. omnibus principibus, baronibus et nobilibus suis convocatis in '*) Pra- gam per triduum '?) solempnem curiam celebra- vit et ibidem prelatorum suorum consilio zelo christiane religionis accensus omnes magos, aru- spices, ariolos !9) et sortilegos eiecit '*) e regno, nec non supersticiosas sectas Boemice '9) gen- tis, pretextu quarum tunc !?) alii arbores adora- bant, alii vero *") super scaturientes fontes vi- vas mactabant victimas, finaliter?" omnes, nec non alios ritus gentilium, qui adhuc fuerant Boe- mie in repione, ?*) exterminavit totaliter et pe- nitus abolevit, statuens*?) et procurans solum omnipotentem * Deum ab omnibus venerari. Hie Brzetislaus sepius invasit Poloniam ac?*) semper abinde cum triumpho revertitur. ?9) Anno Dom. MXCIII dictus ") Brzetislaus Polo- niam eandeni tam duris invasionibus continue de- vastavit, ut à castro Grecz super Albea usque ur- bem Glogow **) super?*) Odra preter solum opi- KRONIKA PULKAVOVA. dum Nyempez?") nullus hominum habitaret, nec 1053 cessare voluit, quousque Wladislaus, dux Polonie, cum magnis precatibus censum, sub quo quon- dam Brzetislaus, dux Boemie, avus suus, Wra- tislawiensem et alias civitates in signum vere subieccionis locaverat. de duobus annis ") non- dum solutum, videlicet mille marcas argenti et sexaginta?!) auri persolveret integraliter et 3?) ad plenum ac??) quod insuper Wladislaus, ?*) Polonie dux, pro se et successoribus suis. Polonie ducibus, Brzetislao regnum Boemie gubernanti et suis successoribus tributum solitum.??) vide- licet annuatim quingentas marcas argenti et XXX auri, tempore certo ad hoc constituto persolven- dum 9) se astringeret litteris et fidei sacra- mento. ?7) Preterea) anno Domini^) MXCIIII Henrico imperatore tercio in Maguncia suam solempnem curiam iterum celebrante Brzetislaus. prefatus princeps regni Boemie, misit ad imperatorem Cosmam et Andream electos?) episcopos supra- dictos?) supplicans. ut ipsos*) approbare et Ma- guntinensi archiepiscopo consecraudos committere dignaretur, quod ad peticionem eius a cesare factum et per huthardum, archiepiscopum Ma- guntinensem, **) extitit canonice adimpletum. Eo- dein?) anno per totam Alamaniam?*) maxima et prius inaudita fuit mortalitas. ^) Srovnej Let. Kosmüv, Pram. dáj. &. II, str. 136. — ") Tamtéž str. 137. — *) Tamtéž str. 137. ?) fuerant, idem pseudo tam. episc. 4, 5, 6. — !?) et 3, 4, 5, 6. — '') ipsum 4, 5, 6. —- '*) omnia talia sec. canon. 4, 0, 6. — !?) B. rex regnum 5. — !*) ad 4, 5, 6. — !5) triduum ipsis magnum fecit convivium et ibidem .. . 4, 5, 6. — '6) ariolos nemá 6. — '?) iecit de reguo 2, 3, 4, 5, 6. — !*) Boemie 5. — '*) nemá 5. — ?9) nemají 4, 5, 6, — ?'! Mí- sto finaliter — regione mají 4, 5, 6: et similiter omnes (slovo to neni v 5) ritus gentilium, qui adhuc fuerant (erant 6) in B. reg.... — ??) Místo Boemie in regione má 3 in regno Boemie. — ??) faciens 4, 5, 6. — ?*) nemá 6. — ?*) et s. cum tr. 4, 5, 6. — **) Ruk. první recense spojují předcházející vypravování s následujícím takto: Nam et eandem Po- loniam anno ducatus sui secundo, videlicet (scilicet 6) MXCIII*, tam duris... —- ??) Glogaw 4, 6. — ?*) super Odra nemají 4. 5, 6. — *?) Nyempz 4, 6. — ??) terminis nondum solutis 4, 5, 6. — ?!) quadraginta 4, 5, 6. — ??) int. et ne- mají 4, 5, 6. — ??) et quod 4, 5, 6. — ?*) Wl. d. Pol. et sui successores... 4, 5, 6. — ?5) trib. solutum annuatim nemá 5) quingentas marcas arg. 4, 5, 6. — ?*) persolvere se constringeret fidei sacramento 4, č, 6. — ?") Tu po straně dokládá ruk. | jinou rukou: Pulerum mendacium. ') Před slovem tímto mají ruk. recense první naznačení kapitoly XLIX s nápisem: De consecracione Pragen- sis et Olomucensis ecclesiarum (doplň episcoporum) et ulterioribus successibus Brzetislai et quibusdam (quidem 4) ac- cidentibus (accidentis 5) et morte (de morte 5) Cosme, episcopi Pragensis, avšak v ruk. 6 scházejí slova: et guibus- dam — Pragensis. — ?) episcopos 4, 5, 6. — ?) nemají tytéZ. — *) ipsos committeret Mag. archiepiscopo, quod et per Ruth. arch. Maj. (Maguntinum 5) factum et adimpletum est 4, 5, 6. — **) Mogunt. 3. — 5) Eodem — mortalitas nemá 6. — 5*) Almaniam 3. 1091 

Strana 63
1094 1096 KRONIKA PULKAVOVA. Anno 9) Domini *) MXCV prefatus Brzetislaus filiam Alberti, comitis palatini Reni, Lukardam nomine duxit * uxorem in mense Septembri. Ex *) qua genuit Wladislaum secundum, qui post- ea per patruum suum Wladislaum tercium cum Henrico imperatore IIII Romam missus est, et eius auxilio papa Pascalis captivatus est. Dein- de") eodem anno mense Octobris Cosmas, Pra- gensis episcopus. altare sancti Viti in Pragensi ecclesia. consecravit. Auno !") Domini") MXCVI. XVIII. kalendas Magii ordinacione !!) prefati Brzetislai per pre- fatum Cosmam episcopum Pragensis ecclesia consecratur. In quo eciam anno '!?) de universis partibus Germanie ad terram sanctam Jerusalem multus populus confluebat et in tanta multitu- dine, ut per diversas provincias transeuntes, quot- quot Judeos repererant. baptismum cogebant !?) recipere, eciam non volentes, non advertentes, quod hoc facerent contra canonicas sancciones. Anno eciam*) Domini 8) MXCVI? quo supra dictus Brzetislaus eum exercitu iterum intrans Poloniam ipsam circum flumen Nissam !'5) om- nino vastavit, destruens castrum eorum Brieg !5) firmissimum, situm '*) in flumine !5) Odre. Et deinde") transiens quoddam castrum edificavit nomine Kamenecz, '*) ubi nunc mona- sterium situm est. et rediens Boemiam Muti- nam, **) filium *!) Bozye, *?) et Koiatam, ?*) cogna- tum suum, **) iniqui Wrssowicensis ?**) generis de regno expulit, mittens eos in Sirbiam exu- 63 lare, ?5) ac ?*) auferens omnem eorum substanciam ipsam camere sue propter ?’) excessus per eos commissos infiscari mandavit, Mutina, ?7*) fratre eorum, ad ducem Polonie similiter exulante. Anno 28) Domini") MXCVH Brzetislaus Odal- ricum, filium quondam Conradi. patrui sui, cepit in castro Glacz, tradens ipsum diligenti custodie. Anno?) Domini*) MXCVIII captivatis om- nibus Judeis regni Boemie dictus Brzetislaus **) maximum ab ipsis thesaurum abstulit in ?!) auro, argento et lapidibus preciosis. ??) Anno) Domini‘) millesimo XCVIII quo supra, IIII idus Decembris Cosmas, Pragensis episcopus, vir plenus virtutibus, ?*) migravit ad Dominum. Post cuius obitum Brzetislaus prefatus usque ad firmacionem **) futuri episcopi clerico- rum?9) et ecclesiasticorum bonorum sollicitam et **) providam curam gessit. Anno !) Domini ?) MXCIX, II kalendas Mar- cii*) Brzetislaus, princeps regni Boemie, de con- silio Wigberti,?) generi sui, Hermannum, quondam patris sui regis Wratislai capellanum et in eius curia nutritum, prepositum Boleslauiensem, de consensu cleri et populi electum *) concorditer Pragensi prefecit kathedre.9) Et quia eodem tem- pore imperator Henricus tercius in civitate Ra- tisponensi pascha celebrans dictum Brzetislaum ad se ibidem venire rogaverat, idem Brzetislaus una cum Hermanno, electo Pragensi, 9) Ratispo- nam ad cesarem transeundum iter arripuit. Cui *) Viz Let. Kosmüv, Pram. déj. &. II, str. 138. — ") Tamtéž str. 138. -— ©) TamtéZ str. 139. — 4) Tamtéž str. 140. — *) Tamtéž str. 140. — ^) Tamtéž str. 140. — e) Tamtéž str. 141. 6) Eodem eciam anno (anno schází v 5) prefatus.. . 4, 5, 6. — ?) duxit in 4, 5, 6. — 5) Ex qua — captivatus est nemají 4, 5, 6. — ") Deinde de mense Octobris Cos. 4, 5. — '*) Deinde postea a. D. 4, 5, 6. — !!) ordinacionem 06; ordinacione d. Brz. pref. 4, 5. — !?) nemaji 4, 6. — 9) urgebantur accipere 6. — !*) A. eciam prefato dictus Brz, 4, 5, 6. — '5) Nisnam 2. — '9) Brig 3, 4, 5, 6. Ruk. 1 mó jinou rukou pfipsáno: Bardo ad ripas Nisse situm. — '?) et situm 5. — '5) fluvio 4, 5, 6. — !**) inde 4, 6. — !?) Kamoncz 4; Karnoncz 5; Camentz 6. — ?*) Mutynam 4; Mantynam 6. ?!) filium 4, 5. — ??) Boziey 2; Bozie 3; Boza 4, 6; Boze 5. — ?’) Kak 4, 5,6; Koyatam 3; Coyntham 2. — ?*) suum de iniqua et perfida nacione Wirsov. 4, 5, 6. — *'*) Wirchow. 1; Wirssovic. 3. — ?*) exulari 4, 5, 6. — ?5) nemají 4, 5, 6. — **) ipsam eue camere infiscans 4 (infiscat 5, infiscavit 6). — ?7*) Mutina (Mantina 6) fr. eor. ad d. Pol. aufu- giente 4, 5, 6. — ?*) A. vero Dominice inc. 4, 5; Anno vero Domini 6. — *??) Deinde a. D. 4, 5, 6. — ?") dictus Brzet. nemají 4, 5, 6. — *!) in arg. (arg. nemá 5) auro et lap. 4, 5, 6. — ??) preciosis. Et in eodem anno IIII id, Dec. 4, 5, 6. — 19) Místo Anno — supra má 3: Eodem anuo. — ?*) virt. et operibus bonis migr. 4, 5, 6. — ??) confirm. 3, 4, 5, 6. — 36) electorum 4, 6. — ??) ac 2, 3. !) Ruk. první recense mají před slovem tímto naznačení kapitoly L s nápisem: De promocione Hermanni (Pragensis 5) episcopi et ulteriori regimine Brzetislai. — ?) Místo A. D. — Brzet. mají 4, 5, 6: Defuncto itaque Cosma, Prag. episcopo, Brzetislaus .. . — ?) Wilgberti 5, 6; Wylgberti 4. — *) electum concor, nemají 3, 4. — 5) Tu vkládají ruk. 4, 5, 6: Facta est autem hec ecclesia a. D. MXCIX*, II kal. Marcii. — 5) Prag. eundo Ratisponam iter arripiunt (arripuit 4, 6) 4, 5, 6. 1096 1097 1098 1099 

Strana 64
1099 64 prefatus imperator una cum principibus suis”) ad tria fere miliaria obviam ivit ®) ipsumque honorifice suscipiens secum in dictam Ratispo- nensem civitatem transduxit, ") in '*) qua statim die altera. Hermannus; Pragensis electus, per ce- sarem approbatur. Ibidem !!) eciam prefatus Brze- tislaus ab !*) eodem obtinuit cesare, ut Borziwoy, frater eius. post eum regeret regni Doemie prin- cipatum. Ceterum eodem") auno prefatus Brzetislaus cum exercitu Moraviam intrans castrum Podiwin '3) reedificavit '?*) et in Hermanni, Pragensis epi- scopi. tradidit potestatem. Deinde cum Colnanno, rege Vngarie, convenit in campo Luezko nomine, qui sic coniuncti mnutuo post multos '*) et varios placitorum tractatus antique caritatis et pacis renovant federa ac !'?) eis sacramento firmatis tmicabiliter ab invicem separantur. Abinde '*) itaque prefatus DBrzetislaus transiens iuxta urbem Brunensem castra metatus est. Erat enim Odal- rico et Leutoldo, ?) filiis quondam ") Conradi, patrui sui, infestus valde.!?) qui timentes eum ilico fugierunt tradideruntque per nunccios in eius potestatem singulas eorum "*) civitates et *?) terras, quas Drzetislaus prefatus recipiens regi- mini?!) fratris sui Dorziwoy commisit in totum. Eodem eciam anno circa*") festum Nativitatis Domini idem Brzetislaus in urbe Zacensi ?*) Bo- leslaum affinem sive sororium suum, ducem, DPo- lonie, de consilio comitum et baronum suorum ensiferum regni Boemie constituit, donans sibi ?*) pro administracione eiusdem officii de censu seu??) tributo annuo, quo?*) Wladislaus, pater KRONIKA PULKAVOVA. suus, et alii duces ibidem reguo Doemie annis singulis tenebantur obnoxii, decem *") marcas auri et centum marcas argenti in *8) recognicio- nem ministerii seu officii supradicti. Anno*?) Domini") M centesimo Hermannus. Pragensis electus.?") per prefatum Brzetislaum ad imperatorem Henricum, qui tunc Maguncie fuit, transmittitur et per Itupertum cardinalem. ?*) pape Clementis legatum. qui tunc ibidem erat, in episcopum consecratur et ad propria rever- titur. [Hoc anno videlicet MC". sicut testatur Braun- demburgensis cronica, dum adhuc gens illa Slawo- nica et Saxonica cultibus insisteret vdolorum, Ydo, marchio Antique Marchie cis Albeam, cum aliis Saxonibus barbaricis, qui Lyutici diceban- tur, Brandemburg invadentes castrum ibidem po- tenter ceperunt.| Anno?) Domini?) MC quo supra. NV kalen- das Novembris Borziwoy ^) Wratislai. primi regis Boemie secundoyenitus ilius et frater prefati Brzetislai, in urbe Znoymensi 5) sororem. Lupol- di, ^) marchionis ?) Austrie. Helbrik 9) nomine du- xit uxorem. ?) Et quia eciam ex concessione *) Got- fridi. marchionis Xustrie, Leutoldus, ?) filius quon- dam Conradi seuioris!9) fratris dicti Wratislai primi regis, castrum Itachs pro tunc habebat, ipse expulsionis sue de Moravia, sicut premittitur, non immemor, terras Dorziwogii.'!) fratris !?) Brzetislai prefati. rapinis, incendiis et molestiis dampnificat. Quamobrem !?) Brzetislaus in viu- dictam fratris iterum. congregaus exercitum. Mo- *) Viz Let. Kosmüv, Pram. déj. 6. II, str. 142 a 143. — ") Tamtéz str. 144. — *) Tamtćż str. 145. 7) nemají tytéX. — *) fecit 4, 5, 6. — ?) reduxit 4, 6; traduxit 5. — '!?) Místo iu qua mají 4. 5, 6: ubi. — !) idem 5. — '?) eodem obtinuit à cesare 5; obtinuit a cesare 65 Brz. eodem obtinuit cesare 4. — ') Podywiu I; Podiwyn 3; Podywyn 4. — '*) yeedificat 3. — U) multorum et varios 4, 6; multorum et variorum püvodné 5. — 15) et 4, 5, 6. — !5) Ac abinde 4, 5, 6. — !?) Lutholdo 4, 6. — ') condam I. — !?) nemá 5. — !?*) eius 3. —- ?*) et ter- ras nemají 4, 5, 6. — ?!) recip. regimen fr. s. Boriwoy (Borziwoy 6) et gubernacionem commisit 4, 6; rec. regimini patris (sic) sui Borz. et gubernacioni commisit 5. — ?*) nemá 6; circa — Dom. schází v 5. — ??) Sacensi 4, 5; in urbem Sacensem 6. — *?*) sibi administracionem eiusdem 4, 6; sibi per admin. eiusdem 5. — ?5) sive 4, 5, 6. — ?$) quod 6. — 2°) centum m. arg. et decem auri annuatim haberet 4, 5, 6. — ?*) in — dicti nemají 4, 5, 6. — ??) Anno insuper Do- minice inc. 4, 5, 6. — ??) electus prefatum Brz.... transmittit maji ovem chybné 4, 8, 6. — ?') cardinalis 5. ') Rukopisy recense prvni mají tn naznačení kapitoly LI" s nápisem: De successibus Borziwoy (Borzywoy 4), fratris Brzetislai, a 5 dokládá ještě: et de morte eiusdem Brzetislai. — ?) Preterea a. eodem XV kal. Non. nemají 4, 5, 6; místo Anno — suprá má ruk. 3: Eodem anno. — ?) Snoym. 4, 5. — *) Leupoldi 2. — 5) ducis 6. — ©) Helbrick 3; Helbryk 4. — ?) in uxorem 5, 6. — *) cessione 4, 5, 6. — ?) Leupoldus 2; Lutoldus 4, 5; Lutholdus 6. — '*) nemají 4, 6. — !!) Boriuoy 4; Borziwoy 2, 3, 5, 6. — '?) fr. sui Brz. 4, 5, 6. — '") Et unde Brz. 4, 5, 6. 1099 1100 1100 

Strana 65
KRONIKA PULKAVOVA. ue raviam transit, '*) premittens ad Gothfridum !?) prefatum nuncios suos et '*) rogans attente, qua- tenus prefatum Leutoldum, '?) nepotem suam, vel vinctum sibi remittat vel de castro suo Rachs !9) protinus eiiciat. Que dum dicto Leutoldo secrete nunciata fuissent, prefatum castrum Rachs cum militibus suis pro se detinuit, omnibus castella- nis Gothfridi **) prefati depulsis abinde. Qui Gothfridus hoc audiens prefato Brzetislao iuxta oppidum Wranow '?) celeriter??) occurrit ipsum- que multo rogatu precatur, quatenus ad expug- nandum castrum Rachs?") sibi prebeat auxilium oportunum. Et sic Drzetislaus prefati fratris sui Dorziwogii ac eciam Gothfridi, marchionis Austrie. motus **) illatis iniuriis cum exercitu suo *?) Rachs castrum obsedit, et dum in eius obsidio- пе **) per sex continuatas?*) ebdomadas persti- tisset. **) Leutollus prefatus 27) cum suis in ca- swo predicto fame gravatus *5) nocte solus fugit e castro suis *") omnibus dimissis ibidem, qui mane facto tam castrum Rachs quam se ipsos in prefati Brzetislai 3%) graciam tradiderunt. Brzeti- slaus itaque Gothfrido castrum suum restituit et Boemiam gaudenter revertitur hostis et emuli sui victor. 3") Eoden ^) eciain ?!) anno tercia ??) die ante fe- stum beati 9%) Thome apostoli. dum prefatus Brze- tislaus in crepusculo de venatu **) rediret, prope villam Stebnam **) a quodam venatore Lork 3%) nomine induccione Bozey et Mutine *") genere Wrssovicensium, quos prius de regno Boemie expulerat, proditorie wlneratur. Qui Lork dum post commissum facinus aufugere niteretur, in quandam foveam cecidit et tandem a populo semi- fractis cervicibus repertus digna morte perimitur. 65 Brzetislaus vero prefatus ex inflicto vulnere pres- sus dispositis anime sue et regni negociis post triduum expiravit et in ecclesia Pragensi sepul- tus est. Borziwoy ') itaque, ") secundogenitus frater olim Brzetislai, eundem. fratrem. suum niortuum esse persenciens *) transit Boemiam et “) ibi ab episcopo Pragensi, comitibus et baronibus regni ipso die Nativitatis Domini honorifice suscipitur et Doemie regno preficitur. Anno 5) Domini*) MCI dictus Borziwoy Odal- rico et Leutoldo, ?) filiis quondam Conradi senio- ris, fratris quondam Wratislai, primi regis Boe- mie, civitates. quas ipsis quondam Brzetislaus. eiusdem Borziwov primogenitus frater, abstulerat. restituit. Eodem eciam temporé Wrsowicenses de Po- lonia redeunt, quibus dictus 9) Borziwov civitates eorum Bozei Saez, Mutine *) Leuthomerzicz non ex affeccione cordis sed pro necessitate temporis et eventus restituit. Predictus") eciam Odalricus, filius quondam Conradi prefati, post mortem Drzietislai, patrui sui, ? habito suorum consilio tanquam senior he- res regni Doemie imperatorem, qiti tunc. in urbe Ratisponensi fuit, accessit supplicans, ?) ut ipsum tanquam seniorem heredem regni Doemie iuxta statutum. quondam Brzetislai, proavi sui, comi- tum, baronum et procerum regni Doemie iura- mento firmatum Doemie regno preficiat sibique huiusmodi paterna pheoda sua conferre digne- tur. 19) Imperator vero petita eadem sapienter advertens sibi contulit, quod de iure debebat eligendi principem regni Boemie principibus, 2) Srovn. Let. Kosmüv, Pram. déj. & IL, str. 146. — ^) *) ") TamtéZ str. 148. W) nemá 5, — 6) Odfridum 5, — '5) nemají 4, 5, 6. — !7) Leupoldum 2 a tak niże; Ludolfum 4; Lutoldum 5: Ludoltum 6. — '*) Rachs expellat 4, 5, 6. — '**) Gotfridi 2, 3 a tak niże. — ') Branow 6. — 2°) nemaji 4, 5, 6. — 2!) R. necessarium sibi preb. auxil. 4, 5, 6. — **) ill. mot. iniur. nemá 6. — ??) nemají 4, 6. — ?*) obsedione 6. — 23) continuas 3, 6. — 2%) perstetissent 4, 6. — *') predictus 4, 5, 6. — ?*) pregravatus 4, 6. — ?°) suis in eodem castro dimissis 4, 5, 6. — ??) Brz. tradiderunt manus (manibus 6). Et sic Gotfrido castrum restituit et victor existens Boe- miam revertitur 4, 5, 6, — ?9*) hostis — victor nemá 3, — ?!) nemají 4, 5, 6. — ??) tercia die nemají tytéz, — ??) sancti 4, 6. — ?!) venacione 4, 85, 6. — %) Srebna 6. — 5) Lok 3. — *) Buchine 4. !) Ruk, prvni recense mají tu naznacení kapitoly LII'* s nápisein: De sublimacione Borziwoy, fratris Brzetislai filiorum Wratislai, primi regis Boemie (filiorum — Boemie nemá 6), in regimen regni Boemie a 4 i 5 dokládají dále: «t de eius successibus, — ?) presciens 2; presenciens 3, 4, 5. — *) místo et ibi maji 4, 5, 6: ubi. — *) Anno vero D. MC? 4, 5, 6. — 5) Leupoldo 2; nema 5. — *) dictis 1. — 7) Muthinam et Lythomericz (Lithomierzicz 5, Luthomerzicz 6) ruk. prvni recense; Mutinam et Leuthomericz 3. — ®) nemají 4, 5, 6. — ?) suppl. cesari 4, 5, 6. — !?) dignaretur 1, 3. 9 1103 1101 

Strana 66
66 KRONJKA PULKAVOVA. 1101 comitibus et baronibus ibidem iuxta morem in talibus antiquitus observatum relinquens liberam potestatem. Quo facto Odalricus per plures nun- cios suos transmissos Boemiam attemptat 11) et variis viis et modis nititur, si possit, quovis in- genio regni Boemie principatum et regimen adi- pisci. Sed quia Borziwoy, frater dicti Brzetislai, iam regali erat roboratus in solio, prefatus Odal- ricus proficere non potuit, sed solum obtinuit a cesare, ut eundem patruum suum Borziwoy a regno Boemie accione hereditatis sibi debite 12) possit11) invadere vi et iure. Quo obtento ami- corum et adherencium sibi fretus 14) consilio cum 15) nonnullis Theuthonicis nec non comite Sighardo 16) de Sala et Odalrico, Frisingensi 17) episcopo, ac 8) quibusdam aliis magnatibus et Leutoldo, fratre suo, Boemie 19) regnum intrat asserens in eorundem adiutorum 2°) suorum pre- sencia, se pro parte sua quam plurimos 21) adhe- rentes habere 22) in regno eodem Boemie melio- res. Quod audiens Borziwoy supradictus ex ad- verso fortem congregat exercitum et occurrens eis usque ad 23) opidum Malin 24) ibidem castra metatus est, disponens 25) in crastinum cum ad- versariis bellum inire campestre. 25) Similiter 27 Odalricus cum suis ab alia parte rivuli Wizpli- cza28) se taliter in tanta vicinitate alterius exer- citus collocavit, 29) ut pars una posset ab altera plenius intueri. In 30) quibus locis dum adheren- tes Odalrici constanciam Borziwogii et suorum fidelium 31) conspicerent ac 32) considerarent eius contrarium, de quo alias Odalricus in eorum pre- sencia se iactarat, videlicet3*) circa adhesionem baronum Boemie, lucide 34) cognovissent, se esse delusos, sic inquiunt: Cur te una nobiscum tali- 1101 ter 35) decipere voluisti? Ubinam sunt meliores Boemie, qui tibi et nobis adherere, sicut dixisti, disponunt? False 36) quidem nos decipis et pocius temetipsum. At protinus inito consilio per viam, qua intraverant regnum, eciam exire decreverant. Sed quia Swatopluk et Otto fratres, filii quondam Ottonis fratris prefati Conradi, qui Snoymam 37) in Moravia possederunt, et qui Conradus et Otto fratres fuerunt Wratislai quondam regis Boemie. cum38) duobus exercitibus militum electorum prefato Borziwoy 39) in auxilium advenerant, re- trocedere minime potuerunt et noctis tempore per artas et densas vias prope Habr per fugam ut potuerunt, evaserunt tentoriis et rebus corum in campo relictis. Mane itaque facto dum Bo- rziwoy et sui hostes vellent invadere, nullum *n) resistentem invenientes spolia rapiunt 41) et di- vidunt, prout placet. Erat 12) enim illo tempore Bo- rziwoy cum Swatopluk et Ottone fratribus, nepo- tibus suis, multum unanimis, qui tamen postea ex aliis eventibus plurimum discordaverunt. Anno 1) Domini*) MCII 2) Borziwoy 3) et ne- 1102 pos suus Swatopluk, qui tunc marchionatum Mo- ravie gubernabat, ad instanciam et in h) auxilium Spitignei, 5) filii naturalis quondam Wladislai, ducis Polonie, qui post obitum patris adversus Boleslaum, fratrem suum ex Juditha, filia Wra- tislai quondam regis Boemie, legittime genitum verumque ducem Polonie eundem sibi ducatum Polonie usurpare conatus est, sub spe cuiusdam“ promisse pecunie in ") certis terminis persolvende exercitum et arma moverunt. Et dum usque *) Viz Kosmův Let., Pram děj. č. II, str. 150. 11) acceptat 6. — 12) debiti 6. — 13) posset invadere et turbare. Quo 4, 5, 6. — 11) fretus consilio nemají 4, 5, 6. — 5) nemají 4, 6. — 16) Gerhardo 4, 5, 6. — 17) Prag. 4, 5, 6. — 18) et 4, 5, 6. — 12) Boemiam intrat 4, 5, 6. — 3°) adiutorium 1,3, 6. — 21) plures 4, 5, 6. — 22) hab. de Boemia meliores tytéž. — 22) nemají 4, 5, 6.—21) Malyn 4, 5, 6.— 25) disp. die crastina 4, 5, 6. — 26) nemají tytéž. — 27) Sim. ex alia parte Od. (ex adversa p. 6) 4, 5, 6. — 25) Wiz- pliczna 2; Wizlplyza 4; Wrplyza 5. — 23) locaverat 4, 5, 6. — 30) Ubi dum 4, 5, 6. — 31) nemají 4, 5, 6. — 32) et eins contr. 4, 5; et eis contr. 6.— 32) v. adhesioni bar. 4, 5, 6. —11) manifeste sensissent, sibi sic inq. 4, 5, 6. —) sic 4. 5. 6. — a6) nob. adhereant, ut dixisti? False nos decip. et te ipsum. Et inito con. 4, 5, 6; disponunt nemá 2. — 37) Znoymam 2, 3, 4, 5, 6; Z. et Moraviam 5. — 38) cum ducibus et exercitibus militum (multorum 6) elect. 4, 5, 6. — 19) Borziwogio 3.— 1°) n. inveniunt sed sp. 4, 5, 6. —11) recipiunt 5. — 12) Erant...unanimes 2. 1) Ruk. první recense mají před slovem tímto naznačení kapitoly LIII s nápisem: De discordia Borziwoy, ne- potum suorum Swatopluk et Oftone [sie] a 4 i 5 přidávají: et ulterioribus dicti Borziwoy successibus. — 2) MCIII 4, 5, 6. — 1) B. nepotem eius 4, fi; tak mél i 5, ale opraveno v neposque eius. — 1) nemají 4, 5, 6. — 5) Sbihnerii 4, 5, 6. — 6) nemá 5. — 7) in — persolv. nemaji 4, 5, 6.

Strana 67
KRONIKA 12 Grecz*) venissent, Doleslaus senciens ipsos in 1101 1105 suum «dispendium advenisse, missis nuncciis suis ad Borziwoy, principem regni Doemie, ipsum fe- dere consanguiueitatis, quo sibi ex Juditha prefata iunctus erat, admonuit, et datis pecunie mune- ribus, ut Borziwoy ad propria reverteretur, obti- nuit. Verum quia Swatopluk, nepos") eiusdem Borziwogii, qui venerat in auxilium dicto Borzi- wogio, de huiusmodi data pecunia partem non habuit, adversus Borziwoy. !?) patruum suum, in- dignacionem et iram concepit, '') et sic uterque ad propria est reversus. Anno Domini MCIII. *) Anno Domini*) MCIIII Swatopluk predictus dolose quosdam de suis mittit Boemiam, ut tam inter nobiles quam civitates fomenta discidii se- minantes, quos possent, Swatopluk !?) exhortacio- nibus attraherent. Auno Domini" MCV Swatopluk exercitu congregato intrat Boemiam, et ibi multi Boemo- rum dimisso Dorziwoy, filio Wratislai primi regis Joemie, Swatopluk, filio Ottonis fratris eiusdem Wratislai, '*) adherere ceperunt, et nisi Borziwoy cicius venisset Pragensem in urbem, ipsam uti- que Swatopluk occupasset. Dorziwoy itaque in urbe Pragensi presidia sua ') disponens, Hermanno. l'agensi episcopo, castrum Wyssegradense com- misit suo !?) nomine gubernandum. Et ecce cum Swatopluk cum sex legionibus armatorum appro- pinquaret Pragam '! ) et nullum. resistentem !*) penitus persensisset, transvadavit Wltawiam infra villam Buben, 9) et usque portas !9?) urbis veniens PULKAVOVA. 61 ipsas clausas reperit et milites sibi viriliter re- sistentes. Qui tunc retrocedens inter utrasque urbes in loco, ubi sabbatho merces *") venduntur, fixit tentoria. Et cum proficere se non posse sen- tiret, revertitur cum suis Moraviam, quos abeun- tes dux Dorziwoy eum suis insequitur. Et quam- vis multo forciorem haberet exercitum. tamen *!) de tradicione non certus sapienter bello certare postposuit. ?") Anno Domini *) M centesimo sexto Swato- pluk prefatus*?) cum suis, qui ad eum de Doe- mia confluxerant, inito consilio tractare cepit. qualiter Borziwoy, patruum suum, fraudibus et dolis posset. regno Boemie spoliare. Et mittens Budywoy ?') filium Hron, virum multa dolositate fallacem, qui fraudibus commentatis accessit Do- rziwoy *??) se fiugens Swatopluk inimicum ac as- serens se aliter vindicare non posse. nisi quoi Borziwoy proderet singulos, quos Swatopluk ha. beret in Boeinia adherentes. Et sic tandem vera falsis immiscens consiliarios Borziwoy Bozye et Mutinam ?9) de genere Wrssowicensium multis incusat criminibus, persuadens Dorziwoy. ut ipsos velut hostes suos publicos persequatur. Quo dicti Wrssowicenses dum senciunt, statim ad Swatopluk transeuut, inducentes eum, ut adver- sus Dorziwoy principatum regni Boemie suscipiat, et acquiescentem eis Swatopluk erigunt ac regno preficiunt, Borziwoy violenter abinde depulso. Hic ?*) Dorziwoy habuit filium nomine Jaromir. qui postea Lothario, imperatori Romanorum, liomain cum trecentis armatis in auxilium destinatur. *) Ruk. 3 má pri roce tomto zprávu: Anno Domini M^CIII? IIenricus imperator Nativitatem Do- mini Moguucie celebrans filio suo Heurico regi rerum summam «dimissurum seque sepuiehrum Domini vi- sitaturum per limehardum episcopum publice predicari fecit indeque favorem maximum tam vulgi quaii principum et elericorum tocius regni acquisivit, multosque e diversi(s] regni partibus ad eiusdem itineris comitatum se preparare voto ipso succendit, Henrieus, marehio Saxonie, obiit. *; Viz Let. Kosmüv, Pram. d. £. II, str. 150 a 151. — ") Tamtéz str. 151. — ©) Tamtéž str. 153 a 154. *) Boczen 4, 5, 6. — ?) nepos eius de huiusmodi data pec. 5; ad huius (huiusmodi 4) data pecunia partem 4, 6. — '*) B. patrem patruum suum 4, 5, 6. — '!) concepit. Et postquam uterque reversus fuisset ad propria Swato- pluk. predictus . . . 4, 5, 6, — !?) Swatopluk precibus et muneribus attraherent. Et sic hiis factis Swat. congregato exer- citu ántrat Boemiam, ubi multi... 4, 5, 6. — '?) Wratislai voluntarie adheserunt 4, 5, 6. — '*) nemají 4, 5, 6. — 5) suo nomine nemaji 4, 5, 6. — '6) Prage 4, 5, 6. — '*j res. inveniret, transvad. 4, 5; resist. inven. Wltauiam (trans- vadavit schází) 6. — '*) Rubyn 4; Bubyn 5; Rubin 6. — '*) ad portas 4, 5, 6. — ??) mercimonia 4, 6. — *!) tamen timens perfidiam sapienter... 4, 5, 6. — ??) proposuit 4. — ??) nemá 5. — **) ad Bud. I, 2, 3; Bodiwoy 5; Bodywoy 4; Budi- woy 6. — ?5) ad Borz. et se finxit Swatopluk iniuriam (inimicum 5) asserens... Borziwoy adherentes (adherens 6) et vera falsis immiscens consiliarios Borziwoy Boze (Boziei 6) et Muthinam (Mutynam 6) 4, 5, 6. — ?") Mutynam 3. — ?7) Hic — destinatur nemají 4, 5, 6. 9 1105 

Strana 68
1107 68 KRONIKA PULKAVOVA. Anno !) Domini *) MCVII, II idus Maii Swato- pluk, *) filius Ottonis, fratris Wratislai quondam ?) primi regis Doemie, regno preficitur, et Borziwoy, secundogenitus Wratislai primi regis Doenmie. ve- lut*) exul proficiscitur Poloniam, quem frater?) eius terciogenitus Sobieslaus nomine et multi barones et nobiles de Boemia sunt secuti. Bo- rziwoy itaque de Polonia ad regem Henricum quartum. Saxoniam proficiscitur. $) cui exponit Matam iniuriam et ad restitucionem regni sui cesareum *) implorat auxilium, promittens regi dare magnam pecunie quantitatem. Rex vero mit- tens unum 9) de nobilibus suis Boemiam mandat dicto Swatopluk, ut protinus ad eum?) veniat. Qui statim exercitu congregato usque introitum silve peues oppidum Chlumek !'?) pervenit et convocaus proceres suos et nobiles ipsis fratrem suum Ot- tonem preposuit in absencia sui !!) et Boemie regno prefecit ac demum abinde cum paucis ul- terius '?) ad regis Henrici presenciam est profec- tus. Quem statim rex, ut venit, in captivitatem tradidit et convocatis hiis, qui secum advenerant, ipsis Borziwoy commisit, ut eum iterum !3) l’ragam reducerent sibique Doemie regnum redderent et velud suo principi in omnibus obedirent. Qui revertentes eum !?) Borziwoyo secundum iussum regis tercia die applicant castro '*) Donyn. Quod '5) audiens Otto, frater Swatopluk supradicti. ordi- natis militibus suis cum sex legionibus armato- rum nocte montes transcendens diluculo castrum Donyn '*) obsedit. Sed memoratus Borziwoy per quendam, qui de exercitu Ottonis advenerat, ad- ventum Ottonis presciens cum suis, ut potuit, per fugam evasit. Interea Swatopluk regis tene- tur 5) in carcere et tandem recepto ab co sacra- mento de deceni milibus marcarum argenti reri solvendis solutus et liber dimissus est. quibus- dan !?) de familiaribus regis pro accipienda huius- modi pecuuia secum Boenmiam destinatis. Qui Swatopluk Pragam reversus Ottonem. fratrem suum, reri mittit in obsidem, quousque dictam pecuniam persolvat ad plenum, et de thesauris regni septem milia marcarum argenti congregans promissam pecuniam mittit regi. Prefatus vero frater eius Otto pro residua summa *?) adhuc in regis predicti tentus custodia fuga elapsus ail Swatopluk, seniorem fratrem suum, Boemiam re- vertitur. Anno?!) Domini") millesimo CVIIT. uxor eiusdem Swatopluk peperit filiu, quem post quinque ebdomadas Henricus Romanorum rex. de sacro fonte levavit nomine *?) Wenceslaum, et residuum *?) pecunie, videlicet tria milia mar- carum argenti compatri suo Swatopluk remisit ?*) in totum, rogans eum, ut secum adversus Vn- garos pro tunc imperio rebellantes armata po- tencia procederet. Quod Swatopluk libenter adim- plens cum rege Vngariam *?) progreditur, Wacz- koni*9) et Mutine ?9*) Wrssovicensibus guber- nacionem regni committens. Et eo ibidem cum rege in obsidione civitatis Posonie **) existente princeps Swatopluk predictus cum suis. quic- quid erat in Vngaria iuter fluvios Wah et Da- nubium, et. circum Trenchinum **) destruxit in- cendio, ac **) quam pluribus exploratoribus regis Vngarie comprehensis ipsos nasis et oculis "") 4 ^) Viz Let. Kosmüv, Pram. dej. ¢. IT, str. 154 a 155. — ") Tamtéž str. 157. !) Ruk, první recense mají před slovem tímto naznačení kapitoly LIV e napisem: De exulacione Bohemornm ct successibus Swatopluk; ruk. 3 nema naznačení kapitoly, ale má nápis na tomto misté: De regimine Swatopluk et de exilio Borziwoy, ducis Boemie. — ?) Prcterea a. D. MCVII 4, 5, 6; míste anno — Wratislai mi ruk. 3: Swata- pluk, filius Ottonis, fratris Wratislai, quondam primi regis Boemie, anno Domini MCVII, III idus Maii Boeniie regno preficitur et. Borziwoy, secundogenitus filius Wratislai. — ?) quondam regis Boemie, qui Swatopluk tres fratres habuit, videlicet Ottonem, Wladislaum et Sobieslanm, Boemie rejno (preficitur nemají ruk. 4, 5, 6) et Borziwoy sec. Wrat. primi 4, 5, 6, — *) nemají 4, 5, 6. — 5) fr. suns ultimogen. .. . 4, 5, 6. — ") prof. Exponit eidem (ibidem 4, 6) ill. sibi iniur. 4, 5, 6. — 7) eius 4, 5, 6, — 5) nemaji 4, 5, 6. — *) ipsum 2. — '°) Chumek 1, 2; Lunek 4, 5, 6. — '!) in ab- sencia sui nemaji 4, 5, 6; sua 3. — '?) ult. progreditur usque ad Henr. reg. pres. 4, 5, 6. — !?) ipsum 4, 5, 6. — 1) nemají 4, 5, 6. — '!5) castrum Diewin 5, 6; c. Dewyn 4. — '5) nemají tytéž. — '’) Diewin tytéz. — '*) detine- tur 5, — ) nemají 4, 5, 6. — **) pecunia 6. — ?!) Deinde a. D. 4, 5, 6. — ??) nom. W. nemaji 4, 5, 6. — ??) et super 5, 6. — *!) omnino rem. 4, 5, 6. — ?*) ad Ung. 4, 5, 6. — ?*) Wlacz 5; Wlaczkony 4. — ***) Mutine 3 a tak niże. — ?*) Pusonie 1; Pusone 3; Pissonie 5. — °°) Trinthinum 5; Tryntinum 4; 'Trincinum 6. — ??) et 4, 5, 6, — 37) oc, privavit 4, 5, 6. faciem vid. 4 , 1107 1108 

Strana 69
KRONIKA PULKAVOVA. 69 1 privari mandavit. Eodem eciam tempore mille viros electos de?!) exercitu Vngarie missos ad invadendum suos Theutonicos bello cepit et plu- ribus interfectis superstites captos 5) detinuit. Interea predictus Borziwoy cum Polonis intrat hostiliter Boemiam et Waczkonem et Muti- nam, qui tune in quodam castro in metis Boe- mie versus Poloniam sibi restiterant. **) supera- vit, inde 3") procedens ulterius intra 9?) regnum. Quod ?5) senciens Waczko predietus principi suo Swatopluk patruum. suum Mutinam secrete de- tulit, narrans, quod iuduccione sua Dorziwoy reg- num Boemie intrasset, et ab ?*) alia. parte dolose quendam de suis militibus mittit ad ?*) Borziwoy, asserens Swatopluk reversum esse Doemiam et cum ipso gentibusque suis in crastinum. pugna- turum. [liis ficticiis idem Borziwoy cum suis perterritus eadem nocte Poloniam rcmeavit. In- terea. Swatopluk predictus reversus Boemiam intra se cogitat, qualiter in Mutina ulcisci pos- set, ??) singulis '") proceribus convocatis ad se et Mutina nichil adversum se mali de principe sus- picatus. Quem princeps sic alloquitur: O Mutina Wrssovicensis, familiaris nostri generis inimicus, tui parentes olim Jaromir in monte Welisch du- ris affecerunt. opprobriis, Drzetislaum. quondam, patruum meum. Boemie ducem eximium, dolosa machinacione erudeliter | occiderunt, Borziwoy quoque, meum patruum. voluntatem meam in om- nibus exequentem fideliter procurasti regno pri- vari tuis iniquis suasionibus et exilio relegari. Sed et ultimo me metas Vngarie penetrante tu Mutina pessime, regni Boemie tenens gubernacula tibi commissa, nove fraudis prodicionem gessisti. Quibus sic dictis princeps Mutinam vinculis man- cipatum capite truncari precepit. Nec moratur, quin et caperentur Wrssovicenses Vnislaw *!) et Domaslaw ac duo filii Mutine, sed et quidam Neusa nomine, qui licet alterius generis, tamen, fami- liaris existens Mutine dum fugam peteret, inter arbusta discurrens, ut latitaret in eis, proditus indumento rubeo capitur, naso privatur et ocu- lis, principe statuente, ne quisquam *?) de genere Wrssovicensium à magno usque ad minimum si- neretur vivere, sed omnes mortis supplicio tra- derentur, suos animans spe mercedis. ut et Bozev et eius filium caperent, si possent, vel exterimi- narent de regno. Hinc est, quod familiares Swa- topluk, principis supradicti, Bozey in villa Lubik cum filio suo Borzat interimunt, thesauris eius- dem Bozey longis temporibus conquisitis inter se mutuo distributis. Sicque contigit, quod una die tota genealogia Wrssovicensis in regno Doe- mie penitus est deleta. 3?) Nam senes et juvenes et lactantes eorum generis in ore gladii perie- runt, hiis duntaxat exceptis, qui per fuge pre- sidium Ungariam et Poloniam devenerunt. 39) ad exercitum 4, 5, 6. — ??) captivos 4, 6. — ??) resisterant 6. — ?!) Et inde 4, 5, 6. — ?5) in 4, 5, 6. — 38) ubi Waczko pred. 4, 5, 6. — ?*) ab illo tempore dol. 4, 5, 6. — 35) ad suum pntruum Borziwoy asserens cum exerc. suo Sw. rev. esse B. in crastinum pugnaturnm 4, 5, 6. — ??) possit 4, 5. — '*) Misto singulis — devenerunt maji ruk. první recense: Et postquam venisset (venit 6) in castrum Wratislaw prope Lythomysl (Luth. 6) singulos pro- ceres convocat, inter quos erat (fuit 4, 6) Muthina nichil de principe mali suspicans, quem in presencia omnium taliter alloquutus est: Muthina Wrsoviensis, familiaris nostri generis inimicus, cuius parentes olim Jaromir in monte Welisch (Welysch 4, Walych à) duris affecerunt (afferunt 5) obprobr. Br. q. patr. m., Boemie ducem eximium, ma- ligna dolosaque morte necaverunt DBorziwoyque, patruum meum, similiter, qui ad nutum vestrum singula omnia gessit, expulistis de regno et me induxistis ad hoc, ut ipsum regno privarem, tibi Muthine (Muthina 4, 6) nuper, dum Ungariam proficiscerer, gubernacionem regni commisi, qui iterum in hoc traditorie congessisti. Et dum taliter perorasset, Muthinam apprehendi iussit et capite truncari. Et in eadem hora (nemá 5) capti sunt Wrssovienses Umy- slaw et Domoslaw et duo filii Muthine. Unus autem Neusa nomiue, licet esset ex alia nacione, tamen quia valde familiaris Mutliine fuerat, voluit aufugere et dum inter arbusta curreret abscondere se cupiens rubra tunica, qua (ne- má 5) indutus erat, proditus illico capitur et oculis et naso privatur. Et hoc facto Swatopluk decretum posuit, ut omne genus Wrsoviensium à magno usque ad minimum deleretur animans suos sub spe recipiende mercedis, ut Bo- zey et eius filium caperent et perderent. Hine est, quod familiares Swatopluk, principis Boemie, Bozey in villa Lubyk (Ludik 5, Libicz 6) cum filio suo Borach (Barach 6) interimunt (interemunt 5) et thesauros eiusdem Bozey per longa Nam et senes, inv. et pueri lactantes gladio perierunt illis dumtaxat exceptis... — '') Vinyslav 2. — *!) quisquis 1. — 19) delata 2. tempora canquisitos recipiunt. Sicque una die omne genus Wrssoviensium in regno Boemie deletum est. 1103 

Strana 70
70 KRONIKA PULKAVOVA. 1109 Anno 1) Domini*) MCVIII quo2) supra Colo- mannus, 3) rex Ungarie. 4) de illatis sibi dampnis per Swatopluk, filium Ottonis, fratris terciogeniti Wratislai primi regis Boemie, principem regni Boemie, 5) in eum petens vindictam Moraviam intrat hostiliter et devastat. Quod cum Swatopluk comperisset, tam in Boemia quam Moravia mag- num congregavit 6) exercitum, volens 7) Colomanno regi potenter occurrere. Cumque disposuisset, ut secum bellaret in crastinum, illa nocte cum suis per densas silvas transiens cuiusdam 8) rami ar- boris lesione perdidit oculum, propter quod tur- batus exercitus ad propria remeavit pridie idus Novembris. Anno9) Domini") millesimo CIX. die IX mensis Februarii dictus princeps regni 10) Boe- mie Swatopluk oculi cicatrice sanatus valido de- nuo 11) exercitu congregato intrat Vngariam, 13) usque Nitram 125) illam totaliter devastando. et destruens eiusdem civitatis 13) suburbia demum abinde per alia loca revertitur. turmis pluribus Ungarorum in ore gladii truciditatis et multis spoliis opulentus cum suis ad propria feliciter remeavit. Eodem eciam*) tempore rex Romanorum 1109 Henricus memor iniurie Swatopluk per ducem Polonie tempore, 1) quo in Vngaria secum stetit Swatopluk, eidem illate, congregans exercitum va- lidissimum una cum Swatopluk 15) intrat Poloniam et 16) circa urbem Glogaw 16*) faciens obsidio- nem in girum ab utraque parte fluminis Odere devastavit eandem, abinde quoque procedens ul- terius castro Reczen penitus devastato cum preda maxima redire disposuit. Sed cum iam rex principem Swatopluk in 17) crastinum vellet di- mittere, quidam miles Wrssovicensis missus a Johanne, filio Tiste Wrssowicensi, in castris affuit, qui principis Swatopluk de regis curia receden- tis sero se miscens exercitui ac perveniens ad principem inter scapulas ipsum letaliter wlne- ravit adeo, quod antequam terram Swatopluk at- tingeret, mortis exicio vitam finivit. 15) Miles si- militer, qui hoc fecerat, crudeliter est occisus. Mortuus est itaque Swatopluk anno predicto XI kalendas Octobris. 1108 Interfecto 1) itaque 1) Swatopluk ) tota nocte super3) eius morte fit planctus et mane facto 1) *) Viz Let. Kosmův, Pram. děj. č. II, str. 161. — 1) c) Tamtéž str. 162 a 163. — d) Tamtéž str. 164. 1) Ruk, první recense mají před slovem tímto naznačení kapitoly LVt s nápisem: De successione Swatopluk et eins obitu 6; De succ. Swat. filii Ottonis, terciogeniti fratris quondam Wratislai, primi regis B. et eins obitu. — 2) quo supra nemají 4, 5, 6. — 1) Colmanus 2, 5; Colmannus 4, 6 a tak níže. — 1) Ung. cupiens 4, 5, 6. — 5) B. vindicare Moraviam host, intrat ipsamque devastare cepit. Quod... 4, 5, 6. — 6) congregans 4, 5; congregat 6. — 7) exerc. dum Colm. regi predicto voluisset occurrere et iam disposuisset, ut secum in crastino bello certaret, nocte cum... 4, 5, 6. — 5) cuiusdam arboris rami fixura idem Swatopluk perdidit oculum. Unde ex eventu tali turbatus exerc. re- vertitur ad propria II id. Nov. 4, 5. 6. — 2) Deinde a. D. MCX°, die mensis Febr. 4, 5, 6. — 10) nemají 4, 5, 6. — 11) iterum 4, 5, 6. — 12) eamque usque in terram total. devastavit 4, 5, 6. — 173) in Tram 3. — 13) eiusdem civ. sub- urbia abinde per talia loca revertitur diversa (civ. — diversa nemá 6) agmina Ungarorum gladio necans et multis ditissimis spoliis oneratus cum suis ad prop. victoriose revertitur 4, 5, 6. — 11) eo tempore, quo dictus Sw. cum rege Ungarie perstiterat, congregans... 4, 5, 6. — 15) Sw. principe Boemorum 4, 5, 6. — 16) et disposita obsidione circa urbem Glogow urbem eandem ab utraque parte fluminis Odre devastat et destruit et abinde procedens ad castrum Reczen et illo devastato cum maxima preda (maximo spolio 4, 6) redire disposuit ad propria. Et cum iam ... 4, 5, 6. — 16*) Glogow 2. — 17) in castrum a se vellet dim. affuit in castro quidam miles Wirss. m. a Joh. filio Tiste (Siste 4, 5) Wirss., qui miles, dum princeps Sw. de curia regis sero redire deberet, inter alios se miscuit et dum per- venisset ad principem, inter se. eins eum (nemají rukopisy) letifere vulneravit. Et ideo antequam Swat. terram attin- geret morte preventus est. Similiter miles, qui hoc fecerat, crudeliter interiit. Mort. est itaque Sw. XX (sic) kal. Oct. 4, 5, 6. — 15) finiret 3. 1) Ruk. první recense mají před slovem tímto naznačení kapitoly LVIé s nápisem: De sublimacione Ottonis, fratris Swatopluk, načež 4 a 5 dokládají: et Wladislai, filiorum Ottonis terciogeniti Wratislai (Wladislai 5), primi regis Boemie. — 2) Sw. multus tota 4, 5, 6. — 3) super eum fit planctus ... 4, 5, 6. — 1) f. venit rex lugens com- patrem suum et (nemá 6) inopinatam mortem ipsius et univ. com. nob. reg., qui tunc aderant, concessit, ut exaudi- cione certissimi possent (nemají 4, 6) quem vellent de f. Sw. Boemie regno preficere. At illi induccione Waczek cu- iusdam b. de Mor. Ott. fratrem dicti Sw. non obst. eo, quod in elecc. et approb. quondam Sw. sing. comites et bar. Wladislaum, fratrem dicti Swatopluk, post eum in principem assumi debere iuraverant, sibi dari in principem pecie- runt. Quem Ottonem statim rex ad pet. eorum approbat et collaudat 4, 5, 6.

Strana 71
KRONIKA PULKAVOVA. 1109 rex compatris sui mortem inopinatam deplorans universis comitibus et nobilibus regni Boemie tunc presentibus graciose concessit, ut quem vel- lent de filiis Swatopluk, puta vel Henricum vel Wenceslaum. in regem preficerent. At illi suasu cuiusdam Waczek. baronis de Moravia, Ottonem, secundogenitum fratrem dicti Swatopluk, non obstante, quod in eleccione nec non approba- cione Swatopluk singuli comites et barones Wladi- slaum, filium Wratislai terciogenitum ex Swata- wa, post eum in principem assumendum iurave- runt, *) pecierunt in principem Boemie sublimari. Rex vero statim ad peticionem huiusmodi dictum Ottonem approbavit. Sieque infra quatuor dies dictus ?) Otto Pragam pervenit") et ex eo, quod contra iuramentum prestitum et?) sine consensu Hermanni episcopi et Fabiani comitis, prefecti Wyssegradensis, electus fuerat, 5) intentum suum ?) non potuit obtinere. '?) Consencientibus autem et approbantibus cunctis de Boemia Wladislaus prefatus in regni Boemie priucipem est assump- tus. Audiens '!) vero Borziwov, filius secundo- genitus Wratislai primi regis Boemie, et ’!*) natus ex regina Swatawa, (que'?) in Polonia apud Boleslaum, ducem Polonorum, fratrem suum, exulabat) fratrem suum Wladislaum iuniorem post obitum nepotis sui. Swatopluk assumpsisse regni Boemie principatum, continuo perrexit in Sir- biam '?*) ad Wigbertum, sororium suum. Cuius !?) nec non quorumdam !?*) tam. de Boemia quam 71 aliorum ’*) suffultus auxilio regnum intrans Boe- mie in vigilia Nativitatis Domini !**) ceteris igno- rantibus latenter urbem Pragensem protinus est ingressus. Anno Domini *) MCX dum dictus Dorziwoy cognitus iam staret in Praga, factum est, quod nonnulli relictis uxoribus, pueris atque rebus propriis fugam arripiunt extra Pragam, aliis, qui de parte fuerunt Borziwoy, manentibus aput il- lam. Hermannus vero presul in suo compertus palacio custodie deputatur, Fabianus autem, co- mes et prefectus castri Wyssegradensis, dimissis omnibus iniit similiter fuge presidium. Unde fit tumultus et rumor in regno Doemie, alii Pragam confluunt, alii complicibus assumptis '?) undique currunt per villas, ipsas hostiliter devastantes. Eodem insuper die Dorziwoy in Wyssegra- deuse se castrum recepit, sed altera die Pragam reversus cum solempni cleri processione suscipi- tur et auditis missarum sollempniis in castrum Wyssegradense rediit. Verum eadem nocte Otto, secundogenitus frater Swatopluk, cum Waczkone, barone prefato, de castro Hradek !9) exercitu con- gregato magno cirea Roketnikam venientes et castra metantes ibidem altera die Wyssegradense castrum vallarunt, circumquaque ponentes custo- diam, ne quisquam ingredi posset aut egredi. Post triduum vero Wladislaus predictus de civi- tate Pilsnensi *) cum suis '5) Pragam perveniens portas civitatis Pragensis conclusas invenit et *) Srovnej Let. Kosmüv, Pram. déj. 6. IT, str. 165 a 166. **) iuraverant 3. — 5) nemají 4, 5, 6. — 5) adveniens ex eo 4, 5, 6. — *) et eciam sine 4, 5, 6. — *) erat 4, 5, 6. — ?) nemaji 4, 5, 6. — !'") obt. sed consencientes approbantesque cuncti (místo consencientibus approbantibusque cunctis) de Boemia Wladislaus, frater Swat., terciogenitus in princ. reg. Boemie sublimatur 4, 5, 6. — !!) Ut autem audivit Borzi- woy, fil. et seenndogen. Wratislai primi regis Boemie, quod nepos eius Wladislaus iuvenis post obitum fr. sui Sw, prin- cipatum regni esset adeptus, continuo perr. in Srbiam (Sirb. 4, Syrb. 6) ad Wilbertum sor. suum 4, 5, 6. — !!*) nemá 3. — 12) que — exulabat nemá 3. — '4*) Sirbiam 2 a tak pravidelně. — !3) nemají 4, 6. — !'*) quorund. de D. et aliorum suff. 4, 5, 6. — !*) Polonorum 1. — '**) Dom. nemine resistente urbem Prag. ingressus est. Unde factum est, quod plures dimissis ux. p. et rebus eorum extra Pr. fug. arripiunt, aliis, qui pro parte Borz. fuerant, ibidem manentibus. Ubi eciam Her- mannus presul in palacio suo repertus deprehenditur et custodie mancipatur; Fabianns vero comes, urbe Wyssegr. sibi commissa dimissa (nemá 6), similiter aufugit. Hine fit multus tum. et rum. in reg. Boemie de novitatibus supradictis nlii Pr. 4, 5, 6. — '*) assumptis suis undique per villas curruut ipsasque destruunt et devastant. Et eodem die Borz. in cast. W, se recipit (recepit 3), altera vero die Pragam revertitur et cum magna cl. processione suscipitur, qui ibidem audita missa iterum Wyssegrad revertitur. Interea eadem nocte ...4, 5, 6. — '*) Mr. (Hradec 6) cum magno exercitu venientes cirea Rokitnyk (Rokytnik 5, 6) rivulum castra metatus (tu vkládá 6: est), altera die castrum Wiss. obsede- runt et ut nullus ingredi ant (et £) egredi posset, posuit circumquaque custodes. Demum post trid. Wl....4, 5, 6. — ') Plznensi,2, 4, 6; Plsnensi 5. — '®) suis venit (nemá 5) Pragam et invenit (et inv. nemají 4, 5) portas (clausas nemají 4, 5, 6) et homin. armatis munitas. Qui loquens ad eos, ut ipsum pacifice urhem intrare permitterent, sei A nemine responsum obtinuit. Unde provocatus valde recedit usque fluv. Brusnik et ut supercilium montis ascendisset, vidit a longe exercitum approp.... 4, 6, 6. 1109 

Strana 72
72 KRONIKA PULKAVOVA. u11o armatis hominibus bene munitas, 19) eos alloquens, ut ipsum intrare urbem permitterent, nec aliquod potuit responsum habere. Provocatus idcirco quam plurimum retrocessit usque fluvium Brusinka. Cumque montis supercilium ascendisset, a longe prospicit exercitum propinquare, et missis explo- ratoribus comperit filium Wigberti 19*) Wratislaum cum suis Borziwoy,20) suo awnculo, in auxilium 21) adventare. Et licet Wladislaus sine pugne peri- culo poterat preterire, induccione tamen Theo- drici, filii Bozey,22) adverse parti bellum inge- rens primus sevit in hostes et potitus victoria tristem Wigberti filium Pragensem fugavit in urbem. eius gentibus, quotquot wlnerati fuerant, morti datis. Interea dux Wladislaus, filius dicti quondam Wratislai regis, Hermannum et Sezemam. barones suos, ad Henricum, Romanorum 23) re- gem. qui tunc temporis 24) in Bamberg tenuit 25) mansionem, dudum miserat, instans precibus et muneribus delegatis, 26) ut per se27) vel suos sibi restitui faciat Boemie principatum. Ad quorum nunciorum instanciam congregato exercitu rex Romanorum Boemiam est ingressus, premissis 1110 duobus principibus, videlicet Dipoldo27*) et Be- rengario, 28) mandans, ut interposita pace tam Borziwoy quam Wladislaus. Hermannus. Pragen- sis episcopus, nec non Wratislaus, filius Wig- berti. 29) et barones alii Boemie ad regem in Ro kyczan 30) villam veniant.31) Quos venientes ad locum statutum rex conspiciens. Borziwoy et fi- lium Wigberti fecit carceris 32) custodie deputari Hermanno episcopo libero permanente. Sicque Wladislaus predictus Romanorum regis auxilio regnum 33) Boemie nec non eius curam suscepit, et adversarios suos, qui Borziwoy adheserant, 34) variis affecit generibus tormentorum. Inter quos Johannes, filius Tiste 35) de genere Wrssovicen- sium, de quo superius fit 36) mencio, oculis. naso privatur 37) et mento. Facta autem38) sunt hec anno Domini MCX, kalend. Januarii. Anno 1) Domini*) MCX quo supra 2) predic- tis sic gestis 3) inter Wladislaum et Ottonem pre- dictos grandis rancoris et discordie materia sus- a) Viz Letop. Kosmův, Pram. děj. č. II, str. 169. 13) munitam 1.— 19*) Wylgberti 4; Wilgb. 5; Wilberti 6. — 20) B. patruo suo 4, 5, 6. —21) in auxilio 1, 2. 22) B. cum adversa parte bellum iniens, ubi Wladislaus primus sevit in hostes et de ipsis victor extitit ac tristem Wilgberti (Wilberti 6) filium in urbem Pragensem fugavit, de cuius gentibus quotquot vul. f. mortui sunt 4, 5, 6. — 24) nemají 4, 5, 6. — 21) nemají tytéž. — 25) Misto ten. mans. mají 4, 5, 6: erat. — 26) delegatis ut nemaji 4, 5, 6. — 27) se aliosque suos efficiat regni Boemie principatum sibi restitui. Ad quorum (cuius 6) monita et rogatus exere. congr. Boemiam ingressus est (erat 6) prem.... 4, 5, 6. — 27*) Dypoldo 4, 5; Diepoldo 2, 6. — 28) Berengerio 4, 5, 6. — 20) Borz. quam Wladislaus et Hermannus epise. Prag. nec non. Wrat., filius Gilberti, cum baronibus 5; B. quam Wladi- slao, ut Hermannus, episc. Prag., cum Wrat., filio Wilgberti (Wilberti 6) et baronibus Boem, ad regem 4, 5, 6. — 31) Roczkan alias Rokczan 3. — 31) ven. Qui cum iussum regis implessent, rex Borz. et filium Wilgberti (Wilberti 6, Gilberti 5) utrosque capi precepit et Hermannum episcopum inmunem esse decrevit 4, 5, 6. — 32) carcerali 2, 3. — 33) B. regnum adeptus est 4, 5, 6. — 1°) adheserunt 6; adh. penarum diversis suppliciis punivit. Inter 4, 5, 6. — 35) Tyste 4, 5. — 35) nemá 5.— 27) privatus est tytéž. — 28) nemají 4, 5, 6. 1) Ruk. první recense mají před slovem tímto naznačení kapitoly LXVIImé s nápisem: De dissensionibus Wladi- slai et Ottonis fratrum, filiorum Ottonis, k čemuž dokládaji 4, 5: fratris terciogeniti quondam Wratislai, primi regis Boemie, et ulterioribus successibus eiusdem Wladislai, regis Boemie (ruk. 4 Wlad. regis primi B�). — 2) quo supra nemá 3. — 3) Rukopisy první recense mají toto znění: Prefatis itaque sic peractis eodem anno inter Wl. et Ottonem fratres grandis orta est (nemaji 4, 6) discordia et taliter, ut unus ad alterum absque (usque 6) magna potencia arma- torum nullatenus venire presumeret. Qui tamen postea mutuo conveniunt in villa Tynick (Tymek 6) et pace in utrosque concepta ac iuramento firmata reconciliati sunt, sed tamen rancorem mentis servantes intrinsecus, ita quod Otto reversus Moraviam. Et tandem IV (III mají 4, 6) id. Jul. eiusdem anni Wladislaus in Zaczk curiam celebrat et Otto- nem invitat. Qui confisus de pace firmata fratris ad curiam accessit et cum per triduum ibidem mansisset et recepta licencia recedere voluisset, illico induccione Waczek et Bozey Wrssovicensium per fratrem suum capitur et in cu- stodia castri Wissegrad, recluditur (retruditur 4, 6), deinde ad castrum Burgleys vel Bozywolat (Krzywoklat 5) iuxta fluvium Msan (Mssan 4, 6) dure deducitur observandus et ibidem fere tribus annis con. detinetur. Eodem e. a. c. f. s. Wenc. Sob. iunior fr. Wl. pr. unacum Bol. de Pol. cum maxima (nemají 4, 6) potencia armatorum regnum intrant B. dolose dicentes, qualiter ad concordandum fratres eosdem (concordiam eandem 5, concordiam eosdem 4) illac venis- sent. Et sic talibus ficticiis usque ad fluvium Albee pervenerunt. Dum Wladislao nuncciatum esset, ipse dolositatem eorum considerans verbis corum non credidit. Quod illi videntes transierunt fl. (nemá 5) Albee et terras regni undique

Strana 73
KRONIKA PULKAVOVA. 110. citatur, ut alter ad alterum nollet venire, nisi suf- fultus magna hominuin armatorum potencia. l'ostea tamen in villa Thinek conveniunt et pace tractata iuramentique munimine confirmata reconciliati fuerunt cordis serupulo uichilominus intrinsecus remanente. Idcirco revertitur Otto Moraviam, quem tamen postea tercio idus Julii anni pre- dicti Wladislaus in Saczka curiam celebrans sin- ceriter accersivit, et Otto confisus ergo de pace firmata nepotis curiam mox accessit. Verumtamen per triduum. ibidem mora tracta et tandem petita licencia [cum] foret dispositus ad recessum, suasio- nibus Waezek et Dozey Wrssouicensium capitur Wladislav potencia custodie Wyssegradensis castri traditus carcerali. Deinde ad castrum Durgeleins alias Krziwoklat iuxta fluvium Misa deducitur districcius conservandus, et ibidem fere tribus annis continuo detinetur. Eodem eciam anno circa festum sancti Wenceslai Sobieslaus, quartus et iunior frater Wladislai predicti, cum Doleslao, duce Polonie, maxima congregata potencia ho- minum armatorum Boemie regnum ingressi pre- tendunt dolose, quoniam illic ob fratrum concor- diam advenissent, et huiusmodi fictis ingeniis usque fluvium Albee pervenerunt. Quod dum Wladislao innotuit, animum ipsorum dolosum considerans verbis non credidit eorundem. lioc advertentes ipsi transierunt fluvium Albee regni terras undique devastantes. Wladislaus vero con- gregans exercitum ex adverso predictos insequi- tur inimicos, quos ut vidit ad resistendum dis- positos, suos premonuit eos animaus ad belli 73 certamen, suarum gencium dispositis nichilo- minus aciebus. Quibus congressis insimul et hinc inde plurimis interfectis in bello tandem .dic- tus Wladislaus fratrem suum cum duce Polonie vertit in fugam de suis hostibus victoriose trium- phans. In quo siquidem bello Theodricus, filius Bozey, cum sibi quibusdam adherentibus multos Strennuos actus commisit. Hec gesta sunt anno prefato VIII idus Octobris. Anno Domini*) millesimo CXI Swatawa, *) regina Boemie, filios suos Wladislaum et Sobie- slaum amicabiliter concordavit, et Wladislaus ur- bem Zaczensem **) cum eius provincia fratri suo Sobieslao *) tradidit de Polonia revocato. *) Anno Domini") MCXII Wladislaus, princeps regni Doemie supradictus, iuxta statutum impe- ratorum antiquorum Wladislaum, filium quondam Drzetislai, primogeniti fratris sui, cum trecentis militibus electis Henrico quarto in subsidium Komam 5) misit,*) ubi Pascalis papa tunc impe- ratorem Romanum Henricum debitis adhibitis solempnitatibus consecravit invitus. Wladislaus vero, predictus marchio Moravie, tunc assistens eidem secum inde multorum sanctorum deferens reliquias et aput imperatorem in Almania mo- ram trahens tandem dictas sanctorum claras re- liquias Boemiam deportavit, sicut in breviario Pragensis ecclesie continetur. Sicque?) peractis multis strennuis actibus imperator et Wladislaus prefati sunt ad propria cum prosperitate reversi. Anno Domini *) MCXIII innotuit Sobieslao, quod?) eum Wladislaus, frater eius, induccione *) Ruk. 3 vkládá tu: Eodem anno Henricus, Romanorum rex, ex omnibus regni visceribus con- tracto exercitu ltomam iturus per montem Jovis Pyreneum transit ac in plano Italie residens iuxta Padum militem recensuit. In comitatu eius triginta milia equitum electorum exceptis his, qui ex Italia ad eum confluxerant. ^) Viz Let. Kosmiv, Pram. déj. C. II, str. 174. — ^) TamtéZ str. 174. — ©) Tamtéž str. 175. devastaverunt. Wladislaus vero ex adverso exercitum congregans ipsos insequitur, quos ut vid... . premonuit et belli certamen preordinat. Et post primos congressus quam plurimis a parte utraque interfectis fratrem suum Sobieslaum cum duce Pol. convertit in fugam et de suis hostibus magnifice triumphavit. In quo bello Theodricus Bozey cum quibusdam adh. sibi mil. mul. stren. act. fecit, Et facta sunt hee a. prefato VIII id. Oct. Postea vero a. D. MCXI? Swatawa, marchionissa Mor., Wl. et Bol, fil. suos, mutuo concord. Sic Wladislaus fratre suo Sobieslao: (nemá 5) de Pol. revoento urbem Sacensem cum eius provincia sibi tradidit possidendam. Deinde a. D. MCXII WIl., princeps terre Boemie, iuxta st, ant. imperatorum (imperator 4, 5) Wl. fil. quondam Brz. patrui sui... — *) Ruk. 1 má nad fádkem pfipsáno: geuere Polona, Kazimiri regis filia. — '?) Zatensem 2; Zacensem 3. — 5) Ruk. mají Boleslao a vy&e Boleslaum kromé 3, — ©) Romam nemají 4, 5, 6. — 7) misit, qui post multos actus strennuos reversi sunt ad propria 4, 5, 6. — *) Sic 3. — ?) quod Wl. fr. eius ind. W. predicti ipsum cap. conaretur. Ex quo Sob. prefatus non longe a c. Wiss. CCC armatos per insidias posuit, iniungens eis, ut dum Waczek appropinquare viderent, ipsum necarent. Hinc est... 4, 5, 6. 10 1110 1111 1112 1113 

Strana 74
1113 1114 74 Waczek predicti capere conaretur, propter quod idem Sobieslaus non longe a castro Wyssegra- densi ponens trecentorum insidias armatorum, precepit eisdem, ut Waczek appropinquantem protinus trucidarent. Hinc est, quod postquam Sobieslaus '°) cum fratre suo Wladislao in castro Wissegradensi hora captata !!) pransus fuisset, accepta !°) a fratre suo licencia rogavit Waczek, ut quia cum ipso haberet conferre misterium, equum ascenderet ac !?) aliquanto spacio sociaret eundem. Iuxta votum igitur dicti Sobieslai quasi per decem stadia venientes iidem statim armati milites ex latentibus insidiis irrupuerunt et in- vadentes Waczek prefatum interficiunt !*) dira morte. Sobieslaus vero reversus ad suos timore fratris sui Wladislai concussus, cupiens per Sir- biam in Poloniam aufugere, cum prope Donyn ve- nisset, per Ekembertuin, !!*) castri Donyn prefec- tum, quod quidem castrum tunc imperiale extitit, invitatur dolose captivaturque nequiter per eun- dem ac vinctus ducitur in Saxoniam. Milites vero hoc faetum cernentes fuge presidium sunt am- plexi. Sobieslaus tamen post unum mensem fu- giens noctis tempore liberatur. Eodem '?) anno Wladislaus nepotem ! suum secundogenitum Ottonem solvit a vinculis,!*) partem dimidiam tocius Moravie, quam olim post mortem Swato- pluk, primogeniti nepotis !9) sui, habuerat, !?) sibi favore restituens gracioso. Anno !) Domini millesimo*) CXIIII in mense Maio iubente Ottone, marchione Moravie, Bozey KRONIKA PULKAVOVA. et gener!*) eius Waczek (de] genere Wrssovicen- iu: sium oculis privati sunt. Eodem?) eciam") anno Sobieslaus, frater Wladislai principis Boemie, quibusdam Polonis secum assumptis clamdestine veniens prope ca- strum Glacz cives ibidem minis et precibus pla- care nititur, ut sibi portas eiusdem urbis appe- rjiant. Quibus minime consencientibus Sobieslaus quoddam pallacium vetus, quod prope murum erat, succendit igne. Ex quo?) accidit, quod vento circumquaque volante propugnacula supra *) murum urbis et demum ipsa civitas incensa ?) sunt. Sicque cives ibidem videntes ab igne sibi 9) imminere periculum, ?) secum treugas firmaverunt, et9) tamen civitas ipsa omnino combusta est, ?) sed castrum ibidem per Sobieslaum minime ex- pugnatum. Ipseque Sobieslaus sine profectu Po- loniam est reversus. Anno !°) Domini*) millesimo CXV in mense Januario !!) Boleslaus, dux Polonie, aput !?) avun- culum suum Wladislaum, principem regni Boe- mie, nunciis instetit !3) et literis, ut Sobieslaum, fratrem eius, ad graciam suam dignaretur !*) as- sumere. Et tandem Wladislaus dicti avunculi sui precibus et eciam fraterna pietate permotus Sobieslaum, fratrem suum, pristine gracie sue reformavit et committit '?) eius regimini civita- tem Hradek cum quatuor castellis et totam eius provinciam. Deinde eodem anno mense Julii Wladislaus !$) cum predictis Ottone et Sobieslao iuxta fluvium Nissa ad quendam diem placitorum conveniunt, inter se perpetuam pacem firmant *) Viz Let. Kosmüv, Pram. déjin cesk. IT, str. 176. — >) Tamtéz. — ©) Tamté% str. 177. 10) Boleslaus 4, 6. — '") capta 4, 6. — '?) accepta ab eodem fratre suo lic. rog. Waczek, ut propter quedam, que secum haberet secrete conferre, equum ascenderet et eum aliquantulum itineris sociaret. Qui dum votum (inxta votum 6) Sob. quasi per X stadia de Wyssegrado transisset, statim ex latentibus insidiis prorumpunt armati milites, Waezek ipsum interficiunt dira nece. Quo facto Sobieslaus rev. ad suos scilicet Wl. fratrem valde timens et volens per Sirbiam ad Poloniam aufugere c. pr. Don. ven. (venissent 5), per. E. c. D. prefectum (prefatum 4), quod impera- toris fuit, dolose inv. ad castrum et ab eo nequiter capitur vinctusque Saxoniam deducitur. Boleslaus autem post unum mensem de captivitate sua per fugam noctis liberatur tempore. — !?) ut 3. — !') interfecerunt 3. — ''*) Egenb. 2. — 15) Eod. eciam a. 4, 5, 6. — !5) fratrem 4, 5, 6. — !?) vinculo 4, 6. — !*) fratris 4, 5; patris 6. — !?) hab. restituit 4, 5, 6. !) Ruk. první recense mají pfed slovem tímto naznačení kapitoly LVIII s nápisem: De reconciliacione Bole- slai et ulterioribus successibus Wladislai, — '*) generis 2; de genere 6. — ?) Eodem ec. a. nemají 4, 6. — °) Misto Ex quo mají 4, 5, 6: Unde. — *) circa 5. — 5) succensa 5. — ©) ipsis 4, 5, 6. — 7) per. treugas firmarunt 4, 6; treugis firm. 5. — *) ut 4, 5, 6. — °) est, castro a Bol. omnino inexpugnabili permanente, ipseque Sobieslaus revertitur sine profectu Pol. 4, 5, 6. — !'?) A. itaque Dom. 5. — !!) Januarii 5. — ??) aput — Boemie nemá 6. — '") nemají 4, 5; in- stat 6, — '*) dignetur 4, 5, 6. — !5) comm. ei regimini 4, 5; comm. ei 6. — '*) Wlad. cum fratribus euis Ottone et Wlad. iuxta flumen 5. 1115 

Strana 75
1115 1116 KRONIKA PULKAVOVA. et hilares ad propria revertuntur. Interea Odal- ricus, filius Conradi, marchionis Moravie, secundo- geniti fratris quondam Wratislai primi regis Boemie predicti,!*) qui Olomucensem civitatem cum sua provincia possederat et solum filium etate tenerum post se reliquerat, moritur. Unde Wladislaus, princeps regni !5) Boemie, fratri suo Sobieslao dictam civitatem et eius provinciam assignavit. Anno !?) Domini" MCXVI post obitum Co- lomanni, '**) regis Ungarie, Stephanus rex ad Wladislaum prefatum ?") sollempnes mittit nun- cios rogans, ut ad certum diem et locum pro pace inter eos firmanda secum conveniat. ?!) Quorum voluntati Wladislaus annuens venit us- que ad fluvium Olssen metas Ungarie et Mora- vie distinguentem. Rex vero Ungarie in ??) campo Luczko ab alia parte fluvii cum innumerabili multitudine Ungarorum similiter advenerat. Unde altera die Wladislaus predictus trans fluvium *9) procedens castra metatus est.?*) Ad quem missi per regem Ungarie sollempnes nuncii quedam referunt, gwerram et non pacis federa desig- nantes. Lt?*) ideo eciam Wladislaus eodem die distulit de pace tractare. Quod Ungari indigne ferentes cum ?9) suis arma sumunt et stantes ex alia parte fluvii ad bellum se muniunt. Hoc?*) princeps Doemie??) Wladislaus comperiens cum suis subito arma capit et fluvium ?*) transit pa- ratus ad pugnam. Sicque illico cruentum bellum conseritur. Wladislaus cum suis ab hostibus re- trocedere compellitur, sed Otto et Sobieslaus ??) predicti tam de Boemis quam de Moravis fortem habentes exercitum regis Ungarie et suorum de hoc?!) nichil sciencium impetu magno ??) 75 prorumpunt in castra, quotquot reperiunt, tam nobiles quam alios gladio ?9?) perimunt. Et rex quidem ?*) Stephanus auxilio Laurencii, sui archi- episcopi, vix. evasit. Quibus taliter bello in- stantibus accedunt alii, qui prius adversus Wla- dislaum, principem Boemie, quasi victoriam ob- tinuerant, quos similiter Otto et Sobieslaus ho- stiliter in campis ??) suscipiunt. Et ipsis devictis superstites 95) vertunt in fugam, de quibus ipso die in flumine ?) Wah innumerabiles ??*) sub- mersi sunt et quam plurimi interfecti, sic. quod a temporibus preteritis nunquam audita aut ?) visa fuit tanta strages in illis partibus hominum bellatorum. Boemi itaque et Moravi potiti vic- toria, ungaricis gasis acceptis, et spoliis eadem inter se dividunt et leti ad propria revertuntur. Anno Domini" MCXVII Wladislaus fra- trem *) suum Borziwoy, secundogenitum filium Wratislai primi regis Boemie, reasumit ?) ad gra- ciam 5) ymmo ipsum regno Doemie preficiens semetipsum sue voluntati submisit. Borziwoy ita- que accepti per fratrem ?) beneficii non 5) imme- mor eidem fratri?) Wladislao donat dimidiam partem regni Boemie, videlicet quiequid erat ul- tra 5) fluvium ?) Albeam versus aquilonem, et absque eius consilio de cetero nichil gessit. Anno !?) Domini MCXVIII !!) mense !?) Sep- tembris facta est inundacio aquarum, et Wltawa inter urbem et civitatem Pragensem tantum ex- crevit, 3) ut eciam superiores trabes pontis attin- geret. Anno '*) Domini *) MOXIX maxima tempe- stas ventorum edificia in Wissegrad !**) deiecit. ^) Viz Let. Kosmüv, Pram. déj. &. II, str. 178. — ") Tamtéz str. 179—180. — ©) Tamtéž str. 180. '7) supradicti 4, 5, 6. — '*) nemá 5. — !'?) Deinde a. D. 4, 5, 6. — '?*) Colomani 5, 6. — ??) nemá 5. — *!) con- veniant 4, 6, — ??) cum in c. 4, 5, 6. — ??) flumen 4, 5, 6, — ?!) nemají 4, 6. — ?5) Unde eciam 4, 5, 6. — ?5) nemá 6. — ?7) Hoc itaque (igitur 6) pr. Wlad. (místo Wl. má 5 Boemie) comp. 4, 5, 6. — ?*) nemá 3. — ??) flumen 4, 5, 6. — ??) Sob. fratres eius tam de Boemia quam de Moravia fortem... 4, 5, 6. — ?!) hoc bello tytéZ. — ??) mag. irruunt castra tytéZ. — ??) nemají 4, 5, 6. — ?') nemají 4, 5, 6. — ?*) campos 6. — ?5) suscipientes 4, 5, 6. — ??) flumen 3, 4, 6. — ***) innum. currentes subm. 3. — ?") et 3. ') Rukopisy první recense mají pfed slovem tímto naznačenou kapitolu LIX s nápisem: De reconciliacione Borziwoy, patrui Wladislai (tu vkládají 4, 5: secundogeniti Wratislai, primi regis Boemie), et ultima expulsione eius et ulterioribus Wladislai successibus. TytéZz rukopisy spojují vypravování s předcházejícím slovy: Postea a. Dom. — ?) patruum 4, 5, 6. — ?) reassumpsit 4, 5, 6. — *) gr. suam tytéž. — 5) patruum 4, 5, 6. — 5) nam eidem patruo suo 6; non eidem patruo suo 4. — ?) patruo suo 5, — 5) intra 4, 5; inter 6. — ?) flumen 4, 5, 6. — !") A. vero Dom. 4, 5, 6. — 1) MCXXVIII 5. — '?) men. Sept. nemá 5. — '?) crevit 5..— !') A. — deiecit nemaji 4, 5, 6. — '**) Wyssegrado 2. 10* 1116 1117 1118 1119 

Strana 76
1120 1121 1122 Deinde*) a tempore reconciliacionis Dorzi- woy !*) usque ad annum Domini MCXX Dorziwoy et Wladislaus fratres '?) concorditer Boemie reg- num regentes, sed !*) postea inter se iterum et adeo incipiunt discordare, quod Borziwoy fra- tris '5) sui timens potenciam dimisso regni Boe- mie regimine !?) IIII?") idus Augusti fugitivus abscessit. *!) Anno ??) Domini" MCXXI Wladislaus ca- stra Donyn versus Sirbiam ??) et Podywin **) in Moravia inter fluvium Sazawa **) reedificat. Eo- dem eciam anno quidam ex Theutonicis intran- tes Boemiam infra terminos Boemie prope villain Biela 26) castrum in monte altissimo constru- xerunt. *) Quod audiens Wladislaus congregatis militibus suis improviso ?8) in ipsos irruit et castrum cum hostibus obtinuit. Eodem *?) anno monasterium Wilemow fundatum est a duobus fratribus Wylhelmo et Hermanno comitibus «e Sulcbach. ?") Anno?!) Domini“) MCXXII. XV ka endas Octobris Hermannus, Pragensis episcopus, post multa bona et ??) provida opera migravit ad Do- minum, cui successit Menhardus, ??) decimus Pra- gensis episcopus. Deinde prefatus Wladislaus Boe- mie regnum ?*) rexit salubriter usque ad annum Domini millesimum CXXIII, in quo anno inter ipsum et fratrem suum Sobieslaum ??) grandis oritur dissensio, et uterque adversus alterum exer- citum movit et arma. Hinc est, quod Wladisla:s fratrem suum Sobieslaum de Moravia expulit KRONIKA PULKAVOVA. partem Leutoldo, filio quondam Conradi senioris, primogeniti fratris olim Wratislay primi regis Boemie, et partem Ottoni et Swatopluk, filiis quondam Ottonis fratris predicti Wratislai, dis- tribuit. Sobieslaus itaque fugiens imperatoreni accessit instans, ut eius auxilio restitueretur ad propria. Sed quia proficere non potuit, transivit Poloniam ibique resedit. Coniunx vero Sobieslai, consanguinea Stephani regis Ungarie, transivit Ungariam et ibidem permansit. Eodem eciam anno Wladislaus et Otto ne- potes39) rogatu imperatoris Henrici, **) contra quem quidam princeps Saxonie arma commove- rat, congregato exercitu?*) extra Boemiam in subsidium cesari transiverunt et ultra oppidum Gwozdek??) sua fixerunt tentoria. Ex adverso vero circa fluvium Mulde Maguntinensis archi- episcopus, *9) Wigbertus comes et Saxones stabant in campis inter imperatoris et Wladislay exer- citus. *!) Quod considerans Wladislaus et dum imperatoris*?) exercitum non posset attingere, totam illam Misnensem devastat provinciam et ad propria revertitur. Anno?) Domini“) MCXXIIII Borziwoy in Ungaria moritur et ductus *Ó*) Pragam sepultus est in ecclesia sancti Viti. Eodem*) anno Wladislaus imperatorem, qui tunc in Bamberk 1%) solempnem curiam celebra- vit,*) accedit et post varios tractatus cesaris '5) et principum revertitur ad propria. *) Ruk. 3 vkládá po slové celebravit následující text: propter Lotharii, ducis Saxonie, insolenciam, qui nova quedam moliri nitebatur (ruk. má notabatur) contra imperatorem ob sorori sue illatam ab impe- *) Viz Let. Kosmüv, Pram. déj. &. II, str. 181. — ") TamtéZ. -— *) TamtéZ str. 182. — ^) Tamtéž str. 186. — *) TamtéZ str. 187. 15) nemají 4, 6. — !5) patrui 4, 5, €. — '*) sed postea nemaji 4, 5, 6. — !*) patrui tytéZ. — !?) reg. anno Domini MCXX?^, I1II id. ruk. 3. — ??) nemají 4, 5, 6. — ?') Tu dokládá 1 rukou jinou: Poloniam. Illic enim erat omnium exu- lum et fugitivorum receptaculum. — ??) Deinde a. D. 4, 5, 6, — ??) Srbiam 2, 5. — ?') Podiuin 2; Podyroni 3; Po- diron 4, 5; Podiwn 6. — ?*) Sasaua 4; Sazaua 2, 5. — ?9) Vicla 4; Wicla 5; Wikla 6. — ?*) struxerunt 4, 5, 6. — ?*) improvise 4, 6. — ?*) Eodem — Sulcbach nemaji 4, 5, 6.,— ??) Sulezpach 2; Sulezbach 3. — ?*!') A. vero Dom. 4, 5, 6. — ??) et provida nemají 4, 6; bona peracta opera 5. — ??) Meynhardus 4, 5, 6. — ?*) Místo regnum — ipsum maji ruk. 4, 5: regnum salubriter usque in (ad 5) annum Domini inter ipsum et; regnum salubriter gubernans inter ipsum et... 6. — 35) Sobieslaum maxima orta est discordia, sic quod uterque moveret exercitum. Unde Wladislaus ad- versus fratrem ira commotus de Moravia expulit, partem Lutoldo, fil. quondam Con. sen. prim. fr. olim Wratislai pr. regis B. et partem Ottoni fil. quondam Odalrici fratris predicti Lutoldi distribuit... 4, 5, 6. — ?9) fratres 4, 5, 6. — 37) H. quarti 3. — ?*) exercitu transiens 4, 5, 6. — ??) Gwosdek 4; Grozdek 5; Gwosdeck 6. — *") episcopus 4, 6. — *!) exercitum 4, 6, 6. — '?) imperator 4, 5, 6. — 9) A. vero Dom. 4, 6; A. v. MCXXIV 5. — *') perductus 4, 5, 6. — *5) Bomberk 4, 6. — **) tr. cesar et principum exercitus rev. 4, 5, 6. 1123 

Strana 77
KRONIKA PULKAVOVA. 77 1125 Eodem*) eciam anno Wladislaus prefatus tator. Idem Wladislaus filium reliquit suo no- 1125 Natale 47) Domini et eciam Epiphaniam in villa mine Wladislaum, qui postea secundus est rex Boemie coronatus ; *) filium autem alium Hen- Stebna celebravit ibidemque 48) egrotare cepit et ducitur in castrum 49) Wyssegradense. Cuius ricum, qui Henricus genuit Henricum alias Brze- egritudinem Sobieslaus, frater eius, audiens fur- tislaum. Hic Henricus processu dierum factus est Pragensis episcopus et dux Boemie, prout in tive intrat Boemiam et interposicione Swatawe, sequentibus apparebit. Idem**) genuit eciam matris eorum, 50) relicte quondam serenissimi Wratislai primi regis Boemie, dicti Wladislay, Theobaldum. fratris sui, gracie reformatur. Quod Otto, nepos eorum paternus, 1) senciens reversus est tristis Anno 1) Domini*) MCXXV 2) quo supra de- Moraviam. functo gloriosissimo Wladislao, filio quondam Anno Domini") MCXXV, feria IIII maioris Wratislai primi regis Boemie, Sobieslaus, frater hebdomade pacificatus est Wladislaus cum fratre suo Sobieslao mediante Swatawa, matre ipsorum. eiusdem Wladislai iunior et quartogenitus ex Deinde post octavas Pasche II idus Aprilis, que Swatawa. Boemie regno preficitur XVIII kalen- das Maii. Et licet Otto, filius Ottonis et senior fuit dominica Misericordia Domini, dictus Wla- nepos eius, ob huiusmodi causam ipsum quam 3) dislaus universe carnis viam ingreditur et eccle- siastice traditur sepulture, in monasterio sancte plurimum odiret, tamen sibi non potuit resi- ***) stere. Marie Cladrub, cuius ipse fundator extitit et do- ratore iniuriam, accedit, et factus fuit conventus non modicus. Nam singularum provinciarum duces aderant preter Lotharium predictum paucosque sibi consencientes de Saxonia principes. Quibus singulis necessarios sumptus vel ex toto vel ex parte ministrabat venerandus et sanctus Otto, episcopus Bambergensis, preter publicum atque constitutum antiquitus imperatorie maiestatis servicium. Et Wladislaus post varios . . . *) Tu vkládá ruk. 3 slova: ex Reicza, coniuge sua, filia Leopoldi, marchionis de Vochburg de Bawaria. **) Idem — Theobaldum nemá 3. Za slovem apparebit má ruk. 3 červený nápis: De ducatu et re- gimine Sobieslai. ***) Ruk. 3 vkládá po slově tomto zprávu: Eodem anno Otto, beatus episcopus Bambergensis, a Bole- slao, duce Polonie, ex Juditha, Henrici tercii imperatoris sorore, nato, invitatus cum licencia et bene- diccione Honorii sancti pape ad Poloniam primum pergit. Et primo transito nemore Boemico per abba- ciam Kladrubam ventum est Pragam, inde per Satischam, in Albe fluminis ripa sitam ecclesiam, ad castrum ducis Boemie, quod Mileciam dicunt, ubi a duce ipso magnifice susceptus et donis honoratus est. Inde per aliud eius castrum Burdam nomine usque ad Nemeciam, urbem ducis Polonie, atque inde per tres episcopatus Polonie, Brzezlaviensem videlicet et Calisensem atque Poznanensem, usque ad archiepi- scopatum Gneznensem cum gaudio et pace conducti sunt omnibus illis ecclesiis una salutacionis forma beatum virum suscipientes [sic], festive scilicet processionis honore. Preterea Boleslaus dux ipse et omnes optimates Polonie quasi CCpassibus ab urbe Gnezna nudis pedibus procedentes cum magna susceptum reverencia principalem usque ad ecclesiam conduxerunt. Demum dux tali hospite letissimus per dies sep- 1124 3) Viz Let. Kosmův, Pram. děj. č. II, str. 191. — b) Tamtéž str. 192 a 193. — e) Tamtéž str. 195. 47) Natalem ... Epiphanie 4, 5, 6. — 15) ibidem egrot. 4, 5, 6. — "2) Ruk. 4, 5, 6. — in urbem W. et en taliter infirmato fr. suus Sob. hoc audiens furtive 4, 5, 6. — 5°) eorum quondam Ottonis, terciogeniti Wratislai primi regis Boemie, dicti Wladislai fratris sui gracie reformatur. Quod Otto, frater eorum senior, senciens rev. est tristis Moraviam. Et pacificati sunt prefati fratres a. D. MCXXV° in bona Va feria (in — feria nemá 6). Deinde post octavas pasce II id. Apr.... Wladislaus prefatus non sine magno planctu suorum vitam finivit et sepultus est in eccl. b. Marie vir- ginis monasterii Cladrub, quod ipse fundaverat. Ostatni až ke slovu Theobaldum schází v ruk. 4, 5, 6.— 1) patruus 2. 1) Ruk. první recense mají před slovem tímto naznačenou kapitolu LX s nápisem: De regimine Sobieslai, fratris dicti Wladislai, k čemuž 4 a 5 dokládají: eiusque successoribus (sic oba). — 2) Tytéž rukopisy spojují vypra- vování předcházející s následujícím takto: Defuncto itaque Wladislao, filio Ottonis terciogeniti fratris quondam Wrati- slai pr. r. B. S. fr. eiusdem Wl. iunioris et quadrogenitus (et quadr. nemá 6) B. r. pref. Et licet Otto, secundogenitus et senior frater eius, ob.... — 3) nemají tytéž.

Strana 78
78 KRONIKA PULKAVOVA. Anno 1) Domini*) millesimo CXXVI Sobie- slaus, princeps regni Boemie predictus, ivit Mo- raviam et deposito Ottone, nepote 5) suo predicto, de provincia Odalrici, filii quondam Conradi se- nioris, fratris Wratislai primi regis Boemie, cui dictus Otto protunc prefuit, 6) Wratislaum, filium eiusdem Odalrici, in paternam hereditatem in- stituit et partem dicti Ottonis vastavit. Idem 7) autem Otto ad Lotharium 8) regem Ratisponam transiens ipsum induxit, quod adversus Sobie- slaum, patruum suum, fortem congregavit9) exer- citum, et una cum Ottone transiens Boemiam?*) iuxta oppidum nomine Chlumek, 10) circa 10*) quem locum Sobieslaus, princeps Boemie, iam suo exer- citu similiter adunato paratus ad bellum de regis primatibus exceptis scutiferis et aliis communi- bus quingentos prostravit 11) gladio. Ibidem eciam prefatus Otto, filius 12) Ottonis, necatur in bel- lo, 12*) et tres tantum de parte principis Boemie interfecti sunt, rege Romanorum et suis 13) fu- gatis. *) Fertur eciam, quod in 14) bello huius- modi visus esset sanctus Wenceslaus a quibus- dam de Boemia insidens equo albo, candida veste amictus, pugnans pro suis, habens in hasta sua vexillum sancti martiris Adalberti. Victoria 15) per Boemos igitur reportata cum gloria prin- ceps Sobieslaus et sui gaudenter ad propria re- vertuntur. Eodem eciam b) anno Stephanus, scilicet 15*) 1126 Ungarie rex, et Sobieslaus conveniunt 16) et pace firmata separantur amice. Sobieslaus 17) autem in reditu suo cepit nepotem suum Wratislaum, filium dicti Odalrici, et duxit in castrum Donyn, et deinde post tres menses eundem Wratislaum de castro Donyn in 18) Jaromir deduci precepit et eum ibidem arta custodia detineri, quem tamen 18*) postea solutum dimisit redire Moraviam. Eodem eciam*) tempore 19) castrum Przim- da 20) alias Phrimberg 21) et urbs Tachow 22) in- staurantur 23) ex novo. Similiter in monte Rzip dudum destructam Sobieslaus predictus reedifica- vit 23*) ecclesiam, quam Henricus, Olomucensis episcopus, consecravit. Anno 24) Dominid) millesimo CXXVII 25) So- 1127 bieslaus, princeps regni 25*) Boemie, Romanorum regi Lothario reconciliatus est.**) Et eodem anno idem rex una cum principe Sobieslao urbem Amberg, 25) secundum27) cronicam Nuremberg, obsederunt, et totam Bavariam 27*) usque Danu- bium per decem continuas ebdomadas incendiis et depopulacionibus vastaverant et postea sine resistencia ad propria revertuntur. Anno 28) Domini*) millesimo CXXVIII Lo- 1128 tharius 29) rex filium Sobieslai in die Pasche de sacro fonte levavit sibique Wladislaus 30) nomen imposuit et de voluntate Wigberti 31) comitis de- 1126 tem eius fruens presencia multa exhibita sociis humanitate omnia vie necessaria solerti cura iussit pre- parari et ipsum ad gentem Pomeranorum transmisit et eandem gentem ad fidem cum eorum duce con- vertit. (Viz Herbordi vita Ottonis, episc. Babenberg. lib. II. Pertz, Ss. XII, str. 779.) Eodem anno Henricus imperator quartus X kalendas Junii diem clausit extremum anno XIX regni sui et XIIII° imperii, et eodem anno Lotharius ab electoribus est electus. *) Ruk. 3 vkládá tu: Adelbertus quoque marchio capitur et similiter Ludowicus, Thuringie comes, captus abducitur. **) Rukopis 3 tu vkládá: cum Lotharius rex apud Merseburg curiam in Penthecosten celebravit. a) Pokračování Letop. Kosmova kanovníka Vyšehradského, Pram. děj. č. II, str. 203. — b) Tamtéž str. 204. — c) Tamtéž str. 205. — 4) Tamtéž str. 205. — *) Tamtéž str. 205. 1) A. insuper D. 4, 5, 6. — 5) fratre suo seniore predicto 4, 5, 6. — 6) prefecit, Wratislaum fil. e. Ud. in pat. hered. inst. 4, 5, 6. — 7) Ipse 4, 5, 6. — 5) Lutheze 4; Lutherum 5. — 2) congregat 4, 5, 6. — 9*) versus Boemiam 3.— 10) Chumek 2. — 10*) Misto circa quem locum mají 4 a 6 ubi, 5 unde. — 11) stravit 5. — 12) Misto filius Ottonis — bello mají 4, 5, 6 interiit. — 12*) XII kal. Marcii vkládá tu 3. — 13) suis victoriose fugato 4, 5, 6. — 14) in eodem b. a quibusdam de Boemia visus est s. W. in albo equo et candida veste indutus pro suis pugnans hab. in hasta v. s. Ad. martyris apprehensum 4, 5, 6. — 15) Et sic tanta habita victoria tam pr. Sobieslaus quam sui leti revertuntur ad propria 4, 5, 6. — 15*) nemá 3. — 16) conv. et pacem inter se firmantes amicabiliter. — 17) Et Sobieslaus in 4, 5, 6.— 15) nemají 4, 5, 6. — 18*) nemá 2.— 19) anno 5. — 20) Brzimda 5; Przimbda 6. — 21) Phumberg 2; Phimberg 4, 5, 6; Pfrimburg 3. — 22). Tutaw 4, 6. — 23) instauravit 4, 6; instaurant de novo 5. — 23*) reedificat 4, 5, 6. — 2°) A. vero D. 4, 5, 6. — 25) XVII ruk. 5. — 25*) nemá 2. — 26) Bamberg 6. — 27) secundum — Nuremberg nemají 4, 5, 6. —27*) Ba- ioariam 3. — 2s) Deinde a. D. 4, 5, 6. — 29) Lotherius 4, 5. — 30) Wladislaw 4, 5, 6. — 31) Wilgberti 4, 5, 6.

Strana 79
1128 1129 KRONIKA PULKAVOVA. volucionem omnium bonorum pheodalium einsdem Wigberti eidem infanti baptisato contulit in pre- sencia principum Saxonie. *) Eodem") eciam ??) anno Sobieslaus regi Lo- thario adversus Conradum, quem tunc quidam principes electores in odium Lotharii elegerant. cum maximo exercitu prebuit auxilium. Et post??) multos actus magnanimes??*) cum honore rever- titur. *) Deinde non post multum tempus ?5) Sobieslaus Conradum. filium Leutoldi?9) fratris Odalrici predicti, cepit et in castro Wyssegradensi reclusit. Similiter et Sobieslaum et DBrzietislaum, filios Conradi ?9*) senioris fratris quondam Wra- tislai primi regis Boemie, ?*) in castro Donyn captos detinuit. Anno?*) Domini") millesimo CXXIX memo- ratum Wratislaum. filium Odalrici predicti, Sobie- slaus iterum cepit ??) et in exilium misit. Castrum eciam Glatz reedificatum est. **) Eodem*) eciam anno Sobieslaus ecclesiam Sancti Petri Wyssegradensem, quam olim pater suus rex Wratislaus fundaverat, renovavit et in ipsa coronam ponderantem duodecim marcas auri et octoginta argenti suspendit, pavimentum pol- litis lapidibus exornavit, cirenitum ac ambitum struxit, et tecta ac '*) alia edificia ecclesie *!) re- formavit, nec**) non prebendas et canonicos augmentavit. 1%) 19 Anno") Domini ) MCXXX Menhardus, ?) Pra- gensis episcopus, in peregrinacionem ?) Jeroso- limam ivit, et eodem anno Sobieslaus cum exer- citu ad Lotharium regem transiens, qui tunc Ratispone erat, ?*) per fluvium Itezen *) transitum faciens in eodem fluvio submersionis periculum ?) vix evasit. In qua eciam via ad regis rogatum viginti municiones Bavarorum destruxit et sanus Boemiam est?) reversus. Deinde processit in ca- strum Glacz multo comitatu suffultus. Eodem ecium*^) tempore idem Sobieslaus vo- lens transire ?) Moraviam, comperit duos familia- res suos in eius interitum conspirasse,*) quo- rum unum deprehendit et alius per fugam eva- sit. Quem prefatus Sobieslaus cum canibus ve- naticis 9) tamdiu insecutus est, quousque eciam alterum in quadam villa captivum detinuit. Qui taliter deprehensi se familiares Miroslai. filii Jo- hannis comitis et fratris eius iunioris Strziezi- mir!?) esse confessi sunt et se ad interficiendum Sobieslaum datis muneribus destinatos. Sobieslaus itaque hoc audiens Miroslaum et Strziezimir cepit et secum in castrum Wyssegradense cap- tivos deduxit, et tandem in presencia magnatum suorum causam tanti facinoris sciscitatus !!) ab eis comperit ordinacione et induccione Drzietislai, nepotis sui, filii predicti Conradi, et Meynhardi episcopi nec non Boziconis, '?) capellani sui, qui *) Ruk. 3 vkládá tu následujíeí: Eodem anno rex Lotharius Natale Domini apud civitatem Wirez- burg celebrans Embrichonem, Erfordensem prepositum, eidem civitati prefecit episcopum eiecto atque dampnato Gebehardo, qui per vim iam dudum eundem episcopatum invaserat. Ubi et Cunradus, qui re- gium sibi nomen usurpaverat, excommunicatur. (Annales Erphesfurdenses, Pertz Ss. VI, 537.) **) Ruk. 3 vkládá tu zprávu: Spira civitas secundo a rege Lothario obsessa ab idibus Julii, id est per novem menses continuos, usque ad kalendas Februarii oppugnata capitur. (Annales Erphesfurdenses, Pertz Ss. VI, 537.) ^) Viz kanovníka Vyšehradsk. pokrač. Let. Kosmova, Pram. dějin 6. II, str. 205. — ^) Tamtéž str. 206. — *) Tamtéž str. 206. — 4) Tamtéž str. 207. — ©) Tamtéž str. 207. ??) nemají 4, 5, 6. — %) nemá 5. — 3%) magnanimos 3. — ?*) revertuntur 1. — %) temporis 5. — ?5) Lutoldi 5; Lutholdi 4, 6. — ?**) Cunradi 3. — ?*) nemá 1. — ?*) Postea vero a. D. 4, 5, 6. — ?9) cepit et in castro Glaez (Glocz 5) firme commisit custodie 4, 5; cepit in castro Glacz et firme com. cust. 6. — *?) et 4, 5, 6. — *!) nemá 5. — '?) et pre- latos et can. 4, 5, 6, — **) Tu vkládají 4, 5, 6: Eodem eciam anno Sobieslaus Wratislaum, filium suum (tak misto Wrat. filium Swatopluk, nepotem suum) Swatopluk, nepotem suum, Stephano regi Ungarie in auxilium contra Grecos misit (nemají 4, 8), qui iuvenis victor reversus ab hostibus et correptus infirmitate febrium II kal. Marcii (Octobris 6) exspiravit. ') Ruk. první recense mají před slovem tímto naznačení kapitoly LXI" s nápisem: De ulterioribus successibus Sobieslai et tradicione (tradita 5) concepta, qua (nemá 6) per quosdam suos debebat interfici, et de eorundem tradi- torum exterminio. — ?) Meinhardus 3; Meynhardus 4, 5; Meyhardus 6. — ?) peregrinacione 2, 3. — ?*) fuerat 9. — *) Resen 4, 5; flumen Rezen 3, 6. — 5) periculo 4; pericula 5. — 5) revertitur et ivit in castrum Glaez 4, 5, 6. — 7) ire 4, 5, 6. — *) machinasse 4, 5, 6. — ?) venaticibus 4, 5, 6. — '*) Strzezemir 2, 5, 6; Strezemir 4. — "') sciscitans 2; sciscitat 4, 6; suscitat 5. — '?) Bozitonis 4, 5; Beczkonis 6. 1130 

Strana 80
80 KRONIKA PULKAVOVA. 1130 omnes Wrssouicenses genere fuerunt, tradicionem Anno 25) Domini*) MCXXXI Sobieslaus, prin- 1131 huiusmodi emanasse. 13) Unde prefatorum nobi- ceps regni Boemie, urbem Misam 25) alias Strziebro lium suorum dictante sentencia dictus Sobieslaus, construxit, similiter iuxta fluvium Nissam ur- princeps regni Boemie, prefatos afficiens diver- bem Zhorzelicz27) alias Gorlicz, quod antea Dreb- sis penarum suppliciis Miroslaum et Strziezimir naw 28) habuit vocabulum, instauravit. 29) In d quo eciam anno Menhardus episcopus ab 30) Je- dimembratim interimens, alios duos nec non nepotes Wrssovicensium, videlicet Krziwosud. 14) rosolimis revertitur et 31) prepter crimen sibi Wecemil 15) et Heinricum decolari precepit. Qui alias impositum archiepiscopo Maguntinensi nec non 32) Bambergensi episcopo inquisicione 33) pre- iam sic ultimo supplicio deputati, dum vita pri- vantur, adest 16) instinctu diaboli Bozek, 17) ca- missa committitur puniendus. pellanus prefatus, qui similiter capitur et per- petuo carceri detruditur. Facta sunt hec anno Anno34) Domini*) MCXXXII Lothario in Bam- 1132 predicto IX kalendas Julii. 18) berg sollempnem 35) curiam celebrante Sobieslaus Anno 19) eciam*) quo supra, II kalendas Ju- affuit. Eodem quoque 36) tempore in Fuldensi37) ecclesia sanctus Gothardus floruit, as) et **) Lo- lii19*) Brzetislaus predictus,"0) filius Conradi senio- ris fratris Wratislai primi regis Boemie, 21) dicto thario*)***) Romam proficiscenti Sobieslaus Ja- suo poscente facinore miserabiliter excecatur. Eo- romir, filium Borziwoy, filii Wratislai primi re- demb) quoque 22) anno 23) dictus Wratislaus, filius gis Boemie, cum trecentis electis militibus in auxilium destinavit. †) Wratislaus autem, 39) filius Odalrici, 4) de vinculis carceralibus liberatur.*) *) Ruk. 3 má následující odstavec, jak následuje: Anno Domini M'CXXXI rex Lotharius Natale Domini Gandersheim transegit. Hermannus, comes Saxonie, regi Lothario pridie kalendas Januarii se sua- que omnia dedens captivus abducitur et in castro Blanckenberg custodie mancipatur. Winzinburg vero ad solum usque destruitur. Gerardus cardinalis cum legacione apostolica supervenit nuncians dominum papam colloquium ipsius super omnia desiderare. Interim concilio Remensi presedit dominus Innocencius papa secundus XIIII kalendas Novembris presente Ludovico, rege Francie, cuius filium adhuc parvulum ibi regem consecravit. Rex Lotharius Leodium cum principibus tocius regni, archiepiscopis, episcopis, duci- bus, marchionibus, palatinis comitibus et ceteris nobilibus ad curiam condictam (ruk. ma conductam) venit, advenientem illic papam magnifice suscepit et dompnus papa ad couprimendam tyrannidem Petri Leonis, apostolice sedis invasorem, Romam invitabat plenitudinem imperii in eadem Romana civitate, sicut de- cebat, offerens. Et synodus ibidem apud Leodium super hoc papa Innocencio congregatur, ubi presente rege Lothario residentibus I. episcopis cum innumeris diversorum ordinum personis. Et ibi statuitur ab omnibus secundum decreta canonum illud antiquum, quod semper erit innovandum, presbiteros castos et sine uxoribus esse, missam autem uxorati presbiteri neminem audire debere. Ibi et Adelbertus, marchio de Saxonia, deponitur et Henricus comes, qui et ipse Saxo, loco eius marchio constituitur. (Srovn. Annales Erphesfurdenses, Pertz, Ss. VI, 538.) Potom se pokračuje: Eodem anno Sobieslaus, princeps regni Boemie... **) Po slově floruit má rukopis 3 dodatek: et hoc anno e terra levatur centesimo primo ipsius obitus anno die IV nonas Maii, [cuius] signorum admirabili magnitudine omnis Germania illustrata letatur. (An- nales Erphesf. Pertz, Ss. VI. 538.) ***) Ruk. 3 vkládá tu: cum regina Richiza. †) Ruk. 3 vkládá tu: ubi Lotharius rex Innocencium papam in sede apostolica restituit et ab co benediccionem sequenti anno imperialem suscepit. (Annales Erphesf. Pertz, Ss. VI, 539.) a) b) c) Viz Pokrač. Kosmova Letop., Pram. děj. č. II, str. 212. — d) Tamtéž str. 213 a 214. — *) Tamtéž str. 214. — 1) Tamtéž str. 215. 13) procurasse 5. — 14) Crwosud 4, 5; Czrwsud 6. — 15) Wiecemil 2; Weczemil 3; Weczmil 4, 5, 6.— 15) adest in se metu 4, 5, 6. — 17) Boziek 2; Besek 4, 5; Bezek 6. — 15) Junii 3. — 12) Deinde II kal. Junii 4, 5, 6. — 19*) Junii rukopisy. — 20) supradictus 4, 5, 6. — 21) B. excecatus est dicto facinore exigente 4, 5, 6. — 22) eciam 4, 5, 6. — 23) nemá 5. — 21) Od. predicti de captivitatis vinculis liberatur 4, 5, 6. — 25) A. vero D. 4, 5, 6. — 26) Misa edificavit sim. 4, 5, 6.— 27) Zhorzelicz 2; Horzyelecz 4; Horzielecz 5; Horzelecz 6. — 28) Drebnow 2; Drewnow vocabatur 4, 5, 6. — 29) instaurat 4, 5, 6. — 3") de 4, 5, 6. — 31) et de accusato delecto arch. M. 4, 5, 6. — 32) et Burbigensi episc. 33) inquisicione premissa nemají 4, 5, 6. —2*) A. vero Dom. 4, 5, 6. — 33) nemají ty- 4, 5.; in Burgigensi episc. 6. — též. — 36) Eo eciam t. tytéž. — 37) Ursulcensi 4, 5, 6; Fuld. alias in Hildemensi 3. —3s) flor. Lothario (Lotherio 4, 5, 6 jako již výše) Rom. proficiscente 4, 5, 6. — 39) itaque 4, 5, 6.

Strana 81
KRONIKA PULKAVOVA. 81 1132 Odalrici, de Moravia supradicti regis Rassie 40) 41) filiam duxit uxorem. 1133 Eodem eciam*) anno Sobieslaus cum suis 42 fugavit in Ungariam ducem Polonie Boleslaum et cum exercitu descendens Poloniam usque in civitatem Wladislaviensem, que wlgariter Leslaw dicitur, totaliter devastavit eandem et 43) devictis hostibus cum preda maxima domum letus rever- titur. Anno 44) Domini *) millesimo CXXXIII So- bieslaus cum exercitu suo 45) Poloniam reingredi- tur et plusquam trecentis villis devastatis om- nino et quam pluribus captivis abductis successu prospero Boemiam est reversus, et deinde Unga- riam transiens iterum regem ibidem a suis ho- stibus liberavit. Hoc 46) eciam*) anno Menhardus episcopus de imposito sibi tradicionis crimine coram Maguntinensi archiepiscopo canonice se purgavit.*) Anno 47) Domini") millesimo CXXXIIII So- 1134 bieslaus exercitibus tam Boemie quam Moravie 48) insimul congregatis rediit Poloniam et eam us- que flumen 9) Oderam 50) in ore51) gladii spoliis et incendiis ignis devastavit. Iterum Boemi abs- que duce suo Sobieslao52) Poloniam repetunt et illatis Polonis multis dispendiis cum inmensa preda prospere revertuntur. Eodem 53) quoque tempore Conradus, marchio Moravie, dominus Znoymensis, filius Leutoldi, 54) fratris Odalrici predicti, sororem Bele, regis Ungarie, duxit 55) uxorem, Sobieslao 56) contractum huiusmodi pro- curante. Menhardus 27) vero, Pragensis episcopus, humanis exuitur et in ecclesia Pragensi sepe- litur, cui Johannes, Wyssegradensis prepositus, **) in presulatu58) successit. Anno Domini*) millesimo CXXXV dictus 1135 Johannes per imperatorem approbatus in presulem per Maguntinensem archiepiscopum consecratur. Eodem eciam anno nonis Marcii 59) signa quedam *) Ruk. 3 má za tímto slovem položenou následující zprávu: Lotharius autem imperator effectus cum Romam digrediens ad clausas, quo ad civitatem Brixiam transmittit, venisset tyrannum quendam Adel- bertum cum X milibus transitum prohibentem divina se gracia comitante gloriose devicit ipsumque in proprio castro Lodrum dicto, licet inexpugnabili, ad quod fugerat, cepit, captivum abduxit sicque letus suis ad propria rediit. (Annales Erphesfurd. Pertz, Ss. VI, 539.) Eodem anno Dyopoldus marchio de Vohburg dedit monachis Cisterciensis ordinis in Waldsachssen aream, in [qua] constructum est monasterium, et de silva quantum ipsi fratres per unum diem poterant in circuitu perlustrare. (Chronicon Reichenbac., Oefele, Ss. rer. Boic I, 402.) **) Tu vkládá ruk. 3 následující zprávu: Imperator Lotharius eodem anno cum exercitu adversus ducem Fridericum et fratrem eius Cunradum, qui regium nomen usurpaverat, Sweviam ingreditur; villa Ulma funditus destruitur, castella, municiones plurime evertuntur, tantaque clade tota Suevia percellitur, ut nichil ante simile factum a cunctis regibus memoretur. Conradus autem inclusus in Rotwiel ab impe- ratore Lothario non potuit superari auxilio civium munitus. Ideo postea procedente tempore post obitum Lotharii, cum esset rex denuo institutus, tunc dedit privilegium, ut semper ibidem iurisdiccio provincie et iudiciaria potestas provincialis wlgariter lantgerith (sic) habeatur. (Srovn. Annales Erphesfurd. Pertz, Ss. VI, 540.) *) Viz Pokrač. Kosmova Let., Pram. d. č. II, str. 215 a 216. — b) Tamtéž str. 216. — c) Tamtéž str. 217. d) Tamtéž str. 217—219. — e) Tamtéž str. 221. — 10) Bisse 4, 5, 6. — 41) in ux. tytéž. — 12) suis Boleslaum, ducem Polonie, ad Ungariam fugavit et Poloniam cum exercitu intrans ipsam usque civ. Ladislaviensem prope Prussiam devastavit totaliter et destruxit 4, 5, 6, ale konec má 5: dev. et destruxit a 6: dev. et totaliter destruxit. — 43) et hostibus strennue superatis nec non maxima preda capta letus revertitur in (ad 6) propria 4, 5, 6. — *) Iterum a. D. 4, 5, 6. — 45) suo reintrat Pol. ultra CCC villis omnino destructis et innumerabilibus captivis abductis successu prospero rediit 4, 5, 6. — 45) Hoc — purgavit nemají 4, 5, 6; se expurgavit 3. — 47) Deinde a. D. 4, 5, 6. — 18) Mor. congregato reintrat Pol. tytéž. — 49) nemá 5; ad flum. Od. 3. — 50) Odram 2, 4, 5, 6. — 51) Misto in ore — devastavit mají 4, 5, 6: igne, ferro et spoliis (spoliisque 5) depopulatur. — 52) Sob. repetita vice intrant Poloniam et post multa dampna multaque exterminia ibi facta cum in- numerabili preda prospere in propria (preda ad propria 6) revertuntur 4, 5, 6. — 53) Eodem eciam tempore Sobieslao procurante Con. 4, 5, 6. — 56) Leupoldi 2; Lutholdi 4, 5, 6. — 55) accepit uxorem 4, 5; in uxorem acc. 6. — 56) Sob. — procurante nemají 4, 5. 6.— 57) et M. Prag. episc. vita exnitur 4, 5, 6. — 5s) presul. successit, qui a. D. MCXXXV per imperatorem approbatur et per Mag. arch. consecratur 4, 5, 6. — 59) M. invisa prius (in Nisa prius 4, 6) apparue- runt signa in s. et intuentibus quasi tres soles esse apparuit usque ad XI-m horam diei 4, 5, 6. 11

Strana 82
82 KRONIKA PULKAVOVA. 1136 Anno 4) Domini*) MCXXXVII rex Ungarie 1137 Bela cum Sobieslao, Boemie regni principe supra- dicto, 5) convenit in metis Ungarie, 6) sed et So- bieslaus pace firmata Olomucz revertitur et Pasce celebrat solempnia. Post hoc eodem anno Sobie- slaus cum Boleslao, duce Polonie, in castro Glacz" observant 7*) terminum placitandi, preteritis vero inimiciciis posttergatis in pacis et tranquillitatis concordiam rediguntur. 8) Eodem eciam 1) anno Lotharius imperator 8*) debitum***) nature persolvit et in Brunswik ecclesiastice traditur sepulture. Anno 1) Dominib) MCXXXVI2) imperatori Anno 9) Domini MCXXXVIII Conradus 10) 1138 Lothario**) Romam eunti Sobieslaus 3) in auxi- lium misit exercitum cum nepote suo Wladislao, eleccione concordi assumitur in regem Romano- rum, ad quem in Bamberg solempnem curiam filio olim Wladislai, nuper de exilio revocato. *) Ruk. 3 má místo slov Eodem insuper — imperator dle annalů Erfurtských (Pertz, Ss. VI, 540) toto znění: Eodem anno imperator curiam apud civitatem Merseburg ad Vincula s. Petri habuit, ubi ex precepto imperatoris Boleslaus, dux Polonorum, affuit, et idem Lotharius imperator Sob. . . . **) Tu vkládá ruk. 3 slova a proměňuje text takto: secundo Ytaliam Romam ac Siciliam contra Rogerium eunti Sobislaus . . . ***) Tu má ruk. 3 místo Eodem anno — ad quem in Bamberg toto znění: Eodem eciam anno Lo- tharius imperator in Ytalia rebus prospere ac magnifice gestis revertitur et dum Germanie fines intraret ex Italia dumque principes apud Wirczburg illius prestolarentur adventum, apud Tridentum morbo cor- reptus et iuxta castrum quoddam Baioariorum ducis III kalendas Decembris in ipsis montibus debitum nature persolvit. Regalia dux Henricus, gener eius, in cuius finibus obierat, accepit et ipse per Augustam et Franconiam cum Richza imperatrice corpus eius in Saxoniam ad monasterium eius Luter, quod ipse construxerat prope Bunswick, ecclesiastice traditur sepulture. Anno Domini MCXXXVIII conventus generalis principum Maguncie in proximo Penthecosten con- dicitur. Quidam autem ex principibus timentes, ne forte in generali curia Henricus, dux Bavarie, qui tunc precipui et nominis et dignitatis in regno fuit, per potenciam prevaleret, circa mediam quadragesimam consilio habito in opido Gallie Confluencia conventum celebrant, ibique Conradus eleccione concordi assu- mitur in regem Romanorum presente Theodewino, episcopo cardinali ac sancte Romane ecclesie legato. Qui mox ad palacium Aquisgrani veniens a predicto cardinali — nam Coloniensis, qui id iure facere de- buerat, noviter intronizatus pallio carebat — cooperantibus Coloniensi, Treverensi archiepiscopis cum ceteris episcopis in regem ungitur proximumque Pascha Colonie celebrans Mogunciam, que tunc forte pastore 1135 patuerunt in sole insolita; nam quasi tres forent soles, usque horam undecimam diei predicte sol omnibus intuentibus videbatur. Eodem *) insuper 60) anno*) Lotharius im- perator Sobieslaum, principem regni Boemie, cum duce Polonie Boleslao cupiens concordare, vocatis ad se ambobus et in sui presencia constitutis, cum non posset proficere, inter eos saltem 61) treu- gis dispositis uterque ad suam patriam est re- versus. *) Viz Pokrač. Kosmova Let., Pram. děj. č. II, str. 222 a 223. — b) Tamtéž str. 224. — e) Tamtéž str. 227. — d) Tamtéž str. 228. 60) insup. tempore 2; A. quo supra videlicet MCXXXV Lotharius imp. volens partes suas interponere ad con- cordandum (concordiam 5) Sob. pr. r. B. cum Bol. duce Poloniensi (Polonie 6) ambos ad se vocavit sub imperiali condictu, ipsis in presencia cesaris existentibus imperator solum inter eos treugis dispositis in aliis proficere (per- ficere 5) non potuit, sicque uterque revertitur ad propria. — 61) saltim 1. 1) Ruk. první recense mají před slovem tímto naznačení kapitoly LXIIé s nápisem: De ulterioribus successi- bus Boleslai (sic). — 2) A. vero D. 4, 5, 6. — 3) Sob. exercitum suum cum nepote suo Wratislao (sic), filio Odalrici predicti iam de captivitate soluto, sibi in auxilium misit 4, 5, 6. — 1) Deinde a. D. 4, 5, 6. — 5) prefato 4, 5. — 6) Ung. pace firmata revertitur Olomucz ibique Pascha celebrat. Eodem eciam anno S.... 4, 5, 6. — 7) Gl. terminum placi- torum observans pret. inim. depositis federe pacis amicabiliter coniunguntur 4, 5, 6. — 7*) observavit 2. — 3) imp. mortuus est et in Brunswig (Brunswing 6) sepultus 4, 5, 6. — 8*) Brunswig 2.— 2) Postea a. D. 4, 5, 6. — 15) Conra- dus in regem Rom. eligitur et eo in Bamberg solempnem curiam celebrante Sobieslaus ipsum accedit et, ut Wladi- slaus filius (nemá 6) sibi in regno Boemie succederet, obtinuit, et reversus ad propria in castro Saczka imperatoris col- lacio de successione Wladislai in regno Boemie per baronum eiusdem regni sacramenta firmatur 4, 5, 6.

Strana 83
1138 1139 KRONIKA PULKAVOVA. celebrantem Sobieslaus accedens, ut Wladislaus, filius suus, in regno Boemie sibi succedat, obti- nuit. Et dum reverteretur Boemiam, in castro Saczka imperatoris de successione Wladislai pri- dem facta collacio !°*) baronum regni Boemie sa- cramento firmatur. Eodem*) eciam anno Sobieslaus filiam suam Mariam nomine Leupoldo, '!) Austrie marchioni, '?) matrimonialiter tradidit in uxorem et in civitate Olomucz '?) nupciarum solempnia celebravit. Anno 9) Domini") MCXXXIX princeps Sobie- slaus predictus plura castra obligata primitus ab uxore coniitis!?) Wigberti redemit. Quo '®) in quadam silva cum suo exercitu demorante !?) sep- tem de suis vehementis venti flatu collisis arbo- ribus sunt defuucti. Hoc !9) eciam tempore Silo- ense monasterium constructum est dicto principe procurante. In. quo eciam anno Conradus, Itoma- norum *) rex, filiam Bele, regis Ungarie, '?) pre- sente principe Sobieslao sibi matrimonialiter co- pulavit, deinde post. paucas ebdomadas idem Con- radus. Romanorum rex, Saxones resistentes 9) sibi Sobieslai suffultus potencia subiugavit. **) Eciam?) eodem tempore Johannes, Pragensis epi- Scopus, plenus bonis operibus vita functus ob- 83 dormivit in Domino et sepelitur in Pragensi ec- clesia kathedrali. Anno Domini MCXL Silvester, abbas Saza- viensis, ?!) per eleccionem in episcopum Pra- gensem assumitur, sed minime confirinatur, quo- niam pontificatum accipere recusavit. Eodem itaque anno dictus Sobieslaus Cuya- viensem *'*) provinciam, quam dudum a Polonis obtinuerat, reintrans et in finibus eius urbem Co- Stan ??) construxit. Cuius operi dum instaret, in eodem loco febribus tactus et eis invalescentibus post multos magnificos actus vitam finiens, ani- mam Altissimo commendavit XVI kalendas Marcii. Cuius corpus Pragam adducitur et in ecclesia Wissegradensi iuxta patrem suum Wratislaum, primum regem Boemie, sicut decuit, honorifice sepelitur tocius regni Boemie plurimis in lamen- tis. Ist» Sobieslaus reliquit post se tres filios Sobieslaum, Odalricum et Wenceslaum. Rexit itaque dictus Sobieslaus tam sapienter quam po- tenter regnum Boemie annis multis. Eodem") anno quo supra uxor dicti Sobie- slai decessit. Insuper eodem anno ??*) Otto, Pra- gensis prepositus, in?!) episcopum Pragensem eligitur XVII *) kalendas Marcii. earebat, adiit ibique Albertum, prioris Alberti fratruelem, per eleceionem cleri ac populi archiepiscopum constituit. Quibus omnibus in proximo Penthecosten generalis curia in Babenberg indicitur. Conradus in Penthecosten illuc venit, ad quem in Bamberg... *) Ruk. 3 má tu znéní textu, jak následuje: Romanorum rex Sophiam, filiam Bele, regis Ungarie, filio suo Henrico presente principe Sobieslao per nunecios sibi matrimonialiter desponsavit. Deinde post paucas ... **) Tu vkládá 3 slova: Eodem eciam anno Otto, beatus episcopus Bambergensis, migravit ad Do- minum, qui convertit ad fidem Pomeranos. *) Viz Pokraé. Kosmova Let., Pram. déj. c. II, str. 229. — ") Tamtéž str. 229 a 230. — *) Tamtéz str. 231. — 4) TamtéZz str. 231—238. '^*) collacione 2, — !!) Lupoldo 4, 5, 6. — '?) march. legittimo coniugio iungit in ux. 4, 5, 6. — '?) Olomu- censi nupcias celebravit 4, 5, 6. — '*) Deinde a. D. 4, 5, 6. — '°) nemají tytéž a slovosled v místě tomto popřemě- nón. — !5) et ipso 4, 5, 6. — !°) manente per vehementem subito flantem ventum septem de suis casu arboris mortui sunt 4, 5, 6, — '*) Hoc — procurante nemají 4, 5, 6. — '°) Ung. in presencia principis (nemá 5) Sob. duxit uxorem, deinde non post multas hebdomadas idem C. 4, 5, 6. — ?") resist. cum potencia exercitus Sobieslai dicioni sue sub- iecit, Eodem ecinm tempore Johannes, episc. Prag. post multa bona opera finiens vitam in Prag. ecclesia sepelitur. Post quem Silvester, abbas Sazaviensis, electus est, sed nec approbatus nec confirmatus permansit, Eodem eciam tempore Sobieslaus provinciam suam Curicimensem (Coritmensem 5, Cuncunensem 6), quam a Polonis obtinuerat, intrans et circa fines eiusdem urbem Tostan (Costan 5, Tostam 6) construxit. Et dum operi eius instaret, infirmitate tactus in eodem castro invalescentibus febribus post multos magnificos actus et preclara opera vitam finivit a. d. MCXL, XVI kal. Marcii, Pragam adductus honorifice sepelitur in Wissegrad. ecclesia tocius regni Boemie mnximis in lamentis (populus regni B. maximis in lamentis fuit 5). Eodem eciam anno Adilleidis, uxor Sob. similiter decessit XVII kal. Oct, — ?!) Sasaviensis 1. — 3%) Mohlo by se čísti též Cuyamensem v ruk. 1 a 2. — ??) Tak mél i 2, ale opraveno v Costien, — ??*) tempore 2, 3. — ??) in episc. Prag. nemá 3. — ?*) VII ruk. 1. 115 1140 

Strana 84
1140 1141 84 Defuncto ') itaque*) Sobieslao Wladislaus, filius Wladislai ducis filii Wratislai regis, *) in regem assumitur et accedens regem Romanorum Conradum in Bamberg, *) cuius *) sororem Ge- drudam *) nomine idem Wladislaus habebat in coniugem, de principatu suo solempniter 9) in- vestitur et Boemiam letus*) revertitur. *) Anno") Domini") millesimo CXLI dictus Wladislaus Ottone cognato suo, filio quondam Ottonis in prelio inter regem Lotharium et du- cem Sobieslaum pridem habito interfecti, post eius occisionem de exilio Russie parcium, in quibus exulaverat, revocato presertim ad instan- cium llenrici, Olomucensis episcopi, qui alio nomine Sdiko vocatus est, Olomucensem provin- ciam, quam pater male perdiderat. restituit eum investiendo de illa. Idem Henricus quante reli- gionis quantique consilii fuerit, eius opera clare docent. Nam ecclesiam sancti Wenceslai in Olo- mucz a principibus inchoatam feliciter consuma- vit ac de licencia summi pontificis domini In- nocencii ab ecclesia sancti Petri illum transtulit, faciens kathedralem ac decorans racionali aureo nec non preciosissiimis ornamentis; de ligno eciam sancte crucis de Jerusalem aportato tri- buit magnam partem. Et dum esset Jerosolimis, assumpserat habitum et regulam sancti Augustini sub sanctis apostolis constitutam. Insuper una cum duce Wladislao predicto et eius consorte Gedrude fundavit monasterium ordinis Premon- KRONIKA PULKAVOVA. stratensis in monte Strahow, quem appellaverat montem Syon. Aliud quoque monasterium eius- dem ordinis fundavit in Leuthomysl, quod appel- lari montem Olyweti voluit, quodque Deo pro- picio temporibus domini Karoli quarti, Itoma- norum ") imperatoris et Boemie regis. promoven- tis hoc ipsum per Clementem papam sextum erectum est in ecclesiam kathedralem, cuius pri- mus episcopus fuit Johannes, frater eiusdem or- dinis, qui ibidem feliciter requiescit. '"') Anno ') Domini ) MCXLII cum dux Wla- dislaus predictus etate iuvenis sed moribus et sensu maturus queque negocia regni secundum consilia dicti Sdikonis, Moraviensis episcopi, et Wenceslai, '*) baronis !3) regni, provide gubernaret et regeret, quidam dicti regni nobiles et poten- tes, qui pro tunc meliora et utiliora beneficia et officia regni tenebant, considerantes se non posse in Boemia queque sibi placida disponere iuxta velle, adversus dominum suum predictum ducem Wladislaum dissensiones et odia concitantes cal- lide conceperunt, ut Conradus, marchio Moravie, filius Leutholdi filii Conradi fratris. Wratislai primi regis Boemie. preficiatur in regno deposito Wladislao, cui quidem Conrado Ottonem. quem Wladislaus predictus paternum Oloniucensem resti- tuerat in ducatum, assistere similiter induxerunt. Eciam Wratislaus, filius Odalrici fratris dicti Conradi, ac Wladislaus, filius Sobieslai filii Wra- tislai primi regis, Spitigneus !) et Leupoldus, filii *) Po slové revertitur má ruk. 3 na str. 153 éást rodokmenu Premyslovcü, a sice od Vladislava I aZ do Premysla I a ovsem príbuzenstva jeho soucasného. *) Viz Pokraé. Letop. Kosm., Pram. dèj. c. II, str. 233. — ^) Letopis Vinceneiüv, Pram. déj. &. II, str. 409. — ^) Letopis Vincenciův, Pram. děj. č. II, str. 409. !) Ruk. prvni recense maji prfed slovem tímto naznačení LXIII kapitoly s nápisem: De successione Wladislai et eius regimine 4, 5; a 6: De regimine Wladislai. — ?) regis assumpsit regni Boemie principatum et ace. ad... 4, b, 6. — *, Bomberg 4, 5. — ") cuius — coniugem nemají ruk. první recense. — 5) Gerdrudam 3 a tak nize. — 6) nemá 5. — ?) Rukopis 2 dokládá po slově tomto při zvláštním znamení na hořejším kraji svém, ale touže rukou: cognatum suum, filium Ottonis, in Olomucensem dat provinciam et largitur. — 5) A. D. — requiescit nemají 4, 5, 6. — ?) Romani 3. — '*) Ruk. 1 má po strané pfípisek: Ex hoc habetur, quod scriptor huius cronice novus fuir. — !!) Místo A. D. — contra hostes na str, 85 maji ruk. první recense: Deinde a, D. MCXLI in Boemia (in B. nemá 5) facta est magna dissensio, ita quod nobiliores et potenciores Conradum, marchionem Moravie, seniorem post eum inter alivs fratres eius, videlicet Jaromir et Ottonem, exaltaverunt (exaltavit 6) in principem regni Boemie parte alia cum Wladi- slao manente, Unde faetum est, quod uterque cum exercitibus suis ad bellum dispositis per Conradum et suos Wladi- slai fugatur exercitus et potenciores utraque a (nemá 5) parte perierunt. — Videns autem Wladislaus invalescere Con- radum et eius potenciam Pragam se transfert et cum Theobaldo, Wissegradensi prefecto (preposito 6), urbe et castro ad defensionem disposito ad regem Romanorum Conradum subsidii causa progreditur. .— !'?) Waczeslai 3. — '?) Boemie přidává Dobner, — '!) Spitigneus — primi regis nemá 3. 1141 1142 

Strana 85
KRONIKA PULKAVOVA. ne Dorziwogii filii Wratislai primi regis, gui vide- licet Wratislaus, Wladislaus. Spitigneus et Leu- poldus pro tunc, licet exules et certis carerent ducatibus, tamen adversus Wladislaum ducem Conrado predicto dictorum nobilium induccio- nibus adheserunt. Quod dum Wladislaus pre- dictus plenius cognovisset, directis nunciis suis !?) ad Ottonem ipsum amionuit pietatis et gracie sibi per restitucionem ducatus Olomucensis pro- ximo fratris habere recordium et non advertere induceiones partis alterius fraudulentas. Quibus per dictum Ottonem auditis, 9) licet Wladislao se adhesurum proimitteret, tamen promissionis oblitus Conrado prestitit auxilium | supradicto. Hinc est, '?) quod idem Conradus cum sibi adhe- rentibus valido exercitu congregato intrat Boe- miam, ipsam undique devastando. Et dum iam in medium terrarum Boemie pervenisset, Wladi- slaus. dux Doemie, cum suis militibus in monte Wysoka !*) VII kalendas Maii Conrado predicto potenter occurrit, et ab utrisque partibus iuxta solitum aciebus belli dispositis pugna fit maxima et plus quam civile bellum geritur inter notos. Nunc hii nunc illi sternuntur, vulnerantur, cap- tivantur et miserabiliter occiduntur. Tandem per maximam stragem parcium utrarumque bello fine dato predictus Wladislaus dux cum domino Hen- rico, Moraviensi episcopo supradicto, et. fidelibus 15) nemá 2. 85 suis, qui superstites remanserant, Pragam rede- unt, quid facturi sint, amplius proinde revolven- tes. Denique multis previis consiliis civitate Pra- gensi cum fratre suo domino Theobaldo nec non domina Gedrude, coniuge sua, ac multis fidelibus militibus, de quorum fide plurimum presumebat, ad debitum roborata Henricum, alium fratrem suum, pro congregando maiori exercitu Dudissin destinavit. Et ipsemet ad regem Conradum cum comite Velislao, qui a puericia sibi fideliter a- heserat, et cum Henrico. episcopo supradicto, viam arripuit pro petendo subsidio contra hostes. Interim !*) Conradus, marchio Moravie pre- dictus, Pragam obsedit. Princeps vero Theobaldus, frater dicti Wladislai, pro tuenda civitate rema- nens cum viris fortissimis in hostes irruit et pluribus morte hinc inde cadentibus civitatem viriliter defendebat. Rex autem Conradus peticioni ducis Wladislai satisfaciens ad expellendos hostes eius plurimis exercitibus congregatis versus Pra- gam castra movit regalia. Hic rumor Conrado predicto insonuit, qui sagittarios plures colligens in civitatem sagittas miserunt ignitas. Unus autem ex illis versus ecclesiam kathedralem sagit- tam dirigit ac ecclesiam ipsam incendit, propter quod magnus thesaurus combustus est. Monaste- rium autem ??) sancti Georgii nedum combus- tum, sed et funditus est eversum, in quo sanc- — !5) quibus predictum Ottonem auditis 2. — '*) fit 3. — '") Wisoka 1. — ') Ruk. první recense mají misto Interim — Theutoniam feliciter est reversus (str. 86) následující text: Interea Conradus, marchio Mor. predic- tus, cum suis civitatem obsedit positis machinis, ballistariis et insidiatoribus innumeris (insidiat. et numeris 6), eccle- sias et monasteria destruxit et fregit, quibusvis preciosis ornamentis et rebus ex ipsis fraudulenter abstractis. Et eciam monasterium (rukopisy monasteria) s. Georgii in castro Pragensi ignis devastat incendio, de quo omnes reliquie preter s. Ludmille corpus consumpte (consumpta 5) sunt. Et tanta in populo facinora permisit crudelia perpetrari, quod multi tam clerici quam laici dimissis propriis imo (omnino 5) omnes sanctimoniales monasterii eiusdem (eius 5) in speluncis montis Petrzyn eo tempore misere latuerunt, huiusmodi miserie (misere 5) exitum expectantes. Conradus itaque rex dicti principis Bo» mie sororis sue permotus rogatu cum exercitu potenti intrat (nemají 4, 6) Boemiam et abinde Conrado, marchione Moravie supradicto, depulso Wladislaum solio principatus restituit et a Wladislao magni- fice honoratus, ut decuit, rex Romanorum rediit (redit 4, 5) ad propria. K tomu pak pfipojuji rukopisy prvni recense následujíci: Hic enim Wladislaus sororem dicti Conradi, Rom. regis, nomine Gethrudam (Getr. 6) uxorem habuit. Na to jest ihned připojen text porušený poněkud: Eodem anno Wladislaus cum eadem coniuge sua (ruk. mají E. a. Wladislaus eandem coniunxit ei (ruk. 4 eis) Luthomislense et Strahoviense Premonstratensis ordinis fundaverunt ce- nobia et opulentissime dotaverunt, abbatibus et monachis in ipsis canonice institutis (rukopisy: institucionis). Et rexit idem Wladislaus Boemie regnum usque ad a. D. MCLIV, in quo anno rex Conradus viam universe carnis ingressus et Fridericus in regem Rom. est electus. Dále místo textu týkajícího se let 1143—1156 mají rukopisy první recense jen tento přechod kratičký: Ad quem a. D. MCLV Wladislaus progreditur et eius maximum favorem acquirens filios Sobieslai (Boleslai 6), filii Conradi fratris Wratislai primi regis Boemie, nepotes suos, in eiusdem Friderici regis curiam (curam 5) committens, ut decuit, nutriendos. Deinde a. D. MCLVI rex Fridricus Romam (Romanorum 4, 5) progre- ditur et Wladislaus, princeps Boemie, regni sui rexit feliciter principatum. — ?") nemá 2. 1142 

Strana 86
1142 1143 86 torum omnes reliquie preter sancte Ludmille ?') corpus ignis voragine sunt conbuste *'*) alias con- sumpte, ct tanta in populo crudelitas perpetrata, quod nonnulli tam clerici quam layci dimissis pro- priis laribus, quinimmo sanctimoniales monasterii memorati de suis mansionibus exeuntes in spelun- cis et ~ilvis montis Petrini misere latuerunt, tante crudelitatis exitum prestolantes. Dum itaque ta- lia sic geruntur, Conradus rex duce Wladislao viam sui preparante ingressus potenter intrat Boemiam. Quo audito Conradus, marchio supradictus, manu armata sibi conatur occurrere, exploratores ad exquirendum, quanta sit populi multitudo, et utrum eis posset resistere, versus Plsen ??) ca- strum ?*) dirigens. Qui ad campestria ultra Plsen gressu pervenientes continuo tantam exercitus multitudinem | contemplantur, quod verisimiliter eorum dominus resistere non valeret. Quod cum suo retulissent domino, Conradus predictus, acsi vellet congredi, suum exercitum animans ad pug- nandum saniore usus consilio de Boemia noctis tempore fugam petit. Sicque rex Conradus Wis- segrad perveniens ex adverso resistencia non in- venta processionaliter in die Penthecosten a po- pulo suscipitur atque clero. nec non a duce Wla- dislao et sorore sua Gedrude, Wladislai coniuge, honoratus lheutoniam feliciter est reversus. Kodem obiit anno Wertberg, coniunx *') Bo- rziwoy, filii Wratislai primi regis. *) Anno Domini") MCXLIII dux Wladislaus il- late sibi iuiurie non immemor, exercitibus recol- KRONIKA PULKAVOVA. lectis provinciam Conradi, marchionis Moravie, potenter ingressus tam illam quam Wratislai pre- dieti totam ignis incendio devastavit crudeliter et rapinis. Quo facto Ottonis provinciam simi- liter devastavit posteaque Doemiam revertitur, innumerabili capta preda. Hoc auno apostolice sedis legatus ab uxoribus, quibus tunc commu- niter utebantur, rurales presbiteros separavit. Caput vero sancti Adalberti episcopi et martiris. et sancti Wenceslai cilicium in Pragensi ecclesia sunt inventa. Pridie kalendas Aprilis eiusdem ecclesie solennis dedicacio celebratur. Eodem quo- que anno Innocencius papa feliciter obdormivit in Domino. Anno Domini") millesimo CXLIIII princeps Otto cum Wratislao predicto se contra dominum suum Wladislaum ducem inique recognoscentes egisse, relictis erroribus Conradi predicti per in- tercessionem domini Henrici, Moraviensis episcopi, ducis Wladislai graciam meruerunt et suas re- cuperant provincias, licet plurimum | devastatas. Anno^) Domini millesimo CXLV dominus Henricus, Moraviensis episcopus, causa devocionis una cum Ottone, principe Olomucensi predicto, Romam iter arripuit. In cuius exitu dux *?) Con- radus sub simulacione pacis ad ipsum veniens, ut ipsum. gracie ducis Wladislai restituat, sup- pliciter deprecatur. In prime autem noctis silen- cio cum suis complicibus predictum pontificem occidere vel capere conatur hostiliter. Quo non invento, sed sub frutetis in nivis algoribus lati- *) Tu vkládá ruk. 3 zprivu: Non multo post Chunradus, rex Romanorum, Saxoniam ingressus data in uxorem Gerdruda, vidua ducis Henrici Superbi de Baioaria, Lotharii imperatoris tilia, fratri suo l[en- rico, marchioni Austrie, pacem cum Saxonibus fecit eidemque marchioni Austrie Noricum, id est Davarie ducatum, concessit hoc anno M°CXLII. Que res in terra Baioarie maxime discordie seminarium fuit. Guelfo enim princeps, frater dicti Henrici ducis Superbi, prefatum ducatum se iure liereditatis contigisse cealumpnians armata manu in presencia ducis Baioariam ingreditur parteque provincie vastata regreditur. Ob ca dux inflammatus inmenso coadunato milite fines Frinsingiensis diocesis ingreditur multisque ecele- siarum reditibus direptis tandem eciam ipsius Frisingensis civitatis municiones propter quosdam ex ipsa, qui fautores Guelfonis dicebantur, destruxit. Cui dum Guelfo eum copiis occurreret, audito, quod rex super- venturus erat, cessit, Porro Henricus iam dux factus simul cum rege castrum comitis Conradi, qui ex parte Guelfonis erat, obsidione clausit vastatisque in circuitu universis adiutorio regis Conradi in dedicionem coegit ac igne succendit. Hec ex cronica Ottonis, episcopi Frisingensis, fratris Gerdrudis, uxoris Wladislai, cetera vide in eronica maiori de Welfonibus et Gebelinis in forma. (Ottonis Frisingeusis chronicon, Pertz, Ss. XX, p. 262.) ") Viz Letopis Vincenciińv, Praw. dej. 6. II, str. 413. — ") TamtéZ str. 414. — <) Tamtéž str. 414. 2!) Ludemille 1. — 2'*) conbuste alias nemá 1, — ??) Plzen 2, — ??) castra 3, — ?!) con. duc. B. — ?5) marchio 3. 1143 mu 1145 

Strana 87
1145 1146 1147 KRONIKA PULKAVOVA. tante dux °°) illa omnia rapuit et nonnullis fa- miliaribus episcopi trucidatis succenso hospicio de loco recessit. Sed et episcopus per quendam rusticum suum inventus in Leuthomisl **) dedu- citur, et duci Wladislao rei series intimatur. Qui dolens super hac iniuria deduci Pragam fecit episcopum et ad consolacionem eius ocurrit pro- tinus venienti. Anno Domini" MONLVI dictus episcopus de illatis iniuriis querelam faciens Wladislao Romam processit, ?") deponens coram papa Eu- genio questionem, literas a papa obtinuit *9) et reversus Pragam procuravit Conradum, marchio- nem predictum. excommunicatum publice nun- ciari. Nichilominus dux Wladislaus validis exer- citibus recollectis, 3°) Conradi terram ingreditur, eam vastat ignis incendio, castrum Snoyem ?!) fir- missimum obsidet et plurimis peremtis in illo capto per eum regreditur ad propria gloriosam victoriam | consecutus. Conradus vero. marchio Moravie, ad regem litomanorum se conferens, ip- sius et aliorum principum interventu ducis Wla- dislai graciam consecutus suam provinciam recu- perat. quamvis plurimum devastatam. Auno Domini MCXLVII ad") defensionem eeclesie Jerosolimitane contra regem Babilonie christianorum fit passagium, ad quod reges et principes confluunt. Quo audito dux Wladislaus cum fratre suo. duce Henrico, et patruele suo 3°) Spitigneo et suorum procerum multitudine co- piosa, fratre suo iuniore duce Theobaldo, viro prudenti et in armis strennuo, circa gubernacio- nem Doemie ducatus relicto contra paganos pug- nàturus, crucem, que predicabatur, assumpsit. Princeps vero Theobaldus latronibus ecclesiarum et pauperum oppressoribus diversis penis afflic- tis per eum terram a fratre sibi commissam fe- liciter gubernabat. Interim Sobieslaus, filius So- bieslai ducis, exul in partibus Theuthonicis, au- diens patruum suum, ducem Boemie, de patria per tantam distanciam recessisse, Boemiam in- greditur et dulcibus verbis et promissionibus 87 multos allieiens ducatum Boemie temptavit ha- bere. Quem dux Theobaldus captum deducit in Pragam et usque ad ducis Wladislai adventum custodie tradidit carcerali. Anno Domini^) millesimo CXLVIII rex Itvo- manorum Conradus et Ludevicus, ??) rex l'rancie, de illis partibus ad propria revertuntur. Eodem eciam anno postquam dux Wladislaus cum rege Grecorum familiarem contraxisset noticiam, de expedicione predicta rediens ad propria Spiti- gneum, patruelem suum, pro quibusdam exces- sibus genero suo captum tradidit et Pragam ve- niens cum paudio suscipitur. Eodem anno Otto, Pragensis episcopus, VI idus Julii de hac luce migravit, pro quo pridie kalendas Februarii Daniel per eleccionem assu- mitur ad pontificii *) dignitatem. Anno Domini " MCNLIX Wladislaus, dux Polonie. collecta maxima Sarracenorum et. tuthe- norum °°) multitudine civitatem fratris sui Bole- slai Poznam obsidet, quem Boleslaus ipse cum Meskone. ?9) fratre suo. Sarracenis et Ruthenis bello prostratis devicit, Wladislaus vero de con- silio Wladislai, ducis Boemie. Conradum, regem iomanorum, aggressus auxilium postulat. Ad cuius preces Conradus, Romanorum rex, cum Wladislao, duce Boemie, post hoc intrat Poloniam. Principes autem supradicti regis Romanorum sen- cientes adventum, pecunia animum eius mitigant, se mandatis eius parere nichilominus promitten- tes. Unde rex Conradus leviter agens cum exule Wladislao, duce Polonie, ad patriam est reversus. Anno Domini ©) MCL Sobieslaus, filius So- bieslai ducis, castellano Bernhardo videlicet inter- fecto de nocte et in inferiorem carcerem turris detruso, fautorum suorum ministerio de carcere Przimda evasit. Anno Domini ) MCLI Henricus, Olomucen- sis episcopus, qui et Sdiko dicitur, VII kalendas Julii plenus bonis operibus in senectute bona spiritum feliciter exalavit. Qui, prout optaverat, *) Letop. Vincenciiv, Pram. dój. 6. II, str. 416. — b) TamtéZ. — ©) Tamtéz str. 418. — 4) Tamtéž str. 419. - *) Tamtéz str. 419. — f) Tamtéz str. 419. 26) Místo dux illa má 3: dux ipse. — ??) Leutomysl 2, 3. — ?*) proc. in concilium Remense dep. 3. — ?*) obti- net 3. — ?*) collectis 3. — ?!) Znogem 2. — 3?) patrueli 1. — ??) Lodvicus 2; Ludovicus 3. — ?*) pontificatus 3. — 35) Rutenorum 2. — ?5) Mezkone 2. 1148 1119 1150 

Strana 88
1151 1152 1153 88 in monasterio montis Sion alias Strahow eccle- siastice traditur sepulture. Item eodem anno Ge- drudis, coniunx Wladislai ducis Boemie, soror Conradi regis, migravit a seculo et in eodem monasterio sepelitur. Dux vero Wladislaus orba- tus coniuge filium Adalbertum et filiam suam Agnethem sacris literis tribuit imbuendos, filium in Monte ?*) Sion, filiam in Doxan. ?**) Iste Adal- bertus processu dierum factus est prepositus Mel- niceusis **) et demum Salezpurgensis episcopus, **) ambas ad vite sue tempora retinens dignitates. Predictus quoque Wladislaus dux duos alios filios seniores l'ridericum et Swatopluk milicie depu- lavit, qui ambo processu dierum duas duxerunt sorores, filias videlicet regis Ungarie, matrimonia- liter copulatas. Anno *) Domini MCLII comes Hroznata Je- rosolimam proficiscitur et casulam preciosam cum multis douariis, que Henricus, Olomucensis epi- scopus, moriens fecerat destinari, fidelíter depor- tavit et feliciter eodem anno revertitur. Anno Domini " MCLIII Wladislaus, dux Boe- mie, episcopi Danielis et aliorum terre sue con- silio dominam Juditham, speciosam sororem Lu- dovici *") lantgravii Turingie, *!) sibi matrimonio copulavit. *) KRONIKA PULKAVOVA. Anno **) Domini *) MCLIIII rex Romanorum Conradus debita nature persolvit, pro quo pa- truelis suus Fridricus, dux Swevie. in regem Ito- manorum eligitur, qui eodem anno omnibus prin- cipibus et duci Boemie curiam indicens in Mertz- purg, ad quam dux Wladislaus mittit Pragensem episcopum Danielem. Episcopus vero Odalricum ducem, filium Sobieslai. inveniens ipsum seeum reducit Boemiam, cui castrum Hradek ultra: Al- beam in beneficium erogatur. | Anno Domini") MCLV Odalricus dux pre- dictus in Poloniam cum suis aufurzit. et eodem anno a rege Friderico in magnam graciam dux suscipitur Wladislaus. Anno Domini“) MCLVI Fridericus. rex lto- manorum, collecta principum et militum multi- tudine copiosa Romam eundi ad papam Adrianum iter arripuit in cesarem sublimaudus, a quo Ve- ronenses pecuniam postulantes iter eius impe- diunt. Ex quibus postinodum pociores duodecim evocatos ad se suspendit patibulo. ltomamque perveniens per papam Adrianum im cesaren co- ronatur, Romanos pariter et Mediolanenses resi- stentes sibi bello superat et feliciter ad patriam est reversus. ***) *) Ruk. 3 má matrimonialiter copulavit. a dokládá: ex qua processu temporis genuit duos filios Wladislaum et Przemisl. Eodem anno Eugenius papa moritur et Anastasius suübrogatur. Similiter Bern- lardus, abbas sanctus Clarevalensis, migravit ad Dominum. **) Ruk. 3 má místo Anno Dom. — in Mertzburg následující text: Rex Romanorum Conradus de- bita nature. persolvit et in ecclesia s. Georgii in Babenbere tumulatur. Iutestina eius ad Ebrach monaste- rium ab ipso fundatum transvehuntur, pro quo patruelis suus Fridericus, dux Swevie, in regem ltomano- rum eligitur. Anno Dom. MCLIIII Friderieus, rex Romanorum, eodem anno, quo electus fuit, omnibus prinvipibus et duci Boemie curiam indicens in Mersburg . . . **) Ruk. 3 vkládá tuto následující přídavek, který v jiných rukopisech schází: De Roma redieus curiam Ratispone habuit, ubi idem Fridericus imperator Henrico, duci Saxonie, filio illius Henrici Superbi ducis Davarie, a Conrado, antecessore suo, eiecti a Baioaria consilio et rogatu principum ducatum primum restituit Noricorum et Henricum, patruum suum, marchionem Austrie, tune ducem Daioarie, ab eodem du- catu removit. Et quia eiusdem marchionis magna nobilitas et multa exigebat honestas, ut nomen ducis non perderet et ut duces Baioarie minus deinceps contra imperium superbire valerent, imperator de vo- luntate et consensu principum predicto anno Domini MCLVI in predieta curia Ratispone in Nativitate sancte Marie liabita marchionatum Austrie a iurisdiccione ducis Baioarie exemit et quosdam ei comitatus de Davaria adiungens convertit in ducatum, iudiciariam potestatem principi Austrie ab Anaso usque ad silvam prope Pataviam, que dicitur Rotensal, protendendo. Sic igitur ille Henricus, quem Conradus rex fecerat ducem DBavarie, factus est primus dux Austrie. Huc usque namque quatuor marchiones Austrie, ^) Let. Vinc., Pram. déj. 6. II, str. 420. — 6) Tamtóż. — ©) Tamtóż str. 421. — 9) *) Tamtéz. 37) Montem 2, — ?**) Dokzan 2. — ?*) Mielnicensis 2. — 9, — *!) Thur. 3. 39) archiepiscopus 3. — *?) Ludvici, langravii Durin- gie 1152 153 

Strana 89
KRONIKA PULKAVOVA 89 [In illis diebus fuit quidam Henricus rex, Przibislaus. +*) slawonice nominatus, urbis Bran- demburgensis et terrarum adiacencium, sicut Bran- denburgensis testatur cronica. ex successione pa- terna obtinens principatum. Hic dum adliuc gens esset ibi permixta Slawonica et Saxonica deser- viens ritibus paganorum, et in urbe Drandenbur- gensi ydolum tribus capitibus inhonestum ab in- colis coleretur, iam christianus effectus et prop- ter ?**) vdolatriam gentem illam summe detestans, dum heredem proximum non haberet, nolens 3?) ydolatris post mortem suam dictum relinquere principatum Albertum *?*) dictum Ursum genitum ex Ottone, comite Aschcanie, *) nec non uxore sua Elicha, filia ducis Magni, heredem instituit et natum suum primogenitum Ottonem de sacro fonte levavit, totam Zucham videlicet meridiona- lem obule donans eidem. Verum repressis ali- qualiter ydolatris et pace terrarum disposita idem princeps Henricus cum uxore sua Petrissa ***) Deo devote servivit, canonicos beati P'etri, apostolorum principis, ordinis Premonstratensis ope Vigerii, Brandemburgensis episcopi, de Lizeke**) primum vocuns in ceclesia sancti Gothardi aput Bran- demburg eos in suburbio collocavit. Et licet rex esset, tamen tante devocionis extitit, ut abiectis regalibus dyadema regni sui et uxoris sue reli- quiis obtulit beati Petri. Demum idem princeps consecutus senio moritur et in Brandemburg ho- norifice sepelitur. Uxor vero sua Petrissa pru- denter agens viri corpus inhumatum per tridu- um occultavit, mallens principatum favere Theo- tonicis, !$) christianis tradere, quam cultoribus ydolorum. Nunciavit igitur Alberto predicto, ut veniat et principatum Brandemburgenseim assu- mat. Quod audiens Jacze, dux Polonie, avuncu- lus dieti regis, valido exercitu congrerato castrum Brandemburg. cuius iam possessionem Albertus tenuit et expulsis inde vdolatris viris commise- rat bellicosis Slawis pariter et Saxonibus custo- diendum, custodibus mercede corruptis obtinuit. Albertus vero Ursus Wichmanni, Drandemburgen- sis archiepiscopi, et nobilium aliorum fretus au- xilio huiusmodi castrum vallans in tribus locis recuperavit. Hoc anno videlicet MCLVII, III idus Junii idem Albertus Ottonem genuit. quem Przi- bislaus de sacro fonte levaverat. ut prefertur. Item genuit Bernhardum. ducem Saxonie, Siftri- dum. Brandemburgensem episcopum, postea faetum Bremensem archiepiscopum, nec non fHedwigim. quam sibi Misnensis marchio matrimonialiter co- pulavit. Hos genuit ex Elicha, uxore sua predicta. Porro cum Lotharius factus rex Romanorum du- catum Saxonie Henrico, duci Davarie, suo socero. Stirie, Istrie et Clianibensis, qui dicebatur de Vohburg, evocati ad celebracionem curie ducis Baioarie ve- niebant, sicut hodie comites et nobiles ipsius terre facere tenentur. Imperator igitur in exaltacionis huius- modi testimonium duei Austrie Henrico suisque successoribus, Austrie ducibus, privilegium tale dedit, quod submitritur in hac forma: Nyní jest v rukopisu červený nápis: Sanccio imperatoris a pak následuje znění listiny: In nomine sancte et individue Trinitatis, Fridericus, divina favente clemencia Romanorum impe: rator augustus. Quamquam rerum commutacio ex ipsa corporali institucione atd., jak znéní listu toho obsaženo u Pertze, Leges II str. 99— 101. Potom pokračuje ruk. 3 u vypravování takto: Huic curie interfuit Wladislaus, dux Boemie; ubi tractatum fuit et extitit et conelusum per imperatorem cum Daniele, episcopo Pragensi, et Gervasio, Wyssegradensi preposito, quod si Wladislaus cum imperatore contra Me- diolanenses proficisceretur in persona propria, dominus imperator ipsum regio dyademate decoraret et in sui bonoris et utilitatis augmentum se promisit civitatem et castrum Budyssyn cum eius marchia tradi- turum. Huiusmodi grandem utilitatem et honorem dux ipse conusiderans omuia se facturum promittit et peracta curia cum suis gaudens revertitur ad propria. Et nondum finito anno in alia curia fit rex coro- natus in Boemia. — Potom jest v ruk. 3 položená již zpráva o druhém suému Řezenském: Anno Domini MCLVII Wladislaus, dux Boemie, iterum Ratisponam venit ad curiam imperatoris atd. jako na str. 91; dále následuje list Fridricha I Vladislavovi dne 18 ledna 1158 daný. Dále položena zpráva o smrti Spiti- hněvově (na str. 90), potom o sněmu ve Vircburce s přídavkem zvláštním, pak zpráva o úmrtí Jana, biskupa olomouckého, potom o výpravě Fridrichově do Polska (na str. 90), poselství Danielově do Uher a o stvrzeni Otty, biskupa olomouckého, od Fridricha I jakož i posvěcení jeho od arcibiskupa mohu(ského (tamtéz). Na to následuje již vypravování o Vladislavové tažení proti Mediolanu jako na str. 91. 12) Przebislaus 2. — 99) populi 2. — '?) volens 2, — **) Adalbertum 2. — '*) Aschonne 2. — *'*) Petrussa 2 a tak niże. — '5) Lizecke 2. — '5) Theutonicis 2. 12 

Strana 90
1156 1157 90 contulisset, questio oritur inter Albertum prefa- tum pariter et Henricum coram rege Conrado, Lotharii successore, pretextu huiusmodi, quamvis filii duarum sororum existerent, quare Conradus, rex Romanorum, videbatur Albertum velle in hoc ducatu firmare, indignum reputans quemquam principum duos tenere ducatus. Propter quod prefatus Albertus Lunenburg, Dardewig, Dremam et totam occidentalem Saxoniam vendicavit. cui partes Nordaburgorum sibi fortiter adheserunt, tamen prevaluit dux Henricus.] Anno *?) Domini") MCLVII imperator Fri- dericus in Wurczburg 79) curiam in festo Penthe- costes 49) convocans dominam Beatricem, filiam ducis Burgundie, sibi matrimonio copulavit. Hiis nupciis vocatus per imperatorem dux interfuit Wladislaus. Ubi tractatum extitit et conclusum per imperatorem cum Daniele episcopo et Ger- vasium, Wyssegradensem prepositum, quod si Wladislaus cum imperatore contra Mediolanenses proficisceretur in persona propria, dominus im- perator ipsum regio dvademate decoraret, et in sui honoris et utilitatis augmentum se promisit civitatem et castrum Dudissin cum eius marchia traditurum. Huiusmodi grandem utilitatem et honorem dux ipse considerans omnia se factu- rum promittit et celebratis nupciis cum suis gaudens ad propria remeavit. Eodem anno Spitigneus dux. filius olim Bo- rziwogii °°) secundi, post longa exilia Boemiam revocatus V idus Januarii feliciter est defunctus. Anno Domini”) millesimo CLVIII Fridericus imperator ducis Wladislai exulis Polonie et so- roris sue matrimonio?!) sibi coniuncte misertus pro restitucione ducatus in Poloniam parat exer- citus. quam intrans crudeliter devastavit. Prin- s) Viz Let. Vincenciüv, Pram. déj. c. II, str. 424. KRONIKA PULKAVOVA. cipes Polonie sibi resistere non valentes inediunte Wladislao, duce Boemie, graciam cesaris conse- cuntur et nudis gladiis sua submittentes colla datis obsidibus et prestitis iuramentis pro satis- faccione promittunt contra Mediolanenses in au- xilium imperatori trecentos armatos milites se missuros. Eodem*) anno Daniel, Pragensis episcopus, in legacione ad regem Ungarie missus debitam petit miliciam eontra Mediolanenses in potencia transituram. Qui Daniel impetratis quingentis Saracenis cum multis muneribus Doemiam re- vertitur. Item eodem?) anno dominus Johannes, octa- vus Moraviensis ecclesie episcopus, feliciter ob- dormivit in Domino. Pro quo Dragon, ducis Wla- dislai capellanus. fuit electus, sed in??) brevi temporis spacio onus episcopale considerans pu- blice recusavit. Otto autem. dux Moravie, de con- sensu tocius Olomucensis ecclesie dominum Jo- bannem, Leutomislensem **) abbatem, in festo sancti Michaelis ??*) elegit in episcopum et prefecit. Dominus vero Daniel, Pragensis episcopus, ad cu- riam domini imperatoris pro referenda legacione Ungarica in Wierezpurg transiens predictum elec- tum investiendum ab imperatore more solito se- cum duxit. Dominus imperator autem peticionem ducis Boemie et episcopi Danielis gratam susci- piens dominum Johannem, electum | predictum, regalibus investivit et consecrandum (domino Ar- no!do, Maguntinensi archiepiscopo, cum literis et legacione transmisit. Archiepiscopus vero Krfor- die tunc existens dictum Johannem consecratum in pontificem Olomucensis ecclesie gregi suo re- mittit, qui a clero et populo honorifice suscipi- tur et in cathedra collocatur. — b) Tamtéž. -— ©) Tamtéz str. 425. — 1) Tamtóż str. 496. 17) Misto A. D. MCLVII — collocatur mají rukopisy první recense: Deinde a. D. MCLVII imperator reneralem curiam suam celebrans in Herbipoli, quod vulgariter dicitur Wrezpurg (Wrezburg 6), ibidem Beatricem, filixin. ducis Burgundie, duxit uxorem. Eisdem nupciis dux (nemá 5) Wladislaus cum magno nobilium et procerum npparatu inter- fuit. — Deinde a. D. MCLVIII*? interposicione Wladislai, principis Boemie, Wladislaus, nepos eius (rukopisy 4 a 6 kla- deu po slove tomto slovo Melcius a ruk. 5 bud matrius nebo maternis) Polonie dux, ducatui suo restituitur, qui ab eo ducatu suo antea erat expulsus. — **) Wrczburg 2; Virczburg 3. — ) Penthecosten 2. monialiter 2. — *?) nemají 1 a 8. — 5%) Leuthomyslensem 2. — 5%) Rukopis 2 — 59) Borziwoy 2. — ?') matri- má Michaelis také, ale pfi slovó tomto zvlAKini znaécku a po stranc pripsáno Wenceslai; jelikoz Vincentins mó takć Michaelis, jest to jen pozdější přípisek. Ostatně jdou svátky sv. Václava a Michala bezprostředně za sebou. 1157 

Strana 91
1158 KRONIKA PULKAVOVA. Anno *) Domini MCLVIIII ^?) Wladislaus*), dux Boemie, ?*) Ratisponam venit ad curiam im- peratoris multis ?*) principibus convocatis. Impe- rator autem tractavit, quomodo Mediolanenses im- perio rebelles exterminet, ad quod singuli prin- cipes obsequium imperatori promittunt. Similiter Wladislaus, dux Boemie, cum suorum potencia promptum suum confert obsequium, quod impe- rator acceptans gratissimum de consilio omnium ecclesiasticorum et secularium electorum et alio- rum principum imperii Wladislaum adinstar fratris avi sui, quondam Wratislai, primi regis Boemie, IIl idus Januarii regio dyademate et ti- tulo solempniter insignivit. Nam a tempore Wra- tislai, primi regis Boemie supradicti, propter se- diciones et guerrarum discidia jam inter fratres, iam. inter nepotes, Doemie et Moravie principes. nullus usque ^^) Wladislaum, filium Wladislai, re- galibus est potitus. Propter quod letantur prin- A Wladislaus vero *) rex predictus cum suis principibus in forti milicia se disposuit ad ob- sidionem Mediolanensium et se promittit indubi- tanter iturum. Hoc audieus imperialis milicia gra- tulatur. Quibus peractis rex Wladislaus cum suis ad propria letus revertitur, et principibus, comi- 91 cipes, proceres et barones Boemie totus clerica- lis ordo suo gaudet cum presule, populis plau- dentibus tripudiis gaudiosis. In exaltacionis huius- modi testimonium perpetuum imperator regi Doe- mie Wladislao suisque successoribus, Boemie re- gibus, privilegium tale dedit, videlicet quod a Pragensi et Olomucensi episcopis vel eorum al- tero reges Boemie consecrari debeant et regali circulo decorari. Tunc enim temporis propter no- bilitatem imperialis diadematis corone regie cir- culi a divis imperatoribus sunt vocate, prout do- cet privilegium, quod subsequitur in hac forma: In 5?) nomine sancte et individue Trinitatis. Fridericus, divina favente clemencia imperator Romanorum augustus. Cum tam lege nature quam scripto bonum operari monemur, ad omnes pre- cipue eos, qui in aministracione imperii et rei- publice veraci consilio et indefesso laboris studio nobis assistunt etc. ”) B. Capitulum LXV. De transitu regis Wladislai cum imperatore Friderico (Fridrico 6) Lombardiam et destruc- cione civitatis Mediolanensis. Igitur prefata imperiali curia et Wladislao, rege Boemie, regalibus insigniis, sicut premittitur, ^) Viz Let. Vincenciüv, Pram. dějin česk. II, str. 426. — ) Další znění listiny této najde se: u Bočka, Cod. dipl. Mor. I, 267; Balbin, Mise. dec. I, lib. VIII vol. 1. pag. 3; Dobn, Annal. Hag. VI, 378; Erben, Reg. dipl. nec non epist. Boh. et Mor. I, 131; Hermen. Jireček, Codex iuris Boh. I, 26. — ©) Let. Vinc., Pram děj. č. Il, str. 427. **) Misto A. D. — in hac forma maji rukopisy prvni recense: Deinde a. D. MCLIX* Fridericus imperator so- lempnem curiam celebravit in Ratispona, universos principes convocat (nemaji +, 6) tractans, ut Mediolanenses im- perio rebelles exterminet. Ad quod singuli principes obsequendum (obloquendum 6) imperntori promittunt. Similiter Wladislaus, dux Boemie, cum armatorum suorum potencia paratum se offert imperatoris obsequio. Cuius exhibicionem promptissimam gratam imperator accipiens de consilio omnium ecclesiasticorum et secularium electorum et aliorum principum imperii Wladislaum ad instar fratris sui, avi quondam Wratislai primi regis Boemie, regis dindemate et titulo solempniter insignivit. Nam et tempore Wratislai, primi regis Boemie predicti (regis dind. — Boemie nemá 5), propter intestinas sediciones et gwerras iam inter fratres iam inter nepotes, Boemie et Moravie principes, nullus ex ipsis usque ad Wladislaum, filium Sobieslai, regalibus insigniis exstiternt (exstiterit 4, 6) decoratus. Et in exaltacionis huiusmodi testimonium perpetuum idem imperator regi Boemie Wladislao suisque successoribus, Boemorum regibus, tale privilegium concessit, videlicet quod a Pragensi et Olomucensi episcopis vel eorum altero reges Boemie consecrari et Boemie regibus cireuli regales debeant imponi, Nam tunc temporis propter excellenciam imperialis corone sive diadematis corone regum circuli ab imperatoribus vocabantur, prout in subscripto privilegio plene patet. — 55) Tak ruk. 1a 2. místo roku 1158; ruk. 3 má MCLVII*. — 59) Ruk. 3 vkládá tu slovo iterum. — 5”) Ruk. 2 vkládá tu slova touze rukou, ale jako opravu pfipsána: militibus et. — $*) usque ad Wl. 3. — 5”) Rukopisy prvni recense mají listinu tu položenou vyznačenou jako zvlá&tni kapitolu, a sice kap. LXIV s nápisem: Litera Heinrici (sic) imperatoris 4, 5; Litere Friderici imp. 6. !) Ruk. 3 má: Anno Dom. MCLIX* Wlad. atd. 12* 1158 

Strana 92
1158 92 A. tibus et proceribus cunctis indicta curia in no- bili civitate Pragensi causa detegitur, quod rex in persona propria ?) ad obsidendum Mediola- nenses ?) velit transire. Quod quidem factum no- bilibus nonnullis displicuit imponentibus hoc con- silium episcopo Danieli et dicentibus hoc sine eorum consilio processisse, cum nichil valeat, quod agitur. nisi consensu seniorum omnium approbetur. Rex vero tacitus hoc considerans nullius consilio sed proprie tunc sue hoc impo- suit voluntati. Cumque hoc audissent Boemi con- tra Mediolanum inseviunt, et precipue nobilium *) strennua fremit iuventus, undique parantur arma nobilium, sed et plerique de populo armis simi- liter apprehensis huic itineri se committunt. Unde sollempnis curia Prage Boemis indicitur, ad hoc opus ydonei milites eliguntur, regis Wladislai vexilla. procedunt rosea. post que leta %) tyronum in armis subsequitur multitudo. Dominus") vero Gervasius, Wyssegradeusis prepositus, laboribus huiusmodi se propter regem ingessit. Per mediam igitur Ratisponam egrediun- tur exercitus, 1nnumerabili capta preda, viam sibi parantes gladiis ad Alpium fauces perveniunt. Et quoniam regionis illius incole fugerant, 9) vic- tualium et potus fuit inopia. Tandem tamen ad montem Pausanum, quod nostro vocabulo Poczen ?) dicitur, perveniunt, ) vini boni, cuius est ibi co- pia, pocionibus recreantur. Post hec intra mon- tana Tridentinorum et Drixinensium data secu- ritate forum victualium optimum invenerunt. Inde ad preceptum — imperatorium ?) super Atasim ponte navibus fabricato ultra Veronam progressi super lacum circa Wardam inter olivas figunt tentoria. Veronenses autem domino regi pecuniam plurimam offerentes supplicant, ut in Brixiensium, qui contra cesarem Mediolanensibus confederati fuerant, campestria declinaret. Qui annuens eo- rum precibus versus Brixiam movit castra. Rex autem campos inveniens plauissimos ac volens considerare exercitum, que sibi fortitudo foret, milites precepit armari. Progressus quoque con- tra Siciam '*) et ad portas perveniens iuventus *) Let. Vincenciův, Pram. děj. č. II, str. 428. 2) nemá 3. — ?) Mediolanum 3; obsidionem Mediolanensem nebo snad Mediolanensium 2. — KRONIKA PULKAVOVA. B. decorato rex Boemie et singuli principes propria 1158 petunt et ad exterminandum (exterminandam 4, 6) Mediolanensem provinciam se disponunt. Hinc est, quod eodem auno lridericus imperator pre- fatus (nemá 5) cum principibus et magnatibus imperii versus Mediolanum (Mediolanenses 5) iter arripuit, quem Wladislaus, rex Boemie, cum suis in maxima armatorum potencia prior Lombardie Alpes transgreditur et (nemají 4. 6) veniens ante Brixiam civitatem universam vastavit illam pro- vinciam. Quem imperator (quam imperatoris 6) et aliorum exercitus secuti sunt et super fluvio Olea castra metantes (intrantes D) se congregant et recedentes abinde veniunt super vehementis- simi cursus fluvio Adwe (Adire 5), quoslibet pon- tes fractos reperiunt. et Mediolanenses milites ex adverso fluvii transitum prohibentes super litore (litora 6) eiusdem fluminis imperialia (imperii alta 5) figunt tentoria et de multitudine arma- torum spaciosi campi replentur. Postquam itaque totus exercitus se locasset, rex Doemie Wladislaus avidus in hostes insurgere suis precepit. ut trans vehementissimum fluvium ad unum vadum seu transitum perquirant. Quem dum ad hoc multi missi invenire non possent, nobilis Odolenus (Odolanus 5, Odolemus 6), filius Zris de Chis (Chyss 6), se cum tribus suis consociis (sociis 5) celerrimum transmittit in fluvium et uno suo consocio retrocedente solus cum famulo non sine periculo dictum flumen transvadavit. In cuius animositatis signum per regem suum Wladislaum nobilibus decoratus est (et 5) armis, videlicet cli- peo albo habente (habentem 4, 5) lineam (bu- cam 25) flaveam (nemá 6) ad. instar fluvii a cornu (atomi 5) superiori trans clipeum descendentem. Wladislaus vero videns suum militem transva- dasse armatus cum omnibus suis ductore de Chis prefato exercitum preeunte precipitem superat fluvium et paucis submersis iu aqua animosus desevit in hostes. Et sic per regis exercitum Mediolanenses milites pro prima victoria devin- cuntur. *) nobilis 3. — 6) lata 3. — *) fugierant 1. — ?) Pozen 2, — *) pervenerunt 3. — ?) imperatoris 2. — !°) Syciam 3. 

Strana 93
KRONIKA PULKAVOVA. 93 A. A. 1158 militum in sui roboris firmitate Brixienses ad arma provocat, sed ipsi sue consulentes saluti non presumunt exire, sed muros dumtaxat de- fendunt. Propter quod Boemi a Brixia non longe figunt tentoria et totam illam provinciam de- struunt 11) maxima preda capta. Brixienses vero considerantes hoc, instant episcopo Danieli, qui cum rege Boemie tunc venerat cum sua milicia, per dominum Odonem cardinalem et suos con- sules, ut interventu Danielis predicti imperatoris valeant graciam obtinere, offerentes regi munera. Quod et rex se facturum promittit. Interea ce- sar cum suis exercitibus adventavit, cum 11*) iam rex Boemie duabus septimanis ipsum prevenerat, Brixiensi provincia totaliter iam destructa. Cui rex Boemie cum suis occurrit; de adventu cesaris omnes tripudiant, qui super Oleam fluvium non longe distantem a Brixia precepit 12) figi tentoria. Brixienses autem tantam hominum multitudinem et fortitudinem horrescentes interventu regis Boemie reducuntur ad graciam cesaree maiesta- tis, non tamen sine largicione munerum, datis insuper obsidibus et prestitis sacramentis, quod ad obsidendum Mediolanum velint patrocinium ministrare. Moventur itaque contra Mediolanum exerci- tus. et ad fluvium Aduam rapidissimum perveni- tur, nullo vado transmeabili dante ministerium transeundi. Comperto quinymo, quod pontes de- structi fuerant Mediolanensium, inventa multitu- dine copiosa mittencium sagittas contra impera- toris exercitum vociferantibusque horribiliter in terrorem ; sed propter latitudinem fluminis nichil proficiunt. Unde super rippam, ubi pons fuerat 115s imperialis, fit stacio, campi replentur multitu- dine militum. Sed et domini regis Wladislai, 13) Theobaldi, fratris eius, et Danielis, Pragensis epi- scopi, figuntur tentoria per spacium miliaris. Refecto denique populo cibis assumptis Bern- hardus, filius Sobieslai, Odolen, filius Srzis de Chiss, strennui milites pretemptantes invenire flu- minis vadum, sed minime repperientes, fluctibus se committunt uno tantum socio se sequente. Qui fluctibus involuti super equos iam ipsi na- tantes iamque equi super eos videbantur rotari. Tandem tamen, prout Deo placuit, incolumes ad littus perveniunt. Tercius vero eorum socius, vel quia equum vel quia cor debile habuit, ad rip- pam revertitur. Dum hec ad regem feruntur. puta, duos milites vadum transiisse, subito tim- panum bellicum percutitur, armantur Boemi, rege Wladislao, milite strennuo, precedente, inter me- dios fluctus precipites impellunt dextrarios di- vina clemencia pericula fluminis evadentes. Irruit ideo 13*) Boemie rex cum electa milicia suos in hostes. Ex utraque parte levantur voces in ce- lum, sed Boemorum exercitus potitur victoria gloriosa, ceduntur enim aliqui et plurimi de ho- stibus capiuntur. Odolenus 14) vero in signum audacie, cum ipse cum solo famulo primus flu- vium transvadasset, a rege Wladislac nobilia hec suscepit arma: clipeum puta argenteo candore lucentem, quem linea flavea decursum aque de- signans a superiore cornu trans clipeum contra- dictorie descendendo nobiliter percolorat. B. A. Sane cesareus 1) exercitus putans Mediola- nenses suis in adiutorium adventasse ; sed cum audirent signa Boemica, considerantes Boemos suos adversarios tunc prostrasse, leti de tanta victoria mirantur, quomodo fluctus transierint tam validos Boemi, reliqua parte hostium fugata. Post 15) quod de victoria gaudentes amplius quam Interea imperator pro ponte parando trans aquam Adwe ab una parte instat solicitus rege Boemie Wladislao ab alia parte pontis insistente, quem tamen laborem obscura nox impedit. Et sic nocte eadem Mediolanensis exercitus ad pro- hibendam (prohibendum 5) facturam pontis ad- veniens regem Boemie hostilibus congressibus in- *) Letopis Vincenciův, Pram. děj. č. II, 431. 11) Po straně opraveno v devastant 2. — 11*) et 3. — 12) precipit 2. — 13) Ruk. 3 vkládá tu nad řádkem: ct. — 13*) Igitur 3; itaque má 2 po straně. — 11) Odelonus 3. — 15) Ruk. 3: Propter quod mèl, ale opraveno v post quod...

Strana 94
1158 94 A. de preda, castella et quas possunt villas incen- dio ignis devastaverunt. Rex Wladislaus ad pon- tem imperatoris se conferens pro reparacione pontis fit sollicitus. Trabes ponti utiles compor- tant tam de turba imperatoris quam regis. In- terea nox laborem dirimit, rex vero Boemie po- sita contra Mediolanenses custodia cum suis noc- tem sub divo duxit insompnem. Dum autem dies illucesceret et reparacioni pontis daretur opera, nunciatur, quod Mediolaneusis exercitus ad de- fendendum transitum missus foret. Idcirco capiunt arina milites, et quoniam ex alia parte fluvii maior remansit exercitus, consilio peritorum in arte pug- nandi turba progreditur extra castra, con-ide- rans, quanta sit eorum milicia. Mittuntur nichilo- minus milites, qui Mediolanensibus occurrentes aggrediuntur eos fortissime nec non vertunt in fugam Doemi persequi non cessautes eosdem. Ubi pluribus Boemis afflictis vulneribus Zwezt !9) Mielnicensis occiditur. Diva miles ulcisci deside- rans Occisorem insequitur, cum gladio medium scindens. Sed et Boemi ceteri plurimis prostratis in terram et morti relictis septuaginta de nobi- lioribus captos ad regem suum deducunt de vic- toria guudiosi. quos rex ipse tradens impera- toris custodie perficiendis pontis operibus est in- tentus. Opere pontis igitur consumato dominus imperator cum suis militibus transito fluvio ve- nit in regis Boemie '*) auxilium. Sed aliqui Doe- A. Imperator^) autem Trek ??) castrum Medio- lanense valde forte statim valavit et infra pau- cos dies captum custodiendum tradidit militibus, et ceptum iter prosequitur usque ad Laudam, ci- vitatem quondam nobilem, quam Pompeyus stru- xerat, in ea locans piratas, quos postea navali bello devicit, eam a Lauda, piratarum principe, Laudam vocans. Laudanenses itaque domino im- peratori et eius principibus miserias suas, quas a Mediolanensibus passi fuerant, manifestare co- nati precantur, ut figantur tentoria in medio ci- KRONIKA PULKAVOVA. B. quietat. Rex itaque cum suis intrepidus viriliter 1158 sevit in hostes et quam plurimis interfectis resi- duos cruentam depulit in fugam, ex quibus LXXX (octingenta [sic] 5) Mediolanenses nobiles cepit et ipsos in signum victorie cesari destinavit. A. morum alium pontem ad opus sue milicie repa- rantes cum ex utraque parte magna hominum fieret compressio, ponte ruente multi tam Boemi quam Ungari sunt submersi. Dominus autem Daniel, Pragensis episcopus, predicta audita vic- toria regi suo debitum cupiens servicium exhi- bere, per predictum pontem se commisit pericu- lis et in eo spiritualia prebuit solacia vulneratis. Rursus quidem cum per reparatum pontem Doemi transirent, propter maximam multitudinem et pres- suram considerans episcopus plures posse simili periculo subiacere, retraxit animum et !*) saluti plus consulens quam audacie cum Dapieusibus, qui forum vietualium exercitibus faciebant, qui- bus eciam vie poncium note fuerant, ad stacio- nes ducis Karinthie, qui quandam fortem muni- cionem contra castrum Trek in superiori parte fluminis ceperat, se contulit, sic agens, sicut tenm- poris se habuit qualitas illa nocte, !?) crastina vero die ad domini sui regis staciones devenit. B. Imperator interea (interim 6) reparatum per pontem cum suis principibus Mediolanensem in- trat provinciàám et iuxta Trecz castrum firmis- simum obsidione facta (nemají 4, 6) fortissima tentoria multa figentes castrum in paucis die- bus expugnant et abinde ad Laudam civitatem famosam per Mediolanenses destructam adveniunt et in medio eius omnem locant (locavit 4) exer- citum. Ubi imperator, rex Doemie et alii prin- cipes dum destruecionem tam nobilis civitatis per Mediolanenses destructa vidissent aid eorun- vitatis. Mediolanenses namque tam Laudam quam — dem Mediolanensium superbiam — humiliandam ^) Let. Vincenciüv, Pram. déj. &. II, str. 433. '5) 'l'ak dle Vincencia: Zwozt 1; Zwort 2, 3. — ") nemáÁ 3. — !*) nemaji !, 2. — 9) illam noctem 92,3. — ?9) Trecz 1, 3, ale výše Trek. 

Strana 95
KRONIKA PULKAVOVA. A. uss Cumas funditus destruxerant civitates et earum incolas in servitutis sue obsequium redigebant. Cumque imperator fixis tentoriis in medio civi- tatis destruccionem eius perpenderet, contra Me- diolanenses aumplius excandescit, presertim audiens illius civitatis incolas de Mediolanensibus geme- bundis vocibus querulari. * Dum hec geruntur, Mediolanenses ad curiam imperatoris veniunt sub conductu, super hiis cesari satisfaccionem con- gruam offerentes. Principes autem eorum verba humilia et satisfaccionis *?) promissa, que Medio- lanenses exhibent, audientes, cupientesque cicius ad propria remeare, dant consilium, ut recipian- tur ad graciam. Surgens autem Anshelmus, ??) Tiavenatensis archiepiscopus, replicavit, inquiens: Non est vobis Mediolanensium astucia bene nota, nam verba fundunt dulcia, sed cor gerunt ama- rum; remeciatur eis mensura, quam aliis men- surabant; cum etenim destruxerunt ?5) civitates liberas et ecclesias, destruantur et ipsi. Quo audito dominus imperator cum suis principibus eius acquievit consilio, per sue reieccionem ciro- tece iuxta morem veterum imperatorum et regum publice banivit eosdem, per hoc ostendens eos A. Postquam autem hec fama ad aures impe- ratoris devenit, plus commotus animo in Medio- lanenses sevit adeo, ut tota milicia ad signum imperatoris in armis concurreret preparata. Orto die sequenti preparati exercitus ante Mediolanum comparent in campis ad bellum aptissimis. ?9) In prima itaque fronte milicie Lodevicus, ?9) fra- ter imperatoris, comes palatinus Reni, preclarus fortitudine, milicia Papiensium et Cremonensium, qui expedicionis huiusmodi fabricatores fuerant, tunc vallatus in campestria concito gressu pro- cedit. Secundum vero locum stacionis regis Con- radi filius Fridericus iuventutis flore decorus, dux de Rotemburg occupat cum forti milicia. Nec nou ad augendum eius exercitum Hugo, mar- chio Montisferrati, ??) qui materteram imperatoris 95 B. foreius armantur. Ubi eciam sub conductu cesa- reo Mediolanenses imperatorem adeunt eius (eius- que 5) querentes graciam et de commissis exces- sibus veniam humiliter postulantes. Quos itaque imperator assumpsisset in graciam, nisi Ravenia- censis archiepiscopi Anshelmi fortis persuasio perstitisset. A. inimicos imperii manifestos. Post hec die pro- xima duobus miliaribus a Mediolano ponuntur exercitus, et positis stacionibus hinc inde equi- tando milicia cesarea tempus deducit. Herkem- bertus ??) vero. cognatus cesaris, pluribus assump- tis militibus indignatus, ?) quod Boemi tanta facerent, versus Mediolanum progreditur cum Me- diolanensibus pugnaturus. De suo descendit dex- trario, aliis subterfugientibus a Mediolanensibus victus humo prosternitur; marescaleus??) autem?”*) eius, ne interficiatur, armis prohibet, sed ulti- mate simul crudeliter occiduntur. Ibidem Diva miles strennuus super Aduam fluvium alias leta- liter vulneratus eciam sepelitur. B. Inde fit, quod imperator Mediolanenses tam- quam hostes imperii et reos lese maiestatis cri- mine imperiali banno submittit et ad eorum ex- terminium cum regis Boemie et aliorum prin- cipum auxilio forcius elaborat. Et abinde imperia- les movit aquilas et in planissimis cireumquaque Mediolanenses muros obsedit. Sicque suum ordi- navit exercitum. Nam in prima fronte Lodwicum (Lodovicum 6), fratrem suum comitem palatinum Reni, cum Suauencensi (Suauecensi 5, Suaue- iensi 6) Papiam (sic) et Cremonensi locat mili- cia. Deinde Fridericum. filium regis Conradi, ducem de Rotenburg (Rotemburg 4, 5) adiungens sibi Hugonem, marchionem Montisferrati, Vero- nensium, Brixinensium et Mantuanorum potencia. In tercio. denique loco excellentissimum regem 2!) querelam 3. — ??) satisfaecionem promissam, que Med. 2. — 5?) Anzhelmus 2. — **) destruxerint 3. — ?5) Hergembertus ?. vicus 2; Lodovicus 3 a tak níze, — ??) Montiferati 1. — 35) indignans 3. — *?) marssaleus 1; marschalcus 3, — *:*) vero 2. — ?") aptissimi 2. — **) Lod- 1158 

Strana 96
1158 96 A. habebat uxorem, cum Veronensibus, Brixiensibus et Mantuanensibus est illi coniunctus. Tercium vero locum Boemorum rex inclitus tenuit Wla- dislaus cum suo exercitu multorum militum suo- rum collegio roboratus. Quarto loco ponitur Hen- ricus, dux Austrie, cum ceteris Austrie principi- bus. Quinto loco dominus imperator cum suo exercitu tenuit stacionem, cuius latitudinem et longitudinem difficile comprehendere quis vale- bat. Sextus exercitus de Bavarorum et aliorum Almanie regionibus ?!) principum in campos pro- cedit. Cui prineeps Otto, palatinus comes, cum suis fratribus de ltatispona preficitur. Septimus vero exercitus ex Theutonicorum et Lombardo- rum milicia congregatus procedit. Sicque tot exer- cituum multitudo contra portam Mediolanensem, que Romana (licitur, simul procedens nullis im- pedientibus ad eandem pervenit. Mediolauenses vero contra tantam multitudinem 3?) se bello com- mittere non audentes municionum civitatis armati duntaxat custodiendo diligencius observant pre- sidia. Ob hoe dominus imperator ante portam predictum maioris exercitus sui tetendit tentoria, aliorum principum ante portas alias castris fixis. Sane rex inclitus Doemie propius Mediolanum precepit castra mietari, considerans, que porta sibi deputetur vallanda. Et in prima milicia Lodevici, fratris impe- ratoris, ad portam sancti Dyonisii Mediolanenses, opinione posita debiliori, suum apponunt studium invadendi. Circa horam autem vespertinam, ut forcius possunt, im armis progressi temptant in- sidias. Quibus princeps iuventute florescens, mi- les strennuus, occurrit iu fortitudine sue gentis. Pugna fit hinc inde sevissima, milites ceduntur fortissimi. nunc isti, nunc illi. Considerans autem princeps predictus, quod ad resistendum non posset sufficere, mittit ad regem Boemie nuncios, rogans, ut sibi succurrat. Audiens hoc rex incli- tus bellico dato signo mox armatus in auxilium ili. progreditur in maxima comitiva militum 99) suorum. Lodevicus princeps hoc audiens ad pug- KRONIKA PULKAVOVA. B. Boemie Wladislaum cum suis principibus et ba- ronibus et nobilibus regni Boemie, quos multo numero, multa potencia secum illuc adduxit, con- stituit. Henrico vero Austrie duci et suis militi- bus quartum locum assignat; quintum Ottoni, co- miti palatino, Ratisponensibus, Friderico et Ottoni fratribus et aliis ducibus Bavarie. Sextum vero locum imperator cum maximo exercitu per aqui- las imperiales exornat. Septimum l'ridrico. Colo- niensi archiepiscopo, et aliis Theutonie (Theutu- nie 4) et Longobardie (Longabardie 6) nobilibus deputat et octavum ceteris principibus Almanie locum committit. Sicque imperator suos per di- versos disponens exercitus civitatem Mediolanen- sem accedit et dum extra eam sibi resistentem adversarium non videret, ante portam, que Ro- mana dicitur. imperiales aquilas figens regem Boemie et alios principes iuxta prefatum ordi- nem per girum Mediolanensis urbis circumquaque disiungens. B. Quem ordinem dum Mediolanenses caucius perspexissent, per portam s. Dionisii Lodwicum. fratrem imperatoris; et eius exercitum invadunt hostiliter et ipso cum suis viriliter (nemá 6) re- sistente fit pugna fortis. Jam hii ium alii gladio superantur. Cui Wladislaus Boemie rex statim, ut huiusmodi rumor insonuit, cum electis suis militibus in auxilium quantocius (quantocicius 5) veniens Mediolanenses turmas (turneis 5) aggre- ditur et (et ut 5) regali lancea sua Dacum (ne- má 6), vexilliferum Mediolanensem. dire perfodit ipsumque necavit. Unde fit, quod exercitu Lod- wici, fratris imperatoris prefati, per Wladislaum, regem Boemie, eiusque fortissimos milites robo- rato vespertina hora usque crepusculum bellum 3!) regionis 3. — ??) multitudinem bello non audentes inimicorum, civitatis duntaxat custodiendo dil... .?. — Vincentius má to imísto takto: Mediolanenses autem in campis contra tot et tantos imperatoris exercitus bello se committere non presumentes fossata sua et municiones, que circa muros suos fecerant, armata manu custodiunt. — 9) nemá 1, 3. 1158 

Strana 97
KRONIKA PULKAVOVA. 97 A. 1158 nandum forcius animatur. Cumque inclitus rex Boemie cum sua forti milicia Mediolanensium aggrederetur cuneos, principem eorum et vexilli- ferum Darium sua hasta perfodit, qui statim oc- cubuit. Ceteri vero milites Boemie hostiliter ruunt in hostes; ex utraque parte ceduntur milites. A vespertina hora usque ad crepusculum durat prelium, Mediolanensibus aliis occisis, aliis vero captis, quousque non valentes sustinere Doemo- rum virtutem victores il'os dimittunt, eis in fuga petentibus civitatem. Rex vero letus de victoria ad sua revertitur tentoria cum triumpho. Plures eciam milites eum eo revertuntur ad tentoria vulnerati in hoc prelio iuvenili fore nitentes; Mikuss, Otto et Zvestek ?*) nec non Herhardus ?5) nepos magni Hrabisse, dimicantes viriliter sunt occisi. Quos dominus Daniel, Pragensis episco- pus, in monasterio Vallis Clare non longe a Me- diolano eum ?5) planctu lacrimarum sepelivit. Me- diolanenses quippe Boemorum tantam fortitudi- nem ferre non potentes non audent amodo has portas exire, quas egressi fuerant, sed ??) eas la- pidibus obruunt, portula sancti Dyonisii sola con- tenti. Sed rex Doemie suorum ante illam militum ponit staciones. Et sic Mediolanum omni ex parte fuit principum obsidionibus cireumdatum. Ceterum in hoc imperatoris servicio hii fuere principes, puta: Wladislaus, rex Doemorum. cun domino Theobaldo, inclito fratre suo. et aliis Boemie principibus et primatibus; item dux de Rotemburk; item Henricus, dux de Austria; item Lodevicus, frater imperatoris; item Fridericus, filius Conradi, palatinus comes de Swewia; item Otto, palatinus comes de Davaria, cum suis fra- tribus; item duo filii marchionis Alberti "9) et alii principes de Saxonia; item Peregrinus. pa- triarcha Aquilegiensis ; *?) item Fridericus Colo- niensis, Wiltmannus Magdeburgensis, Anshel- mus **) Ravenatensis archiepiscopi; Hermannus Werdensis, Daniel Pragensis, Ratisponensis, W ircz- burgensis, *) Ciczensis, Wormaciensis, Laudicen- sis, **) Metensis, Camaracensis, *?) Treverensis, Ar- gentinensis, Augustensis et Curiensis episcopi; B. committitur et Mediolanensis exercitus post cedes quam plurimas in suam civitatem retrocedere ob fuge presidium crudeliter est compulsus. Hac in arte talibusque bellorum variis con- flictibus Mediolanensis civitas et eorum (eorum- que 6) proterva rebellio imperiali domatur po- tencia, et per multa tempora misere prosternun- tur (prosternitur 4. 6) gladio varias pressuras quousque pluribus annis elapsis. Ultimo ipsis iam bellis, cede et faune depressis undique imperialis (in periculis 5) exercitus necessariis instrumen- tis aptatis regis Boemie Wladislai milites primum urbis fossata replentes muros adeunt sagittis eo- rum hostes fugantes a meniis. Inter quos quidam dieti regis Boemie miles strennuus de Chusnik genere per scalas muros Mediolanenses primus ascendit, quem totus regis exercitus est secutus. Sicque alta superant urbis menia et fugatis ho- stibus civitatem intraut victores, portas apperiunt et residuum imperatoris exercitum intromittunt. Ex quo imperator victoriam consequitur, Medio- lanensium superbiam humiliat et deprimit, muros urbis dirruit et aspera mutat in plana. Tali ita- que terrore Italicos afficit, qui deinceps timore et amore sibi obedire promittunt. Fertur eciam, quod ex eo (q. ex eo nemají 4, 6), quod prefa- tus miles de Chusnik, qui primus per scalas Mediolanenses muros ascendit, rex Wladislaus pro armorum insigniis scalam auream in campo fla- veo per transversum eidem (nemají 4, 5) deferre concessit, quod et (ad) eius posteros in huius- modi memoriam est deductum. Prefatus itaque rex Wladislaus in signum tante victorie intrans ecclesiam, in qua Tres magi, qui Deo munera obtulerunt, iacebant, recepit ibidem pedem cande- labri, quod quondam per Salomonem in templo Iherosolimitano fusorio opere fabricatum, factum et datum fuerat, et eundem pedem Pragensi ec- clesie apportavit, qui hodierno (hodierna 5) die cernere volentibus mire subtilitatis ingenio osten- ditur esse factus. Et sic post insignem habitam victoriam Wladislaus, Boemie rex, cum suis, qui >) Zwestek 3; Zviestek 9. — 75) Gerhardus 3. — ?5) cum planctus lacrimis 3. — *) nemaji 1, 3. — ?*) Adal- berti 2, ale mel take Alberti. — ?9) Aquiligensis 2, 3. — :*) Anzhelmus 3. — *') Wieczburg. 2. — '?) Laudacier.- sis 2. — €?) Camarc. 1; Camerac. 2, 13 1158 

Strana 98
1158 v a A. item Hugo, marchio de Monte Ferrato; Gwido comes Flandrensis cum filiis suis; Obiko, Mala- spina, Gerbardus de Campaneto; Gerhardinus de Ferraria, Hugo, Albertus, Gwilhelmus, **) Wiguli- nus et alii plurimi Lombardie principes affuerunt. Auxilium eciam contulerunt ad hoc negocium Cremonenses, Laudenses, Cumani. Weronenses, Brixienses, Mantuani, DBergamenses, Parmenses, Placentini. Genuenses, Terdonenses, Astenses, Albani, Wercelleuses, Novarienses, Yponenses, Padwani, Tervisini, Aquilegienses, **) F'errarienses, KReginenses. Mutinenses, Bononienses, Ymolenses, et nonnulle maritime civitates de Risena, de Ser- via, de Foro Julii, Ravenates, de IForo Junii, Ar- riminenses, l'anenses, Anconitani, '€) Firmenses, Senegonenses, Ascolani, '?) aliarum quoque civi- tatum Lombardie plurima multitudo. Civitates eciam Tuscie et lomanie. sicut Lucenses simul et Pisani, Limenses, de Aquis Pendentibus, Se- nenses, Witerbienses, Florentini. Sutrienses, Ne- penses, Tusculani, Tiburtini, Perusini. Hii omnes in domini imperatoris auxilium convenerunt. Quod considerantes Romani eciam prefectum suum cum senatoribus transmiserunt. Hiis omni- bus?") Mediolanenses vallati solummodo portas defendunt. Fuit autem ibi turris maxima de for- tissimo marmore fabricata. non longe inter sta- ciones cesaris et portam illam, in qua Mediola- nenses milites ad defendendum posuerant. Quos imperator obsidione circumdans turrim illam de- moliri precepit. Sed milites in turri timentes vite periculum cesari reddunt illam, in qua positi sunt l'apienses et Cremonenses milites. Castrum fortissi- mum Moycze cun aliis multis castellis Mediolanen- sium Boemi destruunt. villas comburunt, mulieres cum parvulis captas in castra deducunt, quas ta- men dominus Daniel, Pragensis episcopus, quas- dim precio, quasdam prece de illorum manibus li- beravit, tradens eas custodie sui archidiaconi do- mini Peregrini. qui fideliter custoditas et. cibis re- fectas ad civitatem eas reduxit. Preterea Henricus, dux Austrie, bellum ad portam sue stacionis com- mittit ab hora tercia. usque ad ??) crepusculum, ceduntur hinc inde plurimi. Sed et ignis ad civi- KRONIKA PULKAVOVA. B tunc erant superstites, honorifice licenciantes a 1158 cesare cum leticia et gaudio Boemiam est re- versus. A. tatem proicitur, quem cito Mediolanenses extin- guunt. Dominus autem imperator diebus singulis potenter transit per girum, ne quisquis ??) possit exire, nec non machine preparantur. Hiis sic stantibus Peregrinus, Aquilegiensis patriarcha, Eberhardus Bambergensis et Daniel Pragensis episcopi cum Mediolanensibus de pace tractanda conveniunt. Qui consilio domini Wladislai, regis Boemie, se committunt, ut per eum possint con- sequi imperatoris graciam et favorem. lvex im- peratori Mediolaneusium insinuat voluntatem. Hiis auditis imperator principum suorum requirit con- silia. Ravenatensis archiepiscopus interea mori- tur; per omnes exercitus rumor consurgit. quod episcopum ideo Deus percusserit, quod Medio- lanum persvaserat obsideri. Principes vero de pace gaudentes talem viam inveniunt, quod Lau- dam, Cumas et alias civitates cesaveas liberas dimitterent amodo, sicut ipsi libertate gaudebant. iuramento Mediolanensium hoc firmato, et quod ipsi Mediolanenses decem milia marearum pro suis excessibus imperatori persolvant, omnes cap- tivos Cremonensium et Papiensium milites per manum regis Boemie absolvant, de fidelitatis ho- magio?!) prestent solita sacramenta, servare pro- mittant iusticiam ab antiquis imperatoribus in- Stitutam, servent pacem civitatibus, coronam et honorem imperatoribus custodiant, imperialia pal- lacia reedificent, duodecim consules tribuant. quos imperator elegerit pro iudicio tribunalis, miliciam vero, quo imperator voluerit, largiantur; in sig- num humilitatis et obediencie colla nudis sub- missa gladiis appareant coram cesarea maiestate ; ut hec omnia in suo firmitatis robore teneantur, trecentos ponant obsides nobilium in potestatem cesaree maiestatis. De pace huiusmodi Mediola- nensium cives, ?!*) quos foris gladius vastaverat, intus pavor, nimium gratulantur. Dies autem, qua *') Po slovà t mto vkládají ruk. 1 a 3: slovo vel. — *5) Aquiligienses 3; Aquiliegienses 2. — **) Anton. 2; An- chonitani 3. — '?) Asceolani 2. — '*) nemá 3. — *?) nemají 1, 3. — 5?) quisquam 3. — 5'j omagio 2, — 5) Mediola- nenses, quos 2. 

Strana 99
KRONIKA PULKAVOVA. A. 1158 pax firmari debebat, fuit festum Nativitatis Virgi- nis gloriose. Sed quoniam nonnulli fetore cadave- rum et estus sudoribus, egritudinibus laborabant hinc inde, ad adventum termini plurimi aspira- bant. Adveniunt autem omnia in potestatem regis Boemie. Nam CCOti sibi dantur in obsides no- biles, et centum quinquaginta de populo, captivi quoque Papiensium et aliarum civitatum mille vel ultra, quorum quidam X annis in captivitate permanserant; filios, quos parvulos dimiserant, et iun factos milites lacrimabiliter cum gaudio contemplantur. Hii ponuntur in monasterio sancti Dvonisii sub custodia regis Boemie, ut si regis interventu. Mediolanenses reducantur ad. impera- toris gracia, dimitterentur liberi, si vero secus fieret, captivitati Mediolanensibus redderentur. Hiis itaque dispositis ad reducendum ad im- peratoris graciam Mediolanensem ??) archiepisco- pum Dambergensis et Daniel Pragensis episcopi destinantur. Propter quod precedentibus clericis processionaliter archiepiscopus Mediolanensis a dictis episcopis coram imperatore deducitur et in osculo pacis receptus inter archiepiscopos col- locatur. Post hec duodecim Mediolanenses con- sules pedibus denudatis gladios super colla fe- rentes coram imperatore pro tribunali sedente se offerunt. Lx quibus Obertus de Orto consul. vir sapiens, in hee verba prorupit: Peccavimus. inique egimus, veniam petimus, colla nostra di- cioni et gladiis vestris subdimus. Imperator vero gladios recipiens singulorum ministris tradidit et illos in graciam suam et favorem recepit. Ve- rum archiepiscopus ad celebranda missarum sol- lempnia die beate Virginis modo, quo Ambro- simi utuntur. humiliter preparatur. Aderat ibi vir canus et venerabilis, preciosa cappa corali vestitus, baculum gereus in manibus deauratum. in circuitu ??) cantancium giracionem faciens, in cuius gestibus plurimi mirabantur. Dominus im- perator sedens in solio tribunalis dyademate, quod ei missit rex Anglie preciosum et opere mirabili decoratum, ornatus Wladislao, regi Boe- mie, post tot labores et regales triumphos coram 99 A. Alamanie ?!) principibus et Ytalie huiusinodi dva- dema donavit, ipsum taliter inter divinorum so- lempnia decorando. Quibus finitis Mediolanenses ad edes pro- prias, alii ad sua tentoria revertuntur de pace firmata singuli gratulantes. Sed imperator data gracia Mediolanensibus versus castrum Moyeze ??) movet exercitum. quod de iure antiquorum im- peratorum ad imperialem spectat coronam, quam- quam locus ille foret a Papiensibus concrematus. hex autem Doemie infirmitate satis gravatus post labores tot ct sudores cum exercitu suo repa- triandi petit licenciam. Quem imperator visitans ei per Brixiam dat licenciam redeundi. Preter alia munera sibi mille marcas auri donavit, quas a Mediolanensibus imperator ipse acceperat. Sed et eum Mediolanenses cum decem milibus mar- carum arsenti similiter honorabant. Domino au- tem Danieli, Pragensi episcopo, obtinuit impera- tor remanendi licenciam eo, quod Ytalice lingue peritus in curia imperatoris esset utilis et aecep- tus, quamvis laboraus febribus recusaret manere. Sane nocte media rex Wladislaus ad repatrian- dum movet exercitum, et procedendo cum suis feliciter venit Pragam,?5) et susceptus a prin- cipibus et??) nobilibus et populo, Ytalie laborum oblitus regnum feliciter amodo gubernabat, do- mino Daniele remanente circa cesarem et eius vota fideliter prosequente. Deinde imperator cu- riam omuibus urbibus Ytalie supra Padum non louge a Placencia solempnem indicit ?") super festum sancti Martini venturum proximo cele- brandam, ubi autiquorum imperatorum legibus confirmatis et suis novis ascriptis Mediolanenses in suum consilium convocat, ??) requirens ab eis. quomodo urbes Ytalie fideles habeat et in sui obedienciam reducantur. Qui ei tale dederunt responsum, quod in singulis urbibus constituere debeat potestates et consules ab illis sacramento suscepto, quod fideles sint imperio et obediencie devocionem observent. Hoc laudans imperator usque ad tempus super eo conferens in corde suo, deliberacione solicita cogitavit. Finita quo- 5?) Mediolanensis archiepiscopus má 2. — 5$?) circuitum 2, — 5') Almanie 9. 3. — ?*) Moyce 1. — 55) ad Pra- piscop ) 3 D gam 1; in Pragam 3. — 5%) nemA 3. — 5%) Po tom slově vkládá ruk. 3 slovo et, — 5°) convocavit 2, 8. 11* 1158 

Strana 100
1158 1159 100 A. que curia, principes Ytalie revertuntur ad pro- pria, sed et imperator, quo volebat, transivit per Ytaliam pacificus, nemine prohibente. Anno Domini^ MCLX imperator in Alba civitate, non in ea, quam construxit Eneas, sed alia, inter civitates videlicet Vercellas et Astam, Natale Domini celebravit imperiali dyademate de- Coratus, et memor consilii Mediolanensium per civitates Ytalie nunccios dirigit pro potestatibus deputandis, videlicet Danielem, Pragensem epi- scopum, et heinaldum cancellarium, qui eodem anno postea fuit in archiepiscopum Coloniensem promotus, Hermannum, Werdenensem episcopum, Ottonem, palatinum comitem de Ratispona, Gwi- donem, llandrensem comitem, qui Cremone, Papie, Placencie et in aliis civitatibus iussa ce- saris exequentes veniunt et tandem pertranseuntes partes illas Mediolanum pertingunt. Convocantur ibi consules, voluntas imperatoris apperitur per nuncceios, Mediolanenses respondendi querunt in- ducias et obtinent. Adveniente autem termino hoc. quod ab imperatore petitur, facere se non posse respondent, 9 verum tamen in privilegio contenta se promittebant facturos, videlicet quod ipsum, quem vellent, eligerent et electum ad im- peratorem vel ad eius nunccium constitutum ad hoc pro iuranda fidelitate adducerent. Nunecii autem 9?) ex adverso respondent, quomodo met ipsi dedissent consilium, ut imperator in Lombardie civitatibus per suos ponat nunccios potestates, eo similiter et ipsi utantur consilio ac, quos ve- lint, eligant et sicut volunt, consules vel pote- states appellent, dummodo permittaut eligi per nunccios, quos imperator ad hoc specialiter desti- navit. Cum hec voluntas nuncciorum tam populo quam aliis referretur, clamor fit validus in vul- gari in monasterio sancte Marie: trahantur fo- ras nunccii et protinus moriantur. Itumor ex hoc intonuit populi. et contra nunccios lapides iaci- untur. Accurunt consules, sedant populum, asse- runt eum sine seniorum consilio hoc fecisse. Sed ne ad imperatorem hic rumor deveniat,9*) eos precantur, pro satisfaccione sumniaimn pecunie pro- *) Let. Vincenciüv, Pram. déj. č. II, str. 443 a násl. KRONIKA PULKAVOVA. A. mittentes. Imperatoris vero nunccii tunc secun- dum libitum eorum respon(entes iniurias illatas dissimulant et noctis silencio se fuge presidio committentes, dum pervenissent ad cesarem, om- nia secundum ordinem retulerunt. Sane curia so- lempni per imperatorem statuta principibus de iniuria nuncciis predictis illata querimonia co- ram omnibus per imperatorem proponitur, prin- cipum autem consilio Mediolanenses vocantur super dictis iniuriis responsuri. Qui comparentes secundum imperatoris voluntatem humiliter se satisfacturos promittunt et hoc iuramentis confir- mant, unde ad propria revertuntur securi. Cum- que imperator similiter de iuramento?) eorum Securus cum exercitu suo procederet versus ma- ritima, Mutyne Pasca celebrandum disposuit. et in Palmarum sabbatho per unum vix miliare à Bononia in burgo ad sanctam Elenam 9?) tentoria facit 9) figi; ipsa nocte domini episcopi Pragen- sis camera ignis incendio concrematur, episcopo in solo palio ignis periculum evadente. Impera- tor99) et sui principes hoc audito plurimum do- luerunt, plurima ei donaria offerentes. In civitate hac Mutina imperator Pasca solempniter celebra- vit, et cum feria tercia. Pasce principes et milites in media imperatoris curia more suo coram im- peratore de pallacio prospectante 97?) coreas face- rent, venit nunecius referens castrum imperatoris Trecz, in quo magnam habebat miliciam, a Me- diolanensibus poteuter obsessum. Propter quod cessatur a corcarum ludibriis, arma bellica capi- untur, summo diluculo milites in adiutorium per- gunt obsessis. Sed et paucis diebus transactis alius venit nunccius referens castrum Trecz fun- ditus esse subversum ct eos, qui intus fuerant, captivatos et turpiter in Mediolanum deductos. Imperator hec audiens Laudam se contulit, et qualiter pro tanta temeritate eis respondeat, se disponit, civitatibus omnibus Ytalie pro obsidione facienda denuo convocatis cum tota earum forti- tudinis potestate. l'ropter quod vexilla procedunt iniperialia, exercitus ordinate dispositi ad portas Mediolanensium vallandas transeunt, nemine pro- 6%) responderunt 3. — $') vero 2. — *?) perveniat 3. — 5?) iuramentis 3, — 5') Helenam 3. — *5) fecit 3. — *5) Tu vkládá ruk. 2 slovo vero. — 5?) perspectante 2, 3. 1159 

Strana 101
1159 1161 KRONIKA PULKAVOVA. A. hibente castra, ville, fortalicia, funditus destruun- tur in circuitu. Imperator autem *) de consilio Cremonensium et Papiensium Kremam castrum fortissimum 9*"*) et Mediolanensibus valde carum obsidet cum multa milicia. Qui contra exercitus imperatoris egressi pugnam instituunt, hinc inde vulnerantur, plurimi capiuntur et nonnulli crude- liter occiduntur. Nox vero adveniens pugne cer- tamina interrumpit, hiis, qui fuerant in castro, se retrahentibus intra *?) muros. Ubi marchio de Ankona, *") miles imperatoris strenuus, in bello cecidit interfectus. Obsessa Crema Laudam re- vertitur imperator et assumpta sibi fideli milicia cum quibusdam Papiensibus clam tempore noctis versus Mediolanum progreditur. Papienses vero latitantes pro rapiendis gregibus furtive Medio- lanum procedunt. quibus raptis gregibus fugiunt. Clamor igitur fit in civitate, signa dantur bellica, milites armati-exeuntes pro eripiendis gregibus cum Papiensibus pugnare disponunt, l’apienses vero fugam interdum simulant ad loca, quibus imperator cum sua milicia occultas faceret sta- ciones. Propter quod nonnunquam in fuga a Me- diolanensibus vulnerantur et capiuntur plurimi Papienses. Cumque prope venissent, ubi impera- toris latibula fuerant, a Papiensibus signum da- tur. Hoc audiens imperator in auxilium Papien- sium cum suo exercitu consurrexit, Mediolanen- ses illorum potencia prosternuntur impie, captis quibusdam, nounullis occisis et aliis vulneratis, A. Anno Domini " MCLXII inclitus rex Wla- dislaus in auxilium domino imperatori Frideri- cam filium et dominum *") Theobaldum, fratrem germanum, cum milicia dirigit copiosa. Et cum iam ad exitum terre sue cum educenda milicia devenisset, de Moravia nunccius veniens, retulit Sobieslaum, filium Sobieslai, civitatem Olomucz nocte fraudulenter cepisse. Et licet rex hec au- diret adversa, nichilominus ad imperatorem huius- modi miliciami feliciter **) expedivit et alio exer- 101 A. qui omnes Laudam ducuntur cordis ligati. Quo peracto Cremam ad obsidendum revertitur impe- rator, et eos vallo, qui erant in castro, tum duro constrinxit, ut nec Mediolanenses ad eos venire nec *!) ipsi de castro poterant egredi quoquo modo. Hac forma castrum observans in obsidionis ro- bore multis bellicis instrumentis ingeniosius ex- quisitis tamdiu contra castrum pugnavit, ut tan- dem redigeretur in cineres et favillam, Cremo- nensibus imperatoris misericordiam *?) consceutis: nam dun se imperatoris traderent clemencie prin- cipum suorum consilio prelibato, eos incolumes exire permisit de castro. Qui tamen rebus relic- tis omnibus per loca disperguntur diversa. Anno Domini" MCLXI imperator pro se- dando Romane ecclesie scismate, cum tunc super eleccione summi pontificis cardinales in diversas personas dividerent vota sua cum prelatis aliis, qui ad concilium celebrandum convenerant, isti Octavianum, alii Victorem, alii vero Rolandum verum papam et katholicum asserentes electum, propter hoc multi prelati per imperatorem ad diversas regiones mittuntur nunccii. Daniel vero, Pragensis episcopus, ad regem Ungarie destina- tur, qui legacione sua peracta revertitur Doemiam ad domimum suum, regem Wladislaum predictum, qui licet propter eius absenciam diuturnam of- fensus sibi fuerit aliqualiter, tamen honorifice suscipitur domini regis gracie restitutus. B. Capitulum LXVI. De ulterioribus suecessibus Wladislai regis (nemá 6) et successorum usque ad Prziemyslay alias Othakary Boemie (nemá 4) regimen. (Místo usque — regimen má 6 jen slovo: ipsius.) Post lapsum itaque temporis, dum rex Wla- dislaus in regno suo Doemie aliquam«iu stetisset, congregato exercitu Hunorum alias Ungarorum terram intravit, regem Grecorum ex ea turbavit et optimates Ungarie in concordiam posuit. *) Let. Vincenciüv, Pram. déj. c. II, str. 450. — ") TamtéZ str. 452. 58) vero 2, — $9*) firmissimum 2. 72) graciam 3. — 7?) nemá 3. — ?*) nemá 3. — °°) ultra mól 2, ale opraveno v intra, -— 5?) Anchona 3. — *!) vel 3. — 1159 1160 1161 1161 

Strana 102
1161 1162 102 A. citu recollecto Moraviam intrans Olomucz obse- dit. 7%) Sobieslaus vero potenciam regis non fe- rens per Conradum et Ottonem principes graciam regis querit, petens exilium passo Boemie par- ciunculam aliquain sibi dari, quod facile sibi pro- mittitur, et suscipitur in regis graciam. sed et Olomucz in regis redditur potestatem. Rex ideo cum Sobieslao Pragam revertitur, et post divi- norum solempnia in superiori pallacio Pragensis episcopi celebrata, residente Sobieslao et bene- ficia, que pro eo rex in caminata ***) sua videbatur disponere, prestelante Sobieslaus capitur et in maiorem turrim positus cathenatur suis inde fu- gientibus. Deinde in castellum Przimdam ductus Conrado Sturm, cuidam tiranno carnifici, custo- diendus committitur vinculis mancipatus. Impe- rator interea cum Boemis, Theutonicis, Lombar- dis*9) et aliarum nacionum multitudine copiosa Mediolanum cingit, per circuitum arbores succi- dit et vineas, animalium greges rapit, fortalicia destruit et castellà, quos potest, ?*) Mediolanen- ses capit, **) trucidat et suspendit. Fridericus, filius regis Doemie, in circuitu Mediolanensium nora tracta. tandem circa festum beati 7?) Wen- ceslai feliciter Pragam revertitur et a patre suo rege nec non Doemie principibus cum multis gaudiis est. susceptus. Auno*) Domini*) MCLXIII Fridericus 9?) et Theobaldus a domino rege rursus imperatori mit- tuntur in obsidionis predicte auxilium. Unde Mediolanenses plurimis annis pluribus pressuris iniserabiliter afflicti. prosternuntur, sed imperialis exercitus cottidie roboratur. Aptatis itaque instru- mentis regis Doemie milites primum urbis re- plent fossata, muros adeunt, et iaculis et sagit- tis fugatis hostibus viriliter inuros scandunt, inter quos quidam dieti regis Doemie miles strennuus, de Chusnik genere, persona fortissimus, audacter Scalarum ascensu ingreditur civitatem, quem to- tus exercitus regis continuo est secutus, et aper- KRONIKA PULKAVOVA. A. tis ianuis residuum imperatoris exercitum intro- mittunt. Fertur quoque, quod eo, quod prefatus de Chusnik primus per scalas intraverat, rex Wladislaus postea scalam auream in campo fla- veo per transversum perpetua sibi dedit in arma. quibus sui posteri hodie pociuntur in memoriam tante rei. Boemorum **) eciam principes hoc tempore pedem candelabri quondam per Salo- monem in templo Jerusalem opere fusorio fabri- cati et delatum in Mediolanum multo labore recipientes in Pragensem ecclesiam apportarunt, qui hodierna die mire artis ingenio cunctis vi- dentibus ostenditur esse factus. Mediolanenses vero tante fortitudini resistere non valentes, fame, siti, capeionibus amicorum "!) et aliis multis prius affliccionibus cruciati, licet in manibus hostium forent conclusi, tamen de imperatoris clemencia minime desperantes, adhuc eius inveniendi gra- ciam modum querunt a principibus tam Boemie, Lombardie quam Theutonie. Quibus Mediolanen- sibus tale datur responsum, quod nullatenus gra - cjam possint habere, nisi prorsus in manum im- peratoris Mediolanum restituant et de consilio suorum fidelium Laudam veniant omnes captivati adhuc coram imperatoris presencia pro tribunali sedentis cum suis principibus et nudis pedibus in terram prostrati, nec eleventur de terra. nisi mandato cesaris iubeantur. Ex quibus Aluherus de Viniacato proloquitur: Peccavimus, inique egi- mus contra lhomanorum imperatorem, dominum nostrum naturalem, arma movimus, culpam re- cognoscimus, petimus veniam. colla imperiali maiestati subicimus, claves civitatis nostre ofle- rimus, et ut tante urbis pro Dei et sanctorum. qui requiescuut in illa, contemplacione dignetur nobis imperialis pietas misereri et dare pacem subiectis, supplices exoramus. Imperator vero por- tarum Mediolanensium acceptis clavibus motus clemencia sic respondit. Ut per quatuor partes orbis universi *?) pena Mediolanensium innotescat, *) Ruk. 3 má před slovem tím nápis: De Mediolanensis urbis totali destruccione. **) Před slovem tím má ruk. 3 nápis červený: De candelabro. *) Let. Vincenciüv, Pram. déj 6. II, str. 453. 75) obsidet 1. — 75*) camneta 2. cus l, — *") nemá 2. — *?) universis 2. — 5) Longobardis 2. — ??) post 3. — **) rapit 3. — 7?) sancti 3, — "^, l'ridri- 1162 

Strana 103
KRONIKA PULKAVOVA. A. ne quisquis civium eorundem, sicuv sibi placuerit, ad quatuor mundi plagas domicilia sua ponat, pacem 9?) habeat tam rerum quam corporum, et urbs Mediolanensium ad nostram omnino redeat potestatem. Hiis auditis Mediolanenses assenciunt, et licet inviti cesaris tamen obtemperant volun- tati. Sane imperator in Boemorum, Theutonico- rum, Papiensium, Cremonensium et aliorum Lom- bardorum presencia suo tribunaliter **) residens in solio, quid de urbe hac faciendum existat, consilium ab illis requirit. Cui datur responsum tale: Quidquid Mediolanenses fecerunt aliis, ex- periri hoc debent merito in se ipsis; verum cum ipsi alias destruxerunt civitates, sint 55) igitur et ipsi merito penitus destruendi. Hoc audito contra Mediolanenses dampnacionis fert sentenciam im- perator. Qua lata egrediuntur exercitus in cam- pestria. Et primus dominus Theobaldus, frater Wladislai regis Boemie, demum Papienses, Cre- inonenses, Laudenses, Cumani et aliarum civita- tum incole Lombardie igne supposito civitatem circumquaque devastant incendiis, imperatore cum suis exercitibus hoc vidente. Sic antiqua civitas diversis attriti miseriis propter rebellionis sue maliciam destruitur. Qua destructa taliter impe- rator per totam Ytaliam libere potestatem exer- cuit cesaream. totaque provincia hoc audito im- peratoris timebat aspectum, tante dampnacionis excidium formidantes. Post huiusmodi gloriosam victoriam Boemorum et eorum actus mirificos et solempnes honorifice licenciati per cesarem, gau- dentibus animis feliciter Doemiam sunt reversi. Sane imperator Mediolano destructo, ut premit- titur, et subverso, suis potestatibus in urbibus 103 A. Ytalie collocatis versus Siciliam de ducatu Apu- lie rem acturus cum suo exercitu dirigit gressus suos. *) Anno Domini * millesimo CLXIIII Ungari Deuthe regis parvulum sibi constituerunt !) in regem ac regis Bodmie Wladislai deposcunt auxi- lium, quod fideliter eis promittit et ad maiorem inter se pacis amiciciam statuendam alteram !*) regine filiam filio suo Swatopluk sumit in con- iugem, et plurimis sibi datis muneribus in Doe- miam est reversus. Talia dum geruntur, impera- tor Grecie cum Stephano puerulo, fratre regis novelli, cum fortissimis exercitibus Ungariam est ingressus. Regina hec audiens cum filio suo rege novello mittit ad Doemie regem nunccios rogans instanter, in tante necessitatis articulo filio suo subveniri, cum sine regis Boemie adiu- torio non sit possibile regnum Ungarie se ser- vare. Quo audito rex Doemie in persona propria se ferre suffragium repromittit. Fit ergo protinus expedicio et conventus nobilium Doemorum in Praga, rex in illorum medio suam apperit volun- tatem, videlicet quod in adiutorium regi Unga- rie contra imperatorem Grecie velit arina movere. Quibusdam hoc placuit ut optimum, quibusdam vero displicuit ut absurdum. Dixerunt namque nonnulli nobiles inauditum esse, quod Boemie rex regem in Ungaria constituat vel e converso rex Ungarie in Doemia. Rex vero illis respondit: regem constituere non intendo, sed contra hostes suos constitutum iuvare. Quibus auditis Doemi, quo rex ire voluerit, se referunt esse paratos, eciam regem ultra maritima comitandum. Idcirco moventur exercitus tam sui quam eius filii Fridrici, +) Rukopis 3 tu vkládà zprávu: Tune quoque eodem tempore, quaudo Mediolanum civitas in impe- ratoris potestate esset, Reynoldus, archiepiscopus Coloniensis supradictus, trium magorum (corpora) Caspar, Melehior et Balthasar olim ad Mediolanum per sanctum Eustorgium episcopum de Constantinopoli trans- lata sunt Coloniam sublata et petita ac obtenta; sustulit eciam inde idem archiepiscopus duos preciosos martires Felicem et Naborem, qui in eadem urbe passi fuerant pro Christo. Qui nimium exultans tam reges sanctos quam martires per honestas personas Coloniam trausmisit. Quibus appropinquantibus tota civitas obviam ruit, tam clerus quam populus utriusque sexus, omnis etas et cum ymnis et canticis the- saurum sibi celitus missum iu ecclesiam sancti Petri apostoli deposuit. Ab illo tempore incepit Colonia magis proficere in fama et gloria. Ita usque hodie sanctorum regum odore attracti et illeeti ex insulis maris et diversis regionibus fideles confluere non desinunt. *) Letopis Vincenciliv, Pram. déj. ¢. II, str. 454. *3) potestatem 3. — **) tribunalis 3. — *5) sunt 3. ") constituunt 3. — '*) Odolam ?. 1162 1164 

Strana 104
1164 104 A. ducis Moravie, contra Grecos in Ungariam pro- fecturi. Quibus Vngariam intrantibus per longis- simum terre spacium a dextris et a sinistris a facie Doemorum illius terre homines fugerant, et in eorum aspectu tota Ungarorum provincia tre- pidabat, ipsorum fortitudinem formidantes. Rex Ungarie, qui timens Grecorum fortitudinem ultra flumen Tissa Ungarie?) cesserat, audito, quod sibi cum tanta multitudine rex Boemorum in au- xilium advenisset, animatus contra Grecos pro- greditur pugnaturus, obviam autem regi Boemie principibus Ungarie missis per regem Ungarie. Vngari leti regi. Doemie transeunt in occursum ?) pro tantis laboribus sibi dignas referentes gra- cias, sicut. decet regem dignis honoribus pertrac- tarunt. Imperator vero Grecorum audiens Boemie regis adventum et eius actus solempnes. quos fecerat. si hioc. verum sit, quod fama protulit, de- siderans experiri, Dogutam nomine, qui quondam pauper de familia Conradi, ducis Moravie, Greciam intraverat. et. propter probitatem eius ad tantum honorem deveuerat. quod imperator Grecorum eum inter primos sue familie computavit, mittit ad regem Boemie et monet eundem, ut amicicie, quam tempore Iherosolimitane expedicionis a rege Conrado facte simul contraxerant, memor existat et nunc amore precipuo eam ?*) conservet. Secreto cum rege hec pertractans oraculo Doguta pre- dietus, exacte alias ex acie considerat Doemie regis exercitum tam potentem. Et legacione per- acta ad imperatorem revertitur, referens regem Doemie regi Ungarie in auxilium personaliter ad- venisse. ltex vero Doemie non longe posuit exer- citum suum a Grecis, tanquam cum eis summo diluculo pugnaturus. Imperator Grecorum rela- cione nunccii sui percepta firmiter in corde suo illam retinet et in medio noctis silencio suorum prehabito consilio sapientum regali descendens de solio transfretavit Danubium cum paucis exer- citibus redeundo, ceteris exercitibus cum Ste- phano, cui ministrare presidium intendebat, re- lictis. Stephanus autem plenus timore Boemorum principaliter fortitudinem expavescens nulla fa- ?) nemá 3, — ?, occ. et pro KRONIKA PULKAVOVA. A. ciebat prelia, sed pocius ante Boemorum faciem fuge presidium apprehendit. Hie rumor ad au- res Boemorum advenit *) in crepusculo, qui cicius in castra hostiliter irruunt, adversarios capiunt et occidunt, eórum vexillum auferunt innumera- bili capta preda. Rex igitur Doemorum de tanta letus victoria precepit in medio castrorum vexillum locari. Imperator Grecorum hoc considerans so- lempnes nunccios dirigit ad regem Doemie pro pace, memoriam faciens amicicie temporibus pris- cis servate, subiungensque, quod pro bono pacis regnum Ungarie intraverat **) cum fratre regis Un- garie minore, ?) petens paterni regni partem ali- quam sibi dari. Dominus Daniel interea de salute regis sui sollicitus, ut omnia sibi, nec non suo exer- citui sint prospera Prage manens usque ad ?*) re- gis adventum sextis feriis singulis septimanis in- dicit ieiunia, obsecracionibus vacans cum populo nec non clero. Quod et fecit similiter Judith, regina Doemie, de oratoriis non recedens. Dicta vero nuncciorum relacione suscepta et plenius intellecta rex Doemie Vngarie regi et primatibus suis refert hoc ipsum, qui totam rem in eius po- nunt consilium. Ipse autem 9) rex, que sunt pacis desiderans, ambasiatam solempnem ad Grecos di- rigit; ex utraque parte crebro mittuntur nunccii pro pacis federe statuendo. Pax ideo inter eos mediante rege Boemie statuitur et iuramentis firmatur. Quibus sic actis idem rex Doemie Mar- tinum, nepotem Gervasii, *) Wyssegradensis pre- positi, sue curie notarium providum et honestum, cum muneribus regalibus ad Grecorum impera- torem transmittit. Quem imperator cum magno honore suscipiens et pertractans optime imperia- libus muneribus sibi datis remittit ad regen. Imperator vero inter se et regem Boemie cupiens contrahere *) amiciciam ampliorem, neptem regis, filium videlicet Friderici, filii sui, nepoti suo im- perator petit uxorem, quam rex consilio preha- bito se daturum promittit. Ilee imperator pre- dictus considerans tam pro usu regis quam regine Doemie misit preciosissima diversi generis orna- menta. Sic inter imperatorem ipsum et regem ... 8. — ?*) eandem 2, — *) devenit 9, 3. — **) intraverit 2. — 5) iuniore 3 a tak měl původně i ruk. 2. — **) nemá 2. — 5) vero 2, — “*) Gervassii 2, — 7) eontr. noticiam alias amiciciam ?. 1164 

Strana 105
1161 1165 KRONIKA PULKAVOVA. A. Ungarie per inclitum regem Boemie pacis pul- chrituline reformata Greci et Ungari ad propria revertuntur. Rex autem Boemie cum rege Unga- rie matrem eius reginam letanter accedunt, ubi rex Doemie diversis et immensis dotatur mune- ribus tot et tantis, quod multi currus fuerunt hiis muneribus onerati. hevertitur idcirco rex gaudiosus ad propria et gratissimis vultibus a populo Pragensi suscipitur et à clero, principa- liter a. devoto suo Pragensi episcopo Daniele, qui sancti Wenceslai ecclesiam её alias | quam plures multis ornatibus amodo decoravit. Sed et domina Juditha, gloriosissima regina Boemie, gloriosissimum regem Wladislaun letis suscepit 5) amplexibus caritatis. Domini *) MCLXV Wladislaus, rex Doemie. supradictus neptem suam. videlicet filiam l'riderici filii sui, mittit imperatori Grecorum cum nuneeiis solempnibus imperatoris nepoti, ut anno preterito tractatum extiterat, matrimonialiter co- pulandam.*) Fridericus autem, imperator Roma- norum. eodem anno scismatis Romane ecclesie ¥) recordatus exercitus per totum, sicut plus potest, mittit imperium. et ad eius auxilium venit exer- citus alius !?) copiosus. **) Anno 105 A. [Hoc anno videlicet millesimo CLXV, VI idus Septembris, sicut Brandemburgensis episcopa- tus !!) testatur cronica, Wilmarus,!!*) Brandembur- gensis episcopus, qui kathedram suam multum exaltaverat et urbem Brandemburg munire decre. verat contra insidias paganorum, deliberato con- silio Alberti marchionis dicti Ursi nec non filio- rum suorum prehabito diligenti canonicos Pre- monstratensis ordinis, qui in ecclesia sancti Gothardi in. Drandemburgensi suburbio tunc de- gebant, processione solempni eleri et populi trans- ferens et trausponens in urbem, ibi sedem ka- thedre collocavit, quatinus exterminatis vdolorum spurcieiis incessanter ibi laudes Domino solve- rentur, ubi pridem demoniis exhibebatur servi- cium sine fructu. non absque Dei offensa. Eodem anno dictus episcopus basilicam beati Petri, apo- stolorum priucipis, inibidem consumare disponens, prout conceperat, V idus Octobris posuit funda- mentum ] Anno Domini") MCLXVI dictus Daniel, Pra- gensis episcopus, ad vocacionem domini Fride- rici, Romanorum imperatoris '?) predicti pro se- dando scismate, quod eo tempore maximis in ec- clesia Dei tribulacionibus seviebat, iter versus *) Rukopis 3 má tu vlozeno: Igitur post dirutam civitatem Mediolanensem Veronenses, Vincentini, Patavini, Veneti communi periculo moti decreverunt, ne amplius ulla auxilia Friderico in Ytalia vastanti prestarentur. Friderieus imperator ira incensus Veronam ducens oppugnande urbis causa, cum illue per- venisset (et) aliarum urbium auxilia intellexisset, retrocedens (et) ad Papiam se recipiens literis et nunciis Philippum, Francie regem, adhortatur, ut tollendi scismatis eausa Alexandrum seeum ad concilium ducat, quo et se una eum. Vietore antipapa profeetu[ru]m pollicetur apud Diuonem. Alexander papa ad id conci- lium se profeeturum reeusat, quod ipse nou indixit, sed Turonii id inchoasset. Fridericus ira ac minarum plenus in Germaniam redieus Octavianum antipapam, quem paulo post secuturus erat, in Ytaliam misi Quo quidem in Luca civitate mortuo Guido Cremensis in antipapam Octaviano subrogatur. At vero Ro- mani ereatis consulibus Alexandro pontifici denunciant, eum statim de Franeia revocant. Qui primo in Siciliam, demum Romam navigio delatus congratulantibus omnibus benignissime suscipitur. Adventu autem Alexaudri Cisalpine Gallie populi in spem libertatis erecti anno MC^LXV? in Friderieum seve nimium imperantem arma sumunt presidiaque eius ex arcibus quibusdam deiciunt, **) Ruk. 3 vkládá tu zprávu: Interim vero socie Ytalie civitates Mediolanum restituunt ac muniunt, Laudes, Mediolanensium hostes, in societatem recipiuht, quo facilius Friderico resistere possent, si in eos moveret. Verum Fridericum maior eura incessit: mortuo enim Guilelmo, Sicilie rege, Emauuel, Grecorum imperator, legatos ad pontificem misit, qui ei promitterent maguas copias contra Fridericum et esse uni- cam mentem omnium Grecorum cum ecclesia Romana convenire, ut orientalis eum occidentali eadem fieret, si pateretur imperium Romanum antea divisum in unum corpus redigi. Legatis autem quid sit responsum, *) Let. Vincenciüv, Pram. déj. & II, str. 458. — ") Tamtéz. 5) suscipit 2. — 9) Ruk. 3 má eccl., quod ipse fovit, record. — '?) nemá 3. — '') nemá 1, — !'?) Woilmarus 2, — 7) Ruk, 2 má tu text piehozeny, tak Ze v ném po slově tomto následuje od Przimda, propter guod Odalricus . . . (str. 107, 2 sloup. FÁd. 18) aZ maculat innocentis, Nam predictum pak teprv co tuto poloZeno aZ k slovu Sturmonem str. 109, 1 sloup. řád. 18. 14 1105 1166 

Strana 106
1166 1167 1168 106 KRONIKA A. Romam arripuit et Alpibus postergatis ad Lau- dam civitatem, quam imperator ipse circumdederat vallo fortiter muniendo, cum sua comitiva per- venit. Anuo Domini^) MCLXVII !?*) Fridericus im- perator cum iu Italia tractaret imperii negocia, de mense Augusto multi de principibus sunt mor- tui propter pestilenciam eminentem. Inter quos "Theobaldus, frater regis Wladislai, decessit relin- quens post se magne indolis puerum, eciam no- mine Theobaldum, patrem illorum, qui postea dicti sunt Dipoltici, qui Theobaldus visus est in sua parte !?) Boemie postea dominari. Daniel quoque, Pragensis episcopus, in Ytalia mortuus est simi- liter, cuius carnes sunt ibi recondite, sed ossa Pragam delata. Hic homo quantis virtutibus, quantaque sciencia preditus fucrit. longum esset narrare. In hoe tamen eius fama suscepta fuerat aliquantam, quod usque inortem eius scismatis fuerit particeps. Unde post mortem eius, quainvis ecclesiastica. sepultura sibi denegata non fuerit. illius tamen memoria in defunctorum officiis non est facta, donec post annes plurimos saneto viro Gotlischalko, abbati Syloensi, nocturno tempore per visionem apparuit, obsecrans. ut eius preci- bus ecclesie redderetur, propter quod extunc me- moria sui, dum missarum celebrarentur solemp- nia, Prage, Siloe nec non in aliis ecclesiis Boe- mie habita fuit in eius remedium salutare. Anuo*) Domiui MCLXVIII Adalhertus. filius Wladislai regis Doemie, prepositus Mielnicen- sis, '3*) electus est in Salczburgensem '*) archiepi- scopum, preposituram tamen Mielnicensem pro se PULKAVOVA. A. retinuit, quoad vixit, propter expensas precipue, cum ad fratrem suum Przemyslaum, regem Boe- mie, pro quibusvis necessitatibus perveniret. Anno Domini" MCLNIN (Gotpoldus. abbas Czedlicensis, ad regine presertim | instanciam, cuius cognatus fuerat. in episcopum Pragensem eligitur, sed ante ordinacionem eius vix unius mensis spacio supervixit. Anno Domini MCLXX in Pragensem epi- Scopum est electus de Saxonia Fridericus. co- gnatus: regine Judithe, pocius favore regine quani ecclesie. Qui Doemice lingue ignarus seismatis Romane ecclesie non fuit particeps. Eodem auno Swatopluk dux, filius Wladislai regis. frater videlicet Friderici. zelo motus. quod pater suus comitem Wovslaum super suos pri- marios omnes nimis sublevasset iu altum, occa- sione suscepta. quam sepe quesierat, jn patris absencia memoratum virum iuter manus regine cultello transfossum occidit et reginam in mani: bus, sicut. dicebatur, cum ipsum vellet defendere. sauciavit. Unde pater eius graviter. indignatus. quem captivare nou potuit, saltem fecit de patria exulare et usque in Ungariam effugavit. [nde ambo germani Frilericus et Swatopluk duas so rores, filias !?) regis Ungarie. duxerant. Qui Swato- pluk recuperata patris gracia postmodum peregre profectus in. Atanianiam !9) est. defunctus. Anno Domini") MCLNNXI Thomas, Cantna- riensis archiepiscopus. in Anglia martirio. coro- natur, cuius clara miracula mundo sunt iam co: gnita universo. **) non bene constat, cum bellum inter Romanos, Tusculanos atque Albanos ortum pontificem impediverit, quominus certum responsum legatis daret. +) Rukopis 3 má tu červený nápis: Salezburgensis episcopus. **) Ruk. 3 ma tu vlozku: Papa Alexander tercius Verulis existens IIeurici. Anglie regis, oratores veniunt ac auditi sunt, rezem suum purzantes, quod falso diceretur in necem beati Thome, arcliiepiscopi Cantuarieusis, coniurasse. Hance ob causam pontifex, cum non.facile oratoribus crederet, in Angliam duos cardinales cum magna potestate misit, qui rem ipsam diligenter inspicerent. Quibus certe rex omisso Ily- bernico bello, quo erat implicatus, honoris causa apud Normanniam oceurrit, reque diseussa ad hoe ven- tum est, ut Henricus iuramento adhibito, cum non satis de facto constaret, sese purgaverit promiseritque se penitenciam pro nece sanetissimi viri aeturum, euius etsi fuisset insons atque inscius, occasionem tunen prestitisse sit visus, quod viventem simultate et odio persecutus sit. Additum insuper. ut ducentos *) Let. Vincenciitv, Pram. déj. &. II, 461. — ") Let. Jarloehüv, Pram. děj. č. II, 463. — ©) Tamteż str. 464. 12%) Rak. 2 má MCLNVIII*, — PB) prole 2. — '**) Melnic. 3 a tak niże. — !!) Salezpurg. 2. — !5) nemá 3. — " Almnnia 3. 1168 1169 1170 

Strana 107
1170 1173 KRONIKA PULKAVOVA. A. Anno Domini MCLXNXII imperator Fridericus imperialia rexit feliciter. *) sed et regalia rex Wladislaus regaliter gubernavit. Amo Domini " MCLXXIII Wladislaus. rex Boenie. senex iam et valetudinarius. considerans laboribus expedieionum et cure reipublice se non posse sufficere, tunc. inveuit consilium, quod vi- debatur salubre. sed maioris laboris postea causa fuit. Nam suum filium Fridericum tocius Boemie solempniter prefecit dominio Budyn et aliis non- nullis bonis sibi pro vite necessitatibus reser- vatis. ?*; l'ecit quoque sibi caminatam in Straho- viensi monasterio, que abbatis stuba hodie nun- cupatur, volens ibidem manere finemque dierum suorum cum paucis commodis expectare. Sed Fridericus licet imperatori cognatus carus valde existeret, tamquam. in. multis expedicionibus Yta- lie comprobatus. tamen ei hoc inexperto conti- git. Nam in brevi temporis spacio multi nobilium de Boemia sunt ab eo aversi. querentes oeccasio- nem. quomodo possent eum !5) evadere et alium in dominum subrogare. '?) Quod quamvis diu fuisset. occultatum, tandem tamen fuit hoc ordine propalatum. Erat namque Odalricus. filius anti- qui Sobieslai, frater. iunioris, '*) ad imperatorem confugiens tanquam exul cum suis, sed habens in Boemia sibi multos occulte faventes, qui de gracia caesaris est impetrare conatus in Boenia porcionem sibi sed et fratri suo liberacionem, 107 B. Deinde anno Dom. MCLXXII* prefatus rex Wladislaus cum cesare Poloniam intrans ipsam Romano subiecit imperio. «) Deinde a. D. MCLXXIIII? Sobieslaus filius Wladislai, primogenitus regis, vivente (vovente 4, 5) patre in regimen regni Doemie preficitur. Nam Wladislaus rex et alios tres filios habuit, scilicet (videlicet 4, 6) Odalricum, Conradum et Fridrieum. Sobieslaus itaque predictus postea a. D. MCLXNXVI? cum exercitu. Austriam. intrans ipsam vastavit incendio. Similiter eodem anno XV kal. Februarii Wladislaus, pater eius, rex Doe- mie, mortuus est et in monasterio Strahoviensi sepultus. A. qui tenebatur per annos XIII et prius per trien- nium vineulis mancipatus in Przimda. Propter quod Odalrieus regis Wladislai infirmitate com- perta, audito nichilominus, quod Fridricus sit in regis dominio substitutus, oportunitatem tunc temporis oportunam reputavit temptandi, quo- modo Doemie dominium subintraret. Supplicat ?") ergo cesari, quatenus hoc oportuno tempore sui misereatur exilii et fratris sui, qui tenetur in vinculis captivatus. Cui cesar tale fertur dedisse responsum: Cum rex Wladislaus adhuc compos fuisset aptus regni gubernaculis, exaudire te no- milites Iherosolimam mitteret, qui suis expensis per annum contra Sarracenos dimicarent, utque ipse triennio, cum quanto posset exercitu. contra barbaros bellum ;rereret, libertatem ecclesie in suo reguo tuc- retur, appellaeionibus ad curiam Romanam non adversaretur. Hiis autem rebus iureiurando confirmatis regni Auglie titulum in se atque iu heredes suos transferri meruit poutifice annuente. Hine autem ob- servatum est, ut omnes Auglici reges a Romano pontifice regui iura recognoscant. Alexander autem de- mum Seginam: proficiseitur ibique auditis legatis, qui ex Anglia venerant. cognitisque beati Thome mira- culis eum. in numerum sauctorum refert tempore illo. Auno predicto M"CLXXI Cristianus, Moguntiuus archiepiscopus, in Ytaliam ad comprimendos novos motus provenientes ex tirannide Friderici et scismate eum exercitu missus est. Pii vlożce této napsáno jest na pocátku éervené ad a na konci dicio huc usque (t. j. addicio liucusque). *) Ruk. 3 má infeliciter a pftidává: propter obstinacionem scismatis; nam privabat episcopos, qui non favebant scismati. Unde curiam habens hoc anno in Salczburg volebat archiepiscopo Adalberto, filio Wladislai regis Boemie, alium supponere, sed tunc negocium dilatum est. Eodem anno Henricus, dux Ba- warie, Iherusalem profeetus et reversus est. Episcopus autem Pataviensis Henricus nomine sponte cessit, ne scismate contra ecclesiam faveat Friderico imperatori, cui succedit Theobaldus. Wladislaus autem, rex Boemie, regalia sua legaliter gubernavit. *) Let. Jarlochüv, Pram. déj. 6. II, str. 464. «) Srov. Palackého Děj. n. Č. I, 2 str. 63. ') reservans I, 3. — '*) ipsum 3. — !9) surrogare 2. — '*) iunior ?. — °°) Supylicavit 2. 14* 1170 1173 

Strana 108
1173 108 A. luimus propter illius antiquam amiciciam at- que*?*) fidem; ex quo dictus Wladislaus rex in- firinitate depressus ultro cessit regimini nobis inconsu'tis et filium suum substituit, salva in omnibus fide nostra exquiremus viam habilem, qua tuis desideriis satisfiat. Anno Domini“) MCLXNIIII?*) imperator predicti Udalrici **) motus instancia omnibus Doemis curiam indixit in?*) Nuremberg et pre- cepit Wladislao regi et suo filio l'riderico, ut sibi Sobieslaum liberum presentarent. Legacione per- acta liuiusmodi rex turbatur, cum filio fideles suos super casu huiusmodi consulentes. Visum est eis igitur mittere Fridericum episcopum **) et co- mitem Witkonem cum quibuslam aliis in Nu- remberg. qui et absensciam eorum excusent et oblata sibi pecunia imperatorem ab hac inten- cione avertant. Transeunt, quidem nunccii, sed va- cui revertuntur nichil proficientes in facto, quo- niam nec prece nec precio flectitur. imperator, sed instat??) exacte, ut Sobieslaus de vinculis emittatur. Rex et filius eius voluntati imperato- ris non audentes resistere faciunt, quod iubetur, dimittentes Sobieslaum Pragam reduci. Cuius adveutum Friderieus prestolabatur ibidem. Oc- cursu et concursu 9) multorum excipitur, et primo sanctorum limina nudatis pedibus visitans ?9*) gra- cias ipsis egit. Postea progressus ad regem et eius filium Fridericum excipitur ab eis in osculo deductus ad hospicium. Cubavit in illo, *?) sed ei hic rumor innotuit, videlicet quod de mane velit eum privare oculis Fridericus. Unde de nocte consurgens fugiendo cum omnibus suis ad curiam Ómperatoris pervenit Friderico per viam eum aliam subsequente. Dicitur eciam, quod rex af- fuit imperatoris curie tunc temporis, quo hec agebantur *5) in illa. Nam in eius presencia du- +) Rukopis 3 vkládá tu: Ecce quam instabilis status mundi et fortuna volubilis! KRONIKA PULKAVOVA. A. catus Boemie abiudicabatur Friderico, quem non Sicut dicebatur. legittime, sed tantum patre trac- tante sine consensu Boemie nobilium nulla auc- toritate cesaris interveniente percepit et sibi ven- dicavit eundem. Deinde dominium Boemie cum vexillis quinque traditur Odalrico, qui sponte ces- sit fratri suo Sobieslao de illo tanquam seniori, iurantes ambo mittere in Lombardiam exercitum imperatori predicto. promittunt *?) insuper Wla- disłao regi de necessariis congruis providere. Sed ipse non credens eisdem, se licet infirmum in predium uxoris sue, quod in Alamania 9) ha- bebat valde bonum, nomine Meer $8") transferens, ??) ubi cum ea et Elvzabeth, uxore Friderici, mora- tus Dei misericordiam et huius rei prestolabatur eventum. *) Interim Fridericus ?)) quatuor annis integris, quibus Sobieslaus tenuit principatum. modo in Ungaria, modo in imperatoris curia. pa- ciebatur exilium. pater autem eius in loco, quo supra spacio quatuor mensium demorans cirea sequentis anni principium, puta XV kalendas Februarii plenus dierum est mortuus et in Mis- sen ??*) ecclesiastice honestis exequiis celebratis traditur sepulture. cuius ossa. permittente Sobie- slao Pragam delata et in suo Strahoviensi mona- sterio, quod a primis fundamentis erexerat, ho- nore debito sunt humata. Computantur autem eius ducatus et regni NNXV anni. Huius") regis temporibus promociouis sue ?!) studio Cisterciensis videlicet **) et. Premonstra- teusis ordines inceperunt in Boemia pululare, quorum claris splendoribus est Boemia multipli- citer illustrata. Construxit enim monasteria Stra- hoviense, in Doxan et in Leutomisl Premonstra- tensis ordinis, in Plas *5) Cisterciensis et in Te- plicz ad balnea ordinis sancti Denedicti, cuius tamen Juditha, coniunx eius. regina magnifica Rex, qui tanta fecerat pro imperatore iam senio confectus cogitur mauere in uxoris possessione et regui abdieacione. *) Let. Jarlochüv, Pram. déjin cesk. II, str. 465. — ") Tamtéž str. 467. 20%) et 3. — ?) Ruk. 2 má: MCLXVII, — ??) Ruk. alias in. Nurenberg 3. — ?!") Ruk. 3 vkládá tu slovo: Pragensem. — ?5) insistit 3. — ?5) conversu 2, — ?9*) instans 2. 2 má Wladislai, ováem chybné, — ??; iu. Wirezberg (sic) ?7) in illo nemá 3. — ?*) lioe agebatur 1. — ??) Ruk. 3 má: imperatori predicto promittunt. Et sic Wladislaum, regem Bocmie, deposuit et patruelem eius illi supposuit Sobieslaum; insuper Wl. regi de nec. conyr. providere mandavit, — 30) Almania 2, 3. — ?!) Mer 3. — ??) nemají 1, 2. — 9) Frid. filius regis quatuor 3. — ?3*) Aussen 2. — ?!) eius 2. ?"*) nemá 3. — 35) Plaez 2. 1173 1171 

Strana 109
1174 1173 KRONIKA PULKAVOVA. A. fundatrix extitit specialis et ibidem feliciter re- quiescit. Hec Juditha, cuius memoria sit aput Dominum benedicta, divine retribucionis intuitu pontem struxit?*) lapideum inter civitates Pra- genses de opere pulcherrimo suis sumptibus pro- priis et expeusis consumans illum, quod tamen est dictu mirabile, infra triennium adiuvante clemencia Salvatoris. Ex eadem Juditha duos ge- nuit filios Prziemisl 7) et Wladislaum rex secun- dus inclitus Wladislaus. Eodem. anno?) Sobieslaus Boemie insignitus ducatu Pragam peciit, ubi susceptus magnifice tam à populo quan a clero, prout moris est pa- trie, 77*) solempniter introducitur et deinceps feli- citer prineipatur. Sed qui bene se tenuit in prin- cipio, sanguinis effusione se statim maculat in- nocentis. Nam %) Sturmonem, castellanum de Przimda alias Pfrimberg, ?9*) memor, quod eum in vinculis dure traetasset, sed immemor fidei, qua postea graciam sibi et securitatem promiserat, capi fecit et Pragam deduci, deiude membris truncatum illum dira morte necavit, pro quo di- citur postea publicam egisse penitenciam indu- tus lineis et pedibus denudatis. Et^") quamvis hoc scelere fama eius sit?9*) turbata, verumptamen rempublicam legaliter egit et strennue. Nam tra- dunt de eo, qui noverunt eundem, quod iudex fuit *^) optimus, Dei ecclesiis valde propicius, bonus bonis, malis autem terribilis inimicus. Cure nichilominus sibi fuit semper liberare *?*) pau- perem et inopem a potente, faciens iudicium in- jurium pacientibus et iusticiam sine personarum accepcione popule terre sue. *) 109 A. Anno Domini *) MCLXXV circa festum Na- tivitatis beate Marie virginis Sobieslaus, secun- dus huius nominis dux Doemie inclitus, Odal- ricum, fratrem suum, Lonibardiam ad imperato- rem mittit cum exercitu suo*!') copioso. Doemi transeuntes, more solito intendentes spoliis et ra- pinis in civitate Vlma super Danubio ducenti quinquaginta occisi sunt et nonnulli alii vulne- rati. Nichilominus tamen Odalricus dux cum re- siluis geutibus ad imperatorem progreditur, ubi manendo per spacium trium mensium victualium inopiam sunt perpessi multiplicibusque afflicti miseriis alii derelicto suo principe furtive sunt reversi Doemiam, sed et alii mutato habitu simul cum principe non ut milites sed peregrinantes pocius ad propria revertuntur. **) Anno Domini“) millesimo CLXXVI dictus ??) Sobieslaus, dux Boemie, una cum Conrado, duce Snoymensi, 49) intrantes Austriam illun rapinis et incendiis devastaverunt, reversi maxima. capta preda. Sed eis abeuntibus Henricus, dux Austrie, cum suis ingressus Moraviam dampna similiter plurima iutulit per ignis incendium et rapinas. Unde Sobieslaus exercitu congregato Austriam ingreditur et residuum illius devastat usque Da- nubium. Henricus, dux Austrie supradictus, in ponte quodam equo sub eo cadente pedem con- fregit et in brevi temporis spacio vitam finivit. Dum hec agerentur in Austria, erat Lombardie **) huiusmodi tempore imperator, qui audito ducis Austrie casu multum dicitur doluisse. Kt hoc primum fuit inicium et quasi seminarium, prop- ter quod imperatoris graciam perdidit Sobieslaus. *) Rukopis 3 vkládá tu: Imperator autem in curia Ratisponensi Ilenricum, prepositum Betersgaden- sem, Adalberto, archiepiscopo Salezburgensi, supposuit (sic), et ipse in Lombardiam sexto pergens. sed Ale- xander papa literis suis Adalbertum, regis Boemie filium. archiepiscopum Salczburgeusem confirmat. (lIer- manni Altah. ann. Pertz, Mon. XVII, 384; Annales S. Rudberti Salisburg Pertz, Mon. XI [Ss. IN] 777.) Anno Domini M"CLXXV* in priueipio auni XV kalendas Februarii Wladislaus rex obiit. ut supra- dietum fuit. Et eodem anno imperator iterum in gravi multitudine per montes Cinisii Ytaliam. intrans Se- cusam captam diruit, Astenses timore perculsos in dedieionem accipit; cui circa festum Nativitatis beate Marie virginis Sobieslaus ... **) Rukopis 3 vkládá tu: Nam imperator Alexandriam novam urbem mensibus quatuor gravi obsi- dioue preniebat et magnum incommodum in suo exercitu ab erumpentibus aecepit; postea vero in sequenti auno pertensus longo labore in vigilia Pasche obsidionem solvit, Papiam. venit et pridie multos e suis casu miserabili perdidit. *) Let. Jarlochüv, Pram. déj. & II, str. 467. — ”) Tamteż str. 468. — ©): Tamróż str. 471. 36) constr, 2, — *) Przemisl 3; Przemysl 2. — %*) facere 2, — %) Tu text pfehozeny, jak výše podotknuto bylo, přestává. — 9%) Frizmberg 2. — ??) Verum 3. — ??*) nemá 2. — '*) fuerit 3, — 19%) Jibertare 2, — ") nemá 3. — 2) Ruk. 2 ini: Dux Boemie Sobieslnus predictus unacum ,., — *?j Znoymensi 2, 3. — **j in Lombardia 3. 1174 

Strana 110
1177 1178 110 A. Anno Domini") MCLXXVII Bela, rex Un- garie, habens disceptacionem cum fratre suo 4%) pro regno misit. illum in carcerem, qui evadens vincula Boemiam ad Sobieslaum venit querens per eius auxilium promoveri coram cesare, ut ab ipso regnum suscipiat et coronam. Quem dux So- bieslaus malo usus consilio cepit et fratri suo vin- culatum eum remisit Ungariam, in hac parte sue fidei derogans et honori, quem imperatori debuit impendisse. Hiis et aliis causis impedientibus, ut non auderet se curiis presentare, quas sibi cesar indixerat, contigit, ut Fridericus dux, olim filius Wladislai regis, qui contra eum laboravit in curia, quod voluit. tamen obtinuit; nam cesar Boemie regni vexilla de manu sua tradidit Fri- derico. Orta est interea dissensio inter Sobieslaum et Conradum.?9) Sobieslaus exercitu congregato intrat '?*) Moraviam Conradi vastaturus provin- ciam, quem Conradus cum Australium auxilio, quibus confederatus fuerat, viriliter de sua pro- vincia convertit in fugam. Anno Domini") MCLXXVIII dux Sobieslaus adventum Friderici, patrui sui, prescius, sed qua posset hora venire, ignarus, introitum Boemie pre- occupat militum multitudine copiosa; diutinam autem faciens stacionem ductus fastidio *?*) dimisit exercitum. Quo dimisso Fridericus venit improvise cum Boemorum, qui transfugerant, eciam Theu- tonicorum, quos imperator addiderat, ingenti multitudine, Pragam tendens directis gressibus. Quid autem faceret, Sobieslaus ignorans, cum non haberet spacium exercitum congregandi ; oc- currit tamen, cum quibus potuit, sed in fugam cito vertitur versus Scalam municionem fortissi- main. Fridericus vero Pragam obsidione circum- dans una cum coniuge Sobieslai.*9) que fuerat in illa, Pragam in brevi cepit, et mittens pro Klvzabeth, uxore sua, que fuerat?9?) in Alden- KRONIKA PULKAVOVA. B. Deinde a. D. MCLXXVII? Odalricus dux a Doleslao (Sobieslao 6) fratre suo capitur. Et eodem anno idem Sobieslaus de regno paterno a Doemis expellitur et Fridericus, frater eius iunior, in pa- terno regali Boemie solio collocatur. A. burg, illam cum gaudio revocavit. Eodem anno vocatus ad imperialem curiam Sweviam properat Fridericus. *) Anno Domini^) MCLXXIX in anni principio Sobieslaus occasionem, quam quesivit, inveniens exercitu recolecto Friderico absente Pragam temp- tavit irrumpere, sed cum spe sua frustraretur, properat silvarum vias, quibus accessus patuit, prerumpere Friderico. Quod ipse Fridericus in- telligens cum exercitu Doemorum et, Theutoni- corum venit Doemiam et castra metatus est iuxta villam Lodienieze. ?") Sobieslaus vero ibidem cap- tis hiis, qui custodiam tenebant, super exercitum Friderici castra subito gressu crudeliter obruit et multos interficiens alios in fugam convertit, ut de toto exercitu Friderici duo insimul non manerent. ?') Fridericus autem fuge querens pre- sidium venit in Prezicz, ubi Conradum, ducem Moravie, cum quo nuper confederatus fuevat, cum eius gentibus Pragam transit. Quod ut So- bieslaus audiret, sibi penes Pragam in loco, qui dicitur Bogisscze,^?) cum suo potenter occurrit exercitu, et pugna commissa Sobieslaus fugit cum suis, quem persecutus Fridericus hostiliter est usque locum, qui Prosyek communiter appellatur. Elizabeth autem, coniunx Friderici, votum emisit, quod si Deus eis daret victoriam, in honore sancti Johannis Ewangeliste faceret in loco prelii basi- licam fabricari, quod postmodum adimplevit. Nain in eodem loco construxit ecclesiam ??) ponens *) Rukopis 3 vkládá tu: Quia eodem anno principibus ecclesie et imperií in unum convenientibus pax ecelesie redditur, et Alexander papa universalis cum imperatore coneordatur apud Venccias, in vestibulo sancti Marci pontificis pedes exosculatur, simul deinde ad altare maius profecti. ^) Let. Jarlochüv, Pram. déj. &. II, str. 4/2. — *) TamtéZ. — ©) Tamtéž str. 473. 6) nemá 3, — **) Ruk. 2 vkládá tu: quoniam. — **) mittit 3. — *?*) tedio 2, — '*) Ruk. 1 vkládá tu jinou ru- kou: filia Meskonis, Maioris Polonie et Pomeranorum ducis, — *?) slov: que fuerat nemají 1 a 3. — ^") Lodyknicze 1, 3. — 5') remanerent 3. — 5?) Bogisstie 2, 3. — 5?) basilicam alias ecclesiam 2. 1179 

Strana 111
1180 1181 KRONIKA PULKAVOVA. A. in ea Cruciferos alba cruce signatos, gui pro- cessu temporis in Minori civitate Pragensi ad pedem pontis ad ecclesiam beate Virginis sunt translati. Hoc anno II kalendas Februarii Pra- geusis obiit episcopus Fridericus. Anno Domini" MCLXXX in ipsius anni principio Sobieslaus mortuus est peregre, cuius corpus Pragam defertur, in Wyssegrado 5*) hono- rifice sepelitur. Item dominus Walentinus co- guomine Woliss 5%) electus est in Pragensem epi- scopum, non plurimum literatus, sed Elizabeth ducisse placuit, que tunc plus quam maritus reg- nàbat.96) Episcopus ipse duobus annis tantum vixit, nec post se relacione dignum memoriale reliquit. [Hoc anno, videlicet millesimo CLXXX, pri- mus Otto, filius dieti Alberti, °7) qui sibi succes- serat in Draudemburgensi principatu, sicut Bran- demburgensis testatur cronica, in loco, ubi nunc est monasterium Leniniense Cisterciensis ordinis, post venacionem quiescens in meridie solus suis militibus venacionibus occupatis, vidit in sompno quandam cervam eum incessabiliter molestantem nec permittentem eum dormire, quam accepto arcus jaculo statim percussit. Expergefactus vero sompnium militibus enarravit, ad quod quidam respondit ex illis, locum hunc esse congruum aid monasterium construendum; quidam vero dixe- runt castrum debere construi contra Slavos pa- ganos et crucis Christi dampnabiles inimicos. Princeps vero respondit ad hec: Castrum in loco isto fundabo, de quo hostes dyabolici per viro- rum spiritualium suffragia longius fugabuntur, et in quo diem novissimum prestolabor securus. ***) Et statim mittens ad abbatem in Sedekenbecke Cisterciensis ordinis rogavit, ut fratres de suo conventu destinaret ad locum, quem possessioni- bus opportunis dotavit et imposuit nomen mona- sterio Lenin, quod Slovanico vocabulo lanie id est cerva dicitur, quam conspexisse in sompno perhibetur.] Anno Domini") MCLXXXI erat in Moravia quidam comes nomine Wilhelmus, familiaris pre- 111 B. Eodem eciam anno Sobieslaus predictus in exilio mortuus est. A. dicti Conradi, qui cum in vastacione ducatus Austrie manus suas ab ecclesiarum incendiis non retraxerat, pro hiis et aliis suis sceleribus com- punctus Romam adiit, confessionem faciens summo pontifici, qui mandavit, ut cenobium construeret et religiosas personas in illo statueret Domino iugiter servituras. Quod ille faciens in loco, qui Kunicz dicitur, fundavit cenobium virginum Pre- monstratensis ordinis, que hodie sunt in illo. Anno Domini *) MCLXXXII Walentinus, Pra- genais episcopus, est mortuus, cui prepositus Wys- segradensis, patruelis l'riderici ducis, nomine Henricus, filius Henrici fratris olim Wladislai regis, qui de Parisius, ubi in studiis profecerat, est nuper reversus, bone indolis adolescens, suc- cessit Qui in Pragensem episcopum consecratus, et ?5) a patruele suo Friderico, duce Doemie, et & Theobaldo, filio olim Theobaldi ducis, qui de permissione ducis *9) Friderici per quartam par- tem Boemie tenuit principatum, multas molestias est perpessus, propter quod idem Henricus epi- scopus cognomine Drzetislaus curiam imperatoris accessit et post multarum disceptacionum disci- dia cesare mediante in pacis et concordie rediit cum prefatis ducibus unionem. Sed Boemi natu maiores persecucionem odiis conflatam «diucius verterunt in ducem Fridericum et eicientes euin extra ducatum nonnullis deturpatum obprobriis cum Ottone Conradum Moraviensem, de quo supra multa sunt dicta, sibi fecerunt principem 9") et cum eo multo tempore Pragam obsident et tan- deur obtinent. Interea Fridericus imperator Ba- varum palatinum, predicti Conradi socerum, Pra- 1) Let. Jarlochüv, Pram. 46). è. II, str. 4/5. — ") Tamtéz str. 476 a 477. — ©) Tamtéž str. 471. $!) Wissegrado 1. — 5%) Welisseh 1; Wolisch 2. — 59) regebat 3. — *?) Adalterti 2. — 5%*) secuturus ruk. — 58) nemají 1, 8. — 59) nemají tytéž ruk. — 9?) in principem 3. 1180 1181 1182 

Strana 112
112 A. us gam misit et tam Conradum quam Boemos, qui 1184 cuum eo erant, 9!) vocavit ad curiam, quam aput Ratisponam statuerat celebrandam. Ipsi autem accepto mandato venire ad imperatoris curiam contradicunt, verum tamen usi cousilio meliori trauseunt, sed imperatori soli nobiles presentan- tur. Quos imperator volens terrere dolabra fecit multa portari tanquam eos vellet facere decolari. Petunt ergo veniam imperatoris pedibus provo- luti, compulsi hoc facere necessitatis articulo, in 9?; dominum et ducem suum recipiunt Frideri- cum et cum eo l'ragam redeunt, magnam arbi- trantes fortunam, quod lese maiestatis non sunt crimine condempnati. Sic sapiens imperator con- iuracionem rebellium sapienter repressit, isti red- A. Anno Domini" MCLXXXIII. Waczlaus alias Wenceslaus, filius autiqui Sobieslai et 9?) frater iunioris Sobieslai et Odalrici germanus. contra ducem Fridericum. elevans clipeum perfidorum multitudine congregata Pragam obsedit, 99) sed non potuit obtinere, quoniam intus cun domina Elyzabeth, uxore Friderici, fuerant fortiter resi- stentes. Interea Fridericus in Theutonia collegit exercitum per amicos, quorum precipuus fuit Leupoldus, dux Austrie, qui cum magnis exerci- tibus Doemiam volebat intrare. Dominus autem Adalbertus Salezpurgensis archiepiscopus, germa- nus Friderici ducis, cum suis armatis iam intra- verat et Pragam usque devenerat. Quod cernen- tes Doemi natu maiores, timentes eciam impera- toris potenciam post multas tergiversaciones tan- dem discesserunt ab illo. Fridericum in dominuin KRONIKA PULKAVOVA. A. dens Boemiam, illum in Moravia faciens esse 11 contentum. Eodem 99) anno Strahoviensis ecclesia VI ka- lendas Maii per Adalbertum, Salezpurgensem archiepiscopum, secundario "ledicatur eo, quod chorus ?*) eiusdem monasterii fuerat elevatus et altare maius commotum. Idem Adalbertus, Salcz- purgensis archiepiscopus, tempore scismatis im- peratore faciente tunc episcopatum perdiderat et contentus prepositura Mielnicensis ecclesie. ma- nebat in Doemia per annos fere XV, quousque per imperatorem ad suam archiepiscopalem cc- clesiam et sedem restituitur, consumans ibidein feliciter dies suos. *) B. Temporibus eciam dieti Henrici, videlicet a. D. MCLXXXIH* Conradus dux Moravie, fra- ter dicti Sobieslai, Pragam obsedit. Deinde anuo inmediate sequenti Doemi cum Moravis bellum commiserunt victoresque fuerunt. A. resumentes. Sicque lridericus potitus victoria per hunc modum exercitum revocat. peregrinum. Anno Domini") millesimo CLNXXIIII Fri- dericus, dux Doemie, motus contra Conradum de Moravia, tum pro antiqua, qua eum de regno temptaverat pellere, olim iniuria, tum eciam pro alienaeione Moravie, quam non ab eo sed impe- ratoris manibus tenere disposuit, opportunitate captata, dum imperator abscessit in ultramonta- *) Rukopis 3 vkládá tu zprávu: Hoc anno terre motus fuit pridie kalendas Maii. ct Christianus, Moguntinus archiepiscopus, obiit et Conradus de Salezburga transfertur Mogunciam loeo eius et Adalbertus verus archiepiscopus Salezburgensis restituitur, ut supra dictum est. (Srov. Hermanni Altalh. aun. Pertz, Mon. Germ. hist. XVII. str. 384.) Pfi zprávé té jest po straně připsáno červeně va cat. Potom jest ihned polozena zpráva: Anno Domini M^CLXXXIIP Henrieus rex, Conradus, dux Suevie, et Otto, filii Friderici impera- toris, Moguneie gladiis accinguntur et eum eis Rappato et Henricus comites de Ortenberg. Et imperator eodem anuo iam septimo Italiam adit, cum Lucio papa familiare colloquium habuit. (Tamtéz.) Pri této zprávě jest po strané pfipsáno: Sequenti anno ponatur hec notula de filiis iinperatoris. *) Let. Jarlochüv, Pram. déj. 6. II, str. 506. — b) Tamtéž. 6!) fuerant 3. — 5?) nemá 2, — 9?) Ruk. 3 má před slovem tímto &erveny nápis: Dedicacio ecclesie. — 5") co- rus 1. — 55) et — Sobieslai nemá 3. — 95) obsidet 3. 1184 

Strana 113
KRONIKA PULKAVOVA. 113 A. 1185 nis partibus constitutus, fratrem suum Prziemi- slonem cum exercitu magno mittit Moraviam, ut eam disperdat. Qui in Bethoviensem et Znoymen- sem ingressus provincias plagis, rapinis et ignis incendiis omnia devastavit et revertitur Boemiam, nemine resistente. Eodem anno Fridericus dux fugavit de Boemia Theobaldum. [Hoc anno videlicet millesimo CLXXXIIII dictus Otto clanstrum Arnsee monialium ordinis sancti Benedicti fundavit, sicut cronica Brandem- burgensis testatur, qui videlicet Otto filius fuit. Alberti Ursi, habuit duos filios, Ottonem scilicet et Albertum, et postea cito moritur et in Leninensi monasterio sepelitur.] Anno Domini“) MCLXXXV in estate Frideri- cus predictus dux fratrem suum Prziemislaum 67) prefatum contra Conradum in exterminium Mo- ravie cum maiori secundario mittit exercitu. Quo- rum adventum Conradus audiens 68) cum valida manu Theuthonicorum et Moraviensium eis occur- rit in loco Ludomicz, bellum insimul committen- tes tam durum, quod vociferacio bellancium, equo- rum strepitus et armorum collisio audirentur in Cunicz, quod plus distat quam miliare magnum abinde. Mortui sunt tot de proceribus Boemie nec non Moravie preliantes, ut plures simul se- peliri in foveis oporteret. Anno Domini") MCLXXXVI videns Conra- dus. cui dederat intellectum vexacio, se 62) non posse resistere Friderico, tractatoribus median- tibus ad eum venit in Cunicz, et facti sunt dein- ceps amici. Item eodem anno sol paciebatur eclip- sim, et magna mortalitas hominum est secuta.*) Anno Domini *) millesimo CLXXXVII Fri- dericus, dux Boemie, supradictus cum omnibus terre sue primatibus. Henricus. Pragensis episco- pus, cum abbatibus et clero Pragensis diocesis ad curiam cesaris sunt vocati, et ibidem magna **) sinodus celebratur. 1186 1187 B. Postea vero a. D. MCLXXXV Odalricus dux, frater senior Fridrici predicti. Pragam coactus obsedit et spe fraudatus recessit. B. Deinde anno inmediate sequenti Fridericus, 1187 princeps Boemie, cum suis nobilibus curiam im- peratoris vocatus accessit et dispositis per im- peratorem imperialibus negociis revertitur ad propria. *) Rukopis 3 vkládá tu zprávu: Henricus rex, filius Friderici imperatoris, duxit Constanciam, filiam Rogerii olim regis Apulie, per dispensacionem, quia fuit in monasterio Panormitano professa. (Hermanni Altah. annales. Pertz, Ss. XVII, 387.) **) Po slově tomto má ruk. 3 vložku: Nam eodem anno Fridericus imperator in principio anni iam cruce signatus conventum principum apud Nurenberg coadunavit, ubi de pace terre disposuit et in n) Let. Jarlochův, Pram. děj. č. II, str. 507. —b) Tamtéž. — e) Tamtéž str. 508. 67) Przemyslonem 1, 3.— 58) audientes 2. — 59) nemá 2. 15

Strana 114
1187 1189 114 A. Anno Domini MCLXXXVIII Iherosolima est a paganis obsessa nec non ultimo capitur per Zoldanum multis fidelibus crudeliter interfectis. *) [Hoc anno videlicet millesimo CLXXXVIII Henricus marchiam tenens citra Albeam, comes de Tangerinunde *9)) nuncupatus, non habens li- beros, cum primum ecciesiam sancti Stephani in Tangermunde?") construxisset, videns civitatem Steudal proficere, sancti Nicolai ecclesiam fun- davit ibidem. ei ecclesias alias, civitates et vil- las eonferens, prepositum quoque cum XII cano- nicis faciens, ecclesiam ipsam sancti Nicolai ligno Domini et sancti Bartholomei capitis magna parte cum aliis reliquiis et ornamentis pluribus insig- A. Eodem anno *) dux Boemie Fridericus illu- stris, cuius memoria sit recolenda cum sanctis patribus in eternum migravit a seculo. Cui suc- cessit^') Conradus, dux Moravie, qui regnavit duobus annis cum dimidio. Cum ‘*) impcratore Henrico dictus Conradus in Apulia diem clau- Sit ^*) extremum. Hic Conradus fuit filius Leu- toldi, filii Conradi filii Brzetislai primi. Post hoc provinciam suam recuperat Theobaldus. Predic- tus **) imperator Fridericus volens transnatare KRONIKA PULKAVOVA. A. nivit, a iurisdicione ordinarii, puta Halbersta- densis 7?) episcopi, eam eximens; causa devocionis singulis festivitatibus indutus cappa sericea ca- nonicorum collegio se ingessit] Anno Domini MCLXXXIX, indiccione VII Romanorum imperator invictissimus l‘riderieus, anno imperii sui XXXIII, regni vero XXXVIII pro expedicione transmarina necessariis ordinatis et filio suo, illustri Romanorum regi Henrico, imperii negociis recommissis V idus Maii a Ra- tispona movit exercitum signatorum cruce Christi et per Danubium navigio usque Wienuam per- venit et inde versus **) Ungariam ad Terram sanctam ulterius processurus. B Deinde a. D. MCLXXXIX Fridericus prefatus obiit, cui frater eius Conradus, dux Moravie. suc- cessit in regno, qui statim anno sequenti cuni filio imperatoris in Apuliam (Napuliam 4, 6) est profectus et bello famosissimo hostes vincens im- matura preventus est morte, cuius ossa Doemiam delata sunt et in ecclesia Pragensi sepulta. literis redigi jussit, quas literas Alamanni usque in presens fridebrief, id est literas pacis, vocant nec aliis legibus utuntur. Sed nec eisdem recte utuntur tamquam gens agrestis et indomita. Quarum tenorem ob favorem regni Doemie huic operi duximus inserendum: Fridericus, Dei gracia Romanorum imperator semper augustus oc. (Ostatek u Pertze, Mon. Ger. hist. IV [LL I] str. 183—185.) Actum Nurenberg in presencia principum consilio et consensu eorum anno incarnacionis M^CLXXXVITP, III? kalendas Januarii. (Chron. Ursperg. Pertz, Ss. XXIII, str. 361.) Eodem anno in prima dominica quadragesime Fridericus imperator Ratisponam intravit et ibi cum XVII episcopis et eum omnibus principibus permaximam curiam celebravit ac ibidem totam quadragesimam et Pascha peregit. (Herm. Altah. ann. Pertz, Ss. XVII, str. 385.) *) Rukopis 3 vkládá tu: et Fridericus imperator et Philippus Francorum rex et Richardus Anrlie unacum Clemente papa II in subsidium atque recuperacionem Sancte terre convenere, et multi cruce signantur, et hoc eodem anno exercitum navibus premisere. **) Ruk. 3 má tu prídavek ve spojení následujícím: Theobaldus predictus. Igitur Fridericus et per Ungariam iter faciens Traciamque iam Constantinopolim pervenerat, quem certe Ysaac, imperator Grecorum. eius potenciam timeus, traiicere Bosphorum statim adhortatus est, et qui primo antea missis legatis in Nuremberg iuravit se honorifice suscepturum et securum ei transitum prebiturum, iam eo Greciam intrante mentitus est per omnia, que promiserat. Quem imperator Fridericus ad sacramentum faciendum denuo ^) Let. Jarlochüv, Pram. déj. &. II, str. 508. **) Trangramido 2. — *!) 'Trangrimide 2. — *?) Hilberstadensis 9. — 7?) reversus 2. — *') cessit 1. — 55; Postea cum imp. 3. — ^$j claudit 1, 3. 1180 

Strana 115
KRONIKA PULKAVOVA. 115 A. 1191 1190 alveum rapidissimi fluminis Silencii,77) quamvis ab omnibus prohibitus intrat fluvium 78) et inter- iit, cuius corpus tollitur per filium 79) et in An- tiochia civitate in kathedrali ecclesia principis apostolorum Petri XIII kalendas Julii sepelitur. Cui Henricus filius eius, Romanorum rex, suc- cessit in regno.*) Anno Domini*) MCXC' Henricus Romanorum rex, filius quondam imperatoris invictissimi Fri- derici, Rome coronatus est in cesarem, in cuius comitatu fuit Conradus, dux Boemie, qui cum ipso imperatore Henrico in Apulia proficiscitur, referens famosissimum palme triumphum. Sed sequenti anno morte preventus est. et eius ossa Pragam delata ecclesiastice tradita sunt sepulture. Item ibidem in obsidione civitatis Neapolitane Otto, dux Boemie, similiter viam carnis ingredi- tur universe. Anno Domini") MCXCI° in Apulia Conrado, Deinde a. D. MCXCI° Wenceslaus, Conradi 1191 duce Boemie, mortuo, sicut predicitur, Wenceslaus filius, in regni Boemie solio collocatur. Deinde dux, filius olim Sobieslai senioris. Boemie duca- post tres menses per Prziemyslaum alias Ottaca- tum accepit, sed vix mensibus tribus regnavit; rum, patruum suum filium dicti Sobieslai, de regno pellitur, et idem Prziemyslaus regni Boemie re- nam Prziemisl 80) dux, olim filius Wladislai regis, Wenceslaum pellit de solio. Pragensis civitas ob- gimini preficitur. Civitas Pragensis obsidione cir- de pace et concordia et securo transitu compulit acceptis ab eo electis obsidibus. Qui credens singulis transmisit copias presertim instante Clemente pontifice literis et nuncciis et Philomenam urbem de Thurcis cepit et provinciam Yconio adiacentem populatur Armeniamque minorem in potestatem suam redegit. Anno Domini M'CXC° imperator Fridericus et Ysaac, Grecorum rex, VIII° kalendas Marcii paci- ficantur, Soldano et Thurcis rebellantibus domitis et in Armenia christianis commorantibus. Imperator Fri- dericus voleus transnatare . . . *) Tu vkládá ruk. 3 následující text: successit in regno postea. Porro Fridericus, dux Svevie, frater Henrici, in regendo exercitum successit, armis strennuus et ducens exercitum per Armanam in confinio Armenie et Syrie. Non longe ab Antiochia ingens plaga desevit in Almanorum exercitu vel propter intem- periem aeris vel aliorum habundanciam, a quibus se temperare nescierunt; fere omnes mortui sunt. Ipse autem dux Suevie Fridericus cum paucis ad obsidionem Achon devenit ibique paucis diebus evolutis mor- tuus est. Guilhelmus, rex Sicilie, Panormi moritur, cuius regnum ad ecclesiam recidebat nullo legittimo herede relicto, licet proceres Tancredum statim supponerent ex Rogero et Pellice genitum, Clemens autem papa iura sua repetiturus copias celeriter illuc misit, quibus cum Tancredus resisteret, rapinis et cedibus omnia impleta sunt. Ideo papa ad tempus cessit propter christiani exercitus absenciam. Henricus autem rex in Apuliam expedicionem movit contra eundem Tancredum. (Srov. Hermanni Altah. ann. Pertz, Ss. XVII, str. 385.) Anno Domini M'CXCI' Henricus sextus, filius Friderici supradicti, regnare cepit et a Celestino papa tercio, successore Clementis, imperii unccionem accepit feria secunda Pasche. In Apuliam profectus cum Constancia uxore, Neapolim obsidione oppugnans et solucionem obsidionis coactus facere peste exercitum populante. In Apulia Conrado, duce Boemie, mortuo .... (Tamtéž.) B. *) Let. Jarlochův, Pram. děj. č. II, str. 509. — b) Tamtéž. 77) Silech 2. — 75) fl. lavandi et refrigendi causa 3. — 72) fil. suum Fridericum, ducem Swevie 3. — *6) Prze- mysl 2, 3 a tak níže. 15*

Strana 116
ny 1192 1101 116 A. sidetur nec capitur. Post tres autem menses in manus domini Henrici, Pragensis episcopi. per imperatoris interventum Wenceslai predicti per- missione traditur. Dux vero Wenceslaus, dum in confinibus Sirbie iter ageret, per insidias versi- pellis marchionis eiusdem provincie munitissimam custodiendus ponitur in clausuram, solo Spitigneo captivitatis vinculum evadente. KEodem anno Prziemisl dux cum suis partem Boemie devastavit. imperatorem per lioc sibi fa- ciens inimicum. Ideo tandem Prziemisl ipse pel- litur de Boemia et Henricus alias Brzetislaus. Pragensis episcopus. in ducem eligitur et inthro- nizatur sollempniter. ut est moris. Anno Domini MCXCII* Prziemisl, dux Boe- mie, alias Otakarus^!) nonnullas Theutonie pro- vincias vastavit incendiis et rapinis*) et ex hoc Philippum. ducem Swevie. qui postea per Ma- guntinensem archiepiscopum coronatus est in im- peratorem, in sui odium concitavit. nichilominus reconciliatus est sibi postea, quoniam eo consen- ciente et iubente fuit in regem Boemie sublima- tus, ut infra dicetur. **) [Hoc anno, videlicet MCXCII*. sicut testatur Brandemburgensis cronica, Henricus, qui tenuit marchiam circa Albeam. ut prefertur. moritur et in choro sancti Nicolai Stendalensis ecclesie se- pelitur, et sic principatus marchie totus ad Ot- tonem predictum devolvitur et Albertum.] Anno Domini" MCXCIII? Henricus, Pra- gensis episcopus. qui anuo priore cognatis suis l'rziemisl et Wladislao, isti Boemiam et illi Mo- raviam obtinuerat, pro quibus eciam tali se strin- xerat sponsione, quod si tempore statuto pecu- niam non solveret, ipse imperatoris captivitatem intraret, 5*, eius mandatis parendo, quousque so- lucionem debiti ?*) faceret equa lance, qua neces- KRONIKA PULKAVOVA. B. cumdatur, sed expugnari non potuit. Deinde post tres menses permittente Wenceslao prefato per internunceios imperatoris Pragensis civitas in ma- nus Brzietislai episcopi vel Henrici traditur, et sibi regimen regni Boemie committitur. Deinde prefatus Wenceslaus in confinibus Sirhie iter agens per insidias marchionis Sirbie (iter agens — Sirbie nemá 5) ibidem dolose capitur et in stric- tissimam carceris detruditur custodiam. Auno vero D. MCXCIII? cum Spitigneo iu- vene, filio Wenceslai predicti, Brzietislaus. alias Heuricus, episcopus l'ragensis, imperatorem acces- sit. procurans sibi regni Boemie regimen ab im- peratore committi et ab ipso principatum nomine iuvenis Spitignei in feodum relevans Boemiam reversus est utriusque diguitatis officium et no- men apportans. A. sitate coactus. fere integro anno partim in Egra. partim in imperatoris curia consistebat. cum imperator nollet eum absolvere ab hoc fideius- sionis vinculo, nisi per illos promissa pecunia solveretur. Unde absente episcopo canes oblatraut domestici ducemque Prziemisl in odium eius in- flammant, ita quod iam sibi tutum mon esser Boemiam vegredi. Accidit eo tempore, quod qui- dam principes de Saxonia?) imperatori se op- ponerent; hii ad ducem Prziemis| miserunt ro- gantes. ut staret cuin eis, quod et se facturum promisit. Non**) latuit hoc episcopum. qui ad aures imperatoris hoc ipsum deduxit. Unde im- perator prefatum ducem Prziemislonem tanquam reum criminis lese inaiestatis. ducatu Doemie statim privavit. Et sicut moris est. idem impe- rator solempniter investivit episcopum de ducatu *) Rnkopis 3 mó tu nósledujici text: rapinis, auxiliam prebens comiti de Bogen. qui adversabatur Ludovico, duci Bavarie, quem et fugavit auxilio Boemorum ; et ex hoc imperatorem et Pliilippum, fratrem cius, ducem Suevie, qui postea... (Tamtéz.) **) Ruk. 3 vkládá tu: Eodem anno Philippus, rex Fraucie, et Richardus, rex Anglie, ultra mare propter dissensionem dividuntur. *) Let. Jarlochüv, Pram. déj. č. II, str. 509. *') Othnerus 2, — *?) intret 3, — ***) nemá 2. — *?) Ruk. 2 mé&l Bavaria, coZ nndepsinim opraveno teuze rukou v Saxonia. — **) Nec 2. 1193 

Strana 117
1193 Mut KRONIKA PULKAVOVA. A. Boemie cum vexillis et. investitum remisit ad 5?) patriam, insuper sibi debitum remittendo. Fama huius facti episcopi prevenit adventum. Ideo natu maiores de Boemia ducem suum in spe vana re- ponunt iurantes et dantes obsides, quod eum in illa non desererent racione. Sane cum episcopi nuncciaretur adventus, nonnulli nobiles cum, suo duce procedunt fidem verbis datam effectu fac- turi. Cumque venissent ad locum, ubi cordis co- gitaciones fuerant revelande, statim incipientes à senioribus unus post alium transfugiunt ad episcopum duce Prziemisl fuge presidiis vix sal- vato. Quare dictus 99) episcopus 5?) in magno pre- cedencium et subsequencium comitatu Pragam deducitur, quam post IIII mensium obsidionem festo Dominice Nativitatis instante quinto mense obtinuit. Hic episcopus Prziemislone relegato et de ducatu expulso regnavit ad tempora vite sue fere aunis IIII eum feliciter gubernando. Auno Domini" MCXCIIII Henricus dux et episcopus, de quo supra fit mencio, cum exercitu suo Moraviam est ingressus et terram illam cum castris suis suo dominio subiugavit. Deinde cum utriusque terre multitudine copiosa profectus in Sirbiam *"; iussu. Henrici imperatoris, qui Sirbie marchioni fuit offensus nomine Adalberto, mala plurima circa hunc transitum exercitus sunt facta, ut dicitur. in populo christiano. deinde ecclesiis, ultimo et in claustris, propter que postea com- punctus episcopus flevisse dicitur in synodo et intercessiones omnium assidencium *?) postulasse. 117 A. Anno Domini " MCXCV?*) Henricus dux et episcopus supradictus crucis signo cum suis pluribus insignitus in desideriis obtinuit veniendi pro subsidio Terre sancte. Sed subita mors pre- ripiens eius sanctum propositum impedivit. Cesar Henricus eiusdem eciam existens propositi morte preventus similiter, quod desideraverat, non per- fecit. Anno Domini MCXCVI?. **) Anno Domini*) MCXCVII* Petrus. diaconus cardinalis tituli sancte Marie in Via Lata. Doe- miam veniens ab episcopo predicto iam infirmi- tate gravato nec non Pragensibus canonicis in- dieta processione solempni suscipitur et sabbato quadragesime, quo canitur: Sicientes, clericorum fecit ordines celebrari, in quibus cardinalis ipse fere fuerat occisus a sacerdotibus plehanis, quos ad votum castimonie. quod ab ordinandis exigi- tur, voluit coartare. Et licet pro ausu huiusmodi Sit eis pena imposita, nichilominus fuerant ob hoc ordines impediti. *) Ruk. 3 vkládá tu: Henricus imperator de liberacione Jerusalem et saneti sepulehri omnino in- tendens duas curias Geilnhusen unam, Vormacie alteram celebravit, in quibus ipso imperatore multum in- stigante infinitus episcoporum et aliorum principum exercitus sibi crucem affixit et contra Sarracenorum geutem iter arripuit. Heuricus autem imperator secunda: movens in Apuliam expedicionem cum (ruk. má et) ipse ultra mare abire tunc non posset, Moguntinum archiepiscopum et Saxonie ducem cum maguis copiis mittit. (Tamtéz str. 385.) **) K tomuto roku klade ruk. 3 zprávu následující: Constancia imperatrix Panormi peperit filium. qui vocatus est Fridericus. Quod ut primum per Albertum comitem de Dogen tunc in Apulia existentem Henrico imperatori innotuit, graciam suam. qua tunc carebat, recipere promeruit, sed et Przemisloni. duci Boemie, cesaris graciam et ducatum pristinum impetravit. Destitutus enim iu curia Vormacie habita fuerat pro eo, quod contra Ludovieum, ducem Bavarie, in auxilium Alberti comitis Bavariam intraverat et cum ducibus Saxonie, ut predictum est, se confederaverat. (Tamtéz.) *) Letopis Jarlochüv, Pram. děj. č. II, str. 511. — b) <) Tamtéž. *5) ad Boemiam patriam 3. — **) predietus 3. — 9%) Przemysl| 2. — **) Srbiam a Srbie niże 9, — **) assi- stencium ?. 1195 1197 1193 

Strana 118
1197 1198 118 A. Eodem *) anno episcopus et dux Henricus languore correptus tandem moritur XVII kalen- das Julii, factique sunt omnes dies eius, quibus Tragensem rexit ecclesiam, sub Friderico duce VII anni, sub. Conrado duo cum dimidio, sub Waezslao tres menses dumtaxat, sub Prziemisl aunus et dimidius, quo de ducatu expulso, sicut dietum est, episcopatum rexit pariter et ducatum per annos fere quatuor feliciter usque ad mor- tem. Summa horum sunt XV anni, duo menses a tempore, quo electus est, usque obitus sui diem. Nec mirum, si magnum honorem et tot sollici- tudines sine salutis tenuit detrimento. Potuit enim loc facere, quoniam prius bonis didicerat esse bonus, dux autem factus severus esse impiis cogebatur. Qui dum adhuc egritudine laboraret, dux Prziemis] hec*?) audiens cum suis irrum- pere temptat Pragam. Cuius conatus fuerunt aversi. Nam nobiles et primates, qui fuerant cum epi- scopo, direxerunt aciem ex adverso. Contligentes hinc inde plurimi ceciderunt, sed qui fuerunt pro parte episcopi Prziemisl converterunt in fugam. Porro quamvis episcopus positus in mor- tis articulo suorum potencia triumphasset, dubios tamen formidans eventus in Egram fecit se trans- ferri, tanquam ibi meliorem requiem habiturus. Ubi non multos post dies invalescente morbi gra- vedine feliciter in Domino obdormivit. Cuius corpus deportatum in Doxan iuxta matrem suam sollempnibus exequiis est sepultum. Eo tempore, quo hec fierent, Prage dux Wla- dislaus propter germanum ipsius Prziemisl tene- batur captivus. Episcopo ergo mortuo Boemie natu maiores exemptum a vinculis Wladislaum dominum terre constituerant et principem, in fratrem eius predictum Prziemislonem vota sua non audentes transferre duabus de causis. Tuin quia contra eum pugnaverant, tum quia cesaris graciam non habebat. Wladislaus ideo in octavis A. Anno") Domini MCXCVIII? Philippus, dux Swevie frater imperatoris Henrici defuncti, nec non Otto, filius Henrici ducis quondam Saxonie, KRONIKA PULKAVOVA, B Postea vero a. D. MCXCVI, XVII kal. Julii 1197 idem Brzetislaus vel Henricus, princeps et epi- scopus regni Boemie, obiit. Deinde anno inme- diate sequenti Spitigneus iuvenis (sic) Prziemysl alias Ottakarus superavit in bello, ipse tamen Spitigneus oculis privatus est (oculis suis priva- tus 6). Post iunior frater eiusdem Prziemysl Wla- dislaus nomine regni Boemie regimen nitebatur assumere, sed tamen idem Wladislaus Prziemysl fratri suo seniori voluntarie cessit, ut decuit. Fuerunt enim hii duo fratres filii Sobieslai, filii Wladislai secundi regis Boemie. A. beati Viti est sublimatus in ducem Boemie. De- inde III kalendas Novembris in Pragam tam cle- rum quam terre nobiles convocavit de eleccione futuri Pragensis episcopi traetaturus. In hoc si- quidem consilio prefatus dux absque cleri con- sensu capellanum suum Milikonem alio nomine Danielem in episcopum eis dedit, qui sedecim annis cum dimidio vexit. Porro Wladislaus pre- dietus dux regnavit ab octavis sancti Viti usque festum sancti Nicolai. Medio tempore Henricus imperator in Apulia dicebatur defuuctus. Przie- mis] vero dux et sui fautores eius morte com- perta procedunt versus Pragam armati, mori vel vivere cupientes, ut sibi victum conquirant et Prziemisl suo domino principatum. Dux vero Wla- dislaus illis in occursum progressus cum suo epi- scopo aliisque consilii bonis viris, licet miliciam haberet validissimam, propter bonum pacis et concordie tamen cessit. Unde motus germanita- tis affectu confederatus est suo germano sub forma huiusmodi. quatenus ambo pariter, ille in Moravia iste in Boemia principentur, esset am- bobus insuper sicut unus spiritus, sic unius con- cordia?") principatus. B. Capitulum LXVII. De successibus Prziemysl alias Ottakari, re- gis Boemie (De succ. Ott. 6). *) Let. Jarlochüv, Pram. déj. č. II, str. 512. — >) Tamtéž str. 515. °°) hoc 3. — ?!) concordie 2. 

Strana 119
1198 1201 KRONIKA PULKAVOVA. A. contendentes, quilibet coronam imperii sibi pro- curat imponi: nam Aquisgrani Otto per Colonien- sem, Philippus vero Maguncie per Maguntinen- sem archiepiscopum consecrantur. Eodem die Maguneie, quo. consecratus est Philippus a Ma- guntinensi predicto, Prziemis] dux in regem Boe- mie coronatur iubente et annuente Philippo pre- dicto. Anno Domini MCXCIX? Prziemisl rex cum exercitu Doemie rogatus per regem Philippum Alamanie contra Ottonem regem, qui fuit iu im- peratorem electus. dirigit gressus suos et expe- ditis ibidem, que fuerant expedienda. feliciter remeavit ad partes. Anno*) Domini MCC? terre motus factus est magnus in festo sancti Gothardi, meridiano tempore per multa locorum spacia. et sexta feria similiter in eodem tempore nix valida de- scendit de celo. **) [Hoc anno videlicet MCCI* !) Otto secundus. filius primi Ottonis, moritur, sed secundum Bran- demburgeusem cronicam hic dum viveret. licet uxorem habebat sibi traditam cum magna gloria in Verda.?j liberos tamen non suscepit ex eu. Quapropter cruce signatus Terram sanctam et alia sanctorum limina visitavit. Cumque frater suus Albertus dictus de Arnburg terram suam hosti- liter?) devastaret, captum in carcerem misit eun- dem, terrarum et castrorum magnam partem as- signans Magdeburgensi archiepiscopo. et resumens postea. in feodum perpetuum de manu ipsius suscepit, suo sigillo tantummodo donacionem con- firmaus eandem. Unde succedente tempore. puta post obitum ultimi Woldemari, Brandemburgen- sis marchionis, magna briga et dissensio susci- tatur. Tandem vero predictus Otto fratrem suum Albertum extraxit de carcere et eum dominii sui fecit heredem. Mortuo igitur Ottone secundo, ut 119 B. Postquam itaque Prziemysl alias Ottakarus, princeps rerni Boemie. regimini impedimento ces- sante preesset. quamvis alias, videlicet anno D. MCXCII" quasdam Theutonie (Theutunie +) pro- vincias vastasset et ex hoc Philippum, reszenm Ro- manorum. adversus se plurimum provocasset, ni- chilominus tamen non post multum temporis eidem imperatori Philippo reconciliatus est et ab ipso postmodum a. D. MCXCIX* adinstar progenito- rum suorum in regem Boemie sublimatus est ac regalibus insigniis decoratus. (Qui rex Prziemysl Constanciam. Andree regis Ungarie sororem. legit- timam duxit in uxorem. Deinde a. D. MCCIII" contra Ottonem de Brzymbswik (Branbswik 6). qui adversus Philippum, regem Romanorum. elec- tus fuerat, eidem Philippo adhesit et eius auxilio ab alia parte Reni Philippus Ottonem et archi- episcopum Coloniensem bello devicit. Deinde a. D. MCCV? Philippus. Romanorum rex. filiam suam Kunigundem (Cunegundam 6) Wencesiao. filio re- gis Prziemysl, legitimam dedit uxorem (iu uxo- rem 6). Ànno insuper inmediate sequenti Philip- pus per comitem palatinum Reni in Bamberg nocturno tempore fraudulenter occiditur. cui suc- cessit in (nemá 6) imperio Otto prefatus. A. premittitur. Albertus secundus sibi succedens. Mechtildim.?) filiam Conradi marchionis de Lands- perg. duxit uxorem, ex ea generans Mechthildim. quim duxit Otto, dux de Brunswig. Item aliam filiun genuit. que fuit posten langravio despon- sata. Item genuit Johannem pariter et Ottonem fratres. Et hic Albertus nimium bellicosus contra Kazimirum et Boleslaum, principes Slaworum. proccesit, et. contra ecclesiam Magdeburgensem, quam defendebant tunc Gumpertus?) de Wesem- *) Ruk. 3 iná k tomu roku tento text: Auno Dom. MCC^ Adalbertus, archiepisc. Salezpurgensis, VI? idus Apr. obiit, cui Eberhardus, Brixiensis episcopus, successit. Eodem anno terre motus . . . (Tamtéž str. 372.) **) Ruk. 3 tu pfidává: Eo quoque anno Philippus. electus rex, Alsaciam vastavit et quosdam muni- ciones expugnavit. (Srov. Chron. Ursp. Pertz, Ss. XXIII, str. 368.) Hermanuo autem, lantgravio Thuringie. eodem anno natus fuit filius nomine Ludovicus VÍ kal. Novembris ex Sophia, filia ducis Bavarie Ottonis, qui l.udovieus, filius Hermanni, postea fuit maritus illius digne ac saucte Elizabeth, filie Andree regis Ungarie. !) Ruk. 2 m4 MCC°, — ?) Verdu ?, mA tu beneparatus. recte Verdn. — ?) nemá 2, — *) Melchildim a nize Melchidim ?. — 5) Ruk. 2 119$ 1206 

Strana 120
120 KRONIKA PULKAVOVA. 1198 1201 A. Eodem anno Prziemisl rex predictus venit in auxilium regi Romanorum Philippo contra Ottonem de Brunsvik, 10) et ab alia parte Reni Ottonem predictum et Adolphum, 11) Coloniensem archiepiscopum, bello devicit Philippus auxilio Boemorum. Anno ***) Domini MCCIIII° preclarissimus 1201 Christi confessor sanctus Procopius canonizatus est, per quem et eius meritis multi curantur fidelium infirmi et sanantur. Eodem anno Prziemisl rex Boemie, qui prius 1203 Philippo adheserat, sicut supra dicitur, verso nunc casu, re quoque se habente aliter, 12) cum Wla- dislao fratre suo, marchione Moravie, adhesit Ot- toni contra regem Philippum prestans auxilium. magna eodem tempore hostibus intulit dampna. terras Philippi hostiliter devastando. †) Anno Domini MCCV rex Prziemisl graciam 1205 Philippi recuperat. 13) assignans obsides sibi 14) pro septem milibus marcarum. Eodem anno Con- *) Rukopis 3 tu přidává: et eodem anno Philippus rex Argentinam obsedit et eam in potestatem accepit. (Chron. Ursperg. Pertz, Ss. XXIII, str. 372.) **) Ruk. 3 vkládá tu: Quo anno in Bamberg curia celebranda indicitur, ubi Philippus rex Herman- num lantgravium, consobrinum Przemysl, suscipiens eius consilia dispensare visus est, et post discessum a curia sinistri inter lantgravium et Philippum excitantur nuncii. Et eodem anno Conradus, episcopus Wirczburgensis, occisus est VIII idus Decembris. ***) Rukopis 3 má před slovem tímto červený nápis: De canonisacione sancti Procopii abbatis. †) Ruk. 3 má po slově tomto následující místy nejasnou vložku: Illo quoque tempore Philippus, rex electus, Thuringiam vastavit, lantgravium Hermannum cum duobus milibus militum et plurimis sagittariis ipsius provinciam intrare contendit, sed lantgravius consobrinum suum Przemisl, regem Boemie, in adiuto- rium expostulans contra Philippum imploravit. Qui cum multis pugnatorum milibus veniens in adiutorium lant- gravio predicto, adventus sui fama tam acriter insultavit Philippi exercitibus, quod comittendi et repugnandi spe omnino frustrati intra muros Erfordensis opidi ad recipiendum se strictissime coangustiati sunt. Et Prze- mysl nimirum iure suo ad resistendum Philippo advenerat, quod (ruk. quem nebo quoniam "m) quiden regnum Boemie Philippus vendicare non metuit et in argumentum desolacionis lantgravii, ne sibi Przemisl in posterum esset auxilio, suis patruelis (sic), Theobaldi videlicet filiis, regalia cum suis contentis delegare curavit. Exinde Przemisl iusta indignacione permotus animi Philippi principes ipso dumtaxat absente intra muros Erfordie, ut dictum est, quasi obsidione coartando vehementer conclusit, ubi eciam indubitatum regis Ottonis adventum prestolatus est. Cui eciam in presencia Prenestini legati et aliorum principum homagio deditus regni sui sceptra cum magnis preconiorum tripudiis et persona populi vociferacione ymo genibus (sic) a declarato tunc maxime Ottone rege in Mersburgensi ecclesia recepit et ex tunc nomine ab Ottone sibi imposito in coronacione Ottakarus quasi Ottoni carus deinceps vocabatur et similiter coronam Boemis perpetue dedit. Et iste Przemisl tercius rex Boemie fuit et XXVIII annis regnavit. Ita hoc solempni pro- cinctu rescisso Otakarus qui et Przemisl repatriavit et nichilominus Philippus lapsus fuga de Erphordia evasit et cum nichil ei aliud et trophei superesse videretur, semirutam civitatem Schmacaldin cum raro domorum habitatore vastavit, procinctum resolvit et tamquam rex inglorius ad sua remeavit. burg et Richardus 5*) de Plawen. Preterea contra Magdeburgenses 6) castrum Woldmirstete forte super Oram et Oderberg construxit super Ode- ram contra Slavos, recuperans nichilominus a co- mite Ziffrido de Aldenhusen 7) castrum Osterburg Anno Domini MCCI" Przemysl, rex Boemie, recedens a priore sua coniuge Adla vocata Con- stanciam filiam regis Ungarie, sororem regis Bele, sibi matrimonio copulavit. Dicta Adla soror fuit marchionis Misnensis. Eodem anno Engelbertus, episcopus Moravie,s) diem suum clausit extre- mum, cui successit Bavarus.*) Anno Domini MCCII° Bavarus, episcopus Moravie, defunctus est, ") cui Robertus Anglicus, prior de Nepomuk, ordinis Cisterciensis succes- **) sit." Anno Domini MCCIII° ecclesia kathedralis Olomucensis consumpta ignis voragine per do- minum Robertum episcopum anno sequenti re- paratur structuris. A. 5*) Richhardus 2. — 6) Magdeb. 2. — 7) Aldehusen 2. — 3) Misto diem s. cl. extremum má 3 defunctus est. — 2) Misto defunctus est má 3 diem suum clausit extremum. — 10) Brunswig 2; Brunswik 3. — 11) nemají 1, 2. — 12) aliter, quia a papa Innocencio tercio Otto pro rege declaratur, cum Wl. 3. — 13) recuperavit 3. — 16) nemá 3.

Strana 121
1205 1207 KRONIKA PULKAVOVA. A. stancia regina, uxor Prziemisl regis Boemie, sibi filium peperit Wenceslaum. sed ante cum tres filias genuerat. prima duci Karinthie, secunda duci Polonie !?) sunt tradite in uxores, tercia est in Boemia mortua, Agnes nomine. Sed illa, que est tradita duci Polonie, nuncupatur Ànna, que monasterium sanctimonialium ordinis sancte Clare nec non hospitale sancti Mathie Cruciferorum cum stella fundavit in Wratislavia, cuius et cor- pus sepultum !5) ibi feliciter requiescit. Anno Domini MCCVIP filii Theobaldi iunio- ris. scilicet Theobaldus et Sobieslaus, Boemia !*) revocantur. *) Anno Domini MCCVII*. Constancia. regina, uxor Prziemisl reris Boeniie, peperit Wladislaum postea Moravie marchionem, post quem filiam peperit Agnetem nomine, que nupcias filii **) im- peratoris et totum imperium respuit Friderici, celesti sponso pocius fidem donans et sue casti- tatis. sibi conservaus puritatem. Nam fundans monasterium: sancte. Clare. in. civitate Pragensi ordinem profitetur eundem. Et in loco. quo facta est hec fundacio, qui dicitur apud sanctum Fran- ciscum, ibidem in Praga feliciter requiescit. mul- 121 A. tis clarens miraculis in vita pariter et in morte. Hee sacra virgo fundavit nichilominus hospitale Cruciferorum cum stella in pede pontis Pragen- sis diciturque fuisse contemporanea sancte Clare. Preterea hoc anno sol in celo paciebatur ecli- psim. **) [Hoc anno. videlicet MCCVII? claustrum Arn- see !?) privilegiavit Albertus, ?" secundus mar- chio Brandemburgensis.] Anno Domini MCCVIII®. [Anno Domini MCCVIII* secundo kalendas Maii secundum cronicas marchie castrum Oster- burg est destructum. Insuper Albertus secundus Ottonem imperatorem contra Magdeburgensem archiepiscopum duxit civitatem Borch potenter vastando.] Anno ?') Domini MCCIN? Constancia regina, uxor Prziemisl regis, peperit Ottakarum, qui et Prziemisl, postea. Moravie marchionem. Anno Domini MCCNX? Philippus. Romanorum rex, et l’rziemisl, rex Boemie, ad pristinam sunt amiciejam revocati et ut amicicia perpetuo per- mancat inviolabilis inter eos, idem Przemysl, rex Boemie. Ottonenm, regem Romanorum, Philippi *) Ruk. 3 má tu vlozku: et Otakarus, rex Doemie, consilio Ludovici, ducis Dawarie, reliquit Otto- nem et adhesit Philippo, qui consensu principum imposuit ei dyadema faciens eum et successores suos reges tradiditque filiam suam Venceslao, filio suo, Ex hinc reges Boemorum semper sunt. (IIermanni Altah. ann. l'ertz; Mon. XVII. str. 386.) Eodem anno Franciscus ut sapiens architectus cepit penitenciam eonversus a mundo agere et Deo misericorditer disponente edificavit tres ecclesias reparando et ex post iniciavit ordinem fratrum Minorum ewangelicam vitam renovando, per biennium sie simpliciter vivendo, nunc in ecclesiis reparandis nunc in silvis meditando, donec indutus virtute ex alto multos socios acquireret Deo se offerendo. Eodem similiter anno Colonienses regis Philippi graciam obtinuerunt datis obsidibus et pecunia copiosa. **) Ruk. 3 má tu vloZeno: Gerdrudis quoque, regis Audree Ungarie uxor, peperit filium beatam Eli- zabeth lantgraviam. Hoc anno papa Innocencius iam pluribus annis a pontificibus et principibus Teutonici regni divi- sione imperii dampnosa interpellatus legatos sibi collaterales direxit Hugonem Hostiensem et Velletrensem episcopum et Leonem s. Crucis in Iherusalem presbiterum cardinalem et cum eis patriarcham Aquileien- sem et Salczburgensem archiepiscopum. Qui in partes Reni venientes Philippum regem apud Wormaciam ab excommunicacione, qua diu innodatus erat, absolvunt eum in communionem recipientes; in presencia eius divina officia eelebrarunt, ad Ottonem vero regem in Saxonia pariter profecti mandatum apostolicum nun- ciantes, ut et coronam et nomen regium deponeret exhortantes. Ipse hec se nunquam facturum cum magna indignacione protestatur. Inde omni, pro quo missi fuerant. infecto negocio digressi pecunia copiosa a ce- nobiis et elerieis congregata reversi sunt in regionem suam. 15) Ruk. 1 má po straně rukou jinou tuto pfipsáno: „Henrico a Thartaris occiso, filio ducis Henrici cum barba et sancte Hedvigis cius consortis.^ — !6) sepultum est ibi fel. req. 3. — '*) in Boemiam 3. — !*) nemá 2. — W) Arusee 2. — 20) nemá — 2) Ruk. 3 má před touto zprávou položeno to, co níže stojí při roku 1210, ale jako k r. 1208 náleže- jící až po slova: deinceps adhesit s doložkou: ut infra dicetur, načež následuje zpráva k r. 1209 tuto položená. 16 1207 1209 1206 

Strana 122
122 KRONIKA PULKAVOVA. A. 1206 adversarium, destruxit, 22) recedens ab Ottone et adherens Philippo et suis amicis. E converso Phi- lippus cupiens iterum 23) maiorem statuere ami- cicie firmitatem, filiam suam Gunegundem virgi- nem Wenceslao, filio regis Boemie, tradidit in uxorem. Et quoniam idem Philippus Ottoni co- miti palatino Reni 24) suam filiam predictam pro- miserat se daturum, III kalendas Julii Philippum predictum occidit in Pamberg 25) nocturno tem- pore fraudulenter. Sed et Henricus, quidam mar- salkus 26) Philippi regis, sui domini, vindicans sanguinem, ludentem cum ariete palatinum 27) in quadam insula Danubii horribiliter interemit. satellitibus suis, qui cum eo fuerant. 28) nichilo- minus morti datis. Otto de Saxonia postea diadema imperiale Deinde a. D. MCCXI° rex Prziemysl Ottoni 1212 suscepit, et quia idem Otto existens ecclesie per- imperatori prefato (nemá 6) ex eo, quod a papa secutor denunciabatur, excommunicatus a papa excommunicatus erat, rebellans Friderico II" huius 1212 Innocencio, Prziemisl Friderico secundo, impera- nominis regi Romanorum adhesit. Qui Fridricus toris Henrici filio, qui per eleccionem principum (Fridericus 4, 6) imperialem curiam celebrans regem et regnum Boemie exemit et liberavit Alamanie consecratus est a domino Innocencio supradicto, deinceps adhesit. *) Qui Fridericus eisque gracias et dona concessit, prout in sub- postea sub anno Domini MCCXII° 28*) imperialem scriptis privilegiis continetur. *) Tu vkládá ruk. 3 nejdříve slova: ut infra dicetur, potom text výše k r. 1209 položený (Con- 1208 stancia — marchionem) a pokračuje na str. 238—244 jak následuje: Eodem anno Otto huius nominis quartus in Franckfurt adveniens consensum principum accepit et confirmatus ac sublimatus in regno, quod a longo iam tempore in dissvetudinem venerat, non tam suis quam aliorum comodis et utilitatibus in- tendens metum iniquis, iustis vero et ecclesiasticis maxime personis spem non modicam ingerebat. Hen- ricus vero de Scarphinberg. Spirensis episcopus, qui erat prothonotarius in curia Philippi regis iam occisi. in potestate habebat in castro Trifels coronam et lanceam et insignia regalia, que nec eciam restituere voluit, nisi fieret cancellarius imperialis aule. Quod et factum est. Perduravitque in co officio usque ad finem vite sue, cum tamen postmodum habuisset duos episcopatus Metensem et Spirensem. Timens autem Otto, quod ministeriales spectantes ad Philippum non facile suo subderentur imperio, sed ad suos nativos dominos redirent, filiam Philippi alteram nomine Beatricem tamquam dominam omnium rerum, que ad ge- neracionem illam spectabant, accepit uxorem. Tandem mense Septembri cum exercitu copioso, qui partim a finibus Almanie secum progressus fuerat, partim de civitatibus tocius Ytalie ad eum profluxerat, pro- spero itinere Romam ingressus domino pape Innocencio se exhibuit. Quem papa sicut in tali negocio summe erat necessarium, non tamen ea, que ante oculos sita erant, intuitus, sed quod prudencie est pro- prium, consideracione preteriti futuri temporis exitum metuebatur. Quapropter de quibusdam, quorum occa- sione iam pridem inter regnum et sacerdocium non semel sed pluries perniciose dissensiones emerserant, ab Ottone rege, priusquam manum benediccionis imponeret, securitatem sibi prestolari postulavit. Rex vero ad propositi sui consumacionem festinans, de quibuscunque et qualitercunque postulatus fuerat, promit- tendo fidem iurando securitatem parare non distulit et sic, quod affectabat, ad effectum quoque perduxit. Anno itaque predicto incarnacionis M'CC'IX" proxima dominica ante festum beati Michaelis Archangeli cum multa celebritate cleri et populi, principum et baronum simulque et innumere populi illius multitu- dinis, que de diversis tocius mundi partibus ad tam solempne spectaculum convenerant indicibili alacritate in ecclesiam beati letri, apostolorum principis, rex Otto ab Innocencio tercio imperiali benediccione per- B. 1209 23) destruxit penitus et devastavit, recedens ...3. — 22) nemá 3. — 21) palatino de Witelspach 3. — 25) Bam- herg 3. — 26) marschalkus 3. — 27) pal. Ottonem 3. — 28) erant 3. — 28*) Ruk. 2 má MCCII°.

Strana 123
KRONIKA PULKAVOVA. 123 A. B. Capitulum LXVIII. 1212 in Basilea solempnem curiam celebrans regem 1) et regnum Boemie libertavit, gracias concedendo, De privilegio exempcionis et liberacionis Fri- drici imperatoris dicente, quod reges Boemie ab prout in subscriptis privilegiis continetur: Fridericus, divina favente clemencia Roma- omni pecunie exaccione et iusticia (et iustic. ne- norum imperator electus et semper augustus, rex má 6) imperialis curie sint liberi, et quod pos- cepta gloriose est coronatus. Imperator itaque coronatus dimisit exercitus et ipse cum paucis in Ytalia permansit accipiens terram in potestatem. Insignia quoque imperialia apud Mediolanum com[mjisit, unde mag- num favorem a Mediolanensibus acquisivit. Inde peragratis partibus Tuscie et Marchie contra ius phasque et iuramentum, quod fecerat domino pape, manu hostili cepit invadere terras sancti Petri ad ecclesiam Romanam pertinentes occupatisque Monteflacone, Radicophano multisque ecclesie opidis in regnum Neo- politanum et Apulie movens, id adolescenti Friderico sublaturus, cuius ob etatem tutores curam habebant. Ob hanc causam pontificem in se concitavit, a quo anathemate notatur et imperii titulis privatur, cum monitus, ut ab iniuria discederet, obedire noluit sed contumax et rebellis existens permansit in suum preiudicium et scandalum plurimorum. (Sr. Chron. Urspergense, Pertz Ss. XXIII, str. 372 a 373.) Anno Domini M'CC’X° Otto imperator excommunicatus denunciatur. Hanc ob causam Przemysl, 1210 Boemie rex, cum Maguntino archiepiscopo Sifrido nec non et Treverensis cum ceteris principibus Almanie. videlicet lantgravio Hermanno Thuringie, Ludovico, duce Bawarie, et duce Austrie convenientes Frideri- cum, regem Sicilie, elegerunt in imperatorem coronandum, cui eciam olim, cum adhuc puerulus esset, vivente patre Henrico fidelitatem iuraverunt. Nunccios itaque dirigunt, qui hanc suam eleccionem tam in curia Romana quam apud prefatum Fridericum, regem Sicilie, promoveant et ipsum in Alamaniam per- ducant. Mittitur in hac legacione nobilis vir Henricus de Nifen et Anshelmus de Justingen, vir ingenuus. (Tamtéž str. 373.) Anno Domini M'CCXI Otto imperator in Apulia quasdam civitates accepit et Capuam pervenit, 1211 ubi et hyemavit. Eo tempore ad curiam Romanam venit vir religiosus abbas de Mormunit (i. e. Morimund), qui a festo sancti Michaelis, sicut ipse asserebat, usque ad quadragesimam quinque vicibus transierat a Roma usque Capuam iussu domini pape, quatenus pacem reformaret inter papam et imperatorem. Ceterum im- perator Otto nulla racione flecti potuit, quin vellet expellere de terra prefatum Fridericum, regem Sicilie, et de Philippo, rege Francie, ulcionem querere eo, quod terras avunculi sui regis Anglie, videlicet Nort- manniam et alias quasdam subegisset et contra ipsum quedam verba temere protulisset. (Tamtéž str. 374.) Sane ne tanta turbacio fieret in ecclesiis et populo christiano, voluit dominus papa sustinere omne damp- num, quod sibi imperator in terris ecclesie Romane intulisset aut inferret. Hanc formam composicionis cum recusasset imperator Otto admittere, dominus papa tamquam vir animosus et confidens in Domino tria ardua negocia simul explere voluit et disposuit, que in una extravaganti patent, que incipit: Quoniam maior etc. Et primo laboravit super deposicione Ottonis imperatoris, quia fuit rebellis, quod fuit arduum negocium; secundo transmisit literas per christianitatem pro succursu Terre sancte; tercio pro adunando generali concilio literas per orbem transmisit. (Tamtéž str. 374.) Ipsarum exemplaria hic ponemus: Inno- cencius III, Moguntinensi et Magdeburgensi archiepiscopis et episcopo Bambergensi, nec non karissimo in Christo filio illustri regi Boemie ac dilectis filiis lantgravio Thuringie et duci Meranie. Nuncciis et literis vestris ea, qua decuit, benignitate susceptis vestroque intellecto processu licet semiplane descripto gavisi sumus in Domino et in potencia virtutis ipsius discrecionem ac devocionem vestram multipliciter commen- dantes, quod ad conterendum draconem, quem dominus ad illudendum illi formavit inhiantem vos ac alios devorare inmaniter, incepistis magnanimiter operari prosternendo tyrannum tam ecclesie quam imperio pe- stilentem. Ne igitur adiciat, ne resurgat nobis et vobis et aliis principibus tam ecclesiasticis quam mun- danis, est summopere providendum, ut nec fraudibus possit seducere nec viribus prevalere, quia novissima eius forent deteriora prioribus, nec iam draconis tantum nequiciam sed leonis eciam seviciam exerceret nichil penitus inconcussum relinquens, quia nec rebus parceret nec personis, simul in unum spiritualia et corporalia confundendo. Quia vero nemo mittens manum ad aratrum et respiciens retro aptus est regno Dei, neque qui ceperit sed qui perseveraverit a Domino commendatur, quamvis potissima pars huius ne- gocii principum quidem extitit, cuius si medium bonum fuerit, optimus utique suus erit, prudenciam vestram rogandam duximus et monendam per apostolica scripta vobis mandantes, quatenus in incepto proposito sagaci consilio et efficaci studio procedatis nichil de contingentibus omittentes sed ad consummacionem (sic) ipsius opes inpendatis et operas iuris et iuribus innitentes in Domino principaliter confidendo, qui con- 1212 1) regem Ottakarum alias Przemysl et regnum B. 3. 16*

Strana 124
124 KRONIKA PULKAVOVA. B. A. 1212 Sicilie, ducatus Apulie et principatus Capue. sint investire suos episcopos; insuper quod ad nul- 1212 Cum decus et potestas etc. *) . .. Acta sunt hec lam curiam imperialem venire teneantur nisi in Nurenberg et Bamberg. Tenor itaque primi pri- anno dominice incarnacionis millesimo CCXII, mense Septembri, XV indiccione, regni vero vilegii Fridrici imperatoris secundi talis est: teret sathan sub pedibus vestris dabitque vobis de tyranno triumphum, qui nitebatur vos et alios in extre- mam redigere servitutem. Quantum namque sit hoc in secula valiturum ad conservandum non solum digni- tates et iura principum, verum eciam et pacem et iusticiam populorum, vestra prudencia non ignorat. Quare pro tali et tanta re nullatenus dubitetis per vos et alios quoscunque potestis opus honestius laborare de auxilio et favore nostro securi, quoniam in eodem proposito sumus persistentes et formam vobis et aliis ad hoc fideliter intendentibus parati sumus impendere consilium et auxilium oportunum, nec desistimus operari, quecumque ad hoc negocium promovendum agnoscimus expedire, quod magnifice iam cepit per Dei 1210 graciam prosperari. Datum Laterani III kal. Novembris, pontificatus nostri anno XIII°. Sane principes, videlicet rex Boemie, archiepiscopus Moguntinensis et Magdeburgensis, lantgravius Thuringie et marchio Misnensis, voluntariis motibus cum deliberacione adhibita ad quoddam orientalis pro- vincie opidum unanimiter collecti sunt et execucionem fecerunt mandati apostolici pro eo, quod Otto digni- tatibus ecclesiasticis insultans, archipresules simpliciter et vituperiose clericos, abbates, monachos, reve- rendas matronas mulieres appellans universosque, quos Deus honorare precepit, superbie stimulis agitatu- omnes dehonoravit. Proinde tacite digredientes ceteros principes ea latuere consilia, donec idem principes in opido regio Nurenberg collecti publicis vocibus Ottonem hereticum hominem nominarunt et publicam ei facientes contradictoriam Fridericum, Henrici ultimi imperatoris filium, antea ab universitate electum. futurum imperatorem declararent. Ad hanc adversus Ottonem contradiccionem Guntherus Ottonis dapifer cui Otto publica regni negocia comiserat, quantum poterat, principum machinacionibus parabat contraire et cum festinacione, qua poterat, villas regias muris et fossatis sufficienter munitas, Northusen videlicet et Mulhusen, armata manu preoccupare festinabat, ut lantgravium, quasi hostem publicum et adverse partis principaliorem exinde impugnaret. Quod et factum est. Exinde nuncii ad Siciliam [missi sunt] et specia- liter Anshelmus supradictus [ad] Fridericum regem vixque obtinuit apud illum, ut iret in Almaniam. Uxor namque ipsius Constancia, filia regis Arragonensis, quam prius uxorem habuerat Emericus, rex Ungarie, frater Andree regis, plurimum studuit eum revocare, ne iret. Similiter et multi potentes Sicilie timentes evenire sibi periculum propter fraudem Almanorum. Ast ipse cum parvulum iam ex coniuge haberet filium, Henricum videlicet, postmodum regem factum, relictis uxore et filio et terra viriliter iter arripuit ad accipiendum imperium et primo Romam applicuit, ubi accepto favore et consilio domini Innocencii pape Januam pervenit. Huius civitatis cives iter sibi parant securum; timebant enim incursus Mediolanensium et ipsum Papiam usque perducunt. Tunc Papienses et Cremonenses coadunati in vallem Tridentinam ipsum conducunt. (Srovn. tamtéž str. 373, 374.) Anno Domini M'CC"XII° Otto imperator veniens in Alamaniam congregavit exercitum et contra 1212 lantgravium de Thuringia et alios rebelles iam effectos toto tempore vernali et estivo bellum movit. Interea nupciarum impendia cum gloriosis expensis Ottoni in Northusen preparantur, que leto principio prenun- ciata calamitoso fine tabuerunt. Nempe Philippi regis filia, dum Ottonis talamis fuisset representata, parvo post tempore vitalibus carens spiraculis ad malum Ottonis diem clausit extremum. Interim Fridericus clectus imperator, cum non posset directo itinere venire in Almaniam, de valle Tridentina per asperrima loca Alpium et invia et iuga moncium eminentissima obliquando iter suum venit in Reciam Curiensem ibique receptus ab episcopo Curiense (sic) et abbate sancti Galli et nobili viro Henrico de Sacco perductus est usque civitatem Constanciam. Audito vero adventu ipsius Otto imperator interim venerat de Thuringia volens comprehendere aut interficere adversarium suum, ipseque manebat in opido Yberlingen ; sed a multis tam Bavaris quam Svevis derelictus stans in confusione non poterat occurrere sepedicto Friderico ad pugnam. Unde factum est, ut auxilio comitis de Quiburc et aliorum, quibus ipse predia imperii et pa- terna lege distribuit et obligavit, usque Basileam perveniret, ubi tunc Henricus de Veringen, episcopus Argentinensis, cum quingentis militibus sibi occurrit, quorum et aliorum fretus auxilio per partes Reni descendit et civitates et terras exceptis quibusdam castris paucis in potestatem arcepit. Otto nichilominus attemptans, si posset resistere, ex altera parte Reni descendit venitque ad quoddam castrum nomine Bri- sanc, quod in sua potestate habebat, ubi cum maneret, cives eiusdem castri, nescio qua occasione com- moti et ex fama rerum audaciores effecti, contra eum et suos insurrexerunt, ubi quidam vulnerati et inter- a) Další znění tohoto listu u Jirečka: Codex jur. Boh. I, p. 38—40; výtah u Erbena Reg. Boh. I, p. 247.

Strana 125
KRONIKA PULKAVOVA. 125 B. A. 1212 domini Friderici, illustrissimi Romanorum impe- ratoris electi et semper augusti regis Sicilie XVO Datum in nobili civitate Basiliensi per manus Ulrici prothonotarii VI kalendas Octobris felici- ter amen. Fridricus, divina fav. clem. Rom. imp. elec- 1212 tus et semper augustus, rex Sicilie, ducatus Apu- lie et principatus Capue. Cum decus et pote- stas ... Datum in nobili civitate Basiliensi per manus Ulrici viceprothonotarii VI kal. Octobris feliciter amen (fel. am. nemají ruk.). 1212 1215 In *) nomine sancte et individue Trinitatis amen. Fridericus, divina favente clemencia Ro- manorum imperator electus et semper Augustus, rex Sicilie, ducatus Apulie et principatus Capue. Ad extollendos regie dignitatis titulos eorum votis etc...“) Acta sunt hec anno dominice in- carnacionis MCCXII°, mense Septembris, XV in- diccione, regni vero domini Friderici, illustris- simi Romanorum imperatoris electi et semper augusti, regis Sicilie XV°. Datum in nobili civi- tate Basiliensi per manus Ulrici prothonotarii, VI kalendas Octobris feliciter amen. Anno Domini MCCXI°. Anno Dominib) MCCXII° reliquie sanctorum Thome, Jacobi et Thatei 1) apostolorum nec non sancti Mauricii de Theutonia sunt in Pragam allate. Anno Domini MCCXIII°. **) Anno Domini*) MCCXIIII" secundus Daniel, Pragensis episcopus. obdormivit in Domino et An- dreas, eiusdem ecclesie prepositus, episcopus XVIII sibi succedit.***) Capitulum LXIX. De donacione per imperatorem Fridericum in predicta imperiali curia (nemá 4) et eadem die desuper castrum Flos, Swarczpurg et Lutenstein (Lutensten 5) etc. facta regi et regno Boemie. Tenor vero secundi privilegii est talis (slov Ca- pitulum — talis nemá 6): Fridericus divina favente clemencia Romano- rum imperator electus et semper augustus et rex Sicilie, ducatus Apulie et principatus Capue. Ad extollendos regie dignitatis titulos eorum votis etc. ... Datum in nobili civitate Basilia per manus Ulrici viceprothonotarii. VI kal. Octobris feliciter amen. fecti sunt, ipseque perfusus effectus vix recessit ab eis. Qua fama divulgata satis laboriose ad Saxoniam rediit, et sic de regno pellitur et Fridericus Aquisgrani coronatur. (Tamtéž str. 377.) *) Rukopis 3 má před slovem tímto nápis: Sanctio imperatoris. **) K tomuto roku klade ruk. 3 následující zprávu: Anno Domini M'CCXIII epistole a domino 1213 papa per orbem mittuntur de concilio convocando, que incipit: Vineam Domini Sabaoth etc. (Baluze. Ep. Innocentii II, 756) et alia de negocio crucis (Tamže II, 752): Quia maior nunc instat etc. Proinde Ota- karus, rex Boemie, et lantgravius Thuringie cum ceteris regni baronibus ad indictam sibi in Franckenfurt curiam circa Epiphaniam accinguntur, ubi lantgravius, consobrinus regis Boemie, a rege et a quingentis ferme militibus gratissimo occursu gloriose receptus est. Post hec autem rex Francie Philippus faciem regis Romanorum cum benediccione XX milium marcarum argenti perveniens fedus ad invicem pepigerunt, ut in prosperis et adversis mutuis se vicissitudinibus consolidarent et alter alteri favorabiliter coesse deberet. ***) Misto succedit — ordinatur má ruk. 3: successit. Eodem anno curia in Merseburg celebranda indicitur cum brevibus et paucis pro temporis articulo in absencia Ottonis consumatur. Ex tunc Boemi haud longe in Saxoniam profecti mole predarum graves repatriaverunt. Otto imperator tunc adiuncto sibi 1) Další znění listu tohoto jest v Jirečkově sbírce: Cod. jur. Boh. I, str. 41 a 42 a u obšírném výtahu u Er- bena, Reg. Boh. I, str. 48. — b) Letopisy č., Pram. děj. č. II, str. 283. — e) Tamtéž. 1) Thadei 2.

Strana 126
126 KRONIKA PULKAVOVA. A. 1215 1215 A. Anno Domini*) MCCXV° Rome in die sancte Anno **) Domini MCCXVII° dominus papa 1215 Cecilie dominus Andreas in Pragensem episcopum Innocencius tercius Laterani generale concilium ordinatur. celebravit. Anno Domini*) MCCXVIII° Theobaldus, dux 1217 Anno Dominib) MCCXVI° fratres sancti Adalberti sunt in Pragam portati, qui in mona- Boemie, nec non Laurencius, Wratislaviensis epi- sterio sancti Georgii feliciter requiescunt.*) scopus, sunt in Prussiam profecti. rege Anglie et comite Flandrie et comite Bolonie et aliis quam plurimis coadunavit exercitum, ut pug- naret contra Philippum, regem Francie, quem plurimum habebat culpabilem de omni suo labore. Rex autem Francie omnem populum terre sue obviam sibi pergere precepit, et dispositis aciebus nimium pugnatum est, et Francie rex Ottonem in fugam convertens multitudinem suorum nobilium in campo conclusit et captivam abduxit. Inde sors Ottonis a supremo cardine lapsa sine spe recuperandi incredibiliter descendit. (Srov. tamže str. 377.) Anno Domini M'CCXV celebratum fuit concilium Lateranense Rome in ecclesia Salvatoris, que Constantiniana vocatur, mense Novembris in festo Omnium sanctorum presidente domino Innocencio papa tercio, pontificatus eius XVIII anno, in quo fuerunt metropolitani LXXI, episcopi CCCCXII, abbates et priores octingenti, inter quos extituerunt de precipuis patriarchis duo, videlicet Jerosolimitanus et Con- stantinopolitanus ; Anthiocenus autem gravi lang[ulore detentus venire non potuit, sed misit vicarium episcopum Antecadensem, Alexandrinus vero, sub Sarracenorum dominio constitutus, fecit, quod potuit, mittens pro se diaconum, suum germanum. Greci et Romani imperii legati, regum vero Jerusalem, Francie, Hispanie, Anglie, Vngarie, Cipri, Arrogonie nec non et aliorum principum et magnatum ingens multitudo oratorum. (Chron. Ursperg. Pertz, Ss. XXIII. str. 378.) — In eodem concilio Rome in die sancte Cecilie dominus Andreas in Pragensem episcopum ordinatur. Eodem anno obiit lantgravius Thuringie Hermannus, consobrinus Otakari, regis Boemie, cui Ludo- vicus, filius eins, successit in principatu, maritus beate Elizabeth. 1215 1217 *) Ruk. 3 tu přidává ještě: Eodem anno Innocencius papa obiit apud Perusium XIII kal. Augusti, pontificatus sui anno XIX“, cui successit Honorius III“. qui Cencius nominabatur. Eratque camerarius cardinalium et pecunias ipsis collatas fideliter et provide distribuebat. Qui sedit annis X et mensibus duobus. (Tamtéž str. 378.) **) Místo zprávy při tomto roku položené má ruk. 3 zprávu následující: A. Dom. MCCXVII fit generale passagium. Nam rex Ungarie Andreas, pater s. Elizabeth, et Leopoldus, dux Austrie, Otto, dux Meranie, Erkenbertus, frater eius, dux et episcopus Bambergensis, Henricus comes Nivernensis et Qual- therius, regis Francie camerarius, et alii multi nobiles et comites cum valida manu transfretaverunt ad Terre sancte subsidium. Hii omnes inito consilio cum Johanne, Iherosolimitano rege, Damiatam, Egipti urbem, obsidere instituerunt et sequenti anno eam mense Maii circumdederunt. K tomu připojuje ihned ruk. tento (3): Eodem anno Andreas, Prag. episcopus, eo, quod Otakarus rex et omnes barones regni Boemie jako níže při roce 1220 (str. 127 a 128) jest položeno až po slova XXX denarios persolvebat. Papa autem Honorius episcopo Pragensi tale fecit mandatum, ut hic sequitur: Honorius Pragensi episcopo. Non tam detestabilis quam abhominabilis consuetudo in Boemie parti- bus inolevit, quod laici quidam contra Deum et sacrorum canonum instituta ecclesiasticos viros capiunt et eos carcerali custodie mancipantes presumunt mortis supplicio condempnare, propter quod insolencia crescit in aliis per exemplum et honor ecclesiasticus cottidie conculcatur. Nolentes igitur per aliquorum contumaciam confundi ecclesie libertatem presencium tibi auctoritate mandamus, quatenus iuxta officii tui debitum prefatos laicos super premissis in tua diocesi contra clericos delinquentes, ut ab huiusmodi pre- sumpcione desistant, monicione premissa per censuram ecclesiasticam appellacione remota compescas, nichilo- minus studium adhibeas et operam efficacem, ut statuta sacri concilii generalis ab omnibus inviolabiliter observentur. Dat. Laterani IIII idus Marcii (12 Mart. 1217), pontificatus nostri anno primo. Ad eundem episcopum prima bulla: Honorius Pragensi episcopo. Ad audienciam nostram te signi- ficante pervenit, quod quidam de populo tue diocesis pretextu cuiusdam illicite consuetudinis XXIII, qui- dam XII, quidam VI, quidam III denarios tantum solvunt pro decimis annuatim in ecclesiarum preiudi- cium et salutis proprie detrimentum. Cum igitur consvetudo huiusmodi dici debeat pocius corruptela, fra- ternitati tue per apostolica scripta mandamus, quatenus consuetudine eadem nequaquam obstante memo- n) b) c) Letopisy č., Prameny děj. č. II, str. 283.

Strana 127
KRONIKA PULKAVOVA 127 A. A. quod Prziemisl rex et omnes barones regni Boe- 1216 Anno Domini MCCXIX°. mie monasteria, ecclesias piaque loca tocius Pra- Anno Domini*) MCCXX° Poloni a Pruthenis et a Ruthenis sunt in ore gladii crudeliter inter- gensis dyocesis, in domibus et in viis iugo ser- 1216 fecti. Item 2) Andreas, Pragensis episcopus, eo, vitutis intollerabilis opprimebant et exaccionibus ratos ad solucionem debitam decimarum monicione premissa per censuram ecclesiasticam appellacione remota compescas. Datum Laterani ydus Octobris (15 Oct. 1216), pontificatus nostri anno primo. Hiis apostolicis mandatis dominus Andreas, episcopus Pragensis, a papa Honorio susceptis posuit interdictum predictum per totam suam dyocesim, et hanc papa confirmavit mandans singulis episcopis hane similiter denunciari in totum regnum Boemie auctoritate apostolica et domino episcopo Moravorum sive Olomuczensi sic scripsit papa Honorius tercius: Honorius Olomucensi. Presencium tibi auctoritate precipiendo mandamus, quatenus ad Boemie regnum accedens sentenciam interdicti, quam venerabilis frater noster Andreas, Pragensis episcopus, in diocesim suam auctoritate tam nostra quam sua exigente iusticia promulgavit pro eo, quod rex et mag- nates Boemie libertates ecclesie infringebant, precipias auctoritate nostra in cunctis ecclesiis tam exemptis quam aliis artissime observari contradictores per censuram ecclesiasticam appellacione remota compescens. Moneas insuper regem et magnates predictos, ut debitam ecclesie restituant libertatem et eam in futuro illi- batam conservent, comminans eis, quod, nisi ab ecclesiarum gravaminibus conquiescant, iram Dei sibi me- rito comparabunt, et in co ecclesia Romana manus suas aggravabit, prout viderit expedire. Datum Late- rani IIII idus Maii (12 Maii [má býti spíše Marcii] 1217) pontificatus nostri anno primo. Idem Salczburgensi archiepiscopo et Pataviensi et Kymensi episcopis. Presencium vobis auctoritate etc. ut in lit. preced. usque infringebat, relaxione venerabilis fratris Moguntinensis non obstante, preci- piatis auctoritate nostra in cunctis ecclesiis etc. ut in lit. preced. usque expedire. Dat. Laterani IIII idus Maii (12 Maii 1217), poutificatus nostri anno primo. Rex Boemie pape. Rex Otakarus. Utinam a memoria vestra non excidat, quam devotus filius Ro- mane curie semper extiterim. Quedam enim ardua pro Romane curie reverencia sum aggressus, ad que contemplacione proprie utilitatis nullatenus accessissem. Mandata domini pape hactenus admisi et admissa. quantum decuit, diligencia effectui mancipavi; semper summi pontificis monitis acquievi nonnunquam in (ruk. tamen) contrarium a quibusdam magnatibus monitus et rogatus. Sed utinam sedes apostolica, que in om- nibus consvevit esse liberalis, michi soli non sit ingrata. Pater sancte ! Non sine dolore vestre refero sanc- titati, quod cum (per) quosdam fideles tam clericos quam laicos percepissem, quod episcopus Pragensis tam persone mee quam regni mei gravamen studiosius intenderet, nolens controversiis, quas minabatur inferre, eundem habere iudicem et adversarium, sedem apostolicam appellavi. Ipse vero post appellacionem in Boemia commorando videbatur appellacioni deferre petens a me, quod super hoc ad curiam Romanam nuncios meos destinarem, promittensque ipse suos destinare pro eodem. Et post aliquantulam moram spo- liata ecclesia Pragensi et facta maxima collecta in clero finxit se ire ad sanctum Antonium, et ita a me in bona pace recessit. Tandem tractu temporis proiecte sunt quedam litere continentes, ut dicitur. quod episcopus idem in tota Boemia interdixerit divina celebrari. Hoc audito conveni tam clerum quam popu- lum et super facto diligentem habui tractatum, nec tamen potuit certus auctor vel portitor literarum in- veniri. Postea quesivi in capitulo Pragensi, utrum eorum consilio esset talis lata sentencia, qui responde- runt, preter corum consilium maliciose et impetuose mecum actum esse. Series autem literarum proiecta- rum talis est, sicut didici: Ego Andreas, Pragensis episcopus, interdixi divina celebrari per totum episco- patum meum iure ordinarie iurisdiccionis literarum Honorii pape, quarum forma talis est: Significante nobis Pragensis ecclesie episcopo, quod quidam de populo Boemie decimas non solverunt, eidem dedi- mus in mandatis, ut eos ad debitam prestacionem decimarum per censuram ecclesiasticam conpellat. Michi tamen nulle fuerunt litere presentate. Ponamus tamen, quod tales impetraverit. Videat vestra paternitas, utrum de minoribus personis ad maiores, puta ad regem, cum sit facta mencio in literis, que formam de- cretalis iurisdiccionem suam potuerunt prolongare vel prorogare? (sic) Item si quidam, quod non credo. deci- mas denegarent, culpam eorum in regem vel regnum debeant refundere? Item utrum in homines non confessos nec convictos ymo volentes in curia Romana non cedere sed contendere potuerunt sentenciam promulgare ? Peto igitur, ut si episcopus confiteatur, se interdictum in terram meam promulgasse, scribatis iudicibus 1220 a) Letopisy č., Pram. děj. č. II, str. 283. 2) Zprávu tuto až po slova XXX den. persolvebat má ruk. 3, jak výše podotknuto, již při roku 1217.

