z 401 stránek
Titul
I
II
III
IV
V
VI
VII
VIII
Úvodní slovo vydavatelovo
IX
X
XI
XII
Úvod
XIII
XIV
XV
XVI
XVII
XVIII
XIX
XX
XXI
XXII
XXIII
XXIV
XXV
XXVI
XXVII
XXVIII
XXIX
XXX
XXXI
XXXII
XXXIII
XXXIV
XXXV
XXXVI
XXXVII
XXXVIII
XXXIX
XL
XLI
XLII
XLIII
XLIV
XLV
XLVI
XLVII
XLVIII
XLIX
L
LI
LII
LIII
LIV
LV
LVI
LVII
LVIII
LIX
LX
LXI
LXII
LXIII
LXIV
Rukopisy
LXV
LXVI
LXVII
LXVIII
LXIX
LXX
Bydžovského předmluva
LXXI
LXXII
LXXIII
LXXIV
Rejstřík jmenný
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
Text kroniky
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
59
60
61
62
63
64
65
66
67
68
69
70
71
72
73
74
75
76
77
78
79
80
81
82
83
84
85
86
87
88
89
90
91
92
93
94
95
96
97
98
99
100
101
102
103
104
105
106
107
108
109
110
111
112
113
114
115
116
117
118
119
120
121
122
123
124
125
126
127
128
129
130
131
132
133
134
135
136
137
138
139
140
141
142
143
144
145
146
147
148
149
150
151
152
153
154
155
156
157
158
159
160
161
162
163
164
165
166
167
168
169
170
171
172
173
174
175
176
177
178
179
180
181
182
183
184
185
186
187
188
189
190
191
192
193
194
195
196
197
198
199
200
201
202
203
204
205
206
207
208
209
210
211
212
213
214
215
216
217
218
219
220
221
222
223
224
225
226
227
228
229
230
231
232
233
234
235
236
237
238
239
240
241
242
243
244
245
246
247
248
249
250
251
252
253
254
Dodatek
255
256
257
258
259
260
Připsaná privilegia
261
262
Rejstřík věcný
263
264
265
266
267
268
269
270
271
272
273
274
275
276
277
278
279
280
281
282
283
284
285
286
287
288
289
290
291
292
Opravy chyb tiskových
293
294
Poznámky k úvodu vydavatelovu
295
296
297
298
299
300
301
302
303
304
305
306
307
308
309
310
311
312
313
314
315
316
317
318
319
320
321
322
323
324
325
326
327
- s. XVIII: ...»Pojímal sobě« druhou manželku, Lidmilu, dceru Vavřince Novoměstského, soukeníka v Ml. Boleslavi. Vavřinec Novoměstský XVIII byl dvakráte ženat. Lidmila se narodila z...
- s. XLI: ...velitel, arci- kníže Leopold, měl se svým štábem kvartýr v Ml. Boleslavi. Mnoho to obec i sousedy stálo. A ke všemu spoluobčané...
- s. L: ...tom roce končí se zprávou o říjnové po- vodni v Ml. Boleslavi zpravodajství mistra Jiříka Bydžovského. — K r. 1654 poznamenal již...
- s. LXIX: ...výtahu. Třetí latinský opis je majetkem piaristského klá- štera v Ml. Boleslavi (sign. X. 8). Desky, předsádka i hřbet knihy jsou stejné...
- s. 290: ...— PAM XIV; p. 159, p. 160. Literátský kůr v Ml. Boleslavi — PAM XIV; LXIV, p. 11, p. 159. p. 160. M....
- s. 291: ...LXVIII LXIX. Třetí latinský opis v majetku piaristského kláštera v Ml. Boleslavi LXIX. Verse »Succincta Historica narratio originis et incrementi Ecclesiae Neo...
- s. 297: ...bratrem slavného rytce Václava Hollara a měst- ským radním v Ml. Boleslavi. A. Dolenský: »Příspěvek k dějinám rodu Hollarů z Práchně«, Č....
- s. 298: ...svém příbytku, aby ho ušetřil výloh. Zásadský měl přijeti do Ml. Boleslavi, aby sestavil s K. »impugnaci« proti židu Aronovi. Podle toho...
- s. 302: ...kteráž slove herbář aneb zelinář« Jana černého, vytištěný pak v Ml. Boleslavi r. 1518. Z téhož roku je i mladoboleslavské vydání Nového...
- s. 303: ...Poručníkem Janovým byl Jan lékař, význačný člen bratrské Jednoty v Ml. Boleslavi. Závěť Klaudi- ánovu otiskl Fr. Dvorský v Čas. čes. musea...
- s. 303: ...»Nicolaus medicus«. Ze závěti se dozvídáme, že daroval Klaudián městu Ml. Boleslavi »Knihy dědické čer- vené od r. 1524«, ale daroval mu...
- s. 304: ...Krajku ke stavbě nového velkého sboru mladoboleslav- ského. Zemřel v Ml. Boleslavi 5. února 1565 »u vysokém věku«. J. Jireček: »Rukověť k...
- s. 304: ...městskému. »O tom jinde hledati« odkazuje až k popisu města Ml. Boleslavi, kde bude o ní ře- čeno více. — »Soud zahájený«...
- s. 304: ...»Felinus«, byl víry českobratrské; měl býti bratrským knězem, ale v Ml. Boleslavi se oženil a přijal místo písaře městského i panského. Měl...
- s. 305: ...podrobněji Bareš »Paměti« I.: »Poslední ratolesti Krajířů z Krajku na Ml. Boleslavi«, str. 79—90. Barbora z Krajku vzala si téhož r. 1588...
- s. 306: ...staly. Jan Dub- čanský (†1543) poslal r. 1527 výzvu do Ml. Boleslavi »starším« k rozmluvě, ale Bratří odpověděli záporně. Později Dubčanský vystupoval...
- s. 317: ...exulant v Toruni 1629), známý lékař a básník; měl v Ml. Boleslavi s manželkou podíl na jednom z domů a u města...
- s. 318: ...Stal se jím r. 1619. Nejmladšímu jeho synu, narozenému v Ml. Boleslavi, byl Kez. kmotrem. V exilu žil v žitavě, odkud se...
- s. 323: ...rytce Václava Hollara z Práchně a léta funkcionářem městským v Ml. Boleslavi. Viz dr. A. Dolenský: »Příspěvek k dějinám rodu Hollarů z...
Název:
Kronika mladoboleslavská od Mistra Jiřího [Kezelia] Bydžovského sepsaná : vydáno na oslavu 600. výročí povýšení Mladé Boleslavě na město
Autor:
Karlová, Zdeňka; Kampr, Zdeněk
Rok vydání:
1935
Místo vydání:
Mladá Boleslav
Česká národní bibliografie:
Počet stran celkem:
401
Počet stran předmluvy plus obsahu:
LXXIV+327
Obsah:
- I: Titul
- IX: Úvodní slovo vydavatelovo
- XIII: Úvod
- LXV: Rukopisy
- LXXI: Bydžovského předmluva
- 1: Rejstřík jmenný
- 17: Text kroniky
- 255: Dodatek
- 261: Připsaná privilegia
- 263: Rejstřík věcný
- 293: Opravy chyb tiskových
- 295: Poznámky k úvodu vydavatelovu
upravit
Strana I
KRONIKA MLADOBOLESLAVSKÁ OD MISTRA JIŘÍHO BYDŽOVSKÉHO SEPSANÁ 1935 VYDÁNO NA OSLAVU 600. VÝROČÍ POVÝŠENÍ MLADÉ BOLESLAVĚ NA MĚSTO
KRONIKA MLADOBOLESLAVSKÁ OD MISTRA JIŘÍHO BYDŽOVSKÉHO SEPSANÁ 1935 VYDÁNO NA OSLAVU 600. VÝROČÍ POVÝŠENÍ MLADÉ BOLESLAVĚ NA MĚSTO
Strana II
Strana III
KEZELIOVA KRONIKAŁ
KEZELIOVA KRONIKAŁ
Strana IV
VYPSÁNÍ II. (města) Boleslavi Mladé o jeho fundací, privilejích a některých případnostech: tolikéž o mnohých proměnách vrchností a v těchto posledních zarmou- cených časích všelijakých obtížnostech i jiných některých rozličných příbězích jednomu každému vlast svou milujícímu nejen k přečtení, ale - k bedli- vému rozvažování, i tomu, kdož pracoval, ne sa- mým připomínáním, ale skutečným poděkováním a odměnou vděčnost prokázati se má. Chronika Neo-Boleslaviensis auctore M. Georgio Bidcžovsky. (Jinou rukou).
VYPSÁNÍ II. (města) Boleslavi Mladé o jeho fundací, privilejích a některých případnostech: tolikéž o mnohých proměnách vrchností a v těchto posledních zarmou- cených časích všelijakých obtížnostech i jiných některých rozličných příbězích jednomu každému vlast svou milujícímu nejen k přečtení, ale - k bedli- vému rozvažování, i tomu, kdož pracoval, ne sa- mým připomínáním, ale skutečným poděkováním a odměnou vděčnost prokázati se má. Chronika Neo-Boleslaviensis auctore M. Georgio Bidcžovsky. (Jinou rukou).
Strana V
O SOMO O Bokni Stawy ſe Hmewáne : Kám owkwew wnyż ż ſe wiináć án ſkiⱥ Gýwm ſwym Sowli. Snaśeny Sn wßamuáMk iewm � novoślie, oß Slporom oninowali, � �anez Xołs dkſt mefa . welm Woßnocuk to ámow Weńßawiniwi ane/ ya Seⱥi � Bonnonoi lonz Wn oſi: Aon= wowy zriſe Dryn voßefi wzywmntnawi= Hm Xwándr ßoßßalo, náwow ßiew bßd ſeyyne Mag wi�á Vyn Pláwz Swakß ßijefe Hßße apewmo Hiarßep, �rßz dnukj Meißádym pkike, aſrwbich ohſwér ſomi et Patom fonquenem nouar ni kcż bwißáſe Foriwⱥ a Sińk Wáznenu byn Poſáſáw árnnz pgiⱥmi Sakokulny &yſulnoſk Sauj naśmwe ſkrm Rrkom przwadinm boißiin ſhá Mo neihue ſare Wá ßani zunnaneny Inas Jánoiun Msányy. ſum gſah, prohopmal bnić Sij bunack. In qpink śck idniw Vkßw SynAcrdioß Wiſn Awß Gáke ámatſ a Micliolge biyl: �rß Mryn przzmen pok áwlunoi a wuboßioák Mrßznilup pápi Wijcſne — Bsfa�ar Wyiu= ßtancj lu 894. .509. Bcſkoy Vhrohní kaſſw vliłoſkn 3. Ukázka původního rtikopisu Kezeliovy Kroníky. Fotogratováno v archivu města Prahy.
O SOMO O Bokni Stawy ſe Hmewáne : Kám owkwew wnyż ż ſe wiináć án ſkiⱥ Gýwm ſwym Sowli. Snaśeny Sn wßamuáMk iewm � novoślie, oß Slporom oninowali, � �anez Xołs dkſt mefa . welm Woßnocuk to ámow Weńßawiniwi ane/ ya Seⱥi � Bonnonoi lonz Wn oſi: Aon= wowy zriſe Dryn voßefi wzywmntnawi= Hm Xwándr ßoßßalo, náwow ßiew bßd ſeyyne Mag wi�á Vyn Pláwz Swakß ßijefe Hßße apewmo Hiarßep, �rßz dnukj Meißádym pkike, aſrwbich ohſwér ſomi et Patom fonquenem nouar ni kcż bwißáſe Foriwⱥ a Sińk Wáznenu byn Poſáſáw árnnz pgiⱥmi Sakokulny &yſulnoſk Sauj naśmwe ſkrm Rrkom przwadinm boißiin ſhá Mo neihue ſare Wá ßani zunnaneny Inas Jánoiun Msányy. ſum gſah, prohopmal bnić Sij bunack. In qpink śck idniw Vkßw SynAcrdioß Wiſn Awß Gáke ámatſ a Micliolge biyl: �rß Mryn przzmen pok áwlunoi a wuboßioák Mrßznilup pápi Wijcſne — Bsfa�ar Wyiu= ßtancj lu 894. .509. Bcſkoy Vhrohní kaſſw vliłoſkn 3. Ukázka původního rtikopisu Kezeliovy Kroníky. Fotogratováno v archivu města Prahy.
Strana VI
Strana VII
Strana VIII
Strana IX
ÚVODNÍ SLOVO VYDAVATELOVO Toto vydání Kezeliovy »Kroniky mladoboleslavské« bylo pořízeno, aby jím město oslavilo 600. výročí události pro Mladou Boleslav nad jiné památné: povýšení dávné osady na město. Privilegium, prohlašující povýšení to, vydáno bylo panem Ješkem z Michalovic a datováno na den sv. Matěje r. 1334. Oslava jubilea toho způsobem tak vhodným a trvalým, vyšla z po- pudu starosty města, pana Karla Šeráka. Dlužno p. starostovi vzdáti za něj a za horlivý zájem, jímž věc provázel a pomáhal pro- vésti, na tomto místě obzvláštní díky. Uskutečnění vydání umožnila pak sl. městská rada Mladé Boleslavě, která se ochotně rozhodla nésti značné náklady s ním spo- jené. V městské radě zasedali pp.: Karel Šerák, starosta města, J. Bach, I. náměstek starosty, J. Repš, II. náměstek starosty; městští radní: V. Bečvář, Jan Dubický, K. Huňat, K. Košťál, Frant. Novák, Jos. Novák, Jan Panchartek, V. Rieger, P. Fr. Ševčík. Také jí děkuje vy- davatel za její porozumění co nejvřeleji. Bez těchto činitelů odpočívala by význačná historie zdejšího města nepochybně nadále ve vyše- hradské knihovně kapitulní, kdež je původní její rukopis, psaný Ke- zeliem, uložen. Jest mi radostnou povinností vysloviti při této zmínce zároveň nej- živější díky nejdůstojnější Kapitule vyšehradské za ochotu, s kterou zapůjčila vzácnou tu památku, aby mohl býti podle ní poří- zen opis co nejpřesnější. Osobně děkuji zvláště ndp. Frant. Vaněč- kovi, děkanu kapitulnímu, a dru O. Stanovskému, kanovníku tamějšímu, za blahovůli, s níž mi umožnili ještě dodatečně prohlídku rukopisu za příčinou zjištění některých sporných míst tekstu. Ježto, jak je samozřejmo, nebylo možno tuto ojedinělou památku zapůjčiti na venkov, kde není lze poskytnouti takových záruk na za- IX
ÚVODNÍ SLOVO VYDAVATELOVO Toto vydání Kezeliovy »Kroniky mladoboleslavské« bylo pořízeno, aby jím město oslavilo 600. výročí události pro Mladou Boleslav nad jiné památné: povýšení dávné osady na město. Privilegium, prohlašující povýšení to, vydáno bylo panem Ješkem z Michalovic a datováno na den sv. Matěje r. 1334. Oslava jubilea toho způsobem tak vhodným a trvalým, vyšla z po- pudu starosty města, pana Karla Šeráka. Dlužno p. starostovi vzdáti za něj a za horlivý zájem, jímž věc provázel a pomáhal pro- vésti, na tomto místě obzvláštní díky. Uskutečnění vydání umožnila pak sl. městská rada Mladé Boleslavě, která se ochotně rozhodla nésti značné náklady s ním spo- jené. V městské radě zasedali pp.: Karel Šerák, starosta města, J. Bach, I. náměstek starosty, J. Repš, II. náměstek starosty; městští radní: V. Bečvář, Jan Dubický, K. Huňat, K. Košťál, Frant. Novák, Jos. Novák, Jan Panchartek, V. Rieger, P. Fr. Ševčík. Také jí děkuje vy- davatel za její porozumění co nejvřeleji. Bez těchto činitelů odpočívala by význačná historie zdejšího města nepochybně nadále ve vyše- hradské knihovně kapitulní, kdež je původní její rukopis, psaný Ke- zeliem, uložen. Jest mi radostnou povinností vysloviti při této zmínce zároveň nej- živější díky nejdůstojnější Kapitule vyšehradské za ochotu, s kterou zapůjčila vzácnou tu památku, aby mohl býti podle ní poří- zen opis co nejpřesnější. Osobně děkuji zvláště ndp. Frant. Vaněč- kovi, děkanu kapitulnímu, a dru O. Stanovskému, kanovníku tamějšímu, za blahovůli, s níž mi umožnili ještě dodatečně prohlídku rukopisu za příčinou zjištění některých sporných míst tekstu. Ježto, jak je samozřejmo, nebylo možno tuto ojedinělou památku zapůjčiti na venkov, kde není lze poskytnouti takových záruk na za- IX
Strana X
bezpečení unikátu jako ve vědeckém ústavě pražském, zprostředkovali tu s plným porozuměním pro uskutečnění zamýšleného vydání pp. uni- versitní profesoři dr. J. V. Šimák a dr. V. Vojtíšek, archivář města Prahy. Pan profesor Šimák opatřil též odborně kva- lifikovanou sílu pro zodpovědný úkol správného opisu Kroniky: sl. dra Zdeňku Karlovou, úřednici archivu města Prahy; p. prof. Vojtíšek pak převzal zápůjčený rukopis vyšehradský v opatrování městského archivu pražského a umožnil tak pořízení jeho kopie. Platí tudíž vřelé díky jak oběma pánům, kteří mi poskytli i jinak řadu cenných rad a poučení, tak i slečně dru Karlové za pilnou a svědo- mitou její práci. Vděčně vzpomínám též ochoty a informací p. dr a J. Volfa, ře- ditele knihovny Národního musea i vlídné pomoci sl. dra Eman. Nohejlové a p. dra G. Skalského z numismatického oddě- lení Národního musea v Praze. Velmi mně prospěla sdělení pp. ředitele J. Koudelky a prof. Ant. Šašiny ze záznamů o rodině Kezeliově, pokud je bylo lze zjistiti v městském archivu novobydžovském. Děkuji také p. P. Josefu Skopcovi, rektorovi piaristské ko- leje mladoboleslavské za zapůjčení některých rukopisů z tamější knihovny. Rovněž tak i sl. Milosl. Blažkové za oklep diktátů. V neposlední řadě platí mé díky i tiskárně fy Hejda & Zbroj v Mladé Boleslavi za pečlivé uspořádání knihy. Pořádaje toto vydání Kezeliovy Kroniky, snažil jsem se, aby je mohla čísti vedle odborníků s porozuměním a s užitkem i široká obec čtenářstva místního. Z toho důvodu přeložil jsem všechny latinské ci- táty, obraty i výrazy a hleděl jsem, abych čtenáři objasnil méně běžné pojmy historické, abych jej seznámil aspoň v povšechných rysech s funkcemi tehdejší správy obecní a s událostmi i osobami nebo s kul- turními zjevy, význačnými pro Ml. Boleslav, pokud se Kezelius o nich zmiňuje. Také jsem obšírněji upozornil na některé zjevy z českých dějin povšechných, pokud měly vztah k jeho vypravování, aby pocho- pil i zájemník bez odborné průpravy jejich spojitost s poměry míst- ními nebo jejich význam obecný. V poznámkách, kde ověřuji záznamy autorovy, upozorňuji také na práce, v kterých lze se dočísti poučení obšírnějšího a hlubšího. Do- X
bezpečení unikátu jako ve vědeckém ústavě pražském, zprostředkovali tu s plným porozuměním pro uskutečnění zamýšleného vydání pp. uni- versitní profesoři dr. J. V. Šimák a dr. V. Vojtíšek, archivář města Prahy. Pan profesor Šimák opatřil též odborně kva- lifikovanou sílu pro zodpovědný úkol správného opisu Kroniky: sl. dra Zdeňku Karlovou, úřednici archivu města Prahy; p. prof. Vojtíšek pak převzal zápůjčený rukopis vyšehradský v opatrování městského archivu pražského a umožnil tak pořízení jeho kopie. Platí tudíž vřelé díky jak oběma pánům, kteří mi poskytli i jinak řadu cenných rad a poučení, tak i slečně dru Karlové za pilnou a svědo- mitou její práci. Vděčně vzpomínám též ochoty a informací p. dr a J. Volfa, ře- ditele knihovny Národního musea i vlídné pomoci sl. dra Eman. Nohejlové a p. dra G. Skalského z numismatického oddě- lení Národního musea v Praze. Velmi mně prospěla sdělení pp. ředitele J. Koudelky a prof. Ant. Šašiny ze záznamů o rodině Kezeliově, pokud je bylo lze zjistiti v městském archivu novobydžovském. Děkuji také p. P. Josefu Skopcovi, rektorovi piaristské ko- leje mladoboleslavské za zapůjčení některých rukopisů z tamější knihovny. Rovněž tak i sl. Milosl. Blažkové za oklep diktátů. V neposlední řadě platí mé díky i tiskárně fy Hejda & Zbroj v Mladé Boleslavi za pečlivé uspořádání knihy. Pořádaje toto vydání Kezeliovy Kroniky, snažil jsem se, aby je mohla čísti vedle odborníků s porozuměním a s užitkem i široká obec čtenářstva místního. Z toho důvodu přeložil jsem všechny latinské ci- táty, obraty i výrazy a hleděl jsem, abych čtenáři objasnil méně běžné pojmy historické, abych jej seznámil aspoň v povšechných rysech s funkcemi tehdejší správy obecní a s událostmi i osobami nebo s kul- turními zjevy, význačnými pro Ml. Boleslav, pokud se Kezelius o nich zmiňuje. Také jsem obšírněji upozornil na některé zjevy z českých dějin povšechných, pokud měly vztah k jeho vypravování, aby pocho- pil i zájemník bez odborné průpravy jejich spojitost s poměry míst- ními nebo jejich význam obecný. V poznámkách, kde ověřuji záznamy autorovy, upozorňuji také na práce, v kterých lze se dočísti poučení obšírnějšího a hlubšího. Do- X
Strana XI
klady ze zdejšího archivu městského cituji velmi často podle no- vých jejich signatur. Leckteré listiny i městské knihy zdejší mají totiž signaturu dvojí, ba i trojí. U některých stará označení zvetšela již do té míry, že nejsou dnes čitelná, ač starší literatura historická mohla odkazovati ještě k nim. Pokud se týče pravopisu, přizpůsobovala jej sl. dr. Karlová zpravidla dnešním zvyklostem. Někde jsem však ponechal — na př. ve vlastním rejstříku Kezeliově — pravopis původní, aby nebyl rušen sled abecední. Interpunkci bylo ovšem nutno doplňovati téměř napořád, ježto jí Kezelius — jako vůbec lidé jeho doby — zpravidla nedbal. »Kronice« předeslal jsem úvodem životopis, povahopis a ocenění významu Kezeliova a připojil jsem popis originálu »Kro- niky« a jeho kopií, pokud mi jsou známy. Své poznámky jsem umístil nazad knihy ve zvláštním, s knihou nesvázaném dodatku, aby jich bylo možno užíti pohodlněji nežli při stálém obracení listů. V hranatých závorkách jsou části slov nebo slova celá, jež bylo nutno doplniti, ježto v kontekstu buď nahodilým porušením nebo opo- menutím Kezelia samého chybějí. (Prací sl. dra Karlové.) Týmž způ- sobem jsou označeny převody starého datování kalendářního i vysvět- livky a doplňky, pokud bylo nutno připojiti je bezprostředně do textu. (Prací mou.) Okrajní poznámky jsou součástí originálu. Čísla okrajní označují stránky Kezeliova rukopisu. (Prací sl. dra Karlové.) Vydání opatřil jsem rejstříkem jmenným a věcným. Okolnosti, jež nezáležely na vůli vydavatelově, způsobily nepřed- vídaný průtah vydání Kroniky, takže vychází teprve, když byl jubilejní rok již uplynul. Nicméně přijde dílo Kezeliovo i tak historikovi z po- volání i prostému čtenáři, bohdá, vhod. V Mladé Boleslavi v lednu 1935. ZDENĚK KAMPER. XI
klady ze zdejšího archivu městského cituji velmi často podle no- vých jejich signatur. Leckteré listiny i městské knihy zdejší mají totiž signaturu dvojí, ba i trojí. U některých stará označení zvetšela již do té míry, že nejsou dnes čitelná, ač starší literatura historická mohla odkazovati ještě k nim. Pokud se týče pravopisu, přizpůsobovala jej sl. dr. Karlová zpravidla dnešním zvyklostem. Někde jsem však ponechal — na př. ve vlastním rejstříku Kezeliově — pravopis původní, aby nebyl rušen sled abecední. Interpunkci bylo ovšem nutno doplňovati téměř napořád, ježto jí Kezelius — jako vůbec lidé jeho doby — zpravidla nedbal. »Kronice« předeslal jsem úvodem životopis, povahopis a ocenění významu Kezeliova a připojil jsem popis originálu »Kro- niky« a jeho kopií, pokud mi jsou známy. Své poznámky jsem umístil nazad knihy ve zvláštním, s knihou nesvázaném dodatku, aby jich bylo možno užíti pohodlněji nežli při stálém obracení listů. V hranatých závorkách jsou části slov nebo slova celá, jež bylo nutno doplniti, ježto v kontekstu buď nahodilým porušením nebo opo- menutím Kezelia samého chybějí. (Prací sl. dra Karlové.) Týmž způ- sobem jsou označeny převody starého datování kalendářního i vysvět- livky a doplňky, pokud bylo nutno připojiti je bezprostředně do textu. (Prací mou.) Okrajní poznámky jsou součástí originálu. Čísla okrajní označují stránky Kezeliova rukopisu. (Prací sl. dra Karlové.) Vydání opatřil jsem rejstříkem jmenným a věcným. Okolnosti, jež nezáležely na vůli vydavatelově, způsobily nepřed- vídaný průtah vydání Kroniky, takže vychází teprve, když byl jubilejní rok již uplynul. Nicméně přijde dílo Kezeliovo i tak historikovi z po- volání i prostému čtenáři, bohdá, vhod. V Mladé Boleslavi v lednu 1935. ZDENĚK KAMPER. XI
Strana XII
Strana XIII
UVOD ŽIVOTOPIS KEZELIŮV M. JIŘÍ KEZELIUS BYDŽOVSKY, jehož dílo »Kroniku mla- doboleslavskou« odevzdáváme na dalších stránkách veřej- nosti, byl rodákem z Nového Bydžova, kde se narodil v dubnu r. 15761) v ulici, která od starodávna slula »na Hradčanech«.2) Rodné jeho jméno bylo Kožíšek, nikoliv Kezelius. Tohoto jména přijatého jal se užívati teprve později, snad, že znělo sluchu tehdejších vzdělanců, vychovávaných módou humanistickou, latinštěji. Byl sy- nem Jana a Kateřiny Kožíškových. Otec byl soukeníkem a mužem ve- lice zámožným a váženým. R. 1572 koupil od »p. purkmistra a pánů »Dům sirotčí na Hradčanech« z majetku po nebožtíku Matoušovi Rosovi3) s nábytky a 2 jitry luk za 69 kop gr. m.«. Možno tedy míti za to, že v tomto domě se Kezelius narodil. Že byl Jan Kožíšek mu- žem v obci významným, nasvědčuje jeho členství v radě i úřad purk- mistra, který zastával r. 1589.4) Jiří Kožíšek měl ještě bratra Da- niela.5) Otec zemřel asi koncem r. 1619 nebo počátkem r. 1620, ježto 20. ledna 1620 došlo k narovnání o pozůstalost po něm mezi syny: Danielem Kožíškem, měštěnínem města Nového Bydžova a M. Jiří- kem Bydžovským, měštěnínem a primátorem města Boleslava Mla- dého.3) Z tohoto narovnání (o kterém bude řeč ještě později) vyplývá, že majetkové poměry rodiny Kožíškovy byly vskutku velmi příznivé. Proto mohl býti Jiří Kožíšek podle vlastních slov »z mládí oddán k liternímu účení«, v němž prospíval tak, že »titule v filosofii baka- lářského léta 1599 (19. srpna), potom mistrovského v létu 1604 17. Augusti došel.« Uděloval mu jej jménem pražské aka- demie Karlovy rektor mistr Martin Bacháček. Jako žák filosofické čili artistické fakulty prošel cyklem sedmera svobodných umění, v němž ovšem hlavní péče byla věnována vedle znalosti gramatiky a stylistiky latinské mathematice, hudbě, astronomii, potud, aby posluchač dovedl XIII
UVOD ŽIVOTOPIS KEZELIŮV M. JIŘÍ KEZELIUS BYDŽOVSKY, jehož dílo »Kroniku mla- doboleslavskou« odevzdáváme na dalších stránkách veřej- nosti, byl rodákem z Nového Bydžova, kde se narodil v dubnu r. 15761) v ulici, která od starodávna slula »na Hradčanech«.2) Rodné jeho jméno bylo Kožíšek, nikoliv Kezelius. Tohoto jména přijatého jal se užívati teprve později, snad, že znělo sluchu tehdejších vzdělanců, vychovávaných módou humanistickou, latinštěji. Byl sy- nem Jana a Kateřiny Kožíškových. Otec byl soukeníkem a mužem ve- lice zámožným a váženým. R. 1572 koupil od »p. purkmistra a pánů »Dům sirotčí na Hradčanech« z majetku po nebožtíku Matoušovi Rosovi3) s nábytky a 2 jitry luk za 69 kop gr. m.«. Možno tedy míti za to, že v tomto domě se Kezelius narodil. Že byl Jan Kožíšek mu- žem v obci významným, nasvědčuje jeho členství v radě i úřad purk- mistra, který zastával r. 1589.4) Jiří Kožíšek měl ještě bratra Da- niela.5) Otec zemřel asi koncem r. 1619 nebo počátkem r. 1620, ježto 20. ledna 1620 došlo k narovnání o pozůstalost po něm mezi syny: Danielem Kožíškem, měštěnínem města Nového Bydžova a M. Jiří- kem Bydžovským, měštěnínem a primátorem města Boleslava Mla- dého.3) Z tohoto narovnání (o kterém bude řeč ještě později) vyplývá, že majetkové poměry rodiny Kožíškovy byly vskutku velmi příznivé. Proto mohl býti Jiří Kožíšek podle vlastních slov »z mládí oddán k liternímu účení«, v němž prospíval tak, že »titule v filosofii baka- lářského léta 1599 (19. srpna), potom mistrovského v létu 1604 17. Augusti došel.« Uděloval mu jej jménem pražské aka- demie Karlovy rektor mistr Martin Bacháček. Jako žák filosofické čili artistické fakulty prošel cyklem sedmera svobodných umění, v němž ovšem hlavní péče byla věnována vedle znalosti gramatiky a stylistiky latinské mathematice, hudbě, astronomii, potud, aby posluchač dovedl XIII
Strana XIV
aplikovati její znalosti na data církevního kalendáře, a pak dialektice, t. j. filosofii směru scholastického. Občas některý profesor uspořádal kurs řečtiny, ač podle nadační listiny doktora France mělo jí býti vy- učováno stále.7) Někdy byli posluchači artistické fakulty účastni také výkladů z oboru práva, i z práva římského, ač nikoli soustavně. Fa- kulta právnická byla totiž již dávno zaniklá. Kdo chtěl nabýti většího vzdělání právnického, odcházel do Italie nebo do Heidelberka (od r. 1570). Úroveň university pražské nebyla tehdy vůbec vysoká. Ne- byloť ani dostatečných prostředků na náležité opatření vyučovacích sil. Nicméně Kezelius studoval na akademii v době, kdy alespoň ně- které obory byly obsazeny silami zdatnými, a kdy vůbec nastával na »universí« obrat k lepšímu, ač K. nebyl ještě účasten reformních snah a pokusů rektora Martina Bacháčka. Ty se projevují plně až po ode- vzdání Karlovy akademie stavům podobojí, tedy po vydání Rudolfova majestátu. Řečtinu poslouchal zajisté — aspoň na kratší dobu — u mistra Jana Campana Vodňanského (1603 a později), ba i hebrejštině se mohl přiučiti — snad u Alberta z Kaménka. Na vědomostech z heb- rejštiny i z řečtiny si Kezelius zřejmě zakládal. Tak na př. do »knihy literácké«, kterou sám založil, vepsal na svrchní desku několik řádků hebrejských — citát to biblický — a své prvé manželce dal vyrýti na náhrobní kámen hebrejský nápis. I se znalostmi z řeckého jazyka se občas pochlubil, ač špatně napsaný tvar slova ekklesi a nena- svědčuje, že by byl do nich pronikl důkladněji. Při zmínce o dobyti Magdeburka (1631) uvádí i řecký název místa a poučuje čtenáře o jeho smyslu (str. 218). Kezelius sám, žel, o svých studiích ani o učitelích zevrubněji se nezmiňuje. Uvedená jména oněch dvou význačných filologův možno vysloviti s největší pravděpodobností, ježto oba působili na Karlově akademii v době Kezeliova studia. Z posmrtných zmínek o některých profesorech Karlovy university vyplývá, že si jich — možná i jako svých učitelů — velmi vážil a že rád vzpomínal žákovských let. Lze míti za to, že také Kezelius užil příležitosti, aby se seznámil s oborem studia právnického, pokud ovšem bylo možno o něm na artistické fa- kultě něco slyšeti. Na mnoha místech jeho kroniky proniká živý smysl a zájem pro věci povahy právní. A měl-li snad Kezelius již za studií na mysli pozdější službu veřejnou, hleděl se jistě seznámiti i s tímto oborem. XIV
aplikovati její znalosti na data církevního kalendáře, a pak dialektice, t. j. filosofii směru scholastického. Občas některý profesor uspořádal kurs řečtiny, ač podle nadační listiny doktora France mělo jí býti vy- učováno stále.7) Někdy byli posluchači artistické fakulty účastni také výkladů z oboru práva, i z práva římského, ač nikoli soustavně. Fa- kulta právnická byla totiž již dávno zaniklá. Kdo chtěl nabýti většího vzdělání právnického, odcházel do Italie nebo do Heidelberka (od r. 1570). Úroveň university pražské nebyla tehdy vůbec vysoká. Ne- byloť ani dostatečných prostředků na náležité opatření vyučovacích sil. Nicméně Kezelius studoval na akademii v době, kdy alespoň ně- které obory byly obsazeny silami zdatnými, a kdy vůbec nastával na »universí« obrat k lepšímu, ač K. nebyl ještě účasten reformních snah a pokusů rektora Martina Bacháčka. Ty se projevují plně až po ode- vzdání Karlovy akademie stavům podobojí, tedy po vydání Rudolfova majestátu. Řečtinu poslouchal zajisté — aspoň na kratší dobu — u mistra Jana Campana Vodňanského (1603 a později), ba i hebrejštině se mohl přiučiti — snad u Alberta z Kaménka. Na vědomostech z heb- rejštiny i z řečtiny si Kezelius zřejmě zakládal. Tak na př. do »knihy literácké«, kterou sám založil, vepsal na svrchní desku několik řádků hebrejských — citát to biblický — a své prvé manželce dal vyrýti na náhrobní kámen hebrejský nápis. I se znalostmi z řeckého jazyka se občas pochlubil, ač špatně napsaný tvar slova ekklesi a nena- svědčuje, že by byl do nich pronikl důkladněji. Při zmínce o dobyti Magdeburka (1631) uvádí i řecký název místa a poučuje čtenáře o jeho smyslu (str. 218). Kezelius sám, žel, o svých studiích ani o učitelích zevrubněji se nezmiňuje. Uvedená jména oněch dvou význačných filologův možno vysloviti s největší pravděpodobností, ježto oba působili na Karlově akademii v době Kezeliova studia. Z posmrtných zmínek o některých profesorech Karlovy university vyplývá, že si jich — možná i jako svých učitelů — velmi vážil a že rád vzpomínal žákovských let. Lze míti za to, že také Kezelius užil příležitosti, aby se seznámil s oborem studia právnického, pokud ovšem bylo možno o něm na artistické fa- kultě něco slyšeti. Na mnoha místech jeho kroniky proniká živý smysl a zájem pro věci povahy právní. A měl-li snad Kezelius již za studií na mysli pozdější službu veřejnou, hleděl se jistě seznámiti i s tímto oborem. XIV
Strana XV
S počátku se věnoval arci povolání, k němuž artistická fakulta přede vším připravovala: učitelství na městských školách. Již od r. 1599, kdy dosáhl titulu bakaláře, byl učitelem nebo správ- cem pražských škol u sv. Petra na Poříčí, u »sv. Martina ve zdi« a naposledy na malostranské škole u sv. Mikuláše. Při tom se při- pravoval ke zkouškám mistrovským. O úspěšně dokončených studiích Kezel. podal zprávu přímo do N. Bydžova sám rektor mistr Bacháček z Nauměřic.8) K tomuto školskému odborníku obrátili se brzy (1605) i mladoboleslavští páni radní, aby jim poslal právě mistra Kezelia za správce školního. Nejprve jim sice odpověděl, že byl Kezelius poslán již na jinou školu,2) nicméně asi za 7 neděl poté (3. května) poslal přece Kezelia ještě s jinými dvěma mladými učiteli do Mladé Boleslavě.10) Kezelius stal se tak r. 1605 boleslavským školním správ- cem. Učitelování na zdejší škole nepřirostlo mu, jak vidno z krátké jeho doby, k srdci; bylo mu asi pouze doporučením pro vděčnější po- volání ve službách obecních. Titul mistrovský a dobré vlastnosti: přesnost, spolehlivost, praktický smysl i právní znalosti dopomohly mu velice brzy, ještě téhož roku, kdy byl se stal školním správcem, k hodnosti prvního písaře městského (20. října 1605). Funkce ta byla obdobná asi hodnosti dnešního městského tajemníka nebo ře- ditele městských úřadů. Mladá Boleslav stala se mu brzy druhým domovem, ba — vzhle- dem ke sporým reminiscencím Kezeliovým na rodný Bydžov — na- příště domovinou skutečnou. Srostl s ní do té míry, že ho zde vše za- jímalo a že byl jejím oddaným občanem, hrdým na blahobyt, vzhled i významn svého nového domova. Proto si asi již od prvních let po- bytu v Mladé Boleslavi pořizoval záznamy o její historii a památ- nostech, snad již s úmyslem, že napíše kdysi dějiny její. Když zdejší obec Kezelia povolala k úřadu prvního písaře radního, nebylo mu ještě celých 30 let. Od r. 1606 setkáváme se v různých knihách městských s přečetnými zápisy jeho ruky, charakteristickými sice zběžností písma, ale při tom přece poměrně dobře čitelnými. Někdy doplňoval i starší zápisy v nich (na př. v »Knihách dědických velkých« k r. 1601, list 115). Hlavy jeho zápisů nejsou ovšem již psány s pečlivostí přímo krasopiseckou jako za jeho předchůdce — jakoby přibývající materiál úřední a rychlejší tempo doby nutily i rad- XV
S počátku se věnoval arci povolání, k němuž artistická fakulta přede vším připravovala: učitelství na městských školách. Již od r. 1599, kdy dosáhl titulu bakaláře, byl učitelem nebo správ- cem pražských škol u sv. Petra na Poříčí, u »sv. Martina ve zdi« a naposledy na malostranské škole u sv. Mikuláše. Při tom se při- pravoval ke zkouškám mistrovským. O úspěšně dokončených studiích Kezel. podal zprávu přímo do N. Bydžova sám rektor mistr Bacháček z Nauměřic.8) K tomuto školskému odborníku obrátili se brzy (1605) i mladoboleslavští páni radní, aby jim poslal právě mistra Kezelia za správce školního. Nejprve jim sice odpověděl, že byl Kezelius poslán již na jinou školu,2) nicméně asi za 7 neděl poté (3. května) poslal přece Kezelia ještě s jinými dvěma mladými učiteli do Mladé Boleslavě.10) Kezelius stal se tak r. 1605 boleslavským školním správ- cem. Učitelování na zdejší škole nepřirostlo mu, jak vidno z krátké jeho doby, k srdci; bylo mu asi pouze doporučením pro vděčnější po- volání ve službách obecních. Titul mistrovský a dobré vlastnosti: přesnost, spolehlivost, praktický smysl i právní znalosti dopomohly mu velice brzy, ještě téhož roku, kdy byl se stal školním správcem, k hodnosti prvního písaře městského (20. října 1605). Funkce ta byla obdobná asi hodnosti dnešního městského tajemníka nebo ře- ditele městských úřadů. Mladá Boleslav stala se mu brzy druhým domovem, ba — vzhle- dem ke sporým reminiscencím Kezeliovým na rodný Bydžov — na- příště domovinou skutečnou. Srostl s ní do té míry, že ho zde vše za- jímalo a že byl jejím oddaným občanem, hrdým na blahobyt, vzhled i významn svého nového domova. Proto si asi již od prvních let po- bytu v Mladé Boleslavi pořizoval záznamy o její historii a památ- nostech, snad již s úmyslem, že napíše kdysi dějiny její. Když zdejší obec Kezelia povolala k úřadu prvního písaře radního, nebylo mu ještě celých 30 let. Od r. 1606 setkáváme se v různých knihách městských s přečetnými zápisy jeho ruky, charakteristickými sice zběžností písma, ale při tom přece poměrně dobře čitelnými. Někdy doplňoval i starší zápisy v nich (na př. v »Knihách dědických velkých« k r. 1601, list 115). Hlavy jeho zápisů nejsou ovšem již psány s pečlivostí přímo krasopiseckou jako za jeho předchůdce — jakoby přibývající materiál úřední a rychlejší tempo doby nutily i rad- XV
Strana XVI
ního písaře k většímu kvapu. Ve funkci prvního písaře ztrávil Ke- zelius 12 a půl roku. Jako vzdělaný a horlivý hudebník i znalec chrámového zpěvu a talent organisátorský, ujal se mistr Jiřík Bydžovský pokleslého zdej- šího družstva »literátského«, založeného sice již r. 1565 a od některých starších mecenášů dříve dosti bohatě obmýšleného, ale později asi zanedbávaného.1) Dopomohl mu s energií, která ho vůbec vyznačuje, k obnově, ano k rozkvětu. Sám uvádí ne bez pýchy v »Kro- nice«, že objednal »positiv« (varhany), který stál 150 kop míš. grošů, na náklad literátského kůru,12) jehož důchod rozhojnil na více nežli 500 kop m. gr., které umístil u obce na úrok. Také založil literátům »Knihu podrobných pravidel a záznamů o donátorech = dárcích) atd.« a do ní vlastní rukou přepsal i ozdobným titulním nápisem vykrášlil: »Křesťanské a řádné nařízení podle jistého dobrovolného svolení měšťanův a lite- rátův města Boleslava Mladého nad Jizerou« (ve 12 artykulích). Byl to přepis starších zápisů zakladatele místního kůru literátského, Martina Kašperského z Rájova. Založení této literátské knihy je datováno chronogramem 1611. Po- staral se také o obnovu malého kancionálu Kašperského z Rájova, pořízeného již 1565; tuto obnovu provedl r. 1612 péčí vlastní i tři jiných správců kůru literátského: Mikuláše Miličinského, Pavla Alexia Strakonického a Isaiáše Egemia Planického. K úpravě té vztahuje se bezpochyby věta v jeho »Kronice«, že: »partes některé dosti vzácné na větším díle obstaráním M. Jiřího Bydžovského spraveny byly.«13) Kezelius byl zajisté hudebníkem vzdělaným a uznávaným. Píše sám v »knize literátské«, že »byl zvolen za starší z pánův literátův a obrán k kůru přednímu, figurálnímu se všemi z pánů, kteří figuratum cantum znají (list 35). Kromě toho zastá- val v kůru místo pokladníka. Pro sebe i nástupce založil jakousi »účetní« knihu literátskou. Pokud vedl účetní záznamy on sám, jsou zapisovány svědomitě. Po r. 1619 objevují se v nich — to již Kezelius asi této činnosti pro zaneprázdnění s agendou primasskou byl zane- chal — mezery, leckdy mnohaleté. V zápisech těch bylo pokračováno i po Kezeliovi až k r. 1747. I na detailech této činnosti Kez. je patrný jeho smysl pro pořádek i horlivost pracovní, neskrblící písemnostmi a přehlednými formuláři. XVI
ního písaře k většímu kvapu. Ve funkci prvního písaře ztrávil Ke- zelius 12 a půl roku. Jako vzdělaný a horlivý hudebník i znalec chrámového zpěvu a talent organisátorský, ujal se mistr Jiřík Bydžovský pokleslého zdej- šího družstva »literátského«, založeného sice již r. 1565 a od některých starších mecenášů dříve dosti bohatě obmýšleného, ale později asi zanedbávaného.1) Dopomohl mu s energií, která ho vůbec vyznačuje, k obnově, ano k rozkvětu. Sám uvádí ne bez pýchy v »Kro- nice«, že objednal »positiv« (varhany), který stál 150 kop míš. grošů, na náklad literátského kůru,12) jehož důchod rozhojnil na více nežli 500 kop m. gr., které umístil u obce na úrok. Také založil literátům »Knihu podrobných pravidel a záznamů o donátorech = dárcích) atd.« a do ní vlastní rukou přepsal i ozdobným titulním nápisem vykrášlil: »Křesťanské a řádné nařízení podle jistého dobrovolného svolení měšťanův a lite- rátův města Boleslava Mladého nad Jizerou« (ve 12 artykulích). Byl to přepis starších zápisů zakladatele místního kůru literátského, Martina Kašperského z Rájova. Založení této literátské knihy je datováno chronogramem 1611. Po- staral se také o obnovu malého kancionálu Kašperského z Rájova, pořízeného již 1565; tuto obnovu provedl r. 1612 péčí vlastní i tři jiných správců kůru literátského: Mikuláše Miličinského, Pavla Alexia Strakonického a Isaiáše Egemia Planického. K úpravě té vztahuje se bezpochyby věta v jeho »Kronice«, že: »partes některé dosti vzácné na větším díle obstaráním M. Jiřího Bydžovského spraveny byly.«13) Kezelius byl zajisté hudebníkem vzdělaným a uznávaným. Píše sám v »knize literátské«, že »byl zvolen za starší z pánův literátův a obrán k kůru přednímu, figurálnímu se všemi z pánů, kteří figuratum cantum znají (list 35). Kromě toho zastá- val v kůru místo pokladníka. Pro sebe i nástupce založil jakousi »účetní« knihu literátskou. Pokud vedl účetní záznamy on sám, jsou zapisovány svědomitě. Po r. 1619 objevují se v nich — to již Kezelius asi této činnosti pro zaneprázdnění s agendou primasskou byl zane- chal — mezery, leckdy mnohaleté. V zápisech těch bylo pokračováno i po Kezeliovi až k r. 1747. I na detailech této činnosti Kez. je patrný jeho smysl pro pořádek i horlivost pracovní, neskrblící písemnostmi a přehlednými formuláři. XVI
Strana XVII
Tyto vlastnosti vyznačovaly ho v činnosti veřejné stejně jako v životě soukromém. O důkladnosti Kezeliově svědčí také překlad lat. spisu Oftal- miova, zčeštěného Kezeliem s nadpisem: »Proces práva měst- ského po slavném království Českém těchto časů se užívající, s řízením zemským a právem císař- ským, pokudž možné bylo, srovnaný. Od Víta Off- talmia, měštěnína a senátora Nového města praž- ského, latinskou řečí sepsaný, potom z latiny do české řeči od M. Jiřího Bydžovského, měštěnína a pí- saře předního radního města Boleslava Mladého v l. Páně 1607 přeložený. Jehožto díly jsou dva.14) Kez. přeložil si tedy brzy práci Oftalmiovu, aby on sám i jiní měli v ní dobrou příručku při obecní agendě právní. Je to práce značného rozsahu, která pojišťuje Kezeliovi význačné místo i v právní české literatuře doby předbělohorské. Počin ten byl tím záslužnější, že při tehdejším stavu právnického studia u nás byli kandidáti obecní agendy právnicky asi velmi málo připraveni. Pracovitost a znalosti získaly mu vzrůstající vážnost v obci, jak dosvědčuje i záznam v knize literátské (list 36), že byl Kezelius zvolen r. 1612 »mezi inspectores nad školou spolu s Jakubem Hu- báčkem, Mikolášem Milčinským a Adamem Svobodou«. Dva z inspek- torů byli přímo »z plné rady«; celkem jich bývalo 5—6. Kezelius byl volen podle záznamů každoročně. Zajisté i tato funkce byla projevem důvěry Boleslavských ke Kezeliovi. Při tom vykonával obsáhlou agendu písařskou. Jako písař zapi- suje ještě (»Trhové novoměstských domů«) v středu po velikonocích 1618, ale zápis v pátek den sv. Ondřeje už je psán rukou jinou. — V »knihách trhových od r. 1585« má poslední zápis Kezeliův datum 1618 v den sv. Benedikta. Další záznamy psala ruka jiná. V zápise z téhož roku (1618) tamže »v středu po neděli Rogationum« jest uvá- děn K. již jako purkmistr a primas. Zvolen byl 7. května a »zůstal primasem v té ohavné rebelii 4 a 34 roku«. Významu dodaly mu zajisté i majetkové poměry jeho, které byly od příchodu jeho do zdejšího města až do katastrofy bělo- horské ve stálém vzrůstu. Jeho jmění, velmi značné, založeno bylo na sňatku finančně výhodném i na obratnosti, s níž dovedl rozmnožovati XVII
Tyto vlastnosti vyznačovaly ho v činnosti veřejné stejně jako v životě soukromém. O důkladnosti Kezeliově svědčí také překlad lat. spisu Oftal- miova, zčeštěného Kezeliem s nadpisem: »Proces práva měst- ského po slavném království Českém těchto časů se užívající, s řízením zemským a právem císař- ským, pokudž možné bylo, srovnaný. Od Víta Off- talmia, měštěnína a senátora Nového města praž- ského, latinskou řečí sepsaný, potom z latiny do české řeči od M. Jiřího Bydžovského, měštěnína a pí- saře předního radního města Boleslava Mladého v l. Páně 1607 přeložený. Jehožto díly jsou dva.14) Kez. přeložil si tedy brzy práci Oftalmiovu, aby on sám i jiní měli v ní dobrou příručku při obecní agendě právní. Je to práce značného rozsahu, která pojišťuje Kezeliovi význačné místo i v právní české literatuře doby předbělohorské. Počin ten byl tím záslužnější, že při tehdejším stavu právnického studia u nás byli kandidáti obecní agendy právnicky asi velmi málo připraveni. Pracovitost a znalosti získaly mu vzrůstající vážnost v obci, jak dosvědčuje i záznam v knize literátské (list 36), že byl Kezelius zvolen r. 1612 »mezi inspectores nad školou spolu s Jakubem Hu- báčkem, Mikolášem Milčinským a Adamem Svobodou«. Dva z inspek- torů byli přímo »z plné rady«; celkem jich bývalo 5—6. Kezelius byl volen podle záznamů každoročně. Zajisté i tato funkce byla projevem důvěry Boleslavských ke Kezeliovi. Při tom vykonával obsáhlou agendu písařskou. Jako písař zapi- suje ještě (»Trhové novoměstských domů«) v středu po velikonocích 1618, ale zápis v pátek den sv. Ondřeje už je psán rukou jinou. — V »knihách trhových od r. 1585« má poslední zápis Kezeliův datum 1618 v den sv. Benedikta. Další záznamy psala ruka jiná. V zápise z téhož roku (1618) tamže »v středu po neděli Rogationum« jest uvá- děn K. již jako purkmistr a primas. Zvolen byl 7. května a »zůstal primasem v té ohavné rebelii 4 a 34 roku«. Významu dodaly mu zajisté i majetkové poměry jeho, které byly od příchodu jeho do zdejšího města až do katastrofy bělo- horské ve stálém vzrůstu. Jeho jmění, velmi značné, založeno bylo na sňatku finančně výhodném i na obratnosti, s níž dovedl rozmnožovati XVII
Strana XVIII
»svěřenou hřivnu«, a která leckdy vyvolává i námitky co do užitých prostředků. Ženat byl dvakrát. Po prvé ženil se v masopustě r. 1606. Bral si vdovu s dětmi, paní Johanu, vdovu po urozeném panu Vojtěchovi Vartovském z Varty. Při té příležitosti obvěňuje svou manželku »podle práva a obyčeje království tohoto do dne do roku 100 kopami gr.«. Ona zase podle téhož práva obvěnila — jakožto vdova — svého manžela 150 kopami gr. Jinak si ponechal každý ze smluvců volnost svatební smlouvu změniti »bez porušení spravedlnosti dítkám jejím náležité vedle jich líbezné a dobrovolné vůle«.15) Man- želka Johana přinesla mu kromě tohoto věna i 2 děti z prvního man- želství: Kateřinu a Adama. Byloť tehdy běžným zjevem, že si mladí lidé brali buď vdovy s dětmi nebo letité matrony, aby získali jmění nebo vliv. Kolik bylo paní Johaně let, když se vdávala po druhé, ne- můžeme pověděti. Kezeliovi bylo při svatbě (23. ledna 1606) asi 31 let. S I. manželkou žil 4 léta a 6 neděl; 15. března 1610 ovdověl. Ve svém curriculu vitae konstatuje suše tato data, neudávaje ani příčiny smrti. Ani při této příležitosti, ani jindy nehodnotí v »Kronice« vlast- nosti prvé své choti, také neprojevuje lítosti nad jejím odchodem zjevně. Není tedy možno usuzovati, do jaké míry bylo toto jeho první manželství zdařilé. O jménech a nárocích jeho pastorků se dozvídáme ze smlouvy mezi mistrem Jiříkem a Adamem Vartovským o dě- dictví po Johaně z Varty, sjednané r. 1617 ve čtvrtek den památný vstoupení Krista Pána na nebe [24. května].16) Smlouva byla učiněna asi při plnoletosti mladého Adama Vartov- ského. Z této okolnosti by bylo lze usuzovati, že jeho nebožka matka byla aspoň stejného věku — ne-li starší — jako mistr Bydžovský. Smlouva, jejíž obsah otiskujeme v poznámkách, je do jisté míry pří- značná pro Kezelia, který při ní nepochybně finančně získával, ač se v ní vzdává s velkomyslným gestem veškeré úhrady výdajů, které podle vlastního odhadu vzešly mu vychováváním a opatrováním obou si- rotků za půl osma roku. Uvádí velmi značnou částku: celkem 895 kop gr. míš.; a nad to »ne z povinnosti, ale z lásky pro budoucí pamět« postoupil pastorkovi Adamovi i sud vína aspoň 12-letého, ceněného na 50 kop míšenských, a ještě jiné věci.17) Vdovcem dlouho nezůstával. Již 9. února 1611 oženil se po druhé. »Pojímal sobě« druhou manželku, Lidmilu, dceru Vavřince Novoměstského, soukeníka v Ml. Boleslavi. Vavřinec Novoměstský XVIII
»svěřenou hřivnu«, a která leckdy vyvolává i námitky co do užitých prostředků. Ženat byl dvakrát. Po prvé ženil se v masopustě r. 1606. Bral si vdovu s dětmi, paní Johanu, vdovu po urozeném panu Vojtěchovi Vartovském z Varty. Při té příležitosti obvěňuje svou manželku »podle práva a obyčeje království tohoto do dne do roku 100 kopami gr.«. Ona zase podle téhož práva obvěnila — jakožto vdova — svého manžela 150 kopami gr. Jinak si ponechal každý ze smluvců volnost svatební smlouvu změniti »bez porušení spravedlnosti dítkám jejím náležité vedle jich líbezné a dobrovolné vůle«.15) Man- želka Johana přinesla mu kromě tohoto věna i 2 děti z prvního man- želství: Kateřinu a Adama. Byloť tehdy běžným zjevem, že si mladí lidé brali buď vdovy s dětmi nebo letité matrony, aby získali jmění nebo vliv. Kolik bylo paní Johaně let, když se vdávala po druhé, ne- můžeme pověděti. Kezeliovi bylo při svatbě (23. ledna 1606) asi 31 let. S I. manželkou žil 4 léta a 6 neděl; 15. března 1610 ovdověl. Ve svém curriculu vitae konstatuje suše tato data, neudávaje ani příčiny smrti. Ani při této příležitosti, ani jindy nehodnotí v »Kronice« vlast- nosti prvé své choti, také neprojevuje lítosti nad jejím odchodem zjevně. Není tedy možno usuzovati, do jaké míry bylo toto jeho první manželství zdařilé. O jménech a nárocích jeho pastorků se dozvídáme ze smlouvy mezi mistrem Jiříkem a Adamem Vartovským o dě- dictví po Johaně z Varty, sjednané r. 1617 ve čtvrtek den památný vstoupení Krista Pána na nebe [24. května].16) Smlouva byla učiněna asi při plnoletosti mladého Adama Vartov- ského. Z této okolnosti by bylo lze usuzovati, že jeho nebožka matka byla aspoň stejného věku — ne-li starší — jako mistr Bydžovský. Smlouva, jejíž obsah otiskujeme v poznámkách, je do jisté míry pří- značná pro Kezelia, který při ní nepochybně finančně získával, ač se v ní vzdává s velkomyslným gestem veškeré úhrady výdajů, které podle vlastního odhadu vzešly mu vychováváním a opatrováním obou si- rotků za půl osma roku. Uvádí velmi značnou částku: celkem 895 kop gr. míš.; a nad to »ne z povinnosti, ale z lásky pro budoucí pamět« postoupil pastorkovi Adamovi i sud vína aspoň 12-letého, ceněného na 50 kop míšenských, a ještě jiné věci.17) Vdovcem dlouho nezůstával. Již 9. února 1611 oženil se po druhé. »Pojímal sobě« druhou manželku, Lidmilu, dceru Vavřince Novoměstského, soukeníka v Ml. Boleslavi. Vavřinec Novoměstský XVIII
Strana XIX
byl dvakráte ženat. Lidmila se narodila z druhého manželství, právě tak jako její sestra Alžběta a bratři Pavel a Mikuláš Novo- městští. Celkem měl Vavřinec N. 6 dětí; zemřel r. 1607 a zanechal jim úhrnem jmění, odhadnuté na čistých 1029 kop 53 gr. míš. Alžběta i Lidmila byly tehdy nezletilé a neprovdané. Na podílu otcovském při- padlo každé 131 kop 24 gr. míš.18) S oběma švagry: s Pavlem i Mi- kulášem dostal se po smrti choti Lidmily v pozdějších smutných letech svého života do velmi trapných a zdlouhavých sporů; došlo při nich k jakémusi narovnání, ale i potom ztrpčoval mu zejména Pavel N., člověk povahy zřejmě nízké a hašteřivé, poslední doby života. Když se ženil Kezelius po druhé, bylo mu 35, jeho manželce Lidmile (nar. r. 1591) 20 let. Rozdíl věku nevadil harmonickému soužití, které možno předpokládati i z chvály, již sám vzdává druhé své ženě, i z od- hodlanosti, s kterou nesla přetěžké břímě Kezeliovy persekuce v době pobělohorské, později pak v jeho exilu i v smutných časech po návratu z něho až na samý práh smrti, který jí předčasně přisunula právě sou- žení jejího manžela. Zemřelať, když Kez. vrátiv se do Ml. Boleslavě byl uvržen do vazby, majíc teprve 49 let věku, rozčilením a žalem nad osudy zkrušeného 63letého muže. Jaký rozdíl mezi začátkem a kon- cem této společné 29leté pouti životní! Když ji nastupovali, byl Kezelius na ustavičném vzestupu jmění i důstojenství, takže kolem r. 1620 bylo jen málo měšťanů v Boleslavi, kteří jimi nad něho předčili. Předním písařem radním byl až do r. 1618 a pak byl po 5 let volen primasem a ovšem i purk- mistrem. Než o tom, jak právě tyto hodnosti staly se mu nevyčer- patelným zdrojem těžkého hoře, později! Zatím sledujme vzrůst ma- jetku Kezeliova. Přibývalo ho netoliko výhodnými sňatky, ale také obratnými koupěmi i prodeji nemovitostí a někdy i transakcemi, které připouštějí výklad, že pohnutky při nich nebyly vždy prosty obmyslu. Vzestup je tu opravdu překvapující, máme-li na mysli, že K. nebyl řemeslníkem ani obchodníkem, a že věna obou manželek tvořila jen část přibývajícího jmění. Kez. otcovský podíl nemůže tu prozatím při- jíti v úvahu, ježto teprve r. 1620 došlo k dělení pozůstalosti po otci Jiříkově Janu.12) Již r. 1606 koupil od úředníků špitálu Kateřiny Mi- litké: Pavla Strakonického, Pavla Moce a Jiříka Řeháčka, dům po- stavený mezi domy p. Adama Hrozna s jedné a Daniela cukráře se strany druhé (na Starém náměstí) i s haltýřem rybním za půl čtvrta sta kop míš. Na něj zavdal na hotově půl třetího sta kop míš. Zbytek XIX 2.
byl dvakráte ženat. Lidmila se narodila z druhého manželství, právě tak jako její sestra Alžběta a bratři Pavel a Mikuláš Novo- městští. Celkem měl Vavřinec N. 6 dětí; zemřel r. 1607 a zanechal jim úhrnem jmění, odhadnuté na čistých 1029 kop 53 gr. míš. Alžběta i Lidmila byly tehdy nezletilé a neprovdané. Na podílu otcovském při- padlo každé 131 kop 24 gr. míš.18) S oběma švagry: s Pavlem i Mi- kulášem dostal se po smrti choti Lidmily v pozdějších smutných letech svého života do velmi trapných a zdlouhavých sporů; došlo při nich k jakémusi narovnání, ale i potom ztrpčoval mu zejména Pavel N., člověk povahy zřejmě nízké a hašteřivé, poslední doby života. Když se ženil Kezelius po druhé, bylo mu 35, jeho manželce Lidmile (nar. r. 1591) 20 let. Rozdíl věku nevadil harmonickému soužití, které možno předpokládati i z chvály, již sám vzdává druhé své ženě, i z od- hodlanosti, s kterou nesla přetěžké břímě Kezeliovy persekuce v době pobělohorské, později pak v jeho exilu i v smutných časech po návratu z něho až na samý práh smrti, který jí předčasně přisunula právě sou- žení jejího manžela. Zemřelať, když Kez. vrátiv se do Ml. Boleslavě byl uvržen do vazby, majíc teprve 49 let věku, rozčilením a žalem nad osudy zkrušeného 63letého muže. Jaký rozdíl mezi začátkem a kon- cem této společné 29leté pouti životní! Když ji nastupovali, byl Kezelius na ustavičném vzestupu jmění i důstojenství, takže kolem r. 1620 bylo jen málo měšťanů v Boleslavi, kteří jimi nad něho předčili. Předním písařem radním byl až do r. 1618 a pak byl po 5 let volen primasem a ovšem i purk- mistrem. Než o tom, jak právě tyto hodnosti staly se mu nevyčer- patelným zdrojem těžkého hoře, později! Zatím sledujme vzrůst ma- jetku Kezeliova. Přibývalo ho netoliko výhodnými sňatky, ale také obratnými koupěmi i prodeji nemovitostí a někdy i transakcemi, které připouštějí výklad, že pohnutky při nich nebyly vždy prosty obmyslu. Vzestup je tu opravdu překvapující, máme-li na mysli, že K. nebyl řemeslníkem ani obchodníkem, a že věna obou manželek tvořila jen část přibývajícího jmění. Kez. otcovský podíl nemůže tu prozatím při- jíti v úvahu, ježto teprve r. 1620 došlo k dělení pozůstalosti po otci Jiříkově Janu.12) Již r. 1606 koupil od úředníků špitálu Kateřiny Mi- litké: Pavla Strakonického, Pavla Moce a Jiříka Řeháčka, dům po- stavený mezi domy p. Adama Hrozna s jedné a Daniela cukráře se strany druhé (na Starém náměstí) i s haltýřem rybním za půl čtvrta sta kop míš. Na něj zavdal na hotově půl třetího sta kop míš. Zbytek XIX 2.
Strana XX
100 kop měl zaplatiti Anně, sirotku Balcara pernikáře, počna př sv. Jiljí téhož r. 1606 po 20 kop. m. až do zaplacení.20) Téhož r. v pátek k sv. Markétě vložil m. Bydžovský spolu se svou manželkou Janou zápis, že on a jeho manželka, matka i poručnice Kateřiny a Adama Vartovských, dětí pozůstalých z jejího prvního manželství, vtělují dluh Jana Šmída, měšťana Menšího města pražského, pojištěný na domě téhož Šmída a připsaný k dobru sirotků Kateřiny a Adama v sumě 409 kop 40 gr. míš., a pojišťují jej na svém domě, v kterém nyní bydlí a který nedávno koupili. Oba manželé se zavázali, kdyby děti dospěly plnoletosti, že jim onu částku vyplatí. Kdyby tak neuči- nili, že budou sirotci míti právo v ten dům se uvázati a ho užívati až do vyčerpání řečené sumy jako svého majetku.21) Brzy však (1608 v pátek po sv. Kiliánu) žádal Kez. město, aby pojištění sirotčího dluhu, vtělené na dům nedávno koupený a vložené do knih městských, bylo z nich vymazáno: »poněvadž takové sprave- dlnosti v pojištění oznámené, pan purkmistr a rada Menšího města pražského proti tomuto pojištění propustiti nechtěli.« Obec mlado- boleslavská žádosti té vyhověla.22) Není divu, že Malostranští zdrá- hali se svoliti, aby byly zajištěny sirotčí peníze na domě nedávno za- koupeném za kupní cenu 350 k. m. částkou, která cenu tu převyšovala téměř o 60 k. m. Zanedlouho Kezelius užil svého právnického důmyslu na témže objektu k získání nové výhody. Splátky na dům tento (celkem 100 kop m.) měl později spláceti Anně (Hulzerové), dědičce Baltazara perni- káře (od níž manželé Kezeliovi dům ten byli r. 1606 koupili), pro- vdané na Mělníce, v ročních splátkách po 20 k. 40 gr. m. M. Jiří splatil 2 splátky za r. 1607 a 1608, při třetí však oznámil, že je zdej- ším zvykem prodávati s domem zároveň povinnou zbroj. Poněvadž však prý takové zbroje tu není — byla dříve rozprodána — zaplatí on m. Jiřík již jen splátku jednu a tím bude míti dům zcela zaplacen. Tento zápis se stal v den sv. Jiljí r. 1610. Patrně asi narazil při tomto pokusu ulehčiti převzatým závazkům na účinný odpor, neboť zaplatil konečně i 2 poslední splátky, ale dal si připsati do knih výhradu, že ani on nebude povinen, kdyby dům prodával, odevzdávati příštímu kupci s domem i příslušnou zbroj. Tato klausule se zdá býti výcho- diskem z morálních rozpaků, v nichž se asi K. ocitl. Dům koupil za- jisté levně, chtěl-li na něj záhy vtěliti dluh, převyšující značně cenu kupní. Po formálně provedené koupi vzpomněl si on, praktik s tak XX
100 kop měl zaplatiti Anně, sirotku Balcara pernikáře, počna př sv. Jiljí téhož r. 1606 po 20 kop. m. až do zaplacení.20) Téhož r. v pátek k sv. Markétě vložil m. Bydžovský spolu se svou manželkou Janou zápis, že on a jeho manželka, matka i poručnice Kateřiny a Adama Vartovských, dětí pozůstalých z jejího prvního manželství, vtělují dluh Jana Šmída, měšťana Menšího města pražského, pojištěný na domě téhož Šmída a připsaný k dobru sirotků Kateřiny a Adama v sumě 409 kop 40 gr. míš., a pojišťují jej na svém domě, v kterém nyní bydlí a který nedávno koupili. Oba manželé se zavázali, kdyby děti dospěly plnoletosti, že jim onu částku vyplatí. Kdyby tak neuči- nili, že budou sirotci míti právo v ten dům se uvázati a ho užívati až do vyčerpání řečené sumy jako svého majetku.21) Brzy však (1608 v pátek po sv. Kiliánu) žádal Kez. město, aby pojištění sirotčího dluhu, vtělené na dům nedávno koupený a vložené do knih městských, bylo z nich vymazáno: »poněvadž takové sprave- dlnosti v pojištění oznámené, pan purkmistr a rada Menšího města pražského proti tomuto pojištění propustiti nechtěli.« Obec mlado- boleslavská žádosti té vyhověla.22) Není divu, že Malostranští zdrá- hali se svoliti, aby byly zajištěny sirotčí peníze na domě nedávno za- koupeném za kupní cenu 350 k. m. částkou, která cenu tu převyšovala téměř o 60 k. m. Zanedlouho Kezelius užil svého právnického důmyslu na témže objektu k získání nové výhody. Splátky na dům tento (celkem 100 kop m.) měl později spláceti Anně (Hulzerové), dědičce Baltazara perni- káře (od níž manželé Kezeliovi dům ten byli r. 1606 koupili), pro- vdané na Mělníce, v ročních splátkách po 20 k. 40 gr. m. M. Jiří splatil 2 splátky za r. 1607 a 1608, při třetí však oznámil, že je zdej- ším zvykem prodávati s domem zároveň povinnou zbroj. Poněvadž však prý takové zbroje tu není — byla dříve rozprodána — zaplatí on m. Jiřík již jen splátku jednu a tím bude míti dům zcela zaplacen. Tento zápis se stal v den sv. Jiljí r. 1610. Patrně asi narazil při tomto pokusu ulehčiti převzatým závazkům na účinný odpor, neboť zaplatil konečně i 2 poslední splátky, ale dal si připsati do knih výhradu, že ani on nebude povinen, kdyby dům prodával, odevzdávati příštímu kupci s domem i příslušnou zbroj. Tato klausule se zdá býti výcho- diskem z morálních rozpaků, v nichž se asi K. ocitl. Dům koupil za- jisté levně, chtěl-li na něj záhy vtěliti dluh, převyšující značně cenu kupní. Po formálně provedené koupi vzpomněl si on, praktik s tak XX
Strana XXI
vyvinutým smyslem právním a značnou obecní praksí, jaký je obyčej a závazek pro každý dům staroměstský, a rozpakoval se zaplatiti 20 kop! Tato skutečnost vydává výborné vysvědčení jeho obratnosti, ale jinak je v rozporu s duchem křesťanským, jejž jindy tak horlivě osvědčuje. Haltýř, náležející k domu, ležící na Jizeře na menší struze vedle louky s jedné a haltýře Víta kováře se strany druhé, prodal r. 1607 Danieli Strejkovi za sumu 6 kop 30 gr. m., hotově zaplace- ných.23) — R. 1610 koupil od Mandaleny Hroznovy zahradu, dříve obecní, ležící v stráni podle zahrady p. Václ. Rodovského z Hustiřan a podle luk panských. Dosavadní majitelka koupila louku tu od obce s jistým servitutem za 25 kop m. na splátky.24) Kezelius měl za ni dáti 33 kopy míš., ale složil jen 23 k. hotově. Peníze gruntovní v částce 5 kop měl složiti do »nových sbírek« při termínu sv. Bartoloměje r. 1610, což i učinil. Ale 5 kop zbývajících bylo mu prominuto »za práci v jisté příčině« [!J.25) Takto za různých okolností, jichž dovedl prozíravý finančník šťastně využíti, množil se mu majetek velmi rychle. Zahradu, o níž právě byla řeč, prodal po 8 letech Adamovi Hertzokovi, jinak Fendrychovi, za 50 kop míš. hotově zaplacených, tudíž se ziskem 22 kop v krátkém čase.26) Nedlouho před tím koupil od »Anny, Matěje Marše z Malých Hlušiček roli při městě mezi rolími p. Krištofa Mimoňského, dědiců Jana Vrby a Mikuláše Mníška proti Zalužanům ležící za sumu 200 kop m. hotově.27) V »Trhových knihách nomoměstských domů«23) prohlašuje táž Anna, Matěje Marše manželka, před p. purkmistrem a pány, sedícími na rathauze při zápisech, že dědickou spravedlnost po své matce Maruši, manželce někdy Jiříka Pátka, souseda m. Bole- slava Mladého, ze dvorů a gruntů p. Adama Kayle atd. na gruntov- ních penězích náležitou, která má býti jí každoročně na gruntech sklá- dána, s dobrým rozmyslem a vůlí svobodnou postupuje a odevzdává slovutnému p. m. Jiříkovi Bydžovskému, měštěnínu a primasovi zdej- šímu, Lidmile, manželce jeho a dědicům jejich atd. v plné držení (v středu po sv. Bartoloměji 1619). Ze stylisace tohoto prohlášení ne- vysvítá, jak získal m. Bydžovský tuto cizí pohledávku. Z dodatků o splátkách v dalších letech však plyne, že se tak stalo »skoupením«, a že splátky po 15 k. m. ročně odváděl Adam Kayl Bydžovskému vždy o termínu sv. Jiří. Úhrnná částka postoupených peněz byla asi 260 kop míš. Prvních 15 kop bylo splaceno r. 1621 (zápis je datován ještě v středu po památce M. Jana z Husince, M. Jeronýma Praž- XXI
vyvinutým smyslem právním a značnou obecní praksí, jaký je obyčej a závazek pro každý dům staroměstský, a rozpakoval se zaplatiti 20 kop! Tato skutečnost vydává výborné vysvědčení jeho obratnosti, ale jinak je v rozporu s duchem křesťanským, jejž jindy tak horlivě osvědčuje. Haltýř, náležející k domu, ležící na Jizeře na menší struze vedle louky s jedné a haltýře Víta kováře se strany druhé, prodal r. 1607 Danieli Strejkovi za sumu 6 kop 30 gr. m., hotově zaplace- ných.23) — R. 1610 koupil od Mandaleny Hroznovy zahradu, dříve obecní, ležící v stráni podle zahrady p. Václ. Rodovského z Hustiřan a podle luk panských. Dosavadní majitelka koupila louku tu od obce s jistým servitutem za 25 kop m. na splátky.24) Kezelius měl za ni dáti 33 kopy míš., ale složil jen 23 k. hotově. Peníze gruntovní v částce 5 kop měl složiti do »nových sbírek« při termínu sv. Bartoloměje r. 1610, což i učinil. Ale 5 kop zbývajících bylo mu prominuto »za práci v jisté příčině« [!J.25) Takto za různých okolností, jichž dovedl prozíravý finančník šťastně využíti, množil se mu majetek velmi rychle. Zahradu, o níž právě byla řeč, prodal po 8 letech Adamovi Hertzokovi, jinak Fendrychovi, za 50 kop míš. hotově zaplacených, tudíž se ziskem 22 kop v krátkém čase.26) Nedlouho před tím koupil od »Anny, Matěje Marše z Malých Hlušiček roli při městě mezi rolími p. Krištofa Mimoňského, dědiců Jana Vrby a Mikuláše Mníška proti Zalužanům ležící za sumu 200 kop m. hotově.27) V »Trhových knihách nomoměstských domů«23) prohlašuje táž Anna, Matěje Marše manželka, před p. purkmistrem a pány, sedícími na rathauze při zápisech, že dědickou spravedlnost po své matce Maruši, manželce někdy Jiříka Pátka, souseda m. Bole- slava Mladého, ze dvorů a gruntů p. Adama Kayle atd. na gruntov- ních penězích náležitou, která má býti jí každoročně na gruntech sklá- dána, s dobrým rozmyslem a vůlí svobodnou postupuje a odevzdává slovutnému p. m. Jiříkovi Bydžovskému, měštěnínu a primasovi zdej- šímu, Lidmile, manželce jeho a dědicům jejich atd. v plné držení (v středu po sv. Bartoloměji 1619). Ze stylisace tohoto prohlášení ne- vysvítá, jak získal m. Bydžovský tuto cizí pohledávku. Z dodatků o splátkách v dalších letech však plyne, že se tak stalo »skoupením«, a že splátky po 15 k. m. ročně odváděl Adam Kayl Bydžovskému vždy o termínu sv. Jiří. Úhrnná částka postoupených peněz byla asi 260 kop míš. Prvních 15 kop bylo splaceno r. 1621 (zápis je datován ještě v středu po památce M. Jana z Husince, M. Jeronýma Praž- XXI
Strana XXII
ského) a příjemce je titulován jako primas »M. Jiří Bydžovský«. Při dalších splátkách už bývá také nazýván »M. Jiřík Kezelius«. Splátky přijímal osobně. V zápise na r. 1626 se praví, že m. Jiří Bydžovský »ohlášení dobrovolné učinil, jakož jsou jemu zasedělé [dlužné] dvoje peníze gruntovní za r. 1625 a 1626, od těch let že dobrovolně upouští, a takový peníze na následující léta přenáší, takže bude jemu povinen platiti Ad. Kayl počna při času sv. Jiří léta 1627 a tak každoročně po 15 kopách až do zaplacení. — Zůstává 200 kop.« Z tohoto »ohlá- šení dobrovolného« mluví k nám skoupými, ale tím obsažnějšími slovy finanční zoufalost těch let, a snad i pohrdání platy ve znehodnocené minci. Po něm zapsána je okolnost ještě bolestnější: 1627 položil Adam Kayl za termín svatojiřský léta 1627 15 kop, které podle předložené kvitance, vlastní rukou psané, přijal osobně m. Jiřík Kezelius, kdežto stejnou částku za r. 1628 přijal k ruce témuž m. J. Kezeliusovi Pavel Novoměstský (jeho švagr). Zapsání za obě léta stalo se až r. 1630 v středu po sv. Vítu za p. purkmistra Kayle. Zůstává 170 kop... Mezi tím co stoupal šťastný dlužník doma ve vážnosti a bohatl, věřitel jeho chudl a žil jako psanec v exilu! Chudl částečně i proto, že musil svěřiti správu svého jmění lidem tak nespolehlivým, jako byli jeho 2 švagřil! Jako závěrečná ilustrace proměnlivosti pozemských hodnot a cynického ochuzování bezbranných lidí čte se tamtéž zápis — po- slední o tomto peněžitém závazku — vložený téhož r. 1630. Zní takto: »Pavel a Mikuláš, vlastní bratři Novoměstští, stojíce osobně před p. purkmistrem, pány v radě při zápisu sedícími, ohlášení učinili: Jakož jest z téhož gruntu M. Jiříkovi Kezeliusovi 170 kop. míš. peněz gruntovních mělo Jschází sloveso], že vedle plnomocenství plného sobě daného, s dobrým svým rozmyslem a vůlí svobodnou Adamovi Khey- lovi držitelu I!J gruntu takovou sumu za 68 [!!J kop. míš., peněz hotově daných a zaplacených prodali. Kteréžto peníze nadejmenovaní plnomocníci Pavel a Mikuláš přijavše zcela a zouplně z nich kvitovali, žádného dalšího práva a spravedlnosti sobě, dědicům svým i prin- cipálu svému na témže gruntě nepozůstavujíce atd. — v středu po sv. Františku I. 1630 za p. purkmistra Jana Sádly [sic.J.« Tak se jmění Kezeliovo rychle nabyté roztékalo jako v písku. Ještě r. 1621 bylo tak veliké, že při repartici půjčky toho roku králem Ferdinan- dem II. požádané, bylo na Kezelia rozvrženo celých 1000 kop gr. míš.; jen Petr Červenka měl půjčiti z celé obce ještě více nežli Kezelius, XXII
ského) a příjemce je titulován jako primas »M. Jiří Bydžovský«. Při dalších splátkách už bývá také nazýván »M. Jiřík Kezelius«. Splátky přijímal osobně. V zápise na r. 1626 se praví, že m. Jiří Bydžovský »ohlášení dobrovolné učinil, jakož jsou jemu zasedělé [dlužné] dvoje peníze gruntovní za r. 1625 a 1626, od těch let že dobrovolně upouští, a takový peníze na následující léta přenáší, takže bude jemu povinen platiti Ad. Kayl počna při času sv. Jiří léta 1627 a tak každoročně po 15 kopách až do zaplacení. — Zůstává 200 kop.« Z tohoto »ohlá- šení dobrovolného« mluví k nám skoupými, ale tím obsažnějšími slovy finanční zoufalost těch let, a snad i pohrdání platy ve znehodnocené minci. Po něm zapsána je okolnost ještě bolestnější: 1627 položil Adam Kayl za termín svatojiřský léta 1627 15 kop, které podle předložené kvitance, vlastní rukou psané, přijal osobně m. Jiřík Kezelius, kdežto stejnou částku za r. 1628 přijal k ruce témuž m. J. Kezeliusovi Pavel Novoměstský (jeho švagr). Zapsání za obě léta stalo se až r. 1630 v středu po sv. Vítu za p. purkmistra Kayle. Zůstává 170 kop... Mezi tím co stoupal šťastný dlužník doma ve vážnosti a bohatl, věřitel jeho chudl a žil jako psanec v exilu! Chudl částečně i proto, že musil svěřiti správu svého jmění lidem tak nespolehlivým, jako byli jeho 2 švagřil! Jako závěrečná ilustrace proměnlivosti pozemských hodnot a cynického ochuzování bezbranných lidí čte se tamtéž zápis — po- slední o tomto peněžitém závazku — vložený téhož r. 1630. Zní takto: »Pavel a Mikuláš, vlastní bratři Novoměstští, stojíce osobně před p. purkmistrem, pány v radě při zápisu sedícími, ohlášení učinili: Jakož jest z téhož gruntu M. Jiříkovi Kezeliusovi 170 kop. míš. peněz gruntovních mělo Jschází sloveso], že vedle plnomocenství plného sobě daného, s dobrým svým rozmyslem a vůlí svobodnou Adamovi Khey- lovi držitelu I!J gruntu takovou sumu za 68 [!!J kop. míš., peněz hotově daných a zaplacených prodali. Kteréžto peníze nadejmenovaní plnomocníci Pavel a Mikuláš přijavše zcela a zouplně z nich kvitovali, žádného dalšího práva a spravedlnosti sobě, dědicům svým i prin- cipálu svému na témže gruntě nepozůstavujíce atd. — v středu po sv. Františku I. 1630 za p. purkmistra Jana Sádly [sic.J.« Tak se jmění Kezeliovo rychle nabyté roztékalo jako v písku. Ještě r. 1621 bylo tak veliké, že při repartici půjčky toho roku králem Ferdinan- dem II. požádané, bylo na Kezelia rozvrženo celých 1000 kop gr. míš.; jen Petr Červenka měl půjčiti z celé obce ještě více nežli Kezelius, XXII
Strana XXIII
totiž 1200 kop. Jiní z nejbohatších měli půjčiti po 500 a 2 jen po 300 kop. Nikdo z vyzvaných nedal tehdáž hotově ovšem nic, neboť prý — jak dodává Kezelius — »smrt nebere, kde nic není«. Za to si vypůjčili na obec »s velikou nesnází« 7000 kop. gr. míš. Smrt sice ne- vzala — ale bral císař kde bylo, žel až příliš mnoho bylo, jak záhy ukázalo úžasné, všestranné vydírání vítězů a těch, kdož se s nimi, třeba za vítězným vozem, vezli. R. 1621 nastal vůbec prudký zvrat v osudech mladobol. kronikáře. Překotnost jeho pádu působí tím dramatičtějším kontra- stem, že nadešla po dlouhých letech bezstarostné idyly a všestranného vzestupu. Kezelius sám nás, žel, opomenul nebo snad nechtěl zpraviti o sobě v letech předbělohorských. Kromě vlastního curriculu vitae, na podrobnosti celkem velmi skoupého, a mimo několik stručných dat do jiných událostí vtroušených, nevíme o Kezeliově činnosti ostatní od něho samého nic. A bylo by přece velmi poučno, kdyby bylo možno dozvěděti se aspoň některých podrobností o jeho činnosti ve prospěch obce, o politické úloze a akci v době českého povstání, kdy přijal volbu primasa v král. městě, který zajisté namnoze usměrňoval rozhodování městské representace. Bylo by lze důvodně předpokládati, že město takové politické důležitosti a nábožensky tak radikální, nad to nedávno draze práva města královského získavší, jako byla Ml. Boleslav, uplat- ňovalo svůj význam v bouřlivých letech předbělohorských všestranně a co nejvíce. Kezelius byl sám zpraven o současných bězích celostátních záleži- tostí velmi dobře a také o nich obšírně referuje. Dramatická léta 1608 a 1609 sleduje takřka den po dni a také letům 1618 až 1620 věnuje po- zornost zevrubnou. O Mladé Boleslavi však zmiňuje se jen, pokud a za jakých okolností byla tu obnovována rada, pak o smrti některých vý- značnějších občanů, nebo o události nějaké, která vzrušila malo- městský zájem svou výjimečností. Toť vše. Výklad, nasnadě pro tuto okolnost jsoucí je, že psal K. o těchto dobách dodatečně, a krajně ne- bezpečné ovzduší nutilo ho pomlčeti o čemkoliv, co by bylo připomnělo nebo blíže osvětlilo účast neb sympatie za časů českého povstání, které K. sám nazývá důsledně »ohavnou rebelií«. Byl-li tento od- sudek českého odboje diktován skutečným rozhořčením nad jeho ná- sledky nebo úmyslným osvědčováním autorovy loyality, těžko rozhod- nouti. A přece stál v době té »ohavné rebelie« na čelném místě králov- ského města! Nedlouho před jeho zjevným zahájením, 7. máje 1618, XXIII
totiž 1200 kop. Jiní z nejbohatších měli půjčiti po 500 a 2 jen po 300 kop. Nikdo z vyzvaných nedal tehdáž hotově ovšem nic, neboť prý — jak dodává Kezelius — »smrt nebere, kde nic není«. Za to si vypůjčili na obec »s velikou nesnází« 7000 kop. gr. míš. Smrt sice ne- vzala — ale bral císař kde bylo, žel až příliš mnoho bylo, jak záhy ukázalo úžasné, všestranné vydírání vítězů a těch, kdož se s nimi, třeba za vítězným vozem, vezli. R. 1621 nastal vůbec prudký zvrat v osudech mladobol. kronikáře. Překotnost jeho pádu působí tím dramatičtějším kontra- stem, že nadešla po dlouhých letech bezstarostné idyly a všestranného vzestupu. Kezelius sám nás, žel, opomenul nebo snad nechtěl zpraviti o sobě v letech předbělohorských. Kromě vlastního curriculu vitae, na podrobnosti celkem velmi skoupého, a mimo několik stručných dat do jiných událostí vtroušených, nevíme o Kezeliově činnosti ostatní od něho samého nic. A bylo by přece velmi poučno, kdyby bylo možno dozvěděti se aspoň některých podrobností o jeho činnosti ve prospěch obce, o politické úloze a akci v době českého povstání, kdy přijal volbu primasa v král. městě, který zajisté namnoze usměrňoval rozhodování městské representace. Bylo by lze důvodně předpokládati, že město takové politické důležitosti a nábožensky tak radikální, nad to nedávno draze práva města královského získavší, jako byla Ml. Boleslav, uplat- ňovalo svůj význam v bouřlivých letech předbělohorských všestranně a co nejvíce. Kezelius byl sám zpraven o současných bězích celostátních záleži- tostí velmi dobře a také o nich obšírně referuje. Dramatická léta 1608 a 1609 sleduje takřka den po dni a také letům 1618 až 1620 věnuje po- zornost zevrubnou. O Mladé Boleslavi však zmiňuje se jen, pokud a za jakých okolností byla tu obnovována rada, pak o smrti některých vý- značnějších občanů, nebo o události nějaké, která vzrušila malo- městský zájem svou výjimečností. Toť vše. Výklad, nasnadě pro tuto okolnost jsoucí je, že psal K. o těchto dobách dodatečně, a krajně ne- bezpečné ovzduší nutilo ho pomlčeti o čemkoliv, co by bylo připomnělo nebo blíže osvětlilo účast neb sympatie za časů českého povstání, které K. sám nazývá důsledně »ohavnou rebelií«. Byl-li tento od- sudek českého odboje diktován skutečným rozhořčením nad jeho ná- sledky nebo úmyslným osvědčováním autorovy loyality, těžko rozhod- nouti. A přece stál v době té »ohavné rebelie« na čelném místě králov- ského města! Nedlouho před jeho zjevným zahájením, 7. máje 1618, XXIII
Strana XXIV
když obnovoval královský hofrychtéř rytíř Mates Prekl z Prugsdorffu větší i menší radu boleslavskou, jest uveden Jiřík Bydžovský na místě prvém: stal se tedy netoliko radním, ale prvním radním, t. j. prima- sem.23) Pod příslušnou zprávou v městských knihách je připsáno, ja- koby v předtuše: »Quod faustum et felix sit!« [Kéž je to na prospěch a ke štěstí!] Toto obnovení se opakovalo i za nového hofrychtéře Mar- tina Fruweina z Podolí (který se později vyhnul popravě smrtelným skokem s Bílé věže). Pocta ta ukázala se zanedlouho v kritických chví- lích »darem danajským«, jehož cenu K. sám vystihl těmito slovy: »Primas tehdejší Krištof Mimoňský choulostivě se toho ujímal a, tu- ším, rád tomu byl, když z své nohy trn dobyl a jinému jej vstrčil, pry- masství rád zbyl a jinému ho nevčas postoupil, druhý [Kezelius] nepovědomý do toho trefiti neuměl, až zatím hned toho roku ta ohavná rebelie následovala a nás nešťastně zavedla.« Vskutku, býti správcem obecního jmění za poměrů tak rozbouře- ných, bylo asi úlohou nad lidské síly. Proto asi ten, komu povinnosti primasa byly jednou přiděleny, nenalezl náhradníka, a tak ubohý mistr K. musil nésti toto přetěžké břímě skoro 5 let. Když vláda stavův a krále Frydrycha byla vyvrácena, tu i noví pánové království »poctívali« K. »důvěrou«. Hned r. 1620 16. pro- since »obnoven« K. v radě od plnomocníků, vyslaných do Boleslavě od kníž. Karla z Lichtenštejna a s ním ostatní konšelé a volenci, jako před tím 7. ledna, ale bez doplnění osob na místa »zmrlých«. Před tím přísahala obec do rukou všech plnomocníků, že se »všech a vše- likých neřádných přísah, závazků a povinností«, které dříve proti cís. Ferdinandovi vykonali, odříkají a jich se zcela zhosťují.30) Spolu bý- val v těch letech m. Bydžovský občas i purkmistrem — a to ještě r. 1622.31) — Teprve r. 1623 byla s něho tato strastiplná »pocta« sňata. Tehdá, v středu den památný sv. Pavla k víře obrácení, dosadil p. Jáchym starší Slavata z Chlumu a Košumberka podle vůle K. z Lichtenštejna, ryt. Václ. staršího Bechyni z Lažan za hejtmana města, Jana Cvigloviusa z Cviglau za rychtáře, pak pány radní dosavadní z povinností konšelských ráčil propustiti a jiné osoby na místa jich voliti.32) Tím přestal mistr Kez. býti městským funkcionářem navždy! A přece prý by byl »i dále se jakžkoli poctivé služby své vlasti nelik- noval, kdyby závist lidská mu v tom překážky neučinila«. Autor pro- vází tuto novotu vtipnou paralelou, že »obrácení divné se také v městě Boleslava Mladého stalo v proměně úřadu konšelského neobyčejné XXIV
když obnovoval královský hofrychtéř rytíř Mates Prekl z Prugsdorffu větší i menší radu boleslavskou, jest uveden Jiřík Bydžovský na místě prvém: stal se tedy netoliko radním, ale prvním radním, t. j. prima- sem.23) Pod příslušnou zprávou v městských knihách je připsáno, ja- koby v předtuše: »Quod faustum et felix sit!« [Kéž je to na prospěch a ke štěstí!] Toto obnovení se opakovalo i za nového hofrychtéře Mar- tina Fruweina z Podolí (který se později vyhnul popravě smrtelným skokem s Bílé věže). Pocta ta ukázala se zanedlouho v kritických chví- lích »darem danajským«, jehož cenu K. sám vystihl těmito slovy: »Primas tehdejší Krištof Mimoňský choulostivě se toho ujímal a, tu- ším, rád tomu byl, když z své nohy trn dobyl a jinému jej vstrčil, pry- masství rád zbyl a jinému ho nevčas postoupil, druhý [Kezelius] nepovědomý do toho trefiti neuměl, až zatím hned toho roku ta ohavná rebelie následovala a nás nešťastně zavedla.« Vskutku, býti správcem obecního jmění za poměrů tak rozbouře- ných, bylo asi úlohou nad lidské síly. Proto asi ten, komu povinnosti primasa byly jednou přiděleny, nenalezl náhradníka, a tak ubohý mistr K. musil nésti toto přetěžké břímě skoro 5 let. Když vláda stavův a krále Frydrycha byla vyvrácena, tu i noví pánové království »poctívali« K. »důvěrou«. Hned r. 1620 16. pro- since »obnoven« K. v radě od plnomocníků, vyslaných do Boleslavě od kníž. Karla z Lichtenštejna a s ním ostatní konšelé a volenci, jako před tím 7. ledna, ale bez doplnění osob na místa »zmrlých«. Před tím přísahala obec do rukou všech plnomocníků, že se »všech a vše- likých neřádných přísah, závazků a povinností«, které dříve proti cís. Ferdinandovi vykonali, odříkají a jich se zcela zhosťují.30) Spolu bý- val v těch letech m. Bydžovský občas i purkmistrem — a to ještě r. 1622.31) — Teprve r. 1623 byla s něho tato strastiplná »pocta« sňata. Tehdá, v středu den památný sv. Pavla k víře obrácení, dosadil p. Jáchym starší Slavata z Chlumu a Košumberka podle vůle K. z Lichtenštejna, ryt. Václ. staršího Bechyni z Lažan za hejtmana města, Jana Cvigloviusa z Cviglau za rychtáře, pak pány radní dosavadní z povinností konšelských ráčil propustiti a jiné osoby na místa jich voliti.32) Tím přestal mistr Kez. býti městským funkcionářem navždy! A přece prý by byl »i dále se jakžkoli poctivé služby své vlasti nelik- noval, kdyby závist lidská mu v tom překážky neučinila«. Autor pro- vází tuto novotu vtipnou paralelou, že »obrácení divné se také v městě Boleslava Mladého stalo v proměně úřadu konšelského neobyčejné XXIV
Strana XXV
a prvé nikdy nebývalé, extraordinární«. Jistě právem byl zasažen touto zvůli dávný služebník a ctitel samosprávy ve svém právním cítění — a nad to bylo mu bezmocně přihlížeti, kterak jeho význačné místo pri- maské zaujal Jakub Hubáček, tento konjunkturní žonglér, jímž zřejmě pohrdal a jehož nenáviděl. — Čeho všeho před tím K. ve své funkci za ta léta zakusil! O vlastních strastech sice utrousí K. sám někdy jen větu, ale záznamy z let 1620—1623 jsou vlastně jediným žalozpěvem, oděným ve slova suchých záznamů podle jednotlivých dní, jsou přečetnými variacemi na totéž základní téma zkrušení a zoufal- ství. Marně se stavěl s trpělivou odhodlaností proti zlobě času! Bez užitku pro sebe a pro obec musil dopouštěti, jak se cizí, císařští vojáci roztahovali v jeho vlastním domě i v domech jiných sousedů, jak vy- jídali a rozchvacovali našetřené jmění, kterak stále hroznější platy, kontribuce nebo pokuty byly — téměř bez možnosti oddechu — vydí- rány za ustavičné nejistoty a hrůzy z očekávání věcí příštích, snad ještě horších. Ochrany nebo obrany nebylo nikde. Žel, že nezůstávalo jenom při nelítostném rozchvacování statků hmotných. Brzy přidružilo se k němu stejně bezohledné uplatňování nároků vítězových i ve věcech náboženských, čímž utrpení nekatolického občanstva, pokud bylo od- hodláno nepovoliti nátiskům i tohoto rázu, zmnoženo bylo nepopsa- telně. »1622 17. Octobris bída vojenská ještě se nedokonala, bídě kon- tribuční Bůh milej ví, kdy bude konec, bída církevní teprva se začí- nala.« O tom všem dozví se čtenář z vypravování K. dopodrobna. — Autor činil si velmi přesné záznamy — zde by opisování jeho slov nebylo účelné. K. mluví sice většinou ve 3. osobě, někdy však tento způsob vyjadřování zamění také za přímá slova o sobě samém. Stupňování bídy spadalo v jeden čas s odstraněním Kezelia z obecní správy. K. vedl si statečně a bránil se nátlaku rekatolisač- nímu podle možnosti: výmluvami nebo oddaluje určité odpovědi na určité výzvy. S tímto způsobem obrany vystačil poměrně dlouho, snad proto, že zdar císařských zbraní nebyl na vzdálenějších bojištích docela zabezpečen. Snad i proto, že doufaly katolické instance v po- kojné získání přestrašených nekatolíků. Zcela bezohledně zasaženi byli koncem ledna r. 1623 zdejší Čeští bratří, jako hlavní spojenci »zim- ního krále«, nepokrytí nepřátelé rodu habsburského a nesmlouvaví protivníci katolictví. Když píše K. o opatřeních proti Bratřím, čteme z jeho řádků živé sympatie k jejich hořkému osudu, ač neodvažuje se zřejmě je projeviti. Dusil vůbec obratně své pocity a kypění hněvu, XXV
a prvé nikdy nebývalé, extraordinární«. Jistě právem byl zasažen touto zvůli dávný služebník a ctitel samosprávy ve svém právním cítění — a nad to bylo mu bezmocně přihlížeti, kterak jeho význačné místo pri- maské zaujal Jakub Hubáček, tento konjunkturní žonglér, jímž zřejmě pohrdal a jehož nenáviděl. — Čeho všeho před tím K. ve své funkci za ta léta zakusil! O vlastních strastech sice utrousí K. sám někdy jen větu, ale záznamy z let 1620—1623 jsou vlastně jediným žalozpěvem, oděným ve slova suchých záznamů podle jednotlivých dní, jsou přečetnými variacemi na totéž základní téma zkrušení a zoufal- ství. Marně se stavěl s trpělivou odhodlaností proti zlobě času! Bez užitku pro sebe a pro obec musil dopouštěti, jak se cizí, císařští vojáci roztahovali v jeho vlastním domě i v domech jiných sousedů, jak vy- jídali a rozchvacovali našetřené jmění, kterak stále hroznější platy, kontribuce nebo pokuty byly — téměř bez možnosti oddechu — vydí- rány za ustavičné nejistoty a hrůzy z očekávání věcí příštích, snad ještě horších. Ochrany nebo obrany nebylo nikde. Žel, že nezůstávalo jenom při nelítostném rozchvacování statků hmotných. Brzy přidružilo se k němu stejně bezohledné uplatňování nároků vítězových i ve věcech náboženských, čímž utrpení nekatolického občanstva, pokud bylo od- hodláno nepovoliti nátiskům i tohoto rázu, zmnoženo bylo nepopsa- telně. »1622 17. Octobris bída vojenská ještě se nedokonala, bídě kon- tribuční Bůh milej ví, kdy bude konec, bída církevní teprva se začí- nala.« O tom všem dozví se čtenář z vypravování K. dopodrobna. — Autor činil si velmi přesné záznamy — zde by opisování jeho slov nebylo účelné. K. mluví sice většinou ve 3. osobě, někdy však tento způsob vyjadřování zamění také za přímá slova o sobě samém. Stupňování bídy spadalo v jeden čas s odstraněním Kezelia z obecní správy. K. vedl si statečně a bránil se nátlaku rekatolisač- nímu podle možnosti: výmluvami nebo oddaluje určité odpovědi na určité výzvy. S tímto způsobem obrany vystačil poměrně dlouho, snad proto, že zdar císařských zbraní nebyl na vzdálenějších bojištích docela zabezpečen. Snad i proto, že doufaly katolické instance v po- kojné získání přestrašených nekatolíků. Zcela bezohledně zasaženi byli koncem ledna r. 1623 zdejší Čeští bratří, jako hlavní spojenci »zim- ního krále«, nepokrytí nepřátelé rodu habsburského a nesmlouvaví protivníci katolictví. Když píše K. o opatřeních proti Bratřím, čteme z jeho řádků živé sympatie k jejich hořkému osudu, ač neodvažuje se zřejmě je projeviti. Dusil vůbec obratně své pocity a kypění hněvu, XXV
Strana XXVI
nicméně ironické poznámky a občas napsané slůvko politování říkají čtenáři dosti. O zánovních katolících, kteří změnu náboženství učinili výnosnou základnou pro zbohatnutí a společenský vliv, mluví se skvě- lým sarkasmem, tím účinnějším, čím jest skoupější na slovo. Byla to vlastně jediná možnost, která K. zbývala, aby mohl naznačiti své skrývané smýšlení. V líčení smutných časů po Bílé hoře neomezuje se toliko na naše město, nýbrž sleduje se širokým zájmem běh událostí českých vůbec. Zaznamenává různé státní dekrety a opatření, líčí po- drobně zatčení hlavních účastníků stavovského povstání, staroměstské popravy, bědy válečné. A to vše jako rámec, zvyšující účinně dojem z obrazu osudů mladoboleslavských, na němž vidíme přes tu chvíli přecházeti kompanie soldatů nebo dokonce »soldatův oupravných«, cválati karnety všelijakých rejtharův; domýšlíme se z něho paniky, za- chvacující občanstvo při neslýchaném »koncesovaném« podvodu »s dlouhou mincí«; spatřujeme pohřby vážných měštěnínů, které utrpení doby srazilo předčasně v hrob, a zase nesvědomité kořistníky z cizího neštěstí, jak se obohacují provozováním šenku falšovaného vína nebo zakupováním »odběžných« domů. Ztráty postižených vším tím dopuštěním byly hrozné, stěží uvěřitelné. Kezelius, náležející k nej- bohatším občanům mladoboleslavským, nesl je 6 a 1/2 roku. Sám sebe sice — jak řečeno — málokdy jmenuje, ale mluví zcela jistě o sobě samém. Na př.: »Toliko pro příklad jediného souseda téhož města, kterýž sobě svůj náklad za toho 1/27 létha, což sobě to bona fide do svých rejster časně poznamenával, tuto položím, z toho nechť jiní po sobě na sobě soudí.« Kezelius byl takto stihán právě 1/2 7 léta. Jindy nazývá se »dobrým člověkem«. »Tak mnoho vrchností, tak mnoho vzácných hostí ten dobrý člověk v půl sedmým toliko létě... pocítil.« Vskutku byl to Kezelius, který s některými přestávkami měl u sebe vojsko tak dlouho »nakvardýrováno«. Celkově odhaduje škodu vzešlou jemu z těchto výloh — ovšem nikdy nesplacených — na 4.382 zl. 45 kr., a k tomu prý by bylo nutno připočísti, co ještě jako kontribuce »extra ordinarie« bylo jím odvedeno. To prý není možno sečísti: »Jiným se to zanechává.« Tlak náboženský na podobojí zesilován byl s počátku znenáhla, na predikanty a faráře i jejich ochránce bylo však dokročováno hned s plným důrazem. Celkem bylo připravováno důsledné zavedení víry katolické jako státního, t. j. v duchu doby jedině oprávněného nábo- ženství. Na příslušenství k němu záležela již od r. 1624 platnost XXVI
nicméně ironické poznámky a občas napsané slůvko politování říkají čtenáři dosti. O zánovních katolících, kteří změnu náboženství učinili výnosnou základnou pro zbohatnutí a společenský vliv, mluví se skvě- lým sarkasmem, tím účinnějším, čím jest skoupější na slovo. Byla to vlastně jediná možnost, která K. zbývala, aby mohl naznačiti své skrývané smýšlení. V líčení smutných časů po Bílé hoře neomezuje se toliko na naše město, nýbrž sleduje se širokým zájmem běh událostí českých vůbec. Zaznamenává různé státní dekrety a opatření, líčí po- drobně zatčení hlavních účastníků stavovského povstání, staroměstské popravy, bědy válečné. A to vše jako rámec, zvyšující účinně dojem z obrazu osudů mladoboleslavských, na němž vidíme přes tu chvíli přecházeti kompanie soldatů nebo dokonce »soldatův oupravných«, cválati karnety všelijakých rejtharův; domýšlíme se z něho paniky, za- chvacující občanstvo při neslýchaném »koncesovaném« podvodu »s dlouhou mincí«; spatřujeme pohřby vážných měštěnínů, které utrpení doby srazilo předčasně v hrob, a zase nesvědomité kořistníky z cizího neštěstí, jak se obohacují provozováním šenku falšovaného vína nebo zakupováním »odběžných« domů. Ztráty postižených vším tím dopuštěním byly hrozné, stěží uvěřitelné. Kezelius, náležející k nej- bohatším občanům mladoboleslavským, nesl je 6 a 1/2 roku. Sám sebe sice — jak řečeno — málokdy jmenuje, ale mluví zcela jistě o sobě samém. Na př.: »Toliko pro příklad jediného souseda téhož města, kterýž sobě svůj náklad za toho 1/27 létha, což sobě to bona fide do svých rejster časně poznamenával, tuto položím, z toho nechť jiní po sobě na sobě soudí.« Kezelius byl takto stihán právě 1/2 7 léta. Jindy nazývá se »dobrým člověkem«. »Tak mnoho vrchností, tak mnoho vzácných hostí ten dobrý člověk v půl sedmým toliko létě... pocítil.« Vskutku byl to Kezelius, který s některými přestávkami měl u sebe vojsko tak dlouho »nakvardýrováno«. Celkově odhaduje škodu vzešlou jemu z těchto výloh — ovšem nikdy nesplacených — na 4.382 zl. 45 kr., a k tomu prý by bylo nutno připočísti, co ještě jako kontribuce »extra ordinarie« bylo jím odvedeno. To prý není možno sečísti: »Jiným se to zanechává.« Tlak náboženský na podobojí zesilován byl s počátku znenáhla, na predikanty a faráře i jejich ochránce bylo však dokročováno hned s plným důrazem. Celkem bylo připravováno důsledné zavedení víry katolické jako státního, t. j. v duchu doby jedině oprávněného nábo- ženství. Na příslušenství k němu záležela již od r. 1624 platnost XXVI
Strana XXVII
občanských práv. Brzy potom vyšlo nařízení, vyzývající přímo všechno obyvatelstvo, aby se přihlásilo ke katolictví; kdo by tak neučinil, měl se vyprodati a odejíti ze země. Na důkaz konverse měl každý soused jíti do velikonoc ke zpovědi a přijímati svátost oltářní. Někteří vypo- máhali si odklady, jiní snažili se ujíti rozkazu poukazem na svobody náboženské, zaručené předešlými císaři a zemským zřízením, což ovšem bylo označováno za vzpouru, o níž bude zpraven sám panovník ve Vídni. Všechna ta opatření zůstávala asi u mnohého neúčinnými. Městská správa osazována lidmi povolnými, t. j. těmi, kdo již pře- stoupili k víře katolické. Uražené sebevědomí Kezeliovo hlásí se slovy: »Tu mnoho nepovědomých a nezpůsobných [nezpůsobilých] k tomu nasázeli a těch, kteří před tím obci platně sloužívali a lépe se hoditi mohli, pominuli, do chatrných a k smíchu podobných povinností je strkali, tudy se snad nad některými vychlazovali.« Než právě z této trpké výtky autorovy je možno usuzovati, že prakse, kterou se vůči nekatolíkům již delší dobu hrozilo, nebylo po- sud naplno použito, a vynikajícím z nich ponechána pro forma nějaká právomoc, aby snad spíše se přiklonili »dobrovolně« k nařizovaným novotám. Lhůta ke konversi byla častěji prodlužována, ale výzvy a rozkazy stávaly se čím dále určitějšími a hrozivějšími. Někteří z ne- poddajných poukazovali k tomu, že se do 50 let (Kezel, bylo tehdáž asi 50 let) nemohli dokonale náboženství evangelickému na- učiti, »kdyby se přeučovati měli, že by k tomu druhých 50 let míti museli«. S jedovatou ironií k tomu připojuje Kezelius: »Ale zahanbil je primas [Hubáček] tím, že jest katolické náboženství snadné, toliko se znamením sv. kříže znamenati a věřiti všemu tomu, což římská církev věřiti velí.« Na K. nepůsobily ani pohrůžky, ani kvartýrování vojáků, jímž ke konci r. 1625 bylo naléháno na jeho nepoddajnost. Naopak, z výtek na něho před svolanou obcí mířících, je patrno, že netoliko sám nechtěl přestoupiti, ale že i jiné »rozpakuje«. Tehdá také před obcí bylo prohlášeno, že »n a 2 mistry největší se pozor dává a o nich do Vídně již psáno jest; jaká na ně resolucí vyjde, tak s nimi zacházíno bude«. »Císařský rychtář nazejtří 15. Ja- nuarii, tak se nad tím rozveselil a dobře podroušil (podnapil], na koni po rynku jezdě k Žateckým přijel. Kůň s ním do těsné uličky nízké z síně na dvůr vběhnouti chtěl, tak ho potřel, že div hlavy tu nezane- chal. Z toho pokání činil.« V únoru r. 1626 nadešlo nucení k nábo- ženství, které K. nazývá »opravdovým«. Do té doby patrně sám si do- XXVII
občanských práv. Brzy potom vyšlo nařízení, vyzývající přímo všechno obyvatelstvo, aby se přihlásilo ke katolictví; kdo by tak neučinil, měl se vyprodati a odejíti ze země. Na důkaz konverse měl každý soused jíti do velikonoc ke zpovědi a přijímati svátost oltářní. Někteří vypo- máhali si odklady, jiní snažili se ujíti rozkazu poukazem na svobody náboženské, zaručené předešlými císaři a zemským zřízením, což ovšem bylo označováno za vzpouru, o níž bude zpraven sám panovník ve Vídni. Všechna ta opatření zůstávala asi u mnohého neúčinnými. Městská správa osazována lidmi povolnými, t. j. těmi, kdo již pře- stoupili k víře katolické. Uražené sebevědomí Kezeliovo hlásí se slovy: »Tu mnoho nepovědomých a nezpůsobných [nezpůsobilých] k tomu nasázeli a těch, kteří před tím obci platně sloužívali a lépe se hoditi mohli, pominuli, do chatrných a k smíchu podobných povinností je strkali, tudy se snad nad některými vychlazovali.« Než právě z této trpké výtky autorovy je možno usuzovati, že prakse, kterou se vůči nekatolíkům již delší dobu hrozilo, nebylo po- sud naplno použito, a vynikajícím z nich ponechána pro forma nějaká právomoc, aby snad spíše se přiklonili »dobrovolně« k nařizovaným novotám. Lhůta ke konversi byla častěji prodlužována, ale výzvy a rozkazy stávaly se čím dále určitějšími a hrozivějšími. Někteří z ne- poddajných poukazovali k tomu, že se do 50 let (Kezel, bylo tehdáž asi 50 let) nemohli dokonale náboženství evangelickému na- učiti, »kdyby se přeučovati měli, že by k tomu druhých 50 let míti museli«. S jedovatou ironií k tomu připojuje Kezelius: »Ale zahanbil je primas [Hubáček] tím, že jest katolické náboženství snadné, toliko se znamením sv. kříže znamenati a věřiti všemu tomu, což římská církev věřiti velí.« Na K. nepůsobily ani pohrůžky, ani kvartýrování vojáků, jímž ke konci r. 1625 bylo naléháno na jeho nepoddajnost. Naopak, z výtek na něho před svolanou obcí mířících, je patrno, že netoliko sám nechtěl přestoupiti, ale že i jiné »rozpakuje«. Tehdá také před obcí bylo prohlášeno, že »n a 2 mistry největší se pozor dává a o nich do Vídně již psáno jest; jaká na ně resolucí vyjde, tak s nimi zacházíno bude«. »Císařský rychtář nazejtří 15. Ja- nuarii, tak se nad tím rozveselil a dobře podroušil (podnapil], na koni po rynku jezdě k Žateckým přijel. Kůň s ním do těsné uličky nízké z síně na dvůr vběhnouti chtěl, tak ho potřel, že div hlavy tu nezane- chal. Z toho pokání činil.« V únoru r. 1626 nadešlo nucení k nábo- ženství, které K. nazývá »opravdovým«. Do té doby patrně sám si do- XXVII
Strana XXVIII
savadních hrozeb opravdově nepřipouštěl, ježto po nich přicházely nové a nové lhůty a úlevy. 16. února »na 2 mistry obzvláště z Vídně dekret přinesen a tu v přítomnosti kapucínův, že jiné rozpakují, a jiní na ně ohled mají, divně tejráni, tribulováni strápeni] a velikými po- hrůžkami strašeni«. 20. února před obcí na rathauz svolanou 2 mistři, Jiří Bydžovský a Jindřich Daniel z Semanína, kromě 5 ještě jiných osob po odmítnutí kategorického vyzvání, aby přestou- pili, zanecháni na rathauze v arestu. Z osob těch jediný (Daniel Mi- conius) na zejtří požádal účinkem pohrůžek za odklad k vyučování náboženství katolickému. Těchto 7 měšťanů jevilo asi nejméně ochoty přestoupiti, a přece by jejich příklad jistě byl působil na ostatní, dosud nezískané množství nekatolíků. Druhého dne opakován před shro- mážděnou obcí nátlak na »arestýrované«. Marně! Přemlouvači, ne- mohouce nic získati, s hněvem odešli. 22. února, t. j. v neděli nechali jich s pokojem, ale hned potom v masopustní pondělí »arestýrovaným smutný masopust byl: vystáli opět »examen«. Mistři zvláště: jeden napomínáním, druhý pohrůžkami. Poté 2 z těch 6 »odmísili« a kázali je do vězení šatlavního odvésti a čtyř (tedy i 2 mistrů) na rathauzu nechali. Páter kapucín každého dne k nim do arestu přicházel a obchá- zel, hledaje koho by zejskal.« (Tu patrně K. parafrasuje biblický citát, »neboť protivník váš ďábel obchází jako lev řvoucí, hledaje koho by pohltil«. (Petr I. 5. 8.) Na popeleční středu dne 25. února znova na examinované bylo do- tíráno. Při tom jim hrozili, že na ně povolají z Prahy ostřejšího kněze, a to na vlastní jejich náklad. Opět pak 2 od nich odmísili a dali do dolejšího vězení šatlavního — »Dvouch mistrů (Bydžovského a D. ze Semanína) přece ušetřili a na rathauze zanechali, každého samotného; Jiříka Bydžovského, starého primasa v obecní světnici vedle mazhauzu na místě pedešlém zanechali.« Byla to tudíž jaksi prozatímní samo- vazba. »Nedali k nim známých pouštěti kromě manželek, při jídle mu- sili nouzi trpět, pomalu [málo] jídati, na slámě lehati, v samotnosti zůstávati, příbytků svých zatím vojákům k kvartýrům nechati, jim úpravnou stravu dávati, kontribucí uložené přece odvozovati a živ- nosti městské zastavené míti.« V pátek po tom byla zase svolána celá obec na radnici a nastalo 4. examinování. Věznění a vazbou stižení nebyli tentokráte před shro- máždění předvedeni, ale »privatim« do rady povoláni a »pohrůžkami divnými a vymyšlenými je strašili. Ukazovali jim také nějakou hůl XXVIII
savadních hrozeb opravdově nepřipouštěl, ježto po nich přicházely nové a nové lhůty a úlevy. 16. února »na 2 mistry obzvláště z Vídně dekret přinesen a tu v přítomnosti kapucínův, že jiné rozpakují, a jiní na ně ohled mají, divně tejráni, tribulováni strápeni] a velikými po- hrůžkami strašeni«. 20. února před obcí na rathauz svolanou 2 mistři, Jiří Bydžovský a Jindřich Daniel z Semanína, kromě 5 ještě jiných osob po odmítnutí kategorického vyzvání, aby přestou- pili, zanecháni na rathauze v arestu. Z osob těch jediný (Daniel Mi- conius) na zejtří požádal účinkem pohrůžek za odklad k vyučování náboženství katolickému. Těchto 7 měšťanů jevilo asi nejméně ochoty přestoupiti, a přece by jejich příklad jistě byl působil na ostatní, dosud nezískané množství nekatolíků. Druhého dne opakován před shro- mážděnou obcí nátlak na »arestýrované«. Marně! Přemlouvači, ne- mohouce nic získati, s hněvem odešli. 22. února, t. j. v neděli nechali jich s pokojem, ale hned potom v masopustní pondělí »arestýrovaným smutný masopust byl: vystáli opět »examen«. Mistři zvláště: jeden napomínáním, druhý pohrůžkami. Poté 2 z těch 6 »odmísili« a kázali je do vězení šatlavního odvésti a čtyř (tedy i 2 mistrů) na rathauzu nechali. Páter kapucín každého dne k nim do arestu přicházel a obchá- zel, hledaje koho by zejskal.« (Tu patrně K. parafrasuje biblický citát, »neboť protivník váš ďábel obchází jako lev řvoucí, hledaje koho by pohltil«. (Petr I. 5. 8.) Na popeleční středu dne 25. února znova na examinované bylo do- tíráno. Při tom jim hrozili, že na ně povolají z Prahy ostřejšího kněze, a to na vlastní jejich náklad. Opět pak 2 od nich odmísili a dali do dolejšího vězení šatlavního — »Dvouch mistrů (Bydžovského a D. ze Semanína) přece ušetřili a na rathauze zanechali, každého samotného; Jiříka Bydžovského, starého primasa v obecní světnici vedle mazhauzu na místě pedešlém zanechali.« Byla to tudíž jaksi prozatímní samo- vazba. »Nedali k nim známých pouštěti kromě manželek, při jídle mu- sili nouzi trpět, pomalu [málo] jídati, na slámě lehati, v samotnosti zůstávati, příbytků svých zatím vojákům k kvartýrům nechati, jim úpravnou stravu dávati, kontribucí uložené přece odvozovati a živ- nosti městské zastavené míti.« V pátek po tom byla zase svolána celá obec na radnici a nastalo 4. examinování. Věznění a vazbou stižení nebyli tentokráte před shro- máždění předvedeni, ale »privatim« do rady povoláni a »pohrůžkami divnými a vymyšlenými je strašili. Ukazovali jim také nějakou hůl XXVIII
Strana XXIX
k exilium zhotovenou a při tom je strašili pracemi na šancích vyše- hradských nebo na uherské pevnosti Rábu a zase posláním na lodní galeje, vězením »ad perpetuos carceres na zámku Veliši«, nebo vy- mrskáním metlami z města, ba dokonce oběšením »zvláště starýmu mistru [Bydžovskému] pohrůžky činili.« Tento postup nazývá K. iro- nicky »examen non theologicum« [zkouška nikoliv bohoslovecká]. Zdá se, že tyto pohrůžky »divné a vymyšlené« považoval ještě stále za opravdu vymyšlené a neuskutečnitelné. S podivuhodnou pevností odo- lával jim, spoléhaje asi na platnost starších zákonů o náboženství, které posud nebyly výslovně zrušeny. Brzy potom však jednoho z věz- něných (Petra Stehlíka) přímo z radnice vyprovodili v úředním prů- vodu k Pražské bráně a dali mu onu hůl, kterou už kdysi nepoddaj- ným byli ukázali, že jim bude dána do vyhnanství. Nad to jiný z vězňů, mydlář Krištof Smidarský, roznemohl se ve vězení a zemřel, aniž byl propuštěn, přes nabídky rukojmí a manželčin pláč. Nabývala tedy záležitost už přídechu tragického. Avšak hrdý vzdor Jiř. Kezelia i jeho druha Semanína nebyl zlomen. Učinil tudíž císařský rychtář nový pokus a 9. března poslal k němu Jana Palingena, předního rychtáře městského, aby podle svého prohlášení, učiněného páteru kapucínovi, přestoupil k víře katolické. Zmínka o tomto prohlášení nám napovídá, že opravdu K. nějaký takový slib kapucínovi dal, ale sám se o něm ve svém líčení nezmínil. K tomuto vybídnutí Palingenovu dal krátkou, na spisu poznamenanou odpověď se 4 podmínkami: I. Bude-li propuštěn, aby mohl poříditi své úřední počty. 2. Bude-li zbaven vo- jáků. 3. Až mu propustí městskou živnost. 4. Že slíbil do sv. Ducha — dá-li mu Bůh poznati, kapucínovi se »prohlásiti«. Ježto však ne- byly tyto podmínky splněny, není prý ani on, Kezelius, svým slibem vázán, a že tak zůstává při jeho »nejprvnějším ohlášení«. Bylo tedy sebevědomí mistrovo značné, stanovil-li si v čase tak ože- havém ještě podmínky případné konverse. Byl v něm asi posilován zřejmou snahou katolické misie získati ho jako předního evangelíka pro ni stůj co stůj, pokud možná bez okatého donucování. Z opatření a z nařízení, jež zanedlouho potom byla proti němu namířena, jde najevo, že nehodlal se K. katolickému nátlaku poddati, ba že asi spíše potajmu jiné kazil (totiž odraďoval) a zavazoval (t. j. že neodpad- nou), ba snad i nějaké supliky a protesty jiným tajně spisoval. Ko- nečně 10. března za velikého sběhu lidu byli 2 z arestýrovaných — oba prý lidé potřební schudí] vyvedeni za město, nesouce si podobné XXIX
k exilium zhotovenou a při tom je strašili pracemi na šancích vyše- hradských nebo na uherské pevnosti Rábu a zase posláním na lodní galeje, vězením »ad perpetuos carceres na zámku Veliši«, nebo vy- mrskáním metlami z města, ba dokonce oběšením »zvláště starýmu mistru [Bydžovskému] pohrůžky činili.« Tento postup nazývá K. iro- nicky »examen non theologicum« [zkouška nikoliv bohoslovecká]. Zdá se, že tyto pohrůžky »divné a vymyšlené« považoval ještě stále za opravdu vymyšlené a neuskutečnitelné. S podivuhodnou pevností odo- lával jim, spoléhaje asi na platnost starších zákonů o náboženství, které posud nebyly výslovně zrušeny. Brzy potom však jednoho z věz- něných (Petra Stehlíka) přímo z radnice vyprovodili v úředním prů- vodu k Pražské bráně a dali mu onu hůl, kterou už kdysi nepoddaj- ným byli ukázali, že jim bude dána do vyhnanství. Nad to jiný z vězňů, mydlář Krištof Smidarský, roznemohl se ve vězení a zemřel, aniž byl propuštěn, přes nabídky rukojmí a manželčin pláč. Nabývala tedy záležitost už přídechu tragického. Avšak hrdý vzdor Jiř. Kezelia i jeho druha Semanína nebyl zlomen. Učinil tudíž císařský rychtář nový pokus a 9. března poslal k němu Jana Palingena, předního rychtáře městského, aby podle svého prohlášení, učiněného páteru kapucínovi, přestoupil k víře katolické. Zmínka o tomto prohlášení nám napovídá, že opravdu K. nějaký takový slib kapucínovi dal, ale sám se o něm ve svém líčení nezmínil. K tomuto vybídnutí Palingenovu dal krátkou, na spisu poznamenanou odpověď se 4 podmínkami: I. Bude-li propuštěn, aby mohl poříditi své úřední počty. 2. Bude-li zbaven vo- jáků. 3. Až mu propustí městskou živnost. 4. Že slíbil do sv. Ducha — dá-li mu Bůh poznati, kapucínovi se »prohlásiti«. Ježto však ne- byly tyto podmínky splněny, není prý ani on, Kezelius, svým slibem vázán, a že tak zůstává při jeho »nejprvnějším ohlášení«. Bylo tedy sebevědomí mistrovo značné, stanovil-li si v čase tak ože- havém ještě podmínky případné konverse. Byl v něm asi posilován zřejmou snahou katolické misie získati ho jako předního evangelíka pro ni stůj co stůj, pokud možná bez okatého donucování. Z opatření a z nařízení, jež zanedlouho potom byla proti němu namířena, jde najevo, že nehodlal se K. katolickému nátlaku poddati, ba že asi spíše potajmu jiné kazil (totiž odraďoval) a zavazoval (t. j. že neodpad- nou), ba snad i nějaké supliky a protesty jiným tajně spisoval. Ko- nečně 10. března za velikého sběhu lidu byli 2 z arestýrovaných — oba prý lidé potřební schudí] vyvedeni za město, nesouce si podobné XXIX
Strana XXX
hole vyhnanecké jako jejich předchůdce. Ani s manželkami a dětmi se nemohli dobře rozžehnati, což zesílilo strach jiných uvězněných. Při tom pak byla davu ukazována jiná hůl, přichystaná pro jednoho z obou mistrů »k ostrachu na velikou potupu«. Ježto na »dvou mistrech« asi katolickým kruhům co nejvíce záleželo, vypravil se k nim do vazby znova purkmistr Hubáček. K. líčí s pichlavým humorem jeho zákrok. »Stará liška pro očistu sebe vlčí roucho liščím přiodil, do arestu mezi ty mistry na rathauze podnapilý přišel, oulisnou řečí mnohou je namlouval ſpřemlouval], šlechetného muže otcem vlasti nazývaje a kmotrovství dítěti svému, kteréhož brzo očekával, zamlouvaje. Ale i z toho se vyspal.« Konečně byli oba mistři Byd- žovský i Semanín 3. dubna ten pátek před Květnou nedělí propuštěni po 6nedělní vazbě na svobodu, ovšem »pode ctí, věrou a ztracení statkův, za čež i manželky jejich v plné radě rukou dáním připověděti se musily.« A opět jim dána výstraha, aby »conventicula« [tajné schůzky se souvěrci] rad a schůzek postranních nemívali, spisů žád- ných jiným nespisovali, neradili, nerozpakovali a od města nikam bez opovědění nechodili.« K. byl přesvědčen, že ti trapiči, císařský rychtář, primas a kapucín, vše to činili ze svého popudu, ne z vyššího naří- zení, jen proto, »aby ty nebohy lidi prve zbědované sužovali, aby je odtud vytiskli a svou vůli nad nimi podle libosti své provozovali«. Toto přesvědčení upevňovalo jej v odporu a v mínění, že právní jeho posice je celkem pevná, a že se ubrání násilí. O 4 dni později — byl právě týden velikonoční — byl přečten patent Lichtenštejnův, že se mají zase vrátiti všichni ti, kdož odešli již dříve z města a ovšem státi se katolíky »pod pobráním statků«. Byl tedy povolen návrat také těm, kteří nedávno byli vypovězeni a odešli s potupnými holemi. Do- mněnka Kezeliova, že se tak stalo proto, aby se zase k svému zahan- bení k nepřátelům navrátili, vznikla později při sepisování Kroniky. Patent ve chvíli, kdy byl vyhlášen, připouštěl spíše výklad, že vláda sama couvá, vidouc účinky svých nařízení, a že od pohrůžek k dů- slednému jejich provádění je daleko. V takovém názoru K. mohl býti upevňován tím spíše, že za další 4 měsíce (od 7. dubna do 7. srpna 1626) byly publikovány různé rozkazy, které sice stále určitěji naři- zovaly bezpodmínečné přijetí katolické víry všem, kdo chtějí uchovati si majetek a zůstati ve vlasti, ale zároveň pokaždé byly lhůty k oprav- dovému přestupu prodlužovány. Ostatně dílo rekatolisace již se dařilo natolik, že prý — podle udání autorova — jen 26 sousedů dosud jí XXX
hole vyhnanecké jako jejich předchůdce. Ani s manželkami a dětmi se nemohli dobře rozžehnati, což zesílilo strach jiných uvězněných. Při tom pak byla davu ukazována jiná hůl, přichystaná pro jednoho z obou mistrů »k ostrachu na velikou potupu«. Ježto na »dvou mistrech« asi katolickým kruhům co nejvíce záleželo, vypravil se k nim do vazby znova purkmistr Hubáček. K. líčí s pichlavým humorem jeho zákrok. »Stará liška pro očistu sebe vlčí roucho liščím přiodil, do arestu mezi ty mistry na rathauze podnapilý přišel, oulisnou řečí mnohou je namlouval ſpřemlouval], šlechetného muže otcem vlasti nazývaje a kmotrovství dítěti svému, kteréhož brzo očekával, zamlouvaje. Ale i z toho se vyspal.« Konečně byli oba mistři Byd- žovský i Semanín 3. dubna ten pátek před Květnou nedělí propuštěni po 6nedělní vazbě na svobodu, ovšem »pode ctí, věrou a ztracení statkův, za čež i manželky jejich v plné radě rukou dáním připověděti se musily.« A opět jim dána výstraha, aby »conventicula« [tajné schůzky se souvěrci] rad a schůzek postranních nemívali, spisů žád- ných jiným nespisovali, neradili, nerozpakovali a od města nikam bez opovědění nechodili.« K. byl přesvědčen, že ti trapiči, císařský rychtář, primas a kapucín, vše to činili ze svého popudu, ne z vyššího naří- zení, jen proto, »aby ty nebohy lidi prve zbědované sužovali, aby je odtud vytiskli a svou vůli nad nimi podle libosti své provozovali«. Toto přesvědčení upevňovalo jej v odporu a v mínění, že právní jeho posice je celkem pevná, a že se ubrání násilí. O 4 dni později — byl právě týden velikonoční — byl přečten patent Lichtenštejnův, že se mají zase vrátiti všichni ti, kdož odešli již dříve z města a ovšem státi se katolíky »pod pobráním statků«. Byl tedy povolen návrat také těm, kteří nedávno byli vypovězeni a odešli s potupnými holemi. Do- mněnka Kezeliova, že se tak stalo proto, aby se zase k svému zahan- bení k nepřátelům navrátili, vznikla později při sepisování Kroniky. Patent ve chvíli, kdy byl vyhlášen, připouštěl spíše výklad, že vláda sama couvá, vidouc účinky svých nařízení, a že od pohrůžek k dů- slednému jejich provádění je daleko. V takovém názoru K. mohl býti upevňován tím spíše, že za další 4 měsíce (od 7. dubna do 7. srpna 1626) byly publikovány různé rozkazy, které sice stále určitěji naři- zovaly bezpodmínečné přijetí katolické víry všem, kdo chtějí uchovati si majetek a zůstati ve vlasti, ale zároveň pokaždé byly lhůty k oprav- dovému přestupu prodlužovány. Ostatně dílo rekatolisace již se dařilo natolik, že prý — podle udání autorova — jen 26 sousedů dosud jí XXX
Strana XXXI
zjevně odporovalo. Jména všech 26 měšťanů byla poznamenána a zvláště oznámena přímo knížeti Lichtenštejnovi do Prahy. 7. srpna 1626 bylo dokonce svolané obci ohlášeno, že na žádost těch, kterým byla městská živnost pro nepřistoupení k náboženství katolickému po 34 roku zapovězena, se jim opět vrací. Zároveň bylo zakázáno haněti se navzájem pro náboženství. Brzo se však situace nekatolíků zase značně zhoršila. 24. srpna byli opět vybídnuti, kdož dříve z města odešli, aby se domů svobodně vrátili a sousedé, kteří by nechtěli pře- stoupiti na katolickou víru, aby se do 3 měsíců vyprodali a zřídili si plnomocníky ku prodeji svého statku. Z prodeje toho však musí býti zaplacena pokuta za rebelii, pak kontribuce a dluhy vůbec, a teprve zbytek má býti vypovězeným vyplacen. To již znělo velmi určitě. Na konci listopadu pak připomenuto obci, na rathauze shromážděné, že Změsíční lhůta, daná 24. srpna, prošla. Teprve však r. 1627 13. ledna bylo nepřestoupivším oznámeno, že jsou jim všechny živnosti zasta- veny. Přes to ještě 25. ledna t. r. byla dána »zběhlým z města« lhůta 2nedělní k návratu. Až uplyne, budou jejich statky konfiskovány a inventář jejich má býti poslán na kancelář. Veškery příkazy míjely se účinkem na mistra Bydžovského. Užíval asi obratně účinných odkladů, neboť zůstával stále v městě, přes to, že nepřestoupil. Sliboval asi znova a znova »kapuciánovi«, že se katolictví vycvičí. Avšak dne 12. dubna 1627 byl vsazen K. zase na radnici do arestu, prý na oso- čení Hubáčkovo a kapucínovo, který mezi jiným také na něj žaloval, »že by o kardinálích něco odporného mluviti měl — a on jich ani jakživ neznal, ani neviděl«. Tento argument nebyl arci ani právnicky ani psychologicky zvláště průkazný. K. pobyl ve vězení 15 dní, načež byl propuštěn na poručení reformátorů náboženství, »aby se katolictví do času jemu uloženého učil«. Těžko je si tyto průtahy bezpečně vy- ložiti, ježto K. sám vlastně nic o svém počínání neříká a nevysvětluje, a proto nutno si vypomoci výkladem, že přece jenom předchozí vý- znam a vážnost jeho v obci dovedly ho asi znova a znova na čas uchrá- niti bezprostředních důsledků určitě znějících nařízení. Jejich prohla- šování, až do omrzení často opakované, vydává svědectví o tuhosti odporu oněch nekatolíků, kteří jimi měli býti donuceni k povolnosti a zároveň svědčí o chabosti, s jakou byla uváděna v letech těch v plat- nost. 26. dubna byl přečten svolané obci list, tentokráte z Prahy od komisařů nad reformaci religie přímo poslaný, a přímo na »ty 2 mistry« mířící. »Zvláště 2 sousedé vaši Ceselius a druhý Zemanin XXXI
zjevně odporovalo. Jména všech 26 měšťanů byla poznamenána a zvláště oznámena přímo knížeti Lichtenštejnovi do Prahy. 7. srpna 1626 bylo dokonce svolané obci ohlášeno, že na žádost těch, kterým byla městská živnost pro nepřistoupení k náboženství katolickému po 34 roku zapovězena, se jim opět vrací. Zároveň bylo zakázáno haněti se navzájem pro náboženství. Brzo se však situace nekatolíků zase značně zhoršila. 24. srpna byli opět vybídnuti, kdož dříve z města odešli, aby se domů svobodně vrátili a sousedé, kteří by nechtěli pře- stoupiti na katolickou víru, aby se do 3 měsíců vyprodali a zřídili si plnomocníky ku prodeji svého statku. Z prodeje toho však musí býti zaplacena pokuta za rebelii, pak kontribuce a dluhy vůbec, a teprve zbytek má býti vypovězeným vyplacen. To již znělo velmi určitě. Na konci listopadu pak připomenuto obci, na rathauze shromážděné, že Změsíční lhůta, daná 24. srpna, prošla. Teprve však r. 1627 13. ledna bylo nepřestoupivším oznámeno, že jsou jim všechny živnosti zasta- veny. Přes to ještě 25. ledna t. r. byla dána »zběhlým z města« lhůta 2nedělní k návratu. Až uplyne, budou jejich statky konfiskovány a inventář jejich má býti poslán na kancelář. Veškery příkazy míjely se účinkem na mistra Bydžovského. Užíval asi obratně účinných odkladů, neboť zůstával stále v městě, přes to, že nepřestoupil. Sliboval asi znova a znova »kapuciánovi«, že se katolictví vycvičí. Avšak dne 12. dubna 1627 byl vsazen K. zase na radnici do arestu, prý na oso- čení Hubáčkovo a kapucínovo, který mezi jiným také na něj žaloval, »že by o kardinálích něco odporného mluviti měl — a on jich ani jakživ neznal, ani neviděl«. Tento argument nebyl arci ani právnicky ani psychologicky zvláště průkazný. K. pobyl ve vězení 15 dní, načež byl propuštěn na poručení reformátorů náboženství, »aby se katolictví do času jemu uloženého učil«. Těžko je si tyto průtahy bezpečně vy- ložiti, ježto K. sám vlastně nic o svém počínání neříká a nevysvětluje, a proto nutno si vypomoci výkladem, že přece jenom předchozí vý- znam a vážnost jeho v obci dovedly ho asi znova a znova na čas uchrá- niti bezprostředních důsledků určitě znějících nařízení. Jejich prohla- šování, až do omrzení často opakované, vydává svědectví o tuhosti odporu oněch nekatolíků, kteří jimi měli býti donuceni k povolnosti a zároveň svědčí o chabosti, s jakou byla uváděna v letech těch v plat- nost. 26. dubna byl přečten svolané obci list, tentokráte z Prahy od komisařů nad reformaci religie přímo poslaný, a přímo na »ty 2 mistry« mířící. »Zvláště 2 sousedé vaši Ceselius a druhý Zemanin XXXI
Strana XXXII
svou spouru k zlehčení vůle a poručení J. M. Císařské a ku pohoršení a posile jiných nekatolických na sobě ukazují. Protož vám jménem J. M. C. poroučíme, abyste hned dotčeným dvoum jako nejpřednějším a nejškodlivějším sektářům, aby oni jiných nekazili a nezavazovali, ale sami opustíce bludy pravé pravdě vynaučiti dali a k svatému kato- lickému náboženství přistoupili, dodatečně napomenutí učinili i k vy- konání toho termíny do času vstoupení Krista Pána a druhý peremp- toire do sv. Ducha uložili, aby oba, pokudž by v tom čase k víře kato- lické římské nepřistoupili, po vyjíti posledního termínu pro ujítí dal- šího jiným pohoršení z města i z celého království Českého preč se vystěhovali a odebrali.« K tomuto dekretu, ve kterém pohoršuje K. i nesprávné znění jmen (»Ceselius a Zemanin«, prý úmyslně páterem kapucínem zfalšovaných) podotýká s velkou určitostí: »Jinýchť jsou tito 2 mistři po sobě nepotahovali, nerozpakovali, nebouřili, nezava- zovali, neb také v žádných tehdáž povinnostech k tomu způsobných a případných postavení nebyli.« Opatření v dekretu vytčená sčítá na závistivé lidi, zvláště na kapucína a Hubáčka, kteří prý oba mistry nevinně osočili. Toto přesvědčení pronesl i v Předmluvě skoro stej- nými slovy: »Původem zajisté soků mých, lidí zlých, již v zemi odpočívajících, pro náboženství osočen jsa, a mnoho odporného před tím trpěv do exilu v letu Páně 1627 vypuzen jsem byl...« Když uplynuly oba termíny, dopadla na Kezelia plnou silou po- slední z ran osudu, jimž dovedl po několik let tak obratně a odvážně uhýbati: 19. června bylo vyhlášeno před plnou obcí psaní, zapečetěné sekrety komisařův náboženské reformace: Kardinála pražského Har- racha, hraběte z Martinic, p. z Talmberka a Krištofa Vratislava z Mi- trovic ze dne 15. června. Mimo jiné se jím oznamovalo, že »i ti 2 nej- hlavnější sektáři Kezelius a Semanín při termínech jim uložených zpověď svou a přijímání svátostí podjednou měli vykonati, ale že, jak ti 2 principální sektáři, tak i jiní podobní jim sousedě posavad v své navyklé vzpouře trvají, že žádný z nich nepřistoupil k víře katolické, z čehož se jejich opovážlivost zjevně poznává. Protož mělo býti neprodleně oznámeno nadepsaným dvěma nejpřed- nějším a nejhlavnějším sektářům, že se jim odnímá městské právo a všechny živnosti, a že beze všeho šetření a ohledu se z města i celého království dokonce vypovídají, tak, aby ihned a nejdéle na druhý den po oznámení tohoto listu do západu slunce se od- XXXII
svou spouru k zlehčení vůle a poručení J. M. Císařské a ku pohoršení a posile jiných nekatolických na sobě ukazují. Protož vám jménem J. M. C. poroučíme, abyste hned dotčeným dvoum jako nejpřednějším a nejškodlivějším sektářům, aby oni jiných nekazili a nezavazovali, ale sami opustíce bludy pravé pravdě vynaučiti dali a k svatému kato- lickému náboženství přistoupili, dodatečně napomenutí učinili i k vy- konání toho termíny do času vstoupení Krista Pána a druhý peremp- toire do sv. Ducha uložili, aby oba, pokudž by v tom čase k víře kato- lické římské nepřistoupili, po vyjíti posledního termínu pro ujítí dal- šího jiným pohoršení z města i z celého království Českého preč se vystěhovali a odebrali.« K tomuto dekretu, ve kterém pohoršuje K. i nesprávné znění jmen (»Ceselius a Zemanin«, prý úmyslně páterem kapucínem zfalšovaných) podotýká s velkou určitostí: »Jinýchť jsou tito 2 mistři po sobě nepotahovali, nerozpakovali, nebouřili, nezava- zovali, neb také v žádných tehdáž povinnostech k tomu způsobných a případných postavení nebyli.« Opatření v dekretu vytčená sčítá na závistivé lidi, zvláště na kapucína a Hubáčka, kteří prý oba mistry nevinně osočili. Toto přesvědčení pronesl i v Předmluvě skoro stej- nými slovy: »Původem zajisté soků mých, lidí zlých, již v zemi odpočívajících, pro náboženství osočen jsa, a mnoho odporného před tím trpěv do exilu v letu Páně 1627 vypuzen jsem byl...« Když uplynuly oba termíny, dopadla na Kezelia plnou silou po- slední z ran osudu, jimž dovedl po několik let tak obratně a odvážně uhýbati: 19. června bylo vyhlášeno před plnou obcí psaní, zapečetěné sekrety komisařův náboženské reformace: Kardinála pražského Har- racha, hraběte z Martinic, p. z Talmberka a Krištofa Vratislava z Mi- trovic ze dne 15. června. Mimo jiné se jím oznamovalo, že »i ti 2 nej- hlavnější sektáři Kezelius a Semanín při termínech jim uložených zpověď svou a přijímání svátostí podjednou měli vykonati, ale že, jak ti 2 principální sektáři, tak i jiní podobní jim sousedě posavad v své navyklé vzpouře trvají, že žádný z nich nepřistoupil k víře katolické, z čehož se jejich opovážlivost zjevně poznává. Protož mělo býti neprodleně oznámeno nadepsaným dvěma nejpřed- nějším a nejhlavnějším sektářům, že se jim odnímá městské právo a všechny živnosti, a že beze všeho šetření a ohledu se z města i celého království dokonce vypovídají, tak, aby ihned a nejdéle na druhý den po oznámení tohoto listu do západu slunce se od- XXXII
Strana XXXIII
stěhovali a byli prázdni jak města Boleslavi, tak celého království Českého.« Spolu jim byla dána lhůta Iroku ku prodeji statků a jmění. Ku prodeji měli jmenovaní exulanti splnomocniti osoby katolické. Jmění to mělo býti přísežnými katolickými osobami spravedlivě »ošacováno« a z toho musely býti zaplaceny dluhy k obci, kvota na zaplacení dluhů města, pokuta neboli »perdon« za rebelii — pokudž ji ještě měli platiti — a teprve zbytek měl býti ode- vzdán oněm domácím plnomocníkům. Když bylo toto psaní přečteno, byl m. Jiří Bydžovský »v plné obci na špic postaven, druhý m. Jin- dřich Daniel ze Semanína se nedostavil (neboť se mu bylo skrývati před přísností soldata nakvartýrovaného v jeho domě), a jemu to vy- povědění osvědčeno, že se bude věděti dále čím zpraviti.« Již nebylo odkladu; neodvratná sudba dolehla! »Co měl smutný člověk činiti! V plné obci se sousedy svými se rozžehnal; kteří mu co dobrého přáli, ti ho litovali, ale závistníci ani viaticum Ipeníze na cestu] ze sumy jemu od obce povinné dáti ani vysvědčení šlechetného v té obci svými službami chování vydati nechtěli. Ten den v sobotu [19. 6.J statek mu zinventován a do zejtřejšího dne západu slunce emigrací odložena. Ten den také počet sirotčí, nazejtří pak v neděli po službách Božích zádušní literácký spravil a odvedl.« Přesnost a svědomitost úřednická byly mu průvodkyněmi i v tomto přetěžkém okamžiku života, v němž jiný by byl myslil toliko na své neštěstí. »Za- tím v tuž neděli, kteráž byla třetí po sv. Trojici, jinak po sv. Vítu, 20. Juniiléta 1627 před samým západem slunce s velikou ža- lostí v průvodu některých jeho [sic!] upřímných přátel z města Boleslava Mladého, kdež přes dvamecítma [22] let v sou- sedství zůstával, obci té věrně a upřímně v práci školní, písařské i primasské sloužil, s hůlkou a kabelkou se ubíral, smut- nou tu písničku »Orate ne sit fuga vestra in die festo« [Modlete se, abyste nemusili utíkati v den sváteční], jak jemu se to v den Páně nedělní trefilo, žalostivě s pláčem připomínal, manželky své truchlé a zarmoucené i statečku svého tu v Boleslavi zanechal, do města Ži- tavy v Lužicích se obrátil a tam samotný bez manželky 1/2 léta zůstával.« Manželka přišla za ním za 1/2 léta a setkala se s ním zrovna na Štědrý den r. 1627. »Statku svého plnomocníkům, švakrům jeho a bratřím jejím zanechala, kteříž nesprávně s tím za- cházeli a z toho, jako i jiní jejich odporníci závistiví, Bohu odpovídati mají.« XXXIII
stěhovali a byli prázdni jak města Boleslavi, tak celého království Českého.« Spolu jim byla dána lhůta Iroku ku prodeji statků a jmění. Ku prodeji měli jmenovaní exulanti splnomocniti osoby katolické. Jmění to mělo býti přísežnými katolickými osobami spravedlivě »ošacováno« a z toho musely býti zaplaceny dluhy k obci, kvota na zaplacení dluhů města, pokuta neboli »perdon« za rebelii — pokudž ji ještě měli platiti — a teprve zbytek měl býti ode- vzdán oněm domácím plnomocníkům. Když bylo toto psaní přečteno, byl m. Jiří Bydžovský »v plné obci na špic postaven, druhý m. Jin- dřich Daniel ze Semanína se nedostavil (neboť se mu bylo skrývati před přísností soldata nakvartýrovaného v jeho domě), a jemu to vy- povědění osvědčeno, že se bude věděti dále čím zpraviti.« Již nebylo odkladu; neodvratná sudba dolehla! »Co měl smutný člověk činiti! V plné obci se sousedy svými se rozžehnal; kteří mu co dobrého přáli, ti ho litovali, ale závistníci ani viaticum Ipeníze na cestu] ze sumy jemu od obce povinné dáti ani vysvědčení šlechetného v té obci svými službami chování vydati nechtěli. Ten den v sobotu [19. 6.J statek mu zinventován a do zejtřejšího dne západu slunce emigrací odložena. Ten den také počet sirotčí, nazejtří pak v neděli po službách Božích zádušní literácký spravil a odvedl.« Přesnost a svědomitost úřednická byly mu průvodkyněmi i v tomto přetěžkém okamžiku života, v němž jiný by byl myslil toliko na své neštěstí. »Za- tím v tuž neděli, kteráž byla třetí po sv. Trojici, jinak po sv. Vítu, 20. Juniiléta 1627 před samým západem slunce s velikou ža- lostí v průvodu některých jeho [sic!] upřímných přátel z města Boleslava Mladého, kdež přes dvamecítma [22] let v sou- sedství zůstával, obci té věrně a upřímně v práci školní, písařské i primasské sloužil, s hůlkou a kabelkou se ubíral, smut- nou tu písničku »Orate ne sit fuga vestra in die festo« [Modlete se, abyste nemusili utíkati v den sváteční], jak jemu se to v den Páně nedělní trefilo, žalostivě s pláčem připomínal, manželky své truchlé a zarmoucené i statečku svého tu v Boleslavi zanechal, do města Ži- tavy v Lužicích se obrátil a tam samotný bez manželky 1/2 léta zůstával.« Manželka přišla za ním za 1/2 léta a setkala se s ním zrovna na Štědrý den r. 1627. »Statku svého plnomocníkům, švakrům jeho a bratřím jejím zanechala, kteříž nesprávně s tím za- cházeli a z toho, jako i jiní jejich odporníci závistiví, Bohu odpovídati mají.« XXXIII
Strana XXXIV
Týž osud stihl i Jindřicha Daniela ze Semanína, který se »málo před několika dny pro soužení a pohrůžky od vojáků do domu jeho kvartírovaných z domu ustoupiti a straniti musel, více se k městu do příbytku svého nenavrátil, do Polska se obrátil. Man- želka jeho s dítkami po třech čtvrtích léta také za ním se tam dala a hojného statku tu v Boleslavi přátelům zanechala«. Tak se po několika letech tuhého odporu naplnila hořká sudba primasa Kez., který ve své osobě jakoby zosobňoval sebevědomí a du- chovní podstatu tehdejšího evangelictví českého. Nepoddal se a raději odešel do ciziny. Věřil však pevně, že Bůh nedopustí, aby prohra byla konečná, ač se zdálo tehdáž r. 1627, že vítězství císařovo je nezvratné. Valdštejnovy a Tillyho operace zdeptaly odpor severoněmeckých pro- testantů i jejich protektora, dánského krále Kristiána IV. Císař sám byl nepochybně přesvědčen, že mu už nikdo kořist a ví- tězství nevyrve; teď tedy by nadešla chvíle vhodná, aby diktoval bez ústupků svým poddaným, co mají vyznávati. Byla v tom krutá ironie, že formule svobody svědomí, jak ji stylisovali němečtí evangelíci při náboženském míru augšpurském heslem »cuius regio, eius religio«, a jejíž platnosti se domáhali čeští evangelíci v Čechách po několik desetiletí, poukazujíce na příslušnost našich zemí k říši římsko-ně- mecké, vyháněla je z vlasti a dopomohla k jedinovládě katolictví! Ke- zelius opouštěl jako exulant město, k němuž byl poután tolikerými vztahy, město, které vlastně od dob husitských mělo zaručeno, že ne- musí trpěti ve svých zdech žádného katolíka jako rovnoprávného občana! Kez. však nezoufal, bylť ještě pln energie, kterou oživovala pevná víra ve spravedlivého Boha. Tak možno usuzovati, ježto si zvolil za místo exilu sousední zemi saskou, ač německy neuměl, patrně, aby byl blízko hranic a také proto, že Sasko nebylo tehdáž válečným polem. V té době tam byl klid a bezpečnost. Mohl se nadíti, že tam nebude neustálého pronásledování pro náboženství ani vojenských kvartýrů a nekonečného placení na nejrůznější, tak nená- viděné účely. Předpokládal, že luteránští Sasové budou pohlížeti na českého evangelíka jako na nebohého bratra-souvěrce. Než i v tom se zklamal — alespoň v pozdější době exilu. Kezelius nebyl trpným fatalistou, který by byl složil nečinně ruce v klín a nechal dopadati rány osudu. Byl sice přesvědčen, že všecky útrapy byly buď trestem božím nebo zkouškou k osvědčení vytrvalosti ve snášení protivenství, nebo přímo považoval sebe sama za nástroj božského naučení. Aspoň, XXXIV
Týž osud stihl i Jindřicha Daniela ze Semanína, který se »málo před několika dny pro soužení a pohrůžky od vojáků do domu jeho kvartírovaných z domu ustoupiti a straniti musel, více se k městu do příbytku svého nenavrátil, do Polska se obrátil. Man- želka jeho s dítkami po třech čtvrtích léta také za ním se tam dala a hojného statku tu v Boleslavi přátelům zanechala«. Tak se po několika letech tuhého odporu naplnila hořká sudba primasa Kez., který ve své osobě jakoby zosobňoval sebevědomí a du- chovní podstatu tehdejšího evangelictví českého. Nepoddal se a raději odešel do ciziny. Věřil však pevně, že Bůh nedopustí, aby prohra byla konečná, ač se zdálo tehdáž r. 1627, že vítězství císařovo je nezvratné. Valdštejnovy a Tillyho operace zdeptaly odpor severoněmeckých pro- testantů i jejich protektora, dánského krále Kristiána IV. Císař sám byl nepochybně přesvědčen, že mu už nikdo kořist a ví- tězství nevyrve; teď tedy by nadešla chvíle vhodná, aby diktoval bez ústupků svým poddaným, co mají vyznávati. Byla v tom krutá ironie, že formule svobody svědomí, jak ji stylisovali němečtí evangelíci při náboženském míru augšpurském heslem »cuius regio, eius religio«, a jejíž platnosti se domáhali čeští evangelíci v Čechách po několik desetiletí, poukazujíce na příslušnost našich zemí k říši římsko-ně- mecké, vyháněla je z vlasti a dopomohla k jedinovládě katolictví! Ke- zelius opouštěl jako exulant město, k němuž byl poután tolikerými vztahy, město, které vlastně od dob husitských mělo zaručeno, že ne- musí trpěti ve svých zdech žádného katolíka jako rovnoprávného občana! Kez. však nezoufal, bylť ještě pln energie, kterou oživovala pevná víra ve spravedlivého Boha. Tak možno usuzovati, ježto si zvolil za místo exilu sousední zemi saskou, ač německy neuměl, patrně, aby byl blízko hranic a také proto, že Sasko nebylo tehdáž válečným polem. V té době tam byl klid a bezpečnost. Mohl se nadíti, že tam nebude neustálého pronásledování pro náboženství ani vojenských kvartýrů a nekonečného placení na nejrůznější, tak nená- viděné účely. Předpokládal, že luteránští Sasové budou pohlížeti na českého evangelíka jako na nebohého bratra-souvěrce. Než i v tom se zklamal — alespoň v pozdější době exilu. Kezelius nebyl trpným fatalistou, který by byl složil nečinně ruce v klín a nechal dopadati rány osudu. Byl sice přesvědčen, že všecky útrapy byly buď trestem božím nebo zkouškou k osvědčení vytrvalosti ve snášení protivenství, nebo přímo považoval sebe sama za nástroj božského naučení. Aspoň, XXXIV
Strana XXXV
když se později díval s výšin časové perspektivy na to, co prožil, na- psal v předmluvě: »Jistě mne Bůh přítomným i budoucím primasům a správcům obce mladoboleslavské za divadlo a zrcadlo předložil.« Ale při tom, jsa mužem praktickým, učinil včas opatření, aby v exilu měl existenci podle možnosti zabezpečenu. Proto asi zanechal man- želky Lidmily v Boleslavi ještě dalšího 1/2 roku, aby si zajistil, co z movitostí i nemovitostí zajistiti bylo lze. O jeho životě ve 12tiletém exilu dozvídáme se jen z podílu, kterým se zúčastnil při osudech české emigrace v Sasku a z toho, co jasně vysvítá z údajů, které sděluje o sobě samém. Jest jich, žel, velmi poskrovnu. Nejprve se usadil s ji- nými exulanty v Žitavě, ale odtud celkem brzy (r. 1628) se odstě- hoval do Sabnice. V Žitavě byla toho času velmi značná kolonie exulantů, zejména Českých bratří. Opustili ji však již v dubnu 1628 »pro přístrach vojska císařskýho«, které město tehdáž ohrožovalo. Odjeli na dvakráte. 8. dubna odjela první část na 30 vozích do Polska, do Lešna a Vlodavy, všichni z Jednoty bratrské. 30. dubna pak opět odjeli jiní exulanti na 40 vozích odtud do míšeňské země, aby se obrá- tili do Perna, do Drážďan, do Žandova, do Neištetu, do Bišverdu, do Sabnice, »Egypt obloupili« ſt. j. císařským se vyknuli, aby jim nepadli do rukou], »obávali se snad od soldatův císařských spolírování a k ná- boženství nucení«. V tomto druhém transportu byl jistě i K. s man- želkou, neboť právě on se usadil v Sabnici, městečku 3 míle od Budyšína. Tam asi setrval do listopadu r. 1632, odkudž pak prchl dříve než bylo od Chorvatů právě v tom čase vzato. Sabnice byla tehdá vyplundrována a spálena. Jako motiv této zkázy uvádí Kezelius, že Sabničtí jednoho Chorvata, když přijel na zvědy, zabili. Možno míti za to, že tenkráte zachránil K. vše, co s sebou měl, ježto při výčtu toho, co mu bylo pobráno, uvedeném na jiném místě, nezmiňuje se o ztrá- tách v Sabnici. Ze Sabnice uchýlil se do Perna jako četní jiní čeští vyhnanci, pro- tože se tam mohli asi cítiti bezpečnými.33) Vévodilt mu zámek velmi pevný Sonnenstein. Tam zakotvil nadobro a bydlil tu až do návratu r. 1639. Perno jevilo se českým vyhnancům zvláště výhodným. Keze- lius uvádí jejich počet podle úředního saského sčítání z r. 1633 na 1/23. tisíce. Byl jim vykázán i kostelík sv. Mikuláše na drážďanském předměstí pro české bohoslužby. Exulanti byli pod ochranou saského kurfiřta, jemuž složili slib věrnosti již r. 1629, za poddané jeho však se nepřihlásili, ani nebyli považováni.34) Za vpádu XXXV 35
když se později díval s výšin časové perspektivy na to, co prožil, na- psal v předmluvě: »Jistě mne Bůh přítomným i budoucím primasům a správcům obce mladoboleslavské za divadlo a zrcadlo předložil.« Ale při tom, jsa mužem praktickým, učinil včas opatření, aby v exilu měl existenci podle možnosti zabezpečenu. Proto asi zanechal man- želky Lidmily v Boleslavi ještě dalšího 1/2 roku, aby si zajistil, co z movitostí i nemovitostí zajistiti bylo lze. O jeho životě ve 12tiletém exilu dozvídáme se jen z podílu, kterým se zúčastnil při osudech české emigrace v Sasku a z toho, co jasně vysvítá z údajů, které sděluje o sobě samém. Jest jich, žel, velmi poskrovnu. Nejprve se usadil s ji- nými exulanty v Žitavě, ale odtud celkem brzy (r. 1628) se odstě- hoval do Sabnice. V Žitavě byla toho času velmi značná kolonie exulantů, zejména Českých bratří. Opustili ji však již v dubnu 1628 »pro přístrach vojska císařskýho«, které město tehdáž ohrožovalo. Odjeli na dvakráte. 8. dubna odjela první část na 30 vozích do Polska, do Lešna a Vlodavy, všichni z Jednoty bratrské. 30. dubna pak opět odjeli jiní exulanti na 40 vozích odtud do míšeňské země, aby se obrá- tili do Perna, do Drážďan, do Žandova, do Neištetu, do Bišverdu, do Sabnice, »Egypt obloupili« ſt. j. císařským se vyknuli, aby jim nepadli do rukou], »obávali se snad od soldatův císařských spolírování a k ná- boženství nucení«. V tomto druhém transportu byl jistě i K. s man- želkou, neboť právě on se usadil v Sabnici, městečku 3 míle od Budyšína. Tam asi setrval do listopadu r. 1632, odkudž pak prchl dříve než bylo od Chorvatů právě v tom čase vzato. Sabnice byla tehdá vyplundrována a spálena. Jako motiv této zkázy uvádí Kezelius, že Sabničtí jednoho Chorvata, když přijel na zvědy, zabili. Možno míti za to, že tenkráte zachránil K. vše, co s sebou měl, ježto při výčtu toho, co mu bylo pobráno, uvedeném na jiném místě, nezmiňuje se o ztrá- tách v Sabnici. Ze Sabnice uchýlil se do Perna jako četní jiní čeští vyhnanci, pro- tože se tam mohli asi cítiti bezpečnými.33) Vévodilt mu zámek velmi pevný Sonnenstein. Tam zakotvil nadobro a bydlil tu až do návratu r. 1639. Perno jevilo se českým vyhnancům zvláště výhodným. Keze- lius uvádí jejich počet podle úředního saského sčítání z r. 1633 na 1/23. tisíce. Byl jim vykázán i kostelík sv. Mikuláše na drážďanském předměstí pro české bohoslužby. Exulanti byli pod ochranou saského kurfiřta, jemuž složili slib věrnosti již r. 1629, za poddané jeho však se nepřihlásili, ani nebyli považováni.34) Za vpádu XXXV 35
Strana XXXVI
saského do Čech r. 1631, kdy se vrátilo do Čech mnoho emigrantů, zůstal m. Jiřík v Perně. O dočasné restituci náboženských poměrů v Čechách vyjadřuje se ku podivu nevlídně, ano pohrdavě. Snad mu k tomu radila opatrnost, ostražitost vůči censuře a nespolehlivým lidem domácím, ale z četných jeho poznámek vyzírá vůbec nespokojenost s náboženskou řevnivostí, nejednotností mezi exulantskými evange- líky českými a také s nesnášenlivostí saských luteránů k vyznáním jiným.35) Tu zejména obviňuje m. Samuela Martinia z Dra- žova, předního českého duchovního v Perně (»českého papeže«, jak jej jmenovali posměšně Čeští bratří a po nich Kezelius) z panovač- nosti, liché ctižádosti, ramenářství a ze ziskuchtivosti. Než i jiné, byť nejmenované, kárá pro nepevnost a slabost v osvědčování věrnosti k »české konfesi«. Tak při zprávě o pohřbu »někdy vzácného měště- nína pražského Matěje Kautského z Janštejna« (zemřel v Perně r. 1634) dodává rozhořčeně, že byl pohřben mezi nepoctivými na zadním krchově, že prý byl kalvínista a knězem Sam. Martiniusem se nespravoval. »Luteráni na Kalvinisty hůře nežli na Římany-kato- lický nevrou a jich nenávidějí.« Stejně a z téhož důvodu jako Kaut- skému stalo se téhož roku knězi Zachariáši Bruncvíkovi, někdy děkanu žateckému; tak »němečtí kněží i sami čeští spolubratří svých šetřiti uměli« podotýká k tomu K. Zlé zprávy docházely do útulku peren- ského občas z Čech. Tak na př. došel do Sas císařský dekret ze 17. října 1630, nařizující, aby domy emigrantů, kteří se dosud nestali katolíky, ať už odběžné It. j. bez ustanoveného opatrovníka] nebo spravované dosud katolickými plnomocníky, byly odhadnuty a pro- dány bezpodmínečně jako statek spadlý na císaře. Napříště již jich nesměl nikdo z původních majitelův užívati. S tím asi souvisí již uve- dené postoupení Kezeliovy pohledávky 170 kop gr. míš. Adamovi Kaylovi za pouhých 68 kop! Správou jmění Kezeliova byli pověření sice jeho švakři Novoměstští, ale nejlhostejnější cizí člověk mohl na- kládati sotva bezstarostněji a nesvědomitěji se svěřeným majetkem, nežli tato ušlechtilá »dvojice bratří«. Nicméně Kez. ve vyhnanství nouzi netrpěl, jak prozrazují jeho výroky, že za svého 12tiletého po- bytu v Sasku mnoho proutratil, nebo že Češi byli Němcům vzácni, dokud bylo z čeho platiti a j. Snad možno i předpokládati, že si vydě- lával v Perně i právní praksí, jíž bylo zajisté v lidnaté kolonii pe- renské dosti; těžko aspoň si mysliti, že muž práci tak uvyklý, jako K., by byl složil ruce v klín, měl-li příležitost jakkoli se uplatniti. Žel, jak XXXVI
saského do Čech r. 1631, kdy se vrátilo do Čech mnoho emigrantů, zůstal m. Jiřík v Perně. O dočasné restituci náboženských poměrů v Čechách vyjadřuje se ku podivu nevlídně, ano pohrdavě. Snad mu k tomu radila opatrnost, ostražitost vůči censuře a nespolehlivým lidem domácím, ale z četných jeho poznámek vyzírá vůbec nespokojenost s náboženskou řevnivostí, nejednotností mezi exulantskými evange- líky českými a také s nesnášenlivostí saských luteránů k vyznáním jiným.35) Tu zejména obviňuje m. Samuela Martinia z Dra- žova, předního českého duchovního v Perně (»českého papeže«, jak jej jmenovali posměšně Čeští bratří a po nich Kezelius) z panovač- nosti, liché ctižádosti, ramenářství a ze ziskuchtivosti. Než i jiné, byť nejmenované, kárá pro nepevnost a slabost v osvědčování věrnosti k »české konfesi«. Tak při zprávě o pohřbu »někdy vzácného měště- nína pražského Matěje Kautského z Janštejna« (zemřel v Perně r. 1634) dodává rozhořčeně, že byl pohřben mezi nepoctivými na zadním krchově, že prý byl kalvínista a knězem Sam. Martiniusem se nespravoval. »Luteráni na Kalvinisty hůře nežli na Římany-kato- lický nevrou a jich nenávidějí.« Stejně a z téhož důvodu jako Kaut- skému stalo se téhož roku knězi Zachariáši Bruncvíkovi, někdy děkanu žateckému; tak »němečtí kněží i sami čeští spolubratří svých šetřiti uměli« podotýká k tomu K. Zlé zprávy docházely do útulku peren- ského občas z Čech. Tak na př. došel do Sas císařský dekret ze 17. října 1630, nařizující, aby domy emigrantů, kteří se dosud nestali katolíky, ať už odběžné It. j. bez ustanoveného opatrovníka] nebo spravované dosud katolickými plnomocníky, byly odhadnuty a pro- dány bezpodmínečně jako statek spadlý na císaře. Napříště již jich nesměl nikdo z původních majitelův užívati. S tím asi souvisí již uve- dené postoupení Kezeliovy pohledávky 170 kop gr. míš. Adamovi Kaylovi za pouhých 68 kop! Správou jmění Kezeliova byli pověření sice jeho švakři Novoměstští, ale nejlhostejnější cizí člověk mohl na- kládati sotva bezstarostněji a nesvědomitěji se svěřeným majetkem, nežli tato ušlechtilá »dvojice bratří«. Nicméně Kez. ve vyhnanství nouzi netrpěl, jak prozrazují jeho výroky, že za svého 12tiletého po- bytu v Sasku mnoho proutratil, nebo že Češi byli Němcům vzácni, dokud bylo z čeho platiti a j. Snad možno i předpokládati, že si vydě- lával v Perně i právní praksí, jíž bylo zajisté v lidnaté kolonii pe- renské dosti; těžko aspoň si mysliti, že muž práci tak uvyklý, jako K., by byl složil ruce v klín, měl-li příležitost jakkoli se uplatniti. Žel, jak XXXVI
Strana XXXVII
už bylo řečeno, přímých zpráv o jeho činnosti a poměrech i osudech z doby exilu máme ještě méně nežli z ostatního běhu jeho života. Na nouzi si nestěžuje v tomto období nikde, kromě sklonku pobytu peren- ského, kdy ovšem byl téměř úplně obrán Švédy a Sasy, ale k tomu ještě dospějeme. Občas dolehly na naši obec v Perně také starosti a nejistota z věcí příštích v exilu samém. Ke 24. prosinci 1636 pozna- menal si na př. autor, že byli čeští exulanti z rozkazu kurfiřta saského v Perně popisováni. »Tím se něco nového obmejšlelo. Čechové již tam své proutrativše, nebyli Němcům tak vzácni.36) Proti roku 1633 napo- čítáno roku 1636 všech exulantů i dětí celkem jen 1633 (jinde uvádí 1637). Tedy téměř o 1.000 méně. Mnoho jich před tím umřelo. K. měl v patrnosti zejména vystěhovalce, kteří vyšli r. 1627 z Ml. Boleslavě. Jejich úhrnný počet udává — stěhovali se ovšem do různých končin číslem 32 rodin, po případě i s čeledí. Ale zapomněl připočísti i ty, které před tím uvedl zvláště, jako Stehlíka, Bukače atd. Kdyby výčet byl aspoň přibližně správný, překvapoval by při městě tak lidnatém a nábožensky význačném jako byla Ml. Boleslav doby tehdejší. Nad to se ještě někteří z uvedených (K. sám mezi nimi) vrátili! Neklid zmocnil se od té doby perenských Čechů ještě několikráte. Nová opatření saské vlády prozrazovala pravděpodobný příchod zá- važných událostí. Již před tím (r. 1635 v květnu) povoláno bylo jménem samého kurfiřta 17 exulantů »podezřelých kalvínstvím« a ti byli napomenuti, chtějí-li tu nadále zůstati, aby se řídili konfesí augšpurskou; českou, jakožto podezřelou, aby opustili, schůzek po- stranných, ovšem posluhování svátostmi sobě nezaráželi, knězem Sa- muelem Martiniem, jim představeným, aneb německými kněžími, aby se spravovali. Obsílka týkala se asi Českých bratří, ale znepokojila za- jisté i K., který byl české konfesi oddán. Výzva ještě důtklivější byla opakována 6. července téhož roku 1635, kdy bylo předvoláno před superintendenta, zámeckého sesora a representaci perenskou 47 osob a přečten jim dekret z drážďanské konsistoře, aby — nechtějí-li se říditi německými řády náboženskými — se do tří neděl jinam odstě- hovali. Někteří z nich žádali dalšího příročí a odkladu, jiní skutečně odcházeli, jiní, ač se jich obsílka přímo netýkala, počali se báti po- dobného neštěstí. Trpce praví K., že jiní se tomu smáli i těmto ubo- hým posmívali, choulostivější ku knězi Samuelovi, českému admini- strátorovi, se připochlebili a Nikodemovým pláštěm se přiodíli.7) K těm, kdož se báli »podobného neštěstí«, patřil také K., neboť znal XXXVII
už bylo řečeno, přímých zpráv o jeho činnosti a poměrech i osudech z doby exilu máme ještě méně nežli z ostatního běhu jeho života. Na nouzi si nestěžuje v tomto období nikde, kromě sklonku pobytu peren- ského, kdy ovšem byl téměř úplně obrán Švédy a Sasy, ale k tomu ještě dospějeme. Občas dolehly na naši obec v Perně také starosti a nejistota z věcí příštích v exilu samém. Ke 24. prosinci 1636 pozna- menal si na př. autor, že byli čeští exulanti z rozkazu kurfiřta saského v Perně popisováni. »Tím se něco nového obmejšlelo. Čechové již tam své proutrativše, nebyli Němcům tak vzácni.36) Proti roku 1633 napo- čítáno roku 1636 všech exulantů i dětí celkem jen 1633 (jinde uvádí 1637). Tedy téměř o 1.000 méně. Mnoho jich před tím umřelo. K. měl v patrnosti zejména vystěhovalce, kteří vyšli r. 1627 z Ml. Boleslavě. Jejich úhrnný počet udává — stěhovali se ovšem do různých končin číslem 32 rodin, po případě i s čeledí. Ale zapomněl připočísti i ty, které před tím uvedl zvláště, jako Stehlíka, Bukače atd. Kdyby výčet byl aspoň přibližně správný, překvapoval by při městě tak lidnatém a nábožensky význačném jako byla Ml. Boleslav doby tehdejší. Nad to se ještě někteří z uvedených (K. sám mezi nimi) vrátili! Neklid zmocnil se od té doby perenských Čechů ještě několikráte. Nová opatření saské vlády prozrazovala pravděpodobný příchod zá- važných událostí. Již před tím (r. 1635 v květnu) povoláno bylo jménem samého kurfiřta 17 exulantů »podezřelých kalvínstvím« a ti byli napomenuti, chtějí-li tu nadále zůstati, aby se řídili konfesí augšpurskou; českou, jakožto podezřelou, aby opustili, schůzek po- stranných, ovšem posluhování svátostmi sobě nezaráželi, knězem Sa- muelem Martiniem, jim představeným, aneb německými kněžími, aby se spravovali. Obsílka týkala se asi Českých bratří, ale znepokojila za- jisté i K., který byl české konfesi oddán. Výzva ještě důtklivější byla opakována 6. července téhož roku 1635, kdy bylo předvoláno před superintendenta, zámeckého sesora a representaci perenskou 47 osob a přečten jim dekret z drážďanské konsistoře, aby — nechtějí-li se říditi německými řády náboženskými — se do tří neděl jinam odstě- hovali. Někteří z nich žádali dalšího příročí a odkladu, jiní skutečně odcházeli, jiní, ač se jich obsílka přímo netýkala, počali se báti po- dobného neštěstí. Trpce praví K., že jiní se tomu smáli i těmto ubo- hým posmívali, choulostivější ku knězi Samuelovi, českému admini- strátorovi, se připochlebili a Nikodemovým pláštěm se přiodíli.7) K těm, kdož se báli »podobného neštěstí«, patřil také K., neboť znal XXXVII
Strana XXXVIII
se věrně k české konfesi a těžce nesl, že mnozí Čechové se přihlašovali k německému luterství a »na svou českou, mnohem starší konfesi, od M. J. Husi a jeho následovníkův zapomněli; někteří toliko pro zalí- bení pochlebně to činili.« Bylo prve řečeno, že Čechům uložena přísaha saskému kurfiřtu již r. 1629. Autor nás o ní zpravuje dodatečně k r. 1637, kdy měli exulanti dne 23. září obnoviti předešlou přísahu z r. 1629 a složiti i přísahu věrnosti. Do jaké míry měla býti tato nová přísaha závazná, se z K. nedozvídáme.38) Čechové omluvu svou učinili, při předešlé přísaze zůstaveni býti žádali. Opatření to souviselo asi s rozvojem válečných operací, kdy Švědové táhli do Míšně, jsouce se Sasy v nepřátelství. Snad se chtěla vláda saská ujistiti pevněji spolehlivostí Čechů — vyhnanců, kteří za- jisté viděli ve Švédech náboženské i politické osvoboditele a mstitele na císařské vládě i na katolících. 15. ledna 1638 došlo k novému soupisu exulantů, z něhož podle K. mohli usuzovati na »nepříležitosti, jimž měli raději včas vyhnouti, ježto po roce toho zlým zažili, když je Švédští nemravně spolírovali.« Tehdáž napočítáno bylo Čechů v Perně již pouze přes 1300. »Něco jich pomřelo, něco pro závist německou a kněžskou se rozjelo a jinam odstěhovalo.« 20. ledna před- voláni byli Čechové mužského pohlaví na perenský rathauz a přečtena jim resolucí kurfiřta a juramentum fidelitatis, aby je obnovili, což vy- konati museli; i vdovy a sirotci rukou dáním to slibovali, avšak pod- daností žádný nebyl zavazován. — To byla předzvěst blížící se bouře se strany švédské. Nedlouho potom zemřel (v únoru) a pohřben byl v Perně m. Samuel Martinius z Dražova, jemuž věnuje K. několik nevlídných posmrtných slov. Nedožil se aspoň strastí a hrůz, které zachvátily asi po roce jeho perenské krajany a farníky. Již v březnu r. 1639 oblehl generál Banèr saský Freiberk, obrátiv vojsko saské a s ním spojené císařské na útěk. I v Perně zavládl strach ze Švédů a proto jali se tamní obyvatelé »dělati šance«, na něž i české exulanty hnali; ti — kromě kněží a stavu rytířského, kteří byli z povinnosti vyňati — musili na nich ve dne i v noci i v ne- děli dělati. Znova byli exulanti konskribováni a všichni od 15—60 let, pokud byli schopni, povoláni k obraně. Při líčení Ke- zeliově překvapuje, že povinnost tu zřejmě nesl nelibě. Za pohostinství a ochranu, jichž Češi po léta zde užívali, měli se nyní v době nebez- pečí odvděčiti při obraně města; to přece bylo samozřejmé. »Nebezpečí XXXVIII
se věrně k české konfesi a těžce nesl, že mnozí Čechové se přihlašovali k německému luterství a »na svou českou, mnohem starší konfesi, od M. J. Husi a jeho následovníkův zapomněli; někteří toliko pro zalí- bení pochlebně to činili.« Bylo prve řečeno, že Čechům uložena přísaha saskému kurfiřtu již r. 1629. Autor nás o ní zpravuje dodatečně k r. 1637, kdy měli exulanti dne 23. září obnoviti předešlou přísahu z r. 1629 a složiti i přísahu věrnosti. Do jaké míry měla býti tato nová přísaha závazná, se z K. nedozvídáme.38) Čechové omluvu svou učinili, při předešlé přísaze zůstaveni býti žádali. Opatření to souviselo asi s rozvojem válečných operací, kdy Švědové táhli do Míšně, jsouce se Sasy v nepřátelství. Snad se chtěla vláda saská ujistiti pevněji spolehlivostí Čechů — vyhnanců, kteří za- jisté viděli ve Švédech náboženské i politické osvoboditele a mstitele na císařské vládě i na katolících. 15. ledna 1638 došlo k novému soupisu exulantů, z něhož podle K. mohli usuzovati na »nepříležitosti, jimž měli raději včas vyhnouti, ježto po roce toho zlým zažili, když je Švédští nemravně spolírovali.« Tehdáž napočítáno bylo Čechů v Perně již pouze přes 1300. »Něco jich pomřelo, něco pro závist německou a kněžskou se rozjelo a jinam odstěhovalo.« 20. ledna před- voláni byli Čechové mužského pohlaví na perenský rathauz a přečtena jim resolucí kurfiřta a juramentum fidelitatis, aby je obnovili, což vy- konati museli; i vdovy a sirotci rukou dáním to slibovali, avšak pod- daností žádný nebyl zavazován. — To byla předzvěst blížící se bouře se strany švédské. Nedlouho potom zemřel (v únoru) a pohřben byl v Perně m. Samuel Martinius z Dražova, jemuž věnuje K. několik nevlídných posmrtných slov. Nedožil se aspoň strastí a hrůz, které zachvátily asi po roce jeho perenské krajany a farníky. Již v březnu r. 1639 oblehl generál Banèr saský Freiberk, obrátiv vojsko saské a s ním spojené císařské na útěk. I v Perně zavládl strach ze Švédů a proto jali se tamní obyvatelé »dělati šance«, na něž i české exulanty hnali; ti — kromě kněží a stavu rytířského, kteří byli z povinnosti vyňati — musili na nich ve dne i v noci i v ne- děli dělati. Znova byli exulanti konskribováni a všichni od 15—60 let, pokud byli schopni, povoláni k obraně. Při líčení Ke- zeliově překvapuje, že povinnost tu zřejmě nesl nelibě. Za pohostinství a ochranu, jichž Češi po léta zde užívali, měli se nyní v době nebez- pečí odvděčiti při obraně města; to přece bylo samozřejmé. »Nebezpečí XXXVIII
Strana XXXIX
nastávalo« dodává K. Přikvačilo brzy: 26. dubna »raníčko Jan Banýr s švédskou armádou od Freiberka k městu Pirnu přitáhl a je i zá- mek silně oblehl«. Hrůzy vojenské diktatury, jichž kdysi zakusili v rodné zemi, se netoliko opakovaly, nýbrž i stupňovaly. 3. května jal se Banèr dobývat města. Švédové pronikli až k městským branám a stříleli odtud z těžkých kusů na hradby, načež udělali při dráž- ďanské bráně, tedy na té straně, kde byly příbytky našich exulantů, »pressu«, t. j. soustředili tam pokus o průlom ve hradbách a prolo- mivše tu veliký otvor, hnali se jím do města. Obránci, saští vojáci a domácí měšťané utekli včas odtud na zámek, a »nebohých českých exulantů v stichu [na holičkách] nechali«. Sami svoje cenné věci dobře ukryli, a Čechové svého nastaviti museli. Perenští dokonce přičítali rychlé dobytí města zradě Čechů. A přece: ubozí exulanti, ježto byli na ráně Švédům, hrozně byli postiženi! Pobrali jim, co bylo na dosah; Švědové netoliko Čechy bili — patrně, aby na nich vynutili přiznání, kde mají co ukryto — ale asi 30 jich zabili a 157 »škodně ranili«. U koho nalezena zbraň, byl ihned zabit. Hrozná to představa, mnoho zabitých těmi, ve které skládali pevné naděje, leželo vysvlečeno, tedy ještě dodatečně úplně oloupeno, na rynku! Pak se dali Švédové do vybíjení domů. Domácí, když se sami stahovali na zámek, chlácholili Čechy, že jim Švědové tolik neublíží (patrně jako bojovníci za českou věc) a zatím: nikoho nešetřili, nábytek jim rozbili, šaty i stolní a jiné prádlo jim pobrali, a toto řádění švédské trvalo po celé 2 dny. Vydřeli na exulantech peníze a klenoty, celé pytle toho pobrali, a nad to nutili Čechy, aby jim tuto kořist »pracně a nebezpečně« odnášeli. »V noci pak sobě pesky [= hanebně] provozovali.« Dokonce i domy zapalo- vali. Nešťastníci se pokusili ze strachu před uhořením dostati se ve tmách nočních z města. ale Švědové je lapali a do košile svlékali. — V úděsném tom zmatku byli odtrženi členové rodin tak dalece jeden od druhého, že se shledali sotva třetího dne. Po dvou dnech teprve bylo vybubnováno, že jest volné drancování zastaveno. Sasové i exulanti se mohli vrátiti do svých příbytků. Ale i tehdá na ně — už skoro úplně ožebračené — čekalo nové obírání: se strany dosavadních hostitelův. »Němci hospodářové dříve se domů navrátili a nežli se Čechové shle- dali, oni [Němci] jejich věci vyšumovali ſvybrali] a co se jim líbilo, pobrali; Čechům zanechali jen hadry a cínové nádobí. Někteří z exu- lantů tehdá nepojedli po 3 dni a teprve se třetího dne »k svým kutlofům [bídným příbytkům] prázdni do prázdného navracovali a jedni dru- XXXIX
nastávalo« dodává K. Přikvačilo brzy: 26. dubna »raníčko Jan Banýr s švédskou armádou od Freiberka k městu Pirnu přitáhl a je i zá- mek silně oblehl«. Hrůzy vojenské diktatury, jichž kdysi zakusili v rodné zemi, se netoliko opakovaly, nýbrž i stupňovaly. 3. května jal se Banèr dobývat města. Švédové pronikli až k městským branám a stříleli odtud z těžkých kusů na hradby, načež udělali při dráž- ďanské bráně, tedy na té straně, kde byly příbytky našich exulantů, »pressu«, t. j. soustředili tam pokus o průlom ve hradbách a prolo- mivše tu veliký otvor, hnali se jím do města. Obránci, saští vojáci a domácí měšťané utekli včas odtud na zámek, a »nebohých českých exulantů v stichu [na holičkách] nechali«. Sami svoje cenné věci dobře ukryli, a Čechové svého nastaviti museli. Perenští dokonce přičítali rychlé dobytí města zradě Čechů. A přece: ubozí exulanti, ježto byli na ráně Švédům, hrozně byli postiženi! Pobrali jim, co bylo na dosah; Švědové netoliko Čechy bili — patrně, aby na nich vynutili přiznání, kde mají co ukryto — ale asi 30 jich zabili a 157 »škodně ranili«. U koho nalezena zbraň, byl ihned zabit. Hrozná to představa, mnoho zabitých těmi, ve které skládali pevné naděje, leželo vysvlečeno, tedy ještě dodatečně úplně oloupeno, na rynku! Pak se dali Švédové do vybíjení domů. Domácí, když se sami stahovali na zámek, chlácholili Čechy, že jim Švědové tolik neublíží (patrně jako bojovníci za českou věc) a zatím: nikoho nešetřili, nábytek jim rozbili, šaty i stolní a jiné prádlo jim pobrali, a toto řádění švédské trvalo po celé 2 dny. Vydřeli na exulantech peníze a klenoty, celé pytle toho pobrali, a nad to nutili Čechy, aby jim tuto kořist »pracně a nebezpečně« odnášeli. »V noci pak sobě pesky [= hanebně] provozovali.« Dokonce i domy zapalo- vali. Nešťastníci se pokusili ze strachu před uhořením dostati se ve tmách nočních z města. ale Švědové je lapali a do košile svlékali. — V úděsném tom zmatku byli odtrženi členové rodin tak dalece jeden od druhého, že se shledali sotva třetího dne. Po dvou dnech teprve bylo vybubnováno, že jest volné drancování zastaveno. Sasové i exulanti se mohli vrátiti do svých příbytků. Ale i tehdá na ně — už skoro úplně ožebračené — čekalo nové obírání: se strany dosavadních hostitelův. »Němci hospodářové dříve se domů navrátili a nežli se Čechové shle- dali, oni [Němci] jejich věci vyšumovali ſvybrali] a co se jim líbilo, pobrali; Čechům zanechali jen hadry a cínové nádobí. Někteří z exu- lantů tehdá nepojedli po 3 dni a teprve se třetího dne »k svým kutlofům [bídným příbytkům] prázdni do prázdného navracovali a jedni dru- XXXIX
Strana XL
hým toužili [si stýskalij.« Mnoho Čechů buď na poranění, způsobená jim Švédy, nebo pro přestálý strach umíralo — aniž mohli býti při přestřelkách mezi městem a zámkem trvajících řádně pohřbeni! Všecky ty útrapy a hrůzy bojů o Perno označuje K. s přiměřenou gradací: prve je nazývaje »lázní perenskou«, později pak »tragedií perenskou«. Poněvadž běželo o město vojensky velmi důležité, trvaly arci boje o ně mezi Švédy a Sasy plné 3 měsíce (do 2. srpna 1639). Kurfiřtští usilovali několikráte zahnati Švédy odtud; Češi při těch bojích znova a znova zakusili mnoho strachu, nebezpečí a nedostatku. V době švédské okupace nastal i hlad, takže Čechům, uvyklým patrně na lepší časy, bylo se spokojiti chlebem ze šrotův a z plev. »Když jiného ne- bylo, velmi dobrým se zdál a vodou to zapíjeli. Maso kravské, neslané i bez chleba jídali. Dokonce i pivo došlo, o vínu mlčeti.« Krajně zlá situace nastala exulantům 18. července, kdy kurfiřtští podnikli obzvláště prudký útok na Švédy, bránící se v městě pod zám- kem. Od dělových kulí, granátů a ohnivých koulí, vrhaných proti švédským posicím, bylo mnoho domů pobořeno, asi 500 ran z těžkých kusů bylo vystřeleno na Švédy, ale »Bůh ochránil«; nikde nevznikl oheň, ani nepřišel nikdo k úrazu. Češi měli veliký strach, neboť jim hrozili Sasové, že ani kůstka jedna z nich nezůstane. Ale Švédové se přes místní úspěchy saské ubránili, pobivše přes 300 nepřátel při vlastních ztrátách zcela nepatrných. K štěstí Švédův i exulantův oble- hatelé odtáhli dne 22. července (2. srpna) od Perna, neboť se jim do- stalo zpráv, že Švédům táhne pomoc od Čech. Skutečně v noci přibyl generál Štalhans, který potom 5. srpna uchystal ústup svého vojska od Perna do Čech, kdež veliká část severu byla právě v moci švédské. Exulantům zbývalo zajisté jediné východisko: odejíti z města nyní jim nepřátelského a pokusiti se — o návrat do vlasti, kterou se snad po- daří Švédům vůbec osvoboditi. Ostatně jiné volby nebylo. Vyhnanci, obraní o všecko jmění, které se jim dříve podařilo z vlasti zachrániti, a které snad i výdělkem v cizině mírně rozmnožili, mohli očekávati, že se spíše doma uchytí, a že bídu bude lze snáze nésti doma nežli v cizině. Pročež čeští exulanti vyšli pod ochranou Štalhansových vojsk z Perna svázavše do uzlíčků, co mohli unésti. Ostatní věci poručili Bohu a svým dosavadním hospodářům. Cesta s malými dětmi, starci a mnoha nemocnými byla velmi svízelná, takže I. dne ušli sotva 1 míli. Druhý den přecházeli ještě s většími obtížemi hory u českého pomezí, XL
hým toužili [si stýskalij.« Mnoho Čechů buď na poranění, způsobená jim Švédy, nebo pro přestálý strach umíralo — aniž mohli býti při přestřelkách mezi městem a zámkem trvajících řádně pohřbeni! Všecky ty útrapy a hrůzy bojů o Perno označuje K. s přiměřenou gradací: prve je nazývaje »lázní perenskou«, později pak »tragedií perenskou«. Poněvadž běželo o město vojensky velmi důležité, trvaly arci boje o ně mezi Švédy a Sasy plné 3 měsíce (do 2. srpna 1639). Kurfiřtští usilovali několikráte zahnati Švédy odtud; Češi při těch bojích znova a znova zakusili mnoho strachu, nebezpečí a nedostatku. V době švédské okupace nastal i hlad, takže Čechům, uvyklým patrně na lepší časy, bylo se spokojiti chlebem ze šrotův a z plev. »Když jiného ne- bylo, velmi dobrým se zdál a vodou to zapíjeli. Maso kravské, neslané i bez chleba jídali. Dokonce i pivo došlo, o vínu mlčeti.« Krajně zlá situace nastala exulantům 18. července, kdy kurfiřtští podnikli obzvláště prudký útok na Švédy, bránící se v městě pod zám- kem. Od dělových kulí, granátů a ohnivých koulí, vrhaných proti švédským posicím, bylo mnoho domů pobořeno, asi 500 ran z těžkých kusů bylo vystřeleno na Švédy, ale »Bůh ochránil«; nikde nevznikl oheň, ani nepřišel nikdo k úrazu. Češi měli veliký strach, neboť jim hrozili Sasové, že ani kůstka jedna z nich nezůstane. Ale Švédové se přes místní úspěchy saské ubránili, pobivše přes 300 nepřátel při vlastních ztrátách zcela nepatrných. K štěstí Švédův i exulantův oble- hatelé odtáhli dne 22. července (2. srpna) od Perna, neboť se jim do- stalo zpráv, že Švédům táhne pomoc od Čech. Skutečně v noci přibyl generál Štalhans, který potom 5. srpna uchystal ústup svého vojska od Perna do Čech, kdež veliká část severu byla právě v moci švédské. Exulantům zbývalo zajisté jediné východisko: odejíti z města nyní jim nepřátelského a pokusiti se — o návrat do vlasti, kterou se snad po- daří Švédům vůbec osvoboditi. Ostatně jiné volby nebylo. Vyhnanci, obraní o všecko jmění, které se jim dříve podařilo z vlasti zachrániti, a které snad i výdělkem v cizině mírně rozmnožili, mohli očekávati, že se spíše doma uchytí, a že bídu bude lze snáze nésti doma nežli v cizině. Pročež čeští exulanti vyšli pod ochranou Štalhansových vojsk z Perna svázavše do uzlíčků, co mohli unésti. Ostatní věci poručili Bohu a svým dosavadním hospodářům. Cesta s malými dětmi, starci a mnoha nemocnými byla velmi svízelná, takže I. dne ušli sotva 1 míli. Druhý den přecházeli ještě s většími obtížemi hory u českého pomezí, XL
Strana XLI
odhazujíce příliš těžká břemena cestou. U Šluknova se rozešli růz- nými směry. Mnoho jich zamířilo do Žitavy, kdež »nehrubě vděčně přijati byli. Němci se jim vysmívali, proč se zbytečně toulali a doma neposeděli.« M. Jiřík Bydžovský putoval s chotí a patrně ještě s jinými smutnými souputníky ... k Ml. Boleslavi, odkudž byl vyšel snad s lepšími nadějemi před 12ti lety a 9 nedělemi, když byl za ta léta mnoho v cizině »proutratil« a na konec skoro úplně zůstal bez prostředků. V Perně ještě lecčehos zanechal a tak přicházel do města, kde byl kdysi z nejbohatších a nejvlivnějších sousedů, vlastně s ho- lýma rukama. A ještě se naň dívali zde skrze prsty! Byl »nehrubě vzácně přijat«. Mladá Boleslav byla pod komandem švédským, Banèr ovládal náš kraj a uvaloval na něj veliké kontribuce i jiné všelijaké pomoci vymáhal. Tehdá vrátili se i někteří kněží podobojí na své fary, mezi nimi také Petr Gryneus Přeloučský, vypovězený před 17ti lety z města, ujal se opět fary mladoboleslavské. Avšak císařská armáda, značně posílená, vtrhla do Čech znova r. 1640. »Banýra s jeho dráby z země vyhnala. I ti kněží se také vyklidili, a kde který věděl, běželi.« Mladá Boleslav ocitla se znova v pásmu válečném. Přesila císařská pomalu vypudila Švédy z celého kraje boleslavského. Nepřinesla mu úlevy, ale naopak mnohem větší útrapy. Císařští »pravě voštiny dotla- čovali; co onino zanechali, tito všecko dobrali.« Vrchní velitel, arci- kníže Leopold, měl se svým štábem kvartýr v Ml. Boleslavi. Mnoho to obec i sousedy stálo. A ke všemu spoluobčané Bydžovského, ač měli s tím vším hodně soužení, ještě neměli útrpnosti s jinými. Aby prý se »někomu připochlebili a zachovali«, uvrhli svého bývalého primasa s některými jinými exulanty do vězení a tam je 18 dní s velkými pohrůžkami drželi. Jeho manželka Lidmila, uštvaná předešlými bě- dami a hrůzami, roznemohla se, zasažena byvši touto poslední ranou smrtelně. Kezeliovi podařilo se s největšími obtížemi opatřiti si rukojmí, takže přece byl propuštěn z vězení 12. března, ale 17. března choť jeho skonala, majíc teprve 49 let. Druhého dne v neděli družebnou, o níž se byla také před 49 lety narodila, byla »s přístrachem vojen- ským pohřbena«. Nový, těžký zármutek z této ztráty dolehl na hlavu 64letého muže. Utěšoval se, ubožák, aspoň tím, že byla bezdětná, a že tudíž byla ušetřena úzkosti, co by se stalo v těchto děsných dobách s dětmi. »Beatae steriles iis temporibus« Iblažené ženy neplodné za těch časů] připsal k té události Kezelius. Příčinu nového pronásledování K. po návratu můžeme vytušiti XLI
odhazujíce příliš těžká břemena cestou. U Šluknova se rozešli růz- nými směry. Mnoho jich zamířilo do Žitavy, kdež »nehrubě vděčně přijati byli. Němci se jim vysmívali, proč se zbytečně toulali a doma neposeděli.« M. Jiřík Bydžovský putoval s chotí a patrně ještě s jinými smutnými souputníky ... k Ml. Boleslavi, odkudž byl vyšel snad s lepšími nadějemi před 12ti lety a 9 nedělemi, když byl za ta léta mnoho v cizině »proutratil« a na konec skoro úplně zůstal bez prostředků. V Perně ještě lecčehos zanechal a tak přicházel do města, kde byl kdysi z nejbohatších a nejvlivnějších sousedů, vlastně s ho- lýma rukama. A ještě se naň dívali zde skrze prsty! Byl »nehrubě vzácně přijat«. Mladá Boleslav byla pod komandem švédským, Banèr ovládal náš kraj a uvaloval na něj veliké kontribuce i jiné všelijaké pomoci vymáhal. Tehdá vrátili se i někteří kněží podobojí na své fary, mezi nimi také Petr Gryneus Přeloučský, vypovězený před 17ti lety z města, ujal se opět fary mladoboleslavské. Avšak císařská armáda, značně posílená, vtrhla do Čech znova r. 1640. »Banýra s jeho dráby z země vyhnala. I ti kněží se také vyklidili, a kde který věděl, běželi.« Mladá Boleslav ocitla se znova v pásmu válečném. Přesila císařská pomalu vypudila Švédy z celého kraje boleslavského. Nepřinesla mu úlevy, ale naopak mnohem větší útrapy. Císařští »pravě voštiny dotla- čovali; co onino zanechali, tito všecko dobrali.« Vrchní velitel, arci- kníže Leopold, měl se svým štábem kvartýr v Ml. Boleslavi. Mnoho to obec i sousedy stálo. A ke všemu spoluobčané Bydžovského, ač měli s tím vším hodně soužení, ještě neměli útrpnosti s jinými. Aby prý se »někomu připochlebili a zachovali«, uvrhli svého bývalého primasa s některými jinými exulanty do vězení a tam je 18 dní s velkými pohrůžkami drželi. Jeho manželka Lidmila, uštvaná předešlými bě- dami a hrůzami, roznemohla se, zasažena byvši touto poslední ranou smrtelně. Kezeliovi podařilo se s největšími obtížemi opatřiti si rukojmí, takže přece byl propuštěn z vězení 12. března, ale 17. března choť jeho skonala, majíc teprve 49 let. Druhého dne v neděli družebnou, o níž se byla také před 49 lety narodila, byla »s přístrachem vojen- ským pohřbena«. Nový, těžký zármutek z této ztráty dolehl na hlavu 64letého muže. Utěšoval se, ubožák, aspoň tím, že byla bezdětná, a že tudíž byla ušetřena úzkosti, co by se stalo v těchto děsných dobách s dětmi. »Beatae steriles iis temporibus« Iblažené ženy neplodné za těch časů] připsal k té události Kezelius. Příčinu nového pronásledování K. po návratu můžeme vytušiti XLI
Strana XLII
z narážek jeho: Tak mluvě o kněžích podobojích, kteří »na některé fary „se vetřeli“, obviňuje je, že „mezi lidem zbytečné a škodné roz- dvojení učinili, takže toho mnozí [mezi nimi také asi K.J zlým odbý- vati museli«. Měl na mysli asi pozdější proměnu poměrů, když místo Švédů ovládli Boleslav císařští. Do té chvíle jistě zůstal K. i zjevně evangelíkem. Jeho pozdější vazba souvisela nepochybně s jeho věrou, kterou mu různí protivníci asi předhazovali a pro niž na něho i úřady upozorňovali. 27. srpna 1640 byl vydán arciknížetem Leopoldem z po- pudu jeho sekretáře Jiřího Michny dekret, aby exulanti boleslavští zde postižení byli donucováni ke katolictví vězením o chlebě a vodě, po- hrůžkami robot v poutech při šancích královéhradeckých nebo vyše- hradských. Ježto však pan Michna brzo zemřel, »dekret pomalu utuchl«. Trampot si přimnožovali i sousedé sami, »nesvornost sou- sedská, nepřízeň a závist lidská zrůst brala«. »Jedni druhým pro ne- svornost k obtížnostem sloužili, někteří se nad jiné vyvyšovali a potřá- sali.« A v tomto ovzduší bylo K. u veliké nouzi v samotnosti cizí kouty vytloukati, neboť »dům jeho v rynku boleslavském [Staroměstské ná- městí č. 99] zpustl a se obořil [1643] spolu s domy Daniela Miloty a po Mikulášovi Řeháčkovi. Druhý [97-I] pak nedoplacený na podob- nou ruinu přicházel, vojáci v Čechách zle hospodařili a čím dále, vždy hůře bylo.« Alespoň hmotně mu mohlo býti lépe, kdyby byl měl za svého pobytu v cizině svědomitější poručníky a plnomocníky nežli byli jeho švakři, bratří Novoměstští. Již stala se zmínka o tom, kterak postoupili pohledávky Kezeliovy r. 1630 za nepatrné odstupné Adamu Kaylovi ze Šternburka. Snad byli k tomuto krajně nevýhodnému pře- vodu donuceni nařízeními proti exulantům. Snad. Ale oni také jinak blízkého příbuzného poškozovali soustavně tak, až vzniklo úplné ne- přátelství. Poněvadž tento poměr ztrpčoval K. život snad až do po- sledních okamžiků, všimneme si ho i bratří Novoměstských blíže. Kez. praví o tom v předmluvě: »Nebo mi doma věci mé zanechané pří- buzní plnomocníci moji rozptýlili a dle libosti své rozbitovali [roz- házeli], takže navrátě se s prázdnýma rukama k čemu téměř sáhnouti jsem neměl a posavaď opravdového jedruňku při věcech mně vlastně náležitých dovolati se nemohu« a »nyní tomu osobně dívati se musím, že se před očima mýma dům můj někdejší boří, ostatek zahynul a (věci) k navrácení odpírají.« Kezelius svěřil při odchodu do vyhnanství »stateček«, tehdy ještě velmi značný, k opatrování Pavlu a Mikulášovi Novoměstským, jimž XLII
z narážek jeho: Tak mluvě o kněžích podobojích, kteří »na některé fary „se vetřeli“, obviňuje je, že „mezi lidem zbytečné a škodné roz- dvojení učinili, takže toho mnozí [mezi nimi také asi K.J zlým odbý- vati museli«. Měl na mysli asi pozdější proměnu poměrů, když místo Švédů ovládli Boleslav císařští. Do té chvíle jistě zůstal K. i zjevně evangelíkem. Jeho pozdější vazba souvisela nepochybně s jeho věrou, kterou mu různí protivníci asi předhazovali a pro niž na něho i úřady upozorňovali. 27. srpna 1640 byl vydán arciknížetem Leopoldem z po- pudu jeho sekretáře Jiřího Michny dekret, aby exulanti boleslavští zde postižení byli donucováni ke katolictví vězením o chlebě a vodě, po- hrůžkami robot v poutech při šancích královéhradeckých nebo vyše- hradských. Ježto však pan Michna brzo zemřel, »dekret pomalu utuchl«. Trampot si přimnožovali i sousedé sami, »nesvornost sou- sedská, nepřízeň a závist lidská zrůst brala«. »Jedni druhým pro ne- svornost k obtížnostem sloužili, někteří se nad jiné vyvyšovali a potřá- sali.« A v tomto ovzduší bylo K. u veliké nouzi v samotnosti cizí kouty vytloukati, neboť »dům jeho v rynku boleslavském [Staroměstské ná- městí č. 99] zpustl a se obořil [1643] spolu s domy Daniela Miloty a po Mikulášovi Řeháčkovi. Druhý [97-I] pak nedoplacený na podob- nou ruinu přicházel, vojáci v Čechách zle hospodařili a čím dále, vždy hůře bylo.« Alespoň hmotně mu mohlo býti lépe, kdyby byl měl za svého pobytu v cizině svědomitější poručníky a plnomocníky nežli byli jeho švakři, bratří Novoměstští. Již stala se zmínka o tom, kterak postoupili pohledávky Kezeliovy r. 1630 za nepatrné odstupné Adamu Kaylovi ze Šternburka. Snad byli k tomuto krajně nevýhodnému pře- vodu donuceni nařízeními proti exulantům. Snad. Ale oni také jinak blízkého příbuzného poškozovali soustavně tak, až vzniklo úplné ne- přátelství. Poněvadž tento poměr ztrpčoval K. život snad až do po- sledních okamžiků, všimneme si ho i bratří Novoměstských blíže. Kez. praví o tom v předmluvě: »Nebo mi doma věci mé zanechané pří- buzní plnomocníci moji rozptýlili a dle libosti své rozbitovali [roz- házeli], takže navrátě se s prázdnýma rukama k čemu téměř sáhnouti jsem neměl a posavaď opravdového jedruňku při věcech mně vlastně náležitých dovolati se nemohu« a »nyní tomu osobně dívati se musím, že se před očima mýma dům můj někdejší boří, ostatek zahynul a (věci) k navrácení odpírají.« Kezelius svěřil při odchodu do vyhnanství »stateček«, tehdy ještě velmi značný, k opatrování Pavlu a Mikulášovi Novoměstským, jimž XLII
Strana XLIII
jako švakrům asi úplně důvěřoval. — A zatím: sotva by byl nalezl bez- starostnějších a lhostejnějších správců nad tyto blízké příbuzné, z nichž zejména Pavel rýsuje se v archivních záznamech, pokud je bylo možno shledati, jako člověk nízké povahy, mstivý, hašteřivý, utrhač a lakomec, zadržující i chudé děvečce dlužnou mzdu. Oba byli asi jinak lidé schopní a inteligentní. Mikuláš Novoměstský byl i purk- mistrem r. 1638,33) tedy obecním radním a r. 1653 připomíná se 40) jako městský rychtář. Dosáhl tudíž hodností v obci z nejvýznačněj- ších. K jeho charakteristice přispívá zajisté výrazně okolnost, že se oženil r. 1635 — sám po druhé — se ženou (Alžbětou Smutnou), která měla před tím manželů 5, takže Mikuláš Novoměstský byl už šestým. V cit. prameni 41) čteme přes tu chvíli, že měli oba bratří ně- jaké soudy a tahanice jako sudiči z povolání nebo lidé, jejichž jednání vyvolává ustavičné spory. Pavel, který asi ještě daleko předčil nad svého »vzácného« bratra, byl sám prokurátorem (právním zástupcem) na soudech. Vystupoval v této funkci nejednou tam, kde protivnou stranu zastupoval jeho nenáviděný švakr Jiřík Bydžovský. Dočítáme se, že se mu dostalo pro různé utrhačné řeči dokonce i pokárání jmé- nem konšelů a nejedné výstrahy, aby jich zanechal. Nad jiné mar- kantní rys jeho podobizně vtiskuje pře, kterou měl se svou děvečkou r. 1649,42) a již tu pro příznačnost blíže vylíčíme. Pavel Novoměstský obvinil děvečku, že mu ukradla 7 zlatých. Děvečka to popřela a pro- hlásila naproti tomu při výslechu, že mu 3 a 1/2 léta věrně sloužila, ale Pavel Novoměstský jí nedal za to žádné mzdy, leda za den, a to někdy jen 2—3 kr. Nad to jí pobral některé věci: sukni mezolanovou, něco soli a mouky, roztloukl jí jakousi truhličku a k tomu ještě »vě- zením ztížil a stloukl«. Děvečka svou výpověď odpřísáhla a P. Novo- městskému uloženo, aby jí věci do západu slunce vrátil a zaplatil i to, »co v šatlavě proutratila«. Takoví byli příbuzní mistrovi. Nepřátelství s nimi stupňovalo se zajisté od Kezeliova návratu, když osobně shlédl, jak mu doma věci jeho zanechané zle opatrovali, rozptýlili a dle libosti své rozbitovali, a propuklo asi po smrti jeho manželky tou měrou, že vznikly trapné spory a vzájemná obviňování, která byla »spokojena« léta 1641 v pátek po neděli postní Oculi prostřednictvím rychtáře Ad. Kayla ze Šternburku, purkmistra Jiř. Šulce, radních Jiř. Březiny a Adama Bešky i písaře Dan. Mikonia. K. byl právně obvinil oba bratří z poručnictví a plnomocenství, kteréž jest jim pominulých časů svěřil, jako i obzvláštně Mikoláš Novoměstský, z některých dluhů podle knih XLIII
jako švakrům asi úplně důvěřoval. — A zatím: sotva by byl nalezl bez- starostnějších a lhostejnějších správců nad tyto blízké příbuzné, z nichž zejména Pavel rýsuje se v archivních záznamech, pokud je bylo možno shledati, jako člověk nízké povahy, mstivý, hašteřivý, utrhač a lakomec, zadržující i chudé děvečce dlužnou mzdu. Oba byli asi jinak lidé schopní a inteligentní. Mikuláš Novoměstský byl i purk- mistrem r. 1638,33) tedy obecním radním a r. 1653 připomíná se 40) jako městský rychtář. Dosáhl tudíž hodností v obci z nejvýznačněj- ších. K jeho charakteristice přispívá zajisté výrazně okolnost, že se oženil r. 1635 — sám po druhé — se ženou (Alžbětou Smutnou), která měla před tím manželů 5, takže Mikuláš Novoměstský byl už šestým. V cit. prameni 41) čteme přes tu chvíli, že měli oba bratří ně- jaké soudy a tahanice jako sudiči z povolání nebo lidé, jejichž jednání vyvolává ustavičné spory. Pavel, který asi ještě daleko předčil nad svého »vzácného« bratra, byl sám prokurátorem (právním zástupcem) na soudech. Vystupoval v této funkci nejednou tam, kde protivnou stranu zastupoval jeho nenáviděný švakr Jiřík Bydžovský. Dočítáme se, že se mu dostalo pro různé utrhačné řeči dokonce i pokárání jmé- nem konšelů a nejedné výstrahy, aby jich zanechal. Nad jiné mar- kantní rys jeho podobizně vtiskuje pře, kterou měl se svou děvečkou r. 1649,42) a již tu pro příznačnost blíže vylíčíme. Pavel Novoměstský obvinil děvečku, že mu ukradla 7 zlatých. Děvečka to popřela a pro- hlásila naproti tomu při výslechu, že mu 3 a 1/2 léta věrně sloužila, ale Pavel Novoměstský jí nedal za to žádné mzdy, leda za den, a to někdy jen 2—3 kr. Nad to jí pobral některé věci: sukni mezolanovou, něco soli a mouky, roztloukl jí jakousi truhličku a k tomu ještě »vě- zením ztížil a stloukl«. Děvečka svou výpověď odpřísáhla a P. Novo- městskému uloženo, aby jí věci do západu slunce vrátil a zaplatil i to, »co v šatlavě proutratila«. Takoví byli příbuzní mistrovi. Nepřátelství s nimi stupňovalo se zajisté od Kezeliova návratu, když osobně shlédl, jak mu doma věci jeho zanechané zle opatrovali, rozptýlili a dle libosti své rozbitovali, a propuklo asi po smrti jeho manželky tou měrou, že vznikly trapné spory a vzájemná obviňování, která byla »spokojena« léta 1641 v pátek po neděli postní Oculi prostřednictvím rychtáře Ad. Kayla ze Šternburku, purkmistra Jiř. Šulce, radních Jiř. Březiny a Adama Bešky i písaře Dan. Mikonia. K. byl právně obvinil oba bratří z poručnictví a plnomocenství, kteréž jest jim pominulých časů svěřil, jako i obzvláštně Mikoláš Novoměstský, z některých dluhů podle knih XLIII
Strana XLIV
městských povinných i obzvláštního po manželce jeho právi byli a počet učinili. Naproti tomu bratří učinili přípověď na pozůstalost po Lidmile, sestře své, a Kezelia »chtěli viniti z nějakého rčení a přípo- vědi«. Smluvcové, dosáhše od obou stran plné moci, spokojili je tak, že všelijaké nedorozumění a nevole mezi nimi »mocí ubrmanskou zdvihli, umořili a v nic obrátili«, takže jim ta veškerá slova od nich vespolek mluvená a psaná k újmě cti býti nemají nyní i na časy bu- doucí, aby sobě toho ničímž zlým nepřipomínali. Spolu bratří Novo- městští od té své přípovědi i od toho rčení upustili a m. Jiřík Byd- žovský dobrovolně upustil od své pretensí, kde mu měli vykázati počet ze svého poručnictví i z užívání rolí a domu i svršků a dluhů zvyupo- mínaných a také i od dluhu, který byl Mikuláš povinen své sestře Lid- mile, ježto Mikuláš na své dobré svědomí, jako pod přísahou, pro- hlásil, že nic jí nezůstal dlužen a že zaplatil jiný dluh jemu (Keze- liovi) a jeho strýci povinný. Jenom bylo ujednáno, aby K. bylo vypla- ceno v ročních lhůtách po 5 kopách, celkem 35 kop m. gr. z částky 75 kop, které měla Lidmila na domě podoleckém, Vavřincovském. Zbý- vajících 40 kop aby společně náleželo bratřím Novoměstským. Kromě toho podvolil se Mikuláš za mnohé svršky k sobě přijaté, prodané a rozmrhané, dáti Bydžovskému půl pouzdra mís a půl pouzdra talířů cínových, též lože pod nebesy, vlastnictví to Kezeliovo, a »polou truhly hodné«. Pavel pak musil vrátit knihy a cokoli měl z věcí švakrových. Na konec prohlásili bratří Novoměstští, že mu různých dluhů, které má na př. u žida Šimše, u Václava Jarníka i jinde, bude-li se také moci jich doptati, přejí a k nim napomáhati chtějí. Tyto vzájemné úmluvy stvrdili si švakři rukou dáním a provinění si odpustili. Smlouva ta stala se v domě rychtáře Adama ze Šternburku.43) Z uvedených ujed- nání je, myslím, patrno, že při nich vlastně špatně pochodil K., neboť náhrady se mu dostalo za všechno, co za léta exilu ztratil, pramalé nebo žádné, ale za to několika velmi platonických příslibů, které při povaze a zlé vůli švakrů neměly ani praktické ani mravní hodnoty žádné. Se strany Kezeliovy činí přijetí ujednání spíše dojem vynuce- ného, čestného ústupu, vynuceného možná obavou z řečí a snad pí- semných projevů, které ve hněvu o nesvědomitých příbuzných byl šířil. Smlouvou nezískal celkem skoro nic, a přece přes tuto uvedenou slav- nostní smlouvu dobré vůle mezi rozvaděnými příbuznými již nikdy, jak ještě seznáme, nebylo. Než Kezeliův život hořkl až příliš jinými mnohonásobnými strast- XLIV
městských povinných i obzvláštního po manželce jeho právi byli a počet učinili. Naproti tomu bratří učinili přípověď na pozůstalost po Lidmile, sestře své, a Kezelia »chtěli viniti z nějakého rčení a přípo- vědi«. Smluvcové, dosáhše od obou stran plné moci, spokojili je tak, že všelijaké nedorozumění a nevole mezi nimi »mocí ubrmanskou zdvihli, umořili a v nic obrátili«, takže jim ta veškerá slova od nich vespolek mluvená a psaná k újmě cti býti nemají nyní i na časy bu- doucí, aby sobě toho ničímž zlým nepřipomínali. Spolu bratří Novo- městští od té své přípovědi i od toho rčení upustili a m. Jiřík Byd- žovský dobrovolně upustil od své pretensí, kde mu měli vykázati počet ze svého poručnictví i z užívání rolí a domu i svršků a dluhů zvyupo- mínaných a také i od dluhu, který byl Mikuláš povinen své sestře Lid- mile, ježto Mikuláš na své dobré svědomí, jako pod přísahou, pro- hlásil, že nic jí nezůstal dlužen a že zaplatil jiný dluh jemu (Keze- liovi) a jeho strýci povinný. Jenom bylo ujednáno, aby K. bylo vypla- ceno v ročních lhůtách po 5 kopách, celkem 35 kop m. gr. z částky 75 kop, které měla Lidmila na domě podoleckém, Vavřincovském. Zbý- vajících 40 kop aby společně náleželo bratřím Novoměstským. Kromě toho podvolil se Mikuláš za mnohé svršky k sobě přijaté, prodané a rozmrhané, dáti Bydžovskému půl pouzdra mís a půl pouzdra talířů cínových, též lože pod nebesy, vlastnictví to Kezeliovo, a »polou truhly hodné«. Pavel pak musil vrátit knihy a cokoli měl z věcí švakrových. Na konec prohlásili bratří Novoměstští, že mu různých dluhů, které má na př. u žida Šimše, u Václava Jarníka i jinde, bude-li se také moci jich doptati, přejí a k nim napomáhati chtějí. Tyto vzájemné úmluvy stvrdili si švakři rukou dáním a provinění si odpustili. Smlouva ta stala se v domě rychtáře Adama ze Šternburku.43) Z uvedených ujed- nání je, myslím, patrno, že při nich vlastně špatně pochodil K., neboť náhrady se mu dostalo za všechno, co za léta exilu ztratil, pramalé nebo žádné, ale za to několika velmi platonických příslibů, které při povaze a zlé vůli švakrů neměly ani praktické ani mravní hodnoty žádné. Se strany Kezeliovy činí přijetí ujednání spíše dojem vynuce- ného, čestného ústupu, vynuceného možná obavou z řečí a snad pí- semných projevů, které ve hněvu o nesvědomitých příbuzných byl šířil. Smlouvou nezískal celkem skoro nic, a přece přes tuto uvedenou slav- nostní smlouvu dobré vůle mezi rozvaděnými příbuznými již nikdy, jak ještě seznáme, nebylo. Než Kezeliův život hořkl až příliš jinými mnohonásobnými strast- XLIV
Strana XLV
nými okolnostmi, v nichž plynul po návratu z exilu. Náboženský útlak neustával a vyčerpal odolnost letitého již Kezelia do té míry, že přece asi přestoupil dosti brzy k víře katolické; nicméně v srdci zůstával ne- katolíkem, jak vysvítá z jeho různých, byť zastřených výroků, a také z toho, že ještě na samém sklonku života stále živě sledoval nábožen- skou politiku v Čechách. Sympatie se Švédy — jejichž vojenské násil- nosti příležitostně kárá — které projevuje jizlivými poznámkami o vý- konech vojska císařského (jak prý stále před Švédy jen utíkalo) a té- měř radostné řádky o švédských vítězstvích ukazují, na čí straně bylo vskutku srdce autorovo. Ještě r. 1650 cituje obnovené patenty o reka- tolisaci země a ohlášení inkvisice k vyhledávání tajných nekatolíků a tu poznamenává: »In mense Martis podivně s tou inkvisicí zachá- zeli, ale Bůh, zpytatel srdcí, nedal trhati koukole, aby pše- nici nebylo ublíženo. Do časů ž ní nejlépe zanechat.« A podobně za- hrocených, proti katolíkům mířících poznámek bylo by možno uvésti slušnou řadu. V letech 1642 a 1643, kdy Ml. Boleslav přecházela občas z rukou císařských do švédských a obráceně, ba snad ještě po- zději, až do sjednání vestfálského míru, mohl autor tajně živiti naděje, že švédské zbraně nabudou přece jen na konec vrchu, a tím bude také definitivně řešena otázka náboženská ve smyslu tužeb evangelických nebo aspoň, že slavné úspěchy švédských válečníků vymohou nekato- líkům toleranci. Odtud také radost z vojenské převahy švédské, stěží skrývaná. Byla asi též jediným potěšením autorovým v pochmurném ovzduší, které zahalovalo téměř napořád i Ml. Boleslav. K. je vde- choval a spolu v něm se dusil. Byloť plné vojenského oboustranného vydírání, nejrůznějších protivných povinností platebních, občasné mo- rové nákazy a zároveň prosyceno vzájemnou sousedskou nedůvěrou a zavilostí. Záznamy Kezeliovy z těch let, zde plněji, tam jen v naráž- kách život v něm kreslící, jsou toho ilustrací opravdu výmluvnou. Nej- hůře asi doléhala na všechno obyvatelstvo ustavičná nejistota. Podle toho, které vojsko drželo neb ohrožovalo Ml. Boleslav, prchali z něho katoličtí funkcionáři světští i duchovní, aby nepadli do rukou švéd- ských; tu se evangelíkům — tajným dýchalo volněji, ale přece ne tak aby byli beze strachu před represaliemi, k nimž jistě dojde, přejde-li město v moc císařských ... anebo v tomto případě »se někteří nad jiné vyvyšovali a potřásali«, dávajíce najevo neomaleně dočasnou převahu. Stav, ve kterém město trvalo za strašných let válečných 1642—1647, shrnuje K. slovy: »Bude-li svět dále státi, potomkové se tomu podiví XLV
nými okolnostmi, v nichž plynul po návratu z exilu. Náboženský útlak neustával a vyčerpal odolnost letitého již Kezelia do té míry, že přece asi přestoupil dosti brzy k víře katolické; nicméně v srdci zůstával ne- katolíkem, jak vysvítá z jeho různých, byť zastřených výroků, a také z toho, že ještě na samém sklonku života stále živě sledoval nábožen- skou politiku v Čechách. Sympatie se Švédy — jejichž vojenské násil- nosti příležitostně kárá — které projevuje jizlivými poznámkami o vý- konech vojska císařského (jak prý stále před Švédy jen utíkalo) a té- měř radostné řádky o švédských vítězstvích ukazují, na čí straně bylo vskutku srdce autorovo. Ještě r. 1650 cituje obnovené patenty o reka- tolisaci země a ohlášení inkvisice k vyhledávání tajných nekatolíků a tu poznamenává: »In mense Martis podivně s tou inkvisicí zachá- zeli, ale Bůh, zpytatel srdcí, nedal trhati koukole, aby pše- nici nebylo ublíženo. Do časů ž ní nejlépe zanechat.« A podobně za- hrocených, proti katolíkům mířících poznámek bylo by možno uvésti slušnou řadu. V letech 1642 a 1643, kdy Ml. Boleslav přecházela občas z rukou císařských do švédských a obráceně, ba snad ještě po- zději, až do sjednání vestfálského míru, mohl autor tajně živiti naděje, že švédské zbraně nabudou přece jen na konec vrchu, a tím bude také definitivně řešena otázka náboženská ve smyslu tužeb evangelických nebo aspoň, že slavné úspěchy švédských válečníků vymohou nekato- líkům toleranci. Odtud také radost z vojenské převahy švédské, stěží skrývaná. Byla asi též jediným potěšením autorovým v pochmurném ovzduší, které zahalovalo téměř napořád i Ml. Boleslav. K. je vde- choval a spolu v něm se dusil. Byloť plné vojenského oboustranného vydírání, nejrůznějších protivných povinností platebních, občasné mo- rové nákazy a zároveň prosyceno vzájemnou sousedskou nedůvěrou a zavilostí. Záznamy Kezeliovy z těch let, zde plněji, tam jen v naráž- kách život v něm kreslící, jsou toho ilustrací opravdu výmluvnou. Nej- hůře asi doléhala na všechno obyvatelstvo ustavičná nejistota. Podle toho, které vojsko drželo neb ohrožovalo Ml. Boleslav, prchali z něho katoličtí funkcionáři světští i duchovní, aby nepadli do rukou švéd- ských; tu se evangelíkům — tajným dýchalo volněji, ale přece ne tak aby byli beze strachu před represaliemi, k nimž jistě dojde, přejde-li město v moc císařských ... anebo v tomto případě »se někteří nad jiné vyvyšovali a potřásali«, dávajíce najevo neomaleně dočasnou převahu. Stav, ve kterém město trvalo za strašných let válečných 1642—1647, shrnuje K. slovy: »Bude-li svět dále státi, potomkové se tomu podiví XLV
Strana XLVI
a sotva uvěří.« Patrně už pochyboval o dalším trvání světa a považo- val soužení přítomná za předzvěst nadcházejícího konce všech věcí. V exilu žil sice vzdálen vlasti, ale bez většího strádání hmotného a mravního; ke konci ovšem poněkud kalila mu zadostučinění z nábo- ženské svobody nesnášenlivost německých luteránů a některých kra- janů,44) ale to vše byla idyla u přirovnání s nepřetržitým řetězem vše- možných běd, které stihaly milované město ve vlasti! Kezeliovi bylo se dívati i na to, jak »bezruký vachmistr« za účelem opevnění zámku dal r. 1648 strhnouti některé domy, i bránu Pražskou zohavil (koncem února). Neuplynulo však ještě ani 1/2 roku — a přišlo nařízení od místodržících království českého, aby týž hrad byl demolírován, aby se v něm nemohli Švédové, Boleslav tehdá ohrožující, zahnízditi. A toto demolování prý se potom brzo s ochotností dálo! Než i tato doba zmatků, v níž úřady alespoň dočasně upouštěly od příkrého pro- vádění náboženského útisku, se dovršovala. Podzim r. 1648 přinesl mír vestfálský. Kezelius nevítal ho asi nadšeně. Zaznamenává jej zcela suše jedi- nou větou! Buď byl zklamán jeho zněním, nebo již unaven a otupen nekonečnými strastmi válečnými. Také nebylo radno upřímně jej kri- tisovati. Ještě 2 léta po něm procházela různá vojska buďto vracejících se Švédů nebo císařských skrze boleslavský kraj nebo Boleslaví samou. Teprve r. 1650 (24. července) »triumf slaven po vší zemi české z na- řízení vrchnosti obzvláště v městech svobodných království českého z navráceného a dávno vinšovaného pokoje s králi franckým a švéd- ským zavřeného. Ale Ty, Hospodine, dej nám pokoj věčný, du- chovní, amen.« Obratně vsunutý údaj, že se triumf dál z naří- zení vrchnosti, a povzdech k Bohu nám potvrzují, že K. se z tohoto triumfu nikterak neradoval a spíše toužil po klidu věčném. Podobně vyznívá o něco dřívější záznam, že bylo vyhlášeno papežem 33. milo- stivé léto. »Pokoj žádostivý nám slibovalo, ale duchovního po- koje v nebi čekati máme« I zde ukryl vlastní názor ve 4 chrono- gramech: »Za tím po MLČráD anebo toho MeDLeČekeg. Dat CLe- Mens. (Složil to jeden MLáDemeC.«) Každý z nich udává rok 1650. Ulevoval si, nebožák, aspoň hříčkami slovními a žerty. Jistě s bolestí registroval téhož roku rozkaz vyšlý z kanceláře místodržících, odka- zující na dřívější patenty o náboženství, obzvláště z r. 1639, kterýž tehdá nebyl prováděn a kterým se připomíná, že všichni občané městští do posledního termínu, t. j. do 24. února musí se spravovati katolic- XLVI
a sotva uvěří.« Patrně už pochyboval o dalším trvání světa a považo- val soužení přítomná za předzvěst nadcházejícího konce všech věcí. V exilu žil sice vzdálen vlasti, ale bez většího strádání hmotného a mravního; ke konci ovšem poněkud kalila mu zadostučinění z nábo- ženské svobody nesnášenlivost německých luteránů a některých kra- janů,44) ale to vše byla idyla u přirovnání s nepřetržitým řetězem vše- možných běd, které stihaly milované město ve vlasti! Kezeliovi bylo se dívati i na to, jak »bezruký vachmistr« za účelem opevnění zámku dal r. 1648 strhnouti některé domy, i bránu Pražskou zohavil (koncem února). Neuplynulo však ještě ani 1/2 roku — a přišlo nařízení od místodržících království českého, aby týž hrad byl demolírován, aby se v něm nemohli Švédové, Boleslav tehdá ohrožující, zahnízditi. A toto demolování prý se potom brzo s ochotností dálo! Než i tato doba zmatků, v níž úřady alespoň dočasně upouštěly od příkrého pro- vádění náboženského útisku, se dovršovala. Podzim r. 1648 přinesl mír vestfálský. Kezelius nevítal ho asi nadšeně. Zaznamenává jej zcela suše jedi- nou větou! Buď byl zklamán jeho zněním, nebo již unaven a otupen nekonečnými strastmi válečnými. Také nebylo radno upřímně jej kri- tisovati. Ještě 2 léta po něm procházela různá vojska buďto vracejících se Švédů nebo císařských skrze boleslavský kraj nebo Boleslaví samou. Teprve r. 1650 (24. července) »triumf slaven po vší zemi české z na- řízení vrchnosti obzvláště v městech svobodných království českého z navráceného a dávno vinšovaného pokoje s králi franckým a švéd- ským zavřeného. Ale Ty, Hospodine, dej nám pokoj věčný, du- chovní, amen.« Obratně vsunutý údaj, že se triumf dál z naří- zení vrchnosti, a povzdech k Bohu nám potvrzují, že K. se z tohoto triumfu nikterak neradoval a spíše toužil po klidu věčném. Podobně vyznívá o něco dřívější záznam, že bylo vyhlášeno papežem 33. milo- stivé léto. »Pokoj žádostivý nám slibovalo, ale duchovního po- koje v nebi čekati máme« I zde ukryl vlastní názor ve 4 chrono- gramech: »Za tím po MLČráD anebo toho MeDLeČekeg. Dat CLe- Mens. (Složil to jeden MLáDemeC.«) Každý z nich udává rok 1650. Ulevoval si, nebožák, aspoň hříčkami slovními a žerty. Jistě s bolestí registroval téhož roku rozkaz vyšlý z kanceláře místodržících, odka- zující na dřívější patenty o náboženství, obzvláště z r. 1639, kterýž tehdá nebyl prováděn a kterým se připomíná, že všichni občané městští do posledního termínu, t. j. do 24. února musí se spravovati katolic- XLVI
Strana XLVII
kým římským náboženstvím a se zpovídati i svátost oltářní přijímati. K. sám už dlouho byl zevně katolíkem, ale niterně se s katolictvím sotva sblížil. R. 1644 při zmínce o volbě papeže Innocence X. dodává sice: »Dej Bůh prospěch církvi své katolické!« Jinde však mluví uště- pačně o institucích a opatřeních církevních, a to i v letech pozdějších, na př. r. 1652, kdy popisuje obřady za příchodu komise pro vyhledá- vání nekatolíků do Mladé Boleslavě, nebo r. 1653, kdy oznamuje dekret z »velebné konsistoře pražské«, nařizující povinně trojí ohlášky před svatbou. Od »ohlášení a oddavek přibylo,« referuje sarkasticky. Že katolíkem tehdá již byl, protože jím býti musil, dotvrzuje několik dat, kterých v jeho kronice nenajdeme, ale která jsou vyvážena z archivních záznamů, jinak rovněž velmi skoupých na zprávy o na- šem autorovi. Též záznamy v »Důchodech některých k kůru literát- skému náležejících, stálých i běžných«, účetních to registrech, založe- ných kdysi Kezeliem samým,5) nám praví, že m. Jiří Bydžovský byl volen ještě r. 1651 spolu s Jiřím starším Březinou, primasem tehdej- ším a s Janem Corneliem i Baltazarem Rýrem za správce kůru literátského. K této čestné funkci byl volen nejen jako osvěd- čený hudebník, ale mohl býti volen pouze jako nepodezřelý katolík. Na jeho katolické smýšlení lze usuzovati i z toho, že byl na př. proku- rátorem46) pátera Františka, kvardiána kláštera sv. Bonaventury v jeho při s Janem Hollarem z Práchně, kterého zastupoval — Pavel Novoměstský, nepřítel švakra Kezelia.47) Tyto sporé zmínky napoví- dají nám všelicos z pozdních osudů Kezel. Víme, že K. po r. 1620 ustavičně chudl a vrátiv se z vyhnanství shledal, že jeho jmění jest skoro rozchváceno. Ne sice úplně, jak Ke- zelius, milující peníze více nežli bylo nutno, o sobě nejednou tvrdí (na př. v předmluvě: »na chudobnou nouzi jsem přišel«), ale přece pozbyl daleko největší části svého majetku, kdysi velice značného. Zkoušel s houževnatostí, jej tak vyznačující, různé způsoby, jak by se ho aspoň částečně zase domohl. Vynutil na bratřích Novoměstských alespoň 35 kop z dědictví po manželce Lidmile, ale přes smírčí rozhodnutí neodpustil jim hanebného jednání, a ještě po letech bylo nepřátelství s nimi tak příkré, že r. 1649 žádal za ochranu před Pavlem Novo- městským, ježto mu nadává, »zrádců« a »Pilátů« a spolu i za potre- stání Novoměstského. Švakr obvinění popřel a tvrdil naopak, že K. o něm roztrušuje, že je zloděj, že mu »čubu« Išubu = kožich] ukradl, a že je »infamis« XLVII
kým římským náboženstvím a se zpovídati i svátost oltářní přijímati. K. sám už dlouho byl zevně katolíkem, ale niterně se s katolictvím sotva sblížil. R. 1644 při zmínce o volbě papeže Innocence X. dodává sice: »Dej Bůh prospěch církvi své katolické!« Jinde však mluví uště- pačně o institucích a opatřeních církevních, a to i v letech pozdějších, na př. r. 1652, kdy popisuje obřady za příchodu komise pro vyhledá- vání nekatolíků do Mladé Boleslavě, nebo r. 1653, kdy oznamuje dekret z »velebné konsistoře pražské«, nařizující povinně trojí ohlášky před svatbou. Od »ohlášení a oddavek přibylo,« referuje sarkasticky. Že katolíkem tehdá již byl, protože jím býti musil, dotvrzuje několik dat, kterých v jeho kronice nenajdeme, ale která jsou vyvážena z archivních záznamů, jinak rovněž velmi skoupých na zprávy o na- šem autorovi. Též záznamy v »Důchodech některých k kůru literát- skému náležejících, stálých i běžných«, účetních to registrech, založe- ných kdysi Kezeliem samým,5) nám praví, že m. Jiří Bydžovský byl volen ještě r. 1651 spolu s Jiřím starším Březinou, primasem tehdej- ším a s Janem Corneliem i Baltazarem Rýrem za správce kůru literátského. K této čestné funkci byl volen nejen jako osvěd- čený hudebník, ale mohl býti volen pouze jako nepodezřelý katolík. Na jeho katolické smýšlení lze usuzovati i z toho, že byl na př. proku- rátorem46) pátera Františka, kvardiána kláštera sv. Bonaventury v jeho při s Janem Hollarem z Práchně, kterého zastupoval — Pavel Novoměstský, nepřítel švakra Kezelia.47) Tyto sporé zmínky napoví- dají nám všelicos z pozdních osudů Kezel. Víme, že K. po r. 1620 ustavičně chudl a vrátiv se z vyhnanství shledal, že jeho jmění jest skoro rozchváceno. Ne sice úplně, jak Ke- zelius, milující peníze více nežli bylo nutno, o sobě nejednou tvrdí (na př. v předmluvě: »na chudobnou nouzi jsem přišel«), ale přece pozbyl daleko největší části svého majetku, kdysi velice značného. Zkoušel s houževnatostí, jej tak vyznačující, různé způsoby, jak by se ho aspoň částečně zase domohl. Vynutil na bratřích Novoměstských alespoň 35 kop z dědictví po manželce Lidmile, ale přes smírčí rozhodnutí neodpustil jim hanebného jednání, a ještě po letech bylo nepřátelství s nimi tak příkré, že r. 1649 žádal za ochranu před Pavlem Novo- městským, ježto mu nadává, »zrádců« a »Pilátů« a spolu i za potre- stání Novoměstského. Švakr obvinění popřel a tvrdil naopak, že K. o něm roztrušuje, že je zloděj, že mu »čubu« Išubu = kožich] ukradl, a že je »infamis« XLVII
Strana XLVIII
= »mizera«]. Rychtář a konšelé udělili důtku oběma a spolu je na- pomenuli, aby pod pokutou 20 kop už se nehanobili, neboť již dříve při kterémsi stání byli si slíbili, že si dřívějších křivd nebudou připo- mínati.43) V těch letech domáhal se K. také práva k svému majetku přímo neústupně. Téhož r. 1649 požádal od obce zaplacení aspoň desetiny dluhu, který měl za ní od známé pobělohorské půjčky, kterou tehdy obec učinila, a za niž ručili přední občané. Předem prohlašoval, že od úroků upouští. Byla mu dána odpověď, že obec nemá na ten čas žád- ných prostředků, a že jest s podivením, kterak může »s tou věcí za- neprázdňovati a upomínati«. Pomáhal prý sám dluhy na obec vzdě- lávati, je tedy i povinen platiti; sám prý ani kontributí ani sabbatale nedává, ani vojáky vychovávati nepomáhá. Jestliže živnosti žádné ne- vede, je prý sám sobě v cestě, proč nevede a proč se nežení [bylo mu 73 let!J. Pročež aby čekal, když se jiným platiti bude, i na něho se nezapomene.3) Než Kez. podal přece brzy novou suplikaci o zapla- cení desetiny dluhu.50) I v potomních letech naléhal znova a znova, aby mu pohledávky byly spláceny. Tak r. 1650 žádal zase, aby peníze gruntovní, náležející jemu na domě po Janu Veselském, byly vydány a omyl napraven. Omyl spočíval v tom, že na týž dům byly později vtěleny i gruntovní peníze Mikuláše Zahrádky, a tím Kezeliovi měla býti jeho jistina »vzata«. Páni radní odpověděli žadateli příkře: »že by se měl p. mistr za to ustydnouti, že P. P. P. často v nálezích Iroz- hodnutích] a spravedlivých pováženích štráfuje [kárá] a napravuje [opravuje], a kdyby se nešetřilo jeho starosti [stáří] a prací někdejších, že by věděli, co tomu říkati. Protož to se při stalém Jučiněném] zápisu zouplna zůstavuje.31) K. však se nenechal zakřiknouti a tak novým naléháním téhož roku dosáhl, že »omyl« úřadem byl uznán v tom smyslu, že »komu náleží, peníze vedle starého zápisu platiti se mají«.52) Na jednu z urgencí Kezeliových z téhož roku, aby mu na hlavní povinnou sumu dluhu obecního bylo splaceno aspoň něco, po- volili sice konšelé splátku 15 k. m., ale vyčetli mu při tom, »jestliže prý byl v exilium, maje hotový peníze, neb nějaký klenotky, že na to mohl vesel býti a v pokoji užívati, ale my jsme zde mnoho zlého vystáti mu- seli, kteří co měli, dáti museli, a jiné bili a prali a sami brali, a on toho všeho ušel a prázden byl«. Nebyl sice beze všech prostředků, přes to však dotíral na obec zase a zase. Tak na př. žádal, aby mu r. 1651 dluhu na kapitální sumu 100 kop gr. míš. na termíny odvedeno bylo, XLVIII
= »mizera«]. Rychtář a konšelé udělili důtku oběma a spolu je na- pomenuli, aby pod pokutou 20 kop už se nehanobili, neboť již dříve při kterémsi stání byli si slíbili, že si dřívějších křivd nebudou připo- mínati.43) V těch letech domáhal se K. také práva k svému majetku přímo neústupně. Téhož r. 1649 požádal od obce zaplacení aspoň desetiny dluhu, který měl za ní od známé pobělohorské půjčky, kterou tehdy obec učinila, a za niž ručili přední občané. Předem prohlašoval, že od úroků upouští. Byla mu dána odpověď, že obec nemá na ten čas žád- ných prostředků, a že jest s podivením, kterak může »s tou věcí za- neprázdňovati a upomínati«. Pomáhal prý sám dluhy na obec vzdě- lávati, je tedy i povinen platiti; sám prý ani kontributí ani sabbatale nedává, ani vojáky vychovávati nepomáhá. Jestliže živnosti žádné ne- vede, je prý sám sobě v cestě, proč nevede a proč se nežení [bylo mu 73 let!J. Pročež aby čekal, když se jiným platiti bude, i na něho se nezapomene.3) Než Kez. podal přece brzy novou suplikaci o zapla- cení desetiny dluhu.50) I v potomních letech naléhal znova a znova, aby mu pohledávky byly spláceny. Tak r. 1650 žádal zase, aby peníze gruntovní, náležející jemu na domě po Janu Veselském, byly vydány a omyl napraven. Omyl spočíval v tom, že na týž dům byly později vtěleny i gruntovní peníze Mikuláše Zahrádky, a tím Kezeliovi měla býti jeho jistina »vzata«. Páni radní odpověděli žadateli příkře: »že by se měl p. mistr za to ustydnouti, že P. P. P. často v nálezích Iroz- hodnutích] a spravedlivých pováženích štráfuje [kárá] a napravuje [opravuje], a kdyby se nešetřilo jeho starosti [stáří] a prací někdejších, že by věděli, co tomu říkati. Protož to se při stalém Jučiněném] zápisu zouplna zůstavuje.31) K. však se nenechal zakřiknouti a tak novým naléháním téhož roku dosáhl, že »omyl« úřadem byl uznán v tom smyslu, že »komu náleží, peníze vedle starého zápisu platiti se mají«.52) Na jednu z urgencí Kezeliových z téhož roku, aby mu na hlavní povinnou sumu dluhu obecního bylo splaceno aspoň něco, po- volili sice konšelé splátku 15 k. m., ale vyčetli mu při tom, »jestliže prý byl v exilium, maje hotový peníze, neb nějaký klenotky, že na to mohl vesel býti a v pokoji užívati, ale my jsme zde mnoho zlého vystáti mu- seli, kteří co měli, dáti museli, a jiné bili a prali a sami brali, a on toho všeho ušel a prázden byl«. Nebyl sice beze všech prostředků, přes to však dotíral na obec zase a zase. Tak na př. žádal, aby mu r. 1651 dluhu na kapitální sumu 100 kop gr. míš. na termíny odvedeno bylo, XLVIII
Strana XLIX
že potom chce dále patientirovati [poshověti]. »Na tom snešení [kon- šelů] se stalo, aby měl další strpení a na to se ohlédl, že člověk a mě- štěnín svobodný jest a ví, v jakém způsobu a termínu obec postavena jest, a přespolní věřitelové se o placení dluhů domlouvají a na obec tuze nastupují, a sousedé na velikou nouzi přivedeni jsou: protož, aby měl outrpnost a sčekání učinil, a když se jiným bude platiti, i jemu se toho dostati má.« Marně se však dovolávala zbědovaná obec Keze- liova místního patriotismu a jeho »svobodného« stavu. Mistr domlou- val se vždy znova a znova, aby mu bylo vyhověno, že »bude potěšenější odpovědi očekávati.« Dočkal se jí vskutku: r. 1652 v pátek po Třech králích je zapsáno, že K. žádal, aby jeho kšaft, kterýž sobě sepsal, byl do »depositi« ku právu přijat a pečetí městskou upečetěn, a na dluh, aby mu od obce něco odplaceno bylo, aspoň jedno sto kop míš., jako předešle na termíny, a aby sepulturu (hrobku) mohl míti v chrámu Páně u sv. Havla v kostele pod kruchtou. Oznámeno mu, že žádosti jeho jedné i druhé se povoluje, a co se oplacení dluhu dotýče, že by páni jemu, sobě i jiným přáli, aby se jim dluhové od obce platili, ale že není možné, a nevíme ještě, co nám sněm přinese [jaké berní poža- davky). Protož, aby měl strpení a do příhodnějšího času aby měl pa- tientiam [trpělivost), že chtějí páni obzvlášť u pamět a pozor dáti, a že se jeho jedné i druhé žádosti povoluje.3) Mistrovy nářky nevyplývaly, bylo-li mu již dříve vyplaceno nej- méně 100 kop, z peněžní opravdové tísně — vždyť měl důchod z po- hledávky za městem Novým Bydžovem — ale už asi ze stařecké umí- něnosti. I když uvážíme, že snad chtěl míti zaplaceno před smrtí, aby mohla býti uskutečněna závět, nemožno schvalovati Kezeliovo hartu- sení. Vždyť peníze obci půjčené byly zajištěny knihovně a Kez. pří- mých dědiců neměl. Prvotní závět, jejíhož znění neznáme, nahradil 1653 jinou. O tom učinil oznámení obci a při tom prohlásil, že oněch 1.000 kop, které má za obcí, jí ponechává (zatímně) a že je ochoten jí odpustiti úroky. Toliko, kdyby P. Bůh na něho nemoc dopustiti ráčil, že sobě to protestíruje.“4) Mistr, který si uchoval až do posledních let, jak vidno, velikou míru energie, využil jí i v jiném směru. Jako zkušený právník byl ustanovován častěji prokurátorem. Tak zastupoval na př. děkana Pavla Mincera z Proudníku, školu a žákovstvo školní proti židu Adamu Amšlovi, Michala Broda ve sporu s Janem Hollarem z Prách- ně 55) a Jana Jeníka Zásadského z Gamsndorfu.56) Ještě r. 1653 bý- XLIX
že potom chce dále patientirovati [poshověti]. »Na tom snešení [kon- šelů] se stalo, aby měl další strpení a na to se ohlédl, že člověk a mě- štěnín svobodný jest a ví, v jakém způsobu a termínu obec postavena jest, a přespolní věřitelové se o placení dluhů domlouvají a na obec tuze nastupují, a sousedé na velikou nouzi přivedeni jsou: protož, aby měl outrpnost a sčekání učinil, a když se jiným bude platiti, i jemu se toho dostati má.« Marně se však dovolávala zbědovaná obec Keze- liova místního patriotismu a jeho »svobodného« stavu. Mistr domlou- val se vždy znova a znova, aby mu bylo vyhověno, že »bude potěšenější odpovědi očekávati.« Dočkal se jí vskutku: r. 1652 v pátek po Třech králích je zapsáno, že K. žádal, aby jeho kšaft, kterýž sobě sepsal, byl do »depositi« ku právu přijat a pečetí městskou upečetěn, a na dluh, aby mu od obce něco odplaceno bylo, aspoň jedno sto kop míš., jako předešle na termíny, a aby sepulturu (hrobku) mohl míti v chrámu Páně u sv. Havla v kostele pod kruchtou. Oznámeno mu, že žádosti jeho jedné i druhé se povoluje, a co se oplacení dluhu dotýče, že by páni jemu, sobě i jiným přáli, aby se jim dluhové od obce platili, ale že není možné, a nevíme ještě, co nám sněm přinese [jaké berní poža- davky). Protož, aby měl strpení a do příhodnějšího času aby měl pa- tientiam [trpělivost), že chtějí páni obzvlášť u pamět a pozor dáti, a že se jeho jedné i druhé žádosti povoluje.3) Mistrovy nářky nevyplývaly, bylo-li mu již dříve vyplaceno nej- méně 100 kop, z peněžní opravdové tísně — vždyť měl důchod z po- hledávky za městem Novým Bydžovem — ale už asi ze stařecké umí- něnosti. I když uvážíme, že snad chtěl míti zaplaceno před smrtí, aby mohla býti uskutečněna závět, nemožno schvalovati Kezeliovo hartu- sení. Vždyť peníze obci půjčené byly zajištěny knihovně a Kez. pří- mých dědiců neměl. Prvotní závět, jejíhož znění neznáme, nahradil 1653 jinou. O tom učinil oznámení obci a při tom prohlásil, že oněch 1.000 kop, které má za obcí, jí ponechává (zatímně) a že je ochoten jí odpustiti úroky. Toliko, kdyby P. Bůh na něho nemoc dopustiti ráčil, že sobě to protestíruje.“4) Mistr, který si uchoval až do posledních let, jak vidno, velikou míru energie, využil jí i v jiném směru. Jako zkušený právník byl ustanovován častěji prokurátorem. Tak zastupoval na př. děkana Pavla Mincera z Proudníku, školu a žákovstvo školní proti židu Adamu Amšlovi, Michala Broda ve sporu s Janem Hollarem z Prách- ně 55) a Jana Jeníka Zásadského z Gamsndorfu.56) Ještě r. 1653 bý- XLIX
Strana L
val plnomocníkem soudním. Tak při kšaftu Ludmily Samuelovy a dále při stížnosti její proti synu nebo ve při Jana France Chotětovského, primasa Nových Benátek (s Vilímem Žateckým, Ladislavem Cihlou a Matýsem Štaykerem), oby na jeho místě všeliké potřeby a beneficia právní říditi a spravovati mohl. Najímal také obecní pozemky: r. 1650 zaplatil svatohavelského úroku z louky »za velikým jezem« 50 gr., z níž platil před tím Samuel Podolan téhož roku o termínu svatojířském ještě celou kopu. Byl to plat u přirovnání s jinými úroky z téhož pramene značný. Byl tedy najatý objekt veliký nebo výnosný. K. zabýval se také soukromým vy- učováním, jak vidno ze záznamu jeho k 12. prosinci 1646: »Jan Hennyk ve 13 letech, pacholátko mí cvičný, umřelo.« Časem nabyl v městě opět vážnosti. Jeho výroky jako muže ctihod- ného a váženého zajisté hodně platily. Proto vystupuje nejednou jako dožádaný svědek. Ještě jako 77letý kmet dosvědčoval r. 1653 ve sporu mladoboleslavských občanů novoměstských se staroměstskými o úterní trh na Novém městě, že trh úterní konával se jenom na Sta- rém městě.57) Podobně »finis anni« téhož roku je uveden v jiném sporu jako svědek dožádaný.38) V tom roce končí se zprávou o říjnové po- vodni v Ml. Boleslavi zpravodajství mistra Jiříka Bydžovského. — K r. 1654 poznamenal již jenom: »V létu Páně 1654: MDCLIV. NaD Ježlše nIC MILejšlho.« Jako by to byla příprava na smrt. Čím byl starci, upínajícímu asi mdlý zrak již do záhrobí, proměnlivý běh to- hoto světa, o jehož marnosti a podivných zvratech sám se byl tak pře- bolestně přesvědčil?... Přesné datum jeho smrti není známo. Podle opatření stran po- slední závěti,3) přihlášené 19. dubna 1655, zemřel K. r. 1655 (v domě 97-I na Starom. nám., kde má též pamětní desku) a byl pohřben pod kruchtou hřbitovního kostela svatohavel- ského ve smyslu vlastního přání, jemuž konšelé svého času slíbili vyhověti. Žel, hrobu K. není lze se dopátrati. Jeho tělo nedošlo tedy snad ani po smrti trvalého spočinutí, kterého mu nevlídný osud od- píral tak příkře za živa. A tak otázka, zdali ještě dnes leží Kezeliovy ostatky v té posvátné půdě, v níž měly navždy spočinouti, zvětšuje k závěru řadu otázek, které bychom si přáli míti v životopise jeho zod- pověděny, na něž však při dnešním stavu vědomostí o autorovi »Kro- niky mladoboleslavské« lze odpověděti toliko pravděpodobnými do- hady. Ani poslední vůle K. nebyla splněna zcela tak, jak byl ustanovil. L
val plnomocníkem soudním. Tak při kšaftu Ludmily Samuelovy a dále při stížnosti její proti synu nebo ve při Jana France Chotětovského, primasa Nových Benátek (s Vilímem Žateckým, Ladislavem Cihlou a Matýsem Štaykerem), oby na jeho místě všeliké potřeby a beneficia právní říditi a spravovati mohl. Najímal také obecní pozemky: r. 1650 zaplatil svatohavelského úroku z louky »za velikým jezem« 50 gr., z níž platil před tím Samuel Podolan téhož roku o termínu svatojířském ještě celou kopu. Byl to plat u přirovnání s jinými úroky z téhož pramene značný. Byl tedy najatý objekt veliký nebo výnosný. K. zabýval se také soukromým vy- učováním, jak vidno ze záznamu jeho k 12. prosinci 1646: »Jan Hennyk ve 13 letech, pacholátko mí cvičný, umřelo.« Časem nabyl v městě opět vážnosti. Jeho výroky jako muže ctihod- ného a váženého zajisté hodně platily. Proto vystupuje nejednou jako dožádaný svědek. Ještě jako 77letý kmet dosvědčoval r. 1653 ve sporu mladoboleslavských občanů novoměstských se staroměstskými o úterní trh na Novém městě, že trh úterní konával se jenom na Sta- rém městě.57) Podobně »finis anni« téhož roku je uveden v jiném sporu jako svědek dožádaný.38) V tom roce končí se zprávou o říjnové po- vodni v Ml. Boleslavi zpravodajství mistra Jiříka Bydžovského. — K r. 1654 poznamenal již jenom: »V létu Páně 1654: MDCLIV. NaD Ježlše nIC MILejšlho.« Jako by to byla příprava na smrt. Čím byl starci, upínajícímu asi mdlý zrak již do záhrobí, proměnlivý běh to- hoto světa, o jehož marnosti a podivných zvratech sám se byl tak pře- bolestně přesvědčil?... Přesné datum jeho smrti není známo. Podle opatření stran po- slední závěti,3) přihlášené 19. dubna 1655, zemřel K. r. 1655 (v domě 97-I na Starom. nám., kde má též pamětní desku) a byl pohřben pod kruchtou hřbitovního kostela svatohavel- ského ve smyslu vlastního přání, jemuž konšelé svého času slíbili vyhověti. Žel, hrobu K. není lze se dopátrati. Jeho tělo nedošlo tedy snad ani po smrti trvalého spočinutí, kterého mu nevlídný osud od- píral tak příkře za živa. A tak otázka, zdali ještě dnes leží Kezeliovy ostatky v té posvátné půdě, v níž měly navždy spočinouti, zvětšuje k závěru řadu otázek, které bychom si přáli míti v životopise jeho zod- pověděny, na něž však při dnešním stavu vědomostí o autorovi »Kro- niky mladoboleslavské« lze odpověděti toliko pravděpodobnými do- hady. Ani poslední vůle K. nebyla splněna zcela tak, jak byl ustanovil. L
Strana LI
Závět několikráte měnil. Znova a znova však pečoval »o zajištění ně- jakých peněz Kateřině Dubské za věrné a rozumné služby od ní jemu konané a prokázané« a odkázal jí »jistý díl spravedlnosti své z gruntu neb domu Mikuláše Zahrádky, peněz gruntovních již jdoucích, do vyplnění sumy vyjíti majících«. Tato poslední stylisace závěti, kterou disponoval zbývajícím jměním, zajištěným jako dluh u obce v částce 1.000 kop míš., stanoví tyto odkazy: 400 kop Janu a Danieli, vnukům bratra jeho Daniela v N. Bydžově; 200 k. Pavlu Němčanskému (v pol- ském Lešně) a jeho matce Alžbětě, švakrové Kezeliově; měly býti ulo- ženy u záduší sv. Bonaventury a stvrzeny kvardiánem františkánského kláštera. Kdyby se však z rodiny Němčanských o tuto položku nikdo nepřihlásil, měla připadnouti tomuto záduší. Stem kop pamatoval na malé chudé žáčky při zdejší hlavní škole, jimž měl býti z něho kupo- ván týdně chléb. Hřbitovu svatohavelskému, »kdež jsem sobě v témž kostelíku pohřeb těla mého oblíbil« odkázal 50 kop. Kostelu sv. Vá- clava (v býv. velkém sboru českobratrském) a záduší při klášteře sv. Bonaventury po 50 kopách na opravu střech a krovů. Děkanovi za po- hřeb určil 20 kop, cechu soukenickému a řeznickému po 10 kopách, pánům purkmistrům za stvrzení kšaftu 30 a poručníkům za jejich práci 60 kop. Posléze 20 kop písařům radním. Tato závět opakuje ustanovení, již v testamentu z r. 1653 uvedené, stran peněz gruntov- ních, které měl na domě Mik. Zahrádky (č. 99-I.), aby připadly Ka- teřině Dubské, jeho hospodyni, jež ho v sešlosti věku upřímně opatro- vala; »též i některé dloužky jiné, o nichž ona dobře ví.« Krom toho odkázal jí i svůj »nábyteček«. »Šaty choděcí« měla však odevzdati Kezeliovu bratru (Danielovi), který tudíž také ještě žil. Ke konci praví: »Hotových peněz se po mně málo najde, neb jsem žádného obchodu městského nepožíval, a ty také Kateřině Dubské odkazuji.« Proti kšaftu a právní přípovědi na ony gruntovní peníze i na pozůstalostní svršky Kezeliovy učinili odpor — bratří Novoměstští!! Jaké dávky neomalenosti a cynismu bylo potřebí, aby se nerozpačitě hlásili k dědictví po muži, jehož nepřestávali od smrti své sestry Lid- mily — jako ostatně již po řadu let před tím — poškozovati a sužovati! Rozumí se, že došlo ke sporu mezi věrnou služebnicí nebožtíkovou a mezi těmito prospěcháři. 14. července 1655 oznámil Mikuláš Novo- městský, že v něm dává za sebe plnou moc bratru svému Pavlu.*) Pro- zíravý K. učinil již při posledním pořízení opatření, aby se dostalo Kateřině Dubské řádných poručníků, kteří by jejího práva hájili. Byť LI
Závět několikráte měnil. Znova a znova však pečoval »o zajištění ně- jakých peněz Kateřině Dubské za věrné a rozumné služby od ní jemu konané a prokázané« a odkázal jí »jistý díl spravedlnosti své z gruntu neb domu Mikuláše Zahrádky, peněz gruntovních již jdoucích, do vyplnění sumy vyjíti majících«. Tato poslední stylisace závěti, kterou disponoval zbývajícím jměním, zajištěným jako dluh u obce v částce 1.000 kop míš., stanoví tyto odkazy: 400 kop Janu a Danieli, vnukům bratra jeho Daniela v N. Bydžově; 200 k. Pavlu Němčanskému (v pol- ském Lešně) a jeho matce Alžbětě, švakrové Kezeliově; měly býti ulo- ženy u záduší sv. Bonaventury a stvrzeny kvardiánem františkánského kláštera. Kdyby se však z rodiny Němčanských o tuto položku nikdo nepřihlásil, měla připadnouti tomuto záduší. Stem kop pamatoval na malé chudé žáčky při zdejší hlavní škole, jimž měl býti z něho kupo- ván týdně chléb. Hřbitovu svatohavelskému, »kdež jsem sobě v témž kostelíku pohřeb těla mého oblíbil« odkázal 50 kop. Kostelu sv. Vá- clava (v býv. velkém sboru českobratrském) a záduší při klášteře sv. Bonaventury po 50 kopách na opravu střech a krovů. Děkanovi za po- hřeb určil 20 kop, cechu soukenickému a řeznickému po 10 kopách, pánům purkmistrům za stvrzení kšaftu 30 a poručníkům za jejich práci 60 kop. Posléze 20 kop písařům radním. Tato závět opakuje ustanovení, již v testamentu z r. 1653 uvedené, stran peněz gruntov- ních, které měl na domě Mik. Zahrádky (č. 99-I.), aby připadly Ka- teřině Dubské, jeho hospodyni, jež ho v sešlosti věku upřímně opatro- vala; »též i některé dloužky jiné, o nichž ona dobře ví.« Krom toho odkázal jí i svůj »nábyteček«. »Šaty choděcí« měla však odevzdati Kezeliovu bratru (Danielovi), který tudíž také ještě žil. Ke konci praví: »Hotových peněz se po mně málo najde, neb jsem žádného obchodu městského nepožíval, a ty také Kateřině Dubské odkazuji.« Proti kšaftu a právní přípovědi na ony gruntovní peníze i na pozůstalostní svršky Kezeliovy učinili odpor — bratří Novoměstští!! Jaké dávky neomalenosti a cynismu bylo potřebí, aby se nerozpačitě hlásili k dědictví po muži, jehož nepřestávali od smrti své sestry Lid- mily — jako ostatně již po řadu let před tím — poškozovati a sužovati! Rozumí se, že došlo ke sporu mezi věrnou služebnicí nebožtíkovou a mezi těmito prospěcháři. 14. července 1655 oznámil Mikuláš Novo- městský, že v něm dává za sebe plnou moc bratru svému Pavlu.*) Pro- zíravý K. učinil již při posledním pořízení opatření, aby se dostalo Kateřině Dubské řádných poručníků, kteří by jejího práva hájili. Byť LI
Strana LII
nedosáhli oba bratří všeho, s prázdnou přece neodešli, jak vysvědčuje »Quatern smluv a porovnání rozličných bílý od r. 1650« (na listě 37 a 38). 15. října 1655 byla do něho vepsána smlouva mezi Novoměst- skými a Kat. Dubskou, smluvená již 23. září v domě p. Matouše Rýra. Došlo k ní teprve po replice bratří N. a po duplice poručníků, odmí- tajících důvody strany protivné, »ubrmanským způsobem«.61) Ubrmany byli se strany bratří N. pp. Jan Holoubek a Pavel Strejka, se strany Kateřiny Dubské pp. Jiří Rafael a Samuel Jeřábek, mladší písař radní. Ubrmani dosáhli narovnání takového, že Dubská »ne tak z po- vinnosti jako z lásky« popustila dvoje gruntovní peníze po 15 kopách ročně z jistiny, která jí závětí byla přiřčena, bratřím Novoměstským, každému z nich tedy 15 kop gr. m., ale až jí samé bude z té jistiny splaceno 120 gr. m., tedy až po 8 letech — ač-li dobře rozumíme ne- jasnému znění. Toto rozdělení jeho dědictví bylo by nepochybně na- plnilo Kezelia krajním hněvem; pořizovalť závět jistě s výslovným úmyslem, aby se právě švakrům nedostalo zhola ničeho. Byl by se tedy i po smrti »dívati musil«, jak příbuzní věci jeho rozbitovali«. Smlouvou mezi hospodyní Kezeliovou a jeho švakry končí se všechny přímé zprávy o životě tohoto význačného muže. LII
nedosáhli oba bratří všeho, s prázdnou přece neodešli, jak vysvědčuje »Quatern smluv a porovnání rozličných bílý od r. 1650« (na listě 37 a 38). 15. října 1655 byla do něho vepsána smlouva mezi Novoměst- skými a Kat. Dubskou, smluvená již 23. září v domě p. Matouše Rýra. Došlo k ní teprve po replice bratří N. a po duplice poručníků, odmí- tajících důvody strany protivné, »ubrmanským způsobem«.61) Ubrmany byli se strany bratří N. pp. Jan Holoubek a Pavel Strejka, se strany Kateřiny Dubské pp. Jiří Rafael a Samuel Jeřábek, mladší písař radní. Ubrmani dosáhli narovnání takového, že Dubská »ne tak z po- vinnosti jako z lásky« popustila dvoje gruntovní peníze po 15 kopách ročně z jistiny, která jí závětí byla přiřčena, bratřím Novoměstským, každému z nich tedy 15 kop gr. m., ale až jí samé bude z té jistiny splaceno 120 gr. m., tedy až po 8 letech — ač-li dobře rozumíme ne- jasnému znění. Toto rozdělení jeho dědictví bylo by nepochybně na- plnilo Kezelia krajním hněvem; pořizovalť závět jistě s výslovným úmyslem, aby se právě švakrům nedostalo zhola ničeho. Byl by se tedy i po smrti »dívati musil«, jak příbuzní věci jeho rozbitovali«. Smlouvou mezi hospodyní Kezeliovou a jeho švakry končí se všechny přímé zprávy o životě tohoto význačného muže. LII
Strana LIII
O POVAZE AUTOROVĚ A JEHO »KRONICE« Jak se projevuje K. jako spisovatel ve své »Kronice« a ve zprá- vách, pokud se o něm dochovaly? Na první pohled je patrno, že svému spisu názvem »Kronika mladoboleslavská« nedal zcela přilé- havý název. Jeť celou povahou letopisem, místy sice spjatým souvi- slostí časovou a ideovou, ale povšechně založeným bez kronikářské spojitosti a epické šíře. Ze značné části stala se dílem memoirovým. Z jakých pohnutek psal a jaký cíl si vytkl při ní autor sám? Jednou z příčin byla »upřímná milost obce města Boleslava Mladého, kteréž jsem já sobě po Bydžově, vlasti mé, oblíbil, v něm se osadil a upřímně při práci školní, místo písařské i konšelské a jinak několik let zastá- val«. Druhou pak: »Abych, poněvadž jsem o všechno téměř přišel, vždy některé památky, kterouž bych od upřímných upřímně připo- mínán býti mohl, po sobě zanechal, aniž toho vinšovati potřebu uzná- vám, aby tato práce má lidu obecnému do rukou přicházeti měla, nebo ne všechno se všechněm hodí; některých věcí tuto všechněm, zvláště cizím vyjevovati nesluší, pro domácí toliko krajany to svědčí, aby jiní cizí o tom vědomosti neměli a jinam to neroznášeli.« (Předmluva.) Byla tedy práce jeho určena jenom úzkému kruhu stejně smýšlejících — řekli bychom — spolehlivých sousedů, aby je poučila o minu- losti města, v dobách potomních namnoze choulostivě se vyjímající. Odtud také způsob jeho vyjadřování »con sordina«, který leckdy deli- kátně toliko napovídá nebo i mlčením — dopovídá. Proto se též kryl loyalitou, okázale projevovanou k vládnoucím panovníkům. Chtěl podati celkový obraz minulosti města a proto psal »předně o fundaci [založení] města Boleslava Mladého, potom o fundátořích a vrchnostech téhož města posloupně počna od knížete Boleslava Mi- lostivého [Pobožného 967—999] až do nynějšího císaře, pána nás všech nejmilostivějšího [Ferdinanda III.J. Za tím o privilegiích, obda- LIII
O POVAZE AUTOROVĚ A JEHO »KRONICE« Jak se projevuje K. jako spisovatel ve své »Kronice« a ve zprá- vách, pokud se o něm dochovaly? Na první pohled je patrno, že svému spisu názvem »Kronika mladoboleslavská« nedal zcela přilé- havý název. Jeť celou povahou letopisem, místy sice spjatým souvi- slostí časovou a ideovou, ale povšechně založeným bez kronikářské spojitosti a epické šíře. Ze značné části stala se dílem memoirovým. Z jakých pohnutek psal a jaký cíl si vytkl při ní autor sám? Jednou z příčin byla »upřímná milost obce města Boleslava Mladého, kteréž jsem já sobě po Bydžově, vlasti mé, oblíbil, v něm se osadil a upřímně při práci školní, místo písařské i konšelské a jinak několik let zastá- val«. Druhou pak: »Abych, poněvadž jsem o všechno téměř přišel, vždy některé památky, kterouž bych od upřímných upřímně připo- mínán býti mohl, po sobě zanechal, aniž toho vinšovati potřebu uzná- vám, aby tato práce má lidu obecnému do rukou přicházeti měla, nebo ne všechno se všechněm hodí; některých věcí tuto všechněm, zvláště cizím vyjevovati nesluší, pro domácí toliko krajany to svědčí, aby jiní cizí o tom vědomosti neměli a jinam to neroznášeli.« (Předmluva.) Byla tedy práce jeho určena jenom úzkému kruhu stejně smýšlejících — řekli bychom — spolehlivých sousedů, aby je poučila o minu- losti města, v dobách potomních namnoze choulostivě se vyjímající. Odtud také způsob jeho vyjadřování »con sordina«, který leckdy deli- kátně toliko napovídá nebo i mlčením — dopovídá. Proto se též kryl loyalitou, okázale projevovanou k vládnoucím panovníkům. Chtěl podati celkový obraz minulosti města a proto psal »předně o fundaci [založení] města Boleslava Mladého, potom o fundátořích a vrchnostech téhož města posloupně počna od knížete Boleslava Mi- lostivého [Pobožného 967—999] až do nynějšího císaře, pána nás všech nejmilostivějšího [Ferdinanda III.J. Za tím o privilegiích, obda- LIII
Strana LIV
rováních a nadáních milostí znamenitých od některých vrchností pře- dešlých, tomu městu darovaných, kterýchž sobě obyvatelé a měšťané, jakožto nejdražšího klenotu znamenitě šetřiti měli, ale již po hříchu mnozí málo na ně dbají, pročež snad také méně jim platnosti při- nášejí.« Měl tedy jeho spis i účel vychovávati ke smyslu pro práva domov- ského města a touto výchovou povznášeti měšťanské sebevědomí i smysl pro prospěch a zdar obce. Po té slibuje vylíčiti proměny vrchností i jiné události, týkající se obce: obnovy úřadu konšelského, proměny v konšelích, písařích radních, dále rozličné proměny v ná- boženství, »zvláště pracného k náboženství římskému přistupování a k němu rozličnými způsoby přinucování, i o divné proměně při věcech politických za císaře Rudolfa, po něm za císaře Matyáše, i za cís. Ferdinanda II.« atd. Autor uvádí podrobněji, o čem všem tu psal, zejména o letech 1608—9, anebo »kterak v létu 1618 ta ohavná re- belie od stavů podobojích v království českém se počínala, konala i do- konala«, nebo o vypovězení jezuitů, volbě Bedřicha Falckého, o bitvě bělohorské se všemi potomními bědami, zejména Ml. Boleslav postih- nuvšími, o exulantech, o náboženství a hospodářských proměnách v městě, o Švédech i o císařských. Bylo toho tedy více nežli asi autor zamýšlel původně. Nakreslil nám obraz města od svých let mužných až do stařeckých, jak souvisel se širokým pozadím politických a nábo- ženských poměrů tehdejší doby. Rozsah a ráz jeho záznamů byl spiat úzce s časy, v nichž je zapisoval. Této souvislosti bude dále věnováno též několik slov. Z valné části má jeho Kronika povahu memoirů, osobních zážitkův a zkušeností, tedy vypravování o jeho vlastním životě, nebo o lidech a dějích, kteří byli blízkými jeho zájmům a jeho době. Proto také v těchto partiích nalézá vždy přiléhavé odstíny bližší charakteristiky a rozepisuje se obšírněji, jak vidno z rozsahu Kroniky před rokem 1608 a po něm. Slovy však šetří vždycky, někdy až skoupě. V tom obráží se arci i jeho střízlivá povaha; neníť v jeho vyprávění stopy rozcitlivělosti, ač ani vřelejší přízvuky soucitu s cizím neštěstím ani vzpomínková melancholie nechybí v jeho výrazu. Kromě osobních zá- žitků pomáhá si velmi vydatně i pomůckami jinými. Tak na př. pro starší dobu poučoval se i z tištěné literatury: z Hájka, z Veleslavínova Historického kalendáře atd. Všímá si i zachovaných nápisů (»Gelenek« na děkanském kostele LIV
rováních a nadáních milostí znamenitých od některých vrchností pře- dešlých, tomu městu darovaných, kterýchž sobě obyvatelé a měšťané, jakožto nejdražšího klenotu znamenitě šetřiti měli, ale již po hříchu mnozí málo na ně dbají, pročež snad také méně jim platnosti při- nášejí.« Měl tedy jeho spis i účel vychovávati ke smyslu pro práva domov- ského města a touto výchovou povznášeti měšťanské sebevědomí i smysl pro prospěch a zdar obce. Po té slibuje vylíčiti proměny vrchností i jiné události, týkající se obce: obnovy úřadu konšelského, proměny v konšelích, písařích radních, dále rozličné proměny v ná- boženství, »zvláště pracného k náboženství římskému přistupování a k němu rozličnými způsoby přinucování, i o divné proměně při věcech politických za císaře Rudolfa, po něm za císaře Matyáše, i za cís. Ferdinanda II.« atd. Autor uvádí podrobněji, o čem všem tu psal, zejména o letech 1608—9, anebo »kterak v létu 1618 ta ohavná re- belie od stavů podobojích v království českém se počínala, konala i do- konala«, nebo o vypovězení jezuitů, volbě Bedřicha Falckého, o bitvě bělohorské se všemi potomními bědami, zejména Ml. Boleslav postih- nuvšími, o exulantech, o náboženství a hospodářských proměnách v městě, o Švédech i o císařských. Bylo toho tedy více nežli asi autor zamýšlel původně. Nakreslil nám obraz města od svých let mužných až do stařeckých, jak souvisel se širokým pozadím politických a nábo- ženských poměrů tehdejší doby. Rozsah a ráz jeho záznamů byl spiat úzce s časy, v nichž je zapisoval. Této souvislosti bude dále věnováno též několik slov. Z valné části má jeho Kronika povahu memoirů, osobních zážitkův a zkušeností, tedy vypravování o jeho vlastním životě, nebo o lidech a dějích, kteří byli blízkými jeho zájmům a jeho době. Proto také v těchto partiích nalézá vždy přiléhavé odstíny bližší charakteristiky a rozepisuje se obšírněji, jak vidno z rozsahu Kroniky před rokem 1608 a po něm. Slovy však šetří vždycky, někdy až skoupě. V tom obráží se arci i jeho střízlivá povaha; neníť v jeho vyprávění stopy rozcitlivělosti, ač ani vřelejší přízvuky soucitu s cizím neštěstím ani vzpomínková melancholie nechybí v jeho výrazu. Kromě osobních zá- žitků pomáhá si velmi vydatně i pomůckami jinými. Tak na př. pro starší dobu poučoval se i z tištěné literatury: z Hájka, z Veleslavínova Historického kalendáře atd. Všímá si i zachovaných nápisů (»Gelenek« na děkanském kostele LIV