Strana 128
128 KRONIKA PULKAVOVA. A. 1216 inauditis gravabant impie, sic quod eos tedebat vivere, tam regem quam barones eius excommu- nicacionis sentenciis innodavit, supponens regnum ecclesiastico interdicto, domino pape super tan- A. tis gravaminibus nichilominus proponendo que- 1216 relam. Unde gravamina sunt aliqualiter alleviata, quedam vero prorsus submota. Quemadmodum in theoloneis, quibus exaccionabantur clerici, nobis expressius nominandis, ut de appellacione cognoscant, et si quid in eius preiudicium invenerint at- temptatum, irritum denuncient, presumpcionem tantam pena canonica vindicantes. Quod si episcopus diffi- teatur, faciatis, quorum ope vel auxilio litere ille proiecte fuerint, precipientes eos canonice pene sub- iacere. Et ut in summa omni calliditati adversariorum occurram, rogo, ut, si forma, quam prius pecii, non placeat, scribatis aliquibus executoribus, qui accepta ydonea caucione (cod. capcione) de parendo iuri terram meam, que de facto, licet non de iure dicatur interdicta, similiter de facto relaxent vel denuncient interdictam non fuisse, quod secundum peritorum iudicium debet nemini denegari. Honorius illustri regi Boemie. Inter ceteros mundi reges te tanquam spectabilem et catholicum principem sincera caritate diligimus etc. ut in Reg. Boh. I, p. 270—272, n. 578 et Cod. dipl. Mor. II, pag. 93, n. LXXVIII usque taliter in ipso negocio procedemus, quod tue sublimitati displicere merito non debebit, cui, que iusta sunt, credimus placere. Datum Anagnie X kal. Junii (23 Maii 1217), ponti- ficatus nostri anno primo. Moguntinus archiepiscopus Pragensi episcopo. Venerabili et dilecto in Christo fratri et amico An- dree, Pragensi episcopo, S. Dei gracia sancte Moguntinensis sedis archiepiscopus salutem et affectuosam in Domino karitatem. Discrecioni vestre duximus declarandum, quod honorabilis et dilectus amicus noster Otakarus, rex inclitus Boemie, gravem nobis querelam transmisit, quod occasione cuiusdam litere non auc- torabilis in ecclesiam clam proiecte divina in Pragensi diocesi tamquam interdicta cessarunt, propter quod attencione devota postulavit a nobis, ut cum dyocesis eadem nobis sit in spirit[u]ali iurisdiccione subiecta, viris aliquibus providis daremus auctoritate metropolitica in mandatis, ut auctoritatem interdicti diligen- tissime scrutarentur et causam, quibus si manifeste constaret idem interdictum ex reverendissimi patris nostri domini pape auctoritate et consciencia processisse, facerent illud firmitate debita inviolabiliter ob- servari. Si vero a nobis vel alio nobis subdito latum esse, idem ab ipso rege et suppanis plenarie caucione recepta de parendo iusticie super cunctis, que causam dederint interdicto eidem, secundum canonicas sanc- cione[s] laxare facerent divina resummi et auctoritate nostra absolverent in forma ecclesie, si qui pretextu eiusdem interdicti se metuerent excommunicacionis vinculum incurrisse alias incidisse. Attendentes igitur huic peticioni regie iuris suffragia non deesse, ne tanta terra, cui, ut premisimus, in spiritualibus pro- videre diu esset caritura divinis in plurimorum perniciem animarum, consilio capituli Moguntinensis et prudentum virorum cum sollicita deliberacione accepta, sicut memoratum est, abbati de Strahow (in cod. Drah), decano Pragensi, archidiacono Littomirecensi mandavimus inquirendum et exinde procedendum, prout superior forma demonstrat, sicque ne fiat vobis preiudicium, curavimus habundanter caritatem vestram non minori quam debemus sinceritatis studio diligentes. Honorius papa Moguntinensi archiepiscopo. Cum ad preces venerabilis fratris nostri Andree, Pra- gensis archiepiscopi confirmaverimus sentenciam etc. ut in Cod. dipl. Mor. II, p. 93, n. LXXIX et Reg. Boh. I pag. 272, n. 580 usque compellant. Datum Ferentini XIII kal. Augusti (20 Jul. 1217), pon- tificatus nostri anno primo. Executoribus predictis in eundem modum. Maguntinensis executoribus. Domini pape mandatum cum literis ipsius et nostris recepimus et per(l)egimus reverentur. Qui, si plenissime novisset, quo moderamine equitatis, quam racionabili condicione fecerimus interdictum Pragensis dyocesis relaxari, redarguicionis nostre ferulam mitigasset. Mandamus siquidem hoc modo relaxacioni ipsius, ut, si processit auctoritate apostolica interdictum, iuberetur ab omnibus inviolabiliter observari ; si vero a domino Pragensi episcopo vel ab alio nobis subdito latum esset, accepta sufficienti caucione a domino rege Boemie et suppanis de parendo iusticie super cunctis, que causam prebuerant, interdictum ipsum ad cavendum animarum peri- culis relaxetur, maxime cum ante prolacionem interdicti ad nos fuit appellatum. Eodem anno ultra mare expirante treuga christianorum et Sarracenorum in primo passagio generali congregatus est exercitus in Achon cum tribus regibus Johanne Iherosolimitano, Andrea Vngarie et rege Cipri, qui mistica munera non deferentes parum egerunt memoria dignum. Aufugit enim Leopoldus, dux Austrie, et Otto, dux Meranie, cum multis comitibus et viris generosis. Aderant episcopi peregrini, archiepiscopus Nycossiensis, Balotensis, Banbergensis. Cycensis, Monasteriensis, Traiectensis et cum eis vir nobilis et potens Waltherus de Arenis, qui reversus in passagio vernali XL milites reliquit in servicio Terre sancte, quibus providit sumptus sufficientes per (ruk. má pre) annum. Patriarcha vero Jerosolimitanus

Strana 129
KRONIKA PULKAVOVA. 129 A. A. gubernasset, relinquens post se duos filios Johan- 1220 1216 Judeus denarium, clericus autem de corona ca- nem et Ottonem adhuc teneros obiit et in Leni- pitis XXX denarios persolvebat. nensi monasterio ecclesiastice traditur sepulture. [Hoc anno, videlicet MCCXX" cum Albertus secundus Brandemburgensem marchiam strennue Mechthildis 3) vero, uxor eius, filios suos educa- cum magna et populi humilitate tollens reverenter vivifice crucis lignum feria VI post Omnium sanctorum profectus ab Achon in castra Domini, que precesserant ad Recondanam. Hoc autem dulce lignum, in Terra sancta reservatum, perditum fuit usque ad hec tempora. Imminente siquidem conflictu Sarracenorum cum christianis tempore Soldani crux secta fuit et pars ad prelium delata et ibidem perdita pars reservata, que nunc exhibetur. Cum tali ergo vexillo exercitus Domini per planum Fabe recessit usque ad fontem Tubanie. Sequenti vero die per montes Gelboe profecti sunt Bethsaydam, ubi castra fixerat adversarius. Sed metuens tam ordinate procedentes tentoria tollens et fugiens terram vastandam reliquit Christi mili- tibus, unde Jordanem transeuntes in vigilia sancti Martini corpora sua pacifice laverunt in Jordane quies- centes per biduum ibidem. Deinde super litus maris Galilee tres mansiones fecerunt, peragrantes loca, in quibus Salvator noster mirabilia fuerat operatus, sicque reversi sunt Achon. Nyní následuje zpráva k r. 1218 Theobaldus dux až profecti. Potom stojí následující text: Eodem anno interdictum positum in Pragensi diocesi. Exempti religiosi, videlicet Cistercienses et Premonstratenses et alii non servabant, propter quod papa Honorius dedit in mandatis episcopo Olomun- censi, ut predictum interdictum servarent compellendo eos per censuram ecclesiasticam et non obstante eorum exempcione, ut hic patet : Honorius papa Olomucensi episcopo. Presencium tibi auctoritate iterato precipiendo mandamus, quatenus interdictum etc. ut in Cod. dipl. Mor. II, pag. 100, n. LXXXIX et Reg. Boh. I.. p. 227, n. 591 usque compellant. Datum Laterani VI kalendas Aprilis, pontificatus nostri anno secundo. Idem archiepiscopo Strigoniensi. Presencium tibi auctoritate precipiendo mandamus, quatenus cos, quos venerabilis frater noster Pragensis episcopus supposuit interdicto, non recipias ad ecclesiastica sacra- menta, sed precipiens ipsius episcopi sentenciam relaxacione venerabilis fratris nostri Moguntinensis archi- episcopi non obstante inviolabiliter observari regem ac magnates Boemie diligentur moneas et inducas, ut de- bitam ecclesie restituant libertatem et eam in futuro illibatam conservent, comminans eis, quod, nisi ab eccle- siarum gravaminibus conquiescant, iram Dei sibi merito provocabunt, et in eos ecclesia Romana manus suas aggravabit, prout viderit expedire. Datum Ferentini VI kalendas Augusti, pontificatus nostri anno secundo. Idem papa regi Boemie. Litteras tue serenitatis benignitate recepimus consueta etc. ut in Reg. Boh. I, p. 274, n. 583 usque providere. Dat. Laterani IIII non. Novembris, pontificatus nostri anno secundo. Eodem anno, quia dispositum fuerat in concilio generali, ut eo anno in kalendis Julii cruce signati iter arriperent, multi de partibus Almanie proficiscuntur, ast ne pergant, in civitatibus Apulie impediuntur, sed auctoritate sedis apostolice votum eorum differtur et in utilibus remittitur per compensacionem. Eodem tempore post Nativitatem Domini exercitus christianorum ultra mare quadrifariam divisus est. Rex Ungarie et Cipri Tripolim profecti sunt, ubi rex Cipri adolescentulus diem clausit extremum, rex Ungarie brevi tempore commoratus, cum magno dampno Terre sancte recessit. Rex vero Jerosolimitanus et dux Austrie cum hospital(ari)is sancti Johannis Bambergense, Cytense, Traiectense et Monastrense episcopis remanserunt in Achon et castrum in Cesarea Palestine brevi tempore utiliter et constanter firmaverunt, et in basilica principis apostolorum festum Purificacionis patriarcha cum sex episcopis solemniter celebravit. Demum Templarii cum domo Theutonicorum et domino Walthero de Arenis et paucis peregrinis castrum filii Dei, quod olim destructum nunc castrum appellatur peregrinorum, firmare ceperunt, quod situm est in dyocesi Cesariensi inter Kayphas et Cesaream. Monastriensis episcopus apud Cesaream obdormivit in Domino; post hoc exercitus rediit in Achon. Episcopi autem Almanie et multi alii properabant ad transfretandum et brevi tempore ibi commorati. Anno Domini M'CCXIX° Otto IIII, aliquando imperator, a sentencia absolutus a prelatis excom- municacionis obiit in castro Hartisburc et in Brunswick sepultus est, regalia insignia Henrico, palatino Reni, assignanda regi Friderico electo reliquit, que ad instanciam eiusdem regis Friderici eodem anno sub quadam forma composicionis ipsi assignata sunt. Fridericus rex curiam in Nurenberg cum multis principibus celebravit et negocia imperii in Al- mania disponens se preparat, ut veniat Romam coronandus. Qui veniens Romam in octava sancti Mar- 3) Melchidis 2. 17

Strana 130
130 KRONIKA PULKAVOVA. A. etatem senilem perveniens filios et filias Mech- 1220 1220 vit et multas tribulaciones a baronibus suis et thildis filie sue, ducisse de Brunswig, et filiorum Saxonie duce perpessa recuperata filiorum suo- rum tutela, quam Henricus comes de Anhalt suorum Johannis et Ottonis in Soltwedel resi- habuerat, prudenter marchiam gubernabat et ad dens nutriebat. Postquam autem Johannes et Otto, A. tini in imperatorem in basilica sancti Petri de mandato Honorii pape per ministerium domini Hugolini protectoris ordinis Minorum, tunc Hostiensis episcopi (postmodum apostolici Gregorii IX), imperiali bene- diccione sublimatur et coronatur et sequenti die regina (in) imperatricem. Ubi imperator de bonis et pre- diis imperii in Ytalia sitis multa contulit ecclesie beati Petri et vota votis accumulans de manu eiusdem cardinalis episcopi rursus crucem accepit ad perficiendum iter Jerosolimitanum. Hoc eciam anno nonas Julii facta est translacio sancti Thome, martiris atque pontificis Anglie, in civitate Cantuariensi, qui sanctus pro libertate ecclesiastica martirium subiit, ut supra dictum. In illo tem- pore multi clerici in dyocesi Pragensi non servantes interdictum positum ab episcopo in sua diocesi in- currerunt irregularitatem, propter quod episcopus predictus rogavit papam, ut cum ipsis dispensaretur, quod papa fecit sub hac forma: Honorius papa episcopo Pragensi. Ex parte tua nobis fuit humiliter supplicatum, ut cum prelatis, presbiteris et aliis clericis tue dyocesis, qui celebraverunt in interdicto et excommunicacione a te in tua dyocesi promulgatis, cum sint multi, dispensare de benignitate sedis apostolice dignaremur. Nos igitur de discrecione tua plenam fiduciam obtinentes vices nostras in hac parte tibi duximus committendas per apostolica scripta mandamus, quatinus statuas super hiis auctoritate nostra, quod secundum Deum videris statuendum. Dat. Laterani etc. anno tercio. Eidem super eodem idem: Cum, sicut in nostra proposuisti presencia constitutus, concilium Moguntinum subiecerit excommuni- cacionum sentencie clericos Pragensis diocesis, qui deinceps de manu laici sine tuo vel successorum tuo- rum assensu iuxta pravam eiusdem diocesis consuetudinem ecclesiastica receperint beneficia vel sic recepta infra duos menses post dictam sentenciam in tuis vel successorum tuorum manibus non ducerent resig- nanda, nos tuis precibus inclinati, cum per hoc, sicut asseris, pravam eiusdem diocesis consuetudinem predictum voluit concilium aboleri, factum huiusmodi auctoritate apostolica duximus approbandum. Datum Laterani IIII nonas Aprilis, pontificatus nostri anno tercio. Eidem super eodem: In nostra proposuisti presencia constitutus, quod nonnulli Cistercienses et Premonstratenses et alii exempti tue dyocesis pro eo, quod interdicti tui sentenciam contempnentes presumpserunt celebrare divina, vinculo sunt excommunicacionis astricti et quidam eciam excommunicati, adhuc non desinunt celebrare, cre- dentes se excommunicacione huiusmodi non teneri. Unde nobis humiliter supplicasti, ut cum sit multi- tudo in causa, propter quod severitati est aliquid subtrahendum, illos absolvere ac cum eis dignaremur misericorditer dispensare. De tua itaque discrecione plenam in Domino fiduciam obtinentes fraternitati tue per apostolica scripta mandamus, (quatenus) inquisita super hiis et cognita veritate agas super hoc cum eis misericorditer, prout secundum Deum videris expedire. Datum Rome apud Sanctum Petrum III kal. Junii, pontificatus nostri anno tercio. Idem eidem: Exposuisti nobis in nostra presencia constitutus, quod cum diocesis tua ecclesiastico per te sup- posita interdicto in clericos, qui interdictum huiusmodi non servarent, generalem sentenciam excommuni- cacionis promulgaris, multi ex ipsis prefatam incurrerunt sentenciam, qui absolucionis beneficio non ob- tento absque tua licencia fecerunt se ab alienis episcopis ad ordines promoveri. Unde a nobis suppliciter postulasti, ut dispensandi cum talibus, si non commiserunt in ordinibus sic susceptis vicium symonie ac alias ydonei fuerint, licenciam tibi concedere dignaremur. Nos ergo tuis precibus annuentes tibi concedimus postulata. Datum Reate XIII kal. Augusti, pontificatus nostri anno tercio. Cum quidam clerici tue civitatis et diocesis per nos sint officio beneficiisque privati pro eo, quod contra interdictum tuum celebrare temere presumpserunt et quidam eciam celebraverunt contra interdictum auctoritate nostra promulgatum et propalatum, nos de tua circumspeccione gerentes fiduciam specialem, absolvendi eos ac dispensandi cum illis, prout singulorum merita videris postulare, auctoritate presencium liberam tibi concedimus potestatem. Datum Viterbii XV kalendas Aprilis, pontificatus nostri anno quarto. Nyní následuje v ruk. 3 k roku 1220 zpráva: Poloni a Pruthenis et a Ruthenis sunt in ore gladii crudeliter interfecti. Potom : Hoc tempore Przemisl rex et barones Boemie universi atd. jako při roce 1221 položeno až po slova de Sefelt Romam rediit. Potom se pokračuje dále:

Strana 131
KRONIKA PULKAVOVA. 131 A. A. 1220 fratres predicti, adolescentes facti amice vixissent in concordie unione, insimul opprimentes hostes, exaltantes amicos et terras et redditus amplian- tes a domino Barnym 4) terras Barnonem 5) et Feltawe 6) et plures alias sunt adepti, Vkeram 7) usque in Wolsene flumen emerunt. Item castra et advocacias Beclyn et Strusperg, Frankenford 8) et novum Angermunde, nec non alia loca plu- rima construxerant et loca deserta in culturam debitam reducentes bonis pluribus habundabant, ac divinis officiis frequenter intenti religiosorum plures ordines in suis terminis locant.] Anno *) Domini MCCXXI° Prziemisl rex et barones Boemie universi per solempnes nunccios Pragensi episcopo data fide, ne 9) sibi timeat, ro- gaverunt, ut ad eos ad Moravie metas descende- ret et Austrie, cum ipsis de statu honoris eccle- sie tractaturus. Propter quod cum eis conveniens in termino sibi prefixo, sed nichil proficiens de Sefelt Romam rediit. 1220 Anno Domini MCCXXII° Andreas, Pragensis 1221 episcopus, cum Gregorio cardinali de Crescen- cio 10) reversus de curia Romana in finibus Mo- ravie, in loco 11) videlicet Srheicz, 12) per eundem cardinalem pacificatus est cum rege Boemorum et eius primatibus. Et per dictum cardinalem in Pragensi diocesi relaxatum est ecclesiasticum in- terdictum. Quidam postmodum amici episcopi speciales sibi notificant regem ipsum et quosdam barones terre conspirasse in mortem illius. Quod audiens episcopus timore concussus Romam re- diit, sed obiit anno sequenti, cuius caput de Cas- 1224 samare civitate, ubi requiescit, translatum est postea nec non in muro sancti Wenceslai ca- pelle Pragensis ecclesie collocatum super altare sancte Crucis, ubi crux aurea cernitur nunc de- picta.*) Item eodem anno Wladislaus, frater regis 1222 Prziemisl dux Moravie, vitam finivit et sic Wla- dyslaum, iuniorem filium suum, constituit in Mo- ravia marchionem. Tunc papa Honorius videns causam prolongari in partibus Boemie misit legatum a latere dominum Gregorium, sancti Theodori dyaconum cardinalem, sub hiis mandatis : Honorius papa dilecto fratri Gregorio, sancti Theodori dyacono cardinali, apostolice sedis legato. Quia venerabili fratri nostro etc. ut in Reg. Boh. I, pag 299, n. 645. usque memorato. Datum Laterani XIII kal. Julii, pontif. nostri anno quinto. Eidem super eodem: Venerabilis frater noster Pragensis episcopus humiliter postulavit a nobis, ut an metropolis in Prag. ecclesia etc. ut in Reg. Boh. I, pag. 299, n 644 usque intimare. Datum Laterani XIII kal. Jul. pontif. nostri anno quinto. Eodem anno capitulum cum multis clericis celebratum est Patavie a domino Ulrico episcopo, ubi aderant legati domini apostolici, pro vicesima parte omnium proventuum trium annorum secundum Inno- cencii tercii in concilio Lateranensi statutum pro recuperacione Terre sancte. — Gervasius, Premonstra- tensis abbas, transfertur in episcopum, cui Cumradus successit. *) K roku tomuto má ruk. 3 následující zprávu: Anno Domini M'CCXXI Gregorius cardinalis 1221 Boemiam absolvit ab excommunicacione et interdicto. Res imperii in Lombardia et in Tuscia imperator Fridericus cupiens disponere a Bononiensibus et quibusdam aliis civitatibus inhoneste tractatur et insignia imperii, videlicet coronam et lanceam ac alia, remittit in Almaniam faciens ea custodiri sub potestate Eberhardi de Tanne, ministerialis et dapiferi sui, in castro Walpurg. Filium quoque suum Henricum cir- citer octo annos habentem nutriendum et gubernandum comittit Conrado de Tanne, pincerne et ministe- riali suo, in castro Wintersteten, qui ipsorum et aliorum principum interventu postmodum a patre suo et principibus rex constituitur et Aquisgrani coronatur cum patre suo imperium adepturus. Eo tempore dominus Conradus, Portuensis episcopus cardinalis, in legacione sedis apostolice diri- gitur in Almaniam pro negocio Terre sancte, ut videlicet cruce signatos faciat crucem resumere et pre- dicatores instituat, qui alios ad crucem sumendam exhortentur. Et XIIII kalendas Octobris Moguntinus archiepiscopus Erphordie in ecclesia sancti Petri ordines celebravit ac sequenti die dominica magistrum Conradum in Hyldemensem episcopum et Henricum in eiusdem cenobii abbatem consecravit. Et eodem anno Damiata perdita est. a) Viz: Kronika Beneše z Weitmile, Pram. děj. č. IV, str. 539. 1) Barwin 2. — 5) Barnonem 2. — 6) Telthawe 2. — 7) Uketham 2. — s) Frankdenfordi 2. — 3) Ruk. 2 a 3 mají mi- Srhticz 3; Serheicz 2. sto ne sibi timeat: ut sibi non timeat. — 1) de Crescencio supradicto 3. — 11) M. locum vid. 2. — 12) 17*

Strana 132
132 KRONIKA PULKAVOVA. 1222 A. Anno Domini MCCXXIII°. *) Anno Domini MCCXXIIII° Wladislaus, mar- chio Moravie, filius quondam Wladislai regis Boemie, qui fratri suo Prziemisloni cessit de regno, mortuus est II idus Augusti et sepultus in monasterio Welehrad Cisterciensis ordinis, quod *) Ruk. 3 vsouvá tu: Anno Domini M'CCXXIII Andreas, episcopus Pragensis, in exilio obiit, cui Peregrinus, Pragensis canonicus, XIX episcopus successit, qui Romam citatus beneficio resignato pontifi- calia tantum obtinuit. Eodem anno Siffridus, Moguntinus archiepiscopus, habuit synodum Erphordie in ecclesia beate Marie et instituit, quod omne festum habens proprias laudes cum IX leccionibus celebretur. Philippus, rex Francie, obiit, cui Ludovicus, filius eius, in regno successit. **) Tu vkládá ruk. 3 následující text: Pragensis episcopus XIX, ut predictum est. Moguntinus archi- episcopus Erphordie suspendit divina a Purificacione usque in Pascha et postea per septem dies in septi- mana Reliquiarum. Et tunc papa Honorius de episcopatu Pragensi ordinans misit archiepiscopo Mogunti- nensi tamquam metropolitano has sequentes literas: Honorius papa archiepiscopo Moguntinensi. Nimis grave dispendium imminet ecclesiis, si prelatis decedentibus perirent quoque prosecuciones causarum inceptarum pro tuicione iuris et honoris ecclesiastici ab eisdem. Attendentes siquidem illius zeli fervorem et illam mentis constanciam, quam bone memorie Andreas, Pragensis episcopus, habuit et exhibuit in prosecucione ecclesiastice libertatis, pro qua laboribus et proprie persone abieccione contemptis usque ad ultimum vite diem indefesso animo decertavit, ac sa- tagentes, ut talis substitueretur eidem, qui causam, quam prosequi sic constanter inceperat, pari vigore animi susciperet prosequendam: mandamus Pragensi capitulo, ut cum consilio dilectorum filiorum N. de Ne- pomuc Cisterciensis ordinis et N. de Ostrou abbatum et N. prepositi Olomucensis, quos eis provideramus consiliarios in hac parte, personam sciencia, vita et fama preclaram tantoque congruentem oneri et honori sibi eligerent canonice in episcopum et pastorem, ac ne quid deesset necessarie providencie illum, quem in episcopum suum eligerent, cum aliquot ex electoribus eius ad nostram examinandum et confirmandum presenciam destinarent. Tibi quoque dedimus in mandatis etc. ut in Reg. I, p. 319, n. 691 usque relu- cere. Dat. Laterani XIIII (sic) kal. Aprilis, pontificatus nostri anno IX° et Domini MCCXXIIII°. Archiepiscopus Moguntinus prescriptas literas suscipiens in mandatis, statim denunciavit episcopo Peregrino et capitulo Pragensi, et ipse Peregrinus ad curiam se transferens, ut obediret summo pontifici, et demum de episcopatu deponitur. Eodem anno Jacobus, Philippi Falconis filius, episcopo Herbipolensi resignavit in curia Romana pu- blico instrumento super iurisdiccione, quam habebat in ecclesia Herbipoli, sub hac forma: In nomine Domini amen. Anno incarnacionis Christi MCCXXIV°, pontificatus domini Honorii pape tercii anno nono, mense Novembris die XXIII, indiccione XIII“ ego Jacobus Philippi Falconis nomine meo et domini Philippi Falconis, patris mei, et de ipsius mandato et libera voluntate renuncio penitus et refuto tibi magistro Gotfrido procuratori domini Chunradi, venerabilis patris Herbipolensis episcopi, no- mine ipsius et successorum suorum recipienti imperpetuum, videlicet omne ius et omnes acciones, utiles et directas, et exempciones, tacitas et expressas, generales et speciales, quascumque contra ipsum episcopum et ecclesiam suam aut aliam personam pro ipso predictus pater meus et ego aut here- des et successores nostri hactenus habuimus vel de cetero habere possemus occasione contractus vel instrumenti olim nobis confecti a Johanne Herbipolensi, procuratore bone memorie O. Herbipolensis epi- scopi, predecessoris domini tui, super debito, quod olim dictus Johannes nomine predicti predecessoris domini tui in Romana curia contraxit a nobis, sicut ex publico instrumento Jacobi de Prenestin scrin(i)arii ex literis testimonialibus domini Benedicti, domini pape camerarii, nec non ex carta predicti Herbipolensis, predecessoris domini tui, de mutuo contrahendo evidencius apparebat, quod instrumentum et literas tam- quam vacuas et infectas ac nullius momenti tibi ad cautelam domini tui trado libere ac resigno. Cui ita- que instrumento et literis ac omni alii instrumento et scripto et dictis seu rogacionibus instrumenti in presenti nomine meo et predicti patris mei omnino renuncio, renuncians nichilominus illi obligacioni et promissioni a te michi facte prestito corporaliter iuramento, quod cum alio non contraheres nisi mecum mutuam pecuniam, secundum quod ab alio habere posses mutuum pro negociis domini tui in Romana curia procurandis. Renuncio eciam ipsi iuramento a te michi facto, ut deinceps liber et absolutus existas, promittens pro me et predicto domino Philippo, patre meo, tibi pro domino tuo Herbipolensi episcopo A. propriis sumptibus ad honorem Dei et matris 1222 eius construxit et copiose dotavit. Eodem anno 1224 successit Peregrinus, Pragensis canonicus, Andree, predicto episcopo, et factus est Pragensis epi- scopus XIX.**)

Strana 133
KRONIKA PULKAVOVA. 133 1225 A. Anno Domini MCCXXV°. *) Anno *) Domini MCCXXVI° per dominum papam 13) Rome de episcopatu deponitur Pragen- sis episcopus Peregrinus, cui Budywoy, 14) cano- nicus Pragensis, substituitur episcopus XX. Eo- A. dem 15) mense dictus Budiwoy moritur, prefatus 1226 vero episcopus Peregrinus in domo fratrum Pre- dicatorum aput sanctum Clementem in Praga, quam eodem anno fratres ipsi receperunt, tradi- **) tur sepulture. 1216 B. Capitulum LXX. De ulterioribus successibus Prziemysl, regis Boemie, et qualiter temporibus suis primogeni- tus suus in regem Boemie consecratur et de privi- legio imperatoris desuper dato (des. dato nemá 6) et de obitu dicti (nemá 6) Prziemysl. Postquam itaque Prziemysl rex alias Ottaka- 1216 rus regalis dignitatis Boemie roboracionem nec non suprascriptas gracias obtinuisset a cesare, regnum suum Boemie per multa tempora provide um gubernavit usque ad annum Domini MCCXXII" recipienti, quod de cetero occasione vel respectu omnium predictorum contra ipsum episcopum et eccle- siam suam aut aliam personam pro ipso nullam movebimus questionem aut aliquam litis calumpniam faciemus. Hec enim omnia supradicta, ut dictum est, tibi, pro dicto episcopo et successoribus suis facio salvo per omnia predicto patri meo et michi novo contractu vel instrumento nobis a te nomine domini tui facto super centum marcis sterllingorum, tum racione composicionis super debito a predicto Johanne Herbipolensi contracto nobiscum inite, tum occasione mutui a nobis de novo tibi nomine domini tui facti, sicut ex publico instrumento Richardi scrin(i)arii evidenter apparet, ita quod huiusmodi refutacio quoad predictum debitum centum marcarum, prout ex novo contractu noscitur apparere, nullum nobis valeat preiudicium generare. Et ego pro me et predicto Philippo, patre meo, et heredibus nostris promitto tibi pro dicto domino Herbipolensi episcopo et successoribus suis et omni alia persona pro ipsis hanc refuta- cionem et omnia supradicta rata et firma semper habere et non contravenire sub pena dupli, et pena soluta contractus in sua nichilominus firmitate permaneat. Et ego Philippus Falconis promitto sub obliga- cione et stipulacione predictis predictam refutacionem seu promissionem et obligacionem et omnia supra- dicta rata et firma semper habere et inviolabiliter observare nec ullo tempore contra venire sub pena dupli, et pena soluta hec omnia firma permaneant. Actum est autem hoc in ecclesia Lateranensi presen- tibus testibus infrascriptis ad hoc specialiter rogatis, scilicet magistro Gerhardo, in Romana curia advo- cato ts., Johanne Mathei campsore ts., Romano Cencii Johannis Ruffi ts. Johanne Loffridi Danensi et Bonagura ts. Et ego Richardus, imperialis aule scriniarius, hanc cartam utriusque partis consensu scripsi et complevi rogatus. *) Při roce tomto má ruk. 3 následující zprávu: Anno Domini M'CCXXV imperator Fridericus cum filia Johannis, regis Iherosolimitani, nupcias in Apulia celebravit, ex qua genuit Conradum postea regem. Ludovicus autem, dux Bavarie, curator regis Henrici in rebus tam propriis quam imperialibus in Almania efficitur. Hoc anno Ludovicus, lantgravius Thuringie et maritus beate Elizabeth, collecto copioso exercitu profectus est in Poloniam et obsidione vallavit castrum Lubuz, quod et cepit, spoliisque divisis inter milites reversus est ad patriam, et interim Henricus filius Friderici imperatoris, rex est declaratus. **) Po slově tomto přidává ruk. 3: Eodem anno sanctus Franciscus, ordinis Minorum princeps et pater, Christi stigmatibus insignitus et miraculis clarus migrat ad Christum IIII nonas Octobris. A. Hoc eciam anno de consensu regis Prziemisl alias 1) Otakari per Henricum, Moravie marchio- nem, et alios magnates et proceres regni Boemie primogenitus regis Boemie Prziemisl Wenceslaus in Boemie regem eligitur, quam eleccionem Fri- dericus, Romanorum rex, 2) tanquam racionabilem et validam de consensu principum imperii suis literis roboravit et Wenceslaum vivente patre suo Prziemisl regem Boemie constituit, prout in subscripto privilegio declaratur, cuius tenor se- quitur in hec verba: *) Zpráva tato nemá státi při roku 1226, nýbrž při roku 1216. 13) Ruk. 3 vkládá tu Honorium. — 14) Budiwoy 2; Budiwoy alias Budislaus 3. — 15) Ruk. 3 má: Eodem anno III° mense dictus. 1) Rukopis 3 nemá slov alias Otakari. — 2) rex et imperator 3.

Strana 134
1216 1226 1228 1230 134 A. Fridericus secundus, divina favente clemen- cia Romanorum rex et semper augustus et rex Sicilie. Si in specialibus et expertis fidelibus et dilectis etc. *) Acta sunt hec anno Dominice incarnacionis millesimo CCXVI® 3) VII kalendas Augusti, indic- cione III, regnante domino Friderico secundo, Dei gracia Romanorum rege semper augusto et rege Sicilie, anno Itomanorum regni ipsius IIII? et Si- cilie XVIII? feliciter amen. Datum aput Ulmam per manus Pertholdi de Nerph, imperialis aule prothonotarii, anno, mense et indiccione pre- titulatis. Anno Domini MCCXXVII? Johannes, Pra- gensis scolasticus, XIIII kalendas Januarii XXI Pragensis episcopus consecratur. *) Anno Domini *) millesimo CCXXVIII? illustris princeps Wenceslaus, primogenitus Prziemysl *) alias Otakari regis Doemie, patre?) mandante unctus est in regem Boemie per venerabilem patrem do- minum Siflridum, ©) archiepiscopum Maguntinum, cum sua coniuge Cunegunde regina in Pragensi ecelesia. dominica, qua cantatur: ?) Esto michi. Item eodem anno XVI?*) kalendas Iulii capelle fit dedicacio sancti Thome. **) Anno Domini MCCXXIX? Wenceslaus, rex iuvenis Boemie, totam Austriam a Crems usque Ungariam cum armatorum multorum ?) potencia KRONIKA PULKAVOVA. B. (MCCXVI? 6), in quo anno de consensu regis Prziemysl per Henricum, marchionem Moravie, et alios magnates ac proceres regni Boemie Wen- ceslaus, primogenitus regis Prziemysl, in Boemie regem eligitur. Quai eleccionem Fridricus, Ro- manorum rex, tamquam racionabilem et validam de consilio principum imperii suis literis robo- ravit et Wenceslaum vivente patre suo rege Prziemysl regem Boemie constituit, prout in sub- Scripto privilegio plene patet. Cuius tenor sequi- tur per omnia in hec verba: Fridricus secundus, divina favente clemencia Romanorum rex semper augustus et rex Sicilie. Si in specialibus et expertis fidelibus et dilectis etc.... Datum apud Ulmam (Whnam 5) per ma- nus l'ertholdi de Nerph, imperialis aule protho- notarii, anno, mense et indiccione pretitulatis. Deinde a. D. MCCXXII? Wladislaus, frater regis Prziemysl, dux Moravie, vitam finivit et sic Wladislaum, iuvenem filium suum, in mar- chionem Moravie constituit, qui postea a. D. MCCXXV? mortuus est. Postea vero anno Dom. MCCXXVIII? Wenceslaus rex, primogenitus Przie- mysl, vivente patre regali dudum potitus solio unacum Kunegunde regina, uxore sua, per Syfri- dum, archiepiscopum Maguntinensem, in. ecclesia Pragensi dominica Esto michi more regio conse- cratur, et tam ipse quam Kunegundis. regina *) Ruk. 3 vkládá tu: Eodem anno Honorius papa tercius obiit mense Marcii anno pontificatus sui decimo, mense septimo, XIII die; sepelitur Rome in basilica sancte Marie maioris ad presepe. Cui suc- cessit Gregorius IX nacione Anagnius e familia comitum, Innocencii tercii nepos, apud Septizodium pontifex creatus, prius Ilugolinus Hostiensis episcopus nominatus. Fridericum imperatorem statim monuit sub ana- thematis pena, ut primo quoque tempore in Asiam cum exercitu proficisceretur recuperande lherosolime causa; promisit quidem Fridericus se id facturum atque omnibus erucesignatis mandavit, ut. Brundusii ad certam diem cum armis adessent. Venerat illuc magna multitudo militum de Germania et precipue Lu- dovicus, lantgravius Thuringie, qui Brundusii una cum magna parte militum moritur, quia dolo Friderici imperatoris passagium impeditur, et cum esset milicia christianorum ad LX milia, dissipata fuit, et papa (sie) Honorii sentenciam confirmavit. ++) Ruk. 3 vkládá po slové tomto: loe quoque anno Gregorius papa IX personaliter Assisium ve- niens cum magna sollempnitate canonizavit sanctum Franciscum XVI kalendas Augusti, pontificatus sui anno secundo. Imperator autem Fridericus defuneta coniuge sua in puerperio transfretavit et per Ciprum usque Achon venit, ubi in magna gloria susceptus fuit et post paucos dies legatos Soldani pacifice eum excipientes recepit. +) Pokračování textu viz u Jirecka: Codex iuris Boh. I, str. 43 a 44. — ") Srovnej Let. č., Pram. děj. č. II, str. 284. — *) Tamtéz. 3) Rukopisy druhé recense maji: VII kal. Maii a první recense: VI kal. Maii, — *) Rukopisy: P. alias Otakaro, rege B. — 5) patre eius mandante 2. — 5) Ziffridum 2, — 7) canitur 3. — *) XVII má 3. — ?) multitudine per poten- ciam dev. 3. 1216 1227 1228 

Strana 135
1230 1230 1233 KRONIKA PULKAVOVA. A. devastavit, Leupoldo, duce Austrie, cum impera- tore Friderico in Apulia constituto et pacem in- ter Fridericum eundem et papam Gregorium sta- tuente, incendiis pariter et rapinis et oneratus multis spoliis Boemiam est reversus. Mortuus est dictus Leupoldus in Apulia ossibus in Austriam postea deportatis et sepultis in claustro Len- feld, '?) quod dictus dux Austrie propriis con- struxit expensis. [Hoc anno, videlicet millesimo CCXXIX" Jo- hannes et Otto, marchiones Brandeburgenses, filii Alberti secundi, cum Alberto, Magdeburgensi ar- chiepiscopo, super Psanam fluvium habuerunt con- flictum.] Anno Domini MCCXXX? Prziemisl alias Ota- karus, rex Boemie tercius, obiit XVIII kalendas Januarii et in Pragensi ecclesia sepelitur, cui in regno successit iam coronatus filius suus Wen- ceslaus. *) Anno Domini millesimo CCXXXI? mortuo Otakaro supradicto dux Austrie Fridericus in- iurias volens ulcisci, quas Wenceslaus rex ali- quando intulit patri suo, cum Prziemisl, marchione Moravie, fratre germano regis Wenceslai, confe- deratus contra ipsum regem ambo suos congre- gaverunt exercitus, quibus eciam multi amici sui, videlicet dux Meranie !) cum fratre suo mar- chione de Werd, Dambergensis episcopus, comes de Tyrolis, Aquilegiensis ?) patriarcha nec non ceteri plurimi principes Theutonie congregati cum eis in auxilium advenerunt.?) Et procedentes ad castrum regis nomine Bietow *) alias Vetaw 9) prope Doemiam, tamen infra Moravie limites con- stitutum, illud vallabant, quod propter terrorem machinarum eis est traditum. Quo habito fingen- tes ducem Austrie graviter infirmari, spacio, per quod tribus diebus itinerando venerant, regre- diendo *) uno die tantummodo redeunt fugitivi, putantes regem Boemie hora diei III circa Vetaw 135 B. Boemie, consecrantur et regalibus solitis insig- niis decorantur. Deinde statim anno inmediate sequenti Wenceslaus, rex iuvenis Boemie, cum maxima potencia armatorum Austriam intravit et quidquid Austrie dux ab ista parte Danubii habuit, destruxit et totaliter vastavit incendio et multis spoliis oneratus revertitur Boemiam ne- mine resistente. Anno autem Domini (vero 6) MCCXXX^? Prziemysl alias Ottacarus, Boemie rex, XVIII kal. Januarii mortuus est et in ecclesia Pragensi sepultus. Capitulum LXXI. De regimine Wenceslai regis ac obitu et gestis Gunegundis (nemá 6). matris sue. Mortuo itaque rege Prziemysl alias Otakaro Wenceslaus rex, primogenitus eius, sapiencia et viribus provide rexit regnum Boemie. Et in anno Domini MCCXLII? Fridricus, dux Austrie, cum exercitu (c. exerc. nemají 4, 6) intrans Moraviam ipsam vastavit incendiis et spoliis usque dum veniente dicto Wenceslao, rege Doemie, dux Au- strie predictus de Moravia per fugam exivit cum maximo dampno suorum. Deinde a. D. MCOXLVI dictus Fridricus, dux Austrie, in bello ab Ungaris occiditur et filia fratris sui senioris, quondam Henrici ducis Au- Strie, que sola heres in Austrie ducatu reman- serat, Wladislao, filio regis Doemie Wenceslai, matrimonio traditur, et sic Wladislaus ducatui Austrie preficitur. Deinde eodem anno mortuo Mescone (Moskone 5), duce Polonie, sine liberis Wladislaus predictus ex eo, quod Polonia ab an- *) Ruk. 2 vkládá tu: Eodem anno Sifridus, Maguntine sedis archiepiscopus, obiit in Erfordia ac ibidem honorifice sepultus in ecclesia beate Virginis ab Xngelberto, Nuwenburgensi episcopo. Cui suc- cessit Siffridus, patruelis ipsius. Po strané jest ctyrnásobny kruh s éervenym nápisem: Wenceslaus, rex Boemie, primus huius nominis. 19) Lufeld 3. !) Moravie 2. — ?) Aquiligensis 2. — ?) venerunt 3. — *) Biethow 2; Byetow 3. — *) Vethaw 2 a tak níže; Vetow 3. — ©) nemá 2. 1228 1226 1230 1233 1242 1246 

Strana 136
1233 1232 1235 1235 136 A. in camporum planicie eos velle cum exercitibus invadere infinitis, audito strepitu timpanorum. Certum quidem est, quod rex stetit cum suo exer- citu sub silva Boemica et Moravica prope Vetaw ?) prudenter deliberans, qualiter, cum silvam trans- iret, prelium inchoaret. Nam et multi, qui cum eo fuerant, plus fratri suo Prziemisl, Moravie marchioni, favebant, in exercitu suo habentes cognatos pariter et amicos. Interea quidam no- bilis miles de Moravia nomine Boczek regi ho- norem hunc fecit. Nam per montes et silvas prope ducis et marchionis predictorum exercitus in aurora plura timpana fecit sonari, quasi miliciam provocaret *) ad bellum. Quorum strepitu dux et sui?) territi, quasi non essent deinceps victuri, gressu concito fugierunt, pro occasione fugiendi ducis infirmitatem, sicut predicitur, confingentes.*) [Hoc anno, videlicet MCCXXXI*, in festo Penthecosten Johannes et Otto, marchiones pre- fati, milites sunt effecti.] Anno Domini *) MCOXXXII" sancta Elizabeth sanctorum cathalogo feliciter est. ascripta. Sed et fratres Minores eodem anno Domini ! domum alias !!) locum receperunt in Praga. Anno Domini MCCXXXIII* Fridericus impe- rator de Apulia per mare descendens venit Theu- toniam, et quoniam filius suus Henricus, rex Ala- manie, contra ipsum conspiraverat cum Lombar- dis, protinus cepit eum et captivum misit Apu- liam, ubi in carceribus est defunctus. Anno Domini MCCXXXIIII? 12) Fridericus imperator ad suam curiam venientem in Augusta regem Doemie Wenceslaum cum principibus Ala- manie ??) cum magno honore suscepit et immen- KRONIKA PULKAVOVA. B. tiquo ad Boemiam pertinebat, eciam dux ibi- dem efficitur, et iam (et tunc 5, et sic iam 6) filius regis Doemie rexit utrumque ducatum. Sed anno inmediate sequenti idem Wladislaus morte preventus est, cui Prziemysl frater eius, filius Wenceslai regis, in predictis successit ducatibus. A. sis dotat muneribus, cui demum Boemiam volenti redire cum aliis enxeniis XX millia marcarum donavit, quas largiter statim distribuit. Quod fac- tum imperator et principes mirabantur, cum rex de tantis diviciis nichil sibi penitus reservasset. Eodem anno Fridericus, dux Austrie, ad ean- dem curiam imperatoris vocatus non venit, in- gratum reputans, quod imperator generum suum Henricum, regem Alamanie, vinculis tenuerat mancipatum. Unde imperator ira motus venit in Austriam, auferens duci Viennam !*) et alias ci- vitates, preter Novam civitatem, quam dux ipse personaliter viriliter defensavit. Imperator autem recedens Viennam et totam Austriam Doemie regis gubernaculo recommisit. Anno Domini MCCXXXV? Fridericus impe- rator Apuliam rediit, sed !?) rex Boemie cognato suo Friderico, Austrie duci, Viennam et alias ci- vitates restituit, et in claustro Luh ante Drunnam sito sancti Denedicti firmaverunt, perpetuam ami- ciciam iuramentis. **) Anno Domini ") MCCXXXVIP? obiit episcopus Johannes Pragensis XXI, XVII kalendas Septem- bris, cui Burkardus ^) successit scolasticus, epi- Scopus Pragensis XXII. ****) +) Ruk. 3 přidává po tomto slově: Eodem anno XV kal. Novembris beata Elizabeth lantgravia, illustris principis Ludovici lantgravii vidua, migravit ad Christum apud oppidum Marburc. **) Tu pridává ruk. 3: Eodem anno canonizatur b. Elizabeth. ***) Ruk. 3 pfidává tu: Eodem anno Christo devota virgo domina Agnes, soror Wenceslai regis, considerans, quod in naufraga vita presenti continue fluctibus nostre mortalitatis iactamur nec superna contemplari valemus propter tumultum mundanarum causarum, amore celestium ardencius inflammata in Penthecoste presentibus septem episcopis et domino rege, fratre suo. ac regina cum multis principibus et baronibus nee non innumera utriusque sexus diversarum nacionum multitudine spreto regni fastigio et *) Srovnej Let. č. II, str. 284. — >) TamtéZ. — *) Správné Bernart. 7) Vethaw 2; Wetaw 3, — *) provocarent 2, 3. — ?) sui exercitus 2. — !'?) nemá 3. — '!) alias locum nemá 3. — *) Ruk. 2 má MCCXXIII*. — '?) Almanie 2, 3 a tak níze. — '') Vyennam a tak níZe; Wiennam 2 a tak níže. — '5) sed et 3. 1246 1235 1236 

Strana 137
1237 1240 KRONIKA PULKAVOVA. A. Anno Domini MCCXXXVII? Prziemisl, mar- chio Moravie, fugit in Ungariam a facie fratris sui, regis Boemie Wenceslai, defensoribus in ca- stris probis relictis, qui regis potencie castra de- fendendo viriliter restiterunt. Unde rex ante ca- stra de lignis, lapidibus et argilla nec non fos- satis optimis circumdata fieri iussit alia castra firmissima, per que castra statim cepit predicta, quoniam nova veterum vias totaliter precluserunt, ut non possent egredi milites vel intrare. Tan- dem vero rex fratrem suum Prziemisl predictum mediantibus regis Ungarie precibus in suam re- A Anno Domini MCCXL^" Constancia regina Boemie, coniunx olim Prziemisl regis, '9) obiit III idus !*) Decembris. Hec Constancia fundavit in Moravia duo monasteria, videlicet '*) Tushowicz alias Tysniewiez, ubi corporaliter requiescit, et in Osslaw. Hec ambo monasteria sunt monialium Ci- sterciensis ordinis. Item in Moravia hec castra fundavit: Godin, Brzietislaw !'?) alias Leuchtem- berg *") et Districz. *') Item construxit in Ungaria civitatem Tirnaw,*?) que in??) vulgari Ungarico Sambach Constancie nuncupatur. Item in Ungaria Rotenstein castrum construxit. Eodem auno mor- tuus est Robertus, Olomucensis episcopus. [Hoc anno, videlicet MCCXL? secundum cro- nicam marchie Johannes, Bramburgensis marchio, 131 A. cepit graciam, ei provincias Opaviensenm et Olo- mucensem pro vite necessitatibus, quibus con- tentus fuerat, assignando. Qui postea viam est universe carnis ingressus. Anno*) Domini MCCXXNVIII?. confirmatus est ordo Cruciferorum cum rubea stella per Gre- gorium papam nonum pontificatus sui anno un- decimo, XVIII kal. Mai, indiccione nona. ") Anno Domini" MCCXNXIN? Durchardus, Pragensis episcopus, obiit vdus Septembris, cui successit Nicolaus, Pragensis canonicus, XXIII episcopus. **) B. Deinde anuo Domini MCCNLVIII? illustris Kunegundis, regina Doemie, mater regis Wenceslai, vitam finivit in Domino. liec quidem Kunegun- dis inter cetera virtutum opera, que diebus suis fecerat, edificavit in Moravia castra Godingen, Dysenecz (Disenecz 5, Bissonam 06) et Linteni- burg (Luntemburg 6) alias Brzeczlaw et in Un- garia civitatem Tirnow ac castrum Rotenstein. Fundavit eciam unacum filia sua beata Agnete hospitale Cruciferorum cum stella in pede pontis Pragensis deditque ecclesie Pragensi ac mona- sterio s. Francisci civitatis Pragensis, in quo eadem beata Agnes, filia sua, vita regulari professa de- gebat, multa preciosa clenodia. Similiter predicta Gunegundis donavit et fundavit in Moravia mona- omni gloria mundana contempta cum septem nobilissimis regui sui virginibus, ut columba innocua de diluvio nequam seculi ad archam sacre religionis sancte Clare in monasterium in honore Salvatoris mundi et sancti Francisci, quod propriis sumptibus pro sororibus fieri procuravit, ipsa convolavit et usque ad finem vite sancte constitucionis proposito perseveravit, prout in legenda eiusdem virginis clarius patet. +) Odstavee tento má v ruk, 3 následujíeí znéní: Anno Domini M^CCXXXVIII? per sanctissimum pa- trem Gregorium papam IX confirmatus est ordo fratrum Cruciferorum cum stella rubea a sancte Agnetis mandato de novo.per fratres Minores creatus videlicet Crueciferis et Stelliferis, quibus beata Agnes adhuc in seculo existens hospitale in pede pontis Prageusis in honore saucti Francisci edificavit et copiosissime de propriis bonis regalibus dotavit et ipsum hospitale admisit, ut ipsi debilibus et infirmis et omnibus miseris personis ibi receptis tam in temporalibus quam in spiritualibus fideliter necessaria ministrarent. **) Po slově tomto přidává ruk. 3: Et Fridericus imperator a domino papa Gregorio IX? in die Palmarum et subsequenter in Cena Domini et in Pascha in ecclesia Lateranensi ex multis causis solemp- niter et publice excommunicatur, approbantibus cardinalibus universis. *) Srovnej Tomek, Děj. m. Prahy I, 159, 160. — *) Srov. Let. &, Pram. déj. &. II, str. 285. '€) P. regis, mater Wenceslai regis obiit 3. — '’) kal. Dec. — '*) in Tuschnowicz 3. — !*) Brzetislaw 2, 3. — 20) Leuthemberg 2. — ?!) Bystrziez 2, 3. — ??) Trnaw 2. — ??) nemá 3. 18 1237 1235 1240 1241 1240 

Strana 138
1240 A. habens conflictum cum Willebrando, Magdebur- gensi archiepiscopo, et Meinhardo, episcopo Hal- berstadensi, ductis exercitibus contra eos super fluvium. qui Bisa dicitur, Ottone fratre dicti Jo- haunis, Henrico, marchioni Misneusi, interim vi- riliter resistente, cum gloria triumphavit et Hal- berstadensi episcopo cum suis armigeris captivato Magdeburgensis archiepiscopus vix evasit. Pre- dicti fratres itaque Johannes et Otto civitatem et castrum Calve cireumdantes vallo funditus de- struxerunt. Demum vero dictus archiepiscopus Villebrandus cum marchione Misnensi Henrico insimul venientes prope Drandemburg staciones fecerunt. ibidem cum exercitu copioso. Quibus dictus Otto marchio fratre suo Johanne alibi oc- cupato occurrit, inter Brandemburg et Plawe ?9*) cum eis gerens conflictum, et tandem prevalens plures cepit aliis fugientibus et tanto impetu pontem Plawe transeuntibus, quod ponte sub eis confracto plures in Obula sunt submersi. Post hoc itaque reformata pace dicti marchiones multa fama multaque gloria claruerunt.] Anno Doniini ^ MCOXLI*? pagani, qui Thar- twi dicuntur, totam ltusiam et alia multa regna fidelium destruunt et devastant. Qui eciam Col- manum, **) fratrem. regis Ungarie, per sagittam intlicto vulnere necaverunt et caput Henrico, duci Polonie, miserabiliter amputantes secum illud du- xerunt, de cuius maxima multitudine paucissimi nobiles evaserunt ceteris militibus et clientibus interemptis. Ist cum Wenceslaus, rex Boemie glo- KRONIKA PULKAVOVA. B. steria sanctimonialium ordinis Cisterciensis, vide- licet Osslawan (Ossłowan 5) et Tuschnowicz (Tuschnowa 4, Tisnowa 6) dotavitque eadem mona- steria solempniter et in Tusnowecz monasterio est sepulta. A. riosus, cum suis exercitibus propinquaret, per- cipientes hoc Thartari de Polonia fugierunt. Et festinantes per fines Moravie cupientes in Unga- riam venire ad socios dimidium Moravie simili- ter et Austrie tam in villis quam in campis vi- ros et feminas occiderunt, Ungarie rege per eos in maritima profugato. Moritur eodem anno ?5) Gregorius papa, F'ri- derico imperatore in excommunicacionis senten- cia perdurante. Eodem ?9) anno ") III nonas Octobris ??) facta est post meridiem solis eclipsis. Anno Domini‘) MCCXLII" dux Austrie PL'ri- dericus circa Snoyem 29) cum suo exercitu vasta- vit Moraviam incendiis et rapinis, sed Wence- slao, rege Doemie, sibi hostiliter occurrente fuge presidio se commisit. *) Anno Domini *) MCCNXLIII? Soldanus Dabi- lonie cum maxima multitudine paganorum, qui Corosini *9) dicuntur, Terram sanctam intravit et. civitatem Jerusalem cum sepulero Dominico de- vastavit, non parcens etati vel sexui, sed omnes indifferenter occidit. *) Ruk. 3 vkládá tu: Item eodem anno Albertus, ultimus comes de Pogen, obiit XVIII kalendas Februarii. Illic cum provinciam sibi subiectam per tyrannidem taliter devastasset, ut hominibus disceden- tibus de terra illa fere iuhabitabilis fieret et paucissima in ea possent peccora inveniri, mors eius digna est per talis visionis indicium premonstrata. Nam circa Pascha in parochia Chelhperch referente Wilperto, plebano de Chunzen, quedam mulier nomine Denedicta vidit in visione sanctum Mauricium cum multo et puleliro. comitatu adire quoddam iudicium, ubi domino fecit querimoniam et de predicto comite peciit vindictam fieri. Sed mater Dei usque ad festum Purificacionis sibi inducias impetravit, ut idem comes medio tempore suam maliciam refrenaret. Quod cum non faceret, licet ab Ottone duce Davarie, fratre suo, ex parte matris moneretur, ut se corrigeret, in mense Februario die qua supra ab hac vita miserabiliter est subtractus. Et leticia, quam predictus Wilpertus claustris et provincie fecerat, est cognita per effectum. ltem digitus sancti Nicolai, episcopi et confessoris, apportatur in Pragam ad sanctum Franciscum. Item Henricus de Catania, notarius imperatoris, eligitur iu episcopum Bambergensem. ^) b) ©) 4) Srovnej Let. č., Pram. děj. č. II, str. 285. 23%) Plane 2 a tak níže. — **) Colomannum 3. — ?5) anno XI kal. Septemb. Gregorius 3. — %9) Eodem eciam anno 3, — ??) Tak místo II non. Oct. ruk. 3; rukopisové ostatní druhé recense mají III non. Dec. — ?*) Znogem 2. — 19) Corosmi 2; Cersimi 3. 1240 1241 1242 

Strana 139
1243 1244 KRONIKA PULKAVOVA. A. Eodem *) anno dominus Innoc:ncius est in papam electus. Anno Domini millesimo CCXLIIII? dux Au- strie. Fridericus ?) regem Boemie Wenceslaum invitavit ad locum amenissimum, qui dicitur Scliecz, ?!) in Moravie et Austrie finibus constitu- tum, causa secum experiendi belli fortunam, post festum sanete Katheriue in die III proxima, quo Si non veniret, deberet ab eo privilegium reci- pere huiusmodi sub tenore: Ego Wenceslaus, rex Boemie, non sum na- tus legitime, sed filius pubiice meretricis, et hoc protestatus sum, protestor, et quamdiu vixero, protestabor. Et ne unquam possim hoc vel mei successores negare, Friderieus, ??) dux Austrie gloriosus, super hoe michi nec non suecessori- bus meis privilegium dedit in presencia nobilium regni mei et suorum omnium ministerialium sui sigilli munimine roboratum ad perpetuam noti- eium singulorum presencium ??) Christi fidelium et eciam futurorum. Et in fine adiecit: Quod si ego Fridericus. dux Austrie, ad dictum locum in prefixo die non venero ad te; domine rex, prefatum privilegium. in ?') perpetuam meam et meorum successorum confusionem et infamiam et tocius ducatus mei recipiam obproprium sempiternum. Cumque Doemie rex venisset ad locum in ter- mino constituto, dux primo et secundo die per se seu sufficientem procuratorem non comparuit, sed exercitu viso regis a longe, cum dux fuge presidio regis manus evaserit et ab eo privile- gium, quod iuramento prestito recipere pro- miserat, non recepit, cum suis proceribus infa- miam tacite reportavit. Nam festinans, quanto cicius ??) transivit Danubium, ipsum rege con- tinuo subsequente. Propter quod rex Austria pe- nitus devastata cum victorie gloria Boemiam est reversus. *) Misto Eodem anno — electus má ruk. 3: 139 A. [Hoc anno, videlicet millesimo CCXLIIII*, Otto, tercius marchio Brandemburgensis, frater Johan- nis, monasterium fratrum Predicatorum, quos ex corde dilexit, in Strusperg fundavit. Hic Otto Beatricem, filiam regis Boemie, duxit uxorem et ex ca genuit Johannem de Praga, Ottonem Mag- num sive Longum. Albertum, Ottikonem. Gune- gundem et Mechthildim. #6) Hie homo fuit. valde devotus, vigiliis, oracionibus. ieiuniis se afflizens et flagellis, omni sexta feria unguibus vel acubus ad effusionem sanguinis se pupugit in memo- riam dominice passionis. Johannes vero, frater eius, Sophiam, filiam Woldemari regis Dacie, so- rorem Erici regis, duxit uxorem et ex ea genuit quinque filios, videlicet Johannem, qui licet filiain Arfunsi, regis Castelle. desponsata haberet, vi- .vente tanen adhue patre duxit Hedwigin, filiam domini Nicolai. Item genuit Ottonem. qui Rtas- forle 37) telo extitit vulneratus in capite, portans telum per annum, propter quod est cum telo marchio nominatus. Hic Otto cun telo duxit uxo- rem Elieham, filiam. Johannis comitis de Ilolsa- cia. Genuit insuper dietus Johauues Conradum, qui Constanciam. filiam Premislai, "*) ducis Polo- nie, ) cum magna parte terre. iuxta Warthiun duxit uxorem. Item genuit Ericum, qui factus est Coloniensis, Magdeburgensis et Halberstaden- sis canonicus, postremo archiepiscopus Magde- burgensis. Item genuit Helenam, quam duxit mar- chio Theodricus.] Anno ^) Domiui millesimo CCXLV" dominus papa lunocencius quartus in Lugduno generale concilium celebravit, in quo imperatorem per diffinitivam sentenciam «deposuit lridericum, ip- sum a communione fidelium. removendo. Sed ct lantgravius Thuringie **) Henricus in Almanie *)) regem eligitur. In eodem concilio Conradus de episcopatu Olomucensi depositus est, quem regis Boemie suffultus potencia occupaverat violenter. Anno Domini MCCXLIIII® Symboldus, diaconus car- dinalis, in papam eligitur, dominus Innocencius IV est vocatus, a slova následujíci A. D. MCOXLIHIP seházcji. *) Letopisy české, Pram. děj. č. II, str. 285. 30) Fridericus dictus Bellicosus 3. — %!) Ruk. 2 po straně touže rukou ale menším písmem mů Syecz. — %) et Frid, 3. — ??) nemá 3. — ?') ad 3. — ?5) quantocius 3. — ?5) Melchildim 2. — 7) Rtasfrode 2. — 38) Przemyslai 2. — 39) nemá 2. — 10) Turingie 3. — *!) in Almania in regem 2. 18* 1244 1245 

Strana 140
1245 1246 1247 140 A. In cuius locum provisione domini pape dominus Bruno episcopus subrogatur. Anno *) Domini millesimo CCXLVI*? *) duce Austrie l'riderico perempto filia senioris fratris sui Henrici, **) quondam ducis Austrie, filio regis Boemie Wladislao traditur in uxorem, *?) qui per eam lriderico premortuo in Austrie ducatu suc- cessit. Eodem ”) tempore dux Mesko **) Polonie mo- ritur, cui dictus Wladislaus, filius regis Boemie, per eleecionem | nobilium successit similiter in ducatu Polonie. Eodem anno dum dictus Conradus de Olo- mucensi episcopatu nollet cedere, Moravia tota ecclesiastico supponitur interdicto. Anno *) Domini MCCXLVII* Wladislaus, *?) filius regis Doemie Wenceslai, moritur III nonas Januarii, qui Friderico successerat in ducatu Austrie, ut prefertur, et Polonie, cui Prziemisl, frater eius, filius Wenceslai regis, in predictis successit ducatibus. Hoc anno lantgravius *°) Thuringie Henricus electus in regem Alamanie **) moritur, et Wilhel- mus de Hollandria subrogatur ***) [IIoc auno. videlicet MCCNLVII", IIII nonas Novembris Sofia, **) uxor Johannis, marchionis Brandemburgensis. in Dacia moritur et sepelitur ibidem. Nam ad concordandum *7*) fratres suos, puta Ericum, regem Dacie, et ducem Abel iverat ibi, propter quod dietus marchio Johannes Jut- tam, +) filiam Alberti ducis Saxonie, superduxerat, generans ex eadem Albertum, Hermannum, Hen- KRONIKA PULKAVOVA. A. ricuni, Mechthildim et Agnethem, quarum unam postea duxit rex Dacie, aliam Barnyn,*?) filius Boleslaus.] *°) Anno Domini MCCXLVIII? Wenceslaus, illu- stris rex Boemie, sororio suo Ulrico, filio ducis Carinthie, cui sicut ipsimet regi obediebant Mo- ravi, precepit, ut Moravorum exercitu congregato intraret. Austriam manu potenti, mittens sibi mille Teutonicos armatos in auxilium, quibus suf- ficiens stipendium deputavit. Postquam autem Henricus ducellus fere cum quatuor milibus ar- matorum non longe staret a metis Moravie cum suis in quadam valle, tentoriis ibi fixis noctem perageret, in ortu solis multis adhuc dormienti- bus nec de rumoribus, qui de duce Austrie di- cebantur, curantibus, dux ipse cum maximo sa- gittariorum impetu predictorum tentoria cireum- dedit, mox quoque ducellum Ulricum sine armis fugientem propria manu cepit, cum suis diffu- gientes alios inermes hinc inde protinus compre- hendens,*!) quos fecit deduci Austriam vinculatos, quibusdam repugnantibus occisis crudeliter, qui- busdam vero rebus suis relictis presidio fuge se committentibus. 5?) Illi autem, qui captivi fuerant ex eis, nonnulli, ne de cetero Austriam invadant, nasis et auribus ?3) sunt truncati. Res quoque Moravorum ducis Austrie milites potiti victoria diviserunt. Quidam eciam nobiles de Moravia pe- cunia duci data carceres evaserunt. Sed castra regis Boemie, que tunc possidebant. nollentes tradere, quamvis in maximo frigore portarentur nudi ante castra predicta, ymmo fuit cuidam do- *) Ruk. 3 vkládá tu: dux Austrie Fridericus pugnans cum Bela IIII, rege Ungarie, in die s. Viti eum lancea per faciem trausfossus de equo corruens oppressus equorum tumultu interemptus est. Mater eius domina 'l'heodora pre tristieia hec audiens octava die defuncta est. Iritur duce... ++) Ruk. 5 vkládá tu: Conradum regem, filium Friderici imperatoris, cum suo exereitu adiutorio Ludovici ducis Davarie, sororii sui, apud Franekfurt ignominiose fugavit et ipse Heuricus eodem anno profluvio veutris sine herede moritur et in Ysanach sepelitur. ***) Ruk. 3 pridàvà po slové tomto: Item Ludovicus, rex Francorum, copioso christianorum exercitu cum Roberto et Karolo fratribus contra Sarracenos in Syriam navigavit. *) ») ©) Letopisy české, Pram. děj. č. II, str. 286. 2) H. cognomento Crudelis 3. — *?) que dicta est Gertrudis et per eam Friderico premortuo . 223, — 1) V rük. 1 bylo Polonie, ale rukou jinou opraveno jest v Oppoliensis; ruk. 2 má Mezko mor. Pol. a ruk. 3 Mesko Pol. mor., eni... *”) Barnin 2. — — 5) Wlad. predictus 3. — '5) langravius 2. — **) Zophia 2. — **) Ruk. 2 má Conradum. — **) Gitam 2. — 50) Boleslai 2, — 5!) apprehendens 3. — 5?) committeutes 3. — 5?) naribus 3. ) PP ) 1247 1246 

Strana 141
1246 1248 | 1249 KRONIKA PULKAVOVA. A. mino Czirgoni oculus sinister erutus, eo quod castrum Madberg tradere recusaret, pocius mori cupiens quam perfidiam circa bona domini sui perpetrare. Item eodem anno procurante hoste humani generis dissensionis materia suboritur inter Wen- ceslaum, regem Doermie, nec non filium suum Prziemislonem tam magna. quod pater coactus est filio suo resignare coronam sibi castris Zwie- kow alias Klingemberg, Loket alias Elbogen et Ponte tantummodo reservatis. Sed quia de iure per metum iuramentum extortum non obligat, pater ipse pactis huiusmodi postea acquiescere noluit. Hoc tempore nobilis Borso !) de Osek ?) alias de ltizemburg, *) qui de parte patris fuerat, tenens castrum Pontense Prziemisloni viriliter resistebat, adeo quod Prziemisl magno congregato exercitu dictum castrum Pontense fortiter obsi- deret. Interim Borso cum dominis de Swamberg et Lemberg exercitu similiter congregato tam Boemorum, qui partem adhuc regis fovebant, quam Theutonicorum de Misna dictum Prziemi- slonem invadens hostiliter noctis tempore plu- rimis de suis interfectis Prziemislonem nec non suos dormientes et nudos in fugam convertit. Tandem rex ipse Wenceslaus congregata mili- cie de Austria multitudine copiosa paulatim in- trat cautus ad civitatem Pragensem et ea capta filium profugavit. Post multa demum placita totum regnum Doemie recuperavit et terram. Sed et filius patris gracie reforimatus illum ac- cedens eum de suo et suorum statu alloqui cupiebat, quem in quodam castro Tirsaw *) rex capi faciens causa correccionis in Przimdam cap- tivatum precepit deduci. Postquam autem pater filii humiliacionem cognosceret, intelligens, quod non tantum filius, quantum eius iniqui consiliarii rei forent, post paucos dies filio dimisso de vin- culis consiliarios malos nonnullos in monte Pe- trino cum assere capitibus fecit truncari, sed et alios in civitate Pragensi rotarum exiciis depu- tabat. Inter quos fuit principalis Stiborius ?) dic- tus Mudra hlawa, qui, sicut. predicitur, in monte 141 B. Capitulum LXXII. De successibus Wenceslai et quomodo ad- versus eum filius suus Prziemysl in Boemie re- gem eligitur et de obitu eiuslem Wenceslai regis. (et de ob. e. W. regis nemá 5; ruk. 6 má jen: De regimine Wenceslai ac obitu.) Vivente«) itaque Wenceslao predicto (nemá 5) et regnum suum in (eciam 5) pacis tranquillitate feliciter (nemá 5) gubernante, quidam Boemie nobiles et barones filium eius Prziemysl adversus patrem suum elegerunt in principem et eidem fidelitatis omagium prestiterunt. Quod licet Wen- ceslaus rex egre tulit, tamen ex eo, quod de ba- ronibus regni solum tria genera, videlicet. de Berowsk, Rysemburk (Risenburk 6, Resemburg 5) et Swanczinberg (Swarczemberg 5) pro parte regis et cum ipso permanserant, pro tunc sub dissi- mulacione transivit. Inde factum est a. D. MCCL", [quod] dictus (dominus 4. 6) Prziemysl, filius re- gis, de Australicis, Ungaris et Doemis copiosum congregaus exercitum Doemiam intravit et ca- strum Wyssegrad adeptus ibidem aliquamdiu re- sedit et abinde recedeus fluvium Wltawam (Wlta- viam 6) super villam Buben cum exercitu trans- 'adavit, in monasterio Strahoviensi et Drewno- wiensi diebus aliquot manens regnum paternum rapinis et incendiis vastare cepit et transiens in Sacensem (Zac. 6) provinciam tam cam quam eciam civitatem eandem suo dominio subiugavit. Hinc est. quod pax et concordia inter patrem et filium componuntur et iuramentis firmautur. Quo facto rex viam tenuit in Luthomierziez fingens se cum exercitu transituram Ungariam mandans- que singulis tam clericis quam laicis, ut ad. eum veniant. auxilium sibi prebeant vel capitali plec- tantur sentencia. Et exercitu congregato potenti transivit in Saczka (Sazka 4) castrum ibidemque aliquot diebus permansit. Dein 8) (deinde 5) ab- inde in festo Assumpcionis b. Virginis Marie mit- tens partem sui exercitus versus Pragam civitatem a) Srovnej: Příběhy krále Václava I, Prameny děj. č. II, str. 304 a násl. — 2) Tamtéz str. 305 a 306. ') Borsso 2, 3, — ?) Ossek 2; Ossiek 3. — *) Rissenberg 3. — *) Trssaw 2. —- 5) Ctiborius 2. 1248 ! 1249 

Strana 142
1249 1250 1251 142 A. Petrino privatus est capite. Rex autem dedit filio suo Moraviam, et vixerunt deinceps pater cum filio, quo[ad] pater advixerat, in concordie unione. Anno") Domini MCCXLIX? Nicolaus, Pragen- sis episcopus, custodie deputatus a pulsacione campanarum suspendit ecclesias eis ornatus so- lempnes similiter interdicens, duabus tantum cam- panis minimis ad pulsandum necessariis et. or- natu quadragesimali ad officium pro festo con- cessis, qui episcopus VII kalendas Aprilis a vin- culis est solutus. *) Auno*) Domini MCCL^?, VI nonas Julii grando magna cecidit post meridiem, que magna dampna segetibus, hominibus intulit et iumentis, que eciam per septem dies indissolubilis perduravit mire magnitudinis formam exprimens triangu- larem, quam statim nimia pluvie inundacio est secuta, **) Anno ^) Domini MCCLI® Prziemisl, marchio Moravie, filius Wenceslai illustris regis Doemie, terras. Austriam et Stiriam, heredem proprium non habentes de provido patris consilio sine la- boribus et effusione sanguinis suo dominio sub- iugavit, procurans provisione laudabili pacem talem, qualis antea. dicitur non fuisse, maligno- rum audaciam reprimendo. Et ut illos ducatus hereditario iure de cetero cum suis posset liberis possidere, Leupoldi, quondam ducis Austrie et Stirie gloriosi. filiam. viduam nomine Margare- tham. quam Henrieus, quondam rex. Alamanie.9) filius imperatoris l'riderici habuerat prius uxorem, sibi de patris consilio matrimonio copulavit. ***) KRONIKA PULKAVOVA. B. obtinuit et postea cum exercitu residuo illac ad- venit. Filius autem suus Przemysl hoc audiens, qui tunc Prage morabatur in castro, eiusdem castri fidelibus suis committens custodiam in tuciora loca se transtulit. Qui autem defensioni curie archiepiscopalis in civitate Pragensi prcerant re- gis timentes adventum, eam igne succendunt et abinde recedunt. Altera itaque vice rex missis militibus turrim, que sita erat in pede pontis juxta curiam supradictam, siue resistencia munit (munirent 6) et obtinet et tandem obsidet castrum Pragense prohibens cireumquaque exitum et re- ditum suorum rebellium. Eodem itaque (eciam 4, 6) die Assumpcionis filius patris gracie reformatur. Tunc castrum Pra- gense restituit et sue se subdidit per omnia vo- luntati, cui pater marchiam (marchionatum 6) Mo- ravie cum omnibus pertinenciis assignavit. Tandem non post multum temporis rex Wenceslaus Przie- mysl filium suum. qui ad patrem cum suis nobili- bus, quorum induccione patri alias rebellarat, Wissegradum venerat, cepit et ipso ibidem in cap- tivitate detento dictos nobiles binos et binos ca- thenis vinctos l'ragzam castri misit in carceres, quos tamen postea graciosius relaxari precepit a vinculis et solutos diniisit. Anno insuper Domini MCCLI* rex Wence- slaus validum tam Boemorum quam Moravorum congregavit exercitum et filium. suum Prziemysl eisdem preficiens misit versus Davariam, qui juxta mandatum patris totam Bavarlaın (qui — Bavariam nemá 5) usque Danubium devastavit *) Po slově tomto pridává ruk. 3, jak následuje: Ludovicus, rex Francie, Damiatam, civitatem Sarra- cenorum fortissimam, in octava sancte Trinitatis miraculose cepit. Anno Domini MCCL^ Ludovieus. rex Francie, a Sarracenis captus Damiatam et alias muuiciones, quas priori anno cepit, reddere cogitur, et Margaretha. uxor eius, capto rege Ludovico, viro suo, filium apud Damiatam peperit, quem "Tristannum nominavit. Robertus eciam, frater regis, eum multis occubuit. Item in Doemia VI non. Julii grando... **) Po slově tomto má ruk. 3 nápis červený: De acguisicione Austrie. +++) Ruk. 3 vkládá tu: Chunradus rex, filius Friderici imperatoris, in Nativitate Domini Ratispoue fuit, ubi, quia iam possessiones episcopi et miuisterialium Ratisponensium incendiis vastaverat, vix mortem evasit. luterea eirca festum Epiphanie Wenceslaus, rex Boemie, Boemorum et Moravorum exercitu con- gregato misit filium suum Przemysl Bavariam et magnam eius partem vastavit in mareliia Chambensi. Tan- dem cum duce Bawarie treugis firmatis non sine hominum illorum magno dispendio Doemiam est reversus. *) 1) Let. české, Pram. děj. č. II, str. 286. — <) Tamtéž str. 287. 6) Almanie 2, 3 a tak vždy. 1248 | 1249 1251 

Strana 143
1251 1252 KRONIKA PULKAVOVA. A. Eodem*) anno XVIII kal. Februarii proces- sione sollempni cleri et populi reliquie, quas dominus papa Alexander misit Agnethi, sorori regis Wenceslai, cum solempni reverencia sunt suscepte. *) Ceterum ") eodem anno Wenceslaus, rex Boe- mie, Boemorum et Moravorum exercitu congre- gato misit filium suum Prziemisl Bavariam et magnam eius partem vastavit. Tandem cum duce Davarie treugis firmatis non sine hominum illo- rum magno dispendio Boemiam est reversus. Anno Domini MCCLII? rex Ungarie Bela no- mine, cum violenter non posset Stiriam et Au- striam alias occupare, per paganos, qui Cumani vocantur, 9*) in tota Austria nec non Moravia maximam stragem fecit tam iu populo quam in clero. Unde dicti Cumani mulieres et viros cum suis parvulis secum ducunt ad. propria. captivatos, in servitutem ipsos perpetuam redigentes. Eodem *) anno Prziemisl, filius regis Wen- ceslai, de quo supra fit mencio, nupcias celebravit in Heimburg ?) ducens Margarethim. viduam, fi- liam quondam Leupoldi ducis Austrie. legittimam in uxorem. Que cum fuisset sterilis. opprobrium sterilitatis ascripsit marito, quod Prziemisl ma- ritus eius, intelligens ait eidem: Da michi unam de tuis puellis et experieris meam poteneiam vel impotenciaun infra annum. Qua consenciente tulit Prziemisl unam de illis, quam pre ceteris diligebat, filiam domini de Kunring de Austria, ex qua primo anno generavit filium nomine Ni- 143 B. et multa preda ibidem accepta sine resistencia Boemiam est reversus. Eodem «) anno Wenceslaus, Boemie rex, Au- striam obtinuit, cuius possessionem Prziemysl, filius suus, de mandato patris nactus est et Mar- garetham relictam quondam sexti Henrici impe- ratoris, filiam Lupoldi Austrie ducis, uxorem ac- cipiens dux ibidem effectus est et eidem ducatui prefuit usque ad patris obitum. DeindeZ) anno Domini MCCLIIII" Pragensis civitas ad partes occidentales et aquilonarem muro cincta est et turribus munita. Eedem eciam anno Thartari, qui regnum Ungarie pluribus an- nis vastaverunt, intrantes Moraviam vastaverunt partem eius et circa Olomucz maximam hominum multitudinem | occiderunt pluraque castra, que propter metui eorum absque defensione perman- serunt, vastaverunt et tandem, dum ibidem ante Olomucz civitatem rursus advenissent. quidam nobilis de Stemberg (Sternberg 6), pro tunc capi- tameus civitatis eiusdem, de civitate progrediens similiter (scuriliter 6) impetum fecit in eos viri- liter et eorum capitaneum letaliter. (viriliter 5) vuluerans interfecit. De quo dolentes Thartari et plurimum stupefaeti per fugam reversi sunt Ungarian. Ex illo enim dictus nobilis (dicti no- biles 4, 5 ale éasoslovo obtinuit... construxit) de Stemberg actu magnifico per donacionem re- gis Doemie bona quedam prope Olomucz obtinuit, in quibus novum castrum Stemberg (Sternberg 4, 6) ad memoriam huius rei construxit. Idem eciam *) Ruk. 3 vkládá po slové tomto: Mors Friderici propalatur et Chunrad (sic) rex, filius eius, ad partes Reni festinat. Item dominus papa Innoeencius in Cena domini Wilhelmum, comitem Hollandie, iam dudum a quibusdam principibus in Itomanum regem electum multis episcopis presentibus apud Lugdunum confirmat et statim se transfert ad Ytaliam de Lugduno, ubi iam fere VIII aunis contiuue fecerat man- sionem. Bertholdus, Pataviensis electus, ordines diaconatus ac sacerdocii et couseeracionem episcopalem in Doemia recepit ab episcopis Olomucensi videlicet et Pragensi. Item castrum in Taispaclh a Ludovico, duce Dawarie, nocte por insidias pro parte captum et pro parte obsessum destruitur et fossata eius valde profunda complanantur. I:x hoc Dawaria in estate pro magna parte incendiis flagrat Doemis partem Al- berti, Ratisponensis episcopi, adiuvantibus contra duces. Chunradus rex iu festo apostolorum Petri et Pauli cum Ottone, duce DBavarie, apud Chambe venit, quos rex Boemie videre contempsit, et Otto dux castum et opidum in Dingolring construere fecit. Eodem anno Chunradus rex in autumpno intrat Apuliam et ibidem fere totum regnum paternum potenter possedit domiuo Innocencio papa tunc Perusii commorante nec prohibere valente, et Wilhelmus, rex Romanorum, de comitissa Flandrie gloriose triumphat. *) b) Let. české, Pram. děj. č. II, str. 287. — *) Srovn. Kroniku Franti&ka PraZského, Pram. déj. &. IV, 351. «) Srovnej Let. č., Pram. děj. č. II, str. 289. — A) Tamtéž str. 290 a 291. **) dieuntur 2. — ?) Heymburg 2; Haimburg 3. 1251 

Strana 144
1252 12061 144 A. colaum, quem postea fecit ducem Opaviensem. Nam antea spectavit Opavia ad Moravianm, sed data fuit Nicolao, ut a regno Boemie in feodum dependeat perpetuis temporibus affuturis. Gene- ravit insuper ex eadem postea tres filias, quarum unam dedit domino ?**) de Stiakonicz, secundam 9) domino de Wartemberg et de Durrenholez. ter- ciun vero dedit domino Wockoni de Krawar. ?) Et sic sterilitatis opprobrium prius marito im- positum est ascriptum uxori. Quibus sic actis compertum est Margaretham prefatam post obi- tum viri sui Henrici predicti monacham fuisse professam ordinis sanctimonialium fratrum Pre- dicatorum monasterii Treverensis et absque dis- pensacione sedis apostolice ") Prziemisl predicto nupsisse. Celebratur igitur auctoritate apostolica divorciunm inter eos et ipsa separata taliter a. viro suo monasterium reingreditur ordinem et habitum reassumens. Et ne regnum Doenie legittimo ca- reret herede, prefatus Prziemisl Gunegundem, fi- liam. Rostislai. '') imperatoris Bulgarie. et Anne uxoris sue, filie Dele regis Ungarie, in. castro Possen duxit uxorem. et secum Pragam adduxit, prout. inferius hec historia lacius describetur. Kodem") anno ydus Junii Pomneno. regis iudice, coram crucifixo in ecclesia sancti Georgii Prage oracionem suam cum devocionis studio fa- ciente de crucifixi pede sanguis profluxit, quem manu sua dietus judex extersit. Hoc*) anno NII kalendas Junii hospitale fundatum est in pede pontis Pragensis ad hono- rem sancti Spiritus per sanctam Agnetem pre- dietam. in quo posuit cum .stella Crueiferos, et ibidem est caput tocius !!) ordinis. Fundavit eciam dicta Agnes monasterium sancte Clare, sicut. su- perius est expressum. *) KRONIKA PULKAVOVA. B. Comanni sive Thartari postea aliquibus annis elap- sis intrantes Poloniam ipsam undique vastave- runt et Henricum, ducem Slesie. bello cum ma- xima christianorum multitudine occiderunt, infe- rentes christianis mala innumera nec parcentes sexui vel etati. Similiter eciam Colomannum, re- gem Ungarie, necaverunt et quasi totam Unga- riam destruccione misera subiugaverunt. Eodem eciam tempore rex Wenceslaus mortuus est X kal. Octobris anno regni sui XXIIII? et sepultus est jn monasterio s. Francisci in Praga, ubi sancta Agnes, soror eius, religiosa vita degebat et ha- bitu (posledních dvou slov nemají 4 a 6). A. Anno ") Domini millesimo CCLIII" rex Unga- rie cum paganis Cumanis totam Movaviam castris exceptis et muratis civitatibus devastavit incen- diis et rapinis, viros ac mulieres cum infantibus occidi faciens per paganos. pluribus sine differen- cia sexus vel etatis cum ecclesiarum | campanis, sanctorum reliquiis et altarium ornatibus in Chri- stiane '?) religionis opprobrium, infra treugas pacis inter dictum regem et ducem Austrie iuramen- tis firmatis, ?) in Ungariam asportatis, iuramen- fum suum temere violando; Australes vero, Sti- rienses pariter et Moravi dicto regi *) dampnum non modicum intulerunt regnum ipsius et ami- corum suorum provincias devastantes. **) Eodem *) anno timor magnus super Boemos irruit propter potenciam Cumanorum et aliorum confluencium, quorum impetum rex Wenceslaus prevenieus fecit civitatem Pragensem muris fir- mari nec non monasterium Cruciferorum cum *) V rukopisu 3 jest po slové tomto cerveny nápis: De plagis in Moravia inflictis ab infidelibus et de obitu Venceslai regis. ++) Po slové tomto jest vlozka: Otto itaque, dux Bawarie, volens cum llenrico, filio suo, socero eius, occurrere Dele, regi predieto, a munieionibus et militibus superioris Austrie prepeditur, tunc auxilio Meinhardi, comitis Gorcie, et Ezilini nobilis de Tarvisio Henricus, filius Ottonis ducis, per vallem Triden- tinam vadit in Ungariam ad socerum suum Delam regem. *) Srovn.: Kronika Zbraslavská, Pram. děj. č. II, str. 11. — b) ©) Letop. české, Pram. děj. č. II, str. 290. — 3) *) Tamtéž str. 291. **) Ruk. 3 má dom. Nicolao de Strak. — de Durrenhulez 3. — ?) Crawar 3. — '") Hostislai 2, dem 3. — !?) cristianice 3. — !?) firmatas 2, — '') *) secundam de Wartemberg et de Drnholez 2; sec. vero de Wart. v textu po straně H opraveno v R; Rostislai 3. — !!) tocius eius- regi Ungarie 3. 1241 1253 

Strana 145
KRONIKA PULKAVOVA. 145 A. 1253 alba cruce in pede pontis Pragensis manencium vite sue temporibus monoculus permanebat. Reg- 1253 navitque feliciter in Boemia annis XXIIII et octo expensas colligens in vino, mele, victualibus et mensibus. Cui filius suus Prziemisl, heres unicus, frumento, muniens castrum Pragense contra im- reversus de Austria successit in regno XVI kal. No- petum infidelium predictorum. Moniales vero **) vembris in sede regni sui honorifice collocatus. sancti Georgii 15) coguntur in civitate morari suo monasterio derelicto. *) Eodem") anno VIII kal. Aprilis canonisatus Hoc2) anno X kal. Octobris obiit Wence- est sanctus Petrus martyr de ordine Predicato- ***) Canonizatus est eciam gloriosus martyr slaus, rex Boemie gloriosus, et sepultus est in rum. Stanislaus. monasterio sancti Francisci predicto, quod olim Eodem*) anno de Cracovia XI kalendas No- ipse fundaverat cum sorore sua sancta Agnete. vembris eiusdem santi Stanislai martyris sunt Hic rex clara dignus memoria aliquando, dum viveret, insequendo feras per densas silvas ocu- allate reliquie et in ecclesia Pragensi cum sol- lum perdiderat ramusculi lesione, propter quod lempni processione 6) suscepte. †) *) Ruk. 3 vkládá tu: Otto vero, dux Bawarie, novam monetam in Lanczhut cudere fecit circa ini- 1253 cium messis mandans ipsos denarios et non alios recipi in toto suo districtu. (Hermanni Altah. annales, Pertz, Mon. Germ. hist. XVII, 395.) **) Po slově tomto přidává ruk. 3: Otto autem, Bavarie dux, in principio sui regiminis princeps mansuctus et severus index postea propter favorem, quem impendere videbatur Friderico quondam im- peratori et Chunrado, filio eius, ab Innocencio papa IIII et episcopis iam diu et sepe excommunicatus persequi cepit clerum et mala malis addens. (Tamtéž str. 396.) Tunc mense Novembri famosus ille predicator frater Bertholdus ordinis Minorum in Lanczhut offi- cium predicacionis exercebat et morabatur in castro cum duce predicto cupiens eum inducere ad obe- dienciam ecclesie et suum erga ecclesias et clerum animum mitigare, sed parum profecit. Supervenit tunc eciam quidam pauper rusticellus asserens se in nocte preteriti festi sancti Michaelis raptum et duc- tum ad tribunal iudicii cuiusdam, ubi audisset et vidisset, quod ad querimoniam sanctorum sentencia mortis data esset in Ottonem ducem et ceteros principes pacis turbatores et ecclesiarum ac pauperum vastatores. Asserebat eciam, quod sub pena mortis a sanctis ex parte Dei sibi esset iniunctum, ut hee duci et aliis principibus nunciare deberet, quod si non admitteretur, deberet aliis propalare. Is igitur ho- muncio, cum non fuisset admissus ad presenciam ducis, predicto fratri Bertholdo et aliis quibusque propala- vit. Sed et sexto die ante diem obitus ducis idem homo venit ad monasterium Altahense et dixit H(ermanno) abbati et Alberto abbati de Meten ex parte illius iudicii, quod quia non admitteretur talia manifestare, dicti abbates cum Henrico, abbate de Ebersperg, deberent intimare duci prenominato, quod nisi cicius monetam novam destrueret et resipisceret a vexacione pauperum et ecclesiarum, mortis sentenciam esset in brevi subiturus. Cuius visionis efficaciam sepedictus dux est expertus. Nam in vigilia sancti Andree (29 Nov.), cum sero cum uxore et familiaribus suis valde iocundus esset, presentem vitam eadem nocte subitanee finivit. (Hermanni Altah. annales, Pertz, Mon. G. hist. XVII p. 396.) ***) Ruk. 3 přidává po tomto slově: Eodem quoque anno dominus Innocencius IIII Assisii in con- ventu sancti Francisci residens ex devocione beatam Claram graviter infirmam cum cardinalibus visitavit et ad invicem de salute anime locuti sunt. Et post breve tempus ingravescente infirmitate post Christi et eius matris cum virginum comitatu visitacionem ancilla Christi Clara diem clausit extremum. Cuius exequiis dominus papa cum cardinalibus affuit. Eciam missam de virginibus dicere precepit, quasi ipsam canonisare ante exequias videretur, sed domino Rainaldo, protectore ordinis, dicente, quod in talibus mo- rosius est agendum, missa de mortuis dicitur et per protectorem predicantem vita eius mirabilis predica- tur. Potom pokračuje se: Anno prefato canonisatus est eciam gloriosus martyr Stanislaus, Cracoviensis ecclesie (episcopus), in Polonia XVII kal. Oct. in conventu Assisii, et ob eius memoriam ad honorem eius- dem sancti ibi capella in alto est dedicata. †) Po slově suscepte přidává ruk. 3: Ottone, duce Bawarie, defuncto dominus Ludovicus dux ad- huc fratre suo Henrico absente et in Ungaria existente concordiam facit cum Philippo, electo Salczbur- A. *) b) Srov. Letop. č., Pram. děj. č. II, str. 291. — c) Tamtéž str. 291 a 292. 15) Georii 1.— 16) Ruk. 1 má po straně přípisek rukou jinou: Cracoviensis episcopus Prandeta largitur Prze- mislao, regi Boemie, sancti Stanislai martyris reliquias eodem anno octava Septembris per Innocentem quartum in Asissio canonizati. 19

Strana 146
146 KRONIKA PULKAVOVA. A. 1256 1255 Anno *) Domini MCCLIIII°, XIX kal. Janua- rii princeps Boemie Prziemisl, filius quondam Wenceslai regis Boemie, signo crucis assumpto contra Prutenos cum nobilium Boemie, Moravie et Austrie multitudine copiosa cum infidelibus pugnaturus, postquam inter eum et regem Un- garie pacis esset tranquillitas reformata, Prussiam processit 17) in Wratislavia Domini Natalicium solempnisans. Ad eum eciam venit ibidem Bran- demburgensis marchio cum exercitu suo; ambo pariter in 18) Prussiam transeunt. *) Eodem anno Innocencius papa quartus obiit, cui Alexander successit. Anno Domini MCCLV° Wilhelmus, rex Ro- manorum, Alamanie, dum esset in expedicione, a Frisonibus est occisus, cum eos et eorum ter- Capitulum LXXIII. ram 12) suo dominio subiugasset. De Prutenis fidem christianam per Boemos Eodem b) anno princeps Boemie Prziemisl cum Brunone, 1) Olomucensi episcopo, nec non percipientibus. (Ruk. 4 nemá nápisu, a 5 opakuje Brandemburgensis marchio, dicti regis sororius, nadpis kapituly předcházející až po slova regem Prussiam potenter ingressi hostiliter vastaverunt eligitur.) eandem incendiis et rapinis, multis occisis non Mortuo itaque rege Wenceslao Boemie Przie- 1253 parcentes 2) sexui nec etati. Potentes autem et mysl filius suus unicus, Moravie marchio, Austrie et Styrie dux, regimen regni Boemie est adeptus. maiores Prussie divino, ut credimus, timore con- Hic Prziemysl ducem Karinthie clericari procu- cussi, nomen principis Boemie audientes cum rans (clericatui proc. 6) et in Aquilegiensem pa- omni humilitate venerunt ad eum, se dantes sibi cum rebus omnibus, colla sua quoque catholice triarcham sacris receptis ordinibus promoveri fidei submittentes. Quos gloriosus princeps be- eciam (et 4, 6) pro se Karinthie ducatum obti- nuit. nigne suscipiens ad baptismi graciam benignis Anno vero Domini MCCLIIII" inter Przie- 1251 suasionibus invitavit. Unde duo duces Prussie per Brunonem, Olomucensem episcopum, flumine mysl filium Wenceslai regis, principem Boemie, 1253 gensi, et Alberto, episcopo Ratisponensi, et divina iam per multos annos suspensa in illa diocesi re- laxantur. (Tamtéž str. 396.) Cunradus rex Neapoli expugnata et muris eius ad terram prostratis, homo severus sed minus pro- vidus et ecclesie inobediens, ibidem per tempus mansit. (Tamtéž str. 396.) Henricus, dux Bavarie, auxilio domini Philippi, Salczburgensis electi, de Ungaria revertitur, et ambo duces ad consilium domini Henrici, episcopi Bambergensis, suum regunt concorditer principatum. Eodem- que anno sterilitas frugum magna fuit et maxime circa Danubium. (Hermanni Althah, annales, Pertz, Mon. Germ. hist. XVII, str. 396.) *) Ruk. 3 vkládá tu a pozměňuje poněkud následující text takto: Eodem anno Cunradus rex prius in vigilia Ascensionis (20 Maii) mortuus est Neapoli; veneno dicitur extinctus a fratre suo Manfredo pro- curante Mortuo Conrado rege Innocencius papa fines Sicilie ingreditur et Neapoli moratur. Eodemque anno idem Innocencius papa IIII" in festo sancte Lucie (7 a ne 13 pros.) obiit, cui Alexander papa successit. (Tamtéž str. 396.) B. 1254 *) Příběhy krále Přemysla Otakara II, Pram. děj. č. II, str. 308 a 309. — 5) Tamtéž str. 309. 17) Ruk. 2 proc. et in Wr. — 15) in Prussiam nemá 3. — 12) terras 2. 1) Brumone 2. — 2) parcens 3.

Strana 147
KRONIKA PULKAVOVA. A. 1255 sacri baptismatis sunt mundati ; potenciorem ex illis dictus princeps Boemie de sacro fonte leva- vit sibi nomen suum, Otakarus videlicet, *) impo- nendo, alium vero Brandemburgensis marchio suscepit de fonte et eum suo nomine *) appellavit. Inde plures nobiles et alios multos levantes de bap- tismate suis baptisatos nominibus appellaverunt induentes eos suis vestibus preciosis. Procedens inde princeps Boemie magnificus ultra ripam flu- minis Pregor ad montem quendam devenit, in quo rex Prziemisl castrum et civitatem fundavit impo- nens in sui memoriam eis hoc nomen a sua regia dignitate, videlicet vocans Montem Regalem alias Kunigsperg in vulgari. Construens nichilominus ibidem ecclesiam kathedralem in honore sancti Adalberti martiris, patroni Doemie, secundi quon- dam Pragensis episcopi, qui coronam martirii dudum a Prutenis suscepit. nominans illius ec- clesie diocesim Sambiensem. Et ex quo Przie- misl, rex Boemie, potenter hee fecerat. prefata civitas Kunigsperg?) cum tota provincia Sam- biensi, quociens adversus paganos procedunt. una cum marescallo 9) Prussie regale Boemie bande- rium ?) deferentes sub eo primam tenent aciem contra hostes in testimonium premissorum. Simi- liter aliam civitatem per duas dietas a Kunigsberg Druno,*) Olomucensis episcopus, regis suffultus auxilio de novo construxit a suo nomine sibi no- men imponens Drunsberg videlicet, quod mons jrunonis ?) dicitur, instituens in eadem provincia pro roboracione fidelium et dilatacione fidei chri- stiane cathedralem | ecclesiam | Warmiensem. !") Predicte due eeclesie kathedrales Rigensi me- tropoli sunt subiecte. ^*) Instauravit eciam dietus rex Doemie municiones alias plurimas fidelium iu tutelam. Quibus confirmatis in fide nec non ab eis receptis obsidibus, ne redirent ad vomitum. commissa nichilominus terra et populo in manus Cruciferorum de domo "Theutunica !!) anno in partibus illis peracto salubriter, ut prefertur, ad propria predicti omnes cum gaudio feliciter '*) sunt reversi. «) Letopisy &, Prameny děj. č. II, str. 292. 3) nemá 3. — *) nom. Ottonem 3. — *) Kunigsberg a 8) Brumo a Brumsperg 2; Brunsperk 3. — ?) Brumonis 2. — 1) Theothuniea 2, 3. .— '*) nemá 3. 141 B. et regem Ungarie pax et tranquillitas refor- mata est. Eodem «) anno Prziemysl cum maximo exer- citu profectus est in Prussiam adversus infideles Prutenos, ducens (ducentes 4) secum Drunonem, Olomucensem episcopum. Et Wratislaviam trans- iens Otto marchio Drandemburgensis, sororius suus, similiter cum exercitu suo in via ad Przie- mysl applicuit et Prussiam ambo pariter sunt profecti Deinde per totum aunum Domini MCCLV? (MCCLX ruk. 5) Prussiam undique impugnantes ibidem per dictum Brunonem, Olomucensem epi- Scopuni, duo duces Prussie baptizati sunt et om- nis iufidelis Prussie populus per eos christianam fidem accepit et ad Dominum conversus est usque ad quendam montem ultra ripam fluminis Pre- gor, in quo rex Prziemysl castrum et civitatem et in ea ecclesiam cathedralem in honore Dei et sancti Adalberti martyris, patroni Doemie ct se- cundi. Pragensis episcopi, qui in eadem provincia pro Christo martyrium a Prutenis subierat, de- vote construxit, nominans eius diocesim Zambien- sem; civitati vero et castro. in quibus eadem ecclesia sita in sni memoriam nomen inposuit Kunsperg (Kinigsberg 6), quod Mons Regius di- citur. Et ex eo, quod Prziemysl, rex Bocmie, manu potenti primus hoc fecerat, prefata civitas Kunigs- berg (Kuniksperg 5, Kinigsperg 6), (quociens) cum tota Zambiensi provincia adversus christianos sive paganos progreditur, tociens unacum marescallo Prussie regalem Boemie banderiaum defert et sub ea primam tenet tocius exercitus aciem contra hostes in premissorum testimonium hodiernum. Similiter a dicta civitate per duas dietas dieti regis Olomucensis episcopus Bruno cum regis sui prefati iuvamine civitatem construens ci nomen imponens Brunsberg (Brunsperg 6), quod Mons Brunonis dicitur, ecclesiam cathedralem War- miensem in eadem provincia a primevo instituit ad roboracionem maiorem fidei christiane. Kt sic anno elapso et salubriter hiis peractis leti victo- res abinde reversi relicta terra pro fidei defen- niże Kunisberk 1. — 5) marascalo 1, 3. — 7) sandorum ?, — 10) Wariniensem 3. — '**) subdite mó opra eno ?. — 19% 1254 1255 

Strana 148
1256 1255 1256 1257 148 A. [Hoc anno, videlicet MCCLV?, Mechthildis, mater Johannis et Ottonis marchionum Dranden- burgensium, est defuncta. Et idem Otto cum Bea- trice, sua uxore, in Leninense monasterium eam deduxit ct exequiis peractis solempniter aput pa- trem suum Albertum honorifice sepelivit.] Anno") Dom. MCCLVI? Alexander papa IV !9) quandam novam religionem, !?*) que dicitur Dea- torum Martvrum, confirmavit, cuius ordinis caput et fratres sunt aput Sanctam Crucem in civitate Pragensi. *) Anno”) Domini MCCLVII^ in. mense Sep- tembri princeps Doemie Prziemisl, postquam de Prussia reversus Austriam pervenisset et aliquam- diu stetisset ibidem et transivisset !*) postea Doe- miam, Margareta, consors eius, ipsum apparato magnifico est subsecuta. Conradus *) quoque, Coloniensis archiepisco- pus, Pragam ad regem venieus super quibusdam arduis imperii negociis secum tractans recessit honoratus a rege. Idem ") rex assumens sibi nonnullos iuvenes minus prudentes, senioribus irrequisitis baroni- bus intravit. in !?) Bavariam et cum eam usque in Lancezhut !'8) devastasset spoliis et rapinis, in reditu pontem super Enum !7) factum de lig- nis " simplicibus cum sibi familiaribus aliqui- bus transiens, statim sub militibus eum sequen- tibus pons ruit confractus. Unde iu. Enno flumine plurimi sunt submersi, nonnullis ultra fluvium Enum cum curribus et tentoriis remanentibus eaptivatis aliisque vulneratis pariter et defunctis. Princeps vero Doemie cum paucis incolumis eva- sit per fuge presidium, reliquis nonnullis militi- bus per diffugium dispersis hinc inde. Aliqui KRONIKA PULKAVOVA. B. sione Cruciferis de domo Theutonica (Theutu- nica 4) tendunt ad propria. B. Prziemysl itaque rediens Austriam ibidem aliquamdiu moratus est et postea post Pascha venit Boemiam, quem Margaretha, prefata uxor eius, apparatu maguifico est secuta. Preterea «) anno inmediate sequenti Conradus, archiepiscopus Coloniensis, ad regem Prziemysl venit. Doemiam et cum ipso super quibusdam arduis negociis imperium Romanum tangentibus (nemají 4, 6) tractans honoratus a rege recessit. Postea vero anno MCCLVIP dictus Prziemysl (rex Prz. 4, 6) cum quibusdam Doemis, Australibus et Moravis Davariam intrans Bavaris innumera. dampna in- tulit, sed tamen hac vice cum magno nobilium suorum dispendio Doemie regnum revertitur ot inibi (ibi 5) aliquot annis sub pacis tranquillitate resedit. *) Ruk. 3 tu vkládá: Eodem anno Dernhardus, dux Karinthie, obiit. cui Vlricus, filius eius, iu ductu successit. (Herm. Altah. Annales, Pertz, Mon. Germ. hist. Ss. XVII, 397.) Et eciam eodem anno Ludo- vieus, dux Dawarie et palatinus Reni, Mariam, primam uxorem suam, filiam ducis Brabancie, sororem Hen- rici, lantgravii Hassie, per infamiam adulterii in Werda Swevica decollari innocenter iussit. Pro emenda vero occise uxoris abbaciam in Furstenfeld ordinis Cisterciensis fundavit et monasterium fratrum Minorum in Ingelstat, opido Davarie, iniciavit ae fundum dedit. *) Viz Letop. &, Pram. déj. C. II, str. 294. T. j. Fratres de misericordia Domini Beatorum Martyrum, kterí měli sídlo v Starém městě Pražském a zváni byli Křižovníci s červeným srdcem. — “) Kus ten náleží k roku 1255. Srovn. Pram. dej. 6 II, 293. — *) Tamtéž str. 294. — 4) Tamtéž str. 295. «) Letop. č., Pram. děj. č. II, str. 294. 19) nemá 2. — "*) legionem 2. — !!) Místo et transivisset má 3 transivissetque. — '*) nemi 3. — '*) Lanzhut ?. — ") Euium 1; Enyum 2 a tak niże, — !5) linguis 1. 1255 1256 

Strana 149
1257 1258 1200 KRONIKA PULKAVOVA. A. cciam confugientes ad quandam civitatem Salcz- purgensis !?) episcopi nomine Mulendorft **) ibi- dem receperunt se ipsos, ?') quos dux Bavarie vallans obsidione non permisit eos exire, nisi per eorum liberacionem inter principem Boemie et ipsum ducem Bavarie composicio fiat amica- bilis, que facta est. Unde liberati sine pactis ad propria redierunt. Anno") Domini MCCLVIII? Nicolaus, Pra- gensis episcopus XXIII. obiit XVI" kal. Februa- rii. cui successit Johannes scholasticus, ??) epi- scopus Pragensis XXIIII. Eodem") anno. Prziemisl, princeps Boemie, de mense Augusto dominos de Wyda, **) de Pla- yen et de Geraw sue dicioni potenter subiecit. A. Anno Domini MCCLX* Przienmisl, princeps Doemie, filius olim. regis Wenceslai, Moravie marehio. Austrie et Stirie dux predictus, cuin exercitibus dictorum regnorum et provinciarum cum auxilio quoque amicorum suorum Dele, regi Ungarie, qui partem Stirie iam oceupaverat et totam suo dominio subicere conabatur, et nato dicti. regis Stephano cum gentibus diversarum nacionum et linguarum hostiliter venientibus nec non volentibus totam Austriam, Moraviam et Doe- miam devastare, sine. tremore circa flumen Mo- rava dictum oceurrit in loco, ubi hic fluvius Danubium ") iufluit. scilicet in campis amenissi- mis IMI? idus Julii et princeps Doemie circa fluvium predictum Moravam se locavit. Similiter reges Ungarie parte steterunt ab alia. Et ita stantibus exercitibus usque festum beati Johan- nis Daptiste premissis tractatibus, demum sunt 149 А. [Hoc“) anno videlicet MCCLVIII® predicti fra- tres Johannes et Otto, marchiones Brandembur- genses, terras suas inter se mutuo diviserunt presentibus Henrico, Culmensi episcopo de or- dine Predicatorum, et nonnulis viris religiosis et clerieis aliis, hac condicione adiecta, quod si una pars foret deterior ex bonis non divisis, que plura supererant, deberet altera alteri coequari. Cognito itaque a sapientibus, quod pars Ottonis esset de- terior non in redditibus sed lignis et pascuis et terrarum qualitatibus, equalitas fuit facta. Et cum Johannes centum milites plures haberet quam ?9*) Otto, castrum et terra Lubisana cum castro Alwenslewen **) et comitatu, quem emerant ab electo ?*) Halberstadensi, *») fuerunt. adiecta.] *) B. Postea *) vero anno Domini MCCLX? ex eo, quod prefatus Prziemysl per Ungaros et Coma- nos (Commanos 5) adversus pacem firmatam in principatibus regni sui, maxime ducatu Stirie (Tyrie 5). quem Bela, rex Ungarie, iam partim occupaverat et in totum suo.dominio attrahere nitebatur, multis vexabatur dispendiis, potentissi- mum de diversis nacionibus collegit exercitum adversus Belam et natum eius Stephanum, reges Ungarie, profectus et perveniens ad aquim Mo- rava (Morauum 4, 5) suum locavit exercitum iuxta flumen. Similiter reges Ungarie ab alia parte fecerunt et aliquot diebus ipsis ibidem moranti- bus à tempore quadragesime usque ad b. Johan- nis Daptiste festum intervenientibus tractatibus treuge facte sunt. Igitur appropinquante treuga- rum tempore dum prefatus Prziemysl, princeps Boemie, per diversas turmas suum exereitum con- +) Po slově tomto přidává ruk, 3: A. Dom. MCCLIX^ Gerhardus, Mogautinus archiepiscopus, Erphor- diam veniens ibidem moritur et apud fratres Minores tumulatur, cui Wernherus, prepositus ecclesie, successit. 7^) Srov. Pram. děj. č. 1I, str. 295. — >») Srov. Příběhy Přemysla Otakara II, Pram. dój. 6. II, 310 a nisl. — ©) Zpráva tato nezakládá se na pravdě; listina v příčině té zachovaná jest nepravá «) Příběhy kr. Přemysla Otakara II, Pram. děj. č. II, 310 a násl. W) Salezburg. 3. — 2°) Menludorf 2. — ?!) ipsos. quos Henricus, dux Bavarie, et frater eius Ludovicus val- lans 3. — ?*) schol. et episc. Prag. XXIIII est factus, — ??) Wida 2, — ??*) quem 2. — ?*) Delwenslewen 2, — ?'*) nemá 2, — ?5) Helberstadiensi 2. Po slovà adiecta mà ruk. 1 rukou jinou pfipisek: Polonia altera vice vastata per Thartaros. in Dan 3. 1200 

Strana 150
1260 150 A. treuge statute. Hiis itaque treugis pendentibus prefatus Prziemisl per divisas turmas suum exer- citum segregavit. Sed cum postea circa opidum Lawa alias Law idem exercitus convenisset de eius mandato, Stephanus, iunior rex Vngarie, cum suis melioribus Ungaris et Cumanis per in- sidias eosdem fines ingressus opportunitate cap- tata cupiebat turbare Boemie principis exercitum incollectum | et. missis exploratoribus comperit Henricum, ducem Slezie, nec non Wladislaum Opuliensem una cum Olomucensi episcopo in pratis circa Poherlicz *) iam castra fixisse. Quos cum incautos disponeret aggredi, contingit suum errare ductorem, quod non Poherlicz sed versus Lawim veniret. Iam enim marchio Bramburgen- sis, *) Saxones, comites de Hardek *) et multitudo magua illic advenerant. Erat quoque princeps Doenie cum suis similiter ^) iam vicinus. et rumor insonuit Ungaros et Cumanos propinquos adesse partemque iam exercitus perturbare, Movetur ex hoc exercitus Boemorum adversus hostium cu- neos se disponens. E contrario autem subito nunc- cjatur hostes paucos fuisse iamque totaliter eos cessisse per fugam. Fit ergo, quod hiis auditis ad sua quivis redit tentoria comitibus de Hardek et de Playen ?*) eum nobili Catholdo coguominato Orphano. vulgariter Waysen *) pro custodia de- putatis. Cumque sic tenerent custodiam. nonnul- los hostium exploratores conspiciunt. quos inse- quentes ex latentibus insidiis. post tergum cer- nunt irrumpere hostium multitudinem valde mag- nam, qui illos nobiles circumdantes contra eos pugnam instaurant. Sed quoniam paucorum est pugna dissimilis inter multos, ideo pauci hostium inequali. certamine superantur. Perveniens hic rumor ad castra exercitus alios suscitavit ad pug- nam. Nom armantur singuli pugnaturi, hostium insultus reprimere cupientes. Insurgunt ergo con- tra hostes hostiles, quos statim convertunt in fu- gam, et multo plures hostium per fugam in flu- mine Morava sunt submersi, timore catervatim prostrati amentes quam qui gladiis sunt occisi. Princeps autem. Doemie gloriosa hae potitus vic- toria divisis inter suos multis spoliis tam in ar- KRONIKA PULKAVOVA. B. gregaret et circa oppidum Lawam (Lawa 5) alias Luh omnem suum exercitum convenire mandas- set, Stephanus, iunior Ungarie rex, cum melicri- bus Ungaris et Comanis suis iam per insidias eosdem fines intraverat et opportunitate taxata (capta 6), ut incollectum Boemie principis tur- baret exercitum. Tunc missis iusidiatoribus com- perit Henricum, ducem Slesie, et Wladislaum Opu- liensem. unacum Olomucensi episcopo in pratis circa Pohorliez (Pehorzelicz 6) iam castra me- tasse. Quos dum incautos aggredi disposuerat. ob hanc causam cum suis viam latenter faceret, casu contingit. videlicet (nemá 5) sui ductoris errore, quod non Pohorlicz sed versus Lawam applicuit. lam enim marchio Brandenmburgensis, Saxones, comites de Hardek (Hradek 5) et multi de Boe- mia illac advenerant. Eratque princeps cum suis similiter iam vicinus. Inde rumor in castris in- sonuit Ungaros et Comanos propinquos adesse et partem exercitus perturbare. Ex quo totus re- gius movetur exercitus adversus insultus hostiuni se disponens e contrario. Itaque subito nunc- ciatur hostes paucos fuisse et ium totaliter ces- sisse fugatos. Sicque hioc audito ad sua quivis redit tentoria comitibus de Hardek et Playn cun nobili Cadoldo cognominato Orphano pro exer- citus custodia constitutis. Et ipsis taliter custo- diam servantibus quosdam hostes insidiatores conspiciunt et insequentes eosdem subito post tergum. eorum ex latentibus insiliis maxinia pro- greditur tarma et dicti nobiles comites cum suis per adversarios undique circumdantur. /— F'itque (sicque 5) per paucos inter multos pugna dissi- milis et animosi milites inequali certamine su- perantur. Qui rumor dum in castra exercitus per- venisset, armantur singuli et parantur al insul- tus hostium compescendos. Et continuo (in cont. 6) impios consurgunt in hostes, ipsos precipitem compellunt ad fugam et cedentes plurimos gla- dio compullerunt innumeros in flavio Morave sub- mersionis dispendio solvere dies suos. Ex qua re ob cedem dictorum comitum grandis inter prin- cipes exercitus oritur dissensio, sic quod. quidam ex eis propria repetere voluerunt. Tandem huius- ?) Poliorzeliez 2 a tak níže. — ?) Brandemburg. 2. — *) Hardeck 3. — 5) nemá 3. — **) Ruk. 1 a 3 Plawen, a 9 Plauen, — *) Weysen 3. 1260 

Strana 151
KRONIKA PULKAVOVA. A. 1260 gento quam in auro et rebus aliis Ungarorum quadrigas suas magnis harum rerum onustavit *) thesauris. Tandem vero precibus regis ct omnium no- bilium Ungarie princeps Boemie inclinatus pacis treugis statutis per annum et iuramentis hinc inde firmatis, datis quoque !) per regem Ungarie obsidibus usque ad. congruam. satisfaccionem in Doemia detinendis cum glorioso triumpho sanus et incolumis ad propria revertitur rex gloriosus. Nec lateat hoc legeutem in dicto exercitu Przie- misl principes hos fuisse, puta Philippum, Salcz- burgensem arcliiepiscopum, Johannem Pragensem, orunonem. Olomucensem episcopos, Ulricum, du- cem Kariunthie. Ottonem. marchionem Brandem- burgeusem, quam plures Saxones, Henricum Sle- sie, Wladislaum Opulieusem ?) duces et alios mul- tos principes. comites, nobiles et barones. Predicti eciam belli progressum. pape Adriano?) per prin- cipem Doemie predictum. transmissa. subscripta modico inferius declarat epistola manifeste. [Hoc anno videlicet MCCLN* licet in divi- sione fratrum predictorum Johannis et Ottonis, marchionum Brandemburgensium, fuissent oppo- sita mile ducenta frusta reddituum, Johannes tamen antiquam — civitatem. Drandemburgeusem cum terminis suis elegit, Ottoni fratri suo nova civitate Drandemburg cum suis terminis dere- lieta. Extunc singulares habuerunt expensas, cum prius. fere NL. annis fuissent. de. communibus sustentati.] Sanetissimo") in Christo patri ae domino A. Dei gracia sacrosancte Romane eeclesie. summo pontifici. O., eadem gracia dominus regni Doemie. dux Austrie et Stirie et marchio Moravie. Quia pium pastorem. suarum a lupis liberacio ovium delectat, ete. patrocinio. communiri. ") l'ertur eciam. quod (in) exercituum dictorum congressu visa fuerit aquila alba, habens eaput aureum et collum, vexillum beati Wenceslai, quod tunc per purgravium castri l'ragensis in prelio 151 B. modi dissensio quantocius (quanto cicius 5) com- planatur, et pari voto ad invadendum Ungarorum reges et eorum exercitum se asstringunt. Capitulum LXXIIII. De alio bello Boemorum (nemají 4 a 6) con- tra Ungaros et Comanos. Preterea «) princeps regni Doemie cum om- nibus suis ceterisque principibus unanimem mo- vens exercitum laxatis tentoriis adversus hostes propius progreditur et per ordinatas procedens acies Morave fluminis venit ad litus et trans- euntes aquam bellorum eventibus se committunt. In exercitu enim Prziemysl fuerunt hii principes: Philippus. Salezpurgensis archiepiscopus, Johan- nes lragensis, Bruno Olomucensis episcopi. Ul- ricus, Narinthie et Stirie dux, Otto, marchio Bran- demburgensis, et quam plures Saxones, lLenricus, dux Slesie, Wladislaus Opuliensis et multi alii principes. comites et nobiles. lluius itaque pro- gressum belli subseripta pape Adriano per regem Boemie transmissa declarat epistola: Tenor epi- stole talis est tepist., cuius ten. t. e. 6): Sanctis- simo in Christo patri ac domino, domino Adria no etc. Fertur eeiam, (quod) in congressu dictorum exercituum a quibusdam exercitus Doemie nobi- libus et fide dignis viris visa fuerit aquila alba (visa fuit aquila alba 4) habens aureum caput et collum, vexillum b. Wenceslai, quod tunc per purgravium castri Prageusis in prelio gestabatur (gestatur 5), sequi et vicissim crescere, quous- que extensis alis totum exercitum principis Doe- mie cooperiret. Nam et ipse purgravius Jaros- sius nomine, met (nec 4, 5) retulit, iden vexillum s. Wencesiai martyris in huiusmodi (huiusmodi belli 4) tanto diserimine nullam passum penitus fuisse lesionem. l'lura eciam s. Wenceslai et alio- rum patronorum Doemie patrocinia ibidem visa & pluribus referuntur. 3) Tamtéž str. 315 a násl. — », Další znění tohoto listu v Pram. déj. c. II, str. 315 a nisl. с) Přib. kr. Přemysla Otakara II, Pram. děj. č. II, str. 315 a násl. 7) onustaverit rukopisy. !) quoque — exercitu Prziemysl nemá ruk. 3, ale necháno místo pro tento text. — *) Opulensem 1; Opulien- sem 3. — *) Po strané rukou jinou v ruk. 1 připsáno: Non fuit eo tempore Adrianus papa sed Alexander quartus. 1260 

Strana 152
152 KRONIKA PULKAVOVA. 1261 A. 1260 gestabatur, sequi et vicissim crescere, quousque extensis alis totum principis exercitum Boemie operiret. Nam et ipse purgravius Jarossius no- mine met retulit, idem vexillum sancti Wence- slai martiris in huiusmodi belli discrimine nul- lam passum fuisse penitus lesionem. Plura eciam sancti Wenceslai et aliorum patronorum Boemie Boemis exhibita patrocinia visa in bello huius- Capitulum LXXV. modi referuntur.*) De ulterioribus successibus Prziemysl et co- Anno*) Domini MCCLXI° de mense Aprili ronacione eius in regem (Boemie dodává 5) concordia et pax est facta inter reges Ungarie et Prziemisl, principem Boemie supradictum, va - Igitur, “) ut premittitur, per principem Boe- 1261 mie et suos victoriose triumpho belli potito pax lata pena pecuniaria undecim milium marcarum argenti.**) et concordia inter reges Ungarie et principem Itemb) eodem anno XV kal. Novembris Mar- Boemie (nemá 6) firmantur (firmantibus rukopisy et literis et promissionibus roborantur. Preterea garetha ducissa, conthoralis Prziemisl, que sterilis fuit prolem non habens, per maritum suum est sciendum est, quod licet prefatus Prziemysl Mar- dimissa et, sicut supra dicitur, ab co auctoritate garetham, uxorem suam predictam, annis pluribus apostolica separata, propter quod eodem anno habuisset, non tamen ex ca, quoniam infecunda fuit, potuit liberos procreare. Cuius infecunditatis princeps Boemie Prziemisl predictus duxit uxo- rem Gunegundem, 1) filiam Rostislai 2) ducis Bul- effectum eadem Margaretha probare volens con- *) Ruk. 3 vkládá tu: Addicio. Verum eidem eciam principi Boemie prius, videlicet in festo sanc- torum Johannis et Pauli, tristicie obtulerat se fortuna. Nam cum X vel plura milia hostium insultum fa- cerent in Austriam circa castrum dictum Steolz, duo fratres sanguine nobilissimi, iuvenes clecti, Otto vide- licet comes de Hordekke et Conradus comes de Plain ac cum ipsis Crafto de Sleuont, Chadoldus dictus Orphanus supradictus quasi cum CCCC viris eis incaute occurrerunt. Quibus fere omnibus occisis pauci evaserunt. In morte quoque predictorum comitum ipso die deperiit successio illius nobilis prosapie de Plain, quia sine heredibus decesserunt. Przemisel itaque obtenta tali victoria progressus cum exercitu suo in Unga- riam abinde post paucos dies sub forma superius dicta (recedit et) rex Ungarie terras, que discordie causa fuerant, videlicet ducatum Stirie cum oppido Bettovia, quod adhuc Ungari tenebant, plenarie restituit et in futurum mediante matrimonio confirmavit. Fueruntque in exercitu regum Ungarie diversarum nacionum orientalium et paganorum CC et XL milia equitum. In principis Boemorum exercitu C milia equitum, inter quos dicitur VII milia equorum ferro coopertorum. Stephanus quoque, rex Ungarie, graviter fuit in codem prelio vulneratus. In hoc bello ex collisione equorum et armorum tanta pulveris de terra surrexit habundancia, ut media et clara die vix homo hominem potuit cognoscere et in flumine circa XIIII milia hominum submersa dicebantur. (Srovn. Herrmanni Altah. ann. Pertz, Mon. Germ. hist. XVII, 402.) **) Ruk. 3 přidává po slové tomto, jak následuje: Eodem anno Dominus Alexander papa direxit literas regibus et ducibus, archiepiscopis et episcopis ac universis principibus christianis hortando ipsos, ut contra horridam rabiem Tartarorum consiliis et armis se premunire deberent. Nam idem Tartari de- victis et deletis omnibus regibus et regnis Sarracenorum in partibus transmarinis, Authiochie et Akaron ac aliis christianorum provinciis terrorem tam validum incusserunt, ut ad dictos papam et reges supplices et frequentes legaciones dirigerent pro succursu. Unde cum super hoc negocio concilium in octava apostolo- rum Petri et Pauli habendum in Witerbio condixisset, ipse papa Alexander IIII." VIII kalendas Junii diem clausit extremum, et eodem anno in festo Decollacionis Johannis Baptiste (29 Aug.) dominus Jacobus nacione Gallicus, patriarcha Ierosolimitanus, assumptus ad papatum Urbanus quartus est dictus. B. a) Letop. č., Pram. děj. č. II, str. 297. — b) Tamtéž str. 297. a) Letopisy č., Pram. děj. č. II, str. 297. — ) Viz kron. Frant. Pražského, Pram. děj. č. IV, 351. 1) Gunegundam 3. — 2) Hostislai 2.

Strana 153
1261 1262 KRONIKA PULKAVOVA. A. garorum, neptem Bele, regis Ungarie. Et in ca- stello Ungarie, quod in vulgari Possen dicitur alias Possonium, ?) cum ea nupcias celebravit. lane venientem Pragam III kal. Januarii cum solempni processione suscepit populus atque cle- rus. Ex hac eciam Kunegunde dictus Prziemisl successive duas filias generavit, item tres filios, quorum duobus in infancia mox defunctis iunior videlicet Wenceslaus in regno successit post- modum. ^) Deinde dominus Wernherus, Magunti- nensis archiepiscopus. Pragam venit et. VIII kal. Januarii ju die Nativitatis Domini aurora lucente clausis in. castro Pragensi principibus Alamanie et baronibus, nec non Boemie, Austrie, *) Carinthie, et Polonie ducibus, ne fieret im die hominum multitudine magna compressio, serenissimum priu- cipem Prziemislonen, filium Wenceslai olim regis Doenmie, heredem regni. ducem Austrie, Stirie et Moravie marchionem tunc existentem. regalibus indutuin. insigniis in ecelesia Pragensi unxit in regem, imponens sibi regalem coronam, Gune- gundem ipsius couiugem similiter coronando. Ex eo?) tempore. vocatus. est. Ottakarus et utroque, sicut. et prius scriptum est. nomine utebatur. Interfuerunt. autem. coronacioni. huiusmodi Pra- gensis. Olomucensis, Patawiensis et duo de Prus- sia episcopi, marchio Brandemburgensis, 9) duces Polonie multique comites, nobiles et barones. quibus magnificum factum est festum in campo Lethne nominato per biduum. Tercio die dominus archiepiscopus et principes supradicti diversis a rege muneribus honorati hilares ad propria redierunt, *) Kodem") anno?) flagellatorum quedam secta suboritur, qui velantes capita more claustralium ad cingulum denudati flagellis in extremitatibus nodos habentibus fortissime se cedebant. quorum eciam quidam processiones, staciones, venias et eenuflexiones fecerunt inirabiles secundum distinc- *) Ruk. 3 má po straně nápis: Flagellatores. 153 B. sensit, ut maritus eius Prziemysl cuidam nobili domicelle sue, de Conringen quorundam nobilium filie, coniaceret. Ex qua genuit filium, sibi Nico- laus nomen imponens, cui postea successu tempo- ris donavit civitatem et districtum Opavie, eadem a Moravie marchionatu dividens et exinde duca- tum Opaviensem primo constituens ipsum in va- sallagium perpetuum Doemie regno subiecit. Tres eciam filias genuit ex eadem. quarum unam nobili de Strakoniez, aliam de Wartemberg et terciam de Crawar (Crawan 4, 5), regni Doemie baronibus, uxores dedit legitimas, cuilibet eorum dotem legi- timam (nemá 5) solempniter assignans. Hiis itaque quatuor naturalibus filiis prefati principis regni Doemie potencia et uxoris sue predicte infecun- ditate probatis compertum est Margaretam pre- fatam post obitum quondam viri sui sexti. IHen- rici imperatoris iam dudum defuncti in civitate Trevereusi ordinis fratrum Predicatorum sancti- monialium monasterii monacham professam esse et absque dispensacione canonica habitu et re- gula pretermissis Prziemysl predicto nupsisse. «) Hine est. quod talibus legitimis divorcii causis extantibus (existantibus 5) inter eos per papam divorcium celebratur, et Margaretha. predicta (ne- má 5) a viro suo taliter (totaliter 6) separata re- vertitur Austriam, reintrat monasterium, dudum abiectum ordinem et habitum iterum reassumens. Et 8) postea ne regnum Boemie legitimo careret herede, prefatus Prziemysl anno predicto VIII kal. Novembris Kunegundem, filiam Rostislai (Rosa- slici 5), imperatoris Bulgarie. in castro Possen du- xit uxorem et secum Pragam adduxit. Deinde in festo Nativitatis idem Prziemysl unacum eadem Kunegunde, uxore sua, in ecclesia Pragensi a Wennhero, archiepiscopo Maguntino, regias coro- nas assumens more regni Doemie consecratur presentibus sex episcopis, marchione Drandem- burgensi et aliis multis principibus. Et post hoc ^) Kron. Zbraslavská, Pram. déj. é. IV, str. 13. — ") Srov. Let. Neplachüv, Pram. déj. €. 1, str, 475. «) Viz Reg. Boh. II. 1169, 6. 2674. — 8) Letop. €, Pram. déj. c. II, str. 297. 3) Posonum 3, — *) nemá 3, — 5) eodem 2. — 5) Brand. Otto, suus sororius, et duces Pol. 3. — *) Eodem quo- que anno 2. 20 1261 

Strana 154
154 KRONIKA PULKAVOVA. A. B. 1262 1263 1264 1262 ciones linguarum cantantes. Hii tales inserue- runt s) errores, quod confessiones audierunt,9) se mutuo absolventes ab homicidiis et aliis crimi- nibus, penitentes quoque solempniter inthronisa- verunt, penitenciam occultam et publicam impo- nentes. Horum error, si diucius perdurasset, cle- rus aut viluisset aut fuisset in totum deletus. Dicebant namque multi hanc sectam animabus proficere propinquorum in inferno existencium et in celo et similiter suis post mortem. Hunc 10) errorem primitus deprehendit Theodericus, episcopus Neumburgensis super Salam, et in parte magna extinxit ; nam multi nobiles et famosi ad- herebant secte huiusmodi putantes erronee, 11) purgacionem peccatorum se per eam habere, sed tandem igne et gladio hic error cessavit.*) Anno*) Domini MCCLXII" perierunt fruges grandine, siccitate necnon exercitu transeunte.**) Anno*) Domini MCCLXIII" in Boemia prop- ter predictas causas caristia fuit magna multique homines ex hoc famis inopia sunt defuncti.***) B. Anno*) Domini MCCLXIIII° 12) Prziemisl rex Deinde “) anno Domini MCCLXVIII" (ruk. 5 1261 filiam sororis sue, marchionisse Brandemburgen- MCCLXXVIII°) Prziemysl rex filiam sororis sue, sis, filio regis Ungarie ad concordiam inter eos marchionisse Brandemburgensis, Bele, filio regis Ungarie, uxorem tradidit ad conceptam concor- conceptam amplius roborandam tradidit in uxo- *) Ruk. 3 vkládá tu: Frater Thobias, quondam, prepositus ecclesie Pragensis, fundator monasterii fratrum Minorum in Benesaw, obiit hoc anno. Sepultus ibidem in choro. Et Albertus Magnus, episcopus Ratisponensis, fugiens curam animarum domino Urbano pape offert voluntarie cessionem, cui successit dominus Leo, eiusdem ecclesie decanus. (Herrmanni Altahen, annales, Pertz, Mon. Germ. hist. XVII, str. 402.) **) Po slově tomto přid. ruk. 3: Eodem anno domina Elizabeth, filia regis Ungarie, soror Stephani, uxor Henrici ducis Bavarie, peperit filium in vigilia sancti Mathie, qui dictus est Henricus. Ludovicus autem, frater Henrici ducis, ex domina Anna, filia ducis Conradi Polonie, genuit filiam Agnetem et Ludo- vicum Elegantem, qui postea Nurenberge in hastiludio vulneratus obiit et in Fursteufelt iuxta patrem in monasterio a patre fundato sepelitur. ***) Ruk. 3 tu vkladá: Dominus Helias pater et amicus fratrum Minorum in Praga obiit, qui totam aream domus sancti Jacobi pro remedio anime sue vivens donavit, et sepultus est in ecclesia ante altare sancti Anthonii, quod fuit in latere ecclesie antique. Urbanus papa Sicilie regnum, quod a Manfredo occupabatur, Karolo, Ludovici regis Francorum fratri, concessit eumque in Italiam per legatos evocavit. Anno Domini MCCLXIIII° in mense Julio apparuit cometes stella, que a se mire altitudinis et longitudinis radios emittebat et eadem nocte, qua Urbanus papa obiit, extincta est. videlicet in mense Octobri. (hec 6) per plures annos prefatus Prziemysl rex 1261 in tranquillitate resedit. a) Srov. Let. č., Pram. děj. č. II, str. 298. — b) Tamtéž. — ) Srov. Příběhy krále Přemysla Otak. II, Pram. děj. č. II, str. 319 a 320. c) Srov. Příb. kr. Přemysla Otak. II, Pram. děj. č. II, str. 319 a 320. 5) instituerunt 3. — 2) audierant 3. — 16) Theodricus 2. — 11) errone 2; erronice 3. — 12) A. D. MCCLXIIII in autumpno 3.

Strana 155
KRONIKA PULKAVOVA. 155 A. B. diam inter eos amplius roborandam. Et nupciis 1261 solempniter consumatis rex Prziemysl alias Otta- carus Boemiam cum gaudio remeavit. 1264 rem et nupciis solempniter celebratis, Boemiam cum gaudio remeavit. [Hoc anno videlicet MCCLXIIII secundum cronicam marchie Brandemburgensis Otto, tercius frater Johannis, marchionis Brandemburgensis, filiam suam Gunegundem, quam ex Beatrice, filia regis Boemie, genuerat, Bele, filio Bele regis Ungarie, fratris beate Elizabeth, tradidit in uxo- rem, et rex Boemie Prziemisl easdem nupcias cum gloria solemniter celebravit. Succedente au- tem tempore Bela defuncto dicta Gunegundis nupsit duci Lunemburgensi, 13) Mechthildim vero, sororem 13*) eius, Barnym duxit uxorem.] Anno *) Domini MCCLXV° rex Prziemisl ex uxore sua filiam generavit, que nata eodem tem- pore cum 14) magna solempnitatis leticia baptiza- tur in festo Purificacionis Virginis gloriose. Item anno 5) eodem magna orta est inter regem Boemie et 14*) Bavaros dissensionis materia. Propter quod Boemi et Moravi mandato regis in adventu Domini Bavariam spoliis et incendiis vastaverunt. Et eodem anno Egram civitatem cum suis pertinenciis duci Bavarie et sororio suo, filio Conradi, filii Friderici quondam imperatoris, ho- stiliter abstulerunt et eam cum suis incolis pos- sidendam regi Boemie tradiderunt. *) B. Deinde “) a. D. MCCLXV° (MCCLXIX° ruk. 6, 1265 MCCLXX" ruk. 5) ex uxore sua Kunegunde filiam genuit, que eodem tempore cum maxima festivi- tatis leticia baptisatur in festo Purificacionis s. Marie virg. Eodem anno orta est (nemá 5) magna dissensio inter regem Boemie et Bavaros et rex Bavaros volentes in regnum per nobiles suos, quos ad custodiendum metas posuerat, cum magno labore prohibuit. Deinde ß) anno inmediate se- quenti rex potentem congregans (congregat 4, 5) exercitum intravit Bavariam et ipsam usque Ra- tisponam incendiis et spoliis plurimum (plurimis 6) devastavit et deinde sine dampno ad propria revertitur. Et iterum per plures annos vixit paci- *) Ruk. 3 vkládá tu: Item Otto. Pataviensis episcopus, IIII idus Aprilis obiit. In cuius locum primo postulatus est dominus Wladislaus, postea Salczburgensis electus, sed dominus Petrus a domino papa Clemente substituitur, et sic bene ac mirabili modo utrique ecclesie, videlicet Salczpurgensi et Pata- viensi, a sede apostolica est provisum. (Hermanni Altah. annales, Pertz, Mon. XVII, str. 403.) Eodem anno inclitus rex Ottakarus Boemie nec non dux Austrie et Stirie ac marchio Moravie vene- rabili domino Conrado, episcopo Frisingensi, confirmavit iudicium provinciale, quod ab antiquo ecclesia Frisingensis habebat in Heybs, per sequentes litteras : In nomine Domini Amen. Nos Ottakarus, Dei gracia rex etc. Ad memoriam rei perpetuam. Gesta regalia. (Další znění tohoto listu viz u Zahna: Codex dipl. Austr. Frising. Font. rer. Austr. XXXI, 254; Reg. Boh. II, str. 185 č. 447.) Actum Wienne anno Domini M'CCLXV°. VIII“ indiccione, presentibus testibus Zmilone de Belkowe oc. Datum ibidem pridie nonas Aprilis per manus prothonotariorum nostrorum magi- strorum Ulrici et Petri regni nostri anno IV°. Anno Domini MCCLXVI°, III non. Marcii facta est congressio in Apulia inter Karolum, fratrem regis Francie, et Manfredum, regem Sicilie, et Manfredus spurius victus occubuit non longe a Benevento a copiis Karoli. Bellum quoque magnum factum est in pago Wirczburgensi VI idus Augusti inter Herman- num comitem de Henneburcke et cives Wirczburgenses, ubi cives victores cum fautoribus extiterunt. (Her- manni Altah, annales, Pertz, Mon. Germ. hist. XVII, str. 405.) 1265 1266 *) Letop. č., Pram. děj. č. II, str. 299. — b) Tamtéž. a) Letop. č., Pram. děj. č. II, str. 299. — ß) Tamtéž. 13) Lunenburg. 2. — 13*) uxorem 2. — 11) nemá 2.—11*) et ducem Bavarie 3. 20*

Strana 156
156 KRONIKA PULKAVOVA. A. B. Anno *) Domini MCCLXVI° Prziemisl, glo- riosus rex Boemie, de 15) mense Augusti usque Ratisponam ex alia 15*) parte Danubii per quos- dam milites Australes Bavariam vastavit hosti- liter incendiis et rapinis, et in quibusdam civi- tatibus 16) et castris fugitivos homines utriusque bonis dotaverat, sepelitur. Item eodem anno Otto, 1266 frater dicti Johannis estivo tempore Prussiam sexus iussit igne cremari, reversus Boemiam cum contra Saracenos procedens, cum non fuisset per- salute Bavaria ex utraque parte Danubii fere tota destructa.*) missus bellare cum eis, strennuum castrum Bran- demburg nominatum in terra condidit Pruteno- [Hoc anno videlicet MCCLXVI° Johannes, rum.] marchio Brandemburgensis, de quo supra fit men- Anno **) Domini MCCLXVII° Ulricus, inclitus 1268 cio, moritur et in Chorniensi monasterio Cister- ciensis ordinis, quod ipse fundaverat et multis dux Carinthie, carens liberis Ottakarum, predic- *) Ruk. 3 vkládá po slově tomto: Addicio: destructa, quia idem rex Boemie inimicicias iam dudum contra Ludovicum et Henricum, duces Bavarie, conceptas totis viribus in arma converterat, adsciscens (ruk. assistentes) sibi Salczpurgensem, Patawiensem, Ratisponensem civitates (ruk. civitatibus) cum municionibus earundem. Ex quibus tunc facta sunt in Bawaria multa mala. Ipse quoque rex cum multis milibus arma- torum versus Chamb Bavariam intravit, destruens Regenstauff et Nitaw et alia castra, in quibus per in- cendium et iacula sagittarum magna periit hominum multitudo, et morante ipso per biduum Ratispone per Egram revertitur in Boemiam exercitu penuriam victualium paciente. Recedente autem ipso rege Boemie de Bavaria Henricus, dux Bavarie, gener regis Ungarie Bele, misso exercitu ultra flumen Iltsam opidum in Welden et alias municiones cum tota provincia ibidem incendio devastavit. Subsequenter III kalendas Novembris idem Henricus, dux Bawarie, per quandam portam civitatem Pataviensem procuracione sive tra- dicione quorundam per adulterinas claves obtentam, novum forum cum quibusdam domibus et eciam cel- lario canonicorum ac magna parte civitatis exussit, aliquibus ibidem civibus interfectis, totamque civitatem cepisse se sperasset, si sui non fuissent propter cupiditatem rapine et noctis tenebras hinc inde dispersi. Et sic mane omnes confluente populo ad arma confusibiliter sunt expulsi. (Hermanni Altahensis annales, Pertz, Mon. Germ. hist. XVII, 405.) Eodem quoque anno obiit N. comes de Wirttenberg antiquus cognomine mit dem Dumen, quia habuit in manu dextra pollicem magnum. A. 1266 fice et plures civitates et castra in regno Boemie 1265 de novo construxit. **) Ruk. 3 před slovem tím vkládá: De obitu ducis a po zprávě této za slovy in humanis: Syn- odus. Eodem anno dominus Gwido, cardinalis et apostolice sedis legatus, VI idus Maii apud Wiennam synodum celebravit, cui interfuerunt Johannes Pragensis, Petrus Pataviensis, Bruno Brixiensis. Chunradus Frisingensis, Leo Ratisponensis, Amilricus Lavend(in)ensis episcopi et alii quam plurimi de ipsis diocesibus prelati, archidiaconi et decani. Tuncque in precedenti dominica factus est terre motus ita, ut in multis locis edificia ruinam paterentur. Et dominica Trinitatis sequente dominus Wladislaus apud Salezpurg in archi- episcopum consecratur. Ottakarus, rex Boemie, et Henricus, dux Bavarie, rursus per pacis osculum ad con- cordiam redierunt. Et Elizabeth, ducissa Bavarie, coniunx Henrici, V idus Junii peperit filiam, que bapti- satur a Leone, Ratisponensi episcopo, et Katherina vocatur. Similiter eodem anno idibus Septembris natus est Ludovico duci, fratris [sic] Henrici, filius, qui et Ludovieus est nuncupatus. (Hermanni Altah. ann. Pertz, Mon. Germ. hist. XVII, str. 405 a 406.) Bondogodar soldanus Armeniam hostili exercitu ingressus christianos persequitur et Antiochiam cepit et eam pene delevit. Eodem quoque anno est canonisata sancta Hedwigis, ducissa Polonie, in Trebnicz, idibus Octobris per Clementem quartum pontificatus eius anno tercio. Fuitque sancta Hedwigis soror Gertrudis, regine Ungarie, matris sancte Elizabeth lantgravie. Hoc quoque anno gravis pugna fuit apud Hayerloch in festo Omnium sanctorum inter comites de Zolr et comites de Hohenburg, ubi comes de Zolr potenter triumphavit. (Notae Sindelfingenses, Pertz, *) Srovnej Letop. č., Pram. děj. č. II, str. 299 a 300. 15) de eodem m. 3. — 15*) altera 3. — 16) nemá 3.

Strana 157
KRONIKA PULKAVOVA. 157 A. 1267 A. sepelivit. Johannes autem de Praga, eius primo- 1267 genitus, qui miles factus fuerat in nupciis Gune- gundis, sue sororis, 18) hoc anno, quo pater ob- ierat, ad torneamenta Ratisponam post Pascha transiens, hasta lesus et a suis non bene pro- visus nocte mortuus est inventus. Qui deductus in Leninense monasterium honorifice sepelitur.] Anno*) Domini MCCLXVIII° precepit rex Ot- 1268 takarus renovari pondera et mensuras, et ut cui- libet fieret iusticia, signo suo signari.*) Annob) Domini MCCLXIX° nata est regi 1209 **) Ottakaro filia nonis Septembris. 1268 tum regem Boemie. Austrie et Styrie ducem nec non Moravie marchionem, dominum Carniolie et Egre provincie, serenissimi Wenceslai avunculi sui filium, ducatus Karinthie heredem constituit, dum adhuc ageret 17) in humanis. [Hoc anno, videlicet MCCLXVII° Otto, mar- chio Brandemburgensis tercius, de quo supra fit mencio, in Brandemburg audita missa de sanctis- sima Trinitate plurima devocione coram multis religiosis in die sancti Dionysii feliciter obdor- mivit. Cuius corpus Beatrix, uxor eius. cum Jo- hanne et Ottone, filiis suis, deducens Strusperg in choro ecclesie fratrum Predicatorum, quam Anno Domini MCCLXX° rex Ottakarus in 1270 ipse fundaverat, presente domino Conrado, Mag- deburgensi archiepiscopo, et domino Wilhelmo, diversis locis sui regni multas domos fecit con- ***) Lubusano episcopo, celebrante missam honorifice strui et castella de novo. Mon. Germ. hist. XVII, 301.) Et Conradinus, filius Conradi regit, invitatur ad Italiam per Siculos et Apu- los, quod sequenti anno implet ingressu. *) Ruk. 3 má po tomto slově vložku: Conradinus rex supradictus, Conradi filius et Friderici quon- dam imperatoris nepos, iam priori anno invitatus a Lombardis et Apulis Ytaliam ingressus adherentibus et faventibus sibi plurimis civitatibus Romam ingreditur, ubi gloriose tamquam imperator cum magno tripudio suscipitur, domino papa tunc apud Viterbium existente et predicente de ipso, quod tamquam ad victimam iret. Post hec Apuliam progreditur cum exercitu et habito conflictu cum Karolo rege victus et captus et apud Neapolim iussu predicti Karoli securi decollatur IIII° kalendas Novembris. Cum co eciam Fridericus dux, filius Hermanni quondam marchionus de Paden. dux Austrie. decollatur, de quo spes non modica fuerat, quod deberet aliquando paternos ducatus obtinere. Deinceps Karolus rex tamquam duobus regibus, Manfredo scilicet filio Friderici imperatoris et Conradino fratruele ipsius, convictis et oc- cisis regno Sicilie libere potitur defensionis ecclesie habens laudem. Subsequenter eodem mense in die sancti Crisogoni obiit Clemens papa, qui in papatu nunquam Romam intraverat ; in loco, ubi diu steterat, videlicet in Viterbio, sepelitur. Et ex tunc sedes vacare cepit quasi biennio propter discordiam cardinalium, qui permittente Domino ad malum tocius christianitatis in eligendo pastorem ecclesie katholice non poterant concordare. (Hermanni Altah. annales, Pertz, Mon. Germ. hist. XVII, str. 106.) **) Tu vkládá ruk. 3: Gregorius, patriarcha Aquilegiensis. obiit, in cuius locum eligitur Philippus, quondam Salezburgensis electus, frater Ulrici ducis Carinthie. Quo Ulrico post hec in brevi defuncto memoratus Philippus sibi eundem ducatum tamquam verus heres ipsius attrahere attemptabat, sed per Ottakari regis potenciam impeditur. Item Henrico, duci Bawarie, in die sancti Dyonisii nascitur filius, qui vocatus est Ludovicus. Item in ipso festo Nativitatis Domini tanta fuit inundacio aquarum, quantam nul- lus vivens audivit. (Tamtéž.) ***) Ruk. 3 má tu vloženo: In ipsa estate tanta siccitas fuit ubique, ut sata omnino arescerent et ex hoc fames maxima est secuta, attamen vinum in habundancia fuit. Item Wladislaus, archiepiscopus Salezburgensis, obiit, cui subrogatur Fridericus, eiusdem ecclesic prepositus. Bela eciam, rex Ungarie, frater sancte Elizabeth et pater Elizabeth, ducisse Bavarie, V nonas Mair in festo Invencionis Sancte Crucis in insula Budensi obiit, cuius corpus Strigonii in ecclesia fratrum Mi- norum constructa in honore Virginis gloriose, quam ipse rex Bela adhuc vivens sumptuoso opere et pulchro fecerat inchoari, sepelitur, relinquens Stephanum V filium suum successorem. Maria eciam regina, uxor Bele regis et mater Stephani, non post longum tempus ex hac vita decessit, que fuit filia imperatoris *) b) Letop. české, Pram. děj. č. II, str. 300. 17) esset 3. — 15) uxoris 2.

Strana 158
158 KRONIKA PULKAVOVA. A. A. cameram regiam in eodem castro plenam thesau- 1271 Anno Domini MCCLXXI° inclita Gunegundis, regina Boemie, V kalendas Octobris peperit filium. ris auri pariter et argenti et baltheis 23) miri cui nomen imposuit Wenceslaus. 19) operis preciosis, nec non in curribus Pragam de- duxit. Postea castrum fecit funditus demoliri cap- Eodem *) anno Ottakarus qui et Prziemisl, il- tivis militibus, deputatis pro defensionis munimine, lustris rex Boemie, dux Austrie, Stirie, Carinthie et Carniolie, Moravie marchio, dominus 20) Egre transmissis ad castra sua in Austria et Moravia et Portus Naonis,21) cum suis exercitibus idibus 21*) firmiora. Deinde procedens ulterius ad castra 22) et civitates alias*) expugnavit easdem, in illis Aprilis intravit Ungariam nemine resistente. nimia capta preda. Quedam vero castra et civi- Sane castrum nobilissimum Possen nomine alias tates forciores pro se retinuit, que cum suis at- Presburg vel Possonium regis Ungarie obsedit et tandem vi sui exercitus expugnavit, despolians tinenciis sibi solverunt annuam pensionem, infir- Grecorum. Ibidem cum duce Bela, filio suo carissimo, feliciter requiescit. Qui fuit vir plenus virtutibus. cuius memoria quasi mel dulcorosum usque in hodiernum diem in ore Ungarorum suavescit. Cuius corpus Philippus, archiepiscopus Strigoniensis, de ecclesia memorata auferri et exhumari fecerat contra iura et in sua ecclesia cathedrali indebite tumulari. Super quo facto coram summo pontifice causa dincius ventilata fratres Minores maximo, rehabere ex integro meruerunt et coram beate Virginis altare gloriosius condi- derunt, ubi tales versus continentur: Aspice rem caram, tres cingunt Virginis aram, Rex, dux, regina, quibus assint gaudia trina. Dum licuit, tua, dux, viguit, rex Bela, potestas, Fraus latuit, pax firma fuit, regnavit honestas. Item Ludovicus, rex Francorum, christianitatis gracia magna comparata classe, ultra mare iterato cum duobus filiis adiuncto sibi rege Navarre et quam plurimis ecclesiarum prelatis et baronibus, iter pro recuperacione Terre sancte assumpsit. Verum ad hoc, ut facilius Terra sancta recuperaretur, ipsis in consilium initis, ut regnum Thurcorum, quod in medio consistens non parum dabat transfretandi impedi- mentum, primitus subiecerunt [sic] potestati christianorum. Et cum portum apud Carthaginem cepissent potenti manu, infirmitas, que illo anno maxime circa confinia maris viguit, in eodem christianorum exercitu nimis invaluit. Et primo quidem Johannem, regis Francie filium, et postea legatum pape et dominum Al- banensem cardinalem et demum ipsum regem Ludovicum christianissimum cum multis regni sui proceribus. comitibus et baronibus nec non aliis simplicibus de medio sustulit. Quam feliciter autem predictus rex terminaverit, rex Navarre per literas domino Tusculano intimavit. Nam in infirmitate sua laudare nomen Domini non cessabat, illam oracionem quandoque interserebat: Fac nos Domine prospera mundi despicere et nulla eius adversa formidare. Orabat et pro populo, quem secum adduxerat, dicens: Esto Domine plebi tue sanctificator et custos. Et cum appropinquaret ad finem, respexit in celum, dicens: Introibo in domum tuam, adorabo ad templum sanctum tuum Domine. Et hoc dicto obdormivit in Domino. Et cum de morte pii regis turbaretur exercitus christianorum et Sarracenorum letaretur, dominus Karolus, rex Sicilie, frater regis, bellator egregius, pro quo vivens adhuc frater suus, rex Francie, miserat, navigio cum magna mi- licia advenit. De cuius adventu christianis gaudium Sarracenisque mesticia crevit. Eandem provinciam suscipiens legionem in Africam deportavit, et Sarraceni timore compulsi pacta cum christianis inierunt, ut omnes christiani in regno illo libere dimitterentur, et solutis expensis regalibus, quas sibi fecerant, rex Thurcorum regis Sicilie tributarius est effectus. Et cum ex adventu domini Edwardi, regis Anglie, et multitudine Frisonum exercitus multiplicatus esset, absque utilitate est hinc inde dispersus, quia Terra sancta, ad quam tendebant, gubernatore peregrinorum carebat, quia patriarcha, qui legatus erat, in Terra sancta defunctus est, et sedes apostolica, que utrobique providere debebat, tunc vacabat. Tunc rex Navarre infirmus de Africa processerat et in Siciliam veniens iuxta Treponiam in domo ordinis fratrum Carmeli defunctus est. Ludovico autem, Francorum regi, succedit Philippus, filius eius, regnans annis XV. Et Bele, regi Ungarie, Stephanus, filius eius rex, qui circa festum sancti Thome apostoli misso exercitu in Austriam a parte meridiana Danubii illam provinciam devastavit, occisis et in captivitatem abductis XVII milibus hominum. (Tamtéž.) *) Ruk. 3 má tu: alias Albenburg et Tirna ac alias plurimas municiones expugnavit. 1271 *) Srov. Hermanni Altah. annales Böhmer, Fontes rer. Germ. II, 518 a 519 a Pertz, Mon. Germ. hist. XVII, 405. 19) pos. Wenceslaus, et ipse postea patri in regno successit 3. —20) et dom. 3. — 21) Nawonis 3.— 214) idus 2. 22) resistente et infra octavam Pasche invasit eam 3.— 23) balclinis nebo baltinis 3, asi misto baldachinis.

Strana 159
KRONIKA PULKAVOVA. 159 A. 1271 mioribus castris et civitatibus funditus desertatis. Tandem venit ad magnum flumen, cui nomen Rab, super quod Stephanus, rex Ungarie, pontem fecerat ligneum, quem cum (de) exercitu Stephani multi transissent causa bellandi, subito quidam ex eis a Boemis vulnerati letaliter ceciderunt ceteris fugientibus in flumine prefato submersis XII° kalendas Julii. Quorum casum cernens Ste- phanus statim pontem destruxit fuge presidio se committens, ceteris constitutis in alia parte flu- minis exitum rei cernentibus. Tunc rex cum Boemis habito consilio cum dubitaret, quid am- 24) plius faceret,*) in civitatem suam Wiennam revertitur cum triumpho. Eodem") anno de mense Augusto missus est Coloniensis archiepiscopus cum nonnullis prin- cipibus, electoribus imperii et nobilibus de Ala- mania Boemiam ad regem Ottakarum, rogantes precibus, ut qui in Romanum 25) regem concorditer est electus, velit cesaream sibi assumere dignita- tem. Quos rex gratanter suscipiens et tractans honeste consilio usus nobilis de Rziczano Andree nomine, camerarii regni Boemie, nec non aliorum nobilium plurimorum, qui zelo doloso concepto, scilicet ut non fiat potencior, disvaserunt susci- pere tante sollicitudinis principatum, tandem eos remisit vacuos et laboribus suis inanes. Nunccii vero a rege post hec nobilibus muneribus hono- rati receptisque 26) ab ipso 27) responsis ad elec- tores principes alios sunt reversi. Creditur eci- am.28) quod ob hoc, quod malo suorum usus consilio rex tantam respuit dignitatem, postea ductus penitencia super eo habens sepe remor- sum in corde de seculo cicius 23) emigravit.**) Eodem anno 35) Ottakarus idem rex vali- dum congregans exercitum intrat Bavariam, pre- *) Tu vkládá ruk. 3: devictis cunctis circa festum Penthecosten propter penuriam victualium in civitatem suam revertitur cum triumpho et demum relaxato exercitu revertitur in Boemiam. Stephanus autem, rex Ungarie, post recessum regis Boemie missis in Moraviam Ungaris et Cumanis per incendia et rapinas et multas strages hominum plurima mala gessit. Tandem circa solsticium estivale per episcopos et religiosos viros Deum timentes ad inopinatam et subitam pacis concordiam redierunt. **) Teprv na tomto místě klade ruk. 3 zprávu o narození Václava II výše již položenou. Postea ") vero a. D. MCCLXXI° Coloniensis archiepiscopus cum multis nobilibus de Almania ab electoribus principibus imperii destinati Boe- miam Ottakarum regem adeunt et instant, ut (nemá 6) imperii dignitatem et fasces assumat eo, quod Romanorum in regem foret concorditer electus. Quos rex gratanter suscipiens habito con- silio de persuasione nobilis de Rziczano (Ryczano 5), burgravii Pragensis, et aliquorum aliorum no- bilium (nobiliorum 6) stultam et insanam corum opinionem, de qua et tanti honoris augmentum et postea personam perdidit, imitatus imperialis dignitatis onus noluit acceptare. B. 1) Příběhy krále Přemysla Otak. II, Pram. děj. č. II, str. 326. “) Příběhy krále Přemysla Otakara II, Pram. děj. č. II, str. 326. 21) nemá 3. — 25) Romanorum 3.— 26) receptisque ab ipso resp. nemá 3. — 27) eo 2. — 25) nemá 2. — 29) cic. migravit 3. — —0 Eodem quoque anno 3.

Strana 160
160 KRONIKA PULKAVOVA. 1266 1273 1273 A. dis, incendiis 31) in magna parte devastans, unde in quodam castro per ignis incendium multi ho- mines perierunt. *) Anno Domini MCCLXXII° est canonisata 32) sancta Hedwigis, ducissa Polonie in Trebnicz. B. Eodem 2) anno sexto kalendas Septembris Postea vero a. D. MCCLXXII° Rudolfus (Lu- 1273 Rudolphus comes de Hapspurg 32*) est in regem dolfus 5). comes de Havesburg, in Romanorum Romanorum electus. regem eligitur, Ottakarus vero rex de regno suo Anno Domini millesimo CCLXXIII° Otta- solicitus per plures annos negociis propriis et agen- karus qui et Prziemisl, rex Boemie, in festo dis instabat. Deinde a. D. MCCLXXVI", quinto anno Rudolfi. Romanorum regis. idem Rudolfus sancti Jacobi apostoli cum suis exercitibus pro- cedens ad partes Ungarie, Moravie, Austrie et (Rom. reg. id. Rud. nemá 5) a rege Ottakaro ex *) Ruk. 3 vsouvá na místě tomto: Obiit ducissa Bavarie. In autumpno autem VIII kalendas Novembris domina Elizabeth, soror Stephani regis Ungarie, ducissa Bavarie, coniunx Henrici ducis, diem clausit extremum. Que, cum esset femina virtuosa et omni bonitate preclara, morte sua toti provincie in- consolabilem luctum fecit. Filia quoque eius similiter nomine Elizabeth, cum esset in etate tredecim an- norum, precedenti anno in monasterio in Lanczhut Selgental habitum religionis assumpsit iuxta ordinem Cisterciensem vivendi. Anno Domini MCCLXXII° dominus Theobaldus, archidiaconus Leodiensis, iam priori estate per formam compromissi in summum pontificem electus cum glorioso apparatu in quadragesima intrat urbem et ibi in ecclesia sancti Petri consecratus Gregorius decimus est appellatus. Qui post eleccionem suam e Siria evocatus revertitur a Terra sancta et Viterbii est inunctus. Eodem anno Stephanus, rex Ungarie, circa kalendas Augusti moritur, cum tantum duobus annis regnasset, et in anno tercio regni sui in magna insula obiit, et sepultus est in ecclesia beate Virginis in insula Budensi in loco beginarum et reliquit duos filios successores et unam filiam nomine Mariam, quam Karolus Claudus, rex Sicilie, duxit uxorem. Primogenitus vero filius Ladislaus nomine statim eo anno, quo pater mortuus est, ab Ungaris coronatur. In sequenti autumpno tanta inundacio pluvic erupit, ut parvuli rivi in tam magna flumina excrescerent, ut evulsis domibus multis in submersione peccorum, ab- duccione feni et annone homines circa valles residentes dampna plurima paterentur. Eodem anno Bela dux de Matshawe supradictus, affinis regis Boemie, ab Henrico, comite de Guzing, occiditur. Anno Domini MCCLXXIII° Ungari et Cumani cum Oldamir, duce eorum, iterum vastant post festum l'urificacionis quasdam partes Austrie, Stirie et Moravie. Eodem anno feria V post dominicam, qua cantatur Misericordia Domini, kathedralis ecclesia Ra- tispone cum palacio episcopali et optimis campanis incendio totaliter est consumpta. Otakarus vero qui et Przemisl, rex Boemie, in festo s. Bartholomei apostoli cum suis atd. jako nahoře řad. 11. až gloriosus na str. 161. Eodem anno VI kal. Septembris Rudolphus comes de Habspurg in partibus Basilec est in regem Rom. electus. Qui fuit quondam magister curie in palacio regis Ottakari, regis Boemie, vir strennuus et iustus. Qui Ludovico, duci Bavarie, iam viduato filiam suam Mechtildam tradidit in uxorem. De qua idem Ludovicus genuit Rudolfum, palatinum Reni, et Ludovicum iuniorem postea imperatorem dictum Bavarum. Hoc anno inundacio aquarum maxima fuit per totam Boemiam, ita quod magna pars civitatis Pra- gensis in aqua fuit et omnia altaria in aqua steterunt in ecclesia sancti Francisci, sororibus eciam eius- dem loci in naviculis victualia portabantur. De concilio Lugdunensi. Anno Dom. MCCLXXIIII“ Gregorius papa X“ indictum concilium generale cepit celebrare Lugduni kalendis Maii in festo Philippi et Jacobi, quod ante biennium atd. jako na str. 161, řád. 9. po slovo celebravit, kterého ovšem ruk. 3 nemá. a) Srov. Contin. Claustroneoburg. IV, Pertz, Mon. Germ. hist. XI (Ss. IX) 648. 11) et incendiis 3. — 32) V ruk. 1 po straně připsáno jinou rukou: Canonisata est beata Hedwigis, ducissa Polonie, millesimo ducentesimo sexagesimo sexto, decimo octavo kalendas Decembris Viterbii per Clementem papam quartum. — 120) Habspurg 2.

Strana 161
KRONIKA PULKAVOVA. A. 1273 Stirie adiacentes, que nimis impugnabantur ab Ungaris et paganis, et sibi castris et. civitatibus illarum. parcium. subiugatis et militum custodia communitis, superatis hostibus revertitur ad pro- pria gloriosus. Anno Domini MCCLXXIITI*. Anno Domini") MCCLXXV? kalendis Maii Gregorius papa X concilium in Lugduno, quod ante biennium indixerat, convocatis terrarum pon- tificibus universis catholicam fidem habentibus, celebravit. Quod eciam duravit per septem sep- timanas. Et eidem interfuit?) Johannes, Pragensis episcopus, qui reversus ad propria, prout man- datum fuit apostolicum. precepit. locari truncos concavos per ecclesias universas ad colligendas elemosinas et oblaciones fidelium pro subsidio lerre sancte. Preterea. in eodem concilio eleccio- nem confirmavit ltudolphi, ltomanorum regis, nec non decimas, que fuerant ?*) exacte per Alama- niam, hRudolpho electo, in Terre sancte subsidium assignavit. *) Anno") Domini MCCLXXVI? de mense Sep- tembri misit rex Romanorum Rudolphus nunc- cios ad Ottakarum, regem BDoemie, petens sibi terras restitui, Stiriaum, Austriam et?) Carin- thiam, Portum Naonis et lorum Julii, asserens as ad imperium pertinere. Rex autem Ottakarus. vir magni cordis, tale fertur dedisse responsum: Rudolphus terras, quas petit, nunquam possedit nec possidebit in antea, quoniam earum alique sunt donate michi racione dotis matrimonii cum Margaretha, filia Leupoldi ducis Austrie quon- 161 B. eo, quod dudum inter eum et Margaretham quon- 1276 dan uxorem suam, que sola ibidem heres reman- serat, divorcium extiterat celebratum, Austriam. Stiriam et Carinthiam repeciit. Sed dum monicio- nibus et precibus apud regem Doenie proficere non posset, adversus eum omnem suam movit. po- tenciam. Quod (qui 5, 6) rex Ottakarus comperiens suum in occursum ltomanorum regi mittit exer- citum. prohibeus, ne Boemie metas attingat. Iwu- dolphus itaque hoc audiens divertit Austriam, plures ibidem civitates et castra sue dicioni sub- iecit. Quod faciliter facere potuit (fae. erat fa- cere 0, faciliter facere 4) ex eo, quod tales de Austria Romanorum regi predicto se (nemají 4. 5) sine renuencia (resistencia 6, remitencia 4) subdiderant. Et hoc facto per Pataviam (Patho- viam 5) usque Lincz perveniens ibi castra me- tatus est. Quod audiens Ottakarus potentissimo exercitu congregato iter faciens pervenit. usque Drosendorf, fines illos in longitudine et latitudine (in longitudinem et latitudinem 6) quatuor mil- liarium occupavit ibidemque sua fixit. tentoria. Romanorum rege (sua finxit Romanum ex parte 4. sua fixit tent. Romanum a parte 5) ex parte. alia Danubii persistente (persistante 5). Post lapsum vero septem ebdomadarum, dui alter ad. alterum ob intermedium flumen Danubii non potuisset attingere, per interpositos tractatus terminus cer- tus et amicabilis statuitur, quo ambo conveniant de plena concordia tractaturi. Termino itaque huiusmodi veniente de pace tractatur, ct ambo amicabiliter concordantur (tractant vel concor- *) Ruk. 3 vkládá tu: Sed ipse minime post mortem pape ad proficiscendum operam dedit. In codem coneilio idem papa Strigoniensem in Ungaria electum archiepiscopum sibi presentatum nequaquam voluit confirmare nec consecrare in archiepiscopum, nisi corpus Bele, regis Ungarie, fratribus Minoribus violenter ablatum restitueret et satisfaceret eisdem. Nam predecessor huius electi Delam, regem Ungarie, in Strigonio, ubi ipse rex elegerat sepulturam, violenter extumulavit sepultum iam tune VIII diebus in ecelesia fratrum Minorum et abstulit, propter quod iste restituere coactus fuit. Greci quoque fuerunt iu lioc. concilio. Anno Domini M*COLXXV* soldanus Babilonie in odium christianorum Armeniam vastavit ct po- pulum regni illius in ore gladii occidit, eum essent treuge inter ipsos et ipsum, quas idem soldanus impie contra phas crudeliter violavit, nec Armenis fidem tenuit, quam promisit. Eodem anno Rudolphus rex in congregacione principum apud Herbipolim comitem Fridericum de Zolorn, filium sororis sue, principem ereavit et eidem burgraviatum Nurnbergensem tunc vacantem con- cessit et postea ad Ottakarum, regem Doemie, misit. *) Let. &, Pram. déj. 6. 1I, str. 201. — ") Príbéhy krále Premysla Otakara II, Pram. déj. é. II, 327. 39) Tak měl i ruk. 2, ale opraveno v affuit. — ?') fuerunt 3. — ?5) nemá 3. 

Strana 162
1276 162 KRONIKA A. dam, contracti, sed et alias guasdam pugna gla- dii acquisivi. Videus itaque Rudolphus rex se verbis non proficere, furore succensus preparat se ad bella. Quo comperto rex Boemie misit exer- citus in occursum versus Teplam ad prohibendum eius introitum. Rex quidem ipse morabatur in venacionibus, dans operam voluptati. Rex autem Audolphus audiens hoc mutavit propositum et ex alia parte Danubii versus Austriam dirigit gres- sus suos et ibidem civitates, villas, oppida occu- pavit, ?9) pariter et castella, et transiens per Pa- taviam usque Lincz?*) ibidem est castra metatus. Quo audito rex Ottakarus suis mandavit, qui erant circa Teplam, ut quantocius veniant usque Drosdorff. Transeuntibus (sic) itaque illis de Tepla per Pilsnensem,?8) Bechinensem provincias et per silvas. errantes, in invio et non in via sunt multa perpessi, quousque venirent^") ad locum Drosdorff condictum. Et occupantes fines provin- ciarum, que fuerunt in confinio ad latitudinem et longitudinem quatuor milliarium, castra fixerunt inter eos Ottakaro iam manente. Sed et Rudol- phus rex ex alia. parte Danubii cum suis exer- citibus fecerat staciones circa Lincez. Cumque sub hoc modo septem ebdomadis morarentur, vi- deutes principes supradicti homines deficere vic- tualium inopia et defectu equorum (sic) pabuli, per nunccios hinc inde missos treugis tractatis ??*) et securitate data, prestitis iuramentis eligentes lo- cum, insulam videlicet. Camberg '?) dictam, ad tractandum composicionem amicabilem convene- runt. Premissis quoque tractatibus confederati sunt per contractum sponsalium inter Wence- slaum, filium regis Boemie, *!) et filiam Rudolphi electi et e converso inter filium Rudolphi et fi- liam Ottakari celebrandum.?*) Hii contractus iuramentis intervenientibus et literis roborantur in presencia episcoporum et nobilium multorum. Videns igitur rex Ottakarus se taliter confedera- *) Ruk. 3 vkládáà tu: Acta sunt hec in crastino beate Catherine virginis. PULKAVOVA. B. dant 6), ut videlicet Wenceslaus, filius Ottakari regis Boemie, filiam ltudolphi, Romanorum reris, legitinam ducat uxorem (in uxorem 4). Et idem sponsaliorum contractus per utrosque reges certis pactis et literis roboratur. Ottakarus itaque rex tali amicicia Romanorum regi coniunctus ad eius- dem regis rogatum et quorundam suorum induc- tus consilio in manus Rudolfi, Romanorum regis, quinque principatuum vexilla resignat, credens se de hiis per eum investiri debere. Quo facto Ru- dolphus interloquens Ottakaro regi solum duo contulit, videlicet. regnum Boemie et Moravie marchiam, Stiriam, Austriam ct Karinthiam pro (per 4) se reservans, promittens tamen Ottakaro regi, quod postquam maiori rerum augmento et prosperitate temporis dante Domino potiretur, eciam et alios sibi redderet principatus. Hiis ita- que peractis ad plenum ambo leti revertuntur ad propria. Aeta sunt hec a. D. MCCLXXVIII*, sep- timo kalendas Septembris. A. tum Rudolpho ad eius instanciam, inductus quo- rundam consilio spe uberioris gracie. obtulit sibi quinque vexilla in subieccionis signum, speraus eadem sibi restitui cum terris et dominiis, que tunc temporis resignavit eidem. Itudolphus vero cum suis nobilibus habens consilium Ottakaro regi duo duntaxat vexilla restituit, de terris Mo- ravie et Doemie ipsum investiens, ceteris vide- licet '?) Austria. Stiria et Carinthia sibi omnibus reservatis, pretendens eciam se dictarum. terra- rum habere indigenciam, sed postquam uberioris fortune prosperitatem haberet bonorum opulenciis, dictos sibi restitueret principatus. Hiis peractis taliter pacis vinculo principes ambo colligati ad propria redierunt. *) lbi cum rege Rudolpho fuerunt. duo archiepiscopi, videlicet Conradus Moguntinus et Salezburgeusis, episcopus Ilerbipolensis et alii VIII episcopi et palatinus Reni et dux Bavarie et lantgravius Ilassie et comites de Tyrol et alii comi- les et nobiles cirea ducentos (sic). In reconciliacione istorum regum arbitri fuerunt Herbipolensis episcopus, Olomucensis episcopus, palatinus Reui et marehio Drandeburgeusis. Rex autem ltudolplus duobus pueris 36) occupare cepit 3. — ?*) Linezim 1; Lynezam 3. — ?*) Plzuensem 2. — ?"j venerant 3. — ??* j tractitibus 3, — **; Cumbeck 3, — *') nemá 3. — *') celebrandi 3. — 43) vid. Aust, Stir. et Car. nemá 3. 1216 

Strana 163
KRONIKA PULKAVOVA. 163 1277 1278 A. Eodem*) anno Vitkonides cum magna mili- cia recesserunt a rege, multa mala per regnum Boemie pauperibus et claustralibus inferentes, quod dissimulavit 44) rex eo, quod tunc temporis Capitulum LXXVI. eorum auxiliis indigebat. *) Anno ") Domini MCCLXXVII° idus Septem- De ultimo bello Ottakari regis et de morte bris rex Ottakarus cupiens filiam suam Deo po- ipsius. cius quam homini desponsare, filiam suam pre- Preterea dum anno inmediate sequenti rex 1277 dictam, que debuit ducere filium regis Rudolphi Ottakarus secundum tractatam concordiam et in virum, reclusit in monasterio sancti Francisci sponsaliorum contractum eorundem consumacioni cum 45) magna solempnitate, ubi fuerunt quinque deberet intendere, quorundam suorum induccione episcopi, cum qua et alie decem virgines sunt filiam suam filio regis Romanorum promissam ingresse. Hoc facto suggestione quorundam suo- (filiam regis Romanorum filio suo prom. 6) in rum inimicicias adversus Rudolphum concepit monasterium s. Francisci Prage dedit, faciens eam Ottakarus et eum per literas et nunccios ad odium ibidem regulam et ordinem profiteri. Hoc facto ad- concitavit. versus Rudolphum induccione quorundam suorum Anno*) Domini MCCLXXVIII° princeps Ot- inimicicias omnino concipiens, Romanorum regem per nunccios et litteras non ad pacem sed dis- takarus, qui et Prziemisl, rex Boemie, predictas sensiones (dissensionem 6) et odium concitavit. terras se resignasse dolens, quorundam suorum consiliis animatus ipsas recuperare aut omnino Et tandem eodem anno potentissimum congregat exercitum et per Moraviam transiens processit perire decrevit. Unde congregato exercitu pro- ad districtum Lavensem. Ibi denique aliquot die- cedit in Austriam ipsam devastans incendiis et rapinis. Transiensque de Lavensi districtu aliquot bus stetit in campis et abinde usque in Drosen- suis, quos desponsavit pueris regis Boemie, promisit XL milia marcarum et iterum XL milia marcarum. Regina autem Boemie talia federa intelligens, egre ferens, dicens, quod nullius valoris esset, quod se comiti simplici tam leviter subiugasset. Unde rex nimis turbatus sollicitatur et quid agere debeat, ignorat, sed perpendens, quod nobiles in Austria ab ipso defecerant et Rudolpho adherebant, et quod sic circumventus fuit, doluit et proponens in corde, quod aut cum honore viveret aut pocius mori optaret, quam sic in tali discrimine esset. B. 1276 *) Ruk. 3 má po slově tomto vložku: Anno Domini M'CCLXXVII“ Rudolphus, rex Romanorum, postquam preterito anno terras Austrie et Stirie ab Ottakaro, rege Boemie, sibi eas usurpando, ut pre- missum est, reservando ipse iam in Austria existens in Wienna iura, que habuit episcopus Frisingensis, dominus Conradus in Heybs ipsi episcopo sibi confirmavit anno XII° a confirmacione superius facta a Otta- karo, rege Boemie, eandem confirmacionem cedula sequenti roboravit: Rudolphus, Dei gracia Romanorum rex oc. Universis Romani imperii fidelibus in perpetuum. Ne rei geste veritas oc. Další znění listiny této: Zahn. Cod. dipl. Austr. Frising, Font. rer. Austr. XXXI. 361. Datum Wienne anno Domini millesimo CCLXXVII°, XV kalendas Junii, indicione quinta, regni nostri anno quarto. Eodem anno Henricus comes de Rotenek, Ratisponensis ecclesie canonicus et archidiaconus, Ratis- ponensi ecclesie preficitur episcopus. Hic dictam kathedralem ecclesiam sancti Petri consumptam et destruc- tam incendio et ab antecessore suo Leone episcopo reedificari inceptam sumptuoso opere, quod et materiam superabat, ut ad finem perduci posset, multis laboribus consumavit et multa preciosa ornamenta eidem ecclesie dedit et patrimonium suum, scilicet comitatum et castrum in Rotenek, cum pertinenciis suis Ludovico, duci Bavarie, vendit et ecclesiam a debitis liberavit. (Eberhardi archidiac. Ratisp. annales, Pertz, Mon. XVII. str. 594.) Potom pokračuje se v ruk. 3 dále: Ipso eciam anno idus Septembris atd. jako na této straně, řád. 6 a násl. a) Letop. č, Pram. děj. č. II, str. 302. — b) Příběhy kr. Přemysla Otakara II, Pram. děj. č. II, str. 329. c) Tamtéž str. 330 a 331. — 14) dissimulans 3. — 45) cum magna — episcopi nemají 1, 2. 21*

Strana 164
1278 164 KRONIKA A. diebus stetit in campis et inde usque in Drosen- dorff proficiscens castrum ibidem obsedit et per poteneiam expugnavit. Romanorum vero rex Ru- dolphus hoc sciens, congregato bellatorum exer- citu Danubium transiens in metis Moravie se locavit.) Iam rex Ottakarus venerat in?) quen- dam montem nemorosum prope flumen Morave de adventu regis Romanorum nil certi presumens. Qui rex Romanorum missis exploratoribus induc- cione Milote de Diedicz, ?) qui eontra regem Ot- takarum in corde rancorem gerebat antiquum et quem tamen ipse rex per totum marchionatum Moravie constituerat capitaneum, reperiens regem ipsum cum suis incautos existere seque securos putare, *) dicti regis appropinquans exercitui, cireumdedit eundem repente. Rex Ottakarus vero regem [tomanorum cum exercitu copioso consi- derans advenisse et prodiciones multiplices esse facetas per suos, de quibus eum rex Romanorum 5) eo, quod quondam existens in Ottakari regis curia longis temporibus educatus, ante congressum nu- per munierat, parvipendens hoc, exercitum suum ordinat, magna suorum potencia, qui nondum ad- venerant, nullatenus expectata, belli se comniit- tens eventibus, nec ınalum de Milota, capitaneo suo, suspicatus 5) et confisus de victoria prelio se audacter ingessit. Tandemque congrediuntur exer- citus et. hinc inde bellum committunt, sed pro- ditor ille Milota beneficiorum immemor declinans cum suis, regem suum in hoc belli discrimine dereliquit. lit ergo pugne durum certamen, qui- busdam Doemis cadentibus, quibusdam vero fu- gientibus a domino suo rege. Prosternitur ideo *) rex et capitur, et tandem in die sancti ) Ruffi occiditur. De cuius tamen morte vehementer do- luit rex Rudolphus. Sic ergo rex Boemie occisus Pragam deducitur ?) et in Prageusi ecclesia hono- rifice sepelitur. *) Cui successit in regno suus filius PULKAVOVA. B. dorff ulterius proficiscens (nemá 6) castrum ibi- dem obsedit et per potenciam obtinuit. Itudolphus vero, Romanorum rex, hoc dudum presciens iam maximum colligerat exercitum diversarum parcium et eciam nacionum et transiens Danubium ivit Ottakaro in occursum. Iam enim Ottakarus rex venerat in quodam monte nemoroso prope flumen Morave de adventu ltomanorum regis nichil ceiti presumens. Rex itaque Rudolphus exploratoribus missis et eciam induccione Milote de Diedicz, qui adversus regem quoddam (quondam 4, 5, 6) occultum et antiquum odium in corde gerebat, et quem tamen rex per omnem marclhionatum Moravie capitaneum et preceptorem constituerat, traditorie comperit regem Ottakarum et. suos in- cautos existere et nichilominus presumere se se- curos, subito exercitui Ottakari regis (regi 4, 5) approximans improvisus eum in suis tentoriis un- dique cireundedit. Tandem rex Ottakarus Rudol- phum, Romanorum regem, et eius exercitum esse cognoscens et prodiciones multiplices, de quibus rex Romanus ex eo, quod quondam exstiterat in curia regis annis pluribus educatus, regem Otta- karum munierat, plurimum parvipendens suum or- dinat exercitum (exerc. cum magna 5) magna suo- rum potencia, qui adhue nondum adveuerant, mi- nime expectata. I5t proinde belli fortuitis even- tibus se submittens, de capitaneo suo Milota ni- chil mali suspicans ipsum cum sibi commissis adversus hostes ab una parte exercitus ordinat et precipit pugnaturum. Et sic de (nemá 4, 5) victoria confisus dispositis (depositis 4, 5) acie- bus infelicem prorumpit ad pugnam. Ac dum cum turma sua fortiter acies adversariorum excipiens decertaret, prefatus proditor Milota cum omnibus suis declinans bellum et omnium beneficiorum et fidelitatis, quibus domino suo tenebatur obno- xius, fraudulenter oblitus regem suum in tanto *) Ruk. 3 vkládá tu: In gestis Moravorum dicitur. quod primum sepultus est in Zuoyma in mona- sterio fratrum Minorum, quod ipse edificaverat. Et postea (per) nobiles ace consilio baronum de Boemia ibidem peraetio auniversarii fiebat et solempnis apparatus eum praudio. Tunc nobiles sub prandio in eur- rum ossa inposuerunt et cum magua pompa ad Pragensem ecclesiam. de monasterio fratrum Minorum transtulerunt, (Srovu, Iron. Neplachovu, Pram. déj. C. III, str. 477 při roce 1278 a 1297.) ) locavit cum auxilio regis Ungarorum. Jam... 3. — ?) in quodam monte nemoroso 3. — ?) Dyedycz 3. — *) reputare 3. — *) rex. Rom. decepit, nichilominus presumens in sua fortitudine non curans, quomodo se Rudolphus munierat, sed omnia parvipendens exercitum suum 3. — 5) suspicans 2, — 7) itaque 3. — *) nemá 3. — ?) ducitur 3. 1218 

Strana 165
1278 1278 | 1283 KRONIKA PULKAVOVA. A. Wenceslaus, puer quinque annorum, de cuius tu- tela intromisit se Brandemburgensis marchio, prout pater eius disposuerat adhuc vivens. Eodem *) anno XII kalendas Novembris vene- rabilis pater dominus Johannes, Pragensis epi- scopus XXIIII, est mortuus, et sibi successit Pragensis prepositus dominus Thobias, '") epi- scopus XXV. Predictus rex Ottakarus memorie recolende fundavit monasterium Sancte Corone ordinis Ci- sterciensis, dum viveret, et illud dotavit magni- fice, sicut. decet. Hiis temporibus Boemia pessime regebatur; nam multi Saxones et 'l'heuthonici intrantes Boe- miam incolas plurimum perturbarunt, ut dimissis propriis laribus nonnulli habitarent in silvis; prop- ter quod defectu!) agros colencium fames facta est in regno. *) Fuit insuper dictorum Theuto- nicorum tirannide Boemia multum lesa, nec non destructa sunt '*) ecclesiarum pia loca tamdiu, quo- usque per barones regni eum marchione Bran- demburgensi predicto habito consilio, Thobie, Pragensi episcopo, regni gubernacio fuit com- missa") et eiectis inde Saxonibus et Theutonicis supradictis liberaretur ab eorum molestiis dictum regnum. **) [Hoc anno videlicet MCCLXX VIII, prout cro- nica Brandemburgensis testatur, Otto dictus cum telo, filius Johannis filii Ottonis tercii, quem genuit e Sophia, cum exercitu contra Magdebur- 165 B. discrimine dereliquit. Durum itaque et magnum bellum conseritur, multi verecunda (verucundia 5) fuga suo nequiter discurrunt (transcurrunt 4, traus- iverunt 6) a rege, multi fideliter persistentes per- eunt gladio et plurimi capiuntur. Nam et ipse rex Ottakarus, qui a principio sui regiminis in multis preliis et bellis durissimis pluries (nemá 6) magnificus victor extiterat, tunc inopinato belli casu victus occubuit et de preciosis spoliis ct tanta victoria Romanorum regis exercitus gloria- tur. Mortuus est itaque, sicut premittitur, illustris rex Ottakarus anno prefato, videlicet MCCLXXIX?, V? kal. Julii et in ecclesia Pragensi sepultus suorum fidelium maximis in lamentis. Capitulum LXXVII. De statu regni Boemie et tuicione iuvenis Wenceslai, filii Ottakari, per Ottonem, marchic- nem Brandemburgensem. Defuncto itaque (igitur 5) excellentissimo rege Ottakaro, sicut premittitur, illustris Otto, Brandemburgensis marchio, qui sororem quondain prefati Ottakari regis uxorem habebat, Wenceslai. filii Ottakari eiusdem, adhuc puerilem etatem (nemá 5) habentis tutor effectus est et regni Boemie regiminis curam assumpsit. Cuius tutele temporibus Boemia pessime gubernatur et, regi- tur. Nam infiniti de suis (de suis nemá 5) pro- vinciis, videlicet marchionatus Brandemburgensis, Saxones et alii Teutonici intrantes Doemiam in- colis regionis eiusdem dampna, vexaciones et iac- turas innumeras et spoliis, incendiis, homicidiis et depredacionibus (dampnacionibus 6) mobilium et immobilium rerum et bonorum absque miseri- *) Ruk. 3 mó tu vlozeno: sequenti anno, ita ut matres manducarent proprios filios. Sed et Ru- dolphus, rex ltomanorum, venit in Bohemiam cum magno exercitu et ibi omnia secundum velle suum or- dinavit atque disposuit. **) Ruk. 3 tu pridává: Eodem anno cirea festum sancti Andree apostoli fuit congregacio cum exer- citu regis Romanorum in Nurenberg post obitum Ottakari regis. In qua congregacione inter alios prelatos fuere precipui, videlicet dominus Fridericus, archiepiscopus Salczburgensis, dominus Henricus, episcopus Basiliensis, qui fuit frater Minor, dominus Rudolphus, episeopus Constanciensis, dominus Johannes, epi- scopus Chymensis, et dominus Henricus, episcopus Ratisponensis, cum ceteris aliis prelatis ac nobilibus. ^) Příběhy kr. Přemysla Otakara IT, Pram. déj. &. II, str. 333. — ") Srov. Pram. déj. c. II, str. 353. 1) Thomas 2 a tak níže. ') ex defectu 3. — !*) similiter %, 1278 1278 1283 

Strana 166
1278 | 1283 166 A. genses procedens, inter Urosee et Meideburg bel- lum gerens, captus est IIII idus Januarii. In cu- jus vindictam Johannes et Conradus, fratres eius, adiuncto sibi Alberto, duce de Brunswig, totam terram. Magdeburgensis ?) ecclesie. depredantur, castrum Hunoldsburg et Orebiswelde in suarum virium fortitudine capientes. Porro Otto Longus, filius Ottonis tercii, decorus facie Gittam, filiam comitis de Hennemberg, duxit uxorem, ex qua ge- nuit tres filios, videlicet Ottonem, qui Henrici du- cis Wratislavie filiam uxorem duxerat, et post hoc non diu moritur et in Leninensi monasterio se- pelitur. Item dictus Otto Longus genuit Albertum dietum Diderbherre,?*) qui moritur iuvenis, et eciam in dicto monasterio est sepultus. Item Her- mannum genuit et insuper tres") filias. videlicet Beatricem. quam Bolko. dux Polonie, uxorem ac- cepit: item Mechthildim Henrico predicto duci Wratislavie copulatam, post cuius mortem Mech- thildis *) mansit vidua et devote Deo serviens tan- dem moritur et in dicto Lenynensi monasterio sepelitur. Item genuit et Juttam,*) quam Ru- dolphus, dux Saxonie conthoralem accepit. Item Gunegundem, que in virginitate Deo deserviens in Berlin moritur et aput fratres Minores hono- rifice sepelitur. Hic Otto Longus cum fratre suo Ottokone mansit coniunctus, Alberto marchione, fratre alio, ab eis diviso, pro porcione sua Star- gard, Strusperg, Dernaw, Ebirswalde nec non Soldyn*) ultra Oderam cum pluribus aliis civi- tatibus et castris et possessionibus relictis. Pre- terea Ottoko, filius Ottonis tercii et frater Ot- tonis Longi predicti, filiam Rudolphi, regis Ro- manorum, duxit uxorem, qua mortua Templario- rum ordinem est ingressus. In quo aliquamdiu militans demum in Lenyn ordinem et habitum Cisterciensem. assumpsit, ibidem usque ad mor- tem Deo fideliter serviendo. Idcirco dictus Otto Longus solus partem terre obtinens, multis quoque supervivens temporibus acquisivit terras alias, multa gerens bella pariter et gwerras cum Sla- wis subiciendo eosdem, cum Pomeranis,%) cum suis patruis Ottone cum telo pariter et, Conrado KRONIKA PULKAVOVA. B. cordia multipliciter intulerunt et adeo occupa- verunt terras regni Boemie circumquaque, ut in- cole et habitatores eius dimissis propriis heredi- tatibus et bonis suis per exilia et devia nemo- rum ac moncium densis laterent in silvis, se, filios suos et si qua habebant pecorum animalia propter alienigenarum (alienarum 4) huius(modi] invasiones multiplices abscondentes. Unde habi- tatoribus regni non colentibus agros ad solitum caristià maxima in regno Boemie annis pluribus (plurimis 4, 6) est exorta. Similiter per prefatos alienarum terrarum (nemá 6) Teutonicos ad conni- venciam prefati marchionis Drandemburgensis et sui Brandemburgensis episcopi, quem subtutorem predicti regni statuerat. ecclesia Pragensis gra- viter lesa fuit. (Rukopisy podávají vétu tuto sko- molené a nesrozumitelné.) Nam ex ea thezauros regios, ornamenta sanctuariorum et. reliquiarum, que magnificencia regum Boemie dudum ibidem devocionis ardore permota et ad gloriam Dei et sanctorum eius honorem donaverat et dederat, tam in auro, argento, lapidibus preciosis, quam aliis ornatibus (ornamentis 6) violenter et temere ab- straxerunt, queque in suos usus, ut placuit, con- vertentes. Tali eciam presumcionis audacia vere- cunda quidem fronte (nemá 5) nulli religioni par- centes vel ordini monasteria et alia ecclesiastico- rum et religiosarum personarum loca utriusque sexus inhumaniter destruxerunt, usque ad tem- pus, quo post predicti regni Boemie tam ex ca- ristia temporum quam eciam dictorum bonorum (nemají 4, 5) inmolestiis et pressuris depopula- cionem et jacturam non modicam, habito per ba- rones regni cum dicto marchione desuper opor- tuno consilio, Thobie, Pragensi episcopo, tutela et gubernacio regni Doemie commissa fuit. Et ex- pulsis abinde temerariis marchio(nis) Drandeni- burgensis Saxonibus et Teutonicis supradictis dic- tum regnumet nobilis patria Boemorum «de tantis molestiis necessario liberatur. *) Má byti quatuor. ?) Brandeburg. ruk. — ?*) Bideblierre 2. — ?) Mechthildo 2. — *) Gitam 2. — 5) Ruk. 2? má Boldin a tak niże. — *) Pomoranis 2. 1278 1283 

Strana 167
1278 | 1283 1279 KRONIKA PULKAVOVA. A. marchionibus, insuper et Boemis. in omnibus se habens strennue et prudenter. Nam temporibus suis pace reformata marchia bonis pluribus ha- bundabat. llic moritur et heredem solum mar- chionem Hermannum reliquit in Leninensi mona- sterio ecclesiastice traditus sepulture. Albertus itaque, frater Ottonis Longi prefati, filiam regis Swecie duxit uxorem, ex ea filios duos generans, qui :unbo patre adhuc vivente sunt mortui. Ge- nuit insuper duas filias, quarum unam tradidit domino Henrico Magnopolensi, cum qua terram Stargardensem «donavit. Aliam vero filiam duci de Lawemburg dedit uxorem. Hic Albertus post mortem fratris Ottonis Longi plurima bona fecit. Nam monasterium Celi porte fundaus multis pos- sessionibus illud dotavit. Cuius monasterii fun- dacionis dominus Johannes de Belicz, abbas monasterii Leninensis, promotor fuit et executor fidelis. Fundavit insuper monasterium sanctimo- nialium. in Wansecke, quod largis possessionibus ampliavit. In Soldyn canonicos instituit et post mortem uxoris vivens ut monachus feliciter moritur sepultus in Leninensi monasterio. Postea in Celi portam transfertur. Cuius tota possessio devolvi- tur ad Hermannum, filium Ottonis Longi predicti.] Auno Domini MOCLXNIX* Henricus, dux Slesie. propter mortem dicti Ottakari regis civi- tatem. Glacensem et castrum eum tota illa pro- vincia possidendo vite sue temporibus occupavit. Nam vivente prefato Ottakaro inter eum et dic- tum. ducem. Slesie conceptum extitit, *) dictum et tractatum, ut decedente duce predicto sine li- beris masculis ducatus totus Slesie deberet ad regen et regnum Boemie devenire iure hereditario possidendus et vice versa post mortem regis Ot- takari prefatus. dux Slesie Glacensem civitatem et provinciam obtineret easdem. Ceterum ^) prefatus ^) marchio Drandembur- gensis, tator regis et regni Doemie, Cunegundem reginam cum rege iuvene Wenceslao de castro lragensi nocturno. tempore fecit iu castrum Dez- dyez?) deduci et familiaribus Doemis ab ea cunc- tis seclusis Saxones in familiares sibi adiunxit faciens eam cum filio diligeneius custodiri, pro- ^) Srov. Pram. déj. c. II, str. 346—348. B. Eodem eciam a. Dom. videlicet MCCLXNIX" 127 Henricus, dux tocius Slesie, ex morte dicti Ot- takari regis Glacensem civitatem et castrum cum tota illa provincia ad tempora vite sue habitura duntaxat pro se recipiens tenuit et possedit. Quod ex eo factum est, nam vivente prefato Ottakaro, rege Boemie, inter eundem regen! et dictum ducem Slesie certis tractatibus conceptum extitit et trac- tatum, ut decedente duce Slesie predicto sine li- beris masculis totus ducatus ipsius ad regem et regnum Doemie hereditarie devolvi deberet et universa post mortem (universam per mortem 0) regis Ottakari supradicti prefatus Slesie dux Gla- censem civitatem, castrum et provinciam :ul vite sue terminum obtineret. Preterea prefatus mar- chio Brandemburgensis, tutor regis et regni Boc- mie, Kunegundem reginam cum rege iuvene Wen- ceslao de castro Prageusi noctis tempore deduci fecit in castrum Bezdiezie (Bezdiez 4, 6) et hi- 7) Slez. conceptum ext. et. contractum 3. — *) Cet. Otto pref. 3. — *) Bezdiezie 2; Bozdez 3. 

Strana 168
1279 1283 168 A. bens licenciam exeundi de castro sine consensu burggravii, provisionem in necessariis imminu- tam !!) sibi disponens. Et licet dictus marchio se- pius per barones Boemie rogaretur, ut reginam prefatam cum eius filio Pragam remitteret, conser- vandos honestius et fovendos ipseque se hoc!) fac- turum promitteret, tamen nunquam implevit. '7) Propter quod regina tune oportunitate captata se redituram promittens de burggravii licencia, rege iuvene, filio suo, tunc in castro relicto Pra- gam accessit ad Apnetem, quondam filiam regis Doemie, regulam ordinis sancti l'rancisci vitamque monasticam. observantem, fingens se abinde prop- ter exequias quondam regis Ottakari Moraviam transituram, ad ducem Nicolaum, filium naturalem dicti regis, per aliam viam devenit atque mansit cum illo, marchione Drandemburgensi Wenceslauin, iuvenem. regem. Boemie, sub tutela sua annis pluribus conservanto. Anno Domini MCCLXXX?. *) Anno*) Domini MCCLXXXT*. Otto marchio Drandemburgensis, tutor Wenceslai regis Boemie, missis suis satellitibus ad Pragensem ecclesiam, ad quam tam nobiles, quam alii homines res suas conservandas tempore gwerrarum importaverunt, effractis sacristie hostiis et cistarum res huius- modi fecit auferri. Quibus") gestis dictus marchio postea considerans statum !) regni Boemie per alie- nigenas depravari cottidie. convocatis baronibus KRONIKA PULKAVOVA. B. ibidem Boemis singulis suis familiaribus ab ea- dem regina depulsis Saxones (Saxonesque 4, 6) preficiens mandavit eam unacum (cum 6) filio diligencius custodiri et inhibens sibi a dicto ca- Stro sine consensu burgravii ibidem exeundi li- cenciam, satis parce et minus decenter ipsam in necessariis sumptibus procuravit. Et licet per barones Boemie dictus marchio huiuscemodi causa sepius (nemá 5) rogaretur, ut reginam prefatam eiusque filium Pragam remitteret ct ibidem de- cencius observaret ipseque se hoc facturum pro- misit, tamen minime adimplevit. Quod tandem regina prudenter advertens oportunitate capta (captata 4, 5) de dicti burgravii Dezdezensis licencia se redituram promittens et filio suo rege iuvene in castro dimisso Pragam ad Agnetem. quondam filiam regis Doemie, que ibidem in monasterio sanctimonialium ordinis s. Francisci regularem vitam gerebat, transiens (nemají 4, 6) fingens se abinde propter exequias quondam re- gis Ottakari, mariti sui, transire Moraviam, per aliam viam applicuit et ibidem apud ducem Ni- colaum, naturalem filium dicti regis Ottakari, per- mansit. Prefatus vero marchio Drandemburgen- sis iuvenem regem Doemie in potestate sua plu- ribus annis tutoris (tutelo 5) nomine servavit. Capitulum LXX VIII. De ulteriori statu regni Boemie. Anno itaque Dom. MCCLXXXI* Otto, mar- chio Brandemburgensis predictus, Thobie, Pra- gensi episcopo, regimen et gubernacionem regni Doemie de consensu regni commisit et in suam marchiam Brandemburgensem (nemá 6) revertitur, promittens Thobie. prefato episcopo (episc. Pra- gensi 4), ac baronibus regni Doemie, ut ipsis certe regem Wenceslaum redderet ulterius edu- *) Ruk. 3 klade k roku tomuto: Anno Domini M^CCLXXX^ archiepiscopus Maydeburgensis cepit marchionem Misnensem cum pluribus Thuringie nobilibus. lt Boemia sub malis tutoribus providebatur, Anno Domini MLXXXT' [sic], VI? nonas Marcii beata Agnes, filia quondam Otakari primi, regis Boe- mie tercii, apud sanctum Franeiseum in monasterio virginum in Domino feliciter obdormivit et angeli(ci)s fulta presidiis ad eterna gaudia letanter intravit, que fuit in religione XLVI annos. Nyní polozen Cerveny nápis: De Venceslao II? a pak se pokracuje: Eodem anno Dom. MCCLXXXP Otto marchio .. . ^) Prameny déj. c. II, str. 344. — >) Tamtéž str. 354. 10) minuta 2, ') statim ?. 3, — V) nemá 3. — '*) hoc impl. 3. 1279 | 1283 

Strana 169
KRONIKA PULKAVOVA. 169 B. A. 127s regni ad concilium generale fecit edictum sub 1283 pena capitis, ut omnes Theutonici de regno exi- rent. Quo*) facto spolia cessaverunt. In eodem eciam concilio de consensu baronum gubernacio- nem regni commisit domino Thobie, Pragensi episcopo, et Theobaldo, iudici curie, qui tanquam viri providi exterminatis malefactoribus in toto regno pacem fecerunt. Statim 11) homines agros suos colere inceperunt, in viis et stratis atque campis sicut prius publice laborantes. De terra itaque Boemie predictus marchio exiens promisit in certo termino Thobie episcopo et baronibus Wenceslaum regem ipsorum educandum ulterius se continuo rediturum. Sed veniente termino, quod promisit, non tenuit, sed iuvenem illum multis adhuc temporibus in sua tenuit potestate." Anno ") Domini MCCLXXXII°. Quoniam agri per regnum Boemie propter Theutonicorum ti- rannidem aliquibus temporibus permanserunt in- culti, fames validissima omnium victualium in regno Boemie multum desevit. Accidit autem, quod matres nonnulle materne affeccionis oblite, pueros occiderunt et eciam eos manducaverunt. Et inde mortalitas sevissima consurrexit. Eodem anno obiit Agnes beata aput Sanctum Franciscum mo- nasticam vitam ducens. 12) Anno*) Domini MCCLXXXIII°, VII° kalen- Deinde a. D. MCCLXXXIV° prefatus Otto, das Januarii contigit, quod iris 125) mire pulchri- marchio Brandemburgensis, propter ammoniciones tudinis circumdans quasi totam Pragensem civi- promissionum suarum duras et multas, quibus per (nemá 5) Pragensem episcopum et barones tatem, apparuit, unde quidam predixerunt, even- tum prosperum, asserentes, ut quemadmodum regni Boemie Wenceslaus, heres regni Boemie yris opponens se imbribus restringit turbines (her. reg. B. nemá 6), restitui petebatur, regem tempestatum, sic omnipotens Deus gubernans in- Boemie Wenceslaum reddere noluit, nisi inter- colas Boemie regni conservaret a passionibus venientibus tractatibus de dandis dicto marchioni variis et pressuris. Item aliud signum apparuit certis pecuniarum summis, videlicet XXXV mili- bus marcarum argenti, ultra quas eciam pecunias nonas Aprilis eodem anno; nam stella super cornu lune visa est lucidissimis splendoribus re- totam Budissinensem marchiam cum quibusdam lucere. Per hoc intelligebant sapientes adventum castris et aliis civitatibus in hereditatem sibi sui principis Wenceslai, qui 13) tenebatur aput suum accepit ad votum et possessione eorum *) Ruk. 3 má přípisek po straně stejnou rukou: Eodem anno beata Agnes, filia Ottakari primi, VI no- nas Marcii feliciter in Domino obdormivit apud Sanctum Franciscum sepulta per magistrum (? V ruko- pisu čtou se písmena Bonagram.) generalem. A v textu má rukopis ještě další přípisek: Item Sicilia a Ka- rolo deficiens Petro (ruk. má Petri) Arrogonum deditur. De fame. candum. Tandem promisso veniente termino quas- 1278 dam excusaciones pretendens sponsionis fedus 1283 non tenuit, sed regem iuvenem adhuc in sua po- testate retinuit. Hoc eciam anno Boemia de temerariis pre- fatis Theutonicis per Thobiam, Pragensem epi- scopum, extitit evacuata (vacua 4, 6). Deinde a. D. MCCLXXXII° et III° ex eo, quod annis pluribus agri per regnum Boemie Theutunicorum invalescente malicia inculti per- manserant, caristia maxima et exinde (inde 6) mortalitas per totum regnum miserabiliter in- valuit. n) Prameny děj. č. II, str. 353 a 355. — b) Tamtéž str. 355—362. — c) Tamtéž str. 365, 366. 11) Et tunc statim 3. — 12) Eodem — ducens jest na okraji připsáno, ale touže rukou jako text. — 12*) hiris 1, 3. — 13) qui tunc teneb. 3. 22

Strana 170
1283 | 1289 170 A. Ottonem. Cui IX? kal. Junii venienti barones, milites, clerici et laici tocius civitatis Pragensis cum gaudiis occurrerunt, suscipientes eundem cum exultacione cordium in ympnis et canticis processionaliter cum suo episcopo supradicto po- pulo subsequente. '*) Hic princeps licet in annis esset infancie, animum tamen semper gessit se- nilem, timens Deum et honorans Domini sacer- dotes. Sed nec est illud pretereundum silencio, quod prefatus Otto, marchio Brandemburgeusis, quamvis duris precibus instanter et promissio- nibus factis per Pragensem episcopum et baro- nes regni Doemie prius sepius peteretur, ut Wenceslaum regem redderet, dicti regni heredem, hoc tamen facere recusavit, nisi sibi XXXV milia marcharum argenti darentur, et nichilominus Bu- dissiensis marchia eum quibusdam castris et aliis civitatibus in hereditatem et possesionem perpe- tuam traderetur. Quibus factis predictum restituit Wenceslaum. Sicque idem princeps, prout supra describitur, Doemiam est reversus, incolis regni multis gravatis tribulacionibus respiracionem per adventum sui principis suscipientibus gaudio- sam. !?) Ceterum ^) in absencia iuvenis principis su- pradicti baro quidam Doemie !9) de genere Wit- konidum seu de Rosenberg **) dominus in Crum- low '") Zawissius nomine !?) huius principis ma- trem, reginam Kuncgundem, ??) adamavit, cum qua eciam contraxit matrimonium et ex ipsa filium gennit nomine Johannem, *') qui postea factus est Crucifer de domo Theuthonica et commenda- tor per Alamaniam *'*) et Boemiam gencralis. Denmuin regina predicta in tantum filium suuin, 22) principem Boemie, adhuc iuvenem circumvenit, 2%) ut baroni predicto ?*) capitaneatum tocius regni committeret ipsumque extolleret super barones alios universos. Unde spiritu superbie intumes- cens despexit alios, suos autem extulit, nulli reddens iusticiam. vel pacem procurans. Cuius KRONIKA PULKAVOVA. B. (earum 5) obtenta principem Wenceslaum prin- Cipibus, nobilibus et regno suo restituit et tam de incurioso tuicionis officio contra iuris et equi- tatis normam salutemque propriam multa cupi- ditate pellente ditatus suos (suis 5) revisere lares et terram propriam letus adiit. Wenceslaus ita- que, princeps regni Boemie, adhuc iuvenis de tali cupido tutore solutus suam Pragensem ten- dit ad urbem et eidem appropians per Thobiam, Pragensem episcopum, universosque barones regni Boemie ac ecclesia[stico]rum et secularium turmas (turbas 5) innumeras X (IX má 5) kal. Junii tripudio multo suscipitur et sollempni- tate precipua, sieut tantum principem decuit, in paterni regni solio collocatur. Et. unde tota Doe- mia, que eius tutoris improvido regimini dire dureque gravata (gravato b) doloribus subiacuit. de adventu principis et regis (et reg. nemají 4, 6) sui prioribus lamentis depositis (rukopisy dispo- sitis) et eis, quas (nemají rukopisy) fuit perpessa, pressuris in totum oblita vires et animum iocun- dum spiritibus reassumpsit. Capitulum LXXIX. De successibus Wenceslai IL, regis Doemie. Igitur (ineunte 6) a. D. MCCLXXNXVI? Wen- ceslaus, princeps et unicus heres regni Doce, & prefato sororio, suo cupido tutore, solutus (nemá 5) regni sui Doemie regimen etate (eta- tem 4) quidem iuvenis sed animo maturus as- sumpsit. Quod dum provide regere et guber- nare disponeret, quidam baro Boemie de Rosem- berg Zavissius (Savissius 4, 6) nomine, vir potens et dives in regno, Nunegundem reginam, matrem regis Wenceslai, quondaun Ottakari patris sui relictam, duxit uxorem et cum ea omnia castra dotalicii dicte regine in suam recipiens potesta- tem similiter et regnum Boemie pro nobilitate sua dirigere et regere nitebatur, regi sno Wen- ceslao temerarie se opponens. Et unde inter ba- *) Viz: Kron. Zbraslavská, Pram. děj. č. IV, str. 22, 23, 25—32; Kron. Benese z Waitmile, tamtćż str. 459. MW) Ruk. 3 má m červený nápis: De bona indole, — 15) Za slovem tímto má ruk. 3 červený nápis: De matri- monio regine. — '9) nemiż 2. — '') Rosemberg 1; Rossemberg 2. — '®) Crumelav 1, 3, — W) Zawissius nomine nemají 1, 3. — ?*) Gune;. 2; Cunegundem videlicet 3, — ?") Rak. 2 mél pivedne Zawissium, ale jest opraveno v Johannem, — 2) Alamaniam et má ruk. 2 připsáno; ruk. | slov téch nemá. — :?) nemá 3. — ??) Tak 2, 3; circumvenerit 1. -— 3!) vid. Zawissio de Rozemberg pfipsáuo v ruk. 2 po strané. 1283 

Strana 171
1283 | 1289 1285 KRONIKA PULKAVOVA. A. uxor predicta est mortua postea et aput sanctum Tranciscum in Praga sepulta. Nolens autem dictus baro videri condicionis vilioris, quam fuerat, sed ut prius, nobilium sanguini commisceri cum sorore regis Ungarie, professa in observancia regulari, contraxit con- iugium, ex qua succedente tempore filium genuit, ad baptismum eius dominum suum. principem Doemie, et sororium suum, videlicet Ungarie re- gem, invitans. Princeps vero Boemie cognito. quod ipsum dictus baro??) ad huiusmodi convivium invitaverat fraudulenter, utpote quia rex Ungarie et dux Wratislavie convenientes ibidem debue- rant in suum interitum conspirasse. dictum ba- ronem Zawissium ad se vocatum in castro Pra- gensi fere per biennium tenuit vinculatum. Cun- que nullius humiliacionis signa princeps in eo perpenderet, ipsum iussit duci ad castrum Hlu- boka ?5) alias Froburg, ut illud principi redde- retur. Quod cum facere recusaret, ante castrum predictum pena capitis est cum *?) assere peremp- tus et abinde ductus in Wyssebrod monasterium ordinis Cisterciensis, quod ipse fundaverat:; ibi- dem traditur sepulture. Quo audito consanguinei et amici eius relictis mox omnibus fugierunt. Quibus dispersis facta est pax et iusticia in Boe- mia et in Moravia. liex autem Ungarie et dux Wratislavie supradicti disponente Deo post hoc vixerunt pauco tempore, quoniam primus *5) gla- dio, secundus vero veneno est^) defunctus. ?**) Anno Domini MCCLXXXIIII*. *) Anno") Domini MCCLXXXV? Wenceslaus, heres regni Doemie, una cum matre sua Gune- gunde, de cuius gestibus et eciam morte nec non sepultura *?) supra scribitur, antequam esset hu- manis exempta, regem Romanorum, socerum suum, visitavit in Egra. 171 B. rones regni, quorum quidam erant cum rege Wenceslao et quidam non (místo Et unde — non má 5: Et quidem), dissensio non modica est ex- orta. Itaque Wenceslaus. princeps regni Boemie supradictus, factum huiusmodi prudenter adver- tens matre sua Kunegunde quondam iam rebus humanis exuta de consilio Thobie (nemá 6). Pra- gensis episcopi, et Nicolai ducis Oppavie, natu- ralis fratris sui, nec non quorundam baronum regni Boemie fidelium solempnem curiam cele- braturam indixit. disponeus, ut in eadem curia dicti Zavissii de Rosemberg rebellionem domaret remediis oportunis. Statuto igitur termino huius- modi curie veniente indicta curia solempniter celebratur. et inter cetera habito de statu regni Boemie necessario et diligenti tractatu tandem idem Zavissius supradictus a rege capi precipitur et captus ad singula castra deducitur et ad hoc compellitur, ut ea regi reddat et sue regie de- bite dicioni. Et sic castris regalibus regi Boe- mie omnibus restitutis ultimo prope civitatem Budweis et castrum l'roburg ob rebellionem, qua se regi opposuerat, capitali sentencia plectitur et eius amputato capite dignam suplicii penam luit aliis in exemplum. *) Ruk. 3 vkládá tu: Anno Domini MCCLXXXIIII dominus Wernherus, archiepiscopus Mogunti- nus, obiit, qui Ottakarum regem et reginam coronavit, ut supra dictum est. Et vacavit sedes per duos annos et tres menses, et postea Henrieus de Ysenach (t. j. Isny) ordinis Minorum fuit. ^) Srovn. Kron. Zbrasl., Pram. dáj. & IV, str. 33a 34. — ") Tamtéž str. 25. 75) Rük. 2 má tu pfipsáno teuze rukou Zawissius, -— ?5) Hluboky 3. — ?*) cum assere v ruk. 2 připsáno, ale touZe rükou; ruk, 3 nemá, — ?*) Ruk. 2. mél püvodné rex, slovo primus jest nadepsáno. — ?9*) TyZ ruk. mél püvodné sunt defuncti, — ?") Místo sepultura — scribitur má ruk. 3: sepultura scribitur per anticipacionem supra. 29* 1983 | 1239 

Strana 172
1285 1287 1288 1287 172 A. Eodem *) anno fratres Heremitarum ordinis sancti Augustini in civitate Minori Pragensi do- mum receperunt de consensu Thobie, episcopi supradicti. Anno " Domini MCCLXXXVI?, III nonas Julii Gutta, ?9) illustris filia Rudolphi, regis Ro- manorum, coniunx Wenceslai secundi, principis Doemorun, desponsata sibi noviter intravit Boe- miam cum maximo comitatu, et a clero et po- pulo universo cum gaudiis *!) est suscepta. Anno *) Domini MCCLXXXVII? Wenceslaus, heres regni Boemie, congregata multitudine co- piosa Moraviam ingreditur et fortaliciis raptorum destructis reformataque pace Boemiam est re- versus. Anno") Domini MCCLXXXVIII? natus est filius principi Wenceslao, qui appellabatur Otta- karus, sed ??) anno eodem moritur. Item *) eodem anno castrum Holemsten, **) in quo raptores fuerant, expugnavit. Item eodem A. Anno *) Domini MCCXC? cum, sicut supra dieitur, Wenceslaus predictus Gutam,!) filiam regis Romanorum Rudolphi, duxerat?) in. uxorem et sororem suam Rudolpho,?) regis Rudolphi primogenito, coniugem tradidit viceversa, pacta inter regem Ottakarum, patrem suum, cum eo- dem lItudolpho concepta per amiciciam renovan- tur.*) Et contractus tempore dictus Rudolphus Wenceslao, principi Boemie, decem milia mar- 'arum argenti assignavit in dotem obligans sibi civitatem Egrensem cum tota eius provincia. KRONIKA PULKAVOVA. A. tempore Savisius,?') de quo marratur superius, matrimonium contraxit eum illa professa. Anno Domini MCCLXXXIX? dux Opuliensis Cazemirus 3?) predicto duci Wenceslao, suis here- dibus, regibus Doemie, et corone principatum et terras suas subdidit et submisit, prout. confecte sunt litere huiusmodi sub tenore: Magnifico ?5) et illustri domino, domino suo Wenceslao, serenissimo regi Doemie et marchioni Moravie, Cazemirus, Dei gracia dux Opuliensis et dominus in Deuthim,?7?) cum prompta devo- cione sue fidelitatis servicium indefessum. Cum nature ingeniose artificio *) ete. Anno Domini MCCLXXXIX®, III idus Januarii, indiccione II. Et nos Theodrieus, Dei gracia. episcopus Olomu- censis, rogati per dictum dominum Cazemirum presenti instrumento per magistrum Ambrosium, canonicum ecclesie nostre Olonucensis nostrum- que notarium, nostro ") nomine subscribi et si- gillum nostrum fecimus appendi. B. Preterea post lapsum temporis, videlicet a. D. MCCXC? Wenceslaus predictus habito cum suis consilio cum Rudolpho, Romanorum rege, con- cordatus est et pactum antiquum, quod olim rex Ottakarus, pater eius, cum eodem ltomanorum rege conceperat, adimplevit. Nam non diu post hoc filiam dieti Rudolphi Guttam nomine duxit uxorem et viceversa sororem suam Johanni (sic), primogenito regis ltudolphi (Guttam — reg. Ru- dolphi nemají 4, 6), duci Austrie, legittimam de- dit in coniugem. Deinde a. D. MCCXCI? ipse Wenceslaus per Magileburgensem archiepiscopum pro tuuc archi- episcopi Maguntini, qui tunc excommunicatus erat, vices gerentem ipso die Pasche (tunc — +) Srovn. Kron. Zbrasl., Pram. déj. &. IV, str. 26. — ") Tamtéž str. 26 a 27. — ©) Tamtóż str. 28—30. — 1) Tam- též str. 30 a 31. — *) TamtéZ str. 30. — *) Dal&i znéni této listiny jest v Reg. Boh. II, str. 628—630, c. 1466. — K) Kron. Zbrasl, Pram. déj. č. IV, str. 35. 3) Githa 2 a tak všude níže; Gutha 3. — ?!) gaudio 2. — **) sed ipse 3. — ?*) Holeinsteyn ruk. 2, ale ein jest podteékováno na znamení, že se písmena ta mají vynechati; Holenstein 3. — ?!) Zawissius 2; Sawischius 3. — 35) Ca- simirus 2 a tak níZe. — ?*) Pfed slovem tím má ruk. 3 nápis: Litera. — ?*?) Tak 1; Reuthim 2; Deuthym 3. — 75) no- stroque 2. !) Githam 2; Gutham 3. — ?) duxerit 3. — ?) Johauni 3. Tak opraveno po straně i v ruk. 2. -— *) renovavit 3. 1387 1289 1297 

Strana 173
KRONIKA PULKAVOVA. 173 B. 1289 1290 Pasche nemá 6) consecratur in regem et tam 1297 ipse quam Gutta, uxor eius, regalibus insigniis iuxta solitum decorantur et solempniter coronan- tur (et sol. cor. nemá 5). Et statim altera die transeuntes ad locum Zbraslaw, ubi flumen Misa in Multaviam progreditur, monasterium fratrum ordinis Cisterciensis solempne fundaverunt et pri- mum edificii lapidem posuerunt, nomen sibi Aula Regia imponentes. Prefatus itaque Romanorum rex Rudolphus propter dotem filie suc Wenceslao regi Boemie, eius marito, X milia marcarum as- signans, scilicet super huiusmodi summa pecunie civitatem Egrensem cum tota eius (sua 4, 6) pro- vincia titulo pignoris obligavit. Post lapsum eciam temporis dictus Rudolphus, 1290 Romanorum rex, ordinacionis et composicionis tractatum olim inter regem Ottakarum, patrem regis Wenceslai, et Henricum, ducem Slesie, si (nemají 4, 5) absque liberis masculis mori con- tingeret, civitas Wratislaviensis et ducatus Slesie ad regem Ottakarum, heredes suos, regnum et coronam Boemie (nemá 6) devolvi deberent, iuste perpendens, quod idem principatus Slesie ab anti- quissimis preteritis temporibus per olim reges et principes Boemie (nemá 6) instauratus sub annuo censu, qui eisdem Boemie regibus atque principibus eius pretextu annis singulis heredi- tarie solvebatur (solvebant 4, 5), locatus extite- rat, suis autenticis literis roboravit, quarum tenor sequitur in hec verba: A. Postea vero hoc anno dictus rex Romanorum ad Wenceslaum, generum suum, misit nunccios volens, ut Egram predictam sibi restitueret, prop- ter quod Wenceslaus, princeps regni Boemie, cum coniuge sua predicta venientes ad Rudol- phum propriis in personis Egra retenta regnum Boemie dictus Wenceslaus a Romanorum rege suscepit in pheodum. Perpendens eciam idem Rudolphus tractatus olim factos inter regem Otta- karum et Henricum, ducem Slesie, de quibus supra fit mencio, racionabiles et iustos existere. considerans nichilominus, quod principatus Slesie antiquissimis temporibus instauratus per reges et principes olim Boemie et sub annua pen- sione, que principibus Boemie solvebatur, eisdem locatus extiterat, suis literis autenticis tractatus huiusmodi roboravit. Quarum literarum tenor se- quitur in hec verba: Rudolphus, Dei gracia Romanorum rex. sem- per augustus. Universis sacri Romani imperii fide- libus presentes literas inspecturis graciam suam et omne bonum. Universitatis vestre noticie in- notescat, quod nos ordinacionem seu promissio- nem de terra et principatu Wratislawiensi et Sle- sie, etc.*) Datum Erfordie VII kalendas Octobris, indiccione III, anno Domini MCCXC°: regni vero nostri anno XVII°. *) Capitulum LXXX. De litera Rudolphi, Romanorum regis, super devolucione principatus Wratislawiensis et duca- tus Slesie ad reges Boemie; et est approbacio dicti contractus. Rudolphus. Dei gracia Romanorum rex semper augustus. Universis sacri Romani imperii fidelibus presentes literas inspecturis graciam suam et omne bonum. Universitatis vestre noticie innotescat, quod nos ordinacionem seu promissionem de terra *) Na místě tomto klade ruk. 3 zprávu v ruk. jiných níže položenou, ale v něm takto pozměně- nou: Eodem tempore Lesko, dux Cracovie olim dederat facultatem Griffine uxori sue, ut Cracoviensem ducatum legare posset post mortem mariti, cui vellet. Que Griffina ducatus tam Cracovie quam Sandomi- *) Další znění listu tohoto u Jirečka, Cod. iuris Boh. I, str. 243; Balbin, Misc. Dec. I lib. VIII, 183; Gold- ast 261; Reg. dipl. Boh. nec non. Mor. II, 652, č. 1514.

Strana 174
174 KRONIKA PULKAVOVA. B. et principatu Wratislaviensi et Slesie etc.... 1290 Dat. Erfordie VII kal. Octobris, ind. III, a. Dom. MCCXC°, regni vero nostri XVII°. A. Quod cciam reges Boemie ius et vocem eli- gendi Romanorum regem antiquitus habuerunt et eleccio huiusmodi de iure pertineat ad eos- dem, subscriptum privilegium clarissime mani- festat: Rudolphus, Dei gracia Romanorum rex sem- per augustus. Universis sacri Romani imperii fidelibus presentes literas inspecturis graciam suam et omne bonum. Quanto iura personarum prodeunt in lucem noticia clariori, tanto liqui- dius posteritati successure materia tollitur alter- candi. Inquisicionis igitur circumspecte preha- bita etc. *) Datum Erfordie VI 1) kal. Octobris, in- diccione III, anno Domini MCCXC", regni vero 10 nostri anno XVII°. Capitulum LXXXI°. De iure et voce eleccionis in imperio regum Boemie ad ipsos antiquitus pertinente (pertinen- tis 4, 5). Quod autem reges Boemie ius et vocem eli- gendi Romanorum regem antiquitus habuerunt et ad eos de iure eleccio huiusmodi pertineat. patet in (ex 4) privilegio subscripto (nemá 5): Rudolphus. Dei gr. Rom. rex semper augu- stus. Universis sacri Romani imperii fidelibus presentes literas inspecturis graciam suam et omne bonum. Quanto iura personarum prodeunt in lucem noticia clariori, tanto liquidius poste- ritati successure materia tollitur altercandi. In- quisicionis igitur circumspecte prehabita indagine etc. ... Dat. Erfordie VII (VI má 5) kal. Oct. ind. III, a. D. MCCXC" (ruk. MCCXCI"), regni vero nostri XVII. 1290 Post lapsum vero non magni temporis dic- tus Henricus, dux Slesie, sine liberis masculis moritur, et per regem Romanorum tractatus pre- dicti denuo roborantur per literam, que sequitur in hec verba : Rudolphus, Dei gracia rex Romanorum sem- per augustus. Universis sacri imperii Romani fide- libus presentes literas inspecturis graciam suam et omne bonum. Licet munificencie nostre dex- teram etc.b) Datum ut supra. Licet huiusmodi litere sub forma emanarunt 2) predicta, tamen rex Boemie Wenceslaus predictus possessionem du- catus Wratislaviensis tunc non est adeptus realem. Capitulum LXXXII°. Super roboracione devolucionis dicti ducatus Wratislaviensis. Post lapsum insuper non multi temporis dictus Henricus, dux Slesie, absque liberis ma- sculis moritur, et per regem Romanorum contrac- tus predictus iterum roboratur per literam, que sequitur in hec verba: Rudolphus, Dei gr. Rom. rex semper augu- stus. Universis sacri imperii Romani fidelibus pre- sentes literas inspecturis graciam suam et omne bonum. Licet munificencie nostre dexteram etc. Si quid autem diminucionis seu calumpnie, quod non credimus, circa predicta, videlicet ut supra. Et licet litere huiusmodi emanaverant, ta- men predictus rex Boemie Wenceslaus realem rie post mortem mariti Wenceslao, principi Boemie, legavit tamquam suo nepoti, propter quod magnates Cracovie et Sandomirie pro Wenceslao, Boemie principe, solempnes mittunt nuncios, eum sibi postulantes in ducem. Wenceslaus vero negociis aliis arduis prepeditus dominum Thobiam, Pragensem episcopum, mittit Poloniam, qui principis quo supra nomine possessionem huiusmodi ducatuum apprehendit. 2) Další text tohoto listu u Jirečka, Cod. iuris Boh. I. 246; Balbin, Misc. VIII, 24; Reg. Boh. et Mor. II, 652, č. 1515. — b) Další text listu tohoto u Jirečka, Cod. iur. Boh. I, 245; Balbin, Misc. VIII, 183; Reg. Boh. et Mor. II, str. 652, č. 1516. 1) Ruk. 2 má VII°. — 2) Ruk. 2 měl taktéž emanarunt, ale jest opraveno v emanaverint.

Strana 175
KRONIKA PULKAVOVA. 175 B. et effectualem possessionem ducatus Wratisla- 1290 viensis adeptus non fuit. Capitulum LXXXIII. De ducatu et ducibus Opuliensibus, qualiter se primo (nemá 6) regibus, regno et corone Boe- mie submiserunt. Preterea Opuliensis dux se principatum et terras suas regi Wenceslao, suis heredibus, regno et corone Boemie in vasallos et (vas. et nemá 5) vasallagium perpetuum subdidit et submisit, prout in subscripta litera, cuius tenor talis est, ple- nius declaratur: Magnifico et illustri domino, dom. Wence- 1289 slao, serenissimo regi Boemie et marchioni Mor. Casimirus (Cazymirus 5), Dei gr. dux Opuliensis et dominus in Buthum (Butham 4, 6) etc. ut in pag. 172. Nota quod post Thobiam, Pragensem episco- 1296 pum. Gregorius promotus fuit, cui successit Jo- hannes quartus huius nominis, vicesimus septi- mus Pragensis episcopus. Hic vixit usque tempus et regnum (regimen 6) Johannis, regis Boemie, ducis Lucemburgensis, filii Henrici imperatoris. A. Item anno, quo supra, videlicet MCCXC°. rex Wenceslaus ducatum Opavie, quem olim Przie- misl alias Ottakarus rex, pater eius, creaverat et Nicolao, suo filio naturali, in insigne vasalla- gium 3) dederat, ut prefertur, ab eodem Nicolao repeciit, et ipso depulso pro se ducatum retinuit supradictum.*) Capitulum LXXXIV. De adepcione regni Polonie (Boemie 5). Hiis itaque, sicut premittitur, feliciter per- actis ad votum non post multum temporis lap- sum dictus rex Wenceslaus ducatum (ducatus 5) Opavie, quem olim Przemislaus alias (vel 5) Otta- karus rex, pater eins, de parte marchionatus (marchionis 4, 6) Moravie creaverat et Nicolao, naturali filio suo, dederat et in vasallagium in- signe contulerat (contulerit 4, 5), ab codem Nico- lao, fratre suo naturali, repeciit et eo abinde de- pulso ducatum eundem pro se retinuit. Eodem itaque tempore Griffina. Cracovie et Deinde eodem tempore Cracovie et Sando- mirie ducissa Griffina nomine, filia imperatoris Sandomirie ducissa, filia imperatoris Bulgarie et Bulgarie et soror quondam Kunegundis matris soror quondam Kunegundis, matris Wenceslai regis Boemie, cui maritus eius dux Lesko, dum regis Wenceslai, cui maritus eius, dum (dux 4, 5) vixerat. ex co, quod liberis caruit de suo cor- vixerat. ex eo, quod liberis de suo corpore pro- *) Poněvadž ruk. 3 první polovici zprávy následující již nahoře podal, má po slově tomto násle- dující spojení textu: supradictum. Item predicta Griffina ad nepotem suum Wenceslaum, regem predictum, Pragam veniens atd. až sepulture str. 176. 1290 3) vasallium 3.

Strana 176
1291 1292 176 A. pore procreatis, de consilio et consensu nobilium et baronum suorum eosdem Cracovie et Sando- mirie ducatus post mortem ipsius legaverat, ymo in ipsam plene transtulerat, nepoti suo, regi Boe- mie Wenceslao predicto, principatus eosdem do- nacione inter vivos sollempnibus nuncciis posses- sionem realem sibi obtulit ducatuum predictorum. Qui *) rex Wenceslaus aliis pro tunc arduis nego- ciis occupatus, venerabilem Thobiam, Pragensem episcopum, destinavit Poloniam, et ipse regis sui nomine possessionem eorundem ducatuum effec- tualiter apprehendit. Quo facto et.ad debitum consumato predicta Griffina ad nepotem suum Wenceslaum, regem predictum, Pragam veniens, multis temporibus morata cum eo tandem diem suum clausit extremum et in monasterio sancti Francisci Prage ecclesiastice traditur sepulture peues sororem suam, matrem regis Wenceslai predicti. Anno") Domini MCCXCI® post Divisionem apostolorum die sequenti Rudolphus, rex Roma- norum, !) egritudine confectus et senio, postquam ipsum rex Wenceslaus, Boemie princeps, cum con- juge sua Gutha, dicti komanorum regis filia, vi- sitassent in Erfordia. ?) moritur, transfertur in Spiram et ibidem inter Romanos principes se- pelitur. Item Wenceslaus, princeps Boemie, misit Tho- biam, Pragensem episcopum, in Cracovimun, ut pacem reformet. ?) Anno‘) Domini MCCXCII? de partibus Po- lonie mittuntur nunccii ad principem Wence- slaum, qui ducatum Cracovie, de quo se dictus princeps nuper intromiserat, referunt devastari.. Propter quod maximo congregato exercitu Polo- niam ingreditur in sue virtutis potencia copiosa nec non marchionis Drandemburgensis Ottonis, qui venerat in auxilium ei. Cui duces occurrunt *) Polonie, pacem et concordiam postulantes, et ibi- dem in Opulien:i ducatu predictus Wenceslaus KRONIKA PULKAVOVA. B. creatis careret. eosdem (eiusdem 6) Cracovie et Sandomirie ducatus post mortem suam legaverat. imo in ipsum (idipsum 6) plenarie transtulerat. regi Doemie Wenceslao, nepoti suo predicto, prin- cipatus eosdem donacione inter vivos solempni donavit et ipsum posuit in possessionem pacifi- cam principatuum eorundem. Quo facto eadem Griffina transiens Boemiam in civitate Pragensi apud nepotem suum Wenceslaum regem annis pluribus manens postea diem suum ibidem clau- sit extremum et in monasterio sanctimonialiuni s. Francisci Prage penes sororem suam, matrem regis Wenceslai predicti, est sepulta. A. a marchione Brandemburgensi militari ?) cingulo insignitur. Procedens quoque ulterius Cracoviam ab universis benigne suscipitur et que ad pacem fuerunt. 9) per ipsum dispositis protinus ante Si- radiam alias Cziras, ubi Loketko se collegerat. fixit tentoria et in die sancti Wenceslai capieus opidum et?) dictum Loketkonem cum nonnullis aliis principibus captivavit, et regni Polonie ne- gociis convenienter dispositis cum victoria ad regnum Doemie feliciter est reversus. Eodem ") auno Adolphus comes de Nassaw in regem Romanorum eligitur, presertim Wence- slao, principe Boemie, procurante. Nam licet Wen- ceslaus sororem Alberti, ducis Austrie, puta do- minam Gutham, haberet in coniugem, quia 5) ta- men dux Austrie principem Boemie in terris sui dotalii plurimum impedivit. inter eos hiis tem- poribus dissensio gerebatur. *) Anno‘) Domini MCCXCIII* Adolphus, rex Romanorum, Misnam potenter ingreditur. cui prin- ceps Boemie 9) vocatus per eum occurrit in Grun- haim, '?) et premissis tractatibus sollempnibus in vigilia beati Laurencii sponsalia contrahuntur inter filium regis Romanorum Rupertum et Ag- nethem, filiam !!) Doemie principis supradicti. ^) *) Srovn. Kroniku Zbrasl., Pram. déj. &. IV, str. 45. — ©) Tamtéž str. 53 a 54. — 4) Tamtéž str. 56. — ©) Tam- tóż str. 55, 56. —- ') Tamtéž str. 57. !) nemá 3. — ?) in Erf. tandem processit in Francfordiam ordinaturus de regno, moritur 3. — *) reformaret 2. — *) occurrerunt 2, — 5) militum 3. — *) sunt 3. — ?) Slova et— captivavit jsou docela vyškrábána v ruk. 1. — 5) qui 2. — *) B. Wenczeslaus 3. — !°) Granthaim 2; Grumhaym 3. — !!) nemá 3. 1291 1292 1296 

Strana 177
KRONIKA PULKAVOVA. 177 A. 1294 1295 A. Anno *) Domini MCCXCIIII" Gutha, 12) con- quem tollere consueverunt, ipsis amodo deperi- 1284 iunx Wenceslai predicti, fecit pacem inter ipsum ret. Voluit quoque idem princeps in Praga ge- 1295 ab una parte et Albertum ducem Austrie, fra- nerale studium instaurasse. sed remurmurantes trem dicte Guthe, parte ab altera. 12*) nonnulli reprobi dissuaserunt. Eodem5) anno Gutha, filia Wenceslai pre- Anno 1) Domini MCCXCV° Celestinus papa 1294 dicti. 13) adhuc infans moritur et in Aula Regia humilitatis spiritu renuncciavit papatui, cui Bo- sepelitur. nifacius octavus successit, qui sextum Decreta- Eodem *) tempore Prziemisl. Kalisiensis dux, lium compilavit. Hic Celestinus per papam Cle- mentem quintum canonisatur sub anno Domini contra voluntatem principis Boemie coronatur in regem Polonie, mandato sedis apostolice acce- MCCCXIII°, sed Bonifacius predictus a Romanis dente, sed brevi vivens tempore a suis occiditur. occiditur. Princeps Wenceslaus predictus hiis eciam tem- Eodem*) anno eciam Judei occiduntur in 1298 poribus leges scriptas in Boemia voluit observari. Alamania. Item f) VI kal. Marcii predicto anno venera- 1296 sed *) barones Boemie propositum eius avertere studuerunt, ne iuris invalescente rigore fructus, bilis Thobias, Pragensis episcopus, moritur. et in *) Ruk. 3 má místo sed — dissuaserunt: Et Alexius quidam pontificio iure consultus habitus est apud Wenceslaum ob hanc causam carissimus. Qui regi multa de Romanorum nobilitate locutus usque adeo animum regis illexit, ut Jutham filiam predictam admodum parvulam in clara Ursinorum familia sponsalia cuidam matrimonio spoponderit. Huic secuta inter Ursinos et Boemie reges amicicia, que apud Matheum ciusdem familie cardinalem plurimi fuit, sed puella, ut premissum est, obiit. Is Mathens rogatus a Wenceslao Gencium Urbevetanum utroque iure consultum in Bohemiam misit Alexium, quo regnum sub leges reduceret. Sed barones Boemie propositum eius avertere studucrunt, ne iuris invalescente rigore fructus, quem tollere consueverunt, ipsis amodo deperiret, quibus incerta eciam omnia lucrum est. Voluit quoque idem princeps in Praga generale studium instaurasse, sed remurmurantes nonnulli reprobi dissuaserunt (Kronika Zbraslavská, Pram. děj. č. IV, 61, 62). Potom však jest poněkud jiné seřadění textu, a sice jak následuje: Anno Domini MCCXCV“, VI kal. Marcii venerabilis dominus Tho- bias atd. jako výše řád. poslední v pravo až po řádek pátý na str. násl. k slovu confirmatur. Dále při- pojuje se hned k slovu tomuto zpráva výše položená o vzdání se hodnosti papežské učiněném od Celestina, a sice slovy: Item precedenti anno Celestinus papa humilitatis spiritu in vigilia Cecilie renunciavit papa- tui, cui B. oct. succ. electus in vigilia Nativitatis atd. až predictus, načež se dodává: cum octo annis et aliquibus mensibus sedisset, captus Anagnie et opprimitur, tandem Romam profectus ibidem moritur. Rex Adolphus hoc anno Thuringiam cum exercitu proficiscitur, et castrum Franckenstein obsidetur et in dedicionem recipitur. Demum in Cruczeburc aliud castrum properatur, quod similiter regi subditur, ubi miles de Bruberg loco regis ibi relinquitur. Anno Domini M'CCXCVI Agnes, filia olim Otakari, soror autem Wenceslai predicti, quam habuit in coniugem Rudolphus, Rudolphi regis Romanorum filius, ex qua genuerat Johannem, ducem Suevie, Boe- miam est reversa, ibidem moritur et apud Sanctum Franciscum ecclesiastice traditur sepulture. Ipso anno in media quadragesima dominica Letare in Thuringia convenerunt advocati regis Adolphi et advocati Theoderici iunioris lantgravii inopinate iuxta villam Eistenberg committentesque prelium inter se acriter dimicarunt. Unde factum est, ut interfectis omnibus equis et runcinis pedestres pariter con- venirent, ubi tam viriliter certaverunt, ut quinquies ab invicem discederent resumptoque spiritu prelium iterarent. Tandem homines lantgravii cum conchis ferreis homines regis ab invicem retrahentes ipsos cap- tivos abduxerunt. Quod audientes cives de Gotha et ille de Bruberg, quem rex reliquit, in unum coadunati suis venire in adiutorium cupiebant, sed unus de prelio fugiens ipsos redire persuasit, cum tamen maturius suis in auxilium venire potuissent. Quem postea ille de Brunberg usque ad mortem vapulando peremit. Potom následuje odstavec: A. D. MCCXCVII° Wenczeslaus predictus etatis sue anno XXVI° in die Pentecostes atd. až duci Wratislavie Boleslao. Dále po odstavci právě vytknutém odstavec: A. D. MCCXVIII *) Kron. Zbraslavská, Pram. děj. č. IV, str. 58. — b) Tamtéž str. 60. — 2) Tamtéž str. 60—63. — 1) Tamtéž str. 64. — ) Tamtéž str. 66. —f) Srovn. Kron. Beneše z Weitmile, Pram. děj. č. IV, str. 461. 12) Githa 2 a tak níže. — 12*) alia 3. — 13) predicti et Guthe, eius coniugis, 3. 23

Strana 178
1296 1296 1308 1296 1218 178 A. ecclesia Pragensi ante altare sancti Procopii se- pelitur, post cuius mortem Gregorius, decanus Pragensis, eligitur in episcopum et per episcopum Olomucensem in Brunna kalendas Junii de man- dato Maguntinensis archiepiscopi confirmatur. Anno *) Domini MCCXCVI® Albertus, dux Austrie, nonnullorum principum electorum suf- fultus presidio contra Adolphum, regem Romano- rum, consurgit ipsumque prope Wormaciam +) in loco, qui dicitur Hasenpll, !5) occidit in bello.!*) Coustituens quoque post hoc multa prelia, !?) de- mum anno regni sui X° a patruele suo Johanne '8) crudeliter est occisus. Eodem") anno Agnes, filia olim Ottakari, soror autem Wenceslai predicti, quam habuit in A. Post triduum autem iocunditatis predicte Gutha ??) decubuit gravissimo langwore correpta, et XIIII kalendas Julii de hoc seculo emigravit et sepulta est in ecclesia Pragensi ante capellam sancti Martini, sed ad capellam sanctorum Simo- nis et Jude apostolorum in novo coro Pragensi demum translata. ") Ex hac siquidem Gutha Wen- ceslaus rex prefatus filium genuerat nomine Wen- ceslaum, qui fuit in regem Ungarie postea co- ronatus. Item *) ex eadem genuit tres filias, An- nam videlicet, que fuit Henrico, duci Narinthie et comiti de Tirolis, postea matrimonialiter co- pulata; Elizabeth, que postmodum fuit Johanni de Luczemburg, resi Doemie, tradita in uxo- rem ;*3) insuper Margaretham, que tradita fuit duci Wratislavie Doleslao. Anno Domini MCCXCVIII? ?9) Albertus. Ro- manorum rex, curiam celebravit solempnem in Nuremberg electoribus et aliis principibus im- KRONIKA PULKAVOVA. A. coniugem Rudolphus, Rudolphi, regis Romanorum filius, ex qua genuerat Johannem ducem predictum, Boemiam est reversa, ibidem moritur et aput sanc- tum Franciscum ecclesiastice traditur sepulture. Anno *) Domini MCCXCVII" Wenczeslaus predictus etatis sue anno. XXVI? in die Penthe- costes, videlicet IIII nonas Junii, cum coniuge sua !?) domina Gutha *") in Pragensi ecclesia per venerabilem. dominum Gerhardum, 2') Magunti- nensem archiepiscopum, in regem Boemie solemp- niter coronatur. Huius coronacionis immensis so- lempniis multi principes interfuerunt et diver- sarum populi nacionum, magnus quoque, sicut regiam decuit dignitatem, factus est nobilium apparatus. B. Insuper non post multos annos Gutta. regina Doemie. uxor Wenceslai regis et Rudolphi Roma- norum regis filia, moritur a. D. MCCNCVII9, NIV? kal. Julii et in ecclesia Pragensi honorifice sepe- litur. Ex hac quidem Gntta Wenceslaus rex (ne- má 6) filium habuit Wenceslaum nomine et tres filias, videlicet seniorem Margaretham (sic), que nupsit Henrico, duci Narinthie et comiti Tyrolis. secunda Elizabeth, que postea pluribus annis ela- psis post mortem ambarum sororum Johannem, principem Lucemburgensem, filium Henrici VI imperatoris, maritum (in mar. 4, 6) duxit, qui Johannes postea rex Boemie effectus est; tercia- que habuit iu (nemá 6) maritum Boleslaum, du- cem Slesie. Albertus, dux Austrie, nonnullorum principum electorum suffultus atd. az crudeliter est occisus. Konecné polozena zpriva: A. D. M°CCXCVIII®, quo supra cirea festum Martini idem Albertus, Rom. rex, curiam celebravit a tak dále s varianty na příslušných místech položenými. ^) Srov. Kron. Beneše z Weitmile, Pram. děj. &. IV, str. 461. — ^, Kron. Zbrasl. Pram. déj. é. IV. str. 61. — *) Tamtéž str. 72 a násl. — ?) Srov. Kron. Beneše z Weitmile, Pram. děj. č. 1V, str. 547. — *) TamtéZ str, 462. W) Wurmaciam 2. — !5) Hensenpel 2; Haseupul 3. — '8) bella in die Processi et Marcelliani 3. — !*) prelia et loco eius regnavit, demum 3. — '*) Joh. predicto 3. — '*) nemá 2. — ?°) Githa 2 a tak niże. — ?!) Gerh. Magde- burgensem arch. vice Maguntinensis archiepiscopi 1, 2. — ?*) G. regina 3. — ??) in uxorem per patrem Henricum VII imperatorem 3. — ?*') MCCXCVIII? quo supra circa festum Martini idem Albertus 3. 1296 1297 1297 

Strana 179
1298 1300 KRONIKA PULKAVOVA. A. perii presentibus, ubi tam amice regem Boemie Wenceslanm tractavit. quod pre ceteris ab eo diligi credebatur. Unde ad maiorem regis Roma- norum ??) gloriam dictus rex Boemie in regali corona Romano regi predicto *) in pincernatus officio ministravit. licet non teneretur de iure. Nam rex Doemie simpliciter ?*) ut princeps elec- tor non regalibus insignitus in solempnibus cu- riis Romanis imperatoribus vel regibus debet in pincernatus officio ministrare. Quod autem actus huiusmodi ministerii Doemie regibus non debeat preiudicium generare, cum eum ?5) rex. Boemie non fecerit ex debito sed amore sui sororii, clare huiusmodi tenor litere manifestat : Albertus, Dei gracia Romanorum rex sem- per augustus. Universis saeri. Romani imperii fidelibus presentes literas inspecturis graciam suam et omne bonum. Sic nos decet principum A. Auno*) Domini MCCC" de mense Julii sex experti viri ad vocacionem domini Wenceslai, hu- ius nominis sccundi regis Boemie, veniunt de Florencia et in Montibus Cuthnis ad mandatum regis novas cudunt monetas, grossos pragenses videlicet et parvulos. quorum XII grossum sol- vebant; nam monete mutacio priscis temporibus incolis fuit dampnosa. Quod pius princeps debita consideracione perpendens monetam huiusmodi fieri puram iussit. Eodem ") anno !) solempnes ad regem Wen- ceslaum predictum veniunt nunccii de Polonia 179 A. et amicorum nostrorum etc.") Actum et datum in Nuremberg anno Domini MCCXCVIII*, XV ka- lendas Decembris, indiccione VIII, regni nostri anno I9. In prefata eciam Nurembergensi curia Al- bertus, Romanorum rex, contractum empcionis et vendicionis civitatis Pirn et pertinenciarum sua- rum nee non incorporacionis eius facte regno Doemie approbavit per suum privilegium, quod sequitur in hune modum: Nos Albertus, Dei gracia Romanorum rex semper augustus. Ad universorum noticiam te- nore presencium volumus pervenire, quod nos vendicionem civitatis episcopatus Misnensis dicte Pirn etc." Datum in Nuremberg anno Domini MCCXCVIIIS, X kalendas Decembris, XII indic- cione, regni nostri anno I9. Anno Domini MCCXCIX'. *) B. Deinde a. D. MCCC" in mense Julii rex Wen- ceslaus predictus fecit cudi primos pragenses de- narios per quosdam Gallicos, qui de Florencia propterea advenerant. Capitulum LXXXV. De adepcione regni Polonie per Wenceslaum regem et per filium suum regni Ungarie. +) K roku tomuto klade ruk. 3 zprávu: Anno Domini M^CCXCIX? rex Albertus cum filio suo Ru- dolpho ad Tholetum ad presenciam regis Francie properat, eum quo et archiepiscopus Moguntinus venit. Et tunc Rudolpho rex Francie sororem suam nomine Blancham in matrimonium tradidit in presencia patris sui Alberti, regis Romanorum, et nupciis peractis eum magna solempnitate in presencia principum et nobilium Alemaunie ae Gallie ad propria remeavit. Sed Blanca, Rudolphi regis filii coniuge (coniunx ruk), in brevi defuncta mansit viduus usque post mortem Wenceslai, regis Boemie; et tunc accepit Eli- zabeth relietam, secundam uxorem Wenceslai, et factus est rex Bohemie per patrem suum. regem Roma- norum, ut hic inferius lacius explieabitur. *) Dalái text u Jirecka, Cod. iuris Boh. I, 258; Balbin VIII, 26; Goldast 265; Reg. Boh. et Mor. II, 782, €. 1821. — b) Další text tohoto u Jirečka, Cod. iuris Boh. I, str. 259 a 260; Gersdorf, Codex dipl. Saxoniae regiae I, 256; Reg. Boh. et Mor. II, str. 783 €. 1823. — ©) Viz Kron. Zbrasl., Pram. děj. č. IV, 80 a Kron. Beneše z Weitmile, Pram. děj. č. IV, str. 462. — 4) Kron. Zbrasl., Pram. děj. č. IV, str. 81. 1%) Romani 3, — *?*) pred. suo sororio 3. — *?) similiter 3. — ?*) enim 3. !) Ruk. 3 mä pfed odstavcem tímto cCerveny nápis: De secundis nupeiis. 23* 1298 1300 

Strana 180
1300 180 A. suppliciter postulantes, ut cum rex Polonie Przie- misl nuper debitum nature persolverit nullo filio*) relicto preter filiam Elyzabeth, virginem illam in uxorem ducere dignaretur et terras ac regimen l'olonie suscipiens eos ab inimicorum insultibus liberaret. ltex vero super hac materia communi- cato fidelium suorum consilio congregans exer- citum in potencia virium copiosa Poloniam in- greditur, pacis emulos expugnat viriliter regnum ipsum sue subiciens dicioni. Propter quod de- inde procedens in Gnesnam, nobilibus illarum ter- rarum peteutibus per Gnesuensem archiepisco- pum iu regem Polonie coronatur, demum autem capitaneo constituto. ibidem, domino Hincone ?) de Duba videlicet, nobili regni Boemie, feliciter est reversus. lodem anno versus Romam concurrit fide- lium maxima multitudo. quoniam cunctis Christi fidelibus in hoc anno. qui iubileus fuit, plena peccatorum: remissio de apostolice sedis clemen- cia est largita. *) [lloc anno videlicet MCCC? Albertus, frater Ottonis Longi, marehio Brandemburgensis, de quo supra fit mencio, mortuus est?) et sepultus in Leninensi monasterio, postea, ut supra dicitur. in Celiportam translatus. Insuper Johannes, frater Ottonis a telo defunctus est, qui licet parve sta- ture fuerit, fuisse tamen probus et strennuus per- libetur. Hie Johannes reliquit post se filium Cu- nekinunm,9) clericum. et canonicum, cui terra Ry- nowensis *) tradita fuit ad vite tempora et eo de- functo ad. marchionem devolvitur Woldemarum. *) Ceterum Otto telo liberatus de vinculis et Conradus, frater. eius, cunctis diebus, quibus vi- xerant, expensas habuerunt et possessiones com- munes. Sed ct Otto totam terram prudens et streunuus gubernabat, terras multas, eivitates et castra suis acquirens laboribus et plurima bella gerens, nunc cum patruo suo, Ottone Longo pre- dicto, dum adhuc ambo viverent. nunc cum Magde- burgensi ecclesia, nunc cum Slavis, nunc cum l'olonis et aliis pluribus, quibus viriliter et stren- que resistebat. Hic Otto cuim telo post mortem cum 7) herede 1, 3. — ?) Hyucone 3; Hynkone ?. dente. — 5) nemá 2. — 5) Cunebinum 2. — ?) Ryndwensis W) gorens 2. — KRONIKA PULKAVOVA. B. Igitur anno eodem Wenceslaus Boemie rex prefatus post mortem (nemá 6) uxoris sue Gutte unicam filiam defuncti Prziemisl, repis Polonie, Elizabeth nomine, duxit uxorem (duxit in uxo- rem 6), per quam regnum Polonie adeptus est (nemá 4), et unacum ipsa eiusdem regni corona in Gneznensi metropoli coronantur, et possessione eiusdem regni ad plenum accepta cum eadem Elizabeth Boemiam revertitur faciens eam ibidem corona eiusdem regni similiter coronari. A. Ottonis Longi prefati perductus ad senium sem- per cum marchione Iermanno. vixit concorditer, et ambo mano ?) exercitu congregato resi Doe- mie Wenceslao contra regem Romanorum in auxi- lium. processerunt. pro quo Misnensem terram receperunt ab eo, quam postea pro Pomorania '?) permutarunt. Prefati eciain. marchiones Otto et Hermannus cum Magdeburgensi archiepiscopo. videlicet domino de Anhalt. habuerunt enuerras. castrum Plote vallautes. Et nichilominus ingressi Slwiam cum exercitu copioso, ipsam fere tota- liter devasuntes, et edificaverunt ibidem castrum firmissimum, quod Eldemburg communiter nomi- natur. Postremo autem prefatus Otto cum mar- chione Woldemaro totam regens !!) marchiam et gubernans senex et plenus dierum moritur et in Chorinensi monasterio sepelitur. Conradus autem, frater eius, vir simplex fuit et, pacificus, vacans !?) venacionibus et quieti. Dum enim iidem fratres ambo viverent, dictus Otto a. bonis ecclesie Dran- demburgensis et domino Volrado, !?) eiusdem ec- clesie episcopo tunc temporis. precarias exige- bat. *) Unde episcopus ipse Romam properans procuravit in Ottonem et Conradum prefatos pre- textu. huiusmodi excommunicaeionis sentenciam promulgari. Que quidem sentencia usque ad Con- radi obitum perduravit, tandem vero remissis pre- cariis sentencia relaxatur. Moritur autem dictus Conradus et in Chorinensi monasterio sepelitur. — !) Po slové largita přidává 3: Bonifacio papa VIII? presi- 2, — *) Weldemarum 2. 19) nemá 2, — ??) Wolderado 2. — !*) exigebant 2. — ?) nemá 2, — !^) Moravia 2, — 1300 

Strana 181
RKONIKA PULKAVOVA. A. 139. Woldemarum relinquens heredem, qui solus par- 1301 1301 1302 tem amborum fratrum, videlicet Ottonis, qui sine herede decesserat, et patris sui, scilicet Conradi, regendam suscepit] Anno Domini *) MCCCP vdus Septembris Gregorius, Pragensis episcopus, moritur, cui do- minus Johannes, filius Gregorii de Drazicz, Pra- gensis canonicus, in episcopatu successit. Eodem") anno mortuo illustri Andrea. rege Ungarie, sine liberis veniunt solempnes nunccii de Ungaria postulantes Wenceslaum | iuvenem, filium dicti Wenceslai, regis Boemie et. Polonie, in regem Ungarie sibi dari. Nam dictus rex Boe- mie consanguineus fuerat regis Andree, quia proava sua soror eiusdem Andree fuit. *) Preha- bitis itaque consiliis suorum nobilium dictus rex Doemie filium suum predictum Wenceslaum, quem ex Gutha !'?) genuerat, ut prefertur, eis dedit in regem. Quem suscipientes Ungari cum ingenti leticia ducunt Ungariam ipsum iu regem solemp- niter coronantes. **) Eodem ***) anno Bonifacio papa VII per Romanos, ut predicitur, interempto Burdegalen- sis archiepiscopus in Romanum pontificem est electus. Qui tune in Francia constitutus eleccioni de se facte consenciens mandat cardinalibus ad se in Lugdunum venire, propter quod Romana curia trauslata fuerat. in Avinionem. Hic papa Clemens vocatus est quintus. !?*) Anno Domini MCCCIP, XI? kalendas Augusti Cunegundis, soror regis Wenceslai secundi, reli- £ionem assumpsit aput sanctum Georgium in castro Pragensi et facta succedentibus temporibus abbatissa monasterio multas obtinuit libertates. 181 B. Preterea a. D. MCCCI* Andreas, rex Ungarie, decessit post se liberis de corpore suo non relic- tis. Et quia Wenceslaus, Boemie rex, dicto regi Andree affinitate iunctus erat ex eo, quod pro- iva sua. soror eiusdem regis Andree extiterat, prelati, principes et barones regni Ungarie so- lempnes nunccios suos miserunt ad Wenceslaum. regem Boemie, significando sibi, quod ipsum con- corditer suum in regem elezerant, supplicarunt- que sibi, ut se de regno Ungarie intromitteret et tainquam rex. electus concorditer possessionem eius acciperet. Rex vero Wenceslaus hoc audito et consilio (de consilio 4, 5) desuper habito de- dit eis in regem unicum filium suum Wenceslaum, quem ex Gutta regina genuerat, iuvenem duo- decim annorum, quem secum recipientes leti du- cunt Ungariam. Qui statim. dum ibi advenit. cum gaudio multo suscipitur, rex Ungarie efficitur et. iuxta morem regum (regni 5) Ungarie consecra- tur et eciam coronatur, civitatis (cor. civitates 4, 5) Bude et. quasi tocius regni Ungarie pacifica possessione potitur (potitus 4, 5). Interea Itudolphus, Iomanorum rex. moritur, cui Adolphus de Nassow ex quorundam imperii principum eleccione successit, qui Romanum reg- num non multa rexit per tempora. Nam inter *) Ruk. 3 vkládá tu: Hec asserit cronica Boemie, sed tu dic cum cronica Ungarie: quia Ottakarus, pater istius Wenceslai, habuit in uxorem Kunegundam, filiam domine Anne filie Dele quarti regis Ungarie, et ista Kunegunda fuit mater Wenceslai secundi, que fuit neptis Dele, regis Ungarie. **) Ruk. 3 dokládá tu: Ipsum Ungari Ladislaum vocaverunt. ***) Ruk. 3 má zprávu s tímto obsahem teprv za následujícíma dvěma odstavci v tomto znéní: Eodem anno Bonifacio papa VIII? V^ idus Octobris defuncto Rome XXV die a sua capcione, nono anno ponti- ficatus sui. electus est. XI^ kalendas Novembris frater Nicolaus de Trevisio ordinis Predicatorum et Be- nedictus XI est nominatus, qui tantum VIII mensibus et diebus XVII sedit; extunc vacavit sedes men- sibus undecim. *) Srovn. Kron. Frantiáka PraZsk., Pram. dśj. 6. IV, str. 368; Kron. Benese z Weitmile, Pram. dój. 6. IV, str. 464. — ”) Kron. Zbrasl., Pram. dój. 6. IV, str. 83. '*) Gutha, filis Rudolphi regis Romanorum, 3. — '**) Nemá 2. 1301 1291 1292 

Strana 182
182 KRONIKA PULKAVOVA. B. 1303 A. Anno *) Domini MCCCIII', die Penthecostes Tus Wenceslaus secundus predictus, rex Boemie VI“, Elizabeth, filiam Prziemisl regis Polonie, quam uxorem duxerat, per venerabilem dominum Hen- ricum, Wratislaviensem episcopum, auctoritate Maguntinensis et Gneznensis archiepiscoporum ad reginam Boemie et Polonie in ecclesia Pra- gensi coronari et consecrari solempniter procu- ravit. Hec regina post coronacionem anno III pe- perit filiam Agnethem nomine, que 16) Henrico, Swidnicensi et Jaurensi duci, fuit succedente tem- pore matrimonialiter copulata. eum et regem Boemie Wenceslaum oritur occulta 1292 dissensio, et Wenceslaus, Boemie rex, super con- 1298 cepta adversus Romanorum regem inimicicia vin- dicare se cupiens Albertum, filium regis Rudolphi secundogenitum (nemá 6), cuius sororem habuit in coniugium, Johanne (sic), seniore fratre eiusdem Alberti, qui sororem regis Wenceslai Margaretham uxorem (nemají 4, 6) habuit, et ex ea unicum filium Johannem nomine heredem post se reli- querat, iam defuncto ad hoc animans et indu- cens, ut adversus dictum Romanorum regem Adol- phum inimicicias moveret et Romanorum regnum (regem 4, 5) sibi in eius odium assumeret, pre- bens sibi ad hoc efficax subsidium tam (tum 4, cum 5) in maxima pecunia quam gencium ar- matarum (armatorum 5). Quo iuvamine Albertus, dux Austrie, fultus terras intrat imperii et inter Magunciam (Mogunciam 6) et Wormaciam civi- tates in loco, qui dicitur Hasenpul (Hasempul 5) 1298 prelium committens cum Romanorum rege supra- dicto ipsum bello devicit et eciam interfecit. Et tandem Adolpho, rege Romanorum, taliter inter- fecto per Wenceslai, regis Boemie, potenciam et auxilium prefatus Albertus, dux Austrie, in regem Romanorum per electores imperii princi- pes (princeps 4) concorditer est electus. Capitulum LXXXVI. De ulterioribus successibus Wenceslai, regis Boemie, et quodam privilegio dicente (nemá 6), quod rex Boemie non teneatur in corona pincer- natus officium ministrare. Albertus itaque (nemají 4, 6), Romanorum 1298 rex, post eleccionem et coronacionem suam so- lempnem curiam celebravit in Nuremberg (celebr. Aurenberg 5) presentibus electoribus et aliis im- perii principibus, ubi tam amice et caritative trac- tabat regem Boemie Wenceslaum, suum sororium, ut ipsum super omnes suos amicos diligere cre- debatur. Et unde rex Wenceslaus promotus (sic) ad maiorem gloriam Romanorum regis in corona regali tamquam archipincerna imperii in huius- modi suo pincernatus officio ministravit, quam- vis ad hoc de iure non foret astrictus. Nam rex *) Kron. Zbrasl., Pram. děj. č. IV, str. 86. 16) nemá 3.

Strana 183
KRONIKA PULKAVOVA. 183 B. Boemie solum ut princeps elector imperii et non 1298 regalibus insigniis decoratus (coronatus 6) in so- lempnibus (solempnitatibus 5) Romanorum impe- ratorum vel regum curiis suum tenetur archipin- cernatus (pincernatus 4. 6) officium exercere. Et ne talis actus regis Boemie, quem amore regis Romanorum Alberti (Adolphi 5), sororii sui, tunc fecerat, in consequenciam (sequenciam 6) trahere- tur, declaratoriam regi Boemie desuper (nemá 6) dedit literam, que sequitur in hec verba: Albertus, Dei gracia Rom. rex semper au- gustus. Universis sacri Romani imperii fidelibus pres. lit. inspect. graciam suam et omne bonum. Sic nos decet principum et amicorum nostrorum etc ...Actum et datum in Nuremberg a. Domin MCCCVIII°, XV kal. Dec. indic. VIII, regni nostri anno 1°. Capitulum LXXXVII. Approbacio Alberti, Romanorum regis, super contractu empcionis civitatis Pirn, facte Wence- slao, regi Boemie. In prefata eciam Nurembergensi curia Al- bertus, Rom. rex, contractum empcionis et vendi- cionis civitatis Pirn et pertinenciarum suarum nec non incorporacionis eius facte regno Boemie approbavit per suum privilegium, quod sequitur in hunc modum: Nos Albertus, Dei gracia Rom. rex semper augustus. Ad universorum noticiam tenore pre- sencium volumus pervenire, quod nos vendicionem civitatis episcopatus Misnensis dicte Pirn etc... Dat. in Nuremberg a. D. MCCCVIII° (MCCCXI° mají 4. 6), X° kal. Decembris, XII ind. regni nostri a. 1°. 1304 A. Anno 3) Domini MCCCIIII° Ungari futura minime previdentes, fidelitatis et iuramentorum immemores, auxilio suo regi predicto 17) Wence- slao iuveni denegato alium, videlicet Karolum, 18. filium Karoli, regis Sicilie, quem Bonifacius VIII“s illis 19) in regem assignaverat, sibi statuerunt in regem. Quo audito rex Wenceslaus, pater eius, magno exercitu congregato procedit Ungariam et Capitulum LXXXVIII. De deduccione in Boemiam iuvenis Wence- slai, regis Ungarie, et de Wenceslai, patris sui, obitu. Preterea non multo transacto tempore Al- 1304 bertus, Rom. rex, ex eo, quod in Boemia fuerat educatus maximamque baronum et aliorum ho- minum noticiam habebat, ibidem (ibi 4, 6) spe obtinendi regnum Boemie et id suis heredibus *) Viz Kron. Zbrasl., Pram. děj. č. IV, str. 84 a 85. 17) Ruk. 2 měl původně prefato, ale opraveno v predicto. — 18) Karulum 3, ale níže Karoli. — 19) prius illis 3.

Strana 184
1304 184 A. devastat eandem; destructaque civitate Strigo- niensi usque Budam progreditur et filio suo inde accepto *?) Doemiam feliciter est reversus. Eodem*) anno Albertus, rex Romanorum, ad Wenceslaum, regem Boemie et Polonie supra- dietum, postquam videlicet Gutha, de qua supra fit mencio, defuncta fuerat, mittit nunccios, ter- ras Egram, Meisnam, ?!) Ungariam atque Poloniam petens ab eo, nec non volens, ut de Montibus Chuthnis per sex annos cederet vel LXXX mar- carum milia solveret de eisdem, tam pro annis preteritis. quam futuris, asserens ad se racione decimarum pro jure imperii summam huiusmodi pertinere. Cuius postulacionis instancie respon- sum extitit sic, quod nunccii ab eodem rege Boc- mie et Polonie vacui recesserunt. Unde Albertus, rex ltomanorum, cum exercitu copioso per Dud- weis ?*) intravit Bocmiam; sed et filius eius Itudolphus, dux Austrie, devastans hostiliter Mo- raviam est ingressus. Convenientesque *?) ambo- rum exercitus demum circa Montes Chuthnen- ses **) sunt castra metati. Ibidem vero cives in- ierunt. consilium, ut hostibus transmitterent exe- nia per defluentem ibi fluvium deferenda. Cocta namque fuit confeccio virulenta ex fulgine **) et purgamentis argenti et de sordibus latrinarum, que dicto fluvio fuit immissa. Unde hostes abunde cum equis suis potantes nonnulli sunt mortui subito et deleti. lliis sic actis, interea rex Doe- mie iam collegerat vires belli per civitates quo- que nec non campestria, Brandemburgensem et Misnensem marchiones statuerat cum quinque mi- libus pugnatorum in Hradiscz, ?9) et in eius fini- bus totam postmodum multitudinem admovens ad Montes 2?) Cuthnas in crastinum cum rege Roma- norum et eius filio pugnaturus. Hoc audito rex Itomanorum fugit cum filio nec non exercitibus eorundem. Unde dicti Doemie regis (exercitus) nec non marchionum et ducum, qui venerant in auxi- lium regi predicto, cum ceteris sunt reversi. *) KRONIKA PULKAVOVA. B. applicandi multa cupiditate seductus sororium suum Wenceslaum, regem Boemie, cepit odire, quosdam (et quosdam 6) sibi de Boemia barones allicere et eidem regi plurimum adversari. Quod Wenceslaus, rex Doemie, sapienter advertens, carens liberis masculis, filio suo unico Wenceslao, Ungarie rege, dumtaxat excepto, in maxima ar- matorum potencia intrat Ungariam et eundem filium suum abinde reducens Doemiam revertitur, ipsum post obitum suuin heredem et regem simi- liter in Boemie regno preficiens. Quo facto et de regno suo provide disposito non post multa tem- pora Wenceslaus, rex Boemie, infirmitate gravi correptus et, ut quidam referunt, ex intoxico lecto decubuit, incipiens quotidie durius in huius- modi languore gravari. Quod eum prefatus AI- bertus, Romauorum rex, plenius rescivisset, spe- rans, quod rex Wenceslaus ex infirmitate predicta mortem non posset evadere, non sine conspira- cione quorundam baronum regni Doemie omni sua, qua potuit, congregata potencia per fines districtus Egrensis Doemie regnum intravit. et usque Montes Kutnenses (Kuthenses 5, Monteu- thenses 4) pervenit, estimans regem Wenceslaum iam fore defunctum. Ex cuius adventu cum tanta potencia armatorum cives Kuthinenses et in ar- gentifodinis ibidem, que eiusdem regis Wenceslai temporibus sumpserant inicium, laborautes regis Itonmanorum obsidionem timentes infra unius na- turalis diei spacium civitatem totam magnam et prout hodie cernitur spaciosam fossatis et opor- tunis (optimis 4, 6) remediis munierunt. Et hoc non erat impossibile fieri, cum propter argenti- fodinas predictas innumerus ibidem populus fo- ret et in huiusmodi tuicionis eorum opere plus quam 100.000 milia hominum laborarant (labo- rabant 6). Prefatus. itaque. Romanorum rex Albertus audiens regem Boemie Wenceslaum (nemá 6) adhuc vivere et ordinacione eius (cuius 4) co- *) Ruk. 3 klade po slově reversí teprv zprávu, která v ruk. 2 již dříve byla položena na str. 181 od řádku 22 do řádku 29, ale těmito slovy: A. Dom. MCCCV* in vigilia Penthecostes dominus Bertrandus, *) Viz Kron. Zbrasl., Pram. děj. č. IV, str. 88 a 89. 29) accepto cum eo Boemiam 3. — *!) Meysnam 2; Meissnam 3. — ??) cum exerc. cop. per. Bud. transiens flu- men Egre intravit B. 2. — ??) Convenientes quoque rukopisy. — ?*) Cuthnas 2. — *5) fuligine 2. — 75) Hradisst ?; Hradischcz 3. — %?) Montem Cuthnensem 3. 1304 

Strana 185
1305 KRONIKA PULKAVOVA. A. Anno“) Domini MCCCV“, IX? kalendas Julii predictus Wenceslaus. rex Boemie et Polonie, post- quam pridem monasterium Aule Regie fundave- rat et cetera bona fecerat plurima. confeetus iam senio et deficientibus viribus in Domino feliciter obdormivit. Cui successit in remmo filius suus, et heres unicus Wenceslaus tercius. rex Boemie septimus, quem pater suus de Ungaria potenter eduxerat, ut prefertur. Eodem ^) anno idem Wenceslaus. rex Boemie, Polonie et Ungarie. cum Fiola, filia Mesce. ducis de Teschin, ?*) III nonas Octobris vinculum ma- trimoniale contraxit. [In. illis temporibus, *)) quemadmodum cro- nica Drandemburgensis testatur. Herinannus, filius Ottonis Longi, de quo supra fit mencio. filiam Alberti, regis ltomanorum, quondam ducis Au- strie, duxit uxorem et ex ea unicum filium Jo- haunem et tres filias generavit. ?") quarum una, videlicet. Agnes, traditur Woldemaro, alia vero duci Glogovie copulatur. terciam autem filius co- mitis Bertholdi de rHennemberg duxit uxorem. Hie Hermannus multa. pollebat. sapiencia, mili- tabat audacia et in multis strennuus est repertus ideo. quod eius fama diffundebatur ubique Re- gebatur quoque pacifice sua terra, cunctis suis adversariis gravis et ferox extitit, precipuo in rebelles, qui eius potenciam et austeritatem ve- hementissime timuerunt. Nam contra socerum suum Albertum. regem liomanorum, stetit im- perterritus, cum ltudolpho. duce Saxonie, guer- ram foveus vallavit castrum Rabenstein et eius dominium devastavit, cui tamen reconciliato sibi postea suam sororem ?!) Gutham ??) tradidit in uxorem, sibi castrum Delthicz cum suis terminis 185 B. piosissimum exercitum adversus (adversum 4) eum existere congregatum absque magna mole- stia Doemie regno persistente sine mora recessit, ex huiusmodi concepto suo proposito (proposi- tum 5) modicum vel nullum profectum reportans. Postque sex septimanis elapsis rex Wence- slaus infirmitate sua forcius accrescente a. Dom. MCCCV?, XI kal. Julii (MCCCX, II kal. Jul. 6), XXXVI? etatis sue auno et a tempore coronacio- nis ipsius VI? diem clausit extremum et in inona- sterio Aule Regie Cisterciensis ordinis, quod ipse fundaverat, seeundum morem regium est sepultus. A. adiacentibus restituens, *5) transit Poloniam trans Oderam et magnam partem eius sibi subegit. Filiorum Bolkonis gessit tutelam. Franconiam et Pomoraniam acquisivit. nobiles barones multos de Hareone. Lusacia et propria terra in consi- liarios habuit et frequentacionem tam nobiliuin quam civium gratanter admisit, largas fovens expensas; tenuit hastiludia et alia huiusmodi ad milicium. pertinencia frequencia confovebat, fortis erat corpore, nec minus fortis animo. llic siqui- dem Hermannus eum Ottone cum telo predicto. dum adhuc viveret, intrans Slaviam in edificacione castri Eldemburg infirmmatus moritur et inde trans- latus in Leninensi monasterio sepelitur. Kius obitum tota terra deplauxit, quoniam unicum fi- lium adhuc puerum Johannem reliquit heredem. cuius tutelam non Woldemaro sed quatuor suis consiliariis recommisit, quod postea dampua plurima. ministravit. Nam iater Johannis pro tempore filii curam gessit, sed Woldemarus pro- digus et graves expensas faciens ad se puerum allicit, volens expensas huiusmodi de communi- bus amborum sumptibus computare, consiliarios quoque supradictos excludens de tutela. Quoi considerantes consiliarii de matris consilio filium Durdegaleusis archiepiscopus, in Romanum pontificem est electus, qui tunc in Francia atd. az translata fuerat in Avinionem. Pak pokracuje se v ruk. tomto: Eodem anno IX kal. Julii predictus Wenceslaus at. jako výše. s) Srovn Kron. Zbrasl., Pram. děj. č. IV, str. 91 a násl. — ») Tamtéž str. 106. ?*) Theschin 2. — ?*) partibus 2. — ??) genuerat 2. — ?!) ux rem 2. — ??) Guttam 1; Githam 2, — ??) restituit 9. 24 1304 1305 

Strana 186
1305 1306 186 A. eius Johannem prefatum occulte de Woldemari ?*) custodia rapientes?*) ad castrum Spandow duc- tum diligenti custodie tradiderunt. "Trausactis au- tem nonnullis diebus convenerunt iu termino mater Johannis et marchio Woldemarus. ubi ne- gante matre abduccionem filii de suo consilio processisse Woldemarus furore repletus congre- gatis quibusdam armatis castrum Spandow fur- tive conscendens ingnorantibus consiliariis et cu- stodibus recedentibus et dispersis Johannem pre- dictum abstulit et sue tutele custodiendum man- cipavit. Consiliarii vero predicti Woldemari mar- chionis iracundiam non ferentes, quidam ex eis aput dominum Henricum Magnopolensem. fuge presidio se committunt. llic Woldemarus filiam Hermanni marchionis duxit uxorem, et quia hec sterilis permanebat, nullum post se reliquit he- redem. Sane idem Woldemarus statura fuit pu- sillus sed fortis viribus, aliorum potentum regi- mine plus utens quam proprio. Nam multos fo- vebat barones, nobiles et potentes de diversis mundi partibus ad eius curiam confluentes. Fuit iusuper vaniglorius plurimum et pomposus. Nam cum a rege Dacie milicia cingeretur 9) ante ci- vitatem ltostok. expensas fecit immensas, dona militibus lareiens plurima et ioculatoribus in tantum, quod inde debita magna contraxit. In- super cum Domino Ilenrico Magnopolensi et Ru- dolpho, duce Saxonie, cuius sororem idem Hen- ricus duxerat uxorem, plurimas fovit guerras. A. Interea”) dux') Wiladislaus vel?) Loktek tractatu. baronum Polonie et civium Cracovien- sium Wenceslao, regi Boemie, Sandomiriam et Cracoviam fraudulenter acquireus *) mala plurima. regi Boemie supradicto intulit. ad cuius?) pro- terviam edomandam idem rex Doemie congrega- vit exercitum adversus Cracoviam dirigens gres- KRONIKA PULKAVOVA. A. Nam idem Woldemarus exercitus multitudine con- gregata Stargardensem terram ingressus potenter devastavit eam incendiis et rapinis, civitaculam parvam Woldecke nominatam obsidens, longam- que moram trahens ibidem in equis et aliis multa dampna suscepit labore suo frustratus. Idem eciam Woldemarus marchionem cepit Misnensem, qui pro sui liberacione terram Misnensenm sibi resig- navit eandem. Preterea dietus Woldemarus non longe ante obitum suum domino Durglardo dicto Lappe, Magdeburgensi archiepiscopo. colligatus, ambo insimul ?*) humiliaverunt inquietos pariter et rebelles, pacem in suis dominiis facientes. Et aggressi primum illos de Alwenslewen et castrum eorum Arkislewen potenter vallantes, eos pacem et concordiam querere compulerunt. Porro Jo- hanni, marchioni prefato, Katherina, filia ducis Glogovie, desponsatur. [lic Johannes, licet esset. juvenis, tamen animun cepit liabere virilem ; fuit enim NIII[ anuorum etatis. seriosus in verbis, prudens in factis, amicis amicabilis, terribilis inimicis, ad virtutis et probitatis actus bone in- dolis disposicione manum extendens, quem tamen Dominus, cuius iudicia sunt. abissus multa, subito de hac luce subtraxit.] Anno") Domini MCCCVI", idus Februarii rex Wenceslaus predictus sororem. suam Annan virginem Ienrico, duei Karinthie et Thyrolis, tra- didit in uxorem. B. Capitulum LXXXIX. De regimine Wenceslai. regis Ungarie, Doe- mie et Polonie, et eius obitu. Defuncto itaque Wenceslao. rege Doemie. filius suus Wenceslaus iuvenis, Boemie, Ungarie et Polonie rex, paterni regni Doenie sublimatur in solio et in etate XVI anuos habens per suos inordinate nutritur. (mittitur 6). Quem rex lto- ^) Kron. Zbrasl., Pram. děj. č. IV, str. 106. — ") Tamtéž str. 107 a 108; srovn. též Kron. Beneše z Weitmile, Pram. déj. & 1V, str. 464 a 465. 3", Woldemarii 2. — ?5) capientes 2. — ?9) Tak 1; contingeretur 2; mollo by se také Gísti concingeretur, — 3°) simul 2, !) Místo Iuteren. dux. Wl. — intulit má ruk. 3 jen: Interea dux Loketko mala plurima regi loemie supradicto intulit. — ?) alias 2. — ?) acquisivit et 2, — *) cuius dominii proterviam edomandam ?. 1305 1306 

Strana 187
KRONIKA A. 159. Sus suos. Cum vero rex ipse in Olomucz perve- nisset et in domo decani Olomucensis maneret et estivo tempore consisteret in palacio sola in- dutus camisia et pallio, quidam iniquitatis filius regem accessit insidias tanti hostis minime su- spicantem, temporis huiusmodi opportunitate cap- tata, dum videlicet aput eum nemo existeret, tribus vulneribus regem ?) crudeliter. sauciavit et statim aufugit. Et licet, dum hoc committeret ille flagicium. esset incognitus, quidam tamen miles Conradus de Potenstein 9) nacione Durin- gus. *) cultelum in manu baiolans?) cruentatum prosiliit de pallacio, per illosque, qui foris exti- terant, currere visus fuit, qui eciam illico?) per eos capitur et statim occiditur. Hic!?) etenim rex II. nonas Augusti etatis sue anno XVIII? oc- cisus est, nullo herede relicto, et primo sepultus est !') in Olomucz, sed demum translatus per so- rorem suam dominam Elizabeth. regiuam Doemie, in. monasterium: Aule. legie supradictum. Item*) post obitum dicti regis Wenceslai tercii Wladislaus, dux Syradie, pro se civitatem Cracovie et regnum Polonie tanquam Przemyslai, quondam regis Polonie heres propinquior. deti- 'nüit. Sed et Otto. Davarie dux, in regem Unga- rie per Ungaros est electus. Cum quo pretextu regni huiusmodi Karolus, '?) filius Karoli dieti Marcelli, Sicilie et Apulie regis, dissensionis mo- vit materiam et guerram. Tamen post discordia- rum multos amfractus tandem regnum Ungarie Karolus obtinuit supradictus. Eodem ") autem anno post occisionem Wen- ceslai prefati pro eligendo novo rege tam nobiles regni quam cives ad octavam Assumpcionis beate virginis Marie '?) generaliter convocantur. In quo termino fit discors eleccio. Nam quidam in Ru- dolphum, ducem Austrie, filium regis Alberti regis Romanorum, alii vero in Henricum, ducem Karinthie, qui tunc personaliter affuit, dirigunt *) Ruk. 3 má tento odstavec (Item post.. odstavcem po slové: copulavit. *) Kron. Zbrasl., Pram. děj. č. IV, str. 109—111. 5) nemá 3. — “) Potestein 3. — *) Turingus 3. — *) baiulans ?. PULKAVOVA. B. manorum Albertus veteri et dudum concepta. eius in animo acquirendi regnum Boemie cupiditate crescente similiter. ut patri suo antea fecerat. cepit odire et in eius interitum machinari. Unde prefatus rex Wenceslaus iuvenis nono mense re- giminis sui in regno Boemie in Olomucensi civi- tate in camera sua se non tute custodiens pro- curacione quorundam principum et magnatum per quosdam (per quosdam nemají 4, 6) male- factores ad hoc precio conductos proditorie cru- deliter et nequiter est occisus a. Dom. MCCCVI? (MCCCNXI" ruk. 6) pridie non. Augusti. Predictis autem (a 6) novem mensibus sui regiminis ipse rex Wenceslaus Boemie regnum dilapidans qui- busdam baronibus regni meliora castra in eodem regno Doemie et ad regales usus spectancia he- reditarie tradidit et donavit. Post cuius obitum. statim, ut mors eius innotuit in regionibus cir- cumvicinis, Wladislaus, dux Siradie. pro se civi- tatem Cracovie et regnum Polonie accipiens co- rum possessionem obtinuit tamquam Przenislai, quondam regis Polonie, heres propinquior et af- finis. Similiter Otto. Bavarie dux, tamquam heres vicinior in regem Ungarie est electus. cum quo pro eodem regno Karolus, filius Karoli dicti Ma- celli (dieti Mac. nemá 6) Sicilie et Apulie (Opu- lie 4) regis, dissensionem movit et gwerram. Et tali inter eos dissensione durante dictus Karolus ad ultimum Ungarie regnum obtinuit. Capitulum XC. De successoribus (successibus 4, 6) in regno Boemie usque Johannem, septimi (nemá 6) Hen- rici imperatoris filium. Preterea Wenceslao iuvene nullo herede mas- culo sui corporis post se relicto, barones regni, qui Alberto, Romanorum regi, favebant, tres filias quondam regis Wenceslai senioris et sorores Wenceslai iuvenis nuper defuncti, videlicet Mar- . obtinuit supradictus) položený teprv za následujícím — ®) nema 3. — '°) Hic gloriosus rex II nonas Aug. 3. — !!) nema 2. — '?) Karulus filius Karuli 3 a nize téz. — '') nema 3. 24* 1306 

Strana 188
1306 1307 188 A. vota sua. Maior !*) autem pars, licet non sanior. Rudolphum, ducem Austrie, supradictum petivit in regem, quamvis Henricus, dux Carinthie, filiam regis Wenceslai seniorem nomine Annam uxorem haberet, et sorores prefate Anne, scilicet Eliza- beth et Margaretha, flexis genibus coram omni- bus nobilibus regni Boemie publice supplicarent, ne hereditate sua, puta regno Doemie, privaren- tur, nec '*) Rudolphus sed Henricus, sororius ea- rum, pocius eligatur in regem, producentes pro se imperialia documenta, quibus '5) canebatur !9*): si quis regum sine prole masculini sexus decederet, superstes filia eadem successione qua filius gau- dere deberet. ne mortis occasio aliquando. dum non sunt filii, successionem regiam iuterrumpat. Vulgaris autem. favor clamorem concitat et Ru- dolphun, !*) ducem Austrie, petit; peticiones pre- dietarum sororum contempnens. Porro Albertus, rex Romanorum, audito, quod Wenceslaus, rex Boemie, fiiius sue sororis, suum diem clausisset extremum, potencia sui exercitus congregata regno Boemie appropiuquat, et quod Rudolphus, dux Austrie, suus filius, assumatur in regem, affirmat. Venit ergo rex Romanorum ab una parte et filius suus predictus ab alia, in Boemia '5) sua tentoria collocantes. Unde nonnulli barones et cives Boe- mie potenciam patris et filii sapienciam adver- tentes, Itudolphun, ducem Austrie. protinus ele- gerunt in regem. Quod. videns '5*) Henricus. dux Carinthie, una cum uxore sua Anna de Praga la- tenter. recessit. Dux. vero. Rudolphus. predictus Elizabeth, filiam. olim Prziemisl regis Polonie, relictum. vero regis Wenceslai secundi, sibi ma- trimonio copulavit. Anno *) Domini MCCCVII? quidam barones regni Boemie, puta Davarus de Strakonicz. qui tenebat castrum in Klingenbery '") alias Zwie- kow, 2%) et Wilhelmus de Hasemburg alias de Waldek, qui castrum tenebat in Burgeleyns *') *) Kron. Zbrasl., Pram. déj. 6. IV, str. 111. KRONIKA PULKAVOVA. B. garetham (sic), ducissam Karinthie, Elizabeth vir- ginem et Annam. ducissam Slesie, paterno exhere- ditantes in regno novercam earum, videlicet re- lictam quondam senioris Wenceslai regis Doemie, Elizabeth nomine, filiam quondam Przemislai re- gis Polonie, Rudolpho, dicti Alberti. Romanorum regis primogenito, tradiderunt in (nemaji 4, 5) uxorem, regem Rudolphum euudem sibi in regem Boemie eligentes. non obstante, quod tres pre- fate sorores flexis genibus coram omnibus baro- nibus regni Boemie (nemá 6) supplicaverant in publico, ne hereditate sua, videlicet regno Boe- mie, privarentur. Darones enim predieti surdis transeuntes (pertranseuntes 5) auribus prefatas quondan regis Wenceslai filias in huiusmodi suis peticionibus contempserunt et conceptum nequam eorum propositum confirmaverunt. Denique (de- inde 6) prefato Rudolpho in regem Boemie sic electo exceptis dominis de Strakonicz, qui regale castrum Clingemberg (Cingemberg 4, 6) tenebant. et illis de Waldek alias de Hasemburg, qui ca- strum regale Burglevns alias Krziwoklat (Krzwokth 4. Krzywoklatt 5) gubernabant, omnes barones regni velut resi suo fidelitatem et obedienciam prestiterunt. Unde idem Rudolphus primo anno sui regiminis in nobilibus de Strakonicz volens ulcisci civitatem eorum Horawiez (Horazdiowiez 5) obsedit, cuius obsidioni, dum ad destruccionem eorundem nobilium intenderet, Deo volente morte preventus vitam finivit anuo Domini MCCCVII", V? non. Julii, et est. in. ecclesia. Pragensi sepul- tus et non per integrum annum rexit. !*) Místo Maior — flexis genibus má ruk. 3 toto znéní: Maior tamen licet non sanior in Henricum, ducem Ka- rinthie, ob hoc, quod seniorem regni haberet filiam in uxorem, pro rege postulant non obstante, quod sorores prefate flexis. — '*) nec Rud. — eligatur in regem nemá 8, — !6) Slova: quibus cavebatur — interrumpat jsou v ruk. 2? připsána ni delejiím okraji, ale tvuže rukou jako ostatní text; v ruk. 1 jsou slova tu pietrZena. — '°*) MiiZe se čísti také: ca- vebarar, — !7) Místo Rudolphum — contempserunt má 3: Henricum, ducem Carinthie, rerem petit, peticiones dictarum sororum contempneus, — !5) Boemiam 2, — '**) providens 2. — '?) Clingenberg 3. — ??; Swykow 3. — *!) Burglenis alias Krziwoklath 2. 1306 91307 

Strana 189
KRONIKA PULKAVOVA. A. 1307 alias Krziwoklat, cum suis se opposuerunt elec- cioni Rudolphi, contra quos Rudolphus ipse cum exercitu copioso procedens Harawicz civitatem obsedit, sed tactus dissenteria V" nonas??) Julii vitam finivit nullo herede relicto et in Pragensi ecclesia est sepultus. Pro cuius memoria regina Elizabeth supradicta in ecclesia Pragensi in ho- nore beatorum apostolorum Symonis et Jude fun- davit altare. ^) Post") predicta siquidem barones regni Doe- mie convenientes in civitatem ??) Pragensem pro eligendo futuro rege in curia Pragensis episcopi tractatus. faeiunt. Inter quos quidam Dobessius ?*) de Dechin nomine *?) proposuit in presencia alio- rum, ut l'ridericum fratrem dicti Rudolphi, filium Alberti lomanorum regis, in Boemie regem eli- gant: sed tractatibus super hoc hinc inde habitis tandem Ulricus dominus in Leuchtemburg de ge- nere illorum. de Ronow eo, quod dictus Dobes- sius *9) de Dechin extraneos voluit regno preficere. in hec verba prorupit: O Dobessi, quamdiu de genere hostium regum nostrorum vis in reges preficere? Mox quoque idem Ulrieus necdun ver- bis expletis gladio Dobessiuin penetravit in presen- cia baronum omnium occidendo. Similiter et ne- pos dicti Ulrici **) Heymannus dictus Cruschina, nepotem dicti Dobessii crudeliter interfecit. Unde in nobilium consilio clamor fit maximus: Austra- les nolumus, sed pocius ad genus regium rever- tamur. Propter quod Henricum, ducem Karin- thie, ?*) qui Annam, seniorem filiam dicti Wen- cesla1 secundi, habebat uxorem, iterum ??) reas- sumpserunt et elegerunt in regem. Idcirco nunccii ad ducem Henricum predictum mittuntur, et ut ad Doeinizm festinanter redeat, invitatur. Sed au- diens rex Itomanorum Albertus mortem Rudolphi, filii sui, proposuit alium filium suum Fridericum. ducem Austrie, promovere in regem Doemie. Transiens igitur navigio de comitatu Habsburg ?9) in Swevia. ubi tunc temporis morabatur. ultra fluvium,*") qui Itusa dicitar, per Joliannem, filium 189 B. Post cuius obitum barones regni Boemie ad 1397 civitatem Pragensem pro eligendo futuro rege Boemie convenerunt (conveniunt 6). Et dum in curia Pragensis episcopi de huiusmodi eleccione tractarent, ipsis in unum simul omnibus iunetis quidam baro Dobessius (Dobossius 4. 5) nomine (nemají 4, 6) de Bechin (nemá 5) in presencia aliorum proposuit et ad hoc, ut Fridricum fra- trem dicti Rudolphi, filium Alberti Romanorum regis prefati. in Boemie regem eligerent, alios inducere nitebatur. Et tractatibus versis hinc inde Ulricus baro dominus in Lichtenburg (Lutenburg 4) de geneve illorum de Ronow (Bonow 4, 6) ex eo, quod dietus baro (nemá 5) de Bechin extra- neos voluit Boemie regno preficere. mente per- motus prorupit in verba dicens: Quamdiu Do- bessi de genere inimicorum regum nostrorum reges nos habere disponis? Et subito verbis eis- dem nondum plene completis vibrato gladio Do- bessium predictum peifodit et in presencia ba- ronum omnium interfecit. Similiter et nepos (ne- potes 4. 5) dieti domini (nemají 4, 5) de Lichten- burg (Lutemburg 4, 5) dictus Crussina nepotem dieti Dobessii eadem hora occidit. Et sie in con- silio nobilium clamor fit maximus et singuli: No- lumus Australes, sed revertamur ad regale genus antiquum (nemá 6), concordi voce proclamant. Inde fit. quod Henricum, ducem Karinthie, qui Marga- retham (sic), seniorem filiam dieti Wenceslai, uxo- rem habebat, Boemi (rukopisy Boemie) suum (ne- má 6) elegerunt in regem. lex vero Romanorum Albertus prefatus Rudolphi filii mortem ct eleccio- ») Viz Reg. Boh. et Mor. III, str. 451, 6. 1159. — ") Srov. Kron. Zbrasl., Pram. děj. č. IV, str. 112. 22) Slov V? nonas nemá ruk. 3, ale jest necháno v ném prázdné místo pro ta dvé slova, — ??) civitate Pra- , ale j p P gensi 1. — **) Dobeschius 3 a tak niże. — 25) nemá 1. — 25) nemá 3. — *?) Ulrici dietus Heymanuus de Krussina ?; taktéž 1, píše však Cruschina; Ulrici dictus de Crussina 3. — ?*) Carinthie 2, 3. — ?9) iterum reassum. et nemá 3. — 39) Tak měl původně ruk. 2; ale opraveno v Halemburg; Habesburg 3. — ?') flumen quod Bisa dicitur 3. 

Strana 190
1308 1307 190 A. quondam Rudolphi,??) ducis Austrie, senioris fratris ??) dieti Alberti eo. quod idem rex Alber- tus, licet. quondam Rudolphus,?*) dux Austrie, frater eius fuisset senior, tamen quia eodem Ru- dolpho.3*) fratre suo defuncto, filio suo?5) Jo- hanui predicto dare porcionem hereditariam de- negavit. occiditur.?*) Unde impleta est prophecia primi ducis Prziemisl, de quo superius fit men- cio, qui dixerat: Postquam genealogia mea mas- culis defecerit, nepos vindicabit avum. Nam cum ite Johannes dux nepos fuerit Ottakari ultimi, utpote filius filie sue avum suum Ottakarum vin- dicavit, videlicet interficiendo Albertum regem Itonanorum, filium. olim Rudolphi regis Itoma- norum, qui patruum suum ?5) dictum Ottakarum in bello, sicut predicitur. interfecit. Sed 3?) nota,") antequam dietus Albertus, ut predicitur, est 19) defunctus, anno predicto de mense Augusto elec- tus est Henricus, dux Carinthie, in regem Doe- mie, ut prefertur, et rexit, tribus annis sequen- tibus *!) minus bene, quoniam modicum in regno profecit. licet eciam ex Montibus Cuthnis, qui tunc maioris utilitatis habuerunt augmentum, thesauros multos acceperat, nichil tamen regno Boemie fecit commodi cum eodem, nec pacem populo procuravit. Attendens hoc Albertus, Ro- manorum rex, dum adhuc viveret, doluit vehe- menter, quod^) dux Henricus predictus regnum Doemie est adeptus, et exercitu copioso insimul congregato intravit Boemiam et obsedit iterum Montem Chutnis'?) supradictum et civitatem Co- loniam. Cui barones Boemie, puta Henricus de Lipa?*") et Johannes de Wartemberg, viriliter re- stiterunt. Domina vero Elizabeth regina, uxor '*) quondam Wenceslai Boemie regis et postea Ru- dolphi Austrie ducis relicta, interim Grecz, Mu- tam, Crudym, *?) Policz et Jaromir civitates 49) pro dote habuit et fovens partem Alberti, Ro- imnnorum regis, cum una tantum ancilla plebeio amicta vestitu de Praga latenter aufugit. Cui Fri- dericus, Austrie dux, circa Sderaz *") occurrens, KRONIKA PULKAVOVA. B. nem ducis Karinthie in regem Boemie percipiens, qui tunc in (nemají rukopisy) comitatu Havesburg in Svevia morabatur, navigio transiens ultra flu- men. quod husa dicitur, per Johannem. filium quondam ducis Austrie senioris, ex eo, quod idem rex Albertus, licet quondam Johannes dux Au- strie, frater eius, senior Alberto fuisset, tomen quia eodem Johanne, fratre suo, defuncto filio suo Johanni prefato, hereditariam porcionem ipsuin ex paterno titulo concerneuntem penitus dare re- cusarat. occiditur. Et sic impleta est prophecia Prziemysl, primi ducis Boemie, videlicet. qui di- xerat, prout superius in capitulo de sublimacione primi ducis Doemie, videlicet eiusdem Prziemysl, id literam est expressum: Cum generacio mea masculina deficiet, nepos vindicabit avum. Nam rex Ottakarus per hudolphum, patrem dicti Al- berti, Romanorum regis, olim occisus ex parte matris avus fuit dicti Johannis, et Albertus, Ito- manorum rex, frater patris eiusdem Johannis, ipseque Johannes fuit nepos quondam Wenceslai senioris, regis Boemie, de sorore sua genitus. Sic enim nepos avum vindicando avunculum inter- fecit, et sic quoad masculinum genus cessavit generacio principum et regum Doemie de lumbis Prziemysl, primi Boemie principis, descendens se- cundum lineam paternalem. *) Kron. Zbrasl., Pram. déj. č. IV, str. 112. — b) Tamtéž str. 113. 32) Nad slovem tímto má ruk. 2 nadepsáno touže rukou Johannis. — ??) fr. dicti Alberti nemá 3. — ?*) Johan- nes 3. — ?5) Johanne 3. — ?*) eius 3. — ?") ab ipso occiditur 3. — ?*) patruum suum nemá 3. — %) Et nota 3. — 19) esset 2. — *!) sequentibus et modicum profecit 3. — '?) Chutnensem 3. — *?) Lippa 2. — *') nemá 3. — *5) Chru- dim 2 a tak niże; Chrudym 3 a tak niże. — '5) nemá 3. — '?) Zderaz 2; Sderas 3. 1308 

Strana 191
KRONIKA PULKAVOVA. 191 A A. 1307 sciensque hoc ipsam ad castra sua perduxit. proxima cum multis gentibus se venturum Boe- 1307 Que 48) civitates predictas, videlicet Grecz, Mu- miam et Boemis inferre dampnorum iniurias am- tam et Crudim dicto regi Romanorum aperuit; pliores. Sed Deo permittente preventus est mor- te 49) et per Johannem prefatum, ut prefertur, in quibus rex ipse propter yemem disponens re- cedere. Swevos et alios impios homines colloca- occisus: sui autem, quos reliquerat, de Boemia vit, qui regnum Boemie rapinis et pauperum fugierunt. *) [Hoc anno, videlicet millesimo CCCXVII" in oppressionibus innumeris vastaverunt. Cogitave- rat siquidem predictus rex Romanorum in estate vigilia Annunciacionis Virginis gloriose dictus *) Tu dokládá ruk. 3 et Henricus rex permansit. Hic finis est primi libri huius cronice, quoniam presagium Przemisl, primi ducis Boemie, sicut supra dicitur, est impletum. Potom připojen jest rodokmen Lucemburků od Jindřicha VII až do Sigmunda a Přemyslovců od Václava IIbo. Potom jest na posledních pěti stranách přípisek vzatý z kroniky Františka Pražského (Pram. děj. č. IV, str. 372—374) znění následu- jícího: Anno Domini M'CCCX' fuit malus status in regno Boemie; nam propter iusticie inopiam facultates pauperum rapte fuerunt violenter; nec fuit, qui vidue aut pupillo de iusticia et iudicio responderet et status regni fuit totaliter confusus, quia Karinthianus vocabat alienigenas ad terram in preiudicium terri- genarum et destruccionem. Et tunc temporis magnum disturbium et dissensio in Praga oriebatur, quia exercitus magnus de Carinthia advenit in subsidium sui ducis et pauperes rebus suis sunt depredati, et multos in ore gladii occiderunt, diversa mala violenter perpetraverunt. Misnenses eciam eis in adiutorium advenerunt et ipsi de Praga mane armati tamquam contra hostes pugnaturi catervatim exiverunt, de vespere vero redeuntes diversa peccora et multa spolia pauperum reduxerunt, in circuitu civitatis et in villis san- guinem innocentem effuderunt. Johannes de Wartemberg et quidam alii nobiles cum exercitu suo Boemo- rum ante pontem castri Pragensis Carinthiano aspiciente in muris castri cum Carinthianis bellum commi- serunt et nostrates ipsos vicerunt, capitaneum exercitus cum aliis pluribus vulnerantes captivaverunt. Unde predicti nobiles statum regni cupientes emendare et oppressionibus pauperum et vocibus eorum la- mentabilibus compacientes miserunt ad regem Romanorum Henricum septimum de Luczelburg natum po- stulantes et supplicantes, ut heres regni, virgo Elizabeth, filio primogenito Johanni matrimonialiter copu- laretur. Rex vero se difficilem reddidit ad hoc faciendum. Verum tamen dominus Petrus, archiepiscopus Maguntinensis, describens studiose circumstancias regni Boemie induxit regem ad consensum. ut virgo Elizabeth ad presenciam eins adduceretur, ut ipsam conspiceret, famam et mores indagando. Et ait rex, sacrum imperium, cui favente Deo presumus, consuevit divinarum legum et iusticie inviolabile armarium esse; ab ipso enim omne iniustum est eminus elongandum, cum sit caput regnorum terrenarumque po- testatum. Unde absque consilio fidelium minime velim quitquam attemptare vel aggredi. Verumtamen ad- ducatur puella, ut ea conspecta cum consilio advertatur, quid sit faciendum. Nunccii vero reversi Boe- miam intencionem regis virgini et eius fautoribus narraverunt. Unde ipsi apud diversos mercatores et cives Pragenses virgini et eius familie ornamenta et alia necessaria nomine mutui procuraverunt. Et virgo Elizabeth supplicavit venerabili patri domino Johanni IV°, Pragensi episcopo XXVII°, ut ei equum ambulato- rem ad viam donare dignaretur. Qui tribuit ei ambulatorem album, bene expeditum et ornatum, et duos ciphos argenteos, altos et magnos, auro decenter ornatos. Et infra sex dies post redditum nuncciorum cum de- centi familia et congrua decencia ad suum exitum fuit expedita. Die autem VII°, hoc est XIX kalendas Septembris de Praga palam est egressa et cum coram rege comparuisset, ipse benigne eam suscepit, et regina eciam fecit eam adducere ad suam presenciam, quam graciose pertractavit. Rex autem cum haberet tractatum de isto matrimonio cum suis principibus, quidam clam hoc impedire voluerunt asserentes, puel- lam non esse aptam neque dignam, et quod incole Boemie suum regem male conservantes nostris tempo- ribus perdiderunt. Ad hoc rex respondit: „In regno Boemie hactenus fuerunt reges potentes, quorum gloria partes mundi longinquas illustraverat; quomodo ergo potentes fuissent, si fidelem populum non habuissent?“ Verumtamen rex propter verba illorum in ambiguitate et dubio permansit. Advertens hoc pre- fatus dominus Petrus, Maguntinensis archiepiscopus, ait : „Non indignetur mihi dominus rex super hiis, que sum loquuturus. Antequam de manu filii vestri tale et tantum dimitteritis regnum, copulare filio vestro deberetis adhuc ignobiliorem virginem, quam est ista, vel matronam, que quinquagesimum attingeret an- num.“ Hiis verbis et aliis pluribus rex finaliter ad consensum fuit inclinatus. Assignavit igitur rex nup- ciarum locum et tempus. Ab illo enim die, scilicet ab VIIl° kalendas Augusti usque ad kalendas Septem- 18) Quia 3. — 43) morte a. Dom. MCCCVIII° ruk. 3.

Strana 192
192 KRONIKA PULKAVOVA. A. A. 1307 Johannes, marchic Brandemburgensis, secundum sed solus Woldemarus sine herede mansit super- 1307 stes. Cumque Woldemarus ipse principes ad cronicam Brandemburgensis marchie moritur in castro Spandow et in Leninensi monasterio se- marchiam pertinentes videret deficere, vocavit ad pelitur, cuius mortem tota marchia deploravit, se filium marchionis Henrici, qui Anelant 50) cog bris tempus veniendi in Spiram, imperialem civitatem illi puelle, filii nostri sponse, statuimus et finalem terminum assignamus. Omnes discamus, in hoc alios doceamus, Quantum sit mitis rex celi, qui quasi vitis Florida dat fructum pellens, cum vult, cito luctum. Contra se bella timuit nimis ista puella Atque gemens mente, gemino spoliata parente Stabat turbata; tamen est nunc letificata, Cum sit adoptata regi, quasi filia cara. Cum vero rex Romanorum Henricus septimus vellet celebrare filio suo primogenito solempniter festa nupciarum et misit servos suos et vocavit principes multos et comites et barones, et cum gaudio in Spiram pervenerunt, et ibidem mandavit rex, ut se et sua singuli habilitarent ad augendam gloriam illius festivitatis, et precepit rex suis procuratoribus omnia necessaria aptari, sicut congruebat regie maie- stati. Omnibus tandem apparatibus et indigenciis ad festum hoc celebre adaptatis et parictes domorum bissus et purpura vestiebat. Et audite sunt voces multorum dicencium: Salus et honor et virtus et im- perium sit tibi rex noster, quia tu es rex pacificus et magnificus, et vultum tuum desiderat videre universa terra. Clamabant quoque iuvenes et virgines, senes cum iunioribus una voce dicentes: Vivat rex cum filio suo in eternum. Et fuit ibi convivium solempniter paratum. Rex cum principibus, regina cum sponsa et suis iocundissime epulabantur. Circa vero nonam diei illius horam rex coram principibus ait: Regnum, ut consuluistis, Boemie Johanni, filio meo, confero. Ut autem ius forcius sibi competat, hodie sibi virginem, eiusdem regni heredem, legittime copulare matrimonialiter nos delectat. Et iusticia dictat, ut hoc regnum ab imperio in feodo accipiat aliorumque principum titulum ex hoc legaliter obtineat. Et verbum regis placet omnibus, quia prius fuit deliberatum. Et assumptis rex cunctis electoribus et principibus et aliis comitibus ad ostium ecclesie maioris in Spira rex regalibus solempniter indutus vestibus venit, sceptrum habens in manu. Sedebatque in solio in capite suo gestans auream coronam. Et factus est repente sonus ex clamore letancium populorum et ex concursu et omni genere musicorum. Et venit filius cum maxima comitiva cum vexillis regni Boemie et facto per filium iuramento, sicut ceteri principes facere consueverunt imperio sacro, ipse sibi regnum Boemie contulit et titulum et principis nomen et omnibus suis heredibus dedit legaliter et donavit et postea ipsum est osculatus. Dominus vero Johannes, Coloniensis archiepiscopus, premissis verbis ad ma- trimonium requisitis Johanni, regis filio, Elizabeth virginem in matrimonio legittime copulavit. Et in cras- tino dominus Petrus, Maguntinensis archiepiscopus, coram sponso et sponsa missam de Sancto Spiritu solempniter cantavit et munus benediccionis ab ipso susceperunt. Et ante prandium oriuntur verba con- traria inter archiepiscopos, quis eorum deberet recumbere ad dexteram regis. Rex vero hec sapienter se- davit. De hiis vero archiepiscopis hoc tenetur: Maguntinensis, Treverensis, Coloniensis quilibet imperii fit cancellarius. Horum Maguntinensis per Germaniam, Coloniensis per Italiam, Treverensis per Galliam archi- cancellarii titulum habet. Precedit autem Maguntinensis dignitate, Coloniensis potestate, Treverensis anti- quitate. Treveris autem longe fuit (ruk. fit) ante Romam. Et in hac imperiali et nupciali solempnitate mi- lites, qui ad mensam ministrabant, precedentibus et precinentibus tubis, buccinis, tympanis et choris, pha- leratis dextrariis insidentes, quelibet fercula decentissimo ordine servato apportabantur. Transibat inter mensas convivarum validus armatus exercitus milicie preclare, qui ad conservacionem leticie fuerat depu- tatus. In medio epulancium ante mensam erectum est vexillum, regni Boemie habens signum. Decorabat has nupcias tanta diviciarum deliciarumque gloria, sicut a multis temporibus (non) fuit visa, regum Roma- norum. Et post epulenta convivia convivis (ruk. communis) innovantur solacia, diversa tamen diversis. Alii quidem tripudiis, alii coreis, alii hastiludiis se exercent et tota Spirensis civitas exuberanti resultat leticia et vox resonat leticie exultacionis. In illo autem tyrocinio hastas et teretes robustas, quas gestabant Boemi vibratas, cuncti astantes mirabantur. Sed alii de alia gente galeati contra eos equitare formidabant et adventui Boemorum nullus se intraneus offerebat. Et si forsitan metas exiverat incautus, ne venienti occur- 50) Auelant regionem 2.

Strana 193
KRONIKA PULKAVOVA. 193 1307 nomen habebat et divisus dudum a fratribus suis Ottone cum telo pariter et Conrado terram Be- licz 51) possidendam in sortem acceperat, dicti dominii fecit heredem. Nam ad eundem Wolde- marum tota marchia devoluta fuit et dominium omnium marchionum. Hic quoque Woldemarus terram Misnensem ingressus castra et predia multa destruxit, reddens terre sue gaudium at- que pacem.5“) Insuper trans Oderam contra Po- lonos procedens humiliavit cosdem; cum Mag- nopolensi Henrico eciam congreditur 53) in con- flictum, quoniam antea terram suam iuxta Gran- soge potenter ingressus hostiliter devastavit. Unde Hic finis est primi libri huius 54) cronice, bellum durissimum inter utrosque geritur iuxta quoniam presagium Prziemysl, primi ducis Boe- villam Wolterstorp, ubi licet plures in exercitu mie, sicut supra dicitur, est impletum. reret, de via equum revertebat. Si vero quis obvius fuit tantum ictum haste pertulit. quod de equo cecidit, aut hasta in partes fuit confracta minutas. Hec facta sunt ad nove sponse gloriam et honorem. Et ad ve- sperum benediccione previa sponsus et sponsa (jinou pozdější rukou připsáno, co ješté až po slova: fere occisi sunt, následuje): se ad lectum contulerunt ac more veteri vitam duxerunt bonam etc. A. Magnopolensi quam Woldemari fuissent, verum 1307 tamen ipse Woldemarus et sui magis audacter et strennue pugnaverunt. Unde idem Woldemarus tam duros ictus sustinuit, quod semivivus a suis in prelio est relictus et perditus. Sane circum- dantibus eum rusticis et eum interimere volen- tibus miles quidam Wedige de Plote dictus su- perveniens de potestate ipsum eripuit rusticorum. Hic Woldemarus sub anno Domini MCCCXIX moritur et in sepulcro suorum patrum in Chori- nensi monasterio sepelitur.] A. De Johanne, X° rege Bohemiae. Anno MCCCX“ Heinricus, Romanorum imperator, filium suum Johannem in Bohemiam solenniter introduxit, quem tum primo Pragenses inmiserunt et susciperunt (sic). Cum vero Heinricus, qui paulo ante Pragae diu commoratus esset, se spem inanem fovere videret, rege conscio hinc cum coniuge sua discessit. Sic anno MCCCXI" mense Februarii rex Johannes una cum coniuge a Petro archiepiscopo in regem coronatus et firmatus est. Anno MCCCXV° Suevi ingenti cum exercitu hanc regionem intrare conabantur, qui secus civitatem Saacz omnes fere occisi sunt. Tim se končí rukopis 3. 51) Gelicz 2. — 52) ducem 2. —3) ingreditur 2. —54) nemá 2. 25

Strana 194
1307 l 1310 LIBER SECUNDUS. Cum !) itaque dux Henricus Carinthie in Doemie regem, sicut prefertur, esset?) electus, annis quinque regnum ?) Boemie rexit et in codem regno diebus suis suoque regimine nichil vel modicum boni fecit. Huius eciam temporibus ar- gentifodine Monti *) Cuthnis maiori profectu et utilitatis augmento acreverant. quam umquam pre- teritis vel futuris temporibus desuper dinoscitur esse compertum. Et licet ex montanis eisdem prefatus Henricus infinitos thesauros haberet, ta- men cum hiis tam pro se quam regno Boemie nichil utilitatis exercuit, nec eciam tranquillita- tem et pacem 9) aliquatenus procuravit. Eodem") eciam tempore regina Elizabeth, quondam Wenceslay Boemie regis et postea Ru- dolphi Austrie ducis relicta, civitates et castra do- tis sue, videlicet Grecz, Mutin, 9) Chrudim, Policz et Jaromirz *) in potestatem 9) Australium tradi- dit, qui eorum potestatem habentes se et quosdam de Swevia in ipsis se tunquam capitaneos pre- fecerunt. et regnum Doemie spoliis et rapinis et aliis oppressionibus ?) innumeris vastaverunt. Prefatus eciam Henricus, Cariuthie '9) dux, induccione quorundam civium Maioris civitatis Pragensis et eciam Montis Cuthnis !!) solem- nem regalem curiam in eadem civitate super certo termino celebraturam indixit, ad quam dum barones regni Boemie propterea convocati venis- sent, dietus Henricus pessimo seductus predicto- rum civium consilio barones regni Doemie cap- tivavit, inter quos eciam aliqui sunt occisi. et sic curia sua in confusione et scandalo terminatur. ") Prefati itaque barones taliter. in !?) captivitate detenti post aliquod tempus cum predictis civi- bus principe suo inscio concordaverunt et. se cum eis parentele federe eoniunxerunt. Nam baro de Lichtemburg !'3) filiam Jacobi de Turri, civis Pra- gensis, duxit uxorem, !^) et, similiter filia baronis Henrici senioris de Lipa '?) filio uthardi de Mon- tibus '9) Chuthuis matrimonialiter conulari. debe- bat. Et sic intervenientibus huiusmodi et non- nullis aliis tractatibus cives prefati, qui prius causa captivitatis baronum extiterant, liberacionis eorum similiter causa fiunt. Ex quo eciam sub- secutum est, quod deinceps barones regni Doemie de prefato Henrico nullatenus confidentes et ad eius curias amplius venire nolleutes !?) dedignati sunt eum regem habere et in eius extunc ') ex- pulsionem (de regno medullitus machinantes ad- versus eum sediciones et gwerras fortissimas con- citarunt. !?) Igitur tribus annis continuis rebus in regno Boemie se taliter habentibus prefatus Henricus, Carinthie dux, ?*) marchionem Misnen- sem,*') nepotem suum. adversus barones prefa- tos ad suum vocat obsequium sibi stipendia larga promittens. ^) Srovnej Kron. Zbrasl., Pram. děj. &. IV, str. 113. — ") Srovn. tamtéž str. 131. Netřeba ani podotýkati, že tu a v následujícím kronikář náš mnoho z domyslu přidal zprávy jiné i důležité vynechávaje. Vodítkem však mu byla kronika Zbraslavská a některé jiné již neznámé prameny. !) Rukopisy první recense mají před slovem tímto naznaéení XCI^! knpitoly s nápisem: De regimine ducis Karinthie Henrici 5; de reg. Henrici, duc, K. 4, 6. Po naznaéeni kapitoly pokraéují: Prefatns itaque Ilenricus, Kar. dux, in B. 4, 5, 6. — ?) nemají 4, 5, 6. — ?) regimen ^. — *) Monti Kuthinenses 4, 5; Montis Cuthnis 6, — 5) Místo pacem aliq. procur. má 6 a 6 pacem procurare curavit, — 5) Mutham 6. — ?) Jaromir ruk. první recense. — ?) Tytéz possessionem. — ?) nemá 6. — !'?) Karinthie ruk. první recense a tak skoro všude níže. — !!) Kuthinensis 5; Guthi. nensis 6, — !?) nemá 6. — ") Lutemberg ruk. prvni rec, — !") d. in uxorem 6. — '*) Lypa 4. — '5) Montis Kutbi- nensi 4. — !*) volentes 4, 5. — !*) tunc 4, 5, 6. — !?) concitantes 4, 5, 6. — ?") uemá 5. — *!) Mysn. 4, 5, 6. 1307 | 1310 

Strana 195
1307 l 1310 KRONIKA PULKAVOVA. Qui marchio Misnensis ad rogatum Henrici prefati cum. quingentis galeatis **) Pragam ad- venit, et sic inter Henricum, ducem Carinthie, et barones regni sediciones et gwerre quam plurime sunt suborte. Preterea inter discursus tales pre- fatus Carinthie dux impedimenta, que sibi super regno Doemie per illustrem virginem Elizabeth, filiam quondam Wenceslai regis Doemie. timebat contingere, prevenire et amputare disponens, eau- dem virginem, regiam sobolem, cuidam baroni de Bergaw nomine, qui protunc pro parte sua fuit et eius insistebat obsequio, cum ??) sufficienti dote dare voluit in coniugem. Quod dum puelle prefate pervenisset ad aures, prefatum ducem Ka- rinthie protunc Boemie regnum regentem acces- sit turbato animo dicens ei: Si me vis. rex, le- sittimo deputare coniugio, non me degencrem facias, sed 1necum de pari genere meo ?) dispone vel religionem. ad *?) obsequendum Deo iugiter intrare. permitte, ad quod me voluntariam et promptam subicio. Si autem in diminucionem ge- neris mei de?9) ime fieri. decreveris, me tuum sencies indubie publicum inimicum. Prefatus vero Henricus audieus hec verba puelle instabat for- eius volens ipsum inducere, ut eius proposito consentiret. Quo per puellam audito et cognito ex intimis **) provocata *5) responsalia. prorupit in verba, sic iuquieus: Ex quo degenerem facere me cogitas *9) et disponis in animo, te de regno Boemie similiter expelli °°) cogitabo. Unde cum virgo ?!) prefata. verba. talia ?^) protulisset, dictus Henricus. **) Carinthie dux, ipsam capi mandavit et in civitate Pragensi per honestam custodiam detineri. Hec quidem prolis regie feminei sexus inconsulta captivitas expulsionis de regno Boemie prefati ducis Carinthie potissima causa fuit. Igitur !) anno Domini M*CCCVIII*. prefata regia ?) virgine, sicut. premittitur, captivitatis cu- 195 stodia reclusa manente?) dum aliquantum tem- poris taliter perstetisset et cura) sollicita ser- varetur, qualiter possit ?) exsolvi et suam capti- vitatem evadere anxia cogitavit. Et tandem loci et temporis opportunitate captata 9) cum quodam sacerdote sene, capellano quondam patris sui Wenceslai regis, Derengario *) nomine de libera- cione sua pertractans, hune modum et ordinem desuper adinvenit, ut foris civitatem Pragensem ad quandam portam, quam certa hora noctis ad eius exitum designatam iam disposuerat aperiri, naturalis frater 5) ipsius Johannes, prepositus Wyssegradensis, pro ipsa et una ancilla ?) sive domicella eius necessariis et '9) equis aptatis ad- ventum suum !!) sollicitus expectaret. Et sic de- signato in tempore prefata virgo Elizabeth et unica puella eius comitem ??) itineris haben[te]s ?) Berengarium supradictum intempeste '*) noctis silencio extra custodiam civitatis !?) prosiliunt. '*) Civitatis portam advenientes apertam. preposi- tum '7) Wyssegradensem et equos aptatos repe- riunt, quos protinus ascendentes directo tramite ad civitatem Neymburg !9) super Albea flumine !!) pervenerunt. Quam civitatem dum virgo cudem iugressa fuisset, cives convocat ipsosque verbis talibus prudenter alloquitur: Illustris. quondam Wenceslaus, Boemie rex,?9) genitor meus, dun viveret. ?!) de rure et opido in hoc loco erigens civitatem iuro vos cinxit. Eciam soror mea se- nior Henricum, ducem Carinthie, maritum habet, iunior quoque similiter Doleslao, duci Slesie, matrimonialiter est coniuncta. Eu ego sola puella karissimis orbata parentibus per sororium meum, prefatum ducem Carinthie, ex eo, quod a pa- terno regioque genere degenerare non volui, per eaptivitatis custodiam usque nune, quo ad vos decrevi confugere, sum inamice tractata. Et ecce de fidelitate vestra confidens presidium securi- 27) galeis 6. — ??) cum suff. dote nemá 6. — *!) nemá 5. — ?*) ad obsequen. Deo iug. nema 6; za to ale vkládá g q E po permitte slova: ut in monasterio Deo valeam famulari. — ?*) nemá 6. — *?) intimo 5. — **) prov. in resp. prorupit sic inquiens 4, 5, 6. — ??) cogitas et nemají 4, 5, 6. — ??) expellere 4, 5, 6. — ?!') nemají 4, 5, 6. — ??) taliter 6. — q , E J , p , Jr 4, 9, 9) nemají 4, 5, 6. !) Rukopisy první recense mají před slovem tímto naznačení XCI1Ié kapitoly s nápisem: De successibus Hen- rici, ducis Karinthie, in regno Boemie et Elizabeth, filie Wenceslai, liberacione. — ?) regina tytéž. — ?) imminente tytéž. — *) circa tytéž. — 5) posset tytéZ. — 9) captate 6. — ?) Bertengario 5; Bercengario 6. — *) nemají 4, 5, 6. — ?) ancilla sive nemaji 4, 5, 6. — !?) nemá 5, — !!) eius 5. — !?) committere 2, — !?) habentem 2. — '*) in tempestate 2. — '5) captivitatis 5, 6. — !*) prosilivit 2, — '") per prepositum 4, 5, 6. — !*) Nymburg 4, 5, 6. — !?) flumen 6. — **) rex et genitor 4, 5, 6, — ?') veniret 5. 95* 1307 ! 1310 

Strana 196
1397 1310 196 KRONIKA tatis vestre requiro. Et tandem prefata virgo omnia, que sibi acciderant, prefatis "?) civibus realiter enarravit. ?) Quod cum cives audissent, licet stupefacti et de huiusmodi dissensione tur- bati, tamen. virginis orphanitate pensata ?*) et quondam regis Wenceslai, patris eius, impensa eis 2%) beneficia ad debitum recollentes virgi- nem eandem in tuicionem civitatis eorum grato animo ?5) receperunt, promittentes eam ab omni impetu violento ad se pro viribus confovere. Que securitatis promissa virgo regia ab eis- dem civibus gratanter accepit eraciarum ipsis re- ferens uberes aeciones. Denique barones regni Doemie, qui iam dudum per dissensiones et gwer- ras se opposucrant duci harinthie supradicto, audientes prefatam virginem Elizabeth captivita- tis sue vincula **) alias custodiam evasisse. sin- guli concurrebant ad eam et qualiter eundem Henricum, ducem Karinthie. expellere possent de regno. consilium inierunt. Ft tandem priori- bus gwerris, quibus adversus dictum harinthie ducem intenderant, gwerras novas et duriores addentes ipsum undique viribus fortissimis infe- stare ceperunt ac copiosum congregantes exerci- tum Pragimn. adeunt. et predictum Henricum tuuc existentem iu castro Pragensi potenter invadunt. Unde fit, quod Hradcezano ante castrum Pragense nondum firmato?5) muris neque fossatis inter barones regni Boemie et gentes dicti Karinthie ducis bellum maximum est exortum et pre nimia constricecione exercitus plurimi cum suis armis et equis in fossata ?9?) suburbii sunt delapsi. Po- stremo tamen gentibus ducis Karinthie per ba- rones regni bello devictis plures ex eis gladio perierunt, plures capti sunt. et reliqui. qui po- terant. in lragense castrum tuicionis presidio confugerunt prefato duce Carinthie in turri prima castri. Pragensis ??) sedente et dampnosunm sibi spectaculum hoc vidente. Sicque prefata puella regalis generis Elizabeth. baronum regni Boemie ") Eliška byla 18 roků stará. PULKAVOVA. suffulta presidio dicto sororio suo, duci Carinthie, durissimas gwerras movit et ad cius exterminium de regno Boemie multa potencia et astutis in- geniis quotidie laboravit. Preterea !) anno Domini M*CCCIX? barones regni Boemie?) prefatum Henricum, Karinthie ducem, operam sollicitam adhibentes iterum ma- turo desuper habito consilio inter se concorditer tractaverunt. ut Henricus. septimus huius nomi- nis Romanorum rex. de ducum Lucemburgen- sium ?) genere Johannem, filium. suum unicum, prefate. virgini traderet in maritum et sic utros- que ipsos Boemie preficeret. Unde super preniis- sis conceptibus certi barones regni Doemie lto- manorum diriguntur ad rezem cun dicta virgine Elizabeth filio Romanorum regis predicti regnum Boemie *) offerentes. Quorum votis et oblacioni- bus tantis Romanorum rex Ienrieus gratanter consenciens conceptos huiusmodi tractatus admi- sit. Et sic barones prefati mittentes. Boemia predicta?) diete virgini nuncciarunt. Que assump- tis secum maioribus Doemie regni baronibus civi- tatem. Spirensem, 9) in qua rex ipse tune tem- poris moram traxit, gaudenter advenit et a Ro- manorum rege honorificencia digna suscepta. Ix?) dietum. Jobanuem, unicum filium suum, NIIII annos?) etatis habentem. prefate Elizabeth. que XXVI") annorum senex fuit, legittimum tra- didit in maritum. Et ibidem solemnes nupcie celebrantur. Quibus peractis ad. debitum rex Ro- manorum Henricus filium. suum. de regno Doe- mie solempniter investivit et. tai ipsum quam reginam. Elizabet cum baronibus regni *j Boe- mie adiungens ipsis Petrum. archiepiscopum Ma- guntineusem. Dertholdum !') comitem de Hennen- berg, !!) burgravium. de. Nuremberg, !'?) illos de Hoenloch, '*) de Castel et multos alios *) Almanie nobiles eum maxima potencia armatorum ad ex- terminandum. prefatum ??) Henricum, ducem. Ka- rinthie. in Doemiam honorificencia multa. remi- ?*) predictis 4, 5, 6, — ??) enarrat 4, 5, 6. — ?') pressa 4, 6; premissa 5. — ?5) eius 5. — ?5) modo 5. — ??) vin- cula alias nemají 4, 5, 6. — ?5) vallato tytéž. — ??) fossa tytéž. — %) nemají 4, 5, 6. !) Rukopisy prvni recense inají před slovem tímto naznačení kapitoly XCIII' s nipisem: De desponsacione Elizabeth prediete cum Johanne, filio Henrici VII" imperatoris, et expulsione Henrici, ducis Karinthie, de regno Boemie, — ?) B. una eum Elizabeth, virgine supradicta, ad eliminanduim de regno Boemie prefatum 22.4, 5, 6, — 9) Lu- temburg. 5; Luczemb. 6, — *) nemá 2. — 5) premissa 4, 5, 6. — 9) Spyr. 5. — *) Idem rex 4, 5, 6. — ") annos etatis habentem — XXVI nemá ruk. 2. — ?) nemá 6. — '?) Pertholdum 5, — '') Heymemberg 2. — '?) Nuremburg 6. — 7?) Hoenlech 2. — !!) nemají 4, 5, 6. — 15) nemá à. 1307 l 1310 

Strana 197
1307 l 1310 1310 1311 KRONIKA sit. Qui dum taliter in '*) Boemiam advenissent, civitatem Pragensem viriliter obsederunt. Et tan- dem obsidioni huiusmodi diebus aliquot insisten- tes ex eo, quod prefata regina Elizabeth propter eximiam prudenciam eius inter cives civitatis Pragensis multos habebat amicos et per contra- rium Henricus, Carinthie dux, ob vesaniam !) eius et stulticiam plurimos inimicos, de aperien- da !9) sibi per eosdem fautores suos una porta civitatis eiusdem secrecius pertractatur. '*) Unde tali interveniente tractatu in condicti aurora diei per portun taliter ipsis apertam rex Johannes, Elizabet regina et omnis eorum exercitus civita- tem. Pragensem sine quovis obstaculo intraverunt auno Domini M*CCCX*. 7?) tercio nonas Decem- bris. Quod milites et gentes dicti ducis Carinthie necnon cives, qui eidem adheserant, videntes, ?!) munientes hospitile im pede pontis Pragensis ad Parvam civitatem et castrum Pragense trans Wlta- vam ??) fluvium fugierunt: hospitale vero predic- tum per gentes regis Johannis fuit eodem die simi- liter acquisitum. Denique V" idus Decembris dux Carinthie predictus secreto habito consilio circa noctis medium iter arripiens civitate Pragensi et Doemie regno dimissis *?) una cum coniuge sua Margaretha (sic), seniore sorore regine Elizabeth. sub regis Johannis et regine securitatis conductu directo tramite Carinthiam remeavit. Sic?*) ita- que prima et capitali regni Doemie civitate Pra- censi primum pre omnibus aliis civitatibus et castris habita in regno Doemie prefato Carinthie duce iam *?) non extante amplius omnes alie ci- vitates et castra regni Doemie se regi Johanni et regine Elizabeth unanimes subdiderunt. Tan- dem post hec II" nonas Februarii ^) requireutibus monitis et peticionibus baronum regni Doemie rex Johannes. per dietum Petrum, archiepiscopum Maguntinum, in ecelesia Pragensi more. regio consceratur et tam ipse quam regina Elizabeth regalibus insigniis decorantur. PULKAVOVA. 197 Fodem eciam tempore nobiles in Austria, civitas Viennensis ?*) et alie civitates ibidem ex morte regis Romanorum Alberti ducibus suis rebellare ceperunt et tandem aulientes Henricum septimum, ducem ??*) Lucemburgensem, in Roma- num regem electum filiumque '%) suum unicum Johannem regem Doemie existere ac?9) Henricum, ducem Carinthie, de regno Doemie declinasse, Fridericum, Lupoldum, Henricum, Albertum et Ottonem, filios dicti quondam Alberti, Romano- rum regis, de Austria expulerunt et??") adeo, quod nichil obtinuerunt in ea nisi Medelik *') et Star- themberg castra cum Nova civitate, quibus illi de Walsce preerant nomine ducum Austrie pre- dietorum. Prefeceruntque dicti nobiles ac civitates Austrie toti ducatui generalem vicarium dominum de Potendorff, ?*) ut. idem 9?) vicarius usque man- datum Henrici, Romanorum regis, et adventum eius. quem ipsis et ducatui Austrie deputaret et. daret in ducem, ducatum eundem tenere deberet, super premissis ad dietum lomanorum regem Henricum — solemnes nunccios — transinittentes. Quod duces predicti studiosius advertentes et pro- vido") potiti consilio Fridericus, Lupoldus et Henricus, seniores fratres, suo ??) et eciam fra- trum suorum ?9) nominibus iter arripientes ??) ce- lerius et dictorum nobilium et civitatum Austrie nunccios prevenientes *8) cicius ipsis Itomanorum prefatum pervenerunt ??) ad regem. Lt") cum eorum rege interveniente (tractatu. promiserunt filio suo +") Johauni regi et Elizabeth regine Doe- mie singulas, '' quas in Doemia ex parte ma- tris 1?) eorum Elizabeth. olim regine Boenioe, re- licte quondam Wenceslai et deinde Itudolphi re- gum, ibidem civitates habebant et castra, sig- nanter: Grecz, Mutam, Chrudim,*) Policz et Jaromir.**) et ultra?) hoc dicto Romanorum regi NL milia inarearum argenti persolvere et quod unus ex fratribus predictis *^) cum ducentis ga- leatis, quamdiu in Ytalia persisteret, +7) in eius ^) Dne 7 února — ") Srovn. Palackého Děj. n. Č. 1 str. 339; Huber, Gesch. Österreichs II, 103. '6) ad 4, 6. — '*) vesanam eius stulticiam 4, 5, 6. — '*) aperiendo .., porta 4, 5, 6. — '%) nemají 4, 5. 6. — 20) Rukopisy prvni recense imají jen MCCC?, — ?!) Rukopisy nemají. — ??) Wltavium 5, 6. — ??) dimisso 5, — ?') Sic- que 6. — ?5) amplius 4, 5, 6. — ?*) Vienna 6, — ?’) nemají 4, 5, 6. — ?*) filium 5. — ?*) et 4, 5, 6. — %) nemají 4, 5, 6. — ?!) Medelyk et Staremberg tytéZ. — ?*) Potemdorf 5. — ?*) ibidem 4, 5, 6. — *') provide 5. — ?5) suorum 4, 5, 6. — ?*) ipsorum 6. — ??) arripiens 5. — ?*) preeuntes 4, 5, 6, — ?9) prevenerunt 5. — *9?) nemají 4, 5, 6. — *!) sin- gulis, quos 4, 5, 6. — '?j miris 5, 6; et iuris 2. — '?) Chrudym 4. — *') Jaromirz 5. — **) ultimo 4, 6; ultro 5. — **) supradictis 4, 5, 6. — **) persistere 5. 1307 | 1310 

Strana 198
198 130» deberet obsequio permanere. Que quidem pacta ido et promissiones eorum Romanorum rex Henricus 1310 | 1313 nescius de rebellione, quam habebant?8) in Au- stria, induccione suorum acceptans prefatos duces de Austrie et Stirie *?) ducatibus solemniter in- vestivit. Nunccii vero baronum?) et civitatum Austrie post premissa ad regis Romanorum pre- fati presenciam similiter venientes, ex eo, quod jam duces prefati, ?') sicut. premittitur, infeodati fuerant. °*) intencione sua frustrati de mandato regis Romanorum predicti tam ipsi quam civita- tes et barones iu Austria ad prefatos duces ??) principes et dominos suos subieccione debita sunt reversi. Et sic prefati duces Austrie cum gaudio ad propria revertentes promissa regi lom:norum Henrico et Johanni regi ac regine Elizabeth Boe- mie quelibet?*) fideliter exequuutur. Et facta sunt hec anno Domini M*CCCXI". Hiis!) itaque peractis post modicum tempo- ris Romanorum rex Henricus predictus cum ma- xinià potencia armatorum se transtulit. Ytaliam. Qui?) in Almania rexit annis tribus et?) in Yta- lia annis duobus. Cum quo Lupoldus, dux Au- strie. iuxta promissum suum cum ducentis ga- leatis transivit Ytaliam. Et tam ante coronacio- nem suam?) quam post, usque dum norte pre- ventus obiret, in eius servicio permansit fideliter. Hic Henricus septimus primo?) sine rebellione Mediolanum obtinuit cum omnibus civitatibus Lombardie. Postea vero rege Romanorum in ci- vitate Mediolanensi manente Mediolanenses con- citavere rumorem, sed per gentes Romanorum regis devicti fuerunt. 5 Et sic imperator abinde recedens Maffeo de?) Vicecomitibus, eivi Medio- lanensi, qui antea per multa tempora fuerat de civitate depulsus et deductus in non modicam paupertatem, civitatem | eandem gubernandam commisit. Eodem eciam tempore predicto Iomanorum regi*) civitates Cremona?) et Brixia rebellaverunt. KRONIKA PULKAVOVA. Propter quod rex exercitum movens Cremonam obsedit, que se ad graciam suam dedit. Ipsc vero portas et muros deponens civitatis ciusdem fossata complanari mandavit. Et sic civitatem intrans eandem '?) in graciam suam assumpsit. Deinde transiens Brixiam in eius obsidione sex mensibus laboravit. Gerhardum '!) de Brofago !?) civem '*) de potencioribus civitatis eiusdem, cuius machi- nacione rebellio huiusmodi fuerat suscitata, in quodam congressu captum detinuit et ipsum tam- quam ?*) traditorem suum rothe supplicio misera- biliter feeit extingui civitatemque Drixinensem similiter potenter obtinuit. Post quod Januam ivit, ubi Margaretha regina, filia ducis Drabancie, uxor sua, mater Johannis regis Doemie, obiit et ibidem aput fratres Minores, ut decuit, est se- pulta. A quo loco rex per mare Pisas !?) appli- cuit et abinde Itomam, ubi ex eo, quod Robertus. Apulie rex, prefato Romanorum regi erat. contra- rius, magna potencia gencium armatorum civita- tem minorem Romanam, !9) ubi ecclesia sancti Petri sita est, munierat, in eeclesia sancti Jo- hannis Lateranensis per Ostiensem et duos alios cardinales, quos papa Clemens quintus propterea Romam transmiserat, in. imperatorem anno Do- mini M*CCCNIII? in. die beatorum Petri et Pauli apostolorum extitit coronatus et unctus. It post coronacionem suam cum exercitu vallavit Floren- ciam mittens in Almaniam, ut tam Johannes rex Boemie. filius eius, '*) quam ceteri principes Al- manie cum gentibus et sumptibus sibi in auxi- lium properarent. Et'5) medio tempore impera- tor Henrieus de Florencia suum movit exercitum volens in Apuliam proficisci. Et veniens ab alia parte civitatis Senarun in quodam loco rurali dicto Ron !?) ipso ??) ibidem ?') eum suo exercitu persistente. infirmitate correptus obdormivit in Domino. Quas lamentabiles novitates **) prefatus Johannes. rex Doemie. et alii Alinanie principes et nobiles, qui iuxta mandatum prefati impera- 16) habebat 2. — “°) Styrie 5. — 5?) nemá 4. — 5!) predieti 4, 5, 6. — 5?) fu«rint 4, 6. — 5?) duces velut. prin- cipes 4, 5, 6. — 5*) quilibet 2. !) Před slovem tímto naznačují ruk. 4 a 6 kapitolu XCIV s nápisem: De snccessibus et obitu soptimi Henrici imperatoris; Introductum de successibus et obitu sept. H. imp. 5. — ?) Qui Almaniam rexit 4, 5, 6. — ?) et in Almania duobus 5, 6; et in Yt. a. d. nemá 6. — ') nema í 5..— 5) primus 6. — 5) fuerant 4, 5, 6. — 7) de Vicecom. nemaji 4, 6. — *) rege 4, 5, 6. — ?) Cremonia 2, ale dále Cremona. — !?) eandem, ipsam in gr. 4, 5. — !!) Geth. 2, — '*) Brosago 4, 5, 6. — 1) nemají 4, 5, 6. — !*) nemají 4, 5, 6. — '*) Pysas 4, 5. — !*) Roman(am) 5. — '*) suus 5. — '®) nemají 4, 5, 6. — '5) Bon 4, 5, 6. V&ecky rukopisy vkládaji za slovo toto convenit. — ?*) ipse 4, 5, 6. — ?') nemají 4, 6. — ?!) novitas 4. 1310 1313 1312 

Strana 199
1313 1314 1315 KRONIKA PULKAVOVA. toris de laribus*?) suis per multum itineris spa- cium transierant, rescientes quilibet eorum ad propria est reversus. De gestis et actibus dicti septimi Henrici imperatoris, si quis plura scire desiderat, cum hec in presenti sufficiant, recur- rat ad cronicam Romanam. Igitur !) Johannes, rex Bcemie, post mortem patris sui septimi Henrici imperatoris etatis sue anno decimo septimo ex Elizabeth, uxore sua regina Boemie, filia. quondam Wenceslai regis ibidem, procreavit hos liberos: primo Margare- tham, (que) anno Domini M9CCCOXIIIT? ?) nata est, et quam postea matrimonio iunxit Henrico. duci Davarie; ex qua idem Henricus genuit filium, qui non multis annis vixit et mortuus est inatre sua sterili permanente. Sicque absque prole ea- dem Margaretha. decessit. Deinde anno Domini M*CCCX V" Julii kalendas (sic) prefatus Johannes ex dieta Elizabet genuit filiam secundam nomine Gutham,?) quod in latino Bona dicitur, que nup- sit Johanni, filio Philippi Francorum regis. Qui Johannes ex cadem Gutha genuit Karolum, re- gem Francie, et fratres eius videlicet Lodvicum Andegavensem,*) Johannem Byturicensem ?) et Philippum Burgundie duces. 9) Kodem !) anno prefato Johanne regnum Boe- mie feliciter gubernante et ex morte Henrici sep- timi, Romanorum imperatoris, imperio vacante ?) inter electores imperii super eleccione futuri Ro- 29) laris 5. 199 manorum regis grandis oritur dissensio. Ex quo fit, quod Treverensis archiepiscopus, frater quon- dam imperatoris Henrici, Johannes, rex Boemie. filius eiusdem Henrici, et Petrus, archiepiscopus Maguntinensis, Woldemarum, marchionem Bran- demburgensem, parti sue consentire cogentes in campis prope Frankemfurde?) super Mogano *) fluvio Lodovieum, ducem Davarie, Romanorum elegerunt in regem. Et eleccione huiusmodi cele- brata Frankemfurdensem ?) civitatem cum magna potencia gencium armatorum intrantes Lodovicum eundem ornatu regio decoratum seeum inducunt et ipsum in ecclesia beati Dartholomei ad mo- dum eleecionis Romanorum regum 9) super altare ponunt ac ipsum abiude Aquisgranum ducentes per archiepiscopum Maguntinensem *) inungi et consecrari procurant locantes eum in eiusdem civitatis sede regali. Ex adversa vero parte pre- fatis clectoribus principibus imperii adhue circa eleccionem dieti Lodovici perstantibus archiepi- scopus Coloniensis, comes palatinus lteni et Ru- dolphus, Saxonie dux, Fridericum de ducibus Austrie, filium quondam Alberti Romanorum re- gis, similiter eligunt Romanum in regem. Quem idem Coloniensis archiepiscopus occulte procuravit in opidum Dunnen ?j venire et eum ibidem aput fratres Minores coronavit in regem et uuxit. Hine est, quod ambo reges taliter electi et eciam co- ronati pro aequirenda possessione eiusdem regni ') Pred slovem timto naznałuji rukopisy recense prvni kapitolu XCV s nápisem: De Johannis, regis Boemie, filiis et genologia eius et filiorum snorum; et genol. — suorum nemá 6. — 2?) MCCCXVII® 4, 5, 6. — 3) Githam 2; = Guttam 5. — *) Andagav. 6. — 5) Bituriensem 4, 5, 6. — “) Dále následuje v rukopisech první recense další genea- logie rodu Lucemburského takto: Iterum rex Johannes prefatus ex dicta Elizabeth, regina Boemie, post Gutham pre- fatam in civitate Pragensi Wenceslaum primogenitum suum, videlicet a. Dom. MCCCXVI®, non. Junii, hoc est ipso die (tempore 4, 6) sancti (nemá 5) Bonifacii episcopi et sociorum eius martyrum. Qui Wenceslaus postea per Karolum regem Francorum (Francie 6) in sacramento confirmacionis in ecclesia S, Dyonisii prope Parisius ad instar nominis sui Karolus est vocntus. Hic Karolus postea Romanum imperium est adeptus et Karolus Rom. imperator ac Boemie rex iuter imperatores alios appellatus. — Genuit eciam postea dictus Johannes, Boemie rex, ex dicta Elizabeth filium nomine Przyemysl a. Dom. M*CCCXVIII? (ruk. 6 má MCCCXIX?) qui iu. pucrili etate duos solum annos etatis habens vitam finivit et in monasterio Aule Regie sepelitur. — Deinde a. Dom. MCCCXXII? genuit tercium filium nomiue Johan- nem, qui postea marchio Mornavie est efectus. Deinde iterum ex eadem Elizabeth (nemá 5) genuit filias duas gemel- las, unam nomine Aunam, que postea Ottoni, duci Austrie, matrimonio iuncta fuit, aliam Elizabeth nomine, que in puericia obiit. Et amplius Elizabeth regina Boemie cessavit liberos procreare. !) Pred odstavcem o tóto véei jednajícím mají ruk. první recense naznačení kapitoly s nápisem: Capitulum XCVI'm, De regimine regis Johannis predicti (nemá 6) et successibus nec non eleccione aliorum (nemá 5) Romanorum regum. Načež počíná se vypravováni slovy: Preterea prefato Johanne, rege Boemie, feliciter gubern. — ?) Ruk. první recense vkládaji tu à. Dom. MCCC"XV? (MCCCXVI ruk. 5). — ?) Fraukemfurt 4, 5; Frankenfard 6. — *) Mogam 2, 5, 6; Mogan 4. — ©) Frankemfurtdensem 4. — 5) regem 4, 5, 6. — *) Maguntinum 4, 5. — *) Bonnense 4, 5, 6. 1314 

Strana 200
1314 1316 200 fortem ab utraque parte congregant exercitum supra?) Renum. Sed pro'?) tunc neque conve- niunt nec aliquid dignum relatu perficiunt. Et sic quilibet eorum revertitur ad propria. Demum") non post multum temporis, videlicet '") anno Do- mini M"CCCX VI", iterum. maiorem quilibet, ut potuit. congregat exercitum et prope opidum Es- selingen '*) ex utraque parte fluvii Neccaris dictus Lodvicus Johannis, regis Boemie, et aliorum ad- lerencium sibi, prefatus eciam Fridericus fauto- rum ??) suorum suffulti presidiis conveniunt. Qui- bus sie stantibus et ex fluvii discursu divisis in quodam vado eiusdem fluminis insurgere cepit tumultus, et uterque exercitus ad arma ruit et alter alterum invadere nitebatur. At dum in vado predicto talis fit '^) congressio. fertur mille quin- gentos equos iu dicto fuisse impetu ab utraque parte exercitus interfectos. Sicque !?) equorum tauta strage fluminis vadus obstructus est. quod neuter eorum pro tunc partes alterius potuit at- tingere, sed. sine. ampliori conflictu inter '9) se divisi ambo iterum ad propria revertuntur. Item '7) eodem anno videlicet M°CCCXVI® rex Johannes prefatus cum dicta Elizabeth, re- gina Boemie, genuit in civitate Pragensi Wence- slaum, primogenitum suum, videlicet nonas Junii, hoc est ipso die sancti Bonifacii episcopi et so- ciorum suorum martirum.") Qui Wenceslaus postea per Karolum, regem Francorum, in sacramento confirmacionis in ecclesia sancti Dionisii prope Parisius ad instar nominis sui Karolus est vo- catus. Hic Karolus postea Romanum imperium est adeptus et Karolus quartus Romanorum im- perator ac Doemie rex inter imperatores alios KRONINA PULKAVOVA, appellatus. Demum anno Domini M9CCCX VII? 1316 rex Johannes regni sui et eciam paterni Lucem- burgensis ducatus disponens negocia in illis in- stetit certo tempore, prout temporis et locorum necessitas exposcebat. Genuit eciam postea dictus Johannes, rex Boemie, ex dicta Elizabeth filium nomine (Prziemysl) anno Domini M*CCCXVIII*, qui in puerili etate duos solum ctatis annos ha- beus vitam finivit et in monasterio Aule Regie sepelitur. Preterea !) a. predicto, videlicet M^UCCX VIII? dictus Johannes, rex?) Doemie, Nicolao, quondam filio Nicolai ducis Opavie, filii naturalis guondam regis Prziemysl alias Ottacari, qui per Wence- slaum quondam Doemie regeu, filium legittimum dicti Ottacari, de ducatu Opaviensi expulsus fuit, ducatum ?) eundem contulit. prout. patet in litera subscripta : Nos Nicolaus, Dei gracia dux Opavie. Ad universorum tam presencium quam futurorum noticiam tenore presencium cupimus pervenire, quod cum serenissimus dominus noster, dominus Johannes, rex Doemie et Polonie ac Lucembur- gensis comes illustris, consideratis fidei et servi- ciorum nostrorum meritis, quibus nos etc. ^) In quorum testimonium presentes literas fieri feci- mus et sigilli appensione muniri. Datum Prage V? nonas Julii anno Domini MCCCXVIIT. Eodem *) eciam anno, videlicet MMCCCNIN? 9) Johannes, rex Boemie, civitatem Gorlicz cum districtu et territorio suis, que olim de marchia Budissinensi, ad quam antiquitus pertinebat le- gittime, alienata fuerat, ab Henrico, duce Slezie, domino de Furstemberg, ad regnum Doemie li- *) Srovnej Kron. Zbrasl, Pram. déj. & IV, 231 a 232. — ") Nesprávné misto II^ idus Maii. — *) Dal&i znéní listiny nalézá se u Chytila, Codex dipl. Mor. VI, 108 a Regesta Boh. III, 186 a 187. % super 4, 5, 6. — !°) nemaà 6. — !!) Místo videlicet — MCCCXVI* iterum maji 4, 5, 6 pouze iterato. — !?) Esse- lingen 4, 5, 6. — 9) Francorum 4, 5; fratrum 6, — !*) fieret 4, 5, 6; tiet 2. — '^) sic quod protune partes alterius 4, 5, 6. — '®) nemá 6. — ‘7) Ruk. první recense spojují vypravování předcházející s následujícími slovy: Eodem eciam tempore, videlicet a. Dom. MCCCXVI® die Bonifacii episcopi et martyris, qui fuit nonis Junii, prefata Elizabeth, regina Boemie, peperit (nemá 5) Wenceslaum postea Karolum, sieut premittitur, nominatum. Preterea a. Dom. inmediate se- quenti rex Johannes regni sui et eciam paterni (patrui 5) Lucemburgensis ducatus disponens negocia in illis annis duobus instetit, prout temporis et locorum necessitas exposcebat. Nyní následuje v rukopisech téchto ihned nadpis kapitoly XCVIImé, !) Rukopisy první recense naznaëuji tu kapitolu XCVII% s napisem: De infeodacione ducis Nicolai de ducatu Opavie. Počátek vypravováni kapitoly té zní v rukopisech téchto: Preterea a. Dom. MCCCXVIII, — ?) nema 2. — 3) ducatum. eundem nemají 4, 5, 6. — *) Eodem eciam — in archanis regalibus nemaji 4, 5, 6. — ?) Rukopis 2 má MCCCIX*, 1317 1318 1319 

Strana 201
1819 1322 KRONIKA PULKAVOVA. bere reduxit per reges et regnum hereditarie perpetuo possidendum, prout de hoc in archanis regalibus sunt litere continencie plenioris. Eodem !) insuper*) auno. Domini ?) scilicet M'CCCXIN^ supradicti reges Itomanorum Lodvi- cus, videlicet?) Bavarie dux, et Fridericus. dux Austrie, ad *) adipiscendum imperiales fasces avidi omnem, quam poterant, congregant armatorum potenciam Johanne, rege Boemie, prefato Lodvico de Bavaria cum maxima militum turma et sua- rum gencium uinultitudine assistente et prope Milndorff*) conveniunt et aciebus dispositis bel- lum inferunt. 9) Et uterque cupiens esse victor cupidus alter in alterum preliatur. Unde fit, quod de foreiori fortis expertus multa cede parcium utrarumque sed maioris?) partis unius dispendio *) maguanimes milites prosternuntur. Et tandem l'ridericus, dux Austrie, Itomanorum electus, bello devincitur?) et in Lodvici de Bavaria, similiter Romanorum !?) electi, potestatem !!) assignatur. *imiliter prefatus Johannes, Boemie rex, eodem in bello decoratus balteo militari suas fortes vi- res ostendens multaque strennuitate decertans Henricum. ducem Austrie, fratrem '?) Friderici regis predicti, devicit et captum obtinuit. Sicque Lodvicus, Itomanorum rex, !!) potencia Johannis, regis Boemie, suffultus ad votum gloriosam vic- toriam est adeptus. Promiserat itaque idem Lod- vicus, lomanorum rex. Johanni, regi Boemie supradicto, *) ob meritum tanti iuvaminis Bran- demburgensem marchiam, que pro tunc ex morte Woldemari !$) marchionis ibidem absque liberis 201 masculis defuncti vacavit, in feodum conferre et civitates Aldemburg, Czwikaw '5) et Kempniez '?) pro certa peccuniarum summa tytulo pignoris obligare datis literis et vallatis promissionibus super eo. Quas quidem promissiones et literas habita victoria Lodvicus, Romanorum rex prefa- tus, minime adimplevit. Nam marchiam Bran- demburgensem Lodvico, filio suo, contulit et pre- fatas civitates marchioni Misnensi,!5) cui filiam suam dedit in coniugem, titulo pignoris obliga- vit. Et unde Johannes, !?) rex Boemie prefatus, à Lodvico prefato implacito "?) animo separatus Boemiam revertitur, Henricum, ducem Austrie, quem bello ceperat, secum ducens, quem in ca- stro suo Burgleins,?!) in quo Wenceslaus alias Karolus, primogenitus eius, residebat, sub honesta mandavit captivitatis custodia custodiri. Cum?!) itaque") eodem a. videlicet M"CCOCXIX? Johannes, rex Boemie, in regnum suum, sicut predicitur, esset reversus, promissiones et pacta sibi per Lodvicum, ltomanorum regem, ut supe- rius exprimitur, violata pacienter nou ferens mar- chiam Budissinensem, Gorlicensem et eiusdem marchie civitates, districtus et castra, que olim Otto, marchio Brandemburgensis, dum quondam Wenceslai, regis Boemie, tutor fuerat, a Boemie regno abstraxerat et que ex morte Woldemari, ?) ultimi marchionis Braudemburgensis, sicut pre- fertur, protunc dicti Lodvici, Romanorum regis, opinione dicebatur vacare, cum potencia arma- torum intravit et totam ipsam marchiam regno Boemie, ad quod iure hereditario et iusto titulo *) Co se v odstavci tomto vypravuje, náleží podstatou svou k r. 1322.. Roku 1319 stála sice vojska obou souper také u Mühldorfu, ale pro rychlé vzdálení se Ludvíka, jež útěku se podobalo, nepřišlo to k boji. Srovnej Kroniku Zbrasl., Pram. děj. č. IV, str. 253 a 262 i 263. — ») Z tohoto odstavce jest jedině pravdivá zpráva o úmrtí Waldemarově, o tažení Janově do Budišinska a o zmocnění se části tohoto území, vše ostatní jest přídavek z do- myslu připojený. Srovnej Kron. Zbrasl, Pram. děj. č. 1V, str. 254 a 255. Jmenovitě konec odstavce jest naprostá smyšlénka. ?) Pfed slovem tímto mají rukopisy recense první naznačení kapitoly XCPVIIIŠ s nápisem: De ulterioribus successibus regis Johannis et capcione ducis Austrie in bello. Potom pak se zaéíná vypravování takto: Post lapsum itaque dicti temporis, videlicet auno Dom. MCCCXIX? dicti reges. — ?) nemá 4. — ?) nemá 4, 8, 6. — *) Místo ad — avidi maji 4, 5, 6 adipiscendos imperiales avide. — 5) Mulndorf 4, 5, 6. — 9) inserunt 4. — 7) maiori 4. — *) dispon- dio 5. — °) nemá 2. — '*) Romanorum regis electi 4, 5. — !') manibus 4, 5, 6. — '*) nemá 5. — '?) uemá 2. — 1) nemá 4. — !'5) Waldemari 5; Woldemarii 2. — !9) Czwykow 5; Zwickaw 4; Zwickow 6. — ") Kemnyez 4. — '*) Myen. 5. — '?) nemá 2, — ?") pref. est placido 5, — ?!) Burgleius 2; Burgleyns 4, 5. !) Rukopisy první recense mají tu naznačení kapitoly XCIX'é & nápisem: De ulterioribus successibus prefati Johannis, regis Boemie, et liberacione ducis Austrie; de transitu regis in Prussiam et de gwerris adversus ducem Barrensem, Metensem et Leodyensem civitates (civit. nemá 4). — ?) Voldemari 5. 26 1322 1319 

Strana 202
1319 1318 1323 202 pertinebat, ad debitum reacquirens?) iuste sue dicioni subegit. *) Similiter usque Gubin 5) pro- grediens marchiam Lusacie regno 5) Boemie sub- iugare temptavit. Et abinde reversus suum re- meavit in regnum et cui exercitu Austriam in- trans ipsam usque Danubium in omnibus finibus ilis vastavit totaliter et destruxit. Hic") Johannes, rex Boemie, duas sorores habuit, (filias 6) septimi Henrici imperatoris, qua- rum unà Karolum, regem Ungarie, maritum ha- buit, que in partu prime prolis sue una cum fetu occubuit. Post cuius obitum idem Karolus, Ungarie rex, filiam Wladislai, Siradie*) et Cra- Covie et Sandomirie ducis, qui (sneznam Surdam- que Poloniam habuit, duxit uxorem;9) qui eciam Wladislaus postea, videlicet anno Dom. M?'CCCXX? ex dicti Karoli Ungarie et Roberti Sicilie regum promocione per XXI"" papam Johannem in dic- tis?) terris suis Polonie rex effectus !?) est et eius mandato eciam coronatus et unctus in regem. I'refatus eciam Karolus, Ungarie rex, cum dicto !!) Johanne, rege Boemie, super liberacione Henrici, ducis Austrie supradicti, tractans ad operam re- dempcionem eius !?) taliter obtinuit, ut regi Jo- hanni predicto idem Henricus, dux Austrie, XIV milia marcarum argenti !3) pretextu captivitatis sue persolveret, ) civitatem !*) Znoymensem '*) et alias civitates regni et marchionatus Moravie dudum alienatas nec non universa privilegia sta- tum '9*) regni et suorum tangencia actenus quomo- documque !?) acquisita restitueret ac nichilominus pro viginti milibus marcharum argenti civitates Loh '8) et Weytrach cum suis districtibus titulo pignoris obligaret. Quod per eundem Henricum ducem, qui in prefati regis Boemie potestate !?) KRONIKA PULKAVOVA. tribus annis detentus fuerat, prompto animo ac- ceptatur et eciam plenius adimpletur. Et sic ta- libus tractatibus consummatis dietus Austrie dux exsolvitur et cum rege Doemie totaliter *") con- cordatur. Aliam vero sororem dicti Johannis. regis Boemie, nomine Mariam Karolus, Franco- rum *!) rex, habuit in coniugem, que similiter in partu una cum prole decessit. Anno !) Domini ?) M"CCOXXI*, *) in octava Purificacionis rex Johaunes iterum de ducatu Lu- cemburgensi rediit ?) et inibi post dies XV tor- neamentum fieri disposuit. In quo rex *) ex casu dextrarii sui propter multitudinem principum et nobilium, qui huic militari ludo inerant, aliqua- liter lesus fuit. Tandem post hec per hiemem et estatem usque festum sancti Johannis Baptiste °) regni sui dispositis negociis iterum versus Re- num et ducatum suum, in quo multo magis quam regno Boemie delectabatur, morari progreditur. Eodem *) eciam anno Cunegundis,?) abbatissa. monasterii sancti Georgii, filia regis Ottakari, moritur et in suo monasterio sepelitur. Deinde ^ anno Domini M"CCCXXII? regi Boemie tercius filius nascitur ex prefata regina Elizabeth. cui Johannes nomen impositum est. Qui post lapsum aliquot annorum marchio Moravie est creatus, prout in sequentibus ?) suo loco pa- tebit. Eodem *) eciam anno Margaretlia, Wenceslai 5) quondam regis Boemie filia, soror regine Eliza- beth, uxor Boleslai, ducis Slezie, obiit et in mo- nasterio Aule Regie est sepulta. Eodem) eciam?) anno Johannes, rex Doemie, reversus. de ! Lucemburg in regnum Doemie Margaretham, seniorem filiam suam, Henrico, duci *) Srovn. Kron. Zbrasl., Pram. děj. č. IV., str. 249, 250, 255 a 264, co tu vše nesprávné polożeno k I. 1319 a 1320. — bt) Viz Kron. Zbrasl., Pram. děj. č. IV, str. 257. — ©) Tamtéž str. 260 k r. 1321. — ^) 'TamtéZ str. 260. — ©) Tamtéž str. 260 a 261. — ) Tamtéž. ?) requirens 4, 5, 6. — *) subiecit 4, 5, 6. — 5) Gubyn 4, 5; Cubin 6. — 5) nemá 2. — 7) Místo Siradie — Gnez- nam maji z recense prvni ruk. 4 a 6: Syradie, Cracovie et Sandomirie ducis, qui et Gneznam, Surdamque Pol. hab.; Syradie, Cracovie et Gneznam Surdamque Pol. hab. 5. — *) in uxorem 6. — ?) nemá 2, — '?) electus 4, 6. — '!) dicto rege Johanne 6, — !?) cuius 5. — !*) arg. captivitatisque persolveret 4; arg. pretextu cnptivitatisque 5, 6. — '*) solve- ret 6. — '5) nemá 5. — !5) Snoymensem 4, 5. — '!5*) statim 2, — '?) quocumque 2; quantumque 5. — '*) Luh 6. — '?) nemá 4. — ??) taliter 5. — ?!) Místo Karolus Francorum rex má 6 jen Francie rex. !) Slovu tomu předchází v rukopisech první recense nápis s naznałenim kapitoly: Capitulum C. De ulteriori- bus (successibus) Johannis regis Boemie et missione primogeniti sui in Franciam eiusque ibidem uxoracione. — ?) Anno vero Dom. 4. — ?) rediens Pragam et inibi 4, 5, 6. — *) nemají 4, 5, 6. — 5) nemají 4, 6. — *) Gunegundis 5, 6; Kunegundis 4. — 7) subsequentibus 4, 5, 6. — *) nemá 5. — ?) nemá 2. — '?) in 5. 1323 

Strana 203
1323 KRONIKA PULKAVOVA. Bavarie, legittimam dedit in uxorem.'") Et re- gina Boemie, mater eius, cum dicto duce in Ba- varia multo tempore morabatur. Anno *) vero Domini M*CCCXNIIT", in die Pasche regina Elizabeth duas simul '*) filias ge- nuit in opido Chamb, !") Annam videlicet et Eli- zabeth, quarum "!) altera, videlicet Anna, Ottoni, duci Austrie, matrimonialiter iuncta fuit, alia vero, videlicet Elizabeth, in puericia obiit. Eodem") eciam anno rex Boemie Johannes iterum de Lucemburg(ensi) ducatu Boemiam re- vertitur. qui, cum Wenceslaum, primogenitum suum, septimum etatis sue annum vidisset attin- gere, ipsum ad prefatum Karolum, Francorum regem. sororium !'?) regis Johannis predicti, misit in Franciam. Qui Karolus Wenceslaum eundem in sacramento confirmacionis, prout superius est expressum, suo fecit nomine, videlicet Karolum appellari. Unde idem Wenceslaus fuit '9) et est usque nunc Karolus nominatus. Idem eciam Ka- rolus, rex Francie, equivoco suo Karolo, primo- genito Johannis Doemie regis, patrui sui Karoli comitis Dalesie '?) filiam nomine Blankam, ipso !5) in etate septem dumtaxat annos habente dedit uxorem. '?) Et infra quatuor annos immediate sequentes idem Karolus, comes Balesie, ??) relicto post se Philippo, filio suo. mortuus est. Post quem Karolus, rex Francie?!) nepos eius, non post multum temporis absque masculina prole deces- 205 pum, filium dicti Karoli comitis Valesie, ??) fra- trem Blance predicte, ex hereditaria successione pervenit. *9) Steterat autem prefatus Karolus, primogenitus regis Doemie, cum Karolo, rege ?!) Francie, quinque annis et postea cum rege Phi- lippo. sororio suo, annis duobus in Francia et ibi Francorum latinamque lingwas ??) legere et scribere didicit. ?9) Anno itaque Domini M*CCCXXIV* papa Jo- hannes XXII" Lodvicum de Davaria, qui se gessit imperatorem, tamquam hereticum reprobavit et fecit per universum orbem denuncciari publice propter multos actus ??) nefandos. Eodem ©) anno Johannes, Doemie rex, extra regnum manens 5) circumquaque ducatum Lu- cemburgensem . plures *") gwerras victoriose com- misit.9?) Deinde?) anno immediate sequenti regina Boemie de partibus Davarie in regnum suum revertitur. Similiter?) Johannes rex circa festum sancti Gregorii pape Boemiam remeavit et ali- quamdiu manens ibidem multaque collecta pec- cunia iterum abinde recessit. ?') Anno "?) vero") Domini M"CCCXX VI? Wladi- slaus alias Loketko, rex Cracovie, multos infide- les Litwanos, Ruthenos paganos ad partes mar- chie Brandemburgensis destinavit et pluribus iu- numera dampna fecit. Eodem ??; anno*) per Elizabeth reginam cor- pus Wenceslay, quondam occisi fratris sui, de sit. Et sic Francie regnum ad prefatum Philip- Moravia in Aulam lBegiam transfertur. Et rex *) Viz Kron. Zbrasl., Pram. děj. 6. IV, str. 264. — ") TamtéZ. — ©) Tamteż str. 272. — ?) Tamtéz. — *) Tam- téZ str. 273. — ') Tamtéž str. 218 a 279. — 5) Tamtéž str. 280. 1!) coniugem 4, 5, 6. — '?) nemají 4, 5, 6. — '*) Camb 4, 5, 6. — !!) Misto quarum — obiit mají rukopisy re- cense prvni: de quibus superius fit mencio. — !5) sororium suum misit 6. — !5) Místo fuit — nominatus mají rukopisy první recense: fuit usque eius obitum Karolus nominatus 4, 5, 6. — '") Vallesie 4; Wallesie 6; Wallasie 5. — '*) ne- mají 4, 5, 6 ^ potom ováem habentem. — '% in uxorem 6. — 2°) Vallesie 4, 5; Wallesie 6. — *!) nemají 4, 5, 6. — 22) de Vallesia 6. — ??) provenit 4, 5, 6. — ?*) nemá 2. — ?5) lingwam 4, 5, 6. — ?°) Tu dodávají rukopisy první re- cense: et postea per patrem suum Johannem, regem Boemie, repetitus unacum Blanca, uxore sua, per sororium suum Philippum, regem Francie, usque ducatum Lucemburgensem, in quo loco idem Johannes, Boemie rex, eiusdem Karoli primogeniti sui expectabat adventum, honorifice remittitur, et ibidem aliquamdiu remansit, prout postea tractabitur, Anno vero MCCCXXV? papa Johannes XXII'*, — ??) nemá 5, — ?®) movens 5. — ??) Místo plures gwerras má 5 plura pericula bello; ruk. 4 plura pericula bella a 6: plura bella. — ??) Tu vkládají ruk. první recense: In hoc eciam anno Elizabeth gemella, filia regis Boemie, moritur et in monasterio Aule Regie sepelitur. — ?!) secessit 4, 5, 6. — ??) Ruko- pisy prvni recense mají místo Anno vero—-fecit následující text: Anno vero Domini MCCCXXVI? Loketko, rex Polo- niensis, cum multis infidelibus Lytwanis paganis et Ruthenis partes marchie Brandemburgensis invasit et pluribus locis innumera dampna fecit, Eodem anno Parisius Beatrix, regina Francie, uxor Karoli regis Francie, coronatur ad solitum (ruk. 5 eolium). Et eodem tempore Gutha filia secundogenita Johannis, regis Boemie, Johanni, filio Philippi Francorum regis, ducitur desponsanda. — ??) Místo Eodem anno mají tytéZ rukopisy: Hoc eciam anno. 26* 1323 1324 1326 

Strana 204
1326 1327 204 Francie unam spinam de corona Domini regine Doemie predicte procurante ?*) Karolo, filio suo, per abbatem de Waltsachsen transmisit. Deinde anno eodem Johannes rex ??) in paternum suum ducatum Lucemburgensem progreditur. Post iul- tas gwerras habitas cum duce Darrensi ?5) ipsum concordiam pro suo beneplacito secum inire co- egit. Similiter civitatem Metensem ct eius pro- vinciam multis gwerris oppressit et adeo, ?7) ut per plenam ?5) concordiam suum ad libitum se sibi per omnia concordaverunt, ?*) alias coufor- maverunt. Similiter de Leodicensi idem fecit. Hiis taliter peractis ad votum et ducatu suo Lu- cemburgensi in tranquillitate disposito '") ad *!) regnuin Doemie iterum revertitur. l'reterea ") anno") Domini M°CCCXXVII°, in octava sancti Johannis Daptiste Johannes, rex Doemie, iterum in regnum suum revertitur, et eo ibidem existente ?) inter Doleslaum, Henricum et Wladislaum, duces Slezie,?) grandis est orta dis- sensio et taliter, quod alter ad alterius procu- randum *) destruccionis dispendium anhelaret. Erat enim ducatuum?) dictorum fratrum talis di- visio: Boleslaus, qui sororem regine Doemie Eli- zabeth uxorem habuit nomine Margaretham, pro parte sua Dregensem *) et alias civitates et ca- Stra eiusdem districtus possedit. Hic Doleslaus ex dieta uxore sua, filia quondam Wenceslai, re- sis Boemie, duos habebat filios, Wenceslaum et Lodvicum. Alter vero frater Henricus civitatem *) Wratislaviensem et Noviforensem cum suis di- strictibus possidebat. Tercius Wladislaus civita- tem Legnicensem *) et eius territorium cum suis pertinenciis obtinebat. Senior itaque frater Dole- slaus Wladislaum, iuniorem ") fratrem suum, sub spe obtinende paterne porcionis sue ad clerica- KRONIKA PULKAVOVA. tum induxit, qui usque ad diaconatus ordinem 1327 est promotus. Deinde Henricum, secundum fra- trem, ex eo, quod !^) de uxore sua, ducum Austrie sorore, masculina prole carebat, multum oppres- sit. Qui Henricus considerans se adversus fratrem ad debitum non posse tueri, Joliannem, Boemie regem, accessit secumque tractatus tales inivit, juxta tractatus quondam Ienrici, ducis Wratisla- vie. !!) patrui patris sui, (ut) sibi civitatem et distrietum Glacensem ad vite dumtaxat tempora deputaret, et Johannes, rex Doemie, post mortem eiusdem Henrici ducatum Wratislaviensem et eius civitates atque provinciam pro se, regno et co- rona Doemie imperpetuum obtineret. Quos trac- tatus rex Johannes gratanter acceptans sibi civi- tatem et districtum Glacensem cum omnibus per- tinenciis assignavit, et vice versa llenricus pre- fatus regem Johannem per fidelitatum !?) homa- gia tam nobilium quam civium, civitatum ot di- strictuum | predictorum securum reddit in pre- missis. Et sic 1ex Johannes predictus hoc, quod !?) quondam temporibus ltudolphi, Romanorum re- gis, per Wenceslaunm, olim Doeimie regem, super devolucione ducatus Wratislaviensis in tractatibus conceptum extiterat et postea mortuo llenrico, protunc duce Wratislaviensi, sine liberis per IHen- ricum cognominatum Ventrosum, patruum suum. patrem predictorum ?) Doleslai, Henrici et Wla- dislai. qui se de dicto ducatu Wratislaviensi de facto intromiserat ipsumque ad heredes suos pre- dietos. licet preter debitum et ius, deduxerat. protunc ad effectum perduxit. Insuper !?) eodem anno intervenientibus tractatibus per nova va- sallagia Bregensis et Lignicensis ducatuum reg- num Boemie magnifice dilatavit. !*) *) Srovnej Petra Zitav. Kroniku Zbrasl, Pram. déj. & IV, str. 285. 34) Slov procurante Karolo — de Waltsachsen nemaji ruk. 4, 5, 6. — ?5) Johannes rex nemá 9, — ?5) Rukopisy prvuí recense mají: Bamensi. — ?*) ideo 5. — ?*) plenum 5. — 9?) Místo concordaverunt alias confirmaverunt inají 4 à 6 conformarunt; 5 transformarunt. — *?) deposito 4, 5, 6, — '!') nemá 2. l) Před slovem tímto jest naznačení kapitoly CI" s nápisem: De acquisicione ducum $lesie, et principatuum eorundem per Johannem, regem Bohemie, sibi, successoribus et regno Boemie in vasallagium perpetuum. — ?) extante 4, 5, 6. — 9) Slesie 4, 5, 6 a tak obyčejně níže. — *) Ruk. 2 má jen pro. — 5) ducum 6. — *) Bnegensem 5, 6. — 7) civitates 4, 5, 6. — *) Liginicensem 2; Ligniczensem 4. — ?) iuvenem 2, — !°) Misto quod — masculina maji 4, 5, 6: quod propter sterilitatem uxoris sue, sororis Austrie ducum, masculina... — '') Wratislaviensis 4, 5, 6. — '?) fide- lium 2, — '?) nemají 4, 5, 6. — !*) predicti 2. — '5) Insuper post aliquot annos interv. 4, 5, 6. — !5) ditavit 4, 5, 6, kteréžto rukopisy pak přidávají je&té: prout in literis desuper datis per eos et confectis postea suo loco pntebit. 