Strana LV
nebo »zmalování« téhož chrámu, nápisu na vodní věži a t. p.) a cituje spolehlivě. Ale nejraději dává mluviti přímo materiálu listinnému; ať jde o privilegia nebo o smlouvy obce, používá velmi pilně úředních pramenů městských, k nimž měl jako písař radní nejblíže, a ke kterým bedlivě přihlížel, i když po návratu z exilu doplňoval teprve dodatečně historický materiál o dějinném běhu obce, kraje i celého království. Pravděpodobně alespoň za částečné pomoci oněch obecních písařů, »dvou Danielů«, Mikonia a Khayla, kterým uložil, aby v sepisování událostí za jeho nepřítomnosti se stavších pokračovali, ale kteří opo- menuli vyhověti jeho naléhavému přání. Dovolává se aktů a publikací, jako byla stavovská »Apologia«, sleduje i polemickou literaturu své doby, na př. Vitolida Poskoka a j., ale zejména cituje pečlivě nebo excerpuje řadu rozmanitých patentů a dekretů, vyšlých v době pobělo- horské, zvláště pokud se vztahovaly k náboženské praksi. Cituje pra- videlně správně. To činí jeho spis velmi spolehlivým tlumočníkem doby. Z hojně užitého materiálu rázu úředního možno s největší prav- děpodobností usuzovati, že psal o událostech pobělohorských až po návratu z exilu, ač není vyloučeno, že ledacos poznamenal již za vy- hnanství — vždyť měli exulanti, zejména v Perně, po ruce množství literatury. Opatřoval si tudíž dějepisnou látku podle možnosti spo- lehlivou, a to je — vedle osobních zážitků a vlastního postřehu — velmi cennou složkou jeho historické práce. Proto nalezneme u K. jen málo údajů, které by plynuly z nedostatečné informace nebo z nepřes- nosti. Jeho zprávy nejsou arci vždy stejně zevrubné, není v nich, zejména o událostech boleslavských žádoucí úměrnosti. Vina toho není na autoru, nýbrž na poměrech, za kterých Kroniku psal. Neskládalť jí »jedním dechem«, ale v časových oddílech, jak při pozornějším čtení jasně vysvítá. Jistě ji počal psáti za klidných dob předbělohorských — tichá pohoda dýchá z podrobnější kresby minulosti i přítomnosti města v době předbělohorské. I v truchlivých letech bezprostředně po kata- strofě bělohorské až k osudnému roku 1627 (kdy odešel do exilu) za- pisoval K. každou událost pro město významnější, takže se tenkráte mění Kronika téměř v deník spisovatelův. Od exilu řidnou zprávy o městě a přibývá jich za to o Sasku, kde pobýval, a o operacích vojsk saských a švédských. Pokračoval tedy ve spisování i za hranicemi a navrátiv se r. 1639 domů chtěl, aby byla Kronika doplněna rovno- měrně také zprávami místními. Proto požádal ony dva Daniely, aby LV
nebo »zmalování« téhož chrámu, nápisu na vodní věži a t. p.) a cituje spolehlivě. Ale nejraději dává mluviti přímo materiálu listinnému; ať jde o privilegia nebo o smlouvy obce, používá velmi pilně úředních pramenů městských, k nimž měl jako písař radní nejblíže, a ke kterým bedlivě přihlížel, i když po návratu z exilu doplňoval teprve dodatečně historický materiál o dějinném běhu obce, kraje i celého království. Pravděpodobně alespoň za částečné pomoci oněch obecních písařů, »dvou Danielů«, Mikonia a Khayla, kterým uložil, aby v sepisování událostí za jeho nepřítomnosti se stavších pokračovali, ale kteří opo- menuli vyhověti jeho naléhavému přání. Dovolává se aktů a publikací, jako byla stavovská »Apologia«, sleduje i polemickou literaturu své doby, na př. Vitolida Poskoka a j., ale zejména cituje pečlivě nebo excerpuje řadu rozmanitých patentů a dekretů, vyšlých v době pobělo- horské, zvláště pokud se vztahovaly k náboženské praksi. Cituje pra- videlně správně. To činí jeho spis velmi spolehlivým tlumočníkem doby. Z hojně užitého materiálu rázu úředního možno s největší prav- děpodobností usuzovati, že psal o událostech pobělohorských až po návratu z exilu, ač není vyloučeno, že ledacos poznamenal již za vy- hnanství — vždyť měli exulanti, zejména v Perně, po ruce množství literatury. Opatřoval si tudíž dějepisnou látku podle možnosti spo- lehlivou, a to je — vedle osobních zážitků a vlastního postřehu — velmi cennou složkou jeho historické práce. Proto nalezneme u K. jen málo údajů, které by plynuly z nedostatečné informace nebo z nepřes- nosti. Jeho zprávy nejsou arci vždy stejně zevrubné, není v nich, zejména o událostech boleslavských žádoucí úměrnosti. Vina toho není na autoru, nýbrž na poměrech, za kterých Kroniku psal. Neskládalť jí »jedním dechem«, ale v časových oddílech, jak při pozornějším čtení jasně vysvítá. Jistě ji počal psáti za klidných dob předbělohorských — tichá pohoda dýchá z podrobnější kresby minulosti i přítomnosti města v době předbělohorské. I v truchlivých letech bezprostředně po kata- strofě bělohorské až k osudnému roku 1627 (kdy odešel do exilu) za- pisoval K. každou událost pro město významnější, takže se tenkráte mění Kronika téměř v deník spisovatelův. Od exilu řidnou zprávy o městě a přibývá jich za to o Sasku, kde pobýval, a o operacích vojsk saských a švédských. Pokračoval tedy ve spisování i za hranicemi a navrátiv se r. 1639 domů chtěl, aby byla Kronika doplněna rovno- měrně také zprávami místními. Proto požádal ony dva Daniely, aby LV
Strana LVI
ze svého přičinili k vypravování příhodný materiál. Avšak nestalo se tak přes ujišťování Kezeliovo, že nechce psáti nic, co by směřovalo proti dynastii nebo církvi katolické. I dal se konečně do pokračování sám. Jeho vlastní narážky a údaje nejsou ve příčině časového postupu spisování úplně ve shodě. Jsou to údaje, které by připouštěly možnost, že psal také o příbězích předbělohorských ex post. Na př. k r. 1614 poznamenává, že m. Daniel Basilius z Deiczenberku pojímal k man- želství Dorotu Skálovou a dodává, že »naposledy náhlou téměř smrtí v lethu 1628 umřel«; nebo k r. 1612 zmiňuje se o smrti Pavla Martina Strakonického a praví, že poslední syn jeho Jan umřel léta 1645. Tyto dodatky by bylo ovšem možno považovati také za pozdní doplňky k ho- tovým již zápisům. Závažnější okolností pro domněnku o pozdní redakci Kroniky je však údaj autorův ve vlastním životopise na str. 46 — tedy hned s kraje práce — že, když mu manželka 17. Martii léta 1639 umřela, ve vdovství samotný zůstávaje tuto historii spisoval. Tím je zároveň udán přibližně čas, od něhož aspoň ve spisování pokračoval. Jinde pak (v »Ohlášení potřebném«) praví: »Když byv z vlasti vypu- zen, nemohl obšírněji o příbězích mladoboleslavských pro nepovědo- most a toho nepřítomnost dále psáti (z toho plyne, že první část psal zároveň s událostmi nebo brzy po nich) po navrácení svém z exi- lium v létu 1639 shromáždíc tyto spisy pomalu, jich ad censuram et complementum věcí domácích povědomějším pí- sařům městským téhož města p. Dan. Miconiusovi a p. Dan. Kaylovi z Šternburka podal, aby podle potřeby nedostatky doplnili a zbytečné věci napravili, žádal — jakž toho následující ohlášení latinskou řečí poznamenané okazuje. Když oni (t. j. Miconius a Kayl) toho málo všímali a nedbali, k žádosti některých poctivých a vlast svou milují- cích lidí podlemožnosti přece complement kratičký k soudu a opravě jiných prozřetelnějších toho zanechávaje od léta 1628 uči- nil.« Tomuto přesnějšímu vročení neodpovídá zase jiný údaj, který by mohl býti vodítkem při naší otázce; když se zmiňuje o kostele sv. Víta na Podolci, praví K. výslovně: »a teď nedávno v lethu 1631 na podzim [?] od zběři vojenské zapálený shořel« nebo hned na začátku Kroniky: »a ten teprve létha 1631 in mense Decembri Charvati, zběř vojenská, v tom válečném nepokoji ohněm spálili«, a podobně se vy- jadřuje o špitálu Kateřiny Militké: »I ten špitál skrze zběř vojenskou nedávno dvakráte zapálený shořel a po třetí docela vydrancován.« Slova »teprve« a »nedávno« stěží připouštějí takové rozpětí časové, LVI
ze svého přičinili k vypravování příhodný materiál. Avšak nestalo se tak přes ujišťování Kezeliovo, že nechce psáti nic, co by směřovalo proti dynastii nebo církvi katolické. I dal se konečně do pokračování sám. Jeho vlastní narážky a údaje nejsou ve příčině časového postupu spisování úplně ve shodě. Jsou to údaje, které by připouštěly možnost, že psal také o příbězích předbělohorských ex post. Na př. k r. 1614 poznamenává, že m. Daniel Basilius z Deiczenberku pojímal k man- želství Dorotu Skálovou a dodává, že »naposledy náhlou téměř smrtí v lethu 1628 umřel«; nebo k r. 1612 zmiňuje se o smrti Pavla Martina Strakonického a praví, že poslední syn jeho Jan umřel léta 1645. Tyto dodatky by bylo ovšem možno považovati také za pozdní doplňky k ho- tovým již zápisům. Závažnější okolností pro domněnku o pozdní redakci Kroniky je však údaj autorův ve vlastním životopise na str. 46 — tedy hned s kraje práce — že, když mu manželka 17. Martii léta 1639 umřela, ve vdovství samotný zůstávaje tuto historii spisoval. Tím je zároveň udán přibližně čas, od něhož aspoň ve spisování pokračoval. Jinde pak (v »Ohlášení potřebném«) praví: »Když byv z vlasti vypu- zen, nemohl obšírněji o příbězích mladoboleslavských pro nepovědo- most a toho nepřítomnost dále psáti (z toho plyne, že první část psal zároveň s událostmi nebo brzy po nich) po navrácení svém z exi- lium v létu 1639 shromáždíc tyto spisy pomalu, jich ad censuram et complementum věcí domácích povědomějším pí- sařům městským téhož města p. Dan. Miconiusovi a p. Dan. Kaylovi z Šternburka podal, aby podle potřeby nedostatky doplnili a zbytečné věci napravili, žádal — jakž toho následující ohlášení latinskou řečí poznamenané okazuje. Když oni (t. j. Miconius a Kayl) toho málo všímali a nedbali, k žádosti některých poctivých a vlast svou milují- cích lidí podlemožnosti přece complement kratičký k soudu a opravě jiných prozřetelnějších toho zanechávaje od léta 1628 uči- nil.« Tomuto přesnějšímu vročení neodpovídá zase jiný údaj, který by mohl býti vodítkem při naší otázce; když se zmiňuje o kostele sv. Víta na Podolci, praví K. výslovně: »a teď nedávno v lethu 1631 na podzim [?] od zběři vojenské zapálený shořel« nebo hned na začátku Kroniky: »a ten teprve létha 1631 in mense Decembri Charvati, zběř vojenská, v tom válečném nepokoji ohněm spálili«, a podobně se vy- jadřuje o špitálu Kateřiny Militké: »I ten špitál skrze zběř vojenskou nedávno dvakráte zapálený shořel a po třetí docela vydrancován.« Slova »teprve« a »nedávno« stěží připouštějí takové rozpětí časové, LVI
Strana LVII
jaké dává jiné výslovné datování Kezelia samého, totiž r. 1639, jako začátek pokračování Kroniky. Ani jiné okolnosti, z nichž by mohl býti vyvozen určitější závěr, neosvětlí věc dostatečně. Mluví-li K. o Petru Červenkovi jako o primasovi »nynějším« nebo o radních Vencelinovi a Janu Dan. Benátském i o Miconiovi a Kaylovi, písařích »nynějších«, není možno časově zmínky ty zařaditi, ježto městské knihy uvádějí je ve funkcích těch po mnoho let. D. Kayl sice dosazen za písaře mladšího na místě Adama Gregory r. 1639, ale D. Miconius byl starším pí- sařem od r. 1618, jako nástupce Kezelia samého a byl jím 35 let. S Petrem Červenkou shledali jsme se při hledání v místním archivu jako s purkmistrem už od r. 1612 po více desetiletí a jako s primasem na př. 1629 nebo 1635, 1638 2) a ještě 1647.83) Pokus opříti se o jiný údaj Kezeliův v Kronice při stručných dějinách literátského kůru »až do nynějšího správce Jana Cornelia Stříbrského« rovněž nevede k cíli, neboť Cornelius byl volen správcem kůru na př. 1640, 1646 a 1651. A to podotýká K. uprostřed líčení dějin kůru v předních par- tiích Kroniky, takže zde orientace časová není vůbec možná. Vše, co bylo uvedeno — a je takových zmínek více — podporuje správnost domněnky, že K. asi přepracoval později i první části Kroniky, na- psané již před r. 1627, vloživ do nich jako doplněk, co považoval později za účelné. Hypotésa ta je s to vysvětliti také celkově umírněný tón Kezeliův i tam, kde psal o věcech, které ho jistě naplňovaly hněvem a rozhořčením. Tón ten vyvěral ovšem i z celkového povahového zalo- žení Kezeliova. K. nebyl temperamentní, což mu umožnilo, aby zů- stával obyčejně objektivním. Zůstával nestranným, loyálním, pokud ovšem dobové předsudky dovolovaly, i vůči jinověrcům a zase dovedl odsouditi ostře vlastní sou- věrce, jak o tom ještě bude zmínka. Zůstával loyálním i ve smyslu státní autority — ač loyálnost ta byla často vynucena spíše jinými dů- vody nežli diktována skutečnou oddaností. Jako příklad uvedeme, že píše velmi pochvalně o Rudolfu II., kterého asi cenil upřímně pro vy- dání majestátu z r. 1609, nebo chválu knížete Lichtenštejna při zmínce o jeho smrti: »Byl pán mírný a správný, mnozí ho litovali,« což jistě překvapuje. O výkřicích jako: »Vivat Ferdinandus« víme, co si máme mysliti. Bylo už řečeno, že dovedl býti loyálním i vůči jinověrcům, což je v dobách nabitých jedovatou, ba smrtelnou nenávistí k jinému pře- svědčení, přednost hodná chvály obzvláštní. I s katolíky má soucit — LVII
jaké dává jiné výslovné datování Kezelia samého, totiž r. 1639, jako začátek pokračování Kroniky. Ani jiné okolnosti, z nichž by mohl býti vyvozen určitější závěr, neosvětlí věc dostatečně. Mluví-li K. o Petru Červenkovi jako o primasovi »nynějším« nebo o radních Vencelinovi a Janu Dan. Benátském i o Miconiovi a Kaylovi, písařích »nynějších«, není možno časově zmínky ty zařaditi, ježto městské knihy uvádějí je ve funkcích těch po mnoho let. D. Kayl sice dosazen za písaře mladšího na místě Adama Gregory r. 1639, ale D. Miconius byl starším pí- sařem od r. 1618, jako nástupce Kezelia samého a byl jím 35 let. S Petrem Červenkou shledali jsme se při hledání v místním archivu jako s purkmistrem už od r. 1612 po více desetiletí a jako s primasem na př. 1629 nebo 1635, 1638 2) a ještě 1647.83) Pokus opříti se o jiný údaj Kezeliův v Kronice při stručných dějinách literátského kůru »až do nynějšího správce Jana Cornelia Stříbrského« rovněž nevede k cíli, neboť Cornelius byl volen správcem kůru na př. 1640, 1646 a 1651. A to podotýká K. uprostřed líčení dějin kůru v předních par- tiích Kroniky, takže zde orientace časová není vůbec možná. Vše, co bylo uvedeno — a je takových zmínek více — podporuje správnost domněnky, že K. asi přepracoval později i první části Kroniky, na- psané již před r. 1627, vloživ do nich jako doplněk, co považoval později za účelné. Hypotésa ta je s to vysvětliti také celkově umírněný tón Kezeliův i tam, kde psal o věcech, které ho jistě naplňovaly hněvem a rozhořčením. Tón ten vyvěral ovšem i z celkového povahového zalo- žení Kezeliova. K. nebyl temperamentní, což mu umožnilo, aby zů- stával obyčejně objektivním. Zůstával nestranným, loyálním, pokud ovšem dobové předsudky dovolovaly, i vůči jinověrcům a zase dovedl odsouditi ostře vlastní sou- věrce, jak o tom ještě bude zmínka. Zůstával loyálním i ve smyslu státní autority — ač loyálnost ta byla často vynucena spíše jinými dů- vody nežli diktována skutečnou oddaností. Jako příklad uvedeme, že píše velmi pochvalně o Rudolfu II., kterého asi cenil upřímně pro vy- dání majestátu z r. 1609, nebo chválu knížete Lichtenštejna při zmínce o jeho smrti: »Byl pán mírný a správný, mnozí ho litovali,« což jistě překvapuje. O výkřicích jako: »Vivat Ferdinandus« víme, co si máme mysliti. Bylo už řečeno, že dovedl býti loyálním i vůči jinověrcům, což je v dobách nabitých jedovatou, ba smrtelnou nenávistí k jinému pře- svědčení, přednost hodná chvály obzvláštní. I s katolíky má soucit — LVII
Strana LVIII
ovšem výjimečně: Když referuje na př. o bouři na Starém městě praž- ském proti klášteru Panny Marie Sněžné (za vpádu Pasovských), praví, že »chasa pražská... 14 mnichův nevinných téhož kláštera ukrutně a nemilosrdně zamordovala«. Vůči souvěrcům, jak praveno, býval někdy v úsudku velmi přísný. Na př. píše o Žižkovi pro jeho postup nechvalně a doby prvních bojů husitských nazývá »čertovou lázní«, ale zde snad z něho mluví ohlas četby Hájkovy Kroniky. Za to velmi sympatický je jeho názor na České bratří. Byl o nich a o jejich učení celkem dobře poučen; patrně ze styku s nimi — byl též příbuz- ným Němčanského (viz jeho závěť) — a jistě také četbou o nich. Měl příležitost poznávati je v denním i úředním obcování. Vždyť valná část obyvatelstva mladoboleslavského byla vyznání bratrského a měla zajisté i na radnici ve svých schopných příslušnících mocné mluvčí, třebas již v době Kezel. neměla nad obcí patronanci vrchnost bratrská. Jejich předním mužům v městě působícím vzdává vždycky jenom chválu. O učení pak bratrském píše hodně obšírně a velmi věcně, ba s úctou, odmítaje všelijaké přezdívky dávané jim jinověrci. Sám sice výslovně praví, »že se po obzvláštnějších pamětech a náboženství bra- trském neptal, dalece nejsa toho náboženství«, ale z jeho líčení lze usuzovati, že je považoval za zvláště blízké původnímu křesťanství a že s nimi velmi sympatisoval. Proto také se zřejmou chutí vepsal široce do své Kroniky smlouvu mezi podobojími v městě z r. 1595 a také později sledoval bratrské osudy s neskrývanou účastí, byť z opa- trnosti o nich nepronášel soudu. K. sám byl až do své pozdní konverse oddaným kališníkem, hlásícím se k tradici husovské. Nicméně nebyl zaslepeným straníkem. Viděl chyby svých souvěrců a dovedl je také ostře vytknouti, po případě stihati posměchem nebo jedovatými po- známkami. Některé ukázky už byly uvedeny, jiné nalezne čtenář v Kro- nice samé v hojnosti. Místy píše až kupodivu drsně. Na př. o českém povstání r. 1618 nebo o návratu české emigrace za saského vpádu r. 1631; podobně o administrátoru Samueli Martiniovi z Dražova a jinde a jindy. Tyto nevlídné názory na věci a lidi vlastního vyznání vyplývaly namnoze z Kezeliovy konservativní povahy. On sám, muž práva znalý, nebyl přítelem bouří a odbojů. Nejednou, zmiňuje se o povstání stavů proti králi, at r. 1546—7 nebo 1618, mluví o »ohavné potržce země české« nebo o »ohavné rebelii«! Byť z něho mluvila úřední termino- logie pobělohorská a vnucená loyalita, přece byl na tolik dobře zpra- LVIII
ovšem výjimečně: Když referuje na př. o bouři na Starém městě praž- ském proti klášteru Panny Marie Sněžné (za vpádu Pasovských), praví, že »chasa pražská... 14 mnichův nevinných téhož kláštera ukrutně a nemilosrdně zamordovala«. Vůči souvěrcům, jak praveno, býval někdy v úsudku velmi přísný. Na př. píše o Žižkovi pro jeho postup nechvalně a doby prvních bojů husitských nazývá »čertovou lázní«, ale zde snad z něho mluví ohlas četby Hájkovy Kroniky. Za to velmi sympatický je jeho názor na České bratří. Byl o nich a o jejich učení celkem dobře poučen; patrně ze styku s nimi — byl též příbuz- ným Němčanského (viz jeho závěť) — a jistě také četbou o nich. Měl příležitost poznávati je v denním i úředním obcování. Vždyť valná část obyvatelstva mladoboleslavského byla vyznání bratrského a měla zajisté i na radnici ve svých schopných příslušnících mocné mluvčí, třebas již v době Kezel. neměla nad obcí patronanci vrchnost bratrská. Jejich předním mužům v městě působícím vzdává vždycky jenom chválu. O učení pak bratrském píše hodně obšírně a velmi věcně, ba s úctou, odmítaje všelijaké přezdívky dávané jim jinověrci. Sám sice výslovně praví, »že se po obzvláštnějších pamětech a náboženství bra- trském neptal, dalece nejsa toho náboženství«, ale z jeho líčení lze usuzovati, že je považoval za zvláště blízké původnímu křesťanství a že s nimi velmi sympatisoval. Proto také se zřejmou chutí vepsal široce do své Kroniky smlouvu mezi podobojími v městě z r. 1595 a také později sledoval bratrské osudy s neskrývanou účastí, byť z opa- trnosti o nich nepronášel soudu. K. sám byl až do své pozdní konverse oddaným kališníkem, hlásícím se k tradici husovské. Nicméně nebyl zaslepeným straníkem. Viděl chyby svých souvěrců a dovedl je také ostře vytknouti, po případě stihati posměchem nebo jedovatými po- známkami. Některé ukázky už byly uvedeny, jiné nalezne čtenář v Kro- nice samé v hojnosti. Místy píše až kupodivu drsně. Na př. o českém povstání r. 1618 nebo o návratu české emigrace za saského vpádu r. 1631; podobně o administrátoru Samueli Martiniovi z Dražova a jinde a jindy. Tyto nevlídné názory na věci a lidi vlastního vyznání vyplývaly namnoze z Kezeliovy konservativní povahy. On sám, muž práva znalý, nebyl přítelem bouří a odbojů. Nejednou, zmiňuje se o povstání stavů proti králi, at r. 1546—7 nebo 1618, mluví o »ohavné potržce země české« nebo o »ohavné rebelii«! Byť z něho mluvila úřední termino- logie pobělohorská a vnucená loyalita, přece byl na tolik dobře zpra- LVIII
Strana LIX
ven, že mluvil i za sebe. Vždyť doporučuje těm, kdo by se chtěli po- učiti o bouři r. 1546—7, četbu literatury pro i contra. Byl tedy dosta- tečně poučen. A za revoluce r. 1618 viní vyšší stav pro jejich postup přímo ze zrady na vlastní věci! Snad hořkost utrpení, prýštící z tohoto zdroje, kterého se byl K. sám napil tak plně, ztrpčila mu slova ... Bolest a potlačovaný hněv nad krutostmi vítězovými vyloudily mu však přes všechnu opatrnost někdy výrazy hrůzy a roztrpčení, jinak u něho celkem vzácné: na př. při popise popravy r. 1621 »ohavná po- prava rebelantův českých« nebo »mirabilis et inaudita carnificina« = podivuhodná a neslýchaná řezničina]. Později, poněvadž nemohl mluviti otevřeně vůbec, staly se ventilem jeho nevole nebo hněvu ironie a sarkasmus, pro něho zvláště příznačné. Z projevů tohoto druhu bylo by možno sestaviti velmi působivý výbor, jako soubor jeho nejvlastnějších názorů, účinný vtipnými kon- trasty. Tolik je jich rozseto po suchých jinak sděleních kronikářových. V nich nalezneme nejspíše klíč k tajemství srdce, ukrývanému před nepřátelskými slidiči. Někdy je svěří nevinnému chronogramu, jindy si zaprorokuje, aby popřel platnost zoufalé přítomnosti. Ironií a jizli- vostí dovede také přiměřeně charakterisovati lidi i situace. Tehdy se stává jeho suchá stručnost nejžíravější. Stůjtež zde za mnohé aspoň některé citáty: Nový císařský rychtář, Šimon Maxmil. Grybler z Alten- dorfu »dobrý též hovádko byl, prvnější [Cviglovius) rád frejoval, a tento triplovaně, maje svou manželku s jednou paní, také svého pána majíce, dvořil a ji náboženstvíučil.« Nebo, uváděje (k r. 1627) obsah a slova drastického kázání kapucínova zdánlivě si libuje: »Tak pěkně Capucin slovoboží pravil.« Jindy líčí městské funkcionáře (r. 1623): »Za tím hejtman městský svého zisku, rychtář císařský žraní a freje, primas pochlebenství a chytrosti hleděli. Hejtman s man- želkou svou, dětmi a vší čeládkou, koňmi na obecní groš všichni leželi, a zhojna trávili; co nedojedli, něco dobytka většího i menšího, na svůj statek posílal. Císařský rychtář hladovitý a nehrubě šatný tu dostav, byv předešle na hradě pražským aulicus familiaris (jakž se tak pod- pisoval), tovaryšem vartýřův v branách zámeckých, brzo se ošatil, ve dne i v noci pil, žral, hodoval, sousedy prve od soldatův dost zbědo- vané, podle své libosti šidil.« A zase o kterési kompanii pěchoty do- dává: »potom, když se dobře povyžrali, k Moravě obráceni.« S pa- trnou škodolibostí ironisuje výkony císařských vojsk: »že se tu ne- přítel [Švědové] vloudil a zle hospodařil, na nevinných toho postihali, LIX
ven, že mluvil i za sebe. Vždyť doporučuje těm, kdo by se chtěli po- učiti o bouři r. 1546—7, četbu literatury pro i contra. Byl tedy dosta- tečně poučen. A za revoluce r. 1618 viní vyšší stav pro jejich postup přímo ze zrady na vlastní věci! Snad hořkost utrpení, prýštící z tohoto zdroje, kterého se byl K. sám napil tak plně, ztrpčila mu slova ... Bolest a potlačovaný hněv nad krutostmi vítězovými vyloudily mu však přes všechnu opatrnost někdy výrazy hrůzy a roztrpčení, jinak u něho celkem vzácné: na př. při popise popravy r. 1621 »ohavná po- prava rebelantův českých« nebo »mirabilis et inaudita carnificina« = podivuhodná a neslýchaná řezničina]. Později, poněvadž nemohl mluviti otevřeně vůbec, staly se ventilem jeho nevole nebo hněvu ironie a sarkasmus, pro něho zvláště příznačné. Z projevů tohoto druhu bylo by možno sestaviti velmi působivý výbor, jako soubor jeho nejvlastnějších názorů, účinný vtipnými kon- trasty. Tolik je jich rozseto po suchých jinak sděleních kronikářových. V nich nalezneme nejspíše klíč k tajemství srdce, ukrývanému před nepřátelskými slidiči. Někdy je svěří nevinnému chronogramu, jindy si zaprorokuje, aby popřel platnost zoufalé přítomnosti. Ironií a jizli- vostí dovede také přiměřeně charakterisovati lidi i situace. Tehdy se stává jeho suchá stručnost nejžíravější. Stůjtež zde za mnohé aspoň některé citáty: Nový císařský rychtář, Šimon Maxmil. Grybler z Alten- dorfu »dobrý též hovádko byl, prvnější [Cviglovius) rád frejoval, a tento triplovaně, maje svou manželku s jednou paní, také svého pána majíce, dvořil a ji náboženstvíučil.« Nebo, uváděje (k r. 1627) obsah a slova drastického kázání kapucínova zdánlivě si libuje: »Tak pěkně Capucin slovoboží pravil.« Jindy líčí městské funkcionáře (r. 1623): »Za tím hejtman městský svého zisku, rychtář císařský žraní a freje, primas pochlebenství a chytrosti hleděli. Hejtman s man- želkou svou, dětmi a vší čeládkou, koňmi na obecní groš všichni leželi, a zhojna trávili; co nedojedli, něco dobytka většího i menšího, na svůj statek posílal. Císařský rychtář hladovitý a nehrubě šatný tu dostav, byv předešle na hradě pražským aulicus familiaris (jakž se tak pod- pisoval), tovaryšem vartýřův v branách zámeckých, brzo se ošatil, ve dne i v noci pil, žral, hodoval, sousedy prve od soldatův dost zbědo- vané, podle své libosti šidil.« A zase o kterési kompanii pěchoty do- dává: »potom, když se dobře povyžrali, k Moravě obráceni.« S pa- trnou škodolibostí ironisuje výkony císařských vojsk: »že se tu ne- přítel [Švědové] vloudil a zle hospodařil, na nevinných toho postihali, LIX
Strana LX
ježto sami tím vinni byli, proč ho do Čech pouštěli a před ním utíkali i tak dlouho ho tu nechali«; a později vtipnou hříčkou slovní se po- smívá: »1645 12. Decembris regiment Picolhomineův pro partýrování a zámku Kosti ohlodávání přitáhl do Boleslavě; nesměli Kosti hlodati, toliko k ní nakoukali, potom 15. Decemb. na Strá- nov se salvírovali.« A podobně vtipně si pohrává jménem císařského důstojníka: »Martin Šubar, Fenrych nejvyššího Jobrista), Joáchyma Chrta, pes nejhorší.« Humor provázel ho až do posledních let; ještě na konci své Kroniky píše o příštím bohatém vinobraní — jehož darů odedávna byl ctitelem — veselé dvojverší a před samým závěrem překvapuje on, stařec bezmála 80tiletý, lascivním calambourem o oblečené panně, která na Hstála. Byla-li v něm skryta nějaká narážka náboženská, nebo šlo-li o pouhý rozpustilý slovní žert, nemohl jsem rozeznati. Satirickou vlohou jeví se jakoby mladším sou- rozencem Mikuláše Dačického z Heslova, ač se mu ne- dostává šťavnatosti a odvážné rozpustilosti kutnohorského světáka, ani nemá jeho roztomilého, širého zájmu pro všechny stránky denního i svátečního života. Ale podobá se mu i vroucím nacionalismem, který kárá národní vlažnost vrstevníků, a tuší v ní souhlasně s Dačickým smrtelné nebezpečí pro samu bytost českého národa a státu. Němců neměl v lásce. Díval se skrz prsty na jejich hospodářskou a národní rozpí- navost. K. byl znepokojen přílivem Němců do Bole- slavi. Praví o tom: »U Ptáku předměstí tolik německé chasy roz- ličným šantročením tak se rozmnožilo, že někdy časem Boleslav jim bude těsná, a zřídka pravého Čecha tam se uhlídá.« Vzpomíná jakoby se zadostiučiněním, že Němci za předešlých vrchností pánův Krajířův »žádného zniku neměli« a žádný za měšťana přijat nebyl, kterýž by sobě městského práva českou řečí srozumitelně nevyjednával. Ale za Lobkoviců se stěhovali Němci do města valem. »I jiní za nimi táhli, když se jim český chléb zachutnal, že se jim z Boleslavě nechtělo. Který se tu dostal, jako na lepě uvázl; zvláště tu od Žitavy a Gerlice [Zhořelce) Němci s dlouhými krky na český chléb nakoukají a »bo- hemisch brudt ist gutt« volají, že i budešínským Srbům voní.« Zazlívá jim, že sousedé z Němcův i v Čechách zrození, česky dobře umějící, však se za řeč českou stydí, do kostela českého choditi nechtěli, až dostali konečně již po skoupení města od vrchnosti [1595] od dobro- myslných Čechů i kostel s německou bohoslužbou evangelickou i němec- LX
ježto sami tím vinni byli, proč ho do Čech pouštěli a před ním utíkali i tak dlouho ho tu nechali«; a později vtipnou hříčkou slovní se po- smívá: »1645 12. Decembris regiment Picolhomineův pro partýrování a zámku Kosti ohlodávání přitáhl do Boleslavě; nesměli Kosti hlodati, toliko k ní nakoukali, potom 15. Decemb. na Strá- nov se salvírovali.« A podobně vtipně si pohrává jménem císařského důstojníka: »Martin Šubar, Fenrych nejvyššího Jobrista), Joáchyma Chrta, pes nejhorší.« Humor provázel ho až do posledních let; ještě na konci své Kroniky píše o příštím bohatém vinobraní — jehož darů odedávna byl ctitelem — veselé dvojverší a před samým závěrem překvapuje on, stařec bezmála 80tiletý, lascivním calambourem o oblečené panně, která na Hstála. Byla-li v něm skryta nějaká narážka náboženská, nebo šlo-li o pouhý rozpustilý slovní žert, nemohl jsem rozeznati. Satirickou vlohou jeví se jakoby mladším sou- rozencem Mikuláše Dačického z Heslova, ač se mu ne- dostává šťavnatosti a odvážné rozpustilosti kutnohorského světáka, ani nemá jeho roztomilého, širého zájmu pro všechny stránky denního i svátečního života. Ale podobá se mu i vroucím nacionalismem, který kárá národní vlažnost vrstevníků, a tuší v ní souhlasně s Dačickým smrtelné nebezpečí pro samu bytost českého národa a státu. Němců neměl v lásce. Díval se skrz prsty na jejich hospodářskou a národní rozpí- navost. K. byl znepokojen přílivem Němců do Bole- slavi. Praví o tom: »U Ptáku předměstí tolik německé chasy roz- ličným šantročením tak se rozmnožilo, že někdy časem Boleslav jim bude těsná, a zřídka pravého Čecha tam se uhlídá.« Vzpomíná jakoby se zadostiučiněním, že Němci za předešlých vrchností pánův Krajířův »žádného zniku neměli« a žádný za měšťana přijat nebyl, kterýž by sobě městského práva českou řečí srozumitelně nevyjednával. Ale za Lobkoviců se stěhovali Němci do města valem. »I jiní za nimi táhli, když se jim český chléb zachutnal, že se jim z Boleslavě nechtělo. Který se tu dostal, jako na lepě uvázl; zvláště tu od Žitavy a Gerlice [Zhořelce) Němci s dlouhými krky na český chléb nakoukají a »bo- hemisch brudt ist gutt« volají, že i budešínským Srbům voní.« Zazlívá jim, že sousedé z Němcův i v Čechách zrození, česky dobře umějící, však se za řeč českou stydí, do kostela českého choditi nechtěli, až dostali konečně již po skoupení města od vrchnosti [1595] od dobro- myslných Čechů i kostel s německou bohoslužbou evangelickou i němec- LX
Strana LXI
kého kaplana Iu sv. Jana na Novém městě]. Stěžuje si trpce do ne- vděku Němců k M. Janu Husovi, předchůdci německé konfese a při- rovnává blahovůli Čechů před Bílou horou vůči pražským německým luteránům s nevraživostí německou k bohoslužbám českých exulantů, »kde tito pak ani páchnouti k služebnosti církevní českému knězi téměř nedali, leč by dodatečně, že jest invariatae jejich confessionis zexami- novali. Nebohým Čechům prý Němci u sebe nemnoho se osazovati dali [tomu ovšem odporuje vlastní Kezeliův údaj o počtu exulantů v Perně, který podle úředního sčítání saského dosáhl až 1/2 3 tisíce lidí!], ale když některé vyžili, preč pudili. »Experto crede Ruperto!« [Věř zkušenému Rupertovi!], dodává K. za sebe. Při tom však vý- slovně prohlašuje jako člověk spravedlivý, že upřímných a národu českého milovných Němců se těmito výtkami nechce dotýkati. Zajisté z radosti nad známým jazykovým zákonem z r. 1615, který měl češtině zabezpečiti vládnoucí postavení v úředním i soukromém styku, vepsal K. plné znění usnesení generálního sněmu stran artikulu »O zachování slavného a starožitného jazyka českého a vzdělání jeho« do »Knihy literátské od r. 1612«, ač se tam svou povahou celkem málo hodilo. ) Jeho národní uvědomělost probleskne jen občas poznámkou, na př. při zemřelém Adamu z Valdštejna na Lovosicích, Dobrovici etc., nejvyšším purkrabím pražském († 1638), libuje si: »starý Čech, upřímný patriota.« A podobně i leckde jinde. Jako člověk konservativní a syn své doby uznával bez námitky společenské rozvrstvení tehdejší, ač nejednou kritisuje ostře jednání vyšších stavů, zneužívání jejich sociální nadřazenosti, viní je ze so- bectví a ukazuje na dvojí loket, jímž se při platební povinnosti měřilo bohatším a chudým, jak chudší lidé bývali přímo odíráni, kdežto bo- hatší se dovedli ukrýti nebo vyhnouti. V těchto pozorováních i v by- strém odhadu, co asi bylo pohnutkou činů nebo nečinnosti jednotlivců i větších skupin, objevuje se autor zkušeným znalcem lidí, dobrým psychologem. Střízlivý jeho rozum, prostý zasněnosti a jakéhokoliv horo- vání a romantiky, nepřipouští ani, aby se oddával blouznivé víře v různé nadpřirozené zjevy, kouzla, čáry a věštby, která ovládala tolik jeho vrstevníků, podmaňujíc si namnoze i nejvyšší elitu du- chovní. Platil sice i on tribut dobové pověrčivosti, ale jen velmi zřídka. Spíše polemisuje s takovou věrou na př. větou: »Někteří, že toho roku LXI
kého kaplana Iu sv. Jana na Novém městě]. Stěžuje si trpce do ne- vděku Němců k M. Janu Husovi, předchůdci německé konfese a při- rovnává blahovůli Čechů před Bílou horou vůči pražským německým luteránům s nevraživostí německou k bohoslužbám českých exulantů, »kde tito pak ani páchnouti k služebnosti církevní českému knězi téměř nedali, leč by dodatečně, že jest invariatae jejich confessionis zexami- novali. Nebohým Čechům prý Němci u sebe nemnoho se osazovati dali [tomu ovšem odporuje vlastní Kezeliův údaj o počtu exulantů v Perně, který podle úředního sčítání saského dosáhl až 1/2 3 tisíce lidí!], ale když některé vyžili, preč pudili. »Experto crede Ruperto!« [Věř zkušenému Rupertovi!], dodává K. za sebe. Při tom však vý- slovně prohlašuje jako člověk spravedlivý, že upřímných a národu českého milovných Němců se těmito výtkami nechce dotýkati. Zajisté z radosti nad známým jazykovým zákonem z r. 1615, který měl češtině zabezpečiti vládnoucí postavení v úředním i soukromém styku, vepsal K. plné znění usnesení generálního sněmu stran artikulu »O zachování slavného a starožitného jazyka českého a vzdělání jeho« do »Knihy literátské od r. 1612«, ač se tam svou povahou celkem málo hodilo. ) Jeho národní uvědomělost probleskne jen občas poznámkou, na př. při zemřelém Adamu z Valdštejna na Lovosicích, Dobrovici etc., nejvyšším purkrabím pražském († 1638), libuje si: »starý Čech, upřímný patriota.« A podobně i leckde jinde. Jako člověk konservativní a syn své doby uznával bez námitky společenské rozvrstvení tehdejší, ač nejednou kritisuje ostře jednání vyšších stavů, zneužívání jejich sociální nadřazenosti, viní je ze so- bectví a ukazuje na dvojí loket, jímž se při platební povinnosti měřilo bohatším a chudým, jak chudší lidé bývali přímo odíráni, kdežto bo- hatší se dovedli ukrýti nebo vyhnouti. V těchto pozorováních i v by- strém odhadu, co asi bylo pohnutkou činů nebo nečinnosti jednotlivců i větších skupin, objevuje se autor zkušeným znalcem lidí, dobrým psychologem. Střízlivý jeho rozum, prostý zasněnosti a jakéhokoliv horo- vání a romantiky, nepřipouští ani, aby se oddával blouznivé víře v různé nadpřirozené zjevy, kouzla, čáry a věštby, která ovládala tolik jeho vrstevníků, podmaňujíc si namnoze i nejvyšší elitu du- chovní. Platil sice i on tribut dobové pověrčivosti, ale jen velmi zřídka. Spíše polemisuje s takovou věrou na př. větou: »Někteří, že toho roku LXI
Strana LXII
[1638) veliká noc ſvelikonoce] podle starého kalendáře 25. Martii trefila, také z toho něco divného zkoumali, ale to divné není, nebo se to podobně i jindy trefuje, jako před XI. lety se trefilo a po XI. letech také trefí .. ale to je všetečné hloubání a do tajemnice Boží nahlédati.« Byl hluboce zbožný, prostou věrou, bezpečící se ve spra- vedlnost boží, která nenechá bez trestu buď hned v zápětí nebo za- nedlouho těch, kdož pronásledují pobožné. Často poznamenává, sice suše, ale se zřejmým zadostiučiněním, že stihlo některého pronásledo- vatele nekatolíků nebo exulantů buď neštěstí, nebo že brzy po nepřá- telském takovém činu zemřel. Stránka náboženská stojí vedle právní vůbec v popředí jeho díla a zájmů. Právní stránky byl vždy úzkostlivě dbalý, ve znalosti práva spatřoval také bezpečnou ochranu proti zkracování prospěchů městských. Svou Kroniku ostatně psal dílem i proto, aby staré právní záruky obecního dobrého neupadly pro nedbalost potomstva v zapomenutí. Proto cituje nebo doslovně pře- pisuje všechny městské svobody a privilegia, kolik se jich městu Mladě Boleslavi vůbec dostalo, registruje spory obce, velmi pozorně sleduje rozepři města s podkomořím o obnovování rady a o plat za ten akt. Tomuto materiálu historickému věnuje nepoměrně více pozornosti nežli na př. zjevům dobové beletrie i naukové literatury nebo umění výtvarnému. O těchto stránkách životního obsahu doby bychom se z Kezelia samého zebrubněji nepoučili. V tom směru se spokojuje pří- ležitostnými, nečetnými zmínkami o místních autorech a autoritách, vzpomene pietně toho kterého mistra nebo profesora university pražské, patrně ještě v reminiscencích na dobu svého studia, ale jinak nalez- neme u K. literárních dat poskrovnu — kromě oboru náboženského a historického. Sám sice s oblibou veršuje, ovšem jen aby si pohrál slovy, nikoliv, aby vyjádřil opravdu poeticky závažnou myšlenku. Po té stránce je jeho Kronika až chudobná. Na pečeti měl přes to Pegasa. Kezeliův slovesný výraz je věrnou odezvou jeho intelektu. Prostý, neozdobný, skoupý, ale přiléhavý, jasný a určitý. Skladba větná zpravidla jednoduchá, někdy ovšem podle do- bové mody až těžkopádně rozvitá. Nedostatek obraznosti je asi příči- nou, že nikde se nerozepisuje o událostech povahy epické ze široka; ani slovník jeho není právě bohatý. Nicméně dovedl se někdy správně vmysliti do doby vzdálené. Zasluhuje jistě pozornosti, jak správně na svou dobu si představoval K. na př. stupeň vyspělosti Čechů v době Boleslava II. Když popisuje založení hradu a kostela mladoboleslav- LXII
[1638) veliká noc ſvelikonoce] podle starého kalendáře 25. Martii trefila, také z toho něco divného zkoumali, ale to divné není, nebo se to podobně i jindy trefuje, jako před XI. lety se trefilo a po XI. letech také trefí .. ale to je všetečné hloubání a do tajemnice Boží nahlédati.« Byl hluboce zbožný, prostou věrou, bezpečící se ve spra- vedlnost boží, která nenechá bez trestu buď hned v zápětí nebo za- nedlouho těch, kdož pronásledují pobožné. Často poznamenává, sice suše, ale se zřejmým zadostiučiněním, že stihlo některého pronásledo- vatele nekatolíků nebo exulantů buď neštěstí, nebo že brzy po nepřá- telském takovém činu zemřel. Stránka náboženská stojí vedle právní vůbec v popředí jeho díla a zájmů. Právní stránky byl vždy úzkostlivě dbalý, ve znalosti práva spatřoval také bezpečnou ochranu proti zkracování prospěchů městských. Svou Kroniku ostatně psal dílem i proto, aby staré právní záruky obecního dobrého neupadly pro nedbalost potomstva v zapomenutí. Proto cituje nebo doslovně pře- pisuje všechny městské svobody a privilegia, kolik se jich městu Mladě Boleslavi vůbec dostalo, registruje spory obce, velmi pozorně sleduje rozepři města s podkomořím o obnovování rady a o plat za ten akt. Tomuto materiálu historickému věnuje nepoměrně více pozornosti nežli na př. zjevům dobové beletrie i naukové literatury nebo umění výtvarnému. O těchto stránkách životního obsahu doby bychom se z Kezelia samého zebrubněji nepoučili. V tom směru se spokojuje pří- ležitostnými, nečetnými zmínkami o místních autorech a autoritách, vzpomene pietně toho kterého mistra nebo profesora university pražské, patrně ještě v reminiscencích na dobu svého studia, ale jinak nalez- neme u K. literárních dat poskrovnu — kromě oboru náboženského a historického. Sám sice s oblibou veršuje, ovšem jen aby si pohrál slovy, nikoliv, aby vyjádřil opravdu poeticky závažnou myšlenku. Po té stránce je jeho Kronika až chudobná. Na pečeti měl přes to Pegasa. Kezeliův slovesný výraz je věrnou odezvou jeho intelektu. Prostý, neozdobný, skoupý, ale přiléhavý, jasný a určitý. Skladba větná zpravidla jednoduchá, někdy ovšem podle do- bové mody až těžkopádně rozvitá. Nedostatek obraznosti je asi příči- nou, že nikde se nerozepisuje o událostech povahy epické ze široka; ani slovník jeho není právě bohatý. Nicméně dovedl se někdy správně vmysliti do doby vzdálené. Zasluhuje jistě pozornosti, jak správně na svou dobu si představoval K. na př. stupeň vyspělosti Čechů v době Boleslava II. Když popisuje založení hradu a kostela mladoboleslav- LXII
Strana LXIII
ského (ovšem podle Hájka), kterak kníže kázal lesy na místě »Hrobky« posekati, dodává ze svého: »Bez pochybnosti [rozkázal] z toho dříví vyspělého hrad a kostel zakládati. Nebo těch časův o vápně a tak nákladných staveních ještě Čechové nevěděli, toliko lecjakési boudky, a bohatší dřevěné sruby sobě strojili a stavěli.« Nedal se tedy zmásti pokročilou architekturou, která se na něho dívala z dřevorytů Hájkovy kroniky, ale vytvořil si správnější představu vlastní. Vůbec možno říci, že maje zdravý rozum neopakuje vždy vžité dobové názory, ale snaží se leckdy o vlastní úsudek proti tendencím doby. Čtenář sám zajisté nalezne při pozorné četbě i jiný rys v po- dobizně mladoboleslavského kronikáře, který zajímavé fysiognomii jeho vtiskla doba, a který v tomto povšechném nárysu snad chybí. Že pak jeho historická svědectví jsou velecenným pramenem pro poznání dobové historie místní, je jistě zřejmo čtenáři každému. A proto také brzo po době Kezeliově bylo několikráte použito Kroniky mladobole- slavské jednak k pokračování, jednak i k latinskému zpracování, aby z ní mohli těžiti snad též historikové neznalí české řeči. Těmto pokra- čovatelům a upravovatelům bude věnováno též místo na konci úvodu. Než K. je důležitým pramenem také pro obecné dějiny české, a proto k němu sáhali s užitkem i badatelé novodobí nalézajíce v něm hojně poučení pro české dějiny stol. 16. a 17. s různých stránek. Z tištěné literatury, v níž užito bylo Kezelia, uvádím pro místní historii jména těchto spisovatelů: Fr. Novotný z Luže: »Kronyka Mlado-Boleslavská od příští Čechů do země české až do nynějších časů.« Praha, Jos. Fetterlová 1822. Novotný převzal v »Oddělení prvním« své práce, kde zaznamenává dějiny Mladé Boleslavě od 14. st. do počátku st. 17., vypravování Kezeliovo místy doslovně — ač zase mnoho podrobností K. uváděných vypustil. Podobně použil Karel Tieftrunk pro svůj »Nástin dějin Mladé Boleslavi« z valné části líčení Kezeliova v »Boleslavanu« roč. I., 1860 až 1861. Tamtéž uveřejnil také krátký životopis K., ač ne ovšem přesný. J. Pekař, který poznal asi opis K. z r. 1884 ve zdejším archivu za svých gymnasijních studií, rovněž čerpal z něho pro svou široce založenou mladistvou práci: »Ml. Boleslav ve věcích minulých.« Ji- zeran 1889. Téhož roku pak věnoval Pekař Kezeliovi v »Památkách arch. a místop.« jedinou dosud na přesných údajích založenou, ze- vrubnou studii životopisnou: »M. Jiřík Kezelius Bydžovský«. Také v »Knize o Kosti« užil místy Kezeliovy Kroniky. LXIII
ského (ovšem podle Hájka), kterak kníže kázal lesy na místě »Hrobky« posekati, dodává ze svého: »Bez pochybnosti [rozkázal] z toho dříví vyspělého hrad a kostel zakládati. Nebo těch časův o vápně a tak nákladných staveních ještě Čechové nevěděli, toliko lecjakési boudky, a bohatší dřevěné sruby sobě strojili a stavěli.« Nedal se tedy zmásti pokročilou architekturou, která se na něho dívala z dřevorytů Hájkovy kroniky, ale vytvořil si správnější představu vlastní. Vůbec možno říci, že maje zdravý rozum neopakuje vždy vžité dobové názory, ale snaží se leckdy o vlastní úsudek proti tendencím doby. Čtenář sám zajisté nalezne při pozorné četbě i jiný rys v po- dobizně mladoboleslavského kronikáře, který zajímavé fysiognomii jeho vtiskla doba, a který v tomto povšechném nárysu snad chybí. Že pak jeho historická svědectví jsou velecenným pramenem pro poznání dobové historie místní, je jistě zřejmo čtenáři každému. A proto také brzo po době Kezeliově bylo několikráte použito Kroniky mladobole- slavské jednak k pokračování, jednak i k latinskému zpracování, aby z ní mohli těžiti snad též historikové neznalí české řeči. Těmto pokra- čovatelům a upravovatelům bude věnováno též místo na konci úvodu. Než K. je důležitým pramenem také pro obecné dějiny české, a proto k němu sáhali s užitkem i badatelé novodobí nalézajíce v něm hojně poučení pro české dějiny stol. 16. a 17. s různých stránek. Z tištěné literatury, v níž užito bylo Kezelia, uvádím pro místní historii jména těchto spisovatelů: Fr. Novotný z Luže: »Kronyka Mlado-Boleslavská od příští Čechů do země české až do nynějších časů.« Praha, Jos. Fetterlová 1822. Novotný převzal v »Oddělení prvním« své práce, kde zaznamenává dějiny Mladé Boleslavě od 14. st. do počátku st. 17., vypravování Kezeliovo místy doslovně — ač zase mnoho podrobností K. uváděných vypustil. Podobně použil Karel Tieftrunk pro svůj »Nástin dějin Mladé Boleslavi« z valné části líčení Kezeliova v »Boleslavanu« roč. I., 1860 až 1861. Tamtéž uveřejnil také krátký životopis K., ač ne ovšem přesný. J. Pekař, který poznal asi opis K. z r. 1884 ve zdejším archivu za svých gymnasijních studií, rovněž čerpal z něho pro svou široce založenou mladistvou práci: »Ml. Boleslav ve věcích minulých.« Ji- zeran 1889. Téhož roku pak věnoval Pekař Kezeliovi v »Památkách arch. a místop.« jedinou dosud na přesných údajích založenou, ze- vrubnou studii životopisnou: »M. Jiřík Kezelius Bydžovský«. Také v »Knize o Kosti« užil místy Kezeliovy Kroniky. LXIII
Strana LXIV
Fr. Bareš pak dovolává se K. nebo přejímá jeho zprávy do- slovně v řadě prací věnovaných Mladé Boleslavi, hlavně ovšem v »Pa- mětech města Ml. Boleslavě«, kdež umístil též K. životopis a zprávu o jeho závěti. Paměti II. str. 55—9. Rovněž ve studii o kůru literátském (»Literátský kůr v Ml. Bole- slavi«, J. Zwikl) excerpoval hojně zápisy K. z archiválií mladobole- slavských literátů. Část Kroniky, líčící události r. 1618 až 1620, vydal tiskem r. 1914 s názvem: »M. Jiřík Kezelius Bydžovský: O povstání českém léta 1618—20.« V historické literatuře, zabývající se širšími tématy z českých dějin, citují K. nebo o něm píší: Fr. Dvorský: »Paměti o školách českých«. Praha 1886 str. 245, 257. I Dvorský sestavil životopisná data K. (tamtéž str. 258), ale rok narození a úmrtí není udán správně. Kořán v pokračování Zapovy »Kroniky českomoravské« v »Dě- jinách Čech a Moravy od r. 1620 do roku 1648« cituje Kezelia, ač ne vždy přesně. Ant. Rezek v pokračování téhož díla užil také K. a dovolává se ho i v menších studiích o 17. století. Ferd. Hrejsa ve svém základním díle o dějinách českých evangelíků: »Česká konfese, její vznik, podstata a dě- jiny«, Praha 1912, odkazuje na četných místech k práci Kezeliově. Důležitost Kezel. zpráv poznal i Dr. J. Volf při svých četných pracích o českých exulantech v Sasku. Na př. užil Kezeliových zpráv ve »Sborníku Jednoty potomků pobělohorských exulantů pokutníků«. Roč. III.—IV. ve článku: »Čeští exulanti v ma- trikách perenských«, nebo ve sborníku »Naše zahraničí« ve studii: »Z dějin exulantů v Perně« (ročn. IV.) i jinde. Také švédský badatel P. Hebbe ve spise »Svenskarna i Böhmen och Machren«, Uppsala 1931, jda po stopách švédských v Čechách a na Moravě, použil Kezeliovy Kroniky. I v literární historii české uveden je Kezelius na př. u J. Jung- manna »Historie literatury české« V. 309 a u Josefa Jirečka: »Rukovět k dějinám literatury české« I. str. 341—2, ale ani zde není uveden správně rok narození a úmrtí K. V právnické literatuře naší zabýval se Kezeliovým pře- kladem Ofthalmiova »Processu« Hermenegild Jireček. Viz poznámku 14) tohoto »Uvodu«. LXIV
Fr. Bareš pak dovolává se K. nebo přejímá jeho zprávy do- slovně v řadě prací věnovaných Mladé Boleslavi, hlavně ovšem v »Pa- mětech města Ml. Boleslavě«, kdež umístil též K. životopis a zprávu o jeho závěti. Paměti II. str. 55—9. Rovněž ve studii o kůru literátském (»Literátský kůr v Ml. Bole- slavi«, J. Zwikl) excerpoval hojně zápisy K. z archiválií mladobole- slavských literátů. Část Kroniky, líčící události r. 1618 až 1620, vydal tiskem r. 1914 s názvem: »M. Jiřík Kezelius Bydžovský: O povstání českém léta 1618—20.« V historické literatuře, zabývající se širšími tématy z českých dějin, citují K. nebo o něm píší: Fr. Dvorský: »Paměti o školách českých«. Praha 1886 str. 245, 257. I Dvorský sestavil životopisná data K. (tamtéž str. 258), ale rok narození a úmrtí není udán správně. Kořán v pokračování Zapovy »Kroniky českomoravské« v »Dě- jinách Čech a Moravy od r. 1620 do roku 1648« cituje Kezelia, ač ne vždy přesně. Ant. Rezek v pokračování téhož díla užil také K. a dovolává se ho i v menších studiích o 17. století. Ferd. Hrejsa ve svém základním díle o dějinách českých evangelíků: »Česká konfese, její vznik, podstata a dě- jiny«, Praha 1912, odkazuje na četných místech k práci Kezeliově. Důležitost Kezel. zpráv poznal i Dr. J. Volf při svých četných pracích o českých exulantech v Sasku. Na př. užil Kezeliových zpráv ve »Sborníku Jednoty potomků pobělohorských exulantů pokutníků«. Roč. III.—IV. ve článku: »Čeští exulanti v ma- trikách perenských«, nebo ve sborníku »Naše zahraničí« ve studii: »Z dějin exulantů v Perně« (ročn. IV.) i jinde. Také švédský badatel P. Hebbe ve spise »Svenskarna i Böhmen och Machren«, Uppsala 1931, jda po stopách švédských v Čechách a na Moravě, použil Kezeliovy Kroniky. I v literární historii české uveden je Kezelius na př. u J. Jung- manna »Historie literatury české« V. 309 a u Josefa Jirečka: »Rukovět k dějinám literatury české« I. str. 341—2, ale ani zde není uveden správně rok narození a úmrtí K. V právnické literatuře naší zabýval se Kezeliovým pře- kladem Ofthalmiova »Processu« Hermenegild Jireček. Viz poznámku 14) tohoto »Uvodu«. LXIV
Strana LXV
RUKOPIS KEZELIOVY KRONIKY JEHO OPISY A LATINSKÁ ZPRACOVÁNÍ O zajímavosti a důležitosti díla Kezeliova i v době starší svědčí, že bylo už dřív několikráte opsáno nebo latinsky dí- lem přeloženo, dílem volně zpracováno. Původní rukopis psaný rukou Kezelia samého je majetkem Vyšehradské kapituly kanovnické, která jej se vzácnou laskavostí zapůjčila, aby mohl býti pořízen podle něho opis co možná úplně spolehlivý (viz Před- mluvu!). Vzhled rukopisu vyšehradského je tento: Sešit rozměrů cca 16X19.5 cm s deskami polepenými pergamenovým zlomkem kte- réhosi latinského rukopisu, obsahu náboženského. Na svrchní desce je vprostřed nápis novodobý, psaný azbukou ve 3 řádkách, který ozna- muje, že »tomuto původnímu letopisu, který už dávno sdělán byl, dal novou vazbu V. Hanka. R. 1822« (úprava ta souvisí asi s pořizováním opisu V. Witavským r. 1822). Vlastní kniha má deskový obal perga- menový, na jehož svrchní straně uvnitř je nápis: Kronyka Mladobole- slavská, provedený velikými typy barvy zelené — částečně už setřelé — pokračování nápisu pak je psáno duběnkovým inkoustem. Titulní list je na spodní straně celý podlepen ručním papírem. Vysprávku tu, jako všechny ostatní, provedl patrně také Václav Hanka. Záhlaví I. stránky tekstu je částečně již porušeno. »Předmluva k dobrotivému čtenáři« má listy 2, »registrum« listů 10, dělených na každé stránce ve 2 sloupce. Předmluva i rejstřík jsou číslovány římsk. čísly. Vlastní tekst počíná se stránkou označenou č. 3. Listy »Předmluvy« a rejstříku jsou zvláště u hřbetu knihy velmi chatrné. Zejména první 4 listy jsou v těch místech zvetšelé, potrhané, takže je zde velmi obtížno určiti přesné znění slov. 12 prvních listů je vesměs na stejných místech prohlodáno, patrně rybenkami. LXV
RUKOPIS KEZELIOVY KRONIKY JEHO OPISY A LATINSKÁ ZPRACOVÁNÍ O zajímavosti a důležitosti díla Kezeliova i v době starší svědčí, že bylo už dřív několikráte opsáno nebo latinsky dí- lem přeloženo, dílem volně zpracováno. Původní rukopis psaný rukou Kezelia samého je majetkem Vyšehradské kapituly kanovnické, která jej se vzácnou laskavostí zapůjčila, aby mohl býti pořízen podle něho opis co možná úplně spolehlivý (viz Před- mluvu!). Vzhled rukopisu vyšehradského je tento: Sešit rozměrů cca 16X19.5 cm s deskami polepenými pergamenovým zlomkem kte- réhosi latinského rukopisu, obsahu náboženského. Na svrchní desce je vprostřed nápis novodobý, psaný azbukou ve 3 řádkách, který ozna- muje, že »tomuto původnímu letopisu, který už dávno sdělán byl, dal novou vazbu V. Hanka. R. 1822« (úprava ta souvisí asi s pořizováním opisu V. Witavským r. 1822). Vlastní kniha má deskový obal perga- menový, na jehož svrchní straně uvnitř je nápis: Kronyka Mladobole- slavská, provedený velikými typy barvy zelené — částečně už setřelé — pokračování nápisu pak je psáno duběnkovým inkoustem. Titulní list je na spodní straně celý podlepen ručním papírem. Vysprávku tu, jako všechny ostatní, provedl patrně také Václav Hanka. Záhlaví I. stránky tekstu je částečně již porušeno. »Předmluva k dobrotivému čtenáři« má listy 2, »registrum« listů 10, dělených na každé stránce ve 2 sloupce. Předmluva i rejstřík jsou číslovány římsk. čísly. Vlastní tekst počíná se stránkou označenou č. 3. Listy »Předmluvy« a rejstříku jsou zvláště u hřbetu knihy velmi chatrné. Zejména první 4 listy jsou v těch místech zvetšelé, potrhané, takže je zde velmi obtížno určiti přesné znění slov. 12 prvních listů je vesměs na stejných místech prohlodáno, patrně rybenkami. LXV
Strana LXVI
Předmluva a rejstřík jsou v rámečcích, narýsovaných barvou ze- lenou, ostatní stránky v rámečcích barvy nafialovělé. Paginovaných stránek je celkem 367. Dodatek vzadu: »Strom C. Ferdinanda 2.« je opět označen číslicemi římskými. Začátky odstavců mají první řádek psán větším, markantním pís- mem. Písmo knihy je dobová kursiva. Tento exemplář není ovšem nikde označen jako rukopis K. Prof. Dr. J. V. Šimák označil jej za autograf Kezeliův. Archivní studium vydavatelovo tento úsudek plně potvrdilo. Opisy originálů — pokud jsem mohl zjistiti — jsou: I. Tak zv. »Duchcovský«, který býval ve Valdštejnské fidei- komisní knihovně v Duchcově, nyní je snad uložen v zámecké biblio- téce v Mnich. Hradišti. Pochází ze stol. 17. Ad. Patera ve článku »Bohemica různých knihoven« (Sborník histor. kroužku XII., str. 169) popisuje jej takto: »1719. Rkp. papír ve folio o 1 sloupci. Vazba původní; lepenkové desky potažené papírem, hřbet zalepen papírem a na něm na červené vignetce: Historia Bohemiae Bartošek de Drahonicz. — f. 156: Kro- nyka města Boleslavi Mladé: Boleslav to slova od Bolen slavi se jme- nuje. A tím jmenem mnozý lide se nazyvaly. — 193: Léta 1605 dne 12. Februari D. Johannes Gesenius Medicus Professor Academiae Pragensis, anatomoval osobu ženskou po sedum dní v kolegy... folií 239. Jest to sborník různých přepisů, které si dal asi sám Pešina poříditi, asi v prvé polovici XVII. stol. neb o něco později, písmem různým, většinou dosti pěkným. Vrstvy různé, každá strana obyčejně s kustodem.« Tento opis Kezeliovy kroniky sahá tedy pouze do r. 1605. Exemplář ten nepodařilo se mi v zám. knihovně mnichovohradišťské zjistiti. 2. J. V. Šimák upozornil5) na kopii tohoto opisu z papírového kodexu knihovny duchcovské, náležející kdysi Gel. Dobnerovi, která má 148 stran in folio. S číslem — podle vřazení Dobnerova: Nro 9. 3. Z opisu duchcovského byl pořízen také přepis — jak výslovně praví jeho nadpis (»Ex Codice chartaceo bibliothecae Duxoviensis«) — uložený v mladobol. museu. Nemá obalu, ani titulního listu; je psán na papíře formátu foliového, nuzně sešitý a čítá celkem 136 paginovaných stran; písmem hlásí se do stol. 18. Sahá rovněž k r. 1605, jako jeho předloha duchcovská. Přední listy jsou značně skvrnité z vlhkosti. LXVI
Předmluva a rejstřík jsou v rámečcích, narýsovaných barvou ze- lenou, ostatní stránky v rámečcích barvy nafialovělé. Paginovaných stránek je celkem 367. Dodatek vzadu: »Strom C. Ferdinanda 2.« je opět označen číslicemi římskými. Začátky odstavců mají první řádek psán větším, markantním pís- mem. Písmo knihy je dobová kursiva. Tento exemplář není ovšem nikde označen jako rukopis K. Prof. Dr. J. V. Šimák označil jej za autograf Kezeliův. Archivní studium vydavatelovo tento úsudek plně potvrdilo. Opisy originálů — pokud jsem mohl zjistiti — jsou: I. Tak zv. »Duchcovský«, který býval ve Valdštejnské fidei- komisní knihovně v Duchcově, nyní je snad uložen v zámecké biblio- téce v Mnich. Hradišti. Pochází ze stol. 17. Ad. Patera ve článku »Bohemica různých knihoven« (Sborník histor. kroužku XII., str. 169) popisuje jej takto: »1719. Rkp. papír ve folio o 1 sloupci. Vazba původní; lepenkové desky potažené papírem, hřbet zalepen papírem a na něm na červené vignetce: Historia Bohemiae Bartošek de Drahonicz. — f. 156: Kro- nyka města Boleslavi Mladé: Boleslav to slova od Bolen slavi se jme- nuje. A tím jmenem mnozý lide se nazyvaly. — 193: Léta 1605 dne 12. Februari D. Johannes Gesenius Medicus Professor Academiae Pragensis, anatomoval osobu ženskou po sedum dní v kolegy... folií 239. Jest to sborník různých přepisů, které si dal asi sám Pešina poříditi, asi v prvé polovici XVII. stol. neb o něco později, písmem různým, většinou dosti pěkným. Vrstvy různé, každá strana obyčejně s kustodem.« Tento opis Kezeliovy kroniky sahá tedy pouze do r. 1605. Exemplář ten nepodařilo se mi v zám. knihovně mnichovohradišťské zjistiti. 2. J. V. Šimák upozornil5) na kopii tohoto opisu z papírového kodexu knihovny duchcovské, náležející kdysi Gel. Dobnerovi, která má 148 stran in folio. S číslem — podle vřazení Dobnerova: Nro 9. 3. Z opisu duchcovského byl pořízen také přepis — jak výslovně praví jeho nadpis (»Ex Codice chartaceo bibliothecae Duxoviensis«) — uložený v mladobol. museu. Nemá obalu, ani titulního listu; je psán na papíře formátu foliového, nuzně sešitý a čítá celkem 136 paginovaných stran; písmem hlásí se do stol. 18. Sahá rovněž k r. 1605, jako jeho předloha duchcovská. Přední listy jsou značně skvrnité z vlhkosti. LXVI
Strana LXVII
4. Jiný přepis Kezeliovy kroniky s tímže časovým rozpětím je ma- jetkem knihovny Národního musea v Praze (sign. III. A 45.)) I ten byl psán ve stol. 18. a sahá do r. 1605. Písmo je mladší nežli v exempláři boleslavském. Shoduje se celkem s originá- lem, ale nemá — jako jeho předchůdci — ani obšírného titulu ani předmluvy spisovatelovy. Vyskytují se v něm některé chyby, vzniklé nesprávným čtením. Opisovač neznal asi spolehlivě jméno autora ori- ginálu, neboť je nedovedl skoro nikdy správně čísti. Pisatel byl kně- zem (pravděpodobně byl to mladoboleslavský piarista P. Cyril Li- pavský). Lze tak souditi z toho, že do jeho kopie je vlepen list se se- znamem mladoboleslavských děkanů, shodným s oním, který je také přidán do opisu Hammerschmiedova zpracování latin- ského, pořízeného právě P. C. Lipavským, o němž je zmínka níže. Seznam ten doveden jest až do r. 1772 (do smrti K. Rossiho). Druhý list, rovněž vlepený, obsahuje pokračování výčtu a životopisů děkanů mladoboleslavských od Ant. Kořila (instalovaného r. 1772) až po instalaci Jana Káry (r. 1814). Tento druhý seznam je psán Károu samým. Český exemplář v Národ. museu, písmem mladší nežli mlado- boleslavský, byl zajisté pořizován právě z tohoto boleslavského, jak je možno usuzovati podle týchž chyb ve čtení některých vlastních jmen: na př. v obou čte se shodně »Keidius Bidžovsky« (místo Kezelius) nebo »Martin Kašparský z Raczowe« místo z Rájova i z neznalosti, jak čísti Kezeliovo řecky psané tyxlstota Jsic!], které je v obou opi- sech přepsáno shodně na »Eunicibia«. 5. První úplný přepis celé kroniky Kezeliovy je majetkem knihovny Národního musea v Praze (sign. I. E. 5). Je psán písmem velmi úhledným. Přepsal jej »slovo od slova podle vyšehradského rukopisu Wáclav Witawský. Skončeno v máji 1822«. Tento celkem spolehlivý přepis (až na některé odchylky, vzniklé asi obtížemi při luštění porušených míst originálu) byl pak předlohou pro: 6. novodobý opis, pořízený roku 1884 Janem Slaví- kem z popudu prof. Fr. Bareše, písmem nyní běžným (formát veli- kého kvartu), svázaný v nákladných deskách. Jest v archivu mladoboleslavském. Je věrně opsán z Witawského — až na chyby v latinských citátech. Chyby ty, ovšem nečetné, vznikly opiso- vačovou neznalostí latiny. LXVII
4. Jiný přepis Kezeliovy kroniky s tímže časovým rozpětím je ma- jetkem knihovny Národního musea v Praze (sign. III. A 45.)) I ten byl psán ve stol. 18. a sahá do r. 1605. Písmo je mladší nežli v exempláři boleslavském. Shoduje se celkem s originá- lem, ale nemá — jako jeho předchůdci — ani obšírného titulu ani předmluvy spisovatelovy. Vyskytují se v něm některé chyby, vzniklé nesprávným čtením. Opisovač neznal asi spolehlivě jméno autora ori- ginálu, neboť je nedovedl skoro nikdy správně čísti. Pisatel byl kně- zem (pravděpodobně byl to mladoboleslavský piarista P. Cyril Li- pavský). Lze tak souditi z toho, že do jeho kopie je vlepen list se se- znamem mladoboleslavských děkanů, shodným s oním, který je také přidán do opisu Hammerschmiedova zpracování latin- ského, pořízeného právě P. C. Lipavským, o němž je zmínka níže. Seznam ten doveden jest až do r. 1772 (do smrti K. Rossiho). Druhý list, rovněž vlepený, obsahuje pokračování výčtu a životopisů děkanů mladoboleslavských od Ant. Kořila (instalovaného r. 1772) až po instalaci Jana Káry (r. 1814). Tento druhý seznam je psán Károu samým. Český exemplář v Národ. museu, písmem mladší nežli mlado- boleslavský, byl zajisté pořizován právě z tohoto boleslavského, jak je možno usuzovati podle týchž chyb ve čtení některých vlastních jmen: na př. v obou čte se shodně »Keidius Bidžovsky« (místo Kezelius) nebo »Martin Kašparský z Raczowe« místo z Rájova i z neznalosti, jak čísti Kezeliovo řecky psané tyxlstota Jsic!], které je v obou opi- sech přepsáno shodně na »Eunicibia«. 5. První úplný přepis celé kroniky Kezeliovy je majetkem knihovny Národního musea v Praze (sign. I. E. 5). Je psán písmem velmi úhledným. Přepsal jej »slovo od slova podle vyšehradského rukopisu Wáclav Witawský. Skončeno v máji 1822«. Tento celkem spolehlivý přepis (až na některé odchylky, vzniklé asi obtížemi při luštění porušených míst originálu) byl pak předlohou pro: 6. novodobý opis, pořízený roku 1884 Janem Slaví- kem z popudu prof. Fr. Bareše, písmem nyní běžným (formát veli- kého kvartu), svázaný v nákladných deskách. Jest v archivu mladoboleslavském. Je věrně opsán z Witawského — až na chyby v latinských citátech. Chyby ty, ovšem nečetné, vznikly opiso- vačovou neznalostí latiny. LXVII
Strana LXVIII
LATINSKÁ ZPRACOVÁNÍ KEZELIOVY KRONIKY Lze mluviti jen o zpracování, nikoli o doslovném překladu. Celkem jsou mi známy 3 rukopisy latinské a kromě nich stručný vý- tah z latinské verse. Všem společná jest latinská verse Kezeliova spisu, jak ji upravil známý dějepisec 18. stol. Jan Florián Hammer- schmied (1652—1735). Není mi známo, zda se zachoval autograf této práce Hammerschmiedovy. Jeden z opisů práce Hammerschmiedovy jest v knihovně Národníhomusea v Praze (sign. VIII. A 22). Jest formátu foliového, svázán v hnědých kožených deskách. Má 247 papírových stránek. Název zní: »Descriptio civitatis Neo- Boleslaviae, quoad eius fundationem, Privilegia, Dominos pos- sessores saepius mutatos; item quoad diversos fatales, adversosve ca- sus ultimis specialiter annis eidem accidentes, boemice a Magistro Georgio Kezelio Bidžowsky usque ad annum 1653m compilata. A Joanne Floriano Hammerschmid — — zde uvedeny všechny hodnosti a tituly Hammerschmiedovy — sacerdote jubilato in Latinum versa et aucta usque ad annum 1733tium.« Tento ru- kopis je psán úhledným písmem P. Cyrila Lipavského, který za líčením Hammerschmiedovým přidal »pokračování« na půl druhé straně pro léta 1772, 1773, 1776, latinou poněkud podivnou. Jinýlatinskýopis je ve zdejším městském archivu (sign. II. 33). Rovněž v hnědých kožených deskách. Obšírný titul shodný s exemplářem Národního musea. Dole jinou rukou: »Per Jo- sephum Oct. Rier syndicum usque ad A. 1743 et per Antonium Joan- nem Scherks syndicum ad A. 1785.« Ale sahá až k r. 1793. Má 177 foliových listů tekstu. Do r. 1733 psán rukou jinou nežli od r. 1738 a od r. 1743 opět jinou (od data 13. září 1743). Paginace není správ- ná, ježto pisatel druhý, který přidal dozadu knihy: »Nomina decano- LXVIII
LATINSKÁ ZPRACOVÁNÍ KEZELIOVY KRONIKY Lze mluviti jen o zpracování, nikoli o doslovném překladu. Celkem jsou mi známy 3 rukopisy latinské a kromě nich stručný vý- tah z latinské verse. Všem společná jest latinská verse Kezeliova spisu, jak ji upravil známý dějepisec 18. stol. Jan Florián Hammer- schmied (1652—1735). Není mi známo, zda se zachoval autograf této práce Hammerschmiedovy. Jeden z opisů práce Hammerschmiedovy jest v knihovně Národníhomusea v Praze (sign. VIII. A 22). Jest formátu foliového, svázán v hnědých kožených deskách. Má 247 papírových stránek. Název zní: »Descriptio civitatis Neo- Boleslaviae, quoad eius fundationem, Privilegia, Dominos pos- sessores saepius mutatos; item quoad diversos fatales, adversosve ca- sus ultimis specialiter annis eidem accidentes, boemice a Magistro Georgio Kezelio Bidžowsky usque ad annum 1653m compilata. A Joanne Floriano Hammerschmid — — zde uvedeny všechny hodnosti a tituly Hammerschmiedovy — sacerdote jubilato in Latinum versa et aucta usque ad annum 1733tium.« Tento ru- kopis je psán úhledným písmem P. Cyrila Lipavského, který za líčením Hammerschmiedovým přidal »pokračování« na půl druhé straně pro léta 1772, 1773, 1776, latinou poněkud podivnou. Jinýlatinskýopis je ve zdejším městském archivu (sign. II. 33). Rovněž v hnědých kožených deskách. Obšírný titul shodný s exemplářem Národního musea. Dole jinou rukou: »Per Jo- sephum Oct. Rier syndicum usque ad A. 1743 et per Antonium Joan- nem Scherks syndicum ad A. 1785.« Ale sahá až k r. 1793. Má 177 foliových listů tekstu. Do r. 1733 psán rukou jinou nežli od r. 1738 a od r. 1743 opět jinou (od data 13. září 1743). Paginace není správ- ná, ježto pisatel druhý, který přidal dozadu knihy: »Nomina decano- LXVIII
Strana LXIX
rum civitatis Neoboleslaviensis« a »Index rerum hac historia compre- hensarum«, čísloval listy přídavků těch jako pokračování tekstu pů- vodního (od listu 151) a pisatel třetí čísloval své záznamy rovněž od listu 151. K seznamu děkanů připisoval ještě pokračovatel čtvrtý a pátý životopisná data děkanův od r. 1754. Latinské zpracování za- číná se nastoupením Boleslava II. (967), zkracuje velmi historii od domnělého data založení města (973), omezuje se při ní pouze na ně- kolik vět a přechází hned ku privilegiím městským, která uvádí v la- tinském výtahu. Třetí latinský opis je majetkem piaristského klá- štera v Ml. Boleslavi (sign. X. 8). Desky, předsádka i hřbet knihy jsou stejné jako na exempláři Národního musea. Jen formát je — o něco menší. Na titulním listě dole: »Josephi Thomae Lipawsky nunc Emanuelis Joannis Lipawsky. V. Cons. Manu propria.« Li- pavský přidal k Hammerschmiedovu tekstu několik dat pozdějších, do r. 1794. Tato část má 144 stránky hustě popsané a za nimi seznamy děkanů boleslavských (jako exemplář Národního musea) s doplňky do r. 1794. Od str. 148. pak jsou zápisy o městských událostech ze- vrubnější. Počínají se rokem 1733 a obsahují i data o průběhu válek s Pruskem. Přehled událostí končí se r. 1793. Jsou tu stručně uve- deny také náboženské poměry předbělohorské a — životopis Jana Augusty, vepsaný dodatečně. Posléze: Na zdejším děkanství je »Succincta Hi- storica narratio originis et incrementi Ecclesiae Neo-Boleslaviensis B. V. Mariae in coelos assum- ptae« atd. »Deprompta potissimum ex adversariis [sic!] Bohemicis Magistri Georgi Bidžowsky quae Reverendissimus Joannes Flor. Hammerschmid latine reddidit et auxit ab anno 1653 usque ad an. 1733 — et continuata ame Carolo Rossi« [děkana zdej- šího † 1772). Tu jsou zapsána všechna privilegia a smlouvy mlado- boleslavské. 7) Latinské privilegium Ješka z Michalovic je tu přelo- ženo do češtiny. (Tento překlad otiskl pak Fr. Novotný z Luže ve své Kronice.) Kromě toho je tu též velmi stručný přehled událostí Keze- liem vypisovaných, a to jenom některých. LXIX
rum civitatis Neoboleslaviensis« a »Index rerum hac historia compre- hensarum«, čísloval listy přídavků těch jako pokračování tekstu pů- vodního (od listu 151) a pisatel třetí čísloval své záznamy rovněž od listu 151. K seznamu děkanů připisoval ještě pokračovatel čtvrtý a pátý životopisná data děkanův od r. 1754. Latinské zpracování za- číná se nastoupením Boleslava II. (967), zkracuje velmi historii od domnělého data založení města (973), omezuje se při ní pouze na ně- kolik vět a přechází hned ku privilegiím městským, která uvádí v la- tinském výtahu. Třetí latinský opis je majetkem piaristského klá- štera v Ml. Boleslavi (sign. X. 8). Desky, předsádka i hřbet knihy jsou stejné jako na exempláři Národního musea. Jen formát je — o něco menší. Na titulním listě dole: »Josephi Thomae Lipawsky nunc Emanuelis Joannis Lipawsky. V. Cons. Manu propria.« Li- pavský přidal k Hammerschmiedovu tekstu několik dat pozdějších, do r. 1794. Tato část má 144 stránky hustě popsané a za nimi seznamy děkanů boleslavských (jako exemplář Národního musea) s doplňky do r. 1794. Od str. 148. pak jsou zápisy o městských událostech ze- vrubnější. Počínají se rokem 1733 a obsahují i data o průběhu válek s Pruskem. Přehled událostí končí se r. 1793. Jsou tu stručně uve- deny také náboženské poměry předbělohorské a — životopis Jana Augusty, vepsaný dodatečně. Posléze: Na zdejším děkanství je »Succincta Hi- storica narratio originis et incrementi Ecclesiae Neo-Boleslaviensis B. V. Mariae in coelos assum- ptae« atd. »Deprompta potissimum ex adversariis [sic!] Bohemicis Magistri Georgi Bidžowsky quae Reverendissimus Joannes Flor. Hammerschmid latine reddidit et auxit ab anno 1653 usque ad an. 1733 — et continuata ame Carolo Rossi« [děkana zdej- šího † 1772). Tu jsou zapsána všechna privilegia a smlouvy mlado- boleslavské. 7) Latinské privilegium Ješka z Michalovic je tu přelo- ženo do češtiny. (Tento překlad otiskl pak Fr. Novotný z Luže ve své Kronice.) Kromě toho je tu též velmi stručný přehled událostí Keze- liem vypisovaných, a to jenom některých. LXIX
Strana LXX
Strana LXXI
I. Ill.v. PREDMLUVA K DOBROTIVEMU A UPRIMNEMU CTENARI BOLESLAVSKEMU Starodäwni přísloví jest: kdo staví vedle cesty, že mívá mnoho baumistrův, to jest, musí toho očekávati, že každý najde to, co by měl praviti a posouditi, by pak sám k tomu nic nepřičinil, ani co lepšího a dokonalejšího udělati neb vymysliti mohl. To těž, bojím se, že i mne potká při sepsání této mé práce; a že se více najde těch lidí, kteříž předsevzetí mé divně 3trafovati" a valcho- vati budou, nežli druhých, ježto by jakžkoli chatrnou práci tuto vedle upřímného úmyslu mého oblíbili a dobrotivě přijali; zvláště když ne na jednom místě ledacos trefí, ježto jim k chuti nepůjde. Nebo mnozí tak jsou ro[zko]šní a lahodni, Ze pro jednu nelibou krmičku, třebas celým obědem pohrdnouti smějí. Ježto při žádném člověku smrtelném na světě té [dok]onalosti není, aby se v tom, což činí, mluví neb píše, všechněm zalibi[ti m]ohl, protože jiní k jinším věcem náchylni jsou. Jakož ani [Buh slam, budto že dešť nebo jasno dává, jednomu každému vhod [přijítli nemůže. Protož i ja podstoupim mile, na kteroukoli stranu [soudy své] o této práci mé obraceti budou, těše se svým dobrým své[domím], Ze při tom žádného zisku marného nežádám, nýbrž předně cti [a slájvy boží, potom prospěšné[ho vzdělání a] (přeškrtnuto Kezeliem) pomoci ku potrebnemu [vzd]éláni upfímnym boleslavskym kraja- nům, vyhledávám, maje [nad]ěji, že ctni, dobří a upřímní přijmou to ode mne ochotně a vděčně, [umě]lejší pak budou míti příčinu, kdybych kde co pochybil, ponapra[vi]ti a nedostatky mé dopl- novati, jakoz pak k nékterym jsem toho po[sky]toval a podle prohlaśeni svého pag.'? 307. 308. žádal. Příčinu pak k spisováni této mé práce predsevzaté poskytla mi upřímná milost obce města Boleslava Mladého, kteréž sem já sobě po Bydžovu, vlasti mé, oblíbil, v něm se osadil a upřímně Qui struit in calle, multos habet ille magistros. (»Kdo staví u cesty, má mnoho kri- tiku<.) Neque Jupi- ter ipse sive pluat seu non unicuique placet (»Ani sám Jupiter, at pr- Seti dá nebo nedá, kaž- dému se ne- zavděčí«.) Pagina 48. 96.
I. Ill.v. PREDMLUVA K DOBROTIVEMU A UPRIMNEMU CTENARI BOLESLAVSKEMU Starodäwni přísloví jest: kdo staví vedle cesty, že mívá mnoho baumistrův, to jest, musí toho očekávati, že každý najde to, co by měl praviti a posouditi, by pak sám k tomu nic nepřičinil, ani co lepšího a dokonalejšího udělati neb vymysliti mohl. To těž, bojím se, že i mne potká při sepsání této mé práce; a že se více najde těch lidí, kteříž předsevzetí mé divně 3trafovati" a valcho- vati budou, nežli druhých, ježto by jakžkoli chatrnou práci tuto vedle upřímného úmyslu mého oblíbili a dobrotivě přijali; zvláště když ne na jednom místě ledacos trefí, ježto jim k chuti nepůjde. Nebo mnozí tak jsou ro[zko]šní a lahodni, Ze pro jednu nelibou krmičku, třebas celým obědem pohrdnouti smějí. Ježto při žádném člověku smrtelném na světě té [dok]onalosti není, aby se v tom, což činí, mluví neb píše, všechněm zalibi[ti m]ohl, protože jiní k jinším věcem náchylni jsou. Jakož ani [Buh slam, budto že dešť nebo jasno dává, jednomu každému vhod [přijítli nemůže. Protož i ja podstoupim mile, na kteroukoli stranu [soudy své] o této práci mé obraceti budou, těše se svým dobrým své[domím], Ze při tom žádného zisku marného nežádám, nýbrž předně cti [a slájvy boží, potom prospěšné[ho vzdělání a] (přeškrtnuto Kezeliem) pomoci ku potrebnemu [vzd]éláni upfímnym boleslavskym kraja- nům, vyhledávám, maje [nad]ěji, že ctni, dobří a upřímní přijmou to ode mne ochotně a vděčně, [umě]lejší pak budou míti příčinu, kdybych kde co pochybil, ponapra[vi]ti a nedostatky mé dopl- novati, jakoz pak k nékterym jsem toho po[sky]toval a podle prohlaśeni svého pag.'? 307. 308. žádal. Příčinu pak k spisováni této mé práce predsevzaté poskytla mi upřímná milost obce města Boleslava Mladého, kteréž sem já sobě po Bydžovu, vlasti mé, oblíbil, v něm se osadil a upřímně Qui struit in calle, multos habet ille magistros. (»Kdo staví u cesty, má mnoho kri- tiku<.) Neque Jupi- ter ipse sive pluat seu non unicuique placet (»Ani sám Jupiter, at pr- Seti dá nebo nedá, kaž- dému se ne- zavděčí«.) Pagina 48. 96.
Strana LXXII
348. Pagina 4. od 5. do od 8. do 148. při práci školní, městsko-písařské i konšelské a jinak několik let 178. zůstával, při školní rok toliko, při písařské ke XIII. let a v pri- 189. maské V let bezmála pracoval a dále bych se jakéžkoli poctivé 214. služby vlasti mé neliknoval, kdyby závist lidská mně v tom pře- 247. 264. kážky neučinila. Původem zajisté sokův mých, lidí zlých, již v zemi 275. odpočívajících, pro náboženství osočen jsa a mnoho odporného 301. před tím přetrpěv do exilium v létu Páně 1627. vypuzen sem byl, 303. tam přes dvanácte let zůstávaje nemálo obtížných věcí pocítiv, 340. od nepřátelského lidu švédského v městě Pirně,“ země míšeňské, obrán jsa dosti stížně a s velikou nouzí domů sem se navrátil a na chudobnou nouzi přišel. Nebo mi doma věci mé zanechané příbuzní plnomocníci moji zle opatrovali, rozptýlili] a dle libosti své rozbitovali, takže navrátě se s prázdnýma rukam a k] čemu téměř sáhnouti sem neměl a posavád opravdového fedruňku [při věcech, mně vlastně náležitých, dovolati se nemohu. Divíval sem se] někdly tlé zprávě, že předešlých primasův statky za paměti lidské [na milzinu brzičko přicházívaly, a nyní tomu se osobně dívati musíím, jak] se před očima mýma dům můj někdejší boří, statek zahynul a [věci k] navrácení se odpírají. Jistě mně Bůh přítom- ným i budoucím primajsům a správcům obce mladoboleslavské za divadlo a zrcadlo př[edložil]. Druhá příčina mne k této mé práci probudila, abych, po- něvadž sem [o všejcko téměř přišel, vždy některé památky, kte- rouž bych od upříím]ných upříjmně připomínán býti mohl, po sobě zanechal. Aniž toho vinšuji a po]třebu uznávám, aby tato práce má lidu obecnému do rukou přijíti] měla, nebo ne všechno se všechněm hodí, některých také věcí tuto všejchněm, zvláště cizím, vyjevovati nesluší. Pro domácí toliko [kra]jany to svědčí, aby jiní cizí o tom vědomosti neměli a jinam toho neroznášeli. Vypisováno tuto jest, ať summu této mé práce oznámím: předně o fundací města Boleslava Mladého, potom o fundátořích a vrch- nostech téhož města posloupně, počna od knížete Boleslava Mi- lostivého“ až do nynějšího císaře pána nás všech nejmilostivějšího“. Zatím o privilegiích, obdarováních a nadání milostí znamenitých od některých vrchností předešlých tomu městu darovaných a od jiných konfirmovaných, kterýchž by sobě obyvatelé a měšťané ja- kožto nejdražšího klenotu znamenitě šetřiti měli, ale již pohříchu mnozí málo na ně dbají, pročež snad také méně jim platnosti při- od 17. do II
348. Pagina 4. od 5. do od 8. do 148. při práci školní, městsko-písařské i konšelské a jinak několik let 178. zůstával, při školní rok toliko, při písařské ke XIII. let a v pri- 189. maské V let bezmála pracoval a dále bych se jakéžkoli poctivé 214. služby vlasti mé neliknoval, kdyby závist lidská mně v tom pře- 247. 264. kážky neučinila. Původem zajisté sokův mých, lidí zlých, již v zemi 275. odpočívajících, pro náboženství osočen jsa a mnoho odporného 301. před tím přetrpěv do exilium v létu Páně 1627. vypuzen sem byl, 303. tam přes dvanácte let zůstávaje nemálo obtížných věcí pocítiv, 340. od nepřátelského lidu švédského v městě Pirně,“ země míšeňské, obrán jsa dosti stížně a s velikou nouzí domů sem se navrátil a na chudobnou nouzi přišel. Nebo mi doma věci mé zanechané příbuzní plnomocníci moji zle opatrovali, rozptýlili] a dle libosti své rozbitovali, takže navrátě se s prázdnýma rukam a k] čemu téměř sáhnouti sem neměl a posavád opravdového fedruňku [při věcech, mně vlastně náležitých, dovolati se nemohu. Divíval sem se] někdly tlé zprávě, že předešlých primasův statky za paměti lidské [na milzinu brzičko přicházívaly, a nyní tomu se osobně dívati musíím, jak] se před očima mýma dům můj někdejší boří, statek zahynul a [věci k] navrácení se odpírají. Jistě mně Bůh přítom- ným i budoucím primajsům a správcům obce mladoboleslavské za divadlo a zrcadlo př[edložil]. Druhá příčina mne k této mé práci probudila, abych, po- něvadž sem [o všejcko téměř přišel, vždy některé památky, kte- rouž bych od upříím]ných upříjmně připomínán býti mohl, po sobě zanechal. Aniž toho vinšuji a po]třebu uznávám, aby tato práce má lidu obecnému do rukou přijíti] měla, nebo ne všechno se všechněm hodí, některých také věcí tuto všejchněm, zvláště cizím, vyjevovati nesluší. Pro domácí toliko [kra]jany to svědčí, aby jiní cizí o tom vědomosti neměli a jinam toho neroznášeli. Vypisováno tuto jest, ať summu této mé práce oznámím: předně o fundací města Boleslava Mladého, potom o fundátořích a vrch- nostech téhož města posloupně, počna od knížete Boleslava Mi- lostivého“ až do nynějšího císaře pána nás všech nejmilostivějšího“. Zatím o privilegiích, obdarováních a nadání milostí znamenitých od některých vrchností předešlých tomu městu darovaných a od jiných konfirmovaných, kterýchž by sobě obyvatelé a měšťané ja- kožto nejdražšího klenotu znamenitě šetřiti měli, ale již pohříchu mnozí málo na ně dbají, pročež snad také méně jim platnosti při- od 17. do II
Strana LXXIII
nášejí. Dále o rozličných proměnách vrchností i jinych věcí při též obci zběhlých, o obnovách úřadu konšelského, o osobách v před- ních povinnostech měst[ských] postavených, primasích, konšelích, písařích radních a jiných; [po]tom i o rozličných proměnách v ná- boženství, zvláště o pra[c]ném k náboženství římskému přistupo- vání a k němu rozličný[m]i způsoby přinucování; i o divné pro- měně při věcech politických [za] císaře Rudolfa, po něm za C. Matyáše i za C. Ferdinanda [Druh]lého; zvláště pak, jakým způ- sobem arcikníže Matyáš za živo[ta C.] Rudolfa království uherského a českého dostal a taky [na císlařství dosedl; kterak podivně v létu Páně 16009. stalvové poldobojí s cís. Rudolfem o náboženství trak- týrovali a [majes]tát na to obdrželi; kterak lid pasovský ne- přátelský v létu [16]11. do Čech a na Malou Stranu vtrhl a potom král Matyáš [na] království české korunován; kterak v létu 1618. ta ohavná [re]belie od stavův podobojích v království českém se začínala, konala i dokonala, jezuiti z země české vypovědíni, sněmy genelrlální držáni, konfederací řízeny, Fridrich falckrabě při Rejnu"' za krále českého volen, korunován i z Cech ujel; kterak Cechové v létu 1620. přemoženi, země česká zhubena, potrestána a vojáky soužena byla; kterak rebelové někteří ohavně popravováni; kterak hned od léta 1621. s Mladoboleslavskými od rozličných soldatův zacházíno bylo; kterak náboženství v Cechách, obzvláště v Mladé 2 Boleslavi od léta 1623. proměňováno, mince lehká zvejšovana i po- tom zase snížena, živnosti městské v létu 1626. zapovídány, k ná- boženství i vězením i z vlasti vypovídáním nuceno; jaký náklad na soldaty mladoboleslavský od obce i jinak až do léta 1627. učiněn; exulanti mladoboleslavští, kteří z města odešli a jinam se obraceli; rozličná poručení a dekretové, mandátové“ od rozdílných o nábo- ženství i jiné věci procházely; dluhy městské i úroky obecní jak se věřitelům od dlužníkův platiti měly; konfirmací“* privilegii mla- doboleslavských o náboženství, o dluhy obecní, o živnosti městské, odoumrtí, pokuty, clo, ungelt a císařské rychtářství; o statky emig- [rant]ské divné praktiky; kterak král švédský" se zjevil, do říše vtrhl a š[kody] veliké činil, kurfiřt saský podobně v Čechách i jinde jednak s císalřem], jednak proti císaři válel; Banýr“", švédský ge- nerál, veliké škody kur[filřtu saskému i v Čechách činil, Pirno, město v míšeňské zemi, zplu[ndro]val, české exulanty odtud dále rozehnal a českou zem zloupil, [po něm) jeho náměstkové roz- Ш 102. 107. 141. 117. 122. 126. 136. 138. 149. 151. 153. 168. 171. 183. 201. 204. 309. 311. 314. 315. 317. 322. 327. 336. 340.
nášejí. Dále o rozličných proměnách vrchností i jinych věcí při též obci zběhlých, o obnovách úřadu konšelského, o osobách v před- ních povinnostech měst[ských] postavených, primasích, konšelích, písařích radních a jiných; [po]tom i o rozličných proměnách v ná- boženství, zvláště o pra[c]ném k náboženství římskému přistupo- vání a k němu rozličný[m]i způsoby přinucování; i o divné pro- měně při věcech politických [za] císaře Rudolfa, po něm za C. Matyáše i za C. Ferdinanda [Druh]lého; zvláště pak, jakým způ- sobem arcikníže Matyáš za živo[ta C.] Rudolfa království uherského a českého dostal a taky [na císlařství dosedl; kterak podivně v létu Páně 16009. stalvové poldobojí s cís. Rudolfem o náboženství trak- týrovali a [majes]tát na to obdrželi; kterak lid pasovský ne- přátelský v létu [16]11. do Čech a na Malou Stranu vtrhl a potom král Matyáš [na] království české korunován; kterak v létu 1618. ta ohavná [re]belie od stavův podobojích v království českém se začínala, konala i dokonala, jezuiti z země české vypovědíni, sněmy genelrlální držáni, konfederací řízeny, Fridrich falckrabě při Rejnu"' za krále českého volen, korunován i z Cech ujel; kterak Cechové v létu 1620. přemoženi, země česká zhubena, potrestána a vojáky soužena byla; kterak rebelové někteří ohavně popravováni; kterak hned od léta 1621. s Mladoboleslavskými od rozličných soldatův zacházíno bylo; kterak náboženství v Cechách, obzvláště v Mladé 2 Boleslavi od léta 1623. proměňováno, mince lehká zvejšovana i po- tom zase snížena, živnosti městské v létu 1626. zapovídány, k ná- boženství i vězením i z vlasti vypovídáním nuceno; jaký náklad na soldaty mladoboleslavský od obce i jinak až do léta 1627. učiněn; exulanti mladoboleslavští, kteří z města odešli a jinam se obraceli; rozličná poručení a dekretové, mandátové“ od rozdílných o nábo- ženství i jiné věci procházely; dluhy městské i úroky obecní jak se věřitelům od dlužníkův platiti měly; konfirmací“* privilegii mla- doboleslavských o náboženství, o dluhy obecní, o živnosti městské, odoumrtí, pokuty, clo, ungelt a císařské rychtářství; o statky emig- [rant]ské divné praktiky; kterak král švédský" se zjevil, do říše vtrhl a š[kody] veliké činil, kurfiřt saský podobně v Čechách i jinde jednak s císalřem], jednak proti císaři válel; Banýr“", švédský ge- nerál, veliké škody kur[filřtu saskému i v Čechách činil, Pirno, město v míšeňské zemi, zplu[ndro]val, české exulanty odtud dále rozehnal a českou zem zloupil, [po něm) jeho náměstkové roz- Ш 102. 107. 141. 117. 122. 126. 136. 138. 149. 151. 153. 168. 171. 183. 201. 204. 309. 311. 314. 315. 317. 322. 327. 336. 340.
Strana LXXIV
348. liční: Dorštnson 12 a jiní, ba i sami císařštjí soldati] jaké nevypra- 349. vitelné škody v zemi české a v kraji boleslavs[kém] v městě Bole- slavi činili a posavád činiti nepřestávají, o to[m] dáleji v této 351, knize podle následujícího registrum snadno se každý do[makati] může. Toliko za to spisovatel této knihy šetrně žádá, že to od něho m[ile] a oblíbeně přijato a upřímně vykládáno bude. Měj se dobře, čt[enáři] upřímný, a můžeš-li s to býti, co přehlédnuto, oprav, aneb něco opravdo[vějlšího vyveď. Actum 20. Julii 1645. a exilium mého 18. M. Jiří Bydžovský, měštěnín mladoboleslavský. IV
348. liční: Dorštnson 12 a jiní, ba i sami císařštjí soldati] jaké nevypra- 349. vitelné škody v zemi české a v kraji boleslavs[kém] v městě Bole- slavi činili a posavád činiti nepřestávají, o to[m] dáleji v této 351, knize podle následujícího registrum snadno se každý do[makati] může. Toliko za to spisovatel této knihy šetrně žádá, že to od něho m[ile] a oblíbeně přijato a upřímně vykládáno bude. Měj se dobře, čt[enáři] upřímný, a můžeš-li s to býti, co přehlédnuto, oprav, aneb něco opravdo[vějlšího vyveď. Actum 20. Julii 1645. a exilium mého 18. M. Jiří Bydžovský, měštěnín mladoboleslavský. IV
Strana 1
REGISTRUM NA JMÉNA A TY VĚCI, KTERÉŽ SE. V TÉTO KNIZE. PŘIPOMÍNAJÍ A NACHÁZEJÍ s P. Abraham Gerštorf z Gerštorfu a z Malšvic, umřel v exilium v Per- né - - list[!] 332. P. P. Adam Krajír z Krajku a na Bo- leslavi - - 47, radu obnovil - - 50, umrel - - 51. P. P. Adam Tovačovský z Cimburka a na Boleslavi, zjednal clo Bole- slavskym - - 22, a privilegií jim po- tvrdil - - 23. P. [P.] Adam z šŠternberka, nejvyšší purkrabě pražský, v rebelii ušano- ván - - 149, umřel - - 221. P. Adam z Valdštejna na Lovosicích, Doubravici etc., nejvyšší purkrabě pražský 15 let, umřel 1. 1638 - - 334. [P. Ada]m Florus z Kvétné Hory, měšťan bo[leslav]ský - - 50, 54, umřel v mor - - 59. [P. Adam] Hrozen, boleslavsky radni - - 50, 53, primas - - 58, 98, umřel let. 1610 - - 135. [P. Adam K]ayl z Sternburku, bole- slavsk$ radni 136, 148, 178, 214, 238, primasem 8310, zase radním, 317, 321, 326, 327, 330, 331, 332, 334, císařským rychtářem 344. [P. Adam] Svoboda, kovář, boleslav- ský radní 88, 148, pro kapucína trestán 263. P. Adam Svoboda, kosař boleslavský, pro náboženství arestírován 247, zas propuštěn 249, do rady dán 330, 331, 332, 344, 5, 350, 2. Adam Vrkoslav, mladoboleslavský kon- šel 148, 178, umřel 1. 1640 - - 343. Kníže Albrecht z Frydlandu, generál armády císařský, jeho víno v Bole- slavi šenkováno 210, naposledy bíd- ně zahynul - - 326. P. P. Alexander Haugvic z Biskupic, rytmistr, v Boleslavi ležel 228, od- tud odjel 229, 5 nedél a 3 dni tu züstával 299. Kněžna Alžběta, krále Fridricha man- želka, na království české koruno- vána - - 176. Angličtí soldáti čechům na pomoc při- táhli, dva tisíce pěchoty - - 179. C. Anna, manželka C. Matyáše, na království české na hradě pražském korunována - - 144. Anatomia v městech pražských od D. Jana Jesenia vykonána - - 95. Apologii své rebelie čechové vydali - - 153. P. P. Arnošt Krajíř z Krajku na Bo- leslavi, privilegií Boleslavským po- tvrdil - - 37, v rebelii české proti C. Ferdinandovi 1. k velkému ne- štěstí přišel - - 38, i o panství bran- dejské připraven - - 40, 36, věž nad vodárnou založil - - 41, umřel 42. Arest pro náboženství v Boleslavi ně- kterých sousedův dosti přísný - - 247, v něm rozličná examina - - 248, 9, 250, 1, 2, 3, i propuštění - - 253, i vypovídání - - 250, 1. Arestu obnovení - - 264, 342. Artikulové o interposicí podobojich rebelantův císaři podávány - - 162, 163. Artikulové sjezdu generálního pod- obojích zemí přivtělených konfede- rantův prohlášení svobod jejich - - 166, 167. Artikulové týchž, avšak samého krá- lovství českého sněmovní - - 168, 9, 170. Artikulové sněmu za c. Rudolfa o ná- boženství podobojích - - 103, 104. Artikulové katoličtí o náboženství s pokutami pfestupnikim - - 231, 232. V. V. v.
REGISTRUM NA JMÉNA A TY VĚCI, KTERÉŽ SE. V TÉTO KNIZE. PŘIPOMÍNAJÍ A NACHÁZEJÍ s P. Abraham Gerštorf z Gerštorfu a z Malšvic, umřel v exilium v Per- né - - list[!] 332. P. P. Adam Krajír z Krajku a na Bo- leslavi - - 47, radu obnovil - - 50, umrel - - 51. P. P. Adam Tovačovský z Cimburka a na Boleslavi, zjednal clo Bole- slavskym - - 22, a privilegií jim po- tvrdil - - 23. P. [P.] Adam z šŠternberka, nejvyšší purkrabě pražský, v rebelii ušano- ván - - 149, umřel - - 221. P. Adam z Valdštejna na Lovosicích, Doubravici etc., nejvyšší purkrabě pražský 15 let, umřel 1. 1638 - - 334. [P. Ada]m Florus z Kvétné Hory, měšťan bo[leslav]ský - - 50, 54, umřel v mor - - 59. [P. Adam] Hrozen, boleslavsky radni - - 50, 53, primas - - 58, 98, umřel let. 1610 - - 135. [P. Adam K]ayl z Sternburku, bole- slavsk$ radni 136, 148, 178, 214, 238, primasem 8310, zase radním, 317, 321, 326, 327, 330, 331, 332, 334, císařským rychtářem 344. [P. Adam] Svoboda, kovář, boleslav- ský radní 88, 148, pro kapucína trestán 263. P. Adam Svoboda, kosař boleslavský, pro náboženství arestírován 247, zas propuštěn 249, do rady dán 330, 331, 332, 344, 5, 350, 2. Adam Vrkoslav, mladoboleslavský kon- šel 148, 178, umřel 1. 1640 - - 343. Kníže Albrecht z Frydlandu, generál armády císařský, jeho víno v Bole- slavi šenkováno 210, naposledy bíd- ně zahynul - - 326. P. P. Alexander Haugvic z Biskupic, rytmistr, v Boleslavi ležel 228, od- tud odjel 229, 5 nedél a 3 dni tu züstával 299. Kněžna Alžběta, krále Fridricha man- želka, na království české koruno- vána - - 176. Angličtí soldáti čechům na pomoc při- táhli, dva tisíce pěchoty - - 179. C. Anna, manželka C. Matyáše, na království české na hradě pražském korunována - - 144. Anatomia v městech pražských od D. Jana Jesenia vykonána - - 95. Apologii své rebelie čechové vydali - - 153. P. P. Arnošt Krajíř z Krajku na Bo- leslavi, privilegií Boleslavským po- tvrdil - - 37, v rebelii české proti C. Ferdinandovi 1. k velkému ne- štěstí přišel - - 38, i o panství bran- dejské připraven - - 40, 36, věž nad vodárnou založil - - 41, umřel 42. Arest pro náboženství v Boleslavi ně- kterých sousedův dosti přísný - - 247, v něm rozličná examina - - 248, 9, 250, 1, 2, 3, i propuštění - - 253, i vypovídání - - 250, 1. Arestu obnovení - - 264, 342. Artikulové o interposicí podobojich rebelantův císaři podávány - - 162, 163. Artikulové sjezdu generálního pod- obojích zemí přivtělených konfede- rantův prohlášení svobod jejich - - 166, 167. Artikulové týchž, avšak samého krá- lovství českého sněmovní - - 168, 9, 170. Artikulové sněmu za c. Rudolfa o ná- boženství podobojích - - 103, 104. Artikulové katoličtí o náboženství s pokutami pfestupnikim - - 231, 232. V. V. v.
Strana 2
Audiencí stavům podobojím C. Rudolf milostivě dávati ráčil - - 105, 115, 17, 19, 21. Augšpurské konfesí seculum pamato- váno cum anno jubileo - - 318. Babský svátek, proměnění Krista Pá- na, kapucín v Boleslavi nazval - - 258. P. P. Barbora šlechtična z Krajku a na Boleslavi, dědička nedošla -- 52. K. Bartoloměj Němčanský, správce batrský v Boleslavi, umřel - - 125. Bouřka česká za C. Ferdinanda 1. v létu 1547 - - 38, 39, za C. Matyáše v létu 1618 - - 149, za C. Ferdinan- da 3. [sic!] v létu 1619 - - 165, 168, 170, 172. Kníže bavorské Maximilián C. Ferdi- nandovi 2. pomáhaje ku Praze při- táhl - - 182. Bělá město vyhořelo neopatrnosti - - 330. P. Bernart Hysrle z Chodu, kapitán- leitenant regimentu lichtnštejnské- ho do Boleslavě na mustrplac při- jel - - 205, veliká suma na jeho kompanii vynaložena - - 296. Betlémský kostel v Praze od katolic- kých měl veľké pokušení - - 146, 147. P. P. Bohuchval Berka z Lipé a z Du- bého na Bělé, Chýšech a Kuřivo- dech, volen za prvního direktora od stavův podobojí v té rebelii - - 152, za defensora nad konsistoří a akademií pražskou 169, krále Fridricha korunoval - - 175, jméno jeho na justicii staroměstské při- bito - - 197, umřel - - 318. P. P. Bohuslav Joachym Hasištejnský z Lobkovic Chomutov za Boleslav Mladou s P. Jiřím z Lobkovic smě- nil - - 53, radu v Boleslavi obnovo- val - - 54, 55, Boleslav měšťanům prodal - - 56, umřel - - 95. Boleslav Mladá, zámek i město zalo- ženo, staveno - - 5, z Podolce na vrch Hrobku přeneseno - - 7, 8, roz- šířeno - - 34, mnohými pri[vi]le- jemi obdařeno (viz o tom titul pri- vilegia), od vrchnosti směněno - - 5..., za svobodné od dědičné vrch- nosti s..... - - 55, 56, do třetího stavu přijato..... jeno - - 59, roz- ličné vrchnosti měl[o] Boleslav, kníže české, Milostivý zá- m[ek a mé]sto po svém jménu za- lozil - - 3, 4. Boleslavsti maji dva jarmarky, svato- b[artolo]méjsky - - 10, a svatodusnií - - 21, trh[y] dva za tejden, v oute- rý a v sobotu - - 3.., červeným voskem peéeti - - 21, prikoup[i]li Statky obecní, vesnice a jiny - - 23, 27, 28, 31, 32, 33. Boleslav rozličné a rozdílné vrchnosti měla - - 64, etc. viz pod titulem vrchnost. Boleslavě města vypsání - - 81, 82, 83, 84, oplejvala někdy vzácnými lidmi -- 84 Boleslavští velkých obtížností od vo- jákův pocítili hned po vzetí Prahy - - 188, 190, etc., 204, etc., 323, za zplundrování města platiti museli - - 188, 189, komisařům císařským peněz půjčovat museli - - 190, 195, zbraň skládati a do cejkhausu do Prahy odvésti museli - - 196, na sol- dáty velikou sumu peněz rozdílně vynaložili - - 294 etc. do 304, šenk vína k obci obrátili --196, odoumrtí a pokuty potratili - - 316, od Char- vätüv drancoväni i vypäleni - - 323. Boleslavskym privilegia potvrzena od C. Rudolfa II., - - 57, 59, od C. Fer- dinanda II. i katolictví i císařské rychtářství - - 315, 316, hejtman městský i císařský rychtář jim na- řízen - - 214, 217, 218, 224, 234, 316. Boleslavští Bratří kdo byli a odkud se začali - - 65, 66, 67, 68, 69, 70. [Boleslav]ský sbor a dům bratrský - - 69, 70, škola i špitál - - 70, z roz- kazu ©. Rudolfa II. zavřín - - 90, 91, obci postoupen - - 97, zase [ote] vřín - - 111, 131, zase zavřín a odjat -- 215, od katolických svatému Vác- lavu posvěcen - - 229, [b]oží muky nový u Boleslavě postaveny - - 240. [Br]landejs zámek i město s panstvím Krajířům v pokutě od C. Ferdi- nanda 1. vzat - - 36, 40. [Br]atří v Boleslavi začátek vzali - - 26, 65, 68, vypovídáni z Čech za C. Rudolfa II. - - 88, 89, 90, vězením stížíni - - 90, suplikací C. Rudol- fovi I!. s omluvou podali - - 91. Bratrského náboženství v čechách za- čátek - - 26, 38, 65, 68, 69, dům a škola i špitál - - 70. Bratrský dům a sbor v Mladé Bole- slavi - - 26, 38, 69, 70, zavřín z roz- kazu C. Rudolfa - - 91, obci postou- pen - - 97, zase odevřín - - 111, 131, zase zavřín a odjat - - 215, svatému
Audiencí stavům podobojím C. Rudolf milostivě dávati ráčil - - 105, 115, 17, 19, 21. Augšpurské konfesí seculum pamato- váno cum anno jubileo - - 318. Babský svátek, proměnění Krista Pá- na, kapucín v Boleslavi nazval - - 258. P. P. Barbora šlechtična z Krajku a na Boleslavi, dědička nedošla -- 52. K. Bartoloměj Němčanský, správce batrský v Boleslavi, umřel - - 125. Bouřka česká za C. Ferdinanda 1. v létu 1547 - - 38, 39, za C. Matyáše v létu 1618 - - 149, za C. Ferdinan- da 3. [sic!] v létu 1619 - - 165, 168, 170, 172. Kníže bavorské Maximilián C. Ferdi- nandovi 2. pomáhaje ku Praze při- táhl - - 182. Bělá město vyhořelo neopatrnosti - - 330. P. Bernart Hysrle z Chodu, kapitán- leitenant regimentu lichtnštejnské- ho do Boleslavě na mustrplac při- jel - - 205, veliká suma na jeho kompanii vynaložena - - 296. Betlémský kostel v Praze od katolic- kých měl veľké pokušení - - 146, 147. P. P. Bohuchval Berka z Lipé a z Du- bého na Bělé, Chýšech a Kuřivo- dech, volen za prvního direktora od stavův podobojí v té rebelii - - 152, za defensora nad konsistoří a akademií pražskou 169, krále Fridricha korunoval - - 175, jméno jeho na justicii staroměstské při- bito - - 197, umřel - - 318. P. P. Bohuslav Joachym Hasištejnský z Lobkovic Chomutov za Boleslav Mladou s P. Jiřím z Lobkovic smě- nil - - 53, radu v Boleslavi obnovo- val - - 54, 55, Boleslav měšťanům prodal - - 56, umřel - - 95. Boleslav Mladá, zámek i město zalo- ženo, staveno - - 5, z Podolce na vrch Hrobku přeneseno - - 7, 8, roz- šířeno - - 34, mnohými pri[vi]le- jemi obdařeno (viz o tom titul pri- vilegia), od vrchnosti směněno - - 5..., za svobodné od dědičné vrch- nosti s..... - - 55, 56, do třetího stavu přijato..... jeno - - 59, roz- ličné vrchnosti měl[o] Boleslav, kníže české, Milostivý zá- m[ek a mé]sto po svém jménu za- lozil - - 3, 4. Boleslavsti maji dva jarmarky, svato- b[artolo]méjsky - - 10, a svatodusnií - - 21, trh[y] dva za tejden, v oute- rý a v sobotu - - 3.., červeným voskem peéeti - - 21, prikoup[i]li Statky obecní, vesnice a jiny - - 23, 27, 28, 31, 32, 33. Boleslav rozličné a rozdílné vrchnosti měla - - 64, etc. viz pod titulem vrchnost. Boleslavě města vypsání - - 81, 82, 83, 84, oplejvala někdy vzácnými lidmi -- 84 Boleslavští velkých obtížností od vo- jákův pocítili hned po vzetí Prahy - - 188, 190, etc., 204, etc., 323, za zplundrování města platiti museli - - 188, 189, komisařům císařským peněz půjčovat museli - - 190, 195, zbraň skládati a do cejkhausu do Prahy odvésti museli - - 196, na sol- dáty velikou sumu peněz rozdílně vynaložili - - 294 etc. do 304, šenk vína k obci obrátili --196, odoumrtí a pokuty potratili - - 316, od Char- vätüv drancoväni i vypäleni - - 323. Boleslavskym privilegia potvrzena od C. Rudolfa II., - - 57, 59, od C. Fer- dinanda II. i katolictví i císařské rychtářství - - 315, 316, hejtman městský i císařský rychtář jim na- řízen - - 214, 217, 218, 224, 234, 316. Boleslavští Bratří kdo byli a odkud se začali - - 65, 66, 67, 68, 69, 70. [Boleslav]ský sbor a dům bratrský - - 69, 70, škola i špitál - - 70, z roz- kazu ©. Rudolfa II. zavřín - - 90, 91, obci postoupen - - 97, zase [ote] vřín - - 111, 131, zase zavřín a odjat -- 215, od katolických svatému Vác- lavu posvěcen - - 229, [b]oží muky nový u Boleslavě postaveny - - 240. [Br]landejs zámek i město s panstvím Krajířům v pokutě od C. Ferdi- nanda 1. vzat - - 36, 40. [Br]atří v Boleslavi začátek vzali - - 26, 65, 68, vypovídáni z Čech za C. Rudolfa II. - - 88, 89, 90, vězením stížíni - - 90, suplikací C. Rudol- fovi I!. s omluvou podali - - 91. Bratrského náboženství v čechách za- čátek - - 26, 38, 65, 68, 69, dům a škola i špitál - - 70. Bratrský dům a sbor v Mladé Bole- slavi - - 26, 38, 69, 70, zavřín z roz- kazu C. Rudolfa - - 91, obci postou- pen - - 97, zase odevřín - - 111, 131, zase zavřín a odjat - - 215, svatému
Strana 3
VI. v. Václavovi od katolických posvěcen - - 229, 263. Budešín město v Lužicích vypáleno - - 181, 327, zplundrováno - - 325, 327. Capucín v Boleslavi utěšená kázání míval - - 246, 257, 259, 261, 317, lidi z kostela holí vyháněl - - 265, od ko- coura podrápán - - 317. Carmelitáni v Boleslavi domu bratr- ského s jeho některým příslušen- stvím dostali - - 263. Čechové za Ferdinanda I. pád vzali - - 39, a za Ferdinanda II. dokonale - - 183, na Bílé hofe pfemoženi - - 183, měli jednoho času čtyry krále - - 179, od C. Ferdinanda 1I. potvrzení privilegií katolických dostali - - 269, 287. Cechové v mésté Pirné miSenském, totiZ éesti exulanti 310, 313, v Perné popisováni - - 331, prisahu činiti museli - - 332, 333, 334, od švédských vojákův zloupeni - - 337, z Perna ujiti museli - - 340. Ceska země pád vzala za císařův Ferdinanda I. - - 39, Ferdinanda II. --183, od vojáküv zloupena a zplun- drována - - 184, 185, et alibi, viz superius Óechové. Christián kurfiřt saský do Prahy při- jel - - 98, umřel v Drážďanech - - 138. Classes odsouzenych rebelantův še- sterá - - 313. Clo při městě Boleslavi Mladé naří- zeno - - 22, 26, zvikláno - - 256, 316. Colallta hraběte soldáti v Boleslavi ložírovali s nákladem obtížným - - 262, 272, 300. Charvati Lužice drancovali - - 322, 826, i v čechách podobně činili - - 323. Comisaři v čechách rozliční - - 189, 191, 192, 194, 196, 212. Confederaci Gechiv s Moravci, Sle- záky, Lužičany a Rakušany - - 126, 168, 169. Confessí augšpurské seculum, sto let - - 318. Confirmací privilegií českých od C. Ferdinanda II. - - 269, 271, 287, i boleslavskych - - 315. Coniuncti čechův s Slezáky v nabo- ženství podobojí - - 126. Contribucí nesnesitelné ukládané - - 221, 230, 229. P. P. Ctibor z Cimburka na Mladé Boleslavi - - 18, 19, 20, 21, 64. Císařský rychtář v Boleslavi nařízen - - 214, 234, 316, jeho v povinnosti instrukcí - - 145, 218. Císařští vojáci v míšenský zemi škody činili - - 323, 324, Budešín opanovali -- 355 i Gechy - - 341, 342. M. Daniel Algin[u]s Bobrovinus, exu- lant český v městě Pirnś, tam po- hřben - - 334. D. Daniel Basilius z Deicznberku, Slo- vák, brzo vzrostl i s světa odešel - - 142. K. Daniel Castalius z Kacenburku, děkan mladoboleslavský, z exilium se vrátil - - 343, 357. Daniel Myconius, philosophiae baca- laureus, v Mladé Boleslavi písař městský - - 148. Daniel Kayl z Sternburku, v mésté Mladého Boleslava písaf radní - - 335. Daniel Rosin z Javornika a z Au- hornu, boleslavsky spoluradni - - 55, 58. Dedukcí o kr. Ferdinanda II. čechův podobojích stavův - - 170, 177. Defensí podobojí stavové nařídili - - 151, 158. Defensory nad konsistoří a akademií plra]żskou stavové podobojí naří- dili - - 128, 1... Děkování stavův českých C. Ferdin- [andovi II.] za víru katolickou a za 4 stavy... Dekrety o vypovědění kněží po[do- bojí] od místodržícího království českého [P. P.] Karla z Lichten- štejna - - 206, 223, 224, 230, 233, 234. Dekrety o statky exulantův z komory k[rá]lovství českého -- 317, 319, 320. Dekrety od reformátorův náboženství do Boleslavě poslány - - 266, 273 i do jiných míst a měst - - 280, 284. Direkcí a direktorové zejména naří- zení - - 152, C. Matyášovi píší a po- koje žádají - - 156, interposicí k uspokojení té bouřky české obsta- rávají - - 162, z povinnosti propuš- těni - - 177, ortelováni - - 199, i ohavně odpravováni - - 201. Dluhové na lehkou minci půjčovaní divně se platili - - 233, 311, 312, 14, 15. VII.
VI. v. Václavovi od katolických posvěcen - - 229, 263. Budešín město v Lužicích vypáleno - - 181, 327, zplundrováno - - 325, 327. Capucín v Boleslavi utěšená kázání míval - - 246, 257, 259, 261, 317, lidi z kostela holí vyháněl - - 265, od ko- coura podrápán - - 317. Carmelitáni v Boleslavi domu bratr- ského s jeho některým příslušen- stvím dostali - - 263. Čechové za Ferdinanda I. pád vzali - - 39, a za Ferdinanda II. dokonale - - 183, na Bílé hofe pfemoženi - - 183, měli jednoho času čtyry krále - - 179, od C. Ferdinanda 1I. potvrzení privilegií katolických dostali - - 269, 287. Cechové v mésté Pirné miSenském, totiZ éesti exulanti 310, 313, v Perné popisováni - - 331, prisahu činiti museli - - 332, 333, 334, od švédských vojákův zloupeni - - 337, z Perna ujiti museli - - 340. Ceska země pád vzala za císařův Ferdinanda I. - - 39, Ferdinanda II. --183, od vojáküv zloupena a zplun- drována - - 184, 185, et alibi, viz superius Óechové. Christián kurfiřt saský do Prahy při- jel - - 98, umřel v Drážďanech - - 138. Classes odsouzenych rebelantův še- sterá - - 313. Clo při městě Boleslavi Mladé naří- zeno - - 22, 26, zvikláno - - 256, 316. Colallta hraběte soldáti v Boleslavi ložírovali s nákladem obtížným - - 262, 272, 300. Charvati Lužice drancovali - - 322, 826, i v čechách podobně činili - - 323. Comisaři v čechách rozliční - - 189, 191, 192, 194, 196, 212. Confederaci Gechiv s Moravci, Sle- záky, Lužičany a Rakušany - - 126, 168, 169. Confessí augšpurské seculum, sto let - - 318. Confirmací privilegií českých od C. Ferdinanda II. - - 269, 271, 287, i boleslavskych - - 315. Coniuncti čechův s Slezáky v nabo- ženství podobojí - - 126. Contribucí nesnesitelné ukládané - - 221, 230, 229. P. P. Ctibor z Cimburka na Mladé Boleslavi - - 18, 19, 20, 21, 64. Císařský rychtář v Boleslavi nařízen - - 214, 234, 316, jeho v povinnosti instrukcí - - 145, 218. Císařští vojáci v míšenský zemi škody činili - - 323, 324, Budešín opanovali -- 355 i Gechy - - 341, 342. M. Daniel Algin[u]s Bobrovinus, exu- lant český v městě Pirnś, tam po- hřben - - 334. D. Daniel Basilius z Deicznberku, Slo- vák, brzo vzrostl i s světa odešel - - 142. K. Daniel Castalius z Kacenburku, děkan mladoboleslavský, z exilium se vrátil - - 343, 357. Daniel Myconius, philosophiae baca- laureus, v Mladé Boleslavi písař městský - - 148. Daniel Kayl z Sternburku, v mésté Mladého Boleslava písaf radní - - 335. Daniel Rosin z Javornika a z Au- hornu, boleslavsky spoluradni - - 55, 58. Dedukcí o kr. Ferdinanda II. čechův podobojích stavův - - 170, 177. Defensí podobojí stavové nařídili - - 151, 158. Defensory nad konsistoří a akademií plra]żskou stavové podobojí naří- dili - - 128, 1... Děkování stavův českých C. Ferdin- [andovi II.] za víru katolickou a za 4 stavy... Dekrety o vypovědění kněží po[do- bojí] od místodržícího království českého [P. P.] Karla z Lichten- štejna - - 206, 223, 224, 230, 233, 234. Dekrety o statky exulantův z komory k[rá]lovství českého -- 317, 319, 320. Dekrety od reformátorův náboženství do Boleslavě poslány - - 266, 273 i do jiných míst a měst - - 280, 284. Direkcí a direktorové zejména naří- zení - - 152, C. Matyášovi píší a po- koje žádají - - 156, interposicí k uspokojení té bouřky české obsta- rávají - - 162, z povinnosti propuš- těni - - 177, ortelováni - - 199, i ohavně odpravováni - - 201. Dluhové na lehkou minci půjčovaní divně se platili - - 233, 311, 312, 14, 15. VII.
Strana 4
Dluhové k dobrému J. M. C. zdělaní, jak se platiti mají - - 315 i sirotčí - - 814. Dlužiti se města bez povolení komory království českého nesmějí - - 315. Dluhy své i úroky jak města věřite- lüm platiti mají - - 311, 312, 313, 814. Draho v čechách - - 85, 144, pro zlou minci - - 224. Domy se v Boleslavi bořily - - 348, co jich pak soldáti bez počtu obořili a spálili. Dům bratrský v městě Boleslavi - - 70, skrze mandáty C. Rudolfa zavřín -- 90, k obci mladoboleslavské postou- pen - - 97, 131, zase odňat - - 215, 263. Durchzugové vojenští mnozí sparsim. Kněžna Eleonora, C. Ferdinanda II. manželka, na království české ko- runována - - 288, 292. Kněz Eliáš šud z Semanína, admini- strátor konsistoře pražské, volen - - 133, umřel - - 143. Engličtí soldáti Čechům rebelantům na pomoc přitáhli - - 179. Emigranti, viz níže exulanti. P. P. Eva, hrabinka z Hohenloe, zám- ku mladoboleslavskym | smlouvou postoupila - - 63, 143. Examina pro náboženství katolické rozličná - - 248, 249, 251, 252, 253. Exekuci ortelův nad direktory a ji- nými rebelanty odsouzenými - - 199, 200, 201, 202, 203. Exulanti boleslavští - - 273, 275, 276, 305, 306 i jiní čeští - - 280, 284, 293, 310, 313, kterých zemí prázdni býti mají - - 314, statkové jejich zle opa- trováni - - 317, 320, pod pokutou neměli býti přechováváni - - 267, 269, 309, y mésté Pirně popisováni a prísahou zavazovani - - 331, 322, 333, 334, od švédských vojáküv zlou- peni - - 337, 338, z Pirna vypovi- dáni - - 328, 329, jinam se stéhovati museli - - 340, vézením obtéZováni - - 842, 343. Fara mladoboleslavska dékanstvim-- 74. Farářové čeští podobojí z země vy- povídáni - - 206, 220, 223, 228, 230, 233. Král Ferdinand I. Mladoboleslavským privilegií potvrdil a Nové město k Starému připojiti povolil - - 34. Arcikníže Ferdinand za krále českého vr. v. volen - - 144, i korunován - - 144, zle od Óechüv podobojích kommen- dirován i deducírován - - 170, 177, císařem jsa na poště do Čech při- jel - - 221, mandáty, aby se neka- toličtí z české země stěhovali a pod pokutou nepřechovávali - - 267, 277, 280, 293, 309, 313, Gechüm in genere privilegii potvrdil - - 269, 270, 271, i Mladoboleslavským - - 315, 316, sněm čechům o korunování man- želky i syna svého položil - - 282, vyšším stavům další lhüty k nábo- ženství propůjčil - - 277, 292, 314, umřel - - 332. Král Ferdinand III. při sněmu bez volení na království české koruno- ván - - 288, 292. Filip Fabricius, sekretář, z kanceláře českého království oknem vyhozen - - 150. Filip Preiner, nejvyšší, v Boleslaví - - 243, 300. Freiberk město v Míšni zplundrováno - - 824. Franciscus Octavius Picolomineus, rytmistr, s vojáky v Boleslavi - - 222, 223, 298. Franciscus Hercelles, nejvyšší, s vo- jáky v Mladé Boleslavi - - 193, obec i sousedy náramně sužoval - - 194, 295. Fraibaiteři v čechách po vzetí Prahy zle hospodařili - - 185, 186, 187. Frankfurt město při Odře v Marcích, král švédský dobyl a vzal - - 321. Frýdlandské kníže Albrecht v Egru zrádně a bídně zahynul - - 326. Král Fridrich, falckrabě při Rejnu, za krále českého volen - - 170 i vy- hlášen - - 171, do Prahy i s svou paní a rodinou přijel - - 173, na království české i s královnou ko- runován - - 173, 174, 175, 176, Rup- recht syn jeho se narodil - - 178 a druhý nejstarší za čekance vy- hlášen - - 179, skrze Mladou Bole- slav jel - - 179, z Prahy a z země české ujížděl - - 184, umřel - - 325. Fridrich Rychter z Pleištejna, císařský rychtář mladoboleslavský, umřel - - 343. P. P. Ježek|!] z Michalovic, pán mla- doboleslavský - - 7, město Boleslav z Podolce na vrch přenesl a prvním privilegium poctil a ozdobil - - 8, 9.
Dluhové k dobrému J. M. C. zdělaní, jak se platiti mají - - 315 i sirotčí - - 814. Dlužiti se města bez povolení komory království českého nesmějí - - 315. Dluhy své i úroky jak města věřite- lüm platiti mají - - 311, 312, 313, 814. Draho v čechách - - 85, 144, pro zlou minci - - 224. Domy se v Boleslavi bořily - - 348, co jich pak soldáti bez počtu obořili a spálili. Dům bratrský v městě Boleslavi - - 70, skrze mandáty C. Rudolfa zavřín -- 90, k obci mladoboleslavské postou- pen - - 97, 131, zase odňat - - 215, 263. Durchzugové vojenští mnozí sparsim. Kněžna Eleonora, C. Ferdinanda II. manželka, na království české ko- runována - - 288, 292. Kněz Eliáš šud z Semanína, admini- strátor konsistoře pražské, volen - - 133, umřel - - 143. Engličtí soldáti Čechům rebelantům na pomoc přitáhli - - 179. Emigranti, viz níže exulanti. P. P. Eva, hrabinka z Hohenloe, zám- ku mladoboleslavskym | smlouvou postoupila - - 63, 143. Examina pro náboženství katolické rozličná - - 248, 249, 251, 252, 253. Exekuci ortelův nad direktory a ji- nými rebelanty odsouzenými - - 199, 200, 201, 202, 203. Exulanti boleslavští - - 273, 275, 276, 305, 306 i jiní čeští - - 280, 284, 293, 310, 313, kterých zemí prázdni býti mají - - 314, statkové jejich zle opa- trováni - - 317, 320, pod pokutou neměli býti přechováváni - - 267, 269, 309, y mésté Pirně popisováni a prísahou zavazovani - - 331, 322, 333, 334, od švédských vojáküv zlou- peni - - 337, 338, z Pirna vypovi- dáni - - 328, 329, jinam se stéhovati museli - - 340, vézením obtéZováni - - 842, 343. Fara mladoboleslavska dékanstvim-- 74. Farářové čeští podobojí z země vy- povídáni - - 206, 220, 223, 228, 230, 233. Král Ferdinand I. Mladoboleslavským privilegií potvrdil a Nové město k Starému připojiti povolil - - 34. Arcikníže Ferdinand za krále českého vr. v. volen - - 144, i korunován - - 144, zle od Óechüv podobojích kommen- dirován i deducírován - - 170, 177, císařem jsa na poště do Čech při- jel - - 221, mandáty, aby se neka- toličtí z české země stěhovali a pod pokutou nepřechovávali - - 267, 277, 280, 293, 309, 313, Gechüm in genere privilegii potvrdil - - 269, 270, 271, i Mladoboleslavským - - 315, 316, sněm čechům o korunování man- želky i syna svého položil - - 282, vyšším stavům další lhüty k nábo- ženství propůjčil - - 277, 292, 314, umřel - - 332. Král Ferdinand III. při sněmu bez volení na království české koruno- ván - - 288, 292. Filip Fabricius, sekretář, z kanceláře českého království oknem vyhozen - - 150. Filip Preiner, nejvyšší, v Boleslaví - - 243, 300. Freiberk město v Míšni zplundrováno - - 824. Franciscus Octavius Picolomineus, rytmistr, s vojáky v Boleslavi - - 222, 223, 298. Franciscus Hercelles, nejvyšší, s vo- jáky v Mladé Boleslavi - - 193, obec i sousedy náramně sužoval - - 194, 295. Fraibaiteři v čechách po vzetí Prahy zle hospodařili - - 185, 186, 187. Frankfurt město při Odře v Marcích, král švédský dobyl a vzal - - 321. Frýdlandské kníže Albrecht v Egru zrádně a bídně zahynul - - 326. Král Fridrich, falckrabě při Rejnu, za krále českého volen - - 170 i vy- hlášen - - 171, do Prahy i s svou paní a rodinou přijel - - 173, na království české i s královnou ko- runován - - 173, 174, 175, 176, Rup- recht syn jeho se narodil - - 178 a druhý nejstarší za čekance vy- hlášen - - 179, skrze Mladou Bole- slav jel - - 179, z Prahy a z země české ujížděl - - 184, umřel - - 325. Fridrich Rychter z Pleištejna, císařský rychtář mladoboleslavský, umřel - - 343. P. P. Ježek|!] z Michalovic, pán mla- doboleslavský - - 7, město Boleslav z Podolce na vrch přenesl a prvním privilegium poctil a ozdobil - - 8, 9.