Strana 205
1327 KRONIKA PULKAVOVA. Prefatus !) itaque Johannes, Boemie rex, ?) anno Domini predicto, videlicet M?^CCCXXVII? omnes alios subscriptos principes ?) de novo suos, regni et corone Doemie vasallos hereditarios ef- fecit, prout in subscriptis literis eorundem ducum apparet, quarum tenores sequuntur inferius: *) Nos Boleslaus, Dei gracia dux Opoliensis, 9) re(co!gnoscimus tenore presencium et fatemur nos esse principem et vasallum magnifici domini nostri domini Johannis, Boemie et Polonie regis ac Lucemburgensis comitis, et ab eo terram no- stram Opoliensem cum civitate Opol et castro ibidem, cum civitate Itosenberch et castro Crass- cow, cum opidis etc." Datum Wratislavie anno Domini M*CCOXXVII?, in die Palmarum. Similis 9) tenoris") habetur a Wladislao, duce Cosslensi, super terram Cosslensem, nec non ci- vitatibus Kosla, Peuthum, l'eysenchreschin et ca- stris, videlicet Tost et Slabatyn, cum eciam villis, hominibus, vasallis et militibus ete. Datum in Opavia anno Domini M9?CCOCXXVII9, X? kalendas Marcii. Nos“) Johannes,*) Dei gracia dux Osswenci- nensis et scolasticus Cracoviensis, recognoscimus ete. ut superius. Ac ab eo terram Osswencinen- sem cum Suis civitatibus et castris, videlicet Osswencin civitate cum castro, Zator civitate, Kunth, Zipscha, Wladowicz et Spikowicz opidis, cum eciam villis etc. Sed data est in Beutung anno quo supra, VI? kalendas Marcii. Item?) a domino Kazimiro, duce Thessinensi, habetur similis super civitatibus et castris, vide- licet Thesschyn civitate cum castro, Freyenstat et Deliez civitatibus, Zchotschow et Jemnicz opidis 205 cum municionibus et Ostravia castro cum eciam villis ete. ut supra. Datum in Opavia anno ut supra XII" kalendas Marcii. Item*) a domino Bolkone, duce Opuliensi et domino in Falkemberg, habetur similis super ci- vitatibus Valchenberch, Glogovia minor et Czu- loss nec non opido Strelicz cum municione ibidem et Pramsym municione, cum eciam villis etc. ut supra. Datum Opavie ut supra XII? kalendas Marcii. Hiis?) itaque*) sic peractis predictus Johan- nes, rex Doemie, in regno suo regalia ?) facta disponens in die beati Barnabe apostoli versus partes Iteni secessit. Deinde*) anno Domini millesimo COCXX VIII? Lodovicus Bavarus ab ecclesia reprobatus Rome de connivencia Romanorum per episcopum Vene- torum,?) qui se temeritate sua*) propria cardina- lem Ostiensem reputare et nominare presumpsit, in ficticium imperatorem consecratus est. Nam idem Bavarus una ®) cum Romanis sibi adherenti- bus plures cardinales temerarios eligi et institui procuravit. Qui postea lapsu temporis quendam Petrum de Corbona suum elegerunt in papam. Nam per eundem antipapam suosque ficticios cardinales induccione dicti Lodvici Bavari ex re- bellione, quam adversus sanctam ecclesiam ca- tholicam presumptuosis et 9) frivolis suis ausibus instauravit, multa in eadem ecclesia Dei et precipue partibus Ytalie scandala committuntur. Eodem") anno Margaretha, primogenita filia regis Boemie, in Bavariam per Henricum, ducem Bavarie, maritum eius, transducitur. *) Úplné znění této listiny najdeš v publikaci Griinhagena a Markgrafa: Lehens- und Besitzurkunden Schle- siens II, str. 304. — ") TamtéZ II, str. 417. — *) TamtéZ II, str. 577. — 9) Tamtéž II, str. 559. — ©) Tamtéž II, str. 303. — ^) Viz Kron. Zbrasl., Pram. děj. č. IV, 285. — s) Srovn. tamtéZ na str. 287. — ") Tamtéz str. 288. ') Před tímto slovem mají rukopisy recense první naznačení kapitoly CII““ s nápisem: De vasallagiis aliis insignibus regno et corone Boemie aplicatis per Johannem, regem predictum. — ?) Místo rex — videlicet mají ruk. první recense: rex eodem anno, videlicet. — ?) duces 4, 5, 6. — *) V ruk. 5 jest po slově tomto červený nápis: Litera vasallagii ducis Opuliensis. — 5) Pravopis vlastních jmen v listech následujících přicházející upravili jsme dle vydání těchto listů od Griinhagena a Markgrafa ve spise: Lehens- und Besitzurkunden Schlesiens und seiner einzelnen Für- stenthiimer im Mittelalter; poněvadž každý rukopis jména ta jináč píše a obyčejně nesprávně, bylo by uvádění va- riantů zcela zbytečno. — 6) Tu předchází v ruk. 5 červený nápis: Litera vasallagii ducis Wladislai Coslensis. — 7) Tu předchází červený nápis: Litera vasallagii Johannis, ducis Osswicinensis. " Tu předchází v rukopisech recense první naznačení kapitoly CIII“ s nápisem: De ulterioribus Johannis, regis Boemie, successibus. — ?) nemá 6. — ?) Venatorum 5. — *) nemá 2. — 5) Slovo uua jest v ruk. 2 nadepsáno. — *) nemají 4, 6. — 7) instaurarant 4, 5, 6. 1328 

Strana 206
1328 206 Eodem") eciam anno Karolus, rex l'rancie, moritur sine heredibus masculinis, post quem Philippus, filius Karoli, quondam comitis Vale- sje, *) tamquam heres propinquior Francie rex effectus est. Cuius sororem Blankam nomine Ka- rolus, primogenitus Johannis regis Boemie, legit- timam ?) duxit in uxorem. Hiis eciam temporibus Philippus, rex Francie, Johannis, Doemie regis, potenti suffultus auxilio l'landrenses bello devicit. Hoc") eciam anno predictus Johannes, Boemie rex, de ducatu Lucemburgensi Boemiam reversus in mense Augusto adversus Fridericum et fra- tres suos, duces Austrie, gwerras movit et cum !9) maxima potencia armatorum Austriam ingreditur ipsumque usque Danubium circumquaque vastat et destruit. Ac infra breve temporis !') spacium plura castra et municiones rex Doemie victorio- sus acquirit, nec duces Austrie predicti !*) sue poterant potencie resistere quovis modo, sed cum maximis laborum tractatibus post percepta damp- na '3) vix humilem veniam !4) sunt adepti. Sic- que rex ipse sollemni fretus victoria XV° kalen- das Decembris suam gaudenter Pragensem rever- sus est in urbem. Post) hec VI? !5) die Decembris cum maxima multitudine bellatorum Prussiam progreditur, !9) et interiores Lithwanorum terras infidelium in- trans plura eorum castra acquirit violenter ct dirruit, !?) innumeros infideles interficit et ex eis circa !5) tria milia captivitate constringit, P'russiam secum adducit et procurat singulos bap- tisari. Ac post multos actus magnificos, quibus eum Deus omnipotens specialiter pre ceteris ho- noravit, revertitur ad propria. Preterea dum in civitate sua Wratislaviensi moram faceret, !?) sub- Scriptos duces et eorum ducatus sibi, regno et corone Doemie in vasallos et vasallagia in per- KRONIKA PULKAVOVA. petuum applicavit, prout in subscriptis ??) privi- legiis continetur. Que facta sunt anno Domini M*CCCXXIN". *) Nos!) Johannes, Dei gracia dux Slezie et dominus Stinavie, ad universorum noticiam te- nore presencium volumus pervenire, quod nos deliberacione matura et consilio diligenti preha- bitis favore quoque et consensu fidelium et ami- corum nostrorum expressis, nostrorum principa- liter hominum, civitatum ac terrarum nostrarum subscriptarum attendentes profectum inantea etc.?) Datum Wratislavie anno Domini M°CCCXXIX®, IV? (sic) kalendas Maii. In!) nomine Domini amen. Noverint uni- versi tam presentes quam posteri noticiam pre- sencium aut copiam habituri, quod quia Conra- dus, Dei gracia dux Slesie et Glogovie et domi- nus in Olsna, ob specialis amoris affectum, quem erga magnifici principis domini Johannis Boemie et Polonie regis ac Lucemburgensis comitis, do- mini nostri karissimi, gerimus celsitudinem ete. ^) Datum et actum Wratislavie anno Domini M9*CCCXXIX?, VI? idus Maii. In *) nomine Domini amen. Noverint uni- versi tam presentes quam posteri presencium noticiam aut copiam habituri, quod quia nos Hen- ricus, Dei gracia. dux Slesie et Glogovie et do- minus Saganensis, ob specialis amoris affectum et cetera ut in secundo folio precedenti ducis Con- radi litera similis tenoris per omnia mutatis ci- vitatibus et castris, videlicet Sagano, Vreinstat, Sprotaw, Grunemberch, Krozzen, Nuenburch, War- temberch, Malnitz, Pusa, Pobersberch, Czulchow, Swibosin, Lubnaw, Butnicz, Bentschicz, Kopaniz, Brandatendorff, Netka, Rabinmost, Premund, Prsi- bow, Trebechow cum ceteris fortaliciis et muni- s) Viz Kron. Zbrasl., Pram. děj. č. IV, str. 289. — v) Tamtéz. — ©) Tamtéž str. 290 a 293. — 4) Úplné znění listu tohoto jest ve výše zmíněné publikaci Grünhagenové a Markgrafové: Lehens- und Besitzurkunden Schlesiens I, 129. — ©) Tamtéž II, str. 19. *) Vasalie 5; Vaselie 4. — 9) nemá 6. — '?) tam 2, — !!) nemají 4, 6. — !?) nemají tytéž. — ) dampna con- cordiam ruk. 6. — !') nemají 4, 5, 6. — !5) VII? 4, 6. — !5) ingreditur 2. — '?) dirimit 5, 6. — !*) citra 2. — '9) tra- heret 4, 5, 6. — ?9) scriptis 6. — ?!) M*CCCXIX* 2, ') Rukopisy recense prvni naznaluji tu kapitolu CIV" & nápisem: De vasallagio et littera ducis Stinavie. ") Rukopisy recense první mají před slovem tímto naznačení kapitoly CV“ s nápisem: De litera vasallagii ducis Conradi Olsnicensis. !) Rukopisy recense první mají před tímto odstavcem naznačení kapitoly CVI* s napisem: De litera vasal- lagii Henrici ducis Glogovie, domini Saganensis. 1329 

Strana 207
1329 1330 KRONIKA PULKAVOVA. cionibus nostris omnibus, appendiis, dominiis etc.*) usque ad finem mutatis mutandis. Et in data precedentis litere positum est VI? ydus Maii ; hie ponatur III^ feria post dominicam Misericor- dia Domini " sub eodem anno Domini. ?) Anno vero Domini millesimo CCCXXX? Wen- ceslaus alias Karolus; primogenitus Johannis re- gis Doemie. per patrem suum revocatus una cum uxore sua Blanca nomine usque ducatum Lucem- burgensem, in quo loco idem Johannes, Boemie rex, ipsius Karoli expectabat adventum, honori- fice remeavit et ibidem aliquamdiu quasi ad an- num permansit. ^) Eodem ^) anno die sancti Wenceslai obiit Eli- zabeth, uxor Johannis regis Boemie, mater Ka- roli imperatoris. et sepulta circa patrem in mo- nasterio Aule Regie. Explicit cronica Boemorum, quam de anno Do- .mini millesimo trecentesimo septuagesimo quarto ad mandatum serenissimi ac invictissimi princi- pis et domini, domini Karoli quarti, divina fa- vente clemencia ltomanorum imperatoris ac Doe- mie regis, Przibico de Tradenina, arcium libe- ralium doctor, congregavit ac composuit ab ori- gine terre Doemie omnium ducum et regum, qui suis temporibus ipsam gubernaverunt et in ea 201 regnaverunt, ex omnibus cronicis omnium mo- nasteriorum et quorundam baronum, ubicunque potuit conquirere. Scitoque tamen istud, quod omnes res fabulose et non vere ac fidei dissimi- les sunt obmisse et reiecte, sed quod verum et certum est, de eis excerptum, hoc est in hac cronica mandato predicti imperatoris positum. Nam illas omnes res certas et veras ac gesta seu facta sue terre Boemie idem imperator, quam pervalide super omnes alias suas terras dilexit, solus omnibus cronicis monasteriorum et baro- num visis et cum summa diligencia perlectis memorato Przibiconi demandavit ex eis unam cronicam veram et rectam conscribere et in unum volumen redigere, quod et, prout cernis, fecit. Et sic sepedictus imperator propter pervalidam huius terre dileccionem et ipsius magnam ex- altacionem habensque ad eam specialem caritatem libenter.in eam tocius mundi gloriam induxisset. Et ergo quicumque supradictam cronicam leges. quam predictus Przibico iuxta vires suas cum maximo ac ingenti labore compilavit, non ei sed Deo omnipotenti gracias redde legendoque eam ipsam ama et in ea delectare eiusque laboris me- mor esto et pro eo Deum exorare digneris, ut cum eo sit in regno ipsius in secula seculorum amen. ^) Viz vyáe zmínénou publikaci Grünhagenovu a Markgrafovu: Lehens- und Besitzurkunden Scehlesiens I, str. 129 a 130. — ) T. j. dne 9 května. — ©) Srovnej Život císaře Karla IV, Pram. děj. č. III, str. 340 a 341. — 4) Kron. Zbrasl., Pram. děj. č. IV, 303. 2) Ruk. 4, 5, 6 ukončují tímto vypravování své. V ruk. 5 jest ještě přípisek červený: Is, qui conscripsit hec, cronicam eam hucusque dumtaxat perduxit. Ruk. 6 má přípisek: L. D. P. de K. Explicit chronica Bohemicalis. Feria quarta ante S. Elizabeth a. Domini MCCCCLXVII®. Rukopis Pulkavy, jejá Dobner nazyvá Stehlíkův, měl tu nazna- Geni kapitoly CVII*é s nápisem: Rex Johannes postea post biennium subiugavit sibi in regno Bohemie Boleslaum, Wenezeslaum et Lodovicum, duces Legnicenses, prout in litera subsequitur. Z toho soudi Dobner, Że zamyślelo se pokračovati ve vypravování. — Ce — 

Strana 208

Strana 209
KRONIKA PULKAVOVA.

Strana 210

Strana 211
Y Tato kronika jest od počátku české země i o všech kniežetech i králích, ješto js zpravo- vali svými časy. A takž pak k přikázání slav- ného Karla čtvrtého Římského ciesaře ze všech kronik všech klášteróv, ježto shledány mohly býti, skrze Přibíka, syna Dluhojova z Tradenína, mistra školnieho od svatého Jiljie řečeného Pul- kava v český hlahol z latinského, jakž najlépe mohlo býti, jest přeložena. I jest znamenati, že všecky věci básnivé a nepravé jsú opuštěny, a což pravého a jistého jest, položeno; neb ty vše- cky věci dřéve řečený ciesař s veliků plnosti v latinská, velmi krásnü řeč shromazditi jest kázal. Své země činy máš zvédéti, neptaje se na noviny jiných zemí všelikterých, neb divóv některých. Potom pak to učiníš, jézdiž sem i tamo po novině. Ale mudří tak pravie, ktož rád své viděti chce zdravie, aby v své zemi ptal sé na noviny, netbaje vlaské kučiny. Ale již něchtěl-li by dobrym sliti, ten ktoż chce pres more plüti, nechtél-li by tam v daleké vlasti, v nichž mnozí bývají v strasti i berú na sě obyčeje, o nichž tato kronika nepěje? Neb kakéžkoli staří páni tam nebyli poznání, však slula ctná družina, v jinych zemiech o nich novina prochodila v té dráze v slovütnosti. ProtoZ prosím vašie ctnosti, by mé neposüdil v tom, Ze sem povédél o tom; bych pravil totiž daleko byvánie, jenZ vítézstvie jest znamenie '). Když *) synové lidščí na poli Senar tak ře- čeném po potopě nepamatovali, ani rozomem svým srozoměli slibu božiemu, jenž k Noe k otci k jich — učinil byl a řka: Již nikakéž nezahladím světa potopami vodními a stvořenie všelikakého, ale položím duhu můú v oblaciech nebeských, i bude zalíbenie mezi mni a zemf, — ale oni nedoufinie k bohu jmajice, bojiece sé opét budücie potopy pro bazeń mósta a veż6 na velmi velikü vysost délati jsû sé snažili; tehdy však všemohúcí buoh treskcé jich nemüdrost a velebnost z své boZské moci ukazuje [1°] na tom miesté ihned jazyky jich ve dva a v sedmdesát řěčí rozdělil jest. A protož ta jistá vežé jmenována jest Babel, ješto sé vykládá jazykóv pohaňenie. Tu jest na tom miestě jedna ié6 slovanská, jesto nakázanyin ?) piíslovím slovanská slove, pocátek svój vzala, od kteréžto jisté řěči lidé toho jazyka Slované jsü nazváni. Nebo v jazyku jich slovo latině sě die verbum, a slova latině verba slovú. A takž od slova nebo od slov nazváni jsü ti lidé Slovéné. Prvá priemluva. O próchodu téch lidí a o osobeni zemí rozličných. Pro”) ňežto ti jistí Slovanové odšedše s toho jistého pole Senar, jdáce skrzé Kaldejskü zemi, i přišli jsúů do té zemé. v nieZ nynie Rekové pré- bývají. Potom další próchod činiece jedniem moř- ským vytażkem neb zatoki podle větčieho moře vesli jsû do Byzancie, jesto nynie Konstantino- polim slove, do těchto zemí, to jest do Bulkarie, do Rassie, do Servie, do Dalmacie, do Charvatcie. do Bosiny, do Karintie, do Stirie a do Karnyoly, ^) Srovnej na str. 3. a 4. — ") Srovn. na str. 4. a 5. ') Předmluva až potud jdoucí je z rkp. Litoměř. Text ostatní je z rkp. R. Mezery, jež v rkp. tomto vznikly vyříz- nutim starych obrázkův, vyplněny jsou textem vzatým z rkp. L., položeným do závorek rohatých. Co kde jinak je změněno v textě a podle kterého rukopisu, bývá poznamenáno pod čarou. —?) tak R, L, Lit.; doleji nakaženým RR 6. 27* 

Strana 212
212 v kterýchžto zemiech až do dnešnieho dne pťč- bývají. Takž pak i byl jest jeden človék v Charvá- tiech jménem Čech, jenžto pro vraždu nad jedniem pánem znamenitým učiňenú, z téch krajin z Char- vatské zemé postüpiv i s bratií a s tovaristvem svým, bral sé [2*] jest hledat sobé vlasti nové, v niežto by bezpečně bydliti mohl. A tak s miesta na miesto bera sć aż k Dunaji i přišel jest. Odto- vad pak bral sć jest do tć vlasti, jesto nynie Cechy slovú česky a némecky Bemen. Nazvána jest tato země Bohemia latině od jmene bożieho; neb v slovanském jazyku od toho jmene Boemia buoh se jmenuje, i v českém také. A tak tiem vykla- dem od jmene božieho Boemi neb Čechové jsú ieceni. Boemia latiné sé die a slovansky Cechy?), a takž od prvého bydlitele Čecha nazvána jest Čechy tato země. Kterýžto Čech s svými bratří a s svým tovaristvem nalezl jest tuto zemi beze v$eho bydlitele, nalezl jest lesy porostlu?) jsüce všicku, a plnu zvéfi v téch lesiech. Tak pak osa- dil sé jest s svü čeledí na jednéj vysoké hořě. ješto obecným příslovím slove Říp. Neb s té jisté hory veliká roveň se všéch stran země sezřiena móž býti, i jest ta hora mezi řékama Vltavů 9), Labem a Ohii. Tu jsá najprv pocéli prébyvati a zemi orati v Čechách. Ti jistí lidé najprve tu jedli želudy a planá jablka a jiné plané ovoce lesné, zvéf a ryby. Ale obilé ani semen ani vína ani kterého pitic, jímž by sě opiti mohli, neměli jsú, ale vodu studenü pijiechu ; všecko jim obecno biese vespolek, i také ženy; kakés rúcho lněné a [2] vlněné neznamenité *) na sobě nosiechu, a zimé v zviefecích a v ovéích koziech miesto koZi- chóv chodiechu; o nižádném zákonu nebo právu nic nevědicehu, jedno tak [podle přirozeného oby- čejč živi biechu. Bratr pak Cechóv nebo tovaiis jménem Lech, jenž s ním přišel bieše, přešel jest piés sněžné hory, jesto Čechy dělé s Pol- skem, i uzfél jest velmi velikü a dlühá aZ do moré roveň; i posadil sé jest tu, a tak poko- lením svým naplnil ji. Toto také jest znamenati, že v slovanském jazyku roveň Polsko jest, to sě jmenuje v latinském campi plani. A tak ta zemé nazvána jest Polsko od veliké rovně polské, neb KRONIKA PULKAVOVA. v nie dědina velmi velikým rovnem leží. Potom —— pak z jeho pokolenie někteří brali jsú se do Rus, do Pomeranie, do Kašubie, až právě] do Dačské země a do končin mořských na poledne. A tak všecko jazyka naplnili jsú sobû i dělali a orali tu. Jiní pak opět z Čech brali jsú sč k téj vodě, jesto Morava slove, a tu jsú sobě Moravu oso- bili. Brali jsú sě také do Míšně, do Budišínska, do Bramburka, do Lužanska; a v těch ve všéch zemiech prébyvati sé jeli. Tyto vsécky byly jsü plání porostlé a piébyvatele v sobé Zádného ne- méli. Jichzto jsü sé znova délati jéli a v nich piebyvati, jakżto i dnešní den pióbvvaji. Druha piiemhwa. O povýšení zemč skrač prvé kniezé Prémysla |9^] a o rozplození zemském zna- menaj. Když“) pak ti jistí Slovanové neb Čechové pres mnohé časy tak živi biechu jakžto lidé sprostní v svéj chudobě, na dědinách i na jiném zboží rozbohacovati jsû sé jeli; pro ňežto lakom- stvie srdcě jich ihned popadlo jest tak velmi, že sváry, vraždy i jiné zlé věci tak mezi sobů pá- cháchu. ProtoZ potrébie jest bylo, aby k někomu útočišče imčli, jenžto by jé v hromadu jednal. A když také sváry činicchu od pravdy blúdiece, tak pak zvolili sobě jednoho múdlrého člověka, šlechetného a ctného, v südiech spravedlného, k ükladóm ?) vSéch sváróv müdrého. dobrié bo- hatćho, jmónem Kroka. Ten jistý Krok první tvrz v České zemi učinil byl v Stebně. I pravie pak také někteří, že: jest měl bratra jednoho jmenem Kraka, jenžto jest Krakovský hrad i mě- sto udělal a jemu jmě“) své Krakóv vzděl. On jistý Krok zpravoval jest zemi, ne jako kniežč, ale jakozto sûdcé od obcé volený zemi ctné jest spravoval. Jenžto jest po své smrti po sobě tři dcery ostavil. Jedné prvorozené řiekali jsú Běla; jakožto jiní pravice, slula jest Kazi. Ta jistá Běla udělala jest ten hrad Bělinu a té všic vlasti po- výšila jest. Ta jistá Běla byla jest ve všem lé- kařství dospělá, byla přirozenie všeho kořenie znající, i uzdravovala jest od rozličných neduhóv a) Viz str. 5—7. ") Bechy R, L. — ?) porostly R, L. — ?) wultawu R. — ") neznamene; neznamenyte L. — 5) vklady R, k vkla- dom L. — ©) gme R (rak i jindy). 

Strana 213
KRONIKA — lidi mnohé; [3%] neb k níc jako k slovútnému lé- kaři útočišče jmějiechu všichni z té krajiny. Druhá sestra jejic slula jest Tetka; ta jest hrad Tetín svým jmenem udělala, čarodějnice a věštkářka ‘) veliká byla jest. Nebo všěcky krádežě i ztráty rozličné svými věštbami ona lidem ukazováše. A protož ta všěcka vlast v svých ztrátách k nie sé utiekáše. Třetic pak byla jest nazvána Libušě. Ta svým rozomem nad všěcky vynikáše; neb jest ta byla prorokyně, duch proročí *) v sobě majíc, přěvědující a rozpravující svými věštbami bu- dúcie věci. Ta jest byla v súdech nad jiné mú- dřejšíe, mravy i skutky tišějšíc. Ta jistá Libušě udělala jest Vyšehrad; pro ňežto miesto otcě je- jieho Kroka zvolila ji sobě země za súdci. A když udělala: Vyšehrad, najprve i zpravovala jest českú zemi po mnohé časy. Potom pak v časiech přihodilo sč jest, že dva zemeníny pro některé jménic svár mezi sobû jsta pozdvihla, a tak přěd LibusSf oba v sûdé stala prosiece, aby jé spra- vedlivém sûdem rozsûdila. Kteräzto Libušě když pri jich préslySala, sliénû mûdrostf pravdu zvé- děvší, jednomu pravdu učinila, vinného pravým sú- dem potupivsi. Tehdy ten, jeuz potupen byl, proto že v přieteléch mocnější byl, jal sé jest volati a řka: Ej běda lidu našemu, Ze vsécky vlasti muzi zpravují, ale ny žena zpravuje. Tehda vešken [4%] lid, jenž tu stojicše, volal jest a řka: Knèze chcemy jmicti, jenž by nás zpravoval, jako jiné vlasti zpra-. vují sč. Yo když Libuše uslyšala,; kázala jim mlčeti i povédéla jim takto: Mužie, přidtež zajtra ke mně a jáť vaše žádánic naplním. Tehdy když na- zajtříe přěd Libuši přijidechu, kniežéte jsú opět žádali. K nimžto Libuše takto mluvila jest: U mi- losti a přietelství měkcč a lehcé jako žena vás jsem zpravovala. Nuž pak nynie již mužčé knězě budete jmieti, jenZ v silnéj moci hlavy vašě skrotí a podle své vóle vás súditi bude, jehožto moci nebudete moci sé protiviti. Povýšíť mezi vámi i ponfzf, kohož bude chticti. Proti kteréžto řeči páni i vesken lid obecně všichni zvolachu *) a řkúc: Knézè vzdy cheemy jmieti. A proto že ta jistà LibuSé prorokyni bieše, prosili jsú jie, aby jim některého za knězěé dala. Jenžto k nim odpověděla: Pojměte kóň mój bielý a vložte naň králové rúcho, složtež s ňeho dolóv uzdu; a PULKAVOVA. 213 k kterémužkoli člověku pójde a podle něho stane, toho sobě vezměte za knězěé a mně za mužťé. Toť vám dávám na znamenie: když k tomu muži při- jdete, naleznete jeho, an па železném stolu sniedá. Kteřížto páni chtiec Libušino kázanic na- plniti, poslavše posly s Vyšehradu za koňem jsû brali sě. [4"] Kterýžto kóň po polích, po horách, po dolech těkav вёто {ато přiběhl jest druhý den blízko k téj vsí, ješto Stadice slove, ješto sč na- zývá miesto stadné, i stal tu. Jest vzdáli od Vyše- hradu ta ves jednak za deset mil, a sedí na té vodě, ješto Bělina slove. Tu jsú nalezli jednoho člověka jménem Prémysla, jesto se vykládá přč- mysliti *), an ofe na poli dvéma voloma pstryma. A to pole i na dél i na Si jmâ v sobé dvojé hony a jest okrúhlé a érné, vsecko bielÿm polem obklíčené. I mluvili jsú k ňemu a řkúce takto: KnieZzé naše jsí, rozvéž voly a vsěď na kóň, po- jediz s nämi; vsèdes na knieZëci stolici tobé připravenú, neb vešken český lid: za knězěé té soné učinil. On uslyšav ta slova jich, ihned voly rozvázal, kterážto voly ihned v rychlosti kams preč sta zaběhla a viec potom nejsta viděna. Muž pak ten jistý Přémysl, jenž tak od pluha povolán byl na knězstvie, osten ten jistý, jímžto voly bodieše, v zemi jest ihned vsterčil, kterýžto osten z sebe tři ratolesti ihned vypustil a jal sč kvísti a plod ořěchový dobřč uzrálý nésti. Z kterÿchzto rato- lestí dvě sta uschle a třetie rostla a rozšířila sě velmi, jakožto dnešní den viděno móž býti. Neb na každé léto na nie ořčchové rostú, kteřížto oïesi za mnohâ léta ani zhynûti ani zetleti ani zprâchnivéti mohû, a cerv [5°] také v nich nikdy nalezen nebývá. To když sě tak stalo, vzal jest Přčmysl radlici a položil na ni chléb a sýr, i jal sě s nie jiesti. To když uzřěchu panští poslové, ti rozpomanuli sě o Libušině řeči, ješto jim dřicve o tom pravila, než sě stalo.. Kakž kolivék di- vicchu sč tomu, však jeho otázati nesmějicchu toho času, co by ty věci mienily. A když pak odjedl Přémysl, vsědl jest na kóň i jel s nimi. A když s ním biechu na cestě, vtázali jsú jeho, bylo-li by hodné, aby jim pověděl, co by ten osten mienil, ješto kvetl a ovoce nesl, a ješto dvě ratolesti uschle a třetie plod nesla a velmí sě rozšířila. Odpovédèl jim: Tri kniezata vyndû ") hwyezdarzka L. — ?) v R, L není. — 9) v R následuje muzye. — ‘) přemýšlející Vrat. 

Strana 214
214 z života mého, dvě brzo zhyneta, ale tretie kniezé i kněžstvie jeho i na &irokost a dlúhost slavně kvísti bude a velmi velebné ovoce z sebe vydá. Pravi vám to také, byste byli mne nechali pole toto doorati, na ňemž sem oral. mé pokolenie mužské v tomto kniežétství vždy by bylo ostalo, ale že před časem přišli ste, plod: mój mužský pohyne. A to buď vám na znamenie, když ten plod pohyne, vnuk bude mstíti děda. Byl jest také vzal s sobú Přémysl své škarpály a mošnu z lýk udelanü, o ňežto když byl otázán, odpo- věděl jest: chci, aby toto věčně na Vyšehradě bylo chováno, a nezhyneť anit zetlé, aby viděli náměstkové moji, že jsú z chudoby pošli a na kniežecí [5"] stolici posazeni, a tak pak aby nepý- chali. Nebo pyšní poníženi bývají pro své za- slüzenie, a pokorni povyéeni pro svü ctnost. A té£ véci i dues pilné chovajíf na Vy&ehradé. A ten den piéd korunováním krále českého ka- novníci u procesí přijímajíce krále škarpaly jemu ukazují a mošnu na pléci vzdievají, aby měl pa- mét, ze jest z chudoby posel a tak nepycbhal. 'lakz Piémys] knieZé s svÿm tovaïistvem piijel jest na Vyšehrad i byl slavně od Libušě i všéch pánov obecně na kniežěcí stolici posazen a Li- buši za muzé dán. Třetic pricmluva. O vzdělání Pražského hradu. Potom“) pak jednoho dne Libušě prorokyně před svým mužem a přěd množstvím pánóv, jenž tu stáchu na Vyšehradě, prorokovala jest těmito slovy: Viziť já město, jehož slovútnost nebes do- týká; věz to v leséť má posazenie, jehožto od tohoto miesta vzdálenie za třídceti honóv jest cíle. Toť Vltava dělí svým rozdielem směle. To jisté město od pólnočnie strany mä potok velmi hluboký jménem Bruska, od poledne pak vysoká jedna a dlúhá hora opokovatá velmi jménem Pe- trín. "Ta hora svü vysostí nad jiná miesta tu vy- niká, a tak ta hora zchrfebtila sé aZ právé do tohoto potoka Brusky. Když tam pak přijdete, prvého člověka, kteréhož [6%] naleznete, mluvte k ňemu, a cožť vám prvým slovem odpovie, tiem ^) Viz na str. 7 a 8. ') zrkp. Lit.; v Ra L je za to: flula flawa. KRONIKA PULKAVOVA. jistým jménem toho slova tomu méstu vzdéjte, a tu na tom miesté hrad založte a dielem jej do- konajte. Kteřížto poslové přikázánie panie své chtiec naplniti přišli jsú k tomu miestu, i na- lezli na ňem člověka, an diévo te$e. Jehozto co by činil otázali. Odpověděl jest a řka: Práh dě- lám. Poslové pak znamenavše to miesto připra- vovali jsü stavenie k hradu, a tak tomu městu Praha vzděli, točíš práh po slovanském jazyku vzděli jsú. Vrátivše sě poslové rozpravili jsú Li- buši ty všěcky věci, a ona pak povědě řkúc: Dobřě stalo sé jest. Nebo pod nízký práh častokrát páni velicí sklánějí se. A tak z příchody té věci tiem jménem ten hrad Prahü jest nazván. Tak jest prorokovala Libusé o tom jistém hradu rküci: I v budücích éasiech vyndeta z toho hradu dvě zlatie olivě, jichžto výsost sedmého nebe dosáhne: a tě jistie olivě po všem světě divy rozličnými budeta sě stkvieti. Tú dvú olivů v obětech a v da- řiech všecko pokolenie české následovati budú, i také jiná pokolenie všécka. Jedna z téch (oliv bude nazvána vétšie sláva)!) a druhá bojovné utěšenie. Jakož sě jest i stalo to potom. Neb slavné kniežé svatý Václav mučedlník boží nazván jest Venceslaus, jesto jazykem slovanským [Gb] Václav slove, a tak z toho slova vykládá sé vět- šie sláva neb velikost slávy; a blahoslavený pak Vojtěch mučedlník, druhý biskup Pražský, jehož jmě vykládá sé zástupové utěšenie neb vojenské; na tom hradě jsú sě stkvěli svým priebytkem i stkvějí se svým svatým odpočíváním. Tato svatá mužé tak jsta toto časné sbozie müdré prébéhla, že s odplatú mučedlníkovú nebeského priebytka již sta dosáhla. Na tom jistém hradč mnoho tčl svatých i jiné svátosti mnohých svatých apošto- lóv, muécedlníkóv, zpovédlníkóv. dévie i svátosti mnohé božieho umučenie i jeho slavné matky Marie jest shromážděno, a nábožné ta svátosť schována i Cest sé jie déje, 7e kiesfanové vérni k tomu jistému prahu, těch svatých navščévujíce, tu kdež biskupová stolice jest, tak pro duchov- nie věci jakž také pro světské ze všic země i ze všéch jiných vlastí, né. takměř ze všeho světa kajíce sé bézie a svú hlavu pod ten práh pod- 

Strana 215
KRONIKA PULKAVOVA. klanijí, proňežto správně ten hrad Praha jest na- zván, ješto v slovanském jazyku práh slove. A tak pak od toho slova nakaženým !) jmenovaním od jinorozených lidí Praga neb Praha nazván jest. n ^ v. ^ t tov s vv Ctvrtá přicmhwa. O práviech, ješto Libušč (s) svým mužem učinila v zemi. Knëz Prémysl, jenž byl prorok veliký, s Li- buší svú ženú, jenž jest věštkářka byla, vzemše radu [79] v hromadu i učinili jsú práva, jimižto po dnešní den země sě zpravuje. O tom hradu, jemuž dějí Libic. Potom ") pak Libušě udělala jest hrad blízko od Labe podle toho hrada, ješto nynie slove Kolín na Labi, jemužto Libic řiekají. Tu po své smrti jest pohrabána. Ten jistý hrad potom po dlúhém času byl jest Slavníkóv, hrabie urozeného, jenž byl otec sv. Vojtěcha, jenž také tu s mateří sva- tého Vojtécha s svú ženú pohrabán jest po své své smrti. Šestá přímluva. O zabylství ončch dievek, ješto divně své věci činily, jakožto Vlasta i také jiné dievky. Kdyz") pak LibuSé umřela a v Libici po- hrabána byla, povzdvihla sé jedna dievka v pysé jménem Vlasta, jenž lakomstvie ku panování ma- jici jako pani jejie Libusé nékdy zemi zpravovala, tajně povolala k sobě všéch dievek i mluvila k nim takto: I vieste-li, že paní našé Libušé, když Ziva byla, zemi tuto [7^] zpravovala jest? Proč bych já s vámi také jie nezpravovala? Neb já vSécka tajemstvie jejie védé, a také sestry jejie Tetky vsécka kûzla uméji. Znaji také korenie i v&écka lékaïstvie uméji k zdraví i k nemoci, ja- kožto Běla sestra jejie uměla jest. Protož že jich umění nade všécky jiné jáz najlép rozoměji, chcte-liż vy pak nynie spfisáhnüti sé se mnü a mné vérné pomáhati a se mnü spravedlné státi? Nadéji£ sé já, Ze na všéch věcech mužóm pano- vati budem. Tehdy pak ihned vsécky dievky od- povédély jsú: Tato řěč. ježto ty mluvíš, nám sě velmi dobié líbí. Kterázto Vlasta uhledavši sobě *) Srovnej na str. 8 a 9. — ^) Srov. na str. 9 a 10. !) Srovnej nahofe na str. 211. poznámku 2. 215 jeden čas hodný, dala jest dievkám jedno pitie uměním učiňené píti, kteréhožto nápoje mocí a okusenim vsécky ty jisté panny jaly jsû sě muZóv, bratróv, otcóv i rodičkóv tak velmi no- návidéti, aZ právé do smrti jim neprájiechu. A všecko pokolenie mužské v nenávist velmi ukrutně jmějiechu jako pravé vrahy. Toho jistého také času ženy a panny jezdiechu na koniech na lov i k jiným ke všěm skutkóm, i také jako mužie všém jiným mužským obyčejóm obykáchu. Jednoho pak zajisté času kniežé Pfémysl, jenž prorok bieše, viděl jest u vidění jednu dievku s jinými mnohými dievkami jie sě naderžijícími, ana podáváše jemu plné čieše krve, aby ji pil. Pro kteréžto [8%] vidčénie všécky pány i všécky starosty lidské svolal jest, a zjeviv jim vidénie toto i řekl jest k nim a řka: Bojte sé, od takových žen a od dievek veliké nehody a ohavenstvie pii- jíti v časiech; neb veliké svobody pójčili jste jim, a aby skutkôv muzskÿch nenadrzely sé, nebrá- níte jim toho, ani brániti tbáte. Kterázto slova ti jistí páni mimo sé pustiv&e, ani jich co tbavše, dievkám a Zenám prépustili jsà k jich vóli drzost jmieti. Potom pak ne po mnohém €asu ta jistá Vla- sta zprávcé téch zen a téch dievek chtiecl sil- néjie proti muZóm ty dievky vzbuditi, dala jim jest to jisté pitie küzlem ucinené po všie české zemi opět píti, kterýmžto nápojem k mužské smrti přéukrutným protivenstvím lity biechu. To když tak učinila byla, s dievkami a s Ze- nami, Istivú radu učinila jest, aby točíš nočnieho času, když by mužie spali, po všiej zemi v svém odění přípravny jsúce se všéch stran na muže sé fítily a je v tom spaní otrápily, a tak všécky zbily a zmordovaly a jich koně i oděnie jim od- jaly. A tak pak aby sě připravily a ohradily k bojování Vyšehradu, na ńemż knieże Pićmysl prébyvâäse. Pro ňežto stalo sě jest, když podle svého chténie a podle svć vóle vśćcky mużć starć i mladé zbily biechu, shromazdily jsü sé v3écky v hromadu na pole, a tak proti Prémyslovi vy- jedše hrad Vy&ehradsky [8"] mocné oblehly jsü, a proti tomu hradu na vrchu jedné veliké hory hrad velmi tvrdy vzdélaly jsü i vzdély jsü tomu 

Strana 216
216 hradu Děvín. Neb v slovanském i v českém ja- zyku dévecky slovü děvice, a protož ten hrad od děvic nazván jest jménem Děvín. Toho také času ty jisté dievky tak velmi silny biechu, že velikým počtem nad muzé vy- nikáchu, tak jakž imnužie jich množství a jich moci ani potkáním na poli, ani nikakz jinak ovšem odolati jsú nemohli. Sedmá přiemluva. O boji, ješto dievky s mužmi braly. Když“) ta jistá Vlasta ten jistý hrad Děvín udělala a s svymi [pannami naň sě vzebrala a jej oděním i dobrými štíty, meči, lučišťemi i jinými věcemi brannými špižovala, tehdy ihned zemené s svým rytieřstvem brali jsú sě préd kniežě Přč- mysla na Vyšehrad řkúce jemu: I proč těchto Zen panovánie nad sobü trpíme? Umyslili sme zajisté, neb na pole bojem s nimi sé bíti a sníti, nebo silná mocí valné hrad jich Dévín oblehnüti. Jimzto Prémysl, jenZ duch prorocky v sobé jmé- jieSe, to. povédév vecé: Odstup to ode mne, bych já s] vámi jél, nebo vy vsichni piémozeni budete, a já s mým pokolením, když bych s vámi v tom boji byl, také bych zahynul. Tehdy zemené ne- obrátivše sč na tu řěč, ješto Přemysl mluvil, se vším svým vojskem i se vší svú mocí proti dievkám k tomu hradu Děvínu neopatrně a nemúdřě brali jst sé byli. [93] To když Vlasta vévodice a kněžna téch pauen opatži, k svým pannám směle a udatně mluvila jest a fkúc takto: Ej mojč milé tvafišky, viemť to, že Amazonitské tak fečené ženy proti Cyrovi a Alexandrovi vítézný boj povzdvihly jsú byly, proňežto stalo se jest, že v králevství Saba tak fečeném a v jiných ve všéch vlastech Ama- zonských panny a ženy nad mužmi vítězně pa- nují; proňežto zajisté, by ženy mužóm vítěznými skutky nebyly sě zpačovaly, to panovánie nikdy ženám nebylo by dáno. Protož vezmúc dobrü mysl a posilňenie chutné oblecte sě v oděnie a vezméte bran v svoji rucé, a vyvolte smrt, aby- chom tyto mužě, ješto našemu panování sě pro- tivie, ukrutnú smrtí zhubily a je pod sé podro- *) Srovnej na str. 10 a 11. KRONIKA PULKAVOVA. bily. Jiezto ré¢i viécky dievky povolivie razichu sé k odéní, a tak k boji sé pFipravivie a s tiem dveré hradové oteviechu, na pole vyjedû, jako lvice lačné lidské krve prolitie žádajíce. Tak pak na poli velikým valem a serséním, u prépevné oděnie jsúc oděny na mužě sč chutně obořichu. U kteréhožto bojé sendení nebo sběžení Vlasta na svój helm prvým cukem svým mečem najprv- nějšie ze všéch sedm mužóv vítězně zabila jest; proňežto pak ihned tovařišky jejie, strojce nebo hauptimanicé !) zástupové Mlada, Hodka, Svatava, Vracka, Radka, Castava, Tistava?) jedice. na mužský zástup jsú se Fitily, a tak viécky muzé, kteříž [9%] neutekli; mečem a jiným oruzim jsi zbily. TakZ pak zbivSe a prémoháe mužě, panny ty jisté mocně všicku zemi i všecky vsi beze všie vzpory plenichu. Toho také casu pod nevérniü lstí za přímiřím krásné a chytré panny ty jisté zvachu jinochy mladé, pány urozené na svój hrad na Děvín, každá k svému řkúci takto: U milování tvém velmiť túžím. Protož žádáš-li mě mieti v man- Zelskü vieru sobě, chciť tvá manželka býti. Aj totof tajemstvie tobé zjevuji, Ze£ má paní Vlasta takého a takého dne jisté na takû cèstu prichy- stala sě jest, na kteréžto céstě když mocně při- jedeš a budeš ji moci piémoci, mé inhed za Zenu sobě tu vezmeš. Takými zajisté slovy a výmysly lstivě veliké škody mužóm učinichu; neb když již k tým jistým určeným miestôm prijediechu, od těch jistých dievek ukrutně sú zhubeni, jakžto mnohým pánóm i čeledínóm jich stalo sě jest. Jednoho také času nevěrným úmyslem poslaly jsû ku pánóm zemským vzkazujice takto jim: Pravímyť vám to, žeť nás jest teskno; v takém úsilí a v takém bojování jiZ viece prébyvati ne- chcem, neboť Zeny smy, jimZto neslusie nad mužmi panovati. Aj tot již pristúpite k hradu k Děvínu bezpečně, z nás učiníte, což vám libo jest. Kterúžto řeč páni knieZéti Prémvslovi donesli jst [102] rozpravujíce ty véci. Jimzto om odpo- vědě a fka: Nerodte, nerodte jim vériti, pod ne- vérnym zakrytím svú lahodnú fečí oklamajíť vás. Ale však páni té jisté rady kniežete svého opu- stivše, všécky mužé shromazdili jsú, kteréž koli !) hauptmanyezie L; hautmanyeze R.— ?) Trzstawa R, L. 

Strana 217
KRONIKA PULKAVOVA. — mohli jmieti. A tak v noci tá céstü, kterüz jim dievky ukázaly. na hrad na Devin veśli jsú. A tu vSickni od dievek, jesto z tajnych strażi fi- tily sé na ně, ukrutně jsú jé zbily. Osmá priemluva. O Ctiradovi, kterak od dievek oklamán jest, znamenaj. Potom“) pak po takóm lítém a ukrutném mordu těch jistých panen v českéj zemi toho casu nižádný pán znamenitý nebieše živ ostal. mimo jediného Ctirada, mužé múdrého a mnoho cností slovútného, kterýžto Ctirad pro jedné svády úklad preč jeti mienieše neb méjieše. To pak ty jisté panny špehérč poslavše, když zvédéchu, hroznú a velikú lest vymyslichu sobě tiemto činem, že jednu dievku veliní krásnú, jménem Sárku. v jed- nom u velikém lesu, jeSto tehdy bieSe, v hemzto prévelicí biechu dolové, uvázachu k jednomu drévu tu Sarku, položivše flašku medu podle nie a trúbu lovcovú tak, aby, když by ten jistý Ctirad: svú ečstú jel a k tomu sé miestu priblížil, kdež dievka uvázána bieše, Istivým islovy od nie oklamán [105] jsa pro jejie rozvázánie i také pro medové napitie i pro té trúby zatrúbenie na tom miesté s ní od- počinul. A tak lestným jich výmyslem z tajných stráží, v nichž jeho ukrutně čakachu, dievky ty jisté vyraziec sé toho slovütného pána, jehozto samého jedinkého, jeSto zóstal byl, báchu sé za- bíti preukrutné. Pro ňežto stalo sě jest takto. Když ten jistý Ctirad k tomu jistému miestu při- blízi sé, dievka ta jistá uvázaná k diévu, pozdvihsi hlasu svého, jala sé jest volati a Fküc: Mój mily pane! Aj tot ukrutné dievky tejto zemé, proto że sem jich tovaristvie jako2to jinéó nechtéla sé nádrZeti, nemilostivé k tomuto drévu mé jsü pri- vázaly. Proáezto napomínám tvü ctnost i prosím tebe, aby mé rozvázal a z jich rukü vyprostiti rátil, neb ony mocnü tvü jézdu pc tejto césté uslyšěvše tě pro strach a pro bázeň preč jsú utekly. A tak já sama nebožička tuto ukrutné uvázána trpím. K těm slovóm ten jistý pán Ctirad milo- srdenstvím slitovav sé nad ní, sědl jest dolóv (s) svého koně i rozvázal jest ji, také slibujé jie, bo -1 že ji chce ctně k jejím přátelóm dovésti, tak jakž ona prosieše. A když již by rozvázána nešlechet- nice nešlechetná, prosila jest jeho lstivě, aby málo tu s ní odpočinul a toho medu, jenž tu stáše, aby sě napíti ráčil. To on když učini, prosila jest jeho opět, aby v trúbu, jenž tu ležieše [11“] vesele zatróbil. Jenż trübu vzem i jal sé v ni trübiti. Tehdyž pak ty jisté zenv a dievky, jeSto sé skryly biechu v lesě, vzvédéchu to tiem trübením, Ze jiZ Ctirad přijel. A tak pak rychle z tajničných stráží ty dievky naň sě obořichu, a ty všěcky, kteříž s ním biechu. ukrutně jsú jé zbily a samého Cti- rada jemse podle prédméstie Vyšehradského hradu přivedly jsú jej a přéd knězem Přemyslem na kolo vzbivse ohavně jsú jej zahubily, ty prónectné dievky. V tom jistém nízkém dole, jemuž nynie Botieč dějí, toho jistého času, kteréhož od těch dievek tak nemilostivý učiňen jest skutek, sly- Séni jsü mnozí diablové tomu sméjíce sé, pro tak velikú zlost a zlobu té dievky Šárky a tovaiisek jejích. A protož ten jistý dól, ješto jest za Břev- novským klášterem. do dnešnieho dne Šárka jest nazván od jmene té jisté dievky Šárky. Devátá přiemluva. Kterak (by mély) !) každému oko pravé vylúpiti a palec uřezati pacholikori, kterýž by sč narodil, aby sč nebránil.) Když pak ty jisté panny Zádné priekazy viece nejmějiechu, svolachu sě všéckny urozeněj- šie a včtšie mezi sobú i učinichu prikázanie mezi sobú, aby každému pacholíku, kterýž by sé na- rodil na svět, ihned palec pravy ufézaly a oko levé vylüpily, aby tak bez palcć mećć vytrhnüti nemohl, a také bez oka jsa ke všie brani [11%] a zvláště k stiélbé aby neśvaren byl a neslićen brániti sé. Nad to viece ustavilv jsá, aby každá z nich podle své libosti a podle svého chténie mużóv pożivaly, když by žádost měly, aby sé s nimi objímaly a s nimi pojhrávaly k onomu po- dobenství a k obvééji, jakozto amazovské żeny v království Saba k svéj libosti muZé pojímaly a ten obyéej móly. Kterćhożto vypovódenie mużie ti, jesto zostali biechu, sly$icce to, ihned méli ńtociste k knieżeti svému Přemyslovi a prosiece ^) Srovn. na str. 11 a 12. — v) Srovn. m str. 12 a 14. !) Připsáno rukou jinou, černě. 

Strana 218
218 jeho rady i pomoci o téj věci, a řkúce tak: Ne- budeš-li raditi v těchto věcech a k tomu nepři- zříš sličnů pomocí. věz to, Zef již potom těm jistém pannäm v jich panovánie poddámy sé. Tehdy knéz Prémysl toto uslySav a radu uéiniv, poslal k těm dievkám na Děvín, tuto věc jim vě- děti dávajé a řka: Již čas jest, abych sě vašemu panování poddal, a hrad Vyšehradský abych u vaši moc a v zpravovánie poddal, proňežto abyste sě u ve-ň uvázaly, račte dievky poslati, jakož se vám bude sdáti za podobné. To když dievky usly- šechu, ihned rychle s velikým množstvím dievek poslaly jsú na Vyšehrad. Kteréžto když tam při- jédechu. všelikterú potřébu tělesnú nalezly jsú, takž i jedly a pily velmi lakomě, i opily jsú sě ná- silně velmi. To když se tak stalo, [12%] tehdy ihned Přemysl z tajných stráží svých tu přichystaných mužč ven vypusti a je vS6cky zbiti käza; muZie pak ti, ješto jé zbili biechu, vzemše odčnie a koné jich pojemše, na jiné jeli, aby je zbili, silné jsú se připravili. To když uslyšé Vlasta, kněžna jich, hněvem roznietivši sč násilné velmi, vyjela z hradu svého Děvína, s těmi jedinké pannami, ješto po nie rychle jediechu. A když přěd Vyšehrad při- jéde. mužic dobře odění jsúc v ono oděnie oněch panen zbítých, jim bez strachu opřěchu sě. Vla- sta pak mnójici, by zistupové odénych panen ihned v zápětí po nie jeli, s tovařiškami s těmito svými na mužě sě oboři. A tuž pak v tom boji ona (s) svými dievkami na špici bojové najprve sama jest zabita. A když pak zástupové jiných dievek k tomu miestu prijedechu, vidńce prvni zástup pobit, vščeky jako smysla zbychu; na něžto muzie oddavše se, vítězsky všéch jiných popu- dichu, a tak ženúce jé až na hrad na Děvín s nimi jst v hrad vtekli, a kteréž koli tu nalezli, všécky jsú zbili a zahubili přéukrutně. A tak v české zemi ta bláznivá válka ženská byla do- konána a ohavný konec vzala. Sedm let ty dievky v české zemi panovaly jsú, jichžto nemilostivá ukrutnost a bláznovstvie mnohé ctné vdovy, panny a jiné ženy mrzala jest, neb jich nešlechetnost [12b] velmi nenávidiechu, ani komu dobrému líba bieše jich nemúdrost prčohavná. ") Srovnej na str. 13. — b) Srovn. na str. 13—15. KRONIKA PULKAVOVA. Desdta priemluva. O dokondini Premyslovu a o zpósobeni jeho synóv po ňem, když jest byl on umićl *). Kniežč Prémysl prvý v zemi prorok veliký, když po mnohé časy zemi českú zpravoval, po- tom jest umřel. Na jehožto miesto syn jeho Ne- zamysl ?) tak řečený vstipil. Toho Nezamysla jméno vykládá sé jako nic nezamysliv; nebo on nic nového nezamyslil jest. ale v otcově ustavení všéch dní života svého byl jest živ a zpravoval lid svój v pokoji. Jehożto syn Mnata na jeho miesto vstúpil, .. ten jest také v pokoji lid zpra- vujé i umiél. Na nchozto miesto syn jeho Vojen vstúpil po jeho smrti. Ten jistý Vojen měl jest dva syny, jednoho Umysla a druhého Vlastislava, mezi něžto zemi rozdělil českú: Umyslavovi Prahu a české vévodstvie dal jest, a Vlastislavovi Luckú krajinu, ješto nynie Żatecko slove, poručil jest. Z kteréhožto Vlastislava vyšel jest Vladislav, jenżto těch časóv s Neklanem, vévodú českým, mnohć bojé jměl jest, jakž potom bude pověděno. Na onoho miesto Umyslava vstúpil jest byl syn jeho po ňem Křizomysl *). Tito všickní pokojně zemi zpravovali js [13*] a niżadni skutci jich nejsu popsání v kronikách, ani mohů nalezení býti. Takž pak potom syn Křizomyslóv, jménem Neklan, zpravoval jest zemi, jehož jmě vykládá se neza- klaný, a to zajisté spravedlné jméno tomu pří- hodné bylo, ten výklad, neb tak velmi jest byl strašivý, že v nižádném boji ani v pobití nemohl ani chtél býti, ani také vidéti mohl, by sé kto přěd ním bil. Takž pak když on vévodů bieše, Vlastislav vévoda lučanský války přčveliké Pra- žanóm činil a mnohé bojč proti nim obdrzoval, kakžkolivék z pokolenie pražských neb českých kniežat byl, mezi kterýmižto „boji poslední tento vypraven bude. О boji mezi Pražany a mezi Lučany, točíš Žu- tečany, kterak sč jest stal“). Mezi Lučany a Pražáky na poli. jemužto dějí Tursko ?), stal sě jest boj ten. I jest také toto znamenati, že také Žatecko v pět krajin roz- ') Nezamyflyl R. — ?) Krzyzomyl R i L; v jiných rkp. Křesomysl. — °) Trufko R, Turfko L. 

Strana 219
KRONIKA PULKAVOVA. děleno jest bylo. Prvá krajina měla své posazce- nie podle potoka, jemužto řiekají Rymina; druhá jest měla své posazenic i své mezě s obú stranú Ústic; třetie okolo potoka, jemužto řiekají Bru- sinka; čtvrtá Podlesie jest nazváno, posazená jsúci na mezi té řčky, ješto Mžě jie dějí; pátá pak prostřěd nich byla jest, jiežto Lúka řiekají, překrásná v opatřnosti a k užitku velmi plodo- nosná, a tak od skutku jmě své jest vzala. Nebo česky lúka [13] latině pratum sě jmenuje, točíš utě- šené opatřenie. Proňežto té jisté vlasti lidé, dřieve než Žatec udělán byl, jmenovali jsú se Ilučanský lid. Nad těmi lidini: byl jest vévoda Vlastislav, muž bojovný a v radách velmi lstivý.. Ten jest udělal město, ješto je svým jménem nazval Vla- stislav. mezi dvěma horama, z nichžto jedniej řiekají Mednek a druhé Připek, mezi dvěma kra- jinoma, to jest mezi Bělinskem a mezi Litomě- řickém; kteréžto město zdí dobrú obehnal jest. Yen jistý Vlastislav povzdvihl jest boj proti Pra- žákóm a mezi svými také jest učinil ustavenie, ktož by koli z jeho lidí na vzróstu délí byl nežli meč, a když by jemu kázáno bylo k boji, an ne- přišel, aby jemu hlava ihned sťata byla. Potom pak k svým takto jest mluvil: Buďte udatní. mé milé rytieřstvo, u vaší rukú boj tento jest. Dřieve nejeden jste svítězili; již pak nynie také skutky čiňte ryticřské, nýnieť !) potřébie oděnie, abyste je již nynie k rytieřskéj okrase nesli, ale radějše sokoly, krahujce, rarohy a jiné ptactvo, ješto (k) kratochvíli a k utěšení příslušie, s sobú neste, jimžto imasa nepřátelóv našich, ač stačiti moci budú, k jedení dámy, nebo jistě ku prsem máteř nepřátelóv našich miesto jich synóv ščeňátka při- sadímy, a takž súsědy nesčastné ven vyplevemy od nás. Zatiem pak žena jedna, jenž pastorka [14%] jmějieše, takto k ňemu jest pravila: Viem to, žeť lid český boj obdrží; ale ty aby sám utéci mohl na dokonání, dámť tobě tuto radu: prvého ne- přietele tvého, kteréhož v boji potkáš, raň jej a uši jeho obřěžě vložiž v tvú tobolku, a tak mezi koňskýma nohama i přěd sobú učině kříž mečem tvým na zemi, vsědiž na kóň, obrátiž pleci zasě nikakéž neohlédajé sě, tak ledva když jiní všickni zbiti budú. sám jedva utečeš. On pak věda, že macecha jeho plna jest věštby, slíbil jest to uči- 219 niti, jakž jest i učinil. Bieše také toho času mezi Pražany jedna žena věšticě ?) veliká, jenžto vé- vodě Neklanovi a lidu jeho poradila jest, aby skrzé obět oslovúů bohy okojili, kteréhožto osla kázala jest zabíti a na mnoho čiestí rozděliti a ode všeho vojska tak snědenu býti; ježto k téj jisté ženě radě učinili jsú tak. Mezi tiem pak ten vévoda český, jenž tak strašivý bieše, povolav tajně k sobě jednoho ry- tieře jménem Styra, ctného, vítězného a silného, v své oděnie, málu některým dav věděti, jeho obiekl a na svój kóň vsadil, i přikázal jemu, aby proti nepřátelóm v jeho podobenství bojoval a přěd svým vojskem k bojování napřčd táhl. Jenžto on ochotně učiniti slíbil, ale také od vévody slib přije, aby jeho na najvyššiem miestě nebo hořě kázal pohrabati, [14%] ačby sě jemu tu sníti událo. Tak pak i jel jest napřěd (s) svým vojskem na to určené pole, i přijel jest najprvnější k jednomu chřibu, jenž vynikáše prostřěd toho pole. Vlasti- slav pak také přijel jest s druhé strany s svým vojskem. On pak zajisté a lidé jeho ptáky roz- vázavše, jich množstvím povětřie jsú naplnili. Potom boj mezi sebú počěchu a takž ten udatný ryticeř, jenžto v odění a v podobenství knicžete svého Neklana přijel bieše k bojování. napoma- nul jest své vojsko, aby udatné a smělé skutky činili a sebe mužně bránili. A tak s tiem ten ry- ticř na nepřátely sě vítězně oboři i jé sě s nimi mužně obierati. A když jednak všichni zbiti bie- chu, on s svými boj jest obdržal, a v tom také boji mnohými ranami raňen jsa i umřěl jest a na tom miestě jest pochován, jakž byl prosil. Kteréžto miesto do dnešnieho dne slove dub sil- ného rytieře. S oné pak strany všickni zbiti bie- chu mimo onoho jediného, jenžto k naučení ma- cechy své z bojé byl utekl. Jenžto domóv vrátiv se nalezl raňenu jsúce ženu svú. A když snažně opatřil jest, nalezl ji raněnu jsúce v prsech a uší nemajíce. Tak vzem uši z tobolky onoho jistého nepřietele svého, ješto inněl, by jej v boji zabil, ženy své uši nalezl jest. Čechové pak všedše do té země plenili jsú ji a zkazili města jejic, ničehož nic ovšem v niej [15%] neostavili a kořisti mnohé s sebú pobravše. A mezi jinú věcí u jedné báby nalezli jsú také syna Vlastislavova, vévody Iuči- !) nýnie = nenie, není. — ?) wyeltezie R, wieftyczie L. 

Strana 220
220 KRONIKA ského "), i přinesli jeho knieżeti svómu Nekla- novi. jenZto nad dietétem slitovav sé, jeho za- hubiti nechtél, ale mésto jménem Draéov na rovni postiviv na bréhu té vody, jeSto Ohré slove po- dlć vsi feéené Postoloprty, tu kdež nynie jest klášter svaté Mařie, to jisté dictě jednomu jmé- nem Durinkovi, ješto jest z Srb rodem byl, cho- vati a zpravovati poručil jest. Tehdy ten jistý Durink za otcé jeho Vlastislava zdravě choval jeho. Potom pak Durink ten jistý mně, by na tom vévodé Neklanovi vdéčnú službu učinil, to dietě sobě poručené vedl na tu vodu na Ohři, neb toho času zamerzlá bieše a čistým ledem sě popala. A když k miestu své vóli podobnému při- jide, řekl jest díctěti takto: Paniče, patříž pod tento led, kterak pod ním rybiček mnoho jest. Diet6 kdyż se skloni a patiiti poćć, sekyri, jižto pod plástem tajné nosiese, jeho zabil a jeho hlavu dolóv srúbil, v čistú rúchu obinul i donesl knie- žéti svému a řka jemu: Tě samého i tvé také bezpečny sem chtěl učiniti, aby dieté mně po- ručené k letóm nepřijda a na otcovu smrt nezpo- mana snad nemstilo sé. Aj toť hlavu jeho přéd té prinesl sem, odplaty za to Zádajé. Kniezé pak Neklan (s) svými pány toho času |[15"] za stolem sedě. Když tak hrozný účinek uslyšě a hlavu syna Vlastislavova spatii, lekl sć velmi, a tak se pány toho jistého Durinka smrti hodna jsúce prisüdil jest, i řekl k ňemu takto: Pro ten skutek tvój tak nelepy toto tobě buď za odplatu: nebo sobě s veliké skály slom hlavu dolóv, anebo sě na dfévé obés, neb tvým vlastním mečem sám se zabi. Kteryżto Durink sód knicżete svćóho usly- šav, ihned zúfav na olší sě jest oběsil; kterážto olść dońcvadź nebyla srubena, pro tu příhodu Durinkova jest olšé slula. A tak pak kniezétstvie Vlastislavovo i pokolenie jeho ohavné dokonánie vzalo. Dvandsti capitola. O priebcziech [Ceskijch kniežat a o křstu prvého knicžete v Čechách a o Svato- plukovi králi Moravském *). Když pak vévoda Neklan dni své priébyl, po- tom jest umrél. Na jehozto miesto Hostivít syn PULKAVOVA. jeho vstúpil jest. Pak také po jeho smrti vstúpil — jest syn jeho Bořivoj, jenž jest prvý byl křesťan v české zemi. Až do tohoto miesta tato kronika jest popsána, jakožto o těch pohanských, ješto viery křesťanské ješťe neměli, a také nenice léty božími rozdělena. Ale jiz nynie], jakz najlépe moci bude byti, pod léty od bozieho narozenie rozdělena bude. Tuto sč počíná o Bramburciech. Neb kronika bramburska [16] k ceskć jest prijedndna v vozüic- ných miestech rozličnými časy, podle dřieve řeče- ného ciesafé Karla zjednánie. ") Jakožto kronika bramburská líčí a kronika Martinova, řečeného skladatele, vypravuje a sje- dnává se léto od narozenie syna bozieho po osmi stech létech a po sedmimezcietma, kdyZ v bram- burském markrabství lidé je&S&e biechu smiesení Slované a Sasicové pohanských obyčéjúv nádržiec sé a modlám modléce sé, král iimsky Jindiich řečený, syn Ottóv vévody saského, zdělav stany na ledu a tak Bramburky mocně vybojoval a všěcky vlasti podle Labe svému panství podrobil. Bořivoj “) vévoda český křesťen jest s żeni svú svatů Lidmilú od s. Metudia, moravského arci- biskupa za tóch Gasów, [167] v nichžto Arnolphus ciesařem byl. A ten jistý křest návodem krále Svatopluka u Velehradě v tom městě stal sě jest. Neb toho času vévoda český pod moravským krá- lem jest byl. Těch také časóv pod krále morav- ského byle sta těto dvě zemi, to jest Polsko a Rusko. I jest takć znamenati, że tóch éasóv Vele- hrad byl jest hlava všie země moravské. Stalo sé jest pak toho léta, že král Svatopluk nespra- vedlně boj povzdvihl proti pánu a kmotru svému ciesaři Arnolfovi. Pro ňežto s zástupem všěch ně- meckých zemí s jedné strany a Uhry s druhé strany proti ňemu u velikém zástupu shromazdil jest. Král pak Svatopluk vida, že ciesařovi ostati nemóże na poli, z prostfódka všeho vojska krad- mo preé jest postüpil, a tak tajné vséd na svój kóň odtovad preč bral sě jest. I přibral sě k je- dnomu městu na vrch jedné hory vysoké, jiežto ^) Srovnej ya str. 15. — b) Tamtéž. Tento přípisek zvláště je významný pro poznání, jakým způsobem tak zvaná ,Brandenburgica* dostala se do druhé recense kroniky Pulkavovy. — ©) Tamże str. 15—17. ') luczylkcho R, L. 

Strana 221
KRONIKA PULKAVOVA. — iiekají Rembot !). Tu na tom jistém miestě třie pústeníkové toho času přčbývachu; pro ňežto král Svatopluk, aby zatajen a nepoznám mohl býti, kóň svój jest zabil a meč v zemi pokopal. A to tak učiniv s těmi pústeníky oholiv sě, rúcho pústeničie na sé vzem v tovarisství jest byl tak dlúho, až právě ten čas přišel a ta hodina, že životem svým byl bezpečen ovšem. Tehdyž pak král tepru, kto by on byl, těm pústeníkóm zjevil sě jest. že jest král. A potom pak skoro umřel jest. [17"] Jehożto kralovstvie po jelo smrti synovć jeho krátkých časóv a dosti neščastně držěli jsú. Neb syn jeho, jenžto *) po jeho smrti královstvie zpravoval, jednoho svátku chtě loviti blízko podle Velehrada v jednom lese, jemuž Krećin %) řiekají, vzkázal arcibiskupovi svatému Metudiovi, aby jeho s veliků mší čakal, doňevadž by sě s lovu ne- vrátil. Jehožto blažený arcibiskup až právě blízko ku polední čakal, a když sě jest pak obával, aby služby božie neobmeškal, jal sě jest mšě svaté slüziti, krále nedočakav. Irál pak když s lovu vrátil sé, uslysav, Ze by arcibiskup mái slüzil a ji? télo bozie vzdvihal, rozhnévav sé velmi se psv a s lovci v kostel všed, ryk a pohrom trubami lovcovými a skolením psovým velmi veliký učinil jest. A tak s tiem povykem až k oltáři přišed, muži svatému Metudiovi arcibiskupovi posmieval sé jest à s tiem ven vySel z kostela. Pro kteréžto posmievanie à porúhanie dokonav mši arcibiskup krále jest klel a po všiej zemi po moravské službu bozí zapovédél, a to učiniv vzdvihl sč do Čech k vévodě Bořivojovi, jehožto pokřtil a v svatéj vieře potvrdil byl. Odtud pak bral sě jest do Říma, tu kdež bratra svého s. Cyrilla nalezl, jesto byl diieve préd tiem krále Svatopluka po- křtil a všie moravské zemé v svatéj viere potvrdil a křest svatý dal. I byl po sobé svatého [175] Metudia arcibiskupa tu v zemi pro rozšířenie svatć viery ostavil. Ten jistý svatý Cyrillus mo- ravskü zemi na křesťanskú vieru obrátil i také mnohé jiné vlasti slovanské. Ten také s. Cyril- lus télo s. Klimenta papezé, ucedlníka svatého Petra apoštola z mramorového kostela, kteryZ to andělé někdy jemu na moři vzdělali biechu, ale *) Srovnej na str. 17. 1) Rembot R, L, Lit. — ?) gehozto R, L i Lit. — w ragunyenfkem L. 221 pak potom pro hiiechy lidské, když to miesto mořské přčschlo bylo, z hrobu jeho vzal jest a S sobü do Moravy přinesl. A potom pak když z Moravy preč šel, bral sě jest do Čech, tělo s. Kli- menta s sobů nesa, kteréžto tělo s. Klimenta na Vyšehradě v kostele za tři léta choval jest. Po- tom pak bral sé jest do Ríma s tiem tělem sva- tým, tu pak uprosiv odpustenie od papezé za- lozil jest kostel v Rímé svatému Klimentu, a tak tu télo jeho i poloZil jest. Tu v tom také kostele S. Cyrillus s bratrem svým s. Metudem své kosti složili jsú. A od toho jistého kostela až do dneš- nieho dne kardinal jeden píše sě. Tento také s. Cyrillus někdajšícho času vida tvrdost a nevé- řenie moravských a slovanských lidí, prosil jest papežč, aby odpustiti ráčil, aby mšč a jiné slużby bożie vśćcky slovanským jazykem slúženy mohly býti. Nebo nemohl jest věděti, kterým jiným činem v svatéj vieře mohli by stvrzení byti. Kterüzto prosbu papež v smiech jest obrátil. A když pak o to [18*] s kardinaly a s mnohými biskupy mnohé Fóci a rozmysly byly, ihned v rychlosti hlas po- vzněl s nebes a ika: Vseliktery duch chval Ho- spodina a všickní jazykové jemu sč vyznávajte. Tehdy papež ten div veliký uslyšav, na věky ustanovil jest, aby slovanským jazykem mmšě svaté, jiné také služby božie slúženy byly; a tak po arcibiskupstvích a po vlastech, to jest v spale- tenském, v raguninenském *) a v jadrienském, a po všéch jich biskupstvích i po mnohých také biskupstvích jiných. Také arcibiskupové i jiní biskupové i všickni kněžie té řěči mšě i jiné služby božie slúžili. jakožto až i do dneSnicho dne v slovanském jazyku slúžic. Čtvrtánádstá přímluva. O zkažení a o konci krá- levstvie Moravského i stolice jeho, i také o opra- vení toho králevstvie a o prévedení do Cech po mnohých létech "). Když pak ten jistý král moravský, syn Svato- plukóv někdy řečeného krále moravského, od s. Metudia arcibiskupa klet jsa malý čas potom živ byl, královstvie své moravské promerhal neb 2) Krzyeczyn R, Krzieczyn L. — ‘) w ragunynefkem R, 

Strana 222
222 ztratil jest skrzé to. Kteréžto královstvie tak jest bylo roztrháno, že diel iněli Uhrové, diel Raku- šené, diel Polanové, veliků svúů mocí a panstvím jako po kusech incezi sě rozdělili jsú, a tak krá- lovstvie moravské ovšem zkaženo, popleňeno a roz- trhäno bylo jest a mésto [18°] Velehradské z kořen také zbořeno jest bylo. Potom pak král i králov- stvie i také arcibiskupstvie v Moravě ovšem po- tuchlo ') a viec byti prestalo. Ale vsak potom pak královstvie moravské po devaddesäti a po dvü letů, to jest léta od narozenie syna bożieho po tisíci po osmidcát a po šesti létech skrze Jindři- cha tretieho ciesafé tiem jménem jmenovaného s povolenim a s radń knieżat ciesaiskóch navró- ceno jest a do Čech přčneseno. Nebo ten jistý ciesař Jindřich vévodu českého Vratislava králem jest učinil a země české královstvie ustavil, a z moravského královstvie markrabstvie jest učinil. A to jisté markrabstvie s kniežetstvími jinými mnohými vévodstvími i také s zeměmi, kteréžto za časóv Svatoplukových, poslednieho krále mo- ravského, k moravskému příslušiechu království, českému království i koruně české poddal a pod- robil jest. Jakožto potom o navrácení a přine- sení toho královstvie, potom tu, kdež sě tu čte o Vratislavovi prvém králi českém, plnějie bude pověděno. Patnástá přímluva. O přieběziech vévody Bori- vojových, prvého křesťana "). Vévoda Bořivoj věrně a snažně s svatů Lid- milú s żeni svi, jenż jest byla dcera Slajborovä *), knicžete ze Bzena 9), jemužto nynie Mělník řie- kají. jakž najdále [19%] mohl v svém kněžství vieru křesťansků jest vzplodil a rozšířil a sčastně svých časóv jest zemi zpravoval po přijetí křtu svatého. Jměl jest také tento Bořivoj z ženy z své z svaté Lidmily syny dva, jednomu jsú říekali Spytihněv a druhému Vratislav. Po smrti pak Bořivojově, prvého křesťana vévody českého, Spytihněv syn jeho knieżetstvie jest přijal, a potom pak po jeho smrti Vratislav bratr jeho kniežetstvie České zpra- *) Srovnej na str. 17 a 18. — ») Srovn. na str. 18. KRONIKA PULKAVOVA. voval. Ten jistý Vratislav založil jest kostel ve jmě svatého Jiřé na hradě na pražském, tu kdež jest po své smrti položiti sé kázal. Tento Vrati- slav pojal sobě ženu, jieZto řickali Drahomíř, z těch ukrutných lidí lučanských. jenžto tvrzše neżli kiemenie k vóreni viery svatć byli jsń, a to z té vlasti, jiežto řiekali Stodor. Ta jistń Draho- mila 4) urodila jest dva syny, jednoho svatého Václava, bohu i lidem pro jeho ctnost a svatost velmi líbezného; druhého pak Boleslava, pro jeho zlobu a pro vraždu bratra svého všemu světu mrzkého a ohyzdného. O wmnučení s. Lidmily, české dédiény"). Když pak viera křesťanská v české zemi sě vzmähäse 5) a tak Vratislav po smrti Spytihné- vově bratra svého přijal bieše vévodstvie české země a z své ženy Drahomily dva syny urodil, svatého [199] Václava jednoho a druhého Boleslava, ta jistá Drahomila všémi činy i obyčějóv pohan- ských modl nädrZala sě jest. Když pak zatiem slavné knieže Vratislav umřěl, své babcěé svaté Ludmnile to slavné dietě s. Václava i země zpra- vovánie poručil jest. Ale Drahomila pak, żena Vratislavova, chovala jest druhého syna Boleslava zlostivého, a jeho vždycky k obyčejóm a k mo- dlám pohanským strojéci nutila. Ale preblaho- slavená s. Ludmila, vdova a dědička české země, najprvnější květ a kámen drahý v Čechách vzrostl drahû vôni v svéj zemi, předrahů chuť dávající, vnuka svého s. Václava v křesťanské vicře uče- ním svatého písma naučila jest. Mezi tiem milo- [stivÿ utésitel, därcé Stédry. host dobrotivy a prè- ochotný duch svatý, srdce tohoto dietěte utěšeného rozvlazil a všecken život jeho tak velmi roznie- til, že od ňeho jiskry svatého učenie i příkladu dobrého užitku věčného mezi milostivými a spra- vedlivými lidmi jako světla přědrahá stkviechu sě z jeho úst přésadkých, jimiž milostivě a ochotně mluvil jest. Nebo však jeho svatým ká- zanim všěécka česká země jakožto karbunkulem predrahym a presvetlym jest] osviecena, z mračna ') potucblo Lit.; L a R potychlo, — ?) Slayborowa R, L; Slavibora Lit. — *) z Bezna L. — *) Drahomila R, Drahomyrz L. — 5) rozmähäße Lit. 

Strana 223
KRONIKA PULKAVOVA. 293 temnych bludóv v světlost poznánie viery svaté próchod vzemsi, myslí [20] i Zivotem éistotu svatü mél jest spravedlnosti vierv krestanské, az zjévné prède vSemi zvéstoval ji modlitbami. bděním, al- muZuami i milostivými skutky, v Hospodinu po- koren a pilen: jsa nade všecko jiné své tovařiš- stvo vynikáše. Stalo sé jest zatiem, že ta jistá závistná a zlobivá Drahomila, žádající povýšena býti v knicžetství českém nad svú svekru Lud- milu, prémrzké a préukrutné mordéře dva, je- dnoho jménem Tuma a druhého Kumona poslala na hrad na Tetín, aby svatü Lidmilu zaàkrtiec umučili, jenžto jsú učinili. Ale Kristus Hospodin, když tak zaškrcena byla, koronoval ji korunü zlatú a na nebesa ráčil ji vzieti. Sedmánaste přiemluva. O přicbytku a o zpravo- vání a o umučení s. Václava“). Potom pak premrzká zlostivicé ta jistá Draho- mila, hnévajíei sé na (20*| vérné krestánkv krále nebeského (jim sé vZdy protivila a je rozhonila !). Ale syn pak její prvorozený sv. Václav naučenic a viery křesťanské potvrzenic babky své svaté Lidmily silné jest držal, křesťánky, ježto sě roz- prchli biechu, v hromadu svolávajé a jim všém skutky milosrdné ukazujé, múky a vína ke mšem svatým svýma rukama a svým úsilím zvláštním dobýváše, mláté pšenici a hrozny vinné vydavujé rukama svýma i občtováše, aby čest a chvála bohu rozšířena byla. Nosil jest také na svú ra- menú svatú vdovám, sirotkóm i jinÿm nedosta- tečným drva i jinú potfčbu času nočnieho. Po- tom pak vtom času jistém vévoda kúřimský vida pokoru svatého toho mužč, vzhrzal jím jest a povrhl zasé, zemi jeho a vévodství jal sé nátiskóv činiti a ji hubiti, tak že jako připuzen jsa s. Václav zástup lidí sebrav, lid svój chté obrániti pevně na poli utkal jest jeho; jímžto vévoda kú- řimský i s jeho zástupem vzhrzel jest a tak po- tkav jeho, vzkázal jemu, žé chce s ním boj vzieti. Jemužto s. Václav poslal jest posly a řka takto: Když žádáš vévodstvie mé mieti, proč by tito zbiti byli v boji, nad nimiZto ty pán chceš býti? Ját neZádám nad tvymi krve prolitie; ale kdyZ ^) Tamže str. 18—20. Zádás se mnü boj mieti, (bíva sč sama)?“), prč- móžeš-li mě samého jediného, a tak nad těmito nade všémi nad jinými panovati budeš; pakli já té [21*] prébojiji sv'm Zivotem, nechat také vSiekni tvoji panství mému poddání budú. Vévoda kú- řimský velmi vesele pod tú jistů zámluvů svolil s ním sám a sám bojovánie, zaručiv toho bojé dostánie s obú stranú obojieho vojska. Točíš na- dál sie na hledční a na jeho pokořě, by jemu snadné pfrislo jeho prébojovati; nalit pak duch svatý silnější byl bojovník, jenž v nem prébyváse. A když již oba s obú stranú i s. Václav i vé- voda kúřimský vypravichu sě k tomu jistému sé- déni, vojsko s obû stranú stáše přihlédajíc a dí- vajíc se tomu. Tehdy když s. Václav potěže na pole, anjelé nebestf s obû stranû obapol s nfm tiehniechu a kříž stkvúcí préd jeho tvâif napiéd piédéieSe. Tehdy kdvZ vévoda kürimsky ten div opatii, ano jej anjelé vedü, padl jest ihned préd ním k jeho nohám a prosé s. Václava, aby jemu odpustiti râëil jeho zaviñenie. K nemuzto s. Vá- clav povédé takto a řka: Beř se do svého domu u pokoji a měj na svém sboží dosti. Nebt jà tvého nežádaji. Potom pak jiného času, když s. Václav k vie- safovu dvoru od ciesafé byl pozván, ciesaË jeho i také jiná knieZata poctivě jsú přijeli; a tak v radu ciesařovu vždycky jest byl povolán. Tak pak zatiem jednoho jitra pro práci a pro úsilé, ješto v noci činieše na modlitbách Hospodinu [21"] dlüho, takže ciesař s jinými kniežaty mněli: jsú, by on pro pychu prijeti k nim nechtěl. Pro ňežto ciesař i jiná kniežata, když by pozdě přišel. aby nižádný proti ňemu nepovstal, ani jeho v radách myslili poctiti, točíš v radu vzieti. Zatiem pak když s. Václav přišel v ciesařovu a v knivžécí radu, viděl jest ciesař s. Václava, ano anjelé jej mezi sobů vedů a kříž zlatý na jeho čele přielišným bleskem stkvieše sě, kterýžto div cie- sař uzřev, ihned k jeho nohám padl jest i s knie- žaty, jemu sě pokořijé. Pak jest ihned prosil sv. Václava, což by kolivék chtěl na ňem Zâdati, Ze jemu chce ochotně to vše dáti. Tu pak s. Vá- clav prosil jest, aby jemu dal ruku svatého Víta; !) připsáno nad textem rukou pozdejší; v L jest to v textě. — ?) přidáno z rkp. L. 

Strana 224
224 KRONIKA jenžto dal jest ciesať jemu. A tu pak s. Václav do Prahy nesl tu ruku svatú a udélal jest kostel na čest pánu bohu a s. Vítu na hradé. I prosil blaženého Wolfganga !) biskupa fézenského, jenž v duchovních věcech zemí vládnieše toho času a v zemi českéj jako miesto biskupa bieše, aby ráčil přijeti a posvětiti toho kostela jistého. Je- mužto blažený Wolfgangus odpověděl jest a řka: I čili zda žádáš mne, synáčku mój, jakž zajisté tento kostel jistý tvój, jehož ty žádáš, aby posvě- cen byl, viděl sem [22%] u vidění přěd Hospodinem, že jest udělán a povýšen a jest hlava i bude všie české země a k ňemu útočišťe bude ve všéch duchovních lidech i věcech, jakožto k najvyššieho povýšené stolici ?). Neb tu biskupstvie a arci- biskupstvie potom v budúcích časiech bude. Ale však nad to k tvéj vóli a k žádosti chci rád po- slati, aby ten jistý kostel byl posvěcen. A tak jest ten kostel bohu na čest a svatému Vítu na hradě posvěcen. Potom pak jiného času stalo sě jest, když jedné chvíle s. Václav nočnieho času bosýma nohama jide k kostelu prostřěd zimy, ano vščekna země pomrzla bieše a všěcky cčésty sněhem za- valily s& biechu, rytieř jeho, jenž tajenstvie jeho vědieše, jmenem Podiven, jdiesě za ním, v jehož nohy, an obuv dobrú na nich jméjieše, taká sé jest zima fítila a na jeho sé nohy razila, že jie nikakéž trpéti nemožieše pro velikú ukrutnost. Jemužto s. Václav znamenav i pověděl: Stavéj nohy své v mých noh šlepeji. Jenžto učinil ten jistý rytieř, jakž jemu přikázal muž svatý. A tak pak ihned toho jistého rytieře nohy v šlepejiech s. Václava rozhřiely jsá sé, Ze potom viec na nich. izádné zimy necítil jest, ale šlepěje svatého Václava všécky zkrvaveny biechu. Neb dar du- cha svatého jmajé, veSken milostí boZí rozniecen biese a [22%] tak prameny a paprslky rozličného milosrdenstvie na všé strany od sebe v rozličných skutcicch milostných vypušťováše. Neb toto přč- slavné kniežé s. Václav v také štědrosti oddal sé biese, Ze dietky mladé pohanské, jenZto ro- boté poddány biechu, kupováse k svobodě. a tak k službě božie jé prijednáváse milosti jeho na Cest. PULKAVOVA. Také jest s. Václav žaláře, okovy, šibenice i jiná vězňová miesta zkažoval, bojé sě toho, aby nižádného člověka nikterak krev nadarmo ne- prolila sé. Toto knieze bohu i všém lidem přě- milé mnoho věcí spravedlivých, než jsú sě staly, pfédpoviedal a jé jistü jistotü ukazováse, jakz toho mnohými věcmi doličováno jest za jeho ješťe zdravie, pro ňežto mezi jinými mnohými včcmi, jenzto mu buoh zjevil, přénesenic babky jeho svaté Ludmily muéedlnice dóstojné, jenzto télo piésvaté tak, jakZ jemu zjeveno bylo, nalezeno jest bylo a iZádné poskverny na sobé nejmajé célo a pfékrásno, jakoby tepru pohrabáno bylo. Kterézto tělo sv. Václav s velikým náboženstvím i s velikü pokorü poctivé, jakz to slu$ie, prénesl jest do kostela svatého Jiřé na hrad, tu kdež i dnešní den odpočívá. Potom pak tento dóstojný dědic český s. Vá- clav radostí nebeských žádajé, těmito věcmi zem- skymi zhrzéjé, poslal [234] posly ku papeži, aby jemu ráčil dáti odpuščenie, aby zákon svatého Benedikta na sé mohl prijieti à kuiezetstvie své v Ceskéj zemi bratru svému Doileslavovi vzdáti a tak sláziti Hospodinu bez priekazy. Ale zatiem pak ten ukrutník jako pes vstekly závistiv jsa jeho dobrým skutkóm, jesto on čí- nieše, panstvic zemského žádajé a na nebeské radosti netbajé, kniezetstvie jeho silné Zádal. A tak spé$né k ohavnému hfiechu, k zahubení bratra svého sé jest primiesil. A tak toto pré- slavné knieZé, kdyZ byl pozván na hody od svého bratra tu do Starého Boleslavé na svój hrad lestné, ale on pak smrt svü piévédév jako tichá ovéicka milostivé na svá smrt jel. A tak pak od toho svého bratra nemüdrého a svétského sve- den jsa s tohoto svéta, raduje sé a veselí sé, Hospodinu chválu vzdávajé. Nebo když již (s) svymi rytiefi veceriese za stolem sedě, pověděl jest k nim a Ika: Zajtrejsí den dá-li bóh, to jest u vigiljí s. Michala pro- bošta rajského, pro milost krále nebeského, jenž jest za ny umfieti rácil na s. kříži, bracháčkové moji, smrt umučenie mého trpéti budu, kterýžto s. Michal duší mú, když z téla pustím, pánu bohu donese a ohlásí. Proňežto jezte a píte a kvaste !) Wolfanga R. — ?) Lit.; R a L mají: najvyššiemu povýšené stolicě. 

Strana 225
935 KRONIKA PULKAVOVA. dnes i hodujte se mnü; neb jiz viece na tomto svété pitie tohoto télesného s vámi nebudu píti. Tak pak zaticin s. Václav vstav od večeřé ihned na modlitby oddal sé. Hospodinu vSemohüciemu děkujé nábožným srdcem a za své hřiechy učinil jest zpověď. A tak pak kněze prosil, aby jeho rozhiésil. A tu modlil sé a plakal aZ do pól noci. Potom velmi nábožně na celé svaté jitřní byl v pokoré a v nábozenství. A když již jako záré vzchodieše, tehdy pak toto slunce préspravedlné, túto září vešken svět osvětlijící, ne toto světlo, ale télo bozie přepokorně přijal jest. A tak již osviecen jsa a připraviv sě jako dennicě jitřnie osvětlen jsa strachy nočnie všéckny mužně utkal. A tak bratra svého nemilostivého a ukrutného uziél, an sé k nemu bére z temnosti, ochotnym pozdravenim jeho pozdravil, a tak od ňeho ja- kožto někdy Abel od Kaina byl jest raňen. Za- tiem pak, když jemu ránu da. postúpil jest vzpět i padl zasé, nemajé moci nad božím mužem. Ale s. Václav chtě dobrovolně obětovati sě Ho- spodinu a obět, duší svú, proň chutně chtě po- loZiti, vrátil jemu jest meč a řka k ňemu: Tak vile ta tvá buď v tvú ruku. Kterýžto zlostnik zlost větší k zlosti smiesiv a umysliv, jakožto nedvéd lítý z jeskyně opět řítil sé s svým tova- řístvem na svatého muzé a jakožto ješťerka své maso a svú krev vlastní sleptati Zádajé, na svého na vlastuieho bra[24*]tra (s) svYm tovaristvem jest meč svój vytrhl. A tak ihned jeho sú umrtvili, bohu dušě a tělo zemi nechavše, preč odešli. Které- hožto blahoslaveného mužě krev na vraždu bratra svého přéd Hospodinem volající; neb nižádnů lidskú můúdrostí ani kterým uměním nikdy mohla jest setiéna byti. Téhož zajisté času, když umučenie s. Václava tak sé dějieše, Kristus Hospodin králi dácskému zjeviv sě na kříži napomanul jest jeho tak, jakž by rád od ňeho smilovánie obdržal, a chtěl jmieti, aby na čest mučedlníka jeho s. Václava kostel založil a udělal. Jakžto jest i učinil skutkem. Toho také času přčmrzká a ohavná Drahomíra mátě svatého Václava jakožto ona druhá Jezo- babel !) v starém zákoně byla, jenž ukrutenstvie přénemilostivého Athalie následováše. Takéž tato *) Srovnej na str. 20—21. 220 jistá na svú na vlastní krev, na svého svna krá- levice vřéla jest a jeho nevinné krve prolitie zpó- sobila jest. to věz syna svého prvorozeného s. Vá- clava k umučení připravila. A tak jakožto ona dva Dathan a Abiron, ješto jé země za živa po- žřčéla neb pohltila, od země jest pohlcena na pravé silnici přěd Pražským hradem stranu západu slu- nečného, jakožto i dnešní den znamenie a šku- dliny znamenány mohůú býti téj jisté věci. To[24%]- vařistvo pak toho ukrutníka Boleslava, bratro- bivcé s. Václava ohavnü a mrzkü smrtí zbiti à zhubeni jsü časy svými. Umučen a zahuben jest svatý Václav od svého bratra Boleslava v Starém v Boleslavi léto od na- rozenie syna božieho po devieti stech letech a bez jednoho po třidcetech letech, čtvrtý den toho měsiece listopadu. Osmánáctá přímluva. O přčnesení do Prahy sva- tého Václava a o svěcení kostela Pražského a o poslání syna svého). Léto od narozenie syna boZieho po devieti stech a po trechdcétech, po umuéení jiZ svatého Václava, vévody českého, toho času, kteréhož ukrutný Boleslav zemi Českú zpravováše, posvětil jest kostela Pražského Michal biskup rézensky. O poslání. Léto od narozenie syna božicho po devieti stech letech a po trechdcétech a jednom tento Boleslav syna svého Strachkvasa poslal jej byl do Rézna ma ucenie za časóv svatého Eme- ramma *). Léto od narozenie syna bozieho po devieti stech letech a po třidceti a po dvú čtvrtého dne toho mésiece února préneseno jest tělo s. Vá- clava z Starébo Boleslavě do Pražského kostelu k piikázaní nemilostivého kniezete Boleslava lra- trobiveé. A to proto, aby sé divové nedáli jelio slovutné svatosti, jenž bóh činieše skrzé neho pro jeho svaté zaslizenie [25°]. Ach kterak toho času bratra svého ukrutného zúfalú a tvrdú mysli za- mračil byl 9), když světlo toto nad světly jinými svétlejSie &asu svého prénesenie nocnie temnoty ") Jeznbel Vrat, — ?) Emeramina R. — ?) podlé Lit.; v R smysl pokažen. 29 935 

Strana 226
226 osvietilo a temné Zaláié Prazské objesnilo a vSécky vězně z těch žalářóv zprostilo. Zajisté také na jeho s. pfénesení vóz ten i se vSémi, na Hemz tělo svaté přivezeno bylo, a tak stvory svými to jest vodními, prirozením to jest zemnatym !), a povětřím při jeho svatém přinesení král nebeský uctiti jeho ráčil. Neb tak jakž jest stvořiteli svému právě a věrně slúžil, takéž stvořenie na jeho piénesení jemu poslusno bylo a sláZilo. Neb když jeho nesiechu, divným činem a zpósobením tělo jeho přčs dva potoky to jest près Rokytnici a pies VItavu, tak jako bohu libo bylo, bez lodie na onu stranu se všémi přeplulo; země sě také potřásla; povětřie také z těla jeho, jenž tři léta v zemi ležalo, toho času, když to tělo z hrobu vynfmachu, prèvelmi chutnû vôni z sebe vydalo, tomu vévodé présCastnému na čest a na chválu. A když sě to stalo, tak pak tělo jeho, když od- tavad odneseno bylo v tom žádajíciem a v sčast- ném v kostele Pražském, jenž udělal bieše, všécky rány, kteréž v sobě mělo, božím zpósobením za- celely, a tu s velikü poctivostí jest poloZeno. Ale však jediná ta rána, jižto bratr [254] jeho svú vlastní rukú jemu učinil byl, když ucho jemu ufal, nebyla zacélena jeho k zlobé, na zna- menie (té) ?) nemilosti, jenz proti krvi svéj spâ- chal byl. To jisté ucho sestra jeho Přibyslava nábožná a bohobojná zjevením božím v Boleslav- ském kostele mezi prahem a mezi dveřmi kostel- nimi nalez3i po tfech letech, k jeho hlavě při- činila se vší ctností beze všie poskvrny, tak že najmenší šrámek u té jisté rány nižádným činem znamenán nemohl býti. O stvořiteli všemohúcí, kterak tvá moc nesmierná a neobkličená jest všudy, jenž tolik a tak mnoho divóv skrzě své svaté činiti ráčíš, mezi lidmi jich svatost ohlašujě. Nebo tu při jeho s. těle i na přinesení i také na pohřeberí i po pohřebení v Pražském kostele Hospodin skrzě jeho zasliżenie mnoho divóv nad mnohými nemocnými učiniti ráčil jest a ješťe i dnešní den činí. Neb psáno jest takto: Přieliš velmi Hospodine pocfťeni jsú přietelé tvoji, přieliš velmi knieZetstvie jich rozsilüeno jest. Neb ty v nich divy své pokládáš, a oni milostí tvú pa- KRONIKA PULKAVOVA. nujf. Ty si jich poctiti ráčil, aby tiem pilnéjie a poctivejie a doufalejie lid tvój té chválil. Ty jsi Hospodine kniezetstvie tohoto svatého mu- čedlníka Václava tvého tak rozsilnil a rozšířil, že i po dnešní den [26*] ty milý Hospodine skrzě jeho zaslúženie povýšil jsi jeho. O diviech, jesto js se dáli. Dóstojno *) a spravedlno jest, aby pravda divóv, jenżto od Hospodina milosrdné skrzé tohoto svatého muéedlníka nad věrnými a nad nábož- nými křesťánky staly jsú sě, vypsány byly, ne všěckny, ale některé z nich pro ukrácenie řěči poviem. Zajisté v starém a spravedlném písmě nalezámy, že rytieř s. Václava a sluha věrný jeho jménem Podiven, jenžto za jeho zdravie ve mnohých dobrých skutciech, to jest ve bdění na božie službě, v rozličných poklonách i v jiném pracování, přikázaním nemilostivého Boleslava, bratrobivcé, oběšen byl na šibenici. Ale proto, že milovník i následovník dobrého a přesvatého přie- bytka s. Václava byl jest následovník za živa i také po smrti, když již tak oběšen byl, po dvi letú toho jistého obéSenie s neposkvrüenü?) a s nepokażenń bradi, ano jemu všeckní nehtové na rukû i na nohû jako za Żiva rostli, nalezen jest byl vesken célÿ a v nièemZ neporusenÿ ni- čehož nic. Tu jest odtud vzat a v Pražském kostele velmi poctivě pohřeben bliz podle kaply s. Václava. Nalézámy také v jeho diviech popsáno jsúce, že mnozí véznëvé, jesto jsû jmene jeho vzÿvali, a skrzé je[26"]ho svaté zaslüzenie z těžkého vě- zenie zprosteni jsü. Mezi nimizto jeden zvlásté pohan boží milostí a svatého Václava pojiščen jsa v takém vězení křest svatý svým jediným synem, jehož jmějieše, jest přijal, kteréhožto syna bohu na čest a svatému Václavu k učení jest dal a tak jest knězem i byl a v kněžském dóstojenství až do své smrti slúžil. Žena také jedna slepá a nà rucé od svého porozenie zlámaná, když do kostela s. Víta vešla jest a přěd hrob svatého Václava přivedena byla, plačíci modlila se ná- *) Srovnej na str. 21. 1) podlé Lit.; smysl v rkp. nejasný, vysvětluje se poněkud vypsáním následujícím. — ?) připsáno nad řád- kem. — 9) (nepofkwrnu R, fnepoffkwrnu L; sneposkvrüenû Lit, 

Strana 227
950 KRONIKA PULKAVOVA. božně, prosiec, aby mohla viděti. A tak ihned vidénie i svého všeho zdravie navrácenie skrzě orudovánie s. Václava přijala jest. Muž jeden z l'rankonie od svého porozenie zlámany na svych nohách, jenz jedinké po zemi klüzáse, ve sné u vidéní vidél jest muzé poctivého v bielé rúcho oblečeného, jenž jest k ńemu mluvil a řka takto: Kaž sě vézti do Prahy do kostela s. Víta, tu kdež tělo s. Václava odpočívá. Neb ihned tu skrzé s. Václava zaslúženie plné zdravie v své nemoci prijmeš. Tehdy mnél jest, by sě to jemu ve sné kolotalo, i neučinil jest toho, jakž jemu přikázáno jest bylo. Potom opět druhé noci od toho jistého starce, jenž velmi s velikú svět- lostí zjevil sě jemu, napomínajě jej túž féčí jako i džieve, aby toho nikaž neopúšťal, ale aby [27a] to vždy naplnil, což jemu přikázáno jest. Kterýžto člověk tohoto slavného a počestného starcěé, jenž sé jemu zjévil byl, uposlúchav přikázánie, do Prahy kázal sě vézti. A tak pak rozprostřěv sé na zemi na svých modlitbách, přěd hrobem s. Václava tu v kostele s. Víta na vSécky na své údy, na kteréž nemocen byl, plné zdravie vzal. A tak boha a s. Václava chvále, domóv sě jest vrátil. Mnoho jiných divóv buoh skrzé svatého Vá- clava ućinil jest, jenZto divové v jeho pasiji plnéjie js popsáni. Po“) devieti stech letech a od třidceti tří po boziem narození, aZ do devieti set let a bez je- dnoho do pétidcát o tom Boleslavovi o ukrutném nic jiného v kronikách nenalezámy, jedinké Ze Starý Boleslav zdí obehnal. Potom opět léto od narozenie syna božieho po devieti stech letech a po pětidcát vévoda Boleslav Jindřichovi římskému králi byl sě jest vzprotivil, jehožto král římský, tak jakž slušalo, sobě jej vhod učinil. Potom *) pak léto od bożieho narozenie po devieti stech letech a po pětidcát až právě do léta po božiem narození po devieti stech letech a po šestidcát a po šesti letech o tom jistém ukrutném Doleslavovi v kronikách niéehoZ nic nepíše sč, jedinké tak, jakZ sé jemu líbilo, zpra- voval jest kniezetstvie České. 227 Priemluva dvadcátá. O smrti ukrutného (27) Boleslava a o jeho synu po ňem milostném Bole- slavovi, a o klášteře s. Jiřé na hradě, a o po- výšení Pražského kostela. Léto *) od narozenie syna božieho po devieti stech letech a po šestdesáti sedmého toho mě- siece ćrvna ukrutny a nemilostivy tento Bole- slav, mordéf svého bratra s. Václava, ostaviv po sobě dva syny, Boleslava milostného a druhého Strachkvasa, i umfél. A tak vévodstvie i život po sobě ztratil. Ten jistý Boleslav ukrutný a ne- milostivý po zabití bratra svého svatého Václava zpravoval jest Českú zemi tfidceti a sedm let a devět měsiecóv a sedmnáste dní k tomu. Potom pak léto od narozenie syna božieho po devieti stech letech po šestidcát a po sedmi letech milostivý Boleslav a šlechetný syn Bole- slava onoho ukrutného, muž přčdobrý v křesťan- ské vieře byl, mnohých ctností a dobrych skut- kóv rozličných pln jsa, dvadceti kostelóv v České zemi znova od krunfešta založil a udělal jest, a ty všécky ctné rozbohatil i nadal svým sbožím. Mezi kterýmižto kostely však prvné a zvláštné z kostela s. Víta, kterýžto přěd tiem dřieve s. Vá- clav na hradě udělal biese. hlavá vsie Ceské zemé a stolicí dóstojenstvie udělal a povýšil. A to sé [284] jest tiemto činem stalo a tak k skutku při- vedeno, že ten jistý milostivý a šlechetný Bole- slav jměl jest sestru svú vlastní velmi přénábožnů dievku a v s. písmé velmi rozomnü, jézto jsń jménem Mlada řiekali. Ta jistá Miada, když jest byla pro náboZenstvie na püt brala sé do Rima, od Jana papežč velmi milostné a ochotně byla jest přijata. A tak pak v tom ochotném přijetí obdrZala jest od toho jistého Jana papezé, aby kostel svatého Jirie na hradé vzdviZen a udělán byl i potvrzen, a aby ona v ňem abbatyší byla stvrzena i posvěcena. To ten jistý papež Jahan učinil jest a jie v abatyšstvie posvětil a jejie jimě proměnil jest a nazval jest a ustanovil jest jme- novati ji Mariji neb Maří. A tak v tom jistém klášteřé zákon s. Benedikta jest ustavil. To když sě tak stalo bylo, byla ta jistá aba- tyść svatého Jiřie Mařie, bratra svého Boleslava s) Latinský text vypočítává dle kroniky Kosmovy jedno léto za druhým (str. 22) bez připojení všelikterých zpráv. — >) Také tuto text latinský vyčítá léta jedno po druhém od r. 951—966, ovšem že též bez připojení všeli- kterých zpráv. — ©“) Viz str. 23 a 24. 29* 967 913 

Strana 228
973 228 milostného návodem od toho jistého papežč Jana obdržala jest, aby ten jistý kostel s. Víta, jenž byl s. Václav založil na hradě, aby hlava a sto- lice všie České země byl. A tak jest ta jistá aba- tyšě i tohoto Pražského kostela na povýšenie i na Svatojifsky kostel na hradé potvrzeuie i na aba- tysstvie svého stvrzenie i posvécenie [28] bratru svému Doleslavovi milostnému vévodé českému papežovy listy přinesla jest, a ti listové těmito slovy sé vypravují: [Priemluva XXT.] O tom hanfeštu o Pražském a o Svatojiřském kostelu, ješto papež Jan dal na stvrzenic a na povijsenie tí dv kosteli s. Václava a s. Jifie. Jan") papeZ sluha váéch sluh boZích, Bole- slavovi vévodé, viery svaté vérnému následovníku, papezské pozehnánie dávaji. Pravá a spravedlivá věc jest, abychom pravým a spravedlivým pros- bám své povolenie dali, nebo buoh pravda a spra- vedlnost pravá jest. A tak ktož boha milují, ospra- vedlňeni budú, a všěcky věci těm, ktož boha a spravedlnost milují boží, v dobré sé obrátie. Dcera našě v Hospodinu milá, jménem Mlada, jiezto smy jmé Maria dali, Zádánie své nám jest zjevila, a tak pak mezi prosbami jinymi chutnü prosbu a pfesladkü od tebe, synu milý, srdci na- šemu přinesla. A to jest ta prosba, abychom naše povolenie k tomu dali, aby v tvéj zemi a v tvém kniezetství bohu na čest a na chválu i svatéj cierkvi na rozSifenie biskupstvie mohlo byti; kteréžto noviny my když smy usly$éli, veselym srdcem a jasným úmyslem přijemše ochotně, bohu chválu smy vzdali radostně, jenž svü cierkev, jenzto svü drahü krví vyküpil, vzdycky na v&é[20*]- cky strany ve vséch vlastech i ve vséch pokole- ních lidských rozšiřuje i velebí. Proňežto my pa- pežovů mocí od boha nám danú a svatého Petra mocí, knieZéte apostolského, jehoZ miesto kakZ- kolivék nedostojni jstiice my drzimy a jeho smy náměstkové, dávámy své povolenie i ktomu věčné stvrzenie i moc, aby kostel s. Víta a s. Václava mučedlníkóv stolice biskupie a hlava všie České země byl. A k Svatojiřskému kostelu dávámy také tuto moc, aby pod zákonem svatého Benedikta *) Viz str. 24 a 25. — ") Viz str. 25. a 26. KRONIKA PULKAVOVA. a pod řeholú a pod slušenstvím dcery našie v Ho- spodinu Mařic abatyšé konvent neb sňem pa- nensky byl Hospodinu sluzé, ale ne podle oby- Céje bulgarskych lidí nebo ruskych nebo slovan- ského jazyka, ale podle obyééje a ustavenie oteóv svatých. Jednoho všeho kostela k libosti žáka v latinském písmě učeného a v dobrých obyééjích šlechetného k tomu jistému dóstojenství sobě zvol takého, kterýžto slova božieho ostrostí nová srdce lidí u vicře nepotvrzených ješťe dobře krojiti by mohl v potvrzenie, a aby také dobrých skutkóv v novoustaveném lidu přinésti mohl, točíš aby učenie ústy i dobrým příkladem lidem ukazoval. A s tiem odpuščenie vzemši, ihned jakž jie přikázáno bylo od Jana papeié podle rady vé- vody Boleslava abatyšě učinivší radu s bra[29]- trem svým Boleslavem kostel svatého Víta bi- skupu budúciemu jsú přijednali, a kostel s. Jiřie na hradě sestra Boleslavova milostného Mařie k abatyšství jest zpósobila a v ňem sama aba- tySi najprvnéjsie sé učinila, jakož otec svatý pa- pež Jan zjednal byl a potvrdil. Druhá mezdcietmá přiemluva, o volení « ustavení prvého biskupa pražského počíná sč. Léto") od narozenie syna bozieho po devieti Stech a po Sestdesáti a po osmi, byl jest jeden kněz těch časóv z Sas mnich potvrzený, muž velmi jeSto préd tiem časem do Prahy přišel bieše na püt. KteryZto Ditmar u Milostného Boleslava vé- vody českého všel jest u velikú známost, a také Ze TEC slovanskü dobre umejieSe, proto jest jeho vévoda Boleslav násilně velmi miloval, a tak pak s obecným povolením všeho žákovstva toho jistého kněze Dětmara mnicha biskupem prvym praž- ským sobě vzvolil. A tak vzvolil jeho i poslal jeho Ottovi ciesařovi, jenž jest byl syn Jindři- chóv ciesařóv někdy řečeného, (s) svými listy, aby jej v biskupstvie ráčil stvrditi. Neb toho času ciesař tu moc mějieše, a tak to jisté potvrzovánie Mohučskému svú mocí činiti [30%] poručieše; kte- rýžto listy a potvrzenie i zvolenie biskupovo od Boleslava od vévody českého ciesař uzřěv a uzna- menav toho jistého knéze Détmara v biskupstvie 

Strana 229
uma KRONIKA PULKAVOVA. pražské potvrdil jest i prikázal biskupu mohuč- skému, ješto toho času na jeho dvoré byl, aby toho jistého biskupa Détmara na to biskupstvie posvétil, jehozto ciesaf byl jiz potvrdil. A kdyz podle přikázanie ciesařova, tak jakž on přikázal, byl biskup Ditmar posvěcen, k vévodě svému Bole- slavovi Milostnému do Prahy sě jest vrátil. A tak potom vrácení do kostela s. Víta na Prazé jest uveden a na stolici biskupové posazen. Potom ten jistý Détmar biskupstvie své užitečné, ctné a právě jest zpravoval. A tak pak ne po mno- hYch Casiech sééstné piiebytek zivota svého jest dokonal léta od narozenie syna božieho po de- vieti stech po šestidcát a po devieti čtvrtého dne toho mésiece ledna. Třetie mezidcietma přímluva. O druhém biskupu pražském, o s. Vojtěchu, dědici českém, znamenaj. Když ") tento jistý Dětmar prvý biskup praz- ský umřěl byl, s. Vojtěch miesto ňeho byl, jenž urozením byl Čech a urozeného pokolenie, na biskupstvie vstüpil jest. Otec s. Vojtě[30“]cha slul jest Slavník a byl jest hrabie libický, muž uro- zeny a slovitny, na sboží i na ctných obyčějích velmi bohaty, mnoho mést a vsí pod sobü majé. Tento také s. Vojtéch jmél jest matku jménem Z6éstislavu !), v&émi ctnostmi ozdobenü a prévelmi &lechetná. Mél také pét bratróv, Sebebora, Spyti- mira, Bohraslava neb Bohuslav, Bofitu a Caslava 2), jenžto od českých pánóv napiieky svatému Voj- tóchu v Zateckém mésté jsü zbiti a zmordováni. Ti všickní bratřie s otcem i s materí svi pocho- váni jsü v svém městě v Libici blíž od Poděbrad tu v tom kostele, ješto v Libici jest udělán. Svatý Vojtěch pak, když již druhé svěcenie mějieše, pro jeho mnohé ctnosti a svaté přčctné skutky, ješto se v liem jako v drahém karbunkulu stkvéjiechu milostně, Boleslav vévoda český i všeckno jiné žákovstvo obecně jsú jej zvolili. A tak pak po jest syn byl prvého ciesaře, jenž těch časóv bieše u městě Berúnském tam v Vlašiech, aby jeho potvrditi ráčil. Kterýžto ciesař uslyšav prosbu *) Srovnej na str. 26—30. 229 jich, mohučskému biskupu, aby jeho posvětil, jej poslal. A když již byl posvěcen, tehdy návodem Majtburského arcibiskupa Albrechta, ješto tehdy tu biesé, dal jest jemu jmě Adalbertus, to vóz jako společnie jmě s [31^] Vojtěchem, a tak to- vařiš a miecko Majtburského arcibiskupa byl jest. Tento s. Vojtěch, pražský biskup druhy, piésvaty život jest vedl ve mnohém uterpení, v mnohém protivenství, v mnohé svatosti přiebytka dóstoj- ného, v sladkém učení slova božieho lidu věrnému; kterak, kdy-li, kterým činem sé to dálo, v jeho pašiji plnějie sé vypravuje. Když pak s. Vojtěch po nékleré chvíli znamenav lid velmi hruby a?) v České zemi, chtěl jest radějí duši svú pánu bohu zachovati, nez is lidem sobě poručeným Hospo- dinu sé ostuditi. I umyslil jest pak toto sobé, aby biskupstvie i osadu sobé porucenü opusté a jie nechaje i bral sé do Ríma. A kdyz jiZ na cestu chtiesé sé vzdvihnüti, zatiem Strachkvas bratr Doleslavóv vévodin, na jehoZ kitinách s. Václav zabit od Boleslava svého bratra zlobivého, z Rézna sé jest vrátil, neb tu v Řězně tento jistý Strach- kvas piéd tiem dávno v klášteře Emeramma ^) svatého zákon svatého Benedikta byl přijal. A tak pak s odpušťením opata svého k bratru svému milostnému Boleslavovi vévodě českému do Prahy sé byl přibral. Jehožto s. Vojtěch když mnichem jsúc opatii [31°] a uznamena, že jest bratr vévody českého Boleslavóv, pod tajemstvím jeho k sobě přivolav i mluvil jest k ňemu takto a řka: Synáčku milý, poňevadž vizi tě mužě urozeného bratra vé- vodina, dávajit to na věděnie, žeť jest tak mnoho mrzkosti a hřiechóv v lidu mně poručeném, že já po mém hřiechu toho všeho tresktati nemohu. ani jim odolati kterak umiem; ani také pohřiechu mezi nimi užitka kterého učiniti nohu, neb taká jest nevěra a taká zlost a tak ohavné smilstvo, a tak mrzké a neustavičné manželstvo mezi lidmi i také mezi žákovstvem také jest neposlušenstvie i tak veliké obmeskánie v službách božích a pýcha veliká. a mezi pány a hrabiemi a mezi jinými mocnými v mém lidu mně poručeném taká moc- nost a svévolenstvie velmi vzrostlo, že tomu všemu !) zczyeftyflawu R, zczieltyflawu L; ztrzyeftislawu Lit. — ?) Slebora, Spytymyra, Bohuflawa, Borzitu a Cza- flawa L. — 3) a vwyry R i L; a Lit. — ') Emeramina R. 

Strana 230
230 odolati nemohu. Protož synku milý, umyslil sem sobé chté sé vzdvihnáti do Ríma, a radu vezina od s. otcé i myslímf viec zasé sé nevrátiti k tomuto lidu pfévrácenému. ProneZzto ty, Ze jsi bratr knie- žete českého, snad tobě lid tento spiese poslusnéjí bude, nežli mne. Neb ty s pomocí i s radú bratra svého pyšné mocné a neposlušné i nevěrné i bludné tresktati moci budes. A tak i lidem i kos[32*]telem vítězně i mocně budeš vládnúti. Aj toť, moc mého biskupstvie berlu biskupovu a dóstojenstvie před tebů pokládám a tobě jě slibuji dáti, a aby sé to za mého sdravie státi mohlo, aby ty biskupem mohl býti, u s. otcě u papežé odpuščenie tobě obdržím. Tu fóć Strachvas uslyšav berlu bisku- povú, jenžto přěd ním položil bieše s. Vojtěch, jako lstivě rozhněval sě a v srdci jiné mieně, povrhl ji jest zasé na zemi a řka k ňemu takto: Nechciť já nižádnému dóstojenství, ani které cti na tomto světě, neb já vší pýchú a dóstojenstvím vzhrzéji a tak nejsem dóstojen biskupovému dósto- jenství. Ani tak velikého brémene v biskupství snésti mohu, neb mnich já jsem, proňežto mrtev sem tomuto světu, protož mrtvých pohrabovati i nemohu. Tu řěč když uslyšě s. Vojtěch, pln jsa ducha svatého, že jiný úmysl jest Strachkvasóv mluvením a jiná žádost chtěním, pověděl jest k ňemu takto a řka: Synáčku věz to, jehožto nynie s tvym dobrym učiniti nechceš, potom učiníš to s tvým přězlým. Po těch věcech pak s. Vojtěch vida, že prospěti nic nemóž, nechav biskupstvie svého i lidu sobě poručeného bral sé do Říma. I radil sé s papežem, co [32^] by v takéj věcí učiniti iněl. Papež uslyšav jeho rozlícenie i pří- činu jeho prístie k ňemu, dal jest muži tomuto svatému odpušťenie, aby bez úrazu dušě své ra- dějí putoval sudy ') i onudy, nežli bez užitka dušě své poskvrnil. A tak s odpušťením otcě s. papežě s. Vojtěch umyslil jest byl do Jeruzalema jíti, kteréžto však chodby dokonati nemohl. Ale když mnoho putovánie učinil byl již, vrátil sě jest do Říma opět a tu jest s svatým Radimem, bratrem svym, v klásteré svatého Alexie prébyval tak dlüho, doňavadž mohučský arcibiskup kostela Pražského neopatřil, že biskupa nemá a Ze lid v velikém bludu prébyvá. Kteryzto arcibiskup to spatřiv, *) Viz na str. 30 v druhém sloupci. ) wiludy R i L, omylem. KRONIKA PULKAVOVA. coz sé déjiese bludu, poslal jest listy a posly ku papeži, aby sě zasě svatý Vojtěch vrátil. To když sě sta, papež učiniv radu, co by z toho měl učiniti, odpověděl jest s. Vojtěchu takto a řka: Synáčku. bude-li tebe tvój lid poslúchati, ostaň tu s nimi a čiň mezi nimi skutky dobré. Pakli tebe nebudń chtieti poslúchati, beř sě preč od nich. A tak jiného zisku Hospodinu hledaj mezi jinými lidmi. Tak pak když jemu to odpušťenie bylo dáno, s. Vojtěch opět do Prahy byl sě vrátil na své miesto. A kakž koli drahnů chvíli tu přébyl, však nižádného užitka v tom lidu nikterak učiniti ne- mohl. S tiem opét do Rí[33*]ma sé vrátil, a tu tak dláho v klásteré s. Alexie prfébyval, aZ opět, navedením mohuécského biskupa préd papezem, do Cech vrátiti sé pripuzen byl. Ale když sč byl vrátil, mnohem méne nežli dřieve byl jest pro- spěšen. Odtad bral sě jest do neznámých vlastí. Čtvrtá mezidcietma přiemluva. O smrti Strach- kvasově o bratru Boleslavovu Milostnómu. Strachkvas*), ten jistý mnich, o ňemžto dřieve napřěd pověděno jest, když byl uzřčl, že s. Vojtěch pražský biskup jal sě opět choditi a putovati po vlastech sémo i tamo, à kdyZ byl jest jisté tomu srozomél, Ze sé jiZ k svému biskupství pro lidské hfiechy, jenzto sé rozmohly mezi jeho lidmi biechu, vrátiti sé nechce, ümyslem svym lestnym oklamán jsa a Sefadnym lakomstvím piélstiv sé lstí oni, jenZto muZé svatého préd tiem dfieve oklamati chtieSe s. Vojtécha, zjéviv a odkryv tepru(v) právě ne tak jako někdy Aaron od Boha byl povolán, ale tento svým vlastním úmyslem zlým stolici biskupa s. Vojtěcha, náměstka svého sobě směl jest nestydatě mrzký lakomec osobiti. A když tak svého lakomstvie úmysl přěd sě chtieše vésti, aby jeho arcibiskup mohučský stvrdil, bral sě jest tam. Co sě přihodilo jemu, bohdaj všém takým též sě přihodilo. [33%] Aj toť když mezi dvěma biskupoma stáše a ležieše, rozprostřěv sé, jakž obyčej jest na biskupovém svěcení na ta- kovém, ihned v rychlosti pomstú boží na zna- menie tomu, že nedóstojně svěcenie přijímal, od diabla byl pochycen. A tak dlúho velmi ukrutně 

Strana 231
KRONIKA PULKAVOVA. — diabel jím lomil, až právě i duši z ňeho vypudil. 997 A to snad proto, že přěd tiem dřieve pražského biskupstvie, když s. Vojtěch jemu dáváše je dobro- volně, an lstivě toho éasu nerodil jeho prijieti ; když pak již chtěl prijieti, tehdy spravedlivým súdem božím ohavnů smrtí jsa nadtrucen, nemohl toho dojíti. A tak jeho marný úmysl zrušil se. A takž také s. Vojtěch až do své smrti byl jest kromě biskupstvie pražského chodě po světu. Kterak svatý Vojtěch atd.) A když pak mezi jinými chodbami s. Voj- těch přišel byl do Uher, krále uherského jménem s. Šťepána najprvé tu v Uhřiech pokřtil jest, kterýžto s. Ščepán po smrti s. Vojtěcha na čest Bohu a s. Vojtěchu v Strykoný?) kostel udělal à biskupstvie tu zjednal, a tak väicku Panonskû zemi i l’olskû zemi s tiem biskupstvím v Hniezdé ?) pod mocí toho kostela zpósobil a s. Radima, bratra s. Vojtěcha, biskupem tu učinil, jenžto potom, to jest od narozenie bożieho po devieti [34*] stech po devěddcát a po devieti tu biskupem jsa, mnoho jinych vlastí na kréstanskü vieru obrátil a všecky jé, kteréž obrátil, pokřtil. A potom pak bral sć do Prus, a tu mnoho dobrých skutkóv učiniv od pruských lidí jest umučen, a tak božím povolením s odplatů mučedlníkovů život svój dokonal. Leto") narozenie syna boZieho po devieti stech po sedmicát letech aZ do léta bozieho na- rozenie po devieti stech a po devaddesáti a po péti, kdyli, coli v Ceské zemi skrzé Boleslava Mi- lostného, éeského vévodu, o s. Vojtéchu, biskupu Pražském, stalo sě jest, nižádným řádem v kro- nice nepoloženo jest, jedinké tolik, jakž již po- věděno. A to jest proto, že ti, ješto jsú skutky kniežecie popisovali, obmeškánie učinili. Pátá mezdcietmá přiemluva. O třetiem biskupu pražském, o Bohdalovi. Léto”) od narozenie syna božieho po devieti stech letech po devaddesáti a po šesti devátého dne toho mésiece májé s. Vojtéch druhy biskup 251 prazsky od pruskych lidí, jakz jiz povédéno, umučen jest. A když po smrti s. Vojtěcha a po jeho hnutí z pražského biskupstvie Boleslav vé- voda český milostný viděl, že Pražský kostel jest bez pastýře a bez biskupa již jednak dvě létě, léto od narozenie božieho po devieti stech po devaddesáti a po šesti aż [349] právě do léta božieho narozenie po devieti stech po devadesáti a po sedmi, jakožto milovník s. viery jal sě jest mysliti, koho by ctného a šlechetného biskupem učinil, aby lid jako novostépny v s. viere, Bohu dobytý s úsilím rozličné prácč, k dřévním bludóm nenavráté sé bludných a šeřadných obyčejóv nejal sé následovati. A když po všie České zemi velmi snažné vzeptal sč, aby hodného, ctného a šlechet- ného v také dóstojenstvie povýšení mohl nalézti, a nemohl jest jeho pak nikdéž shlédnúti ani na- lézti, poslal jest posly své slavné k Ottovi cie- sařovi k třetiemu tiemto jménem jmenujícému, prosě jeho snažně, aby ráčil tomuto kostelu Praž- skému, jenž v velikém nebezpečenství jest, raditi i pomoc dáti, aby některý ctný dobrý druh vydán byl k tomuto biskupství pražskému. Kterýžto ciesař jakožto následovník s. viery prosbu vévo- dinu uslyšav, kaplana svého jednoho jménem Boh- dala, jinfm jménem menujícieho Tekkarda *), uro- zením Sasicé, Slechetného príslovím dobrym i ctnymi vśćmi nravy okróślenćho a dobić ule- ného, a dobře slovansky uméjiese, vplné bisku- pem pražským jest učinil, i poslal k mohučskému arcibiskupu, aby jej stvrdil; léta od narozenie syna božieho po devieti stech po devadesáti po osmi, toho mósiece ćrvna Bohdal, bis[35*]kup treti praż- ský skrzé mohučského arcibiskupa svěcen jest. Přiemluva šestá mezidcietma. O smrti Boleslavově Milostného a o jeho náměsteiech českých atd. Léto“) od narozenie syna božieho po devieti stech po devadesáti a po devieti, sedmý den toho měsiece února. Vévoda Boleslav Milostný mnohými ctnostmi šlechetnými a skutky velmi dobrými i rozličným vítězstvím zachoval sě, veliký milovník pokojé lidského. Ten jistý měl jest ženu *) Text latinský vyčítá léta 970—995 opět jedno po druhém. — b) Viz na str. 32 a 33. — °) Viz na str. 32 a 33. !) Skratky tohoto významu jsou v některých nápisích kapitol v rkp. R, L. — ?) w ftrykony R, Strigony L. — 3) w Hnieznie in marg. R. — *) Tekkarda R, Takkarda L. 997 999 

Strana 232
999 232 svú urozením a obyčeji dobrými velmi zšlechtilú jménem Hajmu "). Z té jisté ženy urodil jest syny dva Boleslava a Václava. Ale Václav v mladých letech od zimnice jest umřěl, a druhý pak bratr jeho byl ostal živ. Když otec jeho Milostný Bole- slav pocítil smrt, Ze sé k ňemu přiblížieše, po- volav k sobé syna svého Doleslava miecko své a jej préd svú ženú a préd jinymi zemany éeskymi mnohým ctnostem užitečným ucil, aby mrzkych a ohavných věcí sě choval a všelikterých dobrých nádržal sě ctností. A tak pak mnohá a šlecketná naučenie jemu vydav a rozkázav České vévodstvie jest jemu poručil k zpravování. A tak pln dobrých dnóv jsa točíš v svém prébyvání priebytek Zivota svého v Hospodinu sčěstně jest dokonal, a v Praž- ském kostele poctivě jest pohrabán, léto božie po devieti stech letech [35%] po devaddesáti de- vátého února toho měsiece. Přiemluva sedmá mezidcietma. O přiebytku tře- ticho Boleslava, vévody českého. Leto") od narozenie po devieti stech a po devadesáti a po devieti letech tento Boleslav třetí, syn Boleslava třetieho ?), po smrti otce svého vé- vodstvie Ceské jest prijal. Ale ne tak sééstné a vítězně, což otec jeho dobyl byl snaženstvím svým, zpravoval jest jako otec jeho vévodstvie České. Nebo ne po mnoho časiech, jakž zemi zpravoval, vévoda polský jménem Mezek *), jenž velmi chytrý bieše, město Krakovské lstivě a chytře jemu jest odjal, a všěckny, což jich z Čech bylo, mečem ne- ctné zbil. Mél jest tento jistý Boleslav z své ženy dobré a dobřě urozené dva syny, jednoho Oldřicha a druhého Jaromíra. Oldřich z mladosti ihned byl jest [362] na eiesafóv dvór dán Jindfichóv, aby ctným a dobrým obyčejóm sé naučil. Ale Jaromír doma jest ostal a k učení dán. [Léta od narozenie bożieho po tisici *), jako nahořě psáno, přihodilo sé jest tak, zé mezi Bole- slavem českým vévodů a mezi Mezkem polským vévodů přímiřie a pokoj pod přísahami uložen byl. A tak v tom úkladě rok vzemše v jedno jisté miesto jsú sešli sě, v ňemžto ten jistý Mezek pod zámyslem dávné a staré lsti, jenžto byl zamyslil, KRONIKA PULKAVOVA. prilahodiv k sobé dary rozličnými rddcé Bole- 1003 slavovy vévodiny, jménem Vriovské, ty zlońcienć a zlostné i prénevérné svých knížat zrádcě], toho jistého Boleslava vévodu českého na hody do Kra- kova na jistého roku smlúvu lstivě pozval jest. Kterýžto vévoda věda dřévní nevěru a lest jeho, chtě budúcieho zlého uchovati sé, jeho prosbě nikakż nechtěl jest povoliti, ani na jeho hodech býti. Ale pak potom návodem těchto zlořečených svých rádcí Vršovských naveden jsa povolil jest. A tak na hody slíbil přijéti. Ale však toho neopu- stil, jako budücie véci chovajé sé, zemi svü uroze- néjsim zemandm poruéil, aby, uéinil-li bv nékterü lest nectnü a nevérnü proti nému Mezek, Jaro- míra syna jeho za vévodu a za pána sobě vzéli miesto neho. Tak pak knieZetstvie své [30"] zjednav a zpósobiv vzdvihl sé jest k Mezkovi do Krakova, kterýžto najprv poctivě jeho přijal; ale ihned pak jakž sé hodovati jal, od necného toho hospodáře a nevčrného Jidášé byl jest nectné jat a očí svú zbaven i ti všickni, kteříž s ním byli jeli, tam ukrutně jsú zbiti. Osmá mezidcietma přímluva. O priebéziech Jaro- mírových, syna Boleslavova, a o divu s. Jana, jeśto s Jaromírem učinil. Když?) ten jistý Mezek nevěrný tak nevěrně od svého dóstojenstvie poblüdil a svü prísahu a vieru na knieżeti Boleslavovi, na svém hosti tak ukrutně ztratil, tito jistí Vršovici tohoto jistého skutka spachatelové vrátivše sě do země nešle- chetné a prénevérné moci své doufajíce a svych přátel necných, Jaromíra syna Boleslavova vévody, jenž byl náměstek otce svého, myslili jsû zahu- biti a sobě bez panského a všie věrné obce vě- děnie vévodstvie České země nectně a nevěrné lstivě chtěli jsú osobiti. Takž pak jednoho dne ti přénevěrní zrádce kniežat svých Vršovští zradú a návodem Kochanovým, jenzto vódce a zrádcé jich všéch byl přčnešlechetný a jako z nich naj- větší, nalezše sobě sličenstvie času jednoho, vé- vodu a pána svého Jaromíra falešným úl37*]my- slem pozvali jsú na lov, a pozvavše tak lstivě i vedli jsú jeho do hustého lesu velmi, na to *) Viz na str. 32 a 33. — >) Viz na str. 33 a 34. '!) Haymu R, L, Lit. — ?) tak v R, L, Lit, Vrat. — 3) Mezek R, Meziek L. — *) po tisíci Lit. 

Strana 233
103 miesto, jeSto nynie jest Veliz !) klášter. KRONIKA PULKAVOVA. A tak uzievse příhodné miesto k tomu neślechetnómu účinku, jenž učiniti zamyslili biechu, pána svého a vévodu Jaromíra necně a ohavně k diévu pri- vázavše i učinili z ňeho střělcový cíl, a tak z střěl k ńemu střieleli, zastřěliti jeho do smrti mysléce. V kterémžto střielení přihodilo sě jest takto bo- žím chtěním a s. Jana obranü pro to veliké ná- boženstvie a přěsrdečné, a pro tu veliků čest, jenžto z své mladosti velikým snaženstvím sám s. Jana Křtitele ctil a jemu slúžil, v také nüzi postaven jsa, tento jistý Jaromír skrzé ňeho mi- lostivě byl obráňen. Neb když ti jistí nevěrní mordéři kniežat svých naň stfieléchu stiélami jako k zvěři, s. Jan svú húní točíš svým oděvem ode vśćch šípóv jeho bránieše, tak jakž vévoda Jaromír nikakž nemohl jest zastřélen býti naj- menší zástřélů. V túž pak také hodinu s. Jan ženě Jaromířově velmi nábožné u vidění zjevil sé jest a napomenul ji jest, aby navedla věrný lid a vzburila, aby k vysvobození z takéj nüzé muži svému pomoci prospěla. Nad to také když ty véci tak sé déjiechu, jeden čeledín jménem Hovora vévody Jaromíróv při [37] těch neśle- chetných skutciech byl jest a na to patřil, pro- ňežto z pravé viery rozzéliv sé nad svym knie- žetem ihned s rychlostí vsědl jest na kóň i méal sé do Prahy na ručešt všém věrným a přátelóm Jaromírovym zvéstujé, co sé skrzé nevérné zrádcé a nemilostivé Vrsovicany vévodé Jaromírovi dě- jieše. Kteřížto všickni ihned v svém odění vsedše na koně s tiemto Hovorú k tomu miestu jsü sé brali, an je vede na to miesto. A tak když sě jiZ pfibrachu tam, tyto nevěrné zlodějcě, kteréž jst koli mohli, lapili a tu jim smrt dóstojnůú uči- nili a pána svého od toho jistého diéva odvá- zavše vyprostili. A když jeho rozvázachu, jal sé píéde vSémi rozprávéti, kterak divné skrzé obranu s. Jana Křtitele byl jest od tohoto střielenie obrá- hen. A tak na věčnů pamět svého zprošťenie to jisté dřévo, k ňemužto přivázán byl, kázal dolóv srübiti, a na tom miestě klášter s. Janu Křtiteli na čest založiti a probostvie učiniti a nadati a jemu jmé vzdieti Veliz. Na kterémZ miesté i po dnešní den na kmeni toho jistého dřéva oltář *) Viz na str. 34 a 35. 233 veliký udělán jest, v kterémžto klásteré s. Bene- dikta pod moci Ostrovského opata mnoho mni- chóv drieve piébyvalo, ale jiz nynie jedno dva. Jaromírovi dvoréné a lidé jeho [38%] věrní při- jeli jsú vévodu svého poctivě a s velikú ctí do Prahy dovedli. Tomuto pak jistému Hovorovi pro ctnost jeho viery, jenžto pánu svému ukázal, vé- voda Jaromír věčně jemu i budúcím jeho lovčieř- stvie, ješto dřieve k Stebni příslušieše, za odplatu dal jest. Přiemluwva devátá mezidcátá. O obležení města Pražského a o jčtí Oldřichově bratra Jaromirova, vévody české a o jeho slepotě. Léto*) od bozieho narozenie po tisíci prvého. když ty věci v České zemi tak sě dějiechu, Mezek vévoda polský na radu i pomocí ohavných a mrzkých zrádcí Vršovčanóv, jenž kniežata svá zrazováchu, shromazdiv vojsko veliké a silné vtrhl do Čech i oblehl Prahu. A tak za dvě létě město Pražské byl obdržal, kromě Vyšehrada, jenž sě jemu silně bránieše. Léto od narozenie božieho po tisíci druhého léta. Tento nectný a ohavný Mezek polský poslal jest k ciesafovi k Jindřichovi s velikými penězi a s mnohými dary přědrahými posly své, prosě velmi snažně, aby Oldřicha bratra Jaromírova vé- vody českého, jenžto těch časóv na jeho dvořě dvořieše, jma a sviežé jeho jemu jej poslal. Kte- rýžto ciesař lakomstvím zlata a střiebra a jinými dary jsa oslepen kázal [389] to učiniti, svéj cti ciesařskéj na velikú hanbu. Kterýžto Oldřich po- tom nebo přikázaním ciesařovým nebo úrokem z toho vězenie byl jest vysvobozen. A tak vrátiv sě do Čech přišel jest tajně na jeden hrad svój pievelmi tvrdy, jemużto Drevik *) iiekaji. S toho hradu poslal jest jednoho věrného rytieře do Praž- ského města přikázav jemu, aby trúbením nočnieho času nepřátely ubezpečilé přěstrašili a ohromili. Tehdy ihned ten jistý rytief vérny prikázanie pána svého naplniv u pól noci, když lidé naj- bezpečnější jsú, vstúpil jest na najvyššie miesto nad Prahú, jemužto jsú stráž toho času obecní 1) welyz R, L. — ?) drewyk R, L, Lit.; Drewnyk in marg. Lit. 1003 

Strana 234
1004 234 lidé řiekali, a nynie pak slove Strahov od strážě nazvané. V kterémžto miestě těmi jistými trúbami velikými a hroznými hlasy učinili jsú zvuk a kři- kem nemotorným křikli těmito slovy a řkúce: Aj toť Polanové utiekají ohavně pohaneni jsüc. Na ně, hrdiny Čechové! na ně. hrdiny, oddajte sé vítězně! Pro věčší strach nepřátelský podva- krát ta slova křičeli. Když pak Polanové ty ve- liké zvuky trubné a hrozné hlasy lidské uslySéchu, nebezpeční jsúc sobů strachem velikým a hroz- ným přielišně přěžesívše sě, všeho oděnie ne- chavše i všie své sbroje, né, někteří hac na sě dospéti nemohli pro úžěst toho ohromenie, jakž kto mohl najlép nešlechetně [392] na běh sé od- dachu. Né, druzí nazí neb čistovniti, jako jé mátě rodila. preč pospiechachu bez meškánie otrapeni jsúc tiem strachem. Někteří také proto náhlé otra- penie toho zvuku s mostu padajíc dolóv hlavy jst slamali; druzi také z nich sékand cesti ma- lými dvérci nepo vratci na Pražském hradě pro velikü tieskeň tisknúce sě sotně a ohavně jsú sé zdávili; jiní mrúc a škařědě rozličným činem jst zhynuli, a někteří také z nich utekli. A ten jistý Mezek nešlechetný s málem s ně- kterými na běh se oddav i utekl ke všém črtóm. Ty noviny když Oldřich vévoda zvědě, ihned druhý den do Prahy přijel a vévodstvie České přijal. Potom pak třetí den po přijetí do Prahy ne- sčastných a nevěrných zrádcí Veršovičanóv ná- vodem i radú přinucen bratru svému Jaromírovi, zapomnév nad ním bratrské milosti pro nešle- cketnú radu těchto zlostníkóv oči vylúpiti kázal, aby točíš tak od bratra ubezpečě sě vévodstvím českým svobodně vládl. O vládání Olařichově, bratra Jaromírova vévody českého, přímluva třidcátá. Leto") od narozenie božieho po tisíci dru- hého, téhož jako málo hořejie jmenováno, když tento jistý Oldřich vévodstvie české přijal byl, stalo se jest takto. Když jednoho času příhodú s lovu je[39']dieše přes jednu svú ves domóv, viděl jest dievku jednu u studnice, ana rúcho péře, jménem Boženu, ješto však jiné jmě Bla- KRONIKA PULKAVOVA. žena nebo Beatrix latině jmenuje sě, velmi krásnů 104 a ozdobni ve vSie lepoté. Tu dievku kdyz opatii Oldřich, vešken v jejie Zadosti a v jejiem milo- vani zaZehl sé jest, a poslav posly své ihned ji vzal sobě za pravú manželku i urodil z nie syna velmi ušlechtilého, jemuZto jme Brecislav prezdel, jenž toliko jest řečeno chvála jeho nebo zvuk chvály; nebo chvála jeho i slovůtnost do dneš- nieho dne slovútně zní mezi lidmi. Léto božieho narozenie po tisíci třetieho tento jistý Oldřich vévoda tyto nevěrné zrádcě a neSlechetné mordéré kniezat svých Vršovičany viéckny mocnéjSie a mohutnéjSie pro jich ne- šlechetné rady a pro jich nectná zrazovánie i pro jich falešné úklady dóstojnů smrtí kázal jě zhubiti. O svatých pěti bratřiech, kterak jsi wmučení u Polště. Léto božie po tisíci čtvrtého Benedictus s to- vařistvem svým, s Matějem, s Janem, s Izákem a s Křistěnem, půústeničí a svatý přiebytek u Polště na püsti vedli jsú velmi nábožně. Pak jedni zbě- hové nectní a nešlechetní Polanové mniec, ze by u těch s. mužóv zlata veliků hrubú věc nalezli, [40°] kteréžto zlato Mezek vévoda polský nábo- ženstvím jsa nadtrúcen a rozniecen poslal jim byl; ale oni bojiec sé na svém náboženství po- slali ') zasé tomu Mezkovi ten jistý poklad ne- chtiec jeho mieti. Pak v noci k nim všedše ne- šlechetně jsú jé zbili a zmordovali jakožto ohavní mordéři, a v svéj žádosti. jenž sě nadějiechu, byli oklamani. A tak toto milé tovaristvo v bozé zjed- nané umudenie trpévSe od zlych lidi k Hospo- dinu jsu sě brali, jenžto pravá odplata jest vséch, jenž proň trpie. Byli jsú zajisté tito imnužie ně- kdajšícho času s. Vojtěcha, biskupa pražského, kteréžto tovařistvo tento svatý Vojtěch z Říma z kláštera s. Alexie s sobú byl do Čech přivedl, a potom pak byl jest vedl je do Polsky, kteřížto jako věrní synové šlépejé otcě svého s. Vojtěcha, jenžto byl jich vódcě, následujíce, mnoho lidí v Polště na s. vieru jsú obrátili, a tak všemohú- ciemu Hospodinu až právě do své smrti na tomto světě rozličnými svatými skutky jsú sě slíbili. *) Viz na str. 35 a 36. ') Lit; polly R, L. 

Strana 235
KRONIKA PULKAVOVA. 235 1117 1121 Léto božie tisíc šesté Hemma 1) žena Bole- slavova třetieho tiem jménem jmenovaná, mátě Oldřichova a Jaromírova, vévod českých, paní dobře uro[40b zená a všěch dobrých ctností plná, zimnicí jsúc nadtrápena v Hospodinu umřela jest a v Pražském kostele pohrabána. Kolik let zpravoval. Léto“) od narozenie božieho po tisíci a po sedmém až do léta božieho narozenie po tisíci a po šestnácti těch všěch let Oldřich vévoda vé- vodstvie České múdřě a rozšafně zpravoval a žád- ného protivenstvie od nižádného netrpěl jest. O smrti třetieho biskupa, Bohdalově. Léto od narozenie božieho po tisíci a po sedmnásti Bohdal, třetí biskup pražský, náměstek s. Vojtěcha, umřel jest třetieho dne toho měsiece črvence, na jehožto miesto čtvrtý biskup pražský jménem Ekhardus vstúpil jest. Jedna a třidcátá přímluva. O skutciech Břěci- slavových za zdravie otcě jeho, a o skutciech ženy jeho Jitky, jenž byla dcera Ottova ciesařova, jemuž příjmím Rufus řiekali. Létob) od narozenie božieho po tisíci dvadcá- tého a jednoho Břěcislav, syn Oldřichóv vévody českého, jenž velmi krásné tváři i vzróstu bieše i všie lepoty i múdrosti rostiesě a tak mnohými cnostmi stkvějě sě i všelikterú múdrostí, z dětin- ských let2) v jinoskú mladost vstúpil jest. A tak pak uslyšav velmi velikú slovútnost o krásě panny jedné, jenž přěkrásná bieše, jménem Jitka dcera ciesařova Ottova [44a] bielého neb Ruffus řeče- ného, tiem jménem druhého jmenovaného, za- myslil a utvrdil jest velmi pilně v srdci v svém, kterak tu jistú dievku překrásnú v manželstvo mohl by sobě vzieti. A když byl slyšal, že ta jistá dievka v jednom klášteře, jemužto obecně Wynder Munster 3) neb Sviňbrod řiekáchu v Břězenském 4) městě, aby sě písmu naučila, chována bieše, pojem 1121 s sobú věrné a jako tajemnějšie své sluhy čelednic, pořekl sě jest chtě k ciesařovu dvoru jeti, a tak s tiem jistým vzdvihl sě jest na cěstu. A pak takměř ústavně sedm dnóv jěl i přijel k tomu jistému klášteru do Řezna 5), tak jakž myslil a mysl jeho žádáše. Tam když přijěl jest, druhý den, sám v sobě mlčě úmysl svój sěmo tamo roz- kládajě, sám jedinký jal sě jest okolo kláštera choditi hledajě toho pilně, zdali by k téj jisté panně některak přijíti mohl a ji opatřiti. A když tak chodě v klášter vjide, viděl jest tuto jistú pannu Jitku, ana s jinými pannami hrá v klášteře běhajíci. A ihned jakžkoli ji opatři a její krásu zhlédne, vešken plamenem v jejie milosti zapáliv sě pannu jest pochvátil. A tak pak pochytiv ji na svój kóň vskočil v rychlosti s ní i jal sé pryč běžěti. A když s ní přihnal k dolejším vratóm, uzřěl jest, že vrata tlustým řetězem železným přěmčena biechu, jenž uzřěv [41b] to vytrhl jest svój meč, a tak jediné rány udeřením přětvrdý řetěz na dvé jest přěťal, kteréžto přětětie na zna- menie toho přěsilného rytieře do dnešnieho dne móž viděno býti. A tak pak to učiniv, s pannú jest preč utekl. A lidé o tom nic nevědiechu. Tak pak chvátaje dnem i nocí k svému otci k Oldři- chovi k vévodě českému přijel. Lidé jeho pak, ješto zóstali biechu o tom nevědúce, ihned jsú byli zjemáni a v tom jistém klášteře nectně a ohavně mučeni a potom ukrutně zbiti. Břěcislav pak otci svému svú všicku příhodu jest rozpravil, a tak vzem odpušťenie bral sě jest do Moravy a tu jistú dievku přěkrásnú Jitku kázal sobě biskupovi v pravé manželstvie potvrditi. Když pak ciesař Otto vzvěděl to, že Břěci- slav syn vévody českého unesl dceru jeho Jitku násilně, velmi rozhněval sě jest a ihned na tom miestě přisáhl jest a řka: Nebo smrt radějí chci trpěti, nebo Čechy sobě podrobiti a svú ciesařskú stolici prostřěd Čech posaditi. A tak pak s druhé strany mužný muž tento Břěcislav a přěudatný přísahu jest učinil, leč by umřěl, chce ciesařovi věčnú škodu činiti, takže ciesař i ciesařstvie věčnú škodu z toho budú mieti. O smrti mateře Oidřichově a Jaromírově. 1006 *) Text latinský opět vyčítá tato léta jednotlivě. — b) Viz na str. 37 a 38. 1) Hemma L, R. — 7) Lit.; v dětinských letech R a L. — 3) Wynder Munster R, L, Lit. — 1) Lit.; římském R, L. — 3) Lit.; Rzyma R, L. 30*

Strana 236
1021 236 A když sč tak s obú stranú zapfisahú, ciesať s jedné strany ve[42*]liky zástup lidí shromazdil jest i prémocny proti Čechóm. A s druhé strany vévoda český a syn jeho Břěcislav (s) svými lidmi proti ciesařovi, mužně sě jemu bräniti chtiece, lid svój v hromadu jsú shromazdili, opřieti se jemu vítězně mysléce. A když již oba na poli biešta s obú stranú (s) svými lidmi ciesař i vé- voda, Jitka dcera ciesařova a żena Biecislavova, žena múdrá a rozšafná, myslila jest na svéj mysli, kterak by tak velikú nepřiezeň mezi přátely skli- dila a ovšem ukrotila. Tak pak zatiem uprosiv8i brala sč k ňemu. A tak mezi mnohými i roz- liénymi řéčmi vymyslivái takýto výmysl sobě, aby s obú stranú lidské krve prolitie minulo, a tyto prísahy s obú stranú bez poskverňenie kaž- dého z nich a bez úraza cti aby zachovány mohly býti, toto sjednánie učini mezi nima: aby ciesať jel mocně do Cech a prostiéd v&ie zemé. točíš v Starém Boleslavi, svú posadil ciesafskú stolici a na nie mocně seděl i panoval bez přiekazy, a na věčnú pamět toho seděnie aby tu jistů stolici tu ostavil. Nuž pak také, aby přísahu mužě svého zachovati mohla bez pohoršenie svédomie, takto jest to zjednala, aby, když by koli vévody [42"] české nebo jich budúcí potom k ciesařovu dvoru jeli a již ve třech míléch vzdáli byli od dvora ciesařova, země a sbožie ciesařovo, ciesařství na věčnů škodu, správně beze všie odpory žéci mohli. A téj škodé zemi na věčnů škodu i pamět vé- voda český i jeho na věky budúcí po ňem v bie- lém poli ciesařskú orlici plamenem ze všech stran jako prorazovanü na svém štítu nésti mohii bez obrany. Znamenáž této ženy múdré, kterak mü- die a rozSafné müdrym ümyslem ciesare i muZzé svého pokojné v hromadu sjednala. Tak pak cie- sař (s) svým vojskem vjev do Čech i přijel do Boleslavé i postavil tu svů ciesařsků stolici velmi prekräsnü, jenZto na pamět tomu v Boleslavském kostele do dnešnieho dne velmi snažně chovají. A tak přísahu svů zachovav preé jest jél. Potom pak vévoda český Brécislav vyjev z Čech i bral sě k ciesařovu dvoru. A když byl za tři míle vzdáli, pustil oheň na ciesařovo sbo- *) Viz str. 38—40. Nápis a naznačení kapitoly XXXII'$, které by tu měly býti, scházejí. ”) Yzza R, Yza L, Izo Lit. — ?) šestý Vrat. KRONIKA PULKAVOVA. zie, jemu škodu činé a přísahu svú zachovávaje. Tyto jisté úmluvy k svým budúcím, k vévodám českým i králóm potom budúcím přivedli jsú a přijednali tak majíce býti, jakožto až i do dneš- nieho dne na věčnú pamět jsú zachovány k svě- domí všém lidem nynějším i budúcím. A tak od toho jistého času Břécislav otcé svého Oldřicha vévodu v zpra[43*]vování vévodstvie Ceského aZ právě do jeho smrti ve všem úsilí i ve všie práci velmi můúdřě a rozšafně zastával jest. Mél") jest tento jistý Brécislav skrzé pój- čenie otce svého v svéj moci zemi Moravskü, kte- różto zemé, jenzto od Polanóv velikym dielem obsedena biese i obrána, vítézskymi skutky udatné a směle z jich rukú jest dobyl a vysvobodil, a zjimav veliké mnożstvie mużóv Polanów, sto a sto v hromadu zvazav jich jako vežníkóv poslal do Uher a jé za penieze prodal, a tak jé u věčnů robotu přijednal. A tak jako múdrý syn šlechetný mnohé prácě svým rozličným úsilím a skutky vítěznými otcě svého zbavil. A tak s jeho voli miesto otcč svého v zpravování držé Českú zemi ctné jest zpravoval. Toho času dálo sé jest přěvelmi veliké ná- silé křesťanóm v Polště. Umrél biskup. Léto od narozenie bozieho po tisici a po dvi deat a po trech umićl jest biskup Fkhardus praz- sky čtvrtý toho měsiece serpna, na jehožto miesto vstüpil jest Iza!) tak řečený. O smrti Izově, biskupa pražského. Léto od narozenie božieho po tisíci a po tfideétech umrél jest biskup pražský Iza póty *) toho měsiece února, na jehož miesto vstúpil Se- verus biskup pražský. O smrti Boleslavově třetiem. Léto od narozenie bozieho [43°] po tisíci po třidceti a po sedmi Boleslav třetí otec Oldřichóv vévodóv, jemužto Mezek oči byl vylúpil, umřěl jest a v Pražském kostele pochován. 1021 1022 1023 1037 

Strana 237
1037 KRONIKA PULKAVOVA. Téhož léta toho měsiece listopadu Oldřich otec Břécislava vévodin roznemohl sě i umřěl jest sčěstně v Hospodinu. Jehožto smrt když Jaromír, bratr jeho vzvěděl, ješto Oldřich vévoda oči vy- lúpil byl, pribral sé do Prahy a Biécislava vnuka svého (s) šlechtici a se pány s vétšími i s obcí na vévodstvie jest zvolil a vévodú jej českým učinil, a próde všemi zjčvné jej napomanul, aby to ne- šlechetné pokolenie těch zrádcí Vršovských přě- mrzkých z země vyplel ven, a svých věrných ze- manóv snažně a pilně rady následoval; i roz- pravil přěde všémi lidmi, kterak velikúů zradu a kterak ohavné skutky toto mrzké pokolenie Vršov- ské nad svými kniežaty a nad svými pány někdaj- ších časóv páchalo jest. I rozprávěl také o jich ohavných synech, kterak oni následovníci v mrz- kých skutciech a zradách svých kniežat učinili jsń se. Tehdy pak to uslyśav najveci neślechetnik z nich Kochan jménem, jenž jako hlava mezi nimi bieše, jedné noci, když Jaromír oblehčoval svój biich na chýšcě sedě a slep jsa, toho jistého Jaromíra ten nectný Ko[44*]chan dolejší stranú pod východem stoje nectně jest probodl jej skrzě a skrzé až právě do smrti. Tak ten jistý Jaro- mír umřěl jest toho léta, jakož nahořě pověděno, toho měsiece prosince. Tretie a třidcátá přicmluva. O zpravování a o přieběziech Břčcislavových, vévody českého. Léto *) božie po tisíci a po třidcětech a po osmi když vévoda Břécislav vévodstvím vládl jako muž múdrý a rozšafný i opatrný a pfévelmi udatný a mnohými ctnostmi dobrými přčslovůtný, žádaje srdečnú žádostí vévodstvie své rozšířiti a moc i sílu svú v okolních zemiech v súsědství chtě ohlásiti, do Uher mocně jest vtrhl a tak tu všicku vlast až právě do toho města Strikon- ského ") poplenil a zhubil jest přémocně. A tak vítězstvie své moci veliké ukázal. Potom pak Břěcislav ten jistý z své ženy urozené a šlechetné Jitky pět synóv, jinochóv velmi zšlechtilých urodil jest, prvého Spytihněva, druhého Vratislava, tře- tieho Kunrata, čtvrtého Jaromíra, pátého Otíka, *) Viz str. 40—41. 231 o kterýchžto o všéch potom znenáhla bude po- věděno. Léta od narozenie božieho po tisíci po tři- dceti a po devieti dálo sé. Bičcislav rozpomanuv sě na onen nectný skutek, ješto jeho dědovi [44*] Boleslavovi Mezek vévoda polský spáchal bieše, vojsko lidu svého veliké shromazdiv i vtrhl do Polsky. A tak všecko Polsko poplenil a zkazil a města na(j)znamenitějšícho Krakova udatným ví- tězstvím dobyv zkořen je zkazil a přčvrátil. A tak tu přébohatými poklady), kořistí sě naplniv, ji- ných měst dobyl a jé všěcka spálil a zkazil, až právě do toho mósta, jemużto Bdek *) řiekají, na kteróżto mósto vladaii zemśti a jinych próvelikć množstvie lidí uteklo bieše; kteřížto lidé na ten hrad utekli přěd Břěcíslavem a jeho mocí a síle jeho nemohúc sě zepřieti na milost jsú sě jemu dali, ježto on milostivě příjem i poslal jč do Čech i dal jim veliký diel lesu, jemužto Ciřín *) řie- kali. A jednoho vladaře mezi nimi učinil a usta- vil, jenž nad nimi vládl. A tak pod tiem obyče- jem živi jsú byli jakožto i v Polště, kteřížto lidé od toho jistého města Bdek až do dnešnieho dne Bdekanové slovú. Potom pak vévoda Břěcislav až právě do toho města, jemužto Hniezdo řiekají, projel a to město. v ňemžto stolice bieše, vítěz- sky obdržal jest. A tak všed on i jeho lidé s ve- liků poctivostí v kostel svaté královny, v ňemžto tělo s. Vojtěcha, mučedlníka odpočíváše, zpově- davše sě a skrúšené srdce majíce k Hospodinu, tři dni jsú sć postili. A tak pak přěd hrobem svatého [45*] Vojtěcha s Severem, pražským bi- skupem padše na zemi modlitby sú vzdávali ná- božné Hospodinu. A jméno božie chváléce a na- zývajíce přčnábožně oltář ten, v kterémžto tělo s. Vojtěcha schováno bylo, otevřěli jsú i nalezli jsú s. Vojtěcha v hrobu, an vešken cěl všémi činy nižádné poskyrny na sobě nejmajé; tak právé jakoby toho dne mši slúžil svatú. Z jehožto téla přčdivné vóně drahé i přévelmi rozkošná pochut- nost vyšla jest, že netoliko kostel ten hniezdský, ale i vešken zástup vévody českého i samého vévodu Břčcislava objala byla a jich divným či- nem posílila a pochotnost rozkošné vóně dala. !) Strykonfkeho R, Strigoníkeho L. — ?) Vrat.; podkladmi R. — *) Bdek R, L, Lit. — *) Czyrzyn R, L, Lit. 1039 

Strana 238
1039 1040 O Hospodine, divná moc tvá. jenž tolik divóv činíš svými svatými. lD)ivná, né, i strašívá věc se přihodila byla, že préd třetím dnem nižádný hrobu tohoto těla svatého nemohl sě dotknüti. Ale když pak bylo po třech dnech po těch, že již modlitby k Hospodinu viec sé rozmnozichu, mošničky té jisté s tiem svatým tělem dotknüti jsú sě mohli. A tak ihned pak naprostřěd oltáře jsú je postavili, a když bylo již na oltáři po- staveno, vévoda český Břčcislav dvě stě hřiven střiebra offéroval jest bohu na čest. Potom tu v tom jistém kostele tělo s. Radima mučedlníka, arcibiskupa hnězdského, bratra sva[45"]tého Voj- těcha nalezli jsú. Tudiež také v jiném kostele na- lezli jsú těla svatých pěti bratróv, ješto Břěci- slav, vévoda český, obdržal a vzal. Nalezli jsú také kříž jeden zlatý velmi veliký a těžký, ješto někdy Mezek vévoda polský obětoval byl. Nalezli jsú také mnoho jiných klenotóv a jednu zlatů dsku neb tabulu, ješto tři sta liber zlata vážieše a jinych klenotóv piódrahych, rócha rozlićnóho meśnieho piómnoho. A ornśtóv prevelmi drahých a rozkośnych. To v36 pobravse s veliki poctivosti a s chválením Hospodina do České země jsú sě nesli. A když biechu u toho potoka, jemužto Ro- kytnice dějí, k městu Pražskému přijéli, vévoda ji vše žákovstvo i vešken lid obecný proti tak přě- drahým daróm a proti tak veliké svátosti v pro- cesí jsú vyšli. A tak pak s velikým veselím v Ho- spodinu radujíc sě a těšiec sě a králi nebeskému snažně děkujíc, ta těla přésvatá vzemše do Praž- ského kostela jsúů nesli a tu přěpoctivě složili, jakž jest slušalo na takovú svátost. To jisté přě- nesenie těchto svatých těl stalo sě jest léto od narozenie božieho po tisíci po třech dcětech a po Čtvrtá a třidcátá přiemluva. O hlubších přiebě- ziech Břčcislavových, kterak jest byl přčd pape- žem [46*] pro tato svatd tela osoćen. Léto *) od narozenie bożieho po tisici a po třidceti devátého když zpósobením božím a jeho svatů milostí tyto věci tak sčěéstně sě dějiechu, że v$ócka Česká země pro přinesenie těchto přě- svatých dědicóv a pro navštievenie drahé svátosti radostně sě veseléchu, Hospodinu chválu vzdáva- *) Viz na str. 41 a 42. — b) Viz na str. 42—46. KRONIKA PULKAVOVA. jice. Ze takými dary svój lid darovati ráčil; ně- 100 kteří pak nešlechetníci závistí mrzki svedeni jsúce vzdvihli sé ku papezovi i osočili vévodu českého Břécislava papežovi, že by proti svatých otcóv ustavení i proti právóm svatým těla tato svatá z Polsky vzal a do Čech přinesl. Pro kte- réžto osočenie i vévoda i biskup pražský Severus od papeżć bychu pohnäni listy papežovými, aby odpovódeli piód papeżem, proć si takń smólost učiniti směli. Zatiem Biecislav poslal jest posly své, lidi velmi müdre, ku.papeZi, omlüvaje se rozličnými řěčemi, že jest toho nižádnú marností neučinil, ani kterú marnů smělostí učinil, jedinké dobrým úmyslem pro lidské spasenie a pro české utěšenie těla těchto dědicóv s. do Prahy při- nesl, a s tú řěčí prosili jsú milostného rozhřé- šenie pro tyto věci, jenž spáchali byli. Uslyšav [469] pak papež jich očišťenie, prosby jich milostné jest uslyšal i přikázal, aby za dostiučiňenie pro ty věci vévoda Břécislav kanovnićstvie z svého z vlastnieho sbožie dobře nadané ve všiej potřébě v svéj zemi udělal a okrasil, jakž toho slušie, aby tu kanovníci lidé šlechetní a poctiví ustaveni byli, jenżto by Hospodina chválili v s. čtení i v zpievání. Poslové když sě vrátichu a tuto milostivü odpověd papežovu vévodě svému přinesú a jemu všecko pořádně vypravichu, což sě jim přihodilo, Biecislav radostnć a mile to poselstvie uslyšav a piijem kostel v Starém Boleslavi na břézě té vody, jiežto Labe řiekají, na čest Bohu a svatému Václavu mučedlníku, v ňemžto někdy od svého bratra Boleslava zahuben byl, založil, udělal i okra- sil a kanovničstvie ustavil. A tak přikázanie otce svatého, ješto jemu přikázáno bylo, všecko na- plnil skutkem věrným, jakž i do dnešnieho dne každý to opatřiti móže. Pátá a třidcetá přiemluva. Kterak Jindřich cie- sař. druhý pokladóm chtěl od Brecislava, ješto v Polště pobral, a proto v zemi vtrhl. Kteruk pak byl premozen a potom dary okojen. A o smrti mater'e Brecislavovy, a o smrti s. Prokopa a o ji- ných věcech o mnohých. To uslyš. Leto”) od narozenie boZieho po tisíci a po čtyřidceti, když [474] papež pro prónesenie těchto 

Strana 239
KRONIKA PULKAVOVA. 239 140 těl milostné rozhřěšenie dal, Jindřich ciesař druhý jménem tiein jmenovaný uslyšav, že veliké sbo- žie v Polště Břécislav pobral a do Čech s sobú přinesl, hubeným a škaředým lakomstvím sveden jsa posly a listy své ciesařské poslal jest k Břěci- slavovi do Cech, jemu přikazuje tak, aby ten Jistý poklad, ješto v Polště zebral, v určeném času v plně navrátil, neb ciesaře s jeho vojskem čakal do Čech, že ten poklad mocí od ňeho chce vy- tisknúti. To když uslyšě vévoda Břěcislav a těm řéčem srozomě, rozomně ciesařovi tuto řěčí jest odpověděl a řka: Žádný ciesaři ! bez příroka i bez pohoršenie tvých listóv i tvých přikázaní toto tvéj milosti vzkazuji, že já i moji přědci tobě i tvým náměstkóm ve všéch spravedlivých i slič- ných věcech poslušní smy vždycky byli i věrně smy sé nádrželi i nádržímy služby ciesařské sto- lice, vždycky věrni jsúce. Však vieš dobřě, že Karel ciesař Veliký někdy řečený, syn Filipov (sic) krále franského, za svého zdravie ustavil nám daň jedinú platiti ciesařóm římským, jižto vždy dlužní smy, to jest sto a dvaceti volóv výborných a pét set hriven striebrnych, kteréito placenie věrně smy zachovali a toho smy nikdy nepré- stúpili, mimo kteréžto ustavenie, ciesaři žá-[47"] dný, nenie hodné ani slušné, bychom k čemu tišťení byli, neb v které břiemě těžšíe podrobeni byli v neznámé, pro ňežto radějše umřieti chce- my, nežli v neznámů dan podniknemy a práci na sě bezprávnú vezmem. Tu řěč ciesař: uslyšav odepsal opět zasě k ňemu, že mimo všeckno dřěv- nie právo, kterakžkolivěk sú, své přikázanie na- přéd chce naplňeno mieti, anebo silnů: ruků k tomu jej chce bezděky připuditi. A když vé- voda Brécislav přikázaní ciesařovu ovšem nechtěl jest povoliti, ciesal nasilné velmi rozhnévav sé veliké vojsko lidí shromazdil a tak sám svým vlastním životem s svými kniežaty s jedné strany tú cěstů, ješto tiehne od Řězna k Čechóm, přitrhl jest. Tak podle toho potoka, jemužto obecně řie- kají Řčězeň, ješto jiným jménem slove Rogen, v tu stranu, ješto k lesu sě chýlí, tu blízko od lesa stany své jest rozbil svým vojskem. S druhé strany knieže sacké s té strany, ješto od Srb sě tiehne tam preč k Sasóm, Otmara, mužě velmi bojovného a urozeného s jeho lidmi zjednal jest tak, aby zemi Českú jako tenetem obklíčil a ji těmi lohy nadstúpil se všéch stran ukrutně. Když již pak ciesař (s) svým vojskem na české mezě vzjéde, hist veliky lesovy opatii zjevnym opatře- nim, ano se vséch stran České země césty vié- cky [43] zarubany a zadélany. A když ty cěsty tak zarubené spatři, káza svým, aby se snažili a v té jisté húšti cěsty próchodu zdélali. To když sé stalo tak, vebra sě on (s) svými lidini: v ve- liký húšť toho lesu. A když na jednu vysoků horu vtom lesé najvyssi vzebra sé, tu jest stany opět své rozbil. A tak pak posadiv s seb knie- zata a pany své svolav, okolek zemé i zemi vSicku opatřil a jim ukdzal ji a jé slitnym napomanu- tim napomanul a k nim mluvil, aby bezpecni a netesklivi byli, jistd nadéji o obdrzeni bojé jma- jíce, a tak aby své věci chutně a mužně činili v téjto v počatéj jiezdě, jižto počěli jsú ji činiti. Kterážto kniežata i páni napomanutím ciesařo- vým rozsrdnivše sě a mysl dobrů vzemše. stanóv nechavše v húště !) lesové k Čechóm sě vebrachu dále. A když tak drahnů chvíli těmi jistými hůú- štěmi těžkým úsilím v těch jistých lesiech dráchu sé a žádného. jenžto by sě jim vzprotivil, ne- počichu, přěs neznámé hory i doly s veliki nuzí dálež dálež dráchu sě. A když již mniechu, by těch všéch nesnadností cěst zbyli. již jako potom a po téj práci, ježto neznámými céstami usilo- vali, zemdleli biechu svú sílu ti přěsílní rytieři. A tak chtiece tomu umdlení a té práci pohověti, ješto témi céstami z[48"|pracovali sé biechu a ješto horko ubilo jé biceše, obchlazenie žádajíc jmieti oděnie všecko (s) sebe složichu, jímž biechu obtiežení, přéd nepřátely jako již ovšem ubez- pečivše sě. A když sě již tak pokojně v pokoj- ném miestě ubezpečichu. aj toť nemnějíce nesče- stie a nerozšafné jich ubezpečenstvie jim sě při- hodilo. Neb když oni tak bezpeční biechu, Břěci- slav vévoda český s svými věrnými lidmi zemi svú vítězně chtě obrániti múdrým zpósobením u rozomným pořadem tak jakž byl mohl, tak to zpósobiv, uzřěv, že tito lidé prací a tiem úsilím velikým zmohli sě biechu, na ně, ani sě ubez- pečili jako silný lev (s) svými mužně a udatně sé jest obořil, a jé všěcky, kteříž neutekli od najmenšicho až do najvětšieho beze všie milosti 1) Lit. 1040 

Strana 240
1040 240 jest zbil jako veżniky. A ty pak, kteříž sě na běh oddali biechu, až právě do ciesařova stanu honil jé prudkostí velikú a kohož dostihnúti mohl, ani starého ani mladého neživil jest. Tu příhodu nad svými lidmi od neslýchaného nesčěstie vzvě- děv ciesař v brzké rychlosti z toho pohromu s ně- kterými svými s nemnohem preč utekl, jimžto jest pred tiem dřieve dobrú náději dával, že pod korúhví této silné orlice ciesařské boj nad Čechy obdržie, snad onoho starého příslovie ne[49*]věda, ješto lidé múdří pravie a řkúc: Nechval kmotře hodóv. až s nich pojedeš se ctí domóv. S druhé strany Otmar vévoda sacký !) (s) svými lidmi do Čech vtrhl s té strany od Běliny. A tak to vše- cko okolé popleniv a zkaziv, jakž najviec mohl, až právě do Mosta, až tak i dojel byl do té vody, jiežto Bělina řiekají. I stál tu (s) svými lidmi. Tu na tom jistém miesté stojé, když nesčastnú příhodu ciesařovu zvěděl a jeho lidí, co jemu tento muž silný vévoda Břěcislav spáchal byl, na mysl jemu to hrozně tanulo, i lekl sě násilně velmi a s tiem prímiré vzem i jal sé mysliti na své mysli, kterak by vévodu Biécislava okojiti mohl a jej k ciesafové milosti navrátiti mohl. Tiem jako přilísati se chtě. Vévoda pak Bréci- slav úfaje do věrnosti lidí svých těmi všemi ra- dami saského vévody vzhrzal jest, jich ovšem sly- šěti nechtě. A s tiem kázal i přikázal jest jemu, aby nebo vytrhl sám dobrovolně, nebo po třech dnech boj s ním měl učiniti. Pak jinak mimo to všecko tehdy dobrovolenstvie z země vyjeti jmieti by neměl ani mohl. To když vévoda saský uslyšě, jako muž múdrý ty věci plným úmyslem prijem a jim zrozoměv oniem dřévním nesčestím ciesa- řovým káže sě, (z) země a z mezí Českých s po- kojem jest vyjel. Zatiem pak Brécislav chté mezé České z země [49"] stran Sasóv obrániti, hrabí Bělinského jménem Prokopa se čtrmi zástupy lidí mezé brániti zjednal. Léto božie po tisíci čtyřidceti a jedno, jakož sě to dálo. Pro ten účinek, že tento Prokop jistý pe- nieze od Sasisóv vzem tomu jistému vévodě sa- skému Otmarovi nebránil sé tak, jakZ mél s prá- ') faczky R, Sasky Lit. KRONIKA PULKAVOVA. vem, vévoda Břécislav jem jeho, oči jemu vy- wu lúpil a osékl jemu rucé i nozé jako pni, pak do té vody do Běliny jej vrhl, aby jiní toho strach majíce i příklad. přikázanie vévod svých i pánóv jiných vieru jim célü neposkvrüenü zachovali, a mezí i vlastí svých jakž slušie věrně bránili a vieru drzéli bez falšě. Neb nic lepšicho nenie, neZli u viefé v svéj zachovánie. Léto božie po tisíci čtyřidceti druhé léto stalo sč. Tento jistý Jindřich ciesař. s Otmarem vé- vodü saským a s svými kniežaty a svými pány, pamětliv jsa oné příhody s svů mocí ciesařsků pomstiti sé chté, mnohymi cěstami vtrhl do Čech, všudy zemi poplenil. A tak potom až ku Prazě přitrhl a město oblehl. To když sě tak stalo, vida vévoda, že tak s velikým vojskem a tak ve- likému zástupu ciesafovu a tak veliké moci odo- lati nemóže, zatiem pak Severus bojé sé, aby sé ciesafovi snad nepronevéril na svéj [50*] viere, jizto jemu dluzen byl, aby jeho biskupstvie ne- zbavil, jedné noci tajné vzdvihl sé k ciesafovi. To když uslyšel vévoda Břčcislav, jakžto muž midry a v potřébě rozšafný ciesařé zlatem jest okojil dav jemu patnáste set hřiven střiebra, jenžto jest byla daň tří let zadržaných, pokoj s ním sobě utvrdil. A takž jako onoho léta pré- možen jsa bojem ciesař z Čech byl utekl, taktéž tohoto léta ne bojovným přemožením ale peně- žitým ukojením v pokoji preč jest jel. A jenžto biechu dřieve nepřietelé, skrzé tyto věci jsú se spřieznili Léto božie po tisíci čtyřidceti a šest let ko- stel svatého Václava v Starém Boleslavi od Se- vera biskupa posvěcen jest toho měsiece črvencě. Léto božie po tisíci paddesáti a po dvü máté Biécislavova BoZena umiéla jest a v kostele v Do- leslavském pochována jest. Od svatého Prokopa. Léto božie tisíc paddesät a tři léta svatý Prokop opat pln jsa svatých skutkóv umřčl a do nebes k Hopodinu vzat, a korunu zpovědničí v ne- besiech od Hospodina přijal. 1046 1052 1053 

Strana 241
1054 KRONIKA PULKAVOVA. Léto božie po tisíci paddesátého čtvrté léto Brécislav, vévoda český, Vratislavské město a jiná města slezská země Vratislavské té všie neb Slez- ské vévodám [50^] polským pod túto úmluvú dal jest, aby jemu a náměstkóm jeho vévodám če- ským věčně pode jménem spravedlného poddánie poddáni jsüce pét set hřiven střiebrných a dva- dceti hřiven zlatých na každé léto na uřčený k tomu čas platiti věrně méli a dávati. Páté *) léto když Břěcislav vévoda český vše- cko Polsko, ješto někdy ztraceno bieše, vítězsky navrátil zasě a získal a k českému panství pod- robil, umyslil jest byl také do Panonie se vzdvih- nüti a ji také nadstüpiti. Takz s tiem i vytrhl do Chrudimé, tu se chté (s) svým vojskem se- brati, aby tu s nimi pripravé sé müdié a roz- Safné dále trhnüti mohl. A tak kdyZ on tu sbie- rife sé, veliků nemocí byl nadtrápen. A když učil jest na sobě, že den ode dne nemoc silnějie sé v nem rozmáhá a mdloba jej trápí, a tak ne- domněné smrti že sě čas blíží, zemany své svolav k sobě a své vévodstvie tak zjednav, toto jest učinil ustavenie: aby v České zemi po každého vévody smrti prvorozený mezi bratry vévodstvie zpravoval a všickní jiní bratřie aby jemu jako kniežéti a pánu svému poddání byli. A tak toho ustavenie na věčné stvrzenie zemeny a pány če- ské prísahü jest zatvrdil, a to proto učinil, aby množstvím vévod pro svár mezi bratří tak slo- vütné vévodstvie nátisku niZádného ani škody netrpélo. Capitola třidcátá a šestá. O smrti Břčcislavově. [51°] A tak ümysl svój müdié dokonav ne po mnohu dnech, kdvZ sé zimnice rozmože, všie síly télesné zby ihned a Zivot svój scéstné dokona v Hospodinu. Umiél jest tento prévítézny a slo- vitny vévoda Brécislav léto boZie tisíc paddesát a šest toho mésiece ledna a v Pražském kostele pochován, jehožto smrti pro jeho mnohé zaslú- ženie a ctnosti mnoho časóv kvielila jest Česká země. I zpravoval jest tento Biécislav Českú zemi po smrti svého otcé osmnádcte let a dva mésiece. 241 Capitola X X XVII. O Spytihnévovi Brécislavovu synu a o jeho zpravováni České země znamenáž. Léto *) božie tisíc paddesát a šest podle zpó- sobenie Břčcislavova Spityhněv, prvorozený syn jeho vstúpil jest na vévodstvie České zemé [51%] a tak pak ihned prvého dne svého kniežétstvie toto jest po všie zemi učinil ustavenie a to obecné všudy provolati kázal, aby nižádný Němec přčs třetí den na České mezi neostával. Pakli by mimo to přikázanie učinil, aby jemu ihned hlava vdole byla. Pro kteréžto přikázanie za jeho časóv všickni Němci vypleli jsü sé z země České, že ovšem ižádného neostalo. Více ješťe ten jistý Spytihněv nechtěl jest prépustiti. aby Jitka, máté jeho vlastnie, dcera ciesařova Ottova, v České zemi viece bydlila. Abbatyši také svatojiřsků, dceru urozeného hrabie Brumovu ') z německých zemí, ven jest kázal vyvrci, a to proto, ješto někdy za jeho otcě, když zeď Pražského hradu děláchu, kakás kamnička nebo pécku bieše zkazil. A ta jistá abbatyšé urotnými slovy, točíš láním uká- rala jemu, au jeSte mladicky robenec bieSe, a proto ji kázal na kolesa vsaditi a na Bavorský les vyvézti. Zatiem ne po mnohu časiech vzdvihl sé do Moravy. Nebo Brécislav otec jeho někdy rozdělil jest byl zemi Moravskú po částkách mezi syny své. Vratislavovi polovici země dal byl a Konratovi a Ottovi drukú polovici, tú úmluvú a tiem ustavením, aby věčným poddáním jako vérní jmanové vévodě Českému věrně a spravedlivě [52] poddani byli. Jaromíra jest byl na učenie dal, aby časem svým inohl knězem býti. A když jest s mnohem lidí oděných mocně vtrhl do Moravy, bratr jeho stařější po ňem Vratislav uslyšav tak silné prijetie, bal sé jest jeho velmi. A tak osta- viv ženu svi v Holomdci i utekl jest do Cher. Jehożto król Ondféj mile jest uziél a dońavadź tu byl, dóstojnú ctí jeho jest ctil, jakž slušalo. Když pak Spytihněv zemi i vSécky své věci podle své vóle zpósobil, bratry své vzal jest na svój dvór; Konrata, jeSto libost velikü v lovení jme- jieše, nade vším lovením pánem jej učinil, a Ottu maršálkem svého všeho vévodstvie jest ustavil. *) Rukopisy latinského textu první recense mají již na místě tomto naznačení kapitoly XXXVI" s přísluš- ným nápisem a ne teprv níže. Srovnej na str. 46. — ") Srovnej na str. 46—48. ') Brumowu R, L. 31 1056 

Strana 242
1056 1057 1058 242 Nevěstu pak svú, Vratislavovu ženu, když jest i s Holomúcem s městem v moc jeho přišla, dal jest jednomu hrabí, jemužto Mstislav řiekachu, u vězenie na jeho hrad, ješto Leščany slove. Kte- rýžto hrabie tak znamenitú paní u vězení majě, bojé sé, aby neutekla, téZcé jest ji drZal a tak svü nohu s její nohá v tvrdé páüto jest zamekl. To Vratislav kdyZ byl zvédél, tiem jest velmi ne- chuten a smuten byl. Potom pak Spytihnév ná- vodem Severa biskupa tu jistů paní po třech ne- děléch z vězenie jest svobodně propustil. Jenžto chtieci sě k svému muži navrátiti, protože již Sskoro na umiéní (?) ") bieSe, na césté [52^] jsüci, roznemohsi sé tfetieho dne jest umtéla. To kdyZ muž její uslyšal, hrozným zámutkem a bolestí byl sé jest zamütil. A v tom zámutku po mnohé dni nemohl sé jest ukrotiti. A když to král On- dřěj uzřěl, že Vratislav tak srdečně zamůtil sě byl pro smrt své ženy, mile a ochotně jeho jest těšil. Léto božie tisíc a sedm uznamenav uherský král Ondřěj vysoké pokolenie tohoto jistého Vrati- slava a jeho veliků ctnost i šlechetnost, svú dceru jménem Adlejtu dal jest zaň. Uzřčv to Spytihněv vévoda český chtěl sě uchovati snad budúcieho zlého, aby točíš Vratislav bratr jeho, mocí krále uherského a pánóv jeho. jenZto jemu velicé pré- jiechu, aby neobsilné sé [i nevtrhl mocné do Mo- ravy, odvolal jest bratra svého Vratislava zasé a jemu ta všecka města u Moravě vrátil, kteráž jemu otec jeho za svého zdravie byl dal. Mátě tohoto jistého Spytihněva léto božic tisíc padesát osmého Jitka, jižto jest z země České vyvrhl ji byl, ješto jest na protivenstvie a na ohyzdu otci jeho za krále uherského Petra byla sě vdala. umréla jest toho mésiece érvna, i jest pochována v Luckém klášteře bliz od Znojma, ješto jest ona sama] ten klášter založila. A potom z Lúky jejie kosti do Prahy jsú přéneseny a podle mužě je- jieho poctivě sú pochovány v kostele Praž-[534] ském. KRONIKA PULKAVOVA. Kapitola XXXYVIII. O povýšení kostela Praž- 1060 ského skrzěé Spytihněva a o jeho smrti praví sč. Léto *) božie tisíc a šest desát Spytihněv vé- voda český, muž velmi nábožný, obráncě a věrný súdcě i dobrodéjce v&éch chudých lidí byl jest. Byl jest také velmi mysliv u přispoření služby božie. A tak když jednü den s. Václava dědice českého všel v kostel s. Víta, jenž byl s. Václav za svého zdravého života udělal, v ňemžto tělo jeho svaté odpočíváše, zamenal jest, že k takému množství lidí, jenžto sě tu utiekáchu Bohu na čest, a těm svatým, jenžto tu odpočívachu, byl to kostel malý a úzký, v ňemž se lidé směstnati nemohli; opa- třil jest také i druhý menší kostel, ješto k tomu kostelu příležieše, v ňemžto tělo s. Vojtěcha scho- váno bieše. Rozmysliv sě o to velmi dobřě s do- brým rozmyslem, ta jistá oba kostely dva malá zvušiti jé kázal, aby miesto tú dvú svými náklady znova tak velikým svatým dědicóm českým jeden kostel hojný veliký učiniti mohl. A tak pak ihned to umysliv i na dél i na šíř základ kostelní za- ložil jest. Kapitola třidcátá devátá. O Vratislavovi, kterak jest po svém bratru povýšen byl u vévodství, a o jeho přieběziech. Léto ") od narozenie božieho tisíc šest desát a jedno [53] Spytihněv vévoda český božím chtě- ním a jeho svatü volí smrtí jsa nadstúpen milost- ného svého zámysla, ješto byl zamyslil o kostele Pražském, dokonati jest nemohl, jakž jest chtěl. A umřel jest Spytihněv milostný a spravedlný vévoda český dobrodějce veliký kostela Pražského, toho měsiece února léta šestého svého vévod- stvie, i pochován jest poctivě v kostele Pražském. O Vratislavovi vévodé. Téhož “) léta po smrti Spytihnévové bratr jeho Vratislav vstüpil jest na vévodstvie, jenz vévodü již jsa potom skoro vzdvihl sě jest do Moravy i rozdělil Moravskü zemi mezi bratří svú; tu stranu k Rakúsóm na vzchod sluncě, jenžto *) Srovnej na str. 48 a 49. — ") Tento odstavec v textu latinském položen jest ještě ke kapitole předcháze- jící. — ©) Viz na str. 49. a 50. !) naymyeny R i L; najméie Lit.; stc, bjti na umfení — byti na zhasnutí. 106t 

Strana 243
KRONIKA PULKAVOVA. 1061 jest sám dřieve držal, v niežto loviště i zvěři i ry- bám biechu velmi dobrá, Otovi bratru svému poručil jest; a Konratovi pak na západ slunce stran německých zemí v krásné rovni k obilí velmi rodnú stranu dal jest. Neb ten jistý Kon- rat némecký jazyk umél jest mluviti velmi do- břé; a když pak uslyšal čtvrtý bratr jeho Jaro- mír, jenzto na uéenie byl dán od Biécislava otcé svého, Ze bratr jeho Spytihnév umrél byl, jehozto miloval jako sám sé, vrátil sé jest s ucenie do- móv, diel chté jmieti [54*] v sboZí. Jehozto vé- voda Vratislav bratr jeho když uzřěl, přijal jest jej velmi mile. A když jest porozoměl, že viece k světské véci tiehne sé nežli k náboženství, i hrozú i námluvami lahodnými od jeho úmysla odvedl jeho, jakž mohl, slibuje jemu, že mu po smrti Severové biskupstvie PraZské chce dáti. A tak pak těch suchých dní v postě toho měsiece břézna v sobotu svěcenie žákóm bylo jest uči- ňeno, v ňemžto Jaromír odpieraje sě a jako ne- chtě třetie svčcenie jest prijal. A když ihned té soboty biskup mši slúžieše, tak jakž toho obyčěj jest, Jaromír čtenie jest četl préd Vratislavem bratrem svým, a biskupovi jahnovů !) službú slú- žil. Jenž pak po času stalo sě jest však takto, že Jaromír nechav svěcenie a řádu žákovského byl jest rytieřem, a s tiem tak vzdvihl sé jest do Polsky i utekl tam jako béhún. Zatiem přihodilo sé jest, že Mstiš *) nebo Mstislav hrabie bielinsky, syn Boršóv, ješto nékdaj- šieho času ženu Vratislavovu k prikázaní Spyti- hněvovu nepoctivě u vězení držal, a vévoda Vrati- slav zlý vtip proto naň měl, ale ten pak Mstiš nebyl toho dobřě pamětliv, že to byl učinil, a tak do své müdrosti úfaje přieliš mnoho na dvuor na vévodin v[54"]šel jest směle, i prosil jest velmi pilně vévody, aby na kostelniem svěcení ráčil býti, jenž v svém městě v Bielině udělal byl na čest Bohu a svatému Petru. Když pak vévoda prosbě jeho povolil, že přijetí slíbil, řekl jest jemu takto: Chciťt prijeti a cožť spravedlného jest, toť učiním. Této jisté odpovědi tento Mstiš nešetřiv právě ani jie znamenav vesele jest preč 243 odjel. A tak i vévodě i biskupu plnú ztravu při- pravil. Potom pak vévoda i biskup uřčeného dne, jakož řekli, přijeli jsú do Bieliny. A když kostel posvěcen byl, k obědu jsú sě připravili, hrabie s biskupem v jednom dvořé blízko od kostela ostali jsú a jedli. Zatiem v tom jedení přišel jest posel jeden, dávajé hrabí tajné védéti, Ze jest jemu vévoda mésto Bielinu osadil a odjal i dal Kojatovi synu Všeborovu, jenž toho Casu najprv- nější bieše a jako najvzácnější na vévodově dvoře. Tehdy hrabie uslyšav tyto nesličné noviny a zlú pověst o sobě, s pomocí biskupovú s životem jest preč utekl, jakž moha. Měl jest vévoda Vratislav s Adletú, dcerú krále uherského, dva syny, jednoho Diécislava a druhého Vratislava, a dvé dcery, Ludmilu a Jitku. Kapitola XL. O přieběziech Vratislavových a o Jaromírovi, kterak povýšen [55%] byl na biskup- Stvie, a o smrti Adletiné, Zené Vratislavové. Léto*) božie tisíc šest desát a druhé Adleta mátě těchto dětí, Vratislavova žena, nevšedši ješťe v starost let svých umřela jest toho měsíce února. Přímluva, znamenáž. Léto božie tisíc šestdesát a tři Vratislav vé- voda pojal jest dceru Kazimírovu vévody pol- ského, vlastní sestru Boleslavovu a Vladislavovu, jménem Svatavu, a z té jisté Svatavy měl jest čtyři syny. Jednomu řiekali Břécislav ?), druhému Bořivoj, třetiemu Vladislav, čtvrtému Boleslav. O těch o všéch v svém miestě bude pověděno. Pak léto božie tisíc šest desát sedmé toho měsiece prosince Severus biskup pražský, muž múdrý a vzácný a v mnohých pilných věcech bý- valý, jenžto jest i Pražské i Olomúčské biskup- stvie v hromadě držal dlúhé časy, až právě po Spytihněvově smrti; potom pak když Vratislav vévodú byl. prosbami jeho jsa přémožen povolil jest, aby Jan biskupem byl olomúčským; a tak když ten rozdiel učinil Severus a k tomu povolil, malý jest byl živ potom čas. A také po mnoho *) Následující tři odstavce mají rukopisové první recense položeny ještě ke kapitole XXXIX“ a XL'" po- ) tj J p p p y J p p čínají teprv níže. ") Ruk. mají jhanowi. — ?) Mstiff R, jindy mítys; mítis L. — 9) R, L; Břecislav a za to opravou Soběslav Lit. 31* 1061 1062 1063 1067 

Strana 244
1067 1068 244 dobrých skutciech nemocí i starostí jsa nadtrá- pen umřel jest toho měsiece prosince toho léta, jakož nahoře pověděno. Na") jehožto miesto vstúpil Jaromír bratr Vratislavóv, ješto [55] jsú jemu jiným jménem řiekali Gebhart, sedmý biskup pražský. Nebo stalo sé jest takto. Když Otta a Kunrat, bratřie Vratislavovi, uslyšeli byli, že Severus pražský biskup umřěl. tajně poslali jsú do Polsky odtavad po bratra svého Jaromíra, jenž (s) žákovstvie po- blúdil byl, volajíce zasě a jemu rozkazujíce, aby sě vrátil a biskupstvie Pražské přijal. Zatiem pak Vratislav vévoda uznamenav bratra: svého Jaro- míra pilným svaženstvím a jeho lestné poblúze- nie (s) žákovstvie, umyslil jest sobě byl, že ne Jaromíra, ale jiného někoho biskupem pražským chtěl učiniti. Nebo jměl jest na svém dvořě toho času jednoho kaplana z Sas jménem Licka !), z pokolenie urozeného, litoměřického probošta, muzé ctného a šlechetného a dobřěé uéeného v pís- mě, proňežto dlúho měv jeho na svém dvořě, i umyslil byl jej biskupem učiniti. Ale návodem Ottovým a Konratovým bratří svých, jenž Kojatu, syna Všeborova hrabima, a Smila strýce jeho na- vedli biechu, aby ümyslu Vratislavovu vzproti- vili sé, aby toho nikakZ neucinil, ale Jaromíra aby učinil vždy biskupem, tato jistá dva bratry Otta « Kunrat s pomocí těch, jenžto sé jich ná- držiechu po mnohých řéčech i po mnohéj takéj róznici a sváru mezi [56%) vévodá a mezi nimi, sotnú túhú jsú to obdržěti mohli, že Jaromír bi- skupem byl pražským učiňen. Přímluva. Léto božie tisíc a šest desát a osm. Vrati- slav vévoda s bratří svými a se všémi jinými ze- meníny svými vsickni jednostajné Jaromira bi- skupem jsú zvolili i poslali k ciesaïovi Jindti- chovi posly své, jenZ toho času v Mohuči byl jest, aby Jaromíra u biskupstvie stvrditi ráčil. KterÿZto ciesaï ztvrdiv jeho i prikäzal arcibiskupu mohučskému, aby jeho posvětil. Kterýžto posvé- tiv jeho proměnil jest jmě jeho v Kebharda, aby miesto Jaromira Gebhart slûl. A tak posvěcen *) Srovnej na str. 50—52. ') lyezka. R, L, Lit. — ?) &estdes&t R. KRONIKA PULKAVOVA. jsa do Prahy sé jest vrátil a od Zákovstva i od — lidu poctivě přijat byl. Pfimluva. Léto božie tisíc sedmdesát ?) a tři. Gebhart 1073 biskup pražský, protože Moravské biskupstvie náměstek jeho Severus oboje spolu drZal neroz- dielné, pilně po témž stál jest chté obé jinieti. Ale vida, Ze prospéti nemóze, protože Vratislav vévoda Jana biskupa moravského násilně velmi milováše, jednoho času vzdvihl sé jest do Mo- ravy i pfibral sé jest lstivě k Janovi biskupovi, a tak u ňeho jsa v jeho domu úkornými slovy i mnohými ranami jeho jest byl ztrýznil; jenžto když Vratislav uslyšal. želel [506] toho násilně velmi, a tak vzem Jana biskupa v svój dvór byl jeho milostný obránce. A s tiem poslal posly své ku papezi, prikázav jim, aby zjévné Zalovali, co sé stalo nad tiemto biskupem. Prví poslové, ješto poslání biechu, od sluh Jaromírových na césté byli jsû ztrÿzñeni, mnozi rañeni, druzi obelha- veni jsûc, necné jsû sé vrátiti musili, pripuzeni jsûc. Potom poslové jinf bezpeénéjie byli jsû po- sléni, jenzto do Říma přijevše, otci s. pořádně jsú všeckno vypravili, což sě stalo bylo. I prosili jsú, aby o tom ráeil pfizrieti. PapeZ uslysav jich líčenie, poslal jednoho kardinálů jménem Rudolfa do Čech, aby, vzeptaje sě na jistost, pravdu v téj věci učinil. Jenžto když do Prahy přijel, poctivě byl přijat. Tak pak v Prazé jsa, Gebharta biskupa praZského pohnal jest k sobé, ale on jest nestal. Troto züfalstvie a nestánie, i vzhrzenie také pa- pezovo, biskupstvie jeho zbavil a službu v zemi zapověděl. To uzřěvše preláti, mocnější a jiné žákovstvo české přišli přěd toho kardinala, dá- vajíc jemu věděti to, žé nevrátí-li Jaromíra zasě, že vSickni nechajíc svych obrokóv chtie sé s ním preé vzdvihnûti. To Kkardinal uslysav, müdré to- mu srozuměv, pohoršenie lidského nechtěl rád viděti, potřébú připuzen jsa k tomu, zase jej v bís(7*]kupstvie navrátil, a s tiem oběma při- kázal biskupoma, aby v rocé byla u dvora a snad papezôv süd v téj véci slySala. Pronezto oba sé k dvoru vzdvihla a préd papeZem stala. Papež pak na pravü jistost sé zeptav Gebharda biskup- 

Strana 245
1073 1082 KRONIKA PULKAVOVA. stvie vždy byl zbavil. Ale jedna velmi mocná hraběnka, dcera Bonifacova vévody lukanského, Melchilda jménem, toho času v Ríme bieše veli- kými prosbami ku papeži zasć jeho navrátila k biskupství. Nebo ta jistá panna Melchilda byla jest mocná a urozená, mnoho pod sobú zemí a vlastí mající, od niežto kostel s. Petra fímský své nadánie měl jest. A takž že bieše z pokole- nie vévod českých pošla, protož Kebhartovi ve- likým úsilím a rozličným činem pfčd papežem milost obdržala, takže každý z nich na svém bi- skupství dosti jmél pokojné. S tiem domóv vrá- tivše sě, zjednánie papežovo tvrdě zachovali jsú, jakž jim přikázal papež. Kapitolu jedna a čtyřidcetá. O příběziech Vrati- slavových a o boji s Rakušany, znamenáž. Leto") božie tisíc osmdesát a dvě, vévoda Vratislav za časóv svého zpravovánie vida, že lidé Litoltovi, markrabie rakúského, bratróm jeho Kunratovi a Ottovi lúpeží a škodami rozličnými škodiechu, poslal posly své k markrabí, žádajé toho od ńeho i prosě, aby [57"] [své v takých věcech ukrotil a zkázal, aby viece neškodili. Jenž když viděl vévoda, že tak prospěti nemóže, sebral jest veliké vojsko svých lidí, i také mnohým ry- tieřóm z německých zemí žold jest dal, a s tiem vtrhl jest do Moravy. A tak tu s svými i s hostmi i také s bratří svú jsa sebrán a markrabí od- pověděv země jeho jal sě jest pleniti a kaziti, pro ňežto markrabie úfaje v moc lidu svého na pole proti ňemu s svými vytáhl jest. A tak přibrav sě na to miesto, na ňemžto vévoda český jeho če- káše, s obú stranú jeden proti druhému] špicé a zálohy i zástupy proti sobě pořádně zdělavše, jakž bojné právo jest, i s pěšími i s jiezdnými bitie proti sobě hrozné poččéchu činiti. A když tak velikým bitím stáchu, tepúce sě, Vratislav (s) svými boj jest získal a obdržal. A když již tak byl Rakušany přémohbl i zbil některé ukrutně, markrabie Lipolt s některými s maličkem útokem jest preč utekl. Po kterémžto boji Vratislav s svými nakořistiv sě vesele sě domóv vrátil. 245 Léto božie tisíc a osmdesát a pět umřěla jest Jitka žena Vladislavova vévody polského, jenž jest byla dcera Vratislavova vévody českého. Čtyřidceti druhá kapitola. O upravení královstvie Moravského, jenž bylo opuščeno, a o jeho přč- vedení do Čech, a o Vratislavově povýšení. [583] Léto *) božie tisíc a osmdesát a šest Jindřich třetí ciesař tiem jménem jmenovaný, chtě veliký dvór u Mohuči jmieti, na jisty čas všéckny volencě i duchovnie i světské i jiné pány i knie- žata ciesařská k sobě jest svolal o pilných vě- cech ciesarstvie se dotykaje, s nimi chtć rozmlu- viti. Kterćmużto dvoru vSickni volenci, knieżata, šlechtici i páni k ciesařství příslušiece sebrali jsú sé. v stavu ciesařstvie chtiec něco popósobiti a o obecném dobrém pomluvu jmieti. A když sě tak v hromadu sebrali biechu a o rozličných vě- cech pilnych rozmlivali, mezi jinými věcmi tato věc by vynesena, kterak někdy královstvie Mo- ravské, pod nímžto Čechové, Rusi a Polanové biechu i mnoho jiných zemí za časóv Svatopluko- vých poslednieho krále [589] pohynulo a přčstalo býti, kteréžto královstvie jako znamenitý úd k cie- sařství Římskému poddáno bylo a jemu službu činilo, kterak od času smrti Svatoplukovy, které- mużto času sto let devaddesát let a dvě létě přě- běhlo již bylo, jakž to královstvie zapušťeno bez krále bylo a ciesařství služby z ňeho nevychodilo, jakž slušalo. I vynesli to pak také, kterak by slušalo a hodné bylo velikú pilností a snažen- stvím poviděti o navrácení a o oblepšení tak přě- slavného kniežectvie '). A když ty všécky věci již vypověděny byly, Jindřich ciesař tak v pilnéj a ne o známéj věci rozličným rozmyslem podle rady volencóv i jiných kniežat jal sě jest do- myšlovati a velmi snažně ptáti, co by bylo ke cti ciesařství v těch věcech hodného, aby podle rady volencóv, kniežat svých to učiniti mohl a královstvie zase nékterak navrátiti. Takž pak o tom po mnohé dni tak ciesař jako volenci i jiná knieżata plnymi rozmysly mysliti jsu sě jeli, ale staly rady, préstaly pomoci, jimžto tak veliké věci *) Viz str. 53. — ") Viz str. 54. a 55. !) kralovstvie Lit, 1086 

Strana 246
1086 246 bez pomoci slavného Vratislava vévody českého skonati by sě mohly. Nebo netoliko Čechy, ale i Moravu i Polsko i jiné mnohé vlasti, ješto někdy k Moravě příslušaly, těch časóv pravým příslušěním k ňemu příslušiechu. Proňežto bez toho mužě slovútného rady i povolenie, jenž i bo- hatstvim i širokostí [59%] rozličných vlastí slavně všudy roznesen byl, tato věc dokonati sličně nika(k)ž sě nemohla. Protož po dlúhých radách Vratislav vévoda český, jenž toho času také v Mo- huči bieše, skrzé ciesaře pozván a k tomu jest povolán. A tak radu o to učinivše dlúhý a veliký na to rozmysl měvše s povolením i podle rady v3éch volencóv i jiných všéch kniežat ciesařských skrzé ciesařovo vypověděnie i potvrzenie i uči- ňenie Vratislav, muž slavný i výborný, dóstojen- stvím králové koruny byl jest povýšen; a tuž ihned ciesařským ustavením a jeho velebností vy- pověděním zjednal a ustavil jest tak, aby již k na- vrácení toho zameškánie i také škod po toliko let ciesařství pro nejměnie krále, ješto ciesařstvie i ciesaři trpěli skrzé to, aby v Ceskû zemi krá- lovstvie přěvedeno bylo, a z Moravské pak země aby jemu točíš Vratislavovi i budúcím jeho věčně markrahstvie poddané bylo i s Polskem i s Ru- skem i s jinými vévodstvími, s zeměmi, kteréž nékdajsieho casu k Moravě jsû přislušaly, plnú mocí i plným panstvím i vším poslušenstvím poddány byly a mocně podrobeny. A tak pak mocným tiemto ciesařovým stverzenim a usta- vením králevstvie Moravské, aby tak markrab- stvím bylo a slulo a ku polepšení sě navrátilo, a Čechy pak se vším příslušením i se vším [599] dóstojenstvím, se vší ctí i se vším právem, což k tomu příslušie, spravedlně a věčně aby krá- lovstvie bylo. À to prévedenie z Moravy do Čech aby věčně v svéj moci ostalo, tomu na znamenie a na věčné potvrzenie Jindřich, ciesař slovútný a velebný toto své ustavenie a potvrzenie préde vsëmi préd svými volenci, kniežaty, šlechtici i pány i přěd bezčíslným množstvím lidí i zjevně i obecně provolati jest kázal. A tak s tiem svýma rukama vlastníma Koronu královů vzem mezi volenci a mezi jinými kniežaty ciesařskými i pány, jenž tu biechu, Vratislava, jenžto dřieve vévodů byl, slavně a velebně jest koronoval, koronu krá- *) Viz str. 55. KRONIKA PULKAVOVA. lovû na jeho jest hlavu vstavil. Tak Vratislav 1086 tiem činem i byl jest královým dóstojenstvím po- výšen a ode všéch i skutkem i jménem králem českým byl jest provolán. Potom pak ihned ciesař Enkbertovi trirskému neb treverenskému arci- biskupovi poručil i přikázal jest, aby vzdvihna sé do Čech nového krále Vratislava v jeho kostele v Pražském podle obyččje mazánie králev, kte- rýžto obyčej na říšských králéch zachován bývá, točíš na hlavě, na prsech, mezi ramenama a okolo ramenú a na rukú mazán byl na krälevstvie ; а Чет tak aby královým povýšením, [60] jakož toko obyčěj jest, v svém Českém království byl okrášlen a povýšen. Ten jistý arcibiskup ciesa- řovo přikázanie chtě naplniti, vzdvihl sě jest do Prahy, a tu jest léto božie po tisíci a po osmidcát a po šesti toho měsiece črvna v Pražském kostele, ano velikúů mši slavně slúžie, Vratislav na nové královstvie jest posvěcen a pomazán, a královým dóstojenstvím povýšen podle obyčěje a řádu říš- ských králóv. a všecko žákovstvo i všecken obecný lid: křiknúů velikými hlasy a řkúc takto: Králi nasemu Vratislavovi zdravie a vitézstvie bud od Hospodina dáno. A jakž Vratislav takéž i Svatava, oba slavně jsta koronami královými povýšena, kteréžto svěcenie a mazánie podle obyčěje říš- ských králóv na pamět všéch českých králóv i na jeho také věčnúů pamět vždycky zachováno bývá při také věci. Když pak ty hody dokonaly sú sě, po třetiem dni ten jistý arcibiskup treverenský neb trirský, dóstojnú ctí ucten jsa i darován od krále domóv sě vrátil, a tak vsécka Česká země takým daróm i takéj dóstojnosti po mnohé časy raduje sě, jakožto toho dóstojno jest i vzácno všie zemi. O tom, kterak Jaromír prosil ciesaře, aby listy své dal o jednostajenstvi biskupstvie moravského a pražského. [Kapitola XLIII.] [60°] Když *“) ten dvór u Mohuči přikázaním ciesařovým tak tráše, Kebhardus biskup pražský chtě sè uchovati toho, aby jiný biskup u Moravě po Janově smrti, biskupa moravského, jenž toho léta umřěl bieše, nebyl učiňen miesto ňeho, cie- sařovi rozlíčil jest to, a dal jemu věděti, kterak 

Strana 247
KRONIKA PULKAVOVA. 1086 ujednáním s. Vojtécha a zpósobením za časóv Ottových ciesařových biskupství Moravské s Praž- ským bylo jest spojeno a v hromadu sjednáno, a kterak Benedicht papež na potvrzenie tomu sjednání listy své papežské dal jest byl; s tiem rozlíčením Jaromír i s bratrem svým s Vratisla- vem s novým králem prosili jsú ciesafé, aby toho svými listy potvwditi ráčil. Ciesař pak prosbu jich uslyšav, jednosvorenstvie tú dvů biskupství svými listy jest potvrdil, kterýžto list těmito slovy slovo od slova vypravuje sě tak: Hanfest na to. Ve jmě svaté a nerozdělené trojice, Amen. Já Jindřich třetí ciesař z božie milosti římský, vždycky přispořitel jménu ciesařskému i dósto- jenství k římské stolici. Za podobné sě nem zdá, abychom k uzitkóm cierkve svaté všudy pomoc dávali a všecko, což jie škodného a nepravého, abychom pryč zapudili; proňežto všiem zbožím našeho vládánie lidem věrným tak nynějším jakž také budúcím potom dávámy védéti [613] a známo činímy to všém, že Kebhardus věrný náš biskup pražský mnohokrát žaloval biskupóm jiným i také knieZatóm, a najposléze pak nám, Ze biskupstvie Pražské s biskupstvím Moravským byla jest věc jednosvorná od svých počátkóv a nerozdělená, a tak i od ciesaře od Otty prvnieho i od papežě Benedikta stverzena v jednostajenství. Ale potom pak s povolením jeho náměstkóv mocí těch je- dinké, ješto jsú panovali toho času, biskup jiný v Moravskü zemi byl jest uveden, pro ňežto bi- skupstvie i bylo jest rozděleno. To když sě tak stalo, piód legatem od papeżć poslanym, piéd nami i přéd mnohem pány i kniežaty jinými ža- loba o tom jistém rozdělení byla jest vznesena. Tak pak od arcibiskupa vešlo na mohučského, od Zigvina Kolínského, od Gyklberta Treveren- ského neb Trirského, od Lejmara Bremenského i od jiných mnoho biskupóv i od pánóv České země i od Vratislava i od bratra jeho od Kun- rada i ode všéch jako kniežat ciesafských, ješto jsú při tom byli, tak jest sjednáno, aby ten 247 prvnější kostel se všěmi svými věcemi i příčinky, což k ňemu příslušie, k Pražskému kostelu byl přijednán a přisúzen. A *) tak pak se všéch čtyř úhlóv České země mezě rozděleny jsú s každé strany, co které země Morava zachápá [61] a co jiné země svými mezemi k niej náležie. To jisté rozdélenie mezí a to sjednánie spolu skrzé naši ciesařskúů moc s pomocí našich kniežat 1 s radú stala sě jest. A tak Vratislav vévoda český a bratr jeho Kunrat pražskému biskupu, bratru svému, piéd námi vyznánie jsú učinili a navrácenie toho biskupstvie súdem pravým, pro ňežto my pak ciesař spravedlivů a sličnú prosbú pražského bi- skupa navedeni jsúc, toho jistého biskupstvie zasě navrácenie i v hromadu sjednánie naším cie- sařským vypověděním i mocí ciesařsků tomuto jistému biskupovi ') i jeho náméstkóm po nem potvrzujeme a to pevno činíme beze všeho zru- šenie, chtiece tomu tak, aby potom nižádný člo- věk nižádnů úmluvú ani kterým tovařišstvím lid- ským ani kterú mocí Pražskému kostelu na těch jistých věcech, jakž smy již jmenovali, právu ne- poškodili, ani také z těch mezí co utrhli, aby to jisté navrácenie a naše stverzenie pevno ostalo, tento hanfešt na to smy psáti kázali a pečetí naší jeho smy potvrdili ”). Kapitola čtyřidcátá a čtvrtá. O dálejších priebe- ziech Vratislavových, krále českého. Léto “) božie po tisíci po osmidcát a po sedmi král Vratislav český [623] chtě opraviti zasě a navrátiti krajinu Srbskü, jesto od Čech nebo od českých mezí v tu stranu okolo Míšně po všie Luzacké zemi stran Sasóv ztáhla sě bieše až právě do Polsky a opět zasě až do českých mezí navracuje sě, a tak tiem činem vším v svých me- zech jest rozdělena, tu jistú krajinu, jenž někdaj- šieho času ciesař Jindřich, aby ji věčně sobě jměli, byl jest k Čechóm oddal a přichýlil, král Vratislav veliký zástup lidu sebrav i vtrhl jest do Srbské země, a tu pak blízko od Míšně jako za pól míle město jedno, ješto někdy zkaženo ^) Vyjmenováni starých hranic biskupství Pražského, jež v latinském textu jako v Kosmově kronice jest podrobně udáno, nahrazeno v textu českém jen touto kratičkou větou — ") Latinský text má ještě datum a ozná- meni monogramu. — ©) Viz str. 56 a 57. !) Tak. v Lit.; byfkupftwy R a L. 1086 1087 

Strana 248
1087 248 bieše, jemužto Gvozdek řiekají, zasě jest vzdé- lal. Odtad pak poslal jest s svYm synem Biéci- slavem několik zástupóv odéncóv k posledním mezem srbským, kterízto zástupové podle priká- zanie krále svého vrháíe sé do Sas, v&écky ty, jeSto sé protiviechu. udatné jsú pobili a podro- bili. Mezi tiem pak přitrhše k jednéj vsi, ješto prostřéd Srbské země jest velmi lidná a veliká, jenžto Kalov řiekají, ohňem jsú spálili a pople- nili všicku ovšem. A to proto, že nékdajšieho Casu, kdyZ král tady jédieSe tü céstü, tak pří- hodně sedláci z té vsi dva pány jeho byli jsú zahubili. A když jsú spálili a poplenili ji, kofisti veliké jsú pobrali a k králi svému sé brali. A když přés jeden brod jednoho potoka [62%] jeti jmě- jiechu, Drécislav syn králóv najprve tém kázal rytiefé své výborné u sebe ostaviv. Ale proto, Ze v ten Cas veliké horko bieSe Diécislav chté sé po obédé prochladiti, jal sé jest v tekuté vodé kúpati. A když se již dlúho bieše kúpal, poslal jest k úemu Alexius hrabie, vódcé jeho lidu, radě jemu i nuté jej, aby sé tak velmi neubez- pečoval. kromě své země jsa, neb blízko od ne- přátel bieše, a v téj jistic vodě kúpě sě. A když ten jistý mládenec královic rady jeho poslúchati nechtěl a řka: I co ty? Staříť jsú vždy straši- vějše než mladí na všé strany! To“) snad mlu- vieše, že onoho slova neslýchal byl, co múdří lidé staří pravie a řkúc: „Synu mój, drž se sta- rých rady, jich poslüchaje nedojdeš brzo vády: ktož jezdí céstami starymi od dávna utlačenými, ten nezablüdí, také& kdyZ stary müdry radí. po- slichaj jelo pilné, svítézíS nejednükrát silné; i budeš múdrým tak slúti, když mladým vichróm v uši sobě nedáš dúti.“ Toho když ten mladý ji- noch nerodil uposlüchati, aj toť ihned skoro po- tom ukáza sě kolikos oděncóv s nepřátelské strany, pozovujíc a povabujíc Čechóv ku pobití, proňežto ihned sta sé, že každý i s Biécislavem k svému odění a k svým koňóm iítichu sé. A tak sé zoblekachu ihned diel lidí Drécislavovych na tv ne[63*]prátely. jeSto tu priblízili sé biechu, od- dachu sé. A ti jistí nepřietelé jako lidé chytří na béh sé oddali až právě k svému vojsku, ani *) Véta tato schází v latinském textu docela. — ^) Viz str. 57—59. — ©) Tu jest překlad český poproměněn a sentence tu položené jsou přidány. KRONIKA PULKAVOVA. za nimi běžéce nemúdřě a neopatrně, přilúdichu je blízko. V tom jistém chytrém přilúzení z krá- lova vojska jedny jsú zjímali nesličné a druhé na pfékot ohavné jsü zbili. Zatiem pak skoro ihned přispělo jest vojsko lidí saských, jenžto Biécislava syna králova a jeho vojsko sršatě a těžcě jest podstúpilo, proňežto s obü stranü ve- liké pobitie a ukrutué velini stalo sé jest. A kdyz již dlúhú chvílí s obú stranú bili sú sé. velmi mnoho Čechóv tu v boji zbitých ležieše. Však pak naposledy Sasíci pťémoženi jsüc, jakZ naj- lép uměli, tak jsú preč utekli. V tom jistém boji syn králóv v pravú ruku byl jest zafat. A by se byl mečem, jenž v ruku jmějieše, některak jako nezavrhl, ruka i s palcem preč by jemu byla od- fata. Pri tom jistém také boji ten ctný muž Ale- xius s mnohými pány českými zabit jest. Odta- vad pak po tom boji král s svým synem Břěci- slavem a s vojskem, což bylo zóstalo, do Čech sé jest vrátil Kapitola XLV. O Vysehradském kostelu a 0 vzdé- lání a o kanovničském ustavení. Léto ") bozie po tisíci a po osmidcát a po osmi, když Vratislav králem učiňen byl českým a bratr jeho Gebhart neb Jaromír biskup praž- [03"]sky, a protoze oboje biskupstvie jmejiesé, moravské a Ceské, v py&é sé jest pozdvihl, i jal sé protiviti králi bratru svému, tak jakž najviec mohl a nelibost jemu činiti všémi činy. A tak násilně velmi od krále preč sě jal táhnúti a chý- liti, Ze nékterdy na veliké hody. na nichzto král v královie pfípravé obyééj mél stávati, ten bi- skup bratr jeho kryl sě jest, nechté mšě svaté pféd ním slúžiti, takže“) častokrát bez biskupa v královéj přípravě na božie službě jest býval jako muž pokorný a všie šlechetnosti plný, nechtě v nenávist toho hnáti. ProneZto uziév tak velikü pýchu a vzdoru bratra svého, trpěl ji jest velmi muüdr6, müdrost na tom vzvláštní ukazujé; aneb pravie staří takto: Lépe jest krvi svéj v čas bláz- novstvie přetrpěti, nežli s ním boj podjieti. Neb ač s bláznem co kdy uhoníš. rádoť bývá, že s ním toho rovně nerozděliš. Bezpotřěbné pýchánie jest 1087 1088 

Strana 249
KRONIKA PULKAVOVA. 1088. pravého bláznovstvie znamenie, tak jakž všichni inüdfí pravie. Tak pak mezitiem zalozil sobě ko- stel na Vyšehradě ve jmě s. Petra na čest Bohu a jeho sv. milosti, i poslal slavné posly své a vzácné k Alexandrovi k papežovi, aby ten jistý kostel potvrzením věčným potvrditi ráčil, kte- rýžto papež prosbu jeho uslyšav pro zjednánie stavu [64%] a řádu dobrého v tom kostele i také pro posvěcenie poslal jest. Jana kardinala, biskupa Tesolavenského, s Petrem a!) s probostem svato- jiřským z Prahy, do Čech, a tak svými listy pa- pežskými milostivě jest povolil, aby tu kanovnič- stvo bylo ustaveno v počtu pravém, točíš sbor kanovnié( célY, jenżto by Hospodina za obyčěj chválili. Také odpustil papež věčně, aby na ve- liké hody dědicóv českých, jako den s. Václava i s. Víta i jiných ss. dědicóv i také na všéckny úročnie dní a hody a přéd králem českým, když by kázal, byl tu probošt, děkan, kněz miestní, epištolník a jáhen mši slúžiece v téj přípravě a v těch koronách, jichžto biskupové užívají ščedřě a svobodné. K tomu jeste viece dal jest, aby ode všéch práv všéch súdcí biskupových i biskupóv Pražských kterýchžto kolivěk prázni byli a svo- bodni a tak římskému kostelu ihned po ňem právy všémi podlehli a podnikli, jakožto i dnešní den bydlijicim známo a svědomo jest zjévné. Těch všéch věcí i těch daróv i těch milostí Ale- xander papež sedmýnádct a se dvěma přědóstoj- nými otci kardinaly, patriarchy, arcibiskupy i bi- skupy, jenżto toho času při papeži biechu, po- tvrdil jest svým požehnáním, a listy svými mi- lostnými. Neb na zakládání toho jistého kostela Vyšehradského król [649] Vratislav dvanadcete kosów z zakladu z krunfeSta na svń pleci kamenie a prsti jest vynesl ?), tiem obyćójem. jako ně- kdajšieho času ciesať Konstantinus učinil byl. A když ty košě vynesl, první záloh kostelní svü rukú vlastní založil a tak kostel Vyšehradský tiem podobenstvím i týmž řádem jako kostel s. Petra v Římě, udělal jest. Tak zajisté král Vrati- slav pýchu bratra svého a jeho nerodstvie, bi- skupa Pražského, krásným a müdrym úmyslem ukrotil jest. A ten jistý kostel svój Vyšehradský, 249 v ňemžto pohřeb sobě zvolil, i klenoty kostelními i rozličnými potřébami i uzitky i dédinami na- dal jest a jeho slovútně povýšil. Probošta Vyše- hradského kancléřem všie České země učinil jest a vtom dóstojenství jeho povýšil, a tak ihned jako v třetiem miesté s kniežaty České země v králových radách miesto jemu jest zjednal a zpósobil, jakožto *) i do dnešnieho dne mocně trvá. Tehdy ono slovo múdrých lidí sě naplnilo, ješto řiekají: Nenie nic tak zlého, by sé neobrátilo někdy v něco dobrého. Nebo by byl biskup pýchy neukázal, Vratislav snad by sě byl tak neukázal. Ale vždy samo v sobě jest zlé pýchánie. Toto je bylo božie zpósobenie, že buoh ráčil to tak zje- dnati, aby sé to mělo skonati. Nám sě sdá zlá věc mnohokrát, jenžto pak buoh v lepšie obrátí stokrát. [65*] Neb naše jest myślenie, ale veżdy bozie zpósobenie. Znamenaj. Léto božie po tisíci a devaddesatého a de- vátého ?), kdyz to jisté pYchánie Gebhartovo neb Jaromirovo, biskupa praZského, rozmáhá&e sé a rostiesé pohfiechu v nem velmi, Vratislav král český chtě sé jako pomstiti, kaplana svého někdaj- šieho jménem Vecla ?) biskupem moravským uči- nil. To když jest uslyšal Gebhart biskup pražský, na céstu do Rima pfichystal sé, rady i pomoci papeZovy prositi chtě, kterak v téj věci učiniti mél by. S tiem tak ümyslem vzdvihl sé jest do Uher k králi Vladislavovi, aby s jeho pomocí bezpečnéjie do Říma mohl prijeti. Ale bozím pak zpósobením, když do toho města, jemužto Stryko- nia dějí, přijel, roznemohl sě velmi a tak u malých dnech, kdyż sć bolest v ńem rozmohla, piiebytek svého života dokonal jest. Léto božie tisíc devadesát a jedno král Vrati- slav do Čech sě vrátiv, zvěděl jest ihned, že (ieb- hart biskup pražský umřčl jest, a tak pak Kozmu pražským biskupem učinil jest čtvrtého dne toho mésiece února. Ale proto, že ciesař v Lambard- ských zemiech přébývaše toho času, stvrzen jest nemohl býti. *) Slova: jakozto i do ... boZie zpósobenie nemaji korrespondujíciho latinského textu. !) Lit. bez a. — *) podle Lit.; v R: košóv základu založil neo na svü pleci jest z krunfe&ta kamenie atd.; tak i v L. — 9) tak R, Vrat. a j. — *) Weczla R, L. 32 1088 10x9 

Strana 250
109 250 Kapitola XLVI. O dálejších přicběziech krále Vratislavových. Téhož“) léta jako napřěd král Vratislav uzna- menav, že Konrad bratr jeho [65] druhému bra- trovi Ottovi, jenž Olomüc a to podkrajie držieše, viece nakládáše i přějieše viece synovi jeho, nežli královým dětem, a ve všéch věcech k jich pro- spěšenství a k přispoření snažně nastojieše, pro nežto Vratislav jal sé jest nenávidéti Konrada a tak s silným vojskem vtrhl jest do Moravy i vyhnal Otu i syny jeho Svatopluka a Otíka s toho sboZie jich, i dal Olomüc a jiná města k tomu také synu svému Bfécislavovi, aby jé sobé měl. To kdyz sé tak stalo, ne po mnohu času Ota, bratr Vratislavóv, umrél jest. Když král Vratislav usiyšal, že bratr jeho Konrát jediný náměstkem ješťe ostal, umyslil jest sobé také i jeho sbožie stisknúti a jemu jeho diel odjieti, protože vždy s Otíkem a s Jaromírem, pražským biskupem, spolu držieše a na rózno rozlúčeni nikakž býti nemožiechu. Tak pak král Vratislav sebrav opět vojsko veliké, vtrhl jest do Moravy. A když k bratru přitrhl, všecko město oblehnüti umyslil jest, a tak sémo tamo vókol jezdil, ukazujé pánóm zvlástie stanovisté, kde by sé poloziti méli s svými lidmi. Stalo sé jest pak zatiem takto, Ze jeden pán jménem Zderad, rádcé králov, Brécislavovi, synu královu. jako z pospílenie mluvil jest k královi takto a řka k otci jeho: Žádný králi, věz to dobřě, Ze syn tvój Birécislav letnieho [66%] času v te- kutych vodách velmi sě rád kúpe, proňežto zdá-liť sé tvéj milosti za podobné, podle vody syna tvého s jeho rytieřstvem rač položiti, aby on, když by jemu horko bylo od slunce, prochladiti sé mohl v té vodě. Tu jistů řéč ten jisty Zderad proto jest mluvil, abv syn králóv préde pány onéj jisté věci, což sé v Srbiech přihodilo bvlo, zastydal sé, a aby nemudrost jeho takć od nich znamenana byla, kterak u toho potoka své věci nemůúdře činil, rady múdrých nechté poslúchati. To jisté uhaňenie ten jistý mládenec Biécislav mlčé a chytré uznamenav v svém ümysle to zachoval jest velmi téZcé, umysliv to na svém srdci, kterak by s, Viz str. 59 a 60. ') Wyrpur R, I. KRONIKA PULKAVOVA. sé pomstiti mohl nad nim. jest odjél odtud k svým lidem, pro pravý smutek toho dne nevečeřal jest. Když pak v noci bylo, vzem s sobü svój lid, jimZto jest dobré doufal nad jiné, nelibost tuto, kteráz sé jemu stala byla, jim jest zjevil a s nimi sé radil, kterak by sé nad Sderadem pomstiti mohl. S tiem tak ihned té noci poslal jest k svému strýci k Konradovi, tuto nelibost jemu rozpravujé na Zderada, prosé od ňeho rady, kterak by sé pomstiti mohl. Conradus ten jistý vida to dobić, że král Vratislav podle rady Sderadovy svým vojskem tak jej obehnal a snüzil, DBiécislavo[66^]vi odevzkázal jest jemu zasě, že jemu toho tak srdečně jest zél, jakoby sč samému jemu to stalo. Tú féčí když ten jistý mládenec byl tak podniecen, ihned měl jest radu v hotově tu jistů, aby toho pána Zderada zabil, à tak aby Díécislav i s svým strýcem nad nim sebe pomstil. Zjitra když bylo, poslal jest Bře- cislav, když na pole vytrhl k Zderadovi, aby k ňemu přijel, že s ním tajnú věc mluviti má. Jenž jediného tovařišé svého Držimíra pojem (s) sobú k králevicevi jel jest, i žádného do ňeho vtipu zlého nejmaje. Tehdy když jeho královic uziel, że on jede od svych, jesto prisahli biechu na jeho smrt, maličko jako preč postúpil jest na omluvu. A tak pak mluvé s ním, opáčil mu jest tu řěč, proč by jeho přéd otcem hanel. A tak po dlühé réti hrozé jemu sic i onak, jakž toho obyčěj byl, v hněvu velmi roznietiv sć, od ńeho preč jest odstńpil. To kdyż jeho lidé uzréchu, že on od ňeho odstúpil a Zderad preé utieká, bé2éli jsú po ném chutné a tak uhonivše jeho na přěkot, ukrutné jsú zabili jej. Ale Držimír pravým béhem preč jest utekl i pověděl králi, co sč jest tam bylo prihodilo. Król Vratislav uslyšav to, tiem jest byl velmi smúcen a velikú žalost skrzé to měl jest. I myslil jest velmi pilně, kterak by sé i nad bratrem i nad synem pomstiti mohl. Břécislav uslyšav hněv otców, s onć strany vo|67*]dy stany své jest rozbil, po ňemžto většie strana vojska brala sé jest. Zatiem pak žena Konradova, Wyr- pur?) jménem, paní múdrá a rozšafná, ješto o tom muž její nic nevěděl, k královi sě jest brala i pro- sila jest velikými prosbami, aby bratru svému S tiem tak smutné 1091 

Strana 251
KRONIKA PULKAVOVA. 1091 hněv svój odpustiti ráčil, aby také země své vlast- nie neráčil hubiti a kaziti. Prosila jest také velmi snazné a plaëici, aby synu svému milost râcil dáti, jakž jest i dal. Král Vratislav rozzéliv sé milostí, prosbu její milostivě uslyšal jest a tak oběma jest svój hněv odpustil, přikázav jim, aby preden přišli. S tiem tak kdyz préd nim byli, bratra bratrsky jest přijal a k synu svému těmito slovy jest mluvil a řka: Synu, učinil-li jsi: dobřě, staneť sě dobřě; pakli jsí zle učinil, potom to ty debré uzris. Ta slova když Břécislav uslyšal, otcě svého hnévu sé bojé, postúpil jest do toho mésta, jemuž Hrádek dějí, za nímžto opět větší diel vojska bral sé jest. VSickni ti jistí, kteříž sě jeho ná- držiechu, pro králóv hněv domóv sě vrátiti ne- směli. Vida pak král, že podle úmyslu svého nad svým synem pomstiti sě nemóže, s bratrem svým Konradem sjednal jest to tak, aby po ňem miesto syna jeho králem českým byl. To když uslyšal Brécislav, s nimzto viec než tři tisíce lida udat- ných bieše a jeho sé nddrziechu, prijev blízko ku Praze, po[67"]dle toho potoka, jemužto Rokytnice dějí, stany své jest rozbil a otci svému dal jest věděti a řka: Aj toť sem, ješto sem nynie přijel, jehoZ jsi ty drieve préd tiem hledal. Proňežto co potom učiniti myslíš se mnúů, učiň nynie. Té jisté noci ihned zjevili s@ světí mužie s. Václav a s. Vojtěch vězňóm v žaláři a ihned ze všeho vě- zenie zprostili jsû jé, a prikázali jsú jim a řkúce, aby dékujice llospodinu a jeho jmě svaté chvá- léce, přišli do Pražského kostela a všemu lidu i všie zemi pokoj zvéstovali. Kteréžto prikázanie skrzč ty jisté včzné nábožné naplňeno jest, jakž ten jistý div v pašiji s. Václava plnéjie se čte. Toho dne Konrad bratr králóv vešken hněv a svár mezi králem a mezi synem jeho upokojil jest a jé všémi činy sjednal. 'Fo když uslyšéli páni ti jistí i jini, kteriz Brécislava sé nddrziechu, mimo tuto milost, ješto jemu král byl dal, bojiece sě krále přieliš velmi navedli jsú jeho, aby nechaje otcovy milosti i vzdvihl sé s nimi do Uher, jakž to jest učinil. Tam pak když přijel, král Vladislav jako prietele svého mile jest jeho přijal, a Brécislava s některými s nemnohem u sebe jest ostavil: ry- tieřstvu pak jinému i jinému lidu také dal jest jednu krajinu, jiežto fiekají Bahnov blízko od °) Viz na str 61 a 62. 251 Trenčína [68%] miesto k lovu velmi příhodné i k obilí také velmi úrodné, proňežto Brecislav i (s) svými lidmi. až právě i otec jeho umftel, u krále uherského bydlil jest. Kapitola XLYVII. O rozdělení biskupstvie Praž- ského a Moravského, a o smrti Vratislavově a o Konratovi bratru jeho po rem. Léto *) božie po tisíci po devaddesati a po dvi slavny kral Vratislav pamétliv jsa protivenstvie onoho, což inu bratr jeho Jaromír biskup praž- ský činieše, biskupstvie na dvé jest rozdělil a to jisté sjednánie, jímžto sjednána biesta oba ko- stely Moravský a Pražský, rózno jest všiem činem rozjednal: pražským biskupem učinil Kozmu a moravským kněze Ondřěéje, v městě Olomúckém stolici biskupovú zjednal, ješto dřieve za časóv Svatoplukových krále moravského u Velehradě bieše. A tak poslav oba s dobrým próvodem ro- thercukovým k Jindřichovi ciesařovi, jenž toho času v Lambardiech bieše v tom městě u Man- tavé, prosil jest jeho, aby jima stvrzenie své ráčil dáti. Ciesař pak kakžkolivék pamétliv byl sjed- nánie tú dvú kostelú v hromadu, jenžto potvrdil bieše svými listmi nedávno, však chté králi če- skému vóli jeho a žádost naplniti, jich jest po- tvrdil a s tiem domov zasé je poslal. Zatiem pak slavný král Vratisla[6S?]v králové věci popósobiv od zimnice jal sé neduziti, a když od té bolesti síla jako všécka v ňem hynieše, po mnohých po velebných skutciech povolán jsa od Hospodina svój život dokonal, a tak u Vyšehradském kostele, ješto založil byl, podle obyčěje králového po- chován. Jehož smrti po mnohé časy všécka česká země plakala jest. Přímluva Léto boZie jako driev napréd, toho měsicce března umiél jest král Vratislav, prvý král České země, jenžto jsa vévodů zpravoval jest zemi: pat- náste let, a králem jsa zpravoval šestnadcet let králevstvie České. Přímluva. Téhož léta když Vratislav umřěl, podle jeho zpósobenie, jakž byl zpósobil živ jsa, Konrad 39+ 1091 1092 

Strana 252
1092 252 bratr jeho vstúpil jest na králevstvie, o jehožto skutciech nic se nepíše; neb jedinké sedm mě- siecóv a sedm dnóv byl jest ziv, a tak ihned toho syny, Lipolta a Oldřicha, o nichž potom bude pověděno. Přímluva. Téhož léta když Konrad umřěl, bratr Vrati- slavóv krále českého, jenž po ňem byl, Břécislav syn prvorozený Vratislavóv v Uhřiech ješťe jsa (s) svými, ješto sé nádržiechu, uslyšav smrť strýce svého i bral sě do Čech. A když do Prahy přijel, od žákovstva i od jiného lidu ochotně byl jest přijat, [694] a na stolici oteć svého posazen. Dré- cislavovo povýšenie stalo sě jest toho léta, jakž nahofé povédéno, toho mésiece ríjna, Ze pfijal knieZétstvie otcé svého. Téhož měsiece přibral sě do Čech byl jeden biskup falešný jménem Roprecht z vlasti Caba- lonské, kterýžto biskup proto, že tato biskupy jeste nebiesta posvécené, Moravsky a Pražský, jako biskup velmi slovitny mnoho kostelóv jest posvětil v České zemi i také svěcenie žákóm činil jest. A tak mnohé Záky knézé jest zdélal. Potom pak kdyZ poznali, Ze nebyl biskupem, vséckny skutky ony. kteréž on činil, podle ustanovenie práv svatých byly jsú zasě navráceny. Téhož také léta Břěcislav králevstvie České zpravujé po svém strýci i po otci, k s. Václavu k dědici českému vśćm knieZatóm a Slechticóm dvór za tři dni slavny a veliký svolal jest do Prahy. A tu o tom jistém dvo[69^]ru vzem radu se všémi svými přátely nebo pány, duchovními, Zádostí svaté viery rozuietiv sé, vSécky küzedlníky, Carodéjníky, véStbáre i jiné vsécky téch nepra- vých věcí strójcé, je&to mezi sobü nékteraká schu- Genie méjiechu nepravá proti viere, ven jest z země vyvrhl a vyplel ovšem, nebo mnozí lidé pro ty ška- řědé čary a pro ta schučenie dřieví ') sě modléchu, a druzí u potokóv u tekutých živé oběti činiechu, bludy velmi veliké jmajíce u vieřé. Ty všécky škařčdé a ohavné obyčěje pohanské. ješto v české zemi biechu jeste ostaly, ven jest vyvrhl, a tu mrzkost vsicku ovSem zahladil, ustaviv a uciniv ^; Latinsky text má quingentas. — ") Viz str. 62 a 63. — ©) Věty této nemů latinský text. KRONIKA PULKAVOVA. to, aby jediného samého Hospodina ctili a chválili všickni. Ten jistý Břécislav častokrát do Polsky vtrhoval jest a vždy s vítězstvím zasč vracoval sé. mnoho škody jim tam učině. Priemlwa. Léto bożie tisíc devaddesát a tři. Jento jistý Diécislav tézcé a velmi Polskü zemi napadl a nadtrapoval takmér ustaviéné a ji poplenoval, Ze od samého hradu Grec?), jesto na Labi leżi, aż právě do toho města, jemuž Hlohov dějí, na Odfe?) kromé jedinkého mésta Niempez*) tak velmi jest poplenoval, Ze v tom ve všem přásle niZádny člověk nebydlil jest. A tak od toho ple[70“]ňenie nechtěl jest přěstati, až právě Vla- dislav vévoda polsky velikü prostu dań, pod kte- rüzto vévoda Brécislav éesky nékdajs( déd toho Břčcislava, Vratislavské město i jiná města k tomu také pravým podrobenim posadil byl, ode dvû letû zadrZanü, zaplatil, to jest tisic hiiven stiiebra a šest desát hřiven zlata cčle a u plně, a nad to viece ješte, aby vévoda Vladislav polský jménem svým i budúcích potom svych vévod polskych Bré- cislavovi, jenž České králevstvie zpravuje i jeho budücím po nem, dah tu jistü obyčějnů na každé léto paddesát") hriven stFiebra a tridceti zlata na uiéeny Cas svYmi listy sé zavázal a svü prísahü sé zapřisáhl, věčně to platiti. Kapitola čtyřidceta devátá. O svěcení dvú túto biskupú, Pražském a Moravském, a o dálejších přieběziech Břčcislavových, a o smrti Kozmově, pražského biskupa, a o některých nápadech. Potom ") pak léto božie po tisíci po devadde- sáti a po čtyřech, když ciesař Jindřich třetí, točíš tiem jménem jmenovaný, veliký dvór opět u Mohuči měl, Brécislav knieze králevstvie Ce- ského poslal jest k ciesafovi Kozmu a Ondiéje, pražského a moravského biskupy, prosé snaZné ciesaře, aby jich potvrditi ráčil, aby je potom arci- biskupovi Mohuéské[7O0*][mu *) poručil, jenž by jé svétil. Jehozto prosbu ciesar uslySal a Righar- dovi arcibiskupovi mohučskému poručil, aby je světil; jenžto arcibiskup podle ustavenie všecko !) drzsewy R, L, Lit. — ?) Grecz R, L. — ?) v rukopisich na Ohři. — *) Nyempez R, Nyempecz L. 1092 1093 1094 

Strana 253
1094 1095 1096 KRONIKA PULKAVOVA. jest naplnil. Téhož léta po všech zemiech kromě zemí vlaských a onech tam zámorských byl jest mor velmi veliký, až dřieve préd tiem nikdy ne- slýchán. Znamenaj to, že Almania českým jazykem sytost sě vykládá. Protož Čechy i Morava i všecky ty zemé Vlachov nedochodiec. slovi zemé Alman- ské a lidé, ješto v nich bydlé, slovů Almanové.] Léto božie tisíc devaddesát a páté. Tento jistý Břecislav pojal jest dceru Albrechtovu Rother- cukovu s Rýna, jménem Lykartu !), toho měsiece jednoho Vlastislava druhého, ticm jménem točíš jmenovaného Vladislava, kterýžto Vladislav po- tom v časiech skrzé strýce svého Vlastislava tře- tieho s Jindřichem s ciesařem čtvrtým poslán byl do Říma a sjeho pomocí papež Paschalis jmé- nem jat jest byl. Potom pak toho měsiece října Kozma biskup pražský oltář svatého (Václava) ?) posvětil jest v Pražském kostele. Přiemluva. Léto božie tisíc devadesát a šest toho měsiece májé zpósobením Brécislavovym Cozma biskup pražský pražského jest kostela posvětil. Téhož také léta ze všéch německých [71%] zemí k bo- žiemu hrobu velmi mnoho jdieše, a tak u velikém množství dicchu, že kdežkoli které židy nalezli, připravovachu jé, aby sě křtili proti svéj vóli, snad nerozuméjíce, že proti svatému ustavení činiechu. Téhož léta tento jisty Drécislav (s) svým vojskem vtrhl jest opět do Polsky a tak s oné strany Nisy té vody všecko jest poplenil. a hrad ten, jemužto Břčh dějí tvrdý velmi, jenž na Odřě sedí na téj vodě, zrušil jest. A tak pak odtavad jeda udělal jest hrad jeden Kamenic jménem, tu kdežto nynějšícho času klášter jest udělán. A tak pak s tiem vracujé sé do Cech, Mutinu syna Bo- 7éjova a Kojatu prictele jeho z pokolenie toho ohavného plemene Vršovského z země jest ven vyhnal a tam do Srbska preč zapudil, aby lotro- vali; všecko zbožie jim pobral pro jich nešle- chetné skutky, jenž spáchali biechu, a tak komořě své to sbožie přichýliti kázal. Mutina bratr jich, ten jest u polského vévody take se Spülal. 253 Léto božie tisíc devaddesát a osm. Biécislav Oldřicha, syna Konratova někdy řečeného, jal jest a na hrad, jemužto dějí Kladsko, u vězenie jest jej dal. Přiemluva. Léto božie tisíc devaddesát a osm zjímal jest všecky židy tento jistý Brécislav ve všiej své zemi,[71^] i vzal od nich na striebre i na zlaté i na rozličném na drahém kamení poklady velmi veliké. Téhož léta toho mésiece prosince Kozma, pražský biskup, muž šlechetný, pln jsa dobrých skutkóv umiél jest v Hospodinu. Po jehoZto smrti Brécislav az pravé do volenie jiného biskupa všecko zbožie kostelnie, rozšafně a bedlivě péči o hem majé, zpravoval jest. Capitola T.. O volení Heřmanově, biskupa praz- ského, a o dálejšiem zpravování Břčcislavově. Leto") božie tisíc devaddesát a devét toho mésiece brezna, Brecislav knieZ@ krälevstvie Ce- ského podle rady zětě svého Vigberta %) Heřmana, kaplana otcě svého Vratislava krále českého, jenž sé na jeho dvořě vzchoval. probošta boleslavského s povolením všeho žákovstva jednosvornými hlasy biskupem pražským učinil jest. A protož že téhož času ciesaf Jindiich tretí v ftüné") prebyvajé ob velikü noc, Brécislava k sobě pozval bieše, Brécislav pak i s Hefmanem biskupem voleným k ciesařovi do Říma vzdvihl sě jest, proti ňemužto ciesař, přijímaje jeho s jeho pány a šlechtici jednak za tři míle vyjel jest i přijal jeho velmi poctivě i vedl s sebů do Říma. A tak pak ihned nazajtřie Heřman biskup [72%] ciesařem byl po- tvrzen. Téhož také času Břčcislav zjednal jest to s ciesařem, aby bratr jeho Bořivoj po ňem Českú zemi spravoval. Téhož opět léta Drécislav (s) svým vojskem vtrhl do Moravy, hrad Podivín zasě jest vzdélal i poručil jej Heřmanovi, biskupu praž- skému. Potom pak s králem Kolmanem uherským Sjel sé jest na to pole, jemuž Lucko dějí, jenžto dlúho mezi sobú rozličné pomluvy méchu. Na tom roku dávné milosti. jenž mezi nimi byla, s) Viz str. 63 a 64. — ") Latinsky text má správné in civitate Ratisponensi. ") Lykartu R, L. — ?) v R i L vynecháno, v L pak pozdéji pfipsáno. — ?) Wygberta lt. 1097 1C98 1090 

Strana 254
1099 1100 254 i pokojé obnovila sta všécky smlúvy. A tak ten jistý pokoj a tu milost přísahanú přátelsky mezi sobů utvrdila sta a pak sě rózno rozešla. Odto- vad pak Brécislav odjél a podle Berna stany své jest rozbil byl. Brécislav Oldrichovi a Lipoltovi, synóm Konratovým, strýce svého, násilně velmi tiežek a ukruten byl, jenžto bojiece sě jeho, ihned preč jsú zaběhli, a tak po poslech všécka města svá i krajiny v Břčcislavovu moc jsü poddali, kterážto města on vzem bratru svému Bořivojovi všecka jest poručil. Téhož také léta o vánocech Břěcislav vzácný Boleslava rodiče svého nebo sestiéncé, vévodu polského podle rady hrabí a pánóv svých mečo- noši, točíš aby meč nosil přěd kniežaty českými, učinil, i dal jest jemu za ten jistý ürad tu jistü daň, ješto Vladislav otec jeho i ji[72“né vévody králevství Českému platiti jsú měli, na každé léto desét hřiven zlata a sto hřiven stříebra. Biskup k ciesafovi jel. Léto božie tisíc a sto Heřman biskup praż- ský k ciesařovi Jindřichovi byl jest poslán, jenž v Mohuči bieše, a pak tu kardinal jeden, jménem Rupert Klimentóv papežóv, jenž toho času při ciesaři bieše, na biskupstvie posvětil jest byl a s tiem sé domóv vrátil. [Téhož léta, jakž bramburská kronika svědčí, když ješťe ti lidé slovanští a Sasici pohanských modl sě nádržiechu, Udo tak řečený, markrabie starého markrabstvie Bramburského, Polabi, s ji- nyini Sasici smieSenymi, jenzto Linchici!) tiem jménem tak řečeným sloviechu, ritivse sé k hradu Bramburskému, jeho jsú silné dobyli.] Kapitola LI. O pricbéziech Borivojovich, bratra Brécislavova, a o smrti Břčcislavově tuto sé píše. 'l'éhoz^) léta toho mésiece listopada Borivoj prvého krále českého syn druhorozený, syn Břě- cislavóv, v Znojmé sestru Lipoltovu markrabie raküského jménem Helkurdu?) pojal jest sobě za ženu. A že také s povolením Gotfriedovým, mar- krabie raküského, Lipolt syn Konradóv nékdy řečeného bratra Vratislavova, krále českého, jmě- ^) Viz str. 64 a 65. KRONIKA PULKAVOVA. jieše hrad Rachs*) tak řečený. toho času, pro- ioo heżto horliv jsa proto, že vypuzen [73] z Mo- ravy byl, svého sbožie bratru Bořivojovi lúpežem, ohňem i jinými všelikými škodami jal sě jest &koditi. Pronezto Brécislav chté pomstiti bratra svého, shromazdiv vojsko lidí, trhl jest do Moravy i pfédeslal jest posly své Gotfridovi a prosě jeho snažně, aby Lipolta vnuka přietele jeho nebo svá- zána jemu poslal nebo s hradu ven vyvrhl. Ty jisté věci když jsú tajně Lipoltovi byly povédény, ten jistý hrad s svými rytieři osobil jest sobě a jej osadil, a jiné vSécky purkrabie Gotfridovi dolóv jest sehnal a kázal jim pre& odtavad. Kte- rýžto Gotfrid když ty noviny uslysal, jel jest k Brécislavovi velmi rychle vstrieci i utkal jeho podle Vranova, i prosil jeho velmi pilně, aby jemu pomoc ráčil dáti, aby hradu toho zasě do- byti mohl. Pronezto Drécislav pro bratra: svého Borivojé i pro prosbu Gotfridovu siéliv sé pro ty křivdy, jenžto jim éinieSe Lipolt ten jistý, s vojskem svým hrad jest oblehl. A když usta- vičných šest nedél u hradu ležal. Litolt ten jistý hladem jsa obtiežen v noci sám jediný všéch tu nechav preč jest utekl. Zajtra pak když bylo, ti všickni, kteříž tam ostali biechu, i hrad i sami s€ na DBrécislavovu milost si sé dali. Brécislav pak Gotfridovi hrad jeho vrátil jest zasé; a tak vitézstvie obdrzal nad nepiáte[T3"][ly, domóv sé jest radostné vrátil. Téhoz také léta treti den préd sv. Thom apoštolem, když Riécislav u večer jako s lovu jédieSe, blízko od Stebna od jednoho lovcé jmé- nem od Lovka. jenż jest byl najat a naveden od Bozéjé a od Mutiné, od téch mrzkśch a od ohav- ných mordéřóv Vršovských, kteréžto VrsoviGany préd tiem dřieve z země byl jest vyhnal, hamisné byl jest rańen. Kteryżto Lovek po tom nešle- chetném skut]ku. chtě preč utéci i upadl jest v jednu jámu a tak pak nalezen od lidí, an ledva hlavy neslomil. I byl jest dóstojnúů smrtí, jakž na ňeho slušalo, zahuben neslechetnik. Brecislav pak pro tu jistú ránu byl velmi obtiežen bolestí. A tak zpósobiv duši své lékařstvie a zemské rozličné véci zjednav, treti den jest umrél a u Pražském kostele pochován. !) Iynchiezy R, L — ?) Helkurdu R, Helkurtu L. — ?) rachs R, L. 

Strana 255
KRONIKA PULKAVOVA. uo Kapitola LII. O povýšení Boñivojové, bratru ") 1101 Břčcislavově, dvuhorozeném synu Vratislavově, a o jeho přieběziech, kteréž jest jměl. Bořivoj“) druhorozený syn Břčcislavóv zvé- děv bratra svého mrtva jsúc, bral sě jest do Čech, a tu jest od biskupa pražského, od hrabí, od pánóv i od jiných šlechticóv i od zemanóv všie země ten den božieho narozenie poctivě jest při- jat a na stolici bratra svého posazen. Přiemluva počíná sč. [74] Léto božie tisíc sto prvé tento jistý Bořivoj Oldřichovi a Litoltovi synóm Konrátovým, jenž jest byl starší syn krále Vratislavóv, města, kteráž jim byl Biécislav odjal, zasé jim jest na- vrátil. Toho jistého také času Vršovčené to ohavné pokolenie z Polsky, tam lotrovavše, do Čech sú sé vrátili; jimžto Bořivoj města jich navrátil Žatec, *) Mýto a Litoměřice. A to jest učinil ne z žádosti srdecné, ale pro potrébie toho času. Točíš ") potřébic bylo, aby to učinil pro některú příteč jemu potřébnú. Neb múdří řiekají: když vlky chceš zlapati, dajž jim mrchu najprv sápati; a když mnohokrát bez přiekazy budú žráti, hybieť, ano kózi dolóv musie dáti. Oldřich tento jistý syn Konrátóv, jakż jiZ povédéno, po smrti Dré- cislavové strycové, vzem radu (s) svými staršími, točíš že jest starší dědic českého králevstvie, bral sé jest k ciesařovi, jenž toho času [74] v Řězně bieše, prosě jeho velmi snažně, aby jej jako dě- dice staršieho v Českém království podle usta- venie Dfécislavova nékdajsieho pradéda jeho, za kteréZto ustavenie hrabie, šlechtici i jiní páni zemští přisáhli jsú byli, na kněžství králevstvie Českého, ustavil, a ta jistá manstvie dědická ráčil jemu dáti; kterúžto prosbu král múdrým úmyslem à roziafnym prijem, jemu jest dal to, což z práva měl dáti. Zatiem pak všém zemanóm i pánóm zem- ským, kniežatóm i hrabiem podle obyéejé od sta- rého dávna v takých věcech činiti dal jest dobro- volnů moc kněze v království Českém voliti. To 255 kdyż stalo sć tak Oldiich skrzé mnohé posly své do Cech posielajć jal sé lákati Ceské zemé jmieti, a tak mnohými i rozličnými činy kterýmižkolivěk mohl, snažil sě jest byl, chtě v králevství Českém kniežetem býti. Ale proto že Bořivoj již na miestě Diécislavové otcé svého potvrzen byl, toho jest Oldřich dojítí nemohl, ale toto jest obdrżal od ciesařé, aby strýce svého Bořivojé z králevstvic českého právem dědičským, ješto naň slušie i mocí také i jiným právem, nadtrápiti mohl a jej vy- pudití. To když obdržal podle rady svých přátel i téch, jenzto sé jeho nádrZiechu, prijem k sobé některé Němce i jiné také v tovařišstvie, to jest Zifrida?) hrabí z Saly a Oldficha frisinského biskupa i také mnoho ji[TS“]ných pánóv velikých a Litolda bratra svého, do Cech jest vtrhl a rka k nim, že by mnoho pánóv měl nejlepších České země, jenžto k jeho straně jsû së naklonili. To když Bořivoj uslyšal, shromazdil jest k sobě vojsko veliké lidí s druhé strany i vyjel proti nim až do toho města, jemužto řiekají Malín, a tu jest ihned stany své rozbil, umysliv to, že na zajtřie ihned boj s svými nepřátely chtěl by vzieti na poli. S druhé strany pak také Oldřich (s) svými lidmi ob onu stranu potoka, jemužto Vzplyčina*) řiekají, zjednal sé k bojování. A tak blízko od sebe byli jsú, že jeden druhého vojsko opatfiti mohl jest. V kterémžto miestě to jisté Oldřichovo tovařistvo, když jsú spatřili, že Bořivoj (s) svými lidmi věrnými ustavičen a pilen jest svých věcí, a když jsú také znamenali tu řěč, jesto sé Oldrich piéd nimi chlubiese, kterak naj- lepší páni z Čech s ním by chtěli státi, ty věci pilně znamenavše všěcky, viděli jsú, Ze jsû okla- máni, i řekli k Oldřichovi takto: Proč námi i sám sobú klamáš tak neslíčně? Kde jsû ti najlepsi páni z Čech, ješto s tobú chtie ostati, jakž tys k nám mluvil? Nevěrně zajisté nás jsi oklamal a netoliko nás, jakž samého sé. S tiem ihned učinivše radu tú cěstú, kterúž vjeli, ven jsü sé brali pre&. Ale proto, Ze Svato- pluk a Otík bratíéncé s ním Otto[75%]va bratra Konratova někdajších zmrlých, ješto Znojem jmě- *) Viz na str. 65 a 66. — >) Slova: „točíš potřebie bylo —dolóv musie dáti“ nemají korrespondujícího latin- ského textu. ") bratra R, Lit. — ?) tak podlé Lit.; za to jest Bozyey Zatecz v R, a pod. v L. — ?) Zyffryda R. — ") Wzply- czyna R, L. 1101 

Strana 256
1101 1102 1104 1105 256 jiechu, se dvěma zástupoma výborného rytieřstva Bořivojovi na pomoc prijela biesta, zasě nemo- Ziechu. Proňežto v noci nesnadnými stezkami a tésknými céstami podle Habru pravým útokem, stanóv i svých věcí tu nechavše, preč jsú utekli. Zítra když pak Bořivoj s svými lidmi na ne- přátely chtěl sě obořití, nižádného jest nenalezl svého protivníka. Ale kořist, od niežto utekli biechu, mezi sě, jakž sě jim líbilo, rozdělichu a rozchvätali jsú. Nebo toho času Bořivoj s svými vnuky s Svatoplukem a s Otíkem velmi dobřě bieše, než potom pak pro některé věci mezi sobú jeli jsú sé škorpiti. Kap. LIII. O sváru Borfivojové s jeho vnuky a o jeho priebéziech. Leto") božic tisíc (sto) ') a tři Bořivoj a jeho vnuk Svatopluk, jenž toho času markrabí bieše v Moravě, ku prosbě a ku pomoci Spytihněvově syna Vladislavova nékdajsieho vévodv polského, jenžto po smrti otcé svého proti Doleslavovi bratru svému, jenž jest byl syn Jitčin, dcery Vra- tislavovy, někdajšícho krále českého, jenž pravý byl vévoda polský, pod slibem jedněch peněz vé- vodstvie polské chtěl jest jemu odjieti, proňežto válku proti tomu jsú [76%] pozdvihli, a když při- pravivše ?) sč, v Hradci již biechu, zvěděv to Bo- leslav, že oni na jeho škodu táhnů, posly své poslal jest k Dorivojovi kniezeti éeského krá- levstvie. aby pro přietelstvie, jímž jest jemu pří- vuzen po Jitce, pamétliv byl a záinysla svélio ne- chal. A tak pak dary jemu a penieze dav, obdržal jest na ňem, že sé jest domóv vrátil. Ale pak že Bofivoj vnukovi svému Svatoplukovi, ješto jemu také na pomoc přijel byl, dielu v těch penězích nedal, proti Bořivojovi strýci svému jal sé jest huév nésti a s tiem zatiem poslal jest lestné u chytře: Svatopluk z svých lidí do Čech s tiem činem, aby i mezi pány j také inezi městy sváry zdělali, a tak také aby krásnú féčí, kterúž by mohli, k Svatoplukovi přitrhli. Léto božie tisíc sto a pét shromazdiv Svato- pluk zástup lidí vtrhl jest do Čech, a tu pak v tom tržení mnozí nechavše Bořivoje i pristüpili jsü ^) Viz str. 66 a 67. KRONIKA PULKAVOVA. k Svatoplukovi, a by tak brzo byl Bořivoj nevtrhl do Prahy, ale město Pražské sobě osobil. Pro- ňežto Bořivoj v pražském městě stráZé své zpó- sobiv, jakž uměl, Heřmanovi biskupovi hrad Vyše- hradský jest poručil, aby jím od ňeho vládl. A když pak Svatopluk s šesti zástupy lidu odě- ného ku Prazč pritrhl a ižádného ne[76*]po6il, kto by jemu přistúpiti bránil s oné strany Vltavy. piéplavil sé jest k téj vsi, jiežto Bubny řiekají, a tak až právě k branám přijel, i nalezl, any jsú zavřény a rytieřstvo na nich, kteřížto silné sé jemu protiviechu. Jenzto odstúpiv odtavad mezi oběma městoma na tom miestě, jenž v sobotu trh bývá, stany své jest rozbil. A když viděl, že prospěti nemóže, vrátil sě jest (s) svými do Mo- ravy, po nichžto vévoda Bořivoj oddal sě jest, honě jé. A když kolivěk?) mnohem viece lidí měl nežli oni, však zrady bojé sč, umůúdřiv sobě ij nechal s nimí bojé vzieti (a domóv sé vrátil) *). Přiemluva. Léto božie tisíc sto a pět tento jistý Svato- pluk s těmi, kteříž sě z Čech k ňemu přivinuli biechu, vzem s nimi radu, jal sé jest zpytati, kterak by Borivoje stryce svého lestné a falesné králevstvie Českého zbaviti mohl. Zatiem pak po- slal jest k Budivojovi, k synu k Hronovu, k muži k velmi lstivému, kteryZto Hron rozliéné Isti sobé vymysliv, bral sé jest k Bofivojovi, pravé jemu, že by byl nepřietel hrozný Svatoplukóv, a takto jemu védéti dávajé, že by sě jinak pomstiti ne- mohl, jedno tak, aZ by ty jisté jemu zradil v Ce- ské zemi, kteříž sé Svatopluka nádržie a tak s tú řéčí nectný a zlořečený syn, rozsicvač nešlechet- nosti umiesiv krivdu mezi pravdu rádcč [77%] Bo- Ťivojovy Božéjé a Mutinu z toho rodu Vršovského rozličnými vinami osočil jest, a tak jest radil Boři- vojovi, aby jé jako zjevné neprátely své hubila jim sé protivil. To když Vršované uslyšěli a tomu po- rozuměli, k Svatoplukovi sé brali do Moravy a jeho jsú navedli, aby proti Bofivojovi kniežetstvie králevstvie českého přijal. Jenž jim povoliv. uči- hen jest kniezetem a povysenie přijal. A Bořivoj bezděčně od těch nešlechetníkóv z Čech vyhnán. ') Lit.; v R a L není. — 2) Lit.; przypawowalle R, prziprawowachu L. — 9) R,L i Lit. — 1) L; v R není. 1105 1106 

Strana 257
1106 1107 KRONIKA PULKAVOVA. Tento jistý Bořivoj měl jest syna Jaromíra. kte- rýžto potom římskému králi Lotharovi !) tak ře- Cenému se tími sty odéncóv bvl jest poslán. Kapitolu LIITI. O přieběziech Bořivojových « o Svatoplukových tak spolu, kterak sč jim vedlo. Léto^) božie tisíc sto a sedm toho mésiece májé Svatopluk. syn Ottóv bratra Vratislavova někdajšícho krále českého, měl jest knieżetstvie České. A Bořivoj druhorozený syn Vratislavóv bral sé jest z Čech do Polsky, vyhnán jsa. Za nímžto bratr: jeho třetí rozený Soběslav s mno- hými pány a šlechticemi zemskými bral se jest preč z České země. Bořivoj pak z Polsky vzdvihl sé jest k Jindrichovi k čtvrtému římskému králi do Sas, i Zaloval jemu své nehody i krivdu, co sé jemu stalo. A s tiem prosil jest ciesarovy po- moci. aby [777] navrácen mohl býti na své miesto, slibujé veliké penieze ciesafovi dáti. Král pak poslal jest pána z svých pánóv do Čech, přika- zujé Svatoplukovi. aby ihned pred nim stal. Jenżto ihned shromazdiv zástup lidí až právě k lesu k tomu městečku Chlumek s ním jest jel. A tak svolav pány a šlechtice své, poručil jest jim bra- tra svého bez sebe ?) a jej na svém miestě usta- vil a s tiem s některými nemnohými před krále Jindřicha bral sě jest, jehožto král ihned jeti kázal a ty. ješto s ním přijeli biechu, poručil jest Bořivojovi, a Bořivoje jim, aby jeho (s) sobi do Prahy přivedli a v králevstvie České navrátili a jeho jako pána svého ve všem poslúchali, jenžto s Bořivojem vracejic sć podle přikázánic králova. třetí den přijeli jsúů k hradu Donínu. A to když Otta zvěděl bratr Svatoplukóv sjednav rytieřstvo své s šesti zástupy lidu dobré odéného vjev v noci na hory, ma üsvité oblehl jest hrad Donín. To zvěděv Bořivoj skrzé jednoho člověka, jenž z zá- stupa Ottova jemu to byl pověděl. s svými jakž jest mohl, tak jest preč utekl. Zatiem Svatopluk učiniv králevi přísahu, že jemu desót tisícóv hři- ven střiebra chce dáti a zpraviti z vězenie, byl jest propušťen svobodně, s nímžto král některé své čeledíny poslal jest do Čech, aby ty jisté pe- ^) Viz str. 68. 257 nieze, ješto slíbil dáti, ihned vzěli [759]. kterýžto 1107 Svatopluk do Prahy vrátiv sé, bratra svého Ot- tíka v těch penězích poslal jest. doňudž by jemu cěle v plně těch nezpravil peněz. A tak pak z če- ských pokladóv shromazdiv sedm tisícóv hřiven střiebra poslal jest královi ty penieze. jakž byl slíbil. Bratr pak jeho Ottík v ostatečných byl jest ostal pod královů stráží; s tiem pak někte- rak utekl k bratrů svému a do Čech sě jest vrátil. Léto božie tisíc sto osm žena tohoto jistého Svatopluka svna jest zatiem porodila, jehoZto po pěti neděléch Jindřich říský král křtil jest. jmé- nem Václava a tak těch peněz ostatek kmotrovi svému v küpel jest vlożil a jemu je odpustil všecko, i prosil jest také jeho Jindřich říský král, aby s ním 9%) proti Uhróm, jesto sć jemu protiviechu. mocně přípravě se trhl, kterüZto prosbu Svatopluk rád jest usiySal à s králem sé do Uher vypravil. zemi Vackovi a Mutiné tém Vršovským złostnikóm ku zpravovani porućil. A kdyż on s králem u jednoho města leZie- chu v picovně Svatopluk s svými lidmi cožikolivěk bylo mezi těma dvěma vodama Váhúů a Dunajem i vtom ve všem okolí všecko spálili a zkazili a mnoho špehéřóv uherských zjímav nosy obřčzo- vati a oci vylúpiti jim kázal; tej chvíle tisíc muzóv z uherského vojska. jižto poslání biechu [759] na jeho lidi. Němcóv *) pravým pobitim jest podstúpil, z nichżto mnoho jich zbito a druhých zjímáno jako psóv. Zatiem Bořivoj s Polany ne- přietelský vtrhl byl do země a Vacek strýce svého Mutinu tajně k Svatoplukovi osočil, dávaje jemu věděti to, že jeho návodem Bořivoj vtrhl do země. S druhé strany zlostník nectný lestně a nevěrně poslal jednoho rytieře z svých k Bořivojovi, dá- raje védéti, že Svatopluk jede a s ním boj na- zajtřie chce jmieti. Té jisté Iži úklad uslyšav Bořivoj lekl sě jest i vzdvihl sé té noci do Pol- sky zasć. Vrótiv sć Svatopluk myslil jest sim v sobě, kak by sć nad Mutinń pomstil, a tak svolav zemany vSécky, s nimizto Mutina piéd kniežetem byl, nejmaje ižádného vtipu o ničem o zlém do svého kniežete, jehož Svatopluk vida, !) Lecharowy R, L; Lotharovi Lit. — ?) R, L, Lit. — 9) Lit.; (ynu R, (ynu geho L. — *) R, L, Lit. 33 1108 

Strana 258
1108 1108 258 KRONIKA k ňemu takto mluvil: O Mutina, Mutina, nectný nešlechetníku, nevěrný z toho rodu nešlechetného Vršovského, jenž jsi nepřietel našeho pokolenie kniezécieho, tvoji piietelé neSlechetní s Jaromí- rem naëfm piédkem na tom miesté, jesto Veliz slove, svû vóli jmóli, jim pospílejíc a jeho mu- tiec; Biécislava strfce mého slavného vévodu českého lestným návodem zabili jsû; ty a tvé pokolenie Bofivoje strýce mého, jenž rád mú vóli činil, vaším návodem kniežetstvie ste jeho [793] zbavili, i učiňen jest špulákem pro vaši nevěru. Nynie pak tohoto času ty nectný a ne- věrný Mutino, já tobě zpravovánie české poručil jeda do Uher, a ty si zemi zraditi chtel. Ty všecky řeči když Svatopluk vymluvil, Mutinu ihned kázav jieti, hlavu jemu na tom miestě stieti přikázal. A s tiem bez pomeškánie Vršovičané byli zjimäni, to jest Unislav, Doma- slav a dva syny Mutinina a také jeden jménem Nejsa éeledín Mutinóv, kdyZ v kiéví s& kryla pro érvené rücho nemoha sé skryti byl jest jat, a tak nos jemu urézán a oi ven vylüpené. Nad to přikázal Svatopluk, aby nižádný ani veliký ani malý z toho pokolenie Vršovského živ neostával, ale všickni aby zbiti byli, a s tú féčí posilnil jest svých, slíbiv jim dobrú odplatu dáti, aby Bozéjé i s jeho synem jeli anebo z země vy- Bořatú v jednéj vsi, jiežto dějí Libik. ) Tu na- lezše je, zbili sú jé a poklady jich mezi sé mlčiec rozdělili. Takż i stalo sć jest, że na jeden den v3ecko to pokolenie nešlechetné Vršovičanské zhy- nulo jest a z země ven zahlazeno. Nebo staří *) i dietky v kolébkách zhubili jsú mimo těch, kte- říž do Polska a do Uher utekli. O přieběziech Svatoplukových i také o jeho smrti Ce sé. [79°] Téhož ©) léta král Kolman uherský chtě sebe pomstiti nad Svatoplukem, vtrhl do Moravy i poplenil ji. To zvěděv Svatopluk shromazdil vojsko, chtě uherského mocně utkati. A když již to zpösobil, na zajtrie s ním chté sé sniti, jeda *) Viz str. 70. — >) Viz str. 70 sloupec druhy. — ©) Viz str. 70—72, !) libik R; Lybyk Lit. — *) R, L, Lit. ) y PULKAVOVA. pres jeden hustý les, jednú větví oko sobě vy- mrštil príhodú nesčastnú. A tak pro tu včc a ten zámutek vojsko sé domóv vrátilo Priemlwa. Leto") bozie tisíc sto a devět toho mésiece února tento jistý Svatopluk zcéliv sé na bolest toho úraza, vojsko veliké lidí sebral jest i vtrhl do Uher, zemi tu takměř všicku zkaziv a po- pleniv a pfédméstie zboriv, jakZ najviece mohl, jinymi céstami vrátil sé jest, mnohé zástupy Uhróv mečem zbiv a veliké kořisti tu pobral. Toho také času Jindřich, král říský, pamětliv jsa té křivdy, kterúž vévoda polský Svatoplukovi učinil byl, když on s ním v Uhřiech byl. točíš že v zemi jemu byl vtrhl s Bořivojem, shromazdiv vojsko veliké i vtrhl jest i s Svatoplukem do Polsky a tak podle města, jemuž Illohov dějí, položil sé jest. A tak to okolé všecko podlé té vody, jiežto Odra řiekají, s obú stranú féky po- plenil jest. S tiem pak odtavad dále bera sé, hrad reéeny na prékot poplenil jest. A tak s velmi velikü koristí domóv vrátiti sé umyslil. A kdyz král físsky Sva[80*]topluka od sebe pustiti jako nazajttie chtiese, jedeu rytier téch nectnych mor- déřóv Vršovčanóv, poslán jsa od Jeska řečeného Tista VrSovského, v stanech së jest zjévil Svato- plukových u večer a k jeho vojsku sé přimicsil, an již od krále šel. A tak v tom hluku přibrav sé k knieZeti Svatoplukovi mezi pleci smrtedlne jeho ranil, Ze netáhl zemé,dopasti, az duši pustil. Ten jistý rytieř nešlechetný, kterýžto učinil ten zlý skutek, nectnú smrtí také ihned odšel. Svato- pluk toho léta, jakž nahore pověděno, toho mě- siece října zabit jest. Kapitola paddesátá a šestá. bratra Svatoplukova, a o Vladislavovi synu Ottově, jenž třetí syn byl Vratislavóv. Když“) Svatopluk zabit byl, celú noc plakali jsú jeho, jehožto král když smrt zvédél, plakal jest velmi. A takž pak svolav všécky hrabie a všécky zemany české, ješto toho času biechu, po- volil jim, aby sobě volili, kohož by chtěli z synóv O povýšení Ottově 1105 1109 

Strana 259
KRONIKA 1119 Svatoplukových, neb Jindřicha, neb Václava sobě 1110 za knieżć ). Tehdy oni na radu jednoho šlechtice. jménem Václava z Moravy, vzemše Ottíka bratra Svatoplukova, tomu nechtiec rozomóti, że kdyż volili byli Svatopluka a jeho potvrzovali, tehdy všickní zemané Vladislava syna Vra[79>]tislavova tretieho rozenćho z Svatavy krilevny. po Svato- plukovi byli jsu piisihli za knieže české chtiec jeho sobě vzieti. To když sě tak stalo, král ihned k jich prosbě toho Ottíka na kněžstvie české potvrdil. Po tom potvrzení ve čtyřech dnech do Prahy přijel, a tak proto, že proti přísazě a bez povolenie Heřmana, biskupa pražského a Fabiana hrabie vyšehradského volen byl, to volenie ne- mohlo jest jemu ostati. Ale když všickni obecné povolichu zemené, Vladislav kniežčtstvie české přijal jest. Uslyšav to Bořivoj, syn druhorozený krále Vratislavóv prvého krále českého, jenž sě narodil z Svatavy králevny, že bratr jeho mlazší po smrti Svatoplukově kniežětstvie České přijal. ihned sé jest vzdvihl do srbské země k Vigber- tovi k sestřénci svému, s jehožto pomocí i také s některými z Čech, do Čech jest u vigilji Bo- žicho narozenie vtrhl, tajně do Pražského iněsta ihned jest vjel. Léto božie tisíc sto a desét, když ten jistý Bořivoj u Prazě již jsa poznán byl, že v městě byl, stalo sć jest takto, že mnozí od žen i od dětí i ode všeho, což jsú měli. preč jsú běžčli z Prahy, a druzí pak, ktož byli s Bořivojovy strany, ti jsú v městě ostali, Heřmana biskupa v jeho [81*] pokoji nalezše u vězenie jsú dali. Fabianus hra- bie a vladať a zprávcé vyšehradský, nechavše všeho na útok se oddal, proňežto veliký ruš *) i smutek ve vsie zemi stal sè. Jedni z Prahy bóżiechu, druzi s tovaiisstvem bóżiechu sómo tamo lipiec a mordujic. Toho dne Bořivoj vjel jest na hrad Vyše- hradsk a nazajtiie do mósta vjel i byl přijat od žákovstva s processi velmi krásně. A tak mší sly3av opót se na Vyšehrad vrátil. Zatiem pak té jisté noci Otík bratr Svatoplukóv s Vackem šlechticem moravským shromazdiv veliké vojsko lidí, s toho hradu, jenž Hrádek dějí, přijevše *) Viz na str. 72—74. PULKAVOVA. 259 k Rokytnici stany rozbili a naajtfie Vysehral oblehli strażćmi, że *) nikam nemohli. Po tietiem dni vrśtiv sć z Plzně s svými lidmi brány všécky nalezl zavřény a oděncé na nich, k nimžto mlu- vil, aby jeho do města pustili, nemohl toho mieti. Rozhněvav sé velmi postúpil k téj vodě, jiežto Bruska řiekají ; uzřěv zástup lidí s té hory, s tiem poslal jest špehéřě, aby viděli. co by to bylo. Vrátivše sé pověděli, že Vratislav syn Vigbertóv Bořiívojovi na pomoc jede. Tehdy návodem Boři- vojovým syna Božéjova proti nim boj povzdvihl, sám sě ma né razil. A tu vtom potkání boj ob- drżal, syna Vigbertova, an smuten *) tiem vel-[81"] mi, do Pražského města jest vehnal, jeho lidi rańenć vśćcky zbil do ostatka. Zatiem pak Vla- dislav Heimana s Sezemi, šlechtice: své poslal k Jindřichovi k římskému králi, jenž toho času v Pambercé bieše, aby sám sobů české kniezet- stvie vrátiti jemu kázal. Kterýchžto poslóv prosbu uslyšav, sebrav veliké vojsko lidí do Čech jest vtrhl a dvě kniežětě svoji přěd sobú poslal jest, Děpolda a Berengaria, přikazuje jim, aby pří- miřé uložili, tak Bořivoj jako Vladislav i Heř- man biskup pražský i také Vratislav syn Vigber- tóv i vSiekni jini zemenć pród króle do Rokycan přijeli. Tam když jsú přijeli, jakž jim král přikázal a cas ustanovil, Bofivojć a syna Vigbertova jieti kazal a u vezenie vsaditi. Ale Heřman biskup ten svoboden ostal. Takż pak podle kralova ulo- ženie Vladislav kniežetstvie České obdržal a na ňem panoval, a ty pak protivníky své, ješto sě Bořivoje nádržiechu, rozličnými mukami umučil jest, mezi nimiżto Jan, syn Tistóv z Vršovského pokolenie nectnóho, o ňemžto jest dřieve pově- déno. očí i nosu i brady byl zbaven. Tyto věci staly jsú sé léta nahořé pověděného, ledna mě- siece. O sváru Vladislavově a o Ottově a o jiných přie- běziech, jakož uslyś 5) dobre. Božieho“) léta jakž nahofč povčdéno [32%] když jsú sé ty véci tak dály, mezi Vladislavem a mezi Ottú hněv a válka velmi veliká sě jest ') knyezie R, króle L. — *) ruff L; kuff R, kus Lit.: srovuej v tom jistóm rufiy 83%, — 3) ze L, aby Lit.; R mi: a. — )) tak L.; R a L maji tu [mutkem. -- *) vflyff R. 33+ 1110 1110 

Strana 260
1110 ua 260 vzdvihla, także jeden k druhému nechtěl jest přijetí, jedno velmi u mnozé lidu branného. Po- tom pak sjevse sé do jedné vsi do Chlumka “), smluvili jsü sé pod prísahami u pokoji. Ale v srdci vždy zlost drZiechu, pro ńeżto vrátil sé jest Otta do Moravy, jehozto po tom toho mé- siece črvna téhož léta Vladislav v Saskéj dvór majé zval jest ochotně, kteréžto zvanie Otta při- jem a do smlúvy do pokojné i zatvrzenie k dvoru jest jél. A kdyż za tfi dni u dvora byl, takż pak vzem odpuśćenie domóv sě chystal. Ale návodem Vackovym a DoZéjovym jat jest byl a na Vyśse- hrad u vezenie dan. Potom pak na Křivoklát byl jest nesen a tu jednak tii léta vézal. ‘Toho léta o svétiem Václavě Soběslav čtvrtý a mlazší bratr Vladislavóv s Boleslavem s vévodů polským s ve- likým vojskem lidí oděných do země jsú vtrhli praviece lestné a chytíé, bv pro sjednánie těch bratróv v zemi vtrhli. A tak s tú lestnú féčí a s tü ohavnü kfivdü aZ do Labé právé pribrali si sé. lo kdvZ Vladislavovi povédéno bylo, jich lestuy ümysl uznamenav slovóm jich nerodil jest veriti. Tehdy oni tomu rozomévse, Ze jich [32°] chytrost poznána již byla, přés Labe jsń piójeli, a tak rozličné kúty země České zbrázdivše všudy, kdež sú sě dobrali, plenili jsú. V téj chvíli pak Vladislav shromazdiv vojsko lidí proti těm ne- přátelóm posadil sě, jakž toho siušalo. A když vidél, Ze neptietelé ti jistí k bránění chutně chy- stáchu sé, napomanul jest svój lid, aby chutně bojovali a svych ümyslóv muzné posílili. Takż pak za ta Tei zposobil jest Spicé neb zástupné potkánie proti nepfátelóm. A když o to pobitie spolu sé sjódechu, s obü stranü bylo jest jich mnoho zbito. Však pak po tom Vladislav bratra svého i vévodu polského pobil jest. V tom jistém boji Bedřich ") son Božejóv (s) svým tovařišstvem mnoho vítězných skutkóv jest ukázal. Tyto věci daly jst s6 léta nahoré povédéného října toho mésiece. Bratry sé smirila. Léto božie tisíc sto a jedenást Svatava, krá- levá česká, syny svá Vladislava a Boleslava přátel- KRONIKA PULKAVOVA. sky jest zjednala a smířila. A tak Vladislav bratru svému Boleslavovi, z Polsky jeho navrátiv, Žatec s tiem podkrajím dal jest jemu. Léto božie tisíc sto dvanáste Vladislav knieže české podle ustavenie starých ciesařóv Vladislava syna někdy řečeného Břécislava prvorozeného bratra svého [83%] se třmi tisíci ryticřstva výbor- ného Jindřichovi čtvrtému ciesaři do Rima na pomoc jest poslal. Tu na té jiezdě Paschalis papež tak řečený Jindficha ciesaté témi jistymi pif- pravami, jakz k tomu slušie, slavnými posvětil jest. kakz kolivék nerad a bezděky. V tom jistém rusi Vladislav markrabie moravsky s ciesarem tu jsa mnoho svátostí svatých rozličných s sobú jest přinesl do České země, jakž v jedněch kni- hách o tom, ješto mají v Pražském kostele, v bre- viáři plnějie sé píse. Tak pak mnoho vítězných skutkóv ciesař i Vladislav v onéch zemiech ući- nivše, domóv jsú sě sčěstně vrátili. Léto bozie tisíc sto!) a tiináste vzvédél jest byl tuto řěč Soběslav některým činem, by Vladi- Slav bratr jeho návodem Vackovym Jieti jeho chtěl. Pronezto ten jistý Boleslav nedaleko od Vyšehrada položiv tři sta oděncóv v stráži, při- kázal jim tak, aby, když by sé Vacek k nim při- blížil. aby jeho ihned zahubili. Takž pak když Sobčslav s bratrem svým Vladislavem na Vyše- hradě obědval, uhlédav svú chvíli od bratra vzal odpustenie, chté pre& jeti. A tak s tiem prosil jest Vacka, aby vsada na kon i jel s ním ne- daleko proto, ze by s ním pilné véci mél roz- mluviti a tajné. A když jeho chténie v tom na- plnil, jél jest [835] s nim jako snad desatery hony. A tak ihned ti, jeSto v stráži byli, vy- razivsé sé z tajnych stráží na Vacka jsú sě řítili a jeho zabili na pfékot ukrutnü smrtí. Sobéslav pak po tom skutku navrátil sé k svym zasé, bázní bratra svého Vladislava prézésil sé velmi. A takż pak skrzé Srbsko chtě utéci do Polsky, když bieše blízko podle Donína toho hradu, purkrabie jménem Ekembert toho jistého hradu, kterýžto hrad těch časóv bieše ciesařóv, zval jest jeho lestné na ten hrad a pod tím jistým lestnym zvaním jeho jest jal nectně a ohavně, a ihned 4) Latinský text má Týnek, která ves leží u Břevnova. — >) Lat. text má Theodricus. !) Lit; v R neni. naa 112 1113 

Strana 261
1113 1114 1115 KRONIKA svázav do Nas vezl. Rytieństvo pak jeho to viddce, co sú pánu jich déje, na ütok jsi sć oddali. Zatiem pak Soběslav po čtyřech nedělech v noci z vě- zenie jest utekl. Toho léta Vladislav Ottu onoho jistého, ješto u vězenie byl dán skrzé Jindřicha krále říšského. vnuka svého z vézenie jest vypustil a polovici všeho sbožie moravského, ješto dřícve jmél, po smrti Svatoplukové jemu jest milostivě navrátil. Priemluva. O pokoření Boleslavově « o větších přieběziceh Vladislavových, kteréž jest měl. To“) pak druhého léta toho mésiece mâjé podle prikázanie Ottova markrabina [843] mo- ravského BoZéjovi a zěti jeho Vackovi tém z toho pokolenie ohavného Vršovičanského oči jsta byle vylúpeně. Téhož také léta Sobéslav bratr Vladislavóv příjem k sobě některé Polany tajně i přijel jest tajně k tomu hradu blízko, jemuž dějí Kladsko. Tu pak měšťany tv jisté i hrozú i prosbami chtěl jest ochlacholiti. aby jemu brány otevřeli. Ale když oni nikakéZ povoliti nechtéli, s tiem pak ihned Soběslav jeden starý dóm zapálil jest, ješto blízko podle zdí biese, pro kterézto zapálenie pro veliký vicher, jenž se všéch stran bieše, brány nebo veżć na zdi zdólanć na méscké i také město podle toho zapálilo sé. Proňežto měštěnie tu jistú tryzeń vidüce, Ze od ohně bezpeční nejsú, pří- miré jsü s nim uložili. Ale však proto město všecko shořalo. Ale hradu toho nikakéž dobýti nemohl. Takž pak Soběslav do Polsky sě vrátil. Milost aby obdrzal. To“) pak tretieho již léta toho mésiecé ledna Soběslav vévoda polský po svých poslech 1 svými listy Soběslavovi bratru svému u Vladislava hledal jest milost obdržeti, proňežto Vladislav pro službu ujeć svého dal mu milost i dal jest jemu město k zpravování, jemužto dějí Hrádek, ') se čtyřmi ji[S4]nými menšími hrady i s tiem se vším pod- krajím, což k tomu slušie. Potom pak téhož léta toho mésiecé ¢rvna Vladislav s Ottikem a s So- ^) Viz str. 74 a 75. — b) Viz str. 74. — ©) Viz str. 75. PULKAVOVA. 261 běslavem podlé té vody, jiežto řiekají Nisa, na jedno miesto rok vzemše v hromadu sú sé sesli, a tak na tom roku pokoj věčný mezi sobû za- tvrdili. Zatiem Oldrich syn Konrátóv markrabie moravského, jenž byl druhy bratr Vratislavóv krále českého, ješto Olomüe mésto s tiem se vším podkrajím drzal. umrél jest a jedinké détátko mladičké po sobě ostavil. Proňežto Vladislav kniezé české to jisté město bratru svému Sobě- slavovi s tú se vší krajinú dal. Priemluva. Léto “) božie tisíc sto a Sestndste po smrti Kolmanově krále uherského král Šťepán poslal jest k Vladislavovi posly své prosě jeho, aby v některý jistý čas a v některé jisté miesto spolu sé sjeli a pokoj mezi sobú učinili. Vladislav po- voliv jim, jel jest až k té vodě, jiežto Olešná tiekajf, jenžto uherské a moravské mezč dělí. Král pak s druhé strany vody na to pole Lučsko s velmi velikým množstvím Uhróv přijel jest. Proňežto druhý den Vladislav pies vodu préjev, stany své jest rozbil. K ňemužto poslové od krále slovütní bychu posláni s některými féčmi. ješto nepokoj viece neżli pokoj mieniechu. Pro [95] kteriżto věc Vladislav toho jistého dne vzdrzal jest o pokoji jednati, ony féci nesliéné slyšav. Proňežto Uhrové rozhněvavše sč oděnic své po- chopichu a tak s oné strany réky stojiece k boji sé chystáchu. Tehdy to Vladislav uznamenav, chutné k bojování by hotov. A tak prés vodu sé přébral jako vítězný muž, à tak s obû stranû veliké bitie a krve prolitie stalo sé jest. A kdyz velmi velice présilnéni jsü,*) zasé postüpi Vla- dislav pféd nimi. Otta a Soběslav velmi silná vojska majice Čechóv a Moravčicóv o tom po- bití nic tehdy nevědicehu. Ale ihned vzvěděvše to, velikým sršením a vaiem hrozným řítichu sé na stany uberských, a kteréž polapili, takměř pány jako jiné všécky mečem zabili. Král sám s pomocí Vavřincě biskupa svého sotně utekl. To když sě tak stalo, přibrachu sě oni Uhrové k tomu miestu, jesto Vratislava popudili biechu a jako některak pobitie obdrželi, kteréžto Otta ') Hrádek Lit.; (H]radek R, litera první vyškrábána; Radek L. — *) jsúe R, L. Lit. 1115 

Strana 262
1116 1117 1118 1119 262 a Soběslav vítězsky pobili, z nichžto bez čísla Uhřat ztopili a druhé ukrutně mečem zbili. Né, tak jich jest tu muoho bylo zbito a ztopeno, Ze tak veliké zhubenie lidí nikda dřievnějších časóv nebylo slYcháno v tom kraji. S tiem pak Čechové a Moravčici boj obdrZévie a velicé zkoristiv&e sć a mezi sé rozdéliváe do[*5^]móv jsá sé vrá- tili scastné. Kterak Vladislav bratra svého Borfivojé na mi- lost přijal. Léto“) božie tisíc sto a sedmnáste Vladislav bratra svého Bořivoje druhorozeného syna krále Vratislavova prvého českého krále zasě k milosti jest navrátil; né, takú s ním milost učinil, že jemu všicku českú zemi poručil a sám sě jemu jeho všiej vóli poddal. Proňežto Bořivoj pamětliv jsa této milosti, co jemu bratr jeho učinil, bratru svému opět zasě Vladislavovi polovici země zasě navrátil jest, točíšto všecko s oné strany Labe na puol noci, a takž pak potom bez jeho rady nic jest neučinil. Priemluva. Léto božie tisíc sto a osmnáste toho měsiece zafije byla jest velmi veliká povodeň, a tak velmi Vltava: mezi městem a mezi předměstím byla sé jest rozvodnila. že najvyšších trámóv u mosta do- saháše. O větřiech. Druhého léta ihned potom tací vichrové jsú sé ztrhli. že všecko stavenie, což jsúů postavili na Vyšehradě, to všecko dolóv jsú svrhli. A od toho času, jakž ta bratří Bořivoj a Vladislav smí- fila sé aZ do ") božieho léta tisíc sto a dvadceti, velmi pokojné zemi jsta zpravovala; [86^] ale pak potom tak násilné velmi sta mezi sobü jala sé Skorpiti a vaditi a ve zlé vóli byti, że Dori- voj bojé sé bratra svého sílv a moci i také toho jistého hnévu, nechav panstvie svého všeho toho mésiece srpna, pravým útokem preč jest z Čech od ňeho utekl, kam moha. *) Viz str. 75 a 76. ') od. R, L; do Lit, — ?) chutně L. KRONIKA PULKAVOVA. Které hrady dětal. Léto božie tisíc sto dvadceti Vladislav tyto 1121 hrady: Donín, Podivín stran Srbóv u Movavé mezi Sázavú tu vodú opravil a zasě vzdělal. Té- hož také léta Němcové vtrhše do Čech na mezć blízko od té vsi Bělá, na vysoké hofé hrad jsú udělali. Když Vladislav uslyšal, sebrav rytieřstvo své na né z nepty ?) oboril sé. Tak hrad i s ne- piátely obdrZal jest. Téhoz léta Vilémovsky klá- šter zaloZen od dvü bratriéncí, jenZ jeden slul Vilém a druhý Heřman, jenž jsá byli hrabie z Zulepachu. Znamenaj. Druhého a dvadcátého léta božích let toho měsiece října Heřman pražský biskup po mno- hých dobrých skutciech umřěl, na jehožto miesto vstüpil Menhart biskup pražský desátý. Tento jistý Vladislav zpravoval jest zemi českú sčéstné a užitečné až do léta božieho po tisíci po stu a po dvadcéti [869] a po třech k tomu. V kte- rémžto létě mezi ním a mezi bratrem jeho Sobě: slavem škorpenie. točíš svár veliký a hněv velmi veliký bieše vstal. nebo pozdvihl sě jest byl. A takž pak v tom hněvě a v tom škorpení oba. točí$ jeden proti druhému vojsko lidí sta shro- mazdila proti sobč byla a boj pozdvihla. Proňežto stalo se takto, že jest Vladislav bratra svého Soběslava z Moravy ven vypudil a dal diel Mo- ravy Litoldovy synu Konratovu nékdajSieho. jenż jest byl starší bratr Vratislavóv prvého krále če- ského, a diel Ottovi a Svatoplukovi synovi někdy řečeného Otty bratra Vratislavova. Proňežto stalo sé jest, Ze kdyZ Soběslav utekl z Moravy, k cie- safovi sé jest bral i prosil jeho, aby s jeho po- mocí navrácen mohl býti na své miesto. A kdvž pak prospěti nemožieše u ciesařě, bral sé jest do Polsky a tu byl. Ale žena pak Soběslavova. protože jest byla pfietelkynice krále uherského Ščepána, ta sé jest vzdvihla do Uher i bydlila tam. Téhož také léta Vladislav kniežé české a Ottik na pomoc Jindřichovi ciesařovi: římskému proti jednomu saskému knicżeti. protoże sć jemu protivil. sebrav vojsko i jel k tomu městu Kos- 

Strana 263
1123 1124 1125 KRONIKA dek, ") tu stany své rozbil. S druhé strany podle t6 vody Mulde mohucsky ar[87*]eibiskup a Vig- bert hrabie i jiní Sasicové stali jsú na poli mezi ciesařovým a Vladislavovým vojskem. Uznamenav Vladislav. Ze ciesafova vojska nemóż dojiti, po- pleniv Míšeň domóv se vrátil. O smrti Boñivojové. 1,660 *) božie tisíc sto dvadceti a čtyři Boři- voj v Uhřiech umřěl i jest přinesen do Prahy a na hradě pochován. Toho léta Vladislav do Pam- berka k ciesafovu jel k dvoru a s ciesařem a s knieZaty rozmluviv o svü véc, domóv sé vrátil. Toho také léta Vladislav prés vánocé a prés bo- zie kistenie v Stebné byl dvorem a tu jal sé ne- dużiti. Odtavad na Vysehrail kázal sé vézti. Je- hoz nemoc kdvZ bratr jeho Soběslav uslySal, kradmo sé do Čech vebral a tak zjednáním Sva- tavinym, matefe jich, k milosti Vladislavové na- vrácen jest. To když Otta uslyšal, vnuk jich po otci, a tomu právě srozoměl, do Moravy smutně sé jest vrátil. O míru Vladislawové) s Sobésla(vem). Léto božie tisíc sto dvadceti a pět Vladislav s bratrem: svým Soběslavem zjednáním Svatavi- nym ve všem míru upokojila sta sé. Potom pak po ochtabiech velikonoci toho měsiece dubna umřěl jest Vladislav a v Kladrubiech v klášteřě pochován, [879] jejž on založil i nadal. Ten Vladislav ostavil jest po sobě syna svým jménem jmenovaného Vladislava, jenž potom v ča- siech byl druhým králem koronovaným v českéj zemi; druhého syna Jindřicha, kterýžto Jindřich měl syna, jemużto Fiekali Jindrich Biócisiav, jenż potom biskupem byl pražským i vévodů zem- ským, jakž bude pověděno. Měl jest také syna Teobalda ten Vladislav. Priemluva. 0 spravování Soběslavově, bratra Vladislavova i o náměstcicch. Toho léta když umrél přěšlechetný Vladislav syn Vratislavóv krále prvého českého, Soběslav bratr jeho mlazší, čtvrtý syn Svatavin králové PULKAVOVA. 265 české, vstúpil jest na jeho miesto osmnädetÿ den toho mésiecé májé, a kakžkolivěk Otta syn Ottóv někdajšícho, starší vnuk jeho protu jistú věc, že on kniezétem byl, velmi nenávidieše jeho, však jest jemu odolati nemohl. Znamenaj. Léto božie tisíc sto dvadceti a sedm Sobě- slav kniezé éeské vzdvihl sé jest i ssadil jest Ottu vnuka svého s jeho seděnie, i dal jest Vra- tislavovi synu Oldiichovu a jej na otcovo dódić- stvie vsadil. Tak pak vešken diel Ottóv zkazil jest a poplenil [88*]. Ten jisty Otta bral sé jest k římskému králi jménem Lotarovi i navedl jest jeho, že jest proti Boleslavovi strýci jeho veliké vojsko sebral a tak s ním do Čech vtrhl, až právě k tomu městečku, jemuZto řickají: Chlumek ?“). Tu у tom jistém miesté Sobéslav knieZé české (země), (s) svým se vším vojskem hotov jsa k bo- jován( pripraviv sé jiz tak, jakz právé mél sé mieti se vším hotov jal se jest bojovati. A tak tu vtom jistém boji kromě všěch stitonośi. jesto panosky slovń štíty za pány nosiece, i kromě všéch jiných neznamenitých panoší pět set pánov velikých a znamenitých v tom jstém boji zbito jest. Tu také v tom jistém boji Otta syn Ottóv řečeného zabit jest. A znamenaj velikć bozie mi- losti, Ze jedini trie clovékové Sobéslavovi jsú zabiti. A král s svým ostatkem sotnú tühü jedva jest utekl. Né, pravie to také za jisté, že v tom jistém boji viděn jest svatý Václav dědic český a mučedlník boží od některých od mnoha z české země, an sedé na bielém koni, prestkvücím rü- chem jsa odén, an bojije za svój vérny lid, majé na svém kopí prapofec a na ńem znamenie sv. Voj- técha, mučedlníka božieho. Takž pak potom když [889] již Čechové boj obderžčli, s velikü chválá kniežé Soběslav i jiný lid jeho velmi radostně domóv jsú jeli. Téhož také léta Šťepán král uherský s Sobě- slavem jsú sě sjeli a sešli a s tiem tak pokoj a mír mezi sobů učinili, a to zjednavše domóv jsú sé vrátili v prietelství.") Téhoz také času ten hrad, jemuž dějí Přimda a jiným jménem Frim- berk, a město, ješto Tachov slove, znova zdělány *) Viz str. 17. — ") Tu vypuštěno sedm řádků v textu latinském položených. !) koldek R, L. — ?) Chlumek R, L, Lit. 1125 1126 

Strana 264
1126 1127 264 jsú. Také na té hořě, jiežto Rip iiekaji kostel, jenž dávno byl zkažen, Soběslav zasě udělal jest. a tak Jindřich biskup olomúčský světil jej jest. O pokoré Sobésla(vovèe). Léto božie tisíc sto sedm mezdcietma So- běslav kniežé české pokořil sě jest Lotartovi řím- skému králi. Téhož také léta, jakž kronika norm- berská svědčí, král s kniežétem Soběslavem toho města, jemužto Amberg řiekají, oblehl jest a všécky Bavory až do Dunaje plných desět neděl pálením a pleňením hubili jsú. A potom ni- Zádného vzbráüenie od nizádného neméli jsü; pak jsú sč domóv vrátili. O křstu. Druhého léta Lotardus král římský kniežěti Sobéslavovi Ceskému na velikii noc syna jest křtil a vzděl jemu jméno Vladislav. A tak pak s povolením toho hrabie jménem Vigberta všecko zboZie, kteréž v manství držal [89%] ten jistý Vigbert préd saskymi kniezaty dietéti tomu na křtinách oddal jest. Téhož také léta Soběslav králi Lotarovi proti Conratovi. jehożto volenci na protivenstvie Lotarovi vzvolili biechu, s velmi s velikým zástupem přijel jest na pomoc. A tak pak po mnohych znamenitych skutcicch velikých domóv sé jest vrátil. Potom pak skoro Soběslav Conrata syna Litoltova, jenž byl bratr Oldrichóv, jal jest a na Vyšehrad v vězenie dal jest. a také k tomu Sobéslava a Brécislava syny Conratova, jenž byl starsi bratr: krále Vratislavóv: prvého krále českého, na hrad na ten, jemuž dějí Donín, dal jest u vězenic. Priemlwa. Léto božie tisíc sto a bez jednoho třidceti onoho jistého Vratislava svna Oldřichova Sobě- slav opét jest byl jal i zaslai preč. Toho také času hrad ten Kladsko opét zasé vzdélán jest. 'l'éhoZ také léta Sobéslav kostel VySehradsky ob- novil, jejž Vratislav král prvý založil byl. Ten Soběslav tom jistém kostele korunu velmi krásnú, jenž desět zlatých hřiven a paddesát hřiven střic- brných vážila jest, pověsil jest, kamením tesa- KRONIKA PULKAVOVA. nym ambit neb rajsky dvor jest dlażil. A ten ambit udělal. střéchu a mnoho k tomu jiného stavenie vzdělal. Ten také Soběslav obrokóv ka- novničích [89] jest povýšil. Kapitola LXT. O věcech a přieběziech Sobésla- vových, a kterak jeho zraditi chtěli někteří a kte- rak ty zvádcě zahladil jest. Léto bozie tisic sto a téidceti Menhart praz- sky biskup do Jerusalema bral sé na püt, a té- hož také léta Soběslav s svým vojskem bral sě k králi Lotarovi, jenž toho času v Římě bieše, a tak v téj jiezdě jeda přěs jedná vodu, v téj jisté vodě bezmal sě jest neutopil. Na téj také cestě ku prosbě králevé dvadcéti tvrzí v Bavoriech zkazil. a to učiniv do Čech sč jest vrátil. Potom pak s velikým lidem táhl jest na Kladsko. Toho také času ten jistý Soběslav chtě jéti do Moravy, nalezl jest dva čeledíny svá, ješto sé byla smlu- vila na jeho sinrt, z nichžto ihned jednoho jest pochopil a druhý preč utekl. Proňežto Soběslav s sledními psy tak dlúho jest běžal. aż právě v jedné vsi jeho uhonil i jal. A když již oba po- lapena biesta, poznala sta sé a rküce: Knieżć żadny! celedinovć smy Miroslavovi. syna Janova hrabie, a bratra jeho mlaziieho Strézimíra, a tak od nich dary smy navedeni byli, abychom tě za- hubili. Tu réé kdvZ uslv$é Soběslav, Miroslava i Strézimíra jal jest a tak jest je i vedl (s)sobú [907] na Vyšehrad, a tak potom přěde všemi pány svými na pricinu a na navod od nich snadné ztazujé sě i vzvěděl jest a došel toho, že návodem a zjed- náním Brécislavovym vnuka jeho, syna nékdaj- Sieho Konrata, a Menharta biskupa a Bożieka kaplana svého, jenžto všickni Vršovičené jsú byli. ta jistí zrada vyšla byla, proňežto nalezením pá- nóv zemských súd vydán jest na tyto jisté, pro- ňežto Soběslav knieže české rozličnými mukami Miroslava a Stéëézimira mučiv, na kusy téměř rozebrati kázal a tak zlostníky umořiti, a jiné pak vnuky Vršovských, točíš Křivosúda, Viece- mila a Jindiicha stieti jest kazal. A kdyż tak ty jisté hubencé tú poslední záhubů hubiechu a tepiechu. ihned v tu dobu jako diabel přinese onoho pak Bożka kaplana, jenž ihned na tom miestě by pochycen a u věčný žalář vsazen. Takž sé jest to i naplnilo, což staří řiekají. 1129 1130 

Strana 265
1130 1131 1132 1135 KRONIKA PULKAVOVA. Priemluva. Stalo sč jest toto drieve řečeného léta toho měsiícce črvna, téhož vše léta ihned skoro Břěci- slavovi synu Konratovu, jakż již povédéno. k pri- kazani Sobeslavovu pro ten jistý nectný skutek oci sta vy[00b]lipenć velmi ohavné. Téhož také léta Vratislav syn Oldřichóv z vězenie jest pušťen. Druhého“) pak potom léta Soběslav knieżć české Střiebro to jisté mésto jest udélal. Také podle jedné vody. jiežto Nisa řiekají, udělal jest město Zhoiélec. Gerlic řečené, ješto pród tiem diieve Drebnav sloviese. "Toho léta také Meuhard biskup pražský z Jeruzalema sé jest vrátil. A tak proto jisté nařčenie. jímžto nařčen bicse, mohuéskému arcibiskupu a pomberskému biskupu dán jest v moc, aby oni vzeptajíce sě té věci i smyli tu vinu s ňeho. Léto božie tisíc sto a třidceti a dvě král Lo- tarus v Pambercé dvór veliký velmi učinil bieše. Tu jest takć knieżć Sobéslav byl. Toho takć casu sv. Gothard v 'uldenskóm kostele stkvel sc jest točíš přiebytkem svým. Když pak król Lotarus do Říma sč vzdvíhl, poslal jest Soběslav Jaro- mira syna Bofivojova. kterýžto Bořivoj byl jest Vratislavóv syn prvého krále českého, se třmi sty výborného ryticřstva na pomoc jemu, Vrati- slav pak téhož Gasu syn Oldiichóv diieve jme- novaného pojal jest dceru krále říského tak ře- čeného. Téhož ") také léta Soběslav s svými lidmi za- pudil jest do Uher Boleslava vé[91*]vodu pol- ského. A tak hnuv svým vojskem do Polsky tam vnitř až právě do Vladislavského města. jemužto česky Fiekají Leslav, vsicku jest zemi poplenil a zjímav mnoho veznóv s velmi veliků kořistí domóv sé jest vrátil v utěšení. Priemluva. Léto božic tisíc sto třidceti a tři Soběslav s svým vojskem z Polsky sě jest vrátil a viec nežli tři sta vsí jest zkazil a innoho vězňóv zjímav ve všem sčeští i u veselí do Čech sě vrátil. A potom pak vjev do země do uherské, krále uherského od jeho nepřátel vyprostil jest. >) Viz na str. 80. 265 Toho také léta Menhart biskup prazsky préd mohuéskym arcibiskupem podle všeho práva z svého nařčenie očistil sě jest. Léto božie tisíc sto třidcěti a čtvrté sebrav Soběslav z Čech i z Moravy vojsko veliké vrátil sé jest do Polsky a tak tu všecku zemi až do té féky, jiežto Odra řiekají, mečem, lúpežem, pále- nim i jinými všémi vojenskými nehodami po- plenil jest. A takž opět skrzé tohoto udatného muzé Soběslava Čechové Polsko zasé jsü sobé navrátili a mnoho škody Polanóm učinivše s velmi s velikü koristí domóv jsú sé vesele vrátili. Téhož času také markrabie moravský, pán Znojemský, syn Litoltóv, jenž [91] byl bratr Old- Fichóv nekdajsieho, sestru króle uherskóho Bely pojal jest sobě za ženu. Toho také času Menhart biskup prażski umiel jest a v pražském kostele pochován, na jehožto miesto vstúpil kněz Jan probošt Vyšehrazský. Léto božie tisíc sto třidceti a pět tento jistý Jan biskup tak volený jest byl, od ciesařé po- tvrzen jest, od arcibiskupa mohučského posvěcen. jakž toho slušie. Téhož také léta toho měsiece února ktera- kás znamenie na slunci velmi divná i neznámá a dvorná byla jsú sč zjevila.. Neb tak divné to znamenie na slunci bylo sé zjevilo, že až právě do desáté hodiny zdály jsú sé jako tii sluncé jsûce. v$ém lidem na uć hlediece. , Téhož “) času ciesař Lotarius římský chtě Soběslava kniežé české s Boleslavem s polským vévodů spolu v hromadu sjednati, povolal ji obi k sobé. A když dlúho jednav nemohl nic prospéti v tom sjednání, přímiřé mezi nima uloživ i vrá- tila sta sé domóv. Znamendź. Druhého pak léta když cicsař Lotarius jel do Říma, poslal jemu Soběslav na pomoc s svým vnukem s Vladislavem synem Vladislavovým, jenž sě jest byl nedávno vrátil [92%] z zaslánie svého. točíš že preč byl vypuzen, od vojska lidí. Léto božie tisíc sto třidceti a sedm král uherský Bela sšel sě jest s Boleslavem s knie- ") Viz na str. 51 — ©) Viz str. 82. 1133 11:15 1137 

Strana 266
266 KRONIKA PULKAVOVA. 1138 1139 1140 jmě Košťan2). A když tiem die[93ajlem pilen 110 bieše, zimnice tu v tom městě jeho nadtrápila. A když sě v ňem velmi rozmaháše po mnohých slavných skutciech a velmi velikých duši svú pánu Hospodinu najvyššiemu jest navrátil, že jest umřěl toho měsiece břězna, jehožto tělo na Vyšehrad přivezli jsú a podle otcě jeho krále Vratislava poctivé, jakž to slušalo, pochovali jsú. jehožto česká země po mnohé časy plakala jest. Tento jistý Soběslav měl jest tři syny: Sobě- slava. Oldřicha a Václava; tento Soběslav múdřě i mocně mnohé časy zpravoval jest českú zemi“). 1137 žetem české země na mezech na uherských. a tak pak pokoj a mír mezi sobú utvrdivše vrátil sě do Olomúcě a tu velikonoční hod okvasil jest. Potom pak téhož léta Soběslav s Boleslavem vé- vodú polským na Kladště rok sobě uloživše, všecku nepřiezeň dřievní i jedno i druhé opovrhše mimo sě, v míru a v pokoji sta sě sjednala. Téhož také léta ciesař Lotarius umřěl jest a v Brunšvicku jest pochován. Léto božie tisíc sto třidceti a osm Kunrat jednosvorným volením ode všěch římským králem jest volen. A když pak v Pambercě dvór měl veliký. Soběslav jel jest k ňemu tam jednajé to, aby syn jeho po ňem Vladislav na jeho miesto Kapitola sedmdesátá a čtvrtá. Kterak Vladislav vstúpil, jakž jest i obdržal. A když pak odtavad na Soběslavovo miesto vstúpil a zemi zpravoval3). do Čech jedieše zasě, na Saskéj podle povolenie Léto*) božie tisíc sto čtyřidceti a jedno mí římského krále, jakž byl povolil, Soběslav všěcky tento jistý Vladislav, když na mie[93ě sto otcě pány země české svolav Vladislava syna miesto svého vstúpil, Ottovi rodici svému, synu onoho sebe jest zjednal a přísahami od nich vzatými, Otty, jenž v onom boji s králem Lotarem zabit aby jemu věrni byli, jeho potvrdil. jest, jenž toho času bieše sě vrátil z ruských Téhož také léta [92b] Soběslav dceru svú zemí zasě, Vladislav odvolav ku prosbě Jindři- jménem Maří za Lipoltha za markrabí Rakůského chově biskupa olomúcského, jenž slovieše Zdik. dal jest, a takž pak v Olomúci svatbu jsú okvasili. Olomúc a tu krajinu všicku vrátil jest, jenžto Léto *) božie tisíc sto a bez jedno čtyřidcěti otec jeho zle a nemúdřě ztratil jest byl, a jeho Soběslav kniežě české mnohé hrady, ješto zasta- mocna v ní učinil. Ten jistý Jindřich biskup veny biechu někdy ženě Vigbertově hrabině, zasě olomúcský šlechetného přiebytka a tak múdré jest vyplatil. A toho času také zpósobením a a dobré rady, že to skutkové jeho zjěvně uka- zjednáním Soběslavovým kniežěte českého klášter zují. Neb on kostel sv. Václava v Olomúci, jenžto siloenský jest udělán. V tom také létě Kunrát král římský dceru krále uherského Bely přěd kniežata biechu počala dělati, slavně jest dodělal a tak s vodpuštením otcě svatého Innocencie od kniežetem Soběslavem za ženu jest sobě pojal. kostela sv. Petra ten jistý kostel přenesl jest a Potom po malé chvíli říský král s pomocí So- odlúčil, i učinil tu stolici biskupovú. a okrásil běslavovú Sasicě, jenžto sě protiviechu jemu, pod jej zlatem a mnohými klenoty drahými; z božieho sě jest podbil. Toho také léta Jan biskup pražský křížě také přinesl jest s sobú z Jeruzalema toho pln jsa dobrých skutkóv umřěl jest i pochován dřěva dobrý diel i dal tomu jistému kostelu. v kostele Pražském. A když jest byl v Jerusalemě, byl jest přijal Léto božie tisíc sto a čtyřidceti Silvester zákon sv. Augustina, ješto světí apoštolové usta- opat sázavský neb ostrovský biskupem jest byl vili biechu. Také tento jistý Jindřich biskup volen pražským, ale nebyl stverzen, protože toho s Vadislavem a s jeho ženú Gedrutú založili jsú dóstojenstvie nechtěl přijieti. Toho léta také So- klášter [94a] Strahovský na téj hořě Strahov běslav jev do Kuňavské 1) země, jenžto jest byl i vzděli jemu hora Sionská; neb k té hořě tato dávno obdržal na Polanech, a takž pak v tej vlasti krajinách města sě je jal dělati, jemužto jest hora velmi podobná. Jiný opět klášter téhož *) Viz str. 83 — b) Tu jsou dvě zprávy, obsažené v latinském textu, vynechány v českém překladě. — *) Viz str. 84. 1) Kunawſke R a Lit., kunyawíke. — 2) koftyan R, L. — 3) Mezi nápisem a textem dalším jest v rukop. R obrázek starý, jediný, který se tam zachoval.

Strana 267
1141 1112 KRONIKA zákona v Litomyšli založil jest, jemužto Hora Olivetská vzdél jest. neb tomu miestu jest po- dobné to miesto, kteryZ klášter potom v časiech s boží pomocí za časóv čtvrtého ciesařé římského Karla a českého krále jeho zpósobením pevným a müdrostí velmi pilnü, jenzto zjednal a zpósobil skrzé Klimenta papezé Sestého, biskupstvím jest učiněn. KteréhoZto kostela prvy biskup byl jest Jan. jenž mnichem byl v tom klásteié «dfieve piéd ticem, jenž tu umřěl i odpočívá v Hospodinu. Přiemluva. Léto“) božie tisíc sto čtyřidceti dvě. když tento jistý Vladislav rostieše, kakž koli mlád bieše léty, ale dobrými nravy a smyslem rozomným byl jest stár. Nebo když múdřě a rozšafně všěcky věci zemské pósobieše, všecko jest činil podle rady Zdikovy biskupa moravského a podle rady Vratislavovy, pána jednoho. A tak s jich radú můúdře jest zemi zpravoval. Tehdy uzřěvše to ně- kteří šlechtici i jiní páni mocní, ješto toho času najlepšie a naj[94"Juziteénéjsie ûfady zemské držiechu, že podle své vóle a svého chtěnie v zemi nemoZiechu jednati, jakZ chtiechu, proti svému pánu Vladislavovi sváry rozličné i nenávisti chytřě velmi vzbudili jsú. A tak to učinivše i jéli jsû Sé o tom choditi, aby Kunrad markrabie morav- ský, syn Litoldóv syna Konratova, jenž byl bratr Vratislavóv prvého krále českého, byl kniežčtem v české zemi, a Vladislav aby byl dolóv ssazen. Takž pak s tú lstí a s tiem úmyslem zjednali jsú to tak, aby Otta, jemužto Vladislav najprve vrátil byl Olomúc. Konrata sé nádržal a k ňemu sé pfichylil. Onen také Vratislav syn Oldžichóv Konratova, Vladislav onen také. syn Sobčslavóv syna Vratislavova prvého krále, kterýžto Vrati- slav, Vladislav, Spytihněv, Lipolt, kakžkolivěk béhünové biechu a nizádného jistého panovánie nejmějiechu, však proti Vladislavovi vévodě s Kon- ratem návodem těchto jistých pánóv ostali jsú, k ňemu sě příivinuvše. To pak když Vladislav plnéjie zvěděl, poslal jest posly své k Ottovi, jeho napomínaje, aby pro tu milost a pro tu vieru, jenžto jemu učinil navrátiv vévodstvie Olomuc- ské, bratrskú pamět měl [954] v tom a neobrátil *) Viz na str. 84—66. PULKAVOVA. 67 sé na lestný a nevěrný návod těchto, kteříž jej na to vedú. To když Otta uslyšal, slíbil sě jest byl Vladislava nádrzéti a k nému pristüpiti; ale však potom zapomněv sé nešlechetník na svém slibu, Konratovi byl jest na pomoc. Pro ňežto stalo sě jest, že tento jistý Conrát s těmito jistými. ješto sě jeho nádržiechu. vojsko shromazdiv vtrhl jest do Čech i poplenil všecku zemi se všěch stran. A když již prostřěd země přijel byl. Vla- dislav vévoda český s svými lidmi na hořě. jiežto Vysoká fiekají, toho mésiece májé Konrata toho jistého silné jest potkal. A když podle obecuého obyééjé Spicé a zá- stavy vojsko s obû stranû zjednachu, poté se boj velmi veliký nie. větší mezi těmito známými by boj nežli mezi jinými. Nebo aj toť jednak s jedné strany padnieše jich mnoho, jednak s oné, jednak s této ranéni leZiechu, jednak s oné strany jedni jímání. druzí na přékot s obü stranü zbiti biechu. A když již s obü stranü mnozstvie piéveliké zbitie lidí veliké stalo sé, pak ten boj s tiem préstal. Vladislav vévoda s Jindřichem biskupem moravským a svými věrnými lidmi, jen? zóstali biechu. Prahu jest obdrZal préd ne- pfátely. o tom plnéjie mys[95^]léc. co by jiz u&i- niti méli. A kdyZ mnohé rady o tom méli jsü s bratrem svým "Theobaldem a Gedrutú ženú svú a s jinými lidmi věrnými, do jich viery chutné doufal, město dobřě obsadiv. druhého bratra svého Jindřicha poslal jest do Budišína po většie vojsko a sám králi Kunrátovi řískému s Velislavem hrabí. jež z mladosti věrně sě jeho nádržal, a s Jindřichem biskupem vzdvihl sé jest, pomoci prosě chtě proti nepřátelóm. Zatiem pak tento Konrat markrabie morav- ský oblehl město (Prahu). *) Ale Theobald knieZé jako muž udatny svYmi muzmi a présilny lidem ?), jenzto s ním mésta ostfiehachu, na nepiátely js sé chutné razili. A tak když s obú stranú mnoho zbitých bylo, město silně jest obránil. Král Kon- rad římský prosbu Vladislavovu uslyšav, shro- mazdiv mnohá vojska lidí k vyhnání nepřátel téchto, ku Prazé jal sé táhnüti. Ta jistá novina když Konrata tohoto došla, shromazdiv mnoho střélcóv i kázal jim ohněvými šípy na město !) Připsáno později. — ?) przyefylnyw lydmy R, (ífwymy lidmy przyefylyw ger L, ptesilnymi lidmi Lit. 34: 1142 

Strana 268
11412 1143 268 strieliti. 7 nichzto jeden neslechetnik stréliv ku prazskému kostelu, kostel zazehl, v nemzto ve- liky poklad shoral jest. Ale kostel sv. Jiřé ne- toliko shořal, ale veSken z koren pre[90*]vrácen, v hemzto mnoho svátostí svatych shoralo jest kromě těla sv. Ludmily. Né, všěcka svátost sho- Fala byla a taký povyk i šeršenie mezi lidmi i mezi: žákovstvem byl jest. że od svých domóv i jeptišky od sv. Jitie preč beZely a tak v jesky- niech na Petiíné i v lesiech kryli jsü sé, tohoto ukrutenstvie čakajíc dokonánie v smutku a v Za- losti. l'o kdyz sé tak dálo, král Konrad římský, ande Vladislav jeho vede, tajně vtrhl jest do země. To pak když Konrat tento uslyšal, bojem myslil jej jest potkati. A kdyZ spehéré poslal, mnoho-li by s ním bylo lida a mohl-li bv jim odolati, ku Plzni poslal jest, ktefizto na pole za Plzeň ') vjevše, také množstvie lidí jsú spatřili, že jim jest pán jich odolati nemohl. A když pánu svému pověděli to, Konrát tento jistý chytrý jako by vojsko své vókol objiežděti chtěl a jeho po- silniti k bojovani, müdrü radu majé, v noci prec jest utekl. Když pak král Kunrát římský přijel na Vyšehrad, nenalezl nižádného protivenstvie; ua letnice ten den od Żakovstva i od jinych i od Vladislava i od své sestry Getrudy byl jest slavně přijat i také cten. A s tiem sě sčěstně vrátil. To[96"]ho léta umfela Zena Bořivojova bratra krâle Vratislavova jménem Viertberg 2). Priemluva. Lóto *) bożie tisic sto a čtvřidceti a tři tento jistý Vratislav pamětliv jsa té křivdy, jenžto je- mu učiňena, sebrav vojsko mocné, vtrhl tam, vlast Konratovu markrabie moravského i také diel onoho Vratislava i Otty všecko zkazil a ohňem spálil a ukrutnými lüpezi zhubil velmi mužně. Potom domóv sě vrátil s bezčíslnů kořistí. Toho také léta jeden legat od papezé vsécky fararé od žen. s nimizto témér obecné bydléchu, odláéil jest. Hlava sv. Vojtěcha a sv. Václava mučedlní- kóv v kostele Pražském jsú nalezeny. Toho mě- sicce dubna slavné posvěcenie Pražského kostela bylo jest"). KRONIKA PULKAVOVA, Léto božie tisíc sto čtvřidceti a čtyři Otta à Vratislav vidüce, Ze jsü neslechetné učinili proti pánu svému Vladislavovi, nechavše bludu Kon- ratova onoho, skrzé prosbu Jindřicha: biskupa moravského milost jsú obdrzéli a své krajiny zasě měli, ale velmi zkažené. Priemlwa. Léto božie tisíc sto a čtvřidceti a pět Jin- dfich moravský biskup na pút do Říma vzdvi- hli 9) jsú sě. [972] Proňežto tento Konrat: vévoda. Ciné sé, jakoby pod pokojem prositi chtél, aby jemu milost u Vladislava vyprosil, takz *) jest i prosil biskupa, ale se zlým úmyslem. Toho času, jehož preč již jeti jmějieše, s tiem tak úmyslem tajně o prvospech s svým tovařišstvem nebo zabití nebo jieti chtěli. Jehož když nalezli, że pod chra- stem skryl sć byl nékterak jakZ mohl u velmi velikej zimé, ten Conrad neslechetnÿ vévoda vše- cko pochvátal, coZ bylo. a některé čeledíny jeho zhubiv dóm zaZehl, s tiem sé prec vzdvihl. Ale biskupa jeden sedlák nalezl v tom chrastu i do Litomyśle dovezl. A tu ihned ta prihoda Vladi- slavovi byla jest rozpravena, jenz velmi Zélejé té křivdy, ješto sě jemu stala, do Prahy kázal jeho přivézti a jemu k utěšení proti ňemu jest vyjel. Priemluva. Léto ©) boZie tisíe sto ctyridceti a šest tento jistY biskup pro tu jistü krivdu Zalobu uéiniv Vladislavovi s tiem sé vzdvihl do Ríma i 2aloval Eugeniovi papeZovi, proneZto listy obdržal od pa- pežé i vrátil sé do Prahy i kázal tohoto jistého Konrata z(j)evně kléti všudy mocí papežovú. Vé- voda pak Vladislav sebrav vojsko vtrhl opět do země Conratovy [97] i zhubil ji ohúem a ten hrad Znojem pretvrdy oblehl i zbil na nem mnoho lili a hrad obdrzal a s tiem sé domóv vrátil. Zatiem pak tento Konrat zdvihl sé k Konratovi římskému króli a tak jebo prosbi i jinymi knie- žaty prosbami u Vladislava milost obdržal a svü zemi navrácenu jmél prévelmi zkazZena. *) Srovnej ua str. 86. — ") Zpráva o úmrtí papeže Innocence textu latinského není v překladu českém. — *) Viz na str. 87. ') pulzen R. — ?) Wyertberg R, L. — *) tak v rukop. R, Vrat. — *) Vrat.: jakż R. 1144 1145 1146 

Strana 269
1147 Is na KRONIKA Priemhwa. Léto božic tisíc sto čtyřidceti a sedm k obraně kostela Jeruzalemského proti králi Babylonskému bvia jest jiezda. Proňežto mnozí páni a králi i knieżata seśli js sé tm, jenz Vladislav to s svym bratrem Jindřichem a svým strýčencem Spyti- hněvem a s velikým jiným množstvím svých pá- nóv a šlechticóv proti pohanóm bojovati chtě, kříž jest vzal, a takž svého bratra mladsieho Theobalda. muzé mudrého a udatného ku zpra- vování země miesto sebe ostavil jest. Kterýžto Theobald lotrv, lúpežníky. násilníky kostelóv a chudých lidí rozličnými mukami hubé, zemi sobě poručenú sčéstné jest zpravoval. Zatiem Sobeslav syn Sobéslavóv, jenž běhúnem v Němcích bieśc, zvěděv. že strýc jeho tak daleko odjél, do země vjel à tak lahodnYmi slovy i sliby mnohé při- trhl_ k so[{#*bé, jal sé lákati chtě vévodstvic jmieti. jehoz Theobald jem i privedl do Prahy.®) Přiemluva. Leto bożie tisic sto étvrideeti a osm onen Konrát říský král a franský král a Ludvík z oněch vlastí vrátili sě domóv. Toho léta když Vladislav na tój jiezdě s řéckým králem známost byl vzal, s té pak jiezdy jeda Spytihnéva pro nékteré za- vinenie zeti svému dal jest u vézenie. a tak do Prahy prijed. s radostí byl přijat. Téhož léta Otta pražský biskup toho nmésiece érvna umiél, na jehožto miesto toho mésiece února Daniel biskupem volen byl. Léto božie tisíc sto čtvřideceti deváté Vladi- slav vévoda polský sebrav veliké množstvie Sara- cenóv a Rusóv město bratra svého Boleslava Pozdnu oblehl. jehožto tento Boleslav s bratrem svým Mečem ") Saraceny neb pohany a Rusy zbiv, prémohl jest. Vladislav pak podle rady Vladisla- vovy vévody éeského vzdvihl sé k Konratovi řím- skému králi i prosil jeho pomoci, k jehozto prosbé Konrat římský s Vladislavem vévodů českým vtrhl do Polska. ale ona jistá kniežata čijíce římského krále priséd$c. pené[9s"*]zi jeho okojili i slíbili jeho pfikázaní posluśni byti. Prońeżto król Con- 1) Ukončení věty, jak v lat. textu se nalézá, schází v českém překladu. — ") Rozumój Meskem. — ©) Viz na str. 87 a 88. ') Salcpurskym Lit. PULKAVOVA. 269 rad lehcě učiniv s Vladislavem dobrotivě a ochotně s vévodů polským domov sě vrát:l. Priemluva. Léto božie tisíc sto čtyřidceti a desět ten Soběslav jaty syn Sobéslavóv zabiv v noci Ber- narta purkrabf a dolejsf Zaláf na vezi zlámav s pomocí nékterYch, jesto jemu préjiechu, s Prim- dy preé jest utekl. Léto ©) božie tisíc sto paddesát a jedno Jin- déich. jinÿm jménem Zdik biskup moravský pln jsa dobrých skutkóv v dobréj starosti toho mě- siece črvna umřěl jest. jenž podle svého žádánie na Strahově jest pochován. Téhož také léta žena Vladislavova Gedrutha umfela jest, sestra řím- ského krále Konrátova, a také na Strahově po- chována jest. Vévoda pak Vladislav vdovcem ostav po svéj ženě syna svého Albrechta a dceru svü AgneZku prisadil jest k učení, syna tu na Strahově a dceru v Dokzancch. Ten jistý Albrecht v svých časiech byl jest proboštem mělnickým a potom Salpurgenským !) biskupem. A tak tě obě dóstojenství do své smrti drZal. Jiná pak dva syny Vladislav starější: l'ri- drice a Svatopluka k svěcskej [994] véci prisadil, jenžto oba v časiech pojala jsta dvě sestřě, krále uherského dcery. Léto božie tisíc sto paddesát a dvě Hroz- nata hrabie vzdvihl sé do Jeruzalema i donesl tam drahû kazulu s jinými mnohými dary, jesto Jindrich olomücky biskup umierajé tam poslati byl kázal, i vrátil sě téhož léta zasć. Priemluva. Léto božie tisic sto paddesit a tii vévoda Vladislav podle rady Danielovy biskupovy i ji- ných mnohých zemanóv svych kräsnû dievku Jitku, sestru Ludvíkovu lankrabinu z Duringie pojal sobé za Zenu. Priemluva. Léto božie tisíc sto paddesát a čtyři král Konrát říšský umřěl jest, na jehožto miesto strý- čenec jeho l'ridricus vévoda švábský římským 1149 1150 1151 1153 1152 

Strana 270
4153 11548 králem volen jest, jenżto ihned toho léta vsém knieZatóm v Merzburcé dvór volal jest, k ńemużto Vladislav Daniele biskupa miesto sebe poslal. Daniel pak nalezl byl tam Oldřicha syna Sobě- slavova i privedl s sobń do zemć i dal jemu ten hrad Hrádek jménem za Labem. Léto bozie tisíc sto paddesát a pět Oldřich ten jistý svými lidmi utekl do Polsky a ihned téhož léta Vladislav od krále Fridrika na veliké milovánie vzat jest. Kterak král Fridericus vzdvihl sč do Říma. zmame(naj). [99°] Léto božie tisíc sto paddesát a šest tento jistý Fridricus, římský král, shromazdiv ve- likć mnożstvie knieZat a rvtiefstva vzdvihl sé do Ríma k Adrianovi papežovi chtě ciesafem Lyti. Ме Berúnščí penicze od ñeho chtiec jmicti céstu jeho prčrušili, z nichž potom dvanáste najlepších vyvolav i zvésil je na šibenici, a tak s tiem jev do Ríma od papežč Adriana na ciesaistvie byl povýšen a s tiem tak Římany i Mediola(n)čeny, jenž sé jemu protiviechu. bojem ukrotiv domóv sé sééstné vrâtil. [DBramburskd. Za?) téch Casóv byl jeden král Jindfich slo- vansky řečený Přibyslav, jenž v Dramburciech a у těch zemiech, což k tomu příleží, po svém otci knieZétstvie to jisté obdržal, jakż kronika líčí bramburska. Tento jistý Jindřich, protože kře- sťanem již bicše. vida, Ze ti lidé smieseni biechu Slovanové i Sasicové tak vesmés a modlám po- lianskym sé modléchu, jmajíce tu u Bramburciech v tom mésté kaküs modlu tréhlavatü, nectnü a velmi Skarédü, jenzto sé lidé modléchu, pro to jisté modlenie a tóch mol následovánie nechtél jest té vlasti jmieti: ale ze dédicé Zádného vlast- [100*]nieho nejméjiese, nechté, aby po jeho smrti to jisté dédictvie s témito modlami ostali v ta- kém bludu, Albrechta féčeného Nedvéd, jenž sé byl narodil z Otty hrabie Askanského !) s jeho ženú KElchii, jenž jest byla dcera Velikého *) vé- vody, (dědicem jest učinil a jeho syna křtil jmé- KRONIKA PULKAVOVA. nem Ottu. a tak pak darem v8icku tu stranu na poledne dal jest jemu. A když pak zatiem jako nékterak potuchovachu modly a pokoj téch zemí zpósoben bie&e, to jisté kniezé Jindrich s svü ženú Petruší bohu nábožné jest slúžil, tak vtom náboženství udělal kanovničstvo ve jmé sv. Petra apoštola zákona přémonstratského s pomoci Ur- genová^) bramburského biskupa. A tak najprve sv. Gotharda v kostele podle Bramburka v préd- méstí posadil je, à kterakzkolivék králového do- stojenstvie byl. však tak velikého jest byl nábo- ženstvie, že králové rúcho i královú korunu složil s sebe on i žena jeho k svátosti sv. Petra obě- tovali jsú. To jisté kniežé když starostí nadtri- peno bylo, umřélo jest a tu v Bramburciech po- ctivě pochován jest. Žena pak jeho Petrušě múdře s tiem činieci jako žena múdrá smrti svého muže piés tii dni tajéci, chtóla jest radéjsi Nemcóm krestanóm prieti zemé, nezli tém. [100b] ješto modlám modléchu sé. Pronezto dala jest védéti tomu jistému Albrechtovi. aby přijel a kniežét- stvie bramburské přijal. To kdyż uslyšal Jakeš neb Jace *) tak řečený, vévoda polský, ujec toho jistého krále, shromazdiv vojsko veliké lidi. ten hrad Bramburský, ješto tento Albrecht již držal. oblehl a vyhnav odtavad modlářě: udatným mu- żóm byl poručil. aby jeho střéhli. Slovanóm i Sa- sicom, udariv ty jisté strážce dary některými. Tento jistý pak Albrecht s pomoci Vitmanovi. arcibiskupa majtburského i jiných pánóv také na třech miestech oblehl ten hrad a dobyl jeho zasé toho léta, točíš tisíc sto paddesát a sedm toho mésiece érvencé. Tento jistý Albrecht urodil jest Ottu, jehož Přibyslav onen křtil, jakož již dřieve povédéno. Opét pak urodil jest Bernarta vévodu saského, Zifrida biskupa bramburského. jenž po- tom arcibiskupem byl bremenskYm. Mél jest také Hedviku dceru, jenžto markrabie míšenský pojal ji sobě za ženu. Tyto všěécky děti měl s túto Zenü Elichi. Potom pak když Lotarius římským jsa králem vévodstvie saské Jindřichovi vévodě ba- vorskému svekru svému dal jest, o to jisté přěd králem Konratem římským náměstkem Lotaro- vým mezi těmito, Albrechtem a tiem Jindřichem. byla jest pohádka, kakžkolivěk biesta ta oba jista 2) Viz str. 89. — ") V lat. textu jest ,filia ducis Magni*. — ©) Lat. text má ,ope Vigerii". ") a(cheanfkeho R, Afkanrkelio L, Aflkanrkeho Lit. — ?) vacze R a Lit., Jaczie L. 