Strana 5
VIII. P. P. Jindřich Kruhlata z Michalovic, pán Mladoboleslavských, privilegií jejich potvrdil--15 i rozšířil--16. Jindřich Hranický, senátor mladobo- leslavský - - 44, 47, 53, 54, 58, 88, 98, umřel - - 141. M. Jindřich Daniel z Semanína, měš- tan mladoboleslavsky, pro náboZzen- ství vězen - - 247 i vypovédin - - 266, 273, 276, 306, v Poláté v Sko- kách městu umřel - - léta 1643. P. P. Jiří z Lobkovic, nejvyšší hof- mistr království českého, směnil město Boleslav za Chomutov - - 52, Boleslavským privilegií | potvrdil i radu obnovil - - 53, umřel - - 54. Kněz Jiří Dikastus, farář tejnský, volen od podobojích za administrá- tora konsistoře pražské - - 165, 172, krále Fridricha korunovati pomá- hal - - 173, s jinými predikanty z království českého vypovědín - - 206. M. Jiří Kezelius Bydžovský, narodil se v městě Novém Bydžově - - 48, v literním umění prospival i baka- lářem učiněn - - 48, mistrovského titule v akademii pražské došel - - 95, písařem městským v Boleslavi učiněn: - - 96, manželky dvě měl, první Johannu - - 97, 135, druhou Lidmilu - - 136, 342, primasem; byl pět let bezmála - - 148, 178, 189, z toho propuštěn - - 214, pro n4bo- ženství arestírován - - 247, 264, 342, dekrety z země české vypovědín -- 266, 273, do exilium se ubíral -- 275, 276, 306, na soldaty mmoho pied tím vynaložil - - 301, 302, 303, 304, v exilium mnoho vystál - - 276, 310, 336, do čech se zas navrátil - - 340, do arestu se po třetí dostal a man- želky [z]baven - - 342. Jiří Janda, senátor mladoboleslavský - - 58, písařem městským učiněn - - 84, 86, 136. Jiří Moravecius Podébradsky, písař městský mělnický, umřel v Dráž- danech - - 334. Jifik Hájek Bydžovský, primasem v Mladé Boleslavi jednoročním - - 254. Jistinné sumy i úroky dluhův jak se mají od měst platiti - - 311, 312, 314, 315. Jičinský dům panský se obořil -- 178. Gleit k navrácení se domů zběhlých pro náboženství - - 254, 259, 309. Gonzaky markrabího soldati v Mladé Boleslavi - - 240, 258, 299, 300. Gustavus Adolphus, král švédský, v Germanii divy kutil - - 318, 319, 320, 321, zahynul v míšenské zemí - - 325. M. Gotfríd Rychter v Boleslavi - - 353, 356, 364. Hans Reichvald, švédský nejvyšší - - 346. Hans Kašpar Reibnic kapitán - - 257, 300. K. Havel Terrigena Slánský, někdy děkan mladoboleslavský, umřel - - 141. K. Havel Faeton žalanský, farář sva- tého Jiljí v Praze, umřel - - 194. Havel Přerovský, senátor mladobole- slavský -- 92, umřel v Praze 1. 1607. Hejtman městský v městě Boleslavi nařízen -- 214, instrukcí jeho -- 217, 224. Hodiny nové mistrné v městě Bole- slavi na rathause postavené - - 169. Hokynářům, jak se říditi mají v mě- stě Boleslavi Mladé nařízení - - 44. Hrabě z Anhaltu, nejvyšší vachmistr v Boleslavi - - 188, 294. Hrabě z Nagrolu v Boleslavi - - 210. Hradiště město vyhořelo, od soldatův nejvyššího Dorštnsohna[!] zapáleno - - 348. Hrobka, vrch, na kterémž město Mla- dé Boleslavě vystaveno - - 5, 8. Hromobití v rozdílných místech bylo - - 87, 98, 317, 320, 277. Hrad Boleslav - - 5, datum na hradé - - 20. Hrožení rozličná pro náboženství - -vr v. 235, 236, 237, 239, 241, 242, 244, 245, 246, 247, 249, 250, 252, 256, 258, 259, 260. Hůl k vypovědění exulantům - - 250, 251, 252. Jakober z Pilgramsthalu, nejvyšší vachmistr v Boleslavi s soldaty - - 213, 298. Jakub Romanek, senátor mladobole- slavský - - 50, 88, 98, 136, písařem radním - - 55, 84, primasem - - 54, 55, 84, 58, 86, 137.
VIII. P. P. Jindřich Kruhlata z Michalovic, pán Mladoboleslavských, privilegií jejich potvrdil--15 i rozšířil--16. Jindřich Hranický, senátor mladobo- leslavský - - 44, 47, 53, 54, 58, 88, 98, umřel - - 141. M. Jindřich Daniel z Semanína, měš- tan mladoboleslavsky, pro náboZzen- ství vězen - - 247 i vypovédin - - 266, 273, 276, 306, v Poláté v Sko- kách městu umřel - - léta 1643. P. P. Jiří z Lobkovic, nejvyšší hof- mistr království českého, směnil město Boleslav za Chomutov - - 52, Boleslavským privilegií | potvrdil i radu obnovil - - 53, umřel - - 54. Kněz Jiří Dikastus, farář tejnský, volen od podobojích za administrá- tora konsistoře pražské - - 165, 172, krále Fridricha korunovati pomá- hal - - 173, s jinými predikanty z království českého vypovědín - - 206. M. Jiří Kezelius Bydžovský, narodil se v městě Novém Bydžově - - 48, v literním umění prospival i baka- lářem učiněn - - 48, mistrovského titule v akademii pražské došel - - 95, písařem městským v Boleslavi učiněn: - - 96, manželky dvě měl, první Johannu - - 97, 135, druhou Lidmilu - - 136, 342, primasem; byl pět let bezmála - - 148, 178, 189, z toho propuštěn - - 214, pro n4bo- ženství arestírován - - 247, 264, 342, dekrety z země české vypovědín -- 266, 273, do exilium se ubíral -- 275, 276, 306, na soldaty mmoho pied tím vynaložil - - 301, 302, 303, 304, v exilium mnoho vystál - - 276, 310, 336, do čech se zas navrátil - - 340, do arestu se po třetí dostal a man- želky [z]baven - - 342. Jiří Janda, senátor mladoboleslavský - - 58, písařem městským učiněn - - 84, 86, 136. Jiří Moravecius Podébradsky, písař městský mělnický, umřel v Dráž- danech - - 334. Jifik Hájek Bydžovský, primasem v Mladé Boleslavi jednoročním - - 254. Jistinné sumy i úroky dluhův jak se mají od měst platiti - - 311, 312, 314, 315. Jičinský dům panský se obořil -- 178. Gleit k navrácení se domů zběhlých pro náboženství - - 254, 259, 309. Gonzaky markrabího soldati v Mladé Boleslavi - - 240, 258, 299, 300. Gustavus Adolphus, král švédský, v Germanii divy kutil - - 318, 319, 320, 321, zahynul v míšenské zemí - - 325. M. Gotfríd Rychter v Boleslavi - - 353, 356, 364. Hans Reichvald, švédský nejvyšší - - 346. Hans Kašpar Reibnic kapitán - - 257, 300. K. Havel Terrigena Slánský, někdy děkan mladoboleslavský, umřel - - 141. K. Havel Faeton žalanský, farář sva- tého Jiljí v Praze, umřel - - 194. Havel Přerovský, senátor mladobole- slavský -- 92, umřel v Praze 1. 1607. Hejtman městský v městě Boleslavi nařízen -- 214, instrukcí jeho -- 217, 224. Hodiny nové mistrné v městě Bole- slavi na rathause postavené - - 169. Hokynářům, jak se říditi mají v mě- stě Boleslavi Mladé nařízení - - 44. Hrabě z Anhaltu, nejvyšší vachmistr v Boleslavi - - 188, 294. Hrabě z Nagrolu v Boleslavi - - 210. Hradiště město vyhořelo, od soldatův nejvyššího Dorštnsohna[!] zapáleno - - 348. Hrobka, vrch, na kterémž město Mla- dé Boleslavě vystaveno - - 5, 8. Hromobití v rozdílných místech bylo - - 87, 98, 317, 320, 277. Hrad Boleslav - - 5, datum na hradé - - 20. Hrožení rozličná pro náboženství - -vr v. 235, 236, 237, 239, 241, 242, 244, 245, 246, 247, 249, 250, 252, 256, 258, 259, 260. Hůl k vypovědění exulantům - - 250, 251, 252. Jakober z Pilgramsthalu, nejvyšší vachmistr v Boleslavi s soldaty - - 213, 298. Jakub Romanek, senátor mladobole- slavský - - 50, 88, 98, 136, písařem radním - - 55, 84, primasem - - 54, 55, 84, 58, 86, 137.
Strana 6
Jakub Hubáček, senátor mladobole- slavský - - 142, 148, primasem - - 214 i purgmistrem - - 238, 264, C. rychtářem. P. P. Jan z Cimburka a z Tovačova na Mladé Boleslavi - - 17, 17, 18, 64. P. P. Jan z Michalovic na Boleslavi - - 11, 12, 64. P. P. Jan z Šelmberka a z Kosti na Mladé Boleslavi - - 24, 25, 64. Kněz Jan Terrigena v Boleslavi umřel - - 281. M. Jan Campanus Vodňanský, profe- sor akademie pražské, poeta etc., umřel - - 214. P. Jan Albrech[!] z šinkirchu, kapi- tán, v Boleslavi s vojáky - - 209, 297, 302. M. Jan Gotsmanius p[r]ofesor demie praZské umřel - - 97. M. Jan z Husince, rektor učení praž- ského, původ bratří evangelických - - 67. Hrabě Jan Tylli, generál vojska cí- sařského u Lipska v bitvě poražen a raněn - - 321. D. Jan Jessenius, anatomicus Pra- gensis - - 95, ortelován - - 200, čtvr- cen - - 204. Jan Seneśal, s svými 299. Jan Banýr, švédský generál, Litomě- řice opanoval - - 327, z čech zas vytáhl - - 328, v Pomořské zemi kur- fiřta saského přemohl-- 331, a Tur- gova dobyl i Lipsko oblehl - - 331, Perna města dobyl - - 336 a zpolí- rovati dal - - 337, v čechách zle hospodařil - - 341. Jan Reichvald, švédských nejvyšší -- 346. P. Jan z Lissau, nejvyšší císařský, potom hejtman kraje boleslavského, umřel - - 351. Jan Rycz, leitenant v Boleslavi byl-- 192, 295. Jan žatecký, pri[m]as mladoboleslav- ský - - 51, 53, senátorem byl - - 47, umřel - - 86. aka- rytmistr, v Boleslavi vojáky rejthary - - 226, Jan lékař, měšťan mladoboleslavský - - 41, 43. Jan Vrba, primas mladoboleslavský - - 50, 51, konšelem - - 53, 54, 58, 84, 88, 98. Jan German, písař radní mladobole- slavský - - 49, 55. Jan Hyttych, senátor mladoboleslav- ský - - 55, 58, umřel - - 59. Jan Maryn, senátor mladoboleslavský - - 47, 54, 56, umřel - - 59. Jan Hiero Pomer, konšel mladobole- slavský - - 53, umřel - - 59 i syn jeho týmž jménem - - 281. Jan Ruzha, apatykář mladoboleslav- ský - - 86. Jan Mor, senátor mladoboleslavský - - 88. Jan z Skalky, senátor mladoboleslav- ský - - 86, 98, 136, 142. Jan Fialka, senátor mladoboleslavský - - 55, 58, 88, 98, umřel - - 136. Jan Benátský, mydlář, soused bole- slavský, umřel - - 192. Jan želetavský, písař radní mladobo- leslavský - - 86, umřel v Boleslavi - - 164. Jan Dannel Benátský, písař radni mladoboleslavský - - 143, umřel - - 190. P. P. Jaroslav z Martinic Smečanský od rebelantův s okna vyhozen - - 149, ujel - - 150. Jan Agathon Pražský z Hory Kutny, exulant, umřel v Sevestu léta 1636. Jeronym Makovský, C. Rudolfa ko- morník - - 93. Jezuiti od podobojí stavův z české země mandáty vypovědíni - - 153, 154. P. P. Joachym Chrt, nejvyšší lejte- nant, s svou pěchotou do Boleslavě ložírován - - 224, zase vyzdvižen - - 226, 299, 302. P. P. Joachym Slavata z Chlumu a z Košumberku, generál-komisař ně- kterých krajův - - 192, Boleslavské trápil - - 195, radu obnovoval -- 214. P. P. Johanna z Krajku na Mladém Boleslavi - - 24, privilegií Boleslav- ským potvrdila - - 25 a znamenitou milost učinila - - 26, 64. Johanna Bydžovská, manželka m. Ji- řího Bydžovského - - 97, umřela - - 135. Jonáš Pelargus Vodňanský, měšťan mladoboleslavský - - 136, senátor - - 148. Instrukcí v Mladé Boleslavi p. hejt- manovi městskému - - 217, císař- skýmu rychtáři - - 218 a 145, purk- mistru a úřadu konšelskému - - 219, písaři radnímu - - 219. = x.
Jakub Hubáček, senátor mladobole- slavský - - 142, 148, primasem - - 214 i purgmistrem - - 238, 264, C. rychtářem. P. P. Jan z Cimburka a z Tovačova na Mladé Boleslavi - - 17, 17, 18, 64. P. P. Jan z Michalovic na Boleslavi - - 11, 12, 64. P. P. Jan z Šelmberka a z Kosti na Mladé Boleslavi - - 24, 25, 64. Kněz Jan Terrigena v Boleslavi umřel - - 281. M. Jan Campanus Vodňanský, profe- sor akademie pražské, poeta etc., umřel - - 214. P. Jan Albrech[!] z šinkirchu, kapi- tán, v Boleslavi s vojáky - - 209, 297, 302. M. Jan Gotsmanius p[r]ofesor demie praZské umřel - - 97. M. Jan z Husince, rektor učení praž- ského, původ bratří evangelických - - 67. Hrabě Jan Tylli, generál vojska cí- sařského u Lipska v bitvě poražen a raněn - - 321. D. Jan Jessenius, anatomicus Pra- gensis - - 95, ortelován - - 200, čtvr- cen - - 204. Jan Seneśal, s svými 299. Jan Banýr, švédský generál, Litomě- řice opanoval - - 327, z čech zas vytáhl - - 328, v Pomořské zemi kur- fiřta saského přemohl-- 331, a Tur- gova dobyl i Lipsko oblehl - - 331, Perna města dobyl - - 336 a zpolí- rovati dal - - 337, v čechách zle hospodařil - - 341. Jan Reichvald, švédských nejvyšší -- 346. P. Jan z Lissau, nejvyšší císařský, potom hejtman kraje boleslavského, umřel - - 351. Jan Rycz, leitenant v Boleslavi byl-- 192, 295. Jan žatecký, pri[m]as mladoboleslav- ský - - 51, 53, senátorem byl - - 47, umřel - - 86. aka- rytmistr, v Boleslavi vojáky rejthary - - 226, Jan lékař, měšťan mladoboleslavský - - 41, 43. Jan Vrba, primas mladoboleslavský - - 50, 51, konšelem - - 53, 54, 58, 84, 88, 98. Jan German, písař radní mladobole- slavský - - 49, 55. Jan Hyttych, senátor mladoboleslav- ský - - 55, 58, umřel - - 59. Jan Maryn, senátor mladoboleslavský - - 47, 54, 56, umřel - - 59. Jan Hiero Pomer, konšel mladobole- slavský - - 53, umřel - - 59 i syn jeho týmž jménem - - 281. Jan Ruzha, apatykář mladoboleslav- ský - - 86. Jan Mor, senátor mladoboleslavský - - 88. Jan z Skalky, senátor mladoboleslav- ský - - 86, 98, 136, 142. Jan Fialka, senátor mladoboleslavský - - 55, 58, 88, 98, umřel - - 136. Jan Benátský, mydlář, soused bole- slavský, umřel - - 192. Jan želetavský, písař radní mladobo- leslavský - - 86, umřel v Boleslavi - - 164. Jan Dannel Benátský, písař radni mladoboleslavský - - 143, umřel - - 190. P. P. Jaroslav z Martinic Smečanský od rebelantův s okna vyhozen - - 149, ujel - - 150. Jan Agathon Pražský z Hory Kutny, exulant, umřel v Sevestu léta 1636. Jeronym Makovský, C. Rudolfa ko- morník - - 93. Jezuiti od podobojí stavův z české země mandáty vypovědíni - - 153, 154. P. P. Joachym Chrt, nejvyšší lejte- nant, s svou pěchotou do Boleslavě ložírován - - 224, zase vyzdvižen - - 226, 299, 302. P. P. Joachym Slavata z Chlumu a z Košumberku, generál-komisař ně- kterých krajův - - 192, Boleslavské trápil - - 195, radu obnovoval -- 214. P. P. Johanna z Krajku na Mladém Boleslavi - - 24, privilegií Boleslav- ským potvrdila - - 25 a znamenitou milost učinila - - 26, 64. Johanna Bydžovská, manželka m. Ji- řího Bydžovského - - 97, umřela - - 135. Jonáš Pelargus Vodňanský, měšťan mladoboleslavský - - 136, senátor - - 148. Instrukcí v Mladé Boleslavi p. hejt- manovi městskému - - 217, císař- skýmu rychtáři - - 218 a 145, purk- mistru a úřadu konšelskému - - 219, písaři radnímu - - 219. = x.
Strana 7
Interposicí mezi stavy podobojích krá- lovství českého s císařem Matyášem - - 162. Interposicí artykulové někteří -- 162, 163. Justifikací a dedukcí podobojích, proč Ferdinanda II. za krále nepřijímají - - 170, 177. Kalich kamenný s štítu kostela mla- doboleslavského dolů sňat a roztlu- čen a na to místo Panny Marie s děťátkem obraz postaven - - 229, 239. Kapucíni se do Boleslavě dostali - - 235, utěšená kázání mívali - - 246, 257, 258, 259, 261, 317, jeden holí z kostela lidi vyháněl - - 265 a dru- hého kocour přestrašil - - 317. C. Karla TV. při náboženství horli- vost - - 278. Kníže Karel z Lichtnštejna, místo- držící království českého - - 191. predikanty podobojích z české země vypověděl--208, 223, 228, 230, 233, o mincí zvejšenou zme[n]šení na- řizoval - - 215, 228, k náboženství nutil - - 234, i pro náboženství vy- povídal - - 255, umřel - - 263. P. P. Karel Krajíř z Krajku a na Mladém Boleslavi, radu obnovoval - - 47, 48, vodárnu boleslavskou obci postoupil - - 49, umřel a pohřben - - 49. Karmel, dům bratrský v Mladé Bole- slavi, viz bratrský dům a zbor, aneb dům bratrský v městě Boleslavi. Karmelitáni toho domu dostali - - 263. Kašpar Miller, senátor mladoboleslav- ský - - 178, vězín i pokutován - - 208, umřel - - 213. Klášter Matky Boží Sněžné v Praze vyplundrován od zběři vzteklé - - 137. . KnéZská nesvornost původ sekt--67, 133, 180. Kněží podobojí z české země vypoví- dáni - - 206, 220, 223, 228, 230, 233, 234. Komisaři v Čechách rozliční - - 189, 191, 192, 194, 196, 212. Konsistoř podobojích obnovena - - 67, 112, 132, 133, 172. Konvaldští bratři kdo byli - - 68. Koruna uherská z čech do Uher ve- zena - - 109. Korunování na království české Fri- dricha falckraběte při Rejnu - - 173, 174, 175, Alžběty manželky jeho -- 176, Eleonory, C. Ferdinanda II. manželky - - 288, 292, Ferdinanda III. na království české - - 288, 289, 292. Kostelové v městě Mladé Boleslavi, Matky Boží - - 5, 6, 71, 72, 73, 82, kostelík sv. Víta v Podolci - - 74, 323, sbor aneb sv. Václava - - 69, 82, kostelík sv. Jana na Novém městě - - 78, kostelík: sv. Havla v pohřební zahradě - - 77 i druhý kostelíček blízko od něho - - 77, kostelíček na Karmeli sv. Bonaven- tury - - 263. Kostelní klenoty boleslavské někdy bývaly - - 72, 73, ale to proměněno. Krchov, pohřební zahrada v Boleslavi - - 76. Krupobití veliké v čechách - - 269. Kristof Mimonskÿ, senâtor mladobo- leslavskÿ i primas - - 98, 136, 142, 148, 178, umi£el - - 180. Krištof Smidarský, soused boleslav- ský, mydlář, pro náboženství věz- něm - - 247, 248, v vězení umřel - - 250. Krištof Bon, lejtenant - - 189, 295. Krištof Kotter, jirchář, šprotavský prorok - - 171. Kristián, kurfiřt saský do Prahy při- jel - - 958, umřel v Drážďanech - - 138. P. P. Kundrat starší Krajíř z Krajku, pán na Boleslavi, privilegia Bole- slavským zlepšil - - 27, 28, o vaření piva Podoleckým jisté vyměření uči- nil - - 28 i řezníkům a huntýřům - - 29, radu obnovil - - 29, 30, 31, při náboženství utvrdil - - 30, po- tvrzení statku obecního při králi Ludvíkovi objednal - - 32, Nové mě- sto k Starému připojil a trh so- botní na králi Ferdinandovi vyžá- dal - - 34, o zámek Brandejs poku- šení měl - - 36, umřel - - 37. P. P. Kundrat mladší Krajíř z Kraj- ku a na Boleslavi radu konšelskou obnovil - - 40, 41, 42, 43, 44, 45, 46, privilegií Boleslavským potvrdil - - 43, o podruhy a hokynáře, jak živ- ností městských užívati mají, vy- měření jisté učinil - - 44, též o šenk vína domácího - - 45, umřel bez dě- dicův a pohřben - - 47. Kurfiřt saský Kristián do Prahy při- jel - - 98, umřel v Drážďanech - - 138.
Interposicí mezi stavy podobojích krá- lovství českého s císařem Matyášem - - 162. Interposicí artykulové někteří -- 162, 163. Justifikací a dedukcí podobojích, proč Ferdinanda II. za krále nepřijímají - - 170, 177. Kalich kamenný s štítu kostela mla- doboleslavského dolů sňat a roztlu- čen a na to místo Panny Marie s děťátkem obraz postaven - - 229, 239. Kapucíni se do Boleslavě dostali - - 235, utěšená kázání mívali - - 246, 257, 258, 259, 261, 317, jeden holí z kostela lidi vyháněl - - 265 a dru- hého kocour přestrašil - - 317. C. Karla TV. při náboženství horli- vost - - 278. Kníže Karel z Lichtnštejna, místo- držící království českého - - 191. predikanty podobojích z české země vypověděl--208, 223, 228, 230, 233, o mincí zvejšenou zme[n]šení na- řizoval - - 215, 228, k náboženství nutil - - 234, i pro náboženství vy- povídal - - 255, umřel - - 263. P. P. Karel Krajíř z Krajku a na Mladém Boleslavi, radu obnovoval - - 47, 48, vodárnu boleslavskou obci postoupil - - 49, umřel a pohřben - - 49. Karmel, dům bratrský v Mladé Bole- slavi, viz bratrský dům a zbor, aneb dům bratrský v městě Boleslavi. Karmelitáni toho domu dostali - - 263. Kašpar Miller, senátor mladoboleslav- ský - - 178, vězín i pokutován - - 208, umřel - - 213. Klášter Matky Boží Sněžné v Praze vyplundrován od zběři vzteklé - - 137. . KnéZská nesvornost původ sekt--67, 133, 180. Kněží podobojí z české země vypoví- dáni - - 206, 220, 223, 228, 230, 233, 234. Komisaři v Čechách rozliční - - 189, 191, 192, 194, 196, 212. Konsistoř podobojích obnovena - - 67, 112, 132, 133, 172. Konvaldští bratři kdo byli - - 68. Koruna uherská z čech do Uher ve- zena - - 109. Korunování na království české Fri- dricha falckraběte při Rejnu - - 173, 174, 175, Alžběty manželky jeho -- 176, Eleonory, C. Ferdinanda II. manželky - - 288, 292, Ferdinanda III. na království české - - 288, 289, 292. Kostelové v městě Mladé Boleslavi, Matky Boží - - 5, 6, 71, 72, 73, 82, kostelík sv. Víta v Podolci - - 74, 323, sbor aneb sv. Václava - - 69, 82, kostelík sv. Jana na Novém městě - - 78, kostelík: sv. Havla v pohřební zahradě - - 77 i druhý kostelíček blízko od něho - - 77, kostelíček na Karmeli sv. Bonaven- tury - - 263. Kostelní klenoty boleslavské někdy bývaly - - 72, 73, ale to proměněno. Krchov, pohřební zahrada v Boleslavi - - 76. Krupobití veliké v čechách - - 269. Kristof Mimonskÿ, senâtor mladobo- leslavskÿ i primas - - 98, 136, 142, 148, 178, umi£el - - 180. Krištof Smidarský, soused boleslav- ský, mydlář, pro náboženství věz- něm - - 247, 248, v vězení umřel - - 250. Krištof Bon, lejtenant - - 189, 295. Krištof Kotter, jirchář, šprotavský prorok - - 171. Kristián, kurfiřt saský do Prahy při- jel - - 958, umřel v Drážďanech - - 138. P. P. Kundrat starší Krajíř z Krajku, pán na Boleslavi, privilegia Bole- slavským zlepšil - - 27, 28, o vaření piva Podoleckým jisté vyměření uči- nil - - 28 i řezníkům a huntýřům - - 29, radu obnovil - - 29, 30, 31, při náboženství utvrdil - - 30, po- tvrzení statku obecního při králi Ludvíkovi objednal - - 32, Nové mě- sto k Starému připojil a trh so- botní na králi Ferdinandovi vyžá- dal - - 34, o zámek Brandejs poku- šení měl - - 36, umřel - - 37. P. P. Kundrat mladší Krajíř z Kraj- ku a na Boleslavi radu konšelskou obnovil - - 40, 41, 42, 43, 44, 45, 46, privilegií Boleslavským potvrdil - - 43, o podruhy a hokynáře, jak živ- ností městských užívati mají, vy- měření jisté učinil - - 44, též o šenk vína domácího - - 45, umřel bez dě- dicův a pohřben - - 47. Kurfiřt saský Kristián do Prahy při- jel - - 98, umřel v Drážďanech - - 138.
Strana 8
Kurfiřt saský Jan. Jiří i jiní kurfiř- tové světští za čechy rebelanty se k císaři Matyášovi přimlouvali - - 157, 158. Kurfiřt saský Jan Jiří císaři Maty- ášovi proti Gechim-rebelantiim po- máhal - - 181, Budešín vypálil a Lužice opanoval - - 181, do čech vtrhl, Nymburk vypálil - - 322, 311, zase s hanbou utekl - - 323, žitavu vzal a podruhé do čech vtrhl - - 327 i zas odjel - - 328, od Svéd- ských v Pomeřích přemožen - - 333. Kvisarda de Stroheldo, leitenant - - 258, 300. . Laborda, rytmistr, s svou kompanii v Boleslavi 19 nedél leZel - - 235, odtáhl - - 239, 299. Lacino v čechách bylo - - 88, pro vo- jáky - - 107. Ladislav hrabě z Valdštejna, nejvyšší vachmistr, Boleslavi soldaty obtíž- ný - - 346. Loupeže noční nové - - 96, loupeže soldatské, kterýmž oni pajt pře- zděli, od - - 184 časté. Leonora, císařovna, viz Eleonora a korunovace. Lhůta k náboženství stavům dávána od císaře i od jiných komisařův - - 266, 273, 277, 292, 314, 319. Lilečtí bratři kdo byli - - 68. Literátstvo kostela mladoboleslavské- ho - - 73. Lidmila Bydžovská, za m. Jiřího Byd- žovského vdána - - 136, umřela - - 842. Lidoměřice město švédští vzali - - 327. Lidoměřičtí exulanti na classes roz- děleni - - 312. Lipsko město zplundrováno od císař- ských - - 325. Ludvík král potvrdil privilegií Mlado- boleslavským k žádosti p. Kundráta Krajíře - - 32. Ludvík di Persa, cavalir di Malta, kapitán, v Mladé Boleslavi - - 222, 298, 302. Lužická země od kurfiřta saského Jana Jiřího vzata - - 181, 327. P. P. Magdalena Tovačovská z Micha- lovic, paní mladoboleslavská, privi- legií Boleslavským potvrdila - - 17, e Magdeburk, město slavné, od císař- akých vojákův dobyto e zplundro- váno - - 321. Majestát o náboženství podobojí če- chům od C. Rudolfa II. dán - - 126, 127, 128, 129, od C. Ferdinanda II. kasírován - - 270. Mandát proti pikhartům C. Rudolfa II. a krále Vladislava - - 88, 89, 90, 91. Mandátové C. Ferdinanda II. proti nekatolickým - - 267, 268, 277, 279, o sněm a korunování manželky a syna jeho na království české - - 282. Marie Panny obraz dřevěný v štítu kostela mladoboleslavského - - 229, 239. P. P. Marie Valdštejnská z Lobkovic a na Dobrovici umřela - - 97. P. P. Markéta, šlechtična z Krajku a na Mladém Boleslavi ošizena - - 52, 64. P. P. Marta Krajířová z Veselice Bo- leslav Mladou prohandlovala - - 52, 64. Martin Fruvain z Podolí, podkomoří nezdárný, obnovil radu v Boleslavi - - 178, ortelován a ohavně popra- ven - - 203. Martin Kaáparsky z Rájové, üfedník na zámku mladoboleslavském, po- tom senátorem & küru literátskóho fundátorem - - 73. C. Matyáš, arcikníže rakouské, z Uher do čech jel - - 99, 100, 101, 102, krá- lem českým býti žádal --102, u Pra- hy se vojensky položil - - 106, za krále českého zvolen - - 107, vyhlá- šen - - 109, z čech s korunou uher- skou odjel - - 110, podruhé do čech ma korunování přijel - - 137, na krá- lovství české slavně korunován - - 138, z čech do Lužic a Slezska od- jel - - 138, za císaře volen i s paní svou korunován - - 141, Annu, man- želku svou korunou českou koruno- vati dal - - 144, Ferdinanda II. za krále českého voliti a korunovati dal - - 144, čechové mu rebelovali - - 149, 151, 154, 158, 162, 163, umřel v Vídni 164. Matyáš Cunibius Mejtský, senátor mladoboleslavský - - 54, primasem - - 55, 56. Matyáš Strenický, senátor mladobole- slavský - - 178, umřel v Boleslavi - - - 241. Matěj Kořil, senátor mladoboleslav- ský - - 350, 352. X.v.
Kurfiřt saský Jan. Jiří i jiní kurfiř- tové světští za čechy rebelanty se k císaři Matyášovi přimlouvali - - 157, 158. Kurfiřt saský Jan Jiří císaři Maty- ášovi proti Gechim-rebelantiim po- máhal - - 181, Budešín vypálil a Lužice opanoval - - 181, do čech vtrhl, Nymburk vypálil - - 322, 311, zase s hanbou utekl - - 323, žitavu vzal a podruhé do čech vtrhl - - 327 i zas odjel - - 328, od Svéd- ských v Pomeřích přemožen - - 333. Kvisarda de Stroheldo, leitenant - - 258, 300. . Laborda, rytmistr, s svou kompanii v Boleslavi 19 nedél leZel - - 235, odtáhl - - 239, 299. Lacino v čechách bylo - - 88, pro vo- jáky - - 107. Ladislav hrabě z Valdštejna, nejvyšší vachmistr, Boleslavi soldaty obtíž- ný - - 346. Loupeže noční nové - - 96, loupeže soldatské, kterýmž oni pajt pře- zděli, od - - 184 časté. Leonora, císařovna, viz Eleonora a korunovace. Lhůta k náboženství stavům dávána od císaře i od jiných komisařův - - 266, 273, 277, 292, 314, 319. Lilečtí bratři kdo byli - - 68. Literátstvo kostela mladoboleslavské- ho - - 73. Lidmila Bydžovská, za m. Jiřího Byd- žovského vdána - - 136, umřela - - 842. Lidoměřice město švédští vzali - - 327. Lidoměřičtí exulanti na classes roz- děleni - - 312. Lipsko město zplundrováno od císař- ských - - 325. Ludvík král potvrdil privilegií Mlado- boleslavským k žádosti p. Kundráta Krajíře - - 32. Ludvík di Persa, cavalir di Malta, kapitán, v Mladé Boleslavi - - 222, 298, 302. Lužická země od kurfiřta saského Jana Jiřího vzata - - 181, 327. P. P. Magdalena Tovačovská z Micha- lovic, paní mladoboleslavská, privi- legií Boleslavským potvrdila - - 17, e Magdeburk, město slavné, od císař- akých vojákův dobyto e zplundro- váno - - 321. Majestát o náboženství podobojí če- chům od C. Rudolfa II. dán - - 126, 127, 128, 129, od C. Ferdinanda II. kasírován - - 270. Mandát proti pikhartům C. Rudolfa II. a krále Vladislava - - 88, 89, 90, 91. Mandátové C. Ferdinanda II. proti nekatolickým - - 267, 268, 277, 279, o sněm a korunování manželky a syna jeho na království české - - 282. Marie Panny obraz dřevěný v štítu kostela mladoboleslavského - - 229, 239. P. P. Marie Valdštejnská z Lobkovic a na Dobrovici umřela - - 97. P. P. Markéta, šlechtična z Krajku a na Mladém Boleslavi ošizena - - 52, 64. P. P. Marta Krajířová z Veselice Bo- leslav Mladou prohandlovala - - 52, 64. Martin Fruvain z Podolí, podkomoří nezdárný, obnovil radu v Boleslavi - - 178, ortelován a ohavně popra- ven - - 203. Martin Kaáparsky z Rájové, üfedník na zámku mladoboleslavském, po- tom senátorem & küru literátskóho fundátorem - - 73. C. Matyáš, arcikníže rakouské, z Uher do čech jel - - 99, 100, 101, 102, krá- lem českým býti žádal --102, u Pra- hy se vojensky položil - - 106, za krále českého zvolen - - 107, vyhlá- šen - - 109, z čech s korunou uher- skou odjel - - 110, podruhé do čech ma korunování přijel - - 137, na krá- lovství české slavně korunován - - 138, z čech do Lužic a Slezska od- jel - - 138, za císaře volen i s paní svou korunován - - 141, Annu, man- želku svou korunou českou koruno- vati dal - - 144, Ferdinanda II. za krále českého voliti a korunovati dal - - 144, čechové mu rebelovali - - 149, 151, 154, 158, 162, 163, umřel v Vídni 164. Matyáš Cunibius Mejtský, senátor mladoboleslavský - - 54, primasem - - 55, 56. Matyáš Strenický, senátor mladobole- slavský - - 178, umřel v Boleslavi - - - 241. Matěj Kořil, senátor mladoboleslav- ský - - 350, 352. X.v.
Strana 9
Meč pozlacený s tejnského kostela štítu všetečně sňat - - 93, zas posta- ven i sňat - - 94. Města dluhy své i ouroky jak platiti mají věřitelům - - 311, 312, 313, 314. Mikoláš Milčínský, senátor mladobo- leslavský - - 136, 148, umřel v Ně- [mecku]. Mikoláš Novoměstský zbohatl - - 330, senátorem - - 332, 334, rychtářem o. ničímž. Milostivé léto utěšené vyhlášeno - - 265. P. P. Michal Slavata z Chlumu a z Košumberka na Stránově, v Bole- slavi umřel a spostně[!] pohřben -- 343. Matěj Kautsky z Jenštejna umřel v pirnenském exilium - - 326. Mince stavovská falckrabská zmenšo- vána a vypovídána - - 193, 226. Mince v čechách nedobrá, i zvejšená i zlehčena - - 224, 225, 226, 228, 272, 352. Místodržící císařští v království čes- kém s kanceláře české okna vyme- táni - - 149. Moravci se od čechův odtrhliak Uhrům připojili - - 111, proto v strachu zů- stávali - - 112, obtížnost jejich v ná- boženství - - 160, na to jim od ka- tolických odpovědíno - - 161. Mor v čechách - - 59, 85, v Němcích pak nebezpečný a strašlivý - - 324, 356 Mord hrozný, vražedný - - 96. Míšeň město zplundrováno - - 324. Mikoláš Troilus Hagiochoranus umřel. Mrskači velikopáteční v Boleslavi div- ní - - 254. Mše katolická v Boleslavi první - - 220, 227. Mumraj, sbornické pravdy knížka - - 134. Mustruňk daremnovšetečný - - 347. Náboženství v čechách divná proměna z pohanského katolické, podobojí - - 11, 13, 14, 71, privilegiroväno - - 25, 26, 30, 37, 127, 271, 315, bratrské se rozmáhalo 26, 65, 66, 67, 68, 69, 70, 111, 131, luteránské německé - - 77, 78, 160, 237, 316, bratrské rušeno - - 88, 89, 90, 91, 328, náboženství svo- bodné - - 103, 120, 127, 132, 172, po- kušení rozličné mělo - - 117, 118, 119, 361, praené se dobyvalo - - 122, 123, 124, 237, k němu se mocně nu- tilo - - 231, 232, 234, 235, 236, 241, 242, 244, 245, 246, 247, 248, 249, 250, 251, 252, 256, 259, 265, 267, 273, 274, 279, 293, 361, náboženství lhüta - - 245, 266, 277, 292, 314, näboZenstvf reformací - - 266, 274, 280, 313. Náklad a vydání na soldaty v městě Mladém Boleslavi od listu 294 do 304. Nařízení katolické rozdílné - - 220, 221, 227, 229, 231, 234, 235, 236, 240, 241, 244. Navarov zámek za Turnovem škodný - - - 350. Němci se v Boleslavi rádi osazují - - 78, 79. Německé náboženství v Boleslavi - - 77. Nesvornost kněžská - - 67 i jiných podobojích - - 133, 180, k zkáze při- vedla čechy - - 183. Nevěstu hrom zabil v kostele - - 277. Noví katoličtí do tří let kontribucí dávati neměli - - 310, ale málo toho zdrženo. Nicolaus Claudianus, slavensis - - 30. Nykodym Benedikt, velvarský primas physicus Bole- Nymburk město od kurfiřta saského vypáleno - - 322, a prve věž shořela - - 135. Nucení k náboženství, viz tuto na- hoře k němu mocné nucení, od 231 etc. Obec pospolu v městě Boleslava Mla- dého pro náboženství katolické čas- to svolávána - - 216, 221, 235, 236, 239, 241, 244, 246, 247, 249, 254, 256, 258, 259, 260, 262, 265, 275. Obtížnosti veliké skrze vojáky a kon- tribucí v Mladé Boleslavi - - 189, 192, 195, 204, 211, 235 a od listu 294 do 304. Obtížnosti Moravanův pro náboženství - - 160 i na to od katolických od- pověď - - 161. Obraz Panny Marie dřevěný na štítu kostela mladoboleslavského - - 229, 239. Obnovení konsistoře podobojích v če- chách - - 62, 112, 132, 133, 172. 6° XI.
Meč pozlacený s tejnského kostela štítu všetečně sňat - - 93, zas posta- ven i sňat - - 94. Města dluhy své i ouroky jak platiti mají věřitelům - - 311, 312, 313, 314. Mikoláš Milčínský, senátor mladobo- leslavský - - 136, 148, umřel v Ně- [mecku]. Mikoláš Novoměstský zbohatl - - 330, senátorem - - 332, 334, rychtářem o. ničímž. Milostivé léto utěšené vyhlášeno - - 265. P. P. Michal Slavata z Chlumu a z Košumberka na Stránově, v Bole- slavi umřel a spostně[!] pohřben -- 343. Matěj Kautsky z Jenštejna umřel v pirnenském exilium - - 326. Mince stavovská falckrabská zmenšo- vána a vypovídána - - 193, 226. Mince v čechách nedobrá, i zvejšená i zlehčena - - 224, 225, 226, 228, 272, 352. Místodržící císařští v království čes- kém s kanceláře české okna vyme- táni - - 149. Moravci se od čechův odtrhliak Uhrům připojili - - 111, proto v strachu zů- stávali - - 112, obtížnost jejich v ná- boženství - - 160, na to jim od ka- tolických odpovědíno - - 161. Mor v čechách - - 59, 85, v Němcích pak nebezpečný a strašlivý - - 324, 356 Mord hrozný, vražedný - - 96. Míšeň město zplundrováno - - 324. Mikoláš Troilus Hagiochoranus umřel. Mrskači velikopáteční v Boleslavi div- ní - - 254. Mše katolická v Boleslavi první - - 220, 227. Mumraj, sbornické pravdy knížka - - 134. Mustruňk daremnovšetečný - - 347. Náboženství v čechách divná proměna z pohanského katolické, podobojí - - 11, 13, 14, 71, privilegiroväno - - 25, 26, 30, 37, 127, 271, 315, bratrské se rozmáhalo 26, 65, 66, 67, 68, 69, 70, 111, 131, luteránské německé - - 77, 78, 160, 237, 316, bratrské rušeno - - 88, 89, 90, 91, 328, náboženství svo- bodné - - 103, 120, 127, 132, 172, po- kušení rozličné mělo - - 117, 118, 119, 361, praené se dobyvalo - - 122, 123, 124, 237, k němu se mocně nu- tilo - - 231, 232, 234, 235, 236, 241, 242, 244, 245, 246, 247, 248, 249, 250, 251, 252, 256, 259, 265, 267, 273, 274, 279, 293, 361, náboženství lhüta - - 245, 266, 277, 292, 314, näboZenstvf reformací - - 266, 274, 280, 313. Náklad a vydání na soldaty v městě Mladém Boleslavi od listu 294 do 304. Nařízení katolické rozdílné - - 220, 221, 227, 229, 231, 234, 235, 236, 240, 241, 244. Navarov zámek za Turnovem škodný - - - 350. Němci se v Boleslavi rádi osazují - - 78, 79. Německé náboženství v Boleslavi - - 77. Nesvornost kněžská - - 67 i jiných podobojích - - 133, 180, k zkáze při- vedla čechy - - 183. Nevěstu hrom zabil v kostele - - 277. Noví katoličtí do tří let kontribucí dávati neměli - - 310, ale málo toho zdrženo. Nicolaus Claudianus, slavensis - - 30. Nykodym Benedikt, velvarský primas physicus Bole- Nymburk město od kurfiřta saského vypáleno - - 322, a prve věž shořela - - 135. Nucení k náboženství, viz tuto na- hoře k němu mocné nucení, od 231 etc. Obec pospolu v městě Boleslava Mla- dého pro náboženství katolické čas- to svolávána - - 216, 221, 235, 236, 239, 241, 244, 246, 247, 249, 254, 256, 258, 259, 260, 262, 265, 275. Obtížnosti veliké skrze vojáky a kon- tribucí v Mladé Boleslavi - - 189, 192, 195, 204, 211, 235 a od listu 294 do 304. Obtížnosti Moravanův pro náboženství - - 160 i na to od katolických od- pověď - - 161. Obraz Panny Marie dřevěný na štítu kostela mladoboleslavského - - 229, 239. Obnovení konsistoře podobojích v če- chách - - 62, 112, 132, 133, 172. 6° XI.
Strana 10
XLv. Bo- 35, Obnovení rady konšelské v městě leslava Mladého 29, 30, 31, 34, 96, 40, 41, 42, 43, 44, 45, 40, 47, 48, 50, 51, 53, 54, 55, 58, 86, 88, 92, 98, 135, 142, 148, 178, 214, 238, 254, 264, 310, 317, 321, 326, 327, 330, 331, 332, 334, 343, 344, 345, 350, 352, 6, 7, ^, 360. Odoumrti v Mladé Boleslavi na obec privilegirované - - 12, 16, 19, 20, 37, ale poslední konfirmací zviklané - - 316. Odklad vyšším stavům k reformaci v náboženství - - 266, 273, 277, 292, 314, 319. Odpor stavův podobojí při sněmu o puntování - - 113, 114, 115, 116. Odsouzení a vejpověď rebelantův a di- rektorův ven z země ušlých - - 197, 198, neušlých - - 199, 200, 201. Ohavné popravy a exekucí direktorüv a rebelův odsouzených - - 201, 202, 203. Ohňové rozdílní, pálení, žhářství - - 187, 322, 135. M. Ondřej Mitisko Lidoměřický, ma- thematicus, umiel v Praze - - 92. Ondřej Sádlo, senátor mladoboleslav- ský - - 46, 47, 53, 54. Ortele na rebelanty a direktory ven z země ušlé - - 197, 198, i neušlé s exekucí ohavné popravy - - 199 do 202. P. P. Ota z Vartmberka, komisař k ša- cuňku měst - - 189, 190, 295. Pád čechův rebelantův na Bílé hoře nad Prahou při vítězství císařském - - 183. Pasovští soldáti do čech vtrhli a Ma- lou Stranu v Praze opanovali - - 136, 187. Patent od direktorův-rebelův, kterýmž jezuity z království českého vypo- věděli - - 153, 154, o praktikách fa- lešných, proti nim smýšleným [sic!] 159. Patent od knížete Karla z Lichtnštej- na na rebely ven z české země ušlé - - 197, na kněží podobojí ven z ze- mě české vypověděné - - 206, 223, o minci zvejšenou i sníženou - - 225, 226, 228, o navrácení se z země čes- ké ušlých - - 254, 255. Patent od C. Rudolfa TI. o veřejnou hotovost - - 99, o sněmu odložení a ^ 10 jiného rozepsáni i sjezdy krajské - - 111. Patent C. Matyáse, Ze lid verbovany do země české obsílá - - 156. Patent C. Ferdinanda II. o špitály - - 212, o dluhy na lehké minci půjčo- vané - - 233, o nucení k náboženství katolickému - - 256, 267, 277, sněm rozepsán o korunování císařovny a syna jeho - - 282, příročí k nábožen- ství - - 292, o nepřechovávání emi- grantův pod pokutou - - 309, 313. Patenty od reformátorův náboženství - - 309 i jiná psaní o témž - - 266, 273. Patenty císařské, noví katolíci aby za tři léta kontribucí nedávali - - 310, dluhy i úroky jak mají města platiti - - 311, 314, statky emigrantův jak spravovati - - 319, plecháče, groše staré české ohlašovány - - 352. Patenty hejtmanův krajských - - 233. Patent císařskýho rychtáře - - 242, 239. Pavel Martini Strakonický, senátor mladoboleslavský - - 92, 98, 136, umřel - - 139. Pavel Straka, senátor mladoboleslav- ský - - 179, umřel strachy - - 190. Pekaři pražští pro malé chleby po- trestáni - - 81. Perský legát slavně do Prahy přijel - - 94. P. P. Petr z Michalovic a na Bezdězi mladoboleslavský, privilegií potvrdil - - 12, 13, 64. P. P. Petr Vok z Rožumberka, záduší bratrské v Boleslavi Mladé ozdobil - - 70, umiel - - 139. Petr Militky, senator mladoboleslav- Sky - - 36, 42. Petr Červenka, senátor mladoboleslav- ský - - 98, 136, 142, 178, 317, primas a od té chvíle za 13 let potud. Petr Stehlík, soused boleslavský pro náboženství arestírován - - 249, vy- povčdín - - 250 s holí. Pettingar z Pettingu, nejvyšší v Bo- leslavi lidem císaťským poprví - - 189, 295. Pikhardi odkud slovou - - 66, z Čech vypovídáni - - 88, 89, 90, 91, 215. Písařové radní města Boleslava Mla- dého - - 84. K. Petr Gryneus Přeloučský, - - 845, 351. děkan
XLv. Bo- 35, Obnovení rady konšelské v městě leslava Mladého 29, 30, 31, 34, 96, 40, 41, 42, 43, 44, 45, 40, 47, 48, 50, 51, 53, 54, 55, 58, 86, 88, 92, 98, 135, 142, 148, 178, 214, 238, 254, 264, 310, 317, 321, 326, 327, 330, 331, 332, 334, 343, 344, 345, 350, 352, 6, 7, ^, 360. Odoumrti v Mladé Boleslavi na obec privilegirované - - 12, 16, 19, 20, 37, ale poslední konfirmací zviklané - - 316. Odklad vyšším stavům k reformaci v náboženství - - 266, 273, 277, 292, 314, 319. Odpor stavův podobojí při sněmu o puntování - - 113, 114, 115, 116. Odsouzení a vejpověď rebelantův a di- rektorův ven z země ušlých - - 197, 198, neušlých - - 199, 200, 201. Ohavné popravy a exekucí direktorüv a rebelův odsouzených - - 201, 202, 203. Ohňové rozdílní, pálení, žhářství - - 187, 322, 135. M. Ondřej Mitisko Lidoměřický, ma- thematicus, umiel v Praze - - 92. Ondřej Sádlo, senátor mladoboleslav- ský - - 46, 47, 53, 54. Ortele na rebelanty a direktory ven z země ušlé - - 197, 198, i neušlé s exekucí ohavné popravy - - 199 do 202. P. P. Ota z Vartmberka, komisař k ša- cuňku měst - - 189, 190, 295. Pád čechův rebelantův na Bílé hoře nad Prahou při vítězství císařském - - 183. Pasovští soldáti do čech vtrhli a Ma- lou Stranu v Praze opanovali - - 136, 187. Patent od direktorův-rebelův, kterýmž jezuity z království českého vypo- věděli - - 153, 154, o praktikách fa- lešných, proti nim smýšleným [sic!] 159. Patent od knížete Karla z Lichtnštej- na na rebely ven z české země ušlé - - 197, na kněží podobojí ven z ze- mě české vypověděné - - 206, 223, o minci zvejšenou i sníženou - - 225, 226, 228, o navrácení se z země čes- ké ušlých - - 254, 255. Patent od C. Rudolfa TI. o veřejnou hotovost - - 99, o sněmu odložení a ^ 10 jiného rozepsáni i sjezdy krajské - - 111. Patent C. Matyáse, Ze lid verbovany do země české obsílá - - 156. Patent C. Ferdinanda II. o špitály - - 212, o dluhy na lehké minci půjčo- vané - - 233, o nucení k náboženství katolickému - - 256, 267, 277, sněm rozepsán o korunování císařovny a syna jeho - - 282, příročí k nábožen- ství - - 292, o nepřechovávání emi- grantův pod pokutou - - 309, 313. Patenty od reformátorův náboženství - - 309 i jiná psaní o témž - - 266, 273. Patenty císařské, noví katolíci aby za tři léta kontribucí nedávali - - 310, dluhy i úroky jak mají města platiti - - 311, 314, statky emigrantův jak spravovati - - 319, plecháče, groše staré české ohlašovány - - 352. Patenty hejtmanův krajských - - 233. Patent císařskýho rychtáře - - 242, 239. Pavel Martini Strakonický, senátor mladoboleslavský - - 92, 98, 136, umřel - - 139. Pavel Straka, senátor mladoboleslav- ský - - 179, umřel strachy - - 190. Pekaři pražští pro malé chleby po- trestáni - - 81. Perský legát slavně do Prahy přijel - - 94. P. P. Petr z Michalovic a na Bezdězi mladoboleslavský, privilegií potvrdil - - 12, 13, 64. P. P. Petr Vok z Rožumberka, záduší bratrské v Boleslavi Mladé ozdobil - - 70, umiel - - 139. Petr Militky, senator mladoboleslav- Sky - - 36, 42. Petr Červenka, senátor mladoboleslav- ský - - 98, 136, 142, 178, 317, primas a od té chvíle za 13 let potud. Petr Stehlík, soused boleslavský pro náboženství arestírován - - 249, vy- povčdín - - 250 s holí. Pettingar z Pettingu, nejvyšší v Bo- leslavi lidem císaťským poprví - - 189, 295. Pikhardi odkud slovou - - 66, z Čech vypovídáni - - 88, 89, 90, 91, 215. Písařové radní města Boleslava Mla- dého - - 84. K. Petr Gryneus Přeloučský, - - 845, 351. děkan
Strana 11
XII. Symeon Felin, jinak Kocourek - - 36, Daniel Přemysl - - 46, Šimon Tou- šimský - - 48, Jan German - - 49, Jakub Romanek - - 55, Symeon Tří- ska, jinak Truhlářů ze Skalky a Václav štětkovský - - 58, Jiřík Jan- da a Jan želetavský - - 86, m. Jiří Bydžovský a Symeon Vencelín - - 96, Symeon Vencelín umřel - - 142, na jeho místo volen - - 143, Jan Da- nnel Benátský, ten umřel - - 190, Daniel Miconius s předešlým Janem Dannelem Benátským - - 148, na mí- sté jeho byl..... Heník Hostinský a Adam Gregori Hyrápersky, potom Daniel Kayl z Śternburku -- 335, 84. Písek město od vojákův císařských obleZeno a ukrutné zplundrováno.-- 171. Perno, město v zemi míšenské kalvi- nisty tříbilo a exulanty vyhánělo - - 328, 329, čechům exulantům přísahy dávalo - - 332, 334 a je popisovati dalo - - 331, 333, roboty na ně uklá- dalo - - 335, od švédských obleženo - - 335 i dobyto - - 336, drancováno -- 337 divnou tragedii mélo - - 338, od kurfiřta zas dobýváno - - 339, od exulantův opuštěno - - 340. Plzeň město od Mansfelda dobyto - - 160. Plecháče, groše český patentem zha- něny - - 352. Podkomoří v Mladé Boleslavi poprvé radu konšelskou obnovoval - - 58, plat jeho za takovou obnovu - - 59, 60, 61. Podobojích náboženství v čechách a v městě Mladé Boleslavi divně se formovalo - - 13, 14, 71, privilegiro- váno - - 25, 26, 30, 37, 127, viz ví- ceji pod titulem: náboženství. Podobojích nesvornost - - 67, 119, 133, 172, 180, přečinění - - 149, 154, 170. Podolec, při městě Boleslavi nejprv- nější obydlí tu osadilých lidí křes- ťanů - - 7 a z něho přenešno[sic!] města nahoru - - 8, povodeň domy jeho pobrala - - 46. Podruzi a hokynáři při městě Mladé Boleslavi v čem mají handlovati - - 44. Pohřební zahrada při Mladé Boleslavi 6. Pohrůžky pro náboženství, viz vejše náboženství mocně přinucené. Pokuta pro přechovávání exulantův - - 255, 256, 267, 269, 309. Poprava ohavná - - 95, 96, 201, 202, 203, 226, 325. Porovnání stavův českých pod jednou a pod obojí - - 129, 130. Poručení psaná rozličná rozdílným osobám - - 146, 196, 223, 227, 228, 230, 233, 234, 244, 259, 260, 262, 265, 273, 311, 312, 314, 319, 328. Posudné v čechách nadsazeno - - 260. Potržka neb rebelie a pád čechův za C. Ferdinanda I. - - 38, 39, Ferdi- nanda II. - - 149, 183. Potvorný porod v m. Boleslavi M. - - 345. Potvrzení privilegií Gechim od C. Ferdinanda II. - - 269, 287, a Mla- doboleslavským od téhož - - 315, 316, a od C. Rudolfa II. - - 57, 59. Praha dobyta v pádu země české - - 183, 184. Praktika falešná proti podobojím - - 159 i proti králi Fridrichovi --181, 182, 183. Pražané staroměští[!] nesnadnili se s kolegiáty o kollaturu betlémskou - - 146, 147. Predikanti z země české vypovědíni - - 206, 220, 223, 228, 230, 233. Primasové mladoboleslavští: Martin Skopek - - 29, Kašpar carnifex řez- ník--[??%], Vaněk Starý, kovář - - 31, Vít Volovníček - - 34, Martin Sádlo, Václav Rakovnický, Vavřinec krejčí - - 95, Václav apatykář, Tomáš ko- vář - - 41, Vít kožišník - - 42, Vác- lav lékařův jinak Hruška - - 43, Jan Havránek - - 44, Pavel mladý kožiš- ník, Prokop Nosek - - 45, Rafael ža- tecký - - 46, Daniel Sušický - - 47, Simon červenka, Jan Vrba - - 50, Jan Zatecky - - 51, Jakub Romanek - - 54, Václav Vacek - - 55, Matyáš Cubinius - - 55, Symeon Strenický - - 58, Kryštof Mimonský - - 98, m. Jiří Bydžovský - - 148, Jakub Hubá- ček - - 214, Jiřík Hájek - - 254, Adam Kayl - - 310, XXIX.[!] Petr červen- ka - - 317, Jiří Březina - - 359. Privilegia čechům potvrzena od C. Ferdinanda II. - - 269, 287 i Mla- doboleslavským od téhož - - 315, 316 a od C. Rudolfa II. - - 57, 59. Privilegia města Mladého Boleslava od rozdílných vrchností nadaná i po- XII.v.
XII. Symeon Felin, jinak Kocourek - - 36, Daniel Přemysl - - 46, Šimon Tou- šimský - - 48, Jan German - - 49, Jakub Romanek - - 55, Symeon Tří- ska, jinak Truhlářů ze Skalky a Václav štětkovský - - 58, Jiřík Jan- da a Jan želetavský - - 86, m. Jiří Bydžovský a Symeon Vencelín - - 96, Symeon Vencelín umřel - - 142, na jeho místo volen - - 143, Jan Da- nnel Benátský, ten umřel - - 190, Daniel Miconius s předešlým Janem Dannelem Benátským - - 148, na mí- sté jeho byl..... Heník Hostinský a Adam Gregori Hyrápersky, potom Daniel Kayl z Śternburku -- 335, 84. Písek město od vojákův císařských obleZeno a ukrutné zplundrováno.-- 171. Perno, město v zemi míšenské kalvi- nisty tříbilo a exulanty vyhánělo - - 328, 329, čechům exulantům přísahy dávalo - - 332, 334 a je popisovati dalo - - 331, 333, roboty na ně uklá- dalo - - 335, od švédských obleženo - - 335 i dobyto - - 336, drancováno -- 337 divnou tragedii mélo - - 338, od kurfiřta zas dobýváno - - 339, od exulantův opuštěno - - 340. Plzeň město od Mansfelda dobyto - - 160. Plecháče, groše český patentem zha- něny - - 352. Podkomoří v Mladé Boleslavi poprvé radu konšelskou obnovoval - - 58, plat jeho za takovou obnovu - - 59, 60, 61. Podobojích náboženství v čechách a v městě Mladé Boleslavi divně se formovalo - - 13, 14, 71, privilegiro- váno - - 25, 26, 30, 37, 127, viz ví- ceji pod titulem: náboženství. Podobojích nesvornost - - 67, 119, 133, 172, 180, přečinění - - 149, 154, 170. Podolec, při městě Boleslavi nejprv- nější obydlí tu osadilých lidí křes- ťanů - - 7 a z něho přenešno[sic!] města nahoru - - 8, povodeň domy jeho pobrala - - 46. Podruzi a hokynáři při městě Mladé Boleslavi v čem mají handlovati - - 44. Pohřební zahrada při Mladé Boleslavi 6. Pohrůžky pro náboženství, viz vejše náboženství mocně přinucené. Pokuta pro přechovávání exulantův - - 255, 256, 267, 269, 309. Poprava ohavná - - 95, 96, 201, 202, 203, 226, 325. Porovnání stavův českých pod jednou a pod obojí - - 129, 130. Poručení psaná rozličná rozdílným osobám - - 146, 196, 223, 227, 228, 230, 233, 234, 244, 259, 260, 262, 265, 273, 311, 312, 314, 319, 328. Posudné v čechách nadsazeno - - 260. Potržka neb rebelie a pád čechův za C. Ferdinanda I. - - 38, 39, Ferdi- nanda II. - - 149, 183. Potvorný porod v m. Boleslavi M. - - 345. Potvrzení privilegií Gechim od C. Ferdinanda II. - - 269, 287, a Mla- doboleslavským od téhož - - 315, 316, a od C. Rudolfa II. - - 57, 59. Praha dobyta v pádu země české - - 183, 184. Praktika falešná proti podobojím - - 159 i proti králi Fridrichovi --181, 182, 183. Pražané staroměští[!] nesnadnili se s kolegiáty o kollaturu betlémskou - - 146, 147. Predikanti z země české vypovědíni - - 206, 220, 223, 228, 230, 233. Primasové mladoboleslavští: Martin Skopek - - 29, Kašpar carnifex řez- ník--[??%], Vaněk Starý, kovář - - 31, Vít Volovníček - - 34, Martin Sádlo, Václav Rakovnický, Vavřinec krejčí - - 95, Václav apatykář, Tomáš ko- vář - - 41, Vít kožišník - - 42, Vác- lav lékařův jinak Hruška - - 43, Jan Havránek - - 44, Pavel mladý kožiš- ník, Prokop Nosek - - 45, Rafael ža- tecký - - 46, Daniel Sušický - - 47, Simon červenka, Jan Vrba - - 50, Jan Zatecky - - 51, Jakub Romanek - - 54, Václav Vacek - - 55, Matyáš Cubinius - - 55, Symeon Strenický - - 58, Kryštof Mimonský - - 98, m. Jiří Bydžovský - - 148, Jakub Hubá- ček - - 214, Jiřík Hájek - - 254, Adam Kayl - - 310, XXIX.[!] Petr červen- ka - - 317, Jiří Březina - - 359. Privilegia čechům potvrzena od C. Ferdinanda II. - - 269, 287 i Mla- doboleslavským od téhož - - 315, 316 a od C. Rudolfa II. - - 57, 59. Privilegia města Mladého Boleslava od rozdílných vrchností nadaná i po- XII.v.
Strana 12
tvrzená: od Ješka z Michalovic fun- dací města - - 8, od C. Václava krále českého na jarmark svatobartolo- mějský - - 10, 11, od Jana z Micha- lovic na odoumrtí a kšafty - - 12, od Petra z Michalovic na svobodu světskou i duchovní - - 13, od Jin- dřícha Kruhlaty z Michalovic na eolnici, odoumrtí, nápady a kšafty - - 15, 16, od Jana z Cimburka a z Tovačova a Magdaleny manželky jeho na směnu dvouch rybníčků za dvě louky - - 17, od Ctibora z Cim- burku o kšaftích a nápadích - - 19, od Vladislava krále českého na jar- mark svatodušní a trh dobytčí i pe- četění červeným voskem, též na clo a krčmy a pivovary, aby z míle od města nebývaly - - 21, 22, od Ada- ma Tovačovského z Cimburku po- tvrzení předešlých - - 23, dvůr vo- dický přikoupen - - 23, od Jana z Šelmberka a z Kosti, na solnici a rychtářství městské a vedení vody do města - - 24, 25, od Johanny z Krajku na kněží podobojí, Bra- třím privilegia a na clo při městě i zhosty svobodné - - 25, 26, 27, ves Kolomuty k obci koupena --27, 28, od Kundrata Krajíře o vaření niva od Podoleckých a vyměření řezní- kům a huntýřům -- 28, 29, od krále Ludvíka potvrzení trhu a koupě vsi Kolomut, Stakor, Plaz, Husí Lhoty a Úhelnice - - 31, 32, od krále Fer- dinanda I. na trh sobotní a Nového města připojení - - 34, od Arnošta Krajíře z Krajku o náboženství, kšafty, nápady a odoumrtí - - 37, od Kundrata, Karla a Adama bratří nedílných z Krajku potvrzení pře- dešlých, též vyměření o podruhův a hokynářův živnost a šenk vína domácího - - 43, 44, 45, od Karla Krajíře z Krajku na vodárnu měst- skou - - 4, od Jiřího Popela z Lob- kovic konfirmací předešlých - - 53, od C. Rudolfa II. konfirmací pře- dešlých i svobodu a trhu města - - 57, 59, od C. Ferdinanda II. konfir- mací s přidáním i újmou, lépe i hů- ře - - 315, 316. xmi Přijetí do třetího stavu městského, totiž Mladoboleslavských - - 59. Příročí k náboženství katolického uče- ní další dáváno - - 245, 266, 277, 292, 314. Přísaha nových stavův - - 282, 283. Příšery se v povětří ukazovaly - - 233. Procesí Mladoboleslavským katolické ponejprvé divné byly - - 221, 222, 240. Proměnění Krista Pána, svátek bab- ský - - 258. Proposicí sněmovní rozličné - - 102, 103, 104, 108, 113, 116, 162, 163, 164, 166, 168, 286, 287, 288. Půjčka císaři od Mladoboleslavských - - 190, 195. Rada konšelská v městě Mladé Bole- slavi obnovena - - 29, 31, 34, 35, 36, 40, 41, 42, 43, 44, 45, 46, 47, 50, 51, 53, 54, 55, 58, 86, 88, 92, 98, 135, 142, 148, 178, 214, 238, 254, 264, 310, 317, 321, 326, 327, 330, 331, 332, 334, 343, 334[sic!], 345, 350, 352, 356, 357, 359, 360, 361. Řád církevní konsistoře podobojich v čechách - - 132. Rakušané se za čechy přimlouvají -- 155. Rouhavá kázání kapucínova v Mladé Boleslavi - - 246, 257, 258, 259, 261, 317. Rebelie podobojích v české zemi léta 1618 začátek --149, 150, zkoncování ortelováním a exekucí - - 199, 201 i reformací ut infer. Rebelantůy zejména ortelování -- 199, a popravy - - 201, z země ušlých odsouzení a jmen jejich na justicií přibíjení - - 197, 198. Rebelská mince stavovská a falckrab- ská snížena a zapovídána - - 193, 226. Reformaci náboženství podobojich v království českém - - 231, 234, 236, 241, 244, 246, 247, 256, 267, 274, 279, 280, et superius vide: nucení k náboženství. Reformací vyšších dvouch stavův v království českém k náboženství katolickému - - 280, 292, 330, 331. Reformátorův dekrety, viz: dekrety. Regalia při korunování krále českého užívaná - - 174, 175, 289. Resolucí J. M. C. o traktací s věřiteli měst královských o dluhy - - 311, 312, 314. Resolucí z komory království českého o statky po emigrantích zůstalé - - 317.
tvrzená: od Ješka z Michalovic fun- dací města - - 8, od C. Václava krále českého na jarmark svatobartolo- mějský - - 10, 11, od Jana z Micha- lovic na odoumrtí a kšafty - - 12, od Petra z Michalovic na svobodu světskou i duchovní - - 13, od Jin- dřícha Kruhlaty z Michalovic na eolnici, odoumrtí, nápady a kšafty - - 15, 16, od Jana z Cimburka a z Tovačova a Magdaleny manželky jeho na směnu dvouch rybníčků za dvě louky - - 17, od Ctibora z Cim- burku o kšaftích a nápadích - - 19, od Vladislava krále českého na jar- mark svatodušní a trh dobytčí i pe- četění červeným voskem, též na clo a krčmy a pivovary, aby z míle od města nebývaly - - 21, 22, od Ada- ma Tovačovského z Cimburku po- tvrzení předešlých - - 23, dvůr vo- dický přikoupen - - 23, od Jana z Šelmberka a z Kosti, na solnici a rychtářství městské a vedení vody do města - - 24, 25, od Johanny z Krajku na kněží podobojí, Bra- třím privilegia a na clo při městě i zhosty svobodné - - 25, 26, 27, ves Kolomuty k obci koupena --27, 28, od Kundrata Krajíře o vaření niva od Podoleckých a vyměření řezní- kům a huntýřům -- 28, 29, od krále Ludvíka potvrzení trhu a koupě vsi Kolomut, Stakor, Plaz, Husí Lhoty a Úhelnice - - 31, 32, od krále Fer- dinanda I. na trh sobotní a Nového města připojení - - 34, od Arnošta Krajíře z Krajku o náboženství, kšafty, nápady a odoumrtí - - 37, od Kundrata, Karla a Adama bratří nedílných z Krajku potvrzení pře- dešlých, též vyměření o podruhův a hokynářův živnost a šenk vína domácího - - 43, 44, 45, od Karla Krajíře z Krajku na vodárnu měst- skou - - 4, od Jiřího Popela z Lob- kovic konfirmací předešlých - - 53, od C. Rudolfa II. konfirmací pře- dešlých i svobodu a trhu města - - 57, 59, od C. Ferdinanda II. konfir- mací s přidáním i újmou, lépe i hů- ře - - 315, 316. xmi Přijetí do třetího stavu městského, totiž Mladoboleslavských - - 59. Příročí k náboženství katolického uče- ní další dáváno - - 245, 266, 277, 292, 314. Přísaha nových stavův - - 282, 283. Příšery se v povětří ukazovaly - - 233. Procesí Mladoboleslavským katolické ponejprvé divné byly - - 221, 222, 240. Proměnění Krista Pána, svátek bab- ský - - 258. Proposicí sněmovní rozličné - - 102, 103, 104, 108, 113, 116, 162, 163, 164, 166, 168, 286, 287, 288. Půjčka císaři od Mladoboleslavských - - 190, 195. Rada konšelská v městě Mladé Bole- slavi obnovena - - 29, 31, 34, 35, 36, 40, 41, 42, 43, 44, 45, 46, 47, 50, 51, 53, 54, 55, 58, 86, 88, 92, 98, 135, 142, 148, 178, 214, 238, 254, 264, 310, 317, 321, 326, 327, 330, 331, 332, 334, 343, 334[sic!], 345, 350, 352, 356, 357, 359, 360, 361. Řád církevní konsistoře podobojich v čechách - - 132. Rakušané se za čechy přimlouvají -- 155. Rouhavá kázání kapucínova v Mladé Boleslavi - - 246, 257, 258, 259, 261, 317. Rebelie podobojích v české zemi léta 1618 začátek --149, 150, zkoncování ortelováním a exekucí - - 199, 201 i reformací ut infer. Rebelantůy zejména ortelování -- 199, a popravy - - 201, z země ušlých odsouzení a jmen jejich na justicií přibíjení - - 197, 198. Rebelská mince stavovská a falckrab- ská snížena a zapovídána - - 193, 226. Reformaci náboženství podobojich v království českém - - 231, 234, 236, 241, 244, 246, 247, 256, 267, 274, 279, 280, et superius vide: nucení k náboženství. Reformací vyšších dvouch stavův v království českém k náboženství katolickému - - 280, 292, 330, 331. Reformátorův dekrety, viz: dekrety. Regalia při korunování krále českého užívaná - - 174, 175, 289. Resolucí J. M. C. o traktací s věřiteli měst královských o dluhy - - 311, 312, 314. Resolucí z komory království českého o statky po emigrantích zůstalé - - 317.
Strana 13
XIILv. C. Rudolf II. potvrdil privilegii Mla- doboleslavskym 57, 59, vydal mandát proti plkhartüm - - 88, 89, 90, tuhý spor s podobojími o nábo- ženství držel - - 117, 118, 119, 120, 121, 122, 123, 124, majestát čechům podobojím na náboženství svobodné provozování dal - - 126, 127, umřel - - 140. Ruprecht, syn krále Fridricha, v Pra- ze narozený i pokřtěný - - 178. Reychvald, švédský nejvyšší - - 346. Řezníci a huntýři v Mladé Boleslavi - - 29. Rychtář císařský v Mladé Boleslavi nařízen - - 316, 214, jeho instrukcí - - 218, 145. Rychtářství městské v Mladé Bole- slavi - - 9, 25. Sabnice, městečko v Míšni na pomezí království českého od Charvatüv spáleno - - 326. M. Samuel Martinius z Dražova, ad- ministrátor pernenský umřel -- 335. Sedání čtyr stavův království českého při sněmu a jinak - - 283, 284. Senešal, rytmistr v Boleslavi - - 226, 228, 299. Sjezdové krajští od C. Rudolfa naří- zeni - - 112 i za C. Ferdinanda II. - - 194. Signa passionis Christi u Boleslavě 40. Sjezd generální českých stavův a ze- mí k nim přivtělených - - 165, 166, 172. Sloni - - 353. Slunce tři - - 253, okolek slunce - - 257. Sněm na hradě pražském - - 99, 102, sněmové čtyry v jednom roce -- 95, sněm divný o náboženství proměnu - - 113, sněm moravský - - 99, sně- my stavové podobojí pokládali - - 162, 164, 172, sněmové čeští po re- belii - - 282, 286, 287. Snešení v Mladé Boleslavi podobojích s Bratřími--80, 38 i jinde--131. Soldati v čechách veliké škody dělali - - 110, a i v Boleslavi 185, 186, 187. Soldati císařští - - 184, 188, 342, 351, 363 i nepřátelští - - 322, 823, 327, 841, 348. Soldatům veliká vydání v Boleslavi - - 192, 294, 298, 801, až do 304. Solnice v Mladé Boleslavi - - 15, 24, 316. Spor při sněmu o puntování - - 114, 115, o náboženství s C. Rudolfem - - 118 do 125. Stavové podobojí v království českém na hradě pražském místodržící krá- lovské vyházeli voknem--149, 154, defensí nafídili - - 151, 8, direktory volili - - 152, jezuity vypověděli - - 153, 154, sněmy rozpisovali - - 162, 164, 165, 168, 172, krále jiného sobě volili - - 170 i korunovali - - 174, padli - - 183. Stavové království českého čtyři - - 271, 288. Stavův nových přísaha - - 282, 284. Svolení sněmovní, viz: sněmovní. Svornost politická v Boleslavi - - 38, 80. Symeon Strenický, primas a senátor mladoboleslavský - - 58, 84, 88, 136, umřel - - 59. Symeon z Skalky, senátor mladobole- slavský - - 53, písařem městským - - 55, 58, umřel - - 59. Symeon Felin, Kocourek, písař radní - - 46, 36. Symeon Vencelin, písař radni - - 96, umřel - - 142. Sirotky zašikované stavěti - - 246, 293, 31[!], dluhy jejich jak platiti - - 814. Šenk vína v Boleslavi k obci obrácen - - 87, 196. Šimon Toušimský, písař radní v Bo- leslavi - - 48. Simon Grybler, c. rychtář v Boleslavi - - 234. Školy v Mladé Boleslavi dvě - - 70, , 82 Spitáli mladoboleslavstí dva - - 46, 70, 75. špitální komisaři v Čechách - - 212. štolpen, městečko v Míšni spáleno - - 824. švédští vojáci do čech vtrhli a dran- covali - - 327, 328, 341, s kurfiřtem saským zápasili 331, 332 i do Bo- leslavě nahlédali - - 341, 348, 349, 354, 3.., 360. Ticho Braheus Ottonides mathema- XIV, ticus - - 87.
XIILv. C. Rudolf II. potvrdil privilegii Mla- doboleslavskym 57, 59, vydal mandát proti plkhartüm - - 88, 89, 90, tuhý spor s podobojími o nábo- ženství držel - - 117, 118, 119, 120, 121, 122, 123, 124, majestát čechům podobojím na náboženství svobodné provozování dal - - 126, 127, umřel - - 140. Ruprecht, syn krále Fridricha, v Pra- ze narozený i pokřtěný - - 178. Reychvald, švédský nejvyšší - - 346. Řezníci a huntýři v Mladé Boleslavi - - 29. Rychtář císařský v Mladé Boleslavi nařízen - - 316, 214, jeho instrukcí - - 218, 145. Rychtářství městské v Mladé Bole- slavi - - 9, 25. Sabnice, městečko v Míšni na pomezí království českého od Charvatüv spáleno - - 326. M. Samuel Martinius z Dražova, ad- ministrátor pernenský umřel -- 335. Sedání čtyr stavův království českého při sněmu a jinak - - 283, 284. Senešal, rytmistr v Boleslavi - - 226, 228, 299. Sjezdové krajští od C. Rudolfa naří- zeni - - 112 i za C. Ferdinanda II. - - 194. Signa passionis Christi u Boleslavě 40. Sjezd generální českých stavův a ze- mí k nim přivtělených - - 165, 166, 172. Sloni - - 353. Slunce tři - - 253, okolek slunce - - 257. Sněm na hradě pražském - - 99, 102, sněmové čtyry v jednom roce -- 95, sněm divný o náboženství proměnu - - 113, sněm moravský - - 99, sně- my stavové podobojí pokládali - - 162, 164, 172, sněmové čeští po re- belii - - 282, 286, 287. Snešení v Mladé Boleslavi podobojích s Bratřími--80, 38 i jinde--131. Soldati v čechách veliké škody dělali - - 110, a i v Boleslavi 185, 186, 187. Soldati císařští - - 184, 188, 342, 351, 363 i nepřátelští - - 322, 823, 327, 841, 348. Soldatům veliká vydání v Boleslavi - - 192, 294, 298, 801, až do 304. Solnice v Mladé Boleslavi - - 15, 24, 316. Spor při sněmu o puntování - - 114, 115, o náboženství s C. Rudolfem - - 118 do 125. Stavové podobojí v království českém na hradě pražském místodržící krá- lovské vyházeli voknem--149, 154, defensí nafídili - - 151, 8, direktory volili - - 152, jezuity vypověděli - - 153, 154, sněmy rozpisovali - - 162, 164, 165, 168, 172, krále jiného sobě volili - - 170 i korunovali - - 174, padli - - 183. Stavové království českého čtyři - - 271, 288. Stavův nových přísaha - - 282, 284. Svolení sněmovní, viz: sněmovní. Svornost politická v Boleslavi - - 38, 80. Symeon Strenický, primas a senátor mladoboleslavský - - 58, 84, 88, 136, umřel - - 59. Symeon z Skalky, senátor mladobole- slavský - - 53, písařem městským - - 55, 58, umřel - - 59. Symeon Felin, Kocourek, písař radní - - 46, 36. Symeon Vencelin, písař radni - - 96, umřel - - 142. Sirotky zašikované stavěti - - 246, 293, 31[!], dluhy jejich jak platiti - - 814. Šenk vína v Boleslavi k obci obrácen - - 87, 196. Šimon Toušimský, písař radní v Bo- leslavi - - 48. Simon Grybler, c. rychtář v Boleslavi - - 234. Školy v Mladé Boleslavi dvě - - 70, , 82 Spitáli mladoboleslavstí dva - - 46, 70, 75. špitální komisaři v Čechách - - 212. štolpen, městečko v Míšni spáleno - - 824. švédští vojáci do čech vtrhli a dran- covali - - 327, 328, 341, s kurfiřtem saským zápasili 331, 332 i do Bo- leslavě nahlédali - - 341, 348, 349, 354, 3.., 360. Ticho Braheus Ottonides mathema- XIV, ticus - - 87.
Strana 14
Hr. Tylli Jan, generál vojska bavor- ského Prahy dobyl - - 182 i Magde- burku a raněn - - 321. Tomas Cerboni, nejvyšší leitenant, v Mladé Boleslavi kommendani 208, 297, 302. Tomas Jacober, nejvyšší vachmistr - - 213, 222, 298. Tomáš Pokorný, - - 88, 190. Torquato hrabě, nejvyšší leitenant - - 207, 296. Tomáš Nekolův oběšen u Boleslavě - - 226. Traktaci s věřiteli měst - - 311, 312, 314. Traktací kurfiřtova s císařem - - 331. M. Troianus Nigellus, profesor praż- sky - - 95. senator boleslavsky Uherská koruna z českého království arciknížeti Matyášovi vydána do Uher - - 109. Úřad konšelský v Mladé Boleslavi ob- novován, vide: rada konšelská. Utopil se všetečný s mostu skočiv - - 93. Král Václav český, císař, dal privile- gium Mladoboleslavskym na jar- mark - - 10. Václav Hruška, primas boleslavský - - 43, 47, 48, 49, 50, umřel - - 51. Václav Vacek, primas boleslavský - - Václav štětkovský, písař radní bole- slavský - - 58, 59. Václav Kudláček, oběšen při Boleslavi - - 226. Valdenští bratři co a odkud byli - - 66. Vdovám vyššího stavu příročí k ná- boženství se přidalo do 6 neděl - - 313, 314. Václav Strenický, senátor mladobole- slavský - - 148, umřel - - 159. Vedení vody do města Boleslava Mla- dého - - 24, 41, 49. Várka piva Podoleckým bývalá - - 28. Vejpověď na rebely české z země ušlé - - 197, na direktory a jiné - - 199, 200. Věřitelové s městy jak se mají poko- jiti - - 311, 312, 314. Vladislav, král český, dal privilegium Mladoboleslavským na jarmark - - 14 21, též na červený vosk, pivovary a clo - - 22, vypověděl pikharty z čech - - 89. Vinný šenk v Mladé Boleslavi - - 15, 87. Víno valdštejnské šenkováno tam - - 210. Vít Polický, kantor, senátor mladobo- leslavský, fundátor literátstva - - 73. Vitolid Poskok, knížka pohoršitelná - - 134. Voda v krev obrácena v Bydžově - - 256. P. P. Volf z Kolovrat, nejvyšší ko- morník - - 112. Volf Jiří Pettingar, nejvyšší - - 189, 295. Volf Berka, kapitán v Boleslavi - - 205, 296, 301, 302. Vydání a náklad na soldáty v Mladé Boleslavi od listu 294 do 304. P. p. Vilím Slavata vyhozen - - 149, 150. Vypovídání kněží podobojích z české země - - 206, 220, 223, 228, 230, 233, z Boleslavě dvouch mistrův - - 266, 273 a jiných s holemi - - 250, 251, i z Prahy - - 284, i vyšších stavův pro náboženství - - 277, 280, 293, 313, kalvinistův - - 328. Vypověděných nefedrovat - - 255, 269, 309 Vyprodání nekatolických - - 259, 269, 319. Vrchnosti města Boleslava Mladého posloupně a zejména: kníže Bole- slav Milostivý - - 1, 6, Ježek z Mi- chalovic - - 7, jiné viz pospolitě na listu - - 64, a na mapě i vejš v rej- etrum pod titulem privilegia. Začátek potržky české za C. Ferdi- xry v. nanda - - 38, 39, za C. Matyáše - - 149, 151, 158, 170. K. Zachariáš Brunclík v Pirně umřel - - 328. Záduší v Mladé Boleslavi troje: bratr- ské - - 65, 68, 69, německé luterán- ské - - 77, 78, evangelické - - 71, 73, 74. Zádušní komisaři v čechách - - 212. žamberští bratří kdo byli a proč slouli - - 68. Zatykač pro kontribucí v Boleslavi - - 211.
Hr. Tylli Jan, generál vojska bavor- ského Prahy dobyl - - 182 i Magde- burku a raněn - - 321. Tomas Cerboni, nejvyšší leitenant, v Mladé Boleslavi kommendani 208, 297, 302. Tomas Jacober, nejvyšší vachmistr - - 213, 222, 298. Tomáš Pokorný, - - 88, 190. Torquato hrabě, nejvyšší leitenant - - 207, 296. Tomáš Nekolův oběšen u Boleslavě - - 226. Traktaci s věřiteli měst - - 311, 312, 314. Traktací kurfiřtova s císařem - - 331. M. Troianus Nigellus, profesor praż- sky - - 95. senator boleslavsky Uherská koruna z českého království arciknížeti Matyášovi vydána do Uher - - 109. Úřad konšelský v Mladé Boleslavi ob- novován, vide: rada konšelská. Utopil se všetečný s mostu skočiv - - 93. Král Václav český, císař, dal privile- gium Mladoboleslavskym na jar- mark - - 10. Václav Hruška, primas boleslavský - - 43, 47, 48, 49, 50, umřel - - 51. Václav Vacek, primas boleslavský - - Václav štětkovský, písař radní bole- slavský - - 58, 59. Václav Kudláček, oběšen při Boleslavi - - 226. Valdenští bratři co a odkud byli - - 66. Vdovám vyššího stavu příročí k ná- boženství se přidalo do 6 neděl - - 313, 314. Václav Strenický, senátor mladobole- slavský - - 148, umřel - - 159. Vedení vody do města Boleslava Mla- dého - - 24, 41, 49. Várka piva Podoleckým bývalá - - 28. Vejpověď na rebely české z země ušlé - - 197, na direktory a jiné - - 199, 200. Věřitelové s městy jak se mají poko- jiti - - 311, 312, 314. Vladislav, král český, dal privilegium Mladoboleslavským na jarmark - - 14 21, též na červený vosk, pivovary a clo - - 22, vypověděl pikharty z čech - - 89. Vinný šenk v Mladé Boleslavi - - 15, 87. Víno valdštejnské šenkováno tam - - 210. Vít Polický, kantor, senátor mladobo- leslavský, fundátor literátstva - - 73. Vitolid Poskok, knížka pohoršitelná - - 134. Voda v krev obrácena v Bydžově - - 256. P. P. Volf z Kolovrat, nejvyšší ko- morník - - 112. Volf Jiří Pettingar, nejvyšší - - 189, 295. Volf Berka, kapitán v Boleslavi - - 205, 296, 301, 302. Vydání a náklad na soldáty v Mladé Boleslavi od listu 294 do 304. P. p. Vilím Slavata vyhozen - - 149, 150. Vypovídání kněží podobojích z české země - - 206, 220, 223, 228, 230, 233, z Boleslavě dvouch mistrův - - 266, 273 a jiných s holemi - - 250, 251, i z Prahy - - 284, i vyšších stavův pro náboženství - - 277, 280, 293, 313, kalvinistův - - 328. Vypověděných nefedrovat - - 255, 269, 309 Vyprodání nekatolických - - 259, 269, 319. Vrchnosti města Boleslava Mladého posloupně a zejména: kníže Bole- slav Milostivý - - 1, 6, Ježek z Mi- chalovic - - 7, jiné viz pospolitě na listu - - 64, a na mapě i vejš v rej- etrum pod titulem privilegia. Začátek potržky české za C. Ferdi- xry v. nanda - - 38, 39, za C. Matyáše - - 149, 151, 158, 170. K. Zachariáš Brunclík v Pirně umřel - - 328. Záduší v Mladé Boleslavi troje: bratr- ské - - 65, 68, 69, německé luterán- ské - - 77, 78, evangelické - - 71, 73, 74. Zádušní komisaři v čechách - - 212. žamberští bratří kdo byli a proč slouli - - 68. Zatykač pro kontribucí v Boleslavi - - 211.
Strana 15
Zámek mladoboleslavský hradem na- zýván - - 5, datum - - 20, při skou- pení města také prodán - 56, k obci postoupen -- 61, 63 i zase pronajat - - 62, hrad - 81, 143, demolírován - . 359. Zbor odkud slove, od sebrání lidu - - 69. Zbor mladoboleslavský, vystavený - - 38, 69, z poručení C. Rudolfa zavřín - - 90, 91, k obci prodán a postou- pen - - 97, zas otevřín - - 111, a Bratřím postoupen - - 131, zase jim odňat - - 215, mší svatou poctěn -- 227, a svatému Václavu posvěcen . — 229. Zbouření země české za C. Ferdinan- da II. - - 38, 39, a za C. Matyáše- 149, 151, 158, 170, vide: bouřka česká. Zbraň Mladoboleslavští skládati a od- vozovati museli — - 196, 224. Zbyněk Berka, arcibiskup pražský umřel - - 97. Země vypověděným exulantům českým které se míní - 314. židé v Boleslavi rozmnoženi - 80, 81. živnosti městské pro náboženství v městě Boleslavi zapovídány neka- tolickým přísně - - 242, 243, 247, 256, 265, 266, 274, 315. žitava město zplundrováno - - 327. Zrada a neupřímnost veliká - - 182. K. Zikmund Crinitus, administrátor konsistoře pražské podobojích umřel - — 165. Zikmund Celestin, někdy senátor sta- roměstský, exulant, v Pirně umřel - — 330. Zima tuhá a ukrutná - 328. 15
Zámek mladoboleslavský hradem na- zýván - - 5, datum - - 20, při skou- pení města také prodán - 56, k obci postoupen -- 61, 63 i zase pronajat - - 62, hrad - 81, 143, demolírován - . 359. Zbor odkud slove, od sebrání lidu - - 69. Zbor mladoboleslavský, vystavený - - 38, 69, z poručení C. Rudolfa zavřín - - 90, 91, k obci prodán a postou- pen - - 97, zas otevřín - - 111, a Bratřím postoupen - - 131, zase jim odňat - - 215, mší svatou poctěn -- 227, a svatému Václavu posvěcen . — 229. Zbouření země české za C. Ferdinan- da II. - - 38, 39, a za C. Matyáše- 149, 151, 158, 170, vide: bouřka česká. Zbraň Mladoboleslavští skládati a od- vozovati museli — - 196, 224. Zbyněk Berka, arcibiskup pražský umřel - - 97. Země vypověděným exulantům českým které se míní - 314. židé v Boleslavi rozmnoženi - 80, 81. živnosti městské pro náboženství v městě Boleslavi zapovídány neka- tolickým přísně - - 242, 243, 247, 256, 265, 266, 274, 315. žitava město zplundrováno - - 327. Zrada a neupřímnost veliká - - 182. K. Zikmund Crinitus, administrátor konsistoře pražské podobojích umřel - — 165. Zikmund Celestin, někdy senátor sta- roměstský, exulant, v Pirně umřel - — 330. Zima tuhá a ukrutná - 328. 15
Strana 16
Strana 17
4. DOLLSLAV, IO SLOVO OD BOLENÍ SLÁVY SE jmenujel. A tím jménem mnozí lidé se nazývali a na křtu je synům svým dávali. Snad který syn v zármutku rodičům se narodil, tak Boleslav od ho Boleslavem jmenovali, že sláva jejich bolest měla. Velmi po- dobné jest to jméno k Benjamínovi aneb raději k Bennonovi, totiž bolení slávy. synu bolesti: Bennony zajisté syn bolesti vyznamenává. Tím jménem Boleslav nazván byl v Čechách nejprve nejmladší léta 894. syn Bořivoje, devátého knížete českého“ a prvního křesťanského, kteréhož svatý Methudius pokřtil, a ten v dětinství svém umřel. Potom tím jménem nazván vnuk téhož knížete Bořivoje a kní- žete Spytihněva syn, Boleslav, kterémuž příjmí dali Ukrutný, od ukrutnosti, kterouž nad vlastním bratrem svým Václavem, kníže- tem svatým, jeho nevinně v Staré Boleslavi zamordovav, i nad jinými křesťany, jsa sám pohaně, provozoval, kníže české třinácté. Tím jménem také nazván Boleslav, syn Ukrutného Boleslava, kníže české čtrnácté a křesťanské třetí. Milostivým přijmenován Boleslav Milostivý. od pobožnosti a milostivosti, kterýž víceji šlépějí strejce svého Svatého Václava, dvanáctého knížete českého, nežli otce svého následoval. Po smrti otce svého dosedna na knížectví, biskupství pražské založil a přes dvaceti kostelův na svůj náklad vystavěti dal. Byl rozmnožitel víry křesťanské v Čechách, milovník sprave- dlnosti, otec sirotkův a ochránce vdov. Umřel tento Boleslav kníže léta 999. a pochován v kostele svatého Víta na hradě pražském. Knížetem českým zůstával a panoval třiceti dvě léta; manželka jeho byla Hemma, z domu knížat saských, paní milosrdná, ná- božná a svatá, kteráž umřela léta 1006. Od toho pobožného knížete mladého, anebo Milostivého Bole- Boleslav slava, město Boleslav Mladý původ i jméno své má a také se Mladá město. 1. 909. Boleslav Ukrutný. 17
4. DOLLSLAV, IO SLOVO OD BOLENÍ SLÁVY SE jmenujel. A tím jménem mnozí lidé se nazývali a na křtu je synům svým dávali. Snad který syn v zármutku rodičům se narodil, tak Boleslav od ho Boleslavem jmenovali, že sláva jejich bolest měla. Velmi po- dobné jest to jméno k Benjamínovi aneb raději k Bennonovi, totiž bolení slávy. synu bolesti: Bennony zajisté syn bolesti vyznamenává. Tím jménem Boleslav nazván byl v Čechách nejprve nejmladší léta 894. syn Bořivoje, devátého knížete českého“ a prvního křesťanského, kteréhož svatý Methudius pokřtil, a ten v dětinství svém umřel. Potom tím jménem nazván vnuk téhož knížete Bořivoje a kní- žete Spytihněva syn, Boleslav, kterémuž příjmí dali Ukrutný, od ukrutnosti, kterouž nad vlastním bratrem svým Václavem, kníže- tem svatým, jeho nevinně v Staré Boleslavi zamordovav, i nad jinými křesťany, jsa sám pohaně, provozoval, kníže české třinácté. Tím jménem také nazván Boleslav, syn Ukrutného Boleslava, kníže české čtrnácté a křesťanské třetí. Milostivým přijmenován Boleslav Milostivý. od pobožnosti a milostivosti, kterýž víceji šlépějí strejce svého Svatého Václava, dvanáctého knížete českého, nežli otce svého následoval. Po smrti otce svého dosedna na knížectví, biskupství pražské založil a přes dvaceti kostelův na svůj náklad vystavěti dal. Byl rozmnožitel víry křesťanské v Čechách, milovník sprave- dlnosti, otec sirotkův a ochránce vdov. Umřel tento Boleslav kníže léta 999. a pochován v kostele svatého Víta na hradě pražském. Knížetem českým zůstával a panoval třiceti dvě léta; manželka jeho byla Hemma, z domu knížat saských, paní milosrdná, ná- božná a svatá, kteráž umřela léta 1006. Od toho pobožného knížete mladého, anebo Milostivého Bole- Boleslav slava, město Boleslav Mladý původ i jméno své má a také se Mladá město. 1. 909. Boleslav Ukrutný. 17
Strana 18
založeno léta 973. Boleslav nazývá, pro rozdíl od Staré Boleslavě, kterouž starý aneb Ukrutný Boleslav, otec tohoto milostivého Boleslava založil. Neslove pak Nová Boleslav, jako Nový Bydžov, nebo Nový Benátka, Nový Stranov, protože nikdy z místa na jiné, jako tamty, přenešena není, ale kde založena jest, tu zůstává. Tímto pak způsobem fundací a založení svého dosáhla: Když se víra křesťanská v létu Páně 973. rozmáhala, a pohanské nábo- ženství pomalu se rušilo, nemalá bitva se stala mezi křesťany a pohany nedaleko od Zámostí, Stranova a Hrušova, při řece Jizeře na jednom přívrší, kdež se posavad u cesty, kudyž se od Mladé Boleslavě k Brodcům jede, při lese staří šancové spatřují. V té bitvě pohané od křesťanův na hlavu poraženi jsouce, kníže Boleslav Mi- lostivý, český čtrnáctý a křesťanský pátýs, Boleslava Ukrutného syn, 5. knížete Vratislava vnuk, Bořivoje, prvního křesťanského knížete českého pravnuk, aby za takové vítězství Pánu Bohu vděčnosti do- kázal a jsa ve snách viděním napomenut, dal stavěti město" a hrad nedaleko od toho místa, kdež vítězství obdržel, na místě jednom pří- hodném nad řekou Jizerou, na vršku jednom, kterýž sloul Hrobka, od hrobův, protože se na tom místě a při tom vršku všichni lidé té krajiny, pohané tehdáž, pohřbívati obyčej měli. A dal tomu městu jméno od těch hrobův Hrobka, a hradu jméno uloženo Mladý Boleslav, kterýž se posavad i město týmž jménem Mladá Boleslav jmenuje. Založil také při tom Boleslav Milostivý kníže i kostel ku pocti- vosti Pánu Bohu a matce jeho, blahoslavené Panně Marii, nedaleko od téhož hradu1, jakž o tom obšírněji kronikář český kněz Václav Hájek z Libočan v kronice své na listu 88. vypisuje. Boleslav Mladá Ale jest rozuměti, že jest toho času týž hrad boleslavský i ko- stavena. stel Matky Boží od dřeva staven byl, nebo se dokládá v též kro- nice, že kníže Boleslav rozkázal v tom místě na Hrobce lesy po- sekati a bez pochybnosti z toho dříví vyspělého hrad a kostel zakládati. Nebo těch časův o vápně a tak nákladných staveních ještě Čechové nevěděli, toliko lecjakési boudky a bohatší dřevěné sruby sobě strojili a stavěli. Nežli potom po časích zvláště hrad od držitelův a pánův jeho důkladněji staven, jakž se posavad spa- třuje. Kostel také od kamene začal se stavěti v létu Páně 1200, jakž se to na jednom kamenném pilíři ke škole postaveném spa- třiti a souditi může, i mistr zedník a stavitel jeho nějaký Gelenek 6. i kostel Matky Boží. 18
založeno léta 973. Boleslav nazývá, pro rozdíl od Staré Boleslavě, kterouž starý aneb Ukrutný Boleslav, otec tohoto milostivého Boleslava založil. Neslove pak Nová Boleslav, jako Nový Bydžov, nebo Nový Benátka, Nový Stranov, protože nikdy z místa na jiné, jako tamty, přenešena není, ale kde založena jest, tu zůstává. Tímto pak způsobem fundací a založení svého dosáhla: Když se víra křesťanská v létu Páně 973. rozmáhala, a pohanské nábo- ženství pomalu se rušilo, nemalá bitva se stala mezi křesťany a pohany nedaleko od Zámostí, Stranova a Hrušova, při řece Jizeře na jednom přívrší, kdež se posavad u cesty, kudyž se od Mladé Boleslavě k Brodcům jede, při lese staří šancové spatřují. V té bitvě pohané od křesťanův na hlavu poraženi jsouce, kníže Boleslav Mi- lostivý, český čtrnáctý a křesťanský pátýs, Boleslava Ukrutného syn, 5. knížete Vratislava vnuk, Bořivoje, prvního křesťanského knížete českého pravnuk, aby za takové vítězství Pánu Bohu vděčnosti do- kázal a jsa ve snách viděním napomenut, dal stavěti město" a hrad nedaleko od toho místa, kdež vítězství obdržel, na místě jednom pří- hodném nad řekou Jizerou, na vršku jednom, kterýž sloul Hrobka, od hrobův, protože se na tom místě a při tom vršku všichni lidé té krajiny, pohané tehdáž, pohřbívati obyčej měli. A dal tomu městu jméno od těch hrobův Hrobka, a hradu jméno uloženo Mladý Boleslav, kterýž se posavad i město týmž jménem Mladá Boleslav jmenuje. Založil také při tom Boleslav Milostivý kníže i kostel ku pocti- vosti Pánu Bohu a matce jeho, blahoslavené Panně Marii, nedaleko od téhož hradu1, jakž o tom obšírněji kronikář český kněz Václav Hájek z Libočan v kronice své na listu 88. vypisuje. Boleslav Mladá Ale jest rozuměti, že jest toho času týž hrad boleslavský i ko- stavena. stel Matky Boží od dřeva staven byl, nebo se dokládá v též kro- nice, že kníže Boleslav rozkázal v tom místě na Hrobce lesy po- sekati a bez pochybnosti z toho dříví vyspělého hrad a kostel zakládati. Nebo těch časův o vápně a tak nákladných staveních ještě Čechové nevěděli, toliko lecjakési boudky a bohatší dřevěné sruby sobě strojili a stavěli. Nežli potom po časích zvláště hrad od držitelův a pánův jeho důkladněji staven, jakž se posavad spa- třuje. Kostel také od kamene začal se stavěti v létu Páně 1200, jakž se to na jednom kamenném pilíři ke škole postaveném spa- třiti a souditi může, i mistr zedník a stavitel jeho nějaký Gelenek 6. i kostel Matky Boží. 18
Strana 19
zejména napsaný a vytesaný se nachází; to vytesání v létu Páně 1596. obnoveno bylo, aby poznáno a přečteno býti mohlo, obíleno a černidlem potaženo, takto stojí: Léta 1200. Gelenek. Zaklenut jest týž kostel Matky Boží teprva v létu 1566. nákladem Zaklenut ko- poctivé matrony a vdovy paní Kateřiny Militkél, za kněze Urbana stel Matky Boží. Nymburského, děkana tehdejšího téhož města. I potom zmalován nákladem paní Markéty Vávrové, zůstalé vdovy po Balcarovi Pitopcovi bradýřil2, v létu Páně 1592. Ale ať se zase k hradu Boleslava Mladého navrátíme! Ten hrad i město bez pochybnosti po smrti toho pobožného knížete českého, Boleslava Milostivého, Boleslav třetí, příjmím Tichý, kníže české patnácté13, po otci svém dědičně ujal a umřev léta 1037. Oldřichovi, synu svému jeho zanechal a tak snad až na Vratislava, prvního českého krále, pravnuka Boleslava Milostivého připadl. Jakým způsobem a právem potom dále od kteréhokoli z knížat neb králův českých některému z pánův českých předního stavu, (kteříž tehdáž logotové, aneb raději lopotové, od lopotování a prac- ných povinností, kteréž při správě zemské, jako i starostové od starostí nesli, podobně vládyky od vládnutí mnohými statky a lidmi, zemané od země drahné částky postoupené slouli) — ten hrad mladoboleslavský i s městem postoupen byl. O tom nám naši staří předkové nic poznamenaného nezanechali; anebo někteří nedbalejší byli, na pamětech toliko to budoucích zakládali. V kterémkoli času a létě ten hrad i s městem v posesí pánům 7. českým z moci knížecí nebo královské vešel, nic se toho místného poznamenaného nenachází a doptati nemůžeme až do léta 1300. Když tak tehdy hrad Mladého Boleslava a kostel Matky Boží, potom dále snad i klášter na vršku Karmelu nahoře postavený zůstávaly, zatím měšťané a obyvatelé města Hrobky, dole pod vr- chem pro příhodnost a blízkost vody na Podolci posavad slove, se stavěli a osazovali, při tom i kostelík starožitný, kterýž někdy Kostel vzácnými privilegimi zádušními nadán býval — (a ten teprva sv. Víta. v létu 1631. in mense Decembri Charvati, zběř vojenská v tom válečném nepokoji ohněm spálili) — jménem svatého Víta posta- vili. Snad tak brzo pro ohavnost kostí pohanských na vrchu Hrobce pohřbovaných a ještě nezpráchnivělých nahoru se podali a chtíce pro stavení rumovati smradu pohanského vzbuzovati nechtěli. Podolec při městě Bole- slavi. Boleslav 3. kníže české. 19
zejména napsaný a vytesaný se nachází; to vytesání v létu Páně 1596. obnoveno bylo, aby poznáno a přečteno býti mohlo, obíleno a černidlem potaženo, takto stojí: Léta 1200. Gelenek. Zaklenut jest týž kostel Matky Boží teprva v létu 1566. nákladem Zaklenut ko- poctivé matrony a vdovy paní Kateřiny Militkél, za kněze Urbana stel Matky Boží. Nymburského, děkana tehdejšího téhož města. I potom zmalován nákladem paní Markéty Vávrové, zůstalé vdovy po Balcarovi Pitopcovi bradýřil2, v létu Páně 1592. Ale ať se zase k hradu Boleslava Mladého navrátíme! Ten hrad i město bez pochybnosti po smrti toho pobožného knížete českého, Boleslava Milostivého, Boleslav třetí, příjmím Tichý, kníže české patnácté13, po otci svém dědičně ujal a umřev léta 1037. Oldřichovi, synu svému jeho zanechal a tak snad až na Vratislava, prvního českého krále, pravnuka Boleslava Milostivého připadl. Jakým způsobem a právem potom dále od kteréhokoli z knížat neb králův českých některému z pánův českých předního stavu, (kteříž tehdáž logotové, aneb raději lopotové, od lopotování a prac- ných povinností, kteréž při správě zemské, jako i starostové od starostí nesli, podobně vládyky od vládnutí mnohými statky a lidmi, zemané od země drahné částky postoupené slouli) — ten hrad mladoboleslavský i s městem postoupen byl. O tom nám naši staří předkové nic poznamenaného nezanechali; anebo někteří nedbalejší byli, na pamětech toliko to budoucích zakládali. V kterémkoli času a létě ten hrad i s městem v posesí pánům 7. českým z moci knížecí nebo královské vešel, nic se toho místného poznamenaného nenachází a doptati nemůžeme až do léta 1300. Když tak tehdy hrad Mladého Boleslava a kostel Matky Boží, potom dále snad i klášter na vršku Karmelu nahoře postavený zůstávaly, zatím měšťané a obyvatelé města Hrobky, dole pod vr- chem pro příhodnost a blízkost vody na Podolci posavad slove, se stavěli a osazovali, při tom i kostelík starožitný, kterýž někdy Kostel vzácnými privilegimi zádušními nadán býval — (a ten teprva sv. Víta. v létu 1631. in mense Decembri Charvati, zběř vojenská v tom válečném nepokoji ohněm spálili) — jménem svatého Víta posta- vili. Snad tak brzo pro ohavnost kostí pohanských na vrchu Hrobce pohřbovaných a ještě nezpráchnivělých nahoru se podali a chtíce pro stavení rumovati smradu pohanského vzbuzovati nechtěli. Podolec při městě Bole- slavi. Boleslav 3. kníže české. 19
Strana 20
Až v času určitém a od Boha uloženém, když se již tak při Boleslav Mla- dá z Podolce potoku, Klenici řečeném, rozšířili, že jim to místo těsné bylo, tu přenešena na za milostivé vrchnosti tehdejší, výsoce urozeného pána, Hrobku. pana Jana jinak Ješka z Michalovic, z místa přirozeného podoleckého nahoru město Boleslav Mladý přenešeno a na vrchu mezi hradem a kostelem Matky Boží, též klášterem karmelským, jakž se nyní spatřuje, založeno a vystaveno i obzvláštními mi- lostmi, na způsob svobod města Nymburka na Labi, s masnými krámy, sladovnami, pivovary, kotci pekařskými, soukenickými a ševcovskými, též dvěma lukami a rychtou svobodnou podle po- vahy tehdejšího času od též vrchnosti obdařeno léta 1334. listem na pargameně, písmem latinským starodávní latinou, s přivěšením pečeti panské na zelené hedvábné šňůře, na bílém vosku vytlačené, na pečeti v štítu lev dvouocasový a nad štítem helm otevřený a křídlo orlice se spatřuje. Pro vzácnost toho nejstaršího privilegium mla- doboleslavského vidělo se za slušné, ten list slovo od slova tuto poznamenati: Ut maior fides adhibeatur negociis gestis, expedit scripturam fieri, quae contineat testimonium veritatis. Igitur nos Gesko de Michelsberk et haeredes nostri ac posteri hae- redum ad perpetuam rei memoriam, ad universorum et singulorum, tam modo superstitum quam in antea futurorum volumus perve- nire noticiam. Quapropter nos, — Quod de bona voluntate15 nostra (u Kezelia obě formule) ac nostrorum de maturo consilio amicorum civitatem nostram, quae Juvenis Boleslavia nomi- natur, de loco naturali transtulimus et situavimus in montem, qui Hroby Hrob- Hrobie vel Hrobka [přeškrtnuto u Kezelia] vulgariter nun- ka. cupatur. Ibidemque civibus nostris viris providis ac honestis et hae- 30 masných redibus ipsorum triginta macella pro sexaginta sexagenis grossorum krámův. denariorum pragensium, iam persolutis vendidimus haereditarie pos- Nymburk sidenda. Et ad haec omnia et singula iura, quae civitas Novemburk právo králo- retinet et habet, concedimus et donamus, praeter illa iura, quae vo dáno. dominus noster rex potest et posset dare vel porrigere, quae nos donare non possumus nec valemus. Insuper ad majorem civitatis Sladovny a ac civium praedictorum utilitatem ipsis dedimus et contulimus pa- 9. pivovary. tellas, in quibus cervisia braxatur, quae prius ad nos et ad dominium Kotce pe- nostrum spectabant, libere possidendas. Deinde vigintiquatuor pan- kařské, cos, sive scampna panis, duodecim scampna pannificum, viginti soukenické, ševcovské. scampna sutorum, cum omni iure praefato civibus praedictis ven- První privile- gium mlado- boleslavských od pana Ješka z Michalovic. 8. 20
Až v času určitém a od Boha uloženém, když se již tak při Boleslav Mla- dá z Podolce potoku, Klenici řečeném, rozšířili, že jim to místo těsné bylo, tu přenešena na za milostivé vrchnosti tehdejší, výsoce urozeného pána, Hrobku. pana Jana jinak Ješka z Michalovic, z místa přirozeného podoleckého nahoru město Boleslav Mladý přenešeno a na vrchu mezi hradem a kostelem Matky Boží, též klášterem karmelským, jakž se nyní spatřuje, založeno a vystaveno i obzvláštními mi- lostmi, na způsob svobod města Nymburka na Labi, s masnými krámy, sladovnami, pivovary, kotci pekařskými, soukenickými a ševcovskými, též dvěma lukami a rychtou svobodnou podle po- vahy tehdejšího času od též vrchnosti obdařeno léta 1334. listem na pargameně, písmem latinským starodávní latinou, s přivěšením pečeti panské na zelené hedvábné šňůře, na bílém vosku vytlačené, na pečeti v štítu lev dvouocasový a nad štítem helm otevřený a křídlo orlice se spatřuje. Pro vzácnost toho nejstaršího privilegium mla- doboleslavského vidělo se za slušné, ten list slovo od slova tuto poznamenati: Ut maior fides adhibeatur negociis gestis, expedit scripturam fieri, quae contineat testimonium veritatis. Igitur nos Gesko de Michelsberk et haeredes nostri ac posteri hae- redum ad perpetuam rei memoriam, ad universorum et singulorum, tam modo superstitum quam in antea futurorum volumus perve- nire noticiam. Quapropter nos, — Quod de bona voluntate15 nostra (u Kezelia obě formule) ac nostrorum de maturo consilio amicorum civitatem nostram, quae Juvenis Boleslavia nomi- natur, de loco naturali transtulimus et situavimus in montem, qui Hroby Hrob- Hrobie vel Hrobka [přeškrtnuto u Kezelia] vulgariter nun- ka. cupatur. Ibidemque civibus nostris viris providis ac honestis et hae- 30 masných redibus ipsorum triginta macella pro sexaginta sexagenis grossorum krámův. denariorum pragensium, iam persolutis vendidimus haereditarie pos- Nymburk sidenda. Et ad haec omnia et singula iura, quae civitas Novemburk právo králo- retinet et habet, concedimus et donamus, praeter illa iura, quae vo dáno. dominus noster rex potest et posset dare vel porrigere, quae nos donare non possumus nec valemus. Insuper ad majorem civitatis Sladovny a ac civium praedictorum utilitatem ipsis dedimus et contulimus pa- 9. pivovary. tellas, in quibus cervisia braxatur, quae prius ad nos et ad dominium Kotce pe- nostrum spectabant, libere possidendas. Deinde vigintiquatuor pan- kařské, cos, sive scampna panis, duodecim scampna pannificum, viginti soukenické, ševcovské. scampna sutorum, cum omni iure praefato civibus praedictis ven- První privile- gium mlado- boleslavských od pana Ješka z Michalovic. 8. 20
Strana 21
didimus haereditarie possidendas [správně possidenda]. Post haec Louky dvě. duo prata sub monte situata ad civitatis communitatem dedimus et donavimus et de uno prato iuxta Michelsberk situato quantum nobis placuerit volumus donare ipsis et largiri. Insuper Henrico iu dici ibidem et haeredibus ipsorum ac haeredum posteris iudicium cum tertio denario, quicquid iure acquisitum et conquisitum fuerit, re et corpore cum taberna libera et cum libera curia vendidimus haereditarie possidendum. Ut autem haec singula et singulariter universa robur obtineant perpetuae firmitatis, praesentem literam dedimus et sigillo nostro fecimus communiri. Actum et datum anno Domini 1334. in die S. Matthiae apostoli [24. února]s. Tyto věci dály se za králování v Čechách krále Jana, někdy hraběte Lucemburského, císaře Jindřicha syna, kterýž ve čtrnácti letech byl, když ho k sobě Čechové, ztrativše kmen svůj královský od Přemysla, Stadického knížete pošlý, za krále volili a dali mu za manželku Alžbětu jinak Elišku, dceru krále Václava Dru- hého, pravou dědičku, kterouž sobě, pannu v 18. letech pojal, sám toliko 14 let stáří byv. Ta mu v věně království české přinesla a Karla syna, kterýž potom králem českým i císařem slavným byl, i jiné 10. dítky zrodila. Umřela léta 1330. a na Zbraslavi pochována. Král pak Jan maje předtím zrak mdlý na obě oči k posledku oslnul, v Frankreichu léta Páně 1346. v bitvě zahynul a v Lucemburku, své vlasti, kteréž více nežli Čechům přál, pochován. Jiného nic tak obzvláštního v tom času a věku o městu Boleslavi Mladé zapsaného se nenachází. Nežli to jest nepochybné, že to město pod milostivou a dobrotivou vrchností tehdejší vždy dále větší vzrůst bralo a po smrti pana Ješka z Michalovic na syna a dědice jeho i jejich syny právem nápadním přicházelo. I jaké jsou milostivosti předešlé vrchnosti k mladoboleslavským poddaným svým dokazovaly, to se z obzvláštní přízně a milosti skrze privi- legie od týchž vrchností jim nadané a níže pořád sumovně po- znamenané poznati může. Že jest město Boleslav pomalu čím dále vždy více se vzdělávalo i od vrchnosti své v tom přízeň a fedruňk mělo, to se poznává i z druhého privilegium, — (i jiných násle- dujících) — od urozeného pána, pana Jana z Michalovic4, vnuka pana Ješka z Michalovic, na císaři Václavovil8, jakožto králi českém vyjednaného a tuto sumovně poznamenaného. Druhé privilegium od císaře Václava1 krále českého, Rychtu svobodnou a rychtářství. Král Jan český na zrak oslnul. 21
didimus haereditarie possidendas [správně possidenda]. Post haec Louky dvě. duo prata sub monte situata ad civitatis communitatem dedimus et donavimus et de uno prato iuxta Michelsberk situato quantum nobis placuerit volumus donare ipsis et largiri. Insuper Henrico iu dici ibidem et haeredibus ipsorum ac haeredum posteris iudicium cum tertio denario, quicquid iure acquisitum et conquisitum fuerit, re et corpore cum taberna libera et cum libera curia vendidimus haereditarie possidendum. Ut autem haec singula et singulariter universa robur obtineant perpetuae firmitatis, praesentem literam dedimus et sigillo nostro fecimus communiri. Actum et datum anno Domini 1334. in die S. Matthiae apostoli [24. února]s. Tyto věci dály se za králování v Čechách krále Jana, někdy hraběte Lucemburského, císaře Jindřicha syna, kterýž ve čtrnácti letech byl, když ho k sobě Čechové, ztrativše kmen svůj královský od Přemysla, Stadického knížete pošlý, za krále volili a dali mu za manželku Alžbětu jinak Elišku, dceru krále Václava Dru- hého, pravou dědičku, kterouž sobě, pannu v 18. letech pojal, sám toliko 14 let stáří byv. Ta mu v věně království české přinesla a Karla syna, kterýž potom králem českým i císařem slavným byl, i jiné 10. dítky zrodila. Umřela léta 1330. a na Zbraslavi pochována. Král pak Jan maje předtím zrak mdlý na obě oči k posledku oslnul, v Frankreichu léta Páně 1346. v bitvě zahynul a v Lucemburku, své vlasti, kteréž více nežli Čechům přál, pochován. Jiného nic tak obzvláštního v tom času a věku o městu Boleslavi Mladé zapsaného se nenachází. Nežli to jest nepochybné, že to město pod milostivou a dobrotivou vrchností tehdejší vždy dále větší vzrůst bralo a po smrti pana Ješka z Michalovic na syna a dědice jeho i jejich syny právem nápadním přicházelo. I jaké jsou milostivosti předešlé vrchnosti k mladoboleslavským poddaným svým dokazovaly, to se z obzvláštní přízně a milosti skrze privi- legie od týchž vrchností jim nadané a níže pořád sumovně po- znamenané poznati může. Že jest město Boleslav pomalu čím dále vždy více se vzdělávalo i od vrchnosti své v tom přízeň a fedruňk mělo, to se poznává i z druhého privilegium, — (i jiných násle- dujících) — od urozeného pána, pana Jana z Michalovic4, vnuka pana Ješka z Michalovic, na císaři Václavovil8, jakožto králi českém vyjednaného a tuto sumovně poznamenaného. Druhé privilegium od císaře Václava1 krále českého, Rychtu svobodnou a rychtářství. Král Jan český na zrak oslnul. 21
Strana 22
Třetí vrch- nost Mlado- boleslav- ských, p. Jan z Michalovic. Na odoumrtí a nápady i kšafty svobodné. Jarmark s. latinské, k žádosti urozeného pána, pana Jana z Michalovic, bartoloměj- (familiaris fidelis dilecti) — vrchnosti tehdejší mladoboleslavský, ský. na jarmark svatobartolomějský, začnouc na den na nebevzetí blahoslavené Panny Marie za osum dní pořád zběhlých. Datum Burglenis, totiž na Křivoklátě, anno Domini 1391. die 20. mensis Februarii, regnorum Bohemiae 28, Romanorum 15. anno. Ad man- 11. datum domini regis Czechorum, referente marescalco Vlachnico de Veitmile2°. Třetí privilegium téhož císaře Václava2 a krále českého, podobně latinské, na týž jarmark i k žádosti též vrchnosti: aby týž jarmark, tak jakž se v témž privilegium vyměřuje, v témž městě týmž způsobem držán býval a v jiných městech vyvolán byl. Datum in Mendico — (na zámku Žebráce) — 20. dne Maii, anno et relatore ut superius22. Tento pan Jan z Michalovic nebo z Michelsperku, musel býti syn anebo vnuk předešle psaného pana Ješka nebo Jana z Michelsperku, kterýž první privilegium Mladoboleslavským nadal. Byl pán vzácný a slavný: léta 1400., když královna Žofia, kněžna bavorská, Václava císaře a krále českého manželka, na království české korunována byla v Praze na hradě pražském, tento pan Jan z Michelsperku mezi jinými slavnými pány českými z klenotův zemských zlaté jablko při tom korunování před královnou nesl. A když léta 1423. stavové země české, po smrti téhož krále Václava24, císaře Zikmunda, bratra vlastního Václava krále, přijíti nechtěli a země bez krále zůstávala, tento pán Jan starší z Mi- chalovic na sněmu stavův království českého na hradě pražském shromážděných, mezi jinými za předního správce země od stavův podobojí i podjednou zvolen a nařízen byl. Čtvrté privilegium Mladoboleslavským od téhož pana Jana z Michalovic dáno, kterýmž způsobem knížecím — (My Jan 12. z Michalovic etc.) — Mladoboleslavským všechněm, i předměstským, dal odoumrtí a nápady, aby každý z nich mohl statek svůj za zdravého života i po smrti své dáti zapsati a odkázati, jak by se mu koli líbilo. Pakli by kdo nezapsal neb neodkázal, aby na nej- bližšího přítele s městem trpícího týž statek spadl. I dědice a bu- doucí své pan Jan z Michalovic, aby se na ty nápady a odoumrtí nepotahovali, tím privilegium zavázal. Na svědomí k listu tomu na pargameně psanému s přivěšením přitiskli pečeti své vedle pana 22
Třetí vrch- nost Mlado- boleslav- ských, p. Jan z Michalovic. Na odoumrtí a nápady i kšafty svobodné. Jarmark s. latinské, k žádosti urozeného pána, pana Jana z Michalovic, bartoloměj- (familiaris fidelis dilecti) — vrchnosti tehdejší mladoboleslavský, ský. na jarmark svatobartolomějský, začnouc na den na nebevzetí blahoslavené Panny Marie za osum dní pořád zběhlých. Datum Burglenis, totiž na Křivoklátě, anno Domini 1391. die 20. mensis Februarii, regnorum Bohemiae 28, Romanorum 15. anno. Ad man- 11. datum domini regis Czechorum, referente marescalco Vlachnico de Veitmile2°. Třetí privilegium téhož císaře Václava2 a krále českého, podobně latinské, na týž jarmark i k žádosti též vrchnosti: aby týž jarmark, tak jakž se v témž privilegium vyměřuje, v témž městě týmž způsobem držán býval a v jiných městech vyvolán byl. Datum in Mendico — (na zámku Žebráce) — 20. dne Maii, anno et relatore ut superius22. Tento pan Jan z Michalovic nebo z Michelsperku, musel býti syn anebo vnuk předešle psaného pana Ješka nebo Jana z Michelsperku, kterýž první privilegium Mladoboleslavským nadal. Byl pán vzácný a slavný: léta 1400., když královna Žofia, kněžna bavorská, Václava císaře a krále českého manželka, na království české korunována byla v Praze na hradě pražském, tento pan Jan z Michelsperku mezi jinými slavnými pány českými z klenotův zemských zlaté jablko při tom korunování před královnou nesl. A když léta 1423. stavové země české, po smrti téhož krále Václava24, císaře Zikmunda, bratra vlastního Václava krále, přijíti nechtěli a země bez krále zůstávala, tento pán Jan starší z Mi- chalovic na sněmu stavův království českého na hradě pražském shromážděných, mezi jinými za předního správce země od stavův podobojí i podjednou zvolen a nařízen byl. Čtvrté privilegium Mladoboleslavským od téhož pana Jana z Michalovic dáno, kterýmž způsobem knížecím — (My Jan 12. z Michalovic etc.) — Mladoboleslavským všechněm, i předměstským, dal odoumrtí a nápady, aby každý z nich mohl statek svůj za zdravého života i po smrti své dáti zapsati a odkázati, jak by se mu koli líbilo. Pakli by kdo nezapsal neb neodkázal, aby na nej- bližšího přítele s městem trpícího týž statek spadl. I dědice a bu- doucí své pan Jan z Michalovic, aby se na ty nápady a odoumrtí nepotahovali, tím privilegium zavázal. Na svědomí k listu tomu na pargameně psanému s přivěšením přitiskli pečeti své vedle pana 22
Strana 23
Jana z Michalovic, otce svého, tři synové jeho, pan Petr, pan Jan Kruhlata a pan Jindřich2 a pět jiných osob stavu rytířského. Dán a psán na Michalovicích ten pátek před svatým Havlem [15. října], léta od narození syna Božího po tisíci a po čtyřech stech sedum- náctého léta26. Páté privilegium Mladoboleslavských, od urozeného pána, pana Petra z Michalovic, seděním na Bezdězi etc. Že o to Čtvrtá vrch- nost Mlado- záští a nechuti všecky, kteréž sou vzešly z prvpočátku těchto válek boleslavských až do této chvíle mezi otcem mým, mnou a bratřími mými s jedné p. Petr z Mi- a opatrnými purgmistrem a konšely i vší obcí mladoboleslavskou chalovic. s strany druhé, jsem s nimi řádně a křesťansky smířen a toho jim ani jich budoucím nemám ničímž zlým spomínati, ale to všecko jim dobrotivě jsem prominul. Také je, purgmistra, konšely i všecku 13. obec téhož města při pravdě mám a slibuji ostaviti, totiž při při- jímání Těla Božího a jeho svaté drahé krve pod obojí způsobou Podobojí lidu obecnému, při kázní a trestání z hříchův smrtelných a zjev- přijímání. ných, při svobodných kázáních kněžím a jáhnům řádným slova božího, týmž obyčejem, jako císařova milost města pražského i jiná města k pravdám božím příchylná jest zůstavila. A kněží nemám jim jiných dávati ani jich trpěti, leč by rozdávali Tělo Boží a Krev Kněži Boží pod obojí způsobou lidu obecnému, všem jednostejně bez podobojí. proměny. Také nelíbilo-li by se komu z měšťan neb předměstí tu Svobodné zhoštění zůstati, nemám jich útiskem držeti, ale prodadouc neb směníc své, od města. můž se každý, kde chce, odebrati a obrátiti svobodně bez pře- kážky. Také nelíbilo-li by mi se koho v témž městě neb předměstí trpěti, mám mu napřed čtvrt léta věděti dáti, aby v tom čase mohl se vyprodati a jinam stěhovati. A také, kteříž jsou z města neb předměstí za těchto válek vyšli, těch nemám zas přijímati, leč by v pravdách božích s obcí se srovnávali a jim se neprotivili; a které sou jim statky jich hejtmané pobrali, aby toho na obci městské i předměstské nijakž nepostihali. K zdržení toho i budoucí držitele zavázal. Na potvrzení k tomu listu na pargameně psanému pečeť svou přivěsil a dožádal se k přitištění urozených pánů, pana Petra ze Zveretic, pana Bohunka z Klinštejna a osum stavu rytířského osob. Dán a psán léta Páně 1436, ten pondělí po ochtábu sv. Martina [19. listopadu]. Z tohoto privilegium pana Petra z Michalovic etc., syna 14. pana Jana z Michelsburku etc., poznává se, že jest město Mladý 23
Jana z Michalovic, otce svého, tři synové jeho, pan Petr, pan Jan Kruhlata a pan Jindřich2 a pět jiných osob stavu rytířského. Dán a psán na Michalovicích ten pátek před svatým Havlem [15. října], léta od narození syna Božího po tisíci a po čtyřech stech sedum- náctého léta26. Páté privilegium Mladoboleslavských, od urozeného pána, pana Petra z Michalovic, seděním na Bezdězi etc. Že o to Čtvrtá vrch- nost Mlado- záští a nechuti všecky, kteréž sou vzešly z prvpočátku těchto válek boleslavských až do této chvíle mezi otcem mým, mnou a bratřími mými s jedné p. Petr z Mi- a opatrnými purgmistrem a konšely i vší obcí mladoboleslavskou chalovic. s strany druhé, jsem s nimi řádně a křesťansky smířen a toho jim ani jich budoucím nemám ničímž zlým spomínati, ale to všecko jim dobrotivě jsem prominul. Také je, purgmistra, konšely i všecku 13. obec téhož města při pravdě mám a slibuji ostaviti, totiž při při- jímání Těla Božího a jeho svaté drahé krve pod obojí způsobou Podobojí lidu obecnému, při kázní a trestání z hříchův smrtelných a zjev- přijímání. ných, při svobodných kázáních kněžím a jáhnům řádným slova božího, týmž obyčejem, jako císařova milost města pražského i jiná města k pravdám božím příchylná jest zůstavila. A kněží nemám jim jiných dávati ani jich trpěti, leč by rozdávali Tělo Boží a Krev Kněži Boží pod obojí způsobou lidu obecnému, všem jednostejně bez podobojí. proměny. Také nelíbilo-li by se komu z měšťan neb předměstí tu Svobodné zhoštění zůstati, nemám jich útiskem držeti, ale prodadouc neb směníc své, od města. můž se každý, kde chce, odebrati a obrátiti svobodně bez pře- kážky. Také nelíbilo-li by mi se koho v témž městě neb předměstí trpěti, mám mu napřed čtvrt léta věděti dáti, aby v tom čase mohl se vyprodati a jinam stěhovati. A také, kteříž jsou z města neb předměstí za těchto válek vyšli, těch nemám zas přijímati, leč by v pravdách božích s obcí se srovnávali a jim se neprotivili; a které sou jim statky jich hejtmané pobrali, aby toho na obci městské i předměstské nijakž nepostihali. K zdržení toho i budoucí držitele zavázal. Na potvrzení k tomu listu na pargameně psanému pečeť svou přivěsil a dožádal se k přitištění urozených pánů, pana Petra ze Zveretic, pana Bohunka z Klinštejna a osum stavu rytířského osob. Dán a psán léta Páně 1436, ten pondělí po ochtábu sv. Martina [19. listopadu]. Z tohoto privilegium pana Petra z Michalovic etc., syna 14. pana Jana z Michelsburku etc., poznává se, že jest město Mladý 23
Strana 24
Hrad Micha- lovice u Bole- slavě dobyt. Náboženství Boleslav muselo nemalé pokušení a protivenství vystáti, když se proměna ta bouřka v české zemi, kterouž Jan Žižka z Trocnova pro kalich v Čechách. a druhou částku večeře Kristovy vyzdvihl a začal, mnichův ně- kterých tehdáž hovadných a prostopášný život vedoucích potrestal, kláštery nenáležitě zloupil, zbořil a nesčíslné a nenabyté škody učinil. Snad tehdáž také klášter karmelský, za bránou Bělskou tehdáž stojící, rozbořen byl; o tom se žádné paměti nenachází; nežli že v témž také času, totiž léta 1425., jakž Hájek v své kro- nice na listu 402. poznamenal, hrad Michalovice blízko u města Boleslavě od Sirotkův Žižkových a Táborův dobyt a vypálen , jakž posavad zbořeniny jeho se spatřují. Snad proto se to stalo, že tehdejší páni Michalovci ještě tehdáž náboženství podobojích odpírali a jeho přijíti nechtěli, ti lotříkové tím se na nich vymstili; v čemž týmž buřičům, Žižkovým Sirotkům a Táborům, snad na- díle Mladoboleslavští někteří, přijavše již náboženství proměněné, napomáhali a vrchnosti své se na odpor postavovali, jakž se tomu z privilegium tohoto s počátku, kdež jim Boleslavským vrchnost jejich amnistii činí, provinění odpouští a nemstíti se připovídá, vy- rozumívá, že jest musela těch časův čertova lázeň a divná pro- měna v české zemi býti a bouřka taková, kteréž Zikmund, císař římský, jakožto dědic a král český, s dosti velikými rozdílnými vojsky za mnoho let spokojiti nemohl. Šesté privilegium Mladoboleslavských od urozeného 15. pána, pana Jindřicha Kruhlaty z Michalovic, seděním na Mladém Boleslavi, syna pana Jana staršího z Michalovic a bratra pana Petra z Michalovic2, kterýž bez dědicův z tohoto světa odešel a těch panství právem nápadním bratru svému mladšímu, panu Jindřichovi odemřel. Třetí bratr jejich, pan Jan mladší z Micha- lovic, ten brzo v mladosti umřel. Tímto privilegium potvrzuje pan Jindřich Kruhlata z Michalovic Mladoboleslavským všechněch práv, řádův a svobod, kteráž jiná města královská mají, aby jich Bo- leslavští tolikéž podobně užívali; i všechněch privilegií od pře- dešlých vrchností nadaných. Na potvrzení pečeť svou k listu tomu na pargameně psanému přivěsiti dal; podle něho přitiskli k vi- sutým pečetím: urozený pán Jan z Smiřic, švagr pana Jindřicha29 a tři stavu rytířského. Datum léta Páně 1439, v středu po svatém Jakubu apoštolu božím [29. července]3°. Sedmé privilegium, od téhož pana Jindřicha z Micha- Konfirmací předešlých privilegií. 24
Hrad Micha- lovice u Bole- slavě dobyt. Náboženství Boleslav muselo nemalé pokušení a protivenství vystáti, když se proměna ta bouřka v české zemi, kterouž Jan Žižka z Trocnova pro kalich v Čechách. a druhou částku večeře Kristovy vyzdvihl a začal, mnichův ně- kterých tehdáž hovadných a prostopášný život vedoucích potrestal, kláštery nenáležitě zloupil, zbořil a nesčíslné a nenabyté škody učinil. Snad tehdáž také klášter karmelský, za bránou Bělskou tehdáž stojící, rozbořen byl; o tom se žádné paměti nenachází; nežli že v témž také času, totiž léta 1425., jakž Hájek v své kro- nice na listu 402. poznamenal, hrad Michalovice blízko u města Boleslavě od Sirotkův Žižkových a Táborův dobyt a vypálen , jakž posavad zbořeniny jeho se spatřují. Snad proto se to stalo, že tehdejší páni Michalovci ještě tehdáž náboženství podobojích odpírali a jeho přijíti nechtěli, ti lotříkové tím se na nich vymstili; v čemž týmž buřičům, Žižkovým Sirotkům a Táborům, snad na- díle Mladoboleslavští někteří, přijavše již náboženství proměněné, napomáhali a vrchnosti své se na odpor postavovali, jakž se tomu z privilegium tohoto s počátku, kdež jim Boleslavským vrchnost jejich amnistii činí, provinění odpouští a nemstíti se připovídá, vy- rozumívá, že jest musela těch časův čertova lázeň a divná pro- měna v české zemi býti a bouřka taková, kteréž Zikmund, císař římský, jakožto dědic a král český, s dosti velikými rozdílnými vojsky za mnoho let spokojiti nemohl. Šesté privilegium Mladoboleslavských od urozeného 15. pána, pana Jindřicha Kruhlaty z Michalovic, seděním na Mladém Boleslavi, syna pana Jana staršího z Michalovic a bratra pana Petra z Michalovic2, kterýž bez dědicův z tohoto světa odešel a těch panství právem nápadním bratru svému mladšímu, panu Jindřichovi odemřel. Třetí bratr jejich, pan Jan mladší z Micha- lovic, ten brzo v mladosti umřel. Tímto privilegium potvrzuje pan Jindřich Kruhlata z Michalovic Mladoboleslavským všechněch práv, řádův a svobod, kteráž jiná města královská mají, aby jich Bo- leslavští tolikéž podobně užívali; i všechněch privilegií od pře- dešlých vrchností nadaných. Na potvrzení pečeť svou k listu tomu na pargameně psanému přivěsiti dal; podle něho přitiskli k vi- sutým pečetím: urozený pán Jan z Smiřic, švagr pana Jindřicha29 a tři stavu rytířského. Datum léta Páně 1439, v středu po svatém Jakubu apoštolu božím [29. července]3°. Sedmé privilegium, od téhož pana Jindřicha z Micha- Konfirmací předešlých privilegií. 24
Strana 25
lovic, kterýmž pro vzdělání města po škodách mnohých v těch minulých bouřkách, aby se opravovati mohly, daroval a odevzdal obci mladoboleslavské kaštu, to jest solnici k prodávání soli a solný trh, aby jim v tom budoucí vrchnosti překážky nečinily. Na po- tvrzení k listu tomu na pargameně psanému pečeť svou přivěsiti dal a připrosil urozeného pana Jana z Smiřic, seděním na Roud- 16. nici a jiných dvouch stavu rytířského, aby podobně pečeti k při- věšení přitiskli. Dán a psán na Mladém Boleslavi léta Páně 1443., v outerý před svatým Václavem [24. září]31. Osmé privilegium Mladoboleslavských od téhož pana Jindřicha z Michalovic, seděním na Mladém Boleslavi etc., kte- rýmžto privilegium městu i předměstským Boleslavským všecka Odoumrtí, kšafty, odoumrtí odevzdává, aby každý mocen byl svého všeho statku nápady. a zboží za živobytí i po smrti dáti zapsati i odkázati jakž by se komu líbilo. Pak-li by kdo nezapsal, neb nekšaftoval, aby ten statek neb jmění na nejbližšího přítele spadlo. I dědice své a bu- doucí držitele téhož panství tím pan Jindřich z Michalovic zavázal. Na potvrzení k listu tomu na pargameně psanému pečeť svou přivěsiti dal a sedmi stavu rytířského lidí poctivých k přitištění pečetí jejich k témuž listu požádal. Dán léta 1444. v sobotu před svatým Václavem [26. září]32. Tento pan Jindřich z Michalovic etc. byl vzácný a slavný pán; nebo v létu 1452. na sněmu obecném v království českém držaném, když byl za správcí země české zvolen pan Jiří z Kun- štátu a z Poděbrad, v mladosti a nedospělosti krále mladého La- dislava, mezi jinými také pány z stavův království českého přidán byl k radě gubernátorovi panu Jiřímu z Kunštátu tento pan Jind- řich z Michalovic i pan Jan z Smiřic, švagr jeho a jiní někteří přednější. Deváté privilegium Mladoboleslavským od urozeného pána, pana Jana z Cimburka a z Tovačova a urozené paní Mag- daliny z Michalovic, manželky jeho a dcery předešlého pana Jind- řicha z Michalovic33, kterýž pan Jan z Cimburka k ní, paní Mag- daleně, se přiženil a vedle ní téhož panství dostal. Potvrzují týmž privilegium všech práv, řádův a obdarování, jakým ty koliv jménem nazvána býti mohou i listův všelikých od předešlých vrchností Mladoboleslavským nadaných. Pro dověření pečeti své k tomu listu na pargameně psaném[!] oba dva přivěsiti dali; dožádali se Pátá vrchnost Mladobole- slavských, p. Jindřich z Michalovic. Konfirmací předešlých privilegií. 17. Na solnici privilegium. 25