Strana 271
KRONIKA PULKAVOVA. 2 syny [1019] ze dvü sestrú, proňežto však král Conrad římský maje to za podobné, Albrechta chtěl k tomu panství stvrditi. že zdáše sé jemu jako mesličná to věc, by které kniežé dvoje vé- vodstvie drZalo. Protoz tento jistý Albrecht Lu- nenburk, Bardevik, Bremu i vśćcky Nasy stran zapadu sluneć osobil a obszhl, k ńemużto vśćchny vlasti ') Nondaburské prichylily sé. Me vSak vé- voda Jindřich ostal jest.] Priemlurna. Léto“, božie tisíc sto paddesát a sedm Fridri- cus ciexar na letnicé u Vérepurku dvôr volal, dceru vévody burgunského. jenzto Bozena neb Beatrix Fiekáchu. pojal sobé za zenu, na kterüzto svatbu pozván byl Vladislav tu, kdež tak bylo sjednáno skrzé ciesafé s Danielem biskupem a s Gervazem proboštem Vyšehradským. že jel-li by Vladislav proti Mediolanským s ciesařem svým životem. chtél by jeho koronovati na. královstvie a vší jeho ctí a dobrým chtél by sé starati, à że hrad Budyšínský s třem se vsiem markrabstvim chtěl by jemu dáti s tiem se vším užitkem. Uzna- menav to Vladislav slíbil jest. to učiniti, a tak po svatbé radostné sé domóv vrátil. Toho léta Spytihnev syn Bofivojóv druhého vrátiv sé do zemé umřčl jest toho mésiece ledna. Přiemluvu. Léto bozie tisíc sto paddesát a osm ciesar Fridricus. smiloval sé nad. V[101*|ladislavea vé- vodú polským pro svú sestru, jenž běhúnem byl z země, shromazdiv vojsko vtrhl do země i po- plenil ji ukrutuć. A kuieżata nemohic jeho moci ostáti. skrzč Vladislava: vévodu českého milost u ciesaré sü obdrZéli, s nahými meči v pokoru jemu šedše. A tak zarucivśc i piisiehse za to zawińenie, proti Mediolanskóm ciesafovi na po- moc tfi sta odencóv slíbili poslati. Toho léta Daniel pražský biskup k králi Uherskému byl poslán, prosč pomoci proti Mediolanským, jenž pót set Saracenóv neb pohanóv uprosiv s veli- kými dary do Čech sé vrátil.") Il Léto*) bozie tisíc sto a devét a paddesát Vladislav do [tézné prijél k ciesarovi, tu kdez mnoho kniežat sebralo sé biese Prońeżto radil sé s nimi ciesar, kterak Mediolanské město, jenž ciesafství protiví sé, ukrotiti a zkaziti mohl by. kteróżto ré6i vSécka kniezata slíbili jsü ciesarovi pomoci. i Vladislav také s nimi. Kteryżto slib ciesať velmi mile prijem. podle rady vséch vo- lencóv duchovních i svěckých i všéch jiných kniežat ciesařských Vladislava toho měsicce ledna koronoval jest. Nebo od časóv Vratislavových prvého krále českého pro sváry a pro války a pro róznicé jednak mezi bratří. jednak mezi [1028] vnuky českými i moravskými knieżaty ni- žádný králem nebyl. jedinký tento Vladislav syn Vladislavóv. Prońeżto knieżata. slechtici a páni všie české zemé radovali sé: véecko Zäkovstvo s svým biskupem vesele sé těšilo se vsćmi lidmi. Tomu veselí na věčnúů pamět ciesař králi českému i jeho náměstkóm ten jest dal hanfest, aby od prazského i od olomückého biskupóv svéceni a koronovani byli. Hanfest počíná sč: Ve jmě svaté a nerozdielné trojice Amen. Fri- dricus z božie milosti římský ciesař: vždycky při- spořitel, poňevadž přirozeným zákonem i písmem jiným dobřě činiti ke všém jmámy. zvlášče však k tém. jesto v službě ciesařské a v obecném dobróm spravedlnń radń a plným úmyslem nás sé nádržie a pro prisporenstvie ciesařstvic proti vše- likterým nepřátelóm jenžto udatně bojijí proti roz- liénéj nebezpečnosti sé pokládajíc, zvlástí oblast- ností ve cti takových povýšiti jměli bychom i jmámy: protož dóstojné smy to vymyslili, aby nádeji k odplatě a k dóstojenství ten jmól, ktoż spravedlně a udatně bojije. Prońeżto známo buď nynějším i budúcím potom, kterak my ciesať Vladislavovi vévodě českému pro jeho i pro všéch jinYch prédkóv českých službu, tohoto dústojen- [102"]stvie ozdobnost, jímžto děd jeho okrášlen byl. korunu točíš nositi dali smy jemu i všém náměstkóm jeho na věky dávámy a nezru&ujícim ^) Viz str. 90. — ") Po místě tomto nepřeložen a vypuštěn z textu latinského celý odstavec o 23 řádcích. Viz str. 90 druhý sloupec slova „Item eodem anno d. Johannes....in cathedra colloratur". — “) Viz str. 91. — '; V překladu vypuštěna opět jedna věta. ') Lit.; všémi vlastmi RR, L 115x 

Strana 272
1158 1158 272 KRONIKA naším ustavenim to ustavujemy, aby mohl Vladi- slav věčných časóv on i budúcí jeho těch časóv, kterýchž my korunu nosímy, on také nositi mohl, točíš na božie narozenic, na velikú noc, na letnice, na sv. Václava, na sv. Vojtěcha, aby tiem ti světí dědici větší chválů poctění byli. Nad to vicce jakož my od arcibiskupóv a biskupóv ko- ronování bývámy, takóż Vladislavovi i budücím jeho dávámy to, aby od Danicle biskupa pražského a Jana olomúckého i od jiných budúcích koro- nován byl. Pakli olomúcký nemohl by býti, ale pražský jako po většiem dóstojenství obú miesto zastane. Takéž i olomucký, když by pražský ne- byl. Nad to také přidávámy Vlulislavovi i bu- dúcím jeho toto, aby tu daň, ješto dávných časóv z polské země brali, vždycky brali. Proňežto aby naše dänie Vladislavovi i budücfm jeho pevno célo ostalo věčně, tento list jsmy kázali psáti a na věčnú věčnost naší pečetí potvrditi přéd tě- mito svědky: Eghardem salecpurgenským arci- biskupem. Wěrnannem majtburským arcibiskupem i piéd jinými arcibiskupy, biskupy, vévodami. markrabiemi i hrabiemi i knieZaty. Dán a psán jest [1034] tento list v Řězně toho měsiece února léto božie tisíc sto paddesát a devět. O (€ jiezdé, jesto Vladislav s ciesafem a s Fri- drikem do Vlach byl jel, a o. Medulanu. Król *) Vladislav s svými kniežaty u veliké síle svého rytieřstva proti Mediolanským bez po- chybenie jéti sě pripravováše, proňežto vešken dvór ciesařóv tomu sě radováše. Ty věci když sé tak staly, král domóv vesele sě vrátil. A tak pak knieżata, hrabie i šlechtici a páni všickní do Prahy svolání byli a tu jim pověděno, že král svým vlastním životem proti Mediolanským chce sé vzdvihnüti, kterážto zajisté novina: mnohým pánóm sě nelíbila, jenž praviechu, by to Danie- lovým navodem a radú sě stalo. A také z toho horléchu, že sě to bez jich povolenie stalo. na to jdúce tiemto úmyslem, že ty věci nic nejsú platny. kteréž by povolením starších nebyly by styrzeny. [103°] To jistě král mlčě sám zname- *; Překlad následujícího kusu jest velmi volný a i nepřípadný. — ») Bocenské. — *) t. j. Adiže. PULKAVOVA. nal, s nizádnym sé o to neradiv, sám v sobé to 1s zachoval v svój mysli. To kdyż uslyśćli Cechovć o Mediolanu, jeli sě sršéti a zvláště mladých pánóv mladost udatná k tomu sé roznieti, Ze na všé strany braň pánóm delächu: né, také pře- mnozí z obecných lidí svým oruZim na tu céstu sé chystáchu. Proňežto veliký dvór do Prahy volán byl na to. aby k té jiezdě udatniej a ctnicj vytieřstvo vybráno bylo. Potom pak královy ko- rúhve stkvńcie vyteżćchu, po nichżto mladých rvtiefóv v svém odění množstvie veliké tiehnieše. Gervasius probošt Vyšehradský pro krále úsilé to také zpodjal byl, s ním sé vvpraviv. Tak pak skrzé Řězno vojska tiehniechu. bez čísla kořist a lúpež berúce a cěsty sobě délajíce a klestiece. S tiem tak na hory i piijedechu korutanské, ale že v té vlasti lidé utekli biechu, na pití a na jedení nedostatek jmějiechu. Potom pak na po- Giuské?)") hory přijeli. tu kdež dobrého vína množství jest, jímž jsú sě posílili. Opět pak potom mezi hory Tridentinské, Brizmenské?) vebrali se, tu kdež jsú trh v jedení a v pití velmi dobrý nalezli, klejt jim dav&e. Odtavad pak k ciesarovu pfikázaní na téj vodé Achasim ^) prés most z lodí učiňený stran za Derün táhli na to jezero po- [104*]dle Wardy mezi dřievie olivové, a tu stany rozbili. Ti pak Berünséí mésténé mnoho králi penéz dali, prosiece aby proti Brixeuskym, jenzto s MediolanskYmi proti ciesarovi sé srekli byli. na pole vytrhl. Jenžto k prosbě jich povoliv proti Brixii?) vytrhl jest. Nalezl rovni velikü a chtél tu vojsko své spatřiti, kterak by mohl silen býti. S tiem tak kázal rytieřstvu hotovu býti. A když sé dále hnü proti Drixii à k branám sé priblíZie. mladost rytieróv mladych své síle doufajíc, těch jistých Brixenských pozývachu k bojování. Ale oni umůúdřivše zdraví svému proti nim vyjeti nechtěli, jedno bran bránili. Proňežto Čechové nedaleko od Bryxie stany své rozbili. a tak všicku tu vlast zkazili a plen velmi velikY vzebrali. Tehdy ti jistí Brixenští to uzřévše, skrzé Ottu kardinala a skrzé své rádeé a pány zastali jsü. aby Daniel biskup pražský, jenž s králem přijel bieše, krále navedl na to. aby u ciesaré milost mohli jmieti, a královi s tiem veliké dary dali. !) poczynfke R, L. — ?) bryzmenIke R, L. — *) Brixyenlkym L. 

Strana 273
KRONIKA PULKAVOVA. Dis uss Jenž to král učiniti slíbil jest. Zatiem pak ciesnř s svým vojskem přijel, ano již král český dvé neděli: přéd ním napřed byv. Brixenskü vlast ovšem zkazil. Tak pak český král proti ciesařovi s svými lidiní: vyjel jest, nebo příští ciesarovu všickní sě (104"] radováchu, jenż podle té vody, jiez Oleva říekají. nedaleko od Brixie. stany své rozbiti kazal. Tehdv ti jisti lidć Brixensti tak ve[likého mnozstvie lidf bojiece sé, prosbû krâle českého ciesařovu jsú milost obdržčli dary veliké davše a rukojimě postavivše i přisahavše. že proti Mediolanským pomoc chtie dáti. Zatiem pak hnulo sě jest vojsko i pritrhli k té vodě velmi prudké a bystré. jiežto Pav'") Fiekaji. Přčés nižto ižádného brodu nebylo, ani mostôv, neb jsû vsickni zkażeni byli. Tehdy Me- diolansti velikÿym množstvím na ciesařovo vojsko jechu sć stFieleti a hroznYmi hlasy kriééti. Ale však pro širokost té vody prospéti jsü nic ne]- mohli. Prońcżto tu na bfézé. kdezto ciesaïôv byl most, bylo jich stanovišče. okolo kterýchžto sta- novišé množstvím ryticéstva pole s sebú naplní- chu. Král Vladislav s svými za míli vzdáli stany své rozhil. Zatiem pak když lidé poodpočinuchu a pitím a jedením sebe posilnichu, Bernart syn Sobéslavôv a Odolen syn Stéiezkov z Chys, ry- tiefstvo (datné, jechu sé ztazovati a poküséti, zdali by brod mohli nalezti. Ale však js nic nenalezli. prohezto nic nenalezie s jedinym to- vafiSem. jenż za nimi sć odda, śitista do vody neb vskocila. a tu v hlubinách tapajíce. jednak koní na nich, jednak oni na koních svrchu pla- vajíce a tak s tiem sémo tamo [105%] sobů po vodě kácicechu. Vsak zatiem pak tak. jakż bolu vsemohiciemu libo a tomu chtěl, ve zdraví k bićhu sć přibrasta. Ale třetí jich tovařiš, nebo proto snad, že indlý kóň měl. nebo srdce stra- Sivé, zasé sé navrátil !). l'o kdyz král zvédél, ze dva rytieřé brod: přejela a jej nalezla. ihned ká- zal v vojenský buben udeřití a všem sě hotovu jmieti. Proňežto když hotovi bychu, tento udatný rytieř Vladislav počě napřéd tiehnúti přéd svými a oni za ním. Takž pak silné a bystré ořé vpu- dichu do vody napiéd a s tiem s boZí pomocí ^) Rozuméj: Adda. 1 navrátil Lit.; nevrátil R, L. — ?) Zwolt R, Zwyeft L; Zvést, Svést Lit, — 9) „a za mrtvu ostwivie* v R opakováno, zajisté nedopatřením; podobně v L, Lit., Vrat. beze vsie Skody piébrali sé tam. Zatiem król Vladislav s svým výborným rytieřstvem oboři ść mužně na neprâtely. V tom jistém sejdení vzně- chu hlasi do nebes od obojich. Ale však Čechové tu boj slavný obderževše. přémnoho nepřátel zbili a druhé zjimali. Odolenovi pro tu smélost. že brod sám druhý přéjel najprve, na jeho štíté u bielém poli modrý strych. jenž vodu: zname- nává, shory près vesken štít Vladislav: dal jest nositi. Zatiem pak ciesařovo vojsko mnélo. bv Me- diolanščí svým na pomoc táhli. Ale když jsúů usly- šéli česká znamenie. ihned jsú tomu porozomělí. že Čechové nepřátely pobili: ale však tomu sé velmi diviece. kterak přes vodu přčjeli. veseli jsú tiem jich vítězstvím byli. Čechové pak osta- tek nepřátel popudivše [105%] viece vítězstvím ve- seli jsúce nežli kořistí, kastely a vsi. kdež mohli. ohńem všě spálili. Mezitiem król Vladislav by pilen toho, aby ciesařov(i) most byl udělán. Pro- nezto ihned i ciesarova i králova vojska trámy snesechu dobré. Zatiem noc sé priblízí a dielo pfésta. Král pak Vladislav posadiv stráži proti Mediolanskym, cólń tu noc s nimi nespal. Když pak svitalo, ani mosta velmi pilni biechu, pové- děchu ihned. by Mediolanščí vojsko poslali k obrá- henf mosta. Proñezto pochopi ryticéstvo odénie své, ale Ze s oné strany rékv vétsí diel vojska ostal bieśc podle rady müdrych bojovníkóv voj- sko vybra sě z stanovišť ven. chtiece viděti, mno- ho-li by jich bylo, jenż ihned poslaclu rvtietstvo udatné; kteříž chutně Mediolanské utkavše. mužně jsú jé podstápili a jich popudili. JenZ tak po nich běžiece Čechové mnozí z nich byli jsń ra- neni v tej nemüdrosti. A tu jest Zvést?) tak ře- čený mělničský zabit byl, jehož rytieř jeden Dyna jménem pomstiti chtě běžal za tiem, ktož jeho zabil, i rozpoltil jej na dvé jako vepřě. Ale Ce- chovć mnoho Jich zbivse a za mrtvu ostavivse. sedmdesát z nich najurozenéjsfch jemse *) krá- lovi svému dovedli, kteréžto král v ciesařovo vě- zenie (106*] dav, mostu dodélati byl jest pilen. Most když jest dodělán byl, ciesař s svým voj- Skem préjel na onu stranu královi na pomoc. > 35 1155 

Strana 274
2158 274 KRONIKA Zatiem pak někteří z Cechóv ku potiébé svého vojska jimy most opravováchu. A když s obü koncí veliká tieskeň lidí bieše, most sé obori, a tak i Cechóv i Ulróv mnoho sě ztopi. Daniel ten boj usłyśal. jesto Čechové obdržěli byli, chtě královi službu ukäzati na tom pres ten most velmi nebezpečně bral sé a těm. kteříž raüeni biechu, zvláštnie utěšenie učinil. Když pak opět již po opraveném mostu Čechové u velikém množ- ství brachu sě, vida tiesken velikü biskup. umü- dřív zdraví svému nechtél présen zasé jéti, ale s Papienskymi, jesto trh vojsku déláchu, jimzto céstv mostové známi biechu. od stanovist koru- tanskCho vévody, jenz tvrz jednu tvrdü proti hradu Trek feécenü obdrZal biese, bral sć, a tu noc jakZ mohl, tak prébyl, zítra pak stanovisf králových dobral sě. Ciesař pak ten jistý hrad Trek mediolánských, jenž velini tvrdý bieše, ihned oblehl jest a v malých dnech obdržav jej svým rytieństvem osadil. A tak s tiem k Laudunu ") k tomu móstu zpanilému bral sé svá céstü, kte- różto mósto Pompejus udélal.^) Ti jisti lidé toho mésta ciesafovi [1069] a kniežatom jeho své ná- silé, ješto od Mediolanóv trpěli. rozpravili i pro- sili, aby prostřěd města stany své rozbili. Nebo Mediolanééné tak to mésto Laudu ?) jako i Kni- maské ") z koren zkazili biechu a tak lidi v sluzbu sobé porobili biechu. A kdyż ciesar prostiód mósta stany své rozbi a to zkaZenie opatii, proti Mediolanskym tiem viec jé sé byti horlivéjf. A když lidi, ani žalostivými hlasy svých nehod žalují, ciesaf slv$é. že Mediolančéné pod pří- miřím ciesafovu dvuoru přijeli za to i za jiné ciesafovi dosti chtiece u&initi. kniezata pak jich řéč pokornú, že točíš dosti učiniti chtie, slyšiece a každý z nich doma býti spieše žádajíce, dali ciesafovi radu, aby je na milost přijal. Tehdy vstav Anzhelm arcibiskup ravenatenský, obnovil ta slova a fka takto: Však viemy, Że chytrost mediolanski dobić nám známa. Neboť zajisté sladkńć feć mluvie, ale srdcet nevérné jmají. Bud jim takaż miera odmórena. jako oni jinym měřie. Neb když sú oni města svobodná a kostely zkazili, buďte také sami zkažení. To když ciesař PULKAVOVA. uslvšal, s svými kniežaty povolil té radé a ilined. 1 vrhl od sebe svá rukavici podle obyééjé starvch ciesafóv a králóv. zjevně jé vypověděl a zjevné nepřátely ciesařstvie skrzé to jé ukázal. Potom ihned [107*] nazajtrie ve dvà mílí od Mediolana vojsko sé polozilo, a tak zjednavse stanovisté sémo tmo jezdiece. rytiefstvo ciesafovo kratochvil svü jméjiechu. Zaherkembert, ciesaróv prietel. mnoho s sobü pojem rytieństva, trhl k Mediolanu. boj s nimi chté néktery povzdvihnüti, huévajé sé proto, ze Čechové tak mnohé věci proti Medio- lanským učinili a on točíš nic. Když tu v tom pobiti on s svého ořě ssědl byl, zatiem pak ně- kterak jiní postúpili, a on tu zabit byl. Maršalek nékterak zavrhl sé i nebyl zabít. Ale však naj- posléz vzdy byl zahuben ukrutné. Tu jest také onen rytier Dyna, jesto na Pavu byl raňen, byl také pohrabán. Toto kdyz sé ciesaré doneslo, hnéviv byl ciesaf velmi i jal sé tak prielis velni na Me- diolanské sršat býti, že k kázání ciesařovu vojsko všecko v odění svém by hotovo. Zítra pak když byli vSickni hotovi jsice prél Mediolanem. bycliu na velikéj rovni k bojování velmi prípravne. Pro- ňežto na prvé špici Lodvík bratr ciesařóv Rother- cuk s Rýna. muž slovutný, s Papienskými a s Cre- monenskymi, jeuzto strójee toho bojé biechu. na poli s velikü silá postaven jest. Na druhé špici Fridric svu krále Konrátóv z své mladosti krásů jsa ozdoben, vévoda z Rotenburka s velikým množstvím rytieřstva, s markrabí fa| 107 |rarskóm s Hugucem, s Berúnskými, s Brixenskými, s Man- tavskými jest posazen. Tretie pak miesto slavny král český Vladislav svým vojskem u veliké sile výborného ryticřstva, čtvrté miesto Jindřich vé- voda raküsky s jinymi kniezaty raküskymi drzal jest. Pátů špici sám ciesaf svym vojskem drZal jest, kteréhoZto vojska dlühosti a sirokosti ne- snadně by kto sezřieti mohl. Šesté miesto všickní Bavoienć s knieZaty téch vlastí: všěch, nad ni- mizto Otta hrabě s svými bratří z Řézna zprávcí byl; sedmé miesto neb špici všickni Němci s Lam- bardy drZeli jsü svým vojskem. Tak pak toto všecko množstvie proti téj bráně mediolanskéj, ^) Výklad slova „Lodi“ dále položený v textu lat. vynechán v překladu českém. — ") t. j. Como. *) Laudunu R, L, Lit. — *) landu R, L, Lit. — 9) huguczem R, L, Lit. 

Strana 275
KRONIKA PULKAVOVA. nas ješto římská slove, beze všie priekazy pritrhli jsú. To oni množstvie uzřěvše k brani postaviti sé nesméli, jedno zed k bránení dobié osadivse pilni jie byli. Proüezto ciesaf u té jisté brány najvěčšíemu vojsku státi kázal a jiným u jiných bran. Výborný král český blíže od Mediolana stany své kázal rozbiti. chtě viděti. která by brána mohla obležena býti. Tak pak Lodvík bratr ciesařóv u brány svatého Dionysie bvl po- sazen. jenż jako najmdlejsie bieśc. K téj sna- Zenstvie pfilozichu k dobyti. S tiem tak u večer v odění, jakž najsilnéjie mohli. Sturmo[ l0s?]vali tun. Tuto pak v tom potkání toto kniezé mla- dostí sé stkvejé jako rytie udatny potkal je s svým vojskem i by boj préukrutny, ano rytier- stvo prieliśnć, jednak oni a jednak oni. na zemi padají. Uznamenav to kniežé. Ze odolati nemóże jim, poslal k králi českému, aby jemu pomohl. Když to král uslyšal Vladislav, ihned v znamenie vojenskć każe udefiti i byl s svými vzhóru na velikém množství. To Ludvík vida, snažnějí byl ihned k bojování. Zatiem pak tento král slavný pln o jsa mužnosti) s svým rytieť- stvem Mediolanćany ihned podstúpi. v kterémž podstúpení kniežé jich, jenż korńhev drZal. svYm kopím ihned prohnal, jenž na tom miesté zdese. Jiné také rvtieřstvo muzné sé razichu na ne- piately. Prońeżto s obú stranú padáchu na zemi zbiti. le tak to dlúho trálo pobitie od nešporóv až právé do smraku. Takż pak jedni z Mediolan- ských zbiti bychu, druzí zjímání aZ právé vidüc sé jizZ prémozeni jsüc. aui mohüc mocí kterü Cechóm odolati, v mésto utekli, a tito boj ob- drZéli. Král vesele sé do svých stanóv vrátil, s nímzto mnohé rytierstvo raňené vrátilo sé v stany. Neb zajisté v tom boji mladostí stkve- jice se, mużne bojujice Miklaś, Otta, Swertek a Herhbart 2), vnuk velikého Hrabiše, zabiti jsú, jež- [108’]to biskup Daniel v tom klästere bliz od města, jemuž Světlý dól*) fiekají. pohrabal jest. Mediolanščí nemohúc pak také síly snésti, z těch bran. jimiZto driieve vychodili, nesmeli sé vy- skysti; ale kamením váécky zametali, jedinkü bránu sv. Dionysie sobě ostavivše. Ale král český pomoc v *) T. j. Vallis Clara. [M = = svým rytieřstvem osadil ji stanovisci. także se 1158 všéch stran Mediolan knieżaty byl obsazen. Znamenaj tato: knieZata tato, kteříž na téj službě ciesarovi byli. Najprve král český Vladislav svým bratrem Theo baldem a s jinými kniežaty i pány českými: vévoda z Rotemburka, Jindrich vévoda z Rakús. Lodvík bratr ciesatóv, Fridrie syn konrátóv z Šváb, Otta Rothercuk z Bavor s svými bratry; dva svny markrabina Albrechtova s jinými kniežaty z Sas. Byl Peregrin patriarcha z Aquilie, Fridric kolin- ský, Wiltman majtbursky, Anzelm ravenatenský arcibiskupové; Heřman verdenský, Daniel praž- sky. Rezensky, Wierzburgensky. Cyneusky, Wor- macenskY, LucideuskY, MetenskY. Cumeratensky, Treveretenský, Argentinský, Augustinenský, Cu- rienský biskupové. Byl Huguc markrabie, Quido hrabě fladrenský s syny svými; Oblík řečený mala spina, Gerhardus z Campaneta, Kerhart z Varafé, Huguc. Albrecht") Vigulinus tak ře- čený a jiných pfémuolho knieZat. lambardskych. Byli jsü také tu Cremonicenstí, Lan|109* |denščí. Eupanščí, Berúnščí. Drixensé(, Matavséf, Derga- menscéí, Parnienśći. Platentinśći, Geminenśći, Ter- donenščí, Astenščí, Albanści. Vercellensc(*), Aqui- lenści, Faraisci. Reginienści, Mulinienśći. Bono- nicnščí i Volenščí. a mnohá některá pomořská maritinská města, z Ravenny?). z Srvie z toho města, ješto slove Forum Julii, Ravenatečené. z toho mésta De Foro Julii, Armenséf. Flavenscí. Antonitanščí, Firmenšcí, Senegomenšcí, Ascolanščí az jiných měst z lambarských přěveliké množstvie. Byla také tato mósta: Tuskancia, ltomancia. Luceniéí, Pizaniéí, Lunenści, Aquisponensé(. Se- niez&éí, Viterbieniéf, Floreniéí, Sutrienscí. Ne- penści, Tusculans€i, 'Tiburcinsci, Peruséí. Tito v&ickni na ciesafovu pomoc sebrali sć byli, jenżto Ríméné vidáce, také svého pána s knicžaty po- slali byli s témito vàémi lidmi. Mediolanščí ob- lożeni byli, także jedinć bran mohli brániti. Bvla jest tu véžé jedna veliká z mramoru udělaní mezi ciesařovými stanovišti osazena k bráňení. jenžto ciesař oblehl, a věži zkaziti kázal. A oni — V) Latin. orig. má tu ještě vloženo „Guilhelmus“. — ©) Za Vercellenskými vyčítají se v textě latinském ještě: Novarienses, Yponenses, Padivani, Tervisini. ') Vrat.; množství R, L; — ?) Swertek a Herhart R, Swertek a Erlart L. — 3) L; Ra Lit. je za to: zrazena. 35* 

Strana 276
1155 276 KRONIKA bojiece sć za Żivot. veżi vzdali ciesarovi, jenžto Papienskómi a Cremonenskómi osadil jest hrad jeden velmi tvrdý jmónem Moyce s jinymi ka- stely rozličnými. Čechové zkazili jsú a vše spá- lili a żeny i s dětf[L099]mi: zjemavše, do stanóv přivedli, jenžto biskup Daniel i penezi i prosbi vyplativ. porucil je k-ostfiehini Peregrinovi, arci- přčstu svému, jenž věrně jich ostřiehav a po- krmiv jich dovedl do města. Zatiem pak Jindřich vévoda rakúský u brány svých stanovišť od třetie hodiny aż do mraka boj měl, i s oné i s oné strany mnozi palachu. nó, i ohnóm některako na mósto tepiechu, jenż brzo Mediolauteneć zha- šováchu. Ciesař na każdy den mocne vókoi ob- Ježďováše. aby nižádný ven nemohl. A praky vždy děláchu. Ty věci když sě tak dějiechu. Peregrin patriarcha aquilijensky, Gerhart bamberský a Da- niel pražský biskupové s Mediolanskými sešli sé o pokoji jednajice. V tom v takóm jednani rade i pomoci króli Vladislavovć porućili sć. aby skrzć ńcho milost ciesarovu mohli jmieti. Król ciesa- rovi dal to vedeti. Ciesar uslyśav potróboval rady svých knicżat. Zatiem Ravenatensky arci- biskup umfól. o ńemżto po vsćch stanech byla povóst, że jeho bóh proto porazil. żć Mediolan oblehnńti radil. Knieżata radujie s6 pokoji ta- kńto cóstu tomu nalezli. aby laudanskóho a kni- mauskcho i jiných měst ciesařových viec potom s pokojem nechali. a to aby Mediolanščí: přísa- hami zatyrdili, [110%] aby také Mediolanščí desét tisicóv hiiven za své zaviněnie proti viesařovi jemu dali a všécky vězně Cremonenské a Papien- ské skrzé ruku krále českého aby svobodny uči- nili; aby věrně manstvie neb poslušenstvie služby učinili a přísahy zachovali. A aby pravdu činiti slíbili a pokoj od starych ciesařóv všém městóm ustavený aby zachovali, koruny a cti ciesařské aby ostfiehali. ciesařské paláce neb sieni aby zasć vzdólali; dvandste konselóv aby vydali, kte- róż ciesać k sizeni vyvoli: kamż ciesar każe, aby jemu pomoc dali. a na znamenie pokory a po- sluśenstvie aby nad svými hrdly nahé mećć ne- súce přéd neho šli. A aby tyto vśćcky vóci pevny mohly býti, tři sta: rukojmí urozených v ciesa- řovu moc aby postawili. Tyto věci o tomto po- koji den s. Mařic narozenie měly jsú sě konati. Někteří pro smrad mrchy zemdlení jsúc a druzí horkem zmućeni, chtiec rádi býti tu nemohli jsú. PULKAVOVA. To všecko jednánie v českého króle rucć piiślo ns jest. Tři sta rukojmí urozených dáno, pól dru- hého sta vězňóv lidu papienských a jiných měst tisíc nebo viec vězňóv, z nichž někteří desét let vězěli a ješto malitkých svých dietek odešii byli., rytieńć jsóce jiż [110%] je tu opatfili plačtivě s radostí. Ti vSickni byli jsń posazeni pod stráží v klášteře svatého Dionysie pod královů českého mocí, takž když by Mediolanśći milost ciesarovu jmeli, aby oni svobodne puśceni byli. Pakli niec, aby opět u vězení byli. To kdvž tak jednáno bylo, arcibiskup pan- bergenský a Daniel pražský na to poslání byli ku přijetí Mediolanských k imilosti ciesařově. Prońeżto najprve, ande žákovstvo v řádu svém neb v procesiji napřéd jde. mediolanský arci- biskup od túto dvúů biskupů přéd ciesař byl při- veden, a tak od něho pokojným políbením přijat a mezi arcibiskupy posazen. Potom pak dvanáste konšelóv Mediolanských bosými nohami nahé meč nad svými hrdly nesńce pród ciesař, an na súdné stolici sedí, brali sé v pokoru, z nichžto jeden jménem Obert konšel muž můúdrý túto řečí jest mluvil a řka: Zavinili smy. neprávě smy učinili. hrdla naść panství a moci vašemu i pomstě va- siej poddávámy. Ciesaf pak vzem od nich mećć. sluhám dal a jé na milost přijal. Toho dne svaté Mafie arcibiskup k službě sé připraví tiem oby- ćójem ambrozianskym: i bieśe tu muż jeden ść- divy a poctivy u pozlatitć kapi. koruhev, berlu nesa v rucć pozlatitń, když okolo kostela cho- diechu, jehożto činóv mnozí velmi diviechu sě. Ciesař sědl ma své stolici v svéj [111] koroně drahéj a divným dielem okrášlenéj, jenžto jemu král englický poslal byl. Tu jistń korunu vzem s hlavy své králi Vladislavovi českému po takém úsilí a 'po takém vítězství přěde vśćmi knieżaty z německých i z vlaských zemí poslal jest da- rem, aby jí tu při božie službě okrášlen byl. To kdyż se vsecko dokona, każdy sć obróti, ktoż kam zván, pokoji tomuto radujíce sć. Ciesar dav milost Mediolanským, k hradu tomu Moyce při- trhl s vojskem, ješto k ciesařově koruně od dávna piislusiese. kakžkolivěk město od Papienských spáleno bieše. Král český obticzen jsa nemoci dosti veliků po tak velikém úsilí, odpušťenie pro- sil; jehož ciesai' navstieviv skrze Brixii vyjezd jemu zpósobiv, a tak s tiem kromě jiných daróv 

Strana 277
KRONIKA nz. tisíc hřiven jemu dal zlata, ješto byl od Medio- lanských vzal ciesať. Mediolanščí pak jeho daro- vali desét tisíci hřiven střiebra. Daniele biskupa viesař u svého dvora obdržal a uprosil, protože vlasky umějé byl užitečen, an sě však odtaháse. protože méjieše zimnici. Takž u pól noci Vladi- slav s svým vojskem sé hnul i dojél sééstné do Prahy a tak přijat byl dóstojné. X té prácé vla- ské pozapoménuv potom sééstné zpravoval zemi. Potom ciesať všém pánóm vlaskÿm i méstôm nul Pavem nedaleko od Placencie den [111^| s. Martina dvór slavný a veliký svolal, tu kdež práva starých ončeh ciesařóv chtěl stvrditi a kto- mu svá nová připsati. Povolal Mediolanských v svü radu vzpytaje neb vztazuje od nich, kte- rek by věrná a poslušná k sobě města vlaská mohl privésti: jenžto tuto odpověď jemu dali: aby v každém městě ustavil poručníky a moc svú. Ješto potestaty slovú. a konšely. i prijal od nich přísahy. aby věrní a poslušní byli ciesaťstvie. Tu řéč ciesať pochváliv, v svém úmysle za chvíli chtél sé o to rozmysliti. A tak dvór když do- konal, každý sě domóv vrátil, a ciesař kamž chtěl po Vlašiech bez piiekazy jél jest. Přiemluva. Léto božie tisíc sto a šest desát. Ciesař v fom. imnésté, jemuz Alba") déji, mezi Vercella- ským a Astamskÿm městy ob vänocé kvasil. A takž tu pamětliv jsa Mediolanských rady. po- slal po vlaskych méstech posly své, vzvoliv sobě je") k tomu, Daniele pražského biskupa, Re- malda kanecléte >). Hefmana verdenského, Ottu hrabí z Rézna hereuka*). Guida fandrenského hrabt, jenZ käzanie cicsafovo napinivse v Cre- moné, v Papii, v Placencii à. v jiných městech ve vSéch v ty strany, potom pak do Mediolana přibrali sě i svolali: konšely a ciesařovo chténie a [112%] vóli jim zjévili. a oni prosichu, aby jim rozmysl o to dal. A když čas tomu přišel. aby odpověď učinili, odpověděli jsú, že toho uči- niti nechtie, což ciesať chce. Ale však to chtěli PULKAVOVA. 277 uciniti, coz na hanfestu svém meli psáno, točíš aby toho. kohoZ by chtéli, oni volili a k ciesa- fovi neb jeho poručníkóm privedli, aby prisáhl věren býti. Poslové tito proti tomu odpověděli. kterak oni sami dali radu. aby (v) vlaských mě- stech skrzé posly své ciesať vludačé neb pote- staty zsadil. Ty věci i jiné kdyz oni od ciesaré vypravili a. ciesafovu vóli vypověděli lidu, by pohrom velmi veliký v lidu v klášteřé s. Mařie, ande volají: vyvedení nectně buďte tito poslové ven a ilmed umrtveni! VelikY povyk mezi lidmi by z toho, ano na ty posly kamením chrlejí. Při- běhše k tomu konselé ukrotichu lid rküce. ze by bez rady starších to učinili. A aby k ciesa- fovi to nedošlo. jich prosili. penieze jim veliké za tu vinu dáti slibujíce. Poslové tito k tomu velmi lehcí byli, činiec sě na to nic netbajfce, ale v noci inhed preč utečechu, a když ciesařč dojeli. všecko jemu, jakž sé stalo, vypravili. Tehdy ciesař ihned opét dvór knieZatóm veliký učiniv, této křivdy piéde všémi žaloval, což po slóm je[112^]ho stalo sé. Podle rady kniežétské Mediolanséí byli povoláni. aby odpoviedali k tomu. A když stali přěd ciesarem pokorné. podle cie- sařovy vóle dosti za to slíbili učiniti a to pří- sahami zatvrdili. ProüeZto bezpeéné domóv sé vrátili. A když také ciesař ubezpečiv sě jich za- tvrzením. s svým vojskem k Maritimě trhl, v tom městě Mantav umyslil velikú noc okvasiti, a. tak v kvétničnú sobotu ledva za míli vzdáli od Bo- nonie na rynku s. Eleny stany: kázal rozbití. Té noci pak Danielova komora pražského biskupa shořala jest a sám v jediném plášti z ohně vy- béhl. Ciesa a kniežata uslyšěvše žčleli toho i na- dali jemu mnoho daróv v tom městě u Mutině j okvasil ciesaf velikü noc slavné. A kdyZ kuie- ata a rytieïi fancé vodiechu svým obyéèjem à ciesaË s palâcé dival se, přijel posel, že hrad ciesařóv Trec tak řečený, jenžto císař osadil bieše. vrytieřstvem mocně od Mediolanských obložen jest: proñezto présta tanec, ano každý v odění svém chtiece hotovi bYti. Zítra pak. ano sé zabrézkuje. rytierstvo zdvihlo sé oném na pomoc. Me ne po ^) Vyklad polohy mésta Alby v latin. textu se nalézající schází v překladu. — ") Výklad lat. textu o po- výšení Reinalda na arcibiskupa Kolínského opět v překladu schází. — *) Latinsky text: ,Ott. palatinum comitem de Ratispona*. ') Lit.; ze R, L. 

Strana 278
1159 1160 278 mnohu dnech přijel jiný posel, pravě, že hrad z kořen přévrácen. a ktož na něm byli, zjímáni a nectné do Mediolana vedeni. Ciesař to uslyšav, zdvihl sě do Lavdy a kterak by té smélosti od- [113*]vetil, byl myslil. A tak s tiem opét v&écka mésta vlaská svolal se vší jich mocí k oblehnutí Mediolana. ProneZto potéZechu korúhve ciesa- řovy, a takéž pak vojsko by zjednáno a vSécky brány mediolanské bvchu obleZeny, bez obrany liradové, kastellové, vsi, tvrzé bychu zkazeny tu v okolí. Ciesať pak podle rady Cremonenských a Papienských jeden hrad. Crčma fečený, velmi tvrdý Mediolanským “) velmi s velikým množstvím oblehl. jenž ihned proti vojsku vyjedše. boj po- čěli. S obú stranú raňení. jétí i zabití innozí byli. tak dlüho aZ právé pro noc préstali. Ti s hradu mezi zdi utecechu. Tu markrabie z Nakonie 1), udatný muž s ciesarovy strany zabit. Zatiem ciesaf do Lavdy sé vrátil. Tu pak vzem mnoż- stvie svých věrných s některými Papicnskými v noci stran Mediolana pritrhl. Ti pak Papienscí tajné stáda jako chtiec zajimati v noci prihnali k Mediolanu, jenz pochvátavse stáda i pobézechu s tiem a u mésté by povyk. tak jakz k sturmu znamenie dachu, prońeżto vytekńc z mósta stada chtiec otjeti, Papienśći nóterdv Ciniec sé jakoby bézeli k eiesarovym stanovistien. v nichz sé ta- Jiese, bliziechu se. Pronezto tak béziece, nékdy raheni, nékdv jímáni biechu. PapienSé( vSak vść trpóli. Kdyż vśak priblízichu sé k stráziem, dachu znamenie ciesarovi, [113%] jenž ihned na pomoc jim s svým vojskem razi se na né, a tak ne- milostivě by jich mnoho raňeno i zjímáno. Kteréž zjímavše jako psy provázky zvázavše vedli s sobú do Lavdy. To když sě tak stalo. opět sě vrátil k obležení hradu Kromy i oblehl jej tak tvrdě, že ani Mediolanščí k nim mohli přijetí, ani oni k nim. Tak kdyz oblehl hrad, prístrojie bojov- ného mnoho dobyv k dobývání, proti hradu štur- moval tak dlüho, az právě v popel jej obrátil, a oni milost obdržěli. A tak podle svých kniežat rady vzem jé na milost, bez škody s hradu jé pustil. jenž všeho nechavše sudy?) i onudy sě rozbehli. KRONIKA PULKAVOVA. Léto božie tisíc sto Sestdesat a jedno. Ciesai rozdvojenie římského kostela chtć ukrotiti a sta- viti, jesto sé biechu rozdvojili kardinálové o vo- leni papeźć, s jinymi preláty sebral sé; nebo oni Octaviana, oni Victora, oni Rolanda za pravého papežé jmějiechu. Proňežto rozličné pany du- chovnie do rozličných vlastí ciesař rozeslal jest pro ty věci. chtě to skrotiti. Daniele biskupa k uherskému poslal. jenž poselstvie zpósobiv. ku pánu svému Vladislavovi vrátil sé, jenž kakžkoli pro dlúhé meškánie tam pohnévával sé naň, však poctivě přijat milost obdržav u krále. Fridricus na pomoc jel ciesařovi. [114^] Léto božie tisíc sto šestdesát a dvě král Vladislav na pomoc ciesarovi Fridrika svna svého a Theobalda bratra svého s velikYm voj- skem poslal. A když jiZ na mezé provaziese jc. přiběhl posel z Moravy pravě, že Soběslav syn Sohéslavóv Olomüéské mésto nectué a nepráve ztekl. À kakZkolivék tyto noviny protivné slysal. však proto vojsko toto vždy vypravil. A tak pak jiné vojsko shromazdiv vtrhl do Moravy i oblehl Olomńc. Tehdy Soběslav králově moci nemoha ostati, skrze Konräta a Ottu knicżat milosti pro- sil, a také některaká částka zemé aby jemu dánu byla. To král snadné slíbiv, vzč jeho na milost à Olomüc vy svń moc. Król s Sobóslavem vráti sé do Prahy. A kdyż by po msi v horéjsie sieni biskupove, Sobeslav čakáše toho. co by král v komnětě svéj jemu chystal dáti, naliť pak ihned zatiem jat bv a u vécií vezi okován vsa- zen: a jeho odtavád utecechu. Potom pak na Píimdu okován Conratovi jednomu velikému ukrutníku poddán byl. Ciesař zatiem svým množ- stvim lida rozličného okolo vešken Mediolan ob- lehl. vinnice a drievie zrubal a stáda zzajímal. tvrzěé všecky a kaštely zkazil, a kteréž mohl Me- diolanské zlapal, zmuéil a obésil. [114^] Fridrik syn králóv když začas okolo Mediolána ležal. o s. Václavě vrátil sé i by radostně přijat od otcě i od kniežat. ») Tu náleží doplniti dle textu latinského slovy „velmi milý“. !) z Ankonye L. — *) wifudy R. Ist 

Strana 279
Mez KRONIKA PULKAVOVA. Priemluwva. Léto božie tisíc sto a šest desát a tři opět Fridrik a Theobald na pomoc tomu obležení k ciesařové pomoci byli poslání. Proňežto ihned Mediolanščí mnohá léta rozličnými nehodami psotné byli hubení a ciesaťovo vojsko vždy se mnożilo. A kdyż jiż piistrojóv dobyli byli, Čechové péiekopy méstské najprve zametali byli a ke zdi piistńpili, a tak strólami, strielenim. śipy nepiń- tely odehnali, prynójsi na zdí byli. mezi nimiżto Jeden rytie udatný a urozený z Chusníka. muž velmi silný udatné do města po řebří vskočil. po úemžto všécko vojsko české ihned sé tam mužně bralo. A tak brány otevřévše, ciesafovo vojsko tam vpustili. Pro ten skutek udatný tomu z Chus- níka. ješto po řebří vlezl do města. najprve král Vladislav zlatý febii pies modrć pole na štítě věčně dal jest nositi. jehožto dnešní den na pa- met takéj věci předkové jeho požívají. Toho času také knieżć jednu nohu svicenovû litü, jesto ně- kdy Salomon v chramé Jerusalemském slil jest byl. do Mediolana piinesenń, do prazského ko- stela s veliků prací přinesl, jakož i dnes to zna- menito jest. Mediolančené pak síle [1157] takéj nikakż odolati nemohińce hlaulem. jiminim. mu- Cenim nad svými nepřátely a jinými rozličnými nehodami súžení nebo skrocení. kakž kolivěk v rukú nepřátelský byli zaklopení, nezúfavše do milosti ciesarovy. hledali skrzé knicżata česká i jiná rozličná. zda by milost mohli jmieti. Jimžto taki odpověď dana jest. že holé milosti jmieti nemohbů, jedno aby v moc ciesařovu město na- vrátili a podle věrné rady svých aby všichni tak zjemání jsúc přčd ciesař na sûd přišli s svými knieżaty. a tak bosými nohami na zemi padli a nevstávali, jeliž by jim ciesař kázal. Z nichžto jeden Alminerus jménem z Vimata takto jest mluvil: Zavinili smy, neprévè uéinili smy profi římskému ciesaři, pánu našemu přirozenému, boj proti ňemu povzdvihše. Vinu naši vyznávámy, milosti prosímy. hrdla našě v moc ciesařsků pod- dávámy, klíče městské vašicj velebnosti vzdávámy, aby pro také město, pro bóh i pro ty svaté, ješto tu odpočívají. nám vasé ciesařská milost ráčila odpustiti a nad námi sé smilovati, a pokoj nám dáti, pokorně prosímy. ') Silicie R, — *) Denczy L, Dency R. 279 Ciesař. příjem klíčé mediolanské, slitovav sé, tak odpověděl jim a řka: aby na čtyři všeho svéta uhly mediolanských zaviňenie zjevno bylo. ktožkolivěk z těch měščan [115] přiebytek zvolí, aby pokoj i na těle i na sboží jměli od každého. a město: v naší moc bylo navráceno zasé. To usly- šěvše Mediolanščí povolichu ciesařově vóli, kakż- koli rádi i neradi. Tehdy ciesaÿ préd Cechy i přéd Němci, přéd Papienskými, Cremonenskými i přéde všémi jinými na svém súdě na svéj sto- lici sedě. žádal rady. co byv z toho města učiniti bylo. Jemužto takúto dali jsúů odpověď: což Mo- diolančené jiným jsú učinili, též na sobě věděti mají správné. Nebo když jsú oni jiná města zka- zili. sami spravedlné buďte také zkażeni. To když uslyšal, proti Mediolanským súd byl vydán ciesařem. A když vynesen byl súd. vojska vy- jédechu na pole, a takž prvý Theobaldus bratr Vla- dislavóv. potom Papienščí. Cremoicenščí a všéch jiných měst lidé se všéch stran mésto zapálili, ano ciesař s svým vojskem hledí. Takž to staré město rozličnými psotami jsa trýzněno. pro nepo- slušenstvie své zlosti jest ovšem zkaženo. A když tak zkaženo bylo, po všéch Vlašiech ciesař svo- bodné svú voli činil ciesafskú. Nie, všécky zemé to slvsiece, jeho vzezfčnie se bály, též nehody bo- jiece sě. Po tak slavném vítězství a tak udatných skutciech a divných ctně odpušťenie Čechové od ciesańć vzemse. poctive [11069] pušťení jsúce vesele a sčěstně domóv sě vrátili. Takż pak když to mósto zkażeno a přěvráceno bylo. ustaviv u mě- stech své vládánie do Sicilie "), o napulském vévod- ství chtě pojednati, s svým vojskem vzdvihl sé. Priemluva o UhFicch. Léto božie tisíc sto šestdesát a čtyři. Uhrové svna krále uherského Denci *) maličkého za króle sobě zvolili i prosili pomoci Vladislavovy, jenž věrně jim pomoci slíbil. A tak pro vócsieho po- kojé přietelstvie mezi sobů chtice učiniti, druhů dceru královu synu jeho Svatoplukovi oddali za ženu. A tak veliké dary jemu davse, domoôv sé jest vrátil. To když sé tak dâlo. fécky ciesať s Stephanem děťátkem. bratrem toho krále no- vého, s velmi silným vojskem vtrhl jest do Uher. Tehdy králová uslyšěévši to, s svým synem krá- 1162 1164 

Strana 280
1164 250 lem novým poslala: posly k králi českému pro- sieci snažně. aby jejiemu synu v takéj potřebě pomoci ráčil. Nebo bez jeho pomoci královstvie uherské nikakž zachováno býti nemóž. To když uslyšal král český, svým životem pomoc slíbil dáti. Tehdyž inhed uciniv snem zemanóm u Prazé svoj jim úmysl zjévil, že točíš na pomoc uher- skému chce trhnüti proti ciesaïovi krali récké- mu. Některým to sé libilo [116°] jako2to véc sličná, některým nelíbilo jako nesliéná. Řekli jsû někteří páni: Neslýchaná jest to véc, by krâl český uherského krále učiniti a ustaviti jmél, anebo uherský českého. l tomu král jim odpo- věděl: Páni, vězte to, že já krále tam ustaviti nemyslím, ale ustavenému proti nepřátelóm jeho pomoci. To když Cechové uslyséchu. odpové- déchu. 7e kamž král chce, s ním jsú hotovi, že trféba-li za more. Proñezto vzdvize sé vojsko jeho i svua jeho Iridrika vévody moravského do Uher proti Rékóm. A kdyZ vtrZechu tam s obi strani velmi daleko na pravici i na levici lidé sé roz- béhli bojiece sé. Nie, viécka zemé uherskd jich síly strachováše sé a téměř třésiechu se všickní préd jich viděním. Král uherský. jenž bojé sě síly řéckých. ob onu stranu Nisy 3) postüpil byl, uslyšav pak. že s tak velikým lidem Čechové na pomoc jemu přijeli, posilnil sebe s dobrú myslí. s Řěky boj chtě jmieti. Kniežata ihned od uher- ského vstříccí králi českému bychu poslána, jenž vesele jeho prijemse, jemu dékovali. ze takú prâci pron zpodjal. A tak jemu čest. jako toho dóstojno jest, velikü éinili. Tehdy ciesar récky 7védév, Ze král česky přijel a uslyšav skutky jeho slavné. bylo-li by to tak jakožto noviny bézie. zádal sé pojis[117*]titi a jednoho jménem Rokytu"), ješto někdy byl čeledín Konratóv mo- ravského vévody a potom šed do Řěkóv pro svú ctnost také cti došel. že s najprvnějšími ciesa- řovými miesto měl. byl poslal k králi českému, aby napomanul jeho pro tu priezen, jesto na jeruzalemské jiezdě spolu měli za krále Konrata, pamétliv byl a ji zachoval nebývaje proti němu. To když jako tajně mluvieše, vojsko pilně zna- menal jest, ano velmi mocné jest. Poselstvie zpó- sobiv, vrátil sé rozpravujé to ciesafovi, Ze král ^) Latinsky text mà ,Tissa". !) nadepsäno R. KRONIKA PULKAVOVA. svým životem uherskému přijel na pomoc. Za- us tiem pak král své vojsko položil nedaleko od Rekóv, jako zítra velmi ráno boj s ním chté vzieti. Znamenav ciesař věcí posla svého, fčč tu v srdci ji zachoval tvrdě a tak podle ruly svých mudrcóv v noci s nemnohem vojska préplul pres Dunaj zasé, jiného lidu Stephanovi nechav tu na pomoc. Stephan pak pln jsa strachu, jménem sílv české bojé sě. nižádného boje neučiniv. ale brzo piéd strachem Čechóv preč jest utekl. Ta novina došla Čechóv. Tehdy oni v súmrak jakž najspieše: mohli. nepřátelský řítili sé na stany i jeli sé jich bíti a jímati velmi ukrutué. A s tiem tak korühev jim odjemse bezéíslné koristi nabrali mnoZstvie. Král český tiem svitézenim [117%] byl vesel, kázal prostřéd stanóv korühve rozvinüti. Vida to ciesaf récky poslal poslv slavné královi. aby mír dávno mezi sobú zatvrzený přietelstvím zachovali. dávaje jemu věděti, že pro pokoj vjel byl do Uher s bratrem krále uherského mlazším. prosě některé částky královstvie jemu dáno býti. Zatiem Daniel biskup v Prazé jsa pilen zdravie krále svého i jeho lidu, na každý pátek až do jeho příštie (lidu) ") postiti sé kázal a sám s Zá- kovstvem modlitby k Hospodinu vzdával. Též také králová Jitka vždy sě modlila. To posel- stvie od réckého ciesaré kdyZz král prijé. královi uherskému à pAnôm jeho dal to védéti. A oni to všecko v jeho moc poruéili. TakZ pak s obu stranú poslové sémo tamo ústavné poslání bý- vachu o pokoji jednajice. Proňežto král mezi nimi jest prísahami zatvrdil pokoj. To když sé jest tak stalo, král Martina vnuka Gervazova probošta Vyšehradského, písaře múdrého a šle- chetného s radú poslal k řéckému (ciesaři). jehož - ciesař poctivě příjem a dobřě uctiv svými davy ciesařskými. k králi zasé poslal. Chté ciesať většie přietelství s králem jmicti, vnuky královy, dcery Fridrikovy syna jeho, vnukovi svému prosil jest za ženu dáti. O ňežto král poradiv sé slíbil to učiniti. Tehdy ciesař [115%] uznamenav to. poslal královéj české rozličného pohlavie pré- drahá rúcha a ornáty. Takž mezi ciesaťem a mezi uherským pokoj král když zjednal a uložil. domóv sú sě oboji vrátili. Král pak český s krá- — ) Lat. text má „Bogntam“. 

Strana 281
1164 1165 1167 KRONIKA PULKAVOVA. lem uherským přěd jeho máteř královú brali se. Potom po všem, jenž králová tak velikými a mno- hými dary jeho darovala, že na mnoho vozóv ledva rozebrali, proňežto vrátil s& král radostně domóv, a tak ochotně od lidu byl přijat i od žákovstva a zvláště od Daniele biskupa svého nábožného, jenž kostela sv. Václava i jiných mnohých navštieviv mnohými drahými ornäty je okrasil. Králová také Jitka milostivé Vladislava prijala jest. Léto božie tisíc sto šestdesát a pět král Vla- (islav vnukvni svá poslal ciesati k féčskému s velikými posly, jakž smluveno bylo. za jeho vnuka ^). [Priemluva. Téhož léta toho mésiecé zárijé. jakž bram- burská kronika svědčí, Wilmarus biskup bram- burský, jenžto biskupstvie svého velmi povýšil a Bramburky pro nepokoj pohanský ohraditi a obtvrditi chtěl, takž pak podle rady Albrechtovy markrabiny podle synóv jeho kanovniky pré- monstratskć, jesto u sv. (rotharda u Bramburciech u pied[L1SP]mesti tehdy biechu, s Zákovstvem i s lidmi s jinými slavně přénesl do města, aby stolici učinil. A takž pak nečistotu modlebnu preč vycidiv, odtavad chválu boží tu zjednal, nebo drieve diablóm chválu tu dáváchu. Téhož léta ten biskup kostel sv. Petra chtě dělati, jakož byl zamyslil, toho mósiecć fijna zaklad zalożil.] Triemlwa. O Danielovi biskupu. Leto”) božie tisíc sto šestdesát a šest Daniel pražský biskup zavoldn jsa od Fridrika ciesaié toho mésiecé srpna pro ukojenie tolo rozdvo- jenie o papezovi, ješto toho Casu svatü cierkev bozí rozliéné miitiese, vzdvihl sé tam do Rima, a tak uprkem k tomu městu Laudě, jenž ciesař oblehl bieše silně s svými, přijel jest. Priemluva. Mor. Léto božie tisíc sto šestdesát a sedm Fri- dricus ciesař když u Vlašiech své věci jednáše, toho mésiecé srpna mnoho kniežat morem velikým 281 zemrélo, mezi nimižto Theobald bratr Vladislavóv muž udatný umřěl jest, ostaviv po sobě dictě veliké slovútnosti jménem Theobalda také, otcě těch jistých, ješto potom nazváni byli Dipoltici tak řečení. Kterýžto Theobald nad svým dielem země jest panoval. Potom svými časy Daniel biskup také u Vlašiech jest umiél, jehoz tělo tam schováno a kosti do Prahy přineseny. Ten člověk které ctnosti a kterakélho umé[L119*]nie byl jest, dlüho by bvlo rozprávéti, jedinké na tom jeho slovútnost zlý vtip měla, že by jako až do své smrti toho rozdvojenie v papeži účasten byl !). Proňežto kakžkolivěk pohřeb jměl kostelní, však na zdduśniciech pamót jeho nešla, ani byla tak dliho, až právě po mnohých letech s. muži GotSalkovi*) opatu v noci u vidění zjevil sé jest. prosć, aby jeho prosbń kostelu neb s. cierkvi byl navrácen. Jenż potom tu v tom klášteřě i u pražském kostele i po jiných kosteléch v Če- chách pamět jest byla. Přiemluva. Léto božie tisíc sto šestdesát a osm Vojtěch svn Vladislavóv probošt mělnický arcibiskupem salzpurgenským volen jest, mělničské probostvie do svého života sobě zachoval pro ztravu a pro náklad, když by sč jemu k bratří do Čech při- jeti událo. ’ Léta tisíc sto devátého a šestdesát Gopold opat sedlečský nastáním králové, jejiežto rodic byl, biskupem volen. Ale préd stvrzenim svym jedva jest jeden mésiec Ziv byl. Léto bozie tisíc sto sedmdesát na biskupstvie opět jest volen Fridric z Sas přietel králové Jitky, viec pro priezn neZ pro užitek kostela, protože Cesky neuméjieSe. Onoho rozdvojenic římského nebyl účasten. Téhož léta Svatopluk vévoda, syn Vladislavóv, bratr Fridrikóv, závistí vzbudiv a roznietiv sě, [119°] Ze otec jeho Vojslava hrabí nad jiné své pány přieliš velmi vzvýšil byl, nalezl čas, jehož hledal bez otcě, toho jistého mužě téměř v králové ruká noZem prodruZil jest a královü v ruku, jesto jeho bránila, nékterak byl ranil. Prońeżto otec jeho velmi rozhnévav sé, kdyZ jieti jeho nemohl, s) Tu vypuštěna v českém překladu opět celá věta. — ") Viz str. 105 a 106. ) Ze by... účasten byl R, L, Lit. — ?) Gotfalkowy R, L; Gotialkovi Lit. 36 1167 1168 1169 1169 

Strana 282
1160 1170 1175 282 ale (z) země jej vypudiv až právě do Uher. Oba bratry Svatopluk i Fridric dvě sestřě miesta, krále uherského dcery. Tento Svatopluk, navrätiv se k otcově milosti, vzdvihl sé do němečských zemí: tan jest umiél. O větších přiebězíech Vladislavových v starosti a o róznici mezi kniežaty v zemi o vládánie. Léto božie tisíc sto sedmdesát a jedno Tomáš Canturienský arcibiskup umučen, jehož divové všemu světu ohlášení byli *). Tuť sč počínají. Léto ") božie tisíc sto sedmdesát a tři král Vladislav stár a hrochadlen jsa, vida. že již jie- zdám a zpravování obecního dobrého statčiti ne- móže., toho času takú radu nalezl i vymyslil sobě, jenž sč jemu tehdy zdáše dobra, ale potom byla jest příčina jeho všeho úsilé a prácě. Nebo l‘rid- rika syna svého všie země slavné miesto sebe pánem učinil, jedinké Budišín “) a některé zbožie k tomu k svéj potřébě sobě [1204] ostaviv i uči- nil sobě komňatu na Strahově tu, ješto nynie opatova jistba jest, chtě tu bydleti a dokonänie života svého v pokojíku čakati. Ale kakžkolivěk tento lridrikus ciesaróv biese rodic velmi milý a v mnohých bojích u Vla&iech pozuany, vsak kterakz bez jeho viny prihodilo sé, Ze v krátkém času mnozí páni češčí odvrátili sě od ňeho hle- dajíce té příčiny, kterak by jeho zabiti mohli a jiného sobě za pána jmieti. Kakžkolivék dlúho sé to tajilo, však tiemto činem sě potom zjevilo. Byl jest Oldřich, syn starého Soběslava, jakožto béhün k ciesafovi byl utekl s svými, i měl mnoho v Cechách nékterÿch, jesto jemu tajné piéjiechu. Takž pak milosti ciesařovy jal sě některé částky v zemi prositi a bratru svému, jenž v vězení tři- náste let bieše, zproščenu z toho vězenie býti. S tiem tak ten Oldřich mdlobu Vladislavovu vzvěděv a že syna svého na stolici po sobě usadil panovánie, jal sě lákati, kterak by k zemi přišel, i prosil ciesařé, aby sě již nad ním smiloval v tento čas, a aby bratra jeho z vězenie pro- KRONIKA PULKAVOVA. pustil, prosil. Jemužto ciesař takúto dal odpo- věd: Když Vladislav mohl zemi zpravovati. ne- chtěli smy tebe pro jeho vieru a dávné přietel- stvie uslyšěti. Ale kdvž již mdlobú jsa nadtrápen [120°] bez našie rady synu svému panovánie sstúpil, s zachováním nasie viery pohledámy té cěsty hodné, jenžto tvéj žádosti dosti by sé stalo. O smrti Vladislavově a o jiných vozliénÿeh piie- béziech mezi tiem a o založení mostovém i o wdé- lání, jakož uslyšíš. Léto “) božie tisíc sto sedmdesát a čtyři ciesař, nesnaden jsa Vladislavovi, všém českým pánóm do Normberka dvór volal i přikázal Vladislavovi i synu jeho, aby Soběslava svobodna z vězenie učinili. Potom poselství král i s synem smútili sé i radil sě s svými věrnými o to, i zdálo sé jim za podobné, aby Fridrika biskupa a hrabí Vítka s některými jinými do Normberka poslal. jeuzto by jé omluvil, Ze býti tam nemohů. a cie- safovi penieze dali, aby svój úmysl zjevil. Brachu sé poslové, ale nic neprospéchu. ani prosbü ani penézi. Ciesaf nerodi sé obmékéiti. ale pilné na- stál, aby vždy Sobéslav ') puscen byl z vezenie. Král pak a syn jeho nesméjíce ciesarové voli vzprotiviti sé, učinili, což on kázal a jeho vypu- still a do Prahy privésti käzali, jehozto pristie Fridric čakáše potkáním. A tak mnozí jeho při- jeli na tom potkání. Najprve bosýma nohama svatých navštievil a jim děkoval. Potom od krále a od Fridrika polibenim pokojným přijat byl, brav sé tam. A s tiem odveden j121%] do ho- spody a jsa tu odpočíval. Ale zatiem tato novina ohläsila sé, Ze by jemu Fridrik zítra chtěl oči vyvrei. TakZ on v noci vzdvihl sé s svými i bral sé k ciesafovu dvoru. A Fridrik jinû céstû ho- nieše. Pravie také, že tehdy král byl na ciesa- řově dvořě v tom času, když tyto věci sě dě- jiechu, že točíš vévodstvie českého Fridric byl odsúzen, kteréžto ne tak správně držal. jakž měl. Nebo jedinké otcovým zpósobením to zjednáno bylo bez panského povolenie a ciesařova po- tvrzenie. Takž pak potom po těch věcech pano- ^) Mezi odstavcem tímto a následujícím vypuštěn odstavec o třech řádcích. — ») Viz str. 107. — ©) Latinský text mä ,Budyn“. — “) Viz str. 108. 1) L; schází v R. 1173 1173 

Strana 283
KRONIKA PULKAVOVA. nas vánice České země s pěti koruhvemi Oldrichovi bylo dáno, a on dobrovolně postúpil jeho bratru svému Soběslavovi jako staršiemu, přisíehvše oba, aby vojsko lidi do Vlach ciesařovi na pomoc po- slali, nad to slíbivše, aby králi Vladislavovi po- trébu dobrü dali. Ale on v tom jim nechtév vě- fiti, kakzkoli nemocen jsa, na věno své ženy, ješto v Němcích jmejiese zbozie velmi dobré jménem Mer, bral sě jest, tu kdež s svú ženú a Elizbétü zenü Fridrikovü, prébYvaje u milosti bozie a tejto véci prébéZné cakal jest. Zatiem Fridrik. tento plná čtvři léta, v nichžto Sobě: slav kniezZetstvie drZal, jednak v Uhfiech, jednak u ciesarova dvora byl béhünem. ale otec jeho na tom jistém sbo[121"]zí étyfi mésiece prébyv, kdyz sé na drubé léto počátek chýléše, jakožto toho mésiece ünora umrél jest jiz stir jsa a v Ansem !) tak rfeéeném klástefé poctivü sluzbü jest schován. jehož kosti s odpustením Sobé- slavovým přineseny a na Strahově pochovány. Jeho vévodstvie i královstvie pět a tridceti let bylo jest. Za") jeho časóv jeho přípravů u jeho sna- ženstvím šérv a bielý zákon cistrský a premon- stratský v Čechách počěli jsú sě, jichžto šlechet- nými skutky země mocně ?) a rozličně česká okrášlena jest a osvícena. Tyto kláštery jest udě- lal on: najprve Strahovský a Dokzanský, potom Plaský a Litomyšlský bielého zákona, Teplický črného zákona svatého Benedicta. Ale zvláště zá- klad králová Jitka toho kláštera byla jest, jenž tu odpočívá. Tato jistá Jitka, jiežto pamět buď préd Hespodinem pro boží odplatu, kamenný most učinila jest mezi městoma krásným dielem svými vlastními náklady, ješto divná jest věc mluviti. s bozí pomocí ve tfech letech jedinké jej dokonavài. S tá jistü Jitkü jmél jest dva syny Vladislav, jednoho Prémysla a druhého Vladislava. Toho léta Soběslav když vévodstvie přijal, vzdvihl sé do Prahy, a tu od Zákovstva i od lidí slavně jakož toho slušie jest uveden a přijat na kněžstvie, i tak potom sčěstně na nem [122*] pa- noval. Ale tak jakž najprve ctně počal sě bieše jmieti, ihned potom krví nevinnü sé poskvernil; *) Viz str. 108 a 109. 283 neb Šturma, onoho jistého purkrabí z Primdy, pamětliv jsa, toho točíš, že jeho těžcě držal, ale té viery nejsa pamětliv, ješto jemu potom učinil byl, když jemu za bezpečenstvie slíbil, jéti kázal a do Prahy dovésti a tak ukrutnü smrtí na údy rozebrati kázal jeho, jakž pravil. Potom za ten účinek zjevně pokánie. v plátno sě oblek. bo- sýma nohama učinil jest, a kakzkolivék tiem účinkem slovůtnosti své poskvernil byl, však obecné dobré právě jest zpravoval a udatně. Nebo pravie o ňem ti, ješto jeho znali, že jest súdcě byl velmi dobrý, božím kostelóm a sluhám jich velmi milostný, le na krátcé dobrý dobrým a zlých hrozný nepřietel. Nebo o tom byla vil- nost jeho, aby chudého a nedostatečného vypro- stil od mocného, čině těm pravdu, ktoz nasilé trpiechu, bez prijímánie osob lidských. točíš všécky v pravdé milujé, spravedlnost Cine lidu z země své. O větčích přieběziech Soběslavových a o rozličných jmých nápadiech v tom času, ješto sč dějicchu. Léto božie tisíc sto sedmdesát a pět o na- rození svaté Královny Sobéslav tento dru[122"]hy tiem jménem vévoda český bratra svého Oldřicha do Vlach k ciesařovi poslal s velikým vojskem, jenžto ti Čechové jistí chvátajíc brzo kořisti a lipezé pilni jsüce v Ulmé v tom mésté na Du- naji, pól tfetieho sta jich zabito a mnoho jiných raňeno. S ostatkem Oldřich bral sé k ciesali a tam tii mésiece prébyl, pronezto hlad veliký trpieSe i psotu jinü rozličnů; nechavše někteří pána svého kradmo do Čech sě vrátili, a druzí i s ním změnivše sě jako postníci domóv sě také vrátili. Priemluva. Léto božie tisíc sto sedmdesát a šest tento jistý Soběslav s Konratem vévodi znojemskym vtrhli sá do Raküs lüpeZem a ohüem zhubivse zemi, i vrátili sé zasé s velikü koristí. A kdyZ oni odešli, Jindřich vévoda rakúský s svými vtrhl do Moravy, ohňem i lúpežem učinil také škody veliké. proňežto Soběslav sebrav vojsko veliké ') Anffem R, L; u Vanssen Lit. — ?) mnuzenye R, L. 36* 1173 74 1176 

Strana 284
1176 1178 284 vtrhl opét do Raküs i dokazil ostatek země až právé do Dunajé; a zatiem pak na jednom mosté s tiemto jistým Jindřichem kóň letěl některak v chvátání, an nohu zlomil a potom skoro umřěl. To kdy2 sć tak dalo v Rakńsech, ciesar (v) Vla- šiech jsa těch časóv příhodu tuto vévodinu usly- Sav, velmi jest toho Zélel. A to pak i byl jest po- čátek i příčina, [123*] proňež Sobéslav ciesarovu milost ztratil. Přiemluva. Léto *) božic tisíc sto sedmdest a sedm Bela král uhersky majé svár a róznici s bratrem svým o králevstvie, vsadil jeho u vézenie a on z véze- nie dobyv sé utekl do Čech k Sobéslavovi, hle- dajé toho, zda by skrzé jeho pomoc préd cie- sarem královstvie mohl jmieti, jehozto Sobéslav zlá mév radu v tom, jeho jal jest, a tak v tom vězení k bratru jeho do Uher poslal zasé. V tom velmi své viery i své poctv pohorsiv a poskverniv, neb ta jistá véc na ciesaré méla jest vzníti. Pro ty i pro jiné věci nesměl sé jest k tém dvoróm, jenž ciesař voláše, ukázati. Stalo sě pak zatiem, że tento Fridrik syn Vladislavóv králóv za to, za nez usilovásé u dvora, ciesafé nadrZé sé, obdržal jest; neb ciesař z své ruky korúhve dal jest Fridrikovi. Mezitiem opět pak mezi Sobě- slavem a mezi Konratem stal sě jest svár. a takéž v tom sváru Soběslav sebrav vojsko vtrhl do Mo- ravy, chté pleniti zemi, jehozto Conrát s pomocí Rakusanóv, s nimiżto zalíbenie mél, z své země udatné vypudil. Priemluva. O Fridrikovi. Léto bozie tisíc sto sedmdesát a osin zatiem pak Sobéslav ten jistY po[123*]tiv piístie Fridri- kovo, strýcě svého, toho však jistě nevěda, v který Cas, mezé české množstvím rytieřstva svého obložil jest. Takž pak dlúho činiv ty jisté zálohy, potom pak jako zateskliv sobě s tiem rozpustil vojsko, a kdyZ jiZ rozpusteno bylo, Fridrik znepty ani se neopatřili s Čechy, je&to k nému utekli biechu, i s Němci, ješto jemu ciesař přidal byl, množstvím velikým üperkem ku Prazé táhl jest. Proňěžto Soběslav nevěda, co by učinil, když nejmějieše času *) Viz str. 110. — ") Viz str. 111. KRONIKA PULKAVOVA. shromazditi vojska, s tiem, kteróż jest mohl, po- tkal jest jeho. Ale ihned skoro byl popuzen až právě k tomu hradu prétvrdému, jemuz Skála rie- kají. Takž pak Fridrik oblehl město, v ňemž žena Soběslavova bieše, brzo je obdržal. A tak poslal po svú ženu Elžbětu do Aldemburga, radostně ji přijal. Téhož léta jsa povolán k ciesařovu dvoru. do Sváb sé s ním vzivihl. Priemluva Leto bożie tisíc sto sedmdesat a devét Sobě- slav té příčiny, kteréž jest hledal, nalezl ji zatiem. A takž vojsko sebrav, když Fridrikus v zemi ne- biese, i jé sé lákati, zda by mohl mésta dobwti. Ale když nic nemohl jmieti, vzdvihl sé k lesu, chté césty l‘ridrikovi zarübati. Tehdy to Fridricus zvédév, s velikym zástupem [124%] lidi, Cechóv i Němcóv, vtrhl do země i rozbil stany své podle Lodéjnicé. Tehdy zatiem Sobéslav ty jisté lidi. ježto stráži držiechu nad Fridrikovým vojskem. zjimal jest. Takż pak zjímav jé velikú rychlostí oboři sé na stany a tak tu mnoho zbiv jich, jiných jest popudil a na rózno vzplasil, takže dva v hromadé neostala. Fridrikus preé utiekajé chté pokrvti sebe, pribral sé do Préice a nalezl tu Konrada, vévodu znojemského, s jeho lidmi. s nimiżto zalibil sobě bie$e nedávno, i vzdvihl sé ku Prazé. Tehdy ihned když to Soběslav zvěděl. podle Prahy na tom miesté, jemuZto bojiste řie- kají, s svým vojskem mocně jeho potkal. A když boj počéchu mezi sobi, Soběslav svými na běh sé oddal. jehožto Fridrik až právě do Prosieka honil. Elžběta žena Fridrikova tento slib bieše učinila, dal-li by bóh těmto vítězstvie, na česť Sv. Jana Evangelisté na tom micstě bojovném kostel chtěla učiniti. Nebo na tom miesté udé- lavši kostel, křížovníky s velikým křížem tu po- sadila, jenžto po tom svými časy na onu stranu k svatej královně jsú přěvedeni. Toho léta a toho mésiece února také l'ridric Némec pražský biskup umiél jest. Léto") bozie tisíc sto a osmdesát v počátku toho léta [124"] Sobéslav v tom tülání umrél jest, jehoZto télo do Prahy prineseno jest a na Vyšehradě pochováno poctivě. Po ňem pak kněz 1178 1174 1180 

Strana 285
KRONIKA PULKAVOVA. 285 1180 Valentin přijmím Velliš1) nevelmi umělý bisku- pem volen byl k libosti vévodinéj, jenž tehdy viec panováše, nežli muž její. Ten jedno dvě létě živ byl a nic po sobě dóstojného ku paměti neostavil. i ustavil v ňem jěptišky bielého zákona přěmon- 1180 stratské. Kterak ) páni češčí jiného sobě zvolili. 1181 [Téhož léta prvý Otta syn Albrechtóv, jenž vstúpil na panovánic po ňem v Bramburciech, jakž kronika bramburská svědčí, na tom miestě. kdež nynie jest klášter Leninienský šěrého zá- kona, když po trudu lovovém tak jako v poledne ten jistý kniežě usnul byl a rytieřstvo honilo, v tom jistém spaní viděl jest jednu lani, ana jemu za obyčěj přěkážie, aby nespal. Jenž ihned tak, jakž sě jemu zdálo, zastřělil ji. Potom z toho jistého snu procítiv, rozprávěl rytieřstvu svému, k ňemužto jeden z nich takto jest odpověděl: Miesto toto jest hodné klášteru. Někteří pak řekli, že jest hodné k hradu k bojování proti Slovanóm a pohanóm i jiným nevěrným lidem a božím nepřátelóm. K tomu kniežě odpověděl: Ovšem hrad postavím takový na tomto miestě, z úehožto skrzě bojovánie duchovních lidí dia- blové, nepřietelé ti škařědí [125a]2) puzeni preč budú a já dne súdného bezpečen, dá-li Bóh, jsa na ňem čakati budu. A takž pak s tiem ihned poslav k opatovi do Zedeniorka3) prosil jeho, aby jemu z svého kláštera mnichy poslal na to miesto, ježto dobrým jměním nadal i vzděl jemu Lenín jmě, ješto slovansky řečeno tolikéž jako laní, ješto ve sně byl viděl.] Léto božie tisíc sto osmdesát a jedno bieše v Moravě jeden hrabie jménem Vilém čeledín Konrátóv, jenž v plenu a v hubení v Rakúsech s Konrátem kostely ohňem páléše a jim veliké násilé činieše. Ten jistý těmi i jinými svými hřiechy rozžěliv sě, vzdvihl sě do Říma i zpo- viedal sě otci svatému, jenžto přikázal jemu, aby za své hřiechy klášter udělal a duchovné lidi zá- konské v ňem posadil, jenžto by bohu ustavičně slúžili. An to i učinil, udělal klášter v Kúnicích Léto božie tisíc sto a osmdesát dvě Valentin 1182 pražský biskup umřěl jest, na jehožto miesto pro- bošt Vyšěhradský vstúpil, strýčenec Fridrikóv vé- vodin jménem Jindřich, syn Jindřichóv bratra Vladislavova králova, jenž z Pařížě přibral sě s učenie nedávno. Byl šlechetný mládenec, kte- rýžto biskupem jsa od Fridri[125b]ka vévody a od Theobalda syna Theobaldova někdajšieho, jenž čtvrtú čiest s povolením Fridrikovým země držal, mnoho protivenstvie trpěl jest. Proňežto ten bi- skup Jindřich příjmím Břěcislav vzdvihl sě k cie- sařovi, tu kdež po mnohých svářiech a po mno- hém hádání ciesař jej s svými v dobrotě sjednav. domóv jej pustil. Zatiem pak stalo sě, že větší páni češčí a zemščí nepřiezeň dávno v srdci za- mieňenú od počátku proti Fridrikovi majíce, jemu sě rozličně protivili, až pak tak potom zhyzdivše jeho rozličnými úkorami a protivenstvím z země ven vypudili a Konrata moravského za kniežě sobě vzvolili. A tak s ním mnoho časóv byli a oblehli Prahu, až pak potom i obdržěli ji. Mezitiem ciesař poslal hercuka bavorského, jenž jest byl Kon- rátóv přietel, do Prahy, a tak i Conratovi i jiným Čechóm přěd sobú kázal býti u toho dvora, jenž v Řězně volal bieše. Ale oni přijeti odpověděli jsú, nechtiece býti; ale však potom lepší radu vzemše přijeli jsú, ale jedni sami páni přěd ciesař sě brali. Tehdy ciesař jako muž přemúdrý chtě jě přěděsiti, učiniti kázal mnoho prken i přivésti je, jako by jim hlavy dolóv stínati chtěl neb strkovati. A oni to uzřěvšě, na svú kolenú pad[ 126a še prosili milosti u ciesaře i uprosili. A Fridrika vévodu svého a pána mile přijemše, s ním do Prahy sě vzdvihli, za veliké sčěstie to sobě jmajíc, že proto rozhněvánie v ciesařóv hněv neupadli, znamenajíc, kterak múdrý ciesař smlúvu a zapřisěženie těchto protivných lidí ukrotil, to- muto zemi vrátiv a onomu na Moravě dosti kázav jmieti. O jednom vidění, ješto Otta viděl. bramburský markrabie, i udělal tu klášter. *) Odstavec následující podán více jen dle smyslu latin. originálu. 1) Wellys R, Wellis L. — 2) v R jdou zde listy za sebou chybně: 124/125, 129/130, 131/132, 125/126. — 3) Zedenyerka L.

Strana 286
286 KRONIKA PULKAVOVA. Téhož léta kostel Strahovský toho měsiece májě skrzě Albrechta salcpurského druhé byl po- svěcen, protože kuor vzdvižen byl a větší oltář hnut. Ten jistý Albrecht toho času, ješto rozdvo- jenie bieše o papeži, kázaním ciesařovým stolice byl zbaven arcibiskupové a tak jednak za pat- náste let jedno probostvie mělnické držal, až po- tom opět skrzě ciesaře k stolici byl navrácen a tuž zčěstně své dni i dokonal. Toho léta Theobalda Fridrik z země vypudil 1181 byl ven. [Z Bramburk: Téhož léta onen jistý Otta klá- šter jeptiš 127a]čí jménem Arnsee zákona s. Be- nedikta založil, jakož kronika bramburská svědčí, kterýžto Otta byl jest syn Albrechtóv řečeného Nedvěd, jenž měv dva syny Ottu a Albrechta potom jest skoro umřěl a v Leníně pohrabán. 1182 Přiemluva: O zkažení. 1184 Potom opět, kterak páni Fridrika chtěli zabiti, a o tom, kterak Konratovy země pro jeho ne- věru — 1). a o mnohých jiných přieběziech mezi Fridrikem a jinými. Léto*) božie tisíc sto osmdesát a tři Václav syn starého Boleslava a bratr mlazšieho Bole- slava a Oldřicha vlastní proti Fridrikovi po- vzdvihli boj, a tak sebrav množstvie zlosynóv nevěrných, oblehl Prahu. Ale však nic [1265] ne- mohl jmieti; nebo vévodina Elžběta v městě jsúci s lidem chutně bránieše. Zatiem Fridric po přie- teléch v Němcích sebral vojsko, z nichžto vláští přietel bieše Lipodl 2) vévoda rakúský jeho, i vtrhl do země, ano již Albrecht arcibiskup salcpurský bratr Fridrikóv vlastní k saméj Prazě s svými lidmi přijel byl. To když uzřěchu páni větší z Čech, bojiece sě moci ciesařovy, po mnohých potržkách podstúpili od onoho a Fridrika opět za pána sobě přijeli. A tak tiem činem Fridrik obdržav jako vítězstvie zasě sě bral a lid roz- pustil. Léto božie tisíc sto osmdesát a čtyři Fridrik neb Friol vévoda český hněv majě proti Konra- tovi moravskému i pro starú nepřiezeň, ješto jeho chtěl z země vypuditi, i také proto, že chtěl Moravu od neho odchýliti, tak točíš, že by od neho nechtěl jie držěti, ale z rukú ciesařovú ji jmieti, umyslil byl, uhledav čas, když ciesař v dalekých vlastech za horami bieše, bratra svého Přěmysla s velikým vojskem poslal do Moravy, aby Moravu zhubil a zkazil. Jenž v Bietovskú a v Znojemskú vlasti vtrhl, ohňem, lúpežem, bitím všecko na přěkot zkazil a s tiem sě vrátil beze všie zpory. Létob) božie tisíc sto osmdesát a pět. Létě 1185 Fridrik vévoda bratra svého Přěmysla proti Kon- rátovi k zkažení země Moravské opět podruhé s větším vojskem poslal, jehožto příštie Conrad zvěděv. s velikú silú Němcóv i Moravčicóv na tom miestě, jemuž dějí Ludomíř, jeho potkal; v kterémžto potkání tak veliký a těžký boj po- čěchu mezi sobú, že koňské řvánie a bojovný šťekot od dusu koňského i od obráženie jiného oděnného v Kúnicích 3) slyšán byl, jenžto viec nežli za míli odtad vzdáli jest a to za velikú. Tu jest tak mnoho zbito pánóv českých i moravských, že po mnohu jich musili v jeden hrob klásti. Znamenaj. Léto božie tisíc sto osmdesát a šest Cunrat, 1186 jemužto prácě již pravý rozom dala, že odolati Fridrikovi nikaž nemóže, skrzě zjednánie ně- kterých řěčí lidí úkladných přijel k němu do Kúnic a takž potom od toho času byli jsú svoji přietelé. Toho léta byla jest v slunci jako ně- která pokáza, a ihned po tom znamení byl mor velmi veliký. Přiemluva. [127b] Léto božie tisíc sto osmdesát a sedm 1187 Fridrikus se všěmi pány své země s biskupem Jindřichem, s opaty a jiným žákovstvem k ciesa- řovu dvoru byli povoláni, a tu jest snem veliký byl, jemuž synod latině řiekají. Jerusalém od pohanóv sbořen. Léto*) božie tisíc sto osmdesát a osm město 1187 Jeruzalemské od pohanóv bylo obleženo a potom *) Viz str. 112. — 1) Viz str. 113. — ) Viz str. 114. 1) Lit.: z země ... vypuditi chtěl. — 2) lypolt L. — 3) Kunnych R, Kumych L., Kumích Lit.

Strana 287
1187 DU 1190 KRONIKA i obdržáno. Proňežto mnobo křesťanstva skrzě žoldána bylo zmordováno. [Téhož léta když Jindřich marky držieše tu stran Labe a podle Labe, hrabie z Traugermida") řečený nemajčě dětí, když byl najprve kostel s. Ste- phana udělal v Tangermundě, vida, že město Sten- dal tak řečené prospívá a lepší sě. založil tu kostel s. Mikulásé a kostely jiné i města i vsi obrátil a prichýlil jest k ňemu, a učinil v hem probošta s dvanáste kanovníky. Ten jistý kostel kříže božieho dřévem a dobrým dielem. neb částků hlavy s. Bartholoměje a jinými svátostmi mno- hymi okrasil jest a od süzenie i od práva helber- stadenského biskupa svoboden učinil. A tak na každé hody pro náboženstvie v hedbávnéj kápi mezi: kanovníky býval.) O smrti F'ridrikové a o Konrdtovć po tem i o jeho smrti, ao jiných mnohjjch priebéziech Ceskich mezi- trem. jakoż sé v ty časy dálo. [128*] Léto božie tisíc sto osmdesát a devět Vridricus. ciesar slavny římský svého ciesařstvie léto tfideáté a tretie a královánie tridcáté a osmé. vzem kříž, zjednav potrébu v3icku k tomu. ciesařské věci a vládanic synu svému, řískému króli Jindřichovi: poručiv o teho měsiece májé z Řézna svým vojskem vzdvihl só na jiezdu za moře à tak po Dunaji až do Vieduć piiplul a odtavad az do Uher přitáhl, tam dále do s. země invsle sé vzdvihnüti. Téhož léta Fridrik, vćvoda český, jehožto pamět v požehnání buď věčném. umié] jest Na jehoZto miesto vstńpil Konrát moravský, jenžto pól třetieho léta panoval je- dinké. Ten jistý Konrát, s ciesařem jsa v Na- puli, umićl jest. Tento jisty Konrót byl syn Li- toltóv syna Konrótova, jenż byl syn prvnieho Brecislava. Potom pak Theobald onen krajinu svü jmél navrácenu. Zatiem pak ciesar Fridrik pićd jednu řéku a kakžkolivěk tichu, ale samu v sobé velmi bystrń, ano jemu všickni bránie, chtel přéplúti. A když v ni vjel, v niej jest uto- nul. Takž tělo jeho vzato a v Antiochí v kostele s. Petra tu, jesto stolicé jest, pochováno, toho mésiece érvencé, na jehozto miesto Jindřich syn Físky králóv vstüpil jest. *) Óti ,Tangermünde*, — b) Viz str. 115. — 9 V PULKAVOVA. 251 Korunovánie Jindřichovo. [128"] Léto") bozie tisíc sto devadesát tento jistý Jindřich syn ciesařóv v Římě koronován jest na ciesařstvie, s nímžto jest byl Konrát vévoda český. jenž s ním do Apule vzdvihl sé, slovütné vítézstvie byl obdržal. Ale ihned druhého léta umřěl tan. jehož kosti do Prahy přineseny. Tam také v obležení iněsta Neapolitánského Otta vé- voda český umřěl. Léto božie tisíc sto devadesát a jedno když Konrát v Napuli umićl. Vaclav syn nékdajšieho stařiejšícho Boleslava vévodstvie přijal české, ale ledva tíi mésiece panoval. Nebo Piémysl syn krále Vladislava někdajšícho sehnal jeho s pa- novánic. Zatiem město pražské obleženo bylo, ale nic neobdržáno. Potom“) pak po třech mě- siecích skrzé posla ciesaťova s povolením toho Vaclava Jindřichovi biskupu pražskému bylo vzdáno. Když pak mezitiem tento Václav na svéj césté na srbskYch meziech biese, markrabie té vlasti chytrý skrzé strážé své jal jeho a u velmi tvrdé vézenie vsadil. z kteréhož jedinký Spyti- hněv preč utek]. Toho léta Prčmysl s lidmi svými veliký diel zemé zhubil Ceské a skrzé to nepřietel ciesařóv veliký sě učinil, proňežto ven z země byl vyhnán, a tento Jindřich, jiným jménem Biecislav biskup pražský. na vévodstvie zvolen i uveden slavně, jakož toho obyčéj jest. [1203] Léto božie tisíc sto a devaddesát a dvé tento jistý Přémysl jiným jménem Ottakarus 'ně- které země němečské ohňem a lúpežem zhubil jest a skrzé to Filipa vévodu švábského, jenž potom skrzé mohučského arcibiskupa na ciesař- stvie koronován, proti sobě v nenávist byl velmi vzbudil. Ale však potom když jemu sě pokořil, skrzé ňeho byl jest králem učiňen českým, jakž potom bude pověděno. [Téhož léta, jakž kronika bramburská svedčí, Jindřich onen, jenž držal marchy stran Labe a podle Labe neb okolo Labě, umřěl jest a v kóru s. Mikuláše Stendalenského kostela pochován, a tak všécka marchie Ottovi a Albrechtovi do- stala sé jest.] iz str. 116. 1191 1192 1193 

Strana 288
288 Znamenaj. Léto^) bozie tisíc sto devaddesát a tři Jin- diich biskup praZsky prfátelóm svym Prémysla- vovi a Vladislavovi, tomuto Ceskü a Moravskü zemi obdrZal préd ciesarém a takž za ně a pod takými úmluvami zavázal sě slibem, že na určené časy penieze měl platiti ciesatovi; pakli bv toho neucinil, ale aby v ciesafovo vézenie bral sé, donidz by téch penéz nezaplatil ciesaiovi. Pro- nezto tü potíébü pripuzen jsa, célé léto jednak chvíli ve Chbé a chvíli na ciesafové dvoré ztrávil jest. protože ciesaf toho rukojemstvie ne- chtěl jeho zbaiti, jedno kdyż [1299] by oni pe- nieze zaplatili. Zatiem pak stalo sé jest, Ze ti nectní psi, domácí sokové nevérní svym Stekáním své zlosti préd Prémvslavem biskupa tohoto velmi zhyzdili. takZe nebieSe bezpeécno zasé sé jemu vrátiti. Mezitiem pak stalo sé jest toho času, že jedna kniczżata z Sas ciesafovi sé vzprotivila, i poslali k Přemyslovi, prosiece jeho, aby s nimi vstal, a on slíbil to učiniti, jenž ihned před biskupem sé to neutajilo, a on to préd ciesaře i vznesl. Proňežto ciesat Prémyslava vévodu jako proti eiesatové velebnosti zavineného vévodstvie ihned zbavil, a jakž toho obyčěj jest, tomuto bi- skupu slavné vévodstvie dal České s korúhvemi z své ruky a s tiem zasě jeho poslal a ten dluh jemu odpustil. Tyto noviny roznesly sě dřiev, než biskup tan přijel. Proňežto páni čeští vévodu svého u marnéj naději sú položili, přisiehvše i za- ručivše, že by jeho nechtěli ostati. A když po- věděno by, že biskup přijel, mnozí páni s svým vévodü vzdvihnáü sé, chtiec s ním ostati a to, což řéčí mluviechu, a to chtiec skutkem ukázati. A když by na tom miestě, tu kdež srdečný úmysl pravý zjeven měl býti, ihned po stařéjších po- čenše jeden po druhém preé sé vzdvizechu k bi- skupovi a Prémysl ledva preé utece. Prone2to ten jistý biskup u velikém množství lidí do Pra- [130*]hy s pfédu i s zadu by doveden. Kteréžto město, 4 mésiece okolo neho leZal. a na bozie narození obdržal jest. A tak pak s tiem ten biskup vyhnav Piemyslava z zemć panoval v nie aż do svého života, jednak čtyři léta, a zpravo- val ji sčéstně a dobić. ^) Viz str. 116 a 117. — ") Viz str. 117. — *) Viz str. 118. KRONIKA PULKAVOVA. Znamenáž. Léto") bozie tisíc sto devaddesát : čtyři tento jistý Jindřich biskup s vojskem svým vtrhl do Moravy a ji všicku panování svému ji podrobil jest se všémi hrady. Odtavad pak s lidmi obojie země moravské i české u velikém množství přiká- zanim ciesařovým Jindřichovým vtrhl do Srbska. Některak rozhnéval sé bieše na toho markrabí Albrechta ciesař, na kteréhožto jiezdé s tiem vojskem mezi lidem křesťanským stalo sě jest mnoho zlého a naposlede pak na kosteléch i na klášteřiech mnoho zlosti bylo na tej jiczdě. Pro- ňežto ten biskup rozzéliv sć potom těmi skutky plakal jest na synodu neb na snemu a orudo- vánie zasé ode v3éch, jenz tu biechu, prosil jest pokorně. O kr Léto božie tisíc sto devaddesát a pět tento jistý Jindřich vévoda a biskup kříž přijem s mno- hými svými obdržal, žádost toho maje na pomoc zemi svatéj vytrhnüti chtél, ale smrtí jsa nad- trápen [toho svatého úmysla skonati ne]-[1239"] mohl. Jindřich ciesař téhož byl úmysla, ale také smrtí nadtrápen jsa, žádosti své dokonati ne- mohl, jakž žádal. Přicmluva. O smrti Jindřichově a o vstúpení na jeho mic- sto a o jiných rozličných přicbězicch a příhodách mezi tiem, ješto byly. Léto božie tisíc sto devaddesát a sedm Petr kardinal od toho kostela s. Mařic jmajé své jme- novánie, ješto slove na Šírokéj cěstě, přijel do Čech, a od tohoto biskupa kakžkoli nemocí ob- tieženého s kanovníky a s žákovstvem slavně byl přijat. A tak pak v posté uéinil Zákovstvu svě- cenie. na kterémžto svěcení ten kardinal od kněží a od farářóv bezmal nebyl zabit, protože jě k či- stotě, jakož to obyčěj jest, na svěcení nuticše. A kdyžkolivěk za tu vinu pokuta jim uložena byla, však proto svěcenie sě přčkazilo. Téhož “) léta Jindřich i vévoda nemocí nad- trápen jsa, toho měsiece črvna umřěl jest, a tak vsćch let jeho, ješto biskupem byl bez vévodstvie i s vévodstvím, let patnáste a dva měsiece od vo- 1194 1195 1197 

Strana 289
KRONIKA PULKAVOVA. 1197 lenie svého až do své smrti. Nenie to div, ze tak velikü čest à tak velikü pé&i bez pohoršenie svého spasenie mél jest, za vérné mohl jest to uciniti dobré, proc. proto Ze pféd tiem obykl jest dobrym býti. Vévoda pak jsa. ukruten zlym (musil byti pro pravdu. Kterýžto) [1519] biskup když již v ne- moci usilováše, Přemysl vzvěděv to, s svými lá- kaše Prahy dobýti. Ale jeho úmysl neskonal sě proto, že šlechtici a páni jiní, ješto s biskupem biechu, opóacili ihned čelo tu. kdež sšedše sě s obú stranú mnoho jich zbito bylo. Ale však potom tyto strany biskupovy Pićmyslava preć popudily. A kakžkolivék již na smrti bieše biskup s svými lidmi svítězil byl, však vetkých !) příhod ostydaje sé à strachujé, do Chba sé kázal prénésti jako pokojika tu chtě lepšieho požití, tu kdež málo pióleżaw zčastně v Hospodinu umřěl jest, jehožto tělo do Dokzan piineseno a podle matky jeho slavně pochován jest. Toho času když ty věci tak sě dějiechu, Vladislav pro svého bratra Prémyslava u vězení biese. Proňežto když biskup wmnřěl, větší páni zemščí Vzemše jeho z vězenic, knieżetem učinili; neb Prémyslovi svého povolenie pro dvoji véc nechtéchu dáti. Najprve proto. Ze s ním bojo- vali: druhé proto, Ze ciesarovy milosti nejmáéjiese. Protoz Vladislav v ochtáb sv. Víta vévodü ucinen. Potom pak toho mésiecé listopada pány i Zá- kovstvo do Prahy svolal, o biskupu s nimi chtě rozmluviti. kto by měl volen býti. Vévoda v téj jistéj radé bez povolenie Zákovstva kaplana svého Milíka jiním jménem Daniele za biskupa jim dal, jenZ Sestnás(1231^]ste let a pól léta biskupem byl. Tento Vladislav od ochtába sv. Víta jedinké do sv. Miklásé panoval jest. Zatiem povédéno bylo, Ze ciesaf Jindiich v Napuli umiél, pro- ňežto Přémysl vzvěděv to svými náklady ku Prazě tržiechu, nebo živi nebo mrtvi chtiece býti a vždy sobě potřéby dobýti a pánu svému kniežetstvie. Vladislav s svým biskupem a s jinými múdrými lidmi, kakZkolivék mnoZzstvie lidí préveliké mél jest, jel jim vstrieci. A tak s tiem pro pokojné dobré ?) postúpil jemu pro bratrsku vieru a pod taki smlńvi s nim zalíbenie přátelské učinil, aby spolu oba panovala: Premysl sde a on u Mo- ^) Viz str. 119. ') tak Ra L; vrtkych Lit. — ?) Lit. — ?) Lit. 289 ravé. A tak jakž jima jedné milosti býti by takéž aby byla jedné svovrnosti a?) jeduoho pauovánie. O třetiem králi v zemi o Přemyslovi, jehož: Filip ciesar koronoval, a o jeho přieběziech rozličných. Léto božie tisíc sto devaddesát a osm Filip vévoda švábský bratr Jindřichóv ciesařóv, ješto umfél byl, Otta syn Jindfichóv vévody saského nekdajsieho vadili sć o ciesarstvie, każdy jich povýšen ciesařstvím chtě býti. Kolínský arci- biskup Ottu v Cáchách světil a koronoval, a mo- hučský v Mohuči Filipa. Toho dne, které[132*]hož Filip posvěcen. téhož dne s povolením Kilipovym Přémysl koronován. Leto *) bożie tisíc sto devaddesát a devét Piémysl král český prošen jsa od Filipa proti Ottovi vzdvihl sé s svým vojskem a zpósobiv tam, což měl zpósobiti. domóv sčěstně sě vrátil. Léto božie tisíc dvě stě den sv. Gotharda u poledne na mnoho miest země sě třásla velmi a ihned pak v pátek toho času snieh spadl velmi veliký. [O smrti: Ottově. Léto božie tisíc dvě stě a jedno Otta druhý syn prvého Otty umřěl jest a tak, jakž líčí bram- burská kronika, ten jistý měl jest ženu s velikú chválů sobě oddanú z Wardy. Však plodu s ní nejměl. Proňežto kříž přijem do sv. země a ji- nudy po pitech svatych putoval jest. Když pak bratr jeho řečený Albrecht z Hagmburka zemi jeho nepřietelsky byl poplenil, an pak jem jeho u vězenie jeho vsadil i dal veliký diel jeho země a hradóv maytburskému arcibiskupovi, ale potom z jeho rukü v manstvie věčné přijal, to jeho v časech po smrti poslednieho Woltimara braim- burského markrabie veliký svár a rozniecenie o to bylo. Potom pak Otta bratra svého Albrechta (vyliem z vézenie, panstvie) [132^] svého dědicem učinil. Když Otta tento druhý umřěl, jakž pově- děno již, Albrecht druhý byl po ňem. Ten pojal sobě za ženu Mechtyldu dceru Konratovu markra- 31 1197 1198 1201 

Strana 290
1201 1198 1201 1204 1203 290 binu z Landsperga i jmél s ni dceru Mechtyldu, jenżto jest pojal Otta z Brunśvika vévoda; druhů dceru opět jměl, jenžto potom oddána byla lan- krabí. Potom pak jměli spolu dva syny Jana a Ottu, a že ten jistý Albrecht bieše velmi válečný proti Kazimirovi a Boleslavovi knieżatóm slo- vanskym a proti Majtburskómu kostelu, jeho brá- nieše toho času Gumpert z Švamberka a Richart z Plajvěna vytrhl. proňežto proti majtburskému tvrdý hrad řečený Woldmirstete a Odeberk udělal a proti Slovanóm druhý na Odřě Oderberk učinil, nad to obdrzav zasé hrad Osterburk Zifridovi z Haldenhusna. ?)] Priemluva. Léto*) bozie tisíc dvě stě a dvé Prémysl král český odstúpiv od své ženy jménem Adly, pojal dceru krále uherského Konstancí sestru Be- linu králevu. Ta Adla byla jest sestra míšenských markrabí. 'Téhož léta Enkelbertus moravský bi- skup umiél jest, na jehozto miesto Davortic vstúpil. Léto božie tisíc dvě stě a tři tento jistý Bavarus biskup moravský umřěl jest. na jehož miesto Roprecht Enkliš [prévor v Nepomuka vstú- pil jest]. [1333] Priemlwva. Léto božie tisíc a dvě stě a čtyři kostel Olo- mučský větší biskupovi shořal byl a na léto skrzé Roprechta biskupa vzdělán. Téhož také léta král Prémysl vzdvihl sé byl na pomoc Filipovi iískému králi proti Ottovi z Brunšvika. A takž s oné straný Rýna Filip toho jistého Ottu a biskupa Kolínského s pomocí Cechóv bojem prémohl jest. Svatý Prokop. Léto božie tisíc dvě stě a pět přěslavný boží zpovědlník sv. Prokop vzdvihán jest. Skrzěžto jeho zaslüzenie mnoho nemocných a lidu věrného uzdraveno bylo od rozličných neduhóv. Téhož léta král Přémysl, jenžto dřieve Filipa sé nádrZal, proménením některé příhody tak snad KRONIKA PULKAVOVA. jakž čas ten zastal s bratrem svým Vladislavem 1203 moravským markrabí Otty sě nádržal proti králi Filipovi řískému pomáhaje jemu. Toho času ne- pratelom tiem veliké škody učinil, že Filipovi nepfietelsky zemi zhubil a poplenil. Znamenáz. Léto božie tisíc dvě stě a šest król Prémysl Filipovu milost opět obdržal, v sedmi tisícech hřivnách rukojmě postaviv. Téhož léta králová Constancia Zena Prémyslavova urodila syna Vá- clava a préd ním tři dcery urodila byla. Jedna dána vévodé korutanskému, druhá vévodé pol- skému a tfetie v Cechách umié[133*]la jménem Agnežka; za polským vévodů (co byla), té jsú řie- kali Anna, ješto klášter jeptiškám zákona svaté Clary a špitál s. Matějé těmto křížovníkóm s hvéz- did u Vratislavi založila jest a tu i odpočívá. Léto božie tisíc dvě stě a sedm onen Theo- bald a Soběslav do Čech přivolání zasě. Léto božie tisíc dvě stě a osm Constancia Zena Prémyslavova urodila Václava"), jesto potom byl markrabí moravským. Po tom jistém synu urodila dceru jménem Agneżku, jeśto za Fridrika za ciesaře nechtěla jíti, jeho ciesarstvim vzhr- děla, ale nebeskému choti svü vieru a svü čest a čistotu zachovala. Nebo ta jistá dievka klášter s. Clary u věčšiem městě pražském, ješto u s. Iran- tiška slove, založivši, v ňem jeptiškú ostala. V üemzto sééstné odpočívá mnohými divy i za živa stkvéjici sé préslavné. Tato *) jistá panna dóstojná byla jest tovařiška s. Clary, točíš za je- jích časóv byla jest také zákonnicí, jenžto mnohé listy ona k niej a ona k niej sobé sta psale. Toho léta také bylo na slunci pokaZenie. [Toho léta také klášter ArsenskY Albrecht druhý markrabie bramburský stvrdil jest. Léto božie tisíc dvě stě a devět toho mě- siece, jakž kroniky bramburské líčie, ten hrad Osternburg jest zkažen. Na to tento Albrecht ciesaré [134^] Ottu proti majtburskému arcibisku- pu vedl ktomu městu řéčenému Boteh i oblehl jej mocné.] *) Viz str. 120. — b) Má býti Vladislava. — <) Zde text český u porovnání s latinským poproměněn. !) Tak R, L, Lit. 1207 

Strana 291
1209 1206 1209 1212 KRONIKA PULKAVOVA. Téhož léta králová Constancia Zena Piémy- slavova urodila Ottakara. jenz Prémysl slul; byl potom markrabí moravským !). Léto božie tisíc dvě stě a desět Filip říský král a Přemysl král český opět v priezen sta vstü- pila a aby ta priczeń bez pohnutie mezi nima ostala. král Prémysl Ottu, r(Sského krále protiv- níka Filipova ovsem zkazil jest, jeho zemi zhu- biv a popleniv od ńeho odstüpiv Filipa a prátel jeho nádržal sě. Proňežto většie ještě přietelstvie s ním chté jmieti Filip dceru svúů Kunhultu dal za Václava jeho syna, ale že ten jistý Filip. Ot- tovi hercukovi z Rýna slíbi! ji bieše dáti, toho mésiece črvna v noci lestné v Pambercé zabil jest jeho ten jistý Otta. Prońeżto Jindfich mar- šálek krále lilipóv pána svého a krále chtě po- mstiti toho jistého hercuka, an s beranem hraje v jednom ostrově na Dunaji, ukrutně jest jej zabil i vščeky také jeho panošě s ním jest zbil. Potom pak Otta z Sas korunu ciesařsků přijal. Ale protože ten jistý Otta kostelní bieše protiv- > nik, klniechu jeho od Innocencie papeźć, proňežto Piemysl k Fridrikovi k druhćmu synu Jin(dfi- chovu ciesařovu, jenž od) [134%] německých knie- žat volen byl, a papežem Innocenciem posvěcen, pfistüpil jest a jeho sě potom nádržal. Kterýžto Fridrik potom v Dazilii slavny ciesafsky dvór jmajé, krále a královstvie České svobodno učinil a tyto jemu milosti dal, jakž tyto svědčie han- festy. O těch svobodách, že králové češčí od placenie všéch daní ciesařských svobodmi mají býti a své biskupy sami stvrzovati a k nižádnému ciesařovu dvuoru, jediné do Normberka a do Pamberka, jako uslyšíš. Fridrik *) z bożie milosti římský ciesař vo- lený, vždycky dá-li bóh piispofitel, král sicilský a vévoda apulsky a knieZe kaprinsky. Ponevadz náš stav ciesarsky moc a cnost má prédjíti i préd- choditi, aby netoliko kniezétská dóstojenstvie od na$ie velebnosti pochodila, ale také i králová, za *) Viz str. 123 — 125. 291 slavnü a za velikü véc má to, Ze v takém úřadě našeho vládánie jinyeh královstvie dóstojenstvie rozspofují sé a nase váak dóstojenstvie ciesařské skrzé to nizádného újma netrpí ale přispořenie, prońcżto my znamenavse slavnú a pokornú službu, ješto Čechové od stara dávna včrné i pokorné římskému ciesařovi učinili, a nad to nvnie pak że dóstojný král český Ottakarus najprve mezi jinými kniežaty zvláště nad jiné nás na ciesař- stvie volil s jinými a tak (pak našemu volení ustavičně) [135%] a užitečně vždycky nastojí, pro- toż jakoż milý strýc náš dobré paměti, král Ii- lip fískY, podle rady svých kniežat skrzč své stverzenie učinil jeho králem, toho tak dobrého a dóstojného učiňenie my potvrzujem a to ob- novujemy i pevno činímy naším také stvrzením nad to královstvie, točíš ode všie dani peněžné našemu dvoru ciesaískému i piédkóv našich pla- titi obyéejné svobodno éinímy a svobodu dávámy vétné váém náméstkóm jeho, kteryzkolivék król od nich volen bude, chcemy tomu, aby k nám nebo náměstkóm našim přijel a korunu králov- stvie přijal, jakž toho slušie. Nad to viece všěcky ty mezé, jeSto k tomu království kterýmžkolivěk činem příslušějí a jsú pak některak odlúčeny od země, navracujemy jemu i budúcím jeho, moc tu jemu dávajíce, aby jé držal. Tuto jemu moc dávámy i budúcím jeho céle a v plné, aby bisku- póv v svém králevství potvrzovati mohli, a tu také všicku svobodu a bezpečnost měli, jakžto od našich náměstkóv jmieti obvykli. Nad to z na- šie ciesařské svobody a z obdarovánie našie moci velebně ustanovujemy to, aby tento dóstojný král i budúcí jeho k žádnému dvoru našemu přijeti nejměli, než kdyžby vévoda polský povolán jsa přijel, oni jemu mají próvod dáti, s ním jedüce jako náměstkové něk[135"]dajší králi češčí činiti jsú obvykli. Ale tak však, že přěd šesti nedělmi to jisté přijedenie k těm dvoróm věděno má dáno býti, s tiemto však zachováním, když bychomy my nebo náměstkové naši koronu v Římě brali, toto králi Ottakarovi nebo náměstkóm jeho na voléch dávámy. aby neb tři sta oděncóv poslal, ') Ve Vrat. následují zde zprávy o vítězství Rusü nad Polany 1210, o Ondfejovi biskupu PraZském, a z kro- niky hamburské o synech a nástupcích Albrechta II a j. Zde položeny jsou tytéž zprávy doleji na str. 136^ pod letopočty 1202 sl. 37* 1212 

Strana 292
1212 202 neb tři sta hřiven dal a zaplatil. A aby to da- rovánie naše a potvrzenie mocno mohlo býti, tento hanfest nad to psáti smy kázali a naší zlatú pečetí smy potvrdili k věčnéj paměti. Toto dálo sé jest léto božie tisíc dvě stě a dvanáste toho mésiece záfijé v slavném mésté bazilském, pat- nádcté léto lridrika slavného voleného ciesaré římského, krále silicského !) préd těmito svědky: arcibiskupem barenským, biskupem tridentin- ským, biskupem bazilienským, biskupem konstan- tinskym a préd jinymi préd mnohými biskupy, hercukv, hrabiemi, kniezaty, vévodami, opaty, pány, šlechticemi i jinými rozličnými. О tom, kterak ciesař. tyto hrady: Flos, Švarc- purk a Litemstein a jiné, co k tomu prislusie, královi a králevství věčně dal a milostivě, hanfest. Ve“) jiné svaté a nerozdielné trojicè, amen. Fridrikus z božie milosti (jakožto na druhém 2) jest), [196^] ku povýšení králového dóstojenstvie pilnéjic umyslili smy prichyliti sé a zvlasté tém, jichžto vieru a pokoru všéch věcí našich jistéj- ším svědectvím známy célu a nemylnu, proňežto dóstojno a spravedlno mnímy, aby ti, jenžto s po- čátka ihned k našemu povýšení bez pochybenie nás sč nádržěli, od nás tiem snažnějie darování byli, abychom jiné mnohé tak jich příkladem k našiej priezni tiem ustavičnéjie pritrhli, pro- tož znamenavše snažné a ochotné služby, ješto král Ottakarus srdečnú snažností se všémi Čechy ukázal nám nynie, a dá-li buoh potom na véky ukáže, nynie jelikož móžemy žádajíce službu jeho opatřiti a za ni něco učiniti, známo činímy to všém nynějším i také budúcím, že jemu dávámy i také potvrzujemy toho u věčné jměnie, aby měl naše sbozie vlastnie Flos ten hrad se všémi slu- žebníky jeho nápravnými, kteréhož kolivék stavu jsú 1 se vším právem, což k tomu slušie jmieti, jakož to náš děd Fridrikus dobré paměti slavný římský ciesař od Adlety hrabiné kúpil. Dávámy také jemu hrad ten, ješto Švarcpurk slove se všémi nápravníky jeho i se vším právem, jakožto KRONIKA PULKAVOVA. děd náš od Jindřicha vévody kúpil z Mělníka. I také dávámy krajinu tu jistú. ješto Mělín a Reichembach [136°] slove. také dávámy ten hrad Lichenstein se všémi právy jeho, dávámy také královi a království u manstvie to sbozie mau- tilské a lučské se všémi právy jeho: dávámy také hrad Doninsky, a¢ od miSenského vyplatiti moci budem. Pakli bychom jeho vyplatiti nemohli. ale což tři kniežata od krále vydaná ciesarská se timi s jinymi smluvcemi zjednají, to clicemy uci- niti. A aby to naše dánie pevno a věčno bylo všecko též jako na prvniem hanfesté i svědkové i dánie listové, neb oba za jedno dána sta. Svátost prinesenu. Léto) božie tisíc dvě stě a dvě svátost s. Tho- my, svatého Jakuba a s. Matéje apostolova a s. Mauricie z Némec do Prahy jest pfinesena. Pak po tisíci a po dvú stú a čtyři Daniel druhý tiem jménem biskup pražský umřčl jest. na jehožto miestě Ondřěj biskup pražský osmý- nadstý vstúpil jest. Léto božie tisíc dvě stě a pět den s. Cecilie v Římě Ondřěj biskupem učiňen. Na druhé léto po tom letě bratřie s. Vojtěcha do Prahy při- nesení a v klášteře s. Jiřé schování. Léto bozie tisíc dvě stě a sedm papež třetí Innocencius v Latrani svolinie nebo sňem obecný jmél. Léto božie tisíc dvě stě a osmé léto Theo- bald vévoda český s Vavřincem vratislavským bi- skupem do Prus sé vzdvihl. Léto*) bozie tisíc dvé [137^] stě a desět Po- lanové od Rusóv a od Prusóv ukrutně jsú pobiti. Toho času Ondřěj biskup pražský, protože král Prémysl i vsickni pâni zemséi kláštery, kostely i jiná miesta nábožná ve všiej zemi, v domiech i na cestách v neslýchané a v prénesnadné po- robenie tiskniechu a kakymis danémi nemilostné obtéZováchu, Ze sé jim živu býti stýskáše, tak krále jakž pány klel jest a s tiem tak zemi bez služby učiniv ku papeži vzdvihl sé, takého jemu násilé žaluje, proňežto některá ta jistá obtieženie ^) Viz str. 195. — ^) Viz str. 126. Odtud až po léta 1224 jsou v českém překladu všecky letopočty o deset menší než v textu latinském. — ©) Viz str. 127 a 128. 1) sicilského L. — *) t. j.: úvodní slova táž, jako v hanfestě předcházejícím. 1212 1212 1216 

Strana 293
1216 1220 1220 KRONIKA PULKAVOVA. 90; oblehéena jsü některak a druhá ovšem dolóv sňata a jménem na miestech, jenżto nad jiné biechu obtieženy, neb žid jeden haléř platieše a žák neb kněz s pleší čtyřidceti peněz. Přiemluva. [Toho *) léta točíš tisíc dvě stě a desót kdyż Albrecht tento druhý tiem jménem bramburské markrabstvie udatně zpravováše, ostaviv po sobé dva syny Jana a Ottu mladičké děti umřěl jest a v Lenínském klášteře pohrabán. Žena jeho Mechtilda syny své zachovala jest a mnoho smut- kóv od svých pánov a od vévody saského trpěla, když poručenstvie dětinské, jímžto Jindřich hra- bie za Rihalta !) vládl. k niej sé vrátiv müdre jest markrabstvie zpravoval. A když již stará byla, [1372] syny a děti své dcery Mechtildy, tocíá vná- čata. jenž za vévodú za Brunsvíkem bieše cho- vala jest bydléci na Soltweldu, a Janovy i Ottovy také dčti chovala jest tudiež. Ta jistá bratry Jan a Otta dobrotivě bydléce v přietelství a v pokoji, nepiátely spolu hubiece a přátel povyšujíce, př- bývala sta zemé a sbozie povécijíc a rozsítijíc od pana Barnina toto sbożie tak recené Darnon a Teltavu i mnohé jiné k tomu obdržéli jsú, Uketnu tak řečené až do té řéky Wolsen všécko pokúpili jsú. Opět hrady a vladarstvie kúpili jsúů Berlin, Strusperg, l'randenford ?) a novy hrad receny An- germund a mnoho jiného vzdělali jsú, a což pu- stého bylo, to osadili, a tak mnoho sbozie jméli a božie služby pilni byli, mnohé zákony v své zemi zdčlavše.] Priemluva. Léto ") božie tisíc dvě stě a jedenádct král Prémys| a páni v$ieni po svych znamenitych poslech slíbivše jemu vieru svú, aby sě nebál, Ondřějé biskupa, prosili jsú. aby k nim na mezi moravskú vyjel a na rakúskú a o dobrém stavu kostelniem s nimi pomluvu jměl. Jenž s nimi, jakž jsú prosili, sšel sé jest, ale nic neprospév vrátil sé do Ríma. = = Priemlwva. Léto bożie tisíc dvě stě a dvanádct Ondřěj biskup pražský s Řehořem s kardinalem z Cres- cencie [1384] vrátil sě do Čech, a tak pak ten kardinal v pokoji smluvi jej s králem, se pány na meziech moravských. S tiem pak ten kardinal službu zasě vrátil v zemi. Potom pak prietelé biskupovi někteří zvláščí pověděli jsúů jemu, že král se páuy na jeho smrt sé smluvil. pronezto biskup ubáv sé vrátil sé do Říma. A takž pak na léto na druhé ihned umřěl jest, jehożto z toho města Cassamarvie. tu kdež odpočívá., hlava při- nesena jest a ve zdi kaply s. Václava v Praž- ském kostele schována nad oltářem s. Křížěé, tu kdež zlatý kříž jest namalován. ") Téhož léta bratr Prémyslov Vladislav moravsky vévoda markrabie umřěl jest a tak Vladislava mlazSieho syna svého v Moravě učinil miesto ňeho. Přiemluva. Léto*) božie tisíc dvě stě a čtyřmezdlcietma Vladislav markrabie moravský syn krále Vladi- slavóv nékdajšieho. ježto Přemyslovi bratru svému postúpil králevstvie Českého, toho mésiecč srpna umiél i pohrabán v Velehradě v klášteře, jejž on na éest Mateé Bozie udélal i hojně nadál. Téhoz léta Peregrinus kanovník miesto Ondréjé biskupem byl. O větších [138%] přicběziech Přčmyslových a kterak za jeho zdravie syn jeho Václav na královstvie potvrzen. Lóto *) bożie tisíc dvě stě a šestmezdcietma Peregrin s biskupstvie v Rímé skrzé papezé ssazeu, na jehožto miesto Budivoj kanovník vstü- pil biskup dvacátý. Toho měsiecé ihned ten Bu- divoj umrél. Ten také Peregrin u sv. Klimenta Schován jest, jehozto ti bratřie toho léta vzéli biechu k sobé. Toho léta také s povolením královym skrzé Jindřicha markrabí moravského i všéckny jiné ze- many a pány Václav prvorozený syn jeho králem českým volen, kteréhožto volenie I'ridrik král s) Viz str. 129—131. — ") Viz str. 131. — ©) Viz str. 132. — ¢) Viz str. 133. !) Rylalta R, L. — ?) R, L. — 9) Také papež umtel Vrat. 1225 1216 

Strana 294
1216 294 říský jakožto správného a pevného s povolením všéch kniežat ciesařských potvrdil jest, a takż Václav: když otec jeho přijel, Přemysl, králem učinil českým, jako tento hanfest slovo od slova praví. !) Hanfest. Fridrikus *) z bożie milosti, jakż na pródnich psáno hanfestiech, známo činímy to všém ny- nójśim i budńcim, że nynie tohoto času přijed k nám Bene$ aleiprést bélínsky i dal nám to věděti, kterak věrní naši Jindřich markrabie mo- ravský i všickní zemené České země [139] s po- volením krále Přemmyslovým vzvolili sobě krále Václava syna jeho prvorozeného i prosili nás velmi snažně, abychom volenie potvrdili: toho jistého, své povolenie k tomu dadúce naším po- tvrzením, proňežto my žádost Ottakarovu, jeho prosby pro jeho službu a pro vieru, jenžto k nám jmá, i pro jeho také syna Václavovu našeho se- stféncé milého. jenzto nám a ciesafství dá-li bóh ukaże, s povolenim vśćch knieżat ciesarskych, jesto tehdy pri nas byli, toho volenie potwrzujemy a je pevno činímy a za potvrzenie jmámy i dá- vámy jemu všecko královstvie české i se všémi mezčémi i se vším právem i se vší ctí i se všémi jinými věcmi, což k ňemu příslušie, jako otec jeho a jiní náměstkové vévody i králi jměli i držěli jsú. Přikazujemy a pevně to ustavujemy, aby ni- žádný ani duchovní ani svěcký tohoto našeho potvrzenie neprerußil, ani kterü marností jemu sé protivil. Pakli by kto proti tomu učinil, sto liber čistého zlata aby dal, jehožto polovici dvoru našemu a polovici tomu, komuž by křivdu učinil na tom. A aby to pevno bylo, tento hanfest psáti smy kázali a pečetí naší zlatů jeho potvrditi. Svědkové tito jsú při tom byli: Zifrid [1399] augusteninsky biskup, a mnoho jiných biskupóv i opatóv rozličných, hercukóv, hrabí, kniežat, vé- vod, pánóv, šlechticóv i jiných přémnoho. Psán a dán tento list v Ulmě léto božie tisíc dvě stě dvadceti a sedm toho měsiece (sic). KROINKA PULKAVOVA. Přiemluva. Léto") boZie tisíc dvě sté a sedm mezdcietina skolastik pražský Jan toho mésiecé ledna, jeden a dvacátý biskup pražský učiňen jest. Léto božie tisíc dvě stě dvadceti a osm Václav Přémyslavóv syn krále českého otcě jeho přikázáním skrzě arcibiskupa mohučského Zifrida posvěcen a zmazán jest na královstvie s svú ženu královú Kunhuntú v Pražském kostele tu neděli pféd masopusten. *) Léto bozie tisíc dvé sté dvadceti a devét král Václav mlady vSecku zemi ltaküskü od Tren- cie") *) aZ do Uher s velikým vojskem poplenil jest, a vévoda Lipolt raküsky hyl v Apulí s cie- sařem, mezi ním a mezi Řehořem papežem pokoj jednajć. Tuż pak bez něho Václav mlady król zpáliv a pobrav s sobü veliké kořisti do Čech sé jest vrátil, a ten Lipolt tam umrél v Apuli, jehoz kosti do Haküs přineseny a v tom klá- šteře. jemuż Lenfeld *) 9) řiekají, jenž on svým ná[140*]kladem udélal, pohrabán jest. [Toho*) léta Jan a Otta markrabie bram- burské synové Albrechta druhého s Albrechtem arcibiskupem majtburskym nad ti vodu, Jieżto Psina *, Fiekaji, boj js jméli.] Léto božie tisíc dvě stě a třidceti Přémysl král český toho měsiece ledna umřěl jest a v ko- stele pražském pochován. O zpravování krále Václavovu a o jiných věcech mnohých mezi tiem, jesto sé js pfihodily. Léto božie tisíc dvě stě třidceti a jedno po smrti Ottakarové vévoda raküsky Fridrik chtě sé pomstiti pro tu křivdu, ježto král Václav otci jeho učinil, s Přémyslavem markrabí moravským s bratrem krále Václavovým vlastním sňal sě, a tak proti královi oba vojsko své shromazdila, s nímžto mnozí jiní přietelé jich byli jsú, točíš vévoda moravský s bratrem svým markrabí byl z Varty nebo z Verdy, bambergensky biskup. hrabie z Tirola, *patriarcha z Aquilie a mnoho jiných kniežat k tomu němečských jim na pomoc *) Viz str. 137. — *) Viz str. 137. — ©) V českém překladě schází následující potom věta o posvěcení kaple sv. Tomáše. — ^) Rozuméj KremZi. — *) Rozumój Lilienfeld. — *) Viz str. 135. !) Tak v rukop. R, L; v Lit. je zde mezera. — ?) Trenezie R, L. — ?) lenfeid R, L; lenffeld Lit. — *) p(yna R, L, Lit. 1226 1230 1230 1233 

Strana 295
1233 1232 1235 1235 KRONIKA PULKAVOVA. bylo piijelo, jenżto vzdvihse sć vtrhli k hradu královu jménem Bietovu bliz od českých mezi i oblehli jej, jenżto pro veliké bitie prakóv a pro strach té ohromy jim vzdán byl jest. To kdyZ sé tak stalo, tak řekše jako omluvně, by vévoda v[140*Jelmi nemocen byl. to což tři dni prijeli sém jedice, to utiekajice zasé jedniem dnem jsń přijeli velmi rychle, mnéjice, by krél zítra třetí hodinu s bezčíslným vojskem u Bietova na poli jé chtél podstüpiti. Nebo jistá věc jest to byla. neb slyšiechu bubny, Ze král s svým vojskem pod lesem českým i moravským stáse blízko podle Bietova, múdřé obmýšleje to, kterak, když by z lesu vynikl, boj s nimi počal. Neb mnozí, jenž tu biechu s ním, viece bratru jeho Prémyslavovi nezli jemu přějiechu, majíc v jeho vojščé rodice a přátely rozličné. Zatiem jeden pán z Moravy jménem Boček tuto čest královi učinil, po horách a po lesiech blízko od ne- přátelóv právě jako na úsvitě kázal u mnoho bubnóv bubnovati, jakoby již točíš vojsko vzhóru mělo vstáti k bojování a jakoby jim dobrń mysl dávali skrzé to. Ten zvuk když nepřietelé usly- šévše, užésli sé velmi a v téj üzésti lekse sé, na oinluvu, by vévoda nemocen byl, rychle preé utekli. [Toho léta na Letnice Jan a Otta markrabie bramburské rytiefi byli js. ucineni.] Svatá Elzbéta vzdvihána. Léto božie tisíc dvě stě třidceti a dvě svatá Elžběta ku počtu svatých připsána jest. Téhož léta bosákové do Prahy jsú přineseni. Léto božie tisíc dvě stě třidceti a tři ciesař Frid[(141*]rik z Napule bral sé po moři do ně- meckych zemí, a protože syn jeho Jindřich král římský proti ňemu smluvil sé bieše, vyjev i jal jeho a ihned jej poslal do Apulé, jenž tak u vězení umiél jest. Priemluva. Léto *) božie tisíc dvě stě třidceti a čtyři když král Václav s jinými kniežaty němečskými k ciesařovu dvoru přijel, velmi poctivě jeho přijal a přémnohými dary jeho daroval. Když pak do křižovnického, více. 290 Cech sé chtěl vrátiti, mezi jiným (darováním dvadeéti tisícóv hřiven dal jemu, ježto všěcky ihned štědřé od sebe rozdělil. Jemužto ciesar i kniežata velmi sú sć divila, że z takćho zbożie nic sobé ncostavil. Téhož léta když ciesar Fridrika vévody ra- kúského k svému dvoru povolal, an nepřijel, proto jako hnévajé sé, že zětě jeho Jindřicha držal u vězení, proňežto ciesař rozhněvav se vtrhl do Rakus i odjal jemu vSécka mésta, jich dobyv, Viedeň i jiná mnohá (mimo) jedinké Nové město, jehož udatně bránieše sám vévoda. Ciesař pak vzdvíh sě preč, Viedeň i všécky Raküsy českému králi poručil. Priemluva. Léto božie tisíc dvě stě třidcěti a pět cicsař když do Apulé vrátil sě, přieteli svému Fridri- kovi vévodě rakúskému Viedeň i jimá všéckna mésta zasé vrátil jest, a tak. v tom klásteré [141^] piéd Brnem, jemuz Luch riekají, sesli sé v hro- madu i zatvrdili piisahami mezi sobi piietelstvie věčné. Priemluva. Léto božie tisíc dvě stě tridceti a Sest Jan biskup (pražský) umřěl toho mésiecé zárijé, na jehoZto miesto Burkart skolastik druhy mezdciet- ma biskup pražský vstúpil jest. Znamenaj. Léto ") bożie tisíc dvě stě třidceti a sedm Piémysl moravsky markrabie ostaviv na hradiech ctné lidi branné piéd svým bratrem do Uher utekl, jenžto hradóv králově síle a moci udatně brániechu. Proňežto král z dřievie, z kamenie a z hlíny jiné hrady velmi tvrdé zdělati kázal a přiekopy dobrými obehnati, jimižto oněch hradóv césty vSéchny obránil jest, aby ani sjeti ani vjeti mohli, a takž hrady i obdržal. Zatiem pak ujed- náním krále uherského bratru svému král dal jest milost. A tak krajinu Opavská a Olomuéskü, na nichž dosti měl, vrátil jest jemu, jenž potom umfél jest skoro *). *) Viz str. 136. — ") Viz str. 137. — *) V textu latinsk. jest o odstavec o čtyrech řádcích, týkající se řádu 1235 1236 1237 

Strana 296
1240 1210 1241 296 Léto tisíc dvě stě třidceti a devět Burkart biskup pražský umřel jest toho měsiece zářije, na jehožto miesto Mikláš kanovník biskup čtvrtý mezdcietma vstüpil jest. Králevá Constancia. Léto božie tisíc dvě stě a čtyřidceti králová Constancia, žena krále Přemyslavova, toho mě- siece října [142"] umřčla jest. Ta jistá tato dva kláštery v Moravě založila jest, jeden z těch Tu- chovic řečený, tu kdež odpočívá, a druhý Oslov, oba panenská Sérého zakona. Tyto hrady v Mo- ravé zaloZila: Hodonín neb Godin, druhy Biéci- slav jinak Lentemberg a Bystrici, v Uhriech udé- lala to mésto Trnov, jemuzto uhersky Sambach králové Constanciové fiekajf: v Uhriech opét udé- lala hrad. jenzto Rotenstein slove. Téhož léta wunfél jest Roprecht biskup moravský. Priemluva. [Toho") léta jakž kronika bramburšká líčí, Jan markrabie bramburský nad tú vodü, je&to Disa slove, proti Vilbrantovi majtburskému arci- biskupu, a proti Menhartovi hildebranskému ”) biskupu měv boj i obdržal. A když míšenský mar- krabice Jindiich udatnè sé brâniese jemu, však on vždy svietězil jest. A takž tu v tom boji hilde- branského biskupa i s jeho lidmi jal jest a Majt- burský sotnú tühü ledva utekl. Tato dva bra- trencé Jan a Otta město a hrad řečený Kalné oblehvše zkořen zkazili. Potom pak ten Willebrant s míšenským markrabí s Jindřichem přitrhvše s lidem s velikým blízko k Majtburku tu stany své rozbili, ježto Otta markrabie, že bratr jeho jinde u jiných věcí bieše neprázden, mezi Bram- burkem a Plané utkal jest i měl s nimi tu boj. A tak obdržav mnoho jich [142^] zjímal a jiní když běžéchu rychlostí na tom mostu tu planej- ském, když most pod nimi padl, prémnozí zto- pili jsú sě. Potom pak pokoj mezi sobů učinivše velmi slovütné veliká ctí ctili sé.] Léto “) božie tisíc dvě stě čtyřidceti a jedno pohanové ti, ješto Tartarové slovú, vsécky Rusy KRONIKA PULKAVOVA. i mnohá jiná králevstvie křesťanská zkazili jsú, jenž také Kolmana bratra uherského krále tu zastřělili jsú, a hlavu Jindřichovu vévody stenše polského dolóv, s sobů sú preč nesli. Málo pánóv tak z velikého množstvie ušlo jest, a to jiní ry- tiefi i panosé vsickni zbítí sú byli. A když pak král Václav s svým vojskem tam bral sě, zvěděvše to ti pohané, utekli z Polsky a tak chvátajíce prés mezé moravské, chtiec do Uher k svému tovarystvu prijeti, po polovici jednak země Mo- ravské i Raküské ve vsech i na poli lidi zmordo- vali jsü. A král uhersky na biéhy morské préd nimi utekl. Toho léta Řehoř papez umiél a Fridrik cie- saf v klatbé vždy ještě byl. Téhož léta toho měsiece října v poledne na slunci bylo pokaženie. Přiemluva. Léto božie tisíc dvě stě čtyřidceti a dvě Frid- rik vévoda rakúský okolo Znojma s svým voj- skem Moravu poplenil a zpálil. Ale když král Václav jeho nepřátelsky potkal, oddal sé jest na běh. [1452] Léto božie tisíc dvě stě čtyřidceti a tři žoldán babylonský král s velikým množstvím po- hanóv vtrhl do s. země i zkazil město Jeruza- lemské i s božím hrobem. A tak mladé i staré v$écky zmordoval, niZádnému neodpustiv. ") O větších přieběziech krále Václavových a o jed- nom boji mezi ním a mezi Rakúským, jenž sč zapsali. Léto*) božie tisíc dvě stě čtyřidceti a čtyři Fridrik rakúský vévoda krále Václava pobiedil a pozval, aby s ním bojoval, komu by sě točíš sčěstie obrátilo, na jedno velmi utěšené miesto na moravských a na rakúských meziech, jemuž Zhec !) řiekají. Nepřijel-li by ihned třetí den po svatéj Kateřině, ale měl od ňeho takýto hanfest vzieti pod těmito slovy: Já Václav král český vyznávaji tiemto listem, že nejsem dobřě přišlý, ale jsem syn kurvy obecné, a to vysvědčil jsem *) Viz str. 137 a 138 — *) Rozuměj halberstadtskému. — *) Viz str. 138. — 9) Latinský text md mezi zprá- vou touto a nisledujici ještě zprávu o zvolení papeže Innocence IV. — *) Viz str. 139. !) Zkecz R, L. 1241 1942 1244 

Strana 297
KRONIKA PULKAVOVA. 1211 10 vvsvédéuji i chei vysvédéovati, donudZ Ziv jsem, abych nikdy já ani náměstkové moji toho za- pierali. l'ridrik pak vévoda raküsky préde vSémi piny zemé své i préd jinyYmi many zemé své i sluhami pod svü pečetí takýto dal jest list na sé: Známo bud viém nynějším i budúcím, že ač já Fridrik vévoda rakúský v to miesto v ten uřčený den nepřijedu, ale tobé králi džieve ré- čený hanfest [143°] na vóćni mi i jiných mých náměstkóv hanbu i na příslovie mého všeho vé- vodstvie i na vóćnń úkoru vezmu. Král český přijev na uřčené miesto čakal vévody den i druhý, jenž ani sám ani skrzé poručníka svého hodného nepostavil sé. Ale z daleka vojsko opatřiv vévoda preč jest utekl. A ten hanfest. jenż piisihl byl vzieti, i nevzal jest od króle. Ale s tiem mléé s svými pány hanbu tu umičéčky měl jest sobě. Neb jakž najspieše moha k Dunaji tiehnieše, a král po ňem chutně s svými jeho honieše, pro- ňežto král tieméř všécky Rakúsy zhubiv a zkaziv s vítězstvím (domóv sč vrátil slavně. [Téhož léta Otta třetí markrabie brambur- ský bratr Janóv tém mnichóm predikatoróm, jčž srdečné milováše. v Strusperku založil klášter. Ten jistý Otta Blažénu neb Beatrix dceru krále českého pojal sobě za ženu i měl s ní Jana ře- čeného z Prahy, Ottu řečeného Dlúhý, Albrechta a Otika, Kunhutu a Mechtyldu. Ten jistý byl jest človék velmi nábožný, bléním a modlitbami i posty své télo trudé. A na každý pátek nehty neb jehlami až do krve sč zdieral na pamět bo- žiemu umučení. Jan pak bratr jeho pojal Zofii dceru krále dacského i měl s ní pět svnóv, jed- noho Jana. jenž kakžkolivěk [1444] měl dceru krâle Castelského sobë oddanû, vsak za zdravie otcova ještě pojal Hedviku dceru páně Miklá- šovu. Měl jest také Ottu., jenž v Straffordě v hlavu šípem zastřělen a tak celý rok jej v hlavě nosil. Proto pak byl nazván markrabie řečený s šípem až do smrti. Ten jistý pojal sobě ženu Elichu jménem, dceru Janovu hrabie z Holstice: mól jest třetieho syna Conrata, jenž jest pojal sobě zenu Constancii dceru Prémvslavovu vévodv s ve- likü ctí^) té krajiny podle Varty. ') Mél jest 207 také syna řečeného Erikus. jenžto v Majtburcé, v Kolíně a v Hilberstandě byl kanovníkem a potom biskupem majtburským. Měl také dceru Helenu, jenžto pojal markrabie Bedřich. *)] Priemluva. Léto božie tisíc dvě stě čtyřidceti a pět Innocencius papež, když v Lukduně snem měl obecny, Fridrika ciesaťe konečným súdem dolóv ssadil a jej od obcě křesťanské odlúčil, proňežto Jindřich lankrabie z Turingie říským (králem) volen; tu také Konrát s Olomúčkého biskupstvie ssazen. jenž královú mocí Václavovú je držieše. Na jehožto miesto zjednáním a dáním papežovým Brún jest vstúpil. Léto*) bozie tisíc dvé sté čtvřidceti a šest, kdvZ lridrik vévoda raküskY* svój Zivot dokonal, dcera staïéjsieho bratra Jindiicha nékdajsieho vé[144vody za Karlova syna byla jest dina, jenz po nie na vévodstvie vstúpil. Toho léta také Mezek vévoda polský umřěl. Na jehozto miesto skrzé volenie v&éch pánóv Vladislav syn králóv opět jest vstúpil k vládání Polsky. Toho léta když Conrat s olomučského bi- skupstvie nechtél postúpiti, všécka Morava bez božie služby byla skrzé to. Priemluva. Léto božie tisíc dvě sté čtvřidceti a sedm Vladislav svn krále Václavóv toho měsiecé ledna umiél jest. vévoda rakúský a polský, na jehozto miesto Piémysl druhy svn králóv Václavóv vstú- pil na oboje vévodstvie. Toho léta Jindrich říský volenec *) umiél, na jehož miesto Vilém z ilo- landrie vstüpil. [Toho mésiecé listopada Zophia Zena Janova markrabie bramburského umiela jest a v Dacii pochována: neb tam biese jela na koronovanie bratróv svých. Proňežto ten jistý Jan pojal jest Jitku, dceru Albrechtovu saského vévody i měl s ni Albrechta, Hermana, Jindiicha, Mechtvldu a Agueżku, z nichžto jednu pojal byl král dacký a druhů Barim syn Boleslavöv.] *) Rozumój „Gisti”, v latin. textu „cum magna parte terrae*. — >) Latin. text mi Theodricus. — ©) Viz na str. 140. — ") Latinsky text správné: Henricus electus in regem Alemanniae moritur. ) Wartuy B, L. 38 1244 1246 

Strana 298
1246 1248 1249 208 O přieběziceh krále Václavových s jeho synem a o svářicch, ješto mezi nimi byli s obi strani. Léto božie tisíc dvě stě čtyřidceti a osm slavný král Václav sestřénci svému Oldřichovi synu vé- vody korutanského, jehožto Moravčici [1452] jako samého krále poslucháchu, přikázal jest, aby sbera vojsko v Moravě vtrhl do Rakůús mocně, jemužto tisíc žoldnéřóv německých poslal na pomoc. Takž vévodík tento Oldrich když jednak se čtyřmi tisíci nedaleko od mezí moravských v jednom údolí stáše, tu rozbil stany pies noc. Na úsvitě pak, jako jenžto mnozí ješče spáchu a nižádné noviny o vévodě rakúském nevědiechu ani co tbáchu, aj toť ihned zatiem s veliků rychlostí mnoho střělcóv stany těchto všéch oklíčichu, ihned tu v tom pokřiku Oldricha vévodika, an pret bézí, beze v$eho odénie svü rukü jal jest. Tak pak jiné, ani beze vSeho bézie sémo tamo odéné ihned zjímali jsú, jež do Rakús svázány dovésti kázal. A ti. kteříž sč bránili, zbiti jsú ukrutně a někteří od svého preč utekli. Ti ješto zjímáni byli, mnohým z nich, aby potom Raküsóm na Skodu nebyli, nosy a u$i obiézali jsü. Mezitiem pak RakusSéné boj obdrzévSe o kořist sě roz- dělili, někteří také páni moravščí penieze davše vévodé prázni byli vézenie. Ale hradóv, ješto král český tehdy tu jmějieše, nechtiece vzdáti Jich, dali jsû sé cistovi niti na velmi velikú zimu nositi préd ty jesté hrady.") Ne, jeden pán jmé- nem Cirek !) oko levé dal sobě vylúpiti nežli hrad vzdáti Madberk, umtieti chté radéjí, neżli sbożie sobě poručené pánu svému nevéru [145^] učiniti. Toho“) léta snad diabelským návodem, jenž nepřietel lidský jest, taký svár mezi králem Vá- clavem a mezi synem jeho Přemyslem stal sé, že musil synu svému vzdáti koronu, jedinké sobě Zviekov, Loket a Most ostaviv. Ale że proto pravé přísahy na ty smlúvy neučinil, ani sě zavázal podle práva, ale bezděky, potom těm smlúvám nechtěl jest povoliti otec. Toho času jeden pán jménem Boreś z Oséka, ješto z otcovy strany biese i drziesé ten hrad Mostsky, Prémyslovi udatné sé bránieSe a toho hradu, takZe Prémysl KRONIKA PULKAVOVA. uziév to shromazdil veliké vojsko i priterhl k ñe- 1219 mu i oblehl hrad silně. To když sě tak dálo, zatiem ten jistý Boreš se pány z Krasíkova Svam- berky a se pány z Lemberka shromazdiv vojsko těch Čechóv, kteříž králi přějiechu, i také Němcóv z Míšně, na Přemysla v noci nepřátelsky udeřil jest a tak z Pfémyslavovy strany zbiti jsü a Prémyslav s svými, jenž spali bicchu toho času, s některými nahými preč jest utekl. Takž pak zatiem król Václav sebrav z Rakús mnostvie lidu dosti ve- liké znenáhla čidné?) pribral sč ku Prazé i ob- držal mésto i popudil syna preč. Potom pak po mnohém rokování všicku zemi zasé jest mél. ale když syn k otcově milosti byl navrácen, přijel k ňemu, chtě s ním o svém [146%] stavu a o svých rozmluviti, jehož král na jednom hradě jménem Tyrsav®) jieti ihned kázal. A tak pro kázeň na Prindu tak jata jsüce kázal donésti. Kdyz pak otec od syna pokoru uzfév, porozomél jest tomu, že netoliko syn jeho vinen jest byl, jakožto ne- šlechetní rádcé. Takž pak ne po mnohých dnech syna vypustiv z včzenie nékteré nešlechetné rádcé na Petííné dckü hlavy dolóv srübati jest kázal, a druhé v městě ukrutně na kola zbíti; mezi nimižto jako hlava jich byl jest Ctibor, jenž .uUüdrá hlava^ príjmím sloviese. Ten jest jakz právé na Petiíné stat. Potom pak král synu svému dal jest Moravu, i byli jsú az do smrti otec s sy- nem v pokoji živi. Pricmluva. Léto božie tisíc dvě stě čtyřidceti a devět Mikuláš biskup pražský byl jest jat, a takž i zvo- ňenie i v krásných ornátiech slúženie zapovčdél jest, mimo jedinká dva zvoncé a jedinky ornát postní, to odpustil byl ku potřebě zvoniti a sli- Ziti; toho mésiece pak dubna pušťen jest z vě- zenie. O krupách. Léto “) božie tisíc dvě stě paddesát toho mě- sécé Crvna krüpy veliké spadly jsú o poledni, jenž obilí, lidem i dobytku veliků škodu sú uči- nily, jenZ za sedm dní cély ostaly velmi veliké *) Překlad méně případný. — ^) Viz na str. 141. — ©) Viz na str. 142. !) Czyrek R, E. — ?) ezydnye R, L; tii dnie Lit. — ?) Tyríaw R, L. | 1249 1249 1250 

Strana 299
1250 1251 KRONIKA PULKAVOVA. jsûce, tréhranaté jako podobenstvie jma[1-46^]ifce, po nichzto ihned veliká povodeň byla jest. Přiemluva. Léto božie tisíc dvě stě paddesát a jedno Piémysl markrabie moravsky, svn krále Václavóv, Śtyrsko a Rakusko, jenż dódieć nejmójiechu svého zvlástnieho, podle múdré rady otcě svého bez pro- litie krve, bez velikého úsilé panování svému pod- robil jest, zéimiv takY pokoj v téch zemiech, jakéhoz nepraviechu pred tiem nikdy jsúce, neb viicku smélost a zlosynstvie nešlechetníkóv zlých skrotil biese. Tu pak aby ta vóvodstvie potom dédièsky déti jeho mohly mieti, pojal dceru Li- poltovu nékdajSicho vévody raküského a &tvr- ského. vdovu. jenžto Jindřich někdajší říský syn lridrikóv ciesaróv jměl byl drieve. Toho") léta toho mésiece února s Zakovstvem a sjinými lidini: ta svátost, kterúž papež Agnežcě sestřé: krále Václavově poslal byl, poctivě při- jata jest. Nad to téhož léta král Václav sebrav vojsko veliké z Moravy i z Cech syna svého Prémyslava poslal do Bavor. jenž veliký diel té země zhubil jest. Pakž pak přímiřé s bavorským vévodů ulo- Zw s velikü 3kodü téch lidí domóv sé vrátil. Léto božie tisíc dvě stě paddesát a dvě král uherský, jménem Bella, když Štvrska a Rakús žádnú mocí nemohl dobýti, vpustil pohany, jenžto Gumanové slovú, jenž ve všéch [147%] Rakúsiech i u Moravé nad lidmi i nad Zäkovstvem veliké krve prolitie učinili jsú, mužé i ženy s dětmi s jich svázány vedli jsú s sobů, a tak u věčnů siużbu je podrobili. Toho léta Přemysl v Heiwmburku s tú Mar- kletú rakúskú svatbu měl jest, kterážto jsúci bez- détkyni pofekla na Prémysla, by on bezdétek byl 'l'ehdy Prémysl porozomév tomu, fekl k nie: Daj mi jednu z svYch dievek, a jednak uzrís, sem-lit bezdétek éili nic, viec než v jednom létě. Když povolila k tomu. vzal sobě Přemysl jednu dievku, jenžto nad jiné milováše. dceru jednoho pána z Kunrulga tam z Rakús, s nížto ihned prvého léta mél syna Mikšé, jehožto potom vévodú opav- skYm byl ucinil. Neb préd tiem Opava prisludala 209 jest k Moravě, ale dána jest tomu Miksovi, aby ji od Českého královstvie v manství držal věčné časy. Mel jest pak potom s tu jistü tri deery, z nichžto jednu dal panu Strakonickemu, druhü Vartmberskému z Drnholce, třetí panu Bočkovi z Kravař. A takž to bezdědičstvie ne jemu, ale jie bylo přípsáno. To když sě tak stalo. vzvě- déno jest to. Ze jest ona po smrti onoho Jindři- cha jeptiškú Dyla stvrzenû zákona svatého Do- minika v klasteré Treverenském, a tak bez odpu- šťenie papežova za Prémysla šla byla. Proňežto když papež rozvod mezi nima [147°] uéinil byl, vrátila sé jest ona zasé do klastera Tak pak Prémysl tento jistý nechtě země bez dědice uči- niti, pojal Gunhutu dceru Hostislavovu ciesařě bulgarskóho krále. jakž potom pravějie bude po- vedeno o tom. Téhož ") léta toho mésiece črvencč když Po- men !) tak řečený súdí králóv v kostele s. Jiřie préd bozimi mukami snazné sé modléše svým ná- boženstvím, z nohy toho jistého kříže krev sé linula, jenzto jest sám svü rukü setrel. Teho léta a téhož měsicce špitál na mostě na čest svatého duchu s. Agnežka učinila a kří- Zovníkv s hvézdá tu posadila a všeho zákona zjednala, aby tu hlava byla “). Léto božie tisíc dvě stě paddesát a tři král uherský s těmi Kumány točíš Turky všicku Mo- ravu kromě jediné hradóv a obrazených měst ohňem a plenem zkazil jest, mužč i ženy s mlá- dátky jich, nižádnému neodpustili ni velikému ni malému, všecko kázal zhubiti: za prímirím hubenec to učiniv. svú prísahu ohavne preresil, jenž mezi ním a vévodú rakúským stala sé byla. Né, i na potupenie svaté vieré kostely. zvony, oltáré i ornáty zkazil a druhé s sobi do Uk kázal nésti, točíš jako ornáty a jiné věci. Pro- ňežto Rakus[148"Jené. Štvřéné, Moravéné spolu králi tomu velikú škodu učinili. královstvie jeho i jiné vlasti přátel jeho zhubivše. Toho léta zajisté veliký strach a bázeň na Cechy sè fiti pro silu téch jistých pohanóv i raké rozličných lidí. Proňežto král Václav takú sílu a moc chtě můúdřě přědjíti. kázal město zdí hra- diti a klášter s. Marie křížovničí konec mostu *) Viz na str. 143. -- b) Viz na str. 144. — ©) Následující potom zpráva o založení kláštera sv. Kláry vypu- štěna v překladu. !) pomen R, L. 38* 1361 

Strana 300
300 1253 kázal dobřě potřébami špižovati rozličnými, Praž- 1254 1256 ský hrad proti těm nevěrníkóm dobić ohradiv. JeptiSky od s. Jifie v městě jsú toho času by- dlely kromě kláštera svého. Téhož *) léta toho mésiece ríjna slovütny král Václav český umrtel jest a pohrabán u s. Fran- tiška v tom klášteře, jenž on s svü sestrü AgneZkü ten klášter založil byl. Ten jistý král po zvěři jeda a Zena v lesé vétví oko sobé vystréil i slul proto svYch éasóv slepooky. Kraloval jest v zemi zčěštně étyfmezdcietia let a osm mésiecóv. To kdyz sé tak stalo, syn jeho Prémysl dédicem jsa 7 Raküs sé vrátiv toho mésiecé dubna vstüpil na králevstvie otcé svého poctivé. Téhoz léta toho mésiece zdvihán jest svaty Petr mučedlník boží zákona predikatorovského. ") Téhož léta toho mésiecé listopada svátost svatého Stanislava jest přinesena a s pro[148%]ce- siji v pražském kostele slavně přijata. Priemluva. Léto “) bozie tisíc dvě stě paddesát a čtyři toho mésiece ledna Přémysl syn krále českého Václava dobré paměti přijem kříž s množstvím pánóv s velikým lidem z Moravy a z Čech i z Ra- kús proti pruským i jiným nevěrným vytrhl jest bojovati chtě. Zatiem pak když mezi uherským a mezi ním pokoj byl pojednán, vzdvihl sé do Prus a tu u Vratislavy vanocé okvasil, k nemuZto tu brambursky vévoda prijél i jeli spolu do Prus. Toho léta Innocencius papez umrél, na je- hožto miesto Alexander vstüpil. Kterak Přčmysl Prušany pobil a mnoho jim škody učinil a kterak většie přieběhy své vedl ten Jistý Prémysl. Léto božie tisíc dvě stě paddesát a pět Vilém král říský když v německých zemiech byl na vojné, od Frizonóv jest zabit. Toho léta kniežě Piemysl s Brimem biskupem olomićskym, s mar- krabí bramburskym do Prus mocně vtrhli a ne- přietelsky jsú všecku zemi poplenili a spálili a mnohé lidi zbili, ani malému ani velikému ne- odpustivše. Mocnější pak a väčší pruščí, takž jakž tomu věřímy, božím strachem ohromeni jsúce, sly- KRONIKA PULKAVOVA. šiece takú slovútnost jméne kniežéte českého, se 1255 vší pokorú přišli před ňeho i s životy i sbo- žím [149] sé jemu dávajíce, jéžto když Piémysl dobrotivě přijal na milost rozličnými radami i ná- vody ke křtu svatému jich pobiedil. Proňežto dvě vévodě pruščie Brúm biskup olomúčký křtil jest, z nichžto mocnějšícho kněz Prémysl kitil i vzdél jemu jmě své Otokarus a druhého křtil markrabie brambursky i také dal jemu své jmě. Mnozí také páni jiné pokřtivše svá jména jim vzdievali a v své rúcho drahé jé obláčili. Odtavad pak jeda Píčmysl slovútné kniežč české s oné strany téj vody, jież Pregr riekají, k jedné horé prijed hrad a město založil, a tak k svéj paméti od svého dóstojenstvie Králova hora nebo jinak Khungsberk obecným příslovím, i učinil tu ko- stel a stolici biskupovú na čest s. Vojtěchu, jenž od Prušanóv umučen byl, i nazvai to biskupstvie Sabimienské biskupstvie. A takž po tom účinku když sé to tak stalo, to jisté mésto Kungsberg se vší tú vlastí Sambienskú když kolivék proti pohanóm táhnü na které pobitie, to mésto s mar- šálkem pruským českého krále korúhev nesúce piód nim prvń $pici drzie proti nepřátelóm na svédectvie tomu účinku českého krále. Druhé město odtavad nedaleko Brúm olomúčský biskup s pomoci královü znova udělal jest a tak od svého vzdél jemu Brunsberg, jenz [149"] tolik jest řečeno jako Hora Brúmova. A tak pro potvrzenie viery svaté a rozšířenie také stolici biskupovú tu udělal, jež Warmenské slove biskupstvie. Tě obě biskupství Řigenskému kostelu, jenž hlava jest, poddal, pod jeho poslusenstvie vzdélal. Také král mnoho jiných dobrých tvrzí na obranu a na útočišťe věrným zdělal. To všecko když stvrdil a zpósobil a sliby a rukojemstvie od nich přijal, aby k svéj nešlechetnosti zasé sé nenavrátila, poručiv tu zemi kfíZovníkóm, célé léto tu byv, zčěstně se všémi sě domóv vrátil. Priemluva. [Toho *) léta Mechtylda, máté tá dvii sestrencí Janova a Ottova markrabi bramburskych, umréla jest a v Leninském klášteře pochována poctivě, jakž toho slušie.] *) Viz str. 145. — *) Mezi odstavcem tímto a následujím položena jest v latinském textu zpráva o kanonisaci sv. Stanislava. — *) Viz str. 146. — ") Viz str. 148. 

Strana 301
1256 1255 1255 KRONIKA PULKAVOVA. Priemluva. Léto bozie tisíc dvé sté paddesát a Sest pa- pez Alexander jeden novy zákon, jesto slove od uterpenie blaZenych muéedlníkóv stvrdil jest, je- hozto hlava v Prazě u svatého kříže jest a slo- vúť rvačky. !) Přiemluva. Léto božie tisíc dvě stě paddesát a sedm mysl a chvíli v Raküsech piébyl, potom do Čech piijel.^) Zatiem pak Konrát arcibiskup kolínský přijel byl k králi o [150%] některé věci o ciesařství s ním rozmlávajé velmi pilně, od ňehož ctně jsa ucten domóv sé vrátil. Mezi tiem král bez rady starších pánóv některé mládencé nesmyslné pojem s sebú vtrhl do Bavor. A když právě až do Lanz- huta všecko byl poplenil a zkazil, chtě sě již pak vrátiti přěs jeden most přěs dřévený, z prostněho drievie učiňený, na jinů stranu, když jel s svými, most sé ihned zlámal, mnoho sě jich ztopilo. Když pak s oné strany ješče s vozy ostali byli i stany, tu jední raňení, druzí zjímání a třetí pak zbiti, a Přemysl s nemnohem některými utekl. a druzí sémo tamo rozperchli sě byli a jedni sé do Menldorfa ") vzdvihli, jezZ bavorský vévoda oblehl, nikam jim nedada, jedno tak jé ehce?) svobodny uéiniti aZ mezi ním a Prémy- slavem smláva dobrá bude a stala by sé, jenz sé jest stala, a oni svobodni byli. Léto*) bozie tisíc dvě stě padesát a osm Mikeš pražský biskup Ctvrtymezdcietmy vstüpil jest na stolici.") Téhož léta Prémyslav pány tyto z Wajdy z Plajvena a z Geravy svému panování mocné podrobil. [Téhoz léta Jan a Otta markrabie brambur- ské zemé své mezi sé rozdélili préd Jindřichem biskupem Kulnenským zákona s. Dominika a pféd jinými duchovními, pod tú smluvú, který by diel horší byl, aby tiem [150%] sbožím zostalým roven onomu učiňen byl, jakž jest i srovnáno. Ale že Jan stem rytierí viec jméjiesé nezli Ota, hrad s dědinami, jemuž Lubišlany déjiechu, s tiem 301 hradem řečeným Delvensleven ?), s hrabstvím, ješto kúpili od Hylberstadenského jest k tomu přičiňeno.] Kterak boží milostí a s. Václava Ottakar král český veliký boj proti Uhróm i jiným obdržal jest. Léto “) božie tisíc dvě stě šestdesát toho mě- siec& črvna kniežé Přčmysl české, markrabie mo - ravsky, raküsky a štyrský vévoda s vojskem vščch svých zemí i vlastí i krajin i s pomoci přátel svých králi uherskému Belovi jel vstřieci, jenž již diel Štyřie sobě byl již osobil i všecku oso- biti chtieše. Neb ten jistý král s synem svým Stefanem as rozličnými lidmi z rozličných vlastí s násilníky křesťanstva, jenžto Čechy, Moravu, Raküsy i Štyrsko nepřietelsky kaziti chtiechu, a takž pak bez strachu podle té vody, jiež Morava řiekají, na krásných polích a rovninách toho mésiece črvna potkal jé a tu podle té vody s svými sě zřiedil a uherščí králi s druhé strany. A když již tak vojska s obü stranü stáchu, prí- mifie by do s. Jana uloZeno. To kdyz tak bylo v tom prímirí Prémysl po zástupiech své vojsko rozdělil byl. Ale však potom u toho města Lava sebralo sé bylo jeho pfikázaním. Stefan mlazsí král uherský s svými lepšími Uhřaty [151%] a s Turky skrzé Épehéré vlüdil sé nékterak v ty krajiny i hledal té chvíle, kterak by vojsko Pré- myslavovo, jenZ rozsazeno bieSe na rózno, roz- prášiti mohl a zainütiti. Takž pak poslal s tiem špehéře i vzvěděl, že Jindřich vévoda slezský s Vladislavem Opolským a s biskupem Olomúč- ským na jedněch lukách podle Pohorlicé stany své rozbili bwli, jiZ s tiem tak zjednáním, že kdyZ by sé ubezpetili najlép, udéfiti na né my- slili a k tomu sě již vším činem zpósobili. Při- hodilo sě tak, že vódce jich zablúdil, nebo ne k Pohorlici, ale k Lávě přijeli jsú, tu. kdež mar- krabie bramburský, Sasicové, hrabie z Hardeka i mnozí také Čechové již přijeli biechu. Již také kniežé české s nimi bylo tu blízko, hotov jsa. A v ty časy taký povyk vzchodieše, že Uhrové a Turkové blízko jsú a již některému vojsku *) Ukončení odstavce tohoto, jak v lat. textu přichází, není v českém překladu. — ^) Rozuméj Mühldorfa. — “) Překlad odstavce tohoto jest nesprávný. — ?) Tu jedna věta v překladu jest vypuštěna. — ©) Viz na str. 149—152. ') rwaczky R. — ?) cheze R, L. — ?) Delwen Slewen R, L. 1258 1260 

Strana 302
1260 302 prékazéji a pohrom mezi nimi činie, proňežto vojsko proti nepřátelóm by hotovo s druhé strany ihned rychle. I by také pověděno to, že nepřátel nenie mnoho a že již jednak ovšem utiekachu preč. To uslyševše každý do svých stanóv sě vrátil. Zatiem pak hrabie z Hardeka a z Plajvejna !) a pan Kadolt řečený Sirotek stráž jsú držěli. A když v téj stráži bicchu, mnohé jsú viděli špehéřě i ho- nili jé, aniž preč utekli. Potom pak viděli jsû nalit veliké množstvie uepřá[151"]tel vysunu sé i obklíči tyto jisté a s tiem boj mezi nimi počě se. Ale že nerovný boj jest málu proti mnohu, protož málo jich ptémozeno by od mnoha. Tento jistý povyk dojide stanóv, proňedž jiní zbúřichu sé k bojovánf. Nebo ihned bychu všichni ho- tovi neprátely chtiec odtisknüti. A tak s tiem proti nepřátelóm hrdinsky obotichu sé a jich vi- tězsky popudichu; vtom jistém běžení v tej vodě Moravě strachem a úžčstí jako bez smysla jsúce, viece sé jich ztopilo nežli mečem zbito. Prémy- slav kdyZ tento tak velikY boj obdrZal, mezi své kořist na zlatě i na střícbřě i na jiných mnohých věcech rozděliv, vozy těch Uhřatóv pojem, ty po- kiady veliké a drahé vkladl jest na né. Zatiem pak prosbú krále uherského i všěch pánóv uherských knieżć české dav sobů hnüti, přímiřé do roka jemu dal. a piisahami s obû strand to zatvrdil. A tak rukojmě sobě kázal dáti a v Čechách jé chtěl držéti až do hodného mezi tiem dosti uči- ňenie. To tak zjednav slovútné kniezé toto zdrávo a veselo domów se vrátilo. Tatoť jsú knieZata v tom boji: s Přčmyslavem byla: najprvé Filip Salepurgenský arcibiskup, Jan pražský a Brúm olomúcký biskupové, Oldřich vévoda karintský a Otta brambarski markrabie. Sasicóv mnoho, [152%] Jindiich slezskÿ a Vladislav Opolski vć- vody i mnoho jiných kniežat, hrabí i pánóv. Tento boj papeżi Adrianovi Pićmysl svymi listy posla- nymi rozlíéil jest tiemto řádem. List. Otci svatému v Hospodinu z bożie milosti papeżi vsie córekvi svatój. Ottakarus król Cesky. Zavěrné když ovcě od chvátavých vlkóv zprosceny bývají, pastéř milostný toho utěšenie jmá. tiem !) playweyna R. — ?) Laczkem L. — *) Slowanow R; v L neni. — *) Sycolow R KRONIKA PULKAVOVA. vesel jsa, takéž jako dobrotivý otec, když synové 1260 ve zdraví jsú. Těžký boj smy měli s Belů uher- ským králem a s synem jeho. a s Danielem krá- lem Paskym a s syny jeho a s jinými Rusy a s Tatary s těmi pobany, ješto na pomoc byli pii- jeli jemu, a s Boleslavem kralevským a s Lo- ckem *) inladým, Lučatenskými vévodami, a s ji- nYmi bezčíslnými množstvím nevěrných a ne- křesťanských lidí, Turkóv, Uhróv i rozličných Slovanóv,?) Sikulóv^4) těch jistých Vlachóv.?) Be- riminóv a Izmahelitóv, jenžto pohanové jsú svými jmény, téchto také rozävojencôv, tocís hekóv, Bul- garóv, Kassicóv % a Bosněnských kacieřóv. A tak s pomocí boží nad těmi nade všémi vítězstvic z nebes nám dáno, a tak potom mezi s obu stranú pokojem to sjednáno. Proňežto vašie sva- tosti podle pravdy tiemto listem umyslil sem roz[ 152°]liciti. Kdyz k Moravě k téj vodě na jednom miesté od Heinburka od toho města za dvé míli vzdáli prijeli smv, jenz uherské a ra- küske meze dělí, s druhé strany nepřictelé proti nám stany své rozbivše proti nám prijevie na brézé stachu. tak blízko od sebe biechom, że jedinké voda nás děléše. To když tak bylo, 0 po- koji mnohokrát hledáno jest sic i onak. Ale oni den ode dne úmysly své vždycky měnicchu, a tak sé zatvrdili biechu jako nékdy srdee onoho laraona, proneZto izadné miesto ku pokoji ne- biese. Potom pak dali smy jim na vólech, aby oni nebo nám postńpili, abychom s nimi mohli sé sníti, nebo my jim. Ale váak oni vzvolili, aby- chom my jim postńpili a miesto jeti dali, a aby to bez přiekazy mohlo býti, přimiřie jsú učinili a přísahami zatvrdili; s tiem cělý den na s. Mar- kletu posly ctné své o tom posielali k zatvrzení. Ale že oni slíbili a prisahy obykli jsû zrušo- vati. nalezáe brody sobé príhodné tajné. v noci na nasi stranu s svým vojskem préjeli jsu. A kdyz my praviechom, že by pokoj a bezpečnost byla, aj tof s prévelmi velikym množstvím, a my se ubezpedili. proti ndm na poli biechu. A když ledva desátá čiest ufajic v primirie při nás bieše ostala, naścho żivota strehüce, nebo jedni biechu v Hemburku *) à druzí s vozy v staniech, ti pak [159%] jistí naši nepřátelé, plni jsúce lsti v oko- , Sytulow L. — 5) Vala- chow L. — *) Kafivezew R, L. — *) hemburku R, hesmburku L. a , , hej 

Strana 303
KRONIKA PULKAVOVA. 1260 lek nás obklicichu, tak Ze by božie milosti ne- bylo, snad za živa nás by pohltili. Proňežto v také nüzi jsüce, vériece tomu, Ze s nebes dána byvá moc a že ne v množství zástupóv, ale darem moci boží vitézstvie dáno bývá, v pomoci naj- vyššieho pána Hospodina všicku nadéji naši smy položili. S tiem tak své smy napomanuli, aby muzné činili a tak ihned na nepřátelv smy sě obořili, jenž Hospodin s nebes dav nám vítěz- stvie nepřátely v naSi ruku zaklopil jest, svym nebeským ryticřstvem tak je zdésil a porazil, že ihned na béh sé oddali, takže s takú rychlostí a s takým valem béžiece, dáviece sčé v hromadu. takže ta voda Morava správně od svého pří- slovie jako někdy moře rudné Egyptskými všecko krví zbitých a zdávených a ztopených, též ta Mo- rava zkrvavena bicše. Tak jest veliké množstvie téch utiekajicich hfiesnikov préd bozim oblité- jem zlynulo, ze prés lidskü a píés konskü mrchu mnozí z našich jako prés mosty na téj vodé cho- diechu do stanóv nepřátelských, v nichžto vozy à ztravu a jiné drahé kořisti pobrali jsú. Pro- ňežto po tom boji nám bohem daném, kakž koli- věk panství našemu u věčné naše podánie krá- levstvie uherské mohli smy podrobiti, však smy nechtěli onoho slova posluchajíc, ješto [1584] řic- kají: lépe jest mieti súsěda pokojného a sjedna- ného, nežli přémobha vypleti protivného, jakž také ciesat Konstantin povédé(l) biese: éasto chutnéjsie prietelstvie bývá po nepřiezni, když v sjednänie příde. Protož radějše smy s ním v sjednánic a v mír prisli, nežli: bychom tak slovútné králov- stvie umdlili a zkazili a přístup snad tady Tar- tarom vjeti dali. Prone2to to jisté sjednánie mezi námi a mezi nimi s našimi i s jich peéetmi po- sielámy prosiece snažně, aby toho potvrditi ráčil, aby to věčně mohlo pevno býti. V tom boji jistém vidéna jest orlicé bielá mající hlavu zlatú a hrdlo za korúhví s. Václava, jižto purkrabie pražský v boji držal, a lecíce. A tak jako chvíli a znenáhla rostúci rostla jest tak dlúho, až všecko vojsko české svýma kfídloma zakryla jest. Sám purkrabie Jaroš ten jistý pravil 303 jest, že najmenšie poskvrny v tom boji ta ko- rühev nejméla jest. Mnobo také jiných divov skrzé s. Václava i jiné svaté dědice české v tom boji viděno jest. Přicmluva. Léto") božie tisíc dvě stě šestdesát a jedno toho mésiecé dubna Prémysl s uherskym sjednal sé pod jedenmezdcietma !) tisíci hřiven střiebra pokuty. Téhoz [154*] léta ") toho mésiece listopada pojal Kunhutu Přémyslav dceru Hostislavovu, vé- vody bulkarského, vnukyni uherského krále Bely, a na tom hradé, jenz Posen?) slove, s ní svatbu měl. S tú jistů měl jest dvě dceři a tři syny, z nichž dva z mládí umřela a třetí Václav na jeho miesto byl vstüpil na králevstvie. Potom“) pak kněz Věrnieř?) arcibiskup mohučský toho mésiece ledna na den boZieho narozenie, na üsvité zavřěv kniezata i pány némeéská, polská, rakü- ská i jiná k tomu v kostele Pražském pro tieskeň lidskú, Prčmyslava i jeho Zenu na královstvie ko- ronoval a jich pomazal, a tu obojím jménem na- zván jest jako i dřieve, jenž tú obú jménú uží- val: Otokar i Prémysl. Byli nà tom korunování pražský, olomúčský, pasovský a dva z Prus bi- skupové, markrabie bramburský, vévoda polský, mnozí hrabie. páni i šlechtici, jimžto na tom poli, jež letní slove, obe dva dni veliké hody učinil. Třetí den arcibiskup s jinými rozličnými dary jsúc darování vrátili sě domóv. Toho *) léta kacfs mrskatové biechu vznikli, ješto zakrýváchu hlavu jako zákonníci a do pasa sé obnaziec biéi s uzlíkv velmi sé mrskáchu. Někteří chodiechu v processicch po dvú řadem a kázanie i klekánie i pokory velmi činiechu podle [1549] žákóv svých zpievajíce.“) Ti jistí také zamyslili biechu bludy, ze mezi sobü i zpo- viedáchu sé i rozhíéchovachu vraždy i jinych briechóv, kajícím üvod dáváchu, pokánie zjevné i tajné lidem skazováchu. By ten blud trál byl, ale Zákovstvo za nie nestálo, neb by zahlazeno bylo. Mnozí praviechu, Ze ten jisty stav jich velmi *) Viz str. 152. — ^) Počátek odstavce textu latinského o rozvodu mezi Otakarem a Marketou vynechán v českém překladu a taktéž níže věta o příchodu Kunhuntině do Prahy. — <) Následující text českého překladu jest zkrácen a zkomolen. — “) Viz str. 153 a 154. — *) V latin. texté ,secundum distincciones linguarum cantantes". !) jedenácti Lit., Vrat, — ?) poffen R. — ?) wyernyerz R. 1260 1261 1262 

Strana 304
1262 1269 1264 1265 1266 1206 304 dusem platen by byl a prospěšný, ti skutkové jich i v pekle i na nebi i také jim po smrti. Ten blud najprve biskup normberský pochytil jest a jeho dobrý diel zkazil. Nebo mnozí páni a slovútní lidé nádržiechu sě toho bludu, mně- jice skrzć to hriechóv odpustenie jmieti. A tak pak ohüem zpáleni a mečem zbiti bychu. Léto *) tisíc Sesdesát a dvé osénie od krup, od suchoty a od vojanóv zkazeno jest v zemi. Léto božie tisíc dvě stě šestdesát a tři pro ty jisté věci velmi veliký hlad v Čechách byl, že mnoho lidí. hladem zemrélo jest. A toť jsú byla drahá léta. Léto božie tisíc dvě stě a šestdesát a čtyři Prémysl dceru sestry své bramburské markra- binć pro vóćsieho pokoje zatvrzenie za syna króle uherského dal jest. ") [Toho léta, jakž kronika bramburská líčí, Otta: třetí bratr Janóv markrabie brambursky dceru svú Kunhutu, jenžto s Boženů českého krále dceří jměl, Belovi synu krále uherského, bratru svaté Elžběty dal jest. [1559] A tu jistü svatbu král Prémysl s veselim okvasil jest. Potom pak když Bela umřěl, ta jistá Gunhuta dána jest za vćvodu lunenburgenskóbo. *)] Priemlwa. Léto božie tisíc dvě stě šestdesát a pět král Přčmysl měl jest dceru, jenž na hromnice s ve- likým veselim pokitena jest. Toho léta mezi Bavory a mezi Čechy veliký svár stal sé, proňežto Čechové a Moravčici při- kázaním královým vtrhše tam, zemi poplenili tu jistà bavorskü, Cheb se vším, což k nemu slusie, vévodě bavorskému a sestřénci jeho synu Kun- ratovi syna Fridrikova někdajšícho ciesařé: ne- prietelsky odjeli jsú, a takž v královo zpravo- vánie s jeho lidmi prislo jest. Znamenaj. Leto“) bozie tisíc dvě stě šestdesát a šest král Přemysl skrz své rvtieře i sám sobů Na- kušany s oné strany Dunaje aż do Rézna vsécky KRONIKA PULKAVOVA. Bavory nepfietelsky poplenil i zpálil, a na né- kterých hradiech i na městech zběhy a lidi ne- volné zpálil. TakZ s obü straná Dunajé Bavory zhubiv do Čech sě vrátil. [Toho léta markrabie brambursky umiél a v kormenském Kklasteré v Sércovém, jejž on za- lozil i nadál, tu jest pochován. *)] Priemlwva. Léto božie tisíc dvé sté sSestdesát a sedm Oldřich vévoda korutanský nemajé dětí Otta- kara) učinil dědi[155"]Jcem korutanským za svého zdravie. [Téhož “) léta Otta bramburský markrabie slyšav mší s velikým náboženstvím od s. Trojice préd mnohymi lidmi duchovními na s. Dionysie umiél, jenzto v Strusperku v kóré u predikatoróv v klá&teré, jejz on byl zalozil, poctivé velmi piéd mnohými biskupy i arcibiskupy pochován jest. Onen Jan řečený z Prahy třetí rozencc jejie toho léta, když otec umřel, do Řězna po velice noci na turnej vzdvihl sé i umiél tu od üraza ko- pinného, a takz v Lenfnském klasteré pohrabán jest. ")] Léto božie tisíc dvě sté Sestdesit a osm král Ottakar kázal všécky váhy i miery obnoviti, aby sč každému pravda dála, a svým znamením znamenati. Léto božie tisíc dvě stě šestdesát a devět toho mésiece zárijé dcera sé urodila králi Otta- karovi; na léto pak v rozličných městech domy i vsi i tvrzé znova kázal dělati všudy. Priemluva. Léto ') božie tisíc dvě stě sedmilesát a jedno královú Kunhuta toho měsiece října urodila syna i vzdéno jemu jmé Vaclav. Kral Ottakar slavny král český, vévoda rakúský, štyrský a korutanský a Carnolský, markrabie moravský, pán chebský a Břéhu Nadonského ') toho mésiece dubna vtrhl do Uher s svým [156%] vojskem beze všie zpory a ten hrad velmi tvrdý Presburg neb Pošen ob- s) Viz str. 154. ") V českém překladu schází konec odstavce textu latinského. — ©) Konec latinsk. textu tohoto odstavce opět schází v českém překladu. — “) Viz str. 156. — ©) Tu opět věta v překladu českém o výpravě Otty, bratra Janova, do Prus vypuštěn. — ) Titul Ottakarňy v českém překladě vynechán. — 6) Viz str. 157. — ") V českém překladě podáno jen u výtahu. — !) Viz str. 15S. ') Brzyechu nadonfkeho R, Brziehu Naon(keho L. 1206 1268 1268 1269 1270 

Strana 305
KRONIKA PULKAVOVA. 305 Přiemluva. 1271 lehl a potom svú mocí jeho i dobyl i oblúpil všicku komoru královu, jenž plno drahých po- kladóv na zlatě, na střiebřě, na pasiech velmi drahých i na jiných věcech bieše A takž na vo- ziech do Prahy přivezl jest to. A hrad z kořen zkaziti kázal a rytieřstvo zjímati kázal i dovézti do Rakús a do Moravy na tvrdé hrady. S tiem“) pak jel dál i dobyl jiných měst a hradóv i po- bral v nich kořisti veliké. A také některá města i hrady zbořil jest všecko z kořen, k tomu i tvrzě zkazil. Potom přijel k veliké řěce, jiežto jmě jest Rab, na niež Stefan král uherský most byl učinil dřevěný. A když mnoho Uhřat bojovati chtiec postižechu sě v hromadu s Čechy, Čechové ihned mnoho jich smrtedlně ranichu a druzí běziece v řěce sě ztopichu. To když král Stefan uzřěl, ihned most zkazil a sám na běh sě oddal, jenž druzí s oné strany jsúc čakachu, co by sě mělo státi. Tehda pak Ottakar vzem radu s svými, nevěda, co by měl učiniti do svého města do Viedně sě vrátil vítězstvie obdržav. Léto b) božie tisíc dvě stě sedmdesát a dvě 1266 s. Hedvika, vévodina polská, v Trebnicích vzdvi- hána jest. Toho léta Rudolfus hrabie z Habspurka řím- 1273 ským jest volen. Léto božie tisíc dvě stě sedm- desát a tři král Přěmysl s svým vojskem v ty strany, ježto Moravě Rakúsóm a Štyrii náležie, vtrhl do Uher. Nebo Uhrové a pohanové jim velmi překažiechu, i podbil pod sé hrady, [157a města všěch těch krajin a osadil svým rytieřstvem i vrátil sě zasě. Slúpy v kosteléch zamyslili. Léto*) božie tisíc dvě stě sedmdesát a pět 1275 toho měsiece májě papež Rehoř v Lukduně sňem jměl se všěmi biskupy křesťanskými, na ňemž Jan biskup pražský byl, a tak zasě sě vrátiv po všěch kosteléch slúpy kázal učiniti almužně klásti ku pomoci svatéj zemi, jakž přikázáno bylo.) A tu také Rudolfa říského potvrdil, jenž byl volený. 1266 Téhož léta toho měsiece srpna poslán jest kolínský arcibiskup s některými kniežaty s vo- lenci ciesařskými a s mnohými pány z německých zemí do Čech k Ottakarovi i prosi 156 ]li jeho, aby ciesařstvie přijal, nebo jednostejným a sjed- naným volením volen jest byl říským ode všěch. Ježto král mile přijem a ctně uctiv radil sě s jed- niem pánem Ondřějem jménem z Říčan, jenž ko- morník bieše králevstvie i s jinými mnohými pány, kteřížto lstivý a škarědý úmysl sobě umy- slivše, točíš aby on mocen jim nebyl, rozradili jsú jeho, jako lestně radiece. Jěžto král zasě pu- stil nechtě toho učiniti. Kteřížto odpuščenie od krále vzemše, rozličnými dary ucťeni jsúce od ňeho k jiným druhým volencóm jsú sě vrátili. Pravie to tak i jest tomu věřiti, že té nešle- chetné rady od svých pánóv poživ. žělejě toho potom srdečně, svých dnóv s tohoto světa ukrá- til jest. Téhož léta Otta(kar) veliké vojsko shromazdiv vtrhl do Bavor, zpálil a poplenil veliký diel jich tak, že na jednom hradě mnoho lidí zhořalo. O králi Ottakarovi, kterak nepřiezeň s Rudolfem mezi nima sě počala, znamenáž. Léto božie tisíc dvě stě sedmdesát a šest 1276 toho měsiece zářijě poslal Rudolfus říský král k Přěmyslovi posly své prosě jeho, aby jemu Rakúsy, Štyrsko a Korutany vrátil a Břěch Naon- ský a Trh Julianóv, slove patriarstvie Aquiligen- ské, neb Julianóv ciesařóv v tej zemi jest jako počátek. ) že ciesařství to příslušie, dávaje jemu to věděti. Jemužto Přěmysl jako muž vysoké mysli tuto dal odpověd: Rudolf těm zemiem, kterýmž chce, nikdy jich jest neměl, ani ješcě jmieti bude potom. Nebo některé u věně dány jsú mně, a druhých sem mečem dobyl. Vida Rudolf, že pro- spěti nemóže, rozhněvav sě, k boji sě připravil, jenžto král vzvěděv poslal vojsko [157b] k Tepléj jemu vstřieci, aby jemu vtrhnúti nedali. A sám král po loviech kratochvíl jmějieše. To Rudolfus uslyšav, proměnil svój úmysl a takž s jiné strany *) Následující český překlad jest kusý a velmi volný. — b) Viz str. 160.— e) Viz str. 161 a 162. — d) Tu vypuštěna zpráva o přiřknutí desátku Rudolfovi pro zemi svatou v Němcích vybraného. — *) Výkladu Forum Julii atd. nemá latinský text. 39

Strana 306
1276 1277 SUV Dunaje pritrhl k Rakúsóm, a tu města, vsi i ka- stely i jiné rozličné vzebral a s tiem až k Linci tak řečenému městu přijed, tu své stany rozbil. To Ottakar uslyšav přikázal svým, ješto k Tepléj vytrhli biechu, aby jakz najspie$ mohü, k Dros- dorfu prijeli, jenzto chutné skrzé Pulzeüsko a Bechyńsko jedüce po lesiech sémo tamo blüdiece, mnoho jsú prácě jměli, až k tomu wěstu přijeli a tak zastavivše sé na miestech země vlastí těch a jé osobivše na šíř i na dál, svým vojskem za čtyři iníle své stany jsú rozbili. A jiż král Ottakar s svými bieše. Rudolf s druhé strany Dunaje stany své rozbil bieše podle Lincě. A když sedm neděl tak stáchu, uzrěvše s obú stranú, že po- krmu lidem i koniem nedostáváse sé. prímiré mezi sobú uéinili a o smlüvu rok vzéli na tom ostrově, jemuž Kamberg řiekají, a takž jsü se tu přátelsky smluvili. A tak, že Václav syn Otta- karóv dceru Rudolfovu pojieti jmél, a syn Ru- dolfóv dceru Ottakarovu. A tak ty jisté svatby piéd biskupy a préd pány préd mnohými prí- sahami a listy jsû stvrzeny. [1587] Pronezto Otta- karus toto sjednänie a zatvrzenie Rudolfovi k jeho prosbě na radu některých zlých pro naději jako věčiejšíc milosti pět korúhví vzdal jemu na zna- menie pokory, nadéjé sé, Ze by jemu on zasé jé vrátil. To on jako pro čest jedno učinil byl. Zatiem pak Rudolfus s svými poradiv sě Ota- karovi jedno dvé korühvi vrátil: českú a mo- ravskú, a jiné sobě ostavil, řka tak, že by jemu těch zemí potřébie bylo. Ale potom když by v sbozí sé rozmohl a u panování, že by jemu jé vrátití chtěl. S tiem pak sjednáním domóv sé vrátila oba. Téhož “) léta Vítkovici velikým množstvím lidí odstúpivše od krále preč v zemi v Českéj chudým lidem i klášteróm mnoho zlého učinili jsü, jenž král to tak mléé zminul, neb jemu jich ku pomoci třéba bieše toho času. Léto božie tisíc dvé stě sedmiesát a sedm toho mésiece zárijé král Ottakar chté svü dceru radéjf Bohu nezli élovéku dáti. tu. jesto syna Itudolfova jméjiese pojieti, v klášter s. Františka s deséti jinÿmi pannami dal jest. To kdyZ sé to ») Viz str. 163. — ") Viz str. 163 a 164 ') neczetnye R. KRONIKA PULKAVOVA. tak stalo, návodem některých svých rádcí Ottakar svými posly i listy proti Rudolfovi neptiezeü jest povzdvihl. O tom, [158°] kterak král Přemysl skrzč nevčru svých pánóv v Rakúsech zabit a o jiných věcech, jakož uslyšíš jich nevěru. Léto ") božie tisíc dvě stě sedmdesát a osm král Ottakar Zeleje, Ze ty země vzdal byl, po- silňen a naveden jsa od svých některých rádcí neslechetnYch Istivé, zasé jé umyslil jmieti. anebo svój život za to dáti. Proňežto vojsko shromazdiv vtrhl do Rakús a tak ohñem a plenem zhubil je. S tiem tak z krajiny Lauenské hnuv sč, né- kolik dnóv stál na poli a potom do Drosendorfa na to. město přijev, tu jest stany své rozbil. Vzvěděv to Rudolf (s) svým vojskem pres Dunaj přějev. na moravských meziech sě postavil s voj- skem. Již také Ottakar přijel bieše na jednu horu v lesě blízko od té vody od Moravy, o říském králi nic nevěda jistého. Proňežto návodem toho nectného a nevěrného zlosyna Miloty poslal špe- héfe, shladujé, kterak jest tam. Neb ten jistý Milota ohavník nešlechetný proti královi kte- rakýs starý hněv v svém srdci jmějieše, ano jeho však král po všiej Moravě zprávcí a pánem učinil byl. Takż pak kdyż den ode dne skrzé ty špe- héré prípravü toho Miloty prorádného uzrél, ze král Ottakar s svými ubezpečil sé a sám sě svými po[159^]iistil, přiblíživ sě ihned v rychlosti vojsko obklíčil. IXral Ottakar vida vojsko veliké říského a uznamenav, že mnohé zrady nešlechetné v tom stalo se. z nichZto pred tiem vystriehal jeho říský král, protože na jeho dvoré vzchoval sé byl, na to nepotbav nic, vojsko své zjednal a tak nesčakav veliké síly lidí svých, ani také do Miloty vtipu kterého zlého majé, na bojové pří- hody sé uloziv doufánie majé obdrZzéní vítézstvie. bojovati směle umyslil jest. TakZ pak kdyZ sè vojska sjédú s obú stranû, jechu sé bojovati chutně. A zatiem ihned tento nešlechetný zrádce Milota zapomnév dobrodénie králova. s svými preč odstúpili od svého krále a pána v také ne- hodé toho bojé utekli nectně ") zlí zrádce. Sta 1277 1278 

Strana 307
1278 1278 1283 KRONIKA PULKAVOVA. 307 sě veliké pobitie a přětěžké, ano někteří Čechové padají na zemi a druzí běžie od svého krále. Proňežto král tu by poražen a v tom boji den s. Rufa zabit, jehožto smrti říský král Rudolf velmi jest žélel. A takž pak král do Prahy jest přivezen a na Prazé poctivě pohrabán. Na je- hožto miesto syn jeho Václav vstúpil, pět let jedinké jmaje. děťátko mladé, v jehož poručen- stvie markrabie brambursky sé uvázal, jakZ otec byl zjednal. *) Toho ") léta Jan bis[159^]kup pražský umřěl jest, na jehozto miesté Tomás, biskup pátý a dvadcáty vstüpil jest. Téch casóv velmi zle země byla zpravována. Nebo mnozí Sasicové a Němcové jiní vtrhujíc do země. Čechy tak hrozně mútiechu, že mnozí od domóv zaběhše v lesiech bydléchu; proňežto, že dědiny neorachu, hlad v zemi byl veliký. Proňežto od těch Němcóv ukrutností země velmi zhubena byla i kostelové také zkazeni byli. Tak dlüho to trálo, aZ páni s markrabí vzemse radu s bramburskYm, Dobesovi biskupovi opravu zemskü porucili, a tak Sasicové a Némcové ti jistí byli vypuzení z země a lidé od jich zádavy zprosceni byli. [Téhož léta, jakož kronika bramburská svědčí, Otta řečený Šíp ') syn Janóv“) vytrhl proti Majt- burským; mezi Urozem a mezi Majtburky boj majé, jat jest; jehož Jan a Konrát bratiie jeho pomstiti chtiece, přijemše k sobě Albrechta vé- vodu z Brunšvika. všicku zemi Majtburského ko- stela poplenili a ty hrady Humoldsberg a Ovbi- folde *) obdrZéii. Zatiem pak Otta Dlühy, syn Ot- tóv v tvář krásny, Jitku dceru hrabinu z Hennem- berka pojal jest i mél s ní tii syny ") a tfi dcery. jednu Božénu, jenžto vévoda polský [160^] pojal, a Mechtildu, jenž Vratislavský pojal vévoda, a Jitku, již saský pojal vévoda, a Kunhutu. jenž v čistotě až do smrti byla. Ten jistý Otta s bratrem svým Ottú byl jest spolu; ale Albrecht bratr jich byl svój diel vzal. Potom Otta tento bratr Otty Dlú- hého dceru Rudolfovu pojal říského krále, jenž když umřěéla jemu, v templérsky sé oblekl zákon, v ňemž chvíli pobyv, potom v Leníně zákon při- jal i byl tu do své smrti. Proňežto tento Otta Dlúhý sám diel ten vešken země měl a dlühé časy živ jsa, mnoho zemí dobyl a mnoho bojé jmêl à s Pomerany a s Slovany jé pod sé podbil (s) svy- mi strýci s Ottú Šípem a s Konrátem i s Čechy také ze všéch Čech múdřě a udatně sobě čině. Za jeho časóv pokoj byl i byla země všého dobrého plna. Ten když umřěl, v Lenínském klášteře jest pochován a jediného syna po sobě dědice ostaviv, Heřmana; nebo jiní z mládí zemréli biechu. Albrecht pak Otty Dlühého pojal jest dceru krále skocského, s nížto dva syny jměl, jenž za jeho zdravie umřěla. Měl také s ní dvě dcery, z nichžto jednu Jindřichovi Majitopolen- skému ?) dal jest, a druhü vévodé z Lavemburka. Ten jistý po smrti bratra svého mnoho dobrého jest učinil. Neb ten klášter, ješto Celi porta slove, založil i nadal jest. Učinil také [1609] panenský klášter u Wanseku a jej bohatě nadal, v Soldině kanovnictvie nadal a učinil, a takž pak po smrti ženy své, byv živ jako mnich, sčestně jest umřěl a v Leníně pohrabán, a potom do Celi porty při- nesen, jehož všecko jměnic na Heřmana spadlo, na syna Oty Dlúhého.] Přiemluva. Léto“ božie tisíc dvě stě a osmdesát bez jednoho Jindřich vévoda slezský po smrti Otta- karově Kladsko až do svého života jměl jest; neb sta sobé byla zapsala: Umrél-li by byl bez synóv Jindřich, všecko jeho vévodstvie věčně k zemi české mělo sě dostati. Pakli král, ale Kladsko do Zivota on jmél jmieti. Zatiem markrabie brambursky zprávcě země ] královicé mladého, královü Kunhutu s jejím synem Václavem s hradu PraZského v noci vzem na Bezdézi kázal vésti, Čechy všěcky odlüciv od nich, i dal jim Sasice za čelediny, i kázal jich snazné strieci, aby nikam bez odpustenic purkrabina nevychodili a ztravu mal méli. Ze- méné éasto napomínali i prosili, aby jim královü s jejím synem vrátil, aby jich poctivějie chovali, an slíbě, nikdy toho učiniti nechtěl. Zatiem pak *) Mezi odstavcem tím a následujícím jest zpráva o založení kláštera Zlatokorunského králem Otakarem vypuštěna v českém textu — ") Viz str. 165. — ©) Zde opět více slov nepřeloženo. — *) Jména synův a kratičké zprávy o nich vypuštěny jsou v překladu, jakož i některé jiné podrobnosti v dalším textu latin. — ©) Viz str. 167. ) Syp R, ffyp L. — ?) owbyfolde R, L. — 9) magytopolenfkemu R, vévodě polskemu L, majtopolenskému Lit. 39* 1278 1283 

Strana 308
305 KRONIKA králová uhlédavši svój čas s odpuščením purkra- biným nechavší syna na hradě, do Prahy sě brala k AgneZcé, ke dcefi králové nékdajiieho, jenz u s. Františka v kláSteré biese. Odtavad pak [161*] Feksi sé do Morawy pro nav&tievenie hrobu Ottakarova, k Myklásovi vévodé opavskému, synu královu, jinü céstü vzdvihla sé. ") O tom, kterak bez krále země Česká mnohé ne- hody irpéla jest od rozličných cizozemcóv. Léto) bczie tisíc dvě stě osmdesát a jedno Otta brambursky markrabie poručník kralovice mladého, poslav své sluhy do Prahy, Pražský kostel, do néhož páni i jiní lidé své klenoty a sbožie snosili biechu u války. u zakřistí dveře vybiti kazal a to sbożie v skiiniech vybrati a preć odtavad nésti. To kdyZ sé tak stalo, potom ten jistý markrabie viděl jest, že země skrzé jino- zemcě den ode dne kazí sě, svolav zemany pod šíjí učinil toto ustavenie obecné, aby ižádný Némec v zemi neostával, ale vSickui ven vybrali sé. To kdyZ sé stalo, piéstal lápez. V tom jistém shemu s povolením v3éch zemanóv Tobiásovi biskupu praZskému a Theobaldovi sudiemu zem- skému zpravovánie země porudili, jenzto jako muzie müdií vSéckny zlosyny z zemé vypleli a pokoj učinili. Takž pak lidé tepruv poGéchu orati a svých potřeb po cěstách hledati a činiti jeli jsń sé. Jéla z zemé markrabie ten jistý slíbil Tobiášovi i jiným zemanóm na ufčený čas již vrátiti kralevice, jehož, [161%] když ten čas přišel, nie jest neučinil. ale dlúhý čas potom ješte jeho v svéj moci držal jest. Toť jsú drahá léta. Léto “) božie tisíc dvě stě osmdesát a dvě pro ty války a pro to ukrutenstvie, ješto Němci či- nili zemi, dědina mnohé časy. ješto nebyla orána pro ty rozličné nehody, jeuz sé déjiechu, drahota, hlad, velmi veliká bvla. tak Ze mnohé matere milosti té inmateřské zapomněvše nad svými dětmi, syny své zbili a jé jedli, a takž pak potom mor velmi veliký vznikl byl. *) Konec latinsk. textu v českém překladě schází ském textu končí se tento odstavec zprávou o úmrtí bl. PULKAVOVA. Ješto znamenie na nebi byly. Léto božie tisíc dvě stě osmdesát a tři toho měséce ledna duha velmi krásná všecko mésto pražské obklíčivší zjevila sě, proňežto řekli ně- kteří, že to sčastné znamenie jest; neb jakožto duha büri stavuje, takóż ból všemohúci, jenž jest obráncč české země, svú milostí tyto nehody staviti rácí. Opet jiné znamenie tcho mésiece dubna zjévilo sé, hvézda velmi svétlá na jednom rohu mésiece jako stojieci svietiese velmi. Skrze to müdfí rozoméli jsü pristie kniezete svého Vá- clava, jehoz drżieśe Otta brambursky markrabie, jenz sé naplnilo to. Nebo ihned toho mésiece &rvna kniezé prijelo, jehoZ [162%] páni, rytieřstvo, žákovstvo i lid obecný všeho města Pražského mile jsú přijeli, vyšedše s biskupem proti ňemu. To jisté kniežé Václav kakžkoli mladých let bieše, však mysli byl velmi muzné, boha sé bál a knézí v čest mél. Ale tento Otta, co jest učinil, nemá zamlééno byti. Nebo co jeho prosili páni a bi- skup velmi snažně, an vždy sliboval a nikdy učiniti nechtěl, až právě dotavad, jelikož jemu pět a třidceti tisícóv hřiven střicbra dali a mar- krabstvie Budisínské s nékterymi hrady a s mósty vééné. Tak pak kdvz toto knieze do zemé sé vrátilo, z takého smutka a z také zádavy vsickni lidé jako oddechli radostně sě radujíc. V tom času bez kniežete pán jeden z poko- lenie Vítkovského neb z Vítkovic točíš z Rosen- berka královu máteř tohoto mládencé Gunhutu miloval jest, jenž také pojal ji byl i mel s ní syna jménem Záviši, jenž křižovníkem svatomařským jsa. mistrem byl potom toho zákona. Tak velmi a tak můúdřě ta králová syna svého byla jest obe- šla. že toho pána nad jiné pány zpravcí neb ka- pitanem všie České země učinil byl a tak jeho nade všécky jiné zemany povýšil. Proňežto takú pýchú a takú zpúrú bieše sé rozdul, že jiný-[ 1629] mi vzhrzieše a nižídnému pravdy nechté učiniti ani pokoje zjednati. Jehoz ta králová potom umřěla jest a u s. Františka pochována. Tehdy pak ten jistý pán nechtě jako v pohorienéjsiem à v ponízenéjiiem stavu byti, nezli jest dfieve byl. lákal jest opět s královým rodem smiesiti . — b) Viz str. 168. — ©) Viz na str. 160—171. — 9) V latin- Anežky. 1282 1289 

Strana 309
1982 | 1289 1985 1288 1987 KRONIKA PULKAVOVA. sé, jakž sě i stalo. Nebo sestru uherského krále jeptisku stvrzenü z zákona pojal, s nížto syna měl, kteréhožto když chtěl kistiti, pozval na ty hody kniežete českého pána svého i krále uher- ského. Zatiem pak porozomélo jest toto knieZé, Ze ten pán na ty hody lestné a nepravé jeho po- zval, aby točíš král uherský a vévoda vratislav- ský o jeho smrt tu sě schukli a zamordovali (jej). Proňežto k sobě jeho povolav i jal jeho a jednak za dvě létě na Pražském hradě držal. A když izádného znamenie na nem pokorného nezna- menal, kázal jeho vésti na Hluboky, aby sé jemu stalo to, jehož svým nerodstvím a svými skutky zaslúžil byl. Proňežto tu přěd hradem hlava jemu dolóv prknem byla strčena, jenž odtad do Vyš- něvého Brodu byl vezen a v tom klášteřé, jenž jej založil, pohrabán. To když uslyšěli přictelé jeho. preč ihned ode všeho rozprchli sě, jenž když sě byli ti jistí rozběhli Vítkovici, pokoj v Cechách [103^] i v Moravě byl a pravda sé lidem dála. Král pak uherský božím spósobením skoro potom zabit jest, a vévoda vratislavský otráven. *) Priemlura. Léto ") božie tisíc dvě stě osmdesát a pět Svatotomščí mnišie s odpuščením Tobiáše biskupa do Menšicho Pražského města jsú přijati. Přiemluva. Léto božie tisíc dvě stě osmdesát a šest Jitka dcera Rudolfova říského. ješto Václavovi kniežěti byla oddána, s mnoho lidmi tepru do Prahy pii- nesena a poctivć od żakovstva i od jiných lidí přijata. Léto božie tisíc dvě stě osmdesát a sedm vs kněz Václav veliké vojsko lidf shromazdiv, vtrhl do Moravy i zkazil tvrzé zběhové a pokoj dobrý zjednal. Léto božie tisíc dvě stě osmdesát a osm Vá- clav knieżć mól byl s svi żeni syna i vzdel jemu Ottakar, ale ihned v tom lété umiél jest. Toho léta dobyl jest hradu Holštýna, na ňemž 309 zbéhové biechu. A toho léta onen Závišé krizov- nfk jednu jeptiSku stvrzenü pojal jest. O větších přicbězicch krále Václavových a o man- ství Kazimírově, jakož uslyšíš. Léto božie tisíc dvě stě osmdesát a devět vévoda opolskY !) Kazimír [163^] knieZeti Väcla- vovi i jeho náměstkóm i koruně Českéj své země poddal a vzdal, jakž listové na to daní svědčíe tuto rétí: Velikému a slovütnému knieZéti pánu svému výbornému, králi Václavovi. služba má věrná. Zajisté nynějšíc i potomnie věci zname- nav, jimžto král Ottakar dobré paméti i préd- kové jeho otci mému nákladní byli, jenż jim slúžil, šlépejí otcě svého chtě následovati a po- koj mně a mým poddaným chtě zjednati i synóm mým budúcím, vévodství mému i lidem mým, a chté také od násilníkóv obranu jmieti. sobě i mým náměstkóm, jimžto častokrát snuzeni smy byli a násilé trpěli, s rozmyslem i s radúů i s povolením mých synóv Boleslava a Vladislava: i také s po- volením všéch mých přátel i všéch mých šlech- ticóv i pánóv i všeho vévodstvie, ani připuzením, ani pro moc, ani také pro strach. ale dobrovolně mé lepšie i mých budúcích chtě rád viděti, jakž bych najlép mohl, tvéj, kváli Václave, i tvých všéch budúcích králóv českých moci a panství sé poddävaji, i mé syny i náměstky mé všecky s mým vévodstvím, s hrady i s městy ohrazenými i neohrazenými i se vším jměním mým i mých pánóv i mých všech lidi [164%] s jednostajným jich povolením, z nichžto někteří tuto nynie jsû. Pany mé všěcky, šlechtice, vládyky, měščany i jiné lidi obecné všěcky mého vévodstvie od man- stvie neb od jiného zavázanie, jímžto mně i mým budücím byli zavázáni, svobodny a prázdny jé činíme, a jé nynie obecně vzdávají skrzé korü- hev můú se všémi pány i se vším panstvím, ješto ke mně a k mým svnóm přísluščli jsú, neb pří- sluséti mohli, m*m jménem i v3éch mych budá- cích k tvéj rucě, v tvú moc a v tvé panstvie, jenž přijímáš ode mne i od tvých všéch námést- kóv na véky vzdávaji. Také mým jménem i všéch mých budúcích obecně všecky svobody, pomocí ^) V pfekladu českém vynechán odstavec o návštěvě Václavově u krále římského v Chebě. — ") Viz str. 172. ') Lit., Vrat.; polský R, L. 1287 1289 

Strana 310
1289 310 i listy ty, jesto prédci moji méli, já mél nebo synovć moji mieti mohli, a2 do tohoto Casu, takZe nizádnému nebyli poddáni ani méli poddáni byti, kromě tebe, pane mój. Jemużto u v manstvie a V právo manové vévodstvie mé se vší ctí i se vším dóstojenstvím, se vSćmi ślechtici i pany i všémi jinými lidmi i se vším jiným právem beru a manstvie činím jakožto pánu mému. Pokoru také poslušenstvie službu i věrnost nynější pří- sahń činím přěd těmito svědky i tak to [164] zjednävaji: aby synové a náměstkové moji, jenžto po mně budú, viec potom z rukú tvú neb tvých budücich to vévodstvie u manstvie prijímali a posluSenstvie vérü i prísahü svú slíbili. Nad to slibuji i mé budücie v to zavazuji tobě i tvým náměstkóm, českým králóm, věrně pomáhati vší mocí i silú, kdyžkoli kážeš neb káží tvoji bu- dúcí, který čas neb kolikrátkoli, jako věrní tvoji, Jman neb pán který tvé země, zvlášče také všéch práv zemských i duchovních i listóv neb milostí papežových neb říských ciesařóv neb jiných knie- žat polských neb kterýchžkoli, aby nižádnému jinému manstvie nečinil ani činili. Tomu všemu na svědectvie a na věčné potvrzenie tento jistý list svobodně a dobrovolně tobě králi i tvým ná- městkóm pod mú vlastní pečetí dávaji i pod pe- četmi dóstojných mužóv, pražského i olomuckého biskupóv a ctných kniežat Bolka vévody slez- ského a knězě Mikulášě opavského i jiných mnoho opatóv, bfévnévského, strahovského, kladrub- ského, osěčského i jiných rozličných proboštóv, také i děkanóv, k méj prosbě jsú přiloženi. Dálo sè toto v Prazě v králově sieni přěde všémi pány a ûfédniky mé zemé i prède všémi také pány České země i zákonníky [165%] i měščany i roz- ličnými jinými lidmi, jenž k tomu přivoláni byli toho mésiece ledna. Léto božie tisíc dvé sté devaddesát, když Vâclav kniezé Jitku pojal dceru Rudolfovu, se- stru svú za jeho syna dal jest také, a tak ty smlúvy mezi otcem jeho a mezi Rudolfem říským skrzé piietelstvie jsú obnoveny. Rudolfus pak v desěti tisícech hřiven střiebra u věně Václa- vovi Cheb město se vší krajinú zastavil jest. Toho*) léta ihned ten Rudolfus poslal posly k hemu, chté to zasé jmieti. A Václav pak s svü *) Viz str. 173. KRONIKA PULKAVOVA. zenü Jitkü vzdvihl sé sám k memu i přijal jé 120 u manstvie od neho. Znamenav také Rudolfus smlúvy podobné a spravedlivé jsúce. ješto mezi Ottakarem a vévodú slezským stalo sě, jakž po- věděno již napřěd, že to jisté vévodstvie od stara- dávna skrzé české krále témčř jako vzdviženo bylo a pod daní neb platem českým kniežatóm platiti bylo vysazeno, svými listy těch smluv po- tvrdil v tato slova: Hanfest. Rudolfus z božie milosti říský král vždycky přispořitel, známo činím tiemto listem všém, že mezi Jindřichem, vévodů vratislavským a slez- ským, a mezi králem Václavem a mezi Ottaka- rem králem smlúva a zalíbenie takovéto stalo se jest. Jindřich dřieve řečený pr[165"]ve král Vá- clav, aby naň země jeho spadla, kterúžto smlúvu my za spravedlnu a za slićni majice, jie z plno- sti našie moci potvrzujem, tento list tomu na svédectvie davse. Dán a psán list tento v Erfordi toho měsiece října. Že králové češčí od staradávna hlas také mají římského krále voliti a že to volenie z práva k nim příslušie, tento list zjevné ukazuje v tato slova. Hanfest. Rudolf z bożie milosti král říský vždy při- spořitel všém římského ciesařstvie věrným, ktož list tento opatřie, milost svú a všecko dobré dává. Podle úřada našeho správné sé mámy vzeptati, které právo u volení římského krále na kohož příslušalo by; proňežto vzeptali jsmy od Slech- ticóv. od pánóv i od kniežat rískych, Ze na vy- borného krále českého volenie příslušie, a také z starého i z nového svědectvie došli smy toho, Ze Senkstvie na ně příslušie a na iZádného jiného dédiésky. Ten jisty hlas volenie a to právo šenk- stvie zvédéli smy, Ze jim dédiésky piíslusie i jich pfedkóm, dédóm, pradédóm i prapradédóm, a€ také toho všeho chtiece jé z budüce nehod snad někdy potvrzujemy a potvrzeno tiemto listem jmají jsúce, tak aby v to právo nižádný jiný | 1662] potom se nevpletl. Za by co marné, protivné neb 

Strana 311
KRONIKA PULKAVOVA. 19. skféklivé umnénie které proti tomuto vzpáčeno bylo. jenž sé nám nezdá, to z plnosti našie krá- lové moci doplnijem. Též dánie jako na onom devaddesátého léta. Přiemluva. Skoro“) potom Jindřich vévoda slezský bez plodu umiel jest pacholikoveho, i byla ta smliva skrzé říského krále opět obnovena tiemto listem. Hanfest. Rudolf z božie milosti jako prve. navše vérné zaslizenie Zname- krále Václava českého i jeho přédkóv dóstojným také darováním jeho da- rovati smy umyslili. Pronezto knézstvie Vrati- slavské a Slezské. ježto Jindřich někdajší vévoda od nds od ciesafstvie mél u manstvie, ta jisté vSécka manstvie, jesto po jeho smrti ostala, kte- rázto k nám a k ciesařství příslušějí se vším jich příslušenízn i s jedniem i s druhým právem, kte- rYmizkoli jmény jmenovati sé mohü, králi ce- skómu driev recenému i jeho budicim od nds a od ciesaïstvie jmajice drZéno býti jménem a oby- čéjem manovým dávámy k držéní a k jmění tiemto listem. Dánie jako na dřevniem i konec, točíš tomu všemu na svédectvie list tento. Ale kterakkolivék listy tyto vešly byly. [1609] však tehdy král Václav nebyl toho vévod- stvie v pravém držení. Přiemluva. Téhož ") léta král Václav Opavské vévodstvie, ješto otec jeho učinil byl Ottakav i dal Miklášovi synu svému rodilému. manstvie jemu odjal a vyhnal jej ven i měl je sobě. Toho času Kri- fina!) královská “) a žandomířská vévodina, dcera bulkařského ciesařé, sestra (GGunhutina matere krále Václavovy, jenžto muž jejie Lešek vévoda ješče za živa proto, že plodu nejměl, s povolením svých pánóv tě obě zemi po své smrti oddal jiej a ji mocnu učinil. A ona pak k králi Václavovi tě obě zemi dala jest i poslala k ňemu své posly, aby sé v né uvázal. Jenz pro jiné véci pro pilné 311 sám nemoha jeti, Tobiášě biskupa poslal, an sě jménem královým i uvázal. To když sě tak stalo, pribrala sé do Prahy ona a tak mnohé časy s králem bvdlivsi umréla jest a u s Františka po- hrabána podle sestry své královy mateře (iunhuty. Priemhwa. Znamenaj. Léto“) božie tisíc dvě stě devaddesát a jedno Rudolf řísky starostí i nemocí byl nadtrápen, jehożto kdyż král Václav s svú ženú navštievil, dcerú jeho, v Erfordi, v Spíru umiél jest a tu mezi kniezaty FímskYmi pohraban. Tobiáš biskup pražský od krále [167%] do Polsky byl poslán, aby pokoj zjednal. O nepokoji v Polsčč. Léto ©) božie tisíc dvě sté devaddesát a dvě poslové z Polsky k kniežěti Václavovi poslání, pra- viece, że neprietelé zemi hubie, pronezto s mno- hem vtrhl jest tam i také s pomoci markrabinń Otty bramburského, jenž jemu na pomoc přijel byl, jehož ihned ta jistá polská kuieZata potkala jst, miru a pokojé Zádajíce i sjednánie. Tu pak v Polsté Václav od bramburského markrabie ry- tiefem ulińen. Odtavad vzdvihl sé do Krakova, byl jest ode vséch dobrotivé přijat a tak pokoj zjednav vtrhl přěd Siraz. ješto sé Loktek tu za- vi6l biese, i rozbil tu stany. A tak pak den s. Václava město obdrZav, jal Loketka s nékte- rými jinými kniežaty. S tiem tak zemských věcí dobře a sliéóné popósobiv s vitézstvim domóv sé vrátil zčéstné. Téhož léta Adolf hrabie z Mazova ?) ') říským volen a to zpósobením Václavovým kniežete če- ského. Toho času kakžkolivěk sestru Albrechtovu vévody ralkúského Václav jmějieše, proto však že jemu na věnných zemiech prekaziese, svar veliky mezi nimi byl. Přiemluva. Léto božie tisíc dvě stě devaddesát a tři Adolf iískY král vtrhl do Visné ?) 5) mocné. jenž kdyż [1679] knieżć Vaclav povolán byl od ńcho, v Krytnhajmu *) potkal jeho, a tu jsi pak smluvili 9) Viz str. 174. ") Viz str. 175 a 176. — ©, Rozumój krakowski. — 4, Viz str. 176. — ©) Pieklad Cesky velmi volný. — *) Rozuméj nassavsky. — s) Rozuměj Misné. — ") T. j. Grünhainu. !) kryfyna R, L. — *) mazowa R, L. — ?) Wsfínye R. 1291 1201 1202 1203 

Strana 312
312 KRONIKA PULKAVOVA. 1293 svatbu mezi synem říského krále Rupertem, a mezi Jitkú dceru knězě Václavovú. Přiemluva. Léto *) božie tisíc dvě stě devaddesát a čtyři Jitka žena Václavova mezi rakúským a mezi mu- žem svým pokoj zjednala.) Téhož léta Přěmysl vévoda bazilienskýs) proti kniežěti Václavovi s povolením papežovým k Polskéj zemi na krá- levstvie koronován. Ale u malém časě byl zabit. Těch časóv kniežě toto jisté práva v zemi psaná 1285 chtělo rádo zachovati, ale páni bránili proto, aby sě právo nerozmohlo a tak jich užitci zhynuli by. Chtěl jest také tento Václav pařískú školu“) v Prazě mieti, ale někteří nešlechetníci rozra- dili jsú. Přiemluva. 1284 Léto 5) božie tisíc dvě stě devaddesát a sedm 1297 Václav šest mezdcietma let v stáři byl, toho mě- siece črvna s svú ženú Jitú skrzě majtburského a mohučského arcibiskupy v Pražském kostele koronován jest slavně. Na tom koronování přě- mnoho jest kniežat bylo i z rozličných lidí vlastí. Po třetiem dni pak toho veselé roznemohla sě králová těžkú nemocí a takž pak toho měsiecě črvencě umřela jest a v Pražském kostele po- hrabána přěd kaplú s. Martina. Ale potom do kaply sva[168btého Šimona a s. Judy do no- vého kóru přěnesena. S tú jistú Jit(k)ú měl jest syna jménem Václava, jenžto byl potom na uher- ské králevstvie koronován; měl jest s ní také tři dcery, jednu Annu, ješto Jindřichovi vévodě korutanskému a tirolskému hrabí oddána byla; druhú Elžbětu neb Elžku, ješto Janovi z Licem- burka králi českému dána byla u manželstvie: třetí Markletu, ješto vévodě Vratislavskému Bole- slavovi oddána byla. 1298 1297 1308 Léto božie tisíc dvě stě devaddesát a pět papež Celestinus papežstvie pro pokoru vzdal jest. Na jeho miestě osmý Bonifacius vstúpil jest, ješto jedny knihy učinil u v práviech, jimžto Sext řiekají. Tohoto papežě Celestina vzdvihal jest Kliment pátý papež léto božie tisíc tři sta a tři- nádct. Ale Bonifacius od Rímanóv jest zabit. Toho také léta židovstvo v němečských ze- 1296 mích zbito bylo. Toho léta toho měsiece břězna Dobeš [168a] biskup pražský umřěl a pochován v Pražském kostele před oltářem s. Prokopa. Na jehožto miestě vstúpil Rehoř děkan pražský.*) Přiemluva. Léto božie tisíc dvě stě devaddesát a šest Albrecht vévoda rakúský s nákladem některých volencóv proti Adolfovi římskému králi povstal a takž pak u boji zabil jeho. Potom sám mnohé bojě strojiv od svého strýčencě Jana ukrutně jest zabit. Zatiem pak ona Agnežka dcera Ottakarova, sestra Václavova, žena Rudolfova, jenž byl syn Rudolfóv krále říského, s nížto ten jistý Jan jmien byl, do Čech sě vrátila a tu život svój sko- nala a u s. Františka pochována. Přiemluva. Léto božie tisíc dvě stě devaddesát a osm 1298 Albrecht král říský dvór jest měl v Normbercě, tu kdež nade všěcky volencě u toho dvora krále Václava velmi přietelsky jest ctil, že ta čest nad jiné vynikáše. Nebo on svým úřadem šenkstvím římskému králi v svéj koruně královéj slúžil jest, kakžkolivěk toho z práva nejměl učinit. Neb jedno jakožto jiný volenec ne v královém okrá- šlení měl jest i má slúžiti v svém úřadě. A by ten jistý skutek nebyl na pohoršenie českým králóm, neb jest toho z práva byl neučinil, ale pro milost svého sestřěncě, hanfest ihned dal říský král. aby skrzě to on ani náměstkové jeho češčí králi pohoršenie neměli svému právu. Jeho hanfestu tuto psáti opustil sem, neb nenie potřěben. Přiemluva o dalších věcech. [169a] Toho 5) také dvora římský král kú- penie a prodánie toho města Prna svým han- festem potvrdil jest a České zemi to město při- osobil, jakž slovo od slova tuto ukazuje. 1294 *) Viz str. 177. — b) Za tím vynechána v českém překladě zpráva o úmrtí Jitky, dcery krále Václava II. — *) Rozuměj kališský. — d) V textu latinském „generale studium“. — *) Tu vynechán dodatek o posvěcení jeho. — *) Viz str. 178. — 5) Viz str. 179.

Strana 313
KRONIKA PULKAVOVA. 513 Hanfest. bratr Ottóv umiél jest, jenz kakżkoli maly byl. 1300 8300 My Albrecht z božie milosti král římský vždycky prispotitel, tiemto listem všém ohlašujem, Ze my k tomu trhu, jesto sé mezi biskupem mi- SenskYm stal a kapitolů jeho a mezi králem Václavem o to město, jemuž dějí Perno s hradem i se vším, což k ňemu příslušie, své dobrotivé povolenie dávámy tak, jakž na jich listech plnéjie psáno jest. Zjednávámy a ustavujem také to tak, aby to město k Českéj zemi věčným právem pří- leZalo a prijednáno bylo. Na ňežto tento list náš psati a uciniti käzali smy. O zuražení groší. Léto božie tisíc dvě stě devaddesát a devět. Léto božie tisíc tři sta Václav král český, mar- krabie moravský, polsky a sandomírsky vévoda tolio mésiece éórvencé povolal Sesti élovékóv v tom dospělých z Florencie i kázal jim nový groš za- raziti, a haléř. jichžto dvanáste za groš platilo by. Neb dióvnich tóch éasóv častá měna byla jest lidem velmi škodlivá. Proňežto tento král milostný znamenav to, že jest škodlivá, kázal čistý peniez střícbrný [1699] beze všie příměsky kovatí. Téhož léta z Polsky přijeli poslové, dávajíc vedeti. że král umřěl a jedinú dceru po sobě ostavil. i prosili jeho snaZné, aby tu jistû dievku Klzbétu pojieti rátil a v zemi se uvázati a jie od nepřátel obrániti. Král poradiv se s svými věrnými, sebrav vojsko veliké vtrhl do Polsky a tak všécky nepřátely udatné ukrotil a krá- levstvie svému panství osobil. S tiem vzdvihl sé do Hniezda a tak ku prosbě panské těch zemí arci- biskup hnézdsky na králevstvie jeho koronoval. A tak zprávci neb kapitána pana Hvnka z Dubé Berku tu ostaviv do země Ceské sééstné sé jest vrátil. Toho léta bylo jest léto milostné, proňežto mnoho lidí vzdviblo sé jest do Ríma.“) Přiemluva. [Téhož ") léta Albrecht, bratr Ottóv dlúhého. markrabie brambursky, umřěl i pohrabán v Le- níně a potom do Celi porty přinesen. Také Jan ale udatný. Ten Jan ostavil po sobě syna žáka Kunekina kanovnika, jemuz Rvnovská země dánu byla do života. Po jeho smrti k Woltmarovi sé dostala. Onen Otta Šíp a Kunrat když z vězenic puščena byla, spolu sé do své smrti držala, [170%] ale Otta múdřě a udatné všicku zemi zpravoval, mnoho zemí. měst i hradóv svým snaženstvím dobyl. A také mnoho bojóv měv jednak s stry- cem svým Dlúhým Ottú, když živ byl. jednak s Majtburčany, jednak s Slovany, jednak s Po- lany i s mnohými jinými. Tenfo Otta po smrti Dlúhého Otty, když jako k starosti přišel byl. vždycky s Hefmanem markrabí dobrotivé pré- býval. Ona oba spolu s velikým vojskem króli Václavovi na pomoc proti římskému trhla sta byla, za ňežto zemi Míšensků od ňeho vzala. a potom o Pomeranski sé siénila. Tato jistá s majt- burským arcibiskupem války jméla, toho hradu Polte dobyla, potom s velikým vojskem do Slovan vtrhla a jednak všecku zkazila i hrad piótvrdy Eldemburg řečený tu udělala. Potom pak tento Otta když s Woltmarem všecko již markrabstvie zpravovala. stár jsa velmi umřěl jest a v Kormen- ském klášteře pohrabán. Bratr jeho Konrát člověk byl sprostný a pokojný. po loviech a po pokoji stojć, kdyż ta bratry oba Żiva byla. Tento Otta s kostelnieho sbożie s bramburskóho i s biskupa Woltada dani chtiese bráti, a on vzdvihl sé k dvoru i obdržal na [1705] oba klatbu. kterážto klatva až do smrti Konratovy trála jest. Zatiem pak daní ty sňaty byly a klatba: také préstala a Konrät umtël a v Chormenském klášteře: po- hrabän. A tak Woldmar dédicem ostal, na ňehož sé vsecko dostalo.] Biskup pražský umićl. Léto “) božie tisíc tří sta a jedno toho mě- jehožto micsto Jan kanovník pražský syn Rehoróv z Dražic vstúpil jest. Téhož léta Ondřěj král uherský bez dětí umřěl jest, i byli poslové znamenití z Uher k králi Václavovi posláni, prosiece jeho. aby syna svého Vaclava mladćho jim za krále dal. Nebo král +) Překlad podán zcela stručně s vypuštěním příčiny pouti do Rima. — *) Viz str. 180. — ©) Viz str. ISL. 40 1301 

Strana 314
1301 1302 1303 104 314 Václav byl jest prietel krále uherského Ondréjé, neb prabába jeho sestra byla krále Ondřějova, jenž poradiv sě s svými pány, dal jim syna svého, a oni přijemše jeho s velikü radostí na králevstvie koronovali slavné. Toho léta když Bonifacius osmý papež od Říman zabit, arcibiskup burdegalenský papežem volen jest, jenž tehdy v Franské zemi jsa, volení svému povoliv, přikázal kardinálóm, aby k ňemu do Lukduna přijeli, a tuž pak odtavad dvór pa- pežóv do Aviona jest přěveden. Ten papež Kli- mentem jest nazván byl. Primluva. Léto boZie tisíc tři sta a dvě toho měs[171*]ic- ce serpna Gunhunta !) sestra krále Václavova druhého točíš jménem tiem v klášter v jeptiský u sv. Jičie oblekla sé. A když pak potom abba- tyší byla, mnoho svobedy klášteru učinila jest. Léto*) božie tisíc tři sta a tři král Václav druhý, tiem jménem šestý král český, Elžku dceru Prómyslavovu króle polskóho, jenżto pojal byl, s odpuśćenim mohułskóho a hniezdskeho arci- biskupóv skrzěé Jindřicha biskupa Vratislavského zjednal a zpósobil byl, že u Pražském kostele slavně jest koronována. Potom koronování mél s ní dceru Agnežku, ješto potom Jindřichovi Svidničskému vévodě oddána byla. O větčích přieběziech krále Václavových, což sč Jemu těch časóv přihodilo, tomu dobrému králi. Léto ") božie tisíc tři sta a čtyři Uhrové ne- slechetní, nejsüce pamétlivi své viery i svych přísah. krále Václava mladého nechtěli jmieti, ani jemu pomoci dáti. Jiného jménem Karla, syna Karlova krále sicilského zvolili, jehož jim Boni- facius papeż dal byl. To král Václav uslyšav otec jeho s velikým vojskem vzdvihl sć do Uher i poplenil je, Ostrihom město zkaziv aż do Bu- dína trhl. Tu vzem svého syna, domóv sě [171] sčéstné vrátil. Téhož “) léta Albrecht římský král po smrti Jitiné královéj, poslal posly k králi Václavovi KRONIKA PULKAVOVA. chtě od ňeho Cheb, Míšni, Uhry a Polsko jmieti a chtě aby jemu za šest let Hory postúpil, nebo osmdesát tisícóv hřiven dal jemu, a to jako z práva desátkóv, aby dal za dřčvnie své přědky i takć budücie, Ze ta jistá dan k ciesařství točíš piíslusala by správně. Kterýmžto poslóm král odpověděl, že toho učiniti nechce. Proňežto tento jistý Albrecht vtrhl do země České a syn jeho Rudolfus vévoda rakúský do Moravské, i pople- nili jé nepřátelsky. Potom vojsko oboje sešlo sé v hromadu i přitrhli k Hořě a tu stany rozbili. Tehdy měštěné ti jistí vzemše radu i svařili z sazí a z hnisu zemského i z jakýchs střiebrných pěnek jedno svařenie zelené velmi divné, jakž oni uměli, i pustili po potoku dolóv jako k vojsku blízko. Proňežto ktož sě napil, kóň-li člověk-li, potom rychle umřěl. To když sé tak stalo, zatiem król sebral lidí mnoho kudyž mohl, a s tiem tak bramburského a míšenského markrabí s pěti tisíci postavil v Hradišči a tu v krajinách těch okolo. A jiné všecko vojsko okolo Hory zastavil. na [1723] zajtčie boj s nimi chté jmieti. Tehdy říský to uslyšav utekl preč i s synem. Proňežto král i ti, jesto na pomoc piijeli biechu, domóv sé vrátili. Leto °) božie tisíc tři sta a pět když král Václav Sbraslav založil byl přěd tiem a mnoho jiného dobrého učinil byl, starostí jsa nadtrápen zčěstně jest umrel. Na jehož miesto syn jeho Václav, jenž jedinký dědic byl ostal, vstúpil jest. a to byl král sedmý. Ten Václav pojal jest Fiolu dceru z města tak řečeného vévody z Štětína.“) Přicmluva [Téch') časóv, jakž bramburská kronika svědčí, Heřman syn Otty Dlihćho pojal dceru Albrechtovu, říského króle, i jmól s ni syna jednoho Jana a tři dcery. Jednu dal za Woldmara vévoda Glokovského, třetí?) za Bertolda hrabí z Hemnenberka. Ten jistý Heřman byl vehni múdrý a velmi udatný a v bojích rozomny. Tak sé jeho slovútnost všudy byla roznesla. Tento Hfman proti zéti svému Albrechtovi římskému ^) Viz str. 182. — ") Viz str. 183. -- *) Viz str. 184. — ") Viz str. 185. — *) Rozuměj Těšína. — ^) Viz str. 185 a 186. ”) V rkp. możno Eisti i -nuta. — *) Tak R, druhů L. 1304 1305 

Strana 315
KRONIKA PULKAVOVA. 1305 králi s Rudolfem vévodü saskYm^) a takż pak ten hrad Rabstein oblehl i zkazil jeho panstvie, jemužto však potom sestru svü Jitu dali s tiem hradem Bělčic a coż k ńemu příslušie. Potom vzdvihl sé [172"] do Polsky, veliky jie diel sobé osobil jest, poručníkem synóv Bolkových (byl), Frankonie a Pomeranie dobyl, Stédrü ztravu měl, dvory činil, i pány i měščany ochotně přijímal; mnohé těch věcí, což k dobrodružství příslušie, to jest páchal, silný životem i u mysli své byl. Ten Heřman když hrad Eldemberk dělal. roz- nemohl sć jest a tak i umfél a v Lenínském klásteré pochován, jehozto v&écka zemé zélela, Ten po sobě jediného svna ostavil Jana, jehozto ne Woldmarovi, ale čtyřem svým rádciem poru- čil byl.") Potom pak tyto poručníky odjednav nékterak priehylil dieté k sobé. Zatiem pak tito jistí poručníci podle rady mateřiny tajně dietě od Woldmara vzéli i nesli na Špandov hrad, i hledali jeho snažně. Když pak o to rok měli po některém času mátě řekla Janova. že o tom usnesení nice nevie. Pronezto Woldmar rozhné- vav sé i ukradl dietě s hradu. Ten Woldmar měl jest Heřinanovu dceru markrabinu, ale pro- tože bezdětkyně byla, nižádného dietěte po sobě neostavil. Ten Woldmar byl maly, ale sám roz- ličné šlechtice a pány se všeho světa u svého dvoru jmél; chliibcé byl veliký a pyšník. Když od krále dacského passován pféd Roztokem ^) tiem méstem, taky byl náklad uéinil a i her- cóm dary dal, że skr[173*]z6 to veľmi byl sé vzdvihl. S magnopolenským Jindřichem a s Ru- dolfem saským vévodů, jehož sestru jměl, ten Jindrich mnoho jest bojów strojil. Ten Woldmar sebrav vojsko veliké vtrhl do Stargardenské země i poplenil ji. Jedno městečko malé, řečené Woldek když oblehl byl, dlúho u ňeho ležav a mnoho škody na koniech i na jiných věcech mčl a nic jest nevzal. Ten Woldmar markrabí míšenského byl jal, jemuž jest Míšenskú zemi za vyplacenie vzdal. Ten *) Woldmar blizko piód svń smrti již süem sé v hromadu majtburskYm arcibiskupem La Purgehartem protivníky všécky ukrotil, a tak najprve oni de alvenské ku pokoji pripudili, hrad jich Arkilleven oblehie. Zatiem pak Jan markrabie Katefinu dceru vévody glogovskóho pojal jest; kakžkolivěk mlád byl, však mysl jměl muznü. Čtrnádste let maje sobě byl mudrich řečí i skutkóv, přátelóm milostný, nepřátelóm ukrutný, ctných a šlechetných činóv. Byl mlá- denec, jehozto buoh s tohoto svéta brzo jest vzal.] O tom, jeśto král Václav v Olomici zabił. a o jiných mnohých přieběziech, jenž sč v zemi dály. Léto “) bozie tisíc tři sta a šest toho měsicce února král Václav sestru svú Annu Jindřichovi korutanskému a tirolské(173"]mu vévodě oddal. Zatiem pak Loktek s piny a s móśćany svfmi ura- div sě krakovské a zandomířské země lstivě od krále českého dobyl. Proňežto jeho smělost král chté skretiti shromazdiv vojsko vzdvihl sé k Kra- kovu. A když na téj césté přijel do Olomúcě, v dě- kanovu domu sé rozhostil. A když tak letnieho času v jediném čechlu a u pásci po sieni cho- dieše, jeden nešlechetný a nevěrný syn přístúpiv k královi, an sě nic na ňeho nedomní, uhledav ten čas, v ňemž s ním ižádný nebyl, tři rány královi: nožem smrtedlné učinil a s tiem ihned utekl. A kakžkoli toho času nebyl vidén jest, kto by ten skutek spáchal, však té chvíle ihned skoro jeden rytieř jménem Kunrat z Pocšteina ') urozením Durink vysunul sé z sieni krvavy nóz v rucé nesa, jenž když běžieše, ti jeSto préd siení biechu, jeli jeho a ihned zabili. Tento jistý král toho mésiece serpna osmnádcte let v stáři jsa, niZádného dédice neostavil po sobé. Zabit jest a v Olomúci pochován a potom do Sbraslavé přinesen. Po jeho smrti jako nejbližší Loktek dědic krále polského Přémyslava Polsko obdrzal a Otta vévoda bavorský uherským králem byl volen. s nimżto Karel onen, syn sicilského krále [174%] Karla válku povzdvihl a tak pak po mnohém vá- lení Karel vzdy obdržal králevstvie. 7) Lu in. text má znéni: ,nam contra socerum suum Albertum, reg. Rom. stetit impecterritus cum lItudolfo, duce Sax. guerram. fovens vallavit castrum Rabenstein et snis dominium devastavit ete.* — P) Tu opět v českém texté nékolik ridkü vypuiténo, — *) Rukopis má „rokem*. — 4) Nisledujici pfeklad jest velmi zkomolen. — ©) Viz str. 187. !) peczltej ua R. 40 1305 1306 

Strana 316
y 1307 516 KRONIKA Téhož léta k ochtábu světiej Maří všickni páni i měščené k volení nového krále obecně jst svolání. Tu na tom rocé mezi volením byla jest róznicé: jedni Rudolfa vévodu rakúského svna krále říského Albrechtova volili, a druzí Jindřicha vévodu korutanského, jenž tu také bieše. Vétsie strana, kakzkoli ne pevnéjsie, raküského volila bieše. Ano však korutanský dceru krále Václava Annu jmějiešé za sobú, sestřé těto dvě KlZka a Markleta, prede všěmi pány obecně pro- sily jsü, aby svého dědictvie, krâlevstvie tocis Českého, zbaveny nebyly, tak aby Rudolf nebyl volen, ale Jindřich aby králem byl korutanský. A tak*) s tú řěčí ustavenie ciesafskA (prâva) !) nu svû stranu přivozováchu, ale nic to platno nebylo. Obce vždy voláše, aby Rudolf králem byl. Uslyšav zatiem král říský smrt krále Václavovu, s vojskem s velikým přitáhl, chtě tomu, aby syn jeho králem byl. Nebo jest byl král Václav syn sestry Albrechtovy říského. Proňež ten Albrecht s jedné strany a syn jeho s druhé vtrhli do Čech i rozbili stany své. Proňežto někteří páni i mě- Scene uznamenavSe si[174°]lu a moc otcovu i sy- novu, s velikü müdrost! volili jej krälem. To vzvěděv Korutanský s ženú svú tajně sé z l’rahy preé vzdvihl. Ten Rudolf královü Elzku. ženu krále Václavovu druhého, pojal jest, jenž byla dcera Vratislavova") krále polského. О tom, kterak někteří páni a zemené proti Ru- dolfovi sč byli vzdvihli, jenž v zemi nechtěl bjti. Leto”) božie tisíc tři sta a sedm pan Bavor z Strakonic, jenž Zviekov držieše, a pan Vilém 7 llazmburka nebo z Valdeka, jenž Křivoklát držieše, s svými, kohož mohli mieti, tomu vo- lení Rudolfovu vzprotivili sé. Proňežto s ve- likým vojskem Horaždějovice oblehl byl, jenž tu lezé, nadtrápen byl tá nemocí dissenteria. slove üplavice, a tak toho mésiece érvencé umiél jest, za jehožto duši králová Elžka ve jmé svatého Šimona a Judy oltář založila v kostele Pražském a on také v Pražském kostele jest pohrabán. Potom zeinené sjeli sé do Prahy a tak. v dvoré biskupové mluvili, kto by měl volen býti králem. Mezi ni- *) Zde překlad mnohem struénéjài. - - ") Rozuměj !) Pripsíno R. PULKAVOVA. mižto jeden pán Dobeš z Bechyně přéde všémi táhl na to i jiné navodil, aby Fridrik brat Rudolfóv králem byl. A když o to rozličné řčči i sice i onako byly, zatiem pak Oldřich z Lichtemburka toho rodu Ronovského, [175%] protože ten Dobeš Jinozemcé vinieše do země, těmito slovy jal sé mluviti a řka: O Dobeši, Dobeši, i kterak dlúho ty, jesto nepřietelé našich králóv českých jsû, v králevstvie chceš voliti? Zatiem ihned s tiem dříeve nežli řéč dokona, vysapiv meč svój i pro- druzi Dobesé préde vsémi pany. Zatiem také ihned vnuk Oldfichôv Hejman z Krušiny vnuka Dobešova ihned zabil jest. Pronezto byl veliky povyk a křik mezi pany, ano volaji se viéch stran à fküce: Ba nechcemy, nechcemy Rakusanom, ale radéjse k královému pokolení našemu chcemy sé navrátiti. A tak ihned Jindřicha Korutanského na králevstvie volichu a poň poslachu. Vzvédév Albrecht římský král smrt syna svého, chtěl dru- hého syna králem učiniti. 'Fakž pak s tiem úmyslem plavě sě z Habspurga do Šváb, jenž toho času tu bieše, od Jana syna Rudolfova ně- kdajšícho vévody rakúského, jenž starší byl bratr toho Albrechta, jest zabit, protože: jemu otcova (dielu nechtěl dáti, ješto naň slušalo. Proňežto naplnilo sě proroctvie, ješto onen prvy Prémyslav vévoda český pověděl bieše a řka: Když mužský plod mój pohyne, vnuk mstíti bude děda. Nebo tento Jan, ješto toho Albrechta zabil, jenž byl syn Rudolfóv, kterýžto Rudolf u boji krále Ot- [175Y]takara zabil byl, byl jest syn dcery Otta- karovy, proňežto děda svého i pomstil jest. Ale jest znamenati, Ze drieve nez ten Albrecht zhy- nul byl toho léta a toho mésiece srpna ten Jindřich Korutanský králem byl vzvolen i vládl potom zemí tři léta. Ale zle zemi zpravoval, nel; nic dobrého v zemi neučinil, kakžkoli těch časóv Hora najvěčšieho užitka bieše, že veliké bohat- stvie vzal, v&ak nic sliéného neuéinil, ani pokojé lidem zjednal. TakZ pak zatiem ten Albrecht říský když živ byl ješče, žélel velmi, Ze sé jemu královstvie nedostalo, proňežto sebrav veliké voj- sko, vtrhl do Čech i oblehl Kolín a Horu, je- mužto pan Jindřich z Lipého a pan Jan z Vartm- berka udatué sé opréli a zemé bránili. Zatiem Premysla. — ©) Viz str. 188 a 189. 1:07 

Strana 317
KRONIKA PULKAVOVA. 317 budücich časóv nikdy lepších uzitkóv nedávala i na střiebřě. Proňežto kakžkolivěk bezčíslné zbožie 1510 iw: pak Elžka králová Václavova, jenž Rudolf vé- voda raküsky ji měl, také nakládajíc Albrechtovi tomu jistému, v sprostném rüsci s jedinü dievkü tajně z Praliy utekla, jeuzto l'ridrik vévoda podle Zderazé utkav na jejie hrady dovedl ji jest. Jenž ihned tomu římskému králi Hradec, Mýto a Chru- dim otevřéla, do kterýchžto měst, že na zimu král chtieše odjeti, Švábóv a jiných nemilostných lidí: napustil, jenž lúpeži a jinými rozličnými zádavami zemi poplenili (176%) a jiným chudým lidem veliké škody učinili. Ten jistý Albrecht na léto umyslil jest byl do zemé vtrhnüti a jeste ččší škodu Čechóm učiniti, ale zaticm pak ha- nebně byl zabít, a tak jeho lidé, jenž v zemi byl ostavil, ke všém értôm preč utekli. [Toho *) léta u vigiljí s. Marie zvéstovánie, jakž kronika bramburská líéí, Jan markrabie umnfél a v Lenínském klástefe pohrabán. Jeho vSécka zemé Zélela, neb jedinÿ Woldmar ostal Již byl. Když pak ten Woldmar ostal jiZ byl à vidél. Ze již zhynuli ti, k nimz markrabstvie pfíslusieSe, povolal k sobě Jindřicha syna mar- krabina, jesto Avelant příjmie měl, nad tú zemí řečenú Bělic, jenž sé jemu v rozdiele dostala byla, učinil jej dědicem. Nebo k tomu všéch markrabí panstvie dostalo sé bylo. Ton Wodmar vtrhl do Míšně a mnohé brady i tvrze zkazil. Vtvhl také podle té vody proti Polanom, ukrotil jé, s Magno- polenskÿm Jindřichem boj také jmél jest, neb zemi jeho préd tiem zhubil byl. Pronezto kdyz s obú stranú boj méli veliký. kakž koli s oné strany jich viece bylo, však Woldmar s svými udatnéjie činil a také rány trpěl, že za mrtva tu odejden. Nebo sedlákové biechu jeho obklícili, chtiec [1765] jej dobiti. Me rytief Wedske prfihodiv sé tu i odjal jim jeho. 'l'en Voldmar umrél jest léto božie tisíc tri sta a devět a v Kormanském klášteře: pohrabán. ")] O zpravování Jindřichově Korutunského v Ceské zemi. odtavad jmél, ani sobé ani zemi nic dobrého ne- učinil, ani pokoje zjednal lidu svému. Toho času králová Flžběta RakuSanôm města svá věnná vzdala: Hradec. Mýto, Chrudim, Polica Jaromiť, jenž jest své vladařé kakés Šváby v nich zjednali. Jenžto velmi zemi zhubili rozličnými nehodami ji pleniece. Ten jistý Jindřich návodem některých měščan i pražských i horských v Prazé veliký dvór volal. k ňemužto když sě páni sjeli, ten Jindřich pré- neslechetnÿ radû a návodem naveden jsa těch měščan, pány jest zj&mal, mezi nimižto někteří zbiti jsú a takž jeho dvór hanebné sé jest do- konal. A když ti páni u vězení byli. po ně- kterém éasu bez védenie svého knieZete s mě- Sca[177*]ny sé smluvili a nékterym ptietelstvim svatebním sě zavázali. Nebo ten jistý pán z Lich- temburka dceru Jakubovu od véZé pojal jest byl, a dcera Jindřichova: staršícho z Lipého synu Ruthartovu oddána měla býti. A tak těmi věcmi i jinými zavázavše sě v přiezeň, ti měšcené, jakž piéd tiem k vězení jim dopomohli, takéž k zpro- scent jich snaZzni bvli. Pronezto stalo sé. jest tak. že páni potom tomu jistému Jindéichovi nikakz nechtéli dóvériti, ani k jeho dvoróm jezditi viece : nie, ani za krále jeho chteli jmieti. A s tien tak srdečné mysléc jeho ven vypuditi, proti ňemu téžké války búžiechu. A když po tii léta to tak dálo sé v zemi, tento jisty Jindřich markrabie míSenského prosil jest, aby na pomoc jemu přijel, slibuje jemu dobrý žold dáti; jenž s pěti sty helmôv do Prahy přijel.) A tak mezi Jindřichem a mezi pány byly veliké války. Mezi těmi přice- běhy bál sé ten jistý Korutanský, aby sě jemu skrzé Elzku krále Václavovu dceru něco ne- přihodilo nechutného, chtél to prédjíti, a tak i zjednal to, chtě tu dievku za jednoho pána jménem Bergov dáti, jenž tehdy s jeho strany bieSe a jemu sláziese, slibuje jemu dobré věno dáti. To kdyZ dievka ta vzvédéla smutna jsüci 13:7 Tento“) jistý Jindřich když králem byl volen = násilně [177°] velmi pred tiem Jindřichem. jenž m českým, pčt let svého zpravovánie zemí éceskü zemí vládniese, tehdy mluvila a rküci takto: vládl. Me za svého vládanie málo neb nic dobrého učinil, ano vsak Hora ani dfiiev pféd tiem ani °) Viz str. 191—193. - Chceš-li mě spravedlivě vdáti podle práva. nečiň mne pohorsenéjsie v mém pokolení. neb takto ") V lat. textě končí se tu kniha první. — ©) Viz str. 194. — *) Viz na str. 195 a 196. 

Strana 318
1307 | 1310 319 nepohorsij mému rodu. Ale tak se mni ućiń, jakž by slušalo mému pokolení. Anebo nechať v zákon vejdu a bohu mému slúžím, jenžto ráda chci učiniti. Nad to pak učiníš-li co jiného na potupenic mému rodu, věz to jistě, žet tvój ne- piietel zjevny jsem. On ta slova uslyšav, na- stojieše silné tomu, aby ona jeho chtění povolila. Tehdy dievka to uslyšévši a na nem tomu po- rozomévsi, że on na to tiskne, takto jest od- pověděla: Poňevadž tak špatnú mě chceš učiniti a mé pokolenie potupiti vždy myslíš, véziž to také zajisté, že vždy chci na to mysliti velmi snažně, abych tě z země vyklidila a preč vy- pudila. A kdyZ ona réé tu vymluvi, käza ji jieti a v Prazč poctivé držéti. Toto jisté dievky jétie nerozmyslné. była jest pfépilná prítina jeho 7 zemeé vyhnánie. O zpravování Jindřichovu a o utečení králové Flzky z včzenie. Proňežto léto božie tisíc tři sta a osm tato dievka mladičká ale múdrá když za chvíli v tom vězení byla, smutna [1759] jest byla a myslila snažně, kterak by svobodna mohla býti z toho vézenie. TakZ pak zatiem čas a miesto uhlédavsi sobě s jedniem knězem starým kaplanem svého otcé Berengarian poradivší sé tento čin neb vy- myšlenie svému zprosčení učinila i nalezla, aby v noci k jednéj bráně. jenžto jakž ona zpósobila, měla otevřéna býti, přišla tu. kdež probošt Vyše- hradský bratr jejie rodilý, ale točíš ne z téhož lożć, jie samć druhé s koňmi velmi pilně čakal. A tak stiem v ten ufceny čas tato panna Elzka s jednú dievkú a s tiemto starym knězem šle- chetným stráží svým v noci z včzenie vzdvihli sé, k bráně přišlů i nalezla ji otevřénu a koně skrzé probošta přichystány. Proňežto ihned vsědší na ty koně, úprkem do Nymburka vzdvihla se. A když u městě byla, svolala k sobě všécky měščany. i mluvila koním těmito slovy mudié velmi a rküc: Vieste-li vv to, Ze otec mój, když živ byl. z tohoto městečka město jest hrazené učinil a tak vás povýšil? Aj toť sestřč moji poctivě a dóstojně sta vdáně, a ješče já jedinká sirotek ostavší, nechtěla sem Jindřichovi tomuto povoliti ") Viz str 196 az 198. KRONIKA PULKAVOVA. vévodě, jenž jako pohyzditi chtě rodu mému. 1907 vdáti [178^] mé chtél a já nechtéla, a potom sem 1310 aZ do tohoto času u vézení byla nemilostivé držána. A tak z toho vězenie k Vám sem utekla vašiej vieře i vašiej pomoci doufajíc. A tak všecku příhodu jim rozpravila. To když měščené uslyšeli. kakzkolivék lekli sé a smutní byli pro ten jich svár, však i pro sirobu této dievky i pro jejicho otcé mnoho dobrého, jenž jim učinil, v svú obranu mile ji přijeli a slíbili jie ode všie nůzě obrá- niti a vší sílu po niej státi. To kdyZ dívka usly- šala, z toho jim snažně poděkovala. Páni: když zvédéchu, Ze dievka z vézenie utekla, k nie jsü sě sjeli, a o tom kterak by tohoto Jindřicha vy- hnali, radu vzéli, s tiem tak proti hemu vétsie války neżli drieve povzdvihli, a tak se vSéch stran vší mocí prfékázéti jemu sě jeli. a v tom veliké vojsko lidí shromazdivše ku Prazěé pritrhli, a na toho Jindřicha, jenž v Prazč bieš tehdy, mocné trhli. Proněžto stalo sě jest takto, že na Hradéénech tu pféd hradem, jenZ jest jesté zdí ani pfiekopy obehnán nebiese. Mezi pány a mezi lidmi: toho Jindřicha boj byl veliký; né, taká tieskeň bieše mezi vojskem, že mnozí i s koňmi i s oděním do přiekopóv padáchu u přéedměstie. Naposledy pak páni boj obdržéli a těchto mnoho zbili a druhých zjímali a třetí na hrad [179] utekli k svému pánu, jenž na véži sedieše a na tuto na zlú príhodu hledieše. Proňežto tato jistá dievka s pomocí panskú téžké války proti tomuto Jindřichovi povzdvihla jest a o jeho vypuzenie z země mnoho mocí i mnohým myšlením myslila jest na každý den. O tom, kterak král Jan s královú sdán byl, a o jimých rozličných přicběziech mezi tiem. Prońeżto *) toho léta páni s túto dievkú Elżbótń snażili sé velmi snazné, aby jeho ven vypudili, a s tiem tak jednostajné uradiváe si, syna Jindřichova ciesařova říského sedmého tiem jmónem jmenovanćho z Licmburga Jana, jenż jediný syn jemu bieśc, tiejto dieveé umyslili za inuZé vzieti a za üeho ji vdáti. Po téj jistéj radé a potom výmyslu znamenití páni češčí s túto dievkú Klžkú do Ríma byli poslali k ciesaťovi 

Strana 319
310 římskému králi, kralovstvie České jemu vzdá- vajíce a synu jeho Janovi s túto dievkú Elžkú. Jichžto prosbám a jich vzdání Jindřich slavný říský král povolil té smluvy. tak sé státi jmajíce dopustil jest syna svého jim dav, jakž žádali. Proňežto páni poslali k Elžbětě tyto noviny, jiej védéti dávajíce, jenzto pojemsi s sobü pány véésie do Spirského mésta, v ňemžto [179%] tehdy král bieše, vesele jest přijela. Jenžto král Jindřich výborný velmi poctivě jest ji přijal a tak syna svého jediného Jana, jenž ve čtrnádcti letech v stáři bieše, za ni jest oddal, a Elžka v šesti- nádcti letech byla. Tu pak po tom oddání svatbu veľmi velikú a bohatú jmeli. To když sé tak stalo, král říský syna svého Jana mocí svú slavně v zemi Českú uvedl a tak pak oba i syna svého ij Elžku se pány českými a s Petrem arcibiskupem mohučským, s Bertholdem hrabí z Ilennemberga, s purkrabí normberským i s mnohými jinými pány němečskými poslal, aby toho Jindřicha Ko- rutanského z zemé preč vypudili. S tiem když virhli do Čech, ihned udatně Prahu oblehli, a když několiko dnóv lezéli, ElZka pro svü velikü müdrost mnohé méséany jméjie$e u mésté, jenz jie velmi préjiechu, a tento Jindfich pro své bláznovstvie. ukrutnost, mnohé neprátely. Takz ona i hledala 0 tom tajné, aby brány jie mohly oteviény byti. Tlakz pakz zatiem i sjednala to, že jednoho dne na úsvité brána jim byla otevřéna a jenžto všiekni do mésta vjeli beze všie přiekazy. Přiemluva. Proňežto léto božie tři sta a desět lidé Jindři- chovi i měščené, jenž sě jeho nädrzeli [180°], osadivše špitál na Malé Straně u svaté Mařie, tam byli utekli. Ale ihned toho dne krále Janovi lidé jeho dobyli. Takž pak toho měsiece prosince poradiv sě tento Jindřich, v pól noci vzdvihl sé do Korutan s svá Zenü, tocíS jako bezpecenstvie maje od krále i od králové. To když sé stalo, jenž Prahu, ješto hlava jest, měl, všécka jiná mésta i hradové jemu jsü sé poddali beze všie odpory. Potom pak toho mésiecé ünora Petr arci- *) Viz na str 197. — ") Viz na str. 198. 319 biskup mohučský ku panskéj prosbě krále i krá- lovú jest koronoval. jakž toho obvčěj jest. Toho *) také času po smrti Albrechtově říské- ho krále Viedeň a jiná města rakúská svým vévo- dám jeli sě protiviti. A když uslyšěli, že Jindřich z Licemberga říšským ") volen a syn jeho Jan králem českým učiňen, Fridrika. Lipolda, Jin- dřicha, Albrechta a Ottu syny onoho Albrechta říského z Rakús ven pudili, takže tu nic nejměli jedinké Medelík a Sternberg ta hrady, a město Nové, jímzto od nich ti z Walsee páni vládniechu. A takž s tiem učinili sobě jednoho obecného vladar@ neb vikäte po všéch Rakúsiech až do příštie a do prikázanie Jindřicha říského krále, chtiec toho jmieti, kohož by jim on dal za vé- vodu. A takž o tom posly k ňemu slavné poslali. Tehdy tyto jisté [180] vévody to jest třic sta- Ťejší bratfie tomuto pilné rozoměvše a múdrú radu měvše. k Jindřichovi k králi římskému *) spéiné sé vzdvihli i prédstihli poslv tyto jisté. Takž pak s králem rozmluvivse, slíbili jeho synu Janovi ta ınesta, jenžto od svéj nevěsty měli věnná, i hrady Hradec, Mýto, Chrudim, Polic a Jaromíř vrátiti a čtyřidceti tisícóv hřiven střicbra dáti. A jeden z nich se dvéma sty helmóv. donidz by u Vlašiech byl, na jeho službě býti. Ty věcí a ty smlúvy, nevěda o jich sváru, přijal jest král naveden jsa rádcémi svými k zemiem jich jé na- vrátil. Potom pak tito druzí poslové královi při- jeli, ale nic nevzéli. S tiem tak prikázaním páni a méséené knieZatóm svYm poddavse sé, domóv sě všickní vrátili a vévody slib svój královi i synu jeho Janovi věrné jsú splnili. Dálo sé jest toto léto božie tisíc tři sta a jedenádcte. Tuto jest wmenšeno o Jindřichovi ciesaři něco nemnoho tuk jakoby mělo státi. To“) když sé tak stalo, skoro ihned říský král vzdvihl sé do Vlach, jenž v némečských zemiech tfi léta kraloval a vlaských dvé, s nímžto Lipold raküsky vévoda se dvéma stem helmöv vzdvihl sé jest a s ním tam až do jeho smrti byl. Tento jistý Jindřich sedmy tiem jménem najpr[181*|ve ') českým R, římským Vrat. — 7) Fiiskému Lit.; tak častěji bývá římský proti říšský, 1310 

Strana 320
320 KROINKA beze všeho vzprocenie ani které vzpóry město Mediolänske jmel jest s jinými městy lambard- skymi. Potom pak když již u Medioláně bydlel, povýk neb rumor Mediolánščí vzbudili u městě, ale vsak lidé rímského krále prémohli jé. Tak pak ihned odtavad Mafeovi móścenovi mediolan- skómu, jenż z mósta vyhnal byl piód tiem drieve a velmi již ochudl, město poručil zpravovati. Toho *) času Cremonščí a Brixsenščí jemu sě byli protivili. k nimžto on s vojskem přitrhl, ani sć jemu na milost dali. Potom on jest v těch městech brány a zed zbořiv piiekopóv povětčil. Potom pritrhl k Brixii, sedm mésiecóv tu leżal. Tu pak v tom lezení Gecharda z Brofaga naj- mocuéjsieho mésteníua, jehozto návodem vzproti- venie sé stalo, v tom mésté v jednom pobití jal jest a jeho jako nevěrného zrádci na kolo vzbíti kázal. a tak také město obdržal. Potom pak odtavad. vzdvill sé do Janova a tu jest uimréla Markleta Zena jeho, brabanského vévody dcera, a u Bosákóv tu v Janově, jakž slušalo pochována. Odtavad po moři připlul k Pizi a z Pizé až do Říma. tu kdež Ropert apulský král, protože sě římskému králi protivieše, Římce točíš menšie město římské velikým množstvím oděných [181] lidí osadil bieše. Proňežto v kostele s. Jana v Latraní: ostienský kardinal s jinýma dvěma od Climenta papežě poslání jsúc do Říma. Jindřicha ciesařé léto božie tisíc tfi sta a trinadctého ko- runovali à pomazali jsü den s. Petra a s. Paula. Potom pak když koronován byl, s velikým vojskem. chté sé vzdvihnüti do Apulé a takZ s tím úmyslem pfi jedné strané Senezie kdyż s svYm vojskem k Florencí pfitrhl a mésto to oblehl, s tiem poslal do némeéskYch zemí. aby i král Jan i jiná kniezata vSécka s svymi lidmi i s náklady svYmi jemu přijeli na pomoc. Zatiem pak Jindřich ciesař v tom času z Florencie hnul sě s svým vojskem v jednom imčstě bieše, řečeném Ron, nemocí jest byl nadtrápen a tak v Hospodinu jest umřěčl. Ty když žalostné noviny jest král Jan a jiná knie- Zata uslySéli, jiZ daleko jsüc na césté, kazdy sé domóv vrátil. O skutciech toho ciesaře Jindřicha, ktoz Zádá viec védéti, kroniku čti římsků. Ale nynie bud dosti. s) Viz na str. 198 -- ") Viz str. 199. !) andegauenského Vrat. PULKAVOVA. O přieběziech králových Janových a o porodu jeho dětí, a o jiných mnohých věcech mezi tiem. znamenáž. Zatiem ") pak král Jan po smrti otcě svého v sedmnádcti letech. v stári jsa [182^] mél s svü Zenü KIZká mnajprve Markletu dceru svü prvü léto božie tisíc tři sta a Gtrnáste léto. jenzto jest potom za Jindřicha za vévodu vavorského byl oddal. s nížto ten vévoda měl byl syna, ale skoro umřěl jest a ona viec dětí nemievala. TakZ bez plodu i umréla jest ta jistá Markleta. Potom pak léto božie tisíc tři sta a patnádste král Jan s EKlzkü svá Zenü mél jest opět druhů dceru Jitku, jenžto synu Filipovu krále franského Ja- novi oddána jest byla, s nížto ten jistý Jan měl krále Karla syna franského a bratry jeho. to jest Lodvíka andekanenského !) a Jana Baturiten- ského a Filipa burgunského vévody. Téhož léta když ten jistý král Jan krälovstvie České zcéstné zpravováše po smrti Jindřichové ciesařově mezi volenci ciesafskymi pro volenie krále římského veliký sě jest svár stal. Pronezto trirský arcibiskup bratr Jindrichôv ciesafóv a Jan král český syn jeho a Petr arcibiskup mo- hučský Voldmara markrabí bramburského k svéj straně jako připudivše povoliti na poli blízko od lrankfurta podle té vody Mogam Lodvika bavorského vévodu římským králem volili jsü. A tak pak když toho volenie potvrdili s velikým množstvím lidí do [182%] Frankfurta jeli a jeho v královiej prípravé do mésta s sobü uvedli a tu v kostele s. Bartholoméjé jakoZ obwééj jest. ří- skym králem na oltár jeho vsadili. Odtavad pak vedli jeho do Cách a tu mohučský arcibiskup jeho zmazal na králevstvie a na královéj stolici prostřěd města posadil. S druhé strany kolínský arcibiskup, Rothercug a Rudolf sacké knieżć je- dnoho z vévod raküskych volili jmónem Fridrika také jsú zvolili římským králem. Jehož kolínský arcibiskup zpósobil a připravil, aby tajně do möstce Binnen řečeném přijel, a tu u bosákóv jeho koronoval a na královstvie pomazal. Pro- ňežto oba krále s velikým vojskem na Rýn vy- trhla, ale tu jsta sě nesešla, ale každý z nich domóv sč vrátil. 1311 

Strana 321
1316 1318 KRONIKA Potom pak léta božieho tisíc tři sta a šest- náctého léta opět vojsko každý z nich veliké shromazdil a bliz od toho mósta Esselingen ob obě straně jedné féky fédené Nectar '). Lodvik s králem Janem s jinými svými a Fridrik také svými sešli jsú sé každý svým vojskem. A když stáchu jedno řékú rozdělení: jsúce, tehdy ihned zatiem na jednom brodu té vody cektovánie neb povyk je sé býti, takže každý k svému odění sé razí, druh ona druha jéchu sé biti. A kdyz na téj vodé jistéj to pobitic bieše u toho brodu, pól druhého tisíce koňóv s oba strand [1832] jest po- bito, także ten vesken brod końmi zbitymi byl s¢ zacpal. Ze k sobě nemohůú nijakż dojiti: ale s tiem tak rozlńcivie sć oba sć domóv vrátila. Téhož léta král Jan s svń żeni Klżki v Pra[zć měl syna svého prvorozeného jménem Václava, kterýžto Václav skrzé Karla krále franského na biřmování v kostele s. Dionysie blízko od Pa- řížé: Karlem jest nazván. Urodil sč tento jistý Vaclav toho měsiceč &rvenc& den s. Bonifacie. Tento jistý Karel byl jest ciesarem a tak jest čtvrtým Karlem ciesarem nazván a králem če- ským jmenován. Potom pak léto božie tisíc tři sta sednóhonadcteho król Jan zemi Ceski a vé- vodstvie licemburskó zpósobiv tak jest bydlil, jakż ten čas záležal. Potom opět král Jan léto božie tisíc tri sta osm] nadetého jmél s svi żeni syna jménem Prémyslava, jenz ve dvi letů své sta- rosti umiél a v Sbraslavi pohraban. O tom, kterak vévoda opavský Mikeš své sbožic podmanil, čte sč. Lóto*) bożie tisíc tři sta a osmnádcte král Jan Mikšovi synu Mikšovu vévody opavského, jenž byl syn króle (Vaclavóv) *) někdajšieho ro- dilý, ale nedědický, jenž vyhnán byl z svého vé- vodstvie skrzé Václava krále českého syna jeho pravého, to jisté vé[183Y]Jvodstvie jemu jest na- vrátil, jakž list tento svědčí, jenž on od ňeho u manstvie jest přijal. Já Mikeš z božie milosti vévoda opavský známo činím tiemto listem všém, znamenav službu nynějších i budúcích i potomnější, jenžto smy učinili a učinímy, dá-li buoh, jeho šlechetnosti *) Viz str. 200. PULKAVOVA nám a budúcím našim, dal jest věčně vévodstvie a zemi Opavsků s dóstojenstvím se vším. se všěémi hrady, se všémi městy i se všěmi tvrzémi i se všémi vesnicemi i se vším obecně jiným i pří- jmením i příslušenstvím i se všěmi právy i užitky u manstvie, jakž na jeho hanfestě, jenž nám na to plnějie toto všecko psáno jest. My pak za nás za samých, za budúcie našě prijimajic od krále našeho vévodstvie toto i manstvie s jedniem i s druhým slibujemy jemu i jeho budúcím krá- lóm českým many býti, jakožto praví manové pánu svému slibujemy také věrni, služební a po- slušní býti a jeho cti, tiemto listem a túto naší přísahů. Tak také to zjednávámy a tak to chcemy mieti, aby synové a budúcí naši od krále pánu našeho i jeho také budúcích i náměstkóv králóv českých to manstvie a to vévodstvie prijimati mámy právem manovym; a jim prisihli vérnu býti a poslušnu věčných Casóv. Zavazujemy také sami [184*] s6 i budńcie nasé prisahami nadimi i sliby, aby kdyžkolivěk král káže nebo nimóst- kové jeho kteréhožkolivěk času proti kterémuž- kolivěk člověku pomoci a pomoc dáti. když on koli káže nebo jeho budúcí káží, vší naší mocí i silń, jakożto věrný man i poddanec uciniti mó, i k tomu ke všemu k jednomu i k druhému věčně s témi sé všémi věcmi, což práva manského jest, tak jako pravý man pánu svému učiniti jmá. sé zavazujem i budúcie našé. To také zvláščě vy- mluvujemy. umřemy-li my neb náměstkové naši bez dědicóv spravedlivých točíš bez synóv, ihned to vévodstvie se všěmi právy i se vším panstvím na krále českého neb na budúcie jeho vrátiti sč má svobodně. Slíbili smy i slibujem nvnie tohoto času naším jménem i budiacich našich, toto všecko věrně a právě věčně splniti a zachovati vsćmi Giny. Tito svédkové pri tom jsó byli, Boleslav a Hynek vévody slezské, Oldřich hrabie z Hanova, Otta z Rolandie, Petr z Rozemberka najvětší ko- morník králóv, Jindřich podkomořie lipský, Ol- drich z Zebräka purkrabie pražský, Beneš z Vartin- berka šenk, Heřman z Miličína podstolé, Oldřich z Říčan sudí zemský, Tymo z Koldic, Jindřich z Lichtembur[154"]ka, Heřman a bratr jeho Hy- nek synové Pótovi z Fridlant, a jiných pánóv ') Neger Lit, — ?) Přetrženo a za to na kraji napsáno Primisla: Waezlawow L. 41 1318 

Strana 322
1318 1322 1322 322 mnoho rozličných českých. Dán a psán list tento v Prazé toho měsiece črvna léta božieho tisíc tři sta osménádctého. Kterak Ludvík s pomocí krále Janovú boj obder- žal, jakož uslyšíš. Léto božie tisíc tři sta a bez jednoho dva- dceti král Jan město Korličské s tú podkrajinü jeho, ješto odlúčeno bylo od Budišínského mav- krabstvie, k ňemuž dávno příslušalo, od Jindřicha slezského vévody zasě zemi České svobodně jest navrátil k věčnosti, jakž o tom v tajniciech krá- lových listové plnějie jsú zachování. Toho léta Ludvík bavorský a rakúský všicku svú moc a sílu shromazdili, každý chtě rád cie- sařstvie dosieci. S Ludvíkem král Jan byl s [185%] velmi velikým množstvím lidu svého jemu na pomoc. Takž pak blízko od Milndorfa sešli jsú sé v hromadu a špicé zjednavše i učinichu mezi sobú boj veliký a každý z nich vítézem žádaje bYti. druh na druha sé oborichu. Pronezto boj by veliký, takže s obú stranú mnoho jich by zbito. Ale však s jedné strany viece jich pudáše vytieřóv zbitých, točíš z Fridrikovy strany. Takž pak ten jistý Fridrik byl jest přemožen s svými lidmi a naposledy i jat. Král Jan v tom boji rytieřem byv, mnoho skutkóv vítézských učinil jest, své síly nelitujé a svú sílu, moc ukazujé. Dyl jest také jal v tom boji král Jan jednoho Rakusicč: jménem Jindřicha, bratra Fridrikova, vévodu rakúského. A tak Ludvík s pomocí krále Janovü boj jest obdržal. Slíbil jest tento jistý Ludvík byl králi Janovi pro takú pomoc, jenžto jemu učinil, bramburské markrabstvie dáti u man- stvie, jenzto po smrti Woldmarové, jenz bez détí umřěl, prázdno bieše a naň spadlo. A slíbil jemu byl dáti a prodati města tato za peníze: Aldem- burg, Cvikavu a Kamennici, tak jako v zástavě to jmieti. A ten jistý slib svými listy stvrdil a na to své listy byl dal. Těch všéch slibóv jemu ten jistý Ludvík nesplnil jest, jakž byl slíbil. Nebo to jisté markrabstvie byl jest dal synu svému Ludví[185"]kovi a ta jistá města Míšen- skému, jemuž svú dceru dal, u véné zastavil. Pronežto král Jan s tiem Ludvíkem pro tu jistú ^) Viz str. 201. — ") Viz str. 202. KRONIKA PULKAVOVA. véc s velikü nelibostí rozjél sé jest a domóv sé vrátil. toho Jindricha vévodu raküského s sobü veda domóv. jehož jal byl v boji. Jehozto na Krivokláté poctivé drZal, tu kdeZ syn jeho Král přčbyváše. Kterak: mezi králem Janem a Inulvíkem válka sč povzdvihla, protože jemu Iaudvík toho nesplnil slibu. Když“) pak toho léta král Jan domóv sé vrátil byl, tiem velmi nechuten jsa, Ze jehož Ludvík slíbil, toho jemu nesplnil, žčlel jest toho také, že Budišínské markrabstvie, mésta a hrady ito, coz k ňemu příslušie s tú krajinú, od Čech odvráceny byly skrzé Ottu markrabí brambur- ského, jenž byl poručník krále Václavóv, s tiem pak s velikým mnozstvim lidí svými vtrhl do toho markrabstvie, a tak České zemi, jenž k ňemu příslušalo dědicky právě a spravedlivé. všého toho zasě dobyl svým vítězstvím a svú mocí. A tak byl trhl az do Kubína. lákajé lužické země také dobýti k království Českému. Odtavad potom po všem domóv sč vrátil. Zatiem pak s velikým vojskem vtrhl do Raküs i poplenil a zkazil tv krajiny všécky tu v Rakůúsech [186^] az právé do Dunajé. Tento ") jistý král Jan mel jest dvě sestřč, z nichžto jedna měla krále uherského Karla, jenzto po dietéti i s dietétem umřěla v těch omladciech. Po jejie pak smrti Vladislavovu dceru pojal krakovského, sandomířského 4 siradského vévody. Ten jistý Vladislav potom léto božie tisíc tři sta a dvadceti od Jana jedenástého pa- pezè s pomocí krále uherského Roprechta krále silicského !) tono papežé přikázaním točíš koro- nován jest a na králevstvie pomazán u vséch zemiech v Polité?) nebo v svých zemiech pol- ských. Tento jistý král uherský Karcl s králem Janem s českým jal sě jest o tom jednati, kterak by vévoda raküsky Jindrich z vězenie vyproščen mohl býti. Taká pak jednav i zjednal to tiemto činem, aby králi Janovi čtrnádcte tisícov hřiven striebra dal, abv Znojem i jiná mésta v Moravé, jenz nékterak odlüécena biechu od zemé Morav- ské, prosta učinil, a aby také všécky hanfesty, 1) sicilského Lit., Vrat, — ?) U všech až Polště; ve Vrat. neni. 1422 1319 1315 

Strana 323
1323 1321 1322 1323 KRONIKA kterakžkoli jich dobyl, jenžto země České sě do- týkaly a oni jé v svéj moci měli. aby navráceny byly. Nad to viece aby ve dvadeéti tisícóv hriven tato města Loch a Weitrach s jich krajinami v zástavé zastavil. Jenžto když tak bylo zjednáno a zatvrzeno. vévoda byl propuščen. jenž [1869] tři léta v králově vězení byl držán. A tak s králem dobrotivé o všecko byl zjednán. Druhá sestra krále Janova: jménem Maria králi Karlovi fran- skému byla oddana, jenż takć po dietěti umřěla. O vétéich pricbéziceh králových Janových a o po- slání do Irancie syna jeho prvorozeného, jukož uslyšíš. Léto božie tisíc tři sta a jedno a dvadceti v ochtáb hromnic vrátiv sě z Licemburka král Jan i učinil turnej. V tom jistém turneji pro mnoZstvie kniežat a pánóv nékterak príhodü svého ořé uražen jest byl král. Potom pak pfés zimu a prés léto až právě do sv. Jana kistitele zjeduav krälevstvie své, vzdvihl sć opót do Licemburka, nebo tam mnohem vadéji hydlése nezli v Čechách. Toho také léta Kunhuta abatyšě svatojiřská dcera króle Ottakarova umiéla jest a tu po- hrabána. Potom léto božie tisíc tři sta dvě a dvadceti jimčl jest král Jan s svú ženú Elžkú druhého syna jménem Jana, jenž potom markrabí byl moravským. Toho léta: sestra: králové Elzky Markleta žena Boleslavova vévody slezského umřěla jest a v Sbraslavi pohrabana. Toho také léta král Jan vrátil sú z Licem- burka a dceru svń Markletu starsi za Jindiicha vévodu bavorského vdal jest, s nížto králová [187%] v Davoriech dlúhý čas byla máté jejie. Leto bozie tisic tri sta a trimezdcietma na velikü noc dvé deery pospolu urodila v tom mè- stě Chamu. Annu a Elžku, z nichžto jedna jmé- nem Anna rakúskému vévodě oddána jest, a druhá ihned z mládí umřěla jest. Téhož léta král Jan vrátiv sé z Licemburka do Cech syna svého Václava. když v sedmi le- tech byl, dal jeho králi franskému Karlovi k se- ^) Viz str. 203 a 204. ') Blanci Vrat. PULKAVOVA. = střénci svému do Franské zemé. jenž jemu to jmě dal Karel, jakož již pověděno. Ten jistý Karel franský micckovi svému Karlovi strýce svého Karla valasského hrabie dceru usnübil jest jmé- nem BlaZnicí !), jenž v sediní letech byla v stáří. Potom pak ihned po étvrech letech ten jistý Karel hrabie valaský ostaviv po sobé Filipa syna svého umřčl jest. Po ńemżto skoro król franský vnuk jeho bez plodu umièl jest, točíš mužského. Protož pak královstvie Franské k tomu jistému Filipovi bratru Blažničínu pravým dédi- ctvím prišlo jest. Tento jistý Král svn krále Ja- nóv s králem franským pět let bydlel jest a s li- lipem dvě léta tam u Franciech. A tu se latin- skómu i franskómu jazyku dobić naučil i také psáti i čísti tu tomu vscmu dobić obykl. Léto bozie tisíc tří sta u čtyřmezideietma Jan papež druhý, tiem točís [157] jménem, Ludvíka ciesařé činieše jako jiného nectného kacieřé, pro rozličné nešlechetné a ohavné skurky po všem křesťanství klel jest zjevně a jeho odvrženého učinil ode všeho dobrého. Toho ¢asu krdl Jan okolo Licemburka viudy mnoho válek vítězných učinil jest. Potom ihned na léto na druhé králová z Bavor vrátila sé do země i král Jan také do země sě vrátil toho času a chvilku prébyv v zemi, mnoho penéz shro- mazdiv opét sé preč vzdvihl. Léto božie tisíc tfi sta a Sestmezdcietma Loktek král krakovský Litvanóv, hRusóv a poha- nov poslal byl mnoho do Bramburg, jenzto velmi mnoho škody učinil jest tam. Téhož *) léta tělo krále Václava. jenž: zabit byl, králová Elzka bratra svého do Sbraslavi ká- zala přinésti z Moravy. Král franský tern z ko- runy božie králové Elžcě poslal jest po opatovi z Valisach a to zpósobením Královým a jeho pří- pravü stalo sě jest. Potom opót król Jan vzdvihl sé do Licemburka a tak po mnohých válkách obdržaných s barenským vévodů po svéj vóli sé jest zjednal připudiv jeho k tomu Mecenské také město i tu všicku vlast mnohými válkami hubil jest, takže po jeho vóli. jakž jemu líbo bylo, stalo sé jest. Takéž i Leodinskému učinil byl, [1833] to všecko zpósobiv k svéj libosti a vévod- stvie Lucemburgenské zjednav. do Čech sé vrátil. 41* 1323 1324 

Strana 324
1327 324 KRONIKA O tom, kterak mezi krdlem Janem a vćvodami slezskými mnohé hádanie bylo sč vztrhlo, jakoż uslyšíš, psáno. Potom pak léto božie tisíc tři sta sedmez- dcietma v ochtáb s. Jana křstitele když sě byl do Čech vrátil, mezi ním a mezi Boleslavem. Jin- drichem a Vladislavem slezskymi vévodami veliká sć válka stala, takž že jeden druhému jakž naj- viec moZiese, bieše na škodu. Takýto rozdiel mezi bratíénei témi stal sé jest byl: Boleslav, jenž měl sestru králové Elžky jménem Markletu, ten jest měl Břéh a jiná města k tomu a hrady té krajiny, coż k tomu piislusie. Ten Boleslav měl s ti żeni, dcerń króle Vaclavovi, mól dva syny: Vaclava a Lodvika. Druhý bratr Jindřich měl mésto Vratislavské a Noviforenské s těmi kraji- nami se vsémi. Třetí Vladislav měl město Leh- nické s tiem se vším podkrajím. Tento Boleslav bratr: starší Vladislava bratra: svého mlazšíeho chté jeho čiest rád mieti, dal k učení, jenž do ticticho svécenie byl svécen. Druhému pak Jin- díiehovi bratru svému, jenž sestru Rakńskych mél, plodu s ní nejmaje [188^] muzského. veliké nátiskv jest činil. Kterýžto Jindřich vida, Ze bra- tru svému nemóž odolati, ani sč jemu obrániti, vzdvihl sé k králi Janovi i smluvil s ním, aby Jemu Kladsko do života dal, jako někdy Jindii- chovi vévodě vratislavskému. jenž strýc byl jeho oteé, a po jeho smrti aby vévodstvie Vratislavské vším na krále českého a na koronu českú ihned věčně spadlo. Tu smlúvu král velmi rád (král) přijal a tak Kladsko jemu dal. A tento Jindřich manstvie učinil sám sobû i s svými pány králi českému i s svymi vSémi méséany vséeh měst svých, a tak s tiem i učinil jeho jista a bezpećna v tój smlńve. A takż król Jan tój smlivy, jesto nékdv o tom smluveni byli, toho času jest dokonal. Neb po onoho Jindricha smrti nékdaj- šieho otcě těchto bratřéncóv Jindřich řečený bři- chaty v to vévodstvie byl sé uvazal. A tak svým dédicom byl sé prijednal kakZkolivék proti právu, neb Rudolf králi Václavovi byl té smlûvy potvrdil. Toho také léta Břéhský a Lehnicky manstvie učinil králi českému. se » Viz str. 205. PULKAVOVA. Kterak král Jan okolnie země znova k Ceskéj semi podmanil, tak jakž hanfesty svčdčie a zd- pisové jich. Toho *) léta král Jan mnohá jiná knieZata tepru jako znova věčnými many jmajíce býti krá- lovstvi [1892] Ceskému přijednal jest. jakž tito litie hanfestové : Hunfest. Já Bolek") z boZie milosti vévoda opolský vyznávám tiemto listem, Ze sem pravy man ve- lebného krále Jana českého a polského krále a hrabie lucemburgenského a zemi od nelio Opol- skú s měščeny opolskymi i s hradem Kraskov i se vSémi mésty i se vSémi lidmi i se vsim manstim i s tiem se vSim, coż k tomu príslusie, prijimaji coż nynie jmóm i potom moci budu micti mým ménem i budúcích svých nebo mých u manstvie. Tak to zjednávámy také i chcemy tomu, aby budóci i namóstkovć nasi to vévod- stvie od krále mého Jana i náméstkóv s jedniem i s druhym, coż k tomu prislusic prijimamy v pravé manstvie, po sumti vévody toho, kterýž umté v téj nasie zemi tiem vsiem obyééjem, jakz manové právo jest, jakož jsem já nynie tohoto času učinil, taktéž budúcí moji učiniti mají věrně a právě to jisté manstvie příjímajíc. Tomu na svédectvie tento list dal sem na sé. Dán a psán jest list tento u. Vratislavi na kvétnici. Hanfest. Tymz vsiem obyccjem i týmž činem i řádem od Kozlanského vévody Vladislava dán jest a psán v Opavi list na také maustvie. Hanfest. Týž také od Kazimira těšínského vévody na jeho města i na [159] jeho hrady psán jest list. Hanfest. Týž také od Bolka vévody opolského a od páua z Falkemberka na jich města a na jich hrady i na jich země list psán jest a dán v Opavě ?). ') Boleslav Lit, — ?) V Lit. a Vrat. jest mezi těmito krátce zpomenutými hanfesty také stejny hanfest od Jana vévody Svítavského. 1327 

Strana 325
1328 1329 KRONIKA PULKAVOVA. O větčích přicbězicch krále Janových. To vše když sě tak stalo, král Jan den s. Ber- nadéjé zpósobiv svü zemi, vzdvihl sć na Ryn. Potom pak léto božie tisíc tři sta a osmezdcietina tento jistý Ludvík, jenž od s. cierkvi odvrżen byl v Římě s povolením Římanóv skrzć biskupa benátského. jenž sě s svú vlastní smělostí ostien- ským kardinalem činieše, na nepravé a na křivé ciesařstvie posvěcen jest. Ten jistý Ludvík s Ří- many, jenZto sé jeho nádrZiechu, připravil jest, že mnoho nepravých kardinalóv voleno jest, jenzto potom jednoho jménem Petra z Korbana volili sobé zu papezé. Skrzé toho jistého nepravého papežé: a jeho kardinály falešné. návodem toho Ludvíka mnoho zlého sě stalo v svaté) cierkvi a zvláště u Vlašiech veliké pohoršenie na lidech i v svatćj vicfe, stalo sć jest jeho neślechetni smólosti, jenż proti svatéj cierkvi jméjiese, ne- ctné a nepravé. Toho léta dcera krále Janova Markleta do Davor vzata od [190*| svého muzé. Toho“) také léta Karel král franský umřčl jest bez plodu muZského. Na jehozto miesto l'ilip vstúpil, jakž již pověděno, jehož sestru Blanči Karel syn krále Janóv jměl. Těch také časóv král Filip franský s pomocí krále Janovú flandr- ské jest pobil. Toho také času král Jan z Licem- burka vrátiv sć do Cech toho mósiece srpna proti Vridrikovi a bratóm jeho vévodám raküskym po- vzdvíhl válku i vtrhl s velikým množstvím lidu do Rakús, a tak všecko až právě do Dunaje všudy vókol poplenil a zkazil. A tak potom skoro mnoho hradóv a měst i tvrzí dobyl jest udatné. Potom pak když jeho moci nemohli odolati, an Jim již přémnoho škody učinil s velikú prácí po mnohých řéčech jemu sě pokořili a s ním v sjed- nánie vešli. Tak pak král Jan vítězstvie obdržav, vesele sč do Prahy vrátil. Potom s velikým množ- stvím toho mésiece listopada král Jan vtrhl do Prus a tak pak vtrhl byl tam do dolejších Lit- vandv i zbil jich velmi mnoho, à mnohÿch hra- dóv jich dobyl a zbořil jé na pfékot svü mocí. A jednak tři tisíce jich zjimav vedl s sobń do Prus i kázal křstíti jé. Tak pak po mnohých ví- tězných skutciech, jimižto Hospodin nad jiné da- ^! Viz str. 206. rovati ráčil [190°] domóv sč vrátil. Potom když u Vratislavi: v svém městě byl král, tyto vévody, jakž tito hanfestové svedčie, manstvie jsú krá- lovi a České koruně učinili. Hunfest. Já Jan vévoda slezsky z bozie milosti pán Stétinsky tiemto listem znäm sě všém. protože pánu mému velebnému králi Janovi českému a polskému, potom když byl přijal vévodstvie a zemi Vratislavskü, jeho smy rozhnévali, v téj zemi jemu škody cinivse. TakZ pak s povolením na- šich přátel i našich zemanóv i měščan zname- navše užitek nynější i budúcí země našic a města i hrady, točíš Štětín, Lobín a Korin se vščmi hrady i se vším, což k tomu příslušie. což nynice Jmámy i potom budem jmieti, v rucé krále na- šeho krále Jana i náměstkóv našich jeho jmé- nem i našich budúcích vzdávámy, aby proti nám potom pro ta dávná zavázánie a zaviňenie skrzé krále ani skrzé koho jiného nižádná příčina hněvu opovržena nebyla, ani které nehody k na- šemu pohoršení byly vzpěčeny. A to jisté všecko sbożie naše i zemé s jedniem i s druhým od krále našeho Jana u manstvie prijimimy i slibujemy naším jménem i budúcich našich králi Janovi i náměstkóm jeho, jako našim spravedlným pá- nóm poslušní [1013] a věrní býti, a jim vieru nasi vérné zachovati. lTomu na svédéenie neb na svédectvie tento list dali smy na sé. Dán jest list tento u Vratislavi léto božie tisíc tri sta dvadceti a devět. Hanfest. Známo buď všěm nynějším i budůcím, že my Conrát z božie milosti vévoda slezský a hlo- hovský a pán olšinský pro zvláštní milost. jenžto k velebnému pánu našemu k králi Janovi če- skému a polskému a hrabí lucemburgenskému jmśmy, s dobrým rozmyslem naším i přátel našich povolením své dobré i našich všéch poddaných znamenavsć nynie i potom naším jménem i na- šich všéch potomních i budúcich, man jeho i ná- mčstkóv jeho králóv českých smy a chcemy býti věčně. A tak všécko sbožie našé se všémi právy 192» 

Strana 326
1339 326 a svobodami, jesto od nasich prédkôv jmâmy i potom budem jmieti podle Odry i okolo Odry s témito mésty: s Wartemberkem, s Olesnü, 8 Trebenicémi, s Trahemburkem, i s jinymi mno- hymi, jenz slovà Winck, Herenstat, Milisschz !), Lubest, Volav i s hrady, jenZto k nim prílezie i s jinými také hrady, Plock, Prusnic i se vším jiným panstvím, se všěmi vesnicemi i poplužími, se vSémi many‘i manstvimi, se vsémi pâny i pa- noiémi i jinymi lidmi, se vSémi právy i dédinami, kterakz koli menují sé, dobro[191^]volné vzdá- vímy i pfijinámy jé od ňeho u manstvie věčně, přísahu učinivše jemu věrní býti slibujíce pravým manstvim jako pánu pravému i jeho budúcím králóm českým slíbili smy i slibujemy věrní a poslušní býti, a proti každému člověku jemu po- moci věrně podle našeho moženic a síly s túto výmluvů, jenžto sobě zachovávámy, abychom staré tvrzě bořiti mohli a nové dělati v nasich zemiech k našemu polepšení i našich lidí; sejdemy-li s tohoto světa neb budúcí naši bez plodu muž- ského, tehdy ihned sbožic naše, země, města i hrady k bratrôm nasim k Jindřichovi: vévodě slezskómu, hlohovskómu a zakanskómu panu a k Janovi vévodě slezskému hlohovskému a pánu Stětínskému a k jich dědicóm má sé navrâtiti. Pakli oni zemrń po sobě plodu mužského ne- ostaviec, ale ihned králi českému dědicky má Süd s Zákovstvem, s méséany, s Zidy neb s jinými lidmi jmieti, aby sé v tom král ani budücí jeho nikakż nevázali. Pakli by páni nebo zemené nasi podle listóv kralovych nim na to danych piód námi na tom südu dosti mieti nechtéli, jenz by Od- nás vydán byl: tehdy svobodné piéd králem neb budücím jeho své nehody Zalovati moci bu- [192*]dá. Pakli my nebo budńci nasi pohnani budem přčd krále neb piód poručníka v Čechách neb v Polště, mámy odpoviedati (v) vratislavské zemi, ktož na ni žalovati bude a odpověděti mámy. Toto také vymlúvámy zvláště, že byli-li bychmy neb budúcí naši nedostatky kterými kdy obtieženi a kdyż bychmy prodati neb zastaviti chtěli kterú a) Viz str. 207. ! mylytiehz BR, L. KRONIKA PULKAVOVA. krajinu neb panstvie kterému knieZéti nám rov- nému nebo jinému, mimo jiné krále neb bu- dücích jeho najprv k tomu pobiediti jmimy, jenż nechtél-li by küpiti aui v zástavé jmieti on, ale to kniezé, kteréz by u vás küpilo nebo v zástavé mělo, u manstvie má j6 od nas prijieti a jim vieru a poslusenstvie jako pravým pánóm svým zachovati. Pakli by nebyl knicžé, jenž by země své nejměl neb krajiny, ale od nás neb budúcích nasich u manstvie mó to piijieti, kterúžto zá- stavu neb prodánie král český neb budúcí jeho v týchž penězích vyplatiti moci budú. Také vy- minluvujemy, povolá-li nás král neb náměstkové jeho sobě na pomoc ven z Čech neb z Polsky, tak abychom piieliśni službú obtiežení: nebyli, pomoc některaků má nám dáti. Tomu vśćmu na svédectvie list tento na sć "na smy [1925] dali. Tóż danie jako na onom. Opět jiný hanfest znamencj. Známo buď všém nynějším i budúcím, že mv Jindřich z božie milosti vévoda slezský a hlohov- ský a pán zakanský (atd.). Týž vešken obvčěj na tomto listě, jako na Conrátové, jediné že mé- sta a hradové proměnu mají, tak jakož jeho sbožic záleží. O odvolání zasč ciesařovn z jiných zemí. Léto *) božie tisíc tři sta třidceti Václav Ka- rel prvorozený syn krále Janóv s Blančí jeho Zenü odvolán zasé domóv z oněch zemí do Licem- burku, tu kdež král Jan jeho příštie čakal a jeho velmi poctivě přijal a tu pak jednak do roka přebyl. O smrti králové Flżky. Téhož léta umiéla jest králová Klzka Zena krále Janova, mátě Karlova toho dobré paměti cjesaré, a tak na Sbraslavi podle oteć pochována jest, jehož pane buože rač jim dáti všém nebe- ský přiebytek. Amen. 1329 1330 

Strana 327
VAVŘINCE Z BREZOVÉ KRONIKA HUSITSKÁ.

Strana 328

Strana 329
Licet a) michi contemplanti fausti olim ac celebris regni Bohemie tam multiplicem quam vastam calamitatis in presenciarum perniciem, qua passim serpente depascitur et intestine litis discordia devastatur, sensus ebeat et racio me- roreb) confusa ingenii vigore languescat, tamen ne bohemici generis affutura posteritas huius hor- rende, ymno prodigiose labis fraudetur noticia et in similem aut deteriorem vecordi desidia pro- labatur, et presertim ad sincere fidei ac neces- situdinis conservacionem, munimentum et robur ea, que fidelibus oculis et auribus in veritate percepi, presenti pagine duxi scriptotenus fide- liter commendandum. Ve jméno*) svaté svrchované a nerozdílné Trojice požehnané, k jejížto chvále toto sebrání příhod časův, kteréž se dály v někřesťanštěj- ším**) království Českém a margkrabství Mo- ravském při letě 1414 a tak dále, pro budoucí památku, kteráž by milovníkův zákona božího a jeho nejsvětější pravdy pověst slavnou povyšovala a jeho nepřemožené pravdy protivníkův a hánci ohyzdnou nešlechetnost zlobivosti oznamovala, umínil sem sepsati, práci s potem podstoupiti s pilností. Protož ten muoj rač pomocník býti, z něhožto jsou všecky věci a skrze něho učiněny a v něm. Jemužto jest chvála na věky věkův. Amen. 1414 Annoc) incarnacionis dominice MCCCCXIV venerabilisd) ac divinissima communio eukari- stie sub utraque specie panis scilicet et vini populo communi fideli ministranda per veneran- dum ac egregium virum Magistrum Jacobellum de Misa, sacre theologie baccalarium formatum, et aliquos sibi tunc in hac materia assistentes Oznámení přijímání pod obojí spůsobou těla 1114 a krve pána Krysta v městě Pražském skrze osví- cené mistry učení pražského a kněží dobré a ná- božné. Léta od narození syna božího 1414 cti- hodné a božské přijímání svátosti těla a krve pána Krysta pod obojí spůsobou, totiž chleba a vína. lidu obecnému věrnému majíc rozdávána Připomenutí. A znamená rukopis Pražské univ. knihovny 1 D 10; B ruk. téže knihovny 11 D 18; Wolf. knihovny Wolfenbüttelské; W ruk. Vratislavský; P ruk. Vídeňské dvorní knihovny obsahující tak zv. kroniku Pražské university; Lobk. varianty z ruk. knihovny Lobkovické v Praze dle vydání Höflerova; L vy- dání Ludewigovo v Reliquiac Manuscriptorum. ) Tuto předmluvu mají ruk. AWWolf. O předmluvě ve vydání Ludewigově v. úvod. — b) v A merore a nad tím nadepsáno memorie. — c) A: Inicium communionis sub utraque. — 4) Ve Vratislavském rukopise začátek tohoto odstavce (viz úvod) zni takto: Anno incarnacionis dominice MCCCCXIV, cum misericors et miserator dominus psal. 110. veritatem salutarem, que sacerdotum ignava desidia (cod. insidia) erat in practica (cod. practicam) per multa annorum curricula perniciose obmissa, suis fidelibus revelaret ac relevaret deiectam, cuidam honeste vite viro Magi- stro Petro de Drazdyan, tunc ante ea multis annis in civitate Pragensi moram trahenti (cod. trahi), miraculose pate- fecit, unde magistri Pragenses eidem consencientes istas scripturas collegerunt et collectas ad Constanciense conci- lium transmiserunt, venerabilis... *) Jest to překlad té předmluvy, kterou čteme v Ludewigových Rel. Viz úvod. —**) Tak v ruk. 42

Strana 330
1414 330 sacerdotes est inchoata in urbe inclita et magni- fica Pragensi. primum quidem *) in ecclesiis sancti Adalberti in Nova civitate, sancti Martini in inuro et sancti Michaelis ac capella Dethleem iu Civitate antiqua Pragensi. Que certe communio sacratissima successu temporis, de quanto plus diversis minarum ac incarceracionum terroribus per Htomanorum ac Bohemie regem Wenceslaum seu ipsius potestatem, spiritualibus et precipue Conrado, Pragensi archiepiscopo, prelatisque aliis ac religiosis et magistris universitatis studii Pra- gensis ae doctoribus totis viribus ad ipsius sug- gerentibus et desudantibus suffocacionem, impug- nabatur, tanto amplius invalescebat et augmen- tabatur in populo fideli ac devoto sexus utrius- que ad tantum, quod infra duos annos non solum im duabus aut tribus ecclesiis presbiteri Magi- stro Johanni Hus adherentes. pro tunc Wiklefiste per partem sibi adversam, que Macliometica ap- pellabatur. nuncupati, libertatem predicandi et, Sicut. premittitur, populum communicandi habe- bant. sed fere omnibus parochialibus in Praga eeclesiis, vmmo et monasteriis certis arcliepi- scopo et prelatis ipsos excommunicantibusf) et interdictum per totam Pragam ponentibus occu- patis, populum magnum ad se attraxerunt. Ita- que non solum in Praga, sed eciam iu multis regni Bohemie et marchionatus Moravie civita- tibus. castris, opidis et villis communis populus catervatim. cum magna devocione ac reverencia ad sacratissimam utriusque speciei communionem frequeutabat, adversariis et impugnatoribus ipsius sanctissime veritatis tam spiritualibus quam se- cularibus indignantibus ac pre malicia fremen- tibus, minime tamen ipsam communionis utrius- que speciei veritatem suffocare valentibus. Nim, ut scribitur 2 Esdre 10, veritas manet et in- valescit in eternum et vivit et obtinet in secula seculorum. Anno eodem, puta MCCCCIV in die Omnium sanctorum incepit generale concilium in civitate imperiali €) Constanciensi pro unione ecclesie ac pace reparanda ^) congregari, pro tune enim ec- clesia in aliquot erat partes divisa. Nam que- dam pars ecclesie Johanni pape XXIII, Baltha- VAVŘINCE Z BŘEZOVÉ KRONIKA HUSITSKÁ býti. od poctivého Mistra Jakúbka z Stříbra, sva- 1414 tého písma bakkaláre uceného, a od nékterych kněží, pomocníkův jeho, počato v městě slavném Pražském, a nejprv u svatého Vojtěcha na Novém městě a u svatého Martina ve zdi a u svatého Michala, v kaple v Betlémě v Starém městě. Kte- réžto rozdávání a přijímání rozličnými hrůzami, pohrüzkami i žalařováním skrze římského a če- ského krále Václava a skrze jeho úředlníky v du- chovenství a zvláště Konráda, arcibiskupa praž- ského, a jiné preláty a mnichy a také mistry slavného učení pražského i doktory vším jich usilováním zkažení, utlačení jest trpělo. Tím více se rozmáhalo v lidu nábožném obého pohlaví, že ve dvou letech ve dvou neb ve třech kostelích kněží, mistři, Mistra Jana přidržíce se, tehdáž z roty Wikleffovy skrze stranu sobě odpornou, kteráž Machometova. svobodu kázání a lidu roz- dávání pod obojí spůsobou obdrželi jsou. Ale jako ve všech osadních kostelích v Praze i v klá- šteřích arcibiskup a preláti je vyobcovali, klatbu a zápověď po vší Praze na ně sou vydávali, oni na to nic nedbajíc, lid veliký k sobě nachýlili jsou, Ze netoliko v Praze, ale i v mnohých mě- stech královských, markrabství Moravského, na hradích i v městečkách i ve vsech lid obecný s velikým valem a s velikYm náboženstvím a poctivostí k svatému přijímání pod obojí spů- sobou často sou se připravovali. Ačkoli protivníci a rúhači té pravdy, duchovní i světští, hněvali se, však proto toho udusiti a utlačiti sou ne- mohli. Nebo, jakož se píše v třetích knihách Ezdrášových X, pravda zůstává a rozmáhá se na věky a živa jest, obdržujíc vítězství na věky. Amen. O počátku sebrání concilium konstanskeho a o potupení i zkazení Mistra Jana z Husince tuto se oznamuje. Léta téhož na den Všech svatých počalo se concilium, totiž: shromáždění duchovních osob obecné v městě císařském v Kon- stancí o jednotu církve a napravení pokoje. Nebo =) enim. Wolf. — !) Tím slovem se počíná rukopis B. — 5) deest in B. — ") recuperanda A. 

Strana 331
VAVŘINCE Z BŘEZOVÉ KRONIKA HUSITSKÁ. 331 unu sar de Cossa dieto, in curia Romana?) residenti favebat et sue subiacebat obediencie, alia pars Angelo de Corario. Gregorio XIL tercia vero pairs Benedicto XIII, dicto Petrus de Luna, ad- herebat. Quorum unusquisque se verum et legi- timum fore astruebat summum Romanum pon- tificem. et. ex hoc fideles in ecclesia magnum sue religionis paciebantur detrimentum. Ad obvian- dum ergo hiis scismatibus in ecclesia Johannes prefatus. papa. XXIII. concilium generale ad ci- vitatem Constanciensezm congregandum convocat, votis desuper serenissimi principis Sigismundi, regis Ungarie, annuens optantis in prefata civi- tate concilium ipsum generale celebrari. Cui qui- dem concilio ipse Johannes papa XXIII perso- naliter interfuit. Item tres patriarche. Item car- dinales XXIII. Item archiepiscopi XXVII. Item episcopi C et VI. Item episcopi titulares de or- dinibus NXXIII. Item -abbates C et III. Item auditores palacii saeri XVIII, doctores omnes. Item cubicularii pape XVIIL Item doctores in theologia, in decretis et legibus, magistri etc. CCCXLIIII demptis doctoribus auditoribus. Item peuitenciarii pape XXVII. *) Item scriptores pe- nitenciarum XXIV. Item. seriptores bullarum CNLH.. Irem procuratores pape et cardinalium LNNIIL. Item: portulani NNIV. Item bidelli con- sixtorii. XNNVIIL.)) Item reges et principes se- cuülares. personaliter NNVIII. interfuerunt. Item comites LXNVIII. Item barones, nobiles et mi- lites sexingenti LAXVI. Item aurifabri cum ser- vis ") eorum NLVIIL. Item. institores et. famuli eorum CCCI, dtem sutores cum servis XX et CC.7) Item. pelliparii ?) cum. servis LXXXVI. Item fabri cum servis LXXXVIII. Item pistores cam famulis CCLN..— Item. caupones. tabernarii cum servis LNXV. Item campsores de Florencia ete. LXXIL. Item. apothecarii cum servis suis XLV. Item barbitonsores COCXXXVI. Item he: raldi XLV. fistulatores. tubicine,P) ioculatores CCCCCNVI. Item meretrices, virgines publice, septingente XVIII. Item ambasiate 3) regum, du- cum et comitum XXVII. Item ambasiate episco- porum multorum et ecclesiarum diversarum. Item tehdáz církev o nékolikery byla rozdélena. Né- která částka Janovi papežovi XXIII, Baltazaru z Košic nazvanému, na dvoře římském sedícímu, přála a jeho poslušenství příslušela. Jiná Angelu z Korarium, Řehořovi XII, třetí částka Bene- dyktovi XIII, nazvanému Petr z Lunu, byla poddaná a jeho se přidržela, z nichžto pravým každý svobodným býti se pravil nejvyvžším řím- ským biskupem. Skrze to věrní v církvi veliký svého nápoženství trpěli jsou nedostatek. Pro- tož aby srovnána byla ta rozdělení v církvi před- pověděné, Jan papež XXIII concilium obecné do města Konstanského k shromáždění svolal jest, v tom povoliv žádostem nejjasnějšího knížete Zik- munda, uherského krále, aby v předpověděném mésté to obecné concilium s jeho 2ádostí bylo sla- veno a drZáno. Na kterémzto concilium nebo obec- ném sněmu duchovních osob sám Jan papež XXIII osobně byl jest, k tomu tři patriarchové, 23 kar- dynálüv, 27 arcibiskupüv, biskupüv 106, biskupüv tytulovanych z klásterüv 32, opatüv 1023. soudcí z síně papežových 1S. A ti všichni byli dokto- rové. Souložníkův papežských, totiž komorníkův 18, doktorův svatého písma v dekretích a v prá- vích a mistrův 343 kromě doktorův a práva andi- torů. Těch, ješto ukládají pokání papežská 27, písařův pokání ukládajících na odpustky 24, pí- sařův na bully 142, šařářův papežských a kardy- nalských 83, vrátných 24, půhončích nebo bi- říicův duchovních s holemi stříbrnými, půhončích práv duchovních 28. Králův a knížat světských osobně XXVIII bylo, hrabí 78, urozených šlechti- cův a vladyk, rytířův 676. Zlatníkův s jich slu- žebníky 48, kramářův s svými pacholky 350, krajčí s tovarvši svými 170, ševcóv s tovaryši svými 86, kovářův s pacholky 89, pekařův s pa- cholky 160, šlojířníkův 220, šenkýřův krčem- ných s slaZebníkv 45, barvífüv 336, trubačův, hudcüv, pisteü, kejklífüv 516 a kurev zjevnych 718. Poslüv z měst královskych, vejvodskych, hrabí 18, poslüv biskupskvch, poslüv z mést cí- sařských 66, k tomu také z rozličných jiných měst poslův, z rozličného uméní mnoho, k tomu také Mistr. Jan Hus, svatého písma kazatel l) in. civitate Bononia Lobk. — *) pape et cardinalium 73 L. — !) item pedelli cnm baculis argenteis 24, item pedelli consistorii 28 L. — ") famulis L (i potom vícekráte). — ^) item sutores vel calcifices 12?, item sarteres cum servis 220 L. — ^?) pellifices L. — P) tubicene B. — 9) ambasiatores L (i potom). 42* 1414 

Strana 332
1414 332 ambasiate studiorum diversorum. Item ambasiate civitatum imperialium LXVI. Item ambasiate mul- tarum aliarum civitatum. !) Ad hoe eciam con- cilium Magister Johannes Hus, sacre theologie baccalarius formatus, predicator ad capellam Bethleem nuncupatam in Praga confirmatus, qui in suis predicacionibus ypocrisim. pompam. ava- riciam. luxuriam, symoniam et alia cleri peccata constanter infestabat et detegebat pro ipsius cleri statu ad vitam apostolicam reducendo, ex quo ab ipso clero pestifero magno odio est habitus, anno eodem 7) sabbato post festum Omnium sanc- torum sub salvo regis Hungarie Sigismundi con- ductu, primum in Praga intimacionibus et pro- testacionibus publice factis, quod scilicet coram concilio Constanciensi de sua fide cuilibet para- tus sit reddere racionem, venit personaliter. Sed non obstante regis prefati*) salvo conductu ad cleri perversi de Bohemia et precipue de Praga prelatorum ac magistrorum instigacionem feria VI post Katherine ?) auno eodem per ipsum cap- tivatur concilium ad papam et cardinales pro habenda secum collacione fraudulenter evocatus et carceri duro in monasterio fratrum predica- torum ibidem iuxta stagnum ipsius civitatis sito mancipatur, custodibus diversarum. nacionum cir- cumseptus. Cuius fautores in Constancia presen- tes tam spirituales quam seculares diligenter pro ipsius contra concilium et regem Hungarie ') la- borando liberacione nichil prodesse potuerunt, ali- quibus magistris et prelatis de clero Bohemie et precipue Magistro Stephano Palecz, doctore theo- logie, et Michaele de Causis, plebano sancti Adal- berti de Nova civitate Pragensi, invidia magna et zelo contra ipsum motis articulos multos fal- sos et mendosos pro condempnacione ipsius fi- delis et catholici evangelii predicatoris cudenti- bus et confingentibus et ipsum concilio accusan- tibus, licet mendose. qualiter ipse nitebatur mo- dis omnibus in suis predicacionibus clerum de- struere, seculares ad ipsius cleri destruccionem concitando. In ipsa ergo captivitate Magister Jo- hannes Ius virilem habens animum mori pocius VAVŘINCE Z BŘEZOVÉ KRONIKA HUSITSKÁ, z kaply z Betléma, pokrytství, pýchu, zpupnost, lakomství, smilstvo, svatokupectví a jiné hříchy kněžstva stále hyzdil, oznamoval, aby mohl ten stav kněžský k ži- votu apoštolskému zase přivésti, poněvadž od toho knézstva Selmového u veliké nenávisti jmín byl jest. O glejtu daném Mistru Janovi Iľusovi. Téhož léta v sobotu po Všech svatých pod bezpečným krále uherského Zikmunda glejtem a průvodem *) nejprv v Praze nápisy a osvědčováním zjevným učiněným, že totižto pred concilium konstanskym z své víry každému hotov jest počet vydati, přišel jest osobně. Ale nic jemu nebyl prospěšný bez- pečný glejt krále předpověděného. Skrze nabádání, ponoukání převráceného kněžstva z Čech, zvláště z prelatův a mistrův z Prahy, v pátek po svaté Kateřině léta téhož od jiného jest jat. od con- cilium ku papeZi a pred kardynály na rozmluveni společné lstivě povolán, do tvrdého žaláře v klá- šteře bratří kazatelův tu podle jezera téhož města postaveným vsazen jest a strážními rozličných národův obklíčen. Jehožto přátelé v Konstancí, jsouce tam, duchovní jako světští, pro jeho vy- svobození pilně před concilium a králem uher- ským pracujíce. nic sou nemohli prospéti pro některých mistrüv, prelátàv z kněžstva českého, zvláště Mistra Štěpána Paleče, doktora písma sva- tého, a Michala, doktora práv. faráře **) svatého Vojtěcha z Nového městu Pražského. závist ve- likou a zlost proti nému majících, kteříž jsou artykule mnohć falešné, lživé ku potupé toho vérného čtení svatého kazatele skládali a sobé smyšlovali a na něho pred snémem'lZivé Zalo- vali, kterak by on usiloval všemi obyčeji v svých kázáních kněžstvo zrušiti a světský lid k ska- zení kněžstva zbuditi. Protož v tom vězení Mistr Jan Hus, zmužilý maje úmysl. raději volil umfíti nezli knéZstva Selmina ohyzdnosti a mrzkosti bez zákonův chváliti. Mnoho epištol a písma velmi užitečného tajně svým přátelům psal jest v Konstancí, aby ta písma opatrně do Čech poslali a donesli, po těch přátelích a milovnících 7) 1414 A. in marg. — *) prefato A. — ?) Ungarorum B. !) Podobný seznam v. na konci Richentalovy kroniky. — ?) Tak čteme v rukopisech i u L; chybně místo feria IV. *) Ruk. původem. — **) Ruk. šafřáře. kterýžto v svých kázáních 1414 

Strana 333
VAVŘINCE Z BŘEZOVÉ KRONIKA HUSITSKÁ. iu eligebat quam cleri pestiferi scelerum enormita- tes approbare. multasque epistolas et scripta uti- lissima occulte suis scribebat amicis in Constan- cia presentibus, que scripta et ad Bohemiam caute destinabantur, ab ipsis quoque suis amicis et fautoribus vice versa scriptis et epistolis con- solatoriis recreabatur et ad standum viriliter in bono et sancto proposito confirmabatur. Has autem epistolas custodes certi carceris muneri- bus amicorum Magistri Johannis Hus subarati caute et circumspecte propter concilii timorem ipsis fautoribus Magistri Johannis") presenta- bant") et insuper ipsorum epistolas et scripta ipsi Magistro Johanni") sub ferculis aliquibus abscondendo mirabiliter porrigebant. [Ibidem eciam ad vota amicorum et aliquorum carceris custo- dum tractatulos pulcerrimos succincte, quamvis libris carens. edidit, puta de mandatis dei et oracione dominica, item qualiter committitur pee- catum mortale, item de cognicione dei, item de tribus hostibus hominis, item de penitencia, item de matrimonio. item «de sacramento corporis et sunguinis domini. Scripsit quoque tractatulum de communione utriusque speciei, quo Pragam apportato sacerdotes ipsi Magistro Johanni Hus faventes animati strenue pro communionis pre- fate libertacione giadio verbi dei dimicabant et contra deordinaciones cleri perversi viriliter in- veliebant. Unde dyabolus, antiquus generis hu- mani hostis. considerans populum sexus utriusque ad predicacionem fidelium | sacerdotum — peccata plangere, penitenciam de *) ipsis agere et se cum magna devocione frequenter ad ipsam preparare commuuionenm, excitavit susurrones et ipsius emu- los veritatis. qui sibi nova confingentes ad ipsam comniunionem suffocandam mendacia coram con- cilio Constanciensi querulose proposuerunt, qua- liter Wiklefiste seu Ilusite Y) de vespere post ce- nam inebriati sacramento corporis et sanguinis domini a suis communicarentur sacerdotibus, et quod in ollis sacramentum Christi sauguinis con- ficeretur et in flasculis seu lagenis hine inde per domos et cellaria deportaretur et, quocun- que tempore eciam nocturno populus sexus utrius- 333 svých a po nich zase potěšitedlné listy míval po- silnění, aby v dobrém zmužile stál, tak posilňován býval. Strážní pak žalářní, dary jsone upokojeni. Mistru jsou listů oppatrně dodávali pod krmémi některými přikryté,*) tu také k žádostem přátel Mistrových strážní **) traktáty velmi pěkné krátce složiv, ačkoliv při sobě knih žádných neměl jest: O přikázáních božích, O motlitbě obecní, O Otče- náš, O hříchu sinrtedlném. kterak dopuštěn bývá, a O poznání božím, O třech nepřátelích člověka, O pokání, O manželství, O svátosti těla a krve boží, také o přijímání pod obojí spůsobou, jímžto do Prahy přineseným kněží, kteřížto mistru přáli, rádi uzřeli a jím posilućm byli a tak skrze něj jako mečem slova božího bojovali jsou proti pro- tivníkům pravdy boží a lidu mužsky slovo boží kázali jsou. A z toho dábel, nepřítel lidského pokoleni, znaje spravu lidi kajicich, na hiichv plačících, pokání za hříchy činících a pod obojí spůsobou vážně přijímajících, zbudil jest ne- přátely podrývací té pravdy, kteřížto nové věci proti tomu skládajíce pro udušení, utlačení před concilium konstanským lživé žaloby sou činili, že by Wigleffova a Husova rota večer, po večeři jsouce spiti, tělo a krev pána Krysta od svých kněží přijímali, a že by v hrncích svátost krve Krystovy posvěcovali a že by v flaškách a v lahvích po domích sem i tam i v pivnicích nosili, ve due i v noci obojího pohlaví. když by žádal svátosti. kněží že by jim hotovi byli rozdávati a že by schůzky v kollejích i jinde v tajných místech [ma- jíce] po přijímání té svátosti velebné mnobé ohyzid- nosti a neřády plodili. Tomu lživému obžalování concilium víru přiloživše, uvěřilo jest. Proti při- jímajícím pod obojí spůsobou závistí, nenávistí skrze strach, protože by bez dotázání a povolení toho concilium skutek tak pilný byl při přijímání svatého těla Krysta pána a krve jeho svaté pod obojí spůsobou věrných křesťanův, ale aby byl zastaven, zapovědělo jest a za bludné a kacířské byti pravilo jest to concilium konstanské. Concilium | konstanské odsoudilo Čechy za kacíře. A tak léta páně 1415, dne 15 měsíce Cervna to concilium potupilo jest všecky tak při- u) subarati... Johannis desunt in B. — ") Johannis Hus portabant L. — ") Iohauni Hus L. — ^) deest in A. — *) Musiste W (i potom někdy). *) Srov. latinský text v ruk. B. — **) Srov. B. Igi 

Strana 334
1414 1415 354 que affectaret jpsum sacramentum, quod sacer- dotes ipsi mox essent ad communicandum eos parati, quodque conventicula in cellariis et aliis locis occultis faciendo post sacramenti venera- bilis communionem multas exercerent abhomina- ciones ac?) deordinaciones. Quibus mendosis et excogitatis delacionum ac accusacionum generi- bus concilium prefatum Constanciense filem ad- hibens =) credulam, matura postposita delibera- cione et iusto iudicii libramine derelicto, contra sub utraque specie communicantes non zelo sa- lutis animarum, sed pocius livore ac odio per- motum, ^) eo quod sine requisicione et consensu ipsius concilii opus tam arduum sit attemptatum, presanctissimam ac divinissimam corporis et van- guinis dominici sub utraque specie communio- neni fidelibus christicolis multum salutiferam ad communem *) populum per amplius fieri et. prac- tisari inhibuit et ipsam tamquam erroneam et hereticam anno domini MCCCCXV die XV. men- sis Junii condempuavit, omnesque et singulos sic communicantes et desistere a tali non volen- tes communione tamquam hereticos arcendos fore et graviter puniendos statuit et decrevit per dio- cesanos locorum seu officiales eorum aut inqui- sitores lieretice pravitatis cum. invocacione eciam brachii secularis in regnis seu provinciis, in quibus contra ipsius concilii decretum fuerit at- temptatum. pro racione et scripturarum fulci- mento propriam assignando voluntatem et eccle- sie Romane sic non communicandi consuetudi- nem, cum tamen consuetudo veritati iure cedere debeat et locum dare. Hoc tamen concilii man- dato ac decreto legi dei ac ecclesie primitive contrario non obstante, non solum usum racionis habentes, sed et parvuli seu infantes post bap- tismum propter baptismi ipsius confirmacionem temporis successu sacramento divinissime euka- ristie sub utraque specie communicabantur, Ma- gistro Jacobello de Misa, sacre theologie bacca- lario formato. hanc cum sibi aliquibus adheren- tibus magistris et sacerdotibus promulgante et practisare inchoante communionem, propter quam quidem infancium communionem scisma grave inter magistros et sacerdotes veritati dei et Ma- VAVŘINCE Z BŘEZOVÉ KRONIKA HUSITSKÁ. jímající, kteříž by nechtěli přestati od takového přijímání, jakožto kacíře a vyřklo i ustavilo. aby takoví trápeni skrze biskupy, uředlníky jejich byli, a vyhledávali ty nepravosti kacířské a aby jim také toho pomocna byla moc světská v krá- lovstvích i v krajinách, za důvod a ohradu písmu svatého pokládajíce svou vüli vlastní a moc, Ze tak jmíti chtějí a církev římská, aby tak nebylo přijímáno, poněvadž obyčej měl by dáti místo pravdě. Však Čechové, nedbavše vyrčení conciliumn, proti zákonu božímu i také prvotní církve odpor- ného, netoliko rozumu požívajícím, ale maličkým nemluvnátkům po křtu svatého potvrzení podá- vali sou. Zvlást Mistr Jakub z Stříbra, svatého písma bakkalář. s jinými kněžími počali sou ohla- šovati a skutkem plniti. Pro kteréžto přijímání neb rozdávání v království Českém i v Praze vzšel jest i mezi mistry veliký nepokoj. Nebo někteří mistři pravili bludné býti a k potvrzení křtu svatého nepotřebné. A jiní tomu odporně pro řeč svatého Dionysia, i jiných prvotní svaté církve doktorův. *) toho přijímání potvrzujícího spasitedlné býti pravili a potvrzovali, že všeliká kostelní svátost svátostí těla a krve boží má do- konána býti a potvrzena. Přijímání pak tak ma- lým jako dospělým a nemluvňátkům, ačkoli pro- tivníci mnohými cestami usilovali rozličnými den ode dne to utlačiti a v niveč obrätiti, ale mož- nosti k tomu nemajíc, rozmáhajíc se, více a více rostouc. posilňovali se, na protivníky pak té pravdy, pod časy zjevně a divně božskou mocí před tou pravdou padajíc, škody nevýmluvné u nenabyté statkův časných i na tělech přicházely, tak že sou toho plakati musili, jakož o tom níže světle bude praveno. 2) et A. — *) adhibentes A, — b) permotis B. — ©) communem BL, communionem WA, *) Ruk. doktory. 1415 

Strana 335
VAVŘINCE Z BŘEZOVÉ KRONIKA HUSITSKÁ. 335 1115 gistro Johanni Hus adherentes in Praga et in regno Bohemie est exortum. Nam quidam d) ex eis infancium communionem fore erroneam et ad baptismi confirmacionem non necessariam asse- rebant, alii e contrario propter dicta beati Dvo- nisii et aliorum primitive ecclesie doctorum hanc sentenciancium communionem ipsam katholicam et salutiferam astruebant affirmando, quod omne ecclesie sacramentum eukaristie divinissime sa- cramento perficiendum est et roborandum. Nichilo- minus prefata sacramenti corporis et sanguinis domini sub utraque specie, panis scilicet et vini. communio tam ad adultos quam ad parvulos et infantes, adversariis ipsius ac emulis eam viis ) et modis diversis suffocare et annulare satagen- tibus, non tamen prevalentibus, de die in diem magis ac magis crescebat, augmentabatur et inva- lescebat, impugnatoribus per temporum successus notabiliter et mirabiliter divina virtute coram ipsa ruentibus et succumbentibus veritate et dampna inexplicabilia rerum et corporum luentibus, prout in subsequentibus clarere poterit evidenter. 1) Anno z) domini MCCCCXV currente feria IV ante dominicam palmarum, que erat dies XX mensis Marcii, Johannes papa XXIII, sibi peri- cula a concilio imminere et precipue de papatu deposicionem presenciens, de Constancia tempore nocturno habitu mutato fugit et ad civitatem quandam Friderici, ducis Austrie, quatuor mil- liaria a Constancia distantem h) cum ipsius auxilio ducis confugit. Post certum vero temporis inter- vallum, dum ad mandatum Romanorum regis et Hungarie Sigismundi bona prefati ducis occa- sione pape Johannis educcionis 1) per civitates imperiales et Sweyceros k) devastarentur et clause ipsius certe expugnarentur, ipse papa Johannes est concilio per ipsum ducem Fridericum deva- stacionem bonorum suorum amputare volentem presentatus et per concilium Ludvico, duci Ba- varie, comiti 1) Palatino, filio olim Clem, in cap- tivitatem assignatus et tandem per ipsum conci- lium velut hereticus condempnatus et de papatu una cum Gregorio XII et Benedicto XIII de- positus, ut inferius clarius patebit. O složení Jana papeže XXIII, kterýž byl kříže posvětil proti králi Nápulskému. Léta 1415, 1415 v středu před květnou nedělí, den 20 měsíce března Jan papež, předzvěděv nebezpečenství od concilium sobě nastávající a zvláště o složení z papežství, z Konstancí nočně, oděv proměniv, utekl jest a do města jednoho Frydrycha, vývody rakouského, čtyry míle od Konstancí, s pomoci toho vývody utekl se jest. Ale po nevelikém času, když k rozkázání krále římského a uherského Zikmunda zboží předpověděného vývody pro vy- vedení Jana papeže z Konstancí od měst císař- ských a od Šwajcarův byla hubena a zámkové jeho dobýváni, on Jan papež zase concilium od vývody Frydrycha jest postaven a hubení svého zboží konec učinil, tehdy Jan papež od concilium Ludvíkovi, vývodovi bavorskému a hrabí pala- týnskému, synu někdy Klemovému, u vězení jest dán a nejposléze od toho concilium jakožto kacíř potupen a s papežství s Řehořem 12 a Bene- šem 13 spolu složen, jakož níže o tom bude. d) quidem B. — e) ratione L. — f) ita W; prout in sequentibus clarere patebit et evidenter A; prout in se- quentibus clare patebit et evidenter B; prout in sequentibus clare patebit evidenter L. — 5) A: Papa Johannes fugam peciit a concilio. — ") distancia distantem B. — 1) educcionem WA, de Constancia educcionem B, occisione (sic) propter ...eductionem L. — k) Sweiceos A. — 1) d. in B.

Strana 336
1415 336 Item ^) de mense Maii Magister Jeronimus, vir facundia ac eloqnencia preditus, de Constan- cia, ubi intimaciones patentes portis ac valvis civitatis ac ecclesiarum et domibus cardinalium aliorumque notabilium prelatorum ^). affixerat, optans a rege Sigismundo sepe nominato et a concilio sibi salvum et securum dari conductum ad respondendum palam et publice omnibus et singulis crimen quodcunque erroris vel heresis sibi obicere volentibus et puritatem fidei sue ?) orthodoxe coram prefato Constancieusi concilio ") ostendendum, versus Bohemiam salvo conductu competenti ad id, quod prefertur. minime asse- cuto redeundo per officiales ducis Davarie Johan- nis. filii olim. Clem. comitis Palatini, ex suorum prodicione emulorum in Hyrssaw est captus et in Sulezpach: ad presenciam ipsius ducis reduc- tus. Quod. cum Sigismundus. Romanorum rex et Hungarie etc. cum concilio percepissent, duci Johanni sepe nominato intimaverunt postulantes, quatenus Magistrum Jeronimum ipsis ad: Con- stanciam transmitteret, quorum postulacionibus et votis dux Davarie Johannes prefatus annuens Magistrum Jeroninum vinctum ad Constanciam transmisit?) cum epistola sua. in qua magnifice et multipliciter ipsum extollit concilium et pre- lia domini in extirpando errores et hereses vi- riliter agere adhortatur, Magistrum Jeronimum et sibi similes in interitum carnis tradere, ut spiritus salvus fiat in die domini suadendo. Vin- culatus ergo Constanciam est adductus et con- cilio presentatus et demum multis blasphemiis et probris affectus carceribus durissimis in turre quadam civitatis iuxta cimiterium ecclesie sancti Pauli est mancipatus. in quibus trunco imposi- tus gravi pedibus ad compedes strictis et mani- cis ferreis vinctus XI fere pendebat diebus, pau- cissimis") cibis refectus et infirmitate gravi fere usque ad mortem vexatus. Cui tamen dierum aliquorum facto intervallo convalescenti ob spem concilio in omnibus assenciendi et ipsius con- cilii facta et decreta approbandi captivitatis est duricia mitigata et alleviata. Sicque in ipsa turri fere per unum integrum annum iacuit captivus. VAVŘINCE Z BREZOVE KRONIKA HUSITSKA. O jetś Mistra Jeronyma z Prahy a do ža- láře vsazení v Konstancí. Potom měsíce máje Mistr Jeronym, muž výmluvností od Boha okrášle- nou obdařený, v Konstancí intimací ohlašování zjevné na fortnách, na branách mésta, kosteluv i domüv kardynálskYch a jinych znamenitych prelátüv prilepoval a pribíjel jest, Zádaje od krále Zikmunda i od concilium, aby jemu byl dán bezpečný glejt k odpovídání zjevně všem a je- dnomu každému, kdož by jemu chtěl hřích a poškvrnu kacířství, bludů připisovati, a že chce věci své před vším concilium okázati, aby se mohl do Čech vrátiti.. Však toho nepoložil jest. Nebo vraceje se. od úředlníkův vývody bavor- ského Jana, nékdy syna Klemova, hrabí pala- týnského. skrze zradu svých nepřátel v Hyvršavě jest jat a do Sulezpachu před přítomnost toho vývody jest přiveden. To když král Zikmund římský, uherský, s tím concilium zvódeli, vy- vodovi Janovi vzkázali. Zádajíce, aby Mistra Je- ronynia okovaného do Konstancí poslal. K jichzto vüli Jan, jmenovany vyvoda, povoliv. Mistra Jero- nyma okovanóho do Konstanci jest poslal s listem svým, jich v tom listu potvrzujíc, aby sobé muzskv Ginili. napominal, a aby Mistra Jeronyma a jemu podobné k zahynutí těla vydávali, aby duch mohl spasen býti. Protož Mistr Jeronym okovany do Konstancí jest přiveden a před concilium posta- ven a tu, mnohým rouháním a láním jsa utrápen, u tvrdých žalářův v jedné věži městské podle kyrchova svatého Pavla jest vsazen. V kterémzto žaláři do klády jest vsazen 4 pouty železnými na rukou i na nohách jest okován a 11 dní v tom vězení za ruce visel jest, malých pokrmův po- žívaje, a těžkou nemocí až k smrti trápen jest. Jemužto davše prodlení za několiko dní, aby se polepšil na zdraví, naději maje, že tomu con- cilium ve všem povolí a jeho uložení že chváliti bude, tvrdost vězení jemu jest složena a po- lehčena. tak že v té věži jako za jeden celý ten rok ležal u vězení svázaný. 7) A: De Magistro Jeronimo. — ») prelatorum jen u L (srov. překlad), — 9) d. in B. — ») d. in B. — 9) trans- mittit BL. — *) paucissimis fere AB. 1415 

Strana 337
1415 VAVŘINCE Z BŘEZOVÉ KRONIKA HUSITSKÁ. Item feria IV post Trinitatis, gue erat dies XXIX mensis Maii, sentencia per concilium ge- nerale Constanciense fertur contra Johannem pa- pam XXIII, per quam a papatu propter multos et diversos articulos in et adversus ipsum per ipsius concilii procuratores productos deponitur et ad custodiam" tutam Sigismundi, Romanorum et Hungarie regis, ecclesie universalis advocati et defensoris, nomine ipsius concilii deputatur. In hac eciam sentencia per ipsam Constancien- sem sinodum statuitur. decernitur et ordinatur pro bono unionis ecclesie, quod nullo umquam tempore reeligantur *) in papam dominus Baltha- sar de Cossa, nuper Johannes papa XXIII, nec Petrus de Luna, Benedictus XIII. nec Angelus de Corario, Gregorius XII, in suis obedienciis sic nuncupati. Inter cetera autem in articulis contra ipsum Johannem papam XXIII produc- tis ?) ista ponuntur abhominabiliora, scilicet quod ipse dominus Johannes') fuit et est pauperum oppressor, iusticie persecutor, iniquorum colump- nà, symoniacorum statua, carnis cultor. viciorum fex, a virtutibus peregrinus, consistoria publica fugiens ac totus sompno et, aliis carnalibus de- ditus desideriis,") vite et moribus Christi totus contrarius, infamie speculum et omnium malorum profundus adinventor, adeo et in tantum Christi ecclesiam scandalisans, quod inter Christi fideles vitam et mores suos cognoscentes vulgariter di- citur incarnatus dyabolus. Item quod ipse domi- nus Johannes papa XXIII cum uxore fratris sui et cum sanctis monialibus incestum, cum virgi- nibus stuprum, cum coniugatis adulterium et alia incontinencie ") erimina, propter que ira dei descendit in filios diffidencie. commisit. Item quod ipse fuit vas omnium peccatorum, hormici- diis, veneficiis et aliis gravibus ") criminibus ir- retitus, symoniacus, pertinax hereticus et eccle- siam Christi notorie scandalisans. Item quod ipse dominus Johannes papa XXIII sepe et sepius coram diversis prelatis ac aliis honestis et pro- bis viris pertinaciter dyabolo suadente dixit, as- seruit, dogmatisavit et astruxit, vitam eternam non esse, neque aliam post vitam hanc, quin ymmo 331 Artykulové proti Janovi papeži 23, aby zase nebyl volen na papežství Petr de Luna, Angel de Corario. Potom v středu po svaté Trojici, jenž jest byl 29 měsíce máje, odsudek a vyrčení skrze obecné concilium constanské vydán jest proti Janovi papežovi 23, skrze kterýž odsudek s pa- pežství pro mnohé rozličné artykule na něho pro- vedené složen jest a k stráži bezpečné Zykmunda, krále římského, uherského, jménem toho con- cilium jest připsán. Mezi jinými artykuly proti Ja- novi papeZi 23 provedenymi tyto véci ohyzdnéjsí jsou vypovédíny, Ze by byl násilník chudych, pro- tivnik spravedlnosti, nešlechetných sloup, mi- lovník těla, kvasnice hříchův, od ctnosti poutník, práv zjevných duchovních utíkaje, života a mra- vüm Krystovym protivný, zlé pověsti zrcadlo, všech zlých věcí vtipný nalezač a tak pohorši- tedlný jako dábel vtělený. Také že by on Jan papež s ženou bratra svého a s jeptiškami i s pannami smilstvo i s manżelkami cizolożstvo páchal a jiné hříchy, nečistoty a svatokupectví. Pro kteréžto skutky hněv boží sstoupil na syny nedověrné. Také že by on byl nádoba a osudí všech hříchův, vražd a trávení, a jinými téžkými hříchy osedlaný, svatokupec, neustupný kacíř a církev boží že by znamenitě pohoršoval a že by neustupně z dábelské raddy říkal, že by života věčného nebylo ani jiného po tomto životě, a že by pravil, že duše člověka s télem by hynula a umírala ku podobenství němých zvířat a že v den poslední žádný nevstane: proti artykuli v obecné víře křesťanské položenému o vzkříšení mrtvých. ^) reeligatur B. — *) Johannes papa B. — ") desid. deditus A. — *) incontinencia codd. incontinentiae L. —- ") gravis A. 3) Srov. v. der Hardt IV, 196. 43 1415 

Strana 338
1415 338 dixit et pertinaciter credidit, animam hominis cum corpore humano mori et extingui ad instar animalium brutorum, dixit quoque, mortuum se- mel eciam in novissimo die minime resurrec- turum, contra articulum de resurreccione mor- tuorum. Item VII die mensis Junii, que erat feria VI post Donifacii, hora XI eclipsatus est totus sol, ita quod non poterant misse sine luminibus ce- lebrari. in signum, quod sol iusticie Christus in cordibus prelatorum multorum ad mortem Ma- gistri Johannis Hus de proximo per concilium mortificandi anhelancium fuit obscuratus. Item sabbato in octava Petri et Pauli aposto- lorum alias die VI*) mensis Julii Magister Jo- hannes Hus. sacre theologie baccalarius formatus, vir vita") et moribus clarus ac fidelis evangelii Christi predicator, ad falsam testium deposicio- nem et Magistri Stephani Palecz. doctoris theo- logie, ac Michaelis de Causis, plebani sancti Adalberti de Nova civitate Pragensi, ex parte cleri Bohemie assiduam instigacionem, regis quo- que Hungarie Sigismundi suggestionem, nulla sibi debita pro sue innocencie expurgacione pre- Stità audiencia per concilium Constanciense ad mortem est sentenciatus et inique condempnatus, quem ab officio sacerdotali in publica ipsius concilii sessione degradatum spirituales brachio tradunt et assignant seculari. Qui extra civitatem Constanciensem eductus in quodam prato co- lumpne in modum asseris spissi facete ac terre infixe catenis ac funibus alligatus ac fasciculis straminum et lignorum circumseptus ,Christe, fili dei vivi, miserere mei" etc. lete decantando ignis est consumptus voragiue. Post cuius incine- racionem, ne reliquie ipsius super terram rema- nerent, eciam cinis ipse in flumen IRteni ibidem de vicino fluens Bohemorum in contemptum est proiectus. De cuius captivitatis condempnacionis- que ace mortis serie alibi plenius est contextum et scriptotenus exaratum. Ipso ergo *) mortificato, clerus perversus pre- cipue in reguo Bohemie et marchionatu Moravie, qui ?) condempuacionem ipsius contribucione pe- VAVŘINCE Z BŘEZOVÉ KRONIKA HUSITSKÁ. Tuto se pokládá o zatmění casu, potupeni wis na smrt Mistra Jana Husi, toho svatého křesťan- ského kněze. Také T dne měsíce června, jenž byl pátek po svatém Bonifacii, v hodinu 10“ za- tmělo se jest všecko slunce, tak že nemohli jsou mše sloužiti bez světla. na znamení, že slunce spravedlivosti Krystus v srdcích prelátských mno- hých na smrt Mistra Jana Husi v blízkém času skrze concilium dychtéjících bylo zatmélo. O smrti a umučení Mistra Jana Husi a o jeho z kněžství skládání. Potom v sobotu v ochtáb svatého Petra a Pavla apoštolův, totižto 6 dne měsíce července, Mistr Jan Hus. svatého písma baccalář učený, muž životem a mravy se stkvoucí a věrný kazatel čtení svatého, k složenému svě- dectví falešnému a mistra Štěpána Páleče, doktora svatého písma, a Michala de Causis, faráře od sva- tého Vojtěcha z Nového města Pražského, z strany kněžstva českého ustavičnému nabádání, krále Zykmunda ponoukání, aniž ovšem dáno jest jemu které slušné slyšení, aby mohl svou nevinu očistiti, skrze to concilium constanské k smrti jest od- Souzen à neprávé potupen. Jehozto z ouradu knéZského v zjevném sedadle toho concilium slo- žili sou a duchovní moc dala jej moci světské. Kterýžto ven z města Constanského jest vyveden a na jedné louce k sloupu ku podobenství prkna tlustého otesanému a do země vbitému řetězy a provazy jsa přivázán, snopky slaměnnými a otýp- kami, dřívím okládán, „Kryste, synu Boha ži- vého“ vesele jest spíval a spálen. Po jehožto spálení, aby kosti a prach z jeho těla na zemi nezüstai. také popel do řeky Rýna, jenž odtud nedaleko teče, ku potupě Čechů jest uvržen. O jehožto vězení a potupení i smrti pořadu jinde plněji jest vypsáno a položeno. Protož když jsou jej umrtvili, knéZstvo ne- hodné, zvláště v království Ceském a margkrab- ství Moravském, kteříž jsou potupení jeho po- *) die feria. VI. A. — Y) «t vita A. — ?*) ergo sic L. — *) qui ad WA. 

Strana 339
VAVŘINCE Z BŘEZOVÉ KRONIKA HUSITSKÁ. 1i: cuniarum et modis aliis diversis procuravit et ad ipsius consensit interitum, ^) iusto dei iudicio de die in diem notabiliter magisque *) ac magis in bonorum per seculares ablacionibus, a locis suis et dignitatibus eieccionibus, ymmo eciam et corporum destruccionibus turbatur, prout in se- quentibus clarere poterit evidenter. 4) Item die VI *) mensis Julii concilium Con- stanciense literas clero et baronibus ac proceri- bus regni Doemie sub sigillis presidencium qua- tuor nacionum, puta italice. *) gallice, germanice et anglice ), transmittit sentencias contra Magi- strum. Johannem Wikleff et Magistrum Johan- nem Hus ac ipsorum doctrinas iuste fore latas astruendo et per viscera Jesu Christi hortatur, quatenus homines pestiferos doctrinam 8) Johan- nis Wikleff et Johannis Hus, hereticorum damp- natorum, seminantes predicare et dogmatisare in reguo Boemie et finibus ipsorum, quantum in ipsis est, non admittant. Item die II mensis Septembris anno eodem magnates, barones, proceres et nobiles regni Boe- mie et archionatus Moravie tunc Prage con- sregati literas ?) sub suorum appensione sigillo- rum concilio scribunt Constanciensi inproperando ipsi concilio de Magistri Johannis Hus, evange- lici predicatoris, iniusta et iniqua ad mortem condempnacione, quod scilicet hunc non confes- sum nec legitime, ut decebat, convictum nullis- que in et contra ipsum deductis et ostensis erro- ribus aut heresibus, sed ad sinistras, falsas et importunas duntaxat sui et^) regni Boemie ac marchionatus Moravie capitalium inimicorum et proditorum accusaciones, delaciones et instiga- ciones tamquam hereticum pertinacem condemp- navit et condempnatum dira et turpissima morte affecit in regni Boemie christianissimi et mar- chionatus Moravie clarissimi perpetuam infamiam et notam, adiciendo inter cetera, quod quicun- que hominum cuiuscunque status, preeminencie, ^) mortem vel interitum B. — *) magis A. — 7) ymmo .. 539 mocí peněz i jinými rozličnými obyčeji způsobili sou i k zahynuti přivolili; spravedlivým božím soudem den ode dne znamenité vice a vice jich statku odjímáním z míst svých a dństojenstvi svého jsou vyháněni, ano i na těle zkažení trpěli jsou, jakoż niże světleji o tom bude praveno. Concilium napomíná Čechy a s jinými ná- rody, aby učení Mistra Jana Husa a Wigleffova nenásledovali. Potom dne 26 měsíce července concilium constanské listy kněžstvu a šlechticům a vyžším království Českého pod pečetmi vla- dařův a čtyr národův, jazvkův totiž vlaského, Germanye, Anglie poslali jsou vyrčení a odsudky proti Mistru Janovi Wigleffovi a proti Mistru Janovi Husovi a proti jich učení spravedlivé býti vydané potvrzujíce a skrze střeva milosrdenství prosíce, napomínalo jest, aby lidé šelmové učení Jana Husi a Wigleffa, kacífüv potupnych. roz- sívati, kázati, učiti v království Českém a v kon- činách jeho, což na nich jest, nedopouštěli. O přimlouvání a porokování *) království Če- ského concilium constunskému, že jsou nešlechet- né a nespravedlivě na smrt ohavnou Mistra Husi vydali. Potom dne 2 měsíce září léta téhož uro- zení páni Slechticuov i vladyky království Če- ského a margkrabství Moravského, tehdáž v Praze jsouce shromážděni, listy s zavěšením svých pe- četí psali sou k concilium z Mistra Jana Husi, kazatele čtení svatého. z nespravedlivého a ne- šlechetného na smrt potupení, že totiž nepřizná- vajícího aniž písmem, jako by slušelo, přemože- ného a žádným na něho a proti němu provede- ním a ukázáním bludu a kacéřství k scestnému, falešnému toliko království Českého a markrabství Moravského úhlavních nepřátel a zrádcí obžalo- vání, osazení **) jakožto neustupného kacíře potu- pilo jest a potupeno ukrutnou a ohavnou smrtí zahubilo k věčné zlé povésti a hanbé, a pravíce, kdož by koliv z lidí kteréhokoli stavu, důstojen- ství, povahy byl, jenž by potvrzoval, že by ně- evidenter des. in B, clare patebit evidenter L. — *) ytalie B. — ^) anglie B. — €) doctrinas L. — ^) d, in AB. 4) Chybné misto XXVI. Viz Palacky Documenta Mag. Joannis Hus 568. —- 5) Palacky Documenta Mag. Joannis Hus 580. *) Ruk. prorokováni. — **; Tak v ruk. Snad má byti: ostuzeni. 43* 1415 

Strana 340
1415 340 vel dignitatis, condicionis, gradus vel religionis extiterit, qui dixit, asseruit, dicit vel asserit, quod in regno Boemie et marchionatu Moravie pretactis ‘) errores et hereses pullulassent ac ipsos barones et alios Christi fideles infecissent, oın- nis et quilibet talis, ut prefertur, sola 'persona regis Hungarie semota, recte mentitur in caput suum velut nequam, pessimus traditor et pro- ditor predictorum *) regni et marchionatus ac ipso- rum baronum perfidissimus et solus utique he- reticus perniciosissimus, omnisque malicie et ne- quicie, ymmo et dyaboli filius, qui mendax est et pater eius. Item anno eodem circa festum. Nativitatis Marie virginis Magister Jeronimus de Praga, diu et graviter vinculatus, ad ecclesiam maiorem, ubi sessio concilii celebratur, ducitur et ibidem per concilium minis mortis sibi incussis ad abiuran- dum!) et") revocandum et ad mortem Magistri Johannis Hus, quasi iuste sit per concilium con- dempnatus, assenciendum instigatur et cogitur. lpse vero metu mortis et sperans, se de mani- bus ipsius concilii per hoc evasurum, ad concilii voluntatem iuxta tenorem sibi tunc exhibitum ") abiuravit in sessione concilii publica et captivi- tati viceversa, minus tamen gravi, mancipatur. armatis cottidie ipsum custodientibus. Et cum ?) instigatores contra ipsum deputati, videlicet Mi- chael de Causis et Magister Stephanus Palecz acP) alii ipsorum in hoc negocio complices de post ex verbis ipsius Magistri Jeronimi et aliis certis cognovissent indiciis, quod ipse huiusmodi abiuracionem et revocacionem non sincere, sed animo evadendi fecisset, supervenientibus eciam ibidem de Praga certis fraterculis Carinelitarum, novas accusaciones contra ipsum Magistrum Je- ronimum obtulerunt et eas articulantes ipsum, ut illis respondeat articulis, instigabant. Et quia. iudices eius, certi cardinales Petrus Cameracen- sis, Jordanus de Ursinis, Antonius Aquilegiensis, Franciscus Florentinus, considerantes maliciam instigatorum predictorum et ipsi Magistro Jero- nimo iniuriam inferri, pro ipsius liberacione co- ram concilio laborabant, ipsis ergo una dierum in congregacione pro Magistri Jeronimi libera- VAVŘINCE Z BŘEZOVÉ KRONIKA HUSITSKÁ. jaké znikly bludy neb kacířstva a že by pány, uus šlechtice a jiné věrné křesťany nakazily, každy takový kromě krále uherského právě lže v svou hlavu jako zlosyn, nešlechetník, nejhorší zrádce a prorádce předpověděného království a markrab- ství i všech pánův a šlechticův zrádce nejnevěr- nější a sám v pravdě kacíř nejohyzdnější, vší zlosti a nepravosti, anobrž dáblův syn, jenž lhář jest a otec lži. O odvolávání Mistru Jeronyma. kteréž byl z strachu smrti učinil a těžkého Zalarovami. Kte- rýžto dlouho a těžce v okovách držán jsa a před concilium přiveden a pohrůžkami smrti Mistra Jana Husi k tomu nucen praviti, že jest ho to concilium spravedlivě odsoudilo, a tak k vůli toho concilium podle spisu sobě vydaného od- přisáhl se. Však u vězení zase. ale lehčejší, byl vsazen, jehož jsou odenci střehli. Přitom jacis karmelitští bratříkové přišli z Prahy s novými lžmi přiserači, pomáhajíc o život Jeronymův tříti. aby jím na hranici dospěli. A tíž soudce jeho kardynalové, znamenavše zlost těch přiseračův, nabadačův, Cameracensky, Jordanus, Antonius Aguiliensky. František Florentinský, že by se Jeronymovi křivda dála, pracovali před concilium o jeho vysvobození. Ale Němci a Čechové, jeho někteří nepřátelé, silně odpírali, volajíce, aby nebyl nižádným obyčejem propuštěn. Ale doktor Naso k kardynálům mluvil tvrdé a vražedlné řeči na bezhrdlé Jeronymovo, kaceřujíc jeho i jiné ucedintkv jich i Husovy. Potom Jeronymovi dali slyšení, kteréž níže šíře o tom vypravováno bude etc. i) pretacti A. — *) d. in B. — !) iurandum W. — ) d. in W. — ^) exhabitum W. — 9) Et tamen A. — P) et A. 

Strana 341
VAVŘINCE Z BŘEZOVÉ KRONIKA HUSITSKÁ. 341 1415 cione laborantibus. Theutonici ") et Boemi,*) ipsius inimici, fortiter repugnabant clamantes, quod nullo modo dimittatur. Et surgens unus doctor Naso dixit ad cardinales: „Miramur de vobis. patres reverendissimi, quod paternitates vestre pro tali pessimo heretico intercedunt, propter quem nos in Boemia cum toto clero multa mala*) passi sumus et forsitan vestre paternitates pa- cientur, et timemus, quod forte ab illis hereticis vel a rege Bohemie munera recepistis.“ Cumque autem cardinales sic obiurgarentur, se de *) causa ipsius Magistri Jeronimi exoneraverunt, 1) insti- gatores vero prefati sibi iudices alios impetrave- runt. Magister autem Jeronimus respondere no- luit articulis in carceribus, nec in *) iudices illos privatos consentire audienciam publicam postu- lando, in qua finaliter mentis sue intencionem vellet aperire. Presidentes ergo concilii creden- tes, quod ipse Magister Jeronimus predictam suam revocacionem in audiencia publica reno- vare vellet et confirmare, pro danda sibi audien- cia tractaverunt et eam sibi concesserunt, prout inferius patebit. Item w) anno eodem circa festum Omnium 1416 sanctorum et anno domini MCCCCXVI currente ante festum Purificacionis factum est interdictum in Praga, archiepiscopo, prelatis, plebanis ac re- ligiosis a divinis cessantibus, libertasque fuit per omnes ecclesias et monasteria omnibus presbi- teris communionem corporis et sanguinis domi- nici sub utraque specie promoventibus et Ma- gistro Johanni Hus adherentibus divina peragere et verbum dei cottidie predicare, emulis ipsius * sanctissime communionis utriusque speciei et Ma- gistri Johannis Hus, tunc Machometis nuncupa- tis, de Praga divina ad Wyssegradum et ad ec- clesiam in Psarz sub Wyssegrado sitam et in Buben nec non in Owenecz visitantibus, pro quo clerus Pragensis et precipue prelati ac monachi dampna non parva a vulgo sunt perpessi. Nam multi eorum a propriis sunt eiecti sedibus, pres- biteris utriusque communioni speciei et Magistro Johanni Hus faventibus in ipsorum locis collo- catis. rege Bohemie Wenceslao hoc ipsum ad O zastavení a zápovědi služby boží po vší 1115 Praze pro Mistra Jana Husi. Léta téhož při hodu Všech svatých, 1416 před Hromnicemi 1116 zápověd arcibiskupům, prelatům, farářům, mni- chům, služby boží aby přestaly, a svoboda, kteráž byla po všech kostelech*), po klášteřích všem kněžím, kteří sou mocni byli rozdávání těla a krve Krystova pod obojí spůsobou. Mistru Husovi se přidržících, a slovo boží kázati na každý den, kteříž sou k službám božím chodili po Psářích pod Vyšehrad, do Buben a do Vo- vence. Pro kteroužto věc kněžstvo pražské, zvláště preláti a mniši škody nemalé jsou vzali. Nebo mnozí z nich z vlastních sedadel sou vyvrženi, a kněží, kteříž rozdávali tělo boží pod obojí spů- sobou, a ti, kteří sou přáli Mistru Husovi, na jich místa sou vsazeni s povolením krále Václava českého a k nabádání svých některých rádcí. 4) Theotonici A, Theotunici B. — r) Boemie A. V Höflerově vydání „Theutonici et Boëmie Theolegi“; Theologi vzato z ruk. Lobk. — 3) d. in A. — 1) d. in W. — 1) d. in B. — 7) d. in B. — ") A: Interdictum Prage factum. — *) illius B. *) Ruk. křesťanech.

Strana 342
1416 342 suorum aliquorum consiliariorum | instigacionem admittente. Y) Item anno domini MCCCCXVI sabbato ante Ascensionem domini, alias die XXV 2) mensis Maii, Magister Jeronimus de Praga prefatus duc- tus est ad audienciam publicam ad ecclesiam kathedralem, ibique coram toto concilio C et VII articuli contra ipsum per concilii commissarios ex parte iustigatorum predictorum sunt de novo producti, ne laqueum mortis, quem sibi parave- rant, possit effugere. In ipsa ergo audiencia à mane usque meridiem plus quam XL articu- los?) subtilissime omnibus ^) contra ipsum obi- cientibus respondebat, articulos nocivos et con- fictos negando se commisisse et perpetrasse, as- serens, quod testes illi mendose tamquam emuli sui adversus eum deposuerunt.*) In eadem ses- sione nondum ad mortem excessit, quia omnibus articulis usque ad finem propter horam meridia- nam non valuit respondere, unde ad responden- dum residuis articulis terminus fuit sibi per concilium ad diem XXVIII 6) Maii prorogatus. Ipso ergo die, summo mane iterum ad respon- dendum resultantibus articulis ad kathedralem reducitur ?) ecclesiam et ibi pro morte sua est conclusum. In ista autem sua *) audiencia a sum- mo mane et citraf) nimis profunde et subtiliter de diversis loquebatur materiis, inter cetera alle- gando quam plures philosophos et sapientes ex sentibus, €) puta Platonem, Senecam, Katonem ete. necnon Isayam, Jeremiam cum aliis multis prophetis et sanctis veteris testamenti ac sanc- tos apostolos cum ceteris multis et diversis sanc- tis imartiribus de novo testamento, qualiter om- nes hii et alii quam plurimi propter veritatem innocenter sunt^) mortificati et diversis tormen- torum affecti generibus. *) Tandem recommenda- vit statum et sanctitatem Magistri Johannis Hus asserens, se a iuventute ipsum novisse et non fuisse fornicatorem, bibulum neque criminosum, sed castum, sobrium et sacri evangelii sanctum et fidelem predicatorem. Et quecunque ipse Ma- gister Johannes Hus et Magister Johannes Wik- VAVRINCE Z BREZOVÉ KRONIKA HUSITSKÁ. O slyšení zjevném Mistra Jeronyma a o jeho 1us moudrosti a smělosti proti prvnímu odvolání. Léta božího 1416 v sobotu před Vstoupením pána Krysta. dne 25 měsíce máje, Mistr Jeronym při- veden jest k slyšení a tu před vším concilium 107 artykulův proti němu znova sou vedeny, aby osidla smrti ujíti nemohl. V tom slyšení od rána do poledne proti 40 artykulům odpovídal a křivě skládané k nim se nepřiznával, a pravě, že ty svědkové lživí, nepřátelé proti němu sou sobě složili. a k ostatnim artykuliim dan jest mu cíl až do dne 28 měsíce máje, a pak toho dne k ostatním přiveden jest a tu o smrt jeho jest dokonáno. Tu předtím mnohé křesťanské mučedlníky i pohanské i proroky svaté přivodil jest. všecky pro pravdu zemříti musili a rozlič- nymi mukami byli trápeni. Nejposléze vychválil stav a svatost Mistra Jana Husi, že by od mla- dosti jeho jej znal, a že nebyl smilník, opilec, żadny hfisnik, ale čistý, skrovný, střízlivý, sva- tého čtení věrný kazatel, i cožkoliv Jan Wigleff, Jan Hus proti zlému životu kněžskému a proti jich pýše, ty všecky věci že chci do smrti diZeti, a pravě, že jsou byli muži svatí, a tím zavívraje všicku při svou. že vSickni jeho hříchové ne- hryzou jeho tak. jako ten hiích, kteryhoż na &elminé stolici se jest dopustil, i kdyZ v svém od- volání proti tomu svatému muži, dobrému mistru, se jest dopustil a inluvil, zvláště k jeho nespra- vedlivému potupení povolil. À v tom zaviel, ze to odvolání skrze něho na stolici učiněné zlore- čené odvolávám a že to pro strach smrti z hu- benosti svého oumyslu učinil. A tak doveden jest do žaláře a přeukrutně za ruce, za nohy řetězy ukován. 7) admittente ete. W. — *) XXV. WBL, XXX AA; obojí chybné místo XXIII. — *) articulis AB. — b) d. in B. — *) disposuerunt A, — ?) reducitur L, adducitur W, ducitur AB. — *) d. in B. — f) mane et citra L, mane citra WAD, et citra acriter Lobk. — €) gentilibus A, jinde gentibus — 5) inn. sunt d. in B. 6) Ma byti: XXVI. — 7) Sr list Poggiüv. 

Strana 343
VAVŘINCE Z BŘEZOVÉ KRONIKA HUSITSKÁ. 343 116 leff tenuerunt et scripserunt, et precipue contra abusus ) cleri et pompam, quod omnia illa usque ad mortem vult tenere, adiciendo, quod sancti viri fuerunt et quod in omnibus punctis fidei katholice credit,k) sicut sancta Romana tenet ecclesia, finaliter subiungendo, quod omnia pec- cata sua non remordent conscienciam suam ad tantum sicut illud peccatum, quod in pestifera kathedra commiserat, quando in sua revocacione contra illum bonum et sanctum virum Magistrum Johannem Hus et ipsius doctrinam erat iniuste locutus, presertim ad ipsius iniustam consen- cierdo condempnacionem, concludens, quod illam revocacionem per ipsum in kathedra maledicta factam omnino revocat. asserens, quod propter metum mortis et animi sui pusillanimitatem hoc fecisset. Et tunc e converso ad carceres est re- ductus et durissime per manus, pedes et brachia catenis ferreis vinculatus. Sabbato 1) autem post Ascensionem domini, alias die prima mensis Junii 8) ad kathedralem ecclesiam ad sessionem concilii publicam per co- piosam armatorum ducitur multitudinem. Ibi ergo sentencia contra eum lata morti est adiudicatus m) et pileo papireo magno et longo rubeis circum- picto demonibus capiti suo imposito extra civi- tatem, simbolum, Credo in unum deum, letaniam, et Felix namque es decantando ad mortem du- cebatur, populum ydiomate theutonico in hec verba alloquendo: „Dilecti pueri, n) sicut nunc cantavi, sic credo et ista est fides mea. Ex eo tamen morior, quia nolui concilio consentire et assistere°) et cum eo tenere et asserere, quod Magister Johannes Hus est per ipsum concilium sancte et iuste condempnatus. Ego enim bene novi eum et scio, quia p) fuit vir sanctus et evan- gelii Jesu Christi fidelis predicator.“ Et cum ad locum supplicii pervenisset, in eodem loco, in quo Magister Johannes Hus mortem subierat in- nocenter, ad statuam ad instar spissi asseris fac- tam terre infixam funibus et catenis ferreis alli- gatus, vestibus omnibus spoliatus et lignis cir- cumseptus ,Salve festa dies“ et 4) „In manus tuas, O odsouzení a upálení Mistra Jeronyma. 116 Potom v sobotu po Vstoupení na nebe pána Krysta 1 dne měsíce června skrze množství oděn- cův přiveden jest do kostela hlavního a tu od- sudek proti němu vydán jest. A učinivše korunu papírovou dlouhou, s červenými dábly vůkol zma- lovanou, na hlavu jeho vstavivše, ven z města vedli sou. A on jda z města „Věřím v jednoho Boha“ a „Šťastná jsi, rodičko, panno Maria" zpíval jest, k lidu řečí německou takto mluvě „Milé dítky, jakož jsem nyní spíval, takť jest víra má. Proto však vyznávám, že jsem nechtěl tomu concilium povoliti a s ním držeti a praviti, že Mistr Hus jest spravedlivě potupen. Já znal sem dobře jeho a vím, že byl muž svatý, křestan věrný a čtení Krystova věrný kazatel.“ A když na místo muk přišel, na kterémž Mistr Jan byl upálen, k sloupu podobenství prkna tlustého uči- něnému do země vbitému provazy, řetězy jest přivázán a obnažen ze všeho roucha a dřívím obkladen. „Zdráv buď, dni sváteční“ a „V ruce tvé, pane, poroučím ducha mého“ vesele spíval jest a tak spálen jest. Potom roucho jeho na popel spálivše, na voze do Rejnu dovezli jsou a i) abusum AB. - k) crediderunt L. — 1) A: Mors Magistri Jeronimi. — m) deputatus et adiudicatus I.. — ") populi Lobk. — ") et ass. d. in A. — P) quod B. — 3) etc. A. 8) Chybně místo 30. května.

Strana 344
1416 1417 1418 1419 344 VAVŘINCE Z BŘEZOVÉ domine. commendo spiritum meum“ lete can- tando ignis consummitur voragine. Insuper et lectisterniis ac aliis jpsius vestimentis incinera- tis, cineres ipsi in curribus ad flumen Reni e vi- cino fluens deducuntur et ad flumen ipsum pro- iciuntur, ne reliquiarum ipsius quidquam super terram remaneret: de cuius captivitate mortis- que modo alibi lacius ac plenius est digestum. *) Item anno domini MCCCCXVII in festo sancti Martini. alias die XI mensis Novembris, multis antea ac variis de eleccione summi pon- tificis inter cardinales doctoresque ") diversarum nacionum ac ceteros prelatos in concilio Constan- ciensi presentes habitis tractatibus et discepta- cionibus, Oddo cardinalis de Columpna ex una- nimi XXIII cardinalium et cum eis XXX aliorum prelatorum ad eligendum novum Romanum pre- sulem per concilium deputatorum consensu in papam 5) est electus et tandem die dominico post Elisabeth, alias die XXI mensis Novembris, so- lempniter coronatus cum cerimoniis debitis et consuetis et Martinus quintus est appellatus. Item anno domini MCCCCXVIII in festo pentecostes concilium Constanciense constitucio- nibus*) certis ac decretis factis et determinatis, katholicisque ac egregiis viris Magistro Johanne Hus et Magistro Jeronimo de Praga iniuste con- dempnatis et") pro veritate sancta ignis con- sumptis voragine et papa novo Martino quinto nuncupato, ut premittitur, electo, dispergitur de iniusta utriusque speciei communionis prefato- rumque Magistrorum Johannis Hus et Jeronimi iniqua condempnacione coram iudice iustissimo diram redditurum racionem. Item ) anno domini MCCCCXIX sacerdotes evangelici Magistro Johanni Hus faventes et com- munionem calicis ad populum communem pro- moventes, tunc Wikleffiste et alias Hussite nun- cupati. cum populo sexus utriusque ex diversis regni Bohemie partibus, civitatibus et villis cum sacramento eukaristie in montem quendam prope KRONIKA HUSITSKÁ. vysypali. aby nice jeho po ném nezüstalo. O je- hozto sinrti Sire jinde jest položeno. O vyvolení nového papeže Martina pátého skrze concilium bazylienské.*) Léta páně 1417 na den svatého Martina, totižto 11 dne měsíce listo- padu, když před tím mnoho rozličná o volení **) nejvyžšího biskupa mezi kardynaly a biskupy, doktory rozličných národův, prelaty v concilium přítomnými rozjímání a hádání, Oddo, kardynal z Colupnia. z jednostejné vüle a svolení 23 kardy- nalüv a s nimi 30 jiných prelatů, k vyvolení nového biskupa skrze concilium na to zvolenými, za papeže jest zvolen a v středu po svaté Alžbětě, totiž 21 měsíce listopadu. slavně jest korunován s obětmi slušnými a obyčejem « Martinem pátým jest nazván. O skondni concilium ronstanského. Potom léta pâné 1413 na den svatého Ducha concilium constanské, učinivše ustavení jistá, vyrčení a do- konavše, muže křesťanské výborné M. Jana Husa a M. Jeronyma nespravedlivě potupivše a pro pravdu svatou spálivše a nového papeže vzvo- livše, rozjeli a rozprchli se, z nespravedlivého potupení přijímání těla a krve Krysta Pána pod obojí spůsobou a předpověděných Mistrův Jana Husi, Jeronyma před nejspravedlivějším soudcí, bohem všemohoucím, přísný počet majíce z nich vydavati. O Tábořích. Odkud jméno a počátek vzali. Totiž od jedné hory, kdežto 40 tisíc lidí se schá- zelo a pod obojí spůsobou sou na ní přijímali. Léta od narození syna božího 1419 kněží, ka- zatelé čtení svatého, přidrsíce se kázání Mistra Jana Husí a rozdávání těla a kvve pána Ježíše Krysta rozmnozujice pod obojí zpüsobou, tehdáz r) doctores ac A. — *) papam L, jinde palam; sr. pfeklad. — *) v rukopisech i u L schází. Doplnéno (sr. Hiif- lerovo vydání str. 339) dle lat. kroniky Prokopa písafe. — ") d. in A, — ") W: Communio sacramenti sub specie dup- lici practisata in Thabor. 9) Minén jest spisek Petra z Mladenovie o Jeronymovi (Historia et monumenta J Hus). Sr. Fr. Procházka O menších spisech Petra z Mladenovic. (Zprávy kr. č. spol. nauk 1882.) *) Tak v ruk. — **) Ruk. svolení. 1416 1417 1418 1419 

Strana 345
VAVŘINCE Z BŘEZOVÉ KRONIKA HUSITSKÁ. 45» 1119 castrum DBechina, quem montem Thabor appella- Jul. 22 verunt, frequentare ceperunt et ibidem populum communem sacra eukaristia precipue diebus fe- stivis magna cum reverencia communicabant, emulis ipsius communionis populum communem in ecclesiis adiacentibus sic communicare non permittentibus. In festo autem sancte Marie Mag- dalene magna multitudine populi sexus utrius- que et eciam parvulorum ad prefatum montem congregata de diversis regni prefati partibus, ultra quam XL millia personarum sacramento corpo- ris et sanguinis domini sub utraque specie, pa- nis scilicet et vini, secundum tradicionem Christi et praxim ac observanciam primitive ecclesie magna communicaverunt cum devocione. Quam ob rem rex Bohemie Wenceslaus *) inultum est turbatus. se de regali solio deici timens et ex- pavescens, Nicolaumque de Hus in locum sui sub- stitui suspicando, quem ante ea die quadam ad sanctum Apollinarem cum sua consistens curia et magna populi sexus utriusque multitudine, inermi tamen, circumseptus pro libertacione *) communionis *) utriusque speciei tam ad adultos quam ad parvulos ex parte ipsius multitudinis proloquentem de Praga banniverat. Item *) anno eodem dominico die post Jacobi, alias XXX die mensis Julii, magister civium et consules aliqui Nove civitatis cum subiudice, com- munionis calicis emuli, per communem populum et Johannem Ziskam, regis Bohemie prefati fa- miliarem, pro eo quod processioni illic iuxta pretorium cum sacramento venerabili eukaristie a sancto Stephano in Rybniezka ad monasterium beate Virginis in Arena redeunti insultaverunt, sunt de pretorio Nove civitatis enormiter deiecti ct atrociter mactati et interfecti, rege Wenceslao pro tunc in Novo castro unum fere milliare a Praga distante cum sua curia consistente. Prop- ter quod opus“) emulos veritatis in Praga mag- nus timor invasit; omnes namque ac singuli tam sessionati quam inquilini Nove civitatis per eos, qui prefatos occiderant consules, quatenus in armis suis se in pretorio representent, evocan- Huséci, Wigleffové nazváni byli, obého pohlaví 1419 z rozličných království Českého krajin, měst a vsí, s svátostí těla božího na horu jednu blízko hradu Bechyně *) jmenovaného, kteroužto horu Tábor nazvali jsou, počali se scházeti a tu lidu obecnému tělo boží a krev pod obojí spůsobou, zvláště dny sváteční s velikou poctivostí rozdávati, kdežto nepřátelé toho přijímání lidu obecnému v kostelích příležících tak přijímati i rozdávati ne- dopouštěli sou. Tehdy na den svaté Marie Magda- leny veliké množství lidu obojího pohlaví i také malitkých dítek k té hoře shromážděno jest z rozličných krajin, víc než 40 tisícův osob, svátost těla božího a krve boží pod obojí spů- sobou chleba a vína podle vydání Krysta Pána, zachovávání prvotní církve svaté s velikým ná- bozenstvim prijímalo jest. Protož král Václav český velmi zamúcen jest, strachuje se a boje se, aby nebyl vyhnán a ssazen z stolice kralov- ské, a Mikuláše z Husi boje se, aby na jeho místo nebyl vsazen, jehož předtím některého dne u svatého Apollinaryše, když byl v svém dvoře, a velikým obojího lidu množstvím, však neodě- ným, jsa obklíčen, pro vysvobození přijímání pod obojí spůsobou, tak dospělých jako malých, z strany toho množství vymlouvajícího, z Prahy byl vypověděl. O smetání konšelův Nového města Pražského z rathauzu a o jich zmordování. Opět téhož léta v neděli po svatém Jakubu apoštolu 30 dne měsíce července purkmistr a konšelé někteří No- vého města Pražského s podrychtářem, přijímání kalicha nepřátelé, od obecného lidu a Jana Žižky, krále českého předpověděného čeledína, protože sou se procesí, kteráž tudy mimo rathauz s ve- lebnou svátostí těla božího od svatého Štěpána na Rybníčku do klástera panny Marye na Písku navracovali sou se, posmivali se a nékterí házeli, sou z rathauzu ohavné smetáni à zmordováni, kdež tehdy král Václav na Novém hradě jednu míli od Prahy zdálí s svým dvorem seděl jest. Pro kteroužto věc nepřátelé pravdy u velikém strachu byli sou. VSickni pak osedli i podruzi Nového města skrze ty sou pripuzeni, kteří sou konšely zmordovali, aby v odění rychle se při- =) d. in B.— ") liberacione A. — 5) d. in A. — 2) W: Consules precipitati, — *) d. in AL. *) In m. Dvé mile od hradu Bechyné lezici. 44 

Strana 346
1419 346 tur sub pena colli aut alias a5) civitate banni- cionis, unde multi, et precipue veritatis blasphe- matores. periculum mortis sibi ipsis timentes im- minere de civitate fugierunt. Communitas vero ipsa quatuor capitaneos sibi usque ad futurorum eleccionem scabinorum elegit. quibus sigillum et alia consulatus insignia assignavit. in pretorio Nove civitatis die noctuque magna armatorum hiis diebus vigilante multitudine. Unde rex Bo- hemie Wenceslaus *) ira magna motus et angu- stia ac dolore perturbatus proposuit omues Wik- leffistas seu Hussitas, et precipue sacerdotes ex- tirpare. Consiliarii autem quidam regis ipsius partem sub utraque specie communicancium fo- ventes 3) et Magistro Johanni Hus adherentes cum senioribus Antique civitatis de concordia inter regem et Nove civitatis communitatem ad multa mala intercipiendum tractare ceperunt. Finaliter ergo parte utraque consenciente con- cluditur, quatenus communitas Nove civitatis se ipsi regi pro excessu, quem in deiciendo scabi- nos ab ipso deputatos et turpiter mactatos com- miserat, humiliet et rex novos scabinos per ipsam tunc communitatem electos confirmet, quod et factum est cum effectu. Item *) anno eodem feria IV post Assump- cionem beate virginis Marie, que erat dies XVI mensis Augusti, rex Bohemie Wenceslaus hora quasi vesperorum f) apoplexia percussus cuni magno clamore et rugitu quasi leonis subito est extinctus in Novo castro prope Pragam, cuius corpus post dies aliquot propter timorem populi tempore nocturno ad castrum Pragense est de- ductum et in capella sancti Wenceslai, Boemo- rum patroni, £) collocatum et post septimanas aliquot abinde ad monasterium Aule Regie, ubi sepulturam sibi eligerat, noctis tempore miser- rime transductum et a piscatoribus. pistoribus et conversis monasterii eiusdem sepultum. Cuius mors et acta ipsius cunctis regibus deberent fore in exemplum. quatenus deum timeant ef eius legen ac veritatem pro posse tueantur et de- fendant. VAVŘINCE Z BREZOVÉ KRONIKA HUSITSKÁ. pravic, u rathauzu byli pod ztracením hrdla neb mis vypověděním z města. A protož mnozí, zvlášť rú- hači pravdy. nebezpečenství smrti se bojíce počali z města utíkati. Ale obec Nového města čtyři *) haytmany sobě volila až do volení nových kon- šelův, jimžto pečet a jiná znamení konšelská po- rućili na rathauze. kdeżto ve dne i v noci mnoż- ství oděnci byl osazen. Z toho král Václav ná- ramně se rozhněval a žalostí jsa zbuzen, umyslil jest Wigleffovy roty, Husovy, zvláště pak kněží vypleniti. Rádce pak královi, kteříž sou přáli při- jímání pod obojí spůsobou a učení Mistra Husi se přidržicím, s staršími Starého města Pražského o smlouvě mezi králem a Nového města obci. aby zlému mnohému překážka byla, počali sou ro- kovati. A protož podle svolení obou stran na tom jest zavříno. aby obec Novoměstská se králi za vinu. kteréž se v smetání konšelův a zmordování dopustila, pokořila a král aby nových konšelúv, od obce tehdáž volených, potvrdil. A to se stalo v skutku. O hrozné smrti krále Václava českého nu Novém Hradč u o jeho tajném pohřbu tuto bude praveno. Téhož léta v středu po Nanebevzetí panny Marye, kterýž byl den 16 měsíce: srpna, král Václav hodinu nešporní, poražen jsa šlakem. s velikým křikem a řváním jako lvovým náhle jest umrtven na Novém Hradě blízko od Pruhy. Jehožto tělo po několika dnech pro strach lidu nočním časem na hrad Pražský jest dovezeno a v kaple svatého Václava, dědice českého. jest položeno a po několika nedělech do kláštera. jenž slove Aula Regia, na Zbraslavi, kdežto sobě byl pohřeb zvolil, nočním časem bídně jest do- vezeno a od rybářův, pekařův a konvršův kláštera téhož pohřbeno. Jehožto smrt a činové všem krá- lům potomním měla by býti ku příkladu, aby se Boha báli. jeho zákon a pravdu milovali, plnili, bránili. zastávali a na svou smrt vždy pama- tovali a na budoucí jeho hrozný soud. **) b) de A. — ©) Wenc. Boem. A. — !) faventes: B. — ©) WA: Rex Wenceslaus moritur. — ') vesperarum b (i jinde). — 5) d. in A. *) Ruk. kacíře. — **) a... soud přidáno. 

Strana 347
1419 Aug. 18 VAVŘINCE Z BŘEZOVÉ KRONIKA HUSITSKÁ. Item ^) feria V post!) Assumpcionem beate Marie Virginis, alias die XVII mensis Augusti, seauenti scilicet die post mortem regis Wence- slai. quidam ex populo communi seu vulgo con- gregati magistri civium Antique civitatis Johan- nis scilicet. Bradati *) cum consensu per eccle- sias!) ac monasteria in civitate sita Pragensi omni timore postposito discurrebant et organa ac ymagines ecclesiarum precipue illarum, in quibus communio calicis minime admittebatur, plebanis ecclesiarum ac religiosis fugam ineun- tibus seque a conspectu vulgi ipsius absconden- tibus pre timore, confringebant, comminuebant ac violabant. adversariis veritatis timore magno ac tremore arescentibus. Tandemque ") de vespere Carthusiam pervenerunt et ipsam bonis quasi om- nibus despoliantes, potagiis diversis ibidem in- ebriati et residuis ad terram effusis, religiosis omnibus monasterii eiusdem captivatis, ipsos pro- cessionaliter cum clamore valido et tumultu per pontem ad pretorium Antique deducunt civitatis pro eo, quod in mortem olim Magistri Johannis Hus consenserant et communioni utriusque spe- ciei resistebant. Et in crastino, scilicet die Aga- piti, que erat dies?) tercia post mortem regis Wenceslai, monasterium ipsum Carthusiense ignis consumunt voragine, muris ipsius dumtaxat re- sultantibus. Insuper et ecclesiam beate Virginis in Lacu intrantes sepulerum Magistri Albici, pre- positi Wyssegradensis ac archiepiscopi Cesarien- sis, in capella ibidem per ipsum edificata con- structum ac eciam ymapgines comminuunt et de- struunt. Item °) dominico die P) proximo post Assump- cionem beate Marie Virginis, alias die XX Augu- sti. monasterium predicatorum in Pieska ") fun- ditus per communem populum utriusque sexus est dirutum et combustum, religiosis aliquibus monasterii ipsius captivatis. Item") anno eodem die sancti Wenceslai !") multitudo magna populi sexus utriusque de Praga 541 O zkażeni kláštera Karthúského a o jeho 1419 spálení a o Albíka, arcibiskupa Cesarycnského, pohřebu u Matky boží na Lui. Potom po Na- nebevzetí panny Marye ve čtvrtek, to jest 17 den měsíce srpna, druhého dne po smrti krále Václava někteří z lidu obecného shromáždivše se s po- volením purgkinistra Staroméstského Jana Bra- datého po kostelích a klášteřích, kteří sou byli v Starém městě, všecken strach odjavše, běhali sou, varhany, obrazy kostelův, zvlášť těch, ješto přijímání z kalicha obecnému lidu nebylo do- pistieno, a farářové i mniši k utíkárí se oddali a před obcí se kryli pro strach obce a obec jich příbytky vvlamovali, borili a rusili; *) a skrze to protivníci strachem vadli sou. Potom k večeru k klášteru Karthúskému přišli sou a jej ze všeho statku zloupivše, z rozličných nápojův tu zpivse se, ostatek na zemi vytočivše, všecky mnichy téhož kláštera zjímavše, je v processí s křikem velikým a hřmotným po mostě na rathauz Sta- rého mésta Pražského hnali pro povolení smrti Mistra Husi Jana a že se protivili rozdávání pod obojí způsobou. Nazejtří den svatého Agapita, jenž byl třetí den po smrti krále Václava, klášter ten Karthúský spálili sou. Potom do kostela u Matky boží na Luži všedše, hrob mistra Albika, probošta Vyšehradského a biskupa Cezaryenského, v kaple v témž kostele od ného ustavený i také obrazy zkazili, zrušili, zetřeli, ztřískali. O zkażeni kláštera: kazutelův na Písku a jeho zboření. spálení. Potom v neděli první po Nanebevzetí panny Marye, jenž byl den dvadcátý měsíce srpna, klášter kazatelův na Písku **) zka- žen od obecného lidu, od obojího pohlaví jest obořen a spálen a mniši někteří jsou zjímáni. O hoře, jenž slove Křížky u Ladvého, na niž se veliké množství lidu sešlo a tu prijímali hy WA: Invasio ecclesiarum. — ') d. in B. — *) Bradaty B, — !) per eccl. d. in A, — ") W: Monachi Carthu- sienses captivantur et claustrum incenditur. — ") die A. — °) WA: Monasterium in Pieska incenditur. — ») d. in A, die dominico B. — *) v B vzdy Piska, — 7) WA: Confluxus in montem dictum Krzizky. 19) Sr. Tomkův Dějepis města Prahy IV, 10. *) Chybný překlad. — **) In m. „Klášter Matky boží Sněžné zkažen a rozbořen“. Netřeba podotýkati, že v tom omyl. H+ 

Strana 348
1419 348 et diversis regni ©) partibus ad montem Krzizko- num prope Ladwy confluit et ibidem predicacio- nibus variis ad se in deo diligendum et Christi veritatem viriliter prosequendum a sacerdotibus auditis magna cum devocione corpori et sanguini domini communicat, moxque die eodem cum sa- cramento venerabili eukaristie omnis quasi illa *) multitudo Pragam cum Pragensibus se transfert et noctis tempore castrum Wyssegradense, in quo familiares inulti olim regis Wenceslai pro tunc demorabautur, penetrando Pragensem ingredi- tur") civitatem et magna cum solempnitate lu- minumque copiositate ac campanarum pulsu a Pragensibus excipitur et in monasterio sancti Ambrosii se deponendo per Pragenses victualibus diebus ") sustentatur aliquantis "). Tandem autem Pragensibus et precipue senioribus treugas pacis td tempus certam cum regalibus castrum Pra- gense et Wyssegradense possidentibus firmanti- bus, omnes extranei seu advene multis insultibus in ecclesiis ac inonasteriis per ymaginum confrac- cionem et precipue in ecclesia sancti Michaelis in Antiqua civitate factis ad propria rediere. Item feria III post Galli, alias die XVII mensis Octobris, regina Boemie Zophia et baro- nes certi regni ipsius et presertim dominus Czenko de Wartemberg alias de Wesele *), castri Pra- gensis purgravius supremus, Wilhelmus de Ha- zemburg dictus Zagiecz ), Johanes Chudoba dic- tus Ralsko castrum Pragense, monasterium Stra- how, monasterium sancti Thome curiamque archi- episcopi obsiderunt, Theutonicos?) et alios ex- teros?) in adiutorium sibi contra Pragenses su- per thesauris per mortem regis Wenceslai de- relictis evocando. Sicque graves contenciones et guerre hiis diebus inter reginam et barones pre- fatos et inter Pragenses occasione libertande veritatis Christi et signanter calicis communio- nis, pro qua ipsa Pragensis communitas iusta- bat, insurrexerunt. Item?) anno eodem feria IV ante festum Symonis et Jude apostolorum. alias die XXV lensis Octobris, communitas Nove civitatis ob- sedit castrum Wyssegradense. familia olim regis VAVRINCE Z BREZOVE KRONIKA HUSIISKA. sou pod obojí spůsobou tělo a krev boží. téhož léta na den svatého Václava množství ve- liké lidu obojího pohlaví z Prahy a z rozličných krajin na hůru Křížkovu u Ladvého sešli se a tu poslouchajíce učení a kázání, aby se v bohu vespolek milovali, všelikým náboženstvím tělo a krev pána Krysta přijímali, a hned téhož dne s velebnou svátostí těla Krystova všecko to množ- ství do Prahy s Pražskými se brali a času noč- ního hradem Vyšehradským, v němžto čeledínové někdy za krále Václava tehdáž obývali jsou, pro- šedše, do města Pražského vešli jsou a s velikou slavností. světel hojností a zvonění[m] zvonův od Pražských jest přijato. a v klášteře svatého Am- brože se položivše,*) od Pražských jsou opatření za několiko dní. Potom Pražští, zvláště starsi. v příměří pokojné do jistého času s královskými sluhami, jenž sou hradem Pražským a Vyšehrad- ským vládli, všedše, sobě sou ujistili, příchozí odjinud přišlí mnohým protivenstvím v kostelích, klášteřích obrazy zlámavše, zvlášť u svatého Mi- chala: v Starém městě. na svá obydlí se vrátili. O obležení kláštera Strahovského, svatého Támy a dvoru arcibiskupova na Malé straně od Němcův z rozkázání královny Žofie a purkrabí hradu Pražského. N úterý po svatém Havle. 18 dne měsíce října, královna česká Žofie u páni někteří, zvláště Čeněk z Watinberka odjinud z Veselé, hradu Pražského purkrabie nejvyžší, Vilém z Hažmburku Zajíc. Jan Chudoba ua- zvaný Ralsko, hrad Pražský, klášter Strahov, klášter svatého Tomáše a dvůr arcibiskupův ob- lehli sou a osadili, Němce a jiné cizozemce ku pomoci sobé proti PraZanüm na poklady krále Václava. po smrti pozüstavené, pfijavSe. A tak téZcí svárové a bojové těch dní mezi Pražany pro vysvobození pravdy Krystovy a znamenitě o přijímání z kalicha, o nějž obec Pražská stála, postavili se. O obležení hradu Vyšehradského od obce No- vého města Pražského. Opět téhož léta v středu před svatým Simonem Judou, dne 25 měsíce října, obec Nového města oblehla jest hrad Vyše- *) d. in A; sr. překlad. — ') illa quasi A. — ") Pragensium ingrediuntur A. — *) aliguot diebus L. — *) ali- quantisper L. — *) Weseloe B. — *) Zagiez B. — 7) Theutunicos B. — *) extrancos A. — b) W: Obsessio castri Wysse- gradensis. U L celý odstavec schůzí. *; Ruk. pokitivie. Opet 1419 

Strana 349
VAVŘINCE Z BŘEZOVÉ KRONIKA HUSITSKÁ. 1s. Wenceslai Dohemie inde depulsa. Cui communi- tati Johannes Ziska, familiaris prefati regis. se adiunxit. Item anno eodem sabbato post festum Om- nium sanctorum, alias die IV mensis Novembris. hora quasi NXI ad incitacionem presbiterorum quorundam et presertim Ambrosii de Hradecz hegine campane magne.in Praga pro concursu populi pulsantur ad subveniendum illis, qui de Thabor versus Pragam tendendo in itinere per barones regni et officiales regios insidiis positis impediebantur. Multitudine ergo magna populi cum armis de Antiqua et Nova civitatibus con- sregata, multitudo ipsa Nicolao de Hus ductore ad pontem procedit, regalibus de castro Pragensi. curia archiepiscopi et domo ducis Saxonie de bombardis sagittantibus et^). ne ad Parvam par- tem proveniat gens ipsa. prohibentibus. Сопииц- nitas tamen Pragensis vi valva ?^) iuxta. domuni ducis Saxonie expugnata, non tamen *) siue suo- rum dampno civitatem Parve partis 0 ingreditur et certamine cum regalibus inito parte ex utra- que aliqui occiduntur, tandemque regales ipsi Prageusibus resistere minime valendo vespere facto ad castrum Pragense de curia. archiepiscopi. domo ducis Saxonie, monasterio sancti Thome et aliis hospiciis confugiunt, equis multis armis- que et aliis bonis pre timore derelictis, de qui- bus se Pragenses intromittendo et magnis in Parva parte factis. spoliis, ea ad Antiquam de- ferunt et Novam 8) civitates, totaque quasi nocte illa campane magne ad insultum pulsabantur. Fuit ergo nox illa multis nox ^) tribulacionis et augustie. nox mesticie et luctus, novissime quasi diei assimilata, sic quod regina Zophia') cum domino Ulrico de Rosis pre timore in medio noctis de castro Pragensi fugierunt, regalibus vix ipsum castrum ab aequirendo per Pragenses conservantibus. Circa decimam vero horam noc- tis, paucis admodum ex Pragensibus in Parva parte remanentibus. regales de castro descenden- tes pretorium Parve partis, thesauris et libris communitatis inde ablatis, ignis consumunt vora- sime una cuim casis adiacentibus. 340 hradský a čeled někdy krále Václava sehnali odtud sou, kteréžto obci Jan Žižka. čeledín před- pověděného někdy krále Václava. přitovaryšil se. O pomoci, kterouž jsou učinili Pražané Tá- borským. kterýmž sou královští hradu Pražského překážku činili. aby nemohli přijíti do Prahy Item téhož léta v sobotu po Všech svatých, to jest 4 měsíce listopadu. hodinu jakožto 21 k na- bádání kněží některých. zvlášť: kněze Ambrože z Hradce Králové, u veliké zvony po vší Praze zvonili, aby se lid zběhl ku pomoci tém, kteřížto z Tábora do Prahy mínili pribyti. I méli od pánův českých překážku na cestě, také úředníky královské. kteří sou na ně zálohy byli učinili. Protož když se množství lidu oděného a s braní se sebrali z měst Pražských, ten lid Mikuláš z Husi vedl jest na most, an na né z hradu Pražského, z dvora arcibiskupova a z domu vý- vody saského z děl stříleli, aby na Malou stranu prijiti bránili. Obec pak Pražská mocí bránu *) podle Saského domu vybojovali sou, však vešli sou do inčsta Malostranského s škodou svých a královští v boj vešli sou zahubením s obou stranou některých. Královští pak Pražským ne- mohše odolati, a večer přišel, na hrad Pražský $ domu arcibiskupova. vývody saského, z kláštera svatého Tůmy a z jiných hospod utekli jsou, koní. odění i statku hojnost tu nechavše. kteréžto obec Pražská, uvázavše se v to, vše do Starého města odnesli sou. A tak jako celou noc u ve- liké zvony k šturmu jest zvoněno. tak že krá- lovna Zofka s panem Oldrichem z Rožmberka s strachem o půl noci s hradu Pražského utekli sou: sotvy královský hrad zachovali, že sou ho Pražští nedosáhli. Pak jako při čtvrté hodině noci. když málo Pražských zůstalo na Malé straně, královští s hradu zběhše. rathauz vybivše, po- klady a knihy obecné odtud pobravše, ohněm sou spálili i s domky okolo příležícími. <) d. in A. — 9) valva L, valvam codd. vi valida mox domo Lobk, — *) 3. in A. — *) partis Parve A, — 5) et Novam deferunt A. — ") nox illa nox multae L. — ) W: Zophia regina cum domino Ulrico de Rosis evaserunt de castro. Pragensi. *) Rukopis mi: branou. 1419 

Strana 350
350 VAVŘINCE Z BŘEZOVÉ KRONIKA HUSITSKÁ. Nov- 6 Nov. 13 Item k) in crastino, dominico scilicet die post Omnium sanctorum, alias die V mensis Novem- bris, facto prandio communitas Antique civitatis Pragensis et Nove manu armata Parvam iterum invadit partem et certamine cum regalibus inito parte ex utraque aliqui occiduntur, demum vero regales scola sancti Nicolai et multis sub castro Pragensi succensis igne domibus aliquibusque ex civibus Parve partis, communionis calicis fau- toribus, captivatis castrum ascendunt Pragense, Pragenses autem curia archiepiscopi devastata et multis edificiis inibi ruptis ac dirutis ad pro- pria redeunt 1). Sicque die ipso tam per regales quam per Pragenses multa in Parva parte dampna sunt facta et perpetrata, regalibus de die in diem gentem m) contra Pragenses super thesau- ris regiis congregantibus et dampna magna Pra- gensibus in circuitu inferentibus, stratasque, ne victualia Pragam adducantur, impedientibus et municiones ac fortalicia Pragensibus n) obsiden- tibus. Item in die Leonardi Thaboritarum fere quatuor millia, quorum seniores pro tunc erant dominus Brzenko de Sswihow, Chwal de Macho- wicz°) alias de Rzepicz et Cunass, ipsius germa- nus, conflictu in loco quodam 1) unum milliare a Knin distante cum regalibus et signanter do- mino Petro de Sternberg P), domino Ptaczek de Ratay, Johanne dicto Swidniczky 9) 2), Coldicz 3), filiis Michalezonis de Michelsperg et Wenceslao dicto Doninsky, iudice de Montibus Chutnis, ha- bito et aliquibus levibus ex ipsis occisis et mul- tis equis melioribus regalium per ipsos inter- fectis, regales ipsos a se reprimentes Pragam ve- nerunt et a Pragensibus gratanter sunt suscepti. Item in die Briccii treuge pacis inter regi- nam Zophiam, dominum Czenkonem de Wartem- berg. supremum regni Bohemie purgravium, et alios barones ac capitaneos castri Pragensis parte ex una et communitatem Pragensem parte ex altera usque ad festum Georgii de proximo ven- turum durature firmantur, senioribus partis utrius- que ad hoc desudantibus, et pena L millium sexa- O boji mezi Pražany a zkažení dvoru arci- 1419 biskupova. Na zajtří v neděli po Všech svatých, dne 5 měsíce listopadu, po obědích obec Sta- rého města i Nového rukou brannou na Malou stranu vešli sou a s královskými boj vedše, s obou stranou někteří zbiti sou. Královští pak školu svatého Mikuláše a jiné pod hradem domy za- pálivše a některé měšťany malostranské, kteří sou přáli přijímání pod obojí spůsobou, zjímavše, na hrad Pražský utekli jsou.* O vítězství Táborských hajtmanův proti krá- lovským, kteří jim nechtěli dopustiti, aby Pra- žanům na pomoc přišli. Potom na svatého Lin- harta Táborských jako čtyry tisíce, jichžto starší tehdáž byli pan Břeněk z Švihova, Chval z Repic a Kuneš, jeho bratr, v boj vešli jsou od Knína míli s královskými, se panem Petrem Ptáčkem, s Janem Svídnickým, s Koldici, syny Michalo- vými, s Václavem Doninským. A když sou Tá- borští některé lehké osoby z královských zbili, ihned sou ty pány od sebe odehnali a do Prahy přišli a od Pražan sou přijati a přivítáni. O příměří pokoje mezi královnou českou Žofkou a obcí Pražskou pod pokutou padesáti tisícův. Item na svatého Brykcí příměří pokoje mezi královou a panem Čenkem z Wattmberka, nejvyšším purkrabím království, s jinými pány hajtmany hradu Pražského z strany jedné a mezi obcí Pražskou z strany druhé až do svatého Jiří najprv příštího učiněno jest a utvrzeno skrze 1419 k) W: Destruccio Parve partis. — 1) revertuntur L. — m) militem Lobk. — ") Pragensia WA. — °) Mako- wicz WL. — P) Ssternberg AB. — 1) Swiedniczky W. 1) U Živhoště. — 2) Jan z Chotěmic na Vlašími, hejtman Svídnický. — 3) Albrecht z Koldic. *) Ostatek odstavce nepřeložen.

Strana 351
VAVRINCE Z BREZOVE KRONIKA HUSITSKÁ. 1419 genarum Vallantur") *), vegina cum baronibus se communitati Pragensi ad defendendum et pro posse per regnum Bohemie legem dei ac veri- tatem evangelicam et signanter speciei utriusque communionem libertandum proscribente, commu- nitate vero Pragensi regine et baronibus se ad non ymagines confringendum et ad non ecclesias ac monasteria rumpendum asstringente. de Wvsse- grado quoque regalibus condescendendunm. Nova igitur civitas de Wyssegrado post ipsarum pacis treugarum firmacionem 5) regalibus condescendit, de quo castro de post, ut inferius patere pote- rit ‘9° Pragensibus multa mala et dampna sunt illata. Item his pacis treugis, sicut prefertur, firmatis Thaborieuses prefati magnis dampuis in domibus, in quibus commorabantur. per edificio- rum destruccionem et spoliis in Minori parte perpetratis ad propria de Praga exeundo re- dierunt. Hiis ergo temporibus fideles Bohemi, tam spirituales quam seculares, communioni utriusque speciei faventes et eam devote prosequentes, de morteque iniusta felicis ") recordacionis Magistri Johannis Hus. evangelii sacri fidelis et eximii predicatoris, dolentes, quam sibi clerus perver- sus regni Boemie et marchionatus Moravie et precipue episcopi, abbates, canonici, plebani et religiosi ipsius fideles ac salutiferas admonicio- nes, adhortaciones et predicaciones Y), ipsorum pompam, symoniam, avariciam, fornicacionem viteque detestande abhominacionem detegentes ferre non valendo pecuniarum contribuciones ad ipsius extinccionem faciendo procuraverant, sic quod in concilio Constanciensi ad falsorum te- stium deposicionem sentenciatus, rege Hungarie Sigismundo ad ipsius inultum cooperante mor- tem, est, acerbissima morte extinctus: prefati, in- quam, fideles per regnum Boemie maximas tole- rabant turbaciones. tribulaciones, angustias et vexaciones ab emulis veritatis et blasphematori- bus, ipsos rerum ablacionibus. duris captivita- tum generibus, fame, siti ac corporum trucida- cione iimmaniter afficientibus. Nam prefati veri- tatis. emuli sacerdotes et layeos communionem 351 starší obojí strany a to pod 50 tisíc. Královna se pány šlechtici obci Pražské se zapsala, že chce zákon boží podle možnosti v království Českém a pravdu čtení svatého přijímání pod obojí spů- sobou brániti, obhajovati a svobodu dáti. A zase obec Pražská zapsala se královně a pánům, aby Obrazüv neruSili, kostelüv, klásterüv nebořili a aby Vyšehradu královským sstoupili. [s] kteréhožto hradu mnoho zlého i innohé škody jseu učiněny. A když to příměří bylo utvrzeno, Táborští veliké škody v domích, kdež hospody měli, kažením stavení a loupeží na Malé straně učinili sou, vy- šedše z Prahy, na svá obydlí se navrátili. O velikém protivenství přidržejícím se pod obojí spůsobou, zvlášť od Horskych, kteří sou mnohé kupovali a do šacht m-tali časem nočním pro přijímání pod obojí spůsobou. Protož těch časů věrní Čechové, světští i duchovní, pod obojí spůsobou a smrti Mistra Jana svaté pamětí li- tujíce. věrného kazatele a posla božího čtení svatého, skrze kněžstvo převrácené království Če- ského a margkrabství Moravského, zvlášť biskupi, opati. kanovníci, faráři. mniši, jeho věrného a spasitedlného napravování a kázání proti jich pýše, svatokupectví v lakomství, smilstvu, ohvzd- nost jich života odkrývajíce, snésti nemohše, zbív- kami peněžitými falešné křivé svědectví dali do Constancí, za krále Zvkmunda, kterýž jeho smrti velmi pilen byl. odsouzen a smrtí hroznou za- huben: a protož mnohá snášeli sou zarmou- cení. protivenství, ouzkost. trápení od protiv- níkův pravdy a rúhačův, jenž sou je rozličně trápili a outoky, jim berouce, vězením, hladem, žízní na tělech je mučíce. Neko kněží a protiv- níci kupujíce Horským vydávali, za peníze pro- dávali a do šacht v noci je metali za živa i stí- nané. A zvlášť před branou Kouřimskou. kterouž sou Horníci Táborem nazvali, to velmi ukrutnou 7) vallantur L, vallatur AB, vallarum W. — *) confirmacionem B. — ') potuit B. — ") fidelis A. — ") et pre- dicaciones d. in L. 3) Palacky Urkundliche Beitrüge zur Geschichte des Hussitenkrieges I. 11 1419 

Strana 352
352 VAVŘINCE Z BŘEZOVÉ KRONIKA HUSITSKÁ. 109 calicis zelantes in diversis regni locis venando Montanis presentabant et aliquos pro pecunia vendebant, quos Montani, Theutonici. Boemorum et presertim veritatis Christi diligencium crude- les persecutores ac inimici, variis blasphemiis et diversis penarum afficiendo generibus ad foveas profundissimas seu ssachtas nocturnis presertim temporibus inhumaniter iactabant, quosdam vi- vos, quosdam vero decollatos, et precipue ad ssachtam ecclesie *) sancti Martini foris valvam Gurimensem *) vicinam, quam Thabor Montani vocaverunt y). Tanta autem crudelitatis immani- tate Montanorum gens in Christi fideles et legis dei zelatores exarsit, quod infra breve tempus ultra quam XVI centena hominum sacratissime calicis communioni favencium sunt per eos mi- serabiliter interempta 2) et ad ssachtas proiecta, lictoribus sepe pre fatigacione trucidacionis las- satis. Hanc autem in Christi fideles inhumanam debachacionem ulcio divina iuste est secuta. Elapso namque duorum annorum curriculo, civi- tas ipsa Montanorum in penam ulcionis multo- rum fidelium inhumane interemptorum est fundi- tus quasi destructa et ignis consumpta voragine, prout in sequentibus clarere poterit evidenter. Item 2) de mense Novembri anno eodem, puta MCCCCXIX, prope Glatow in via per dominum Raczkonem de Ryzemberg 5) b) et suos sacerdos quidam Johannes dictus Nakwasa°), qui populum communionem calicis zelantem et presertim in- firmos per villas ambulando sacramento corpo- ris et sanguinis domini communicabat, est cap- tus et Theutonicis d) de Bavaria tunc contra Gla- tovienses prenominato domino Raczkoni in auxi- lium venientibus pro magno datus munere. Cum autem communionem utriusque speciei ad popu- lum communem abiurare nullatenus. Theutonicis ipsis eum ad hoc compellentibus, vellet, probris variis blasphemiisque ac contumeliis affectus, ad arborem quandam zonis per manus ipsius gla- diis perforatas pertractis est alligatus et sepium strue ac straminibus circumpositus ignium flam- mis consumptus. zlostí proti lidu Krysta následovnému v pravdách 1419 jeho svatých milovníkův zákona božího zapálen byl, *) že v krátkém času více než 16 set lidu pod obojí způsobou skrze ně jest zahubeno a do šacht metáno, tak že jsou častokráte katové pro svého katovství dílo ustávali. Z té ukrutnosti nelidské pomsta boží proti Krystovým věrným spravedlivě jest následovala. Nebo když dvě letě pominuly, město Horským ku pomstě mnohých zahubených z kořene jest vyvráceno, zkaženo a spáleno, jakož níže bude praveno. O knězi Nákvasovi, který se nechtěl odpřisíci rozdávání pod obojí způsobou, radče smrt ohně podstoupil. Léta božího 1419 měsíce listopadu blízko od Klatov skrz pana Racka z Ryzmberka a jeho služebníky kněz Jan, řečený Nákvasa, kterýžto lid pravdu boží milující rád i po vsech navštěvoval a jim tělo a krev pána Krysta pod obojí způsobou podával, na cestě jest jat a Něm- cům z Bavor za veliký dar jest dán. A když se od rozdávání odpřisíci nechtěl skrze trápení, rou- hání, mučení [k] vůlí těm Němcům, potom k jed- nomu stromu probodše ruce jeho meči, provazy sou skrze něj provlékli a přivázali, obkladše prú- tím suchým z plotův a jiným dřívím, promísivše slamou, i spálili jej. *) d. in B. — 1) Gurinensem A. — 7) W: Quomodo Bohemi adherentes calici ad Montes vendebantur et in foveas decollati proiciebantur. — 2) W: Ultra quam XVI centena in brevi sunt interempta. — 4) W: Hic de quo- dam sacerdote. — b) Rizmberg W. — *) Naakvasa L. — d) Theotunicis B (i niže). 5) Racek z Janovic na Risenberku. *) Tak rukopis.

Strana 353
1419 Dec. 27 VAVRINCE Z BREZOVÉ KRONIKA HUSITSKÁ. Item *) eisdem diebus, mensis scilicet No- venibris, Montani ad civitatem Gurimensem ve- nientes scabinorum aliquos et ipsius civitatis se- niores, communionis calicis promotores, una cum plebano a rege olim Wenceslao ibidem presen- tato Magistro videlicet Johanne dicto Chodek et presbiteris cantivant et vinctos ac curribus im- positos ad Montes deducunt. Quibus civitatem noctis tempore ingredientibus, gens Montanorum ipsos diversis blasphemiis ot hereticacionibus afficiendo nec non facibus accensis in ipsos pro- iciendo dure mancipant captivitati, vinculis ac ferreis catenis stringendo. Item) anno eodem ad festum Nativitatis Christi omnes quasi barones regni Bohemie et marchionatus Moravie, civitates quoque regales et castrorum regiorum purgravii, ceterique regni officiales de mandato regis Hungarie =) Sigismundi ad civitatem Drunnensem convenerunt, rege pre- fato inibi pro tunc cum multis principibus et pape legatis episcopisque nec non Zophia, Bo- hemie regina. ac aliis magnatibus consistente, quo et Pragenses regi ipsi et toti quasi christia- nismo exosi. eo quod promocionem legis dei et sue veritatis et signanter communionem calicis zelarent et de condempnacione iniusta olim per concilium Constanciense Johannis Hus et Jero- nimi de Praga magistrorum, virorum felicis et sancte memorie, dolendo, ipsam iniquam fore denunciarent, ambasiatam expediunt solempnem, que die Johannis Evangeliste civitatem Drunnen- sem cum tubicenis, rege Hungarie Sigismundo prefato ac magnatibus multis, spiritualibus et secularibus spectantibus et adimirantibus, veniens in hospiciis sibi deputatis est hospitata, divinum officium ac praxim communionis calicis ad po- pulum in hospiciis duntaxat libere exercendo per sacerdotes secum de Praga assumptos"), inter- dicto seu a divinis cessacione per spirituales in ipsa Drunnensi civitate propter Pragensium et domini Czenkonis, ut presumitur, presenciam facta. Die igitur tercio ad regis presenciam Pra- 353 O jetí Mistra Jana Chuodka s jeho kněžími 141 pro přijímání pod obojí způsobou skrze Horníky, protivníky proti pravdě. Výchž dní měsíce listo- padu Horníci do města Kouřimského prisedse, některé z konšelův a z starších města pro přijí- mání krve Krystovy z kalicha spolu s farářem, kterýž tu někdy dán byl od krále Václava. zjí- mali a svázané na vozy nakladše do Hory jsou dovezli. S nimižto když jsou do města přijeli v noci, lid Horský rozličným trápením, rouháním a kaceřováním je trápivše, a pochodně rozpálené na ně metali a potom okováním tvrdými želez- nými fetězy je skrutivše, do ukrutného vězení vsázeli jsou. O poselství Pražských do Brna k králi Zyk- mundovi a odpovědi jeho Pražamům nelibajm. Item téhož léta při Narození pána Krysta jako všickní páni šlechticové království Českého a markrab- ství Moravského. města královská a hradův krá- lovskÿch purgkrabové a jiní úředlníci z rozká- zání krále Zykmunda Uherského do města Brna sjeli jsou se. kdežto s předpovéděným králem teh- dáž mnoho knížat bylo i poslové papežští i bi- skupové i královna Žofka i mnoho jiných voe- likých a povýšených lidí, kdežto i přátelé *) králi a jako všemu světu oškliví pro zákon a pro přijímání pod obojí způsobou byli jsou a pro litování nespravedlivě odsouzeného Mistra Jana od roty constanské a Mistra Jeronyma, poselství působivše do města Brna na den svatého Jana Evangelisty s trubači, an se k tomu král Zyk- mund Uherský i jiní lidé urození divili, a do hospod jim ukázaných jsou přijati. Služby boží a rozdávání aby v hospodách jich od jich kněží, kteréž s sebou mměli. nebylo, jest zapovědíno, 4 netoliko jim, ale skrze duchovní brněnské po všem Brně pro Pražany a přítomnost pana Čeňka služby sou zastaveny. Protož třetího dne před přítomnost královskou poslové pražští přišedše a na kolena před ním podle obyčeje poklekše jeho z strany obce Pražské pozdravili sou, jej za krále a pána dědičného přijímajíce. Kterýžto dosti tvrdě jim přimlouvaje, do Prahy je odeslal s tímto při- *) A: De civitate Gurim et eius sacerdotibus. — ') A: Boemi facti sunt exosi Theutonicis in civitate Brun- nensi. — 5) Ungarorum BL, — hb) WA: Quomodo Brunne communio sacra duplicis speciei practisata ad populum. *) Tak ruk. Má býti Pražané. 45 

Strana 354
354 VAVŘINCE Z BŘEZOVÉ KRONIKA HUSITSKÁ. 1420 Jan 4 1119 genses ambasiatores venientes, ipsum flexis ad kázáním, aby totiž všecky řetězy ulic městských 1119 satis longum tempus coram eo genibus Pragen- i s sloupy uprázdnili, aby i jedno každé ohrazené stavení proti hradu Pražskému po smrti krále sium salutaverunt i) ex parte, pro rege ac domino Václava stavené zbořili na znamení toho, že se hereditario acceptando. Qui satis dure ipsis ex- jemu poddávají moci a panování, a aby mnichův probrando Pragam cum hoc remisit mandato, a jeptišek více nižádným způsobem netrápili, ale quatenus scilicet omnes catenas platearum civi- tatis una cum statuis evellant et omnes ac sin- aby s nimi poctivě nakládali až do jeho příští. gulas municionum contra Pragense castrum ex- Tu přitom všecky úředníky krále Václava Českého trucciones post mortem regis Boemie Wenceslai i hradův purkrabí, přijímání z kalicha a Pražan extructas diruant in signum, quod se sue sub- se přidržujíce, z úřadův ssadil a protivníky pravdy a rúhače na jich místa ustavil jest. Mezi nimižto iciunt potestati et dominio; quodque religiosos Janek, řečený Sádlo z Miličína, někdy krále et moniales non molestent per amplius modo Václava milostník, odjinud z Kostelce, k rozká- quovis, sed ad ipsius usque honeste tractent ad- ventum. Inibi autem antefatus rex Hungarie Si- zání krále uherského Zykmunda s hradu Karl- šteyna, na němžto pokladové hojní od krále Vá- gismundus omnes ac singulos olim regis Boemie Wenceslai officiales castrorumque purgravios clava byli složeni, kdežto císařské chovány byly communioni calicis et Pragensibus adherentes svátosti, Zdeslavovi z Buřenic, řečenému Tluxa, též i s jiných hradův, kteréž v moci své držel. officiis destituit et veritatum emulos ac blasphe- matores ipsorum substituit in loca. Inter quos k rozkázání krále postoupil jest. Janko de Miliczink) alias de Kostelecz, dictus Sadlo, olim regis Wenceslai dilectus, ipsius Hun- garie regis Sigismundi ad mandatum de castro Karlstejn !), in quo thesauri copiosi per regem olim Bohemie Wenceslaum erant reconditi, ubi et imperiales conservabantur reliquie, Zdeslao de Burzenicz dicto Tluxa, similiter et de aliis ca- stris, que in potestate sua tenebat, ad ipsius regis manus condescendit. Pragensi ergo ambasiata Pragam m) anno do- mini MCCCCXX feria V ante Epiphaniam do- mini a rege Hungarie de Brunna revertente mox catene platearum una cum statuis evelluntur et ad pretorium catene ipse deferuntur, insuper et municiones, vulgariter srubin), contra castrum Pragense erecte deponuntur, veritatis emulis et signanter Theutonicis ridentibus et manibus pre gaudio plaudentibus ac dicentibus: „Jam he- retici illi Hussite et Wikleffiste peribunt et finem habebunt.“ Quamobrem timor magnus ac pavor veritati adherentes °) invasit, canonicis, plebanis ac ceteris sacerdotibus et religiosis nec non et secularibus certis, qui post mortem regis Wen- ceslai propter Hussitarum timorem de civitate Které věci učiněny jsou k rozkázání krále uherského z strany Pražan, aniž však jim to prospělo. Léta páně 1420 v pátek před Křtěním páně od krále uherského z Brna Pražané se vrá- tivše, hned řetězy z ulic s sloupy sebravše na rathouz jsou donesli, i také ohrady, sruby i všecka stavení, bašty proti hradu Pražskému zdělané zrušeny jsou, ano se jim protivníci Němci smáli a radostí rukama tleskali pravíce: „Již kacíři, ti Husáci a Wigleffové zahynou a konec vezmou!“ Pro kteroužto věc strach a bázeň na přídržící se pravdy přišel jest. Kanovníci, faráři i jiní kněží, mniši i světští, kteříž sou po smrti krále Václava pro strach Husařův z města byli utekli, s radostí sou se navrátili. Nebo provoláno bylo po městech 1) salutaverunt L, salutatur codd.; sr. překlad. — k) de Mil. Janko W. — 1) Karlstein A, Karlstayn B. m) Slova „Pragensis...Pragam“ v WA připojena jsou k předešlému odstavci; podobně v B: Et ad ipsius regis ma- nus condescendit Pragensis...Pragam. — WA: Ex imperio regis Brunne profugi quomodo revertebantur Pragam.— n) strubi W. — °) adherentibus B.

Strana 355
VAVŘINCE Z BŘEZOVÉ KRONIKA HUSITSKÁ. 100. fugerant, eum gaudio Pragam revertentibus. Pro- climata namque vocibus preconicis per civitatem sunt facta regio et scabinorum nomine, quate- nus omnes et singuli profugi libere redeant. nul- lusque de cetero sacerdotes et precipue monachos inclamare audeat dicendo: w sak, mnisse. w sak! Mos enim temporibus regis Wenceslai talis in- oleverat, quod transeunte monacho mox tam ad- ulti quam pueri clamabant: w sak, mnisse, w sak, w sak!?) Item *) feria III post. Epiphaniam domini, alias die IX mensis Januarii, in galli cantu Ma- gister Johannes Chodko, plebanus de Gurzim, cum ceteris presbiteris Jacobo, Martino, Leonardo per Montanos sunt ad foveam profundam seu 7) ssach- tam dictam Thabor miserabiliter proiecti, Ma- gistro Johanne prefato Montanos, quatenus de tantis crudelitatibus, quas in Christi fideles com- munionem calicis zelantes immaniter exercebant, et de aliis penitenciam agant condignam, ammo- nente, sin autem, gravem a deo exspectent vin- dictam. Quam duobus annis elapsis in effectu merito exceperunt, prout clarebit in sequenti- bus *). Eadem eciam nocte multi secularium propter calicis communionem per ipsos Montanos sunt interempti et ad ssachtas proiecti. Item‘) hiisdem temporibus sacerdotes qui- dam Thaborienses novum Christi adventum pre- dicabant populo, in quo adventu omnes mali et veritatis emuli perire debeant") et exterminari et boni dumtaxat in quinque conservari civitati- bus. Qua de causa civitates quedam. in quibus libertatem calicis habebat communio, nullam cum adversariis inire volebant concordiam et preci- pue civitas Plznensis. Prefati namque Thaborien- ses sacerdotes in districtu Bechinensi et eciam alibi multa erronca et fidei christiane contraria false scripturas prophetarum secundum capita propria interpretando et sanctorum doctorum sen- tencias catholicas contempnendo predicacionibus suis populum mirabiliter dementabant hortantes, quatenus omnes et singuli ab ira dei omnipo- tentis, que secundum eorum opinionem in pro- cinctu universo orbi erat ventura. salvari cupien- tes de civitatibus. castris, villis ac opidis sicut 355 královským a konšelským jménem, aby všickni i jedenkaždý, kteříž byli vyběhli, svobodně se navrätili, aby žádný více na kněží, zvláště na mnichy nesměl volati: „V sak, mniše, v sak!“ Nebo to bylo v obyčej vešlo za krále Václava, że, kdyż mnich šel, ihned velicí i malí volali sou: „V sak, mniše, v sak!“ O vmetání mistra Jana Chuodka s jinými kněžími do šachty na Horách Kutnách. Item v outerý po Křtění páně, to jest dne 9 měsíce ledna v kurpění mistr Jan Uhuodek, farář z Kou- říma, s jinými kněžími, Jakubem, Lynhartem, od Horských do šachty hluboké, řečené Tábor, uvržen jest. A týž mistr Jan napomínal Horské. aby z ta- kových ukrutenstvi. kteróż proti věrným Krysto- vým, milovníkům kalicha, ukazovali, a z jiných hříchův pokání činili, a pak-li nebudou činiti, těžké pomsty od Boha aby na se čekali. Kteroužto po dvou letech nad sebou v skutku viděli sou, jakož o tom níže praveno bude. Té také noci mnozí světští pro přijímání z kalicha skrze Hor- skY sou zahubeni a do Sacht vmetáni. O pěti městech a o kněžích Táborskijch, kterak sou lidi volali, aby šlů do těch pěti měst fray- ankových. Item týchž časů kněží někteří Tábor- ští nové příští Krystovo kázali sou lidu, v kte- rémžto příští všichni zlí a pravdy protivníci za- hynoutí by měli a býti vyplenění a dobří měli by toliko v pěti městech zachování býti. Pro kte- roužto příčinu města některá, v nichžto rozdávání kalicha svobodu mělo, žádné smlouvy ani v mír žádný s protivníky vjíti nechtěla a zvláště Plzeň- ské město; kněží Táborští v kraji Bechyňském i jinde mnoho bludného a víře křesťanské odpor- ného kázali jsou falešně písma prorocká podle svých hlav vlastních vykládajíce a svatých dokto- rův výklady křesťanské potupujíce, kázáními svými lid divně nuzdíce a napomínajíce, aby všichni i jedenkaždý, kteříž chtí hněvu božího ujíti, kteříž podle jich domnění ihned na všechen svět měl by přijíti, a zproštění byti, z měst, hradův, vsí, P) w sak ete., W; w sak, muisse, w sak BL. — 9) WA: Plebanus in Gurzim (Gurim A) in foveam mittitur. — 7) seu ad B. — ^) subsequentibus W. — !) A: Jam hic de erroneis sacerdotibus vide. — ") debebant B. 45* 1420 

Strana 356
1420 356 Loth de Sodomis ad quinque civitates refugii se transferant. Harum hec sunt nomina: Plzna, que per ipsos civitas solis est appellata. Zacz, Luna, Slana et Glatovia; deus enim omnipotens totum mundum hiis solum, qui ad predictas quinque confugerent civitates, demptis vult delere. Pro euius confirmacione sentencie scripturas prophe- tarum, false tamen et erronee intellectas, alle- gabant, insuper et literas per regnum Dohemie materiam premissam continentes scribebant, quo- rum sentenciis frivolis tamquam veridicis multi simplicium zelum habentes secundum apostolum, sed non secundum scienciam acquiescentes bona sua pro levi eciam precio vendendo ad ipsos de diversis regni Bohemie et marchionatus Moravie districtibus cum uxoribus et pueris confluebant, pecuniam ad ipsorum pedes sacerdotum pro- iciendo. *) Hiis. sicut premittitur, currentibus ad civi- tatem Plznensem multi communionem zelantes calicis et presertim dominus Brzenko de Sswihow, dominus Walkun de Adlar, Johannes quoque Ziska, familiaris regis Bohemie olim Wenceslai, cum certa sua comitiva de Praga convenerunt et se in ipsa civitate emulis veritatis expulsis contra reginam Zophiam, baronesque ac ceteros regales precluserunt, treugas pacis cum eisdem nullomodo tamquam cum dei et sue legis ini- micis inire volendo. Ad induccionem ergo V) sa- cerdotum et precipue Wenceslai dicti Coranda, qui pro tunc inter ipsos capitalis erat. monaste- ria civitatis ipsius et ecclesie curieque*) certe civitati adiacentes destruuntur et diruuntur. Do- minus autem Bohuslaus Sswamberg ipsos die quadam invadere volens de campo cum suis est Y) depulsus non sine suorum dampnis pariter et ruina. Regina igitur Bohemie Zophia et barones ac regni officiales rentem non modicam ad Plznen- sis obsidionem miserunt civitatis et sic circum- circa gentibus in certis se ponentibus propugna- culis, ad invicem sepius duellabant, se ipsos mu- tuo manibus ac pedibus truncando. VAVŘINCE Z BREZOVÉ KRONIKA HUSITSKÁ. městeček jako Lot z Sodomy do pěti měst k utí- kání vybraných aby se ztěhovali. A těch měst tato sou jména: Plzeň, kterážto od nich Slunce jest nazváno, Žatec, Louny, Klatovy, Slanej. Nebo Bůh všemohoucí všecken svět kromě těch. kteříž by do těch měst utekli, chce zahladiti. A toho na potvrzení písma prorocká, však bludně a fa- le$né rozuméjíce, dovodili sou i také listy po království Českém, tu řeč znějící, rozpisovali, jichžto důvodům všetečným jakožto pravým mnozí z sprostných věříce podle řeči apoštola. ale ne podle umění, povolili sou, statky své i rodinu opustivše*) a někteří dědictví svá za peníze pro- dávajíc, k nim z krajin rozličných království Če- ského, margkrabství Moravského s ženami a dětmi svými sou se stěhovali a peníze k kněžským no- hám metali. Také sou z nich lakomcüv ohavnych a modlářův nadelali od chvíle až podnes a svatokupciv i svato- prodavaéüv. **) Kterak někteří páni s Žižkou do města Plzně vešlů jsou a protiwníky pravdy boží, bojovavše, je vyhnali sou. Ty věci když sou se dály. jakož již povědíno jest, do města Plzně množství. milov- níci kalicha, zvláště pan Břeněk z Švihova, pan Valkoun z Adlar a Jan Žižka, čeledín krále Vá- clava, s jistými svými následovníky z Prahy se brali a v městě Plzni: protivníci pravdy proti krá- lovné Žofce a jiným pánům zavřeli, příměří: žád- ného s žádnými nepřáteli božími a jeho zákona nechtějíce míti. ***) A protož z navedení kněží, zvlášť Václava Korandy, kláštery města, kostelové, dvorové městu příležící jsou bořeni a kaženi. Ale pan Bohuslav Śvamberk je bojem dne některého podstoupiti chtěv s pole s svými jest sehnán. Pro- tož královna Žofka a páni šlechtici i královští úředlníci lid nemalý k obležení Plzně poslali son. A tak s těmi, kteří sou okolo nich leželi a kteří na vartách bývali, spolu často bojujíce vespolek rukou i noh sou se zbavovali etc. té Y) et... projiciebant L. — ") vero B. — *) curie regalesque B. — 7) d. in A. *) Neni v lat. textu. — **) Neni v lat. textu. — ***) Tak v ruk. 1130 

Strana 357
1420 VAVŘINCE Z BŘEZOVÉ KRONIKA HUSITSKÁ. DDT Item *) eisdem diebus rex Hungarie *) Sigis- mundus literas per regnum scribit Bohemie in ipsis omnibus) baronibus et presertim regni officialibus, magistro videlicet curie, purgravio regni supremo, castrorum purgraviis regalium, magistris civium, consulibus et iudicibus civita- tum, quatenus Wikleffistas et Hussitas et calicis practisantes communionem modis omnibus ar- ccant, persequantur et pro posse exterminent. 9) Hiis ©) sic currentibus sacerdos quidam Tha- boriensis dictus Wanczek cum Hromada “) quo- dam campanatore, primi concursuum *) ad mon- tes inventores et ordinatores, assumptis Johanne def) Bidlin 8) et Johanne dicto Smolin et certa fratrum Thaborieusium ac rusticorum multitudine diebus aliquot et noctibus in silvis tempore car- nisprivii pro acquirenda civitate Ustie latitant, quam cum adiutorio fratrum suorum intraneorum feria IV in capite ieiunii, que erat dies XXI mensis l'ebruarii, ante diescentem acquirunt, ho- minibus inebriatis post choreas et alia solacia tempori ipsi ^) consueta soporatis et quasi secure dormientibus. Moxque veritatís emulos tam se- culares quam spirituales captivant, quibusdam ex eis per muros civitatis fugientibus, quosdam vero de civitate expellunt?), se de eorum bonis intromittendo. Ad quam civitatem de die in diem fautores communionis calicis de vicinatu conflue- bant. Item dierum non inultorum facto intervallo fratres prefati Thaborienses castrum Hradisst do- minorum de Ustie *), ubi quondam civitas firma Sita erat, cuius muri adhuc supererant, circum- vallant, quod infra breve tempus acquirendo se de eo intromittunt, ipsumque!) domino Procopio de Camenicz, dominorum predictorum consan- guinco, ad manus tradunt, seque post certum tempus civitate Ustie ignis consumpta voragine cum uxoribus et pueris ad ipsum transferunt montem, ipsum de die in diem firmando et ca- Sas") ad habitandum extruendo. quem?) mon- Kterak král Zykmund přikázal, aby všichní 1120 pani slechtici protivilà se obcím přijímajícím pod obojí způsobou. Item týchž dní král uherský listy své po všem království rozeslal všem pánům šlech- ticům úředlníkům království, totiž hofmistru, nej- vyžšímu purgkrabí království a purgkrabům hra- dûv královskych, purgkmistrüm, konselüm mést. aby rotu Wigleffovou, Husovu a ty, kteříž by se přídrželi kalicha, všemi obyčeji trápili, sužovali, jün se protivili, nátisky činili a podle možnosti vypleñovali. O obdržení města Ústí od Táborských a té hory, kdežto byl hrad Hradiště postavený. Když ty věci tak se dály, kněz jeden Táborský Van- ček s Hromádkou zvoníkem, první k horám toho scházení nalezačové a ředitelé, pojavše Jana By- dlína a Jana Smolína a jisté Táborských množ- ství sedlákův, několiko dní a nocí v lesích času masopůstního, aby mohli město Oustí ztéci, kryli sou se, kteréhožto s pomocí těch, kteříž sou jim přáli v městě, v první středu v postě, jenž: byl den XXI měsíce února, přede dnem dosáhli, ješto jsou se lidé spili a po tancích a po jiném veselí a bezpečně spali, hned všecky protivníky světský i duchovní, kteří sou se pravdě protivili, zjímali a někteří z nich přes zed utíkali sou. A některé z města vyhnali: v jich statky uvázavše se. Do kterćhoż mósta den ode dne těch, kteříž: přijí- mali z kalicha, přibývalo jest. Potom po někte- rých dnech bratří Táborští hrad IMradiště pánův z Ústí, kdežto prvé město bylo postaveno, jehožto ještě zdi stojí, obehnali, kteréhožto hradu v krát- kém času dosáhli jsou a veň se uvázali a je) panu Prokopovi z Kamenice, pánův příbuzných pověděných Ústských příteli, v ruce dali a sami se po jistém času, město Ústí ohněm spálivše, s ženami, s dětmi na horu Tábor přestěhovali, tu horu den ode dne ohrazujíce a domy k bydlení sobě stavějíce, tu horu Táborem nazývajíce, mnoho škody sousedům, kteří se jich přídržeti nechtěli, den ode dne činíce. ?) A: Mandatum regis, quod. sacerdotes fideles exterminentur ubique locorum in Boemia. — -) Ungarorum B. — b) in omnibus omnibus WA, in omnibus B, in ipsis omnibus L; třeba dodati nějaké slovo, u pf. mandans. — ©) WA: Quomodo civitas Ustie per Thaboritas sit lucrata. — *) Hromadka L. — *) concursuum L, concursum A, concursurii W, concursorii B. — f) d. in B. — 8) Bydlin L. — ^) isti B, tempore ipsi A. — !) compellunt B. — *) Ustij B. — !) item- que B. — ") gasas A. — ?) quam B. 6) Sr. list kraji Žateckému v Palackého UB I, 15. 

Strana 358
1420 358 tem Thabor vocitant °), multa dampna in vici- natu sibi adherere non volentibus de die in diem inferendo. Item P) anno eodem die mensis Marcii XV in civitate Wratislaviensi regis Hungarie Sigis- mundi ibidem protunc existentis ex consensu Johannes de Praga dictus Krasa, magnus verita- tis zelator, per legatum pape Fernandum. epi- Scopos certos, doctoresque ac magistros, ceteros quoque 3) prelatos ac religiosos ad mortem acer- bissimam est sentencionatus impie, iniuste et inique ex eo, quod noluit tenere, credere, affir- mare, astruere et approbare articulos infraserip- tos: Primo quod concilium Constanciense fuerit legitime in spiritu sancto congregatum. Item quod quidquid prefatum concilium statuit, decrevit et diffinivit, quod hoc est iustum, sanctum et sub pena mortalis peccati ab omuibus Christi fideli- bus tenendum. et quidquid reprobavit et con- dempnavit. quod hoc iuste. sancte et bene fecit. Item quod prenominatum ) Constanciense con- cilium Magistros Johannem Hus et Jeronimum de Praga morte atrocissima dampnando iuste fecit et sancte. Item quod communionem utrius- que speciei ad populum condempnando catholice egit et sancte. Qui tamen articuli sunt falsi. mendosi. erronei, heretici ac blasphemi, legi dei et veritati evangelice contrarii. Hos articulos, quia prefatus Johannes Krasa approbare noluit, ab iniquis et impiis scribis et phariseis, episco- pis seilicet, doctoribus, magistris ac religiosis morte turpissima condempnatur, per tortores quo- que ac lictores equis per civitatem tractus blas- phemiis diversis ac probris afficitur et ignis consumitur voragine. Qui quamvis variis fuerit admonicionibus exhortatus, quatenus veritate le- gis dei relicta impiis acquiescat in malicia, sta- bilis et constans in file recta) permansit ac in sancto perstitit proposito tamquam miles stre- nuus ac*) athleta domini fortissimus ; oraus nam- que pro suis inimieis omnes eorum blasphemias, hereticaciones, probra ac derisiones, nec non et penas sustinuit durissimas magistri sui ac pa- VAVŘINCE Z BŘEZOVÉ KRONIKA HUSITSKÁ. Jan Krásu Věnečník z Prahy, kupec zname- 1420 nity, upálen v Vratislavi. *) Zykmund, král uherský, brzo po svatém Jiří přitáhl k Hoře vojensky s velmi velikým lidem a jeda skrze Vratislav mnohé starší mě- šťany a konšely ztínati kázal. kteří se byli protivili králi Vácslavovi. A také přijeli sním legat aradda papežova z Říma. I po- slali sou k němu Pražané listy po Miku- lášovi studentovi z Bethlema**)a žádajíce, aby jim dal slyšení a své kněží. aby bylo hádání, a knihy starých svatých doktorův aby jim toho dal požíti a při tom je zů- staviti, aže jeho chtí rádi přijíti za krále, aby kraloval místo krále Václava, bratra svého. A on zvěděv poslu Pražskému jméno, i kázal jeho vsaditi do žaláře k Krásovi Věnečníkovi z Prahy, kteréhož byl kázal jíti a vsaditi pro tu svatú pravdu. A ten Krása Věnečník radoval se z toho. že již bude míti tovaryše v mučedlnictvu, a takto sním pěkně rozmlouval a napomínal řka: „Milý bratře Mikuláši! Jižť se nám blíží koruna mučedlnická. Podstupmež tuto ne- snázku od milého Boha nám danou pro věčnou odplatu, vzpomínajíce na pána Je- žíše, kterak on ráčil smrt ukrutnou za nás trpeti a nás vykoupiti svou nevinnou krví, potom také kterak jsou mučedlníci těžké smrti podstoupili i panny.“ A tak mnohou řečí jeho napomínal prose, aby byl úmyslu pevného. A když tak již bude, ve čtvrtek na středopostí vyvedou je oba ven z žaláře a viżi jim nohy k końiim, aby je końmi smý- kali. Tehdy přistoupí k nim legat a napo- mene je, aby se pravdy boží odřekli a od- přisáhli. A Mikuláš žák a posel od Praža- nův, boje se smrti. ustoupí a odpřisáhne se. I odviżi jemu nohy od koni a Krósu Věnečníka táhnou koňmi znenáhla po ka- *) vocant B. — v) WA: Quomodo in civitate Wratislaviensi Krasa (Krasa sacerdos A) periit dire cruciatus et ignis voragine consumptus. — 9) ceterosque L. — 7) prefatam A. — *) nostra A. — ") d. in A. *) V tom odstavci opustil překladatel svou předlohu a vložil vypravování odjinud vzaté. Sr Historii o těž- kých protivenstvích. — **) Sr. Monum. conciliorum I, 387. 

Strana 359
VAVŘINCE Z BŘEZOVÉ KRONIKA HUSITSKÁ uso storis Jesu domini exemplo, pro veritate evan- gelica tamquam ovis ductus ad victimam. Tan- demque spiritu exalato ad dominum in spe bona migrare meruit ac palmam martirii adipisci, quod et nobis prestare dignetur deus trinus et unus in secula benedictus seculorum. ltem") dominica Letare, die scilicet XVII Marcii, de mandato legati pape in Wratislavia pro tunc cum Sigismundo, Romanorum ac Hun- parie rege, existente cruciata papalis contra Bo- hemos precipue calicis zelantes communionem, velud contra hereticos et ecclesie Romane rebel- les, per ecclesias in sermonibus est proclamata. Infra idem tempus regales modis variis ac astuciis cum "Thaboritis hiis. qui se in Plzna precluserant ), personas per diversas de concor- dia tractant. qui nullam concordiam cum ipsis, tamquam cum infidelibus ac hereticis, veritatis- que adversariis, inire volebant. Consilio tamen quorundam Pragensium ex parte ad ipsos mis- sorum acquiescentes cum ipsis regalibus concor- diam tandem sub hiis inierunt circumstanciis, primum quod in ipsa civitate communio calicis libertatem habeat; item quod ipsi libertatem ple- nam cum pueris et uxoribus suis se in Hradisst transferendi habeant"). Ad quod *) regales pre- fati se certis asstrinxere sub penis, licet dolose. Magistro namque monete de Montibus dicto Mi- kessY) Diwoky, domino Petro de Ssternberg *), inagistroque ordinis sancti Johannis Jerosolimi- tani de Strakonicz ac *) ceteris regalibus cum magna equestrium multitudine in districtu Pies- censi?) congregatis intimant occulte, quatenus dum Plznenses et Thaborite de Plzna exiverint, ipsos in itinere manu armata) hostiliter *) in- vadant et prosternant, quod et factum est. In die etenim 4) Aununciacionis sancte Marie, que erat dies XXV mensis Marcii domino Brzenkone de Sswihow, Walkun de Adlar et Johanne Ziska 359 mení a často s ním kat ustával a mnoho lidí okolo něho se valilo. A takto jeho legat napomínal a řka: „Ustup toho bludu a ne- chej toho učení, které jsou Čechové začali, a neumíreja zachovej svůj život!“ A on od- pověděl, že chce rád tu smrt podstoupiti pro svaté čtení. A tak častokráts ním mlu- vil, aby ustoupil pravdy. A tak vlekli ho na to místo, kdež mrchy vláčí, a tu jsou jeho upálili a to proto, že nechtěl říci, že Mistr Jan Hus hodně trpěl. O smlouvě Táborských s královskými a vy- dání kříže proti věrným Čechům v neděli druzeb- nou den 16. měsíce března, z rozkázání legata pape- žova v Vratislavi tehdáž s králem Zykmundem římským, uherským. Mezi tím časem královští rozličnými chytrostmi s Táborskými. kteří se byli na Plzni zavřeli, skrz rozličné osoby a smlouvy rokovali. Však žádné smlouvy jakožto s kacíři a protivníky nechtěli učiniti. Však k radě některých Pražských k nim poslané povolivše, s královskými v smlouvu pod výminkami vešli jsou. Nejprv, aby město mělo svobodu přijímání z kalicha; druhé. aby oni svobodu plnou s dětmi, s ženami svými přestěhovati se měli do Hradiště hory Tábor. K kterýmžto výminkám královští zavázali sou se pod jistými pokutami. ačkoli lstivě. Nebo minc- meystru od Hory a panu Petrovi z Štemberka a jiným královským s velikým množstvím jezdciv v kraji Píseckým sebraným psali sou tajně, aby. když by Plzeňští Táboři z Prahy vytáhli, aby je na cestě rukou oděnou porazili, jakož se i stalo. Nebo na den Zvěstování panny Marie, den 25 mě- síce března, pan Břeněk z Švihova, Valkún z Ad- lar, Jan Žižka s jinými bratřími, míníce k Hradišti a města Plzně pod úmluvami dotčenými panu Vá- clavovi z Leštna podkomoří sstupovali, proti nim královští u Sudomíře blízko u jednoho rybníka rukou silnou nepřátelsky táhli. A když sou v boj vešli, z obou stranou mnozí zbiti sou a mnozí zranéni, mezi nimiZto pan Brenék na špici zabit jest. A při západu slunce královští s pole postou- pili, bratří 30 a některé zjímavše, kteréžto minc- meystr k Hoře svázané vedl jako kat a vrah. *) A: In Wratislavia guomodo contra Bohemos cruciata sit per ecclesias urbis eiusdem proclamata. — *) con- cluserant AL. — ") haberent A. — *) quod L, quos WB, quas A. — >) Mikausek L. — *) Ssteremberg AB. — **) et AB. — *) Piscensi B, — b) manu armata d. in B. — ©) hostialiter B. — 4) enim L. 1430 

Strana 360
1420 360 cum aliis fratribus communioni calicis faventi- bus *), sacerdotibus ipsorum et precipue Wence- slao Coranda et Marcoldo, qui se in civitate Plznensi contra regales precluserant. ut superius tactum est, de Plzna versus Hradisst tendentibus de civitate Plznensi sub condicionibus pretactis domino Wenceslao de Lesstna, regni subcamera- rio, condescendentibus, ipsos regales prefati pro- pe f) Sudomierz €) iuxta. piscinam quandam manu potenti hostiliter invadunt. Conflietu ergo inito et^) Thaboritis se curribus cireumdantibus multi parte ab utraque corruerunt. multi quoque vul- nerati sunt, inter quos dominus Drzenko iu acie belli constitutus occiditur. Certamine tandem belli durante horis aliquot circa solis occasum regales de campis recedunt, fratribus XXX ali- quot captivatis, quos magister monete ad Mon- tes vinetos deducit. Fratres vero. in Hradisst, vul- neratis quibusdam in villis derelictis, perveniunt, fratribus ipsius montis ipsos grate excipientibus. Item hiisdem diebus sacerdotes Pragenses et precipue Johannes, predicator monasterii sancte Marie in Arena?) in Nova civitate Pragensi, olim monachus de Zelew, qui pro tunc apokalipsim beati Johannis predicabat. populum ad se regi Iungarie calicis impugnanti communionem oppo- nendum in suis animabat*) sermonibus, ipsum- que regem rufum draconem fore, de quo in apo- kalipsi. presignabat!); et merito, ipse namque rex draconem aureum suis dilectis in signum societatis deferendum in pectore concedebat. Ipsum ergo regem prefatus sacerdos Johannes in suis ad populum sermonibus acriter impug- nabat. Cui magna populi affluebat multitudo ip- sius predicacionem avidissime acceptando prop- ter eius eloquenciam, quamvis non multa polle- ret sciencie doctrina, ex ipsiusque ?) et aliorum predicatorum predicacione pro veritate commu- nionis calicis multi fideles res pariter et corpora exponere cupiebant. Item hiisdem diebus post cruciate papalis in Wratislavia, ut prefertur, contra Bohemos communionem utriusque zelantes speciei publi- cacionem omnes Pragenses communionis calicis inimici et magistrorum sancte memorie Johan- VAVŘINCE Z BREZOVE KKONIKA HUSITSKA. Ale bratří na Hradišti, jich některých raněných 142 ve vsech nechavše, přišli jsou, od jiných bratří té hory vděčně jsou přijati. O kdzini kněze Jana v klášteře u Sněžné matky Boží, kterýž veliké množství lidu k sobě přitáhl a krále Zykmunda haněl. Item týchž dní kněží pražští, zvláště kněz Jan, kazatel u Matky boží Sněžné, někdy mnich z Želeva, lid zbuzoval. aby se postavil proti králi, a krále drakem čer- veným byti vyznamenával; a to hodně, neb on král (draka zlatého svým milostníkům na zna- mení tovaryšstva na prsech nositi dopustil. Pro- tož toho krále ten kněz lidu obecnému hyzdil. K němužto se lidu veliké množství scházelo, jeho kázání žádostivě slyšíce pro jeho výmluvnost, ačkoli nevelmi stkvěl se uměním učení. Z jehožto kázání a jiných kazatelův pro pravdu přijímání z kalicha mnozí věrní statkův i hrdel nasaditi žádali sou, stateční rytíři boží; těmť jest svět, tělo, dábel byl umrtven. O utíkání protivníkův z města Pražského na hrad Pražský i na Vyšehrad i také jinum. Opět týchž dní po kříže od papeže ve Vratislavi vy- dání proti Čechům pravdu milujícím pod obojí způsobou radovali se protivníci a pravili, že vši- *) adherentibus L. — f) d. in W. — €) Sudomirz W, Sudomierzie A. — ”) d. in A. — !) karena L. — k) ammo- nebat A. — !) presignabant WA. — "") ipsius L. 

Strana 361
VAVŘINCE Z BŘEZOVÉ KRONIKA HUSITSKÁ. uz nis Hus et Jeronimi emuli tam seculares quam spirituales gaudendo dicebant: „Jam isti pessimi heretici comburentur aut") omnes cum parvulis et mulieribus gladio interibunt regis Hungarie. Cito ergo fugiamus ab eis ad loca tutissima, ne simul cum cis pereamus.* Timentes ergo ?) cor- pora cum rebus perdere ad castrum Pragense et Wyssegradense ac municiones tuciores circum- adiacentes seniorum civitatis Pragensis cum con- sensu cum uxoribus, pueris thesaurisque et rebus pocioribus se transtulerunt pociores quasi et di- ciores civitatis Pragensis Antique incole seu ho- spites fere ducenti et Nove totidem, et presertim Theutonici, baronibusque regni castra ') Pragense et Wyssegradense ad manus regis Hungarie 9) Sigismundi tenentibus iuramentum filelitatis fe- cerunt. ut post festum saneti Georgii treugis pacis expiratis iuvent eos propriam Pragensein expugnare civitatem et tandem cum gaudio ad propria redeant. habitacula, fautoribus commu- nionis utriusque speciei interemptis et extirpatis. Sed deus omnipotens. qui nunquam in se spe- rantes et. legem suam sacratissimam sincere ze- lantes derelinquit, miro modo citharam gaudii eorum convertit in luctum et lamentum, ut pa- tebit. inferius ^. Item feria IV ante Pascha, alias die III Apri- lis Pragenses communionem utriusque speciei zelantes comperto. quod rex Hungarie *) Sigis- mundus nichil boni de eis et aliis veritatis fau- toribus cogitat. ad instigacionem quorundam spi- ritualium, et presertim. Johannis, predicatoris monasterii Nove civitatis Pragensis in Arena‘). ad pretorium Antique civitatis cum sacerdotibus et magistris calicis promoventibus communionem congregati se asstringunt communionem calicis contra quemlibet ipsun impugnare volentem de- fendere et tueri rebus") et corporibus usque ad ultimum — posse, proscripcionibus certis desuper factis iuramentum quoque fidelitatis ad standum fideliter pro veritatis defensa a scabinis, qui ad- huc supererant, recipiunt, quatuor quoque capi- tineos in Antiqua et quatuor in Nova constituunt civitatibus. quibus claves pretorii et valvarum mox assignant et auctoritatem omnimodam om- 261 ckni Cechové kacířští spálení, zbiti budou s dít- 1120 kami i s manželkami. Protoż pospichali, utikali na místa bezpečná, aby spolu s kacíři nezhynuli. A protož bojíce se těl i statkův stratiti na hrad Pražský a na Vyšehrad i s statky stěhovali sou se bohatější a hlavnější z města Starého obyva- tele, hospodáři. jakožto XII set, a z Nového to- likéz. kromé podruhüv, zvláště pak Němci. A pani šlechticové království, hrad Pražský 4 Vyšehrud k ruce království Uherského držíce. přísahu nevěr- ností: učinili sou, aby po svatém Jiří, když by příměří po roce vyšlo. aby jim byli pomocni Praźskć vybojovati mósto a tak s radosti aby se vrátili k svým vlastním příbytkům, zhubíc a vy- pleníc ty pod obojí způsobou. Ale Bůh všemo- houcí, kterýž nikdy v se onfajících a zákon jeho svatý právem milujících neopustí, divným obv- čejem housle jich radosti v lkání obrátil a v pláč. jakož o tom níže bude praveno. O přísaze a slibu společném měst Pražských. kterćż utordily mezi sebou. aby králi uherskému odpirali i každému, kdož by chtěl se proti přijí- mání z kalicha protiviti. Item v středu před Veli- kou nocí, dne třetího měsíce dubna. Pražané pod obojí způsobou poznavše, že král uherský Zvyk- mund nic dobrého o nich nemyslí, k nabádání některých duchovních osob, zvláště kněze Jana. kazatele v klášteře na Novém městě u Matky boží. na rathouz Starého města s kněžími a mistry při- jímání z kalicha se přídržejícími shromáždění sou a zavázali se slibem pod přísahou, přijímání obec- ného lidu z kalicha proti každému, chtějícímu to vusiti. tupiti, Ze chti brániti, hájiti, statküv i hrdel svých nelitovati. Na to zápisy jisté učí- nili, přísahu také věrnosti od konšelův. kteří sou tu byli zůstali, že chtí podle nich věrně k obraně státi pravdy. A čtyry haytmany na Starém mě- stě a čtyry na Novém sobě zvolili a ustavili, ”) et W. —*) igitur AL. — P) castrum L. — 9) Hungarorun W, —") inferius ete. A. — *) Hungarorum W. — ') harena l. — ") et rebus A. 46 

Strana 362
1420 Apr. bi 362 nia et singula ad promocionem et defensam ve- ritatum spectancia providendi. ordinandi et agendi committunt plenarie obedienciam ipsis promit- tendo. Quibus XL capitaneos inferiores de An- tiqua civitate adiungunt et totidem de Nova. Super quibus omnibus proscripcione facta et in- strumento publico confecto ad. propria rediere Y). Item *) magna feria VI, alias die V mensis Aprilis, circa diescentem Thaborite de Hradisst opidum Wozicz cum impetu invadunt, multisque stipendiariis *) regalibus captivatis et aliis ad castrum confugientibus), quibusdam vero occisis, opidum ipsum ignis voragine consumunt, preda- que magna precipue equorum ibidem capta cum captivis ad Hradisst redeunt ct tandem captivis ipsis captivos suos nuper cirea Sudomirz *) cap- tos et. ad. Montes deductos?) redimuut. Item ^) feria II Pasche et, deinceps Pragenses treugis pacis inter ipsos et regales castra Pra- gense et Wvssegradense tenentes adliuc duran- tibus fossata magna et profunda circa Wvssegra- dum et Botiecz*) usque ad flumen se extendencia pro defensa civitatis ex parte Wyssegradi fodiunt et laborant diligenter cum uxoribus suis, puellis et pueris, Wyssegradensibus deridentibus ac di- centibus: „Non vobis proderunt fossata ista. si opponere vos volueritis domino vestro hereditario. regi Romanorum et. Hungarie Sigismundo.* Item hiisdem diebus Thaborite de Hradisst electis ac erectis sibi quator capitaneis, ad quos respectum haberent, puta Nicolao de Hus, Jo- hanne Ziska monoculo, olim familiari regis et legis Christi zelatore precipuo. de quo inferius multa tangentur. Sbynkone quoque de Duchow ac Uhwalone de Rzepicz 4), municionem firmam Sedlecz nuncupatam prope Ustie manu hostili aggrediuntur, quam per impetum acquirunt, licet hii. qui intus erant, strenue restitissent, moxque dominum Ulricum, dominum civitatis Ustie, mi- litem. trituris triturant et pedibus tandem am- VAVŘINCE Z BŘEZOVÉ KRONIKA HUSITSKÁ. jimžto klíče rathouzu a brau poruéili à moc plnou všech věcí, kteréž by k rozmnožení spravedlnosti. aby opatřovali, řídili, působili, úplné jim poslu- šenství slíbivše. Jimžto čtyrvdceti haytmanů niž- ších Starého města přidali sou a tolikéž Nového. A na ty všecky věci zápisy učinivše, pečetmi zjevnými. obecnými potvrdivše, na svá obydlé na- vrátili sou se. O vybojování městečka Vožice skrze Tábor- ské a o zjímání tu mnolvých. Item u Veliký pá- tek. to jest pátého dne měsíce dubna, Tábovští 7 Hradisté Vozici s hrmotem. üprkem v noci. do- byli sou a mnohé Zzolduére královské zjimali, a jiní na hrad utekli. mnohé také zbívše. mě- stečko spálili sou. Tu koni i s koristmi nabrali, vězně. do Hradiště se navrátili a potom vězně před těmi nedávno své u Sudomíře zjímané do Hory dovedené vypravili sou. O příměří pokojném mezi Pražany « Vyše- hradskÿmi a o dělání příkopňo totiž hk obraně pražské. ltem v pondělí velikonoční a tak dále drzice a mezi sebou utvrdíce Pražští s Vyšehrad- skými *) a Hradskými příměří znovu, i první pří- kopy veliké a hluboké mezi sebou, Vyšehradem a Botiéem až do jítí Vltavy pro obranu mósta Vyšehradu vykopali sou, kdežto všickní musili dělati, malí i velicí. panny i dítky, kteréž mohly chodiri. ano se jim Vyšehradští posmívali, říka- jice: ,Nict vam nepomůže, budete-li se chtíti pro- tiviti pánu vašemu dědičnému. králi Zykmundovi římskému a uherskému. O vybojování Sedlce blízko Ústí skrze Tá- borskć a o kořistech mnohých tu pobraných. Tech dní velikonočních Táborští z Hradiště vyvolivše sobě čtvry havtmany, k nimž by zieni mohli jmíti, totiž Mikuláše z Husince. Jana Žižku jedno- okého. někdy čeledína krále Václava. o němž dole mnoho bude praweno. a Zbyńka z Buchova a Chvala z Repic. ohradu nebo tvrz pevnou, Se- dlec nazvanou, blizko Ústí rukou nepřátelskou jsou šturmem dobyli, ač tu. kteříž na mí byli. statečně se bránili. a tu pana Oldřicha, pána Ústí. cepami sou umlátili a nohy jemu usekavše *) redeunt L. Zde se u L končí první zlomek. — *) W: Wozicz opidum per Thaboritas incenditur. — *) sti pendariis B (i jinde). — ») fugientibus B. — =) Sudomierzie A. — *) reductos A. — *) WA: Quomodo fossata paran- tur circa Wyssegradum pro defendenda civitate. — *) Boticz B (i jinde). — 9) Rziepicz W. *) V ruk. Vy&chrady. 1420 

Strana 363
1420 Apr. Is VAVŘINCE Z BŘEZOVÉ KRONIKA HUSITSKÁ. putatis, ipsum in ignem proiciunt, quosdam vero occidunt sex pocioribus ex eis reservatis, quos quatenus unus ex eis, qui vitam vellet conser- vare, decollet, iubent. Sicque unus ex eis dictus Pynta*) quinque suos decollavit et se Thaboritis adiunxit. In hac ergo municione seu propugna- culo multa bona de vicinatu in auro, argento, monstranciis, calicibus ac vestibus preciosisque pro conservacione erant reposita. que omnia Tha- Eorite efferentes et ad unum ponentes cumulumf) ignis voragine consumunt, municionem insuper ipsam diruunt et exurunt. Item €) feria IV post T'iburcii, alias die XVII mensis Aprilis, dominus Czenko de Wartenberg,") castri. Pragensis supremus purgravius, a rege Hungarie Sigismundo sepefato de Wratislavia re- deundo et cognito, quod ipse rex communionem calicis. annulare vellet totaliter. expulsis ad- versariis omnibus communionis calicis ) tam spiritualibus quam — secularibus. nobilibus et iguobilibus, mulieribus, puellis et parvulis de civitate Pragensi ad castrum Pragense cum bo- nis suis quasi infinitis confugientibus, castrum ipsum cum suis obsedit se cum Pragensi civitate uniens pro veritatis defensione, veritatis emu- lis precipue Theutonicis ad Montes et vici- nas fugientibus civitates bonis infinitis in castro Pragensi derelictis. Mulieres autem eorum cot- tidie foris castrum sedentes plangebant magis aurum, argentum, pecunias. clenodia ceterasque res eis in castro reclusas, quam propria scelera. instanter pro rerum ipsarum restitucione suppli- cantes. Quibus fautores veritatis compaciendo il- ludebant et*) ipsas deridendo de ipsarum rerum quasi perdicione gaudebant. Item !) eodem die communitas Pragensis ca- strum Wyssegradense undique vallavit, quod in brevi obtinuisset tempore, si à campis tradicio- nem timendo non recessisset, eo quod regales in Wyssegrado existentes in victualibus totaliter deficiebant. Sed die eodem recedente de campis communitate, in crastino statim preda magna sumpta Wyssegradenses se forcius firmaverunt *) Pinta B. — utriusque sexus expulit. — *) Wartinberg AB. — !) annulare... castri Wyssegradensis. 363 do ohné uvrhli, nékteré zbili. Sest. znamenitéjsích zachovavše, kterýmžto, aby jeden z nich, kterýž by chtěl život zachovati, rozkázali sou, aby je stinal. A tak z nich jeden, řečený Pinta, pět svých sťal jest a se Táborským přitovaryšil jest. Na té tvrzi _mnohé zboží od soused okolních na zlatě, stříbře. inonstrancí, kalichův i také roucha dra- hého pro zachování bylo složeno. Kteréžto všecky věci Táborští vynešené na jednu hromadu skladse ohnem spálili a tvrz zbořilí a vypálili. Kterak pan Čeněk, purykrabie hradu Praž- ského, vyhnal protiwníky kalicha s hradu Praž- ského a se městu Pražskému pritovarysil. Item v středu po svatém Tyburcí. dne 17 měsíce dubna, pan Čeněk z Wattmberka. hradu Pražského nej- vyžší purgkrabie, od krále uherského z Vrati- slavě navrátiv se, poznav, že by král přijímání kalicha chtěl v nic obrátiti. vyhnav všecky pro- tivníky kalicha, duchovní i světské, urozené i pro- stý. ženy, panny, dítky, z města Pražského na hrad poběhlé s svými statky, hrad svými jest vo- sadil a sám se s městem Pražským spojil pro obhajování pravdy. Němci pak do Hory a do ji- nych měst sousedských se stěhovali, statky své na hradé züstavivie. Zenv pak jich na kaZdy den sedíce před hradem, plakaly víc zlata, stříbra. peněz. klenotů a jiného statku, na hradě jim za- vřeného. nežli svých hříchův (tuť by se s ním strojili). ustavičně zu navrácení statkův svých prosíce. Jimžto lidé pod obojí způsobou se po- smívali; neb sou oni sami prvé čekali, žádali Cechñv zahvnutí a proto se byli na hrad vystě- hovali. Obležení hradu Vyšehradu od Pražan pře- velmi silně. Item téhož dne obce Pražská hrad Vyšehrad oblehla se všech stran a v krátkém čase byla by hrad obdržela, kdyby bojíce se zraddy od něho byli neodehnali, protože královští na Vyše- hradě jsouce v své potravě nedostatek méli. Ale téhož dne, když jim z pole ztrhli obec. nazejtří ihned loupeže veliké učinivše, Vysehradsti sil- ') twunulum B. — €) WA: Czenko quomodo adversarios calicis de civitate Pragensi omnes calieia d. in B. — *) ut et W. — !) WA: Obsessio 46* 1420 

Strana 364
1420 Apr. 20 Apr. 28 364 et diimpna plurima in rebus. et corporibus Pra- gensibus inferebant. Item hiisdem diebus dominus Czenko prefa- tus literas querimoniales per regnum Bohemie et regna, ducatus provinciasque circumiacentes suo, domini de Rosis Ulrici. Pragensiumque sub si- gillis seribit contra regem Romanorum et Hun- garie Sigismundum. causas diversas et raciones ?) varias. quod pro domino et rege Bohemie non debeat acceptari, allegando 7). Item") in die Georgii Thaborite de Hradisst congregata clientum et rusticorum communionem calicis zelancium | multitudine monasterium Mi- lewsko de ordine Premonstratensi diruunt et com- burunt. Item ©) hiisdem diebus ad instigacionem sa- cerdotum suorum Thaborite multitudine clientum rustieorumque ae mulierum communioni calicis favencium necnon et garcionum. quos fundibula- rios seu praczatas vulgari boemico nuncupabant, ipsis de die in diem accrescentibus multa mi- rabilia et inaudita ac toti regno Bohemie multum scandalosa exercebant, presertim in districtibus Bechinensi et Plznensi, ecclesias. monasteria et domos plebanorum exurendo. castra et castella seu propugnacula expugnando et comburendo. Inter que monasterium Nepomuk exurunt et ca- strum Rabie P) firmissiimum acquirunt, in quo per spirituales et seculares de vicinatu multa bona quasi sine estimacione in clenodiis auri, argenti et lapidum preciosorum, in vestibus pre- ciosis. armis propter securitatem erant deposita. que omnia preda duntaxat pecuniarum, armorum et equorum excepta extra castrum efferendo et in uno ponendo ?) cumulo Thaborite combusse- runt et VII monaclios et sacerdotes, quos in pre- fato castro comprehendunt, ibidem extra castrum igne. concremant "i. l'ilios quoque iuvenes domini castri ipsius Johannis dicti Krk 9) captivaut, quos Ziska capitaneus, qui erat supra modum audax et strenuus, ad cuius ordinacionem totus prepa- rabatur exercitus, ipsum quoque ommes rustici licet inermes cum trituris, cambucis. balistis et VAVŘINCE Z BREZOVÉ KRONIKA HUSITSKÁ. něji se ohradili a škody mnohé wma stateích i hrdlech jim činili jsou. O dobytí a zkažení kláštera Milévsku od Tá- borských mocnou rukou a také o odpírání pánův šlechticův i Pražan, aby král Zykmund za pánu země nebyl přijat. Item týchž dní pan Čeněk li- sty žalobné po království Českém a po jiných královstvích a knížetstvích okolo příležejících se panem Oldřichem z Rožinberka a pod pražskými pečetmi psal proti králi uherskému Zykmundovi, rozličné pře a příčiny poklädajice, Ze za pâna a krále českého neměl by přijat býti. Potom na den svatého Jiří Táborští z Hradiště. shromá- źdivse panoše, zemany a lid obecný, rozdávání ka- licha milujících množství veliké. kláštera Milév- ského řádu premonstratenského sbořili a spálili. Opět týchž dní k nabádání kněží svých Täborsti množství panoší a obecného lidu i žen, přídvží- cích se rozdávání z kalicha, i také množství ro- bat. kteréžto: pračaty nazvali, jichžto den ode dne přibývalo. shromáždivše, mnoho divného neslý- chaného všemu království Českému činili jsou po- horšení, zvláší v kraji Bechyňském a Plzeňském. kostely, kláštery, domy farářské vypalujíce a bo- říce. hrady, městečka i tvrze vybojujice a pálíce. Mezi nimiž klášter Nepomuk vypálili sou, hradu Kabi dobyli jsou, na kterémzto od duchovních i světských množství zboží, zlata, stříbra, kamení drahého i roucha. odění bylo složeno. Kteréžto kořisti. kromě peněz toliko, odění a koní, ven z hradu vynesše. na jednu hromadu skladše, Tá- borśti spálili sou a sedin mnichův a kněží. kte- véž na tom hradě zastihli. tu před hradem spá- lili sou. Ale syny pána toho hradu, řečeného Jana Krka, zjímali. Kteréžto Žižka havtman, kte- rýžto byl nad obycej smělý, statečný a udatný. k jehožto zřízení všecko vojsko kladeno bylo, je hožto lid sedlský leč neoděný s cepami. palicemi s samostříly. s sudlicemi následovali a velmi rádi poslouchali, na svou práci vzal. Potom hrad zka- zivše spálili. Těch všech zlých věcí Táborští kněží s tělem božím předcházejíce a lid navozujice, aby to činili, pro kteréžto skutky nezřízené pan m) racione A. — ") WA: Milewsko claustrum comburitur (comb. claustrum A). — *) WA: Multa incommoda regno Boemie per Thaboritas facta. Exustio (V.t ex. A) claustri Nepomuk. -— ») Rabi WB. — *) excepta . . . ponendo d. in W. — ") cremant B. 7) Archiv Cesky III, 910. — ^) Jan Krk z Riesenberka a ze Svihova. 1420 

Strana 365
1420 Apr. 80 VAVŘINCE Z BREZOVE KRONIKA HUSITSKA. 365 cuspidibus sequebantur et libentissime audiebant, in suam curam recepit. Deinde castrum ipsum devastando comburunt. Quorum omnium malorum sacerdotes Thaborienses cum corpore Christi pre- cedentes et populum ad hec facienda in sermo- nibus suis inducentes causa fuere principalis, ut timetur. Pro quibus factis inordinatis dominus Czenko gravissime est deiectus una cum sibi iunctis baronibus et nobilibus dolendo, quod um- quam se de castro Pragensi invito rege Ungarie Sigismundo intromisit. Item *) eodem tempore in confinio Grade- censi in quedam monte iuxta Trzebochowicz, que: Oreb appellaverunt. magua multitudine lay- corum per dominum Hynconem dictum Krussina de Kunburg et presbiteros et precipue Ambro- sium de liradecz congregata monasterium Hra- disst firinissimum prope Waleezow vi obtinent et bonis, que intus erant. direptis monasterioque ipso exusto civitatem Pragensem in auxilium Pragensibus *) in copiosa multitudine, sacerdoti- bus ipsorum eum corpore Christi precedentibus, die sancti Sigismundi intraverunt et a communi- tate Pragensi eum processione et. corpore Christi multo populo sexus utriusque eis obvio honori- fice et. grate sunt suscepti et ad sanctum Appol- linarem ad tuendum civitatem contra Wyssegra- denses sunt locati, victualibus ipsis per commu- nitatem copiose provisis. Item eodem tempore dominus Hynco Krussina de Kumburg pro capi- tanco per Pragenses ") eligitur, ad quem respectus fieret in actibus bellicis. Item eodem tempore circa principium dierum mensis Maii") in confinio Plznensi Chodones in quodam monte congregantur. quorum ductor erat presbiter quidam equester et armatus, super quos dominus Bohuslaus Sswamberg, inagnus veritatis de communione calicis adversarius, cum suis gente congregata hostiliter irruit et ex ipsis ali- quot centena occidit, ceteris vulneratis. Presbiter vero in armis captus ad Plznam est deductus ") et ibidem ab adversariis cum tubicenis turpiter combustus. Item codem tempore dominus Czenko videns, quod Pragenses expugnare Wyssegradum non Cenék pievelmi tóżce jest opovrzen i se vsemi uso pány ślechtici a vladykami, litujfce. že kdy se v hrad Pražský bez vůle krále uherského uvázali. O Hradeckých a Orebských. kteří sou se pa- nem Krusinou ku pomoci Pražským přijeli « při- táhli. NW kraji Hradeckém u Třebechovic na jedné hůře. kterouž sou Oreb nazvali, kdež množství veliké lidu obecného zkrze pana Hynka Krušinu z Kwnburku a kněze Ambrože z Hradce jest se- bráno. klášter převelmi tvrdý Hradiště blízko Va- lečova: mocí sou obdrželi a statky, což v něm bylo, pobravše, spálili jsou a do města Prahy Pražským ku pomoci v hojném množství před- cházejících je kněží jich s tělem božím na den svatého Zykmunda vešli sou a od obce Pražské s processí s tělem pána Krysta s mnohým lidem obojího pohlaví v potkání jim poctivě. vděčně sou přijati a u svatého Apollynaryše k obrané města proti Vyšehradským jsou položení s opa- třením hojně živnosti etc. O zvolení panu Hynka Krušiny za haytmunua nejvyžšího. 'Yéhož času pan Hynek Krušina z Kum- burka za haytmana jest zvolen, k ućmuż by zření jmíno mělo býti v skutcích bojovných. Téhož času při počátku dnův měsíce Máje v krajině Plzeňské Chodové na jednu hůru se shromažďovali. jichžto vůdce byl kněz jeden odě- nec. Na něhožto pan Bohuslav Švamberk, veliký pravdy a přijímání z kalicha protivník, s svými lid: mnohý sebrav nepřátelsky připadl. z nich několiko set zbiv a jiné zraniv, rozehnal. Ten pak kněz v odění jat jest a do Plzně přiveden a tu od protivnikiv z mósta vyveden a ohvzdné upálen. Pro kteroužto příčímu Čeněk purgkrabstvi hradu Pražského sstoupil jest kváli uherskému *) W: Hradisst monasterium. exustum prope Waleezow. — **) Pragensium AB. — *) pro capitaneo Pragensi B. — ?) Madii W. — *) ductus WA. 

Strana 366
1420 Mai 5, 6 poterant, et audiens, qualiter Thaborienses ec- clesias, monasteria castella et villas comburerent, tedio ductus cum suo occulte tractabat ") consilio. ut de castro Pragensi ad manus regis Hungarie") Sigismundi condescenderet et eius graciam in- veniret. Quapropter venientibus ad castrum Pra- gense sub salvo conductu dominis Wilhelmo Za- gieez et Arnesto dicto Flasska ?) prefati regis ex parte cum domino Czenkone et Pragensi com- munitate de treugis pacis tractatur. quatenus Scilicet ad. duas septimanas treuge pacis inter regem et. Pragensem teneantur communitatem et interim colloquia de amicabili concordia inter re- gem et communitatem Pragensem agantur. Sed quidam ex presbiteris Pragensibus timentes frau- dem populum communem in suis sermonibus ex- hortantur dicentes. quod nullatenus credant rei Hungarie prefato nec secum quovis modo treugas pacis ineant, et sic populo diviso nullum certum responsum conmunitas Pragensis in prima eorum congregacione dare potuit. Sicque domini prefati à rege missi non expectantes finale communitatis responsum tractatu occulto cum domino Czenkone de condescensione castri Pragensis domino regi, ut presumitur. habito ad regem redierunt Y) et eidem intencionem occultam domini Czenkonis proposuerunt, qualiter de castro Pragensi velit condescendere, si eidem graciam de suo excessu velit graciose impendere et ea, que perpetravit, nec sibi nec pueris suis in perpetuum imputare et communionem calicis in bonis suis non im- pedire usque ad diffinicionem tocius regni in materia prefata communionis calicis. Ad que rex ipse se dixit consensurum. Domino ergo Arnesto?) Flasska cum aliis a rege iu castrum Pragense die Gothardi revertente, in crastiuo ibidem do- mino Czenkoni et quibusdam ex consulibus et communitate proposuit, qualiter rex Hungarie ?) Sigismundus velit plenam dare audienciam super materia conmiunionis calicis et, quidquid fuerit ex lege dei ostensum et deductum. illud non impedire, sed pocius promovere. Super cuius qui- dem legacionis facte. ut presumitur, subter ^) co- VAVŘINCE Z BŘEZOVÉ KRONIKA HUSITSKÁ. a proto od Pražských za zrádci jest nazván a ko- rouhev jeho na praméři pražském jest pověšena. *) Item téhož času pan Čeněk vida, že Pražané Vy- šehradu (dobyti nemohou, a slyše, že Táborští napořád kostely pálí, k tomu hrady, zámky, mě- stečka a vsi, v tesknost pudl jest, a s svými se tajně poradil, aby hradu Pražského k ruce krále uherského postoupil a u něho milost nalezl. Pro- tož přijevše na hrad Pražský pod gleytem bez- pečným a průvodem pan Vylém Zajíc a pan Ar- nošt Flaška s strany krále Zykmunda se panem Čeňkem a s obcí Pražskou o příměří pokojné rokovali sou, aby za dvě neděle příměří mezi králem a obcí Pražskou aby byl jmín. Ae ně- kteří z kněží pražských bojíce se lsti, lid vo- becný na kázáních napomínali sou řkouce. aby nikoli nevěřili králi uherskému ani sním v pří- měří vstupovali. A tak když lid rozdělený byl. žádné vodpovědi obec Pražská nemohla jest dáti. Páni pak vod krále poslaní čekajíce vod obce konečné odpovědi, rokovali tajně s panem Čeň- kem o postoupení hradu Pražského a [k] králi se navrátili a jemu úmysl tajně páně Čeňkův oznámili, kterak by chtěl hraulu Pražského sstou- piti, jestliže by jemu za jeho provinu milost chtěl dáti a ty věcí. kteréž jest učinil, aby jemu ani dětem jeho nebyly věčně připsány ani zpo- mínány, a aby na jeho zboží přijímání pod obojí způsobou neměli překážky téhož království o při- jímání z kalicha. K tomu ke všemu král řekl po- voliti. Potom když se pan Arnošt s jinými na lrad navrátili, tu nazejtří panu Čeňkovi, někte- rým z konšelův a z.obce mluvili jsou. kterak král uherský chtěl by dáti slyšení o průvodu přijímání z kalicha, a cožbykoli z zákona bylo ukázáno a provedeno. že tomu překážky nechce činiti. ale pomocen býti. V kteréhožto poselství učiněném. jakož bylo rozuméno pod úkladem a lsti, aby odpověď byla dána, obec Starého, No- vého mésta dne sestého měsíce máje na rathauz jest shromážděna. Slíbilo se obci, aby král dal bezpečenství některým z obce, aby k němu mohli piijíti bezpeéné i - ljíti à s ním o to rokovati. 7) tractavit A. — *) Hungarorum W, Unrarorum DB. (i potom nékdy). — 7) abierunt B. —- *) Arnossto B. — *) Ungarorum B. -- >) super codd. 9) Arnošt Flaška z Richemburka. *) V ruk. tato věta připojena jest k předcházejícímu odstavci. 1420 

Strana 367
1420 Mai 1 VAVŘINCE Z BŘEZOVÉ KRONIKA HUSITSKÁ. lore et fraude responsione tractanda comniunitas tam Antique quam. Nove civitatum die VI mensis Maii in pretorio congregatur, et placuit commu- nitati. quod rex assecuret aliquos de communi- tate, ut possent salvi ad eum ire et relire et cum eodem super prefata materia tractare. Hiis non plene terminatis in crastino. die scilicet VIE Maii. quasi in diescente dominus Czenko dominum Wilhelmum Zagiecz, Wenceslaum de Lesstna et lllawaecz !*) cum gentibus Boeniorum ac Theutonicorum ad. castrum. Pragense intromi- sit et ipsis de castro ad manus regis Hungarie sepedicti communitate Pragensi inscia conde- scendit. Pro quo valde turbatus et deiectus est totus populus. ipsum ium non dominum, sed tra- ditorem. pessimum regis et. communitatis appel- lando. Et v) statim banderium 7) suum seu vexillum. quod ju turri. pretorii fuerat extensum. in terram est deiectum et in mediastino perforatum, taimn- quam. foret. sine fide. extenditur. pileolo ad instar eius gallec depicto ct sub ipso vexillo supposito, per quod significabatur, auod non sincera fide ipsi adhesit communitati, sed sub pileo dolositatis ipsam delusit. Dominus vero Ivnko Krussina de Kumburg tamquam fidelis protune veritatis ami- cus cum aliquot centenis equestrium permansit cum communitate cupiens, quantum in eo foret. usque mortem pro lege dei et signanter calicis communione se cum Pragensibus et aliis com- munitatibus contra omnem hominem impugnan- tem ipsam opponere. Kodem ergo die hora vesperorum quidam leviores de communitate nullo habito rectore in castrum Pragense irruerunt cum impetu et usque ad primas portas pervenerunt, ceperuntque ostia cum cancellis confringere. Quod. consideraus dc- minus Czenko timore ductus festine cum paucis de castro per unam portam recessit, quibusdam ex suis sequentibus per Pragenses interfectis. armisque ipsorum ac equis ablatis. Quia vero in communi populo nullus ordo nec obediencia ad superiores servabatur, cum dampnis et con- fusione. plurimis graviter vulneratis et quibus- 367 Těch věcí nedokonavše a na zejtří, totiž T dne měsíce máje, pan Čeněk pana Viléma Zajíce a pana Václava z Leštna a Hlaváče s lidem če- ským a německým na hrad Pražský vpustil jest & jim hradu Pražského k ruce krále uherského bez vědomí obce Pražské postoupil jest. Pro kte- roužto věc náramně zarmoucen jest a zemdlen všecken lid a jeho již ne pánem, ale zrádcí ne- šlechetným královským i obce nazvali sou. A hned korouhev jeho, kteráž na věži z rat- hauzu byla zavěšena, na zemi strhše a popálivše na pranéfi, jakoby byl bez vírv, roztáhli jsou. Klobouéek ku podobenství jeho helmu zmalo- vavše pod tou korouhev položili sou. Tc se zna- menalo, że nepravou virou obce piidrżel se, ale pod klobouckem lsti a ükladu chtél ji podvésti. O panu Hynkovi Krusinovi. Pan Hynek Kru- šina z Kumburku. tehdáž věrný přítel pravdy, s několiko sty jízdných trval s obcí Pražských žádaje. což by na něm bylo, aż do smrti pro zá- kon boží a pro přijímání z kalicha s Pražskými a s jinými obcemi proti každému člověku jí se protivícímu postaviti. Protož téhož dne hodinu nešporní někteří lehcí z obce, žádného nemajíce zprávce, na hrad Pražský obořili sou se a mříže vylamovali. To znaje Čeněk s strachem a s chvátáním ujel jest s málem z hradu skrze jednu bránu a někteří jeho nósledujic od Pražských sou zbiti a odéní i koni jich sou pobráni. Ale že v obecném lidu žádného řádu ani poslušenství k starším nebylo zachováno, s škodou a s hanbou mnoho jest jich zbito a zraněno. Pražští od šturmu odstoupili sou, dui nékoliko na Strahově leželi jsou hradu do- sahovati míníce. Potom nepřátelé na hradě když 7) WA: Quomodo vexillum Czenkonis propter periurium et tradicionem sit in mediastino per Pragenses in- fiæum. — “) bannerium W. 10) Hynek Hlaväë z Dubé. 1420 

Strana 368
1420 368 dam interfectis, Pragenses ab impetu resilierunt, diebusque aliquot?) in Strahow se locantes ia- cuerunt castrum Pragense conquirere conando. tandemque inimicis in castro Pragensi et^) in Hradczan augmentatis et fortificatis, monasterio im Strahow igne succensof) et libris multis ac vestibus sacerdotalibus preciosis per ignem con- suniptis civitatem ingrediuntur et altera die mo- nasterium. Cruciferorum in. pede pontis, cellas monasterii ) sancti Thome et domos multas in Parva parte per ignis consumunt voraginem. Wys- segradenses vero stipendiarii l'ragensibus de cu- stodiis in Botiecz repulsis et aliquibus ex ipsis interfectis fossata per communitatem facta humo repleverunt. et plures domos inter Slowan et Wys- segradum sitas igne consumpserunt. Unde Pra- genses humiliati pro treugis pacis. quas prius re- nuebant, diligenter instabant. Item hiisdem die- bus dominus Hynko de Colsstein " Pragam ve- niens pro defensa legis dei Pragensibus se ad- iunxit. Item ?) hiisdem diebus Pragenses domo ducis Saxonie in pede pontis eum sua turri armigeris bene munita eastrensibus liberum de castro de- sceusum impediebant. obtento insuper monasterio sancti Thome et domo olim subcamerarii *) ipsi monasterio adiacente bene armatis munita totam fere Parve partis civitatem cum ecclesia sancti Nicolai successive per ignem consumpserunt. bla- da. vinum, cerevisias et alij mobilia ad Anti- quam civitatem sine impedimento deducendo, adversariisque *) communionis calicis de ipsa Parva parte ad castrum Pragense fugientibus fautores veritatis se libere cun bonis suis, que supererant, ad Antiquam transferebant civitatem. Ex tunc autem. domino llynkone Krussina de Praga ad bona sua recedente Pragenses cum castrensibus et Wyssegradensibus quasi cottidie parciales habebant conflictus et plurimi de die in diem. parte ex utraque inmaniter occidebantur, pauci vero admodum captivabantur. Quibus malis Pragenses una!) cum castrensibus condolentes treugis pacis sex dierum inter se firmatis depu- 7) d. in. W. — )) WA: Strahow claustrum comburitur (et in pede pontis A). — *) Cruciferorum . . . VAVŘINCE 7 BŘEZOVÉ KRONIKA HUSITSKÁ. se rozmáhali a na Hradéanech se posilüovali. 12 klášter Strahov zapálivše, knih mnoho a roucha kněžského ohněm spálivše do města navrátili sou se. Druhého dne klášter Křížovnický u nohy mo- stu a celly kláštera svatého Tomáše a domüv mnoho na Malé straně spálili jsou. Vyšehradští žoldnéře pražské vod stráže na Botíči odehnavše u některé z nich zbivše. příkopy od obce udě- lané prstí a kamením naplnili a domův mnoho mezi Slovany a Vyšehradem postavené take ohněm zhubili, tak že Pražané z toho poražení o příměří a pokoj, jehož prvé nechtěli, s pilností sou stáli. Potom těch dní pan Hynek z Kol- šteyna do Prahy přišel pro obranu zákona božího. Pražským se přitovaryšil a od nich vděčně při- jat jest. O boji Pražských « Hradských. Posclství uči- něné k králi uherskému nu Hory Kuttny. O pri- kázání, kteréž jim přikázal; kteruk oni zpět proti tomu Cinili. Item týchž dní Pražané díun vývody saského u nohy mostu i s jeho věží oděnci do- bře osazený obdrževše, z něhož hradským svo- bodného stiekání překážku činili, k tomu také obdrževše klášter svatého Tomáše a dům někdy podkomořího, příležící k tomu klášteru, dobře odénci osadivše, jako všecko město Malostranské s kostelem svatého Mikuláše pomalu ohněm hubili jsou. Obilé, vína, piva a jiné véci z Malé strany. na hradskou překážku nic nedbajíce. do Starého města beze vší překážky vezli a nesli jsou. Ale protivníci kalicha malostranští na hrad Pražský utíkali jsou. Tehdáž pan Hynek Krušina z Prahy na svć obydlć odjel jest. Pražané pak s Vyše- hradskými a s Hradčany jakožto na každý den válejíce. mnozí z nich den ode dne z obou stra- nou hubeni sou byli a málo se jímali. Litujíce příměří pokojného VI dní mezi sebou utvrdivse, se panem Václavem z Leštna některé z sebe vy- monasterii d. in W. — b) Colsteyn W. — !) A: Parva pars exuritur. — X) adversariis A. — !) d. in B. 1) Strahov vypálen hned 8 května. — 2) Někdy Sigmunda Hulera, tehdy Alše Škopka z Dubé. Viz Tomkův DP IV, 51. 

Strana 369
VAVŘINCE Z BŘEZOVÉ KRONIKA HUSITSKÁ. 120. fatis aliquibus cum domino Wenceslao de Lesst- na, regni Dohemie pro tunc subcamerario, ipsos in legacione ad regem. Hungarie pro tunc in Montibus Chutnis cum legato pape Fernando, episcopo Lucensi, et principibus certis et precipue de Slezia consistentem expediunt regis ipsius salvo sub”) conductu ad tractandum de aliquali concordia. Dum ergo Pragensium ambasiatores flexis coram rege genubus ipsum a communitate l'ragensi salutassent et, quatenus comniunionem calicis ipsis admittere dijgnetur, supplicassent. quodque eorum graciosus dominus omnes par- cendo excessus velit esse, et Pragam non solum valvis sibi apertis. sed et") muris ruptis venire optassent. in superbiam velut alter elatus Lucifer hoc Pragensibus se sibi nimis humiliantibus dedit mandatum, quatenus scilicet mox omues platearum catenas, quas ante ea. ipsius deposuerant ad man- datum, ad castrum. Pragense de Antiqua civitate una cum armis, bombardis et defendiculis de- ducant et de Nova civitate ad castrum Wysse- sradense, et tunc veniendo Pragam graciam ali- qualem ipsis, ut dicebat, se facturum asseruit. Hiis ergo responsis Pragensium ambasiatores a rege auditis Pragam mox redeunt communitati hec dolorose referendo. Communitas ergo tota hoc mandato regio nimium perplexa turbatur et se al opponendum regis potencie in dei nomine pro veritate communionis calicis usque ad rerum et corporum consumpcionem de novo asstringit. Moxque statuis novis per plateas civitatis erectis catenas multo plures, quam ante ea fuerant, im- ponunt et se partibus ex omnibus muniendo Pra- genses ipsi pro Thaboriensium in Hradisst con- gregacione dirigunt, ut. dimissis aliis omnibus ne- vociis, si et in quantum legis dei veritati et. ipsis cupiunt servire. Pragam venire non negligant potencia, qua possunt, cum maiori. Circa ©) idem vero tempus rege Hungarie in Montibus Clutuis existente congregata erat alia villarum communionem calicis zelancium multi- tudo cum carbonistis in monte quodam medio inter Ledecz ct castrum Lipnicz pro veritatis communionis P) calicis defensa, propter quod timor non modicus in Montanos cecidit. Verbis igitur 569 bravše, tehdáž podkomořím, je v poselství k králi uherskému, jenž byl na Horách Kuttnách s le- gâtem papežským Fernandem a biskupy slez- kými, vyslali jsou pod gleytem bezpečným krá- lovským k rokování a k nějaké smlouvě. Protož když sou pražští poslové klečíce na kolenou před králem od obce Pražské pozdravili a žádali, aby jich při přijímání z kalicha ráčil nechati. pro- sili. aby jich milostivým pánem, odpustě všecku provinu, býti ráčil a do Prahy netoliko branami otevřenými, ale i zdmi zbořenými žádali přijetí, tehdy on pýchou pozdvižen jsa jako lucifer, toto přikázal a vyrčení učinil, aby hned všecky řetězy z ulic. kteréž byli k jeho rozkázání složili a na rathauz snosili, na hrad Praźsky z Starého mů- sta vezli i všecka odční, houfnice i všecku střelbu branní aby dovezli a konečně skladli a z No- vého města na hrad Vyšehradský, a že teprv do Prahy přijede a že chce jim odpověd nějakou dáti. Protož poslové pražští ol krále tu odpověd při- javše, obcí to žalostivě vypravovali, obec pak to uslysevse zarmoucena byla. VSak k vodepření moci králově ve jméno boží pro obranu pravdy přijímárí z kalicha až do statkův i hrdel stra- cení znovu sou se zavázali a sobě slíbili. Ihned nové sloupy po ulicích města vyzdvihli sou a více řetězův přidělali jsou a ze všech stran ohra- žovali a pro Táborské na Hradišti shromážděné poslali, aby nechajíce všech věcí do Prahy ne- meSkali pfibyti s pomocí, jak moliou nejvíce. ac chti-li zákona bozího pomoci hájiti. První vojsko sebrané od uhléřňo bylo pri tom času, když král uherský byl na Horách Kuttnách. sedlákův (k) přijímání z kalicha s uhléři na hůře jedné mezi Ledčem a hradem Lipnicí, aby pravdy pro přijímání z kalicha páně hájili, pro kteroužto věc strach nemalý na Horské spad jest. A pro- tož řečmi lichotnými i dary mnohé z uhlétüv, ") d. in B. — ?) d. in B. — ^) WA: Inermes rustici quomodo pugnaverunt contra hostes inter Ledecz et Lip- nicze. | ") communione codd. 47 1420 

Strana 370
1420 blandis ac muneribus carbonistas plurimos ad propria redeundum et carbones ad Montes ?) ad- ducendum induxerunt. Et minorata pro parte eorum congregacione in Thabor seu in Hradisst ad confratres") iter cum corporis Christi sacra- mento arripiunt, quos in campestribus ex impro- viso gentes ^rmorum a rege de Montibus directe invadunt, sed rustici curribus se circumsepientes lapides et sagittas de bombardis et balistis in eos emittunt. Quamvis ergo *) forent ') equestres bene armati bene NN. super uno rusticorum. ut. dicebatur, minime tamen in inermes rusticos ir- ruere audebant. sed cum rubore multis ex eis vulneratis et aliquot occisis ad Montes reverti incipiunt. Unus tamen ex eis balista tensa do- minum Petrum, plebanum de Ledecz, pro tunc in rusticorum. comitatu existentem letaliter in caput sagittavit et sic distraeti lavei velut oves sine pastore ad propria revertuntur. 'lhaborienses ") vero prefati de IIradisst pe- ticioni Pragensium. annuentes Pragam eum suis presbiteris, mulieribus. parvulis ac curruum mul- titudine venire non protrahunt. magna tamen zente pro monte Hradisst prope Ustie custodiendo et conservando relicta. Cum ergo Benessow opido appropinquarent, plurimi equestres et pedestres armati inde exeunt eorum. in opidum impedire volentes ingressum. Ipsi vero ad aliam opidi ten- dendo partem cum potencia iutroeunt, fugienti- busque quasi omnibus ad campos etf ad clan- strum. ibidem constructum ignem mittunt et sic totum opidum cum ecclesia ac curia. plebani com- burunt, denique in claustrum irruentes ipsum. si ignis eos non repulisset. vi obtinuissent et fortassis funditus evertissent. Dimisso ergo pro tunc. claustro. procedunt ulterius. in. Porziecz ") villam. et vadato flumine in campestribus circa aquam se deponendo pernoctare intendunt. Sed cum sensissent, inimicos fore in propinquo. equis et curribus preparatis iter arripiunt non quies- centes. Inimici vero tribus magnis cuneis ordi- natis eis. hostiliter “) occurrunt ex omni parte circumdando.. Quorum capitanei, ut dicebantur, fuere. Wenceslaus de Lesstna, Petrus de Stern- berg alias de Conopisst. Janco dietus Swiednicz- VAVŘINCE Z BŘEZOVÉ KRONIKA HUSITSKÁ. aby se domův vrátili, navedli sou, aby jim uhlí vo- zili. A když se to shromáždění umenšilo z strany jich. tu na Tábor do Hradiště [s] spolubratřími svými s tělem božím cestu sou počali činiti. Item tehdá v polích nenadále lid odény od Horv královský na ně připadl jest. Ale sedláci mnozí se otočivše,. kamením a střelbou stříleli sou. Ač- koli jezdecky a dobře odění královští byli a bylo XX na jednoho sedláka, však proto k neoděným sedlákům šturmovati nechtěli, ale s hanbou a s mnohými raněnými, a několik z nich zbito jest. pocali sou se do Hory vracovati. Jeden pak z nich, maje samostríl napaty. knéze Petra. fa- váře ledeckého, když mezi tím hlukem sedláckým byl. smrtedlně v hlavu zastřelil. A tak roztržení jsouce sediáci. jakožto ovce bez pastýře, na svá obvdlé sou se navrátili. O Táborských, kteří jeli Pražanům mna po- moc, a kterak sou měli pňtky s svýme nepřátely « je s pomocí boží premohli. Protož "láborití z Hradišté k prozbám Pražských do Prahy s svými knéžími, s ženami, s dítkami. s množstvím vozův jeti neprodlévali, však proto mnohý lid k obraně hory Hradiště bliz: Ústí k ostříhaní zůstavivše. Protož když sou k městečku Benešovu přiblížili se. mnozství pěších i jízdných odtud na ně vyjelo a vyšlo brániti jim do městečka vjeti. Ale obrátivše se s jiné strany městečka s mocí do něho vešli. tak Ze vSickni na kláster a na pole utíkali jsou. A tehdáZ Táborští kostel. klášter, dům farársky i všecko spálili sou a na klášter obořivše se, by jich byl oheň nevodehnal, byli by jej snad z ko- řene vyvrátili. Potom odtud táhli sou k Poříčí vsi a přebravše se přes řeku. u vody se na poli polozili, nocovati tu míníce. Ale když sou učili nepřátely blízko, zpravivse koné a vozy, cestu pfedce konali jsou neodpocívajíce. Ale nepráteic veliké tri houfy ziídiv$e, s nimi se nepřátelsky potkali. se všech stran je obklicujíce. Jichzto hi haytman pan Václav z Leštna. Petr z Šternberka. jinak z Konopiště. 'Tábovští, ačkoli noc byla, při- pravivše se v svá odéní. s dély, s sumosttely. s sudlicemi. s palicemi, s cepami. s násilným 3) ad M. d. in A. — ") fratres B. — *) d. in I. — ') d, in A. — ") WA: Znvasio Benessoir. — ") Porziez 1. — 7) hiis hostialiter B. 1420 

Strana 371
VAVŘINCE Z BŘEZOVÉ KRONIKA HUSITSKÁ. 371 1s kv 7)?) Pipa») Gallicus et Doninsky *). Thabo- rienses ergo, licet noctis fuisset tempus, prepa- rantes se cum suis armis, bombardis. balistis, cuspidibus, cambucis et trituris cum impetu et triturarum sonitu certamen cum inimicis subeunt et deo largiente duro conflictu cum ipsis habito cos in fugam. couvertunt, interfectisque fere NX ex inimicis et hastis ipsorum cum vexillis cruce rubea signatis non paucis ereptis properant Pra- zam eum quiete nullo ulterius impediente. Sic- que die NN. mensis Maii in?) multis millibus sexus ufriusque. presbiteris ipsorum sacramento corporis Christi sursum iu baculis erecto popu- lum precedentibus Pragensem hora vesperorum introeunt civitatem. Quos Pragenses ipsis obviam eum processionibus cleri exeundo grate excipiunt, de. vietualibusque “) copiosis provident. quorum maxima habundancia profugoram iu domibus re- periebatur et precipue im potibus variis ac di- versis. Dimisso ergo sexu muliebri in monaste- rio sancti Ambrosii Tlhaborienses ipsi cum cur- ribus suis et equitibus insula foris valvam Do- rzieczensem ^) se deponunt et ibi mansionera suam ad tempus faciunt sacerdotibus ipsorum cottidie verbum dei predicantibus et ad pugnan- dum pro lege dei et. presertim communione ca- licis. populum. animantibus et ipsum venerabili corporis et. sanguinis domini Jesu devote com- municantibus. ut. populus ipse ad dei bellum semper sit promptus et paratus. Horum autem "l'haboriensium, ut. superius est. tactum. capitanei seculares hii fuere: Nicolaus de Hus, homo magni consilii et providencie, Sbynco de Buchow, Chwal de Rzepicz et Johannes Ziska monoculus, supra modum audax et strenuus. Item ©) die mensis Maii XXI Thaboriensium quidam in turbis per Pragam ambulantes multis viris barbas forpicibus precidebant quasi cum violencia et presertim barbas superiores, ipsas podsebitie vocitantes, tricas insuper virginibus amputabant et pepla. mulierum violabant. De quo cum male Prageuses et. precipue ipsorum stipen- diarii contentarentur, capitanei Thaboritarum om- stékáním co obři s nepřátely v boj vešli a z daru božího. že jsou jednak utíkali, zabivše na 20 nepřátel s kopími jich s korouhvemi s kříži červenými, na nich imalováno boží umučení, kdež pak jim žádný více nepřekážel; a tak NX* dne měsíce máje Táborští ve mnoho tisících do Prahy přijeli obojího pohlaví, kdežto jich kněží svátost těla božího, vzhůru na holi monstrancí zdvihše, před lidem jdouce do města Pražského jako ho- dinu nešporní vešli sou. Kteréžto Pražané, vy- šedše proti nim processími žákovstva a kněžstva vděčně přijali a živností hojnou je opatřili, jichžto veliká hojnost v domích v těch, jenž jsou vybó- hli, nalezena jest, a zvlášt od rozličného pití. Pro touž věc zůstavili pohlaví ženské v klášteře svatého: Ambrože Táborští s vozy a s jezdci na ostrově před branou Poříčskou sou se položili a tu vobydlé své do času jměli, kdežto kněží jich slovo boží jim na každý den kázali a je k bojování mužsky pro zákon boží sou vedli a zvlášť pro přijímání z kalicha krve páně a tělu posilnovali jich. A lidé od nich s velikym nábo- żenstvim tělo a krev pána našeho Ježíše Krysta sou přijímali a oni jim proto rozdávali, aby lid vždy jen k boji hotov byl. Ale těch Táborských, jakož předpovědíno jest, hajtmané tito sou byli: Mikuláš z Husi, mésténin novoméstskyÿ ve- likć raddy, Zbyněk z Buchova, Chval z Řepic, Jan Žižka, nad obvčej smělý a udatný. Kterak Táborští trestuli I'vaiské pro copu- Sténi brad a vrkoëäv nošení. Dne 10 *) měsíce máje z Táborských někteří v zástupích po Praze chodíce mnohym mužům nůžkami brady stříhali sou jako s násilím, zvlášť pod nosem, což podse- bitím nazývali. Vrkoée také pannám ufezovali a Slojffe ženám trhali. Z toho když sou se Praž- ští hněvali, zvláště jich žoldnéři, havtmané tá- =) Swidniezky B.— >) Pypa W. — *) d. in B. — *) de victualibus A. — ") Porziez, B. — ©) WA: Prage ton- dunt barbas et tricas (barbas et tricas d. in W) virginibus amputant et pepla mulierum violabant. (et... viol. d. in W.) 3) Janek z Chotémic. — !) Václav Doninsky, rychtár kutnohorsky. *) Tak v rukopise. 1420 

Strana 372
1420 372 nibus suis districte mandando precipiunt, quate- nus nullus talia per amplius exercere presumat. Item die XXII Maii domino Johanne seniore de Michlsperg dicto Michalecz cum aliis sibi iunctis ad castrum Pragense pro ipsius castri for- tificacione cum gente multa equestrium et cur- ribus vestibus preciosis oneratis victualibusque 3) àc securibus ad catenas platearum in Praga tem- pore suo precidendum preparatis pergentibus Tlaborienses de insula prefata erumpentes flu- mine vadato ipsos hostiliter invadunt et aliquot ex eis occidunt domino Michalezone cum paucis admodum vix ad castrum Pragense prefatum con- fugiente et aliis hinc inde per campos dispersis. Sicque Thaborienses curribus *) ipsorum ablatis eosdem ad prefatam deducunt insulam cum cap- tivis aliquot. graviter vulneratis. Mox die eodem Pragensibus ipsis adiunctis claustrum Drzewniow exurunt ) et novem monachis Pragam. adductis ipsos captivitati mancipant. Item feria V ante Pentecostes, alias die XNIII mensis Maii, exercitus aliquot millium de con- finio Zacensi €), Lunensi et Slanensi, quorum ca- pitanei erant clientes quidam strenui, puta ^) Za- vissius Darbatus et Petrus Obrowecz. seniorque ex ipsorum sacerdotibus Magister Petrus dictus Spiczka ), Pragam Pragensibus pro legis dei de- fensa in auxilium venerunt cum corporis donmi- nici sacramento curribusque et equestribus ac mulieribus non paucis et a Pragensibus cum gaudio ympnisque ac canticis sunt excepti. Qui Pragam tendentes claustrum dietum Porta Apo- stolorum cum impetu, non tamen absque suo- rum dampno acquisierunt. llii enim, qui intus pro defensa positi fuerant, sencientes, se non posse subsistere, libere cum equis et armis ab- ire postulaverunt, quod prefati Zacenses et Lu- nenses et Slanenses ipsis admiserunt. Cumque autem bona, que intus erant, auferre voluissent, quidam ex ipsis sine scitu superiorum claustrum ipsum incenderunt et sic propter ignis vehemen- cium libri nobilissimi multi ac diversi ornatus- que ac alie vestes sacerdotales cum clenodiis ae aliis bonis infinitis, quia extra exportari non poterant, sunt igne dampnose et turpiter exusti. VAVŘINCE Z BŘEZOVÉ KRONIKA HUSITSKA. borští všem svým přísně přikazujíc přikázali, aby takových věcí žádný nesměl činiti. O poražení pana Michalce od Táborských. kterýž chtěl přispět na pomoc hradským. O spí- lení kláštera Břevňova. Item dne 22 měsíce máje, když pan Jan starší z Michišperku. řečený Michalec, s jinYmi připojenými ku posiluění hradu Pražského s lidem mnohým a s jízdnými mnohými, s rouchem drahým, s špíží, s sekerami, aby řetězy v ulicech pražských časem svým pře- tinali. na to připravenými táhl, Tábovští z řeče- ného ostrovu vytáhše, přetáhše přes řeku s nimi se mužsky potýkali a několik z nich zabili a pan Michalec v mále na hrad Pražský utekl jest a jiní sem i tam po polích se rozběhli. A tak Tá- borští, pobravše jejich věci, na ostrov dovezli sou s některými vězní těžee raněnými. A hned téhož dne Pražané s nimi se spojivše, kláštev Břevňov vypálili jsou, 9 mnichův do Prahy při- vedše, je do vězení vsadili sou. Kterak mnoho tisícův Zateckijch, Louwnských. Slanskych přitáhli sou na pomoc Praźskijm. Item téhož léta ve čtvrtek před letnicemi, 25 dne mésíce máje, vojsko v nékoliko tisících z kru- jiny Žatecké. Lounské, Slanské, jichžto haytmané byli Záviše Bradatý a Petr Obrovec, starší z jich kněží mistr Petr, řečený Spička, pro obranu zá- kona božího přitáhli sou s svátostí velebnou, tě- lem a krví pána Krysta do Prahy Pražským ku pomoci k obraně zákona božího s vozy, s jízd- nými a ženami mnohými a od Pražan: s radostí a písní zpíváním přijati jsou. Kteřížto táhše do Prahy klášter Brána apoštolská nazvaný štur- mem. však ne beze škody svých dobyli sou. Tehdá ti, kteří sou na klášteře byli, rozumějíce, Ze bv nemohli vodolati, svobodného žádali sou propu- štění býti ti, kteříž byli v klášteře. Toho jim předpovědění Žatečtí, Lounští a Slanští dopustili jsou. Někteří z nich bez vědomí starších svých klášter zapálili. A tak pro prudkost ohně knihy mnohé rozličné, vornáty a jiná roucha s kleno- ty kněžskými a statku za nesčíslný počet spálili jsou: kteříž nemohli ven vynesení býti, obněm jsou mrzce spálení. Na té cestě Žatečtí, Lounstí a Slanstí, kdyZ sou jeli do Prahy okolo Makotřas 4) vietualibus A. — *) Po tomto slově počíná se mezera v B vytržením listu povstalá. — ") WA: (laustrum Brzewniow exuritur. — 5) Zateczensi A. — ") Puta A. — !) Sspiczka Wolf. 

Strana 373
VAVŘINCE Z BŘEZOVÉ KRONIKA HUSITSKÁ. 1:20 In ipso eciam itinere Pragam, ut premittitur, prenominati Zacenses, Lunenses et Slanenses ten- dentes circum *) Makotrzas municionem edificia incenderunt et dampna magna Petro dicto Me- zyrzieczky. mercatori ditissimo. intulerunt bonis multis ibidem per ignem consumptis et plebano *) cum altero sacerdote domino Wenceslao. olim capellano pretorii Antique civitatis Pragensis combusto. Item in vigilia Pentecostes, alias die NNV mensis Maii. mulieres T'haborienses claustrum monialium ad sanctam Katherinam in Nova ci- vitate Pragensi destruunt et evertunt tecta pri- mum deiciendo. Item eodem die dominus Wil- helmus Zagiecz gente congregata clientum et rusticorum montem super Slanam civitatem ob- sedit et. multa terribilia Slanensibus incuciendo dolose proposuit, quod civitas Pragensis se regi Hungarie in. graciam subdidisset. Itaque diciores civitatis Slanensis se regi subdiderunt et ipsum dominum Willelmum ad civitatem intromiserunt, expulsisque presbiteris corpus domini nostri Jesu Christi et sanguinem sub utraque specie populo ministrantibus coreas, taxillorum ludos cetera- que publica peecata admiserunt. ltem in festo Pentecostes domus domini Za- giecz in Parva parte iuxta valvim 9) igne succen- ditur cum domibus adiacentibus. Item hiisdem «diebus mulieres Taborienses. Zacenses et Lunenses etc, quarum magnus erat numerus, ad mandatum senioruni cum mulieribus Pragensibus fossata fodiebant a monasterio Slo- van) versus claustrum sancte Katherine custo- diis fortibus armatorum in Slowan, Karlow et ad sanctum Appollinarem per Prageńses propter ti- morem Wyssegradensium ordinatis. Item circa idem tempus rex Hungarie Si- gismundus audiens de l'haboritarum ad civitatem Pragensem. adventu a Montibus Chutnis equi- tans per castella in castrum. Novum olim reris Wenceslai. germani sui, pervenit et conspectis solummodo thesauris recessit et cum Hungaris. Montanis baronibusque sibi iunctis tabernacula seu tentoria in pratis prope Litozniez erexit, ut k) circa A. — !) Slowanensi Wolf. tvrze. stavení pálili a škody veliké Petrovi řeče- nému Mezeřícký, kupci bohatému, učinili sou. mnoho dobrých věcí skrze oheň stalo se a faráře s druhým knězem pana Václava. někdy kaplana ratthauzu Starého města Pražského. spálení. O zboření klášteva svaté Kateřiny nu Novém městě Pražském od žen táborských. Item u vi- gilii svatého Ducha, dne 25 měsíce máje, ženy táborské klášter jeptišek u svaté Kateřiny na Novém městě Pražském obořily a převrátilv sou. Nejprv krovy obořivše. střechy smetaly. Potom téhož dne pan Vylém Zajíc. lid veliký zemanuv sebrav a sedláküv, horu nad Slaným vosadil jest. Mnohé hrůzy Slanskym dávaje. lstivé mluvil. Ze by mósto Praźskć króli se na milost dalo. Protož bohatejsi mósta Slanského se króli poddali a pana Vyléma do mésta vpustili. hada za nádra. Vy- hnavše kněží pod obojí způsobou, tělo pána na- šeho Ježíše Krysta a krve jeho lidu posluhujici, tance. hrv kostek a jiných hříchův zjevných bez studu sou dopustili. Potom na den svatého Ducha dům páné Zajícüv na Malé strané ohněm jest spálen i s domy okolo příležícími. O dělání příkopů od žen táborských, aby vodolávali Vyšehradu. Item těch dní letničných ženy táborské, žatecké, lounské, slanské, jichžto počet byl dosti veliký, k rozkázání starších s že- nami pražskými příkopy dělaly sou od kláštera Slovanského až do kláštera svaté Kateřiny, způ- sobivše Pražané silné stráže a varty oděncův v Slovanech, na Karlově, u svatého Apollinäte proti Vyšehradským. Kterak král Zykmund od Hory přijel na Nový hrad a boje se náhlosti Praźskici do Bole. slavě se obrátil, nesměv tu zůstati. Item při témž času král uherský Zykmund do města. Pražského od Hor Kutten jeda, skrze městečka na Nový hrad někdy krále Václava, bratra svého, přijel a opa- třív toliko poklady, odjel s Uhry a Horníky a se pány sobě příchylnými. stany na lukách blízko 5) Sr. Tomküv DP. IV, 60. — 6) Ve Strahovské ulici v. Tomkův DP. IV, 61. 1120 

Strana 374
1420 374 ibi congregata maiori, qua posset, gente Pragen- sem expugnaret civitatem. Sed eodem die, quo Zacenses, Lunenses ") et Slanenses, ut premissum est. Pragam venerunt, audito, quod cum Thaboritis in ipsum irruere proponerent, mox in crastino mane relictis multis victualibus de campis evasit et cum Hungaris ad. Antiquam Boleslaviam se convertit. Montani vero cum bombardis et aliis hellicis instrumentis ad Montes festinanter re- dierunt. Item hiisdem diebus Thaborienses, Zacenses, Lunenses et Orebite cum Pragensi convenientes communitate consules tam Antique quam Nove civitatis. qui pro tempore fuerant, deponunt et novos constitunt "). qui cum capitaneis et. ipso- rum communitatibus spiritualibus | coassumptis concorditer concluserunt, primo quod omnes si- mul stent") pro uno homine contra regen Hun- garie Sigismundum vel quemcunque alium. homi- nem legi dei et presertim calicis conmmunioni contrarium, et signanter, qui eandem impedire quovis modo vellet aut destruere seu cassare ni- teretur. Item quod clerum ad vitam apostolicam tenendam colerceant. symoniani, avariciam, do- tacionem pompamnque et alias cleri ipsius de- ordinaciones pro posse destruendo, quatenus eo liberius verbum dei possint predicare et?) alia ordinis sui opera exercere. Item quod omnia pec- cata mortalia et. precipue publica, ut sunt ses- sjones diuturne in tabernis diebus festivis et sig- nanter dominicis. superbia et nimietas vestium preeiosarum. scisure et czottacio 9) earum, de- struantur*) cum ceteris deordinacionibus ac con- tra legem. dei adinvencionibus. Ex quibus qui- deum articulis quatuor articuli principales, pro quibus Pragenses cum sibi adherentibus insta- bant. sunt postea elliciti et ad formam debitam, prout inferius patebit, redacti, de quibus lacius im subsequentibus *) pertractabitur. Item conclu- ditur, quod adversarios legis dei exquirant dili- genter et de eis scrutentur et eos in civitate manere non permittant") Quapropter ex consu- lum mandato presbiteri ecclesiarum tempore suc- cedente. domos singulas adversariorum visitant hortando, ut missas visitent, peccata confiteantur VAVŘINCE Z BŘEZOVÉ KRONIKA HUSITSKÁ. u Lytométic (sic) rozbil jest. aby tu shromáždě lid jakž by mohl největší, imohl město Pražské dobýti. Ale téhož dne Žatečtí, Lúnští, Slanští do Prahy přitáhli.. Slyše, že by Tábovští chtěli naň udeřiti, ihned nazejtří ráno opustiv všecky i stravu a špíži, z pole utekl jest a s Uhry k Starému Boleslavi: se obrátil. Ale Horstí s dély a s ji- nými nástroji bojovnými k Moře pospésné se na- vrátili. O ssazení starých konšelů « ustanovení no- vých a zavázání sebe vespolek novými artikuly, aby ode všech držání bylé pevně. Item týchž dní Tâborsti, Žatečtí, Lounští a Orebští sšedše se s obo- jimi konšely novoměstskými a staroměstskými, kteříž tehdáž byli, zsadili a nové zvláštní na jich místa vsadili. Kteřížto s jich hevtmany a s jich vobcemi, duchovní k sobě přijavše, svorně za- vřeli jsou. Nejprv ma tom zûstali, aby vsickni spolu stáli za jednoho člověka proti králi uher- skému nebo proti každému protivníku kalicha páně, když by tomu jakou překážku činiti chtěl. Druhé abv knéZstvo k životiun apoštolským ve- dli à nutili, svatokupectví, nadání, pYchu a jiné kněžské nezřízenosti podle možnosti naší rušíce, (aby) tím svobodněji mohli slovo boží kázati a jiné skutky svého řádu působiti. Třetí aby vše- cky hříchy smrtedlné, zvláště zjevné, jako krč- mování nedělní. sváteční, pýcha a přílišnost rou- cha drahého, rozřezování bylv rušeny s jinými uezrfzenostmi a nálezky proti zákonu božímu. Z kterýchžto artykuluv čtyři artykulové hlavní, o něž Pražští příchvlně zasadili se. o nichž šíře dole bude praveno. Vyhnání protivníkův z městu, jich[Z]to 70 domův spustlo na Starém městě a na Novém to- likéž; jimí ku prijimdni povolili sou. ltem na tom konečně zavříno jest, že by protivníky zá- kona božího vyhledávali s pilností a od nich aby se vytazovali a jim v mésté züstati aby nedo- pouštěli. Protož z přikázání konšelův, kněží ko- stelův před časem domy všecky protivníkův na- vštěvovali, napomínajíce. aby ke mšem chodili, hříchův se zpovídali a ku přijímání pod obojí způsobou těla a krve páně pod pokutou vyhnání m) et Lun. W. — ^) constituerunt A. — ?) stent simul Wolf. — ») Tím slovem se počíná zase BB. — 4) zotta- cio A. — 7) destruatur B. — *) sequentibus B. — ') et eos... . permittant d. in A. 1420 

Strana 375
VAVŘINCE Z BŘEZOVÉ KRONIKA HUSITSKÁ. 1420 et ad communionem utriusque speciei sub pena exclusionis a *) civitate se preparent cum effectu. Unde quidam adversariorum sexus utriusque, qui nondum de Praga recesserant, multiplicite" cur- babantur, eo quod ea, que prius blasphemabant, deberent approbare. Itaque quidam pocius ex eis exire de Praga. eligunt. domos et bona certa de- reliquendo, quam ad communiouem calicis acce- dere, quidam vero .solo timore, ne temporalia perdant, ad communionem calicis accedunt, alii autem recepta humiliter salubri informacione pro communione utriusque speciei fienda fassi sunt suam à malis presbiteris seduccionem et facta confessione cum. magna reverencia et devocione ad communiouem calicis accedebant. Et tunc communi fama dicebatur. quod amplius quam LXX Y) domus in Antiqua civitate et totidem fere in Nova fuissent per exitum a Praga adversa- riorum desertate, quas scabini et alii officiales ad hoc deputati advenis et aliis deputabant, po- tagiaque, blada et clenodia ae alia bona, que adhuc reperiebantur, in usum communitatis et pro civitatis defensa convertebant. Item NXVII die Maii rex Hungarie Sigis- mundus de Boleslavia in Mielnik cum sua et germani olim regis Wenceslai reginis V) pervenit et abhinc in Slanam. [tem XXVIII die Maii, que fuit feria III post Urbani, Pragenses cum Thaboriensibus *) Zacensibusque Y) ac Lunensibus campum ad ac- quirendum Hradczan et castrum Pragense ca- piunt Thaboriensibus et Pragensibus in Pohorze- lecz et Zacensibus ac Lunensibus in Strahow se locantibus, ut sic ex omni parte victualia ad ca- strum Pragense adduci impedirentur. Item XXX die Maii in civitate Lithomierzicz XVII viri civitatis, qui a inulto tempore in qua- dam turri stercoribus plena propter calicis com- munionem fuerant gravissime detenti. in Albea sub civitate fluente ad mandatum regis Ilungarie Sigismundi sunt submersi et coronam 7) martirii in spe bona adepti. Item hiisdem diebus rex Hungarie Sigismun- dus pro tunc in Slana consistens Lunenses evo- 315 z města aby se připravovali skutečně. A protož obojího pohlaví, kteříž ještě z Prahy nebyli vy- šli, od protivníkův rozličně trápeni byli. aby těch věcí, jimž se prvé rouhali, měli by je chvá- liti. Ale jini prijavie pokojné nauceni. pravili. Ze sou od zlých kněží od přijímání pod obojí způsobou rozličným kázáním svedení. a učinivše zpověd, s velikou poctivostí a s náboženstvím pod obojí způsobou sou přijímali. A tehdáž vo- becné přísloví mluveno bylo. že více než TO do- müv ua Staróm móstć a tolikóż i na Novém skrze vyjití protivníkův jest spustlo. Kterýžto konšelé a úředníky jimi vybrané příchozím jim rozdávali a pití, vobilé a jiné klenotv skrvté, kteréž ještě v nich nalezli, ku právu obce a mě- sta k obraně obracovali. OO vyjeté krále uherského na Mělník « do Slaného. Item 27 měsíce máje král Zykmund uherský z Boleslavé s svou a bratra svého krále Václava královnami přijel *) a odtud do Slaného. Prazané kteral: vosadili Iwad Pražský, aby naň špíže nebyla dodávána od krále uherského. ltem máje měsíce dne 25 v outerý po svatém Urbanu Pražští s Táborskými, Žateckými a Loun- skyini na pole vytáhli, aby Hradčany a hrad: imo- hli obdrzeti. 'Páborští a Żatećti v Pohořalci, Lounští na Strahově se položili, aby ze všech stran na hrad špíže vézti bránili. O těch, kteří u vězení těžkém seděli pro při- jímání z kalicha v Lytoměřicích a potom v řece Labi ztopeni. Téhož dne 30 máje mósice u Lyto- měřic 17 mužův u vězení lajn plném dlouho držali pro přijímání z kalicha; potom v Labi ztopeni z rozkázání krále Zykmunda a koruny mučedl- nické v naději boží sou došli. Lounšťí poddali se králi uherskému. do Sla- ného přijevše, a co z toho jest. zkrze to přišlo. ") de D. — *) LXX'e AB. — ") d, in W, reginis B. v A regina opraveno z reginis. — *) Thaboriensibusque A. — 7) d. in A, Zaczensibus B. — 7) corona B. *) Totiž na Mělník. 1420 

Strana 376
Dio 1: (at, quatenus sub obtentu gracie sue regie ad Slanam venire non negligant coram maiestate ipsius se representaturi et, prout cetere fecere civitates, facturi. Lunenses itaque quidam a com- munitate directi simulate veritati servientes se regi subdiderunt et gentes ipsius sine commu- nitatis consensu in civitatem intrare permiserunt. Que autem abhominaciones in virginibus ac con- iugatis, blasphemie corporis ac *) sanguinis do- mini nostri Jesu Christi sacramento ac sub utra- que specie communicantibus persecuciones fue- rint tunc ibidem per gentes nefarias prefati re- gis Hungarie Sigismundi illate, abhominabile et absurdum est. scribere. Hiisdem eciam diebus legatus pape Fer- nandus. Lucensis episcopus. in Slana eum Con- rado, archiepiscopo Pragensi, consistens archam corporis Christi super altare magnum construc- tam destruere mandavit ac sub una tantum spe- cie populum communicare iniunxit, vino refer- tur, quod sacramentum corporis et sanguinis domini Jesu Christi per presbiteros Hussitas consecratum combussit et. presbiterum quendam, qui communionem calicis abiurare noluit, com- buri mandavit velut. pessimus. antichristus. Item hiisdem diebus rex Sigismundus de Slana per Hradek cum suis equitans in Zebrak pervenit et in Tocznik cum paucis ad. thesauros per mortem olim ;ermani sui regis Wenceslai derelictos conspiciendum admissus iter arripuit, in Karlsteyn ^) et post in Aulam Regiam, abinde autem in Novum castrum Pragam cireulariter sirando pervenit, a quo ad Wyssegradum oceu- rente sibi clero cum reliquiis sanctorum. cum suis est deductus, ibique ad tempus certum mo- ram faciens fossata cireum ©) Aulam Regiam, ubi sentes suas ponere intendebat, rusticis convoca- tis fieri procuravit. Item eisdem temporibus Tlheutonici de Lu- sacia et alie gentes castrum Pragense et Hrad- czan custodientes Pragensibus et Thaboritis ipsis victualia adduci prohibentibus fame magna cru- VAVRINCE Z BREZOVE KRONIKA HUSITSKÁ. Opět v týchž dnech král uherský Zykmund v Sla- 1420 ném jsa, Lounským poslal, aby pod vobidrZeníin jeho královské milosti přijeli nemeškajíce a před ním se vokázali a tak učinili, jako jiná města učinila jsou. Protož Lounští někteří vod obce sou posláni, ošemetně pravdy se přídržíce, králi se poddali a lidi jeho bez povolení obce do mésta vpustili, a kterakć ohavnosti na pannách, na manželkách a roukání svátosti těla a krve pána našeho Ježíše Krysta i také přijímajícím pod obojí způsobou protivenství dálo se tam tehdáž skrze královský lid. nešlechetně s ženami a s pannami nakládajíc, že by vohyzdno bylo psáti! Legat papežský Fernandus mnoho zlého uči- nil v Slaném, kterýž kříž proti Čechům, přijíma- Jícím pod obojí způsobou, byl přinesl. Tóch také dní legat papežský Fernandus v Slaném s Kon- radem, pražským arcibiskupem, obývajíce, archu, v níž stálo tělo Krysta pána, na oltiti postave- nou zkaziti rozkázal a pod jednou spůsobou rozdávati lidu obecnému uložil. A tak pravili lidé, že by svátost Krysta pána, od kněží Hu- sových posvěcenou, spálil a kněze jednoho a člo- veka, *) kteriż se nechtěli odpřisáhnouti, ohněm spáliti rozkázal jako druhy antykryst. O rozličném vobjíždění krále po hradích svých, aż i na Vyšehrad přijel. Item týchž dní král Zykmund z Slaného vyjev po hradech svých s svými jezdci ma Žebrák přijel, potom na Toč- ník s málem k pokladům někdy bratra svého krále Václava. aby vopatřil; potom jel na Karl- števn a pak na klášter na Zbraslav, odtud pak na Nový hrad, do Prahy vokolky čině. Přijel potom na Vyšehrad, kdežto kněžstvo a žákovstvo s svátostmi a s svatými kostmi proti němu vy- šedše, až na Vyšehrad jest od nich provelen. Tu až do jistého času prodlení činil. příkopy okolo Zbraslavě kázal dělati, sehnav sedláky, kdežto lid svüàj poloziti mél jest. O velikém hladu těch, kteří hradu Pražského byli, že jsou koně jedli a listí z dříví vinného. Item týchž dní den 28 máje měsíce. v outerý po svatém Urbanu, Nemci z Lużnickó zemć a jini 2) et W. — b) Carlsstein A, Carlstayr. B. — ©) circa A, cum W. *) Srov. tak zv. chron. univ. Prag. 

Strana 377
VAVŘINCE Z BŘEZOVÉ KRONIKA HUSITSKÁ. 1420 Ciabantur ad tantum, quod carnes equorum et vi- tium folia manducare. pre fame compellebantur. Quidam autem ex ipsis et presertim Bohemi tempore oportuno reperto de castro descendentes ad civitatem Pragensem confugiebant, alii equo- rum venis precisis ipsos, ne in castro morian- tur, depellebant, quatenus nulli Pragensium et Thaboritarum valerent usui, et nisi regales de Wyssegrado uma vice eis procurassent panes et alia necessaria custodia Pragensium de Druska depulsa, ipsos fugere aut castrum ad manus Pra- gensium dare oportebat. De machinis vero in Pohorzelecz erectis per Pragenses et Thaboritas plurima dampna domibus iu Hradezan. infereban- tur co tempore, verumtamen easdem machinas de bombardis sagittantes illi de castro et Hrad- czan destruxerunt. Item in festo Corporis Christi, alias die VI Junii, Thaborite duos monachos de Drzewniow communioni calicis nolentes consentire cum uno presbitero et quodam "Theutonico capto circa Hradezan igne comburunt. Item XII die Junii Thaborienses adhuc in campis iacentes circa muros Hradezan quatuor monachos de Aula Regia. ut dicebatur, qui ad communionem calicis et capparum deposicionem ipsis nullatenus consentire voluerunt, comburunt. Eodem die ad vesperum venit rex Hungarie cum multis millibus equestrium et curribus vic- tualibus ac aliis necessariis oneratis castro Pra- gensi et aliis, qui in Hradezan erant, porrigen- dis, quod sencientes Thaborite cum Pragensibus, Zacensibusque ac Lunensibus aciebus ordinatis ac curribus dispositis regi occurrere festinant. Interim autem panes et alia victualia pulveres- que pixidum castrensibus porriguntur et aliquot centena equorum de castro Pragensi et Hradczan ad exercitum regis propter pabulorum carenciam educuntur. Hiis itaque factis rex cum suis re- verti incipit, unde venerat, quem Thaborite cum sibi") iunctis cum trituris, balistis et aliis de- fendiculis insequentes pacifice abire non sinebant. Quapropter versa est una turma regalium et con- gressu facto multi parte ex utraque ceciderunt, 3) suis A. *) Tak v rukopisu. 377 národové hradu Pražského a Hradčan pracovitě 1420 bráníce, kdež Pražané bráníce, Táborští jim špíže nedali dodávati, hladem velikým trápeni byli, tak že maso koňské, listí Z koření vinného hla- dem přinucení jsou jísti. Někteří pak z nich, zvláště Čechové, uhlédavše čas slušný z hradu sou sešli, do města Pražského ušli sou. Jiní pak koňům žíly podřezujíce, aby na hradě nezemřeli, hnali sou, aby se žádnému z Pražských ani Tá- borskych nehodili. A kdyby královští z VySe- hradu jednou jim chleba nedodali a je v hro- madu sehnavSe, vSickni by inusili: utéci: nebo hrad v ruce Pražanům dáti. Ale zpravovauí na Pohořelci z praku vyzdvižení Pražští a Táborští mnohé a veliké škody činili domům na Hrad- čanech; ale však ty praky z děl střílíce z hradu a z Hradčan zrušili sou. *) O zpálení mnichův z Břevňova a s Zbraslavě od Táborských. Item na den Božího těla, dne 6 měsíce června. Táborští dva mnichy z Břev- ňova k přijímání pod dvojí způsobou nechtějí- cích povoliti s jedním knězem a s jedním Něm- cem. kteréhožto jsou u Hradčan jali, ohněm spá- lili a potom XII dne měsíce června Tábovští ještě na poli ležíce, u zdí hradčanských 4 mni- chy, kteříž povoliti ku přijímání pod obojí způ- sobou a kapí složení žádnou měrou nechtěli při- stoupiti, spáleni jsou. O podání špíže od krále na hrad Pražský ; o boji, kterýž potom mělů s nám Pražští. 'Téhoz dne k večeru přitáhl král uherský s mnoha tisíci jízdných a s vozy obtéznymi &píz( a jinymi po- tfebami, aby těm, kteří sou byli na hradě a na Hradčanech. podal. To poznavše Táborští s Praz- skými, Žateckými. Lounskými, čelo houfem svým zřídivše s králem se pospíchajíc potkali. A mezi- tím chleba a jiné špíže, prachu hradským do- dali sou a několiko set koní s hradu Pražského, s Hradčan do vojska královského pro nedostatek píce svedli jsou. A když se to dálo, král s svými navracovati se počal, odkavadž byl přijel. Jehožto Táborští s cepami. s samostříly a jinou braní honili sou. Protož navrátil se jeden houf králov- ský, sjedše se v hromadu, mnozí s obou stran padli sou, tak že více jich než na XXX na tom 48 

Strana 378
1420 318 ita quod ultra quam XXX in loco eodem sunt sepulti, pluribus de parte regis vulneratis et in curribus abductis et post circa ecclesiam quan- dam sepultis. Item XIV die Junii Pragenses cum Thabo- riensibus et ceteris circa Hradcezan et castrum Pragense iacentibus considerantes, quod castren- ses jam victualibus sunt immuniti et quod grave foret eis ex omni parte defendere, ne victualia ad castrum adducantur, de campis recedunt, mo- nasteriumque sancte Anne *) et monasterium sancti Thome ac domum quondam subcamerarii cum pluribus aliis domibus succendunt, Thaboritis se ad Novam transferentibus civitatem. habitoque cum Pragensibus tractatu capitaneos XII eligunt, quatuor scilicet de Antiqua civitate, quatuor de Nova et quatuor de Thaboriensibus et ceteris advenis, ut hii XII claves de portis et turribus in sua haberent potestate eaque, que ad bella spectant, ordinarent et wdirigerent. lbidemque concluditur, quod uxores, quarum mariti a civi- tate recesserunt, similiter filii et filie, quorum et quarum parentes discesserunt, exeant de civi- tate tam Antiqua quam Nova propter tradimen- torum suspicionem, nisi de aliquarum vel aliquo- rum fidelitate sufficienter constaret. Item habito Pragensium cum "Thaboriensibus et ceteris ad- venis altero tractatu concluditur unanimiter, quod tam incole quam advene omnía, que sunt legis dei et veritatis ipsius, fideliter promoveant et defendant omnia peccata inortalia publica in sc et in civitate destruendo, quodque veritatis non foveant adversarios et ad custodiendas por- tas et turres civitatis advene Pragensibus iun- gantur; insuper, quod capitanei prefati omnem diligenciam erga ea, que bonum commune con- cernunt ac defensam veritatum, adhibeant et fi- deliter agant in premissis, super quibus omnibus et singulis litere proscripcionum conficiuntur tam ex parte incolarum quam advenarum. Quibus, si- cut, premittitur, ordinatis et dispositis Thaborien- ses cum equis et curribus in Antiquam se trans- ferunt civitatem domos regias et alias a veris hospitibus derelictas occupantes et magna dampna de die in diem in edificiis facientes; mulieres VAVŘINCE Z BŘEZOVÉ KRONIKA HUSITSKÁ. místě pohřbeno a mnoho královských smrtedlně 1420 zraněno. A na vozy je pobravše. potom je u jed- noho kostela pochovali. O odstoupení Pražských a Táborských od hradu a« Hradčan, když špíže od krále jim jest dodána. Item 14 dne měsíce června Pražští s Tá- borskými a s jinými u Hradčan ležícími zname- navše, že již hrad špíží opatřen a že by jim těžko bylo ze všech stran hájiti, aby špíže na hrad nebyla vezena, z pole sjeli sou, klášter svaté Magdaleny a svatého Tomáše klášter a dům pod- komořího s mnohými domy jinými zapálili sou. Potom Táborští se na Nové město přestěhovali a učinivše s Pražskými námluvu 12 haytmanův vyvolili, 4 z Nového města, 4 z Starého, 4 z Tá- borských a s jinými příchozími, aby ti 12 klí- čův od bran, od věží v své moci měli, k bojům náležité aby zřídili a zpravovali. A tu také na tom zůstáno, aby ženy, jichžto muži od města šli jsou, též synové a dcery, jichžto rodičové odešli jsou, aby také z města šli, z Nového i z Sta- rého, pro domnění zrady, leč by kterých věrnost dostatečná byla shledána. O zavření artykulův obyvatelův pražských a pilné stráži bran města a pražských věží a vy- povědění protivníkův z města Pražského. Item, když sou Pražští s Táborskými a jinými přícho- zími podruhé rokování jměli, na tom zůstáno jest jednomyslně, aby tak obyvatelé jako příchozí všecky věci, kteréž jsou zákona božího a pravdy jeho, věrně bránili, všecky hříchy smrtedlné zjevné sami na sobě i v městě rušíce a protivníkův aby nechovali, aby tak k vostříhání bran, věží příchozí Pražským byli připojeni, tak aby hoj- nejmi při těch věcech, kteréž příleží k obecnému dobrému a k vobraně pravdy, aby věrní povědě- ných na tý všecky věci a na každou zvláště listové zapsání sou učinili z domácích i příchozích. *) A když sou ty věci zřízeny a způsobeny, Tábor- ští do Starého města Pražského s koňmi, s vozy přestěhovali sou se, domy královské a jiné od pravých hospodářův opustivše, osadivše a veliké škody den ode dne na staveních činíce. Ale však ženy táborské v klášteře svatého Ambrože na *) Magdalene AB. O klášteře sv. Maří Magdaleny viz níže k 21 červnu. Srov. Tomkův DP. IV, 66. *) Tak vše v rukop. 

Strana 379
VAVŘINCE Z BŘEZOVÉ KRONIKA HUSITSKÁ. 120. tamen f) Thaborienses in monasterio sancti Am- brosii in Nova civitate permanserunt, structuras edificiorum ipsius monasterii rumpendo. Et tunc communi consensu omnium taliter, ut prefertur, unitorum electe sunt ex incolis et advenis certe persone, que diligenter investigarent, si qui Pra- gensium nondun sub utraque specie corpori do- mini et sanguini communicarunt £). quatenus om- nes tales, cuiuscunque condicionis existant aut sexus, de civitate educantur. Hii ergo sic electi quasi cottidie in pretorio consedentes evocabant cunctos ipsis denunciatos ^) et suspectos et, gui- cunque ex ipsis nondum, sicut prefertur, com- municantes sunt comperti, hii sub vexillo seu bannerio domini Czenkonis, quod in mediastino fuerat extensum, de civitate per precones edu- cebantur, de quorum domibus et rebus se com- munitas intromittebat. Quidam eciam presertim Theutonici. quamvis iam ad veritatem accessis- sent et sub utraque specie communicassent aut communicare promitterent, quia?) tamen aliqui eorum promptuaria habuere plena. de civitate exire sunt compulsi. Ex recessu itaque voluntario et non voluntario hospitum multarum domorum potus diversi, blada ceteraque ad victum spec- tancia, que pro adventu regis Hungarorum et aliorum hospitum Pragam procurata propter luc- rum fuerant, sunt derelicta, que communitas Pra- gensis pro Thaboriensium et ceterorum *) adve- narum usu exponebat '), potusque diversos pro levi propinare statutum est pecunia. Nam mal- wasie una pinta per III grossos propinabatur, vinum gallicum per XII nummos, australicum per IV nummos?) et terrestre per II nummos ?), cervisia quoque antiqua bona per I numum ?), propter quod fratres aliqui et sorores sepius in- ebriati inebriabantur ob inconsueta ipsis pota- gia, quibus ininoderate utebantur. Item XXI die mensis Junii arbores in orto archiepiscopi per communitatem Pragensem et '"lhaborienses sunt deposite seu succise, ne ho- stes ibidem latitare possent. Et eodem die mona- sterium monialium ad sanctam Magdalenam cum pluribus in Parva parte domunculis est per eos- dem igne?) consumptum. 379 Novém mésté züstaly jsou, den ode dne kazíce a rušíce. Tehdáž z povolení vobecného všech spo- jených vyvoleny jsou některé vosoby z příchozích, toho pilně šetřily, ač by kteří z Pražských ještě těla a krve Krysta pána nepřijímali, aby ti, kte- réhožkoliv stavu byli neb pohlaví, z města vy- vedeni byli. Protož ti tak volení každý den na rathauze sedíce, vyvolávali všecky jim vozná- mené; a kterfíZkoliv oznámeni byli prijímati ne- chtíce, ti pod korouhví páně Čeňkovou, kterážto na pranéři visela, z města od biřicův byli vy- vedeni, v nichžto domy a statky vobec se uva- zovala. A Němci, kteříž ku přijímání přivolili. ale, že komnaty a pivnice plné měli, z města jíti musili anebo piti z kalicha, aby i jiných věcí byli účastni, kteréžto ku příchodu krále a jiných hostí čekali. Kteréžto věci Pražané na Táborské a jim kjich živnosti nakládali. Pití rozličná za laciné peníze šenkovati ustanoveno. Nebo mal- vazí pinta jedna za 3 groše šeňkována byla. Vino vlaské po XI peniezích nalévali, rakouské víno po IV peniezích a zemské po II peniezích. Sta- rého piva dobrého za peníz. Pro kteroužto věc bratří někteří a sestry častokrát zpijíce se ne- mohli sou od nezvyklých nápojův, jichžto ne- mírně požívali. O posekání štěpův ve dvoře arcibiskupově a spálení kláštera svaté Maří Magdaleny i Mulé strany. Dne 21 měsíce června štěpy od vobce pražské a Táborských jsou posekány v zahradě arcibiskupově, aby nepřátelé pod nimi nemohli se krýti, a téhož dne klášter jeptiščí u svaté Maří Magdaleny s mnohými domky na Malé straně vohněm spálili sou. f) autem B. — 5) communicaverunt W. — 5) adnunciatos B. — ') qui B. — *) aliorum B. — !) codd. expone- bant, — 7) IV denarios W. — ^) II denarios W, — ?) denarium W. — ») d. in A. 48* 1420 

Strana 380
1420 380 Item 3) XXIII die mensis Junii ?), scilicet in vigilia sancti Johannis Baptiste dominus UI- ricus de Rosis, adhuc veritatis amicus, ex man- dato, ut creditur, regis Hungarie Sigismundi montem Hradisst prope Usk. quem Thaborienses possidebant. cum gente sua equestri ac pedestri ") copiosa adiuncto sibi Kragierz cum Theutonicis presertim Australibus circumvallavit potenter spe- ràns possessores montis illius, quorum pro tunc non magna erat multitudo, expugnare, ne bona sua per predas et ignis incendia devastarentur per ipsos. Habebat enim in exercitu suo sacerdo- tes, qui sacramentum corporis dominici in ten- torio exponebant et curienses sacramento domi- nici corporis et sanguinis sub utraque, panis Scilicet et vini. communicabant specie. Accidit autem. quod cum in eastrum Zebrak ad regis prefati presenciam. cum. paucis admodum equi- taret, ibidem timore victus communionem utrius- que speciei, ut. creditur, abiuraudo absolucionem a legato pape. lernando scilicet. episcopo Lu- censi, suscepit una cum certis baronibus et no- bilibus regni in magnum scandalum plurimorum veritatis ipsius amicorum ac anime sue pericu- lum et dimnpnum. Sicque ad exercitum suum rediens sacramentum 4àltaris deponi *) mandavit et omnibus suis de cetero communicare sub utra- que specie districte *) prohibuit indirecte mentis aperiens inconstanciam "), quam pedum ipsius claudicitas demonstrabat. Quapropter ") uleio di: vina minime defuit. Nam Nicolaus de Hus, unus ex quatuor Thaboritarum capitaneis, percipiens fratrum et sororum gravamen ") in monte Hra- disst cum ceteris in Praga Thaboriensibus sta- tim XXV die Junii nocturno tempore exivit de Praga*) assumptisY) secum trecentis quinqua- ginta fere equitibus in fratrum suorum et so- rorum auxilium et subsidium *). Et cum die XXX Junii. dominico scilicet?) post^) sancti Petri, monti Hradisst cum gente admodum paucula in VAVŘINCE Z BŘEZOVÉ KRONIKA HUSITSKÁ. Kterak hora Tábor od pánův z Rožmberka 1420 měla dobyta býti a od Rakušan. Item dne 23 měsíce června u vigiljí svatého Jana Křtitele pan Voldřich z Rožmberka, ještě přítel pravdy, jakož věřeno bylo, z přikázaní krále římského Zvkmunda horu Hradiště blízko Ústí, kteroužto Táborští vládli, s lidem svým jízdným i pěším hojným, přijav k sobě Krajieře s Němci Raku- šany. obehnal mocně, maje naději, že vladařem té hory bude, aby zboží jeho skrze loupeže a vohněm pálením nehubili. I měl jest také v svém vojště kněží, kteřížto svátost krve pána Krysta na búdy vystavovali a dvořákům jeho tělo a krev pána Krvsta podávali. I přihodilo se, že když na hrad Žebrák před přítomnost krále v mále jel, tu strachem popaden jsa. přijímání pod obojí způ- sobou se odprisáhl, rozhreSení od legata pape- zova Ferdinanda, biskupa lucenského, jest při- jal i s jinými jistými pány, urozenými šlechtici království, k velikému pohoršení mnohých, kteří sou se pravdy přídrželi, také k nebezpečenství a ke škodě duše své. A tak do vojska svého se navrátiv, svátost oltářní složiti rozkázal a všem svým přijímati rozkázal pod jednou způsobou přísně neupřímé mysli otvíraje neustavičnost. noh jeho kulhavost ukazovala. Pro kteroužto věc božské pomsty neušel jest. Nebo Mikuláš z Husi, jeden z baytmanův, bratří a sestr na hoře Hra- disti obleZení *), s jinymi bratrími táborskymi v Praze ihned 30 dne měsíce června časem noč- ním z Prahy vytáhl jest, pojav s sebou jako 300 koní a 50 ku pomoci bratří a sester svých a k vobraně. A když 30 dne měsíce června v neděli na svatého Petra **) s lidem velmi maličkým se přibližoval. ihned bratří táborští s křikem hřmot- ným velmi zhůry zběhše, na nepřátely s Miku- lášem Husineckým úprkem se obořili, kteřížto s strachem a bázní od Boha na ně dopuštěným jsouce zděšení, po malém odporu hřbety obrá- tivše, utíkali sou, mnoho statku tu zůstavivše. 3) WA: Dominus de Hosis communionem negavit. — ") ac pedestri d. in B. — *) Slovem deponi se počíná druký zlomek u Ludewiga. — *) stricte L. — ") inconst. aper. W. — Y) A: Sequitur pena peccati super Rozmbersky. — v) fratr. et sor. suorum in monte Hr. gravamen L. — *) de Praga exivit L. — ") acceptis L. — *) et subs, d. L. — *) d. in W. — *) d. L. 7) Datum nejspíše nevztahuje se k počátku obležení, nýbrž k návratu Oldřichovu od krále. Srov. Palackého Dějiny III, 1. 383 a Tomkův DP. IV, 68—69. *) Tak v ruk.; percipiens nepfeloZeno. — **) Srov. L. 

Strana 381
VAVŘINCE Z BŘEZOVÉ KRONIKA HUSITSKÁ. 1420 diescente fratribus montis consciis appropinqua- ret, mox fratres Thaborienses cum clamore va- lido de monte descendentes in hostes suos cum Nicolao prefato de Hus irruunt impetuose, qui domino deo ipsis timorem incuciente territi post modicam resistenciam terga vertendo fugierunt multis rebus derelictis, non obstante. quod ultra quam XX ipsorum super uno forent ex Thabo- riensibus. Quos "'hiborienses insequentes multos ex eis prosternunt, alios auteni *) vulnerant, ce- teros vero?) captivant. Sicque gracias domino deo de victoria contra inimicos concessa agentes et predam magnam in auro et*) argento, pecu- nia, armis, cyphis) ac cingulis avgenteis, vesti- bus preciosis, bombardis, tentoriis potagiisque ac victualibus non modicis tollentes montem Hra- disst cum ingenti gaudio ascendunt unicuique, prout opus erat, de spoliis inpereiendo. Machi- nam eciam unam ab inimicis derelictam altera destructa sursum tulerunt. Dominus ergo de Ro- sis multum deiectus et de Thaboritis se vindi- care volens omnes sacerdotes populum sub utra- que specie in bonis suis communicantes capti- vari iubet et turribus castrorum suorum puta Przibeniez, Chustnik, Helfemburg €), Krumlow, Rozmberg et Novi castri detrudi ad abiurandum utriusque speciei communionem eosdem compel- lere satagens. quod tamen deo ipsos in constan- cia ipsius veritatis conservante minime est asse- cutus"), licet. temporis successu duos ex eis in castro Helfemburg ?) mortificaverit *), reliquos pane tribulacionis et aqua angustie ad medium fere annum velud tyrannicus veritatis agnite per- secutor saturando. Cui nec hoc ad explendam suam tyrannidem sufficiebat, sed mala malis cu- mulando in bonis suis communionem sacratissi- mam calicis!) ad populum suspendit, propter quod, ut patebit in subsequentibus 7). multa dampna in bonis suis excepit per Thaboritarum genus") bona sua multipliciter et varie deva- stantes et invadentes. Item eodem tempore nobilis dominus Alsso de Wrzesstiow 8), veritatis et legis Christi non modicus zelator, et Benessius de Mokrowicz ac 381 A majíce jako XX na jednoho Táborského, je Táborští stíhajíce, mnoho z nich zbili jsou. jiné zranili, zjímali. A tak pánu Bohu z vítězství nad nepřátely půjčeného chválu vzdávajíce. kořisti veliké na zlatě. stříbře, od peněz, odění. číší, pasův stříbrných, roucha drahého. děl, bud a sta- nûv, pitf a jiné špíže nemálo pobravše, s radostí velikou na Hradiště vjeli sou. jednomu každému, což potřeba bylo, z loupeže rozdělujíce. Prak také jeden od nepřátel zůstavený a zkažený druhý na horu vzali sou. Protož pan z Rožmberka velmi jsa ponizen a nad Táborskými chtě se mstíti, všecky kněží, kteříž sou na jeho zboží lidu obec- nému pod obojí způsobou rozdávali, kázal zjí- mati a do věží po svých zámcích, totižto na Při- benicích a Chustníku, na Helffimburce, na Krum- lové, na Rozmberce a na Novém Hradě name- fati a, abv se odprisáhli rozdávaní pod obojí zpüsobou. kázal nutiti. Ale vSak pin Bůh v stá- losti a setrvání pravdy ráčil zachovati. Nebo jich málo zjímal jest. až dva potom na Helffinberce umořil jest, ale jiné chlebem žalosti a vodou ûzkosti odpravil. jako ukrutnik a pravdy poznalé protivník, krmil a napájel jest. Jemužto k vy- plnění a nasycení jeho ukrutunosti stačilo, ale zlé ke zlému shromažďoval. Přijímaní pod obojí způ- sobou na svém zboží zapověděl a zastavil. Pro- tož, jakož níže bude praveno, mnoho škody na svém zboží skrze lid táborský vzal jest; neb sou zboží jeho mnohými obyčeji a rozličně hubili. O skončení divném Hradce Králové a potom o obehnání jeho 10 tisíci z strany krále uher- ského, kteřížto nic neobdrželi, ale odtad k Praze *) d. apud L. — 4) autem L. — *) d. in WA. — f) seyphis et armis L. — 5) codd. Helmfeburg. — ") consecu- tus L. — !) Helmffemburg B. — *) mortificaverunt A, mortificavit L. — !) cal. sacr. L. — ") inferius L. — ») gentem L. 8) Aleš z Risenburka na Vřešťově. 1420 

Strana 382
1420 382 Girziczko de Chwalkowicz, communionis utrius- que speciei et aliarum veritatum fautores, per- pendentes in civitate Grecensi et eius?) confinio per monachos et sacerdotes legi dei adversantes fautoribus veritatis sexus utriusque inferri op- pressiones gravissimas ac fideles ad veritatum P) abiuracionem impelli crudeliter, condolentes eciam cordialiter virginum ac mulierum violacionibus turpibus, que eisdem per veritatis emulos tam regnicolas quam extraneos 9) violenter iufereban- tur^), nutu dei, ut speratur, iu montem Kunie- ticz supra Pardubicz altum ac firmum rustico- rum ac carbonistarum multitudinem non modi- cam ad obviandum malis premissis et veritatem communionis utriusque speciei libertandum de vicinatu congregarunt. Ad quos Ambrosius, pres- biter de Grecz, ante ea per reginam Zophiam ac suos officiales exclusus, pro tunc in Praga consistens, se expedivit periculis viarum non ob- stantibus, ibidemque predicans et*) populuin sa- cro*) Christi corpore") et sanguine sub duplici specie communicans ¥) mestorum ac lacrimancium mentes in gaudium vertit ac leticiam. Tandem vero feria III post Johannis Baptiste preparari scalas iubet fingendo, se cum domino “) Alssone, Benessio ?), Gircziczkone !9) et gente ibidem con- gregata ad invadendum Podlazicz progredi. Dum ergo *) vespere appropinquante iter versus Podla- ziez arriperent, exploratores Grecensium hec ad civitatem deferunt. Securi ergo ex hoc effecti non ita diligenter civitatem nocte ipsa custotie- bant. Sicque noctis tempore dominus Ambrosius cum gente prefata iter versus Grecz) dirigit et circa diescentem civitati appropinquantes cum scalis se ad muros applicant et paucis adinodum resistentibus et ceteris perplexis muros civitatis in brevi obtinent?) demum vero quibusdam ex intraneis *) ad castrum, reliquis vero super tur- res portarum confugientibus clara iam die, que erat XXVI Junii, civitatis fiunt possessores ami- cis ac fautoribus veritatis") in magnam exulta- cionem et gaudium. Captivatis ergo aliquibus veritatis adversariis et hiis, qui ad castrum et VAVŘINCE Z BREZOVÉ KRONIKA HUSITSKA. se navrdtili. ltem téhož času urozený pan Ales z Vřešťova, pravdy zákona božího veliký milov- ník, a Beneš z Mokrovic a Jiřík z Chvalkovic, přijímající pod obojí způsobou a jiných pravdy přízniví přátelé, poznavše, že na město Hradci Králové a v tom okolí skrze mnichy a kněží zá- kona božího protivné lidem přídržícím se pravdy obojímu pohlaví velcí nátiskové se dáli a že věrní odpřísahati se pravdy boží musili, mučeni byli ukrutně, litujíce také srdečně mrzkého ná- silí nad pannami a ženami, kteráž se jim dála skrze nepřátely pravdy od domácích i cizích ná- silně, ponuknutím božským, jakož naděje jest, na hůru Kunětickou nad Pardubici, vysokou a pevnou, lidu obecného a uhléřův množství se- bráno, aby mohli překaziti zlému a pravdu pod obojí způsobou osvoboditi. K nimzto knéz Am- brož z Hradce před tím od královny Žofky a od jejích úředlníkův jsa vyhnán, tehdáž jsa v Praze, k nim se vypravil, nedbaje na nebezpečenství cesty, a tu na té hoře kázav slovo boží rozdává- ním těla a krve Krystovy smutných a plačících mysli: obrátil jest v radost a v veselé. Potom v outerý po svatém Janu Křtiteli kázal řebříky délati pořkna se s předpověděným panem Alsem, s Benešem a Jiříkem a s lidmi tu shromáždě- ných táhnouti k Podlažicí, aby je ztekli. Drotoz když se večer přiblížil, počali sou táhnouti; špe- hýři hradečtí do města dali znáti. A protož ubez- pečivše se z toho, ne tak pilně města ostříhali sou. A tak nočním časem kněz Ambrož s lidem před- pověděným k Hradci cestu svou obrátil. A k mě- stu se přibravše, řebříky ke zdem připravovali sou, ano jiní málo odpírali a jiné smetali; a tak zdi městské s boží pomocí v skůře obdrželi. Po- tom z městských někteří na hrad, na věže utekli sou. A již den byl jasný, jenž byl den 26 mé- síce června, město sou osedli a pozdravovali přá- telův a milovníkův pravdy k velikému veselí a radosti. Protož zjímavše některé, s protivnými ty, kteří sou utekli na hrad a na věže a pod- dali se, všecky z města vyvedli sou a město mi- lovníky zákona pravdy osadili. Sobě za haytmany °) suo L. — v) veritatis L. — 9) exteros L. — ") inferebantur L, inferebant codd. — *) d. in B. — *) sancto B. — ©) sacramento Christi et corpore W. — *) communicans L, d. in codd, — ") cum prefatis domino L. — *) d. in W.— 7) Hradecz L. — *) obtinent in brevi L. — ^) quibusdam extraneis L. — *) veritatis fautoribus L. 9) Beneá z Mokrovous. — 10) Jiří z Chvalkovic. 1420 

Strana 383
VAVŘINCE Z BŘEZOVÉ KRONIKA HUSITSKÁ. 1420 turres confugerant, se subdentibus ipsos de ci- vitate educunt, civitatemque amicis fautoribus- que legis dei*) muniendo pro capitaneis domi- num Alssonem prefatum, Benessium, et Girzicz- konem ^) eligunt, bona quoque adversariorum eductorum de civitate inter se dividunt domos eorum hiis, qui probati iam in tenendo legem Christi fuerant, distribuendo et*) civitatem die nocteque f) diligencius custodiendo *). Quo audito rex turbatur valde et omues sibi adherentes. Ce- leriter ergo barones regni cum gente elegantis- sima Boemorum et Moravorum ultra quam de- cem millium ex mandato regis se ad circum- vallandum (irecz ^) expediunt seque in distancia fere medii milliaris a civitate in campis depo- nunt propius accedere nropter periculum non audendo. Et fingentes literas, quod civitas Pra- gensis treugas pacis cum rege ad certum tempus inisset )), hortabantur, quatenus Grecenses *) idem faciant. Et!) sic decepti Grecenses treugas pacis tamdiu, donec a Pragensibus respensum non ha- berent. firmaverunt 7) cum regalibus. Cognita autem falsitate ^) eorum prefatis subdolis treu- gis pacis renunciantes civitatem eo diligencius ac vigilancius ©) custodiebant et victualibus 1nu- niebant. Item ^) XXX die 9) Junii, que erat dies do- minica proxima post Petri apostoli, rex Hunga- rie Sigismundus cum exercitu valido tam Boe- morum quam exterarum multarum et variarum *) nacionum castro Pragensi appropinquat *). Infra missarum ergo solempnia ipse cum aliquibus pocioribus in castrum Pragense a clero proces- sionaliter pulsatis inagnis campanis cum ympnis et canticis solempniter excipitur exercitu ipsius tentoria seu tabernacula in planicie camporum iuter Bruskam et Ouenecz ac ortum ferarum si- torum extendente ad expugnandum Pragam ve- lut hereticam civitatem propter calicis sacri communionem et alias evangelicas veritates. Ad hunc itaque camporum locum gentes multe et varie propter cruciatam pape contra Boemos, pre- sertim communionem calicis zelantes, inique erec- 353 pana Alše. Beneše a Jiříka vyvolili. Statky pak těch protivníkův vyvedených z města mezi sebou rozdělili a domy jich těm, kteří jsou již vsku- Seni v držení pravdy zákona božího, rozdali sou. A mésta ve dne i v noci ostiíhali sou. To usly- 3av król zarmoutil se velmi a vSiekni jeho s nim. Protoz rychle páni korouhevní královští s lidem vybraným Čechův a Moravanüv více nez X tisí- cův z přikázání krále k obehnání města se vy- pravili a položili s množstvím od města na poli jako v polou míli, blíže přistoupiti pro nebez- pečenství nesmějíce. A složivše sobě listy, že by město Pražské v příměří pokojné s králem do jistého času určeného vešlo, napomínali sou, aby Hradečtí též to učinili. A tak oklamáni jsouce Hradečtí, příměří pokoje tak dlouho, dokavadž by odpovědi od Pražských neměli, s královskými utvrdili sou. Ale poznavše faleš jich Istivým, pří- měří pokoje vypověděli sou a města tim pilneji a bedlivěji ostříhali a špíží zachystávali. O příjezdu krále Zykmunda na hrad Pruž- ský a položení vojska mezi Bruskou a Ovencem a Oborou lidu jeho. Item 30 dne měsíce června den nedělní po svatém Petru apoštolu král uher- ský Zykmund s vojskem velikým Uhrův, Čechův a jiných cizokrajných mnohých národů k hradu Pražskému přiblížil se v služby mše. Sám s ně- kterými hlavnějšími na hrad Pražský od kněž- stva s processí a s zvoněním a zpíváním jest přijat. ale vojsko jeho stany a boudy na rovném polí mezi Bruskou a Ovencem a Oborou polože- ných ustavivše k dobývání Prahy jako města kacířského pro přijímaní z kalicha a jiné pravdy čtení svatého.*) Protož na to místo polí lid mnohý a rozličný pro vyzdvižení kříže papežova proti Čechům, zvlášť pro přijímaní z kalicha, pravdy milujícím nešlechetnej den ode dne se rozmáhal ©) et legis dei fautoribus L. — 9) Girzikonem A, Girzičkonem B. — ©) d. ap. L. — ť) nocte dieque L. — 8) di- ligenter custodientes L. — ^) Hradecz L. — *) inissent A. — k) Hradecenses L. — !) ut L. — ") firmarent L. — ") in- fidelitate L. — 9) eo dil. ac vig. civitatem L. — ») W: Obsessio Pragensis. — 3) d. ap. L. — ") exterorum multorum variarumque L. — *) appropinquavit L. *) Tak v rukop. 

Strana 384
1420 384 tam de die in diem confluebant de diversis mundi regnis, ducatibus, provinciis ac‘) districtibus pro expugnanda inclita et magnifica Pragensi civi- tate") ac sic calicis communione annullanda et cassanda per hoc indulgencias a pena et a culpa obtinere se sperantes, quod spirituales ipsis, li- cet false, promittebant ad destruendum fideles Doemos utriusque sexus multipliciter animando. In hoc ergo exercitu, cuius multitudo ultra quam id centum quinquaginta millia armatorum se extendebant"), erant enim *) archiepiscopi, epi- scopi, patriarcha Aquilegiensis !), doctores di- versi ceterique prelati spirituales, duces et prin- cipes seculares, numero fere XL, marchiones, co- mites, barones et nobiles multi, milites, clientes, cives diversarum civitatum et rustici totam pla- niciem camporum premissorum occaüpando et ten- toria seu tabernacula sumptuosa in similitudi- nem trium magnarum civitatum ordinando. Ibi diversarum *) nacionum fuere populi ), tribus et lingue, DBoemi et Moravi, Hungari et Croaci, Dalmaci et Dulgari, Walachi et Siculi, Cuni, Jasi, Iuteni, Rasi, Slavi, Pruteni, Servi, Turingi, Stirii, Misnenses, Davari, Saxones, Australes,. Franci, lrancones, Anglici, Drabanti, Destfali ?), Holan- dri, Sweveeri *), Lusacenses, Swevi, Carintii, Ara- gones. Hispani. Poloni, Theutonici de Reno et alii quam. plurimi. Hii ergo cottidie in vertice montis supra flumen ex opposito monasterii sancte Crucis et eeclesie sancti Valentini stantes contra civitatem ha! ha! hus! hus! kacer! ka- cer! velut canes ululabant et, si quis casu in manus eorum Bohemus incidebat, eundem sine mora, nisi cito liberaretur per Doemos *) in cam- pis cum ipsis*) iacentes, absque omni miseri- cordia comburebant velut hereticum. eciamsi nunquam sub utraque communicasset specie. Se- pius quoque **) cum Pragensibus preludia bellica in Arena sub Bruska et in orto archiepiscopali exercendo dampna magna et notabilia in rebus 9) pariter et corporibus percipiebant. Multociens enim V vel X ex Pragensibus solum iopulis in- duti magnam multitudinem armatorum fugabant VAVŘINCE Z BREZOVÉ KRONIKA HUSITSKÁ. z rozličných krajin světa a království a knížet- ství, krajin a lamfrydü k dobyvání slavného mé- sta Pražského pro zkažení a v nic obrácení při- jímání z kalichu, skrze to nadějíc se odpustkům, že sobě od viny i pokuty muk obdrží, jenž jim duchovní, ačkoli falešně, slibovali k zkažení věr- ných Čechův rozlicne posilhujice. Protož v tom vojsku, jehožto množství ke stu a padesáti tisí- cův oděncův bylo počteno nepřátel ku Praze shromážděných, nebo byli arcibiskupové, biskupi, patriarcha: aguilienský, doktorové rozliční a jiní prelátové duchovní, vejvodové, knížata světští v počtu jako 40. markrabův, hrabí, šlechticův, vladyk množství, rytířův, panoší, měšťan *) rozlič- ných měst a sedlákův, tak že jsou všecku rovinu pole předpověděného přikryli. Stanův nákladných ku podobenství tří měst velikých pořádně sta- veli. Tu rozličných národův byli jsou lidé, po- kolení i jazykové: Českého, Moravského, Uhři, Charvati, Dalmačtí a Bulgaři, Valachové, Sykul- ští, Cuni, Jasi, Rusové, Holí i Slováci, Rusové, Prušané, Švábi, Turyngenští, Štyrští, Míšeňští, Bavorstí, RakusSané, Sasíci, Frankové, Fransti, Wigtistí (sic), Drabantictí, Destfalové, Holandové, Sveycari, LuZi&tí, Korytané, Arragonstí, Hyspano- vé, Poláci, Němci z Reynu a jiní mnozí. Protoz ti všichní na vrchu hory nad řekou proti klášteru svatého Kříže a kostelu svatého Valentina stojíce proti městu: Ila, ha, Hus, Hus, Katzer, katzer! jako psi vejli sou. A jestliže z příhody který Čech v ruce jich padl, toho bez prodlení. leč by byl rychle od jiných Čechův, kteříž na poli le- Zeli, vysvobozen, beze všeho milosrdenství byl upálen jako kacíř, by pak nikdy pod obojí způ- sobou nepřijímal. Častokrat také s Pražskými harce na Písku pod Bruskou mívali a v zahradě arcibiskupové a škody veliké na tělech i na stat- cích znamenitě brali. Mnohokrát V nebo VI Praž- ských toliko v kabátích veliké množství oděncův honili sou, cepami dobře okovanými výborným oděním oděné podstupovali a až do smrti mnohé umlacovali. Ani stavů nad mlejny proti klášteru svatého Kříže porušiti ani mlýnu spáliti, ač se *) d. ap. L. — ") civ. Prag. L. — ") extendebant codd., extendebat L. — ") d. ap. L. — *) adversarum W. — 7) d. ap. L. — *) Betsfali codd. — *) Sweycari B. — ^) barones L. — *) cum ipsis d. ap. L. — *') Saepius quoque ha- bebant L; srov. pfekl. — ?) dampna et notabilia in rebus codd.; et perdendo (!) damna magna in rebus L. 1) Ludvík. *) Rukopis má města. 1420 

Strana 385
VAVŘINCE Z BŘEZOVÉ KRONIKA HUSITSKÁ. 385 často pokoušeli, nemohli; nebo zbití neb nic ne- 1420 dovedouc s hanbou sou odstupovali. 1420 trituris bene ferratis optimis armis armatos in- vadendo et usque ad mortem multos e) sepe pro- sternendo; denique nec obstacula molendinorum ex opposito monasterii sancte Crucis rumpere. nec molendina comburere, licet sepius attemptas- sent, poterant, sed semper aut percussi aut ni- chil efficientes confusi recesserunt. Item cum rex Hungarie Sigismundus sic po- tenter, ut prefertur, campos cum intraneis et ex- traneis contra Pragensem teneret civitatem et intenderet montem prope patibulum dictum Wit- kowa hora suis munire gentibus, ut velut tercio castro Pragam sic stringeret, quod nullus civitati Pragensi liber pateret victualium accessus, hoc presciens Johannes f) Ziska, Thaboriensium capi- taneuss), absque dilacione mox in supradicto monte duo in modum stubarum disposuit fieri propug- nacula h), que parvulo fossato circumfodi mandavit et muro ex humo et lapidibus circumdari, per quod quidem propugnaculumi) dominus omni- potens miraculose salutem Pragensi contulit ci- vitati, ita quod in eodem loco hostes prostrati amplius civitatem sic hostiliter invadere non at- temptaverunt. ut patebit inferius. Item k) sabbato post Procopii, scilicet sexta die Julii, duce Austrie cum exercitu valido ver- sus Pragam per Miliczin ad exercitum regis Si- gismundi equitante sexaginta forte equestres de- clinantes in Arnosstowicz dominum Wenceslaum, eiusdem ecclesie 1) plebanum, hominem deo et hominibus carum, cum m) suo vicario propter com- munionem utriusque speciei ad tradicionem quo- rundam Boemorum sacerdotum n) captivant et ambos uni equo imponentes usque ad exercitum ducis in villam Bystrzicz deportaverunt°) et de equo deponentes duci velut hereticos pertinaces presentarunt et a duce ad episcopum et vice- versa velut a Caypha ad Pilatum quasi tota nocte perduxerunt angariantes et minas ignis impo- nentes ?), ut prefatam utriusque speciei commu- nionem abiurent et peniteant, alias igne com- burentur 9). Quibus dominus Wenceslaus humi- liter respondens ait: „Evangelium est et prac- Osazení Vítkovy hory od bratra Jana Žižky, haytmana táborského, proti králi Zykmundovi uherskému. Item když král uherský Zykmund tak mocně jest pole s domácími a s cizími proti Pražským držel a mínil horu Vítkovu svými osa- diti, aby tak Prahu jako třetím hradem ssoužil, tu aby Pražským špíže odnikud vezena nemohla býti, to přezvěděv Jan Žižka, Táborských hayt- man, beze všeho prodlévání hned na té hoře dva sruby dřevěnný ku podobenství jisteb způsobil. Kteréžto sruby maličkým příkopem kázal okopati a zdí z země a z kamení obklaziti. Zkrze kteroužto tvrz pán Bůh všemohoucí divné vysvobození Praž- ským dal, tak že na tom místě nepřátelé pora- žení více se o Prahu pokoušeti nechtěli, jakož o tom níže bude psáno. O spálení kněze Václava, faráře arnoštov- ského, s jeho vikářem, s některými sedláky i s dět- mi. Item v sobotu po svatém Prokopu, když 6 dne měsíce července vejvoda rakouský s velikým vojskem k Praze od Miličína do vojska králova táhl, snad 60 koní, odjevše od vojska do Arno- štovic, kněze Václava v tej vsi. Bohu i lidem mi- lého, pro podávání těla a krve boží pod obojí způsobou jsou zradú některých kněží českých i s vikářem jali a oba na jeden kůň vsadivše, do vojska vývody do Bystřice přinesli, vývodovi jako kacíře dali a od vývody biskupovi sem i tam celou noc přivozovali jako od Kayfáše ku Pilá- tovi, hrozíce, nutíce, aby rozdávání pod obojí způsobou se odpřisáhli, nebo že budou spáleni. Kněz Václav jim pokorně odpovídaje, že „to u va- ších mšálích máte psáno a písmo svaté tomu učí; smažte to písmo nebo zžerte to čtení!“ Jeden Tu- rek z nich plechovici maje na ruce udeřil kněze e) d. apud L. — 1) d. ap. L. — s) Taboritarum cap. Zizka L. — 2) lignea propugnacula L; srov. překlad. — i ) propugnaculum, sic exiliter structum L. — k) WA: De martirio plebani Wenceslai in Arnosstowicz. — Odtud po- čínaje přibírají se též varianty tak zv. Chron. Universitatis Prag. (P) — 1) ville L; srov. překlad. — m) una cum L. — n) sac. Boh. L. — °) deportarunt AB. — p) d. ap. L. — €) aut igne comburentur, imprimebant L. 49

Strana 386
386 VAVŘINCE Z BŘEZOVÉ KRONIKA HUSITSKÁ. 1420 tica ecclesie primitive et hic in vestro scripto missali. Delete hanc scripturam vel devorate hoc evangelium!“ Et quidam ex militibus astans ci- roteca ferrea manu indutus predicti domini Wen- ceslai maxillam non verebatur percutere, ita ut sanguis de naribus ipsius ") ad statim vehemen- ter prorumperet. Et sic eo eadem nocte multi- pliciter cum sibi iunctis fatigatis sompnum ca- piunt et facto mane, scilicet die dominico, ipsum dominum Wenceslaum cum suo vicario et tribus inveteratis s) rusticis ac quatuor parvulis in ve- ritate constantibus, uno de VII. alio *) de VIII, alio u) de X v) et w) extremo *) de XI annis, strui lignorum supra piscinam in predicta villa simul imponunt, quasi sederent 7). Quos hortati sunt circumstantes, ut si vivere velint, quod ad- huc abiurent. Ad que verba dominus Wenceslaus velud fidelis pastor ovium : „Absit, ait, a nobis, quod suadetis. sed non unam, ymmo centum po- cius mortes, si possibile esset, subire volumus, quam tam clarissimam evangelii veritatem 2) ab- negare“. Et statim tortores submisso igne struem lignorum incendunt et parvuli velud tyrones no- velli in sinu domini Wenceslai sedentes et per eum amplexati ympnum deo decantantes subito expirant, aliis tardius, sic quod ultimus dominus Wenceslaus spiritum deo tradidit martirio, ut pie creditur, cum sibi iunctis coronatus. Nos ergo miseri quid facimus? Insurgunt indocti, ru- stici et parvuli et rapiunt celum per martirii coronam 2). nos vero in deliciis viventes inferno cottidie appropinquamus, a quo dignetur nos eri- pere, qui vivit et regnat deus in secula bene- dictus b). Item °) eodem tempore Woytiech, plebanus in villa d) Chelczicz, que prope Wodnianam civi- tatem est sita, hic cum timeret deum nullis pre- ter communionem calicis exorbitacionibus con- senciens, combustiones et homicidia Thaborien- sium horrens, a Hrzkone cliente de Turow eius- dem confinii propter solam calicis communionem capitur et in Budwais civitatem cum quodam altero presbitero deducunture) et civitati velut heretici ambof) presentantur et in turrim sta- v tvář, tak že krev z nosu i z oust jeho tekla jest. 1420 A tak jej přes celou noc trápivše, zesnuli jsou. A když bylo ráno, totiž den nedělní, kněze Vá- clava s jeho vikářem a třmi sedláky a čtvero ro- bátek na hranici dřev tu nad rybníkem všecky spolu vložili sou a jako posadili. A jeden napo- mínal jich, chtějí-li ještě živi býti, aby se od- přisáhli. Kněz Václav jako věrný pastýř ovcí řekl: „Odstup to od nás, což radíte, a netoliko jednu, ale sto smrtí podstoupiti chceme, by možné bylo. nežli pravdy jasné, čtením svatým osvícené, za- příti.“ Ihned kati zapálili sou ty hranice dřev s nimi. A maličcí jako rytířové noví v lůně kněze Václava sedíc, jsouce objati, písničku Bohu spí- vali. Brzo zadechli se, ale jiní déle, tak že po- sléz všech kněz Václav duši Bohu vrátil jest, mučedlničí korunu s svými obdržav. Maličcí, se- dláčkové . . . dosahují, ale [v] rozkoších my vytylí do pekla s hříchy stupujíce. O spálení kněze Vojtěcha, faráře chelčického, s druhým knězem v městě Budějovicích pro roz- dávání pod obojí spůsobou. Item téhož času kněz Vojtěch, farář ve vsi Chelčicích, kterážto blíž Vodňan města jest příležící, ten že se bál pána Boha, pro samo rozdávání těla a krve pána Krysta pod obojí způsobou z kalicha jat jest od jednoho zemana z Tuřova Hrzkona téhož kraje v Kručíně, s druhým knězem jest veden a ja- kožto kacíř v ruce jich dán. A tak oba do věže r) d. ap. L. — 5) antiquis L. — 5) alio L, alium codd. — 1) alium codd. — v) al. de X d. ap. L. — ") d. ap. L. — 1) extremum codd. extremo vero L. — 7) sedentes L. — z) doctrinam L. — “) Nos ergo... coronam d. in A. —b) bene- dictus. Amen. LobkL. — e) WA: De aliorum sacerdotum martirio. — d) d. ap. L. — *) deducitur L. — f) d. ap. L.

Strana 387
1420 Jul. 14 VA VŘINCE Z BŘEZOVÉ KRONIKA HUSITSKÁ. tim immittuntur €) et completis forte tribus sep- timanis, cum abiurare nollent, foris civitatem comburuntur. Gloria tibi, domine, qui timenti- bus te prebes usque in finem in veritate per- sistere, nullà penarum genera horrentibus! ") Item XIII die Julii, scilicet in die Marga- rethe, veniens de exercitu cumulus armatorum in campum Hospitalium civitatem attemptantes ?), ut probarent, qualiter se Pragenses ponerent *) ad defensam, et cum civitati appropinquarent, occurrerunt eisdem) ad pulsum campane pre- torii multitudo ") Pragensium. Qui nullo servato ordine nec se ipsos expectantes contra capita- neorum voluntatem, quamvis pauciores, multitu- dinem equestrium hostiliter invadunt. Et cum simul conflictum inirent, Pragenses videntes ini- micorum fortitudinem fugierunt quibusdam in- terfectis et pluribus") vulneratis. Et cum de civitate multitudo advenisset?), tum hostes ce- dunt?) et per Multaviam redeunt, unde venerant, de quorum numero quatuor rustici unum mili- tem occiderunt ef. cum pro armis certarent, ac- currentes festine quidam 3) de ipsius") societate et*) hos quatuor statim in eodem loco letaliter vulnerantes recesserunt. Item in crastino, scilicet die dominico post Margarethe proximo, quasi*') hora") vesperorum aptus) fuit omnis regis exercitus, ut quidam ex eis in pluribus millibus ligneum in monte iuxta patibulum per Ziskam ") erectum propugnacu- lum expugnando *) invaderent, quo habito cetere turme secundum capitaneorum disposicionem in Pragensem in tribus locis irruerent civitatem, de castro scilicet Pragensi Bohemi domum ducis Saxonie cum XVI millibus, de Wyssegrado ad Novam, de campo autem Hospitalensi Antiquam applicarent civitates. Hec cuim sic disponerentur, procedunt multaY) millia equitum in campum Hospitalensem rege ex altera parte Multavie ?) in campo cum tribus magnis turmis expectante, 381 uvrzena. A slySe o Táborskych, Ze páli a mordujf, jsa zapálen, do mésta Budéjovie s druhymi kné- Zími dovedeni byli. A kdyZ se nechtéli odptisíci, ve třech nedělích jsou spálení. *) Sláva Tobě, Ho- spodine, jenžto bojícím se Tebe dáváš do konce setrvati a hrůz smrti se nebäti! O harcování na poli Špitálském od Pruz- ských a od královských, s škodou však Pražských. Item 13 dne měsíce července, totiž na den svaté Markéty, přišel jest houf voděncův na pole Spi- tálské, města Pražského pokoušejíce se ztéci, aby skusili, kterak by se Pražané k bránění jměli. A když se k méstu približovali, potkalo se s nimi k zvonění zvonův na rathauze množství ských, kteřížto nezachovávají[ce] žádného řádu, ani se sčekavše, proti vůli hejtimanův svých, ačkoli ve všem počtu, množství jedouc nepřátelsky a udatně podstoupili sou. **) A když sou spolu v boj vešli, Pražští vidouce nepřátei sílu, utíkali sou. Někteří z nich zbiti jsou, někteří zranění. A když z wěsta množství přispělo, nepřátelé počali sou utikati pres Vltavu, odkud sou byli přijeli. Z jichž- to počtu čtyři sedláci jednoho rytíře zabili jsou. A když sou se o odění vadili, vyrazivše někteří rychle z jich tovaryšstva, ty čtyry ihned na tom smrtedIné zranivše odjeli sou. O přístupu a přítoku k hoře Žižkově něko- liko tisícův z královských, z nichžto veliký dil zbit jest od Žižky a od žen v mulém počtu mu- ZUv. Item nazejtii vo nedéli po svaté Markétě hodinu jako nešporní hotovo bylo všecko vojsko královo, aby noekteří z nich v nčkoliko tisícech z dříví ohradu na hůře proti šibenici, od Žižky haytmana pozdvizenou. podstoupili Sturmem a dobyli. to když se tak dalo, jiní houfové podle zřízení baytiwanův královských proti méstu Praž- skému na třech místech obořili sou se: z hradu Pražského Čechové k domu sasskému v XVI ti- sících, z Vyšehradu pak na Nové mésto u z pole Spitálského, aby k Starému městu přistoupili. To když tak způsobeno bylo, táhlo jest množství 8) immittuntur PL, mittuntur WAB. — ^) Gloria... horrentibus d. in WB. — 5) civitatem Pragensem tentan tes L. — *) quatenus haberent se Pragenses L. — !) occurrit eisdem populus L. — ") d. ap. L. — ") plurimis L. — ") oceurrisset L. — P) tunc hostes inceperunt fugere L. — 9) quidam festine L. — ") ipsorum L; srov. pfeklad. — *) d. ap. L. — *) d. ap. L. — ") hora quarta L. — ") paratus L. — ") Z. capitaneum L. — *) d. in B. — 7) multa PL, d. in WAB, — 7) Muld. fluminis L. *) Tak v rukopise. — **) Tak rukopis; mělo by však asi býti: ačkoli v menším počtu jsouce, množství jezdců nepřátelsky ... 49% Praž- 1420 

Strana 388
1420 388 ut finem rei cerneret. Misnenses vero cum suis et sibi VII vel VIII millibus iunctis equestres ?) inontem ascendunt et^) cum impetu et tubicenis pretactum ligneum invadunt propugnaculum fos- satam et turrim vinee obtinentes. Et cum mu- rum ex terra et lapidibus factum vellent ascen- dere, due mulieres cum una virgine et forte cum XXVI viris ), qui pro tunc in propugnaculo re- manserant, viriliter lapidibus et cuspidibus 2) re- sistentes defendebant, telis enim et pixidum pul- vere carentes. Una itaque ex pretactis mulieri- bus, licet inermis, virorum vincebat animum no- leus a loco suo pedem retrahere: ,Antichristo, inquit. non licet fideli christiano cedere." Et sic animose pugnans interfecta spiritum exalavit. Ziska quoque veniens et ipse prostratus fuis- set ©), nisi sui cum trituris eum de hostium ma- nibus eruissent. Et cum iam tota quasi f) civi- tas de perdicione 9) formidaret, oraciones et la- crimas cum parvulis fundens solum auxilium de celo prestolabatur, advenit interim presbiter cum corporis Christi sacramento et post eum quin- quaginta forte sagittarii et ceteri rustici inermes cum trituris et ^) inimici viso sacramento et audito campanule sono magnoque populi ?) cla- more vehementi timore prostrati terga vertunt cicius fugientes, alter alterum cupiens in cursu prevenire. Quo impetu se continere non valentes multi de rupe alta decidentes colla confringunt, plurimis per insequentes cesis, sic quod infra spacium *) unius hore CCC fere!) fuere inter- empti aliis letaliter vulneratis et abductis. Quo facto rex cum omni exercitu silenter ^) ad ten- toria rediit ira, tedio, planctu et dolore repletus. Pragenses vero flexis in campo Hospitalensi ge- nibus grates deo persolvunt Te deum laudamus altis vocibus personantes, quia non robore eorum, sed miraculose in paucis eis de hostibus ") dedit victoriam. Et sic cum ympnis et canticis tripu- diantes civitatem sunt ingressi et versa est ci- thara luctus mulierum, virginum ac parvulorum, quos omnes inimici veritatis proponebant sine misericordia velut pertinaces hereticos et here- ticorum pueros trucidare ferociter, in gaudium VAVŘINCE Z BŘEZOVÉ KRONIKA HUSITSKÁ. jich na pole Špitálské, a král z druhé strany 1420 Vltavy řeky na poli se třmi zástupy převelmi velikými očekávaje stál jest. aby skonání té věci uzřel. Míšenští pak s svými sedmi neb osmi ti- síci jízdnými táhli sou na huoru s himotem a S trubati k srubüm předpověděným dřevěným, příkop a věže té vinnice obdrzevSe. A když sou na zeď z země a z prsti udélanou chtéli lézti. dvě ženy s jednou pannou a s 16 mužmi, kteříž na té tvrzi tehdáž byli zůstali, mužsky kamením a sudlicemi odpírajíce, bránili se, nebo šípův ani děl ani prakúv neméli sou. Protož jedna z těch žen, ačkoli neoděná, mužský oumysl pře- máhala, nechtéjíci nohy z místa svého pohnouti, Fekla: ,Neslusí6 vérnému krestanu pred anty- krystem postoupiti.^ A tak muZsky bojujíc za- bita. dusi pustila. Ale ZiZka priied, i ou byl hv zabit, kdvby jeho s cepami z rukou nepřátel byli nevvsvobodili. A když již jako všecko město o ztracení svém strachovalo se, modlitby a slzy s dítkami vylévaje, toliko pomoci boží očekávalo, mezitím přišel jest kněz s svátostí těla božího k tej hoře a za ním k padesáti střelcův a jiných nětco sedlákův neoděných s cepami. A ihned ne- přátelé viděvše svátost těla božího a slyšíce zvo- nův zvonění a křik veliký od lidu, náramné strachem poražení jsouc, hřbety obrátivse utí- kali jsou, jeden druhého žádaje na běhu před- béhnouti. Ktefížto úprkem ztrašeni, mnozí ne- mohouc se zdrZeti a z skály vysoké padajíce, hlavy lämali jsou. A nékterí od honicích zbiti jsou. Tfi sta jich zbito bylo a jiní smrtedlné zranění odvedení jsou. To když se stalo, král se všemi houfy do stanův navrátil se jest s hněvem, teskností a s pláčem a žalostí jsa naplněn. Ale Pražští klekajíce na svá kolena na poli Špitál- ském, pánu Bohu díky vzdávali jsou „Tě, Boha, chválíme“ vysokými hlasy zvučně zpívali, že ne silou svou, ale předivně milý Bůh z své veliké milosti dal nad nepřátely jich vítězství. A tak s zpíváním a písničkami veselíce se do města sou vešli. A tak obráceny jsou housle pláče žen- ského a panenského i dítek v radost, kteréžto všecky nepřáteli pravdy mínili sou beze všeho *) equestribus L; sr. překlad. — ^) d. ap. L. — *) et XXVI forte viris L. — 4) et cusp. d. in A. — ©) esset A. — f) fere L. — 5) de perd. sua L. — ) et statim L; srov. pfeklad. — *) d. in A. — *) spacio L. —- !) d. in WL. — 7) d. ap. L. — ^) eis de liostibus in paucis L. 

Strana 389
1420 Jul. 15 VAVŘINCE Z BŘEZOVÉ exultacionis et leticie. laudantes dei misericor- diam, qui eos de manibus crudelium hostium °) potentissime liberavit. Parvuli vero in crastino et deinceps in omnibus plateis novum carmen a presbitero Czapkone vulgariter dictatum dis- currebant cantando. Cancio: Dietky, bohu zpie- vajme, jemu cest, chvälu vzdavajmeP) i s sta- rémi 4). Neb Němce, Mišněny"), Uhry, Šváby, také *) Rakušeny, poběhlé Čechy. Repeticio. Za- rmütil, zastrasil i rozehnal ot dietek“) malých. 2" repeticio. Onoho sem. onoho tam k utésení svých milých stálých. Milý otče. přijmi chválu ot Čechóv věrných v)! Item feria II post celestem ab hostibus vic- toriam Coranda, proprie et insane mentis pres- biter, coassumptis sororibus de Plzna presump- tuose ecclesiam sancti Michaelis Antique civita- tis equester et cum mulieribus Thaboriensium intravit, nec veritus sacramentum corporis Christi, quod in altari fuit expositum. mandavit omnes sedes tam presbiterorum quam communis populi confringere asserens valere pro tutela et municione novi propugnaculi in monte Witkonis ") erecti. Sed finis facti docuit, quod non pro muniendo castello, sed pro sua mala et perversa voluntate complenda et livore odii, quem ad pretactam ecclesiam et ministros eius in pectore gestabat, opus illud plenum scandalo perfecit, quia pauci valde asseres in montem sunt delati, sed omnes quasi ad sanctum Ambrosium a sororibus Tha- boriensium sunt exusti. Item facto supradicto miraculoso de hostium triumpho statim in crastino Ziska capitaneus convocata de Praga mulierum, virginum laico- rumque multitudine propugnaculum sepius nomi- natum pluribus fossatis amplioribus et profun- dioribus ac muris et pluribus lignorum propug- naculis fortissime munivit, ut res visu cernitur. Huic itaque monti et loco quidam Ziska a no- mine fundatoris, alii Dogisstie propter ibidem Theutonicorum stragem ¥), sed tercii et *) verius Montem calicis seu Calicem appellarunt, eo quod ibi prostrati sunt inimici calicis ab hiis, qui auxilio divino fulti pro calice pugnabant; qui KRONIKA HUSITSKÁ. 389 milosrdenství zbíti ukrutně jako kacíře neustupné a děti kacířské. chválíce boží milosrdenství, kte- rýž je z rukou ukrutných nepřátel přemocně vy- svobodil. Ale dítky pražské nazejtří a potom jedny po všech ulicích novou písničku od kněze Čapka česky složenou běhajíc zpívaly: „Dítky, Bohu zpívejme, jemu čest. chválu vzdajme i s star- šími. Neb Němce, Míšňany, Šváby, Rakušany, po- běhlé Čechy zarmoutil, zastrašil, onoho sem, ono- ho tam, k utěšení svých milých stálých. Milý otče, piijmi chválu od Čechův věrných! Chvalmež Boha s veselím, toť nám všem písmo velí etc.* Kterak kněz Koranda ženám táborským stolice z kostela svatého Michala vymetal a po- lámal. Item v pondělí po nebeském nad nepřá- teli svítězení vlastní své a nemoudré mysli kněz Koranda. pojav s sebou sestry z Plzně a tábor- ské. všetečně do kostela svatého Michala na Starém městě všel. ani v poctivosti maje svátosti těla pána Krvsta. kteréz stilo na oltáři. rozká- zal všecky stolice kněžské i obecné lámati pravé, že se budou hoditi k obrané a ohradě nové tvrze na hoře Vítkově. Ale konec skutku toho ukázal, že toho neučinil pro ohradu hrádku, ale aby svou zlou a převrácenou vůli naplnil závisti a nenávistí. kterouž wěl k tomu kostelu i služeb- níkům toho kostela; nebo velmi málo desk na horu jest vneseno. Ale jako všecky k svatému Ambroži od sester sou vneseny a od nich spálenv. O lepší opravě hrádku, na hoře Vítkově vy- adviženého, a hlubších příkopův zdělání i zdí po- výšení. Item po učiněném divu nebeském skrze vítězství nad nepřátely ihned nazejtří Žižka hayt- man sebrav z Prahy žen a panen a obecného lidu množství, hrádek zdmi mnohými, sruby dře- věnnými velmi pevně ohradil, jakož ta véc vidína byla v skutku. Protož tý hoře a místu Žižka od jména zakladatele dal jméno Žižkova hora, jiní Bojiště, protože tu Němce zbili, ale třetí a prá- věji Hora pravdy Kalicha přezděli jsou, protože sou tu byli poražení nepřátelé kalicha a od těch, kteří mocí božskou byli ohrazeni a o kalich bojo- °) inicorum erudelium B. — ») vzdajme B. — 9) staršími PB. — ") Míšněníny P. — *) d. in B. — ') dijtek B. — *) B pfidává: ChvalmeZ boha s veselím, toť nám všem písmo velí. — V A připsáno pozdější rukou: Chvalmež boha a veselme se. — Y) ita L, Witkonis d. in codd, — ") stragem factam L. — *) d. ap. L. 14?0 

Strana 390
1420 390 calicem rubeum aut album pro suorum noticia in suis vestibus et armis ac vexillo deferebant. Item Theutonici et advene videntes se sic turpiter a rusticana gente prostratos imponunt crimen Boemis, qui cum ipsis erant). dicentes, se fore ab eisdem confusive traditos. Et nisi rex intervenisset ?, eodem die soli se prostravissent. Et in vindictam suorum interfectorum statim in crastino exurunt?) circumquaque villas et ca- stella mulieres cum parvulis, quos rapere pote- rant, inhumane ad instar gentilium in ignem proicientes sibi in perpetuam. nisi penituerint, gehennam et exustis in magnum gaudium et pre- mium sempiternum. Item post predictam Theutonicorum factam inopinatam stragem quievit Praga civitas a fre- quenti hostium impulsu et non iam hus! hus! kacer! kacer! Theutonici proclamabant, sed pa- cifice cottidie revolvebaut, quomodo terram Boe- mie exeundo ad propria remearent. Quod barones regui de parte regis perpendentes plures cum Pragensibus ex alia parte pontis habuere trac- tatus optantes, ut civitas treugas pacis cum rege suscipiat, ut gentes exteras, ne tota terra aunul- letur, possit cum honore evadere. Ad que civi- tatis tractatores aiunt, se non posse sine con- sensu?) aliarum civitatum, cum quibus sunt li- gati, aliquam inire concordiam, sed supplicant, quatenus propter ipsorum et regui tocius *) ho- norem apud regem publicam magistris et pres- biteris obtineant audienciam, ut quatuor linguis, boemico, theutonico, hungarico et latino, valeant aperte veritates quatuor articulorum, pro quibus se Pragenses cum sibi adherentibus regi oppo- nunt, lucide et aperte scripturis toti exercitui declarare, innocenciam suam propalare?) ac to- cius regni gravem et sinistram infamiam de cor- dibus hostium evellere et, si opus fuerit, docto- ribus regis ad cuncta eorum obiecta respondere. Quam quidem, ut prefertur, audienciam licet a legato et baronibus literis et sigillis promis- sam poterat civitas *) obtinere, sed barones que- VAVŘINCE Z BŘEZOVÉ KRONIKA HUSITSKÁ. vali. Kterýžto kalich červený i někteří bílý, aby 1420 se vespolek znali, na svém odéní a na brani i na praporcích jest nošen. O svádě společné vojska krále uherského a ukrutnosti ukúzané nad ženami a dětmi českými, kteříž sou tu byly v vojště královském spolu. Item Němci cizozemci vidouce se mrzce od sediského lidu poražené, i vzkládali sou vinu na Čechy, kteří s nimi byli u vojště, pravíce, že by od nich zrazení byli hanebně. A jediné kdyby se byl král v to nevložil, téhož dne byli by se ve- spolek mordovali. A na pomstu svých zbítých ihned nazejtří pálili sou všudy vůkol vsi, tvrze i městečka, ženy s dítkami, kteréž mohli chytiti, do ohně metali sou. Sobě, nebudou-li pokání či- niti, k věčnému ohni a shořalým do nebeské radosti k věčnému přebývání posloužili. O žúdání smlouvy od strany protivné s Pra- žany a Pražští žádali zjevného slyšení čtyř arty- kulův, skrze kněží a mistry aby jim bylo ozná- mení a zpravení. Item po předpověděném Ném- cüv pobití nenadálém odpočívalo jest město Praž- ské od častého nepřátel přítoku. A když již Němci nevolali: „Hus kacer, Hus kacer“, ale pokojně každý den přemyšlovali, kterak by z země české vyjdouce mohli se na svá obydlé vrátiti, tomu páni 3lechticové se strany královské porozumévse, s Pražskými mnozí z druhé strany mostu mívali jsou promluvení a rokování, Zádajíce, aby mésto v příměří pokojné s králem vstoupilo, aby země od cizozemcův nebyla zkažena a král aby mohl se ctí zůstati. K tomu těm, kteří sou rokovali, měšťané odpověděli, že toho nemohou učiniti bez vůle jiných měst, s nimiž sou zavázáni, v žád- nou smlouvu vjíti s žádnými. Ale prosili sou, aby pro ně a pro čest království Českého všeho před králem zjevně kněžím a mistrům obdrželi slyšení, aby čtyrmi jazyky, českym, uherským, německým a latinským mohli zjevně čtyry arty- kule, pro něž se Pražští s přídržícími sebe proti králi zasadili, zjevně a světle i seznati a svou nevinnost všudy ukázati a provésti a tak všeho království těžké a scestné nařčení z srdcí ne- přátel vyvrci a Vypleniti. A když by potřebí bylo, že chtí doktorům královským ke všem 7) qui ipsis adhaerebant L. — *) se interposuisset L. — *) exurant PL, exierunt WAB. — b) ita L, consensu d. in codd. — *) tocius regni L. — 2) ostendere L. — ©) civitas PL, d. in WAB. 

Strana 391
VAVŘINCE Z BŘEZOVÉ 1420 rentes subterfugia dixerunt, non esse consonum duces pro magistris castrum ascendentibus ob- sides in civitate f) proponere, sed sufficiat civi- tati pro eisdem barones et milites suscipere. Et cum ad *) hec communitas Prageusis consensum prebuisset. amplius nullum. de audiencia prefati barones fecerunt tractatum. Quapropter magistri Pragenses conseriptis IV articulis cum eorum probacionibus in latino, theutonico et boemico *), ad exercitum. direxerunt sub lac, que sequitur. forma ): Nos magister civium, consules*) et scabini totaque communitas civitatis Pragensis capitalis regni Bohemie nostro et aliorum fidelium huius- modi regni nomine!) instituimus etc. Notum sit universis ") Christi filelibus. quod fideles in regno Boemie instant et domino iuvante instare proponunt sive per mortem. sive per vitam, quantum est eis possibile, pro articulis infra- Scriptis "): Primo ?), quod verbum dei per regnum Bo- hemie libere et sine impedimento ordinate à sa- cerdotibus domini predicetur et nuncietur iuxta sentenciam salvatoris Marci ultimo: euntes in mundum universum predicate evangelium omni creature; et Mathie ultimo. Nam secundum apo- stolum verbum domini non est alligatum. sed orandum est secundum eundem, ut sermo dei cur- rat et clarificetur ubique, ut dicitur II^ ad Thessal. IIT. Et loqui linguis in ecclesia dei nemo debet prohiberi, ut dicitur prima ad Corinth. XIV* Secundo »), quod sacramentum divinissime eukaristie sub utraque specie, scilicet panis et vini, omnibus Christi fidelibus nullo peccato mor- fali indispositis libere ministretur iuxta senten- ciam et institucionem salvatoris, qui dixit: ac- cipite et comedite, hoc est corpus meum, et bi- bite ex hoc omnes, hic est sanguis meus novi testamenti, qui pro multis effundetur Mathie XXVI, Marci XIV*, Luce XXIT, ubi datur eciam preceptum apostolis, cum dicitur: hoc facite. Glossa interliniaris: accipite et aliis date in meam KRONIKA HUSITSKA. 301 pohádkám odpovídati. Kteronżto, jakoż praveno jest, od legata i od Slechticüv listy a peéetmi mésta DPrażskóho potvrzenou nemohii odepiiti žádost. Ale Slechticové hledajíce zámyslüv pra- vili, że by nebylo slušné vývod místo mistrüv, kteříž by měli na hrad jíti. zástavníkův v městě polożiti, ale dosti by bylo městu. *) abv za né pány a rytíře postavili. A když tomu obec Praž- ská dala povolení, více predpovédéní páni o slv- šení nečinili sou žádného rokování. Pro kteroužto věc mistři pražští sepsavše čtyry artykule o jich důvodů **) latině, německy, česky do vojska po- slali v tato slova: My purgkmistr a konšelé a kmeté i všecka obec města Pražského hlavního království Če- ského našeho i jiných věrných tohoto království ustanovujeme etc. Známo buď všem věrným křesťanům. že království České stojí a zasazuje se a s pomocí pána Boha zasaditi a postaviti se míní buďto skrze smrt nebo skrze život, pokudž nyní jest možné, pro artykule dole psané: Nejprv: Aby slovo boží po království Českém svobodné a bezpečně kázali a bez překážky zří- zeně od kněží bylo zvěstováno podle řeči samého Spasitele svatého Marka v poslední kapitole: Jdouce po všem svété, kazte evangelium všemu stvorení Mar. 16 v. 11 Math. 25 v. 19. A po- dle řeči apoštola v 2 epiStole k Thesalonvcen- ským slovo boží nemá býti zavříno. ale má býti modleno, aby řeč boží byla zvelebena všudy. Též apoštol v 1 kn. Korynthům v kapitole XIV: mlu- viti jazyky v zboru božím žádný nemá brániti. Druhé: Aby svátost těla božího a krve boží nejsvětějšího těla ukřižovaného Krysta pána pod spůsobou chleba a vína všem věrným bez hříchu smrtedlného byla podávána podle ustanovení pána a spasitele Krysta, jenž jest řekl: Vezměte a jezte! Tot jest tělo mé; a píte z něho všickni ; tatoť jest krev má nového zákona. kteráž za mnohé bude vylita Math. 26, Marek v XIV, Lukáš v 22; když to také přikázání dává apo- štolům: To čiňte:; jakoż di vYklad interlinealis: „Vezměte a jiným dajte na mou spolupamátku.“ f) civitatem B. — 8) ad PL, d. in WAB, — ^) Boem. et Teut. L. — !) sub hac forma L. — *) et cons. B. — ') d. in WABP. — =) omnibus BL. — ") WA: Quatuor puncta, pro quibus se Bohemi contra regem opposuerunt. — *) W: De predicacione verbi dei. -— ») W: De communione *) Ruk. má mistry. — **) Tak ruk. in mi ...gpeccato . . . (Pfi vazbé Cástecné odfiznuto.) 1420 

Strana 392
1420 392 VAVŘINCE Z BŘEZOVÉ commemoracionem. Et Joh. VI^ salvator omnes fideles obligat ad sumpcionem huius sacramenti 3) dicens: Amen, amen dico vobis, nisi manduca- veritis carnem filii hominis et biberitis eius san- guinem, non habebitis vitam *) in vobis. Qui manducat meam carnem et bibit meum sangui- nem, habet vitam eternam. Caro enim mea vere est cibus et sanguis meus vere est potus. Qui manducat meam carnem et bibit meum sangui- nem, in me manet et ego in eo. Similiter apo- stolus I* ad Corinth. XI: probet autem se ipsum homo et sic de pane illo edat et de calice bibat. Et ad idem est canon Gelasii pape de consecra- cione d. 2: Comperimus autem, quod quidam sumpta tantummodo corporis sacri porcione a ca- lice saeri cruoris abstineant. qui procul dubio nescio qua supersticione doceantur asstricti, aut integra sacramenta percipiant, aut ab integris arceantur. quia divisio unius eiusdem misterii sine grandi sacrilegio non potest provenire. Et concilium Carthaginense et ponitur in canone XXVT q. 6 Is qui. Et canon beati Gregorii in omelia pascali et ponitur de consecracione d. II Quid sit. Et canon sancti Augustini eadem d. Dum frangitur. Lt canone eiusdem Quia passus. Et canone beati Jeronimi super Sophoniam pro- phetam et ponitur parte I q. 1 Sacerdotes. Et idem docet beatus Dyonisius libro de ecclesia- stica ierarchia capitulo de eukaristia. Et Cipria- nus martir epistola XXXVII De lapsis. Et bea- tus Ambrosius libro de sacramentis. Et ponitur de consecracione d. I[ huius sacramenti. Et Origenes omelia XVI super Numer. Et Augusti- nus libro primo de simbolo et idem in sermone quadragesimali. Et Ambrosius in cantico suo: exultet iam angelica etc. Et libro Tripartite hi- storie. Et Beda in omelia super Johannis I. Et Leo papa in sermone quadragesimali, qui inci- pit: predicaturus vobis. Et Fulgencius de divi- nis officiis in libro, cuius prologus sic: ea, que per anni circulum. Et Remigius super I* Corinth. X^: calix, cui benedicimus. Et Thomas super IV q. XLVIII. Et idem parte III q. LXXVI et q. LXXIII articulo II et q. LXXXII articulo IIT. Et Innocencius in suo libro de sacramentis. Et idem in summa sua capitulo XXXIX. Et Pasca- 3) sacramenti divine (sic) W. — 7) vitam eternam B. KRONIKA HUSITSKA. A Jan VI Spasitel všecky věrné zavazuje k při- 1420 jímaní té velebné svátosti řka: Jistě, jistě, pra- vím vám, nebudete-li jísti těla syna člověka a píti jeho krve, nebudete míti života v sobě. Kdož jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný. Nebo tělo mé pravý jest pokrm a krev má pravý jest nápoj. Kdož jí mé tělo a pije mou krev, ve mně přebývá a já v něm. Apoštol k témuž .mluví v první epistole k Korynthüm v XI: Zkus sebe sám, člověče, a tak z toho chleba jez a z kalicha pij. K tomu taky i Gelazia papeZe canon svédéí: Došli sme toho, že někteří přijímají toliko částku těla Krystova a od kalicha krve svaté se zdržují; kteřížto bez pochyby kterou všetečností tomu naučení byli, přinucení jsouc celé svátosti přijímati aneb od necelých odehnání buďte. Nebo rozdělení jedné celé svátosti nemůže býti bez hrozného svatokrádeže téhož. Concilium cartha- ginenské svědčí v canoné XXVI quaest. 6 a v canoně svatého Řehoře v kázání obecném ve- likonočním, a to stojí de consecratione distinc- cione 2 Quid sit. A v canoné super Augustinum v téZ dist. KdyZ se lámá, a v témZ canoné Quia passus. À v canoně svatého Jeronyma na řeč Sofonyáše proroka a pokládá se parte 1 quae- stione 1 Sacerdotes. A totéž učí svatý Dyonisius v knihách De ecclesiastica ierarchia v kapitole o svátosti a Cyprian mučedlník v epištole 37 De lapsis. A též svatý Ambrož o svátostech v kni- hách, a položeno o svátosti distinctione 2 též svátosti. A Origenes v kázání 16 super Numeri a Augustinus v knihách 1 de simbolo a tayž v kázání postním a Ambrož v canonu svým: Ve- sel se již andělský zástup nebeský, a v knihách Tripartite historie a Beda v obecném kázání super Joh. primo a Lev papež k témuž mluví v kázání postním, kterýž se počíná: Maje vám kázati. K témuž opět Fulgentius De divinis offi- ciis, v knihách, jehožto předmluva jest: Ty věci, kteréž přes rok. A Remigius na řeč 1 Korinth X: Kalich, jemužto žehnáme. A Thomas super IV guaest. XLVIII, opět týž parte III g. LXXVI artikulo 3. A Innocentius v svých knihách o svá- tostech a tayž in Summa sua capitulo 39. A Pas- casius v knihách o svátostech capitulo X et ca- pitulo XVI, capitulo XX na ono svaté slovo 

Strana 393
VAVŘINCE Z BŘEZOVÉ KRONIKA HUSITSKÁ. 1420 sius libro de sacramentis capitulo X et capitulo XVI et capitulo XX. Et Lira super I" prover- biorum IX^: venite. comedite panem meum; idem super I* Corinth. XI". Et Guilhelmus de Monte Laudino in suo sacramentali. Ft Albertus Magnus in suo tractatu de officio misse. Quo- rum scripta et testimonia lectori relinquimus propter *) brevitatem. Tercio ), quod dominium seculare super di- viciis et bonis temporalibus, quod contra pre- ceptum Christi clerus occupat in preiudicinm sui officii et dampnum | brachii secularis, ab ipso auferatur et tollatur et ipse clerus ad regulam evangelicam et vitam ") apostolicam. qua Chri- stus vixit cum suis apostolis, reducatur iuxta sentenciani salvatoris Mathie X^ dicentis: et con- vocatis. XII apostolis suis misit eos precipiens et dicens: nolite possidere aurum neque argen- tum meque pecuniam in zonis vestris. Et Ma- thie XX^: principes gencium dominantur eorum et, qui maiores sunt, potestatem exercent in eos; non ita erit inter vos. Et Luce XX^: reges gen- cium dominantur eorum et, qui potestatem ha- bent super eos, benefici vocantur; vos autem sic. sed si quis maior est in vobis, fiat sicut minor, et qui precessor est, sicut ministra- tor. Et idem habetur Marei X°. Et ad idem I" l'etri V^: non dominantes iu clero, sed forma facti gregis ex animo. Similiter I^ Timoth. VI^: ha- bentes alimenta et quibus tegamur, hiis contenti simus. Et I^ Corinth. IV? dicitur: imitatores mei estote, fratres, sicut et ego Christi. Et ad Phi- lipp. III": imitatores mei estote, fratres, et ob- servate eos. qui ita ambulant, sicut, habetis for- man nostram. Forma autem apostolorum hec est: aurum et argentum non est michi. ut dicitur Act. IIP. Ad idem Numeri XVIIT': dixit dominus ad Aaron: in terra eorum nichil possidebitis nec habebitis partem inter eos, ego pars et heredi- tas tua in medio filiorum Israel. Numeri XXVI, Deuter. X^ et XII? et. XIV? et XVIII, Josue NIIP, I Paral. V, Josue XIV? et XVIIP et XXI”, Ezech. XLIV*, ubi dicitur: non erit autem eis hereditas, ego hereditas eorum; et possessionem non dabitis eis in Israel, ego enim possessio eorum. Ad idem dicitur I^ Timoth. ultimo: tu non 393 prísloví Šalomounových IX: Podte, jezte chléb a píte víuo, kteréz jsem smísil vám. Opét Lira na řeč I Korynth. XI. A Gvilhelmus de Monte Laudino v svých knihách o svátostech. A též Veliký Albertus v svém traktatu o úřadu mše, jichžto řeči psané a svědectví tomu, kdo chce čísti, pro krátkost zůstavujem. Třetí: Aby panování svétská nad boliaetvím, zbožím časným proti přikázání Krvstovu úřadu svého ke škodě bylo odjímáno a odvrženo, a to kněžstvo aby (podle) řehole čtení svatého a k ži- votu apoStolskému bylo privedeno podle düvodu spasitele, kterýmž Krystus živ byl s svými apoštoly, Matheus X, jenž dí: A svolav pán Ježíš dva- nácte učedlníkův svých, rozeslal je přikázav jim a řka: Nechtějte vládnouti zlatem ani stříbrem a peněz nenoste v opascích svých. A opět Ma- theus v XX: Knížata pohanská panují nad svými, a kteříž větší jsou, moc okazují nad nimi. Ne tak buď mezi vámi. A Lukáš v XX: Králové po- hanští panují nad svými, a kteříž moc mají, úředlníci slovou. Ale vy ne tak. Ale kdož jest mezi vámi větší, budiž jako menší, a kdož jest předchůdce, buď jako služebník. A též stojí psáno Marek X. A k témuž 1 Petr 5: Nepanujíce v kněž- stvu, ale spůsob svatý gregis ex animo. Též 1 Timotheus 6: Majíce pokrm, a čím bychom se oděli, mějmež na tom dosti. A 1 Cor. IV dí: Ná- sledovníci moji buďte, bratří, jako i já Kristův. A k Filip. III: Následovníci moji buďte, bratří, a šetřte těch, kteříž tak chodí, jakož máte příklad na nás. Ale spůsob apoštolský tento jest: Zlatto a stříbro není mně, jakož psáno v Skutcích apoštol- ských III. A též stojí psáno Numeri 18: Řekl Ho- spodin k Aronovi: V zemi jich ničímž vládnouti nebudete, anižť budete míti dílu mezi nimi. Nebo já jsem díl a dědictví uprostřed synů izrahel- ských. Numeri 26. Deuteronom. 10, 12, 14, 18, 21. Ezechvel 44, kdež praví: Ale nebudete jim dědictví. já dědictví jich; a vladařství nedáte jim v Izraheli. Nebo já vladařství jich. K témuž praví I Timotheus v poslední: Ale ty, člověče boží, od toho se varuj, totiž bohatým býti, aby nebýval a platův aby nemíval. kdež výklad po- řádný praví: Nic není tak ukrutného a tak škod- °) ob P. —!) W: De dominio seculari. — "j d. iun B. 50 1420 

Strana 394
1120 304 autem, homo dei, hoc fuge, scilicet divitem fieri et questuosum esse; ubi glossa ordinaria dicit: nichil tam asperum tamque perniciosum, quam sj vir ecclesiasticus, maxime qui sublimem tenet locum, diviciis huius seculi studeat, quia non solum sibi ipsi, sed et ceteris obest omnibus, quibus contrariam dat formam. Ideo dicitur: hec fuge. Et ad idem est Jeronimus, Augustinus, Am- brosius. Et ponitur in canone XII? q. I* capitulo Clerici et capitulis sequentibus. Et extrav. libro III? titulo de vita et honestate clericorum, capi- tulo l'raternitatem. Et Bernhardus ad Eugenium neenon et Y) alia plurima testimonia scriptu- rarum. Quarto "), quod omnia peccata mortalia et specialiter publica alieque deordinaciones legi dei contrarie in quolibet statu rite et raciona- biliter per eos, ad quos spectat. prohibeantur et destruantur. Que qui agunt, digni sunt morte, non solum qui ea faciunt, sed qui consenciunt facientibus. ut sunt in populo fornicaciones, com- essaciones, furta, homicidia, mendacia, periu- ria, artes superflue, dolose et supersticiose, que- Stus avari *), usure et cetera hiis similia. In clero autem sunt simoniace hereses et exacciones pe- cuniarum a baptismo, a confirinacione, a con- fessione, pro eukaristie sacramento, pro sacro oleo, a matrimonio et a XXX missis taxatis vel ab aliis missis emptis aut forisatis aut a missis defunctorum, oracionibus et) anniversariis et sic de aliis, à predicacionibus, a sepulturis et pulsacionibus, a consecracionibus ecclesiarum et altariorum et capellarum, pro prebendis et bene- ficiis. pro prelaciis, dignitatibus, personatibus 7), palliis et empcionibus et vendicionibus indulgen- ciarum et alie inuumere hereses, que ex hiis oriuntur et polluunt ecclesiam Christi, moresque impii et iniusti, ut sunt impudici concubinatus cum augmento prophano filiorum et filiarum alie- que fornicaciones, ire, rixe, centenciones, frivole eitaciones et hominum simplicium pro libito ve- xaciones et spoliaciones. avare censuum exaccio- nes, offertoriorum promociones et simplicium in- numere per promissa falsa illusiones. Que omnia et singula quilibet fidelis Christi servus et filius VAVŘINCE Z BREZOVÉ KRONIKA HUSITSKÁ. livého než to. když muž kostelní, a zvláště ten, 1420 kterýž vysoké místo drží, když jest pilen zboží tohoto světa: nebo takový netoliko sám sobě škodí, ale jiným všem, kterýmž zlej příklad dává. A protož praví: Tohoto se vystříhaj. A k témuž jest Augustyn. Jeronym, Ambrož, a položeno jest v canoné 12 a v otázce I kapit. Kněží a potom v jiných kapitolách dále a v knihách třetích o ži- votu a o poctivosti kněžstva, v kapitole Bratr- ství. A svatý Bernard k Evgenyovi, k tomu i jiná mnohá svědectví písem. Ctvrté: Aby všickni hříchové smrtedlní a zvlásté zjevní a jiné nezrízenosti zákonu bozímu protivné v každém stavu byli zapovědiení a ru- šení. Kdož je činí, hodni sou smrti, i ti. jimž povolují, jakožto smilstva, hodovánuí, cizoloZstva, zlodějstva, loupeže, vraždy, lži, křivé přísahání, řemesla zbytečná, kouzla, dobývání zboží, lichvy. Ale v knéžstvu jsou svatokupectví, kacířství, ša- cování z peněz ode křtu, od biřmování. od zpo- vědi, od svátosti těla božího, od svatého oleje, od vodavků, od 30 mší, tržení neb kupování ji- ných mší neb prodávání, od mše za mrtvé neb za modlitby, od vigiljí, od úročních mší za duše, a tak od jiných věcí, od kázání, od pohřebu, od zvonův, od posvěcování kostelův, oltářův neb kapel, pro prebendy, za obroky a za prelátství, za düstojenství, za odpustky, za jich kacířství. kterak z těch pocházejí a poškvrňují cívkev Iry- stovou; kuběnářstvo s rozmnožením proklatým synův a dcer a jiná smilstva, hněvové, svárové, svády, hádání, půhonové, lidí sprostných trápení, loupežení, platové, šacování, offéry; každý syn pravé matky své církve svaté to vše od sebe od- pudíc odvrci a jim se protiviti a jich jako dábla nenáviděti a v ošklivosti jmíti povinen jest. A pak-li by kdo více nad to víře naší některé věci nám připisoval, jakožto falšíř, nepravý svědek od věrných křesťanův jmín buď, poněvadž nic jiného v srdcích našich není, než abychom se všemi silami, vší možností líbiti se mohli pánu našemu Ježíši Krvystu, zákonu jeho a přikázaní y) d. in. A. — “) W: De peccatis mortalibus. — *) nvaricicie B. — 5) vel l'. — 2?) personalibus A. 

Strana 395
14:20. Verus VAVŘINCE Z RŘEZOVÉ KRONIKA HUSITSKÁ. matris sue ecclesie tenetur in se et in alis persequi et ut ipsum dyabolum odire et detestari, servato tamen in omnibus ordine et statu sue vocacionis. Quod si aliquis ultra hanc nostram piam et sanctam intencionem aliqua nobis asscribat inpudica et enormia vicia. tam- quam falsus et iniquus testis a Christi fidelibus habeatur, cum non sit aliud in corde nostro, quam totis viribus et toto posse placere domino Jesu Christo eiusque legem et precepta et hec puucta IV katholica fideliter exequi et implere. Et huic omni malo adverso et cuilibet nos ob hoe impugnanti et contra deum ab huiusmodi nostro proposito avertere volenti et persequenti in defendendo veritatem evangelicam, ad quam quilibet obligatur ex debito, iuxta vocacionem evangelicam ?) potestate eciam nobis concessa brachii secularis eidem velut tyranno et anti- christo crudelissimo usque ad ultimum resistere oportebit. Et si per quempiam multitudinis no- stre aliquid sinistri aut scandalosi actum fuerit, cum mentis nostre est omue crimen extinguere, hoc preter intencionem nostram omnimode ac- cidere protestamur. Si vero alicui persone vel basilice dampnum a nobis inferri rerum videatur vel corporum, aut inevitabilis in hoc necessitas aut oportuna legis et nostri tutela adversus vio- lenciam tyrannicam nos?) excusat. Verumtamen protestamur, quod in hiis omnibus, si cuiquam in nobis quevis eciam species mali appareat, semper nos ad scripture sacre informacionem paratissimos exhibemus. Datum anno domini MCCCCXXI !). Item XIX die mensis Julii tentoria hostium fuere incensa et flante vento valido plurima cum rebus tentoria sunt citissime *) exusta. Item in die Magdalene Thaborienses cum Pragensibus considerantes Boemorum a Theuto- nicis innocentem combustionem et crudelem ir- ruunt in pretorium et postulant sibi captos ?) ad comburendum presentari. Quibus consules resi- stere non valentes tradunt, licet invite, quia ad 395 a tyto čtyry punkty křesťanské věrně držeti a plniti a všemu tomu zlému protivnému i každému nám se protivícímu proto a proti Bohu od ta- kového našeho oumyslu odvrátiti chtějícímu a Bohu a nám se spěčujícímu v obraně pravdy čtení svatého, k nimžto každý zavázán jest z po- vinnosti podle povolání čtení, nakázání; také nám jest moc ramene světského půjčena, aby- chom takovému ukrutniku a antykrystu ukrut- nému až do konce odolávali, a to z mušení. A pak-li by od kteréhokoli z našeho množství nětco scestného neb pohoršujícího učiniti se přihodilo, poněvadž oumysl náš jest všeliký hřích udusiti, ač se kdy přihodí, to protož proti našemu úmyslu býti svědčíme. A pak-li které osobě nebo kterému kostelu vídána bývá jaká škoda učiněna býti, z toho nás vymlúvá našich protivníkův násilé a ukrutníkův. Ale však vysvědčujeme, že v těch ve všech věcech. ačkoli k tomu na nás kterakkoli tvářnost zlosti zdála by se, vždycky k naučení svatým písmům přehotové vydáváme. Dán létha božího 1421. O spálení stanův strany protivné velmi rychle a náhle. Item dne 19 měsíce července sta- nové nepřátelští jsou zapálení. V tom se zdvihl vítr veliký a tak mnozí stanové i s nábytky velmi rychle shořeli sou. A potom na svatou Maří Mag- dalenu Táborští s Pražskými, znamenavše Čechův od Němcův nevinné spálení a ukrutné, obořili sou se na rathauz, aby jim vydáni byli, kteréž drželi u vězení, k spálení. Jimžto konšelé ne- *) nostram P; téZ Cod. Un. 3 G. 16. — *) d. in A. — ©) d. ap. L. — 4) omnes Theutonicos captos sibi P. 1) Z letopočtu (1421), který nacházíme ve všech ruk. (i v P), patrno, že do kroniky 4 artikulové nebyli vložení v prvotním znění, jak r. 1420 vyhlášeni byli. Srov. Palackého Děj. III, 1. str. 398.. Ruk. kapituly Pražské D 53 obsahuje artikuly v plnějším znění a s datováním tímto: Datum Prage in obsidione eiusdem civitatis anno XX*. 50* 

Strana 396
1420 396 VAVŘINCE Z BREZOVE veritatem accesserant, captivos, de quorum nu- mero XVI foris civitatem Theutonicis aspicien- tibus in doleis comburunt, unico monacho, qui communicare plebem fidelium sub utraque spe- cie promiserat, reservato. Item XXVIII die Julii, dominico die scilicet post Jacobi, hora XII rex Sigismundus in castro Pragensi presentibus non omnibus baronibus nec scabinis Pragensibus in regem Boemie corona- tur, facitque ibidem multos novos milites nullum penitus actum militarem prius pro communi bono ostendentes. Et sic a vulgo non veri, sed depicti milites sunt. nuncupati *). Item eodem die coronacionis sinistre et se- quenti f) rex Sigismundus receptis ecclesie Pra- geusis et cenobii €) sancti Georgii capitibus, ma- nibus, monstranciis, ceterisque de auro vel ar- gento clenodiis concutere iubet et stipendia pre- bet promittens meliora facere, dum deus dederit regno ^) pacem et quietem. Quorum igitur pec- catum gravius, eorum scilicet, qui ligneas, aut eorum ?), qui argenteas ymagines destruxerunt? ]tem XXX die Julii, qui fuit tercius dies post regis coronacionem, totalis exercitus coim- bustis tentoriis de campo recedit, regi Sigismundo velud hereticorum fautori et deceptori turpiter maledicentes. Item post totalem recessum) exercitus regis de campis Pragenses sine timore castella vicina civitati obsident et rebelles ad tenendum cum eis compellunt, predas quoque vaccarum et sero- farum et aliarum rerum in civitatem sine offensa pro sustentacione inducunt. hex vero Pragensi et Wyssegradensi castris dispositis pro defensa et‘) expulsis inde mulieribus a Praga profugis, que ibidem sperabant se salvari et ad propria ^) nominati P. — !) sequenti die P; v A sequentis derit. L. — I) eius A. — X) d. iu B. *) 'l'ak v ruk.: pfekladatel éetl: talis misto totalis. KRONIKA HUSITSKÁ. mohše odepříti, vydali sou, ač neradi, nebo sou 112 byli k pravdě přistoupili. A tak tčch véznüv šestnáste vně před méstem v sudech spálili jsou, ano na to Němci hleděli, jediného mnicha. kte- rýž slíbil lidu věrnému pod obojí způsobou roz- dávati. zachovavše. O tajném korunování krále Zykmunda na hradě Pražském a o vzdělání nových rytířův ně- kterých. Item dne 28 měsíce července, totiž v neděli po svatém Jakubě, hodinu jako 12. král Zykmund na hradé Pražském ne v přítomnosti všech pánův šlechticův ani kmetův. konšelův pražských za krále korunován jest a zdělal jest tu mnohé rytíře nové. Žádného ovšem skutku rytířského prvé pro obecní dobré neokázali jsou. A tak od lidu obecného ne praví rytíři, ale malo- vani nazvani jsou. O pobrdini klenotiw a pokladiw z hradu Praź- ského skrze krále Zykmunda. kterýž slíbil lepší zdélati « pak nic toho neučimil. Téhož léta a té- hož dne scestného korunování krále Zykmunda téhož dne pobral klenoty kostela Pražského, u sva- tého Jiří hlavy. ruce, monstrance a jiné na zlatě, na stříbře klenoty. Kázal je ztlouci a roz- dávati žoldnéřům a slíbil, že chce lepší zdělati, když by Bůh dal království pokoj a potěšení. Kterýchž pak jest hřích těžší. těch-li, kteří dře- věnné, čili těch, kteří stříbrné a zlaté obrazy ru- šili sou? O odjetí vojska králova z pole, a kterak sou jemu mrzce láli. ltem dne 30 měsíce července, třetí den po korunování takového *) všecko vojsko spálivše boudy s pole ztrhlo jest. Králi Zykmun- dovi jakožto kacířskému příteli a zklamateli mrzce láli sou. O Pražanech, kteřížto udatně hrádky a tvrze blízké blízko sebe bořili sou a sobě podmaňovali; a král se k Hoře navrátil k svým Němcům. Item po rozjetí všeho vojska královského z polí Pra- žané jsouc zproštění od milého Boha svých nepřátel, beze všeho strachu hrádky blízké města obháněli jsou a protivné sobě, aby s nimi drželi, připuzovali sou. Kořisti také od krav, od sviní a od jiných věcí bez překážky opraveno z frequentis, — €) monasterii P, — ^) regno de- 

Strana 397
VAVŘINCE Z BŘEZOVÉ KRONIKA HUSITSKÁ. 1420 CUM honore redire, ipse in Montes recessit et ibi moram faciens plures facit baronum convo- caciones et pro defensa terre in omnibus regni Boemie partibus tenere pacem, que lantfrid di- citur, ordinat et, disponit !). Item V die Augusti Thaborienses presbyteri cum eorum capitaneis XII infrascriptos articu- los") communitati Pragensi presentarunt optan- tes, ut prefata communitas ad eosdem consenti- ret, manuteneat et defendat, alias nollent ^) ulte- rius cum eis?) in. Praga permanere. Ad quos quidem articulos Nova civitas statim non habito cum magistris maturo consilio consensit, Anti- qua vero civitas peciit cum inagistris super ma- teria articulorum deliberari, quod et factum est. Magister enim Petrus Anglicus in presencia con- sulum et seniorum P) de communitate singilatim quemlibet, qua via et modo admitti vel non ad- mitti cum deo posset salvis conscienciis omnium de communitate. Articuli vero sunt hii: Nos Thaboritarum et omnis") advenarum communitas offerimus vobis communitati Pragensi articulos infrascriptos etc. Iuprimis quod proscripcio inter nos et vos") proscripta in sua integritate ex utraque parte teneatur et observetur. Item quod articuli, ad quos capitanei, con- sules et communitas consenserunt, qui iam du- dum sunt per predicatores et predicaciones *) proclamati, teneantur et observentur sub penis promulgatis Item quod manifesti peccatores, adulteri et adultere, fornicatores et fornicatrices, conducto- res et. conductrices, ruffiani et meretrices, mani- festi vel occulti et. ociosi seu ociose, latrones et omnes dei adversarii, blasphemi et detractores, cuiuscunque ordinis seu status existant, non to- lerentur absque pena. 397 do města hnali a vezli sou. Ale král hrady Praž- ské a Vyšehradský osadil k bránění, až vyhnal odtud ženy, které sou byly z Prahy vyběhly a utekly a též měly naději, že tu zachovány bu- dou a k svým statkům a domům Ze se se ctí navrátí. Sám k Hoře odjel jest a tu prodlení čině, imnoho činil pánům sjezdy k obránění ve všech království Českého krajinách. v zemi po- koj, landfryd slove, rídil a spüsoboval. O dvanácti artykulích, jimiž se Pražané s Táborskými zavázali, aby je drželi mezi sebou. Item jednoho dne měsíce srpna Táborští kněží s jich haytmany 12 dole psaných artykulův obci pražské podali sou, Zádajíce, abv predpovédéná obec k nim povolila, ruku držela a bránila, ji- náč, nepovolí-li, že s nimi nechtí déle v Praze zůstati. Kterýmžto jistým artykulům Nové Město ihned, ani měvše s mistry dospělé raddy, povo- lilo jest. Ale Staré město Pražské žádali sou s mistry na ty artykule rozmyšlení, a to se jest stalo. Nebo mistr Petr Engliš v přítomnosti kon- šelův a starších z obce s zapečetěním *) každého. Protož ti artykulové tito sou: My Táborští i všecka příchozích obec podá- váme Vám, obci pražské, artykule dole psané: Nejprvé aby zapsání mezi vámi a námi za- psané a učinčné v své celosti z obou stran držáno a zachováno bylo. Item aby artykulové, k nimžto haytmané, konšelé i obec povolila, kteřížto jsou již dávno skrze kazatele i skrze bifice provoláni, drZáni a zachování byli pod pokutami uloženými a oznämeny mi. Item aby zjevní hříšníci, cizoložníci, cizo- ložnice, ruffiáni, nevéstky, zjevní i tajní, lotři i protivníci, rúhači, utrhači, kteréhožkoli řádu, stavu byli by, aby trpíni nebyli a bez pomsty züstaveni. ') ordinavit et disposuit P, — ") infrascriptos insulsos et non beue digestos secundum racionem articulos A. — ?) nollent L, nollet codd. — ?) cum eis ulterius L. — P) senioribus codd., seniorum L. Ve větě schází: časoslovo, — ?) omnium DB. — ") vos et nos A. — *) et predic. d. apud L; podle překladu očekávali bychom spíše ,preconesé. +) Tak se domníval překladatel, že přeložil slovo — singilatim. 1420 

Strana 398
1420 398 VAVRINCE Z BREZOVE Item, quod potaciones *) tabernales cuius- cunque potus seu secundum exposiciones non fiant sub penis statutis. Item quod vestes superbas non portent nec portare permittant, contra dominum deum pre- ciosas nimis, sicut purpuratas, pretextas, pictas, deargentatas, czotatas "), sectas, cingulos argen- teos, fileos et omnes decores ") seu ornatum pro superbia dispositum. Item quod in artificiis et foro provideatur, ne fiant illusiones, spolia, usure, iuramenta, in- utilitates et vanitates, doli, fallacie ulle, et hoc sub aliqua pena condigna. Item quod iura paganica et theutonica, que non concordant cum lege dei, tollantur et iure divino ut regatur, iudicetur et totum disponatur. Item ut sacerdotes exemplares serventur *) secundum ordinem divinum et imitacionem pro- pheticam et apostolicam. Item ut magistri regulariter subiciantur iuri divino. sicut et alii fideles christiani et suas pro- Scripciones ut ad voluntatem dei regulent et in pretorio reponant, ut examinentur juxta legem dei. Item ut omnes census sacerdotum ad bonum commune convertant et usurarios destruant in domibus, in institis aut alibi. ubicunque fuerint, et omnes alie usurarie proscripciones destruan- tur et sacerdotes ut ex fide serventur. Item ut adversarios veritatis dei ex se ei- ciant et profugos et bannitos ne suscipiant, ex quo deo et sibimet fidem non tenuerunt, ut illis similiter non credatur ex) ullo favore. Item ut monasteria heretica destruant et erumpant?) ecclesias non necessarias et altaria, ymagines patentes et occulte servatas, ornatos superbos et calices aureos et argenteos et om- nem antichristianam plantacionem et ydololatri- cam et symoniacam pravitatem, que ex deo, pa- tre celesti, non est. Propterea, cari fratres, ad hoc nos exposui- mus cum rebus et substanciis et corporibus no- stris volentes voluntatem divinam implere, quia iam multi fratres nostri in subscriptis veritati- KRONIKA HUSITSKÁ. Item aby pití kréemná kteréhozkoli nápoje i» buďto podle vykládání před domy nebyla pod pokutou ustanovenou. Item aby roucho pyšné nebylo nošeno ani nositi dopúštěno proti pánu Bohu, ani zlatem, stříbrem vykládaná zlatohlavová, ani malovaná, ani řezaná, ani vykrajovaná, ani žádné okrasy, ani pasové stříbrní a tak žádná ozdoba ku pýše způsobena aby nebyla, ale umenšena. Item aby k řemeslům, k trhům prohlédâno bylo. aby se nedály loupežové, přísahy, marnosti, lsti, zklamání pod pokutou hodnou. Item práva pohanská, německá, kterážto se nesrovnávají s zákonem božím, vyzdvižena byla, aby právem božským zpravováno bylo, souzeno, řízeno a všecko způsobeno. Item aby kněží příkladní byli podle zákona božího a následování apoštolského. Item aby mistři upřímně poddání byli právu božskému. jakož i jiní věrní křesťané, své zá- pisy aby k vali bozi zpravovali a na rathauze položili, aby byli vyhledání podle zákona božího. Item aby všickní platové kněžští k obecnému dobrému obraceni byli a lichvy zkaženy a všichni lichevní zápisové a kněží z víry aby chováni byli. Item aby protivníky pravdy božské vymítali a těch, kteří jsou vypovědíni, aby zase nepřijí- mali, poněvadž sou Bohu ani sani sobě víry ne- drželi, aby jim také nebylo věřeno. Item kláštery kacířské aby rusili a bofili. kostely nepotřebné, obrazy, oltáře zjevně i tajně schované, ornáty pyšné a kalichy zlaté, stříbrné i všecko štípení antykrystovo modlářské, svato- kupecké, jenž z Boha není. Protož, nejmilejší bratří, na to sme se vy- dali s statky i s zbožím, s hrdly našimi, chtíce vůli boží naplniti. Nebo již bratří mnozí naši v podepsaných pravdách krev svou vjlili, hrdel *) oposiciones B. — ") zot. A, cot. B. — ") fileos P, fiteos WAB. — ") omuem decorem P. — z) serventur P, servent WAB, — 7) d. in B. — *) rumpant P. 

Strana 399
1420 Aug 10 VAVŘINCE Z BREZOVÉ KRONIKA HUSITSKÁ. 399 bus sanguinem suum fuderunt et corpora sua exposuerunt et nos illas eciam nullo modo cum dei auxilio *) relinquere intendimus et idem vo- bis optamus et auxiliamur et inteudimus auxi- liari, quamdiu duramus aut supersumus, si vos ipsos non neglexeritis in prescriptis. Item post hos itaque XII articulos per Tha- borienses publicatos statim altera die Crucifero- rum monasterium Zderaz ") et post IV die sancti Clementis monasterium ©) ad rumpendum sunt aggressi. In die vero Laurencii Thaborienses cum Pragensibus Coranda duce et ceteris quibusdam presbiteris Aulam Regiam nullo defendente ho- stiliter invadunt et ablatis rebus incensoque claustro cum multis bladis redeunt cum tripudio psallentes, presbiteri cum suis armigeris et lai- cis quibusdam in cappis ferentes vmaginum et tabularum confractarum. | porciones. Et inebriati vino monasterii, circa primam horam noctis ad ineitumentuni presbiterorum tam in Ántiqua quam in Nova civitate ad rumorem pulsatur et in- discrete Wyssegradum: invadunt expugnanduim 9), ubi incensa quadam gasula notabile dampnum sunt ab hostibus eadem hora perpessi et lapidi- bus repelluntur *). Item predictis omnibus non obstantibus, que omnia ad nutum fiebant Thaboriensium, iteratis vicibus se recedere fingunt. Quapropter XVIII die Augusti, scilicet die dominico f) post beate Virginis Assumpcionem, presbiteri in ambone ad instanciam. aliquorum. de communitate convoca- cionem eadem die post prandium ad pretorium insinuant ad tractandum ardua, de quibus tamen senioribus communitatis nichil constabat. Qua facta dominus Johannes, predicator in Arena, cum voluntate communitatis inducte recepto sigillo civitatis antiquis €) consulibus novo magistro ci- vium et consulibus per eum et communitatem electis presentat. Et sic sine ordine deposito an- tiquo consilio novum per eum dispositum ad modicuni perduravit. Facta fuit autem hec con- sulum mutacio, quia depositi consules in multis a životův svých sou nasadili. A my jich také nižádným obyčejem s pomocí boží opustiti ne- máme. A téhož vám žádáme a pomáháme a mí- níme pomáhati, jakož dlouho trvati máme neb živi jsme, ač vy se neomeškáte, neomýlíte v přede- psaných vécech. O zkažení klášterúv na Zderaze křížovnického a svatého Klimenta podle mostu a Zbraslavě spálení a potom v navracení o přístupu hradu Vyšehradského. Item po oznámení těch 12 arty- kulův skrze Táborské ihned druhého dne křížov- nický klášter na Zderaze., potom čtvrtého dne svatého Klimenta klášter u mostu k boření jsou přistoupili.. Potom na svatého Vavřince Tábovští s Pražskými. kdežto Koranda byl vůdce a jiní někteří kněží, klášter na Zbraslavi, ano jim žádný nebránil, nepřátelsky vybili a statky kořistí z něho pobravše zapálili sou s mnohým obilím s radostí zpívajíce, kněží s svými oděnci a obecními lidmi některými v kápích *) nesouce obrazy a tabulí a arch čásky **) zlámané, a jsouce spilí vínem toho kláštera, při první hodině k noci nabádaním kněží staroměstských i novoměstských k šturmu jest zvoněno a tak nerozšafně přistoupili sou k Vyše- hradu, chtíce jeho dobýti, zapálivše jeden domek, znamenitou škodu od nepřátel tu hodinu vzali sou a kamením odehnáni. O složení a proměněční konšelův starých a sa- zent nových skrze kněze Jana, kazatele od Matky boží Sněžné. Item když se tv věci tak dály, Tá- borští opět podruhé počali sou odjeti. Protož 18 dne měsíce srpna v neděli po Nanebevzetí panny Marie kněží na kázaní k nabádání někte- rých z obce svolání téhož dne po obědích ozna- movali sou k rozmluvení o potrebnych vécech. Však starší z obce nic o těch nevěděli. Kteréžto ihned svolání obce na rathauz když se stalo, kněz Jan, kazatel od Matky boží Sněžné, s volí obce navedené, vzav pečet Starého města Pražského, purgkmistru a konšelům novým od něho a od obce voleným dal jest. A tak beze všeho řádu nová radda, skrze něho způsobená, sazená, málo trvala jest. Proto zajisté stalo se.proměnění raddy, nebo složení konšelé ve všech věcech nechtěli sovu býti *) auxilio dei L. — ") Zderaz insederaut L. — ©) mon. s. Clem. L. — 9) ad expugnandum B, expugnando P. — *) Srov. pfeklad, kde táž vazba. — f) dom. die L. — 5) antique codd. et L. Srov. překlad. *) Rukop. kaplích. — **) Tak ruk. 1420 

Strana 400
1420 Avge 3 400 nolebant Thaboritis consentire. Et igitur presbi- teri Thaboritis faventes pro depositis consulibus omnes quasi Thaboritis consencientes elegerunt in hunc finem, ut Thaborite habentes pro se con- sules a Praga mon recederent, prout stantibus prioribus consulibus manere nolebant. Isto tamen non obstante V die post novorum de parte eorum consulum eleccionem ^), XXII scilicet die Augu- sti, Thaborienses a Praga recesserunt non ha- bentes aliam causam recessus, nisi quia magistri eorum ritibus scripturis resistebant. Item in vigilia Bartholomei quidam ex Tha- boritarum societate montem Dlanik prope Wlas- sim obsiderunt et, nisi cito fuissent repulsi. in- numerabilia?) dampna in eodem confinio intu- lissent *). Et") quia sepius habita est *) memoria Tha- boritarum, utile erit pro posteris ritus, originem nioresque. eorundem describere, presertim cum se legis dei zelatores appellantes in plures qui- dam de eorum numero lapsi sunt errores. Unde Origo ac occasionalis ") causa conventus ipsorum fuit utriusque speciei communio in confinio Be- chinensi. Cum enim prefata communio in multis Doemie et Moravie partibus per fideles presbi- teros publicaretur non obstante adversi cleri per- tinacia, qui omnes taliter communicantes velut hereticos publicarent, nichilominus de die in diem sacratissima corporis et sanguinis communio in vulgo miro modo augebatur, scientes eandem fore evangelicam veritatem. Factum est itaque anno domini MCCCCXIX, quod presbiteri cum eorum vicariis prope castrum Dechinam durius sic communicantibus insultabant eosdem armata manu de ecclesiis eorum. expellendo. tamquam erroneos et hereticos. Qua de re presbiteri cum sibi iuncto populo montem magnum magna pla- nicie exornatum ascendunt et iu eius summitate tentorium de lineis pannis ad modum capelle extendunt ?), in quo agentes divina populum ibi- dem confluentem sine illius?) communionis in- pedimento venerabili 3) eukaristie sacramento de- VAVRINCE Z BREZOVE KRONIKA HUSITSKÁ. s Táborskými. A protož kněží, kteří sou Tábor- 1420 ským přáli, o složení konšelův jako všickni po- volili sou k tomu konci, aby Tábovští, majíce konšely k své vůli, z Prahy nejeli a neodešli. Nebo kdyby první konšelé zůstali, nechtěli by Táborští zůstati. A když ty věci neměly žádné překážky. když se tak stalo podle vůle kněží, kteří jsou Táborským přáli, že tu staří: konšelé slożeni a noví voleni, XXII dne měsíce srpna protož Táborstí z Prahy sou vyšli a vyjeli ne- majíce jiné příčiny odchodu, jediné že mistři jich řádu písmy odpirali a jich vymyšleným oby- čejům. O hoře Blamíku, kterouž jsou Táboři osa- dil. Item u vigiljí svatého Bartholoměje někteří z Táborských tovaryšstva horu Blaník osadivše, a by byli náhle nebyli sehnání, nezčítedlné škody byli by v tom kraji učinili. A že častokrát přivodíce ku paměti Tábor- ské, užitečné bude pro potomní řády, počátek i mravy jich vypsati, poněvadž se milovníky zá- kona božího nazývali, z jichžto počtu v mnohých bludův vpadli sou. Protož počátek a hlavní pří- čina sebrání jich byla pod obojí způsobou v kraji bechvňském. Nebo kdyžto přijímání v mnohých krajích České, Moravské země skrze věrné kněží oznámeno bylo a kněží protivní, nadutí všecky přijímající za kacíře býti hlásali. však den ode dne přijímající tělo, krev páně v obecném lidu rozmnožovali se divným obyčejem. znajíce to býti věrní pravou pravdou čtení svatého. Stalo se jest to léta božího 1419. že protivní kněží s svými vikáři jako rukou mocnou z jich kostelův blíž Bechyně je vyháněli jako bludné. Pro kteroužto věc (s) spojeným sobě lidem na horu velikou širo- kostí okrášlenou počali sou choditi. Na vrchu té hory stan z lněného plátna ku podobenství kaple zdvihli jsou. Pod kterýmžto stanem mie svaté sloužíce tu lidu scházejícímu bez překážky svá- tost velebnou těla a krve Krystovy přenábožně rozdávali sou. A dokončíce ty věci, složíce stan do svého obydlí vracovali sou. A té hoře Tábor jméno dali sou, na niżto scházející se 'l'ábori nazváni jsou. Tv véci když jsou slyšeny (od) měst votissime reficiunt. Qua") peracta et depositis — príleZících, méstecek a vsí. prislo jest bratrí knézí b) electorum eodd. et L. — !) infinita L. — X) Item . . . iutulissent d. in P. — !) WA: Hic incipit Thabor. — m) est hab. L. — ") originalis L. — ?) expandunt L. — P) ullius BL, — 9) v. nerabilis WL. — 7) v A qun opra- veno z quia. 

Strana 401
VAVŘINCE Z BŘEZOVÉ KRONIKA HUSITSKÁ. 1420 lineis pannis ad propria redeunt et monti nomen 'l'habor imponunt, ad quem venientes Thaborite sunt nuncupati. Hec cum ad aures adiacencium civitatum, opidorum et villarum devenirent, fra- tres presbiteri circumcirca vicini condicto certo *) festivitatis die populum eis iunctum cum vene- rabili eorporis Christi sacramento ad Thabor so- noris vocibus deducunt pro veritatis ibidem, ut dicebant, confirmacione ac fratrum et sororum ibidem existencium confortacione ac consolacione. Quibus taliter venientibus occurrunt. de Thabor cum venerabili altaris sacramento fratres ct so- rores pro alacri veniencium suscepcione. Venien- tes siquidem in montem totam diem non in las- civiis, sed in hiis, que salutem animarum con- cernunt, expendebant. Presbiteri nempe eorum terno functi sunt ibidem officio; docciores nam- que ac eloquenciores a summo mane populo per turmas diviso, seorsum viris ac seorsum mulie- ribus et pueris, verbum dei et presertim ea, que superbiam, avariciam statumque*) cleri concer- nebant, sine omni formidine populo alternatim predicabant, aliis pro tune continue ad auricu- larem. confessionem. considentibus et tercii per- actis divinis populum a diescente usque ?) meri- diem utraque specie, corporis scilicet et sangui- nis Christi "). communicabant, ita quod in die Marie " Magdalene XLII millia cum aliquot et XX virorum, mulierum et parvulorum taliter com- municancium fuerunt a presbiteris computati. Quibus omnibus taliter, ut premittitur, expeditis vadunt pro corporis refeccione ad loca ibidem iu monte multipliciter preparata et simul in ca- ritate fraterna convivantes non ad libidinem aut ebrietatem, non ad levitatem et dissolucionem, sed ad maiorem et forciorem dei servitutem. Ibi- que omnes sese fratres et sorores appellantes *), dicior cum paupere victualia, que erant prepa- rata, dividebant. Ibi nichil, quo inebriari posset. permissum fuerat propinari. Ibi eciam nulla cho- rea, nullus taxillorum, globorum Y) aut alterius levitatis ludus non dico seniorum, sed et parvu- lorum habebat indulgencie locum. Ibi denique nulle contenciones, nulla furta, nulle sonancium fistule aut cithararum melodie, prout hactenus 401 okolo příležící a sousedé pod úmluvů jistou na jisté dni sváteční lid s sebou pojímajíc s veleb- nou svátostí těla Krystova na Tábor horu s zvué- nými blasy provázeli sou pro potvrzení pravdy a pro posilnéní a potěšení tu obývajících, proti nimž sou vycházívali z Tábora s velebnou svátostí bra- tří a sestry a je přijímali s veselim. A kdyż vSickni sesli se na hüru, celý den ne v chlip- nostech ani v marnostech, ale ty věci, kteréž k spasení dušem příleží, usilovali sou nebo ztravo- vali sou. Nebo kněží jich trojího tu pozůstalí úřadu. Nebo učenější, výmluvnější od samého rána lid rozdělíce na zástupy, zvláště muži, zvlá- ště ženy a dítky, slovo boží a zvlášť kteréž bylo proti pýše, lakomství a proti stavu kněžstva ne- řádného, beze všeho strachu měníce se jeden po druhém kázali sou. A jiní ustavičně seděli a zpovědě ústní lid poslúchajíc, a třetí dokonajíc službu boží, až do poledne pod obojí způsobou tělo a krev pána Krysta rozdávali sou lidu ve- likého množství, tak že na den svaté Maří Mag- daleny dva čtyrydceti tisíc s nékoliko a XX muzüv a žen a dítek tak přijímajících od kněží jsouc počteno. A když ty všecky věci byly způso- beny, šli sousedé ku posilnění těl svých na huoře na místa rozličná připravená, v lásce bratrské hodujíce, ne k chlípnosti ani k opilství. ne k leh- kostem, rozpustilostem, ale k milování a k větší službé boží. Tu také všickni bratřími a se- strami nazývali, bohatější s chudými ztravü. kte- ráž byla přinesena, zdělovali se vespolek. Tu nic opojití člověka nebylo shledáno, nebylo dopuštěno šenkovati. Tu žádní tancové, žádné hry nebyly dopuštěny ani: marnosti, lehkosti starým i dítkám malým neměla místa dopuštění. Žádné krádežové, žádné kratochvíle, pištci, hudby, žádná oplzlá zpí- vání, jakož na posvícení i jinde se dějí, nebylo nalezeno. A vším obyčejem apoštolským se dály a všude mezi všemi bylo srdce jedno, jedna vůle. Jediné o spasení duší svých se starali a ku při- vedení kněžství první církve svaté, a od posilnění těl svých vstávali sou kněží s lidem k činění díkův pánu Bohu a chval vzdávání za přijetí dobrodiní. A s velebnou svátostí horu Tábor ob- cházeli sou, a panny dvě a dvě před tělem bo- se *) condieta certo codd.; condicta certae L. — *) fastumque L. — ") usque ad L. — Y) domini Christi L. — 7) d. in B. — *) W: Hic se fratres vocant et in caritate vivunt. — ») et glob. L. 51 1420 

Strana 402
1420 402 in ecclesiarum dedicacionibus fieri solebat, potuit reperiri. sed omnium more apostolorum fuit unum cor et una voluntas. nichil aliud tractantes, nisi que forent de animarum salute ac de cleri ad pristinum, primitive scilicet ecelesie, statum re- duccione. Peracta itaque, ut dictum est, modica corporis refecciore surgunt cum populo presbi- teri ad agendum deo graciarnm acciones et cum venerabili eukaristia Thabor monte processio- naliter circumeunt, virginibus sacrameutum pre- cedentibus et viris ac mulieribus in suis turmis sequentibus, vociferantes et psallentes in canti- cis, prout videbatur expedire. Hac processione finita vale sibi mutuo facientes cum suis presbi- teris non declinantes ad dexteram nec sinistram, ne blada conculcarent, veniunt, unde exierunt. Factum est autem. cum supradicta in longiores partes vulgarentur, cepit numerus veniencium de die in diem notabiliter augmentari. Nam non solum iam de Dieska ?), Wodniana, de Netolicz, de Herzman, de Usk, de Janowicz. de Sedlczan, de Plzna sepius illuc venire solebant, sed de Praga, Domazlicz, de Grecz Regine necnon de multis locis Moravie pedestres et equestres in Thabor conflucbant, quidam ex magno zelo de- vocionis, ut ibi audito verbo dei cum ceteris communicarent, alii ad videndum tante multi- tudinis populum, ect quidam, ut consideratis ibi- dem factis detraherent et emulis veritatis pro- palarent. Quapropter cum ita ex singulis parti- bus in Thabor confluerent. rex Wenceslaus cum quibusdam inimicis veritatis baronibus ceperunt graviter ferre timeutes, ne tanta populi multi- tudo regem et archiepiscopum, prout famabatur, pro defensa legis dei eligerent et sic eorum bona velut adversariorum per potenciam, cui resistere non valerent, invaderent ac *) depopularent. Qui- dam ca de causa ex nobilibus districcius sub- ditis suis sub pena colli et bonorun perdicione precipiunt, ne per amplius ad monte Thabor audeant concurrere. Sed huiusmodi mandatum rustici cum suis uxoribus P) modicum aut nichil advertentes pocius dimissis omnibus, que possi- derant, ad Thabor montem in certis festivitati- bus venire nullatenus negligebant allecti et at- tracti. prout ferrum attrahit magnes. Cuius cau- z) Piska B. — *) et A. — P) mulieribus L. *) Překl. rozuměl valde. VAVŘINCE Z BŘEZOVÉ KRONIKA HUSITSKÁ zim chodily sou a muži s ženami následovali sou řadův (v) svých zástupích, hlasitě žádali. To když dokonali, velmi *) sobě vespolek přejíce s svými knézimi, neuchylujice se ani na levo ani na pravo, aby obilí netlačili, přicházeli sou na místa, od- kudž sou vycházeli. A když ty věci do dalších krajin se roznášely, počal se počet scházejících rozmnožovati den ode dne více; než-li již z Písku, Vodňan, Netolic, z Heřmanovic, z Ušku, z Jano- vic, z Sedlčan, z Plzně scházeti se měli obyčej, ale z Prahy a z Domažlic, z Hradce Králové i z jiných mnohých míst i z měst Moravské zemčě, pěší i jízdní, na Tábor scházeli sou se, a to z ve- likć horlivosti náboženství, aby slyšíre slovo boží s jinými přijímali. jiní pro opatření tak velikého lidu množství. a někteří spatříce činy. jim utr- hali a nepřátelům pravdy jináč vypravili. Pro kte- roužto věc, když tak lid ze všech stran na Tábor se scházeli, král Václav s některými nepřátely pravdy boží a páni šlechtici počali to v svých srdcích těžce nésti, bojíce se, aby tak veliké množství lidu krále a arcibiskupa, jako; se roz- hlašovalo, k obraně zákonu božího sobě nevyvo- lili a tak jich zboží jako protivné skrze moc, jíž by odolati nemohli, sobě osobujíc hubili by. Z té příčiny někteří z urozených lidí přísně svým pod- daným pod pokutou ztracení hrdla i statkův za- povídali sou, aby více na horu Tábor nesměli choditi. Ale sedláci s svými ženami na tu zápo- ved malo dbajice, opoustice všecky věci. jimž vládli, na Tábor horu na jisté stanoviště nižád- ným obyčejem v jisté svátky nezmeškávali sou « nachyleni i pritażeni jsouc od téhož. jako magnes kámen železo. Toho příčinu pokládali velicí hvěz- dari, ze by toho léta zvláštie nebes a hvězd s ji- nými bylo (s)zření, kteréžto tak k běhání i star- ším proti inysli lidu obecného nachylovalo. A když ty věci daly se, mnozí urozeni, lidu obcc- ného obojího pohlaví opustivše marnosti, k zá- konu božímu pilnost svou přičinili, dábel, spu- sení lidského pokolení nepřítel, skrze některé falešné bratří kněží čistou zákona božího pšenici rozličných bludův a kacířstva koukole nasil jest. tak že se zdá plniti ono slovo apoštola I Timoth. IV*: Duch svatý pevně dí, že v posledních časích odstoupí někteří od víry, poslouchajíce duchův 1120 

Strana 403
VAVŘINCE Z BREZOVE KRONIKA HUSITSKA 129 Sam dicebant periti astrologi illius anni fore specialem celi et astrorum. Saturni cum ceteris, influenciam, que ad sic discurreudum ©) et suis superioribus rebellandum mentes communis po- puli inclinabant. Cum hec talia, ut premittitur, agerentur et plurimi tam nobilium quam vulga- rium. sexus utriusque. dimissis vanitatibus legis dei operam darent. dyabolus, saluti generis hu- mani inimicus *), per aliquos falsos fratres pres- biteros mundo legis dei tritico varias errorum et heresium superseminavit zisanias, ita quod impleri videtur *), quod scribitur f) I Timoth. 4^: Spiritus manifeste dicit, quod in novissimis tem- poribus discedent quidam a fide attendentes spiritibus erroris et doctrinis demoniorum in vpocrisi loquencium mendacium. Nam cum eo tempore non esset rex et princeps in Israel, ad quem subditi haberent respectum, faciebat unus- quisque, quod sibi rectum videbatur, et sic 5) plurimi Thaboritarum presbiteri magnam haben- tes populi confluenciam ct adhereneiam dimissis doctorum sanctorum ‘) Ambrosi, Jeronimi, Augu- stini, Gregorii et ceterorum ab ecclesia appro- batorum sentenciis suis de propriis ingeniis ela- boratis glossulis antiquum et novum interpretati sunt testamentum multa falsa et erronea veris iumiscentes, per que facilius corda simplicium poterant ad eorum sentencias inclinari. Funda- mentum autem omnium malorum sequencium fuit erroneus scripturarum intellectus. Dicebant namque eorundem directores et doctores, quod non oportet doctorum, qui fuerunt. puri homines, uti glossarum seutenciis, cum Christus, deus et homo, sufficienter in novo testamento expressit omnia, que cuilibet homini vianti F) sunt neces- saria ad salutem, et quomodo vetus novum et vice. versa. novum vetus exponit testamentum. Ex isto itaque fundamento non verebantur infra- scriptos articulos populo publicare: Primo quod nulla scripta aut dicta quorum- cunque doctorum a fidelibus sunt tenenda aut catholice credenda, nisi que in canone biblie ex- plicite continentur, quia omnes libri talium sunt astucie antichristi et sic abiciendi, destruendi aut comburendi. 403 bludných a učení dábelského v pokrytetví mluvící leż. Nebo když jednoho času nebylo krále ani knížete v Izdraheli, k nimż by poddani móli zření, jeden každý činil, což se mu pravého zdálo. A tak mnozí z Táborských kněží mívajíce schod velikého lidu sobě přidržících a spustivše svatých doktorův AmbroZe, Augustyna, Jeronyma. Ře- hoře u jiných od církve svaté přijatých duvody a výklady písma svatého, vlastních vtipův vý- klady činili na starý i na nový zákon, mnoho falešného a bludného pravdě přiměšujíce. skrze něž snáze srdce lidu sprostného k jich důvodům mohli nakloniti. Ale základ všech zlých potom- ních bludüv rozum písem. Nebo pravili jich zprávce a učitelé, že nesluší učitelův aniž dokto- rův, jenž sou byli půhlí lidé, požívati důvodů jich výkladů. ponévadž Krystus, Bůh a člověk, dosta- tečně v Novém zákoně vyložil jest všecky, kte- réž každému člověku, cestu činícímu na tomto světě. na onom sou potřebné k spasení. A starý zákon nový, a zase nový vykládá starý zákon. Z toho zajisté základu dole psaných artykulův lidu obeenému nestydéli sou se oznanovati. Oznamování artykulův od kněží táborských. Nejprvé, že žádná písma, žádné řeči kteréžkoli doktorův od věrných nemají držána býti nebo věřena, kterážto v textu neboli zjevné v canoné položena nejsou. Neb všecky knihy takové sou chytrosti antykrystovy a tak mají zamítána býti i pálena. ©) currendum et discurrendum P. — 4) d. in A. — *) videretur L. — f) quod scrib d. ap. L. — €) d. ap L. — i) sanct. doct. L. — k) viventi PL. 51* 1170 

Strana 404
1420 404 VAVŘINCE Z BŘEZOVÉ Item omnis homo in eo, quod studet in ar- tibus liberalibus aut gradus in eisdem accipit, est vanus et gentilis et sic") peccat contra evan- gelium domini nostri Jesu Christi. Item nulla decreta sanctorum patrum aut seniorum instituta, nullus ^) aliquis ritus aut tradicio humanitus inventa sunt tenenda, sed om- nia talia sunt abolenda et destruenda velud anti- christi tradiciones, cum Christus et eius apostoli ea fieri nullibi in novo testunento expresserunt. Item ex predictis concludebant sequencia, quod nullum chrisma aut sacrum oleum vel aqua baptismalis sunt conservanda vel sanctificanda. Similiter nullus calix, corporale, ornatus, et sic ") de aliis rebus in ecclesia fieri consuetis, sunt exorcisande, benedicende aut sanctificande. Simi- liter nulle hore canonice sunt dicende, nec ritus misse in ornatu et signis ac ordine ab ecclesia dudum ?) constituto nec cantus ecclesiasticus sunt tenenda, sed pocius tamquam humane tradicio- nes et legis dei impeditiva abicienda et de- struenda. Item infantes non debent cum exorcismis et solitis in baptismate compatribus in aqua ad hoc benedicta et conservata baptisari, sed pos- sunt in quacunque unda recenti et, ubicunque libuerit, baptisari P). Item omnes libri missales aut cantuales, si- militer et viatici et libri horarum et omnes or- natus seu vestes missales aut alia specialia 3) pro peragendis divinis indumenta, monstrancie et calices aut cinguli aurei vel argentei ") et om- nis vestis polimita, conspersa aut quovis modo depicta: hec omnia sunt destruenda vel combu- renda, magisque licet rusticis in dictis sacris vestibus incedere et ioppas et manicas ex eis facere, quam presbiteris?) in eis peragere divina. Item confessiones auriculares non sunt cu- rande aut observande, nec ad eas peccatores, eciam criminales, obligantur, sed soli deo sufficit mentetenus confiteri. Item ieiunia quadragesimalia, quatuor tem- porum, in vigiliis ceteraque humanitus aut con- KRONIKA HUSITSKA. Item každý člověk umění svobodného uče se, neb když z toho nějak se vajší, jako mistr- stvim svým, bakalářstvím, že jest marné a zpo- hanilé a tak hřeší proti čtení pána Krysta. Item žádná ustavení svatých otcův neboli starších ve čtení ustavená, žádný *) řád, navyk- lost nebo vydání od lidí nalezené má držáno býti, poněvadž Krystus a jeho apoštolé těch věcí býti v zákoně nepoložili sou. Item z těch řečí zavírali sou potomní řeči, že žádné křtění ani olej svatý ani voda křtitedlná má posvécována ani Zehnána býti, též že netřeba žádného kalicha. korporalův, vornatův a tak žád- ných věcí jiných kostelních obyčejných, ani že ty věci mají posvěcovány býti ani žehnány. Též žádné hodiny modlitebné nemají říkány býti, ani že mše nemá v ornátích sloužena býti, ani zna- mení ani řádové od církve dávno ustanovení, ani zpívání v kostele mají držána býti, ale raději jako lidské vydání božímu zákonu překážející **) mají zavržena býti a zkažena. Item nemluvňátka nemají zaklínány a podle obyčeje s kmotry křtěny býti u vodě žehnané a kititedlnici chovanć, ale mohou kitóny býti v kteréžkoli vodě čerstvé kdežkoli a na každém místě křtěna mohou býti. Item všeckny knihy kostelní jako mšálové, zpievací, viatykové a knihy hodinné a vsickni ornatové i všecka roucha mešná, kněžím k službě boží potřebná, monstrancí, kalichové zlatí, stří- brní, všecka roucha ta pruhatá a skropená, pu- sové zlatí, stříbrní: ty všecky věci mohou pá- leny býti a více sluší, aby chlapi v předpovědě- ném obleku kostelním chodili, z nich košile, ka- báty sobě dělajíce a rukávy, nežli kněží měli v nich sloužiti. Item zpověd ušní nemá dbána býti ani za- chována, aniž sou k ni hříšníci i také velicí za- vázáni, ale že dosti jest samému Bohu v srdci svém zpovídati se. Item postové 40 dní, suché dni ani vigiljí ani jiné dni od lidí uvedení postové nemají od !) ut sic codd.; d. ap. L. -- ^) nec P. — 5) d. in B et ap. L. — ?) dudum ab eccl. L. — P) sed... . baptisari d. in P. — 9) spirituali L. — 7) arg. vel aurei L. — *) presbyteros P. *) Ruk. žádají. — **) Ruk. předcházející. 1420 

Strana 405
VAVŘINCE Z BŘEZOVÉ KRONIKA HUSITSKÁ. 1420 suetudine introducta non sunt a fidelibus obser- vanda, sed pro velle sui beneplaciti unusquisque illis*) diebus comedat, quidquid habet, aut quid sibi commodosius apparebit. Item die dominico excepto nulla alia festi- vitas est ex aliquo debito a fidelibus celebranda. Item oinnis presbiter cum platta et in ornatu vel superpellicio divina peragens aut missam ritu consueto celebrans est sicut illa meretrix, de qua scribitur in Apokalipsi, a fidelibus contemp- nenda, sed missa est ad instar Christi et apo- stolorum cum barbis et sine platta in communi veste et sine altario, in quocunque loco contige- rit, celebranda et sacramentum eukaristie alta voce propter asstántes est conficiendum et ipsum non est elevandum nec in crastinum conser- vandum. Item sacerdotes evangelici domos eis racione elemosine pro perpetuo a laicis concessas aut deputatas non possunt licite inhabitare nec pos- sunt habere bona temporalia iure civili ab eis- dem subtraceto penitus et ablato, nec a taliter habentibus accipienda ") sunt sacramenta, quam- vis ius sic habendi eis esse illicitum notorie re- cogaoscant. Item post mortem corporalem animarum fi- delium non est credendus locus purgatorius aut tenendus, stultumque et vacuum ") est pro fide- libus defunctis exorare aut alia pietatis opera exercere. Item invocaciones aut postulaciones nostre tam mentales quam vocales ad sanctos, qui sunt in celesti patria, pro aliquibus suffragiis sapiunt heresim vel vdolatriam. Item nulla ymago nec aliqua similitudo earum, que sunt in celo et terra. sub pena ido- latrie est habenda, sed quelibet talis tamquam idolum est destruenda et comburenda, quia scrip- tum est Exodi XX^: Non facies tibi sculptile nec omnem similitudinem. Ex predictis articulis ad vulgum anno do- mini MCCCCXX scandalose et in tocius regni infamiam pertinaciter promulgatis, surrexit in 405 věrných zachování býti. ale podle své vůle a li- bosti jedenkaždý že můž jísti, což má neb což mu se z příhody zdá. Item kromě dne nedělního žádní jiní svát- kové že nemají zachování býti ani z jaké povin- nosti *) od vérnych svéceni. Item každý kněz s- pleší a v ornátě neb v komži, kterýž by službu boží působil a podle řádu a obyčeje zvyklého, že jest jako ona ne- věstka. o níž stojí psáno v Zjevení svatého Jana. Takový má býti od lidí potupen. Item také sou pravili, že mše má sloužena býti ku podoben- ství pána Krysta a svatých apoštolův s bradami a bez pleše, v obecném oděvu a bez oltáře na kterémžkoli místě a svátost těla božího vysokým hlasem má pro okolostojící posvěcena býti a že nemá posvěcené pozdviháno býti ani dozajtří chováno býti. ; Item kněží, kteří se drží čtení, v domich jim pro spravování kostela věčně od lidu obec- ného püjéenych, totiZ farhofích, nemohou slus- né bydleti aniž mají míti časného zboží prá- vem městským, nebo podle práva městského mají odjaty býti, aniž od takových mají svátosti kostelní přijímány býti. Item že po smrti tělesné duší věrných nemá věřen býti očistec ani místo očistcové má držáno býti a že bláznové a marné jest prositi za duše věrných mrtvých. Ani jiných skutkův milosrdných za mrtvé nemá činěno býti. Item vzývání a žádání naše hlasité i také vnitřní k svatým, kteří sou v nebi, za nějaké pomoci neb orodování smyslé kacířství a mo- dlářství. Item žádný vobraz ani jaké podobenství jich, které sou na nebi nebo na zemi, nemá jmín býti pod pokutou modlářství, ale taková věc jako mo- dla skažena a spálena má býti. Nebo psáno jest Exod. 20: Neučiníš sobě rytiny ani jakého po- dobenství. A tak z předpověděných artykulův k lidu léta páně 1420 pohoršitedlné a všemu království, kdež pověsti zlé,**) že neustupně jest oznámeno *) hie L. — ") capienda A. — Y) inane L. +) Rak. povolnosti. — **) Tak ruk.; misto kdeZ nejspise éti ku. 1420 

Strana 406
406 VAVŘINCE Z BŘEZOVÉ clero et populo *), qui se pro defensa legis dei caritative et*) bene univerant, nova et grandis contencio et scissura. Thaboritarum enim duces et presbiteri prefatorum articulorum sequentes sentenciam omnem ecclesiasticum ritum ac sanc- torum patrum Y) pro peragendis divinis institu- ciones, prout Christus et. eius apostoli non exem- plarunt nec fieri preceperunt, ceperunt velut ad animarum salutem inutilem reicere et detestari, omnesque eorundem observatores coufundere et eosdem multipliciter impedire allegantes, quod scribitur Apokalipsi ultimo: Si quis apposuerit ad hee, apponet deus super illum plagas scriptas in libro isto etc, eo quod Christus sufficienter tradidit in novo testamento omnia ea *), que suf- ficiunt cuilibet fideli ad salutem. Ad quid ergo instituciones hominum et cerimonias in lege non expressas fidelibus observare, et presertim cum dixerit Christus scribis et phariseis: Irritum fe- cistis mandatum dei propter tradiciones vestras? Kt sic hodie tenentes humanas tradiciones cum Scribis et phariseis, irritum faciunt mandatum dei. Kt plagas in Apokalipsi expressas eos opor- tere finaliter incurrere, nisi cessent ab eisdem et dimittant. Quapropter Thaboritarum presbiteri tradiciones humanas fugientes barbati et corona non rasi in griseis vestibus incedentes, non lec- tis horis canonicis, sine ornatu?), corporali et calice sub divo vel in domibus divina non in sacrato altari, sed super mensam qualicunque linteo tectam peragebant, nec ritum misse in dicendo collectas cum canone observantes, sed statim unus ex omnibus presbiteris flexis cum fratribus genibus, capite ad terram prostratis, posteriora sursum levantes, dominicam orabant oracionem et post surgente eo, qui altaris sacra- mentum conficere debebat, non plus quam verba consecracionis super hostiis et vino alta et intel- ligibili voce vulgariter edicebat. Et sic corpus Christi in hostiis non secundum formam ecclesie rotundis, sed qualitercunque incisis vel manibus fractis et preciosum sanguinem domini de vino non in calice, sed in quocumque scifo*) stan- gneo, ferreo, luteo aut ligneo conficiebat. Quo peracto mox astantes presbiteros et vulgarem po- KRONIKA HUSITSKÁ. býti, povstalo v kněžstvu a v lidu, kteří se pro 142 obranu zákona božího laskavé a dobře milostivé spojili byli, nové a hrozné rozdělení, trestání a svár. Nebo Táborských vůdce a kněží následu- jíce důvodův předpověděných artykulüv těch roz umův všecky řády kostelní, všecka ustavení od svatých otcův službě boží příležících, protože Krystus a apoštolé toho příklulem nevyjevili ani zavírali sou, a jako k spasení dušem ty věci ne- užitečné počali rušiti a rozličně těm věcem pře- kážku činiti, přivodíce ono písino svatého Jana: Ač by kdo přidal témto věcem, přidá Bůh na něho rány v těch knihách napsaných. Proto dí*) Krystus dostatečně vydal v novém zákoně všecky ty. kteréž dostatečně i každému vórnómu k spa- sení. Čemuž jsou tehdy ustavení, nálízkové lid- ští a oběti v zákoně nepoložené, aby je měli věrní zachovávati? Zvlášť poněvadž Krystus mistrům a zákonníkům povéděl : Prevrácené ucinili ste pri- kázání boží pro ustavení vaše. A tak dnes držíce lidská ustavení, s mistry a zákonníky přestoupili božská přikázání. A tak v rány konečně musí vběhnouti svatého Jana v Zjevení. jedné leč od toho odstoupí. Pro kteroužto věc táborští kněží utíkajíce ustavení lidského, bradatí bez pleše v šerém rouše chodíce. neříkajíc hodin modliteb- ných, bez ornatu, přístupu mše, bez korporalů, kalicha pod stany neb v tom jich mše neposvé- cené[m] oltáři, ale na stole v jakémžkoli prostě- radle přistřeném sloužili sou. Ani řádův mše v říkání kollekt neb jiných motliteb ani canonu zachovajíce, ale ihned jeden ze všech kněží s bra- tfími. klekna na kolena, hlavu na zem poloże a zadek vzhůru zveda, říkali sou obecné motlitbu, totiž Otčenáš. A potom vstana ten, kterýž svátost oltářní jměl posvěcovati, nic více říkal než slova posvécování nad chlebem a nad vínem hlasem vysokým a rozumným řečí obecnou. A tak těla Krystova ne podle způsobu církve okrouhlostí, ale kterakkolí chleba nakrájeli neb rukama nalá- mali, posvécovali sou. TéZ krev předrahou z vína ne v kalichu, ale v kterézkoli nádobé v cínové neb v éistcové, Zelezné neb drevénné i tepruv posvécovali sou. To učiníc ihned, ne kněžím pří- stojícím, ale lidu obecnému podávali sou. A ten ") in plebe et in clero L. — *) caritative et d. ap. L. — 7) d. ap. L. — *) ea omnia L, — *) ornato WA. — *) eifo WB. *) Tak rukopis. 

Strana 407
VAVŘINCE Z BŘEZOVÉ KRONIKA HUSITSKÁ. 1» pulum eukaristie sacramento *) reficiebat. Et hunc missandi modum in Praga et extra omnes Tha- boritarum presbiteri vitantes ecclesias observa- bant dicentes, sic Christum et eius apostolos in primitiva ecclesit suas missas celebrasse. Igitur omues alii, qui Cliristum non secuntur et aliter, quam ipse exemplavit, faciunt in preciosis orna- tis 3) officiando, sunt illa meretrix, de qua ha- betur in Apokalipsi. Alta autem voce et vulgari verba consecracionis dicebant, ut populus sciat, quia sacramentum confecit, et in sumendo esse verum corpus Ciristi et eius preciosum sangui- nem non Vacillent. Magistri vero cum presbite- ris, qui pro tune in Praga remanserant, de con- trario Thaboritis facientes omnem abusum, super- fluitatem et ornamentorum preciositatem depo- nentes ecclesiarum ritus in officiis ecclesiasticis observabant et non observantes publice arguere non desistebant, presertim *) eos ritus. qui non sunt contra sacram scripturam nec dei legem impediunt, sed pocius promovent ct adiuvant. Et sic in simplicibus ornamentis et calicibus stangueis sacramentum altaris conficiendo populo ministrabant. Ex hac siquidem l'ragensis cleri cum Thaboritis discordia et concertacione popu- lus sibi in lege dei bene consenciens fuit nocive bipartitus. ita quod quidam Thaborienzium et alii Pragensium in missando laudabant modum et ab eis, quos laudabant. et non ab aliis euka- ristie sacramentum exposcebant. Qua de re que- dam nostre sorores Pragenses, que begute sunt vocate, nolebant a suis sacerdotibus in apparatu officiantibus communionis sacramentum sumere, nisi prius vestes ), quas plastas nuncupabant, deponerent), alias officiantem vellent impedire, prout heu. ad sanctum Petrum in Porziecz fac- tum est, ubi in ornatu officiare mulieres presbi- teros^) ad nutum virorum non siuebant, magi- stros vero et predicatores, qui observare eccle- siasticum ritum. suadebant et scripturis sacris defendebant, confundentes ypocritas et seducto- res appellabant et interficere vel de civitate Pra- gensi expellere?) ut canes rabidi volebant. Ista igitur Thaboritarum presumptuosa prevaricacio fuit inicium omnis mali et in infamiam et scan- ©) saer. euk. L. — 1) ornatibus P. — *) et pres. L. — f) sacras vestes P. mulieres L. — !) compellere W. 401 obyčej mše v Praze i jinde tábovští kněží, va- rujíce se kostelův, zachovávali sou, pravíce, že Krystus i jeho apoštolé v prvotní církvi tak své mše působili. Protož jiní všickni, kteříž Krysta nenásledují a jináč, než Krystus příklad vydal, činí, sloužíce v ornátích drahých. jsou takoví jako ona nevěstka, o níž psáno v Zjevení sva- tého Jana. Pročež zajisté vysokým hlasem a če- sky slova posvěcování říkali sou, aby lid věděl, že svátost posvěcování těla božího, a kdož by přijímali, télo a krev Krystovou pfedralou tu byti nepochybovali. Ale mistři pražští s svými kněžími, kteříž byli v Praze zůstali, zpět proti Táborským činíce, požívání a zlé obyčeje složíce a zbytečnost a přílišnou drahost ornátův skláda- jíce, řády církve a obyčeje při mšech svatých [zachovávali.] A kteříž by těch věcí nezachová- vali. zjevně trescíce a zvláště ty řády, kteříž nejsou proti písmu svatému ani ku překážce svatých zákonů ale více k zvelebení, a tak v sprost- ných ornátích a kališích čistcových svátost ol- tářní těla a krve pána Krysta posvěcujíce, lidu obecnému podávali. Z té různice pražskému pvyšnému kněžstvu s Táborskými a hádání lid sobě v zákoně božím dobře povolný byl škodně oddělený, tak že někteří 7 Táborských a z ně- kterých Pražských mše obyčejem chválili a od těch, kteréž chválili, přijímali svátosti a ne od jiných. Pro kteroužto včc naše sestry pražské, jenž bekyně sou nazvány, nechtěly sou od svých kněží, (v) přípravě kostelní sloužících, svátosti přijímati, leč by z sebe přípravu složili, kteréžto plachtami: nazývaly, jináč by tomu, kdož by tak sloužiti chtěl, překážku učinily, jakož pak po hříchu u svatého Petra na Poříčí se to stalo, kdež v ornátích ženy kněžím s povolení svých muZüv nedopoustély sou sloużiti. A mistři kněží, kazatele, kteříž zachovávali kostelní řády, nutili, radili, písmy svatými toho hájili, hanějíce po- krytci a svůdcemi nazývali a zabiti neb z měst Pražských vyhnati jako psy vsteklé chtěli. Pro- tož toto Táborské všetečné a převrácené přestou- pení bylo počátek všeho zlého a ve zlou pověst, v pohoršení uvedlo všemu křesťanstvu království slavné České a k velikému ourazu všech chtějí- -— €) deponeret W. — ) sacerdotes 1420 

Strana 408
1420 408 dalum tocius regni et christianitatis *) ac in mag- nam offensam omnium volencium secundum Chri- sti preceptum dominicam cenam observare, ita quod multi ex nostris turpiter ob hoc a veritate agnita recesserunt. Primo enim communis per regnum et exteras terras volabat enormis fama, qualiter in regno Boemie sutores et sartores di- vina peragerent, eo quod non fuit differencia inter laycum et. presbiterum, cum barbati et in- tonsi in propriis vestibus missarum solempnia celebrarent. Secundo, quia presbiteri Thaborien- ses omnia ecclesie clenodia et ornamenta suade- bant destruere et comburere, ut sic ad eorum ritus!) observandos eis adversos velis nolis de- clinarent, quam ob rem Saturnina gens, eorum ritus laudantes, viaticos, missalia. cantualesque ecclesiarum libros una cum calicibus et mon- stranciis violenter de ecclesiis vel plebanorum dotibus rapientes libros secabant aut combure- bant vel librum sex vel octo valentem sexagenas pro media sexagena aut nro XX grossis vel re- missius dabant emere volenti. calices autem cum monstranciis aut aliis argenteis ecclesie cleno- diis concucientes aurifabris lotonem pro V gros- sis vendebant, reliquias sanctorum de monstrau- ciis et altaribus sumentes viliter ad angulos pro- iciebant. Item ex eadem pertinacia sacras pro cultu divino deputatas vestes tollebant, de ca- sulis ornatibusque ioppas vel ioppularum ma- nicas, de corporalibus et albis camisias vel aliud vilius indumentum ut braccas sibi fieri in mag- num scandalum procurabant. Et sic rustici sub togis regio habitu fuerunt vestiti, in quo nec patres ausi fuissent incedere. Item quia") presbiteri prefati vitabant in ecclesiis et super altari consecrato sacramentum conficere asserentes non dei, sed pocius dyaboli et ydolorum esse ecclesias vel altaria, cum non gratis pro deo, sed pro mammona iniquitatis et non ad dei, sed ad honorem alicuius sancti sunt symoniace consecrata, igitur merito fore destruen- da: et sic ecclesias, ubi poterant, rumpebant et comburebant vel aliter quovis modo violabant, altaria vero dotata pervertebant aut eorum cor- nua concucientes ad officium inutilia divinum reddebant. VAVŘINCE Z BŘEZOVÉ KRONIKA HUSITSKÁ, cích podle Krystova rozkázání večeři jeho pama- tovati. tak že mnozí z našich mrzce pro tu véc od pravdy poznalé odstupovali. Nejprvé obecná bez zákona pověst po všem království i po cizích zemích letěla jest, kterak v království Českém ševci, krajčíři slouží mše, protože nebylo rozdílu mezi knězem a laykem, poněvadž bradatí, nepo- stříhaní v rouše vlastním mše svaté sloužili. Druhé, že kněží táborští všecky kostelní klenoty a ozdoby slibili zru$iti a zkaziti, spóliti, aby bylo *) k jich zachování jim protivným chtěj neb nechtéj náchylni byli, protož satanovo poko- lení jich obyčeje chváléce, viatyky, mšály, zpie- vací knihy a kosteiní knihy spolu s kalichy a monstrancími násilně z kostelův neb z domův kněžských berouce sekali neb pálili a za laciné peníze, co stálo za 6 neb 8 kop grošův, to za 20 grošův dávali. Ale kalichy a monstrancí s jinými stříbrnými kostelními klenoty ztlůkané lot po 5 grosích zlattníkům prodávali. Kosti svatých z monstrancí a z oltářův vybírajíce, mrzce do koutův i jinam metali sou. Item z těch zatvrze- ností svatá roucha k službě boží oddaná brali sou, z kazulí kabáty dělali sou a z corporalüv a z košilí nebo mrzutější jiné roucho jako rúšce k velikému pohoršení kázali sou dělati. A tak chlapi pod kytlemi měli: roucho královské, v ném2to ani jich otcové nezaslouzili choditi. Item pfedpovédéní knéZí nevracovali se do kostelüv a na oltári posvéceném svátost těla bo- żiho a krve bozí posvécovati, pravíce, Ze ne bozf, ale dábelské jsou a modlárství kostelové nebo oltářové, poněvadž ne darmo pro Bůh, ale pro mamonu nepravosti a ne k boží cti, ale necti a ve jméno některého svatého svatokupecky sou posvěceni. A protož hodné jest, aby byli pozbo- feni. Kostely, kdež sou mohli, bořili sou a palili, jináč jakýmžkoli obyčejem poškvrňovali, oltáře na- dané podvracovali, jich rohy ztloukli neb jináč zpotvořili a tak k službě boží neužitečné učinili. X) tocius regni et christ. jen v P, jinde tocius christ. *) Pfekl. četl sic za sit. . Sr. preklad. — !) ritus P, d. in WAB; mores L. — ") d. iu B. 1420 

Strana 409
1420 VAVŘINCE Z BŘEZOVÉ KRONIKA HUSITSKÁ. Item similiter monachorum monasteria pre- dicabant esse latronum speluncas et contra legem Christi male fundata, cum Christus mandavit suis discipulis et per eos omnibus presbiteris, quod se non recluderent, sed vadant in univer- sum orbem) predicantes et baptizantes in no- mine patris et filii et spiritus sancti. Et igitur omnia monasteria sive dotata, sive mendican- cium sunt a fidelibus funditus ?) evertenda et destruenda, ut monachi et fratres eant in uni- versum orbem evangelium predicantes P). Ex qua perfida conclusione infrascripta monasteria infra unius anni spacium et deinceps sunt destructa et combusta, quorum nomina secundum ordinem describuntur: Monasteria dotatorum monachorum: Cartu- sia, Strahowia, Brzewnowia, Pede pontis 3), Zde- raz*) Ambrosii, Aula Regia. Corona*), Milew- sko*), Nepomuk, Insula, Porta Apostolorum, Ze- lew, Gredis Monachorum "). Kladrub, Cedlicz "), Opatowicz, Wilemow, Hradisst *). Monasteria mendicancium monachorum: Tho- me, Clementis *, in Botiecz in Viridi. in Zacz duo, in Plzna duo. in Luna duo, in Grecz Re- gine duo, in Usk duo, in Pieska unum, Glatowie unum, in Turnowia unum. in Colonia unum, in Nvmburg unum”). Claustra monialium: In Luniewicz ?). inter Lunam et Zacz, sancte Katherine in Praga, sancte Aune in Minori parte Pragensi, sancte Marie Magdalene 2). Chotiessow, Dogsan +). Hec igitur monasteria monachorum et mo- nialium dotata et destructa. Rex Sigismundus oninia predia cum censitis eorundem suis castris in regno applicavit aut baronibus pro serviciis et eum contra Pragenses iuvantibus assignavit. Moniales vero omnes Pragenses in civitate eorum permanentes ad sanctam Annam Antique civita- tis mutuo sibi in cibo et potu et ecclesiastico 409 Item kláštery mnichovské kázali býti peleše lotrovské a proti zákonu Krystovu zle založeny, poněvadž Bůh rozkázal svým učedlníkům, skrze ně všem kněžím, aby se nezavírali, ale šli po všem světě, kážíce a křtíce ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého. A protož všecky kláštery, buďto nadané nebo žebravé, pravili, že od věrných mají z kořene vyvráceny býti, aby mniši a bratří šli po všem světě, kážíce čtení. [Z] kteréhožto vše- tečného učení klášterové jednoho roku a času a málo dále zbořili sou, jichžto jména dole psaná pořád stojí. Klášterové nadaných mnichů tito sou byli: Karthousy v Praze, na Strahově, na Břevňové, u nohy mostu Matky Boží, Zderaz, svatého Am- brože. Zbraslav, Koruna, Milevsko, Nepomuk, Ostrov, Brána Apoštolská, Želev, Gredy mnichův, Kladruby, Cedlic, Opatovice, Vylémov, Hradiště, Osek, Túšeň. Klášterové žebravých mnichův: Svatého To- máše, svatého Klimenta, na Botíči, na Zelené Hoře *), v Žatci dva, v Plzni dva, v Hradci Krá- lové dva, v Úštku dva, na Písku jeden. v Kla- tovech jeden, v Čáslavi jeden, v Nymburce jeden, u Hory jeden. Klášterové jeptiščí: V Lúněvici, mezi Lúny a Žatčem, svaté Kateřiny v Praze, svaté Anny na Malé straně, svaté Maří Magdaieny, Chotěšov, Dogzany, v Týnici. Tito sou klášterové od nich zbořeni mni- chův nadaných, žebravých i jeptišek. Potom král Zykmund všecky dědiny mnichův, platy týchž klášterův k svým hradům (v) království přidal jest nebo pánům šlechticům za služby a jemu proti Praze pomáhajícím rozdal jest. Ale jeptišky všecky pražské, které sou v jich městech zůstaly, zákona svaté Anny na Starém městě vespolek po- ^) mundum B. — ©) penitus PL. — P) pred. evang. L. — 9) pede pontis S. Maur. L; v rukepise bylo sancte Marie; srov. překlad. Míněn jest kláňter Matky boží konec mosta Johannitüv. — 7) Carthusia, Strahouia, Pedepontis, Zderaz, Brzewnouia P. — *) Sancta Corona P. — *) Milewsk P. — ") Greds Mon. P. — ") Czedliez B, Sedletz P. — ") Hradisst, Ossek, Tussen P; srov. pfeklad. — *) Clementis, Thome P. — 7) unum, in Czaslaw unum P; srov. pfe- klad. — *) Luniewitz P, Luniouicz L. — ^) In Praga S. Katharine, In Minori civitate S. Anne, S. Magdalene P. — b) Doxan, W Tyntzy P; srov. překlad. *) Pochybený překlad slov in Viridi, t. j. „na Trávníčku“ ve Slupech, kde byl klášter Servitů od cisaře Karla IV r. 1360 založený. 52 1420 

Strana 410
1420 410 ritu commancre ©) disposuerunt et ad communio- nem utriusque speciei sub pena eieccionis et monasteriorum ) rupcionis compulerunt. Que, quamvis primo rebelles, postea tamen non com- pulse nec coacte ad convivando *) cum Christo dominicam cenam sepius devote accesserunt, due tamen ex illis discole, quamvis velate, et inme- mores iuramenti castitatis matrimonium. ymmo verius adulterium. cum viris contraxerunt. Mo- nasterium autem sancti Spiritus Theutonicis pro tudiendo ibidem verbo dei in eorum linguagio donaverunt. In sancti vero Francisci et Jacobi monasteriis pixides et machinas cum armis *) bel- licis et. de ecclesiarum calieibus et monstranciis monetam pecuniarum cudendo laborabant, ut. ha- berent, unde se contra legis dei adversarios pos- sent cum effectu. defensare. Verum eciam defi- cientibus pecuniis vestes fugitivorum ac ornatos preciosos stipendiariis pro eorum stipendio do- naverunt. Item sacrum crisma et infirmorum oleum f) ac baptisterii et aspersionis aquas velut inutiles hominum adinvenciones effuderunt, vasa autem predicta continencia confringentes vel in ea ster- corisantes nullum post baptismum crismate, nec quenquam infirmorum extreme unccionis oleo perungebant, sed in aqua fluenti vel undecunque allata dimissis compatribus et ecclesiastico ritu baptisantes non plus dicendo nisi: Petre vel Jo- hannes, ego te baptiso in nomine patris et. filii et spiritus sancti. et statim baptisatum infantem, eciam qualitereunque indispositum, sine crisma- tis unccione sub utraque specie communicabant. Item confessionem auricularem fiendam pres- bitero vituperabant dicentes de venialibus pec- catis sufficere soli deo confiteri, de mortalibus vero publicam coram fratribus et sororibus de- bere fieri confessionem. Et si contra quemquam fratrum aut sororum quis peccasset, quod eidem coram omnibus veniam petendo reconciliaretur, et tunc flexis in terram genibus pro taliter con- fitente fratres et sorores instanter orare debebunt et demum accipiet secundum presbiterorum dic- tamen reatus sui dignam penzun 8). VAVŘINCE Z BŘEZOVÉ KRONIKA HUSITSKÁ. krmy a nápoje v řádu církve zůstati způsobili 1420 jsou *) a k přijímání pod obojí způsobou pod po- kutou kláštera zboření a z města vyhnání při- nuceny sou. Kteréžto ačkoli toho zprvu odpíraly, potom ne přinuceny ani připuzeny, aby s Kry- stem zůstaly, k večeři Páně často piistupovalv jsou. Avšak dvě z nich těkavé byly a velované, nepomníce na přísahu a slib čistoty, v manžel- ství, anobrž v duchovních **) v cizoložstvo stoupily sou. Ale klášter Ducha svatého Němcům. aby tam posluhovati slova božího svým jazykem ká- záno, oddali jsou. U svatého pak Frantiska a u svatého Jakuba klášteřích haufnice a praky a jiná děla s oděním chovali sou a z kostelních kalichův a z monstrancí peníze dělali sou, aby měli odkud protivníkům zákona božího se brániti. A když se peněz nedostalo, roucha odběhlá, or- náty drahé žoldnéřům platili sou za jich žold. Item svaté křižino, olej pro nemocné i také kiiżmo krtitedlnć a vodu kititedlnou jako ne- užitečné nálezky vylévali a nádoby lámali sou nebo do nich klidili sou. Žádnému po křtu ani žádného nemocného olejem posledního mazání mazali sou, ale v vodě tekuté odkudkoli přine- sené bez kmotrův i beze všeho pořádku křtitedl- ného křtili sou říkajíce Petrem nebo Janem, já tě křtím ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého. Ihned nemluvňátku bez mazání křižmem kterak- koli nezpüsobnému pod obojí způsobou podá- vali sou. Item zpovéd ústy v uši kněží tupili sou řkouce, že všedních hříchův dosti jest samému Bohu se zpovídati, ale smrtedlných zjevně všem bratřím i sestrám aby bylo zpovídáno. A kdyby kdo z bratří proti někomu aneb sester v něčem hřešil, aby přede všemi prose s ním se smířil a tehda poklekna na kolena žádal, zpovídajíce se, bratří a sestry ustavičně mají se modliti, a po- tom měl přijíti podle uložení kněžského své viny hodnou pokutu. *) communicare L. — 4) convivando W, jinde convivandum. — *) rebus L. — f) d. in A. — €) condignam pene imposicionem P. 1) Srov. pfeklad: mélo by byti monasterii. *) Tak rukop. — **) Tak rukop. 

Strana 411
1420 VAVŘINCE Z BREZOVE KRONIKA HUSITSKA. Item purgatorium animarum esse post hanc vitam cum Valdensibus negabant asserentes, so- lum duas, inferni videlicet et regni celestis, fore vias, eo quod in mortali peccato descendentes per viam inferni ad eternam deducantur damp- nacionem, venialia autem habentibus, hos deus hic in via ante diem mortis tribulacionibus aut quibuscunque dolorum vexacionibus torquet et purgat sufficienter, ita quod post hanc vitam non habet, quid ulterius in eisdem debeat emen- dare, sed mox anime talium corpore soluti ") re- quiem ingrediuntur sempiternam. Igitur inutile est pro defunctis exorare, missare vel vigilias decantare, sed quod hec omnia avarus confinxit clerus, ut suis missis et oracionibus symoniacas pecunias venaretur. Item in cottidianis suis ad populum sermo- nibus dure valde invehebant contra omnium tam Cliristi erucifisi quam sanctorum ymaginun sta- tuas, quod easdem prout ydola surda et muta extra ecclesias eiciendo confringerent vel ignis veragiue consumarent, eo quod scribitur Exodi XN^: ego sum dominus deus tuus. qui deduxi ?) te de terra. Eripti. de domo servitutis; non ha- bebis deos alienos, non facies tibi sculptile nec omnem similitudinem. que est in celo desuper, neque in terra deorsum ete. Quapropter non so- lum Thaborienses, sed cum eis et plurimi Pra- genses omnium ecclesiarum ymagines, in quo- cunque poterant reperiri loco, concuciebant. se- cabant et comburebant aut erutis oculis et nasis abscisis velut. turpia monstra in magnum dede- cus et scandalum relinquebant blasfeme dicen- tes: si deus vel eius sanctus es, tunc te defende, er credimus tibi. Depictas vero in parietibus ymagines lanceis aut cultellis vulnerantes vel luto proicientes ignominiose deturpabant. Eo tem- pore preciosissime altarium tabule*, ante pre- torium sunt eoncusse et ad sanctum Ambrosium per Thaboritas combuste. Nulla pro tunc in ec- clesiis sculpta habebatur ymago P, sed in omni- bus ecclesiis super altari maiori fiebat de lapi- dibus archa, in qua corpus Christi et monstran- cia pro adorando fidelibus locabatur. 411 Item očistec duší býti po tomto životě s Val- denskými odpírali pravíce toliko dvě cesty býti, do pekla a do království nebeského, protože schá- zející v smrtelném hříchu z toho svéta dove- deni bývají do věčného zatracení. Ale ti, kteří v šedních hříších scházející mrou, těm odpustí Bůh zde na cestě před smrtí skrze dopuštění zámutku neb ji(ný)ch bolestí a trápení kteréhokoli a čistí je dostatečně, tak že po tomto životě nemá co opravovati. Ale hned duše takových rozdělení od těl do odpočinutí berou se věčného. A protoz pravili, že neužitečné jest za mrtvé modliti se, mše sloužiti, vigiljí zpívati a že ty všecky věci zamyslilo kněžstvo lakomé. Item vezdejším svým k lidu kázáním velmi tvrdě poháněli proti všem, tak proti znamení umučení Krystova jako proti svatých obrazův, sloupüv, aby je ven z kostelů mecíce jako mo- dly hluché a némé lámali, tloukli palicemi aneb ohněm pálili, protože stojí psáno Exod. 20.: Já sem pán Bůh tvůj, kterýž sem tebe vyvedl z zemé egiptské, z domu služebnosti. Nebudeš míti Bohů jiných, neučiníš sobě obrazu rytého ani podo- benství kterého, které na nebi jest svrchu i na zemi zduolu. Pro kteroužto vóc Tóborsti a s nimi mnozí Pražští všech kosteliiv obrazy, na kterémkoli místě mohli naleznouti, ztloukli sou a zsekali i spálili anebo vybodouce oči a nosy ufezujíce jako ohavné potvory ku pohoršení a k veliké hanbě říkajíce: Jsi-li Bůh nebo jeho svatý, tehda se braň, a uvěříme tobě. Ale malo- vané na stěně obrazy oStípy. sudlicemi bodli sou nezbodené pikharti táborští nebo blátem ohyzdně kydali. Toho času převelini pěkné oltářní tabule před rathauzem byly sou ztlučeny, u sva- tého Ambrože od Táborských spáleny. Žádný teh- dáž obraz rytý v žádném kostele nebyl jmín, ale v každém kostele na velikém oltáři byla archa z kamení tesaného, v nížto tělo pána Krvsta v monstranci bylo vystavováno k klanění věrným. b) soluti codd.; solutae L. Srov. překlad. — *) eduxi B. — *) depicte tabule P. — !) sculpta habebantur ne- que imagines I. 52* 1420 

Strana 412
1420 412 Item ex eodem erronee intellecto fundamento suffragia sanctorum negabant dicentes: quid Pe- trus vel ?) Paulus aut alter quicunque sancto- rum? numquid non fuerunt homines, sicut et nos, et salvati sunt per solius dei auxilium et eius invocacionem sine sanctorum invocacione vel intercessione. Et sic nullius quantumcunque sancti preter Christi ieiunabant vigilias, nec") aliquod festum preter diem dominicam celebrare voluerunt, cum omnia talia non deus, sed homi- nes instituerunt. Qua de re sexta feria?) et in quatuor temporibus ac vigiliis sanctorum carnes in multorum scandalum et ruinam devorabant nullum diem ieiunantes, nisi quando presbiteri eorum eis ieiunare precipiebant, tunc omnino illo die nec comedere nec bibere licebat, quidam usque vesperum P) et quidam usque ad alteram diem abstinentes. Ex quibus quedam presump- tuose mulieres bis in die, pro cena videlicet et prandio, eukaristie sacramento sunt refecte. Pue- ris eciam et infantulis non dabant edere nec mammas sugere pro corporis sustentacione ad instar ieiunii Nynivitarum. nisi prius effusis co- piosis lacrimis ulularent. Item quia suffragia sanctorum negabant, om- nes ecclesias et altaria, que non soli deo, sed titulo alicuius sancti fuerunt dedicata, dixerunt esse maledicta et symoniaca et sic cum domibus plehanorum fore destruenda et comburenda, cum apostoli nec taliter ecclesias consecraverunt, nec splendidas et proprias habuerunt domos, deci- mas et templorum dotaciones, sed per mundum discurrentes elemosina contenti verbum dei fide- liter predicaverunt. Quam ob rem sine numero ecclesias regni cum domibus plebanorum com- busseruut aut alio quovis modo destruxerunt. ut plebani et eorum vicarii dimissis propriis ovi- bus cum eis vagarentur, prohibebantque a do- tatis presbiteris sacramenta percipere. Et factum est, quod in multis milliaribus, ubi Thaborite habuerunt potenciam, nulla fuit ecclesia, que ha- beret rectorem ibidem residentem, sed omnes timentes fugierunt. Et sic multi sine viatico et baptismali fonte decesserunt. Item doctores sanctos per ecclesiam appro- batos, qui ritus ecclesiasticos suis scriptis appro- VAVŘINCE Z BŘEZOVÉ KRONIKA HUSITSKÁ. Item z téhož bludného rozumu a základu :s20 orodování svatých odpírali pravíce, že Petr nebo Pavel nebo kdožkoli jiný z svatých zdali sou ne- byli lidé jako i my, a spasení sou skrze samého Boha a jeho vzývání bez svatých orodování. A tak žádné vigiljí kteréhokoliv svatého kromě Krystových vigiljí nepostili sou se, ani kterého svátku světili kromě neděli, pravíce, že ty všecky lidé ustavili. Protož v pátky a suché dni i vi- giljí svatých maso mnohým ku pohoršení a ku pádu žrali, žádný den se nepostíce, jedné když jejich kněží půst jim uloží, tehda toho dne ani jístí ani píti nic ovšem neslušalo až do večera, někteří až do druhého dne postili sou se. Z nichžto některé všetečné Zeny dvakrát za den, za vobé- dem a za večeří svátost těla božího a krve boží přijímaly sou. Dítkám také ani nemluvňátkům nedávali sou jísti ani píti, ssáti ku posilnění jich těl ku podobenství postu Nynivetských, leč by prvé s vyléváním slzí hojných plakaly. Item všecky kostely i oltáře, kteréž ne sa- mému Bohu, ale jménem *) kterého svatého posvě- cení, býti pravili zlořečené a svatokupecké. A tak pravili;, aby byly bořeny i s domy kněžskými páleny, poněvadž apoštolé ani tak kestelův po- svěcovali sou, ani vlastních domův jměli, ani de- sátkův ani ofér nebrali ani nadání kostelův, ale po svété chodíce na almuZné dosti méli. slovo bozí srdeéné kázali. ProtoZ kostelüv a domüv kněžských bez počtu spálili. I stalo se, že v mnoha mílech, kdež Táborští měli moc, nebylo žádného, jenž by měl zprávci osedlého, ale všickni bojíce se utíkali, a tak mnozí bez přijímání i křtu z toho světa se brali. Item doctory svaté od církve přijaté, kteří řády kostelní (v) svých písmích svatých chválili, m) aut W. — ") et sic B. — 9) feria VI. L. — P) usque ad vesperum L. *) Rukop. jiným. 

Strana 413
VAVŘINCE Z BREZOVÉ KRONIKA HUSITSKÁ. 1420 baverunt, vilipendentes reprobabant dicentes: quid Augustinus et quid Jeronimus et ceteri profue- runt ecclesie, ymmo plus suis scriptis approbando cerimonias obfuerunt, quam dei ecclesie profue- runt 9). Et quod Jeronimus diminute bibliam transtulisset. Similiter magistros Pragenses ritus ecclesiasticos et observancias à sanctis patribus traditas defendentes in suis confundebant serimo- nibus dicentes: ad quid sunt nobis mistrzi fistrzi. cum in sola humana sapiencia dies suos confu- sive consumunt. Et ex hoc multorum corda in odium verterunt magistrorum. Item hiis malis celebre quondam nomen regni Boemie defedautibus non contenti, ymmo pessima prioribus malis addiderunt"), scripturas prophetarum et evangelia ad suum infatuatum sensum retorquentes reparari regnum Christi nunc in nostris diebus ad vulgum publicabant, ponentes multos et varios articulos, quosdam he- reticos, alios erroneos et plures scandalosos. Quo- rum principalis auctor, publicator et defensor fuit quidam iuvenis presbiter de Moravia, ele- gantis ingenii *) et supra modum magne memo- rie. Martinus dictus Loquis a loquendo, quia non doctorum, sed que sua erant, intrepide lo- quebatur. Cuius principales adiutores fuerunt Ma- gister Johannes Giczin, Marcoldus, baccalarius in artibus, Coranda et ceteri prius nominati Tha- boritarum presbiteri. Et hii omnes respectum habebant ad quendam Wenceslaum in Praga pin- cernam, qui ultra omnes in biblia notus novum per antiquum et e converso exponebat testamen- tum. Fuerunt autem infrascripta, que publice docebant : Primo quod iam in*) presentis seculi con- summacione adveniet Christus occulte, sicut fur, novo adventu ad regnum suum reparandum, pro quo oramus: adveniat regnum tuum! Et in hoc adventu non erit tempus gracie, sed ulcionis et retribucionis in igne et gladio, ita quod oinnes legis Cliristi adversarii debent perire septem plagis novissimis, ad quarum execucionem sunt fideles provocandi. Item in isto tempore ulcionis Christus in sua mititate et miseracione non est imitandus 413 za nic nepočítali. Co Augustyn, co Jeronym etc. prospéli sou církvi? Ano více, obéti chváléce, uSko- dili než prospěli. Též mistry pražské. kteříž vy- dání vodtud bránili; na svých kázaních haněli řkouce: Čemuž sou nám ti mistři fistři? poné- vadž v samé moudrosti lidské dny své z poha- něním a hanbou ztravují? A z toho mnohých srdce v nenávist proti mistrům obrátili sou. Item těmi věcmi slavné někdy jméno krá- lovství Českého zšeredili a pohaněli sou, písma prorocká a čtení svatého k svému smyslu obra- cujíce, že by se mělo vobnoviti království Kry- stovo nyní za našich dní, lidu voznamovali sou, pokládajíce rozličné artvkule, některé kacířské a bludné a pohoršitedlné, jichžto zakladatel a obra- nitel byl nějaký mladý kněz vtipný z Moravy Martin řečený Loguis svého vtipu. Jehožto po- mocníci byli Mistr Jan z Jičína, Markolt, baccalář umění pražského, Koranda a jiní táborští kněží. A ti vSickni měli zření k Václavovi šenkýři z Prahy, kterýž nade všecky v bibli svédom byl, nový skrze starý a starý skrze nový vykládal zákon. Artykulové táborských kněží. Nejprvé, že již nynějšího věku na skonání přijde Krystus tajně jako zloděj novým příštím k obránění krá- lovství svého, za něž prosíme: Přiď království Yvé! A po tom příští nebude času milosti, ale pomsty a odplaty v ohni a v meči. Item v tomto času pomsty každý věrný, kněz kterakkoli duchovní, jest zlořečenej, i kterýž 3) ecclesiae dei, quam prof. L. — *) add. malis L. — *) Po tomto slově v B nastává mezera vytrZením 3 list vzniklá, — ') quia in W. 1420 

Strana 414
1420 414 ad ipsos peccatores, sed in zelo et furore et iusta retribucione. Item in hoc") tempore ulcionis quilibet fi- delis, eciam presbiter, quantumcunque spiritualis, est maledictus, qui gladium suum corporalem prohibet à sanguine adversariorum legis Christi, sed debet manus suas lavare in eorum sanguine et sanctificare. Item isto tempore ulcionis, quicunque audi- verit predicari verbum Y) Christi, quo *) dixit: tunc, qui in Judea sunt, fugiant ad montes; её *) non exiverit de civitatibus, villis et. castellis ad montes corporales, ubi modo Thaborienses vel eorum fratres congregantur, ille peccat. mortali- ter contra Christi preceptum У) et in peccato suo peribit, quia nunc nemo salvari potest a plagis domini, nisi veniat ad fideles in montana. Item hoc tempore ulcionis omues civitates, ville et castella debent desolari, destrui et com- buri, auia iam nec dominus deus nec aliquis in eas ingredietur 2). Item quod. fratres Thaborienses isto tempore uleionis sunt angeli missi ad educendum fideles de omnibus civitatibus, villis et castellis ad mon- tes sicut Loth de Sodomis et quod fratres cum suis :dlherentibus sunt illud corpus, ad quod, ubicunque fuerit, cougregabuntur et aquile, de quibus eciam dietum est: omnis locus, quem calcaverit pes vester, vester est et erit. Sunt enim exercitus a deo per totum mundum missus ad tollendum omnia scandala de regno Christi, quod est ecclesia militans, et ad eiciendum malos de medio iustorum et ad faciendum vindictam et plazas iu naciones adversariorum legis Christi et eorum civitates. villas et municiones 2). Item quod in toto christianismo hoc tempore ulcionis quinque tantummodo civitates corpora- les remanebunt, ad quas fideles®) debent con- fugere et ibi salvari aliis omnibus ut Sodomis peremptis et subversis. Item alter vel altera coniugum invito alio coniuge, tam ipso quam liberis et omnibus aliis relictis, potest et debet ad montes predictos con- fugere aut ad dictas quinque civitates. VAVRINCE 7 BREZOVE KRONIKA HUSITSKÁ. meči: svému tělesně zbraňuje od pomsty a od vylévání krve protivniküv zákona Krystova; ale má ruce umyti své v jich krvi, posvétiti. Item v tomto času pomsty Krystus v své tichosti a v slitování není následován k těm hříš- níkům, ale v horlivosti, v prchlivosti, ve sprave- dlivé vodplatě. Item tohoto času pomsty každý, kdožkoli slySel by kázati slovo boží, jímžto řekl: Tehdá, kteří v židovstvu sou, utíkajte k horám; a ne- vyšli by z měst. vsí. z městeček k horám těles- ným, kdežto nyní Tábovrští nebo jich bratří zbí- rají se, ten hřeší smrtedlně proti přikázání Krv- stovu a v hříchu svém zahyne. Nebof nyní žádný nemůž zproštěn býti od ran, jedné leč by přišel k vérným na hory. Item toho času pomsty všecka města, vsí. městečka mají spuštěny býti a zkaženy i spáleny, nebo již ani pán Bůh ani kdo jiný do nich vejde. Item toho času pomsty že bratří tábor&tí sou andélé poslaní k vyvedení všech věrných z měst, ze vsí, z městeček na hory jako Lotha z Sodomy a že bratří s přidvržejícími se sebe jsou to tělo, k němuž, kdežkolivěk bylo by, tu se shro- máždí i orlice. o kterýchž také povědíno jest. a že všelijaké místo, na němž by tlačila noha, vaše jest a bude. I sou zajisté zástupové od Boha po- slaní po všem světě k vzetí všech pohoršení z království Krystova, jenž jest církev rytěřují- cích. a aby vyvrhli zlé z prostfedka spravedli- vých, aby činili pomstu a bili ranami národy, protivníky zákona Krystova, i jich města, vsi, městečka. Item že všemu křesťanství tohoto času po- msty toliko pět měst zůstane, k nimžto věrní mají utíkati a tu zachování býti. A jiná všecka mají zahynouti a se propadnouti. Item když by který z manželství, žena nebo muž nechtěl utíkati k horám, tehdá jeden z nich, kterýž by chtěl, muož vopustiti muž ženu a utéci do pověděných pěti měst, a zase žena muže i svny “) isto Wolf. — У) vocem L. — ") qua L. — *) et qui L. — ») praec. Chr. L. — ?) amplius in eas inyr. P. — *) civ. evertendas. jon u L; jinde schází, v P připsáno pozdější rukou, — ^) fideles domini L. 1420 

Strana 415
1420 VAVŘINCE Z BŘEZOVÉ KRONIKA EUSITSKÁ. Item quod adversariorum legis Christi om- nia ©) bona temporalia per fideles predictos de- bent tolli. aufferri et vastari, destrui vel com- buri 4). Item in fine istius consummacionis seculi Christus descendens de celo manifeste veniet in propria persona et videbitur oculis carnalibus, ut regnum iu hoc mundo assumat. et faciet grande convivium et cenam agni veluti nupcias sponse sue ecclesie hic in montibus corporalibus. Et intrabit Christus rex videre discumbentes et omnes non habentes vestes nupciales mittet in tenebras exteriores. lt sicut. tempore Noe omnes extra areham aqua diluvii sunt absorpti, sic tunc omnes mali. qui fuerint extra montes, uno mo- mento absorbebuntur. et sic omuia scandala de regno suo eiciet. Item. in adventu Christi isto secundo ante diem iudicii cessabunt reges et principes ac om- nes ecclesiarum. prelati, nec erit in regno sic reparato tributum et exactor, quia filii dei cal- cabunt colla regum et omnia regna sub celo dabuntur eis Sapiencie VIP. Lt sic electi non ulterius pacientur persecucionem, sed reddent retribucionem. Item iu hoc regno*) reparato nullum erit peccatum, nullum scandalum. nulla abhominacio, nullum. mendacium, sed ommnes erunt electi filii dei. omnes. passiones Christi et niembrorum eius cessabunt. ltem in ecclesia seu iu regno reparato pa- rient mulieres infantulos suos sine dolore et sine peccato originali Ysaie LX VI^: generabunt abs- que perturbacione f). Et I Johannis V*. Item par- vuli in hoc regno nati, si erunt de hoc regno. nunquam morientur, quia mors ultra non erit Apokalipsi XXI". Item gloria huius regni sic reparati iu hac via £) ante mortuorum resurreccionem erit maior quam primitive ecclesie. Item sol humane intelligencie non lucebit hominibus im regno reparato, quia non docebit unusquisque proximum suuni, sed omnes erunt docibiles dei. 415 i dcery i jiný věci, k horám neb do pěti měst se utéci. Item zboží protivníkův zákona Krvstova, všecka zboží časná od věrných má bráno býti. odjímáno, kaženo. rušeno nebo zpáleno. Item na konci skonání tohoto svéta Krystus sstoupi z nebe a zjevně přijde u vlastní osobě a vidin bude vočima tělesnýma, aby království na tomto světě přijal a učinil veliké hody a ve- čeři: beránka jako svatbu choti své, církvi, na těch horách tělesných. A vyjdef Krystus król, aby viděl stolící. nemající roucha svadebního pošle do temností zevnitřních. A jako za času Noe. kteříž zůstali vně z hor, v okamžení po- ziemi budou. A tak vSecka pohorseni z królov- ství svého vyvrże. Item v příští Krystově před dnem soudným přestanou králové, knížata i prelati, aniz bude placeno lozunkův, úrokův. Nebo synové boží po- tlačí hrdla králův a vseckna królovstvi pod ne- bem budou poddána jim, jakož mluví písmo Sa- pien. 7. A tak vyvolení nebudou více trpěti 2ád- ného protivenství, ale navrátí odplatu. Item na tomto světě vobnoveném Zädneho nebude hříchu, žádného pohoršení, žádné ohav- nosti, žádná lež, ale všickní budou volení synové boží, všeckna umučení Krystova i všech oudův jeho přestanou. Item v církvi nebo v království obnoveném roditi budou ženy nemluvňátka svá bez bolesti a bez hříchů porozeno bude Izaiáš 66 kap.: Ro- diti budou bez zármutku; a 1“ Johan. 5% Item dítky zrozené z toho království nikdy nezemrou, nebo smrti více nebude v Zjevení svatého Jana 21. Item sláva toho království tak obnoveného před vstáníi z mrtvých bude větší než první církev. Item siunce nebude svítiti lidem, nebo ne- bude učiti jeden každý bližního svého, ale vSickni budou učení boží *) d. ap. L. — ^) comburi ete. W. — *) Item in ecclesia seu iu regno P. — *) turb. A. — €) vita AWolf. 1420 

Strana 416
1420 416 Item infidelissime dicebant^), quod lex gra- cie perfectissima, postquam non erit alia homi- nis directiva !), in hac via et regno reparato eva- cuabitur et cessabit quoad *) actum et execu- cionem. Item institucio Pauli de conventu ad eccle- siam non implebitur post reformacionem nec de- bet exequi, quia iam templa non erunt Apoka- lipsi XXT': dominus enim omnipotens templum illius est. Sicut enim fides et spes destruentur, sic et templa. Item in hoc manifesto adventu veniet Chri- stus in nubibus celi et in magna maiestate cum angelis suis et omnes, qui mortui sunt in Chri- Sto, corporaliter resurgentes primi veuient cum eo iudicaturi vivos et mortuos. Deinde omnes electi, qui pro tunc vivi relinquentur, ab extre- mis terre in corpore simul rapientur cum illis in nubibus obviam Christo in aera, ut dieit apo- stolus. Kt dicebaut hoc fieri cito infra paucos annos, in quibus adhuc aliqui ex nobis remanen- tes vivi videbunt sanctos dei resurgentes et inter eos Magistrum Johannem Hus, quia abbreviabit dominus hoc tempus ulcionis accelerando con- summacionem seculi propter suos electos. Item isti electi, qui sic vivi relinquentur, ad statuni innocencie ipsius Ade in paradiso et ut Enoch et Elias reducentur et erunt absque omni fame et siti et omni alia pena tam spi- rituali quam corporali. Qui eciam sancto con- nubio et immaculato thoro generabunt carnaliter hic in terris et in montibus filios et nepotes absque omni dolore et perturbacione et absque omni!) peccato originali. Nec tune erit opus?) baptismate fluminis, quia in spiritu sancto bap- tisabuntur, nec ibi erit sancte eukaristie sensi- bile") sacramentum, quia novo modo angelico pascentur, non in memoriam passionis Christi, sed eius victorie. Item pro veritate premissorum articulorum Scripturas sacras ad sensum suum interpretantes adducebant, quarum parciunculam curavi pro po- steris comportare, ut cunctis pateat, quomodo infatuata capita simplices homines seduxerunt. VAVRINCE Z BREZOVÉ KRONIKA HUSITSKÁ. Item infidelissime dicebant, quod lex gracie 1420 perfectissima, postquam non erit alia hominis directiva, in hac via et regno reparato evacua- bitur et cessabit quoad actum et persecucionem. *) Item ustavení Pavla apoštola o scházení do kostela nebude plněno po vobnovení ani bude držáno, nebo jich již nebude, jakož Apocal. 21.: Pán zajisté všemohůcí chrám té církve jest. Nebo jako víra, náděje zkaženy budou, tak i chrámové. Item v tom příští přijde Krystus v oblacích nebeských a u velebnosti s angely svými. A vši- ckni, kteříž zemřeli sou s Krystem neb v Kry- stu, tělesně vstanouce, první přijdou s ním, ma- jící souditi živé i mrtvé. Potom všickni vyvolení, kteří tehdáž živi zůstanou, budou od konce země spolu v těle pozachvácení s mimi v oblacích (k) potkání s Krystem v povětří, jakož apoštol. A pravili, že se to brzo stane v krátkých letech. tak že z nás živi zůstalí uzří ty věci a svaté vstávajíce a mezi nimi Mistra Jana Husi. Nebo ukrátí pán Bůh světa času pomsty pospíchaje pro své vyvolené. Item tito vyvolení, kteříž tak živi zůstanou, k stavu nevinnosti Adama v ráji jako Enoch a Eliáš přivedení: budou a budou bez všelijaké lačnosti a žíznivosti i bez útrpnosti tělesné i du- chovní. Kteříž také svatým spojováním a nepo- škvrněné tu ženy **) ploditi budou zde na zemi i na horách syny a vnuky beze vší bolesti, za- rmoucení i bez hříchu, aniž bude potřebí křtu vody, neb v duchu svatém pokřtění budou. Aniž tu bude velebné svátosti těla božího čitedlná svá- tost nebo vidomá, neb novým angelským obyče- jem krmeni budou, ne na památku umučení Kry- stova, ale jeho vítězství. Item k vokázaní pravdy předpověděných av- tykulův písmy svatými, k svému úmyslu je při- vodíce, provodili sou a vykládajíce. Z nichžto částku umínil sem pro budoucí sebrati, aby všem zjevno bylo, kterak bláznivé hlavy sprostné lidi svodily sou. ") docebant L. — i) doctriua A. — *) ad A. — !) d. in A, — ") opus erit L. — ?) d. ap. L. *) Zůstalo nepřeloženo. — **) Tak v rkp. 