lovic, kterýmž pro vzdělání města po škodách mnohých v těch minulých bouřkách, aby se opravovati mohly, daroval a odevzdal obci mladoboleslavské kaštu, to jest solnici k prodávání soli a solný trh, aby jim v tom budoucí vrchnosti překážky nečinily. Na po- tvrzení k listu tomu na pargameně psanému pečeť svou přivěsiti dal a připrosil urozeného pana Jana z Smiřic, seděním na Roud- 16. nici a jiných dvouch stavu rytířského, aby podobně pečeti k při- věšení přitiskli. Dán a psán na Mladém Boleslavi léta Páně 1443., v outerý před svatým Václavem [24. září]31. Osmé privilegium Mladoboleslavských od téhož pana Jindřicha z Michalovic, seděním na Mladém Boleslavi etc., kte- rýmžto privilegium městu i předměstským Boleslavským všecka Odoumrtí, kšafty, odoumrtí odevzdává, aby každý mocen byl svého všeho statku nápady. a zboží za živobytí i po smrti dáti zapsati i odkázati jakž by se komu líbilo. Pak-li by kdo nezapsal, neb nekšaftoval, aby ten statek neb jmění na nejbližšího přítele spadlo. I dědice své a bu- doucí držitele téhož panství tím pan Jindřich z Michalovic zavázal. Na potvrzení k listu tomu na pargameně psanému pečeť svou přivěsiti dal a sedmi stavu rytířského lidí poctivých k přitištění pečetí jejich k témuž listu požádal. Dán léta 1444. v sobotu před svatým Václavem [26. září]32. Tento pan Jindřich z Michalovic etc. byl vzácný a slavný pán; nebo v létu 1452. na sněmu obecném v království českém držaném, když byl za správcí země české zvolen pan Jiří z Kun- štátu a z Poděbrad, v mladosti a nedospělosti krále mladého La- dislava, mezi jinými také pány z stavův království českého přidán byl k radě gubernátorovi panu Jiřímu z Kunštátu tento pan Jind- řich z Michalovic i pan Jan z Smiřic, švagr jeho a jiní někteří přednější. Deváté privilegium Mladoboleslavským od urozeného pána, pana Jana z Cimburka a z Tovačova a urozené paní Mag- daliny z Michalovic, manželky jeho a dcery předešlého pana Jind- řicha z Michalovic33, kterýž pan Jan z Cimburka k ní, paní Mag- daleně, se přiženil a vedle ní téhož panství dostal. Potvrzují týmž privilegium všech práv, řádův a obdarování, jakým ty koliv jménem nazvána býti mohou i listův všelikých od předešlých vrchností Mladoboleslavským nadaných. Pro dověření pečeti své k tomu listu na pargameně psaném[!] oba dva přivěsiti dali; dožádali se Pátá vrchnost Mladobole- slavských, p. Jindřich z Michalovic. Konfirmací předešlých privilegií. 17. Na solnici privilegium. 25
Strana 26
také k upečetění urozeného pána, pana Jindřicha z Smiřic a čtyr osob z stavu rytířského. Dán a psán na Mladém Boleslavi léta Páně 1469. tu sobotu na den rozeslání svatých apoštolův [15. čer- vence]34. Desátý list, od téhož pana Jana Tovačovského z Cim- burku a na Mladém Boleslavi, nejvyššího komorníka království Směna českého etc. Tím listem směnil s obcí mladoboleslavskou dva ryb- dvouch ryb- níky nad městem pod šibenicí a nad ním druhý s potokem Kle- níčkův za dvě nicí a některými porostlinami etc. za dva kusy louky obecní mezi luka při vodou Jizerou, pod zámkem a nad velikým jezem, kromě voda Jizeře. Jizera, ta jest vymíněna obci jako prve etc. Na potvrzení k tomu listu na pargameně psanému pečeť svou přivěsiti dal a vedle něho dožádáni přivěsili urozený pán, pan Heřman z Vartumberka a ze Zveretic“ a devět osob stavu rytířského. Dán léta Božího 1480., v outerý na den svaté Pryšky panny [18. ledna]3. Tento pán Jan Tovačovský z Cimburku, jiní piší z Cirnburku aneb z Černé Hory, byl vzácný a slavný pán; nebo v létu Páně 1457. jsa tehdáž hejtmanem markrabství moravského, měl soudnou rozepři s panem Jiřím z Kunštátu a z Poděbrad, správcím království českého, před Ladislavem uherským a českým králem, na hradě pražském, ten den před nemocí a smrtí královou, o urození a starožitnost rodu, kteříž za tou příčinou i k bitvě se pobídli. A léta 1471. jsa hejtmanem kraje boleslavského vedle ji- ných pánův, na sněmu zemském království českého stavův, na Ho- rách Kutnách drženého, volen a vyslán byl do Polska k Vladi- slavovi, prvorozenému synu Kazimíra třetího, krále polského, aby téhož Vladislava za krále českého přijímali a vyhlásili. Léta 1482. s králem Vladislavem při turnaji na Staroměstském rynku mezi jinými pány českými rytířsky honil. A téhož léta jsa nejvyšším komorníkem království českého, k obnovení erbanuňkův aneb smluv dědičných mezi králem Vladislavem českým a kurfiřtem Arnoštem a Albrechtem bratřími knížaty saskými s jinými vzác- nými pány vyslán byl3. Jedenáctý list urozeného pána, pana Ctibora z Cim- burku a z Tovačova, hejtmana markrabství moravského, bratra 19. prvpsaného pana Jana z Cimburku, kterýž panství mladoboleslav- ského nezdědil, ale právem přirozeným, jakožto nejbližší strejc panu Adamovi z Cimburku, synu pana Jana Tovačovského z Cim- Sestá vrchnost Mladobole- slavských p. Jan Tova- čovský z Cimburka. 18. 26
také k upečetění urozeného pána, pana Jindřicha z Smiřic a čtyr osob z stavu rytířského. Dán a psán na Mladém Boleslavi léta Páně 1469. tu sobotu na den rozeslání svatých apoštolův [15. čer- vence]34. Desátý list, od téhož pana Jana Tovačovského z Cim- burku a na Mladém Boleslavi, nejvyššího komorníka království Směna českého etc. Tím listem směnil s obcí mladoboleslavskou dva ryb- dvouch ryb- níky nad městem pod šibenicí a nad ním druhý s potokem Kle- níčkův za dvě nicí a některými porostlinami etc. za dva kusy louky obecní mezi luka při vodou Jizerou, pod zámkem a nad velikým jezem, kromě voda Jizeře. Jizera, ta jest vymíněna obci jako prve etc. Na potvrzení k tomu listu na pargameně psanému pečeť svou přivěsiti dal a vedle něho dožádáni přivěsili urozený pán, pan Heřman z Vartumberka a ze Zveretic“ a devět osob stavu rytířského. Dán léta Božího 1480., v outerý na den svaté Pryšky panny [18. ledna]3. Tento pán Jan Tovačovský z Cimburku, jiní piší z Cirnburku aneb z Černé Hory, byl vzácný a slavný pán; nebo v létu Páně 1457. jsa tehdáž hejtmanem markrabství moravského, měl soudnou rozepři s panem Jiřím z Kunštátu a z Poděbrad, správcím království českého, před Ladislavem uherským a českým králem, na hradě pražském, ten den před nemocí a smrtí královou, o urození a starožitnost rodu, kteříž za tou příčinou i k bitvě se pobídli. A léta 1471. jsa hejtmanem kraje boleslavského vedle ji- ných pánův, na sněmu zemském království českého stavův, na Ho- rách Kutnách drženého, volen a vyslán byl do Polska k Vladi- slavovi, prvorozenému synu Kazimíra třetího, krále polského, aby téhož Vladislava za krále českého přijímali a vyhlásili. Léta 1482. s králem Vladislavem při turnaji na Staroměstském rynku mezi jinými pány českými rytířsky honil. A téhož léta jsa nejvyšším komorníkem království českého, k obnovení erbanuňkův aneb smluv dědičných mezi králem Vladislavem českým a kurfiřtem Arnoštem a Albrechtem bratřími knížaty saskými s jinými vzác- nými pány vyslán byl3. Jedenáctý list urozeného pána, pana Ctibora z Cim- burku a z Tovačova, hejtmana markrabství moravského, bratra 19. prvpsaného pana Jana z Cimburku, kterýž panství mladoboleslav- ského nezdědil, ale právem přirozeným, jakožto nejbližší strejc panu Adamovi z Cimburku, synu pana Jana Tovačovského z Cim- Sestá vrchnost Mladobole- slavských p. Jan Tova- čovský z Cimburka. 18. 26
Strana 27
burku nezletilému38, poručníkem otcovským byl a tím právem panství mladoboleslavské do let sirotčích držel. Ten pan Ctibor z Cimburku Mladoboleslavským všech listův, privilegií, svobod a práv, vejsad a všelijakých obdarování od předešlých vrchností nadaných, listem zvláštním svým potvrdil. Pro dověření pečeť svou k tomu listu na pargameně psanému přivěsiti dal, s dožádáním k tomu dvouch stavu panského a třech stavu rytířského osob, aby též své pečeti vedle jeho k tomu listu přitiskly. Dán a psán na Mladém Boleslavi léta Božího 1484. tu sobotu před svatou Lucií [11. prosince] 39. Dvanácté privilegium Mladoboleslavských od téhož pana Ctibora z Cimburka etc. kterýmž potvrzuje a slovo od slova vypisuje privilegium pana Jana z Michalovic — (superius No. 4). A k tomu přičiňuje vysvětlení privilegií z města Nymburka na Labi, na kteréž se téhož pana Michalovce privilegium vztahuje a re- feriruje; že každý měštěnín neb obyvatel, obého pohlaví, svobodně může statek svůj všelijaký každému člověku dáti, kšaftovati, pro- dati, směniti, poručiti i jak chce zříditi; pakli by kdo z obojího pohlaví bez kšaftu umřel nepozůstavě po sobě vlastních dědicův, synův neb dcer, aby statek jeho na nejbližšího přítele po krvi, O nápadích. 20. mužského neb ženského pohlaví, s městem trpícího, kterýž by po- platky, daně i jiné obtížení s městem nesl, připadl. Item, jak se má kšaftovati: před osobami od purgmistra vyslanými a od kšaftu- jícího vyžádanými. Item, jak se má kšaft naříkati: ve čtyrech ne- Kšafty naříkati. dělích od publikování, etc. To psaní Nymburských o kšaftích tolikéž tím privilegium potvrzeno i do kněh městských vepsati poručeno, aby se tak a ne jinač při kšaftích a nápadích, odou- mrtích i zápisích řídili. Na svědomí pečeť svou k tomu listu na pargameně psanému přivěsiti dal i pana Adama z Cimburka a z Tovačova, sirotka již let docházejícího, pečeť přivěšena, do- žádáni také k přitisknutí pečetí svých dva panského a pět rytíř- ského stavu. Psán a dán na hradě Mladém Boleslavi léta Páně 1493., v pátek den památný svaté Lucie [13. prosince] 4°. Tento pán šlechetný, pan Ctibor z Cimburka a z To- Sedmá vrch- vačova, byl několik let hejtmanem markrabství moravského a léta nost Mlado- boleslavských, 1471. podle sněmu stavův království českého a zemí přivtělených, pan Ctibor na Horách Kutnách držaného, byl předním vyslaným do Polska z Cimburku. k Vladislavovi, synu Kazimíra krále polského, a tam téhož Vla- O kšaftích. Konfirmací předešlých privilegií. 27
burku nezletilému38, poručníkem otcovským byl a tím právem panství mladoboleslavské do let sirotčích držel. Ten pan Ctibor z Cimburku Mladoboleslavským všech listův, privilegií, svobod a práv, vejsad a všelijakých obdarování od předešlých vrchností nadaných, listem zvláštním svým potvrdil. Pro dověření pečeť svou k tomu listu na pargameně psanému přivěsiti dal, s dožádáním k tomu dvouch stavu panského a třech stavu rytířského osob, aby též své pečeti vedle jeho k tomu listu přitiskly. Dán a psán na Mladém Boleslavi léta Božího 1484. tu sobotu před svatou Lucií [11. prosince] 39. Dvanácté privilegium Mladoboleslavských od téhož pana Ctibora z Cimburka etc. kterýmž potvrzuje a slovo od slova vypisuje privilegium pana Jana z Michalovic — (superius No. 4). A k tomu přičiňuje vysvětlení privilegií z města Nymburka na Labi, na kteréž se téhož pana Michalovce privilegium vztahuje a re- feriruje; že každý měštěnín neb obyvatel, obého pohlaví, svobodně může statek svůj všelijaký každému člověku dáti, kšaftovati, pro- dati, směniti, poručiti i jak chce zříditi; pakli by kdo z obojího pohlaví bez kšaftu umřel nepozůstavě po sobě vlastních dědicův, synův neb dcer, aby statek jeho na nejbližšího přítele po krvi, O nápadích. 20. mužského neb ženského pohlaví, s městem trpícího, kterýž by po- platky, daně i jiné obtížení s městem nesl, připadl. Item, jak se má kšaftovati: před osobami od purgmistra vyslanými a od kšaftu- jícího vyžádanými. Item, jak se má kšaft naříkati: ve čtyrech ne- Kšafty naříkati. dělích od publikování, etc. To psaní Nymburských o kšaftích tolikéž tím privilegium potvrzeno i do kněh městských vepsati poručeno, aby se tak a ne jinač při kšaftích a nápadích, odou- mrtích i zápisích řídili. Na svědomí pečeť svou k tomu listu na pargameně psanému přivěsiti dal i pana Adama z Cimburka a z Tovačova, sirotka již let docházejícího, pečeť přivěšena, do- žádáni také k přitisknutí pečetí svých dva panského a pět rytíř- ského stavu. Psán a dán na hradě Mladém Boleslavi léta Páně 1493., v pátek den památný svaté Lucie [13. prosince] 4°. Tento pán šlechetný, pan Ctibor z Cimburka a z To- Sedmá vrch- vačova, byl několik let hejtmanem markrabství moravského a léta nost Mlado- boleslavských, 1471. podle sněmu stavův království českého a zemí přivtělených, pan Ctibor na Horách Kutnách držaného, byl předním vyslaným do Polska z Cimburku. k Vladislavovi, synu Kazimíra krále polského, a tam téhož Vla- O kšaftích. Konfirmací předešlých privilegií. 27
Strana 28
Krčmy a pi- vovaru v míli od města. dislava za krále českého spolu s jinými stavy přijímal a vyhlašoval. Umřel ten pobožný pán léta 1494. 26. dne měsíce června. Sepsal za živobytu svého knihu českou utěšenou, kteréž titul Lež a pravda, in folio, prokurátorům dosti příhodnou, z níž se i theologové ně- čemu poučiti mohou, a tu knihu králi Jiřímu, tehdáž českou zemí vládnoucímu, dedicíroval“1. Ty byly milostivé vrchnosti tehdejší toho města Bo- 21. leslava Mladého, kteříž mimo tyto milosti i jiné mnohé té obci činili, kterýchž paměti poznamenaných nemají; zvláště co se statku obecního dotýče, jakým způsobem obec toho dostala, ze sta sou- sedův jeden neví, a mnozí o to, aby věděli, nedbají domnívajíce se, že mají dosti na pokojném let vydržení, ježto by sice na to pro mnohé proměny lepší pozor dáti měli. O čemž bude doleji. Třinácté privilegium Mladoboleslavských Vladislava uherského a českého krále etc., kterýmž na žádost pana Ctibora Jarmark sva- z Cimburku etc. Mladoboleslavským jarmark roční a trh téhodní todušní a trh koňský i jiného dobytka dáti ráčil, aby jarmark držán byl ten téhodní pondělí po Božím vstoupení s osmi dny pořád zběhlými, a trh té- dobytčí. hodní koňský i jiného dobytka každý úterý, jako jiná města v krá- Pečetění lovství českém užívají. Též aby ouřad města Boleslava Mladého červeným všecky listy a potřeby své městskou pečetí pečetiti mohli voskem voskem. červeným na budoucí časy. List ten na pargameně psaný s při- věšením pečeti královské a s podpisem vlastní ruky Jeho Milosti. Dán na Budíně v pondělí po svatém Bartoloměji léta 1493. [26. srpna] a království uherského 4. a českého 23. Ad relationem domini Johannis de Schelnberg, cancellarii regni Bohemiae. 2. Čtrnácté privilegium téhož krále Vladislava etc. na žádost téhož pana Ctibora z Cimburku etc., Mladoboleslavským 22. dané: aby žádný, buď duchovní neb světský, v míli od téhož města krčmy nemíval, ani piva vařil, však aby to nařízení bylo každému bez újmy na jeho spravedlnosti. List ten na pargameně psaný s přivěšením pečeti královské. Dán na Budíně v outerý před svatým Bartolomějem [20. srpna] léta 1493. a království uherského 4. a českého 23. Ale toto privilegium brzo změněno bylo, zvláště v proměněné vrchnosti, sama vrchnost to protrhla a poddaní tomu nic říkati a vrchnosti se protiviti nesměli: krčmy sobě všudy vůkol i téměř u samého města v Cejticích a Cejtič- kách zarazili, pivovar pod samým městem u fortny městské, kdež Umřel. 28
Krčmy a pi- vovaru v míli od města. dislava za krále českého spolu s jinými stavy přijímal a vyhlašoval. Umřel ten pobožný pán léta 1494. 26. dne měsíce června. Sepsal za živobytu svého knihu českou utěšenou, kteréž titul Lež a pravda, in folio, prokurátorům dosti příhodnou, z níž se i theologové ně- čemu poučiti mohou, a tu knihu králi Jiřímu, tehdáž českou zemí vládnoucímu, dedicíroval“1. Ty byly milostivé vrchnosti tehdejší toho města Bo- 21. leslava Mladého, kteříž mimo tyto milosti i jiné mnohé té obci činili, kterýchž paměti poznamenaných nemají; zvláště co se statku obecního dotýče, jakým způsobem obec toho dostala, ze sta sou- sedův jeden neví, a mnozí o to, aby věděli, nedbají domnívajíce se, že mají dosti na pokojném let vydržení, ježto by sice na to pro mnohé proměny lepší pozor dáti měli. O čemž bude doleji. Třinácté privilegium Mladoboleslavských Vladislava uherského a českého krále etc., kterýmž na žádost pana Ctibora Jarmark sva- z Cimburku etc. Mladoboleslavským jarmark roční a trh téhodní todušní a trh koňský i jiného dobytka dáti ráčil, aby jarmark držán byl ten téhodní pondělí po Božím vstoupení s osmi dny pořád zběhlými, a trh té- dobytčí. hodní koňský i jiného dobytka každý úterý, jako jiná města v krá- Pečetění lovství českém užívají. Též aby ouřad města Boleslava Mladého červeným všecky listy a potřeby své městskou pečetí pečetiti mohli voskem voskem. červeným na budoucí časy. List ten na pargameně psaný s při- věšením pečeti královské a s podpisem vlastní ruky Jeho Milosti. Dán na Budíně v pondělí po svatém Bartoloměji léta 1493. [26. srpna] a království uherského 4. a českého 23. Ad relationem domini Johannis de Schelnberg, cancellarii regni Bohemiae. 2. Čtrnácté privilegium téhož krále Vladislava etc. na žádost téhož pana Ctibora z Cimburku etc., Mladoboleslavským 22. dané: aby žádný, buď duchovní neb světský, v míli od téhož města krčmy nemíval, ani piva vařil, však aby to nařízení bylo každému bez újmy na jeho spravedlnosti. List ten na pargameně psaný s přivěšením pečeti královské. Dán na Budíně v outerý před svatým Bartolomějem [20. srpna] léta 1493. a království uherského 4. a českého 23. Ale toto privilegium brzo změněno bylo, zvláště v proměněné vrchnosti, sama vrchnost to protrhla a poddaní tomu nic říkati a vrchnosti se protiviti nesměli: krčmy sobě všudy vůkol i téměř u samého města v Cejticích a Cejtič- kách zarazili, pivovar pod samým městem u fortny městské, kdež Umřel. 28
Strana 29
někdy druhá lázeň bývala, vystavěti dali a tím měšťanům mla- doboleslavským v živnostech jejich, várkách a šenku piva velikou překážku činili a posavad činí43. Patnácté privilegium od téhož krále Vladislava, k žá- dosti pana Adama z Cimburku a z Tovačova, syna pana Jana Tovačovského z Cimburku, pravého dědice panství boleslavského“4, Mladoboleslavským dané na clo, aby každý, kdož do téhož města Mladé Boleslavě jede, s jakýmižkoli potřebami kupeckými nebo trhovými, na opravu a dělání mostův dal mejta neb cla jeden peníz český z vozu v bráně městské. Ten list jest na pargameně s přivěšení pečeti královské, dán v Olomouci v pátek po svatém Ambroži [8. dubna] 1. 1502.45 Šestnácté privilegium od pana Adama Tovačovského Osmá vrch- nost Bole- 23. z Cimburku a na Mladém Boleslavi etc., kterýmž potvrzuje Mla- slavských. doboleslavským předešlých všech privilegií od prvnějších vrchností Konfirmací nadaných, jmenovitě: pana Ješka, pana Jana, pana Jindřicha z Mi- předešlých chalovic; pana Jana z Cimburka a paní Magdaleny z Michalovic, privilegií. otce a matky své, pana Ctibora z Cimburka, strejce svého, pod pečetí svou k listu na pargameně psanému přivěšenou, jehož Actum léta Božího 1496. ve čtvrtek po Božím křtěním [7. ledna]4 Léta Páně 1498. ve čtvrtek před nedělí, jenž slove krásná, jinak judica, měšťané mladoboleslavští s povolením vrchnosti své přikoupili k obci od Šimona Daliboha z Vodic dvůr jménem Vo- dice neb Votice, s dědinami, lukami, s struhou, s lesem, pastvami, pastvištěm a vší zvůlí, za půl páta sta kop hotových, s platem ročním dvou kop gr. českých při svatém Jiří polovice a při sva- tém Havlu též 1 kopa gr. Prodán ten dvůr na list pod pečetí téhož Šimona Daliboha přivěšenou, a podle něho doprošeni při- tiskli: pan Adam Tovačovský z Cimburku a na Boleslavi a dva stavu rytířského: Jan Císař z Chloumku a na Čejticích, Zachař z Stranky a v Kosmonosích. Dán léta 1498. ve čtvrtek před ne- dělí, jenž slove krásná, jinak judica [29. března]. Toho dvoru ne- uměli užívati jakž náleželo, anebo se báli, aby vrchnosti hrubej v očích nebyl, aby je o něj nepřipravila, raději jej svedli, roli rozdělili, něco sobě osobili a tři sedláky tu osadili. Ježto měli by z něho podle též smlouvy a trhu koupeného na veřejnou zemskou po- 24. třebu a hotovost jeden kůň a čtvrt vozu vypravovati. Kdo to nyní spra- vuje věděti se nemůže, snad to k obecnímu statku ouhrnkem připojeno. Na clo privilegium. Dvůr Vodice k obci při- koupen. 29
někdy druhá lázeň bývala, vystavěti dali a tím měšťanům mla- doboleslavským v živnostech jejich, várkách a šenku piva velikou překážku činili a posavad činí43. Patnácté privilegium od téhož krále Vladislava, k žá- dosti pana Adama z Cimburku a z Tovačova, syna pana Jana Tovačovského z Cimburku, pravého dědice panství boleslavského“4, Mladoboleslavským dané na clo, aby každý, kdož do téhož města Mladé Boleslavě jede, s jakýmižkoli potřebami kupeckými nebo trhovými, na opravu a dělání mostův dal mejta neb cla jeden peníz český z vozu v bráně městské. Ten list jest na pargameně s přivěšení pečeti královské, dán v Olomouci v pátek po svatém Ambroži [8. dubna] 1. 1502.45 Šestnácté privilegium od pana Adama Tovačovského Osmá vrch- nost Bole- 23. z Cimburku a na Mladém Boleslavi etc., kterýmž potvrzuje Mla- slavských. doboleslavským předešlých všech privilegií od prvnějších vrchností Konfirmací nadaných, jmenovitě: pana Ješka, pana Jana, pana Jindřicha z Mi- předešlých chalovic; pana Jana z Cimburka a paní Magdaleny z Michalovic, privilegií. otce a matky své, pana Ctibora z Cimburka, strejce svého, pod pečetí svou k listu na pargameně psanému přivěšenou, jehož Actum léta Božího 1496. ve čtvrtek po Božím křtěním [7. ledna]4 Léta Páně 1498. ve čtvrtek před nedělí, jenž slove krásná, jinak judica, měšťané mladoboleslavští s povolením vrchnosti své přikoupili k obci od Šimona Daliboha z Vodic dvůr jménem Vo- dice neb Votice, s dědinami, lukami, s struhou, s lesem, pastvami, pastvištěm a vší zvůlí, za půl páta sta kop hotových, s platem ročním dvou kop gr. českých při svatém Jiří polovice a při sva- tém Havlu též 1 kopa gr. Prodán ten dvůr na list pod pečetí téhož Šimona Daliboha přivěšenou, a podle něho doprošeni při- tiskli: pan Adam Tovačovský z Cimburku a na Boleslavi a dva stavu rytířského: Jan Císař z Chloumku a na Čejticích, Zachař z Stranky a v Kosmonosích. Dán léta 1498. ve čtvrtek před ne- dělí, jenž slove krásná, jinak judica [29. března]. Toho dvoru ne- uměli užívati jakž náleželo, anebo se báli, aby vrchnosti hrubej v očích nebyl, aby je o něj nepřipravila, raději jej svedli, roli rozdělili, něco sobě osobili a tři sedláky tu osadili. Ježto měli by z něho podle též smlouvy a trhu koupeného na veřejnou zemskou po- 24. třebu a hotovost jeden kůň a čtvrt vozu vypravovati. Kdo to nyní spra- vuje věděti se nemůže, snad to k obecnímu statku ouhrnkem připojeno. Na clo privilegium. Dvůr Vodice k obci při- koupen. 29
Strana 30
Devátá vrch- nost Mladobo leslavských. Sedmnácté privilegium Mladoboleslavských. Když po smrti pana Adama Tovačovského z Cimburku etc., kterýž bez dědicův s tohoto světa prostředkem smrti sešel, to panství mlado- boleslavské na paní Johanku z Krajku, někdy vdovu po panu Janovi Tovačovském z Cimburku“ a potom manželku pana Jana z Šelnberka a z Kosti, nejvyššího komorníka království českého, kterýž sobě ji po smrti pana Jana Tovačovského z Cimburku za manželku pojal, jakožto na vlastní paní máteř jeho právem odoumrt- ním připadlo. Tehdy pan Jan z Šelnberka a z Kosti, nejvyšší komorník království českého, ujav správu toho panství spolu s paní Johan- nou z Krajku etc., manželkou svou, potvrdili všechněch privilegií Konfirmací a všelijakých milostí a vejsad zouplna Mladoboleslavským, počna předešlých od privilegií pánův Michalcův a pánův Tovačovských i jiných. privilegií. Při tom kdež měli předešle od pana Jindřicha z Michalovic kaštu neb solnici sobě darovanou, za to aby soli s potřebu na zámek Solnici odvozovali; to sobě zámečtí zveličili, že tu sůl od obce i do svobodnou. dvorův dávati museli; nyní to tímto privilegium složeno, aby ji Vedení vody toliko s potřebu kuchyně zámecké odvozovali. Item vedení vody do města, do města městu a obci darováno, však pod jistý roční plat: kteří viz níže na sousedé pivovary mají, půl šesta groše, sousedi po 3 gr. čes. listu 41. a podruzi po půl druhém groši českém jednou v roce. - (N. B. To vedení vody tehdáž nebylo z řeky Jizery, nebo vodárna ani věže vodní ještě vystavena nebyla, nežli po trubách z zámku kosmonoského dosti nákladně, o čemž někteří pamětníci povídali) — 25. níže list 41. Item, rychtářství městské od pana Ješka z Michalovic prodané, to koupené zůstávalo a dosti nepořádně postupováno, nebo mnozí neužiteční do něho se vkupovali, to rychtářství na vrchnost připadlo a jí odevzdáno bylo, až zase obci darováno. Na potvrzení k tomu listu pargamenovému pečeti své pán i paní přitiskli a přivěsiti dali. Dán a psán na Boleslavi Mladém léta 50 Božího 1503., v středu před svatým Janem Křtitelem [21. června]5°. Osmnácté privilegium Mladoboleslavských od též vrch- nosti jako předešlé, od pana Jana z Šelnberka a z Kosti, nejvyš- šího komorníka království českého a paní Johanny z Krajku, manželky jeho, potvrzení privilegium předešlého pana Petra z Mi- chalovic etc., že obci mladoboleslavské do žádného kostela jiní kněží dáváni býti nemají nežli pod obojí způsobou, od nich této vrchnosti i od budoucích držitelův panství boleslavského. Toho Rychtářství městské. O kněži podobojí. 30
Devátá vrch- nost Mladobo leslavských. Sedmnácté privilegium Mladoboleslavských. Když po smrti pana Adama Tovačovského z Cimburku etc., kterýž bez dědicův s tohoto světa prostředkem smrti sešel, to panství mlado- boleslavské na paní Johanku z Krajku, někdy vdovu po panu Janovi Tovačovském z Cimburku“ a potom manželku pana Jana z Šelnberka a z Kosti, nejvyššího komorníka království českého, kterýž sobě ji po smrti pana Jana Tovačovského z Cimburku za manželku pojal, jakožto na vlastní paní máteř jeho právem odoumrt- ním připadlo. Tehdy pan Jan z Šelnberka a z Kosti, nejvyšší komorník království českého, ujav správu toho panství spolu s paní Johan- nou z Krajku etc., manželkou svou, potvrdili všechněch privilegií Konfirmací a všelijakých milostí a vejsad zouplna Mladoboleslavským, počna předešlých od privilegií pánův Michalcův a pánův Tovačovských i jiných. privilegií. Při tom kdež měli předešle od pana Jindřicha z Michalovic kaštu neb solnici sobě darovanou, za to aby soli s potřebu na zámek Solnici odvozovali; to sobě zámečtí zveličili, že tu sůl od obce i do svobodnou. dvorův dávati museli; nyní to tímto privilegium složeno, aby ji Vedení vody toliko s potřebu kuchyně zámecké odvozovali. Item vedení vody do města, do města městu a obci darováno, však pod jistý roční plat: kteří viz níže na sousedé pivovary mají, půl šesta groše, sousedi po 3 gr. čes. listu 41. a podruzi po půl druhém groši českém jednou v roce. - (N. B. To vedení vody tehdáž nebylo z řeky Jizery, nebo vodárna ani věže vodní ještě vystavena nebyla, nežli po trubách z zámku kosmonoského dosti nákladně, o čemž někteří pamětníci povídali) — 25. níže list 41. Item, rychtářství městské od pana Ješka z Michalovic prodané, to koupené zůstávalo a dosti nepořádně postupováno, nebo mnozí neužiteční do něho se vkupovali, to rychtářství na vrchnost připadlo a jí odevzdáno bylo, až zase obci darováno. Na potvrzení k tomu listu pargamenovému pečeti své pán i paní přitiskli a přivěsiti dali. Dán a psán na Boleslavi Mladém léta 50 Božího 1503., v středu před svatým Janem Křtitelem [21. června]5°. Osmnácté privilegium Mladoboleslavských od též vrch- nosti jako předešlé, od pana Jana z Šelnberka a z Kosti, nejvyš- šího komorníka království českého a paní Johanny z Krajku, manželky jeho, potvrzení privilegium předešlého pana Petra z Mi- chalovic etc., že obci mladoboleslavské do žádného kostela jiní kněží dáváni býti nemají nežli pod obojí způsobou, od nich této vrchnosti i od budoucích držitelův panství boleslavského. Toho Rychtářství městské. O kněži podobojí. 30
Strana 31
27. na zdržení pečeti své oba dva k tomu listu na pargameně psa- nému přivěsiti dali i k témuž se dožádali pana Petra Zveretickýho z Vartumberka a na Bydžově, pana Jiříka z Šelnberka a z Kosti, pána knížectví krnovského, pana Haška - (Hanuše neb Jana) — Zveretického z Vartumberka a pana Jaroslava z Šelnberka a z Kosti. Dán na Mladém Boleslavi léta 1503., ten pátek po svatém Barto- loměji [25. srpna] 1. Devatenácté privilegium od paní Johanny z Krajku 26. a na Mladém Boleslavi, kterýmžto Mladoboleslavským od též paní darováno clo, kteréž se při městě i okolo města Boleslavě Mladé i ve vsi Bezděčíně k ruce vrchnosti vybíralo, aby na to cesty pod Michalovici i od města až k Kosmonosům i jinde napravovali. Na potvrzení k listu tomu na pargameně psanému, pečeť svou přivěsiti rozkázala a dožádala se ku podobné věci pana Jiříka z Šelnberka a z Kosti a na Krnově, syna — (raději pastorka) — svého, též Jindřicha Hložka z Žampachu, hejtmana svého. Dán a psán ten pondělí před svatým Matějem, apoštolem božím [21. února], léta od narození Syna Božího 150852. Dvacáté privilegium Mladoboleslavským od též paní Johanny z Krajku a na Mladém Boleslavi, kterýmž potvrzuje pri- vilegium pana Petra z Michalovic a na Bezdězi — (supra No. 5.) — o víře podobojích a o dosazování kněží podobojí, též o vystěho- vání a zhoštění se od města svobodném, zcela a zouplna. Přidává i to: že nemají vrchnosti nynější ani budoucí žádných klášterův tu při městě stavěti, ani prvních opravovati k tomu konci, aby v nich mniši aneb podjednou kněži byli. Pakli by je budoucí vrchnosti v tom utiskovati chtěly, že se mohou o to ku Pražanům utíkati a kohokoli sobě k ochraně vzíti, vrchnosti své se v tý příčině zpříčiti a jim to na škodu a za rebelii počítáno býti nemá. Item potvrzuje týmž privilegium dvouch listův obzvláštních, kterýmiž Bratřím kněžím obzvláštní milost a svobody činí. Item, aby se mohli měšťané i obyvatelé mladoboleslavští prodajíc své statky a hodným člověkem osadíc, kamkoli svobodně obrátiti; a nelíbil-li by se kdo vrchnosti, má jemu dáti vrchnost půl léta napřed věděti, aby se vyprodal a jinam Na zhosty obrátil, dadouc mu ouřad boleslavský list zachovací neb fedrovní svobodné. náležitý. Na potvrzení k listu tomu na pargameně psanému paní pečeť svou přivěsiti poručila a dožádala se čtyr stavu panského Na clo při městě a okolo města. Na kněží podobojích. Klášterův nestavěti. Bratřím privilegia. 31
27. na zdržení pečeti své oba dva k tomu listu na pargameně psa- nému přivěsiti dali i k témuž se dožádali pana Petra Zveretickýho z Vartumberka a na Bydžově, pana Jiříka z Šelnberka a z Kosti, pána knížectví krnovského, pana Haška - (Hanuše neb Jana) — Zveretického z Vartumberka a pana Jaroslava z Šelnberka a z Kosti. Dán na Mladém Boleslavi léta 1503., ten pátek po svatém Barto- loměji [25. srpna] 1. Devatenácté privilegium od paní Johanny z Krajku 26. a na Mladém Boleslavi, kterýmžto Mladoboleslavským od též paní darováno clo, kteréž se při městě i okolo města Boleslavě Mladé i ve vsi Bezděčíně k ruce vrchnosti vybíralo, aby na to cesty pod Michalovici i od města až k Kosmonosům i jinde napravovali. Na potvrzení k listu tomu na pargameně psanému, pečeť svou přivěsiti rozkázala a dožádala se ku podobné věci pana Jiříka z Šelnberka a z Kosti a na Krnově, syna — (raději pastorka) — svého, též Jindřicha Hložka z Žampachu, hejtmana svého. Dán a psán ten pondělí před svatým Matějem, apoštolem božím [21. února], léta od narození Syna Božího 150852. Dvacáté privilegium Mladoboleslavským od též paní Johanny z Krajku a na Mladém Boleslavi, kterýmž potvrzuje pri- vilegium pana Petra z Michalovic a na Bezdězi — (supra No. 5.) — o víře podobojích a o dosazování kněží podobojí, též o vystěho- vání a zhoštění se od města svobodném, zcela a zouplna. Přidává i to: že nemají vrchnosti nynější ani budoucí žádných klášterův tu při městě stavěti, ani prvních opravovati k tomu konci, aby v nich mniši aneb podjednou kněži byli. Pakli by je budoucí vrchnosti v tom utiskovati chtěly, že se mohou o to ku Pražanům utíkati a kohokoli sobě k ochraně vzíti, vrchnosti své se v tý příčině zpříčiti a jim to na škodu a za rebelii počítáno býti nemá. Item potvrzuje týmž privilegium dvouch listův obzvláštních, kterýmiž Bratřím kněžím obzvláštní milost a svobody činí. Item, aby se mohli měšťané i obyvatelé mladoboleslavští prodajíc své statky a hodným člověkem osadíc, kamkoli svobodně obrátiti; a nelíbil-li by se kdo vrchnosti, má jemu dáti vrchnost půl léta napřed věděti, aby se vyprodal a jinam Na zhosty obrátil, dadouc mu ouřad boleslavský list zachovací neb fedrovní svobodné. náležitý. Na potvrzení k listu tomu na pargameně psanému paní pečeť svou přivěsiti poručila a dožádala se čtyr stavu panského Na clo při městě a okolo města. Na kněží podobojích. Klášterův nestavěti. Bratřím privilegia. 31
Strana 32
Ves Kolo- muty k obci koupena. N. B. Ves Kolomu- ty od vrch- nosti koupena. Desátá vrchnost Mladobole- slavských. a dvouch stavu rytířského, že sou podobně pečeti své přitiskli. Dán v pátek před svatým Vavřincem mučedlníkem božím [8. srpna] léta Páně 151153. Léta Páně 1513., v outerý [bylo v pondělí] na svatého Benedikta [21. března], mladoboleslavská obec prostředkováním pana Kundrata z Krajku a na Mladém Boleslavi, vrchnosti své dědičné, od pana Jana a pana Arnošta z Řepan a z Neviklova smlouvou a trhem koupili ves Kolomuty s tvrzí a dvorem čejkov- ským, s poplužím, dědinami, lukami, lesy, rybníky etc. za jeden tisíc kop gr. českých, na roky tu sumu platili: při svatém Jiří léta 1515. složili 200 kop gr. čes., ostatní sumu každoročně při svatém Jiří po 150 kop gr. platili. Ten trh měli prodávající obci mladoboleslavské ve dcky zemské vložiti — (a bez pochyb- nosti vložili). — Smlouvu prodávající i kupující stvrdili pečeťmi svými a dožádali se pana smlouvce a prostředníka svrchupsaného též k přitištění pečeti jeho. Dán a psán léta a dne svrchupsaného. Nápodobně léta 1516. pan Kundrát Krajíř z Krajku 28. a na Mladém Boleslavi prodal k obci mladoboleslavské dvůr svůj kolomutský a dvůr čejkovský i s dvory kmetcími též v Kolomu- tech54, s lidmi, platy, lesy, s rybníkem, za jmenovitou sumu zou- plna zaplacenou i do desk zemských vložiti měl. — (Ta smlouva v tom trhu není křtěna, snad pán jakožto vrchnost milostivá, pa- matujíc, že od Boha veliké dobrodiní přijal, když mu paní sestra jeho, paní Johanna z Krajku, nemající žádných dědicův, jakožto bratru svému vlastnímu toho panství mladoboleslavského a snad i brandejského postoupila, to právo manské, kteréž na té vsi Ko- lomutech od pánův Jana a Arnošta z Řepan a z Neviklova pro- dané jakožto vrchnost dědičná měl, Mladoboleslavským daroval i do desk zemských, když král v zemi bude, vložiti se zamluvil.) — Na svědomí pečeť svou k listu tomu na pargameně psanému při- věsiti rozkázal a dožádal se k témuž podobně čtyr stavu rytíř- ského osob. Dán léta Páně 1516. v středu po svatém Mikoláši [10. prosince]55. Pan Kundrat Krajíř z Krajku a na Mladém Boleslavi 29. učinil jisté vyměření Mladoboleslavským o vaření piva podoleckým sousedům, kterýmž městští piva k vlastnímu truňku vařiti hájili. Aby předměstští a podolečtí sousedé mohli vařiti pivo, však toliko k svému vlastnímu pití, též čeládce, nádeníkům a dělníkům svým, O vaření piva od Podolec- kých. 32
Ves Kolo- muty k obci koupena. N. B. Ves Kolomu- ty od vrch- nosti koupena. Desátá vrchnost Mladobole- slavských. a dvouch stavu rytířského, že sou podobně pečeti své přitiskli. Dán v pátek před svatým Vavřincem mučedlníkem božím [8. srpna] léta Páně 151153. Léta Páně 1513., v outerý [bylo v pondělí] na svatého Benedikta [21. března], mladoboleslavská obec prostředkováním pana Kundrata z Krajku a na Mladém Boleslavi, vrchnosti své dědičné, od pana Jana a pana Arnošta z Řepan a z Neviklova smlouvou a trhem koupili ves Kolomuty s tvrzí a dvorem čejkov- ským, s poplužím, dědinami, lukami, lesy, rybníky etc. za jeden tisíc kop gr. českých, na roky tu sumu platili: při svatém Jiří léta 1515. složili 200 kop gr. čes., ostatní sumu každoročně při svatém Jiří po 150 kop gr. platili. Ten trh měli prodávající obci mladoboleslavské ve dcky zemské vložiti — (a bez pochyb- nosti vložili). — Smlouvu prodávající i kupující stvrdili pečeťmi svými a dožádali se pana smlouvce a prostředníka svrchupsaného též k přitištění pečeti jeho. Dán a psán léta a dne svrchupsaného. Nápodobně léta 1516. pan Kundrát Krajíř z Krajku 28. a na Mladém Boleslavi prodal k obci mladoboleslavské dvůr svůj kolomutský a dvůr čejkovský i s dvory kmetcími též v Kolomu- tech54, s lidmi, platy, lesy, s rybníkem, za jmenovitou sumu zou- plna zaplacenou i do desk zemských vložiti měl. — (Ta smlouva v tom trhu není křtěna, snad pán jakožto vrchnost milostivá, pa- matujíc, že od Boha veliké dobrodiní přijal, když mu paní sestra jeho, paní Johanna z Krajku, nemající žádných dědicův, jakožto bratru svému vlastnímu toho panství mladoboleslavského a snad i brandejského postoupila, to právo manské, kteréž na té vsi Ko- lomutech od pánův Jana a Arnošta z Řepan a z Neviklova pro- dané jakožto vrchnost dědičná měl, Mladoboleslavským daroval i do desk zemských, když král v zemi bude, vložiti se zamluvil.) — Na svědomí pečeť svou k listu tomu na pargameně psanému při- věsiti rozkázal a dožádal se k témuž podobně čtyr stavu rytíř- ského osob. Dán léta Páně 1516. v středu po svatém Mikoláši [10. prosince]55. Pan Kundrat Krajíř z Krajku a na Mladém Boleslavi 29. učinil jisté vyměření Mladoboleslavským o vaření piva podoleckým sousedům, kterýmž městští piva k vlastnímu truňku vařiti hájili. Aby předměstští a podolečtí sousedé mohli vařiti pivo, však toliko k svému vlastnímu pití, též čeládce, nádeníkům a dělníkům svým, O vaření piva od Podolec- kých. 32
Strana 33
a to v městě v pivovaře. Však aby toho piva na prodaj neod- bývali, ani v něm žádným způsobem nehandlovali, pod propa- dením do smrti té svobody. Na potvrzení pečetí panskou ten list upečetín. Dán léta 1516. v středu ochtáb svatého Štěpána [2. ledna]5s. Pan Kundrát z Krajku a na Mladém Boleslavi, hejtman toho času kraje boleslavského, jisté vyměření v městě Mladé Bo- leslavi mezi řezníky domácími a huntýři, nebo řezníky přespolními, učinil, jak by se říditi měli, totiž osum osob k dohlídání k řez- níkům a huntýřům nařízeno, čtyry osoby z řezníkův domácích a čtyry osoby z obce: aby řezníci i huntýři hodný dobytek bili a než zabijí, dvoum osobám z těch osmi ohledati dali. V sobotu a v outerý aby se všecka masa zbitých hovad na šraky vynesla a vyvěsila. Vepřové maso i droby aby se též s dostatkem pro- dávalo. Váhu k vážení masa, sádla a loje aby každý spravedlivou měl, a, po čem by se kámen toho prodávati měl, těch osum osob to naříditi má. Kože, loje i sádla domácím aby se prodávaly v sluš- nosti. Na potvrzení toho pečeť svou vlastní k tomu listu a zápisu na pargameně psanému přivěsiti dal a dožádal se tří vladyk, aby podobně své pečeti přivěsili. Dán a psán léta Božího 1516. v pátek před svatým Mikolášem [5. prosince]5°. Léta Páně 1518 týž pan Kundrat z Krajku jinak z By- střice, obnovil6 ouřad konšelský v městě Mladé Boleslavi, jakž Obnova rady konšelské se ta obnova v „Knihách dědických městských velkých“ hned v Mladé napřed poznamenaná nachází v slovích těchto: Boleslavi. Anno ab orbe redempto 1518. dominus Conradus de Krayk alias de Bystřice renovavit senatum consularem Neoboleslaviensem: 30. isti sunt electi: Martinus Škopek, Venceslaus faber, Vitus Volovniček, Matheus Oczas, Nicolaus pannifex, Duchko Zamoský, Martinus faber, Jacobus Zezhule, Caspar carnifex, Johannes Pěknik, Nicolaus Steyskal, Johannes Ambrosii“. Následujícího roku 1519. jako i druhého 1520. podobným způsobem od též vrchnosti obnova úřadu konšelského v témž městě se dála, pri- mas“2 předešlý Martin Škopek zanechán, jiní něco pro- měněni. Toho času přebýval v městě Mladý Boleslavi vzácný muž a učený, Nicolaus Claudianus phisicus Boleslaviensis“3, bez po- chybnosti té obci velice platný, kterýž v též knize dědické také poznamenán jest a jeho epigrammata a verše tam napřed psána jsou 4. Vyměření řezníkům a huntýřům, jak prodávati mají. 1. 33
a to v městě v pivovaře. Však aby toho piva na prodaj neod- bývali, ani v něm žádným způsobem nehandlovali, pod propa- dením do smrti té svobody. Na potvrzení pečetí panskou ten list upečetín. Dán léta 1516. v středu ochtáb svatého Štěpána [2. ledna]5s. Pan Kundrát z Krajku a na Mladém Boleslavi, hejtman toho času kraje boleslavského, jisté vyměření v městě Mladé Bo- leslavi mezi řezníky domácími a huntýři, nebo řezníky přespolními, učinil, jak by se říditi měli, totiž osum osob k dohlídání k řez- níkům a huntýřům nařízeno, čtyry osoby z řezníkův domácích a čtyry osoby z obce: aby řezníci i huntýři hodný dobytek bili a než zabijí, dvoum osobám z těch osmi ohledati dali. V sobotu a v outerý aby se všecka masa zbitých hovad na šraky vynesla a vyvěsila. Vepřové maso i droby aby se též s dostatkem pro- dávalo. Váhu k vážení masa, sádla a loje aby každý spravedlivou měl, a, po čem by se kámen toho prodávati měl, těch osum osob to naříditi má. Kože, loje i sádla domácím aby se prodávaly v sluš- nosti. Na potvrzení toho pečeť svou vlastní k tomu listu a zápisu na pargameně psanému přivěsiti dal a dožádal se tří vladyk, aby podobně své pečeti přivěsili. Dán a psán léta Božího 1516. v pátek před svatým Mikolášem [5. prosince]5°. Léta Páně 1518 týž pan Kundrat z Krajku jinak z By- střice, obnovil6 ouřad konšelský v městě Mladé Boleslavi, jakž Obnova rady konšelské se ta obnova v „Knihách dědických městských velkých“ hned v Mladé napřed poznamenaná nachází v slovích těchto: Boleslavi. Anno ab orbe redempto 1518. dominus Conradus de Krayk alias de Bystřice renovavit senatum consularem Neoboleslaviensem: 30. isti sunt electi: Martinus Škopek, Venceslaus faber, Vitus Volovniček, Matheus Oczas, Nicolaus pannifex, Duchko Zamoský, Martinus faber, Jacobus Zezhule, Caspar carnifex, Johannes Pěknik, Nicolaus Steyskal, Johannes Ambrosii“. Následujícího roku 1519. jako i druhého 1520. podobným způsobem od též vrchnosti obnova úřadu konšelského v témž městě se dála, pri- mas“2 předešlý Martin Škopek zanechán, jiní něco pro- měněni. Toho času přebýval v městě Mladý Boleslavi vzácný muž a učený, Nicolaus Claudianus phisicus Boleslaviensis“3, bez po- chybnosti té obci velice platný, kterýž v též knize dědické také poznamenán jest a jeho epigrammata a verše tam napřed psána jsou 4. Vyměření řezníkům a huntýřům, jak prodávati mají. 1. 33
Strana 34
Jedenmecitmé privilegium Mladoboleslavských od též Potvrzení vrchnosti pana Kundrata Krajíře z Krajku a na Mladém Boleslavi, o náboženství kterýmž potvrzuje předešlých privilegií pánův Michalcův, pánův podobojích, Tovačovských, pana z Šelnberka a paní Johanny z Krajku sestry aby při sobě své zouplna. Dále, aby nebyli povinni žádné vrchnosti budoucí stáli. člověčenství a poddanosti slibovati, pokudž jim privilegií jejich nepotvrdí, že je při náboženství a všech řádích starobylých zůstaví. A pokudž by je vrchnost chtěla v náboženství podobojím utisko- vati, aby se neopouštěli, ale proti tomu stáli. A kdo by se z toho vytrhl a s nimi státi nechtěl, aby ho mezi sebou netrpěli a všech svých svobod zbavili. Na potvrzení a svědomí dal přivěsiti pečeť svou k listu tomu na pargameně psanému, s dožádáním paní Jo- hanny z Krajku a na Mladém Boleslavi, sestry své a tří pánův a tří vládyk. Dán na Boleslavi Mladém léta 1519., v středu po svatém Valentinu [16. února] 5. Léta 1521 v středu po svatém Vincencii [23. ledna], 31. 2. Obnova rady obnoven ouřad konšelský v městě Boleslava Mladého, za primasa v Mladě volen Kašpar řezník, kterýž předešle léta 1518. Caspar car- Boleslavi. nifex napsán jest, a jiní témeř všichni zanecháni, málo proměněni. Léta 1522 v středu den svatého Vincencia [22. ledna], obnoven podobně ouřad konšelský od též vrchnosti pana Kund- rata z Krajku a na Mladém Boleslavi, primas jiný volen, Vaněk Starý kovář. Léta 1523 v středu před svatým Vincenciem [21. ledna], jako i léta 1524. v středu po ochtábu třech králův [13. ledna] a léta 1525. [18. ledna] v středu den svaté Pryšky, podobným způsobem od též vrchnosti obnoven byl úřad konšelský v městě Mladé Boleslavi, primas předešlý zanechán, některé málo osoby proměněny. Léta 1525 v sobotu po svaté panně Markétě [15. čer- vence] jistou smlouvou a trhem město a obec mladoboleslavská koupily od pana Markvarta Frička z Daliměřic a na Domausnicích k obci své tvrz Voleňovice pustou s dvory, dědinami, lukami, etc. a ves Voleňovice, též pustou, ves ce- lou Stakory s dvorem poplužním, ves celou Plazy s podda- cím v ní kostelem, ves Husí Lhůtu, ves Uhelnici pustou, rybníkův osum, rybníčkův šestnáct, za sumu dva tisíce osum set padesáte kop grošů českých“6. Dali na hotově 500 kop gr. čes., Koupě vsi Stakor, Plaz, Husí Lhoty, Uhelnice. 3. 34
Jedenmecitmé privilegium Mladoboleslavských od též Potvrzení vrchnosti pana Kundrata Krajíře z Krajku a na Mladém Boleslavi, o náboženství kterýmž potvrzuje předešlých privilegií pánův Michalcův, pánův podobojích, Tovačovských, pana z Šelnberka a paní Johanny z Krajku sestry aby při sobě své zouplna. Dále, aby nebyli povinni žádné vrchnosti budoucí stáli. člověčenství a poddanosti slibovati, pokudž jim privilegií jejich nepotvrdí, že je při náboženství a všech řádích starobylých zůstaví. A pokudž by je vrchnost chtěla v náboženství podobojím utisko- vati, aby se neopouštěli, ale proti tomu stáli. A kdo by se z toho vytrhl a s nimi státi nechtěl, aby ho mezi sebou netrpěli a všech svých svobod zbavili. Na potvrzení a svědomí dal přivěsiti pečeť svou k listu tomu na pargameně psanému, s dožádáním paní Jo- hanny z Krajku a na Mladém Boleslavi, sestry své a tří pánův a tří vládyk. Dán na Boleslavi Mladém léta 1519., v středu po svatém Valentinu [16. února] 5. Léta 1521 v středu po svatém Vincencii [23. ledna], 31. 2. Obnova rady obnoven ouřad konšelský v městě Boleslava Mladého, za primasa v Mladě volen Kašpar řezník, kterýž předešle léta 1518. Caspar car- Boleslavi. nifex napsán jest, a jiní témeř všichni zanecháni, málo proměněni. Léta 1522 v středu den svatého Vincencia [22. ledna], obnoven podobně ouřad konšelský od též vrchnosti pana Kund- rata z Krajku a na Mladém Boleslavi, primas jiný volen, Vaněk Starý kovář. Léta 1523 v středu před svatým Vincenciem [21. ledna], jako i léta 1524. v středu po ochtábu třech králův [13. ledna] a léta 1525. [18. ledna] v středu den svaté Pryšky, podobným způsobem od též vrchnosti obnoven byl úřad konšelský v městě Mladé Boleslavi, primas předešlý zanechán, některé málo osoby proměněny. Léta 1525 v sobotu po svaté panně Markétě [15. čer- vence] jistou smlouvou a trhem město a obec mladoboleslavská koupily od pana Markvarta Frička z Daliměřic a na Domausnicích k obci své tvrz Voleňovice pustou s dvory, dědinami, lukami, etc. a ves Voleňovice, též pustou, ves ce- lou Stakory s dvorem poplužním, ves celou Plazy s podda- cím v ní kostelem, ves Husí Lhůtu, ves Uhelnici pustou, rybníkův osum, rybníčkův šestnáct, za sumu dva tisíce osum set padesáte kop grošů českých“6. Dali na hotově 500 kop gr. čes., Koupě vsi Stakor, Plaz, Husí Lhoty, Uhelnice. 3. 34
Strana 35
32. 33. na svatý Havel potom 1000 kop gr. čes. a při svatém Jiří léta 1526. 500 kop gr. čes.; potom při svatém Havlu 500 kop gr. čes. a při svatém Havlu léta 1527. ostatek 350 kop gr. čes. s jistými výminkami v též smlouvě obsaženými. Tu smlouvu sobě potvrdili pečetí svých přitištěním a dožádali se k přitištění dvouch osob stavu rytířského, smlouvcův a ubrmanův. Actum léta a dne svrchu- psaného. Tato smlouva ve dcky zemské jest vložena a vepsána léta 1529., v pátek po svaté Žofii [21. května]. A král český Ludvík na žádost pana Kundrata z Krajku a na Mladém Boleslavi — (která by to nyní vrchnost poddaným svým učinila?) — toho trhu a koupě s povolením svým královským potvrditi ráčil přikazuje úředníkům desk zemských království českého, aby Mla- doboleslavským, když by toho žádali, ten trh zouplna ve doky zemské vložiti a vepsati rozkázali. Na svědomí pečeť královské!!] k té konfirmací a povolení přivěšena. Dán v Budíně v sobotu po povýšení svatého Kříže [16. září] léta 1525. a království uher- ského a českého desátého. Ad relationem magnifici domini, do- mini Adae de Nova Domo, suppremi regni Bohemiae cancellarii. Vložena ta smlouva do desk léta a dne ut paulo superiuses. Při témž trhu a smlouvě prodán jest také mezi jinými rybníky plazský rybník, o nějž aneb o zvyšování hráze a splavu před tím rozepře byla mezi panem Jindřichem Hložkem z Žam- pachu a na Březně a týmž panem Markvartem Fričkem z Dali- měřic a na Domausnicích“9. Ta rozepře smluvena jest léta 1528. v outerý svatodušní mezi nimi skrze pana Fridricha, purkrabí z Do- nína a na Nových Benátkách a pana Rašína z Ryzmburku a na Staré, podkomořího měst Králové Její Milosti v království českém, Mikoláše Vančuru z Rehnic a na Valečově“, hejtmana kraje bo- leslavského a Jana Vodkolka z Oujezdce a na Pěčicích, kdež jest pohnal Jindřich Hložek z Žampachu Markvarta Frička z Daliměřic k soudu zemskému ze sta kop pokuty pro zvyšování té hráze na tom rybníce plazském mimo smlouvu předešlou mezi Janem La- pačkou a Mikolášem Fričkem z Daliměřic etc. Tou smlouvou cejch jistej kamennej vyměřen, jak daleko má ten rybník topiti a vodou držán býti. Též o napravování cesty na hrázi, o pastvu v sušení rybníka, o sádce pod rybníkem. Dále zůstavili toho při předešlé o té věci smlouvě, někdy panem Jarošem Stranovským učiněné. A tuto smlouvu na dvě cedule řezané“i, v jedna slova sepsané, Potvrzení toho trhu od krále Ludvíka českého. Smlouva O rybník plazský. 35
32. 33. na svatý Havel potom 1000 kop gr. čes. a při svatém Jiří léta 1526. 500 kop gr. čes.; potom při svatém Havlu 500 kop gr. čes. a při svatém Havlu léta 1527. ostatek 350 kop gr. čes. s jistými výminkami v též smlouvě obsaženými. Tu smlouvu sobě potvrdili pečetí svých přitištěním a dožádali se k přitištění dvouch osob stavu rytířského, smlouvcův a ubrmanův. Actum léta a dne svrchu- psaného. Tato smlouva ve dcky zemské jest vložena a vepsána léta 1529., v pátek po svaté Žofii [21. května]. A král český Ludvík na žádost pana Kundrata z Krajku a na Mladém Boleslavi — (která by to nyní vrchnost poddaným svým učinila?) — toho trhu a koupě s povolením svým královským potvrditi ráčil přikazuje úředníkům desk zemských království českého, aby Mla- doboleslavským, když by toho žádali, ten trh zouplna ve doky zemské vložiti a vepsati rozkázali. Na svědomí pečeť královské!!] k té konfirmací a povolení přivěšena. Dán v Budíně v sobotu po povýšení svatého Kříže [16. září] léta 1525. a království uher- ského a českého desátého. Ad relationem magnifici domini, do- mini Adae de Nova Domo, suppremi regni Bohemiae cancellarii. Vložena ta smlouva do desk léta a dne ut paulo superiuses. Při témž trhu a smlouvě prodán jest také mezi jinými rybníky plazský rybník, o nějž aneb o zvyšování hráze a splavu před tím rozepře byla mezi panem Jindřichem Hložkem z Žam- pachu a na Březně a týmž panem Markvartem Fričkem z Dali- měřic a na Domausnicích“9. Ta rozepře smluvena jest léta 1528. v outerý svatodušní mezi nimi skrze pana Fridricha, purkrabí z Do- nína a na Nových Benátkách a pana Rašína z Ryzmburku a na Staré, podkomořího měst Králové Její Milosti v království českém, Mikoláše Vančuru z Rehnic a na Valečově“, hejtmana kraje bo- leslavského a Jana Vodkolka z Oujezdce a na Pěčicích, kdež jest pohnal Jindřich Hložek z Žampachu Markvarta Frička z Daliměřic k soudu zemskému ze sta kop pokuty pro zvyšování té hráze na tom rybníce plazském mimo smlouvu předešlou mezi Janem La- pačkou a Mikolášem Fričkem z Daliměřic etc. Tou smlouvou cejch jistej kamennej vyměřen, jak daleko má ten rybník topiti a vodou držán býti. Též o napravování cesty na hrázi, o pastvu v sušení rybníka, o sádce pod rybníkem. Dále zůstavili toho při předešlé o té věci smlouvě, někdy panem Jarošem Stranovským učiněné. A tuto smlouvu na dvě cedule řezané“i, v jedna slova sepsané, Potvrzení toho trhu od krále Ludvíka českého. Smlouva O rybník plazský. 35
Strana 36
Stará smlouva o ten rybník plazský. smlouvcové poznamenati a k ní pečeti své přitisknouti poručili i každé straně jednu ceduli odvedli, kterouž smlouvu mají sobě do desk zemských vložiti. Stalo se léta 1528. v outerý svatodušní. [2. června]. N. B. Referiruje se tuto na starou smlouvu panem Jarošem Stranovským učiněnou o týž rybník a hráz jeho mezi panem Janem Lapačkou z Března a panem Mikolášem Fričkem z Voleno- vic etc. Taky smlouva in originali zůstávati měla za držiteli statku březenského, nebo ji pan Jindřich z Bubna na pargameně psanou a zpečetěnou ukazoval na rybníce plazském, když bylo vyjeto na mezníky v témž rybníce v pondělí den stětí svatého Jana léta 1569. [29. srpna]. Ta smlouva jest předně o ten rybník a spouštění vody z něho; potom o cestu, kudy voda na ten rybník jde; o pastvy a napájení dobytka v témž rybníce; o nadýmáček pod týmž ryb- níkem; o kostely plazský a březenský etc. Tu smlouvu měli sobě zdržeti pod pokutou jedno sto kop gr. český, kdo by ji v čem pro- trhl. Tu smlouvu ubrman“, pan Jaroš Stranovský, stvrdil pečetí 34. svou k ní přivěšenou a dožádal se jiných tří pánů etc. k přitisknutí pečeti jejich ku přivěšení. Psána ta smlouva léta od narození Božího 1457., ten v úterý po neděli, jenž slove družebná. [29. března]. Léta 1526 v středu po svatém Pavlu na víru obrácení Obnova rady [1. února] pan Arnošt Krajíř z Krajku z rozkazu a na místě pana Mlado otce svého, pana Kundrata Krajíře z Krajku, obnovil ouřad kon- boleslavský. šelský v městě Mladé Boleslavi: zanechán primas předešlý Václav Starší kovář, a v nově přidáni Petr Hruška, Martin Sádlo a Václav Sekera. Léta 1527 v středu před svatým Antonínem [14. ledna] podobným způsobem z rozkazu vrchnosti skrz pana Arnošta Krajíře rada konšelská obnovena: primasem učiněn Vít Volovníček, jiní proměněni. Léta 1528 v středu před svatým Antonínem [15. ledna] podobným způsobem úřad konšelský obnoven, primas pře- dešlý zanechán. Dvamecítmé privilegium Mladoboleslavských od krále Ferdinanda Prvního českého, kterýmž k žádosti pana Kundrata Krajíře z Krajku a na Mladém Boleslavi povoleno: aby to před- městí za branami svatojánskou a klášterskou spojiti a v jedno město zavříti i zdí obehnati mohl. A aby též předměstí všelijakých Trh sobotní obchodův městských a handlův požívati mohlo jako jiná města, potvrzen. též aby trh svobodný každou sobotu mělo. Listu toho s přivě- Nový město připojeno k Starýmu. 36
Stará smlouva o ten rybník plazský. smlouvcové poznamenati a k ní pečeti své přitisknouti poručili i každé straně jednu ceduli odvedli, kterouž smlouvu mají sobě do desk zemských vložiti. Stalo se léta 1528. v outerý svatodušní. [2. června]. N. B. Referiruje se tuto na starou smlouvu panem Jarošem Stranovským učiněnou o týž rybník a hráz jeho mezi panem Janem Lapačkou z Března a panem Mikolášem Fričkem z Voleno- vic etc. Taky smlouva in originali zůstávati měla za držiteli statku březenského, nebo ji pan Jindřich z Bubna na pargameně psanou a zpečetěnou ukazoval na rybníce plazském, když bylo vyjeto na mezníky v témž rybníce v pondělí den stětí svatého Jana léta 1569. [29. srpna]. Ta smlouva jest předně o ten rybník a spouštění vody z něho; potom o cestu, kudy voda na ten rybník jde; o pastvy a napájení dobytka v témž rybníce; o nadýmáček pod týmž ryb- níkem; o kostely plazský a březenský etc. Tu smlouvu měli sobě zdržeti pod pokutou jedno sto kop gr. český, kdo by ji v čem pro- trhl. Tu smlouvu ubrman“, pan Jaroš Stranovský, stvrdil pečetí 34. svou k ní přivěšenou a dožádal se jiných tří pánů etc. k přitisknutí pečeti jejich ku přivěšení. Psána ta smlouva léta od narození Božího 1457., ten v úterý po neděli, jenž slove družebná. [29. března]. Léta 1526 v středu po svatém Pavlu na víru obrácení Obnova rady [1. února] pan Arnošt Krajíř z Krajku z rozkazu a na místě pana Mlado otce svého, pana Kundrata Krajíře z Krajku, obnovil ouřad kon- boleslavský. šelský v městě Mladé Boleslavi: zanechán primas předešlý Václav Starší kovář, a v nově přidáni Petr Hruška, Martin Sádlo a Václav Sekera. Léta 1527 v středu před svatým Antonínem [14. ledna] podobným způsobem z rozkazu vrchnosti skrz pana Arnošta Krajíře rada konšelská obnovena: primasem učiněn Vít Volovníček, jiní proměněni. Léta 1528 v středu před svatým Antonínem [15. ledna] podobným způsobem úřad konšelský obnoven, primas pře- dešlý zanechán. Dvamecítmé privilegium Mladoboleslavských od krále Ferdinanda Prvního českého, kterýmž k žádosti pana Kundrata Krajíře z Krajku a na Mladém Boleslavi povoleno: aby to před- městí za branami svatojánskou a klášterskou spojiti a v jedno město zavříti i zdí obehnati mohl. A aby též předměstí všelijakých Trh sobotní obchodův městských a handlův požívati mohlo jako jiná města, potvrzen. též aby trh svobodný každou sobotu mělo. Listu toho s přivě- Nový město připojeno k Starýmu. 36
Strana 37
36. šením pečeti královské datum na hradě pražském v outerý po svatém Matouši, evangelistu Páně [22. září], léta 1528. a království 35. jeho uherského a českého druhého"4. Adam de Nova Domo sup- remus regni Bohemiae cancellarius“. Léta 1529. v středu před svatým Antonínem [13. ledna] pan Arnošt Krajíř z Krajku na místě pana otce svého, pana Obnova rady mlado- Kundrata Krajíře, obnovil ouřad konšelský v městě Boleslava boleslavský. Mladého. Primasem učiněn Václav Starší kovář. Léta 1530. v středu po svatém Pavlu na víru obrácení [26. ledna] týmž způsobem jako roku předešlého rada konšelská ob- novena. Primas volen Martin Sádlo, jiní proměněni Léta 1531. v středu den svaté Pryšky [18. ledna] týmž způ- sobem úřad konšelský obnoven, primas předešlý zanechán. Léta 1532. v středu den svatého Antonína [17. ledna] pan Arnošt Krajiř z Krajku na místě pana otce svého, pana Kundrata Krajíře z Krajku, obnovil radu konšelskou; za primasa volen Vít Volovníček. Léta 1533. v středu před svatým Antonínem [15. ledna] týmž způsobem rada konšelská obnovena, primas proměněn, Martin Sádlo, přidán do rady Jiřík tobolář. Léta 1534. v středu před svatým Antonínem [14. ledna], pan Kundrat Krajíř z Krajku skrze jisté vyslané osoby obnovil radu Mladoboleslavským, primasem nový učiněn Václav Rakov- nický, přidáni tehdáž do rady Jan Sekera a Jíra Šimůnkův. Léta 1535. v středu před svatým Antonínem [13. ledna] pan Arnošt Krajíř na místě pana otce svého, pana Kundrata z Kralku, obnovil radu konšelskou v městě Mladém Boleslavi, primas pře- dešlý zanechán. Léta 1536. v středu před svatým Antonínem [12. ledna] pan Kundrat Krajíř skrze vyslané své obnovil radu v městě Mladém Boleslavi, primas nový volen Vavřinec krejčí. Léta 1537. v středu den svateho Antonína [17. ledna] podob- ným způsobem pan Kundrat Krajíř skrze vyslané své obnovil radu v městě Boleslavi, primas předešlý nechán, přidán do rady Petr Militký"6. Léta 1537. v pondělí po přenesení svatého Václava [5. března], jinak po neděli oculi, držán byl sněm stavův krá- lovství českého na hradě pražském, při kterémž sněmu král Fer- 5. 6. 7. 37
36. šením pečeti královské datum na hradě pražském v outerý po svatém Matouši, evangelistu Páně [22. září], léta 1528. a království 35. jeho uherského a českého druhého"4. Adam de Nova Domo sup- remus regni Bohemiae cancellarius“. Léta 1529. v středu před svatým Antonínem [13. ledna] pan Arnošt Krajíř z Krajku na místě pana otce svého, pana Obnova rady mlado- Kundrata Krajíře, obnovil ouřad konšelský v městě Boleslava boleslavský. Mladého. Primasem učiněn Václav Starší kovář. Léta 1530. v středu po svatém Pavlu na víru obrácení [26. ledna] týmž způsobem jako roku předešlého rada konšelská ob- novena. Primas volen Martin Sádlo, jiní proměněni Léta 1531. v středu den svaté Pryšky [18. ledna] týmž způ- sobem úřad konšelský obnoven, primas předešlý zanechán. Léta 1532. v středu den svatého Antonína [17. ledna] pan Arnošt Krajiř z Krajku na místě pana otce svého, pana Kundrata Krajíře z Krajku, obnovil radu konšelskou; za primasa volen Vít Volovníček. Léta 1533. v středu před svatým Antonínem [15. ledna] týmž způsobem rada konšelská obnovena, primas proměněn, Martin Sádlo, přidán do rady Jiřík tobolář. Léta 1534. v středu před svatým Antonínem [14. ledna], pan Kundrat Krajíř z Krajku skrze jisté vyslané osoby obnovil radu Mladoboleslavským, primasem nový učiněn Václav Rakov- nický, přidáni tehdáž do rady Jan Sekera a Jíra Šimůnkův. Léta 1535. v středu před svatým Antonínem [13. ledna] pan Arnošt Krajíř na místě pana otce svého, pana Kundrata z Kralku, obnovil radu konšelskou v městě Mladém Boleslavi, primas pře- dešlý zanechán. Léta 1536. v středu před svatým Antonínem [12. ledna] pan Kundrat Krajíř skrze vyslané své obnovil radu v městě Mladém Boleslavi, primas nový volen Vavřinec krejčí. Léta 1537. v středu den svateho Antonína [17. ledna] podob- ným způsobem pan Kundrat Krajíř skrze vyslané své obnovil radu v městě Boleslavi, primas předešlý nechán, přidán do rady Petr Militký"6. Léta 1537. v pondělí po přenesení svatého Václava [5. března], jinak po neděli oculi, držán byl sněm stavův krá- lovství českého na hradě pražském, při kterémž sněmu král Fer- 5. 6. 7. 37
Strana 38
dinand žádal stavův, aby s Kundratem Krajířem z Krajku jednáno bylo o slušný trh zámku Brandejsa i s jeho příslušenstvím tak, aby od země koupen a k jiným důchodům královským přidán byl. Nemohli stržiti, neměl tehdáž ceny, potom jej v pokutě propadl“. Léta 1538. v středu před svatou pannou Pryškou [16. ledna] pan Kundrat Krajíř skrze jisté osoby vyslané obnovil úřad konšelský v Mladé Boleslavi. Primasem Vít Volovníček učiněn. Léta 1539. v středu před svatým Antonínem [15. ledna] podobným způsobem pan Kundrat z Krajku skrze vyslané radu obnovil, primasem učiněn Vavřinec krejčí. Léta 1540. v středu před svatým Antonínem [14. ledna] týmž způsobem od též vrchnosti rada konšelská obnovena, primasem učiněn Martin Sádlo. (N. B. Od toho času obnova rady mladoboleslavské do kněh dědických zapisována není až po léta 1552. Čím to sešlo? Snad proměnou a z světa sjitím písaře radního, a nový neuměl do toho trefiti; až to zase Šimon Felín v létu 1552 napravil, o čemž do- leji obšírněji se oznámí.) To sem omy- Léta 1542. v neděli třetí adventní [17. prosince] umřel 37. lem vepsáno, pan Kundrat Krajíř z Krajku na Mladém Boleslavi a v středu po- svědčí na chován v kostele svatého Havla na zahradě pohřební vedle paní mladšího z Grábštejna, manželky své, kteráž před tím léta 1570. umřela. Arnošta, — syna. — [kaz!] Léta 1542. 10. dne měsíce máje, ve čtyry hodiny na P. Kundrat noc, umřel urozený pán, pan Kundrat Krajíř z Krajku a na Mladém Krajíř umřel. Boleslavi a Brandejse nad Labem, na zámku mladoboleslavském a tam také v Boleslavi na zahradě pohřební v kostelíku svatého Havla pochován7. Pán pobožný a pravdy boží milovník byl, kterouž 79 vyznal i před králem Ferdinandem v Vídni a tu v nemilost upadl9. Třímecitmé privilegium Mladoboleslavských od pana Arnošta z Krajku a na Mladém Boleslavi, pana Kundrata Krajíře Recapitulatio z Krajku vlastního syna, kterýmž potvrzuje všech předešlých svobod, předešlých práv a chvalitebných zvyklostí i privilegií od předešlých vrchností privilegií, nadaných, pánův Michalcův, pánův Tovačovských, paní Johanny zvlášť o ná- z Krajku, tety své a pana Kundrata Krajíře, otce svého. Že žádných boženství, kšafty, nápa- odoumrtí vrchnosti nemají bráti, nežli aby každý svobodně kšaftoval, dy a dál zapsal: nápad po smrti na nejbližšího přítele spadoval. A při odoumrtí. víře podobojí i s kněžími a jáhny že mají zachováni býti a jiných O zámek brandejský. 38
dinand žádal stavův, aby s Kundratem Krajířem z Krajku jednáno bylo o slušný trh zámku Brandejsa i s jeho příslušenstvím tak, aby od země koupen a k jiným důchodům královským přidán byl. Nemohli stržiti, neměl tehdáž ceny, potom jej v pokutě propadl“. Léta 1538. v středu před svatou pannou Pryškou [16. ledna] pan Kundrat Krajíř skrze jisté osoby vyslané obnovil úřad konšelský v Mladé Boleslavi. Primasem Vít Volovníček učiněn. Léta 1539. v středu před svatým Antonínem [15. ledna] podobným způsobem pan Kundrat z Krajku skrze vyslané radu obnovil, primasem učiněn Vavřinec krejčí. Léta 1540. v středu před svatým Antonínem [14. ledna] týmž způsobem od též vrchnosti rada konšelská obnovena, primasem učiněn Martin Sádlo. (N. B. Od toho času obnova rady mladoboleslavské do kněh dědických zapisována není až po léta 1552. Čím to sešlo? Snad proměnou a z světa sjitím písaře radního, a nový neuměl do toho trefiti; až to zase Šimon Felín v létu 1552 napravil, o čemž do- leji obšírněji se oznámí.) To sem omy- Léta 1542. v neděli třetí adventní [17. prosince] umřel 37. lem vepsáno, pan Kundrat Krajíř z Krajku na Mladém Boleslavi a v středu po- svědčí na chován v kostele svatého Havla na zahradě pohřební vedle paní mladšího z Grábštejna, manželky své, kteráž před tím léta 1570. umřela. Arnošta, — syna. — [kaz!] Léta 1542. 10. dne měsíce máje, ve čtyry hodiny na P. Kundrat noc, umřel urozený pán, pan Kundrat Krajíř z Krajku a na Mladém Krajíř umřel. Boleslavi a Brandejse nad Labem, na zámku mladoboleslavském a tam také v Boleslavi na zahradě pohřební v kostelíku svatého Havla pochován7. Pán pobožný a pravdy boží milovník byl, kterouž 79 vyznal i před králem Ferdinandem v Vídni a tu v nemilost upadl9. Třímecitmé privilegium Mladoboleslavských od pana Arnošta z Krajku a na Mladém Boleslavi, pana Kundrata Krajíře Recapitulatio z Krajku vlastního syna, kterýmž potvrzuje všech předešlých svobod, předešlých práv a chvalitebných zvyklostí i privilegií od předešlých vrchností privilegií, nadaných, pánův Michalcův, pánův Tovačovských, paní Johanny zvlášť o ná- z Krajku, tety své a pana Kundrata Krajíře, otce svého. Že žádných boženství, kšafty, nápa- odoumrtí vrchnosti nemají bráti, nežli aby každý svobodně kšaftoval, dy a dál zapsal: nápad po smrti na nejbližšího přítele spadoval. A při odoumrtí. víře podobojí i s kněžími a jáhny že mají zachováni býti a jiných O zámek brandejský. 38
Strana 39
náboženstvích kněží, že jim dávati ani klášterů stavěti a mnichův trpěti nemají; byli-li by v tom utiskováni, aby se ku podobojím, Jedenáctá vrchnost zvláště ku Pražanům, o to utíkali. Aby se svobodně od města Mladobole- zhosťovali a kam chtí obrátiti mohli. Aby člověčenství slibovati slavských. povinni nebyli, leč by je vrchnost při těch svobodách, zvláště v náboženství, zůstaviti připověděla. Bratří kněží při svém nábo- 38. ženství a nadání dvoumi listy obzvláštními stvrzeném, aby zůsta- veni byli, a jim se žádná překážka nedála; dům bratrský tu v klášteře vystavenýse, sbor s krchovem jim Bratřím odevzdán, aby v něm slovo boží kázali a se učením Kristovým a apoštolským způsobem prvotní církve řídili. Zahradu pohřební“ aby společně i Bratří, i kteří do kostela chodí2, užívali, v svornosti zůstávali a jedni druhým žádné protimyslnosti nečinili etc. Na svědomí k listu tomu na pargameně psanému pečeť svou pan Arnošt Krajíř při- věsil a dožádal se čtyr stavu panského a dvou stavu rytířského, aby pečeti své podobně přitiskli. Dán a psán léta 1544. v sobotu před památkou narození Panny Marie. [6. září] 83. Obšírné a milostivé to privilegium milostivé vrchnosti a pravě otce vlasti v tom městě zrodilého i pohřbeného. Dobrý ten pán k velikému neštěstí a pádu přišel, v tu ohavnou potržku země české za Ferdinanda Prvního, krále českého, v létu Páně 1547., kte- rážto potržka z podezřelého domnění pošla i z strany krále i z strany stavův českých podobojích. Král Ferdinand upřímným úmyslem Potržka aneb a podle povinnosti své před sebe vzal tažení vojenské s lidem rebelie česká v 1. 1547. válečným do země míšeňské proti kurfiřtu Hanuš-Fridrichovi Sas- kému, proto: 1. Aby císaře Karla, bratra a pána svého uposlechl, když ho v tom požádal, retoval a jemu proti kurfiřtu rebelantu pomáhal. 2. Léna některá k české koruně, kteráž tehdáž do achtu od císaře dána byla, náležející, aby obhájil, zachoval a zase k zemi české připojil. 3. Mandát poněkud neobyčejný bez sněmu obecného proti privilegiím království českého, však z potřeby spěšný o ve- řejnost, nebo potřeba toho důležitá nastávala, rozepsal. 4. Že Ce- chové podobojí Hanuš-Fridrichovi, kurfiřtu, pro náboženství na- kládají a jeho za krále míti chtějí, z ponuknutí některých se domníval. 5. Naposledy i válka šmalkfaldská[!] a proměna v zemi saské nábo- ženství při zjevení se Martina Lutera k tomu nemalou příčinu dala. Stavové pak čeští podobojí báli se o náboženství své ne- Pád a neštěstí příliš dávno reformované, aby od něho odstrčeni nebyli. 2. Postranním země české. 39. 39
náboženstvích kněží, že jim dávati ani klášterů stavěti a mnichův trpěti nemají; byli-li by v tom utiskováni, aby se ku podobojím, Jedenáctá vrchnost zvláště ku Pražanům, o to utíkali. Aby se svobodně od města Mladobole- zhosťovali a kam chtí obrátiti mohli. Aby člověčenství slibovati slavských. povinni nebyli, leč by je vrchnost při těch svobodách, zvláště v náboženství, zůstaviti připověděla. Bratří kněží při svém nábo- 38. ženství a nadání dvoumi listy obzvláštními stvrzeném, aby zůsta- veni byli, a jim se žádná překážka nedála; dům bratrský tu v klášteře vystavenýse, sbor s krchovem jim Bratřím odevzdán, aby v něm slovo boží kázali a se učením Kristovým a apoštolským způsobem prvotní církve řídili. Zahradu pohřební“ aby společně i Bratří, i kteří do kostela chodí2, užívali, v svornosti zůstávali a jedni druhým žádné protimyslnosti nečinili etc. Na svědomí k listu tomu na pargameně psanému pečeť svou pan Arnošt Krajíř při- věsil a dožádal se čtyr stavu panského a dvou stavu rytířského, aby pečeti své podobně přitiskli. Dán a psán léta 1544. v sobotu před památkou narození Panny Marie. [6. září] 83. Obšírné a milostivé to privilegium milostivé vrchnosti a pravě otce vlasti v tom městě zrodilého i pohřbeného. Dobrý ten pán k velikému neštěstí a pádu přišel, v tu ohavnou potržku země české za Ferdinanda Prvního, krále českého, v létu Páně 1547., kte- rážto potržka z podezřelého domnění pošla i z strany krále i z strany stavův českých podobojích. Král Ferdinand upřímným úmyslem Potržka aneb a podle povinnosti své před sebe vzal tažení vojenské s lidem rebelie česká v 1. 1547. válečným do země míšeňské proti kurfiřtu Hanuš-Fridrichovi Sas- kému, proto: 1. Aby císaře Karla, bratra a pána svého uposlechl, když ho v tom požádal, retoval a jemu proti kurfiřtu rebelantu pomáhal. 2. Léna některá k české koruně, kteráž tehdáž do achtu od císaře dána byla, náležející, aby obhájil, zachoval a zase k zemi české připojil. 3. Mandát poněkud neobyčejný bez sněmu obecného proti privilegiím království českého, však z potřeby spěšný o ve- řejnost, nebo potřeba toho důležitá nastávala, rozepsal. 4. Že Ce- chové podobojí Hanuš-Fridrichovi, kurfiřtu, pro náboženství na- kládají a jeho za krále míti chtějí, z ponuknutí některých se domníval. 5. Naposledy i válka šmalkfaldská[!] a proměna v zemi saské nábo- ženství při zjevení se Martina Lutera k tomu nemalou příčinu dala. Stavové pak čeští podobojí báli se o náboženství své ne- Pád a neštěstí příliš dávno reformované, aby od něho odstrčeni nebyli. 2. Postranním země české. 39. 39
Strana 40
pohrůžkám a daremným klevetám mnoho věřili. 3. Erbanuňkův“ a smluv s domem saským a kurfiřtem Hanušem-Fridrichem uči- něných zastávati chtěli. 4. Svobod svých, aby bez sněmu veřejného v něco neslušného potahováni nebyli, hájili a k kurfiřtu poněkud snad pro náboženství náklonnost měli. 5. Naposledy, když tak mnoho cizího národu do země české vedeno bylo, pro pohrůžky některé postranní, od jiných jim činěné, králi a pánu svému se nedověřovali. Ta potržka a rebelie přivedla zemi českou k velikému neštěstí a pádu, tak dobře ji potom Ferdinandus První zdusil, že za drahný čas povstati nemohla. Města pražská a jiná svobodná o tom nejlépe zvěděly, nebo se také k tomu nejvíce přiúčastňovaly a více nežli jiní přední dva stavové regovati“ chtěly, páni Pražané vždycky napřed míti žádali, jiní stavové a města po nich amen říkali. Kdo chce o tom obšírněji věděti, čti Acta Ferdinandi, knihu českou in 4. v létu 1547. vydanou a tištěnou; et contra druhou podobnou, manuscriptum od Sixta z Ottersdorfu, někdy kancléře Starého města pražského sepsanou, tam o tom obšírněji“6. Tento pan Arnošt Krajíř z Krajku také v té potržce byl inte- Brandejské resírován, na závazek vzat i trestán, dal se na milost i na nemilost. panství Dostal milosti, že mu hrdlo darováno, a při cti zachován; při bo- leslavském panství sotva řízením božím zůstaven, ale Brandejs nad p. Arnoštovi Krajířovi Labem a jeho panství znamenité, o kteréž když léta 1537. na sněmu odňato. stavův království českého na hradě pražském král Ferdinand žádal stavův, aby s Kundratem Krajířem z Krajku, otcem tohoto pana Arnošta, jednáno bylo o slušný trh zámku Brandejsa s jeho pří- slušenstvím, tak aby od země české koupen a k jiným důchodům královským přidán byl, nechtěl ho pan Kundrat Krajíř prodati, že nemá ceny a že není na prodaj87. Ale tuto při této příležitosti darmo bez ceny a bez trhu prodán jest a v nemilostivosti a po- kutě panu Arnoštovi Krajířovi vzat a odňat jest, pána svého vy- platil. Léta 1552. v středu před svatým Antonínem [13. ledna] pan Kundrat mladší z Krajku na místě pana otce svého, pana Arnošta Krajíře z Krajku obnovil radu konšelskou v městě Bo- leslavi Mladé, tito voleni: Václav apatykář primasem, Petr Trněnný, Jan kotlář, Václav Burianů, Jiřík Vondráček, Jan Havránek, Havel kosař, Pavel Holcův, Jan Stejskal, Petr Voliňský, Petr Re- Jan lékař. kordát a Matouš Vlkův. Toho času Mistr Jan lékař sousedem slo- Rada konšel- ská v Bole- slavi obnovena. 8. 40. 41. 40
pohrůžkám a daremným klevetám mnoho věřili. 3. Erbanuňkův“ a smluv s domem saským a kurfiřtem Hanušem-Fridrichem uči- něných zastávati chtěli. 4. Svobod svých, aby bez sněmu veřejného v něco neslušného potahováni nebyli, hájili a k kurfiřtu poněkud snad pro náboženství náklonnost měli. 5. Naposledy, když tak mnoho cizího národu do země české vedeno bylo, pro pohrůžky některé postranní, od jiných jim činěné, králi a pánu svému se nedověřovali. Ta potržka a rebelie přivedla zemi českou k velikému neštěstí a pádu, tak dobře ji potom Ferdinandus První zdusil, že za drahný čas povstati nemohla. Města pražská a jiná svobodná o tom nejlépe zvěděly, nebo se také k tomu nejvíce přiúčastňovaly a více nežli jiní přední dva stavové regovati“ chtěly, páni Pražané vždycky napřed míti žádali, jiní stavové a města po nich amen říkali. Kdo chce o tom obšírněji věděti, čti Acta Ferdinandi, knihu českou in 4. v létu 1547. vydanou a tištěnou; et contra druhou podobnou, manuscriptum od Sixta z Ottersdorfu, někdy kancléře Starého města pražského sepsanou, tam o tom obšírněji“6. Tento pan Arnošt Krajíř z Krajku také v té potržce byl inte- Brandejské resírován, na závazek vzat i trestán, dal se na milost i na nemilost. panství Dostal milosti, že mu hrdlo darováno, a při cti zachován; při bo- leslavském panství sotva řízením božím zůstaven, ale Brandejs nad p. Arnoštovi Krajířovi Labem a jeho panství znamenité, o kteréž když léta 1537. na sněmu odňato. stavův království českého na hradě pražském král Ferdinand žádal stavův, aby s Kundratem Krajířem z Krajku, otcem tohoto pana Arnošta, jednáno bylo o slušný trh zámku Brandejsa s jeho pří- slušenstvím, tak aby od země české koupen a k jiným důchodům královským přidán byl, nechtěl ho pan Kundrat Krajíř prodati, že nemá ceny a že není na prodaj87. Ale tuto při této příležitosti darmo bez ceny a bez trhu prodán jest a v nemilostivosti a po- kutě panu Arnoštovi Krajířovi vzat a odňat jest, pána svého vy- platil. Léta 1552. v středu před svatým Antonínem [13. ledna] pan Kundrat mladší z Krajku na místě pana otce svého, pana Arnošta Krajíře z Krajku obnovil radu konšelskou v městě Bo- leslavi Mladé, tito voleni: Václav apatykář primasem, Petr Trněnný, Jan kotlář, Václav Burianů, Jiřík Vondráček, Jan Havránek, Havel kosař, Pavel Holcův, Jan Stejskal, Petr Voliňský, Petr Re- Jan lékař. kordát a Matouš Vlkův. Toho času Mistr Jan lékař sousedem slo- Rada konšel- ská v Bole- slavi obnovena. 8. 40. 41. 40
Strana 41
42. vutným a předním z volencův po mnohá léta býval, u vrchnosti obzvláštní přízeň míval a měšťanům svým uměním i jinak mnoho dobrého prospíval88. Léta 1553. v středu po třech králích [11. ledna] pan Arnošt z Krajku, obnovil radu konšelskou v městě Mladém Bo- leslavi, primas předešlý zanechán Václav apatykář. Léta 1554. v středu po třech králích [10. ledna] pan Kundrat Krajíř na místě pana otce svého pana Arnošta z Krajku obnovil radu v městě Mladém Boleslavi, primas nový volen Tomáš kovář. Jindřich Stařimský do rady dán. Téhož léta 1554. založena jest věže vodární na zdi Věže vodární městské mladoboleslavské od pana Arnošta Krajíře z Krajku a potom na zdi měst- ské posta- druhého roku 1555. od synův a dědicův jeho, pana Kundrata, vena. pana Jiřího, pana Karla a pana Adama, bratří vlastních a nedílných z Krajku, dostavena, jakž nápis starodávní na též věži ukazuje takto: AEDIFICIVM HOC AQVAEDVCTVS FVNDA- TVM EST IMPENSIS MAGNIFICI GENEROSIQVE BARONIS DNI. D. ERNESTI KRAGERII DE KRAYK. ANNO 1554. ET POST OBITUM EIVS EXACTVM SVB DOMINATV GENEROSORVM FILIORVM EIVSDEM DNI. CONRADI, DNI. GEORGII, DNI. CAROLI ET D. ADAMI FRATRVM DE KRAYK, ANNO 155589. Léta 1555. v středu před svatým Antonínem [16. ledna] Obnova rady pan Arnošt Krajíř z Krajku naposledy radu konšelskou za živo- v Boleslavi. bytu svého v městě Boleslavi Mladé obnovil, primas nový volen Vít kožišník. Téhož léta 1555. v pondělí po svaté Kedrutě, jinak před středopostím, 18. Marcii, v hodin 23, umřel urozený a po- božný pán, pan Arnošt Krajíř z Krajku a na Mladém Boleslavi a v druhou středu pochován na pohřební zahradě při témž městě v kostelíku svatého Havla vedle paní Aleny, manželky své, kteráž před tím umřela léta 1553. v druhou středu postní [22. února]. Kázání nad tím mrtvým tělem pana Arnošta Krajíře pohřebné činil B. Jan Černý, správce tehdáž sboru mladoboleslavského»o. Léta 1556. v středu před svatým Antonínem [15. ledna] Obnova pan Kundrat, pan Jiří, pan Karel a pan Adam, bratři vlastní a ne- konšelská. dílní Krajířové z Krajku, po smrti pana otce svého, pana Arnošta Pan Arnošt Krajíř umřel. 9. 10. 43. 41
42. vutným a předním z volencův po mnohá léta býval, u vrchnosti obzvláštní přízeň míval a měšťanům svým uměním i jinak mnoho dobrého prospíval88. Léta 1553. v středu po třech králích [11. ledna] pan Arnošt z Krajku, obnovil radu konšelskou v městě Mladém Bo- leslavi, primas předešlý zanechán Václav apatykář. Léta 1554. v středu po třech králích [10. ledna] pan Kundrat Krajíř na místě pana otce svého pana Arnošta z Krajku obnovil radu v městě Mladém Boleslavi, primas nový volen Tomáš kovář. Jindřich Stařimský do rady dán. Téhož léta 1554. založena jest věže vodární na zdi Věže vodární městské mladoboleslavské od pana Arnošta Krajíře z Krajku a potom na zdi měst- ské posta- druhého roku 1555. od synův a dědicův jeho, pana Kundrata, vena. pana Jiřího, pana Karla a pana Adama, bratří vlastních a nedílných z Krajku, dostavena, jakž nápis starodávní na též věži ukazuje takto: AEDIFICIVM HOC AQVAEDVCTVS FVNDA- TVM EST IMPENSIS MAGNIFICI GENEROSIQVE BARONIS DNI. D. ERNESTI KRAGERII DE KRAYK. ANNO 1554. ET POST OBITUM EIVS EXACTVM SVB DOMINATV GENEROSORVM FILIORVM EIVSDEM DNI. CONRADI, DNI. GEORGII, DNI. CAROLI ET D. ADAMI FRATRVM DE KRAYK, ANNO 155589. Léta 1555. v středu před svatým Antonínem [16. ledna] Obnova rady pan Arnošt Krajíř z Krajku naposledy radu konšelskou za živo- v Boleslavi. bytu svého v městě Boleslavi Mladé obnovil, primas nový volen Vít kožišník. Téhož léta 1555. v pondělí po svaté Kedrutě, jinak před středopostím, 18. Marcii, v hodin 23, umřel urozený a po- božný pán, pan Arnošt Krajíř z Krajku a na Mladém Boleslavi a v druhou středu pochován na pohřební zahradě při témž městě v kostelíku svatého Havla vedle paní Aleny, manželky své, kteráž před tím umřela léta 1553. v druhou středu postní [22. února]. Kázání nad tím mrtvým tělem pana Arnošta Krajíře pohřebné činil B. Jan Černý, správce tehdáž sboru mladoboleslavského»o. Léta 1556. v středu před svatým Antonínem [15. ledna] Obnova pan Kundrat, pan Jiří, pan Karel a pan Adam, bratři vlastní a ne- konšelská. dílní Krajířové z Krajku, po smrti pana otce svého, pana Arnošta Pan Arnošt Krajíř umřel. 9. 10. 43. 41
Strana 42
Dvanáctá z Krajku, dědiční páni města Boleslava Mladého, obnovili radu vrchnost konšelskou v témž městě: primas předešlý zanechán, Vít kožišník, Mladobole- Petr Militký do rady posazen. slavských. Léta 1557. v středu před svatým Antonínem [13. ledna] pan Kundrat, pan Karel a pan Adam, bratři vlastní Kra- jířové z Krajku, obnovili radu v městě Mladé Boleslavi konšelskou, primasem učiněn Tomáš kovář, jiní něco proměněni. Podobně léta 1558. v středu před svatým Antonínem [12. ledna] tíž páni Kra- jířové prv oznámení obnovili radu konšelskou v témž městě, primas zanechán předeslý Tomáš kovář. Léta 1559. v středu po svatých Třech králích [11. ledna] opět tíž páni Krajířové skrze vyslané své obnovili úřad konšelský mladoboleslavský, primas nový volen Václav lékařův9 jinak Hruška, do rady dáni Prokop Nosek a Jiřík Sekera. Léta 1560. v středu den svatého Antonína [17. ledna) pan Kundrat a pan Karel Krajířové z Krajku obnovili radu kon- šelskou v městě Mladém Boleslavi, primasem Tomáš kovář. Léta 1561. v středu před svatým Antonínem [15. ledna] páni Krajířové prv oznámení obnovili úřad konšelský, primasem Václav lékařův, jinak Hruška, učiněn. Téhož léta ve čtvrtek před svatým Jiřím [17. dubna] umřel Jan lékař, muž slovutný a obci velmi platný, na pohřební zahradě při kostelíku v kůru jest pohřben92 Léta 1562. v středu ochtáb svatých Tří králův [13. ledna] týmž způsobem od též vrchnosti rada v městě obnovena, primasem učiněn Tomáš kovář. Čtyrmecitmé privilegium Mladoboleslavským dané od pana Kundrata, pana Karla a pana Adama, bratří vlastních a ne- dílných Krajířův z Krajku a na Mladém Boleslavi, kterýmž potvrzují všechněch privilegií předešlých počnouc od obdarování pana Ješka 44. z Michalovic až do listu pana otce jejich, ve všech artikulích Konfirmací předešlých i práv jejich a všech dobrých starobylých zvyklostí, řádův i slušných privilegií, obyčejův městských od starodávna zachovávaných etc. I dále toto přičinili: Aby podruzi a podruhyně, obyvatelé mladoboleslavští, Podruhům živnost měst všech živností městských prázdni byli, totiž ládování obilí, ská zastavena. šenkování vína a piva, kupčení v herníku4, v štikách a kapřích na džbery, krájení suken, skládání obilé na slad, vln, železa a jiných věcí. Než kdo by takové živnosti užívati chtěl, aby sobě dům v městě neb při městě koupil a právo městské zjednal. O hoky- 11. primas. 42
Dvanáctá z Krajku, dědiční páni města Boleslava Mladého, obnovili radu vrchnost konšelskou v témž městě: primas předešlý zanechán, Vít kožišník, Mladobole- Petr Militký do rady posazen. slavských. Léta 1557. v středu před svatým Antonínem [13. ledna] pan Kundrat, pan Karel a pan Adam, bratři vlastní Kra- jířové z Krajku, obnovili radu v městě Mladé Boleslavi konšelskou, primasem učiněn Tomáš kovář, jiní něco proměněni. Podobně léta 1558. v středu před svatým Antonínem [12. ledna] tíž páni Kra- jířové prv oznámení obnovili radu konšelskou v témž městě, primas zanechán předeslý Tomáš kovář. Léta 1559. v středu po svatých Třech králích [11. ledna] opět tíž páni Krajířové skrze vyslané své obnovili úřad konšelský mladoboleslavský, primas nový volen Václav lékařův9 jinak Hruška, do rady dáni Prokop Nosek a Jiřík Sekera. Léta 1560. v středu den svatého Antonína [17. ledna) pan Kundrat a pan Karel Krajířové z Krajku obnovili radu kon- šelskou v městě Mladém Boleslavi, primasem Tomáš kovář. Léta 1561. v středu před svatým Antonínem [15. ledna] páni Krajířové prv oznámení obnovili úřad konšelský, primasem Václav lékařův, jinak Hruška, učiněn. Téhož léta ve čtvrtek před svatým Jiřím [17. dubna] umřel Jan lékař, muž slovutný a obci velmi platný, na pohřební zahradě při kostelíku v kůru jest pohřben92 Léta 1562. v středu ochtáb svatých Tří králův [13. ledna] týmž způsobem od též vrchnosti rada v městě obnovena, primasem učiněn Tomáš kovář. Čtyrmecitmé privilegium Mladoboleslavským dané od pana Kundrata, pana Karla a pana Adama, bratří vlastních a ne- dílných Krajířův z Krajku a na Mladém Boleslavi, kterýmž potvrzují všechněch privilegií předešlých počnouc od obdarování pana Ješka 44. z Michalovic až do listu pana otce jejich, ve všech artikulích Konfirmací předešlých i práv jejich a všech dobrých starobylých zvyklostí, řádův i slušných privilegií, obyčejův městských od starodávna zachovávaných etc. I dále toto přičinili: Aby podruzi a podruhyně, obyvatelé mladoboleslavští, Podruhům živnost měst všech živností městských prázdni byli, totiž ládování obilí, ská zastavena. šenkování vína a piva, kupčení v herníku4, v štikách a kapřích na džbery, krájení suken, skládání obilé na slad, vln, železa a jiných věcí. Než kdo by takové živnosti užívati chtěl, aby sobě dům v městě neb při městě koupil a právo městské zjednal. O hoky- 11. primas. 42
Strana 43
45. náře a hokynářky, aby nad nimi ouřad dobrý řád nařídil, jak co O hokynář- ství. a po čem prodávati mají. Na svědomí všichni tři páni pečeti své k listu tomu na pargameně psanému přivěsiti dali a k témuž po- dobně čtyr osob stavu rytířského se dožádali. Dán na Boleslavi Mladém léta Božího 1562., v středu po svatém Janu Evangelistu. [30. prosince] 5. Léta 1563. v středu ochtáb svatých Třech králův [13. Obnova rady ledna] pan Kundrat, pan Karel a pan Adam Krajířové z Krajku v Boleslavi. obnovili úřad konšelský v městě Boleslavi Mladém, primas nový učiněn Jan Havránek. Léta 1564. v středu po Třech králích obnoven [12. ledna] úřad konšelský od též vrchnosti v Mladé Boleslavi, pri- masem Vít kožišník, Jindřich Hranický do rady vsazen. Léta 1565. v středu po Třech králích [10. ledna] p. Kundrat, pan Karel a pan Adam Krajířové z Krajku obno- vili úřad konšelský v Mladé Boleslavi, primas nový Pavel Mladý 13. primas. kožišník. Léta 1566. v středu po Třech králích [9. ledna] páni Krajířové prvpsaní skrze vyslané své obnovili radu konšelskou mladoboleslavskou, primas nový Prokop Nosek, Šimon Cer- venka poprví do rady dán. Pětmecitmé privilegium, Mladoboleslavským od pana Kundrata, pana Karla a pana Adama Krajířův z Krajku, bratří vlastních a nedílných a na Mladém Boleslavi dané, činí vyměření a nařízení o šenk vína domácího: aby žádný, kdož vína šenkuje, nenačínal žádných vín mladých přespolních bílých a nešenkoval od svatého Havla času [16. října] až do obrácení svatého Pavla k víře křesťanské [25. ledna] a červených, též českých, od Veliké noci do svatého Ducha pod pobráním jemu vín takových načatých; při tom čase víno každé, než se načne, od osob k tomu naříze- ných, po čem by se šenkovati mělo, sadilo . Moci sobě však zane- chali podle proměn a způsobu času toto nařízení změniti. Pečeti své páni oba dva k tomu listu přitiskli. Dán na Mladém Boleslavi v středu po svatých Šimona Judy [30. října] léta Páně 1566°7. Léta 1567. v středu po Třech králích [8. ledna] p. Kundrat, pan Karel a pan Adam Krajířové z Krajku obnovili radu konšelskou v městě Mladém Boleslavi, za primasa volen Pavel Mladý kožišník, jiní něco proměněni. Primas 12. Vyměření o šenk vína domácího. 14. 43
45. náře a hokynářky, aby nad nimi ouřad dobrý řád nařídil, jak co O hokynář- ství. a po čem prodávati mají. Na svědomí všichni tři páni pečeti své k listu tomu na pargameně psanému přivěsiti dali a k témuž po- dobně čtyr osob stavu rytířského se dožádali. Dán na Boleslavi Mladém léta Božího 1562., v středu po svatém Janu Evangelistu. [30. prosince] 5. Léta 1563. v středu ochtáb svatých Třech králův [13. Obnova rady ledna] pan Kundrat, pan Karel a pan Adam Krajířové z Krajku v Boleslavi. obnovili úřad konšelský v městě Boleslavi Mladém, primas nový učiněn Jan Havránek. Léta 1564. v středu po Třech králích obnoven [12. ledna] úřad konšelský od též vrchnosti v Mladé Boleslavi, pri- masem Vít kožišník, Jindřich Hranický do rady vsazen. Léta 1565. v středu po Třech králích [10. ledna] p. Kundrat, pan Karel a pan Adam Krajířové z Krajku obno- vili úřad konšelský v Mladé Boleslavi, primas nový Pavel Mladý 13. primas. kožišník. Léta 1566. v středu po Třech králích [9. ledna] páni Krajířové prvpsaní skrze vyslané své obnovili radu konšelskou mladoboleslavskou, primas nový Prokop Nosek, Šimon Cer- venka poprví do rady dán. Pětmecitmé privilegium, Mladoboleslavským od pana Kundrata, pana Karla a pana Adama Krajířův z Krajku, bratří vlastních a nedílných a na Mladém Boleslavi dané, činí vyměření a nařízení o šenk vína domácího: aby žádný, kdož vína šenkuje, nenačínal žádných vín mladých přespolních bílých a nešenkoval od svatého Havla času [16. října] až do obrácení svatého Pavla k víře křesťanské [25. ledna] a červených, též českých, od Veliké noci do svatého Ducha pod pobráním jemu vín takových načatých; při tom čase víno každé, než se načne, od osob k tomu naříze- ných, po čem by se šenkovati mělo, sadilo . Moci sobě však zane- chali podle proměn a způsobu času toto nařízení změniti. Pečeti své páni oba dva k tomu listu přitiskli. Dán na Mladém Boleslavi v středu po svatých Šimona Judy [30. října] léta Páně 1566°7. Léta 1567. v středu po Třech králích [8. ledna] p. Kundrat, pan Karel a pan Adam Krajířové z Krajku obnovili radu konšelskou v městě Mladém Boleslavi, za primasa volen Pavel Mladý kožišník, jiní něco proměněni. Primas 12. Vyměření o šenk vína domácího. 14. 43
Strana 44
Léta 1568. v středu po Třech králích [7. ledna] pan 46. Kundrat, pan Karel a pan Adam Krajířové z Krajku týmž způ- sobem radu konšelskou v městě Mladém Boleslavi obnovili, primas nový Rafael Žatecký učiněn, Václav Vacek a Ondřej bakalář do rady dáni. Téhož léta a dne [7. ledna] Kateřina Militká, vdova pobožná, souseda mladoboleslavská, zapsala statek svůj v soudu zahájeném k špitálu, kterýž nařídila a vystavěti dala. Ale potom v létu 1572. v středu po Třech králích [9. ledna] též v soudu za- hájeném to obnovila a mnoho proměnila. O tom jinde hledati?s. Mezi tím časem umřel písař radní Symeon, Kocourek, jinak Felínus, a Daniel Přemysl, mladší písař, nebyl tak dbalý, aby pořad obnovy rady poznamenával, až do léta 157199. Léta 1570. v pátek po svatém Vavřinci, [11. srpna] strhl se rybník březenský, a do něho před tím mnoho jiných nad ním ležících z náhlých přívalův a prudkých dešťův; ta voda u města Mladé Boleslavě Podolec, předměstí dolejší pobrala, hned večer do třicítí domů pobořila, dřevené vcele odnesla i lidí mnoho ztopila, sladovny i s obilím preč zanesla, na druhý rok od toho obilí na lukách panských rozptýleného hojná žeň obilná byla. Léta 1571. v pátek den Mláďátek nevinných [28. pro- since] pan Karel a pan Adam Krajířové z Krajku i na místě bratra svého nejstaršího pana Kundrata, v nemoci zůstávajícího, k létu 1572. obnovili radu konšelskou v městě Mladé Boleslavi takto: Pavel kožišník primas, Jiřík Vondráček, Daniel Sušický, Václav Vacek, Jindřich Hranický, Vondřej bakalář, Jan Janda, Václav Tichý, Jakub Vávrů, Jan Žatecký, Václav Urbánek a Václav Šrámek. Léta 1572. v neděli třetí adventní [14. prosince] umřel P. Kundrat urozený pán, pan Kundrat Krajíř z Krajku, nejstarší syn pana Krajíř Arnošta z Krajku na Mladém Boleslavi a v středu následující z Krajku pohřben v kostelíku svatého Havla na pohřební zahradě téhož umřel. města, vedle paní Lidmily z Grabštejna, manželky své, kteráž před tím léta 1570. v pátek před štědrým dnem [22. prosince] umřela. Nápad toho panství mladoboleslavského přišel na jiná dva bratři mladší pozůstalá, jakožto nedílného, na pana Karla a pana Adama Krajíře z Krajku. Léta 1573. v středu po svatých Fabiánu Šebestiánu, [21. ledna] pan Karel a pan Adam Krajířové z Krajku obnovili Špitál Kateři- ny Militký. Symeon Ko- courek jinak Felínus, písař městský. Podolec u Boleslavě voda pobrala. 47. 15. 44
Léta 1568. v středu po Třech králích [7. ledna] pan 46. Kundrat, pan Karel a pan Adam Krajířové z Krajku týmž způ- sobem radu konšelskou v městě Mladém Boleslavi obnovili, primas nový Rafael Žatecký učiněn, Václav Vacek a Ondřej bakalář do rady dáni. Téhož léta a dne [7. ledna] Kateřina Militká, vdova pobožná, souseda mladoboleslavská, zapsala statek svůj v soudu zahájeném k špitálu, kterýž nařídila a vystavěti dala. Ale potom v létu 1572. v středu po Třech králích [9. ledna] též v soudu za- hájeném to obnovila a mnoho proměnila. O tom jinde hledati?s. Mezi tím časem umřel písař radní Symeon, Kocourek, jinak Felínus, a Daniel Přemysl, mladší písař, nebyl tak dbalý, aby pořad obnovy rady poznamenával, až do léta 157199. Léta 1570. v pátek po svatém Vavřinci, [11. srpna] strhl se rybník březenský, a do něho před tím mnoho jiných nad ním ležících z náhlých přívalův a prudkých dešťův; ta voda u města Mladé Boleslavě Podolec, předměstí dolejší pobrala, hned večer do třicítí domů pobořila, dřevené vcele odnesla i lidí mnoho ztopila, sladovny i s obilím preč zanesla, na druhý rok od toho obilí na lukách panských rozptýleného hojná žeň obilná byla. Léta 1571. v pátek den Mláďátek nevinných [28. pro- since] pan Karel a pan Adam Krajířové z Krajku i na místě bratra svého nejstaršího pana Kundrata, v nemoci zůstávajícího, k létu 1572. obnovili radu konšelskou v městě Mladé Boleslavi takto: Pavel kožišník primas, Jiřík Vondráček, Daniel Sušický, Václav Vacek, Jindřich Hranický, Vondřej bakalář, Jan Janda, Václav Tichý, Jakub Vávrů, Jan Žatecký, Václav Urbánek a Václav Šrámek. Léta 1572. v neděli třetí adventní [14. prosince] umřel P. Kundrat urozený pán, pan Kundrat Krajíř z Krajku, nejstarší syn pana Krajíř Arnošta z Krajku na Mladém Boleslavi a v středu následující z Krajku pohřben v kostelíku svatého Havla na pohřební zahradě téhož umřel. města, vedle paní Lidmily z Grabštejna, manželky své, kteráž před tím léta 1570. v pátek před štědrým dnem [22. prosince] umřela. Nápad toho panství mladoboleslavského přišel na jiná dva bratři mladší pozůstalá, jakožto nedílného, na pana Karla a pana Adama Krajíře z Krajku. Léta 1573. v středu po svatých Fabiánu Šebestiánu, [21. ledna] pan Karel a pan Adam Krajířové z Krajku obnovili Špitál Kateři- ny Militký. Symeon Ko- courek jinak Felínus, písař městský. Podolec u Boleslavě voda pobrala. 47. 15. 44
Strana 45
radu konšelskou mladoboleslavskou, primasem učiněn Pavel kožiš- Třináctá vrchnost ník a Jan Maryn do rady dán. Mladobole- Léta 1574. v pondělí po svatém Antonínu [18. ledna] slavských. obnoven úřad konšelský v městě Mladém Boleslavi od vrchnosti málo vejš jmenované, primas nový volen Daniel Sušický, Symeon 16. primas. Turnovský do rady dán, jiní něco proměněni. Léta 1575. v středu po Třech králích [10. ledna] obno- vena rada konšelská v městě Mladého Boleslava od též vrchnosti, primasem učiněn Václav Hruška191. Léta 1576. v pondělí před obrácením svatého Pavla, 48. [23. ledna] obnoven úřad konšelský v městě Mladém Boleslavi způsobem předešlým, primas předešlý Václav Hruška zanechán a Šimon Toušimský písařem radním učiněn. Téhož léta 1576. v sobotu před květnou nedělí 23.[?] [14. dubna] Aprilis narodil se M. Jiří Kezelius Bydžovský v městě Novém Bydžově, v ulici, kteráž od starodávna slove Na hradča- nech, kdež snad někdy hrad býval; z mládí k liternímu učení oddán byl a v něm prospíval, že titule v filosofii bakalářského léta 1599. 19. Augusti, potom mistrovského v létu 1604. 17. Augusti došel; školy v městech pražských u svatého Petra na Poříči, u sva- tého Martina v Starém městě pražském a u svatého Mikoláše na Malé Straně, potom v městě Boleslava Mladého spravoval, odtud v létu 1605. 20. Octobris za písaře městského předního v témž městě Mladém Boleslavi povolán, v té povinnosti půl třinácta léta pořád trval, z ní na primaství v létu 1618. 7. maii volen a v tom při té ohavné rebelii v znamenitých úzkostech pět let bez čtvrti léta zůstával. Manželky měl dvě, první Johannu, po urozeném p. Vojtěchovi Vartovským z Varty, někdy předním písaři Menšího města pražského, s níž od léta 1606. 23. Januarii čtyry léta a 6 nedělí živ byl, druhou Lidmilu, Vavřince Novoměstského, souseda mladoboleslavského dceru, s níž od léta 1611. 9. Februarii 29 let v manželství zůstával. Léta 1627. v neděli třetí po svaté Trojici, 20. Junii, pro náboženství jistými dekrety reformátorův nad ná- boženstvím z vlasti vypuzen, v zemi míšeňské řeči německé ne- uměje přes dvanáct let zůstával, odtud se zase v létu 1639. 23. Augusti i s manželkou svou navrátil, do arestu se dostal a k ná- 49. boženství ním přinucen. Když mu manželka jeho zasteskši sobě M. Jiří Ke- zelius Byd- žovský. 45
radu konšelskou mladoboleslavskou, primasem učiněn Pavel kožiš- Třináctá vrchnost ník a Jan Maryn do rady dán. Mladobole- Léta 1574. v pondělí po svatém Antonínu [18. ledna] slavských. obnoven úřad konšelský v městě Mladém Boleslavi od vrchnosti málo vejš jmenované, primas nový volen Daniel Sušický, Symeon 16. primas. Turnovský do rady dán, jiní něco proměněni. Léta 1575. v středu po Třech králích [10. ledna] obno- vena rada konšelská v městě Mladého Boleslava od též vrchnosti, primasem učiněn Václav Hruška191. Léta 1576. v pondělí před obrácením svatého Pavla, 48. [23. ledna] obnoven úřad konšelský v městě Mladém Boleslavi způsobem předešlým, primas předešlý Václav Hruška zanechán a Šimon Toušimský písařem radním učiněn. Téhož léta 1576. v sobotu před květnou nedělí 23.[?] [14. dubna] Aprilis narodil se M. Jiří Kezelius Bydžovský v městě Novém Bydžově, v ulici, kteráž od starodávna slove Na hradča- nech, kdež snad někdy hrad býval; z mládí k liternímu učení oddán byl a v něm prospíval, že titule v filosofii bakalářského léta 1599. 19. Augusti, potom mistrovského v létu 1604. 17. Augusti došel; školy v městech pražských u svatého Petra na Poříči, u sva- tého Martina v Starém městě pražském a u svatého Mikoláše na Malé Straně, potom v městě Boleslava Mladého spravoval, odtud v létu 1605. 20. Octobris za písaře městského předního v témž městě Mladém Boleslavi povolán, v té povinnosti půl třinácta léta pořád trval, z ní na primaství v létu 1618. 7. maii volen a v tom při té ohavné rebelii v znamenitých úzkostech pět let bez čtvrti léta zůstával. Manželky měl dvě, první Johannu, po urozeném p. Vojtěchovi Vartovským z Varty, někdy předním písaři Menšího města pražského, s níž od léta 1606. 23. Januarii čtyry léta a 6 nedělí živ byl, druhou Lidmilu, Vavřince Novoměstského, souseda mladoboleslavského dceru, s níž od léta 1611. 9. Februarii 29 let v manželství zůstával. Léta 1627. v neděli třetí po svaté Trojici, 20. Junii, pro náboženství jistými dekrety reformátorův nad ná- boženstvím z vlasti vypuzen, v zemi míšeňské řeči německé ne- uměje přes dvanáct let zůstával, odtud se zase v létu 1639. 23. Augusti i s manželkou svou navrátil, do arestu se dostal a k ná- 49. boženství ním přinucen. Když mu manželka jeho zasteskši sobě M. Jiří Ke- zelius Byd- žovský. 45
Strana 46
pro arest jeho 17. Martii léta téhož umřela, v vdovství samotný zůstávaje tuto historii spisoval 102. Pan Karel z Krajku a na Mladém Boleslavi v létu 1576. Privilegium. listem obzvláštním propustil k obci města Boleslava Mladého vo- Vodárna bo- dárnu se všechněmi vodními stroji, koně sladové se všechněmi leslavská s je- potřebami za dvaceti kop míš. platu ročního stálého, aby obec tu jími potřeba- vodu s vodárnou na svůj náklad opatrovala, na faru a na dům mi obci bratrský, ovšem na zámek obzvláštním řádem trub vodu vésti na postoupena. náklad panský dopustila; odevzdána jim při tom vodní věž ka- menná nová. Maje též pánu a dědicům jeho od každého sladu bílého VII/2 gr. čes., od ječného 15 gr. čes. a od cíchu po půl gr. čes. dávati. Na svědomí pečeť svou přitiskl k tomu listu s při- věšením na pargameně a dožádal se dvouch osob z stavu panského a dvouch stavu rytířského podobně k přitištění jich pečetí. Actum na Boleslavi Mladém v pátek den památky Mistra Jana Husi, mučedlníka českého, léta Páně 1576103. Léta 1577. v středu po svatém Vincencii [23. ledna] pan Karel a pan Adam Krajířové obnovili radu konšelskou mlado- Jan German, boleslavskou, primasem Václav Hruška a Jan German, praeceptor písař radní. ze školy bratrské, písař znamenitý, městským písařem učiněn. P. Karel Téhož léta 1577. urozený pán, pan Karel Krajíř z Kraj- z Krajku ku a na Mladém Boleslavi nepozůstaviv po sobě žádného dědice umřel. umřel, pochován v kostelíku svatého Havla na pohřební zahradě téhož města vedle jiných rodu svého, a to panství mladoboleslavské 50. jako i město na pana Adama Krajíře z Krajku, nejmladšího bratra prvpsaných pana Kundrata a pana Karla, připadlo. Léta 1578. v středu po Třech králích [8. ledna] pan Obnova úřa- Adam Krajíř z Krajku a na Mladém Boleslavi obnovil radu kon- du konšel- šelskou v městě Mladé Boleslavi, primas předešlý Václav Hruška. ského mlado- Podobně léta 1579. v pondělí po třech králích [13. ledna], boleslav. podobným způsobem od též vrchnosti obnoven úřad konšelský Ctrnáctá v městě Mladém Boleslavi, primas předešlý zanechán a Jakub vrchnost Romanek do rady dán. Mladobole- Léta 1580. v středu ochtáb Třech králů [13. ledna) slavských. obnovena rada podobným způsobem od též vrchnosti, primas nový 17. primas. volen Šimon Červenka, jiní zanecháni a něco proměněni. Léta 1581. v středu po Třech králích [11. ledna], z po- ručení pana Adama Krajíře z Krajku obnoven úřad konšelský 46
pro arest jeho 17. Martii léta téhož umřela, v vdovství samotný zůstávaje tuto historii spisoval 102. Pan Karel z Krajku a na Mladém Boleslavi v létu 1576. Privilegium. listem obzvláštním propustil k obci města Boleslava Mladého vo- Vodárna bo- dárnu se všechněmi vodními stroji, koně sladové se všechněmi leslavská s je- potřebami za dvaceti kop míš. platu ročního stálého, aby obec tu jími potřeba- vodu s vodárnou na svůj náklad opatrovala, na faru a na dům mi obci bratrský, ovšem na zámek obzvláštním řádem trub vodu vésti na postoupena. náklad panský dopustila; odevzdána jim při tom vodní věž ka- menná nová. Maje též pánu a dědicům jeho od každého sladu bílého VII/2 gr. čes., od ječného 15 gr. čes. a od cíchu po půl gr. čes. dávati. Na svědomí pečeť svou přitiskl k tomu listu s při- věšením na pargameně a dožádal se dvouch osob z stavu panského a dvouch stavu rytířského podobně k přitištění jich pečetí. Actum na Boleslavi Mladém v pátek den památky Mistra Jana Husi, mučedlníka českého, léta Páně 1576103. Léta 1577. v středu po svatém Vincencii [23. ledna] pan Karel a pan Adam Krajířové obnovili radu konšelskou mlado- Jan German, boleslavskou, primasem Václav Hruška a Jan German, praeceptor písař radní. ze školy bratrské, písař znamenitý, městským písařem učiněn. P. Karel Téhož léta 1577. urozený pán, pan Karel Krajíř z Kraj- z Krajku ku a na Mladém Boleslavi nepozůstaviv po sobě žádného dědice umřel. umřel, pochován v kostelíku svatého Havla na pohřební zahradě téhož města vedle jiných rodu svého, a to panství mladoboleslavské 50. jako i město na pana Adama Krajíře z Krajku, nejmladšího bratra prvpsaných pana Kundrata a pana Karla, připadlo. Léta 1578. v středu po Třech králích [8. ledna] pan Obnova úřa- Adam Krajíř z Krajku a na Mladém Boleslavi obnovil radu kon- du konšel- šelskou v městě Mladé Boleslavi, primas předešlý Václav Hruška. ského mlado- Podobně léta 1579. v pondělí po třech králích [13. ledna], boleslav. podobným způsobem od též vrchnosti obnoven úřad konšelský Ctrnáctá v městě Mladém Boleslavi, primas předešlý zanechán a Jakub vrchnost Romanek do rady dán. Mladobole- Léta 1580. v středu ochtáb Třech králů [13. ledna) slavských. obnovena rada podobným způsobem od též vrchnosti, primas nový 17. primas. volen Šimon Červenka, jiní zanecháni a něco proměněni. Léta 1581. v středu po Třech králích [11. ledna], z po- ručení pana Adama Krajíře z Krajku obnoven úřad konšelský 46
Strana 47
51. skrze pana Václava Rodovského z Hustiřan, primas předešlý zanechán. Podobně léta 1582. v středu po třech králích [10. ledna], z po- ručení též vrchnosti skrze téhož pana Rodovského obnova se stala, primas Václav Hruška. Léta 1583. v středu po Třech králích [12. ledna] po- dobným způsobem na doporučení též vrchnosti, skrze téhož pana Rodovského rada konšelská obnovena v městě Mladé Boleslavi, primas nový Jan Vrba volen a Adam Viklalů jinak Hrozen do rady dán. Týmž způsobem léta 1584. v středu po Třech králích [11. ledna] obnoven byl úřad konšelský v městě Mladém Boleslavi na poručeni vrchnosti skrze téhož pana Václava Rodovského z Hustiřan, primasem Šimon Červenka, Adam Florus poprví do rady dán. Téhož léta 1584. v nedělí po svatém Jiljí [2. září], Václav Hruška, rodič mladoboleslavský, Jana lékaře zeť, muž dobrý a správný, o obecné dobré pečlivý, kterýž v radě kon- šelské mnoho let a primasem rozdílně osumkrát zůstával, umřel a na pohřební zahradě při kostelíku svatého Havla v kůru, kdež se posavad jeho epitaphium na kamenu vytesaném, stojatém, vedle tchána jeho postaveném spatřuje, náležitě pochován a pohřben jest104 Léta 1585. v středu po Třech králích [9. ledna], na Obnovení poručení pana Adama Krajíře z Krajku skrze pana Jiříka Mladotu rady konšel- ské v Bole- z Solopysk, obnovena rada konšelská v městě Mladém Boleslavi, slavi. za primasa volen Jan Vrba. Podobně léta 1586. v středu po Třech králích [8. ledna], vedle nařízení též vrchnosti, skrze pana Václava Rodovského z Hus- tiřan a pana Jiříka Mladotu z Solopysk, obnovena rada a toho roku nový primas volen Jan Žatecký. Tolikéž podobným způsobem v roku 1587, podobná obnova skrze též osoby na poručení též vrchnosti úřadu se stala, primas předešlý Jan Žatecký. Jako i léta 1588. v středu ochtáb Tří králův [13. ledna] vším tím podobným způsobem to se stalo a primas Jan Žatecký zanechán. Léta 1588. v outerý po neděli cantate [7./17. května] umřel urozený pán pan Adam Krajíř z Krajku, pán na Mladém Boleslavi; dokonal život svůj na Kosmonosích, tělo jeho způso- bem křesťanským náležitě na pohřební zahradě v kostelíku sva- 18. primas. Václav Hruš- ka umřel. 19. primas. P. Adam Krajíř umřel. 47
51. skrze pana Václava Rodovského z Hustiřan, primas předešlý zanechán. Podobně léta 1582. v středu po třech králích [10. ledna], z po- ručení též vrchnosti skrze téhož pana Rodovského obnova se stala, primas Václav Hruška. Léta 1583. v středu po Třech králích [12. ledna] po- dobným způsobem na doporučení též vrchnosti, skrze téhož pana Rodovského rada konšelská obnovena v městě Mladé Boleslavi, primas nový Jan Vrba volen a Adam Viklalů jinak Hrozen do rady dán. Týmž způsobem léta 1584. v středu po Třech králích [11. ledna] obnoven byl úřad konšelský v městě Mladém Boleslavi na poručeni vrchnosti skrze téhož pana Václava Rodovského z Hustiřan, primasem Šimon Červenka, Adam Florus poprví do rady dán. Téhož léta 1584. v nedělí po svatém Jiljí [2. září], Václav Hruška, rodič mladoboleslavský, Jana lékaře zeť, muž dobrý a správný, o obecné dobré pečlivý, kterýž v radě kon- šelské mnoho let a primasem rozdílně osumkrát zůstával, umřel a na pohřební zahradě při kostelíku svatého Havla v kůru, kdež se posavad jeho epitaphium na kamenu vytesaném, stojatém, vedle tchána jeho postaveném spatřuje, náležitě pochován a pohřben jest104 Léta 1585. v středu po Třech králích [9. ledna], na Obnovení poručení pana Adama Krajíře z Krajku skrze pana Jiříka Mladotu rady konšel- ské v Bole- z Solopysk, obnovena rada konšelská v městě Mladém Boleslavi, slavi. za primasa volen Jan Vrba. Podobně léta 1586. v středu po Třech králích [8. ledna], vedle nařízení též vrchnosti, skrze pana Václava Rodovského z Hus- tiřan a pana Jiříka Mladotu z Solopysk, obnovena rada a toho roku nový primas volen Jan Žatecký. Tolikéž podobným způsobem v roku 1587, podobná obnova skrze též osoby na poručení též vrchnosti úřadu se stala, primas předešlý Jan Žatecký. Jako i léta 1588. v středu ochtáb Tří králův [13. ledna] vším tím podobným způsobem to se stalo a primas Jan Žatecký zanechán. Léta 1588. v outerý po neděli cantate [7./17. května] umřel urozený pán pan Adam Krajíř z Krajku, pán na Mladém Boleslavi; dokonal život svůj na Kosmonosích, tělo jeho způso- bem křesťanským náležitě na pohřební zahradě v kostelíku sva- 18. primas. Václav Hruš- ka umřel. 19. primas. P. Adam Krajíř umřel. 47
Strana 48
Patnáctá vrchnost Mla- doboleslav- ských. Šestnáctá vrchnost Mla- doboleslav- ských. Obnova rady Mladobole- slavských. tého Havla, vedle jiných předkův jeho pohřbeno. Nezanechal po 52. sobě žádných dědicův. To panství mladoboleslavské jako i město právem dědickým mělo připadnouti na šlechtičny, pannu Markétu a pannu Barboru, vlastní sestry dotčeného pana Adama Krajíře a pana Kundrata a Karla, bratří jeho, jakožto dcery po panu Arnoštovi Kundratovi Krajířovi z Krajku, jakož pak podle toho jim také město a obec mladoboleslavská brzo po smrti téhož pana Adama Krajíře, bratra jejich, ten tejden po svaté Trojici [19. června], poddanost a člověčenství slibovaly15. Ale švagrová jejich, paní Marta z Veselice, zůstalá vdova po témž panu Adamovi z Krajku, chytře je o to panství připraviti usilovala, utekše se ku panu Jiřímu z Lobkovic, nejvyššímu hofmistru království čes- kého, tehdáž v zemi české mnohomocnému a vznešenému, právem ujcovským a jakýmkoli způsobem to panství i město jemu ofěro- vala a presentovala, ale málem toho zažila, malý koláč za to vzala, nebo nedlouho od té chvíle zdráva byla, brzo v témž času a při té proměně, téhož léta 1588. v sobotu po svatém Bartolo- měji [3. září], v městech pražských na Hradčanech, v domu téhož pana hofmistra nejvyššího život svůj dokonala16. Šlech- tičny, panna Markéta a panna Baruška — (třetí Krezencie [Krescencie] pro svou všetečnost v zapomenutí přišla a právo své potratila) — dosti málem odtud odbyty a věnem toliko převedeným v témž létu 1588. opatřeny jsou. Pan Jiří pak z Lobkovic, nejvyšší hofmistr, na Libochovicích, Mělníce a Ličkově etc., do- stav toho panství a města mladoboleslavského divnou proměnu v městě i jinak strojiti se hotovil: Nejprve sice městu a obci mla- doboleslavské všechněch privilegií jejich, počna od pana Ješka z Michalovic, pánův Tovačovských, pana Jana z Šelnberka, pánův Krajířův, újcův svých, zouplna potvrdil listem na pargameně psa- ným, s přivěšením pečeti své, dožádav se třech osob stavu pan- ského a dvouch stavu rytířského, aby podobně pečeti své vedle jeho na svědomí přitiskli. Dán na Mladém Boleslavi v outerý po Třech králích 10. dne měsíce ledna léta 1589. Léta 1589. v středu po Třech králích [11. ledna dle n. kal.], pan Jiří z Lobkovic, nejvyšší hofmistr království českého, v přítomnosti pana Bohuslava Joachyma Hasištejnského z Lob- kovic obnovil radu konšelskou v městě Mladém Boleslavi takto: Jan Žatecký primasem, Jan Vrba, Ondřej bakalář jinak Sádlo, 53. 48