Strana 417
1420 VAVŘINCE Z BŘEZOVÉ KRONIKA HUSITSKÁ. Suppono °) primum, guod he auctoritates, quarum prima scribitur Apokalipsi X°, videlicet ista, quod in diebus septimi angeli, cum ceperit tuba canere, consummabitur misterium dei, sicut evangelisavit per servos suos prophetas; et se- cunda Daniel. XXII: cum completa fuerit dis- persio manus populi sancti, complebuntur uni- versa hec: sunt?) vere. Suppono secundo, postquam complete fuerint omnes passiones Christi a spiritu sancto per pro- phetas predicte, tunc in tota domo generaliter, et non ante, posteriores glorie prophetate appa- rebunt. 'lereio. quod verba legis veteris et nove et verba prophetarum et sanctorum apostolorum. quem ud modum sunt posita et velut sonant, sunt vera et pro veris allegari possunt. Quarto, quod verbis divinis nihil est adden- dum nec ab eis diminuendum. Quibus supposicionibus positis hoc modo formavi posicionem, que est fundamentum fere omnium mearum predicacionum. Jam nunc in consummacione seculi venit Christus, in die. que dies domini appellatur, ut debellata domo 3) ex- asperante consummacionem in ea faciat et ut ec- clesiam reparando ponat eam laudem in terra. venit regnum in hoc mundo assumere et omnia scandala de eo eicere et omnes, qui faciunt in- iquitatem, nec quidquam coinquinatum ad illud admittere, nichil faciens mendacium aut abho- minacionem. Consummacionem illam intelligo, quam pre- dixit Christus Matth. XXIV? et de qua mencio- nem fecit Matth. XIII et de qua Ysaias ") X? ita dicit: consummacionem enim et abbreviacionem dominus deus exercituum faciet; quam declarat 417 O kdzanich pravených jich bludů důvod první tento jest: Nejprv, že tito důvodové, z nichžto první stojí psán Apocal. v 10 kap. totiž tento, že ve dni 7 angela, když počne v troubu troubiti, skoná se tajemství boží, jakož jest voznámil po sluhách svých prorockých, a Danyel ve 12. kap.: Když se naplní ruka rozptýlení lidu svatého, naplní se všecky tyto věci. Druhý důvod. Item naplní všecka umučení Krystova od Ducha svatého předpověděná skrze proroky, tehdá ve všen domu vobecně, a ne dříve, potomné slávy prorokované okáží se. Třetí důvod. že slova zákona starého i no- vého a slova proroküv i svatych apostolüv, jakz sou polozena, bylo by práce mnoho pfivozovati k düvodu. Čtvrtý důvod. Item, že k řčení božímu, jakož ti kacíři položili, nic nemá přidáváno býti ani od nich umenšeno, kterážto půjčovali, tímto obv- čejem způsobil sem položení. kteréž jest jako grunt iného všeho kázání, a oni sobě z toho smyšlínky učinili a tak lid v bludy veliké uvedli nešlechetníci těmito slovy: Již nyní na skonání světa přijde Krystus ve dne, jenž den páné slove.. aby vybojuje ten dům lidu po- půzejícího na vás, nebo hněvajíce totiž jeho, dokonání v něm učinil, aby církev obnovil, po- ložil jí chválu *) na zemi, přišel jest království na tomto světě přijíti a všecka pohoršení z něho vyvrci a všickny, kteříž činí nepravost. ani čeho poskvrnéného do něho dopustiti, nic činícího ohavnost a lež. Z této řeči ti bludní artyku- lové povstali a vzati sou. Nebo sou tuto řeč sobě k svým úmyslům vykládali, jakž sou chtěli. Ale takto má tomu rozumíno býti. Nejprvé o skondni světa. Skonání světa to rozumím, kteréž předpověděl Krystus ve čtení svatého Mathouše ve XXIV, o kterémž zmínku činí v XIII, skrze Izayáše v 10 tak dí: Vo sko- nání zajisté ukráceni sou dnové, pán Bůh zá- ©) V A tento odstavec i nâsledujici maji nadpisy: Supposicio prima. Supposicio secunda. Tercia. Quarta. De consummacione, Seculum. De die domini. De adventu, V P: Supp. tercin. Supp. quarta. De destruccione domus ex- asperantis. De laude ecclesie. Srov. L a pfeklad. — ») sint PA. — 9) domo jen v P. — 7) Ysaie WA. *) Rukop. hlavu. 53 1420 

Strana 418
418 VAVŘINCE Z BŘEZOVÉ KRONIKA HUSITSKÁ. 1420 Jeremias: faciam, inquit, consummacionem in stupův; činí tu řeč Jeremiáš pro vykládání 1420 rozumu: Zajisté skonání, mezi nímž sem tebe cunctis gentibus, in quibus dispersi te, te autem rozptýlil, neučiním skonání, ale trestati tě budu non faciam in consummacionem, sed castigabo v soudu, aby nebyl viděn sám sobě nevinný. te in iudicio, ut non videaris tibi innoxius Je- Opět Jeremiáš v XX: Nebo opustili sou Boha remie XXX°. Quia reliquerunt deum, consumen- tur Ysaie I°. Quorundam tamen peccata tantum etc. zahlazení budou. Opět Isaiáš v III: *) Setřeť v ohyzdě hříšníky; opět Isaiáš v I: Aj zahanbím consummabuntur et sancti efficientur ex genti- bus; unde scriptum est: lingua eius ignis devo- všecky, kteříž trápí tě. Sophonie III°.**) rans Ysaie III°. Conteret scelestos et peccatores Ysaie I°. Ecce interficiam omnes, qui affligunt te Sophonie III°. Seculum capio, velut recipit apostolus Heb. IX° ita dicens: nunc autem in consummacione seculorum; innuens pluralitatem esse seculorum dicit, iam quedam esse consummata. Et velut eciam capit Matth. XII° dicens: peccatum in spi- ritum sanctum non remittetur in hoc seculo, cu- ius predicit consummacionem Matth. XII°: sic, inquit, erit in consummacione seculi; et prenun- cians, aliud futurum esse, superaddit: neque in futuro. Et iterum aliud, cum dicitur Luce XX': illi autem, qui digni habentur illo seculo. Non dicit futuro, sed illo etc. Et sic eciam diffinien- tes secula ponunt plura habentes differenciam inter seculum et mundum. Quando enim valde notabilis fit in hominibus mutacio, tunc seculum consummatur. Consummacionem igitur seculi ap- pello bonorum in melius commutacionem et ma- lorum exterminacionem, quia scriptum est: quia faciam consummacionem in cunctis gentibus, te autem non faciam in consummacionem Jeremie XXX°. Diem domini appello diem ulcionis, de qua Ysaias LXIII°: dies autem ulcionis in corde meo annus retribucionis mee venit. Et LXI": misit me spiritus sanctus annum placabilem et diem retribucionis annunciare; de quo scribitur eciam Luce IV°. Que dies ut fur in nocte, ita veniet I Thess. V° et in igne apparebit I Corinth. III°. Quomodo discessio quidem preveniet, apostolus predixit II Thessal. II°, de qua et Zacharias XIV° In qua die veniens Christus venit Abakuc II°, et venit manducans et bibens et vorator atque bibens vinum appellatur Luce VII°; quia venit in via inmaculata, psallunt sancti et exultacio- nes dei in gutture eorum psal. C°, et canticum *) Má býti XXX° v lat. i českém textu. — **) Dále nepřeloženo.

Strana 419
VAVŘINCE Z BŘEZOVÉ KRONIKA HUSITSKÁ. 419 1420 est eis psal. CL°. Sicut vox sanctificate solemp- nitatis et leticia cordis, sicut qui prodit cum tibia Ysaie III° et psal. C°. Et intelligunt, quia in novissimis diebus intelligetis consilia domini Jeremie XXIII et XXX°. Quia iam signatus est liber s) Ysaie XXIX et Danielis XII° ; in solu- cione sigillorum septem I Joh. est apertus. Jam enim veniens Christus in innocencia in medio sue domus deambulabit et misericordie opera fa- cit. Nichilominus tamen et iusta operatur iudicia, non cognoscendo malignum, cuilibet pulsanti, quia malignis nesciens aperire ita dicit: nescio vos Matth. XXV°. Jam sacerdotes, qui secreto proximo detraxerunt, persequitur. Jam cum su- perbo oculo magistrali incipit non manducare sapiencie panem, quem convertit retrorsum fa- ciens eius scienciam stultam Ysaie XLIV°, I Co- rinth I°. Et cordi avarorum non saciato eciam recusat sua sacramenta. Inmaculati, hoc est sa- cerdotes, qui non sunt possessionati, et ab omni pulvere cupiditatis excussi sedentes cum deo ministrant iam nunc Christo. Jam facientem su- perbiam proponit de domo eicere. Jam, qui lo- quitur iniqua verba iniquitatis 1) sue, auctori- tatibus scripture non potest dirigere. Quia vas, quod confictum fuerit contra te, non dirigetur Ysaie LIV°. Quid igitur iam restat, nisi ut in matutino interficiat peccatores et de civitate dei disperdat omnes iniquitatem operantes, et tur- bentur in vespere et in matutino non subsistant. Hec namque est pars eorum, qui vastaverunt nos, et sors diripiencium nos Ysaie XVII°; in psal. C°, videlicet Misericordiam et iudicium tibi cantabo, domine! ponuntur signa huius adventus, ubi di- citur: psallam et intelligam, quando venies ad me, in via inmaculata. Jam et pueri psallunt et quidam intelligunt archana secretorum. Venit enim nomen domini de longinquo cum furore ardenti et ad portandum gravi, labia eius repleta sunt indignacione et lingua eius quasi ignis de- vorans, spiritus eius velut torrens inundans us- que ad medium colli ad perdendas gentes in ni- chilum et frenum erroris i. e. heretica statuta, quod erat in maxillis populorum Ysaie XXX°. Indignacio namque est domino super omnes gen- tes et furor super omnem maliciam eorum inter- 1420 *) liber jen v P. — 1) Tak P, jinde iniquitatibus. 53*

Strana 420
420 VAVŘINCE Z BŘEZOVÉ KRONIKA HUSITSKÁ. 1420 fecit u) eas et dedit eas in occisionem Ysaie XXXVIII°. Quia nunc consurgam, dicit dominus, nunc exaltabor, nunc levabor. Concipietis ardo- rem, parietis stipulam; spiritus vester ut ignis vorabit vos et erunt populi quasi de incendio cinis, spine congregate igni comburentur. Et igi- tur contriti sunt in Syon peccatores, tremor pos- sedit ypocritas Ysaie XXXIII', qui domus ex- asperans sunt Ezech. III°. Venit namque durus debellator et in mediam exterminii terram pro- siliens et in momento uno preclara nacio peribit i. e. celestis status sacerdotum cito destruetur et subito Sapiencie XVIII°, et celum magno im- petu transibit II Petr. III°, et celi et terra mo- vebuntur Joel. III°. Laudem ecclesie circa ista attendendo, primo quod congregabitur, secundo quod mundabitur, tercio multiplicabitur, quarto pacificabitur, quinto par in gloria primitivorum constituetur, sexto quod maioris glorie erit, quam fuit umquam. Ista ut exoptent ecclesie a domino deo omnes sancti in oracione, per Ysaiam sic hortatur: qui reminiscimini deum, ne taceatis v); et ne detis silencium dei, donec stabiliat et donec ponet Je- rusalem laudem in terra Ysaie LXII°. In qua terra exponit Sophonias, cum dicit: ponam eos in laudem et honorem in omni terra confusionis eorum Sophon. III°. De colleccione ecclesie et unitate w). Alias oves habeo, inquit Christus, que non sunt ex hoc ovili, et illas oportet me adducere et vocem meam audient Johannis X°. Mittet enim angelos suos et colligent electos a quattuor ventis Matth. XXIV°. Quia ecce ego congregabo eos de uni- versis terris, ad quas eos eieci in furore meo et in ira mea et in indignacione mea grandi, et reducam eos ad locum istum et habitare faciam eos confidenter, et erunt michi in populum et ego ero illis in deum et dabo eis cor unum et viam unam, ut timeant me universis diebus, et bene fiet eis et filiis eorum post eos et feriam eis pactum sempiternum. Hec legendo bene nota. Et non desinam eis benefacere et timorem meum dabo in corde eorum, ut non recedant a me. et letabor super eos, cum bene eis fecero et plan- tabo eos in terra ista in veritate Jerem. XXXII, 1420 u) gentes ...interfecit d. in A. — 7) ne taceatis, qui redempti estis L. — 7) WA.

Strana 421
VAVŘINCE Z BŘEZOVÉ KRONIKA HUSITSKA. 421 1420 et oculo ad oculum videbunt, cum converterit dominus captivitatem Syon Ysaie XXII°. quia ecce dies venient *). et non dicent: vivit domi- nus, qui eduxit*) de terra Egipti, sed vivit do- minus. qui eduxit de terris Jerem. XVI° et XXIII et XXXI°. Quia cum sanctificatus fuero in vobis, tollam quippe vos de universis terris Ezech. XXXVI“. Hec congregacio et colleccio certissime ventura est, quia eam eciam predixit Christus. In quibus collectis omnia ad sensum bonum spi- ritus sancti implebuntur, que tacta sunt in auc- toritate 2) Jeremie, que in veritate est implenda, que a) ostendit, quod decedentibus patribus ad- huc filii subintrabunt, semper tamen iuxta in- tentum sancti spiritus capiendo Congregabit deus suos eciam, si ad cardines celi fuerint dispersi Deuteron. XX°. De purgacione et mundacione ecclesieb) Permundabit namque Christus aream suam Matth. III°, et omnem palmitem in Christo fructum fa- cientem, cum male tollentur palmites, purgabit pater, ut plus fructum afferat Johan. XV°. Ecce meritum tangit adhuc, quia cum mali male per- dentur domino veniente, vinea reddentibus fruc- tum committetur. Effundetur quippe super elec- tos aqua munda et purgabuntur ab omnibus in- quinamentis Ezech. XXXVI°. Et probati in fide, velut per ignem cum probatur aurum, appare- bunt mundi in die revelacionis I Petri I°. Pur- gabuntur enim filii Levi, et colabit eos velut aurum et argentum, et ideo c) mundi erunt offe- rentes sacrificium in iustitia et tunc placebit deo sacrificium Juda et Jerusalem sicut dies se- culi et sicut dies antiqui. Et iterum meritoria opera ponit. Iterum dicitur: Convertam manum meam ad te et excoquam ad purum scoriam tuam et aufferam omne stagnum tuum et restituam iudices tuos, ut fuerunt prius, et consiliarios tuos, sicut antiquitus. Post hec vocaberis civitas iusta, urbs fidelis Syon. In iudicio redimetur et redu- cent eam in iusticia. Conteret scelestos et pec- catores simul et qui dereliquerunt eum, domi- num, consumentur Ysaie I°. Et ecce interficiam omnes, qui afflixerunt te Sophonie III°. De multiplicacione ecclesied). Purgati enim plus fructum afferent Joh. XV°. Et implebuntur 1420 1) Tim slovem se konči mezera v B. — 3) eduxit nos B. — 7) prophetia L. — a) qui P. — b) WAB. — c) om- nes L. — d) Sequitur de multipl. ecel. A. W bez nadpisu. Podobně dále.

Strana 422
422 VAVŘINCE Z BŘEZOVÉ KRONIKA HUSITSKÁ. 1420 nupcie discumbentibus Matth. XXII', quia claudi et surdi, qui in illa die vocem domini audient, congregabuntur. Unde Jerem. XXXI°: ecce ego adducam eos de terra aquilonis et congregabo ab extremis terre, inter quos erit cecus et clau- dus et pregnans et pariens simul, cetus magnus revertencium huc, in fletu venient et in precibus reducam eos per torrentes aquarum in viam rec- tam Jerem. XXXI°. Dicturi enim sunt filii ste- rilitatis: angustus est michi locus, fac spacium michi, ubi habitem. Quorum mater dicet in corde suo: quis genuit michi istos, ego sterilis et non pariens, transmigrata et captiva, istos quis enu- triet? ego destituta et desolata ? et isti ubi erunt ? Ysaie XLIX“ et LX°. Quia cum introducet filios in terram, quam patres eorum possiderunt, bene- dicens eos, maioris numeri faciet eos, quam fue- runt patres eorum Deuteronomii XXX°. De pace ecclesie. Surgens Jesus imperabit ventis et mari et erit tranquillitas magna in die illa Matth VIII°. Habebunt pacem electi cum deo, quia eis amplius non irascetur. Sicut scrip- tum est: in momento indignacionis abscondi fa- ciem meam parumper a te et in misericordia sempiterna misertus sum tui, dixit redemptor tuus deus. Sicut in diebus Noe istud michi est, cui iuravi, ne inducerem aquas diluvii super ter- ras, sic iuravi, ut non irascar et non increpem te. Et infra: misericordia mea non recedet a te, fedus pacis mee non movebitur, pacem cum ho- minibus habebunt. Reges enim ministrabunt eis et gens, que non servierit illis, peribit Ysaie LX°. Exactor cessabit, quiescet tributum Ysaie XIV° Non inpedientur a sapientibus huius mundi sicut nunc, quia vasa fraudulenti pessima, qui co- gitaciones concinnat ad perdendos mites in ser- mone mendacii, cum loquetur pauper iudicium, de quibus Ysaie XXXII', non erunt, iam denique omnem sibi linguam resistentem iudicabunt Ysaie LIV°. Quia de medio eorum aufferentur magni- loqui superbie et derelinquetur inter eos popu- lus pauper Sophonie III°. Ponam, inquit domi- nus, visitacionem tuam pacem Ysaie LX°. Quia novissimi sancti sunt pedes, qui sunt in viam pacis dirigendi Luce I°. Quorum fines deus po- suit pacem psal. CXLVII°. Hiis pedibus nulla ponentur in scabellum, qui induentur calciamento, quod prioribus est denegatum super Ydumeam 1420

Strana 423
VAVŘINCE Z BŘEZOVÉ KRONIKA HUSITSKÁ. 423 1420 extendendum. quo filius prodigus, cum venerit ad patrem, est calceatus. Quapropter dicitur: ponam multitudinem pacis filiis tuis Ysaie LIV°. De pari gloria cum primitivise). Dies nam- que sanctorum innovabuntur, sicut a principio Trenorum ultimo. Et hereditabunt sancti, sicut a principio Eccl. XXXVI°. Et erunt, sicut fue- runt, quoniam non erant proiecti Zachar. X°. Ad sua rura convertentur Jeremie XXIII°. Serentur et crescent et habitabunt illi montes, sicut a prin- cipio Ezech. XXXVI°. Rursum edificabuntur et ornabuntur in tympanis et egredientur in choro ludencium Jeremie XXXI° et Zacharie X°. Quia hii novissimi una hora fecerunt et pares effecti sunt portantibus pondus diei et estus Matth. XX°. De maiori gloria domus novissime f). Eiec- tis de regno Christi omnibus scandalis et facien- tibus iniquitatem, postquam dies illucescet et lucifer in cordibus orietur, tunc iusti fulgebunt. sicut sol Matth. XIII°. Non eis amplius lucebit sol 5) humane intelligencie Ysaie LX°, sed ipsi erunt in lucem gencium Ysaie XLIV°. Jam leta- buntur videntes vindictam, ymmo et vindictam facientes Luce XIX°. Quoniam illi, qui calcave- runt ecclesiam mensibus XLII Apok. XI“ erunt pedibus, id est novissimis sanctis in scandalum. Quibus erant apostoli velud peripsema infames, tamquam morti destinati, horum filii venientes curvi adorabunt vestigia pedum Ysaie LX°. Quia iam stabilientur et erunt in laudem in terra Ysaie LXII°. Et hoc in terra confusionis sue Sophon. III°. Jam tristicia eorum in gaudium vertetur Joh. XVI°. Hec cum precedentibus iuncta ostendunt gloriam domus novissime maiorem plus quam prime Aggei II et notum faciunt, quod maioribus donis donabuntur, quam ab inicio ha- buerunt Ezech. XXXVI°. Et hoc fiet in veritate. postquam omnes Christi passiones fuerint con- summate. Hoc declarat apostolus in exemplo ita dicens I Corinth. XIII°: non potest dicere caput pedibus etc. usque ibi: si gloriatur unum mem- brorum, congaudeant alia ). Cuius similitudinis non nego hanc esse eciam sentenciam, quin in- telligat de isto corpore, in quo sunt et statuum dignitates, in quo contemptibiliores sunt ad iu- dicium constituendi. Et cui in tali corpore de- 1420 *) Též WA: De ... sequitur. —1) Všude. — 5) Matth. XIII°... sol d. in A. — h) congaudeant omnia L.

Strana 424
1420 424 betur honor, detur honor. Tamen hoc eciam in- telligit de istis novissimis sanctis pedes eos ap- pellando, qui eciam hanc terram recipiant in hereditatem, unde scriptum est: daboque terram tibi?) et semini tuo peregrinacionis tue omnem terram Canaan in possessionem eternam, eroque dominus eoruin Gen. XXVIT et item Daniel. VII*: regnum, quod subter omne celum est. detur po- pulo sanctorum. Premissis itaque erroneis hereticis atque scandalosis doctrinis multorum corda non solum ''haboriensium, sed et Pragensium fuerant in- fecta, et presertim plurium sororum. quas begu- tas *) nominare solemus. Hii sic infecti omni postergata iusticia, humilitate, misericordia et pa- ciencia penitus quasi obliti, non ut homines usum racionis habentes, sed ut bestie insensate üc canes rabidi frementesque leones impetuose irruentes in omnes), qui supradictis sentenciis consentire noluerunt, spoliis, igne aut diversis penis et contumeliis affligentes, ita quod glorio- sum quoudam Doemie regnum datum fuit cunc- tis nacionibus in spectaculum et proverbium sem- piternum. Nunquam enim ante ea oculus vidit nec auris audivit nec in cor hominis ascendit, que et qualia post prefatas pestiferas doctrinas facta sunt et acta per incolas Bohemie gentis, qui se dicebant pro libertate legis dei contra omnes antichristi ministros arma suscepisse. Et ita omnes non consencientes aut predictis phan- tasticis doctrinis contradicentes multiformiter suut persecuti pauperes depredantes, subiectos- que miserabiliter et inmisericorditer affligentes, non clericis, non monachis, non moniaiibus, non religiosis, non ecclesiis nec ^) domibus ^) parcen- tes, sed omnia timore dei postposito, que manus 'lhaboritarum apprehendere poterant, discerpe- bant, rumpebant, comburebant vel ad nichilum redigebant. Non est calumus, qui tot et tanta enormia facta valeat conscribere et quanta pro tunc malignatus est inimicus in sanctam Inva- luerunt?) hostes ecclesie, confortati sunt facien- tes iniquitatem et christianos domini ac populum acquisicionis libera heu inhumanitatis licencia, VAVŘINCE Z BREZOVÉ KRONIKA HUSITSKÁ. Předpověděným zajisté bludným a pohovši- tedlným naučením mnohých srdce netoliko sa- mých Táborských, ale i Pražských byla nakažena, a zvláště sestry bojovné, kteréžto bekyně na- zvány jsou vobecně. Ti tak nakažení, zavrhše všeliké umění, pokoru i trpělivosti ovšem zapo- menuvše, ne jako lidé rozumy *) majíce, ale jako hovada nesmyslná a psi vztekl( a řvoucí lvové. úprkem oboříce se na všecky, kteří sou svrenu psaný[m] důvodům nechtí povoliti, loupežem, ohněm. rozličnými mukami, **) tak že slavné někdy království České dáno jest všem národům v di- vadlo a přísloví věčné. Nebo nikdá prvé předtím oko nevídalo, ucho neslýchalo ani v srdce ne- vstoupilo, kteraké a jaké po předřečených haneb- ných a bludných umění[ch] a učenílch] staly a dály se skrze vobyvatele lidu českého, kteříž se pravili o vysvobození zákona proti všem sluhám Antykrystovým odění vzíti. A tak všickni jiní nepovolující nebo jich predpovédénému šálenému učení učiniti protivníky mnohými obyčeji trápili, protivíce se tomu, ***) chudé loupíce. poddané bídně a nemilosrdně trápíce, ani kněžím ani mnichům ani bosákům ani kostelníkum ani do- mům neodpouštějíce, ale všecky, zavrhše bázeň boží, kteréž ruka Táborských mohla dosáhnouti, roztrhovali, borili. pálili a v nic obracovali. A není péra, aby tolik skutkü bezzákonníkuv ohyzdnych mohlo vypsati. Tak se rozmohli ne- přátelé proti lidu zvolenému křesťanskému ukrut- ností, vohněm. mečem, cepami jako Neronovi slu- žebníci mučíce, hubíce, vokolo měst, městeček, vsí, hradův, tvrzí spolu s obyvateli oheň spálil jest. Král Zykmund, zjevný pravdy nepřítel a protiv- ník s jedné, Táborští s druhé strany ukrutnými !) Zde se u L končí druhý zlomek. — k) begudas A. — !) Ve větě schází časoslovo; srov. překlad. V P: ir- ruentes in omnes irruebant. — ") non B. — ^) non religiosis domibus P. — 9) involverunt B. *) Rukop. rozumni. — **) Tak ruk. — ***) Tak ruk. 1420 

Strana 425
VAVŘINCE Z BŘEZOVÉ KRONIKA HUSITSKÁ. 1420 igne, gladio, tritulis tamquam Neronis ministri cruciantes et persequentes. O quot civitates, opida, villas ac castella una cum inbabitantibus P) vo- rago ignis consumpsit! Rex eciam Sigismundus, apertus veritatis persecutor, ex una et Thaborien- ses crudelius ex altera parte incendendo ignes nobilem terram et fructuosam Boemie quasi ad nichilum. redigerunt, non solum ecclesias aut mo- nasteria. sed et homines tam lavcales quam spi- rituales inhumaniter comburendo. Prachaticz nempe civitate in metis Davarie cum impetu obtenta. Thaboritarum eruenta 4) ma- nus CXXXV tritulis et ferro velut porcos per plateas crudeliter interemit et LXXXV in eccle: sie zaeristia recludentes vasis et stramine in- censis sine omni misericordia combussit, non ob- stante, quod flexis in terra genibus, complosis elevatisque in celum manibus cordialiter suppli- carent, ut dent miseris spacium penitendi et quod velint omnia facere, quecunque iuberent. ?) IHem factum est Theutonicis in Bistrzicz. Wodniana F) vero civitas vidit suos fideles pres- biteros, qui eos sub utraque specie sacramenta- liter refecerant, in ardentem cementorum forna- cem quasi a tortoribus proici et comburi. Rziczan *) quoque castello obtento, ?) unde- cim captis presbiteris, qui Thaboritarum promit- tebant fidem suscipere, eos in stuba unius vil- lani mcludentes ignis combustione incineraverunt. Similiter Przibeniez castro per Corande*) presbiteri disposicionem acquisito, *) capto ibidem Hermano monacho, Nycopolensi episcopo, qui fere omnes Thaboritarun in Lipnicz consecravit presbiteros, eum duobus aliis presbiteris in flu- minis aqua submerserunt. Nec episcopum salvare. poterat, quod effusis laerimis flendo petebat, ut parcerent vite sue, quia vellet, quotquot optarent, iu presbiteros consecrare et eorum se societati iungere tenendo omnes eorum doctrinas. Sed surdas Thaborite habuere aures. Tempus enim secundum pretactas hereticas conclusiones dice- bant tantum esse tempus vindicte et sic non parcere nec misericordie opus impendere tam 425 ohni uslechtilou zemi plodnou jako v niveé obrá- 1420 tili sou, netoliko kláštery, ale lidi obecné i du- chovní nelidsky pálili. O dobytí mésta Prachatic od Táborských a o spálení lidí « zmordování hrozném. Prachatice, město na mezech bavorských, šturmem dobyvse, Táborských krvavá ruka 155 cepami a železem jako vepre po ulicech ukrutné zhubila jest lidí a 75 v zákřištic kostelní zavřevše, sudy a sla- mou obkladše, beze všeho milosrdenství spálili. To jim nic neprospélo, ze klekajíce na kolena, zpíuajíc ruce k nebi a pozdvihujíc srdecné pro- sili. aby bidnym ku pokání casu přáli, a že chti vsecko ućiniti, cożkelivek jim rozkażi. Też učinili v Bystřici. Vodňany také město vidělo své věrné kněží, kteříž sou pod obojí způ- sobou lid posvátně krmili, do hořící vápenice vmetáni byli jako od katův. Říčany také hrádek dobyvše, 11 kněží tam zjímavše, kteříž sou slibovali Táborským víru při- jíti; v jistbě jednoho sedláka zavřevše, zapálili, vše v popel obrátili sou. Též také Přibenice hrad skrze kněze Ko- randu dobyvše a javše tu Heřmana mnicha, bi- skupa nykopolenského, kterýžto jako všecky táborské kněží na Lypnici svétil jest, se dvěma jinými kněžími v řece utopili sou. Aniž biskupa mohlo to vysvoboditi. že pláče slzy vyléval a prosil, aby odpustili, že by chtěl, kolik by koli žádali, ma kněžství posvětiti a jich tovarvsství se piipojiti, drże jich všecka učení. Měli sou Tá- borští hluché uši, nebo čas podle učení předpo- věděného kacířského důvoda již pravili čas býti pomsty a ne milosti a neodpouštěti tak duchov- ním jako světským -zákona božího protivníkům, ale všecky z obnoveného Krvystova království ») hab. P. — 3) codd. cruente, Srov. překlad. — ") Wodnana W. — *) Rzyezau A. — *) Wenceslai Cor. A. 2) O tom viz obšírnější vypravování níže (k listopadu 1420), kde se počet pobitých udává na 230. — 3) Dne 4. prosince 1420. V. n. — 4) V listopadu 1420. V. n. 54 

Strana 426
1420 426 spiritualibus quam secularibus legis dei adver- sariis. sel omnes de reparato Christi regno "') velut hostes dei inhumaniter extirpare. Nec ab hoc inaudito scelere immunes fuerunt eorum presbiteri, quorum quidam ad innocentem mor- tem aliis snis fratribus annuebant, quidam vero loricati cum faretra et lancea velut milites equi- tantes ferro et igne eis non consencientes truci- dabant dicentes, debere manus, secundum quod scriptum est, lavare in sangnine peceatoris, et igitur X vel XX si quis interficeret, lwando ma- nus in interfectorum sanguine, ad saeram sta- tim sine omni confessione posset accedere com- munionem, quia de quanto quis plures legis dei inimicos interficeret, de tanto maius apud deum expectare debeat premium cum corona. (Quam- obrem simplex et cecus populus cecos duces se- queudo timere debent ”), ne in foveam dampna- cionis eterne incidant nusquam emissuri. Ex pre- fatis enim exhortacionibus supra omnes siliarum bestias inauditam in eorum viis *) contrariis ty- rannicam exercuerunt crudelitatem. Et sepe visi sunt cruentas adhuc habere manus et sacramen- tum altaris, utinam non ad iudiciam, manducare et. bibere. Ceciditque non modicus Thaboritarum timor in incolas regni, nescientes. quid facere aut cui parti adherere deberent. Ft factum est, quod multi tam nobiles quam rustici dimissis omnibus se Thaboritis sociarunt, quidam zelan- tes legem eorum, quam false scripturas glossando appropriabant, quidam timore coacti et quidam, ut raperent et mammone iniquitatis fierent mi- nistri. (Quidam eciam vocatis vicinis dicebant: aufferte vestras domos hinc a meo habitaculo, quia illud statim volo comburere et ad montem Thabor vel ad quinque civitates, ut salvem ani- mam meam, confugere. Incensaque propria domo tota quandoque villa ex prefato incendio fuit exusta. Et auditum est pauperum lamentum *); mulieres quippe cum parvulis sedentes et flen- tes, non habentes quid bibere aut manducare et caput quietando reclinare. Guam miseriam qui vidisset, nullatenus, nisi cor haberet lapideum, se a lacrimis abstinere potuisset dicendo: non est hec lex dei. que nudum vestire, esurientem cibare et sicientem potare precepit. sed lex dya- VAVŘINCE Z BŘEZOVÉ KRONIKA HUSITSKÁ. jako nepřátely boží ukrutně vyplemeňovatí. Aniž: 1420 od toho jich kněží zdalovali sou se, z nichžto někteří k nevinné smrti jiné bratří popouzeli sou. A nékteří z nich v pancířích s túly, s lu- čištěmi, s kopími jezdili sou jako rytíři železní, ohněm jim nepovolující mrtvili, pravíce, že mají ruce své podlé toho. jakož psáno jest, umýti v krvi hříšných. A pravili, když kdo 10 neb 20 zabil by hříšných, umyje ruce ve krvi zbitých, ihned bez zpovědi můž přiístoupiti k posvěcování a ku přijímání svátosti. Nebo čím by kdo více nepřátel božího zákona zabil. tím větší měl by očekávati odplatu od Boha s korunou. Pro kte- roužto věc slepý a sprostný lid, slepých vůdcí následujíce, mněli se báti, aby do šachty zatra- cení věčného neupadli, ježto z ní nikdy nebu- dou vypuštění. Z předpověděných napomínání nade všecka hovada lesní neslýchanou ukrutnost proti jim odporným páchali sou. A častokráte vidíní: bývali, krvavé ještě ruce majíce, svátosti oltářní, aby ne k soudu, přijímali sou. I spadl jest nemalý strach Táborských na obyvatele krá- lovství, nevědouce, co mají činiti nebo který se strany mají přídržeti. I stalo se jest, že mnozí urození i sedláci opustivše všecky věci Tábor- ským se přitovaryšili. Někteří milujíce jich zá- kon neb falešně vykládajíce písma sobě osobo- vali, někteří strachem přinucení a někteří aby brali. Někteří také oznamujíce říkali: „Odstav, sousede, domu svého, nebo jej chci hned zpáliti a na horu Tábor neb do pěti měst, abych zacho- val duši imou, utéci !“ A zapáliv dům svůj, všecka někdy ves shořela. I uslyšáno jest chudých naří- kání, ženy zajisté sedíce a plačíce, nemajíce co jisti ani co piti ani kde svć hlavy skloniti. Kte- roužto věc kdo by viděl, leč by měl kamenné srdce, nemohl by se od pláče srdečného zdržeti a říci: „Neníť toto zákon milosti boží, kterýž nahého odíti, lačného nakrmiti, žíznivého napo- jiti přikazuje, ale zákon dábelský, kterýžto odé- ného loupí a lačným i žíznivým chléb spaluje i nápoj.“ Byl ješt také i jiný Táborských ne- šlechetný obyčej, že jich počtu neumenšovalo se, ale přibývalo. Všecky faráře i kněze. kteřížto při svých osadních farách ovce své vérně slovem božím a rozdáváním těla a krve Krystovy pod 9) regno Christi B. — *) habent P. — ") a. in B. — *) lamentum supra lamontum I. 

Strana 427
VAVŘINCE Z BŘEZOVÉ KRONIKA HUSITSKÁ uzo bolica, que vestitum spoliando denudat, esurienti et sicienti panem ac potum comburendo consu- mit. Fuit et alia Thaboritarum pessima consue- tudo, quod eorum ne?) minueretur, sed augere- tur ^) numerus. omnes plebanos et presbiteros, qui circa suas parochiales ecclesias oves suas fideliter verbo et sacramento duplicis speciei pas- cebant, violenter de dotibus vel ecclesiis iufra divina ornatos in eis laniantes captivabant et vinctos in Hradisst Thabor deducebaut, ut?) sic populus careus fidelibus presbiteris ad eos cicius venire compelleretur. Apprehenditque timor om- nes presbiteros in terra residentes. qui Thabori- tarum erroribus noluerunt consentire. Itaque fi- deles plebani et presbiteri sub utraque specie populum communicantes Pragam, infideles vero et communioni supradicte contrarii ad Montes, Lithomierzicz. Gurzum, Nymburgam, Coloniam. Brodam. Dudwais*) ceterasque munitas civitates. qui eorum. blasphemiis non*) fuerunt consenta- nei. fugierunt. Itaque in Budwais tot fuerunt üdvene, quod, solum presbiteri et monachi per unum &rossum communitati pro defensa civitatis tribuentes, X sexagenas grossorum et mediam perceperunt. De Praga quoque omnes communio- nis sacre idversarii, tam theologie, iuris vel me- dicine doctores ac arcium magistri quam eciam prelati, plebani, presbiteri et monachi similiter enm adversariis recesserunt, unico dumtaxat ple- bano sancti Michaelis magistro scilicet Cristano, et unico prelato, sancti Appolinaris canonico do- mino Petro, in Praga remanentibus, unde et ad- vene in Praga presbiteri omnium plebanorum ecclesias possidebant. In terra vero per plura milliaria non fuit visus sacerdos, qui sacramenta populo ministraret. Thaborite siquidem equestres et pedestres cum eorum presbiteris per regnum girantes hinc inde adversarios eorum non con- sencientes sentenciis corpora cum rebus com- burebant et castella ac municiones eorundem. quamvis quasi inexpugnabiles, cum impetu et lrevi temporis spacio acquirebant, de quibus habetur pleniter inferius, precedente semper eos presbitero cum venerabili corporis Christi sacra- 427 obojí způsobou krmili a pásli jsou, násilím z jich dvorův a kostelův. když mše sloužili, ornáty na nich trhajíce, jímali a svázané do Hradiště Tů- bora vodili jsou. A tak lid, nemaje kněží věrných, přistupovali k nim, i pochopil jest strach všecky kněží v zemi obývající, kteříž nechtěli Tábor- skYch bludü povoliti. tak Ze vérní knéZí a faráři pod obojí způsobou lidu rozdávajíce. do Prahy utekli jsou: ale nevérní a protivní předpovědě- nému rozdávání k Horám, Litoměřic. do Kou- řimě. do Lymburka, do Kolína, do Brodu, do Bu- dějovie a do jiných měst hrazených utíkali sou, kterážto města jich rouhání a bludům nebyla povolná. tak že v Budějovicích tolik bylo kněží příchozích. že toliko po jednom groši k obci davše. k obraně města dali 11 kop grosüv. A z Prahy všickní přijímání z kalicha protivní z doktorův práv, duchovní, lékařství a z mistrův umění svobodného. jako také prelátův, farářův, kněží. mnichův s protivníky vyšlo množství kromě jednoho toliko faráře od svatého Michala, mistra: Křišťana, jednoho u svatého Apolliná- říše kanovníka, kněze Petra, v Praze zůstalých. A protož příchozí kněží do Prahy, kteříž pod obojí způsobou rozdávali sou, osedli sou všecky kostely farářské vyběhlých. A tak v zemi za mwnoho mil nebyl vídín kněz. jenž by svátostmi lidu posloužil. Táborští jízdní a pěší s jich kně- žími po království vláčíce se sem i tam. protiv- níkv, nepovolující jich bludüm, statky i Zivoty. pálili, hrady, tvrze, ačkoli někteří nedobytí se zdáli, v krátkém času šturmem dobývali sou. o kterých níže plněji bude povědíno. A kněz chodě před nimi s tělem pána Krysta v mon- strancí dřevěnné i postavenému *) na holi, kte- rýžto kněz s jinými kněžími k prospěšnému bojo- vání zemany oděné zbrojí a jiného lidu kabátní- kův popouzeli řkouce, že pán poddá vám každé místo, na kterémž noha vaše tiačiti bude. Neb psáno v Zaltári: Ještě maličko a nebude hříš- níka, budeš hledati a nenalezneš; ale tiší děditi budou zemi a kochati se budou v hojnosti po- koje. Nazývajíce bratry sedláky, kteříž lidi jako psi vší zvěři lesní ukrutnější radostně mordovali, 7) ne B, jinde non. — *) superaugeretur P. — ^) ut P, jinde er. — 5) "udways B, téZ dále. — 9) non jen v P, srov. pFeklad; qui vztahuje se na fideles pleb. et presb... *) Tak rukopis. . infideles et contrarii, eorum na Táborské. 54* 1420 

Strana 428
1420 428 VAVŘINCE Z BŘEZOVÉ KRONIKA HUSITSKÁ. mento in monstrancia lignea supra baculo extenso. Qui quidem presbiteri cum ceteris sacerdotibus ad festivas pugnas clientes armatos et rusticos togatos incitabant dicentes, quia dominus tradet eis omnem locum, quem pes eorum calcaverit, nam scriptum est in psalmo: et adhuc pusillum, et non erit peccator; queres locum eius, et non invenies. mansueti autem hereditabunt terram et delectabuntur in multitudine pacis: notantes mansuetos fratres suos rusticos omni fera silva- rum crudeliores, qui homines velut canes sine omni misericordia gaudenter interficiebant asse- rentes, se in horum de terra delecione dei ex- equi voluutatem et esse angelos dei et veri Chri- sti milites missi ad Christi iniuriam et sancto- rum martirum vindicantam ¢). Et sic paleam a tri- tico cum triture ventilabro fore separandam et ab area, scilicet Christi ecclesia, abiciendam et delendam. Et si quispiam de eorum fratribus fuerat ab adversariis interemptus, mox cum gau- dio ubicunque locorum eundem sepelierunt di- centes, eum in causa dei decessisse et sine omni post hane vitam purgatorio, quod negabant. ce- los penetrasse et in brevi cum ceteris fratribus ad iudicandum legis dei inimicos et purgando suam aream eum Christo venturum. Rex vero eo tempore gentibus carens veluti inzensatus Montes Chuthnenses, Czaslaviam, Co- loniam, Nymburg, Lithomierzicz ac ceteras ci- vitates, que eum in regem aeceperant, circuibat nunc ad hanc, nunc ad aliam equitando civita- tem, ducens secum propriam et fratris sui Wen- ceslai defuncti reginas, querulans de Pragensibus, quod quietam, securam et pacificam audienciam, quam paratus esset disponere, nollent acceptare, sed quererent occasiones*), ut alium in regem suscipiant, ipsum sua hereditate volentes spo- liare. Quapropter ad papam et universos prin- cipes literas scripsit, ut auxilium sibi prestarent contra hereticos et regni sui occupatores et in- vasores, quia essent sibi fortes. Nichilominus ta- men barones regni Boemie et Moravie incitavit ad scribendum Pragensibus literas, ut quietam et pacificam, quam rex vult concedere audien- eciam et eos securos reddere, non renuant accep- 4) eodd. vindictam, — *) acciones P. *) Konec odstavce nepřeložen. — **) Tak rukopis. pravíce, že tak vůli boží plní a že jsou andělé 1420 Krystovi, rytíři poslaní na pomstu křivdy Kry- stovy a svatých mučedlníkův, a tak aby plevu cepami a věječnou od pšenice odrazili, od humna církve Krystovy odvezli a shladili. *) Ale král toho casu lidu nemaje jako bez smysla na Hordch Kutnach obyvaje, jednak do Čáslavě, jednak do Kolina, do Lymburka, do Ly- toméric a do jiných měst, kteréž ho za krále při- jaly, objížděl s ženou svou a bratra svého Václava krále královny **), žaluje na Pražany, že pokoj- réž chtěl způsobiti, a že hledají příčin, aby jiného za krále přijali, a jeho z vlastního dědictví že chtí ho zloupiti. Pro kteroužto věc ku papeži a ke všem knížatům listy: psal, aby jemu pomoc dali proti kacířům a proti těm, ješto sami se v království uvázali, a že sou jemu silní. A pá- nům šlechticům království Českého a markrabství Moravského psal, aby psali Pražským, aby tichého, pokojného slyšení, aby bezpečně přijeli i odjeli, neodpírali slyšení přijíti, a mezi tím s obou stra- nou příměří pokojné aby utvrdili. Ale mistři pražští bojíce se lsti královy, slyšení, 0 něž sou 

Strana 429
VAVŘINCE Z BŘEZOVÉ KRONIKA HUSITSKÁ. x tare et interim ex utraque parte pacis treugas firmare. Et quamvis magistri Pragenses semper fuissent parati ad audienciam prosequendam, quam hucusque rex dare denegabat, tamen Pra- penses timentes regis dolum audienciam. pro qua prius instantissime laboraverant, nolebant acceptare, eo quod a fide dignis intellexerant 7), quod legatus pape regi suaserat, quod multa pro- mitteret, Pragensibus, sed nulla teneret, quia ad tenendum fidem hereticis nullus est obligatus, ut5) eciam habitis cum Pragensibus et eis ad- herentibus treugis pacis ad medium quadrage- sime poterit interim gentes congregare et sic omnes hostiliter invadere et de terra vivencium delere. Cum hec Pragenses non laterent ^), scri- bunt cum magistris et baronibus vice versa af- fectantes, quod se interponant, ut rex suis man- det prelatis, doctoribus ac magistris, ut dent loco audiencie magistris et communitati Pragensi so- lidas contra IV articulos scripturas, prout Pra- genses magistri eis prefatos IV articulos racio- nibus et scripturis bene fulcitos assignassent, ymmo et toti regis exercitui palam direxissent. Horum responsum adhuc hodie expectamus. Item eo tempore dyabolus non dormiens cer- nens inpunitatis licenciam, omnem, sicut volue- rit!) quis. seminare poterat *) doctrinam, prodiit in publicum ") nocivior et dudum absconditus error. ut heresis palliata, christiane relisionis totaliter destructiva, quod. scilicet sub specie pa- nis et vini per presbiterum legitime consecratis non sit verum corpus nec eius sanguis, sed sunt solum post presbiteri consecracionem panis et vi- num benedictum, que in memoriam passionis Christi debent a fidelibus manducari et potari, eo quod in ultima cena Christus Jesus, dominus et deus noster. accepto pane gracias agens, bene- dicens et frangens dixit: hoc est corpus meum, quod pro vobis tradetur. Ibi per literam hoc" mon panem, nec corpus suum sub specie panis demonstravit, sed corpus suum coram discipulis stans, adhuc mortale, digito suo demonstrans dixit: hoe est corpus meum; quia illud tradi debuit pro omnium redempcione. Et cum ?) sub- iunxit: accipite et dividite inter vos: dedit eis panem, quem benedixerat, ut quocienscunque pa- 129 prvé pracovali. nechtěli přijíti. Nebo od víry hodných porozuměli, že legát papežský králi povolil, aby mnoho Pražským sliboval. ale nic neplnil neb nedrżal. Nebo k držení víry kacíři žádný není zavázán, a tak aby maje s Praž- skými a jich se přídržícímí příměří pokojné do polu postu mohl mezitím lid sebrati a tak o všecky nepřátelsky se pokusiti a z země ži- vých vyhladiti. | A když ty věci Pražan nebyly tajné. píší s mistry a s pány šlechtici zase, aby se v to páni s jeho strany vložili, aby král při- kázal svým prelátům a doctorům, mistrům a obci Pražské, aby dali místo k slyšení proti čtyrem artykulům písma, jakož pražští mistři jim před- pověděných čtyr artykulův důvody a písmy do- bře ohražených podali, anobrž všemu vojsku krá- lovskému zjevně poslali; že toho odpovědi po- dnes čekáme. Blud znovu povstalý o zůstání chleba a vina. Item toho času ďábel nespě, znaje a vida, że žádného trestání není, ale svoboda, všeliké ná- lezky kdo chtél rozsívati, učení aby rozsíval, vyšel jest na světlo škodný a dávno skrytý blud a kacířství přikryté, křesťanského náboženství ovšem zrušitedlné, totiž že by pod způsobem chleba a vína od kněze právě posvěceným nebylo pravé tělo boží ani pravá krev jeho, ale že toliko po posvěcování kněze zůstává chléb a víno po- žehnané; kteréžto na památku umučení Krystova má jedeno a pito býti, protože za poslední ve- Ceri Krystus Ježíš, pán a Bůh náš, vzav chléb, díky činíc žehnal a lámaje řeki: Totoť jest téio mé etc. kteréž za vás zrazeno bude. Tu skrze to slovo „Totoť“ ani chleba ani téla svého pod způsobem chleba neokázal jest, ale tělo své před učedlníky svými stojíce ještě smrtedlné prstem svým ukázal a řekl: Toto jest tělo mé; nebo to mělo zrazeno býti na vykoupení všech. A když přidal: Vezměte a jezte a dělte mezi se, dal jim chléb, jehož požehnal, aby, kolikrátžkoli f) intellexerunt B. — 5) et P. — ) laterent B, jinde lateret, — !) voluit B. — *) poterit P, — !) publico A. — ™) cum hoc A. 1420 

Strana 430
1120 450 nem similiter benedicerent ef sumerent, in eius facerent commemoracionem. Eodem modo de ca- lice sompniantes, quod per literam ,hic* ostendit sanguinem in crucis ligno effundendum, et non viuum nec?) sanguinem sub specie vini, cum ibi. ut aiebant, non contineatur. Ex hac ceca. heretica et. omni scripture. contraria. nequissima doctrina. plurimi tam viri quam inulieres misera- biliter sunt. infecti, presertim in Zacensi, Plznensi ac Pragensi confin qui prius cum magna re- verencia et devocione ae lacrimarum effusione quottidie quasi eukaristie sacramentum percepe- runt. Post hanc autem pestiferam doctrinam sine omni reverencia et devocione nut ad temporalem cibuni currentes. dicebant. presbitero: da michi sacramentum: intelligens sacrum panem et vinum et non corpus et sanguinem Christi ©). Et cum presbiter diceret: optas, ut dem tibi corpus Chri- sti hic sub specie panis et. sanguinem eius sub specie vini? tune movendo caput dicebat: tamen audis, quid postulo. altaris scilicet sacramentum. Nec geniculaciones nec veneraciones aut adora- ciones, prout prius coram sacramento et Christo et deo vero in sacramento veraciter contento fa- cere. consueverant, facere volebant. Kt ob hoc quidam eorum, cum viderent in missa sacramen- tum panis et vini elevari vel in monstrancia in ?) altaribus exponi aut processionaliter depor- tari. oculos in terram declinabant, faciem ruga- bant et aliqui expuebant murmurantes contra fideles homines, qui coram sacramento venera- bili geniceulabant et sic sub sacramento deum suum venerantes adorabant. Et quod «deterius fuit omni eorum malicia, ubi et quando poterant, de monstranciis aut de pixidibus sacratas hostias, ne venerarentur, proiciebant. De quorum numero fuit Sigismundus, cliens prope Hradek de Rze- pan 3) mansione, cum pluribus tam clientibus quan utriusque sexus villanis, qui nullam ma- gistrorum. sanam volebant accipere doctrinam, sed infamantes et velut racione carentes insanie- bant dicentes, omnes magistros et presbiteros, qui asserunt sub speciebus panis et vini esse verum corpus et sanguinem Christi, esse decep- tores et seductores et quod ipsis nullus fidelis VAVŘINCE Z BŘEZOVÉ KRONIKA HUSITSKÁ. chlób ten żehnali by a brali na jeho pamitku. 1% A tóż pravili jako ze sna o kalichu, że skrze to slovo „tento jest kalich* ukazuje krev pod způsobem vína, poněvadž jí tu nebylo. Z toho slepého a kacifského a vsem pisnûm odporného a nejnepravějšího učení mnozí muži i ženy bídné sou nakažení v Žatečském, Plzeňském a Pražském kraji. kteřížto prvé s velikou poctivostí. nábožen- stvím a s vyléváním slzí jako na každý den svátost těla a krve Krysta Pána přijímali sou. O nevážném přijímání svátosti těla a krve pána Krysta. Po tom pak smrtonošném učení beze vší poctivosti a náboženství jako k těles- nému pokrmu béhajfce. pravili knézi: Daj mi svátost, rozumějíce svatý chléb a víno, a ne tělo Krystovo. A když kněz řekl: Žádáš-li, abych tobé dal tělo pána Krysta tuto pod způsobem chleba a krve jeho pod způsobem vína? tehda kývaje hlavou, řekli: Všaks slyšel, čeho žádám, totiž svátosti oltářní. A protož když sou od kněze ví- dali pozdvihati na msi téla pâna Krysta svâtost pod způsobem chleba nebo v omonstrancich vý- Stavené neb na processí neseué, k zemi oci szhy- lovali a tvar zasmuSovali a někteří plili, repcíce proti věrným lidem, kteříž proti tělu pána Krysta na kolena klekali. A tak pod svátostí vidomu nevidomého ctíce jemu se klanéli. a jesté více, kde a kdy mohli z monstrancí nebo z nádob posvátných svátost velebnou ukrásti, rozsýpali sou, aby nebyla ctěna O Zykmoumdovi Řepanském. Z jichžto počtu byl jeden panoše Zykmund blízko Hradce z Řepan seděním s mnohými sobě volnými i s sedláky. kteříž žádného zdravého naučení mistrův nechtěli přijíti, ale zbláznivše se a jako rozumu nemajíce, posmívali se řkouce, že všickni mistři a kněží, kteříž praví pod způsoby chleba a vína býti pravé tělo Krystovo a pravou jeho krev, jsou svůdce a klamači, a že žádný věrný jim vériti nemá, ani k jich řečem víry priloziti. | Počátek pak a kořen toho zlořečeného kacířstva přišel do Českého království od některých Pikhardův, kteřížto léta páně 1418 do Prahy s ženami a s détmi jako 40 mužův přišlo, pravíce. že by od prelátův svých byli vyhnáni pro zákon boží, ^) nec et B. — ?) domini A; in m. pozdější rukou Christi. — P) d. in A. — 9) Rziepan W. 

Strana 431
VAVŘINCE Z BŘEZOVÉ KRONIKA HUSITSKÁ. 1420 debet adhibere creditivam fidem. Origo ") autem et radix huius malediete heresis pervenit ad Boemie regnum a quibusdam Picardis, qui anno MCCCCX VII Pragam eum uxoribus et pueris, XL fere viri, venerunt dicentes, se fore per prelatos eorum expulsos propter legem dei. Et quoniam audissent, quod in regno Boemie maxima esset veritatis evangelice libertas, et ideo ad regnum venisse se*) dicebant. Quamobrem a Pragensibus saudenter sunt recepti et in victualibus provisi. Quos et regina cum curiensibus regis sepius aid eorum habitacula pro consolacione visitabat et eorum necessitatibus misericorditer cum aliis di- vitibus subvenit. laro tameu visitabant divina, nec visi sunt sub duplici specie sacramentaliter communicare, nec proprium secum habebant pres- biterum, sed solum quemdam virum latinum, qui in eorum linguagio libellos eis legebat. Et sic sub pelle ovina latebant lupi rapaces. Dum enim deo largiente prefatus Sigismundus cliens et ter- rigena suum in publicum propalavit errorem et eum pertinaciter defenderet, inventum est, quod i prefatis Picardis fuisset in hunc errorem et heresim cum ceteris seductus. Et sic quibusdam Picardis in Praga mortuis, aliis timore concussis recedentibus, nescitur, quo devenerunt, nichilomi- nus infectivum suum semen Doemis relinquendo, qui usque hodie pretaeta heresi innodati inve- niuntur, quos deus sua gracia dignetur cicius à nostris limitibus eradicare. Item ?) eodem anno, quo supra, scilicet MCCCCXX. currente. Thaboritis de Praga XXII die Augusti recedentibus et innumera dampna tam in bonis temporalibus quam in spiritualibus, presertim in dominio domini de Rosmberg *) in- ferentibus Pragenses pro tunc quasi orbati alio- rum auxilio soli cum suis stipendiariis dominico die post sancte Crucis exaltacionem, que erat dies XV Septembris, castrum Wyssegradum val- laverunt ponentes se cum suis tentoriis et ca- sulis vulgariter budis dictis circumcirca ecclesiam sancti Pancracii, impedientesque duci victualia in Wyssegradum, sed liberantes stratam ad Pra- gensem civitatem, quem quidem locum munien- 451 a kterak by slyšeli, že by v království Českém pravda čtení svatého měla by svobodu velikou velmi. Proto do Českého království přijíti se pravili. Pro kteroužto věc od Pražských ra- dostně sou přijati a živností opatření. Kteréžto i královna s dvořany královskými často do jich obydlí pro potěšení navštěvovala a jich potřebám milosrdné s jinými bohatými pomáhala. Ale však řídko ke mšem svatým sou chodili, aniž vídáni sou pod obojí zpüsobou prijímati posvátné, aniz vlastního s sebou méli knéze kromé jednolio latinika. kteryżto jim v jich jazyku knízky éetl. A tak pod koží ovčí tajili se vlei hltaví. Nebo když předpověděný Zykmund panoše a zeměnín na jevo svůj blud oznámili sou a jeho neustupne bránili, i nalezeno jest, aby od Pikhardův před- pověděných v ten blud a kacířství s jinými byl sveden. A tak, když sou někteří Pikhardi v Praze zemřeli a jiní strachem přestrašení odeśli, tak że eni nezvédéli. kam se déli, ovšem své bláznové semeno mezi Čechy züstavivie, kterímzto kacífstvem pfedpovédénym i podnes jsouce nakvaieni mnozí v Cechách trvají, kteréžto Bůh všemohoucí svou milostí rač spíše od našich prahüv vykoreniti. O velkých škodách. které sou činilů Táborští panu z Rozmberka. Item téhož léta, totiž 1420, když sou Táborští z Prahy vyšli 22 dne měsíce srpna a nezčítedlné škody na časném i duchovním statku zvláště na domu Rozmberského učinivše, Pražští tehdáž jako zbavení pomoci cizí sami s svymi Zoldnéfi ...*) Item téhož léta v neděli po Povýšení sva- tého kříže, jenž byl 15 den měsíce září, hrad Vyšehradský obehnali sou, položivše se s svými stany a búdami okolo svatého Pangraci neda- douc vézti žádné špíže na Vyšehrad a svobodnou učinivše sobé silnici do Pražského mésta. A to místo ohradivše bezpečné spali, z druhé strany г) W in m. (pozdější rukou) Hic nota de Pikardis. — ?) ad regnum Boemie se venisse 15; *) Rosis P. srov, překlad. — 5) Vypravování vrací se k místu, kde svrchu (str. 400) přestalo. *) Souvisí s následujícím odstavcem. 1420 

Strana 432
432 VAVŘINCE Z BŘEZOVÉ KRONIKA HUSITSKÁ. 1420 tes securi dormiebant, ex altera parte scilicet civitatis duas machinas, praky u). retro chorum beate Virginis in Botiecz erigentes, quas tamen subtilis Wyssegradensis magister de capella ro- tunda sancte Margarethe ad Botiecz sagittando corrupit; per pixidem vero magnam, quam in ecclesiola in Viridi muro rupto locaverant, multa dampna Wyssegradensibus intulerunt, hiis sic dispositis pro dominis Hynkone Crussina. Victo- rino dicto Boczkone et Thaboritis literas, ut in auxilium pro expugnando castro Wyssegradensi Pragam venire non negligant, mittentes. Et fac- tum est, quod prefati barones Crussina cum fra- tre 6) et Victormo Boczkone cum Orebitis venire Pragam non tardarunt*), Thaboritis minime ve- nientibus. Item eodem tempore, quo Pragenses Wysse- gradum obsiderant, feria VI ante Wenceslai de castro Pragensi de pixide magna unum virum et quinque mulieres uno ictu interfecerunt in cir- culo Antique civitatis, de quorum numero fuit una mulier pregnans, cuius puer de matrice evo- lutus adhuc *) vivus fuit baptisatus »). Quem quidem dominum predictum dominum Crussinam Pragenses in capitaneum elegerunt, qui cum domino Boczkone et suis clientibus se in valle vinearum ascendendo de Psarz versus sanctum Pancracium cum suis tentoriis locave- runt. Quos Pragenses utriusque sexus 2) quottidie cum sacramento corporis Christi in monstrancia extenso super lignum visitantes fossatis a sancto Pangracio incipiendo et descendendo ad tentoria dominorum usque rivulum Psarz et dominum Za- vissium, qui cum quibusdam Lunensibus et Za- censibus sub monte a sancto Karolo descendendo locum obsidebant, optime muniverunt. Et ita ex omni parte fuerunt Wyssegradenses vallati, quod per nullam stratam, nec per currus nec per pe- dites, victualia poterant eis per terram adduci. Pro quo non modicum 2) territi direxerunt ad regem Sigismundum, ut provideret eis de victua- libus, quia in eisdem cito deficerent et non es- sent bene provisi. Qui quidem rex alto suo spi- Sept 27 totiž města dva praky za kůrem panny Marye 1420 na Botíči zdvihše, kteréžto však mistrný puškař stříleje z děl z kaply okrouhlé svaté Markéty na Botíč zkazil jest. Ale z pušky veliké, kterouž v kostelíku Zeleném, prolomivše zeď, byli polo- žili, veliké škody Vyšehradským činili sou. Pak po pana Hynka Krušinu a po pana Bočka Vik- toryna a po Táborské listy poslali, aby jim ku pomoci k dobývání hradův přijeli. I stalo se jest. že předpovědění pan Krušina s bratrem a s pa- nem Viktorynem Bočkem, s Orebitskými do Prahy přijeti nemeškali, ale Táborští nepřijeli sou. Item téhož léta Pražští Vyšehrad obehnali. V pátek před svatým Václavem s hradu Praž- ského z pušky veliké jednoho muže a pět žen jedním střelením na rynku staroměstském sou zabili, a jedna byla těhotná. Jejížto dítě z ma- terníka vyvalený bylo živo a pokřtěno jest. Kteréhožto pana Hynka Krušinu Pražané sobě za hejtmana zvolili sou. Kterýžto se panem Bočkem a svými služebníky a s žoldnéři v údolí vinic vstupuje nahoru z Psář za svatým Pan- gracím s svými stany a búdami položili se, *) příkopy učinivše od svatého Pangrací až do stanův panských a až do potůčku Psář a pana Záviše, kterýžto s některými Žateckými a Lounskými pod horu od svatého Karla sstupuje dolův ležali a velmi výborně ohradili. A tak ze všech stran byli Vyšehradští souženi, že žádnou silnicí ani skrze vozy ani skrze pěší špíže jim nemohla nesena ani vezena po zemi byti. A Pražská obec je obo- jího pohlaví na každý den s kněžími, s tělem božím, s monstrancí zdviženou na dřevě navště- vovali sou. Pro kteroužto věc Vyšehradští ne- málo souce přestrašeni, k králi Zykmundovi po- slali sou, aby je špíží opatřil, nebo špíže velmi rychle míti nebudou, a že nejsou špíží dobře opatření. Kterýžto král z vysokého svého ducha u) d. in P. — v) tardaverunt W. — 2) d. in B. — 7) V P tento odstavec vřazen niže. — 3) Quos Pragenses mu- lieres P. — 4) modicum non A. 6) Bratr Hynkův, Jan Krušina z Lichtenburka. *) Překladatel přeskočil počátek následující věty (Quos ... visitantes); potom jej však dodal.

Strana 433
VAVŘINCE Z BŘEZOVÉ KRONIKA HUSITSKÁ. 1420 ritu eisdem dare in habundancia victualia et Pra- Oct. genses de campo repellere promittebat, nichilo- minus in facto per quinque septimanas nichil penitus pro defensa faciendo, pro quo fere per?) tres septimanas equos comedere sunt compulsi. In die tamen Francisci XXIV villas cum pluri- bus mulieribus et pueris in confinio Boleslaviensi cum suis Ungaris ad terrendum inhumaniter com- bussit et demum X die Octobris quosdam Za- censes currus prope Zacz arrestavit et obtinuit, sed statim XIV *) die, cum ad Zacz appropin- quaret, notabile dampnum iusto dei iudicio in suis turpiter recepit Hungaris. Et reversus cum dampno per Lunam et Slanam in Lithomierzicz 9), iterum et iterum multiplicibus nunciis fatigatus, quod non tardet cuin victualibus suis stipendia- riis in Wyssegradum subvenire, quia iam non aliud nisi equorum suorum carnes manducarent, quibus quidem equis fere tribus septimanis loco ferinarum plus regis favorem, quam proprii *) corporis sanitatem pensantes famelicum stoma- chum saciarunt ac iteratis vicibus instanter pe- tunt, ut prebeat auxilium, alias oportet cos a castro cum confusione recedere: qui. ut^) prius, respondit, quod modicum adhuc sustineant, quia direxit pro gentibus et omnino in brevis tempo- ris spacio vult sufficiencia victualia eis, placeat vel displiceat Pragensibus, per Multavie aquam circa insulam sub Wyssegrado in copia mini- strare. Et sie receptis pluribus navibus in Litho- mierzicz et eisdem in curribus locatis Veronam cum sua gente letanter pervenit. disponens et ordinans plures currus victualibus oneratos, quod tamen minime Pragenses latebat. qui mox flumen Multavie ferratis trabibus et catenis supra insu- lam sub Wyssegrado taliter clauserunt, quod nulla navis libere descendere poterat sine apercione, nichilominus insule locum munientes duas in eadem erigendo stubas, que swruby vulgariter appellantur, facientes in utrisque £) finibus insule ex lignorum ligaturis pontis similitudinem, per quem quivis^) transire poterat a Slavorum clau- stro veniens usque in insulam et consequenter per aquam Multavie usque in Podol sub Wysse- grado, et abhine usque sanctum Pangracium fo- b) d. in W. — ©) eodd. XXIV. Srov, Tomküv DP. IV, 103. — 4) codd. Lunam, Slanam et 433 jim v hojnosti špíže dodati a Pražské z pole se- hnati slíbil. Ovšem v skutku za pět neděl nic k obraně jich neučinil jest. Pro kteroužto věc jako za tři neděle přinucení jsou jako koně jísti. Avšak na svatého Františka 24 vsí s mnohými Zenami a dítkami v kraji Boleslavském s svymi Uhry k hrüze ukrutné spálil jest. A potom 10 dne měsíce října některé Zatecké vozy u Žatce pobral jest. Ale ihned 24 dne. když se k Žatci přibližoval. znamenitou škodu spravedlivým božím soudem mrzee na svych Uhrích vzal jest. 4 na- vrátiv se s škodou do Loun a do Slaného, do Lytoměřic, skrze Louny do Slaného a z Slaného do Lvtoměřic vláčel se sem i tam a mnohými posly nabádán jsa, aby nemeškal svým žoldnéřům na Vyšehrad špíže dodati. Neb již nic jiného než maso z svých koní jedli, kterýmižto koňmi jako za tři neděle místo zvěřiny, více sobě vážíce přízeň královskou nežli své vlastní zdraví, lačný žaludek svůj sytili. A tak opět i opět prosili sou, aby jim pomoc dal, že musejí z hradu s hanbou sstoupiti. Kterýžto, jako prvé, odpověděl jim, aby ještě málo potrpěli, že poslal pro lid a že v krát- kém čase chce hojné špíže, buď Pražanům libo nebo nelibo, jim po vodě Vltavě na ostrov pod Vyšehradem v hojnosti postaviti. A tak vzav mnoho lodí od Lytoměřic a je na vozích dcvezl do Berouna a tu s svým lidem vesele přijel jest, zpüsobiv mnoho vozüv a s špíží obtížených. Však toho Pražan tajno nebylo, kteřížto ihned řeku Vltavu železem okovanými sloupy nad ostrovem zavřeli pod Vyšehrad, tak že žádná lodí svobodně dolův sstoupiti bez otevření [nemohla], i ovšem také místo ostrova ohradivše, na něm dvě jizbě zdvihli sou. sruby učinivše na obou koncích ostrova z vazby dříví podobenství mostu, po němž každý mohl jíti od kláštera Slovan jda až na vostrov a ostatek po vodě Vltavě až do Podolu pod Vyšehradem, a odtud až k svatému Pan- kraci vykopavse piikopy, tak że jako sitim Vyśc- hrad obklíčivše, všecky k němu přístupy, cesty, stezky ohradili sou, aby žádný bezpečný přístup nebyl k němu ani z něho. in Lith., per Lunam, Slanam in Lith. Srov. pfeklad. — *) propriam P. — f) d. in A. — 5) codd. utriusque. — ") codd. quis. 55 1420 

Strana 434
1420 434 VAVŘINCE Z BŘEZOVÉ dientes fossas, ita quod quasi retibus Wyssegra- dum circumdantes omnes ad eum aditus, vias et semitas obstruxerunt, quod nullus pateret ad eundem locum securus accessus vel recessus 3). [tem eodem tempore Nicolaus de Hus cum XXX vel XL equis ex parte Thaboritarum Pra- gensibus venit in auxilium, cui insulam predic- tam sub Wyssegrado *) in custodiam commise- runt. Item similiter hiisdem temporibus Grecensis nobilium ac clientalium communitas mutuo con- venientes concluserunt, ut se inter regem et Pra- genses velut mediatores interponant, ne regnum sic turpiter desoletur, et eligentes ex se viros prudentes, militares et clientes, qui et regem et Pragenses diligenter laborando visitaverunt op- tantes a rege. ut det Pragensibus diu optatam super IV articulis audienciam securam et quie- tam. Quam quidem audienciam deificam ac toti regni proficuam dare renuit et negavit, nisi prius Pragenses a campis recederent, quibus Wysse- gradum, castrum eius, vallaverunt. Cumque pre- fnti ambasiatores seu Grecensium communitatis nuncii Pragam venissent ct intencionem regis cominunitati exposuissent ac plenarie intellexis- sent, quod!) hec via et regis intencio nullatenus poterit. habere progressum, deliberati ergo et cum consensu Pragensis communitatis nuncium pro- prium. cum litera ad regem in) Veronam ex- pediunt, que litera hanc in materia continebat sentenciam, quod in hoc finaliter Pragenses per- manserunt. ut. inse rex admittat securam et quie- tam audieneiam et interim eis in persona com- munitatis Grecensis de Wyssegrado ad fideles manus cedere disponat; et si iu hac audiencia, qua magistri Pragensis civitatis cum. parte ad- versa fuerint scripturis solidis altricati, inven- tuin fuerit per prudentes et homines sapientes, quibus fides credula debebit adhiberi, quod Pra- menses magistri in suis IV articulis habent ve- ritatem. ex tune quod rex eorum practicam non impediat, sed iuvet et defendat et hoc ipsum ad tenendum bene firmando caucionem, Wyssegra- i) V P následuje odstavec: Item eodem tempore, quo *) eub. Wyss. d. in B, — !) quia B. — ") d. in B. *) Tak rukop. KRONIKA HUSITSKÁ. O úmluvě a pokojném slyšení, kteréhož žá- 120 dali na králi Čechové čtyr artykulův, a o sstou- pení hradu Vyšehradského; kterýžto odmlouval a mrzce jim lál jest. Item téhož času Mikuláš z Husi ve 40 koních z strany Táborských přijel Pražanům ku pomoci, jemužto ostrov předpově- děný pod Vyšehradem k ostraze poručili sou. Item opět týchž časův Hradečtí, zemanův a panoše spolu se obce sjevše, na tom sou zůstali, aby mezi králem a Pražany prostředkem se vložili, aby království tak hanebně a mrzce nebylo hu- beno. A vybravše z sebe muže opatrné, rytířské a panoše, kteřížto i krále i Pražany pilně pracu- jíce navštívili sou, žádajíce na králi, aby dal Pražským dávno žádané na 4 artykule slyšení bezpečné a pokojné. Kteréžto slyšení božské i všemu království prospěšné, užitečné dáti ode- přel a zbraňoval se, leč by prvé Pražané s pole strhli, jímžto sou Vyšehrad oblehli. A když sou se poslové a ubrmanové obce Hradecké do Prahy přijeli a úmysl králův pověděli obci, že tento úmysl králův jest, nižádným obyčejem nebude proměněn, protož rozmyslivše se a s povolením obce Pražské posla vlastního s listem k králi do Berouna poslali. Kterýžto list tento rozum v sobě zaviral, Ze Prazané na tom koneéné ostali, abv on král dopustil bezpečného a pokojného slyšení a mezitím Hradečtí v osobě obce Vyšehradské k věrné ruce sobě hrad Vyšehradský aby drželi a přijali. A jestliže by v tom slyšení, v němž by mistři pražští s stranou sobě odpornou písmy pevnými se hádajíce právi zůstali, tak Ze by na- lezeno bylo skrze moudré a opatrné lidi, jimž by hodně mohlo věřeno býti, že pražští mistři vsvých čtyřech artykulích pravdu mají, od toho času aby král jich rozdávání a obvčeji nebo v plně těch artykulův*) nečinil jim překážky, ale aby pomocen byl, bránil a hájil, a to též k držení dobře aby utvrdil listy. "Tehdá bude moci vzíti Vyšehrad zase v svou moc a v vlád- nutí. A pak-li by strana odporná jasnější a stá- Pragenses Wissegradum obsiderant ... Viz svr, str, 432. — 

Strana 435
1420 Oct. 28 VAVŘINCE Z BREZOVÉ KRONIKA HUSITSKÁ. dumque in suam e converso recipiat possessio- nem; sin autem pars adversa clariorem* contra prefatos IV articulos poterit adducere scripturam, ex tunc magistri cum Pragensibus cedere debe- bunt de?) suis articulorum doctrinis et tenere cum rege viam veritatis. Cum hec et plura alia pacis et. concordie motiva nuncius in Veronam regi apportasset, qui perlecta litera furia reple- tus in maledicciones Grecensium prorupit et nuncium multipliciter confudit, et nisi asstantes intervenissent, capite forsitan fuisset truncatus, et dixit: ,Stercorisabo prius ad eorum rostra, quam de Wyssegrado cedam; cedant ipsi rustici michi de Grecz civitate, quim per fraudem aec- quisiverunt^;: et sic nuncius. prout exivit, sic et vacuus cum malediccione Pragam est reversus. Item XX die Octobris *) intelligens rex, quod tam ex parte fluminis quam ex parte terre essent vie sibi undique ad porrigendum victualia in Wvssegradum penitus obstructe, dimissis navibus et cum victualibus de Karlstein in castrum Pra- gense per montana ex opposito castri Wysse- gradensis equitans villas plures cum villa Zle- chow et torcularia in vineis comburi ordinavit, ut Wyssegradenses stipendiarii videntes ignem, quem potencialiter incendit, consolentur expec- tantes in brevi suam ultimatam redempcionem. Eodem tempore Kniezewes et altera versus Ve- ronam municione stipendiarii territi regi con- descendunt, qui eosdem cum uno presbitero, quem in. Kniezewes reperiit, iucendio consumpsit et rusticos captivos usque in Veronam perducere mandavit. Ipse vero de castro Pragensi ad Miel- nik et post Nymburgam et sic Montes et Czasla- viam equester pervenit, dirigens hinc inde pro irmatorum gentibus congregacione. Item eodem tempore intelligens Johannes 9) Wssembera et ceteri Wyssegradensis castri capi- tanei, quod diucius prolongat eis rex victualia in Wyssegradum procurare et quod quam plures quasi ieiuniis macerati, non habentes eciam nec equorum carnes, pallidi velut mortui incedebant, alii moriebantur fame, in die Symonis et Jude eum domino Hynkone Crussina et ceteris baro- nibus et capitaneis Pragensis exercitus ami- B) cum A. — ?) Joh. jen v P. 7) Srov. Tomküv DP. IV, 106. *) Rkp. vyslyšel. 435 lejší proti předpověděným artykulům písma mohli provésti a přivésti, od toho času mistři s Pruž- skými mají a povinní budou svých artvkulův ustoupiti i svého učení a držeti s králem cestu pravdy. A když ty věci a mnohem větší jiné o pokoj a smlouvu napomínání posel do Berouna na listech králi přinesl, kterýžto přečetl listy, hnévem jest naplnén, Hradeckym laje a zlofeée. posla rozliéné uhaněl, a kdyby přístojící nebyli odinlouvali. snad by jemu kázal hlavu stíti. I řekl: .Naseru£ jim prvé v jich hrdla, než jim Vyše- hradu postoupím. Postupte mi oni chlapi Hradce města, kteréžto sou pode lstí obdrželi!“ A takž posel, jak vyšel*), tak i prázdný, uhaněn jsa do Prahy navrátil se jest. O pálení vsí okolo Pruhy skrze krále « ob- Jíždění, že Vyšehradu pomoci nemohl. Item 20 dne měsíce října rozuměv král, že z strany řeky i po zemi cesty jemu byly by mu zavříny: se všech stran ku podání špíže na Vyšehrad, opustiv lodí i s špíží z Karlštejna na hrad Pražský po ho- rách z druhé strany proti Vyšehradu jeda. vsi mnohé i s tou vsí Zlíchovem a presy na vinnicech a lisy páliti kázal, aby Vyšehradští žoldnéři vi- douce oheň, kterýž hořel, veselili se, očekávajíce v skůře svého posledního vysvobození. Téhož času Kněžoves a druhá tvrz u Berouna žold- néři osazené přestrašení jsouc králi sou postou- pili, kterýžto ty žoldnéře spolu s kněžími, kteréž zastihl na Kněžovsi, ohněm spálil jest a sedláky zjímané do Berouna vézti kázal jest. Ale toh o dne s hradu Prazského na Mélník, potom do Lymburka, do Hory, do Cáslavé jezdecky prijel jest, posílaje sem i tam pro shromázdéní lidu odéného. Když Vyšehradští poznali, že král jim žádné pomoci dáti nemůž žádným obyčejem, v smlouvu s Pružuny vešli sou, aby jim hradu sstoupil;. Jestliže do určeného času nepomohl by jim král Zykmund. Item toho času porozuměv Jan Všem- bera a jiní haytmané hradu Vyšehradského, že dlouho odkládá jim král špíží je opatřiti, 4 že mnozí jako posty ztrápení, nemajíce již ani masa koňského, bledí jako mrtví chodili, jiní 55* 1420 

Strana 436
1420 456 cabilem in medio vie a Wyssegrado versus sanc- tum Pangracium faciunt tractatum, infra quem tractatum una ”) mirabilis yridis apparuit im- pressio. Sedentibus enim quibusdam 3) arcium liberalium magistris et baccalariis iu vertice montis dicto Kawezie hora super Multavia spec- tantibus felicis tractatus bonum finem. cum sic mutuo de diversis materiebus loquerentur), ap- paruit in aere antea a nobis non visa yris, cuius conus?) unus seu principium fuit quasi sub no- stris pedibus in Multavie flumine et arcus eius per civitatem Pragensem extensus pervenit cum altero cono usque ai *) exercitum circa ecclesiam sancti Pangracii finem tractatus prestolantem, ita quod solum hoc spacium, quod ab ecclesia usque predictum montem extenditur, circulum non concludebat"), quod vix fuit quarta pars cireuli a circulari vridis apparicione. Et cum di- versi de hac yridis apparicione varia darent iu- dicia, in hoc iocose omnes resedimus, quod hec rotunda et mirabilis yridis ") apparicio est Wysse- gradensis castri a Pragensibus in brevi acqui- sicio, prout et factum est, ut in sequentibus ap- parebit. Nam in hoc deo volente tractatu ex utraque parte fuit conclusum, quod si rex non dederit sufficiencia victualia ante XV horam fe- rie VI. que fuit dies Omnium Sanctorum, ex tunc possessores castri deberent sub fide et honore cedere l'ragensibus de Wyssegradensi castro. Su- per qua concordia litera ipsorum fuit confecta, cuius tenor sequitur in hec verba: My Jan Bozkovec sedéním v Brandyse, hayt- man V), A. D. C. D. etc. i véecka obec rytieńska i všelikterá *) jiná tudiež *) na Vyšehradě v této mieře obležená vyznáváme listem tiemto všem, ktoż jej uzřic nebo čtúc uslyšie, že jsme*) ta- kúto*) úmluvu učinili a mocí tohoto listu činí- we s urozenými pány Hynkem řečeným Krušina z Lichtemburka. Victorinem z Kunstatu odjinud z Podebrad, Ilynkem z Kolstejna odjinud z Wal- štejna, Prokopem z Ustie, Janem z Lichtemburka a slovutným panoší Mikulášem z Husi a s opa- trnými purgmistry, konšely i obcemi Velikého VAVŘINCE Z BŘEZOVÉ KRONIKA HUSITSKÁ. mieli hladem, na den svatćho Simona Judy s pa- 1420 nem Hynkem Krušinou a s jinými pány šlechtici, hejtmany pražskými a vojska pražského, na poly cesty od Vyšehradu a mezi svatým Pangracim přátelskou pomluvu učinili sou. V kterémžto ro- kování jedna předivná duha okázala se v oblacích jako zázrak, když sou mistři někteří s bakaláři seděli na vrchu hory Kavčí hora nad Vltavou očekávajíce šťastného konce dobrého rokování. A když sou tak spolu rozmlouvali, okázala se duha, jejížto jeden konec neb počátek byl jako pod mistrovskými nohami v řece Vltavé, a okrslek její byl ztažen přes město Pražské, druhý konec až k vojsku u svatého Pangrací, kdežto skonání toho rokování to vojsko čekalo, tak že toliko toho prostranství, kteréž od kostela až k předpověděné hoře ztahovalo se okršlkem, nezavíráše, že sotva byla čtvrtá částka okrilku od okrouhleho. *) Duhy ukazani jest znamení hradu Vyšehradského v krát- kém času dosažení, jakož i stalo se jest. O tom níže bude praveno. Nebo na tom roku z vůle boží s obou stranou jest svoleno, jestliže by král nedal jim retunku před 15 hodinou v pátek, jenž měl býti den Všech svatých, tehda vladaři toho hradu pode ctí a pod hodnou věrou PraZ- skym z Vyšehradu sstoupili. Na kteroužto smlouvu list od nich byl učiněn v tato slova: My Jan Bozkovec seděním v Brandejse, hayt- man, a my a. b. c. d. ete. i všecka obce rytířská i všelikteraká jiná na Vyšehradě v této míře obležená, vyznáváme tímto listem všem, kdož jej uzří neb čtvuce slyšeti budou, že sme takovou úmluvu učinili a mocí listu tohoto činíme s uroze- nými pány Hynkem Krušinou z Lychtemburka, s Victorynem z Cunstatu odjinud z Poděbrad, Hynkem z Colstajna odjinud z Waldśtajna, Iro- kopem z Ústí, Janem z Lychtemburka a slovut- nym panosi Mikulášem z Husi a opatrnymi purgk- mistry a konšely i obcemi Velikého i Nového P) una michi P. — 3) Sedente enim me cum quibusdam P. — ") loqueremur P. — *) cuius couus eius WAD. — ') d. in WA. — +) claudebat B. — v) yridis d. in A; hec iridis rotunda... apparitio P. — V) hauptman P, haut. man W. — *) vielikteraká W. — ») tudíZ B; a podobné i jinde Gasto v B se píáe 6 místo ie v WA. — *) sme W, gsme AB (i potom). — *) takovito A. *) Překladatel přeskočil od „yridis apparicione“ k „yridis apparicio“. 

Strana 437
VAVŘINCE Z BŘEZOVÉ KRONIKA HUSITSKÁ. 1420 i Nového měst Pražských i se vší obcí rytieřskúů i jinü vSelikterü ^), kteráz leZala a leZí tudieZ před Vyšehradem a pred námi neb kdezkolivék okolo Vyšehradu, nás dobývajíc, že byloli by, že bychom my na Vyšehradě, jsúc tak obležení, ne- byli do étvrtka nynie najprvé prísticho a ten den celý ryticřsků mocí zřietedině a špíže podá- ním hojným retování, toho za retunk nepočítajíc, ač by nám co málo do dvadcet “) nebo do XXX miech 4) špíže bylo podáno:*) tehdy my Jan Bozkovec, A. B. C. ete. i jiní všichni svrchupsaní slíbili jsme a slibujem dobrà věrú křesťansků pod ztracením cti i viery našie, beze všie zlé lsti i všech jiných výmluv a dóvtipnov“) ihned v pátek nazajtrie v hodinu patnádstü na potátku beze vàie nesnüze a otporv vs3elikaké €) hradu svrchupsaného, jenž slove Vyšehrad, na kterémž jsme obležení. panu Hynkovi Krušinovi a jiným pánóm a obcem svrehupsaným mocně postüpiti a jej v jich imoc dáti se všemi puškami, prachem i vší střielbú kromě ručnic našich vlastních. A v té mieře křesťanské primérie s nimi se všemi sli- bujem naší dobrů vérü drZeti ) z naSich prie- kopuov nevycházejíc do té hodiny patnádsté svrehupsané, le: hy král Zigmund na né svü mocí přitáhl, tehdy bychom jemu mienili s druhé strany pomocní býti. Pak-li bychom toho neučinili a jim toho hradu. na němž jsme obležení v tu hodinu skutečně nepostúpili. tehdy tiemto listem sami se cti 1 viery nasie odsuzujem a odvoláváme, a chcem, aby nám i každému z nás na věky od ni- žádného !) věřeno nebylo, než abychom jimieni byli za takové, kteříž cti ani viery nemají. To- mu na svédomie my svrehujimenovani za se i za všecku obcc rytierskü i jinů s námi obleženů pečeti naše vlastnie s nasím dobrým vědomím dobrovolně a bez pfinucenie k tomuto listu jsme privésili. Jenž jest dán v obležení našem tudiež na Vyšehradě léta od narozenie syna božieho 1420, ten pondělí den svatých Šimona a Judy, apoštoluov pána Jezu Krysta. Item guia Nicolao de Hus prefata concordia displicuit, que tamen fuit omnis boni inicium, ab insula cum suis Thaboritis in civitatem Pra- gensem recessit, qui tamen vietus precibus se 451 města Pražských, i se vší obcí rytířskou i jinou všelikerou, kteráž ležela a leží před Vyšehradem a před námi neb kdežkoli okolo Vyšehradu nás dobývajíc, že nebylo-li by do čtvrtka nejprv pří- štího ten celý den rytířskou mocí zřetedlně spo- moženo špíží podáním hojným neb retováním, toho za retunk nepočítajíc, ač by nám co málo do 20 neb 30 méchüv špíže bylo podáno: tehdy my, Jan Bozkovec a my a. b. c. d. etc. i jiní všichni: svrchupsaní slíbili sme a slibujeme do- bron věrou křesťanskou pod ztracením víry i cti naší beze vší zlé lsti i všech jiných výmluv a dóvtipův ihned v pátek na zajtří v hodinu 15. na počátku beze vší nesnáze a odporu všelikého hradu Vyšehradu, na kterémž sme obleZeni, panu Hynkovi Krušinovi a jiným pánům a obcem svrchu psaným mocně postoupiti a v jich moc dáti se všemi puškami prachem i vší střelbou kromé ručnic naších vlastních. A v té víře kře- stťanské příměří s nimi se všemi slibujem naší dobrou vérou drzeti. z našich příkopův nevychä- zeti do té hodiny 15. svrchu psané, leč by král Zykmund na né svou mocí pritrhl. Tehdy bychom jemu minili z druhé strany pomocni byti. Pak-li bychom toho neučinili a jim toho hradu, na němž obležení sme, v tu hodinu nepostoupili, tehdy tímto listem sami se cti i Víry naší odsuzujem a odvoláváme, a chcem, aby nám i každému z nás na věky nebylo věřeno od žádného, než abychom jmíní byli za takové, kteří cti ani víry nemají. Tomu na svědomí my svrchujmenovaní za se i za všecku obec rytířskou i jinou s námi obleženou pečeti naše vlastní s naším jistým vědomím bez přinucení k tomuto listu sme přivěsilí. Jenž jest dán v obležení našem na Vyšehradě léta od na- rození božího 1420, ten pondělí svatých Šimona a Judy, apoštolův pána Jezu Krysta. O sjití Túborských z ostrova proti Pangrucí pro tu smlouvu jim Táborským nelibou. Item že Mikulášovi z Husi předpověděná smlouva se ne- líbila, kteráž však byla všeho dobrého počátek, b) všelikteraků A. — ©) dvadeiet W, XX' B. — 9) miech A, jinde miechóv. — ©) dodáno neb podáno W. — f) dóvtipóv A. — *) v&elijaké B. — ") zdrZeti A. — !) žádného A. 1420 

Strana 438
438 VAVŘINCE Z BŘEZOVÉ KRONIKA HUSITSKÁ. 1420 cum suis ad sanctum Pangracium transduxit, domino Hynkone de Kolsstein prefatam insulam custodiente. z ostrova s svými Táborskými do města Praž- 1420 ského odjel jest. Kterýžto přemožen jsa proz- bami, přestěhoval se s svými k svatému Pan- grácí a panem Hynkem z Colštajna ten ostrov jest osazen k ostříhání. Oct. 10 Oct. 12 Item 1) anno domini MCCCCXX currente de mense (Septembri) 2) Thaboritarum genus in Hradisst existens nolens esse acephalum et sine capite spirituali concorditer elegit Nicolaum de Pelrzim 3), presby- terum et baccalarium in artibus, in episcopum suum seu in seniorem, ut omnes eorum presbyteri ad eun- dem habeant respectum, nec aliquis verbum dei ad populum predicet nisi cum ipsius episcopi voluntate, communitatis(que) pecunias secundum cuiuslibet fratris indigenciam, prout sibi visum fuerit, cum ceteris presbyteris fideliter dispenset. Item codem anno Zizka cum Thaboritica gente Wodnanam quorundam de civitate auxilio obtinuit altera vice 4), que Thaboritarum deordinacionibus consentire nolebat, et captis duobus presbyteris cum XXVIII civibus, non obstante communione utriusque specici, quam tenebant, omnes inhumaniter sunt combusti. Item eodem anno exusta et civitas Sobieslaw per Thaboriensium invasionem, de quorum tamen nu- mero multi a civibus fuerunt vulnerati et interfecti. Item eodem anno potencia domini Ulrici de Rosis Camenicz per tradicionem civium obtinuit et fugientibus Thaboritis ad castrum civitatem incendit et combussit, quia ipse dominus de Rosis inestima- bilia a Thaboritis per combustionem et villarum depredacionem pertulit damna. Item 5) quinta feria post Dionisii rex cum armatorum gentibus ad invadendum Zacz appropinquat et, cum suburbium civitatis invasisset, accepto in hominibus multiplici damno cum verecundia retrocessit. Item sabbato post Dionisii gens domini Ulrici de Rosis, Sswamberger et ceteri de confinio Plznensi barones una cum preposito Chotiessowiensi 6) habuerunt cum Zizka et suis Thaboritis circa castellum Bor prope Horazdiewicz hostilem conflictum ; et ex utraque parte, plures tamen de parte dominorum, fuerunt interfecti, vulnerati et capti, Zizka campum obtinente 7). Item eodem anno non obstante, quod estivo tempore Thaboritarum sacerdotes publice docuissent, quod per amplius rustici et censite non sunt obligati ad dandos suis dominis census vel alias quascunque exacciones, eo quod in hoc regno reparato cessabit omnis exactor, tamen circa festum Galli ab omnibus rusticis et qui se eis inscripserant, census omnes, quos dominis suis dare deberent, striccius exigebant. Item rex in vigilia Omnium sanctorum ad Castrum Novum ad prandium cum suo exercitu veniens timuit eodem die in Pragenses irruere maiorem gentem baronum de Moravia expectando. Qui de vespere similiter ad Novum Castrum ve- nientes in silva ibidem per noctem in armis quieverunt, ut sic omnes in crastino essent pa- rati ad repellendum de campo Pragenses cum omnibus eis auxilium prestantibus. Mittitque rex eadem nocte cartulam ad Pragensis castri stipen- diarios, ut in crastino mane sint k) in suis ar- mis parati et de castro descendentes turrim seu domum Saxonie ducis inpugnent et, si poterint, et succendant, quia ipse eadem hora cum mul- titudine gencium, que sibi de vespere in auxi- O divném a neslýchaném boji krále Zyk- munda s Pražskými a jinými pány, kteříž chtěli retovati Vyšehradu. A tu ztratil jest mnoho pá- nův urozených oděných skrze neoděné a zavržené sedláky a naposledy sám utekl a hrad jest po- stoupen. Item král o vigiljí Všech svatých na Hrad Nový s svým vojskem přitáhl a nesměl jest toho dne na Pražany udeřiti, většího lidu pánův z Moravy očekávaje, kteřížto k večeru též k No- vému Hradu přitáhše v lese tu přes noc v odění odpočívali sou, aby tak na zajtří všickni byli ho- tovi Pražany s pole sehnati se všemi jim pomoc činícími. I poslal jest král té noci ceduli k svým žoldnéřům na hrad Pražský, aby zejtra ráno v svém odění hotovi byli a s hradu sejdouce věži nebo k) sint omnes P. 1) Následující odstavce tiskem vyznačené nacházejí se jen v P (viz úvod). Tištěny jsou s nejednou chybou v Rustlerově „Das sog. Chron. Univ. Prag“; některé též v Palackého Děj. — 2) Doplnil Palacký (III, 2. str. 17.). — 3) cod. Poltzim. — 4) O Vodňanech V. z Březové vypravoval již před tím. Palacký (str. 60.) obě místa vztahuje k témuž příběhu. — 5) O téže události viz vypravování V. z Březové výše na str. 433 — 6) cod. Chotouiensi (?) — 7) Srov. Tomkova Žižku 64—65.

Strana 439
VAVŘINCE Z BREZOVE KRONIKA HUSIISKA. 1) lium. venit, Pragenses velit de campo repellere. Deus autem, qui superbis resistit et humilibus dat graciam, tradidit nuncium cum carta in ma- nus Pragensium, qui ex tenore cartule premu- niti, totam mentem regis didicerunt. Qua de re capitanei Pragensium vigilanter omnem eorum populum ordinantes disposuerunt, in quo quivis loco cum sibi iunctis mane stare deberet et eum- dem locum ab insultu hostium diligencius de- fensare. Et factum est, quod rex elapsa iam XV hora cum suo exercitu de XVI vel XX millibus bene armatorum de Castro Novo venieus ad lo- cum Pragensis exercitus appropinquaret et stans in cacumine verticis, qui est in strata versus sanctum Pangracium descendendo, discedens mo- dicum ad partem gladium suum de vaginis ex- emptunr in!) aere vibrabat dans per hoc Wysse- gralensibus signum, ut et ipsi a Wyssegrado exeuntes irruant hostiliter in Pragenses, eo quod ipse cum copiosa gente, quam videre de Wysse- grado poterant, ad. invadendum prefatos Pragen- Ses esset paratus. Sed quia rex horam statutam, prout in litera scribitur, !eo volente, neglexerat, zameskal: ideo capitanei Wyssegradensis castri obsidentes portas nullum de Wyssegrado ad in- vadendum Pragenses, quamvis multi presertim ''heutonici voluissent, exire permiserunt. Viden- tesque nobiles de exercitu. regis. quod Wysse- sradenses iuvare regem non intendunt et quod Pragenses fossatis se optimis munierunt, suade- bant regi, ut. ad invadendum Pragenses quiesce- ret, si grave. dampnum sui exercitus velit evi- tare. Quibus ille ait: ,.Absit, me enim omnino oportet hodie cum istis rusticis bellare.^ Quem dominus Henricus de Plumlow 9) affabiliter allo- quens ait: Sciatis, quod magnum dampnum. do- miue rex, hodie recipietis et cum confusioue re- cedetis. Ego enim, inquit, tritulas rusticorum valde timeo." Cui rex: ,Scio, inquit. quod vos Moravi,) estis timidi et michi non fideles." Ft ille, dominus scilicet Henricus prefatus, cum ce- teris Moravie baronibus statim de equis descen- dentes dicunt: ,Ecce iam sumus parati ire, ubi mandas, et ibi erimus, ubi tu, rex, non eris." ”) d. iu W. — ") Bohemi et Moravi P. 8) Moravsky zemsky hejtman. 439 dům vývody Saského dobyli a kdyby mohli, aby zapálili. že on v tu hodinu s množstvím lidu, kterejż mu ku pomoci večer přitáhl, chce Pra- žany s pole sehnati. Ale Bůh, jenž se vždy pyš- ným protiví a pokorným dává milost, dal posla s cedulí v ruce Pražských, kteřížto z psaní ce- dule jsouce vystřežení všecken úmysl králův sou zvěděli. Pro kteroužto věc haytmané pražští be- dlivě svůj lid zřídivše způsobili sou, na kterém by každý z nich s svými místě měl státi ráno, a toho místa od skoku a případu nepřátel pilně a udatně brániti. I stalo se jest, že král po 15 hodině s svým vojskem s 16 nebo 20 tisíci lidu oděného dobře z Nového Hradu jeda, k městu Pražskému k vojsku přiblížil se. A stoje na vrchu hory, kteráž jest proti svatému Pangrací, dolův odtáhl maličko na stranu, mečem svým z pošvy dobylým v povětří blyskal jest, dávaje skrze to Vyšehradským znamení, aby i oni z Vyšehradu sejdouce obořili se na Pražany, protože on s hoj- ným lidem, kterýž z Vyšehradu inohli vidéti, k podstoupení Pražan byl hotov. Ale že král ho- dinu uloženou, jakož na listě zápisném bylo psáno, z vůle boží zmeškal, protož haytmané hradu Vyšehradského osadivše brány, vrata a fortuv žádného z Vyšehradu ku pomoci proti Pražanům, ačkoli mnozí, zvláště Němci, chtěli sjiti, nedopustili sou. Tehda vidouce pani urozeni a šlechticové z vojska králova, że Vyśchradśti králi nemohou pomóhati a że Pražští příkopy nejlepšími a výbornými se ohradili, králi, aby se o Pražské nepokoušel, radili, chce-li téžké škody vojska se uvarovati. Jimzto on řekl: „Odstup to ode mne! Nebo já dnes musím s těmito chlapy boj vésti nebo vzíti.“ Jemuž pan Jindřich z Plum- lova ochotně mluvě řekl: „Vězte to, nejjasnější králi, že velikou škodu dnes vezmete a s hanbou odstoupíte. Já zajisté cepů chlapských bojím se velmi.* Jemužto král taicto řekl, že vv, Moravci, jste straślivi a mne nevérni. I fekl ten pan Jin- dřich s jinými moravskými pány, ihned s koní ssedavše: „Aj, již hotovi sme jíti, kumž rozkazu- ješ, a tu budeme, kde ty, králi, nebudeš.“ A ihned jim král místo nejnebezpečnější všech jiných oká- 1420 

Strana 440
1420 440 Et mox eis rex locum periculosiorem omnibus ostendit, ut in parte inferiori. scilicet circa pa- ludes et pisciunculas, accedant viriliter Pragen- ses inpugnando. Ungaris vero de parte superiori mandavit per stratam descendere et in parte illa l'ragensium exercitum inpugnare. Et cum sic ordinati ex utraque parte Pragenses in fossatis viriliter invaderent, qui territi in fugam primo sunt conversi et circa ecclesiam sancti Pangracii spissim cumulati: quod cernens dominus Crus- sina voce valida clamando dixit: ,O boni fratres, revertimini viceversa et sitis hodie fortes milites in bello Christi, quia non nostrum, sed dei agi- tur bellum; videbitis. enim,. quia dominus deus omnes nostros et dei inimicos tradet in manus nostras.^ Nondum bene finivit sermonem, alter vociferat: fugiunt inimici, fugiunt! Quo audito omnes cum impetu currunt et inimicos a fossa- tis propellunt et in fugam convertunt, quos Pra- genses cum sujs nobilibus insequentes quosdam in paludibus, quosdam in pisciunculis et plures per vineas et per campos hinc inde fugientes crudelissime ad interitum prosternunt, rustici tritulis, neminem captivantes, quamvis et capti- vitatem et dei legem usque mortem observare promitterent, nobiles vero armis militaribus fortis- Sime pugnantes, quos poterant, captivarunt vel cum magno eorum periculo de fratrum tritulis eripiebant, ita quod dominus Henricus de Plum- low letaliter vulneratus et captivatus ad cimite- rium sancti Pangracii deportatus et ibi confes- sus, sub utraque specie communicare deside- rans?) expiravit, Henricus vero Lefl?) similiter in tentorio iacens confessus et sub utraque specie communicatus ?) vitam finivit, ita quod pauci de Moravie terre baronibus, qui communionem utrius- que speciei inpugnabant, in vita remanserunt. Ibi dominus Henricus de Plumlow, pro tunc Mora- vie supremus capitaneus, qui pro sponsa sua !9) cum duobus militibus?) suis ad regem venerat, ibi Jaroslaus de Wesele !, Wok de Holssteyn, Hynko: de Malenovic ?), Albrecht de Chotienow, Wilhelmus dictus Zagiecz ?) de Zidlochowic, Pe- VAVŘINCE Z BŘEZOVÉ KRONIKA HUSITSKÁ. zal, aby z strany nižší, totiž při močidlech a rybnících přistoupili a mužsky s Pražany bojo- vali. Ale Uhrüm rozkázal z strany vyžší silnicí přistoupiti a z strany své té s Pražany boj vzíti. A když tak zřízeni z obou stranou s Pražany se mužsky speřili a Pražané nejprvé přestrašení jsouc na útěk se obrátili a u svatého Pangrácí v hromadu se shlukli, to vidouc pan Krušina, hlasem hrozným volaje řekl: „O milí bratří, na- vraťte se zase, a budete dnes silní vytíři v boji Krystově; nebo ne náš, ale boží děje se boj. Uzříte zajisté, že dnes pán Bůh všemohúcí všecky své i naše nepřátely dá v ruce naše.“ Ještě právě řeči nedokonal, jiný zkřikl: „Běží nepřátelé, běží !* To uslysavse vSickni úprkem se obořiii a nepřá- tely od příkopů vodehnali a k utíkání obrátili. Kteréžto Pražští s svými šlechtici stíhajíce, ně- které v močidlech, některé v rybnících a mnohé po vinnicích a po polích sem i tam utikajici ukrutně až k smrti bili, sedláci cepami, žádného nejímajíce, ačkoli někteří uvězení a milování zákona božího až do smrti slibovali. Ale urození oděním rytířským přesilně bojujíce, kteréž mohli, jímali nebo s velikou jich škodou z nebezpečen- ství bratří od cepův vysvobozovali, tak že pan Jindřich z Plumlova smrtedlně jsa raněn a jat nà krchov svatého Pangrací jest donesen a tu se zpovídal, pod obojí způsobou přijímati žádaje umřel jest. Ale Jindřich Lephl též v stanu leže zpovídaje se a pod obojí způsobou přijímaje umřel, tak že málo moravských pánův, kteříž sou se přijímání pod obojí způsobou protivili, živých zůstalo. Tu pan Jindřich z Plumlova, tehdáž mo- ravské země nejvyžší heytman, kterýžto pro ne- věstu svou se dvěma rytíři s svými k králi při- jel, tu Jaroslav z Veselé, tu Vck z Holštajna, Hy- nek z Maleňovic, Albrecht z Chotěnova, Vylém řečený Zajíc z Židlochovic, Petr z Štemberka od- jinud z Konopiště, Racek z Ryziberka, Václav z Ulukova, Jindřich Lephl pán z Bechyně, Aleš Krk, Soběšín, Janek sekretář, ti s mnohými ji- nými země České a Moravské pány a rytíři jsou jako vepřové ukrutně zbiíti a ihned ze všeho P) sub... desiderans d. in P. — ?) sub... commun, d. in P. — 9) codd. milibus; srv. .pFeklad. — 1) Lepus P 9) Jindřich Lefl z Lażan. — !0) Dle Palackého III, 1. str. 421 pro nevéstu (srov. pfcklad); dle slibu svého, jak vykládá Tomek DP. IV, 108. — !) Jaroslav ze Sternberka a z Veselé. — 2) Hynek Samvalsky z Malenovic. 1420 

Strana 441
VAVŘINCE Z BŘEZOVÉ KRONIKA HUSITSKÁ. 12) trus de Stemberg*) alias de Konopisst, Racko de Ryznberg, Wenceslaus de Cluczow, Henricus Lefl, dominus in Bechina, Aless Krk Sobiessin *), Janko Secretarius *), hii cum pluribus aliis terre Bohemie ac Moravie baronibus et militibus sunt velut porei crudeliter interempti et statim omni- bus armis et vestibus usque femoralia denudati. Quis nisi gentili crudelior, qui transeundo per cainpos et vineas et mortuorum fortissima corpora cerneret, et non condoleret? quis nisi insane mentis Boemus, qui tam elegantes et robustos belli viros ac iuvenes crispos et decentes videre poterat sine gravi cordis lamento? presertim quod plures insepulti per vineas et campos iussu sacer- dotum iacere sunt dimissi, ut sint lupis, canibus et avibus celi in cibum et videntibus in terrorem; quos tamen fideles et. pii quidam nocturno tem- pore in fossatis sepelierunt. Fucruntque in nu- mero de interfectis computati circa 5) CCCC vi- ros bene armatos demptis vulneratis, qui in Broda et in via sunt. defuncti, ita quod commu- niter dicebatur circa quingentos de regis exer- citu cecidisse, de Prageusi vero exercitu dice- batur*) vix triginta fore in eodem prelio inter- emptos. inter quos notabilior fuit Jessko, Jess- konis aurifabri filius. qui militarem cingulum cum Crussima et Boczkone et Nicolao Hus et pluribus aliis strenue pugnantibus meruerunt. Fuitque eodem die ventus validus et frigidissi- mus, qui plus armatis militibus quam togatis pedestribus nocebat; apparuit quoque columpna in aere ad modum vridis colorata, quam plurimi aspicientes mirabantur, quid significaret. Item. tempore. belli stipendiarii de castro Pragensi descendentes domum Saxonie inpugna- bant, sed cum viderent, quod nichil inpugnando proficerent, incensis quibusdam domibus de Parva parte sie redeunt ad castrum, a quo descende- runt. Item rex, ut dietum est, tempore belli stans in cacumine verticis et videns lumentabilem suo- rum interitum, timore percussus et. fugam cum suis urripiens lacerimando recessit et inpositis vulneratis curribus directa via, dimisso Novo г) Stermberg А. — *) d. in B. — *) d. in A. HI odění a roucha až Kdo by, leč by pohana lítější byl, jenž by jda po polích a po vinicích přesilná téla vidél by, a neželel? Který nemoudré mysli Čech tak vy- brané a udatné muže bojovné, také mladé, kade- řavé, krásné viděti imohl bez velikého Ikání srdce svého? A zvláště že mnozí po vinnicích a po poli z rozkázání kněžského ležali nepochovaní. aby byli psům, vlkům a ptákům ku pokrmu a vidou- cím k strachu, kteréžto však věrní a mi'ostiví někteří nočním časem pochovali sou v příkopích. I bylo jest v počtu zbitých mužův 400 dobře oděných, kromě raněných, kteřížto v Brodé a na cestě zemřeli sou, tak že obecně praveno bylo. že z vojska králova pět set jich bylo zbito. Ale z pražského vojska sotva 30 jich bylo zabito v tom boji, mezi nimiž byl nejznamenitější Je- šek, Ješka zlatníka syn, kterýžto rytířsky s Kru- šinou a s Bočkem a s Mikulášem z Husi a s ji- nými mnohými bojujícími statečně pasu rytířského zasloužili sou. Byl jest také toho dne vítr pře- veliký a studený, kterýžto více oděným vytířům nežli těm, kteříž v kabátích pěšky chodili, ško- dil. Ukázal se také sloup v povětří ku podoben- ství duhy barevný, na kterýžto mnozí patiice, divili se, co by vyznamenával. O pláci krále Zykmunda, vida zahynuti svého lidu. Item král času boje, jakož na vrchu hory stál, a vida plačtivě svých zahynutí, stra- chem jsa poražen, i dal se jest na útěk s svými za obranu pláče odjel jest. *) A nakladše raněných na vozy, upiímou cestou, opustivie Novy hrad, do Brodu rychle přijel jest a tu pochovav jednoho znamenitého Uhra k Hore se navrátil s lkáním. Avšak chtě přikrýti svých mnohých smrt, pravil, że více jich z Pražských nežli z jeho vojska zbito. Protož toho dne i druhého sám a jeho královna 3) Rytíř Srbín, jinak Soběšín. — +) Jan ze SmrZova i z Kostelce, sekretář někdy krále Václava. Srovn. Pa- lackého D. III, 1. str. 342 *) Tak v rukop. do modré kosile obnażeni. 1420 

Strana 442
1420 Nov. Nov. 442 castro, Brodam festinanter pervenit et ibi sepulto quodam nobili Hungaro 5) ad Montes reliit cum lamento. Palliare tamen volens suorum multorum necem dixit, plures de Pragensibus quam de suo exercitu cecidisse. Quare die illa") et altera ipse et eius regina suis capitibus crinale viride imposuerunt simulantes de interfectis hostibus gaudium, quod corde non habebant. Item in") die Omnium sanctorum regales cedunt Pragensibus secundum litere tenorem de Wyssegrado, quos Pragenses concessis curribus cum rebus eorum eos lete conducunt usque Gu- rzim "), quosdam ad Novum castrum, graciarum acciones reddentes, quod fidem promissam ser- vaverunt *), et statim eodem die post prandium, populo communi violenter Wyssegradum ingre- diente, in ecclesias irruunt, ymagines, altaria, organa, sedes et cetera ecclesie ornamenta cum magno strepitu concuciunt et disrumpunt. Sabbato autem post Omnium sanctorum festum pauperes et divites Wyssegradum ascen- dunt et canonicorum domos cum ecclesiis Y) et muro versus civitatem — miserabiliter rumpunt portantesque tota die in civitatem, quis quid ca- pere poterat, ita quod fuit multitudo portancium sicut. tempore ostensionis reliquiarum fieri sole- bat, quando populus Wyssegradum ascendebat et descendebat; et sic successive plus et plus de- struentes, quod nec castro regis ibidem facto pepercerunt, sed quasi totum destruxerunt. Item dominico die post festum Omnium sanc- torum tota quasi communitas Pragensis facit cum sacramento duplici corporis Christi solempnem processionem cum viris et mulieribus, viri enim iu sua turba sequebantur presbiterum suum ge- stantem corpus Christi sub celo pro rege Sigis- mundo suscipiendo preparato, mulieres autem sequentes viros et suum presbiterum sub celo regine preparato, corpus Christi eciam gestan- tem. Et venientes ad locum, in quo victoriam de hostibus obtinuerunt, reddendo deo gracias et 'Te Deum laudamus precinentes redierunt. VAVŘINCE Z BŘEZOVÉ KRONIKA HUSITSKÁ. na své hlavě nosili sou zelené věnce kladouce, pořekše se míti radost z poražení nepřátel, jenž jí v srdci ani v skutku sou neměli. Item toho také ináme zvédéti, Ze času boje, když před Vyšehradem bitva byla krále s Pra- žany, žoldnéři z hradu Pražského zběhše, k domu Saskému šturmovali sou. Ale když sou viděli, že nic v šturmování neprospívají, zapálivše některé domy na Malé straně, navrátili sou se na hrad, jak sou sešli. O sstoupení hradu Vysehradského a vtoku do něho od svých. Item na den Všech svatých královští postoupili sou Vyšehradu Pražským po- dle zapsání v listu. Kteréžto Pražští půjčivše jim vozů s jich věcmi vesele provodili až do Kou- řima, některé na Nové Hrady, děkujíce jim, že víru slíbenou zachovali. A ihned toho dne po obědích lid obecný s násilím na Vyšehrad všedše a do kostelův, obrazy, oltáře, varhany, stolice i jiné věci, ornmáty a okrasy kostelní s velikým hřmotem ztloukli a obořili sou. O zboření hradu Vyšehradu a domů kanov- nickjch a kostelüv. Item v sobotu po V&ech sva- tých chudí i bohatí na Vyšehrad přišedše a do kanovnických domův přišedše, a tak hrad, domy kanovnické i kostely i se zdí do Nového města bídně zbořili sou, celý den od města, cožkoli kdo mohl vzíti,*) kdyžto lid na hůru vstupoval Vyše- hradskou a sstupoval; tak pomalu víc a více ru- šíce, že ani hradu královskému neodpustili sou, ale jako všecken zkazili sou. O slavné processí, kterouž učinilo město Praž- ské s lidem obojího pohlaví na Vyšehrad v ne- děli po Všech svaťých. Item všecka obec Pražská se dvojí svátostí těla Krystova s ženami as mužmi, muži v svém zástupu a ženy v svém, následovali sou kněží nesoucí tělo pána Krysta pod nebesy. kteráž byla připravena pro krále Zykmunda, aby byl prijat pod né, a ženy též pod nebesy, kte- ráž byla pro královnu připravena, s svým knězem Sly. A přišedše na místo to, na němž vítězství obdrželi, vzdávali sou Bohu díky a zpívali sou Tě Boha chválíme. A potom navrátili sou se. ") d. in W. — *) d. in B. — ") Gurym A, Kurzimam B. — *) servarunt B, conservaverunt A, — 7) ecclesia P. 5) V. Caro, Gesch. Polens III, 221. *) Tak v rukop. 1430 

Strana 443
1420 Nov. 5 Nov. VAVŘINCE Z BŘEZOVÉ KRONIKA HUSITSKÁ. Item rex feria III?) post festum Omnium sanctorum domino Victorino Boczkoni. qui fuit cum Pragensibus, et alteri fratri eius Hynkoni de Podiebrad, qui fuit regis, et Pussce militi 9) in- cepit inhumaniter villas corum comburere et pau- peres spoliare, quod cernens Boczko iuvenis re- cepta a rege licencia Pragensibus se pro defensa veritatis. sociavit et, qui ante fuerat communio- nis utriusque speciei persecutor, factus est eius- dem strenuus defensor et promotor, cui innu- mera dampna per combustionem villarum Hun- gari de Nymburg intulerunt, qui non solum spo- liantes, sed virgines et mulieres violantes et de- mum corrumpentes interfecerunt. Item rex timens, ne castruni Pragense, sicut et Wyssegradense, carens victualibus a Pragen- sibus obsideretur, sabbato ante Martini copiosa predando villas et opida victualia adduci pro- curat, pro quo non benediccionem, sed paupe- rum suscepit malediecionem ct infamem inpro- peracionem. Item anuo domini, quo supra, videlicet MCCCCXX currente feria III post Martini, que fuit XII dies Novembris, lhaborite pro tunc Pieskam possidentes Prachaticensium vicinorum suorum dolebant insultus, quos in tenentes le- sem dei faciebant. Nam post combustionem et muri civitatis in parte rupturam prius *) a Tha- boritis ibidem venientibus factam, inde receden- tibus. redierunt quidam de adversariis in civita- tem, qui tunc?) agitati a. facie Thaboritarum fugerant, et hii aliqualiter reformatis domibus et muro totaliter reparato") inceperunt crudeliter persequi omnes sub utraque specie communican- tes, quosdam captivantes et ad periurandum com- pellentes et quosdam receptis eorum rebus a ci- vitate expellentes et, quod deterius fuit, duos vel tres legis dei zelatores innocenter combus- serunt, de quorum numero fuit quidam clericus Andreas de Wirow, quondam ecclesie Prachati- censis campanarius, quem de agricultura tollen- tes inhumaniter propter fraccionem yınaginum 443 O pálení mstitedlném od krále Zykmunda 1420 vsí a o porušování panen a manželek násilně. Item v outerý po Všech svatých panu Viktorinovi Bočkovi, kterýž byl s Pražskými, i bratru jeho Hynkovi z Poděbrad, kterýž byl s králem, a Puškovi rytíři neslušně jich vsi pálili a lidi: lou- pili. To vida Boček mladý vzav od krále odpuštění a přitovavyšíl se k Pražským k obraně zákona božího. A kterýž byl předtím přijímání pod obojí způsobou protivník, učiněn jest udatný obránce a ochranitel. Jemužto že nezčítedlné škody činil skrze pálení vsí, Uhři z Lymburka učinili sou, kteřížto netoliko chudinu loupíce, ale pannám i Zenám násilé činili sou a porušujíce mordovali sou. O opatření špíže na hrad Pražský skrze krále uherského. Item boje se, aby hrad Pražský, jako i Vyšehrad, nemaje špíže od Pražských ne- byl obležen, v sobotu před svatým Martinem, zloupiv vsi, městečka špíži vézti na hrad Praz- ský opatřil jest a z toho utěšení chudých a zlo- řečenství, v zlou pověst a v kletí, lání od chu- diny vpadl jest. *) O dobytí města Prachatic od Žižky a tu veliké ukrutností ukázání. Item léta páně 1420 běžícího v outery po svatém Martině dne 12 měsíce listopadu Táborští tehdáž Pískem vlád- nouce, Prachatických, soused svých litujíce, proti- venství proti držícím zákon boží prokazovali. **) Nebo po spálení a zlí městských zboření z děl prvé od Táborských učiněného ti, kteříž sou od- tud odešli, někteří se zase navrátili. A ti nékte- rak opravivše domy a zdí z cela, počali se ukrutně protiviti v$em prijimajicım pod obojí způsobou, některé jímajíce a k odpřisežení pudíce a někte- rým statky poberouce z města pudili a dva neb tři milovníky zákona spálili, žáka totiž Ondráčka z Vejrova, někdy kostela prachatického zvonika, vzavše ho z orání, pro zloupání obrazův ohném spálili sou. Pro kteroužto věc Žižka s svými dne předpověděného s předcházejícími je kněžími s tělem božím cestu přijal na se, aby se poku- sil o Prachatice. To předzvěděvše měšťané, brány uzavíravše na zdi k obraně vstoupili sou. K nimzto *) III feria. A, — ?) pro tunc. W. — ") reparato P, reformato WAB. 6) Jan Puška z Kunštatu, strýc obou zmíněných bratří. — 7) V dubnu 1420. *) Tak v ruk. — **) Překladatel neporozuměl latinskému textu. 56* 

Strana 444
1420 444 voragine ignis consumpserunt. Qua de re Zizka, 'Thaboritarum capitaneus, die supradicta cum fra- tribus et sororibus sacramento corporis Christi precedente iter arripit ad invadendum Pracha- ticz civitatem, quod prescientes cives clausis por- tis imnuros pro defensa ascendunt. Quos Zizka veniens primo pacifice alloquitur dicens: ,Ape- rite portam et permittite nos cum venerabili corporis Christi sacramento et presbiteris paci- fice civitatem ingredi et promittimus nulla vobis inferre dampna nec in corpore nec in rebus." Ili vero quasi blasfemantes dixerunt: ,Nonu in- digemus vestro corpore Christi nec vestris pres- biteris, quia habemus et corpus Christi et pres- biteros pro nobis valentes.^ Quo audito Zizka elevata voce dixit: ,Iuro hodie deo, si vos vio- lenter acquiram, quod nullum permittam vivere, sed omnes, quotquot eritis, trucidare mandabo." It statim aunuit fratribus, ut ex omni parte in civitatem irruerent. Qui mox in pluribus locis scalas muro applicantes violenter supra muros iutroeunt, eo quod sagittarii et fundibularii Tha- horitarum ex omni parte prohibebant cives mu- rum pixidibus, pice et lapidibus defendentes ex- tra menia respicere. Thaboritis ergo ascendenti- bus in aliquot locis murum, quosdam in muro tritulis prosternunt, alios fugientes insecuntur et velut. vitulos in omui platea prosternunt. Et aperta porta civitatis corpus Christi cum fratri- Lus residuis et sororibus cuni cantu introducunt, qui per omnes domos divisi tollunt res et viros hinc inde absconsos reperientes, parcendo mu- lieribus et parvulis, crudeliter occidunt vel cap- tos ad Ziskam deducunt, quos omnes demptis forte VII veritatis fautoribus in sacristia ecclesie Ziska includere iubet et, cum prefata sacristia LXXXV viris fuisset repleta, stantibus nimium compresse omnes prefatus Ziska comburere iussit non ob- stante, quod complosas*) in celum levantes ma- nus ob imorem dei peterent, ut vite eorum par- ceret, quatenus sua peccata penitere possent et eos sequi et facere secundum omnem volunta- tem. Ad has lacrimosas virorum preces Thabo- rite quasi surdi effecti piceata f) vasa stramini- bus incensis proiciunt super capita in sacristia inclusorum et sic fumo et igne omnes extinguunt, *) plosas B. — f) piecata P. VAVŘINCE Z BREZOVÉ KRONIKA HUSITSKÁ. Žižka přijev pokojně mluvil jest: „Otevřte bránu 1420 a pusťte nás s velebnou svátostí těla Krystova a s kněžími do města pokojné vjíti. A slibujem vám škody žádné nečiniti ani na těle ani na statku.“ Ale oni jako rouhajíce se řekli sou: „Nepotřebujeme vašeho těla Krystova ani vaších kněží, nebo máme i tělo Krystovo i kněží, kte- říž se nám hodí.“ To uslyšav Žižka pozdvihl hlasu a řekl: „Přísahám dnes Bohu, jestliže vás mocí dobudu, že žádného živiti nebudu a neod- pustím, ale všecky zmordovati káži!“ A ihned ponukl bratří, aby se všech stran město osuli. Kteřížto ihned na mnohých místech řebříky při- stavovali ke zdem a násilné na zdi vlezli sou. Protože střelci a pračata Táborských ze všech stran bránili měšťanům zdí z dél, z ruénic, smo- lou a kamením bránícím, ven z zábradl vyhlé- dati nedopouštějíce, a protož když sou Tábovští na několiko místech na zdi vlezli, některé na zdi cepami poráželi, některé utíkající honili a jako telce ve všech ulicích bili. A otevřevše bránu městskou, tělo pána Krysta s bratřími ostatními a s sestrami s zpíváním vedli sou. Kteřížto po všech domích rozdělivše se, brali sou statky a muže onde i onde skryté nalézajíce, odpoustéjíce ženám a dítkám, ukrutné mordovali nebo jaté k Žižkovi vedli sou. Kteréžto všecky snad krom sedmi, přejícím pravdě boží, Žižka kázal v zákřiště kostelní zavříti a s tou zákřištou 75 mužův, jenž jimi byla natlačena, zapáliti. Nic jim to pomoeno nebylo, Ze zpínajíce ruce k nebi pozdvihovali a pro pána Boha prosili, aby jich životu odpustil. aby se svých hříchův mohli pokáti a jich ná- sledovati a učiniti po jich vší vůli. K těm slzi- vým prozbám těch imužův Táborští jako hluší učinění jsouc: a sudy smolené přivalivše a sla- mou obkiadše metali sou do zákřišti na hlavy těm mužům zavřeným. A tak všickní ohněm a dýmem zadchli sou se. Kteréžto potom obořivše sklep té zákřišti kamením jako v hrobě přikvryli sou, aby tu shnili. A po ulicech zbitých leželo 230. Některé poclovavse a nékteré do studnice vme- tavše, ženy všecky i s détmi vyhnali a mésto suni osedli, ohradivše se příkopy rukami jich pilně udélanými. 

Strana 445
VAVŘINCE Z BŘEZOVÉ KRONIKA HUSITSKA. 445 1420 quos postea rupta desuper sacristie testudine la- pidibus quasi in monumento cooperiunt ad ibi- dem putrefiendum, de interfectis fere ducentis XXX per plateas iacentibus quosdam sepelientes et quosdam in fontem unius civis proicientes. Et expulsis omnibus mulieribus cum parvulis civitatem soli obsiderunt munientes se fossatis per manus eorum diligenter elaboratis 8). Pragenses 2) post victoriam circa Wyssegra- dum hanc scribunt et dirigunt ad barones Boe mie 5) literam, que sequitur in hac forma: Žádost všeho dobrého vám, přietelé milí! Žalujemť vám na Zigmunda Uherského, ač hodné jest řéci, krále, kterýzto zapomněv sě h) nad urozením svým, příklad dobroty a milostivosti svých všech předkuov1) od k) sebe zapudiv, i oddal1) sě jest na ukrutnost neslýchanú, jižto této koruně královstvie Českého ukazuje pálením, panen i paní ohavným násilím, lidí i dietek mordováním i vše- likakú m) jinú bezprávností, a to konečně a lstivě pod hájením kostela římského ukládaje, kříž krvavý v řádu křesťanském nikdy nezaložený sobě od papeže bezprávně na nás vydaný ku pomoci bera, kudyž by jazyk český od něho najohavnější potupú a kacieřstvím po všem světun) nevinně zhaněním shladiti mohl a cizozemce v této zemi zvelebiti a miesta Čechuov vyhnaných jimi osa- diti, jakož jest to znamenitě den Všech svatých před Vyšehradem ukázal, pány, rytieře°) a panoše jazyka českého, jim zrádcí nadávav, i napřed jest P) šikoval a jich retovati nechtě aneb nesměje. a moha, viece než do pěti set najčelnějších o hrdla jest připravil, jichžto zavedenie s pravú věrú litujíce želéme, jakožto Čechuov nám přirozených a k umdlení našeho jazyka českého jeho navede- ním poražených. Němcóv a Uhruov, našeho jazyka najukrutnějších nepřátel lituje a je mimo Čechy předkládaje, vždy k tomu konci jednaje, aby Čechové sami sě s obú 9) stranú zmordujíce, umdleni byli a tudy snáze jím s pomocí Němcóv a Uhruov umdlením?) shlazeni byli; jakož jest to nad hlas z úst prokletých toho krále slýcháno, když jest řekl, že by za to uherskú zemi dáti chtěl, by v české zemi Čecha nebylo ižádného5). Protož, milí přietelé, vás ještět) z lásky a slito- vánic napomínáme, abyšte sě sami nad sebú slitujíc a nad jazykem svým přirozeným, kterýžť ten ukrutník v hanebném narčení ostaviti miení a shladiti, i k tomu se vedle nás přičinili, jemu dále jeho ukrutnosti k vašemu velikému pohanění a k shlazení konečnému nepomáhajíce, ať by 1) zákon boží ve všech pravdách spasitedlných a písmem svatým duovodných svobodu měl bez utlačovánie, o kteréž ten král s svými pomocníky se zasazuje, nás od spasenie našeho chtě otraziti a k své vieře kacieřské v Konstancí ohlášené přivésti a k zatracení připraviti, ižádné v) zprávy ani kterého slyšenie častokrát na něm žádaného nám dáti nechtěl. A jestliže byšte vždy jemu nákladni býti chtěli, jeho očitá ukrutenstvie a záhubu vidúce přielišnú a bezprávnú této země, tehdy bychom za to měli, že byšte i vy o shlazenie jazyka stáli českého, i musili bychom sě proti vám tak opatřiti s pomocí boží, jako proti božím a jazyka našeho zjevným nepřátelóm. Dán v úterý po Všech svatých. Pražané po vítězství u Vyšehradu tento list 1420 ku pánům českým sou poslali a psali v tato slova: Nov. 5 Nov. 13 O dobytí Přibenic hradu skrze kněze Ko- Item eodem anno feria IV post Martini Co- randa presbiter, Thaboritarum capitaneus, ymo randu s Táborskými. Item v středu po svatém 5) Boem. d. in W. — h) sie W, se AB (i dále). — 1) předkóv A. — k) ot A (i dále). — 1) otdal A. — m) všeli- jakú B. — n) světě B. —°) a rytieře B. — r) je A. — 1) s uobú B. — r) umdlením P, umdlení jinde. — *) žádného B. — t) jistě B. —“) aby B. — 7) nižádné B. 8) Srov. svrchu stručnější vypravování, kde počet pobitých se udává na 135. Srov. Tomkova Jana Žižku str. 67. —9) Mimo Pražany podepsali psaní i někteří páni. Srov. Palackého D. III, 1. str. 425—426. Tištěno jest tamtéž a v AČ. III, 217.

Strana 446
1420 Sept. 8 446 capitosus *), qui sub salvo conductu Henrici dicti Lefl, domini castri in Bechina, a familiaribus domini de Rozmberg post festum Nativitatis sancte Marie cum aliquot de Thabor fratribus in Bechinam equitans fuit captus et detentus, in Przibenicz, castrum prefati domini de Rosis, adductus et in turrim eiusdem castri proiectus, de qua turri fracto trunco applicatisque muro asseribus usque ad custodum pavimentum die quadam ipse cum aliquot ex suis pervenit; qui ligatis custodibus omues captivos fratres de turri extrahit*) et custodes in loca eorum inmittit, uno tamen petente se dimitti, quia vellet omuia facere, que iuberet. Et cum iuraret, quod tacite nulli penitus de eorum exitu revelaret, sed sia- tim iret in Hradisst et facta, prout viderat, enar- raret, ut sine mora eis in auxilium venire festi- nent, quod castrum poterint sine fallo obtinere: et factum est, quod Thaborite capto nuucio. ut pro veritate premiaretur vel pro falsitate puni- retur, surgunt omnes et cito ad castrum Przibe- nicz perveniunt. Quos cum de turri venire Co- randa et sui conspiciunt, clamant alta voce: ,Tha- bor, hr ) Thabor!* Castellanus autem et sui ter- riti ad arma currunt, turrimque festine ascendere volunt, sed minime possunt, nec ad portam defen- dendam lapidibus de turri proiectis pervenire permittuntur. Qua de re Thaborite audacter ad sepes accedunt et defendentes repellunt et por- tam eastri obtinent et castrum introeunt cum tumultu. Quod videntes clientes territi ct quasi stupefacti dimissis defendiculis per muros quidam ex eis exiliunt, aliis captivatis. Quod videntes isti, qui ex altera parte fluminis castellum secun- dum domini de Rosis custodiebant !'?), dimissis omnibus in castello fugierunt currentes, quo quis currere poterat, sine mora. Et sic eodem die miro modo duo domini de Rozmberg quasi inexpugna- bilia castra Thaborite acquisierunt, Kuncz nomine interfecto. In quibus quidem castris innumera bona de clenodiis, ciphis, cingulis aureis et argen- teis, monilibus, perlis alias margaritis, calicibus, monstranciis, infulaque cum baculo episcopali de “) enpitonsus Lobk. — *) extraxit vel extrahit W. 1 Pfibéniéky na druhé strané LuZnice. *) Po straně touž rukou: Odolena jménem. Srov. VAVŘINCE Z BREZOVÉ KRONIKA HUSITSKÁ. Martině téhož léta Václav Koranda kněz, Tábor- 1420 ských hlavní haytman, kterýžto pod bezpečným průvodem Jindřicha řečeného Lephl, pána Hrádku na Bechyni, od čeledína pana z Rožmberka při- veden a do věže téhož hradu uvržen. Z kteréžto věže, zlámavše kládu a přistavivše ke zdi dcky, až k strážným pavlači dne jednoho přilezše on s některými svými, kteřížto svázavše strážné všecky a zjímavše, bratří své z věže vytáhl a strážné na jich místa vmetal. Avšak jednoho, *) když jej prosil, aby jej propustil, že chce všecko učiniti, což by rozkázal, slibuje, pod přísahou zavázal jej, aby o jich dobytí žádnému nezvěsto- val, ale aby ihned běžel na Hradiště Tábor a skutky, jakž viděl, vypravil, aby ihned bez pro- beze všeho klamu mohou obdržeti. I stalo se jest, že Táborští javše posla, aby za pravdu odplatu vzal a za křivdu aby trestán byl, zdvihli sou se rychle a v3ickni k hradu Přibenicím sou při- táhli. Kteréžto když z věže Coranda a jiní bratři spatřili, volali sou hlasem velikým: „Tábor, her, Tabor!“ Ale purgkrabie a jeho jsouce přestra- šeni k odění běželi a na věž rychle vběhnouti chvátali. I nemohli ani k vratům, aby jich brá- nili, pro házení kamením z věže, nemohli při- stoupiti. A tak Táborští siměle k plotům pristou- pili a bránící odehnali a vrata hradu obdrželi a tak valem do hradu vešli. To vidouce služebníci hradští, opustivše braň, někteří se zdí sou se spouštěli a jiní sou zjímáni. To vidouce ti kte- říž z druhé strany řeky hrádkem druhým pana RoZmberského vládli, opustivse vSecky véci na hrádku, utíkali sou, kam kdo mohl, beze všeho prodlévání. A tak toho dne divným obyčejem dva pana RoZmberka hrádky jako yedobyté dosáhli sou, a Cuncze jménem zabivse. Na kterychżto hradích nezéítedlné zbozí od klenotüv, od éísí, pasův zlatých a stříbrných, spínadl, od perel, od kalichüv, od monstrancí, korunu také s berlou biskupskou z Milevska, od knéh, vornátüv, od jiného mnoho roucha drahého, od čub sobolových a kuních nalezli sou. Kteréžto věci sousedé, tal — >) hr d. in B. St. Letop. 

Strana 447
1420 Nov. 14 VAVŘINCE Z BŘEZOVÉ Milewska, libros et ornatos ac multa preciosorum vestimentorum pellicia zobolina et mardurina re- periunt, que omnia vicini tam spirituales quam seculares ibidem conservanda adduxerant, et ubi credebant predictas res fore bene tutas, omnes perdiderunt. Dominum vero Hermanum mona- chum, Nicopolensis ecclesie titularem episcopum, in castro maiori cum duobus presbiteris captum, qui quidem episcopus fuerat plebanus in Miliczin, per dominum de Rosis ad instanciam domini Czenkonis presentatus, eo quod dominus Czenko eundem in Lipnicz diu tenuit pro presbyteris consecrandis de anno domini MCCCCX VII. quos 7) archiepiscopus consecrare nolebat, flumine sub castro fluente inhumaniter submerserunt non ob- stante, quod multorum presbiterorum Thaboritis adherencium fuisset ordinum sacrorum collator et?) instanter peteret, ut eum in vita conserva- rent, quia vellet adhuc plures, quotquot vellent, in presbiteros consecrare et omnia puncta eorum tenere informatus. Et cum episcopus natando diu submergi non posset et ad litus veniens quiesce- ret, accedunt. Thaborite, sanguinem innocentem sicientes a litore detrudunt, lapidibusque in ca- put offendunt. et ita spiritum exalando fundum petit et peccata innumera Thaboritis derelin- quit. 1°") Item feria V post Martini congregata com- munitate Pragensi cum Crussiua. Boczkone et IIvnkone !), dominis ac regni baronibus, conclu- dunt, ut legacio solempnior, quam ante missa fuerat *j, ad. regem Polonie pro acceptando regno et legis dei defensa expediatur, quam quidem legacionem Nicolaus de Hus inpedire volens di- xit, nunquam fuisse voluntatis Thaboritarum, ut alium. quam regnicolam in regem eligant. Et cum per sigillum Thaboritarum, quod Zizka cum Pragensibus et aliis communitatibus unanimi as- sensu?) litere super. hoc confecte inpresserat ©), pro mittenda legacione ad regem Polonie fuit per dominum Hvynkonem deductum, Nicolaus Hus per amplius predictam legacionem inpedire non valuit, sed tacens remurmuravit, fuitque in eadem communitate propter "TThaboritas, qui frequenter KRONIKA HUSITSKÁ. 447 okolní jako světští, aby jim tu zachovány byly, svezli sou; kdež sou se nadáli těm věcem býti bezpečenství, všecky své věci, statky ztratili sou, Ale kněze Heřmana mnicha, nykopolenského ko- stela tytulovaného biskupa, na hradě větším se dvěma kněžími jatého, kterýžto biskup býval fa- rářem v Miličíně, skrze pana z Rožmberka k žá- dosti pana Čeňka byl dán, protože pan Čeněk téhož biskupa na Lypnici dlouho držel, aby kněží světil při letu páně 1417. kterýchžto arcibiskup světiti nechtěl, na řece před hradem tekoucí uto- pili sou, nechtic na tom dosti jmiti, Ze mnoho kněží táborské strany se přidržících světil byl a ještě chtěl světiti a za to ustavičně prosil, aby ho při životě zůstavili, že chce, což by jich chtěli míti, světiti a všecky punkty jich držeti, kterýmž jej koli naučí. A když biskup dlouho plovaje utopiti se nemohl a připlynuv k břehu odpočinouti chtěl, přiběhše Táborští, po nevinné krvi dvchtíce, odstréili sou jej od břehu a kame- ním jej v hlavu tepouce dorazili sou. A tak duši pustiv, na dno spadl jest a hříchy nezčítedlné Táborským zůstavil jest. O poselství, kteréž chtěli učiniti Pražané k králi polskému aby se v království uvázal Če- ské a o svádě Táborských proti Pražanům pro vornáty. Item ve čtvrtek po svatém Martině, když se shromáždila obec Pražská s Krušinou, Bo- čkem, Hynkem, pány i také s šlechtici králov- ství. na tom sou zůstali, aby poselství slavnější nežli dříve bylo posláno k králi polskému, aby se uvázal v království pro obranu zákona božího. Kterézto poselství Mikuláš z Husi chtě zrusiti řekl, že ta vůle nikdy nebyla Táborských, aby koho jiného za krále zvolili nežli někoho z obvva- telův království. A když bylo pečetí 'Táborských provedeno, kterouž Žižka s Pražskými a s jinými obcemi jednostajným povolením k listu na to učiněnému přitiskl, aby bylo posláno k králi pol- skému, od pana Hynka, Mikuláš z Husi tomu po- 2) quo P. — *) et cum ABW, et P. — ”) consensu B. — *) inproperat, inpreferat W; v A inproperat a po- zdější rukou in m. inpreferat. 10°) Srov. svrchu str. 425. — !) Boček z Kunštatu, Hynek z Kolštejna. — 2) O které Vavřinec nic nepověděl. 1420 

Strana 448
1420 Nov. 17 Nov 448 nova novis addiderant, concorditer conclusum, quod nullus per amplius attemptet aliquas novi- tates in populo seminare, nisi prius bene scive- rit has novitates in scripturis fundare vel racione infallibili evidenter demonstrare, nec eandem novitatem publicet, nisi prius IV magistris a communitate deputatis illam proponat, qui si sibi consensum ad publicandum eam populo prebue- rint, ex tunc populo, alias non, eandem publi- caret 2). Item secundo concluserunt, quod ritum hucusque in missando servatum. scilicet cum ornato et calice, solum superfluitate et preciosi- tate deposita omnes Pragenses observent sacer- dotes. lIiis et aliis pluribus Nicolao Hus et Thabo- ritis disciplicentibus conclusionibus prefatus Nico- laus, Thaboritarum capitaneus, die dominico post Martini a Praga ad fratres suos, qui castellum Popowicz vallaverant, recessit. Quo acquisito ad municionem Lesstnam domini Wenceslai ?), re- gis Sigismundi super ceteros sibi dilecti consi- liarii, applicant et eandem obtinere contendunt. Sed quia statim in die Elizabeth post recessum pretacti Nicolai Hus de Praga communitas Anti- que civitatis Pragensis congregata depositis consu- libus faventibus Thaboritis novos eligunt et quos- dam de depositis ad consulatus apicem restituunt, pro qua consulum deposicione fremebant quidam Pragenses tacite, qui de consorcio fuere Thabo- ritarum, quod factum Nova civitas cernens con- vocata similiter communitate et depositis suis consulibus alios concorditer eligunt in priorum loca: hec novitas cum ad aures Thaboritarum Lesstna castellum expugnancium pervenisset, tur- bati cogitabant, qualiter suorum consulum sic subito depositorum possint restituere honorem. Pro quo et treugas pacis cum illis de Lesstna ad certum tempus suscipiunt et abinde properant ad Iziczan castellum. prope Pragam et satis firmum expugnandum *), de quo quidem castello nedum strata Pragensis inpediebatur, sed et spolia plu- rima committebantur, diriguntque suos legatos nuncios ad Pragenses, ut se preparent et cum gente eorum pro expugnando prefato castello Rziczan venire non negligant, agentes hec, ut presumitur, cautulose et ut mutuo convenientes 3) codd. publicare. — *) ad expugnandum B. 3) Václav z Dubé. VAVŘINCE Z BŘEZOVÉ KRONIKA HUSITSKÁ. selství více nemohl učiniti, ale mlče reptal jest. 1420 I bylo jest v týž obci pro Táborské, kteříž ča- stokrát nové věci novým přidávali sou popouze- jíce, svorně zůstáno, aby žádný více v lidu ne- směl rozsívati, jediné leč by prvé dobře svědom byl těch novin, že by se v písmě zakládaly aneb že by důvodem rozumným bez falše zjevně mo- hly býti provedeny a ukázány, a aby žádný ta- kové noviny neoznamoval, jediné leč by prvé čtyrem mistrům od obce na to vydaným byla ta novina oznámena. kteřížto že by jemu povolení k zjevení a oznámení lidu ty noviny dali, tehda bude moci lidu oznamovati a jináče nic. Item druhé na tom zůstali, aby řád až do toho času v sloužení mše zachovávaný v ornátích a v kali- ších, toliko zbytečnost a nádhernost složíce. všickni kněží pražští aby zachovávali. Ty věci i jiné v tom zboru svolené Mikulášovi z Husi a jiným Táborským když sou se nelíbily, předpovéděný Mikuláš z Husi, Táborských haytman. v nedéli po svatém Martině, s bratřími svými, kteří sou byli hrádek řečený Popovice obehnali, odjel jest. Toho když sou dobyli k tvrzi Leštnu páně Vá- clavově, krále Zykmunda nejmilejšího nad jiné rádce, přitrhli a ji obdržeti mínili sou. Ale že ihned na den svaté Alžběty po odjetí Mikuláše z Husi z Prahy obce Starého města Pražského shromáždivše (se), složivše konšely, kteříž sou Tá- borským přáli, nové sobě volili a některé z slože- ných na důstojenství konšelské, pro kteréžto slo- Zení vréeli sou někteří z Pražských mlčelivě, kteřížto byli z tovaryšstva TáborskYch; ten sku- tek Novoměští vidouce, svolavše též obec složili také své konšely, jiné svorně vyvolili na první místa: ta novina když k ušima Táborských u Leštna ležících došla, zavmúcení sou a myslilí sou, kterak svých konšelův tak brzo složených mohli by navrátiti čest. Pro kteroužto věc pří- měří pokojné s těmi z Leštna do jistého času vzali sou a odtad k Říčanům, k hrádku pro Pra- žany dosti pevnému, přitrhli jsou. Z kteréhožto hrádku silnice pražská překážku měla a mnohé loupeže z něho činili sou, a poslali sou své po- sly k Pražským, aby se připravili a s lidem jich dobývati hrádku Říčan prijeti nemeskali, ciníce 

Strana 449
1420 19 Nov. 24 VAVŘINCE Z BŘEZOVÉ KRONIKA HUSITSKÁ. occasionem recipiant Pragam veniendi ad refor- mandum ea, que eis de Pragensibus displicebant. Cum ergo dominus Krussina, pro tunc Pragen- sis communitatis capitaneus, intellexisset, quod oportet Pragenses salvo sub honore armorum gen- tes in auxilium Thaboritarum. dirigere, officium capitaneatus Dragensibus resignavit *) et in die * Elizabeth ad propria rediit E), accepta. occasione, quod inimici vellent bona sua invadere, cum ta- men, ut creditur, causa sui recessus fuit, quia campum cum Thaboritis nobilis dominus occupare noluit, ne eorum incendia, homicidia et ceteras deordinaciones videretur approbare. Dragenses vero volentes satisfacere suis promissis et Tha- boritarum instigacionibus die dominico, que fuit vigilia sancte Katherine, cum suis quibusdam stipendiariis de Praga versus Rziczan cum po- pulo equestri, pedestri et curribus necnon cum aliquot presbiteris sacramentum corporis Christi deferentibus iter arripiunt. Et cum ad locum de- putatum pervenissent et presbiteri Pragensium in ornato officiare cepissent, accurruut quidam de numero Thaboritarum, fratres et sorores, et in presbiterum irruunt: „Ad quid, inquiunt, tibi sunt hee plaste, depone et te Christo") et eius apostolis in missando conforma, alias distrahemus tibi tua omnia ornamenta". Intervenientibus ta- men ex utraque parte senioribus, partes pacificant et quod nec Thaborite Pragenses nec vice versa Pragenses Thaboritas in ritibus misse inpediant vel confundant, quia de hiis omnibus, cum Pra- gam venerint, velint cum voluntate parcium bona media pro?) inter eos quieta pace invenire. Pacifi- catis igitur partibus Nicolaus Hus, omnium Tha- boritarum in agendis astucior, audiens, dominum Krussinam seilicet et Boczkonem a Pragensibus recessisse, Pragam ab exercitu cum aliquot de eorum societate presbiteris equester pervenit consulibus et communitati proponens, quod fra- tres Thaboritarum optant, ut Pragenses teneant et *) eis proscripcionem, qua se obligarunt, quod pro !) pretorii et turrium custodia deberent fore tot de Thaboritis, quot sunt de Pragensibus deputati, alias fratres Thaborite penas exigent et a campis forsitan recedent 7), intendens cautu- 449 jako pod chytrostí, aby spolu se sejdouce měli 1120 příčinu a omluvu s nimi do Prahy přijeti k na- pravení toho, což se jim do Pražských nelíbilo. Protož když pan Krušina, pražské obce hajtman, tomu porozuměl, že Pražští chtěli při cti zůstati, lid ku pomoci Táborským poslati. úřad hajt- manství svého Pražským vzdal jest a na den svaté Alžběty na své vlastní sedění navrátil se jest, vzav sobě omluvu, že by nepřátelé jeho chtěli jej o jeho zboží připraviti, poněvadž však lépe mohlo věřeno býti, že tato příčina jeho z Prahy odjezdu jistější byla, že pole s Tábor- skými tak urozený pán držeti nechtěl, aby jich pálení a vraždám a jiným nezřízenostem vidin nebyl povolovati. Ale Pražští, chtíce svým slibům dosti učiniti a Táborských ponoukání, v neděli, jenż byla vigilji svaté Kateřiny, s některými svými žoldnéři k Říčanům s lidem jízdným a pě- ším i s vozy i také s některými kněžími, tělo pána Krysta nesoucími, cestu před se přijali sou. A když na místo umíněné přitáhli a kněží praž- ští v ornátích sloužiti počali, přiběhli jsou ně- kteří z počtu Táborských, sestry a bratří, a na kněží se obořili, řkouce: „Čemu sou tobě tyto plachty? Složiž je a se s Krystem a s jeho apo- štoly v sloužení mše srovnaj, jináč roztrháme na tobě ty všecky plachty !“ A když sou se v to vlo- žili s obou stranou starší a strany upokojili sou, (aby) ani Táborští Pražským a Pražští Táborským v řádích a obyčeji jich mše překážky nečinili, ani se haněli, že o těch všech věcech, když do Prahy přijedou, chtějí s volí obou stranou dobrý prostředek pro pokoj mezi nimi nalézti, protož když sou se upokojily obě straně, Mikuláš z Husi, ze všech Táborských ve všech činích chytřejší, slyše, že pan Krušina se panem Bočkem od Praž- ských odjel jest, do Prahy z vojska z několika jich tovaryšstva kněžími přijel jest, konšelům a obci oznámil, že bratří táborští žádají, aby Pra- žané drželi jim své zápisy, kterými se zavázali, že k ostříhání ratthauzu a věží tolik z Tábor- ských, kolik z Pražských, jednostajně bývalo. „Ji- náč bratří táborští pokuty od vás požádají a snad i s pole sjedou“, míně pod úkladem stranu Táborským přející posilniti a to z navedení, ja- f) resignat AB. — €) rediit P, jinde redit. — ^) in Christo B. — !) d. in B. — *) et d. in AB; eis suam A. — ') pro P, d. in WAB. — 7?) recederent A. 57 

Strana 450
1420 Nov. 29 450 lose per hoc”) partem Thaboritis faventem for- tificare, et hoc ad induccionem, ut presumitur, quorundam consulum depositorum. Sed quia homo cogitat, deus autem ad nutum voluntatis sue omnia disponit, consules habito sano communi- tatis consilio respondent Nicolao Hus in hec vel similia verba: „Frater Nicolae, scis bene, quod pro hac vice deo largiente non sentimus fortitu- dinem nostrorum inimicorum in propinquo, pro quo esset necessarium nobis una cum fratribus de tutela turrium murorum providere. Quaprop- ter non est necessarium nobis de tanta custodia, quam cum fratribus affectatis, sed si opus fuerit, nedum °) de turribus, sed et de propriis domibus condescendere fratribus sumus parati?). Quare petit communitas, inquiunt, ut pro nunc ista non attemptetis, quia tenor litere non videtur ad hoc consonare*. Hiis pacificis verbis astutam vicerunt vulpeculam, que fraudata intencione ad exercitum revertitur non minus cogitans, qualiter sue per- verse voluntatis intencio effectum sorciatur. Item eodem tempore, in vigilia scilicet sancti Andree, Ulricus dictus Wawak de Nova domo et de Janowicz Petrus et Purkardus3), regni Boe- mie barones, Pragam veniunt cum Petro dicto Zmrzlik, quondam regis Wenceslai monetarum magistro, et se cum Pragensibus uniunt pro IV articulorum sepius dictorum defensione dolentes de discordia, que inter Thaborienses et Pragen- ses versabatur propter varias presbiterorum exor- bitaciones. Magistri enim ex una et Thaborite ex altera parte suas eis proposuerunt intenciones, que tenent et tenere intenderent, nisi melius informati. Qua de re prefati nobiles ad audien- dum et componendum partes diligenter instarunt. Et quia eodem tempore castellum Rziczan videns, se non posse subsistere, Pragensibus se subdidit, sub tali tamen condicione, ut omnes, qui sunt in castello persone tam viri quam mulieres sal- ventur in vita et quod pacifice cum rebus levi- bus, scilicet cottidianis suis vestibus, valeant re- cedere sine inpedimento: et hac de causa pro- longata est audiencia usque ad Thaboritarum de Rziezan in Pragam adventum. Cum ergo, ut pre- VAVRINCE Z BREZOVÉ KRONIKA HUSITSKÁ. kož povědíno jest, některých konšelův složených. 1420 Ale že člověk myslí, ale Bůh podlé vůle své všecky věcí jedná a působí, konšelé měvše s obcí zdravou raddu odpověděli sou Mikulášovi z Husi tato slova: „Bratře Mikuláši, víš dobře, že v tyto časy z božího daru nečijeme síly našich nepřá- tel obličeje *), pro něž by nám potřebí bylo tak veliké stráže, kteréž s bratřími žádáte. Ale bude-li potřebí, netoliko z věží, ale i z domův našich vlastních sstoupiti hotovi sme.“ Protož řekli sou: „Obec prosí, abyste se nyní o ty věci nepokou- šeli; nebo zvuk listu zápisného nezdá se k tomu rozumu vzníti.“ Těmi pokojnými řečmi chytrou přemohli sou lišku. Po jehožto úmyslu když se nestalo, do vojska se vrátil nemíně mysle, kte- rak by své převrácené vůle úmysl a žádost do- konal. Kterak někteří z pánův šlechticův pritovarı- šili se Pražanům k obraně čtyr artykulův 0o ulo- žení mezi Táborskými a Pražany, jenž v řádech a jiných věcech nesrovnávali se. Item téhož času u vigiljí svatého Ondřeje Oldřich řečený Vavák ž Jindřichova Hradce a z Janovic Purkard krá- lovství Českého do Prahy přijeli s panem Petrem Zmrzlíkem, někdy krále Václava mincmejstrem, a s Pražany se spojili o čtyry artykule k obraně, želejíc různice, kteráž se dála mezi Táborskými a Pražskými pro rozličné kněžské nezřízenosti. Nebo mistři s jedné strany a Táborští s druhé své jim úmysly oznámili, kteréž by držeti jměli, leč by lépe naučení byli. Pro kteroužto věc před- povědění páni k slyšení a k uložení mezi stra- nami pilně stáli sou. A že téhož času hrádek Rí- čany vida, že nemůže odolati, Pražským se pod- dal pod takovou úmluvou, aby všecky osoby, kte- réž byly na hrádku, muži i ženy, ve zdraví svo- bodně a pokojně s svou zbrojí a věcmi lehkými, což by mohly nésti, a v oděvu vezdejším mohly odjíti beze vší překážky: a pro tu příčinu pro- dleno jest slyšení, až by se Táborští od Říčan =) per hoc P, d. in WAB. — ©) nondum WB. — ») Quapropter... parati d. in A. — 9) et de Jan. duo fratres Petrus et Purk. P. *) Tak v rukop.; snad misto oblize (= blízko). 

Strana 451
1420 Dec. 4 Dec. 6 Dec. VAVŘINCE Z BŘEZOVÉ KRONIKA HUSITSKÁ, mittitur, capitanei exercitus duo castello promit- terent, velle eis tenere, guod optant, in die Bar- bare aperto castro introeunt a communitate depu- tati, cum quibus quidam Thaborite ad hoc non electi violenter propter sua spolia, ut presumitur, intraverunt. Et cum seniores ex cuneo deputati mulieribus dicerent, quod induerent se suis omni- bus vestibus et de castello recederent non timen- tes vestium spoliacionem, cuim ergo pluribus se induissent tunicis et de castello descenderent, so- rores Thaboritarum eas expectantes omnes arri- pientes vestibus melioribus exuunt viliora dimit- tendo, omniaque earum") secreciora loca manibus percurrentes thesauros inquirunt et reperiunt, nedum in auro et argento pecunias, verum et in capitibus crinalia et cingulos argenteos sub vestibus in cinctura *), que omnia sorores tollunt hortantes easdem ablatis rebus, se ut eorum iun- gant societati legem dei tenendo. Zizka vero eodem tempore novem de castello educere pre- cepit presbiteros ibidem inventos, quos fundibu- lariis suis ad comburendum tradidit, qui omnes non obstante promisso, quod Pragenses pro per- sonis salvandis fecerant, in unius villani stuba combusserunt, clamantibus et petentibus, ut spa- cium penitentibus ') indulgeant et eos in suis riti- bus informent, quia velint omnia facere, que eis per Thaboritarum presbiteros sint iniuncta. Sic ergo undecim presbiteri, hii scilicet novem cum prioribus duobus, de quorum numero fuit pleba- nus de Maleticz Propheta dictus, circa castellum Rziczan sunt a Thaboritis inhumaniter concre- mati *), dominum vero castelli Divissium nomine?) cum filio captivos in pretorium Pragense in die Nicolai toto exercitu Pragam veniente secum adduxerunt, prefato castello nondum ") rupto, sed bene custodito. Item statim tercio die post adventum Tha- boritarum, dominico scilicet die post Nicolai, con- vocatur post prandium ad sanctum Ambrosium utriusque tam Nove quam Antique civitatis com- munitas, ut ibi cum Thaboritis convenientes no- biles et barones prius nominati audiant, quid sit, quod discordare facit partes. Et quia Nico- 451 do Prahy vrátili. A protož když hajtmané vojska dva těm, kteříž na hrádku byli, slíbili, že jim to chtí zdržeti, zač žádají, na den svatou Bar- boru na hrad vešli sou od obce volení, s nimižto někteří Táborští násilím pro svou loupež vešli jsou. A když starší vojska vybraní ženám řekli sou, aby obláčely na se všecken oděv svůj a z hradu se braly, nebojíce se zloupení z rou- cha, protož, když sou se v mnohé roucho oblá- čely a s hradu chtěly jíti, sestry Táborských jich čekajíce, všecky zchytaly a z lepšího roucha vy- vlekly, horšího jiin nechaly a všecka jich tajná místa zmakavše pokladův a peněz hledaly a na- lézaly u nich, i hlavy jim rozprostovlasivše, per- lovie, pasy stříbrné přivité rouškami nalezše po- braly, napomínajíce, pobravše jim statky, aby se přichytily jejich tovaryšství a zákon boží aby držaly. O spálení ukrutném XI kněží zjímaných na tom hradě Říčanech od Táborských. Item téhož času Žižka 11 kněží s hradu svésti kázal, kte- réž tu nalezli, kteréžto svým pračatům spáliti kázal, kteřížto všecky nedbajíc na smlouvu a slib, kterýž Pražané učinili hradským, že mají všecky osoby ve zdraví sjíti svobodně, v jistbě jednoho sedláka spálili sou. A oni volali a pro- sili sou, aby kajícím času přidali a je svým oby- čejům a řádům naučili, že chtějí všecky věci uči- niti, cožkoli jim Táborští rozkáží a uloží. Protož tak těch XI kněží s prvními dvéma, z jichžto počtu byl farář z Maletic, řečený Prorok, u hradu Říčanského jsou od Táborských ukrutně spáleni. A pána hradu Diviše jménem s synem jaté na rathauz pražský na svatého Mikuláše se vším vojskem s sebou přivedli sou, hradu ještě ne- zbořivše, ale dobře osadivše. Svolání obojího města k svatému Ambroži, aby slyšání byli, jaká různice byla mezi Praž- skými a Táborskými. Item třetího dne po příští Táborských do Prahy, totiž v neděli po svatém Mikuláši, svolána jest po obědích k svatému Am- broži obec obojího města, Staroměstských a Novo- městských, aby tam s Táborskými sejdouce se 7) codd. eorum. — *) tunica B. — *) penitencie P. — 9) nedum P. 4) Srov. svrchu str. 425, — 5) Diviš z Říčan. 57* 1420 

Strana 452
459 VAVŘINCE Z BREZOVE KRONIKA HUSITSKÁ. 120 laus Hus cum ceteris sperabat in eodem termino od pánüv Slechticüv slysáni byli, co by to bylo. iso maiorem sibi partem communitatis Pragensis adherere, quod consules prescientes mandant pu- blice, quod seorsum stantes cum suis senioribus ad sanctum Ambrosium nullus se iungat ") alteri quam sue communitati: et ita seorsum Antique, seorsum et Nove civitatis et seorsum Thaborita- rum stabat communitas. Fuit eciam sub pena adiectum, quod huic termino nulla mulier, nul- lus euiuscunque partis intersit sacerdos, nec") se cum ceteris intermisceat, et hoc ne presbite- rorum suasionibus et mulierum clamoribus ma- iores inter partes fierent contenciones. Deo ergo volente frustrati fuerunt Thaborite sua intencione non potentes facere scissuram in communitate, quam sperabant, et igitur modicis propositis et auditis ad hospicia propria pacifice redierunt. Item feria III *) post Nicolai nobilis domi- nus Ulricus de Nova domo cum sibi iunctis ») no- bilibus ac utriusque partis consensu disposuit ") cum consulibus, ut omnes presbiteri Pragenses cum Thaboritis sacerdotibus hora determinata post prandium conveniant ad collegium Karoli ad proponendum et audiendum partem magistrorum. cum sacerdotibus Thaboritis. Et ob hoc eciam consules ad pretactum diem Nicolaum Hus et Zizkam cum aliquot senioribus ad prandium fa- ciendum cum magistro civium in pretorio invi- taverunt?) pro ulteriori amicicia contrahenda et servanda*). Ad quod quidem prandium Nicolaus Hus venire renuit suspicans sibi mortem in pre- torio fore preparatam et ideo eodem die ascenso equo cum quibusdam Thaboritis sibi iunctis de Praga cum amaro animo equitavit cogitans Pra- gensibus velle, ubi poterit, nocere. Et cum ad rivulum Psarz pervenisset, equus eius*) curribus cedere nolens in quandam foveam cecidit et sic ascensori, Nicolao scilicet Hus, pedem per me- dium econfregit.: Qui quamvis iurasset, ut fuit famatum 3), Pragam ulterius nolle venire, Pragam vice versa deducitur, pro cura scilicet medicinali, её fractura pedis aliqualiter reformata asma pec- toris gravissimum incidit, pro quo in*) vespere jenž by různici činilo. Ale že Mikuláš z Husi s jinými nadál se na témž roku, že větší strana obce pražské přídržeti se jeho bude, to konšelé přezvěděvše, přikázali sou zjevně, aby obzvlášť stojíce u svatého: Ambrože s staršími svými, žádný se nepřimíšel k jiné straně nežli k své obci. A tak obec staroměstská i Nového města stály sou obzvlášť, a zvlášť obec táborská. Dylo takć pod pokutou uloženo, aby na tom roku žádná žena, žádný kněz žádné strany nebyl. ani aby se jiným nepřiměšoval, a to proto, aby kněžskými raddami a ponuky a ženskými křiky mezi stra- nami větší učiněna nebyla sváda a svár. Protož když tak pán Bůh ráčil jmíti, zbaveni sou Tá- borští svého oumyslu, nemohouce učiniti v obci různice, kterouž sou se madáli učiniti. A protož maličko předpovědíno bylo a vyslyšáno, navrátil se každý do svých hospod pokojně. Uložení hodiny a místa, kde by smlouva skrze pány hajtmany měla jednána býti mezi mistry pražskými a kněžími, též kněžími tábor- skjmi. Item v úterý po svatém Mikuláši urozeny pan Oldřích z Hradce Jindřichova s jinými pány urozenými s povolením obojí strany způsobil jest s konšely, [že] všickni kněží pražští s kněžími táborskými hodinu určenou po obědích přišli sou, do koleje Karlovy se sešli k oznámení pří a slyšení z strany mistrův s kněžími táborskými. A protož konšelé na předpověděný den Mikuláše z Husi a Žižky s některými staršími k obědu od purgkmistra na rathauze učiněného sou po- zvali, aby s ními u větší přízeň vešli a mezi se- bou zachovali. K kterémužto obědu Mikuláš z Husi přijíti odmlouval jest, domnívaje se, že by jemu smrt na rathauze byla připravena. A protož té- hož dne vsedl na kůň, s některými Táborskými sobě připojenými z Prahy s hořkým úmyslem vyjel jest, mysle, že chce Pražským škoditi, kde by mohl. A když k potůčku Psář přijel, kůň jeho vozům vyhnouti nechtěl, do jedné zmoly nebo rokle upadl a tak Mikulášovi nohu na poli zlá- mal. Kterýžto ač se zapřisáhl, že nechce do Prahy více přijeti, zase do Prahy jest přinesen k lékaři, nohu aby zhojil. I napadla jest jej těžká dušnost У) iungant W. — ") ut В. — *) III feria A. — 7) cum ceteris sibi iunctis B. — *) disponunt W. — *) invi- tant B. — №) conservanda B. — ©) d. in B. — 3) fama B. — *) d. iu B. 

Strana 453
VAVŘINCE Z BŘEZOVÉ KRONIKA HUSITSKÁ. 1420 Natalis Christi in domo domini de Rosis, quam Dre 2 4 sibi racione Przibenicz usurpaverát, diem clausit extremum. Cuius mortem quidam ex Pragensibus naturam Thaboritarum induti dolendo deflebant f), aliis gaudentibus, inmensas graciarum acciones deo personabant, quod eos dignatus est miseri- corditer liberare ab homine doloso, qui non pa- cem caritativam, sed pocius sue prudencie inni- tens discordiam, odium et scissuram inter par- tes preparare nom cessabat. Zizka vero cum ali- quot de suis pretacta feria III post Nicolai pran- dere in pretorio cum magistro civium non timue- runt. Et facto prandio, magistris et presbiteris PragensibusE) in collegio Karoli expectantibus Thaboritarum sacerdotes venire ad collegium nul- latenus volebant, sed ad alium locum, ubicunque consulibus fuisset visum. Ne ergo terminus pre- fixus. propter eorum pravam voluntatem dissolve- retur, dominus Ulricus Wawak cum Zizka et ce- teris tractatoribus mandaverunt, ut, ex quo conve- nire ad collegium non intendunt, conveniant ta- men ad statim ^) ad domum Petri dicti Zmrzli- conis!), quondam magistri monete, que domus est*) ex opposito chori monasterii sancti Jacobi. lbi igitur et nobiles et Thaboritarum capitanei cum magistris et presbiteris ex utraque parte congregatis, ut, auditis partibus aliqualem secun- dum deum possint invenire concordiam, ne tam bonum inceptum propter sacerdotum altricaciones Scisso populo inpediatur, ibi ergo in estuario magno clero et secularibus repleto volebant ba- rones, ut de officio misse in ornato fieret tracta- tus, quibus rector respondit: ,Habemus hic cer- tos articulos toti regno nocivos. Igitur placeat illos primo audire et post de materiis currenti- bus tractare.^ Et statim magister Procopius"), pro tunc universitatis rector, dedit quandam cartam ultra LXX articulos continentem magistro Petro de Mladonowiez, pro tunc predicatori sancti Mi- chaelis, ut eandem alta et intelligibili voce audien- tibus legeret et distincte pronunciaret. Quam quidem càrtam magister Petrus accipiens, supra scamnum stans infrascriptos in latino et post in vulgari cepit secundum ordinem usque ad finem 453 v prsech, pro kteroužto věc večer na den Naro- zení pána Krysta v domu pana Zmrzlíka, kte- rýž sobě oblíbil místo Příbenic, den svůj poslední zavřel jest. Jehožto smrti někteří z Pražských. přirození Táborských na se vzavše, želejíce pla- kali sou, a jiní radovali se, bohu díky vzdávali, že je ráčil zprostiti od člověka, kterýžto nemy- slil o pokoj, ale více svou chytrostí zbouřiti růz- nici, nenávist a rozdělení mezi stranami učiniti nepřestával jest. Ale Žižka s několiko svými v úterý předpověděný po svatém Mikuláši oběd- vati na rathauze s purgkmistrem a s konšely nebáli sou se. A po obědích, když již mistři a kněží pražští v koleji Karlově čekali, kněží tá- borsti do colleje přijíti nižádným obyčejem ne- chtěli, ale do jiného místa, kdeZkoli konáelüm by se zdálo. Ale aby rok uréeny pro jich nepra- vou vůli nebyl roztržen, pan Oldřich Vavák s Žiž- kou a s jinými ubrmany rozkázali sou, aby o- něvadž do colleje se sjíti nemíní, ale aby přišli ihned do domu pana Zmrzlíka Petra proti kůru kláštera svatého Jakuba, protož aby tam i uro- zení i Táborských hajtmané s kněžími a mistry s obou stran sešli sou se, aby vyslyšíce strany nějakou podle boha smlouvu mohli mezi nimi naleznouti, aby tak dobré počaté pro kněžské hádaní a rozdělení lidu nemělo překážky. Protož tam v světnici veliké s žákovstvem, s kněžstvem i s kněžskými naplní *), i chtěli sou páni, aby o službě mše svaté. bylo v ornátě rokováno, jimžto rektor všeho našeho učení odpověděl: „Máme tuto artykule všemu království škodné. protož račte ty nejprv slyšeti a potom o věcech běžných rozjímati.“ A ihned mistr Prokop, učení pražského zprávce, podal jednoho listu, jenž v sobě zavíral více než 70 artykulův, mistru Petrovi z Mladěňovic, kazateli tehdáž u svatého Michala, aby ty artykule vysokým. a rozumným hlasem všem posluchačům četl a rozumně vypra- vil. Kterýžto list mistr Petr vzav, na lavici stoje dolepsané artykule latině a potom česky počal pořád až do konce čísti, a žádný jemu v tom překážky neučinil jest. f) flebant B. — €) d. in A. — ^) statim B. — !) Zmzliczkonis B. — k) gue domus est d. in B. — !) v A později připsáno de Plzna. *) Tak v rukop.; snad m. napln(én)y. 1430 

Strana 454
454 legere articulos, nullo inpediente. Guorum articu- lorum copia sequitur sub tali forma ") 9). Primo quod iam nunc in presenti anno, qui est MCCCCXX, fiet et est consummacio seculi, id est malorum omnium exterminacio. Est error. 2. Item quod iam nunc sunt dies ulcionis et annus retribucionis. in quo omnes mundi pec- catores et adversarii legis dei, ita ut nullus re- linquatur, peribunt et perire debent igue et gla- dio et septem plagis novissimis Eccl. XXXIX* dictis, scilicet igne, gladio, fame, bestiarum den- tibus, scorpionibus et serpentibus, grandine et morte. Est error intolerabilis fidei christiane "). 3. Item quod iam in presenti tempore ulcio- nis non est tempus gracie et miseracionis quoad deum et ideo hominibus?) malis et adversariis legis Christi nulla sunt miseracionis opera ex- hibenda. Est heresis data pertinacia. 4. Item quod iam in presenti tempore ul- cionis Christus in sua mititate, mansuetudine et miseracione adversariis legis Christi exhibenda non est imitandus et sequendus, sed solum in zelo, furore, crudelitate et iusta retribucione. Est heresis data pertinacia. 5. Item quod in hoc tempore ulcionis quili- bet fidelis est maledictus, qui gladium suum pro- hibet a sanguine adversariorum legis Christi in propria persona corporaliter fundendo, sed quod debet quilibet fidelis manus suas lavare in san- guine inimicorum Christi pro eo, quod beatus est omnis, qui misere filie retribuet retribucio- nem, sicut ipsa retribuit nobis. Est heresis et crudelitas tirannica. 6. Item quod omnis Christi sacerdos licite potest et debet in tempore huius ulcionis de lege communi per se pugnare, percutere, peccatores VAVŘINCE Z BŘEZOVÉ KRONIKA HUSITSKÁ. Podpisují se artykulové sepsaní bludní a ka- 1420 cířští od kněží táborských kúzaní « ohlasovani lidu: 1. První, že již nyní v tomto létě, jenž jest léto 1420, bude a jest skonání věka, totiž všech věcí zlých vyplenění, to jest blud; nebo nám jest to v pravdě neznámo a zapovědíno. 2. Item že již nyní jsou dnové pomsty a léto odplaty, v němžto všeho světa hříšníci a protivníci zákona božího zahynou, tak že žádný z nich nebude zůstaven, a zahynouti mají ohněm, mečem a sedmi ranami posledními, kteréž na- psány jsou Ecclesiastico 39, ohněm, mečem a hla- dem, zuby hovadskými, štíry a hady, krupami a smrtí; a to jest blud nesnesitelný. 3. Item ze jià v tomto času pomsty není čas milosti a slitování k bohu a protož lidem zlým a protivníkům zákona Krystova žádní skut- kové slitování nemají okazováni byti; jest kacít- ství zatvrzené. 4. Item ze již v tomto přítomném času po- msty Krystus v své tichosti a pokoře a slitování protivníkům zákona božího nemá následován býti, ale v horlivosti, v ukrutnosti. v spravedlivém odplacovani. 5. Item že v tomto času pomsty každý věrný jest zlořečený, kterýž meči svému brání od krve protivníkův zákona Krystova, u vlastní osobě tě- lesné aby jí nevyléval; ale že každý věrný má ruce své omýti v krvi nepřátel Krystových, protože blahoslavený jest, kterýž bídný dceři odplatí od- platu, jakož ona odplacovala nám 6. Item každý kněz Krystův slušně můž a má toho času pomsty o zákon obecný osobně 7) in hac forma vel sub tali forma B. — Čísla jsou u jednotlivých článků jen v P. Přídavky na konci článků (est error a. p.) tvoří v W obyčejně s článkem samým jednu vétu. — ») Est error, quia non sic in re, ut factum pro- bat et probabit P. — ©) omnibus B. 6) Srovn. ëlinky vydané ve F. Prochasky Miscellaneen der Bóhmischen und Mihrischen Literatur, Prag 1184—1:85 str. 280—293 (v. téZ str. 309—314) z rukopisu 17 století: universitní bibliotéky pražské sig. 17 A 16. Zde jest ćlinki vice (76) a nekryji se úplně s články v kronice Vavřincově. Srov. W. Preger Ueber das Verhültnis der Taboriten zu den Waldensiern, München 1887 (Abh. der Akad. III. Cl. XVIII. Bd. L, I. Abth.) str. 42. Srov. téZ Düllinger Beitrüge zur Sektengeschichte des Mittelalters II, 691— 700. — Cesky text (Archiv Cesky III, 218—995) s latinským v kronice kryje se jen částečně. 

Strana 455
VAVŘINCE Z BŘEZOVÉ KRONIKA HUSITSKÁ. 1420 vulnerare et occidere gladio materiali aut alio armorum instrumento. Est heresis. 7. Item quod durante adhuc ecclesia militante iam in tempore huius ulcionis longe ante diem iudicii finalis omnes civitates, ville, castra et omnia edificia ut Sodoma debent destrui et com- buri pro eo, quia dominus in eas non intrabit nec aliquis bonus. Est error crudelitatis invise et inaudite. 8. Item. quod. in isto christianismo, adhuc durante ecclesia militante, in predicta plaga tau- tummodo quinque civitates materiales remane- bunt, ad quas fideles tempore ulcionis tenentur confugere, quia extra illas quinque salutem mi- nime poterint obtinere. Est error et mendacium pseudoprophetarum. 9. Item quod iam nunc in hoc anno ulcio- nis Pragensis civitas velut Babilon debet destrui et comburi per fideles. Est iniusticia inportabi- lis plena iustorum oppressionibus et fidelium detrimentum. 10. Item quod iam isto tempore ulcionis nemo salvari possit et a plagis domini conser- vari?), nisi in congregacione moncium corpora- lium et cavernis petrarum, ubi fideles sunt modo congregati. Est error. 11. Item quod iam isto tempore ulcionis quicunque legerit vel audiverit verbum Christi predicari, quo dixit: ,tunc, qui in Judea sunt, fugiant ad montes!", et non exiverit 3) de civi- tatibus, villis vel castellis a montes corporales, ubi fratres fideles sunt modo congregati, ille peccat mortaliter contra preceptum Christi et cum huiusmodi civitatibus, villis vel castellis a plaga domini punietur et peribit. Est error. 12. Item quod solum illi fideles in predictis montibus congregati sunt illud corpus, ad quod, ubicunque fuerit 3), congregabuntur et aquile, et sunt exercitus a deo per totum mundum missi ad exequendum omnes plagas supradicte ulcionis et ad faciendum vindictam in nacionibus et eo- rum civitates, villas et municiones, qui omnem linguam sibi resistentem in iudicio iudicabunt 7). 13. Item quod quicunque dominus, cliens, civis vel villanus monitus fuerit a fidelibus supra- dictis in istis quatuor per eosdem «decretis, sci- 455 bojovati, raniti, mordovati hříšníky i bíti mečem i jinou braní a přístrojem bojovným. 7. Item že ještě, pokudž trvá církev rytěřující, ještě tohoto času pomsty daleko před dnem soud- ným konečným všecka města, vsi, hradové, tvrze, městečka i všecka stavení jako Sodoma mají zbo- řena býti a zpálena, protože pán do nich nebude vcházeti ani kdo dobrý. 8. Item že v tomto křesťanstvu, když ještě církev rytěřující trvati bude, toliko pět měst tě- lesných a hmotných zůstane, do nichžto věrní času pomsty povinní budou utéci; nebo kromě těch pěti měst vysvobození a spasení nebudou moci obdržeti. 9. Item že již nyní tohoto léta a pomsty prážská obec jako Babilon má zkažena a spálena [býti] s městem od věrných. 10. Item že již pomsty žádný nebude moci zproštěn. býti a od ran páně zachován, jediné v shromáždění na horách a v skulinách skalních, kde nyní věrní sou shromážděni. 11. Item kdož by koli četl neb slyšel slovo boží kázati, kdež dí: „Tehdáž ti, kteří sou v Ži- dovstvu, utíkajte k horám !“ a nevyšli-li by z měst a městeček a vsí k horám, kdežto bratří sou věrní shromážděni, ten hřeší smrtedlně proti přikázání Krystovu a s těmi městy, městečky a vsími od ran páně trestán bude a zahyne. 12. Item že toliko ti věrní na těch horách jsou to tělo, k němužto, kdežkoli bude, shromáždí se i orlice, zástupové od boha poslaní po všem světě působiti ty všecky rány a pomsty nad ná- rody. a jich města, městečka, vsi, tvrze, hrady aby botili a pálili, kteríZto také vSelijaky jazvk sobé protivny soudem souditi budou. 13. Item kterýkoliv pán, panoše, měštěnín neb sedlák napomenut by byl od věrných tehdy u vy- svobození v těchto čtyrech věcech od nich každý P) observari W. — 9) exiverint B. — 99) fuerint W, — ") Est error et mendacium P. 

Strana 456
1429 456 licet in libertacione cuiuslibet veritatis, secundo in promocione legis dei, tercio in procuracione salutis humane, quarto in peccatorum destruc- cione iuxta ipsorum modum, eis non adheserit sua presencia corporali, omuis talis ut sathanas et draco ab eis conteratur aut occidatur et bona eius diripiantur. Est error. 14. Item quod omnia bona temporalia ad- versariorum legis Christi in tempore presentis ulcionis sunt qualitercunqae a predictis fidelibus invadenda et vastanda ablacione, combustione aut destruccione corporali. Est error. 1o. Item quod omnes villani*) et subditi eciam compulsive censuantes census annuos ad- versariis legis Christi destrui et dampnari debent et ut inimici in bonis suis devastari. Est error et occasio ad furta et rapinas. 16. Item quod iam nunc ecclesia militans longe ante adventum Christi novissimum ad fi- nale iudicium duratura per alium adventum Chri- sti, qui iam factus est, in regnum dei pro statu viacionis reparabitur et reparatur, sic videlicet quod in ea nullum erit peccatum, nullum scan- dalum, nulla abhominacio, nullum mendacium nec aliquid coinquinatum. Est heresis data per- tinacia. 17. Item fundare supradictas sentencias in illo textu Math. XXIII? et XXIV? de consumma- cione seculi et intelligere per consummacionem seculi finem .et terminum presentis temporis seu anni presentis, post quod erit aliud seculum, id est tempus et evum hominum viancium et fulgen- cium ut sol ab omni prorsus macula in regno patris supradicto sic usque ad finem mundi du- raturo, et non consummacionem seculi, id est mundi, est error indoctus. 18. Item quod in predicto regno reparato hominum viancium nullus malus poterit corpo: raliter permisceri bonis, nisi prius deponat suam maliciam. Est error. . 19, Item quod iam in reparacione regni electi de proximo surgent in corporibus suis resurrec- cione prima, que longe precedet resurreccionem secundam, que erit generalis, cum, quibus Chri- stus descendendo de celis conversabitur corpora- VAVŘINCE Z.BREZOVE KRONIKA HUSITSKA. pravdy bude*), druhé v obraně zákona božího, třetí 1420 v opatření spasení lidského, čtvrté v rušení hří- chův podle jich obyčeje, kdo se jich nepřídržel tělesně a přítomně, všeliký takový jako satanáš a drak aby od nich potřín byl neb zabit a sta- tek jeho aby byl pobrán. 14. Item **) že již vyvolení od blízka povsta- nou v tělech svých vlastních prvním, kteréž da- leko predejde vstání druhé, jenž bude obecné. S nimižto Krystus sstoupí s nebe, obcovati bude tělesně na zemi, jehožto každé oko uzří. A učiní veliké hody a večeři na horách tělesných a ve- jde, aby viděl stolící a vyvrhl zlé do temností zevnitinich. a všecky, kteříž kromě hor byli by, jako někdy kromě archy Noe potopou, ohněm a kamením zahladí. 15. Item že při tom vzkříšení prvním, kte- říž živi budou, pochváceni budou s Krystem v po- větří a nebudou mříti tělesně, ale živi: budou s Krystem čitedlně v životě živoucím na zemi, a naplněna bude nad nimi řeč ona Izaiáše 70: Aj, já stvořuji nebe nové etc. a zemi novou. 16. Item ***) všickni statkové protivníkův zá- kona Krystova mají od věrných bráni, tupeni, hubeni, pâleni byti. 17. Item všickni sedláci, kteříž přinuceni platy roční dávati, že protivníkům zákona Kry- stova mají hubeni, potupeni býti, jako nepřátelé na jich statcích kaženi; to jest blud a příčina k zlodějství. 18. Item že již nyní církev rytěřující daleko před příštím Krystovým posledním k soudu maje trvati do jiného příští Krystova, kteréžto již stalo.se, v království božím pro stav pocestnosti obnovena bude, tak že v ní žádného hříchu no- bude, žádné lži ani jaké poškvrny. 19. Item základ činiti na předpověděné dů- vody v tom textu Mathouše 23, 24 o skonání světa 1) konec a cíl přítomného věku nebo léta přítomného, po kterémžto bude jiný věk a čas lidí cestu činících a stkvoucích jako slunce od všelikého hříchu a poškvrny v království otce, jenž tak do konce světa trvati bude a ne sko- nání věka totiž světa. *) villani jen v Ms. Un. 17 A 16 (Prochaska str, 282) a u Dóllingra su. 696, *) Tak v rukop. — **) Viz v latinském textu čl. 19 a 20. — ***) Viz čl. 14 — +) Překladatel přeskočil „et intelligere“. 

Strana 457
VAVŘINCE Z BŘEZOVÉ KRONIKA HUSITSKÁ. 457 1420 liter in terris, quem omnis oculus videbit, et faciet grande convivium et cenam in montibus corporalibus et intrando, ut videat discumbentes, eiciet malos in tenebras exteriores et omnes, qui extra montes fuerint, velut olim extra archam Noe diluvio, ignis uno momento consumet. Est error. 20. Item quod infra resurreccionem primam hii, qui vivi rapientur cum Christo in aera, non morientur corporaliter, sed vivent cum Christo sensibiliter in vita animali in terris et imple- buntur in eis omnia ad literam, que dicit do- minus Ysaie LXV°: ecce ego creo celos novos etc. usque finem capituli, et apok. XXI°: et vidi ce- lum novum et terram novam, usque finem capi- tuli. Est error. 21. Item quod in supradicto regno Christi, sicut premittitur, per predictas plagas reparato nulla erit omnino in hominibus *) viantibus perse- cucio, quia omnis Christi passio et membrorum cessabit. Est heresis. 22. Item quod in supradicto regno hominum viancium usque ad resurreccionem generalem duraturo") longe ante cessabit omnis exactor et quiescet tributum et omnis principatus et secu- laris dominacio cessabit. Est heresis et simpli- cium decepcio. 23. Item quod modo non licet fidelibus regni regem sibi fidelem ad vindictam malorum, ad laudem vero bonorum eligere pro eo, quia solus dominus regnabit et regnum tradetur populo terre. Est error. 24. Item quod gloria huius regni reparati in hac via usque ad resurreccionem generalem erit maior, quam fuit ecclesie primitive. Est error. 25. Item quod hoc regnum ecclesie militan- tis. quod est domus novissima ante resurreccio- nem generalem. maioribus donis dotabitur quam domus prima, id est ecclesia primitiva. Est error. 26. Item quod in regno reparato ecclesie militantis sol humane intelligencie non lucebit hominibus, hoc est, quod non docebit unusquis- que proximum suum, sed omnes erunt docibiles dei. Est heresis. 20. Item že lidí cestu činících žádný zlý 1480 nebude moci tělesně smísiti se s dobrými, jediné leč by složil zlost. 21. Item že skrze předpověděné rány žádného mezi lidmi nebude protivenství v tomto životě, neb všeliké utrpení Krystovo i oudův jeho pře- stane. 22. Item že všeliký dráč chudiny přestane i poplatkové i všeliké kněžstvo a světské panování. 23. Item že nyní nesluší věrným království krále sobě věrného ku pomstě zlých, k chvále dobrých vyvoliti. Nebo sám Bůh kralovati bude a království bude dáno lidu země. 24. Item že království toho obnoveného na této cestě až do vstání obecného bude větší sláva nežli byla prvotní církve. 25. Item že toto království církve rytěřující, jenž jest dům nejposlednější před vstáním obec- ným, většími dary obdařeno bude nežli dům první, totiž církev rytěřující. 26. Item že církve rytěřující slunce lidské rozumnosti nebude svítiti lidem, totiž že nebude žádný učiti bližního svého, ale všickni budou učení boží. Jest kacířstvo. 1) hominibus B, Ms. Un.; jinde omnibus; amodo hominibus Döllinger 697. — ") duraturo Ms. Un. (Prochaska str. 289), Döllinger 697; jinde duratura. 58

Strana 458
1420 458 27. Item guod lex dei scripta in regno re- parato ecclesie militantis cessabit et biblie scripte destruentur, quia lex Christi omnibus superscri- betur in cordibus eorum, et non opus erit doc- tore. Est error. 98. Item quod lex gracie, quoad sensus suos scriptos in multis passibus in contrarium pre- dictis opinionibus sonantibus, ut est de persecu- cionibus, iniuriis fidelium, fraudibus, rixis, men- daciis, scandalis, explebitur. evacuabitur et ces- sabit, hoc est in regno "") sic reparato ecclesie militantis. Est heresis. 99. Item quod mulieres in regno reparato ecclesie viantis carnaliter parient filios et filias sine corporali perturbacione et dolore. Est he- resis. 30. Item quod adhue post generalem resur- reccionem homines parient filios et filias usque ad nepotes. Est heresis. 21. Item quod in regno ecclesie viantis mu- lieres non. debent reddere debitum maritis suis nec e contra. Est heresis. 32. Item quod mulieres in regno reparato parient absque semiue corporali. Est heresis. 33. Item quod mulieres tempore huius ul- cionis licite possunt iam divorciari et recedere i maritis suis eciam Y) fidelibus, quantumcunque invitis, et a pueris suis et hospitalitatibus ") suis ad montes corporales vel quinque civitates. Est error. 34. Item quod in reparacione regni ecclesie viantis omnes ecclesie, altaria, basilice ad ho- norem dei dedicate et nomine alicuius sancti citra Christum titulate velut sacrilege aut svmo- niace usque ad primi lapidis fundamentum sunt rumpende *), comburende aut aliter destruende. Est error sapiens scandalum iu totum mundum sine fructu. 35. Item quod omnes domus sacerdotum ve- lut heretice et infecte sunt a fidelibus sacerdo- tibus non inhabitande nec visitande, sed de- struende. Est error. 36. Item quod sacerdotes evangelici non pos- sunt habere bona temporalia pro victu et amictu ipsis necessaria more evangelico, licet iure civili VAVŘINCE Z BREZOVE KRONIKA HUSITSKÁ. 27. Item zákon boží napsany v církvi rytěřu- jící přestane i biblí písmo, a že zdkon Krystav všem bude napsán v jich srdci a nebude potřebí učitele. 28. Item že zákon milosti v mnohých mí- stech v odpor předpověděným důvtipům polo- Zeny, totiž o protivenstvích. křivdách věrných, lstěch vyprázdnén bude a přestane. 29. Item že ženy v království obnoveném církve rytěřující tělesně roditi budou svny a dcery bez zarmoucení tělesného a bolesti. 30. Item że po obecném vzkříšení lidé ro- diti budou syny a dcery až do vnúčat. 31. Item že ženy nemají platiti dluhu mu- žům svým ani muži zase ženám. 32. Item že ženy roditi budou bez semene tělesného. 33. Item Ze ženy tohoto času pomsty slušně mohou rozlouciti se a odjíti od muzüv svych věrných, ač by jich i neradi pustili, i od dětí svých k horám hmotným nebo do pěti měst. 34. Item Ze vsickni kostelové, oltárové, kaplv pánu Bohu posvěcené, ke cti a jménu jiného svatého kromě Krysta nápisy majíc. jako svato- krádežití neb svatokupčití až do prvního kamene základu mají rušeni, boření. kažení býti všemi obyčeji. 35. Item vsickni domové knézstí jako naka- žení a kacířští od věrných kněží nemají navštěvo- váni byti ani v nich bydliti, ale rušení. 30. Item knéží, kteří se přídrží čtení sva- tého, nemohou míti časného statku k živnosti a k oděvu jim potřebného obyčejem čtení, aniž od us) hoc est in regno W; jinde: et koc in regno. — *) etiam Ms, Un., Prochaska str. 291, Dollinger 698; jinde et. — ™) hospitalitatibus Ms. Un., Déllinger 698; jinde hospitalibus. — *) rumpende, corrnmpende H. 1420 

Strana 459
VAVŘINCE Z BŘEZOVÉ KRONIKA HUSITSKÁ. 1420 ab eis penitus subtracto ct ablato, nec ab eis sunt sacramenta accipienda. Est error insipidus. 37. Item quod vestes ornate ad sacras mis- sas a primitiva ecclesia circumseripto peccato introducte et deputate sunt vestes et plaste he- retice et propter hoc in ioppas laycorum alios- que usus inpertinentes expendende. Est error insipidus et insulsus”). 33. Item quod omnes celebrantes missas in 7) ornatis, licet. circumscripta ab eis superfluitate et superbia, et cum plattis sunt meretrices or- nate. Est error. 39. Item quod omnes celebrantes sacras mis- sas circumscripto peccato ritu et vestitu ab ec- clesia primitiva consuetó non sunt sacerdotes, sed vpocrite et quod vane orant et misse eorum non sunt audiende. Est heresis. 40. Item quod celebrare missas sub divo et per domos et tentoria et mutare ritum *) primi- tive ecclesie absque extrema necessitate et eccle- sias, quas pro tunc adire possunt, contumaciter contempnere: est error supersticiosus. 41. Item quod nullus sacerdos in quozun- que peccato mortali existens habet auctoritatem a deo conficiendi aut baptisandi. Est heresis. 42. Item quod Judas non communicavit sa- cramento eukaristie ^) corporis et sanguinis Chri- sti in cena ultima, nec sumpsit potestatem con- ficiendi. Est heresis. 45. Item quod venerabile sacramentum euka- tistie sie. conficiencium in peccato mortali eicere infideliter vel dispergere ad terram et vasa auferre vel sacramentum cum suis vasis con- temptibiliter in pusmum laycos ponere: est he- resis impia et scandalosa. 44. Item quod in sacramento eukaristie pa- nis et vini non sit verus deus et homo conten- tive, sacramentaliter et presencialiter. Est heresis. 45. Item quod in sacramento eukaristie non sit adorandus verus ©) deus et homo cultu latrie. Est heresis. 46. Item quod ante sacramentum eukaristie non sunt flectenda genua, nec alia signa latrie deo exhibenda. Est heresis. 459 takových svátosti mají přijímány býti, ačkoli prá- vem městským od nich vzatém. 37. Item roucha krásná k svatým mšem od církve nepožívaná, pod hříchem uvedená a vy- myšlená sou roucha a plachty kacířská., a protož na kabáty sprostného lidu a k jinému požívání mají dávány býti. 38. Item všickni kněží v ornátích, ačkoli byla by od nich odjata zbytečnost a pýcha, a s plesmi sou nevéstky. 39. Item vSickni slouzice mse svaté proti řádu a oděvu obyčejnému prvotní církve svaté nejsou kněží, ale pokrytci, a že nadarmo se mo- dlí a že nemají mše jich poslouchány býti. 40. Item sloužiti mše pod střechou a po do- mích a v staních, následovati řádu prvotní církve bez poslední potřebnosti mají, ale do kostelův choditi, do kterých přijíti mohou, zpurností po- tupují. 41. Item že žádný kněz v kterémkoli hříchu smrtedlném jsa nemá moci od Doha posvécovati ani kitíti, ani jinymi svátostmi poslu- ho vati. 42. Item že Jidáš nepřijímal svátosti těla a krve Krystovy na poslední večeři, moci po- svěcování. 43. Item že velebná svátost od posvěcujících v hiichu smrtedlnów můž vysypána býti a na zemi potupné rozptýlena a nádoby ty posvátné anebo svátost můž v nádobách do ňader vlo- žena býti. 44. Item že v svátosti oltářní pod způsobem chleba a vína není pravý Bůh a právý člověk zřetedlně, posvátně a přítomně. Jest kacířství. 45. Item že před svátostí oltářní nemá kla- něno býti jako pravému Bohu a člověku klaně- ním, poctivostí, kteráž na Boha sluší. 46. Item že před tou velebnou svátostí nemá klekáno býti na kolena, ani jiná pocta božská okazována býti. 7) et ins. d. in P. — *) cum P. — ^) Místo et mutare ritum má Ms. Un. (Prochaska 288) contra ritum, — ") d. in W. — *) d. in A. 58* 1420 

Strana 460
1420 460 47. Item credere, guod nec in sacramento corporis Christi sub specie panis nec sub specie vini est totus Christus habens in se corpus suum et sanguinem: est heresis 7). 48. Item quod sacramentum eukaristie non licet nec expedit pro usu fidelium aut cultu di- vino frequentando in crastinum reservari. Est error. 49. Item quod sacramentum eukaristie in sacra missa non licet ?) umquam ritu ecclesie primitive elevari. Est error. 50. Item quod in quolibet cibo sumitur cor- pus et sanguis Christi sacramentaliter ita bene sicut in sacramento, dummodo homo est in gra- cia. Est error. bl. Item quod in nulla parochia quocunque uno die liceat vel expediat umquam celebrare plures missas quam unam. Est error. 52. Item quod sacramentum eukaristie uni et eidem homini layco liceat sibi, quociens li- buerit in die uno, sumere. Est error contra sta- tutum *). 53. Item quod nulla sunt a fidelibus tenenda et credenda, nisi que in canone biblie expresse etf) explicite continentur. Est heresis. 54. Item credere vel tenere quod sacramen- tum eukaristie aut baptismi una cum aliis sa- cramentis non debent durare in ecclesia viante, donec finaliter veniat Christus: est error. 55. Item quod omnes tradiciones humane et observaciones ecclesiastice), quantumcunque lau- dabiles et utiles, velut palee ") a tritico sunt simpliciter tollende et destruende. Est heresis. 56. Item quod decreta universalis ecclesie et sanctorum patrum a spiritu sancto constitu- ciones, quomodocunque legitime, non sunt ob- servande, quia in observacionibus evangelii ex- pressis est contentandum. Est error. DT, Item quod scripta ?), doctrine et postil- laeiones *) sanctorum doctorum in sciencia et vita ab ecclesia primitiva approbatorum, ut Dyo- nisii, Origenis, Cipriani, Crisostomi, Jeronimi, VAVŘINCE Z BŘEZOVÉ KRONIKA HUSITSKÁ. 47. Item vériti Ze ani v svátosti téla Kry- steva pod způsobem chleba ani pod způsobem vína jest celý Krystus maje v sobě tělo a krev. 48. Item svátosti téla a krve Krystovy ne- sluší ani potřebné jest ku požívání věrných ani k službě často choditi, ani do zajtří chovati. 49. Item že svátosti těla božího na svaté mši: nesluší nikdy obyčejem církve první po- zdvihovati. 50. Item Ze v každém pokrmu přijímá se télo a krev Krystova posvätné tak dobře jako v svátosti, když jedno člověk jest v milosti. 51. Item že v žádné osadě kteréhožkoli je- dnoho dne nesluší ani potrebi nikdy vice msi sloužiti. jedné jednou. 52. Item svátost téla Krystova jednomu a té(mu)ž clovéku laykovi müZ slusné podivina býti, kolikrát by se jemu líbilo, jednoho dne. 53. Item že žádné věci nemají od věrných věřeny býti ani věřeny *), jediné které v kanoné v bibli zjevně a známě zavírají se. 54. Item věřiti neb držeti, že svátost těla Krystova nebo křtu spolu s jinými svátostmi ne- mají trvati v církvi rytěřující, dokavadž konečně nepřišel by Krystus. 55. Item že všecka ustavení lidská, vydání a zachovávání kterákoli chvalitedlná a užitečná jako pleva od pšenice mají prostné zdvizena a zrušena býti. 56. Item že decretové obecní církve i sva- tých cteův Duchem svatým ustanovení, kterak- koli znamenitä, nemují zachovávána býti, nebo na zachováních ve čtení svatém vydaných máme dosti jmíti. 57. Item że písma, učení, knih zbírání sva- tých doktorüv, v umění i životem od církve prvotní schválených, jako i svatého Diviše, Ori- gena, Cyprvana, Jana Źlatoństóho, Jevonyma, 9) liceat P. — *) contra stat. d. in P, — ) vel B. — €) eccl. jen v P. a v Ms. Un. (Prochaska str. 291) a u Dol- lingra 699. — ") palea P. — !) scriptura P. — *) postillaciones P a Ms. Un. (Prochaska str, 291), jinde postulaciones, 7) Jasnéji zní tento článek v Ms. Un. 17 A 16 (Prochaska str. 282): Quod in sacramento corporis Christi sub specie panis non est totus Christus cum sanguine, nec sub specie vini sanguis cum corpore Christi. *) Tak v rukop. 1420 

Strana 461
VAVŘINCE 7 BŘEZOVÉ KRONIKA HUSITSKÁ. 1420 Augustini et Gregorii et aliorum non sunt a fi- delibus legende et discende nec in confirmacio- nem sensuum scripture allegande. Est error ce- cus. indoctus et ignarus. 58. Item quod omnes veritates in philoso- phia et in artibus, quamvis sint!) legis Christi promotive, nullo umquam modo sunt amplec- tende sive studende. Est error. 59. Item quod aquam baptismatis non li- ceat?) umquam sanctificare. sive benedicere et in ecclesia. sanctificatam conservare. Est error. 60. Item quod infantes non debent cum com- patribus et solitis a primitiva ecclesia interroga- cionibus et responsionibus baptisari ^). dum com- modose potest fieri. Est error. 61. Item dicere, quod confessiones auricu- lares non sunt a fidelibus ullo umguam modo pensande nec observande: est error. 62. Item quod penitentibus et confitentibus non sunt umquam ieiunia corporalia et castiga- cio corporis et alia opera satisfactoria ut ora- ciones. elemosine et lacrime iniungenda, sed tantunimodo: vade, et amplius noli peccare. Est error. 63. Item quod sacrum crisma ad ungendum infirmos et baptisatos in ecclesia dei non sit ali- quando habendum et?) observandum. Est error. 64. Item quod licet quibuscunque sacerdoti- bus. non episcopis, pro eorum proprio?) nutu et libito episcopum sibi per se ordinare. Est error insipidus. 65. Item quod nullus sanctus existens in ce- lesti patria est a nobis viantibus pro aliquo 3) suffragio ullo umquam modo sibi debito affec- tandus vel inplorandus. Est error"). 66. Item quod sancti, qui sunt in celo, non suffragantur hominibus viantibus suis oracioni- bus aut aliis auxiliis. Est error insulsus *). 61. Item quod ieiunia quadragesimalia pri- mitive ecclesie, quatuor temporum, ferie VI etc. uon sunt a fidelibus observanda, sed quod pro velle suo unusquisque illis diebus comedat, quid- quid placet et quociens placet. Est error. 461 Augustyna, Řehoře i jiných svatých od věrných 112 nemají čtena býti a učena ani ku potvrzování písma dovodína. 58. Item v&ickni düvodové z knih mudrcüv a z svobodného umění zákona Krystova hájícím nižádným obyčejem oblibováni býti ani učeni. *) 59. Item vody křtitedlné nesluší nikdy že- hnati ani posvécovati ani posvécené v kostele chovati. 60. Item dítky nemají s kmotry s otázkami k odpovědím od prvotní cívkve obyčejnými křtěny býti, když to můž skrovněji a kratčeji byti. 61. Item zpovědi ušní nemají od věrných nižádným nikdy obyčejem váženy býti ani za- chovány. 62. Item kajícím a zpovídajícím nikdy po- stové tělesní ani trápení těla a jiní skutkové dosti Ginitedlni jako motlitby, almużny i slzy ukládány býti, ale toliko: jdi a nechtěj více hřešiti. 63. Item že křižino svaté k mazání nemoc- ným a křtění v církvi boží nemá nikdy jmíno býti ani zachováváno. 64. Item že sluší kterýmžkoli kněžím nebi- skupům k jich vlastní vůli a k libosti biskupa sobě samým způsobiti a světití. 65. Item žádný svatý jsa v nebeské vlasti nemá od nás rytěřujících nikda za žádnou po- moc a orodování žádán býti ani prošen. 66. Item svatí. kteříž sou v nebi. nepomá- hají lidem rytěřujícím svými modlitbami nebo jinými pomocmi. 67. Item že postové 40 dní prvotní církve. suché dni, pátkové nejsou od věrných zachovati zavázáni, ale že podle své vůle jedenkaždý těch dní můž jisti. co se mu líbí a kolikrát se jemu líbí. !) quamvis sint doplućno dle Ms. Un. (Prochaska str. 291) a Dóllingra 699. — ") licet B. —- ^) non .. . Sunt baptisandi P, téz Ms. Un. (Prochaska str. 292) a Dóllinger 699. .— ?) nec AB. — ») d. in P. — 9) d. in B. — ") error insu'sus B. — *) ins. d. in PB. *) Tak rukop. 

Strana 462
1470 462 65. Item quod die dominico excepto nulla alia festivitas est, ex aliquo debito ecclesie pri- mitive a fidelibus celebranda. Est error. 69. Item quod ignis purgatorius post hauc vitun animarum exeuncium a corpore non sit tenendus aut ponendus quovis modo. Est error. TO. Item quod suffragia, oraciones et elemo- sine pro nullis*) mortuis fidelibus tamquam illi- cite non sunt") quovis modo faciende. Est error. 71. Item quod ympni, laudes et cantus a primitiva ecclesia emanati in ecclesiis circa cul- tum divinum non sunt a fidelibus exequendi. ist error. 72. Item nulli christiano licet. quovismodo comedere carnes suffocatas aut cibos cum san- guine alicuius animalis. Est error. Finitis itaque prefatis articulis. subiunxit magister Petrus, articulorum lector, hec verba"): .Noveritis omues, quod hiis articulis nullum no- minatim, qui hos teneret, inculpamus. sed quod fugiant omnem fratrem vel presbiterum. qui eos- dem vellet dogmatisare et pertinaciter defendere, cum quilibet eorum aut sit heretieus aut erro- neus aut scandalosus.* Tunc frater Chwal 9) cliens dixit: .Ego omnes teneo illos articulos.“ Rohacz vero cliens prorupit in hee verba: ,In Constan- cia imposueruut nobis XL hereticos articulos et vos imponitis nobis plures quam LXX." Ad que respon€ ns subiunxit magister Petrus, ut supra, frater vero Martinus presbiter dictus Loquis di- xit: „Depositis paucis, que ibi sunt venenosa, nos illos omnes articulos tenemus." lloc ipsum dixit et eorum episcopus et frater Marcoldus 9). Sed magistri inquiunt: ,Parati sumus. quando placebit, falsitatem articulorum nunc lectorum racionibus et sacris scripturis in scolis publice demonstrare, si quis se voluerit opponere ad VAVŘINCE Z BREZOVÉ KRONIKA HUSITSRÁ. 68. Item že kromě dne nedělního žádný svá- tek žádného uložení prvotní církve od věrných nemá svěcen býti. Jest hřích veliký jako uher- sky val. 69. Item Ze v ohni ocistcovém po tomto ži- votě duší z těla vycházejících nemá držáno býti ani dovodíno žádným obyčejem. 70. Item Ze spomoci, motlitby a almuiny za ty mrtvé věrné jakožto neslušné nemají žád- ným obyčejem činěny býti. 71. Item že pění, chvály a zpívání, od prvotní církve sebrání a vydání do kostelův a při službě boží nemají od věrných držána býti. 72. Item na varhany hudení ana čtyry hlasy neb na pět zpívání v kostele, kdež jest vzáctná chvála a čest pánu Bohu, na- stojte! a líbezná, to praví posměchem u marností býti; anobrž pouhé marným li- dem světským uší daremné lektání a dyn- dování kratochvilné. 73. Item žádnému křesťanu nesluší žádným obyčejem jísti masa zadušeného, to pro žháhu. nebo pokrmu se krví některého zvířete. A když sou se dokonaly predpovédéné arty- kule, přidal jest mistr Petr, kteryż artykule četl. tato slova: ,Znajte vSickni, Ze témito artvkulemi žádného nejmenujeme, kdo by je drZal, aniZ koho viníme, ale aby se toho vystříhali lidé takového bratra i kněze, kdo by je chtěl uéiti nebo käzati a neustupně brániti, poněvadž každý z nich nebo jest bludný nebo kacířský neb pohovšující.“ Tchda bratr Chval zeman řekl: „Já všecky tv držím artykule.“ Ale Roháč panoše promluvil takto: „V Konstancí připisovali nám 40 artyku- lav kacířských, a vy připisujete nám vice než 70.* K tomu odpověděl mistr Petr řka: „Drží- te-li. nedobře držíte.“ Ale kněz Martin řečený Loguis řekl: „Málo jich odvrhnouc, kteří sou jedovatí, iny je všecky držíme,“ Totéž řekli bi- skup jejich i bratr Markoldus. Ale mistři: řekli sou: „Hotovi jsme, když se komu líbí, faleš těch artykulüv ukäzati düvody rozličnými a písmy svatými v škole zjevně, chce-li se kdo postaviti a jich hájiti." Tehda Martin Loguis jménem Tá- ') nullis P, Ms. Un, (Prochaska str. 293), Döllinger 700; jinde illis. — ") sint B, — Y) hee, que sequuntur, verba. P. 5j Hejtman tüborsky Chval z Machovic. Srov. Tomkiv DP. IV, 125. — 9) Markolt ze Zbraslavic. 1420 

Strana 463
1130 eosdem VAVŘINCE Z BŘEZOVÉ KRONIKA HUSITSKÁ. defendendum." Tunc Martinus Loquis omnium nomine llhaboritarum peciit copiam ar- tieulorum, quibus est responsum, quod copia da- bitur sibi, si quis eosdem tenere et defendere enpit. Habitis hiis collacionibus stans supra scamnum Nicolaus V), arcium baccalarius ac Tha- boritarum presbiter et ab eisdem electus episco- pus. tenens in manu quendam parvum sexter- num dixit hec vel similia verba: ,Iam magistros audivistis, audiatis et nos eciam. Nos venimus ad hune terminum habentes pro illo, quod solum de ritu misse, an melius sit in ornato vel sine ornato dominicam cenam conficere et. populo mi- nistrare; et magistri multos contra nos dederunt articulos, quos speramus esse veros solum depo- site. quod est in eis venenosum. Sed dimissis liis pro presenti dicimus et tenemus, quod Tha- boritarum presbiteri melius faciunt. dominicam cenam sine vestibus ecclesie conficiendo et po- pulo porrigendo, quam Pragenses hoc idem in ornatis faciendo. Et ad probandum hoc suppono primo. inquit, quod salvator noster in hiis, que pertinent. ad. regulam christianam, est. sufficien- tissima et tutissima ac minime periculosa regula ad se imitandum, et in proposito voco ritum humanum, non ritam Christi et, apostolorum, sed ritum et tradicionem paparum longe a vita Chri- sti declinancium. in quibus caritate refrigescente iniquitas superhabundavit; quod Christus et sui apostoli in vestibus, in quibus communiter in- cedebant, sine ritu et apparatu nunc a sacerdo- tibus observato cenam sanctam salubriter obser- varunt longe melius, quam nunc a sacerdotibus observatur, qui ritus post multa centena *) an- norum est primo introductus. Concludendo ») di- cimus ergo, quod ritus, quem observamus circa cenam deminicam, est exemplatus a Christo et suis apostolis, ut patet Math. XXVI. Et illum nobis est securissimum observare, quem Christus exemplavit et tenuit et quem apostoli eius non mutarunt. Item dicimus, quod ritus, quem circa dominicam cenam observant Pragenses sacerdo- tes, est ritus secundum tradicionem hominum introductus, a Cliristo et a suis apostolis non 403 borských všech prosil, abv jim dáni byli arty- kulové vypsaní. Jemuzto jest odpovédíno, Ze bude dáno vám vypsání, ač by kdo chtěl jich hájiti a je drżeti. A kdyż jest jmíno to rozmlouvání, stoje na lavici Mikuláš, baccalář umění svobodného a táborský kněz, od nich vyvolený biskup, drže v ruce nějaký malý sexterník řekl: „Ty a těm podobné véci již od mistrův slyšíte; slyšte také i nás. Takéf sme my prisli na tento rok, majíce za to. že toliko o řádu mše svaté bude rozjímání, lépe-li jest (v) ornáté čili bez ornátu večeři páně pamatovati a lidu posluhovati. A mistři proti nám mnohé artykule položili sou. o kterýchž máme naději, že jsou praví kromě malých *), jenž v nich nétco jedovatého jest. Ale ponechajíc těch věcí, pravíme 4 držíme, że táborští kněží lépe číní, večeři páně bez ornátu a roucha kostelního posvěcujíce a lidu rozdávajíce, nežli pražští, to- též činíce v ornátích. A k důvodu toho pravím, že spasitel náš v těch věcech, kteréž příleží k zprávě křesťanské, jest nejdostatečnější a nej- bezpečnější k následování sebe. A k řeči nynější nazývám řád lidský, ne řád Krystův a apoštol- ský, ale řád a nálezky papežský, daleko od života Krystova vzdálené, v nichžto láska ustydla a roz- mohla se nepravost. Nebo Krystus a jeho apo- štolé v oděvu obecném, v kterómż sou chodili. bez obyčejův a přípravy nyní od kněží zachováva- jícího**), večeři svatou slavně a spasitedlné zacho- vävali son mnohem lépe, nežli se nyní od kněží zachovává. Kterýžto obyčej po mnoha stech le- tech jest tepruv uveden ete. ***) Na éem jest züstáno od Táborskijch. Protoż pravime, Że obycej, kterýž zachováváme při ve- čeři páně. jest příkladný od Krysta a od jeho apoštolův, jakož stojí psáno Math. 26. A ten pří- klad jest nejbezpečnější zachovávati, kterýž sám Krystus okázal a držal a jehož sou apoštolé jeho neproménili. Opět pravíme, že ten obyčej. kte- rýž při večeři páně zachovávají pražští kněží, jest obyčej od lidí uvedeny, od Krysta a od apo- štolův příkladem neukázaný, ani ve všem Novém zákoně ani v Staróm nepolożeny. KteryZto oby- čej jako čtení zachovávajíce a nad zákon vele- w) Nicolaus de Pelhrzimow AB, v A však de P. později připsáno; Nic., ac Thaboritarum presbyter P. — *) tem- pozdeji prip presby pora W, — ») concludendo P, jinde conclusio. *) Tak rukop. — **) Tak rukop. — ***) Po ete. v ruk. čteme: Bohpomozi, milý bratře, ačs na onom světě, z toho ohlášení ! 1420 

Strana 464
1420 464 exemplatus nec in tota lege nova nec veteri po- situs, quem ritum sicut evangelium observantes et supra legem magnificantes timere debent, ne sint de numero scribarum et Phariseorum in va- num colencium deum, de quibus Mathei XV* et XXIII*." „Item sancti doctores" etc. hunc punctum Martinus Loquis cum ceteris presbiteris non per- miserunt ad finem legere, sed dixerunt: „Dimit- tatis pro nunc!* „Item dicimus, quod adhuc valde culpabile est in sacerdotibus Pragensibus, quod murmurant contra transgressores humanarum tradicionum plus quam transgressores legis dei. Item sacer- dotes Pragenses nondum renunciaverunt in toto Constantine et cesaree dotacioni in manus secu- larium dominorum.* Hiis, sicut predictum est, pronunciatis di- xit: „Hee, sicut audivistis, sunt seripture solide et raciones inviolabiles, contra quas magistri, quamvis dudum affectavimus *), nullam adhuc de- derunt seripturam.* Et statim Jacobellus, theo- logie baccalarius et in Bethleem predicator, su- pra scamnum surgens, in manu sexternum te- nens, de quo legebat longam materiam. quiin breviter similibus verbis constringam, posuit ita- que primo distinccionem, quod quedam sunt in ecclesia dei, que sunt substancialia et essencia- lia fidei et ad salutem, sicut verba consecracio- nis rite super pane et vino dicere, et quedam sunt accidentalia, sicut in ornato missare. Prima nullus hominum debet, sicut nec potest ea mu- tare, secunda vero, scilicet accidentalia, possunt pro loco et tempore necessitate ultima occurente dimitti, sicut in ornato officiare?) etc., non ta- men debent dimitti, cum loco et tempore haberi possunt, sed observari. Et sic eodem modo in- telligendum est de omnibus humanis sanctorum patrum institucionibus, que non sunt contra le- gem dei, nec eam inpediunt, sed pocius promo- vent aliqua mistice significando. Si ergo fratres ''haborite volunt Christum in suo ritu cirea con- secracionem dominice cene imitari, tunc faciant lioc de vespere post cenam et lavent prius pedes eorum, quos conmuuicare intendunt. Et post- quam talia et plura alia coram multitudine con- 2) affcetamus W. — *) missare B. VAVŘINCE Z BREZOVE KRONIKA HUSITSKA. bíce, mají se báti, aby nebyli z počtu mistrův 1420 a zákonníkův nadarmo ctících pána Boha, o nichž napsáno Math. 15 a 23. „Item svatí doctorové“ etc. toho artykule Martin Loguis s jinými kněžími nedopustili sou do konce dočísti, ale řekli sou: „Ponechte toho nyni!* „Item jeśtć pravime, że velmi veliké pro- vinění jest na kněžích pražských, že repcí proti přestupcím nálezkův lidských více nežli proti přestupníkům zákona, přikázaní božích. Opět proti kněžím pražským, ještě sou se ve všem ne- odřekli v cele constantynského a císařského ob- darování v ruce světských pánův. Biskup Táborských Mikuláš bacculář řekl. A když sou se ty věci předpověděné däly a oznä- meny jsou, Mikuláš, biskup Táborských, bacca lář řekl: „Hle, jakož jste slyšeli, jsou písma pevná a důvodové nepohnutedlní, proti nimž mi- stři, ačkoli sme dávno žádali, ještě žádného písmu neukázali stálého!“ A ihned mistr Jakoubek písma svatého baccalář a kazatel v Bethlemě, na lavici vstoupiv, v ruce sextern drZe, z něhožto četl dlouhou řeč, kteroužto já krátkými slovy zavru. Nejprvé položil rozdíl, že některé věci sou v církvi boží, kteréž jsou z bytu a podstaty víry k spasení jako slova posvécování právé nad chlebem a vínem říkati, a některé jsou z přípul- ností jako sloužiti v ornátě. Prvních věcí žádný člověk nemá, ani může jich zmóniti, ale druhé, totiž případné, mohou změněny býti místem, ča- sem a v nouzi poslední a potřebě mohou puštěny býti jako v ornátě sloužiti etc. prvotně hříšní- kův posvěcovati slovem božím, aby mu uvéfili a tak obzili, a tepruv Zivy pokrm posvátný má dán býti. Však proto nemají opuštěny býti, když místem a časem mohou jmíny býti i zachovány. A tak má rozumíno býti o všech lidských svatých otcův ustanoveních, kteréž nejsou proti zákonu božímu ani ku pře- kážce jeho, ale více sou pomocny, některé věci duchovní znamenajíce. Protož jestliže bratří tá- borští chtějí pána Krysta pri posvécováni jeho 

Strana 465
VAVŘINCE Z BŘEZOVÉ KRONIKA HUSITSKÁ. 1420 gregata dissernisset, tradidit sexternum domino Ulrico de Nova domo, ut servet et recipiat si- militer a Thaboritis, si habent contraria scripta, certo termino eis deputato, ut et ex hiis scrip- turis agnoscere valeant in materia currente ve- ritatem. Et hiis completis collacionis terminus est dissolutus. Item anno domini MCCCCXX currente XVII die Decembris?) Pragenses ad peticionem iuve- nis domini Boczkonis suam de Praga diriguut gentem equestrem, pedestrem et in curribus se vehentem, ut cum fratribus Orebitis in confinio (Grecensi conveniant ad resistendum regi, qui Boczkoni et Pusskoni, nobilibus terre, gravia per combustionem et rerum ablacionem intulit dampna; nec hiis contenti Ungari, sed et vir- gines et mulieres inpudice violarunt. Et cum Pragenses usque Drandis*) pervenissent et se Brandis cum aliquot municionibus eis subdidis- set, frigus intensum valde invaluit. Itaque pro tunc cum fratribus Orebitis convenire non po- terant. Qua de re reversi sunt II feria post Thome in Pragensem civitatem. Item in die Nativitatis Christi anno eodem hora quasi III noctis dominus Hynko de Kolssteyn, Hlas miles 9), Symon, consul Antique civitatis, ab Albo leone?) et ceteri !) cum eisdem secula- res ac Johannes dictus Cardinalis necnon Petrus Anglicus, spirituales, arcium magistri, de Praga iter ad regem Polonie ex parte omnium legem dei defendencium arripiunt pro defensa legis dei ac pro acceptanda corona regni Boemie acces- suri *). Item quia de Castro novo strata pro addu- cendis Pragam victualibus inpediebatur, igitur penultima die Decembris Pragenses suam eque- strem, pedestrem et in curribus dirigunt gentem Novum castrum expugnaturi. Et mox in vertice montis, qui Hrzeben in vulgari dicitur, prope fossata castri tuguria et tentoria erigunt et dis- 465 svaté večeře následovati, tehdá to toliko mají či- : niti večer po večeři, umyjíc prvé tém nohy kte- říž chtějí přijímati. A když ty věci a mnohem více mluvil před množstvím shromážděným, dal jest sextern v ruce pana Oldřicha z Hradce Jin- dfichova, aby schoval a vzal též z rukou Tábor- ských, mají-li tomu odporná písma, ulože jim jistý rok, aby i z těch písem poznati mohli v řeči *) běžící pravdu. A když se tv věci skonaly, rok rozšel se. O pomoci Pražských, kterou sou učinili Bo- čkovi mladému k odolání králi Zykmundovi. Item léta božího 1420 běžícího, 17 dne měsíce pro- since Pražané ku prosbě mladého pana Bočka svůj lid z Prahy poslali jízdný i pěší i s vozy, aby s bratřími Orebskými v kraji Hradeckém se sjedouc, odpírali králi, kterýžto Bočkovi a Puš- kovi, pánům urozeným, veliké škody činil pále- ním a statküv braním, aniž na tom dosti majíce Uhři, ale i panny, ženy nestydatě poškvrňovali sou. A když Pražští až k Brandejsu přitáhli a Brandajs se jim s některými tvrzemi poddal, zima veliká se rozmohla tak, že tehdáž s bratřími Orebskými nemohli se sjeti. Pro kteroužto věc navrátili sou se v pondělí po svatém Tomáši do Prahy. Poselství učiněné (k) králi Polskému, aby se uvázal v království České proti Zykmundovi. Té- hož léta na den Narození pána Krysta hodinu na noc třetí pan Hvnek z Kolštayna, Hlas rytíř, Šimon, konšel z Starého města, od Bílého lva a jiní s ním světští i také Jan řečený Kardynal a mistr Petr: Engliš, duchovní. mistři umění pražského, cestu k králi Polskému z strany všech zákona božího bránících přijali sou pro obranu zákona božího, aby přijal korunu království Če- ského. O dobytí Nového Hradu blízko Prahy a jeho konečném zkažení. Item že s Hradu Nového sil- nice, aby špíže do Prahy vezena byla, měla pře- kážku, a protož posledního dne měsíce prosince, Pražané svůj lid jízdný, pěší, s vozy poslali a zpravili sou dobývati Nového Hradu a ihned na vrch hory, Hřeben, blízko příkop hradu boudy ^) Septembris A. — *) Brandays B (též potom), Brandes P. — 4) ab Albo leone d. in W. — *) accessuri etc. WA. 10) Jan Hlas z Kamenice. — !) Viz Tomküv DP. IV, 128. +) Tak ruk.; snad m. ości. 59 

Strana 466
1421 Jan. 25 Jan. 26 Jan. 27 Jan. 28 Jan. 466 ponunt et se ex omni parte circumfodiunt ) pro inimicorum defensa, de pixidibus et tribus ma- chinis quottidie innumeros ad castrum lapides proiciunt, ita quod omnia tecta lapidibus machi- narum concusserunt, et propinquius super fos- sata appropinquantes parvam erigunt machinam, de qua praczate propugnacula defendencium con- cusserunt. Quod Fulsteyn ?) miles, capitaneus, videns. se non posse subsistere, in die Conver- sionis Pauli anno domini MCCCCXXI facit cum Pragensibus concordie tractatum, in quo quidem tractatu fuit finaliter per utrasque partes con- sensum et conclusum. quod predictus Fulssteyn cum omnibus personis secum in castro existen- tibus, suis tantum receptis rebus et non regali- bus, de castro sine omni inpedimento usque 5) Gurzim sub Pragensium conductu et in eorum curribus recedere deberent, et statim sequenti die, scilicet dominico post Conversionem Pauli, XX electi de exercitu Pragensium fuerunt in No- vum castrum intromissi et in crastino feria II adductis ante castrum curribus pro deducendis inimicorum rebus et ipsis") et cum Fulssteyn multos libros cum aliis rebus non propriis sed regalibus currui sibi concesso imposuisset, com- munis foris castrum populus irruit cum impetu in currum omnia superposita. que quis capere potuit, rapiendo. Qua de causa et castrum pro tollendis rebus communis et avarus populus vo- luit introire et, cum non fuissent intromissi, fo- diendo murum penetrarunt et ad testudinem li- brorum veniunt, quos rapiunt, et omnia deinde cireuineunt. commoda, tollentes, que non posue- runt, que in Praga pro levi precio venumdabant. Et post sequenti die Castrum novum succeudunt et deinde appreciatis laboratoribus usque funda- mentum deiciunt!) et corrumpunt. Item anno domini MCCCCXXI Coranda, unus et principalis Thaboritarum presbiter. ductor et director, Pragam feria VI post Circumcisionem barbatus cum legacione a fratribus pervenit et, cum coram communitate non poterat obtinere publicam legacionis audienciam, intimat, se in Arena velle predicare et ibi referre fratrum in- tencionem. Cum et ibi fuisset per magistrum VAVŘINCE Z BREZOVE KRONIKA HUSITSKÁ. a stany rozbili sou a ohradili se piikopy se vsech u stran, aby se mohli nepřátelům brániti a z pu- šek a ze tří prakův nezčíslné kameny metali sou, tak že všecky střechy kamením zeprali sou. A při- blíživše se na příkopy zdvihli sou prak, z ně- hožto všecky havíře*) s podsebitím zbili sou. Tu Fulštajn rytíř, hàjtman, vida, Ze nemüz odolati, na den svatého l'avla na víru obrácení léta páně 1421 učinil rok a smlouvu, v kterémžto rokování s obou stranou zůstáno jest. aby Ful- Stajn se všemi osobami, kteréž sou byly na hradě, poberouc toliko své věci a ne královské. s hradu bez překážky do Kouřima s průvodem Pražských a na jich vozích odjeli. A ihned druhého dne po svatém Pavlu 20 vybraných z vojska pražského v Nový hrad se uvázalo. A v pondělí přijevše s vozy před hrad. aby odvezli nepřátelské věci & kdyz Fulstajan mnoho knih s jinými věcmi královskými na vůz kladl, obecní lid vné hradu stojící obořil se s himotem na vuz a na všecky věci vkladené. kdo co mohl, rozehvátili sou a potom na hrad, aby brali, chtěli sou vjíti. A když nejsou dopusténi, prolimavse zed, vesli sou do sklepu. kdeZ knihy leZaly, kterézto pobrali. A od- tud do všech jiných komor vesli sou berouce. A to v Praze za (sk)rovné peníze prodávali sou. A potom druhého dne Nový hrad zapálili jsou a najimavse dělníkův až do gruntu zborili sou. Téhož léta 1421 Koranda, hlavní Táborských kněz, vůdce a zprávce, do Prahy v pátek po svatém Pavlu s poselstvím od bratří přijeli. A když před obcí nemohl obdržeti zjevného slv- šení, oznámil, že chce kázati u Matky boží Sněžné a tu oznámiti úmysl bratří. A vstoupiv na kaza- tedlnici oznámil své překážky. **) Jehozto bekvné jako angela páně přijaly sou, místrům primlouva- f) confodiunt B. — €) usque ad B. — ") in ipsis B. — !) Po tomto slové v B vytrżen list. 2) Herbort z Fulštejna. *) Snad místo krancíře. — **) Překladatel přeskočil větu. 

Strana 467
VAVŘINCE Z BŘEZOVÉ KRONIKA HUSITSKÁ. 1321 Martinum de Wolina ad cathedram predicantis preventus, expectare oportebat, donec prefatus magister sui sermonis faceret finem. Et ascen- dens ambonem sua narravit inpedimenta. Quem begute velut. angelum dei recipiebant magistris improperando, quod prefatum Corandum in sua predicacione iupediverunt. Cum tamen intimaret secundo, quod vellet dicere intencionem fratrum, quid senciant de vestibus sacerdotum circa con- feceionem dominice cene, venit magnus populus ad Arenam ad eundem audiendum, qui hec vel similia verba proposuit, Magistro Petro de Mla- denovicz replicante, primo quod hec est intencio fratrum Thaboritarum de vestimentis et ornatis cirea consecracionem, quod omnibus istis peri- culosis temporibus libertari volentibus necesse est permanere in limitibus vie, vite et veritatis Christi; secundo proposuit, quod fratres Thabo- rite contra homines altos pro ornatis scripturas inpertinentes adducentes et [fratrum scripturas adulterantes ), quod contra illos vellent agere sicut contra quoscunque alios infideles scriptu- ras adulterantes, sicuti antea pro ymaginibus et consecracione aquarum fecerunt. Item dicunt, quod Christus, verus deus et homo, sine con- suetudine nunc currente et sine vestibus, quibus nune utuntur. corpus suuni et sanguinem mini- stravit, cuius ritum apostoli non mutaverunt; patet. Math. XXVI", Marci XIV, Luce XXII, Actorum 110. Item dicunt, quod certissimum est et mi- nime periculosum, sacerdotes Christi, de quanto propinquius possunt, Christum et eius apostolos in distribucione cene dominice imitari, nec alium ritum. assumere interim, quod hec causa non fuerit terminata. Item constituciones apostolorum et Christi non dicimus esse constituciones humanas; patet de Christo deo patre sibi testimonium perhibente Math. III?: hic est filius meus dilectus, in quo mihi bene complacui, ipsum audite! Et matre ministris suadente: quecunque dixerit vobis, fa- cite! Et apostolus ad Romanos: tantum digne evangelico conversemini. Et iterum: omnia, que- cunque facitis in verbo aut in opere, omnia in nomine domini nostri Jesu Christi facite! Item k) adducentibus. . . adulterantibus PWWolf. 401 jíce, Ze sou Corandovi v kázaní prekazili. Ale i2: když oznámil po druhé, že by chtěl oumysl bra- tří oznámiti, kteříž mají o rouše kněžském pro posvěcování večeře Krystovy, šel jest veliký lid k Matce boží Sněžné, aby jeho slyšeli, kterýžto ta a těm podobná slova, kterak mistr Petr z Mla- děňovic byl oznamuje, opětoval: nejprvé že tento oumysl jest bratří táborských o rouše a 0 orná- tích při posvěcování. že by všem těchto nebez- pečných časů, jenž chtí svobodní učinění býti, potřebí jest zůstati na prahu v mezech cesty života a pravdy Krystovy; druhé že proti lidem vysokým, kteříž písma nepříslušná k ornátům přivodí, a bratrská písma cizoložícím chtí proti nim se zasaditi a s nimi činiti jako proti jiným nevěrným, jako sou prvé pro obrazy a pro po- svěcování vody učinili. Item opět Ze Krystus, pravý Bůh a člověk, bez obyčeje a navyklosti nyní běžící, bez roucha, jehož nyní požívají, tělo své a krev rozdával, jehožto obyčeje apoštolé ne- proměnili, jakož o tom svatý Matthouš v 26, Marek v 14, Lukáš v 22, Actis 2. Opět že nejjistější jest a není nebezpečné kněžím Krystovým, čím blíže mohou Krysta a jeho apoštolův v pamatování večeře Krystovy ná- sledovati a jiného obyčeje sobě nevymyšlovati, jakož tato příčina nebyla dokonána. Item (z) ustavení apoštolův, Krystových a ne lidských, zjevno jest o Krystu, o němž Bůh otec svědectví vydával Math. 3: Tentoť jest syn můj milý, v němž mi se dobře zalíbilo, jeho samého poslouchejte! A opět matka jeho služebníkům radila: Což vám koliv dí, učiňte! Apoštol k Ří- manüm: Toliko hodně ve čtení obcujte. A opět: Všecky věci, kteréžkoli činíte, v slovu nebo v skutku, všecko ve jméno pána našeho Ježíše Krysta čiňte! Opět v Skutcích 16 a k Římanům: 59^ 

Strana 468
1421 468 Actorum XVI? apostoli tradiderunt suas et se- niorum tradiciones servari. Ideo ad Romanos di- cit apostolus: observate 'eos, qui dissensiones et offendicula faciunt. Item Math. XV?: sine causa colunt me docentes doctrinas et statuta hominum. Item dicimus, quod ritus iste, quem servant moderni sacerdotes in distribucione cene domi- nice et. misse, nec est iu lege antiqua nec in nova fundatus. Et caucius esse servare ritum ve- stium sacerdotum legis veteris vitulos offeren- cium, quam ritum noviter adinventum et in- fundabilem, et quod ad hoc dicit propheta: sicut exaltantur celi a terra, sic exaltate sunt vie mee a viis vestris. Item dicunt, quod tales illi appreciantes in eo confunduntur, quod minus puniunt trausgres- sores mandatorum dei et confundunt, quam tra- dicionum transgressores noviter adinventarum. Item dicunt, quod tales magistri ad excusan- dun suos ritus infundabiles dicunt, aliqua esse mandata maiora, aliqua minora, adicientes: si quis scandalisaverit unum de pussillis istis !). Hoc nobis in recompensam 7) laboris retribuunt; et licet dicant, quod multi propter eorum orna- tos et propter violacionem seniorum institucio- num à veritate recedunt et specialiter domini, respondetur, quod tempore apostolorum plures propter communionem et propter predicacionem accesserunt. ad vitam, quam propter ornatos; sic et nuuc fit. Item si allegatur, quare ergo destituentes ornatos non lavant pedes et non manducant post cenam corpus et sanguinem Christi, sicut Chri- stus fecit, respondetur, quod illi ritus sunt per apostolum misticati Cor. V": epulemur in azimis sinceritatis et veritatis et non in fermento ma- licie et nequicie. Induantur igitur sacerdotes dominum Jesum et viscera misericordie, scilicet benignitatem, mansuetudinem etc., quibus induti offeraut corpus et sanguinem Christi. Si autem dicunt: destituentes ritum iudicamur ab aliis, respondet apostolus: nemo vos iudicet in cibo et potu. Item si dicitur, quod vestimenta ista sunt figura multorum, que tamen ex scriptura minime probari possunt, respondebimus eis: si omnia figurativa debent applicari et quia spine !) istis ete, P. — '") recompensi WA, VAVŘINCE Z BŘEZOVÉ KRONIKA HUSITSKÁ. Vystříhajte těch, kteříž různice a úrazy činí Math. 15: Nadarmo mě ctí, učíce učení lidská a ustanovení. Item opět obyčej, kterýž zachovávají nynější kněží v rozdávání a v mie slouZenfí. ani v Sta- rém ani v Novém zákoně nemá. A podle toho dí prorok: Jakož povýšena sou nebesa od země. tak povýšeny jsou cesty mé od cest vašich. Opět praví, že takoví osobujíce sobě nálezky lidské, mají pohaníni byti. Item praví mistři vymlouvajíce své obyčeje, ješto základu v zákoně nemají, že sou některá přikázání větší, některá menší, přivodíc tuto řeč : Pohoršil-li by jednoho z nejmenších téchto etc., tím se nám odplacují za práci. 'A ačkoliv praví, že by mnozí pro jejich ornáty a pro pře- stupování ustanovení předkův od pravdy odstupo- vali, zvláště páni, odpovídáme, že za času apo- štolův mnozí pro prijmání a pro kázaní odstu- povali od života věčného víc než pro vornáty: též i nyní se děje. Item jakož mluví: Pročež tehdy. rušíce oby- čeje ornátův, neumývají noh lidem a nejedí téla & krve Krystovy, jako Krystus činil? odpovídám, Ze ti obyéejové jsou od apostola duchovné ozná- meni Korynt. 5: Hodujme v pfesnicích uptím- nosti a pravdy a ne v kvasu zlosti a nepravo- sti. Protož oblecte se kněží pána Ježíše a střeva milosrdenství, totiž dobrotivosti, tichosti ete., kte- rýmižto jsouc oblečení občětujte tělo a krev Krv- sta pána. A pak-li déjí zastávajíes obyčeje, že my rušíce ty obyčeje, souzeni býváme od jiných, odpovídá apoštol: Žádný vás nesuď v pokrmu a v nápoji. A pak-li dějí: Roucho toto jest zna- mení a figura mnohých věcí, kteréž však z písma nemohou provedena býti, odpovíme jim: Jestliže všecky věci znamenajícím měly by přivozovány 1421 

Strana 469
VAVŘINCE Z BŘEZOVÉ KRONIKA HUSITSKÁ. u21 significant divicias, lupi falsos prophetas, vituli Christum ymmolatum. alligent ergo illa omnia ?) collo, quando missare volunt. Vel aliter dicimus, quod non contradicimus, quod in distiuccionem habeatur vel teneatur aliquod signum moderatum, non ab antichristo institutum, in quo offerentes Christum a laveis distinguantur: in loc volens, ut in superpelliciis divina ab omnibus perage- rentur ?). Predictas igitur materias dedit iu uno libello conscriptas et sie de Praga recessit. Item. eodem anno mense Januario Ziska cum Thaboritarum gente ad confinium pervenit Plznense et Chotiessow, virginum monialium, ac Kiadrub, monachorum monasteria, obtinuit. De- inde ad civitatem Misam alias Strziebro prope- rat et audito P). quod. Sswamberg. magnus Tha- boritarum persecutor, eum pauca. gente in 2) Kra- slikow castrum venisset, statim a civitate Misa recedunt et ad. INraslikow, castrum firmissimum, applicant ") et uno tantum die verticem montis. vulgariter Hrzeben. nuncupatum. violenter obti- nent^: et altero. die. turrim. una *) cum ponte acquirunt.. Quod. cernens Bohuslaus Sswamberg, castri dominus. quod non valeret subsistere, ti- mens et sciens. si per potenciam Tbaborite pre- fatum castrum introierint. tunc nullatenus eum cum suis omnibus vivere permitteunt, rogat igitur, ut dirigatur. pro domino Petro dieto Zmrzlik "), quondam magistro monete. qui pro tunc clau- strum. Kladrub, quod acquisierant Y), possidebat, quia sibi et non alteri vult de castro condescen- dere et in manus ipsius se cum suis tradere. Et ita factum est, quod veniente prefato domino Petro de castro. Sswamberg sibi condescendit et cum suis clientibus captivitatem eidem domino Peiro promiserunt. Qui quidem dominus Petrus difficulter a. "haboritis obtinuit, ut in vita vivi remanerent, Et dimissis clientibus super caucione dominum Bohuslaum *) in castro sub custodiis ibidem reliquerunt. Item eodem tempore in diebus Januarii ma- gister moncium ?) et dominus Johannes Miestecz- 469 býti, i že trní znamená lakomé bohatství, vlcí falešné proroky, telata Krysta ukřižovaného ; nech ty věci všecky na hrdlo sobě přivěsí, kdyžto mši sloużiti chti. Anebo pravime takovym a neodmlou- vdme, aby v rozeznani jmino nebo drżćno bylo néjaké znamení skrovné, ne od Antykrysta usta- vené, v cem, obetujice Krysta, od sprostućho lidu délí se v tom: chti, aby v komżich slużby boží činěny byly ode všech. A protož předpově- děné kusy (dal na knížkách jedněch sepsané. A tak z Prahy vyjel jest. O dobytí některých měst a klášterův od bratra Žižky a hradu pevného Kraslíkův. Item téhož léta: měsíce ledna Žižka s táborským lidem do krajiny přibral se Plzeňské a k Chotésovu. pa- nen a jeptišek. a Kladruby, klášter mnišský. do- byl jest a potom k městu Stříbru přitáhl. To když uslyšel Švamberk, táborský veliký nepřítel a protivník, s málem lidu na Kraslfkov hrad přijel, a ihned bratří od Stříbra odtrhli sou a k Kraslíkovu hradu pevnému přitrhli a jednoho toliko dne vrch hory, jenž sloula Hřeben, nási- lim osedli sou a opanovali. Druhého dne věži jednu s mostem obdrželi. To vida Bohuslav Svam- berk, pán toho hradu. že nemůže odolati, boje se a vida, Ze jestli mocí Táborstí hradu dobu- dou a naň vejdou, tehdá žádným obyčejem jemu ani jeho živu býti nedopustí, protož prosil jest. aby bylo posláno pro pana Pctra Zmrzlika, někdy mincmajstra, kterýžto tehdáž hradu *) Kladruby, kteréhož dobyl, vládl, že jemu chce a ne jinému hradu postoupiti a v ruce jeho samého sám se i s svými dáti. I stalo se jest tak, když pan Petr přijel, i hradu Švamberk jemu postoupil a s svými služebníky vězení též panu l’etrovi slíbil. Kterýžto pan Petr nesnadné to na Tibor- ských obdržal, aby v životě živi zůstali. A pro- pustivše služebníky pod rukojemstvím, pana Bo- huslava na hradě pod stráží zůstavili. O poražení některých Táborských na Pře- louci od pana Jana Mésteckého s jeho etc. 'Tó- P) d. in A. — ©) perficerentur vel perag. P. — ?) et audito d. in WA, — 3) in jen v P. — 7) in Krasl. castrum firmissimum applicant P. (Písaf nékolik slov pfeskocil) — *) occupant et obtinent P, srov. pfeklad. — ') unam A, srov. pfekl. Konec mezery v B. — ") de Swoyssin et in Orlik A in m. — ") acquisiverat B; erov. pfekl. — ") Boleslaum A. 3) Mikeš Divůček z Jemniště. *) Překlad. četl m. claustrum castrum. 

Strana 470
3421 Fehr, Jan. 20 Jan. зи 470 sky cum Montanis et ceteris civitatibus ac clien- tibus in Przelucz in quosdam Thaboritas ibidem pro tunc existentes *) irruunt et percussis pluri- bus centum XXV captivos cum Valentino pres- bitero ad Montes deducunt et, si quis in via pro sui vulueracione ambulare non poterat, illum ferro perimentes in via mortuum reliauerunt. Item eodem anno Nativitatis Y) et mense Ja- nuario Hromadka de Gistebnicz congregata ru- sticorum. multitudine sectam Thaboritarum se- quencium Chotiborz ?), munitum opidum, obtinent et ad ultimum spoliant. Et cum aliquanta eorum pars pro apportandis expensis opidum exivisset, magister moncium, dominus Flasska *), dominus Johannes Miesteczsky, dominus ?) Potha ") de Cza- stalowiez cum Montanis et ceteris civitatibus ac nobilibus in Chotiborz in Purificacione Marie irruunt. et. quia civibus opidi magnum Thaborite intulerunt. dampnum, igitur se cum eis defen- dere nolebant. Quod videntes Thaborite, quod soli non possent subsistere, se ©) in graciam do- minis eos inpugnantibus 9) tradiderunt. Sed Mon- tani avidi sanguinis ultra mille cum tribus sa- cerdotibus trucidarunt, Hromada autem cum duo- bus presbiteris ductus in Chrudim in medio cir- culi sunt combusti. Item eodem tempore ante Agnetis feria II in Sobieslaw, civitate domini de Rosis, publice à Thaboritis est proclamatum, quod quemcunque presbiterum reperirent in ornato missantem, quod eum volunt una cum ornato comburere. Hiis sic publicatis, fideles presbiteri sub utraque spe- cie communicantes et Thaboritis in eorum riti- bus non consencientes dimissis ovibus et eccle- sia ad loca eis tuciora confugiunt*) et sic pau- peres villani carentes suis presbiteris ad Tha- bor pro sacra communione currere oportebant. Item eodem tempore feria IV post Conver- sionem Pauli frater Martinus presbiter dictus Loquis, seminator omnium errorum Thaboritarum principalis, a domino Ulrico de Nova domo ca- pitur et in turrim proicitur, quia non contentus de multis erroribus, quibus plebem infecerat, VAVŘINCE Z BŘEZOVÉ KRONIKA HUSITSKÁ. Вой času ve dnech měsíce ledna minemajstr pan uei Jan Městecký s Horskými a s jinými městy a zemany na Přelouči na některé Táborské tu teh- dáž obývající přitáhli sou a zbivše mnohé 125 jich jali, s Valentinem knězem do Hory přivedli, ač který z nich na cestě pro své ranění jíti ne- mohl, jeho na cestě dobijíc zůstavili. O poružení Táborských na Chotěboři od tuto jmenovaných a o spálení kněze Hromádky s ji- nými dvěma. Item téhož léta ut supra mésíce ledna Hromádka z Jistebnice shromáždiv množ- ství sedlákův z roty Táborských, Chotěboř, ohra- zené městečko, dobyl a až do konce zkazil a zloupil. A když nějaký čas *) díl jich vyjel na pí- cování, aby mohli městečko špihovati, mincmejstr horský a pan Flaška a pan Jan Městecký, pan Půtha z Častalovic s Horskymi a s jinými mě- sty a s panošemi na Hromnice k Chotěboři při- táhli. A že měšťanům chotéborskym Tábor&tí škodu učinili, protož se s nimi brániti nechtěli, to vidouce Táborští, že sami odolati nemohou, dali sou se na milost pánům je dobývajícím. Ale Horstí žádostiví krve více nežli na tisíc se týma kněžími jich zbili sou. Ale Hromada se dvěma kněžíma veden jest do Chrudimě a na prostřed rynku sou spáleni. O ukrutnosti Táborskjch proti těm, kteříž v ornátích slouzili. Item téhož léta v pondělí po svaté Nětyši v městě Soběslavi: pána z Rožm- berka zjevně od Táborských jest provoláno, že kteréhožkoli kněze nalezli by sloužícího v ornátě, že jej chtí spolu i s ornátem spáliti. A když ty věci: byly tak ohlášeny, věrní kněží pod obojí způsobou rozdávajíce a Táborským v jich oby- čejích nepovolujíce, opustivše stáda ovcí pána svého i kostely na místa bezpečnější utíkali. A tak chudí sedláci nemajíc svých kněží pro svaté přijímání na Tábor musili sou běhati. O jetí kněze Martina řečeného Logwis. Item téhož času v středu po svatém Pavlu bratr Mar- tin Loguis kněz, všech bludův rozsévač tábor- ský hlavní, od pana Oldřicha z Hradce Jindři- chova jat jest a do věže uvržen. Nebo nemohl trpěti bludův, jimiž mnohé nakazil. Nebo nový *) eodd. existentibus, — У) anno ut supra B. — 7) Chotieborz B. — ^) d. in B. — ") Puotha B. — *) sed ве А. — 3) inpugnantes codd, — ©) refugiunt W. 3) Arnošt Flaška z Pardubic. *) — (ás (— pars) — glossa k díl. 

Strana 471
VAVŘINCE Z BŘEZOVÉ KRONIKA HUSITSKÁ. 14» novum quendam de venerabili sacramento evo- muit errorem et heresim, ut hostias per presbi- teros consecratas communis populus per se reci- piat et inter se dividat. quia Christus dixit: accipite et dividite inter vos. Item eodem tempore Zacenses exeuntes de civitate pro raptura dampnum magnum in suis receperunt. Nicolaus enim dictus Chudy ?) cum civibus Pontensibus et Chomutow ac toto illo di- strictu. ad generalem pacem se obligantes con- gregati irruunt hostiliter in Zacenses et vulne- ratis multis plures capiunt, quibusdam ex utra- que parte. interfectis. Item codem anno Nativitatis ) Ziska cum multitudine Thaberitarum post Purificacionem Marie £j suburbium Thachowie civitatis obtinuit hostiliter invadendo. Rex vero Sigismundus per cives Thachowie monitus literatorie, ut. si civi- tatem. nolit perdere, cicius eis in auxilium ve- nire festinet, qua de re rex ex omni parte gen- tes armorum congregat et se ad defendendum civitatem predictam preparat et disponit; sed quia Ziska dispersos habuit pro tunc fratres et suburbium Thachowie, in quo cum suis perma- nebat, fuerat à. quibusdam incensum et per ig- nem aliquot sibi equi cum curribus exusti, quam- obrem Ziska ad consilium aliorum pro acquirendo maiori numero fratrum Kladrub, Chotiessow mo- nasteria ae Kraslikow castrum cum aliquot mil- libus fratrum muniendo versus Hradisst Thabor *) recedit. Itex vero senciens, Ziskam de confinio Plznensi recessise, monasterium Kladrub cum gente sua cireumvallat et cum machinis et pi- xidibus hostiliter invadit. Qui tamen maiora dampna ab inclusis in claustro perpessus est quam ipsi?) inclusi viceversa. Clamabant denique quottidie ad regis exercitum: ,ubi est antichri- stus, rex hereticus? faciatis eum transire cum impetu ad monasterium acquirendum !* Cum ergo prefatus rex taliter campum cum civitatibus *) et nobilibus sibi adherentibus teneret, Ziska di- rigit ad Pragenses, ut suam aliqualem sibi diri- gant gentem, quia swe intencionis esset, quod f) anno ut supra B. — 8) Tak v rukopisech, ale 1) d. iu. B. — *) civibus WA. 5) Mikuláš Lobkovický na Hasištejně. *) Překladatel přeskočil několik slov. 471 opět o velebné svátosti vymyslil sobě blud a ka- cířství, aby tělo boží od kněze posvěcené obecný lid sám sobě bral a mezi se dělil, pravíce. Ze Krystus řekl: Vezměte a dělte mezi sebou. Poražení a pobiti Žateckých od Mikuláše Chudého. Item téhož času Žatečtí vyjevše z mě- sta na braní, velikou škodu na svém lidu vzali. Nebo Mikuláš řečený Chudý s měšťany most- skými a chomütovskvmi i s tím se vSím pod- krajím k obecnému pokoji se zavázavse shro- máždili se a nepřátelsky na Żateckć udefili a mnohé zranivše zjímali, a někteří s obou stran sou zbiti. O ztečení předměstí Tachovského od Žižky. Item téhož léta ut supra Žižka s množstvím Tá- borských po Hromnicích předměstí Tachovského mósta ztekl a je obdrżal. Ale król Zykmund od měšťan tachovských po listech napomenut jsa. aby, jestliže nechce města ztratiti, aby tam spíše jim *) lid ze všech stran: branný shromážďoval a se k obraně a k retování připravil. Ale Žižka rozptýlené tehdáž měl bratří .a předměstí Tachov- ské, v němžto s svými ležal, od některých bylo ohněm zapileno. A tu sou mu někteří koni s vozy shofeli. Pro kteroužto věc Žižka podle jiných, aby sobě větší počet bratří shromáždil, Kladruby, Chotěšovy a Kraslíkův hrad několika tisíci bratřími osadiv, do Hradiště Tábora jest odjel. Ale král učiv, že Žižka z kraje Plzeňského vytáhl, klášter Kladruby s svým lidem obehnal jest a praky. puškami udatně dobýval jest. Kite- řížto větší škody od zavřených trpěli než zavření od nich. Volali sou zajisté na každý den nma vojsko: „Kde jest antykryst, král kacířský? Kazte jemu jíti k šturmu, ať kiáštera dobude!“ Protož když král tak pole s městy a se pány sebe pří- drzícími držali, Žižka poslal k Pražanům, aby jemu nějakou pomoc dali lidem svým, že jeho oumysl jest, že by chtěl krále Antvkrysta s pole sehnati. A Pražští prevelmi rádi ihued na den svaté Doroty, totiž v první čtvrtek v postě, po- slali mu jízdnyeh a pésíeh a se timi sty vozüv 20. aby se s Zizkou spojili a krále s pole se- chybnó. Mi byti ante Purif. M. — b) Hrad. et Th. P. — 

Strana 472
1421 Fehr. 6 Feli. Febr. 14 412 velit regem, sicut!) antichristum. de campis re- pellere. Et Pragenses libenti animo statim in die Dorothee. scilicet prima V'^ feria in quadra- gesima, dirigunt equestres et pedestres eum CCC et XX curribus. ut cum Zizka conveniant regem de campis repulsuri. Et cum Dobrziss convenis- sent. simul properant versus Mendieum et Ho- rzowicz ^) et Rokyczanam una cum quodam ca- stello matris domini de Rosis, Wilsteyn nuncu- patum, quod obtinent. Et cum adhuc per quin- que miliaria a vege distareut, dissolvit rex suum exercitum et non audens hostes expectare fugit de campis, versus Lithomierzicz equitando per- venit et abinde feria IV ante Salus populi cum reginis ^) Montes intravit et. ibi moram trahens Brunnam se cum prefatis reginis transduxit. Thaborite vero cum in Rokyczanam ?) fuissent pacifice recepti, monasterium cum altaribus tur- piter concuciunt et in rebus inhabitantes crule- liter spoliarunt ac unum ex presbiteris captum inhumaniter in eodem loco comburunt et plu- rima dampna civitati inferentes transferunt se omnes versus Plznam et in die Valentini Pra- genses cum Thaboritis et nobilibus adherentibus civitatem Plznensem ex omni parte circumvalla- runt et in primo aggressu suburbium cum mo- lendinis obtinuerunt. Fueruntque pro tnne in civitate plures nobiles cum suis clientibus et multis presbiteris. qui fortiter civitatis. muros defendebant. Et elapsis IV septimanis, postquam propugnacula muri fuissent eis per pixides ali- qualiter destructa, timentes exercitus impetum, utrisque partibus consencientibus, scilicet Pra- sensibus et Thaboritis cum nobilibus eis adhe- rentibus ex una et Plznensibus cum nobilibus et civitatibus Misa, Domazlicz et Thachow et ce- teris eis?) in lantfrid adherentibus parte ex al- tera, treugas pacis usque ad novum annum ven- turum, videlicet cum scriberetur anno domini MCCCCXXII, inierunt literis et sigillis suis ex utraque parte muniendo, talibus condicionibus adiectis, quod Plznenses cum sibi adherentibus sine mora suos expediant ad regem Sigismundum legales nuncios. qui pro tunc de Montibus Brun- nam se transtulerat carens gentibus pro lrragen- VAVŘINCE Z BREZOVE KRONIKA HUSITSKA. hnali. A když sou se v Dobříši spolu sjeli a un pfiblizovali se k Žebráku, k Hořovicím a Roky- canüm a k jednomu hradu mateie pana z Rożm- berka iećenemu Wilstayn, kteryż sou dobyli, a když ještě pět mil byli od krále, rozpustil král své vojsko a nesměv Žižky s jeho lidmi dote- kati, utekl z pole a utekl do Litoměřic a odtud v středu před středopostním čtvrtkem s králov- nou do Hory přijel jest a tu pobyv do Brna s před- pověděnými královnami se přestěhoval. Ale Tá- borští, když sou v Rokycanech byli pokojně při jati, klášter s obrazy mrzce stloukli i na statku obyvatele ukrutně zloupili a jednoho z kněží javše na témž místě spálili a mnohé škody uči- nivše městu, všickní se přestěhovali k městu Plzni. A na den svatého Valentina Pražští s Tá- borskými a se pány jich se přídržícími město Plzeň se všech stran obehnali sou a v prvním přístupu předměstí s mlýny obdržali. I bylo jest tehdáž v mčsté mnoho urozených pánův s svými zemauy a sluzebníky, s mnohymi kněžími. kte- říž sou silně zdí městských bránili. A když mi- nuly čtyry neděle, kdvž srubovć a podsebiti na zdech-z pušek zrušeno, bojíce se šturmu vojska s povolením obojí strany, Pražských a Táborských se pány jich se přídržícími s jedné, a Plzeňských se pány a městy Stříbrem, Domažlicemi a Tacho- vem a jinými v lamfrydu z strany druhé, příměří pokojné až do Nového léta příštího, totiž když by se psalo 1422, mezi sebou učinili sou, listy a pečetmi s obou stranou utvrdivše. takové výmluvy. aby Plzeństi s piidrzicimi se sebe bez prodlení své posly poslali k králi Zvgk- mundovi, kteryzto tehdáž do Brna se přestěhoval nemaje lidu, protože sou je Táborští s Pražskými s pole sehnali. Ti pak poslové oustné i psaním prositi měli krále, aby ráčil dáti přistoupiti ke čtyrem artykulům, od Pražských a Táborských 9oznámenym, a jim nepřekážeti v plnění jich, a zvláště Plzeňským s přídržícími se jich milostivě odpustiti, aby k čtyrem artykulům Pražanům po- volili s Táborskými. A toto přidáno bylo: Buďto pak král že by přistoupil k tomu neb přistou- piti ráčil neb nic, tehdá po vyplnění jednoho měsíce od učiněné smlouvy povinní budou Plzeň- pridavse !) scilicet AB. — ) Harawiez AB. — ") eum regina sua et regina fratris sui, regis Wenceslai A. — °) Roky- czana B. — P) d. in AB. 

Strana 473
VAVŘINCE Z BREZOVÉ KRONIKA HUSITSKÁ. zi sium de campis repulsione. Hii quidem nuncii ore et scripto petere debebant regiam maiesta- tem, quatenus velit ad IV articulos per Pragen- ses datos accedere et eosdem in practica non inpedire et presertim. ipsis Plznensibus cum sibi adherentibus graciosius indulgere, ut ad pre- dictos IV articulos Pragensibus consenciant. Et adiectum fuit. sive regia maiestas accesserit vel accedendum indulserit, sive non, tunc elapso unius nieusis spacio a facta pretaeta concordia tenebuntur. Plznenses cum omnibus supradietis adherentibus pretactos IV articulos in suis civi- tatibus. opidis et villis non inpedire, sed dare presbiteris. de parte Pragensium. venientibus li- bertatem. verbum dei predicandi et si qui velint sub utraque specie communicare, nec quemquam prohibere aut quicquam molestie alicui debent inferre. et hoc. ad. terminum | prefixum, novum scilicet. annum, sub penis in litera expressatis. Mac sic parcium facta concordia dissolvitur exer- citus et movet castra versus Chomutow. Plznen- ses vero missis nunciis ad regem. civitatem et muros cum fossatis quottidie emendantes, con- cordiam factam non servantes nullum presbite- rum de parte veritatis pro evangelisaundo populo verbo dei et sacramentum eukaristie ministrando manere in civitate permiserunt. Item eodem anno, scilicet MCCCCXXI cur- rente, in mense l'ebruario in Moravia novum Tha- bor im quadam insula fluminis Morava in villa dieta Nedakunicz prope Strazuiez inchoatur. Et hii Thaborite, rustici scilicet cum quibusdam presbiteris simulque clientibus, monasterium Wel- hrad 3) obsidentes abbatem metseptimum cum monasterio et") libris plurimis combusserunt. Timentes igitur episcopus Olomucensis et baro- nes cum civitatibus ) Moravie, ne fortificatis 'haboritis dampna intolerabilia prout in regno Bohemie susciperent, canpum omnes cum Austra- libus pro expugnanda insula rapuerunt et, cum impetum in insulam facerent, prostrati sunt multi de Australium parte et civium Olomucensium. Qua de re simul contendentes incensis budis a campis recesserunt. Hanc eciam et Ungari?) insulam. attemptaverunt acquirere, sed offeusi di- 473 ští se všemi sebe pridrZicimi k étyrem arty- kulüm v svých městech. městečkách a i vsech nepřekážeti, ale dáti kněžím, z strany pražské přicházejícím, svobodu slovo boží kázati. A bu- dou-li chtíti knéZí pod obojí zpüsobou prijímati. nikoli nebrániti ani Zádné truchlivosti niZádnému nečiniti, a to do času určeného, totiž do Nového léta pod pokutou v listech napsanou. A když se tak smlouva stala mezi stranami, roztrhlo se vojsko à pohnulo k Chomütovu. Ale Plzenstí poslavše posly k králi, město. zdi a příkopy na každý den opravujíce, smlouvy učiněné nedr- ževše. žádného kněze z strany pravdy čtení ani kázání(m) ani svátostini posluhovati v mésté ne- dopustili jsou. O začetí nových Tábořích nu Moravě. Item téhož léta, totiž 1421, běžícího měsíce února v Moravě nová věc na jednom ostrově v řece ve vsi řečené Nedakunice blízko Strážnice začalu se. A ti Táboři byli sedláci s kněžími a s ně- kterými zemany. Klášter Velehrad obehnavše do- byli a opata samého sedimého s klášterem a s mno- hými knihami spálili sou. Protož boje se biskup olomúcký a páni s zemany moravskými, aby nezsíléce se Táborští škod jim nezčítedlných jako v království Českém neučinili; ma pole všichni s některými Rakušany, aby toho ostrova dobyli, vytáhli sou. A když jsou k ostrovu šturmo- vali. poraženi sou mnozí z strany rakouské a měšťan: olomúcských. Pro kteroužto věc spolu svadivše se, zapálivše boudy, pole opustili jsou. Nebo byli sou na tom ostrové krvaví knéZí vra- žedlní, ku podobenství layküv bradati, bez plesi, 4) Welehrad PB. — 7) cum A. — *) civitatibus P, jinde clientibus. Srov. pfeklad. — *) vulgari ALobk. 60 1421 

Strana 474
1421 Febr. 28 474 miserunt. Fueruntgue in eadem insula sangui- nolenti presbiteri, qui ad instar laycorum barbati siue tonsura arma capiebant et missando ritum ecclesie non servabant, sed in vestibus propriis, dicto Paternoster, conficiebant, quorum supremi duo erant, Bedrzich et Thomas de Wizowicz ") complices. Item eodem anno et tempore, ubi supra, ultima die l'ebruarii allata est litera Pragam a Nicolao, electo episcopo Thaboritarum, et Gi- czin, arcium liberalium magistro, continens fle- bilia et. religioni christiane prius inaudita, qua- liter in monte eorum Thabor ex perversa quo- rundam presbiterorum doctrina et presertim cu- iusdam Martini, presbiteri de Moravia, ultra quam quadringenti utriusque sexus heresi picardica, de qua superius facta est mencio, essent infecti, qui pertinaciter tenent, quod in sacramento al- taris non sit verum corpus Christi et eius san- guis, sed solum panis, qui est siguum solum, cum sumitur, corporis et sanguinis Christi. Et Sic nec *) coram sacramento debere genuculari V), neque aliquam iupeudere veneracionem, nec in crastinum reservari. Qua de re omnes monstran- cias, in quibus corpus Cliristi populo exponeba- tur, confringebant et velut gentiles et perfidis- simi Judei sacrmnentum corporis Christi eicien- tes de monstranciis comburebant et pedibus con- culcabant. Hoc idem de pixidibus, in quibus sa- cramentum corporis Christi, et calicibus *), in quibus sanguis Christi servabatur, faciebant, ca- lices argenteos et monstrancias concucientes ven- debant et, si quos videbant sacram eukaristie communionem frequentare, illudentes dicebant: adhuc noc dimittitis illum papilionem! Petunt igitur prefati Nicolaus episcopus et Giczin pres- biter, ut Jacobellus et Johannes Przibram, ar- cium liberalium magistri, darent eis informacio- nem, qualiter talibus erroneis sit obviandum ac resistendum, et exhortantur, ut diligenter invi- gilent, ne eodem errore Pragensis populus in- ficiatur. Quapropter domiuica die, qua canitur Letare, que fuit secunda dies Marcii, ex man- dato magistrorum et consulum Y) omnes predica- tores in suis sermonibus predicarunt et publi- VAVŘINCE Z BŘEZOVÉ KRONIKA HUSITSKÁ. odění na se brali a, když mše sloužili, obyčeje ko- stelního nezachovávali sou, ale v vlastním rouše odříkajíc páteř a slova posvěcování. Z nichžto hlavní byli dva, Bedřich a Tomáš z Věžonic ve zlém tovaryšství tovaryši. O přinesení listů do Prahy od Mikuláše, voleného biskupa Táborských, a Mistra Jičína. Téhož léta a téhož času posledního dne měsíce února přinesen jest list do Prahy od Mikuláše, voleného biskupa Táborských, a od Jičína, mistra umění svobodného, zavíraje v sobě věci plačtivé a v náboženství křesťanském prvé nikdy neslý- chané, kterak na jich hoře Tábor z převráce- ného některých kněží, a zvláště Martina Loguis z Moravy, že více než na čtvry sta obojího po- hlaví kacífstvím pikhartskym, o nemZ prvé zmínka nahoře byla učiněna, jest nakaženo, kte- řížto kacířstvo neustupně drží, že v svátosti ol- tářní nebylo by pravé tělo Krystovo ani jeho krev, ale toliko chléb, jenž jest znamení toliko. když se přijímá tělo a krev Krystova. À tak ani před svátostí oltářní „nemá býti na kolena kle- káno, ani která poctivost okazována, aui do zaj- tří chována. Pro kteroužto věc všecky monstrací. v nichžto tělo Krystovo bylo vystavováno, lámali sou a jako pohané a nejnevěrnější židé svátost téla Krystova vymitajic z monstrancı, ра а nohami tlačili. (Puf, mám za to, selhal, jestli- žes sám očima neviděl.) A totéž z nádob či- nili, v nichžto tělo boží bývalo, a z kalichu. v němž krev Krystova chována bývala, vylévaii na zem a monstrancí stříbrné a kalichy lámali a prodávali. A když které viděli svátosti oltářní přijímati, posmívajíc se jim říkali: „Ještě ne- necháte s pokojem toho motýle?“ Protož prosili jsou předpověděčný Mikuláš biskup a Mistr Jičín kněží, a(by) Mistr Jakoubek a Mistr Jan Příbram dali jim naučení, kterak by takovým bludným mohli opříti se a odolati. A napomínali sou, aby toho bedlivě pilní byli, aby týmž bludem praz- ský lid nebyl nakažen. Pro kteroužto véc v ne- děli, v kteroužto spívá se Laetare, jenž byl druhý den brezna, z pfikázaní purgkmistra a kon- *) WieZoniez B, sro. pfeklad. — ") Místo et sic nec má W necnon. — ") genic. B. — *) et de cal. P. — У) magistri civium et consulum necnon et magistrorum B, srov. pfeklad. 1421 

Strana 475
VAVŘINCE Z BŘEZOVÉ KRONIKA HUSITSKÁ. ns carunt pretactam enormem heresim fidei catho- lice plurimum destructivam precipientes ex parte consulum, ut nullus hospes tales in suas susci- piat domos, sed si qui venerint, quod eos con- sulibus deferant. et. in Praga manere non pacian- tur. Sed non obstante Pragensium consulum li- cito. mandato multi in Praga de utroque sexu fuerunt infecti, de quorum numero quidam Wen- ceslaus sutor, civis Pragensis, post festum Marie Magdalene propter eius pertinaciam eodem anno est combustus, ut de post patebit. Item propter pretactam heu heresim fratres in. Hradisst seu Thabor commanentes in duas partes, pieardicam scilicet et Thaboriticam, fue- runt divisi, ita quod 'Thaboritica fidelior pars ultra ducentos utriusque sexus picardica heresi infectos de monte Thabor repulerunt, qui per silvas et montes divagantes in tantam quidam ex eis devenerunt vesaniam. quod tam viri quam mulieres abiectis vestibus nudi penitus incede- bant dicentes, se fore in innocencie statu, et quod propter primorum parentum transgressionem ve- stes. assumpte fuissent. Et-ex eadem frenesi opi- nati sunt, se non peccare *), si frater cum sorore carnaliter miscebatur. Et si qua conceperat, de spiritu. sancto se dicebat concepisse, et multo plura proh dolor ab eis fiebant, quod non est dignum posteris relinquere exarata. Item post aliquantulum tempus, ante scili- cet Georgii, Ziska in Hradisst a Verona veniens et in Klokot villa quiuquaginta *; utriusque se- xus de predicta Picardorum secta combussit, de quorum numero duo fuere presbiteri, quorum unus vocabatur Petrus Kaniss. Qui omnes ad exortacionem predicti Zisce cedere a suis erro- ribus nolebant, sed letanter cum risu ad ignis voraginem accesserunt dicentes, se hodie cum Christo iu celis regnaturos. Et post recessum *) peccasse B. — *) 4" P. *) Tak v rukop. 415 Selüv i také mistrüv všickni kazatelé na svých kázaních kázali sou a oznámili předpovědéné ka- cířstvo, víru křesťanskou náramně kazící, přika- zujíce z strany konšelův, aby žádný hospodář ta- kových do svého domu nepřijímal, ale ač by kdo takový přišel, aby ho konšelům oznámili, a aby v Praze uebyli trpíni bydliti. Ale neprospélo přikázaní konšelské slušné. Mnozí v Praze obo- jího pohlaví nalezeni jsou nakažení tím kacíř- stvím, jako Václav švec, měšťan pražský, kte- rýžto po svaté Maří Magdaleně proto téhož léta jest spálen, jakož o tom bude praveno potom. Item (pro) předpověděné kacířstvo pohříchu bratří v Hradišti Tábora bydléce na dvě straně jsou rozdělení, totiž pikhartskou a táborskou, tak že táborská větší strana více než na dvě stě obé- ho pohlaví nakažených pikhardským kacířstvím z hůry Tábor sehnali sou. Kteřížto po lesích a po horách bloudíce, v tak velké bláznovství ně- kteří přišli sou, že tak mu2i i Zeny zavrhše rou- cho i oděv ovšem nazí chodili, pravíce se býti v stavu nevinnosti, a že pro prvních rodičův přestoupení roucho zamyšleno. A z toho bláznov- ství domnívali se, že by nehřešili, kdyby bratr s sestrou se spojil a, když by která počala, že by duchem svatým počala. A mnohem více po- hříchu zlého se dálo, ješto to není hodné psáti pro potomní. (O vyhřebený mistře Vávro na onom světě. že si ty psáti směl, neviděl- lis jistoty toho a neslyšel-lis ušima sám od nich. Byl-li si ty časy živ, tyto řeči a klevety do mně*) nemohou a místa ve mně nemají, by to pravé bylo. Ba i těchto nade- psaných lží mohls je v řiti shnojiti s se- bou leže v hrobě.) O spálení nakažených kacířství(m) u Klolot. Item po některém času před svatým Řehořem Žižka do Hradiště od Berouna prijev u Klokot vsi padesáte obojího pohlaví předpověděným ka- cířstvím nalezl nakažených, kteréžto všecky spá- lil. Z jichžto počtu byli dva kněží, jeden Petr Kaniš. Kteřížto všickni k napomínání Žižkovu od svého bludu nechtěli odstoupiti, ale vesele smějíce se do ohně šli jsou pravíce, že dnes s Krystem budou kralovati. A po odjetí Žižkově 60* 1421 

Strana 476
1421 476 Zisce fratres ibidem existentes XXV de eadem secta picardica combusserunt. Item eodem tempore quidam de Picardorum heresi predicavit in partibus plures erroneos et hereticos articulos, inter quos sequentes fuerunt ab eo publice predicati, primo quod heresis est flectere genua coram altaris sacramento, cum ibi non sit verum corpus Christi, sed tantum panis et manna, quia Christus cum toto corpore ascen- dit in celum et non remansit hic aliud, nisi panis et vinum confectum seu benedictum, quod sumendum est pro confortacione contra hostes spirituales. Item uxor debet esse parata viro suo, quandocunque et ubicunque vir postulaverit, eciam in ecclesia tenetur uxor debitum viro reddere et post statim communicare. ltem vir potens prolificare et si sua uxor est^) antiqua vel ste- rilis, dimissa ea potest iuvenem superducere. Item populus*) potest se ipsum cum illo pane benedicto communicare, dummodo per sacerdo- tem benedicitur et ad altare deportatur, quia manus sacerdotis non est dignior quam cuius- cunque boni layci. Et sic de pluribus aliis erro- neis articulis. ltem anno eodem, scilicet MCCCCXXI, cur- rente. facta cum Plznensibus aliquali 2) concor- dia, ut supra tactum est, totus exercitus movetur versus Choimutow civitatem, quam XV die Marcii, scilicet sabbato ante Domine ne longe potencia- liter circumvallant. Et cum Theutonici per me- nia murorum exercitum advenientem blasphe- marent et eum eo die cum inpetu repellerent, statim in crastino. hoe est dominico die, quo cantatur*) in ecclesia deif) Domine ne longe, exercitus inpetum fecit in civitatem ex omni parte fossata et muros invadendo. Et non ob- stante, quod incole civitatis liquatam picem ac ferventis aque liquorem funderent £), Pragenses tamen ex una et l'haborite parte ex altera ^) una cum castro acquirunt civitatem, quam ingredien- tes magnum committunt spolium, ita quod simile in diviciis numquam invenerunt, omnesque ci- VAVŘINCE Z BŘEZOVÉ KRONIKA HUSITSKÁ. bratří tu někteří zůstavše ještě jich 25 spálili un z též roty. Item téhož času jeden z pikhartského kacíř- ství kázal mnohé bludné a kacířské artykule a to tyto: Nejprvé, že kacířství je klekati před svátostí oltářní, poněvadž tu není tělo Krystovo etc. (O milý chvistče*)! ano při tobě sa- mém to kacířství bylo jest, nebo často. abrž vždycky v tomto svém spisu jme- nuješ býti svátostí toliko). ale toliko chléb a manna. Nebo Krystus s celým svým tělem vstoupil do nebe a tak tu nezůstává než chléb a víno posvěcené nebo žehnané, kteréžto věci mají přijímány býti pro posilnění duchovních nepřátel. Item že žena má býti hotova muži svému, kdykoliv a kdekoliv inuž požádal by: i také v kostele povinna jest dluh platiti mu2i. (O lháři! neměl si čím zohyzditi Tá- borských všemu svétu neZ lZmi) Item muž, který by mohl ploditi a měl ženu starou a neplodnou, opustě ji, můž sobě mladou pojíti. Item lid obecný můž sobě sám chléb ten žehnaný bráti, když již od kněze jest požehnaný a na oltář přinesen. Nebo ruka kněžská není hodnější nežli ruka jednoho každého layka dobrého. A tak mnohé jiné artykule kacířské kázal. O dobytí Chomůútova a lidu v něm spálení. Item téhož léta, totiž 1421 běžícího, když se stala s PlzenskYmi nékteraká smlouva, jakož na- hoře dotčeno jest, všecko vojsko pohnulo se k Chomütovu móstu, kteréž 15 měsíce března v sobotu před Květnou nedělí mocně obehnali sou. A když Němci mezi zábradlami zdí vvyhlé- dajíce vojsko viděli, rouhali sou se jim. A když jich toho dne k Sturmu nedopustili, ihned na zajtíí, to jest v nedéli I&vétnou vojsko Sturm pu- stilo k městu ze všech stran, do příkopů i na zdi lezouce. Nic na to nedbali, że na né obyva- telć města spolu i horkou vodou i smolou roz- puštěnou se zdí lili. Však proto Pražští s jedné strany a Táborští z druhé strany i na hrad vlezli sou a město obdrželi, do něhož všedše ve- likou loupež učinili sou a všecky muže města mečem zhubili sou a některé ohněm. Sotva jich ^) d. in A. — “) populus laycalis P, srov. překlad. — 9) aliqua A. — *) canitur B. — f) d. in B. — 6) super ascendentes muros fund. P. — ^) Prag. ex una parte et Th. ex altera W. *) Nadepsáno: pizdari. 

Strana 477
1421 Mart. Mnrt. 26 VAVŘINCE Z BŘEZOVÉ KRONIKA HUSITSKÁ. vitatis viros gladio et igne interimentes vix XXX im vita salvarunt. ut cadavera mortuorum sepe- lirent. lF'ueruntque ab hiis sepulti ultra duo mil- lia et quindecim centena demptis plurimis com- Lustis clientibus, civibus, presbiteris et Judeis. Thaboritarum vero inique mulieres horrendum ibidem scelus commiserunt, mulieres enim et virgines viros suos et parentes deflentes extra civitatem deduxerunt promittentes eis salvas ab- ire, que cum extra civitatem devenirent, eas ve- stibus spoliant et pecuniis aliisque rebus ablatis in quodam tugurio vinee includentes ignis vora- gine consumunt?) nec pregnantibus parcunt, ut livorem sue iniquitatis augmentent. Obsessa ita- que per Pragenses civitate totalis exercitus ver- sus Zatecz *) properat. Multa castella et municio- nes timore percussi se eisdem subdiderunt. Ti- mentes quoque Lunenses in Zacz legatos suos di- rigunt et se cum civitate dicioni Pragensium subdunt, quam Pragenses in possessionem reci- pientes locatis eis ibidem, qui propter legem dei fuerant. expulsi, ad Slanam applicant et, cum in civitatem inpetum facere vellent, incole civitatis se subdunt. apertaque civitate exercitum intro- mittunt et facta ibidem civitatis obsessione redit exercitus habito de liostibus triumpho in vigilia Pasce Pragam Makotrzas et Okorz!), municiones bonas; in via acquirendo. Item eodem anno, ut supra. feria IV pro- xima. post Pasca Antoch, presbiter Thaboritarum, ut presumitur, vesanus, predicavit in circulo Pra- zensi de duobus cornubus bestie asserens, quod unum ex hiis cornubus sunt consules Antique civitatis et aliud magistri Pragenses, qui hiis cornubus iupediunt sanctam veritatem non per- mittentes sine ornatis sive plastis divinum per- agere officium, sed volunt. quod in ornatis pres- hiteri officient, quod est expressa heresis, sicut scrofa volat. Hortatus est igitur fratres suos, ut in Praga non maneant, nec Pragensibus sint co- adiutores. Qua de re divisi sunt Thaborite pro tunc in Praga existentes, ita quod quidam cum Ziska capitaneo in Praga permanserunt, alii cum presbiteris corpus Christi gestantibus recesserunt, quos prefatus Ziska insequens presbiteros pluri- 477 40 při zdraví züstavili, abv tela mrtvych pocho- vali. A jest jich pochováno od nich více než dva tisíce a XV krom spálených mnohých zeman a kněží, židův. Ale Táborských nešlechetné ženy hřích hrozný tu jsou spáchaly. Nebo Zeny a panny mužův svých a rodičův plačící ven z mě- sta vyvedše, slíbivše jim; že je zdravé propustí odjíti, kteréžto když z města vyšly, je z roucha zloupivše, peníze a klenoty od nich pobravše v jednom lise na vinnici zavřevše ohněm všecky spálily sou, ani těhotným odpustivše. A protož osadivše Pražané město, všecko vojsko pohnulo se k Žatčí a mnoho tvrzí a hradův strachem jsouc přestrašeni jim se poddávali. Bojíce se také Lounští do Žatče poslali a se s móstem Praż- ských panování poddali. Kteréžto město Louny Pražané k svému vládnutí přijůavše a osadivie tu za starší, kteříž byli pro zákon boží z mě- sta prvé vyhnání, k Slanému přitáhli sou. A když sou chtěli k městu šturmovati. obyvatelé města poddali se a otevřevše město vojsko sou pustili. A osadivše tu svými, navrátilo se vojsko, majíc nad svými nepřátely vítězství u vigiljí velikonoční do Prahy a na cestě Makotřasy a Okoř tvrz ob- drževše. O kdzani na rynku kněze Antocha tábor- ského. Item téhož léta. jakož na hoře psáno, to- tiZ v stfedu první.po Velice noci, Antoch, knéz táborský šílený, kázal na rynku pražském o dvou rohú šelmy, potvrzuje, že jeden roh jsou konšelé Starého města Pražského a druhý roh mistři pražští, kteřížto těmi rohy překážejí svaté pravdě, dopouštějíc v ornátích a plachtách mše sloužiti svým kněžím, ješto jest to zjevně kacířství. A protož napomennul jest bratří svých, aby v Praze nebývali. ani Pražanům aby nebývali pomocníci. Pro kteroužto věc rozděleni jsou Tábovští, kteříž tu v Praze byli, tak že někteří s Žižkou hajtma- nem v Praze zůstali a jiní s kněžími svými tělo boží nesouc před sebou odešli sou. Kteréžto před- pověděný Žižka zhoniv na mnohé kněží rány vložil jest. i) omnes eensumunt W. — *) Zatecz B. — !) Wokorz B. 1421 

Strana 478
Apr. 16, 17 478 mis affecit plagis et eodem die cum Pragensibus equitat Veronam circumvallare, guam prima die Aprilis. que fuit feria III ante Ambrosii, cum inpetu obtinent et Koblich 7) militem cum aliis suis complicibus de turri proiciunt, quos statim tritulatores seve concuciunt; plebanosque cum XXXVII aliis presbiteris et monachis ac tribus magistris collegiatis collegii Karoli 5) et quodam milite et quibusdam Pragensibus civibus, qui de Praga fugerant. Ziska cum sua?) comitiva com- burit non obstante quorumdam clamore et pre- sertim militis dicti Dupowecz, quod vellent pe- nitere. et. veritati usque mortem adherere. Infra illul tempus Mielnicenses sub salvo conductu se ad IV articulos tenendos proscribunt; Smi- rziczsky *) eisdem capitaneus preficitur. Item eodem tempore Conradus archiepiscopus sub salvo conductu Pragensium Pragam veniens se cum eisdem pro defensa IV articulorum pro- Scripsit, quibus peractis Te deum laudamus per ecclesias cantatur pulsatis campanis, de quo Tha- borite sunt male contenti et precipue ipsorum sacerdotes dicentes: iam Pragenses iterum be- stiam antichristianam medentur 9). Item eodem anno, ut supra, sabbato ante Tiburcii, que fuit dies XII?) Aprilis, Pragenses movent suum exercitum versus Drodam et primo ad castellum Thussen dictum domini Michalczo- nis prope Autiquam Boleslaviam applicarunt, quod infra triduum se subdidit, sic tamen, quod iu co existentes salvis corporibus recedere paci- fice dimittantur. Munitaque eadem municione progrediuntur Brodam, quam feria IV post) Tiburcii cireumvallant et die sequenti facientes sine omni ordinacione inpetum, licet fossatis et defendentibus esset bene munita, infra tamen spacium aliquot horarum fossatis acquisitis mu- ros ascendunt et civitatem introeunt, multis ta- men de parte Pragensium vulneratis et percussis, paucis vero interfectis. Theutonici vero regis Ungarie ibidem stipendiarii ad ecclesiam fugien- tes turrim eius obtinent et se pro posse defen- dunt, sed minime resistere valebant. Dragenses enim cum suis ecclesiam incendentes circa CC VAVŘINCE Z BREZOVE KRONIKA HUSITSKA. O dobytí Berouna. A toho dne tahl jest un Žižka s Pražany k Berounu, aby jej obehnal. Kterýžto prvního dne dubna měsíce v outerý před svatým Ambrožem šturmem dobyli sou a Kobliha rytíře s jeho tovaryši s věže smetali sou, kteréžto ihned cepníci ukrutně zmlátili son, a kněží s jinými se 36 a některými jinými praž- skými měšťany, kteříž byli z Prahy utekli, a s nimi jednoho rytíře Žižka s svou rotou spálil jest, nedbav na to, že sou volali, a zvlástě ry- tíř řečený Doupovec, že chce se káti a pravdy až do konce přídržeti. A v tom času Mělničtí pod bezpečným průvodem do Prahy přijeli a ke ćtyrem artykulim k drżeni se zapsali, vzavše sobě za hajtmana Smiřicského. O Konrádovi arcibiskupu. Item téhož času Konrád, arcibiskup český, pod bezpečným glev- tem do Prahy prijev s PrazskYmi se zapsul ze chce hájiti s nimi étyr artykulüv často psaných. To když se stalo, po všech kostelích Te Deum laudamus zpívali sou s zvoněním zvonův. A to sou Táborští zle přijali a zvláště kneżi prawice: již opět Pražští hovado antykrystovo léčí. O Brodu Českém. Téhož léta v sobotu před svatým Tyburcím 13 den dubna měsíce Pražští vytáhli sou vojensky k Brodu Českému a nejprv k Toušeni. Kteřížto ve třech dnech dali sou se jim, tak aby ti, kteříž na něm byli, mohli bez- pečně sjíti bez úrazu svých osob. A osudivše jej táhli sou k Brodu Českému. A v středu po sva- tém Tyburcí obehnali sou jej. Na zajtří spu- stivše šturm, ačkoliv příkopy byly dobře lidem osazeny, však obdrževše brzce příkopy na zdi sou vlezli a do města vešli. Avšak innoho bylo zraněných z strany Pražských, avšak málo na smrt zbítých. Tehda Němci, žoldnéři královští, utekli sou k kostelu a na věži se bránili, však odolati nemohli. Nebo Pražští do kostela všedše *) okolo dvou set jich spálili a mnohé cepami po ulicích sou zbili. Mezi nimiž bylo 10 kněží s fa- rárem, kterízto też ohněm a mečem zhynuli sou, s Mikulášem Návarou a Čberem, písařem výbor- ným krále Václava, v sudé spálení jsou. 7) Roblich WA. — ») d. in A. — ?) codd, XIII. — ») d. in W. 6) Srov. Tomkiv DP. IV, 139. — 7) Jan Smificky ze Smific. — 8) Srov. Tomkiv DP. IV, 141. *) Překladatel četl: incedentes. 

Strana 479
Apr. 20 VAVŘINCE Z BŘEZOVÉ KRONIKA HUSITSKÁ. combusserunt et plures tritulis et ferro in pla- teis civitatis. interemerunt. inter quos fuerunt XVIII presbiteri cum plebano, qui ignis 3) vora- gine et ferro ceciderunt cum Nicolao dicto Na- vara vel Czber. scriptore cathedrali egregio regis Wenceslai, in vase combusto 7). Item eodem tempore, dominico scilicet die post Tiburcii, que fuit XX *) Aprilis, quidam lay- cus picardieus infra prandium ecclesiam sancti Galli intrando. et recepto cum monstrancia cor- poris Christi sacramento in terram proiecit. saü- cramentumque corporis Christi contrivit et san- guinem preciosissimum effudit de calice. Qui sta- tim est captus et tortus, demum foris civitatem in vase celeriter combustus. Item eodein tempore audientes Gurinenses ‘) tam subitam Brode civitatis acquisicionem et multorum ibidem civium et clientum interfeccio- nem, nimium perterriti suam mittunt ad Drodam ambasiam cum plena potencia incolarum "), se- que deo et Pragensibus subdunt et petunt, ne eis noceant, quia cuin eis et lege dei rebus et corpore assistere*) usque mortem intendunt. l'acta- que pretacta ") Gurinensium *) cum Pragensibus concordia Dlragenses dominicoY) in Gurim*) ve- nientes eius suscipiunt possessionem et statim abinde versus Coloniam XXII die Aprilis pro- peraut et cives civitatis regis non sencientes auxilium Pragenses in civitatem suscipiunt et eis se subiciunt promittentes cum lege dei et veri- tate. evangelica cum Pragensibus permanere. Qui- dam tamen ex Pragensibus monasterium Mendi- cancium confringunt et sex presbiteros cum ple- bano ibidem iguis incendio comburunt. Audien- tes itaque. pretaeta Czaslawienses et Nvmburgen- ses, qualiter Pragenses Coloniam obsedissent, suos ibidem dirigunt concives et se Pragensibus confederant promittentes regi Hungarie non obe- dire et legem dei, pro qua bellum agitur, cordia- liter confiteri ac presbiteros eandem predicantes tenere et defensare. Montani vero eodem die cum suo magistro moncium ac multitudine?) armato- rum versus Coloniam ad invadeudum Pragenses suum expediunt exercitum, videntesque Pragen- 4) igitur B. — 7) cum Nicolao . .. 419 Téhož času v neděli po svatém Tyburcí, 14 den dubna měsíce, jeden chlap pikhard do kostela všel svatého Havla a vzav s mounstrancí tělo boží pána Krysta o zemi udeřil a potlačil a krev předrahou na zem vylil z kalicha. Kte- rýžto ihned jat jest a mučen a potom před mě- stem v sudu upálen. O Kourimu a Kolínu. Item času téhož *) Kú- římští tak rychlé dobytí města Brodu a mnohých zeman a měšťan: tu zmordování, přestrašení ná- ramné, poslali: posly do Brodu s plnou mocí všech obvvatelův města a poddali sou se Praza- nům a prosili, aby jím nebylo škozeno, že s nimi podle zákona s statky, s hrdly do smrti míní zůstati. A kdyZ se stala smlouva Koutimskÿch s Pražskými, Pražští do Kouřima v neděli při jevše, je v své poddání přijavše, ihned odtud k Kolínu přitáhli 22 dne měsíce dubna. A mé- šťané kolínští nečekajíce pomoci královské Pra- žany do města přijali sou a jim se poddali sli- bivše podle zákona božího a pravdy čtení sva- tého s Pražskými trvati. Někteří však z Praž- ských klášter mnichův žebravých vylámali a šest kněží s farářem tu ohněm spálili. O Čáslavi a Limburku. Slyšavše Caslavsti a Limburstí ty véci, kterak Prazsti Kolin opano- vali, své posly poslali sou k nim a spolu s Pra- zany se spojili, slíbivše králi uherskému poslušni nebýti a zákon boží, pro nějž se boj vede, srdečné vyznávati a kněží zákon boží kážící chovati a brániti. O Hore Kutné. Ale Hornici téhoz due s svým hormistrem a s množstvím odéncüv pritáhli na pomoc Kolínským a vidouce pražského vojska množství okolo mésta ležící a již mésto jim pod- dané i zdi zbořené, navrátili se do Hory a své combusto d, in P. — *) codd. XIV, — ') Gurimenses B. — ") d. in B. — 5) stare P. — ") potestate pret. B. — *) Gurim B. — 7) dom. die P. — *) Gurzim B. — *) maguitudine B. *) V česk. překladě vypuštěno audientes. Hu! 

Strana 480
1421 Apr. 24 Apr. 25 480 sis exercitus multitudinem ac civitatum circaiacen- cium subicecionem nec non murorum in parte rupturam Montes revertuntur et suos ad Prageu- ses dirigunt concives, ut petant, quatenus hoc clenodium regni non destruaut, sed cum hiisdem inhabitantibus graciose agant et dent libertatem, si qui nollent eum lege dei ct. 'ragensibus stare, quod libere salvis rebus et corpore recedere pos- sint. Et facta est ibidem V feria post Georgii sub certis condicionibus cum Montanis concor- dia, ut usque festum Assumpceionis habeant liber- tatem 5) manendi et ad legem dei. pro qua Pra- genses pugnant, aecedendi; et, si qui accedere nollent, recedere. poterunt rebus salvis et corpo- ribus, sic tameu, quod*) Pragensi exercitui viri cum mulieribus, virginibus ae parvulis proces- Sjonaliter cum venerabili sacramento corporis Christi occurrant et veniam petant, quia multos legem dei fatentes 4) decollarunt et ad ssachtas Sine. causa criminali proiecerunt. Hiis itaque per- actis in die Marci evangeliste, que fuit VI fe- ria, occurrunt *) Montani Pragensibus prope Se- dlecz monasterium cum clero et multitudine po- puli utriusque. sexus venerabili sacramento cor- poris Christi precedente et, cum Pragensibus ap- propinquarent, flectunt genua et unus pro omni- bus veniam eis a deo et Prágensibus poscit. Et dominus Johannes presbiter ") facta exhortacione seriatim malà, que eommiserant, eis replicando commemorat et, ut amplius non committant, ex- Orat et pacem et graciam factam eis a deo et Pragensibus pronuuciat, prout erat condietum. Factoque maguo fletu utriusque partis mox in ce- lum voces elevant Te Deum laudamus alterna- tim. videlicet Montani unum et Pragenses alte- rum versum, concinantes, et sic cum tripudio cum Pragensibus quibusdam revertuntur, qui pos- sessionem recipiant et ordinem moncium dispo- nant. Exercitus vero Pragensium acquisito castro Zleby, de quo Zmrzliko, et Lichtemburg '9), de quo postea Krussina se intromisit, iter petit ad Chrudim civitatem obtinendam, Montani autem totis viribus instant pro domino Petro de Swoy- ssin, Zmrzlik dicto, in Orlik f) residente, quondam VAVŘINCE Z RREZOVÉ KRONIKA HUSITSKÀ. starší k Pražským poslali. aby jich prosili, aby 142: klenotův království nekazili, ale s obyvateli mé- sta aby milostivě: nakládali a dali svobodu, ač by kteří s Pražskými a podle zákona státi ne- chtěli, aby svobodné s svými statky: a hrdly mohli odjetí. I stala: se jest tu ve čtvrtek po svatém Jiří s Horníky smlouva pod jistými vej- minkami, aby až do Matky boží na nebe vzetí méli svobodu züstati à k zákonu boZímu. pro néjz PraZané bojují, pristoupiti; a jestliže by kteří přistoupiti nechtěli, aby mohli odjetí svo- bodně a beze škody hrdel i statkův. tak ovšem. aby proti Pražanům a jich vojsku muží s ženami. s pannami i dětmi s processí velebné svátosti vyšli a za milost prosili. Nebo mnohé, kteříž sou se zákona božího přídržali, stínali a do šacht bez viny metali sou. A když se to tak dálo. na den svatého Marka evangelistv. jenž bylo v pátek, vyšli Horníci proti Prazanüm k Sedlci klášteru s kněžími a s množstvím lidu obojího pohlaví s velebnou svátostí těla Krystova před- cházející. A když sou se k Pražanům přiblížili. poklekli sou na kolena a jeden za všecky Jim od Boha a od Pražan prosil jest milosti. A knéz Jan učiniv napomenutí, mnohé zlé, kteréž sou proti Pražanům učinili a proti přídržícím se zá- kona, jim od Boha a od Pražských zvěstoval. ja- kož bylo smluveno. A učinivše veliký pláč s obojí stranv ihned hlasu k nebi pozdvihli, Té boha chválíme zpívajíce, Pražané jeden verš a Hovští druhý. A tak s radostí s Pražany s některými navrátili sou se do Hory. Kteřížto uvázavše se v město a řád hor způsobivše, obrátili vojsko k Žlebům hradu. A ten obdrževše. poručili Zmrzlí- kovi. Potom k Lvehmburku. v kteryZ se Krusina uvázal. Potom obrátili vojsko k Chrudimi, aby mohli města dobytí. Ale Hovští všemi silami stáli 0 pana Petra z Svojiína Zwmrzlíka na Orlíku, hormistra *) někdy krále Václava, aby jeho Pra- žané na ten úřad jako milostivého dobrého usta- vili. protóze Horníci jemu přejíce pilněji děluti budou a z Hory neodejdou. I povolili Prazané Zádostem Horníküv a pron poslali sou. Kteryz prozbami přemožen jsa, vsedl na kůň, jel jest *) d. in A. — *) d. in A. — 4) facientes WP. — *) occurrerunt W. — ^) Orlik castro P. 9) Jan ze Zeliva. — !?) O vzdání obou hradů viz níže. Srov. Tomküv DP. IV, str. 147 a 159. *) Ruk. hofmistra. 

Strana 481
1421 Aug. 16 Apr. 26 Apr. 27 Apr. 28 VAVŘINCE Z BŘEZOVÉ KRONIKA HUSITSKÁ. regis Wenceslai dive memorie inoncium magistro, ut eundem Pragenses ad illud officium velut vi- rum pium et valentem instituant, eo quod mon- tani sibi affecti diligencius laborando montana à montibus non recedant. Annuerunt itaque peti- cionibus Montanorum et pro predicto domino Petro nuncios miseruntE), qui precibus victus ascenso equo cum suis equitat usque Chrudim et officio assumpto Montes revertitur et sic pie et favorabiliter ") eosdem gubernat. Hiis tamen non obstantibus montani plurimi cum fossoribus nullatenus legi dei et coninunioni utriusque spe- ciei consentire volentes oneratis curribus rece- dunt. Qui fere omnibus in viis depredati rebus et quidam cum abscissis nasis viceversa fuere reversi. Quia vero?) pestis ignivaria vigebat in Montibus, prefatus dominus Petrus, fautor cleri et legis dei zelator, Pragam veniens eodem anno, ut supra, sequenti die post Assumpcionem Marie per apostema factum in collo diem clausit ex- tremum et' in ecclesia. sancti Michaelis Antique civitatis sepultus, cuius anima cum fidelibus in sinu. Abrahe feliciter requiescat! Item eodem anno, ut supra, possessione in Montibus habita vadunt Pragenses versum Chru- dim Ziskam cum Thaboritis in campis expectan- tes, qui combustis Picardis sequenti die post diem Marci veniens plures ecclesias in suo itinere com- bussit. Tercio vero die post Marci, scilicet domi- nico ante Vitalis, tractaverunt cum domino Jo- hanne Miesteczky, capitaneo in Chrudim, ut sine sanguinis effusione daret in manus Pragensium civitatem, et, cum sine fine secederent, in cra- stino, scilicet in die Vitalis, exercitus lragensis cum "Thaboritis circulariter civitatem circuimval- lant usque fossata properantes, quod advertens prefatus dominus Johannes, quod subsistere non valeret, concordiam iniit et se deo coram vene- rabili sacramento corporis Christi humiliavit sup- pliciter deprecans, ut parcatur sibi, quod fuit contrarius veritati. Et in eodem confinio mona- steria Pardidub, Chotiessicz !) et Sezemiczek) et alias plures ecclesias Thaboritarum genus excus- sit aut in parte corrupit. Item obtenta Chrudim 481 do Hory a Chrudim¢ a prijav úřad do Hory se navrátil a fak milostivě, příznivě je zpravo- val. Však na tom dosti nebylo. Horníci mnozí s havéři žádným obyčejem zákonu bożimu a pii- jímání pod obojím způsobem povoliti nechtěvše, obtíživše zbožím vozy odjeli sou. Ktefízto jako ze všeho na cestach zloupeni a někteří s obřeza- nými nosy navrátili se. Ale že mor a Selma u Horv byla jest, pan Petr předpověděný, přítel kněžstva a žákovstva a milovník zákona božího. do Prahy přijev téhož léta, ut supra, druhý den po Vzeti Matky boží na nebe od hlízy na hrdle den svůj zavřel a v kostele svatého Michala na Starém městé pochován jest, jehožto duše v naději boží s věrnými v lůně Abrahamově šťastně odpočívá. O městě Chrudimi. Item téhož léta, ut supra, opanovavše Horu, Pražští táhli sou k Chrudimi Žižky s Táborskými na poli čekajíce. Kteřižto druhý den po svatém Marku před svatým Vita- lišem mnoho kostelův na té cestě spálivše, roko- vali sou s panem Janem Městeckým, hajtmanem na Chrudimi, aby bez prolévání krve dal město v ruce Pražských. A když bez skonání rozešli se, na den svatóho Vitalise vojsko pražské město viikol_ osuli sou, piibliżivse se aż na příkopy. Tomu porozuměv pan Městecký, že by odolati nemohl, v smlouvu všel jest a se pánu Bohu před velebnou svátostí pokořil nábožně, prose, aby jemu odpustili, že se jest pravdě boží proti- vil a vtom kraji že kláštery Pardidub, Chotěšic, Sazemice a mnohé kostely jiné vybíjel, táborské roty bořil a jim se protivil. O Vysokém Mýtě a Poličce, o Trutnovu, Dvoru a Jaroměři, Litomyšli. Item když sou opanovali Chrudim, Mýto, Poličku, Trutnov, Dvůr města s mnohými jinými hrady, též Litomyšli. 8) direxerunt P, — h) v A fideliter a touž rukou micie WB. 1) Má byti Podlazice. Srov. Tomküv DP. IV, 149. in m. favorabiliterque. — !) vero pro tune P. — k) Seze- 61 1421 

Strana 482
1421 Mai 13 Mai 15 482 obtinent et Mutam et Policzkam, Trutnow, Dwuor') civitates cum pluribus castellis, similiter Litho- myss| ?) episcopo dante fugam obsident sine hominum strage. Et hiis omnibus obtentis mo- vent exercitum versus Jaromirz civitatem ab hostibus bene tutam et armorum gentibus optime provisam. Ad quam siquidem civitatem venientes cireumvallantes feria III in diebus Penthecostes in eam impetum fecerunt et statim ipso die fos- sata usque muros obtinuerunt, non tamen sine suorum notabili dampno; considerantesque incole civitatis, quod subsistere non valerent, cordiali- ter supplicant. quod salvis solum corporibus vivi recedere quieti permittantur. Et facta promis- sione feria V intrare permittuntur, omnesque cives cum mulieribus usque camisias exuunt et eductis de civitate plures submerserunt et alios in campis vulgus latronum combussit. Sacerdo- tes siquidem sequenti die XXI. qui noluerunt IV articulis consentire, combusserunt, tribus in vita salvis, qui ad predictos articulos consensum prebuerunt. Capitaneus autem civitatis dominus Czrwenohorsky ^) *) ibidem captus et Pragam adductus in pretorio captivitate est inclusus. Circa huius civitatis acquisicionem fuere plures regni Boemie barones, videlicet Crussina, Bocz- kones?) Hynko et Johannes, Miesteczsky et do- minus Czenko de Wesele, qui cum pluribus venit centenis equorum et pedestrium. Et ibidem in campis circa Jaromirz flexis genubus, ceteris ex utraque parte flectentibus in prospectu vene- rabilis altaris. sacramenti, facientesque brevem humilitatis oracionem surgunt. Dominus itaque presbiter Johannes, director exercitus, inquit ad dominum Czenkonem : ,Domine Czenko, cognoscis hic, quod contra deum et communitatem Pragen- sem istam peecasti recedens a castro Pragensi et in manus regis resignans?" Qui ait: ,cog- nosco.^ Et dominus Joannes ait: ,Petis, ut do- minus deus et communitas ista tibi parcant?* Qui inquit: ,peto*. Et statim dominus Johan- nes finalem conclusit concordiam inter dominum Czenkonem et barones sibi iunctos Pragensem- que communitatem, sic tamen, quod Pragam ve- niat, ibique finaliter sibi finem inponant. Et VAVŘINCE 7 BŘEZOVÉ KRONIKA 1IUs3ITSKÁ. když biskup utekl, oblehli sou a bez mordu lidí : obdrželi a obrátili vojsko k Jaroměři, městu do- bře bezpečnému a lidem branným dobře osaze- nému, kteréžto obehnali sou. V outerý po sva- tém Duše k němu šturmovali sou a bned toho dne příkopy do zdí obdrželi, však ne beze škody svých. Tehdá znamenavše obyvatelé města. že by odolati nemohli, srdečně prosili, aby toliko s hrdly mohli bezpečně odjítií. A učinivše slib. do města ve čtvrtek jítí dopustili sou. A tak všecky mé- šťany s ženami až do košile svlékli a vysedse z města mnohé ztopili a jiné na poli lid lotrovský spálil jest. Kněží druhého dne 21, kteříž nechtěli ke étyrem artykulüm svoliti, spálili, toliko tří živé zůstavili, kteříž povolili. A hajtmana pana Černohorského javše, do Prahy dovedli a ná rat- hauz v vězení zavřeli. Při dobývání toho města byli sou mnozí páni urození království Českého, Krušina, Bočkové Hynek a Jan, Městecký, pan Čeněk z Veselé, kterýžto s mnoha sty přitáhl jízdných a pěších. A tu na poli u Jaromíře po- klek na kolena a jiní s druhé strany klečíce před velebnou svátostí těla pána Krysta, učinivše imo- dlitbu povstali sou. Tehdá pan Jan, zprávce voj- ska, řekl ku panu Čeňkovi: „Pane Čeňku. po- znáváte-li se v tom, že pána Boha rozhněval Jsi a zhřešil si proti němu i proti této obci Praž- ské, zstupuje z hradu Pražského a dav v ruce krälovsk6?+ Kterýž řekl: ,znám." A pan Jan řekl: „Prosíš-li;, aby pán Bůh i tato obec odpu- stila tobé?* Řekl: „prosím.“ A ihned pan Jan kněz konečnou zavřel smlouvu mezi panem Čeň- kem a pány sobě spojenými a Pražskou obcí, tak však, aby do Prahy přijel a tu jemu konečně bude povědíno. I stalo se jest, Ze pau Čeněk na den Božího těla do Prahy přijel jest a tu s obcí konečně se smířil a korouhev. kteráž byla na pranéři zavěšena, jest složena a roztrhána. !) Dwor, Trutnow P. — ") Luth. A. — ") codd. Czrnohorsky; srov. překlad. — ?) Boczkones Johannes P. 2) Jun Cervenohoreky z Náchoda. 

Strana 483
VAVŘINCE Z BŘEZOVÉ 1421 factum est, guod dominus Czenko in festo Cor- Mai 22 poris Christi Pragam venit et ibi totaliter se communitati reconciliavit P), vexillumque suum, quod fuerat mediastino inpositum, est depositum 9). Item Pragenses de Jaromirz Pragam rever- tuntur, Ziska vero, Thaboritarum capitaneus. cum suo genere?) versus Lithomierzicz tendit et ac- quisita in alto monte quadam de lignis muni- cione, eui nomen Calix inponit, Lithomierzicz circumvallat. Qua de re Lithomierzicenses Pragam sub sulvo conductu veniunt, seque Pragensibus subdunt et petunt, ut Ziskam cum suis ab urbe eorum recedere disponant. Ad quem Pragenses suos mox mittunt coucives, ut ab inpedicione civitatis desistat, quia se subdidit Pragensibus. Ipse vero minime advertens inpetum fecit non sine suorum dampno et tandem victus recessit. Deinde Rudnicz pertransivit et non obstante, quod turba eius ab archiepiscopo fuisset in necessita- tibus provisa, monasterium in parte rupit et do- mum prepositi combussit imaginibus non par- cendo, calices eum ornatis inde aufferendo. Pra- genses vero XXIX die Magii 5) se de civitate Lithomierzicz intromiserunt et dominum Hvnko- nem de Kolsteyn in eadem capitaneum prefe- cerunt. Item eodem tempore infra octavas Penthe- costes Domazlicenses expugnata quadam muni- cione XVI clientes in ea captos combusserunt soli Dohuslao de Ryzmberg parcentes, eo quod ante ea erat Pragensis communitatis captivus. Item sabbato ante Urbani eodem anno, ut supra, que erat XXIV dies Magii, facta est con- cordia Pragensis civitatis cum nobilibus et clien- tibus castrum Pragense obsidentibus sub tali forma, quod a die dominico, scilicet die Urbani *), usque ad duas septimanas serventur ex utraque parte treuge pacis et pars partem non inpediat, sic tamen, quod nullus Pragensium castrum sine castrensium admissione audeat intrare, nec ipsi regem aut eius potenciam intromittere debebunt, nisi habeat ultra tria millia secum; tunc. si Pra- geuses non poterint eius ingressum in castrum impedire, salvum erit eis in castro manentibus ipsum regem cum suis intromittere nulla in hoc KRONIKA HUSITSKÁ. 483 O méstu LitoméFice. Item Pražané od Jaro- míře do Prahy sou se navritili, ale Žižka, hajt- man táborský, s svým lidem k Litoměřicím se obrátil a osadiv jednu horu velmi vysokou, uči- nil na ní nějakou ohradu z srubu a dal té hoře jméno Kalich. A odtud Litoměřice obehnal jest. Pro kteroužto věc Litoměřičtí pod bezpečným gleytem do Prahy přijeli a Pražanům se poddali a prosili, aby to způsobili, aby Žižka od jich města odtáhl. K němužto Pražané spoluměšťany své ihned poslali, aby od dobývání města ihned pfestal. Ze se poddali Pražanům. Ale on na to málo dbav a šturm pustil ne bez škody svých a neuposlechl, bit jsa odtáhl jest. O městu Itídnici. Potom skrze Rúdnici pro- táhl jest a na tom dosti neměv, že vojsko jeho od arcibiskupa potřebami bylo opatřeno, kláštera díl zbořil a dům proboStüv spälil, obrazům ne- odpustil, kalichy, ornáty odtud pobrav. Ale Pra- žané XXX dne měsíce máje se v mésto Litomé- říce uvázali. a pana Hynka z Kolstajna hajtma- nem učinili. Téhož času mezi ochtábem svatého Ducha Domažličtí dobyli jsou jedné tvrze, 16 zemanüv na ní javše spálili sou, samému Bohusiavovi z Rvžinberka odpustivše, protože předtím byl jat a vězněm Pražských. O smlouvě Pražan se pány o hrad Pražský etc. Item v sobotu před svatým Urbunem téhož léta, ut supra, 24 dne měsíce máje stala se smlouva města Pražského se pány urozenými království a zemany, kteří sou vládli hradem Pražským, pod takovou způsobou, aby od neděle, jenž byl den svatého Urbana, až do dvou neděl bylo zachováno příměří pokojné s obou stranou, aby strana strané nepřekážela, tak však, aby žádný z Pražských na hrad bez vůle hradskych nesmél jíti, ani oni aby krále nebo jeho moci nepouštěli; jedné leč by měl více nežli tři tisíce, tehdá, nemohli(li) by Pražané jeho příjezdu na hrad obrániti, tehdá ti, kteří na hradě jsou, budou je moci svobodné P) reconciliat A. — 9) depositum et distractum P; srov. pieklad, — F) exercitu genere A. — *) Maii B, i je tom. — *) scil. die Urb. d. in B. 61* 1421 

Strana 484
484 violata concordia; sin autem rex cum tali poten- cia, ut premissum est, non venerit, tunc elapsis duabus septimanis de castro cedere debebunt salvis eorum rebus et corpore. Et si qui volue- rint cum Pragensibus permanere IV articulos inplentes, facere poterint et securi permanere. Et fuit adiectum, quod municiones, ouas Pra- genses eis obsiderant, de eis viceversa cedant. Et factum est, quod elapsis duabus septimanis. nulla.visa regis potencia, VII die Junii Pragen- ses se de castro intromiserunt et positis de An- tiqua civitate centum et de Nova centum custo- dibus ipsum muniverunt. Et die sequenti pulsa- tis in castro et in Praga omnibus campanis Te Deum laudamus personabant. |Tercia autem feria post") ymagines magistrales et tabule altarium plurimum subtiles et preciose ad Johannis pres- biteri induccionem cum blasphemia sunt com- buste et inter cetera, ut eorum plus patens foret vesania, ymaginem Christi asello insidentem in cimboriis exponunt ecclesie et versa ad Misnam facie blasphemando dicunt: ,Tu, si es Christus, benedicas Misnam.* Et statim trudentes dé cim- boriis ipsam in pecias confringunt. Et hec blas- phemia et eorum vesania magne ruine Pragen- sium a Misnensibus fuit concausa circa Pontem civitatem, ut de post patebit. Et nisi plurimi barones cum aliis probis viris institissent, ca- strum latrona communitas rumpere intendebat cum ecclesia patronorum. In quo quidem castro due magne sunt recepte bombarde cum pluribus minoribus ac ceteris apparatis. " Monialibus vero sancti Georgii cum abbatissa date sunt ad aliquod tempus inducie, ut deliberent, que volunt ad quatuor Pragensium articulos accedere et eis commanere et, que nollent, salve possunt rece- dere. Et ita factum est; abbatissa namque cum plürimis ad predictos articulos accessit. Illo ta- - men non obstante sabbato ante Johannis Bapti- ste de sancti Georgii monasterio sunt deducte et ad sanctam Annam Antique civitatis cum ce- teris collocate. Abbatissa vero instabilis cum aliis aliquot manere nolens ad amicos a Praga discessit. *) d. in B. — Y) apparamentis P. VAVRINCE Z BREZOVE KRONIKA IIUSITSKA. pustiti bez úrazu smlouvy i cti. Pak-li by král bez takové moci, jakož již pověděno jest, nepři- jel a vyšly by dvě neděle, tehdá budou povinní sstoupiti s hradu, bez škody však jich statküv i hrdel. A jestliže by kteří s Pražany chtěli zů- stati a čtyry artykule držeti, budou moci to uči- niti a bezpečně v Praze zůstati. A bylo i toto při- dáno, aby ohrady, kteréž proti nim opanovali a osedli, z těch zase sstoupili. I stalo se jest, že dvě neděle minuly, žádná moc králova není vidína. O wvázání Pražan v hrad Pražský svatého Václava. Protož 7 dne měsíce června Pražané v hrad sou se uvázali a züstavivse na hrdé z Starého města sto a z.Nového sto, aby ostří- hali hradu, a na zejtří zvoníce v zvony po vší Praze, Tě Boha chválíme zpívali. Ale třetího dne potom obrazy mistrné a tabule oltářův převelmi krásné a drahé z navedení Jana kněze s rouhá- ním sou spáleny a mezi jinými věcmi, aby jich nesmyslnost a zteklost více byla oznámena, obruz Krystův na oslíku sedící vystavili na cimbuří ko- stelní a obrátili jej tváří k Míšni a rouhajíce se pra- vili: , Ty, jsi-li Krystus, pożehnaj *) Míšenským !“ A ihned strčivše jej z cimbuří jej o skále **) zlámali. A to rouhání a jich vzteklost velikost pádu Pražských od Míšenských byla příčina u města Mostu, jakož potom bude praveno o tom. A jedné kdyby byli mnozí z pánův s jinými mužmi šlechetnými o to se nepřičinili, hrad lo- trovská obec mínila jest obořiti s kostelem dědi- cův svatých. Na kterémžto hradě vzali sou dvě děla veliká s mnohými menšími a s jinými pří- pravami střelby. O abbatyši Svatojířské s jinými jeptiškami. Ale jeptiškám svatého Jiří s abbatyší dáno jest rozmyšlení za některý čas, které by chtěly ke Cvrem artykulüm pristoupiti a s nimi züstati, a které by nechtěly, svobodně mohou odjíti. A tak stalo se jest. Nebo abbatyše s některými ke čty- fem artykulum privolila jest, avšak proto to nic neprospělo. V sobotu před svatým Janem Křtitelem z kláštera svatého Jiří jeptišky sou svedeny k svaté Anně do Starého města a tu s jinými zůstaveny. Ale abbatyše nestálá s několika pannami, ne- chtějící tu zůstati, k přátelům z Prahy jest vyjela. *) Rukop. požehnaný. — **) Překladatel etl m. petins — petras. 

Strana 485
1421 Mai. 25 Jun. Jun. VAVŘINCE Z BŘEZOVÉ KRONIKA HUSITSKÁ. Item in die Urbani dominus Petrus de Chlum, purggravius regine in castro Lichtemburg, se- cundum condiciones prius habitas de castro do- mino Crussine condescendit et idem purggravius per Giezin ad castrum Bradlec equitando a do- mino Czenkone fuit captus et ad idem castrum ductus. Cum eo itaque hoc castrum dominus Czenko cepit expugnare, quod et obtinuit. De Zleb vero castro Pragensibus eo tempore con- descenderunt, quod domino Zmrzlikoni *), magi- stro moncium. resignarunt. Item eodem anno. ubi supra, ad primam diem Junii*) facta est universalis omnium ba- ronum et militarium ac communitatum tam Bo- hemie quam Moravie in Czaslawia congregacio, ut tam amici quam inimici veniant et de pace, iusticia ac bono regni pertractent, et presertim eorum, que legis dei sunt promotiva. Factumque est, altera. namque die post Marcelli barones regni Bohemie cum multis militaribus ac Pra- geusibus ceterarumque civitatum communitatibus in ecclesia. parochiali Czaslawiensi convenerunt. Et omnes pariter ad exhortacionem presbitero- rum flexis humiliter genubus donum spiritus sancti orantes postularunt. Sed quia nondum ba- rones Moravie venerant aliquibus deordinacioni- bus propositis. usque ad predictorum dominorum adventum tractatum finiendum suspendunt. In hae itaque congregacione nmotabiliores domini fuere. infrascripti: Conradus, archiepiscopus Pra- geusis, Ulricus de Rosis, Czenko de Wesele, UI- ricus Wawak de Nova domo, Henricus de Wal- ssteyn, Chudoba, ?) Sskopko de Duba, *) Henri- cus Berka de Duba, Hynek Krussina, Flasska, ?) plures eciam alii cum eorum filiis, quorum no- mina ignorantur. Post alterum itaque diem et barones Moravie venere, capitaneus scilicet eorum Perssteynsky ©), Petrus de Straznic Y), Johannes de Lompnicz cum pluribus aliis, quorum eciam nomina ignorantur. Hii omnes cum baronibus Boemie ac communitate regni eiusdem sepius congregati tractarunt, que essent pacis. que iu- 485 O sstoupení hradu Lychmburku panu Kru- un Sinovi. Item na den svatého Urbana pan Petr z Chlumu, purgkrabie králový na hradě Lychm- burku, podlé úmluv prvé učiněných s hradu panu Krušinovi sstoupil jest. A týž purgkrabie skrze Jičín na hrad Bradlici jeda od pana Čeňka byl jat a na týž hrad veden. A když pan Čeněk po- čal toho hradu dobývati, kterýž i obdržal. a s Žlebů hradu Pražanům postoupil jest téhož času hajtman toho hradu, kterýžto panu Zmrzlí- kovi mincmejstrovi poručili. Sněm položený o pokoj království Českého. Item téhož léta, ut supra, prvního dne měsíce července *) učiněn jest obecní sněm všech pánův a rytířstva i obcí městských českých, moravských do Čáslavě, aby přátelé i nepřátelé se sjeli a o pokoji a spravedlivost a o dobré království aby rokovali, a zvláště o ty věci, které by byly zákonu božímu pomocné. I stalo se jest dne dru- hého po svatém Marcellu, páni království Českého s mnohým rytířstvem a Pražany a s jiných obcí měšťany v kostele osadním v Čáslavi sešli se. A všickní k napomenutí kněžskému pokleknouc, za dar Ducha svatého žádali sou. A Ze jesté pini moravští nebyli přijeli, některé nezřízenosti před se vzavše, až do příjezdu pánů moravských ro- kování odložili. V tom shromáždění znamenitějsí páni byli dole psaní: Konrad, arcibiskup praž- ský, Oldřich z Rožmberka, Čeněk z Veselé, OI- dřich Vavák z Jindřichova Hradce, Jindřich Chu- doba z Valštayna, Chudoba Jan, Škopek z Dubé, Hynek Krušina, Flaška a mnozí jiní s jich syny. Jich jmen neznal sem. Na druhý den páni mo- ravští přijeli sou: hajtman jejich Petr Perštayn- sky z Straźnice **), Jan z Lomnice s jinými mno- hymi, jichżto takć jmen neznal jsem. Ti v$ichni se pány českými a měšťany měst českých často scházejíc se rokovali, co by bylo pokoje, co spra- vedlnosti co i svobody zákona božího, tak že dne 7 měsíce července všickni jednomyslně ke čty- rem artykulům dali sou povolení, aby artykulové měli svobodu, a slibujíce jich hájiti a brániti. ") Zmizliczkoni B. — *) codd. Julii. — Y) tak v P; jinde cap. scil. eorum Petrus Pern. de Straz. 3) Jan Chudoba z Ralska. — +) Aleš Skopek z Dubé na Housce. — 5) Arnošt Flaška z Richenburka. — 6) Vilém z Pernštejna. *) Chyba všem rukopisům společná (Julii) objevuje se též v překladu. — **) Táž chyba jako ve všech ruko- pisech kromě P. 

Strana 486
486 VAVŘINCE Z BŘEZOVÉ KRONIKA HUSITSKÁ. 1421 sticie et que legis dei libertatis. Itaque die sep- tima Junii2) unanimem omnes ad IV articulos se- pius superius repetitos prebuere consensum eos- dem in bonis 2) eorum libertare et defendere promittentes. De quinto vero articulo, qui pro- tunc proponebatur, videlicet ut regem Sigismun- dum Hungarie pro rege non habeant Bohemie nec sibi subiciantur, aliqualis fuit dissensio. Pri- mo itaque barones Moravie cum militaribus ad hunc articulum consentire noluerunt, sed pecie- runt inducias, ut velut probi provideant suo ho- nori a rege Sigismundo licenciam captando, quod eis concessum est. Barones vero regni Bohemie ad hunc articulum addiderunt, quod regem Si- gismundum pro rege habere nolunt, nisi deus voluerit, et in hoc communitas Boemorum ibi congregata resedit, quod regem Sigismundum pro- rege habere nolunt, nisi deus volueritb) ipsum pro rege haberi, tunc enim se dei voluntati op- ponere non intendunt. Similiter barones regni Bohemie expresserunt, quod ea, que in hac agun- tur congregacione, legacioni pro rege Polonise ac Vitoldo facte in preiudicium esse non debent. Et sic hiis omnibus completis XX eliguntur, de baronibus videlicet, militaribus et civitatibus, qui sede vacante d) regni regia negocia prout rex potestatem e) habeant pertractare. Et mox Te Deum laudamus concinantes ad hospicia rever- tuntur. Et que mutuo concluserant, literis firma- verunt. Litera baronum in vulgari in hec sonat verba, que sequitur: 7) O pátém pak artykuli, kterýž tehdáž byl předlo- 1121 žen, aby krále Zykmunda za krále nemívali Če- chové ani jemu poddáni byli, byla mezi nimi nějaká různice. Nebo páni moravští nejprv s ry- tířstvem k tomu artykuli povoliti nechtěli, ale prosili za rozmyšlení a prodlení, aby jako šle- chetní a opatrní své cti opatřili a ji ohradili. od krále Zykmunda odpuštění vezmouce. A to jim povoleno jest. Ale páni království Českého k tomu artykuli sou přidali, že krále Zykmunda za krále jmíti chtí*), ač by v tom vůle boží byla. A na tom obec česká shromážděná seděla a zů- stala a že krále Zykmunda za krále jmíti chtí, ač by pán Bůh neuchoval, aby za krále přijat byl, že se vůli boží protiviti nechtí. A též páni čeští vypověděli sou, že ty věci, kteréž se jednají v tomto sjezdu poselství o krále polského poslané bratru Vitoltovi, nemají býti na příkoř ani na vzdoru. A tak ty všecky věci dokonavše, 20 jich vyvolili z pánův a z rytířstva a z měst, jenž by potřeby království na místě královém touž mocí jako král mohli působiti. A ihned Te Deum laudamus zpívali a do hospod se rozešli a, které věci způsobili, spolu umluvili, listy toho potvr- dili listem pánův českých v tato slova: My Oldřich Rozmberskýf) etc. vyznáváme tiemto listem etc., že znamenavše mnohé, rozličné a veliké nesnáze, búře, záhuby, pálenie, násilé i jiné rozbrojené 5) neřády v království našem Če- ském vzniklé pro nesvornost vuole, rozumu b) a žádosti ku pravdám světle písmem svatým ohláše- ným, žádajíce vší naší pilností a jakožto dlužni jsme, ty neřády v řád a ty búře v klid a v svor- nost uvésti a tady obecné dobré téhož královstvie napraviti a upevniti, učinivše a svolavše sněm obecný České země všichnii) vespolek za jeden člověk na tom sněmu sě ustanovivše, v takúto k smlúvu a v jednotu vnikli jsme a vstúpili a mocí tohoto listu vnikujem a vstupujem: Najprvé abychme těchto pravd božských v dole psaných svornú myslí a vší snažností hájili a bránili proti každému člověku, jenž by nám na nich anebo na které z nich kterýmkolivěk obyčejem překážeti a škoditi mienil, ot 1) nich nás mocí tisknúti chtěl, a je sami osobně s svými poddanými držeti a skutečně vésti, leč bychom lépe písmem svatým zpraveni byli, kterémuž by písmu mistři pražští z) codd. Julii. — ") in bonis operibus B. — b) et in hoc commun.... voluerit d. in WB. — e) Polonie WA. — d) sede vacante P, jinde sede vacantis. — *) d. in B. — f) z Rosemberga P, Rožmberský B (i jinde). — 5) rozličné (místo rozbrojené) P. — 1) roznomu B (i jinde). — 1) všickni B (i potom). — k) takovúto A. — 1) od B (i jinde). 7) AČ. III, 226—230. *) Č. překlad četl zde, jakož i níže, uolunt m. nolunt.

Strana 487
VAVŘINCE Z BŘEZOVÉ KRONIKA HUSITSKÁ. 487 1421 a kněžie odolati písmem svatým nikoli nemohli, kterýchžto pravd rozom těmito slovy takto položen 1421 jest a oznámen: Najprvé aby slovo božie po království Českém a markrabství Moravském svobodně bez přie- kážkym) všudy ot kněží křesťanských bylo zvěstováno a kázáno. Druhé aby velebná svátost těla a krve pána našeho Jezu Krista pod dvěma zpósoboman) chleba a vína všem věrným křesťanóm, starým i mladým, svobodně byla rozdávána podlé jeho ustavenie a přikázanie. Třetie že mnozí kněžie a mnišie°) světským řádem panují nad velikým zbožím tělesným proti Kristovu přikázaní, na přiekazu ?) svému kněžskému úřadu a k veliké škodě stavu světského, aby takovým kněžím to neřádné panovánie otjato a staveno bylo, a aby podlé čtenie nám pří- kladně živi byli a navedeni byli k stavu Kristovu a apoštolskému. Čtvrté aby všichni hřiechové zjevní, smrtedlní a jiní neřádové zákonu božiemu odporní řádem a rozumně9) ot těch, kteřížto úřad k tomu mají, v každém stavu byli stavováni a kaženi a zlá i křivá pověst o těchto zemiech, České i Moravské, aby očištěna byla, tak aby se obecné dobré království i markrabství i jazyku jich dálo. Páté abychom krále Sigmunda uherského, jímž sme a jeho pomocníky najviece zavedeni i všecko královstvie České jeho bezpravím a ukrutenstvím k škodlivosti došli veliké, za krále ani za pána dědičného koruny České, jíž1) sě jest svú 5) nehodností sám znehodnil, nikoli nepřijímali ani jměli, dokudt) nás a jeho živosti najdéle stávati bude, leč by pán buoh ráčil a vuole i hlas najprvé k tomu byly slavného města Pražského, pánóv českých, obce Táborskéu), rytieřuov, panoší, měst i jiných obcí českých, kteříž a které jsú již přistúpili a ještě přistúpie ku pravdám artiku- luov svrchupsaných; neb jest ten král zjevný tupitel těch pravd svatých častopsaných písmem svatým jasně dolíčených a vrah cti i osob jazyku českého. Pak-li by kteří páni, zemané v), města nebo obce kterékoli ot jiných sě pánóv nebo zemanóv odtrhnúce ku pravdám božím příchylných tomu králi nákladni a příchylni byli buďto radú nebo skutkem bez svolenie obce Pražské, pánóv, zemanóv i jiných obcí svrchupsaných, a to na ně dovedeno bylo dobrým svědomím, a jsúce na- pomenuti listy nebo posly jistými, toho ihned *) skutečně neotpadli, tehdy nebo*) aby ten anebo ti v pokutu dolepsanú upadli. Šesté jsme se společně i jednostajně svolili a vyvolili z sebe mužuov múdrých, stálých, věrných dvadceti Jana z Kněževsi, Lidéře z Radkovic, Pavlíka, Jana Charváta, měštěnína velikého města Sta- rého a Nového měst Pražských 8), Oldřicha z Rozmberka 7), Čeňka z Wartmberka odjinud z Veselé, Oldřicha z Hradce, Hynka Krušinu z Lichtemburka a Jindřicha Berku z Dubé, pány 2); Jana Žižku, Zbyňka z Buchova2), Jana b) z Smilkovač), Mikuláše z Barchova, Milotu z Bohdánče2), Onšed z Měkovic, Jindřicha z Bohařiněc), zemany; France z Rožmitála, Váchu z Žatcef), Matěje Pražáka z Hradce na Labi, Matěje z Hostic z Kúříma k zprávě, k zřiezení a k všelikaké 5) zpósobě koruny královstvie Českého, kterýmžto úředníkóm, zprávcóm a vládařóm všem vespolek dali sme a mocí tohoto listu dáváme plnú moc i právo k zřiezení, ku poklidu a všelikému České země upokojení, i ukroceníh) všech puotek i nesvorností i neřáduov všelikakýchi) k stavování mezi obcemi i oso- bami v království Českém vzniklých anebo vznikajících, slibujíce naší dobrú věrú beze všie zlé lsti, což by koli ti napředpsaní vládaři a zprávce společně a jednostajně, anebo k čemužby s obú k) stranú větší diel z nich obapolně svolili, přistúpili, zjednali a vyřkli anebo komu z nás co přikáží, to my m) překazy P, překážky AB. — n) zpuos. B. — °) kněží a mniší B. — P) překážku B. — 9) rozuomně B. — 1) jenž B. — ) tú W. — 1) dokudž B. — u) Táborských P. — 7) zemené W. — *) inhed P. — 1) d. in P. — 1) Rožm- berka B. — 5) d. in P. — 2) Buchcova B. — b) Janka W. — c) Smikova A. — d) Cusse P. — ) Boharyně B. —f) Tatrze P, Tatie W, Tattie AB; v Arch. Č. III, 228 Žatče. — 5) všelij. B. — b) ukrácení W; d. in A. — 1) všelikých B. — k) s uobú B. 8) Srov. Tomkův DP. IV, 162. — 9) Milota z Chřenovic dle Arch. Č. III, 228.

Strana 488
488 VAVŘINCE Z BŘEZOVÉ KRONIKA HUSITSKÁ. 1421 všechno věrně bez meškánie přijieti, učiniti, splniti a poslušni býti máme, a zvláště v tom, když 1421 bychme všichni aneb někteří z nás ot těch úředníkuov aneb zprávcí napomenuti byli ku pomoci a obraně země anebo jiné krajiny, tehdy jim slibujem osobně se vší svú mocí vzhuoru býti a tu, kdež nám se káží postaviti, jich rozkázanie naplniti. A tiem každý z nás povinen jest, leč by která hodná příčina překážela, kteráž by ot těch vládařuov přijata byla; ale vždy moc naše, kteráž moc má ot nás jmiena býti, aby vyslána a vypravena byla. Také jest znamenitě svoleno, že, ač by kto nechtěl k této úmluvě a artikulóm spasitedlným svrchu psaným přistúpiti, ten k tomu má připraven býti podlé nálezu!) svrchupsaných vládařuov. Anebo že by některý z nich se obci nelíbil, tehdy táž obec, kteréž jest ten vládař, bude moci na jeho miesto jiného hodného voliti a postaviti. Také ti úředníci svrchupsaní mají v všechm) nesnadných věcech, kterých by sami rozděliti a uhoditi ne- mohli podlé zákona božieho aneb neuměli, dva duchovní, totiž mistra Jana Příbrama"), mezi sě povolati a jich dobrú a řádnú zprávu slyšeti a každému řád a spravedlnost učiniti. Dále jest to přičiněno, aby vládaří a zprávce moc svrchupsanú ot nás jim společně danú, toliko do svatého Vácslava nynie najblíž příchodného°) jměli, a nic dále, leč bychom v tom času s pánem bohem krále došli. Tehdy každý stav svrchu psaný při svých řádiech a svobodách má ostati, tak aby čtyřie artikulové svrchupsaní spasitedlní v tom byli od každého stavu ?) zachováni a leč by na tom znova všech nás zvláštnie a jednostajné svolenie bylo ot obcí svrchupsaných 10). Slibujíce všechny kusy v úmluvě svrchupsané položené i každý z nich vésti i držeti a skutečně zachovati vplně a docela pod ztracením cti a viery našie, kteréž se tiemto listem beze všeho nás ) vyznánie odsuzujem, aby zbožie i statkové naši na obecné dobré připadli, jako by v zemských dcskách?) byli zapsáni a pod věčným vypověděním 5) z královstvie Českého, jestli že bychom na čem, jehož bože nedaj, který kus přestúpili svrchupsaný a toho opraviti vedlé nálezuov svrchupsaných nechtěli a to na nás očitě hodným a řádným nálezem anebo svědomím bylo dokázáno a světle dolíčeno. Tomu všemu etc.) Item ad eandem iam dictam baronum et civi- Item na ten již řečený panský a městský tatum congregacionem venerunt Alsso Holiczsky sněm přijeli sou Aleš Holický a Půta z Často- lovic, páni království Českého, krále Zykmunda et Puotat) de Czastalowicz, barones regni Bohemie. poslové, kteříž s nesnází slyšení obdrželi, a uči- regis Sigismundi ambasiatores, qui cum difficul- tate audienciam impetraverunt et premissa arenga nivše předmluvu listu, jehož přípis stojí v tato literam, cuius copia sequitur in hec verba, pro- slova: tulerunt: 2) My Sigmund z božie milosti římský král, po vše časy rozmnožitel říše a uherský, český, dalmatský, charvatský etc. král, vzkazujem všem u) pánóm, rytieřóm, panošiem *), městóm i všie obci královstvie našeho Českého náš úmysl a dávajíce vám věděti, že sme srozuměli *), že by měl sněm panský a obecný nynie v Čechách býti, a protož sme urozené Alše z Štermberka *) alias z Holic a Puotu z Častolovic, raddu naši a věrné milé, k vám vyjednali, aby naše poselství tu k vám dáli, žádajíce na vás, jakož jsme to dřieve často ot vás žádali, abyšte k tomu radili a pomohli, aby ta země při řádu spravedlivém a u pokoji mohla zuostati?) a z nepoctivého nařčenie vyjíti2) a zvláště proti těm, kteřížby nás chtěli od našeho dědictvie tisknúti, nebo ste nám toho povinni, jakožto pánu svému, neb to buoh vie, že nám té zahuby žel, která se děje v této zemi. A protož jsme vždy prodlili a ještě prodléváme, nechtiece rádi viděti, aby ta koruna dokonce od cizozemcuov zahubena byla. Pak o ty čtyři kusy, jako ste s námi častokrát mluvili a vzkazovali, žádajíce ot nás, abychom vám toho pomocni byli, abyšte o to mohli řádné slyšenie mieti, jenž sme k tomu l) nálezuo B. — m) svých P. — n) Jana Příbrama a kněze Jana kazatele. AČ. III, 229. — °) příštieho P. — P) stavu od každého B. — 8) na nás v AČ. III, 230. — r) dekách B. —) vyhnáním a vypověděním P. — 5) Póta A. — ") všem AB. — v) panošem B. — �) srozuom. B. — 3) Štemb. W. — 7) zóstati A. — z) vyniti P. 10) V AČ. III, 229 následují ještě některá ustanovení. — 1) 7 června 1421. — 2) AČ. 11I, 225.

Strana 489
VAVŘINCE Z BŘEZOVÉ KRONIKA HUSITSKÁ 489 1421 vám vždycky svolovali, ne[b] i sami sme vám toho často podávali a ještě vám toho podáváme a, což 1421 spravedlivé jest podlé pána boha, při tom každý má ostaven býti, a v té mieře, aby obě straně u pokoji byle jedna na druhú nikoli nesahajíc, ani jie tisknúc, neb skrze to příslovie zlé té země muože poctivě očištěno býti. A zdálo-li by sě komu, že by námi kteří neřádové v té zemi byli, jehož nám sě nezdá, chcem to rádi opraviti, i dáti sě navésti, aby námi vždy ižádnýa) neřád nebyl. A přes to všichni viete, že sme vždycky ještě za dobré paměti bratra našeho milého, krále Václava, o té země dobré stáli, aby při řádu ostalab) a každý podlé svého řádu aby při spravedlivém ostal. a na to jsme nemálo naložili a o to velikú práci měli. Pakli by kto toho, což podávámec), i což ste sami žádali, vždy přijieti nechtěli, než vždy tu zemi k dalšie záhubě a hanbě vésti chtěli nebo nás od našeho království Českého tisknúti chtěli, tehdy bychom toho již dáled) držeti ani dlíti ne- mohlic), než musili bychme všechny přátelyf) naše i všecky *) země okolní na pomoc vzieti a v to tak sáhnúti, abychme vždy ty neřády, kteříž sě té zemi dějí, stavili a nás ot našeho spravedlivého královstvie tisknúti nedali, a to pohřiechu bez záhuby té země konečnie i bez vašie i vašich bu- dúcích hanby nenabyté nebude moci býti, jakož vás toho všeho i jiných věcí našeho úmysla svrchu- psaný Aleš a Puota plnějie mají zpraviti. Protož ot vás žádáme, což takoví k vám naším jménem dieti budú, abyšte jim neb jich jednomu, ač by tu druhý nemohl býti, toho úplně svěřili, jako nám samým. Dán v Trenčíně léta ot narozenie syna božieho b). MCCCCXXI ten úterý po božím těle post Urbani, královstvie našeho XXXV. Ad mandatum domini regis: Michael canonicus Pragensis. Mai 27 Item in eadem Czaslawie congregacione1) fuit conclusum, quod regi Sigismundo dirigantur articuli, quare in regem Bohemie non suscipitur propter causas competentesk) et cur prefatum regnum eum pro rege habere non intendit. Quo- rum articulorum copia sequitur in hec verba:3) Item na témž sněmě čáslavském bylo zů- stáno, aby králi Zykmundovi byli posláni arty- kulové, proč za krále českého není přijat pro příčiny svrchu psané a proč království jeho za krále míti nemíní; kteréžto artykule teď se vy- pisují: Najjasnější knieže etc. a králi. Jakož Vaše Milost v svém listě jest položila, byli-li by kteří neřádové Vaší Milosti, že byšte je chtěli opraviti v království a v koruně České, titoť jsú neřádové dolepsaní a křivda1): První neřád, že Vaše Milost Mistra Jana Husi pod svým glejtem dopustila upáliti na hanbu a potupu všemu českému jazyku. Druhé všichni rozdělenci a potupní kacieři ot cierkve svaté měli plnú svobodu v constan- ském sboru, a Vaše Milost, množe vždy hanbu českú, dopustila druhého mistra Jeronyma upáliti proti papežskému a Vašemu glejtu všemu m) křesťanství a jménu n). Třetie že Vaše Milost dopustila otsúzenie na Českú zemi, že jsú Čechové ot toho sboru con- stanského za kacieře otsúzeni a na to kříž nebo kruciatu papežskú vydali, aby Čechy i jiné kře sťanstvo všechno jakožto kacieřstvo potupili, vypleli a shladili. Čtvrté Vaše°) Milost ten kříž v městě Vratislavi kázala provolati a ohlásiti všemu jazyku českému k veliké hanbě a k škodě království Českému. Páté Vaše Milost všech p) zemí okolních a kniežat tiem křížem a kacieřováním křížovým proti jazyku českému zbudila a zbúřila a potom sama je uvedla do královstvie Českého. Šesté ta kniežata a cizozemci Tvú milostí a vedením zemi Českú pálili, hubili a lúpili, věrné Čechy, duchovnie i světské, muže i ženy i dietky pálili, pannám i paním násilé činili. *) nižádný PB. — b) ostalo A, stála B. — c) toho podánie B. — d) déle B. —e) nechtěli B. — f) přiately B. — s) všeckny AB. — 1) naroz. božieho A; anno domini B. — 1) congr. Czasl. W. — 5) suscipitur causas comprehenden- tes P. — 1) a křivda d. in P. — m) všemu jen v P, jinde v svém. — n) glejtu všemu křesťanství P; křesť. a jménu W: němu AB. Latinský text: salvum conductum ... universis datum et concessum. — °) Tvá P. — P) všech AB. 3) AČ. III, 230—232. — Latinsky v Cochlaeově Hist. Hussit. 202—204. Jiné tisky udává Palacký v UB. I, 116. 62

Strana 490
490 VAVŘINCE Z BŘEZOVÉ KRONIKA HUSITSKÁ. Sedmé měštěnína ) pražského Krásu řečeného?) u Vratislavi pro přijímanie těla a krve bo- 1421 žie kázala koňmi vláčiti, potom upáliti k hanbě a ku potupě jazyku českému. Osmé mnohé měštěníny vratislavské Vaše*) Milost kázala stínati pro viny slavné paměti králem Václavem otpuštěné a druhé vyhnala a šacovala k veliké škodě a hanbě české. Deváté Tvá milost zemi Bramburskú ot země České ottrhla, kterúž ciesař Karel slavné pa- měti s velikú prací a s pokladem země České zjednal a dobyl, a k tomu Marky Staré 4) zastavil k veliké škodě a k umdlení královstvie Českého, bez povolenie panského a obecního. Desáté korunu Českého královstvie k veliké hanbě a potupě královstvie Českého beze všeho povolenie obecného, panského, města Pražského, rytieřského, panošského i jiné všie obce české vy- vezl z královstvie proti všemu řádu a mimo svuoj slib. Jedenádcté svátost říšskút), kteréžto slavné paměti ciesař Karel s velikú snažností a s ná- klady velikými a s krve prolitím předkuov našich ke cti království dobyl, neřádně ku potupnosti země vyvezl beze všeho obecného povolenie. Dvanádcté kienoty rozličné, kterýchž 1) naši předci dobyli, zjednali ke cti bohu a k chvále našim dědicóm svatým a ku pokladu království Českému, ty klenoty v pražském kostele i na hradě Karlštejně*) a, což i z jiných klášteruov i kosteluov tu bylo svezeno *), a též v Moravě, ty všeckny *) klenoty pobral, utratil a z země vyvezl, k nesmierné škodě a k umdlení a potupě království Českému. Třinádcté desky zemské bez obecného povolenie schoval si a penieze u desk v Čechách i v Moravě chudých sirotkuov i vdov i jiných dobrých lidí proti řádu a právu zemskému prodal i 7) pobral. Čtrnádcté ze svobod a práv našich, v kteréž země Česká i Moravská jest usazena7), a od předkuov jeho králuov a kniežat českých jest zachován, všecky stavy utiskl a vyvedl. 1421 Protož to všecknoa) svrchupsané pohaněnie a kacieřovánie a potupenie nekřesťanské i ti svrchupsaní neřádové Vaší Milostí jsú šli a jdú Vaší mocí až do dnešnieho dne, a žádné země okolnie nesměly by sě o to pokusiti, co sě jest dálo aneb co sě ještě děje království Českému a markrabství Moravskému. A b) protož žádáme, aby je Tvá Milost ráčila opraviti. Najprvé aby ta haněnie a potupenie svrchupsaná stavil a královstvie České a markrabstvie Moravské z nich vyvedl. Item aby země ty svrchupsané, kteréž bez povolenie panského, města Pražského, rytieřského a panošského i všie obce české ot koruny České otjal, aby ráčil to zasě navrátiti koruně České. Item aby korunu a svátost říšskú, klenoty svrchupsané a desky zemské zase vrátil a listy, kteréž na královstvie v Karlštejně a jinde pobral, kteréžto jsú buďto na svobodu i jiné řády ke cti a k koruně České. Item aby ráčil země okolnie, kterýchž jsi na nás popudil a zbúřil bez viny, a zvláště ty, kteréž pod korunu Českú slušejí, staviti a upokojitic), aby viece královstvie a markrabstvie svrchu- psaná nebyla hubena a krev věrných d) křesťanuov nebyla prolévána. Také rač věděti úmysl náš a ustanovenie nás všech, na kterémž sme sě konečně svolili, sjed- nali a ostavili o ty čtyři kusy. Najprvé o přijímanie těla božieho a krve božie pod obojí zpuosobú“) lidu obecnému. Druhé o kázanie svobodné slova božieho řádem ot řádných kněží. Třetie o neřád- ném, přielišném nadání stavu duchovnieho. Čtvrté o tupení1) zjevných smrtedlných hřiechuov, že ty kusy držeti mieníme a chcme do zprávy lepšie písmem svatým, ač muož býti. Také chcme 9) měšťana B. — r) Krásu řeč. d. in P. — *) Tvá P. — t) římskú AB (i níže). — “) kteréž P. — v) Karšteyně A, Karlštayně B. — W) sneseno A. — 1) všeckny W, všecky AB. — 7) prodal i d. in P. — z) vsazena P. — *) všecko AB. — b) d. in W. — 2) ukojiti A. — d) nevinných věrných B. —*) spós. A. — f) potup. A. 4) Mylně, místo Nové. Nová marka (die Neumark) prodána Německému řádu r. 1402.

Strana 491
VAVŘINCE Z BŘEZOVÉ KRONIKA HUSITSKA. 491 1421 ostati při našich řádiech, práviech a svobodách, jakož jest královstvie České a markrabstvie Mo- 1421 ravské ot starodávna ot králuov a kniežat vysazeno a ot našich předkuov držáno. Item na témž sněmu mocí pana Konráda, arcibiskupa pražského, oznámený mezi kněžstvem v jeho biskupství jest sněm obecný kněžský v městě Pražském na svatého Prokopa, na kterýž sněm bude moci přijíti kněžstvo přátelské i ne přátelské z Moravy i z Čech, aby rozjímali o těch věcech, které by ku pokoji a jednotě kněžstva a k zvelebení zákona božího lidem k zprávě a k naučení. Na kterýžto sněm kněžský Pražané všem, jenž by chtěli přijíti, svobodný a bezpečný glejt dáti slíbili sou. O vtržení do České země knížat slezských Item času toho sněmu knížata slezská se 20 ti- síci království České hubili sou přitáhše. Po- ličku*), Náchod a Trutnov dobyvše, mnohé lid obojího pohlaví zbili sou, jako 40 dětem prave nohy a levé ruky nebo levé nohy a pravé ruce zutínali sou a některým také nosy zobřezoval sou. Pro kteroužto věc na tom sněmě od pánů jest na tom zůstáno, aby všickni páni s rytíř stvem i s lidem obecním z kraje Hradeckého i s obcí o svatém Vítě k Náchodu se vypravil a sjeli. To Slezáci uslyševše z země vytáhli sou Avšak proto panstva mnoho tisícův, rytířstva obecného lidu sebralo se na určený čas a z toho sebrání strach a hrůza Slezáky napadla, kteřížto listy poslali sou, že s Čechy v slušnou smlouvu vjíti chtějí. A pro tu příčinu Čeněk s Krušinou svému lidu dále do Slez jíti nedopustili sou. Protož kněz Ambrož, vůdce Hradeckých a farář, pověst v lidu učinil jest a různici a, by byli páni rychle preč neodjeli, byli by od lidu obec- ného cepami rozmláceni. Kteřížto potom upoko- jeni jsouc na své obydlí se rozešli. Ale kněz Ambrož u vigiljí svatého Jana do Prahy přijev a proti panu Čeňkovi tvrdě mluvil, že by v něm víry nebylo, že by byli Slezskou zemi obdrželi, když by byl pan Čeněk rozejíti se nerozkázal Ale pan Hynek Krušina toho času do Prahy při- jel jest a nevinnost pana Čeňka a jiných pánův dostatečně oznámil jest, tak že rozdíl byl v lidu: Item in eodem concilio auctoritate domini Conradi, archiepiscopi Pragensis, intimata et pu- blicata est clero sue dyocesis universalis sinodus in civitate Pragensi in sancti Procopii festo, ad quam quidem sinodum venire poterit clerus tam inimicus quam amicus, tam de Moravia quam de Boemia, tractaturi. que essent in clero pacis, unitatis ac legis dei promotiva. Ad quam siqui- dem sinodum veniendi Pragenses omnibus venien- tibus salvum promittunt dare conductum. Item infra idem tempus concilii duces Slezie cum XX fere millibus regnum Boemie circa Po- licz 5), Nachod et Trutnow intraverunt et plures utriusque sexus homines inhumane interfecerunt et fere XL pueros dextro pede et sinistra manu aut sinistro pede et dextra manu truncarunt et quibusdam eciam et nasos ad hec h) absciserunt. Qua de re in congregacione illa fuit per barones conclusum, ut omnes domini cum militaribus eti suis rusticis de eodem confinio ac cum communi- tate Grecensi ad festum Viti se preparent et in Nachod conveniant. Quod Slezite audientes de terra recesserunt. Nichilominus tamen, ut pre- tactum est, multorum millium k), baronum vide- licet, militarium et rusticorum, congregacio fuit in prefixo loco. Ex hacque 1) tremor et timor Sle- zitas apprehendit, qui literas dirigunt, quod cum Boemis placidam volunt inire concordiam. Et ea de causa dominus Czenko cum Krussina gentes suas ulterius versus Sleziam properare non per- miserunt, quapropter Ambrosius presbiter, Gre- censium ductor et plebanus, rumorem in populo fecit et, nisi cito predicti m) recessissent barones "), in frusta a rusticis fuissent incisi ac tritulis rusti- corum tritulati. Qui tamen postmodum pacificati ad propria sunt reversi. Ambrosius autem pres- biter in vigilia Johannis Pragam venit et contra dominum Czenkonem dure proposuit, qualiter in eo non esset fides et quomodo Sleziam totam habuissent, si pretactus dominus Czenko gentibus Jun. 15 Jun 23 5) Politz P, jinde Policzkam. — b) ad hec d. in B. — 1) et d. in P. — k) millium Bohemorum P. — 1) ex hac quod P. — m) d. in A. — n) d. in A. *) Má býti Polici. Srov. P. 62*

Strana 492
492 VAVŘINCE Z BŘEZOVÉ KRONIKA HUSITSKÁ. 1421 suis recedere non mandasset; et sic de aliis plu- ribus indignis °) accusacionibus. Sed deo volente et disponente dominus Hynko Krussina eo tem- pore Pragam supervenerat ?) et innocenciam do- mini Czenkonis et baronum sufficienter decla- ravit. Itaque scisma fuit in populo, alii illi et alii isti veritatem dixisse acclamabant. Item responsiva regis Hungarie ad articulos sibi per communitatem regni Bohemie obiectos sequitur in hec verba: 5) jiní tomuto a jiní onomu pravdu praviti vo- 1421 lali sou. Item v táž slova, pod jiným však úmyslem předpověděný král Zykmund uherský psal jest zemi Moravské pánům v tato slova: Zigmund z božie milosti etc. 4) Vám všem5) pánóm, rytieřóm, panošiem, Pražanóm a obcem královstvie našeho Českého dáváme věděti: jakož nám vinu dáváte v mnohých kusiech, a zvláště o upálenie Mistra Jana Husi a Jeronyma, také dotýkajíce kacieřství, haněnie i otsuzovánie země České, tiem my vinni nejsme, neb 5) jest to námi nešlot), aniž ještě jde, cožby bylo k hanbě ko- runy našie České, neb svědomo jest, že sme my přede vším sborem constanským za bratra našeho dobré paměti věrně a statečně otmlúvali, a proto sme měli protivenstvie a haněnie tu v Constancí veliké. Aniž jest země kdy Česká otsuzována, než ti, kteříž by kacieřstva držali“) a vedli, i také dnes bohdá námi ižádná*) záhuba ani haněnie té zemi�) jest, než těmi věčná záhuba*) i hanba té koruny jde, kteříž jsú kláštery a kostely bořili dělané ke cti pánu bohu, tělo božie tu vynmúc ?) a jiné svátosti ohavně tlačiece, panny, kněžie2), mnichy a jiné duchovnie lidi, rytieře, panoše a jiné dobré křesťany, ženy, muže ukrutně páléce a mordujíce, obrazy sekajíce a města rušie a opú- štějí a vypalují, zemi tak napořád hubiec. A ti neřádi zjevní a nekřesťanští kusové zbuzují a zbú- řili sú kniežata okolnie i jiné dolejšie i sic všeckno křesťanstvie proti té zemi, ale ne my. Neb by byl skutek velmi nepodobný a porokovánie hodný, bychme my z našie vuole naše dědicstvie a královstvie v takú hanbu a záhubu připravili. Než té záhuby i hanby, kteráž se ústavně děje bez našie příčiny, jest nám bohdá věrně žel. Pak jakož nám vinu dáváte o koruně a o svátosti, to sme vzeli a schovali ne ke škodě České zemi 2), ale proto, aby hanebně ty věci nebyly zbořeny, zkaženy a zrušeny a zatraceny k nenabytí koruny, jakož jest to dobře na jiné svátosti od vás některých i od vašich okázáno b). Dcskyc) zemské ty sme s panským povolením vzeli, ani jsú je s svými pe- četmi zapečetili, když jsú je měli d) pryč vzieti. A ty všecky věci a jiné, kteréž byšte vědělič), v čem bychom byli vinni shledáni, a šli-li by ti neřádové námi, to ať páni a kniežata koruny té České ohledají, a my to chcem rádi opraviti podlé kniežecího a panského naučenie i otčiniti chcem, a vy též učiňte, což jest neřáduov a záhub vámi přišlo aneb jde, abyšte to tak učinili, jakož knie- žata a páni té koruny najdú a rozkážíf). A jakož nám píšete, že ste sě konečně ustanovili a sjed- nali, že chcete ty čtyři kusy držeti, kteréž píšete, do lepšie zprávy písmem svatým, na to tak ot- poviedáme, že sme vám toho nikdy neotpierali, než vždy svolovali i podávali slyšenie, zprávu lepší písmem svatým na ty kusy i na jiné, kteříž jsú proti cierkvi svaté, a nikdy námi to nescházelo i vždy sme hotovi vám slyšenie dáti, zprávu a naučenie lepšie, jedné ať vámi to nescházie a země ta nehyne. Jakož nám píšete, že chcete při svých práviech a řádiech zuostati, jako vaši předci, vězte, žeť jest náš úmysl nikdy nebyl aniž ještě jest, bychme vás chtěli z řáduov aneb práv a svobod vyvoditi, neb je kterak rušiti, než každého při jeho řádu ostaviti i svobodě. A my bychme ") indignis P, jinde indignantis. — P) supervenit A. — 4) etc. král A, po vše etc. B; Sigmund z božie milosti římský král, po vše časy rozmnožitel říše, uherský, český, dalmatský, charvatský etc. král P. — r) všem AB. — *) nebť A. — 1) nesešlo A. — u) drželi B. — v) niž. B. — *) země P. — 1) i záhuba B. — 7) vynmúc P, vynmauc B; ostatní: vyjmúc. — 3) kněze A. — 3) země B. —b) uk. P. — c) dcky B. — d) chtěli P. — c) vydali P. — f) okáží B. 5) AČ. III, 232—233.