Patnáctá vrchnost Mla- doboleslav- ských. Šestnáctá vrchnost Mla- doboleslav- ských. Obnova rady Mladobole- slavských. tého Havla, vedle jiných předkův jeho pohřbeno. Nezanechal po 52. sobě žádných dědicův. To panství mladoboleslavské jako i město právem dědickým mělo připadnouti na šlechtičny, pannu Markétu a pannu Barboru, vlastní sestry dotčeného pana Adama Krajíře a pana Kundrata a Karla, bratří jeho, jakožto dcery po panu Arnoštovi Kundratovi Krajířovi z Krajku, jakož pak podle toho jim také město a obec mladoboleslavská brzo po smrti téhož pana Adama Krajíře, bratra jejich, ten tejden po svaté Trojici [19. června], poddanost a člověčenství slibovaly15. Ale švagrová jejich, paní Marta z Veselice, zůstalá vdova po témž panu Adamovi z Krajku, chytře je o to panství připraviti usilovala, utekše se ku panu Jiřímu z Lobkovic, nejvyššímu hofmistru království čes- kého, tehdáž v zemi české mnohomocnému a vznešenému, právem ujcovským a jakýmkoli způsobem to panství i město jemu ofěro- vala a presentovala, ale málem toho zažila, malý koláč za to vzala, nebo nedlouho od té chvíle zdráva byla, brzo v témž času a při té proměně, téhož léta 1588. v sobotu po svatém Bartolo- měji [3. září], v městech pražských na Hradčanech, v domu téhož pana hofmistra nejvyššího život svůj dokonala16. Šlech- tičny, panna Markéta a panna Baruška — (třetí Krezencie [Krescencie] pro svou všetečnost v zapomenutí přišla a právo své potratila) — dosti málem odtud odbyty a věnem toliko převedeným v témž létu 1588. opatřeny jsou. Pan Jiří pak z Lobkovic, nejvyšší hofmistr, na Libochovicích, Mělníce a Ličkově etc., do- stav toho panství a města mladoboleslavského divnou proměnu v městě i jinak strojiti se hotovil: Nejprve sice městu a obci mla- doboleslavské všechněch privilegií jejich, počna od pana Ješka z Michalovic, pánův Tovačovských, pana Jana z Šelnberka, pánův Krajířův, újcův svých, zouplna potvrdil listem na pargameně psa- ným, s přivěšením pečeti své, dožádav se třech osob stavu pan- ského a dvouch stavu rytířského, aby podobně pečeti své vedle jeho na svědomí přitiskli. Dán na Mladém Boleslavi v outerý po Třech králích 10. dne měsíce ledna léta 1589. Léta 1589. v středu po Třech králích [11. ledna dle n. kal.], pan Jiří z Lobkovic, nejvyšší hofmistr království českého, v přítomnosti pana Bohuslava Joachyma Hasištejnského z Lob- kovic obnovil radu konšelskou v městě Mladém Boleslavi takto: Jan Žatecký primasem, Jan Vrba, Ondřej bakalář jinak Sádlo, 53. 48
Strana 49
54. Tomáš Prachař, Václav Urbánek, Jan Lukášův, Jindřich Hranický, Vít Žatecký, Adam Hrozen, Jan Pomer, Symeon truhlářův jinak Skalka a Jan Vozův. Mezi tím časem divná boží proměna se stala při Sedmnáctá vrchnost v témž panství mladoboleslavském, nebo pan Jiří z Lobkovic, nej- Mladé Bole- vyšší pan hofmistr, dostav lepší příležitosti a směny se panem Bo- slavi. huslavem Hasištejnským z Lobkovic a na Chomutově, strejcem svým, toto panství mladoboleslavské za panství chomutovské jistou smlouvou a trhem směnil a sám, postoupiv tohoto panství panu Bohuslavovi Hasištejnskému z Lobkovic, na panství chomutovské se dostal; který kterého ošidil, oni oba dva dobře věděli a se o to strejcovsky porovnali 107. Nežli Mladoboleslavští, zvláště měšťané, toho pana Jiřího z Lobkovic rádi znikli, neb sou se od něho ve- likého nebezpečenství, zvláště při náboženství obávali a již se jim v tom i pohrůžky veliké a časté činily, ale podivně a předivně to směněno, sotva kde při kterém panství kdy jaká podobná proměna se stala, tak že dříve roku paterou vrchnost Mla- doboleslavští měli: nejprve pana Adama z Krajku, kterýž v létu 1588. v outerý po neděli cantate umřel [17. května podle n. kalendáře]; potom panny šlechtičny, kterýmž Mladoboleslavští při času svaté Trojice [12. června] téhož léta poddanost slibovali; třetí, paní Marta z Veselice také právo sobě na nich míti pra- vila, kteréhož panu Jiřímu z Lobkovic postoupila. Ctvrté, v témž roce pan Jiří, od paní Marty i od pannen šlechtičen převedením jim věna jejich toho panství dostav, panu Bohuslavovi Joachymovi Hasištejnskýmu z Lobkovic jeho směnou postoupil; a Mlado- boleslavští jemu, jakožto páté vrchnosti v létu 1589. o Třech králích, dříve roku od smrti pana Adama z Krajku, poddanost a člověčenství slibovali18. Pan Jiří z Lobkovic k znamenitému zvejšení a důstojenství přišel, však ne dlouho se nad tím poradoval, nebo potom k znamenitému pádu a v nemilost císaři Rudolfovi Druhému přišel, pročež po odsouzení na hradě pražským do arestu na zámek kladský v létu Páně 1595. se dostal, tam drahný čas zůstával i odtud potom na hrad Křivoklát převeden a tam do smrti držán byl109 Léta 1591. v pátek po Třech králích [11. ledna], když se tak směna o ta panství s panem Jiřím z Lobkovic stalal1, pan Bohuslav Joachym Hasištejnský z Lobkovic jsa pánem města Paterá vrch- nost jednoho roku Mlado- boleslav- ským. 49
54. Tomáš Prachař, Václav Urbánek, Jan Lukášův, Jindřich Hranický, Vít Žatecký, Adam Hrozen, Jan Pomer, Symeon truhlářův jinak Skalka a Jan Vozův. Mezi tím časem divná boží proměna se stala při Sedmnáctá vrchnost v témž panství mladoboleslavském, nebo pan Jiří z Lobkovic, nej- Mladé Bole- vyšší pan hofmistr, dostav lepší příležitosti a směny se panem Bo- slavi. huslavem Hasištejnským z Lobkovic a na Chomutově, strejcem svým, toto panství mladoboleslavské za panství chomutovské jistou smlouvou a trhem směnil a sám, postoupiv tohoto panství panu Bohuslavovi Hasištejnskému z Lobkovic, na panství chomutovské se dostal; který kterého ošidil, oni oba dva dobře věděli a se o to strejcovsky porovnali 107. Nežli Mladoboleslavští, zvláště měšťané, toho pana Jiřího z Lobkovic rádi znikli, neb sou se od něho ve- likého nebezpečenství, zvláště při náboženství obávali a již se jim v tom i pohrůžky veliké a časté činily, ale podivně a předivně to směněno, sotva kde při kterém panství kdy jaká podobná proměna se stala, tak že dříve roku paterou vrchnost Mla- doboleslavští měli: nejprve pana Adama z Krajku, kterýž v létu 1588. v outerý po neděli cantate umřel [17. května podle n. kalendáře]; potom panny šlechtičny, kterýmž Mladoboleslavští při času svaté Trojice [12. června] téhož léta poddanost slibovali; třetí, paní Marta z Veselice také právo sobě na nich míti pra- vila, kteréhož panu Jiřímu z Lobkovic postoupila. Ctvrté, v témž roce pan Jiří, od paní Marty i od pannen šlechtičen převedením jim věna jejich toho panství dostav, panu Bohuslavovi Joachymovi Hasištejnskýmu z Lobkovic jeho směnou postoupil; a Mlado- boleslavští jemu, jakožto páté vrchnosti v létu 1589. o Třech králích, dříve roku od smrti pana Adama z Krajku, poddanost a člověčenství slibovali18. Pan Jiří z Lobkovic k znamenitému zvejšení a důstojenství přišel, však ne dlouho se nad tím poradoval, nebo potom k znamenitému pádu a v nemilost císaři Rudolfovi Druhému přišel, pročež po odsouzení na hradě pražským do arestu na zámek kladský v létu Páně 1595. se dostal, tam drahný čas zůstával i odtud potom na hrad Křivoklát převeden a tam do smrti držán byl109 Léta 1591. v pátek po Třech králích [11. ledna], když se tak směna o ta panství s panem Jiřím z Lobkovic stalal1, pan Bohuslav Joachym Hasištejnský z Lobkovic jsa pánem města Paterá vrch- nost jednoho roku Mlado- boleslav- ským. 49
Strana 50
Mladé Boleslavě sám osobně na rathauze radu konšelskou obnovil tímto způsobem: primas nový Jakub Romanek, Jan Vrba, Ondřej bakalář, Jindřich Hranický, Václav Vacek, Adam Florus, Václav Tichý, Adam Hrozen, Jan Shejbal, Václav Burjan, Jan Maryn, Matyáš Cubinius. Léta 1592. v středu po svatých Fabianu Šebestianu [22. ledna], pan Bohuslav Joachym Hasištejnský z Lobkovic podobným způsobem radu konšelskou v městě Mladém Boleslavi obnovil, primas předešlý Jakub Romanek zanechán, jiní něco proměněni a v nově do rady Daniel Rozin a Jan Fialka dáni. Léta 1593. v středu ochtáb Tří králův [13. ledna n. k.) táž vrchnost nápodobným způsobem úřad konšelský obnovila, primas nový Václav Vacek, na Novém městě soused, Jakub Romanek po smrti Jana Germana, písaře městského, nebo nebylo tehdáž k tomu v městě žádného způsobnějšího, písařem městským učiněn a Symeon truhlářův jinak Skalka u Janečkův radním pí- sařem. Léta 1594. v čtvrtek den svatých Fabiána Šebestiána [20. ledna], týmž způsobem a od též vrchnosti rada konšelská obnovována, primas nový Matyáš Cubiniusl11, Jan Hyttych do rady dán. V tom roce 1594. město Boleslava Mladého s povo- lením vrchnosti své jsouce od ní k tomu pobídnuto a napomenuto Mladobole- od též vrchnosti své, urozeného pána, pana Bohuslava Joachyma slavští město Hasištejnskýho z Lobkovic a na Mladém Boleslavi, Kosmonosích a svobodu a Krulichu, velmi pracně se skupovalo: nebo nahotově žádných skupovali od peněz v důchodích neměli, jinde se přes pole, i dosti daleko, vrchnosti své. s velikou obtížností dlužiti a z toho úroky platiti a nákladně od- vozovati museli. Kdyby obzvláštní milosti J. M. C. Rudolfa Dru- hého nebylo, kterýž obzvláštním dekretem při berních to, aby jim jistá mince císařská a kurfiřstská — (neb se tak pan Hasištejnský panu Jiřímu z Martinic, kterémuž mnoho dlužen byl, platiti za- vázal) — provekslována byla, naříditi ráčil, sotva by byli Mlado- boleslavští s to, aby se tak příhodně vykoupiti měli, býti mohli. [sic!] Poněkud také dosti váhavě a neupřímně někteří se při tom cho- vali, jiní svých vlastních zisků tudy vyhledávali, někteří skupci112 maje doma peněz dosti nic anebo dosti málo pučovati nechtěli, jinde toho, co doma měli, pracně a nákladně hledati museli; ježto, 21. primas. 22. primas. 55. 56. 20. primas. 50
Mladé Boleslavě sám osobně na rathauze radu konšelskou obnovil tímto způsobem: primas nový Jakub Romanek, Jan Vrba, Ondřej bakalář, Jindřich Hranický, Václav Vacek, Adam Florus, Václav Tichý, Adam Hrozen, Jan Shejbal, Václav Burjan, Jan Maryn, Matyáš Cubinius. Léta 1592. v středu po svatých Fabianu Šebestianu [22. ledna], pan Bohuslav Joachym Hasištejnský z Lobkovic podobným způsobem radu konšelskou v městě Mladém Boleslavi obnovil, primas předešlý Jakub Romanek zanechán, jiní něco proměněni a v nově do rady Daniel Rozin a Jan Fialka dáni. Léta 1593. v středu ochtáb Tří králův [13. ledna n. k.) táž vrchnost nápodobným způsobem úřad konšelský obnovila, primas nový Václav Vacek, na Novém městě soused, Jakub Romanek po smrti Jana Germana, písaře městského, nebo nebylo tehdáž k tomu v městě žádného způsobnějšího, písařem městským učiněn a Symeon truhlářův jinak Skalka u Janečkův radním pí- sařem. Léta 1594. v čtvrtek den svatých Fabiána Šebestiána [20. ledna], týmž způsobem a od též vrchnosti rada konšelská obnovována, primas nový Matyáš Cubiniusl11, Jan Hyttych do rady dán. V tom roce 1594. město Boleslava Mladého s povo- lením vrchnosti své jsouce od ní k tomu pobídnuto a napomenuto Mladobole- od též vrchnosti své, urozeného pána, pana Bohuslava Joachyma slavští město Hasištejnskýho z Lobkovic a na Mladém Boleslavi, Kosmonosích a svobodu a Krulichu, velmi pracně se skupovalo: nebo nahotově žádných skupovali od peněz v důchodích neměli, jinde se přes pole, i dosti daleko, vrchnosti své. s velikou obtížností dlužiti a z toho úroky platiti a nákladně od- vozovati museli. Kdyby obzvláštní milosti J. M. C. Rudolfa Dru- hého nebylo, kterýž obzvláštním dekretem při berních to, aby jim jistá mince císařská a kurfiřstská — (neb se tak pan Hasištejnský panu Jiřímu z Martinic, kterémuž mnoho dlužen byl, platiti za- vázal) — provekslována byla, naříditi ráčil, sotva by byli Mlado- boleslavští s to, aby se tak příhodně vykoupiti měli, býti mohli. [sic!] Poněkud také dosti váhavě a neupřímně někteří se při tom cho- vali, jiní svých vlastních zisků tudy vyhledávali, někteří skupci112 maje doma peněz dosti nic anebo dosti málo pučovati nechtěli, jinde toho, co doma měli, pracně a nákladně hledati museli; ježto, 21. primas. 22. primas. 55. 56. 20. primas. 50
Strana 51
57. kdyby se k tomu upřimněji a pilněji přičiňovali, nebylo by jim potřebí na pojezdy při vypůjčování sum jistinných a odvozo- vání úrokův takových nákladův činiti a tehdáž v šťastnějších dobrých letech mohli se dávno sami doma vyplatiti a doplatiti. Smlouva pak a trh města Boleslava Mladého, kterouž Smlouva a trh o město jest urozený pán, pan Bohuslav Joachym Hasištejnský z Lobkovic Boleslava svobodu města též obci a měšťanům jeho prodal, jest dcky zemské Mladého od do kvaternu památného zlatého léta 1595, v outerý po památce P. Hasištejn- svatých Filipa a Jakuba [2. května], s povolením. J. M. C. vlo- ského kou- pené žena, obšírněji a tento kontent jest jí: že pán prodal obci mla- doboleslavské město s lidmi osedlými i neosedlými, s kolaturami, s sirotky etc., s platy šosovními, s povinnostmi vřelijakými vedle register urburních, s dvěma mlejny strnadovským a postupenským, za 60.000 s břehy i řeky Jizery, za šedesáte tisíc kop míš. Zámek s jistým příslušenstvím, v jistém a určitém času za kop míš. dva tisíce kop míš. též obci postoupen býti má podle též smlouvy; jako i dvůr pod zámkem s pivovarem, kdykoli na prodaj přijde, žádnému jinému mimo obec prodán býti nemá. Smlouva ta pečeťmi pánův ubrmanův, dvouch stavu panského a dvouch stavu rytíř- ského upečetěna. Actum léta Páně 1595. v pondělí po třech králích [9. ledna] 13. Šestmecitmé privilegium Mladoboleslavských od J. M. C. Rudolfa Druhého po skoupení se jich od předešlé vrch- nosti: když již trh a smlouvu zavřenou a s povolením J. M. C. do desk zemských vloženou měli, také konfirmací privilegií svých od J. M. C. vyžádati neobmeškali, kteréž jest tento kontent114: že J. M. C.á k žádosti jejich všechněch privilegií a obdarování, listův, svobod, vejsad, práv, chvalitebných starobylých pořádkův a zvyklostí, tak jako by v ten list císařský slovo od slova vepsány byly, potvrzovati ráčí, přikazujíce etc., kdybykoli toho Mladobo- leslavští žádali, aby jim takové privilegia do desk zemských krá- lovství českého vloženy byly. Pečeť císařská veliká k tomu listu na svědomí přivěšena. Dán na hradě pražském, v pondělí po pa- mátce svatého Bartoloměje [28. srpna] léta 1595. a království řím- ského 20., uherského 23. a českého 20115. Kryštof Selinský116. Rudolf. Ad mandatum S. C. M.tis pprium. Jan Miller. Konfirmací privilegií Mladobole- slavských od J. M. C. Ru- dolfa 2. 51
57. kdyby se k tomu upřimněji a pilněji přičiňovali, nebylo by jim potřebí na pojezdy při vypůjčování sum jistinných a odvozo- vání úrokův takových nákladův činiti a tehdáž v šťastnějších dobrých letech mohli se dávno sami doma vyplatiti a doplatiti. Smlouva pak a trh města Boleslava Mladého, kterouž Smlouva a trh o město jest urozený pán, pan Bohuslav Joachym Hasištejnský z Lobkovic Boleslava svobodu města též obci a měšťanům jeho prodal, jest dcky zemské Mladého od do kvaternu památného zlatého léta 1595, v outerý po památce P. Hasištejn- svatých Filipa a Jakuba [2. května], s povolením. J. M. C. vlo- ského kou- pené žena, obšírněji a tento kontent jest jí: že pán prodal obci mla- doboleslavské město s lidmi osedlými i neosedlými, s kolaturami, s sirotky etc., s platy šosovními, s povinnostmi vřelijakými vedle register urburních, s dvěma mlejny strnadovským a postupenským, za 60.000 s břehy i řeky Jizery, za šedesáte tisíc kop míš. Zámek s jistým příslušenstvím, v jistém a určitém času za kop míš. dva tisíce kop míš. též obci postoupen býti má podle též smlouvy; jako i dvůr pod zámkem s pivovarem, kdykoli na prodaj přijde, žádnému jinému mimo obec prodán býti nemá. Smlouva ta pečeťmi pánův ubrmanův, dvouch stavu panského a dvouch stavu rytíř- ského upečetěna. Actum léta Páně 1595. v pondělí po třech králích [9. ledna] 13. Šestmecitmé privilegium Mladoboleslavských od J. M. C. Rudolfa Druhého po skoupení se jich od předešlé vrch- nosti: když již trh a smlouvu zavřenou a s povolením J. M. C. do desk zemských vloženou měli, také konfirmací privilegií svých od J. M. C. vyžádati neobmeškali, kteréž jest tento kontent114: že J. M. C.á k žádosti jejich všechněch privilegií a obdarování, listův, svobod, vejsad, práv, chvalitebných starobylých pořádkův a zvyklostí, tak jako by v ten list císařský slovo od slova vepsány byly, potvrzovati ráčí, přikazujíce etc., kdybykoli toho Mladobo- leslavští žádali, aby jim takové privilegia do desk zemských krá- lovství českého vloženy byly. Pečeť císařská veliká k tomu listu na svědomí přivěšena. Dán na hradě pražském, v pondělí po pa- mátce svatého Bartoloměje [28. srpna] léta 1595. a království řím- ského 20., uherského 23. a českého 20115. Kryštof Selinský116. Rudolf. Ad mandatum S. C. M.tis pprium. Jan Miller. Konfirmací privilegií Mladobole- slavských od J. M. C. Ru- dolfa 2. 51
Strana 52
Relací J.° M. C.e Rudolfa Druhého, na vklad do desk Relací I. M. C. zemských zámku a města Boleslava Mladého podle smlouvy s vrch- na vklad do ností předešlou o to učiněné a před tímto privilegium sumovně desk zámků poznamenané, zapsána v kvaternu relací modrém krále Jeho a města. M.“ pánův Jich M. a vládyk léta 1595, v outerý po svatých Fi- lipu Jakubu B. [2. května] 25. Dán na hradě pražském v pondělí po neděli quasimodo geniti léta 1595. a království římského 20., uherského 23. a českého 20. Léta 1596, v středu po památce promění Krista Pána 58. [7. srpna], na obzvláštní poručení J. M. C. Rudolfa pan Hum- precht Černín z Chuděnic, podkomoří království českého117, v pří- tomnosti hofrychtýře18 pana Matesa Prekle z Pruksdorfu ponejprv obnovil radu konšelskou v městě Mladém Boleslavi tímto způ- sobem: Symeon Strenický primas nový, Jan Vrba, Jindřich Hranický, Matyáš Kubinius, Václav Tichý, Daniel Rozin, Jan Hyttych, Jan Fialka, Adam Hrozen, Jiřík Janda, Jan Maryn a Jiřík Řeháček. Léta 1597, v sobotu po památce svatého Marka evan- gelisty Páně [26. dubna], obnovena rada podobným způsobem skrze pana hofrychtýře, pana Matesa Prekle z Pruksdorfu, primas předešlý zanechán, něco málo jich proměněno. Léta 1598. v pondělí po neděli jubilate [13. dubna] obnovena rada konšelská v městě Mladém Boleslavi od hofrych- týře pana Matesa Prekle z Pruksdorfu takto: Jakub Romanek primas, Symeon Strenický, Pavel Šachovec, Pavel mydlář, Jan Ruzha apatykář, ti poprví do rady dáni, místo písaře městského Jakuba Romanka, kterýž primasem učiněn, volen radní písař za předního Symeon z Skalky a Václav Štětkovský. Léta 1599. nebyl úřad konšelský obnoven, protože se pan podkomoří na nemírný a nenáležitý plat od též obnovy potahoval. Uštědřili se milí Boleslavští při první obnově léta 1596. za tu obnovu jemu hřebce neb koně, kterýž za 70 kop míš. stál, da- rovali, on potom každého roku po 70 kop gr. od obnovy míti chtěl. Pročež Mladoboleslavští museli toho při J.° M. C. vyhle- dávati, aby se jim jisté vyměření, co se od takové obnovy panu podkomořímu, panu hofrychtýři i písaři komornímu dávati má, stalo, jakož pak toho dostali, a na to jim dán majestát, kterýmž i do třetího stavu přijati jsou: o němž málo nížeji. První obnova rady konšel- ské v Bolesla- vi od p. pod- komořího. 23. primas. 59. 52
Relací J.° M. C.e Rudolfa Druhého, na vklad do desk Relací I. M. C. zemských zámku a města Boleslava Mladého podle smlouvy s vrch- na vklad do ností předešlou o to učiněné a před tímto privilegium sumovně desk zámků poznamenané, zapsána v kvaternu relací modrém krále Jeho a města. M.“ pánův Jich M. a vládyk léta 1595, v outerý po svatých Fi- lipu Jakubu B. [2. května] 25. Dán na hradě pražském v pondělí po neděli quasimodo geniti léta 1595. a království římského 20., uherského 23. a českého 20. Léta 1596, v středu po památce promění Krista Pána 58. [7. srpna], na obzvláštní poručení J. M. C. Rudolfa pan Hum- precht Černín z Chuděnic, podkomoří království českého117, v pří- tomnosti hofrychtýře18 pana Matesa Prekle z Pruksdorfu ponejprv obnovil radu konšelskou v městě Mladém Boleslavi tímto způ- sobem: Symeon Strenický primas nový, Jan Vrba, Jindřich Hranický, Matyáš Kubinius, Václav Tichý, Daniel Rozin, Jan Hyttych, Jan Fialka, Adam Hrozen, Jiřík Janda, Jan Maryn a Jiřík Řeháček. Léta 1597, v sobotu po památce svatého Marka evan- gelisty Páně [26. dubna], obnovena rada podobným způsobem skrze pana hofrychtýře, pana Matesa Prekle z Pruksdorfu, primas předešlý zanechán, něco málo jich proměněno. Léta 1598. v pondělí po neděli jubilate [13. dubna] obnovena rada konšelská v městě Mladém Boleslavi od hofrych- týře pana Matesa Prekle z Pruksdorfu takto: Jakub Romanek primas, Symeon Strenický, Pavel Šachovec, Pavel mydlář, Jan Ruzha apatykář, ti poprví do rady dáni, místo písaře městského Jakuba Romanka, kterýž primasem učiněn, volen radní písař za předního Symeon z Skalky a Václav Štětkovský. Léta 1599. nebyl úřad konšelský obnoven, protože se pan podkomoří na nemírný a nenáležitý plat od též obnovy potahoval. Uštědřili se milí Boleslavští při první obnově léta 1596. za tu obnovu jemu hřebce neb koně, kterýž za 70 kop míš. stál, da- rovali, on potom každého roku po 70 kop gr. od obnovy míti chtěl. Pročež Mladoboleslavští museli toho při J.° M. C. vyhle- dávati, aby se jim jisté vyměření, co se od takové obnovy panu podkomořímu, panu hofrychtýři i písaři komornímu dávati má, stalo, jakož pak toho dostali, a na to jim dán majestát, kterýmž i do třetího stavu přijati jsou: o němž málo nížeji. První obnova rady konšel- ské v Bolesla- vi od p. pod- komořího. 23. primas. 59. 52
Strana 53
60. Téhož léta 1599. byl mor hlavní v zemi české, jako Mor v Bole- i v městě Boleslava Mladého nemálo lidí pomřelo, po čtyryceti slavi i jinde v Čechách. i po padesáti osobách za některý den pohřbovali: radní páni dosti vzácní pomřeli: Adam Florus, Jan Hyttych, Jan Maryn, Jan Ruzha apatykář, Jan Hiero Pomr a Symeon z Skalky, písař městský přední: Václav Štětkovský samotný písařem zůstával. Sedmmecitmé privilegium aneb majestát J. M. C. Ru- dolfa Druhého, kterýmž na prosbu Mladoboleslavských a za dar půl třetího tisíce kop grošův čes. k třetímu stavu městskému v krá- lovství českém za svobodné připojeni sou, aby svobodný hlas při sněmích mezi stavem městským měli a podkomořím království českého jako jiná královská města se řídili, od něho úřad jejich konšelský obnovován býval a za to jemu podkomořímu 10 kop Plat od gr., hofrychtýři 3 kopy gr. a písaři komornímu 1 kopa gr. českých obnovy rady. platili. Platu komorního dědičného do komory královské každý rok sto kop gr. českých, při svatém Jiří polovici a při svatém Plat komorní Havlu druhou polovici, odvozovati mají. Item, že žádným způsobem sto kop gr. č. zastavováni ani prodáváni býti nemají a že mohou sobě bez re- Nemají zasta- vováni ani lací tento list do desk zemských vložiti dáti. Na svědomí k tomu prodáváni listu na pargameně psanému a z komory české vydanému pečeť býti. císařská přivěšena. Dán na hradě pražském v pondělí po památce navštívení svaté Alžběty od blahoslavené Panny Marie [3. července) léta 1600. a království římského 25., uherského 28. a českého též 25. Rudolf. Ad mandatum Domini Regis Bohemiae proprium. J. Funek119 O to vyměření platu panu podkomořímu za obnovu tuhý spor mezi pánem a obcí byl: podkomoří druhý, pan Purkhart Točník z Křimic a na Křimicích a Prostiboři, po sedmdesáti ko- pách míš. každoročně za takovou obnovu míti chtěl, protože pře- dešlému podkomořímu, panu Humprechtovi Černínovi z Chuděnic, poprví, ještě než majestát na to vyjednali, jednou 70 kop gr. od- vedli. Ale obec se opět v tom k J. M. C. na komoru českou utíkala; načež jim od J. M. C. resolucí učiněna, aby se tak a ne jinak vedle téhož majestátu chovali a více nedávali. Dán na hradě pražském, v pátek po památce nalezení svatého kříže [7. května] Ad mandatum Domini Regis Bohemiae proprium 120. léta 1604. Štefan z Šternberka. Adam mladší z Valdštejna. Rudolf. Jan Peldřimovský. Přijetí do tře- tího stavu. Resolucí J. M. C. o plat podkomo- římu. 53
60. Téhož léta 1599. byl mor hlavní v zemi české, jako Mor v Bole- i v městě Boleslava Mladého nemálo lidí pomřelo, po čtyryceti slavi i jinde v Čechách. i po padesáti osobách za některý den pohřbovali: radní páni dosti vzácní pomřeli: Adam Florus, Jan Hyttych, Jan Maryn, Jan Ruzha apatykář, Jan Hiero Pomr a Symeon z Skalky, písař městský přední: Václav Štětkovský samotný písařem zůstával. Sedmmecitmé privilegium aneb majestát J. M. C. Ru- dolfa Druhého, kterýmž na prosbu Mladoboleslavských a za dar půl třetího tisíce kop grošův čes. k třetímu stavu městskému v krá- lovství českém za svobodné připojeni sou, aby svobodný hlas při sněmích mezi stavem městským měli a podkomořím království českého jako jiná královská města se řídili, od něho úřad jejich konšelský obnovován býval a za to jemu podkomořímu 10 kop Plat od gr., hofrychtýři 3 kopy gr. a písaři komornímu 1 kopa gr. českých obnovy rady. platili. Platu komorního dědičného do komory královské každý rok sto kop gr. českých, při svatém Jiří polovici a při svatém Plat komorní Havlu druhou polovici, odvozovati mají. Item, že žádným způsobem sto kop gr. č. zastavováni ani prodáváni býti nemají a že mohou sobě bez re- Nemají zasta- vováni ani lací tento list do desk zemských vložiti dáti. Na svědomí k tomu prodáváni listu na pargameně psanému a z komory české vydanému pečeť býti. císařská přivěšena. Dán na hradě pražském v pondělí po památce navštívení svaté Alžběty od blahoslavené Panny Marie [3. července) léta 1600. a království římského 25., uherského 28. a českého též 25. Rudolf. Ad mandatum Domini Regis Bohemiae proprium. J. Funek119 O to vyměření platu panu podkomořímu za obnovu tuhý spor mezi pánem a obcí byl: podkomoří druhý, pan Purkhart Točník z Křimic a na Křimicích a Prostiboři, po sedmdesáti ko- pách míš. každoročně za takovou obnovu míti chtěl, protože pře- dešlému podkomořímu, panu Humprechtovi Černínovi z Chuděnic, poprví, ještě než majestát na to vyjednali, jednou 70 kop gr. od- vedli. Ale obec se opět v tom k J. M. C. na komoru českou utíkala; načež jim od J. M. C. resolucí učiněna, aby se tak a ne jinak vedle téhož majestátu chovali a více nedávali. Dán na hradě pražském, v pátek po památce nalezení svatého kříže [7. května] Ad mandatum Domini Regis Bohemiae proprium 120. léta 1604. Štefan z Šternberka. Adam mladší z Valdštejna. Rudolf. Jan Peldřimovský. Přijetí do tře- tího stavu. Resolucí J. M. C. o plat podkomo- římu. 53
Strana 54
Reces na to z kanceláře nepříjemný. Pan podkomoří na tom vyměření a resolucí nikterakž přestati a úřadu v Mladé Boleslavi obnovovati nechtěl: až se o to Mla- doboleslavští — (pominuvše komory české, kdež ta věc vlastně náležela, ale tam nic svésti nemohli, neb pan podkomoří málo na komoru dbal) - na kancelář J. M. C. českou dvorskou utíkati museli. Byli všudy předcházeni, ošizeni i od jiných v tom opuštěni. Nepříjemného recesu od Jich M. z kanceláře české na to dostali takovým smyslem: poněvadž jsou Mladoboleslavští předešlému 61. podkomořímu před majestátem po 70 kopách m. odvozovali, protož aby i nynějšímu za léta zasedělá — (bylo as 10 neb 12 let) — 600 kop míš. dali a budoucně po 70 kopách m. pokaždé odvo- zovali. To však vyměření že nemá býti na protržení majestátu dotčeného etc. Actum in cancellaria Bohemica Pragae 23. Martii anno 1618121. Adam z Šternberka, Adam z Valdštejna, Jiřík z Talm- berka, Vilém Slavata, Jaroslav z Martinic, Karel z Dubé, Jan z Klenového, Voldřich Gerštorf. — (Ti páni místodržící, když J. M. C. Matyáš tehdáž v zemi býti neráčil, a jeho se dovolati ne- mohlo, k tomu recesu podepsali a tím recesem Boleslavští odbyti jsou. Ježto i proti tomu mohlo replikováno býti, kdež doloženo v něm, že sou před majestátem po 70 kopách m. odvozovali a oni toliko jednou, totiž poprví tolik odvedli a ježto ne všechno peněz, nežli v poctě toho koně, to za vostružné22, sčísti mohli. Primas tehdejší Kryštof Mimonský choulostivě se toho ujímal, a tuším tomu rád byl, když z své nohy trn dobyl a jinému jej strčil, primaství rád zbyl a jinému ho nevčas postoupil, druhý, nepovědomý, do toho trefiti neuměli23, až zatím hned brzo toho roku ta ohavná rebelie následovala a nás nešťastné zavedla. Pan podkomoří také byl jedním místodržícím a úředníkem zemským a všudy to před- cházel i solicitátory boleslavské sobě zejskal, bodej ho jiní páni místodržící nezahanbili. A tak ten reces přece majestát císařský přemohl a Mladoboleslavští v zahanbení zůstaveni.) — Postoupení zámku mladoboleslavského. O této věci, poněvadž se dobře později teprva v létu 1614 dála, mělo poodlo- ženo a doleji po letech položeno býti. Avšak aby se pořád o do- 62. konání vrchností předešlých dědičných oznámilo, vidělo se za slušné tu věc pořád skoncovati. Zámek ten mladoboleslavský byl O zámek mladobole- jest sice hned při skoupení města trhem a smlouvou, tehdáž v létu slavský. 1595. vykonanou, od vrchnosti předešlé za 2000 kop stržen i vedle 54
Reces na to z kanceláře nepříjemný. Pan podkomoří na tom vyměření a resolucí nikterakž přestati a úřadu v Mladé Boleslavi obnovovati nechtěl: až se o to Mla- doboleslavští — (pominuvše komory české, kdež ta věc vlastně náležela, ale tam nic svésti nemohli, neb pan podkomoří málo na komoru dbal) - na kancelář J. M. C. českou dvorskou utíkati museli. Byli všudy předcházeni, ošizeni i od jiných v tom opuštěni. Nepříjemného recesu od Jich M. z kanceláře české na to dostali takovým smyslem: poněvadž jsou Mladoboleslavští předešlému 61. podkomořímu před majestátem po 70 kopách m. odvozovali, protož aby i nynějšímu za léta zasedělá — (bylo as 10 neb 12 let) — 600 kop míš. dali a budoucně po 70 kopách m. pokaždé odvo- zovali. To však vyměření že nemá býti na protržení majestátu dotčeného etc. Actum in cancellaria Bohemica Pragae 23. Martii anno 1618121. Adam z Šternberka, Adam z Valdštejna, Jiřík z Talm- berka, Vilém Slavata, Jaroslav z Martinic, Karel z Dubé, Jan z Klenového, Voldřich Gerštorf. — (Ti páni místodržící, když J. M. C. Matyáš tehdáž v zemi býti neráčil, a jeho se dovolati ne- mohlo, k tomu recesu podepsali a tím recesem Boleslavští odbyti jsou. Ježto i proti tomu mohlo replikováno býti, kdež doloženo v něm, že sou před majestátem po 70 kopách m. odvozovali a oni toliko jednou, totiž poprví tolik odvedli a ježto ne všechno peněz, nežli v poctě toho koně, to za vostružné22, sčísti mohli. Primas tehdejší Kryštof Mimonský choulostivě se toho ujímal, a tuším tomu rád byl, když z své nohy trn dobyl a jinému jej strčil, primaství rád zbyl a jinému ho nevčas postoupil, druhý, nepovědomý, do toho trefiti neuměli23, až zatím hned brzo toho roku ta ohavná rebelie následovala a nás nešťastné zavedla. Pan podkomoří také byl jedním místodržícím a úředníkem zemským a všudy to před- cházel i solicitátory boleslavské sobě zejskal, bodej ho jiní páni místodržící nezahanbili. A tak ten reces přece majestát císařský přemohl a Mladoboleslavští v zahanbení zůstaveni.) — Postoupení zámku mladoboleslavského. O této věci, poněvadž se dobře později teprva v létu 1614 dála, mělo poodlo- ženo a doleji po letech položeno býti. Avšak aby se pořád o do- 62. konání vrchností předešlých dědičných oznámilo, vidělo se za slušné tu věc pořád skoncovati. Zámek ten mladoboleslavský byl O zámek mladobole- jest sice hned při skoupení města trhem a smlouvou, tehdáž v létu slavský. 1595. vykonanou, od vrchnosti předešlé za 2000 kop stržen i vedle 54
Strana 55
též smlouvy s jistým příslušenstvím v času jistém a určitém po- Vejš na listu 56. stoupen býti měl. To se však až do léta 1614 protáhlo. V tom času obec mladoboleslavská o postoupení toho zámku s jeho pří- slušenstvím se zasazovala, paní Evu, někdy Hasištejnskou a již hrabinku z Hollachu124, z toho ke dckám obsílali i ty 2000 kop m. ke dckám125 složili. Ale vzešel o to tuhý spor při dckách soudný, a paní hrabinka toho příslušenství k zámku náležejícího zouplna postoupiti pro některé své obrany nechtěla. V čemž dále potom s obcí o to všechno k smlouvě přátelské podána byla a po té smlouvě, kteráž se o týž zámek s jeho příslušenstvím mezi obcí a panem hrabětem z Hollachu a paní Evou z Valdštejna, man- želkou jeho, léta 1614. v pondělí po památce svatého Ma- touše [22. září] stala, obec od toho obeslání a rozepře, kterouž o příslušenství téhož zámku se paní při dckách měla, upustili a při hlavní smlouvě při skoupení města se zůstavili. Zámku pak s jeho příslušenstvím panu hraběti a paní hrabince do smrti obouch tou smlouvou k užívání zanechali, aby oni zámek předně náležitě opraviti dali, za čež, pokudž by ho ve čtyrech letech od této smlouvy postoupili, má jim obec 500 kop m. odvésti. Pakli by ho 63. v tom času zase nepostoupili, nic nemají peněz dávati. Než po smrti obouch dědicové a držitelé to postoupiti mají; nechtěli-li by, mohou se v to Mladoboleslavští komorníkem uvázati. Vodu také na zámek Boleslavští s postřebu pouštěti a trouby vodní společně opatrovati tou smlouvou zavázáni jsou. A za užívání toho zámku s příslušenstvím pan hrabě a paní hrabinka dvou tisíc kop míš. bez úrokův na pojištění dostatečné obci zapůjčiti mají. Na potvrzení tu smlouvu strany i smlouvcové dva stavu panského na dva exempláře přepsanou pečeťmi svými upečetili. Actum ut superius126. Po této smlouvě paní Eva hrabinka z Hohenloe Postoupení zámku s pří- z Valdštejna, někdy Hasištejnská etc. postoupila dckami zámku slušenstvím mladoboleslavského s jeho příslušenstvím k obci města Boleslava od paní hra- Mladého, totiž s šafránicí, chmelnicí za lávkami, prádlem127 na binky k obci. Trávníce, volovníčkovskou zahradou128, viničkou pod branou sva- tovítskou etc. proti odvedení jí od obce mladoboleslavské 1000 kop gr. čes. zouplna. Zapsáno to postoupení v kvaternu trhovém novém, červeném léta 1614. ve čtvrtek po svatém Martinu [13. listopadu]. Smlouva o zámek s p. hrabětem z Hollachu. Dali jej po- tom došky přikrýti na předním sta- vení. 55
též smlouvy s jistým příslušenstvím v času jistém a určitém po- Vejš na listu 56. stoupen býti měl. To se však až do léta 1614 protáhlo. V tom času obec mladoboleslavská o postoupení toho zámku s jeho pří- slušenstvím se zasazovala, paní Evu, někdy Hasištejnskou a již hrabinku z Hollachu124, z toho ke dckám obsílali i ty 2000 kop m. ke dckám125 složili. Ale vzešel o to tuhý spor při dckách soudný, a paní hrabinka toho příslušenství k zámku náležejícího zouplna postoupiti pro některé své obrany nechtěla. V čemž dále potom s obcí o to všechno k smlouvě přátelské podána byla a po té smlouvě, kteráž se o týž zámek s jeho příslušenstvím mezi obcí a panem hrabětem z Hollachu a paní Evou z Valdštejna, man- želkou jeho, léta 1614. v pondělí po památce svatého Ma- touše [22. září] stala, obec od toho obeslání a rozepře, kterouž o příslušenství téhož zámku se paní při dckách měla, upustili a při hlavní smlouvě při skoupení města se zůstavili. Zámku pak s jeho příslušenstvím panu hraběti a paní hrabince do smrti obouch tou smlouvou k užívání zanechali, aby oni zámek předně náležitě opraviti dali, za čež, pokudž by ho ve čtyrech letech od této smlouvy postoupili, má jim obec 500 kop m. odvésti. Pakli by ho 63. v tom času zase nepostoupili, nic nemají peněz dávati. Než po smrti obouch dědicové a držitelé to postoupiti mají; nechtěli-li by, mohou se v to Mladoboleslavští komorníkem uvázati. Vodu také na zámek Boleslavští s postřebu pouštěti a trouby vodní společně opatrovati tou smlouvou zavázáni jsou. A za užívání toho zámku s příslušenstvím pan hrabě a paní hrabinka dvou tisíc kop míš. bez úrokův na pojištění dostatečné obci zapůjčiti mají. Na potvrzení tu smlouvu strany i smlouvcové dva stavu panského na dva exempláře přepsanou pečeťmi svými upečetili. Actum ut superius126. Po této smlouvě paní Eva hrabinka z Hohenloe Postoupení zámku s pří- z Valdštejna, někdy Hasištejnská etc. postoupila dckami zámku slušenstvím mladoboleslavského s jeho příslušenstvím k obci města Boleslava od paní hra- Mladého, totiž s šafránicí, chmelnicí za lávkami, prádlem127 na binky k obci. Trávníce, volovníčkovskou zahradou128, viničkou pod branou sva- tovítskou etc. proti odvedení jí od obce mladoboleslavské 1000 kop gr. čes. zouplna. Zapsáno to postoupení v kvaternu trhovém novém, červeném léta 1614. ve čtvrtek po svatém Martinu [13. listopadu]. Smlouva o zámek s p. hrabětem z Hollachu. Dali jej po- tom došky přikrýti na předním sta- vení. 55
Strana 56
Již po vypsání fundací města Boleslava Mladého i o vrchnosti [!] jejich předešlých i o privilegiích jejich obzvláštních položí se krátké a sumovní poznamenání vrchnosti rozdílné téhož města, posloupně jedněch po druhých, od začátku prvilegii témuž městu nadaných. Zatím také na patentu táž posloupnost vrch- nosti se povysvětlí. 1. Ježek z Michelsperku, jehož jest 1. privilegium v létu 1334. 2. Jan Michalec, syn aneb vnuk" pana Ješka, v létu Páně 1301. 3. 10. 11. 12. Petr z Micha- lovic na Bezdě- zi, syn pana Jana v létu 1436. Johanna z Kraj- ku, druhá man- želka p. Jana To- vačovského, po Adamovi synu svém zdědila I. 1503. Jan z Selnber- ka az Kosti, nej- vyšší: komorník království české- ho, manžel p. Jo- hanny z Krajku, l. 1503. Jan z Michalovic, též syn pana Jana, ten brzo umřel. Jan Tovačov- ský z Cimburka, nejvyšší komorník král. čes., po man- želce své p. Man- daleně 1480. . Adam z Cim- burku a z To- vaCova, syn p. Ja- na, umřel bez dě- dice, p. mateři to odkázal 1. 1496. 4. Jindřich Kru- hlata z Micha- lovic, syn pana Ja- na, p. Petra bratr, v létu Páně 1430. . Mandalena To- vačovská, roze- ná z Michalovic, dcera p. Jindři- cha!**, s panem svym J. Tovačov- skym z Cimburka l. 1469. . Ctibor z Cim- burku a z To- vacova, strejc p. Adama let nema- jícího, spravoval leta Panć 1464'%', Kundrat Krajit z Krajku, bratr pani Johanny z Krajku vlastní, od ní sobě to panství postoupené měl a je synům svým zdědil, v létu 1513. Arnošt Krajíř z Krajku, syn pana Kundrata z Krajku, v I. 1544. to panství zdědil a v té potržce léta 1547. přišel o Brandejs. 56 64.
Již po vypsání fundací města Boleslava Mladého i o vrchnosti [!] jejich předešlých i o privilegiích jejich obzvláštních položí se krátké a sumovní poznamenání vrchnosti rozdílné téhož města, posloupně jedněch po druhých, od začátku prvilegii témuž městu nadaných. Zatím také na patentu táž posloupnost vrch- nosti se povysvětlí. 1. Ježek z Michelsperku, jehož jest 1. privilegium v létu 1334. 2. Jan Michalec, syn aneb vnuk" pana Ješka, v létu Páně 1301. 3. 10. 11. 12. Petr z Micha- lovic na Bezdě- zi, syn pana Jana v létu 1436. Johanna z Kraj- ku, druhá man- želka p. Jana To- vačovského, po Adamovi synu svém zdědila I. 1503. Jan z Selnber- ka az Kosti, nej- vyšší: komorník království české- ho, manžel p. Jo- hanny z Krajku, l. 1503. Jan z Michalovic, též syn pana Jana, ten brzo umřel. Jan Tovačov- ský z Cimburka, nejvyšší komorník král. čes., po man- želce své p. Man- daleně 1480. . Adam z Cim- burku a z To- vaCova, syn p. Ja- na, umřel bez dě- dice, p. mateři to odkázal 1. 1496. 4. Jindřich Kru- hlata z Micha- lovic, syn pana Ja- na, p. Petra bratr, v létu Páně 1430. . Mandalena To- vačovská, roze- ná z Michalovic, dcera p. Jindři- cha!**, s panem svym J. Tovačov- skym z Cimburka l. 1469. . Ctibor z Cim- burku a z To- vacova, strejc p. Adama let nema- jícího, spravoval leta Panć 1464'%', Kundrat Krajit z Krajku, bratr pani Johanny z Krajku vlastní, od ní sobě to panství postoupené měl a je synům svým zdědil, v létu 1513. Arnošt Krajíř z Krajku, syn pana Kundrata z Krajku, v I. 1544. to panství zdědil a v té potržce léta 1547. přišel o Brandejs. 56 64.
Strana 57
13. Kundrat Kra- 14. Karel Krajíř 15. Adam Krajíř z Krajku, p. Ar- z Krajku, syn p. jíř z Krajku léta Arnošta, bratr p. 1555. vládl, umřel nošta syn, p. Kun- drata bratr, léta Kundrata a p. bez dědicův léta 1572. 1572. Karla, 1. 1580. 17. Marta Krajířka z Ve- Marketa a Barbora, selice, p. Adama manželka, šlechtičny z Krajku, p. Kun- drata, Karla a Adama sestry, p. Jiřímu z Lobkovic svého od nápadu dědického od- práva postoupila 1580132. strčeny l. 1588. 18. Jiří z Lobkovic, nejvyšší hofmistr království českého, od šlechtičen a Marty z Veselice toho panství dostal v létu 1588. 19. Bohuslav Joachym Hasištejnský z Lobkovic, směnou za a potom to město k svo- panství chomutovské léta 1590133; bodě prodal léta 1595. 16. Až potud o vrchnosti proměnách, o privilegiích, svo- bodách a obdarování městu Boleslava Mladého od vrchností jejich dědičných milostivých nadaných, dosti buď vypravováno. Z čehož se vyrozumívá, jak předešlých časův milostivé vrchnosti veliké milosti poddaným svým prokazovaly, když jim Bůh žehnal, že k statkům a panstvím buď po přátelích neb jinak nápadem a při- ženěním přicházely; z toho také i poddaných svých té radosti účastny činily, odkudž poddaní zrůst svůj brali, za vrchnost svou Bohu se modlili a Bůh i vrchnosti i poddaným požehnání udílel. Jinak nežli nynější milostivý neb raději nemilostivý, hledí pod- dané své dříve podšklubati nežli vyspějí, a co na nich vydrou, marně promrhají, sebe i poddané hubí. Podobným způsobem město Boleslav skrze milostivé vrchnosti Náboženství bratrské svůj zrůst vzalo a má privilegia důkladná, aby je třebas které v městě Mla- město míti mohlo. Podle těch svobod i v náboženství, poněvadž dé Boleslavi. i vrchnost od léta 1500. náboženství bratrského tu zůstávala, velmi mnoho se tam lidí téhož náboženství osazovalo i nemálo z do- mácích k nim se připojovalo, takže svou obzvláštní synagogu134 i školu tu sobě zarazili. O čemž a začátku jejich vidělo se tuto podotknouti, však to k urážce žádnému nemá býti, komu se toho čísti nevidí, může to pominouti. Když se tak lidé bratrského náboženství namnoze v Mladé Bo- 65. 57
13. Kundrat Kra- 14. Karel Krajíř 15. Adam Krajíř z Krajku, p. Ar- z Krajku, syn p. jíř z Krajku léta Arnošta, bratr p. 1555. vládl, umřel nošta syn, p. Kun- drata bratr, léta Kundrata a p. bez dědicův léta 1572. 1572. Karla, 1. 1580. 17. Marta Krajířka z Ve- Marketa a Barbora, selice, p. Adama manželka, šlechtičny z Krajku, p. Kun- drata, Karla a Adama sestry, p. Jiřímu z Lobkovic svého od nápadu dědického od- práva postoupila 1580132. strčeny l. 1588. 18. Jiří z Lobkovic, nejvyšší hofmistr království českého, od šlechtičen a Marty z Veselice toho panství dostal v létu 1588. 19. Bohuslav Joachym Hasištejnský z Lobkovic, směnou za a potom to město k svo- panství chomutovské léta 1590133; bodě prodal léta 1595. 16. Až potud o vrchnosti proměnách, o privilegiích, svo- bodách a obdarování městu Boleslava Mladého od vrchností jejich dědičných milostivých nadaných, dosti buď vypravováno. Z čehož se vyrozumívá, jak předešlých časův milostivé vrchnosti veliké milosti poddaným svým prokazovaly, když jim Bůh žehnal, že k statkům a panstvím buď po přátelích neb jinak nápadem a při- ženěním přicházely; z toho také i poddaných svých té radosti účastny činily, odkudž poddaní zrůst svůj brali, za vrchnost svou Bohu se modlili a Bůh i vrchnosti i poddaným požehnání udílel. Jinak nežli nynější milostivý neb raději nemilostivý, hledí pod- dané své dříve podšklubati nežli vyspějí, a co na nich vydrou, marně promrhají, sebe i poddané hubí. Podobným způsobem město Boleslav skrze milostivé vrchnosti Náboženství bratrské svůj zrůst vzalo a má privilegia důkladná, aby je třebas které v městě Mla- město míti mohlo. Podle těch svobod i v náboženství, poněvadž dé Boleslavi. i vrchnost od léta 1500. náboženství bratrského tu zůstávala, velmi mnoho se tam lidí téhož náboženství osazovalo i nemálo z do- mácích k nim se připojovalo, takže svou obzvláštní synagogu134 i školu tu sobě zarazili. O čemž a začátku jejich vidělo se tuto podotknouti, však to k urážce žádnému nemá býti, komu se toho čísti nevidí, může to pominouti. Když se tak lidé bratrského náboženství namnoze v Mladé Bo- 65. 57
Strana 58
Valdenští kdo sou byli. Pikharté od- kud slovou. Mistr Jan z Husince. leslavi rozmáhali, jiní podobojí, kteříž se evangelickými nazývali, 66. jim toho nepřáli, je v nenávist vzali, avšak pro vrchnost jim ubli- žovati nesměli, zvláště náboženství a obcování jejich nepovědomí divnými jmény je nazývali, valdenskými, pikharty, konvaldskými, kalvíny, boleslavskými a jinak jmenovali a za ňáké rúhače a blu- daře pokládali. Ale oni se k těm jmenům nepřiznávají, ani tako- vými slouti nechtějí. Valdejští někdy slouli křesťané v Frankrej- chu od římské církve odpadlí, od nějakého Petra Valdy, městě- nína lugdunského135, kterýž s některými adhaerenty svými obrátili se do krajiny, kteráž Picardia se nazývala, a tam se pauperes de Lugduno, chudí lidé z města Lugdunu, jmenovali a nejprve biblí svatou v přirozený svůj jazyk, do řeči francouské přeložili v létu Páně 1160. Od toho místa neb té krajiny Picardie pikharté nazý- váni byli. A potom přísností nepřátel svých z té krajinky rozptý- leni, rozličnými mukami trýzněni jsouce, do jiných krajin se do- stávali, až i do země české v létu 1218, za krále Přemysla, třetího krále českého, Otokara řečeného, 200 let před M. Janem z Hu- since se dostali. Ale tito Bratří čeští od těchto lugdunských, a jakž je někteří pikharty nazývali, jsou nepošli, ani se k nim nikdy ne- přiznávali, po nich se nejmenovali, nýbrž to jméno pikhartské u ve- liké ošklivosti měli. Kalvinisté také slouti nechtěli a k Kalvinovi se nepřiznávali, nebo Jan Kalvin po stu letech teprva po M. Ja- novi z Husince živ byli36 a ty všecky sekty, kterýž své církve nebo náboženství po jmenách lidských, jako Luteráni, Kalvinisté a jinak zakládají, v nenávisti mají137. Ale přihlašují se k samé víře 67. křesťanské, apoštolské, evangelické, k Písmům svatým a zákonu božímu bez přídavkův Otcův svatých a nařízení lidských, praví, že svého milého krajana, původa, učitele a mučedlníka českého, M. Jana z Husince mají, k němu se přiznávají, ne tak k jeho jménu, jako k učení a zákonu božímu, pokudž se to s Písmy sva- tými srovnávalo: nebo i on tomu sám vyučoval, jsa hotov i sám, pokudž by jemu z Písma svatého co užitečnějšího ukázáno bylo, napraviti. Po smrti pak M. Jana z Husince, když sou se veliké nesjednocení a různice, zvláště mezi samým kněžstvem kališným — (tak se zajisté i sami nazývali, protože se od podjednou ni- rozmáhaly, z toho čímž téměř jiným nežli kalichem nedělili)138 i nemalé roztržky, rozdvojení mezi podobojími povstaly, takže se Husité, tá tehdáž jiní kališnými, jiní Husity, jiní táborskými, orebskými, Si- Kalvinisté. Kališní. 58
Valdenští kdo sou byli. Pikharté od- kud slovou. Mistr Jan z Husince. leslavi rozmáhali, jiní podobojí, kteříž se evangelickými nazývali, 66. jim toho nepřáli, je v nenávist vzali, avšak pro vrchnost jim ubli- žovati nesměli, zvláště náboženství a obcování jejich nepovědomí divnými jmény je nazývali, valdenskými, pikharty, konvaldskými, kalvíny, boleslavskými a jinak jmenovali a za ňáké rúhače a blu- daře pokládali. Ale oni se k těm jmenům nepřiznávají, ani tako- vými slouti nechtějí. Valdejští někdy slouli křesťané v Frankrej- chu od římské církve odpadlí, od nějakého Petra Valdy, městě- nína lugdunského135, kterýž s některými adhaerenty svými obrátili se do krajiny, kteráž Picardia se nazývala, a tam se pauperes de Lugduno, chudí lidé z města Lugdunu, jmenovali a nejprve biblí svatou v přirozený svůj jazyk, do řeči francouské přeložili v létu Páně 1160. Od toho místa neb té krajiny Picardie pikharté nazý- váni byli. A potom přísností nepřátel svých z té krajinky rozptý- leni, rozličnými mukami trýzněni jsouce, do jiných krajin se do- stávali, až i do země české v létu 1218, za krále Přemysla, třetího krále českého, Otokara řečeného, 200 let před M. Janem z Hu- since se dostali. Ale tito Bratří čeští od těchto lugdunských, a jakž je někteří pikharty nazývali, jsou nepošli, ani se k nim nikdy ne- přiznávali, po nich se nejmenovali, nýbrž to jméno pikhartské u ve- liké ošklivosti měli. Kalvinisté také slouti nechtěli a k Kalvinovi se nepřiznávali, nebo Jan Kalvin po stu letech teprva po M. Ja- novi z Husince živ byli36 a ty všecky sekty, kterýž své církve nebo náboženství po jmenách lidských, jako Luteráni, Kalvinisté a jinak zakládají, v nenávisti mají137. Ale přihlašují se k samé víře 67. křesťanské, apoštolské, evangelické, k Písmům svatým a zákonu božímu bez přídavkův Otcův svatých a nařízení lidských, praví, že svého milého krajana, původa, učitele a mučedlníka českého, M. Jana z Husince mají, k němu se přiznávají, ne tak k jeho jménu, jako k učení a zákonu božímu, pokudž se to s Písmy sva- tými srovnávalo: nebo i on tomu sám vyučoval, jsa hotov i sám, pokudž by jemu z Písma svatého co užitečnějšího ukázáno bylo, napraviti. Po smrti pak M. Jana z Husince, když sou se veliké nesjednocení a různice, zvláště mezi samým kněžstvem kališným — (tak se zajisté i sami nazývali, protože se od podjednou ni- rozmáhaly, z toho čímž téměř jiným nežli kalichem nedělili)138 i nemalé roztržky, rozdvojení mezi podobojími povstaly, takže se Husité, tá tehdáž jiní kališnými, jiní Husity, jiní táborskými, orebskými, Si- Kalvinisté. Kališní. 58
Strana 59
68. 69. rotky, valdenskými, pražskými aneb mistrovskými, totiž konsistoř- borští, oreb- ští, Siroty, skými nazývali, a jedni druhé rozličnými způsoby sužovali. Když konsistorští. arcibiskup pražský Kundrat139, přiznav se tehdáž, snad pro strach, ku podobojím, pečeť konsistorskou stavům království českého po- dobojím odevzdal, tu administrátorové rozdílní zvoleni, někteří pro důstojnost arcibiskupskou, jako M. Jan Rokycana, biskupu řím- skému se zalíbiti a úřadu arcibiskupského dosáhnouti chtíce po- slušnost církvi římské připovídal, ale v tom nesetrval, nýbrž jiné křesťany, kteříž mu pod notu jíti nechtěli, vyháněním, vězením, usmrcováním i jinak rozličně sužovali. Mnozí pobožní a pokojní následovníci M. Jana z Husince nad takovou roztržitostí, neřády a soužením žalost majíce a na to se dívati nemohouce, z měst pražských v místa pokojnější a prostrannější ač [!] do koutův a hor poodešli, tak, jak mohli a uměli, Bohu sloužili a za napravení církve i zachování jí od modlářských bludův a vysvobození z do- konalého zahynutí se modlili. Správce církevní podle řádu církve prvotní apoštolské hledali, pod ochranou boží a milostivé vrch- nosti do jistého času se zdržovali, a od těch míst, kdež tehdáž zů- stávali na lileckém zboží14 ve vsi Konvaldu, nedaleko od Žam- berka, a někteří v městě Boleslavi, mnozí je lileckými, konvald- skými, žamberskými, boleslavskými bratřími nazývali. Tam nábo- ženství své provozovali, kněží, kteříž jim v čistotě slovo boží ká- zali a svátostmi velebnými posluhovali, užívali, kněze Michala žamberského a kněze Michala lileckého141. Až když sou dalšího soužení od Jana Rokycany, voleného a domnělého arcibiskupa pražského, vystáti nemohli, s radou některých svých upřímných i vrchností, v létu 1467. u velikém počtu se v jedné vsi za Rych- novem, jménem Lhotě, u nějakého Duchka Dvořáka, pobožného, shromáždili, Pánu Bohu se vroucně modlili, praví, že jisté zjevení a ukázání boží měli, že již čas jest, aby řád svatý mezi sebou na- řídili. Volili mezi sebou k učení a správě mužův dvaceti, z nichž devět k služebnosti církevní oddali, mezi sebou postavili a způso- bem apoštolským los metali. Tu padl los na Matěje konvaldského, Tomáše přelucského a Eliáše mlynáře, potom padnouce na kolena díky Bohu vzdali a po modlitbách svatých rukou dáním je za posly boží přijímali a poslušnost církevní jim slibovali. O těch i ji- ných věcech, kdo jest žádostiv obšírněji věděti, při nich, kteříž se svým řádem spravují, toho se doptati a v spisích jejich i apo- Nesvornost kněžská pů- vodem roz- tržitostí a sekt. Lilečtí, Kon- valdští, Žam- berští, Bole- slavští. Bratrské jed- noty začátek. 59
68. 69. rotky, valdenskými, pražskými aneb mistrovskými, totiž konsistoř- borští, oreb- ští, Siroty, skými nazývali, a jedni druhé rozličnými způsoby sužovali. Když konsistorští. arcibiskup pražský Kundrat139, přiznav se tehdáž, snad pro strach, ku podobojím, pečeť konsistorskou stavům království českého po- dobojím odevzdal, tu administrátorové rozdílní zvoleni, někteří pro důstojnost arcibiskupskou, jako M. Jan Rokycana, biskupu řím- skému se zalíbiti a úřadu arcibiskupského dosáhnouti chtíce po- slušnost církvi římské připovídal, ale v tom nesetrval, nýbrž jiné křesťany, kteříž mu pod notu jíti nechtěli, vyháněním, vězením, usmrcováním i jinak rozličně sužovali. Mnozí pobožní a pokojní následovníci M. Jana z Husince nad takovou roztržitostí, neřády a soužením žalost majíce a na to se dívati nemohouce, z měst pražských v místa pokojnější a prostrannější ač [!] do koutův a hor poodešli, tak, jak mohli a uměli, Bohu sloužili a za napravení církve i zachování jí od modlářských bludův a vysvobození z do- konalého zahynutí se modlili. Správce církevní podle řádu církve prvotní apoštolské hledali, pod ochranou boží a milostivé vrch- nosti do jistého času se zdržovali, a od těch míst, kdež tehdáž zů- stávali na lileckém zboží14 ve vsi Konvaldu, nedaleko od Žam- berka, a někteří v městě Boleslavi, mnozí je lileckými, konvald- skými, žamberskými, boleslavskými bratřími nazývali. Tam nábo- ženství své provozovali, kněží, kteříž jim v čistotě slovo boží ká- zali a svátostmi velebnými posluhovali, užívali, kněze Michala žamberského a kněze Michala lileckého141. Až když sou dalšího soužení od Jana Rokycany, voleného a domnělého arcibiskupa pražského, vystáti nemohli, s radou některých svých upřímných i vrchností, v létu 1467. u velikém počtu se v jedné vsi za Rych- novem, jménem Lhotě, u nějakého Duchka Dvořáka, pobožného, shromáždili, Pánu Bohu se vroucně modlili, praví, že jisté zjevení a ukázání boží měli, že již čas jest, aby řád svatý mezi sebou na- řídili. Volili mezi sebou k učení a správě mužův dvaceti, z nichž devět k služebnosti církevní oddali, mezi sebou postavili a způso- bem apoštolským los metali. Tu padl los na Matěje konvaldského, Tomáše přelucského a Eliáše mlynáře, potom padnouce na kolena díky Bohu vzdali a po modlitbách svatých rukou dáním je za posly boží přijímali a poslušnost církevní jim slibovali. O těch i ji- ných věcech, kdo jest žádostiv obšírněji věděti, při nich, kteříž se svým řádem spravují, toho se doptati a v spisích jejich i apo- Nesvornost kněžská pů- vodem roz- tržitostí a sekt. Lilečtí, Kon- valdští, Žam- berští, Bole- slavští. Bratrské jed- noty začátek. 59
Strana 60
logiích, kterýchž sou i velikomocným králům Vladislavovi, Ludví- kovi, Ferdinandovi a Maxmiliánovi českým a Zikmundovi polskému králi etc. podali, se dočísti může. Tuto se o Boleslavi toliko vy- pisuje, kdež z přízně tehdejší vrchnosti to náboženství průchod svůj mělo a se rozšířilo, tu jako nějakou konsistoř měli a odtud do jiných míst svého náboženství správce rozsílali a podávali, Bratrský bis- kup v Mladé k staršímu svému jakožto k představenému a biskupu, kterýž Boleslavi. v Mladé Boleslavi zůstával, zření své měli; nebo i v Polště po- dobně Bratři, jako i na Moravě a v Slezsku, svého biskupa měli a časem určitým se ti všickni čtyři biskupové sjíždívali, své sy- nody mívali, věci potřebné církevní řídívali a při tom i visitací náležité vykonávali. V městě Boleslavi Mladé měli svou církev neb sbor, nazvaný od sebrání a shromáždění lidu pobož- Sbor bratrský v Mladé Bo ného, řecky syxketota[!], convocatio, jej jmenovali. Sbor ten dosti leslavi. veliký a nákladně od vrchnosti vystavený, kruchtami ozdobený a pěkným dílem sklenutý, v něm prostými zpěvy českými bez ka- deřavé — (jakž oni ji nazývali) — musiky Boha chválili, kázání slova božího pilni bývali a neobmeškávali142. Dům bratrský svůj měli nedaleko od téhož sboru, prostranný, rozkošný a příhodný při jednom starém kostelíku, kdež někdy snad klášter býval, od toho jména také týž dům Karmel sloul43; ale bývali sou tu kdy 144 karmelité aneb jaká jiná řehola, žádné paměti se nenachází Dům ten jako i sbor145 pěkně a příhodně od vrchnosti tehdejší, pánův Krajířův, okolo léta 1500 byl vystaven a zvláštními milostmi privilegírován, potom dále i od jiných pobožných lidí, vyšších sta- vův i domácích, nadán a odkazy mnohým ozdoben, rolíma, lu- kama, zahradama, vinicemi i kusem lesem ozdoben. Škola též při Škola bratr- témž domu bratrském pěkně vystavená byla, v níž se německé i 146 ská. české řeči, zvláště v pěkném písmě i v gramatice, mládež cvičila Spitál bratr. Špitál také pro chudé lidi při témž sboru postaven byl a v něm ský. nemálo chudých lidí, kterýmž sice vedle domu žebrat nedopouštěli, na almužnu chováno bylo. Až také v létu Páně 1610. vysoce uro- Pana Petra zený pán, pan Petr Vok z Rozumberka147 a na Třeboni, vladař Voka domu rozumberského, znamenitou milost, jsa téhož náboženství, z Rozmberka Bratřím starším v témž městě učinil a ten sbor s domem bratrským, záduší v Mla- s školou, špitálem a vším příslušenstvím, kterýž byl předešle v létu dé Boleslavi. 1602., když mandáty císařskými Rudolfa 2. ten sbor s domem a vším příslušenstvím, po vyhnání z něho správcův církevních Dům bratr- ský v Mladě Boleslavi. 70. 60
logiích, kterýchž sou i velikomocným králům Vladislavovi, Ludví- kovi, Ferdinandovi a Maxmiliánovi českým a Zikmundovi polskému králi etc. podali, se dočísti může. Tuto se o Boleslavi toliko vy- pisuje, kdež z přízně tehdejší vrchnosti to náboženství průchod svůj mělo a se rozšířilo, tu jako nějakou konsistoř měli a odtud do jiných míst svého náboženství správce rozsílali a podávali, Bratrský bis- kup v Mladé k staršímu svému jakožto k představenému a biskupu, kterýž Boleslavi. v Mladé Boleslavi zůstával, zření své měli; nebo i v Polště po- dobně Bratři, jako i na Moravě a v Slezsku, svého biskupa měli a časem určitým se ti všickni čtyři biskupové sjíždívali, své sy- nody mívali, věci potřebné církevní řídívali a při tom i visitací náležité vykonávali. V městě Boleslavi Mladé měli svou církev neb sbor, nazvaný od sebrání a shromáždění lidu pobož- Sbor bratrský v Mladé Bo ného, řecky syxketota[!], convocatio, jej jmenovali. Sbor ten dosti leslavi. veliký a nákladně od vrchnosti vystavený, kruchtami ozdobený a pěkným dílem sklenutý, v něm prostými zpěvy českými bez ka- deřavé — (jakž oni ji nazývali) — musiky Boha chválili, kázání slova božího pilni bývali a neobmeškávali142. Dům bratrský svůj měli nedaleko od téhož sboru, prostranný, rozkošný a příhodný při jednom starém kostelíku, kdež někdy snad klášter býval, od toho jména také týž dům Karmel sloul43; ale bývali sou tu kdy 144 karmelité aneb jaká jiná řehola, žádné paměti se nenachází Dům ten jako i sbor145 pěkně a příhodně od vrchnosti tehdejší, pánův Krajířův, okolo léta 1500 byl vystaven a zvláštními milostmi privilegírován, potom dále i od jiných pobožných lidí, vyšších sta- vův i domácích, nadán a odkazy mnohým ozdoben, rolíma, lu- kama, zahradama, vinicemi i kusem lesem ozdoben. Škola též při Škola bratr- témž domu bratrském pěkně vystavená byla, v níž se německé i 146 ská. české řeči, zvláště v pěkném písmě i v gramatice, mládež cvičila Spitál bratr. Špitál také pro chudé lidi při témž sboru postaven byl a v něm ský. nemálo chudých lidí, kterýmž sice vedle domu žebrat nedopouštěli, na almužnu chováno bylo. Až také v létu Páně 1610. vysoce uro- Pana Petra zený pán, pan Petr Vok z Rozumberka147 a na Třeboni, vladař Voka domu rozumberského, znamenitou milost, jsa téhož náboženství, z Rozmberka Bratřím starším v témž městě učinil a ten sbor s domem bratrským, záduší v Mla- s školou, špitálem a vším příslušenstvím, kterýž byl předešle v létu dé Boleslavi. 1602., když mandáty císařskými Rudolfa 2. ten sbor s domem a vším příslušenstvím, po vyhnání z něho správcův církevních Dům bratr- ský v Mladě Boleslavi. 70. 60
Strana 61
72. odjat, k ruce J. M. C. obrácen a v létu 1606. k obci mladobole- slavské, a jmenovitě k špitálu Kateřiny Militké řečenému, za 2500 kop míš. prodán a obci postoupen, zase od obce mladoboleslav- 71. ské za 3000 kop míš. vykoupil, penězi svými hotovými zaplatil a jim starším správcům bratrským jeho postoupil a knihami měst- skými dědickými téhož města na listu CXXVI. zapsati dal148. Jiných obzvláštnějších pamětí o témž náboženství bratrském a věcech jejich zádušních autor spisu tohoto před rukama neměl, také se potom dalece, nejsa toho náboženství, neptal; jiným se to poroučí. Téhož evangelického náboženství, kteréž se jinak pod- Podobojí evangelíci obojí nazývalo149, druhé záduší se nalézalo a to přednější místo v Mladé Bo- mělo v témž městě Boleslava Mladého, to se panem děkanem leslavi. v věcech církevních řídilo a též k kolatuře úřadu městského pří- slušelo, totiž při kostele hlavním v Starém městě, Matky Boží řečeném, při němž také jest fara od starodávna založená a děkanstvím utvr- zena, jako i škola vejsadní a přední 50, k tomu i špitál, zahrada pohřební neb hřbitov všechněm podobojím, evangelíkům, luterá- nům i bratřím společný a obecný byl. Kostel jest od dávných časův od předešlých vrchností katolických stavený, ještě prve nežli město z Podolce nahoru přenešeno bylo151, jakž se tomu srozu- mívá z vytesání na jednom pilíři kamenném téhož kostela proti škole, že jest byl postaven v létu 1200 od zedníka nějakého Je- lenka, kteréž vytesání v létu 1596. obnoveno bylo, aby poznáno a přečteno býti mohlo; tak to stojí: léta 1200. Gelenek. Za- zaklenut, klenut jest týž kostel teprva v létu 1566. za kněze Urbana Nym- burského, děkana mladoboleslavského, nákladem poctivé matrony a vdovy Kateřiny Militké152. I potom zmalován nákladem paní zmalován. Markéty Vávrové, zůstalé vdovy po Baltazarovi Pitopcovi[!], bra- dýři, potom Michala Firle manželce, v létu Páně 1592., jakž o tom v témž kostele na kruchtě za kůrem žákovským verše takto jsou napsány. Dum Rosebergensis terris decesserat haeros[!] Wilhelm columna patriae, Pinxerat has propriis Pithopaei sumtibus aedes Balthasari uxor Margaris. QVas leho Va pater beneDIC aVDIqVe preCantes 53 CVnCtos qVI eas tibl InCoLVnt' Kostel přední mladobole- slavský sta- vený. 61
72. odjat, k ruce J. M. C. obrácen a v létu 1606. k obci mladobole- slavské, a jmenovitě k špitálu Kateřiny Militké řečenému, za 2500 kop míš. prodán a obci postoupen, zase od obce mladoboleslav- 71. ské za 3000 kop míš. vykoupil, penězi svými hotovými zaplatil a jim starším správcům bratrským jeho postoupil a knihami měst- skými dědickými téhož města na listu CXXVI. zapsati dal148. Jiných obzvláštnějších pamětí o témž náboženství bratrském a věcech jejich zádušních autor spisu tohoto před rukama neměl, také se potom dalece, nejsa toho náboženství, neptal; jiným se to poroučí. Téhož evangelického náboženství, kteréž se jinak pod- Podobojí evangelíci obojí nazývalo149, druhé záduší se nalézalo a to přednější místo v Mladé Bo- mělo v témž městě Boleslava Mladého, to se panem děkanem leslavi. v věcech církevních řídilo a též k kolatuře úřadu městského pří- slušelo, totiž při kostele hlavním v Starém městě, Matky Boží řečeném, při němž také jest fara od starodávna založená a děkanstvím utvr- zena, jako i škola vejsadní a přední 50, k tomu i špitál, zahrada pohřební neb hřbitov všechněm podobojím, evangelíkům, luterá- nům i bratřím společný a obecný byl. Kostel jest od dávných časův od předešlých vrchností katolických stavený, ještě prve nežli město z Podolce nahoru přenešeno bylo151, jakž se tomu srozu- mívá z vytesání na jednom pilíři kamenném téhož kostela proti škole, že jest byl postaven v létu 1200 od zedníka nějakého Je- lenka, kteréž vytesání v létu 1596. obnoveno bylo, aby poznáno a přečteno býti mohlo; tak to stojí: léta 1200. Gelenek. Za- zaklenut, klenut jest týž kostel teprva v létu 1566. za kněze Urbana Nym- burského, děkana mladoboleslavského, nákladem poctivé matrony a vdovy Kateřiny Militké152. I potom zmalován nákladem paní zmalován. Markéty Vávrové, zůstalé vdovy po Baltazarovi Pitopcovi[!], bra- dýři, potom Michala Firle manželce, v létu Páně 1592., jakž o tom v témž kostele na kruchtě za kůrem žákovským verše takto jsou napsány. Dum Rosebergensis terris decesserat haeros[!] Wilhelm columna patriae, Pinxerat has propriis Pithopaei sumtibus aedes Balthasari uxor Margaris. QVas leho Va pater beneDIC aVDIqVe preCantes 53 CVnCtos qVI eas tibl InCoLVnt' Kostel přední mladobole- slavský sta- vený. 61
Strana 62
Odkazy zá- dušní. Klenoty kostelní. Kůr literátský v Mladé Bo- leslavi. Graduál čes- ký i latinský. Ten kostel Matky Boží důchodův obzvláštních nemá žádných, náklad se na něj, zvláště na opravu stavení činíval z důchodův obecních; kromě některé pobožné a skrovné odkazy jsou od jedné poctivé matrony, Kateřiny Vlaškové, někdy sousedy téhož města, za některé málo sto nařízené k službám církevním, na vosk a víno. Klenoty některé také při témž záduší kostelní od předešlých vrchností a lidí pobožných zanechané, v létu 1620. se nalézaly tyto: ornátův rozličných 13, mezi nimiž jeden zlatohlavový, ná- ramně pěkně perlami a zlatem krumplovaný, kápě zlatohlavová 1 a damaškové 2, kalichův stříbrných a pozlacených 15, též jeden starý stříbrný kalich, konvička stříbrná 1, lžičky malý stříbrný 3 a zlatá jedna, škatule stříbrná 1, monstrancí stříbrná velká 1 a mo- sazný pozlacený 2, pacem stříbrný pozlacený 1, kněh pargamenových velikých několik, mezi nimiž jedna in majori octavo velmi pěkně psaná biblí na pargameně154. Kůr literátský při témž kostele Matky Boží také své obzvláštní, ač velmi skrovničké důchody z odkazův některých málo měl; nebo se nedávno začal, v létu 1566. pan Martin Kašparský z Rájové155, první původ byl Congregationis literariae neoboleslaviensis, tovaryšstva, kůru literátského, Vít Po- lický kantor, Jakub Romanek, musicus prestantis156, Jan Fialka, succentor, Pavel Martini Strakonický, bakalář, M. Georgius Ke- zelius Bydžovinus, ten za své správy toho kůru literátského v létu 1611., positiv157, kterýž přes 150 kop m. stál, na náklad literátský objednal a důchodu přes 500 kop m. zveličil, kteréž obci pod ourok půjčené jsou etc. Jan Cornelius Stříbrský nynější správce toho kůru zůstává158. Partes některé dosti vzácné, na větším díle obstaráním M. Jiřího Bydžovského spravené byly. Graduál pargamenový, český, veliký, nákladem paní Kateřiny Militký v létu 1572. spravený, ten jest psaný v městech pražských, notovaný i velmi pěkně figurami malovaný, na kterémž páter Josef kapucián velkou škodu udělal a mnoho archů z něho vyřezal9. Druhý graduál latinský pargamenový, mnohem větší, kteréhož silný pa- cholek s unešením má, velmi pěkně zlatem i barvami ozdobený, jakoby v nově malován byl, tak pěkně barvy stojí, a jest mu snad přes 300 let, věděti se nemůže, kterého času byl spravený, má v sobě listů velikých 412160. Někdy před léty ten kostel Matky Boží mohl míti nějaké důchody, ale v proměně náboženství a vrchností také se 73. 62
Odkazy zá- dušní. Klenoty kostelní. Kůr literátský v Mladé Bo- leslavi. Graduál čes- ký i latinský. Ten kostel Matky Boží důchodův obzvláštních nemá žádných, náklad se na něj, zvláště na opravu stavení činíval z důchodův obecních; kromě některé pobožné a skrovné odkazy jsou od jedné poctivé matrony, Kateřiny Vlaškové, někdy sousedy téhož města, za některé málo sto nařízené k službám církevním, na vosk a víno. Klenoty některé také při témž záduší kostelní od předešlých vrchností a lidí pobožných zanechané, v létu 1620. se nalézaly tyto: ornátův rozličných 13, mezi nimiž jeden zlatohlavový, ná- ramně pěkně perlami a zlatem krumplovaný, kápě zlatohlavová 1 a damaškové 2, kalichův stříbrných a pozlacených 15, též jeden starý stříbrný kalich, konvička stříbrná 1, lžičky malý stříbrný 3 a zlatá jedna, škatule stříbrná 1, monstrancí stříbrná velká 1 a mo- sazný pozlacený 2, pacem stříbrný pozlacený 1, kněh pargamenových velikých několik, mezi nimiž jedna in majori octavo velmi pěkně psaná biblí na pargameně154. Kůr literátský při témž kostele Matky Boží také své obzvláštní, ač velmi skrovničké důchody z odkazův některých málo měl; nebo se nedávno začal, v létu 1566. pan Martin Kašparský z Rájové155, první původ byl Congregationis literariae neoboleslaviensis, tovaryšstva, kůru literátského, Vít Po- lický kantor, Jakub Romanek, musicus prestantis156, Jan Fialka, succentor, Pavel Martini Strakonický, bakalář, M. Georgius Ke- zelius Bydžovinus, ten za své správy toho kůru literátského v létu 1611., positiv157, kterýž přes 150 kop m. stál, na náklad literátský objednal a důchodu přes 500 kop m. zveličil, kteréž obci pod ourok půjčené jsou etc. Jan Cornelius Stříbrský nynější správce toho kůru zůstává158. Partes některé dosti vzácné, na větším díle obstaráním M. Jiřího Bydžovského spravené byly. Graduál pargamenový, český, veliký, nákladem paní Kateřiny Militký v létu 1572. spravený, ten jest psaný v městech pražských, notovaný i velmi pěkně figurami malovaný, na kterémž páter Josef kapucián velkou škodu udělal a mnoho archů z něho vyřezal9. Druhý graduál latinský pargamenový, mnohem větší, kteréhož silný pa- cholek s unešením má, velmi pěkně zlatem i barvami ozdobený, jakoby v nově malován byl, tak pěkně barvy stojí, a jest mu snad přes 300 let, věděti se nemůže, kterého času byl spravený, má v sobě listů velikých 412160. Někdy před léty ten kostel Matky Boží mohl míti nějaké důchody, ale v proměně náboženství a vrchností také se 73. 62
Strana 63
74. to proměnilo, takže potom z důchodův od druhého kostelíka na Podolci, u svatého Víta řečeného, náklady na něj vycházely, a jakž staří říkávali, že svatý Vít Matce Boží plášť kupoval, totiž druhý kostel v městě odíval a opatroval61. Ten kostelík svatého Víta, jakž tomu někteří chtějí, a prima fundatione míval znamenitá na- dání, že několik vsí vůkolních k němu přináleželo, a musel tu klášter tolikéž bývati, posavad se při něm znamení, kde dvůr a ovčín při něm jest, spatřují, že tu nějaké stavení klášterní bý- valo i kápě mnišská se tam v tom kostelíku pod krovy na hanbálcích 162 zavěšená před shořením jeho nacházela. — Nachází se v kanceláři rathausu originální památka, že u svatého Víta křížovníci byli. Ale žádných pamětí a poznamenání o těch věcech se nenalézá, předešlá vrchnost v proměně náboženství snad k svému zisku ty důchody obrátila, dvůr obzvláštní při témž kostelíku postavila a všelijaké staré paměti o tom kostelíku v zapomenutí přivedla. Ten kostelík starodavným dílem stál mnoho let, dříve snad než město nahoře postaveno bylo a teď nedávno v létu 1631. na podzim od sběři vojenské zapálený shořel. Při velikém kostele Matky Boží také klášter mohl býti, ač pa- Fara na děkanství. mětí žádných není, ale z stavení při domu farním nějaká znamení pozůstávají a snad i z brány podfarní se tomu rozuměti může, kteráž posavad slove klášterská brána, anebo že se skrze ni z města k druhému klášteru karmelskému chodilo a jezdilo 168. Fara způsobem starobylým vystavena opodál od kostela přes ulici, místo děkanské; někdy michalovská fara a mnoho jiných kostelův ve vsech, míle zdélí k ní příslušelo, takže děkan několik kaplanů k přisluhování do jiných míst míti musel. Škola přední v městě Mladém Boleslavi také ne příliš dávno Škola mlado- v nově vystavená, když se rathaus vystavěl4 a takové nákladné boleslavská. stavení několik let pořád s velikou obtížností konáno býti mu- selo, co po rathause kamení a jiného forotu zbylo, na to a z toho tu školu na zdi městské při fortně a pod ní váhu obecní dosti nákladně vystavěli a postavili. Učení mládeže s nemalým prospěchem v té škole držíváno bývalo, mládenci učení, mistři, bakaláři, správ- cové školní i do akademie pražské z té školy na studia posílávali165, ačkoliv té škole druhá škola bratrská, kdež německy a obzvláště pěknému písmu učívali, velkou újmu činila. Špitálu obecního při městě Špitál Milit- Boleslavi žádného se nenachází, ač někteří povídali, že by někdy ký. Kostelík sva- tého Víta na Podolci. 75. 63
74. to proměnilo, takže potom z důchodův od druhého kostelíka na Podolci, u svatého Víta řečeného, náklady na něj vycházely, a jakž staří říkávali, že svatý Vít Matce Boží plášť kupoval, totiž druhý kostel v městě odíval a opatroval61. Ten kostelík svatého Víta, jakž tomu někteří chtějí, a prima fundatione míval znamenitá na- dání, že několik vsí vůkolních k němu přináleželo, a musel tu klášter tolikéž bývati, posavad se při něm znamení, kde dvůr a ovčín při něm jest, spatřují, že tu nějaké stavení klášterní bý- valo i kápě mnišská se tam v tom kostelíku pod krovy na hanbálcích 162 zavěšená před shořením jeho nacházela. — Nachází se v kanceláři rathausu originální památka, že u svatého Víta křížovníci byli. Ale žádných pamětí a poznamenání o těch věcech se nenalézá, předešlá vrchnost v proměně náboženství snad k svému zisku ty důchody obrátila, dvůr obzvláštní při témž kostelíku postavila a všelijaké staré paměti o tom kostelíku v zapomenutí přivedla. Ten kostelík starodavným dílem stál mnoho let, dříve snad než město nahoře postaveno bylo a teď nedávno v létu 1631. na podzim od sběři vojenské zapálený shořel. Při velikém kostele Matky Boží také klášter mohl býti, ač pa- Fara na děkanství. mětí žádných není, ale z stavení při domu farním nějaká znamení pozůstávají a snad i z brány podfarní se tomu rozuměti může, kteráž posavad slove klášterská brána, anebo že se skrze ni z města k druhému klášteru karmelskému chodilo a jezdilo 168. Fara způsobem starobylým vystavena opodál od kostela přes ulici, místo děkanské; někdy michalovská fara a mnoho jiných kostelův ve vsech, míle zdélí k ní příslušelo, takže děkan několik kaplanů k přisluhování do jiných míst míti musel. Škola přední v městě Mladém Boleslavi také ne příliš dávno Škola mlado- v nově vystavená, když se rathaus vystavěl4 a takové nákladné boleslavská. stavení několik let pořád s velikou obtížností konáno býti mu- selo, co po rathause kamení a jiného forotu zbylo, na to a z toho tu školu na zdi městské při fortně a pod ní váhu obecní dosti nákladně vystavěli a postavili. Učení mládeže s nemalým prospěchem v té škole držíváno bývalo, mládenci učení, mistři, bakaláři, správ- cové školní i do akademie pražské z té školy na studia posílávali165, ačkoliv té škole druhá škola bratrská, kdež německy a obzvláště pěknému písmu učívali, velkou újmu činila. Špitálu obecního při městě Špitál Milit- Boleslavi žádného se nenachází, ač někteří povídali, že by někdy ký. Kostelík sva- tého Víta na Podolci. 75. 63
Strana 64
Hřbitov neb pohřební za- hrada. dávno při kostelíku svatého Víta špitál dosti správný býti a na vychování chudých lidí z důchodův toho záduší vycházeti měly.L!] Ale vrchnost předešlá že jest to pomalu svedla a k svému užitku obrátila. Za naší paměti byli sice dva špitálíkové, však ne obecní, ale obzvláštní, jeden bratrský, o němž málo vejš podotknuto, ale v tom se chudí lidé almužnami a pomocí dobrých lidí vyživovali. Špitál ten zpustl, chudí lidé se rozešli a na zboření přišel. Druhý špitál také nedávno nařízen, ne obecní, ale obzvláštní, pro některé ochuzelé a při městě tomto zpracovalé lidi, podle fundací jeho v létu 1572. od jedné pobožné matrony, Kateřiny Militký, někdy vzácné sousedy, kteráž dvůr svůj při městě s některými rolími, lukami a jistým příslušenstvím k tomu záduší špitálnímu odkázala a nad tím vším, jak to spravováno býti má, jisté osoby, lidi dobré, nařídila, kteréž nařízení její v knihách „městských dědických vel- kých“ na listu 77. zapsané obšírně se zdržuje: z toho špitálu aby také do školy - (na faru nic) — žáčkům chudým jisté pomoci se dávaly. Jakž se tíž poručníci a od nich nařízení úředníci v tom chovati mají, o tom jest od ní jisté nařízení učiněno, v čemž se jim od žádného nemá žádné překážky činiti, a mají moc sami poručníci na místo z nich umrlého voliti jiného, z nichž osmi každého roku dva za úředníky a správce téhož záduší sami se volívají a počet pořádný pro pomlúvače a utrhače někdy v radních místech aneb před osobami k tomu dožádanými na poschválení činívají166. I ten špitál skrze sběř vojenskou nedávno dvakráte zapálený shořel a po třetí docela vydrancován, i co tam dobří lidé, nadavši se příhodnější bezpečnosti, sobě shromáždili, to vše rozebráno. Hřbitov aneb pohřební zahrada ku pohřbu těl mrtvých ob- zvláštní se také při městě Boleslava Mladého nalézá, kdež se všichni, evangeličtí, Bratří i Němci pohřbovali a při tom jedno- stejné svornosti ostříhali. Ta zahrada ne příliš dávno koupena a k tomu obrána jest, nebo se prve před tím na Novém městě při kostelíku svatého Jana, okolo něhož krchov dosti prostranný obezděný býval, pohřebovali. Ale když potom to místo mrtvými těly naplněno a stísněno bylo, zvláště v mor léta 1542., obrali k tomu příhodnou tuto zahradu a koupili ji od Jiříka Chloumec- kýho za obecní peníze hned v létu 1539. za 215 kop míš. Ale že dům při ní byl, ten dům s kusem zahrady zase odprodali. Na 76. 64
Hřbitov neb pohřební za- hrada. dávno při kostelíku svatého Víta špitál dosti správný býti a na vychování chudých lidí z důchodův toho záduší vycházeti měly.L!] Ale vrchnost předešlá že jest to pomalu svedla a k svému užitku obrátila. Za naší paměti byli sice dva špitálíkové, však ne obecní, ale obzvláštní, jeden bratrský, o němž málo vejš podotknuto, ale v tom se chudí lidé almužnami a pomocí dobrých lidí vyživovali. Špitál ten zpustl, chudí lidé se rozešli a na zboření přišel. Druhý špitál také nedávno nařízen, ne obecní, ale obzvláštní, pro některé ochuzelé a při městě tomto zpracovalé lidi, podle fundací jeho v létu 1572. od jedné pobožné matrony, Kateřiny Militký, někdy vzácné sousedy, kteráž dvůr svůj při městě s některými rolími, lukami a jistým příslušenstvím k tomu záduší špitálnímu odkázala a nad tím vším, jak to spravováno býti má, jisté osoby, lidi dobré, nařídila, kteréž nařízení její v knihách „městských dědických vel- kých“ na listu 77. zapsané obšírně se zdržuje: z toho špitálu aby také do školy - (na faru nic) — žáčkům chudým jisté pomoci se dávaly. Jakž se tíž poručníci a od nich nařízení úředníci v tom chovati mají, o tom jest od ní jisté nařízení učiněno, v čemž se jim od žádného nemá žádné překážky činiti, a mají moc sami poručníci na místo z nich umrlého voliti jiného, z nichž osmi každého roku dva za úředníky a správce téhož záduší sami se volívají a počet pořádný pro pomlúvače a utrhače někdy v radních místech aneb před osobami k tomu dožádanými na poschválení činívají166. I ten špitál skrze sběř vojenskou nedávno dvakráte zapálený shořel a po třetí docela vydrancován, i co tam dobří lidé, nadavši se příhodnější bezpečnosti, sobě shromáždili, to vše rozebráno. Hřbitov aneb pohřební zahrada ku pohřbu těl mrtvých ob- zvláštní se také při městě Boleslava Mladého nalézá, kdež se všichni, evangeličtí, Bratří i Němci pohřbovali a při tom jedno- stejné svornosti ostříhali. Ta zahrada ne příliš dávno koupena a k tomu obrána jest, nebo se prve před tím na Novém městě při kostelíku svatého Jana, okolo něhož krchov dosti prostranný obezděný býval, pohřebovali. Ale když potom to místo mrtvými těly naplněno a stísněno bylo, zvláště v mor léta 1542., obrali k tomu příhodnou tuto zahradu a koupili ji od Jiříka Chloumec- kýho za obecní peníze hned v létu 1539. za 215 kop míš. Ale že dům při ní byl, ten dům s kusem zahrady zase odprodali. Na 76. 64
Strana 65
77. té zahradě poprví nechtěl žádný těla mrtvého pohřbíti dáti, snad pro místo to neposvěcené, anebo že při svých přátelích pohřbe- ných také radši těla svá pohřbené míti chtěli. Potom tam kostelík, kterýž posavad stojí, od vrchnosti tehdejší byl postaven; osladčili to místo a zahradu lidem ku pohřbu tím: kohokoli ponejprve na té zahradě pohřbí, jaké jméno ten pohřbený měl, že ten kostelík tím jménem nazván bude. I pohřbili tam nějakého Havla, pro tu příčinu tomu kostelu u svatého Havla posavad říkají. Od té chvíle se tam všickni pohřbovati dali, a předešlá vrchnost 3 bratři, pan Arnošt, pan Kundrat, pan Karel, pan Adam a jiní v tom kostele obzvláštní sepulturu mají. I jiní poctiví rodové vyššího stavu se na té zahradě pohřbovali, obzvláště páni z Bubna ještě druhý kostelík nedaleko od tohoto k sepultuře své přistaviti dali167. Třetí ještě záduší neb rozdíl v náboženství v témž městě Mladém Boleslavi bylo luteránské neb německé, oni se zajisté po- dobojími ani evangelíky nazývati nechtěli, než po Luterovi se jme- novali. To se počalo při témž městě za vrchnosti tehdejší pana Bohuslava Joachyma Hasištejnskýho z Lobkovic od léta 1589., kterýž jsa sice český pán, Němce příliš fedroval a za sebou do města loudil, ježto za předešlých vrchností, pánův Krajířův, žád- ného zniku neměli a žádný za měšťana přijat nebyl, kterýž by sobě městského práva českou řečí srozumitelně nevyjednával. Ten pán Hasištejnský mnoho čeládky německé měl i jiní se za nimi táhli, když se jim český chléb zachutnal, že se jim z Boleslavě nechtělo; kterýž se tu dostal, jako na lepě uvázl, zvláště tu od Žitavy a Gerlice168 Němci a dlouhými krky na český chléb na- koukají a bohemiše brudt ist gutt volají, že i budešinským Srbům voní. Při řemeslnících některých vandrovní čeládka německá také sobě v Boleslavi oblibovala a pomalu se tu osazovala. Mládež z Němec, aby se české řeči učila, do Boleslavě dávána; sezna- mivše se také se jí z Boleslavě nechtělo. Co pak u Ptáku na předměstí zadní chasy německé, některých zběhlých, podtají se zdr- žovalo a pomalu voznámilo, nejprve žebrotou chleba, pak rozlič- ným šantročením tak se rozmnožilo, že někdy časem Boleslav jim bude těsná a zřídka pravého Čecha tam se uhlídá. Sousedé mnozí z Němcův i v Čechách zrození, česky dobře umějící, však se za řeč českou stydí, do kostela českého choditi nechtěli, pyšným svým duchem německým navedli na to vrchnost tehdejší, pana 78. Kostelík sva- tého Havla na hřbitově. Luteráni, Němci. Němci se v Boleslavi osazovali. 65
77. té zahradě poprví nechtěl žádný těla mrtvého pohřbíti dáti, snad pro místo to neposvěcené, anebo že při svých přátelích pohřbe- ných také radši těla svá pohřbené míti chtěli. Potom tam kostelík, kterýž posavad stojí, od vrchnosti tehdejší byl postaven; osladčili to místo a zahradu lidem ku pohřbu tím: kohokoli ponejprve na té zahradě pohřbí, jaké jméno ten pohřbený měl, že ten kostelík tím jménem nazván bude. I pohřbili tam nějakého Havla, pro tu příčinu tomu kostelu u svatého Havla posavad říkají. Od té chvíle se tam všickni pohřbovati dali, a předešlá vrchnost 3 bratři, pan Arnošt, pan Kundrat, pan Karel, pan Adam a jiní v tom kostele obzvláštní sepulturu mají. I jiní poctiví rodové vyššího stavu se na té zahradě pohřbovali, obzvláště páni z Bubna ještě druhý kostelík nedaleko od tohoto k sepultuře své přistaviti dali167. Třetí ještě záduší neb rozdíl v náboženství v témž městě Mladém Boleslavi bylo luteránské neb německé, oni se zajisté po- dobojími ani evangelíky nazývati nechtěli, než po Luterovi se jme- novali. To se počalo při témž městě za vrchnosti tehdejší pana Bohuslava Joachyma Hasištejnskýho z Lobkovic od léta 1589., kterýž jsa sice český pán, Němce příliš fedroval a za sebou do města loudil, ježto za předešlých vrchností, pánův Krajířův, žád- ného zniku neměli a žádný za měšťana přijat nebyl, kterýž by sobě městského práva českou řečí srozumitelně nevyjednával. Ten pán Hasištejnský mnoho čeládky německé měl i jiní se za nimi táhli, když se jim český chléb zachutnal, že se jim z Boleslavě nechtělo; kterýž se tu dostal, jako na lepě uvázl, zvláště tu od Žitavy a Gerlice168 Němci a dlouhými krky na český chléb na- koukají a bohemiše brudt ist gutt volají, že i budešinským Srbům voní. Při řemeslnících některých vandrovní čeládka německá také sobě v Boleslavi oblibovala a pomalu se tu osazovala. Mládež z Němec, aby se české řeči učila, do Boleslavě dávána; sezna- mivše se také se jí z Boleslavě nechtělo. Co pak u Ptáku na předměstí zadní chasy německé, některých zběhlých, podtají se zdr- žovalo a pomalu voznámilo, nejprve žebrotou chleba, pak rozlič- ným šantročením tak se rozmnožilo, že někdy časem Boleslav jim bude těsná a zřídka pravého Čecha tam se uhlídá. Sousedé mnozí z Němcův i v Čechách zrození, česky dobře umějící, však se za řeč českou stydí, do kostela českého choditi nechtěli, pyšným svým duchem německým navedli na to vrchnost tehdejší, pana 78. Kostelík sva- tého Havla na hřbitově. Luteráni, Němci. Němci se v Boleslavi osazovali. 65
Strana 66
Kostel u sva- tého Jana na Novém městě. Horlivost proti Něm- cům nevděč- ným. Hasištejnskýho, zvlášť po skoupení města od též vrchnosti, že se za ně k ouřadu konšelskému přimlouval, aby jim povoleno bylo někdy v kostelíku na Novém městě, u svatého Jana řečeném, shromáždění a kázání slova božího od kazatele dvorského pan- ského aspoň pro čeládku jejich vandrovní, kteří česky nerozuměli. Boleslavští nebyli tak nepřízniví, k tomu povolili, a to se pánům Němcům pomalu tak zachutnalo, že jsou potom sobě sami na svůj náklad svého kněze německého zjednali a jako novou kola- turu způsobiti chtěli. Čechové to vše jim přehlíželi, dobrotivě přáli i z kostela velkého Matky Boží dvou kalichův, ornátu a někte- rých potřeb kostelních jim propůjčili, toliko s tím napomenutím. aby kněz jejich německý nesloul farářem, nežli kaplanem, a panem děkanem zdejším se řídil, křty i oddavky v kostele velikém u Matky Boží konal. Za to jsou kirchvaterové169, že se tak a ne ji- 79. nak státi má, připovídali, ale toho skutkem neplnili, Čechy potu- povali, českou konfesí 70 ani konsistoří se říditi nechtěli, augšpur- skou konfesí zvelebovali, luteránským náboženstvím se honosili a po Luterovi a augšpurské konfesí se titulovali. Ježto česká kon- fesí od augšpurské v ničem se téměř nedělí, ani že by variatal7i neb invariata172 býti měla v podezření není. Mistr Jan Hus, od kteréhož pomalu konfesí česká původ brala, o sto let dříve totéž evangelium jako Luter kázal a dříve nežli on živ byl, a jejich předkové Němci tehdáž i posavad ním pohrzelil a tu Hus orte- lovati i péci pomáhali. Jak se Němci takových povolení a dobro- diní Čechům v tomto minulém jejich exilium odměňovali, kteří toho pokusili, vědí o čem rozprávěti. Ježto Čechové nedávno mi- nulých let v hlavním městě království českého174, pražském, dva kostely německé Němcům stavěti a služebnosti církevní provozo- vati dovolili, tito pak ani páchnouti k služebnosti církevní čes- kému knězi téměř nedali, leč by ho dostatečně, že jest invariatae jejich confesionis zexaminovali175, ovšem pak nebohým Čechům u nich ne mnoho se osazovati dali, ale když některé vyžili76, preč pudili. Experto crede Ruperto177. Upřimný Němče a národu čes- kého milovný, nad tím se nezastavuj, že autor spisu tohoto, jsa od některých zlobivých — (nebo se tu dobrých a poctivých lidí 80. nic nedotýče) — podrážděn, tak se rozhorlil! Ta pak troje záduší aneb rozdílná místa jedné křesťan- ské církve prv oznámená v pěkné harmonii, zvláště politické, se Svornost po- litická. 66
Kostel u sva- tého Jana na Novém městě. Horlivost proti Něm- cům nevděč- ným. Hasištejnskýho, zvlášť po skoupení města od též vrchnosti, že se za ně k ouřadu konšelskému přimlouval, aby jim povoleno bylo někdy v kostelíku na Novém městě, u svatého Jana řečeném, shromáždění a kázání slova božího od kazatele dvorského pan- ského aspoň pro čeládku jejich vandrovní, kteří česky nerozuměli. Boleslavští nebyli tak nepřízniví, k tomu povolili, a to se pánům Němcům pomalu tak zachutnalo, že jsou potom sobě sami na svůj náklad svého kněze německého zjednali a jako novou kola- turu způsobiti chtěli. Čechové to vše jim přehlíželi, dobrotivě přáli i z kostela velkého Matky Boží dvou kalichův, ornátu a někte- rých potřeb kostelních jim propůjčili, toliko s tím napomenutím. aby kněz jejich německý nesloul farářem, nežli kaplanem, a panem děkanem zdejším se řídil, křty i oddavky v kostele velikém u Matky Boží konal. Za to jsou kirchvaterové169, že se tak a ne ji- 79. nak státi má, připovídali, ale toho skutkem neplnili, Čechy potu- povali, českou konfesí 70 ani konsistoří se říditi nechtěli, augšpur- skou konfesí zvelebovali, luteránským náboženstvím se honosili a po Luterovi a augšpurské konfesí se titulovali. Ježto česká kon- fesí od augšpurské v ničem se téměř nedělí, ani že by variatal7i neb invariata172 býti měla v podezření není. Mistr Jan Hus, od kteréhož pomalu konfesí česká původ brala, o sto let dříve totéž evangelium jako Luter kázal a dříve nežli on živ byl, a jejich předkové Němci tehdáž i posavad ním pohrzelil a tu Hus orte- lovati i péci pomáhali. Jak se Němci takových povolení a dobro- diní Čechům v tomto minulém jejich exilium odměňovali, kteří toho pokusili, vědí o čem rozprávěti. Ježto Čechové nedávno mi- nulých let v hlavním městě království českého174, pražském, dva kostely německé Němcům stavěti a služebnosti církevní provozo- vati dovolili, tito pak ani páchnouti k služebnosti církevní čes- kému knězi téměř nedali, leč by ho dostatečně, že jest invariatae jejich confesionis zexaminovali175, ovšem pak nebohým Čechům u nich ne mnoho se osazovati dali, ale když některé vyžili76, preč pudili. Experto crede Ruperto177. Upřimný Němče a národu čes- kého milovný, nad tím se nezastavuj, že autor spisu tohoto, jsa od některých zlobivých — (nebo se tu dobrých a poctivých lidí 80. nic nedotýče) — podrážděn, tak se rozhorlil! Ta pak troje záduší aneb rozdílná místa jedné křesťan- ské církve prv oznámená v pěkné harmonii, zvláště politické, se Svornost po- litická. 66
Strana 67
81. zdržovaly a upřímně sousedsky snášely i také při skoupení svo- body od předešlé vrchnosti v létu 1595. v jistých osmi artikulích do kněh městských dědických červených na listu 16 zapsaných sobě se vespolek zavázaly na časy budoucí, aby v lásce a svor- nosti bez dotýkání jedněch od druhých, kněží i lid obecný zů- stávali, služby církevní způsobem starodávním a každé straně ob- vyklým vykonávali a v tom svobodu majíce od žádného utiskáni nebyli, jedni druhých neopouštěli, nýbrž retovali, Bratří při svých příslušenstvích zůstaveni byli a rovného práva při povinnostech městských užívali178. Ještě čtvrtá rota v městě Boleslavi Mladé také se zahníz- dila: a ti se počali podpisovati obec židovská. Zlíhlo se tam zrád- cův židův za předešlých vrchností nemálo a ti sobě pevná obda- rování od vrchností objednali, je i od císaře Rudolfa Druhého málo před skoupením města potvrzené mají, s tím také a někte- rými poplatky na nich vykázanými od vrchnosti obci prodáni jsou. Mají svou synagogu neb školu a handle židům obyčejné, aby křesťany šidili, jakož pak i do jiných mnohých všelijakých a jim nenáležitých obchodův se vtírají, kramářům, handléřům i ře- meslníkům znamenité překážky činí. Privilegium na dvanácte do- mův a třináctý špitál v městě mají. Ale oni teď od léta 1620., když neštěstí na zem českou přišlo, znamenitě se zmohli a více nežli 15 domův za tu tehdáž zvejšenou minci79 sobě přikoupili a křesťany o ně ošidili i do dosti vzácných míst se vetřeli. Ale těch starých zákonů zanechaje, k vypravování dal- šímu věcí potřebnějších navrátiti se sluší. Města Boleslava Mla- dého až podtud vypravovány: původ, zakladatel, čas, místo, způ- sob, přenešení z Podolce nahoru, privilegia rozličná až do svo- body třetího stavu z poddanosti dědičné vykoupení i o nábožen- ství proměně a způsobu. O nesnázi vykupování se za tak velikou sumu, co na to úroku v tak prodloužilých letech vzešlo, bylo by mnoho psáti, raději se potřebí o doplacení starati. Položení také města aneb příležitost v živnostech vypravovati jest daremní, nebo to město krajské není žádnému téměř Čechu neznámé. V krát- kosti se něčeho podotkne: Zámek vzácný, někdy hradem nazvaný, stavení v něm staro- Zámek. dávní přepevné, zeď místem tří, čtyr i pěti loket ztlouští, věže při něm dvě dosti vysoké, pokoje a mazhausyl8o, kromě že vody Židé v Bole- slavi Mladé rozmnoženi. 18. Boleslavě vypsání. 67
81. zdržovaly a upřímně sousedsky snášely i také při skoupení svo- body od předešlé vrchnosti v létu 1595. v jistých osmi artikulích do kněh městských dědických červených na listu 16 zapsaných sobě se vespolek zavázaly na časy budoucí, aby v lásce a svor- nosti bez dotýkání jedněch od druhých, kněží i lid obecný zů- stávali, služby církevní způsobem starodávním a každé straně ob- vyklým vykonávali a v tom svobodu majíce od žádného utiskáni nebyli, jedni druhých neopouštěli, nýbrž retovali, Bratří při svých příslušenstvích zůstaveni byli a rovného práva při povinnostech městských užívali178. Ještě čtvrtá rota v městě Boleslavi Mladé také se zahníz- dila: a ti se počali podpisovati obec židovská. Zlíhlo se tam zrád- cův židův za předešlých vrchností nemálo a ti sobě pevná obda- rování od vrchností objednali, je i od císaře Rudolfa Druhého málo před skoupením města potvrzené mají, s tím také a někte- rými poplatky na nich vykázanými od vrchnosti obci prodáni jsou. Mají svou synagogu neb školu a handle židům obyčejné, aby křesťany šidili, jakož pak i do jiných mnohých všelijakých a jim nenáležitých obchodův se vtírají, kramářům, handléřům i ře- meslníkům znamenité překážky činí. Privilegium na dvanácte do- mův a třináctý špitál v městě mají. Ale oni teď od léta 1620., když neštěstí na zem českou přišlo, znamenitě se zmohli a více nežli 15 domův za tu tehdáž zvejšenou minci79 sobě přikoupili a křesťany o ně ošidili i do dosti vzácných míst se vetřeli. Ale těch starých zákonů zanechaje, k vypravování dal- šímu věcí potřebnějších navrátiti se sluší. Města Boleslava Mla- dého až podtud vypravovány: původ, zakladatel, čas, místo, způ- sob, přenešení z Podolce nahoru, privilegia rozličná až do svo- body třetího stavu z poddanosti dědičné vykoupení i o nábožen- ství proměně a způsobu. O nesnázi vykupování se za tak velikou sumu, co na to úroku v tak prodloužilých letech vzešlo, bylo by mnoho psáti, raději se potřebí o doplacení starati. Položení také města aneb příležitost v živnostech vypravovati jest daremní, nebo to město krajské není žádnému téměř Čechu neznámé. V krát- kosti se něčeho podotkne: Zámek vzácný, někdy hradem nazvaný, stavení v něm staro- Zámek. dávní přepevné, zeď místem tří, čtyr i pěti loket ztlouští, věže při něm dvě dosti vysoké, pokoje a mazhausyl8o, kromě že vody Židé v Bole- slavi Mladé rozmnoženi. 18. Boleslavě vypsání. 67
Strana 68
Bejvaly [jinou rukou]. studničné pro vejšku nemá, z města se do něho voda vésti a snadno přejíti může. Příkop od rynku města hluboký, brány dvě pevné, z jiných stran na vrchu ležící nepřístupný a k bránění poněkud dosti způsobný. Ale po pádu země české v létu 1620. na 82. nejvyšší zplundrovaný a téměř ruinýrovaný181. Město Boleslav Mladý má dva rynky, starý a nový; starý jest zdí městskou a branami třemi ohražený, i příkopem poněkud od nového oddělený. Nový rynk v rovině leží, také svobodu hraditi Trhy téhodní se má, ale toliko šranky182 některými chatrně opatřeno. Trhy dva dva. téhodní to město vejsadní má, v outerý a v sobotu, v Starým městě v outerý a na Novém v sobotu, jarmarky roční dva, jakž o nich nahoře v privilegiích oznámeno, i trhy na dobytek. Zna- menitě hluční trhové i jarmarkové ku podivu bývají, zvláště na obilé, dobytek a jiné věci, že se toho netoliko vůkol do kraje, ale i do Lužic dosti při mírnosti v hojnosti dodáva-(lo) [vyškrtáno]. Rathaus v Starém městě v příhodným místě rozkošný a nákladně po létu 1550. vystavený, dosti prostranný a veselý, při němž věž vysoká s nákladnými hodinami v nově nedávno spravenými. Druhá věž menší v šneku pod zvoncem, obě plechem bílým přikryté. Kan- celář městská na rathause dosti správná i jiné pokoje příhodné a prostranné. Dole v rathause solnice a jiné pokoje, k tomu mas- ných krámů řeznických 30 a kotce chlebové pekařské i plachet- nické183, marštel obecní a jiné potřeby184. Kostely dva veliká185, Matky Boží v Starým městě a svatého Václava na Novém městě, jiných menších pěti86. Školy hlavní prve dvě byly, ale již z jedné stodolu udělali. Brány městské na zdech tři, novoměstská, zámecká a klášterská. Fortny dvě, jedna na Nové město, druhá k řece Jizeře. Domy v tom městě ne příliš nákladně vystavené, ale k živnostem 83. městským rozličným příhodné a užitečné, pro lidi domácí i přes- polní, zvláště v trhové a jarmareční dny, kdež se veliký konkurs lidí ze všeho téměř kraje i od jinud sbíhá a sjíždí, věci rozličné, od obilí, omastku, dobytka a jiné přivážejí, přinášejí a přenášejí i odtud zas jinam dodávají. Vína domácí, když se obrodí, i hostinská pokudž weintacu187 nebylo, dosti v mírnosti se šenkovaly. Piva prostředně dobrá, ječná i pšeničná v několika pivovařích vaří. Masa. Masa hodného od domácích řezníkův i od přespolních, jimž hun- Ryb. týři říkají, za mírné peníze dostati se může. I těch ryb říčních, Rynky dva v Boleslavi. Šenk vína i piva. Rathaus. Živnosti městské. Kostely. Škola. 68
Bejvaly [jinou rukou]. studničné pro vejšku nemá, z města se do něho voda vésti a snadno přejíti může. Příkop od rynku města hluboký, brány dvě pevné, z jiných stran na vrchu ležící nepřístupný a k bránění poněkud dosti způsobný. Ale po pádu země české v létu 1620. na 82. nejvyšší zplundrovaný a téměř ruinýrovaný181. Město Boleslav Mladý má dva rynky, starý a nový; starý jest zdí městskou a branami třemi ohražený, i příkopem poněkud od nového oddělený. Nový rynk v rovině leží, také svobodu hraditi Trhy téhodní se má, ale toliko šranky182 některými chatrně opatřeno. Trhy dva dva. téhodní to město vejsadní má, v outerý a v sobotu, v Starým městě v outerý a na Novém v sobotu, jarmarky roční dva, jakž o nich nahoře v privilegiích oznámeno, i trhy na dobytek. Zna- menitě hluční trhové i jarmarkové ku podivu bývají, zvláště na obilé, dobytek a jiné věci, že se toho netoliko vůkol do kraje, ale i do Lužic dosti při mírnosti v hojnosti dodáva-(lo) [vyškrtáno]. Rathaus v Starém městě v příhodným místě rozkošný a nákladně po létu 1550. vystavený, dosti prostranný a veselý, při němž věž vysoká s nákladnými hodinami v nově nedávno spravenými. Druhá věž menší v šneku pod zvoncem, obě plechem bílým přikryté. Kan- celář městská na rathause dosti správná i jiné pokoje příhodné a prostranné. Dole v rathause solnice a jiné pokoje, k tomu mas- ných krámů řeznických 30 a kotce chlebové pekařské i plachet- nické183, marštel obecní a jiné potřeby184. Kostely dva veliká185, Matky Boží v Starým městě a svatého Václava na Novém městě, jiných menších pěti86. Školy hlavní prve dvě byly, ale již z jedné stodolu udělali. Brány městské na zdech tři, novoměstská, zámecká a klášterská. Fortny dvě, jedna na Nové město, druhá k řece Jizeře. Domy v tom městě ne příliš nákladně vystavené, ale k živnostem 83. městským rozličným příhodné a užitečné, pro lidi domácí i přes- polní, zvláště v trhové a jarmareční dny, kdež se veliký konkurs lidí ze všeho téměř kraje i od jinud sbíhá a sjíždí, věci rozličné, od obilí, omastku, dobytka a jiné přivážejí, přinášejí a přenášejí i odtud zas jinam dodávají. Vína domácí, když se obrodí, i hostinská pokudž weintacu187 nebylo, dosti v mírnosti se šenkovaly. Piva prostředně dobrá, ječná i pšeničná v několika pivovařích vaří. Masa. Masa hodného od domácích řezníkův i od přespolních, jimž hun- Ryb. týři říkají, za mírné peníze dostati se může. I těch ryb říčních, Rynky dva v Boleslavi. Šenk vína i piva. Rathaus. Živnosti městské. Kostely. Škola. 68
Strana 69
84. kdo toho šetří a zaplatí, od rybářův domácích i přespolních, též kaprův, štik a jiných z rybníkův okolních, zvláště na podzim v hojnosti se dostavá. Ovoce domácího i odjinud dosti namnoze Ovoce. se přináší, přiváží a prodává i jiných věcí s potřebu dodává. Dosti potřebný člověk může se v tom městě při mále s poctivostí uživiti, od mála začnouce, takže to město může matkou chudých lidí slouti; na příležitost a příhodnost ne brzo kterému městu královskému v Čechách, kromě pražských měst, napřed nedá. Ře- meslníci rozliční, nebo to město téměř řemeslníky a hlučnými trhy stojí, také se v něm nacházejí, kterýchž by ani v městech pražských hledati potřeba nebylo. Povětří zdravé, čerstvé, voda, řeka hojná i rybná pod samé město, Jizera slove, kteráž vodu do města žene, teče, s druhé strany malý potůček z rybníkův pochá- zející běží188. Sumou: v čas pokoje při tom městě zvůle rozkošná i ta procházka veselá bývá. Od Prahy sedum mil malých, dne jednoho cesty; od Brandejsa, Mělníka, Turnova a Jičína čtyry míle; od Nymburka, Rožďalovic tři; od Benátek, Doksy, Kuřivod, Hradiště dvě; od Brodce, Dobrovice, Bělí a Žertic jedna míle. Město krajské, landfridní189, svobodné, královské, kromě Nymburka v tom kraji samotné. Mívalo obyvatelův lidí vzácných, slovutných i dary božími osvícených, doma zrozených i odjinud, v správě města postavených a nápomocných nemálo, o nichž na díle již napřed jest připomenuto, i nyní za paměti lidské dobré lidi. Primasy: Václava Hrušku, Jana Žateckého, Jana Vrbu, Jakuba Romanka, Václava Vacka, Matyáše Cubinia, Symeona Strenického, Krištofa Mimonského, M. Jiřího Bydžovského, Jakuba Hubáčka, Jiříka Hájka, Adama Kayle a Petra Červenku nynějšího. Písaře radní městské: Symeona Felina jinak Kocourka, Jiřího Noska, Šimona Toušimského, Jana Germána, Jakuba Romanka, Symeona Třísku jinak z Skalky, Václava Štětkovskýho, Jiříka Jandu, Jana Želetavskýho, M. Jiřího Bydžovského, Symeona Vencelina, Jana Daniele Be- nátského, Daniele Myconia a Daniele Kayle nynější. I jiných mnoho vzácných, té obci platných a prospěšných lidí v tom městě bylo, o kterýchž se na díle již v tomto sepsání zmínka činila a ještě učiní, o čemž jest mnohým tohoto času pozůstávajícím po- vědoměji. A to buď již také dosti o městu Boleslavi Mladém i o jeho některých příležitostech a obyvatelích vypravováno. Již Řemeslníci. Primasové: v rejstříku se jich nachází 29. Písaři radní. 85. 69
84. kdo toho šetří a zaplatí, od rybářův domácích i přespolních, též kaprův, štik a jiných z rybníkův okolních, zvláště na podzim v hojnosti se dostavá. Ovoce domácího i odjinud dosti namnoze Ovoce. se přináší, přiváží a prodává i jiných věcí s potřebu dodává. Dosti potřebný člověk může se v tom městě při mále s poctivostí uživiti, od mála začnouce, takže to město může matkou chudých lidí slouti; na příležitost a příhodnost ne brzo kterému městu královskému v Čechách, kromě pražských měst, napřed nedá. Ře- meslníci rozliční, nebo to město téměř řemeslníky a hlučnými trhy stojí, také se v něm nacházejí, kterýchž by ani v městech pražských hledati potřeba nebylo. Povětří zdravé, čerstvé, voda, řeka hojná i rybná pod samé město, Jizera slove, kteráž vodu do města žene, teče, s druhé strany malý potůček z rybníkův pochá- zející běží188. Sumou: v čas pokoje při tom městě zvůle rozkošná i ta procházka veselá bývá. Od Prahy sedum mil malých, dne jednoho cesty; od Brandejsa, Mělníka, Turnova a Jičína čtyry míle; od Nymburka, Rožďalovic tři; od Benátek, Doksy, Kuřivod, Hradiště dvě; od Brodce, Dobrovice, Bělí a Žertic jedna míle. Město krajské, landfridní189, svobodné, královské, kromě Nymburka v tom kraji samotné. Mívalo obyvatelův lidí vzácných, slovutných i dary božími osvícených, doma zrozených i odjinud, v správě města postavených a nápomocných nemálo, o nichž na díle již napřed jest připomenuto, i nyní za paměti lidské dobré lidi. Primasy: Václava Hrušku, Jana Žateckého, Jana Vrbu, Jakuba Romanka, Václava Vacka, Matyáše Cubinia, Symeona Strenického, Krištofa Mimonského, M. Jiřího Bydžovského, Jakuba Hubáčka, Jiříka Hájka, Adama Kayle a Petra Červenku nynějšího. Písaře radní městské: Symeona Felina jinak Kocourka, Jiřího Noska, Šimona Toušimského, Jana Germána, Jakuba Romanka, Symeona Třísku jinak z Skalky, Václava Štětkovskýho, Jiříka Jandu, Jana Želetavskýho, M. Jiřího Bydžovského, Symeona Vencelina, Jana Daniele Be- nátského, Daniele Myconia a Daniele Kayle nynější. I jiných mnoho vzácných, té obci platných a prospěšných lidí v tom městě bylo, o kterýchž se na díle již v tomto sepsání zmínka činila a ještě učiní, o čemž jest mnohým tohoto času pozůstávajícím po- vědoměji. A to buď již také dosti o městu Boleslavi Mladém i o jeho některých příležitostech a obyvatelích vypravováno. Již Řemeslníci. Primasové: v rejstříku se jich nachází 29. Písaři radní. 85. 69
Strana 70
Fatalis annus 1588. L. 1599. mor valný. Víno dobré. Léta 1600. draho. Obnova rady. Písaři radní. k dalším věcem se přistoupí a o velikých obtížnostech a proti- venstvích, kteréž Pán Bůh na český národ i na to město pro hříchy lidské těchto posledních časův spravedlivě přepustiti ráčil, vypravovati se bude. Ačkoli od předkův, zvláště astrologův, mnoho bylo de fatali anno19° 1588., že ten rok bude divný a v něm svět divné proměny vzíti měl, bylo předvídáno a prorokováno, však ta praegnostika na další časy a léta, právě na tento poslední věk se vztahují, počnouc od léta 1599, když valný mor z dopuštění božího zemi českou přetříbil191 a mnoho vzácných a potřebných vlasti lidí pobral i některých nerudných dobře potrestal. Obměkčil však Pán Bůh tu ránu morovou ušlechtilým darem svým, takže se toho roku víno výborné a nad jiná léta v hojnosti obrodilo a od ně- kolika let lepšího nebylo. Nemocní pookřávše málo se k dobrému napravovali, nestředmě toho daru božího požívali. Na druhý rok, léta 1600, pro tu nevděčnost újma zase byla na obilí, draho ve- lice obilí se prodávalo, ač mnoho lidu pominulého roku pomřelo, však tohoto roku před novým chleba se nedostávalo, pšenice, hrách a žito po 5 kopách míš., ječmen po 3 kopách m. a oves po 2 kopách m. na pražskou míru, i ještě dráže, platilo a všeho se nedostávalo. Léta 1600. v sobotu po svatém Vavřinci [12. srpna] 86. po vyjednaném majestátu od J. M. C. a jistém vyměření, co se od obnovy rady panu podkomořímu a hofrychtýři v městě Bo- leslava Mladého platiti má — (o čemž vejše na listu 59. doloženo jest) — pan hofrychtýř Mates Prekl z Pruksdorfu na zvláštní po- ručení J. M. C. z komory české radu konšelskou v témž městě obnovil: primasem předešlý zanechán Jakub Romanek. Do rady v nově dáni Jan z Skalky, Pavel Žabánek a Jan Šrámek. Na místě písařův radních, když předešlý Symeon z Skalky umřel, a Václav Štětkovský do města Nového Bydžova se obrátil, zvo- leni jiní: Jiřík Janda a Jan Želetavský. Léta 1601. v pondělí po neděli jubilate [14. května] od pana hofrychtýře prv jmenovaného týmž způsobem jako předešle ouřad konšelský v městě Boleslavi Mladém obnoven, primas pře- dešlý Jakub Romanek zanechán. Vít Prácheňský a Krištof Mi- monský ponejprve do rady posazeni. Téhož léta o masopustě Jan Ruzha, apatykář, spoluradní, muž Jan Ruzha 70
Fatalis annus 1588. L. 1599. mor valný. Víno dobré. Léta 1600. draho. Obnova rady. Písaři radní. k dalším věcem se přistoupí a o velikých obtížnostech a proti- venstvích, kteréž Pán Bůh na český národ i na to město pro hříchy lidské těchto posledních časův spravedlivě přepustiti ráčil, vypravovati se bude. Ačkoli od předkův, zvláště astrologův, mnoho bylo de fatali anno19° 1588., že ten rok bude divný a v něm svět divné proměny vzíti měl, bylo předvídáno a prorokováno, však ta praegnostika na další časy a léta, právě na tento poslední věk se vztahují, počnouc od léta 1599, když valný mor z dopuštění božího zemi českou přetříbil191 a mnoho vzácných a potřebných vlasti lidí pobral i některých nerudných dobře potrestal. Obměkčil však Pán Bůh tu ránu morovou ušlechtilým darem svým, takže se toho roku víno výborné a nad jiná léta v hojnosti obrodilo a od ně- kolika let lepšího nebylo. Nemocní pookřávše málo se k dobrému napravovali, nestředmě toho daru božího požívali. Na druhý rok, léta 1600, pro tu nevděčnost újma zase byla na obilí, draho ve- lice obilí se prodávalo, ač mnoho lidu pominulého roku pomřelo, však tohoto roku před novým chleba se nedostávalo, pšenice, hrách a žito po 5 kopách míš., ječmen po 3 kopách m. a oves po 2 kopách m. na pražskou míru, i ještě dráže, platilo a všeho se nedostávalo. Léta 1600. v sobotu po svatém Vavřinci [12. srpna] 86. po vyjednaném majestátu od J. M. C. a jistém vyměření, co se od obnovy rady panu podkomořímu a hofrychtýři v městě Bo- leslava Mladého platiti má — (o čemž vejše na listu 59. doloženo jest) — pan hofrychtýř Mates Prekl z Pruksdorfu na zvláštní po- ručení J. M. C. z komory české radu konšelskou v témž městě obnovil: primasem předešlý zanechán Jakub Romanek. Do rady v nově dáni Jan z Skalky, Pavel Žabánek a Jan Šrámek. Na místě písařův radních, když předešlý Symeon z Skalky umřel, a Václav Štětkovský do města Nového Bydžova se obrátil, zvo- leni jiní: Jiřík Janda a Jan Želetavský. Léta 1601. v pondělí po neděli jubilate [14. května] od pana hofrychtýře prv jmenovaného týmž způsobem jako předešle ouřad konšelský v městě Boleslavi Mladém obnoven, primas pře- dešlý Jakub Romanek zanechán. Vít Prácheňský a Krištof Mi- monský ponejprve do rady posazeni. Téhož léta o masopustě Jan Ruzha, apatykář, spoluradní, muž Jan Ruzha 70
Strana 71
88. dobrý a přívětivý, z tohoto světa skrze smrt odešel, manželku Sa- apatykář umřel. lomenu po něm zůstalou Jan Želetavský, písař radní mladší, po- jal, a statek, kteréhož nemálo zůstalo, divně se rozptýlil. Téhož léta v outerý po proměnění Krista Pána Jan Žatecký, Jan Žatecký umřel. spoluradní, maje nazejtří úřad purgmistrský přijíti, z tohoto světa se odebral, statku po něm v hojnosti zůstalo, a ten do cizích ru- kou se dostal; Salomena manželka jeho nedlouho po něm trvala. Téhož léta 1601. 2. Augusti veliký příval okolo měst Příval a hromobití. pražských od větru a deště se strhl: hrom popálil mnoho man- delův obilí srovnaných za zámkem pražským a tam dále k Velva- rům. Někteří to vykládali boží dopuštění, že toho roku sněmem na mandele veliká berně uložena byla. Téhož léta 1601. v pátek plo svatém Diviši [12. října] obec mladoboleslavská dostali resolucí a konfirmací od J. M. C. Rudolfa Druhého, aby šenk vína všelikého sousedům zastaven a k obci do zaplacení dluhův obecních obrácen byl. Ale neupřímní a závistiví, i přední osoby radní, jej k svému zisku obrátili a divně s tím zacházeli, že to změněno; ale můž býti vzkříseno. Téhož léta 4. Novembris umřel vysoce urozený a vy- soce učený pan Ticho Brahaeus Ottonides, z rodu králův den- Ticho nemarských, mathematicus J. M. C. Rudolfa, velmi vznešený; toho Brahaeus umřel. dne v kostele tejnským před Ungeltem pohřben. Téhož léta 6. Novembris dva pekaři cechmistři pražští, Pekaři do ko- že po některém napomenutí jménem J. M. C. malé chleby pekli še dáni. a polepšovati nechtíc něco přemluvili, za pokutu museli se z mostu pražského do řeky v koši řezati!92; pročež veliké pozdvi- žení od čeládky jejich se stalo i jiných cechův čeládek, s nimiž bratrství měli, po sobě potáhli, z díla vyvstali, s velikou prací 12. Novembris spokojení. Původové toho pozdvižení do vězení vzati a 19. Novembris dvoum prsty dva u pravé ruky, kterýmiž se zpří- sahali, uťaty a na justicii!9 v Starém městě pražském přibity, tři ven z města metlami vymrskáni. Léta 1602. v pondělí po provodní neděli [15. dubna] od Obnova úřa- pana hofrychtýře Matesa Prekle z Pruksdorfu rada konšelská du konšel- ského. v městě Mladém Boleslavi obnovena takto: Symeon Strenický primas, Jakub Romanek, Jan Vrba, Jindřich Hranický, Jan Fialka, Tomáš Pokorný, Vít Prácheňský, Jan Šrámek, Pavel Žabánek, Jan Mor, Pavel mydlář, Adam Svoboda kovář. Šenk vína k obci privile- girován. 87. 71 10
88. dobrý a přívětivý, z tohoto světa skrze smrt odešel, manželku Sa- apatykář umřel. lomenu po něm zůstalou Jan Želetavský, písař radní mladší, po- jal, a statek, kteréhož nemálo zůstalo, divně se rozptýlil. Téhož léta v outerý po proměnění Krista Pána Jan Žatecký, Jan Žatecký umřel. spoluradní, maje nazejtří úřad purgmistrský přijíti, z tohoto světa se odebral, statku po něm v hojnosti zůstalo, a ten do cizích ru- kou se dostal; Salomena manželka jeho nedlouho po něm trvala. Téhož léta 1601. 2. Augusti veliký příval okolo měst Příval a hromobití. pražských od větru a deště se strhl: hrom popálil mnoho man- delův obilí srovnaných za zámkem pražským a tam dále k Velva- rům. Někteří to vykládali boží dopuštění, že toho roku sněmem na mandele veliká berně uložena byla. Téhož léta 1601. v pátek plo svatém Diviši [12. října] obec mladoboleslavská dostali resolucí a konfirmací od J. M. C. Rudolfa Druhého, aby šenk vína všelikého sousedům zastaven a k obci do zaplacení dluhův obecních obrácen byl. Ale neupřímní a závistiví, i přední osoby radní, jej k svému zisku obrátili a divně s tím zacházeli, že to změněno; ale můž býti vzkříseno. Téhož léta 4. Novembris umřel vysoce urozený a vy- soce učený pan Ticho Brahaeus Ottonides, z rodu králův den- Ticho nemarských, mathematicus J. M. C. Rudolfa, velmi vznešený; toho Brahaeus umřel. dne v kostele tejnským před Ungeltem pohřben. Téhož léta 6. Novembris dva pekaři cechmistři pražští, Pekaři do ko- že po některém napomenutí jménem J. M. C. malé chleby pekli še dáni. a polepšovati nechtíc něco přemluvili, za pokutu museli se z mostu pražského do řeky v koši řezati!92; pročež veliké pozdvi- žení od čeládky jejich se stalo i jiných cechův čeládek, s nimiž bratrství měli, po sobě potáhli, z díla vyvstali, s velikou prací 12. Novembris spokojení. Původové toho pozdvižení do vězení vzati a 19. Novembris dvoum prsty dva u pravé ruky, kterýmiž se zpří- sahali, uťaty a na justicii!9 v Starém městě pražském přibity, tři ven z města metlami vymrskáni. Léta 1602. v pondělí po provodní neděli [15. dubna] od Obnova úřa- pana hofrychtýře Matesa Prekle z Pruksdorfu rada konšelská du konšel- ského. v městě Mladém Boleslavi obnovena takto: Symeon Strenický primas, Jakub Romanek, Jan Vrba, Jindřich Hranický, Jan Fialka, Tomáš Pokorný, Vít Prácheňský, Jan Šrámek, Pavel Žabánek, Jan Mor, Pavel mydlář, Adam Svoboda kovář. Šenk vína k obci privile- girován. 87. 71 10
Strana 72
Mandát Vla- dislava krále proti pikhar- Mandátové císařští proti pikhartům. Téhož léta po předešlého roku drahu zase lacino v Če- Lacino po drahu, chách bylo, obilé se v poli pěkně ukázalo a zdárný rok zaslibo- valo, in Aprili korec pšenice pražské míry za 1 kopu, žita za 40 gr., hrachu za 52 gr., ječmene za 30 gr., ovsa za 18 gr. etc. i la- ciněji se prodávalo, na Boží vstoupení [16. května] jahody, třešně a lusky hrachové zrály, růže a žito kvetlo. Téhož léta 2. Septembris v městech pražských vyhlášeni byli skrze herolty194 říšského, uherského a českého mandátové J. M. C. Rudolfa 2. na Staroměstském, Novoměstském a Malo- stranském rynku s trubači a vlaskými bubny195 a přibiti na rat- houzích i na bráně mostské. Potom také do jiných měst, zvláště do Boleslavě Mladý posláni a jistí komisaři k tomu nařízeni byli. Tím mandátem nařízeno a poručeno bylo, aby se všelijakých po- stranních schůzek, kázání, zpěvův a posluhování tajně ani zjevně nedopouštělo a nedrželo, sbory všecky zavřely, zamkly, kolím za- bíti a zaraziti daly a vybudouc též pikhartská a bratrská, neb i jiná zmatečná učení, kněžstvem řádným arcibiskupa pražského neb konsistoře pražské podobojí ta místa osadili a od téhož blud- 89. ného učení a tý pikhartské neboližto bratrské sekty přestaly, sbory, schůze, kázání po domích i jinde zastavili a více nemívali a k ná- boženství podjednou nebo podobojí přistoupili a ním se řídili i tak se chovali, jakž majestát krále Vladislava, kterýž mezi jinými privilegiemi na Karlštejně zůstává, vyměřuje. Dán na hradě praž- ském pod pečetí císařskou v pátek den svaté Máří Magdaleny 22. Julii léta 1602. Tím pak mandátem Vladislava krále citovaným a pod tímto císařským vytištěným takto nařízeno: předně, aby sborové a scho- dové pikhartští zastaveni, zkaženi a věrnými osazeni byli, více v kostelích, v domích a žádných místech nedopouštěli. 2. učení a psaní bludná zastavena a zkažena, knihy jejich spáleny býti mají, aby žádný takových knih psáti ani tisknouti ani prodávati nedal pod skutečným trestáním. 3. posluhování, rozdávání, křtové i od- dávání jim zastaveny býti mají, aby se řídili kněžstvem podjednou neb podobojí. 4. učitelové a správcové jejich mají postaveni býti k nápravě před kněží podjednou neb podobojí konsistoře, k které přistoupiti chtíti budou; nedají-li se napraviti, v moc purkrabovi pražskému19 k dalšímu k nim zachování dáni býti mají. 5. a to vše do vánoc nejprv následujících aby se stalo pod obesláním od tům. 72
Mandát Vla- dislava krále proti pikhar- Mandátové císařští proti pikhartům. Téhož léta po předešlého roku drahu zase lacino v Če- Lacino po drahu, chách bylo, obilé se v poli pěkně ukázalo a zdárný rok zaslibo- valo, in Aprili korec pšenice pražské míry za 1 kopu, žita za 40 gr., hrachu za 52 gr., ječmene za 30 gr., ovsa za 18 gr. etc. i la- ciněji se prodávalo, na Boží vstoupení [16. května] jahody, třešně a lusky hrachové zrály, růže a žito kvetlo. Téhož léta 2. Septembris v městech pražských vyhlášeni byli skrze herolty194 říšského, uherského a českého mandátové J. M. C. Rudolfa 2. na Staroměstském, Novoměstském a Malo- stranském rynku s trubači a vlaskými bubny195 a přibiti na rat- houzích i na bráně mostské. Potom také do jiných měst, zvláště do Boleslavě Mladý posláni a jistí komisaři k tomu nařízeni byli. Tím mandátem nařízeno a poručeno bylo, aby se všelijakých po- stranních schůzek, kázání, zpěvův a posluhování tajně ani zjevně nedopouštělo a nedrželo, sbory všecky zavřely, zamkly, kolím za- bíti a zaraziti daly a vybudouc též pikhartská a bratrská, neb i jiná zmatečná učení, kněžstvem řádným arcibiskupa pražského neb konsistoře pražské podobojí ta místa osadili a od téhož blud- 89. ného učení a tý pikhartské neboližto bratrské sekty přestaly, sbory, schůze, kázání po domích i jinde zastavili a více nemívali a k ná- boženství podjednou nebo podobojí přistoupili a ním se řídili i tak se chovali, jakž majestát krále Vladislava, kterýž mezi jinými privilegiemi na Karlštejně zůstává, vyměřuje. Dán na hradě praž- ském pod pečetí císařskou v pátek den svaté Máří Magdaleny 22. Julii léta 1602. Tím pak mandátem Vladislava krále citovaným a pod tímto císařským vytištěným takto nařízeno: předně, aby sborové a scho- dové pikhartští zastaveni, zkaženi a věrnými osazeni byli, více v kostelích, v domích a žádných místech nedopouštěli. 2. učení a psaní bludná zastavena a zkažena, knihy jejich spáleny býti mají, aby žádný takových knih psáti ani tisknouti ani prodávati nedal pod skutečným trestáním. 3. posluhování, rozdávání, křtové i od- dávání jim zastaveny býti mají, aby se řídili kněžstvem podjednou neb podobojí. 4. učitelové a správcové jejich mají postaveni býti k nápravě před kněží podjednou neb podobojí konsistoře, k které přistoupiti chtíti budou; nedají-li se napraviti, v moc purkrabovi pražskému19 k dalšímu k nim zachování dáni býti mají. 5. a to vše do vánoc nejprv následujících aby se stalo pod obesláním od tům. 72
Strana 73
purkrabího nejvyššího s napomenutím, až i od úřadu před pány a vládyky zemské. 6. kdož by pikhartské lidi přechovával jino- panské17, může z nich s pokutou poháněn býti před soud zem- ský, pokudž by jich nevydal. 7. obecný lid pikhartský k nápravě 90. a přestání toho bludu má býti veden kněžstvem obojí strany roz- umně, fary se mají kněžími osaditi, užitky od far kněžím pustiti; nebude-li dosti kněží, nechť drží jeden šest i víc far, osadní se- psané míti má, aby na kázání chodili a víře se učili. Datum toho mandátu na Budíně s přivěšením pečeti královské, den svatého Vavřince léta 1508 [11. srpna]. Mandátu toho obojího přípis na- cházel se v apologii, kterouž stavové čeští rebelanti v létu 1618. sub N° 3. vytisknouti dali. Podobným způsobem také přísný man- dát proti Bratřím aneb proti pikhartům vydán byl v Praze od cí- saře Ferdinanda I. v létu 1547. v středu po svatém Františku. A tolikéž podobných od císaře Maximiliána z Vídně v létu Páně 1568. a od císaře Rudolfa z Prahy v pátek po svatém Jakubu I. 1584. Ale ti mandátové velmi brzo podivným způsobem pomíjeli a nikdy tak přísně a prudce jako tuto exequírováni nebyli. Léta 1602. v pondělí den svatého Martina [11. listopadu], ten mandát císařský vejš oznámený když do města Boleslava Mla- dého přinešeni a skrze jisté komisaře, hejtmany krajské publiko- váni byli [sic!], i sbor v témž městě zavírán, zamčený, kolím za- bitý byl, některé všetečné osoby z Bratří, snad z lítosti něco proti tomu reptali a potom od komisařův, kdež náleželo donešeni byli. Pročež od J. M. C. z kanceláře české purgmistru a konšelům téhož města o nich jisté poručení se stalo, aby se těmi osobami, totiž Špalkem ševcem, Štěpánem rybářem, Slovákem ševcem a Mi- kolášem Zahrádkou ihned dostatečně ujistili198 a ubezpečené na hrad pražský dodali a postavili i obec k tomu svolali, jim to stí- žili a napomenutí učinili. Dán na hradě pražském v pátek po pa- mátce Moudrosti Boží [20. prosince] léta Páně 1602199. Téhož léta 1602. v pondělí před štědrým dnem [23. prosince] komisaři podruhé v městě Boleslavi Mladé též podobně dům bratrský i školu zavřeli a zapečetili i klíče od toho vzali. A potom léta 1603. v pondělí po svaté Markétě [14. července] opět učiněno psaní od J. M. C. z kanceláře české dvorské, aby grunty, zahrady, dědiny, luky, vinice a jiné příslušenství, k domu bratrskému náležité, opatřili a pod skutečným trestáním schůzek 91 V Boleslavi Mladé ti mandátové také publiko- vání a sbor zavřín. Dům bratrský a škola v Bo- leslavi zavřín. 73 10°
purkrabího nejvyššího s napomenutím, až i od úřadu před pány a vládyky zemské. 6. kdož by pikhartské lidi přechovával jino- panské17, může z nich s pokutou poháněn býti před soud zem- ský, pokudž by jich nevydal. 7. obecný lid pikhartský k nápravě 90. a přestání toho bludu má býti veden kněžstvem obojí strany roz- umně, fary se mají kněžími osaditi, užitky od far kněžím pustiti; nebude-li dosti kněží, nechť drží jeden šest i víc far, osadní se- psané míti má, aby na kázání chodili a víře se učili. Datum toho mandátu na Budíně s přivěšením pečeti královské, den svatého Vavřince léta 1508 [11. srpna]. Mandátu toho obojího přípis na- cházel se v apologii, kterouž stavové čeští rebelanti v létu 1618. sub N° 3. vytisknouti dali. Podobným způsobem také přísný man- dát proti Bratřím aneb proti pikhartům vydán byl v Praze od cí- saře Ferdinanda I. v létu 1547. v středu po svatém Františku. A tolikéž podobných od císaře Maximiliána z Vídně v létu Páně 1568. a od císaře Rudolfa z Prahy v pátek po svatém Jakubu I. 1584. Ale ti mandátové velmi brzo podivným způsobem pomíjeli a nikdy tak přísně a prudce jako tuto exequírováni nebyli. Léta 1602. v pondělí den svatého Martina [11. listopadu], ten mandát císařský vejš oznámený když do města Boleslava Mla- dého přinešeni a skrze jisté komisaře, hejtmany krajské publiko- váni byli [sic!], i sbor v témž městě zavírán, zamčený, kolím za- bitý byl, některé všetečné osoby z Bratří, snad z lítosti něco proti tomu reptali a potom od komisařův, kdež náleželo donešeni byli. Pročež od J. M. C. z kanceláře české purgmistru a konšelům téhož města o nich jisté poručení se stalo, aby se těmi osobami, totiž Špalkem ševcem, Štěpánem rybářem, Slovákem ševcem a Mi- kolášem Zahrádkou ihned dostatečně ujistili198 a ubezpečené na hrad pražský dodali a postavili i obec k tomu svolali, jim to stí- žili a napomenutí učinili. Dán na hradě pražském v pátek po pa- mátce Moudrosti Boží [20. prosince] léta Páně 1602199. Téhož léta 1602. v pondělí před štědrým dnem [23. prosince] komisaři podruhé v městě Boleslavi Mladé též podobně dům bratrský i školu zavřeli a zapečetili i klíče od toho vzali. A potom léta 1603. v pondělí po svaté Markétě [14. července] opět učiněno psaní od J. M. C. z kanceláře české dvorské, aby grunty, zahrady, dědiny, luky, vinice a jiné příslušenství, k domu bratrskému náležité, opatřili a pod skutečným trestáním schůzek 91 V Boleslavi Mladé ti mandátové také publiko- vání a sbor zavřín. Dům bratrský a škola v Bo- leslavi zavřín. 73 10°
Strana 74
Jinému k správě po- stoupen. Suplikací Bratří J. M. C. proti těm mandátům. Obnova rady v Boleslavi. zjevných a tajných, pokoutních kázáních [!] a posluhování netrpěli, kněžstva domnělého pikhartského nepřechovávali, z těch gruntův užitku jim nedodávali, ani z toho náboženství neprojímali, dvě osoby k spravování toho nařídili a v tom se dále komisaři prv- psanými spravovali. Zatím pak léta 1604. v outerý po svatým Duchu [8. června] týž dům bratrský se vším příslušenstvím komi- saři panu Bohuslavovi Joachymovi Hasištejnskýmu z Lobkovic a na zámku Mladém Boleslavi na jisté poručení J. M. C. jest po- stoupen, ale nedlouho pro zlou zprávu jeho nařízených to držel, brzy potom domácí sousedé, osoby k tomu zvolené, na poručení J. M. C. za správce toho nařízeni. Po těchto vejš oznámených J. M. C. mandátích, proti pik- hartům publikovaných, někteří z vyšších stavův, kteříž se nábo- ženstvím bratrským spravovali, těžce to nesli, že jim těmi man- dáty od mnohých nepokojných, jakoby se na ně také vztahovati měly, vytejkáno bylo, pročež sobě umělou a dosti obšírnou sup- 92. likací J. M. C. Rudolfovi Druhému sepsati dali a z toho se, že oni ti pikharti nejsou a na ně se ti mandátové krále Vladislava nevztahují, dosti důkladně vyměřovali, žádajíce s nejponíženější pokorou pro Boha a jeho poslední spravedlivý soud, aby na ně nevinně s exekucí pospícháno nebylo. Ta suplikací potom brzo s počátku léta 1603. 15. Januarii při sněmu obecním na hradě pražském držaném J. M. Císařské skrze pana Václava Budovce z Budova do vlastních rukou podána. A ti mandátové pomalu v mlčení přivedeni byli. Léta 1603. v středu den svatého Jiří pan Purghart Toč- ník z Křimic, podkomoří měst království českého, s panem Ma- tesem Preklem z Pruksdorfu, hofrychtýřem, obnovil radu v městě Mladém Boleslavi, primas předešlý Symeon Strenický zanechán. Pavel Strakonický, Havel Přerovský a Pavel Moc poprvé do rady vsazeni. Toto obnovení trvalo za čtyry léta, protože pan podko- moří k obnově rady přijeti ani hofrychtýře poslati nechtěl pro nedorozumění o plat od obnovy. Jaké vyměření o ten plat v létu 1604. potom se stalo, o němž vejše na listu 59, 60 zapsáno jest, tam se toho dočísti může. Nicméně rychtářové měští v létu 1606. v sobotu po družebné neděli [11. března] obnoveni a tito voleni byli: Petr Červenka, Mikoláš Milčínský, Jiřík Mokrejš, Jiřík Prá- cheňský. 74
Jinému k správě po- stoupen. Suplikací Bratří J. M. C. proti těm mandátům. Obnova rady v Boleslavi. zjevných a tajných, pokoutních kázáních [!] a posluhování netrpěli, kněžstva domnělého pikhartského nepřechovávali, z těch gruntův užitku jim nedodávali, ani z toho náboženství neprojímali, dvě osoby k spravování toho nařídili a v tom se dále komisaři prv- psanými spravovali. Zatím pak léta 1604. v outerý po svatým Duchu [8. června] týž dům bratrský se vším příslušenstvím komi- saři panu Bohuslavovi Joachymovi Hasištejnskýmu z Lobkovic a na zámku Mladém Boleslavi na jisté poručení J. M. C. jest po- stoupen, ale nedlouho pro zlou zprávu jeho nařízených to držel, brzy potom domácí sousedé, osoby k tomu zvolené, na poručení J. M. C. za správce toho nařízeni. Po těchto vejš oznámených J. M. C. mandátích, proti pik- hartům publikovaných, někteří z vyšších stavův, kteříž se nábo- ženstvím bratrským spravovali, těžce to nesli, že jim těmi man- dáty od mnohých nepokojných, jakoby se na ně také vztahovati měly, vytejkáno bylo, pročež sobě umělou a dosti obšírnou sup- 92. likací J. M. C. Rudolfovi Druhému sepsati dali a z toho se, že oni ti pikharti nejsou a na ně se ti mandátové krále Vladislava nevztahují, dosti důkladně vyměřovali, žádajíce s nejponíženější pokorou pro Boha a jeho poslední spravedlivý soud, aby na ně nevinně s exekucí pospícháno nebylo. Ta suplikací potom brzo s počátku léta 1603. 15. Januarii při sněmu obecním na hradě pražském držaném J. M. Císařské skrze pana Václava Budovce z Budova do vlastních rukou podána. A ti mandátové pomalu v mlčení přivedeni byli. Léta 1603. v středu den svatého Jiří pan Purghart Toč- ník z Křimic, podkomoří měst království českého, s panem Ma- tesem Preklem z Pruksdorfu, hofrychtýřem, obnovil radu v městě Mladém Boleslavi, primas předešlý Symeon Strenický zanechán. Pavel Strakonický, Havel Přerovský a Pavel Moc poprvé do rady vsazeni. Toto obnovení trvalo za čtyry léta, protože pan podko- moří k obnově rady přijeti ani hofrychtýře poslati nechtěl pro nedorozumění o plat od obnovy. Jaké vyměření o ten plat v létu 1604. potom se stalo, o němž vejše na listu 59, 60 zapsáno jest, tam se toho dočísti může. Nicméně rychtářové měští v létu 1606. v sobotu po družebné neděli [11. března] obnoveni a tito voleni byli: Petr Červenka, Mikoláš Milčínský, Jiřík Mokrejš, Jiřík Prá- cheňský. 74
Strana 75
Téhož léta 27. Julii umřel M. Ondřej Mitysko Litoměřický, M. Ondřej Mitysko profesor matematický akademie pražské a philosophiae decanus, umřel. nazejtří při shromáždění všeho žákovstva podobojí pražského u Božího Těla v kostele pohřben200. Téhož léta 7. Octobris Jeroným Makovský z Makové, Jeroným Makovský. J. M. C. Rudolfa II. komorní služebník, zpronevěřil se v něčem, J. M. C. milost potratil, skrze hejtmana hradu pražského pana Šťastného Mošovského z Moračína do arestu vzat a do vězení na zámek Točník odvezen, ač z svého přestoupení v deviti roz- dílných artikulích obviňován byl, dal se však J. M. C. na milost, cti, hrdla i statku odsouzen. Léta 1604. 10. Maii nějaký hejsek opilý, všetečný voják, Všetečný se v městech pražských při kvase se založil, že přejde řeku praž- utopil. skou ne po mostě ani po lodi. I šel po zábradlí mostu pražského kamenném a když se uchyloval mimo jeden kamenný sloup na mostě, upadl do řeky a se utopil. Téhož léta na pondělek po svaté Trojici [14. června] Meč z tejn- ského koste- nějaký knap201 řemesla soukenického, jménem Suksa, vožralý a la sňat. všetečný, dal se zavříti v kostele Matky Boží před Tejnem v ne- děli na noc a ráno v svítání dosti nebezpečně a opovážlivě sňal dolů s štítu téhož kostela z obrazu202 krále Jiřího meč železný, pozlacený a korunu. Kterýžto obraz kamenný původem M. Jana Rokycana, voleného arcibiskupa pražského, v létu 1463. vyzdvižen a postaven byl na štítu kostela tejnskýho, sedící pod korunou po- 94. zlacenou, drže v levé ruce jablko s křížkem pozlacené a v pravé meč obnažený, pozlacený, s tím vyznamenáním, že ten král Če- chům kalicha mečem obhájil a že meče svého do pošvy neschová, až dokonalou svobodu kalicha Čechům obdrží. Nebylo tomu knapu za to nic říkáno, v smích to obrátili i podobojí; ale někteří z toho budoucí praesagium předpovídali. VIX tIbI septeno MICVIt bls IVnIVs ortV, Ense CorVsCante en CVrla Laeta Caret. [1604]. Potomně podobojí o to se starali a toho dovolení objednali, že zase jiný meč a korunu spravili a to vše na témž štítu kostela tejnského v létu 1608. 6. Junii obnovili. PVnICeVs seXto MICVIt bene IVnIVs ortV, Ense CorVsCante CVrla Laeta nItet. [1608 20s Avšak potom léta 1623. v pondělí před Obrácením svatého 93. 75
Téhož léta 27. Julii umřel M. Ondřej Mitysko Litoměřický, M. Ondřej Mitysko profesor matematický akademie pražské a philosophiae decanus, umřel. nazejtří při shromáždění všeho žákovstva podobojí pražského u Božího Těla v kostele pohřben200. Téhož léta 7. Octobris Jeroným Makovský z Makové, Jeroným Makovský. J. M. C. Rudolfa II. komorní služebník, zpronevěřil se v něčem, J. M. C. milost potratil, skrze hejtmana hradu pražského pana Šťastného Mošovského z Moračína do arestu vzat a do vězení na zámek Točník odvezen, ač z svého přestoupení v deviti roz- dílných artikulích obviňován byl, dal se však J. M. C. na milost, cti, hrdla i statku odsouzen. Léta 1604. 10. Maii nějaký hejsek opilý, všetečný voják, Všetečný se v městech pražských při kvase se založil, že přejde řeku praž- utopil. skou ne po mostě ani po lodi. I šel po zábradlí mostu pražského kamenném a když se uchyloval mimo jeden kamenný sloup na mostě, upadl do řeky a se utopil. Téhož léta na pondělek po svaté Trojici [14. června] Meč z tejn- ského koste- nějaký knap201 řemesla soukenického, jménem Suksa, vožralý a la sňat. všetečný, dal se zavříti v kostele Matky Boží před Tejnem v ne- děli na noc a ráno v svítání dosti nebezpečně a opovážlivě sňal dolů s štítu téhož kostela z obrazu202 krále Jiřího meč železný, pozlacený a korunu. Kterýžto obraz kamenný původem M. Jana Rokycana, voleného arcibiskupa pražského, v létu 1463. vyzdvižen a postaven byl na štítu kostela tejnskýho, sedící pod korunou po- 94. zlacenou, drže v levé ruce jablko s křížkem pozlacené a v pravé meč obnažený, pozlacený, s tím vyznamenáním, že ten král Če- chům kalicha mečem obhájil a že meče svého do pošvy neschová, až dokonalou svobodu kalicha Čechům obdrží. Nebylo tomu knapu za to nic říkáno, v smích to obrátili i podobojí; ale někteří z toho budoucí praesagium předpovídali. VIX tIbI septeno MICVIt bls IVnIVs ortV, Ense CorVsCante en CVrla Laeta Caret. [1604]. Potomně podobojí o to se starali a toho dovolení objednali, že zase jiný meč a korunu spravili a to vše na témž štítu kostela tejnského v létu 1608. 6. Junii obnovili. PVnICeVs seXto MICVIt bene IVnIVs ortV, Ense CorVsCante CVrla Laeta nItet. [1608 20s Avšak potom léta 1623. v pondělí před Obrácením svatého 93. 75
Strana 76
M. Jiří Keze- Sněmy 4 je- den rok. Pavla k víře křesťanský [31. ledna] ten meč i kalich, ve čtyry strychy204 velký, s toho štítu dolů sňat, obraz krále Jiřího demolírován a na to místo obraz Panny Marie s děťátkem postaven. Těla také mrtvého, jakž někteří povídali, M. Jana Rokycana, kteréž před 152 léty pohřbeného205, kosti vykopané že by spálené býti měly. Téhož léta 1604. 15. Julii přijel do Prahy legát krále per- ského, velmi slavně přijat a ctěn, dali ho malovati s tímto nápi- sem: Synal Chaen serenissimus princeps regis Persarum ad Ru- 206 dolphum 2. imperatorem Romanum legatus' Téhož léta 9. Augusti umřel M. Trojan Nigellus z Oško- 95. řína, profesor akademie pražské a probošt koleje anjelské, muž učený a léty naplněný v letech 77.; profesorem byl 31 rok a půl; rektorem universitatis po třikráte, děkanem dvakrát, proboštem třikrát. Pohřben v kostele Božího Těla na Novém městě praž- ském 207 Téhož léta 17. Augusti Jiří Kezelius Bydžovský, tehdáž správce školy svatého Mikoláše v Menším městě pražském, titul mistrovský philosophicae facultatis v akademii pražské Caroli 4. imperatoris přijal, determinatore magnifico rectore M. Martino Bachaczio de Nauměřicz28. Léta 1605. 12. Februarii Dominus Johannes Jessenius, medicinae profesor academiae Pragensis, anatomoval osobu žen- skou po sedum dní v koleji Rečkovy. Ženské pohlaví ho proklí- nalo, aby ho také kat čtvrtil, s čímž se potkal, s jinými rebelanty v letu potom 1621. odsouzený čtvrcen a čtvrti těla jeho za Hor- skou bránu na rozhraní rozstaveny. Téhož léta 30. Augusti čtvrtý sněm ten rok jeden od J. M. C. Rudolfa 2. položen byl, mnozí se tomu divili a brzo bu- doucí nějakou proměnu z toho soudili. Téhož léta 17. Octobris umřel urozený pán, pan Bo- P. Bohuslav huslav Joachym Hasištejnský z Lobkovic na zámku Mladém Bo- Hasištejnský leslavi, J. M. C. rada. Potom 26. Novembris do měst pražských umřel. odvezen a 30. Novembris v kostele Matky Boží před Tejnem, kdež tisíc tolarův odkázal, poctivě pohřben. Boleslavští přehlídli, mohli sami toho odkazu i další nějaké milosti užíti. Léta 1605. 20. Octobris M. Jiří Bydžovský, toho času 96. M. J. Bydžov- ský písař správce školy mladoboleslavský a Symeon Vencelin, soused téhož městský, Sy města, voleni za písaře radní městské na místě Jiříka Jandy a Jana Perský legát do Prahy přijel. M. Trojan Nigellus umřel. Anatomia cadaveris feminaci. lius. 76
M. Jiří Keze- Sněmy 4 je- den rok. Pavla k víře křesťanský [31. ledna] ten meč i kalich, ve čtyry strychy204 velký, s toho štítu dolů sňat, obraz krále Jiřího demolírován a na to místo obraz Panny Marie s děťátkem postaven. Těla také mrtvého, jakž někteří povídali, M. Jana Rokycana, kteréž před 152 léty pohřbeného205, kosti vykopané že by spálené býti měly. Téhož léta 1604. 15. Julii přijel do Prahy legát krále per- ského, velmi slavně přijat a ctěn, dali ho malovati s tímto nápi- sem: Synal Chaen serenissimus princeps regis Persarum ad Ru- 206 dolphum 2. imperatorem Romanum legatus' Téhož léta 9. Augusti umřel M. Trojan Nigellus z Oško- 95. řína, profesor akademie pražské a probošt koleje anjelské, muž učený a léty naplněný v letech 77.; profesorem byl 31 rok a půl; rektorem universitatis po třikráte, děkanem dvakrát, proboštem třikrát. Pohřben v kostele Božího Těla na Novém městě praž- ském 207 Téhož léta 17. Augusti Jiří Kezelius Bydžovský, tehdáž správce školy svatého Mikoláše v Menším městě pražském, titul mistrovský philosophicae facultatis v akademii pražské Caroli 4. imperatoris přijal, determinatore magnifico rectore M. Martino Bachaczio de Nauměřicz28. Léta 1605. 12. Februarii Dominus Johannes Jessenius, medicinae profesor academiae Pragensis, anatomoval osobu žen- skou po sedum dní v koleji Rečkovy. Ženské pohlaví ho proklí- nalo, aby ho také kat čtvrtil, s čímž se potkal, s jinými rebelanty v letu potom 1621. odsouzený čtvrcen a čtvrti těla jeho za Hor- skou bránu na rozhraní rozstaveny. Téhož léta 30. Augusti čtvrtý sněm ten rok jeden od J. M. C. Rudolfa 2. položen byl, mnozí se tomu divili a brzo bu- doucí nějakou proměnu z toho soudili. Téhož léta 17. Octobris umřel urozený pán, pan Bo- P. Bohuslav huslav Joachym Hasištejnský z Lobkovic na zámku Mladém Bo- Hasištejnský leslavi, J. M. C. rada. Potom 26. Novembris do měst pražských umřel. odvezen a 30. Novembris v kostele Matky Boží před Tejnem, kdež tisíc tolarův odkázal, poctivě pohřben. Boleslavští přehlídli, mohli sami toho odkazu i další nějaké milosti užíti. Léta 1605. 20. Octobris M. Jiří Bydžovský, toho času 96. M. J. Bydžov- ský písař správce školy mladoboleslavský a Symeon Vencelin, soused téhož městský, Sy města, voleni za písaře radní městské na místě Jiříka Jandy a Jana Perský legát do Prahy přijel. M. Trojan Nigellus umřel. Anatomia cadaveris feminaci. lius. 76
Strana 77
97. Želetavského, spolu nesvorné. Symeon Vencelin brzo umřel v létu meon Vence- 1614., M. Jiří Bydžovský v té povinnosti přes půl třinácta léta lin. zůstával a z ní v létu 1618. po Veliké noci za primasa zvolen. Téhož léta nějaký Martin, městský synek Starého měs- Martinek vrah klíštěmi ta pražského od Tří myslivcův, jedno[ho] kupce syn, hejsek mladý trhán. a dosti sličný, jednu sousedu vdovu na Novém městě pražském v Široké ulici vedle Fafautův, též dceru její pannu a kuchařku jejich, nočně dav se v domě zavříti motykou zmordoval a preč ujel. Potom v Němcích dostižen a do Prahy přivezen, přiznal se k mordům bez trápení, klíštěmi trhán, ruka pravá mu uťata a do kola vpletený na rozhraní k výstraze vrahům vyzdvižen. Téhož léta 3. Decembris na Staroměstském rynku u rat- Poprava hausu při lancauchu29 nějaká Marie Němkyně, lotryně, postavena směšná. byla, břich jí slamou vycpali a na něm vinu její na papíře psa- nou přivěsili, že dobré lidi šálila, těhotnou i šestinedělkou se či- nila, dítě cizí na jedné chudé ženě na tři dni vylhala, křtíti je dala, kmotry bohaté činila a peníze na nich vyšidila. Celý den tak státi musila, nazejtří metlami z města vymrskána. Při tom času v městech pražských loupežníci nový mustr21 začali a lidi obírali, když času adventního ráno lidé ná- božní, zvláště ženského pohlaví na roráte chodili, na provazy z obou stran je lapali, za krk, aby křičeti nemohli, škrtili, po tý, pláště, mantlíky, pasy, a co v nich nalezli, brali. Léta 1606. 11. Januarii umřel M. Jan Gotsmanius ně- M. Jan Got- meckobrodský, profesor akademie pražské a probošt koleje anjel- smanius umřel. ské; nazejtří u Božího Těla na Novém městě pohřben. Téhož léta 23. Januarii M. Jiří Bydžovský, písař měst- M. Jiří Byd- žovský se ský přední mladoboleslavský, pojímal sobě k manželství paní Jo- oženil. hannu Hanušovou, vdovu po urozeném panu Vojtěchovi Vartov- ským z Varty, někdy měštěnínu a předním písaři radním malo- stranským, do města Boleslavě ji přenesl a tam s ní čtyry léta a 6 nedělí v manželství zůstával; potom umřela a tam pohřbena211. Téhož léta 6. Martii umřel osvícený a důstojný pan Arcibiskup Zbyněk Ber- arcibiskup pražský, stolice apoštolské legát, pan Zbyněk Berka ka umřel. z Dubého a Lipé; solenniter v aparátu212 a plášti arcibiskupském v kostele svatého Víta na hradě pražském pohřben. Téhož léta 1. Maii dům bratrskýs sborem a školou i vším Dům bratrský příslušenstvím obci mladoboleslavské, jmenovitě k špitálu Kateřiny v Boleslavi Loupezníci. 77
97. Želetavského, spolu nesvorné. Symeon Vencelin brzo umřel v létu meon Vence- 1614., M. Jiří Bydžovský v té povinnosti přes půl třinácta léta lin. zůstával a z ní v létu 1618. po Veliké noci za primasa zvolen. Téhož léta nějaký Martin, městský synek Starého měs- Martinek vrah klíštěmi ta pražského od Tří myslivcův, jedno[ho] kupce syn, hejsek mladý trhán. a dosti sličný, jednu sousedu vdovu na Novém městě pražském v Široké ulici vedle Fafautův, též dceru její pannu a kuchařku jejich, nočně dav se v domě zavříti motykou zmordoval a preč ujel. Potom v Němcích dostižen a do Prahy přivezen, přiznal se k mordům bez trápení, klíštěmi trhán, ruka pravá mu uťata a do kola vpletený na rozhraní k výstraze vrahům vyzdvižen. Téhož léta 3. Decembris na Staroměstském rynku u rat- Poprava hausu při lancauchu29 nějaká Marie Němkyně, lotryně, postavena směšná. byla, břich jí slamou vycpali a na něm vinu její na papíře psa- nou přivěsili, že dobré lidi šálila, těhotnou i šestinedělkou se či- nila, dítě cizí na jedné chudé ženě na tři dni vylhala, křtíti je dala, kmotry bohaté činila a peníze na nich vyšidila. Celý den tak státi musila, nazejtří metlami z města vymrskána. Při tom času v městech pražských loupežníci nový mustr21 začali a lidi obírali, když času adventního ráno lidé ná- božní, zvláště ženského pohlaví na roráte chodili, na provazy z obou stran je lapali, za krk, aby křičeti nemohli, škrtili, po tý, pláště, mantlíky, pasy, a co v nich nalezli, brali. Léta 1606. 11. Januarii umřel M. Jan Gotsmanius ně- M. Jan Got- meckobrodský, profesor akademie pražské a probošt koleje anjel- smanius umřel. ské; nazejtří u Božího Těla na Novém městě pohřben. Téhož léta 23. Januarii M. Jiří Bydžovský, písař měst- M. Jiří Byd- žovský se ský přední mladoboleslavský, pojímal sobě k manželství paní Jo- oženil. hannu Hanušovou, vdovu po urozeném panu Vojtěchovi Vartov- ským z Varty, někdy měštěnínu a předním písaři radním malo- stranským, do města Boleslavě ji přenesl a tam s ní čtyry léta a 6 nedělí v manželství zůstával; potom umřela a tam pohřbena211. Téhož léta 6. Martii umřel osvícený a důstojný pan Arcibiskup Zbyněk Ber- arcibiskup pražský, stolice apoštolské legát, pan Zbyněk Berka ka umřel. z Dubého a Lipé; solenniter v aparátu212 a plášti arcibiskupském v kostele svatého Víta na hradě pražském pohřben. Téhož léta 1. Maii dům bratrskýs sborem a školou i vším Dům bratrský příslušenstvím obci mladoboleslavské, jmenovitě k špitálu Kateřiny v Boleslavi Loupezníci. 77
Strana 78
P. Dobrovická Krystián kur- fiřt saský v Čechách. Rada v Bole- slavi obno- vena. zase postou- Militký, od J. M. C. Rudolfa Druhého jistým trhem podle ma- pen obci. jestátu za 2500 kop míš. prodaný, toho dne od jistých komisařův nařízených postupován. Téhož léta 21. Decembris umřela urozená paní, paní Marie Valdštejnská z Lobkovic a na Dobrovici, manželka pana Henyka na Dobrovici, Kunstberce a Chotěšicích, dcera pana 98. Kryštofa z Lobkovic a na Pátku, nejvyššího hofmistra království českého; ten den poctivě pohřbena v dobrovickém kostele. Umřela po porodu Jindřicha Kryštofa, děťátka milostného, a to také v ma- 213 lém času po ní umřelo a vedle paní mateře své pohřbeno jest? Léta 1607. 11. Junii příval dešťový, povětří s hromobi- tím okolo města Boleslavě hrubé se strhlo, ve vsi obecní Kolomu- tech tři chalupy zapálilo. Léta téhož 6. Julii, den památný mučedníkův českých2.“ Krystián, kurfiřt saský s Janem Jiřím, bratrem svým mladším, k cí- saři Rudolfovi Druhému do Prahy se vypravil, skrze město Lipou k Bělí a odtud mimo město Boleslav pod zámek k Brandejsu jel, toho dne do Prahy přijel, potom zase domů k Litoměřicům po vodě do Drážďan se plavil. Léta 1608. 8. Januarii v outerý po třech králích pan Ma- tes Prekl z Pruksdorfu, hofrychtýř měst královských na jisté a ob- zvláštní poručení J. M. C. z komory české obnovil radu konšel- skou v městě Mladé Boleslavi. Primas nový Kryštof Mimon- ský, Jakub Romanek, Jan Vrba, Jindřich Hranický, Jan Fialka, Adam Hrozen, Pavel Strakonický, Pavel Moců, Tomáš Pokorný, Jan z Skalky, Václav Jacek, Petr Červenka. Místo písaře komor- ního, kterýž ty osoby vyhlašovati a jim povinnosti vydávati měl, a pan podkomoří pro některé nedorozumění o plat za obnovu rady jeho k tomu odpustiti nechtěl, vykonal to písař městský M. Jiří Bydžovský. Téhož léta sněm od C. Rudolfa rozepsán ku pondělku 99. po neděli Oculi, na němž žádáno od J. M. C., aby stavové kra- lovství českého k důležitým potřebám zemským třikráte sto tisíc kop gr. svolili; ale oni z některých příčin toho učiniti se zpěčo- vali a do generálního sněmu, kterýž po provodní neděli roze- psán byl, odkládali. Téhož léta po neděli Reminiscere [2. března] stavové markrabství moravského shromáždili se do města Slavkova, roz- 24. primas. umřela. Sněm. Sněm moravský. 78
P. Dobrovická Krystián kur- fiřt saský v Čechách. Rada v Bole- slavi obno- vena. zase postou- Militký, od J. M. C. Rudolfa Druhého jistým trhem podle ma- pen obci. jestátu za 2500 kop míš. prodaný, toho dne od jistých komisařův nařízených postupován. Téhož léta 21. Decembris umřela urozená paní, paní Marie Valdštejnská z Lobkovic a na Dobrovici, manželka pana Henyka na Dobrovici, Kunstberce a Chotěšicích, dcera pana 98. Kryštofa z Lobkovic a na Pátku, nejvyššího hofmistra království českého; ten den poctivě pohřbena v dobrovickém kostele. Umřela po porodu Jindřicha Kryštofa, děťátka milostného, a to také v ma- 213 lém času po ní umřelo a vedle paní mateře své pohřbeno jest? Léta 1607. 11. Junii příval dešťový, povětří s hromobi- tím okolo města Boleslavě hrubé se strhlo, ve vsi obecní Kolomu- tech tři chalupy zapálilo. Léta téhož 6. Julii, den památný mučedníkův českých2.“ Krystián, kurfiřt saský s Janem Jiřím, bratrem svým mladším, k cí- saři Rudolfovi Druhému do Prahy se vypravil, skrze město Lipou k Bělí a odtud mimo město Boleslav pod zámek k Brandejsu jel, toho dne do Prahy přijel, potom zase domů k Litoměřicům po vodě do Drážďan se plavil. Léta 1608. 8. Januarii v outerý po třech králích pan Ma- tes Prekl z Pruksdorfu, hofrychtýř měst královských na jisté a ob- zvláštní poručení J. M. C. z komory české obnovil radu konšel- skou v městě Mladé Boleslavi. Primas nový Kryštof Mimon- ský, Jakub Romanek, Jan Vrba, Jindřich Hranický, Jan Fialka, Adam Hrozen, Pavel Strakonický, Pavel Moců, Tomáš Pokorný, Jan z Skalky, Václav Jacek, Petr Červenka. Místo písaře komor- ního, kterýž ty osoby vyhlašovati a jim povinnosti vydávati měl, a pan podkomoří pro některé nedorozumění o plat za obnovu rady jeho k tomu odpustiti nechtěl, vykonal to písař městský M. Jiří Bydžovský. Téhož léta sněm od C. Rudolfa rozepsán ku pondělku 99. po neděli Oculi, na němž žádáno od J. M. C., aby stavové kra- lovství českého k důležitým potřebám zemským třikráte sto tisíc kop gr. svolili; ale oni z některých příčin toho učiniti se zpěčo- vali a do generálního sněmu, kterýž po provodní neděli roze- psán byl, odkládali. Téhož léta po neděli Reminiscere [2. března] stavové markrabství moravského shromáždili se do města Slavkova, roz- 24. primas. umřela. Sněm. Sněm moravský. 78
Strana 79
100. ličné obtížnosti do Ladislava Berky, místodržícího markrabství mo- ravského, jak s nimi nenáležitě zachází a u velikou podezřelost se dává, sepsali a J.° M. C.« do Čech odeslali, i stavům krá- lovství českého o témž psali. Téhož léta 14. Aprilis po neděli květné, C. Rudolf vydal mandát o veřejnou hotovost podle svolení sněmovního v létu Mandát o veřejnost. 1606., aby stavové království českého do 29. Aprilis na hotově byli. A Moravanům psal, aby se k svému sněmu do Ejvančic215 nesjížděli, nežli do Čech k generálnímu sněmu po provodní ne- děli, tu že jim chce křivdy jejich napraviti. Ale Moravané nedali Moravané se bouřili. sebou hnouti, na sněmu ejvančickém volili direktora předního pana Karla z Lichtenštejna a jiné; lid verbovati dali, že se ne- vědí dále nač bezpečiti. A když se Čechové k generálnímu sněmu po provodní neděli do měst pražských sjeli, císař od něho upustil. Což stavům českým nemalé rozmýšlení učinilo. Téhož léta 16. Aprilis arcikníže Matyáš po zavřeném Arcikníže Matyáš do příměří s Turkem hnul se z Vídně a učinil psaní do Čech stavům Čech se stro- království českého do některých krajův, oznamujíc příčinu své jil. jízdy do Čech, cituje stavy království českého, aby se do města Čáslavě 4. Maii nejprv příštího najíti dali, neb vyslané své po- stavili, že jim další příčina v známost uvedena bude; s jistou pro- testací216, že dobrým úmyslem přijíždí, proti praktikám217, aby o něm dobré smýšlení měli. Hejtmané krajští a města ta psaní na kan- celář J. M. C. vznášeli, a co činiti mají, se doptávali. Oznámeno jim, aby dávali kundšafty218, že psaní jim dodána, ale do Čáslavě aby nejezdili, že ta věc bude jinak opatřena. Téhož léta 1608. 26. Aprilis arcikníže Matyáš ze Znojma psaní učinil kurfiřtům a knížatům říšským oznamujíc jim Arcikníže Matyáš své předsevzetí, že do české koruny s mocí táhne, jsa k tomu kurfiřtům mnohými příčinami přiveden, jak nedokonáním smlouvy prešpurské a knížatům s Turkem, na níž vší říši mnoho záleží, tak pro zachování slavného omluvu činí. domu rakouského, jakožto nejstarší bratr po J.° M. C.é maje od jiných v nápadu povolení i pro zdržení dobrého řádu skrze zlé a nepovědomé rady porušeného, pro zastání soužených zemí, k němu se utíkajících. Pokudž by o tom v říši jiná zpráva učiněna byla, aby tomu věřeno nebylo. Téhož léta 19. Aprilis, když pokřik v Čechách vzešel, že arcikníže s mocí vojenskou do Čech táhne, nejvyšší ouředníci 79
100. ličné obtížnosti do Ladislava Berky, místodržícího markrabství mo- ravského, jak s nimi nenáležitě zachází a u velikou podezřelost se dává, sepsali a J.° M. C.« do Čech odeslali, i stavům krá- lovství českého o témž psali. Téhož léta 14. Aprilis po neděli květné, C. Rudolf vydal mandát o veřejnou hotovost podle svolení sněmovního v létu Mandát o veřejnost. 1606., aby stavové království českého do 29. Aprilis na hotově byli. A Moravanům psal, aby se k svému sněmu do Ejvančic215 nesjížděli, nežli do Čech k generálnímu sněmu po provodní ne- děli, tu že jim chce křivdy jejich napraviti. Ale Moravané nedali Moravané se bouřili. sebou hnouti, na sněmu ejvančickém volili direktora předního pana Karla z Lichtenštejna a jiné; lid verbovati dali, že se ne- vědí dále nač bezpečiti. A když se Čechové k generálnímu sněmu po provodní neděli do měst pražských sjeli, císař od něho upustil. Což stavům českým nemalé rozmýšlení učinilo. Téhož léta 16. Aprilis arcikníže Matyáš po zavřeném Arcikníže Matyáš do příměří s Turkem hnul se z Vídně a učinil psaní do Čech stavům Čech se stro- království českého do některých krajův, oznamujíc příčinu své jil. jízdy do Čech, cituje stavy království českého, aby se do města Čáslavě 4. Maii nejprv příštího najíti dali, neb vyslané své po- stavili, že jim další příčina v známost uvedena bude; s jistou pro- testací216, že dobrým úmyslem přijíždí, proti praktikám217, aby o něm dobré smýšlení měli. Hejtmané krajští a města ta psaní na kan- celář J. M. C. vznášeli, a co činiti mají, se doptávali. Oznámeno jim, aby dávali kundšafty218, že psaní jim dodána, ale do Čáslavě aby nejezdili, že ta věc bude jinak opatřena. Téhož léta 1608. 26. Aprilis arcikníže Matyáš ze Znojma psaní učinil kurfiřtům a knížatům říšským oznamujíc jim Arcikníže Matyáš své předsevzetí, že do české koruny s mocí táhne, jsa k tomu kurfiřtům mnohými příčinami přiveden, jak nedokonáním smlouvy prešpurské a knížatům s Turkem, na níž vší říši mnoho záleží, tak pro zachování slavného omluvu činí. domu rakouského, jakožto nejstarší bratr po J.° M. C.é maje od jiných v nápadu povolení i pro zdržení dobrého řádu skrze zlé a nepovědomé rady porušeného, pro zastání soužených zemí, k němu se utíkajících. Pokudž by o tom v říši jiná zpráva učiněna byla, aby tomu věřeno nebylo. Téhož léta 19. Aprilis, když pokřik v Čechách vzešel, že arcikníže s mocí vojenskou do Čech táhne, nejvyšší ouředníci 79
Strana 80
Arcikníže do Jihlavy při- a soudcové zemští poslali k němu jisté osoby, aby ten lid svůj z Moravy vypravil22° a na království české nic těžšího nedopouštěl, že již ten vídeňský pokoj s Turkem stvrzen jest a J.° M. C. orátora221 svého s presentem ku dvoru otomanskému neprodleně 101. vypraviti chtíti ráčí. Ale ty osoby nic nevyřídily, domů se prázdny navrátily. Téhož léta 5. Maii arcikníže Matyáš přijel s šesti tisíci lidu vojenského do Jihlavy, tam vzácně přijat a přivítán, ku- rýra odtud do Čech poslal, poněvadž se proti němu v Čechách lid verbuje a krajové vyzdvihují, že přece jede a dalších odkladův čekati nemůže. Z toho v Čechách nemalý strach pošel; hejtmané krajští při tom času se měnili, nevěděli se jak a čím říditi, někteří se stavové sjížděli, jiní rozjížděli. 9. Maii arcikníže, maje pas svobodný, do Časlavě vtrhl, tam se položil, lid svůj vůkol rozkvartýrovati dal, Čechův napomínal, aby se nepozdvihovali, nýbrž pokojně jej přijali, nechtějí-li dokonalé záhuby na sebe uvésti. Stavové čeští v Praze shromáždění u velikém strachu byli, nemohouce věděti, kdo jest jejich nepří- telem, a k komu mají své zření a útočiště míti. Byli v tom jalově spokojeni a v nejistotě postaveni. V outerý post Rogationum [13. května] arcikníže hnul se z Čáslavě, přijel do Kolína, lid jeho své ležení až k Brodu Českému roztáhli a veliké škody v čáslavském, chrudimském a kou- řimském krajích činili, dobytek zajímali a ven z země posílali. V pátek po Božím Vstoupení [16. května] přijeli opět tíž komisaři k arciknížeti do Kolína a z poručení J.° M. C. jednali, aby on za čekance království českého volen222 a po smrti J. M. C. na stolici královskou dosedl, toliko aby se škody od lidu válečného nedály. Léta 1608. v neděli Exaudi [18. května] arcikníže 102. do Brodu Matyáš do Českého Brodu s lidem svým vtrhl a z lidu jeho někteří Českého. sotva půl druhý míle od Prahy; strach byl na všecky strany. Z vesnic do Prahy, někteří k Mělníku za vodu, a kde kdo věděl, utíkali. V pátek po neděli Exaudi [23. května] při hodině C. Rudolf do IX. na půl orloje223 J. M. C.“ sám osobně do sněmu na hradě pražském přijíti a na majestát královský se posaditi ráčil. Za ním sněmu přišel. šel kardinál z Ditrichštejna sám, potom nejvyšší hofmistr království českého, meč nahý nesl Adam mladší z Valdštejna, maršálek do Čáslavě, do Kolína, táhl, 80
Arcikníže do Jihlavy při- a soudcové zemští poslali k němu jisté osoby, aby ten lid svůj z Moravy vypravil22° a na království české nic těžšího nedopouštěl, že již ten vídeňský pokoj s Turkem stvrzen jest a J.° M. C. orátora221 svého s presentem ku dvoru otomanskému neprodleně 101. vypraviti chtíti ráčí. Ale ty osoby nic nevyřídily, domů se prázdny navrátily. Téhož léta 5. Maii arcikníže Matyáš přijel s šesti tisíci lidu vojenského do Jihlavy, tam vzácně přijat a přivítán, ku- rýra odtud do Čech poslal, poněvadž se proti němu v Čechách lid verbuje a krajové vyzdvihují, že přece jede a dalších odkladův čekati nemůže. Z toho v Čechách nemalý strach pošel; hejtmané krajští při tom času se měnili, nevěděli se jak a čím říditi, někteří se stavové sjížděli, jiní rozjížděli. 9. Maii arcikníže, maje pas svobodný, do Časlavě vtrhl, tam se položil, lid svůj vůkol rozkvartýrovati dal, Čechův napomínal, aby se nepozdvihovali, nýbrž pokojně jej přijali, nechtějí-li dokonalé záhuby na sebe uvésti. Stavové čeští v Praze shromáždění u velikém strachu byli, nemohouce věděti, kdo jest jejich nepří- telem, a k komu mají své zření a útočiště míti. Byli v tom jalově spokojeni a v nejistotě postaveni. V outerý post Rogationum [13. května] arcikníže hnul se z Čáslavě, přijel do Kolína, lid jeho své ležení až k Brodu Českému roztáhli a veliké škody v čáslavském, chrudimském a kou- řimském krajích činili, dobytek zajímali a ven z země posílali. V pátek po Božím Vstoupení [16. května] přijeli opět tíž komisaři k arciknížeti do Kolína a z poručení J.° M. C. jednali, aby on za čekance království českého volen222 a po smrti J. M. C. na stolici královskou dosedl, toliko aby se škody od lidu válečného nedály. Léta 1608. v neděli Exaudi [18. května] arcikníže 102. do Brodu Matyáš do Českého Brodu s lidem svým vtrhl a z lidu jeho někteří Českého. sotva půl druhý míle od Prahy; strach byl na všecky strany. Z vesnic do Prahy, někteří k Mělníku za vodu, a kde kdo věděl, utíkali. V pátek po neděli Exaudi [23. května] při hodině C. Rudolf do IX. na půl orloje223 J. M. C.“ sám osobně do sněmu na hradě pražském přijíti a na majestát královský se posaditi ráčil. Za ním sněmu přišel. šel kardinál z Ditrichštejna sám, potom nejvyšší hofmistr království českého, meč nahý nesl Adam mladší z Valdštejna, maršálek do Čáslavě, do Kolína, táhl, 80
Strana 81
103. dvorský. J. M. C.á dal oznámiti skrze nejvyššího kanclíře, že by rád chtíti ráčil sám potřebu sněmovní přednésti, ale pro nedostatek zdraví svého že by tak dlouho vytrvati nemohl. Na spisu pro- posicí24 sepsanou dal žádaje, aby se jako věrní poddaní při tom zachovali. Po té řeči vyvstal a vyprovázín z sněmu přes palác do svých pokojův. Zatím proposicí s katedry přečtena, toliko to, že ráčí J.° M. C.“ na tom býti, aby arcikníže Matyáš, nejstarší bratr jeho, za čekance království českého volen a po smrti J. M. C. na království dosazen a korunován byl, za něhož se přimlouvati ráčí, aby tomu stavové povolili a to svolení jistým reversem opatřeno a ubezpečeno býti má. V pondělí svatodušní [26. května] arcikníže Matyáš maje audiencí v sněmu sjednanou, jisté posly s instrukcí do sněmu poslal, kteříž potřeby jeho přednášeli skrze pana Karla z Žerotína obšírně; zatím přečtena instrukcí s katedry, kdež také páni poslové zůstá- vali, vinš stavům, příčina tažení arciknížete do české země, veliké neřády, nespráva, soužení upřímných Čechův, to vše příčinou cizo- zemcův neosedlých225 a nepovědomých, chtíc tomu arcikníže rád v cestu vkročiti a spomoci a maje jistou a dávní zámluvu, i s domem rakouským námluvu o království české, že by vinšoval, aby J. M. C.á, věkem sešlý a zpracovalý, mohl odpočinouti a správy království arciknížeti ustoupiti, aby poslové s pilností s stavy království českého o to jednali, aby ta žádost arciknížecí místo své míti mohla. Že tak daleko do země arcikníže s lidem vojenským vtrhl a ten lid poněkud škody dělá, on toho že pří- činou není, proč sou se do Čáslavě nesjeli a lidu tomu profiant- mistra226 povědomého nenařídili, aby lidu jeho za jich peníze pro- fiantu dodával. Po odjití pánův poslův z sněmu, kterýmž k odpo- Artikulové stavův pod- vědi do uvážení té žádosti a přednešení odloženo, přednešeni obojích. někteří artikulové potřební, aby také v sněmu pováženi býti mohli: 1. Náboženství podobojí, aby při konfesí české, na sněmu obecném léta 1575. sepsané, i císaři Maximiliánovi podané, zůstaveno bylo; kněží a kolatůry na svobodě stavům se zůstavili; žádná poručení proti té konfesí vycházející aby platnosti neměly; nýbrž ta kon- fesí, k čemuž od C. Maximiliána v létu 1575. povoleno, do desk zemských vložena byla, defensoři nad konsistoří a akademií pražskou podle sněmovního snešení v létu 1575. aby nařízeni byli. Přednešení od arcikní- žete v sněmu. 81
103. dvorský. J. M. C.á dal oznámiti skrze nejvyššího kanclíře, že by rád chtíti ráčil sám potřebu sněmovní přednésti, ale pro nedostatek zdraví svého že by tak dlouho vytrvati nemohl. Na spisu pro- posicí24 sepsanou dal žádaje, aby se jako věrní poddaní při tom zachovali. Po té řeči vyvstal a vyprovázín z sněmu přes palác do svých pokojův. Zatím proposicí s katedry přečtena, toliko to, že ráčí J.° M. C.“ na tom býti, aby arcikníže Matyáš, nejstarší bratr jeho, za čekance království českého volen a po smrti J. M. C. na království dosazen a korunován byl, za něhož se přimlouvati ráčí, aby tomu stavové povolili a to svolení jistým reversem opatřeno a ubezpečeno býti má. V pondělí svatodušní [26. května] arcikníže Matyáš maje audiencí v sněmu sjednanou, jisté posly s instrukcí do sněmu poslal, kteříž potřeby jeho přednášeli skrze pana Karla z Žerotína obšírně; zatím přečtena instrukcí s katedry, kdež také páni poslové zůstá- vali, vinš stavům, příčina tažení arciknížete do české země, veliké neřády, nespráva, soužení upřímných Čechův, to vše příčinou cizo- zemcův neosedlých225 a nepovědomých, chtíc tomu arcikníže rád v cestu vkročiti a spomoci a maje jistou a dávní zámluvu, i s domem rakouským námluvu o království české, že by vinšoval, aby J. M. C.á, věkem sešlý a zpracovalý, mohl odpočinouti a správy království arciknížeti ustoupiti, aby poslové s pilností s stavy království českého o to jednali, aby ta žádost arciknížecí místo své míti mohla. Že tak daleko do země arcikníže s lidem vojenským vtrhl a ten lid poněkud škody dělá, on toho že pří- činou není, proč sou se do Čáslavě nesjeli a lidu tomu profiant- mistra226 povědomého nenařídili, aby lidu jeho za jich peníze pro- fiantu dodával. Po odjití pánův poslův z sněmu, kterýmž k odpo- Artikulové stavův pod- vědi do uvážení té žádosti a přednešení odloženo, přednešeni obojích. někteří artikulové potřební, aby také v sněmu pováženi býti mohli: 1. Náboženství podobojí, aby při konfesí české, na sněmu obecném léta 1575. sepsané, i císaři Maximiliánovi podané, zůstaveno bylo; kněží a kolatůry na svobodě stavům se zůstavili; žádná poručení proti té konfesí vycházející aby platnosti neměly; nýbrž ta kon- fesí, k čemuž od C. Maximiliána v létu 1575. povoleno, do desk zemských vložena byla, defensoři nad konsistoří a akademií pražskou podle sněmovního snešení v létu 1575. aby nařízeni byli. Přednešení od arcikní- žete v sněmu. 81
Strana 82
2. K náboženství proti zřízení zemskému aby lidé nuceni ne- byli, hanění a tupení jedněch od druhých se zastavilo, pohřbů a stavení kostelův příno bylo227. 3. Ouřadové všelijací v rovnosti podjednou i podobojími do- sazováni býti a se bez slušných příčin neodjímati, purkrabí pražský též dosazen býti, mají. 4. Arcibiskup a jiní duchovní ouřadové aby se více cizozemci 104. neosazovali, než Čechy přirozenými a ti aby se v věci světské nepletli. 5. Jezuiti, aby žádných statkův pozemských bez povolení krále a sněmu nedrželi. 6. Dispensací v zapověděných stupních přátelství aby dokonce minula. 7. Pořad práva žádným postranním poručením aby zastavován nebyl. 8. Soud zemský zbytečnými odklady neprotahovati, k spra- vedlnosti dopomáhati. 9. Kšafty, poručnictví, léta zemská náležitě říditi. 229 10. Crimen laesae Majestatis,2 co jest a nač se vztahuje, aby se vysvětlilo. Artikulové 11. Pro partyky ztracení cti a hrdla pokuta aby minula, než stavův pod- na statku etc. obojí. 12. Artikul o defensí a obhajování země aby bedlivě uvážen byl. 13. Audiencí při J.° M. C. aby volněji dávána i jednána bývala. 14. České věci ne cizozemcům, ale Čechům ku povážení aby dávány byly. 15. Reversy na minulé tři sněmy od J. M. C. aby objednány byly. 16. Landfojtství22 a jiné ouřady v zemi i ven z země aby do- sazeny byly. 17. Na závazky braní vyšších stavův pro mordy, podle zřízení zemského. K. 33. 18. O dlužení se mládeže, zřízení zemské J. 67., aby vysvětleno bylo. 19. Památného23° při revisích a jinde taxírování aby umenšeno bylo. 20. Vejpis privilegií z desk každému potřebujícímu aby dán byl. 21. Komisí o soli, štokrámy23 a zarážení nových silnic naříditi. 22. Cla v nově zaražená, prv nebývalá, zastaviti, fedrovní listy pasírovati232 82
2. K náboženství proti zřízení zemskému aby lidé nuceni ne- byli, hanění a tupení jedněch od druhých se zastavilo, pohřbů a stavení kostelův příno bylo227. 3. Ouřadové všelijací v rovnosti podjednou i podobojími do- sazováni býti a se bez slušných příčin neodjímati, purkrabí pražský též dosazen býti, mají. 4. Arcibiskup a jiní duchovní ouřadové aby se více cizozemci 104. neosazovali, než Čechy přirozenými a ti aby se v věci světské nepletli. 5. Jezuiti, aby žádných statkův pozemských bez povolení krále a sněmu nedrželi. 6. Dispensací v zapověděných stupních přátelství aby dokonce minula. 7. Pořad práva žádným postranním poručením aby zastavován nebyl. 8. Soud zemský zbytečnými odklady neprotahovati, k spra- vedlnosti dopomáhati. 9. Kšafty, poručnictví, léta zemská náležitě říditi. 229 10. Crimen laesae Majestatis,2 co jest a nač se vztahuje, aby se vysvětlilo. Artikulové 11. Pro partyky ztracení cti a hrdla pokuta aby minula, než stavův pod- na statku etc. obojí. 12. Artikul o defensí a obhajování země aby bedlivě uvážen byl. 13. Audiencí při J.° M. C. aby volněji dávána i jednána bývala. 14. České věci ne cizozemcům, ale Čechům ku povážení aby dávány byly. 15. Reversy na minulé tři sněmy od J. M. C. aby objednány byly. 16. Landfojtství22 a jiné ouřady v zemi i ven z země aby do- sazeny byly. 17. Na závazky braní vyšších stavův pro mordy, podle zřízení zemského. K. 33. 18. O dlužení se mládeže, zřízení zemské J. 67., aby vysvětleno bylo. 19. Památného23° při revisích a jinde taxírování aby umenšeno bylo. 20. Vejpis privilegií z desk každému potřebujícímu aby dán byl. 21. Komisí o soli, štokrámy23 a zarážení nových silnic naříditi. 22. Cla v nově zaražená, prv nebývalá, zastaviti, fedrovní listy pasírovati232 82
Strana 83
23. Meč s Tejnského kostela vzatý pro starobylou památku zas postaviti. 24. Foršty císařské233 na cizí grunty aby kladeny nebyly. 105. Žádali stavové podobojí, aby nejvyšší páni ouřed- níci a soudcové zemští ty artikule J. M. C. přednesli, aby, co nejdřív možné, pováženi byli, že by dříve k žádnému jednání sněmovnímu přistoupiti nemohli, dokudž by při těch artikulích zůstaveni nebyli. Chtěli se stavové podobojí k těm artikulům, pánův do 200, rytířstva přes 400 a města všichni[!], krom Plzeňských, Budějovských a Ka- daňských, podpisovati. Nazejtří v outerý svatodušní při sněmu nejvyšší hofmistr — (purkrabího tehdáž nebylo) - oznámil, že ty artikule J. M. C. přednesli, a poněvadž bedlivého povážení potře- bují, že Jeho Milost Císařská žádá, aby předně žádost arciknížete Matyáše sněmována byla. Stavové podobojí nechtěli k ničemuž přistoupiti, nežli až se ty jejich artikulové vyřídí, a že sami chtějí zjednati sobě audienci při J. M. C. objednati[!]. V středu násle- dující audiencí se při císaři dovolali; přijaty od nich ty artikule, a císař sám oustně jich žádal, aby toho do budoucího sněmu, kterýž jim brzo pro ty samé artikule jejich nařízen býti má, po- odložili. Ale oni vždy na svém stáli a za vyřízení jich žádali. V čtvrtek po svatém Duchu na kanceláři české dvorské ti artiku- lové do jedné hodiny na půl orloje považováni234, něco na ty artikule sepsáno a na sněmě stavům přednešeno i dáno. Oni sobě to v zeleném pokoji235 čtli a s tím spokojeni nebyli. Repliku hned na to J. M. C. spisovali a omluvu svou, proč na tom pře- stati nemohou, nazejtří v pátek podali, na niž v sobotu následující mírnější odpovědi dostali. A tak k sněmovní proposicí přistoupili, 106. na vzácnou přímluvu J. M. C. za čekance království českého arci- kníže Matyáše volili a tomu, [aby] po smrti J. M. C. na království korunován byl, povolili. Léta 1608. v pondělí po svaté Trojici [2. června] ko- misařům arciknížecím z sněmu dána odpověď na proposicí, s kterouž se k arciknížeti vypravili, aby ho v tom spravili. V pátek po svaté Trojici [6. června] komisaři arci- knížecí zase do Prahy přijeli, repliku v sněmě na tu odpověď Replika arciknížete přednesli, že J. M. Arciknížecí nemůže k těm vejmínkám přistou- Matyáše. piti, pokudž by Pán Bůh J. M. C. dáti ráčil, aby na to očekával, též aby cestou ukazovanou před vyřízením] a na místě posta- 83
23. Meč s Tejnského kostela vzatý pro starobylou památku zas postaviti. 24. Foršty císařské233 na cizí grunty aby kladeny nebyly. 105. Žádali stavové podobojí, aby nejvyšší páni ouřed- níci a soudcové zemští ty artikule J. M. C. přednesli, aby, co nejdřív možné, pováženi byli, že by dříve k žádnému jednání sněmovnímu přistoupiti nemohli, dokudž by při těch artikulích zůstaveni nebyli. Chtěli se stavové podobojí k těm artikulům, pánův do 200, rytířstva přes 400 a města všichni[!], krom Plzeňských, Budějovských a Ka- daňských, podpisovati. Nazejtří v outerý svatodušní při sněmu nejvyšší hofmistr — (purkrabího tehdáž nebylo) - oznámil, že ty artikule J. M. C. přednesli, a poněvadž bedlivého povážení potře- bují, že Jeho Milost Císařská žádá, aby předně žádost arciknížete Matyáše sněmována byla. Stavové podobojí nechtěli k ničemuž přistoupiti, nežli až se ty jejich artikulové vyřídí, a že sami chtějí zjednati sobě audienci při J. M. C. objednati[!]. V středu násle- dující audiencí se při císaři dovolali; přijaty od nich ty artikule, a císař sám oustně jich žádal, aby toho do budoucího sněmu, kterýž jim brzo pro ty samé artikule jejich nařízen býti má, po- odložili. Ale oni vždy na svém stáli a za vyřízení jich žádali. V čtvrtek po svatém Duchu na kanceláři české dvorské ti artiku- lové do jedné hodiny na půl orloje považováni234, něco na ty artikule sepsáno a na sněmě stavům přednešeno i dáno. Oni sobě to v zeleném pokoji235 čtli a s tím spokojeni nebyli. Repliku hned na to J. M. C. spisovali a omluvu svou, proč na tom pře- stati nemohou, nazejtří v pátek podali, na niž v sobotu následující mírnější odpovědi dostali. A tak k sněmovní proposicí přistoupili, 106. na vzácnou přímluvu J. M. C. za čekance království českého arci- kníže Matyáše volili a tomu, [aby] po smrti J. M. C. na království korunován byl, povolili. Léta 1608. v pondělí po svaté Trojici [2. června] ko- misařům arciknížecím z sněmu dána odpověď na proposicí, s kterouž se k arciknížeti vypravili, aby ho v tom spravili. V pátek po svaté Trojici [6. června] komisaři arci- knížecí zase do Prahy přijeli, repliku v sněmě na tu odpověď Replika arciknížete přednesli, že J. M. Arciknížecí nemůže k těm vejmínkám přistou- Matyáše. piti, pokudž by Pán Bůh J. M. C. dáti ráčil, aby na to očekával, též aby cestou ukazovanou před vyřízením] a na místě posta- 83
Strana 84
vení m] té věci z země vyjeti měl. Od markrabství moravského a lužického, kteříž se mu již k ochraně přikázali, že ustoupiti ne- míní. Že potřeba jest i o další věci jednání, aby k té traktací jisté místo obráno bylo. Snesli se o to místo na Dubci, půl druhé míle od Prahy. V středu po svatém Medardu [11. června] arcikníže Matyáš hnul se se svým vojskem od města Brodu a okolo Dubce 236 se položil; k němuž vypraveni byli stavové čeští na 40 kočích? Ale srozuměv, že s ním něco vůkol šli, v neděli druhou po svaté Trojici hnul se i s lidem svým blíže ku Praze, půl míle. Tu uherští vojáci Prahu strachem naplnili, v Praze také se hotovili, mustro- vali, praporce rozdávali, kusy válečné237 z města vezli, na Žižkové hoře nad šibenicí šance dělali, až bezmála byli by sobě brzo krvavou lázeň zatopili. Mezi tím Uhři a Racové238 znamenité škody okolo Prahy činili, s lidmi, zvláště ženským pohlavím, nenáležitě nakládali, drancovali, brali a hojnost z loupeže do svého ležení shromáždili, že jeden vůl za 2 kopy, kráva za půl druhý, tele za 20 kr., skopec za 6 kr., hus za 3 kr., kapoun za 4 kr., slepici za 2 kr., svini divokou za 30 kr., srnu za 20 kr. prodávali. Prostě- radla, štaty[!] vinuté23 i choděcí, cínové nádobí, koně, klisny, hříbata, téměř za dobré slovo dávali. Na vinicích také i domácí vojáci veliké škody činili. Ve čtvrtek po svatém Janu Křtiteli [26. června] sně- movní snešení učiněno takové, že již artikulové sněmovní zavřeni jsou, ale smlouvy že se musí na listech pargamenových psáti, jeden exemplář stavům království českého, druhý arciknížeti Ma- tyášovi, třetí Moravanům. Lid verbovaný že se má rozpouštěti, totiko aby se stavové o peníze a zaplacení vojákům starali. Ko- runa uherská arciknížeti Matyášovi do ležení poslána býti a na ráno arcikníže s lidem svým dvěma stranama z země české vy- táhnouti má. Artikulové obecní, zvlášť o náboženství, také s ve- likým odporem zavíráni a na místo postavováni. Potom okolo nešporů [mezi 45 hod. odpol.] arcikníže Maximilián v Praze ke dvoru císařskému slavně přijel. V pátek nazejtří, [27. června] v přítomnosti vyslaných Arcikníže Matyáš za arciknížete Matyáše čteno bylo v soudné světnici na hradě pražském krále čes- sněmovní snešení: předně že stavové království českého na vzácnou kého volen. přímluvu J.° M. C. a žádost J.° M. Arciknížecí z svobodné své Arcikníže Matyáš se u Prahy položil. Lacino v Čechách. 107. 84
vení m] té věci z země vyjeti měl. Od markrabství moravského a lužického, kteříž se mu již k ochraně přikázali, že ustoupiti ne- míní. Že potřeba jest i o další věci jednání, aby k té traktací jisté místo obráno bylo. Snesli se o to místo na Dubci, půl druhé míle od Prahy. V středu po svatém Medardu [11. června] arcikníže Matyáš hnul se se svým vojskem od města Brodu a okolo Dubce 236 se položil; k němuž vypraveni byli stavové čeští na 40 kočích? Ale srozuměv, že s ním něco vůkol šli, v neděli druhou po svaté Trojici hnul se i s lidem svým blíže ku Praze, půl míle. Tu uherští vojáci Prahu strachem naplnili, v Praze také se hotovili, mustro- vali, praporce rozdávali, kusy válečné237 z města vezli, na Žižkové hoře nad šibenicí šance dělali, až bezmála byli by sobě brzo krvavou lázeň zatopili. Mezi tím Uhři a Racové238 znamenité škody okolo Prahy činili, s lidmi, zvláště ženským pohlavím, nenáležitě nakládali, drancovali, brali a hojnost z loupeže do svého ležení shromáždili, že jeden vůl za 2 kopy, kráva za půl druhý, tele za 20 kr., skopec za 6 kr., hus za 3 kr., kapoun za 4 kr., slepici za 2 kr., svini divokou za 30 kr., srnu za 20 kr. prodávali. Prostě- radla, štaty[!] vinuté23 i choděcí, cínové nádobí, koně, klisny, hříbata, téměř za dobré slovo dávali. Na vinicích také i domácí vojáci veliké škody činili. Ve čtvrtek po svatém Janu Křtiteli [26. června] sně- movní snešení učiněno takové, že již artikulové sněmovní zavřeni jsou, ale smlouvy že se musí na listech pargamenových psáti, jeden exemplář stavům království českého, druhý arciknížeti Ma- tyášovi, třetí Moravanům. Lid verbovaný že se má rozpouštěti, totiko aby se stavové o peníze a zaplacení vojákům starali. Ko- runa uherská arciknížeti Matyášovi do ležení poslána býti a na ráno arcikníže s lidem svým dvěma stranama z země české vy- táhnouti má. Artikulové obecní, zvlášť o náboženství, také s ve- likým odporem zavíráni a na místo postavováni. Potom okolo nešporů [mezi 45 hod. odpol.] arcikníže Maximilián v Praze ke dvoru císařskému slavně přijel. V pátek nazejtří, [27. června] v přítomnosti vyslaných Arcikníže Matyáš za arciknížete Matyáše čteno bylo v soudné světnici na hradě pražském krále čes- sněmovní snešení: předně že stavové království českého na vzácnou kého volen. přímluvu J.° M. C. a žádost J.° M. Arciknížecí z svobodné své Arcikníže Matyáš se u Prahy položil. Lacino v Čechách. 107. 84
Strana 85
vůle arciknížete Matyáše za čekance království českého přijímají a po smrti J. M. C. na království české korunován býti, i to se 108. dostatečnými reversy opatřiti má. Artikulové o náboženství pod- obojích odloženi do budoucího následujícího svatomartinského sněmu, tu že předně beze všech odkladův uvažováni býti mají, zatím svoboda v náboženství všechněm zanechána. Uřadové vše- lijací aby obojího náboženství vhodnými osobami dosazovány byly. Úředníci nejvyšší své místodržící sami voliti mohou, však osoby hodné a rodu starožitného. Arcibiskup, opatství, proboštství a jiné prelátství samí Čechové přirození vedle sněmovního snešení v létu 1549. býti mají. Jesuité aby více statkův pozemských nepřikupo- 240 vali, duchovní lidé z světských věcí ku pořadu práva státi mají“ Dispensací biskupa římského podobojím má minouti, nežli pod- jednou jí užívati mohou. Nařizování defensí neb veřejnosti na léta 1608. obecním sněmu království českého stavové uvažovati mají. Pořad práva žádnými poručeními zastavován býti nemá. Poručení ne- obyčejná, proti právu a svobodám země české z kanceláře české neb od jiných expedicí prošlá, aby žádné moci neměly. Soudu zemskému aby se vedle majestátu krále Vladislava, v létu 1484. prošlého, žádné překážky nedály. Kšaftové aby vedle milosti téhož krále Vladislava v své podstatě zůstaveni byli. Pokuta ztracení cti a hrdla pro partyky propuštěna předešlá, toliko mírnější na- řízena. Pokuty na čest a hrdlo se vztahující zanechány, nežli statek má nejbližším přátelům zůstati. České věci ne cizozemci, ale rady české, soudcové zemští mají uvažovati. Na úřady Čechům náležité podle sněmovního snešení v létu 1575. Čechové dosazeni býti mají. Na závazky vyšší stavové nemají bráni býti, jediné pro mor, a to s uctivostí. Taxy a památná při úřadech vedle zřízení zemského zůstaveny. Cla v nově zaražená a nadsazená mají býti zastavena. Zdvižení půhonu24 pro malé slovíčko neb literku za- staveno. O crimen laesae Majestatis a jiné menší věci do budou- cího sněmu odloženo. Potom čteni reversové, J.e M. C.é a arciknížecí stavům království českého daní, že to volení arciknížete Matyáše na království české má býti bez újmy privilegií a svobod zemských. Za tím čtena smlouva mezi J.° M. C.ou a arciknížetem Matyášem, též stavy českými a moravskými, kterouž arcikníže Matyáš volen za čekance království českého. Smlouvě také o pokoj mezi Uhry Artikulové sněmovního snešení 109. 85
vůle arciknížete Matyáše za čekance království českého přijímají a po smrti J. M. C. na království české korunován býti, i to se 108. dostatečnými reversy opatřiti má. Artikulové o náboženství pod- obojích odloženi do budoucího následujícího svatomartinského sněmu, tu že předně beze všech odkladův uvažováni býti mají, zatím svoboda v náboženství všechněm zanechána. Uřadové vše- lijací aby obojího náboženství vhodnými osobami dosazovány byly. Úředníci nejvyšší své místodržící sami voliti mohou, však osoby hodné a rodu starožitného. Arcibiskup, opatství, proboštství a jiné prelátství samí Čechové přirození vedle sněmovního snešení v létu 1549. býti mají. Jesuité aby více statkův pozemských nepřikupo- 240 vali, duchovní lidé z světských věcí ku pořadu práva státi mají“ Dispensací biskupa římského podobojím má minouti, nežli pod- jednou jí užívati mohou. Nařizování defensí neb veřejnosti na léta 1608. obecním sněmu království českého stavové uvažovati mají. Pořad práva žádnými poručeními zastavován býti nemá. Poručení ne- obyčejná, proti právu a svobodám země české z kanceláře české neb od jiných expedicí prošlá, aby žádné moci neměly. Soudu zemskému aby se vedle majestátu krále Vladislava, v létu 1484. prošlého, žádné překážky nedály. Kšaftové aby vedle milosti téhož krále Vladislava v své podstatě zůstaveni byli. Pokuta ztracení cti a hrdla pro partyky propuštěna předešlá, toliko mírnější na- řízena. Pokuty na čest a hrdlo se vztahující zanechány, nežli statek má nejbližším přátelům zůstati. České věci ne cizozemci, ale rady české, soudcové zemští mají uvažovati. Na úřady Čechům náležité podle sněmovního snešení v létu 1575. Čechové dosazeni býti mají. Na závazky vyšší stavové nemají bráni býti, jediné pro mor, a to s uctivostí. Taxy a památná při úřadech vedle zřízení zemského zůstaveny. Cla v nově zaražená a nadsazená mají býti zastavena. Zdvižení půhonu24 pro malé slovíčko neb literku za- staveno. O crimen laesae Majestatis a jiné menší věci do budou- cího sněmu odloženo. Potom čteni reversové, J.e M. C.é a arciknížecí stavům království českého daní, že to volení arciknížete Matyáše na království české má býti bez újmy privilegií a svobod zemských. Za tím čtena smlouva mezi J.° M. C.ou a arciknížetem Matyášem, též stavy českými a moravskými, kterouž arcikníže Matyáš volen za čekance království českého. Smlouvě také o pokoj mezi Uhry Artikulové sněmovního snešení 109. 85
Strana 86
s Turkem zavřené dokonale povoleno: země uherská s korunou a královstvím dodatečně postoupeno, moravská země tolikéž k správě arciknížeti odevzdána. Že jsou se Moravané v tom i jiném k arci- knížeti utíkali, J. M. C. jim to prominouti ráčil: Václav Chynský z Tetova na milost přijat242 a Slezákům privilegia jejich potvrzena. Datum smlouvy té v středu po svatém Janu Křtiteli [25. června] léta 1608. Kteráž do desk zemských, kvaternu trhového stříbrného D. 26. 27. Vyhlášen Po přečtení toho všeho nejvyší purkrabě pražský král český. arciknížete Matyáše vyhlásil za čekance království českého. Po dokonání sněmu komisaři arciknížete z měst Koruna uher pražských se navracovali a za nimi potom vezena koruna uherská, ská z Prahy kterouž Čechův do pěti set koní provázelo. Arcikníže Matyáš do Uher na ni v poli očekával v šlachtordnunku243 s kusy polními, a ti vezena. všichni po třikráte, když koruna přivezena byla, salve vystřelili. Na tom sněmě, zvláště co se religie dotýkalo, všecko plaše a po- chybně před se bráno bylo. Král i císař pro přítomné nebezpe- čenství byl by ke všemu povolil, ale čeští stavové neuměli sobě toho k místu vésti. Arcikníže Matyáš nedošel audiencí u J. M. C.«, jakkoli o to mnoho arcikníže Maximilián“ prostředkoval. Nýbrž v pondělí po svatých Petra a Pavla [30. června] poručil ležení vojska svého zapáliti, vypravil se s Rakušany a Moravany k Be- nešovu, Uhry pak s municí jinou cestou obrátil. Uhři na cestě znamenité škody dělali, brali, loupili, dobytky zajímali, mnoho lidí o živnosti i o hrdlo připraveno a za třetí díl země české po- hubeno. Lid císařský najatý též v zemi znamenité škody činili, pokudž zaplaceni nebyli, peněz se nedostávalo, objednati se tak brzo nemohly a pracně se dlužiti musely. Léta 1608. v středu po památce M. J. H. [9. července) Soldáti v Ce- Balouni, vojáci Ramcovi245, nemohouce zaplacení dočkati, s pěti chách škody praporci město Kostelec na Labi opanovali, jeho se zmocnili, man- dělali. želky a dcerky jejich po své vůli měli i mužskému pohlaví veliké příkoří činili. Když to na nejvyššího jejich, hrabě z Sulczu, vzná- šíno bylo, oznámil, proč se jim neplatí, že jich nemohl zdržeti, že i jiní ostatní podobně sobě chtějí platiti. Ti Balouni i město Mělník opanovati se pokoušeli, ale byli odtud odehnáni a Mělník pěchotou pana z Roupova246 osazen; ti sobě tam málo hůř než Balouni v Kostelci počínali. Poručení do krajův slánského, lito- 111. Arcikníže Matyáš z ze- mě české odjel. 110. 86
s Turkem zavřené dokonale povoleno: země uherská s korunou a královstvím dodatečně postoupeno, moravská země tolikéž k správě arciknížeti odevzdána. Že jsou se Moravané v tom i jiném k arci- knížeti utíkali, J. M. C. jim to prominouti ráčil: Václav Chynský z Tetova na milost přijat242 a Slezákům privilegia jejich potvrzena. Datum smlouvy té v středu po svatém Janu Křtiteli [25. června] léta 1608. Kteráž do desk zemských, kvaternu trhového stříbrného D. 26. 27. Vyhlášen Po přečtení toho všeho nejvyší purkrabě pražský král český. arciknížete Matyáše vyhlásil za čekance království českého. Po dokonání sněmu komisaři arciknížete z měst Koruna uher pražských se navracovali a za nimi potom vezena koruna uherská, ská z Prahy kterouž Čechův do pěti set koní provázelo. Arcikníže Matyáš do Uher na ni v poli očekával v šlachtordnunku243 s kusy polními, a ti vezena. všichni po třikráte, když koruna přivezena byla, salve vystřelili. Na tom sněmě, zvláště co se religie dotýkalo, všecko plaše a po- chybně před se bráno bylo. Král i císař pro přítomné nebezpe- čenství byl by ke všemu povolil, ale čeští stavové neuměli sobě toho k místu vésti. Arcikníže Matyáš nedošel audiencí u J. M. C.«, jakkoli o to mnoho arcikníže Maximilián“ prostředkoval. Nýbrž v pondělí po svatých Petra a Pavla [30. června] poručil ležení vojska svého zapáliti, vypravil se s Rakušany a Moravany k Be- nešovu, Uhry pak s municí jinou cestou obrátil. Uhři na cestě znamenité škody dělali, brali, loupili, dobytky zajímali, mnoho lidí o živnosti i o hrdlo připraveno a za třetí díl země české po- hubeno. Lid císařský najatý též v zemi znamenité škody činili, pokudž zaplaceni nebyli, peněz se nedostávalo, objednati se tak brzo nemohly a pracně se dlužiti musely. Léta 1608. v středu po památce M. J. H. [9. července) Soldáti v Ce- Balouni, vojáci Ramcovi245, nemohouce zaplacení dočkati, s pěti chách škody praporci město Kostelec na Labi opanovali, jeho se zmocnili, man- dělali. želky a dcerky jejich po své vůli měli i mužskému pohlaví veliké příkoří činili. Když to na nejvyššího jejich, hrabě z Sulczu, vzná- šíno bylo, oznámil, proč se jim neplatí, že jich nemohl zdržeti, že i jiní ostatní podobně sobě chtějí platiti. Ti Balouni i město Mělník opanovati se pokoušeli, ale byli odtud odehnáni a Mělník pěchotou pana z Roupova246 osazen; ti sobě tam málo hůř než Balouni v Kostelci počínali. Poručení do krajův slánského, lito- 111. Arcikníže Matyáš z ze- mě české odjel. 110. 86
Strana 87
112. měřického a boleslavského procházela, aby se na pozoru měli a škoditi sobě nedali. Potom v pondělí po svaté Markétě [14. čer- vence] ty Balouny z Kostelce splatili a ven z země vybyli, i jiné všecky soldaty splacené pro takové škody činěné J. M. C.á jis- tým mandátem z země vypověděl. V sobotu po svatém Jiljí [6. září] jiný mandát od J. M. C. rozepsán, aby stavové čeští, nechaje zbroje, pokojně k sněmu svatomartinskému přijeli, Jo. M. C.ou i pana kardinála Jana Gra- tiána Milína, legáta papežského, v zlém domnění neměli, že se s českými stavy upřímně míní a zachází, aby se na to cele bez- pečili a žádného nebezpečenství neobávali247. 14. Julii arcikníže Matyáš, čekanec království českého, Morava se od Čech od- do Vídně přijel a tam slavně přivítán; odtud do Moravy se vy- trhla. pravil, kdež mu poddanost slibovali a za markrabí jej přijali. Po- tom zas do Vídně jel chtíc od Rakušanův a Uhrův též hold při- jímati, ale oni mu se zpěčovali poddanosti slibovati, zvláště pod- obojí, pokudž jim svobody v náboženství nepropustí a nepotvrdí. Téhož léta 27. Junii, když tak rozličné věci o nábožen- ství mezi stavy království českého se řídily a pro interim248 nábo- ženství na svobodě zanecháno bylo, Bratří z Jednoty v městě Bo- leslava Mladého majíce sobě návěští dáno od přednějších sbor svůj tu v městě otevříti dali a své náboženství svobodně provo- zovali. Téhož léta v středu po svaté Voršile [22. října] J. M. Sněm odlo- C. jiný mandát rozepsati dal, kterýmž z jistých příčin sněm sva- žen. tomartinský do obrácení svatého Pavla [25. ledna] léta 1609. od- ložen a zatím položeny sjezdy krajské o jistou defensí pro na- stávající nebezpečenství ke čtvrtku po Všech svatých [6. listopadu], aby žádný lidu vojenského mimo vlastní potřebu J. M. C. ne- verboval. Při těch sjezdích krajských jistá instrukcí komisařům do krajův dána, jaká hotovost nařízena býti má. Ale těmi sjezdy nic nespravili, v některém kraji se ani nesjeli, jedni na druhé ukazo- vali, a dokud jim náboženství potvrzeno nebude, odkládali, a že ty věci ne na sjezdech, než obecním sněmem se říditi mají, pra- vili. Moravané pro túž věc v strachu zůstávali, že se Čechové na Moravané v strachu. ně strojí, že se od nich odtrhli, se domnívali. Rakušané též pod- obojí nechtěli povolni býti arciknížeti Matyášovi pro nepovolení im náboženství, arcikníže proti nim lid vojenský najímal, oni po- Sbor v městě Boleslavi otevřín. Sjezdy kraj- ské nařízeny. 87 11
112. měřického a boleslavského procházela, aby se na pozoru měli a škoditi sobě nedali. Potom v pondělí po svaté Markétě [14. čer- vence] ty Balouny z Kostelce splatili a ven z země vybyli, i jiné všecky soldaty splacené pro takové škody činěné J. M. C.á jis- tým mandátem z země vypověděl. V sobotu po svatém Jiljí [6. září] jiný mandát od J. M. C. rozepsán, aby stavové čeští, nechaje zbroje, pokojně k sněmu svatomartinskému přijeli, Jo. M. C.ou i pana kardinála Jana Gra- tiána Milína, legáta papežského, v zlém domnění neměli, že se s českými stavy upřímně míní a zachází, aby se na to cele bez- pečili a žádného nebezpečenství neobávali247. 14. Julii arcikníže Matyáš, čekanec království českého, Morava se od Čech od- do Vídně přijel a tam slavně přivítán; odtud do Moravy se vy- trhla. pravil, kdež mu poddanost slibovali a za markrabí jej přijali. Po- tom zas do Vídně jel chtíc od Rakušanův a Uhrův též hold při- jímati, ale oni mu se zpěčovali poddanosti slibovati, zvláště pod- obojí, pokudž jim svobody v náboženství nepropustí a nepotvrdí. Téhož léta 27. Junii, když tak rozličné věci o nábožen- ství mezi stavy království českého se řídily a pro interim248 nábo- ženství na svobodě zanecháno bylo, Bratří z Jednoty v městě Bo- leslava Mladého majíce sobě návěští dáno od přednějších sbor svůj tu v městě otevříti dali a své náboženství svobodně provo- zovali. Téhož léta v středu po svaté Voršile [22. října] J. M. Sněm odlo- C. jiný mandát rozepsati dal, kterýmž z jistých příčin sněm sva- žen. tomartinský do obrácení svatého Pavla [25. ledna] léta 1609. od- ložen a zatím položeny sjezdy krajské o jistou defensí pro na- stávající nebezpečenství ke čtvrtku po Všech svatých [6. listopadu], aby žádný lidu vojenského mimo vlastní potřebu J. M. C. ne- verboval. Při těch sjezdích krajských jistá instrukcí komisařům do krajův dána, jaká hotovost nařízena býti má. Ale těmi sjezdy nic nespravili, v některém kraji se ani nesjeli, jedni na druhé ukazo- vali, a dokud jim náboženství potvrzeno nebude, odkládali, a že ty věci ne na sjezdech, než obecním sněmem se říditi mají, pra- vili. Moravané pro túž věc v strachu zůstávali, že se Čechové na Moravané v strachu. ně strojí, že se od nich odtrhli, se domnívali. Rakušané též pod- obojí nechtěli povolni býti arciknížeti Matyášovi pro nepovolení im náboženství, arcikníže proti nim lid vojenský najímal, oni po- Sbor v městě Boleslavi otevřín. Sjezdy kraj- ské nařízeny. 87 11
Strana 88
P. Volf z Ko- lovrat umřel. obnovena. Sněm divný stavův krá- lovství čes- kého. Proposicí sněmovní. dobně se hotovili a do 20 tisíc lidu měli, Horn24 a Linec města opanovali. Kardinál Gratián, kterýž tu různici ztropil, do Říma ujel, arcikníže se do Uher obrátil a tam na království uherské ko- runován. Slezáci a Lužičané podobojí také se o náboženství sta- rali, při J. M. Cé. toho vyhledávali, a aby biskup vratislavský hejtmanství nemíval250, ale duchovní úřady řídil, o to stáli. Léta 1609. v sobotu den svatého Antonína [17. ledna] pan Volf Novohradský z Kolovrat, nejvyšší komorník království českého náhle umřel251. Byl pán mírný, pokojný a pravý syn vlasti, často na neupřímné rady naříkával vinšujíce sobě, aby toho ne- dočkal, že by se na zkázu své milé vlasti dívati musel. Téhož léta v sobotu před hromnicemi [31. ledna] kněží Konsistoř pražští podobojí na kancelář českou obesláni, konsistoř jim ob- 113. novena; za administrátora volen byl K. Tomáš Soběslavský252, prve dvakrát z měst pražských vypověděný, člověk nepokojný. neřádný, Bohu i lidem nemilý, o němž v Apologii obšírně. Téhož léta v neděli, den Obrácení svatého Pavla [25. ledna], stavové království českého z krajův do měst pražských silně se k sněmu sjížděli a velmi hlučně k tomu připravovali. V středu následující [28. ledna] na palác hradu pražského v znamenitém počtu se sešli, nejvyšší hofmistr zarazil sobě soud komorní až přes 21 hodinu253, aby stavové podobojí do zeleného pokoje k uvažování svých věcí sjíti se nemohli. Ale oni se na pa- láci na několika místech dokola shromažďovali a tak spolu o své potřeby promluvili. Puštěn hlas od některých, že toho dne z sněmu nic nebude, pročež se mnozí rozešli. Avšak po třetí hodině k ví- čeru254 přišel nejvyšší kanclíř do sněmu a přinesl spis od J°. M. C., dal jej s katedry čísti: že J. M. C.« ráčí toho zprávu míti, že by někteří z stavův mezi sebou některé zápisy a závazky na předešlém sněmu učinili a se podepsali, i jiné po sobě potáhli. J. M. C.á to chtíti míti ráčí, aby se z toho zápisu propustili; když se to stane, že J. M. C.á o ten artikul o náboženství trak- týrovati255 dáti ráčí. Pan purkrabě nejvyšší tu žádost J. M. C. vy- soce chválil i jiní. Pan Jiří z Talmberka, že on jsa podobojí o žádných zápisích a závazcích neví. Jiní podobojí také tomu od- porovali, aby jaké zápisy činiti měli. Až pan Václav Budovec z Budova etc., že on také o žádných zápisích neví, než podpiso- 114. vali se toliko ti, kteříž se k té konfesí a suplikací256, pominulého 88
P. Volf z Ko- lovrat umřel. obnovena. Sněm divný stavův krá- lovství čes- kého. Proposicí sněmovní. dobně se hotovili a do 20 tisíc lidu měli, Horn24 a Linec města opanovali. Kardinál Gratián, kterýž tu různici ztropil, do Říma ujel, arcikníže se do Uher obrátil a tam na království uherské ko- runován. Slezáci a Lužičané podobojí také se o náboženství sta- rali, při J. M. Cé. toho vyhledávali, a aby biskup vratislavský hejtmanství nemíval250, ale duchovní úřady řídil, o to stáli. Léta 1609. v sobotu den svatého Antonína [17. ledna] pan Volf Novohradský z Kolovrat, nejvyšší komorník království českého náhle umřel251. Byl pán mírný, pokojný a pravý syn vlasti, často na neupřímné rady naříkával vinšujíce sobě, aby toho ne- dočkal, že by se na zkázu své milé vlasti dívati musel. Téhož léta v sobotu před hromnicemi [31. ledna] kněží Konsistoř pražští podobojí na kancelář českou obesláni, konsistoř jim ob- 113. novena; za administrátora volen byl K. Tomáš Soběslavský252, prve dvakrát z měst pražských vypověděný, člověk nepokojný. neřádný, Bohu i lidem nemilý, o němž v Apologii obšírně. Téhož léta v neděli, den Obrácení svatého Pavla [25. ledna], stavové království českého z krajův do měst pražských silně se k sněmu sjížděli a velmi hlučně k tomu připravovali. V středu následující [28. ledna] na palác hradu pražského v znamenitém počtu se sešli, nejvyšší hofmistr zarazil sobě soud komorní až přes 21 hodinu253, aby stavové podobojí do zeleného pokoje k uvažování svých věcí sjíti se nemohli. Ale oni se na pa- láci na několika místech dokola shromažďovali a tak spolu o své potřeby promluvili. Puštěn hlas od některých, že toho dne z sněmu nic nebude, pročež se mnozí rozešli. Avšak po třetí hodině k ví- čeru254 přišel nejvyšší kanclíř do sněmu a přinesl spis od J°. M. C., dal jej s katedry čísti: že J. M. C.« ráčí toho zprávu míti, že by někteří z stavův mezi sebou některé zápisy a závazky na předešlém sněmu učinili a se podepsali, i jiné po sobě potáhli. J. M. C.á to chtíti míti ráčí, aby se z toho zápisu propustili; když se to stane, že J. M. C.á o ten artikul o náboženství trak- týrovati255 dáti ráčí. Pan purkrabě nejvyšší tu žádost J. M. C. vy- soce chválil i jiní. Pan Jiří z Talmberka, že on jsa podobojí o žádných zápisích a závazcích neví. Jiní podobojí také tomu od- porovali, aby jaké zápisy činiti měli. Až pan Václav Budovec z Budova etc., že on také o žádných zápisích neví, než podpiso- 114. vali se toliko ti, kteříž se k té konfesí a suplikací256, pominulého 88
Strana 89
115. sněmu J. M. C. poddané, přiznávali a ta jména před rukama jsou. Pan purkrabě zavíral potaz: poněvadž se z takových zápisův propouštěti ráčíte, to J. M. C. bude oznámeno a co dále tomu J. M. C. říkati ráčí, to zase ráno pánům stavům bude oznámeno. Léta 1609. ve čtvrtek následující [29. ledna], po desáté hodině, pan kanclíř s nejvyšším písařem do sněmu přišel a ozná- mil, že J. M. C.“ to, že sou se stavové z těch závazků propus- tili, přijímati a žádati ráčí, poněvadž jsou se skrze pana z Budova je odvésti svolili, aby panu purkrabímu byly odvedeny a ztr- hány257. Od stavův podobojích skrze pana Štefana Jiřího z Štern- Spor stavův při sněmu berka promluveno: že tomu odporují, aby se k jakým zápisům o puntování. přiznávati, jaké závazky proti J. M. C. činiti a se z nich propou- štěti připovídati měli a aby pán z Budova měl i podpisy jejich — (kteříž by se za zápisy vykládati chtěli) — J. M. C. k rukám odvésti se uvoliti. Ale jak včera, tak i dnes se zjevně ohlašují, že sou žádných zápisův a závazkův mezi sebou nečinili, ani na to nemyslili; nýbrž té své ponížené žádosti pominulého sněmu J. M. C.é podané se přiznávali a proto na papíru se podepsali, aby uká- zati mohli, že ta žádost není jedné neb dvou osob, ale velikého počtu ze všech tří stavův. Z kterýchž příčin těch podpisův panu purkrabímu k ztrhání28 dáti nemohou. Na to učiněn potaz soud- cův zemských a z potazu od nejvyššího purkrabí obšírně ozná- meno: že pan kanclíř nad tím těžkost nese, že jest v domnění, jakoby J. M. C. jinak přednášel, než se včerejšího dne snešení stalo, v čemž se tak pamatuje, že jest pán z Budova se prohla- šoval takový zápis, když mu od J. M. C. bude poručeno, navrá- titi. Pan z Budova obšírnou omluvu na to učinil, co mluvil, že o žádných zápisích neví, toliko jména a podpisy těch, kteříž se k žádosti o náboženství přiznávali a ty jsou mu od stavův pod- obojích svěřeny a ráčí-li J. M. C. poručiti a stavové k tomu po- voliti, že je chce odvésti. Stavové podobojí tvrdili259 řeč Budov- covu: „tak, tak mluvil!“, až se pan kanclíř zarděl. Budovec dále svou řeč vedl, že jest se netoliko neuvolil, ale ani toho učiniti nemohl, nebo věc jeho nebyla, nežli stavův jemu svěřená; také tu žádných zápisův není, nežli sama jména a podpisy, bez všeho jiného písma a pečetí neb sekrýtův2°. A kdyby se to pod titu- lem zápisův a závazkův vracovati a trhati mělo, již by se po- tvrdilo, že sou se puntovali, zavazovali a zapisovali, kudyž by 89 11.
115. sněmu J. M. C. poddané, přiznávali a ta jména před rukama jsou. Pan purkrabě zavíral potaz: poněvadž se z takových zápisův propouštěti ráčíte, to J. M. C. bude oznámeno a co dále tomu J. M. C. říkati ráčí, to zase ráno pánům stavům bude oznámeno. Léta 1609. ve čtvrtek následující [29. ledna], po desáté hodině, pan kanclíř s nejvyšším písařem do sněmu přišel a ozná- mil, že J. M. C.“ to, že sou se stavové z těch závazků propus- tili, přijímati a žádati ráčí, poněvadž jsou se skrze pana z Budova je odvésti svolili, aby panu purkrabímu byly odvedeny a ztr- hány257. Od stavův podobojích skrze pana Štefana Jiřího z Štern- Spor stavův při sněmu berka promluveno: že tomu odporují, aby se k jakým zápisům o puntování. přiznávati, jaké závazky proti J. M. C. činiti a se z nich propou- štěti připovídati měli a aby pán z Budova měl i podpisy jejich — (kteříž by se za zápisy vykládati chtěli) — J. M. C. k rukám odvésti se uvoliti. Ale jak včera, tak i dnes se zjevně ohlašují, že sou žádných zápisův a závazkův mezi sebou nečinili, ani na to nemyslili; nýbrž té své ponížené žádosti pominulého sněmu J. M. C.é podané se přiznávali a proto na papíru se podepsali, aby uká- zati mohli, že ta žádost není jedné neb dvou osob, ale velikého počtu ze všech tří stavův. Z kterýchž příčin těch podpisův panu purkrabímu k ztrhání28 dáti nemohou. Na to učiněn potaz soud- cův zemských a z potazu od nejvyššího purkrabí obšírně ozná- meno: že pan kanclíř nad tím těžkost nese, že jest v domnění, jakoby J. M. C. jinak přednášel, než se včerejšího dne snešení stalo, v čemž se tak pamatuje, že jest pán z Budova se prohla- šoval takový zápis, když mu od J. M. C. bude poručeno, navrá- titi. Pan z Budova obšírnou omluvu na to učinil, co mluvil, že o žádných zápisích neví, toliko jména a podpisy těch, kteříž se k žádosti o náboženství přiznávali a ty jsou mu od stavův pod- obojích svěřeny a ráčí-li J. M. C. poručiti a stavové k tomu po- voliti, že je chce odvésti. Stavové podobojí tvrdili259 řeč Budov- covu: „tak, tak mluvil!“, až se pan kanclíř zarděl. Budovec dále svou řeč vedl, že jest se netoliko neuvolil, ale ani toho učiniti nemohl, nebo věc jeho nebyla, nežli stavův jemu svěřená; také tu žádných zápisův není, nežli sama jména a podpisy, bez všeho jiného písma a pečetí neb sekrýtův2°. A kdyby se to pod titu- lem zápisův a závazkův vracovati a trhati mělo, již by se po- tvrdilo, že sou se puntovali, zavazovali a zapisovali, kudyž by 89 11.
Strana 90
Audiencí sta- vův při J. M. C. Proposicí sněmovní přečtena. Městský stav pro podpisy upřimlou- váni. v zlé jméno u všech národů vešli. Že žádají stavové podobojí při J. M. C.é osobní audiencí míti, těch podpisův podati a z toho se náležitě vyměřiti. V pátek [30. ledna] nazejtří dána jim audiencí před J. M. C.,ou ale byli tam nejvyšší ouředníci zemští. Stavové podobojí žádali soukromý audiencí, aby ouředníci zemští přítomni nebyli. Ouředníci nejvyšší je naprosili, aby jim toho despektu261 nečinili. Přednášeli po čtyrech osobách z každého stavu v přítomnosti ou- ředníků nejvyšších, a jakým úmyslem se podpisovali, oznámili; podavše toho poznamenání žádali, aby J.° M. C.á za nejdražší po- klad to schovati ráčil a tím ujištěn byl, že hrdly i statky svými při něm státi chtějí. Dána jim odpověď skrze pana kanclíře, že J. M. C.á to od nich příjímati, schovati a milostivě vzpomínati ráčí. Stavové podobojí tou odpovědí se poobveselili, odešli. Potom primasa staroměstského Jiříka Hejdeliusa z Rasištejna přímluvu v sněmu, a že vyšším stavům kobylek nadal, sobě připomenuli, z sněmu ho vyobcovali a znamenitou mu komendací dali. Někteří z rytířstva k večeru příbytek jeho navštívili, a kdyby se byl ne- schoval, byli by mu poděkovali. Léta 1609. v sobotu následující [31. ledna], proposicí sně- movní vůbec čtena: aby předně o artikul náboženství se dotýka- jící jednali; a odkud by dluhové zemští i dávno vzdělaní zapla- ceni byli; na stavení hradu a opravu kostela pražského, též po- sudné282 a sbírku domovní; na to vše aby za pět let pořád jistou pomoc svolili. V outerý po hromnicích [3. února] přede dnem poslové z měst s Pražany byli do domu pana purkrabího nejvyššího obe- sláni a upřimlouváni, proč sou se k těm zápisům vyšších stavův přiznávali a podpisovali. Oznámili, že oni o žádných zápisích proti J. M. C.“ nic nevědí, nežli při J. M. C. vedle jiných stavův opatření v náboženství vyhledávají. Téhož dne k hodině desáté sešli se stavové do zele néjho pokoje a na tom zůstali, aby ji- ného nic neuvažovali, až potvrzení v náboženství podobojí do- stanou. Na nejvyšší ouředníky zemské o fedruňk v té věci žádost vzložili, aby se k J. M. C. přimluvili, aby jim J. M. C.á na pře- dešlou jejich žádost, při minulém sněmu o náboženství na J. M. C.ou vzloženou, milostivou odpověď dáti ráčil. V tom se zamluvili. V středu po hromnicích [4. února] J. M. C. ráčil poslati 116. 117. 90
Audiencí sta- vův při J. M. C. Proposicí sněmovní přečtena. Městský stav pro podpisy upřimlou- váni. v zlé jméno u všech národů vešli. Že žádají stavové podobojí při J. M. C.é osobní audiencí míti, těch podpisův podati a z toho se náležitě vyměřiti. V pátek [30. ledna] nazejtří dána jim audiencí před J. M. C.,ou ale byli tam nejvyšší ouředníci zemští. Stavové podobojí žádali soukromý audiencí, aby ouředníci zemští přítomni nebyli. Ouředníci nejvyšší je naprosili, aby jim toho despektu261 nečinili. Přednášeli po čtyrech osobách z každého stavu v přítomnosti ou- ředníků nejvyšších, a jakým úmyslem se podpisovali, oznámili; podavše toho poznamenání žádali, aby J.° M. C.á za nejdražší po- klad to schovati ráčil a tím ujištěn byl, že hrdly i statky svými při něm státi chtějí. Dána jim odpověď skrze pana kanclíře, že J. M. C.á to od nich příjímati, schovati a milostivě vzpomínati ráčí. Stavové podobojí tou odpovědí se poobveselili, odešli. Potom primasa staroměstského Jiříka Hejdeliusa z Rasištejna přímluvu v sněmu, a že vyšším stavům kobylek nadal, sobě připomenuli, z sněmu ho vyobcovali a znamenitou mu komendací dali. Někteří z rytířstva k večeru příbytek jeho navštívili, a kdyby se byl ne- schoval, byli by mu poděkovali. Léta 1609. v sobotu následující [31. ledna], proposicí sně- movní vůbec čtena: aby předně o artikul náboženství se dotýka- jící jednali; a odkud by dluhové zemští i dávno vzdělaní zapla- ceni byli; na stavení hradu a opravu kostela pražského, též po- sudné282 a sbírku domovní; na to vše aby za pět let pořád jistou pomoc svolili. V outerý po hromnicích [3. února] přede dnem poslové z měst s Pražany byli do domu pana purkrabího nejvyššího obe- sláni a upřimlouváni, proč sou se k těm zápisům vyšších stavův přiznávali a podpisovali. Oznámili, že oni o žádných zápisích proti J. M. C.“ nic nevědí, nežli při J. M. C. vedle jiných stavův opatření v náboženství vyhledávají. Téhož dne k hodině desáté sešli se stavové do zele néjho pokoje a na tom zůstali, aby ji- ného nic neuvažovali, až potvrzení v náboženství podobojí do- stanou. Na nejvyšší ouředníky zemské o fedruňk v té věci žádost vzložili, aby se k J. M. C. přimluvili, aby jim J. M. C.á na pře- dešlou jejich žádost, při minulém sněmu o náboženství na J. M. C.ou vzloženou, milostivou odpověď dáti ráčil. V tom se zamluvili. V středu po hromnicích [4. února] J. M. C. ráčil poslati 116. 117. 90
Strana 91
118. k stavům podobojí, že jejich předešlá suplikací i tou konfesí263 od Podobojích žádost obno- nich podanou někam k založeni přišla, aby to obnovili a podali vena. i odpovědi na to očekávali. Což jsou učinili i na německo pře- ložené ten den podali. To nazejtří i druhý den od úředníkův zemských ve dne v noci považováno?64, v rozdílných místech štrafováno265, i jesuitům i kněžím některým podobojí to předse- vzetí se nelíbilo, na kázáních na pikharty dotírali, lid ku po- slušenství J. M. C. napomínali. A když v sobotu [7. II.] ani v ne- děli [8. II.] po svaté Dorotě stavové podobojí na to odpovědi dočkati nemohli, na nejvyšší úředníky zemské o to se domlou- vali, žádajíce, aby v tom nebyli meškáni, že by již rádi i jiné artikule sněmovali. Potom v středu [11. února] v zeleném pokoji na paláci stavové podobojí se sešli, řeč byla mezi nimi, že večer přiběhl kurýr od papeže a někteří pod jednou i nejvyšší úřed- níci zemští, že se o půl noci scházeli k arcibiskupovi pražskému s legátem papežským a španělským. Volili podobojí stavové mezi sebou osoby některé, kteříž by pro odpověď k J. M. C. jíti měli, kteříž po druhé hodině po poledni před J. M. C. puštěni byli. J. M. C. ráčil se jich ptáti skrze pana kanclíře nejvyššího, jest-li tu mezi nimi který pikhart nebo Bratr boleslavský? Dána odpo- věď, že není. A to bylo ve čtvrtek po svaté Školastice [12. února]; dána jim od J. M. C. odpověď na spisu, kteráž s vyžádáním sobě toho od pana purkrabího nejvyššího v soudné světnici267 před samými podobojími přečtena od deklamátora268 zemského po dva- kráte. Kdo k sněmu nenáležel a podjednou byl, musel ven. Že J. M. C.á ráčil vyrozuměti žádosti stavův podobojích i nynější i předešlého sněmu podané a na jiném býti neráčí, nežli podle pří- léta 1609. sahy své, jak podjednou, tak podobojí chrániti, příkladem slav- ných předkův svých i pana otce a pana děda jim svobodného náboženství příti269. Než co se dotýče těch, kteříž se z Jednoty bratrské jmenují, poněvadž to náboženství jejich mnohými man- dáty, výpověďmi královskými a sněmy od starodávna v králov- ství tomto zapovědíno jest, toho při tom a předešlých resolucích císařův římských a králův českých se zůstavuje s tím doložením: jestliže by z nich od takové, nikdá v království tomto nepřijaté a neschválené víry odstoupiti a k naboženství pod jednou neb podobojí přistoupiti chtěli, to učiniti mohou a může. Však aby do těch postranních míst, kteříž se sborové jem- Odpověď od J. M. C. pod- obojím na spisu, 91
118. k stavům podobojí, že jejich předešlá suplikací i tou konfesí263 od Podobojích žádost obno- nich podanou někam k založeni přišla, aby to obnovili a podali vena. i odpovědi na to očekávali. Což jsou učinili i na německo pře- ložené ten den podali. To nazejtří i druhý den od úředníkův zemských ve dne v noci považováno?64, v rozdílných místech štrafováno265, i jesuitům i kněžím některým podobojí to předse- vzetí se nelíbilo, na kázáních na pikharty dotírali, lid ku po- slušenství J. M. C. napomínali. A když v sobotu [7. II.] ani v ne- děli [8. II.] po svaté Dorotě stavové podobojí na to odpovědi dočkati nemohli, na nejvyšší úředníky zemské o to se domlou- vali, žádajíce, aby v tom nebyli meškáni, že by již rádi i jiné artikule sněmovali. Potom v středu [11. února] v zeleném pokoji na paláci stavové podobojí se sešli, řeč byla mezi nimi, že večer přiběhl kurýr od papeže a někteří pod jednou i nejvyšší úřed- níci zemští, že se o půl noci scházeli k arcibiskupovi pražskému s legátem papežským a španělským. Volili podobojí stavové mezi sebou osoby některé, kteříž by pro odpověď k J. M. C. jíti měli, kteříž po druhé hodině po poledni před J. M. C. puštěni byli. J. M. C. ráčil se jich ptáti skrze pana kanclíře nejvyššího, jest-li tu mezi nimi který pikhart nebo Bratr boleslavský? Dána odpo- věď, že není. A to bylo ve čtvrtek po svaté Školastice [12. února]; dána jim od J. M. C. odpověď na spisu, kteráž s vyžádáním sobě toho od pana purkrabího nejvyššího v soudné světnici267 před samými podobojími přečtena od deklamátora268 zemského po dva- kráte. Kdo k sněmu nenáležel a podjednou byl, musel ven. Že J. M. C.á ráčil vyrozuměti žádosti stavův podobojích i nynější i předešlého sněmu podané a na jiném býti neráčí, nežli podle pří- léta 1609. sahy své, jak podjednou, tak podobojí chrániti, příkladem slav- ných předkův svých i pana otce a pana děda jim svobodného náboženství příti269. Než co se dotýče těch, kteříž se z Jednoty bratrské jmenují, poněvadž to náboženství jejich mnohými man- dáty, výpověďmi královskými a sněmy od starodávna v králov- ství tomto zapovědíno jest, toho při tom a předešlých resolucích císařův římských a králův českých se zůstavuje s tím doložením: jestliže by z nich od takové, nikdá v království tomto nepřijaté a neschválené víry odstoupiti a k naboženství pod jednou neb podobojí přistoupiti chtěli, to učiniti mohou a může. Však aby do těch postranních míst, kteříž se sborové jem- Odpověď od J. M. C. pod- obojím na spisu, 91
Strana 92
Repliku J. M. C. na odpo- věď stavové nují, více nechodili a toho náboženství pokoutně nebo zjevně žádným vymyšleným způsobem neužívali a neprovozovali, nýbrž do kostelův pořádných chodili, správci duchovními podjednou nebo podobojí se řídili a s jinými srovnali etc. Za tím pře- čtena psaní pana Petra z Rožumberka dvoje, jedno, které uči- nil stavům k svornosti a stálosti velmi pěkně napomínaje a proč osobně k sněmu pro starost2 a nemoc přijeti nemůže, se omlouvá. Druhé psaní panu Volfovi z Kolovrat, nejvyššímu komorníku, znamenitě pěkné napomenutí a přímluva. Téhož dne Loketští a 119. Kladští žádali stavův podobojích, aby též tohoto jednání účastni byli o svobodné provozování v náboženství. Zvláště Kladští že veliké protivenství od jesuitův snášeti museli. Léta 1609. v pátek po svaté Skolastice [13. února] stavové podobojí osoby jisté k spisování repliky na tu odpověď J. M. C. z sebe volili a ji ten den spisovali a uvažovali. V sobotu, den svatého Valentina [14. února], repliku tu sepsanou stavové podobojí korigovali a při tom nemalá roz- tržitost271 se začínala. Pan Jiří Štefan ze Šternberka chtěl, aby ti, kteří z Bratří jsou, při uvažování artikule jich se dotýkajícího pří- tomni nebyli. Ale kteří z Bratří byli, ti skrze pana Václava z Bu- dova žádali, aby jim toho despektu nečinili, že s nimi věrně a upřímně míní a drží a k té konfesí hned v létu 1575. se přiznávali, i takto rok?72 při pominulém sněmu i posavad. A své kněží také k konsistoři podobojí přikázati chtějí. V pondělí následující [16. února] opět ty osoby, kteréž k uvažováni repliky voleny byly, se sešly a tuhé odpory mezi sebou měly, Bratřích [!] odsednouti273 chtěly, nejvíce pan Štefan Jiří z Šternberka. Bratří své žádosti pokorně zastávali skrze pána z Budova, též pana Adama Linharta a pana Ottu z Losu, dosti obšírně, až po dlouhém rokování o to se vždy narovnali, aby za jedno stáli, obci to oznámili a do rána odložili. V středu po devítníku [18. února] stavové podobojí Replika I. M. repliku J. M. C. německy i česky sepsanou, volíce z sebe deset C. podána osob, do vlastních rukou podali. Že na té odpovědi J. M. C.é, kteráž se téměř na jinou věc než oni žádají vztahuje, přestati ne- mohou a málo ochráněni jsou. Nebo vždy více protivenství a pří- koří strany druhé podjednou, o čemž J. M. C.á nic věděti a pří- činou býti neračí, pociťovati musejí. Prosili vždy poníženě, poněvadž spisovali. 120. 92
Repliku J. M. C. na odpo- věď stavové nují, více nechodili a toho náboženství pokoutně nebo zjevně žádným vymyšleným způsobem neužívali a neprovozovali, nýbrž do kostelův pořádných chodili, správci duchovními podjednou nebo podobojí se řídili a s jinými srovnali etc. Za tím pře- čtena psaní pana Petra z Rožumberka dvoje, jedno, které uči- nil stavům k svornosti a stálosti velmi pěkně napomínaje a proč osobně k sněmu pro starost2 a nemoc přijeti nemůže, se omlouvá. Druhé psaní panu Volfovi z Kolovrat, nejvyššímu komorníku, znamenitě pěkné napomenutí a přímluva. Téhož dne Loketští a 119. Kladští žádali stavův podobojích, aby též tohoto jednání účastni byli o svobodné provozování v náboženství. Zvláště Kladští že veliké protivenství od jesuitův snášeti museli. Léta 1609. v pátek po svaté Skolastice [13. února] stavové podobojí osoby jisté k spisování repliky na tu odpověď J. M. C. z sebe volili a ji ten den spisovali a uvažovali. V sobotu, den svatého Valentina [14. února], repliku tu sepsanou stavové podobojí korigovali a při tom nemalá roz- tržitost271 se začínala. Pan Jiří Štefan ze Šternberka chtěl, aby ti, kteří z Bratří jsou, při uvažování artikule jich se dotýkajícího pří- tomni nebyli. Ale kteří z Bratří byli, ti skrze pana Václava z Bu- dova žádali, aby jim toho despektu nečinili, že s nimi věrně a upřímně míní a drží a k té konfesí hned v létu 1575. se přiznávali, i takto rok?72 při pominulém sněmu i posavad. A své kněží také k konsistoři podobojí přikázati chtějí. V pondělí následující [16. února] opět ty osoby, kteréž k uvažováni repliky voleny byly, se sešly a tuhé odpory mezi sebou měly, Bratřích [!] odsednouti273 chtěly, nejvíce pan Štefan Jiří z Šternberka. Bratří své žádosti pokorně zastávali skrze pána z Budova, též pana Adama Linharta a pana Ottu z Losu, dosti obšírně, až po dlouhém rokování o to se vždy narovnali, aby za jedno stáli, obci to oznámili a do rána odložili. V středu po devítníku [18. února] stavové podobojí Replika I. M. repliku J. M. C. německy i česky sepsanou, volíce z sebe deset C. podána osob, do vlastních rukou podali. Že na té odpovědi J. M. C.é, kteráž se téměř na jinou věc než oni žádají vztahuje, přestati ne- mohou a málo ochráněni jsou. Nebo vždy více protivenství a pří- koří strany druhé podjednou, o čemž J. M. C.á nic věděti a pří- činou býti neračí, pociťovati musejí. Prosili vždy poníženě, poněvadž spisovali. 120. 92
Strana 93
kompaktáta a jiná zbytečná o náboženství nařízení minula, aby tím dále obtěžováni nebyli, ale při té konfesí a žádosti v létu 1575. podané, též takto roční a nynější zůstaveni byli. Co se Jednoty bratrské dotýče, poněvadž za jedno při té konfesí jsou, prve i nyní s námi se srovnávají a přiznávají, aby pro svornost při tom zůstaveni byli. A když konsistoř stavům podobojí uve- dena274 bude, že defensory zříditi a kněžstvem jedním též konsistoře se spravovati chtějí, ano i akademie učení pražského275, aby jim též v moc uvedena byla, za to J. M. C. poníženě žádají. J. M. C. přijal to od nich a co česky psáno bylo, panu purkrabímu nej- vyššímu podal a on s jinými podjednou ouředníky zemskými, a kejm se jim vidělo, odpověď považovali a spisovali. Léta 1609. v středu po svatém Matěji, 25. Februarii vyslaní od stavů podobojích k J. M. C. přinesli odpověď na Odpověď I. M. C. stavům repliku a dali ji v soudné světnici na katedře čísti. Že jest J. M. C.á na repliku. sám osobně toho, když sou stavové podobojí s C. Maximiliánem, panem otcem jeho, o túž konfesí, aby do desk zemských vložena býti mohla, jednali, přítomen býti ráčil, ale aby tomu povoleno býti mělo, v tom se upamatovati nemůže, aniž se jest to státi mohlo bez snešení obecního na plném sněmu. A že se to nestalo, nasvědčují mandátové a poručení C. Maximiliána, aby se žádných 121. nových sekt nedopouštělo. A protož tomu J. M. C.á povolovati neráčí, aby jaký průvod? a svědkové proti tak patrné věci mohli postačiti. O smlouvy, sněmovní jednání, cedule řezané a kompak- táta v letech 1436, 1437, 1444, 1481, 1512, 1525 a 1567, divné vejklady těm věcem činěny. Co se pak Bratří dotýče, J. M. C. ráčí jim toho příti, aby se k kterékoli straně, podjednou nebo pod- obojí, bez fortele7 přivinuli; a poněvadž učení jejich za bludné uznáno jest, aby je opustili etc. Nad tou odpovědí stavové pod- obojí velice zarmúceni byli, však se zařkli, aby od svého předse- vzetí neopouštěli. Zatím přišli nejvyšší úředníci zemští do sněmu. Pan purkrabě nejvyšší oznamoval, že poslové krále uherského k J. M. C. přijeli a do sněmu audiencí žádají, mají-li toho užíti278. Nejvyšším ouředníkům zemským se vidělo, že mají toho užíti. Sta- vové podobojí nechtěli tomu povoliti a se z svého fortele dáti vy- vésti, neb se tu obmejšlelo, aby je rozpáčiti 79 a prodlení učiniti mohli, dokudž ten artikul o náboženství nebude na místě postaven, že k ničemuž přistoupiti nemohou. Mezi tím, že sami k legátům Překážka podobojím. 93
kompaktáta a jiná zbytečná o náboženství nařízení minula, aby tím dále obtěžováni nebyli, ale při té konfesí a žádosti v létu 1575. podané, též takto roční a nynější zůstaveni byli. Co se Jednoty bratrské dotýče, poněvadž za jedno při té konfesí jsou, prve i nyní s námi se srovnávají a přiznávají, aby pro svornost při tom zůstaveni byli. A když konsistoř stavům podobojí uve- dena274 bude, že defensory zříditi a kněžstvem jedním též konsistoře se spravovati chtějí, ano i akademie učení pražského275, aby jim též v moc uvedena byla, za to J. M. C. poníženě žádají. J. M. C. přijal to od nich a co česky psáno bylo, panu purkrabímu nej- vyššímu podal a on s jinými podjednou ouředníky zemskými, a kejm se jim vidělo, odpověď považovali a spisovali. Léta 1609. v středu po svatém Matěji, 25. Februarii vyslaní od stavů podobojích k J. M. C. přinesli odpověď na Odpověď I. M. C. stavům repliku a dali ji v soudné světnici na katedře čísti. Že jest J. M. C.á na repliku. sám osobně toho, když sou stavové podobojí s C. Maximiliánem, panem otcem jeho, o túž konfesí, aby do desk zemských vložena býti mohla, jednali, přítomen býti ráčil, ale aby tomu povoleno býti mělo, v tom se upamatovati nemůže, aniž se jest to státi mohlo bez snešení obecního na plném sněmu. A že se to nestalo, nasvědčují mandátové a poručení C. Maximiliána, aby se žádných 121. nových sekt nedopouštělo. A protož tomu J. M. C.á povolovati neráčí, aby jaký průvod? a svědkové proti tak patrné věci mohli postačiti. O smlouvy, sněmovní jednání, cedule řezané a kompak- táta v letech 1436, 1437, 1444, 1481, 1512, 1525 a 1567, divné vejklady těm věcem činěny. Co se pak Bratří dotýče, J. M. C. ráčí jim toho příti, aby se k kterékoli straně, podjednou nebo pod- obojí, bez fortele7 přivinuli; a poněvadž učení jejich za bludné uznáno jest, aby je opustili etc. Nad tou odpovědí stavové pod- obojí velice zarmúceni byli, však se zařkli, aby od svého předse- vzetí neopouštěli. Zatím přišli nejvyšší úředníci zemští do sněmu. Pan purkrabě nejvyšší oznamoval, že poslové krále uherského k J. M. C. přijeli a do sněmu audiencí žádají, mají-li toho užíti278. Nejvyšším ouředníkům zemským se vidělo, že mají toho užíti. Sta- vové podobojí nechtěli tomu povoliti a se z svého fortele dáti vy- vésti, neb se tu obmejšlelo, aby je rozpáčiti 79 a prodlení učiniti mohli, dokudž ten artikul o náboženství nebude na místě postaven, že k ničemuž přistoupiti nemohou. Mezi tím, že sami k legátům Překážka podobojím. 93
Strana 94
Duplika podobojích podána. Léta 1609. uherským z prostředku svého vyslati, omluvu svou učiniti a za přímluvu k J. M. C. jich žádati chtějí. Jakož ihned jisté osoby volili a vyslali, od nichž přátelské odpovědi dostali, že oni jim překážeti nemíní a s audiencí počekati mohou, co o náboženství jednají, toho jim přejí i sami, pokudž audiencí před vlastní osobou J. M. C. dostanou, za ně se přimlouvati chtějí. V pátek následující 27. února stavové podobojí dupliku svou sepsali a korigovali i kJ. M. C. s ní vyslali a extrakt německý obvzláště podali, aby aspoň jednou tomu J. M. C. bez translatora®*’ vyrozuměti mohl, pro Boha v tom za opatření žádali. K té žádosti jejich J. M. CS ráčil se zasmáti, že brzké a milostivé odpovědi dostanou, jim odpověď dáti. Žádost ta jejich velice ob- šírná byla. Omlouvají se, že se tu cti a slávy boží i spasení duší jejich dotýče a že tu nic nového nevyhledávají, ani nového ná- boženství nezačínají, než právě apoštolského ve dvanácti článcích ' obsaženého, dávno králi českými i zřízením zemským stvrzeného. Takto mělo býti 1421. 1521. 1433. 1524. 1435. 1525. 1436. 1567. 1437. 1575. 1444. 1481. 1485. 1512. 1518. Resoluci J. M. C. stavům pod- obojí třetí. Na to jistou zámluvu*“! také od J. M. C. v létu 1608. mají, na čem se tak nyní snesou, že jim to J. M. C potvrditi ráčí, a to již i předešle povoleno i stvrzeno, a žádný jim toho překážeti a u J. M. C. zle vykládati nemá. C. Maximilián také svobodu dal, aby podobojí svého religionu hájiti mohli, konfesí jejich schválil, pri ni züstaveni, ji několikráte tisknouti dali a žádný jim toho nikdy nehájil*“. Jednání o náboženství bývala rozličná, před kom- paktáty i potom. V létu 1421, 1444, 1433, 1435, 1436, 1437, 1481, 1485, 1512, 1525, 1524, 1567, 1575, 1518, 1521. Konsistor pak ma vlastně podobojím v moc dána býti, nebo po ně**“* jest nařízena a dávno prve jim v opatrování poručena od císaře Zikmunda léta 1421, též 1434, 1445, aby sobě země česká sama biskupa volila. Podle toho podobojí sami konsistoř dosazovali 1421, 1428, 1420, 1431, 1434, 1437, 1430, 1451, 1465, 1541, 1548, 1554, 1558, 1562, 1563. Za Bratří pak, poněvadž za jedno při též konfesi stojí, přímluva učiněna s poniženou prosbou za naplnění žádosti. Leta 1609. v pondělí po první neděli postní [9. března] J. M. C4 racil dáti stavům podobojí resolucí třetí, kteráž v soudní světnici přečtena. Že se zřízení zemské nevztahuje na augšpur- skou konfesi, kteráž ani v říši“ není dokonale povolena, než to- liko pro interim povolena. A povolení J. M. C. k tomu se toliko vztahuje, aby stavové mohli při tomto sněmu o náboženství pro- 04 22. 23.
Duplika podobojích podána. Léta 1609. uherským z prostředku svého vyslati, omluvu svou učiniti a za přímluvu k J. M. C. jich žádati chtějí. Jakož ihned jisté osoby volili a vyslali, od nichž přátelské odpovědi dostali, že oni jim překážeti nemíní a s audiencí počekati mohou, co o náboženství jednají, toho jim přejí i sami, pokudž audiencí před vlastní osobou J. M. C. dostanou, za ně se přimlouvati chtějí. V pátek následující 27. února stavové podobojí dupliku svou sepsali a korigovali i kJ. M. C. s ní vyslali a extrakt německý obvzláště podali, aby aspoň jednou tomu J. M. C. bez translatora®*’ vyrozuměti mohl, pro Boha v tom za opatření žádali. K té žádosti jejich J. M. CS ráčil se zasmáti, že brzké a milostivé odpovědi dostanou, jim odpověď dáti. Žádost ta jejich velice ob- šírná byla. Omlouvají se, že se tu cti a slávy boží i spasení duší jejich dotýče a že tu nic nového nevyhledávají, ani nového ná- boženství nezačínají, než právě apoštolského ve dvanácti článcích ' obsaženého, dávno králi českými i zřízením zemským stvrzeného. Takto mělo býti 1421. 1521. 1433. 1524. 1435. 1525. 1436. 1567. 1437. 1575. 1444. 1481. 1485. 1512. 1518. Resoluci J. M. C. stavům pod- obojí třetí. Na to jistou zámluvu*“! také od J. M. C. v létu 1608. mají, na čem se tak nyní snesou, že jim to J. M. C potvrditi ráčí, a to již i předešle povoleno i stvrzeno, a žádný jim toho překážeti a u J. M. C. zle vykládati nemá. C. Maximilián také svobodu dal, aby podobojí svého religionu hájiti mohli, konfesí jejich schválil, pri ni züstaveni, ji několikráte tisknouti dali a žádný jim toho nikdy nehájil*“. Jednání o náboženství bývala rozličná, před kom- paktáty i potom. V létu 1421, 1444, 1433, 1435, 1436, 1437, 1481, 1485, 1512, 1525, 1524, 1567, 1575, 1518, 1521. Konsistor pak ma vlastně podobojím v moc dána býti, nebo po ně**“* jest nařízena a dávno prve jim v opatrování poručena od císaře Zikmunda léta 1421, též 1434, 1445, aby sobě země česká sama biskupa volila. Podle toho podobojí sami konsistoř dosazovali 1421, 1428, 1420, 1431, 1434, 1437, 1430, 1451, 1465, 1541, 1548, 1554, 1558, 1562, 1563. Za Bratří pak, poněvadž za jedno při též konfesi stojí, přímluva učiněna s poniženou prosbou za naplnění žádosti. Leta 1609. v pondělí po první neděli postní [9. března] J. M. C4 racil dáti stavům podobojí resolucí třetí, kteráž v soudní světnici přečtena. Že se zřízení zemské nevztahuje na augšpur- skou konfesi, kteráž ani v říši“ není dokonale povolena, než to- liko pro interim povolena. A povolení J. M. C. k tomu se toliko vztahuje, aby stavové mohli při tomto sněmu o náboženství pro- 04 22. 23.