Strana 493
VAVŘINCE Z BŘEZOVÉ KRONIKA HUSITSKÁ. 493 1421 radějše:) přičinili, nežli otčinili a jich ujelih). Než opatřte vy, kto vás z vašich práv a svobod vy- 1421 vodí a práva ruší, my-li čili vy sami, a to shledáte v čích1) zápisiech, kteréž máte mezi sebú i v kútiech, kteréž činíte, sami svá práva rušiec i svobody. Také slyšíme, že ste obrazy zbili v ko- stele pražském a na tom ste ostali, aby ten hrad a kostel obořen byl k), kterýž jest ke cti a k chvále pánu bohu ustaven a svatým dědicóm. Protož pro pána boha, nečiňte toho, ani dopúštějte, by to bylo bořeno, že ste již jednu stolici té koruny obořili na Vyšehradě i kostely k veliké hanbě té koruně1), a oboříte-li druhú, tehdy vězte, že skrze to dokonce zbúříte na se všechno křesťanstvo i nás také pro tak nekřesťanské účinky a těch zlých nařčených skutkuov prvních dokonce na tu zemi potvrdíte i na sě a sě i tu korunu k větší hanbě i potupě připravíte. Neb viete, žeť jest hlava té koruny a že tu leží svatý Václav i jiní dědicové svatí i císař dobré a svaté paměti, otec náš, i s jinými králi a kniežaty té koruny. A pro buoh smilujte se sami, nad sebú i nad tú zemí a nedajte té země viecem) hubiti a našich měst a služebníkuov našich dálen); a přistupte ještě k spravedlivosti°), jako jsme vám dřieve psali, a stavte ty neřády, ať se viece nedějí proti pánu bohu a proti všemu řádu cierkve svaté a proti nám, a my vám rádi v tom chcme pomocni býti P). Pakli byšte toho neučinili, tehdy potom, ačbychom rádi, nebudem moci tomu co učiniti, než na to přijde, že ta země dokonce musí zahynúti. Datum etc. 4). Item cum Ziska. Thaboritarum capitaneus, cum quibusdam suis presbiteris sectam Picardo- rum ubique exquireret et pertinaces, quos re- perit 1), adstatim ignis incendio consumits), sen- ciens itaque hoc Martinus presbiter dictus Lo- quis, fautor, ymmo et actor horrende picardice heresis. de qua plurimum est superius dictum, pro qua eciam a domino Ulrico dicto Wawak detentus fuerat et ad preces Thaboritarum di- missus 5*). hic ergo Martinus manus Pragensium ac Thaboritarum intendens evadere 1) iter versus Moraviam, unde ortus erat, arripit 1) secum du- cens Procopium presbiterum monoculum 7). secte eiusdem socium, in Chrudimque w) cum pervenis- sent, a capitaneo civitatis dicto Divisso 6) sunt detenti, deinde trunco inpositi. Qui quidem ca- pitaneus cum eis pacifice loquens inter cetera quesivit, qualiter de venerabili altaris sacramento, corporis scilicet et sanguinis domini Jesu Chri- sti. sentirent, et cum Martinus dictus Loquis blaspheme responderet *) dicens, corpus Christi fore in celo, racionem assignans, quoniam nisi unum corpus habuit et non plura, sicut plures fiunt hostie in altari, prefatus itaque capitaneus Item když Žižka, táborský hajtman, s ně- kterými svými kněžími rotu pikhartskou všudy hledal a vyhledával a zatvrzené, kteréž nalezl, ihned ohněm zhubil jest, porozuměv tomu Martin kněz Loquis, rozmnožitel hrozného kacířství pik- hartského, o němž často praveno, pro kteréžto od pana Oldřicha jat byl a ku prozbě Táborských propuštěn, protož ten kněz rukou Pražských a Táborských chtě ujíti, šel do Moravy veda s se- bou kněze Prokopa jednookého, též roty tovaryše. Do Chrudimé když sou přišli, od hajtmana mě- sta, řečeného Diviše, jsou zjímáni a do klády vsazeni. Kterýžto hajtman pokojně mluvě s nimi, mezi jinými věcmi tázal se na nich, kterak by o velebné svátosti oltářní těla a krve pána Kry- sta smyslili. A když Martin Loquis rouhavě od- pověděl jest, řka: „Tělo Krystovo jest na nebi“. klada tomu příčinu, že jediné tělo Krystus měl a ne více, jakož bývá více obětí na oltáři, pro- tož hajtman rouhání proti Bohu snésti nemoha, dal jemu pěstí, a jediné kdyby se v to kněz Ambrož. hradecký farář, nevložil, ihned je spá- liti chtěl. Ale ku prozbě kněze Ambrože je pro- pustil. Kterýžto hned na vůz je vzal, do Králové s) radějí P. — b) ujali B. — 1) svých P. — k) abyšte ... obořili B. — 1) koruny P. — m) dále P. — n) viece P. o) spravedlivému P. — P) pomoci P. — 3) V P následuje: Item in eadem materia sub alia tamen sentencia predictus Sigismundus, rex Hungarorum, scribit terre Moravie baronibus in hac forma. (Ale list sám nenásleduje.) Srov. pře- klad. — r) reperivit P. — ") consumunt P. — 1) effugere vel evadere P. — u) arripuit B. — v) presb. carentem uno oculo P. — w) Chrudimque B, jinde Chrudim. — 2) respondisset B. 5°) Viz před tím na str. 470. — 6) Diviš Bořek z Miletínka.

Strana 494
1421 Jun. 22 494 blasphemiam contra deum ferre non valens pugno eum percussit et, nisi Ambrosius, presbiter de Grecz, se intromisisset, mox ignis incendio eos- dem consumere volebat, sed ad preces Ambrosii eos dimisit et in manus eiusdem tradidit 7), qui mox eosdem curribus*) inpositos *) in Grecz Re- gine vinctos deduxit. Et cum fere duabus fuis- sent ibi septimanis detenti, sperantes de corum heresi ad veram filem converti. sed cum vileret se nichil pretactus Ambrosius ad eos proficere, die dominico ante Johannis Baptiste vinctos in Rudnicz perduxit et Conrado, ordinario regni, velut horesi infectos presentavit, ut eosdem se- cundum scripture sacre seriem examinando con- digne puniret. Qui quidem in Rudnicz deducti tenebrosis includuntur carceribus et popularis aeccessus ad cos prohibetur. ne suis exquisitis glossulis fidelium corda vulnerarent. Et cum ul- tra octo septimanis diris fuissent inclusi carce- ribus. nullaque in eis apparenter scintilla emen- dacionis est. inventa, deinde instat Ziska apud Pragenses pro eisdem, ut Pragam adducantur et ut in terrorem aliis publice in medio cireuli comburantur. Consules vero Pragenses rumorem ex eo in civitate fieri timentes, quia plures Martini in civitate fuere fautores, unum ex eis in Rud- nicz consulem dirigunt. qui tortore assumpto in Rudnicz venit et legacione ad archiepiscopum facta eos in manus tortoris commendat. qui eorum latera usque ad intestina crudeliter exussit, ut a quo vel a quibus suam haberent heresim, faterentur. et si qui in Praga eis essent consencientes, (liligen- ter scrutantur. (Quapropter sie torti quorundam nomina recitant, a quibus habuerunt et adhue in Praga eandem cum cis de sacramento tenent sentenciam, dixerunt. Et cum plurimum post hoc hortarentur,.ut ad unitatem ecclesie de suis er- roribus penitendo redirent, subridentes P) aiunt: „Non nos, sed vos a clero erroneo seducti exi- stentes erratis et coram creatura, pane scilicet sacramentali, geniculatis.* Demum factum est, cum V feria ante Bartholomei, die XXI Augusti, cum multitudine populi ducerentur ad combu- rendum, hortantur, ut astantem populum petant, ut pro eis ad deum supplices porrigant preces, VAVŘINCE Z BREZOVE KRONIKA HUSITSKA. Hradce je svázané přivedl. A když skůro tu dvě m2 neděle u vězení byli držáni, nadáli sou se kněz Ambrož s jinými. že by se z svého kacířství k pravé víře navrátili. A když porozuměl, že by nic při nich neprospěl. v neděli před svatým Ja- nem Křtitelem svázané na Roudnici poslal a Con- radu řediteli jako nakažené kacířstvím dal. aby je podle řádu písma svatého zkúšeje *) hodně ztre- stal. A když na Roudnici přivezeni byli, v tem- ných žalářích sou zavříní a přístup lidu obecnému k nim jest zabráněn, aby svými smyšlínkami srdcí věrných neranili. A když osm nedělí v ža- láři: držáni byli a žádná jiskra opravy па nich nenalezena, po tomto Žižka přivstal na Pražské o ně, aby do Prahy byli piivezeni, aby k hrůze jiným zjevně na rvnku byli spálení. Ale konšelé pražští bojíce se rozbroje v lidu., že mnozí v lidu tomu Martinovi jsou přáli, jednoho z konšelův do Roudnice poslali sou k arcibiskupu a dali sou je v ruce kata, kterýžto jich boky až do plic ukrutně vypálil. aby, od koho to kacířství mají, pověděli, a byli-li by v Praze kteří jiní v tom povolujíce, pověděli, tázali se s pilnosti. Protož tak mučení jsouc, některých jména pově- deli sou, od nichžto měli v Praze tyż dóvtip s nimi o velebné svátosti. A když napomínání, aby k jednotě církve z svých bludiv kajice se navrátili, smějíce se pravili: „Ne my, ale vy od bludného kněžstva svedení jsouce bloudíte a před stvořením, totiž chlebem posvátným, klekáte.“ Po- tom stalo se ve čtvrtek před svatým Bartolomě- jem, 21 dne mósice srpna. s množstvím lidu ve- dení byli k upálení, napomínání byli, aby lidu prosili. by se za ně pánu Bohu modlili, kněz Martin: odpověděl: „My nepotřebujem žádných prozeb ani modliteb, proste za ty, jenž toho po- třebují.“ A když innoho hrozného a pohoršujícího ušima lidskýma kněz Martin mluvil, v sudu za- bedněn s svým tovaryšem jest upálen. У) tak v P, jinde dimisit seu tradidit. — *) in curribus B. — *) codd. inpositis. — b) deridentes B. *) Rukop. zkuże. 

Strana 495
1421 mox idem c) Martinus d) respondit: „Nos non in- digemus illis peticionibus*), petant, qui indigent." Et cum plura horrenda piarum aurium nimium offensiva pretactus Martinus diceret, vasi inclu- sus cum socio est incineratus f). Laus inde sit domino deo, qui lupos gregem suum invadere volentes diripit et miro modo, ne ceteros inficiant, repellit ac consumit. Iste etenim Martinus, pre- tensus iniquus presbiter, cum in prima domini Ulrici de Nova domo fuisset captivitate, literam ad fratres suos Thaboritas aliquos scripsit z) multa erronea et heretica documenta continentem. Item po spálení těch bludných kněží jati 1421 Item post horum combustionem capti sunt sou v Praze někteří toho pikharství se přídrží- in Praga quidam de Picardorum heresi suspecti, cích, Kaška z Nového města a tři kněží Thábor- Kasskoh) de Nova civitate et presbiteri Thabo- ští, Prokop Holý, Jíra z Klatov a Abraham, kte- ritarum tres, Procopius dictus Rasus, Gira de rýž jest nechtěl, aby světlo páleno bylo před ve- Glatow et Abraham, qui noluit pati candelas ar- lebnou svátostí. dentes coram venerabili eukaristie 1) sacramento. Jednota stala se v Praze a konšelé noví sa- Item eodem anno, quo supra, feria II post Petri, que fuit XXX dies Juniik) ex occulto zeni. Item téhož léta ut supra v pondělí po sva- e) ad idem B. — d) dominus Martinus P. — €) pet. et precibus P. Sr. preklad. — f) per ignem inc. P. — 5) scripsit in hec verba P. Potom následuje list sám, částečně otištěný v Palackého D. III, 2 str. 21—22; sr. M. Rustler, Das sog. Chron. Univ. Prag. 35—36. List zní takto: Buoh všemohúcí, jenž z temnosti kázal skvieti sě světlu, osvěť srdce vaše, abyšte mohli viděti královstvie božie! Najmilejší a vždy mně milí, ač vy mne nynie nemilujete, člověka, jenž jsem pravdu pravil vám, však vždy nenechám, jakž moha, napomínati, zdali bych vás mohl popuditi k držení jisté pravdy pána Jesu Christa, toto vás žádaje věděti, že žádnému skutku páně protiviti se nemiením do mého skonánie, než všechny držeti i jiné, což moci budu, k tomu vésti, i oznamuje vám, že srozuměv tomu, že veliký neřád děje se při rozdávání chleba těla páně, poznal sem, že lidé sú v velikých hřieších proto, aniž se nelepšie, i chtěl sem rád lid navésti a, kteraké jest při tom Christovo ustavenie, lidu oznámiti, aby to zachovávajíc a odtud pomoc majíc, i po- lepšili tebe bezpečněje čekajíce, nežli čekají přehrozné pomsty. Tuť sem vám ještě o tom žádné zjevné neučinil zmienky chtě najprvé o to s kněžími rozmluviti, i nemoha toho dokonati, zjednáno jest, jakož o tom viete, mé vě- zenie a ti, jenž sú mě vězili a vězie, nechtie slyšeti mé pře, která jest, aniž mi povědie, oč mě vězie, aniž se mnú mluviti chtie aniž žádnému mluviti dadie a tak činie, ješto sú toho pohané nečinili nikdy. Ale vy, milí bratřie, pro buch prosím vás, nechceteli co jiného učiniti, aspoň přeslyšte mě a poznáte, že pře má jest jistá pravda pána Jesu Christa, bez niež nižádného nelze spasenu býti. Buohť mi svědek jest, že bych raději, by vaši smyslové od tu- posti bludu vysvobozeni byli, nežli já bych byl svoboden ot vězenie. Jestiť mi velmi žel věrných zavedených i mámť žádost velikú, bychť jim oznámiti mohl pravý a jistý Kristóv a apoštolský řád. Jestliť vám milo mé vězenie, ne- otmlúvámť ani smrti i jiného cokoli, jediné prvé mě přeslyšte a pravdu zviete. Pakli toho nechcete učiniti, ale pro buoh někoho věrného pošlete ke mně, ještoť ode mne slyše pověděl by vám i ší obci též, jediné abyšte neblúdíce uhodili v pravý řád. O bratřie, vězte, že mnoho držíte neprávě a od kněží velmi ste zklamáni a zvláště na třech kusiech, o křtu, o tělu božím a o kázaní kněžském, žeť to tré nic se neděje tak, jakož jest ustavil Christus. Vy, jenž jste již zlého mnoho skazili, bohdej byšte i to zlé dokazili. Nepoznáteli toho, vězte, že v hněv boží upadnete. A již se hněv boží na vás zjevuje, mnoho vás v chvíli malé porazili na rozličných miestech, bohdaj byšte tomu srozuměli, proč se to děje. Hněv boží ot vás neotstúpí, leč vy ot bluduov otstúpíte, a učiniteli to, shledáte, jak diela boží budú v ruků vašich ruosti. Vězte, že ste ještě nikdy všeho, což má býti poznáno, nepoznali. Probuch slyšte mě a poviemť vám ještě řád Christóv, jenž se je dál při chlebu těla páně, při kázaní a při křtu a dovedu jeho (z) zákona božieho. Takéť poviem vám, ot kohoť jest pravý řád Christóv proměněn a jiný uveden, v němž stanete-li, spasením nebudete bezpečni. Jáť děkaji bohu mému, žeť mě jest ot bluduov vysvobodil. Jižť vesele čekám smrti. Chvátaje, svobody ne- maje nemohl jsem vám viece psáti. Najviece žádám na vás, abyšte mě slyšeli a pravdu Pána Jesu Christa poznali, kterúž poznáteli, vysvobodiť vás. Nic kvapně nečiňte, jakožť již jsú někteří učinili. Nic netupte, doňadž nesrozo- míte. Milost pána Jesu Christa buď s vámi! Amen. Martin, vězen Kristóv pro čtenie a pro pravdu. — h) Flasko P.— 1) d. in P. — k) codd. Julii.

Strana 496
1421 Jul. 496 tractatu quorundam cum domino Johanne pres- bitero, qui pro se levem communitatis maiorem habuit partem vulgi'), pulsata est maior: cam- pana ad beatam Virginem in Arena, ad cuius sonitum umnes deordinacionum fautores concur- runt. de Nova in Antiquam ”) civitatem ex in- duccione, ut presumitur, Johannis presbiteri prius nominati cum tumultu, venientesque pretorium ascendunt et clamoribus insultant, quod consules ufriusque civitatis non essent fileles, plurima crimina eisdem inponentes, et propter hoc me- rito deponendi. Qua de re sigilla eis rzcipiunt et Antiquam cum Nova pro una”) confederant civitate quatuor ex tota communitatis congrega- cione capitancos eligentes, qui pro tunc usque ad eleccionem novorum consulum regimen habe- rent tam Antique quam Nove civitatis. Quo fa:to post hoc feria °) IV ad pretorium Antique civi- tatis se convocant et XXX secundum pretacti Johannis presbiteri nominacionem, XV videlicet de Antigua et XV de Nova civitatum ?), in con- sules eligunt, de quorum numero %) quidam. prout famabatur, de picardica heresi fuere suspecti, ut hii simul tamquam unius civitatis consules in pretorio Autique civitatis simul sedendo maiores causas diffiniant, et quosdam ") ex eis, dum opus fuerit, causas minores in Nova civitate audire disponunt. Pro hac itaque sine omni ordine et contra civitatis privilegia consulum eleccione ac disposicione omnes maturi et possessionati 5) viri turbantur, de quorum numero unus eciam armi- fex, quamvis ab eis‘) electus, consulatum noluit acceptare perpendens, quod non legitime, prout civitatis privilegia sonant, sunt electi "). In hac eciaun Y) eleccione Luna planeta: vulgum desig- nans Marti planete, secundum astrologos licium significatori, ad coniunccionem applicata denotat, quod nullius rei bonum ordinem et finem ab hiis electis expectare oportebit, quin pocius hec elec- cio erit fomes et radix multorum regni malorum. Hec ille, cuius nomen ignoratur. Et ut rei exi- tus acta”) probent, statim in eadem congrega- cione Johannes *) presbiter prefatus vicem sub- camerarii gerens communitati pro tunc in pre- VAVŘINCE Z BŘEZOVÉ KRONIKA HUSITSKÁ. tém Petru. jenž byl 30 den měsíce června, zZ taj- 121 ného rokování některých s panem Janem knězem, kterýž po sobě lehkú obec měst a jako větší díl měl lidu, zvoněno jest u veliký zvon u Matky boží Sněžné, k jehožto zvonění všickni přátelé neřádův, nezřízeností zběhli sou se z Nového města na Staré z návodu knéze Jana, s hřmotem na rathauz sou vešli a křiky nastrojili proti kon- šelům, že by konšelé obojího města nebyli věrní, mnohé viny na ně počítajíce, a že sou hodní složení. Pro kteroužto věc pečet jim vzali a Staré s Novým smířili město. Čtvři ze vší obce sebrání hajtmany vyvolili, kteříž by až do volení nových koušelův zprávu měli Starého i Nového města. Potom v středu na rathauz se svolali a 830 jich z Nového i z Starého města po 15 volili, a z těch někteří byli podezření pikharstvem, aby ti spolu jakožto jedno město sedujíce větší pře konšelé vyslýchali, a někteří z nich, když by potřebí, pře menší na Novém městě aby vyslýchali. Z toho zajisté beze všeho řádu a proti zápisům města koušelův volení a způsobení všickni dospělí li lé zammútcení jsou. Z jichžto počtu platnéř. ačkoli za nic sobě nepokládaje. že ne podlé řádu, jakož zápisové města vzní, jsou vyvolení. Ten knéz Jan na místě podkomořího úřaul sobě osobiv, obci tu na rathauze řekl: „Již vy, světští, jste za jednoho člověka. Protož chcete-li, abychom duchovní také jedno byli, lid nerozdělujíce, musíte Mistra Kři- šťana: i s jeho kněžími od toho kostela: odbýti; nebo s námi v naších srovnatí se nechtí, ale vždy ještě ty žerty, řády kostelní nazývajíce, zachová- vají a dítkám rozdávati nechtí a česky zpívati nechtí.“ To když pověděl, tovaryšstvo v zlosti toho kněze mluvícího křiklo: „Tak, tak!“ Tehdy ten kněz Jan řekl: „Chcete-li, aby do toho ko- stela jiní dáni byli kněží?“ A jeho tovaryšstvo zkřiklo: „Tak, tak!“ A tak Mistru Jakúbkovi a knězi Janovi poručili sou. aby jiné kněží uvedli z slušných příčin. Tomu svolení a města zname- nitější odpírati pro strach nesměli, aby z rathauzu smetáni nebyli. 1) d. in P. — ”) in Ant. de Nova W. —") ita P, cum Nova d. in B, Nova d. in WA. — 9) proxima feria P. — P) civitate P. — 9) numero jen v P, — ') gnorumdam B. —*) bene poss, P. — *) d. in A. — “) v P po slově electi ná- sleduje vypravování o Václavu ševci v. n. — *) autem P., — *) acta jen v P. — *) v P vždy dominus Joh, 

Strana 497
VAVŘINCE Z BŘEZOVÉ KRONIKA HUSITSKÁ. 497 1421 torio existenti dixit: „Ecce iam vos seculares unum estis et pro uno homine; si ergo vultis, ut nos spirituales eciam unum simus populum non dividentes, oportet, quod magistrum Crista- num, plebanum ecclesie sancti Michaelis Maioris civitatis Pragensis, una cum suis presbiteris a pretacta ecclesia evadatis, quia nobiscum in no- stris actibus concordare nolunt, sed adhuc sem- per illas truffas, ritum ecclesiasticum denotando, observant ac infantes communicare nolunt et in bohemico, prout in aliis faciunt ecclesiis, num- quam decantant.“ Hiis sic propositis societas pretacto proponenti favens clamat: „Sic, sic! Ipseque Johannes dixit: „Vultis, quod alii ad pretactam ecclesiam locentur presbiteri?“ Et sua societas subdit: „Sic, sic!“ Et sic magistro Ja- cobello et pretacto Johanni commiserunt, ut alios presbiteros introducerent legitimis exclusis 7) Huic conclusioni seniores et civitatis notabilio- res contrarium dicere propter metum de preto- rio proieccionis non audebant. Eo tempore quendam sacerdotem ecclesiam sancti Petri in Porziecz pro tunc regentem qui- dam eiusdem ecclesie vicini, erroribus Thabori- tarum infecti, ab eadem repellunt, eo quod in ornato divina peragebat, et duos, Procopium sci- licet et Philippum, Thaboritarum presbiteros de picardica heresi suspectos, introducunt. Similiter et Jaroslaum presbiterum a sancti Nicolai eccle- sia in Antiqua civitate, pium hominem, eadem racione quidam Picardis faventes excludere co- nabantur et ad sancti Michaelis Antique civita- tis ecclesiam Wilhelmum presbiterum de errore picardico suspectum 2) quidam seculares volebant introducere a) in dotem, sed deo volente admissi non sunt. Videntes itaque hec devote in domino virgines, vidue ac in matrimonio constitute, quod prefati consules tot et tanta malorum semina surda quasi pertranseunt aure, spiritu sancto in- stigante omnes fideliter veritati servientes con- vocant et in pretorium pariter ascendunt et con- sulibus in scripto b) querelam proponunt. Et hanc una ex eis virgo in manu literam tenens lege- bat de verbo ad verbum sub hac forma, que se- Uvedení kněží táborských k svatému Petru 1421 na Poříčí. Téhož času jednoho kněze, kterýž tehdáž kostel svatého Petra na Poříčí zpravoval, někteří jeho sousedé, bludy táborskými nakažení, od téhož kostela odehnali, protože v ornátě mše svaté sloužil, a Prokopa, Filipa, Táborských kněží pikhartstvím podezřelé, uvedli sou a též Jaroslava, kněze od svatého Mikuláše na Starém městě, člo- věka milostivého, touž příčinou někteří pikhartům přejíce usilovali sou vystrčiti a do kostela sva- tého Michala na Starém městě Vyléma, kněze pikhartstvím podezřelého, někteří chtěli uvésti do dvoru; ale z vůle boží nejsou dopuštěni. Protož vidouce ty věci nábožné panny, vdovy i man- želky, že předpovědění konšelé činili se neslyšíc, z ponuknutí Ducha svatého všecky věrné pravdy se přídržící svolaly sou, na rathauz se spolu braly a konšelům žalobu na listu napsaném mluvily sou. A tu žalobu jedna panna z nich v ruce držíc list četla slovo od slova: quitur: 1) exclusis P, ex causis WA, causis B; srov. překlad. — z) infamatum P. — «) inducere AP. — b) prescripto A. 63

Strana 498
498 VAVŘINCE Z BŘEZOVÉ KRONIKA HUSITSKÁ. Milí páni a bratřie, prosíme Vašie Milosti pro milost pána Jezu Krista a pro spasenic 1421 a zachovánie u vieře křesťanské všie obce města, abyšte netiskli, ani dopustili tisknúti ot kosteluov kněží věrných, ještoť držie pravdy božie stále, řádně od mnoha let, bluduov a výtržek všetečných písmem svatým neduovodných a zákonem božím sě varujíc a sě i lid poddaný jeho zákonem božím přikázaným a životem páně Kristovým zpravujíc a zpraviti učiece. A toho mnozí svědomi jsú z obce tohoto města, i také jinde mnozí po České zemi. Proti kterýmžto, slyšíme, někteří povstali jsú sto- jiece o jich utisknutie a některé již utisklic), jakožto na Novém městě na Pořiečí někakýd) Prokop táborský bez povolenie starších na to postavených zrotiv sě s některými roztrhl velice tu osadu velikú, ani běžie pryč stýskajíce sobě a žalujíce, že sě ten tak tu neřádně vtiskl, i v jiných osadách. jakožto u svatého Mikuláše a u svatého Michala: jim osada viny nedává, boje sě, by jim nebyli vsazeni pyšní, sobě doufající všeteční kněžie, jimiž jsú zavedeni mnozí po Čechách i po Moravě. že, ačkoli obce táborské byly jsu nám potřebny a mnoho dobrého pomocny, toho sme ot nich vděčnye) a nadějem se také, že mnozí z nich boha se bojie a jsú dobří; avšak nejedni z nich kněžie i jiní z obce) pohlaví mužského i ženského klesli jsú na vieře proti duostojné svátosti božieho těla i božie krve i proti některým kusóm jiným, jakožto oni sami vyznávají a mnozí z nich se tomu protivie. A ty bludy rozhlásily jsú sě téměř po všem křesťanství a najviece*) v této Praze. A byly sme napomínány tento rok, abychme se takových vystřiehaly, a kteříž sem jdú, buďto kněžie nebo lajkové, mužie neb ženy, aby byli zkušováni a takoví nebyli trpěni, abychme všickni byli jednostajné viery Kristovy pravé. A to, ač jest dřieve před námi zachováváno, téhož od Vašie Mi- losti žádáme, byšte svú pilnost přičinili neb to někomu věrnému poručili. A dále někteří kněžie z nich sem přišedše, vyznali sú, že toliko chléb požehnávali jsú a víno, nevěřiece, by tu bylo božie tělo a božie krev, v tom bludu také jsú lidem dávali a v modloslužbu zavodilih). A některé ženy pravie, že ot táborských kněží jsú zpraveny, aby samy sobě posvěcovaly, a to jsú častokrát činily: některé již praviei), že sě chtí toho káti. A měly-li by sě tyto nehody dietik) zde u nás v těchto obcech, byloť by veliké rozdělenie a všech obcí vzkaženie a tu, kdež sme dřieve ku pravdě přistu- povali, již bychme ot pravdy i ot viery pravé otpadli hanebně. Protož kteříž sem přicházejí z nich, buďto kněžie neb jiní, nevieme, jsú-li pravé viery o božím těle i o jiných kusiech čili nic, i bojíme sě, by někteří z těch nebyli bludni na vieře neb by někto nevstúpil na stolici a nětco nevedl proti Bohu, proti vieře i proti dobrým obyčejóm těchto obcí pod kázaním slova božieho, jakož napřed jest povědieno; a vy to vidúce, ano vás to docházie s častným 1) napomínáním, netbáte toho sstaviti, ani komu poručiti; pakli by sě kto k tomu chtěl přičiniti, bráníte a sstavujete, jako byšte stranu drželi, až z tohoť jest veliké roztrženie v obcechm). A tak kde smy sě nadáli viece jednoty, za vás tu, což muožeme znamenati, viece rozdělenie, nežli za dřevních pánóv. Protož prosíme vás, polepšeten) toho a přičiňte sě k tomu statečně, ať všecka Praha vie i jiní, že to kazíte, aby na vás domněnie nebylo. A tomu knězi na Pořiečí nedopúštějte viece kvaltu činiti v kostele před božím tělem, ani kde jinde po Praze, ani komu takovému jinému, a dřevníeho kněze navraťte zase k ko- stelu, neb proti němu osada nevie žádné viny, ani proti jiným dřieve jmenovaným kostelóm. Pakli byšte toho nechtěli učiniti, tohoť by nám velmi žel bylo i každému dobrému, ještoť jest pravé viery, a musily bychom sě přičiniti podlé pána boha s jeho pomocí a s věrnú modlitbú, neb byšte chtěli sjednati v jednotu v tělesných věcech, ale ne v duchovních na vieře. Také, ješto jsú zde byli kněžie táborští, nynie tu ste jim u Matky boží v Týně dopustili směle na stolice se tisknúti a proti kněžím těchto obcí, né i proti celé obci mnoho lživě mluviti na potupu netoliko kněžím zdejším, ale obcem o přijietí na milost Conrada°) ku pravdě božie i jiné kusy, jenž sě tiehnú k roztržení těchto obcí, a to sě v kostele stalo veliké roztrženie v lidu a reptánie, nectiece ?) tu božieho těla. A tu někteří z vás konšeluov byli jsú při tom, a nic ste k tomu neučinili. Né jakož slyšíme, že 1421 c) vytiskli P. — d) nějaký B — *) vděčni AB. — f) uobce B. — 5) náviec W. — h) uvodili B. — 1) řkú P. — k) dáti P. — 1) překl. má: strastným. — m) uobcech B. — n) polepšte P. — °) Coranda A. — P) nejtieže P.

Strana 499
VAVŘINCE Z BŘEZOVÉ KRONIKA HUSITSKÁ. 499 un jinú kněží chudú hostinnń opustivše, těm kněžím šesti neb sedmi kázali ste dáti puol čtvrty kopy gr., jakož toho něco dotekl Čapek sám na kázání. Také prosíme vás, když voláte obec neb staršie z obce na radní duom pro obecné dobré, abyšte nevolali toliko těch, jenž strany držie, podlé přijímánie osob, neb to vše do vás dobře mnozí znamenají a již z některých znamení někteří sě toho nětco domnievají. Také jednáte-li, jednajte úředníky pravé viery, aby na ně nebylo domněnie zlé o pik- Jul. 4 hardstvi a o Sibalstvi 4). Hac itaque litera usque ad finem audita consules commoti eas omnes arrestant et iubent, ut maritate seorsum ad locum alium cedant, aliis in eodem remanentibus loco, ut habita inter eas divisione cicius compescere possent easdem, sed mulieres muliebri deposito timore virum induunt et nullatenus ab invicem separari volunt. Con- sules itaque sencientes, quod contra eas nichil facere possent, literam coram eis lectam sibi op- tant reponi, sed nec hanc habere poterant. Qua de re commoti de pretorio recedunt et mulieres fere ad duas horas in estuario claudunt, quibus elapsis recedere libere permittunt"). Hec itaque mulierum proposicio saniori*) communitatis parti valde placuit, qui et in communitatis congrega- cione post hoc faeta, dum iterum eandem quedam virgo legeret literam, non contradixerunt, quin pocius eandem excusarunt. Laus tibi, domine! Item eodem anno in die Procopii incepta est sinodus clericorum celebrari in. Antiqua civitate Pragensi iu domo collegii artistarum, quod Ka- roli nuneupatur. Et quia Conradus archiepiscopus pro tune in Ruduiez existens venire non potuit, suam pro hoc allegans infirmitatem, duobus ar- cium magistris et subdiaconis, scilicet Procopio de Plzna et Johanni Przibram, suam velut suis vicariis committit auctoritatem, ut ipsi assumptis ad se, quos valentes viderint, disponant, ordinent et pertractent, que pacis, salutis ac tocius cleri essent unionis*). Pretaeti itaque magistri Magi- strum Jacobum de Misa, baccalarium theologie, in Dethleem predicatorem, et Johannem presbi- terum, qui totam pro tunc regebat civitatem, ad se in adiutorium eligunt non obstante, quod contra Johannem presbiterum, quem apostatam vocabant, cleri communitas reclamaret nolens super se aliquem habere infamem. Sed cum ni- chil proficeret, hii quatuor convocatum clerum Konšelé když ten list vyslyšeli dokonce, roz- hněvavše se, zóstavili je všecky na rathauze a rozkázali, aby manželky ustoupily na stranu a jiné aby zůstaly na témž místě, a tak aby, když by se stalo mezi nimi rozdělení, spíše by je skro- titi mohli. Ale ženy strach z sebe složivše, muž- ské srdce přijaly a nižádným obyčejem na různo se rozděliti nechtěly. Protož konšelé porozuměvše, Ze by proti nim nic nemohli učiniti, listu, kterýž před nimi čten byl, požádali sou, aby před nimi položen byl, aniž toho na nich nemohli jmiti. Pro kteroužto věc z rathauzu sešli a ženy jako za (dvě hodině na rathauze v světnici zavřeli a po dvou hodinách svobodně odjíti dopustili sou. Protož to ženské ohlášení starším obce velmi se líbilo, kteřížto také v shromáždění obce potom učiněném, když opět týž list jedna panna četla, neodmlouvali sou proti tomu. Konrád, arcibiskup pražský, vyzdvihl sněm kněžský obecní v jeho arcibiskupství z Čech i z Mo- ravy, přátelské i nepřátelské. Item téhož léta na den svatého Prokopa počat jest sněm kněžský na Starém městě v domu colleje učení Karlovy, a že Conrad arcibiskup, tehdáž v Roudnici jsa, přijeti nemohl, vymlouvaje se svou nemocí, dvěma mistrům i jahnům, totiž Mistru Prokopovi z Plzně a Mistru Příbramovi svou moc jako svým ná- městkům poručil jest, aby oni přijmouce k sobě, které by se hodné viděli, způsobili a zřídili a jednali ty věci, kteréž by byly pokoje; spasení a jednoty všeho kněžstva. Protož ti mistři Mistra Jakúbka z Stříbra, baccaláře písma svatého, ka- zatele z Bethléma, a Jana kněze, kterýž tehdáž všecko město zpravoval, sobě ku pomoci vyvolili, ačkoli kněze Jana obec kněžská poběhlce nazý- vala, nechtíc nad sebou míti žádného zlé pověsti. A když sou nic neprospěli, ti čtyří shromážděné kněžstvo v kolleji na čtyry strany sou rozdělili, 3) Bibalství ete. A. — 7) permittunt P, srov. pfeklad; jinde permittuntur. — *) saniori P, jinde seniori; srov. pfeklad. — *) codd. unione. 63* 1421 

Strana 500
1421 500 ad collegium in guatuor dividunt partes, in Pra- gensium, Grecensium, Zacensium "'), Thaboritarum et de omnium aliorum titulis venientes, cuilibet parti proprium locum assignantes, dantes singil- latim sic separatis partibus aliquot articulos, ut super hiis deliberati responderent. Et cum de plurimorum articulorum sic propositorum consen- sus quorundam non fuissent, tamen quia maior pars consensum prebuerat, Magister Johannes Przibram feria II post Procopii, septima scilicet die Julii, cathedram in lectorio theologorum as- cendens toto clero ibidem simul congregato, no- bilibus quibusdam presentibus, Ulrico scilicet de Rosis et Victorino Boczkone, ac civitatis utriusque quibusdam consulibus, clientumque multitudine infrascriptos pronunciavit articulos et a") qua- tuor partibus prius nominatis inquirit super quo- libet artieulo, si consensum prebuerint. Et cum omnes alie partes eosdem approbarent, sola Tha- boritarum pars infatuata reclumabat, presertim, que ad ritum et observanciam ecclesiasticam ob- ligabant. Quorum articulorum copia sequitur in hac forma 7): Inprimis pio et fideli corde credimus et in- tegra mente credendum et asseverandum affir- mamus, omne verbum scripture sacre et novi et veteris testamenti esse simpliciter et inviolabi- liter ad sensum, quem spiritus sanctus flagitat, verum, sanctum et catholicum, et ab universis Christi fidelibus venerandum et tenendum toto corde asseveramus et nunciamus "). Item simbolum apostolorum, simbolum magni Niceni concilii, simbolum Athanasii una cum om- nibus aliis simbolis catholicis in ecclesia primi- tiva tentis et promulgatis fideliter ex integro credimus et credendum ab omnibus asseveramus, omniaque decreta sancta, statuta racionabilia, et catholica apostolorum et ecclesie primitive, quam pro matre et magistra fidei catholice honoramus et a qua discedere nefas putamus, tenemus et observanda decernimus et mandamus, ita ut quod apostoli docuerunt et ipsa servavit antiquitas, nos quoque servemus et custodiamus. VAVŘINCE Z BŘEZOVÉ KRONIKA HUSITSKÁ. jedna strana Pražských, druhá lIradeckych, tietí Žateckých a čtvrtá Táborských, a ze všech krajin přišli, každé straně místo zvláštní okázali sou. A když sou to zřídili, podali sou několik arty- kulův na ně, aby dali na ně rozvážíc odpověd. A když povolení některých artykulův nebylo, však že větší strana povolení dala, Mistr Příbram v pondělí po svatém Prokopu vstoupiv na stolici, kdež se leccí čtou svatého písma, kdež všecko kněžstvo bylo shromážděno i někteří z urozených při tom byli, pan Jindřich z Rožmberka, pan Viktorin Boček, i z obojího města někteří i pa- noše, dolepsané artykule vypravoval jest a prvé tázal se na každý artykul, ač by povolení dali. A když všecky jiné strany artykule ckválily, sama strana Taborskych dablem znamenana odmlouvala a zvláště proti těm věcem, kdež se řádův kostel- ních dotýkalo. Kteřížto artykulové čteni json v tato slova: Nejprvé milostivým a věrným srdcem věříme a celou myslí vériti a vyznávati potvrzujem vse- liké písmo písma svatého Nového i Starého zá- kona byti sprostné a nepohnutedlné k rozumu. jehož Duch svatý žádá, pravé, svaté ode všech křesťanů věrných ctěno, držáno; a to celým srdcem vyznáváme a zvěstujem. Item víra obecná od apoštolův vydaná a víra na velikém sněmu nycenském a víra vydaná Athanaziova i se všemi vírami křesťanskými, kteréž v prvotní církvi vyznávány a držány byly, věrně, zcela držána, věřena i oznamována. Vše- liká také vyrčení a svatá ustanovení rozumná, křesťanská, apoštolská, prvotní církve, kterúž za matku a mistryní víry křesťanské obecné ctíme a od ní odstoupiti neslušné domníváme se býti, držíme, ale zachovávati ustavujeme a přikazujeme tak, což sou apostolé uéili a ona zachovávala Starost, i my také abychom méli a to zachová- vali a ostiíhali. ") d. in P. — ") d. in PB. — ") assev., tenemus et nun. P. 7) Snesení této synody vyskytují se častěji v rukopisech (v pražské univ. knihovně III G 16, XVII A 16) a byla několikráte tištěna; viz Cochlaeovu Historii, Collinovo vydání konfesse (Confessio fidei) z r. 1574, Procház- kovy Miscell. (dle ruk. XVI1 A 16) a Palackého UB. I, 128 (dle ruk. III G 16). 1431 

Strana 501
1421 VAVŘINCE Z BŘEZOVÉ KRONIKA HUSITSKÁ. Item pro universo ordine et honestate tocius cleri nostri custodienda et retinenda, omnique presumpcione in clero regni huius compescenda dignum duximus eligere quatuor viros ydoneos, sciencia et vita comprobatos, principales et capi- tales summosque *) cleri gubernatores et directo- res et administratores in spiritualibus cum con- sensu reverendissimi in Christo patris domini Conradi, archiepiscopi Pragensis, scilicet Magi- strum Jacobum de Misa, Magistrum Johannem de Przibram, Magistrum Procopium de Plzna, Johannem, predicatorem de Nova civitate, quorum direccioni, disposicioni et vocacioni in omnibus licitis et honestis parere et obedire sincere pro- mittimus et spondemus dando et concedendo plenam et omnimodam super nos potestatem om- nes iniustos et rebelles castigandi et puniendi, dirigendi, deponendi Y), mutandi vel alienandi et quomodolibet aliter exigente ordine et iusticia peragendi. Item quod omnes Christi sacerdotes totam legem domini scriptam ex integro aut, si nulla- tenus possunt, ad minus novam legem habeant et ipsum tota sollicitudine legaut et discant et in se ad normam et vitam evaugelicam et apo- stolicam nec non in aliis studiose promoveant verbum domini iugiter predicando et constanter promulgando *). Item quod nullus clericorum aliquam novita- tem inconsuctam contra evangelium et antiqua sanctorum patrum precepta et decreta racionabilia audeat incipere, docere aut predicare, donec ipsam ad predictos cleri gubernatores et directores aut ad sinodum provincialem deferat et ipsam racio- nabilem et catholicam scripturis sacris aut ra- cionibus approbet et ostendat; et presertim arti- culos contra sacratissimam eukaristiam et alia concomitancia per universitatem et clerum Pra- gensem prohibita, que et nos prohibemus, ut nemo tenere presumat aut docere. Item quod omnes sacerdotes in divinissimo eukaristie sacramento corde fidelissimo credant et ore sincerissime confiteantur, tam sub forma panis quam sub forma vini totum dominum Je- sum Christum, verum deum et hominem, cum 501 Item obecní řádové a poctivosti všeho kněž- stva našeho ostříháni a zachovávání byli a aby všecka všetečnost kněžstva v tomto království skrocena byla, za hodné se nám zdá, abychom čtyry muže hodné uměním i životem skušené za hlavní a za povýšené a svrchované kněžstva ře- ditele a zprávce v duchovních věcech s povole- ním ctihodného v Krystu a otce pana Conrada. arcibiskupa pražského, vyvolili, totiž Mistra Ja- kúbka, Mistra Příbrama, Mistra Prokopa z Plzně, Jana, kazatele z Nového města Pražského, jichžto řízení a působení ve všech slušných věcech po- ctivÿch poslusni a poddáni upřímně býti slibu- jeme a zavazujeme se, davajice a püjéujíce jim plnou moc nad námi, aby všecky nespravedlivé trestali a zpurné i trápili, spravovali, na fary uvodili, zmeńovali, ztavovali a kterakkoli jináč činili podle toho, jakž by řád žádal a sprave- dlivost. Item vsickni Rrystovi knézí aby vsecken zá- kon psaný zcela, pak-li by z to nemohli býti ně- kteří, aspoň nejméně Nový zákon měli a v něm vší pilností čítali a učili se a na sobě zprávu příkladného života čtení svatého apoštolského i na jiných aby okazovali a pomocní byli, slovo boží ustavičně kážíce a stále oznamujíce. Item aby žádný z kněží žádných novin ne- obyčejných proti čtení svatému neb proti starým přikázaním otcův svatých a proti rozličným usta- vením nesměl začínati, učiti, kázati, dokavadz by té noviny k pfedpovédénym zprávcüm a ridi- telim kněžstva nebo na sněm obecný kněžský nedonesl neb neokázal a ji rozumně a křesťansky písmy svatými neb rozumnými důvody neprovedl a zvláště o velebné svátosti a k těm věcem po- dobných, skrze obec a kněžstvo pražské zapově- děných, kteréž i my zapovídáme, aby jich žádný držeti nesměl ani učiti. Hle tuto med i pravda. Item aby vSickni v nejvelebnější svátosti těla a krve pána Krysta srdcem nejvěrnějším věřili a ústy prostě vyznávali, tak pod způsobou chleba jako pod způsobou vína, celého pána našeho Je- žíše Krysta, pravého Boha a pravého člověka, *) supremosque P. — 7) ponendi A; srov. překlad. — *) promulgando etc. A. 

Strana 502
1421 502 Suo proprio corpore et sanguine nobiscum esse sua presencia reali, sicque ab omnibus tenendum fideliter populo annuncient et credendum. Eius- dem quoque sacrosancte eukaristie communionem divinissimam sub utraque specie panis et vini, quocienscunque spiritus domini suggesserit, sive semel tantum quottidie, sive certis dierum inter- vallis, universis Christi fidelibus tam sanis quam egris, tam adultis quam infantibus, omni ingenio et pietatis consilio effectualiter exequendam pro- moveant et velud donum omnium graciarum ardentissime populo recommendent. Item quod ordo et officium sancte misse in omni ritu et gestu ab ecclesia primitiva emanato et exemplato et a sanctis primitive ecclesie ap- probato et tento in habitu communi, quem alii orarium, alii ornamenta appellant, circumscripta ab eis omni superfluitate et preciositate ab om- nibus et singulis sacrificantibus, nisi necessitas inevitabilis prepediat, diligenter observetur. Item statuimus, quatenus circa ministerium omnium sex sacramentorum sacramentum euka- ristie velut virtus et confirmacio eorundem non deseratur, sed concurrat et ministretur, quia teste beato Dyonisio nullum sacramentum rite cele- bratur, in quo sacra eukaristia non sumitur. Item quod nullus sacerdos Christi super prediis, agris, domibus, censibus aut quibuscun- que aliis?) proventibus et possessionibus civili et seculari iure dominetur, sed vivens ad nor- mam paupertatis evangelice et vite apostolice victu et amictu moderato contentetur, ipsas autem elemosinas et facultates ecclesie appropriatas et donaciones temporales seu perpetuas nemo secu- larium dominorum pro se debet usurpare aut aufferre. Item statuimus, quatenus amodo nullus cle- ricus audeat res ecclesie aut alias seculares in mercede conducere et convenire et propter ava- riciam dampnosam sollicitudinem patrimoniorum exercere, iuxta concilium Nicenum hoc statuens et demandans. Item statuimus in domino Jesu Christo et sub eterna dampnacione tenendum nunciamus, *) agris... aliis d. in A. VAVŘINCE Z BŘEZOVÉ KRONIKA HUSITSKÁ. s svou vlastní krví i s tělem s námi býti svou m2 pravou bytností. A tak ode všech má držáno býti a věrně lidu zvěstováno i věřeno; a že táž ve- lebná svátost těla a krve pána Krysta pod obojí způsobou chleba a vína, kolikrátžkoli Duch svatý vdechl by, buďto jednou toliko v tajdnu neb na každý den všem věrným křesťanům, zdravým neb nemocným, dospělým neb nemluvňátkům se vší pilností a milostivostí a dostatečnou raddou má rozdávána býti a všech milostí naplněnému hor- livé lidu má chválena byti. Item aby řád a služba svatá ve vší přípravě a obyčeji prvotní církve příkladně okázaného a od svatých prvotní církve schváleného a držaného oděvu, jenž ornátové slovou, sloužena byla, odlo- žíc však od toho mešného roucha všelikou zby- tečnost a drahotu, a to aby ode všech posvěcu- jících i od každého zvláště držáno bylo, leč by potřeba neuvarovitedlná překážku učinilu. Item ustavujeme, aby při posluhování všech šesti jiných svátostí svátost těla a krve pána Krysta, jako moc a potvrzení týchž svátostí, ne- byla opuštěna, ale aby byla: posluhována. Nebo podle řeči svatého Dionisia žádná svátost nebývá pravě slavena, totiž dávána, při kterýžto svátost těla a krve pána Krysta nebývá přijímána. Item aby žádný kněz Krystův nad dědinami, nad forberky, nad domy, nad platy rozličnými ročními anebo nad kterýmikoli poplatky a dů- chody a vládáním městským a světským právem nepanoval, ale živ jsa podlé řeholy chudoby, ve čtení svatém ukázané, a života apoštolského, maje co jísti, píti a v čem skrovné choditi, na tom každý dosti měj. Ale ty ahnužny a statky ko- stelní, obzvláštně nadané časně neb věčně, žádný světský pán nemá sobě osobovati ani jich odní- mati žádným obyčejem. Item ustavujeme, aby od tohoto času žádný kněz nesměl věcí kostelních nebo jiných světských najímati, ani pod platy dávati a pro lakomství potupné pečlivost o dědictví Krystovo jmíti, po- dlé ustavení a rozkázaní nycenského concilium. Item ustavujem v pánu Ježíšovi Krystovi a pod věčným zatracením držeti, pod přikázaním 

Strana 503
VAVŘINCE Z BŘEZOVÉ KRONIKA HUSITSKÁ us quatenus quilibet Christi sacerdos omnia peccata mortalia publica lege dei prohibita toto conatu et absque omni desidia in se et in omnibus aliis diligenter et pro posse nitatur destruere, evel- lere, disperdere et dissipare, nec aliquod huius- indi malum per omnia pericula rerum et cor- porum suorum in se et in suis subditis negli- genter permittere aut ignave tolerare ^). Item quod nullus sacerdotum pro sacramen- tis et pro ministerio septem sacramentorum, ymmo nec iuxta ministerium omnium sacramen- torum aut omnibus aliis spiritualibus annexis pecuniam aliquam aut dona recipiat aut exigat nec sub obtentu religionis cuiuscunque pro ora- cionibus recipere valeat vel audeat. ltem quod nullus sacerdos cum mulieribus, maxime iuvenibus, nedum cohabitacionem, sed nec conversacionem habeat nec colloquia aliqua misceat nec domos earum, nisi salubris cogat necessitas ex amplo precepto, visitet, sed de- vitet. Item si quis sacerdos in fornicacionem lap- sus fuerit, quod ad unum annum in carcerem detrusus puniatur, quod si pluries lapsus fuerit, quatenus degradetur et ab officio perpetue sus- pendatur. Item quod si quis sacerdos in ebrietate ali- quociens fuerit repertus aut tabernis aut aleis inservierit, quatenus per mensem in carcerem detrudatur. Item quod ©) clericus professionem suam eciam habitu et tonsura a communi populo diffe- *) tolerare ete, A. — ©) quod si P. 503 oznamujem, aby každý knéz Krystúv všeckny hříchy smrtedlné, zjevně zákonem božím zapo- věděné, vším usilováním a beze vší lenosti sám na sobě i na všech jiných pilně podlé vší své možnosti usiloval rušiti, vypleňovati, ani co ta- kového zlého i pod nebezpečenstvím svých věcí i hrdel sám na sobě i na svých poddaných zme- škale dopouštěti anebo aby měl hloupě zanedbá- vati. (Co pak nynější někteří, aby žádný z světských lidí té ohavnosti v obcování těla světa a v tom ve všem, zlé svobodě a rozpustilosti proti pánu Bohu i úřadu itěchto ustanoveních, nesměl provésti svo- bodně jako oni říkajíce: Kdyžť nás mají kurvy, ruffianové a lotři předjíti do krá- lovství, i nedajmež jim napřed. Jakožto na mnohých dávno shledáno a nyní shle- dává se, že cizí ženy oddané živých mu- žův sobě osobují, jakž mohou.) Item aby žádný kněz za svátosti a za po- sluhování sedmeré svátosti neb za jiné věci du- chovní těm připojené žádných peněz, žádných darův nebral ani žádal ani pod nějakým nábo- ženstvím za modlitby, za mše nesměl bráti kuřat, slepic, husí etc. Míšenecký Jene, Jiříku Ječmínku, Jene Zmutecký etc., jiní mnozí! Nahlédněte se v toto; ale však jste již moudřejší daleko nad první opatrujíc do- bře opasky své. Item aby žádný z kněží s ženami zvlášť s mladými nebydlel ani kterého obcování s nimi měl ani rozmlouvání ani navštívení do jich domů, ač by spasitedlná potřeba přinutila, a to pod ve- likým přikázaním. Item ač by který kněz v smilstvo upadl, aby do roka v žaláři držán byl. A pak-li by toho více učinil, aby ssazen byl z knézstvi a úřadu svého věčně zbaven byl. Item ač by který kněz v opilství několikrát byl postižen nebo v krčmách jako ležák anebo vrchcábích, aby za měsíc byl v žaláři držán. Item aby kněz kněžství své v oděvu i v ostří- hání vlasův od obecního lidu dělil se i v chodu 1421 

Strana 504
1421 504 rente, gestu et incessu probet, sed nec vestimentis nec calciamentis decorem querat, sed religionem. Item clericum scurilem et verbis vanis aut turpibus iocularem aut maledicum ab officio di- cimus removendum. Item ut clerici sedicionarii numquam ordi- nentur et, si in ordinibus fuerint, cuiuscunque gradus fuerint, degradentur. Item quod nemo homines vere penitentes humili corde peccata sua confiteri presbiteris affectantes quavis temeritate ab eadem presumat repellere aut predictam confessionem velud illi- citam aut vim clavium, quibus peccata vera pe- nitentibus a domino Jesu Christo ministerialiter remittimus, satisfaccionis quoque remedia salu- bria quovismodo audeat prohibere. Item quatenus omnes ecclesiarum directores fontem baptismi temporibus debitis consecratum, oleumque sacrum cum crismate in ecclesiis suis habeant et habendum provideant et solitis mo- dis ungendi, interrogandi et respondendi et ex- orcisacionibus infantes baptisent et baptisatos mox. si ydonei sunt et cibi capaces sacramento- rum, corpore et sanguine domini communicent. ltem si quis cuiuscunque honoris clericus iudicio episcopi aut aliorum electorum quocun- que crimine fuerit legitime dampnatus, non li- ceat eum cuiquam layco quovismodo defensare, sed ecclesiastico iusto iudicio obtemperare. Item quod quilibet sacerdos, cui tempus et locus facultatem dant, ad horas canonicas sit obligatus, nisi meditacione aut studio in lege dei aut alio utiliori inevitabiliter sit prepeditus. Quod si quis ociis vacaverit et tempus, pro quo aut orare aut studere potuit, vane consumpserit, anathemi sit. Item nunciamus propter pericula aliqua evi- tanda 2), quod circa ritus ecclesiasticos. illa, que sunt racionabiliter ex certis causis obmissa in communitatibus Pragensibus, quod hec habean- tur et teneantur pro obmissis, nisi magis racio- nabilis vel magis utilis causa interveniret pro tali ritu resumendo. *) aliqua futura evit. P. *) Slovo to v ruk. není dosti čitelné. VAVŘINCE Z BŘEZOVÉ KRONIKA HUSITSKÁ. a aby ani v oděvu ani obuvi okratné *) neměl, ale sprostnost. Item vyříkáme, aby kněz oplzlých řečí mar- ných a mrzkých, kunštových, lajících, zlořečících nemluvil, ale dopustil-li by se, aby z úřadu ssa- zen byl. Item žáci svárliví a jináč zjevní etc. tajní na kněžství nebyli svěcení. A pak-li by v tom shledáni byli, aby složení z toho úřadu byli. Item aby žádný lidem kajícím, pokorným srdcem žádajícím hříchy vyznati, žádnou všeteč- ností od toho nesměl jich odhánéti. Item aby vSickni kostelüv zprávce kititedl- nici časy svými posvěcenou, olej s křížmem v ko- stelích mívali a k jmění opatrovali a zvyklý oby- čej v mazání, v obtazování, odpovídání, zaklínání, v žehnání, nemluvňátka křtili a křtěným ihned, ač jsou-li způsobny a zchopny, svátost těla a krve Krystovy podávali. Item ač by kterého důstojenství kněz k soudu biskupovu neb jiných volencův byl podán, kterým- koli hříchem na tom soudu slušně usvědčen jsa, potupen, nebude slušné, aby jeho který lajk kte- rým obyčejem bránil, ale spravedlivému soudu byl povolen. Item aby každý kněz, který má místo a čas hodný, k hodinám motlitebným byl zavázán, leč by přemyšlováním nebo pilným učením v zákoně božím neb čím užitečnějším beze lsti byl zane- prázdněn. Pak-li by kdo z prázdnosti a nedbán- livosti a nadarmo čas ztrávil, proklatý buď. Item oznamujem též pro uvarování někte- rých nebezpečenství, kteráž při řádích kostelních bývají, ty věci, které sou s rozumem a z jisté příčiny opuštěny v obcech pražských, aby držány i jmíny byly za opuštěné, leč by rozumná, uži- tečná příčina mezi to vstoupila, aby takový oby- čej zase přijat byl. 1421 

Strana 505
1421 Jul. 4—11 Jul. 22 VAVŘINCE Z BREZOVÉ KRONIKA HUSITSKÁ. Hec ergo sanctu et racionabilia statuta et decreta statuimus, ymmo pocius antigua concilia et precepta renovamus protestantes in hiis om- nibus, quia per illa in nullo fidei orthodoxe do- mini nostri Jesu Christi intendimus derogare, sed si de contrario aliquo eorundem melius docti fuerimus, parati sumus humiliter emendare. Item eodem anno de meuse Julii Pragenses dirigunt equestres et pedestres versus Zacz, ut cum Zacensibus et Lunensibus congregati inva- daut inimicorum eos inpediencium bona. Et hii Doxan, sacrarum virginum monasterium, infra oc- tavas sancti Procopii comburunt et, cum in Tep- licz opidum ac virginum monasterium venissent et quamvis ab abbatissa et toto conventu be- nigne sint suscepti ac pro posse in temporalibus procurati, nichilominus abbatissam cum virgini- bus educentes monasterium obsiderunt, quas qui- dem virgines quidam exercitus latrunculi vesti- bus spoliarunt. Demum Ossek monasterium sub Ossek *) castro monachis inde fugientibus com- busserunt. Item ad instigacionem exercitus Pragensis, qui Bielinam cum castro, ut dictum est ©), possi- debant, in die Marie Magdalene exiit de Praga iterum multitudo equestrium et pedestrium ver- sus Bielinam, ut amplius exercitu Prageursi prop- ter Misnenses, qui prope erant, fortificato secu- rius valeant. Pontensem civitatem: cum castro ex- pugnare. Covgregatisque in unum exercitibus iter versus Pontem arripiunt, moxque montem castri obtinent. Duabus itaque machinis erectis et totidem magnis Pragensium pixidibus multa dampna inferunt castro, vocibusque clamorosis acclamabant dicentes: ,Non curetis, vos heretici, qui in castro estis, prout in Dielina illis fecimus hereticis, ita et vobis faciemus et filiis duobus castellani vestri super asseres, alias taras, liga- tis ad vos inpetum faciemus!^ Timor itaque et tremor corda castrensium sauciavit; presciverunt etenim, qualiter castrum Bielinam quasi inex- pugnabile iufra modicum temporis spacium ac- quisiverant ). Ea propter tractatum amicabilem 505 ProtoZ tato rozumná a svatá urcení a usta- vení obnovujeme, osvédéujíce z starÿch snëmû přikázaní býti, pravíme ve všech těch věcech. nebo skrze ně v ničemž u víře chválené křesťan- ské pána našeho Jezu Krysta protiviti se nemí- níme, ale zpět. ač bychom v něčem z nich lépe naučení byli, hotovi sme pokorné opraviti. To znamenej velmi dobře. O klášteřích Dokzany, Teplice u Osek spá- leni. Item téhož léta měsíce července Pražané poslali sou své jízdné a pěší, aby s Žateckými a Lounskými spolu sberouce se táhli na nepřá- tely, kteříž jim překáželi na jich zboží. A ti Dok- zany, svatých panen klášter, spálili sou a když do Teplice městečka přitáhli a do kláštera abba- tyse od panen dobrotivě přijati a časnými věcmi slušně opatření, však proto abbatySi se pannami vyvedše klášter osedli. kteréžto někteří z vojsku, totiž z oděvu zloupili sou. Potom Osek klášter pod hradem spálili sou a mnisi utekli. O hradu Mostském. Item k nabádaní vojska pražského, kteřížto hradem Bílinou vládli sou, na den svaté Maří Magdaleny opět vyšlo jest z Prahy mnoho jízdných, pěších k Bílině, aby v svém vojště Pražané více proti Misenskym posilneni byli, kteříž blízko byli, aby mohli město Most s hradem oblehnouti. Protož se sjevše vespolek, táhli sou k Mostu a hned horu hradovou opano- vali a zdviháe dva praky a dvě děla složivše, veliké škody hradu učinili sou řkouce: „Ha ha! nebožátka, nedbejte vy na hradě, kacíři, jakož jsme učinili těm na Bílině, tak i vám učiníme: a dva syny hajtmana vaseho na taras přivážíc, k vám k Sturmu pijdeme!* Strach a hrůza při- padla jest na hradské a jich srdce zrahila, nebo sou předzvěděli, kterak sou Bílinu, hrad nedobytý. v krátkém času dobyli. Protož za rokování přá- telské žádali. A když purgkrabie, otec těch sy- nüv zjímaných, s některými z vojska sešli se. otce svého, totiž purkrabí, prosili jsou, aby hradu postoupil. Tehdá otec těch dětí slzavě odpově- *) Ossiek (na obou místech) B. — f) fuerint acquisiti P. 8) Ale nebylo řečeno. Bílina město dobyto dne 12, hrad 13 července 1421. 64 1421 

Strana 506
1421 506 exoptant. Kt cum simul castellanus castri Pon- tensis, pater filiorum captivorum, cum quibusdam de exercitu convenirent, patrem suum, videlicet castellanum castri Pontensis*), filii ") ipsius pe- tunt. ut misertus eorum de castro Pragensibus condescendere velit. Pater itaque puerorum lacri- mando respondit: ,Hoc facere non possum, nec michi licet, quia uni alio?) castrum in defensam est commissum. Et cum per nullum tractatum fieret concordia, pars exercitus in castrum fa- ciens inpetum antecastri partem comburit. Qua de re castrenses plus territi extra menia. verba pacifica. clamant dicentes ac petentes, quatenus causa dei salvis solum corporibus recedere eos permittant, quia de castro condescendere volunt. Et cum liec lamentabilis vox fere omnibus, pre- sertim tamen nobilibus placuisset, quidem *) do- minus Johannes predicator !) disuasit dicens: „Quid nam utile esset nobis hic eos. ut recede- rent, permittere et demum in alio castro de novo eosdem expugnare? Videtis nam, quoniam do- minus deus vult eos tradere in manus nostras, quo faeto faciemus cum eisdem, prout videbitur senioribus expedire.* Sed quia ab exercitu multa opera fiebant non christiana, taceo nam de mu- lierum oppressione, sed narro de inhumana erga quosdam captivos persecucione: quendam enim ''heutonicum captum asseri, qui vulgariter taras dicitur, alligantes, cum eo quidam inpetum in castrum facere volebant, ab aliis tamen prohibiti dimiserunt; item alium "Theutonicum similiter ibidem ”) captum, non obstante, quod flexis ge- nubus peteret eos, quatenus animam eius salva- rent et morti eum non traderent, promittens omnia, que mandaverint, facere, in ignem pro- iciunt, qui quamvis sepciens de igne exilisset, tamen tritulis usque ad exicium est concussus; et plura alia non christiana opera circa rapinas proximorum commiserunt. Hec itaque minime l'ontenses in civitate latebant ?), qui arreptis de exercitu ?) Boemis, cum tubicenis eosdem extra civitatem educentes similiter combusserunt ma- lum pro malo reimpendentes. Et quia deus, iustus 6) pater filiorum. . VAVŘINCE Z BIREZOVE KRONIKA MUSITSKA. del: mi sluší. Nebo jinému hrad porućen jest tak mnoho jako mně“ *). A když úmluva se nestala, díl vojska Sturm k hradu spustivše, vrata **) u hradu předhradí spálili sou. Hradští jsouce tím ztrašeni, slovy pokornými volali řkouce a prosice, aby to pro Bůh učinili, aby je se zbrojí s hrdly pro- pustili odjíti, že chtí hradu sstoupiti. A kdvž ten plačtivý pláč jako všem a zvlášť: urozeným líbil se, jediný pan Jan kněz odmlouval řka: „Co by nám to prospěšno bylo dopustiti jim sjíti a potom na jiném hradě znovu jich dobyvati ? Zla- liž nevidíte, že pán Bůh chce dáti v ruce naše? To učiníc učiníme s nimi, jakž se nám vídětí bude a starším.“ Ale že z vojska mnozí zlí skut- kové nekřesťanští se dáli, inlčím o násilí ženském, ale povím při vězních: neb jednoho Némce vězně na taras příivázavše někteří s ním chtěli k šturmu jíti, však jiní toho nechtěli dopustiti; jiného do ohně podávajícího se všecko učiniti, co by chtěli. uvrhli. kterýžto sedmikrát z ohně vyskočil, však cepami umlátili do smrti. A mnoho jiných skut- kův nekřesťanských páchali sou. Nebyla ta: věc tajná: mostských měšťanů, kteřížto také Cecha dosáhnouc, s trubači před město vyvedouc spá- lili, zlé za zlé odplácejíc. A že pán Bůh spra- vedlivý soudce nic zlého nenechá bez pomsty, ale každému podlé skutků jeho odplacuje. protoz zrušena jest Pražanům naděje o dobytí hradu a naplněno přísloví. jenž dí: co sem mohl, nechtěl sem, a co sem chtěl, naplniti sem nemohl. Protož přihodilo se jest, že na den svatého Syxta lid markrabův míšenských s mnoha tisíci pěšími, jízdnými, Němcův i Čechův, tu byl Hlaváč, Zvyk- mund Děčínský, lid Mikuláše příjmí Chudý, mě- stu Mostskému a hradu na pomoc přibližovali se. aby Pražany s pole sehnali. A Pražané s pole vojsko německé vidouce a ti, kteří zbyli, hrad obehnali, na hůře ležíce, někteří nezdravého roz- umu a sprostě blázni, ještě vítězství neobdrževše loupež mezi se dělili řkouce: „Onoho Němce můj kůň bude, onoho Němce mé odění!“ A když Mí- šenští čela svých houfův zřídili i houfy a k hoře . castri Pontensis d. in A (srovnej vydáni Hüflerovo 490). — ") et filii A. — *) sed et uni alio P. — *) quidam WA. — !) predicator et tocius communitatis Pragensis capitaneus et director P. — ") ibi B. — ?) latebat AB. — ©) exercitibus B. *) Srovn. P. — **) Překladatel četl „portam“. „Milí synové! toho učiniti nemohu. aniž: 11 

Strana 507
VAVŘINCE Z BŘEZOVÉ KRONIKA HUSITSKA. 507 1421 iudex, nullum malum mittit?) inpunitum, sed omnibus secundum opera eorum retribuit, fru- strata est etenim de castri acquisicione spes Pra- gensis exercitus et inpletum est dictum com- mune 9): quod potui, nolui et, quod volui. adim- plere nequivi. Accidit namque, quod in die Sixti gens marchionum Misnensium cum multis mili- bus equestrium et pedestrium, Theutonicis et Boe- mis, Hlawacz, Sigismundus Dieczinsky, gens?) Nicolai 5) Chudy 2) civitati Pontensi et castro in adiutorium appropinquabat et ad repellendum Pragensem de campo exercitum. Quos cum vi- derunt, qui castrum circumvallaverant. in monte iacentes, quidam ex eis insani mente spolia, que nondum habebant, dividebant dicentes: „Illius Theutonici meus erit equus. illius Theutonici) michi vendicabo arma!“ Et cum Misnenses acie- bus ordinatis et turmis monti appropinquarent. Pragenses similiter cum suo exercitu se Misnen sibus ad occurendum disponerent. timor et tre- mor inauditus tam Misnensium, quam Pragen- sium invasit exercitum. Nam in congressu aciem Pragensibus 1) ducentes terga vertunt, quod vi- dentes ceteri in fugam omnes convertuntur dua- bus machinis et totidem magnis pixidibus ibi derelictis et quasi oves sine pastore errantes, hii in Zacz, alii in Chomutow, ceteri in Lunam vel Slanam retro non respicientes venire festinabant. quod si Misuenses, licet eciam perterriti, fuis- sent secuti, nullus aut pauci eorum manus eva- sissent; verum tamen magistri pixidum multos de exercitu Misnensium montem ascendere volen- cium prostraverunt. Cecideruntque eodem die ex utraque parte, ut dicitur, fere mile persone. Eo tempore presbiter quidam Bartha *) no- mine cum venerabili sacramento corporis Christi turbam fratrum *) precedens, ut mos Thaborita- rum deposcebat, hunc presbiterum quidam de Misnensium exercitu cum omnibus rusticis ipsum sequentibus inhumane lanceis gladiisque prostra- verunt. Et quidam ex eis Theutonicus monstran- cia cum venerabili sacramento arrepta, sacra- mento concusso monstranciam intrusit in fare- tram. Et cum hec horrenda fama de strage magna Aug. l se přiblížili, Pražané též učinili, aby se s Míšen- 1421 skými potkali. Strach a bázeň neslýchaná při obojích houfích byla. Neb když sou se potkali ti, čelo kteříž drželi, Pražští hřbet sou obrátili. To vidouce jiní na outěk se dali, dvou prakův a dvou pušek velikých tu nechavše, jedni do Žatče, jiní do Chomútova, do Loun, do Slaného. zpět se neohlédajíce, pospíchali. Když by byli Míšenští nebyli přestrašeni a je honili, žádný neb řídký by byl jich rukou ušel. Ale však pu- škaři mnohé z vojska míšenského, kteříž k nim nahoru chtěli, zbili. A tak toho dne z obou stran na tisíc zhynulo jich. O zmordování kněze Bárty táborského. Té- hož času kněz jeden táborský Bárta s veleb- nou svátostí těla Krystova předcházeje houfy, jakož Táborští měli obyčej, toho kněze někteří z vojska míšenského se všemi bratřími jeho ná- sledujícími ukrutně kopími a meči zmordovali sou a jeden Němec monstrancí s tělem božím vzav, svátost vyvrhl a monstrancí stloukl, do toulu vložil, vtlačil. A když ta hrozná pověst o velikém poražení do Prahy přišla, všecko mě- P) sinit P. — 3) dictum commune, quo dicitur W. — 1) gentes P. — *) Nicolaus P. — t) meus erit... Theu- tonici d. A. (srov. Höflerovo vydání 491). — ") Pragenses B. — 7) d. in B. — w) turbam rusticorum P. 9) Hlaváč z Dubé, Sigmund Děčínský z Wartenberka, Mik. Chudý z Lobkovic. 64*

Strana 508
1421 Ju. ZN Jul. 23 DOS fratrum *) Pragam devenisset. tota turbatur civi- tas, flent mulieres et pupilli patribus ibidem perditis et omnes tam spirituales quam secula- res de inordinato fratrum suorum facto condo- lentY) Fideles eciam predicatores per omnes clamant ecclesias dicentes, quia deus omnipotens iusto suo iudicio hane plagam super nos venire permisit. Cum enim in principio pro defensa sue sanctissime veritatis per compassionem et humilitatem pugnaremus, omnia ad nutum pro- spere auxiliante deo nobis veniebant; nunc autem, cum fratres nostri dati sunt in reprobum sen- sum non pro veritate quidam, sed pro spoliis pugnantes, pauperum facultates. inmisericorditer rapientes et crudelius quam gentes proximos interficientes ^), indignatus est, nobis dominus et plagare nos permisit. Igitur mala relinquentes voluntati beneplacite dei subiciamur et *) ipsum oremus, quatenus indignacionem suam a nobis velit avertere et misericordiam suam nobis digua- retur. prestare. >) Item feria II post Magdalene Pragensibus tenentibus campum in confinio Zacensi. ut dictum est, Boemi et Theutonici de Plzna veniunt et Rokyczanam civitatem cum inpetu, licet levi, ac- (uirunt, quoniam fautores habebant in civitate, et occisis ac captis pluribus cum magna preda civitate incensa revertuntur*), illis salvatis, qui ibidem confugerant ad castrum. Item 4) feria IV post Magilalene Wenceslaus sutor. civis Antique civitatis Pragensis. cum male de venerabili sacramento eukaristie sentiret et in sua pertinacia recedere nolens staret, non credens videlicet, quod in venerabili sacramento altaris esset vere, realiter corpus et sanguis Christi, prout effectualiter ostendit, cum dorsum sacramento, cum apportatum fuit, vertit, eodem die, ut supra, est in vase combustus. Deo gra- cias! *) Item eodem tempore post festum Sixti tres partes civitatis Pragensis exeunt versus Pontem, ut congregatis dispersis hinc inde per civitates fratribus et in unum congregati Misnensium *) fratrum. suorum P. — 7) condolebant B. — *) interf. et multa inhumana homicidia facientes P. — VAVŘINCE Z BŘEZOVÉ KRONIKA NUSITSKA. sto tím zarmouceno jest. Plakaly ženy. sirotci. 14m strativše tu inuže a otce, duchovní i světští zá- mutek méli a toho lítovali kazatele a po všech kostelích pravili, že všemohúcí pán Bůh spravedlivým svým soudem tuto ránu na nás do- pustil. Neb když na počátku spolu bojovali sme pro obranu jeho svaté vívy, všecky věci podlé vůle jeho s pomocí jeho nám přicházely. Ale nyní. když bratří naši dání sou v nešlechetný smysl, ne pro pravdu někteří, ale pro loupež bojujíce. chudým statky nemilostivě berouce a ukrutnéji než pohané bliżni svć mordujice, roz- hněval se jest pán Bůh na nás a dopustil ránu tuto na nás. Protož opustíce zlé vůli boží se poddajme líbezně a jemu se modlme, ať ráčí svůj hněv od nás odjiti a milosrdenství své ať nám ráčí navrátiti. O spálení Rokycan. Item v pondčli po svaté Maří Magdaleně, když ještě Pražští drželi pole v kraji Žateckém, Čechové a Němci z Plzně při- táhli do Rokycan města, šturmem jeho dobyli velmi lehce, neb přátely měli v městě. A zbivše i zjímavše mnohé s velikým loupežem město za- pálivše domů se vrátili; avšak nechavse těch. kteříž tu byli na zámek utekli. O upálení jednoho měštěnína pražského pro nedověru. Item v středu po svaté Maří Magda- leně Václav švec, měštěnín města Starého Praž- ského, zlý smysl o velebné svátosti maje, by to tělo a krev Krystova byla, jakož to skutečné dokázal, když hřbet k svátosti obrátil, když byla přinesena, téhož dne v sudu spálen jest. Tažení Pražan a Žižky k Mostu na Míš- ňany. Item téhož času na svatého Sixta tři strany města Pražského vytáhly sou k Mostu, aby shro- máždíc rozptýlené po městech, spolu se sejdouc, *) d. in A.— ") dignetur prestare B. — *) v P následuje: quod Misnenses audientes, quoniam Pragenses iterum congregantur, de regno ad propria redierant (viz níže). — “) P tento odstavec má výše. Srov. str. 496. — ©) d. in B. Gloria sit do- mino deo! P. 

Strana 509
VAVŘINCE Z BŘEZOVÉ KRONIKA HUSITSKÁ. ns exercitum repellant extra regnum. cum quibus et Ziska, "lhaboritarum capitaneus, pro medela oculorum Prage tunc existens, de cuius cura- cione visus medici spem nullam posuerunt, cum ipsis equitavit. ut. vel Theutonicis timorem in- poneret. Et sic usque Lunam pervenerunt. Quod Misnenses audientes, quoniam Pragenses iterum congregantur. de regno Boemie ad propria re- dierunt. f) Item auno et tempore eisdem barones regni Boemie Rozmberg, Czenko ceterique domini et militares nec nou clientes Pragensibus prius con- federati disponunt et affectant, ut ad diem domi- nicum proximum post Asswinpcionem Marie, que fuit XVII mensis Augusti, cum Pragensibus ce- terisque civitatibus parti veritatis €) adherentibus conveniant in Droda Doemicali de bono regni statu >), ordine et disposicione ac veritatis un- animi defensione tractaturi. Et ut infringibilem sorciantur effectum, optant domini, ut Pragensis civitas et communitas suos certos cum plena eorum auctoritate ac potestate dirigat concives. Et quamvis ad taliter fiendum Pragensis consen- serat communitas literis suis confirmando, ut ad diem pretactum in Broda conveniant Boemicali, dominus tamen Johannes presbiter. pro tunc in exercitu prope Pontem existens. scripto et post veniendo voce viva Pragensibus cum baronibus convenire dissuasit pretactos dominos asserens fore traditores ac infideles nec veritati sincere adherentes. Qua de re comiunitas Pragensis gra- viter fuit scissa, quibusdam naque videbatur, ex quo pro bono regni prius consensit commu- nitas convencionem talem cum baronibus fore, quod nullatenus expedit hunc terminum retrac- tare, alii vero contrarium istis clamabant dicen- tes, nullo modo expedire ad statutum terminum et locum prefixum cum traditoribus convenire. Et cum mutuo sic concertarent?), finaliter con- cludunt, quod*) dumtaxat duo consules et duo de communitate, non cum plena potestate, sed solum ad audiendum baronum proposiciones, non ad Brodam venire decernunt, sed ad Coloniam, baronibus vero in Montibus locus deputatur. Fac- tumque est, ut premittitur. Et cum in Montibus f) Item. .. k) d. in A. 509 míšenské vojsko ven z země aby vyhnali, s ni- mižto Žižka, Táborských hajtman, pro lékařství očí svých v Praze tehdáž byl, jehožto zhojení zraku lékaři žádné jiné náděje nepokládali. jel jest, aby aspoň Němcům hrůzu dal. A tak přijeli sou až do Loun. O tom Míšenští uslyševše, že by se Pražané opět sebrali. z království Českého sou se na svá obvdlé vrátiti pospísili. Tuto o tom, kterak kněz Jan učinil roztržení proti pánům veliké, co žádali. Item téhož léta i času páni království Českého Rozmbersky, Ce- něk i jiní páni, rytíři, panoše s Pražany prvé smíření způsobili i žádali, aby k neděli nejprvé příští po Nanebevzetí panny Marie, den 17 mě- síce srpna, s Pražskými a jinými městy přídrží- cími se pravdy Krystovy sjeli se do Brodu Če- ského o dobré věci království, stavu, řádu a pro obranu jednomyslnou pravdy na rokování. Aby došli nezrušitedlného skutku, žádají páni, aby Pražské město své některé iněšťany s plnou mocí jich vyslali a ke dni určenému tu aby se sjeli. Však pan Jan kněz tehdáž u vojště blízko Mostu města jsa psaním svým i osobně Pražanům se sjeti neradil se pány pravě, že ti páni sou zrádci a nevěrní, aniž se pravdy právě přídrží. Pro kteroužto věc obec Pražská těžce byla rozdělena. Některým zdálo se, poněvadž pro dobré králov- ství prvé přivolila, (že) nižádným obyčejem ne- sluší tomu roku odpirati, a jini proti tomu od- porné volali řkouce: „Nižádným obvčejem no- sluší k roku ani k místu určenému státi ani se s zrádcem sjeti.“ A když sou sobě tak vespolek odmlouvali, konečně na tom zůstali, aby toliko dva z konšelů a dva z obce ne s plnou mocí, ale toliko na vyslyšení řeči panské ne do Brodu, ale do Kolína přijetí uložili, a pánům místo u Hory ukázáno jest. I stalo se, když sou u Hory Pražané se pány se sjeli od obce plné moci nemajíce, nižádné pomluvy páni s nimi ne- činili, ale pana Oldřicha z Hradce Jindřichova řečeného Vavák s jinými mnohými rytířstvem do Prahy poslali sou napomínajíc Pražan, aby né- které s plnou jich mocí poslali. aby obec panská a rytířská nebyla roztržena. A kněze Jana pan redierunt d. in P. — €) veritati WA. — ^) de bono «ct regni statu P. — !) tractarent A. — 1471 

Strana 510
510 Pragenses cum baronibus convenirent a commu- nitate plenam potestatem non habentes, nullum fecerunt barones cum eisdem tractatum, sed do- minum Ulricum de Nova domo, dictum Wawak, cum pluribus militaribus Pragam dirigunt hor- tantes ragenses, ut quosdam eum piena!) eorum dirigant. auctoritate, ne communitas dominorum ac militarium distrahatur. Et dominum Johannem presbiterum pretactus ") dominus Ulrieus et Sa- dlo '°) multipliciter arguerunt dicentes. quia pres- biteris non convenit, de negociis secularibus ut se intromittant, eum oppositum illius ante pre- dicarent. lt factis invicem multis tractatibus Montes cum Pragensibus redeunt Magistro Jo- hanne Przibram et Procopio de Plzua secum co- assumptis. Lt eum ultra duas septimanas quasi quottidie convenirent et mutuo concertarent ?), nihil aliud. concluserunt, nisi quod barones suam dirigant ad magnum ducem. videlicet Vitoldum. imnbasiatam, quod eum in dominum et regni sui regem suscipiunt petentes, ne negligat regno Boemie appropinquare; secundo quod die XVIII Septembris tam barones, militares et clientes quam Pragenses cum ceteris civitatibus adleren- tibus ipsis cum tota sua potencia ad Drodam Boemicalem conveniant?) et ab eodem loco. ubi dominis Pragensibus videbitur expedire, exerci- tus ibi P) moveatur; tercio quod dominum Ulri- cum dictum Wawak in magistrum monete pre- ficiant, ut ibidem pecuniis collectis, que de mon- tibus evenirent, pro bono communi tocius terre inpendat. Quibus peractis die IV Septembris 9) redeunt ad propria, pretacto domino Ulrico in Montibus remanente; qui quidem dominus infra trium septimanarum spacium pestifero apostemate percussus expiravit. non solum vero ipse, sed et plures alii nobiies et militares peste in Mon- tibus vigente infecti reversi ad propria perierunt. Magister vero Johannes Przibram, quia cum ba- ronibus fuit contractator. quibusdam de commu- nitate Pragensi factus est odiosus et ab eorum consilio repulsus et exclusus. VAVŘINCE Z BŘEZOVÉ KRONIKA HUSITSKÁ. Oldfich a pan Sádlo mnohými obyčeji trestali. we: že kněžím nesluší v svétské úťady u véci se plésti, poněvadž ste tomu prvé odporné kázali. A učinivše spolu mnohou pomluvu, do Hory s Pražany se navrátili, vzavše s sebou Mistra Jana Příbrama a Mistra Prokopa z Plzně. A když více než dvě neděli spolu na každý den se schá- zeli, na ničemž na jiném nezůstali, aby páni své poselství k velikému vývodovi Vitoltovi poslali. že jeho za pána a za krále přijímají, prosíce, aby nemeškal království Českému se pribifZiti. Kkteryžto přijev království zprávu tak roz- trženého. přijíti místo sebe zůstavil Zyk- munda, vývodu litvanského, kterýž po- ctivě potom přijat jest. A pro tu véc Mar- tin papež pátý na něho klatbu jest vydal. Druhé zůstali, aby 18 dne měsíce srpna páni, rytíři, panoše i Pražané s jinými městy se vší mocí do-Brodu Českého se sjeli a odtud. kam by pánům Pražanům zdálo se vojsko obrá- titi, tam aby jim pomohli. Třetí, aby pana Oldřicha řečeného Vavák za mincmajstra ucinili, aby on peníze sbíraje, kte- réž by od hor přicházely. pro obecné dobré choval. To když se dokonalo dne 4 měsíce srpna *:, navrátili se na svá obydlé, pana Oldřicha pri Horách zůstavivše, kterýžto pán hlízou šelmovou dříve tři neděle jsa ranén umřel jest. I mnozí jiní urození nakažení jsouce zemřeli sou. O Mistru Příbramovi. Ale Mistr Jan Příbram se pány byl na roku, některým z obce pražské učiněn jest v nenávist a z jich raddy jest ode- hnán a vystrčen. !) plena potestate B. — 9) d. in B. — ») tractarent A. — ©) conv. P, d. in WAB. — v) ibidem P. — 3) codd. Augusti. 10) Jan Sádlo z Kostelce. *) Mů býti září. 

Strana 511
1421 Sept. 8-15 VAVŘINCE Z BŘEZOVÉ KRONIKA HUSITSKÄ. 511 Item infra octavas Nativitatis Virginis glo- riose capitanei Cliomutow et Cadano") civitati- bus per Pragenses obtentis propter exercitum Misnensium Theutonicorum in confinio eorum expugnancium, auxilio a Pragensibus non expec- tato, muris civitatis in aliquot partibus destruc- tis et domibus aliquibus succensis in Zacz civi- tatem ac vicinas municiones se transtulerunt in magnum dampnum sui®) et Pragensium confu- sionem. Item pretacti Misnenses Theutonici cum qui- busd:m Doemis sibi confederatis Chomutow et Cadano*) captis civitatibus ') Dielinam civitatem, que domini de Coldicz erat, cireumvallant in circuitu castella et villas devastantes, rusticis. mulieribus") minime parcentes, plurimas. nam- que mulieres pregnantes inhumane perimerunt. Que mala cum ad audienciam Pragensium de- venissent. XIII die Septembris, sabbato videli- cet ante Lxaltacionem sancte Crucis, de Praga partes due communitatis eum stipendiariis ex- eunt rusticos pedestres seeum copiose assumen- tes ad Theutonicorum exercitum de campis re- peliendum. Theutonici vero Pragensium adventum sencientes ab obsessione castri Bielina recesse- runt, similiter ct Sigismundus de Dieczyn ab expugnacione novi castri Calix nominati prope Lithomierziez cum sibi iunctis Pragenses non expectando fugam dedit"). Et quia multitudo Theutonicorum cum electoribus imperii eo tem- pore per Egram versus Zacz in Boemiam intra- verat, Pragenses in Slana expectantes ad baro- nes, cum quibus erant confederati, et ad Ziskam ceterosque Thaboritas dirigunt, ut cum potencia. qua maiori possunt, in Slanam venire non negli- gant ad occurendum Theutonicis et expellendum eosdem, quoniam, ut dictum est, electores impe- rii tam spirituales quam seculares cum Bavarie et Rheni principibus, ducibus. comitibus, nobili- bus et militaribus nec non multitudine copiosa armatorum regnum ") Boemie ad instigacionem papalis cruciate subintraverant. Cumque hii ad metas Boemie «evenissent, archiepiscopi cum 7) d. in. W. — *) in suum magnum dampnum W. — "*) fugierunt P. — ") regni A. O hajtmanich chomitovskjch a kadańskiyjch. Item mezi ochtábem blahoslavené panny Marie hajtmané chomütovstí a kaudanstí, kterázto mé- sta PraZané byli dobyli, pro vojsko miSenské v tom kraji ležících, nečekajíce pomoci od Pra- žan, zdí městské na několiko zbořivše, domy ně- které zapálivše, do Žatce a do měst bližších a na jiné ohrady se přestěhovali k veliké škodé své a Pražanům k hanbě. Míšňaní Němci s některými Čechy se spo- Jii. Item Němci Míšenští s některými Čechy se spojenými Chomütov, Kadani města obdrževše, Bílinu páně Koldovu obehnali, vůkol hrady, tvrze. vši. městečka hubice, sedlákům, ženám neod- pouštějíce, neb mnohé ženy těhotné zbili sou. Kteréžto věci když k slyšení Pražských přišly, 13 dne srpna, v sobotu před Povýšením svatého Kříže, z Prahy dvě strany obce s žoldnéři vytáhly. sedlákův s sebou hojně nabravše, aby vojsko ně- mecké mohli z pole sehnati. Ale Němci uslyševše o tom (od) Bíliny odtrhli sou. Týž i Zykmund Děčínský od dobývání nového hradu Kalicha jmenovaného u Lítoměřic s svými, Pražských nedočkavše, utekli sou. A že množství Němcův s volenci císařství téhož času skrze Sušici k Žatci do Čech bylo přitáhlo, Pražané v Slaným očeká- vajíc ku pánům, s kterýmiž byli za jedno smlu- veni, k Žižkovi s jinými Táborskými poslali sou. aby s motei, jakouž by mohli největší, k Sla- nému přitáhli a nemeškali, aby se mohli proti Něm- cům postaviti a je mohli vyhnati s pomocí boží; nebo že volenci císařští, duchovní i světští s ba- vorskými knížaty, vývodami i s hrabiemi, pány, rytíři i s množstvím lidu oděného a branného do království Českého k nabádaní cruciatu nebo vydání kříže papežského vtrhli sou. A když na meze české přitáhli, arcibiskupi s mnohými jízdnými s koní ssedavše pokoru před jinými pokrytě ukazujíce, aby totiž Bůh dal jim šťastný prospěch proti Čechům kacířům, aby je mohli zahubiti, pěšky šli. Mezi jinými také biskupy tito hlavnější byli: Jan, arcibiskup magutinsky. Y) Cadano P, jinde Cadanam. — ") mul. ac parvulis P. — 1) Opanovina byla tato mósta od kniżat némeckych a nikoli od Mí&iianü. Srovn. Tomküv DP. IV, 203 a R. Dvořáku pojednání o výpravě Křižáků r. 1421 ve Sborniku Hist. II, 364. 

Strana 512
1421 Sept. 19 512 VAVŘINCE Z BŘEZOVÉ multo comitatu de eguis descendentes humilitatem coram aliis, licet simulate, ostendentes, ut vide- licet deus prosperum preberet successum contra Doemos hereticos debellandos, pedes transierunt. Inter ceterosque episcopos hii notabiliores exti- terunt: Johannes, archiepiscopus Maguntinensis, archiepiscopus Coloniensis, Treverensis ), dux Ludwicus, filius ducis Clem, comes de Nassaw cum ceteris plurimis, quorum nomina ignoramus. Cumque civitatem Zacz circumvallassent et feria VI ante Mathei inpetum in civitatem sex bene vicibus facere attemptassent, divina gracia auxili- ante, cuius causa. agebatur, verecunde ac dampno eorum sunt repulsi. Et, ut dicebatur ab incolis civitatis, fere LX eorum interfecti suut inventi pluribus semivivis ab hostibus ablatis et LX captivi in civitatem introducti. Erat enim pro tunc in civitate populi muititudo propter tvran- nidem "'heutonicorum congregata fere ad VI, ut dicebatur, hominum milia. labebant namque ultra. quinque. milia pugnatorum pedestrium et quatuor centena equestrium. Et cum ex omni quasi christianitate a longinquis partibus lingua- rum diversarum naciones ad exercitum Theuto- nicorum confluebant, ut tante gracie a pena et a culpa a summo pontifice concesse et donate es- sent participes, et qui totalem exercitum vide- runt, asserunt, nunquam tantani gentem, tam bene armatam innumerabilibus*) tentoriis congregatam vidissent; et communi estimacione circa ducenta milia pugnatorum sunt estimati. Et cum de die in diem opida, villas et castella comburerent et sexus ntriusque tam senes quam iuvenes ab obti- nendum indulgencias crudelius quai gentes inter- ficerent aut. voragine ignis consumerent, timor et tremor in confinio Zacensi multorum corda con- cussit. Eapropter quidam bene munitis relictis municionibus ad civitates fugierunt et, si qui ?) ad graciam per eos fuerunt recepti, eisdem non parcentes, ut et alios, combusserunt. Et ut ulte- rius eorum auctoritas et numerus augeautur, suam ad regem Sigismundum dirigunt ambasiatam de iuramento, quod in Constancia prestiterat, ipsum monentes, ut ad persequendum hereticos cum maiori, qua potest, potencia veniat, alias *) d. in P. Srov. překlad. — >) in mirabilibus P, — KRONIKA ILUSITSKA. arcibiskup syn vývody Klema, hrabě s jinými mnohými. A kdvž Žatec obehnali, v pátek před svatým Ma- toušem šturm k městu dobře šestkrát spoustéli. ale z milosti boží a pomoci, jehožto pře byla. s hanbou a s škodou jich sou odehnáni a, jakoz pravili obvvatelé mésta, Ze na 60 jich zbito, kte- réž sou na příkopích nalezli a mnohé od polu živé s sebou nepřátelé odnesli a odvedli. A 60 jích zjímaných do města přívedeno. Nebo tehdáž bylo množství lidu v městě pro ukrutnost ně- meckou do inésta shromázdéno k ścsti tisichm lidu bojovného. Nebo méli sou na pét tisícüv lidu pěšího a čtyry sta jízdných. A když jako ze všeho křesťanství z dalekých krajin rozličných jazvkův národové do německého vojska sjížděli se, aby tak veliké milosti, totiž rozhříšení od viny i od muky od papeže půjčeného byli účastní, a kteří sou všecko vojsko viděli, tak sou byli pravili. že nikdy tak velikého lidu a tak dobře oděného pod nesčíslnými stany shromazdéného nevídali. X tak podlé obecného domnění na dvě stě tisízův: bojovného lidu mohlo býti. A když den ode dne městečka, vsi, tvrze pálili. obojího pohlaví, muži i ženy. staré, mladé pro obdržení odpust&üv ukrutnéji nezli pohané mordovali nebo pálili son, tak bázeň a strach podjal jest mno- hých srdce v kraji Žateckém. Pro kteroužto věc mnozí zámky dobře ohrazené opustivše, do měst utíkali sou. A jestliže kteří od nich sou na mi- lost. přijati, i tém sou neodpoustéli, ale jako jiné spálili a, aby jich moci a počtu přibývalo, své poselství k králi Zykmundovi poslali sou napo- mínajíc z přísahy, kteréž uéinil v Constanci, jestliže nepřijede mezi ně, že volenci chtí jiného císaře opatřiti. Ale prvé než král Zvkmund z Uher. kdežto k jich vojsku se vypravil, pláč. kvílení Zen, panen i vdov v uši pána našeho Jezu Krv- sta vstoupil jest a spravedlivá pomsta a hněv boží na všecko vojsko přišel jest nepřátelské. Nebo divným obyčejem tak ukrutny lid, an s nim žádný nebojoval, jich Všemohůúcí k utíkání obrá- til. Nebo druhého dne října božským řízením způsobení jsou zápalové. že na mnohých místech vojsko hořalo. Neb ukázal se nějaký sloup modrý *) d. in A. kolínský, vývoda bavorský Ludvík. ner 

Strana 513
11021 Oct. VAVŘINCE Z BŘEZOVÉ KRONIKA HUSITSKÁ. i) de alio rege Itomanorum, si non venerit, electo- res volunt providere. Sed antequam rex Sigis- mundus de Ungaria, ubi pro tunc erat, ad eorum exercitum properaret, fletus, clamor ac ululatus mulierum, virginum ac viduarum in aures domini Jesu ascendit et ira dei ac iusta vindicta in tc- tum supervenit exercitum inimicorum. Nam miro modo tam inhumanam gentem nullo homine in- pugnante deus omnipotens in fugam convertit. Die namque II Octobris divina providencia or- dinante incensa sunt in multis locis exercitui tentoria, apparuit namque una velut flavea co- lumpna super tentoria trausferens se de uno ud alterum et, ubi stabat columpna, ibi iguis vo- rabat tentoria. Et omnes fugientes rebus relictis vix poterant. vitam salvare. Quod factum Zacenses cernentes in aliquot milibus sunt eos secuti et plura centena. prostraverunt ac multis vivis captis iu. captivitatem deduxerunt gloriam deo cum in- mensa graciarum aeccione, quod inimicos eorum ac sue veritatis persecutores dispersit, personantes. Item cum predicta plaga dei de inimicorum punicione in die Francisci Pragensibus innotuis- set, Pragenses cum hiis, qui Boleslaviam Anti- quam, quam dominus Michalecz *) obsiderat, obti- nentes, in civitatem Pragensem cum ympnis et canticis dominum laudantes, eciam in pulsu cam- panarum sunt reversi. Item eodem tempore Sigismundus. rex Hun- garie, filiam suam duci Austrie copulavit, quate- nus cum sua potencia contra Boemos hereticos ipsos expugnando sibi assistat. Item eodem eciam tempore iussu Sigismundi regis Pipa Galicus cum multitudine Ungarorum Moraviam subintravit bona dominorum ad deva- standum. qui Pragensibus essent confederati, et presertim domini Petri de Strazniez et domini Boczkonis. Et factum est, quod nulli parcentes villas et opida combusserunt, virgines violarunt ac inhumane homines utriusque sexus parvulis non parcentes, quos ceperunt, combusserunt aut ferro perimerunt. Hec itaque domini videntes timore ac tremore sunt concussi se in realem et unani- mem defensum non ponentes nec se pariter ad- iuvantes, sed unusquisque dempto?) domino Hass- *) d. in B. 2) Jan Michalec z Michalovic na Bezdězi. v = nad stany, prestupuje z jednoho stanu na druhy. A kdež stál ten sloup, tu stanové hořeli a všickní utíkajíce, opustivše tu všecky věci, sotva mohli životy zachovati. Ten pak divný skutek od Boha Žatečtí vidouce, v několika tisících je honili a mnoho jich zbili sou a mnohé živé zjímavše do města přivedli sou. Chválu Bohu s nesmírným dikučiněním, že nepřátely jich a své pravdy pro- tivníky rozptýlil jest. zvučně a srdečně vzdali sou. O obdržení Staré Boleslavi. Item když ta rána boží nad nepřátely od Boha učiněná na den svatého Františka Pražanům oznámena, Pražané s těmi, kteříž Boleslav Starou obdrževše, do města Pražského s pěním s písničkami pána Boha chvá- líce i s zvoněním zvonův do Prahy sou se na- vrátili. Item téhož času Zygmund, král uherský. dceru svou vejvodovi rakouskému za manželku dal. aby svou mocí proti Čechům kacířům podlé něho na vojnu povstal na jích záhubu. O vtržení Uhrňv do Moravy na záhubu země. Tehoż casu z pfikázaní krále Zvkmunda uher- ského Pipa Vlach s množstvím Uhrův do Moravy vtrhl jest, zboží panská hubil, kteříž sou se Pra- Zan piídrzeli, a zvláště pana Petra Strážnického a páně Bočkovo. I stalo se jest, že vsi, městečka pálili, pannám násilé činili i dětem neodpustili, kteréž sou jali, pálili, zabíjeli. To páni vidouce. bázní, strachem souc poražení, nemohouc se k obraně sebrati, ani moci nemajíce, aby jeden druhému pomohl, ale jeden každý kromě pana Lacka z Ostroha před králem sobě jednali, aby při statcích, hrdlech a zdraví mohli zůstati. 65 1421 

Strana 514
1421 Sept 19 514 kone de Ostrow circa regem providere curavit, ut cum corpore et rebus valeat^) quiecius per- manere *). Item anno, ut supra, dominico die proximo post Galli dominus Johannes presbiter superius sepius noniinatus ad pulsum magne campane in Arena communitatem utriusque civitatis ad sanc- tum Stephanum in Rybniczka convocavit. Et stans in altum populum hortatus est ad unius ydonei et fidelis capitanei eleccionem, cui omnes baro- uibus veluti infidelibus dimissis obediant. Et cum plurimum barones regni infamasset, surgunt qui- dam de seeta pretacti Johannis presbiteri et Bzdinkonem 3), militem novellum, communitati semper, ut aiunt. fidelissimun et bene meritum ac veritatis evangelice precipuum defensorem, in capitaneum suum eligendum poscunt et. quan- tum in eis est, eligunt. Et hora eadem omnes de eodem numero vocibus altis clamantes dicunt: sic! sie! nullo pro tunc ex senioribus manifeste contradicente. Qua de re prefatus Johannes pres- biter ipsum Dzdinkonem electum capitaneum a tota communitate pronunciat. eidem plenariam potestatem dans et pronunciaus a tota commu- nitate traditam, ut videlicet inobedientes per cap- tivitatem aut decollacionem coherceat aut de ci- vitate bannire vel aliam, quamcunque sibi vide- retur, poterit penam infligere, officiales eciam aut consules, quociens sibi fuerit visum, inmu- tare, substituere et destituere. Statimque ibidem quatuor, videlicet duo de Antiqua et duo de Nova civitatibus, sunt electi, ut tamquam capitanei inferiores capitaneo summo?) sint coadiutores. Qui quidem capitanei cum consensu eiusdem communitatis statuunt, quod cum campos exive- rint, nullus sine scitu capitaneorum ab exercitu redeat, nec de bello, si pugnare contigerit, sub pena colli et omnium bonorum perdicione sub- terfugiat quovismodo. Quibus peractis deo ymp- num persolventes ad propria revertuntur. Hec itaque eleccio et potestatis huic capitaneo tra- dieio senioribus plurimum displicebat. In Beth- leem igitur congregati pretorium ascendunt pe- tentes consules, ut capitaneus potestatem sibi VAVŘINCE Z BŘEZOVÉ KRONIKA JIUSITSKA. O vyvolení hajímana kněz Jan svolal obec. uu Item léta, ut supra, v neděli po svatém Havle kněz Jan kazatel za zvonění velikého zvonu u Matky Boží Sněžné obce obojího města k sva- tému Štěpánu na Rybníčce svolal jest a stoje na vysoce lid napomínal jest k vyvolení jednoho hodného a věrného hajtmana, jehož by všickni, opustivše pány jako nevěrné, poslušní byli. A když mnoho zlého o páních království mluvil. povstali sou někteří z roty jmenovaného kněze Jana a Bzdinku, rytíře nového, při obci velmi věrného býti vypravovali a pravdy čtení svatého obránci statečného, i žádali, aby za hajtmana byl volen, a což na nich bylo, volili jej. A všickní též ho- diny z téhož počtu vysokými hlasy volali: „tak, tak!“ kdežto žádný z starších tehdáž tomu zjevně nemohl se protiviti. Pro kteroužto věc kněz Jan kazatel toho Bzdinku voleného hajtmaua ode vší obce oznamoval jest a jemu plnou moc dávaje a zvěstuje ode vší obce poručil jest, totiž aby ne- poslušné vězením a stínáním hlav zkrocoval a z města vypovídal, ńfedlniky. takć konś.ly. koli- krát by se jemu zdálo. zméniti, ustaviti i sloziti. A ihned tu, totiZ dva z Starého, dva z Nového měst Pražských jsou voleni. aby jako hajtmané niżsi vys3imu byli pomocni, zvláště když by na pole vytáhli, aby žádný bez povolení hajtmanův z vojska nevracoval se ani z boje, ač by se bo- jovati přihodilo, pod ztracením hrdla i statku, aby neucházel žádným obyčejem. To když sou tak dokonali, pánu Bohu chválu vzdavše, domův se navrátili. Toto volení a moci hajtmauu poru- čení starším velmi se nelíbilo. Protož v Bethlemě se sebravse, na rathauz sou veśli a prosili kon- šelův, aby týž hajtman moci sobě poručené oka- zovati bez vědomí konšelův a obce nesměl. A k tomu sou konšelé přivolili, ačkoli po ně- kterém času pět konšelův bez vědomí obce s hajt- wanovou volí ssadili sou a jiných pět na jich místo vsadili. ") posset B. — ©) permanere etc. A. — 4) supremo P. 3) Jan Hvězda z Vícemilic řečený Bzdinka. 

Strana 515
100: traditam exercendi Oct. 20 VAVŘINCE Z BREZOVE KRONIKA HUSITSKA. sine scitu consulum et com- munitatis non faciat. Ad quod consensum con- sules prebuerunt, licet post aliquantulum tem- pus consules quinque sine communitatis scitu. cum capitauei tamen voluutate deposuerunt alios quinque in locum eorum instituendo. ltem post pretactam capitanei eleccionem Johannes Sadlo, dominus de Kostelecz et Pra- gensibus pro veritate evangelica semper adherens, acceptus est quibusdam consulibus in infidelita- tis suspicionem, eo quod cum gente sua non comparuit, cum à Pragensibus fuit sibi *) inti- matum. Hec cum ad iam dicti Johannis Sadlo pervenissent í), turbatus animo purgare se cu- piens dirigit Pragam ad consules securitateni veniendi dari sibi peteus pro sue innocencie ex- cusacione. Consules itaque eidem promittentes scribunt. quod secure poterit Pragim venire ni- chil timendo, quia talibus delatoriis verbis de eo non credunt. Ipse igitur feria II post Galli fra- tribus et dominis de Janowicz. Petro scilicet et Purgardo, coassumptis l'ragensem usque pervenit civitatem et, eum pretorium hora quasi vespe- rorum pro sui excusacione cum pretactis domi- nis ascenderet, est à consulibus captivatus et die eodem hora secunda noctis in pretorio sine viatico fidelium, quamvis pro hoc diligenter in- staret, est decollatus. Cuius corpus in crastino circa sanctum Nicolaum sine quavis solempnitate est sepultum. Hic est ille Johannes, qui regis Wenceslai dilectus et consiliarius fuit precipuus, qui plurimos presbiteros, magistros pariter et cives ab indignacione regia securos fecit verita- tem communionis utriusque speciei fideliter pro- movendo, omnes deordinaciones in lege domini non fundatas, quantum valuit, persequendo. Et lioc, ut presumitur, fuit incentivum 8) odii quorun- dam in civitate bene^) potencium. Maior tamen pars Pragensium mortem sic subitam dolens de- flebat, fidelesque domini ) predicatores privatim et publice consules arguentes de tam subita ip- sius morte eosdem peccasse graviter constan- ter k) asserebant. 515 O stětí pana Sádlo. Item po dotčeném hajt- mana povolení Jan Sádlo, pán z Kostelce a Pra- žan podle pravdy čtení svatého vždy se přídržící, vzat jest v nedověru některým konšelům, protože by se s lidem svým neokázal na poli s Prazanv. Ty řeči když sou předpověděného pana Jana Sádlo došly, zarmoucen jest v mysli a žádaje se očistiti. poslal do Prahy k konšelům o gleyt, aby mohl bezpečně přijetí, aby jemu byl dán, a aby mohl svou nevinu okázati a z narčení se očistiti. Protož konšelé jemu slibujíce píší, že bez- pečně může do Prahy přijetí, nic se neboje. že takovým lžívě obžalovaným řečem nevěří. Protož on v pondělí po svatém Havle bratřím a pánům z Janovic psal, aby s ním jeli. Petrovi a Pur- kardovi, a pojav je s sebou. do Prahy přijel jest A když na rathauz jako hodinu nešporní, aby svou nevinu ukázal. s pány přátely vstoupil. tu ihned od konšelův jat jest a téhož dne druhou hodinu na noc v rathauze beze všech ochran svátosti, ačkoli o to pilně stál jest, sťat jest. Je- hožto tělo na zajtří u svatého Mikuláše beze vší slavnosti pochovali jsou. O povahách pana Jana Sádlo tuto se ozna- muje. Tentot jest ten Jan, kterýžto krále Václava byl milostník a rádce první, kterýžto mnohé mistry, kněží i měšťany od rozhněvání králov- ského bezpečny činil, pravdu přijímaní těla bo- žího a krve boží věrně obhajoval, všecky nezří- zenosti v zákoně páně nezaložené, jakž nejvíc mohl, rusil a jim se protivil. A to byl úmysl nenávistný některých v městě možnějších proti němu. A tak větší strana Pražan smrti jeho tak rychlé želejíce plakali a věrní Páně *) kazatelové zjevně i tajně konšely trestali, pozdě hodé etc. z takové smrti jeho náhlé pravíce. že jsou těžce před Bohem zhřešili a proti svému gleytu jemu daného ubezpečeného učinili. *) d. in A. — f) Ve větě schází slovo, snad noticiam. Hüófler ve svém vydání (p. 498) doplnil ad aures. — €) in continuum P, jinde incetivo"; *) Rkp. pilně chybou opisu. incentivum Höfler. — ^) d. in P. — !) domini verbi P. — k) graviter et const, WAB. 65* 1421 

Strana 516
1421 Oct. 16 Ver, 18 Om. 26 516 Item pretactis mense et diebus duces Sle- sie" cum multitudine gencium regnum Boemie introeuntes villas et opida iun bonis dominorum Boezkonis et Zampach in confinio Chrudimensi, scilicet circa castrum Liticz et Zampach, vastan- tes combusserunt, quibus iuncti erant quidain Doemi ex nobilium genere, Pota"), Janko de Swidnicz et Johannes Miesteczky, sue fidei frac- tor, qui in obsidione Chrudim iuramentum pre- stitit velle Pragensibus adherere et quatuor arti- culos sibi per eosdem propositos fideliter de- fensare. Item in die Galli exercitus Pragensis se ver- sus Biela movens de Praga ?), quam dominus Mi- chaleez Pragensibus rapiendo suis muniverat clientibus, qui quidem clientes Pragensium ad- ventum sencientes fugiunt, et in die Luce?) Pragenses vice versa se de civitate intromittunt et eun muniendo abscedunt. Item feria V ante Symonis ambasiata ducis magui, scilicet Vitoldi, Pragam pervenit optans ex parte ducis, ut se Pragenses preparent cum majori, quo possunt, exercitu et Sigismundo, du- cis Vitoldi consanguineo, usque ad territorium ducis Johannis Oppavie occurrant, qui legatos Pragensium ad ducem pretactum directos capiens vinculavit, ut simul iuncti eundem devastent et destruant et sic suos liberent captivos. Ex hac timen legacione nondum aliquid factum est, sed capti nuncii Sigismundo. regi Hungarie, per du- cem Oppavie sunt presentati P). Item die dominico ante Symonis Plznenses cum nobilibus eis adherentibus municione Sstie- nowicz, quam Ziska obsiderat, expugnata ultra LX utriusque sexus personas, que in castello ex- titerant, occiderunt. Item tempore eodem duces Austrie ad regis Sigismundi instigacionem cum pluribus milibus equestrium et pedestrium castrum Gewissowicz cum opido cireumvallarunt et, cum opidum prop- ter paucorum defensam obtinuissent, castrum in- VAVŘINCE Z BŘEZOVÉ KRONIKA HUSITSKÁ. Vtržení do země knížat slezských. Item týchž dní a téhož měsíce knížata slezská s množstvím lidu do království vtrhli, vsí, městeček na zboží pana Bočka a Žampachově v krajině Chrudimské okolo Litic hradu a Žampachu hubíce pálili sou. S nimižto spojili se byli někteří Čechové z pánův urozených, Půta, z Svídnice Janek a Jan Městecký, své víry zrušitel, kterýž v oble- žení Chrudiwmského města učinil přísahu přídržeti se Pražských a étyr artykulův od nich polože- ných věrně brániti. Vytażeni k Bělé. Item na den svatého lIa- vla vojsko vytáhlo jest k Bělé z Prahy, kteréžto pan Michalec byl Pražským ztekl a svými pano- šemi a žoldnéři osadil. Kteřížto žoldnéři příjezd Pražských čijíce, utekli sou a na den svaté Lu- cie *) Pražané zase se v město uvázavše a svými osadivse odjeli sou. O příjezdu poslův kněze Vitolta z Lytvy. Item ve čtvrtek před svatým Šimonem a Judou poslové velikého vývody Vitolta přijeli do Prahy, žádajíce z strany vývody, aby se Pražané připra- vili s vojskem, kterak mohou největším, a proti Zygmundovi Iytevskymu, příteli krevnímu Vi- toltovi, až k Opavě táhli, na níž byl Jan, kníže opavské, kterýžto posly pražské k knížeti po- slané zjímal a do vězení vsázel, aby spolu strh- nouce se, jemu hubili a dobyvali a tak aby svć vězně vysvobodili. Z toho poselstvi nićehoż se nestalo. Ale zjímaní poslové vězňové Zykmundovi, králi uherskému, od knížete opavského sou vy- däni. O vybojování tvrze Štěnovice od Plzeňských. Item v neděli před svatým Šimonem a Judou Plzeňští se pány se přídržícími tvrz Štěnovice, kterouž byl Žižka osadil, vybojovali sou, víc než 60 lidí obojího pohlaví, kteříž sou na ní byli, zbili sou. O obehnání hradu Jevišovice na Moravě. Item téhož času vývody rakouské k nabádaní krále Zygmunda s mnoha tisíci jízlnymi a pésími hrad Jevišovice s městečkem obehnali sou. A když sou městečka dobyli, neb se jich na něm málo 1) Slezienses B. — ") Puota B. — ») Ve větě schází časoslovo (exivit neb pod.). — ©) codd. Lucie. — P) pre- sentati ete. A. *) Chybně místo Lukáše. 1421 

Strana 517
VAVŘINCE Z BŘEZOVÉ KRONIKA HUSITSKÁ. 1: vadunt et, quia domiui castri *) non senciebant eis nec a Pragensibus, quibus fideliter pro tunc servierunt, nec a baronibus Moravie, quamvis promiserant, in auxilium venire, nec se posse a tumultu diu defendere propter gencium suarum paucitatem, tractatu habito salvis corporibus cum uxore et familia, principali se tamen domino in captivitatem dante, recesserunt. Et Australes, quia castrum in metis eorum extitit et dampna plurima de eo erant perpessi, totaliter usque fundum rumpentes destruxerunt. Item eodem anuo, cum plures per Marti- num, Thaboritarum presbiterum, fuissent seducti de saeramento altaris male sencientes et in quo- ruudam Picardorum heresim, de quibus supe- rius facta est mencio. lapsi, quidam utriusque sexus, fratres et sorores, a fratrum. cohabitacione in Thabor repulsi insulam inter Wesele et Hra- decz Henrici sitam inhabitare ceperunt. Et cum vicinis partibus plurima intulissent. dampna, be- stialem. induerunt naturam existentes seducti per quendam rusticum, qui se Moysen nominabat, in errores eciam et hereses ante ea nusquam auditas, dyabolo patre eorum inspirante, incide- runt, prout evidenter patere poterit ex articulis infrascriptis, quos Ziska, cecus?) Thaboritarum capitaneus, Pragensibus post eorum interfeccio- nem in scriptis destinavit. Et sunt hii in bohe- mico ydiomate comparati : ") Najprvé, ze jsû svedeni knézem Martinkem Loquis*) o*) přijímaní těla a krve pána Ježíše, chléb obecní nazývajíc tělem božím i každú krmi. Knéh ") iżadnych Y) nemají, aniž jich tbají “), neb zákon boží v srdci psaný *) mají, tak oni dějí. Páteř když pějí, tehda takto řiekají?): Otče náš, jenž jsí v nás, osvěť nás, buď vuole tvá, chléb náš daj nám všem etc. Item viery neřiekají, neb naši vieru za blud mají. Item svátkuov ižádných netbají, než den jako den mají a sedmý den sedmým věkem vykládají. Item postuov ižádných nemají, vše*) napo- řád *), což mají b), vždycky žerú “). 517 bránilo, a že páni hradu nečili, by jim která pomoc přišla ani od Pražských, jimžto tehdáž věrně sloužili, ani od pánův moravských, ačkoli jim byli slíbili, ani se moci dlouho šturmu brá- niti pro malost lidu svého, učinivše rokování. učinili smlouvu, aby se paní a s čeledí hlavnější mohli ve zdraví svých těl sjíti. Avšak proto mu- sili vývodovi *) vězení slíbiti. Ale Rakušané, že hrad byl blízko mezí jich a že mnohé škody z ného brali, zcela až do základu zbořili sou. O nějakých pikhartích kacířích nakažených. Item téhož léta, když mnozí skrz kněze Martina Táborských byli svedeni, o svátosti oltářní zle smýšlejíce a v nějakých pikhartův v kacířství. o nichž prvé praveno, upadli, někteří obojího pohlaví, bratří, sestry, když byli vyhnáni z obydlé táborského, na ostrově mezi Veselím a Hradcem Jindřichovým počali sou obývati. A když okolním lidem mnohé činili škody, hovadské vzali na se přirození, jsouce svedeni od jednoho sedláka, který se Mojžíšem nazýval, v bludy také a kacíř- stva dříve neslýchaná vpadli sou, vnuknutí od dábla, otce jich, majíce, jako zjevno světle můž býti z artykulův dolepsaných. Kteréžto Žižka, Táborských hajtman, Pražanům po jich zmordo- vání napsané poslal, a jsou tito: .Nejprvé, Ze jsou svedeni knězem Martinem Loguis o přijímaní těla božího a krve boží, chléb obecný nazývajíc tělem božím i každou krmi. Knih nižádných nemají, ani jich dbají, nebo zá- kon boží mají v srdcích svých, tak oni praví. Motlítbu když říkají, tehdá takto pějí: „Otče náš, jenž jsi v nás, posvěť nás; buď vůle tvá, chléb náš daj nám všem!“ Víry neříkají, nebo naši víru za blud mají. Item svátkův žádných nedbají, než den jako den mají a sedmý den sedmým věkem vykládají. Postův také žádných nemají, vše napořád vždycky, což mají, to žerou. 3) d. in B. — ") comportati P, comperti A. — *) d. in P. — ®) od B. — ") knih B. — ") nižádných (i jinde) B. — ") dbají B (i jinde). — *) napsany B. — >) Páteř... mají d. in A. — *) zZerá B. 4) Jevišovice náležely Sezimovi z Kunštatu. řiekají d. in W. — *) než vše B. — *) pofád B. — *) vie... *) Tak rozuměl překladatel slovům „principali domino“. 1421 

Strana 518
1421 518 Item nebe nad sebú strechü nazývají, a že boha v nebi a čertóv 4) v pekle nenie, jedno v li- dech zlých a buoh v dobrých, to pravie. Item cierkev svatü jiZ opravenü jsü svéd- čili a zde sě věčně živu býti věřili i za to měli. Item Petra Ježíšem, synem božím, a Miku- láše Mojžiešem jsú jmenovali a za zprávu všeho světa měli. Item pána Ježíše Krista bratrem svým jsú nazývali, ale nedověřilým, protože jest umřel, a praviec, že duch svatý nikdy neumře a z ducha svatého má býti syn boží. Item zákon svuoj jsü na rufiánství zaklá- dali. Ze étenie jest*^): rufiáni a nevéstky pre- dejdú vás do nebeského královstvie. A protož jsú ižádného, ktož by rufiánem nebo kurvú ne- byla “), v svuoj zákon přijieti nechtěli, né i děv- čička 8) najmenší, kterúž jsú k sobé prijali. mu- sila porušena býti a s nimi smilniti. A zákon svuoj takto jsú vedli: všichni, mužie i ženy. svle- kúce sě nazí okolo ohně tancovali a k tanci pie- sen prikäzanie desatera boZieho jsü zpievali, po- tom u ohně stojiece jeden na druha hleděli a, měl-li který muž rúšce, ženy jemu ztrhaly a Fküce: ,vypust vézné a daj mi ducha svého a piijmi ducha móho!* každý s leckterús a každá s leckteryms jsü hřešiti běželi. Ale prvé sé v so- domskych Zádostech zanécovali neb zapalovali, láskü a vuolí^) bozí skutek ten nazyvajíc, dábla jsú páchali a potom sě v řece kúpali. Ale po času již jsú sé Mojžiešem otdávali a vždy jsü sé jeden druhého v tom skutku nestydčli, neb jsú spolu všichni v jedné búdé léhali i). Item pravili jsú, že oni hroby svatých ot- vierají. Item čas sedmého anjela báné vylitie v Zje- vení svatého Jana praviec, že bude krev po v&ie zemi aZ do uzd koüskych, kosu na vešken svět již poslanú pravili a sé anjely bozími nazyvali ku pomstě poslanými všeho světa a k vymietání z královstvie božieho všech pohoršení; ižádnému ueotpúštěli, než vše napořád, muže, ženy i dietky, jsú mordovali, vsi, města i lidi jsú pálili v noci, pravic, że pismo di: o puolnoci pokfik*) se stal etc. VAVŘINCE Z BREZOVE KRONIKA HUSITSKA. Item nebe nad sebou střechou nazývají a. že Boha v nebi a čertův v pekle neni, jediné v lidech zlých a Bůh v dobrých, to praví. Item církev svatou již obnovenou sou svěd- čili a zde se věčně živi býti věřili i za to méli. Item Petra Ježíšem, synem božím. a Miku- láše Mojžíšem jsou jmenovali a za zprávu všeho světa měli. Item pána Ježíše Krysta bratrem svým sou nazývali, ale proto nedovéfili, že jest umřel, a pravili, že Duch svatý nikdy neumře a z Ducha svatého má býti syn boží. Item zákon svůj na rufiánství sou zakládali, že čtení jest: rufiáni a nevéstky predejdou vás do království nebeského. A protož sou žádného, kdož by rufiánem neb kurvou nebyla, v svůj zákon přijíti nechtěli. Nebo i děvečka nejmenší, kterouż sou k sobě přijali, musila: porušena býti as nimi smilniti. A zákon svůj takto sou vedli: všickni, muži i ženy, svleknouce se okolo ohně nazí tancovali a k tanci píseň desatero boží při- kázaní sou zpívali, potom u ohně stojéce jeden na druhého hleděli a, mól-li ktery muż róśce. żeny jemu ztrhaly Fkouce: ,vypust vézué a udej mi ducha svélo a prijmi ducha móho.* Każdy s leckerous a każda s leckeryms sou hfesiti be- żeli. Ale prvé se v sodomskych Zádostech zané- covali a zapalovali, láskou i vůlí boží skutek ten nazYvajíce, dábla sou páchali à potom se v fece koupali. Ale po casu jiZ sou se Mojżisem oddó- vali a vždy sou se jeden druhého v tom skutku nestydeli, neb sou spolu vsickni v jedné boudě lihali. Item tak prawili sou, że oni hroby svatých otvírají. Item čas sedmého anděla báně vylití. jakož stojí psáno v Zjevení svatého Jana, pravili, že bude krev po vší zemi až do uzd koňských. kosu již na vešken svět poslanou býti pravili a se anjely božími nazývali ku pomstě poslaní ze všeho světa, vymítání z království božího všech pohoršení, žádnému neodpoustéli, nez v$e na- pořád, muže, ženy i dítky, sou mordovali. vsi. mé- sta i městečka i lidi jsou pálili v noci přivodě ono písmo, kdež dí: „o půlnoci křik se stal.“ 3) értuov W. — *) ze étenie P. — f) nebyl B. — 6) děvečka W. — ") volí A, — !) léhali ete. A. — k) křik B. 1421 

Strana 519
1421 Oct. 21 VAVŘINCE Z BŘEZOVÉ KRONIKA HUSITSKÁ. Item v noci mordy a ve dne smilstvo só pachali. Item boj svuoj a mordy své svaté nazý- vali, ale pro zakon boží boj za proklatý jsú měli. Item kněžic naše dábly vtělenými jsû nazy- vali a proto jsú kněze Jana mezi sebi zabili. Item prijimanie téla boZieho chlebnici na- zyvali a iiekali. ') Item jedna žena mezi jinými ") Mariji sé nazývala a noc s jedním přeleževší hlavu svú za to dala, neb jsń ji sami stěli. ") Item o Zdeni pravili, ze nékteré z nich k viefe pravé tiehla, ©) kteráž na Přibenicích s jinými upálena. Item Zigmunda z Repan tovaryśem P) vérnÿm pravie, jedno kromć manżelstvie. Item pravili svým věrným, že když na né nepřátelé potáhnú, že všichni: oslnú a jim nic nebudů moci učiniti. když právě v svém otci stand. Item zimy ani horka se nebáli, než nazí po svété tékati se naddli jako Adam s Evü v ráji. Ale to sú všecko v hrdlo selhali a protož jsû hanebnú smrt ten úterý po sv. Lukáši vzali anno domini MCCCCXXI. 9) Dum pretacti errores et hereses, ut dictum est, per predictos sine quovis inpedimento fie- rent, contigit ut quidam Australis dominus, Kra- gierz nuncupatus ?), castellum Lomnicz, quod fra- ter Ziska acquirendo suis locaverat, cum civibus de Budieyowicz, alias de Budweis, circumvalla- ret. Quod cum ad fratrem Ziskam devenisset, mox, quamvis utroque oculo cecus, suis adiuto- ribus") coassumptis de confinio Czaslaviensi, ubi pro tunc fuerat, versus Lomnicz castellum suis in adiutorium venire festinat. Quo audito Kra- gierz predictus ipsum non expectando de campis recessit. Frater vero Ziska castellum bene mu- niens revertitur et equitans versus predictam insulam Picardorum sectam evellendam in iti- nere vero Podiehus, castellum domini de Rosis, acquirendo combussit et muros civitatis Sobie- slaw cum turri ecclesie similiter domini de Rosis 519 Item v noci mordv a smilstvo sou pächali. Item mordy své a boj svůj svatý nazývali, ale pro zákon boží boj za proklatý sou měli. Item kněží naše dábly vtělenými sou nazý- vali a proto sou knóze Jana zabili mezi sebou. Item přijímání těla božího chlebnicí říkali. Item jedna žena mezi jinými Marií: se na- zývala a noc s jedním preleZevsi hlavu svou za to dala, nebo sou ji sami stali. Item o Zdeni pravili, že některé z nich k víře pravé táhla, kteráž na Přibenicích s ji- nými jest upálena. Item Zykmunda z Řepan tovaryšem věrným praví, jedno kromě manželství. Item pravili svým věrným, že když na ně potáhnou nepřátelé, že všichni oslnou a jim nic nebudou moci uškoditi, když právě v svém otci stanou. Item zimy ani horka se nebáli, než nazí po všem světě těkati se nadäli jako Adam s Evou vráji. A to sou všechno v hrdlo Ihali a protož sou hanebnou smrtí ten úterý po svatém Lukáši zhynuli léta etc. 21. Obehnání hradu Lomnice. Když takoví blu- dové a kacířstva skrz ty lidi dály sou se, přiho- dilo se. že jeden Rakušan, pan Krajíř nazvaný, hrad Lomnici, kteréhož Žižka byl dobyl a svými osadil, s měšťany budějovskými obehnal. A když to k bratru Žižkovi přišlo, ihned, ačkoli obou očí neměl, vzav sobě pomocníky z kraje Čáslav- ského, k Lomnici hradu pospíchal. To uslyšav Krajíř, jeho nedočekav, z pole utáhl jest. Žižka pak hrad dobře osadiv, navrátil se, a jeda k ostrovu pikhardskému na cestě hrádek pána Rožmber- ského dobyl, slove Poděhusy, a zpálil a zdi mě- sta Soběslavě s věží, s kostelem dobyv obořil. Naposléz k ostrovu pikhartskému z milování zá- kona božího přitáhl a ihned nenadále s svými na ně připadl, kteříž ačkoliv velmi, ženy i muží, se bránili a jednoho urozeného panoši Žižkovi zabili, však v úterý před. svatou Lucií *) jako !) chlebnici fiekali WB. — ") nimi P. — *) stali B. — 9) táhla B, tińhla W. — P) tovafisem B. — 9) V ruk. B na tomto místě vložené články (otištěné ve vydání Hůoflerově č03 sl.) týkají se Valdenských a Bratří. — ") condiu- toribus B. 5) Lipolt Krajíř, hejtman v Budějovicích. *) Má býti: po sv. Lukáši. 

Strana 520
1431 Oct. 31 Nov. Nov. 520 acquirendo dirrupit. Tandem insulam predicto- rum Piccardorum hereticorum legem dei zelando aggreditur et protinus inprovisos hostiliter cum suis inpugnare non quiescit *). Qui, quamvis se plurimum tam mulieres quam viri defenderent et quendam nobilem Zisce clientem 6) interfice- rent, tameu feria III ante Luce*') fere XL utrius- que sexus sunt capti et uno tantum viro, qui facta eorum diceret, observato sunt interempti, de quorum numero, dempto uno. ut asserunt. nullus femoralia fuit indutus. Gloria tibi, domine! Item anno eodem prope festum Omnium sanctorum Pragensis exercitus civitati Montano- rum appropinquando pervenit et, cum ad preces inhabitancium "), ne Montibus dampna inferan- tur") capitanei pedestribus et, qui erant cum curribus, extra civitatem versus Czaslaviam man- darunt declinare, quidam vero circa portam ri- xam facientes clamaverunt ac fratribus annue- runt, ut venirent et instarent, ut civitas fratribus faceret aliquam provisionem. Civitatem itaque contra omnium capitaneorum voluntatem intran- tes in vigilia Omnium sanetorum ante prandium in Judeorum domos irruunt et omnia, que inve- niunt. tollunt violenter. Die eciam eodem hora quasi vesperorum ymagines ac organa") in magna ecclesia in frusta concuciunt cornubus altarium non parcentes, reliquias de altaribus in conse- cracione, sicut moris est, inclusas eiciunt absque omni rubore in magnum Montanorum scandalum, fletum et dolorem. Item Magister Cristanus. plebanus sancti Michaelis Majoris civitatis Pragensis, cum post mortem Wenceslai regis dive memorie pro ritibus ecclesie cum Johanne presbitero sepius certamen haberet, sabbato ante Martini post quorundam articulorum per Magistrum Cristanum contra Johannem presbiterum propositorum *) magister civium in pretorio coram consulibus eos concor- davit, ut se mutuo diligant et alter alterum promoveat, et defendat. Hac tamen concordia non obstante in crastino, die scilicet. dominico post Martini, discipuli Johannis presbiteri sermone finito post prandium se mutuo sunt hortati, ut VAVŘINCE Z BREZOVÉ KRONIKA HUSITSKÁ. 40 jich obojibo pohlawi zjimali, a jednoho toliko um muže zůstavivše, jenž by skutky jich vypravoval. zachovali sou, jiné všecky zbili a spálili, z jichžto počtu žádný jest rúšce neměl. Přitažení vojska pražského k Hoře Kutné ete. Item léta téhož blízko hodův Všech svatých pražské vojsko k městu Horníkův se přiblíživše přitáhlo. A když k prozbám obyvatelitv, aby Ilo- rám škody nedělali, hajtmané pěším při vozích od mésta k Cáslavi rozkázali se uchyliti ; ale né- kteří u fortny svádu učinivše volali a bratřím dali návěští, aby přišli a o to stáli. aby méšťané bratřím učinili opatření. A do města proti všech hajtmanův vůli všedše, u vigilí Všech svatých před obědy do domův židovských se obořili a vše, což nalezli, pobrali násilím. Dne také téhoz hodinu jako nešporní obrazy, varhany u velikém kostele na kusy ztřískali, rohům oltářův neo- pouštějíce, a svátosti z oltářův vyvrhli beze všeho studu k velikému Horských pohoršení, ku pláči i k žalosti. O různici Mistra Křišťana s knězem Janem. Item Mistr Křišťan, farář kostela svatého Michala města pražského, když po smrti krále Václava slavné paměti o řády kostelní s knězem Janem kazatelem časté pohádky měl, v sobotu před sva- tým Martinem po některých artykulích, skrze mistra Křišťana proti knězi Janovi kazateli po- ložených, purgmistr na rathauze před konšely smluvil je. aby se vespolek milovali, aby jeden druhého ohajoval a pomocen byl. Však ta smlouva ničímž nebyla. Na zajtří v neděli po svatém Mar- tině učedlníci kněze Jana kazatele obec po ká- zaní obědním se vespolek napomínali, aby do *) cessat P, — *) Lucie WP. Jsou-li české články správně datovány, má býti post Luce. — ") hab. B. — У) inferant B. — ") imag., sedes ac org. P. — *) ita codd. 6) Bořek Klatovský. 

Strana 521
1421 Nov. 12 VAVŘINCE Z BŘEZOVÉ KRONIKA HUSITSKÁ. in dotem et ecclesiam sancti Michaelis in Ma- gistrum Cristanum et suos presbiteros inpetum faciant, Johanne predicto audito et, ut presumi- tur, quia non inpedivit, consensit. Moxque ali- quot centena dotem plebani et ecclesiam vallan- tes Magistrum Cristanum submergere ecclesiam- que eiusdem fieri acelamabant rumpendam, deo tamen auxiliante, licet velle habuerunt, perficere tamen minime potuerunt; verba tamen plurima 'alumpniosa proferentes in pace recesserunt.) Eodem tempore consules inducti per pretac- tum dominum *) Johannem Wilhelmum, presbite- rum de picardica heresi infamatum, predicatorem in ecclesia saneti Michaelis in Magistri Cristani displicenciam instituunt, qui suis cottidianis pre- dicacionibus plus turbavit quam edificavit. Item anno eodem propter presbiterorum Pragensium contrarias sentencias predicancium fuit tocius civitatis communitas nocue in plures partes divisa. ita quod quelibet parcium suum defendebat predicatorem. Visum est ergo consu- libus et civitatis senioribus, ut magistri et pres- biteri simul convenientes mutuo de hiis, que sunt occasio in communitate litis et divisionis, pertractent et in eisdem sentenciis concordantes per amplius populum communem suis varietati- bus non distrahant nec perturbent. Igitur ad man- datum consulum in die Quinque fratrum facta est congregacio magistrorum et sacerdotum in col- legio Karoli, lectique sunt articuli infrascripti per Magistrum Jacobum de Misa et Magistrum Petrum Engliss conscripti 9) : Ne errores pullulent ac hereses seu progres- sum habeant libere, sed rebellibus et inpugnare volentibus fidei catholice veritatem ") frenum ©) apponatur aliquod restrictivum, ex communi con- sensu cleri communitatis Pragensis, communibus ac provincialibus statutis nuper factis nullatenus intendentes derogare, inter nos ab omni clero dicte civitatis inviolabiliter tenenda statuimus et ordinamus primo, quod omnes et singuli in hac congregacione ad laudem dei constituti primo omnium compromittant sincera fide, se velle fide- 521 domu a do kostela svatého Michala na Mistra Křišťana a na jeho kněží obořili se. A to týž Jan kazatel slyšel, a že jim toho neodmlouval, ale povolil. A ihned několiko set sebraných dům kněžský a kostel chtěli vylámati, však toho sou nemohli učiniti. Ale mnohá slova potupná a han- livá propověděvše v pokoji odešli sou. Item téhož času na den svatého Martina konšelé navedení skrze téhož kněze Jana kaza- tele Vilémá, podezřelého v pikhartství, kacířství, kazatelem v kostele svatého Michala k nelibosti a proti vůli Mistra Křišťana ustavili sou. Kte- rýžto svými kázaními více bouřil a bořil nežli stavěl a zdělával. Item téhož léta pro kněží pražských odporná kázaní, nebo jedni k jinému vedli a jiní k ji- nému, obec pražská velmi škodně na mnohé strany byla rozdělena, ba až po dnes, a to vše pro kněží, tak že každá strana svého bránila. Protož zdálo se jest starším města, aby mistři a kněží spolu rozjímali o ty věci, kteráž by byla příčina různice v obci a svárův, a aby se srovnali na těch odpořích, až bude v soudný den, a více obecného lidu svými rozličnostmi aby ne- bouřili. Protož k rozkázaní konšelskému na den svatých Pěti bratrův shromážděni jsou mistři, kněží v colleji Karlově skrze Mistra Jakoubka a Mistra Petra Engliše, a tito artykulové sou dolepsaní skrze Mistra Jakoubka z Stříbra a Mistra Petra Engliše sepsaní: Item aby bludové se nerozmáhali a kacíř- stva a svobodné procházení, ale aby protiviti se pravdě chtícím úzda uložena byla a víře kře- stanské ústa jim sužující, z obecného povolení kněžstva a pražské obce i také obecním kraje ustanovením se neprotiviti od každého města kněze aby bylo neporušitedlně držáno, to ustano- vujem a způsobujem nejprvé, aby všickni a je- den každý v tomto shromáždění k chvále boží ze všech věcí slíbili, pouhou a čistou víru že chtí věrně zachovati a držeti všecky artykule, v tomto 7) rec. et ad propria redierunt P. — ž) d. in B. — *) conscripti ete. A. — *) d. in B. — *) d. in A. 66 

Strana 522
1421 522 liter servare et inconcusse tenere omnia et sin- gula puncta in eadem congregacione statuenda seu pronuncianda, dummodo saltem legi dei in- maculate et racioni inviolabili non obvient quo- vismodo. Item quod quilibet sacerdos in Pragensi civi- tate volens moram trahere directoribus cleri regni Bohemie nuper ab omnibus uniformiter electis sub puritate consciencie promittat in omnibus et singulis legi dei omnem veritatem continenti non contrariis obedire. Item quod nullus, cuiuscumque status vel condicionis existat, verbo, opere vel quavis alia via nominanda predictos directores ad proceden- dum contra inobedientes vel erroneos aut suspec- tos inpediat aut eosdem vel eorundem rebelliuin aliquem foveat, protegat vel defendat publice vel occulte, ne videlicet contra eundem corrigendum predicti directores valeant procedere, prout racio inviolabilis et fides christiana exigunt et requi- runt. Et si, quod absit, aliquis oppositum facere attemptaverit, hoc probato coram predictis direc- toribus penam bannicionis a civitate Pragensi subeat, ut est iustum. Item si, quod absit, direc- toribus celeri predictis aliquis culpabiliter rebel- laret, debent eum omnes sacerdotes alii iuxta formam evangelii denunciare palam et publice, prout erit eisdem intimatum a directoribus ante- dictis. Item quod nullus sacerdos attemptare pre- sumat aliquid novitatis aut cassare aliquid in eis, que prius sunt in ecclesia servata primitiva aut racionabiliter tenta vel obmissa, nisi prius se presencialiter offerat directoribus antedictis et, quod attemptare intendit, ex scripturis pro- baverit legis dei et eciam hoc sibi iniuncto a predietis directoribus palam et publice in scolis se statuere ad probandum, defendendum, quid- quid uititur inducere, necnon et ad responden- dum omnibus sibi obicere volentibus, finaliter stando decreto racionabili directorum cleri in hiis, que concernunt omnia dicta sua in materia attemptata. Item quod nullus sacerdos ad aliquam eccle- siam in civitate Pragensi inducatur, locetur vel residere permittatur ad instigacionem vel exci- tacionem cuiuscunque, nisi prius matura et bona VAVŘINCE Z BŘEZOVÉ KRONIKA HUSITSKÁ. shromáždění ustavené, zákonu božímu aspoň od- porni nebyli jeho důvodům nezrušitedlným. Item aby každý kněz jsouce bytem v Praze zpráveím knéZstva a r'editelum království Českého. nyní ode všech jednomyslně vyvolených, pod či- stotou svědomí slíbili ve všech věcech neodpor- ných zákonu božímu, které v sobě pravdu zaví- rají, poslušní býti. Item aby žádný kteréhokoliv stavu, důsto- jenství slovem, skutkem neb kterou jinou cestou ředitelům kněžstva, když by se postavili proti neposlušným, bludným neb v kacířství podezře- lým, překážky nečinil ani jich neposlušenstvím zastával, nehájil ni přechovával zjevně ani tajně ; ti ředitelové aby takové mohli trestati, se proti němu postaviti, pokudž víra křesťanská ukazuje a žádá. A pak-li by kdo pokusil se proti tomu učiniti a to naň provedeno bylo před zprávcemi předpověděnými, aby takový pokutu vypovědční z města podstoupil. Item ač by kdo ředitelům kněžstva zprotivil se, budou je povinni všickní kněží podlé zprávy čtení svatého zjevně oznámiti a provolati. Item aby žádný kněz pokusiti se nesměl žádné noviny držeti, rušiti v těch věcech. kteréž jsou prvé držány v církvi svaté, jedné leč by se prvé postavil ředitelům a to, oč se chce poku- siti, aby provedl písmy svatými, a takový aby byl hotov odpovídati všem, kdož by písmy sva- tými proti němu chtěli se postaviti, a dostáti v téch věcech, kteréž příleží k těm věcem, o něž se míní pokusiti. Item aby žádný kněz do žádného kostela v Praze v městě nebyl uveden, posazen k nabá- daní kohožkoli, leč by prvé dobrým rozmyslem ukázán byl v mravích, v umění a v hodnosti. 1421 

Strana 523
VAVŘINCE Z BŘEZOVÉ KRONIKA HUSITSKÁ. wn deliberacione per directores predictos ad regi- Nov. 14 men animarum suscipiendum habilis et ydoneus tam moribus quam sciencia iudicetur et tandem de eius ydoneitate per eosdem directores vel eorum aliquem parochianis eiusdem ecclesie de sua habilitate certitudinaliter fuerit intimatum. Item quod coram communitate Pragensi hoc petatur, quod nullus sub pena ab eadem com- munitate infligenda se interponat pro tali, qui predietorum directorum mandatis et monitis pa- rere recusaverit, quousque saltem ille, pro quo se intromittit, fideliter sibi promiserit et effec- tualiter ostenderit, quod in omnibus et singulis legi dei non contrariis velit libenter predictis directoribus obedire. Item pretactis articulis ita, ut dictum est, pronunciatis, placuit omnibus ex clero pro tunc presentibus, ut teneantur et execucioni deman- dentur et presertim quod non alii, nisi illi qua- tuor in synodo circa festum saucti Procopii electi magistri sint tocius cleri directores. Hec itaque Johannes presbiter audiens dixit subridendo: ,Pronunciati articuli sunt contra me et Wilhel- mum presbiterum." De purgatorio eciam anima- rum post hanc vitam, cum de hoc sermo fuit, dixit: ,Volo scripta clara videre et sic infor- mari. Deinde die tercia, quibusdam magistris et presbiteris ad hoc deputatis pretorium ascenden- tibus, predictisque articulis communitati ex con- sensu tocius cleri pronunciatis sectarii Johannis presbiteri reclamabaut vocibus elevatis nolentes in quatuor magistros, «cleri directores, consentire, sed quod solus Johannes presbiter clerum om- nem regat et gubernet et ad se, dum opus fue- rit, advocet, quicumque sibi placuerit, magistro- rum. Ad hoc Johannes presbiter surgens et manu silencium indicens ait, se non esse ydoneum ad tanti cleri gubernacionem, ypocriticam tamen, ut timetur, simulando humilitatem, sed dixit, quod Jacobellus et Johannes Cardinalis, arcium libe- ralium magistri, sint directores et. ipse velut eorum discipulus ad latus eorum sedendo onus, quamvis grave, sibi inpositum vult ferre et por- tare. Ceterum cum articulus de purgatorio pro- nunciaretur, plurimi secte eiusdem complices blasphemando oblatrabant dicentes: ,Iam iterum cum purgatorio veniunt 2), ut lites suscitent no- 3) veniunt magistri P. 523 v obci neb osadě skrze ředitele oznámen, zchvá- len byl. Item aby před obcí pražskou bylo to pro- nešeno, aby žádný pod pokutou od též obce ulo- ženou v to se nevkládal o takového, který těch feditelàv prikázaní, napomínání poslu&enstvím nechtěl, pokavad by ten, kterýž by zaň slíbil, toho na něj neseznal, Ze by rád chtěl ředitelův poslušen býti [v] věcech všech zákonu božímu neodporných. Item když ti artykulové oznámení byli, slí- bilo vše z kněžstva tu tehdáž přítomného, aby držání byli, plnění. Ty věci kněz Jan kazatel uslyšev, fekl: ,UlajZ se! Oznámení artykulové jsou proti mné a Vylémovi knézi.* O oéistci také duše po tomto životě, když o tom řeč byla, řekl: „Chci písma svatá jasná viděti a naučen býti.“ Potom třetího dne někteří z kněží na rathauz vstoupili a artykule ty obci étli. Následovníei kněze Jana kazatele o očistci řekli hlasitě. že nechtí k těm čtyřem ředitelům svoliti kněžským, ale aby sám kněz Jan všecko kněžstvo zpravoval, a bylo-li by potřebí, aby k sobě mistrův, kteréž by chtěl, povolal. K tomu kněz Jan kazatel po- vstav, rukou mlčení učiniv, pravil se býti ne- hodným tak množství pokrytého kněžstva zpra- vovati. Avšak pod pošmournou pokorou řekl, že Mistr Jakúbek a Jan Kardynál ať sou ředitelé, a já chci býti při jich boku, břímě, ačkoliv těžké, s nimi nésti a trpěti. Potom když artykul o očistci byl čten, mnozí z též roty zlostí rühajíce se blektali řkouce: „Již opět s očistcem vyjeli, aby nové sváry zbouřili.“ A Jíra rukavičník řekl: „My nevíme, jest-li očistec či není, však buď jméno páně požehnáno!“ Jiný posmívaje se řekl: „Kněží naplňovali sou mnozí jich očistcem opasky své. Ale již nemívajíce oféry, mívají měšce prázdné. Protož s jich očistcem chtěli by je zase naplniti, jakož sou prvé činili!“ A když ty věci rouhavé proti očistci sou mluvilí, bez zůstání úřadního na ničemž konečně nezůstali a s rat- hauzu odešli; však zapověděvše, aby žádnému 66* 1421 

Strana 524
1421 Nov. 11 Nov. 12 H24 vas." Et unus illorum Gyra cirotecarius nuncu- patus dixit: ,Nos nescimus, si purgatorium est vel non, et tamen *) sit nomen domini benedic- tum.“ Alter vero surgens illudendo dixit: „Prius presbiteri cum eorum purgatorio suas repleve- runt bursas et, quia iam burse eorum sunt eva- cuate offertorio carentes, igitur cum eorum pur- gatorio viceversa vellent replere, sed non de- cipient, prout hucusque cum illo purgatorio nos deceperunt.^ Hiis aliisque pluribus contra pur- gatorium blasphemantibus sine finali conclusione de pretorio recesserunt, nichilominus indicentes, quod nullus pro defunctis fiat pulsus campana- rum nec in funeris conduccione clericorum cantus, sed quilibet suum sepeliat mortuum ritibus om- nibus ecclesiasticis pretermissis. Hiis, sicut pre- mittitur, peractis ad exercitum Pragensium, qui pro tunc Czaslavie se locaverat, omnia in pre- torio acta dirigunt et qualiter in Johannem pres- biterum, et non in alium, ut sit cleri director, communitas consensisset, affectantes similiter to- cius exercitus consensum et voluntatem. Et facta inter se mutua discordia in Johannem presbite- rum pro direccione cleri consenciunt, sic quod tres magistri deputati, Jacobellus scilicet, Johan- nes Cardinalis et Petrus Anglicus, sint secum collocati. Item anno eodem in die Martini hora prima noctis milia aliquot equestrium et pedestrium de Praga versus Karlstein castrum exeunt pro rapiendis victualibus, que sub castro in casulis fuere per eosdem castrenses cumulata. Castrenses verof) premuniti pociora, que fuerant, ad ca- strum deportantes venientibus viriliter resiste- bant, qua de re Pragenses rusticorum casulis sub castro combustis in die Quinque fratrum Pragam redeunt. De quorum numero quidam picardica heresi infecti ecclesiam circa castrum cum can- cello excucientes corpus Christi de pixide argen- tea proiciunt pixide in pusmo reservata, quam Pragam in magnum scandalum deportarunt. Item tempore eodem Plznenses cum omnibus sibi adherentibus Kraslikow castrum per Ziskam obtentum circumvallant. Hoc itaque Ziska audiens, quamvis utroque oculo carens, cito cum sua gente se castro ad subveniendum preparat, villisque et *) d. in A. — f) itaque W. *) Rukp. jini. VAVŘINCE Z BŘEZOVÉ KRONIKA HUSITSKÁ. mrtvému nebylo zvoněno, ani kterého zpívání 121 Zákovského pfi provázení mrtvého; ale kazdy pochovej svého mrtvého bez rádü kostelních. A když ty véci dokonány jsou, do vojska praž- ského, kteréž tehdáž v Čáslavi bylo položeno, všecky věci, kteréž se na rathauze dály, poslali sou, kterak knězi Janovi kazateli, a ne jinému, aby ředitel kněžství byl, obec by svolila, žáda- jíce též všeho vojska povolení a vůle. A když se mezi nimi stala různice, potom naposledy k Janovi kazateli svolili, aby on byl ředitelem, tak ovšem, aby tři mistři jmenovaní, Jakoubek a Jan Cardynal a Petr Engliš. byli jemu přidání ku pomoci. Vytażeni k Karlśtajnu na śpiżi. Item léta téhož na den svatého Martina hodinu první na noc několiko tisícův jízdných a pěších z Prahy k Karlštajnu vytáhlo jest na braní špíže, kteráž byla pod hradem v boudách nachystána. lroéez hradští jsouce vystřeženi, což bylo lepšího, na hrad unesli sou a, když sou přitáhli, jim *) mužsky odpírali sou. Protož Pražané boudy sedlské spá- livše pod hradem na den svatých Pět bratrův do Prahy se vrátili a kostel pod hradem vybivse cancellu, tělo pána Krysta z nádoby stříbrné roz- sypavše, nádobu do ňader schovali, kterouž do Prahy k velikému pohoršení přinesli. Plzeňští Kraslíkov obehnali. Item téhož času Plzeňští se všemi svými pomocníky Kraslíkov hrad od Žižky osazený obehnali sou. Protož to slyše Žižka, ačkoli již slepý, rychle ku pomoci s lidem svým hradu připravoval se. Vsi, městečka 

Strana 525
VAVŘINCE Z BŘEZOVÉ KRONIKA HUSITSKÁ. uz Opidis castro adiacentibus spoliatis victualia ad castrum contra omnium circumiacencium volun- tatem deducit. Et nisi dominus de Plawna ?) cum multitudine suarum gencium Plznensibus in ad- iutorium venisset, plurimi de exercitu Plznen- sium, qui terga verterant, fuissent prostrati. Sed veniente pretaeto domino de Plawna cum aliquot centenis equorum Ziska versus Zacz cum sua properat turma, quem continue hostes, Plznen- sium videlicet exercitus cum domino de Plawna £), insecuntur sepius preludia pugne in via mutuo facientes. Et cum Ziska cum suis prope Zluticz ad montem dictum Wladarz perveniret et cum suis”) curribus et equitibus ascenderet, se cum suis cingens curribus?) pixidibusque adaptatis viriliter hostibus se defendit *), licet intempestate aeris, frigore, ventorumque turbine ac fame una cum suis trucidatus. Triduo tamen viriliter se defenderunt, nullusque inimicorum liber in mon- tem patebat ascensus. Triduoque revoluto prop- ter hominum et iumentorum famem de monte descendentes manu potenti versus Zacz pergunt. quibus Zacenses occurrentes ad suam usque ci- vitatem deducunt !). Item predictis factis sic currentibus 5) Czenko de Wesele, Ulricus de Rosis, Ralsko de Wartm- berg ?). Johannes ^) Miesteczsky et quam plures alii regui Bohemie nobiles et barones a Pragen- sibus, quibus se ante pro legis dei defensa uni- verant, sunt nocive distracti ob infidelitatis cau- sam, quam quidam ex presbiteris predictis ba- ronibus ascribendo in populo spissim clamare non cessabant et sic dileccionis animum a ba- ronibus in plebe disiungebant. Eo eciam tempore sectarii quidam pro tunc seniorem communitatem clamoribus vincentes in omnium magistrorum odium dyabolo instigante sunt deducti, ita quod noctu dieque magistros insultare non cessabant, qui et pecierunt, ut ma- gistri velut seductores et verorum presbiterorum persecutores occidantur aut submergantur vel de civitate Pragensi cum canibus sub domini Czen- 6) Plauen W, Plawen A. — ") Slovem suis končí přestává ruk. P. — *) se ab hostibus def. Wolf. — !) ded. 525 okolo hradu ležící zloupil a špíže na hrad proti vůli všech okolo něho ležících dodal jest. A kdyby byl pán z Plavna s množstvím svého lidu Plzeň- ským ku pomoci nepřispěl, mnozí z vojska plzeň- ského, neb sou již byli hřbety obrátili, byli by poražení. Ale když přitáhl s několika sty koňmi, Žižka k Žatči s svým vojskem přibližoval se, je- hožto nepřátelé, z Plzně vojska s panem z Plavna honili jsou, často na cestě spolu harce mívajíce. A když Žižka s svými u Žlutic na horu řečenou Vladař přitáhl, s svými vozy, jízdnými, pěšími, vozy se opatrně obklíčil a zavřev, maje děla po- hotově nepřátelům mužsky odpíral a bránil. Ač- koli bouří, větrem a studeností i hladem spolu s svými byl trápen, však proto mužsky se bránil a tak, že žádný z nepřátel svobodného na horu přístupu nemohl jmíti. A když tři dnové minuli, pro hlad lidský i koní s hůry spustivše se rukou mocnou k Žatči sou táhli, s nimižto Žatečtí po- tkavše se a jim na pomoc vyjevše, až do svého mésta vyvedli. O českých páních od Pražan odtržených. Item kdyZ se ty věci tak dály, Čeněk z Veselé a Oldřich z Rožmberka, Ralsko z Vatmberka, Jan Městecký a jiní mnozí páni urození království Českého od Pražan, s nimiž byli (se) spojili pro obranu zákona božího, jsou škodně odtržení proto nejvíce, že někteří z kněží pražských předpově- děným pánům nevěru připisujíce, lidu hustě pro- volávati nepřestávali sou a tak milování úmysl od lidu ku pánům lúčili. O nenávisti vzaté k mistrům pražským. Té- hož času rotníci někteří tehdáž starší obec křiky přemohše ke všem mistrům nenávist vnuknutím dábelským sou vzali, tak že ve dne i v noci mistrům protiviti se nepřestávali. Kteřížto i pro- sili sou, aby mistři. jakožto svůdce a protivníci pravých kněží byli zmordováni neb ztopeni neb z města jako psi se psy pod korouhví páně Čeň- se ruk. B; poslední listy vytrženy. — ") Slovem curribus civ. A. — ") Jan W. 7) Henrich z Plavna, o němž sr. Tomkův DP. IV, 218. — 8) Vztahuje se k věcem již dříve vypravovaným. Jmenovaní páni neodloučili se teprv nyní, ani všichni stejnou dobou. — 9) Jan Chudoba Vartenbersky na Rilsku. 1421 

Strana 526
526 konis vexillo educantur nunguam in eandem re- versuri civitatem, ut sic liberius, ut presumitur, quidam eorum presbiteri cum sibi adherentibus sine magistrorum inpugnacionibus valeant suos errores et hereses publicare. Sed deo auxiliante eorum ceca frustrata est intencio, efficere nam- que non valuerunt, quod optabant. Item feria VI ante Othmari Pragenses ca- stellum Malessow ^) nominatum prope Montes circumvallant, de quo in die Elisabeth se per tractatum concordie intromittunt. Item eodem tempore Pipa Gallicus pro parte regis Ungarie cum pluribus milibus armatorum Moraviam veniens possessiones dominorum Petri de Straznicz et Hasskonis de Ostroh !9) cetero- rumque, qui Pragensibus pro defensa IV verita- tis articulorum adherebant, comburendo, occi- dendo gentiliter devastabat. Quod perpendens predictus dominus Petrus de Straznic de castro suo firmissimo Helfstein dicto duci Slezie Przem- koni ' condescendit et se per fideiussores et scripta submisit, quod de eodem castro ipse dux Przemko non cedat, nisi pretactus dominus De- trus edictum inter eum et regem teneat, tem- poreque medio prefatus dominus Petrus senciens, .regem cum multitudine gencium venturum, Ma- gistrum Sigismundum ceterosque presbiteros sub utraque specie communicantes de opide Straz- nicz petit recedere. Qua de causa predictus Ma- gister Sigismundus cum venerabili sacramento populoque fideli ad Ostroh ad dominum Hassko- nem divertitur, qui quamvis multa perpessus fuisset ab Ungaris dampna in bonis suis, tamen velut firma petra veritatis petre Christo constan- ter adhesit et noctis tempore cum suis in regis quendam exercitum irruit, quem aliquociens per- sonaliter penetrando aliquot centena eorum pro- stravit. in rusticis tamen suis, qui spoliis vaca- bant, dampnum notabile est perpessus. Iuvenis eciam dominus Petri de Straznicz filius, dominus Wenceslaus nuncupatus, a IV veritatis articulis nolens recedere pretacto domino Hasskoni se so- ciando coniunxit et secum mori pro veritate evangelica promisit. Hiis sie peractis rex Sigis- n) Malessicz W. VAVŘINCE Z BŘEZOVÉ KRONIKA HUSITSKÁ. kovou vyvedení byli a nikdy do téhož města aby se nevracovali, aby tak svobodněji někteří z jich kněží [s] přídržícími sebe bez protivení, odporu mistrův mohli své bludy a kacířstva zjevovati: ale s pomocí boží jich slepý úmysl v nic jest obrácen, neb toho dokonati nemohli, čeho žádali. Obehnání Malešova. Item v pátek před sva- tým Othmarem Pražané hrad Malešov obehnali sou blízko Hory, v kterýžto učinivše smlouvu. na svatou Alžbětu uvázalí sou se veň. Z strany krále uherského vtržení do Moravy na záhubu. Téhož času Pipa Vlach z strany krále uherského s mnoha tisíci lidu odéného do Moravy přitáhl zboží pánův Petra z Strážnice a Lacka z Ostrova i jiných se Pražan přídržících pro obranu čtyr artykulův hubíce, pálíce a po- hanským obyčejem mordujíce lid dělný, praco- vitý. To znaje předpověděný pan Petr z Stráž- nice, hradu svého velmi tvrdého Helštajnu kní- žeti slezskému postoupil jest pod takovou úmlu- vou, že se kníže Přemek pod listy a rukojměmi zavázal panu Petrovi, aby z téhož hradu kníže Přemek nikoli králi nesstupoval, leč by před- pověděný pan Petr vyrčení mezi ním a mezi krá- lem učinil, držal. A mezitím predpovédény pan Petr znaje, že král Zykmund s množstvím lidu má přitáhnouti, prosil jest Mistra Zykmunda a jiných kněží pod obojí způsobou rozdávajících, aby z městečka Strážnice vyšli. Pro kteroužto věc Mistr Zykmund s svátostí velebnou tělu pánu Krysta s lidem věrným do Ostroha ku panu Lackovi se brali. Kterýžto pan Lacek. ačkoli minnohé škody od Uhrův na svém zboží bral jest, však jako pevná skála pravdy skály pána Kry- sta přídržal se jest a nočním časem s svými ma nějaké vojsko královo udeřil. Kteréžto několikrát osobné proskociv nékoliko set jich znordoval. ale vsak na lidu svém sedlském, kteríZto se na koristech zastavovali, škodu znamenitou vzal. Mlady také pana Petra Stráznického syn, jménem Václav, od étyr artykulüv nechté ustoupiti panu Lackovi pfedpovédénému se přitovaryšil a spojil a s ním umříti pro pravdu čtení svatého slíbil. ^") Hašek Ostrovský z Valdštejna. — !) Přemek Opavský. 

Strana 527
VAVŘINCE Z BŘEZOVÉ KRONIKA HUSITSKÁ 527 1421 mundus cum maiori Ungarorum Tartarorumque gente, licet plurimum inermi, Moraviam per- transiens, tam amicorum quam inimicorum bona comburendo devastans, Brunnamque pervenit ad se omnes barones ac militares convocans sub salvo conductu. Qui de eius salvo sperantes con- ductu °) post Martini Brunnam convenerunt demp- to domino Hasskone et filio domini Petri de Straznicz prius nominatis. Interim rex baronibus laqueos preparat ex omni parte armatorum gen- tibus muniens civitatem, suumque desiderium ba- ronibus et militaribus aperit dicens, ad hoc eos convocasse, quod a IV articulis superius sepe nominatis velut ab erroneis et hereticis recedant et eosdem abiurando penitenciam condignam p) a vicelegato, qui pro tunc intererat, suscipiant. Et cum per aliquot dies deliberarent, quid agere debeant, videntes ultimate, quod rex cum furia super proposita materia ab eis optat adstatim re- sponsum, videntes eciam Ungaros cum armis se invadendos paratos, timore perculsi, se regis sub- mittunt facere voluntatem et abiurant et eun- dem contra pertinaciter defendentes hos IV arti- culos adiuvare promittunt. Forma autem iura- menti eorum hec sequitur: A když se ty věci tak dály, král Zykmund s vět- 1421 ším Uhrův a Tatarův lidem, ačkoli nevelmi odě- ným, skrze Moravu táhna, tak přátelské zboží jako nepřátelské hubil a pálil a do Brna přijel a k sobě všecky pány, rytíře, panoše pod bez- pečným glejtem svolal. A tak do Brna po sva- tém Martině sjeli sou se kromě pana Lacka a syna pana Petra z Strážnice. Mezitím pánům král osídlo připravil, ze všech stran města lidem oděným osadil a tepruv svůj úmysl a žádost pá- nům a rytířstvu oznámil řka, že jest je proto svolal, aby od čtyř artykulův, jakožto od bludných a kacířských, odstupovali a jich se odpřisáhnouce, pokání hodné od náměstka legáta, kterýž tu tehdáž byl, přijali. A když za několiko dní roz- myšlovali se, co by činiti jměli, vidouce, že král s prchlivostí svého propovědění žádá od nich ihned odpovědi, vidouce také Uhry v odění k roz- kázaní královu hotové, strachem poražení po- volili sou učiniti vůli královskou, odpřisáhli sou se a též králi proti těm čtyrem artykulům, kte- rýchž prvé neustupně bránili, pomáhati slíbili. A způsob té přísahy byl jest tento v tato slova: Já přísahám na božiem umučení, že těch čtyr kusuov, kteréž jsem s jinými svými pomoc- níky bludně držal, totiž o božiem těle a krvi pod oběma zpósoboma přijímanie, každého kněze kázanie, zjevných hřiechuov pokaženie a kněžím sboží otjímanie a také kosteluov bořenie, kněží a zákonských lidí zahlazenie a nižádného bludu jiného ot cierkve svaté a římského kostela 9) ot- stúpeného, a zvláště, kteréž jsú drželi a kázali neb psali Mistr Jan Wikleff a Mistr Jan Hus a jich následovníci, nechci viece držeti ani vésti ani následovati slovem, skutkem ani raddú. Item přísahám, že držeti chci vieru křesťanskú ve všech kusiech, tak jakožto drží a držeti bude cierkev svatá a římský kostel a poslušen býti papeže a biskupa svého a kněží ot nich daných a ustavených v tom, což viery dotkne, a v jiných věcech, což k jich přikázanie slušie. Item přísahám, že všechny kacieře a bludné u vieře křesťanské lidi a zvláště, kteříž držeti budú bludy svrchupsané, duchovnie nebo světské, na svém sboží neb kdežkolivěk je najdu neb zviem, se všemi jich pomocníky neb jim přejícími podle své moci chci tupiti a hubiti a k tomu i životem pomocen býti a jich nepřechovávati?) ani jim v čem pomocen býti neb jich brániti. Tak mi buoh pomáhej a svaté jeho umučenie i svaté čtenie!*) Teď pak jakés rozhříšení. A já legát etc. Absolucio: Et ego N. auctoritate dei omni- potentis, beatorum apostolorum Petri et Pauli et mocí Boha všemohoucího a svatých apoštolův auctoritate sanctissimi in Christo patris, domini Petra a Pavla (nepřiznajíť se k tomu) a *) Qui ... conductu d. in A. — P) dignam A. — 9) schází v rukopise i v překladě. Srov. níže. — 1) nepře- chovávati A, ostatní: nepřechovávati. *) Ha ha, šťastný by byl nyní ten, kohož by tyto cizí příhody nuzné a úzké mohly ztrestati, vystříci i na- učení svaté hada opatrného příkladné vzíti, míti, jeho požívati. (Přídavek v překladu.)

Strana 528
1421 528 nostri pape Martini quinti necnon domini Fer- nandi, episcopi Lucensis, ipsius nuncii, michi jin hac parte commissa absolvo te ab omni ex- communicacione seu censura, quam incidisti te- nendo dampnatam heresim, tollo interdictum propter hoc latum, et quoscumque articulos Jo- hannis Wikleff et Johannis Hus seu quamcunque heresim vel articulos vel alios receptando, fo- vendo et tuendo illos, qui tenuerunt hereses seu articulos tales, vel alios quoscumque, et tollo in- terdictum propter hoc latum ab homine vel a iure. Item absolvo te a sentencia excomimunica- cionis et aggravacionis, quam incidisti racione contumacie, quod citatus propter appensionem sigilli ad certas literas in Constancia ad man- datum pape et Constanciensis concilii comparere non curasti, seu quamcunque aliai contumaciam vel rebellionem. Item absolvo te ab omnibus pec- catis, de quibus contricionem veram habes et michi confessus es, et restituo ac repono te ad gremium sancte matris ecclesie ac communio- nem hominum necnon statum, dignitatem et ho- norem tuos pristinos. Et hoc in nomine patris et filii et spiritus sancti. Amen. Et quia dominus Wenceslaus, filius domini Petri de Straznicz ad regis vocacionem non ve- nit nec pretactam abiuracionem facere voluit, rex in Drunna pro tribunali residens eundem dominum Wenceslaum paterna in evum heredi- tate privavit hoc mandaus libro baronum in- scribi in perpetuam filiorum rebellium memo- riam et dampnum *) ?). Item eodem tempore Ungari et Tartari Po- liczkam civitatem per tradimentum obtinentes circa 1301 utriusque sexus inhumaniter occide- runt. Item cum itaque domini ac nobiles terre Moravie, qui veritati adheserant, IV, ut premis- sum est, articulos abiurassent, demptis dumtaxat Hasskone de Ostroh et domino Wenceslao, filio domini Petri de Straznicz, dominis eiusdem pro- ^) dampnum etc. A. 2) Srov. Palackého D. III, 2 str. 129. VAVŘINCE Z BŘEZOVÉ KRONIKA HUSITSKÁ. mocí nejsvětějšího v Krystu otce, pána našeho papeze Martina pátého i také pana Fernanda. biskupa lucenského, jeho posla, mné v této stránce poruéenou, rozvazuji té od vSelikého vyobcování nebo odsudku, v který si propadl drže potupné kacířství, snímám zápověd skrze to vznesenou, a kteréžkoli artykule Jana Wigleffa, Jana Husi neb kteréhokoli kacířství nebo artykule je přijímaje, nakládaje a bráně těch, kteří sou drzeli kacírstva neb takové artykule neb kterékoli jiné, a summou zápověd pro to vznesenou od člověka neb od práva. Item rozvazuji tě od odsudku, vyobcování nebo kletby a obtížení, v které jsi upadl skrze spurnost, že pohnán jsa pro přivěšení pečeti k listům do Konstancí poslaným k rozkázaní pa- pežovu a zboru konstanského přijeti, postaviti se nedbal si, neb pro kteroukoli zpurnost jinému a protivení. Item rozvazuji tě ode všech hříchův z nichž máš pravé skroušení a mně si se jich zpovídal, a navracuji tě v lůno matky svaté církve k obcování lidí i také k stavu a důstojenství a cti tvé první. A to ve jménu Otce svatého pa- peže. (O hy, hy etc.) Král. Zygmund odsoudil otcovského dědictví pana Václava, syna pana Petra Stráznického. A že pan Václav, syn pana Petra z Strážnice, k obeslání krále Zykmunda nepřijel ani před- pověděné přísahy učiniti chtěl, král v Brně na stolici soudné sedě, téhož pana Václava otcov- ského dědictví na věky odsoudil jest, to přiká- zav ve dcky zemské a panské vepsati (Ubohý král domníval se, že má do dne soudného trvati, vládnouti) k věčné škodě a památce synům neposlušným ! Poličku město Uhři obdrželi skrze zrádu. Item téhož času Uhři a Tateři Poličku město skrze zrádu obdrželi sou, jakžto 130 lidí obojího pohlaví ukrutně zmordovali sou. Tažení krále do Jihlavy. Item když páni urození i panoše země Moravské, kteříž se pravdy přídrželi, čtyř artykulův se odpřisáhli kromě to- liko dvou pánův Haška z Ostroha a pana Vá- clava, syna pana Petra z Strážnice, král Zvk- 

Strana 529
1491 Nov. 25 Dec. VAVŘINCE Z BŘEZOVÉ KRONIKA HUSITSKÁ. vincie, rex Sigismundus cum multitudine populi estimacione vulgata, ut dicitur, ultra LX millia equestrium et pedestrium veniens Giglaviam fa- ciem convertit, ut demum Montes per tradimen- tum subintraret. Quod audiens Pragensis exer- citus, qui pro tunc Czaslavie Montibusque mo- ram trahebat, et sano usus consilio perpendit, quod pre paucitate sue gentis non posset tante occurrere potencie. Qua de re civitatibus munitis per Grecz Regine in die Katherine revertuntur et protinus scabini expeditis legacionibus et lite- ris ad Ziskam et fratres suos Thaboritas omnes- que ceteros tam nobiles quam civiles ac rusti- cos veritati adherentes dirigunt, ut ad occurren- dum regi heretico Pragam. cicius convenire non negligant, prout diligunt fidem et honorem ac legis dei libertatem. Item currentibus, ut dictum est, pluribus ad diversas partes nunciis prima die Decembris fra- ter Ziska, quamvis utroque oculo cecus, cum suis fratribus et sororibus, equitibus et curribus sacerdotibusque more suo consueto venerabile sacramentum corporis Christi gestantibus in ci- vitatem Pragensem pulsatis in pretorio et eccle- Siis magnis campanis occurrentibusque sibi tam clero quam utriusque sexus populo similiter cum altaris venerabili sacramento velut terre prin- ceps a cunctis honorifice est susceptus et in vic- tualibus habunde procuratus, ut fideliter assistat Pragensibus ad inhumani regis de terra repul- sam. Qui quidem frater Ziska plura pertractans cum Pragensibus in die Concepcionis Virginis gloriose cum suis omnibus a Praga versus Mon- tes iter arripit, quem die altero Pragenses cum sua gente sunt secuti. Montani vero fratris Zisce cum Thaboritis sencientes adventum eidem oc- currunt equestres se exterius simulantes Thabo- ritarum gratum adventum, cui corde interius murmurando detrahebant, et non sine causa. Sciebant enim "l'haboritarum esse gentem indo- mitam, ad rapiendum pronam, ad occidendum ferocem, presbiterosque eorum nullum in divinis ecclesiasticum ordinem servare. Unde accidit, quod in crastino sacerdotes Thaboritarum eccle- siam sancti Johannis introeunt et more eorum solito divina peragunt, ad quos plurimi de Mon- tanorum gente concurrunt mirari cupientes, cum- que cernerent, unum ex omnibus presbiteris, 529 mund se pány té země s množstvím lidu 60 ti- 1 sícův jízdného a pěšího lidu do Jihlavy přijeti tvář svou obrátil, aby opět Horu skrze zraddu ztekl. To slySevsi vojsko praZské, kteréZ tehdáz u Čáslavi a u Hory leželo, požívaje zdravé raddy znamenalo, že pro malost lidu svého nemohlo by odolati tak veliké moci. Pro kteroužto věc města osadivše skrze Hradec Králový na den svaté Kateřiny do Prahy navrátili sou se. A ihned kon- šelé vyslavše posly a listy k Žižkovi a bratřím Táborskym i ke všem jiným městům a sedlákům (0 věrní cepníci, naspoř vás pán bůh!), kteří se pravdy boží přídrželi, poslali, rozeslali, aby k potkání s králem kacířským do Prahy a čest a svobodu zákona božího a k tomu hrdla svá s statky svými. Tuto bratr Žižka do Prahy přijat s velikou poctivostá a slavnosti. Item když sou běžaly do rozličných krajin České země poslové, první den měsíce prosince bratr Žižka, ačkoli slepý na obě oči, s svými bratřími a sestrami, vozy, jezdci, pěšími, kněžími podle obyčeje jich svátost veleb- nou těla pána Krysta nesoucími do města Praž- ského s zvoněním na rathauze, v kostelích u ve- liké zvony, a v potkání jim kněžím a lidu obec- ného obojího pohlaví též s velebnou svatostí vy- šlo, jako kníže země poctivě jest přijat a špíží hojnou opatřen, aby věrně stál podle Pražských ukrutného krále z země k vyhnání. Kterýžto bratr Jan Žižka o mnohé věci rokuje, se všemi svými, s Pražskými na den Početí matky boží panny Marye s svými k Hoře táhl jest. Jehož dne druhého Pražané s svým lidem následo- vali sou. O příjezdu bratra Żiżky do Hory. Horsti bratra Žižky čijíce příjezd, proti němu vyjeli sou jezdecky, činíce se zevnitř, že by jim byla vděčna Táborských příjezda, jemužto vnitř repcíc v srdci utrhali, a ne nadarmo. Nebo sou věděli táborský lid neskrocený, k vzetí hotový, k zabití silný a kněží jich řádu žádného v službách mše svaté nezachovávajíc. O sloužení mše Táborským obyčejem jich kněží. Protož přihodilo se, že na zajtří kněží táborští do kostela svatého Jana vešli sou a oby- čejem svým mše působili; k nimžto se mnoho lidu Horského sešlo dívati se žádajíce. A kdvZ 67 

Strana 530
1421 530 sicuti mos eorum erat, sine omni ecclesiastico ornatu in propriis vestibus, nullo penitus con- sueto presbiterorum ordine reservato divina per- agere, sed tantum inclinato ad terram capite et posterioribus elevatis modicum ad tempus quasi dominice oracionis perorare, surgentemque verba consecracionis statim super hostiis qualitercun- que fractis et ciphis ferreis vel stangneis vino repletis alta et intelligibili voce dicere: ,domi- nus Jesus, postquam cenavit, accepit panem et benedixit, ac fregit" etc., et sic hostiam, quam in manu tenuit, frangentem : tali, quoad populum, inaudita consecracione finita se primum commu- nicat, hinc ceteri presbiteri aceedentes se ipsum quilibet communicat, demum fratres et sorores seorsum flectentes communicare incipiunt, sic quod unus sacerdotum venerabile corpus Christi, alter sanguinem preciosum sine omni, qua decet tante dignitatis sacramentum, reverencia populo ministrabant: hec videntes utriusque sexus Mon- tani amplius in Doemis scandalisati spuentes in terram cum murmuracione de ecclesia reces- serunt et inter se confabulantes dicebant: , Nune credimus, quod hucusque audivimus, Boemos sci- licet fore verissimos et pessimos hereticos et ab omni fideli christiano persequi dignos." Unde amplius regi Sigismundo fuere inclinati et eo magis ac ardencius suum optabant adventum. Item hiis diebus, cum nullus seniorum ci- vitatis Pragensis propter Johannis presbiteri sec- tarios deordinacionibus plurimis palam audebat *) resistere, facta igitur in pretorio communitatis congregacione non catholicam, sed fidei christiane contraiiam concludunt conclusionem, quod vide- licet nullus presbiterorum audeat tenere vel pu- blicare ea, sine quibus humanum genus salvari potest, et quod omnia, que Christus et sui apo- stoli non docuerunt, dimittantur et penitus ab- oleantur, eo quod Christus in sua nova lege suf- ficienter posuit pertinencia ad salutem, propter quod ritus omnes ecclesiasticos annullare nite- bantur. *) codd, audeat. VAVŘINCE Z BŘEZOVÉ KRONIKA HUSITSKÁ. sou viděli jednoho ze všech kněží beze vší pří- m2 pravy kostelní v vlastním oděvu žádného oby- čejného řádu kněžského nezachovávajíce, mše sloužiti, ale toliko hlavu k zemi skloniti a zadek zdvihnouti na malitký čas, jako by mohl Otče- ná$ ziíkati, a vstana slova posvěcování ihned nad chlebem říkati a v číších kterakkoli zláma- ných, železných neb čistcových i dřevěnných krev boží posvěcovati, vysokým hlasem: „Pán náš Ježíš Krystus když jest večeřel, vzav chléb Zehnal^ etc. a tak obét, kterouz v ruce drZel, lámajícího, takovým jelikožto k lidu neobyčejným posvěcováním dokonávajícího, nejprvé sám přijal, potom kněží přistoupíce, každý sám sobě bral, a potom bratřím a sestrám na rüznu klečícím rozdávali, tak že jeden tělo boží a druhý krev boží beze vší poctivosti, kteráž sluší na tak ve- lebnou svátost, lidem rozdávali sou: to vidouce lidu obojího pohlaví, více na Češích horšili sou se, plijíce na zemi (o nemoudrosti! patril-lit jest pán a znáti jich dobrá svědomí rá- čil-li, srdcí prosících upřímných a k du- chu zarmoucenému, skroušenému kté nej- dražší oběti, nemčěliť sou proč plivati; neb v žalmích obět Bohu duch zarmouceny a srdce skrou&ené etc.) s reptáním z kostela šli sou a mezi sebou přemlouvajíce pravili: „Nyní věříme, což sme do této chvíle slýchali, že Če- chové jsou praví a nejhorší kacíři a hodni sou, aby se jim každý křesťan věrný protivil.“ A od té chvíle králi Zykmundovi náchylni a tím hor- livěji jeho příjezdu žádali sou. O sjítí obce na rathauz a mistři aby tu po- loZili hamfesty a listy svých práv před obcí. Item těch dní, když žádný z starších města Praž- ského pro rotníky kněze Jana kazatele nezříze- nostem mnohým nesměl odpírati, protož když se stalo sjítí obce na rathauz, ale víře křesťanské odporných vypověděli sou, aby žádný z kněží nesměl držeti ani oznamovati téch vécf, bez nichž pokolení lidské můž spaseno býti, a aby všecky věci, kterýchž Krystus a jeho apoštolé neučili, opuštěny byly a ovšem z obce vyvrženy, protože Krystus v svém Novém zákoně dostatečně polo- žil všecky věci, kteréž příleží k spasení, protož všecky řády kostelní usilovali sou zrušiti. 

Strana 531
1421 VAVŘINCE 7 BŘEZOVÉ KRONIKA HUSITSKÁ. Item pretacti sectarii contra magistrorum libertatem. qui eorum errores scripturis argue- bant, ibidem concludunt et disponunt, ut man- detur magistris, ut tam privilegia sua quam fun- dacionis studii, tam eciam statuta ad pretorium deponant, ut per eos videatur "), si aliqua con- tra legem dei essent ibi posita, ut ipsi conspi- cientes deponant deponenda et corrigant corri- genda. Hec tamen conclusiones actualiter execute non sunt, preventi namque aliis dimiserunt. Item tempore eodem rege Sigismundo in Iglavia cum gentibus armatorum Y) percunctante Czenko de Wartmberg, Henricus de Rosis, Wil- helmus Zagiecz, Jan Miesteczskv, Dota ")9) et quam plures alii regni Boemie domini et baro- nes sub salvo conductu ad ipsum regem conve- niunt fidemque sibi spondent, quod pro rege eum suscipere volunt et sibi auxilio pariter et consilio adherere, sic tamen, quod a regni et regnicolarum cesset combustione pariter et de- struccione, quod, ut dicitur, facere promisit, non tamen promissum, ut moris sui erat, tenuit et implevit, sed mala malis cumulans' exercitum suum versus Montes per Humpolecz et Ledecz cum prefatis baronibus movendo omnibus tam amicis quam inimicis gens sua inhumana et per- fida villas, opida et castella voragine ignis con- sumpsit, virgines quoque et mulieres usque ad spiritus exalacionem opprimendo mortificarunt, parvulisque truncatis manibus et pedibus, in pro- spectu *) matrum proiecerunt, matribusque eorum cum ceteris mulieribus denudatis, ante se velut iumenta propellunt et easdem per ubera, que aliquando suxerunt, in sepibus suspendunt. O ini- quà et scelerata gens, quam nec mulierum su- spiria nec lacrimarum decursus nec parvulorum lamenta ad misericordiam inflectere potuerunt), sed gentibus crudelior omne malum, quod facere poterat, peccatis Doemorum exigentibus, cum le- ticia blasphemando perpetravit, credens de tot et tantis malis se deo prestare obsequium et in- dulgenciam obtinere peccatorum! O princeps insensate! cur domesticos tuos, quos defensare deberes, gentili more perseque- ris, cur nidum proprium stercorisando defedare ?) videant Wolf, — ") arinorum A, — ") Puota A. — 3) Půta z Častalovic. 531 Item předpovědění rotníci svobodu mistrův, kteříž sou jich bludy písmy svatými trestali, na též schůzi zůstali sou, aby přikázali mistrům. aby své listy i také hamfešty na založení učení i také ustavení na rathauze položili; aby od nich vidíny byly a ohledány, byly-li by které věci proti zákonu božímu v nich položeny, aby oni opatříce složili a složíce opravili. Ale však ta vyrčení nejsou k skutku přivedena, nebo je zašla věc jiná; i zanechali sou toho tak. O páních českých slibujících králi že ho chtí za krále přijítí a jemu pomocni byti. Item téhož času král Zykmund v Jihlavi s svým li- dem bojovným ležal a Cenék z Wartmberka, Jindřich Rožmberský, Vilém Zajíc, Jan Městecký, Půta a mnozí jiní páni urození čeští pod bez- pečným gleytem přijeli sou k králi a víru jemu slíbili, že za krále jeho přijíti chtí a jeho raddy i pomoci se přídržeti, však aby přestal od pálení království i obyvatelův téhož království i také kažení a hubení. To učiniti slíbil. Ale však slibu v ničemž nikdá nezdržel a nenaplnil, ale zlé k zlému přispořuje vojsko své skrz Humpolec k Hoře a skrz Ledeč obrátil se pány jmenova- nými. Všecky lid jeho ukrutný přátely i nepřá- tely nekiestansky hubili, vsi, městečka, hrady ohněm pálil, ženám, paunám násilé činili až do usmrcení, malitkým dítkám ruce, nohy sekali před očima jich matek a matky jich s jinými ženami obnažujíce před sebou jako hovada hnali sou a některé za prsy na koly, na plotě zavěšovali. O nešlechetný a ohyzdný lid krvavý, kterýžto ani plakání, zdýchání, zalýkání bolestného, slzí hojných vylévání, ani mládátek kvílení k milo- srdenství mohlo nakloniti a obměkčiti! Ale po- hanův, Turkův ukrutnější všecko, což nejhoršího mohli, činili, a to pro prohřešení proti milému Bohu, to s veselím rouhajíce se činili sou mně- jíce, že tím Bohu slouží a vděčnost činí a skrze to že hříchův odpuštění obdrží. O kníže nesmyslné! Proč domácí své, kte- réž by mel obhajovati, bräniti, pohanským oby- čejem hubíš a jim se protivíš? Proč v hnízdo *) prospectum Wolf. — 7) poterant Wolf. 67* 1121 

Strana 532
532 VAVŘINCE Z BŘEZOVÉ KRONIKA HUSITSKÁ. 12» non cessas? cur innocencium sanguinem fundere Vlastní tancuje kliditi nepřestáváš? Proč nevin- 1421 non desinis? cur delere cupis, gui pro lege dei sui certando se tibi opponunt? Expecta parum- per et prospice, dominus namgue eum timentibus parabit auxilium et te, qui speras in multitudine gencium, paucorum numero prosternendo in fu- gam convertet et pro sanguinis Christi calice veracissimo, quem in suis fidelibus persequens conaris destruere, tuorum crudelium belluarum in brevi temporis spacio canes rabidi sanguinem lingent! Convertere igitur ad cor et cognosce, quia durum est tibi contra stimulum calcitrare et agendo penitenciam desiste tot et tanta mala facere, si aliquando tui deus misereatur et tuas iniquitates remittat! Item cum in Montibus adventus regis in Ledecz, ut dictum est, personaret, frater Zizka cum Thaboritis et Pragensibus capiunt campum et supra Montes circa tugurium Thabor a rege predicto noviter fabricatum se cum gentibus suis collocant regem venturum volendo expectare. Et cum rex venire aliqualiter distulit, Czaslaviam ingrediuntur, ut se per armatorum 7) gentes for- tificarent. Venientibusque in Czaslaviam Bocz- kone *), Hasskone et domino Wenceslao, domini Petri filio, dominis terre Bohemie et Moravie, munita bene Czaslavia Montes revertuntur et in die Thome, que fuit dies dominicus, mane com- pletis divinis presbiteris in ambonibus et preco- nica voce pretacti domini cum Zizka et Pragen- sibus clamare per omnes plateas iubent, quod omnes sint ad occurrendum regi parati et quod fidem, quam pro defensa veritatis evangelice deo et Pragensibus promiserunt, inviolabiliter te- neant nec timore regis appropinquautis concussi terreantur, quia servata capitaneis fide domini et militares omnisque Pragensium exercitus colla cum eis prius ponere volunt, quam eos deserere ab eisdem recedendo. Et facta modica preliba- cione pulsataque campana de Montibus relicto magistro inoncium exeunt per portam, que ducit versus Gurzim civitatem. Et cum vix ad duo a civitate pervenissent stadia. rex cum suo exer- z) armorum AWolf, liátek krve prolévati neprestávás, kterázto v krát- kém času před stolicí soudce nejspravedlivějšího na tě žalujíc pomstu hroznou uprosí? Proč shla- diti ty, kteříž pro zákon Boha svého mříti, usi- luješ? Počekaj málo a pohled, že pán bojícím se sebe dá svou svatou pomoc a tebe, kterýž doufáš v množství lidu, v malém počtu tě samého po- razí a k utíkání připudí a za krev boku svého vylitou, kterouż zahladiti, poZívati vérnym na pamět jeho nevinného umučení usiluješ zrušiti, tvých ukrutných šelm v krátkém času psi vzteklí krev tvou budou střebati. Protož obrať se jako Ezechyáš k stěně a poznej, že tvrdo jest tobě proti ostnu se zpěčovati, a čině pokání přestaň tak mnoho zlého činiti proti bohu a jeho voleným ! Vytažení bratra Žižky ie tvrzi Tábor řečené, aby se tu okolo ni polożili proti króli. Item kdyż řeč zvučná do Hory přišla, že by král k Ledči přitáhl, bratr Žižka s Táborskými a Pražany pole vzali aneb na pole vytáhli a nad Horů tvrz ře- čenou Tábor, od krále v nově ustavenou, obkli- čili a okolo ní se položili, příští králova tu če- kali. A když král některak přijíti prodléval, do Čáslavě poslali. Pan Boéek, pan llasek, pan Václav. syn páně Petrův z Strážnice, páni čeští a moravští, osadivše dobře Čáslav do Hory se navrátili a na den svatého Tomáše, jenž byli den nedělní, ráno po mšech kněží na kázaních oznamovali, že páni urození s Žižkou, s Pražany rozkázali, aby bificové po ulicech volali, aby vsickni byli hotovi povstati na pole proti krali a víru, kterou sou pro obranu pravdy čtení sva- tého Pražanům slibili, aby ji meporusitedlné drżali a aby strachu króle priblizujícího se ne- báli; nebo jestliže ten slib a víru zachovají, że všickní páni, rytířstvo i všecka vojska hrdel svých podle nich prvé chtí nusaditi, nežli je opustíc, od nich odjeti. A projedše maličko, zvo- nivše k šturmu vzhůru, zůstavivše mincmejstra vyjeli sou tou branou, kteráž od Kouřima. Přibližování krále k pražskému vojsku. A když sotva dvoje hony od Hory odtáhli, král s svým vojskem v mnohých houfích počal se 4) Nejspíše Viktorin Boček z Kunštatu. Srov. Tomkova Jana Zizku 125. 

Strana 533
VAVŘINCE 7 BŘEZOVÉ KRONIKA HUSITSKÁ. un citu in turmis cepit exercitui Pragensi appropin- quare, in regis autem maiori turma inter arma- torum multitudinem equestrium multa boum et vaccarum centena fuere inclusa, ut videntibus timore incusso eos converterent in fugam. Sed deus, qui nusquam suos sine adiutorio dimisit milites, omnibus constanciam animi pro veritate sua pugnantibus tribuit habundanter. Nullo enim ex multitudine gencium terrore concussi campum capiunt se undique curribus cingentes, omnesque pedestres eciam et Montani, qui cum eis exive- rant, quidam ut iuvando fratribus astarent, alii ad spectaculum aderant, ut cernerent, cuius exer- citus obtineret, intra currus cum suis tritulis et armis disponuntur pixidibus pluribus in curri- bus ad percuciendum preparatis. Et facta mo- dica presbiterorum exhortacione cuncti ad ter- ram prostrati ad deum devotas fundunt preces et ab oracione surgentes plures novos milites efficiunt, ut eo audacius pro defensa veritatis se exponant et se interim contra regem preparent. Et cum quedam turme regis ad impetum?) cur- rus vellent. invadere, eciam cum magno eorum dampno per pixides sunt repulsi. Tales itaque inimicorum insultus et dimicandi preludia usque noctem occuparunt. Interea hiis simul sic mu- tuo, ut dictum est, modo militari certantibus, plura centena cum Montanis a civitate profugis per portam Coloniensem Montes introire tradi- torie sunt permissi. Et hiis civitatem intranti- bus ceteri cum eis confederati Montani et fos- sores pro tunc in cellariis latentes exierunt et omnes, quicunque signum non habebant et pro- verbium ignorabant, ferro letaliter prostraverunt. Profugi quoque domos ^) proprias introeuntes omnes Pragensibus faventes velut hereticos oc- cidebant. Ad dotem autem quidam clericus dis- tortus incurrens pro directore ecclesie magistro Petro interrogabat et, cum cognovisset, quia in exercitu esset, ibi comedit et bibit et demum currens inhumanos latrones adduxit et procura- torem cum presbiteris, quos invenerunt, gladio perimerunt. Quidam autem ad turrim ecclesie confugerant pro vita conservanda et hos non di- miserunt, sed cum quodam presbitero domino Mathia Sclavo interficiendo de turri proiecerunt, *) cum impetu A. — P) d. in A. 533 k vojsku pražskému přibližovati. Ale v královém největším houfu mezi množstvím jízdných mnoho set volův bylo zavříno a obklíčeno, aby Pražané vidouce tak veliké množství byli spíš přestrašeni a k utíkání popuzeni. Ale pán bůh všemohoucí, kterýž v se ufajících nikdy neopouští a bez po- moci nenechává, zvlášť kdož proň rytěřují, stá- lost úmyslu přidává a posilňuje; nebo nižádným obyčejem strachem nejsou z toho množství po- razeni; pole udélavie a se vozy otočivše, ze všech stran všecky pěší i také Horské, kteříž ku po- moci jim přišli, a jiní také aby se podívali, které vojsko obdrží, mezi vozy s cepami a s oružím zřídili a zšikovali a mnoho děl k střílení připra- vili. A když sou kněží učinili malitké napome- nutí, všickní na zem padli a k pvohu srdečně plačtivé motlitby vylévali. A z motliteb povstavše, mnoho nových rytířův nadělali, aby tím statečněji a směleji pro obranu pravdy se postavili. A mezi- tím proti králi se připravovali a braň v svých rukou chutnali. A když někteří houfové krá- lovští chtěli se k vozům šturmem pokusiti, s ve- likou škodou od děl sou odehnáni. Takové ne- šlechetníci harce strojili a útoky k vojsku praž- skému, až noc přišla. Mezitím když sou tak spolu obyčejem rytířským, mnoho set od Horskych, kte- říž sou byli od Hory utekli, branou Kolínskou do města s nimi jsou zrádně vjíti dopuštěni. Měšťané ušlí Horští mnoho zlého v městě ucinili. A kdyZ sou ti do města vešli, potom se jiní s nimi spojili Horští a havéři, kteříž se teh- dáž v dolech kryli, vylezše, všecky, kteříž sou znamení neměli a hesla neuměli, ukrutně sou mordovali a uteklí do domů vlastních všedše, všecky, kteří sou Pražským přáli, jako kacíře mordovali. Do domu kněžského jeden žák ška- redý vběhl tázal se na správci. A když srozuměl, že by byl u vojště, tu jedl a pil. A vyběhl z domu ukrutné lotry přivedl a starostu nebo šafáře s kněžími, kteréž nalezl, ukrutně mečem zmor- doval. A někteří na věži kostelní byli zutíkali, aby tam životy zachovali. I tam jich nenechali, ale s nějakým knězem, panem Matějem Slovákem, zabivše s věže svrhli i některé jiné. Jednoho také kněze šedivého a poctivého, jenž klečel před tělem a krví pána Krysta, před oltářem nalezše, 121 

Strana 534
1421 Dec. 22 534 unum eciam senem presbiterum capite canum et reverendum coram altari ante corpus et san- guinem Christi flectentem reperientes sine ru- bore vulnerantes usque ad spiritus exalacionem perimerunt, archam quoque de pulchro labore noviter erectam portatam de ecclesia in plures concuciunt partes etc. Corpore et sanguine Chri- sti guid actum sit, veraciter ignoratur, dicitur tamen, quod quidam accurrens cum lancea cor- pus dominicum perforavit. In capella tamen cu- rie monetarum quadam monstrancia cum cor- pore Christi reperta corpus Christi, ut dicitur, pedibus in omnium christianorum scandalum est conculcatum. Et cum taliter, ut dictum est, in- humana a Montanis fieret strages, circa quam- cunque fere domum Christi vel sanctorum eius diverse exponuntur ymagines prius absconse, ut per signum venientibus darent noticiam, eos non esse nec fuisse de Pragensium hereticorum, ut dicebant, secta. Quas quidem ymagines iteratis vicibus ecclesiarum altaribus cum ingenti gau- dio inponunt variis malediccionibus Thaboritis cum Pragensibus ac Wiklefistis maledicendo. Item cum, ut predictum est, usgue“) noc- tem in campis militaria fierent ab utroque exer- citu certamina, exercitus regis non longe a Pra- gensium exercitu se collocavit, ut de Montibus sibi victualia darentur. Thaborite vero cum Pra- gensibus modicum valde cibum et potum haben- tes deo ieiunia in frigore persolvebant. Ft sur- gentes ad locum, quem rex cum gente sua oc- cupaverat, accedunt et excussis pixidibus ipsum regem cum totali suo exercitu a posicionis loco repellunt. Et facto mane *) VAVŘINCE Z BREZOVE KRONIKA HUSITSKA. beze vší milosti zranili, až duši pustil, a archu u čistého díla na mnoho kusův ztřískali a toho v pravdě neumím pověděti, co jsou páchali před tělem a krví pána Krysta. O proklání těla pána Krysta a nohami šla- pání. Avšak pravili, že jeden přiběhl s kopím, tělo pána Krysta proklál, a v kaple dvoru min- cířského nalezše jednu monstrancí, tělo pána Krysta nohami jsou šlapali všem křesťanům ku pohoršení. A kdyż tak od Horskych. nelidsky mord dál se u každého domu božího, nebo pána Krysta obrazové i jiných svatých rozliční byli vystaveni prvé skrytě, aby skrze to přicházejícím znamení dali, že nejsou z pražské ani z kacířské roty; kteréžto obrazy zase do kostelův s velikou radostí vnesli, Pražanům a Täborskym rozličně zlořečíce. Žižka s Táborskými a s Pražskými odehnali krále s pole. Item když tak na poli, jakž pově- díno jest, rytířsky bojovali s obou stranou, ne- daleko vojsko královské od pražského se položilo, aby od Hory jemu mohla špíže vezena býti a nesena, ale Táborští s Pražskými velmi malý po- krm a nápoj měli, bohu posty v žízni a v lačnosti činili sou. A povstavše k místu, kteréž král s svým vojskem byl opanoval, nastrojivše děla, krále se vším vojskem od toho místa, kde se kladl, odehnali sou. A to se stalo ráno. ©) usgue ad Wolf. — 4) mane ete. W. Ve vydání Hůoflerově: Et facto mane. (Et hoc factum est mane.) Slova položená do závorek nečtou se v žádném rukopisu, které srovnány byly; pocházejí tedy snad z rukop. Lobk. Srov. též překlad. 

Strana 535
VYTAH Z KRONIKY VAVŘINCE Z BREZOVÉ.

Strana 536

Strana 537
VÝTAH Z KRONIKY VAVŘINCE Z BŘEZOVÉ. Anno *) domini MCCCCXIV currente in die Omnium sanctorum inceptum est concilium tocius ecclesie in Constanciensi civitate pro procuranda unione et ecclesie reformacione. In quo quidem concilio fuit Sigismundus, Romanorum et Unga- rie rex, cum omnibus electoribus et multitudine principum, nobilium. Ad quod concilium Magister Johannes Hus eodem anno sabbato post Omnium sanctorum sub salvo conductu regis Sigismundi per- venit volens de sua fide ecclesie, ymo toti mundo facere racionem. Sed non obstante salvo regis con- ductu eodem anno sexta feria post Katherine capi- tur et incarceratur. Et contra eum perversus regni clerus falsos et fictos produxit articulos. Quorum armiductor fuit Magister Stephanus Palecz et pro- curator fidei Michael de Causis, plebanus ad sanc- tum Adalbertum in Nova civitate, qui fuit suus capitalis inimicus; (et Magister Stephanus de Pa- lecz fuit prius suus cordialis socius et postea versus est in arcum pravum sicut Judas contra eundem). Et sedit in carcere usque festum Pro- copii. Item *) anno domini 1415 sabbato post lro- copii prefatus Magister Johannes Hus, vir vita et moribus clarus, in Constanciensi concilio ad falsam testium deposicionem, nulla sibi debita data audien- cia est velut pertinax hereticus columpna kathenis et zonis alligatus igne concrematus et in cinerem redactus, cuius cinerem princeps Clem in Renum, ne a Boemis pro reliquiis veneraretur, proicere mandavit. Qui quidem Magister Johannes Hus per- versum clerum post mortem quasi vivus perturbavit, et quod timebant eis propter predicacionem ip- Sius accidere, hoc iusto dei iudicio evenit. Statim enim post mortem prefati viri predicatores sue partis gladium verbi dei contra omnes veritatis inimicos sine omni timore vibraverunt, dotaciones quoque Spiritualium et symoniam, avariciam et super- biam cleri publice detestantes. Et secuta est fere àd quinquennium, scilicet ad mortem regis Wen- ceslai, magna pestiferi cleri persecucio in bonis temporalibus et eorum beneficiis, ita quod in Praga unicus remansit plebanus, scilicet Magister Cristanus ad ecclesiam sancti Michaelis Maioris civitatis Pragensis confirmatus, aliis repulsis aut proprio motu recedentibus. Et tunc illi, quos Hus- sitas appellabant, libertatem magnam verbi dei et communionis utriusque speciei habebant et in paro- chias fugitivorum se intromiserunt. Anno domini 1416 Magister Jeronimus de Praga, Magistri Johannis Hus socius ), in via captus, Con- stanciam vinculatus adductus, carceribus fere per unum annum crudeliter afflictus, sabbato post Ascen- sionem domini anno predicto est in eodem loco, ubi Magister Johannes Hus, velut pertinax hereticus assatus et combustus. Quorum memoria vivat in secula seculorum, amen. Anno domini 1414 currente incepta est et pro- mulgata ad vulgus commune praxis communionis utriusque speciei per Magistrum Jacobum de Miza *) In m. De captivacione Magistri Hus. — *) V ruk. condiscipulus a nad tím nadepsáno socius. *) Z ruk. knihovny universitní v Praze 3 G 16. Srov. úvod. Na listě 30b nahoře novější rukou připsáno: Perioche est initii historine Mag. Lanrentii de Brzezowa. 68 

Strana 538
538 in ecclesiis sancti Michaelis et sancti Martini Anti- que civitatis Pragensis. Quam quidem praxim rex Wenceslaus, archiepiscopus Conradus cum omnibus prelatis ac universis magistris conabantur terroribus et variis minis et incarceracionibus impedire. Sed veritas de quanto plus persequitur, de tanto amplius invalescit, unde Gregorius: , Hec natura est fidei. quod cum plus vetatur, magis dilatatur *).^ Nam infrà duos annos in tantum invaluit, quod non so- lum in duabus, sed fere in omnibus parochialibus ecclesiis Pragensibus presbiteri Hussite 4) sub utraque specie communicabant et non solum in Praga, sed eciam in multis Boemie et Moravie civitatibus popu- lus communis catervatim sepissime cum magna men- tis reverencia et devocione ad sacratissimam utrius- que speciei communionem accedebant. Quod per- pendens antiquus hostis generis humani dyabolus. considerans populum communem peccata plangere, penitenciam agere et ad prefatam communionem se devocius preparare, excitavit susurrones et emulos veritatis, qui sibi nova mendacia confingentes con- cilio Constanciensi querulose proposuerunt, qualiter Wyklefiste seu Hussite de vespere post cenam in- ebriati communicarent et in flasculis et ollis conse- crarent et populo, quocumque tempore vellent, mi- nistrarent. Quibus concilium credulam adhibens fidem et sine maturo examine, non moti amore fidei, ut presumitur, sed plus zelo et livore repleti, eo quod sine concilii?) tam arduum factum Hussite attemp- tarunt, per strictissimam inhibicionem utriusque speciei communionem ad laycalem populum fieri in- hibuerunt omnesque sic communicantes, si perti- naces fuerint, velud hereticos persequi mandaverunt. Hoc mandato non obstante non solum usum racio- nis habentes, sed puerulos et infantulos post bap- tismum propter baptismi confirmacíonem communi- caverunt, pro qua quidem infancium communione factum est scisma grave inter magistros et plebanos, legis dei defensores, ita quod quidam ex eis infan- eium communionem dicebant fore erroneam et pro confirmacione baptismi non necessariam, alii e con- trario propter dicta beati Dyonisii constanter asse- rebant, quod omne sacramentum ecclesie sacramento VYrAH Z KRONIKY VAVŘINCE Z BIREZOVE. eukaristie perficitur ct roboratur, nam idem dicit: .Nullum rite sacramentum peragitur, ubi sacra communio non adhibetur* oc Nichilominus pre- fata utriusque speciei communio quoad adultos et parvulos fere per quinquenuium, usque scilicet mor- tem regis Wenceslai, sine notabili impedimento est practicata, sed succedente rege Ungarie in regnum Doemie adversarii veritatis omnibus viis et modis conabantur eandem communionem (quo- ad vulgus annullare, ut habetur inferius. minime tamen prevaluerunt, sed multi ex eis sexus et status utriusque sunt miserabiliter contriti. rex vero Sigismundus magnas fatigas habuit, prout postea patebit oc. Anno domini 1419 currente dominico die, que fuit dies dominica post Jacobi. quidam ex consuli- bus Nove civitatis, adversarii veritatis, per communem populum sunt de pretorio una cum subiudice enor- miter desuper proiecti et interfecti, transeunte ibi- dem presbitero iu processione cum venerabili sacra- mento a sancto Stephano. Pro quo Wenceslaus, Ro- manorum et Boemie rex, ira motus proposuit omnes presbiteros Wiklefistas seu Hussitas exstirpare. Et ipse statim post hoc XI f) die sequenti, post Assump- cionem beate Virginis, hora quasi vesperarum per- cussus apoplexia cum magno rugitu et clamore in Novo castro prope Pragam exspiravit. Cuius corpus de nocte propter metum populi in castrum Pragense fuit deductum et occulte in monasterio Zbraslaw a servitoribus simplicibus est sepultum et post in ca- strum Pragense usque deductum. Cuius mors et aeta cunctis regibus deberent fore in exemplum, ut deum timeant et eius legem, in quantum possunt, promoveant et defendant. Item anno, quo supra, presbiteri Hussite no- minati cum populo sexus utriusque in die Marie Magdalene ex omnibus vicinis partibus iverunt cum sacramento corporis Christi in montem prope De- chinam, quem Thabor appellarunt. Et iu eodem monte eodem die, ut a fide dignis dicebatur, XL milia et fere XX ') persone utriusque sexus cum parvulis a prefatis presbiteris sub utraque spe- cie sunt communicati et post mortem regis Wence- *) V ruk. inflammescit a nad tím dilatatur. — 4) V ruk. Hussonis a nad tim Hussite. — *) ita cod. — ^) Mělo by býti XVI. 1) Srov. Vavřince z Březové str. 345 a 401. 

Strana 539
VÝTAH Z KRONIKY VAVŘINCE 7 BŘEZOVÉ. slai in multitudine magna Pragam intraverunt et plu- rimos insultus in ecclesiis et monasteriis faciendo ad propria redierunt 2). Item eodem anno tercio die post mortem regis presbiteri zelum, sed non secundum scienciam ?), cum multitudine populi utriusque sexus ecclesiam beate Virginis in Lacu intraverunt. sepulerumque Magistri Albici, archiepi- scopi Cesariensis, ibidem factum ac ymagines ad frusta conciderunt et 2* die post mortem regis per- Wenceslai quidam habentes transeuntes plurimas ecclesias confractis y maginibus Cartusiam de vespere pervenerunt et captis omnibus Carthusiensibus eos in pretorium Antique civitatis cuni cantu vulgari perduxerunt et in crastino eorum monasterium igne suceenderuut, quod combustum fuit Et post hoc statim domi- nico die in Pieska monasterium predicatorum fundi- tus mulieres everterunt et vmagines combusserunt. Jtem eodem anno 4" feria ante Symonis com- munitas Nove civitatis expulsis regalibus de Wysse- grado, regina ^) vero cum baronibus castrum Pra- gense et Strahow obsederunt. Et ex utraque parte graves insurvexeruut coutenciones occasione legis dei totaliter demptis muris. libertatis, ita quod et Theotunici multi in auxilium regine contra Pragenses sunt evocati. Item eodem anno presbiteri dicti Hussite nulli obedientes nullumque timentes populum in suis sermonibus ad destruendum monasteria et ymagines necnon ad auferendum bona tempo- ralia a clero et dimissis ritibus humaniter in- ventis legi dei adherere constanter induxerunt, ita quod regnum Boemie propter ymaginum con- cussionem et monasteriorum plurium destruccio- nem circa exteras naciones gravissimam incurrit heretice pravitatis infamiam. Item eodem auno sabbato post Omnium sanc- torum ad incitacionem presbiterorum et presertim Ambrosii de Grecz Regine pulsate sunt campane fere per omues ecclesias de die et tota nocte ad, concursum ^) faciendum, ut iret populus ad subveni- endum "lhaboriensibus, quibus in via transeuntibus Pragam insidias barones posuerunt. Sed congregatus populus dimissis Thaboriensibus Parvam civitatem de vespere irruerunt, quam nocte expugnantes cum 539 castrensibus certamen inierunt, qui succenso pretorio castrum redierunt. Regina vero cum Rozmbergensi timore ducta de castro fere circa quintam horam noctis fugit. Communitas vero obsessa archiepiscopi domo et aliis dampna maxima eidem civitati intu- lerunt, fuitque nox illa Pragensibus nox tribulacio- nis et miserie et novissimo diei i) assimilata, de- mum factis ex utraque parte treugis usque festum Georgii et adventum regis Ungarie sub pena L mil- lium sexagenarum, Nova civitate recedente a Wysse- grado populus aliqualiter ab insultibus quievit. Item eodem anno ex mandato regis Sigismundi adversarii veritatis venati sunt in terris presbiteros sub utraque specie communicantes et ad Montes pre- sentaverunt, inter quos magister Chodko in Gurym 1419 post Omuium sanctorum cum suis presbiteris, videlicet Jacobo, Martino oc., 2" fe- ria in nocte !*) post Epiphaniam captus et post in foveam cum aliis proiectus, et ex communi fama infra breve tempus ultra XV centena hominum favencium communioni calicis decollaverunt nocte et in foveam seu ssachtam, quam Pragam appellant, proiecerunt, quorum innocentem sanguinem dominus suo tempore vindicavit, nam bina vice post eivitas Moncium Cuth- nis est exusta: una vice per Sigismundum regem, et alia vice per Zizkam. Item anno domini 1420 sexta feria ante Le- tare?) quidam zelator magnus veritatis nomine Krasa est in Wratyslavia propter communionem utriusque speciei, à qua nolebat recedere et ad articulos 4" per legatum ibidem presentatos assentire, equis est tractus et post combustus rege Sigismundo permit- tente, qui pro tunc in eadem civitate cum gente Sua existebat. An credat, quod concilium Constanciense sit in spiritu sancto congregatum, et quicquid statuerit, sit ab omnibus fidelibus tenendum, et quod Johannes Hus est velut pertinax hereticus rite combustus, et quod communicantes sub utraque specie sunt velut he- retici persequendi. Item eodem anno dominica Letare ex mandato pape legato in Wratyslavia pro tunc cum Sigismundo, Romanorum et Ungarie .ac Boemie rege, existente est cruciata contra DBoemos velut contra hereticos anno domini Articuli autem 4*' fuerunt isti: 5) cod. reginam, — ^) V ruk. disturbium a nadepsáno concursum — !) cod. dei. 2) Tumtéz str. 348. — 3) Srov. tamtéž str. 356. — 4) Srov. V. z Březové str. 353 a 355. — 5) Srov. v če- ském preklad® (str. 858): ve čtvrtek na středopostí. 68% 

Strana 540
540 et ecclesie Romane rebelles per ecclesias in sermo- nibus publicata. Et post hoc cito magna serenitate existente visi sunt in Praga et in Wratyslavia tres soles et duo halones se per modum crucis intersecantes. Quorum apparenciam episcopi et prelati ac ceteri Boemorum inimici de impres- sionibus meteorologicis modicum vel nichil intel- ligentes dixerunt, regi a deo hoc fore factum miraculo, scilicet pro confirmacione cruciate contra Boemos, quamvis innocenter, erecte, cum verius dixissent, quod sicut cruciata terreni dei. scilicet pape, est promulgata, sic Christus, celestis in celo papa, suam eciam crucem celestem contra omnes adversarios veritatis ostendit et, sicut ipsi per eorum cruciatam conantur opprimere inno- centes legem dei sectantes, sic ipse sua cruciata per varias guerras, lites, contenciones, bella, ap- postemata et subitas mortes vult adversariorum seviciam annullare. Item eodem tempore post prefate cruciate pu- blicacionem omnes Pragenses communionis utriusque speciei inimici tam spirituales quam seculares gau- dentes animo dixerunt: iam isti pessimi heretici comburentur aut omnes cum parvulis et mulieribus gladio peribunt. Cito ergo fugiamus ab cis ad tutis- sima loca, ''imentes igitur corpora cum rebus perdere ad castrum Pra- gense se cum rebus transtulerunt, cum uxoribus et pueris, et hoc in magna multitudine, ita quod de Antiqua civitate ultra quam septingenti hospites pociores et diciores fugierunt et de Nova civitate fere totidem, exceptis inquilinis "), ct baronibus regni Pragense castrum et Wyssegradense possiden- tibus iuramentum fidelitatis promiscrunt, ut post Georgii elapsis treugis iuvent eos propriam civitatem Pragensem expugnare, Sed deus miro modo convertit citharam gaudii eorum in luctum ct lamentum. Rc- deunte enim post l'asea nobili domino Czenkone a rcge pro tunc in Wratyslavia existente ct cognos- cente, quod dominus rex Sigismundus communionem utriusque speciei totaliter vellet. annullare, quarta feria post Tiburcii expulsis omnibus adversariis tam clericis quam laycis, nobilibus ct ignobilibus, mulieri- bus et viris, ipse cum suis castrum Prageuse ob- ne simul cum eis percamus! k) ita cod. VÝTAH Z KRONIKY VAVŘINCE Z BŘEZOVÉ. sedit, uniens se cum civitate Pragensi et ceteris civitatibus pro defensa veritatis evangelice. Theu- tonici vero cum ceteris adversariis, quidam ad Mon- tes et alii ad vicinas fugientes civitates dimissis om- nibus querebant solum vitam suam salvam fa- cere. Mulieres autem eorum quottidie sedentes foris castrum plangebant, et amplius aurum et argentum. pecunias et clenodia, quarum maxima copia in castro fuit relicta cum ceteris rebus cis in castro reclusis, quam propria scelera, rerum suarum restitucione. Sed DBoemi et ceteri eis indiscrete insultantes, blasfemantes et de carum rerum quasi perdicione gaudentes instanter suppplicantes pro concluserunt in hoc ?), quod quicumque non visitaret missas et con- fiteretur ac sub utraque specie communicaret, quod ab omuibus suis bonis a civitate l'rageusi expelle- retur. Et sic plures terrore coacti confessi sunt et communicarunt, alii cordialiter, alii solum ad volun- tatem hominum. dere quam presbiteris IIussitis confiteri. Et quidam pocius eligebant rece- Item eodem die^) communitas Pragensis castrum Wyssegradense ex omni parte vallavit, quod in brevi temporis curriculo obtinuissent, si a campis tradi- cionem suspicantes non recessisent, eo quod curienses in Wyssegrado existentes ín victualibus totaliter de- ficiebant. Sed recedente de campis communitate in crastino statim magna preda sumpta Wyssegraden- ses se forcius firmaverunt et plurima dampna in rebus ct corporibus Pragensibus intulerunt et inferre quottidie non cessabant. Item eodem tempore in confinio Dechynensi ct Plznensi acta sunt flebilia gravia et inaudita et toti regno Doemie plurimum scandalosa. "Thaborienses enim clientes et rustici, mulieres ct parvuli in multitu- dine magna congregati per campos et montana cum presbiteris et corpore Christi divagantes multas ecclesias cum domibus plebanorum ac monasteriis Milewsko?) ct Nepomuk comburentes adquisierunt castra et castella Hradisst '?) et Rabie, castro fir- missimo E), in quo per spirituales et seculares multa sine estimacione bona in vestibus preciosis et cle- nodiis diversis fuerunt propter securitatem deposita. Que tamen omnia, sumpta solum preda armorum, equorum ct pecuniarum, extra castrum in uno posita 6) Srov. Vavř z Bfez. str. 375. -- Exceptis inquilinis srov. v Ceském prekladé (str. 561): Kromé podruhü. — 7) Srov. tauntéž str. 363 a 375. — 8) Srov. tamtéž str. 3063. — 9) Viz tamtéž str. 364. — 10) Viz str. 357. 

Strana 541
VÝTAH Z KRONIKY VAVŘINCE Z BŘEZOVÉ 541 cumulo combusserunt et cum eis presbiteros et ple- banos VII cum uno clerico, quos in prefato castro apprehenderunt. Et horum omnium malorum quidam perversi presbiteri predicatores Thaboriensium cum corpore Christi precedentes, ut timetur, fuerunt cause principales. Pro quo facto dominus Czenko cum sibi iunctis nobilibus fuerunt gravissime prostrati dolen- tes. quod unquam se de castro Pragensi invito rege Sigismundo intromiserunt. Item codem tempore in confinio Hradecensi similiter congregata multitudine laycorum cum pres- biteris in quodam monte, quem Oreb appellarunt. et hii vi obtinuerunt monasterium Hradisst firmis- simum et combusto eo civitatem Pragam in die Si- gismundi in copiosa multitudine cum corpore Christi intraverunt et a communitate Pragensi cum proces- sione et corpore Christi multo populo eis obvio ho- norifice sunt suscepti et ad sanctum Appolinarem contra Wyssegradum collocati. Item in confinio Plznensi congregatis Chodoni- bus, quorum ductor fuit presbiter et equester et armatus, in diebus Maii sunt in uno monte a Swam- berg obruti, vulnerati et ad centena interfecti, et presbiter in armis captus in Plznam ductus et ibidem cum tubicenis ab adversariis est turpiter combustus. Item eodem tempore, anno videlicet domini 1420 currente. dominus Czenko videns, quod Pra- genses non poterant Wyssegradum expugnare, et au- diens, qualiter Thaborienses in confinio Bechinensi ecclesias, castra, castella, opida, villas et monasteria comburerent, tedio ductus cum suo occulte tractavit consilio, ut de castro condescenderet et regis gra- ciam per talem condescensum ad manus regis obti- neret 11). 11) Mezi zadní deskou a posledním listem na vloženém popsaném pergamenovém listě touž rukou: In Wyssegrado tempore obsidionis comessi sunt equi (srov. Vavř. z Břez. str. 433), ut fertur, CXXXIII et multi homines fame perierunt. Johannes de Bydlin, Johannes de Smolin, fundatores Thabor etc. (srov tamtéž str. 357).

Strana 542

Strana 543
VAVŘINCE Z BŘEZOVÉ PÍSEN O VÍTĚZSTVÍ U DOMAŽLIC.

Strana 544

Strana 545
de celsa rupi rapidi cursu fluunt in infima. sic isti de Boemia metu palentes fugiunt et ignorantes, quo eunt: quasque una induxerat via et loco fixerat, tam multiformis expulit, multisque locis intulit inpungentes velud talpe. Quidam ruunt celsa alpe, ceno figuntur aliqui, ad meos redeunt 2) reliqui putantes se aufugere, et visi sunt accedere. Currus linquunt, clenodia, vestes, arma, tentoria, bombardas et pecunias, machinas, rerum copias, plaustra cum comeatibus multis indicibilibus, ut exuti oneribus forent parati cursibus. Honoris iam inmemores divites necnon pauperes metu vexilla deserunt et ut amentes fugiunt nondum conspecto agmine, hostis obvii specie, nam mei tunc ab hostibus tribus distabant millibus. solo audito strepitu rede, equorum sonitu tumultuque horribili vociferantis populi, classicorum sonancium, populorum cantancium. Ast mei facti hilares parvi, magni et primores. aquillis velociores b), leonibus forciores, cursuque tam precipiti currunt ad actus prelii. Lassantur equi quiritum, pedestres urgent spiritum ad bellum festinancium hostium fugiencium, quos putabant resistere velle secum confligere, veluti pridem dixerant, regi suo spoponderant. Nam rote axes deserunt ex impetu, quem perferunt c), rumpuntur equis cingula, abiciuntur babata, ") cod. redunt; redeunt Höfler. — b) (in m.) Trenorum 4°. — c) cod. preferunt. *) První čtyři verše zněly dle Dobnera (Monum. I, 168) takto: Enarret nunc Boemia per hec novella carmina magna quidem prodigia acta divina gracia. 69

Strana 546
546 VAVŘINCE Z BŘEZOVÉ PÍSEŇ O VÍTĚZSTVÍ U DOMAŽLIC. themo rede perfrangitur, onus tardans deicitur. Terra tremit tumultibus, pulvis aflatur vultibus, sudore madent corpora; non lentescit audacia. Cursu lassatus sternitur, per sequentes opprimitur: non affuit hic pietas, urgebat nam necessitas. Sicque illos adeuntes paucos habent resistentes, ubi captivant plurimos trucidantes reliquos. Multi sunt capti pedites 9), quos tetenderunt bestiis, truncantur quidam petibus, falcastris quas et vulpibus, lupis sternunt. straminibus opertas aut graminibus. Deponunt arma gravia, equos mittunt in devia atque conscendunt arbores quidam ramosas, proceres, ut servent vitam miseri. quos viri securigeri vox coegit descendere, se sua quoque ?*) dedere. Septem quippe descenderunt seque uni subdiderunt, quos spolians induviis tradidit et exiciis. Suecidunturque arbores, in quibus erant milites alii a. prioribus, similes facti avibus: ruunt in terram tremuli, igne cremantur reliqui cum ipsis arboribus, sue tutele sedibus. Tres detenti a puero, quod narro pro miraculo, deducti ad exercitum, meeque gentis populum velut oves ad iugulum. 4) cod. peditis, — W) cud. que. — ") Ysaie 10. — f) cod. Sites. — ?) cod. quos. sic isti ad suplicium, nec ausi sunt resistere *) tam puerili dextere. Vates prompsit veridicus, quod cum leone vitulus morabitur et parvulus ipsos minabit ocius. Hoc reor et prodigium, quod quidam Nuremburgensium, cives f) in urbe cogniti, ymo ibidem geniti, intrant urbem attoniti fuga acti ancipiti. inquirunt de hospiciis, propriis domiciliis. percussi tunc acrisia tamquam viri in Sodoma €). O formido militaris! A transactis nusquam talis est audita iam seculis tocius orbis populis. Suntne ast isti milites, pape, regis sathalites? Non sunt viri, sed femine, capre fugaces misere. ymo paventes lepores aut exturbate volucres. Ac re mei sunt ditati, tuo dono munerati armis et auro, curribus, machinis, rebus pluribus. Fodientes nam foveam ^) iam inciderunt in eam hostes mei sevissimi manu censoris maximi. Namque eorum gladius cor perfodit interius. ipsorum ac arcus teliger fractus cum esset integer, devictus arcus forcium, robur crevit debilium. Nam qui?) necare venerant, predari quoque sanxerant, 8) Gen. 19. — b) psalmo 5, proverbiorum 26. — 

Strana 547
VAVŘINCE Z BŘEZOVÉ PÍSEŇ O VÍTĚZSTVÍ U DOMAŽLIC. 547 prede, neci pessuundati sunt de regno profugati. ut aves a falconibus, onager a leonibus, tamquam olim Assirii *) exercitus innumeri convallantes Samariam. Israhel urbem maxima. quatuor gressu leprosorum sunt fugati. nec quis horum tunc valuit subsistere. coacti nam sunt fugere relictis thabernaculis, armis, frumentis. poculis, quibus fames propulsatur. Samarie ac donatur tritici opulencia divinitatis gracia. En impletur propheticum verax verbum Mosaycum: Deus pro vobis pugnabit, vos iacentes defensabit. O quam turpe diffugium tam strenuarum gencium: non viso hoste fugere totque cará relinquere suis in fructum hostibus duris atque crudelibus, suis in laudem eiulis vulgandam cunctis seculis, sibique in obprobrium, damnum quoque ridiculum, seque fuge presidio tueri, sed non gladio! Legatus summi presulis, crux, claves in labaris, crux afixa. omuibus, magnis neenon minoribus, licet. illis tunc aderant, ast nichil illis proderant: rapta cruce cum clavibus, bullis, thesauris omnibus nudum reniittunt nuncium ad primum patrem presulum. к) 2 Regum 21. — !) cod. for. Ast quid dicat Julianus, cardinalis iam. Romanus, regressus hoc de prelio, illi pape Eugenio, qui relinqueus heremum assumpsit decus presulum mallens Marte officio fungi in dei populo. quam Marie silencio plus complacere domiuo? Hic flens dicit: Pater sancte, non sunt vise res nunc tante neque cernentur amodo. ut reor, in hoc seculo, res stupeude atque, dure coram vobis fors!) secure, quas sensi in Bohemica illa gente funestica. Cum gregassem gentes multas vi et armis bene fultas ex partibus Almanie Ungarie, Ytalie, de terrisque conterminis, eristianismi populis, quarum vigor orbem terre repugnantem posset ferre, virorum multitudinem, pugnancium fortitudinem: tunc, que metas custodivit, gens Bohema, ut pervidit tam grandem multitudinem, reliquit terre limitem. Nos ingressi per potentem manum nullum resistentem in hac terra comperimus. ferro. igne vastavimus fere per mensis spacium exercentes dominium. Tandem illi scismatici gentis Boemie rustici congesserunt exercitum paucum, inermem, frivolum. Mira tunc res peragitur, nec ei par conspicitur in tota sacra pagina, orbis regnorum cronica. 69° 

Strana 548
548 VAVŘINCE Z BŘEZOVÉ PÍSEŇ O VÍTĚZSTVÍ U DOMAŽLIC. Cum nobis appropinquaret, per tres leucasgue distaret ille malignus populus, totus iniguus, frivolus, tanto horrore quatimur timoreque convincimur; exulavit auxilium, spes fugit et consilium, terra tremente tremimus, nil nisi fugam querimus, agente hoc dyabolo, certe ipsorum domino. Nequivimus subsistere, coacti sumus fugere. Multa illie, reliquimus, que nobiscum invexinus: builas, indulta, labarum, insigne decus presulum. Meamque cappam rubeam, quam ibidem relinqueram, unus illorum indueus benedixit insaniens crucisque per signaculum nostrum ridens officiuin latro cruentus, perfidus. cui aplausit populus, et quod reor nepharium corruptivumque iurium ac clavium ecclesie in despectum katholice. Nam nostro de exercitu quidam urgente strepitu. de quo supra meminimus et hoc vere comperimus, currum nostrum rapuerunt. quem ad sua deduxerunt, onustum auri millibus, caris atque iocalibus, que pro Vestra Sanctitate multa cum sagacitate Almanie congessimus, fida manu servavimus. In quos tamquam sacrilegos ecclesie notorios anathema inveximus, sed in nullo profecimus 7). Dure cervicis populus "). cleri infestus emulus °). sue salutis inmemor ac adamante durior, quod rapit, tenet firmiter. licetque damnabiliter. Puto eos nequiores nunc Boemis predatores: illi nobis resistentes, isti nobis assistentes ; illi quippe inimici, isti nostri ac amici: illii nostri vastatores, isti nostri protectores. Est quoque nocencior ?) hostis familiarior atque perniciosior, in quantum est occulcior. Nam sub forma pietatis scelus tante pravitatis nobis latenter inferunt, ex quo iam nostra auferunt. De reliquis nunc taceo, de Boemis hoc refero. Non sunt hic vere populi, sed pro certo dyaboli, ymo truces Licaones 9) interimentes hospites atque feroces arpie humana fulti specie"). Cuius tumultu territi fuimus sic atoniti, ac si fulmen descenderet, ictuque nos prosterneret. Colles, montes optavimus 5), ut nos velarent ocius, sicque eos horruimus, ac si nostris cervicibus insiderent et scapulis, nosque urgerent stimulis "), unde disiecti fuimus, quocunque tunc valuimus. ^) Exodi 19 et 30. — ?) Deuter, proverbiorum 29. — ?) Actuum 7. — P) 3° de Consolacione, prosa V. — 9) 1% metha. — F) Ysid. ethimolog. — *) Luce 29. — *) cod. urgeret stimulus, 

Strana 549
VAVŘINCE Z BŘEZOVÉ PÍSEN O VÍTĚZSTVÍ U DOMAŽLIC. 549 Cardinales hoc laudarunt, episcopi affirmarunt, auditores causidici, omnes pape domestici. Puto, multos in nemore fame, siti decedere errantes in amfractibus, silveque itineribus, qui noverant introitum, sed nesciebant exitum silve vaste Boemice, viose ac girovage. Ecce nichil proficimus, opes et gentes perdimus! Vilescit robur clavium iam in conspectu gencium, tempnentur indulgencie Romane sic ecclesie ac erimus ludibrio fere omni in populo. Meum est nunc consilium, ut tam perdurum populum mulceamus per graciam prestantes indulgenciam, ut tres illi articuli scripture consentanei, puta de potu calicis, criminibus de publicis, necnon de evangelio interpretando populo: ut bibant de calice omnes plebes katholice, ut arguant et predicent, sed populum non concitent adversus hanc ecclesiam, sacramque elemosinam iam datam a fidelibus in hiis servent limitibus, prout nunc et ante ea conservavit ecclesia; quibusque volunt, ritibus utantur, sed fidelibus, non noceant ecclesiis. sacrisque monasteriis, cum cunctis pacem habeant, neque vicinos adeant cum sua milicia hostilique sevicia. — Pater sanctus deliberans. rem tacitus considerans promet sacro oraculo: Adest deus hic populo, quod liquet ex prodigiis in gente nostra proditis summi regis potencia, cui subduntur omnia. Durum est bellum gerere, illi quoque resistere, qui est deus omnipotens u), in manu cuncta continens. Quis nempe illi resistit*) umquam, et pacem habuit? Non est certe consilium contra supremum dominum. *) Nam et regum consilia *) dissipat hic vi propria. Natat hic contra fluvium γ) z) qui lacessit altissimum, seque ipse suffocat, qui deum in se provocat. Nos digne ista patimur, ex quo tam vera nitimur nunc vi nostra eradere, verbaque Cristi solvere, que sunt insolubiliaa), ut humus ac celestia facilius resolvantur, quam hec in se corrumpantur b). In se sunt iustificata et in petra solidata, Cristo Jesu nunciata, vita eius comprobata, ut nostrum ministerium levemus ultra terminum nobis a lege prestitum, supra gregem concreditum. u) psalmo 94. — 7) psalmo 9. — *) proverb. 21. — 1) psalmo 21. — 7) opraveno z flumen. — 2) eccles. 4°. — *) Luce 16 et 21. — b) psalmo 18.

Strana 550
VAVŘINCE Z BŘEZOVÉ PÍSEŇ O0 VÍTĚZSTVÍ U DOMAŽLIC. Si sum Cristi vicarius, sim ipsi consentaneus. Frustra hoc nomen sorciar“), Si quo dispar inveniar. Nil nam prodest sanctitatis nobis nomen, si beatis adversamur moribus, filiique dei legibus. Si succedo dignitate Petro, fungar sanctitate, suisque sacris moribus poleam ac virtutibus. Certe multum desipimus, si sic, ut remur, sapimus, putantes bello vincere divo firmata robore, volentes et evellere, que sunt fixa in ethere, gliscentesque corrumpere perpetuata numine, ore prolata domini, manu donata homini, que moribus exhibuit, suis exemplum prebuit, queque sui discipuli observavere 4) seduli. Restat nunc iram solvere ac rigorem lentescere, ne et mulctemur ©) celitusf) plagis peracrioribus. Quanto magis protenditur ulcioque protrahitur, tanto offendit amplius arcus dei severius. Congregemus ecclesiam sub tipo nunc katholicam, tres ut illi articuli, quos dixi, indevii suum progressum habeant, sed de quarto nunc taceant! Nam omnis nostra dignitas, ecclesie .auctoritas inox paulatim deficeret, dum opes sic desereret. Num priusquam ecclesia fuit dives per predia, pape vivebant misere, cedebantur ut victime, sed muniti diviciis tuti sunt ab insidiis atgue in pace domino famulantur altissimo. Frustra iura quis conderet, si illa non defenderet virtute ac pecunia. cui iam parent omnia &). Hec amici et fautores, domi relicte uxores loquentur bellatoribus ad sua redeuntibus: Ubi honor. fides vestra, ubi fortis viri dextra, ubi vestrum iuramentum pape. regi fide tentum? Estne ista strenuitas, bellantis magnanimitas, estne ista fortitudo, ymo turpis valitudo: hoste absente fugere. campum et res relinquere? Mori foret honestius in bello et robustius, quam et aspectum fugere gentis ignave, misere, despecte nunc ab omnibus Cristi veris fidelibus. Ubi sunt et tentoria, currus, arma, stipendia, bombarde, vestes, machine, grandesque victus copie? Relicta sunt hec rusticis perfidis ac Doemicis iu decus et presidium, nobis damnum, obprobrium. Esset nunc vobis sacius et re vera consulcius. ut vestris focilaribus perlanguissetis febribus aut certe epidemia orbaremini anima, *) cod. sorcior. — ") cod. observare. — *) cod. mulcemur. — f) Gregorius, — €) ecclesiastes 10. 

Strana 551
VAVŘINCE Z BŘEZOVÉ PÍSEŇ O VÍTĚZSTVÍ U DOMAŽLIC. 551 quam fore in obprobrium nunc et in omne seculum cunctis vicinis populis ^), cognatis, notis, incolis. Prout semper optabamus, vos redire sperabamus in triumphali gloria cum preda et leticia: nunc nudatos vos honore, armis, rebus, in merore ad nos reverti cernimus. Ach quod vobiscum vivimus! Utinam simul fulmine interissemus a numine! Itespondebuut cum rubore: Hoc est actum miro more per nos ineffabili, à seculo nescibili. Nam dum gens illa perfida Boema, dyabolica ad nos veniret propere volens in nos irruere. licet. distaret eminus. tumultus erat cominus grandis instar tonitrui advenientis populi; tota terra contreinuit ?), omnis et virtus abfuit, omnis homo perhorruit, omnes in fugam compulit cum ducibus, principibus magnis atque presulibus. Hos sequi nos oportuit, relinquere non licuit. Censeremur desertores, nobis datos dum rectores non sequeremur ocius fugientes velocius. Debet sequi grex pastorem, cohors ducem, preceptorem: uterque male deseritur, ergo iuste arguitur ; uterque prave deserit, uterque penam incurrit. Ach, tirones ingeminant, ach, trementes ilacrimant, se fugatos condolentes, spoliatos asserentes multis equis, rebus, armis, quas distractis suis arvis ad nutum regis emerant, cum quibus ac intraverant Boemie provinciam tracti per indulgenciam legati summi presulis, astu, fraude, fallaciis. A rege damna postulant legatoque inproperant, quia per indulgenciam sunt circumventi perperam. Rex iratus respondebit: En bravium illis cedit k), qui pugnarunt legittime, non sic, qui instar femine cedunt nullo confligente, folioque perstrepente, nullo hoste persequente aut a tergo perugente !), ut volucres accipitrem, damme canem peralacrem, rapte veluti aride à ventis magnis stipule. O gloriosi milites! O quam robusti quirites, quos vesica pisi grano sonans fugat campo plano! Ut apes alvearium linquunt propter fumigium, sic isti solo sonitu, Boemie gentis strepitu ut oves lupos fugiunt, res et arma deserunt. Quid si illam conspexissent, forsan omnes interissent veluti olim nuncii viso vultu Sobieslai! ') O imbelles ?) bellatores, digni quippe, ut tortores 5) pocius debet esse proborum dignitas sine vita quam vita sine dignitate. Hec Valerius libro 3? de fortitudine (cod. formili) Tui (cod. Qui) quoque. — 3) cod, tremuit. — k) 1 Thi. 1% — !) cod. perurente. — ?) cod. mi belles; imb. Hófler. 1) Viz Dalimilovu kroniku kap. 67. 

Strana 552
VAVŘINCE Z BŘEZOVÉ PÍSEŇ O VÍTĚZSTVÍ U DOMAŽLIC. vos pendant in patibulis, distendant in eculeis aut consumant ignibus flammisque vibrantibus! O vos signati crucibus, digni millenis mortibus, dotati indulgenciis Romane sedis maximis! O infames et iuglorii desertores imperii, indignique ad hominum iam assumi consorcium ! Ubi est vestrum labarum, imperiique insignium? Reliquistis hunc rusticis perversisque Boemicis, nobis in contumeliam, illis vero ad gloriam. Cirographos nunc reddite nostros atque recedite non conspecturi faciem. nostreque curthis speciem! Illi dicent cum tremore corde animequiore: Nos peraudite famulos vobis ubique sedulos, nam sumus noti regibus, multis quoque principibus, quibus semper utiliter servivimus et fortiter in bellis et conflictibus, discriminosis actibus. Non est visa ignavia in nobis sed audacia; sed postquam hanc Boemiam sumus ingressi pessimam, cessit robur a cordibus fugatum a demonibus, aufugit audacia. discrecio, prudencia, defecit et consilium versumque est in nichilum Nam illos nequam rusticos cruentosque Boemicos ) cod. tam. dum venire comperimus cum horridis tumultibus et, in tanta distancia, per tria fere millia, audivimus tum ^) strepitum currium, gentis, equitum atque sonum classicorum vehementem et multorum: nostra virtus elanguit omne corpus contremnit. tota terra concutitur. unde metus exoritur in nobis certe omnibus pusillis et maioribus. Velud amentes fugimus, fuge locum non novimus. Assunt illis demonia metum horrendum dancia in hostes atque emulos ipsorum pene singulos. Vestra novit Serenitas, quanta pusillanimitas erat vestris in omnibus cum illis conflingentibus multis locis Boemie, prout notum est hodie, aput Montes, Brod, Wyssegrad, aput Kladrub et prope Prag. Vestra regalis Dignitas ach! quociens per perditas illas gentes vilissimas est effugata et sarcinas multas liquit fugiens! Deimones sunt, non vera gens, repleti maleficiis, sortilegiis, auspiciis Nec latet aurem regiam, quod magnam per potenciam illic intrantes principes juxta Vskenses limites sunt de terra efugati, multi capti, trucidati ab illis malis rusticis, desperatis Boemicis, qui tulerunt spolia horum in magna copia. 

Strana 553
VAVŘINCE Z BŘEZOVÉ PÍSEŇ O VITĚZSTVÍ U DOMAŽLIC. 553 Quantus fuit exercitus iuxta Zacz urbem positus ducum magnorum, presulum, principum atque comitum, qui ignis per voraginem multam tunc supellectilem, currus, arma, tentoria profligans in Boemia, perdens multos de populo Boemorum in gladio profugit valde turpiter: duces ac pauper pariter! Quanta fuere agmina, que Misam et confinia occupabant hostiliter agentes magna fortiter, quos rustica milicia cum ingenti audacia pepulit de Boemia per vias, montes, devia, ubi plura relinquerunt, que in terram intulerunt! Nam cum festinant fugere, coacti sunt relinquere multa plaustra cum copiis, rebus nonnullis aliis. Non est nobis imputandum nec moleste perferendun, si ab illis discessimus. priusquam eos vidimus, illas gehenne furias, parcas, manes et lamias. Pugnent cum illis demones. sed numquam vestri milites! Respondebit rex placatus: Ego nusquam mei status passus sum iniuriam, quantam per Boemiam. 'l'antum semel sum deiectus. tristi fatoque subiectus in Turcorum regione: sed hice crebra faccione gente, rebus sum orbatus, regno meo spoliatus. 9) cod. perfeceruni. — P) 2? de Consolacione prosa 1 et Valerius 7. — 3) Katho. — 7) 2 prosa 2. Ki Non est ex fortitudine, sed belli asuetudine, non est ex audacia, Sed ex quadam vesania aut Saturni imperio concesso ruris populo, quod sic perturbant populos parvos, maiores, maxiuios, quod sic exterrent homines; nec faciunt hoc demones, nam visa cruce fugiunt, exhorcistam non perferunt °). Crux fuit nobis omnibus ac exhorcista maximus legatusque a latere, cui nec porte infere possunt umquam resistere, missus Romano presule, nisi suos exorcismos, artis sue svlogismos amissos in itinere nescivisset, depromere. Sed belli casus dubius, hunc iam hunc vorat gladius, volvit nam ceca rotulum sors, comiscet et poculum P). nunc illum sursum proicit, tandem ad yma deicit, nuncque propinat nectara, nunc felleata pocula 9). Victus victore premitur. demum victor prosternitur. Sic luditur in palestra ") mundi ruentis funebra. Siut commissi dyabolo nunc et in futuro seculo tam desperati rustici, obstinati Boemici, ex quo ad sinum gracie nolunt verti ecclesie, nec ad obedienciam nobis de iure propriam ! Siut nobis ut ethnici illi duri scismatici ! Eos sacius deseram, quam eis sic presideam. 0 

Strana 554
VAVŘINCE Z BŘEZOVÉ PÍSEŇ O VÍTĚZSTVÍ U DOMAŽLIC. Multa nempe possidemus regna orbis et habemus opes, gentes et gloriam: jam relinquo Boemiam. Nam tot sumptus totque gentes jam consumsi precellentes, iu nullo quidem profui, sed semper michi nocui. Dicet illis et legatus: Ego, memor mei status, pugnare hic non debui: vos adhortari habui, ut pro fide ecclesie pugnaretis tunc strenue contra illos scismaticos ac rebelles Doemicos Dum vos vidi fugientes et disperdi*) ut amentes tunc tam robustos milites meeque vie*) comites. electos ac ex millibus. tot. terris et. regionibus, congregatos et sumptibus magnis atque laboribus pape, regis, potenciam fere in orbe maximam. duces magnos et presules, principes necnon milites. crucis munitos gloria Romane sedis gracia, fultosque privilegiis ac summis indulgenciis, in quibus et fiduciam habueram ratissimau, quod vestre iam potencie nullus posset resistere. — Alexander Macedonus minoris tunc exercitus Persam devicit Darium, cesarem potentissimum — cum vidissem vos pallentes. ut arundo pertrementes hinc et inde discurrere, locaque fuge querere, *) cod. dispardi, — *) cod. vite. fas non erat michi stare, frustra fuit tunc orare cruceque benedicere: restabat statim fugere. Non sum ergo arguendus, neque verbis lacessendus. Quid dicet Brandemburgensis, burgravius Nurmbergensis, reversus de hoc prelio narrando regi clanculo aut coram multis publice, sed, ut reor, sophistice ? Nain illum rex statuerat, toti genti prefecerat, vim suam commendaverat, totum posse contulerat suscipiendi ad graciam redeuntes ad regiam, guos et legatus solvere debebat et reducere ad sinum tunc ecclesie Romane apostolice. Dicet nempe: Rex serene, guamvis egi sat severe in hoc regno Boemie non parcens parti alique, ense, igne depopulans atque nonnullos trucidans, meique omnes populi erant tunc viri strenui agentes peralacriter cuncta rite, viriliter: ast dum certe perceperunt, quod Doemi congesserunt turbam ruralem validam, vilem, inermem, sordidam volentem nos invadere more gentis pestifere, effeminantur singuli velut arundo tremuli, nec se iam viros senciunt. nec armatos intelligunt, quod patuit in artubus. ipsorum vanis gestibus, 

Strana 555
VAVŘINCE Z BŘEZOVÉ PÍSEŇ O VÍTĚZSTVÍ U DOMAŽLIC dum pes tremit cum manibus, palor livet in vultibus; currunt passim atoniti nec dicunt ,veni“ comiti, optant verti ad propria cum ingenti instancia formidantes cum rusticis combellare Boemicis. Quos cernens viros timidos, licet et pridem strenuos, timens eos consumere conflictu gentis misere. suasi cunctis principibus, comitibus, presulibus, ut migrarent velocius suis cum exercitibus: Non est, inquam, hic populus ad pugnam nunc vdoneus cum illis viris trucibus, qui non parcunt nobilibus, occidunt omnes pariter magnos, parvos similiter. Recedamus celeriter de campo unanimiter, ne occupemur rusticis, desperatis scismaticis et perdàmnus populum cristianain egregium in pugna gentis stolide, perverse "), nequam, horride! — Dumque cuncti accelerant, nosque sequi deproperant. relinquunt. thabernacula, redas et arma plurima, que sacius relinquere fuit, quam gentem perdere, que poterit in posterum vobis esse presidium adversus hos et alios vestros hostes nepharios. Dicet Y) illi rex solatus: Ex quo maior est servatus nostre gentis populus, res ille tamquam obulus *) cod. perversa. — ") cod. Licet. o a a nostris pensantur oculis, sint nunc relicte emulis in futurum excidium. damnum necnon obprobrium. — Is Marchio adiciet loqui regi ac inquiet: En cernitis, rex maxime, quod genti illi frivole non valemus resistere patrante ipso demone. cuius subsunt imperio, tutantur patrocinio! Queratur certum medium per prudentum consilium. quo queat ille populus vobis reddi benivolus. Michi videtur optimum tanto morbo remediuni, instemus omnes seduli. ut ipsorum articuli, quos et scripturis comprobant, pro quibus semper litigant, serventur in ecclesia tota certe katholica, prout servarunt pariter primi fideles fortiter, ut inorti se subicerent, quam et ipsos desererent. Causa tolletur proxima belli, litis maxima, nanciscique valebitis regnum, quod semper queritis, vestrum hereditarium, nidum vestrum karissimum, unde Vestra Serenitas ortum traxit et Claritas. Lesi nam vestri populi timent, ut ignem parvuli, fugiuntque Boemiam veluti pestem maximam. Frustra tollunt. stipendia non peracta milicia. Melius est quiescere, quam es gratis consumere, res atque gentem perdere, in nulloque proficere. 10* 

Strana 556
506 VAVŘINCE 7 BŘEZOVÉ PÍSEŇ O VÍTĚZSTVÍ U DOMAŽLIC. Iungamus nobis principes, comites, primos, presules, ut auctis petitoribus annuant nostris precibus. Scribamus summo presuli, ut omnes Cristi populi bibant iam Christi calicem, de corde fusius laticem, extirpenturque vicia fideli plebi noxia, curratque verbum domini iuxta votum apostoli, clarificetur ") libere, ad profectum ecclesie; cleri cesset dominium, civileque imperium agatur per yconomum secularem vdoneum, prout sancti statuerunt, qui eidem presiderunt. Fruatur *) elemosinis olim a bonis prestitis. et si que dominia habet clerus superflua, tradantur secularibus, ducibus et principibus, ut potestas augeatur. qua et nocens propellatur Y) ecclesie iniuria, ut clerus pace congrua utens collaudet dominum, cunctis deum 7?) altissimum. Nam licet clerus possideat, multaque bona habeat, tamen nequit se tueri, nec hoc est de lege cleri. ut bella sic exerceat, se, sua ipse protegat, cum relinquenda emulo tunica sit cuum palio: eget itaque brachio seculari auxilio. Cedat parte de castrorum, civitatum, prediorum: vasallos plures faciet, quis adversa excuciet. Non est racionabile condicioni libere, ut reges, cuncti principes, comites, cives, nobiles bella agant ecclesie suo sumptu, discrimine, qui dotarunt ecclesiam per tantam elemosinam ; ut sint subiecti clericis, quos dotaverunt prediis. Sint ipsorum protectores, qui fuere dotatores! Quis nam umquam stipendiis ?) militavit miles suis? Ipsi resistant hostibus aut de hereditatibus cedant veris heredibus, populis secularibus. Dant nobis indulgencias, ipsi servant. pecunias ; nobis spondent celestia, soli tenent terrestria ; suadent pugnare strenue, sed nolunt manu tangere; laycos arma induunt, sed ipsi ea deserunt, afluuntque deliciis, nos litant ultro gladiis. nos in campum propellentes soli manent. pertorpentes in castris atque urbibus forte cum meretricibus; laborare continue nobis iubent, sed requie pociuntur per omnia in varia leticia. Nobis leges constituunt, quas observare abnuunt, cum sapiens persuaserit pati legem, quam tulerit. et quod quis iuris statuit, ipse servare debuit. ") cod. clarificentur. — *) eod. fruantur. — *) cod, propallatur; propellatur Ilifler. — *) cod. deia. — *) prima Cor. 9 et -de (pre)scrip(cionibus) Cum (ex) officii et 28 (cod. 22) q. 2 Iam nunc et de Simonia (cod. Sino) Cum sit Romana. 

Strana 557
VAVRINCE 7 BREZOVE PÍSEŇ O VÍTĚZSTVÍ U DOMAŽLIC. 557 Si sunt nostri re sodales, sint labore coeguales, nam res cum suo onere transiit ^), nec deponere potest de iure pondera, nisi relinquat predia. Castra, urbes et menia olim tenens milicia pugnabat et pro patria publicaque iniuria se ©) ac sua exponetat, rem publicam protegebat: nunc clerus illa possidet, sed repugnare abnuet, instat, ut illa omnia, que tenet, sint iam libera ab eadem servitute et in pace atque tute illis semper perfruatur; et si a quo perturbatur, lites movet, pragmaticas fulminatque sentencias, tradit et omnes sathane volens quiete vivere. Seculares sic coludunt astu, dolo, quos sic cudunt, ut dominentur omnibus nobis iam secularibus. Plura fari nunc deberem, locum, tempus si haberem: in hiis modo sufficiat. vobis iam loqui placeat. Rex gnarus in sermonibus peusatis verbis omnibus respondebit marchioni : Consona sunt racioni, que suades in presencia, sed nunc sunt difficilia, et presertim hec ultima. Prima quidem eloquia evangelio consona atque favori proxima possunt habere exodum, sed quartum ct ultimum b) cod. fransit. — ©) cod. sed. — 4) Math, 26. arbitror difficilimum ut unum impossibilium, eo quod clerus opibus habundat, sed iam viribus cunctis tuetur predia, suaque bona omnia suis confulta viribus seu sacris canonibus, ut qui illa tetigerit, mox anathema ingerit. Super hiis atque aliis nobis necessariis Mediolanum transeo, nam ibi solum video, qui in hac re scit consulere consultaque perficere. Forte dicent presbiteri. moniales ac monachi, cives, vulgusque populi iam varii linguagii ad cor reversi proprium, deserentes extraneum, peusantes nunc prodigia patrata in Boemia: Ay, nos reliquit dominus. quia nusquam subsistimus, nec ieiunantes respicit, neque precantes iam audit 9). Nam licet multis sumptibus, pape, regis muneribus. nostris exaccionibus et contribucionibus destinatur exercitus, ut extirpentur funditus illi Boemi frivoli, truces, duri, malivoli, qui nos predis diripiunt et cedibus afficiunt: cum damnis ac dedecore revertuntur continue. Non est spes de victoria per seculorum secula. Hiis previis indiciis, duris quidem iudiciis 

Strana 558
VAVŘINCE Z BŘEZOVÉ PÍSEŇ O VÍTĚZSTVÍ U DOMAŽLIC. graviora prestolamur. ni a culpa exuamur. Nam non frustra percutimur, a tam perversis angimur: adest culpa nunc publica, inulta quidem, non unica. Iusta fortassis geritur causa, quam et prosequitur mavors nunc ille populus passim palam Doemicus, de potu Cristi sanguinis cunctis prebendo populis. Bibunt namque presbiteri, cur non bibant et ceteri? Cum Christus dicat: bibite ex hoc omnes et sumite! Vimque dedit presbiteris, ut sumant et dent ceteris. Et est unum sacramentum iuxta sanum. documentum corpus et sanguis domini. sed in specie dispari, nec unum maius alio, ex quo nil extat se ipso aut potest esse dignius, melius et prestancius. Dum pars eius abimitur sacri furtum committitur, non est iam eukaristia. dum aufertur particula. preclarus calix domiui ac salutaris homini. Nam utrumque instituit, utrumque Christus prebuit sua manu apostolis notando dandum *) populis, quod expressit satis plane, dum ad turbas dixit sane: Caro mea vere cibus f), sanguis meus vere potus. Nisi carnem ederitis, sauguinemque biberitis. vitam hanc non habebitis, quam universi queritis. — Hinc et Paulus apostolus, verus eius discipulus, nam scribens ad Corinthios, clericos atque lavcos. quod a Christo didicerat. sub istis verbis reserat: Probet se ipsum homo iutellectu sano, bono, et de pane illo edat. de calice quoque bibat. — Si ergo omnes layci subsistunt velud clerici et per naturam homines illis omnino similes: sint et in sacrificio ac fidei misterio cum clericis participes. in mensa Christi compares: non autem in officio, sed in salutis poculo. Ex quo nunc iu edulio sint &) pares sacratissimo. ne luamus in posterum scelus illud gravissimuin. quia et sacrilegium est aput nos maximum. dun calix non bibitur. cui et benedicitur, per fidelem populum secundum evangelium. Ananiam et Zaphiram ^) necat Petrus, nain perperam egere in pecunia donata pro ecclesia: quid, putas, deus faciet, dum suis donis sencict sic defraudari populum nunc per clerum sompnigerum ? Nam populum percuciet, clerumque dire puniet. Ecce nunc palam cernimus. quot iam papas amisimus, qui suas per sentencias necnon per gentes plurimas conati sunt supprimere, hec quoque vera solvere, eorum 5) adversarii. Tamquam vapor fumigii *) cod. dando. — f) Joh. 6*. — €) cod. sunt. — b) Actuum 5*. — |) cod, earum. 

Strana 559
VAVŘINCE Z BŘEZOVÉ PÍSEŇ O VÍTĚZSTVÍ U DOMAŽLIC. 559 evanuerunt subito tanto pulsi demerito. Furtum Achan expiavit *) dira morte et turbavit totum deus populum. quamvis furto innoxium. Propter crimen Davidicum !) plebem stravit per gladium. Et Saulis deieracio "). famis in Jacob racio. patrisque culpam filii diluerunt innoxii. — Instant quoque DBoemici. ut omnes Cristi clerici in paupertate degeant"), quam et in Christo noverant, eius quoque apostolis, fidelibus discipulis. quibus Christus sie loquitur prout et infra sequitur ?): Nisi renunciaverit omnibus, que possiderit. non potest esse hic meus vere quisquam discipulus. £n reliquimus. omnia, ait l’etrus, ruencia P). imitamur te dominum: quid erit nostrum premium? Cui respoudit veritas: Dabitur vobis dignitas iudicandi et populos bissex israheliticos tunc in die novissimo omnis diei termino. — Sed cum omnes presbiteri, deo dicati clerici locum illorum habeant, oportet, legem teneant, civileque dominium linquant, quod magis congruum. Namque illud. prohibuit Cristus, cum sic edocuit 9): leges genti dominantur, benefici nuncupantur, exercentes potestatem per civilem facultatem : sed vobis non dominari expedit sed subiugari. Namque veni ministrare, sed non mundo imperare ?). Regis sprevi dignitatem *) et elegi paupertatem ; subiectus fui parentibus *), ens factor eis et omnibus. — Opes magnas clerus habet. in hiis virus necis latet "); multi propter divicias et civiles potencias perierunt in seculo, primates et de populo. Est nempe opulencia Y) viciorum materia, lignum est offensionis aurum, dux perdicionis. Idcirco ait dominus V: Camelus ibit cicius per riinam acus sutilis. quam dives portam etheris — Nec mens deo digua erit), nisl opes contemserit. Radix omnium malorum Y), servitusque ydolorum est certe avaricia: verba sunt apostolica, quibus subiungit consone, quod obsequentes mammone fidem salutis descrunt, in rethe damni incidunt. Clerus opibus affluit, voluptatibus difluit, suum statum deseruit: Grande scelus ecelesie incumbit hoc catholice. dum et clerus transgreditur leges, quibus constringitur. Sunt quoque duo alii et ipsorum articuli, ut corrigantur *) crimina k) Josue VI1°. — !) 2? regum 11*. — m) 2? regum 21°. — ^) ita cod. degant Hüfler. — °) Luce 9.— P) Math. 19. Mare. 10. Luc. 18. — 3) Luce 22, — *) Math. 20, — *) Joh. VI% — *) Luce 20°, — ") Aristoteles primo ethico- rum, — Y) Ecclesiastes 21, — ") Math. 19, — *) Seneca. — Y) prima Thim. 6?, — 2) cod. corrigant. 

Strana 560
VAVŘINCE Z BŘEZOVÉ PÍSEŇ O VÍTĚZSTVÍ U DOMAŽLIC. publica et notoria, verbumgue dei libere ut gueat clerus promere ad profectum hic populi, robur, augmentum *) fidei. Hec ut fiant, nos optamus, omnis actus ut prophanus evellatur de plebibus, eradiatur) legibus Jesu Christi salvatoris, nostri pii redemptoris, et sic evulsis vepribus ager prosit seminibus. Tres horum articuli sunt racioni consoni, de sacra eukaristia, predicandi instancia, de extirpandis viciis. Sed cleri de diviciis, licet verus astruatur, tamquam error reprobatur. Si hunc tantum abolerent, arbitramur, quod haberent iam progressum in aliis ipsorum et articulis. Certe si hunc hinc delerent BE 9 emos .*) suave multis clericis, prelatis atque monachis. Nam licet sint opes spine 9), pericula et ruine, ipsas tamen amplexantur. amant, fovent, insectantur. Nam quod minus cui licet, hoc et magis illi libet *J. Inescantur ut volucres, quas comprehendunt aucupes. Vobis nunc loquor, principes, comites atque milites qui multis exprobramini propter crimen aufugii, quod factum in Boemia, vobis nota provincia. Si ad bella ecclesie vos sub obtentu gracie evocabunt nunc prelati bullis pape concitati, hec dicatis sic vocati: Este primi vos, prelati, nunc pro fide ymolati, ut pastores pro ovibus f), Cristusque pro fidelibus. Ite primi buccinantes *), ad bellandum provocantes, prout precepit dominus celi, terre altissimus: nos sequemur vestigia cum spe atque fiducia. Quod iubetis, hoc implete, vos in bello exhibete duces necnon primipilos, beatorumque socios, qui pro fide militarunt, ad tormentaque litaruut sua sacrata corpora. certi de celi gloria, ne, ut fictis, possit fari habi" volunt hic vocari, tantum verba edissere norunt, sed non efficere. Bellantibus celestia vos spondetis iam gaudia, remissionem criminum, viciorumque omnium: cur horum desiderio in bello salutigero vos non offertis corpora ad tela acutissima? Sed vobis loqui sufficit, pugnare certe officit. Si sic utrumque gladium habet papa ut proprium, eur vobis magis propriis non dat usum in gladiis, sed nos") a longe positos, quos vocat ipse laycos, mucroni semper obicit, ad bella quoque allicit? *) cod. augmenti, — ') cod. eradiantur. — ©) Na tom inístě verš neb více veršů vynecháno. — 4) Math. 13. Marci 4% Luce 8% — *) Augustinus. — f) Joh. 10. — €) Josue 6?, — ^) cod. non. 

Strana 561
VAVŘINCE Z BREZOVE PISEŃ O VITEZSTVi U DOMAZLIC. 561 Tot iam mala pertulimus, fecimus, quod valuimus. Iun pro vero hoc scitote, quod nec verba, crux aut note nos iam ad vos accersient, ad bellandum afficient. Vel populo Boemorum, prout optat. date horum clementem audienciam, pii effectus graciam aliquot articulorum, qui. ut ferunt, sunt et morum, virtutum luminaria viam vite monstrancia, in bonis et subsidia, a malisque refugia, vere fidei germina, sacre scripture consona, quos et Christus promulgavit ore suo et servavit vita sua et moribus suisque cum fidelibus. Est nam gravis iniuria negata audiencia condempnare sic populum grandem ac manu strenuum. optantem audienciam, in qua et evidenciam Scripturarum ostendere volunt, quoque astruere doctorum sentenciis beatorum indeviis. Est grandis perversitas, dura!) certe immanitas tot bella, cedes agere, totque opes exponere, ut voluntas expleatur vestra semper et sequatur, quodque vos vultis fieri, quamvis obsistat fidei. Cedant vota veritati vestra, dive voluntati et, quod ipsa constituit, vita verboque docuit, vos tenete ac iubete, Cristi omnes et athlete conservent hoc fideliter, laudentque unanimiter. Est nempe hoc misterium 9): uni tantum fidelium verbo Cristi ecclesia adunata katholica. Viciorum purgacio, in karitate unio, cleri humiliacio. discordie sublacio, pax. unitas ecclesie inde manabit consone, crescet fides et karitas. reflorebitque pietas, erunt quoque unanimes !) in dono dei homines. Tunc vomeres ex gladiis, falces quoque ex lanceis 7), campanas ex pixidibus, armis abiectis omnibus D .n) Gens gladium non levabit contra gentem nec pugnabit. Nam pacis pulchritudine gaudebunt terre incole ?). Nunc, gens mea Bohemorum, summi regis ante tronum psalle nunc nova cantica, ornata nota musica! Me precinente concione canamus simul consone, psallamus nunc in iubilo illi) supremo domino! Laudet te, o rex, spiritus humanus et angelicus, laudent te spere celice, fixe stelle, erratice! Laudent te pir et aera, laudent te, o rex, omnia in illis consistencia limphe, terre substancia 3)! Laudent te nostra carmina nunc et per cuncta. secula, f) cod. dure. — k) Omnes essent equales, si omnes essent boni XXII dis, 18 Constantinopolitana. — !) psal. 67. — ^) Ysnie 2% — ") Schází nejspíše dvojverší. — ?) Ysaie 32. — P) opraveno místo ipsi. — 3) psal. CXLVIII*. 71 

Strana 562
562 VAVŘINCE Z BŘEZOVÉ PÍSEŇ 0 qui assistis a dexteris ") michi, ancille pauperis, ut salves meam animam à persequentibus eain *), docens manus ad prelium. digittos ad belligium, ades in te credentibus *). in teque confidentibus "), pugnas pro tuis famulis "). 0 rex potens in preliis ")' Non me ancillam deseras, sed pius pie protegas! Assis plebi DBoemice, o rex regum et celice *)! Quod displicet. submoveas, quod placet, hoc perficias! O rex verax in omnibus tuis semper sermonibus ?). has veritates proniove, salve, defende. protege, ut fulgeant in ecclesia tua passim katholica, ut sidera micancia in arce celi stancia, ad tuam semper gloriam. fidelis plebis graciam! — Iamizm flexis poplitibus. Ore, sinceris cordibus oremus coram domino super omnes altissino. coram ipso procidamus. regi summo sic dicamus! Predicente me dicatis : O fons summe pietatis, fons et auctor onmis rei! Miserere, queso, mei, depravata. rectifica et iniqua iustifica, da, quod novi, sic prosequi. ut premerear assequi bonis bonum per te sponsum, quod in te nunc est absconsum a mortalibus oculis, nunc et in cunctis seculis! 7) psal. CVIII. — *) psal. CXLIII*. — *) psal. XC. — u) psal. CXLIIII9. — *) Exodi 4*. — v) psal. XIII9, — P P P P I VÍTĚZSTVÍ U DOMAŽLIC. Me defende ac tuere, nam es tutor meus vere! Da et cunctis cognoscere. que tu iubes, diligere, opere perficere, in finem persistere. Sed quid nunc rex Ungarie dicet, cum ducem ?) Austrie fugisse de Moravia noscet, de terra propria, generumque karissimum. principem potentissimum provinciarum tredecim. ymo vere quatuordecim, ac reginam. Ungarie, Gesabel de progenie, suoque caro socero comite prestantissimo. qui cum gente valida Australi et. Ungarica tune ingressi Moraviam, cum gens atrox. Doemiun hostiliter invaserat afque vastare ceperat. de qua supra retulimus. quod et vere comperiuus? Hit itaque Moravie metas intrantes strenue preda, igne exterminant, ferro crudeli trucidant. nam occiderunt. plurimos nobiles, cives, rusticos. Mulieres cum parvulis. pregnantes cum infantulis, qui nondum mundum viderant, multi vitam non senserant, sunt de mundo tunc sublati. vita danda. spoliati. Aput Niemczie Slezitarum duces. fautrixque earum. geus hostilis de Wratislaw, Swidniez, Jawor, Nissa, Namslaw 7i ?) *) Apokal. 17, prima Thim. 6% — ») Joh. XVII*, — *) cod. duce. — *') cod. Jarow .. . Meuslaw. 2) Srov. Griinhagen Hnssitenkiimpfe 215. 

Strana 563
VAVŘINCE Z BŘEZOVÉ PÍSEŇ O VÍTĚZSTVÍ U DOMAŽLIC. 563 in grandi multitudine. cum quibus plures machine, Niemczie vallarunt opidum satis firmum sed modicum. in quo residet populus meus certe Boemicus. Meisque in refugium tutelam et presidium, utrisque in auxilium mei gregantes populum dum catervatim veniunt, illi de campis fugiunt non viso meo agmine a se distante minime per decem miliaria Fugate per fumigia utque aves sedilia linquunt. visis falconibus, sic isti cum sodalibus suis, ut vulpes foveas. fere silvarum latebras. Intrant. suas. provincias velut formice caveas. Nam pavor magnus irruit ipsos, simul exterruit brachii tui, domine, ingenti magnitudine: Sicque sevos hostes meos, robustos armis cuneos, tu, rex potens, dispersisti *), vique tua deiecisti. Ium ut fumus defecerunt ) et ut cera defluxerunt à facie nuuc ardoris, umbra lucis et splendoris, ut ium non apponat homo ©) in lutea degens domo 9) se in terra mayorare. sed se tibi subiugare. Et dum meos tu visitas in virga, ut corripias, apis pater filiis reis, perversis, noxiis. Nam quem tu, mi rex. corripis, hunc tamquam pater diligis *). Verte nunc corda omnium tuorum, rex, fidelium, ut desinant me persequi, studeant rite prosequi, quod tu sanxisti, domine supra omnes sanctissime, et ut cuncti in solidum Sciant, quod contra stimulum f) durum est ire domini certe cuique homiui, noscatque omne seculum. te michi fore dominum multum favorabilem, pariter et placabilem, non meo 5) quidem merito, sed favore sic solito, quo cuncta tua diligis ^), nilque odis, quod efficis. Ament tuas veritates, quas nunc putant vanitates. seducti et a clericis iniquis, pestilenticis, eas quoque prosequantur, corde vero, nam hiis?) dantur et premia celestia finita hac miseria, dum tu, rex et factor omnium. eris meta viancium, palma, corona, bravium, pax, cibus atque poculum, lux, vita, salus, speculum! Et sic est finis. 2) psal. 78. — ") psal. XLVII*, — *) psal. IX. — 4) Job 4%, — *) Proverbiorum 3*, — f) Actuum 11%. — €) cod. meos, — ^) Sapiencie XI*, —- i) cod. diis. Di 

Strana 564

Strana 565
TAK ZVANÁ KRONIKA UNIVERSITY PRAŽSKÉ.

Strana 566

Strana 567
1:H8 1372 1378 1379 A uno domini MCCCXLVIII Karolus impe- rator fundavit in Praga studium universale in theologia. iure canonico, medicina et in artibus. Cuius locus primo fuit in domo contigua cimi- terio sancti l'rancisci, post iu domo Lazari inter Judeos. Et nunc in domo Rotlebi in foro sancti Galli. IIec itaque universitas in quattuor naciones fuit distincta: Dohemorum, Bavarorum, Polono- rum et Saxonum. Et de die in diem miro modo augebatur. Sub uno tantum universitatis rectore. Anno domini MCCCLXXII*?) in die sancti Georgii facta seeundum statuta universitatis elec- cione novi rectoris antiquus rector, scilicet Nico- laus Kolpergk, eandem non acceptavit. Sed tercio die congregati eum iuristis alium sibi, scilicet quendam comitem de Pernstein5), iu. rectorem elegerunt. llinc. iuriste ab artistis et aliis faculta- tibus se contra eoram. iuramenta diviserunt, in quo hueusque indurato animo persistunt. Anno domini MUCCLXXVIII Karolus, impe- rator et Bolemie rex, diem suum clausit extre- mum in vigilia saneti Andree. Cui successit fi- lius eius, Itomanorum et Bohemorum rex, sem- per Augustus Wenceslaus, qui auno domini MCCCLXIII vivente Karolo, patre eius, fuit co- ronatus in regem Bohemie, puta tercio anno vite sue. Auno domini MCCCLXXIX Urbanus papa fuit ad sedem apostolicam confirmatus, contra quem insurrexit. Gebenensis cardinalis et cum sibi adherentibus ad regem Francie latenter re- cesserunt. Et tuuc factum est schisma magnum in dei ecclesia. ultra. 86 annos perduratum ©). Itaque l'rancigene. Hispani etc. cum Gebenensi, et Italici et Almani cum Urbano tenuerunt us- que ad decisionem Constanciensis concilii. Anno domini MCCCLXXX fuit generalis et magna pestilencia in regno Bohemie, iun qua multa milia hominum precipue parvulorum sunt sepulta. Anno domini MCCCLXXXIIII in die sancti Galli electus fuit Soltow in rectorem universita- tis, in cuius rectoratu magnum certamen inter nacionem Bohemicam et alias tres naciones in- surrexit propter collegiaturas, quas non Dohemi, sed extere naciones possidebant. Pro quo prefa- tus rector suspendit omnes lecciones sub gravis- simis penis. Nacio autem Dohemica non adver- tens rectoris mandatum publice cum armis, scho- laribus lecciones visitantibus, legit, disputavit et ceteros actus scholasticos in collegio locis depu- tatis exercuit. Et ipsis sic altercantibus rector cum quibusdam aliis pre ceteris Bohemis ad- versantibus fuerunt a Bohemis mutatis habitibus siccis plagis pereussi et Theotonici post multi- plices labores eirca regem Wenceslaum et archi- episcopum et regis consiliarios videntes, se non posse proficere, quinque collegiatos Doliemos in collegio Karoli et sextum indifferentem admise- runt. Et conformiter in collegio regis Wenceslai secundum numerum collegiatorum fuit concor- diter pronunciatum. Pro quo Bohemi in eternum sint benedicti! Anno domini MCCCLXXXVI translato col- legio de domo Lazari in domum Hotlebi Nicolaus Luthomissl, magister arcium, fuit ibidem electus primus rector. *) cod. LXXL — >) cod. Bustein. Johannes de Pernstein Mon. Univ. Prag. ll, 1 p. 28. — ©) perduraturum Loserth (Hist. Zeitschrift 1888 str. 547). 1380 1381 1386 

Strana 568
568 TAK ZVANÁ KRONIKA UNIVERSITY PRAŽSKÉ. Anno domini MCCCLXXXXIII d) dominica Letare incepit annus iubileus in Wissegrado per- durans usque ad Exaltacionem sancte Crucis cum peregrinacione ad capellam Corporis Christi in Nova civitate, castrum Pragense et monasterium Brzewniow. Hic iubileus annus pauperum bursas evacuans nullum sanctitatis vestigium in populo reliquit. Sed quales ante, tales postea fuerunt facti et peiores. Quanta autem in Wissegrado data fuit pecunia pro indulgenciis symoniace ac- quirendo, quis conscriberet? Que prout male data, ita peius fuit consumpta in commessacionibus. ebrietatibus et pompa seculari. Quapropter insto dei iudicio maiorem partem rex Wenceslaus pro- sua camera reservavit. Et non fuit ex omnibus magistris et doctoribus, qui se velut murum contra symoniacam pravitatem opponeret, sed omnes ve- lut muti prava de se dabant exempla, per pre- fatas ecclesias cum idiotis et indoctis pro acqui- rendis tam care emptis indulgenciis discurrebant dempto uno, puta Magistro Wenceslao dicto Rohle 1), pro tunc plebano ecclesie sancti Martini Maioris civitatis Pragensis, qui non indulgencias, sed decepciones appellabat, non tamen publice, sed occulte propter Phariseorum metum. Ipse tamen mimus d*) regis per quosdam inductus tan- tum uno vel duobus diebus per ecclesias in quo- dam pileo monstroso cum ceteris discurrebat can- tando canticum Bohemicum: yahodky, yahodky. kterak ste rano prokwetly. Item magister Stiekna 2), baccalarius in theo- logia, pro tunc predicator autenticus in Bethle- hem, in Wissegrado predicando populum ad non negligendam tam excellentem graciam multipli- citer est hortatus. Et pro tunc Magister Johan- nes Ilus, nondum presbyter, deceptus frivole per tales exhortaciones in Wissegrado confessus ul- timos quattuor grossos, quos habuit, confessori assignando non habuit nisi panem siccum ad manducandum. Et sic cum ceteris cece est pere- grinatus. Qui tamen factus presbiter et predi- cator multipliciter doluit et in ambone publice Item anno domini MCCCLXXXXIIII in die Stanislai Wenceslaus, Romanorum et Bohemie rex, per Jodocum et barones regni in Verona civitate fuit arrestatus, ut ordinem regni et pa- cem cum eorum consilio procuraret, et Pragam in castrum deductus. Facta est guerra non mo- dica cum Johanne, duce regio 3), et marchione Procopio, cum purggraviis thesaurum regis pro stipendariis distribuentibus. Quos timentes baro- nes quilibete) ad propria venit rege in Crumlow cum domino de Rosis 4) deducendo. Item eodem anno dux Johannes f) cum mar 1394 chione Moravie Procopio, purggraviis castrorum regalium et multitudine copiosa stipendariorum ac cum Montanis sibi adherentibus Novam civi- tatem Pragensem, communitate ibidem permittente et secum tenente, libere intravit ad Antiquam ci- vitatem invadendam. Et nisi facta fuisset adsta- tim concordia, strages non modica fuisset in eadem civitate perpetrata. Item eodem anno ad Vincula Petri per cer- Aug. 1 tos tractatores pretactus rex est solutus et cum ingenti gaudio et magna multitudine stipenda- riorum in civitatem Budweis regalem per ducem Johannem est deductus et totaliter a sua arre- stacione solutus. Item anno domini MCCCC currente vige- 1400 sima die Augusti electores imperii nullo iuris ordine servato regem Wenceslaum a regno Ro- manorum deponunt et Clementem 2) ducem in locum eius instituunt. Qui Italiam ingrediens versus Mediolanum vix vitam conservans, prout poterat, ab Italia turpiter exivit. Et post hoc non multum vivens expiravit. In cuius locum marchio Jodocus, cum voluntate tamen domini regis Wen- ceslai. eligitur. Qui eodem anno non adepta co- rona in castro suo Brunna spiritum exhalavit. (1411) Et tunc in eundem locum rex Sigismundus simi- liter cum voluntate Wenceslai regis, fratris sui, 1393 predicando de sua fatua peregrinacione confes- sus fuit. 1394 Mai 8 d) cod. MCCCLXXXXII. — d*) cod. minis; mimus Palacký. — ) cod. quibus, quilibet Höfler. — f) cod. Jodocus. 1) M. Václav Rohle z Jičína. — 2) M Jan Štěkna. — 3) Tak čteme sice v rukopise, ale sotva tak prvotně bylo napsáno; snad buď duce Gorlicensi neb (srov. Palacký Formelbücher II, 98) thesaurario regio. — 4) Jindřich z Rosenberka. — 5) Falckrabě Ruprecht řečený Clem

Strana 569
1401 1402 1402 Jun. 18 TAK ZVANÄ KRONIKA UNIVERSITY PRAZSKE. successit et uterque se regem Romanorum literis seniper. annotavit. Item anno domini MCCCCI Sigismundus, rex Ungarie, frater regis Wenceslai, per barones suos similiter fuit arrestatus et tamen auxiliante deo eodem anno liberatus et solutus. Anno domini MCCCCII circa. carnisprivium cometes horribilis a plaga septentrionali versus signum Tauri post solis occasum apparens. cuius summitas in tantum augebatur. ut appareret ve- lut cauda. pavonis. et duravit post Pasche festum in partem septentrionalem in tantum declinando, ut post occasum solis occideret et ante solis or- rum. oriretur. IIuius ortum comete mundo mira- bilis in diversis partibus lites et contenciones et cetera mala. fuerunt. secuta. Que omnia hic con- opus. Unum tamen notabile huius regni Bohemie infra. describitur. Anno domini MCCCCII VI die Marcii. que fuit II feria post Translacionem sancti Wence- slai, adhue cometa apparente rex Wenceslaus a fratre, vege. Ungarie Sigismundo, ex consilio ba- ronum regni Bohemie et quorundam consilia- rioruni eiusdem. Wenceslai regis altera vice arre- statur in curia sancti Benedicti 5), ut in regno procuretur. iudicium et iusticia, pax et equitas. et in castrum ducitur et ibi aliquanto tempore detinetur. |5t tunc consilium regis Wenceslai contra. ut dicebatur, suum promissum a rege IHungarie Sigismundo recessit. Et rex Sigismun- dus HII die Junii :wripiens campum marchionem Procopium captivavit. Qui in captivitate inoritur 7). Wenceslaus vero rex dominica post Viti extra Pragam in Austrian conducitur et demum in ci- vitate Vienna collocatur. Ipse autem Sigismun- dus rex cum copiosa Hungarorum gente Montanos aggreditur. Qui territi *) in Colonia flexis in luto genibus ad preces sibi adherencium in graciam recepit. Que et quanta damna regnum Bohemie ab Hungaris et intraneis est pro tunc perpessum, cronice declarabunt. scribere non est 569 Item anno domini MCCCCIII^) in die Mar- tini Wenceslaus rex miro modo die clara post prandium multis videntibus, sed non cognoscen- tibus per Danubium evasit procurante quodam Crucifero dieto Bohuss cum sibi adherentibus. Item anno domini MCCCCIII incepit notabi- lis dissensio in clero regni Bohemie, magistris, sacerdotibus et prelatis propter quosdam articu- los ex Johannis Wicleff, doctoris Anglici, libris non bene extractos. Item eodem anno XXVIII ) die mensis Maii hora vesperarum in collegio Karoli presentati sunt pretacti articuli Johaunis Wicleff rectori pro tunc universitatis Pragensis ?*) et mandatum est ex parte capituli, archiepiscopali sede pro tunc vacante, ut rector prohiberet, sicut et pro- hibuit, ne magistri et scholares tenerent aut dis- putarent prefatos articulos, sub pena prestiti juramenti. Item anno domini MCCCCV.— Innocencius papa VIL *, instigavit et monuit Sbinkonem, archi- episcopum Pragensem, ut sit diligens et sollici- tus ad errores Wicleff et hereses extirpandas. Hanc monicionem prelati procuraverunt. Item anno domini MCCCCVI dominus Sbin- ko. archiepiscopus Pragensis, edidit statutum et eodem anno in synodo publice mandavit, quod quicunque predicaret. assereret vel disputaret er- rores Wicleff, in certas ibidem nominatas inci- deret penas. pro tunc doctore Adam ") vicario generali existente etc. Item eodem et sequenti?) anno multi ex sacerdotibus et laicis ad falsam delacionem sunt examinati super prefatis erroribus. de quorum numero fuit quidem sacerdos Crucis '") et eius pincerna. Et quidam pellifex, Abraham et Sigis- mundus !) et plures alii, qui iustitia mediante fuerunt. soluti. Item anno domini MCCCCVIII XII die Maii cardinales utriusque collegii recesserunt ab obe- diencia papali. *) ita eod. — ^) cod. MCCCCII. — ?) d, in cod, — *) cod. XII. 6) Ve dvoře královském na Starém městě Pražském. — ?) Nesprávně. Prokop zemřel teprv r. 1405. — 7?) M. Walter Harasser. — 8) Adam z Neżetic. — 9) Snad správnéji mélo by se rozuméti na l. 1407—8. — 10) Totiž oltářník kaple betlemské. při němž podací právo náleželo Křížovi kramáři. — 1) Kněží Mikuláš z Velenovic fe- Geny Abrabam a Sigmund z Jistebnice. Srov. Doc. Mag. J. Hus 342, odkud patrno, že se tu naráží na události z roku 1408. 72 1403 Nov. 11 1403 1405 1406 1406-7 1408 

Strana 570
1408 1408 570 Anno domini MCCCCVIII examinatus est Magister Pater *) ad delacionem Johannis Helie !) et Cifre ?), canonici Pragensis, qui et abiuravit sibi imposita, scilicet de remanencia panis post consecracionem. Et post non longo tempore vixit *). Item eodem anno Gregorio ") XII”) ponti- ficatum papalem regente *) Sbinko archiepisco- pus transmisit processus contra Wiclefistas ad curiam cum informacionibus, utinam veris. sup- plicans, ut processus eius de reposicione librorum Wicleff et combustione confirmaretur. Item. anuo. domini MCCCCVIII. post. Galli Stanislaus de Znoyma. doctor theologie. et Ste- phanus Palecz, magister arcium, euntes ad Pisa- uum concilium. fuerunt iun Bononia a Balthasar cardinale capti et carceribus mancipati. Quos Jo- hannes Hus. Jessenicz et Cristannus, magistri ar- cium, per interpositas personas liberarunt. Qui post recessum de Praga studencium salvi Pragam pervenerunt. Item eodem anno iu rectoratu Magistri He- ningi ^) Dalthehagen facta est dissensio inter na- cionem Bohemicam ct alias tres naciones, sci- licet Davarorum, Polonorum et Saxonum propter desiderium regis, qui optabat, ut sibi et cardi- nalibus ad abstraccionem obediencie papalis as- sisterent. Itaque Bohemis consencientibus et aliis nacionibus dissencientibus propter eorum plura- litatem vocum rector non audebat contra deside- rium. concludere. Item eodem anno veniente solemni ambasiata a rege et universitate Parisiensi ad regem no- strum Wenceslaum, pro tunc in Montibus Cutnis existentem, qui accersitis rectore universitatis cum doctoribus et magistris, de quorum numero fuit Johannes Helie, Broda, sacre theologie doc- tores, et Johannes Hus, iam arcium magister, audita legacione de abstraccione obediencie ab utroque pretenso papa, Bohemis placentibus, aliis nacionibus displicentibus, invietissimus Wence- TAK ZVANÁ KRONIKA UNIVERSITY PRAŽSKÉ. slaus, Romanorum et Bohemie tres voces ad instar Parisiensis cuius similitudinem | Pragensis fundata, largissime donavit. Ex cuius donacione omnes turbate sunt extere naciones nullatenus consentire volentes, sed facta inter eos diabolica couspiracione 3) et sub fidei promissione pocius exire et nunquam Pragam redire, quam Bohemos, incolas regni, ad tres voces admittere in preiudi- cium. ut dixerant, et aliarum nacionum gra- vamen. Item auno domini MCCCCIX deposito Gre- gorio a papatu in concilio Pisano et succedente sibi Alexandro papa V") iterum Sbinko. Pra- gensis archiepiscopus. cum prelatis direxerunt processus suos cum bulla et falsis, ut timetur, informacionibus et copiosis donis pape et cardi- nalibus contra Magistrum Johannem Hus et ce- teros a reposicione librorum et combustione ap- pellancium Et Alexander papa commissam pri- mam causam ad se revocavit?) Sbinconi archi- universitatis, ad universitas est rex, eodem diem! Ho episcopo per suam bullam ®), ut procederet con- dec.) tra rebelles Wiglefistas et censuris eeclesiasti- cis compelleret ad omnes libros Wicleff repo- nendos. Anno domini MCCCCIX circa festum Georgii Magistro Zdenkone 9; ad instanciam regis Wen- ceslai a Bohemis in rectorem recepto, aliis na- cionibus non consencientibus factum est schisma magnum nacionum. [taque extere naciones satis- facientes iuramento suo de Praga pedibus, equis et curribus recesserunt. Hec fuit credencia archiepiscopi et prelato- rum ad papam *) et alios cardinales. Primo quo- modo ortum habet omnis regni dissensio propter articulos Wiglefistarum. Secundo quod maxime est dicendum pape. qualiter ad inobedienciam ") ordinarii clerus per induccionem Wiglefistarum est totaliter inductus, qui expresse censuram ec- clesie vilipendunt asserentes, nichil fore ecclesia- sticas censuras et quod ad potestatem seeulareni !) cod. Holio. — '") cod. Gregorius. — ^) cod, secundus. — ©) cod. regentem. — P) cod. Hernugi (7. — 1) cod. couspiraciome; conspiracio. Palacky. — *) cod. 111. — *) cod. revocavit; revocavit mandaus Hiüfler. — *, cod, pro- prium; papam lHófler. — ") cod. obedienciam; iuob. Hófler. ?) Matéj z Knína feéeny Pater Doc. 338. — 3) Jan Cifra. — 4) Srov. Tomkův Děj. Pr. 111, 479. — 5) Doc. 374. — *) Kanovnik Zdenék z Laboune. Mos 

Strana 571
(1410) (1412) ТАК ZVANÁ KRONIKA UNIVERSITY PRAŽSKÉ. spectat regere clerum et non ad episcopi, et. per hoe multos magnates ad suas erroneas opiniones attraxerunt Imo et dominum regem Wenceslaum id hoc inducunt, ut occuparet clero bona tem- poralia et ea aufferret, prout. facit in facto. Item habeantur copie processuum primum per Hencz- linum ?) canonicum. directorum. pro. nunciorum istorum. iuformacione. Item Yacco ”) canonicus. dictus Ginoch 8) ot Jaroslaus, monachus minor. insertilis episco- pus 9), prefatam bullam de combustione librorum ab Alexandro impetraverunt, XLV articulos velut erroneos. produxerunt. Primam proposicionem in consistorio publice de heresibus regni Bohemie in Magistri Johan- nis llus personali citacione deposuerunt "*). Item Jacobus, plebanus de Winarzicz. dictam bullam cum citacione ad regnum portavit et cum execucione iterum | ad curiam Romanam re- portavit. Item Zdenko Longus !9) canonicus et Cunczo doctor ') equos, ciphes et annulos pape Johanni dederunt. Bononie et. eciam dominis cardinali de Ursinis et cardinali de Columpna publice annulos preciosos donaverunt petentes, ut appellantes pro libris non audirentur nec citacio relaxaretur Ma- gistri Johannis Hus, procuratoribus ae advocatis salarium eciam copiosum dederunt. ltem Andreas Drod et Adam ?) canonici et Ilelias doctor instigatores et assessores primi do- mini Sbinkonis pro comburendis libris. Johannes, decanus de Podskalo, plebanos Pragenses ad premissa instigavit et induxit ?). Mathias canonicus, secretarius domini Sbin- konis *), Janko. Dominicus et Petrus Polak fue- runt notirii omnium premissorum, tam proces- suum quam literarum missilium ?). Johannes Ciffra predictus cum Michaele de Causis post mortem. domini Sbinkonis 6) novas fecit in Romana curia. proposiciones ?). Kt non *) cod. vaico, — '') cod. disp. 571 solum regnum sed eciam personam domini regis multipliciter infamavit. Et Magistrum Johannem Jesseniez sibi resistentem procuravit ltome in- carcerari 9) et novos processus contra Magistrum Johannem Hus presentes expedivit 9). Georgius Bora doctor '*) est fundamentum, medium et finis omnium premissorum. Ex eius namque capite et consilio bulla est impetrata, libri sunt combusti, Magister Johannes citatus et plures incarcerati et puniti iniuste. Nec hodie desistit. Item anno domini MCCCCX predietus Sbinko, Pragensis archiepiscopus. licet de bona naturali fuisset sapiencia, in doctrina tamen sacra nullus existebat, per pravos consiliarios deceptus fac- tum, quod non sane incepit, fine pessimo termi- navit. Libros enim Wicleft secundum tenorem bulle repositos examinari sex adversariis docto- ribus ') ac magistris precepit. Et ad illorum re- lacionem propter errores, quos ibi assercbant, per sentenciam suam diffinitivam auno predicto sequenti die post Viti cremari synodaliter man- davit. Sed ad instanciam domini Wenceslai, Ro manorum et Bohemie regis, distulit suam vesa- nam sentenciam usque ad adventum domini Jo- doci, antiqui Moravie marchionis. Et marchione nondum veniente prefatus archiepiscopus XVI die mensis Julii repositos libros Wicleff in medio archiepiscopalis curie in. presencia Pragensis ca- pituli, prelatorum ac multitudine celeri. cremari precepit. Et sic ibidem pluribus combustis libris. melioribus, ut creditur, reservatis. membranas et registra ab antiquo reservata igni subiecerunt psallentes et laudantes clamore valido Te deum laudamus pulsatisque campanis quasi pro mor- tuis, sperantes se iam habere omnium tribula- cionum finem, cum tamen primo inicium, deo iusto iudice permittente, sumpserunt. 1410 1410 Jun. 16 Item Magister Johannes Hus et dominus (Jun. 5 Sdislans de Zwierzeticz ?) cum sibi adherentibus 7) Jan (llenzl) ze Sulejovic, také Mikuláš Henzlův zvaný. — 8) Jake§ Jinoch z Nove Plznó. — *) Jaroslav Sareptsky, svétici biskup. Sr. Doc. p. 716. — 1°) Zdeněk Dlouhý z Chrasti. — !) Kuneš ze Zvole. — 2) Adam z Ne- žetic. — ?) Viz žalobu farářů pražských proti Husovi r. 1408 Doc. 153. — 4) Matěj z Bíliny. — 5) Jan z Dubé, Do- minik z Budějovic Wi V březnu 1412. Zvířetic, jinak z Wartmberka. nejvyšší písaři a Petr rodem Polák, písař konsistoře. — 6) + 28 zifi 1411. — 7) Doc. 169 — — ") Viz nize. — 1"; Kanovnik Jiří Bor. — !) Srov. Tomküv DP. III, 479. -- z) Mistr Zdislav ze 72* 

Strana 572
(Jul. 18) 1410 Jul. 22 1410 (Jul. 27) (Jul. 28) (Jul. 31) 572 appellaverunt ?). Quorum appellacioni non defe- rens ") omnes appellantes cum adherentibus Sbinko archiepiscopus excommunicavit cum om- nibus, qui libros non reposuerunt *). Item propter predictam combustionem et Magistri Johannis Hus et ceterorum excominuni- cacionem schisma magnum est factum in populo. Quidam enim gravissime receperunt excommuni- cacionem archiepiscopi pretactam, ita quod rumor factus fuit post hoc in ecclesia Pragensi. In die Marie Magdalene officiantes *) sub infula cum ceteris fere XL officiantibus ab altaribus divinis recesserunt. Et eodem die in ecclesia sancti Ste- phani in Nova civitate sex evaginatis gladiis pre- dicatorem blasphemantem | interficere. voluerunt. Mie timor prostravit omnes plebanos. ut per am- plius ab excommunicacione in lege dei non fun- data cessaverunt. Item post predicta appellantes per cita- ciones et excommunicaciones archiepiscopi vexati aliqui, ut Przibico de Husna ¥) et Hroch ®) ab appellacione recesserunt et ab excommunicacione sua. fuerunt. absoluti. Item eodem anno magistri subscripti certos libros Wicleff contra condempnatores in kathedra publice defenderunt. quorum intimaciones fuerunt hostiis collegii et ecclesiarum sub forma sequenti intimate 9): Magister Johannes de Hussinecz, sacre. theo- logie baecalarius formatus, die dominico proximo stabit adversus condempnatores pro defensione libri Magistri Johannis Wicleff de increata bene- dieta et venerabili trinitate. Magister Jacobus de Miza sacre theologie baccalarius, feria secunda proxima hora undecima stabit in kathedra ad defendendum decaloguim Magistri Johannis Wigleff contra condemnatores asserentes, predictum librum in se manifestas hereses continere. Magister Procopius de l'Izna feria V stabit in cathedra ad defendendum scholastice. quod tractatus de vdeis Magistri Johannis Wicleff nul- TAK ZVANA KRONIKA UNIVERSITY PRAZSKE. lam heresim firmiter asserit nec errorem fidem catholicam impugnantem. Sdislaus de Wartemberg alias de Zwierze- ticz, magister arcium liberalium studii universi- tatis Pragensis, proxima feria IV ad octo dies hora XI stabit in cathedra paratus ad defenden- dum librum Magistri Johannis Wigleff in mate- ria de universalibus contra venerabilem dominum Sbinkonem, archiepiscopum Pragensem et eius sentenciam minus iuste latam et contra omnes alios. quomodolibet dictam sentenciam impug- nantes. Magister Simon de Tissnow, sacre theologie baccalarius, proxima feria III ventura hora un- decima premittendo protestacionem fidelem vult defendere tractatum de probacionibus proposi- cionum Magistri Johannis Wigleff coutra con- demnatores eiusdem tractatus et sustinebit. quod nulla heresis nec aliquis manifestus error in eodem continetur. Item anno domini ut supra post combustio- nem librorum et excommunicacionem appellan- cium et libros non reponencium rex Wenceslaus arrestavit census clericorum, pro quo et archi- episcopus posuit in Praga interdictum, infraque Wiclefiste cum aiiquibus plebauis et presbyteris timore regis percussis *) divina peregerunt. Declaracio Magistri Stephani Palecz, inter- dictum | archiepiscopi fore pretensum, et non verum ?): Causa. propter quam dominus archiepisco - pus potest tollere interdictum quoad omnes. ecian quoad illos, qui officiaverunt: quia qui habet auctoritatem ponendi interdictum, ille eciun. ha- bet auctoritatem ipsum tollendi. quia non est maior potestas in iudicio spirituali ligandi quam solvendi. Et si dicitur. quod interdictum tollere potest eciam quoad illos, qui officiaverunt, sicut verum est, sed a prophanacione non potest eos absolvere, quam officiando incurrerunt, cum sit 'casus et auctoritas papalis. respondetur. quod nullo tempore illius interdicti prophanaverunt ex eo et pro eo. quia illud interdictum non fuit ve- “) cod. differens. — *) cod, officianti. — 7) cod. Husama. — *) cod. percussi, 3) Doc. 387. — 1) Doc. 397. — 5) Studenti Přibík z Hůzné a Hroch z Podvěk Doc. 379. — 5) Nisledujici in- timace tistény v Doc. 399. Srov. J. Loserth Hus und Wiclif (Prag-Leipzig 1881) 166 sl. a 270 sl. — 7) Otištěno v Doc. 432. (Aug. 6) (Jul.29) (HL) (1111) 

Strana 573
1410 TAK ZVANÁ KRONIKA rum, sed pretensum. cum ipsum dominus archi- episcopus posuerit male informatus. Ut ipse in uno articulo pronunciacionis ) se excusat dicens: Interdictum enim posuit propter ablacionem bo- norum aliquibus sacerdotibus factam per cives. quam credidit esse per eos factum auctoritate propria. Ideo monicione habita super eos de re- stitucione, et non facta. posuit iuterdictum. Nunc autem melius informatus. quia hoc de mandato regis fecerunt. non habet eis pro malo nec de aliquo eos inculpat. Et. culpa non existente inter- dictum non verum. sed pretensum fuit. Item ex eo et pro eo interdictum fuit pre- tensum, quia ordo im processu non est servatus. Post. monicionem. enim. canonicum. debebant se- qui excommunicacio. aggravacio et reaggravacio per aliquof intervyalla continuata. Et postea con- tumacia crescente. deliit. poni interdictum. Nunc autem dimissis mediis omnibus ad extremam pe- nam devenit. interdietuim faciendo iuris ordine non servato. [tem pastoris est. exemplo Christi occasionem. abstrahere, quantum in co est, malignandi, non augere. Nune autem doni- nus archiepiscopus dominum nostrum regem to- tamque civitatem Pragensem per suum interdic- tum ad malignandum contra suum clerum plus provocavit in hoc a regula Christi exorbitaudo. Ideo hii, qui officiaverunt. hoc senserunt, seque et alios volentes a periculis preservare. non in contemptum clavium. officia divina exercuerunt. Item domini archiepiscopi non interest. declarare, officiantes tempore pretensi interdicti: propha- nasse, sed iudex, ad quem extitit appeilatum. qui sine dubio ex causis primis duabus appellacioni defereudo. eos non prophanasse. sed debite appel- lasse, declararet. Eciam ex eisdem causis primis duabus dominus archiepiscopus racionabiliter po- test deferre. appellacioni. Quo facto nullus offi- ciancium prophanavit. Sed sub appellacione sancta et, iusta. racionabiliter celebravit 2). Item anno domini ut supra MCCCCX, anno primo domini Johannis pape XXIII, procuravit boni UNIVERSITY PRAŽSKÉ. 513 dominus Sbinko cum prelatis a patre. Oddone de Columpna. processuum. commissionem ad. pre- fatum Sbinconem, ut nou obstante. appellacione Wiclefistarum procedat. et agrerravet eosdem, eciam Si opus fuerit. usque brachium seculare ?). Forma processus moderni dati contra Ma- gistrum Johannem Hus de llussinecz continet mnateriam: infrascriptam !'9): Primo dominus Petrus cardinalis !) sus et sentencias domini cardinalis de Columpna gravando mandavit, quatenus Magister Johannes denuncietur excommunicatus. Item nonet. omnes et singulos Christi fideles, ut dictum Johannem Hus excommunicatum secundum obedienciam in cibo. potu. loquela, empcione. vendicione. con- versacione, ad hospicia recepcione. ignis et aque dacione. omnibusque et singulis aliis actibus le- gittimis prorsus publice et occulte. devitent. at- que eciam familias predicti excommunicati et aggravati ab ecclesiasticis et. divinis officiis per- emptorie removeant: alioquin. in omues et. sin- gulos eidem excommunicato. participantes exconi- municacionis sentencia fertur in hiis scriptis. Item si prefatus Johannes Hus et alii secum participantes huiusmodi sentencie censuras con- tempuentes in ipsis sentenciis per XX dies post huiusmodi denunciacionem animo perseveraverint indurato, trium. dierum pro omnibus dilacionibus et monicionibus canonica assignatur ^i. Tunc pro- cessus huiusmodi reaggravantur et mandatur) omnibus et singulis, quatenus dictum Johannem Hus exconminunicatum., aggravatum et reaggrava- vatum iuxta presentis et prioris processuum con- tinenciam in ecclesiis, monasteriis. capellis ac alibi. ubi, quando et quocies necesse fuerit, sin- gulis dominicis diebus et festivis, candelis accen- sis, demum extinctis et in terram proiectis in- timent et insinuent per se ipsos et per ipsorum vicarios etc. Item inhibet omnibus Christi fidelibus, ne prefato Johanni Hus in cibo, potu, salutacione, loquela, empeione, vendicione, conversacione, ad proces- *) Doc. 433. — P) tres dies pro omnibus dilationibus et monitione canonica assignantur Doc. 462. — *) cod. mandantur. *) Рос. 438. Z čehož patrno, že deklarace nebyla sepsána již v éervnu 1411. (Doc. 432), nybrZ teprv po úmluvě učiněné dne 6 července. Srov. Tomküv DP. III, 496. — *) Oddo Sbyneoni, Bononie, Aug. 25 1410 Doc. 401. — 19) Správnéji z ruk. Tfeboüského v Doc. 461. — !) tituli sancti Angeli. (1413) 

Strana 574
574 TAK ZVANÄ KRONIKA hospicia recepcione aut alio modo, quovis colore vel actu inlegittimo, Christi fideles publice et occulte participare presumant. donec beneficium absolucionis obtinere meruerit; alioquin in om- nes et singulos participantes ac in omnes contra- dictores et rebelles, sex dierum monicione cano- nica premissa post publicacionem presencium sentencia. excommunicacionis fertur in hiis scrip- tis. Eciarn. nichilominus omnis locus, civitas, opi- dum. villa seu burgus, exemptus et non exemp- tus, ad quemque, quam vel que ibidem Johan- nes Hus declinaverit et quamdiu ibidem fuerit, moram traxerit, eciam post ipsius abinde reces- sum per unum diei naturalem ecclesiastico subi- citur interdicto, contrarium facientes sentenciis excommunicacionum subiacebunt ipso facto. Item si dictus Joliaunes Hus mandatis apostolicis obe- dire non curaverit, monetur, ut infra XII dies ab huiusmodi eius rebellionibus, contumaciis et inobedienciis penitus et omnino desistat et se a sentenciis contra. eum latis absolvi faciat et pro- curet; alioquin iterate civitates. opida. ville, castra, suburbia et loca quelibet alia exempta, id que vel ad. quos predietus. excommunicatus declinaverit, steterit vel venerit, eciam post ipsius abinde recessum per tres dies naturales continue duraturos ecclesiastico. subiciuntur interdicto et. mandatur in eisdem cessare a divinis. ita quod ecclesiastiea sacramenta in ecclesiis, monasteriis 4), in capellis. huiusmodi. civitatum, castrorum et opidorum, villarum et suburbiorum, nisi infirmis eucharistia, ac divina officia januis*) clausis, excominunicatis quibuscunque exclusis duntaxat ministrentur. Item si forsan prefatus Johannes Hus dictis sentenciis et censuris ligatus mortuus fuerit post fulminacionem huiusmodi nostrorum processuum, sibi penitus ecclesiastica interdicitur sepultura et. si forsitan sepultus fuerit in eccle- siastica sepultura, declaratur debere exhumari ab- inde. eum non sit dignus ecclesiastica sepultura propter ipsius rebellionem et mandatorum aposto- licorum contemptum. Item mandatur sub pena ex- communicacionis omnibus abbatibus, prioribus. prepositis et ecclesiasticis personis. exemptis et UNIVERSITY PRAZSKF. non exemptis, dum requisiti fuerint, ut in eccle- siis f). monasteriis, capellis infra missarum solem- nia, dum populus convenerit. ad divina, sacris ve- stibus presbyteri clericique superpelliciis induti, ut moris est), cruce erecta, pulsatis campanis, candelis accensis prefatum Johannem lIus ete., ex- communicatum et aggravatum et loca, ad que declinaverit, et post eius recessum per triduum interdictum denuncient cum decantacione respon- sorii Revelabunt celi ac antiphone Media vita et psalmi Deus laudetur. Et eciam tres lapides versus domum habitacionis ipsius dicti Johannis Hus proicientes in signum malediecionis eterne, quam deus dedit Dathan et Abyron, quos terra vivos absorbuit, tociens quociens oportunum fuerit. Item ultimo iniungitur utriusque — sexus Christi fidelibus universis sub dicta excommuni- cacionis sentencie") pena, ne prefato Johanni Hus ac aliis contradictoribus et rebellibus contra prescripta monicionem et mandata eidem ?) parti- cipantibus co;nbulando. salutando, sociando, co- equitando, bibendo, molendo, coquenio, emendo. vendendo, vestes et calceamenta faciendo, cibuui, potum vel aquam dando aut alia necessaria vel amictus qualitercunque prestando aut in") quo- cunque solacio humano participare presumant, quando quidem participantes ac alii et singuli, si‘) ab eius participacione infra tres dies post publicacionem presencium vel postquimn presen- tes ad eorum noticiam pervenerint, omnino non destiterint, publice excommunicentur. Et. niclii- lominus si qui predictorum excommunicatorum sic ligati et nondum absoluti mortui fuerint, ipsis omnino denegetur ecclesiastica sepultura et, si sepulti fuerint, quanto cicius poterint, sub dieta excommunicacionis pena exhumentur. Item anno domini MCCCCXII ") post hoc iterum facta alia supplicacione in curia Romana, in qua infrascripta continebantur et plura alia hie obmissa, primo qualiter infinita multitudo utriusque sexus infecti dogmatibus temerariis, ut finis imponatur animarum et corporum peri- culis, petitur, ut citentur personaliter Henricus de Lozen, Johannes Sadlo et Rzitka etc.?) et 4) eod. mandatis, — *) cod, omnibus, — ^) cod. ab ecclesiasticis. — 5) cod. ut morti, — ^; eod, sentencia. — !) eod, monicione et mandato eiusdem. — ") cod, inde. — k) eod. sed. — W) cod. destituentur. — *; cod, MCCCCXI. 2) Jindřich Lefi z Lažan, sekretář královský, Jan Sádlo, Jan Řitka z Bezdédie. 1412 

Strana 575
(1112) TAK ZVANÁ KRONIKA 1 nonnulli alii "). quorum nomina ex certis causis animum nostrum moventibus hic inseri obmisi- mus, qui principaliores in hoc facto sunt con- sencientes; item adhesio istorum in heresi et contumacia est notoria, que non indiget proba- cione. Item in bulla impetrata inter cetera hec continebaniur: primo?) mandatur, quod ulterius in. heresi Magistrum Johannem Hus non foveant, sed ipsum capiant vel capi procurent et archi- episcopo presentent vel Luthomysslensi vel soli iudicent secundum canones et comburant. [tem mandatur, quod capella Bethlehem destruatur et usque terram prosternatur, ne ibidem heretici nidificent. Et eciam quia in Bethleliem perniciosa dogmata seminantur et inde copiosa multitudo est infecta. Item quod omnes et siuguli faventes Johanni [lus et faventibus sibi, qui sunt nomi- nati, nisi abiurent heresim et hereticos articulos, sunt monendi, citandi et excommunicandi. Item moniti infra XXX dies ut resipiscant et abiurent et. si non velint, post XL. dies compareant in curia Romana nominati personaliter et alii om- ues et singuli sdlerentes faventes legittime re- spondeant procuratori et instigatori Michaeli de Causis. Post predicta Magister Stephanus Palecz in oppositam qualitatem versus insurrexit contra Magistrum Johannem et sibi adherentes et in uno sermone ad sanetum Gallum per eum ad populum. facto. infrascripta. predicavit: Item dixit quod Wicleff beue. potest. (pro) heretico compu- tari P). Item dixit. quod non fuit astueior here- tieus quam Wicleft. quia. Arius, Sabellius etc., elsi fuerunt. heretici, fuerunt. tamen. manifesti. sic quod manifeste ex scripturis vincebantur. Iste auteni suos errores valde caute et occulte po- suit vallando scripturis, sic quod valde magistra- lis et ingeniosus oportet esse, si vult eius erro- res cognoscere et ab eis non seduci. Item dixit, quod secundum Wicleff papa. nichil est et episco- pus et plebanus quoque nichil est secundum euim et quod non habent auctoritatem absolvendi. Et quod religiosi nichil sunt, quia sunt adinvencio- nes humane. Et quod. confessio auricularis nichil ?J cod. nonnullos alios. — ?) cod. primoque, — №) cod. 3) Míuéno jest stétí mladíkü dne 11 července 1412. INIVERSITY PRAŽSKÉ. 515 prodest. Et guod prohibet veneracionem religuia- rum. sicut. peplum matris Christi etc. Et. quod cerimonie ecclesie non sunt observande sicut. ap- plicacio candelarum ete. Et subiunxit. quod illi errores in dvalogo et trialogo continentur. Quare fugite illos libros! Item dixit, quod Wicleff loquitur contra liber- tates cleri et iubet clero temporalia aufferri. Nos autem credamus sicut patres nostri. in qua fide ipsi et patroni nostri mortui sunt cleri do- tacionem confirmantes. Item dixit, quod. Wicleff dicit, quod clerici nichil debent habere. sed de- bent vivere in paupertate sicut apostoli. Sed di- xit quod hic est error et mendacium. quod sic clerus deberet vivere in paupertate sicut apostoli. et supra hoc sufficiens scriptura est adducta. Item dixit super illo verbo: aque furtive dulciores sunt et panis absconditus suavior est, quod scripture Wicletf sunt ille aque furtive, que multis sic sunt dulcorate. quod dulce est eis in mortem pro illis. trausire. Sicut vidistis, quomodo quidam subiecerunt capita sua gladio dulciter et, audac- ter 3). Et hoc est magnum signum heresis, quia inter nos vix unus aut nullus reperiretur, qui se exponeret pro file ad mortem. Item dixit: Ecce videatis quomodo iilorum est anxia fides, quis non audent quoquam cum ea exire. Nam si Romam venirent aut alias, scilicet ad Theuto- niam. si ab illis nollent desistere, combureren- tur ut heretici. Sed nos secure cum nostra fide quocunque ire possumus etc. Anno domiui MCCCCXII circa festum sancti Galli solis Boliemis cum paucis Polonis in elec- cione rectoris existentibus fuerunt discordes. Ita- que doctores theologie ab eleccione recedentes Magistrum Nicolaum Cacabum. alii vero rema- nentes Cristannum de Prachaticz, magistrum ar- cium, pro tunc plebanum sancti Michaelis Maio- ris civitatis Pragensis in rectorem legittimum ele- gerunt. Et facto tractatu inter partes in eleccio- nem supradictam Magistri Cristanni omnes con- corditer consenserunt. Item eodem anno serenissimus princeps Wen- ceslaus, Romanorum et Bohemie rex, voleus dis- potest heretico comp. 1412 

Strana 576
(1113) 576 sensiones inter magistros et scholares exortos extinguere mandavit oretenus et. scripto Albico. dei gracia. pro tunc Pragensi. archiepiscopo 9), li- cet. Conrado. nondum ”) confirmato cesserat, Cri- stanno. de Prachatiez. pro tunc universitatis rec- tori, e& Magistro Sdenkoni *). Omnium sanctorum preposito, ac Jacobo ?), ecclesie Wissegradensis dechano, arcium baccalario. ut auditis partibus concordarent et pacem procurarent. prout infra im copia descripta plenius continetur 9): Wenceslaus. dei gracia. ete... Honorabilibus sacre theologie et iuris canonici doctoribus et arcium. liberalium magistris universitatis studii nostri: Pragensis et. quibuscunque aliis, quos in- frascripta tangit materia, subditis et devotis no- stris dilectis; graciam regiam et omne bonum et presentibus cum. omni obediencia fidem dare. Devoti dilecti, propter gravem et pestiferam in- famie notam, que heu damnoso sumpto consilio regno nostro Bohemie. civitati Prageusi et po- pulo ac marchionatui Moravie per quosdam. ut dicitur. regni nostri prelatos super certis errori- bus pretensis est sinistre imposita, de principum, nobilium et sapientum nostroruni consilio ad se- renandum famam nostram et dictorum regni, civi- tatis, populi et marchionatus huiusmodi adhibui- mus antidotum. Huiusmodi igitur dissensionis con- troversias,. infamias et emergencias inter certos dectores et magistros dicte universitatis viis et modis congruis sopiendas, pacandas et complanan- das venerabili Albico, archiepiscopo Pragensi, principi, Sdenkoni. preposito Omnium sanctorum castri Pragensis, Jacobo, decauo Wissegradensi, consiliariis, et Cristanno de Prachatiez, pro tunc rectori universitatis studii Pragensis, devotis no- stris. dilectis, duximus committendum. Qui, ut accepimus, se ad execucionem dicti negocii po- nentes universos doctores et magistros dicte uni- versitatis ad se vocari fecerunt. ut auditis votis singulorum huiusmodi dissensionis materiam com- planare et vias et modos congruos, per quos regnum nostrum. civitas. populus. marchionatus ab huiusmodi sinistre impositis infamiis purgari TAK ZVANÁ KRONIKA UNIVERSITY PRAZSKÉ. et serenari debeant, (valeant) adhibere *). Quod prescientes Stanislaus et Petrus de Znoyma, Ste- phanus Palecz, Johanues Helie, sacre pagine pro- fessores, utpote dictarum dissensionum patrato- res, se ab huiusmodi nostris conceptibus et man- datis absentarunt, se super liuiusmodi disseusio- num materiis notabiliter partem facientes. Propter quod ipsorum notabilem maliciam dignam anim- adversione refrenare volentes ipsos et eorum quemlibet de regno mostro et eius pertinenciis sine spe restitucionis bannivinus mandantes vo- bis universis et singulis magistris dicte nostre universitatis firmiter et districte, quatenus pre- fatos Stanislaum. Petrum, Stephanum et. Johan- nem Helie ab universitate secludentes alios ma- gistros secundum ordinem senioritatis hactenus inter vos tentum ad canonicatus et prebendas dictorum | profugorum, que in ecclesia Omnium sanctorum in castro nostro Pragensi, et ad col- legiaturas nobis offerre et presentare modis om- nibus debeatis, prout ordo in talibus hactenus est servatus, presens mandatum nostrum in col- legio vestro et alibi. ubi videbitur expedire, so- lemniter publicantes, ut si quis dictorum mapgi- strorum unioni et. concordie per prefatos Albicum archiepiscopum, Sdenkonem, Jacobum et Cristan- num faciende et tractande contraire presumpse- rit, quod ipsos consimilis exilii, privacionis be- neficiorum et exelusionis ab universitate pena percellet. Ex mandato igitur regio supradicti quatuor a rege nominati vocaverunt et vocari procura- runt Petrum Znoyma, Johannem Elie. Stanislaum de Zneynia et Stephanum Palecz. doctores theo- logie, ex una parte et Johannem Jessenicz, de- creti doctorem et procuratorem Johannis Hus. Jacobellum de Miza, Simonem de Tissnow, bac- calarium theologie, cum sibi iunctis parte ex altera ad domum dotis Magistri Cristanni, ple- bani ecclesie sancti Michaelis, pro tune univer- sitatis Pragensis rectoris*), ad audiendum et con- sulendum super purgacione regni ab eius infamia et pace in clero procuranda. Item in eodem ter- 3) cod. ut Albicus... archiepiscopus. — *) cod, non; nondum Palacky (Doc. 737). — ") cod. adhibere; (valeant) adhibere Palacky (Doc. 511). — *) cod. rectore. *) Zdenék z Labouné. — 5) Jakub z Dubé. — 5) Náeledujici listina, zde nedobrte vrazená, oti&téna v Doc. 510. 

Strana 577
TAK ZVANÁ KRONIKA mino Magister Sdeniko ex parte omnium a rege deputatorum quesivit ab utrisque partibus, an velint stare determinacioni ace decisioni sancte Ótomane eeclesie de sacramentis et aliis quibus- cunque ltomanam ecclesiam et fidem catholicam concernentibus. 'l'unc doctores responderunt. quod sic. Sie tamen quod Romanau sanctam ecclesiam vocant illam ecclesiam. cuius papa est caput, cor- pus vero collegium cardinalium, cuius ecclesie omnes sentencie de clavibus, sacramentis, censuris iuris, libertatibus ete. sunt. vere. et catholice sen- tencie, sentencie autem Wigleff istis contrarie sunt false et erronee. Item pro altera parte Johannes Jessenicz dedit in scripto responsionem sub hac forma: Protestamur ante omnia. quod a laudo, concordia, arbitrio et pronunciacione principum tam spiritualium quam secularium et. dominorum consiliariorum serenissimi principis et domini, do- mini nostri. Romanorum et Bohemie regis, anno domini MCCCCXI.. mense Julio *) inter dominum Sbinkonem, pie memorie archiepiscopum Pra- geusem. et clerum ipsius ac. ipsorum adherentes ex una parte et dominum rectorem. magistros. doctores et scholares ac presertim Magistrum Johannem Hus universitatis studii Pragensis parte ex altera. factis, receptis et approbatis non rece- dimus, nec recedere. intendimus quovis modo. Secundo protestamur, nos esse partem contrariam contra capitulum Pragense et doctores quoscunque ac prelatos et clerum. eis adherentem in frivola combustione librorum Magistri Johannis Wicleff, in temeraria condempnacione quorundam trunca- torum XLV articulorum, in falsis et diffamatoriis ipsorum scriptis naper in svnodo generali anno domini 1415 celebrata mense l'ebruario in curia archiepiscopi Pragensis pronunciatis et publicatis, in quibus inter alia frivole asserunt, licet false, fore et. esse in regno Bohemie et diocesi Pragensi clerum pestiferum male sencientem de septem sacramentis saucte matris ecclesie et. clavibus eius- dem. Tercio protestamur, quod constitucionibus et determinacionibus sancte matris Romane ac uni- UNIVERSITY PRAŽSKÉ. 577 versalis ecclesie obedivimus, obediemus et in futu- rum per graciam dei stare et obedire intendimus in omnibus et singulis. in quibus fideles et devoti Chri- stiani debent et tenentur stare et obedire. Vel sic: protestamur, quod sacrosancte Romane ecclesie, cuius caput est Christus, redemptor noster, ac tomanus pontifex eiusdem redemptoris vicarius. constitucionibus et determinacionibus in omni materia catholica et ecclesiastica stetimus, stamus et in futurum per graciam dei stabimus in omni- bus et singulis, in quibus fideles christiani et devoti debent et tenentur stare et obedire. Quarto protestamur, quod in omnibus accionibus et in- iuriis personalibus contra dietam partem et pre- sertim contra doctores stare volumus arbitrio et pronunciacioni dominorum hic presencium et mediancium sub penis per") ipsos infligendis et mulctandis. Auditis utrisque partibus Magister Sdeniko, prepositus Wissegradensis, nomine suo et aliorum a rege deputatorum presentibus notariis pronun- ciavit, quomodo et qualiter tam doctores quam magistri conveniunt in hoc, quod stare volunt determinacioni et decisioni saucte universalis ecclesie in omnibus, sicut fideles et devoti Chri- stiani stare debent et obedire. Et sic ad hunc articulum sunt concordes et non discordes. [gitur nomine omnium pronunciavit, quod in antea unus alium non infamet. Item pronunciavit, quod iuiurias verbales dent ex utraque parte inscriptas; tunc alio die simi- liter de concordia volunt intendere. Quibus auditis doctores contra hauc addicionem sicut fideles et devoti Christiani* replicabant, ne hoc addere- tur ,sicut fideles et devoti Christiani", sed non obtinentibus recesserunt et amplius l'ragam usque mortem regis non venerunt se ipsos in penam exilii submittentes. Reverendi) et venerabiles magistri, sciatis tractatum factum per nos in domo Mayistri Cri- stanni coram maledictis tractatoribus: quod inter multa disputata") et contenciones fuimus requisiti, ") per nadepsáno jinou rukou. — ") V ruk. disputata etc. que sequenti parte videbis, Toto pripoienntí pisar- ské čte se na kouci stránky. Následující stránka se počíná: multa disputata et contenciones... 7) Doc. 437. — *) Následující zprávu o nezdařeném jednání na faře Svatomichalské otiskl Palacký v Doc. 507—510. (M. Stephanus de Palecz collegis suis in facultate theologica universitatis Pragensis nuntiat, guae in colloguio cum parte adversa ex mandato regis et baronum instituto acta sint.) 73 

Strana 578
DIR an vellemus stare determinacioni et decisioni sancte Romane ac universalis ecclesie de clavibus ecclesie, de sacramentis ecclesie et aliis quibus- cunque Komanam ecclesiam et fidem catholicam concernentibus. Ad hec nos submisimus et facul- tatem protestando coram notario, quod in hoc loco per Romanam ecclesiam intelligimus papam cum cardinalibus, ad quos solos spectat decisio in materia catholica. Secundo coacti sumus ad submissionem de iniuriis propriis super eos de alto et basso. Ad ista duo nos submisimus sub penis mille sexagenarum et exilii a regno. Ad nullam autem pronunciacionem voluimus nos sub- mittere nec submisimus allegantes. quod uon sumus nec aliquando fuimus pars. Sed dedimus consilia. Et si placet ea accipere. iu nomine do- mini! Si autem ipsi possunt meliorem modum excogitare, nos sumus valde grati, et quod illum publicent iu communi et nos in communitate volumus illum audire sicut alii et, si crit insuf- ficiens et invalidus pro purgacione terre, nolumus ad illum conseutire. Nichilominus postquam re- quisierunt partem adversam de illis duobus et ipsi consenserunt, Sdeniko nomine omnium pro- nunciavit. quod non videmus vos in aliquo "), sed in toto concordes, et hoc debeamus dicere coram rege, archiepiscopo et baronibus et, ubi essemus requisiti. hespondimus, in quo sumus concordes, et ita recessimus. Sequenti vero die, hoc est sabbato proximo iterum vocati sumus ct requisiti, si vellemus stare in hesternis: respon- dimus, quod illa duo, ad que nos submisimus, volumus tenere sub penis expressatis, sed ad nullam pronunciacionem. Ibidem Magister Stani- slaus dedit in scriptis fidem suam sub hac forma: Istius Romane ecclesie. cuius papa est caput, corpus vero collegium cardinalium, sentencie omnes de clavibus, sacramentis, censuris iuris, libertatibus etc. sunt vere et catholice. Sentencie autem Wicleff istis contrarie sunt false et erronee. Si volunt in illo concordare nobiscum, tunc sumus concordes. Ipsi nos inclamaverunt nimis horribi- liter ambobus diebus. Tunc respondi ego: , Amore dei dicatis, incomparabiliter gravior est discordia in fide quam discordia pro iniuriis. Si ergo essent duo capitales inimici et conquireretur ab utro- 7) Hófler à. Palacky doplüuji in aliquo discordes. TAK ZVANÁ KRONIKA UNIVERSITY PRAZSKK. que sigillatim: vis tu stare determinacioni legis Christi de fide, spe et charitate et omni, que legem Christi concernunt? et dixi: notorium est, quod uterque diceret, si est catholicus, quod sic, et pronunciaretur: ergo estis concordes et nou discordes; sic ex nostra subimissione vultis idem inferre. Et ergo oportet vos descendere ad parti- cularia, si debemus esse concordes et non dis- cordes in fide.^ Et tuuc fuit disceptatum (de Romana ecclesia iterum. ita quod nos apposuimus ad submissionem factam feria VI. quod hoc ex- presse apponatur: illi ltomane eeclesie, cuius papa Johannes XXIII pro nunc est caput, cor- pus vero collegium cardinalium, et illius Romane ecclesie sentenciis standum est in omni materia catholica." Et vocata fuit pars et consensit. Sed voluit apponere, quod volunt stare sentenciis illius Romane ecclesie in omni materia catholica, sicut quilibet bonus et fidelis christianus deberet et tenetur facere. Et nos non admisimus. quia licet pulchra verba, tamen venenata; quia, diximus, in hiis sentenciis, iu quibus cis displiceret, sicut. iam de interdicto, dicerent, quod in illis non tenetur bonus et fidelis christianus stare et obe dire. Postea cum fuimus cum eis simul vocati, requisiti sumus: an iam ex istis tractatis vultis stare conclusioni per nos pronunciande? Et nos noluimus dicentes, quia non habemus ad hoc mandatum a facultate; sed detis nobis illam con- clusionem in scriptis et super ea congregabitur facultas et, si erit racionabilis, ipsam approbabit et consenciet ad eandem. Ipsi vero commoti sunt et nos gravissime inclamaverunt, conminaciones facientes, quod infra sex dies adhuc debet redun- dare in nostra capita et quod volunt domino regi et omnibus dicere, quod pars adversa vult et vo- luit, que nos optavimus, consentire et omnia fa- cere, et nos noluimus acceptare. Et sic cum inii- gnacione magna stomachati recesserunt. Iam vero intelligimus, quod accusati sumus coram rege et coram multis aliis per illos mendosos et iniquos tractatores, quod non staremus in hiis, ad que nos subinisimus sub pena mille sexagenarum et exilii a regno. Et non est verum, quia illam submissionem semper fatemur, sed ad nullam prouunciacionem nos submisimus, sicut de hoc 

Strana 579
TAK ZVANÁ KRONIKA UNIVERSITY PRAŽSKÉ. referimus nos ad notarium Michaelem. — Item di- xerunt coram rege, quod Hus vult se ad omnia submittere et facere, que debet, cum aliis, sed Magister Stanislaus una mecum concordiam im- pedivit. Videatis et conspiciatis illa mendosa verba. quomodo volunt omnia facere, sed ad nullum. particulare volunt. descendere, nec de articulis XLV. uec de sentenciis Wigleff erroneis. nec de aliis in proximo consilio datis. De isto vero consilio plebanus de Verona in domo sua assecuravit, quod ita debet transire in toto et per omnia; et post nobis quatuor in tractatu illo feria VI dixit ibidem bina vice et nos credimus verbis suis et sic ad submittendum pro duobus suprascriptis fuimus inclinati; et ni- chil horum factum est. Sed intelleximus, quomodo sabbato voluerunt pronunciare, quod nos dice- remus et facultas. quod nos sumus concordes in omui materia catholica. Et secundo quod scribe- remus ad curiam. quod nullum scimus in Bohemia aliquem erroneum, nec aliquis est repertus. In primo mentiemur domiuo regi et toti regno et maliciam illam tegeremus, cum tamen sciamus, quod ita non est. Non enim in hoc. quod concor- damus, quod ipsi volunt et nos stare sentenciis Itomane. ecclesie in omui materia catholica, cuius Romane ecclesie papa est caput etc., ex hoc sunius in omni materia catho!ica concordes. In secundo eciam mentiemur, quod nullum scimus et quod nullus esset repertus, quia nullus quesivit et ergo non est, inventus. Laboraverunt ergo facere pileum Nitardi, sub quo non viola sed stercus reperi- retur. Volunt. enim per illam. universalem sub- missionem tegere errores et malicias eorum. Non credatis ergo eis si vobis alia referrent. et do- minos prelatos inforinetis. Et si vocaremini. con- sulo. ad nullum tractatum veniatis. quia invol- veremini, sicut tendentes tendiculas nobis nos involvere voluerunt. ltecedatis pocius et vos abs- condatis, ne cum vocacione rectoris et aliorum preveniremini. Seriptum festinanter pro informa- cione ete. *) Tak správně v rukopise. 579 Item anno MCCCCXIV currente in die Om- nium sanctorum incepit concilium Constanciense, ad quod Magister Johannes Hus eodem anno ve- nit sabbato post Omnium sanctorum sub salvo regis Sigismundi conductu intimans publice per civitates, quia vadit ad Constanciam ad redden- dam racionem sue fidei, et in quolibet hospicio applicuit dieta precepta et, quem prius crude- liter Theutonicum vulgus *) persequebatur velut hereticum, audito eo laudabilem et fidelem pro- nunciaverunt 9). Item eodem anno ante adventum regis Si- gismundi feria VI ') post Catherine Magister Johannes Hus vocatur ad papam et cardinales et ibi captivatur, quem rex Sigismundus veniens ab Aquisgrano cum electoribus Constanciam mi- nime poterat liberare et suo salvo conductui satisfacere. Auno domini MCCCOXV sexta feria post; Marcelli adductus est Magister Johannes Hus ad publicam audienciam et ibidem rex dixit: si non vult abiurare, comburatur. Et eodem die hora undecima infra eandem sessionem totus sol fuit eclypsatus et quasi tenebre facte, de quo non modicum, licet naturaliter contingebat, territi fuerunt quam plures ?). Item eodem anno sabbato post Procopii ad testium deposicionem?) sentenciatus et combustus et in pulverem redactus est Magister Johannes Hus, qui pro veritate evangelica gaudenter subiit crudelissimam deposicionis sue diem seu mortem in civitate Constanciensi, ubi fuit celebratum concilium generale pro eleccione pape. Anno domini MCCCCXVI ?) sexta. feria post festum pasche venit Magister Jeronimus Con- stanciam, qui post tres fere septimanas in re- deundo Bohemiam captus in Hirschaw et Con- stanciam reductus et sabbato post Ascensionis domini combustus in eodem loco, in quo Magister Johannes Hus fuerat consumptus ?). Extune eorum discipuli et sequaces in Do- hemia sacerdotes de terra expulerunt et com- ") Srov. Vavtinee z Brezové str. 330 a 332 a Petra z Mladenovic Doc. 245. — 10) Mi býti IV. Táž chyba u V. z Brez. str. 332. — !) Srov. Petra z Mlad. str. 276, 284; Vavf. z Bfez. str. 338. — 7) V. z Březové str. 338: ad falsam testium deposicionem. K datování srov. též Petra z Mlad. str. 317. — 3) Jeronym přišel do Kostnice ve čtvrtek dne 4 dubna 1415. — 4) Srov. V. z Břez. str. 336 a 343. 73* 1414 1415 un. 7 Jul. 6 (1415) 1416 Mai. 30 

Strana 580
1416 Feb. 22 Sept. 24 ct 7^ 1416 (1421) 580 TAK ZVANÁ KRONIKA busserunt basilicas et monasteria ignis voragine consumpserunt. Ita quod omnia claustra seu mo- nasteria preter tria, duo fratrum Minorum et unum canonicorum regularium in Wittingnaw, sunt annichilata et destructa et ignis voragine ab- sumpta, imo omnes sacerdotes et alios, ubi po- tuerunt, occiderunt, et combusserunt et. per inul- tos demum annos hice in terra et alibi trucida- verunt. Eodem anno Magister Jacobellus cum Ma- gistro l'etro Theutonico de Drazdian incepit. com- municare populum laicalem sub utraque specie contra consuetudinem Romane ecclesie et contra preceptum sacri concilii Constancieusis. Tunc multi ex sacerdotibus simplicibus eis adheserunt et per totam terram discurrentes populum sub utraque specie communicaverunt asserentes in predicacionibus suis, autiquos sacerdotes fures esse huius sacramenti. "lunc eciam parvulos in baptismo corpore et sanguine Christi communi- cabant et alia sacramenta non curabant 5). Auno domini 1416, sabbato ante Mathie, hoc est in Cathedra sancti Petri pluit sanguis et su- per cecidit. nix. Eodem anno feria V et VI post Mauricii apparuit erux rubea in medio celi, tanquam in meridie sol staret, sole iam ad occasum vergente in gladium similis coloris versa. est 9). Anno domini 1416 currente ante Purifica- cionem archiepiscopus cum prelatis et clero Pra- gensi fecerunt interdictum propter Magistrum Jessenicz, pro quo date sunt fere omnes ecclesie presbyteris vocatis Wiglefistis, qui libere et di- vina officia et verbum domini predicaverunt ple- banis omnibus fugientibus dempto) plebano sancti Michaelis Magistro Cristanno, et tunc vul- gus in clerum adversum graviter insurrexit et facta est divisio in populo, Wiglefistis suorum presbyterorum divina visitantibus, Machometistis vero Wissegradum aut in Psarz discurrentibus ©), et abhinc usque ad mortem Wenczeslai et post anno domini 1420 currente. Anno domini MCCCCXVIL ?) venerunt de Theutonia Renenses, Bavari, Suevi. Pruteni, Au- UNIVERSITY PRAŽSKÉ. strales. Saxones. Frankones in terram Bohemie, duces, barones. milites et ceteri quam plures circa festum sancti Jacobi prope Tachoviam. Jut. 25 Post paucos tamen dies fugam dederunt terga vertentes et neminem ex inimicis videntes nec aliquem eos insequentes, sed avaricie invidia eos agitavit et mens superba eos infestavit. Anno domini MCCCCXIX excussa. est. eecle- sia sancti Nicolai in foro pullorum in Antiqua civitate Pragensi per violenciam Wiglefistarum dominica prima post Trinitatis et ipso die fuit dedicacio ipsius ecclesie. Ibidem ipso die in ipsa ecclesia perpetrata sunt infinita mala. In crastino, videlicet feria Il decollatus est quidam clericus Nicolaus de Nova domo, qui defendit se in sa- cristia nolens admittere dissipare res et clenodia ipsius ecclesie. Item anno domini MCCCCXIX currente. in n die Marie Magdalene presbyteri evangelice veri- tatis cum corpore Christi ex diversis civitatibus, opidis et villis convenerunt in montem prope castrum Bechinam. quem Thabor appellarunt. et ibi peractis divinis?) sub utraque specie commu- nicarunt. Itaque dicebatur quod in die Magdalene fuissent XL millia et XX *) persone utriusque se- xus cum pueris sacro utriusque speciei com- municate. Anno domini MCCCCXIX in die sanctorum ,'!'? martyrum Abdon et Sennen die dominico proiecti sunt consules de pretorio Nove civitatis Pragen- sis et iudex cum famulis suis et aliquot boni viri christiani de communitate ipsius civitatis turpi et horribili morte trucidati astante et, insti- gante quodam sacerdote Wiglefistzwum ipsi facto cum corpore Christi. Sed dubium est utrum ibi- dem fuerit verum corpus Christi. quia multi erant ribaldi et heretici non consecrati, qui ge- rebant officium sacerdotis, et dicitur. quod con- sules Nove civitatis de pretorio ob hoc proiecti sunt, eo quod prohibebant communionem calicis et processiones in turbis populorum. Anno domini MCCCCXIX feria 1V. post. As- sum»cionem sancte Marie virginis obiit serenis- simus rex Wenceslaus tercius. liomanorum et Jul. 30 *) eod. deposito. — *) cod. diversis; divinis L. de Brzezowa. 5) Srov. Hófler I. 77. — 6) Dobner IV, 67. — ©) Srov. Vavř. z Březové str. 341. — 7) Patří k r. 1497. — ") Vavř. z Břez. 345 a 401. 1419 Jun. 18 1419 Aug. 16 

Strana 581
1419 Aug. 17 Aug. IR Aug. 19 Aug. 20 Aug. 21 Sept. zy TAK ZVANA KRONIKA Bohemie vex. filius Caroli imperatoris. Obiit au- tem in Novo castro dicto Cunraticz, (qui non fuit sepultus sex septimanis, quatuor diebus et nullas habuit exequias propter instanciam Wigle- fistarum. usque dum ductus est tempore noctis ad ipsam sepulturam) ). Sepultus est autem in claustro in. Aula Regia, postinodum fuit extumu- latus per Wiglefistas et corpus eius tractatum. ni- mis inhoneste. Eodem anno, videlicet 1419 in crastino, vide- licet feria V post obitum ipsius regis Wenceslai omnes imagines in Antiqua et Nova civitate Pra- gensi confracte et annichilate sunt. Et eciam omnia organa destructa sunt ct. ipso die multa et infinita mala perpetrata sunt Prage, quod abusivum est scribere. Eciam ipso die expoliata est. Carthusia de omnibus rebus suis et monachi captivi ducti sunt ad civitatem Antiquam Pragensem, et in crastino feria. VI exustum est monasterium illud per Pragenses ablatis omnibus rebus”). Anno domini MCCCCXIX sabbato post ob- itum regis Wenceslai sive sabbato post Assump- cionem omnia lupanaria annichilata sunt in civi- tate tam Maiori quam. Nova. Pragensi. Eodem anno, videlicet. 1419 die dominico post Assumpcionem beate Marie virginis ductus est rex Wenceslaus de Novo castro. dieto. Cun- raticz tempore noctis ad ecclesiam l’ragensem ; et ductus est secrete per Aulam Regiam ibidem per navigium propter cives l'ragenses et?) totam communitatem ambarum civitatum; et tota nocte peragraverunt cum eo mescientes pervenire ad castrum Pragense. Et venerunt primo cun ipso ul ecclesiam. Pragensem. feria. II. iu. diescente Et positus est in capella saucti Wen- ceslai in simplici lignea cista habens tantum in se balneamen; in ipsa capella sancti Wenceslai quievit sex septimanis et duobus diebus sine se- pultura propter motum schismatis etc. Eodem anno confraetus est crucifixus in ponte Pragensi decima die mensis Septembris. Deinde in die sancti Michaelis facta est congregacio magna in campo Nakrzyzkach et iverunt omnes l'ragam cum candelis. hora 9. UNIVERSITY PRAŽSKÉ. 581 Item Pragenses spoliaverunt civitatem Mi- norem Pragensem et ibi Zizka cepit capitanea- tum. Item factis treugis inter Pragenses et ba- rones regi adherentes usque (Georgii ivit Zizka in Plznam et ibi de civitate multos habuit cum domino Sswambergk conflictus. Eodem anno MCCCCXIX sabbato die sancti Jeronimi tempore noctis rex Wenceslaus trans- latus est in aliam cistam, que fuit in toto de stanno; et ipsa noctium, quando rex Wenceslaus translatus est in talem cist:un, fecit tonitru multa et mirabilia signa in ecclesia Pragensi. Eodem anno MCCCCXIX . annichilatum est, claustrum in Bohemia in civitate Glatovia, aliu im Piezk. duo in civitate Plzua, duo in Grecz Regine, in civitate Luna. in civitate Zaez '?) et ecclesie multe annichilate ultra centum. Et multa alia mala gesta sunt in regno Dohemie ultra modum, quod a creacione mundi non est in ali- quo regno nec simile unquam auditum, et omnia claustra preter tria, duo fratrum Minorum et unu: canonicorum regularium in Trzebon, unum in Dudweis sunt destructa et ignis voragine consumpta et ecclesie parochiales et capelle fere per totam terram sunt destructe exceptis aliquot christianorum civitatibus. Kodem anno multi sacerdotes, clerici, mo- nachi, milites, nobiles, cives sunt prostrati, cre- mati et quidam interfecti, ut patuit. Eodem anno 1419) LIII sacerdotes, magi- stri e£. monachi in Verona civitate sunt quasi una hora combusti et tres famosi milites eciam combusti sunt et quam plura mala eodem anno sunt. orta ?). Item eodem anno in civitate Chomutow MCCCC persone sunt interempte et quidem sa- cerdotes et genus femineum ?). Hec orta et per- petrata sunt per Zizkam et cives Prageuses. Anno domini MCCCCXIX multa mala pa- liata in omni parte terre augebantur in Boemia, ita quod non fuit aliquis homo in terra, qui eorum maliciam et turbacionem effugeret. Audi 'ergo mirabile et terribile de hoc populo, qui pre ceteris in mundo erat in sciencia, veritate **) Druhá závorka v ruk. schází. — *) et není v ruk.; dodal Hófler. 9 Vavř. z Březové 347. — 10) Srov. str. 409. — !) Chybné místo 1421. — 2) Srov. Vavr. z Brez. str. 418. — 3) Srov. V. z Břez. 477. 1419 Sept. 30 (1121) (1421) 

Strana 582
1420 Feb, 20 Apr. 15 Apr. 17 Apr. 16 582 et cognicione dei illuminatus, in sanctitate et iusticia perfectus et jn laude habundanter et in honore exaltatus! Et ecce scientifici et illuminati im errores ceciderunt, ut clerus, qui voluerunt plus sapere quam oportet, et simplices populi utriusque sexus, qui in sanctitate et iusticia sta- bant, ceciderunt et malefactores facti sunt! Nul- libi ergo. seeurum te reddas in hoc mundo, ne cadas, quia ut lux solis nebulis obfuscatur, sic et viri. elaustrales. errorum. tenebris obumbrati sunt et deviaverunt. ''haborite multos apud Wozicz^) occiderunt anno MCCCCNX. ) Auno eodem MCCCOXX devastata est et exusta civitas Ussk *) super Luznicz feria III post festum Valentini; et ipso die fuit ultima dies carnis- privii; et ibidem eodem die claustrum combu- stum est. Anno eodem MCCCCXX feria II post festum sancti "'yburcii venit dominus Czenko de Wartn- berg ad castrum Pragense, qui tunc. temporis fuit castellamus ipsius castri, ex parte domini regis Sigismundi, qui tunc temporis fuit rex Ro- manorum et Hungarie, Bohemie, Dalmacie,Croacie etc. rex. Ipse dominus Czenko post obitum regis Wenceslai rexit ipsum castrum, prout in antea fecit. Eodem auno ?), videlicet MCCCCXX feria IIII post festum sancti Tyburcii dominus Czenko, nescitur quo spiritu ductus. reclusit se in ipso castro cum suis contra voluntatem domini regis Sigismundi. Ipso die captivavit dominum Jo- hannem dictum Italsko et dominum Sigismun- dum de Dieczin$) circa prandium suum, qui per ipsum erant invitati, et totam familiam domini Wilhelmi Zagiecz, quia ipse dominus Wilhelmus pridie, hoc est feria III erat recessurus ad bona sua, qui) mandaverat familie sue, ut essent. obe- dientes sibi, domino Czenkoni. Postea mandavit captivare omnes presbyteros, quos potuerant re- perire, et fuerunt in numero 76 vel citra, et aliquot bonos mechanicos eciam captivavit. Alios vero omnes advenas, mercatores, mechanicos eciam b) cod. Wetzitz. — ©) cod. Ussik (?). — 4) cod. que. TAK ZVANÁ KRONIKA UNIVERSITY PRAZSKÉ. mandavit expellere confuse de ipso castro et omnes eorum conthorales cum pueris. Et fuit tantus fletus, quem diebus iuventutis homo nun- quam audivit. Deinde mandavit excutere sacri- stiam Pragensis ecclesie et novam turrim ct omnem domum choralium. Insuper mandavit ex- cutere omnia commoda sacerdotum et cistas etc. et ibidem recepit omnem substanciam. quo- rum bonorum non fuit numerus. Quia omnes boni convenerant ibidem cum rebus suis specia- liter de ipso domino Czenkone confidentes, sed ipse nimium inique egit contra honorem suum. Ipso die intromisit se cum civibus Antique et Nove civitatis de ipso eastro Pragensi contra vo- luntatem domini regis Sigismundi et sic orta sunt infinita mala per ipsum dominum Czenko- nem in ipso regno Bohemie, quod abusivum est scribere, quanta homicidia. quanta spolia, que à seculo in antea nunquam fuerunt audita in christianitate. Claustra primo annichilata sunt et. combusta fere omnia, omnes cccelesie. in. ipso regno Bohemie paucis exceptis combuste sunt. Infiniti christiani quorum non est numerus, mo- nachi, presbyteri, opida, civitates et ville etc. —- Ipso die feria IIII post Tiburcii prope horam primam tempore noctis expulsi sunt omnes pres- byteri de castro Pragensi et sic evaserunt capti- vitatem domini Czenkonis cum magnis damnis. Eodem anno MCCCCXX feria V post fo- stum sancti Georgii combusta est civitas Pra- chatiez in die sancti Marci Evangeliste. Eodem anno 1420 feria VI ante Pangracii exustum est claustrum sancte Corone et omnes res ipsius ablate. Eodem anno 1420 feria III ante diem sancti Stanislai dominus Czenko resignavit castrum Pra- gense, sed invitus, et omnia spolia secum aspor- tavit. Ipso die dominus Wilhelmus dictus Zagiecz, dominus Flaska?) et dominus Kolditz9) intro- miserunt (se) de castro Pragensi ex parte domini Sigismundi regis. 4) Stalo se teprve v dubnu 1420. Srov. V. z Břez. str. 362. — 5) Srov. Tomkiv DP. IV, 41. — 4) Jan Chudoba z Ralska a Sigmund Děčínský z Vartenberka. — 7) Arnošt Fla&ka z Riebemburka. — *) Albrecht z Koldic ; Vavř. z Březové (str. 367) ho nejmenuje. 1420 Apr. Apr. Mai. Mai. 

Strana 583
1420 Mai. 19 TAK ZVANÁ KRONIKA Item post recessum domini Czenkonis de lragensi castro fortificati sunt in castro per ad- ventum domini Hlawaezonis?) cum Theutonicis et post domini Michalezonis '") cum ceteris. Ni- chilominus ') civitas Pragensis domum suam cum turri et ex alia parte, que dicitur domus du- cis Saxonie. armigeris optime muniens defendit castrensibus liberum de castro descensum et ob- tinens monasterium. sancti Thome cum domo contigua bene munita, que pro tune fuit domus domini Skopkonis?®), totalem fere Par- vam cum ecclesia sancti Nicolai igne consumpsit civitatem. Blada, cerevisias et vinum aliaque mo- bilia ad Antiquam civitatem sine impedimento perduxit adversariis eiusdem civitatis ad ca- strum. fugientibus, fautoribus vero veritatis in Antiquam se transferentibus civitatem. Extunc quasi quottidie castrenses cum Pragensibus par- cialem habuerunt conflictum plurimis ex utraque parte interfectis. Quibus malis de castro cum lragensibus condolentes, firmatis. inter se sex dierum treugis equitant deputati Pragenses cum domino Wenceslao de Lesstna. pro tune subca- merario, adl Montes ad regis Sigismundi pre- senciam de aliquali concordia tractaturi. Qui- bus ibidem venientibus, rex fale dedit edictum, quod nullum concordie cum eisdem vellet habere tractatum, nisi prius obedientes se ostendant et omnes platearum catenas, quas deposuerant, easdem cum pixidibus, machinis ac. eorum omnibus armis de Antiqua ad castrum Pragense, de Nova vero civitate ad Wissegridum deducant et finaliter reponant. Ad hoc itaque mandatum regium turbatur tota communitas timens, si predicta fecerit, in vita defraudari. Quapropter firmius se ex omni parte muniens dirigit pro Thaboriensium in Hradisst. congregacione, ut dimissis omnibus. si cupiunt eis et veritati legis dei servire. l'ra- gam in auxilium venire non negligant potencia, qua possunt, cum maiori. Thaborienses?) itaque petieioni Pragensium annuentes 19 die Maii eodem anno, ut supra, dimissa tamen magna gente in Hradisst monte prope Vsk pro custodia UNIVERSITY PRAŽSKÉ. 583 Pragam cum presbyteris. mulieribus, parvulis ac curruum multitudine venire non profrahunt. Kt cum Denessow oppido appropinquarent, exeunt inde equestres et pedestres plurimi armati vo- lentes eorum in opidum impedire ingressum. Ipsi vero ad aliam tendunt. opidi partem et cum potencia introeunt ac fugientibus omnibus ad campos vel ad claustrum ibidem constructum. nullo quasi in opido remanente, ignem mittunt et totum opidum cuim ecclesia ac curia plebani comburunt, irruentes denique in clau- strum, quod utique, si ignis eos non repulisset. vi obtinuissent et fortassis funditus evertissent. Dimisso tamen pro tunc claustro procedunt ul- terius in Porziez villam et vadato flumine in campestribus circa aquam deponunt se per- noctare. Sed quia senserant, inimicos fore in propinquo, preparatis equis et curribus iter ar- ripiunt non quiescentes. Inimici vero in tribus cuneis in magna multitudine eis ex omni parte hostiliter occurrunt. Quorum capitanei, ut dicebatur, Wenceslaus de Lesstna. Petrus de Co- nopisst, Janko de Swidnuicz et Pipa Gallicus fue- runt. 'Thaborienses vero, licet noctis fuisset tempus, disponentes se cum suis armis, balistis, cuspidibus, cambucis et trituris cum impetu et triturarum sonitu certzumnen eum inimicis ineunt et deo largiente eos in fugam convertunt. Kt interfectis fere XVIII hominibus ereptisque eis quibusdam vexillis cruce rubea signatis Pragam cum quiete properant nullo ulterius impeliente. Item*) anno, quo supra, 20 die Maii praefati "lhaborienses in multis milibus sexus utriusque, presbyteri cum venerabili corporis Christi sursum in baculis erecto sacramento, Pra- gensem hora vesperarum introeunt civitateu et dimisso muliebri sexu in sancti Ambrosii mona- sterio viri cum equitibus et curribus insulam ex opposito molendinorum in Porziecz ingrediuntur et ibi suam ad tempus faciunt man- sionem, cottidie verbum dei audientes corpus et sanguinem Christi devocius communicant, ut sint ad dei bellum semper prompti et parati. Ex eademque insula domino Michalczone cum sibi 9) Hynek Hlaváé z Dubé, hejtman luzicky — !") Jan st. z Michalovic. Srov. Vavř. z Břez. k 22 květnu 1420 vyznačeny. — 2) Srov. tamtéž. — ) Srov. Vavř. z Březové str. 370. — +) Vavř. z Březové str. 371 a 372 1420 1120 Mai. 20 

Strana 584
1420 5R4 TAK ZVANÁ KRONIKA iunctis ad castrum Pragense ex altera parte fluminis venire volentibus, magnum damnum re- ceptis eorum oneratis curribus intulerunt. Capi- tanei vero predictorum Thaboriensium seculares fuerunt. Nicolaus Hus, Chwal Buchowecz et Zizka monoculus supra modum audax et strenuus, ad cuius ordinacionem totus preparabatur exercitus, ipsumque omnes rustici licet inermes cum tri- turis, cambucis et cuspidibus ac balistis libentis- sime audiebant ?), magnaque dampna equestribus et. eciam bene armatis cum trituris intulerunt. Item*; eodem anno rege iam in Montibus existente congregata fuit alia villanorum multi- tudo utriusque sexus cum carbonistis in monte quodam medio inter Ledecz et Lipnicz castro pro legis dei similiter defensa. Pro quo non modicus cecidit timor in Montanos, qui verbis et donis plurimos carbonistas ad domum re- deundum et adducendum carbones in. Montes in- duxerunt. Et minorata aliqualiter eorum con- gregacione in Thabor ad fratres iter arripiunt cum corporis Christi sacramento, quos in cam- pestribus ex improvisis invadunt arinorum gentes a rege de Montibus directe. sed rustici circum- sepientes se curribus balistis. pixidibus lapides sagittasque emittunt et, quamvis forent equestres bene armati fere XX, ut dicebatur, super uno, tamen inermes rusticos irruere non audebant, sed cum rubore multis ex eis vulneratis et. ali- quot interfectis Montes reverti incipiunt. Unus autem ex eis apprehensa balista dominum Pe- trum, plebanum in Ledecz, pro tuuc in comitatu rusticorum existentem letaliter in caput sagitta- vit et distracti laici velut oves sine pastore ad propria revertuntur. Item ?) eodem anno die XXIII Maii turba tercia ad aliquot milia utriusque sexus ex confinio Zacensi, Lunensi et Slanensi collecta cum venerabili corporis Christi sacramento equestribus et curribus Pragam adveniunt civi- tatem, domino Hinkone 9) cum civium sti- pendiariis eos de Slana salve conducen- tibus®). Qui in via Petro de Mezerzicz, sump- *) cod. ordin. UNIVERSITY PRAŽSKÉ. cionis calicis inimico, non modica dampna per ignem in Makotrzas intulerunt. Quorum capitaneus cum ceteris fuit quidam strenuus cliens Zavissius nomine. Hii monasterium Porte Apo- stolorum, quamvis armigeris bene muni- tum, cum impetu acquisierunt dantes defenden- tibus salvum recessum. Quod monasterium qui- dam sine superiorum scitu incendit et propter ignis vehemenciam libri, ornatus, vestes et cle- nodia ceteraque quasi sine numero bona, que exportari non poterant, sunt turpiter sine ali- cuius profectu exusta. Istis ') autem venientibus lragam, statim in crastino dominus Wilhelmus Lepus obsedit cum rusticis et clientibus montem supra Slanam et decipiens Slanenses ait. quod Pra- gensis civitas se regi in graciam subiecisset et plura alia eis terribilia ficte compilata, ita quod diciores civitatis se regi cum civitate subdide- runt. Et expulsis presbyteris sub utraque specie communicantibus coreas, taxillos et alia publica peccata sine verecundia admiserunt. Thaboriensibus !) itaque et Lunensibus cum communitate Pragensi convenientibus et deposi- tis Antique et Nove civitatis consulibus novos propria auctoritate constituerunt consules, qui cum capitaneis et communitate concorditer concluserunt, primo quod omnes simul sint pro uno homine contra regem vel quemcunque alium hominem, qui legi dei esset contrarius vel vellet eandem et presertim communioneni calicis quovis inodo impedire; secundo quod clerum ad apo: stolicam vitam tenendam colerceant avariciam., census et superbiam eius. quatinus in eis erit, destruendo; tercio quod omnia peccata mortalia publica in sua civitate, tabernas diebus festi- vis. superbam et nimium scissum vestem cum ceteris contra legem dei deordinacionibus *) non admittant; quarto quod contrarios legi dei scrutentur et eos in civitate manere non pacian- tur. Quapropter ex consulum mandato presbyteri singulas domos adversariorum visitarunt hortan- tes, ut missas visitent, confiteantur et ad com- 5) Srov. Vavf. z Břez. str. 864. — 5) Vavt. z Bfez. str. 369. — 7) Srov. V. z Březové str. 372. — ") Hynek z Kolštejna. — ?) Udání toho nečteme u Vavřince z Březové. Též dále naznačeno tiskem, co u Vavřince se ne- nachází. — 10) Vavř. z Březové str. 373. — !) Vavř. z Březové str. 374. 1420 Mai. 24 

Strana 585
1420 TAK ZVANÁ KRONIKA UNIVERSITY PRAŽSKÉ. munionem utriusque speciei sub pena exclusionis a civitate se prepareut. Pro quo quidam ex ad- versariis, qui nondum a Praga recesserant, multi- pliciter fuerunt turbati, eo quod ea, que prius blasphemabant, deberent per accessionem approbare. Ita quod quidam pocius exire Pra- gam eligunt derelictis domibus, quam ad com- munionem calicis accedere. Quidam vero solo ti- more accedunt, ne temporalia perderent. Alii autem recepta humiliter plena informacione fassi sunt suam a malis presbyteris seduccionem et facta confessione cum magna reverencia et devocione ad communionem calicis accesserunt. Et tunc communi fama dicebatur, quod VIIC et XX" domus in Antiqua duntaxat civitate fuis- sent desertate, quas scabini advenis et aliis lo- caverunt, cerevisiasque et vina ac blada et, si que fuerunt, clenodia in communitatis usum con- verterunt. In?) eo tempore rex Sigismundus audiens adventum Thaboriensium ad Pragensem civitatem equitans a Montibus per castellà in castrum re- sis Wenceslai Novum pervenit. Et solum con- spectis thesauris recessit et sie cum Hungaris ac Montanis et nobilibus sibi iunctis in pratis ville Litossnicz tentoria erexit, ut ibi cougregata ma- iori. qua posset, gente Pragensem expugnaret civitatem. Sed eodem die Lunensibus, ut supra dictum est, Pragam venientibus, qui cum Thabo- ritis regi occurrere proponebant. statim. in cra- stino mane dimissis cibis et potibus a campo cum Hungaris rex Antiquam Doleslaviam, Mon- tani vero cum pixidibus et aliis ad expugnan- dum instrumentis festine recesserunt. Et?) de Boleslavia rex cum sua et fratris regis Wence- slai reginis in Mielnik pervenit. Et abhinc in Slanam perveniens Lunenses evocat, ut sub obtentu gracie in Slanam ad eius maiestatem ve- nire non negligant facturi, ut cetere fecerunt civitates. Lunenses itaque a communitate directi simulate veritati servientes se regi subdiderunt et gentes sine communitatis consensu in civitatem venire permiserunt. Que mala in virginibus et blasphemie sacramento ac persecuciones sub 585 utraque specie communicantibus fuere illata, me- lius est tacere quam scribere. Rex ?) vero de Slana per Hradek equitans Mendicum pervenit et in Tocznik ad conspiciendum thesauros cum paucis admissus iter arripuit, in Carsstein et tunc in Aulam Regiam et post ın Novum ca- strum Pragam circeulariter girando pervenit, a quo ad Wissegradum occurrentibus sibi presbyteris est cum gente sua deductus. Et ibi et in Aula Regia moram faciens fossata prope Aulam Re- giam, ubi gentes ponere vellet, convocatis rus- ticis fieri procuravit. Item 5) legatus pape Fernandus, episcopus Lucensis. in Slanam cum Conrado, Pragensi archiepiscopo, veniens archam corporis Christi super altare constructam destruere et sub una tantum specie communicare mandavit, imo di- citur, quod et corpus Christi per presbyteros Wiglefistarum consecratum combussit et sa- cramentum sanguinis super ignem effudit et presbyterun cum quodam laico, qui ab- iurare communionem calicis noluit, igne con- sumpsit velut alter inimicus. In illis temporibus 9) 24 die Maii soro- res l'haborienses et Lunenses, quarum numerus fuit cirea. XXIIII sexagenis, ille itaque cum Pragensibus foderunt fossata a Sclavorum monasterio usque sancte Catherine claustrum, in quo confractis et destructis imagini- bus tecta de cellis proiecerunt ?). Item ) XXVIII die Maii, que fuit feria III post Urbani, Thaborieuses cum paucis Pragen- sibus e:ipum capiunt ad Hradezanam et Pra- gense castrum acquirendum. Lunenses in Stra- how et Thaborienses cum paucis Pragensibus sub Pohorzelecz locantes ex omni parte victua- lia in castrum venire impediebant. Ita?) quod Theutonici equos et cortices vitium pre fame comedebant. Et quidam querentes tempus oportunum de castro ad Pragam fugierunt. Alii equis venas pzecidebant et eos, ne ibi moreren- tur, de castro depulerunt et, nisi rex una noc- tium eis panes procurasset, evadere aut ca- strum dare eos oportebat. De machinis vero plu- z) V. z Březové str. 373. — *) Srov. V. z Březové str. 375. — 1) Tamteż str. 376. — 5) Tamtéž str. 376. — 6) Tamtéž str. 373. — ?) Srov. tamtéž výše k 25 květnu. — 8) Srov. Vavř. z Březové k témuž datum str. 375. — W) Tamtéž str. 377. 74 1420 

Strana 586
1420 586 rima dampna domibus in Hradczano eo tempore faciebant, verumtamen easdem machinas de pixi- dibus sagittantes destruxerunt. Item '°) XXX die Maii in Lithomierzicz XVII viri, qui a Nativitate Christi in sterco- ribus in quadam turri propter solam calicis communionem fuerant gravissime vinculati, in Albea sub civitate ad regium mandatum sunt submersi. Item !) VI die Junii in festo Corporis Christi duos monachos de Drzewniow cum uno presby- tero et quodam capto Theutonico communioni duplicis speciei consentire nolentes combus- serunt. Item *) XII die Junii Thaborienses iacentes adhuc in campis circa muros Hradcezani quatuor monachos de Aula legia, qui ad communionem calicis et capparum deposicionem eis nullatenus consentire voluerunt, combusserunt. Eodem?) die ad vesperam venit rex cum XVI aut XVII ?) nilibus equorum versus Brzewniow et contra Thaborienses. Tha- borienses vero adiunctis sibi Pragensibus dis- positisque hominibus et curribus occurrere regi festinant et interim multa centena equorum de castro ad evadendum panesque in pluribus curribus cum pulveribus pixidum ad castrum deducuntur. liiis itaque factis rex incipit cum gente sua reverti, unde venerat, quos quidam cum trituris et. balistis insequentes pacifice eos recedere non sinebant. Quapropter versa est una turma. et eosdem hostiliter invasit et ex utraque parte multi ceciderunt, quibusdam lragensibus fugam dantibus, ita quod XXX fuerint in eodem loco de utraque parte se- pulti, aliis pluribus de regis parte letaliter vulneratis in curribus deductis et post circa quandam ecclesiam sepultis. Item?) XIII die Junii Thaborienses consi- derantes, quia castrenses iam victualibus sunt muniti et grave foret eis ex omni parte defendere, ne victualia ad castrum adducantur, quapropter recesserunt de campo ad Novam civitatem, clau- strum saucte Thome et sancte Anne ac domum domini Skopkonis cum pluriftus domibus TAK ZVANÁ KRONIKA UNIVERSITY PRAŽSKÉ. Pragensium incenderunt, habitogue cum Pra- 1420 gensibus tractatu capitaneos XII elegerunt, 4 de Antigua civitate, 4 de Nova civitate et 4 de Thaboriensi communitate, ut hii XII claves de portis et turribus in hiis, que bella concer- nunt, haberent in sua potestate. Ibidemque con- cluserunt, quod uxores et filii quorum mariti aut patres recesserunt, omnes a civitate propter tradicionem recedant et suos sequantur viros aut patres, nisi de fidelitate earundem sufficienter constaret. Item habito altero cum advenis tractatu concorditer concluserunt, quod tam incole quam advene omnia, que sunt legis dei, fideliter pro- moveant et defendant et omnia vicia mortalia publica in se et in civitate destruant, adversa- riosque non foveant et circa. portas et in turribus advene suos Pragensibus iungant, necnon omnia communitati utilia capitanei quod procurent, super quo ex utraque parte literas confecerunt. Quibus sic dispositis Thaborienses cum equis ef. curribus de Nova in Antiquam se transferunt civitatem domos regias et alias a veris liospitibus derelictas introeuntes, mulieribus tamen in sancti Ambrosii monasterio permanentibus. Kx- tunc communi consensu omnium taliter, ut, prefer- tur. unitorum electi sunt ex incolis et advenis certe persone, qui diligenter investigarent, si qui Pragenses nondum sub utraque specie communi- carunt et omnes tales, cuiuscunque. fuerunt condicionis, de civitate deducere mandarent. Hii ergo sic electi quottidie in pretorio considentes vocarunt cunctos eis suspectos aut denunciatos et, quicunque non communicantes reperti sunt, hos sub vexillo domini Czenkonis simul de civitate deduxerunt ct de domibus et rebus eorum se ex parte communitatis intromiserunt. Prop- ter quod et quidam presertim Theutonici, quamvis iam ad veritatem accessissent et sub utraque specie communicassent aut communicare promitterent, nichilominus quia aliqui corum promptuaria habuere plena, de civitate exire sunt compulsi. Ex recessu itaque voluntario et non voluntario multorum domorum hospitum potus cum bladis eorum derelictos, que pro hospitibus 10) V. v Bfezové str. 375. — 1) Tamtéž str. 377. — 2) Tamtéž. — 3%) Tamtéž. — 4) Vavř. z Břez.: cum multis milibus. — 5) Srov. Vavř. z Březové str. 378. 

Strana 587
TAK ZVANÁ KRONIKA UNIVERSITY PRAŽSKÉ. 1420 jn adventu regis Pragam in lucrum suum procu- raverant. communitas pro Thaboriensibus expo- suit ac vinum scilicet malvasiam per IV, gallicum per II grossos, australicum per VI et terrestre per duos nummos propinare instituit. Item XXI die Junii arbores in. archiepiscopi orto per communitatem Pragensem propter ho- stium latibula sunt depositi Et eodem die Marie Magdalene monasterium cum pluribus in Parva parte domunculis est exustum. Item XXIII die Junii, scilicet in vigilia sancti Johannis Daptiste, dominus Ulricus de Rosis, quamvis adhuc veritatis amicus, tamen ex mandato, ut creditur, regis montem Hradisst prope Vsk, quem Thaborienses possederant, cum gente sua copiosa equestri ac pedestri ac Australium multitudine circumvallavit ad repellendum possessores montis timens, ne bona sua cum predis et ignis incendio desolarent, habens nichilominus cum suo exercitu presbyteros, qui sacramentum corporis Christi in tentorio ex- ponerent et curienses eius sub specie duplici communicarent. Accidit autem, quod cum paucis **) in Mendicum ad presenciam regis equitaret et ab eodem ad suum: rediret exercitum, sacramen- tum altaris deponi et in antea sub duplici specie non communicare suis omnibus strictissime precepit, per quod apparere potuit. quod prefatam utriusque speciei communionem abiu- rando peuitencium a legato miser suscepit in anime sue magnum periculum, scandalum et dam- num ostendens iuterius mentis sue duplici- tatem, quam exterius pedum clauditas demon- strabat. Pro quo non defuit ulcio divina. Nam Nicolaus Hus capitaneus percipiens fratrum suo- rum in monte Hradisst gravamen cum ceteris in Praga "haboriensibus statim XXV die Junii exiit Pragam nocte cum CCC et forte XL vel amplius equis in fratrum suorum auxilium et iuvamen et, cum XXX die Junii prefato monti in diescente apropinquaret, mox "lhaborienses cum clamore valido monte descendentes irruerunt cum impetu in hostes suos montem obsiden- tes, qui deo autore attoniti et territi ad *') Mélo by byti: quod cum cum paucis. 587 modicam se dantes defensam relictis multis rebus fugierunt. Quos cum Thaborienses seque- rentur, occurrit Nicolaus Hus cum suo cuneo et simul de hostium exercitu, quamvis eorum forent XX super uno, multos prosternunt aliis vulneratis aliisque captis, deo gracias agentes redeunt ad montem cum tri- umpho. Et una prius hostium machina secata alteram cum pixidibus, tentoriis, ciphis seu cingulis vestibusque auro et argento preciosis, que inimici fugientes reliquerunt, cum ingenti gaudio recipientes, deo psallentes in montem suum Hradisst seu Thabor ascendunt unicuique, prout opus erat, de spoliis dividentes. Domi- nus autem de Dosis perveniens in suum castrum Crumlov omnes suos presbyteros in cunctis bonis suis sub utraque specie communi- cantes captivat et in turrim proicere iubet vo- lens eosdem compellere ad abiurandum, prout ipse utriusque speciei communionem in- fideliter abiuravit. Item *) eodem tempore nobilis Alsso de Wrzesstiow *), legis dei non modicus zelator, per- pendens in Grecz et in confinio eius per mona- chos et sacerdotes utriusque sexus legem dei sectantibus gravissimas oppressiones, virgi- num et mulierum violaciones ac eosdem ad ab- iurandum crudeles impulsiones nutu dei in mon- tem Cunietiez altum et firmum rusticorum ac carhonistarum multitudinem pro libertate com- munionis utriusque speciei congregavit. Ad quos Ambrosius presbyter de Grecz expulsus de Praga revertitur, ibidemque predicaus et populum communicans et lachrimancium mentes in gau- dium vertit. Et non multo currente tem- pore, scilicet XXVI die Junii ipse Ambrosius cum prefato A(ljssone et suis complicibus 1nu- ros civitatis Grecz infra spacium unius hore$) obtinent et tocius civitatis in medio albo die fuerunt possessores. Captis adversariis civilibus clientes libere recedere permittunt. Pro quo itaque facto turbatur rex et omnes sibi adherentes, celeriterque barones regni cum suis gentibus ad nutum regis iter arripiunt Grecz 6) V. z Březové str. 381. — ?) Ale& z Risenburka na Vtre&(ové. — 8) Vavt. z Bfez.: in brevi. 14 1420 

Strana 588
1420 588 circumvallandum. Quain tamen civitatem accedere non audent infra distanciam medii miliaris et fingentes literas, quod Praga civitas cum rege treugas pacis ad certum tempus acceptasset, quod et ipsi, hortantes, facere deberent. Et sic decepti acceperunt treugas tamdiu, donec infra triduum parti adverse non intimarent, et cognita falsitate prefatis subdolis treugis renun- ciantes civitatem expensis optime munierunt. Item trigesima die Junii, que fuit dominica proxima post Petri, rex Sigismundus in castrum Pragense infra missarum solemnia a clero pro- cessionaliter pulsatis campanis suscipitur. Et eodem die in planicie montis ex adverso sancte Crucis monasterii?) tentoria ad ex- puguandam Pragam, velut civitatem hereticam, extenduntur. Ad hunc itaque campi locum in- tranei et extranei, Bohemi. Moravi, et Theu- tonici Davari, Misnenses, Australes, Suevi, Tu- ringi, Slesite et Prussii, Slavi, Poloni, Turci et Hungari, archiepiscopi, episcopi, duces, comi- tes, marchiones ac orbis terrarum principes, nobiles et ignobiles, clientes, civiles et rustici quottidie affluebant totam planiciem montis usque ferarum. ortum, oboram, occupantes !"). Ita quod estimacione veridica ad du- centa milia armatorum poterant esti- mari?) Et hii omnes propter cruciatam contra Bohemos erectam, velut contra hereticos, innocentes tamen ?), necnon ad obtinendum a pena et culpa indulgencias ex mundi parti- bus advenerunt. Quottidie in vertice montis supra vineas stantes contra civitatem: ha! ha! hus! hus! Kaczer! Kaczer! prout canes ulula- TAK ZVANA KRONIKA UNIVERSITY PRAZSKE. bant. Et si quis a casu in manus eorum utri- 10 usque sexus pervenit Bohemus, eundem sine mora, nisi eito liberaretur, velud hereticum per- tinacem sine omni audiencia comburebant. Et quamvis plures alternantibus diebus in arena, que circa insulam ex oposito curie archiepiscopi est sita, preludia bellica cum Pragensibus committerent, nunquam sine nota- bili damno recedebant. Et quod non fa- cile creditur, rustici tres vel 4 togati. nullo ferro armati, solis trituris bene ferra- tis X vel XX hostiliter invadebant, eosdem - quesupra capita ferrea fortissime percu- cientes in fugam verterunt, alios prosternendo. denique nec obstacula molendinorum rumpere nec eciam ipsa molendina comburere, licet se- pissime attentassent, dei auxilio potuerunt, Sed semper aut percussi aut nichil facientes confusi recesserunt. Item cum rex sic potenter campum, ut pre- fertur, teneret et intenderet montem prope pati- bulum, Witkowa hora dictum, gentibus suis ob- sidere, ut velut tercio castro Pragam sic strin- geret, ut nullus undique civitati Prageusi liber pateret victualium accessus, hec presciens Zizka, Thaboriensium capitaneus, non differens statim in supradicto monte duo per modum stube dis- posuit fieri lignea propugnacula, que parvulo fossato circumfodit et muro ex terra et lapidibus circumdedit, per quod quidem propugnaculum sa- lus facta est Pragensi civitati, ita quod in eodem loco hostes miraculose?) prostrati amplius civi- tatem sic hostiliter invadere non attentarunt *). 9) Srov. u Vavř. z Březové na jiném místě str. 384. — 10) Tamtéž str. 383. — 1) Srov. Vavř. z Břez. str. 384 s jiným počtem (150.000). — 2) Tamtéž 383: propter cruciatam .. . inique erectam. — 3) Srov. tamtéž str. 389: facto miraculoso triumpho. — 4) Odtud dále viz Kroniku Vavř. z Bfez. str. 385 sl. 

Strana 589
KRONIKA BARTOŠKA Z DRAHONIC.

Strana 590

Strana 591
1419 Jul. 30 Aug. 18 1130 Jul. vg Anno domini MCCCCXIX dominica post S. Jacobi proiecti sunt et interfecti Nicolaus iudex et magister civium et iurati Nove civitatis Pra- gensis de pretorio per Zizkam et suos complices. Hex Wenceslaus obiit. Anno dom. MCCCCXIX ' feria IV post Assumcionem Marie obiit serenis- simus et dominus, dominus Wenceslaus, Itoma- norum et Doemie rex, hora vesperarum in Novo * castro prope Cunraticz *) prope Pragam. Feria V in crastino Zizka cum suis complicibus ecclesias et monasteria Prage intrans ymagines fregit mul- tas. lt eodem die monasterium Carthusiense per eosdem est efractum et in crastino feria VI con- crematum. Her Sigismundus (se) posuit ante Pragam. Anno domini MCCCCXX circa festum sancti Jo- hannis rex Sigismundus Ungarie posuit se in campis contra Pragam cum duobus marchionibus Misneusibus et tercio marchione de Durink et cum duce Austrie et cum ducibus Johanne, Ludvico, Przemkone, Johanne dicto Dieli et fratre suo et cum pluribus ducibus Slezie ') et cum Johanne, duce Davarie, et aliis pluribus ducibus et comi- tibus, baronibus tam Boemie quam Ungarie et aliarum terrarum et provinciarum dominis. Eodem anno dominico post^) s. Jacobi pre- dictus rex Sigismundus coronatus est in regem Boemie in ecclesia Pragensi sancti Viti per do- minum Conradum, tunc archiepiscopum Pragen- sem, in presencia baronum Doemie et marchio- num, ducum et dominorum suprascriptorum. Eodem anno feria V post Jacobi predictus rex, marchiones, duces, comites et barones de campis a Praga recesserunt et quedam gentes dicti regis castrum Pragense de mandato ipsius regis obsederunt et ibi se usque festum sancti Viti ?) defenderunt viriliter Pragensibus. Eodem anno feria VI?) circa festum sancti (Sept. ) Egidii circumvallatum est castrum Wyssegradum et gentes regis predicti per cives Pragenses, ubi ipsos pixidibus et machinis lucrare conabantur. Eodem anno feria VI ipso die Omnium sanc- torum in ortu et post ortum solis predictus rex commisit bellum et intravit cum civibus Pragen- sibus, domino Boczcone, domino Crussina 4), do- mino Hinkone de Colstein et alliis ipsorum com- plicibus in campis (circa) ©) Wissegradum iacen- tibus, ubi ex gentibus regis bene trecenti baro- nes, milites et clientes et quidam dux Bosnensis sunt interfecti et de gentibus Pragensibus eciam nonnulli perierunt, sed tamen Pragenscs in cam- pis remanserunt. Et eodem die liora meridiei da- tum est castrum Wissegradense Pragensibus per nobilem Johannem de DBozkowiez et alios milites et clientes dicti regis propter esuriem. Anno domini MCCCOXXI doininico ante Viti castrum Pragense per gentes predicti regis Pra- gensibus est condescensum per tractatus oportu- nos, quia ante dictum castrum Pragenses non- nulla tempora et gentes Conradi archiepiscopi predicti et domini Nicolai de Budina ?) iacuerunt in obcircumvallacione. 1) cod. Cunradiez, — b) cod, ante, — *) Dobner Monum. 1V, 146 doplnil ad. !) Jan Minsterbersky, Ludvik Lehnicky a BrfeZsky, Přemek Opavský, Jan Zahansky. Srov. Grünhagen Die Hussitenkämpfe der Schlesier (Breslau 1872) 26 —27, Tomküv DP. IV, 71. — 2?) Približné, hrad Pražský se vzdal dne 7 června 1421. — 3) Dle Vavř. z Březové počalo se obležení Vyšehradu 15 září.. Bezpochyby by tu slova „feria VI* móla se vynechati. — 4) Viktorin Boček z Poděbrad, Hynek Krušina z Lichtenburka. — 5) Mikuláš Zajíc na Budyni. Tatáž událost vypravuje se něco níže podruhé, s tím rozdílem, že se tam jmenuje Jan Zajíc na Budyni. 1420 ul. M 1421 Jun. 15 Nov 1 121 Jun. s 

Strana 592
1421 Jun. 1422 c. Mai. Mai. 20 Nov. c. Sept x 592 Anno domini MCCCCXXI predicto a medio quadragesime usque festum Penthecostes fortali- cium Tussen, Brodam Boemicalem, Kurzim, Co- loniam, Montes Cutnas, Czaslaviam, Nymburkam, castrum Lichymburg et omnes civitates regine in districtu Grecensi et civitatem Mielnik, Ve- ronam et Lithomierzicz per tractatus et lucra- ciones hostiles et conflictu acquisiverunt. Anno domini MCCCCXXI dominico ante Viti nonnulli domini, milites, clientes et gentes do- mini regis predicti circumvallati (per) Pragenses, dominum Conradum, archiepiscopum Pragensem, dominum Johanuem de Budina mediantibus trac- tatibus de castro Pragense ad alia castra dicti domini regis equitavimus. Anno domini MCCCCXXII circa festum s. Stanislai 9) venit dux Sigismundus Litwanie cum Polonis bene cum septem milibus equorum Pra- gam ipsis ad iuvamen. Eodem anno Pragenses cum gentibus dicti ducis feria IV ante Urbani?) castrum Carlstein circumvallaverunt et dure cum magnis pixidibus et quinque machinis per potenciam lucrare nite- bantur, ubi quam plures ex Pragensibus et Do- lonis diversimode de castro sunt interfecti tunc domino Sdeslao dicto Tluxa de Durzenicz et per alios milites et clientes regis Sigismundi tunc in eodem castro degentibus et se defendentibus 2); et ibi usque ad dominicam proximam ante fe: stum s. Martini Prageuses in acquirendo iacue- runt et treugis pacis inter se factis usque ad unum annum Pragenses de campis recesserunt Carlsstain. kodem anno dominus Hanussius *) de Colo- wrat circa festum Nativitatis b. Marie habens secum. CIV. equites. Alssikonem capitaneum et Przibramenses eorum trecentos vicit in campis per conflictum et ultra XXX interfecit et CXXIV captivos f) ad castrum adduxit. KRONIKA BARTOŠKA Z DRAHONIC. Eodem anno in vigilia Nativitatis domini predictus dux Sigismundus Litwanie cum suis gentibus de Praga recessit et successive ad do- micilia (r)evenit. Anno domini MCCCCXXIII Zizka cum suis Pragenses prope Grecz vicit circa Corporis Cristi 8). Anno domini MCCCCXXIV Zizka cum suis et Johanne €) Bzdinka ?) et complicibus Pragen- ses mediante conflictu vicit et ipsis multos cur- rus cum pixidibus recepit; CCC et (ultra) E*) ho- spites Pragenses interfecti; et factum est feria V ante Viti in illa sillaba Jul pri mi prope fortali- cium Malessow retro Montes Cuthnas; et diceba- tur a veridicis ), quod ex utraque parte MCCCC sunt ibi in loco interfecti, inter quos ex parte Pragensium interfecti sunt strenui milites Tur- kowecz tenens Pragense vexillum in manibus, do- minus Hlas, Wykerz *) iuvenis, Hlawaez de Dest- nycz '9) et CCCXXVI hospites Pragenses preter advenas et mechanicos Pragenses. Eodem anno feria V ipso die s. Petri et Pauli apostolorum predictus dux Sigismundus Lithwanie iterum Pragam venit habens CCCC equites. Eodem anno circa festum sancti Spiritus Zizka cum suis complicibus, cum Johanne Dzdin- ka et aliis multa opida, villas inter Glatoviam usque circum Plznam concrenavit et usque Kra- lowicz, quos insecuti sunt hostiliter nobiles do- mini Hanuss de Krassow dictus Kolowrat, domi- nus Johannes dictus Hanowecz et dominus Krus- sina de Sswamberk, dominus Wilhehnnus de Swi- how, Durian Czalta ') et alii tam equites quam pedites de distrietu et civitate Plznensi et de Carlsstain et Podbrdii et insecuti sunt eum de Plzna usque medium miliare retro Kralowicz cu- pientes secum conflictum intrare, qui Zizka, ut dicebatur a veridicis, habuit CCCCC equites et VII milia peditum cum CCC curribus et fugit 3) ita. cod. — ©) cod. Hanussii, — *) cod. captivi. — 8) cod. Johanues, — 5") Doplnil Dobner. — ") cod. venditis. — ‘) cod. Wylerz. 6) Přibližně; do Prahy vjel teprv dne 17 května. — 7) Srov. Tomküv DP. IV, 252. — 8) Minéna jest bitka u dvora Strachova dne 4 srpna; udání časové „kolem Božího těla“ (3 června) jest nesprávné. — ") Jan Bzdinka (také Hvězda) z Vicemilie. — Bitva u Malešova svedena byla ve středu dne 7 června a ne 8 ve čtvrtek na týden před sv. Vítem. Slabika Jun (ne Jul) v Cisiojanu patří k 8 červnu. — !0) Petr Turkovec, Jan Hlas z Kamenice, Če- něk Vikeř z Myšlína, syn někdejšího místopurkrabí Pražského, Hlaváč z Deštnice. — !) Jun Hanovec ze Švam- berka, Hynek Krušina ze Švamberka, Vilém Švihovský z Risenberka, Burian Calta z Kamenné Hory. 142 Dec. z“ 1423 1424 Jun, 

Strana 593
KRONIKA BARTOŠKA Z DRAHONIC. 593 Jun. 20 c. Jul. Jul. 13 1425 Apr. 8) Mai. 2 1424 in Zacz, persecutores vero in Plznam reverten- centum viginti sociis suis castrum desolatum 1425 Nyzmburk 5) obsedit et mox in crastino dominico tes in crastino versus Glatoviam processerunt, Also de Holicz et Hanus de Kolowrat per sturm quia Zizkoni CCC viros ad iuvamen dederunt; et feria III post festum Spiritus sancti 2) sub- lucraverunt et dictos captivarunt et viginti eorum urbium in Glatovia et aliquot villas et molen- interfecerunt. Deinde traxerunt inter castra idem Krassow dina circum Glatoviam in medio miliari concre- et Libstain et non sperantes, se aliquod istorum maverunt. Eodem anno circa festum sancti Procopii castrorum lucrari, multas villas dominorum ca- strorum predictorum, domini Friderici 6) et do- revenit dux Sigismundus Litwanie Pragam et Pragenses ipsum pro domino susceperant de facto, mini Hanussii de Colowrat, excremaverunt. Deinde idem Bohuslaus de Sswamberk, Ro- sed non iure 3). Anno domini MCCCCXXIV feria V ipso die hacz, Johannes Bzdina, Hertwik 7), cives de Grecz sancte Margarethe Johannes Bzdinka et Podsta- regine, de Zacz, de Glatovia, de Piska, de Sicca, wek et Hyhal k) cum ipsorum complicibus ob- de Domazlicz, tunc regis Sigismundi inimici, (ve- nerunt) ad fortalicium Sswihow tunc domini Wil- sederunt montem Ostromecz supra Multaviam. helmi de Skala cum octo milibus peditum et mille Anno domini MCCCCXXV Rohacz et Johan- et-ultra equitum, cum tribus machinis et pixidi- nes Bzdinka, post mortem Zizkonis sui sequa- ces, et dominus Bohuslaus de Sswamberk circa bus magnis et ibi per quindecim dies iacentes festum et ante festum Pasce potenti manu ad fossata detraxerunt 8) et fortalicium per tracta- Pragam venerunt et eam in nocte vi 1) 4) per tus acquisiverunt et centum triginta captivos in muros et per scalas lucrare hostiliter conaban- iopulis de fortalicio, sed pro captivis ire per- tur, quos m) Pragenses cum scalis a muris rever- miserunt nn). serunt. Eodem anno feria II ante Corporis Cristi idem dominus Bohuslaus de Sswamberk, Johan- Deinde eadem septimana ad Slanam vene- nes Bzdina, Johannes Zmrzlikonis filius et Pe- runt et XII diebus iacuerunt et XII die ipsam civitatem lucraverunt per potenciam, ubi multos trus 2). Buzko Pilikonis de Smolotil 10) venerunt ante fortalicium Oborzistie, cuius tunc erat domi- nobiles, clientes et cives domini Hinkonis de Colstain captivarunt ad CC et paucos vivos di- nus Henricus de Dorenstain dictus Kolman, natus vero in Krzikawa, et eundem ibidem circumvalla- miserunt, reliquos cum civitate concremaverunt, deinde mox in Rudnicz venerunt et non valen- verunt cum quadraginta (peditibus) et X equitibus tes castrum lucrare civitatem concremaverunt. et cum pixidibus, sagitabant ut caput lapidibus Deinde ipso anno die s. Sigismundi ad ca- super fortalicium et ibi per tres dies iacentes ip- stra Zebrak et Tocznik venerunt equitum no- sum fortalicium mediantibus tractatibus acquise- verunt, sic quod idem Henricus Colman se dedit ningenti et peditum VII milia et per tres dies non valentes castra lucrare civitates Zebrak et cum aliis sociis in captivitatem super ipsorum Horzowicze concremaverunt; et dominus Hanu- gracia, qui ipsum sic suscipientes ipsum Ienri- sius de Kolowrat tunc castrum Zebrak tenuit. cum Kolman, Ulricum dictum Holeska, Sigismun- Eodem anno sabbato ante festum Philippi et dum dictum Stezka de Sokolowicz, dictum Czrt Jacobi Ottik Laut de Vlazowicz cum Olamiro n), cum aliis septem ligantes cremaverunt XI ipsos, Gindrzisskone et quodam dicto Mislynsky cum reliquos vero in captivitate, videlicet Petrum Ta- Jun. Apr. 29 Apr. 28 k) cod. Ethyhal; et Hyhal Palacký (Würdigung). — 1) cod. VII. — m) cod. qui. — n) cod. Slamiro. — an) end. promiserunt. 2) Míněn tu nejspíše čtvrtek po neděli svatodušní (15 červenec); tedy v úterý potom bylo by dne 20. Roz- umíme-li sv. Duchem neděli svatodušní (11 června), vzniknou obtíže. Srov. Palackého D. III, 2 str. 203 a Tomkův DP. IV, 304. — 3) Táž věc (viz svrchu) vypravuje se po druhé. — 4) Srov. St. Letop. — 5) Nižbor (Nyžmburk). — 6) bratr Hanušův. — 7) Jan Hertvik z Rušinova. — 8) K výkladu srov. Tomkův DP. IV, 325. — 9) Jan a Petr Zmrzlíkové z Orlíka. — 10) Buzek ze Smolotel. 75

Strana 594
1425 Jun. G 594 zowecz, qui ante fortalicium in primo ipsorum adventu erat ex inproviso captivatus, cum aliis in fortalicio captivatis XLV in eorum detinent captivitate et fortalicium similiter excremaverunt in vigilia corporis Cristi cum XI suprascriptis ?). Deinde eodem anno, videlicet MCCCCXXV processerunt hostiliter ad castrum Wozyceze et ibi cum machinis et pixidibus magnis per quin- que septimanas iacentes et tres dies ipsum ca- strum mediante tractatu, sic quod tantum duo ca- pitanei ') se in eorum militarem darent captivi- tatem, lucraverunt, alios liberos dimiserunt et ipsum castrum rupuerunt; et ibi fuit Bzdina le- taliter sagittatus. Deinde») eodem anno ad castrum Kame- nicze, in quo virgo de genelogia dominorum de Usk erat, processerunt. et ibidem cum gentibus domini Menhardi de Nova domo conflictum ha- buerunt et vicerunt et quosdam interfecerunt, quosdam captivaverunt et quidam in castrum fugierunt, ubi per NIV dies iacentes ipsum ca- strum cum machinis et pixidibus lucraverunt et eorum XL captivarunt in militarem captivitatem et ipsum castrum ruperunt *). Ibidem mortuus est Johannes Dzdinka et dominus Bohuslaus de Sswamberk in locum ipsius in capitaneitate 9) successit. Eodem anno. videlicet MOCCCXXV ante. fe- stum sancti Wenceslai in Austriam processerunt et ibi multa dampna intulerunt et ante festum sancti Martini ) ad civitatem Recz venerunt et ibi per XIV dies iacentes ipsam civitatem hosti- liter lucraverunt et ibidem comitem eunden eum filio et uxore dictum de Herdek *) cum multis militibus et clientibus captivarunt et Pragam ad- duxerunt et in eadem civitate multos interfece- runt, reliquos. eum. civitate concremaverunt. Et idem comes Prage in captivitate existens post duos annos diem suum clausit extremum ad fe- KRONIKA BARTOSKA Z DRAHONIC. stum sancti Spiritus. Sed ante dictam civitatem Recz dominum Bohuslaum capitaneum ad caput letaliter sagittarunt et post paucos dies mor- tuus est. Et ex predictis gentibus due secte facte sunt, quarum una Taborensis, alia vero Orpha- norum appellabantur, ubi (inter)") Taborienses quidam Bleh *) primo et presbiter Procopius, in- ter vero Orphanos, quondam gentes Zizkonis, quidam Kunes9) et Kralowecz ?) pro capitaneis successerunt. Anno domini MCCCOXXVI post festum Pa- sche 5) predicte gentes ad Pragam venientes una cum Pragensibus simul versus civitatem Ust. su- per Albea processerunt et ipsum civitatem circum- vallaverunt et machinis et pixidibus et per fos- siones (et) subfossiones sub muros et fossata ipsam civitatem lucrare conabantur, super quam defendendzm marchiones Misnenses suas gentes ipsorum ad liberandum eos usque 5), ut dicebatur veridice, equitum decem milia et peditum viginti milia disposuerunt, inter quos erat capitaneus qui- dam dominus Okss 9) et dominus de Waydow et de Sswarezpurk et alii comites. domini ipsorum marchionum, et versus ducem Sigismundum Lit- wanie, qui inter Pragenses erat capitaneus, cum quo erat dominus Boczko de Podiebrad, dominus Hynko de Colsstain et quidam domini de Mo- ravia, videlicet de Towaczow et domini Petri fi- lius de Straz !") et prescripti capitanei et pre- sertim presbiter Procopius; et sie hine inde ad se invicem cum curribus, cum pixidibus, cum peditibus et equitibus aciebus ordinatis in bel- lum prope predictun civitatem processerunt. et multis interfectis hinc. et inde Misnenses fugam dederunt, ubi insequendo eos pars adversa bene, ut dicebatur, duo milia interfecerunt et alia duo milia per calorem. et pulveres. in armis fatigati sunt in loco et in via mortui, quia ipsos per ?) cod. eorum XI suprascriptos. — P) In m. Conflictus fuit apud piscin:m, quae in hodiernum diem appellatur kalich. — 4) eod. captivitatem; in eapitaneitate ii m. — 7) cod ubi; inter d. — *) eod. unde. !) Jeden z nich byl Materna z Ronova. Vožice se vzdala v druhé polovici října 1425.. Srov. Palackého D IM, 2 str. 239; Tomküv DP. IV, 399. — ?) Bitka svedena dne 31 října. Palackého D. III, 2 str. 243. —- 34) I toto udání (před 11 neb 12 list) jest chybné. Stalo se to něco později. Leda by se byli od knižete Sigmunda Kory- butovice již před dobytím kláštera Louky u Znojma (12 listop.) odloučili. — Město a hrud Reteč vzaty dne 24 list. 1425. — 4) Jan z Hardeka. — *) Jan Bleh z Těšnice. — 5?) Kuneš z Bělovic. — 7) Jan Královec. — ») Udání pří- bližné. Srov. Tomkňv DP. IV, 349. -— 9) Nejvyšším velitelem byl Boso z l'ictum. —- 10) Václav syn Petra Kravař- ského ze Stráže. 1426 

Strana 595
KRONIKA BARTOŠKA Z DRAHONIC. 1426 |i miliare insequebantur necando seu eos inter- Jun. 16 Apr. 26 Jul. 19 Aug. 10 ficiendo; ct hec facta sunt ipso die dominico post Sic mane, quare nullus die dominico con- flictum sapiens intret, quia Misnenses inceperant. Eodem die hii, qui in dicta civitate erant circeumvallati, pre timore de civitate fugierunt et ipsi ipsam civitatem intrantes milites utri- usque sexus interfecerunt et ipsam civitatem con- cremaverunt (cum) nonnullis hominibus. Immo pre timore Misnenses castrum Plang- stain domino Sigismundo de Dieczin tunc dee- runt non ausi diucius ibi manere, qui per plura tempora ipsum in sua habebant potestate **). Anno domini MCCCCXXVI feria VI ante Philippi et Jacobi apostolorum D. cepit infirmari in oculo sinistro et infirmabatur quatuor septi- manas et causa. infirmitatis, ut creditur, balneum et cruda assa et multa. comestibilia. Eodem anno feria VI ante festum sancte Marie Magdalene. idem cepit infirmari in oculo dextro ex causa balnei et bibicione vini rubei et tristicia. et. infirmabatur usque post festum sancti. Laurencii. Deinde presbiter Procopius, capitaneus Ta- boriensium. et Kunsso et Nralowecz, capitanei Orphanorum, illius secte per Zizkam relictorum, cum Pragensibus, dicto duce Sigismundo Litwa- nie domino Doczkone de Podiebrad in displicenciam *) inierunt. pro eo, quod ulterius cum ipsis in campis iacere noluerunt. landem post tres vel quatuor septimanas post predic- tum ") prefati presbiter Procopius, Kunsso et Kraloweez cum eorum sectis castrum Podiebrad et dominum Doczkonem predictum cireumvalla- verunt et ipsum cum magnis pixidibus et ma- chiuis hostiliter conabantur expugnare ultra quin- que septimanas et nequientes lucrare ob du- ram defensionem et audacem abinde recesserunt. lodem anno post tres vel maxima post quatuor septimanas ijdem dominus Doczko ante Nym- burgam civitatem cun complicibus conscriptarum et cum 595 sectarum, qui ipsam civitatem tunc tenebant, con- flictum intravit et "), priusquam sue "") tote gen- tes, quos secum in campis babebat, advenerant, ipse dominus Boczko fuit letaliter sagittatus et post paucos dies mortuus. Eodem !) anno ipso die sancte Marie Nivis gentes marchionum Misnensium contra Pragen- ses, domiuum Hinkonem de Kolstain, qui circum- vallaverant castrum Pontem, dictum Most, et ip- sum per plura tempora retroacta "), ut puta per quinque septimanas, cum aliis eorum subscrip- tis complicibus per machinas et pixides magnos et per sturm ipso die ultimatim lucrare conan- tes, tandem gentes Misnenses contra ipsos bello processerunt cum equitibus, pedestribus et cur- ribus et sic se invicem percusserunt, quod ex utraque parte ad XV centena fuerunt interfecti ; et sic a se ipsis recesserunt, nocte vero adve- niente l'ragenses de campis fugierunt et in loco unum magnum pixidem olim Montanorun ct machinas et nonnullos currus dimiserunt, Mis- neuses vero adhuc in ipso die ad castrum pre- dictum et civitatem equitaverunt, in crastino vero ipsum pixidem et machinam cum") rebus per Pragenses relietis Misnenses cum civibus dicte civitatis ad civitatem Pontem receperunt et com- muniter dicebatur, quod hinc inde equalitas fuit interfectorum. Zleby. Anno domini MCCCCXXVII predieti. capi- tanei cum eorum sectis tempore quadragesime et post *) versus Zitaviam processerunt et ibi quodam modico conflictu prehabito ad civitatem dictan Laub 3) retro Gerlicz et civitatem dictam Colperk *) venientes expugnaverunt et predam magnam receperunt et civitates ipsas concrema- verunt et destruxerunt, ymmo et districtus ip- sorum per aliquot septimanas iacentes in cam- pis ibidem et pecudes in magna multitudine secum in Doemiam adduxerunt. "*) cod. ... potestate residuum eiusdem anni vertendo folium. (Slova ta v předloze, ze které tento rukopis byl opsán, dle domněnky Palackého připsána byla na konci stránky. (Wiirdigung 221.) Nyní čtou se u prostřed stránky.) — *) ced. displicencia. — ") eod. predictam. — ") cod. ut. — "") cod. suo. — ") cod. retracta. — V) cod. et. !) K odstavci tomu, v němž spleteny nejspíše události z dvou roků, 1421 a 1426, viz Tomküv DP. IV, 356. Bitva před Mostem svedena v den Matky Boží Sněžné (5 srpna) roku 1421. — 2) Výprava počala se teprv po velko- noci. — 3) Lubno. — 4) Goldberg ve Slezsku. Město vzato dne 19 května. 75* 1137 

Strana 596
596 KRONIKA BARTOŠKA Z DRAHONIC. 1127 Deinde post festum Pasce?) ad castrum nem aquisita, et ibi ipsum Przibikonem bene cum 147 Apr. 20 , Czerwena hora domini Hinkonis de Abrspach *) venerunt et ipsum circumvallarunt et per aliquot dies ibi iacentes ipsum castrum tractatibus me- diantibus, sic quod gentes de eodem liberos abire permiserunt, aquisiverunt et ipsum castrum con- cremantes deinde rupuerunt. Deinde circa festum Penthecostes ad civi- tatem et castrum Zleby, quem "*) tunc dominus Hassko de Dieteniez ?) tenebat, venerunt et ibi per aliquot septimanas dure machinis et pixidi- bus magnis ipsum castrum lucrare conantes ipso die s. Johannis Baptiste per tractatus, sic quod hos "") qui in castro et civitate erant, liberos abire dimiserunt, aquisiverunt. Et primo ipsorum adventu civitatem cremaverunt, deinde post castri dacionem et ipsum castrum excremaverunt et deinceps rupucrunt. Zluticz. Anno domini MCCCCXXVII marchiones cum Misnensibus, Brandeburgensibus et langra- vius de Durink necnon duces Davarie Hanusius, Fridericus langravius cum aliis principibus et comes de Swarczpurk ac episcopi Magutinensis et de Tryr de Pamberg, de Wirczpurk et multi alii episcopi et principes ipsa septi- mana post festum sanctorum Petri et Pauli apo- stolorum ad Doemiam venerunt cum gentibus civitatum imperii et venerunt in civitatem Zlu- ticz et ob timorem Jakubko, capitaneus Wikle- fistarum ©), cum suis complicibus de civitate eadem fugierunt et Teutunici ipsam intraverunt et domino Alssoni de Sstermberk alias^) de Ho- licz enndem civitatem restituerunt Et deiude feria IV aute s. Jacobi civitatem Mizam circumvallarunt, que ipso anno ante car- nisprivium *) erat in nocte per») l’rzibikonem de Klenowy et gentes Zmrzlikonis per scandicio- v") ita. cod. — ducentibus ¥¥) equitibus, ipsius complicibus, cir- cumvallarunt et de magnis pixidibus ipsam civita- tem sagittaverunt. Pragenses vero cum presbitero Procopio et aliis sectis Taboriensium et Orphano- rum cum aliis eorum capitaneis et eorum com- plicibus, inter quos nullus notabilis dominus erat terrestris, congregantes de civitatibus et villis ad XV centena equitum et XVI milia peditum cum curribus et pixidibus eorum versus predic- tos principes, qui ut dicebant, plus quam LXXX milia equitum et tantum vel plus peditum 2). pro- cesserunt; ex parte vero Teutunicorum et cum ipsis erant domini Krussina de Sswamberk, Wil- helmus de Sswihow !9) et alii milites et armi- geri districtus Plznensis et gentes civitatum Plzne et Tachowie. Et cum predicti Taborienses et Pra- genses ad ipsos Theutunicos appropinquaverunt per tria adliuc miliaria vel citra, predicti priu- cipes a dicta civitate Myza versus Davariam fu- gierunt, in qua fugacione pixidem magnam do- mini regis Sigismundi predicti ) principes?) per cives Plznenses mutuatum in Thachovia relique- runt, soli vero cum curribus ultra silvam ad pro- pria redierunt. Inter quos, ut dicebatur veridice, erat quidam cardinalis a domino papa datus 2), ut cum ipsis in campis contra hereticos et Wicle- fistas procederet. qui. cardinalis in huiusmodi fu- gacione et fuga ante ipsos vexilla, videlicet. pape. imperii et crucem ostendit et erexit, ut recordati fugam non darent, et ipsos multis verbis anmmo- nens, ultimo videns. se nichil idem cardinalis pro se proficere, vexilla distraxit et in terram ante ipsos Teutunicos proiecit et. ipsos non mo- dice maledixit *j. Quidam vero miles dictus Cain- rowecz: nescio, contra quem fugere. neminem video inimieum. lt sic cum domino Wilhelmo de Sswihow in Thachoviam equitaverunt. Et hec fugacio facta fuit post sancti Jacobi '). ww) eod. hii. — *) cod. Aless. — ¥) cod. quam. — Y) ita cod. — 2) Ve vété schází časoslovo. V rukopise Boleluckého pozdější rukou doplněno habebant. Srov. Dobner. 154. — ") cod. principis. 5) Udání časové mohlo by platiti příbližně jen o počátku obležení skrze IIradecké, Jaromčřské a Dvorské. Hrad se vzdal, když k obléhajicim vojsko Sirotkü ze Slezska se vracejíc se připojilo, (dle St. L.) o sv. Duše (8 června). — 6) Hynek z Dubé. — 7) Hasek Ostrovsky z Valdstejna jinak z Dé&tenic. — *) Jukub Bilinsky ze Vfe- sovie. — 9) Dle St Let. Stříbro dobyto již dne 28 září 1426. O účastnících výprav, knížatech německých, viz Be- zold I, 109 sl. a Tomkův DP. IV, 387. — 10) Hynek Krušina ze Švamberka a Vilém Švihovský z Risenberka. — !) Dle St. Let. byla to puška nebožtíka krále Václava Chmelík. V. níže. — *) Jindfich Winchestersky. — 3) Srov. Bezold K. Sigmund und die Reichskriege gegen die Husiten II, 117. — 4) Bylo to 4 srpna (první pondělek v srpnu). 

Strana 597
KRONIKA BARTOŠKA Z DRAHONIC. Feria vero II post festum Jacobi 5) predicti Thaborienses cum Pragensibus ante Thachoviam venerunt et ipsam civitatem circumvallaveruut et nonnullis diebus, citra tamen unam septima- nam, ibi iacentes ignem ad civitatem de balistis sagitt:ntes ipsam civitatem incenderunt et in muro foramina effodentes ad civitatem vi^) pervene- runt et ibi in platea predictum militem Camro- wecz euim quinquaginta ipsius sociis, Theutunicis et Bohemis, interfecerunt, predictus vero domi- nus Wilhelinus de Sswihow cum domino Henrico dicto Zito 9), cum ipsorum clientibus et civibus ad castrum ibidem fugierunt et ibi se usque ter- cium diem defenderunt et ultimo ad ipsorum captivitatem militarem se dederunt eorum, ut dicebatur*). noningenti. Et ibi pixidem dictum chmelik magum receperunt. Post paucos dies dominus Wilhelmus predictus cum magistro Ar- nosto et eorum. XXII de campis ipsis de capti- vitate evaserunt. Deinde ad castrum Rupow pro- cesserunt et dominus castri eiusdem *) eum ipsis 'JTaboriensibus concordiam fecit et ad campos se cum ipsis converit et processit. Deinde ad civita- tem Plzuam processerunt et non valentes eandem luerare treugas pacis ad festum Georii fecerunt. Dominus Hynko Pragam venit. Anno eodeni videlicet MCCCCXXVII, sab- bato ante Nativitatem beate Marie Virginis mane dominus IHinko de Kolstain, Johannes Smirziczky, dominus Venceslaus miles de ltaezinawes, dominus Ahnik miles 4), dominus Venceslaus miles dictus Smatlay 8), Parczifal de Winarzicz et alii clientes et armigerii ipsorum cum gentibus domini Johan- nis de Opoczen 9) et domini Puothe de Czastolowicz, domini Michalezonis *) !?), universo eorum bene equites CCC et quinquaginta vel citra, Pragam sperantes in eorum promissa et iuvamen portis apertis ad Maiorem civitatem ad plateam sive circulum venerunt et clamantes heslo , pax sancta* 597 expectabant a civibus adherenciam et iuvamen. qui ipsis nichil iuverunt, sed portis et cathenis reclusisf) ipsos hostiliter sagittaverunt et per- cusserunt ex omnibus partibus. Ipsi vero viden- tes tradimentum evidens ad cathenas venientes cum gladiis et cultellis aliquot cathenas effrege- runt, circa quam effraccionem nonnulli €) ipsorum sunt interfecti, et dominus Hinko ad quamdam domum dictam ad Elefantes !) fugit et ibi de domo est proiectus et interfectus, alii vero de Maiori civitate cathenis effractis ad Novam civi- tatem pervenerunt et quidam in domibus, ut Parcifal, se absconderunt h) et quidam ad Wisse- gradum venientes per muros, alii per fenestras saliverunt et deinde per Multaviam in Carlstain eorum quinque fugierunt, in quo conflictu bene centum interfecerunt, et CCXXXI captivarunt et ex ipsis quendam Venceslaum Gvnecky ?) decol- laverunt cum eorum buotine!) et sic quod forte vix XV evaserunt. Eodem anno feria V post Nativitatem beate Marie Virginis presbiter Procopius et Thaborien- ses et Orphani cum eorum complicibus eorum bene ad X milia peditum et VIIIC equitum Pragam cum eorum 3) voluntate venerunt et pi- xidem magnum chmelik secum ibidem adduxe- runt cum eorum curribus et pertinenciis. Deinde quia civitas Colonia se a Pragensi- bus alienaverat et pro capitaneo dominum Hass- konem de Dyeteniez ipsis reciperant, qui domino regi et duci Austrie, qui filium dicti domini re- gis habebat, videlicet dux, adheserat viceversa, videlicet dominus Hassko: extunc predicti pres- biter Procopius, Thaborienses, Orfani et Pragenses civitatem *) ipsam Coloniam circumvallaverunt et per XIII septimanas ibi magnis machinis et pi- xidibus et per pultiplices astucias ipsam civita- tem acquirere continuantes, tandem non valentes malivole eam aquirere per tractatus amicabiles et de voluntate civium Divisius Dorzeez *) cum b) cod. VII, — *) cod. dicebat. — 4) Dobner 155 (dle Boleluckého): Ahnik Wambersky miles. — ?) cod. Michal- czone, — f) eod. partis, V Boleluckélo opise (Dobner 156) pozdéjii rukou opraveno: plateis cathenis reciusis. — k) cod. fil. — ^) eod. qui se absc. —) ita codex. — *) cod. per civitatem, 5) Nejbližší pondělek po sv. Jakubé byl dne 28 éervna, druhy dne 4 srpna. Srov. pfede&lou pozn. Srov. Palackého D. 111, 2 str. 289. — 6) Jindfich Zito z Jivjan. — 7) Jan z Roupova. — *) Smatlavy. — ?) Jan Méstecky z Opočna a Heřmanova Městce. — !0) Jan Michalec z Michalovic na Bezdězi. — !) Na rohu Staroměstského rynku a Dlouhé třídy. — 2) Václav z Jince. — *) Totiž Pražanův. Srov. Tomkův DP. 1V, 396. — 4) Diviš Bořek z Mile- tínka, hejtman v Kolíně. 

Strana 598
1427 Dec. 16 Aug. 23 1428 598 C ipsius et dominorum Johannis de Miestecz et Puothe de Czastolowicz familiaribus de ipsa ci- vitate cum rebus ipsorum equitaverunt. Et qui ante civitatem iacuerunt, se de ipsa civitate in- ) tromiserunt. Eodem anno sabbato ante Bartholomei Bo- lochowecz. Sigismundus et Buzko armigeri tunc in Carlsstain degentes cum familiaribus dicti ca- stri quendam predonem dictum Zakon de Ostro- inecz metseptimum prope opidum Mnuissek inter- fecerunt in spolio repertos de secta Tliaboriensium et sex evaserunt, licet ipsorum adhuc tres gra- viter vulnerati. Eodem anno) predictus presbiter Procopius dictus Holy. capitaneus secte Taboriensium, et secundus Procopius presbiter, capitaneus secte relicte Zizkonis, qui se Orphanos appellaverunt, cum eisdem sectis et cum Pragensibus versus Ungariam !) traxerunt et ibi multas civitates, vi- delicet, Brodam Ungaricalem etc. et. inulta opida et fortalicia aquisiverunt. Ymmo ante civitatem Prespurk suburbium excremaverunt, deinde ante Wiennam processerunt, sed illuc per Danubium venire non valentes ex ista parte in Austria per voraginem ignis magnum nocumentum fecerunt. Deinde anuo domini MCCCCXXVIII se in Slesiam diverterunt et prope civitatem Nissan castra metarunt, dominus vero Puota de Czasto- lowicz 9) cum gentibus dicti episcopi ?) in civitate eadem ") erat, quidam vero de suburbio et vil- iani, qui convenerant, de suburbio contra ipsos exiverunt. Ipse vero secte cum curribus et ipso- rum armis et pixidibus") contra ipsos processe- runt. et. conflictum inierunt, tandem qui de civi- tate exiverunt in suburbium venerunt. Et ibi aliquot milia hominum utriusque sexus inter- fecerunt et suburbium excremaverunt et, nisi do- minus Puotha de Czastolowicz cum suis et sibi adherentibus viriliter non 9) defendisset, eciam et ipsam civitatem lucrassent. KRONIKA BARTOŠKA Z DRAHONIC. Deinde anno eodem versus civitatem ducis Ludvici dictam Drzych ?) processerunt et in via in medio multas civitates, opida, fortalicia, ymmo et castrum dictum Sobotka obsederunt et suos familiares ibidem, videlicet dominum Plichtam de Zirotin iuniorem et alios ibidem dimiserunt, ad civitatem vero Drzych venientes ipsam, cum pauci erant defendentes, intraverunt et ipsam expoliantes excremaverunt, ymmo et civitatem dictam Ostryhom seu Strig !") similiter destru- xerunt et alias plures civitates et opida et forta- licia in eodem districtu aquisiverunt et destru- xerunt?) et excremaverunt ante et post festum Pasce et Penthecostes et circa et abinde multa milia pecorum et pecudum in Doemiam apule- runt. Qui in reditu divisi, tandem secta Orpha- norum cum Pragensibus in Davariam processe- runt circa festum Urbani et illuc venientes civi- tates Pernow, Mnichow !) et alia opida aquisi- verunt, quia ipsas non defenderunt, et ad pis- cinam magnam langravii venientes obstaculum suffoderunt et piscinam destruxerunt et ante Cubam 2) multum nocumentum fecerunt; deinde Pragam sunt reversi circa. festum. Margarethe *). Secta vero Thaborensium illa septimana. feria V aute festum Margarethe castrum et civitatem die- tum Bechynie cireumvallaverunt ct in quatuor partibus cireumiacuerunt, inter quos fuit capi- taneus presbiter Procopius, et ibi cirea XV sep- timanas iacuerunt castra metati P) et pixidibus maguis et minoribus imultis et machinis ipsum castrum et civitatem lucrare per violenciam co- nantes ; ultimo Hencz de Lazan *) cum prodomino castri et quidam Kokot capitaneus ulterius re- sistere non valentes et eum ipsis alii ultra cen- tum, licet multi vulnerati, per tractatus, quod ipsos solos liberos dimiserunt, de ipso castro et civitate ipsis condescenderunt illa septimana circa festum sancti Galli. Fadem estate rex Sigismundus ante castrum Holubecz in terra Raez, quem olim dux Dispis*) !) cod, Buganam. — ”) cod. eodem, — ") cod. presidibus. — ©) cod. distinxerunt. — P) cod. metari. 5) O době, kdy se výprava počala, viz Tomküv DP. IV, 399. — 6) Hejtman Kladsky. — 7) Konrada Vrati- slavského. — 8) Dle Palackého (Würdigung 225) mělo by se non żkrtnouti; ale česky myslícímu Bartoškovi dvojí negace asi nevadila. — 9) Breh (Brieg). — 10) Stfihom. — !) Mnichov nad lesy (Waldmünchen). — 2) Kouba. — 3) O datum — kolem 13 července — viz Tomkův DP. IV, 408. — +) Jindřich z Lažan. — 5) T. j. despot či kníže srbský. 1428 Mart. 26 Mai. Jul. x c. Oct. 16 

Strana 599
1428 Jul. 23, 50 1429 Nov. Jl KRONIKA BARTOŠKA Z DRAHONIC. communiverat 4), castra metaverant") et dominus Zdeslaus capitameus in conductu Pasce. Eodem anno feria V et sexta 9) secta Orpha- norum, inter quos fuit capitaneus quidam de Kralowiez *) cives *) et presbiter Procopius dictus Holv *) sive minor Procopius. castrum Lichm- burg 5) circumvallarunt et ibi castra metarunt et bastas sive fortalicia et sepes circumfecerunt et ibi solum iacuerunt pixidibus magnis et machinis non utentes, quod castrum tunc tenuit dominus nobilis Johannes de Opoczan, et tunc in castro erat quidam capitaneus Liska cum aliis sociis CCC, ut dicebatur. Anno domini MCCCCXXIX illa septimana post festum sancti Martini predicti Liska capi- taneus cum aliis consociis suis ob defectum vic- tus se diucius deffendere non valentes domino ipsorum domino Johanni de Opoczen significa- runt. Qui dominus Johannes hoc idem sencieus cum dicto Kralowecz et aliis in obsidione iacen- tibus*) fecit. talem. concordiam, sic quod ipsum castrum dedit ad fideles manus ad tenendum fa- moso dicto Hertwik 9) et, si ipso anno dicti Kra- lowecz (ete.) cognoscent evidenter, quod ipse fide- liter tenet et iuvat eos, extunc ut sibi ipsum castrum restituerent; obsessos vero de castro li- beros cum eorum rebus abire permiserunt. Anno codem, videiicet MCCCCNXIX, pres- biter Procopius et secta Taboriensium comisso castro. Dechina Johanni dicto Bleh '°) se cum comitatu suo versus et in Austriam transsump- sit et equitavit, ibique dominus Menhart de Nova domo cum aliis baronibus Boemie et Moravie se interposueruut, et ipsum presbiterum Procopium cum serenissimo domino Sigismundo rege supra- Scripto et cum ducibus Slesie ad terminum et tractatus conduxit. qui in civitatem Prespurk fe- ria III in festo Pasce !) anno 5c XXIX convene- runt; et ibi fuerunt dominus rex cum duce Au- strie ?) et ducibus Slesie, domino Ulrico de Rozn- 599 berk, dominis Johanne et Wilhelmo de Skala 9), Johanne de Opoczen, Puotha de Czastolowicz, Hanussio de Kolowrat et aliis baronibus regni Boemie et strenuo Zdeslao Tluxa de Burzenicz, tunc burgravio in Carlsstain, et famoso Henrico Zito, tune burgravio in Przinda, cum multis aliis baronibus, dominis, nobilibus et civitatibus domino regi adherentibus, militibus et clientibus Sive armigeris ex una, et dieto presbitero Pro- copio et nobili domino Menhardo de Nova domo et domino Petro de Straznicz iuniori et Pragen- Ses cum eorum complicibus parte ex altera; per unam septimanam tractatus de concordia et pace in regno Boemie et Moravia fecerunt et factis inicio conpetenti ad Pragam eorum pars est re- versa ad deliberandum, que a domino rege dici audierunt. Et tractatibus factis, si de commu- nione sub utraque specie vellent stare decla- racione sacri consilii futuri, cum ") aliis eorum complicibus responderunt per indirectum, sic quod nulla concordia potuit evenire *). Anno eodem, videlicet MCCCOXXIX. post fe- stum sancti Georgii Habardus de Adlar 9), tunc residens in castro "lyrzow. cum Johanne dicto Smykusky 9). et nobili domino de Donin Fride- rico et aliis domini regis predicti servitoribus eorum equitum CLIIII versus Pragam hostiliter pervenerunt et circum Pragam et penes pecora ultra CC conabantur abegere et abegerunt us- que prope monasterium Aule Regie, ibique mox cives et scabini et eorum complices de Nova ci- vitate Pragensi eos equites et in curribus et pedites sunt hostiliter insecuti et ipsos prope dictum monasterium insequentes simul conflic- tum inierunt in ripa prope Multaviam et in flumine Multavia; quidem Habardus cum suis sociis Pragenses strenue vicit et eorum, ut dice- batur, ultra XXIV cum curribus in flumine sub- mersit in conflieto faciendo et interfecit et CLXVI captivos, quosdem iuratos et cives pre- 4) cod. comueiiet. — *) cod. metuerant. — ") cod. cives, — **) ita cod. — *) cod. iacentes, — ") cod. et. 6) T. j. ve čtvrtek (29 čce.) a v pitek (30 čce.) po sv. Jakubu (25 Gce.). Srov. Chronicon veteris collegiari: post festum s. Jacobi. -- 7) Jan z Královice (Královec). — 8) Hrad Lichtenburk pana Jana Městeckého z Opočna. — 9) Jan Hertvik z Rušinova. — !?) Jan Bleh z Té&nice. — 1) To by bylo 29 března; avšak sjezd se počal teprv 4 dubna. — *) Albrecht Rakousky. — ?) Jan a Vilém Švihovští z Risenberka a ze Skály. — +) Míněna jest odpověd sněmu v květnu 1428. (Palackého D. III, 2 str. 318.) — 5) Habart z Adlar, purkrabí pana Alše Holického ze Štern- berka. — 6) Jan Smikousky ze Zdüra. 1429 p. Apr. za 

Strana 600
1429 c. Jun. 2 c. Sept. 17 Mart. 21 600 dictos, ad dictum castrum Tyrzow cum armis adduxit et, nisi potencia civium Antique civita- tis supervenisset. ymmo et pecora a castrum abegisset; quos sic in sua captivitate dure") XII septimanas tenuit et postea eos dedit super fide- iussoria caucione in tribus milibus sexagenarum. Quo") pacto et concordia interveniente (cum) predictis captivis cives Nove civitatis duo milia cum CCCCIV ipsi Habardo persolverunt. Eodem anno circa festum sancti Johannis Daptiste Johannes Kromiessin, capitaneus presbi- teri capitanei Procopii et Taboriensium, circum- vallarunt castrum Lansperk, quod tune tenuit nobilis dominus Johannes Opoczen ; Ales de Frym- barg presbiterque Procopius cum quibusdam do- minis de Boemia et Moravia ad regem Sigismun- dum ad tractandum de concordia tunc secundario in Prespurg de Praga equitavit. Qui Johannes Kromiessin dictum castram per machinas qua- tuor et duos magnos et alios quam plures pixi- des cirea festum Lamperti ipsum castrum per potenciam aquisivit; et quos ad castrum capti- vaverunt, ipsi illos et isti istos de castro a cap- tivitate hinc inde dimiserunt cum eorum pariter rebus, quas portare potuerunt dumtaxat. Eodem anno feria I1 ipso die sancti Bene- dieti Johannes Dleh, tunc jn Bechyna residens, et Nicolaus de Paderow, capitaneus de Ostromecz, cum civitatibus Piska, Sieca, Glatovia et eorum complicibus se ante castrum Zviekow posuerunt et in uno monte contra castrum castra metarunt quasi pro parte. ipsum castrum circumvallantes, quod castrum tunc tenuit nobilis Kunrat de Wintmberk 7) ex parte. domini regis Sigismundi suprascripti. Qui iacentes ibidem XIII septima- nas et ultra treugas pacis ad duos annos facien- tes et ipsum novum castrum excremantes, quod Taborienses construxerant, abinde recesserunt. Fodem anno, videlicet XXIX die XIX Augu- sti obiit dominus Johannes de Leskow ", olim subcamerarius regni Boemie, in castro Carlsstain et in ecclesia saneti Palmacii sepultus est. KRONIKA BARTOSKA Z DRAHONIC. Eodem anno feria III in vigilia s. Venceslai predictus presbiter Procopius ad dictum Johan- nem Kromiessin et ad complices suos Taborien- ses in campis continue bellantes versus Zitaviam equitavit, qui presbiter Procopius tunc se scri- bebat in literis presbiter Procopius, gubernator Taboriensium communitatis in campis bellancium. Et ipso die sancti Venceslai feria IV Wellek la- borator zonarum et Pesczek ortulanus?), capi- tanei, et presbiter Procopius minor Orphauorum cum XC curribus bellicis et CCCC et. ultra equi- tibus et duobus milibus peditum se post dictum presbiterum Procopium sibi ad iuvamen transtu- lerunt similiter versus Zitaviam ct contra dic- tum terretorium Luzacie ad devastandum; pre- dictus vero Johannes Kromyessyn et presbiter Procopius, ut dicebant veridiei, in corum secta et comitatu habuerunt. CXXX currus bellicos et. CCCC et citra equites et quatuor milia peditum vol citra et multas pixides minores sicut caput. lapis potuit intrare. Et sic devastantes quasdam civitates et opida per totum ducatum Luzacie processerunt vi et potencit usque ad quandam civitatem Gubyn '*) in metis marchionatus Dran- deburgensis, ymmo et ipsam civitatem. Gubyn per potenciam luerantes per sturim multos cap- tivos l'éeutunicos nobiles et cives captivarunt et. secum ad Doeniam cum centum milibus peco- rum, ut dicebatur, e£ cum magna preda in cur- ribus adduxerunt et ipsam civitatem Gubin ex- cremaverunt et, destruxerunt. et reversi sunt circa festum sancti Martini Doemi:um. Eodem anno 9c XXIX circa. festum sancte Lucie omnes predicte secte, videlicet presbiteri Procopii, Johannis Kronnessin. Kralowezonis, Pe- sseczkonis, Weleczkonis, l'ragenses et l'aborienses, ut dicebatur, cum 32 milibus equitum, cum 22 milibus curribus et cum XL milibus peditum vel citra ad marchionatum Misnense se hostiliter et per potenciam traussumpserunt et aute civitates Perno et Drazdan castra metantes iacuerunt et ipsum marchionatum destruentes ad diversos di- Strictus pervenerunt. *) cod. dure conservaverunt XII sept. tenuit. — ") cod. qui. 7) Kunat Kapléi ze Sulejovic na Vinterberce. — 8) Jan z Lestkova na Valdece, nékdy (1415—17) podkomori, řídil jako hejtman hájení Karlštejna. — ?) Velek Koudelník z Březnice a Pešček zahradník. — !0) Kubín (Guben). 1429 Sept. 27 Sept. 28 Nov. u Dec. M 

Strana 601
1430 KRONIKA BARTOŠKA Z DRAHONIC. Et notanter circum Perno et Drazdan pre- urbia et districtus. circumcirca depredantes et concremantes villas, opida et nonnulla fortalicia et municiones se ante castrum et civitatem Mis- necz posuerunt et suburbium excremaverunt. Sed quia Misnenses contra ipsos hostiliter in campis processerunt et ipsi contra eos, sic quod circa flumen dictum Mutpa !') quendam conflietum in- ierunt ^. Sed. Misuenses non plene conflictu inito fugierunt. Sed Misnenses bene quadraginta no- biles captivarunt. Et fugierunt ad marchionem 9) in civitatem Lipsk, qui marchio pre timore solus preurbium ante Lipsk fecit suis coucremari; de- inde predicti Boemi processunt ad civitatem Altm- burk, de qua civitate pre timore homines fugie- runt, et Doemi supervenientes civitatem depre- dantes exeremaverunt. Deinde processerunt per marchionatum Misneusem civitates, opida, villas concremantes et castra. et. fortalicia, ymmo et ino- nasterium. dietum. Cella *) expuguantes concre- maverunt, iecinde depredantes et cremantes pro- cesserunt, contra dominum Henricum de Plawno ?) et ad eandem suam civitatem et castrum °°) ibi- dem venientes ipsos uno die per pixides et per sturm et poteuter lucraverunt et nobiles et feo- dales*) ac cives, capitaneum in castro et bur- gravium 9) captivaverunt, et omnes eorum bene septingentos interfeceruut et de castro per mu- ros proiecerunt; sed idem dictus Henricus tune erat in suo castro dicto Kungswart. Et sic dic- tum districtum devastantes et concremantes ad ultimum se in Davariam ad civitatem Hoff bur- gravii Nornbergensis transsumserunt, quam civi- tatem expugnantes et depredantes concremave- runt, similiter et civitatem Karlmach ?). Deinde processerunt ad civitatem et castrum eiusdem burgravii Karbnach 9) et ibi civitatem tantum expugnaverunt et excremaverunt; et ibi dictus burgravius Nornbergensis Fridericus. qui tunc eciam erat marchio Brandemburgensis, ad ipsos 601 veniens cum conductu salve Y) pacis se, ne sibi et 1430 territoriis suis infra hinc festum sancti Jacobi nocerent, concordavit et pactavit, ut ipsis XIIII milia florenorum rinensium daret, similiter et cives Nornbergenses ibidem venientes eandem concordiam iniverunt et XI milia florenorum, ne ipsis ad eorum districtum venivent, pocius de- derunt et cives Pampergenses ibidem eciam ve- nientes similiter concordaverunt et ipsis IX milia florenorum dederunt. Et dux Johannes Davarie ") de Amberk similiter ad eos veniens, ne ad ipsius territorium intrarent, ipsis pocius X milia flore- norum dedit predictorum. Et ad castrum Pohm- stain !9) quosdam *) de suis direxerunt, ut adtem- tarent; qui Teutunici ipsum castrum uno die defendentes statim eadem nocte future?) de ca- Stro eodem fugierunt. Boemi vero mane surgen- tes et, quia nullus erat in castro, de eodem se intromiserunt et multam et bonam necessitatem ibi invenerunt; et concordia predicta facta cum dicto burgravio Normbergeusi sibi dictum castrum restituerunt viceversa, deinde ad civitatem Egram dictam Cheb procedentes ibi dictum districtum depredaverunt et destraxerunt, ymmo ct pre- urbium excremaverunt et sic dicti*) cives de Egra videntes suam et districtus sui magnam destruccionem cum ipsis eandem concordiam et pactum, prout priores, fecerunt et ipsis mille cum septingentis florenis dederunt, deinde ad ca- strum. Kuusward. domini Henrici de Plaun ve- nientes, iacere nolentes propter nimiam reple- cionem prede in curribus ipsum districtum ex- pugnaverunt, depredantes et excremantes ad Doe- miam per quatuor vias sunt reversi; et, ut dice- bant veridice nobiles domini dominus Smil de Sternberg alias de Holicz !, dominus Johannes de Moravia de Pernstain et famosus Geniko, tunc capitaneus de Litomysl?), qui cum ipsis circa predictas expugnaciones fuerunt ubique, quantum habuerunt equitum ?) ultra. XX milia x) cod. frodales. — Y) cod. salvi. — *) cod. cum quosdam. — *) ita codex, — ^) cod. dicta. 1) Mulda. — 2) U města Grimmy. — 3) Kurfirst saský Fridrich. — 4) Klášter Celský západně od Drážďan vypálen byl již před tím (v prosinci). Boj u Grimmy sveden ke konci roku 1429 neb na počátku následujícího. Tomküv DP. IV, 449, 450. — 5) Jindřich z Plavna na Kinžwartě. — 5*) Plavno ve Voigtlandu. — 6) Byl to Hanuš z Rašova. — ?) Snad Kronach (Bezold 38), ač tu útok byl odražen. — 9) Má byti Kulmbach. Hrad Plassenburk u Kulmbachu se uhájil. — 9) Jan Sulzba&sky. — !0) Beheimštejn. — !) Smil Holický ze Šternberka na Zuječicích. —- 2) Vilém Jeník z Mečkova. — 3) Čísla následující se nesrovnávají se svrchu udanými (srov. Palackého D. III, 2 str. 329); o vysvětlení toho rozdílu pokouší se Tomek v DP. [V, str. 448—9; srov. též str. 457. -1 c 

Strana 602
1480 Feb. za p. Apr. 6 602 et peditum LII milia, curruum tria milia et in quolibet curru pre multitudine prede minime sex equi, hoc octo, X, XII, XIV equi aliquos currus vix trahebant et vegerunt; et dicebant, quod bene civitates munitas, castra fortalicia cireummunita ultra centum aquisiverunt, destru- xerunt et concremaverunt; et capitaneum de Lipsk et quosdam barones Misnenses captivos secum adduxerunt: qui reversi sunt ad Doemiam et Pragam anno domini MCCCCXXX eadem septi- mana ante et post festum sancti Mathie ante carnisprivium. Eodem anno in quadragesima traxerunt in Slesiam et ibi iterum magnum dampnum et pre- dim fecerunt et multa milia pecorum et pecu- dum secum in Doemiam abegerunt. Et civitates Brigam dictam Brzeh et Niemcz suis obsederunt et suos ihi in dictis civitatibus in possessione dimiserunt. Deinde eodem anno post festum Pasce divisi sunt in duo agmina dicta woyska, sic quod Welko capitaueus eun Parvo Procopio presbitero et cum Johanne Zmrzlik et cum quibusdam de Nova civitate Pragensi, eorum ipsius civitatis quarta parte, et cum tota secta Orfanorum et magna parte Taboriensium et presertim cum Phi- lippo *). tune capitaueo in Ostromecz, se ad me- tas regui Ungarie protraxerunt et equitaverunt et perrexerunt et ibi duos conflictus, unum cum quibusdam capitaneis domini regis Sigismundi de Moravia in metis Austrie habuerunt, ubi eius- dem secte Taboriensium et Orphanorum, ut di- cebatur, circa quandam ecclesiam in Moravia in metis Austrie centum et quinquaginta sunt inter- fecti et plures. Secundum vero conflictum seu certamen habuerunt in metis Ungarie *) cum gen- tibus dicti domini regis et presertim Boemis. Moravis, Ungaris et gentibus dictis Raczy, ubi Welko. capitaneus Orfanorum, est interfectus cum multis aliis, ut dicebatur, ad duo milia et in villis sunt concremati, et presertim Johannes de Stezow et Martinko, familiares Joliannis Zmrz- liconis, et dicebatur, quod ipsis equi sunt in curribus et sub equitibus interfecti et mortui KRONIKA BARTOŚKA Z DRAHONIC. ultra duo milia; et sic successive per quasdam aquas et lutositates pontes facientes in nocte fu- gierunt et Pragam reversi sunt. Anno eodem oc XXX feria III ante Marga- rethe suprascripti recipientes ipsis Prage loco Welkone quendam sarratorem dictum Czert, quem militem licet ribaldum ©“) fecerant, pro capita- neo 5) se ante fortalicium Horzowiez, quod tunc quidam Sigismundus de Egra 5?) hereditarie te- nuit et possedit et tunc dominis lianussio et Friderico de Colowrat residentibus in Krassow et Libsstain servivit, cum pixidibus satis magnis et una machina posuerunt et cum ipsis pixidi- bus et machina in ipsum fortalicium sagittave- runt, proiecerunt et sic diebus novem transactis ipse Sigismundus tractatu, ut cum ipsis esset et ad campos cum ipsis traheret, sicut mox tra- xit, ipsum fortalicium et bona ipsis dedit et ipsi ulterius ea bona Johanni Zinrzlikoni potenter dederunt. Eodem anno oc XXX feria V ante festum sancte Marie Magdalene idem omues et cum eis in adiutorium Zatenses et Lunenses. Slanenses, et armigeri et gentes ipsis adherentes?) cum magnis pixidibus tribus et multis aliis minori- bus et cum tribus machinis castrum dicti domini Friderici dictum Libsstain circumvallaverunt, in quo castro erant capitanei Johannes dictus Smv- kusky et Johannes dictus Dukowskv, et ibi dic- tis pixidibus et machinis sagittantes et per sturm et aliis diversis modis ipsum castrum conaban- tur aquirere et lucrare; ipsi vero se viriliter defenderunt; in quo eastro erant in dicta obsi- dione eorum boni famuli ultra LXXX; ultimo cum ibi iacuerunt septem septimanas, dominus Fridericus et dominus Hanussius. frater ipsius, de Krassow cum ipsis tractatus amicabiles in- iverunt et sunt cuni ipsis amicabiliter concordati et ad Antiquam civitatem Pragensem et presbi- terum Procopium et ipsorum sectas converserunt et ipsis fidelitatem et iuvamen promiserunt; et Sic a dicto castro recesserunt. Presbiter vero Prccopius, cum sic secta *) Orphanorum, ipsius secta et capitaneus suus Jo- ©) cod. ribaldam. — 4) cod. ndherentibus, — ©) cod. cum sit cum secta; cum sie secta Tomek DP. IV, 461. ) Filip z Padafova. — 4) U Trnavy. — 5) Srov. DP. IV, 461. — 5) Sigmund Huler. p y 1430 Jun. Jun 

Strana 603
1430 Aug. 15 Jul. c. Aug. 2) 1441 Feb. 10 KRJNIKA BARTOŠKA Z DRAHONIC. hannes Kromiessin divisi erant, se cum omni ag- mine suo Moraviam transtulit et magnum nocumentum circum DBrunam civitatem fecit et castrum Stermberk, quem tunc vidua uxor domini Petri ) tenuit, circumvallavit et ibi per octo septimanas iacens. ipsum castrum per tractatus dicta vidua sibi et ipsis dedit in potestatem. Deinde dictus presbiter Procopius cum dicto exercitu eadem septimana ante et post Assum- cionem beate Marie virginis ad Boemiam vene- runt et ad districtum f) Plznensem et circum Plznam magnum fecerunt nocumentum; dominus vero Johannes de Opoczen cum suo exercitu ad ipsos venit ibidem in adiutorium dicto presbitero Procopio et suis complicibus, qui se multis sep- timanis per dictum districtum hine et inde de- struentes iactabant et equitabant cum uno mille equitum. et bene X milibus peditum et septem sexagenis curruum. in Anno oc XXX feria V post l'rocopii mor- tuus est famosus Przedbor de Radisina *) in Carlsstain. Et post aliquot, septiinanas cum re- sponsione refutatoria per ipsum contraria reve- nerunt à rege Polonie. Eodem anno sc XXX circa. festum Bartho- lomei *) idem presbiter Procopius. Jacobus Kro- miessim, dominus Johannes de Opoczen cum suis supradictis complicibus se in Slesiam di- verteruut et civitatem et castrum Otmochow epi- scopi Wratislaviensis cum pixidibus et per trac- tatus aquisiverunt et in dicto territorio magnum nocumentum fecerunt. Anno domini oc XXXI concordati simul Orphanorum secta cum secta presbiteri Procopii in Montibus Cutnis et deinde simul omnes in territorium Luzacie et aute civitatem Zitaviam in ieiunio diverteruunt et suburbium destruxerunt et coneremaverunt et ad regem Polonie de secta predicta eorum quidam pro consilio et auxilio tunc tempore ieiunii equitaverunt. Rex vero Si- gismundus eciam sabbato ante carnisprivium de Constancia cum multis principibus et episcopis ©) cud. eddistratum. — 8) cod. Wedanicz. 603 Nornbergam revenit et ibidem ultra medium quadragesime permansit. Anno ut supra feria II post Lamperti inter- fectus est Mauricius Kropacz prope Karlsstain mane. Eodem anno circa Nativitatis domini mor- tuus est famosus Mathias Brus de Kowarzow in Zwiekow. Eodem anno, videlicet MCCCOXXXI tempore * ieiunii feria V ante festum Annuncciacionis hora post meridiem interfecti sunt ex vulneracione Sagittarum famosi domini armigeri Johannes de Wrabie et Nicolaus dictus Gineczky et tercius Benessko ante fortalicium Wiklefisco Orphano- norum Knanconis?) et ipsi volebant per sturm viceversa lucrare ipsum fortalicium et sic inter- fecti. Ipso anno cirea Ascensionem domini fuit magnus concursus Wiklefistarum Prage, deinde secta Orfanorum se transsumsit in territorium Luzacie ante civitatem Lybawam, quam Wikle- fiste obsederant, et quidam de secta Orphanorum et Theutunici tunc ipsam circumvallaverant; tunc eciam dominus Zdeslaus '?) et dominus Nicolaus de Lobkowicz fuerunt nunccii ex parte. domini Sigismundi regis Prage concordiam ex parte dicti domini regis attentantes; tune eciun Pragenses et Thaborienses dominum Wilhelmum Kostkam et Benessium de Mokrowus cum quibusdam civi- bus cum domino Zdeslao ad dominum regem Sigismundum in Egram civitatem pro audienda voluntate sua destinaverunt. Qui post duas septi- manas reversi sunt a domino dicto rege sine omni fine de Egra. Eodem anno XXXI in vigilia sancti Petri et circa presbiter Procopius cum Johanne Kro- miessin et eorum complicibus et equitibus, pe- ditibus et curribus, ymmo post eum Pragenses omnium civitatum, cum ipsis quasi omnes civi- tates munite de Doemia preter Budweis et Pon- tem et Thyn Horssowiensem et preter Loket, alie vero omnes civitates, et quidem Genik de Nedanicz #) !), qui tunc totum episcopatum Lutho- 6) Perchta, vdova Petra ze Šternberka na Konopišti. — 7) P. z Rude&ina; sr. Palackélo D. IIl, 2 str. 175. — 5) Dle Tomkova DP. IV, str. 471 omyl místo circa festum Martini (11 listop.). — 9) Srov. A. Sedláčka Hrady a Zámky VI, 225. — 19) Purkrabi Karlštejnský Zdeslav Tluksa z Buřenic. — !) Jeník z Mečkova jinak z Nedanic. 164 1431 c. Mai. „v Jun. 28 

Strana 604
604 KRONIKA BARTOŚKA Z DRAUONIC. usi misnensem potenter tenuit et occupavit, et Tha- fistarum cum Pragensibus contra cos viriliter 1s borenses cum secta Orphanorum et eorum sec- tis civitatem Plznam circumvallaverunt; et cum eis erant gentes et clientes domini Menhardi de Nova domo et dominus Hanussius de lkolowrat cum gentibus suis et sui fratris domini Friderici de Libstain iuvantes dicto presbitero Procopio, Pragensibus, Taborensibus, Orphanis et eorum sectis contra civitatem Plznam et contra domi- num Crussinam de Swamberg ?) et ibi nichil lucrare valentes, sed multa blada destruentes et concremantes in campum ad Thyn Horssowien- sem diverterunt et ibi suburbium concremave- runt circa festum sancti Jacobi 3), quam civita tem Tyn tunc tenuit famosus armiger Zdenko de Drstka, qui ipsam civitatem viriliter cum suis amicis et suis servis defenderunt, deinde pre- dicte secte ex quadam fraude reverterunt, ut Theutunici iu Boemian venirent, ut infra scribi- tur, et in villis et opidis prope et circa castra Carlstain, Hradek, Lopata, Radynie et civitatem Plznam in bladis et frumentis magnum nocu- mentum per consumcionem -et in pecoribus, pe- cudibus et equis fecerunt. Eodem anno XXXI circa festum sancti Petri *) ilustres principes Fridericus, burgravius Norm- bergensis et marchio Brandeburgeusis, N. ?) mav- chio Misnensis, Hanussius, dux Davarie, et qui- dam a domino Eugenio tunc papa quarto mis- sus cardinalis 9) et alii multi principes, comites, barones et domini cum gentibus civitatum im- perialium versus occidentem, ut communiter di- cebatur, eorum E£) quadraginta milia CCCL equi- tum et nonaginta milia vel citra peditum et novem milia curruum potenter in Boemiam ve- nerunt et prope civitatem T'achoviam castra me- tarunt et in. districtu illo duces circa") duas septimanas iacuerunt et circum castrum Sswam- berg et circum Thachoviam multa opida et vil- las, ut dicebatur ducentas et plus, concremave- runt. Presbiter quoque Procopius et alter pres- biter Procopius dictus Bassus cum eorum sectis, videlicet Thaborensibus, Orphanorum et Wikle- cum tribus milibus curruum, cum quinque mi- libus equitum et cum quinquaginta milibus peditum, ut communiter dicebatur, cum multis pixidibus, in quas sicut caput lapides intrare potuerunt, processerunt ante festum Assumcionis beate Marie virginis tercio et quarto diebus, Teutunici vero predicti cum presciverunt ipsos contra se procedere, per silvam vetro Domazliez fugierunt, ex istis vero quidam eos insequeban- tur per ipsam silvam et ipsis Theutunicis, ut com- muniter dicebatur, ultra tria milia curruum cum pixidibus magnis et minoribus bene CXXX cum eorum diversis rebus, vestimentis. armis, equis, cifis argenteis et cruce domini dicti cardinalis aurea receperunt et in huiusmodi insecucione ultra ducentos occiderunt et pro maiori parte Ytalicos dicti cardinalis et deinde in Doemiam cum magia preda revenerunt. Dux Austrie. Eodem tempore Albertus, dux Austrie, qui tunc habuit filiam regis Sigismundi. Romanorum, Ungarie, Boemie, Dalmacie oc regis filiam, qui rex sibi duci in dotalicium dederat marchio- natum Moravie, ipsam Moraviam potenter et cum magno exercitu intravit, quia eciam tunc te- nuit civitates Olomucz, Drunam, Giglaviam, Hra- disstie, Znoymo, Pohorzelicze, Gemnicze et plu- res alias civitates, et tunc aquisivit per poten- ciam quoddam fortalicium dictum Kygiow et ibidem, ut dicebatur, eorum ultra quinquaginta captivaverunt et, ut dicebatur, omnes morti tra- diderunt. Quidam vero tercia secta insurrexerat in Moravia, qui Mediocres vocati. quia!) volue- runt, ut tantum census legitimi *) legitimis do- minis solvantur, alia onera iniusta ut transirent, sed corpus Christi ut sub utraque specie per communes homines comunicaretur, quorum, ut dicebatur, erant congregati XIV milia vel circa, quos dominus dux per potenciam de campis re- pulit, qui ad quedam castra et civitates fugierunt. ©) cod. cum. — >) ecd, cirea duces, — ') eod. que, — *) cod, legitimum. z) Hynek Krušina ze Svamberka, hejtman kraje Plzenského. — 3) Srov. Tomküv DP. IV, str. 491. — *; Mi- nén jest svátek sv. Petra v okovech (1 srpna), jak již Pešina (Dobner 167) poznamenal. — 5) Fridrich. — 6) Julian Cesarini. 

Strana 605
KRONIKA BARTOŠKA Z DRAHONIC. Presbiter guogue Procopius cum suis compli- cibus tunc in Slesiam erat diversus, quia sui!) in civitate Nvemez per terrigenas erant obsessi et volebant eos cum magnis pixidibus et machi- nis per aliquot septimanas lucrare; et cum sen- sierunt presbiterum Procopium contra se proce- dere et prope esse, omnes de campis fugierunt ad castrum et civitates suas et ipse suos liber- tavit. Deinde ad alias sectas, videlicet Procopium Parvum et sectam. Orplianorum ct Taborienses in Moraviam processit; predictus quoque dux senciens eos contra se sic omnes eorum exerci- tus") procedere, gentes suas ad civitates suas predictas et quedam sua castra iussit intrare et cum residuo in Austriam equitavit, predicte vero secte Taborensium civitates in Moravia tunc te- nucrunt Ewanczieze, Cruinlow, Gewissowicze, To- waczowieze oc et in Austria quandam ecclesiam dictam Tagiow. Rex Sigismundus quasi per totam illam esta- tem fuit Nornberge, sed post dictan fugam Teutu- nicorum occidentalium ") circa Nativitatem beate Marie virginis in civitatem ©) Pazel pro generali consilio celebrando cum quibusdam principibus equitavit ?). Eodem anno sc XXXI circa et post festum Assumcionis beate Virginis terrigene territorii Luzacie circumvallaverunt civitatem, Wiklefistas- (que) in cadem, dictam Libawa et per aliquot septimanas iacentes jpsam civitatem una cum gentibus in eadem aquisiverunt et lucraverunt per potenciam. Eodem anno secundo vel tercio die ante Assuincionem 8) beate Marie virginis de Antiqua civitate peregrinantibus cum corpore Cristi ex causa vindicte contra Teutunicos pons ante ca- strum Pragense cum dictis peregrinantibus rup- tus est anterior, ubi, ut communiter dicebatur, XVI statim mortui et LX et ultra graviter of- fensi, quorum quídam mortui sunt in brevi. 605 Eodem anno sabbato post festum sancti Galli de secta Thaboriensi capitanei Toma de Wlassim et Nicolaus cum fratre dicti Sokolowe et Leskowecz?) cum eorum complicibus ad Austriam ^), ut dicebatur, sexcentis equestribus et quatuor cum medio milibus peditum, cum sex sexagenis curruum pro vino colligendo et reci- piendo in Austriam equitaverunt et multa vasa vini, aliarum rerum receperunt, tandem in iti- nere et reversu gentes ducis Austrie et tunc eciam marchionis Moravie, qui habuit filiam re- gis Sigismundi predicti sibi in coniugem, et ibi- dem ipsius capitaneus dominus Kragierz '9), ut dicebatur, cum XVI milibus equitum et pedi- tum Wiklefistas prope civitatem Waydhof con- flietu invaserunt et contra se hinc inde hostili- ter pugnaverunt, sic ultimo gentes ducis evice- runt et, ut dicebatur, citra quatuor milia Wikle- fistarum interfecerunt et meliores et nobiliores septingentos captivaverunt et vinctos in Wien- nam secum adduxerunt et omnes currus cum pi- xidibus et vino recepto et aliis rebus ipsis rece- perunt. Thomas vero et Nicolaus Sokol capitanei cum quibusdam paucis aditis 3) equis et ascen- sis ad domos proprias reveneruunt; qui Nicolaus Sokol tune fortalicium Rzeczicze archiepiscopa- tus Pragensis et totum illum districtum per po- tenciam et adiutorio Wiklefistarum et vi tenuit et possedit. Eodem anno !) post Assumcionem beate Ma- rie virginis presbiter Procopius cum secta Wikle- fistarum et alter presbiter Procopius Parvus. Pro- copko, cum secta Orphanorum et cum eis do- minus Hanussius et filius domini Friderici de Kolowrat iam ipsis adherens se in Slesiam de districtu Plznensi diverterunt et ibi, qui erant circumvallati de secta eorum in civitate Nycincz, salvos fecerunt, quia terrigene Slesie aute ipsos ad domilicia sine nocumento equitaverunt. Deinde se sic omnes ad Opaviam et deinde ad Unga- !) cod. sue, — ") cod, exoratus, — ") cod. occidentalem, — ?) cod. civitate. — P) cod. complicibus Momna de Wilassim et Sokol pro vino ad Austriam. — 9) additis codex; t. j. na&edáe koné. 7) Sigmund tenkráte v Basileji nebyl. Srov. Aschbach Gesch. K. Sigmunds III, 485. — 8) Berghauer (viz po- známku ve vydání Dobnerově str. 170) opravil: Vativitatem. tak že by událost připadla na den 6 neb 7 září. Stim se srovnśvi Tomek v DP. IV, str. 499. — 9) Mikuláš Sokol z Lamberka na Řečici s bratrem a Arnošt Leskovec na Humpolci. — 10) Lipolt Krajíř. — !) Srov. výše první odstavec této stránky. 

Strana 606
1431 Dec. 25 Nov. 11 Nov. 25 LULU riam ultra flumen Walih et prope civitatem dic- tam Nuitra?) et ibi in districtu illo in opidis et villis equorum. bovum et aliarum rerum mag- nam predam receperunt et nocumentum fecerunt; abinde presbiter Procopius Maior et dominus Hanussius de Kolowrat cum suo exercitu a Orfa- nis recesserunt ad Brodam Ungaricalem. Pres- biter vero Procopius Minors) et Czapko 2), tuuc capitaneus Orfanorum, et filius domini Friderici de Kolowrat resedentis in Libstain et Johannes de Zdiar dietus Smikusky et Sigismundus Huler de Horzowiez cum civibus de Grecz regine et aliis civitatensibus et armigeris districtus illius cum secta et exercitu Orfanorum circa et prope civitatem Gilava in Ungaria remanserunt, ut communiter dicebatur, eorum ultra septem inilia equitum et peditum cum trecentis et ultra cur- ribus. Et sic congregati Ungari et Boemi qui- dam, servitores domini Sigismuudi regis, et Mo- ravi contra eos processerunt conflictu et novem diebus cum ipsis successive conflictuantes. sic quod ultimo dicta secta et exercitus Orfanorum aute eos fugam dedit et in eadem fuga, ut dicebatur, CC et quinquaginta et ultra currus cum pixidibus et rebus diversis dimiserunt et, ut dicebatur, vix eorum duo milia redierunt et L vel circa cur- rus. Alii vero, videlicet Sigismundus Horzowsky sunt per Ungaros captivati et per gentes regis interfecti et in fuga in dicto flumine submersi. Et hec duraverunt per totum autumpnum et usque festum et prope Nativitatis domini eorum illuc transitus et reditus et inulti eorum Orfano- rum sunt mortui frigore, quia tunc erat incipiendo à festo sancti Martini continuum et intensissi- inum frigus. Secta. vero Orfanorum ad Nativitatis domini in modica quantitate revenerunt Pragam. Deinde eodem anno circa festum s. Kathe- rine exercitus presbiteri Procopii Maioris cum 'Thaborensibus et illis de Ostromecz. ut. dicebatur, eorum equitum et peditum circa X milia se in Austriam diverterunt et quandam civitatem dic- tam Liczow invaserunt et in eodem districtu us- KRONIKA BARTOSKA Z DRAHONIC. que Circumcisionem domini et ultra nocumenta magna facientes continuaverunt. Eodem anno residua pars Orfanorum cito post Nativitatem domini se ad bona domini Zbin- conis Leporis de Hazmburg diverterunt prope Hazmburg, gentesque domini Sbinconis predicti eorum equites XL vel circa quosdam de dictis Orfanis invaserunt et eorum septem interfece- runt et XXV vel circa captivarunt, quos ad ar- bitrium domini Johannis Leporis de Budina libe- ros dimisit. Anno domini MCCCCXXXII dominico post Dorothee fuit magnus concursus et convocacio Pra- ge Wiklefistarum, Thaboriensium, Orfanorum, ca- pitaneorum eorum, videlicet presbiteri Procopii Maioris et presbiteri I'rocopii Minoris, Czapconis, capitanei Orphanorum, et Otticonis, capitanei Ta- borensium 3). Et tunc semper yems magna et intensa continuabatur et sic conceluserunt, quod se eorum maior pars in Slesiam diverterunt; et primo in Luzaciam equitaverunt et deinde in Slesiam et ibi hostiliter magnum nocumentum fecerunt Eodem auno prima et secunda septimanis in ieiunio erat ex nive continue quasi ningeute magna inundacio aquarum per totum Doemiam et alibi, que non fuit tanta a XL et ultra annis. Que secte suprascripte 'Taborensium et Orfano- norum se in territorium Dramburk diverterunt et eodem ieiunio et usque civitatem Frangffurt et ultra magnum fecerunt nocumentum in dicto territorio et in Lusacie territorio, usque festum Stanislai primo in Bohemiam revenerunt. Eodem anno et estate se ante civitatem Olo- mucz diverterunt et ibi magnum fecerunt nocu- mentum, deinde rescientes, Slezitas*) et Wrati- slavienses in civitate (Strzelin) ) terminum ha- bere, ab Olomucz equites ante miserunt et cum curribus eos equites suosY) sexingentos sunt in- secuti et fpsam civitatem per sturm lucraverant et captivos quingentos de Wratislavia et Slesia captivarunt, inter quos erant quatuor consules *) cod. Tuitra; časoslovo třeba doplniti, nejspíše direrterunt. — *) cod. Maior et Hanussius de Kolowrat cum suo exercitu. — ') cod. Slezite. — ") Jméno města v ruk. schází; že tak doplniti třeba (Střelín, Strehlen), patrno z ji- ných pramenů. Srov., Griinhagen 222; Palackého D III, 2 str. 51; Tomkův DP. IV, 527, — *) cod. suo. 2) Jan Čapek ze Sán. — 9) Otík z Lozy. 1431 Jan. 1 1432 Febr. 10 Mai. 

Strana 607
1432 Jul. 25 Apr. Mai. 19 KRONIKA BARTOSKA 7 DRAHONIC. et Nespor armiger et ipsis CCC loricas recepe- runt; hec facta circa festum s. Jacobi *); 15 et CCCC equos. Fridericus de Kolowrat. Eodem anno se XXXII tune in castro Carl- sstain erat burgravius dominus Zdeslaus miles de jurzenicz et gubernator castri erat frater ipsius Cunso de Burzenicz et capitaneus supra gentes predicti domini regis Sigismundi et supra gen- tes domini Zdeslai erat fumosus armiger Rus de Hrziessihlaw *), dominusque Fridericus Kolowrat de Libstain erat eorum, videlicet regalium et do- mini Zdeslai capitalis inimicus. nec cum ipsis wreugas pacis quovismodo habere voluit. Contin- gitque, quod feria IIl eodem anno in octava Anuncciacionis beate Marie virginis dictus Fride- ricus. in. curru. perrexit Pragam. habens secum equites cirea quinquaginta. Tandem predicte gen- tes de Carlstain, eorum equites LVI et peditum LX vel citra, contra ipsum processerunt et ipse lridericus hoc presciens ad equum sedit et met- quintus ad unam partem et quidam ipsius ser- vitores, ut dicebatur, Johannes, Swamberk et Stie- pauko vel Simonek, eorum quatuor. ad alium partem: supra montes evaserunt, aliique ipsius familiares, equites et pedites, se opposuerunt se defendere volentes et, cum equites de Carlstain im eos hostiliter irruerunt, ipsi fugam dederunt et in villam Chrusteniez mixtim cucurrerunt et ibi eorum aliquot. dehastarunt, sic quod eorum duos interfecerunt, et XLI captivarunt et triginta novem (equos)"*) equites cum sellis receperunt et decem bonas loricas receperunt et XXIII ba- listas et eurrum panno rubeo contectum et qua- tuor equos in curru. Et sic cum dicta victima in Carlstain revenerunt, captivi vero erant prin- cipales Ilugwicz, Stegar. Pinta, Ottik, Zbramyr, Slechta, Lantfrid et alii usque ad numerum predictum 9). Eodem anno videlicet XXXII feria II ante s. Urbani sex diebus l'ridericus de Libstain et Manus (de) Colowrat, frater suus"), patruelis 607 Benessius Swinie et dominus de Petrzpurk 7) congregati cum equestribus et peditibus, eorum trecenti et ultra, in villis Novy Dwuor, Kramy, Ketczicze et aliis tribus villis pecudes et pe- cora abegerunt, qui villani et pauperes homines eos insecuti fuerunt et ipsi in silvis clam pede- stres conservaverunt et, cum isti pauperes ho- mines propter eorum bona et res ad eos vene- runt. ipsi pedestres et equestres in eos irruerunt et eorum X et ultra occiderunt et multos graviter vulneraverunt et secum captivos ultra XXX ad- duxerunt. Doleat nunc omnipotens deus de tali abhominabili iniuria et in evum! Eodem anno mortuus est dictus Fridericus Colowrat de Libstain in eastro Libstain feria IV post Margarathe et. veliquit quinquaginta et ultra captivos, villanos et alios, quos captivaverat mi- nus iuste, in turbis et truncis graviter tentos. Oret pro anima sua, quis vult! Eodem anno post festum Stanislai predicte secte Procopii presbiteri Maioris Taborensium et Minoris Procopii Orfanorum se in Slesianm diverterunt 5) et deinde in Ungariam et sie circa festum saneti Johannis civitatem Trnawa lucra- veruut hostiliter: successive ad annale forum, ac Si] mercatores essent, in civitatem venerunt et, cum eorum exercitus prope civitatem advenit, extunc isti, qui quasi mercatores diversi in ci- vitatem Trnawa venerant, sencientes, suos com- plices iam circa civitatem in nocte esse, ad valvas concurrerunt et valvas duas effregerunt et suos in civitatem inmiserunt et ipsam civitatem ob- sederunt. Eodem anno oc videlicet XXXII circa festum saucti Johannis Viklefiste quidam de Moravia per tradimentum cuiusdam conversi dicti mona- sterii Hradistie prope Olomucz ipsum monasterium hostiliter lucraverunt. Aqua magna, pons Pragensis rupta. Eodem anno oc videlicet XXXII in estate, que estas fuit multum gravis, quin a festo sancti Georgii non pluit nisi semel satis modicum usque "*) Srov. takć v piidavku o bitce u Chrustenic. — ") cod. Fr. et H. de Libstain Colowrat et frater suus, 4) Udání časové se vztahuje k návratu do Čech; Střelín se vzdal již 16 června. — 5) Ris ze HreSihlav a ze Svinné. — “) Víz o témž kratčeji v přídavku. — 7) Jenec z Petersburka. — 8) Srov. Tomkův DP. IV, str. 529. Míněna tím nejspíše předešlá výprava do Slezska. Jul. In Mai, x c. Jur: 2 c. Jun. z Apr. 23 Jul. 20 

Strana 608
1432 Jul. 19 Jul. 22 GUS dominicam, que ceciderat in illam sillabam fus, et sabbato ante predictam dominicam hora quasi XXIII cepit pluere et pluebat quottidie usque feria III ipso die Marie Magdalene. Et sic feria Ju. 1 JI in vigilia s. Magdalene in nocte et feria III Jul. 22 jpso die fuit tanta inundacio aquarum. sic quod Aug. tantam veteres senes et decrepiti homines utrius- que sexus non recordabantur, sic quod multas villas, opida, molendina, fenum, frumenta messa, acervos bladorum et feni aqua receperat et de diversis rivis, rivulis, fluminibus in tantum aqua fuit a gravi coartata, sic quod per nimiam ob- struccionem. lignorum, domorum, feni, bladorum quasi Pragensis pontis decursus aquarum fuit obstruetus, sic quod quasi per totam civitatem Antiquam Pragensem, vinmo in platea communi circa mediastinum et per alios vicos et plateas grandis aqua fluebat et magnum dampnum in celariis, in pontibus diversis fecit et ultimo propter dictam obstruccionem pontis quatuor testudines*) et tres stube seu sustentacula pontis lapidei Pra- gensis et quinque testudines*) tune sunt rupte et evulse; et sic illa aqua per pontem tenta rupto ponte per vehementem descensum suum recepit et destruxit omnia molendina in civitate Pra- gensi, que fluvium Multavia(m) adiacebant preter duo, que eciam satis destructa fuerunt, et sursum per aliquot miliaria, sie quod panis erat in ci- vitate Pragensi multum iu caro foro, quod prius erat pro duobus nummis, tune erat vix pro uno grosso; et multi homines per Boemiam tunc per nimiam inundacionem diversarum aquarum sunt submersi, quia cum opidis, villis et domibus et iutegris molendinis homines et res et substancia eorum aqua ex inproviso et vehementer recepit, sic quod multus fletus erat in Boemia, Misne, in Drazdan *) et alibi iuxta rivos et flumina. Tune eciam secta Orphanorum eadem estate circum- vallaverunt castrum Potstain et secundum Fricz- stain ®) et tercium Peckam nono die post festum sancti Jacobi, castrum vero F'reyczstain cito cum eis concordavit. Ista vero duo castra se defende- KRONIKA BARTOSKA Z DRAHONIC. bant usque festum s. Dorothee ad alium annum et demum concordaverunt. Rex Sigismundus ad coronacionem. Eodem anno 2c videlicet XXXII serenissimus princeps et dominus, dominus Sigismundus, Ro- manorum, Ungarie, Boemie, Dalmacie, Croacie 2c rex, felicis recordacionis Karoli, Romanorum im- peratoris, filius. in. vere se in Mediolanum trans- tulit, deinde eadem estate in civitatem Placen- ciam perveuit et ibi aliquot septimanis ex causis racionabilibus permausit et deinde in civitatem Parmam pervenit et iter faciendo versus Romam pro corona sacri imperii ultima laborando. Eodem anno proclamari consilium sacrum — universale in civitate Dasiliensi dicta Pazel suo et saneti patrisY) Eugenii, tunc pape quarti, nominibus procuravit celebrandum ad universarum persona- rum spiritualium et secularium tocius christia- nitatis reformacionem. Eodem anuo et estate predictus dominus rex in festo Jobannis Baptiste ct circa in civita- tem Lucam Tuskanie pervenit iter predictum faciendo et ante predictam civitatem | contra Florentinos et in ipsorum gentibus quendam conflictum fecerunt et est lucratus, quod dictorum Florentinorum ad CCCC sunt captivati et nece prostrati. Deinde processit ad civitatem Senez !9); et gentes nonnulli regis Arragunie et ducis Me- diolanensis et de Janua ipsum regem in dicto itinere fideliter adiuvabant et una cum eo iter faciebant versus Roman pro dyademate imperiali suscipiendo. Predictum vero consilium Dasiliense, cuius directores erant dominus Julianus, sacri pallacii apostolici et domini Eugenii pape legatus, et illustris princeps et dux Wilhelmus Bavarie, qui locum tunc regis Sigismundi tenuit, inceptum fuit anno predicto oc videlicet XXXII circa As- sumcionem beate Marie virginis, in quo erant archiepiscopus Mediolanensis, archiepiscopus de Anglia et quinque cardinales et magna congre- x) cod. testitudines, — **) cod. Drozdan. — ¥) cod. patrum. 9) Fridátejn. — 10) Siena. Udání časová o pobytu Sigmundově v Italii, ktery se pocal jiz 1431, nejson správná (srov. regesta v Aschbachově Gesch. K. Sigmunds); tak do Lukky přišel již 31 května. O domnělém vítěz stvi Sigmnndové viz Aschbacha IV, 80. Feb ( 6 1433, Jun. 24 c Aug. 15 

Strana 609
1432 c, Sept. 28 Sept. 25 Oct. Feb. r: (1432) Dec. n KRONIKA gacio archiepiscoporum, spiritualium, episcoporum, doctorum et principum secularium oc. Kadem estate circa festum s. Venceslai marchio Misnensis ) cum suo marchionatu et Saxonum fecit treugas pacis cum Pragensibus, Taborensibus, Orfanis et eorum sectis ad duos annos, pro quo dedit eis IX milia flor. Item duces Slesie et Slesite idem fecerunt et dederunt eis pro dictis treugis mille VIC se- xagenas grossorum. Eodem anno 2c videlicet XXXII in quatuor temporibus feria V ante saneti Venceslai dimissi sunt captivi hinc inde domini Ilanussii, domini Friderici. iam mortui, et de bonis Slapi ?) per arbitrium iudicum per Pragenses. Taborienses et Orfanos constitutos. Eodem. anno feria II in. vigilia. sanctorum Simonis et Jude apostolorum Przibiko de Kle- nowy, qui tunc civitatem Mysam tenuit, Johan- nes Zmrzlik, Swoyssi de Zahradka ?), qui tunc Wilstain et Rokycezan tenebat, et gentes domini Menhardi de Nova domo, ct de Harawicz, de Sicea, de Glatovia et de Domazlicz cireumval- laverunt castrum Łopata. in quo ex senioribus erat Przibiko de Zasanicz, Liczko magnus et quidam dictus Slecüta de Wilhartiez. sed. castrum Wilharticz tune tenuit dominus Menhardus supra- scriptus, castrum. vero Lopata tunc tenuit Ha- bardus 4) dictus Lopata. Qui ipsum castrum de- fenderunt. usque annum oc XXXIII usque festum sancte Dorothee ?). et. diucius pre fame et siti in. dieto. castro se defendere non valentes ipsum castrum soli. incenderunt et, quo quis potuit, transiverunt, isti vero ante castrum iacentes ip- sum castrum. rupseruut et. destruxerunt. Eodem anno oc videlicet XXXII sabbato in festo sancti Nicolai 9) dominus Wilhelmus Kost- ka 7), Benessius de Mokrowus. Pragenses ma- wistri Rokvcana et Englis et alii sacerdotes ex parte Pragensium et. l'aborensium et Orfanoruin z) eod. conductu, — **) cod. voluerunt. BARTOSKA Z DRAHONIC. 609 de Praga post Dasiliam dictam Pazl ad consilium generale equitaverunt ct cum eis dominus Zde- slaus Tluxa de Burzenicz, tum burgravius in Carlstain, racione salvi conductus?) eorum Wik- lefistarum. Item eodem anno videlicet. XXXII ante. Na- tivitatem domini inmediate fuit eciam magna aqua in fluminibus, sed non tanta. quanta erat prius. Eodem anno oc videlicet XXXII ante Nativi- tatem domini prope 9) factum est conflictum inter quosdam Taborenses, quorum fuerunt ultra duo milia, et gentes ducis Austrie in Austria prope Znoymo, ubi dicebatur, quod ex utraque parte fuerunt ultra quingenti interfecti, sed plus Ta- borensium quam Australium: et receperunt. Ta- borenses ultra ducentos equos equites ?) dominis Kragierz et Puchomerz ' et Taborenses ipsis Australibus XI pixides seu bombardas dictas hufnieze. Et nocte adveniente Taborenses reces- serunt, Australes vero eos insequebantur usque ad crastinum ad vesperas et non valuerunt 7?) eos investigare. Anno domiui MCCCOXXXILH a Circumcisione domini usque festum Valentini erant tanti nives communiter hominibus usque pudibunda et tantum frigus et gelua, sic quod. pre frigore homines iu viis diversis moriebantur. Eodem anno Pardus !). capitaneus. presbiteri Procopii et Taborensium in campis perseveran- cium, eorum equitum. ut. dicebatur. septingenti et peditum VII vel VIII nilia et currus CCC vel citra habentes se in Ungarizm in territorium sive districtum dictum Spiss transtulerunt. et ibi opida et villas solempnes circum Gremniez 2) expugnaverunt et magnam predam receperunt et ad festum Corporis Christi *) in Boemiam reve- nerunt. Eodem anno iu festo Stanislai et cirea re- venerunt suprascripti ambasiatores, qui in Ba- 1) Fridrich. — 2) K zboží Slapskému, někdy kláštera Zbraslavského, potom však pod ochranou Karlštejn- ských, náležely vesnice svrchu k 19 květnu jmenované. — 9) Svojše ze Zahrádky. — 4) Habart z Hrádku. — 5) Dle St. L. stalo se to „poslední týden před masopustem“, tedy něco později (po 15 únoru). — 6) Dne 6 prosince se po- slové sešli v Domažlicích. — 7) Vilém Kostka z Postupic. — 8) Tou dobou se výprava vracela z Rakous. Srov. Pa- lackého D. III, 3 str. 61.; Tomküv DP. 1V, 543. — 9) Balbin poznamenal in m. gizdny konie. — '0) Leopold Krajíř a Jiří z Puchheimu. — !) Jan Pardus z Hrádku. — 2) Kremnice. — 3) Srov. Tomkův DP. IV, 577. 77 1442 c. Dec. 25 1133 Jan. 1 Feb. 1t Jun. n Mai. 

Strana 610
610 siliam ad consilium. generale equitaverunt, et cum eis presbiter Procopius Rasus, qui eciam ad eundem consilium cum predictis ambasiato- ribus equitaverat, revenerunt et cum ipsis ab eodem consilio Basiliensi solempnes :mbasiatores, videlicet Magne Constancie et de Auspurk epi- scopi *) et. quidam tercius solemnis auditor sacri palacii apostolici et dominus Egidius, magnus doctor Parisiensis, et dominus decanus Ratis- ponensis ?) et alii ad hos tres doctores et con- siliarii 2) plurimorum principum ad Boemie et Moravice barones, milites. terripgenas. civitates et communitates; et ipsa septimana post festum sancti Viti fuit magna congregacio terrigenarum predictarum ^) et magna audiencia Prage in col- legio *) et disputaciones ex utraque parte supra quatuor articulis. pro. quibus Boemi et Moravi instabant, per magistros et sacerdotes eorum ex una et dictos episcopos et doctores, ambasiatores sacri consilii Basiliensis. parte ex altera, vmmo et super aliis XXVIII articulis, in quibus dicti Boemi quidam et Moravi cum ipso consilio et episcopis et doctoribus suprascriptis discordabant. et sic ipse concursus et disputaciones a festo P saneti Viti usque festum s. Procopii continua- batur. sed proch dolor nichil fiwaliter conclu- serunt, solum quod dicti Boemi et Morwi tres ex suis. videlicet magistrum Procopium de Plzna, dominum Martinum dictum Lupacz, presbiterum simplicem, et Mathiam dictum Lauda de Piska, cum dictis episcopis et ambasiatoribus ad con- silium. predictum feria Vl ante Margarethe dire- xerunt. Eodem anno in vigilia Sophie, ipso die feria V Ascensionis domini *) dominus rex Sigismundus supra et infrascriptus urbem Romanam equitavit. qui cum magna solempnitate per dominum Euge: nium papam et per Romanos tamquam rex lvo- manorum est susceptus: sole tercio die Gemino- rum, luna vero in gauda Piscium. KRONIKA BARTOŠKA Z DRAHONIC. Rex Sigismundus coronatur in im- perium. Item eodem auno oc videlicet XXXIII domi- nico ipso die sancti Spiritus. pridie ante festum sancti Urbaui, in illa sillaba nef, die 24 mensis Maii ?), quod tunc ipso die sol erat in signo Ge- minorum XIII die et luna in Leone, capite eius. videlicet primo die, invictissimus princeps et dominus. dominus Sigismundus, dei gracia Roma- norum imperator semper Augustus ac Ungarie, Boemie, Dalmacie et Croacie oc rex per sanctis- simum in Christo patrem et dominuin, dominum Eugenium quartum sacrosancte ac universalis ecclesie. ltomane militantis summum pontificem, cum magna sollempnitate missa prius per eun- dem dominum papam decantata, adhibitis ad hoc omnibus cerimoniis. que de iure vel consue- tudine adhiberi debuerunt. diuiemate ünperiali in ecclesia s. Petri ante altare sancti: Mauricii in imperatorem Romanum et tocius. Christiani- tatis dominum coronavit" eundem per porrec- cionem et sumcionem dominici corporis ad bona spiritualia et temporalia exercenda. confirmando, deindeque ipsi domini, papa et imperator. se ©) concorditer et multum amicabiliter finem tracta- veruntf) quibus ambobus in regimine ipsorum erga eorum subdiciones altissimus det profectum nunc et in evum! Eodem anno feria IV post s. Viti hora. quasi vigesima prima sol ecclipsabatur per totale suum corpus. Et eadem septimana et post duas ebdo- madas erant magne inundaciones aquarum, sic quod ipso tempore a festo Marie Magdalene usque festum sancte Margarethe 5) de anno oc videlicet XXXIII erant sexies inundaciones mague aquarum, que in bladis^) et segetibus et molen- dinis et pratis magnum nocumentum fecerunt, prout eciam superius continetur. Item Sigismundus imperator post suam coro- nacionem inicium tale fecit suarum literarum: ^) cod. consilia. -— b) ita cod, -— ©) cod. collogio. — 4) ita cod. — *) ita eod. — f) ita cod. — ¥) Má býti: а festo s. Margarethe usque festum Marie Magdalene, t. j. od 13—22 července., — ^) cod. blotis. 4) Filibert biskup v Coutances v Normandii a Petr Augšpurský. —- 5) Jan Palomar, arcijahen Barcelonsky, Jilji Carlier, Cambrajský děkan, a probošt Fridrich Parsberger. — 6) K téže události se udává dvojí datum od sebe týden vzdálené, 14 května a 21 kvétna. Sigmnnd vjel do Říma 21 května. — 7) Sigmund byl korunován dne 31 května; 24 května (ten den před sv. Urbanem) bylo týden před tím. Srov. předešlou poznámku. 

Strana 611
1433 e. Apr. 23 c. Oct. 16 Jul. M Jul. zu KRONIKA BARTOŠKA 7 DRAHONIC. Sigisinundus, dei gracia Romanorum imperator semper Augustus ac Ungarie, Boemie, Dalmacie. Croacie эс rex, notum facimus oc, finem vero talem: datum ltome feria 9c regnorum nostrorum, anno llungarie XLVII, Romanorum XXIII, Boe- mie XIII et imperii primo. Czapko perrexit Poloniam. Eodem anno эс XXXIII Czapko 7*) supra- scriptus. capitaneus secte Orphanorum in campis continue perseverancium, una cum ipsa secta, ut dicebatur, septingentis vel citra equitum et VII. vel. VIIIM peditum et cum CCCL curribus tempore Maii se in Poloniam iu adiutorium reri Polonie conta cruciferos Prutenos trans- tulerunt et. precipue circa festum sancti Georgii. ibique quasi tota estate continuaverunt et mag- num nocumentum Prutenis?) fecerunt una *) cum gentibus Gagalonis. regis Polonie, et reversi sunt in Boemiam circa festum sancti Galli cum gau- dio et leticia, prout eciam iuferius patebit. De circumvallacione Plzne. Kodem anno 2c XXXIIL presbiter Bedrzich 5) et Pardus, capitanei secte presbiteri l'rocopii Кам, ut dicebatur. VIIC. vel citra equitum et VI vel. VII milia. peditum cum CCC vel citra curribus se ante civitatem Plznam in villa Skor- navi?) feria III post festum sancte Margarethe hostiliter locaverunt et castra contra eandem civitatem metaverunt ipsam lucrare conantes et deinde. cireumvallaverunt ab utraque parte; et hoc erat in. crastino festi sancte Margarethe, quia tune erat festum saucte Margarethe feria IL. kodem amo feria I in octava sancte Marga- rethe in illa sillaba. fus obiit strenuus miles do- minus Zdeslaus Tluxa de Burzenicz, Zdeslaus, burgravius in castro Carlstain, et sepultus est in ecclesia saneti. Palmacii sub eodem castro. in crastino. xolempniter. Rzitka in Bavariam. Eodem auno oc videlicet XXXIII illa. septi- mana ante festum sancti. Venceslai Pardus, capi- y) eod, Prutonis. 611 taneus secte Taborensium ante Plznam iacencium et castra metancium, et Johannes Rzitka !), tune capitaneus in Domazlicz, ut communiter veridice dicebatur, cum quingentis et ultra equitibus et. cum nille quadringentis peditibus se in Bavariam transtulerunt versus Cubam et magnam summam pecorum receperant et aliarum rerum. Tandem centum ') eos sunt insecuti cum peditibus equites et conflictum simul inierunt et uitimo Teutunici vicerunt, sic quod ex Doemis, ut communiter dicebatur, vix equitum XXX et peditum centum sunt reversi ). Pardus vero et Johannes Rzitka ab ipsis fugierunt. Et Pardus reversus ante Plznam eadem septimana est à suis complicibus captus et vinctus et dominus et presbiter Procopius tuuc a quodam ribaldo dicto T'waroh fuit ad caput cum sede seu scabello graviter vulneratus et cap- tus, sed (post) ") paucos dies liberatus. Eodem auno imperator Sigismundus in festo sancti Venceslai de Roma in Basiliam ad consi- lium venit ?). Eodem anno et tempore aute et post, festum sancti Venceslai apparuit per inultos dies sero et nocte cometa cum gauda supra protensa versus occidentem. ut speratur, supra metas l‘rancie et Anglie. Et modico post eodem anno erat pesti- lencia magna Prage et in Boemia. Eodem auno feria II post sancti Wenceslai obiit dominus Johannes de Liten ?) et ibidem in ecclesia sepultus est. Eodem anno obiit domina Margaretha, con- toralis Prziechonis Hrziczonis de Skrzipiel *) et soror germana B., sabbato ante Galli et sepulta in ecclesia in Przibram. Orate deum pro ea et omnipotens deus misereatur anime sue in eter- num ! Revenit Ozapko de Polonia. Eodem anno oc XXXIII illa septimana. in qua erat festum Galli, revenit Czapko. capitaneus Orfanorum, una cum ipsis Orphanis de Polonia et de l'rusia. к) cod, unam. — !) cod. centumina; continue Dobner. — ") Dobner 182. 7°) Jan Čapek ze Sán. — 8) Bedřich ze Strážnice. — 9) Skvrňany. — !?) Jan Ritka z Bezdédic. — !) Srov. Tomküv DP. IV, 601. — ?) Sigmund přišel do Basileje 11 října. — 3) Jan z Valdeka na Litni patřil k obhájcům Karlštejna. 1) Přech Hřič z Nehasic na Skřipli. Srov. Sedláčkovy Hrady VI, 222. 77* 1433 Sept. 2 Oct. 10 Oct. 16 

Strana 612
1495 €. Oct. IN p. Jan. G (1431) 1434 Маг!. 30 Apr. za Apr. 26 Mai. 5 612 Revenerunt ambasiatores, dominus episcopus et alii, de Basilia. Eodem anno circa festum sancti Luce evan- geliste *) dicti ambasiatores Magister Procopius de Plzna, presbiter Martinus dictus Lupacz et Mathias de Pieska de Dasilia a consilio generali in Doemiam una cum episcopo Magne?) Con- staucie de limitibus Anglie et suprascripto do- mino auditore Johanne de Palomar et aliis doc- toribus et. magistris a. dicto consilio destinatis revenerunt. Item anno 5e XXXIILD9) post Epiphaniam domini suprascripti, episcopus et auditor et cum ipsis Cunsso et Rus de Carlstain 9) et. dominus Martinus Lupacz sime omni fine de Praga in Basiliam ad. dominum Sigismundum inperatorem et ad consilium reequitaverunt. Eodem anno oc XXXIII et tempore, quo ante Plznam iacnerunt im quinque canpis seu locis cireum Plznam diete. secte. suos per diversos distrietus Boemie destinaverunt, qui multociens cum curribus multis exeuntes villanis et opidanis frumenta. eorum. tritulaverunt, pecudes et pecora et. diversas. hospitaiitates vi receperunt et quedam ad sectas ipsas ante l'Iznam et quedam ad castra ef ad. propria. domicilia. deduxerunt, receperunt et abegerunt ct nocumentum mirabile per plures districtus Doemie fecerunt. Item anno oc XXXIV. gentes. imperatoris Sigismundi et cum ipsis Przibiko reversus ad imperatorem de Klenowy dederunt. super Plznam, ut dicebatur, VIIO mensuras frumentorum equites, hostibus Wiklefistis ibidem iacentibus. et hoc fe- ria III Pasce in illa sillaba trice. Eodem. anno circa. Ascensionem «domini, vi- delicet dominico aute Philippi et Jacobi aposto- lorum, nix magna bene ad unum passum et in crastino feria II per multas provincias supernivit. Eodem anno post Philippi et Jacobi aposto- lorum feria IV ante. Ascensionem domini ?) pre- dictus Przibiko cum gentibus imperatoris predicti, KRONIKA BARTOŠKA Z DRAHONIC. videlicet Zdenkone dicto Drstka. tunc. tenentis P) Tyn Horssowiensem, et Hrdonio de Dubnan, tunc tenentis 9) castrum Radynie, et Zbinkone de Ko- czowi. tunc tenentis") castrum Necztiny, et do- mini de Swamberg et Busko Czalta, tunc tenens castrum Rabstain “). dederunt frumenta et neces- sitates diversas *) super Plznam. Taborensibus et Orfanorum secta et Pragensibus de Maiori et Nova civitatibus circumiacentibus, ut «dicebatur. ad septingentos strichones. Domini intraverunt Minorem civitatem Pragensem. Eodem anno oc XXXIV feria V Ascensionis domini nobiles domini dominus Men- hardus de Nova domo, dominus Ilincze dictus Ptaczek de Purstain de Lipi 9). residens in Ratay et in Polna, dominus Petrus de Janowicz. resi- dens in Chlumecz, dominus Wilhelmus Kostka de l'ostupiez eum aliis terrigenis l'oemie habentes XII nilia vel cirea equitum et peditum pro bono pacis ante Pragam venerunt, demde Minorem civitatem Pragensem intraverunt. Et cives Maioris civitatis Pragensis ad eos exiverunt et concordiam ad sedandum disturbia 5) in regno Boemie fece- runt. ut ipsis hoe. idem iuvarent et pacem dispo- nerent. Et isti omnes simul ad cives Nove civitatis Pragensis destinaverunt, ut ipsis intrauquillitates et disturbia in regno DBoemie mitigare et. sedare ac pacem disponere iuvarent contra sectas l'abo- rensium, Orphanorum et aliorum eorum complicum continue in campis degencium et multa nocumenta in regno faciencium. Qui cives Nove civitatis Pragensis pro eo. quia (habebant)*") secum in civitate tunc presbiterum Procopium. presbiterum Ambrosium, Andream dietum Kerskv !?). tunc capitaneum Taborensium. et Nicolaum de Pade- row, secunduni capitaneum eorundem, proterve et superbe responderunt nolentes hoc idem fc cere, sed quia dictis sectis volunt adherere. lt sic cives Maioris civitatis ipsos statim diffidarunt ipso die ") cod. magno. — 9) ita cod. — P) itn cod. — 9) ita cod. — ©) ita cod, — *) cod. diversis. — ") cod, distur- biam. — "*) doplnil Pesina (Dobner 184). 5) Poslové přijeli do Prahy dne 22 října. — 6) Kuneš z Buřenic a Růs z Hřešihlav. — 7) Sotva Ize pochy- bovati, že se tu týž příběh vypravuje dvakráte, nejprvé na tomto místě a podruhé k 5 květnu, kdy se skutečně zběhl. Viz Tomkův DP. IV, str. 638. — 8) Zdeněk Drštka, Hrdoň z Dubňan, Zbyněk z Kocova, Hynek Krušina ze Švamberka, Bušek Calta z Kamenné Hory. — 9) Hynek Ptáček z Pirkštejna. — 10) Ondfej Kefsky. 1434 Mai. 

Strana 613
KRONIKA BARTOŠKA Z DRAHONIC. et mox intromissis dominis ad suam civitatem cum gentibus eorum per pontem in Novam ci- vitatem | potenter et hostiliter irruerunt et se invicem crudeliter percusserunt, sic tamen, quod domini et gentes ipsorum et populus Maioris civitatis Novocivitatenses vicerunt et quosdam interfecerunt; et quidam cum dictis Procopio pres- bitero et prescriptis, quo quis scivit, de civitate Nova fugierunt, reliquos. vero captivaverunt et multa bona de dicta. civitate in Maiorem civita- tem et eentes dominorum predictorum receperunt et exduxerunt. [n crastino vero feria VI hora quasi sexta. predicti) domini barones cum ipso- rum. gentibus de civitate predicta ad campos exiverunt, prius tamen. dictam Novam civitatem civitati Maiori ad obedienciam deducentes. Hec facta sunt in illa. sillaba Jo han sta mis. Anno eoden 2c videlicet XXXIV sabbato ipso die sancti Stanislai predicte secte Taborensium et Orfanorim auditis. que faeta sunt de civitate Pragensi. cum ipsorum complicibus, videlicet Za- tensibus. Veronenzibus et aliis quartis civitatum, que ad circumyallacionem Plznensem expedive- rant, concrematis. castris "), sepis *). domibus, que cireammetaverant, et. in. eisdem multos. infirmos et vulneratos. similiter. qui cum ipsis ibidem iacuerunt, concremaverunt. et. deinde ipso mane cum magna confusione recesserunt versus Ho- stomnicz et deinde ad. l'rzibram et deinde versus Tabor. In predicta vero circumvallacione Plzne eraut. nobiles domini dominus Wilhelmus de Rizmberk. alias Yi de Sswihow, dominus Pertolt de Rizmberk residens in Dolan, lrdko ?) dictus de Kutta de Duban. Lwiko de Rowny *), iudex vero tune Plznensis erat Venceslaus Ditlikonis, consules Johanko et quidam dictus Naroznik, Koranda: predictique domini et. alii homines mi- litaris status, cum ipsis iudex. consules et cives defenderunt se viviliter et audacter XLIIT sep- timanis **) continue minus tribus diebus. Eodem auno feria III post Stanislai fuit in- firmus magister Johannes Rokyczana. predicator enim 613 ecclesie sancte Marie ante Letam curiam | Pra- gensem et plebanus intrusus et magnus Wikle- fista, qui in consilio Basiliensi predicto ipsum articulum comunionis sub utraque specie corporis dominici populo seculari affirmabat. defendebat et in probacionem stabat per scripturas, que. pro intencione sua. probanda allegare sibi videbantur. Circumvallacio Borotin. kodem die Taborenses de civitate Tabor for- talicium domini Nicolai de Borotin *) Borotin cir- cumvallaverunt. deinde mox non lucrato reces- serunt. Eodem anno videlicet XXXIV. feria. lE. ipso die sancti Urbani gentes dominorum Ulrici de Rosenberg. Johannis de labie ?) et domini Men- hart de Nova domo, tunc. eum ipso Prage equi- tante *), ante Pragam erant et dominus Johan- ues de Swamberk *j, Zdenko Drstka, dominus Alsso de Zyeberk ?) et de districtu. Plznensi ha- bentes sexingentos equites et decem milia vel circa peditum in adiutorium Antique. civitatis Pragensis et dominis Menhardo et l’taczkoni supra- scriptis et domino Alssoni de Sternberk contra Taborenses et Orfanorum sectim. venerunt. Tachlowicze. Et ipso die dominus Johannes de Sswam- berk et predicti Drstka. Plznenses Y) et de Rabie Bohuslaus burgravius ©) fortalicium Tachlowicze hostiliter lucraverunt a quodam Oldra de Zhu- dowiez, qui se eciam metXI dedit iu captivitatem et non fuit ausus se defendere, et. deinde in cra- stino prope Zabiehlicz in adiutorium | dominis Menhardo, Ptaczkoni, domino Alssoni de Sternberk et Pragensibus contra Taborenses et Orfanos ve- nerunt. Conflictum magnum. Eodem anno videlicet MCCCCXXXIV domi- nico, die solis, ipso die sancti Crispini *), in illa sillaba eris pan. die XXX mensis Maii hora vespe- *) cod. predam; predicti Dobner. — ") cod. castrum, — ") ita cod, — ") cod. Aless, — *) cod. Iladko. — **) cod. conseptimanis. Písaf suad chtél jiz psáti následujicí con-tinue. — *) Snad by se mélo éísti: tum ipso Prare existente, — 7) cod. Plzneusis, — *) Bylo by 25 fijna. 1) Lvik z Rovného. — ?) Mikuláš z Landštejna a z Borotína, který byl přešel od strany tüborské k jednoté panské. — 5) Jan z Risenberka a z Rabí. — 4) Jan Krušina ze Švamberka. — 5) Aleš z Żeberka. — 6) Bohuslav purkrabí na Rabí. Srov. Tomkův DP. IV, 642. 

Strana 614
1434 614 rarum vel quasi, indiccione duodecima, tercio kalendas Junii, sedecimo gradu solis, et tunc C erat litera dominicalis, pontificatus sanctissimi in Cristo patris et domini, domini Eugenii pape quarto*) anno, ipsius imperii vero serenissimi principis et domini, domini Sigismundi, dei gracia imperatoris Romanorum semper Augusti ac Un- garie, Boemie, Dalmacie, Croacie oc regis, anno secundo. inter civitates Kurzym et Brodam Boemi- calem prope villam ^). Et ipso die sol erat in signo Geminorum et luna in gauda sive fine Piscium. Nobiles barones et domini dominus Menhar- dus de Nova domo, dominus Ptaczko de Lipii alias de Ratay et de Polna, dominus Alsso de Stern- berk alias de Holiez, domini Czenkonis filius ?) de Wesele alias de Wartmberk, dominus Herant de Cunstat, iuvenis residens in Podiebrad 9), ex parte vero domini Ulrici de Roznberk dominus Nico- laus miles dictus Krchlebecz ?), Chwal de Chmelny. -apitanei ipsius, Janko Prziedborii ©) cum gen- tibus dicti domini Ulriei de Rosennberg, ut dice- batur, CO vel citra equites et VIII milia peditum, et dominus Johannes de Swamnberg. magnificus dominus Alsso de Zeberg, dominus Borsso, licet pedestris et pauper. de Ossyek, Zdenko de Drstka. Protiwa de Swevssin, Hadko ?) de Pabgenicz. Bu- rian et Johannes fratres de Dugstain !9). diversi armigeri de districtu Plznensi et aliqui cives de Plzna. Bohuslaus, burgravius domini Joliannis de Rabie. Venceslaus Warleich de lrimburg, Humprecht de Koczow et gentes domini Vence- slai de Michalowiez residentis in Strakoniez, cru- ciferi. Venceslaus Struch, purgravius de Wlhartiez domini Menhardi predicti, Dionisius dictus Bo- rzek !), Petrus Zmrzlik de Sweyssin residens in Orlik. Benessius de Mvslin prope Mirowiez, Wil- helmus de Jaroslawiez, subburgravius Karlstain castri eum sociis de dicto castro. videlicet Ma- KRONIKA BARTOSKA Z DRAHONIC. thia dicto, Stephano dicto Stietiua, Venceslao de 1434 Skrhlow, Leonardo, famulo Bartosskonis de Dra- honicz, Mathia *) nigro, Mauricio. Pechone et duobus hastonibus et aliis pluribus abinde eque- stribus et peditibus; ac eciam cives nounulli de omnibus civitatibus Pragensibus et cives de Miel- nik; predicti domini barones et milites et cives et clientes habentes omnes simul, ut communiter dicebatur, mille equites et decem milia peditum vel citra et duodecim vel citra sexagenas curruum cum defendiculis ipsorum et pixidibus; et Czer- nyn 2), dominus Petrus de Chlumecz ?), dominus Benessius de Duba residens in Kozlo 5), Jakubko de Bozegiow, burgravius domine Perchte vidue de Conopist cum dicte domine gentibus ex una parte; et presbiter Procopius Rasus, tunc capi- taneus secte Taborensium. cum ipsis Taboreusibus campestribus, et Johannes dictus!) Czapko de Ssan, tunc. supremus capitaneus secte Zizkonis Orfanorum similiter in campis a XII. annis conti- nuancium et bellancium, et presbiter. lrokopko dictus Parvus Procopius et Audreas E) dictus Kerskv, capitaneus eciam Taborensium de Thabor, civibus de ibidem et civibus de Werona. Slaua, Zacz. Luna. Kurzim, Kolin, Montis Cutuis, Broda Boemicalis, Czaslaw, Nymburg. Grecz regine, Jaromirz, lrutnow, Dwuor, Altamuta, (ilatovia, Prachaticz. Domazliez, Piesek. Litomierziez, Ro- hacz de Duba. Zagimacz de Giwissovicz *) cum aliis ipsorum complicibus, ut. communiter. dice- batur, VIIC equites et novem milia vel citra (peditum)... curruum €), XL et plus pixides dictas hufnieze cum aliis pixidibus et ipsorum defendiculis parte ex altera conflictum | intrave- runt. Et predicti barones domini fingentes ^) se quasi ab ipsis fugere et à gauda curruum ipso- rum optimas gentes domini Ulrici de ltoznberg predicti, de districtibus Plznensi. Prachinensi. domini Menlardi et de Carlstain in gauda et *) cod. quarti. — ") Jméno schází. Míněna zde nejspíše vesnice Hřiby. jak jiz Pesina :Dobner 187) dopluil. Viz Nr. Let. Srov. H. Toman v Osvèté 1890, — ©) cod. Prziedbonii. — “) cod. Hadko. (Snad mA byti Hrdko.) -- °) cod. Mathie. — ") cod. Johanne dicto. — *) cod. audax, Andreas Pesina. — #5) peditam doplnil leXina (Dobner 188). Že počet vozů sehází a že 40 se vztahuje k houfnicím, poznamenal H. Tomau (v článku o bitvě u Lipan v Osvěrě 1890, jenž podle St. Ler. doplňuje: sex sexagenas. — ") cod. surgentes. 7; Jindfich. — *) Jiří z Poděbrad, pozdější král. Srovn. Palackého Děj. Ill, 2 str. 151; Tomkův DP. IV, str. 642. — ") Purkrabi zvikovsky. — !0; Burian a Jan z Gutštejna. — !) Diviš Bořek z Miletínka. - !) Benes z Dubé na Kozlém. — 5) Sezima z Kun&tatu a 7 Jevi&ovic. z Vysoké. -— 3) Petr z Janovie na Chlumci. - 2) Jan Černín 

Strana 615
KRONIKA BARTOŠKA Z DRAHONIC. 154 tergo curruum ipsorum cum vexillo domini de Roznberk clam et secrete, quod hastas et balistas apprehensas ad terram declinantes !). ordinaverunt et verso quasi tergo et gauda curruum ipsoruni ab ipsis hostibus l'aborensibus et Orfanis oc quasi recedere et fugere conantes. Tandem ipsi hostes ipsos cum curribus suis ad gaudam curruum dominorum insequebantur de pixidibus acriter sagittantes et clamantes: fugiunt, fugiunt et fugam dant! et appropinquati ad currus dominozum cum ipsorum curribus quasi per medium stadium vel citra de curribus ipsorum hostiliter exiverunt in currus dominorum irruere volentes. Tandem gentes dominorum et domini erecto velo vexillo domini Roznberk et alio extra suos cur- rus contra ipsos iam prope existentes exierunt. et viriliter cum ipsis pugnaverunt et ipsos sic audacter et acriter percusserunt. quod sicut di- ceret. Miserere mei deus, illum psalmum $). Ta- borenses et Orfani fugam et tergum dederunt et in suos currus reverti volebant, ut ipsos circum se clauderent, sicque predicti domini et gentes cum ipsis ita celeriter et agiliter ipsos pereucien- tes. insequebantur, quod cum ipsis in eorum cur- rus incurrerunt. et ibi in eisdem curribus dictos presbiteros ambos Procopios predictos et plures presbiteros de eorum secta maligna interfecerunt et ipsorum. multos in curribus et de curribus fugientes et ipsos insequentes, pedestres et equestres, interfecerunt. et. occiderunt. et. Gyram Ussati et. Marssonem Krsnak 7) subcapitaneos captivaverunt!). Et") sic communiter dicebatur iab hiis), qui ibidem tunc erant, quia predicte secte decem. milia cum 2'/,C habuerunt. et. soli loc idem dicebant, et. vix eorum IIIC fugierunt ; hos ^?) omnes in loco et incursu versus Brodam 3oemicalem et prope Brodam interfecerunt et cremaverunt et omnes currus, pixides, arma et defendicula ipsis receperunt; dictus vero Czapko et Andreas. Kersky. capitanei predicti. in. Colo- sive ) ita cod. — *) cod. vstati: Wssati Dobner. — ?) cod. enpitaverunt, — ") cod. hoc. cum a | domicilia. 615 niam fugierunt equites cum eorum paucis com- plicibus peditibus. Et domini et gentes supra- scripti ipsos in crastino usque Coloniam sunt insecuti et ibidem quadam concordia interveniente, videlicet ut idem Czapko et Kersky et. Colonienses cum ipsis adherentibus sint Prage in termino seu concursu maguo omnium dominorum, civita- tum et. terrigenarum et, qui(d)cunque ibi in festo sancti Johannis Baptiste dictatum et conclusum fuerit per dominos terrigenas et civitates, in illis debent stare et contentari, et, sie predicti domini et terrigene campum distraxerunt et ad domicilia redierunt proclamato termino Prage in festo sancti Johannis Daptiste. Dominus vero Alsso de Sternberk cum domino Johanne de Sswam- berg et suprascriptis de districtu Plznensi et Wilhelmo de Jaroslawicz, subpurgravio castri J'arlstain. cum ipsorum exercitu equitum, pedi- tum et curruum se in districtum Slanense ”) di- verterunt et ante fortalicium Rzysuty 9?) castra metaverunt et lucrare illud conabantur hostiliter, tandem hoc idem per unum diem et unam noc- tem exequi non valentes extune feria IV in illa sillaba pri mi, die nona meusis Junii. in octava saneti Marcelli ad sua domicilia ?) revertebantur. Tandem Jakubko de Moravia, qui tunc castrum et civitatem Dielina violenter aquisita tenuit et possedit et qui tunc cum Zatensibus, Lunensi- bus, Slanensibus ante castrum Kostomlati in di- strictu Zatensi castra metavevant ipsum hostiliter lucrare cupientes, quod castrum tunc tenuit do- minus Sigismundus de War(tinberg. residens in Dieczin '9). predictos dominum Alssonem cum ipsorum exercitu Plznensium 2c hostiliter cum ducentibus quinquaginta vel circa equitibus et tribus milibus cum quingentis peditum de pre- dictis civitatibus et districtibus fuit usque prope villam Rzewniczow insecutus cum curribus. pixi- dibus et aliis defendiculis, cumque prefati do- mini et Plznenses et subpurgravius de Carlstain B) ita. cod. 9) cod. 6) Viz pozu. ve vydáni Dobnerové (str. 188): Ignota imanus (t. pozdéjüi pfipisek v rukopise Boleluckého) hane sententiam his verbis explicat: intra spatium temporis, quo psalmus Miserere recitari posset. — *) Jira Ušatý a Mareš Kršňák. k) O) číslech, které udává Bartošek, srov. pozn. v Tomkově DP. IV, str. 644, 648; i článek To- manüv © bitvě n Lipan v Osvětě 1890. — 9) Řísuty držel Jakoubek z Vřesovic (Bílinský), o němž hned potom. Srov. Tomkův DP. IV, 650. — 7») Sigmund Décínsky z Wartenberka. Srov. Tomküv DP. IV, str. 641. 1434 Mal. 31 Jun. 9 

Strana 616
1434 616 in silvam prope Rzewuiezow cum ipsorum exer- citu et curribus pervenerunt, tandem predictus Jakubko cum suis equitibus et peditibus ipsos in silvam insequendo et ipsis visis et quasi ipsos pro fugitivis habendo magnum cum suo exercitu clamorem fecit, qui domini suprascripti et de districtu Plznensium conversi cum suis equitibus et quibusdam peditibus, curribus postpositis, in ipsum Jakubkonem et suos complices hostiliter et viriliter irruerunt, ipseque dorsum cum suis dedit et usque ad suos currus bene e converso ad XV stadia fugit cum suis equitibus et pedi- tibus, sed predicti domini et Plznenses sibi equi- tes et pedites bene, ut a veredicis tunc presen- tibus dicebatur, centum et quinquaginta et ultra sunt interfecti, tantum loco et in fuga, quod si cito ad currus non fugissent, multos ex ipsis interfecissent. Tandem predicti domini ad pro- pria et ipse Jakubko cum residuo suo exercitu ante ipsum castrum Kostomlat reversi sunt et domini ex suo exercitu quendam dictum Mladie de Wylemow et quendam dictum Chmelniczky et plures alios captivaverunt et secum ad propria abduxerunt preter ipsum Mladie qui, quod sit captivus, negavit et suo iuramento se iustificavit. Equitaverunt Ratispanam ad dominum imperatorem. Item. eodem anno oc videlicet XXXIV ipsa septimana infra octavas sancti Johannis Baptiste fuit magnus concursus baronum, dominorum. terrigenarum Prage. ubi eciam pars domini im- peratoris suprascripti affuit, videlicet. dominus Ulricus de Rosenuberg, dominus Puota de Czasto- lowicz, dominus Sbinceo Zagiecz. dominus Arno- stus Wlassymsky et alii quam plures servitores domini imperatoris, ubi conclusum est ex parte Wiklefistarum, ut ad dominum imperatorem equi- tarent dominns Menhardus de Nova domo. do- minus Ptaczko de Ratay et dominus Czenko ') iuvenis de Wartmberg. militares vero Denessius P) cod, Mokrewy, — ") eod. quosdam. 1) T. j. syn Čenkův Jindřich. — 2) Jan Smificky. — 3) Soused Starého města Pražského. - KRONIKA BARTOŠKA 7 DRAHONIC. de Mokrowus P), Czapko de Ssan. capitaneus Orfa- norum, dominus Wilhelmus Kostka, Smirzicky ?), civiles vero Johannes dictus Welwar ?); feria. III ipso die sancti Laurencii suprascripti et. domi- nus cum ipsis Wilhelmus Kostka, Johannes de Smirzicz, magister Johannes de Rokyczan et do- minus Martinus Lupacz et magister Marcus *) ad dominum imperatorem Ratispanam transiverunt equites. Eodem anno se XXXIV feria II post. festum sancti Jacobi erat inundacio aquarum maxima in lumine Mzye sub castro Carlstain, maior tribus ulnis quam priores, videlicet que erat in vigilia sancte Marie Magdalene ante duos annos. Bedrzich captus per Hoym. Eodem anno videlicet XXXIV circa festum Assuncionis sancte Marie presbiter. Bedrzich 5) cum centum octuaginta equitibus est à quibus- dam 3) dictis Hovm *) in. Slesia in castro. l'al- lemberg ?) per invitacionem, ac si alicubi vellet civitatem "! invadere. captivatus. Eodem anno oc videlicet XXXIV ipso die sancti Xugustini nobilis Burian de Gutstain cum aliquibus «le districtu Plznensi pecudes ante Veronam abegerunt et tunc cives eos inseque- bautur Veronenses et sic predicti Plznenses cum Duriau conversi in ipsos irruerunt et sex ipsorum interfecerunt. et. LXVI captuvaverunt et secum in Rabstain et ad alia castra adduxerunt. Eodem anno cirea festum. sancti Venceslai reversi sunt predieti domini Menhardus. Praczko. Czenko ?) se a domino imperatore de Ratispana et ipsa septimana post festum sancti Galli con- cursum et terminum magnum super responsione domini imperatoris facienda Wiklefiste habue- runt. Et tunc Prage ibidem mortuus est dominus Henricus, domini Czenkonis filius. et ductus est per suos de l'raga mortuus. Item Nativitatis domini erat die dominico et erat hb anno litera intrascripto dominicalis. i) Marek z Hradce, který však nejspíše potom nahrazen byl Lupáčem. Tomkův DP. IV, str. 654. — 5) Kněz Bedřich ze Strážnice, jenž velel posádce táborské na Němčím. Srov. Griinhagen 261. — 6) Hajn z Cernova (Hayn von Tschirne) a bratr jeho Sigmund. — 7) Falkenštejn. — 8) Mésto Lówenberk. — ?) t. syn Čenkův. 114 Aug. 10 | Sl | c. Sept. ?8 Oct. 23 Dec 25 (1135) 

Strana 617
1435 p. Jan. l Mart. 17 Apr. 25 Mai. 15 c. Mai. c. Mart. 25 KRONIKA BARTOŠKA Z DRAHONIC. Imperator Sigismundus. Auno domini MCCCCXXXV post Circum- cisionem domini ') dominus Sigismundus impe- rator de latispana per Danubium infra fretavit seu navigavit in Prespurk. Ostromecz. Eodem anno ipso die sancte Gedrudis, quod erat feria V, nobilis dominus dictus Ptaczko de Lipii, residens in. Ratay, cum domino Benessio de Duba. residente in Kozle, cum famoso Jakub- kone de Bozegiow, purgravio domine Perchte vidue de Konopist, et cum ipsius gentibus et strenuus miles dominus Nicolaus in Zwiekow !) cum gentibus domini Ulrici de Rosennberg cir- cumvallaverunt Philippum ?) capitaneum cum suis complicibus in. Ostromecz et feria II post Georgii venerunt ad circumvallautes nobiles domiui Alsso de Sternberk, alias de Holicz, qui tunc castrum Hradek tenuit, et dominus Jenczo de Petrsspurk ?) cum quinquaginta equitibus, undecim curribus et ducentis peditibus. Item dominico ipso die sancte Sophie venit ad eos dominus llanussius Kolowrat cum centum XXV equitibus et trecentis peditibus. Eodem anno, videlicet. XXXV circa. festum sanctorum Philippi et Jacobi apostolorum Divi- sius Borzek *), tune purgravius ex parte civiuin Maioris civitatis Pragensis in castro Pragensi. et cives civitatis ciusdem et dominus Janko miles de Russynow ®), qui tune castrum Lichtmburg tenuit, cireumvallaverunt Colonian Boemicalem, in qua erant adhuc quidam de secta presbiteri Procopii et alterius presbiteri Procopkonis inter- fectorum et Zizkonis olim. Kodem anno dominico ante Urbani Philippus de Ostromecz cum suis complicibus dedit dictum ‘astrum dominis suprascriptis et cum suis egui- tavit in civitatem Thabor supra Usk Luznicz. Lomnicze lucrata. Item eodem anno oe vilelicet XXXV circa Aununcciacionem beate Marie virginis nobilis do- 617 minus Ulricus de Rosennberg fortalicium dictum Lomnicze cum suis et civibus de Budweis circum- vallavit, in quo fortalicio quidam Johannes dictus Carnifex erat tune capitaneus, quod per vim cum Taboritis olim aquisiverant, cum quo Johanne, ut dicebatur, in dicta obsidione erant de civitate Tabor et Taboritarum ultra centum, et ibidem per tria quartalia anni in eadem obsidione conti- nuavit et postea ipsis quingentas sexagenas dedit et ipsi sibi fortalicium condescenderunt. Imperator venit Moraviam. Eodem anno imperator Sigismundus de Unza- ria circa festum sancti Procopii venit in Mora- viam in civitatem Drunam, ad quem ibidem ve- nerunt nobiles domini dominus Menhardus de Nova domo, dominus Alsso de Sternberk, dominus Hyneze dictus Ptaezko de Purstain, Divisius Po- rzek *) de Miletinek, tunc ex parte civium Pragen- sium purgravius Pragensis, dominus Hanussius de Kolowrat, Johannes dietus Smirzicky tunc te- nens castra Bezdiezi, Helfmburg. Rudnicz, Huskam. Jakubko de Moravia tune tenens Bielinam, Kosto- mlati, Kysperk*), Engspurk $) castra, Zluticze. Usk super Albea et Teplice civitates et cum eis multi milites et terrigene Boemi et Pragenses cum pluribus civitatibus, cives tam de Moravia quam de Boemia, ubi eciun fuit dux Austrie, tunc eciam marchio Moravie. suprascriptus ad tractandum de unione et pace Boemie et Moravie et Slesie terrarum. Item eodem anno oc videlicet. XXXV circa festum sancti Procopii interfectus est famosus Przibiko dietus Koczka de Skal, tunc in Zwiekow morans, iu via per Thaboritas non remote a ci- vitate Piesek. Et ipsa septimana ante hoc submersus est metquintus famosus Jacobus dictus Kyselicze; transfretavit in navi sub Zwiekow per Multaviam, cum quibus navis ex inproviso perversa est et ipsi sic sunt submersi. T) ita cod, — ^) eod. Krsperk t. j. Ky&perk (Supi hora). 10) Nesprávně místo 1 října 1434. Srov. Palacký Wiůrdigung 229. — 1; Mikuláš Krchlebec, purkrabí zví- kovsky. — *) Filip z Padafova. — 3) Jenec z Peterspurka. — +) Diviš Bořek z Miletínka. — 5) Jan Hertvik z Ru- Binova. — “) Andělská hora. 78 1425 c. Jul. ' o „Jul. Jun. 27 

Strana 618
1435 14 Oct. 1436 618 Kodem anno feria V in vigilia Divisionis apostolorum hora vesperorum vel quasi fuit ventus validus et magnus forte media hora, qualis non fuit a triginta annis. qui multum nocumentum fecit in castris domibus tectum rumpendo et edificia diversa et in quibusdam districtibus in Boemia et presertim prope Knyn grando blada percussit et magnum nocumentum fecit. Magnus concursus Prage. Eodem anno 2c videlicet XXXV feria VI ipso die sanctarum Undecim milia virginum fuit magnus concursus baronum. videlicet dominus Menhardus de Nova domo. dominus Hyneze dictus Ptaczek *) de Piergstain alias de Polua. dominus Aless de Sternberg dictus Holiczkv, dominus Petrus de /wierzetiez "). dominus Herart de Cunstat, do- minus Hanussius de Colowrat et. famosi arinigeri dominus Wilhelmus miles dictus Kostka de Po- stupiez, Divisius de Colowrat 7), Johannes de Smi- rzicz. Johannes de Russvnow et quam plures alii barones, armigeri. clientes. cives et civitates de Boemia in civitate Pragensi congregati, qui tune. multis tractatibus prehabitis. concluserunt de pace regni et consenserunt in dominum regni Boemie sub certis condicionibus et articulis, qui ipsis pro bono regui utiles esse videbantur. vide- licet. in. dominum, dominum Sigismundum. Ro- manorum imperatorem et Ungarie regem supra- scriptum. qui tunc in Ungaria in Novograd curia morabatur. et illuc ad eum predicti barones, armigeri et cives l’ragenses equitaverunt post tres septimanas; tunc ibidem eciam magistrum Johannem ") in archiepiscopum. Pragensem pro- clamaverunt. Imperator venit in Gihlaw. Item anno. domini MCCCCXXXVI feria LI ante festum sancti Viti, die duodecima Junii 8 potentissimus princeps et. dominus. dominus Si- gismundus, Romanorum imperator oc venit de Ungaria in Giglaviam in metas Moravie. baro- KRONIKA BARTOSKA Z DRAHONIC. nesque Boemie, milites, terrigene et potentes civitatum suprascripti quasi omnes ad ipsum ipsa septimana ibidem venerunt et pro bono pacis et unionis simul diiigenter tractabant. Tandem feria quinta in crastino festi sancti Procopii. die quinta Julii predieti barones, milites, terrigene et cives corone Boemie ipsum dominum Sigis- mundum imperatorem suprascriptum unanimiter et concorditer in regem Doemie erexerunt, con- dicionemque Magister Johannes ltokvezana de consensu legatorum a sede apostolica et sacro consilio, quod tunc in civitate Pazl continuabatur, et domini imperatoris predicti ac baronum, mi- litum. terrigenarum et civitatum potestatum ") de communioue sub utraque specie in ecclesia pro- nunciavit in hunc modum: Quod quicunque per- sonarum secularium postularet sive sub una sive sub utraque specie corpus dominicum. commu- nicare. ut eidem iuxta suam postulacionem pre- beretur. uni alios vi non coercendo nec diffaman- do 9). Item nota, quod anno domini MCCCCXXXVI erat annus bisextilis et erat A et € litere domi- nicales et. Nativitatis domini erat feria tercia. Eodem anno oc videlicet XNXNVI feria. sexta ipso die sancte Margarethe eraut. circum castrum Carlstain fulgura et tonitrua magna et in rivulis ex utraque parte castri magna inundacio aquarum, quod ab una parte rotam molendini cum tota *) gasa recepit. ab alia vero parte castri ex impetu domunculam seu gasam probi hominis Johaunis dicti Hrzebenarz, nunccii communis, subvertit aquia et domunculam cum ipsius tribus pueris iuveni- bus recepit et submersit. inter quos unus puer cum cunabulo est receptus et submersus. et. ipse cum conthorali sua vix exnatavit; et tunc sol erat in fine Cancri et luna similiter in fine Cancri. Et tunc adhuc. imperator Sigisinundus cum baronibus, militibus. terrigenis et civitatum pote- statibus suprascriptis erat in Iglavia et erant ipso anno tonitrua magna, qua non fuerunt a multis annis. Ipso anno feria Vl et sabbato ante Assun- cionem beate Marie virginis cives Pragenses cun !) cod. Hyneze dietus Rokvezan. Ptaezek, — ") cod. Petrus de Smirziez Zwierzetiez. — ") Pozdější rukou nade- psáno Rokiczanam. — “) potestates codex; potestatum Dobner 194, — *) cod. rote; tota. Dobner. 7) Tak čteme sice v rukopise, avšak místo neznámého odjinud rytíře toho jména třeba nejspíše položiti Di- više Bořka z Miletínka. — “) Sigmund přijel do Jihlavy již 5 června, — 9) T. j. jedni druhych aby nenutili a netupili. 1436 Jul. 13 Jul. 10, 11 

Strana 619
KRONIKA BARTOŠKA 7 DRAHONIC. 1436 aliis quibusdam civitatibus et terrigenis pro do- Aug. 23 mino imperatore supradicto pro eo adducendo in Boemiam et deinde Pragam equitaverunt. Imperator venit Pragam. Anno eodem feria quinta in vigilia sancti Bartholomei dominus Sigismundus imperator hora meridiei vel quasi cum magna. solempnitate ve- nit Pragam una cum domina. domina Barbara, conthorali sua, Ungarie 2c regina, nondum tamen ad imperium et Boemie reginam coronata. ubi per barones, milites. terrigenas. cives Prageuses et alios cives plurium civitatum tanquam doiinus et rex Boemie. est assumptus et sibi claves de civitate et castro ante portam per magistros ci- vium et cives sunt presentate et ipse eas vice- versa eisdem. commisit. Et ibidem est pax pro- clamata et concursus communis tocius regni celebrandus mox tempore sequenti; et ipso die luna erat in Aquario et sol in Virgine, die ipsius signi Vl. quod factum erat die XXIII. mensis Augusti presentibus duce Stetinensi et comite de Czil et baronibus Boemie domino Menhardo de Nova domo, Alssone de Sternberg alias de Ho- licz. domino Hynczone de Pirstein dicto Ptaczek alias de Polna. domino Sbincone de Hazmburg, domino Petro de Zwierzetiez. domiuo Girzikone de Wysmburg. Borzek de Miletinek. tune purgravio Pragensi. domino Wilhelmo m- lite dieto Kostka de Postupicz et aliis multisY) principibus. comitibus, baronibus, militibus. Unga- rie. Boemie, Slesie; Moravie terrarum terrigenis, de quorum titulis non constat ad presens. Divissio Nota. quod supraseriptus dominus Sigismun- dus imperator in magestatus Y*) suo sigillo sic se scripsit: Sigismundus imperator. dei gracia. Ro- manorum semper Augustus ac Ungarie, Boemie. Dalmacie, Croacie. lame, Servie. Gallicie, Lodo- merie, Conmmie. Bulgarie rex et. Lucemburgensis heres. In alia vero parte erat. sculpta. aquila cuni duobus capitibus et cireum quodlibet caput erat dyadema insignitum, circum quam aquilam erant litere circumferenciales tales: Aquila. Ezechielis, 619 missa sponse de celis, volat avis sine meta, quod nec vates nec propheta evolavit alcius. Eodem anno feria V post Martini !)) do- minus Willelmus Kostka tune tenens bona Lito- mysl versus (irecz regine hostiliter cum multis gentibus equitibus et peditibus processit et prope civitatem predictam in quadam villa !) per unum miliare a civitate iacuit. Qui de civitate exeuntes manu armata in ipsos iacentes irruerunt et ibi dominum Wilhelmum predictum in lecto et cum ipso, ut dicebatur, centum interfecerunt et tre- centos captivaverunt et currus, pixides, equos et arma receperunt et ad civitatem deduxerunt. Barbara imperatrix coronata est. Item anno domini MCCCCXXXVII feria II in carnisprivio, die XI mensis Februarii, infra missarum solempnia sereníssima princeps et do- mina, domina Barbara, comitis filia. Czilicii dicti de Czil et suprascripti domini Sigismundi impe- ratoris legitima contoralis, in castro Pragensi in ecclesia cathedrali sancti Viti in summo per re- verenduin in Cristo patrem et dominum domiuuimn N.*). de Magna Constancia episcopum, in reginum Boemie de consensu baronum. militum. terrige- narum ef Pragensium ac aliarum civitatum ex ?) voluntate est solempniter, servatis omuibus iuri- bus et consuetudinibus ad hoc condiznis, Boe- micali corona est coronata presentibus domino imperatore suprascripto, duce Stetinenzi. domino Ulrico de Rosennberg, Menhardo de Nova domo. Crussina de Cumburg, Petro de Michalowicz, Sbincone de Hazmburg, Johanne de Usk, Henrico de Straz, Alssone de Sternberg alias de Holicz, Hinczone dicto Ptaczek de l'irstain alias de Ratav, Arnosto de Wlassim et aliis pluribus baronibus, militibus, terrigenis et civitatum communitatibus: et tunc sol erat in Piscibus gradu primo et luna in prima parte Thauri. Eodem anno 5c videlicet XXXVII in quatuor temporibus ieiunii suprascriptus dominus impe- rator una cum Laronibus domino Nicolao de Hazuburg residente in Cost, supremo iudice, domino Alssone de Sternberg alias de Holicz, 7) cod. et alii milites; aliis militis Dobner. — 77) ita cod. — *) eod. et. 10) Dle St. L. se to stalo již 6 listop. (v úterý po Všech svatých). — !) Vysoká. — ?) Filibert. 18* 1136 Nov. 15 1417 Febr. 30 etc, 

Strana 620
1437 Apr. Mai, Sept. z 620 camerario supremo, domino Alssone de Rysm- burg ?*). notario supremo, domino Ulrico de Itozm- berg, domino Menhardo de Nova domo, purgravio castri Pragensis, domino Alberto de Coldiez re- sidente in Bielina, iudice curie, domino Sbincone de Hazmburk, domino Nicolao de Laynstain ?) residente?) in Borotin, domino Hincone de Czer- wena Hora 5), domino Petro de Zwierzeticz resi- dente^) in Tchorzowicz, domino Hinczone de Pirgstain dicto Ptaczek, tunc magistro monete; et strenuo milite domino Zawissio dicto Hrzicz de Gymlin et famosis Alssone dicto Hurt et Hrziez de Swynarzow 9), Johaune de Wolstain 9) et dicto Wilhelmo Chrt?;; et sic duodecim ba- rones et octo armigeri: primo iudicio presedit in castro Pragensi in magna stuba ab hora 32mm usque ad vesperas et aliis diebus bene?) per unum menseni iudicio presiderunt et ibi multa iura. edixerunt et prcclamaverunt. Et inter cetera predicto domino imperatori ad unum integrum censum sancti Georgii per totum regnum sibi dandum, videlicet medietatem in medio quadra- gesime et aliam. medietatem in festo sancti Lau- renti consenserunt et proclamaverunt. Kodem anno in festo sancti Georgii domina Ewka, relicta. domini Zdeslai Tluxe de Burzenicz, tradita est in uxorem legitimam domino Henrico dicto Zagimacz de Gewissovicz, qui tunc tenuit et possedit monasterium sancti Procopii, et ibidem cum rebus suis eidem deducta est. Eodem anno in festo et circa festum sancto- rum Philippi et Jacobi apostolorum Rohacz de Duba cum suis complicibus in monte dieto Syon, quem ipse Rohacz sic appellavit et. ibidem ca- strum novum edificavit, est per dominum Hin- czonem de Pirstain, residentem in Ratay et Polna, tunc magistrum curie et monete domini impe- ratoris predicti, cum gentibus domini imperatoris et civibus Prageusibus circumvallatus et eodem anno feria II 5) ante Nativitatis beate Virginis KRONIKA BARTOŠKA Z DRAHONIC. per sturm vinctus?) et captus, lucratus et cum eo Wysko, miles de Polonia, et Martinus pres- biter ") residens *). Eodem anno in quatuor temporibus ante festum sancti Trinitatis et per continuos qua- tuordecim dies dominus imperator et domini barones et armigeri suprascripti in castro Pra- gensi secundario presiderunt iudicio et multas edicciones et iura inter terrigenas Boemie edi- xerunt et sentenciaverunt ac concluserunt. Eodem anno 2c videlicet XXXVII post festum sancti Johannis Baptiste dominus Sigismundus imperator suprascriptus de civitate Pragensi in Egram equitavit ad tractandum cum marchione Misnensi et duce Johanne Bavarie, ut restituerent castra et civitates, que ad coronam Bocmie perti- nent, et post quinque septimanas Pragam revenit. Item eodem anno feria IV post Margarethe obiit famosus armiger Mikess de Lidicz '*), re- sidens in Kozolup, purgravius in Carlstain. mortuus est et sepultus in ecclesia sancti Dalmacii. Eodem die venit solempnis ambasiator Unga- rorum Pragam veridice referens, quod gentes Ungarorum, Boemorum, Moravie ct Polonie per plura congregati multos "l'urcos et. paganos. bello in campo bene XL milia et ultra vicerunt !), inter quos Ungaros quidam Pangraez erat capi- taneus, et eirca Assumcionem beate Marie virgi- nis quatuor duces dictorum paganorum gentes Ungarorum domino imperatori Pragam adduxe- runt vinctos. Rohaocz. Anno sc XXXVII dominico ipso die Nativi- tatis beate Marie virginis cum Viscone. milite de Polonia, et presbitero Martino dicto l'rostrze- dek et quodam dieto Zeleny, optimo sagittario de pixidibus, et cum purgravio suo de monte Syon cum aliis XLVI captivis Pragam per gentes domini imperatoris aportatus est et statim ad ^) cod. residentis. — ^") cod. residentis. — ©) Misto bene u Dobnera chybné 7. Srov. Tomküv DP. VI, 20. — 4) ita ced. — ©) cod. resid. (skrácené); residui(que) opravuje Dobner 198. 7) Ale& Vre&tovsky z Risenburka. — 9, z Landštejna. — 4) Hynek Červenohorský z Náchoda a na Abers- pachu. — “) Aleš Hřič neb Hurt z Pozdné. — 6) Ctibor z Wolfstejna. — 7) Vilém Chrt ze Zahrádky. — Bartosek neuvádí jmen všech 20 kmetů soudu zemského. Scházející viz v Palackého D. III, 3 str. 232. — *) Dle St. L. bylo to v pütek pred Narozenim matky boží (6 září). — 9) Vyšek Račinský a knéz Martin Prostiedek z Hradce. — 10) Mikeš Poledne z Lidic. — !) U Bělehradu v Srbsku. 1437 Mai. 24 p. Jun. 21 (Aug. 16) Jul. 17 Sept M 

Strana 621
1437 Sept. 9 Nov. Nov. lo Dec. KRONIKA BARTOŠKA Z DRAHONIC. pretorium ad tormenta ductus est et tormentisati sunt acriter et in crastino feria secunda ipse Rohacz in cathena et cingulo deauratis et alii in cathenis rubeis et quinque ipsorum in rubea veste in numero LIII sunt suspensi, quia prius erant septem captivi eius ?), videlicet Gindrzissek, Saba, Hrdinka, Zidek et alii ipsorum complices. Anno 3c XXXVII ipsa septimana ante festum sancti Martini 3) quidam dictus Pardus *). olim capitaneus secte Orfanorum, habens CCC et ultra equites et nescitur quot pedites civitatem dictam Litewl ) in Moravia hostiliter invaserunt et erant iam quasi potentes. Sed quidam cives ad quandam turrim ascenderunt et demum Olomucenses su- pervenerunt et per scalas in civitatem intraverunt ipso die et ibi CCXCIII equos equites receperunt et multos interfecerunt et bene eorum centum quinquaginta vel citra captivaverunt. ex quibus tercio die viginti suspenderunt, Pardusque met- XX" evasit et in crastimo sub castro dicto est cum suis omnibus complicibus captivatus et ipsis equos. arma, argentum, vestes, currus Olomucen- ses receperunt. Captivi erant Geniconis filiusf) .. . dominico in vigilia Martini die X Novembris. Eodem anno dominico ante s. Martini mane suprascriptus dominus imperator de Praga in Znoymo cum magno comitatu venit $) et cum domina Barbara, Ungarie et Boemie regina. equi- tavit et cum eis comes Cilicie habens bene mille equites et currus ultra centum et pedites aliquot centena. Sigismundus imperator obiit. Item eodem anno, videlicet MCCCCXXX VII feria 11 hora XXII suprascriptus dominus Si- gismundus imperator in ealem civitate Znoymo in crastiro festi Concepcionis beate Marie virginis per infirmitatem pollicis in pede causa principali in domino de hoc seculo migravit ; dominus omni- potens misereatur anime sue nunc et in evum; pontificatus sanctissimi in Cristo patris et domini 621 domini Eugenii pape quarti €) anno oc, indiccione oe, die IX Decembris. Et ductus in Ungariam et in Novograd sepultus est De rege Adalberto. Item anno domini MCCCCXXXVIII post pre- dictum imperatorem Sigismundum, regem Unga- rie, Boemie oc, illustrissimus princeps et dominus, dominus Albertus, dux Austrie, qui nobilissimam dominam, dominam Elizabeth, filiam domini impe- ratoris^), est in regem Ungarie electus et in Ungaria in loco solito et consueto servatis ser- vandis cum magna solempnitate coronatus est. Et eodem anno in vere?) ?) ecium per electores sacri imperii est electus in regem Romanorum. Eodem eciam anno deminico post Ascen- sionem domini et ipsa septimana venit in Igla- viam et ibi per barones Boemie, videlicet dominum Ulricum de Rosennberg, dominum Menhardum et dominum Johannem de Nova domno, dictum dominum Crussinam de Swamberg, dominum Johannem de Ryzmberk alias de Skala "). domi- num Henricum de Straze et alias terrigenas, vi- delicet Buriano de Guttstain, Sbincone de Coczow 9) et dictis *) Leskowecz, Malowecz, habstain !'"), dominum Henricum de Plawno et cives Pragen- ses, Gurinienses, Montis cutnis et aliarum plu- rium civitatum et baronum et terrigenarum est in regem Boeinie electus et feria sexta in crastino Corporis Christi, quod erat feria VI ante festum sancti Viti. die XIII Junii, hora vesperorum cum magna solempnitate in civitatem Pragensem pro domino est adductus et assumptus. Eodem anno dominico ipso die sanctorum Petri et Pauli apostolorum. die prima Julii !), hora tercia dictus dominus Albertus in ecclesia et capella sancti Viti est in regem Boemie co- ronatus. cirea quam coronacionem coronam ante eum sub celo ducto portaverunt domini dominus Ulrieus de Rosennberg, dominus Menhardus de Nova domo, supremus purgravius Pragensis, do- f) Po slově filius v ruk. půl řádky zůstává prázdné. — *) cod. quinti. — ^) ita codex. — *) cod. vero, — k) cod, dictus. 2) Srov. Tomkův DP. VI, 39. — 3) Dle St. L. na den Všeeh svatých (1 listop.). — 4) Jan Pardus z Horky. — 5) Litovle. — 6) T. j. vyjel z Prahy. Dle Star. Let. stalo se to v pondělí na den sv. Martina (11 listop.). — 7) Dne 18 března. — *) Jan Svihovsky z Risenberka. — ) Zbyněk z Kocova na Nečtinách. — !0) Arnošt Leskovec, Jan Malovec z Pacova, Prokop z Rabštejna. — !) Chybně. 1428 p. Mai. 22 Jun. eu 

Strana 622
1438 622 minus Nicolaus dictus Zagiecz de Hazmburg alias de Kost, supremus iudex regni Boemie, et do- minus Hanussius de Kolowrat alias de Krassuow, hii guatuor guilibet partem suam tenens coronam portaverunt, dominus vero Venceslaus de Micha- lowiez, tunc ordinis cruciferorum sancti Johannis Jerosolimitani per Boemiam oc prior generalis, sceptrum, dictusque Crussina de Kumburg ?) gla- dium, vero dominus Johannes de Ryzinberk alias de Rabie ?) pomum aureum cum cruce ante dictum dominum regem deferebant, ante et post coro- nacionem. presentibus domino Sigismundo de Dieczin, Johanne domino Crussina, domino Hen- rico de Watmberg, dominis Johanne et Ulrico de Nova domo, domino Petro de Abrspach, de Swamberg, dominis Wilhelmo et Alberto de Per- stain *), domino Henrico de Straze. domino Ni- colao de Borotin et aliis pluribus dominis et ba- ronibus, magistro civium et consulibus et Maioris et Nove ac Minoris civitatum Pragensium; episco- pusque Olomucensis ipsum coronavit sede archi- episcopali tunc vacante, presentibus dominis Con- stancie Magne et Luthomislensis episcopis!) et multis aliis prelatis oe, dominis, civibus vegni Boemie et Cilicie ac Sannberg) comitibus et domino de Wolse 9) et quam pluribus dominis de Austria et Ungaria. Et statim forte decimo die post predictam coronacionen quidam Poloni, de Ostrorog et Johannes, palatini ^) de l’oznonia et alter de Du- naw 7), ut dicebatur, eum quinque milibus equi- tum cum presbitero Dedrzichone. qui tunc civi- tatem Coloniam tenuit, et cum Johanne Czapcone suprascriptis et Johanne de Russinow et Benessio de Mokrowus ^) et aliis Boemis, eorum complici- bus. et precipue cum adiutorio civitatum regine et domini Hinezonis de Pirstain alias de Ratay dicti Ptaczek in Boemiam venerunt et magnum nocumentum per rapturam et ignem fecerunt in diversis districtibus regni Boemie et contra re- gem predictum. !) cod. epise pus. Lawossicz. KRONIKA BARTOŚKA Z DRAHONIC. Eodem anno oc XXXVIII dominico post Vincula sancti Petri, die tercia. Augusti predictus dominus rex quasi cum omnibus comitibus. ba- ronis ?), dominis, militibus, terrigenis, civibus et eorum potestatibus suprascriptis de civitate Pra- gensi contra dictos Polonos et Doemos, eorum complices. in campos versus hziezan?) exivit. cui marchio Misnensis?) cum duobus milibus equitum et tribus milibus peditum et dominus Johannes ?). dux Davarie, ut communiter dice- batur. cum mille equitibus et peditibus in adiu- torium venerunt et dictos Polonos insecuti sunt usque ante civitatem Tabor et feria IV inmediate sequenti, die VI Augusti contra dictam civitatem et Polonos castra metaverunt. Et feria III ante Assumcionem gentes domini regis ipsis l'olonis et Thaborensibus currus receperunt et concrema- verunt et multos interfecerunt. Eodem anno post Vincula. sancti Petri. die IV Augusti dominus Alsso de Sternberg. resi- dens in Hradek. diffidavit per literam domino Menhardo et suis et Petrus, filius suus. cum suis similiter. diffidavit. Eodem anno sabbato in vigilia Mathei ewan- geliste '°) dominus Albertus rex una cum mar- chione Misnensi et Pragensibus a Tabor Pragam revenit. Et post hoc statim marchio Misuensis cum suo comitatu et exercitu versus Misnam equitavit et perrexit et dominus Petrus, domini Alssonis filius, de Sternberg alias de Holicz, tune castrum Hradek tenentes, de dicto castro cum ducentis vel citra. equitibus et eum civibus Za- tensibus et Lunensibus, ut. dicebatur, eorum equi- tum et in curribus peditum quatuor milibus cum eorum complicibus dictum marchionem et suum exercitum hostiliter insecuti, qui tunc in Lowos- siez 1) nocturnabat. et. in crastino, feria ILL, saucti Mauricii !) insecuti sunt eum ardenter et fortiter. Qui in dicta insecucione conflictum inivit et. ut dicebatur, cum quingentis mille interfecit et similiter, ut dicebatur, mille quatuor Conversus — ") eod. de Palatini. — 5) cod. Mokrovnik. — 9) ita. codex. — P) cod. Rziczam. — 9) cod, 2) Hynek Krušina z Lichtenburka na Kumburce. — ?) Dle jiné zprávy byl to Hašek z Valdštejna. Srov. Palackého D. IlI, 3 str. 289. — 4) z Pernštejna. z Walse. — ?) Vévodové Sudivoj z Ostroroha Poznaňský a Jan z Tenčína Sandomiřský. - +) Oldřich Celský a hrabě z Šaumberka. — 5) Albrecht Reinprecht - *) Fridrich. — 9) Dle St. Let. Krištof. — !°) Toho dne král vjel do Prahy. — !) T. j. v úterý, nazejtří po sv. Mauriciovi. 1038 Aug. Aug. Sept. Sept. »8 

Strana 623
( 145x 1439 Nov. 12 T) 9 1140, 1140 KRONIKA BARTOŠKA Z DRAHONIC. centena et ultra captivos secum in Misnam ab- duxit. Hec facta sunt inter Pontem et Bielinam prope villam Zelenicze 2). Eodem anno et estate predictus rex Albertus in Wratislaviam equitavit ad tractandum inter ipsum et regem Polonie de concordia et non est. effectum. consecuta, cuius iter fuit de Praga feria II] ante. Adalberti 3). Item. anno domini MCCCOXXXIX "l'urcoues et pagani cireumvallaverunt. castrum. ducis Di- sputi 5) dietum Strziebrnik ?) prope metas Ungarie lex vero suprascriptus de. Wratislavia in Unga- riam equitavit et. ibi congregatis exercitibus Unga- rorum tantum contra. dictos "'ureos processir. eu- piens. ipsum castrum. liberare, sed. ob. quandam aquam muon valuit, xic quod. ipsum. castrum per "Turcos lucratum et. aquisitum.. predictusque rex reversus est in. Ungariam et, deinde. volebat equitare. Austriam. et. deinde in. Doemiam. sed de Budin. veniens in. Longilorff $). septem. miliaria a Budin super. infirmitate dicta czerwena nemocz aliquot septimanis prius decumbens cirea octavam sancti Galli 7) diem suum clausit extremum. cuius anima requiescat in sancta. pace, quia fuit bonus. licet Theutunicus. audax et. misericors! est. Eodem: anno post festum. sancti Martini in crastino cepit vemps grandis. qualis non fuit a NXX annis, et quasi continue. duraverunt. gelua magna. nives et frigora usque festum sancti Am- brosii et. citra. Eodem anno fuit concursus magnus. donmi- norum. baronum. milituni, armigerorum, terrige- narum et civitatum dn civitate Pragensi circa festum 'urificacionis 9) et duravit per quatuor septimanas propter quasdam dissensiones " Ma- gistri Johannis Rokvezana et aliorum sacerdotum. sed ultimo puleremodo omnes se invicem con- posuerunt. 625 Item auno domini MCCCOXL circa. festum sancti Johannis et post fuit magnus concursus Prage dominorum, baronum, terrigenarum et. ci- vitatum et spiritualium de eligendo rege Boemie, ubi ex se duodecim dominos. octo milites et armigeros elegerunt et quosdam de civitatibus ?) et Magistrum Johannem Rokyczan pro eligendo rege. Eodem anno feria VI post festum sancti Jacobi fuit magna tradicio de civitate Pragensi faeta, sic quod. ut. veridice dicebatur, Denessius de Mokrowus, Colda '9). Sweyezer, Ssoff ) cum quibusdam presbiteri Bedrzichonis. qui tunc Co- loniam tenebat, eum ipsorum conplicibus habentes pacta cum quibusdam de Antigua et Nova ci- vitatibus Pragensis*) quandam mrzize. que erat prope valvam dicta Porziczka supra fossam. per quam ductus aque per murum Nove civitatis erat. efregerunt et. Novam civitatem | pertransi- erunt eorum bene. ut. dicebatur. trecenti vel citra et usque ad portam Antique civitatis proximam curie regali pervenerunt et ibi clamaverunt super portulanum. ut aperiret, quia pisces ducunt. super forum. cito, ne morerentur; portulanus vero, quia runc infirmabatur. direxit uxorem. ut ipsis ape- riret. uxor vero descendens seram deseravit, sed cathena nondum deposita per foramen respexit et vidit multos armatos eum lanceis stare. bali- stis et aliis defendiculis et continuo viceversa seravit et supra virum clamavit et vir supra cives et. quando clamor iuvaiuit, isti metu per idem foramen recesserunt, quia plures eorum complices equites et pedites ante murum Nove civitatis Pragensis habuerunt. Quidam vero Ambrosius, civis') Antique civitatis de domo a alba cam- pana?) fugam dedit. qui in via captus, et secun- dus de domo a albo wurso?) contra collegium eciam in civitate captus post multa martirii tor- menta tanquam proditores abiudicati et demum *) eund. quadzin. disesionis, — ^) ita eod, — *) cod. civibus, *) Żelenice. — 3) Král Albrecht vyjel z Prahy v úterý dne 921 Н)па; feria I1] ante Adalberti by bylo dne 22 dubna. Snad Bartošek napsal post Adalberti míně tím sv. Vojtěcha přenesení, jež v Polsku se slavilo dne 20 října. — !) Despoty či knižete srbského Jiřího Brankoviče. — 5) Nejspíše Smederevo. Srov. Palackého D. III, 3 str. 206. — 5) Nesmile u Ostfihoma. - *) Král Albrecht zemřel dne 27 října: týden po sv. Havlu (16 října) při- padá na den 23 Fijna — *) Sněm počal se hned na počátku roku 1440 a trval několik neděl. — 9) Zvoleno bylo na sněmě dne 15 června pánův 18, rytířův 14 a tolikéz mé&fanüv. — 1) Jan Kolda z Zampacha. — !) Sveikar a Sof Šafgoč) r. 1439 zradou se byli zmocnili hradu Trosek. — 2) Augustin (ne Ambrož) Forster. — +) Ambrož Ješna. 1440 €. Jun.“ 24 Jul. 29 

Strana 624
1440 Oct. Oct. 1441 Mart. R Mart. 23 Mart. 24 Jun. 16 c. Apr. 16 624 post aliguot dies guilibet ante domum suam est salva gracia capite truncatus. Eodum anno oc videlicet XL quidam Ma- thias dictus Smolarz et Ondrassko frenifex, cives Antique civitatis Pragensis, feria III in vigilia octave sancti Venceslai, ut per precones clamatum erat, propter tradicionem et conspiracionem supra- scriptis ante mediastinum Antique civitatis Pra- gensis hora meridiei vel quasi capitibus sunt truncati. Eodem anno sabbato post festum sancti Francisci dominus Ulricus, filius domini Men- hardi de Nova domo 5), de mandato patris sui Sigismundum Bolochowecz ?), nuper burgravium in Carlstain, captivaverunt et in castro ad capti- vitatem imposuerunt. Et eodem die dominus Ulrieus in Novam domum de Carlstain equitavit, tunc Jacobo de Rzietka purgravio in Carlstain manente; et dimissus post quindecim septimanas. Item anno domini MCCCCXLI in quatuor temporibus ieiunii fuit magnus concursus prin- cipum, baronum, militum, terrigenarum et civi- tatum Prage ad tractandum de rege futuro. Et eodem anno feria V in vigilia Annunc- ciacionis beate Marie virginis fuit ventus validus à medio noctis usque eadem vigilia per totam diem. sic quod in districtu circum Carlstain multas domos, horrea et structuras subvertit. Kodem anno feria. VI in crastino sancti Viti et corporis Cristi opidum sive Budi post missa- rum solempnia a quodam sutore ibidem commo- rante sub Carlstain sunt totaliter concremate, sic quod tantum una domus remansit inferius sub castro; et tunc dominus Menhardus fuit Wienne aput reginam, Alberti regis relictam. Anno domini oc XLI circa festum Pasce Turcorum magna multitudo venerunt potenter in Ungariam ad confinium Septem castrorum *) volentes ibidem obsidere. Ft terrigene et Ungari congregati in eos irruerunt et eorum circa XV milia interfecerunt et alii fuyierunt; sic domino Menhardo de illis partibus scribebatur pro certo. ") cod, inras, — *) cod. die. KRONIKA BARTOSKA Z DRAHONIC. Eodem anno feria quarta ante Johannis do- minus Menhardus et Jakubko miles ?) Wiennam ad reginam Elizabeth de Praga equitaverunt. Illis eciam temporibus illustrissimus princeps et dominus, dominus dux Austrie super corona- cionem ad regnum imperii in Aquisyranum equi- tavit. Eciam ipso anno infra festum sancti Pro- copii et festum sancte Margarethe erant quasi nebule et fumi, quales prius nunquam homines recolebant, sic quod sol mane et de vespere quasi sanguineus apparebat in Boemia, et continuavit per decem dies. Eodem anno erat tempore veris et estatis magna siccitas, qualis non fuit a multis annis. quia non pluebat a festo sancti Georgii usque festum saneti Johannis, et propter siccitatem multa frumenta, videlicet ordeum. pisum. avena. fenum exigua et pauca fuerunt. Regina Elizabet mortua. Item anno domini MCCCCXLIL in. vigilia Nativitatis domini *) in Ungaria in Rab ") mortua est nobilissima princeps et domina. domina: Eli- zabeth, filiu domini Sigismundi imperatoris et coniunx domini Alberti, Romanorum. Ungarie, Boemie oc regis suprascriptorum, que reliquit duas filias et Ladislaum filium circa tres annos habentem, merito Ungarie et Doemie regem et heredem legittimum. Eodem anno cepit magnum frigus esse circa festum Omnium sanctorum et nives magni et gelua erant et continuaverunt usque annum oc XLIIL Et tunc erat defectus magnus in feno et avena et vie erant male propter nimiam magni- tudinem nivis. Item anno oc XLIII_ circa Nativitatis bea- tissime Marie virginis mortuus est Jacobus fa- mosus de Rzitka. purgravius castri Carlstain. Eodem anno") circa festum sancti Venceslai domini barones et civitates equitaverunt. Wiennam ad regem Itonmanorum pro rege Doemie tractando. * * * 4) Menhartovi odevzdán Karlštejn roku 1437 od krále Sigmunda. — 5) Sigmund Bolechovec z Pu&perka. — 6) Sedmihrady. — *) Jakub Bílinský z Vřesovic. — 5) Královna Alžběta zemřela již dne 19 prosince. mm Jun. 21 Jul. 4 Jul. 13 Apr. 23 Jun. 24 1442 1443 c. Sept. x c. Sepr. E 

Strana 625
(1394) Mai. k 1397 Jun. n 1401 c. Jul. 25 (1402) 1451 Apr. 17 1464 Mai. 1450 Sept. Oct. 15 Oct. 27 Nov. 25 PŘÍDAVEK KRONIKY BARTOŠKA Z DRAHONIC. Item ?) anno domini MCCCCXLIV v) feria VI ipso die sancti Stanislai captivatus est rex Vence- slaus Boemie in Verona per dominum Jodocum >), marchionem Moravie, et dominos terrestres et ductus in castrum Pragense et deinde in Austriam et dimissus per amicabiles tractatus. Anno MCCCLXXXXVII feria II Penthecosten domini interfecti sunt in Carlstain. Anno MCCCCI circa festum sancti Jacobi Jodocus, marchio Moravie. et marchiones Misnen- ses et Wolframus. archiepiscopus Pragensis. et barones Boemie iacuerunt ante Pragam contra dominum Venceslauim, Boemie regem. post festum sancti Jacobi inmediate. Item anno domini MCCCLXXXXIX ») circa Johannis captus tunc dominus Venceslaus, rex Boemie, per Sigismundum, regem Ungarie, fratrem suum germanum, et in Wiennam deportatus. Auno domini MCCCCLI fundamentum factum est nove turris in. Nova civitate sabbato ante dominicam Domine ne longe. Anno domini MCCCCLXIIII factum est fun- damentum nove turris in Parva parte penes do- mum Sasky in loco, ubi erat domus Cunssonis sutoris, feria V ipso die ante Urbani; et hoc fuit feria V ante festum sancte Trinitatis. Anno domini MCCCCL erat iubileus annus Romanorum. Eodem anno feria VI post festum sancti Egidii dominus Georgius de Podiebrad equitavit Misnam cum magno exercitu equitum et peditum et cum multitudine currus et magnum dampuum fecerunt. et concremaverunt totam terram et feria V ante festum Galli lueraverunt. civitatem dictam Kerowi*) et ibi magnam predam receperunt. Et concordia facta cum principe Misnensi reversi sunt Pragam cum magna preda feria III ante Omnium sanctorum. Eodem anno in festo s. Katherine fuit con- cursus magnus Prage 625 Anno MCCCCLII combustum est Dethleem una pars feria III in die sancti Jacobi apostoli maioris. Anno domini MCCCCLIII decolatus est Ven- ceslaus dictus Durssmid feria II*) in vigilia sanc- torum Philippi et Jacobi apostolorum. Eodem anno feria VI ante Nativitatem beate Marie virginis decolatus est dominus Johannes de Smirziez. Eodem anno MCCCCLIII feria IV ante Si- monis et Jude venit rex Ladislaus l'ragam hora XXI. Et coronatus est in regem Boemie dominico die in die sanctorum Simonis et. Jude anno supra et fuit in sua etate XIV annorum. Sigismundus habuit 22 annum. Item anno domini MCCCCLVII rex Ladi- slaus venit Pragam in die saucti Michaelis et fuit feria V. Idem rex Ladislaus mortuus est in die Clementis hora XXIII. Et sepultus est in castro Pragensi feria VI in die sancte Katherine virginis cum magna solempnitate eodem anno ut supra. Item pan Hanuss '*) naiprwe przi mnie*) B. dobyl miesteczka Przibramie dobrze oplankowa- neho a mnoho obile, sladuow a sspize pobral leta MCCCCXXI. w vtery przed weliku noczi !). Anno oc XXII feria Il] post palmarum dominus Hanussius expugnavit Przibram secunda vice, ubi Chlewczonem Slamydum. Stiepankonem de Mislin captivavit et XLII equos equites rece- perunt et ultra viginti captivos receperunt. Item ipse dominus Hanussius Przibram tercio expugnavit, quando eciam et fortalicium infra duas septimanas lucratus est. Item dominus Hanussius quarta vice Przibram expugnavit ?), quando Parcifal, Venceslaus, Bohu- slawconis amicus, et Surowecz eidem sunt ibidem interfecti. Item anno oc XXII in festo saucti Laurencii dominus Hanussius aquisivit per disturbium Hra- ") Mi byti 1394, — ") cod, Judocum. — 7) Má byti 1402. — *) Gera (Gerow). — ^) cod, Ill. — "| Tak má ruk. 9) V ruk. přídavek následuje hned po kronice beze všeho poznamenáni. — !0) Hanuš z Kolovrat. — !) Srov. Tomkův DP. IV, str. 141. — 2) Dle výkladu Tomkova DP. IV, str. 255 dobýval, ale nedobyl, podobně jako svrchu r. 1421 a 7 dubna 1422. 19 1452 Jul. 25 1153 Apr. Mo Sept. 7 Oct. 24 Oct. zB 1457 Sept. 29 Nov 23 Nov. 25 1421 Mart. 18 1422 Apr. 7 Aug. 10 

Strana 626
626 PŘÍDAVEK KRONIKY BARTOŠKA Z DRAHONIC. 1122 dek castrum, ubi Absolonem Bielobozkam Hrzicz3) Johannem, Friderici filium, de Walcz cum aliis quinquaginta captivavit. Item eodem anno cito post hoc Zibrzid, frater Absolonis e), ipsum castrum Hradek obsedit et dominus Hanussius mox equitavit ad ipsum circum- vallandum et, cum ipse Zibrzid eos vidit equitan- tes, de castro predicto per aliam partem fugit super Rakownik. Item ipse dominus Hanussius cum dicto Alssone de Sternberg civitatem Rakownik per disturbium aquisiverant et civitatem excremave- runt, sed ecclesiam lucrare non val(u)erunt. Item ipse dominus Hanussius cum gentibus dicti domini Alssonis, quando dictus Zibrzid de castro Hradek fugit in civitatem Rakownik, tunc fuerunt eum insecuti in Rakownik et ipse ante ipsos fugit ulterius in Zacz et ipsi domini cum ipsorum gentibus ipsam civitatem Rakownik et ecclesiam sicut fortalicium bonam expugnave- runt 4). Item dominus Hanussius civitatem Brzeznicz bene lignis et sepis d) munitam cum domino Wilhelmo de Sswihow 5) expugnantes excrema- verunt. Item anno oc XXIV 6) dominus Hanussius gentes Zmrzlikonis, videlicet Absolonem, Kowarzi- conem cum XVIII equitibus et CCC vel citra peditibus prope villam Hlubossie in campis per conflictum evicit, ubi XVI militares et centum XV cives de Przibram et laicos cum ipsorum defendiculis captivavit, reliqui vero in silvas fu- Item gentes sue et cum ipsis B. 7) et gentes 1122 domini Alssonis predicti 8), quando ante Carlstain iacuerunt, dominum Johannem Srssen militem, Stanislaum Poray, Johannem Koczowsky cum aliis XII Polonis prope ecclesiam Borek") in campis per conflictum captivaverunt. Item gentes domini Hanussii, videlicet Bo- huslawko 10), B., et alios XXIIII Polonos e) capti- vaverunt, quando Janconem Przedborii 1) et Parci- fal 2) in obsidionem in castrum Carlstain condu- xerunt, et ipsis XXII balistas receperunt; et alii fugierunt. Item fuerunt circa disturbium cum domino Hanussio in districtu Slanensi circa fortalicium, quod vix non lucratum 3) ; item circa Taklowicz 4) circa sturm f). Item anno oc XXI de castro Pragensi in 1121 Stodokl 5) ecclesiam expugnavimus inimicis ibi fugitivis, et ibidem XVI captivos militares cum equis captivaverunt cum dominis Alberto de Bie- skowicz, domino Sswabone. Item vectores cum XII curribus et gentibus inter ipsos Pragam ducentibus eorum bene quin- quaginta evicimus, equos ultra XXX recepimus in vado in Minori civitate Pragensi. Item dominum Fridericum Kolowrat de Lib- (1432) stain in campo convicimus, ubi quadraginta capti- vos militares cepimus et XLII equos equites recepimus prope villam Chrustenicz 6). Item dominus Hanussius predictus cum aliis (1121) expugnavit suburbium in Glatovia satis bonum et firmum. gierunt. *) cod. Absoloni. — d) ita cod. — ") cod. aliis...Polonis. — f) cod. Sturm. 3) Absolon ze Chříče. — 4) Srov. Tomkův DP. IV, 255. — 5) Vilém Švihovský z Risenberka. — 6) Rukopis má tento letopočet. Avšak již Dobner ve svém vydání (str. 216) vyslovil mínění, že jest to omyl místo r. 1422. O bitce této by byla tedy zpráva dvojí, jedna v kronice k 8 září 1422 a druhá v přídavku na tomto místě. V podrobno stech se ovšem obě zprávy nekryjí úplně. — 7) Bartošek sám, jak poznamenal in marg. Balbin.— 8) Alše Holického ze Šternberka, o němž něco výše řeč byla. — 9) Borek u Tmaně. — 10) Nejspíše týž Bohuslávek, jemuž přítelem byl Václav padlý, když Hanuš z Kolovrat po čtvrté o Příbram se pokoušel. Balbin in marg. poznamenal: idem. — 1) Janek, syn Předbora z Radešína, jenž se nacházel na hradě. — 2) Dle účtů karlštejnských truk. kapituly praž- ské) r. 1423 byl na Karlštejně Janko filius Przedborii. Jest to nejspíše týž Janek Předborův, jenž r. 1434 bojoval u Lipan. Běželo tedy r. 1422 o uvedení některých osob, zejména tohoto Jana, do hradu skrze lid páně Hanušův vedený Bohuslávkem, při čemž se strhla šrůtka s Poláky. Jest-li Parcifal zde jmenovaný týž, který potom padl, když pan Hanuš po čtvrté Příbramě dobýval, nezůstal na hradě. — 3) Jméno tvrze schází. — Tachlovice. — 5) Stodůlky za Motolem. Albrecht z Běškovic a Jan Šváb z Jíkve byli vůdcové toho výpadu (viz Tomkův DP. IV, 157), při kterém, jak patrno ze slova „expugnavimus“, byl též Bartošek. Srov. také následující odstavec. — 6) Srov. obšírnější vypravování o témže příběhu v kronice k 1 dubnu 1432.

Strana 627
1121 (1424) (1122) 1310 1418 1322 1330 1310 1314 Vn 11:17 Feb. (13-16) PŘÍDAVEK KRONIKY BARTOŠKA 7 DRAHONIC. Item bis in Plznam venit cum suis gentibus contra Zizkam ipsos defendendo et eum usque Kralowicz insequendo 7). Item semel in Misam venit cum gentibus suis et. ipsos ab inimicis ipsorum, qui ante Cut- stain iacuerunt et deinde ante Misam, repulit. Et tunc ecium. Tyn 9) liberavit ab eisdem cum aliis ?). Item léta boZiehc 1310€) korunován król Jan Karluov^) a byl Ziv po svém korunovánie 36 leth. Téhož léta žena krále Janova a dci Václava druhého poslednie Elška. dědična krá- lovstvie Českého, byla oddśna za Jana, syna Jindřichova, sedmého ciesaře Římského. Léta božieho tisícieho třístého 16 narodil se Karel král pridie ydus máje, jenž od krále Karla Fran- ského na biřmovánie vzal jméno, neb na křtu jmenován byl Václavem. Item léta božieho 1318 narodil se druhý syn Přemysl. Léta sc 1322 narodil sé Jan, markrabin !9) otec. Léta božieho 1523 narodily se dvé dceri blížence Anna a Alžběta v krajině bavorské. Item létu božieho 1330 Alžběta, česká a pol- ská královna. umřela v stáří 39 let, ale králo- váše 20ho létha. Léta božieho 1340 oslepen byl král Jan. Léta bozieho 1344 zvolen: Arnošt, první arci- biskup. Toho léta založen: nový Pražský kostel; také mansyonáři ustanoveni. Téhož léta stalo se zalożenie biskupstvie Litomyślskóho i). Téhož léta oboril se pražský most (den sv. Blažeje k). Item léta božicho 1346 !) zvolen král Karel. ") Téhož léta byly kobylky v Ceské zemi a snédly vsecko osenie. X) eod. 1410. — ) cod. kralnov. Srov. Chronicon Boh. (Hófler I, 3): Johannes... 627 Item léta bozieho 1347 potvrzeno ") všecko uměnie zboru pražského. — Téhož léta korunován Karel?) s svú manželkú na královstvie české. — Téhož létha umřel Ludvík. který se četl králem Římským. — Téhož léta založení jsú Karmeliti 2) a Slovany. Item léta božieho 1348 založeno město Nové Pražské. Téhož léta bylo třesenie země veliké v ne- špory den svatého Pavla na vieru obrácenie. Téhož léta umřela Blance. Téhož léta sjela se Anna s králem *). Item léta božieho 13499) přišli jsú mrskáči do země. Téhož léta *) bylo přenesenie svátosti Římské. Item léta božieho 1350 počalo se první mi- lostivé léto v Římě. Léta božieho 1351 stalo se založenie kanov- níkuov řeholních *). Item léta božieho 1354 byl korunován král Karel 9). Léta božieho 1361 narodil se král Václav v městě Nornberce a tu jest křtěn. Item léta božieho 1364 narodila se ?) Alžbětu, císařovna a královna česká. Item léta božieho 1365 přeneseno tělo sva- tého Zigmunda do Prahy u vigiljí svatého Vá- clava z mésta Agnensis 9). Item léta bozieho 1366 narodila se Anna, první rodička ?). králová Anglická. Léta božieho 1368 Zigmund. král Uherský, narodil se Vale(nii 10). Item léta boZieho 1370 narodil se knéz Jan, Lužnický markrabě. Item léta božieho 1370 shořelo město Slaný a lidu mnoho ten den na svatého Pancrací. .pater Caroli. — *, cod. Lito- myälaké, — k) Stalo se 1342. — !) cod. 1342. — ") cod. potvrzenie. — ") cod. Krale. — °) cod. 1341, 7) Srov. v kronice k 20 červnu 1424. — %) Horšův Týn. — 9 Srov. Tomkův DP. IV, str. 244. — 17) Patrně mínén Joët. — !) Totiž za krále římského. — ?) U Matky boží Sněžné. — 3) Sňatek Karlův s Annou Falekou slaven byl teprv r. 1349. — 4) Stalo se r. 1350. — 5) Na Karlově. O letopočtu viz pozn. v Emlerově vydání kroniky Fran- tiškovy Fontes IV. str. 455. Srov. Tomkův DP. II, str. 23. — 6) T. v Římě za císaře (5 dubna 1355). — 7) Nejspíše mů býti „korunována“, totíž Alžběta Pomořská (18 června 1363). Srov. Dobner IV, 132. — *) Správné Agaunensis (Agaunum čili S. Maurice). O dni viz pozn. v Tomkově DP. II, 55, kde se přednost dává udání Beneše z Waitmile (F. IV, 533). że se to stalo dne 28 srpna. — 9) T.j. první dcera Alžběty Pomořské, později Richarda II, krále an- glického, manželka. - ^ V rukop. waleti. Viz cisiojanus k 14 a 15 únoru. 79* 1347 1318 1119 (140) 1350 1351 11455) 15 Sept. 21 hind IB] 1370 1370 Mai 12 

Strana 628
628 1374 Item léta božieho 1374 byla potopa v Praze Feb. 12 až do prahu svatého Jiljí tu neděli před maso- Feb. 19 pustem. Téhož léta první neděli v puostć byla voda veliká až do svatého Linharta. Ta voda mnoho dobrych domóv zkazila a takć mlýny pobrala. 1378 Item léta božieho 1378 umřel jest ciesař Nov. Karel ten den pred svatým Ondřejem; a téhož dne shořel špitál u mostu u Praze a shořelo chudých něco. 1380 Item léta božieho 1380 počel se mor v Ce- Ju chách o svaté panně Markrethě a byl po všie České zemi až do podzimi. Item léta bozieho 1888 !) spáleni jsü židé u Praze a zboření byli jich domové. 1387 Item letha bożieho 1387 korunován Sigmund na královstvie uherské. 1392 Item léta božieho 1392 ten den před sva- Dec. tým Mikulášem byla voda veliká okolo Prahy a wlyny pobrala a okolo špitála v pivnicích plno vody bylo. 1394 Item létha bozieho 1397 ?) král Václav byl Mai. jat na svatého Stanislava od pánóv zemských a puštěn po patnadcti nedělech, a to jednal puště- nie P) Jan. bratr jeho, vyvoda Gerlicky. nim Item léta božieho 1399 den svatého Miku- láše shořelo mnoho oděnie i jiných mnohých věcí na rathúze v Starém městě. 1404 Anno Domini MCCCCIV suspensus est Zul infra octavam Procopii ?). Toho létha, jako Jošt, markrabě Moravský, s markrabiemi dvěma Míšenskými leželi u Prahy, (1389) král (1401) b) ruk. puskniez. — 9) ita cod. — 7") ita cod. PŘÍDAVEK KRONIKY BARTOŠKA Z DRAHONIC. v středu po veliké noci umřel Jan z Drahynic, Apr otec B. 5), a položen u Příbrami v kostele před prostředním oltářem za kněze Wolframa arcibi- skupa, jenž také ležel před Prahú a proti králi Václavovi 5). Item létha bozieho 1407 den svatého Martina 43, počela se zima veliká v Čechách, že lidé na ce- stách zimú mieli, a stála ustavičné až do svatého (408) Valentina anebo i do svatého Petra v puosté; Feb M a potom já na druhé léto totižto 1408 ten týden po hromniciech jel sem do Vlach. Anno domini MCCCCXI in festo sancti Wen- se. ceslai mortuus est dominus Zbinco de Hazmburg, % archiepiscopus l'ragensis, in civitate Prespurg et sepultus est in castro Pragensi. Anno MCCCCIX in festo Pasce feria III 1409 mortua est domina Prziba. Dominus miserea- tur sui! Auno Domini MCCCCX die XV Julii com- jj; missum est grande bellum inter regem Polonie et, Cruciferos l'rutenos et rex vicit bellum et. ut a veridicis dicebatur tunc. presentibus, quod in eodem bello magister?) Cruciferorum et sexcenti") Cruciferi et sex milia militum clientum et. ipsis in servicio existencium gentes regis interfecerunt; et ultimo in castrum Mawburg fugierunt rege, duce Witoldo eos sequente et rege Tartarorum. Item anno Domini MCCCCXX in vigilia uw Purificacionis Marie obiit domina Anna, relicta Feb. Johannis de Drahinicz, mater Barthosconis, se- pulta in Skrzipel 9) in ecclesia ante magnum al- tare. Deus omnipotens misereatur anime sue et. perducat in vitam eternam. Amen. 1) Má býti 1389. Též kronika u Hoflera I, 5 mi 1388. — ?) Má byti 1394. — 3) Jan Zül z Ostredka. Srov. Tomküv DP. III, 420. Stalo se dne 6 července, nedlouho po sv. Prokopu (4 července). — +) Balbin in m. pozna- menal: Bartosska. — 5) Viz svrchu str. 625. — 6) Srov. v kronice k r. 1433 (str. 611). 

Strana 629
SEZNAM JMEN OSOBNÍCH A MÍSTNÍCH. Aba, Ovo, vévoda uhersky, 44, 45. (Číslo znamená stranu.) , Albrecht I Habsbursky 176—179, 184, Abraham knéz, v. z Velenovic Mikulà&. : Abräpach 596, 620 z Abrépachu Petr 622. Adalbertus, viz Vojtěch. Adda, Adwa, řeka, 92, 93, 95, 274. Adelbert, Adelbertus, syn Berengarův, 23. Adelbert, markrabí saský, 78, 80. Adiže, Etsch, Atasis, Achasis 92, 272. Adla, Adelheid, manželka Přemysla Otakara I, 120, 290. z Adlar Habart 599; Valkoun 356, 359. Adleta, Adelheidis, manželka Otty I, císaře řím., 32. Adleta, manželka knížete Vratislava 11, dcera Ondřeje, krále uherského, 47, 50, 242, 243. Adolf, arcib. kolínský, 120. Adolf Nassavsky 176—178, 311, 312. Adrian, viz Iladrian. Advoentorum terra, viz Voitland. Aguunum 627. Agnes viz Anežka. Alamania, viz Némecko. Albano, m. italské, 98, 275. Albea, viz Labe. Albensleben (Alwenslewen) 149, 186, 301, 315. Albert, biskup fezensky, 146. — kniże saskć 97, 98, 275. — Albrecht, rothereuk z Ryna, comes palatinus Reni 63, 253; dcera jeho Lukarda (Lykurta) 63, 253. — II, markrab¢ branib.. viz Albrecht. markrabě (rakouský), 41, 45. Biderbherre, syn Otty Dlouhého, 166, 807. Alberik, Albericus, kaplan císaře Jin- diicha II, 36. Albík, mistr, probošt vyšehr. a biskup cesaricnský, 347, 537, 539, 575, 576. Albrecht, markrabě míšenský, 117, 140, 288, 297. 129, 185, 2x9. 290, 243, 994. Medvěd, markrabě braniborský, 89, 90, 105, 113, 270, 271, 286. vévoda brunšvický, 166, 307. biskup řezenský, 154. správně Adalbertns, arcibiskup mag- deburský, 27, 135, 229. II. markrabě braniborský, 119, 121, | 185, 188—191, 197, 311—314, 316, 817, 319, 599—605, 609, 617, 621 až 624. syn Albrechta I, 197, 319. sym Jana Braniborského, 140, 148, 291. bratr Otty Dlouhého, 180, 313. syn Otty Braniborského 139, 297. syn Vladislava II, probošt mělnický, pak arcibiskup salzburský, 269. Aldenhusen 120, 290. Alemani. viz Němci. Alexander, král makedonský, 10, 210. — II, papež, 58, 249. — IV, papež, 143, 146, 148, 152, 299, 300. 301. — V, papež, 570, 571. Alexia sv., klášter v Římě, 30, 35, 36. 230, 234. Alexins, právník, 177. — hrabě, 57, 248. Alsatia, viz Elsasko. , Al&ik 592. Altaich 145. Altenburg 110, 201, 284, 322, 601. Aldenberg v Durynsku 39. Alžběta, manželka Fridricha, knížete čes., 108, 110. 112, 283, 284. 286. manželka Václava II, 179, 180, 182, 188—190, 194, 197, 313, 314, 316, 317, 319. 156. — svatá 136, 155, 156, 295, 304. — dcera Václava II, viz Eliška. — dcera krále Jana 627. — Pomořská, královna česká, 621, 624, 627. Amazonky 12, 217. Ambery 78, 264, 601. Ambrož, kanovník olomoucký, 172. — z Hradce Kr, kněz, 349, 365, 382, 491, 493, 494, 539, 587, 612. Amilricus, biskup lavantsky, 156. Alpy, Mons Jovis, 73, 92, 106. Anagni 134. Andegavsky (Anjou) jahen Berengarius 48 Andělská Hora 617. Anežka, dcera Vladislava II, knížete českého, 269. — svatá 137. manž. Jindřicha Bavorského, 154, Anežka, dcera Přemysla Otakara I, 121, 156, 143-- 145, 168, 169, 290, 299, 300, — dcera Heřmana Braniborského, 140, 185, 247, 314. — dcera Ludvíka Bavorského, 154. — dcera Václava II, 176, 182, 312, 314. — = Premysla Otakara II, 177, 178, Anglie, anglický národ 106, 339, 608, 627. * Angli kral Knut 39. Anhalt (Rihalt) Jindfich, hrabég, 130, 293. Anna, dcera Přemysla Otakara I, 121, 90. 990. dcera Bely IV, krále uherského, 144, 299 manželka Ludvíka Bavorského, 154. dcera Václava II, 178, 186, 188, 189, 312, 315, 316. dcera krále Jana, 203, 323, 627. Falcká. královna česká, 627. — dcera Karla IV, manželka Richarda Il, krále anglického, 627. Anselm, arcibiskup v Raveně, 95, 97, 274, 275. Antiochie v Syrii 115, 287. Antoch, kněz táborský, 477. Anzelm, viz Anselm. Apulie 45, 118, 135, 136, 289, 294, 295. Aquae a Aquisgranum, v. Cáchy. Aquileja 45. 95; patriarcha aquil. 135, 294; Dominik 45; Peregrin 97, 275. Aquiliensky kardinal Antonius 340. Aquisgranum v. Cichy. Aribo, Erbo, arcib. mohuésky, 37, 39. Arkislewen 186, 315. Arnburg, Hagmburk, Albert z H. 119, 289 l Arnold, arcib. mohučský, 90, 271. Arnošt mistr, arcib. pražský, 597, 627. Arnoštovice 385. ; Arnsee, klister Benediktinek v Brani- bofich, 113, 121, 286, 290 | Arnulf, Arnolf, cis. Fimsky, 15, 16, 220. Arragonie 608. Askanie. Aschania; Ota hrabé askan- sky 89, 270. Assisi 184, 145. Asti, mésto italské, 98, 275. Augsburg, Augusta, 23, 32, 97, 136, 275, 610. 80 

Strana 630
630 Augusta, v. Augsburg Aureatensis episcopus Gebhardus 45. Aussen, v. Míšeň. Australes, v. Rakousy. Avinion 181, 314. Baba 621. Babel 3. Babylon 269. Bahnov, Bahnaw, krajina v Uhfich u "Trenéina, 60, 251. Baldwin, arcibiskup Salzburský, 45. Balthasar kardinal 570. Balthebagen Ileningus 570. Bamberg, Pamberg, 37, 39, 72, 76, £0, 122, 124, 138, 259, 263, 265, 266, 991, 596, 601. Bambersky biskup 36, 37, 39, 80. 135, 265, 294; Eberhard 37, 39; Otto sv. 77: Swideger 45. Barbora, královna česká, 585, 619, 621. Barcelona 610. Bardewig, Bardevik 90, 271. z Barchova Mikuláš 487. Barim, syn Boleslavův, 140, 297. Barnym 155. Barský vévoda 204. 323. Bárta, kněz táborský, 507. Basilej 123, 165, 291, 605, 608— 613, 618. Bavor, Bavořic, v. Jan V, biskup olo- moucký. Bavorsko, Bavoři 3, 22, 23, 56, 77— 79, 96, 138, 142, 144—146, 154—151. 159, 162, 199, 202, 208, 205, 264, 274, 299.301, 304, 305, 320, 323, 325, 352, 512, 591, 596, 598, 601, 611, 622. Bavorský les 241. Bdek, správně (+dek, město polské, 41, 287. Beatrix, viz Božena. Beheimstein 601. Bechynë 345, 400, 441, 446, 538, 580, 598 — 600; z Bechyně Dobeš 189, 316; Jindřich Lefl, v. z Lażan. Bechyńsky kraj, Bechyñsko 162, 306, 355, 361, 400, 540, 541. Bela III. král uherský, 110, 284. — ]V, král uliersky, 140, 143, 144, 149, 153, 157, 181, 299, 301—304. — Bela syn Bely IV, 155, 304. Běla, Byela nebo Kazi, dcera Krokova. 5, 212. Bělá, m. u Přimdy, 76, 262, 516. Bělčice 185, 315. Bělehrad v Srbsku 620. Bělice 192, 205, 317; z Bělic Jan 167. Bělina, Bílina 5, 6, 44, 212. 213, 239, 243. 505, 511, 615, 617, 620, 623. — brabó bólinsky Prokop 240. Bělinsko 14, 219. de Belkowe Smil 155. z Bělovic Kuneš 594, 595. Benátky Vlaské 45, 205, 325. Benedikt sv. 19, 34. — poustevník, jeden z 5 bratří českých muč. 35, 41, 234, 237. — VIII, papeź '87, 55, 247; B. X. 48; B. XI 181; B. xm 331, 335, 337. Benešov 154, "370, Bentschiez 206. Berengar, knize něm., 72, 195, 28, 318. Berengarius, jahen andegavsky, 48 SEZNAM JMEN OSOBNÍCH A MISTNICH. | | | | | | Bergamo, město lomb.. 3% 275. 7 Bergova pán 195, Berka z Dubé Hy nek: 180. 313; Jindřich 487. Berlín 166. Bernard, Bernat, syn Soběslavův, 93, 273. — vévoda saski, syn Albrechta Med- věda, 89, 2 — vévoda korutanský. 148. Bernart, purkrabí na Přimdě, 269. Bernow 166. Beroun, Berounští, Verona 92, 270, 272. 433—435, 475. 478, 568, 579, 581, 592, 613, 614, 616. 625. Berthold, minorita, 145. z Běškovic Albrecht 626. Bettovia, Ptuj, město štyrské, 152. Beutung 205. z Bezdědic Jan Řitka 574, 611. Bezděz 167, 307 513, 597, 617. od Bílého Iva Šimon 445. Bílina, v. Bělina; z Bíliny Matěj 571. Bisa, řeka, 138, 296. Bitov. m. mor., 113, 135, 136, 286, 296. Blanik, hora 400. Blanka, krále éesk., 179. Blanka, manželka Karla IV, 207, 323, 325, 326, 627. Blankenberg. Dlauckenberg, hrad né. mecky, 80. Blažena (Beatrix), manżelka Otty Brani- borského. 139, 297. Bleh Jan z Těšnice 594, 599, 600. Bobořané 56 Bobraslav, Bohraslav nebo Bohuslav, bratr sv. Vojtěcha 26. 229. Bocen, Poczen, město, 92, 272. Boemia, v. Čechy, Čechové. 7 Bogen Albert, hrabé, 138. Bohdal, Tigdag, třetí biskup pražský. 82 36, 231. 235. Bohuslav, purkrabi na Rabi, 594, 613, 614. 203, 206, Bohuslávek 696. Bohuš 569. 7 Bohdanée Milota 487. z Bohařině Jindřich 487. Bojiště, místo blíže Prahy. 110, 284, 389. Bolechovec Zikmund z Pušperka 598, 624. Bolek, vévoda opolsky, 166, 185, 205, 307, 310, 315, 324. Boleslav Mladá 378 srovn. Nova urbs. manželka Rudolfa, pozdějšího | BoZej Vräuvec, 63, 65. 67, 69, 73, 74, „ Borek u Tmáně Boleslav, vévoda slezský, 178, 202, 204, 302, 309, 312. 321, 323, 324. — kněžic polský, mečinos knížete če- ského, 64, 254 Boleslavský kraj 433. Bologna 98, 275, 570, 571. Bonifác, otec hrabénky Matildy, 52, 945. — VIII, papez, 177, 181, 183, 312, 314. Bonn 199, 320. Bononie, viz Bologna. Bor u Horazd vie 435. Bor Jiří 571. 626 Botek z Miletinka Divis 597, 614, 617 až 619. Boreš, otec Mstiše čili Mstislava, 243. | Borch, Bolch, mésto v Némcich, 121, 290. * Bofivoj I 15—17, 220—222; — Il 64 až 72, 75, 16, 253—959, 261—963, 268. Borotin 613, 620. 7 Borotina a z Landštejna Mikuláš 613, 622. Bosna, Bosina 4 211. Bosenský vévoda 591. Botič 217, 362, 368 z Bozkovic Jan 436, 437, 591. 253—256. 258, 260. 261. z Bozejova Jakoubek 614, 617. Bozek, Bozik, kaplan biskupa Menharta, 79, 264 | Bożenu, manżelka Otty Braniborského, Boleslav Stara 19—21, 38, 42, 45, 224 - až 227, 236, 238, 240, 874, 375, 513, 585; probošt Heřman, viz Heřman, biskup pražský. Boleslav I, kniže český, 18—25, 28, 222, 224—927; B. II Zbožný, 23—32, 221—932; B. ill 32—34, 40, 231, 232, 236, 237. — (Chrabrý), vévoda polský, 26, 32. syn Kazimíra, bratr Svatavy, man- Zelky Vratislava II. 50. 243, bratr Vladislava. manžel Jitky, dcery Vratislava II, 66, 73, 74, 256, 260, 261. kníže Slovanův, 119, 290. kníže polské (1125), 77; jiný (1149) 269; jiný (1335) 265, 266. 155, 157, 304. — Beatrice, wanž. císaře Fridricha: I, 90, 271. | — Beatrix, manž. Oldřicha, knížete če- ského, 35, 45, 234, 240. | Bradatý Jan 847, 372. Bradlec, hrad, 4-5. Brána apoštolská, viz Postoloprty. Brandýs 436, 465. Brandatendorť 206. Branibory, Bramburk, Brandenburgen- sis terra, 5, 15, 64. 89, 111, 135, 1306, 146, 147, 149—151, 153, 156, 151, 162, 180, 185, 201, 203, 212, 220, 954, 910, 985, 994, 295. 300 - 304, 313—315, 322, 323, 490, 596, 600, 601, 604, 606. Braniborské biskupství 105, 281. Braniborská, bramburská, kronika 15, 89, 220. 270. Branibor, Bramburk, město, 89, 105, 281. Braunsberg 147, 300 Břeh, Brieg 68, 204. 253, 324, 591, 598, Bremy 90. 271;_arcibiskup Liemar 56; arcibiskup Zifrid 89, 270. Brescia, Brixia 95, 96, 98, 198, 212, 214, 275, 320. Břetislav, hrad, 137, 296. Břetislav I 37 38, 40—44, 46, 49, 62, 234—241, 243, 252, — 11 50, 57, 59—65, 69, 73, 79, 243, 248. 250—255, 258, 260, 264. — syn Konrada I, kniż. &., 79, 264, 265. Brevnov 12, 217, 310, 372, 377, 409, 568, 586. Březnice 626. z Březnice Velek, koudelník, 600 Brixenské, Brizmenské hory 92, 272. 

Strana 631
SEZNAM JMEN OSOBNÍCH A MÍSTNÍCH. Brno 59. 64, 178, 254, 295, 253, 472, 527, 528, 568, 603, 604, 61 7. Brod Český 427, "441, 478, 479, 509, 510 592, 614, 615. — Uherský 598, 606. z Brodu Ondřej 570. 571. de Brofago Gerhardus 191. Bruberg 177. Brundusium 134. Brun, Bruno, apoštol Prusů, 36. Bruno, hrabě švábský, 47. — biskup brixensky, 156. — biskup olomoucký, 140, 146, 147, 151, 297, 300, 302. Brumova hraběte dcera, abatyše u sv. | Jiří, 47. 241. Brns z Kovářova Marěj 603. Brusinka, Bruzinka, krajina česká, 13, 219. Bruska 8, 71, 214, 259, 383. Brunävik, Brunšvicko 166, 266, 307; Ota z B. 120, 290. Brzezlavia, viz Vratislav. Bubny 67 256, 241. Budějovice 386, 387, 427, 519, 568, 581, 603, 617. z Budějovic Dominik 571. Budín 184, 314. 623. Budiäin 90, 267. Budi&ínsko, Budissinensis principatus b, 170, 200, 212, 308, 322. Budivoj, biskup pražský, 133, 293. — syn Hronův, 67, 256. Budyń 107, 591. z Budyně Jan Zajíc 592, 606. Bůdy 624. Buh, Bug, reka, 56 z Buchova Chval 584; Zbyněk 362, 311, 487. Bukovský Jan 602. Bulharsko. Bulgaria 4, 25, 144, 152, 211, 228, 290, 303. Burda (Brdo?), hrad, 77. i z Buřenic Kuneš 607, 612; Zdeslav Tluk- sa 354. 529, 592, 603, 607, 609, 611, 620; Eva, jeho vdova, 620. Burchard, hrabé, 23. Burkart, biskup pražský, 136, 137, 295. Burgund 39, 90, 271. Butnitz, Beutnitz, m. ve Slezsku, 206. Butovice (ne Buchowitz) 84. Buzek 595. Bydlin Jan 357, 541. Bynuria, Rymina, krajina česká, 13, 219. By stfice, hrad na Moravě, 137, 296, 385, | 425 Byzancie, Bisancia, Constantinopolis 4, 211. | Bzdinka, viz z Vicemilic. Dzeso, Bzeno, viz Psov. Cabalonskä vlast; Robert, Roprecht z Cab., fulešný biskup. 61, 252. Cacabus Mikuláš, mistr, 575. Caesarea, caesarienský arcibiskup, viz Albík. | Cichy, Aquae 32, 179, 199, 289, 320, 579. Calta z Kamenné Hory Burian, Bušek, 592, 612. Cambray, Cameracenskÿ biskup, 9°, 275, 340, 610 Carinthia, viz Korutany. Carlier Jiljí, cambrayský děkan, 610. | Cremona, Carnifex Jan 617. Carniola, Karnyola, v. Krajina. Cassamare, město italské, 131, 293. de Orunia Jindfich, biskup bambersky, 1 Cato, Kato 342. de Causis Michal, faráf u sv. Vojtěcha na Nov. m. Prażsk., 332, 338, 340, 537, 571, 57h, 579. Celestin, papvž, 177, 312. Cella, klášter, 601. | Cesarini Julian, kardinal, 604, 608 Cicensis, viz Zeitz. Cifra Jan 570, 571. Cilský hrabě Ondřej 619, 621, 622. Cirek, Czirgo 141, 298. Cistercienský řád 108, 283. Clara Vallis, v. Vallis Clara. Coeli porta, klášter, 167, 183, 307, 318. Colonia, viz Kóln, Kolin. z Columpny kardinal Oddo 344, 510, 528, 571, 573, viz Martin V. Como, Cumani 98, 275. | de Corario Angelus 331, 335, 337, 570; viz Rehoř XII. de Corbona Petr 205, 325. Corenbere v Durynsku 39. Coutances 610, 612, 619, 629 v. Filibert. Kremonsti 95, 98, 198, 274, 275, 320. Crescentia, viz Řehoř. Crudim, viz Chrudim. Ctibor, řečený „múdrá hlava“, 141, 298. Ctirad, Styrad 11, 12, 217. Cutha, viz Kutná Hora. Cvikava 201, 322. Cyrill, Cirillus sv., 16. , Cyrus, král perský, 10, 216. ‘ Cypr 134. | Czulehow, Züllichau in Siles. 205, 206. Čapek kněz. 389, 499. Capek ze Sin Jan 606, 611, 614—616, . 629. Cáslav, bratr sv. Vojtěcha, 26, 229. „ Čáslav 409, 498, 435, 479, 485, 489, 520, 524, 529, 532. 592, 614. úslava, dívka česká, 10, 216. Čáslavský kraj 519. z Častalovic Půta 470, 488, 581, 597 až 599, 616. Čber, písať Václava IV, 478, 479. Čech, praotec Čechů, 4, 212. Čechy, království České, Čechové 3, 4, 5. 7, 8, 11 18,14, 16—18, 20, 23. 631 | Červenohorský z Náchoda Hynek, (na Abršpachu), 620; Jan 482. | Český les 77. Dalmacie 4, 211. ' Daniel, król passky (!) (t. j. ruský), 302. — 1, biskup pražský, 90, 92—94, 97, 105, 269—272, 274, 275, 280. — 1 (Milík), biskup pražský 118, 289. Dänsko, Dacia 20, 225. Dasena, viz Děčané. Děčané, Dasena, 56. | Děčín 615. ; z Děčína, Děčínský Zikmund, v. z Var- temberka. z Dědic Milota 164, 306. , Dédoëäané, Dedosese, 56. | Deodatus, viz Bohdal. Děpolt, Teobald, Theobald, syn Vladi- slava I, 77. 263; Děpolt, syn jeho, 111, 114, 255; Děpolt, syn tohoto, 121, 290. — kniże německý za Jindřicha V, 72, 259. Dópoltici 106, 281. z Deštnice Hlaváč 592. z Détenie jinak z Valdštejna Hašek Ostrovsky. 596, 597. | Dětlíkův Václav, rychtář plzenský, 613. Dětmar, biskup pražský, 25, 26, 228, 229. Dětřich, Theodricus, syn Božejův 72, 73, 259, 260. — Tiedricus, arcib. virduensky, 56. | — lantkrabë& durynsky, 177. ; — biskup olomoucký, 172, 310. | — biskup naumbursky, 153. 26—38, 41, 42—48, 51, 54—57, 61 ' az 79, 90, 92 — 96, 106—117, 212 aż 216, 219, 221, 222, 225, 221—936, 238—242, 241—248, 251—260, 271 až 915, 281—288, 329, 330, 332—336, 338—341, 345, 350—353, 353—360; jazyk český 106, 281; kněžstvo české 338; knížata a králové čeští 8, 15, 58, 91, 220, 271; patronové čeští, 58, 60, 249, 251. Čeřín, Cziraz, les Gdecanüm od Břeti- slava I daný, 41, 237. Černín z Vysoké Jan 614. z Cernova Hajn a Zikmund, bratr jeho, 616. Čert, viz z Sokolovic. Červená Hora 596. | Drahoň. kaplan Vladislava IT, Děvín. hrad, 11, 12, 216—218. Dingolring 143. Diviš, sv. 45; Diviše sv. brána v Medio- láně 96, 275. Diva, Diviš (?), Dyna, 94, 95, 273, 274. Divoký Mikeš, viz Mikeš. Dlouhý Zdeněk z Chrasti 571. Dobris 472. Doksany, klášter, 108, 118, 269, 283, 289, 409, 505. Dolany 613. Domaslav Vräovec 69, 258. Domažlice, Tngast, Tuhošt (?), 56, 402, 419, 563, 593, 604, 609, 611, 614. Dominik, patriarcha akvilejsky, 45. — z Budějovic, notář, 571. Donin, hrad v Miśni, 68, 74, 76, 78, 79, 257, 260—262, 264. z Donína Fridrich 599. Doníinský Václav, rychtář kutnohorský, 350, 371. de Dorenstain Jindřich, řečený Kolman. Doupovec 478. Drahomiř, kněžna č., 223, 225, 17, 18, 20, 222, voleny biskup olomoucky, 90. z Drahonie Anna 628, Bartošek 614, 626, 628; Jan 628. Drahous (Draéov), Dragus 15, 220. z Drážďan Petr, mistr, 329, 580. Drážďany 600, 601, 608. z Dražic Jan, biskup, 3135 Řehoř 181, 313. Dřevič 35, 233. 

Strana 632
632 Dřevno, Drebnov 80, 265. z Drnolce pin, 144, 299. Drosendorf i61, 162, 164, 306. z Dršíky Zdeněk 604. 612—614. Držimíir, Drisimir, druh Zderadův, 59, 60. z Dubé Roháč 462, 593, 614, 620, 621. — Berka Hynek 180, 310; Jindřich 487. Beneš (na Kozlém) 614, 617. Hynek Hlaváč 367, 506, 507, 583, 596. Jakub, děkan vyšehradský, 576. Jan 571. Aleš Škop (na Housce) 485. Václav 448. z Dubňan Hrdoň 612, 613 Dubrovník, Ragusa, 17, 221. Dunaj 3, 4, 68, 78, 109, 114, 122, 135, 139, 149, 156, 161, 162, 164, 202, 206, 212, 257, 264, 283, 287, 291, 297, 304, 306, 322, 325, 569, 598, 617. Durynk 15, 220. Durynsko, Thuringia, 3, 29, 168, 591, 596; hrabě Ludvík 78, 269. Duršmíd Václav 625. Dvůr Králové 481, 482, 596, 614. Dyna, viz Diva, Diviš (?). Eberhard, biskup bambersky, 37, 39. Ebersberg 145. Lbirswalde 166. SEZNAM JMEN OSOBNÍCH A MÍSTNÍCH. Eugenius III, papers 268; IV 604, 608, 610, 614, Evropa 3. Eystet v. Eichstüdt. Ezelin Tarvizsky 144, 299. Fabian, hrabč vyšehradský, 71, 259. Falkemberg 205. z Falkemberka pán 324. Falkenštejn 616. z Falkenštejna Záviš 170—172, 308, 309. Fernandus, legat papežský, 358, 359, 369, 376, 380, 528, 585. Ferrara, Ferraráti 98, 275; markrabě Hugo 95, 274. z Fictum Boso 594. Filibert, biskup v Coutances, 610, 619. 622. Filip, arcibiskup salzburský, 145, 146, 151, 302 — vévoda burgundský, 199, 320. vévoda švábský, pak král římský, 116, 118 -122, 287, 289—291. král francouzsky, 199, 203, 206, 320, 323, 325. kněz u sv. Petra v Praze, 497. Flandry 206, 325. | Flaška z Pardubice Arnošt 366, 470. | Flaška viz z Richemburka. | Florencie 179, 198, 313, 320, 608; kar- dinal Frantisek 340. | Floss, hrad něm., 292. Idithu. manżelka Otty I, krále něme- | ckého, 22. Egidius, doctor Parmensis, 610. Kichstädt, Odalri- cus 56. Eghard, Ekbard, Ekkard, biskup praž- sky, 36, 39, 285, 236. Eghard, arcibiskup "salzburský 272. Ekembert, purkrabi hradu Donína, 74, 260. Lystetensis episc. Eisenach 140. Eistenberg 177. Eldemberg 185, 315. kldemburg 180, 313. Eliáš, minorita, 154. Llicha, manzelka Otty Askanského, matka Albrechta Medvěda, 89, 139, 270, 297. Elišku, dcera Václava II, manž. krále Jana, 178, 188, 191, 192, 195—200, 203, 207, 312, 316 — 321, 323, 326, 627. — dcera krále Jana, 203, 323. Elsasko, Alsatia 22. ra probošt, pak biskup virepur- 8 Emerich, syn krále Stépäna a Gisely, 36. Emma, Hemina, manželka Boleslava II, 32, 36, 932, 935. Engelbert, biskup naumbursky, 135. — biskup olomoucký, 120, 290. — Enkbert, arcibiskup trevírský, 55, 56, 246, 247. Engliš Petr, mistr, 397, 465, 521, 524, 609. Enus, Inn, řeka, 148. Erich, král dánský, 20, 139. Erik, kanovník halberstudtský, kolinsky a wagdebursky 139, 297. Erfurt, Erfordia 90, 135, 173, 174, 176, 310, 311. KErkembert, Herkembert, Zaherkembert, příbuzný cís. Fridricha I, 95, 274. Ernest, vévoda švábský 39. Esslingen 200, 321. Forster Augustin 623 Francie 22, 179, 199, 203, 206, 320, 323, 325, francouzský národ, natio gallica, Frankenstein 177. Frankfurt na Mohanu 36, 140, 199, 320. : Frankfurt na Odře 606. Fransko, Franconia, Frankonie 21, 23, 185, 227, 315. Freyenstat, Freistadt, m. slezské, 205. Friaul, Forum Julii, 98, 161, 275, 305. z Fridlandu Póta; Herman a Hynek, synové jeho, 321. Friederich, l'riderieus dux, 56. Fridrich I, císař římský, 90—92, 105 aZ 107. 111, 112—114. 138, 269 až 272, 281, 285, 292, 296. II, král a císař římský, 122, 123, 133—136, 139, 145, 291, 293—295, 297. arcibiskup kolínský, 96, 97, 275. arcibiskup salzburský, 157, 165. biskup pražský, 106; 111, 281, 282, 254 kurfirst saský, 601. lantkrabí, 596 — markrabí míšenský, 604, 609, 622. syn Konráda III, vévoda z Koten- burka, 95, 97, 274, 275. syn Vladislava, krále českého, 105 až 114, 269, 281—287. syn Albrechta I, vévoda rakouský, 135, 136, 138—140, 189, 190, 197, 199—901, 906, 994—997, 316, 317, 319 - 322, 325, 335. purkrabi norimbersky, 161, 601, 604. — kancléř papeže Lva IX, 45. — bratr Gotfrida, vév. lotrinského, 48. Frid&tejn 608. z Frimburka Aleś 600; leich 614. Václav War- Frizsko, Frisia 41. 146, 300. Frisinky, frisinský biskup Oldřich, 66, 155, 163, 255. Fulda, klášter, 80, 265. 7 Ful&tejna Herbort 466. Fürstenfeld, kläster v Bavorsku, 154 Gallie, Gallia 39; viz Francie. Garda, Gardské jezero 92. Gaudersheim 80. Gdek, Gdecané (Bdek, Bdekané) 41, 23 148, Gebenenský kardinal 567. Gebhard, biskup aureatský, 45. -— biskup řezenský, 45. — Gebehard, biskup vircpurský, 79. — viz Jaromir. Gencius z Orvietu 177. Genua, v. Janov. Gera 625. z Gery pini 149, 301. Gerard, kardinal legat papeże Inno- cence lI v Némoich, 80. Gerhardus de Campaneta 98, 275. Gerhard, arcib. mohučský, 178, 312. — Kerhart, z Ferrary 98, 275. Gerlic viz Zhořelec. Germania, viz Némecko. Gertruda, Gedruta, manž. Vladislava II, 266—269. — královna uherská, 156. Gervasins. probošt vyšehradský, 90, 92, 271, 272. Gisela, sestra cís. Jindřicha II, manž. sv. Štěpána, 36. Gisela, manž. cís. Konrada, II, 41. teta Rudolfa, krále: burgundského, 39, 41 ; Glogow, viz Hlohov. Gnezna, viz Hnézdno. Goldberg, m. ve Slezich, 595. Gotha 1/7. Gotfrid, markrabě rakouský, 64, 65, 254. Gothard sv. 80, 265. Gotpold, Gopold, opat sedlecký, biskup pražský, 106, 208, 281. Gradek, viz Hrádek. Gransoge 193. Greczen, viz Křečín. Grifina, manž. Leška Krakovského, 173, 175, 176, 311, 312. Grimma 601. Grunemberch, m. ve Slezsku, 206. Grünhain 176, 311. Gubin 202, 322. Guido, kardina! legat, 156. Guta, dcera Rudolfa Habsburského, 184. Guta, dcera krále Jana, 199, 320. Gutstejn 627. z Guidtejna Burian 614, 616, 621; Jan Gwerdek, viz Hvozdek. de Gymlin Zävis Hriè 620. Habr 66, 256. Hadrian, Adrian IV, papeź, 151, 270 302. | Hajma, viz Emma. Hajn z Cernova 616. Halberstadt 138, 139, 149, 296, 297, 301. z Hanova Oldiich 321. Hanovec, v. z Svamberka. 

Strana 633
Hanuš, vév. bavorský, 596, 604. Harasser Walter 569. z Hardeka hrabata 150, 301, 302, Jan 594; Orto 152. Hasenpůl (t. j. Hasenbiihl) 178. Hasištejn 471. Hassia, v. llessensko. lla&ek pin 532. Haugvie 607. Hayerloch 156. Hazmburk 606. z lazmburka Mikulii$ na Kosti 619, 622; Vilém Zajíc 188, 316, 348; Zbyněk Zajíc 606, 619; arcibiskup pražský, 570, 572, 573, 571, 628. ledvika, Hedwigis, Medvéda 89, 210. Hedvika sv. 156, 160, 305. Hedvika, dcera Mikulášova, 139, 297. Heimburk 143, 299, 302. Helbirka, Helkurta, manž. Bořivoje II, 64, 254 dcera Albrechta Helias Jan 570, 571, 576. Helfmburk 181, 617. Helfštejn 526. Helkurta, viz Helbirka. Iemma, Emma, Hajma, manZelka Bole- slava IT, 32, 36, 232, 235. z Henneberka Berthold 185, 196, 314, 319; Jitka 166 807. Henzlüv Mikulis, viz ze Sulejowie Jan. Herhart, Herhardus, vnuk Velkeho Hra- biše, 97, 275. Herenstat 326. Heribert arcibiskup kolinsky, 37. Heřman, vévoda švábský, 22. hrabě saský, 80. - markrabí braniborský, 140, 166, 167, 180, 185, 297, 307, 313—315. biskup pražský, 63, 64, 71, 72, 76, 253, 9254. 256. 259, 262. biskup verdensky, 97, 275. biskup nykopolensky, 425. šlechtic český, 72, 259. z Heřmanova Městce a z Opočna Jan 597—600 Hertvík, v. z Rušinova. Hessensko, Hassia 39, 162. Heybs 163. Hirnhaw 579. Hlas z Kamenice, v. z Kamenice. Hlaváč z Deštnice 592. — z Dubé Hynek 367, 506, 507, 583, 596. Hlohov, Glogow, m ve Slezich, 62, 70, 185, 205, 206, 252, 258, 314, 325, 326. Hlubokä 171, 309. Hluboš 626. Hnězdno, Hniezdno, Gnezna, město polské, 30, 41, 77, 180, 182, 231, 237, 318, 314; arcibiskup Radim 30, 231. Hodka, dívka česká, 2106. Hodoniu 137, 296. Hof 601. z Mohenburka hrabata 156. z Hohenlohe hrabatı 196. Holeska Oldrich 593. Holice 488, 619. Zbyněk, | SEZNAM JMEN OSOBNÍCH A MÍSTNÍCH. Holštýn, hrad 172, 309. 7. Holštýna Vok 440. Holubec 598. Honorius IL, papeZ, 77; III 134. Horažďovice (Harawicz) 169, 316, 438, 609. 7 Horky Jan Pardus 621. | Hořovice 472, 602, 606. Hořovský, viz Huler. Horšův Týn 603, 604, 612, 627. z Hostic Matěj z Kourimé 487. Hostivít 15, 220. Hostomice 613. Houska 485, 617. Hovora, služebník Jaromíra, knížete če- ského, 34, 232. Hrabiše Velký, bratrovec jeho Herhart, 97, 275. Hrad Nový, v. Kunratice. z Hradce Jan 621, 622; Marek 616; Menhart 594, 599 604, 609, 612 až 614, 617—619, 621, 622, 694; Miku- 148 580; Oldřich Vavák 450, 452, 453, 465, 470, 485, 487, 493, 495, 509, 510, 622, 624. Hradec Jindřichův 450, 465, 470, 517, 624. Hradec Krilové 62, 67, 190, 191, 194, 197, 252, 256, 317, 319, 349, 365, 381—383, 402, 409, 434, 435, 487, 491. 493, 494, 500, 539, 581, 587, 592, 593, 596, 606, 614, 619, 620. Hradecky kraj 365, 465, 491, 541, 592. | Hrádek 60, 71, 74, 251, 259, 270, 585, 604, 617, 622, 625, 626. | z Hrádku Habart Lopata 609; Jan Par- dus 609. Hradiště (Tábor) 184, 314, 357, 369, 370, 381, 540, 583, 604, 607. Hradiště Mnichovo 365, 409, 541. Hrdinka 621. Hřeben, bora, 465, 469. Hřebenář Jan 618. z Hřešihlav a ze Svinné Růs 607, 612. Hřiby 614. Hříč z Nehasic na Skřípli Přech 611, Markéta, manželka jeho, 611. Hromádka, zvonik táborský, 357. Hromádka z Jistebnice, kněz, 470. Hroznata, hrabě (župan), 269. Hugo (Hugne), markrabí ferrarský, 95, 97, 93, 274, 275. Hugolinus, biskup z Ostie, 134; srovn. Rehor IX Huler Zikmund z Hofovic 602, 606. Humpolec 531, 605. Humpert, biskup od sv. Rufiny, 45. ; Hunoldsburg 166. 307. Holicky Aleś ze Sternberka 488, 593, | 596; v. Šternberk. Hus Jan 330 —335, 338 —344, 346, 347, 351, 353, 358—360, 416, 489, 492, 527, 598, 537, 539, 563, 510—519. z Husi Mikuláš 345, 349, 362, 371, 380, 434, 436, 437, 441, 441—450, 452, 453, 584, 587. Husité, Wigleffovei, Wigleffova rota 3, 61, 333, 344, 346, 354, 357. z Hůzné Přibík 572. Hvězda z Vícemilic Jan, řečený Bzdin- ka, viz z Vícemilic. Hvozdek, Gwozdek, Kosdek, 57, 76, 248, 262, 263. 633 Hyhal 593. Hynek, vévoda slezský, 321. Hyršava 336. Chadold, Kadolt. Sirotek 150, 152, 302. Chaldejská zemč, Caldea 4, 211. Charvát Jan 487. Charvátsko 4, 56, 211, 212. Cheb, Egra 4, 116, 118, 155, 156, 171 až 113, 184, 288, 304, 310, 314, 601 aż 603, 620. Chelcice 386. Chelhperch 138. Chiemsee, Chiemensis episc. Johannes, 165. Chlewezo Slamydus 625. Chlumee, Chlumek, Kulm 68, 78, 257, 963, 612, 614. z Chlumu Petr 485. Chmelík Václav 596. z Chmelné Chval 614. Chmelnický 616. Chodek Jan, farář v Kouřimi, 353, 355, 539. Chodové 365, 541. Chomůtov 471, 473, 476, 477, 507, 511, 581. Chorinense monasterium, v. Kormenský klášter. Chotěboř 470. z Chotemic Jan na Vlasimi, hejtman svidnický, 350, 371. z Chotěnova Albrecht 440. Chotěšov 409, 438, 469, 471. Chonstnik 381. z Chrasti Zdeněk Dlouhy 571. | 2 Chfenovie Milota 487. z Chříče Absolon 626; Žibřid 626. Chrováti 56. Chrt Vilém ze Zahrádky 620. Chrudim, Crudim 46, 190, 191, 197, 241, 317, 319, 470, 481, 495, 516. Chrudimský kraj 516. Chrustenice 607, 626. Chub, viz Kouba. Chudoba Jan, nazvany Rilsko, 348, 485, 582. Chunczen 138. Chur, Curia, Curiensky biskup 97, 275. Chval, zeman, 462. z Chvalkovie Jiřík 382, 383. Chýše, Stříž z Chyš, syn jeho Odolen 92, 93, 273. Ida, manzelka Leutolda, vévody 3vab- ského, dcera Heřmana, vévody šváb- ského, 22. Ingelheim, mésto némecké, 23. Ingolstadt, m. bavorské, 148. Innocene Il, papež, 80. 266; Inn. III 122, 196, 134, 291, 292; Inn. IV 139, 145, 146, 297, 300; Inn. VII 569. Istrie 4. Italie, Italové 3, 31, 32, 197, 319, 568, 604. Ivančice 605. Iza, Izza, biskup pražský, 39, 236. Izaiáš, prorok, 312. Izák, Ysaac, poustevník, jeden z pčti bratři českých mučedníkú, 35, 41, 234, 237. Jacze, Jakeš, kníže polské, 89, 270. Jaderské arcibiskupství 17, 221. 81 

Strana 634
634 Jakoubek ze Stříbra 329, 330, 334, 464. 474, 499, 501, 521, 523, 537, 572, 576, 580. Jakub, kněz, 355. — farář vinařický, 571. — od věže 194, 317. Lucemburský 178, 191—193, 196 až 202, 204—207, 312, 318—322, 324 az 396, 627. syn Jana Lucemburského, 202. 323. papez XII, 24, 25, 227, 228; XVIIi (XIX) 36; XXIII 330, 331, 335, 337, 573, 578. scholastik vyšehradský, pak biskup pražský. 134, 136, 156, 160, 161, 165, 181, 294, 295, 305, 307, 313. probošt vyšehradský, biskup praż- ský, 195, 265, 266, 318. I, biskup litomyślsky, 267. biskup moravsky, olomicky, 50, 51, 55, 243, 244, 246; III 90, 271; IV, drive opat v Litomyśli, 90, 272; V (Bavorčic) 120, 290. syn Filipa, krále francouzského, 199, 320. arcibiskup kolínský, 192. arcibiskup mohučský. 511, 512. biskup chiemenský, 165. biskup tesolavensky, tuskulansky, kardinal, 58, 249. vévoda bavorsky, 336, 591, 620, 622. markrabé brandenbursky, 129, 132, 135-140, 14%, 149, 155—157, 166, 180, 185, 192, 243—997, 300, 301, 304. 307, 313—315, 317. vévoda byturicensky, 199, 320. markrabě lužický, 627. markrabě mantuanský, 3 Minsterberský, 591. kníže opavské, 516. vévoda osvětimský, 205. vévoda slezský, 206, 325, 326. Sulzbašský 601. vévoda svitavský, 324. Švábský 177, 178, 189—191, 312, 316 Zahaňský 591. vévoda zhořelecký, 568, 628. z Jičína, mistr, 413. sekretář, viz ze Smržova. řečený Chodek, fardf v Kouřimi, 353, 355, 539. kněz, 355, 519. z Zeliva, viz z Zeliva. děkan z Podskalí, 571. Ješek, syn Tistův, Vršovec, 70, 258. poustevník, ských mučedníků, 35, 41, 234, 237 Bradatý, purkmistr staroměst., 347, 372. Chudoba, doba. Janebiz, viz Janovice. Janov, Genua, město italské, 320, 608. Janovice 40?, 450. z Janovic Petr 515, 612, 614; Purkart 450, 515. Jaroměř 190, 194, 197, 317, 481-—483, 596, 614. Jaromir, syn Bořivoje II, 80, 265. — Gebhard, Kebhard, syn Bretislava I, biskup pražský, 33—37, 40, 49—52, nazvany Ralsko, v. Chu 198, 275, jeden z pěti bratří če- | | | Z Jikve Jan S 55, 57, 59, 69, 239—287, 243 — 248, 250, 251, 258. Jaroslav, biskup sareptsky, 571. — kněz u sv. Mikuláše na Starém mě- stě Pražském, 497. z Jarosluvic Vilém 614, 615. Jaroš, purkrabí pražský, 151, 152, 303. Javor 562. Ječmínek Jiří 503. Jemník (Gemnicze) 205, 604. Jeník z Mečkova Vilém 601. Jeremiáš, prorok, 347 Jeronym Pražský, mistr, 336, 340—344, 853, 355. 360, 489, 492, 537, 579. Jerusulem 30, 79, 80, 114, 134, 138, 264 až 2606, 269, 286, 295. | z Jesenic Jan, mistr, 570, 571, 579, 577, 580 Ješek, Ješka zlatníka syn, 441. Ješna Ambrož 62%. Jevišovice hrad, 516, 517, 605. z Jevisovie Jindfich Zajimać 620; Eva, manželka jeho, 620. — a z Kunštátn Sezima (Zajímač) 614. | Jičín mistr 474, 485, 568. Jihlava 528, 524, 581, 604, 618. ib 626. Jilava v Uhiich 606. Jindfich I král římský, 15, 20, 22, 220, ; 1133, 35—40. 239; III (IV) 17, 39. 42— 45, 222, 229, 240; IV, cisaf, bl. b4—51, 59, 61—64, 68, 10, TT, 944—946, 951—954; V 63, 72, 76, 253, 959; VI 114. 115, 118, 136, 287, 989, 995; УП 144, 191—193, 196—199, 299, 318—390. 697. syn Svatopluka I. 11, 259. Břetislav, kníže a biskup český, 77, 111, 113. 116--118, 263, 269, 285 aż 289. vévodu bavorský, 23, 89, 90, 144, 146, 154, 156 199, 202, 205, 270, 271, 299, 320, 323, 325. lantkrabě durynský, 139, 140, 297. Korutanský 178. 186—189, 191, 194 aż 197, 312, 315-319. Velkopolskÿ 138, 186, 193, 296, 315, 317. vévoda vratislavský, 166, 173, 174, 204, 307, 310, 311, 324. vévoda slezský, 150, 151, 167, 200. 204, 301, 302, 307, 322, 324, 326. vévoda rakouský, 96, 97, 109, 140, 274, 275, 283, 297. syn Albrechta I, 197, 201, 202, 319, 322. Vrsovec 80, 264. lantkrabé hessky, 148. slovanský, řečený Pribysluv, 89, 270. (Lev), otec Oty IV, krále římského 119, 249. vévoda svidnický, 182, 314. Avelant 192, 317. markrabě braniborský, 114, 116, 140, 287, 297. markrabě (jaký?) 32. markrabě saský 80. markrabě mišenský, 138, 296. biskup basilejský 165; vircpursky 36; fezensky 185; vratislav. 182, 314. biskup olomoucký, 78, 264, 266 až | 269. SEZNAM JMEN OSOBNÍCH A MÍSTNÍCH. Jindříšek 593, 621. Jinecký Mikuláš (03, Václav 597. Jinoch Jakeš z Nové Plzně 57i. z Jivjan Jindřich Zito 597. Jíra, rukavičník, 523, 524. Jira z Klatov, knéz, 495. Jiří Branković, kniże srbsky, 623. Jistebnice 470. z Jistebnice Zikmund 569. Jitka, Juditha, manželka Břetislava I, 37, 38, 40, 47, 48, 235, 237, 248. — Juditka, dcera Vratislava 11, 50, 53, 66, 243, 256, — manželka Boleslava, knížete pol- ského, 77. — Judita manželka Vladislava I, 105, 106, 108 109, 281, 2 — manželka Vladislava IT, 269, — Gutta, manzelka Václava II, 172, 173. 176—178, 184, 309—312, 314. — dcera Albrechta Saského, manželka Jana Brandenbnrského, 140, 297. — dcera Václava IL, 177. z Jivjan Jindfich Zito 597, 599. Johannes (?) 607. Johänek, konsei plzensky 613. Jo&t, markrabé moravsky, 227, 568, 571, 625, 678. Jordanus, kardinäl 340. Judita viz Jitka. Kadaň 511. Kadolt Sirotek 150, 302. Kalich, hrad, 483, 511. Kališ. Calisiensis episcopatus 77. ! Kalne, hrad 138. 296. Kalov, ves v Mí&ni, 57, 248. Kamberg 162, 306. Kamenice 63, 201, 591. z Kamenice Hlas Jan 465, 592, Prokop 35 253, 322, 438, 465, z Kamenné Hory Burian Calta 592, 612. Kamrovec 597. Kaniš Petr 475. Kapléř ze Sulejovic na Vintenberce Kunrat 600. Kardynál Jan 465. 523, 521. | Karel Velký 42, 239. — IV, císař římský, 3, 200, 201, 204, 207, 267, 321—322, 326, 490, 567, 627. 628. — král francouský, 199, 200, 202, 208, 206, 320, 321, 323, 325. | — král uherský, 183, 157, 202, 815, 522. Karlštein 354, 376, 435, 490, 524, 585. 592, 597 — 600, 603, 604 607, 609, 611, 612, 614—616, 618, 620, 624 :Z 626. 7 Kastela 196. Kaška, kněz, 495. Kateřina, vévodkyně bavorská, 156. — Hlohovski 186, 315. Katheberck v Durynsku 39. Kauth, m. ve Slezsku, 205. Kavčí hora 436. Kazi čili Běla, dcera Krokova, 5, 212. | Kovo kniZe Slovanův, 119, 290. — vévoda opolský, 172, 309. — vévoda polský, dcera jeho Svatava, 50, 243. — vévoda těšínský, 205, 324. 208, 409, 314, 

Strana 635
SEZNAM JMEN OSOBNÍCH A MÍSTNÍCH. Kebhard viz Jaromír. Keřský Ondřej 612, 614, 615. Ketčice 607. Kladruby, Cladrub, klášter, 77, 409, 469, 471. Kladsko, Glacz 63, 74, 79, 167, 204, 253, 261, 264, 266, 307, 324. K'ara svatá 145. Klatovy 352, 356, 409, 581, 592, 593, 600, 609, 614, 626. Klatovský Bořek 520. Klem. viz Ruprecht. z Klenového Přibík 596, 609, 612. Kliment II, papež, 16, 45, 221; IV 155 až 157; V 177, 181, 198, 312, 314. 310, 320. Klokoty 475. z Klučova Václav 440, 441. Kněževes 436. z Knézevsi Jan 487. Knin 350, 618. z Knína Matěj, řečený Pater, 570. Knut, Cnuto, král Anglie 39. Koblih, rytir, 478. z Kocova Humprecht 614; Zbyněk (na Nečtinách) 612, 621. Kočka ze Skal Přibík 617. Kočovský Jan 626. Kochan Vršovec 33, 40, 232. Kojata, příbuzný Mutiny, Vršovec, 63, 253. — syn Všeborův, rádce Vratislava 1l, 49, 50, 243, 244. Kokot 598. . Kolda, viz ze Žampachu. z Koldie Albrecht 350, 582, 620; Tymo 321; pini 350. 511. Kolín na Rýně 37, 56, 96, 120, 139, 148, 159, 192, 199, 513. — na Labi 190, 316 427, 428, 479, 509, 569. 592, 597, 614, 615, 617, 622, 623. Kolman z Dorensteina Jindřich 593. Koloman, král uherský, 64, 70, 75, 138, 253, 258, 261, 296. z Kolovrat Divis 618; Fridrich 593, 602, Konrad, Ota, knize znojemsky, 109, 111 | aż 115, 283, 285 - 287. Chunradus, zeť německého krále Oty I, 33. syn Fridricha II, 304. vévoda polský, 154. syn Jana Brandenburského, 139, 297. vévoda hlohovský, 206, 325. markrabí brandenburský, 166, 193, | 307. vévoda Wangionum, 39. Konstancie, manž. Přemysla Otakara I, | 120, 137, 290, 296. | Konstantin, císař, 58, 249. | Konstantinopolis viz Byzancie. | Kopanice, Kopaniz, ve Slezsku 206 Koranda Václav, kněz, 356. 360, 389, 399, 413, 425, 445, 446, 466, 467, 498. Koranda, konsel plzensky, 613. Korin 325. z Krašova, viz Kolovrat. z Kravaf Bolek 144, 299; Petr 594; Václav (ze Stráže) 594. | Křečín, Greczen, les na Moravě, 16, 221. ' Kremnice 669. Kremona, viz Cremona. Křemže 134, 294. Kreuzburg 177. Kresomysl, Kfizomysl, Cresomysl, knize český, 13, 218. Krchlebec Mikuláš, purkrabí zvíkovský, 614, 617. | Kfikava 593. Křisťan, Cristinns. poustevník, jeden z 5 bratří českých mučedníků 35, 41, 234, 237. — mistr, farář. u sv. Michala Většího, 520, 521, 537, 570. Krištof, věvoda bavorský 622. , Krivoklát 73, 188, 189, 201, 260, 316, Kormenský klášter, Chorinense mona- | sterium, 156 180, 193, 304, 313, 317. Koruna Zlatá, klášter, 409, 582. Korutany 4, 21 94, 121, 148, 151. 156, 161, 162, 191, 274, 290, 302, 304 až 306 Kosdek, viz Hvozdek. Kosmas, biskup pražský, 58, 61—63, 249, 251—253. Kost 619, 622, z Kostelce Jan Sädlo 510, 515; viz z Miličína a ze Smržova. Kostka (z Postupic) 4, 603, 609, 612, 616. Kostnice, Constancia 22, 45, 165, 330 až 310, 342, 351, 444, 445, 462, 492, 512, 528, 537, 528, 568, 579, 580, 603; koncilium 330—340, 312, 344, 353, 358. Kostomlaty 615—617. z Košice Baltazar viz Jan XXIII ' Kouba, Chub, řeka, 56. 604—607, 609, 626; Hanuš (z Kra- | Bova) 592. 593, 599, 602, 604—607, . 609, 617, 618, 622, 696. Kolperg Mikuliś, rektor university, 567. z Kolštejna Hynek 368, 436, 438, 465, 483, 584, 591, 593—595, 597. Konopiště 603. z Konopiště, jinak z Sternberka, Petr 370, 440, 441, 583; Perchta 617 magdebursky 157, 304; mohučský 162; pražský 330, 376, 378, 483, 485, 491, 494, 499. 501, 538, 539, 576, 585, 591, 592. — biskup frisinsky, 155. 156; kostnieky 22; mastrichtský 56; olomoucký 139, 140; vratislavský 598. ЦП, císař římský, 39—41; 111 79, 90, 95, 264, 266—271, 274; 1V 140, 145, 146. Kunrat, kniże Cesky, 40, 47, 49, 50, 56, 59, 60, 64, 75. 78, 237, 241, 243, 244, 247, 250—252, 254, 961—263, 265. Kunrat, syn Litolta, 79, 264, 267, 268. Kouba, Chamb, mésto 143, 156, 203, 323, 598, 611. Koudelník Velek z Březnice 600. 322, Křivosůd Vršovce 80, 264. Kříž, kramáůř, 569. | na Křížkách 347, 348. Kounice, klášter na Moravě, 111, 113, | 285, 286. Kouřím, Curim, vévoda kouřímský, 18, 19, 223, 353, 355, 427, 442, 466, 479, 487, 539, 592, 614, 621. Kovärik 626. | z Kovářova Brus Matěj 603. Kozlany 205. 324. ; Kozlé 614, 617. Konrad, arcibiskup kolínsky, 148, 301; , Kozolupy 530. Krajina, Carniola 4, 211. Krajíř (Rakušan) 519; Lipolt. hejtman v Budějovicích 605, 609. Krajíři 880. Krámy 607. Krak, bratr Kroka, 212. Krakov 82, 53. 56, 145, 173, 176, 186, 205, 232, 311. 315. Královec v Prusku 147, 300. z Kralovic (Královec) Jan 594, 595, 599. Kralovice 592, 627. Krása, věnečník z Prahy, 358, 490, 539. Kraskov 205, 324. | z Krasikova viz ze Svamberka. Kraslikov 469, 471, 524. | Krašov 593, 602. Krk Aleš rytíř Srbín, jinak Soběšín, 440, 441. ‚ Krk „Jan z Risenberka a ze Svihova Krok, Crok, Crak, 5 6, 212, 213. Kroměšín Jan 600; Jakub 603. Kronach 601. Kropáé Mauritius 603. Krosno, Krozzen, m. ve Slezích, 206. Kräñäk Mares 615. Kruéin 386. Krumlov 381, 568, 587, 605. Krušina Hejman 189, 316; Hynek z Kum- burka 365, 367, 368, 455, 619; Jan 622; srovnej z Lichtenburka a ze Svamberka. Kubín 600. Kulmbach, m. v Bavořích, 601. Kulmenský biskup 149, 301. Kumburk 622. z Kumburka, viz Krušina. Kumáni 143, 144, 150, 159, 299, 301. Kumon, Cunun, vrah sv. Lidmily 18, 228. Kumżik, Kunza, Kunsack 3. Kune 416. Kunegundis viz Kunhuta. Kunekin 180, 313. Kuneš, švec 625. Kunětice 587. Kunětická hora 382. . Kunigunda, Kunhuta, dcera Oty Sváb- ského, manželka Václava I, 122, 134, 144. 157, 153, 158, 167, 168, 170, 171, 175, 176, 294, 299, 303, 304, 307, 308. Kunhnta, manželka Přemysla Otakara II, 181. — deera krále dánskélio, 39. — deera Premysla Otakara l1, abatyše svatojirskä 181, 202, 314, 323. — dcera Otty Braniborského, 139, 155, 157, 166, 297, 304, 307. Kunrat viz Konrad. Kunratice 581, 585, 591, srovn. Novy hrad. z Kunringu päni 143, 299. * 

Strana 636
636 z Kunštátu Boček Viktorinův 136, 295, 432, 441, 443, 447. 449, 465, 500, 513, 516, 532, 591; Herart 618; Hy- nek 443, 482; Jan Puška 443, 465, 482; Viktorin (odjinud z Poděbrad) 436 ; Sezima (z Jevišovic) Zajímač 517, 614. Kutná "Hora, Cuthna, Horníei, Kutno- horśti 4, 179, 184, 190, 194, 313, 314, 316, 317, 351—353, 355, 358, 359, 362, 363, 368—371, 373, 374, 396, 397, 409, 497, 428, 435, 441, 470, 472, 419—481, 509, 510, 520, 596, 529- —534, 539, 540, 568—570, 583—585, 592, 595, 603, 614, 621. Kyjov 604. Kynžvart 601. Kyselice Jakub 617. Kyšperk 617. Labe, Albex, 4, 8, 15, 42, 62, 64, 73, 15. 77. 114, 116, 212, 215, 220, 238, 252, 254, 260, 262, 287, 375, 686. 7 Labouné Zdenék, kanovník, 570, 576. Laczko viz Lane. Ladislav, Vladislav, Wladislaus, król ubersky, 58, 60, 249, 251. Ladislav, král 624, 625. Ladvi, Ladvé, Kfizky u L., 347, 348. z Lamberka Mikulas Sokol 605. Lanc, Licek, Laezko, kaplan Vratisla- vüv, 50, 244. Landsberk 600. Landshut 145, 148, 301. z Landštejna a z Borotína Mikuláš 613, 620. Lantfrid 607. Lateran, koncil 48, 126, 292. Lauda z Písku Matěj 610. Lauda, Lauduna viz Lodi. Laut Otik z Vlazovic 593. Lauenburk 167, 307. Lava 150, 163, 301, 306. z LuZan Jindrich Lefl na Bechyni 440, 441, 446, 574, 598. Ledeć 369, 370, 581, 584. Lefl viz z Lażan. Lehnice 204, 324, 591. Lech 5, 212. z Lemberka páni 141, 298. Lemuzi 56. Lenin, klister cisterc. v Braniborsku, 111, 129, 148, 157, 166, 167, 180, 185, 192, 284, 300, 307, 313, 315, 317. Leodinský vévoda 204, 323. v. Lutich. Leopold, Litolt, Lipolt, syn Alberta, markrabéte rak., 43— 45, 53. 245, 266. — markrabě fobnrský, dcera jeho Rejč- ka, manž Vladislava, 77. — vévoda rakouský, 112, 135, 142, 143, 161, 197, 198, 286, 294, 299, 319, 320. Leslav viz Vladislav. z Leskovce Arnošt na Humpolci 605, 621. z Leskova Jan na Valdece 600. Leščany viz Lštění. Lešek, vévoda krakovský, 173, 175, 311. z Leštna Václav, podkomoří, 359, 360, 367, 368, 583. Leštno 448. Leutholdus viz Lipolt. Leutold, Leutoldus, falekrabi, 56. — Lutold, Luitolf, syn Otty I, 22, 23. — syn Konrada, vnuk Břetislava I, 114, Lev IX, papež, 4 Lev, biskup SM 154, 156, 163. Libava 603, 605. Libice, Lubik, Libik, Lubisch, Libuss, Libisch, Lutie. urbs, ves česká, 26, 69, 229, 258. Libický hrabě, viz Slavník. Libštejn 593, 602, 606, 607. Libu. Lybuss, Libice, hrad, 8, 9, 214, 15. Libuše, Libusa, dcera Krokova, 6—9, 213—215. Licek, viz Lanc. Liczko magnus 609. Licov, Liczow 606. z Lidic Mikeš Poledne 620. Lidmila, dcera Vratislava II, 17—19, 50, 222, 223, 243, 268. — Ludemila, manž. Bořivoje, 15, 220. Liemar, Ly emarus, arcibiskup bremen- sky, Lichienpurk 450, 485, 592, 599, 617. z Lichtenburka Hynek Krušina 432, 436, 437, 440, 441, 447, 449, 480, 482, 485, 487, 492, 591, 622; Jan 452; Jindřich 821; Oldřich 189, 194, 316, 317. Lichtenstein, hrad, 292. Lilienfeld, klášter, 135, 294. Linec 161, 162. 306. Linhart, kněz, 355. — sluha Bartoška“ z Drabonie, 614. Linchici, v.z Lutici. Lipany 620. Lipé 612. z Lipého Jindřich 190, 194, 316, 317, 321. Lipnice 369, 425, 447, 584. Lipolt Přemyslovec 267. — Leutoldus (Leopold , markrabě rak., 64, 254; sestra jeho Helbirka 64, 254. | Lipsko 601, 602 Liska, hejtman 599. Liteń 611. Litice, hrad, 516. Litold, Leutold, Leutholdus, syn Kon- rada I, knižete českého, 61, 66, 76, 252, 254, 255, 262, 265. Litoměřice 4, 50, 65, 244, 255, 374, 375, 497, 428, 433, 472, 483, 511, 556, 592, 614; probošt Lanc 50, 244. Litoměřicko 14. 219. Litomyšl. Olivetská Hora, 4, 90, 108 267, 268, 783. 481, 482, 575, 601, 603. 604, 619, 622, 627; opat Jan, biskup olomoucký Jan IV, 90. z Litomyšle Mikuláš, rektor university, 567. Litošnice 585. Litovle 621. Litva 206, 325, 516. Liusena (ne Linsena , Lizeke, klášter, 89. Lobin 325. z Lobkovic Mikulä8 Chudy na Hasistejne 471, 506, 507. 603. Locek mladý 302. viz Lučané. ; Loděnice 110, 284. 64 až | SEZNAM JMEN OSOBNÍCH A MÍSTNÍCH. | Luéané, Liusena (ne Linsena) 13, Lodéniec v Znojemsku 113, 286. Lodi, Lauda, Lauduna v Lombardsku 94, 97, 98, 106, 274, 275, 281. Loh (Loch) 20-, 323. Loket 141, 298, 603. Lombardie, Lombardové 61, 92, 96, 98, 108, 109, 251, 274, 275, 283. | Lomnice, hrad, 519, 617. z Lomnice Jan 485. Lopata, hrad, 604, 609. Loguis Martin, kněz, 413, 462, 464, 470, 474, 493—495, 517. Lorek, Lork 65, 254. Lotar, Lothar, kril fimsky, 76—80, 89, 90, 263, 264, 266, 270, 271. Lotrinky, Lotharingia, vév. Gotfrid, 48. Louka, Lucky klášter u Znojma, Lu- cense monasterium, 48, 242, 594. Louňovice 409. Louny 356, 372—377, 432, 433, 477, 505, 507, 509, 581, 584, 585, 602, 614, 615, 622. Lówenberg 618. Lovosice 622. Loybe 39. | z Lozy Otík 606, 607. Lštění, Lesczien, hrad č., 47. Lubert 326. Lubisana, hrad, 149, 301. Lubno, Lubnaw, 206, 595. Lucena 608. Lucembursko 202, 201, 206, 207, 323, 325, 326. Lucidensky, viz Lodi. | Lúka, Lucko, jinak Žatecko 13, 218. Lucsko, rovina na hranicích uherských a moravských, 64, 75, 25%, 261. 17. 56, 218, 222. Ludvík IV, král německý, 199—201, 203, 205, 320-323. 325, 627. kral francouzsky, 22, 80, 269. bratr císaře l'ridricha I, z Rothereuk s Ryna (comes palatinus Reni), 95, 96, 97, 274, 275. syn Klema, vévoda bavorský, 335, 512. (Elegans) vévoda bavorský, 140, 145, 148, 154, 156, 163. Bradaty, Ludovieus cum barba, hra- bé z Burgundska, 39. vévoda andegavsk y (Anjou), 199,320. Lehnický a Břežský 591, 598. lantkrabi durynsky, 78, 134, 136, 269; sestra jeho Jitka, manž. Vla- dislava II, 269. syn Boleslava, věvody slezského, 204, 324. kaplan císaře Jindřicha 1I, 36. Lub, klášter, 295. Lugdunum 139, 181, 297, 314. Lukarda, Lykarta, inanž. Břetislava II, 3, 253. Liinneburg 90, 155, 271, 304. z Lunu Petr, viz Benedikt XIII. Lupáč Martin 610, 611, 616. Luthomisle, viz Litomyšl. Lutici, Lyntiei, Linchici 64, 254. Luticensis urbs, viz Libice. Lutich, Leodium 80, 204, 323. | Lutoměřici 56. 

Strana 637
SEZNAM JMEN OSOBNÍCH A MÍSTNÍCH. Luzice, Luzansko, Lusatia 5, 57, 202, 919, 247, 322, 376, 583, 600, 605, 606, 627 Lužnice, řeka, 4. Lyon 160, 161, 305. Lyutici, viz Lutici. Madberk 141. 298. Magdeburg 135, 138, 139, 157, 165, 166, 168, 178, 180, 186, 294, 296, 297, 307, 312, 313. 315; ritia 31; arcibiskup Adalbertus (Al- bertus) 27, 299; Wiltman 97, 275; Wôrnan 272; arcib. magd. 119, 121, 259, 290. Magnus, vévoda, otec Llichy, manZelky Oty Askünského, 89, 970. Machometova strana. 330. 7 Machovie Chval 350. Makotfasy 372, 477, 584. 7 Malenovic Hynek Samvalský 440. Malešov 526, 592. Maletice 451. Malín 66, 255. Malnitz 206. Malovec z Pacova Jan 621. Manfred 146. Mantova, Mantua, Mantoväti 61, 95, 96, 98, 251, 214, 215; Jan. markrabé, 3. Marburk 136. Marie. dcera Soběslava I, manž. Leo- polda Rakouského, 266. — sestra Jana Lucemburského, 202, 823. Markéta, císařovna, 198. 320. — královna česká, 142—144, 148, 152, 161, 229, 303, 305. — dcera Václava II, 178, 188, 202, 204, 312, 316. 323, 324. — dcera krále Jana, 199, 202, 205, 320, 323, 325. Markold, kněz táborský, 360, 413, 462. Martin V, papež, 344, 510, 528; srovn. Oddo, kardinal z Columpny. — kněz, 355, 571. Martinek z čeledi Jana Zmrzlika 602. Matěj, poustevník, jeden z 5 bratří mu- čedníků, 35, 41, 234, 237. — Černý, žoldnéř. na Karlštejně, 614. Matilaa, Mechidis, Mechildis, hrabénka, dcera Bonifacia, v6vody lukanského, 52, 24h Maurice, žoldnéř na Karlštejně, 614. Mawburg 628. 7 Mečkova, jinak z Nedanic Jeník Vi- lém 601, 603. Medioices 604. Mediolan, viz Milán. Mednek, Medneez, hora eski, 14, 219 Meer, Mer, v Némecku, 108. Mechtilda, manż. Albrechta II Brani- borskélio, 129, 293. — deera markrabéte landsperského, 119, 289. — dcera Otty Braniborského, 139, 140, 148, 155, 297, 300. z Mékovic One& 487. Melín, üzemi némecké, 292. Mélnik, Mielnyk, 17, 112, 222, 286, 375, 435, 478, 585, 592, 614; proboët Albrecht (Adalbert, Vojtéch) syn Vladislava II, 269. Memmingen, Memingen 36. kostel sv. Mau- , Menhart, biskup pražský, 76, 79, 80, 262, 264, 265. = biskup halberstadtský, 135, 296. | — hrabě gorický, 144, 219. ! Merseburk, Merseburg 31, 75, 270. Městecký Jan z Opočna a Heřinanova Méstce 469, 470. 481, 482, 516, 525, 531, 591—600, 603. MeBek, Mezek, kníže polské, 40, 41, 232 — 234, 236, 237. Meten opatstvi 145. Mety, Metz 204, 323; biskup 97, 275. Metudój, Metndius, arcibiskup morav- sky, 15 —17, 220, 291. Mezeticky Petr 373, 584. Michal, biskup iezensky, 20, 225 — de Causis, farür u sv. Vojtěcha na Novém mésté Praz, 332, 338, 340, 537, 571, 575, 579. — kanovník pražský, 489. z Michalovie Michalec 350; Jan (na Bezdózi) 372, 513, 516, 583, 597; Petr 619; Václav 614, 622. Mikeš Divoký, mincmistr, 359. Mikuláš 1I, papez. 48. — biskup prazsky, 127, 142, 149, 298, 301. 32 —35, syn Přemysla II, vévoda opavský, 144, 168, 175, 299, 308, 310, 311; Mikuláš, syn jeho, 900, 321. bakalář, 463, 464, 474. student 7 Bethlema, 358. rvchriř Nového města Praž., 591. Mikuss, Miklaš, český šlechtie u Mi lina padly, 97, 275. Milin, Mediolan. Milansti 90—97, 198, 910—915, 320, 565, 608. Miléané, Milciani 56. Miletin, Milecia 77. z Miletinka Diviš Bořek 493, 597, 614, | 617—619. Milevsko, klister, 364, 409, 446, 540. Miličín 385, 447. z Miličína Heřman 321; Janek Sádlo (z Kostelce) 354. Milík, viz Daniel. Milisschz 326. Minsterberský vévoda Jan 591. Miroslav, syn Jana hraběte (župana), 79, 264. Mirovice 614. Misa, viz MZe. Míšeň, Misna, Mišňané 3, 5, 76, 190, 138, 141, 168, 176, 180, 186, 193—195, 201, 212, 263, 290, 296, 298, 311, 313—315, 322, 388, 484, 503, 505—509, 591, 594—596, 600—602, 604, 609, 620, 622, 623, 625, 698. Mlada, dívku česká. 10, 216 — Marie, sestra Boleslava II, abatyše u sv. Jiří, 24, 25, 227, 228. Mládě z Vilémova 616. z Mladenovic Petr, mistr, 453, 462, 467. ; Mnata, kniże Cesky, 13, 218. Mnichov nad lesy 598. Mníšek 598. Mödling 197, 319. Moesia 3. Mohué, Moguntia 36, 51. 62, 64, 119, 134, 135, 153, 162, 178, 179, 182, kněz (biskup) táborský, | , Most 141, 240, 657 191, 192, 196, 197, 199, 254, 289, 294, 303, 312, 314, 319, 320; arci- biskup 25, 30, 32, 51. 76, 80, 228, 230, 231, 244, 263, 265, 596; arcib. Arnold 90; Aribo 37, 39; Jan 511, 512; Righard 62, 252; Wezel 56; Willigisus 36. z Mokrovous Benes 381—383, 603, 609, 616, 622, 623. Monferrat, dux Montisferati Hugo, 95, 247. Monte Cassino 48. Morava, feka, 149—151, 301—303. Morava, Moravané 3, 5, 16, 17, 37, 47, 49, 50, 54, 56, 59, 64 66, 67, 70, 13—'16, 19, 109 —113, 131, 135— "140, 112, 144, 146, 149, 155, 159, 162, 164, 171, 172, 184, 202, S03 919, 220, 222, 235, 2.36, 241 — 243, 245 uż 247, 250, 253, 254, 256, 258, 260 aż 265, 283 — 288, 293 — 999, 301. 304 az 306, 309, 314, 322, 323, 329, 330, 338—340, 351, 353. 350, 383. 384, 400, 402, 403, 425, 488—441, 413, 474, 486, 487, 490—493, 498, 499 513, 516, 596—593, 532, 538, 562, 568, 571, 576, 588, 594, 599—607, 610, 617—619, 621, 625, 628; arci- biskup moravskÿ Metudius 15, 16, 220, 221; arcibiskupstvi mor: wskó 17, 222; "král moravský Svatopluk 15, 220, biskupství moravské 51. 53, 55, 61, 244—248, 951. Srovn. Olo- moue, biskupství. olomoucké. 998, 471, 484, 505, 505i, 508, 509, 595, 603, 623. Moure, More, hory, 50. Mstislav, Mstiš, Mstis, hrabě bělinský, 47, 49, 242, 243. Mühldorf 149, 201, 301, 322. Mulda, řeka, 76, 963, 601. Mumdeva nedaleko Merseburku 31. Mutina, syn Dozejüv, MEE 63. 65, 68, 69, 253, 251, z Myslina Beneš 614; om Vikéř 592, 593; Štěpánek 625. Mýto Vysoké 65, 190, 191, 255, 317, 319, 481, "489. Mže, Misa, řeka, 4, 13, 56, 73, 219, 616. Náchod 482, 491. z Náchoda Hynek Červenohorský (na Aberspachu) 620 Nákvasa Jan, kněz, 352. Namlav 562. Napule, viz Neapol. Nárožník, konšel plzenský, 613. Naso, doktor, 340, 341. Naumburk 153, 304. Návara Mikuláš 478, 479. Neapol 146. Neckar 200, 321. Nećtiny 612, 621. Nedakunice, ves na Moravě, 473. z Nedanic, viz z Mečkova. z Nehasic Prech Hiić na Skfipli a Mar- kéta, manželka jeho, 611. Nejsa, Neuša, Neusa, služebník Mutiny Vršovce, 69, 258. Neklan, kníže č., 13—15, 218—220. Nekvasa Jan, kněz, 352. Německo, Alamania, Germania; Němci, Alemani, Theutonici 3, 16, 17, 46, 82 194, 197, 

Strana 638
035 47, 49, 62, 63, 66, 69, 73, 76, 80, 89, 96, 108, 110, 112, 113, 122, 220, 241, 243, 253, 255 257, 260, 262, 269, 210, 284—286, 290, 292, 341, 343, 348, 352, 354, 378, 604. Německý řád 147, 300, 490, 628. Néméi, Nyempez ve Slezich 62, 77, 252, 562, 563, 602, 605, 616. Nepomuky 121, 290, 364, 409, 540. z Nerphu Berthold, protonotir cisafe Fridricha II, 134. Nesmile u Ostiihoma 623. Netka 206. Netolice 402. Nezamysl, kníže české, 13, 218. 7 Nežetic Adam 569, 571. Niedermiinster 37, 235. Nisa, řeka, 63, 74, 80, 253, 261, 265, | 562, 598. ; Nitaw castrum 156. Nitra 70, 606. Nižbor (NyZmburk) 593. Noe 3. Nordaburské krajiny 90, 271. Nová Marka 490. Novara, wěsto ital., 993, 275. Nova urbs, Nové město, snad Boleslav Mladá, 22. Nové mésto u Vidné 136, 197, 319. Norimberk 78, 105, 124, 154, 165, 178, 179, 196, 282, 312, 313, 319, 546, 601, 603, 627. Novohrad v Uhfich 621. Nový Dvůr 607. Nový Ilrad (Kunrutice) 345, 346. 373, 376. 351, 441. 442, 465. 466, 538 Nový Hrad v Uhřích 618. Neuenburch (Nymburk?; 206. Niirnberg, viz Norimberk. Nymburk 195, 318. 409. 497, 428, 455, 448, 419. 599, 595, 614. Nykopolensky biskup Herman 425, 441. Obiko, Oblik. rećeny Malaspina, 98, 275. Obora 383. Obofisté 593. Obrovec Petr 372. Oddo, kardinal z Columpny (Columpnie) 344. ^10, 528, 571, 513. Odo, Celticae comes, 39. Odolen, syn Střízův z Chyèe 92, 93, 272. Oderberg 120, 290 ; Odra, řeka, 70, 253, 258, 263, 265, 326. | Oglio, Ola, Feka, 92, 98. Ohre, Egra, řeka, 4, 5, 15, 212, 220. Okoř 477. Oks 594. | Olawir 593. i Oldřich, kníže č., 33—40, 46, 232—237, syn Konrada i, kniżete ¢, 61, 63 az 65, 15. 78, 252—255. syn Soběslava I, 107—109, 112, 266, 270, 282, 283, 285. markrabí moravský, 140, 298, vévoda korutanský, 145, 151, 156, | 802, 304. i Svatý, Udalricus 22. protonotář, 155. syn Litoltův, 265 biskup augsbursky, 31; sky 56; frisinsky 66. 255. Olešná, řeka, 75, 261, 326. Olešnice $06, 325. | eichstet- | Olomouc 47. 59. 75, 137, 139, 140, 143, 146. 147. 150, 151, 153, 162, 172, 178, 187, 241, 242 607, 621, 622; biskupstvi 57, 61, 90, 91, 120 248, 266, 271, 272, 290, 473: biskup Jan III, Jan IV 90; Jindřich | Zdik 266. kostel sv. Václava, 266; kostel sv. Petra 266. Ondrášek, uzdář, 624. Ondřej I, král uhersky, 45—47, 181, 313, 314; Adleta, Adelheid, dcera | jeho, 241, 242. — biskup č., 125, 127, 131, 292, 293. — biskup olomoucký, 61, 62, 251, 252. ; Opatovice, klášter, 409 Opava 144, 168, 200, 205, 299, 308, 310, 321, 324, 516, 526, 591, 605. " Opavsko 175, 295, 311. | z Opočna a z Heřmanova Městce Jan : Městecký 469, 470, 481, 482, 516, ! 525, 581, 597—600. 603. Opolsko 172, 176, 205, 309, 311, 324. Oreb, hora, 365, 541. Orebiswelde 166, 507. Orebèti 365, 374, 432, 465. Orlik 480, 614. z Orlika Zmrzlikové Jan a Petr 593. Osek 310, 409, 505. z Oseka, viz z Riesenburka. Oslavany, kliśter, 137, 138, 296. Osterburg 120, 290. Ostrava 205. 7 Ostfedka Jan Zül 628. OstFihom, Strigonia. 30, 40, 58, 184, 231, 237, 249, 314, 598. Ostromeć 593, 600, 602, 606, 617. z Ostromede Filip 617; Zikon 598. z Ostroroha Sudivoj 692, Ostrov, klášter, 34. 233, 409. z Ostrova Lacek 513, 526, 527. 250, 261, 265, | 295—297, 301—303, 315, 604, 606, | Ostrovský, v. z Dětenic a z Valdštejna. | Osvétim 205. Ota, český šlechtic u Milána padlý. 47, 275 Othard, Otmar, vévoda sasky, 43, 44, 239, 240. Otik, syn Otty Braniborského, 139, 297. Otker, biskup perusinsky, 45. Otmochov 603. Ottakar, syn Václava II, 172, 309. Otto I, císař římský, 22—25. 31, 32, 37, 227—229, 235; 11 26, 31 32, 55, 229, 247; III 31, 32, 231; IV 118 az 121, 289, 290. vévoda bavorsky, 138, 144, 145, 299. Bavorský, král uherský, 187, 315. II. markrabě braniborský, 89, 112, 119, 129, 130, 135, 136, 138, 139, 148, 149, 153, 155—157, 165, 167 až 170 176, 270, 286, 287, 289, 293 aZ 297, 300—3n4, 307, 308, 311. 201, 297, 307, 313, 322. se šípem 139, 165, 150, 193, 297, 807, 313. syn Albrechta I, 197, 319. vévoda brunšvický, 119, 290. hrabé askansky. 89, 210. vévoda sasky, 15, 220. syn Břetislava I, 40, 47, 237, 241, 243 Dlouhý Braniborský 139, 166, 180, SEZNAM JMEN OSOBNÍCH A MISTNÍCH. Otto I (Sličný), kníže moravský. 49, 50, 57, 55, 59, 66. 243—246, 250, 255: II 66, 68, 71—75, 77, 78, 255—261, 263, 266, 267; III 90, 266—268, 271. — falekrabí 96, 97, 122, 274, 275, 291. — Ryšavý 47, 248. — biskup bunbersky, 77; pasovsky, 155; praZsky, 269: rezensky, 56. Ousti nad Lużnici 357. Ovenec 341, 383. | z Paběnic Hadek 614. z Pacova Jan Malovec 621. Pad, řeka, 73 z Padařova Filip 602, 617; 600, 612. Padua 98, 275. Paled Stěpán, v. Stépän Paleë. Palomar Jan, arcijuhen barcelonsky, 610, 612. Pamberk, viz Bamberg. Pankrác, hejtman uherský, 620. sv. Pangraci kostel 431--433, 436 aż 440. Pannonia. viz Uhry. Mikuliś ' Parcital 625. Pardidub 481. | Pardubice 382. z Pardubie Arnošt Flaška 406, 470, 485. Pardus Jan z Horky 609, 611, 621. Paříž 111, 200. 285, 321, 570; učení 111, 205. Parma 98. 275, 608. Parsberger Fridrich, probošt, 610. Pasov 153, 155, 156, 161, 162, 303, 306. Paëkal, Paschalis. papez, 63, 253. Pater, viz z Knína Matěj. | Pava. viz Adda. Pavia, Pavienśti, Papienses, 94, 95, 274. Pavlik 487. Pecka 608. Pech, žoldnéř na Karlštejně, 614, Pelhřím, Peregrinus, biskup pražský. 132, 133, 293. z Pelhřimova Mikuláš 438. Peregrin, patriarcha aquilejsky, 97, 215, Peregrinus, v. Pelhiim. | Perno 179, 312, 313, 598, 600, 601. z Pernštejna Albrecht 622; Jan 567, 601; Vilém 485, 622. Perusia, biskup Otker, 45. Pesibow 206. Pešček, zahradník, 600. z Peteršpurka Jence 617. Petr, král nherský, 44, 45, 48. , — kardinal kostela P. Marie na Siroké cesté 117, 988; kardinal tituli s. An- geli 513. arcibiskup mohučský, 191—193, 196. 197, 199, 319, 320. biskup augápursky, 610; pasovsky, 155, 156. kanovník u sv. Apollinárise, 427. probošt u sv. Jiří, 58, 249. farář ledečský, 370, 584. protonotář. 155. sv. Petra nadání (patrimonium) 52, 245. Petruše, manželka Jindřicha čili Přiby- slava, knížete slovanského v Brani- bořích, 89, 270. i Peuthum, Beuthen. Bytom 205. | Peysenchreschin 205. 

Strana 639
Piacenza, Placentia 98, 275, 608. Pikharti 430, 431. Piligrin, arcibisknp kolinsky, 37. Piliko 593. Pinta 363, 607. Pipa Galliens 371, 513, 526, 583. z Pirkštejna: Ilynek Pricek 612—614, 616, 618- 620, 622. Pisa 198. 320, 570. Písecký kraj 359 Písek 402, 409, 443, 610, 614. Písek, viz Praha kostel P. Marie na Písku. 7 Písku Matěj 612. de Plain Konrad 152. Plané 138, 296. Plangstein 595. Plassenburg 601. Plasy, klášter, 108, 283. Plavno 601. z Plavna Jindřich (na Kinžvartě) 525, 601, 621. -— Richard 7, Plato 342. Plock 326. z Plumlova Jindřich 439, 440. Plzeň 71, 259, 268, 355, 356, 358— 365, 389, 402, 409, 469, 472, 476, 499, 508, 516, 524, 595, 571, 581, 592, 593, 596, 597, 604, 611- 616, 627. Plzensko, Plzensky kraj 162, 306, 364, 365, 430, 438, 471, 540, 541, 599, 603—605. 613— 616. z Plzuč Prokop, mistr, 510, 572, 610, 612. Pobersberch 206. z Pocsteina Kunrat 187, 315. Poczen, viz Bocen. Podbrdsky kraj 592. z Poděbrad Boček 591, 594, 595; nek 448, 447; Jiřík 614, 625. Poděbrady 426, 505. Podéhusy 519 Podiven, služebník sv. Václava, 19, 221. Podivín, město a hrad mor., 64, 76, 253, 262. Podlazice 352, 481. Podol pod Vyšehradem 433. Podstavek 593. 7 Podvék Ilroch 572. Pohořelice 150, 301, 604. Polabí 254. Polák Petr, písař konsistoře, 571. Poledne Mikeš z Lidic 620. Police 491. Polička 481, 482, 491, 528. Polni 612, 618,—620. Polsko, Polané, Polonia, 5, 16, 17, 30, 32, 35, 36, 38, 40—42, 46, 49, 50, 54, 57, 69, 63, 65, 68—71. 73—17, 107, 127, 138, 140, 153, 176, 177, 179, 180, 184, 185, 187, 188, 190, 194, 197, 902. 212, 220, 222, 233, 234, 236—238, 241, 243, 245—941, 252, 253, 255, 257—969, 265, 266, 269, 270, 292. 296, 297, 303, 311 aż 317, 319. 322, 592. 611, 620, 622, 623, 628. Pomen 144, 299. 581, 593, 600, 607, 120, 290; päni 149, 301. 360, 473, 541, 603, Illy- 626; polský král 465, 603, 611, SEZNAM JMEN OSOBNÍCH A MÍSTNÍCH. Pomořany, Pomeranie 5, 78, 166, 180, 185, 212, 307, 313, 315. Pompejus 94, 274. Popovice Poppo, arcibiskup trevirský, 45. Poray Stanislav 626. Pořej, Porzey (Bořita), těcha, 26, 229. Poříč, ves, 370, 583. Portenau 161, 305. Possen, castrum, 144, 299. Possonium, viz Prespurk. Postoloprty, Postoloprth, 15, 220, 372, 409, 584. z Postupic Vilém Kostka 609, 612, 616, 618, 619. z Potendorfa pán 197, 319. Potštýn 608. Pozdna, viz Poznań. z Pozdně Alcš Hříč neb Hurt 620. Poznaň, biskupství, 77, 269, 622. Praemonstratský řád v "Čechách 89, 108, 270, 283. Praha, 8achta v Kntné Hove, 539. Praha, Praga, hrad Pražský, 4, 8, 21 až 0, 47, 60, 61, 67, 68, 75, 145, 151, 152, 164, 165, 167, 171, 191, 196, 214, 215, 225—228, 241, 251, 252, 256, 257, 262, 300, 303, 307, 309, 318, 346, 348-350, 354, 360—363, 365—369, 372, 375—918, 383, 387, 590, 395, 397, 432, 435, 438, 442, 443, 445, 447, 483, 484, '493, 538 až 541, 568, 576, 521—585, 591, 592. 605, 617, 619, 620, 625, 626, 628. bratr sv. Voj- Praha, Pražské město, Pražané 4, 13. | 34, 41. 44, 51, 108, 110—113, 134, 141—144, 116, 117,] 118, 126, 148, 153, 157, 158, 164, 168—170, 176, 177, 181, 191, 193—197, 200, 206 218, 233, 234. 244, 246, 259, 267 - 269. 272, 281 až 289, 292, 294, 298, 299, 301, 305, 307, 308, 310—313, 317—319, 391, 395, 399, 330, 332 335, 333—341, 345—351, 353—356. 358—319, 381 nZ 385. 381—391, 395—397, 399, 400, 402, 407, 424, 427, 428, 481—443, 449—453. 465, 466, 471, 415 —485, 487, 489 —500, 505,— 511, 513—517, 520—526, 599, 530, 532—534, 537 ай 541, 567—573, 576, 571, 581—586, 588, 591—591, 599, 600, 602—609, 611—625, 627, 698. Praha, Staré město, 3406, 349, 350; Nové 55, 71, 72, 92, 106, : město 345, 345— 350; Mali Strana ! ar 349—351, 368, 379, 581, 583; Hrad- čany 196, 318, 368, 375, 377, 378, 585. 586; sv. Havla trh 567; Karlov | 373, 432; Petřín 141, 142, 268, 998; na Písku pod Bruskou 384: Pod- skalí 571; Pohořelce 3715, 377, 585; Strahov 35, 107, 108, 112, 234, 266, 269, 282, 286, 310, 348, 367, 368, 375, 409, 539; Spitalské pole 387, 388; Zderaz 190, 317; brána Poříč- ská 371; dům Lazarův 567; dům podkomofiho 378; düm Rotlevüv 567; düm saského vévody 349, 368, 387, 439, 442, 583, 625; düm u slonüv na St. mésté 597; düm Skopküv 583, 586; düm Zajieüv na Malé Strané n39 373, 399, 409; dim Zwmrzlikiv na St. městě 453; radnice staroméstsk:t 361, 362, 369, 373, 395, 451 453, 464, 496, 497, 499, 511, 515, 520, 593, 594, 529—581, 539; radnice novoméstska 345, 346, 580, 591; rad- nice malostranski 349; dvür arci- biskupsky na Malé Strané 348—350: dvür králüv na St. inésté 569. | Praha, hibitov sv. Franti&ka 567; ka- pitula pražská 577, kapitula u Všech Svatých 576; kaple Betlemská 330, 332, 464, 499, 514, 568. 569, 575, 625; kaple Božího tělu 568; kaple sv. Markéty 432; kaple sv. Tomáše 134; klášter sv. Ambrože 348, 371, 378, 389, 409, 411, 451, 452, 583, 586; klášter sv. Anny na Malé Straně 409; klášter sv. Anny na Starém m. 409, 484; klášter sv. Ducha 410; klášter sv. Františka 137, 138, 145, 163, 168, 176—175, 300, 306, 308, 311, 312, 410; klišter sv. Jakuba 136, 295, 410, 453; klášter sv. Jiří 145, 181, 202, 300, 314, 323, 484; klášter Karlovský 627; klášter Kar- touzský 347. 409, 539, 581. 591; klášter sv. Katefiny 373, 409, 585; klášter sv. Kláry 121, 144, 290, 299; klášter. sv. Klimenta 133, 293, 399, 409; klášter sv. Kříže 1458, 301, 384, 588; klášter (špitál) Křižovníků 121, 137, 144, 197, 290, 299, 319, 368, 628; klášter sv. Majda'eny 378, 379, 409; klášter P. Marie konec mostu 144, 299, 409; klášter P. Marie na Písku 345, 539; klášter Matky boží Sněžné 347, 360, 361. 466, 467, 496, 514, 627; klášter sv. Michala na Sta- rém městě 345; klišter Servitů na Trávníčku 409; klášter Slovanský 373, 433, 585, 627; kláštor sv. To- mise 172, 309, 348, 349, 368, 37%, 409, 583, 586; kostel sv. Apollináříše 345, 365, 373, 427, 541; kostel sv. Ducha 144, 999; kostel sv. Fr rantiska 171, 308; kostel sv. Havla 479, 5 kostel sv. Jiljí 628; kostel sv. . 17, 21, 24, 25, 58, 196, 144, 299, 227, 228. 249, 268, 292, 299. 396; kostel P. Marie na Botíči 432; kostel 1. Marie na Písku 345; kostel P. Marie na Louži 347, 539; kostel P. Marie Sněžné 347; kostel P. Marie před 'Tynem 498, 611; kostel sv. Martina ve zdi 330, 538, 568; kostel sv. Mi- chala 330, 389, 497, 453, 431, 497, 498, 520, 521, 587, 538, 515, 540; kostel sv. Mikuláše na Starém městě 497. 498, 515, 580; kostel sv. Mi- kuláše na Malé Straně 368, 583: kostel sv. Petra na Poříčí 407, 497, 498; kostel sv. Stěpána na Rybníčku 8345, 514, 588, 572; kostel sv. To- máše 348; kostel sv. Václava 105, 281; kostel sv. Valentina 384; ko- stel sv. Vita (kostel pražský) 19, 21, 23-30, 32, 36, 40, 41. 48-50, 58, 65, 76, 184, 135, 168, 169, 177, 178, 182, 189, 224—298, 232, 936, 248, 941, 249, 944, 946, 941, 951, 254, 963, 965, 961, 994, 308, 319, 314, * 

Strana 640
640 316, 581, 582, 591, 619, 621, 627, v něm kaple sv. Václava 151, 293, 346, 581; kostel sv. Vojtěcha 330, 332, 338, 537; kostel Všech Svatých 576. Praha: mlýny Poříčské 583; most 349, b81, 607, 608, 627; škola sv. Miku- láše 350; učení Pražské 329, 330, 531, 567, 570, 572, 576, 577, 637, kollej Karlova 452, 453, 499, 521, 567, 569, 610 Praha: biskupství 24—30, 52, 55—58, 61, 91, 127, 131, 172, 244, 245. 247 až 249, 251, 271, 272, 292, 293, 310; knóżstvo 341; lid prażsky 280; kraj prażsky 430. z Prahy Jeronym, Jeronym Praźsky, viz Jeronym. Pruchatice 425, 443, 444, 582, 614. z Prachatic Křišťan, mistr, 575—577, 580. Prachenský kraj 614. Pramsym 205. Pražák Matěj z Hradce Králové 487. Prčice 110, 284. Předborův Janek 614. Pregel, řeka, 147. 300. Preloné 469, 410. Přemek, kníže opavský, 526, 591. Premund 206. Přemysl, Prziemisl, Przyemysl 6—9, 12, 13, 213—215, 217, 218. I. král český, 106, 108, 113, 115 až 120, 127—131, 133—135, 137, 287 až 289, 292—294. 296. Otakar II 141—143, 145 168, 172, 175, 181, 298, syn Přemysla I, potom moravský 121, 135—137, 295. syn Jana Lucemburského, 627. kr polsky, 180, 182, 188. 313, 314, 16, -152, 155 aZ 300—311. markrabě 291, 294, 200, 321, - vévoda kališský. 177, 312. Preśpurk, Posonia, Possonium, 68, 153, 158, 304, 305, 598—600, 617, 628. Piiba, pani, 698. Pribemce 381, 425, Pribenicky 446. Přibík řečený Pulkava, syn Dluhovojův z Tradenina, 3, 21, 207, 211. Piibislava sv., sestra sv. Václava, 18, 21. 299, 926 Pfibislav, viz Jindřich. Příbram 592. 611, 613 625, 626. Příbram, mistr, 474. 499—501, 510. Přimda 78, 108. 109, 141, 264, 269, 282, 283, 298, 599. Pripek. Przipek. hora éeskä, 14, 219. Prokop sv, 46, 120, 240, 290. hrabě bělinský, 240. — kněz u sv. Petra v Praze, 497, 498. — jednooký, kněz, 493. — Holý 495, 594—600, 602, 603, 605 až 607, 610-—615. — Maly 59-—600, 602, 604—607, 614, — markrabě moravský, 568, 569. — 7 Plzně, mistr, 453, 499, 501, 510. Prorok, farář z Maletic, 451. Prosík 110, 284. 445—447, 453. Prostředek Martin z Hradce 620. Prusko, Prusové, Pruci, Pruteni, 30, 36, 127, 146---148, 153, 156, 206. 231, 292, 300, 301. 303. 325, 326, 611. Psáře 341, 432, 452, 58C. Psina, feka, 135, 294. Psov, Bzew, Bzeno (nyní Mělník) 17 222. Päované, Psované 56. Ptáček z Pirkštejna Hynek (na Ratajích a Polné) 350, 613, 614, 616—620, 622; Petr 350. z Puchheimu Jifi 609. Pulkava 3, 21. 207, 211. ; Purkart, arcibiskup magdebursky, 186, 315 Pusa 206. Puška Jan z Kunštátu 443, 465. 482. z Pušperka Zikmund Bolechovec 598, 624. Půta, pán, 516. Quido, hrabé flandersky, 98, 275. , Rab 624. | Riba, reka, 159, 305. Rabí, hrad, 864, 540, 613, 614, 622; : z Rabi, viz z Riesenberka. Rabinmost 206. Rabštejn 185, 315, 612, 616: z Rabštejna | Prokop 621. z Račiněvsi Václav 597; Vyšek 620. 7 Radešína Předbor 603; Jan, syn jeho, 626. Radim, Gaudentins, bratr sv. Vojtěcha, | 30, 41, 230, 237. Radka, dívka česká, 10, z Radkovie Lider 487. Radyně 604. 612. Ruchs, viz Rakousy. Rakonay. Rachs, hrad, 64, 65, 254. -- Rakušané, Austria, Australes 3. 17, 53, 96, 109, 111, 131, 134, 135, 138 aZ 142, 144—146, 148, 149, 152, 156, 160—162, 177, 184, 194, 197, 198, 202, 206, 229, 242, 245, 274, 283 až 286, 293—301, 304—306, 312, 314, 317, 319, 322, 325, 380, 473. 516, 517, 519, 562, 569, 591. 594, 597 az 599. 602, 604— 606, 622, 695. Rakovník 626. Rilsko 348, 525, viz Chudoba. Rapota 56. 216. | Rassie, Rasia, 4 211. z Rasova Hanuś 601. Rataje 612, 616, 617, 620, 622; viz Ptáček. z Rataj, , Ratenza (?), řeka něm., 36. Ratzengouwe (?), hrabství něm., 36. | Ravenna 45. 95, 98, 274, 275; arcib. Anselm 95 97, 274, 275. Rečice Červená 605. Regenstauf 156. Reggio, město italské, 98. 275. Rehof V, papez, 31, 32; IX 134, 185, 138, 296; X 160, 161, 305: XII 331, 385, 337, 570 — z Crescencie, kardinal, 131, 293. — biskup pražský, 178, 181, 312, 313. Reichenbach, hrad něm., 292. Rejčka, Reicza, manželka Vladislava I, dcera Leopolda, markraběte fobur- ského, 77. SEZNAM JMEN OSOBNÍCH A MÍSTNÍCH. | Řekové, Gracci, 4, 105, 211, 280, 281. Remeš, město france., 80. | Rembot, viz Sombor. | Repany 450; z Řepan Zikmund 430, 431, 519, Repice, z Řepic Chval 350, 362, 371; bratr jeho Kunáš 350. Reteč 594 Řevničov 615, 616. Rezen, řeka. 43. 79, 239. ; Rezno, Ratispona, 20, 24, 28, 37, 43, 45, 63—66, 78, 79, 91. 99, 96, 97, | 112, 114, 146, 156, 157, 163, 165, 225, 299, 935, 939, 953. 955, 964. 971, 919, 274, 275, 285, 287, 304. 616, 617. . 16апу 495, 448—451, 692; 7 Rican Diviš 451; Oldřich 321; Ondřej 159, 305 Riga 147, 300. Rihalt, viz Anhalt. Richard II., král anglicki, 627. z Richemburka Arnošt Flaška 485, 582. Řím, Roma. Římané, 16, 24, 28 —20, ! 32, 36, 39, 46, 51, 58, 63, 73, 80, 105, 106, 111, ns at. 133, 184, 180, 198, 905, 291, 297, 229, 230. 944, 245, 249, 253, 265, 268, 270, i 281, 285, 987, 293, 313, 320, 325, l 358, 371, 374, 375, 608, 610, 611. | 627; římská říše, římská vláda, Ro- manorum imperium 46, 54, 245: . fimská cirkev 106, 343. Rip, Rzip, 4, 78, 212, 264. | z Riesenberka Bohuslav 483, Jan (z Rubi) 599, 613, 622; Pertolt (na Dolanech) 613; Racek 352, 440, 441; Vilém tŠvihovský) 592, 596, 597, 599, 615. iz Riesenburka (na Vřešťově) Aleš 281 až 383, 587, 620; Boreš 141, 298, 614. Risuty 615. Ritka, viz z Bezdédic. Ritka Jakub 624. Robert, král sicilský, 202, 322. — Roprecht, z Cabalonie, falešný bis- kup, 61. — (Roprecht), biskup olomoucký, 120, 137, 290, 296 Rogen, viz Řezen. Roháč z Dubé 462. 593, 614, 620, 621. Rohle Václav z Jičína, mistr, 568. Rokycana Jan „609, 613, 616, 618, 623. Rokycany 72, 259%, 472, 508, 609. Rokytnice, potok u Prahy, 21, 41, 60, 71, 226, 238, 251, 259. z Rolandie Otto 321. Ron 198, 320. z Ronova Materna 594. Rosenberg (v Opolsku) 205. Rostislav, král bulharský, 144, 299. Rotenburg, vévoda z R. Fridrich, syn Konrada III., císaře římského, 95, 97, 274, 275. z Roteneku Jindřich 163. Rotenstein 137, 296. Roudnice 483, 494, 499, 593, 617. Roupov 597; z Roupova Jan 597. z Rovného Lvik 613. Roztok, m. v Meklenbursku, 186, 315. | Rožmberk, hrad, 381. 

Strana 641
7 Rozmberka pani 170, 308, 431, 446, 447. 472, 519, 539, 587; Jindřich 500, 531, 568; Oldřich 349, 364, 380, 381, 438, 485—481, 525, 599, 613 aZ 611. 619—621: Petr 321. z Rožmitálu Franc 487. Rudolf Habsburský 160—166, 171—174, 176. 204, 305—307, 309—311, 324; Rudolf, syn jeho, král český, 172, 173, 177—179, 184, 187—189, 310, 312, 314, 316. kräl burgundsky, 39. kardinal, 52, 214. vévoda sasky, 166, 185, 186, 307, 315, 320. biskup kostnicky, 165. — syn Adolla Nassavskeho, 176, 312. Rupert, kardinal legát papežský, 64. 254. 199, Ruprecht, falekrabě rýnský, 335, 336, 537, 568. Rusko, Rusia, Rusové, 5, 16. 25, 54, 127, 138, 220, 228, 245, 266, 269, 292, 296, 302. z Ru8inova Iertvik Jan 593, 509, 617, 6:8, 622. Ruthard, Righard, sky. 62, 252 Ruthart 194, 317. Rymina, viz DBynuria. Ryn, Renus, 45, 900, 205, 320, 325, 338, 34, 344. 537. Ryaovská zemé 180, 313. Ryzmberk, viz Riesenberk. Saba, království, 10: 217. Sádlo, viz 7 Miličína Jan. Sadská, Saska, Satischa, 73, 266. Salzburg, Salepurk, 145, 146, 151, 155, 156, 162, 165, 302; arcibiskup Adal- bert 269; kghard 272. Sambach, Trnava, m. uherské, 137, 296. ze Sán Čapek Jan 606, 611, 614— 616, 622. Sandomiř 175, 311, 622. Saraceni 90, 269, 271. Sareptsky biskup Jaroslav 571. Sasko. Sasy, Saxonia, Sasíkové, Saxo- nes, gens Saxonica. 3, 4, 15, 20, 99. 25, 43, 50, 57, 64, 68, "76, 77, 79, 89, 106, 122, 130, 150, 151, 220, "298, 239, 240, 244, 247, 248, 254, 262, 263, 266, 270, 281, 291, 293, 301. 302, 315, 609; vévoda Bernard, syn Albrechta Medvčda, #9, 270. Sázava, řeka, 4, 76, 262. — klášter, 39, 266, 620. Sderad, viz Zderad. Sedlec 362, 409, 480. Sedlčany 402. Sedmihrady 624. Sela, klášter v diecesi štrasburské, 32. Seneca 342. Senar, Sennar. Senaar 3, 4, 211. Servia, viz Srbsko. Severus, viz Šebíř. Sezema, šlechtic český, věrný Vladi- slava I, 72, 259. Sezemice 481. | Schwarzburg, Svarcpurk, hrad něm., 292. arcibiskup mohuć- 77, 260, SEZNAM JMEN OSOBNÍCH A MÍSTNÍCH. Sder, viz Styr. Sibilla 6—8. Siena 608. Sifrid, viz Žifrid. Sigewin, Sigewinus, arcib. kolínský, 56. Sighard, viz Zifrid. Siloenský klášter, viz Želiv. Silvester, opat sázavský, volený biskup pražský 266. Siraz 176, 311. Sionská hora, viz Strahov. Sirotci 594, 596—600, 602—609, 611 až 616. ze Skal Přibík Kočka 617. Skála, hrad č., 110, 284, 621. ze Skály Vilém 593;* viz z Riesenberka. ze Skrhlova Václav 614. Skřípel 611, 628. Skvrňany 611. Slabutyn 205 Slamydus Chlewczo 625. Slané 356, 372—376, 477, 507, 511, 584, 585, 593, 602, 614, 615, 627. Slanskÿ kraj 584, 615, 626. Slapy 609. Slavník, Slawnik, hrabě libický, comes Zlieensis, manž. jeho Stiežislava, 8, 9, 26, 215, 229. de Sleuont Crafto 152, Slezsko, Silesia, Slezia, Slezané, Slezi- tae, Zlasanó. 3, 46, 56. 150, 151, 167, 172—174, 204, 206, 241, 301, 302, 307, 310, 311, 324, 325, 369, 491. 516, 569, 591, 596, 598, 599, 602, 603, 605—607, 609, 616, 617, 619. Slovák Matěj, kněz, 535. Slované, Slowany, 3, 5, 15, 16, 32, 64, 111, 211, 212, 220, 221, 254, 285: v Braniborich 89. 270; slovanský jazyk 25, 228. Smederevo 623, ze Smilkova Jan 487. ze Smiřic, Smiřický, Jan 478, 597, 616, | 617, 695. Smolař Matěj 624. Smolík Jan, Taborita, 357. ze Smolina Jan 357, 541. ze Smolotel Buzek 593. ze Smržova a z Kostelce Jan 440, 441. Soběbor, Sebebor, syn Slavniküv, 26, 229. Soběslav 438, 470, 519. — I (ne Boleslav) 107, 112, 265, 266, 282, 286; II 107—112, 266, 269, 282—285. — syn Vratislava 1, 68. — bratr Vladislava I, 73, 74, 76—80, 260—263. — syn Děpolda mladšího, 121, 290. Soběšín 440, 441; viz Krk. Sobotka 598. M Sokol z Lamberka na Rtečici Mikuláš 605. ze Sokolovic Zikmund Stezka řečený Čert 593, 602. Soldyn 166 167, 307. Soltow, rektor university, 567 Sombor, Rembot 16, 221 Spikowicz, Spitkovice, m. slezské, 05. Spiš 609. 641 Spitihnév I, Spitigneus, 17, 222; II 40, 46—49, 237, 941—243. — syn Bořivoje 1I, 269. — syn Oldřicha Brněnského, 267. — syn Vladislava, knížete polského, 66, 256. Spitimír, bratr sv. Vojtěcha, 26, 229. Split, Spaleto 16, 221. Sprotava, Sprottau, m. slezské, 206. Srbín, viz Krk. Srbská krajina, Sirbia (Míšensko) 4, 15. 56. 57, 63, 71, 73, 76, 116, 117, 211. 220, 47, 253, 259, 260, 262, 287, 988, 298. Sršeň Jan 626. Stanislav sv. 145. 300. Stargard 166, 167, 186, 315. Starhemberg 197, 319. Stebno 5, 65, 77, 212, 254, 263. Stegar, válečník, 607. Stendal, město v Braniborsku, 114, 116, Steolz, Stožec, hrad v Rakousich, 152. Stezka, viz ze Sokolovic. ze Stežova Jan 602. Stinavia 206, 325. Stodory 18, 222. Srodůlky za Motolem 626. Strafford 139, 297. Strahov, Syon, 35. 107, 108, 112, 254. 266, 269, 282, 993, 34H, 367, 368. 315, 409, 539. 620; srovn. l'raha. Strachov, dvür, 592. Strachkvas, syn Boleslava I, 20, 28 az 30, 995, 229, 930. Strakonice 359, 614. Strakonický mistr 359. ze Strakonic pán 144, 299; Bavor 185, 316. Stříbro 80, 469, 472, 499, 553. 596, 598. 609, 627. ze Stříbra Jakoubek 329, 330, 334, 464, 474, 499, 501, 521, 523, 531, 572. 516, 580. Strigonia, Strykonia, viz Ostrihom. Strassburg, Argentina, 32, 97, 275. ze Stráže Jindřich 619, 621, 622; Kra- vařský Potr 594; Václav 594. Strážnice 473, 526. ze Strážnice Bedřich 611, 616, 622, 623: Jan Pernštejnský 485; Petr 515, 596, 598, 599; Vüclav 526—598, 537. Streda, Novum Forum, 304, 324. | Strelin, Strehlen, 606, 607. Strelicz 205. Strezimir, syn Jana hrabéte (żupana/ českého 79, 264. Struch Václav, purkrabí na Vilharticich, 614. Strusberg 139, 157, 166, 297, 304. Styr, Sder. vůdce Čechů, 14, 219. — Ztir, řeka, 56. SudomiF, Sudoměř 359, 360, 362. ze Sulejovic Jan. zvaný Mikuláš Hen- zlův, 571 — Kapler Kunrat na Vinterberce 600. Sulzbach, Sulepach, Vilém a Heřman hrabé ze S. 76, 262, 336; Jan 601. Surovec 625. Sušice 511, 593, 600, 609. Svatá země 114, 117, 287, 288. 83 

Strana 642
642 Svatava, dcera Kazimíra, knížete pol- ského, manželka Vratislava II, 50, 55, 73, 77, 243, 246, 260, 263. — dívka česká, 10, 216. Svatopluk. syn Vladislava I, 106, 269, 281, 282. - kniže olomoucký (nesprávně zno- | iemsky), pak Cesky, 59, 66—68, 76, 950, 255—258. 269. — král moravsky, 15—17, 54, 61, 290, 291, 245, 246, 251. Svejkar 623. Světlý Dól, Důl, Clara Vallis, klášter u Milána 97, 275. Swibosin, Schwiebus, m. ve Slezsku, 206. Swideger, biskup bamberský, 45. Svídnice 182, 314, 350, 562. Svidnicky (z Chotémic) Jan 350, 370, 311, 516, 583; srovn. z Chotémic. ze Svinařova Hříč 620. Sviné Bene& 607. ze Svinné a z Hfesihlav Rüs 607, 612. Svitava 324. ze Svojšína, viz Zmrzlik. Sviňobrod, Niedermiinster, klášter, 235. Syloe, viz Želiv. Syon, viz Strahov. Šárka, údolí za Břevnovem, 12. ze Šaumberka hrabě 622. Šebíř, Severus, biskup pražský, 41, 44, 45, 50, 51, 237, 240, 242, 943. Šimůnek 607. Slechta z Vilhartic 607, 609. Smatlavy Václav 597. Smikovsky ze Zilára Jan 599, 602, 606. Sof (Šafgoč) 623. Špandov 186, 192, 315. Špička Petr, kněz, 372. Spiny, Speier, Spira, 41, 176, 192, 196, 31 Štěkna Jan, mistr, 568. Štěnovice 516. Štěpán IX, papež, 48. - sv., muč., 37. — sv., král "uherský, 80, 39, 40, 45, 75, 76, 78, 152, 159, 231, '261— 263, 305. — syn Bely IV, 149, 150, 301. — Paleč, dr. práv, 382, 338, 340, 537, „ 570, 572, 575—57T. Stépánek 607. Srernberk, hrad, 603. ze Šternberka Alcš (Holický) 488, 596, 599, 613—615, 617—619, 622, 626; Jaroslav (z Veselé) 440; Petr (z Ko- nopiště) 350, 359, 370, 440, 441, 583, 603, 629; Perchta, vdova jeho, 603, 617; Smil (Holický na Zaječicích) 601. Štětín 825, 326. Stětina Štěpán 614. Stötinsky vévoda 619. Sturm, purkrabi na Pfimdé, 109, 283. Styrsko, Stiria, 142, 144, 149, 152, 161, 162, 211, 299, 301, 305, 306. Sváb Jan z Jikve 626. Śvibsko, Snevia, Sväbové, Sneui, 23, 39, 45, 194, 317; vóvoda Ernest 39; Filip, viz tam. SEZNAM JMEN ze Śvamberka (Krasikova) páni 141, 298, 438, 541, 581, 607, 622; Bohu- slav 356, 365. 469, 593, 594: Hynek (Kru&ina) 592, 596, 604, 619, 691; Jan (Hanovec) 592, 613—616. ze Svarepurka, hrabé, 594, 596. Svédsko 167. | Švihov 593. | ze 5vihova Drenék 350, 356, 359, 360; Jan 621, 626; Vilém 592, 596, 613; . viz z Riesenburka. Švýcaři, Švajcaré 325. Tábor, Hradiště hory "Tábor, 345, 349, 350. 852, 357— 360, 362, 369, 370, 380, 400—402, 426, 427, 446, 470, 471, 475, 538, 541, 583, 584, 587, 613, 614. 617, 622. — šachta v Kutné Hoře, 355. -— hora, 345. — tvrz, 5832. Täborité, Tábori, 61, 344, 345, 349 — 351, 355, 357. 359, 360, 369, 366, 369 aZ 381, 385, 387. 389, 395, 397, 399 aż 408, 411, 412, 414 491— 427, 429, 431, 432. 434. 437, 438, 443—449, 451—461, 469—414, 416—418, 481, 487, 493, 494, 497, 500, 507, 509, 511. 517, 529, 530. 539, 584. 589 až 541, 582 — 588, 594—600, 602— 607, 609, 612—615, 617, 622, Tachlovice 613 626. Tachov 78, 263, 471, 472, 580, 596, 597, 604. Tajov, Tagiow, v Rakousích, 605. Tangermiinde v Braniborsku 114, 287. Tasovec Petr 593. 594. Tataři 138, 152 296, 302, 527, 528, 628, Tatry, Tritri, 56. Tehofovice 620. Tekkard, viz Bohdal. z Tenčína Jan, vévoda sandomiřský, Teplá 162. 305, 306. Teplice 108, 283, 505, 617. Terdone 98, 275. Tésin 185, 205, 314. | z Těšnice Jan Bleh 594, 599, 600. Tetín, Tetyn, 18, 222, 223. Tetka, dcera Krokova, 5, 6, 212, 213. Teutoni, viz Němci. Theobald bratr Vladislava I, 96, 97, 106, 275, 281. — syn Vladislava I, Děpolt. — sudí zemský, 169, 308. 267, 269, srovn. | Thuringi, viz Durynkové. Tiedricus. viz Dětřich. | Tigdag. Tigdardus, viz Bohdal. Tista, Vr&ovec, 70, 258. z Tišnova Šimon. mistr, 572, 'Tišnovice 137, 138, 296. Tluksa z Bufenic Zdeslav 354, 529, 592, 603, 607, 609, 611, 620; Eva, jeho vdova, 620 516. | Tobiáš, probošt. pak biskup pražský, 154, 165, 166, 169, 170, 172, 176, 177, 307—309, 311, 312 | Točník 376, 585, 593. Tomáš, arcibiskup cantaburský, 106, 282. OSOBNÍCH A MÍSTNÍCII. , Trevír, | Tursko, = Uhry, Uhři, Toskánsko, Tuscia 52. Tost 205 Toulouse, Tholetum, Toušeň 409, 478, 592. z Tovačova pán 594. Tovačovice 605. 179, | z Tradenína llradenína) Přibík Pulkava 3, 21, 207, 211. © Trahemburk 326. Trebechovice 365. 'febechov 206. Třebenice. Trebnicz, 156, 160, 305. 326. : Třeboň 580, 581. * Třebová, Trebowane, 56. Trek, Trecz, hrad v Hořejší Italii, 94, 274 Trenčín, Trencz 60, €8, 251, 489. Treviso 98, 275. ‘Tridentské, Tridentinské hory 92, 272. Trier 45, 55, 56, 97, 144, 199, 246. 275, 299, 320, 512, 596. Tritri, viz Tatry. Trnava 137, 296, 602, 607. Troja Novi 38. Trosky 623. Třstava, dívka česká, 10, 216. Trutnov 481, 482, 614. Tuhošť. Tugast 56. Tuma, Tunna, vražedlník sv. Lidmily, 18. 223. Turci 152, 302, 620, 623, 524. Turkovee Petr 592. Turnov 409. z Tufova Irzek 386. Turzko, 13. 218 Tuseia, viz Toskánsko. Tvaroh 611. Týnice 409. "Týnský Chlumek, ves u Prahy, 73, 260. Tyrolský hrabě 135, 294. Týřov, Tyrsaw, 141, 298, 599, 608. Udo, Ydo, markrabi Starého Branibor- Ska. 64, 954. Ungari 3, 16, 17, 22, 23, 30, 38, 40, 44—47, 56, 58, 60, 61, 68—70, 75, 76, 90, 94, 105, 106, 108, 110, 134, 137, 138, 143, 144, 146, 149—152, 158 - 161, 171, 181, 183, 184, 187, 202, 220, 292) 931, 236, 231, 941, 249—752, 951, 258, 261 aZ 963, 965, 271, 274, 983, 284, 296, 301—305, 309, 312,— 315, 322, 373, 374, 383, 384, 433, 440, 443, 445, 465, 473, 512, 513, 526—528, 562, 569, 585, 591, 598, 602, 605—607, 609, 618, 619, 692—624. Uli, mésto ném.. 109, 134, 283, Unislav Vrüovec 69, 258. Urban IV, papež, 152, 154; V 567. Uroz 166, 307. Ursinové, de Ursinio 177; Matonš, kar- dinal, 177, 571. Ustí, Vska, krajina česká, 13, 219. Ustí nad Labem 594, 617. Usti Sezemovo 357, 362, 370, 380, 582. 583. z Usti páni 357, 594; Jan 619; Oldfich 362; Prokop 436. Ušatý Jira, 615. Usk, t. j. Usti n. Lužnicí, 402. Úštěk 409, Utrecht, Trajecta, 41. 294. 

Strana 643
Vacek Vr&ovec 68, 69, 71, 73, 74, 257, 958, 260, 261. Viclav sv., Wenceslaus, 8, 17—24, 48, 60, 18, 151, 152, 914, 222—224, 226, 297, 242, 249, 251, 263, 268, 272, 303. Václav | 121, 133—145, 290, 293 —300; ]I 153, 158, 162, 165, 161—185, 195, 200, 201, 303. 304, 306—314, 318, 321, 322, 627; III 178, 181, 183, 185, 186, 203, 312, 314, 315, 323; IV 330, 341, 345—349, 353 --356, 358, 376, 402, 441, 450, 478, 489, 490, 515, 590, 531—539, 561—512, 575, 580—582, 591, 695, 621, 628. Václav, syn Svatopluka I, 68, 71, 259. syn starého a bratr mladého Sobě- slava, 112, 115, 116, 285, 287. II, syn Soběslava I, 266. syn Václava II, 116, 287. syn Boleslava il, 32, 232. syn Boleslava, vévody 204, 324. kněz, někdy kaplan na radnici St. města Pražsk., 373. faráf arno&tovaky, 385, 386. šenkýř 7 Prahy, 413. švec z Pruhy, 475, 508. přítel Bohuslavův, 625. Váh, Wag, 56, 68, 75, 257, 261, 606. z Vajdy päni 149, 301, 594. z Valče Jan Fridrichův 626. Valdek 186, 315, 600. z Valdeka Jan na Litni 611; 188, 316. Valdemar, Woltwmar, markrabě brani- borský, 119, 180, 181, 185, 186, 192, 199, 201, 289, 313—315, 317, 320, 322. — král dánský, 139, 97. Valečov 3065. Valentin, Veliš, Voliš, biskup pražský, 111, 285. Valentin, kněz, 470. Waldsassen 204, 323 z Valdštejna, jinak z Dětenic Hášek Ostrovsky, 526— 528, 596, 597, 622; Hynek 436; Jan 485; Jindfich Chu- doba 485. Vallis Clara, klášter u Milána, 97, 275. Vamberský Ahník 597. Vanček, kněz táborský, 357. Wansecke 167, 307. z Walsee päni 197, 319; Albrecht Rein- precht 622. Warda, viz Garda, Gardské jezero. Varminské biskupství 147, 300. Vartenberk 206, 326. z Vartenberka, jinak z Drnolce pán, 144, 299 . z Vartenberka Beneš 321; Cenék (od jinud z Veselé), nejv. purkrabí hra- du Prazského, 348, 350, 353, 364 až 367, 378, 447, 482, 485, 487. 491, 492, 525, 526, 531, 540, 541, 582, 583, 586, 614: Jan Chudoba (na Räl- sku) 190, 191. 316, 348 485, 525, 257, slezského, Vilém 582; Jindřich 614. 616, 622; Zdislav | (jinak ze Zvířetic) 571, 572; Zikmund Děčínský 506, 507, 511, 582, 595, 615, 622. sk 576, ; ZNAM JMEN OSOBNÍCH A MÍSTNÍCH. Vavik Oldřich z Jindřichova: Hradce | 450, 452, 453, 465. 470, 485, 487, 493, 495, 509, 510, 622, 624. Vävra, mistr, 475. Vavřinec, arcibiskup uherský, 75, 261. Vecel. Weczlo, biskup olomoucký čili moravský, 58, 249. Wedige de Plote 193, 317. Weidhofen 605. z Vejrova Ondráček 443. Welden, oppidum, 156. Velehrad. Welegrad, mésto a hrad mor. 15 —11, 61, 132, 220—222, 251, 293, 413. Velek, hejtman, 602. z Velenovie Mikuláš, kněz, řečený Abra- ham, 495, 569. Velislav, hrabě, 267. Veliz, Welisch, vrch, klášter v Čechách, 33, 34, 69, 233, 258. Velvar Jan 616 Vercelli, město italské, 93, 275. Werden, Verda, Warda, město něme- cké, 119, 185, 148, 289, 294: biskup Herman 97, 275. Vernan, Wernan, arcibiskup magdebur- sky, 212. Werner, arcibiskup mohučský, 153, 303. Verona, Berůnské město, m. italské, 26. 95, 96. 98, 229, 274, 275. z Veselé u z Sternberka Jaroslav 440; srovn. z Vartenberka. Veselí 517. z Wesemburka, berka) Gumpert 119, 290. Wesla, viz Wezel. Wezel, Wesla, arcibiskup mohučský, 56. z Věžonic Bedřich a Tomáš 474. Vícemil, Wecemil, Vršovec, 80, 265. z Vícemilic Jan Bzdina, Bzdinka (také Hvězda) 514, 592, 594. Vídeň 114; 136, 156, 159, 163, 197, 287, 295, 305, 319, 569, 598, 605, 624, 625. . Vierberg, viz Gerbirga Wigbert, hrabé grojsky, 63, 71, 16, 79, 253, 259, 263, 264. Vigerius, Unger, biskup braniborsky, 89, 270, Wigulinus, Ugolinus, 98, 275. Wichman, Vitman, arcibiskup magde- bursky (brambursky). 89, 270. Vikéř z Myšlína Čeněk 592. Wikleff Jan, mistr, 330. 339, 342, 343, 346, 527, 528, 569-- 572, 575, 577 az 579. Viktor, papež. 48. Viktorin sv. 4. Vilbrant, arcibiskup magdebursky, 138, Vildštejn 472, 609. Vilém Holandský 140, 146, 297, 300. — vévoda bavorský, 606. — hrabě (comes) moravský, — biskup lebuský, 157. kněz u sv. Michala na Starém městě Pražském. 497, 521, 523. Vilémov, klášter, 76, 262, 409. z Vilémova Mládě 616 z Vilbartic Šlechta 607, 609. Vilhartice 609, 614. Villigisus, arcibiskup mohučský, 36. 111, 285. 643 Vilmar, Wihnarus, biskup braniborsky, 105, 281. Wilpertus, plebanus de Chunczen, 138. Wiltman, arcibiskup magdeburský, 97, 275. Vinařice 571. z Vinařic Parcival 597. Winchestersky Jindrich, kardinal, 596. Winck, mésto, 326. Vinterberk 600. Winzburg, Winzinburg 80 Viola Těšínská 185, 314. Wirberga, viz Gerbirga. Virpirka, Wyrpur, 60, 250. « Virtemberg 156. z Wiesenburga (Śvam- ; i z Vismburka Jirik 619. Visconti Mafeo 198, 320. Vit sv. 19, 48, 223, 242. Vitek, hrabé (comes), 107, 108, 2s2. Vítkova (Žižkova) horn, Hora pravdy kalicha, Bojiště, 385, 367 — 389, 588. Vítkovici 163, 170, 171, 306, 308, 309. Vitolt Litevský 486, 510, 516, 625. Vitornz, Weitrach, 202, 323. Wizplieza, viz Vzplicina. Vladař, hora, 525. Vladislav I, kníže české, 71, 75—7T, 259—263; II (jako král D 77, 91 az 94, 96, 97, 105 105, 115, 263, 265 az 267, 269 - 215, 281, 282, 286. syn Vladislava I, krále č.. 108. 116. 118, 131—133, 283. 287, 289, 203. syu Břetislava II. 73. 260. syn Soběslava, knížete č., 266, 267. syn Přemysla I, 131, 293. bratr Svatavy, manželky Vratislava 11, 50, 243 syn Václava 1, 140, 297, Lokietek 176, 186, 187, 311, 315, 322. 323. vévoda polský, manželka jeho Jitka, dcera Vratislavova, 55, 76, 245, 256. kníže polské, 62, 90, 252, 269, 271. kníže polské, otec Boleslava, meči- nosa knizete českého, 64, 254. vévoda slezský, 204, 205, 324. Opolský 150, 151, 301, 302, 309. — arcibiskup salepursky, 155—151. Vladislav, mčěsto polské, 265. Vladovice, Vadovice ve Slezsku 205. Vlachy, Italia 106, 107, 109, 281---284; vlaský národ 339. Vlasta, Wlasta, vůdkyně dívek českých, 9—12, 215, 216, 218. Vlastislav, kníže Lučanův. 13—15, 218 aZ 220; syn jeho Vlastislav, 218. Vlašim 350. z Vlašimi Arnošt 616, 619; z Vlazovie Otík Laut 593. Vltava, Multaua, 4 67, 75, 212, 256, 262, 362, 387, 433, 436, 593, 599, 608, 617 povodeň 75, 262. Vnislav, Wnislaus, Umysl, Umyslav, syn Neklanüv, knízete &, 13, 218. Vodňany 386, 402, 425, 438. Voitlana, terra Advocatorum, 4. Vojen, Woyn, knize české, 13, 215. Vojslav, hrabé éesky, 106, 281. Vojtěch sv., Woytiech, Woytyecl, syn Slavnika, pana na Libiei, biskup pražský, 8, 26--51, 35, 36, 40, 41, * 78, 204, 202, 903, "Tomáš 605. 

Strana 644
644 48, 55, GO, 78, 126, 147, 214, 215, 229—231, 234, 237, 242. 247, 251, 263, 268, 272, 292, 300; bratři jeho 126, 292 Adalbert, Albert. syn Vladislava II, probošt mělnický, arcibiskup salz- bursky, 106, 112, 269, 281, 286. — kněz, farář chelčický, 386. Volav 326. Wolfgang sv., biskup řezenský, 24, 45. Volfram, arcibiskup pražský, 625, 628. z Wolfstejna Ctibor 620. Volkfeld, Voletelt, 36. Wolterstorp 193. Worms, Wormatia, 45, 97, 173, 275. Vožice 392, 582, 594. z Vrábi Jan 603. Vracka, divka éeskä, 10, 216. Vranov, městečko moravské, 65, 254. Vratislav 1 17, 222; li, kníže, potom král český, 17, 40, 47—49, 54 — 64, 66—68, 75, 76, 78, 80, 91, 222, 237, 241—908, 256, 257, 261—263, 265, | Zbrasłav 177, 185, 187, 200, 202, 208, 911. syn Vratislava II, 50, 243. syn Oldřicha, vnuk Konrada I, 78 az 80, 263—265, 267, 268. 3rnónsky, syn Konrada I, 268. syn Wigberta Grojského, 72, 259. -. Wratislaviensis civitas 46, 77, 121, 126, 146, 166, 171, 173, 174, 178, 182, 204—206, 292, 300, 307. 309 aż 312, 314, 324—326, 358—560, 489, 490, 539, 540, 562, 598, 606, 623; biskup 603 Vratislavsko 204, 324. Vreinstat, Freistadt, m. slez., 206. z Vfesovic Jakub Bilinsky 596, 615 aż 6L7, 624. Vfeśfov 587. Vfeśfovsky, viz z Riesenburka. Vršovice 40, 237. Vr&oviei, Vršovské plemeno, 33—35, 63, 232—294, 253; viz BoZej, Mu- tina, Tista, Unislav, Vacck, Väebor, otec Kojaty, 49. 51, 244. Všembera Jan, hejtman vyšehradský, | 436. Würzburg 36. 79, 90, 97. 162, 271, 275; biskup 596; biskup Embrich, Gebe- hard 79; Jindřich 36. Wynder Munster, v. Nicdermiinster. Vysoká, hora česká, 267. Vysokà 619. . z Vysoké Jan Cernín 614. Vysoké Mýto 614. Vyšehrad 6—12, 16, 34, 58, 67, 71, 73, 75, 77, 79, 111, 195, 213—218, 221, 248, 256, 259, 260, 262—266, 284, 318, 341, 348. 349, 351, 360—363, 365, 368, 369. 313, 376, 377, 387, 396, 397, 399. 431—439, 449, 443, 445. 493, 539—541. 568, 576. 577, 583, 585, 591, 597; kostel 7, 58, 61, 19, 264 266, 268; kapitula 576; pro- boët Albik 347; Gervasius 90, 271; Jan 265; Zdeněk 577, 578; hrabě Fabian 71, 259; hejtman Jan Všem- bera 436 Vyšší Brod 171, 309. Vzplyéina. Wizplicza, potok n Malína, 66, 255. Ymolenští, Ymolenses (Imolští) 98. Záběhlice 613. Zaháň 206. 326, 591. Zaherkembert, viz Erkembert, Herkem- bert. ; ze Zahrádky Svojáe 609, Vilém Chrt 620. Zaječice 601. Zajíc 4 Hazmburka Jan (na Budyni) 591. 606; Mikuláš 591, 622; Vilém (z Židlochovic) 348, 366, 367, 373, 440, 531, 582, 584; Zbyněk 569 až 573, 577, 606, 616, 698. Zajiímač, viz z Kunštátu — z Jevišovic Jindřich 620; Eva, manž. jeho. 620; Sezima 614. Zákon z Ostromeče 598 de Zasanicz Přibík 609. Zator 205, Záviše 432, 584. Zbramyr 607. 207, 314, 315, 321, 323, 326, 346, 376, 3/7, 399, 409, 538, 581, 585, 586, 599, 609. Zbyněk z Hazmburka, arcibiskup praž- sky, 569—573, 577, 606, 616, 628. Zčestislava, Zczesislawa, manž. Slav- níka Libického, matka sv. Vojtěcha, 26, 229. Zdena (mezi Adamity) 519. Zdeněk. mistr, probošt vyšehradský, 577, 578. Zderad, rádce Vratislava I, krále česk., £9, 60, 250. Zdeslav, hejtman, 599. Zeitz, Cicensis episcopus, 97, 275. Zeleny 620. Zelza, viz Mže. Zhořelec 80, 203, 322, 595, 628. ze Zhudovic Oldra 613. Zchotochov, Skočov (?), 205. À u- | Zikmund svatý 627. icemil. | -- kräl římský a uherský, 321—338, 340, 346, 351, 358, 354, 351—367, 369, 373—311, 380, 381, 383, 385, 388, 390, 396, 397, 409, 424, 432, 434-—443. 445, 448, 465, 481, 486 —489, 492, 512. 513, 526, 528—532, 034, 591—541, 471, 516, 568, 593, 596, 598 --600, 602—608, 610 az 612, 614, 616—621, 624, 695, 627, | 628. 428, | 562, | 8, 69, 579, 582—585, 588, 591 aZ ' SEZNAM JMEN OSOBNÍCH A MÍSTNÍCII. — vévoda litevsky, 510, 516, 592—595. | -— armiger, 598 — mistr, kněz, 526. Zipscha (Sajbusch?) 205. Zlasane 56. Zlati Koruna 165. Zlicky hrabě, viz Slavník. Zlíchov 456. . Zmrzlik ze Svojšína Jan (na Orlice) 593, 602, 609; Petr (na Orlice) 450, 453, 469, 480, 481, 485, 598, 614, 626; Protiva 614. Zmutecky Jan 503 Znojmo, Znoymu 48, 64, 66, 109, 113, 283, 986, 296, 399, 594, 604, 609, 621; kniże Konrad 109, 283. ze Znojma Petr 576; Stanislav 570, 576, 518, 579. ze Zolleru hrabata 156; Fridrich, pur- krabi norimbersky, 161. Ztir, viz Styr. Zucha 89. Zil z Ostredka Jan 628. Zvěst Mělnický 94, 273. Zvěstek, Zvestek, Swestek, český šlech- tie u Milána padlý, 97, 275. Zvíkov 141, 188, 298, 316, 600, 603, 614, 617. ze Zvifetic Petr 618—620; s Vartenberka) 571, 572. ze Zvole Kuneš 571. Zdislav | Žampach, hrad, 516. ze Žampachu Jan Kolda 526, 623. Žatec, Sacz 14, 26, 64, 65, 75, 193, 219, 229, 254, 255, 960, 356, 372-375, 377, 409, 432, 433, 438, 471, 471, 500, 505, 507, 511—513, 595. 553, 581, 593, 602, 613—615, 622, 626. z Žatce Vácha 487. Žatecko jinak Lucko, Žatecký kraj, 13, 218, 430, 508, 512, 584, 625. ze Z@ira Jan Smikovsky 599, 606. z Zeberka Aleś 613, 614. Żebrak 376, 380, 472, 585, 598. z Zebráka Oldřich 321. Zelenice 623. Zeliv, Siloe, klášter. 106, 266, 281, 360. z Zeliva Jan, kazatel u P. Mario Sněžné, 360, 361, 399, 480, 484, 496, 497, 499, 501, 509, 514, 520, 521, 523, 524, 530. ’ z Žerotína Plichta 598. Zhec, Schecz (Schatz ?), 139, 296. Židé čeští 63, 177, 253, 312, 628. Žídek 621. z Zidlochovie Vilém Zajíc 348, 366, 367, 373, 440, 531, 582, 584. Žifrid, Sighard, hrabé ze Saly, 66, 955. — arcibiskup mohučský, 134, 145, 294. — biskup braniborský, pak arcibiskup bremský, 89, 270. Žitava 595, 600, 602. Zito z Jivjan Jindřich 597, 599. Zizi, Zizi, misto v hradě Pražském 35. Žižka Jan 61, 345, 319, 356, 359, 362, 364, 371, 385, 387—389, 4:8, 443, 414, 447, 451-453, 469, 471, 472, 475, 477, 475, 481—483, 457, 493, 494, 508, 509, 511. 516, 517, 519, 590, 524, 525, 529, 532, 531, 539, 584, 588, 591—595, 627 Žižkova (Vítkova) hora 385, 387—389, = 588. Zleby 480, 485, 595, 596. Zintice 525, 596, 617. Žofie, manž. Jana Braniborského, 140, 297. — dcera Valdemara, krále dánského, 189, 297. — královna česká, 348—351, 353, 356, 18%, 202, 242, 254, 255, 265, 268, 382, 538, 539, 585.