Strana 95
124. mlouvati a traktýrovati a ne aby je mohli svobodně provozovati. Bratří také od své konfesí, C. Maximiliánovi v létu 1574.286 po- dané, do konce neupustili a tuto se k jiné přiznávati chtějí. Kon- sistoř, jakž administrátor a farářové konsistoře arcibiskupství praž- ského vejpisy z kněh konsistořských sami podávají, arcibiskupská slove a král český nad ní kolaturu má; když sám nemohl ji ob- noviti, tehdy stavům poručil287, ale nikdy dokonale neodevzdal. Akademie pražské C. Karel IV. jest fundátor288, králové čeští col- latores23, ta také králi náleží. Kněží podobojích že brzo v hojnosti míti budou, o to se J. M. C.á s arcibiskupem přičiní. A tak že již ten artikul o náboženství na místě postaven2 a zavřín jest. Stavové podobojí nemálo zkormouceni byli tou resolucí. Někteří se chtěli rozjížděti a žádné pomoci nesvolovati, poněvadž se jim svoboda v náboženství povoliti nechce, při předešlém povolení a svobodě v náboženství se pozůstavujíce. Ale podali opět jiné své žádosti J. M. C. na čtvrtém spisu lítostivě to nesouce, že poní- žené a připověděné své žádosti obdržeti nemohou; nic v tom J. M. C. viny nedávajíce, než svým odporníkům, kteříž jim všeli- kterak překážky činí a při J. M. C. žádosti a přednášení stavův jinak než náleží vykládají, takže se jim vždy na jiné odpověď dává nežli toho žádají. Religionsfríd v říši že jest dostatečně ujištěný2 a země česká že jest přední částka říše292, tehdyť i Če- chové při tom zůstaveni býti žádají a mají. Konsistoř že jest vždycky hned od svého začátku v moci stavův bývala, od C. Zikmunda jim odevzdána a pro podobojí vyzdvižena. Že pak léta 1562. C. Ferdinand konsistoře se poněkud ujal, na omylnou zprávu to učinil a zase ji stavům odevzdati mínil. Ale stavové podobojí nemnoho na to dbali, vidouce kněžstvo neřádné, nepří- kladné, více zisku než učení hledící, od nich jsou se odtrhli a z jiných konsistoří kněžstvo sobě bráti přinuceni byli a biskup- skými kněžími se říditi nemohou. Akademie, ta jest vždycky při stavích bývala a netoliko od C. Karla IV., ale i od jiných vzác- ných lidí kolejími nadána jest; nyní že k snížení přišla, pro tu příčinu stavové podobojí žádají ji vzdělávati a navrácenou míti. Žádné teměř platnosti ty ponížené spisy a pokorné žádosti stavův podobojích nepřinášely, rozličné překážky měli, spisy jejich divně valchovali29 a přemítány byly. U pana arcibiskupa i jiných pre- látův, nebo při tom sněmu čtyři biskupové, Khesl294 vídeňský, 2. Triplika stavův podobojí. Léta 1609. 95
124. mlouvati a traktýrovati a ne aby je mohli svobodně provozovati. Bratří také od své konfesí, C. Maximiliánovi v létu 1574.286 po- dané, do konce neupustili a tuto se k jiné přiznávati chtějí. Kon- sistoř, jakž administrátor a farářové konsistoře arcibiskupství praž- ského vejpisy z kněh konsistořských sami podávají, arcibiskupská slove a král český nad ní kolaturu má; když sám nemohl ji ob- noviti, tehdy stavům poručil287, ale nikdy dokonale neodevzdal. Akademie pražské C. Karel IV. jest fundátor288, králové čeští col- latores23, ta také králi náleží. Kněží podobojích že brzo v hojnosti míti budou, o to se J. M. C.á s arcibiskupem přičiní. A tak že již ten artikul o náboženství na místě postaven2 a zavřín jest. Stavové podobojí nemálo zkormouceni byli tou resolucí. Někteří se chtěli rozjížděti a žádné pomoci nesvolovati, poněvadž se jim svoboda v náboženství povoliti nechce, při předešlém povolení a svobodě v náboženství se pozůstavujíce. Ale podali opět jiné své žádosti J. M. C. na čtvrtém spisu lítostivě to nesouce, že poní- žené a připověděné své žádosti obdržeti nemohou; nic v tom J. M. C. viny nedávajíce, než svým odporníkům, kteříž jim všeli- kterak překážky činí a při J. M. C. žádosti a přednášení stavův jinak než náleží vykládají, takže se jim vždy na jiné odpověď dává nežli toho žádají. Religionsfríd v říši že jest dostatečně ujištěný2 a země česká že jest přední částka říše292, tehdyť i Če- chové při tom zůstaveni býti žádají a mají. Konsistoř že jest vždycky hned od svého začátku v moci stavův bývala, od C. Zikmunda jim odevzdána a pro podobojí vyzdvižena. Že pak léta 1562. C. Ferdinand konsistoře se poněkud ujal, na omylnou zprávu to učinil a zase ji stavům odevzdati mínil. Ale stavové podobojí nemnoho na to dbali, vidouce kněžstvo neřádné, nepří- kladné, více zisku než učení hledící, od nich jsou se odtrhli a z jiných konsistoří kněžstvo sobě bráti přinuceni byli a biskup- skými kněžími se říditi nemohou. Akademie, ta jest vždycky při stavích bývala a netoliko od C. Karla IV., ale i od jiných vzác- ných lidí kolejími nadána jest; nyní že k snížení přišla, pro tu příčinu stavové podobojí žádají ji vzdělávati a navrácenou míti. Žádné teměř platnosti ty ponížené spisy a pokorné žádosti stavův podobojích nepřinášely, rozličné překážky měli, spisy jejich divně valchovali29 a přemítány byly. U pana arcibiskupa i jiných pre- látův, nebo při tom sněmu čtyři biskupové, Khesl294 vídeňský, 2. Triplika stavův podobojí. Léta 1609. 95
Strana 96
Odklad sně- mu. Viz o tom v Apologii No 17. 18. 19. 20. 21. 22. K. Bartoloměj Němčanský umřel. vesperinský295-uherský, z Říma legát, španělské poselství a jiných cizozemcův, odpůrcův podobojích se shromáždili, císaře divně kormoutili, až vždy k tomu přivedli, že toho sněmu do času sva- tých Filipa Jakuba [1. května] se odložilo. Zatím stavy podivně rozdvojiti chtěli, zaslibováním lákali, aby z toho potvrzení v ná- boženství nic učiniti mohli, o to se s pilností starali. Více se toho tuto vypisovati nebude, jinde se toho, kdo žádá, doptá. Léta 1609. 1. Aprilis, když se tak s tím sněmem postr- kovalo a náboženství podobojí povolení dáno býti nechtělo, ne- svornost veliká mezi stavy býti počala. Podobojí žádných propo- sicí od J. M. C. předložených sněmovati nechtěli, pokudž jim ná- boženství svobodné provozování stvrzeno nebude. Odloženo sněmu do pondělka po svatých Filipa Jakuba [4. května]. In Maio et Junio opět se v témž sněmě divné věci o nábo- ženství jednaly, až se vždy dojednaly: že jim nejmilostivější císař Rudolf 2. na vzácné přímluvy velikých potentátův: I. Matyáše, krále uherského a českého etc., datum v Vídni 23. Aprilis léta 1609. II. Fridricha, falckrabě při Rejnu etc., datum v Haidelburku 9. Aprilis I. 1609. III. Krystiána, kurfiřta saského etc., datum v Drážďanech 14. Aprilis I. 1609. IV. Jana Zikmunda, kurfiřta brandeburského, datum na zámku Novém Hofu 14. Aprilis. V. Filipa Ludvíka, falckraběte, datum v Neiburku 15. Aprilis téhož l. 1609. VI. Henricha Julia, knížete brunšvického, datum 18. Aprilis l. 1609. — šesti té milosti a majestátu na svobodné provozování náboženství podobojí uděliti a potvrditi ráčil, čehož jim mnozí závistiví nepřáli. Téhož léta 1. Junii umřel K. Bartoloměj Němčanský, senior a správce církve bratrské v městě Boleslavi Mladé. 9. Juni počestně na zahradě pohřební v témž městě pohřben 6. Byl muž 126. učený, prozřetelný a příkladný. Ten se nejprve mezi kněžími bratr- skými ženiti začal, nebo oni před tím pro své persekucí mnohé a jiné příčiny od manželství se zdržovali, ale jeho netupili. Léta 1609. 25. Junii coniunctio aneb sjednocení, co se artikule náboženství dotýče, mezi evangelickými třemi stavy království českého s jedné a knížaty i stavy Hořejšího i Dolejšího 125. Sjednocení Čechův s Sle- záky v nábo- 96
Odklad sně- mu. Viz o tom v Apologii No 17. 18. 19. 20. 21. 22. K. Bartoloměj Němčanský umřel. vesperinský295-uherský, z Říma legát, španělské poselství a jiných cizozemcův, odpůrcův podobojích se shromáždili, císaře divně kormoutili, až vždy k tomu přivedli, že toho sněmu do času sva- tých Filipa Jakuba [1. května] se odložilo. Zatím stavy podivně rozdvojiti chtěli, zaslibováním lákali, aby z toho potvrzení v ná- boženství nic učiniti mohli, o to se s pilností starali. Více se toho tuto vypisovati nebude, jinde se toho, kdo žádá, doptá. Léta 1609. 1. Aprilis, když se tak s tím sněmem postr- kovalo a náboženství podobojí povolení dáno býti nechtělo, ne- svornost veliká mezi stavy býti počala. Podobojí žádných propo- sicí od J. M. C. předložených sněmovati nechtěli, pokudž jim ná- boženství svobodné provozování stvrzeno nebude. Odloženo sněmu do pondělka po svatých Filipa Jakuba [4. května]. In Maio et Junio opět se v témž sněmě divné věci o nábo- ženství jednaly, až se vždy dojednaly: že jim nejmilostivější císař Rudolf 2. na vzácné přímluvy velikých potentátův: I. Matyáše, krále uherského a českého etc., datum v Vídni 23. Aprilis léta 1609. II. Fridricha, falckrabě při Rejnu etc., datum v Haidelburku 9. Aprilis I. 1609. III. Krystiána, kurfiřta saského etc., datum v Drážďanech 14. Aprilis I. 1609. IV. Jana Zikmunda, kurfiřta brandeburského, datum na zámku Novém Hofu 14. Aprilis. V. Filipa Ludvíka, falckraběte, datum v Neiburku 15. Aprilis téhož l. 1609. VI. Henricha Julia, knížete brunšvického, datum 18. Aprilis l. 1609. — šesti té milosti a majestátu na svobodné provozování náboženství podobojí uděliti a potvrditi ráčil, čehož jim mnozí závistiví nepřáli. Téhož léta 1. Junii umřel K. Bartoloměj Němčanský, senior a správce církve bratrské v městě Boleslavi Mladé. 9. Juni počestně na zahradě pohřební v témž městě pohřben 6. Byl muž 126. učený, prozřetelný a příkladný. Ten se nejprve mezi kněžími bratr- skými ženiti začal, nebo oni před tím pro své persekucí mnohé a jiné příčiny od manželství se zdržovali, ale jeho netupili. Léta 1609. 25. Junii coniunctio aneb sjednocení, co se artikule náboženství dotýče, mezi evangelickými třemi stavy království českého s jedné a knížaty i stavy Hořejšího i Dolejšího 125. Sjednocení Čechův s Sle- záky v nábo- 96
Strana 97
127. knížectví slezského s strany druhé stalo se na hradě pražském při ženství pod- obojí. obecném shromáždění sněmovním, kteréž vytištěné bylo: J. M. C. osobu vlastní vyhražujíc, kdo by jim koli, byť i pod jménem J. M. C. bylo, chtěl v náboženství evangelickém ubližovati, překážku činiti, na jejich kolatury sahati etc., aby sobě věrně a upřímně proti tomu pomáhali, za jednoho člověka byli, do nejvyššího přemožení při sobě stáli a pomoc činili, na první oznámení v měsíci zběhlém s 1000 koní a 2000 pěchoty verbovaných na náklad té strany, kteréž by se pomoc činila; na druhé oznámení opět v měsíci po- dobná pomoc na týž náklad. A v nevyhnutelné potřebě a nouzi se vší mocí přispěti mají co nejdříveji na pomoc. Však ta defemsí má se toliko na samé náboženství evangelické vztahovati a v jiném k újmě a ke škodě býti nemá. Téhož létá 9. Junii Majestát od J. M. C.“ stavům pod- Majestát obojím království českého na svobodné provozování náboženství podobojích. daný a ve dcky zemské na relací sněmovní do kvaternu trhového nového stříbrného léta 1609. pod literou N. 14. a do kněh nových konsistoře pražské na listu 26. vepsaný, jehož se tuto krátký extrakt pokládá: Jakož jsou toho stavové podobojí na sněmu léta 1608. vy- Extrakt ma- jestátu na hledávali, aby při té obecné konfesí, kterouž někteří augšpurskou náboženství jmenují, C. Maximiliánovi na sněmu léta 1575. podané i při tom podobojím mezi sebou v předmluvě též konfesí porovnání zůstaveni byli a své od C. Rudol- náboženství podobojí volně bez překážky všelijaké provozovati fa daného. mohli, aby to od nás potvrzeno býti mohlo, že pak tehdáž pro jiné zaneprázdnění jim toho potvrzeno býti nemohlo, do svato- martinského sněmu odloženo a zatím svobodné provozování v ná- boženství povoleno, i při svatomartinském ani svatopavelském na víru obrácení sněmy to vyřízeno býti nemohlo. I chtíce My, aby svornost a láska mezi podjednou a podobojími zůstávala a každá strana svobodně své náboženství provozovala, aby se sněmovnímu snešení v létu 1608. dosti stalo, prohlídajíc k znamenitým přímlu- vám za dotčené stavy a službám od nich činěným, mocí králov- skou, s radou nejvyšších úředníkův a soudcův zemských takto sme ten artikul o náboženství zavříti a je stavy podobojí tímto majestátem opatřiti ráčili: Předně, aby vedle zřízení zemského A. 32. podjednou a podobojí se v ničemž neutiskovali, než spolu za jednoho člověka byli, strana strany aby nehaněla pod poku- Originál na mnoha exemplářích tištěný, též v Apologii české No 25. 97
127. knížectví slezského s strany druhé stalo se na hradě pražském při ženství pod- obojí. obecném shromáždění sněmovním, kteréž vytištěné bylo: J. M. C. osobu vlastní vyhražujíc, kdo by jim koli, byť i pod jménem J. M. C. bylo, chtěl v náboženství evangelickém ubližovati, překážku činiti, na jejich kolatury sahati etc., aby sobě věrně a upřímně proti tomu pomáhali, za jednoho člověka byli, do nejvyššího přemožení při sobě stáli a pomoc činili, na první oznámení v měsíci zběhlém s 1000 koní a 2000 pěchoty verbovaných na náklad té strany, kteréž by se pomoc činila; na druhé oznámení opět v měsíci po- dobná pomoc na týž náklad. A v nevyhnutelné potřebě a nouzi se vší mocí přispěti mají co nejdříveji na pomoc. Však ta defemsí má se toliko na samé náboženství evangelické vztahovati a v jiném k újmě a ke škodě býti nemá. Téhož létá 9. Junii Majestát od J. M. C.“ stavům pod- Majestát obojím království českého na svobodné provozování náboženství podobojích. daný a ve dcky zemské na relací sněmovní do kvaternu trhového nového stříbrného léta 1609. pod literou N. 14. a do kněh nových konsistoře pražské na listu 26. vepsaný, jehož se tuto krátký extrakt pokládá: Jakož jsou toho stavové podobojí na sněmu léta 1608. vy- Extrakt ma- jestátu na hledávali, aby při té obecné konfesí, kterouž někteří augšpurskou náboženství jmenují, C. Maximiliánovi na sněmu léta 1575. podané i při tom podobojím mezi sebou v předmluvě též konfesí porovnání zůstaveni byli a své od C. Rudol- náboženství podobojí volně bez překážky všelijaké provozovati fa daného. mohli, aby to od nás potvrzeno býti mohlo, že pak tehdáž pro jiné zaneprázdnění jim toho potvrzeno býti nemohlo, do svato- martinského sněmu odloženo a zatím svobodné provozování v ná- boženství povoleno, i při svatomartinském ani svatopavelském na víru obrácení sněmy to vyřízeno býti nemohlo. I chtíce My, aby svornost a láska mezi podjednou a podobojími zůstávala a každá strana svobodně své náboženství provozovala, aby se sněmovnímu snešení v létu 1608. dosti stalo, prohlídajíc k znamenitým přímlu- vám za dotčené stavy a službám od nich činěným, mocí králov- skou, s radou nejvyšších úředníkův a soudcův zemských takto sme ten artikul o náboženství zavříti a je stavy podobojí tímto majestátem opatřiti ráčili: Předně, aby vedle zřízení zemského A. 32. podjednou a podobojí se v ničemž neutiskovali, než spolu za jednoho člověka byli, strana strany aby nehaněla pod poku- Originál na mnoha exemplářích tištěný, též v Apologii české No 25. 97
Strana 98
Konsistoř pražská podobojím v moc dána, i akademie. Apologie česká No 26. Defensoři. tami vyměřenými. A poněvadž podjednou svobodně své naboženství provozují bez překážky podobojích, aby podobojí podobně též svobody užívali, všichni stavové i města i poddaní stavův k té konfesí se přiznávající tolikéž náboženství své křesťanské, podobojí, podle též konfesí a svého mezi sebou sjednocení a narovnání provozovati, při víře, kněžstvu a řádu církevním, kterýž mezi nimi jest nebo nařízen od nich bude, zanecháni býti mohli. A kompaktáty, v létu 1567. minulými a z privilegium zem- ského i jinde vypuštěnými, se spravovati povinni nebudou. Kon- sistoř pražskou dolejší v moc a opatrování jich zase dávati ráčíme, aby ji kněžstvem svým obnoviti a to kněžstvo české i ně- mecké podle též konfesí a snešení svého říditi dáti na své kola- tury bez překážky arcibiskupa pražského aneb kohokoliv jiného dosazovati, i akademii pražskou, od starodávna straně podobojí náležející, kterouž jim se vším příslušenstvím tolikéž v moc dá- váme, muži hodnými a učenými osazovati, nařizovati a nad tím obojím z prostředku svého jisté osoby za defensory naříditi mohli. A když ty defensory nařídí, máme je potvrditi i s instrukcí jim od stavův vydanou. Pak-li bychom nepotvrdili, má to v moci zů- stávati, jako bychom potvrdili. Umřel-li by který z defensorův, mají moc stavové na místo umrlého jiného voliti a dosaditi. Chtěli-li by více kostelův a škol podobojí kdekoli stavěti, to mají na svo- bodě míti bez překážky všelijaké. A kdež tak v kterém městě podjednou i podobojí společně bydlejí, aby svornost a lásku za- chovávali, naboženství své volně každá strana provozovali, sobě neubližovali, nepřekáželi, mrtvá těla volně pohřbovali, zvonění nebránili, ovšem ani poddaných k odpornému náboženství nenu- tili. Protož přiříkáme slovem královským, že stavové podobojí i potomci jejich od nás i dědicův a budoucích našich, králův čes- 129. kých, zouplna v celosti při tom zůstaveni býti mají. A proti to- muto dovolení a opatření nic na překážku před se bráno býti nemá. Pak-li by se co toho díti chtělo, to žádné platnosti míti nemá, jako i předešlý mandáty a poručení, proti podobojím vzešlý, tuto se kazí a v nic obracejí i na časy budoucí. Přikazujíce nej- vyšším úředníkům a soudcům zemským a radám i všechněm, aby je podobojí při tom opatření a majestátu zůstavili, překážky ne- činili pod uvarováním hněvu etc. A kdo by jim hleděl v tom ubližovati, máme je proti tomu obhajovati. Naposledy přikazujem 128. 98
Konsistoř pražská podobojím v moc dána, i akademie. Apologie česká No 26. Defensoři. tami vyměřenými. A poněvadž podjednou svobodně své naboženství provozují bez překážky podobojích, aby podobojí podobně též svobody užívali, všichni stavové i města i poddaní stavův k té konfesí se přiznávající tolikéž náboženství své křesťanské, podobojí, podle též konfesí a svého mezi sebou sjednocení a narovnání provozovati, při víře, kněžstvu a řádu církevním, kterýž mezi nimi jest nebo nařízen od nich bude, zanecháni býti mohli. A kompaktáty, v létu 1567. minulými a z privilegium zem- ského i jinde vypuštěnými, se spravovati povinni nebudou. Kon- sistoř pražskou dolejší v moc a opatrování jich zase dávati ráčíme, aby ji kněžstvem svým obnoviti a to kněžstvo české i ně- mecké podle též konfesí a snešení svého říditi dáti na své kola- tury bez překážky arcibiskupa pražského aneb kohokoliv jiného dosazovati, i akademii pražskou, od starodávna straně podobojí náležející, kterouž jim se vším příslušenstvím tolikéž v moc dá- váme, muži hodnými a učenými osazovati, nařizovati a nad tím obojím z prostředku svého jisté osoby za defensory naříditi mohli. A když ty defensory nařídí, máme je potvrditi i s instrukcí jim od stavův vydanou. Pak-li bychom nepotvrdili, má to v moci zů- stávati, jako bychom potvrdili. Umřel-li by který z defensorův, mají moc stavové na místo umrlého jiného voliti a dosaditi. Chtěli-li by více kostelův a škol podobojí kdekoli stavěti, to mají na svo- bodě míti bez překážky všelijaké. A kdež tak v kterém městě podjednou i podobojí společně bydlejí, aby svornost a lásku za- chovávali, naboženství své volně každá strana provozovali, sobě neubližovali, nepřekáželi, mrtvá těla volně pohřbovali, zvonění nebránili, ovšem ani poddaných k odpornému náboženství nenu- tili. Protož přiříkáme slovem královským, že stavové podobojí i potomci jejich od nás i dědicův a budoucích našich, králův čes- 129. kých, zouplna v celosti při tom zůstaveni býti mají. A proti to- muto dovolení a opatření nic na překážku před se bráno býti nemá. Pak-li by se co toho díti chtělo, to žádné platnosti míti nemá, jako i předešlý mandáty a poručení, proti podobojím vzešlý, tuto se kazí a v nic obracejí i na časy budoucí. Přikazujíce nej- vyšším úředníkům a soudcům zemským a radám i všechněm, aby je podobojí při tom opatření a majestátu zůstavili, překážky ne- činili pod uvarováním hněvu etc. A kdo by jim hleděl v tom ubližovati, máme je proti tomu obhajovati. Naposledy přikazujem 128. 98
Strana 99
větším i menším úředníkům desk zemských, aby pro budoucí paměť tento majestát ve dcky zemské vložiti dali a potom tento originál k jiným svobodám a privilegiím zemským na Karlštejn přiložili. Na svědomí pečeť císařskou k tomu majestátu přivěsiti rozkázali. Dán na hradě pražském ve čtvrtek po svatém Prokopu [9. července] léta Páně 1609. a království našich římského 34. uherského 37. a českého též 34. Rudolf. Adamus de Sternberg, supremus burgravius Pragensis. Ad mandatum Sacrae Caesareae Majestatis proprium 97 Paulus Michna" Při tomto času stalo se jest jisté porovnání mezi stranou podjednou a podobojí, ve dcky zemské do kvaternu trho- vého stříbrného léta 1609. v sobotu po svatém Jiljí [5. září] O. 9. vlo- žené i také do kněh konsistořských nových na listu 31. vepsané, jehož tuto krátký extrakt se položí: Co se artikule toho o náboženství dotýče, poněvadž ten jest 130. jistým majestátem J. M. C. potvrzen, toho se při témž majestátu zůstavuje. Dále se snešení učtinilo, že strana podobojí stranu Porovnání mezi stranou podjednou při jejich kostelích, službách božích, ceremoniích podjednou kolaturách, klášteřích, kolejích, vejsadách, nadáních, desátcích, i podobojí. platech etc. bez proměny v náboženství etc. zouplna, jako i strana Plněji tištěné podjednou je podobojí při jich kostelích, jakž která strana čeho v Apologii posavad v držení jest, zůstaviti chtějí a mají. Též jest-li by J. M. C. české No 27. na panstvích svých nebo kdo z vyšších stavův ráčil chtíti pro sebe neb poddané své na faru neb kolaturu svou kněze podobojí od arcibiskupa pražského svěceného vzíti, aby to učiniti mohl. Však Pražané a jiná města, poněvadž jsou všickni téměř k té konfesí majestátem stvrzené přistoupili, chtějí se tím řádem podle též konfesí spravovati. Pokudž by pak kdo se v které osadě neb městě našel, že by se knězem arcibiskupským spravovati chtěl, to též může bez překážky jiných učiniti. Pochovávání mrtvých těl a zvonění podobojích na těch místech, kdež sou podjednou, jako též na druhou stranu podjednou v těch místech, kdež sou pod- obojí, má se díti s vůlí a vědomím kolátora neb správcův duchov- ních té fary. Než jest-li k té faře druhá strana odporná desátky neb jakékoli platy dávají, tehdy mohou se bez zvláštního povo- Léta 1609. 99
větším i menším úředníkům desk zemských, aby pro budoucí paměť tento majestát ve dcky zemské vložiti dali a potom tento originál k jiným svobodám a privilegiím zemským na Karlštejn přiložili. Na svědomí pečeť císařskou k tomu majestátu přivěsiti rozkázali. Dán na hradě pražském ve čtvrtek po svatém Prokopu [9. července] léta Páně 1609. a království našich římského 34. uherského 37. a českého též 34. Rudolf. Adamus de Sternberg, supremus burgravius Pragensis. Ad mandatum Sacrae Caesareae Majestatis proprium 97 Paulus Michna" Při tomto času stalo se jest jisté porovnání mezi stranou podjednou a podobojí, ve dcky zemské do kvaternu trho- vého stříbrného léta 1609. v sobotu po svatém Jiljí [5. září] O. 9. vlo- žené i také do kněh konsistořských nových na listu 31. vepsané, jehož tuto krátký extrakt se položí: Co se artikule toho o náboženství dotýče, poněvadž ten jest 130. jistým majestátem J. M. C. potvrzen, toho se při témž majestátu zůstavuje. Dále se snešení učtinilo, že strana podobojí stranu Porovnání mezi stranou podjednou při jejich kostelích, službách božích, ceremoniích podjednou kolaturách, klášteřích, kolejích, vejsadách, nadáních, desátcích, i podobojí. platech etc. bez proměny v náboženství etc. zouplna, jako i strana Plněji tištěné podjednou je podobojí při jich kostelích, jakž která strana čeho v Apologii posavad v držení jest, zůstaviti chtějí a mají. Též jest-li by J. M. C. české No 27. na panstvích svých nebo kdo z vyšších stavův ráčil chtíti pro sebe neb poddané své na faru neb kolaturu svou kněze podobojí od arcibiskupa pražského svěceného vzíti, aby to učiniti mohl. Však Pražané a jiná města, poněvadž jsou všickni téměř k té konfesí majestátem stvrzené přistoupili, chtějí se tím řádem podle též konfesí spravovati. Pokudž by pak kdo se v které osadě neb městě našel, že by se knězem arcibiskupským spravovati chtěl, to též může bez překážky jiných učiniti. Pochovávání mrtvých těl a zvonění podobojích na těch místech, kdež sou podjednou, jako též na druhou stranu podjednou v těch místech, kdež sou pod- obojí, má se díti s vůlí a vědomím kolátora neb správcův duchov- ních té fary. Než jest-li k té faře druhá strana odporná desátky neb jakékoli platy dávají, tehdy mohou se bez zvláštního povo- Léta 1609. 99
Strana 100
lení pochovávati. Kdyby se jim pak kolátor tu pochovávati nedal, nebudou povinni těch desátkův a platův odvozovati, ale mohou se i s těmi platy jinam obrátiti. A kde by kostelův neb svých vlastních pohřbův neměli, mohou sobě v nově způsobiti. A po- kudž by o kterou kolaturu již předešlá jaká rozepře neb odpor vzešel a na rozeznání zůstával, kdož se toho dosouditi chce, nemá se před rozsudkem dokonale v to vkládati, až mu přisouzeno bude. A poněvadž toto porovnání proti majestátu nečelí, ani maje- stát proti tomuto porovnání, J. M. C.á ráčí to také schvalovati a stvrzovati. Actum ve čtvrtek po svatém Prokopu [9. července] léta 1609. Podepsali se nejvyšší úředníci a soudcové zemští, páni direktorové i mnohé osoby z obce podjednou i podobojí svými vlastními rukami298. Léta 1609. 21. Septembris, když se ty věci tak dály a ří- dily, že náboženství podobojí v české zemi svobodné propuštěno bylo a ten majestát na náboženství potvrzen, ve dcky vložen a k jiným privilegiím na Karlštejn přiložen byl, v městě Mladém Bo- leslavi ti, kteříž se staršími Bratřími v náboženství spravovali, žá- dali za to ouřadu města, aby jim ten dům bratrský s jeho pří- slušenstvím, kterýž jest jim Bratřím pominulým mandátem, v létu Páně 1602. na pozdim[!] vyšlým a již tímto majestátem v nic obráceným, odjat a za jistou sumu v létu 1606. 1. Maii k obci prodán byl, proti navrácení též sumy i s náklady zase postoupen a odveden byl, zamlouvajíce se jakožto spolusousedům svým mi- lým všelijakým přátelstvím. Povoleno k tomu od trojího úřadu na místě vší obce a peníze 3000 kop míš. k obci zase navráceny. Jakž o tom vejšeji obšírněji na listu 97., 70. podotknuto jest, 97299. Téhož léta v pondělí den svatého Václava stalo se jisté Snešení pod narovnání a snešení stavův podobojích, k konfesí české se při- obojích s Bra- znávajících a sjednocených, kterak se vedle též konfesí české a třími i s kněž- majestátu od J. M. C. na tůž konfesí daného s kněžstvem svým stvem. jak při konsistoři, tak i v řádech církevních a jednomyslného ná- 132. boženství provozování chovati mají. Kteréžto snešení a sjedno- cení jest z pravého originálu v knihy nové konsistořské na listu 38. vepsáno a při konfesí české, v létu 1609. vytištěné, na listu 71. poznamenáno: jak se mají společně jak evangeličtí, tak z Jed- noty bratrské v svornosti a lásce chovati, bez ubližování jedni druhým za jedno býti, bez dotýkání jedněch od druhých a vše- Dům bratrský v Mladé Bole- slavi zase Bratřím po- stoupen. Též v Apo- logii české N. 130. 131. 100
lení pochovávati. Kdyby se jim pak kolátor tu pochovávati nedal, nebudou povinni těch desátkův a platův odvozovati, ale mohou se i s těmi platy jinam obrátiti. A kde by kostelův neb svých vlastních pohřbův neměli, mohou sobě v nově způsobiti. A po- kudž by o kterou kolaturu již předešlá jaká rozepře neb odpor vzešel a na rozeznání zůstával, kdož se toho dosouditi chce, nemá se před rozsudkem dokonale v to vkládati, až mu přisouzeno bude. A poněvadž toto porovnání proti majestátu nečelí, ani maje- stát proti tomuto porovnání, J. M. C.á ráčí to také schvalovati a stvrzovati. Actum ve čtvrtek po svatém Prokopu [9. července] léta 1609. Podepsali se nejvyšší úředníci a soudcové zemští, páni direktorové i mnohé osoby z obce podjednou i podobojí svými vlastními rukami298. Léta 1609. 21. Septembris, když se ty věci tak dály a ří- dily, že náboženství podobojí v české zemi svobodné propuštěno bylo a ten majestát na náboženství potvrzen, ve dcky vložen a k jiným privilegiím na Karlštejn přiložen byl, v městě Mladém Bo- leslavi ti, kteříž se staršími Bratřími v náboženství spravovali, žá- dali za to ouřadu města, aby jim ten dům bratrský s jeho pří- slušenstvím, kterýž jest jim Bratřím pominulým mandátem, v létu Páně 1602. na pozdim[!] vyšlým a již tímto majestátem v nic obráceným, odjat a za jistou sumu v létu 1606. 1. Maii k obci prodán byl, proti navrácení též sumy i s náklady zase postoupen a odveden byl, zamlouvajíce se jakožto spolusousedům svým mi- lým všelijakým přátelstvím. Povoleno k tomu od trojího úřadu na místě vší obce a peníze 3000 kop míš. k obci zase navráceny. Jakž o tom vejšeji obšírněji na listu 97., 70. podotknuto jest, 97299. Téhož léta v pondělí den svatého Václava stalo se jisté Snešení pod narovnání a snešení stavův podobojích, k konfesí české se při- obojích s Bra- znávajících a sjednocených, kterak se vedle též konfesí české a třími i s kněž- majestátu od J. M. C. na tůž konfesí daného s kněžstvem svým stvem. jak při konsistoři, tak i v řádech církevních a jednomyslného ná- 132. boženství provozování chovati mají. Kteréžto snešení a sjedno- cení jest z pravého originálu v knihy nové konsistořské na listu 38. vepsáno a při konfesí české, v létu 1609. vytištěné, na listu 71. poznamenáno: jak se mají společně jak evangeličtí, tak z Jed- noty bratrské v svornosti a lásce chovati, bez ubližování jedni druhým za jedno býti, bez dotýkání jedněch od druhých a vše- Dům bratrský v Mladé Bole- slavi zase Bratřím po- stoupen. Též v Apo- logii české N. 130. 131. 100
Strana 101
133. likého hanění; a jak se má kněžstvo které a na které fary dosa- zovati bez překážky všelijaké; jak má konsistoř osazena býti; jak kněžstvo svěceno a ordinováno býti etc.; podepsali se v tom po- rovnání direktorové sněmem volení i jiní mnozí z stavův pod- obojí. Nařízen při tom řád církevní a správa duchovní konsistoře pražské podobojích: jak s strany práce a povinnosti konsistořské v jedenmecítma artikulích, tak s strany ceremonií a obyčejův dobrých při všelikém církevním přisluhování, in genere et in specie et in adiaphoris301 v několika artikulích. Léta 1609. v středu po svatém Františku, 6. Octobris Obnovení konsistoře. stavové království českého podobojí obnovili konsistoř pražskou a nařídili jisté osoby k spravování řádu dobrého vzavše nejprve hlasy od kněžstva, davše jim přečísti snešení své výš psané i řády církevní, k čemuž jsou se všichni přihlásili, to schválili a ve všem podle toho se říditi a spravovati připověděli. Zapsáno to v kni- hách konsistorských nových na listu 50. A osoby tyto voleny: 1. K. Eliáš Šud z Semanína, farář tejnský, administrátor. 2. K. Matyáš Cyrus, z kněžstva Jednoty bratrské, senior. 3. K. Václav Stefanides Termenus, archiděkan na Horách Kut- Konsistori- ánův jména. nách. 4. K. Matyáš Romenec, farář v Německým Brodě. 5. K. Jiří Hanuš Landškronský, farář malostranský v Praze. 6. Jiří Tesák Mošovský, děkan kouřimský. 7. K. Adam Clemens, farář vranský. 8. K. Jan Cyrillus302, oba z kněžstva Jednoty bratrské. 9. K. Jan Corvinus J K nim k radě a pomoci tři professores akademie pražské při- dáni: 10. M. Martin Bacháček z Nauměřic, rector universitatis pražské. 11. M. Symeon Skála z Kolince, senior domus Carolinae. 12. M. Jan Campanus Vodňanský, probošt koleje Všech svatých. Téhož léta v středu den svatého Martina [11. lis- topadu] vyhlášeny osoby nadepsané před pány direktory a veli- kým počtem z kněžstva, přísaha obzvláštní jim vydána, kněžím zvláštně a mistrům zvláštně, s dostatečným napomenutím. A tak již církev evangelická, když podle utvrzeného majestátu na nábo- ženství defensory jisté i konsistoriány zřízené měla, nadála se, že Nesvornost již pookřála a ubezpečena byla. Ale i to nedlouho trvalo. Závist podobojích. Řád církevní konsistoře podobojích. 101
133. likého hanění; a jak se má kněžstvo které a na které fary dosa- zovati bez překážky všelijaké; jak má konsistoř osazena býti; jak kněžstvo svěceno a ordinováno býti etc.; podepsali se v tom po- rovnání direktorové sněmem volení i jiní mnozí z stavův pod- obojí. Nařízen při tom řád církevní a správa duchovní konsistoře pražské podobojích: jak s strany práce a povinnosti konsistořské v jedenmecítma artikulích, tak s strany ceremonií a obyčejův dobrých při všelikém církevním přisluhování, in genere et in specie et in adiaphoris301 v několika artikulích. Léta 1609. v středu po svatém Františku, 6. Octobris Obnovení konsistoře. stavové království českého podobojí obnovili konsistoř pražskou a nařídili jisté osoby k spravování řádu dobrého vzavše nejprve hlasy od kněžstva, davše jim přečísti snešení své výš psané i řády církevní, k čemuž jsou se všichni přihlásili, to schválili a ve všem podle toho se říditi a spravovati připověděli. Zapsáno to v kni- hách konsistorských nových na listu 50. A osoby tyto voleny: 1. K. Eliáš Šud z Semanína, farář tejnský, administrátor. 2. K. Matyáš Cyrus, z kněžstva Jednoty bratrské, senior. 3. K. Václav Stefanides Termenus, archiděkan na Horách Kut- Konsistori- ánův jména. nách. 4. K. Matyáš Romenec, farář v Německým Brodě. 5. K. Jiří Hanuš Landškronský, farář malostranský v Praze. 6. Jiří Tesák Mošovský, děkan kouřimský. 7. K. Adam Clemens, farář vranský. 8. K. Jan Cyrillus302, oba z kněžstva Jednoty bratrské. 9. K. Jan Corvinus J K nim k radě a pomoci tři professores akademie pražské při- dáni: 10. M. Martin Bacháček z Nauměřic, rector universitatis pražské. 11. M. Symeon Skála z Kolince, senior domus Carolinae. 12. M. Jan Campanus Vodňanský, probošt koleje Všech svatých. Téhož léta v středu den svatého Martina [11. lis- topadu] vyhlášeny osoby nadepsané před pány direktory a veli- kým počtem z kněžstva, přísaha obzvláštní jim vydána, kněžím zvláštně a mistrům zvláštně, s dostatečným napomenutím. A tak již církev evangelická, když podle utvrzeného majestátu na nábo- ženství defensory jisté i konsistoriány zřízené měla, nadála se, že Nesvornost již pookřála a ubezpečena byla. Ale i to nedlouho trvalo. Závist podobojích. Řád církevní konsistoře podobojích. 101
Strana 102
velikou od strany odporné měli; i sami mezi sebou, jak političtí, tak kněží se nesrovnávali, jedni druhé podhlídali; i mezi těmi dvanácti obnovenými konsistoriány veliká nesvornost a nejedno- smyslnost byla, jedni druhým na vzdůru, co mohli protismyslného činili, jedni druhé haněli, tupili, pomlouvali, pikhartovali, kalvíno- vali, že se jedni pod druhých pláštěm kryjí sobě vyčítali a skuro303 na tré děliti se chtěli: luteráni, kalvíni, Bratří. Němečtí pak kněží, zvláště cizozemci, kteréž páni stavové beze všech jejich zásluh k své konsistoři a konfesí přihrnuli, naprosto tou konfesí ani konsistoří se říditi nechtěli, velicí svárové mezi všechněmi povstá- valy, tím odporné své straně svou nesvorností znamenitou posi- lu dávali a na sebe jich poštvávali. Ač odporná jim strana nic protivného začíti nesměla, však podštěváčkové nezaháleli. Ně- kdo všetečný z římského náboženství v létu 1613. spis hanlivý proti Jednotě bratrské i proti jiným církvím evangelickým z roz- ličných spisův předešlých, jak Šturmových34, tak jiných po- koutně vydal pod titulem Vitolid Poskok305, o čemž v Apologii české sub No 40. dotknuto. A proti tomu spisu starší kněží Jednoty bratrské, kteříž nejvíce tu štrafováni6 byli, v létu 1614. zase odpověď svou, kterouž „Pravdou vítězící“ nazvali, vydali a od svých odháněti chtěli. Však tím vlka z lesa vyštvali a sršně rozdráždili. Nebo proti té „Vítězící pravdě“ psal patrně a se po- depsal velebný kněz a mistr Jan Ctibor Kotva z Freifeldu, bis- kupství holomúckého a probošství brněnského kanovník, theolo- giae bakalář formatus307, Smečanský"8 a kraje slánského děkan, léta 1615. a dal tomu spisu titul: „Mumraj sbornické pravdy vy- maškařenej, anebo Sto klamův nestydatých, kteréž starší sborníci pravdou zastřeli, odkrytých“; na deset desítek rozdělil ten spis svůj a vytisknouti dal. A tak pomalu rozbroj se začínal; římskou 135. stranu mrzel ten majestát podobojím od J. M. C. na svobodné provozování náboženství daný, všemi způsoby o to se starali, aby jej zviklati a zrušiti mohli. Léta 1610. 13. Februarii, ochtáb svaté Doroty, času Nymburská zimního, neobyčejné povětří, blýskání a hromobití v městě Nymburce věže shořela. na Labi se strhlo, věž krásnou při kostele, krovem vysokým s osmi makovicemi mědí nákladně přikrytým i s několika zvony ohněm spálilo. Téhož léta 15. Martii umřela Johanna Bydžovská, Léta 1609. Vitolid Poskok. Mumraj sbor- nické pravdy vymaška- řenej. 134. Johanna Byd- 102
velikou od strany odporné měli; i sami mezi sebou, jak političtí, tak kněží se nesrovnávali, jedni druhé podhlídali; i mezi těmi dvanácti obnovenými konsistoriány veliká nesvornost a nejedno- smyslnost byla, jedni druhým na vzdůru, co mohli protismyslného činili, jedni druhé haněli, tupili, pomlouvali, pikhartovali, kalvíno- vali, že se jedni pod druhých pláštěm kryjí sobě vyčítali a skuro303 na tré děliti se chtěli: luteráni, kalvíni, Bratří. Němečtí pak kněží, zvláště cizozemci, kteréž páni stavové beze všech jejich zásluh k své konsistoři a konfesí přihrnuli, naprosto tou konfesí ani konsistoří se říditi nechtěli, velicí svárové mezi všechněmi povstá- valy, tím odporné své straně svou nesvorností znamenitou posi- lu dávali a na sebe jich poštvávali. Ač odporná jim strana nic protivného začíti nesměla, však podštěváčkové nezaháleli. Ně- kdo všetečný z římského náboženství v létu 1613. spis hanlivý proti Jednotě bratrské i proti jiným církvím evangelickým z roz- ličných spisův předešlých, jak Šturmových34, tak jiných po- koutně vydal pod titulem Vitolid Poskok305, o čemž v Apologii české sub No 40. dotknuto. A proti tomu spisu starší kněží Jednoty bratrské, kteříž nejvíce tu štrafováni6 byli, v létu 1614. zase odpověď svou, kterouž „Pravdou vítězící“ nazvali, vydali a od svých odháněti chtěli. Však tím vlka z lesa vyštvali a sršně rozdráždili. Nebo proti té „Vítězící pravdě“ psal patrně a se po- depsal velebný kněz a mistr Jan Ctibor Kotva z Freifeldu, bis- kupství holomúckého a probošství brněnského kanovník, theolo- giae bakalář formatus307, Smečanský"8 a kraje slánského děkan, léta 1615. a dal tomu spisu titul: „Mumraj sbornické pravdy vy- maškařenej, anebo Sto klamův nestydatých, kteréž starší sborníci pravdou zastřeli, odkrytých“; na deset desítek rozdělil ten spis svůj a vytisknouti dal. A tak pomalu rozbroj se začínal; římskou 135. stranu mrzel ten majestát podobojím od J. M. C. na svobodné provozování náboženství daný, všemi způsoby o to se starali, aby jej zviklati a zrušiti mohli. Léta 1610. 13. Februarii, ochtáb svaté Doroty, času Nymburská zimního, neobyčejné povětří, blýskání a hromobití v městě Nymburce věže shořela. na Labi se strhlo, věž krásnou při kostele, krovem vysokým s osmi makovicemi mědí nákladně přikrytým i s několika zvony ohněm spálilo. Téhož léta 15. Martii umřela Johanna Bydžovská, Léta 1609. Vitolid Poskok. Mumraj sbor- nické pravdy vymaška- řenej. 134. Johanna Byd- 102
Strana 103
136. rozená Hanušová, manželka m. Jiřího Bydžovského, měštěnína žovská umřela a předního písaře radního města Boleslava Mladého, s kterýmž 4 léta a 6 neděl v manželství zůstávala; před tím byla manželkou urozeného pana Vojtěcha Vartovského z Varty, měštěnína a před- ního písaře Menšího města pražského. Nazejtří pohřbena3°9. Téhož léta 30. Aprilis umřel Adam Hrozen jinak Adam Hrozen Viklalův, soukeník, měštěnín a spoluradní města Boleslava Mladého, umřel. nazejtří u svatého Havla na pohřební zahradě pohřben. Magdalena, manželka jeho za jiného manžela se vdala, s ním nedlouho v man- želství zůstávala, brzo umřel, a ona za ním též odešla. Téhož léta v středu, den památný narození blaho- slavené Panny Marie, 8. Septembris, v městě Boleslava Mladého obnoven úřad konšelský od pana hofrychtýře Matesa Prekle z Pruksdorfu extraordinarie310, pro zbraňování pana podkomořího, že mu nechtěli podle vůle jeho od obnovy rady platiti, na zvláštní poručení J. M. C. z komory české; ani komorní písař k té obnově odpuštěn nebyl, písař radní přední domácí, m. Jiří Bydžovský, osoby volené vyhlašoval a jim povinnost dával. Osoby ty volené byly: Kryštof Mimonský, primas předešlý zanechán, Jakub Ro- manek, Symeon Strenický, Jindřich Hranický, Pavel Strakonický, Tomáš Pokorný, Jan z Skalky, Petr Červenka, Jan Šrámek, Mikoláš Milčinský, Symeon Trunsa, Adam Kayl. Léta 1610. 25. Octobris umřel Jiřík Janda, měštěnín, Jiřík Janda umřel. někdy spoluradní i písař radní mladoboleslavský, člověk rozšafný a prozřetelný. Nazejtří na krchově pohřben. Barbora, manželka jeho, po něm vzala k manželství Jonáše Vodňanského příjmím Pelarga, bakaláře, správce školy téhož města; nedlouho s ním trvala, potom také se s světa odebrala. Téhož léta 11. Decembris umřel Jan Fialka, měštěnín Jan Fialka a spoluradní mladoboleslavský - (muž na želízko horlivýsil a upřímný umřel. tovaryš bratří z mokrý čtvrti)-. Nazejtří pochován. Manželka jeho Lidmila, dlouho po něm vdověla, potom se do měst pražských dostala a u syna svého m. Daniele Vratislavského, měštěnína a senátora staroměstského, rodiče zdejšího, život dokonala. Léta 1611. 9. Februarii m. Jiří Bydžovský, měštěnín M. Jiří Bydžovský a přední písař radní mladoboleslavský, vdovec, pojímal sobě druhou se ženil. manželku, Lidmilu, Vavře312 Novoměstského měštěnína odtudž dceru. Téhož léta 15. Februarii v Praze na Malé Straně Úřad konšelský v Boleslavi obnoven. 103 12
136. rozená Hanušová, manželka m. Jiřího Bydžovského, měštěnína žovská umřela a předního písaře radního města Boleslava Mladého, s kterýmž 4 léta a 6 neděl v manželství zůstávala; před tím byla manželkou urozeného pana Vojtěcha Vartovského z Varty, měštěnína a před- ního písaře Menšího města pražského. Nazejtří pohřbena3°9. Téhož léta 30. Aprilis umřel Adam Hrozen jinak Adam Hrozen Viklalův, soukeník, měštěnín a spoluradní města Boleslava Mladého, umřel. nazejtří u svatého Havla na pohřební zahradě pohřben. Magdalena, manželka jeho za jiného manžela se vdala, s ním nedlouho v man- želství zůstávala, brzo umřel, a ona za ním též odešla. Téhož léta v středu, den památný narození blaho- slavené Panny Marie, 8. Septembris, v městě Boleslava Mladého obnoven úřad konšelský od pana hofrychtýře Matesa Prekle z Pruksdorfu extraordinarie310, pro zbraňování pana podkomořího, že mu nechtěli podle vůle jeho od obnovy rady platiti, na zvláštní poručení J. M. C. z komory české; ani komorní písař k té obnově odpuštěn nebyl, písař radní přední domácí, m. Jiří Bydžovský, osoby volené vyhlašoval a jim povinnost dával. Osoby ty volené byly: Kryštof Mimonský, primas předešlý zanechán, Jakub Ro- manek, Symeon Strenický, Jindřich Hranický, Pavel Strakonický, Tomáš Pokorný, Jan z Skalky, Petr Červenka, Jan Šrámek, Mikoláš Milčinský, Symeon Trunsa, Adam Kayl. Léta 1610. 25. Octobris umřel Jiřík Janda, měštěnín, Jiřík Janda umřel. někdy spoluradní i písař radní mladoboleslavský, člověk rozšafný a prozřetelný. Nazejtří na krchově pohřben. Barbora, manželka jeho, po něm vzala k manželství Jonáše Vodňanského příjmím Pelarga, bakaláře, správce školy téhož města; nedlouho s ním trvala, potom také se s světa odebrala. Téhož léta 11. Decembris umřel Jan Fialka, měštěnín Jan Fialka a spoluradní mladoboleslavský - (muž na želízko horlivýsil a upřímný umřel. tovaryš bratří z mokrý čtvrti)-. Nazejtří pochován. Manželka jeho Lidmila, dlouho po něm vdověla, potom se do měst pražských dostala a u syna svého m. Daniele Vratislavského, měštěnína a senátora staroměstského, rodiče zdejšího, život dokonala. Léta 1611. 9. Februarii m. Jiří Bydžovský, měštěnín M. Jiří Bydžovský a přední písař radní mladoboleslavský, vdovec, pojímal sobě druhou se ženil. manželku, Lidmilu, Vavře312 Novoměstského měštěnína odtudž dceru. Téhož léta 15. Februarii v Praze na Malé Straně Úřad konšelský v Boleslavi obnoven. 103 12
Strana 104
Pasovští na Malou Stranu vtrhli. Král Matyáš do Cech přijel. Jakub Romanek umřel. Matyáš uherský na království české korunován. Kristián, kurfiřt saský, umřel. smutný masopust měli, v outerý masopustní divná praktyka?'? se vyjevila; aby krále Matyáše uherského o království připravili, ně- kteří neupřímní lid vojenský pasovský s arciknížetem Leopoldem, biskupem pasovským, do země uvedli, kteříž znamenité škody v Čechách zdělali, mnozí poctiví lidé za to i hrdla dali. Na Malou Stranu v Praze skrze zradu nočně se vloudili a svou vůli provozo- vali. Ale Starého města se zmocniti nemohli. Chasa pražská v Starém městě se zbouřila, na klášter Matky Boží Sněžný na Novém městě pražském se obořila, jej vyplundrovala, vydrancovala a 14 mnichův nevinných téhož kláštera ukrutně a nelítostně zamordovala. Potom ten lid pasovský, nemaje žádného zniku v městech pražských, pomalu se z Prahy vykradli a ostatek jich 11. Martii s poctivostí odtáhlo. Téhož léta 24. Martii Matyáš král uherský, čekanec krá- lovství českého maje sobě návěští dáno, jaké se praktiky šikují, aby o království české připraven nebyl, do měst pražských s li- dem svým přitáhl a tu dostatečně o to, aby na království české korunován byl, jednal i objednal®**. Téhož léta 23. Aprilis, na den svatého Jiří, Jakub Ro- manek, muž vzácný, rodič novobydžovsky, filosofie bakalář, poeta uceny a musicus praestantissimus, de re publica bene meritus?'^, měštěnín, písař radní, senátor i primas mladoboleslavský, umřel a nazejtri s velikým zármutek[!] svých domácích pohřben. Lidmila, manželka jeho, po něm nedlouho trvala, léta 1612. 15. Julii, když šla na kázání, mdlobou do cizího domu se uchejlila a tam v malé chvíli náhlou smrtí umřela. Statek po nich divně rozptýlen. Oba dva na pohřební zahradě pochováni vedle sebe. Léta 1611. 23. Maii Mathlas seCVnDVs, král uherský, na království české slavně korunován. Při korunování mince nová metána byla, grošíky po 6 a po 12 kr. s napisem a rázem: na jedné straně čáp v ústech hada držící s napisem: Salutem ex ini- micis nostris?!5; z druhé strany koruna s napisem dne koruno- vani 23. Maii A?1611. a charakter, kterýž v sobě MATHIAS ob- sahoval: BS4, Téhož léta 3. Julii umřel v Drážďanech kníže Kristián 2., kurfiřt saský, Kristiána 1. syn, Augustů vnuk a nynějšího kurfiřta Jana Jiřího starší bratr; přílišnými truňky se přeplňoval, tudy sobě 104 1 37. 38.
Pasovští na Malou Stranu vtrhli. Král Matyáš do Cech přijel. Jakub Romanek umřel. Matyáš uherský na království české korunován. Kristián, kurfiřt saský, umřel. smutný masopust měli, v outerý masopustní divná praktyka?'? se vyjevila; aby krále Matyáše uherského o království připravili, ně- kteří neupřímní lid vojenský pasovský s arciknížetem Leopoldem, biskupem pasovským, do země uvedli, kteříž znamenité škody v Čechách zdělali, mnozí poctiví lidé za to i hrdla dali. Na Malou Stranu v Praze skrze zradu nočně se vloudili a svou vůli provozo- vali. Ale Starého města se zmocniti nemohli. Chasa pražská v Starém městě se zbouřila, na klášter Matky Boží Sněžný na Novém městě pražském se obořila, jej vyplundrovala, vydrancovala a 14 mnichův nevinných téhož kláštera ukrutně a nelítostně zamordovala. Potom ten lid pasovský, nemaje žádného zniku v městech pražských, pomalu se z Prahy vykradli a ostatek jich 11. Martii s poctivostí odtáhlo. Téhož léta 24. Martii Matyáš král uherský, čekanec krá- lovství českého maje sobě návěští dáno, jaké se praktiky šikují, aby o království české připraven nebyl, do měst pražských s li- dem svým přitáhl a tu dostatečně o to, aby na království české korunován byl, jednal i objednal®**. Téhož léta 23. Aprilis, na den svatého Jiří, Jakub Ro- manek, muž vzácný, rodič novobydžovsky, filosofie bakalář, poeta uceny a musicus praestantissimus, de re publica bene meritus?'^, měštěnín, písař radní, senátor i primas mladoboleslavský, umřel a nazejtri s velikým zármutek[!] svých domácích pohřben. Lidmila, manželka jeho, po něm nedlouho trvala, léta 1612. 15. Julii, když šla na kázání, mdlobou do cizího domu se uchejlila a tam v malé chvíli náhlou smrtí umřela. Statek po nich divně rozptýlen. Oba dva na pohřební zahradě pochováni vedle sebe. Léta 1611. 23. Maii Mathlas seCVnDVs, král uherský, na království české slavně korunován. Při korunování mince nová metána byla, grošíky po 6 a po 12 kr. s napisem a rázem: na jedné straně čáp v ústech hada držící s napisem: Salutem ex ini- micis nostris?!5; z druhé strany koruna s napisem dne koruno- vani 23. Maii A?1611. a charakter, kterýž v sobě MATHIAS ob- sahoval: BS4, Téhož léta 3. Julii umřel v Drážďanech kníže Kristián 2., kurfiřt saský, Kristiána 1. syn, Augustů vnuk a nynějšího kurfiřta Jana Jiřího starší bratr; přílišnými truňky se přeplňoval, tudy sobě 104 1 37. 38.
Strana 105
139. života ukrátil. Pochován v Freiberce městě, v kostele v sepultuře předkův svých, kdež se kurfiřtové saští pohřbují. Téhož léta 28. Augusti král Matyáš z českého království Král Matyáš odjel z Čech odjel do markrabství lužického a knížectví slezských přijímati od do Lużic nich holdu aneb poddanosti; jel skrze Brandejs, Bělou, Mimoň a a Slezska. Rumburk do Budešína, 3. Septembris přijel, slavně uvítán a 5. Sep- tembris na zámku téhož města hold neb přísaha od stavův téhož markrabství lužického shromážděných a Šestiměst, totiž Budešína, Gerlice, Žitavy, Libavy, Kamenice a Lauben Jeho Milosti či- něna 17. 8. Septembris jel odtud do Doleních Lužic skrz Gerlici a Fryburk31s, 9. Septembris do města Žeravy319 přijel; na ráno podobně stavové Doleních Lužic na zámku žeravském i města Žerava, Libnov, Kuben, Lukov a Kalov320, Srbi přísahu svou vy- konali. Odtud 12. Septembris vyjel do knížectví slezských skrze města Zaháň, Slezskou Boleslav321, Han, Lehnici, Nejmark322, Ly- sou. 17. Septembris do Vratislavě přijel a velmi slavně uvítán v poli před městem i v městě od prelátův. 8. Octobris teprva hold a přísahu na palácu zámku vratislavského činili: předně biskup vratislavský, arcikníže rakouské Karel, kleče, latině, po něm čtvero knížat slezských též kleče, na evangelium prsty dva položíce, ně- mecky; za nimi jiní vyšší stavové slezští stoje, s vyzdviženými dvěma prsty. Nazejtří teprv obec vratislavská i z jiných měst v rynku před dvorem královským přísahu vykonali. Odtud 17. Octobris z Vratislavě král vyjel do města Olavy skrze město Krotov323; do města Nisy 18. Octobris přijev, tu opět slavně od arciknížete, biskupa vratislavského, přivítán. 19. Octobris do Cuk- mantlu, 20. Octobris do knížectví opavského, 21. Octobris do města Brantálu324 přijel a přivítán, hold od stavův knížectví opav- ského přijal. Po vykonání pak toho všeho do markrabství mo- ravského skrze města Šternberk, Olomouc, Prostějov, Vyškov, Slavkov, Hustopeč a Niklšpurk325. Odtud do Dolejších Rakous do Vídně 27. Octobris, vše léta 1611. přijel. Téhož léta 1611. 5. Novembris umřel vysoce urozený pán, Petr Vok z Rozum- pan Petr Vok z Rozumberka, vladař domu rozumberského, pán berka umřel. letitý a vysoce prozřetelný, poslední toho slavného rodu; na Tře- boni pohřben. Panství jeho rozdílně odkázáno. Téhož léta 1611. 12. Novembris umřel Pavel Martini Pavel Strako- 140. Strakonický, filosofie bakalář, měštěnín a spoluradní mladobole- nický umřel. 105 12.
139. života ukrátil. Pochován v Freiberce městě, v kostele v sepultuře předkův svých, kdež se kurfiřtové saští pohřbují. Téhož léta 28. Augusti král Matyáš z českého království Král Matyáš odjel z Čech odjel do markrabství lužického a knížectví slezských přijímati od do Lużic nich holdu aneb poddanosti; jel skrze Brandejs, Bělou, Mimoň a a Slezska. Rumburk do Budešína, 3. Septembris přijel, slavně uvítán a 5. Sep- tembris na zámku téhož města hold neb přísaha od stavův téhož markrabství lužického shromážděných a Šestiměst, totiž Budešína, Gerlice, Žitavy, Libavy, Kamenice a Lauben Jeho Milosti či- něna 17. 8. Septembris jel odtud do Doleních Lužic skrz Gerlici a Fryburk31s, 9. Septembris do města Žeravy319 přijel; na ráno podobně stavové Doleních Lužic na zámku žeravském i města Žerava, Libnov, Kuben, Lukov a Kalov320, Srbi přísahu svou vy- konali. Odtud 12. Septembris vyjel do knížectví slezských skrze města Zaháň, Slezskou Boleslav321, Han, Lehnici, Nejmark322, Ly- sou. 17. Septembris do Vratislavě přijel a velmi slavně uvítán v poli před městem i v městě od prelátův. 8. Octobris teprva hold a přísahu na palácu zámku vratislavského činili: předně biskup vratislavský, arcikníže rakouské Karel, kleče, latině, po něm čtvero knížat slezských též kleče, na evangelium prsty dva položíce, ně- mecky; za nimi jiní vyšší stavové slezští stoje, s vyzdviženými dvěma prsty. Nazejtří teprv obec vratislavská i z jiných měst v rynku před dvorem královským přísahu vykonali. Odtud 17. Octobris z Vratislavě král vyjel do města Olavy skrze město Krotov323; do města Nisy 18. Octobris přijev, tu opět slavně od arciknížete, biskupa vratislavského, přivítán. 19. Octobris do Cuk- mantlu, 20. Octobris do knížectví opavského, 21. Octobris do města Brantálu324 přijel a přivítán, hold od stavův knížectví opav- ského přijal. Po vykonání pak toho všeho do markrabství mo- ravského skrze města Šternberk, Olomouc, Prostějov, Vyškov, Slavkov, Hustopeč a Niklšpurk325. Odtud do Dolejších Rakous do Vídně 27. Octobris, vše léta 1611. přijel. Téhož léta 1611. 5. Novembris umřel vysoce urozený pán, Petr Vok z Rozum- pan Petr Vok z Rozumberka, vladař domu rozumberského, pán berka umřel. letitý a vysoce prozřetelný, poslední toho slavného rodu; na Tře- boni pohřben. Panství jeho rozdílně odkázáno. Téhož léta 1611. 12. Novembris umřel Pavel Martini Pavel Strako- 140. Strakonický, filosofie bakalář, měštěnín a spoluradní mladobole- nický umřel. 105 12.
Strana 106
Valcha boles- lavská shořela. Císař Matyáš volen na císařství i korunován, i pohřben. slavský, muž dobrý, šlechetný a upřímný. Nazejtří počestně na pohřební zahradě svatého Havla pohřben. Anna, manželka jeho, brzo se vdala, 23. Maii léta 1612. za Matyáše Šenberka Beroun- ského, kolegu školního téhož města. Syn jeho jeden toliko, Jan M. Strakonický, zůstal měštěnínem a úřadu purgmistrského téhož města servusem 26 byl, jiní pomřeli; i on umřel l. 1645. Léta 1612. 3. Januarii oheň kladený2 v městě Boles- lava Mladého při mlejně podstupenským a vodárni, valchu a stu- párnu328 spálil; kterak vzešel, dověděti se nemohlo. Téhož léta 20. Januarii umřel nejjasnější a velikomocný C. Rudolf císař Rudolf Druhý, uherský a český král, arcikníže rakouské, umřel markrabě moravské a lužické, kníže slezské etc., pravý otec vlasti, na hradě pražském času ranního; pan letitý, rozšafný a velikomocný; dědice nepozůstavil žádného, neb se nikdy neženil. Království i císařství po něm bratr jeho zdědil. Caesar VItaM DeposVIT329. Téhož léta 3. Octobris pohřben na hradě pražském v kostele svatého Víta hlavním při sepultuře císařův a králův českých, předkův svých, C. Maximiliána syn, C. Ferdinanda I. vnuk, krále Vladislava po dceři pravnuk. Neměl slavného pohřbu, snad proto, že kacířům Čechům svobodu v náboženství propustil; nočního času pohřben. RoDoLphVs IMperator33° sepeLItVr. V témž roce 1612. 13. Junii, v středu po památce se- slání Ducha svatého, po smrti císaře Rudolfa Druhého kurfiřtové 141. svaté říše: mohučský, kolínský a trierský3i duchovní, též světští: král český, kurfiřt saský, administrátor falokraběte mladého a vy- slaný knížete brandeburského, v městě říšském Frankfurtě nad Meinem332 pospolu shromáždění, jednomyslně volili za krále říš- ského Matyáše, uherského a českého krále. A v první neděli po svaté Trojici, den památný svatého Jana Křtitele, 24. Junii téhož léta od týž kurfiřtův v témž městě v kostele slavně korunován. Též volení i korunování obšírně tištěné od Jiříka Závěty333 se i Anna nachází. A po témž korunování 28. Junii téhož léta v témž městě, manželka od týchž kurfiřtův, v kostele Anna, královna česká, císaře Matyáše jeho. manželka, slavně též císařskou korunou korunována. Téhož léta 29. Junii umřel Jindřich Hranický, měš- těnín a spoluradní mladoboleslavský, člověk dobrý a pobožný; nazejtří na pohřební zahradě při témž městě počestně pohřben. Kateřina, manželka jeho, po něm zůstalá vdova, po druhé se vdala Jindřich Hranický. 106
Valcha boles- lavská shořela. Císař Matyáš volen na císařství i korunován, i pohřben. slavský, muž dobrý, šlechetný a upřímný. Nazejtří počestně na pohřební zahradě svatého Havla pohřben. Anna, manželka jeho, brzo se vdala, 23. Maii léta 1612. za Matyáše Šenberka Beroun- ského, kolegu školního téhož města. Syn jeho jeden toliko, Jan M. Strakonický, zůstal měštěnínem a úřadu purgmistrského téhož města servusem 26 byl, jiní pomřeli; i on umřel l. 1645. Léta 1612. 3. Januarii oheň kladený2 v městě Boles- lava Mladého při mlejně podstupenským a vodárni, valchu a stu- párnu328 spálil; kterak vzešel, dověděti se nemohlo. Téhož léta 20. Januarii umřel nejjasnější a velikomocný C. Rudolf císař Rudolf Druhý, uherský a český král, arcikníže rakouské, umřel markrabě moravské a lužické, kníže slezské etc., pravý otec vlasti, na hradě pražském času ranního; pan letitý, rozšafný a velikomocný; dědice nepozůstavil žádného, neb se nikdy neženil. Království i císařství po něm bratr jeho zdědil. Caesar VItaM DeposVIT329. Téhož léta 3. Octobris pohřben na hradě pražském v kostele svatého Víta hlavním při sepultuře císařův a králův českých, předkův svých, C. Maximiliána syn, C. Ferdinanda I. vnuk, krále Vladislava po dceři pravnuk. Neměl slavného pohřbu, snad proto, že kacířům Čechům svobodu v náboženství propustil; nočního času pohřben. RoDoLphVs IMperator33° sepeLItVr. V témž roce 1612. 13. Junii, v středu po památce se- slání Ducha svatého, po smrti císaře Rudolfa Druhého kurfiřtové 141. svaté říše: mohučský, kolínský a trierský3i duchovní, též světští: král český, kurfiřt saský, administrátor falokraběte mladého a vy- slaný knížete brandeburského, v městě říšském Frankfurtě nad Meinem332 pospolu shromáždění, jednomyslně volili za krále říš- ského Matyáše, uherského a českého krále. A v první neděli po svaté Trojici, den památný svatého Jana Křtitele, 24. Junii téhož léta od týž kurfiřtův v témž městě v kostele slavně korunován. Též volení i korunování obšírně tištěné od Jiříka Závěty333 se i Anna nachází. A po témž korunování 28. Junii téhož léta v témž městě, manželka od týchž kurfiřtův, v kostele Anna, královna česká, císaře Matyáše jeho. manželka, slavně též císařskou korunou korunována. Téhož léta 29. Junii umřel Jindřich Hranický, měš- těnín a spoluradní mladoboleslavský, člověk dobrý a pobožný; nazejtří na pohřební zahradě při témž městě počestně pohřben. Kateřina, manželka jeho, po něm zůstalá vdova, po druhé se vdala Jindřich Hranický. 106
Strana 107
142. za Daniele Miconia Hradišťského33, bakaláře školy téhož města in Septembri I. 1614. Téhož léta 5. Julii umřel ctihodný kněz Havel Terri- K. Havel Terrigena gena Slánský, někdy děkan mladoboleslavský, v létech 75; poctivě umřel. v kostele téhož města pohřben pod prampauchem335 kruchty na- proti světničce, kterýž sám na svůj náklad i epitaphium336, kteréž potom zabíleno jest, zaklenouti a ozdobiti dal. Děkanem byl ně- kolik let v témž městě. Synův dvouch živých po sobě zanechal: kněze Jana Terrigeny, faráře michalovského337, kterýž umřel v domě svém tu v Boleslavi u kostela Matky Boží 28. Augusti léta 1627., a Isaiáše Eigenia[?] Planického, souseda téhož města; ten dříve než kněz Jan umřel. Léta 1612. v středu po svatém Linhartu, 7. Novembris, v městě Boleslava Mladého úřad konšelský za dvě létě obnoven nebyl pro odpor, kterýž s panem podko[mojřím o plat od ob- novy rady dávati měli, až opět na obzvlaštní poručení J. M. C. z komory království českého pan hofrychtýř Mates Prekl z Pruks- dorfu úřad obnovil; a když ani komorního písaře při tom nebylo, osoby do úřadu volené, od písaře radního předního, m. Jiřího Bydžovského vyhlášené a jim povinnost vydána. Osoby tyto vo- lené byly: Kryštof Mimonský primas předešlý zanechán, Symeon Strenický, Tomáš Pokorný, Jan z Skalky, Petr Červenka, Mikoláš Milčinský, Symeon Trunsa, Šimón Žilka, Jakub Hubáček, Jiří Chrastecký, Václav Jacek, Jiřík Mokrejš. Od tohoto času opět zase za šest let nebylo obnovení úřadu. Léta 1614. 28. Martii umřel Symeon Vencelín, rodič mla- Symeon Vencelín doboleslavský, měštěnín a písař radní mladší téhož města, v pro- umřel. středních letech věku svého odešel; nazejtří na pohřební zahradě pohřben. Johanna, manželka po něm zůstalá, brzo se vdala za Václava Šrámka, řezníka; z romankovského statku338 brzo ochudla. Téhož léta 26. Maii m. Daniel Basilius z Deičenberku, J. V. Doctor, profesor academiae Pragensis, pojímal k manželství Dorotu Skálovou, vdovu sousedu Menšího města pražského339; štěstí mu vysoko šlo, brzo byl vzácným panem radním malostran- ským a přece profesorem340. Po proměně pak bouřky české uči- něn i sekretářem kanceláře české, odtud se do apelací4 za dok- tora a radu dostal, naposledy náhlou téměř smrtí v létu 1628. umřel. Téhož léta 29. Maii umřel důstojný kněz Eliáš Šud z Se- K. Eliáš Šud. Úřad v městě Boleslavi konšelský obnoven. Daniel Basilius z Deičen- berku. 143. 107
142. za Daniele Miconia Hradišťského33, bakaláře školy téhož města in Septembri I. 1614. Téhož léta 5. Julii umřel ctihodný kněz Havel Terri- K. Havel Terrigena gena Slánský, někdy děkan mladoboleslavský, v létech 75; poctivě umřel. v kostele téhož města pohřben pod prampauchem335 kruchty na- proti světničce, kterýž sám na svůj náklad i epitaphium336, kteréž potom zabíleno jest, zaklenouti a ozdobiti dal. Děkanem byl ně- kolik let v témž městě. Synův dvouch živých po sobě zanechal: kněze Jana Terrigeny, faráře michalovského337, kterýž umřel v domě svém tu v Boleslavi u kostela Matky Boží 28. Augusti léta 1627., a Isaiáše Eigenia[?] Planického, souseda téhož města; ten dříve než kněz Jan umřel. Léta 1612. v středu po svatém Linhartu, 7. Novembris, v městě Boleslava Mladého úřad konšelský za dvě létě obnoven nebyl pro odpor, kterýž s panem podko[mojřím o plat od ob- novy rady dávati měli, až opět na obzvlaštní poručení J. M. C. z komory království českého pan hofrychtýř Mates Prekl z Pruks- dorfu úřad obnovil; a když ani komorního písaře při tom nebylo, osoby do úřadu volené, od písaře radního předního, m. Jiřího Bydžovského vyhlášené a jim povinnost vydána. Osoby tyto vo- lené byly: Kryštof Mimonský primas předešlý zanechán, Symeon Strenický, Tomáš Pokorný, Jan z Skalky, Petr Červenka, Mikoláš Milčinský, Symeon Trunsa, Šimón Žilka, Jakub Hubáček, Jiří Chrastecký, Václav Jacek, Jiřík Mokrejš. Od tohoto času opět zase za šest let nebylo obnovení úřadu. Léta 1614. 28. Martii umřel Symeon Vencelín, rodič mla- Symeon Vencelín doboleslavský, měštěnín a písař radní mladší téhož města, v pro- umřel. středních letech věku svého odešel; nazejtří na pohřební zahradě pohřben. Johanna, manželka po něm zůstalá, brzo se vdala za Václava Šrámka, řezníka; z romankovského statku338 brzo ochudla. Téhož léta 26. Maii m. Daniel Basilius z Deičenberku, J. V. Doctor, profesor academiae Pragensis, pojímal k manželství Dorotu Skálovou, vdovu sousedu Menšího města pražského339; štěstí mu vysoko šlo, brzo byl vzácným panem radním malostran- ským a přece profesorem340. Po proměně pak bouřky české uči- něn i sekretářem kanceláře české, odtud se do apelací4 za dok- tora a radu dostal, naposledy náhlou téměř smrtí v létu 1628. umřel. Téhož léta 29. Maii umřel důstojný kněz Eliáš Šud z Se- K. Eliáš Šud. Úřad v městě Boleslavi konšelský obnoven. Daniel Basilius z Deičen- berku. 143. 107
Strana 108
administrátor manína, administrátor konsistoře pražské podobojí přijímajících, umřel. farář Matky Boží před Tejnem; pohřben slavně v kostele tom, při kterémž farářem zůstával; administrátorem byl 5 let. Téhož léta v pondělí po svatém Matouši [22. září] stala Smlouva se smlouva přátelská mezi panem hrabětem z Hollachu342 a paní o zámek s P. Evou hrabinkou, manželkou jeho s jedné a obcí mladoboleslav- hrabětem skou s strany druhé, o zámek mladoboleslavský s jeho příslušen- z Hollachu. stvím, aby ho pan hrabě a paní hrabinka do smrti jejich užívali, opravovati dali. O tom jest obšírněji poznamenáno vejše na listu 62. i jak jest paní hrabinka toho zámku s jeho příslušenstvím proti odvedení jí 1000 kop gr. čes. dokami zemskými postoupila, též vejše na listu 63. zapsáno. Téhož léta 31. Octobris Jan Dannel Benátský přijat za písaře mladšího radního v městě Boleslava Mladého; potom se tu oženil a osadil, v té povinnosti 6 let do smrti trval. Téhož léta 29. Novembris umřela Dorota Mimonská, manželka pana Kryštofa Mimonského, tehdáž primátora města Bo- leslava Mladého, matrona počestná, šlechetná a pobožná. Na- zejtří náležitě na pohřební zahradě při témž městě pohřbena. Léta 1615. 16. Julii umřel Symeon Strenický, spoluradní, někdy i primas mladoboleslavský, stařec šlechetný; a nazejtří po- čestně pohřben. Zůstavil po sobě dva syny, Václava a Matyáše, oba rozdílným časem radní pány a dva řemeslníky, Jana pernikáře a Mikoláše mydláře. Všichni brzo v krátkém čase pomřeli. Léta 1616. v neděli po památce svatých Třech králův, 144. 10. dne měsíce ledna, nejjasnější arcikněžna Anna, uherská a říšská královna, manželka J. M. císaře Matyáše, na hradě pražském v přítomnosti pána svého císaře a jiných knížat, hrabat a pánův množství velikého na království české korunována s velikou slávou a obzvláštním aparátem nevídaným. Téhož léta 24. Augusti umřel Andreas Crantzius Gottensis, medicus et phicicus Neoboleslaviensis343, člověk ještě mladý, snad českému povětří nezvyklý; pohřben u svatého Jana v kostelíku na Novém městě mladoboleslavském344. Léta 1617. v měsíci červnu před novým obilím veliká Draho. drahota býti počínala, zvláště na obilí, kteréž se draze prodávalo: žito a pšenice pražské míry po 4 kopách 15 gr. m., oves po 2 ko- pách 30 gr. m. i dráže bylo. Znamení hněvu božího ukazovalo Symeon Stre- nický umřel. Anna, krá- lovna česká, korunována. Jan Dannel písař radní. Dorota Mimonská. Andreas Crantzius. 108
administrátor manína, administrátor konsistoře pražské podobojí přijímajících, umřel. farář Matky Boží před Tejnem; pohřben slavně v kostele tom, při kterémž farářem zůstával; administrátorem byl 5 let. Téhož léta v pondělí po svatém Matouši [22. září] stala Smlouva se smlouva přátelská mezi panem hrabětem z Hollachu342 a paní o zámek s P. Evou hrabinkou, manželkou jeho s jedné a obcí mladoboleslav- hrabětem skou s strany druhé, o zámek mladoboleslavský s jeho příslušen- z Hollachu. stvím, aby ho pan hrabě a paní hrabinka do smrti jejich užívali, opravovati dali. O tom jest obšírněji poznamenáno vejše na listu 62. i jak jest paní hrabinka toho zámku s jeho příslušenstvím proti odvedení jí 1000 kop gr. čes. dokami zemskými postoupila, též vejše na listu 63. zapsáno. Téhož léta 31. Octobris Jan Dannel Benátský přijat za písaře mladšího radního v městě Boleslava Mladého; potom se tu oženil a osadil, v té povinnosti 6 let do smrti trval. Téhož léta 29. Novembris umřela Dorota Mimonská, manželka pana Kryštofa Mimonského, tehdáž primátora města Bo- leslava Mladého, matrona počestná, šlechetná a pobožná. Na- zejtří náležitě na pohřební zahradě při témž městě pohřbena. Léta 1615. 16. Julii umřel Symeon Strenický, spoluradní, někdy i primas mladoboleslavský, stařec šlechetný; a nazejtří po- čestně pohřben. Zůstavil po sobě dva syny, Václava a Matyáše, oba rozdílným časem radní pány a dva řemeslníky, Jana pernikáře a Mikoláše mydláře. Všichni brzo v krátkém čase pomřeli. Léta 1616. v neděli po památce svatých Třech králův, 144. 10. dne měsíce ledna, nejjasnější arcikněžna Anna, uherská a říšská královna, manželka J. M. císaře Matyáše, na hradě pražském v přítomnosti pána svého císaře a jiných knížat, hrabat a pánův množství velikého na království české korunována s velikou slávou a obzvláštním aparátem nevídaným. Téhož léta 24. Augusti umřel Andreas Crantzius Gottensis, medicus et phicicus Neoboleslaviensis343, člověk ještě mladý, snad českému povětří nezvyklý; pohřben u svatého Jana v kostelíku na Novém městě mladoboleslavském344. Léta 1617. v měsíci červnu před novým obilím veliká Draho. drahota býti počínala, zvláště na obilí, kteréž se draze prodávalo: žito a pšenice pražské míry po 4 kopách 15 gr. m., oves po 2 ko- pách 30 gr. m. i dráže bylo. Znamení hněvu božího ukazovalo Symeon Stre- nický umřel. Anna, krá- lovna česká, korunována. Jan Dannel písař radní. Dorota Mimonská. Andreas Crantzius. 108
Strana 109
146. a předzvěstovalo, nebo veliká nedověra v lidu býti počínala. Ani J. M. C.á, jakožto král český nesměl se Čechům dověřovati, aby sobě mimo vůli jeho krále jiného, kromě z domu rakouského ne- volili. Pročež za živobytí svého k tomu povolil a k stavům krá- lovství českého se přimlouval, aby za čekance volili nejjasnějšího arciknížete Ferdinanda Tyrolského345. Jak se to volení dálo, i po- tom na jisté reversy korunování bylo, kdo toho přítomni byli, a kam ty věci dále patří, soudili, mnoho o tom rozprávěli říkajíce, že skutek a skončení to vše ukáže a čas růží přinese. Předpo- vědění to nechybilo. Téhož léta 9. Octobris král volený a korunovaný Fer- 145. dinand II., arcikníže rakouské navracoval se skrze Lužice aneb Šestiměsta z Slezska do země české, jel od Bělí skrze město Bo- leslav Mladý, kdež na zámku přes noc s přednějšími svými dvo- řany zůstal, ale jiná čeládka v městě ložírová na] byla. Nepříliš hlučně byl traktýrován; paní hrabinka z Hollachu doma na zámku nebyla a obec mladoboleslavská, čím tak vzácného potentáta a vrchnost svou ctíti, téměř neměla. Přivítán prostě latinskou řečí od písaře městského předního m. Jiříka Bydžovského. Raníčko brzo na Brandejs odjel a do Prahy se obrátil. VIVe FerDInanDe seCVnDe. Téhož léta v pátek po Všech svatých [3. listopadu] jmé- Instrukcí rychtářům nem J. M. C.«, jakožto krále českého, vyšla instrukcí z kanceláře císařským. české dvorské rychtářům císařským pražským v 29 rozdílných V Apologii artikulích; mezi jinými v artikuli 25 a 26 se poroučí, aby ti rych- české No 47. tářové s pilností vyhledávali, kdo kterého špitálu neb záduší fun- Podobná instrukcí dátorem byl, jaká nadání k němu náležejí, kterak a kam to se v I. 1608 vide obrací, a jaké důchody nyní ještě při nich se nacházejí, k koste- Apologiam lům a oltářům v nich jaké nadání jsou, jaké fundací toho a od Bohemicam koho pošly, aby se na to vyptali a vezma vejpis hodnověrný N. 24. zprávu dostatečnou o tom na kancelář českou podali. K čemu a níže na takové instrukcí směřovaly a čím původem pocházely, někteří z pod- listu 218. obojích měšťané toho se domakali a o to zasazovati chtěli, ale vyšší stavové, když majestátem o náboženství opatření dostali, o třetí stav nemnoho dbali; jim žádný v to vkračovati a zhajo- vati nemohl a nesměl, nežli o města a jejich záduší běžeti chtělo, ta jim na překážce byla, a skrze ně něco nového začíti se po- chtívalo. Arcikníže Ferdinand volen za krále českého. Král Ferdi- nand 2. skrze Boleslav jel. 109
146. a předzvěstovalo, nebo veliká nedověra v lidu býti počínala. Ani J. M. C.á, jakožto král český nesměl se Čechům dověřovati, aby sobě mimo vůli jeho krále jiného, kromě z domu rakouského ne- volili. Pročež za živobytí svého k tomu povolil a k stavům krá- lovství českého se přimlouval, aby za čekance volili nejjasnějšího arciknížete Ferdinanda Tyrolského345. Jak se to volení dálo, i po- tom na jisté reversy korunování bylo, kdo toho přítomni byli, a kam ty věci dále patří, soudili, mnoho o tom rozprávěli říkajíce, že skutek a skončení to vše ukáže a čas růží přinese. Předpo- vědění to nechybilo. Téhož léta 9. Octobris král volený a korunovaný Fer- 145. dinand II., arcikníže rakouské navracoval se skrze Lužice aneb Šestiměsta z Slezska do země české, jel od Bělí skrze město Bo- leslav Mladý, kdež na zámku přes noc s přednějšími svými dvo- řany zůstal, ale jiná čeládka v městě ložírová na] byla. Nepříliš hlučně byl traktýrován; paní hrabinka z Hollachu doma na zámku nebyla a obec mladoboleslavská, čím tak vzácného potentáta a vrchnost svou ctíti, téměř neměla. Přivítán prostě latinskou řečí od písaře městského předního m. Jiříka Bydžovského. Raníčko brzo na Brandejs odjel a do Prahy se obrátil. VIVe FerDInanDe seCVnDe. Téhož léta v pátek po Všech svatých [3. listopadu] jmé- Instrukcí rychtářům nem J. M. C.«, jakožto krále českého, vyšla instrukcí z kanceláře císařským. české dvorské rychtářům císařským pražským v 29 rozdílných V Apologii artikulích; mezi jinými v artikuli 25 a 26 se poroučí, aby ti rych- české No 47. tářové s pilností vyhledávali, kdo kterého špitálu neb záduší fun- Podobná instrukcí dátorem byl, jaká nadání k němu náležejí, kterak a kam to se v I. 1608 vide obrací, a jaké důchody nyní ještě při nich se nacházejí, k koste- Apologiam lům a oltářům v nich jaké nadání jsou, jaké fundací toho a od Bohemicam koho pošly, aby se na to vyptali a vezma vejpis hodnověrný N. 24. zprávu dostatečnou o tom na kancelář českou podali. K čemu a níže na takové instrukcí směřovaly a čím původem pocházely, někteří z pod- listu 218. obojích měšťané toho se domakali a o to zasazovati chtěli, ale vyšší stavové, když majestátem o náboženství opatření dostali, o třetí stav nemnoho dbali; jim žádný v to vkračovati a zhajo- vati nemohl a nesměl, nežli o města a jejich záduší běžeti chtělo, ta jim na překážce byla, a skrze ně něco nového začíti se po- chtívalo. Arcikníže Ferdinand volen za krále českého. Král Ferdi- nand 2. skrze Boleslav jel. 109
Strana 110
Císařské o tom poru- čení, viz v Apologii české No 133. Podobná omluva osadních též kaplí v Apo- logii sub No 47. V létu 1618. ve čtvrtek po neděli Judica, 5. Aprilis, ně- Pražané kteří Pražané staroměští chtíce se někomu zalíbiti a připochlebiti staroměští podali suplikací na kancelář českou, stěžujíce sobě do rektora žalují na a mistrův koleje C. Karla 4., že bez vědomosti a povolení úřadů kolegiáty 347 jejich po smrti Matyáše Cyra346 proti fundací Jana Milhejma pro betlém- kaplí Betlémské jiného predikátora do též kaplí uvedli, na jejich ský kostel. napomínání nedbali, do rozeznání 48 o túž věc náležitého neče- kali prosíce, aby jim ta kapla zpečetěna byla, dokudž by vedle též fundací predikátor podobojí, pořádně obraný, dosazen nebyl. Císař Matyáš tu suplikací Staroměstských místodržícím království českého odeslati a poručiti ráčil, aby rektora a mistry koleje Ve- liké přidrželi, aby se vedle fundací dotčené zachovali a spolu s Pražany staroměstskými faráře do též kaplí Betlémské pořádně obrali; pakli by z toho nějací odporové pocházeti chtěli, aby tu kaplu zapečetiti dali a tomu v nově nepořádně uvedenému fa- ráři, aby té kaplí prázen byl, poručili a do rozeznání té věci aby strany k sobě pokojně se chovati hleděly. Datum v Vídni ve středu po Vzkříšení Krista Pána léta 1618. 18. Aprilis. Rektor a mistři koleje C. Karla 4. majíce sobě tu suplikací Staroměstských pro- 147. Zpráva ko- půjčenou zprávu svou proti ní dali: že tomu odpírají, aby jaký odpor legiátův mezi Pražany staroměstskými a předky jejich kdy o dosazování pre- o kaplu dikátora do též kaplí Betlémské bývati měly[!] a oni že sou se Betlémskou, nic proti též fundací nedočinili350, nežli že se chtějí vedle ní cho- v Apologii No 133. vati a faráře dosaditi. Ale na rathaus za Pražany staroměstskými pocházeti že povinni nejsou, nebo toho ta fundací neukazuje. V knihách akademických to se dostatečně zapsané nachází, ja- kým způsobem to se předešle řídívalo; z té fundací že se vyvésti dáti nemohou. Zatím v též kaple, že není žádný nový predikátor uveden nežli K. Jan Cyrillus, jeden assessor konsistoře pražské podobojí, kterýž předešlého predikátora též kaplí pomocníkem byl; ten tam svého bytu nemá, toliko, dokudž jiný volen a do- sazen nebude, zatím služby vykonává. Žádajíce, aby táž kapla Betlémská bez pořádného rozeznání k samé žádosti Pražanův sta- roměstských pečetěna nebyla; oni že se chtějí vedle fundací za- chovati dožádajíce se purgmistra Starého města pražského, v ko- leji predikátora do též kaplí Betlémské voliti a dosaditi, aby se Více o těch za ně k J. M. C. přímluva stala, aby tomu, že by tu něco proti věcech fundací činiti měli, místa dávána nebyla, nýbrž aby v své spra- 110
Císařské o tom poru- čení, viz v Apologii české No 133. Podobná omluva osadních též kaplí v Apo- logii sub No 47. V létu 1618. ve čtvrtek po neděli Judica, 5. Aprilis, ně- Pražané kteří Pražané staroměští chtíce se někomu zalíbiti a připochlebiti staroměští podali suplikací na kancelář českou, stěžujíce sobě do rektora žalují na a mistrův koleje C. Karla 4., že bez vědomosti a povolení úřadů kolegiáty 347 jejich po smrti Matyáše Cyra346 proti fundací Jana Milhejma pro betlém- kaplí Betlémské jiného predikátora do též kaplí uvedli, na jejich ský kostel. napomínání nedbali, do rozeznání 48 o túž věc náležitého neče- kali prosíce, aby jim ta kapla zpečetěna byla, dokudž by vedle též fundací predikátor podobojí, pořádně obraný, dosazen nebyl. Císař Matyáš tu suplikací Staroměstských místodržícím království českého odeslati a poručiti ráčil, aby rektora a mistry koleje Ve- liké přidrželi, aby se vedle fundací dotčené zachovali a spolu s Pražany staroměstskými faráře do též kaplí Betlémské pořádně obrali; pakli by z toho nějací odporové pocházeti chtěli, aby tu kaplu zapečetiti dali a tomu v nově nepořádně uvedenému fa- ráři, aby té kaplí prázen byl, poručili a do rozeznání té věci aby strany k sobě pokojně se chovati hleděly. Datum v Vídni ve středu po Vzkříšení Krista Pána léta 1618. 18. Aprilis. Rektor a mistři koleje C. Karla 4. majíce sobě tu suplikací Staroměstských pro- 147. Zpráva ko- půjčenou zprávu svou proti ní dali: že tomu odpírají, aby jaký odpor legiátův mezi Pražany staroměstskými a předky jejich kdy o dosazování pre- o kaplu dikátora do též kaplí Betlémské bývati měly[!] a oni že sou se Betlémskou, nic proti též fundací nedočinili350, nežli že se chtějí vedle ní cho- v Apologii No 133. vati a faráře dosaditi. Ale na rathaus za Pražany staroměstskými pocházeti že povinni nejsou, nebo toho ta fundací neukazuje. V knihách akademických to se dostatečně zapsané nachází, ja- kým způsobem to se předešle řídívalo; z té fundací že se vyvésti dáti nemohou. Zatím v též kaple, že není žádný nový predikátor uveden nežli K. Jan Cyrillus, jeden assessor konsistoře pražské podobojí, kterýž předešlého predikátora též kaplí pomocníkem byl; ten tam svého bytu nemá, toliko, dokudž jiný volen a do- sazen nebude, zatím služby vykonává. Žádajíce, aby táž kapla Betlémská bez pořádného rozeznání k samé žádosti Pražanův sta- roměstských pečetěna nebyla; oni že se chtějí vedle fundací za- chovati dožádajíce se purgmistra Starého města pražského, v ko- leji predikátora do též kaplí Betlémské voliti a dosaditi, aby se Více o těch za ně k J. M. C. přímluva stala, aby tomu, že by tu něco proti věcech fundací činiti měli, místa dávána nebyla, nýbrž aby v své spra- 110
Strana 111
148. 149. vedlivé věci ochráněni byli a z posesí kolatury“51 své vyvozováni v Apologii sub No 133. nebyli. Datum 5. Maii A 1618. Léta 1618. v pondělí po neděli Jubilate, 7. Maii v městě Boleslava Mladého ouřad konšelský skrze pana hofrychtýře Ma- tesa Prekle z Pruksdorfu, s písařem komorním, Samuelem Nym- burským, obnoven, právě nevčas před tím neštěstím ohavné rebelie české, ježto před tím za 6 let obnoven nebyl. Málo před obnovou panu podkomořímu za ta léta předešlá, ježto úřadu neobnovoval, že mu po jeho vůli od obnovy platiti nechtěli, nebo o tom jistou resolucí, co se od té obnovy dávati mělo, vyměřeno měli, ale on sobě na to z kanceláře české reces sjednal, že mu za to semel pro semper32 600 kop míš. nyní dáti museli; jakž o tom obšírněji vejš na listu 60. 61. zapsáno stojí. Při této obnově voleny osoby do rady tyto: M. Jiří Bydžovský, z písaře radního předního primasem učiněn, Kryštof Mimonský, Mikoláš Milčinský, Symeon Trunsa, Václav Strenický, Jakub Hubáček, Václav Jacek, Adam Svoboda kovář, Adam Vrkoslav, Jonáš Vodňanský, Jan Kopecký, Adam Kayl. Písař radní přední zvolen Daniel Myconius, druhý předešlý, mladší Jan Dannel Benátský zůstaven. Téhož léta při témž času veliké zjitření mezi stavy krá- lovství českého bylo a k dalším nevolem a různicím se směřovalo, jedni druhé v rozličné podezření brali, zvláště podobojí stranu podjednou i nejvyšší úředníky a soudce zemské, pročež se k ni- čemu dobrému nesměřovalo. Nebo: téhož léta 1618. 23. Maii, v středu před památkou Božího Stavové království vstoupení, stavové království českého podobojí pravili, že nemohou českého žádné ochrany a nápravy od místodržících v království českém podobojí dosáhnouti, ani od J. M. C. krále českého, kterýž jako v nena- neuměle své dálosti jejich z země vyjel, jim volné audiencí pro zhajování od- pretensí obhajovati porníkův jejich33 dávati nechtěl i na zámku brandejském při chtěli. odjezdu J. M. žádného opatření se dovolati a dosáhnouti, ani toho, kdo jest k tomu nějakému těžkému, na veliké nebezpečenství stavův podobojích od J. M. C. z města Vídně vyšlému ku pánům místo- držícím psaní radil, ani kdo je tak při J.° M. C. těžce a nevinně donáší a těch všech nevolí a soužení původem jest, se doptati nemohli. Pročež způsobem neslýchaným a prve nebývalým u ve- likém počtu s čeládkou svou na hrad pražský se shromáždili, na kanceláři české rad J. M. C. českých tam tehdáž shromážděných Obnovení úřadu kon- šelského v městě Mla- dé Boleslavi. 25. primas. 111
148. 149. vedlivé věci ochráněni byli a z posesí kolatury“51 své vyvozováni v Apologii sub No 133. nebyli. Datum 5. Maii A 1618. Léta 1618. v pondělí po neděli Jubilate, 7. Maii v městě Boleslava Mladého ouřad konšelský skrze pana hofrychtýře Ma- tesa Prekle z Pruksdorfu, s písařem komorním, Samuelem Nym- burským, obnoven, právě nevčas před tím neštěstím ohavné rebelie české, ježto před tím za 6 let obnoven nebyl. Málo před obnovou panu podkomořímu za ta léta předešlá, ježto úřadu neobnovoval, že mu po jeho vůli od obnovy platiti nechtěli, nebo o tom jistou resolucí, co se od té obnovy dávati mělo, vyměřeno měli, ale on sobě na to z kanceláře české reces sjednal, že mu za to semel pro semper32 600 kop míš. nyní dáti museli; jakž o tom obšírněji vejš na listu 60. 61. zapsáno stojí. Při této obnově voleny osoby do rady tyto: M. Jiří Bydžovský, z písaře radního předního primasem učiněn, Kryštof Mimonský, Mikoláš Milčinský, Symeon Trunsa, Václav Strenický, Jakub Hubáček, Václav Jacek, Adam Svoboda kovář, Adam Vrkoslav, Jonáš Vodňanský, Jan Kopecký, Adam Kayl. Písař radní přední zvolen Daniel Myconius, druhý předešlý, mladší Jan Dannel Benátský zůstaven. Téhož léta při témž času veliké zjitření mezi stavy krá- lovství českého bylo a k dalším nevolem a různicím se směřovalo, jedni druhé v rozličné podezření brali, zvláště podobojí stranu podjednou i nejvyšší úředníky a soudce zemské, pročež se k ni- čemu dobrému nesměřovalo. Nebo: téhož léta 1618. 23. Maii, v středu před památkou Božího Stavové království vstoupení, stavové království českého podobojí pravili, že nemohou českého žádné ochrany a nápravy od místodržících v království českém podobojí dosáhnouti, ani od J. M. C. krále českého, kterýž jako v nena- neuměle své dálosti jejich z země vyjel, jim volné audiencí pro zhajování od- pretensí obhajovati porníkův jejich33 dávati nechtěl i na zámku brandejském při chtěli. odjezdu J. M. žádného opatření se dovolati a dosáhnouti, ani toho, kdo jest k tomu nějakému těžkému, na veliké nebezpečenství stavův podobojích od J. M. C. z města Vídně vyšlému ku pánům místo- držícím psaní radil, ani kdo je tak při J.° M. C. těžce a nevinně donáší a těch všech nevolí a soužení původem jest, se doptati nemohli. Pročež způsobem neslýchaným a prve nebývalým u ve- likém počtu s čeládkou svou na hrad pražský se shromáždili, na kanceláři české rad J. M. C. českých tam tehdáž shromážděných Obnovení úřadu kon- šelského v městě Mla- dé Boleslavi. 25. primas. 111
Strana 112
Místodržící některé vše- tečně s okna vyházeli. Léta 1618. Pan Jaroslav z Martinic, Filip Fabricius ujeli. P. Vilém Slavata reversírovati se musel. přísně se na ty věci, tuto vejš oznámené, doptávali a in furore neušetřeně354 v těch místech někteří všetečně a nenáležitě sobě počínali, až i na místodržící J. M. C., jakožto krále českého přední osoby sáhli; pana purkrabího nejvyššího355 přívětivějšími slovy spo- kojili, z kanceláře české jinam vyvedli, zatím tři osoby, pana Viléma Slavatu z Chlumu a z Košumberka, nejvyššího sudího dvorského,356 druhého pana Jaroslava z Martinic, J. M. C. v krá- lovství českém dvoru maršálka37 a Filipa Fabriciusa, sekretáře kanceláře české, ze světnice též kanceláře dolů s okna do příkopu hradu pražského shodili. Podivná boží ochrana byla, že jest žádný z nich s takové výšky mnoho loket nezahynul. Z toho pošel znamenitý tumult358, zvláště v obecním lidu podobojích, lidu pro- stého, chasy nezkrocené. Kdyby boží předně ochrany a opatrnosti přednějších nebylo, že jsou je časně upokojili, kdo ví, kde by se ta věc stavila, a snad i na nevinných duchovních lidech i na ži- dech způsobem zlým předešlým svezla, že by při tom vinní i ne- vinní utrpěti museli. Z toho nastal veliký strach všechněm, zvláště podjednou, takže běžel každý, kde kdo věděl se schovati. Však dal Bůh, že se tu in furia jejich nic horšího nestalo a nějaká lázeň krvavá nezačala. Ale veliká a neslýchaná věc se provedla, z čehož i nejzpozdilejší souditi mohl, že z toho nic dobrého nepojde. Tak se tu hrozná nebývalá a neslýchaná věc stala, že mnozí z toho soudili, že ten majestát na svobodné náboženství provozování Čechům daný musí krví lidskou potvrzen a skropen býti. Čehož nebohá země česká po mnohá léta pořád zlým zažila. Po upoko- jení na díle těch věcí a lidu obecného pan Jaroslav z Martinic a Filip Fabricius, způsobem ne všechněm vědomým, ven z země české se dostali a odjeli. Ale pan Vilém Slavata, nemocný v domu 359 svém na Malé Straně na stupních k hradu pražskému zůstával," aby ubezpečenější před tou furií býti mohl, jistý revers stavům podobojí od sebe dáti musel a dosti k odporným a nesnesitelným vejminkám v něm obsaženým přistoupil, že se té křivdy, vyhoze- ním tím sobě učiněné, vymstívati nebude a proti stavům podobojí ani proti tomu majestátu jim danému býti nechce, i k jiným punktům od něho žádaným přistoupil, k tomu reversu pečeť svou i paní jeho na svědomí přitiskli a rukama svýma podepsali. Jehož datum na hradě pražském v pondělí po památce Vstoupení Krista Pána v nebe [28. května], léta 1618. Před tím a při tomto času divné 150. 151. 112
Místodržící některé vše- tečně s okna vyházeli. Léta 1618. Pan Jaroslav z Martinic, Filip Fabricius ujeli. P. Vilém Slavata reversírovati se musel. přísně se na ty věci, tuto vejš oznámené, doptávali a in furore neušetřeně354 v těch místech někteří všetečně a nenáležitě sobě počínali, až i na místodržící J. M. C., jakožto krále českého přední osoby sáhli; pana purkrabího nejvyššího355 přívětivějšími slovy spo- kojili, z kanceláře české jinam vyvedli, zatím tři osoby, pana Viléma Slavatu z Chlumu a z Košumberka, nejvyššího sudího dvorského,356 druhého pana Jaroslava z Martinic, J. M. C. v krá- lovství českém dvoru maršálka37 a Filipa Fabriciusa, sekretáře kanceláře české, ze světnice též kanceláře dolů s okna do příkopu hradu pražského shodili. Podivná boží ochrana byla, že jest žádný z nich s takové výšky mnoho loket nezahynul. Z toho pošel znamenitý tumult358, zvláště v obecním lidu podobojích, lidu pro- stého, chasy nezkrocené. Kdyby boží předně ochrany a opatrnosti přednějších nebylo, že jsou je časně upokojili, kdo ví, kde by se ta věc stavila, a snad i na nevinných duchovních lidech i na ži- dech způsobem zlým předešlým svezla, že by při tom vinní i ne- vinní utrpěti museli. Z toho nastal veliký strach všechněm, zvláště podjednou, takže běžel každý, kde kdo věděl se schovati. Však dal Bůh, že se tu in furia jejich nic horšího nestalo a nějaká lázeň krvavá nezačala. Ale veliká a neslýchaná věc se provedla, z čehož i nejzpozdilejší souditi mohl, že z toho nic dobrého nepojde. Tak se tu hrozná nebývalá a neslýchaná věc stala, že mnozí z toho soudili, že ten majestát na svobodné náboženství provozování Čechům daný musí krví lidskou potvrzen a skropen býti. Čehož nebohá země česká po mnohá léta pořád zlým zažila. Po upoko- jení na díle těch věcí a lidu obecného pan Jaroslav z Martinic a Filip Fabricius, způsobem ne všechněm vědomým, ven z země české se dostali a odjeli. Ale pan Vilém Slavata, nemocný v domu 359 svém na Malé Straně na stupních k hradu pražskému zůstával," aby ubezpečenější před tou furií býti mohl, jistý revers stavům podobojí od sebe dáti musel a dosti k odporným a nesnesitelným vejminkám v něm obsaženým přistoupil, že se té křivdy, vyhoze- ním tím sobě učiněné, vymstívati nebude a proti stavům podobojí ani proti tomu majestátu jim danému býti nechce, i k jiným punktům od něho žádaným přistoupil, k tomu reversu pečeť svou i paní jeho na svědomí přitiskli a rukama svýma podepsali. Jehož datum na hradě pražském v pondělí po památce Vstoupení Krista Pána v nebe [28. května], léta 1618. Před tím a při tomto času divné 150. 151. 112
Strana 113
152. věci a nebývalé proměny, ne všechněm vědomé se dály, čemuž se svět podiviti i podívati může; na díle se toho nacházelo pozna- menáno v Apologii českých tehdáž od stavův podobojích k vyti- 60 štění daných a vůbec publicírovaných30[!]. Téhož léta 1618. v pátek po památce Vstoupení Krista Defensí od stavův Pána v nebe [25. května], stavové království českého podobojí, podobojích na hradě pražském shromáždění, nařídili artikul sněmovní o de- nařízena. fensí pro obhajování náboženství podobojích. 1. Nejprve vejpravu, podle šacuňku poslednějšího v létu 1596. stalou, dvojnásobní, a byla-li by potřeba i veřejnou hotovost. 2. Nařídili nejvyššího generál - leitenanta Henricha Matesa hrabě z Turnu, nejvyššího generál- maršálka Leonarda Kolona z Felsu, nejvyššího generál - vachmistra Jana z Bubna, nejvyššího kvartír- mistra Pavla Kaplíře etc. 3. Kontribucí, sněmem léta 1615. svolenou, aby anticipando361 odvozovali k důležité potřebě nejvyšším berníkům zvoleným. 4. Nařízeni a voleni direktorové, totiž správcové a rady zem- Direktorové zejména ské, z každého stavu podobojích deset osob: z stavu panského: volení: 1. Bohuchval Berka z Dubé a z Lipého. 2. Vilém starší z Lobkovic. Z stavu 3. Pavel z Říčan. 4. Petr z Švamberka. 5. Václav Vilém z Rou- panského, pova. 6. Joachym Ondřej Šlik z Holejce, hrabě z Pasaunu a z Lokte. 7. Václav Budovec z Budova a na Hradišti. 8. Jan Albín Šlik z Holejce, hrabě z Pasaunu a z Lokte. 9. Vilém ze Vchynic a z Te- tova. 10. Jan Albrecht z Smiřic. Z stavu rytířského: 1. Kašpar Kaplíř z Sulevic. 2. Prokop rytířského, [psáno Prorok] Dvořecký z Olbramovic. 3. Voldřich Gerštorf z Gerštorfu a z Malšvic. 4. Fridrich z Bílé aneb Kryštof Fictum z Fictum. 5. Bohuslav z Michalovic. 6. Jindřich Ota z Losu. 7. Albrecht Pfefrkorn z Ottopachu. 8. Humprecht362 Černín z Chuděnic. 9. Šťastný Václav Pětipeský z Chýš a z Egrberku. 63 10. Jan Miller z Milhausu" Z stavu městského: 1. Martin Fruvain z Podolí. 2. Jan Theodor městského. Sixt z Ottršdorfu. 3. Daniel Škréta Šotnovský z Závořic. 4. Jan Oršinovský z Fiřtfeldu. 5. Mistr Valentin Kochan z Prachové. 6. Tobiáš Štefek z Koloděj. 7. Václav Písecký z Granychfeldu. 8. Krystof Khobr z Kobršperku. 9. Jan Šultys z Felsdorfu. 10. Ma- ximilián Hošťálek z Javořic. 153. 113
152. věci a nebývalé proměny, ne všechněm vědomé se dály, čemuž se svět podiviti i podívati může; na díle se toho nacházelo pozna- menáno v Apologii českých tehdáž od stavův podobojích k vyti- 60 štění daných a vůbec publicírovaných30[!]. Téhož léta 1618. v pátek po památce Vstoupení Krista Defensí od stavův Pána v nebe [25. května], stavové království českého podobojí, podobojích na hradě pražském shromáždění, nařídili artikul sněmovní o de- nařízena. fensí pro obhajování náboženství podobojích. 1. Nejprve vejpravu, podle šacuňku poslednějšího v létu 1596. stalou, dvojnásobní, a byla-li by potřeba i veřejnou hotovost. 2. Nařídili nejvyššího generál - leitenanta Henricha Matesa hrabě z Turnu, nejvyššího generál- maršálka Leonarda Kolona z Felsu, nejvyššího generál - vachmistra Jana z Bubna, nejvyššího kvartír- mistra Pavla Kaplíře etc. 3. Kontribucí, sněmem léta 1615. svolenou, aby anticipando361 odvozovali k důležité potřebě nejvyšším berníkům zvoleným. 4. Nařízeni a voleni direktorové, totiž správcové a rady zem- Direktorové zejména ské, z každého stavu podobojích deset osob: z stavu panského: volení: 1. Bohuchval Berka z Dubé a z Lipého. 2. Vilém starší z Lobkovic. Z stavu 3. Pavel z Říčan. 4. Petr z Švamberka. 5. Václav Vilém z Rou- panského, pova. 6. Joachym Ondřej Šlik z Holejce, hrabě z Pasaunu a z Lokte. 7. Václav Budovec z Budova a na Hradišti. 8. Jan Albín Šlik z Holejce, hrabě z Pasaunu a z Lokte. 9. Vilém ze Vchynic a z Te- tova. 10. Jan Albrecht z Smiřic. Z stavu rytířského: 1. Kašpar Kaplíř z Sulevic. 2. Prokop rytířského, [psáno Prorok] Dvořecký z Olbramovic. 3. Voldřich Gerštorf z Gerštorfu a z Malšvic. 4. Fridrich z Bílé aneb Kryštof Fictum z Fictum. 5. Bohuslav z Michalovic. 6. Jindřich Ota z Losu. 7. Albrecht Pfefrkorn z Ottopachu. 8. Humprecht362 Černín z Chuděnic. 9. Šťastný Václav Pětipeský z Chýš a z Egrberku. 63 10. Jan Miller z Milhausu" Z stavu městského: 1. Martin Fruvain z Podolí. 2. Jan Theodor městského. Sixt z Ottršdorfu. 3. Daniel Škréta Šotnovský z Závořic. 4. Jan Oršinovský z Fiřtfeldu. 5. Mistr Valentin Kochan z Prachové. 6. Tobiáš Štefek z Koloděj. 7. Václav Písecký z Granychfeldu. 8. Krystof Khobr z Kobršperku. 9. Jan Šultys z Felsdorfu. 10. Ma- ximilián Hošťálek z Javořic. 153. 113
Strana 114
Apologie první. Jesuiti vypověděni z Čech. Patent stavův na Jesuity z Čech vypověděný. Týmž direktorům od obce stavův království českého moc dána všeliké potřeby zemské spravovati, při kurfiřštích, knížatech a stavích říše pomoci a potřebných věcí žádati a jednati, nepo- slušné a odporné trestati. Na vychování každému z nich na měsíc: pánu 160 kop míš., rytíři 140 kop m., měšťanu 55 kop míš. vy- měřeno. Do roka by přišlo za 12 měsícův 42600 kop m. a za jeden měsíc 3550 kop míš. Při té defensí také „Apologie“, totiž osvědčení stavův podobojích, knížka česká in 4., z kterých příčin jsou tu jistou defensí a hotovost naříditi museli, vydána a vytištěna byla. Tam se toho obšírněji, kdo žádostiv jest, jako i v druhé apologii po- divných věcí dočísti může. Téhož léta 1618. 1. Junii direktorové, správcové a rady zemské království českého jistým dekretem poručili rektorovi, bratřím i vší koleji svatého Klimenta Societatis Jesu oznámiti ob- šírně etc., že je i všecky Jesuity z tohoto království českého nyní i na časy budoucí vypovídají a poroučejí, aby se do téhodne nejdéle z tohoto království jinam pokojně odebrali i jiným svým tovaryšům o tom znáti dali. Nestane-li se toho po projiti toho času, co jim zlého z toho přijde, aby sobě vinu přičítali. To jejich 154. vypovědění že brzo skrz otevřené patenty publikováno býti má. Jiné osoby řeholní náboženství římského v klášteřích svých zůstá- vati a pokojně se chovati mohou a mají, na něž se tento dekret. než na samé Jesuity, nevztahuje. Actum in consilio“64 na hradě pražském 1. dne měsíce června 1618. Téhož léta 1618. 9. Junii patent obšírný stavův pod- obojích království českého vydán byl proti Jesuitům, v království českém zůstávajícím, kterýmž velice potupně se hanějí, v znamenité podezřelosti dávají, hrozné a k víře nepodobné věci na ně sčí- tají etc.; pro pohoršení nevidělo se toho patentu psáti. Nicméně se z království českého ode všech míst na věčnost vypovídají, aby se pokojně odebrali a nikdy zas nenavracovali a žádným vymyšle- ným způsobem zas do země přijímáni nebyli. Jiné osoby řeholní náboženství římského v klášteřích pokojně se chovající zanechány, že se to na ně nevztahuje. Na potvrzení sekryty jistých osob stavův na místě jiných ti patentové zpečetěni. Stalo se na hradě pražském v sobotu po slavné památce seslání Ducha Svatého na apoštoly, 9. Junii léta 1618. 114
Apologie první. Jesuiti vypověděni z Čech. Patent stavův na Jesuity z Čech vypověděný. Týmž direktorům od obce stavův království českého moc dána všeliké potřeby zemské spravovati, při kurfiřštích, knížatech a stavích říše pomoci a potřebných věcí žádati a jednati, nepo- slušné a odporné trestati. Na vychování každému z nich na měsíc: pánu 160 kop míš., rytíři 140 kop m., měšťanu 55 kop míš. vy- měřeno. Do roka by přišlo za 12 měsícův 42600 kop m. a za jeden měsíc 3550 kop míš. Při té defensí také „Apologie“, totiž osvědčení stavův podobojích, knížka česká in 4., z kterých příčin jsou tu jistou defensí a hotovost naříditi museli, vydána a vytištěna byla. Tam se toho obšírněji, kdo žádostiv jest, jako i v druhé apologii po- divných věcí dočísti může. Téhož léta 1618. 1. Junii direktorové, správcové a rady zemské království českého jistým dekretem poručili rektorovi, bratřím i vší koleji svatého Klimenta Societatis Jesu oznámiti ob- šírně etc., že je i všecky Jesuity z tohoto království českého nyní i na časy budoucí vypovídají a poroučejí, aby se do téhodne nejdéle z tohoto království jinam pokojně odebrali i jiným svým tovaryšům o tom znáti dali. Nestane-li se toho po projiti toho času, co jim zlého z toho přijde, aby sobě vinu přičítali. To jejich 154. vypovědění že brzo skrz otevřené patenty publikováno býti má. Jiné osoby řeholní náboženství římského v klášteřích svých zůstá- vati a pokojně se chovati mohou a mají, na něž se tento dekret. než na samé Jesuity, nevztahuje. Actum in consilio“64 na hradě pražském 1. dne měsíce června 1618. Téhož léta 1618. 9. Junii patent obšírný stavův pod- obojích království českého vydán byl proti Jesuitům, v království českém zůstávajícím, kterýmž velice potupně se hanějí, v znamenité podezřelosti dávají, hrozné a k víře nepodobné věci na ně sčí- tají etc.; pro pohoršení nevidělo se toho patentu psáti. Nicméně se z království českého ode všech míst na věčnost vypovídají, aby se pokojně odebrali a nikdy zas nenavracovali a žádným vymyšle- ným způsobem zas do země přijímáni nebyli. Jiné osoby řeholní náboženství římského v klášteřích pokojně se chovající zanechány, že se to na ně nevztahuje. Na potvrzení sekryty jistých osob stavův na místě jiných ti patentové zpečetěni. Stalo se na hradě pražském v sobotu po slavné památce seslání Ducha Svatého na apoštoly, 9. Junii léta 1618. 114
Strana 115
155. 156. Téhož léta a měsíce, když jsou někteří stavům království Stavův českého podobojí přijímajícím tyto artikule jejich přečinění v tom podobojích přečinění zbouření přičítali a stížnosti tyto jim předkládali, totiž: že jsou artikulové. stavové podobojí: I. dva J. M. C.é místodržící s jedním sekretářem bez právního obžalování, vyslyšení a rozsouzení s okna vyhodili. II. že jsou vartu a stráž zámeckou sobě povinností zavázali. Novou správu a řád na zámku pražském nařídili. III. IV. Ostatní místodržící a soudce zemské v domích jejich vlast- ních arestýrovali. V. Schůzky a rady jim zapověděli. VI. Verbuňk lidu válečného sobě bezprostředně nařídili. VII. Co se jim dobře vidělo, nařizovali, poroučeli i zapovídali. VIII. Jezovity vypověděli a jich koleje zastaviti poručili. Zámku Karlštejna a jiných mnohých věcí o své újmě se IX. ujali. X. Žadného pozoru na psaní a patenty J. M. C. nedali. XI. Královská města některá s pohrůžkami neslýchanými k vzdání nutili. XII. Panství J. M. C. se ujali a mnohých mordův semotam se dopustili: Stavové podobojí království českého proti těmto arti- Rakušané se za Čechy kulům krátký a gruntovní odvod365 sepsaný vydali a jej v létu přimlouvali. 1618. vytisknouti a publikovati dali. Při tom spisu pokládá se dobré zdání stavův Hořeních Rakous na ty tehdejší království českého roztržitosti se vztahující, J.° M. C. z Lince 30. Julii téhož léta 1618. odeslané. A na též čtyr stavův Hořeních Rakous dobré mínění a zdání, království českého se dotýkající, od J. M. C. z Vídně 9. Julii téhož léta učiněná resolucí v témž spisu vy- tištěna. V tom čase v zemi české divná zbouření, zvláště v kraji plzeňském a bechyňském byly. Direktorové stavův o hotovost, mustruňky“66 a všelijaké potřeby válečné napomínali, před po- hrůžkami a nastávajícím nebezpečenstvím vystříhali, potřebné věci proti všelijakým nepřátelským vpádům nařizovali. To se vše dálo in mense Julio367. Mezi tím J. M. C.á z Vídně skrze patenty se ohlašovati ráčil, že lid svůj verbovaný do země české k spokojení té bouře a k ztrestání zpurných vypraviti chtíti ráčí. Na kteréž Psaní J. M. C.é do Čech. 115
155. 156. Téhož léta a měsíce, když jsou někteří stavům království Stavův českého podobojí přijímajícím tyto artikule jejich přečinění v tom podobojích přečinění zbouření přičítali a stížnosti tyto jim předkládali, totiž: že jsou artikulové. stavové podobojí: I. dva J. M. C.é místodržící s jedním sekretářem bez právního obžalování, vyslyšení a rozsouzení s okna vyhodili. II. že jsou vartu a stráž zámeckou sobě povinností zavázali. Novou správu a řád na zámku pražském nařídili. III. IV. Ostatní místodržící a soudce zemské v domích jejich vlast- ních arestýrovali. V. Schůzky a rady jim zapověděli. VI. Verbuňk lidu válečného sobě bezprostředně nařídili. VII. Co se jim dobře vidělo, nařizovali, poroučeli i zapovídali. VIII. Jezovity vypověděli a jich koleje zastaviti poručili. Zámku Karlštejna a jiných mnohých věcí o své újmě se IX. ujali. X. Žadného pozoru na psaní a patenty J. M. C. nedali. XI. Královská města některá s pohrůžkami neslýchanými k vzdání nutili. XII. Panství J. M. C. se ujali a mnohých mordův semotam se dopustili: Stavové podobojí království českého proti těmto arti- Rakušané se za Čechy kulům krátký a gruntovní odvod365 sepsaný vydali a jej v létu přimlouvali. 1618. vytisknouti a publikovati dali. Při tom spisu pokládá se dobré zdání stavův Hořeních Rakous na ty tehdejší království českého roztržitosti se vztahující, J.° M. C. z Lince 30. Julii téhož léta 1618. odeslané. A na též čtyr stavův Hořeních Rakous dobré mínění a zdání, království českého se dotýkající, od J. M. C. z Vídně 9. Julii téhož léta učiněná resolucí v témž spisu vy- tištěna. V tom čase v zemi české divná zbouření, zvláště v kraji plzeňském a bechyňském byly. Direktorové stavův o hotovost, mustruňky“66 a všelijaké potřeby válečné napomínali, před po- hrůžkami a nastávajícím nebezpečenstvím vystříhali, potřebné věci proti všelijakým nepřátelským vpádům nařizovali. To se vše dálo in mense Julio367. Mezi tím J. M. C.á z Vídně skrze patenty se ohlašovati ráčil, že lid svůj verbovaný do země české k spokojení té bouře a k ztrestání zpurných vypraviti chtíti ráčí. Na kteréž Psaní J. M. C.é do Čech. 115
Strana 116
Druhé pří- mluvy týchž kurfiřtův za Čechy. Kurfiřtové za Čechy se přimlouvají. Odpovědi direktorové dali šetrnou odpověď žádajíce pokorně, aby J. M. C." na ně od neráčil takového lidu na záhubu země české vypravovati a ne- direktorův. upřímným některým radám věřiti, že defensí od stavův království českého pro ochránění vlastní osoby J. M. C. předně, potom stavův, země české a náboženství jest upřímným míněním nařízena. Proti tomu J. M. C. odepsati ráčil, že se tím jeho nařízením věrným a pokojným poddaným žádného ublížení nestane, nežli nepokojné a zhoubce vlasti že ztrestati míní. Toho psaní datum z Vídně 9. Julii léta 1618. Direktorové poníženě proti tomu obšírně svou omluvu přednášeli a odvozovali, mírných prostředkův podávali, aby to J. M. C.á k srdci svému připustiti a k některým jinším prostředkům, kromě vojenské moci, přistoupiti, na jistou interpo- sicí368 pomejšleti, slavných kurfiřtův a knížat říšských se dožádati a těm neupřímným některým víry nepřikládati ráčil. Pokudž by co škodlivějšího z toho předsevzetí pošlo, Bohem a světem sobě osvědčujíce, že direktorové ani podobojí stavové tím vinni býti nemohou a nechtějí. Actum té omluvy 19. Julii léta 1618. Téhož léta 1618. a při témž času k žádosti stavův krá- 157. lovství českého podobojích učinili psaní J.° M. C. dva kurfiřtové, Fridrich falckrabě při Rejnu a Jan Jiří, kurfiřt saský, dvojí roz- dílné v jeden smysl, přimlouvajíce se a žádajíce, aby to pozdvižení, kteréž se v království českém původem některých zlých a škod- livých rad císařských stalo, zase k náležitému spokojení přive- deno býti mohlo a původové téhož pozdvižení ku příkladu a vej- straze jiným ztrestáni byli. Na kteréž psaní J. M. C.“ jim odpo- věď dáti ráčil, že to vše v brzkém času skrze vzácné komisaře, do království českého o túž věc vypravené, k spokojení přive- deno býti má. A když se toho nestalo, nýbrž s tím prodlévalo, kurfiřtové a jiná knížata říšská znovu J. M. C.é psali; datum v Hei- delberce a v Drážďanech 18. Augusti léta 1618. Poněvadž pod tím jednáním a prostředkováním369 lid válečný J.° M. C. do krá- lovství českého pálením, krve nevinné proléváním, lidu zajímáním etc. vpád učinil, že to lítostivě nesou a vždy za to žádají a se přimlouvají, aby J. M. C. raději kurfiřtův a knížat říšských upřímné rady i stavův evangelických království českého, kteříž k důstojem- ství[!] a zvelebení trůnu J. M. C. i všeho domu rakouského prospí- vati mohou, nežli těch svých zlých a nevěrných rad, kteréž ku pádu a vyvrácení J. M. C. i všeho domu rakouského směřují, ob- Léta 1618. 116
Druhé pří- mluvy týchž kurfiřtův za Čechy. Kurfiřtové za Čechy se přimlouvají. Odpovědi direktorové dali šetrnou odpověď žádajíce pokorně, aby J. M. C." na ně od neráčil takového lidu na záhubu země české vypravovati a ne- direktorův. upřímným některým radám věřiti, že defensí od stavův království českého pro ochránění vlastní osoby J. M. C. předně, potom stavův, země české a náboženství jest upřímným míněním nařízena. Proti tomu J. M. C. odepsati ráčil, že se tím jeho nařízením věrným a pokojným poddaným žádného ublížení nestane, nežli nepokojné a zhoubce vlasti že ztrestati míní. Toho psaní datum z Vídně 9. Julii léta 1618. Direktorové poníženě proti tomu obšírně svou omluvu přednášeli a odvozovali, mírných prostředkův podávali, aby to J. M. C.á k srdci svému připustiti a k některým jinším prostředkům, kromě vojenské moci, přistoupiti, na jistou interpo- sicí368 pomejšleti, slavných kurfiřtův a knížat říšských se dožádati a těm neupřímným některým víry nepřikládati ráčil. Pokudž by co škodlivějšího z toho předsevzetí pošlo, Bohem a světem sobě osvědčujíce, že direktorové ani podobojí stavové tím vinni býti nemohou a nechtějí. Actum té omluvy 19. Julii léta 1618. Téhož léta 1618. a při témž času k žádosti stavův krá- 157. lovství českého podobojích učinili psaní J.° M. C. dva kurfiřtové, Fridrich falckrabě při Rejnu a Jan Jiří, kurfiřt saský, dvojí roz- dílné v jeden smysl, přimlouvajíce se a žádajíce, aby to pozdvižení, kteréž se v království českém původem některých zlých a škod- livých rad císařských stalo, zase k náležitému spokojení přive- deno býti mohlo a původové téhož pozdvižení ku příkladu a vej- straze jiným ztrestáni byli. Na kteréž psaní J. M. C.“ jim odpo- věď dáti ráčil, že to vše v brzkém času skrze vzácné komisaře, do království českého o túž věc vypravené, k spokojení přive- deno býti má. A když se toho nestalo, nýbrž s tím prodlévalo, kurfiřtové a jiná knížata říšská znovu J. M. C.é psali; datum v Hei- delberce a v Drážďanech 18. Augusti léta 1618. Poněvadž pod tím jednáním a prostředkováním369 lid válečný J.° M. C. do krá- lovství českého pálením, krve nevinné proléváním, lidu zajímáním etc. vpád učinil, že to lítostivě nesou a vždy za to žádají a se přimlouvají, aby J. M. C. raději kurfiřtův a knížat říšských upřímné rady i stavův evangelických království českého, kteříž k důstojem- ství[!] a zvelebení trůnu J. M. C. i všeho domu rakouského prospí- vati mohou, nežli těch svých zlých a nevěrných rad, kteréž ku pádu a vyvrácení J. M. C. i všeho domu rakouského směřují, ob- Léta 1618. 116
Strana 117
libovati a to vše co nejdřívěji v království českém i v říši spoko- 158. jiti ráčil. Pakli by se toho nestalo, že žádný jiný tím vinen nebude, nežli J. M. C.á s svými zlými radami. Nebo kurfiřtové a knížata říšská sobě to protestírují, pokudž by ta věc k spokojení nepřišla, a království české, na kterémž, jakožto nejpřednějším říše oudu velice mnoho všemu křesťanstvu záleží, k zkáze od lidu válečného císařského přivozováno bylo, že je zastávati a chrániti chtějí etc. Téhož léta 1618. 26. Augusti, když žádné přímluvy ani krále českého Ferdinanda, ani arciknížete Maximiliána, ani kur- fiřtův a knížat říšských za sjednocené stavy království českého podobojí postačiti nemohly při J.° M. Císařské, a neupřímné rady za věrné milé, upřímní pak za zpurné, zpronevěřilé a rebely po- kládáni byli, k tomu vojsko císařské pod regimenty uvedeno a do české země vypraveno bylo, stavové království českého podobojí nevěda sobě jinak zpomáhati, jistou defensí při sjezdu na hradě pražském v ouftejrý a v středu po svatém Bartoloměji [28. a 29. srpna] nařídili, rozličné obšírné obtížnosti své při ní vytisknouti dali a aby veřejně vyšší všichni stavové na hotově byli, poddaného pátého člověka, z měst pak čtvrtého vypravili, na tom se snesli, v týchž dni[!] mustruňky krajské vyhlásili, po mustruňcích ihned v jistá určitá místa aby se strhli 70, vyměřili. Téhož léta 8. Septembris direktorové skrze jisté patenty Praktika vůbec v známost uvedli, jaké praktiky proti nim nepřátelé vy- falešná. myslili, jménem stavův psaní k sultánovi, tureckému císaři, zformo- movali, nímž by se od stavův království českého o pomoc a činění vpádu nepřátelského do království uherského ponoukati mělo. Kteréžto falešné psaní J. M. C.á kurfiřtům a knížatům říšským s velikou stížností odeslati ráčil. Aby tomu věříno nebylo, vysoce se Boha dokládajíc, že se jim tím podvodem křivda děje. Nebo předešle nepřátelé jejich podobné falše se dopustili, dostavše pa- tentu pod sekryty direktorův, takové sekryty chytře odňali a k listu na verbuňk lidu vojenského na šlak a k ruce stavův přitiskli371. Kdo to koli tak zformoval a zfalšoval, za nešlechetného člověka takového že pokládají a J. M. C. i kurfiřtům a knížatům říšským o té věci psaní učinili direktorové a se v tom náležitě omluvna činí, a aby tomu věřeno a o nich toho smejšleno nebylo, šetrně žádají. Téhož léta v neděli 6. Novembris umřel Václav Strenický, soused a spoluradní mladoboleslavský, rodič domácí, Symeona 159. Defensí nařízena a hotovost veřejná. Václav Stre- nický umřel. 117
libovati a to vše co nejdřívěji v království českém i v říši spoko- 158. jiti ráčil. Pakli by se toho nestalo, že žádný jiný tím vinen nebude, nežli J. M. C.á s svými zlými radami. Nebo kurfiřtové a knížata říšská sobě to protestírují, pokudž by ta věc k spokojení nepřišla, a království české, na kterémž, jakožto nejpřednějším říše oudu velice mnoho všemu křesťanstvu záleží, k zkáze od lidu válečného císařského přivozováno bylo, že je zastávati a chrániti chtějí etc. Téhož léta 1618. 26. Augusti, když žádné přímluvy ani krále českého Ferdinanda, ani arciknížete Maximiliána, ani kur- fiřtův a knížat říšských za sjednocené stavy království českého podobojí postačiti nemohly při J.° M. Císařské, a neupřímné rady za věrné milé, upřímní pak za zpurné, zpronevěřilé a rebely po- kládáni byli, k tomu vojsko císařské pod regimenty uvedeno a do české země vypraveno bylo, stavové království českého podobojí nevěda sobě jinak zpomáhati, jistou defensí při sjezdu na hradě pražském v ouftejrý a v středu po svatém Bartoloměji [28. a 29. srpna] nařídili, rozličné obšírné obtížnosti své při ní vytisknouti dali a aby veřejně vyšší všichni stavové na hotově byli, poddaného pátého člověka, z měst pak čtvrtého vypravili, na tom se snesli, v týchž dni[!] mustruňky krajské vyhlásili, po mustruňcích ihned v jistá určitá místa aby se strhli 70, vyměřili. Téhož léta 8. Septembris direktorové skrze jisté patenty Praktika vůbec v známost uvedli, jaké praktiky proti nim nepřátelé vy- falešná. myslili, jménem stavův psaní k sultánovi, tureckému císaři, zformo- movali, nímž by se od stavův království českého o pomoc a činění vpádu nepřátelského do království uherského ponoukati mělo. Kteréžto falešné psaní J. M. C.á kurfiřtům a knížatům říšským s velikou stížností odeslati ráčil. Aby tomu věříno nebylo, vysoce se Boha dokládajíc, že se jim tím podvodem křivda děje. Nebo předešle nepřátelé jejich podobné falše se dopustili, dostavše pa- tentu pod sekryty direktorův, takové sekryty chytře odňali a k listu na verbuňk lidu vojenského na šlak a k ruce stavův přitiskli371. Kdo to koli tak zformoval a zfalšoval, za nešlechetného člověka takového že pokládají a J. M. C. i kurfiřtům a knížatům říšským o té věci psaní učinili direktorové a se v tom náležitě omluvna činí, a aby tomu věřeno a o nich toho smejšleno nebylo, šetrně žádají. Téhož léta v neděli 6. Novembris umřel Václav Strenický, soused a spoluradní mladoboleslavský, rodič domácí, Symeona 159. Defensí nařízena a hotovost veřejná. Václav Stre- nický umřel. 117
Strana 118
Město Plzeň od hraběte z Mansfeldu dobyto. Moravanův obtížnosti při náboženství podobojích. Strenického, někdy primasa syn; nazejtří na pohřební zahradě pohřben. Uršila, manželka po něm ovdovělá, vdala se za Jana Hrušku, ale také brzo umřela. Téhož léta 21. dne měsíce listopadu v středu, den obě- tování Panny Marie, město Plzeň byvše od hraběte Arnošta z Mans- 160. eldu, pána na Heldruňku etc., knížete sofoinského372 nad němec- kým vojenským lidem generála a sjednocených kurfiřtův knížat říšských nejvyššího, dva měsíce a některý den obleženo, protože připověděvše při stavích českých podobojích zůstávati svou pří- pověď zrušilo, lid svůj verbovalo i cizí do města pouštělo, pevně se zavřelo, štráfy373 vůkolním sousedům škodilo, na mírných po- dávaných prostředcích přestati nechtělo, mocí válečnou dobyto a k správě dotčenému hraběti zůstav[ejno; město stavův království českého a hraběti z Mansfeldu přísahu věrnosti a poslušnosti vy- konalo. PILsna a MansfeLDlanls eXpVgnata. [1618374 Léta 1618. 15. Decembris evangeličtí stavové markrabství moravského při sněmu brněnském, téhož léta a dne drženém, shro- máždění obtížnosti své sepsané, v sedmnácti artikulích obsažené, knížeti biskupovi moravskému375 a stavu duchovnímu i jiným třem stavům markrabství moravského podali a za ochranu i těch pří- koří jim činěných za napravení žádali. Sumovně byli tito arti- kulové: I. Že se jim od strany podjednou kostelové odnímají a pečetí, kněží podobojí vyhánějí. II. Podjednou kněží mocí se dosazují. III. Lidé podobojí od svých živností se odhánějí, bitím, mrská- ním a tyranským způsobem s nimi se zachází i o životy své mnozí skrze to přicházejí. IV. Kněží evangelické do vězení berou, vypovídají, vyhánějí, 161. kaceřují, hanějí, pohlavkují, všelijaká protivenství jim činí i desátku jejich odvozovati hájí. V. Kolatur podobojím říditi a spravovati zbraňují. VI. Těla mrtvá na svých gruntech a krchovích pohřbívati brání i pohřbená z hrobu vykopávají a zavrhují. VII. Při vykonání přísahy k Matce Boží a všem svatým nutí. VIII. Služby boží, kázání slova božího, přisluhování svátostmi 118
Město Plzeň od hraběte z Mansfeldu dobyto. Moravanův obtížnosti při náboženství podobojích. Strenického, někdy primasa syn; nazejtří na pohřební zahradě pohřben. Uršila, manželka po něm ovdovělá, vdala se za Jana Hrušku, ale také brzo umřela. Téhož léta 21. dne měsíce listopadu v středu, den obě- tování Panny Marie, město Plzeň byvše od hraběte Arnošta z Mans- 160. eldu, pána na Heldruňku etc., knížete sofoinského372 nad němec- kým vojenským lidem generála a sjednocených kurfiřtův knížat říšských nejvyššího, dva měsíce a některý den obleženo, protože připověděvše při stavích českých podobojích zůstávati svou pří- pověď zrušilo, lid svůj verbovalo i cizí do města pouštělo, pevně se zavřelo, štráfy373 vůkolním sousedům škodilo, na mírných po- dávaných prostředcích přestati nechtělo, mocí válečnou dobyto a k správě dotčenému hraběti zůstav[ejno; město stavův království českého a hraběti z Mansfeldu přísahu věrnosti a poslušnosti vy- konalo. PILsna a MansfeLDlanls eXpVgnata. [1618374 Léta 1618. 15. Decembris evangeličtí stavové markrabství moravského při sněmu brněnském, téhož léta a dne drženém, shro- máždění obtížnosti své sepsané, v sedmnácti artikulích obsažené, knížeti biskupovi moravskému375 a stavu duchovnímu i jiným třem stavům markrabství moravského podali a za ochranu i těch pří- koří jim činěných za napravení žádali. Sumovně byli tito arti- kulové: I. Že se jim od strany podjednou kostelové odnímají a pečetí, kněží podobojí vyhánějí. II. Podjednou kněží mocí se dosazují. III. Lidé podobojí od svých živností se odhánějí, bitím, mrská- ním a tyranským způsobem s nimi se zachází i o životy své mnozí skrze to přicházejí. IV. Kněží evangelické do vězení berou, vypovídají, vyhánějí, 161. kaceřují, hanějí, pohlavkují, všelijaká protivenství jim činí i desátku jejich odvozovati hájí. V. Kolatur podobojím říditi a spravovati zbraňují. VI. Těla mrtvá na svých gruntech a krchovích pohřbívati brání i pohřbená z hrobu vykopávají a zavrhují. VII. Při vykonání přísahy k Matce Boží a všem svatým nutí. VIII. Služby boží, kázání slova božího, přisluhování svátostmi 118
Strana 119
162. v městech zastavují, že musí přes pole toho hledati, a i toho hájí, že dítky malé na cestě, než křtu svatého dojdou, umírají. IX. Kdo evangelickému knězi dítě křtíti dá, vězením i pokutou peněžitou trescí. X. Oddavky k manželství zapovídají, až k zpovědi půjdou, ná- boženství svého zapra k straně podjednou přistoupí. XI. Preceptorův evangelického náboženství pod trestáním cho- vati nesmějí. Xll. Evangelické na vzdory k tomu nutí, aby v kostelích řím- skýho náboženství do pytlíčku almužnu vybírali. K procesím chození, korouhví nošení a na zem klekání bi- XIII. řicem nutí. XIV. Podobojím ouřady s posměchem odnímají. XV. V městech úřady katolickými nehodnými osobami dosazují etc- Na tyto sepsané obtížnosti kardinál biskup, preláti, páni, ry- tířstvo i vyslaní z měst, obyvatelé markrabství moravského nábo- ženství katolického, na každý artikul obzvláštně v krátkosti odpověď dali: co se tak odporného stavům podobojí od některých všeteč- ných bez vědomí a povolení jejich děje, o tom že oni nic nevě- děli a nevědí, toho jim nepřejí a odporníkům jejich neschvalují, o to se s pilností přičiniti chtějí, aby se toho více nedálo, a jest-li jim co ublíženo, že to k náležité nápravě má býti přivedeno. Kdo by se pak toho co z duchovních neb jiných lidí napotomně do- pustil, má od vrchnosti své pro to skutečně k výstraze jiným ztrestán býti. Léta 1619. v pondělí po smrtné neděli, 18. Martii, stavové království českého na hradě pražském při sjezdu shromáždění jisté artikule svolili a zavřeli. I. Aby k té interposicí mezi J. M. C.u a stavy, kterouž kur- fiřt saský ke dni 14. Aprilis jmenoval do města Hbu376, jisté osoby z prostředku svého volili a vyslali. Volili předně k spisování té interposicí vedle direktorův z stavu panského, rytířského i měst- ského, z každého stavu po třech osobách. Za komisaře pak do Hba z stavu panského z direkcí čtyry, z obce dvě osoby; z stavu rytířského z direkcí čtyry z obce dvě osoby; z měšťan podobně z direkcí čtyry a z obce dvě osoby, s jistou instrukcí v ten smysl: Artikule té předně, aby stavové podobojí při tom majestátu na svobodné pro- vozování náboženství, též při Porovnání mezi podjednou a pod- interposicí. Odpověď katolických na ty obtížnosti evangelíkův. Sněm stavův království českého podobojích v Praze. O interposicí mezi I. M. C. a stavy podobojích království českého. 119 13
162. v městech zastavují, že musí přes pole toho hledati, a i toho hájí, že dítky malé na cestě, než křtu svatého dojdou, umírají. IX. Kdo evangelickému knězi dítě křtíti dá, vězením i pokutou peněžitou trescí. X. Oddavky k manželství zapovídají, až k zpovědi půjdou, ná- boženství svého zapra k straně podjednou přistoupí. XI. Preceptorův evangelického náboženství pod trestáním cho- vati nesmějí. Xll. Evangelické na vzdory k tomu nutí, aby v kostelích řím- skýho náboženství do pytlíčku almužnu vybírali. K procesím chození, korouhví nošení a na zem klekání bi- XIII. řicem nutí. XIV. Podobojím ouřady s posměchem odnímají. XV. V městech úřady katolickými nehodnými osobami dosazují etc- Na tyto sepsané obtížnosti kardinál biskup, preláti, páni, ry- tířstvo i vyslaní z měst, obyvatelé markrabství moravského nábo- ženství katolického, na každý artikul obzvláštně v krátkosti odpověď dali: co se tak odporného stavům podobojí od některých všeteč- ných bez vědomí a povolení jejich děje, o tom že oni nic nevě- děli a nevědí, toho jim nepřejí a odporníkům jejich neschvalují, o to se s pilností přičiniti chtějí, aby se toho více nedálo, a jest-li jim co ublíženo, že to k náležité nápravě má býti přivedeno. Kdo by se pak toho co z duchovních neb jiných lidí napotomně do- pustil, má od vrchnosti své pro to skutečně k výstraze jiným ztrestán býti. Léta 1619. v pondělí po smrtné neděli, 18. Martii, stavové království českého na hradě pražském při sjezdu shromáždění jisté artikule svolili a zavřeli. I. Aby k té interposicí mezi J. M. C.u a stavy, kterouž kur- fiřt saský ke dni 14. Aprilis jmenoval do města Hbu376, jisté osoby z prostředku svého volili a vyslali. Volili předně k spisování té interposicí vedle direktorův z stavu panského, rytířského i měst- ského, z každého stavu po třech osobách. Za komisaře pak do Hba z stavu panského z direkcí čtyry, z obce dvě osoby; z stavu rytířského z direkcí čtyry z obce dvě osoby; z měšťan podobně z direkcí čtyry a z obce dvě osoby, s jistou instrukcí v ten smysl: Artikule té předně, aby stavové podobojí při tom majestátu na svobodné pro- vozování náboženství, též při Porovnání mezi podjednou a pod- interposicí. Odpověď katolických na ty obtížnosti evangelíkův. Sněm stavův království českého podobojích v Praze. O interposicí mezi I. M. C. a stavy podobojích království českého. 119 13
Strana 120
Sněmovní snešení stavův. obojími zůstaveni byli; všecka poručení proti témuž majestátu a Po- rovnání aby minuly a více nebývaly. II. Jezuitové vypovědění aby zase nikda pod nižádnou barvou a řádem do této země uvozováni a trpíni nebyli. III. Ctyři artikulové, při sněmu budějovským do budoucího 163. sněmu tehdáž odložení, aby znovu přednešeni a utvrzeni byli. IV. Osoby ty, kteréž sou stavům ten majestát a jiné svobody svými praktikami rušily, aby někteří z nich víceji v zemi trpíni nebyli, jako: Zdeněk z Lobkovic, nejvyšší kancléř, Jaroslav z Martinic, Vilém z Vřesovic, minemistr, Zdeněk Lev Libštejnský z Kolovrat, Albrecht Šebestián Leskovec z Leskovce, Jan z Kle- nového, nejvyšší písař, Přibík Jeníšek z Újezda, Ferdinand Lažanský z Bukové, Pavel Michna a Jiří Michna s dědici a budoucími svými, Fabius Maximus Ponzon z Ponzonu, m. Filip Fabricius, sekretář, Jan Frobenius, sekretář kladský, Jan Albrecht z Trnče, císařský rychtář staroměstský, Jan Šrepl, císařský rychtář novoměstský i Kryštof bratr jeho, Samuel Kolín, Jan Hořický z Tepence, Severín Táhlo, písař radní malostranský, Jan Lohelius, arcibiskup pražský, 78 Volfgang Zelender, opat brúmovský377, Kašpar Kvestenberger opat strahovský a k těm podobní. Tito pak aby nikdy více v ouřadech nebývali: Adam z Šternberka, nejvyšší purkrabě pražský, Fridrich z Talm- berka, president nad apelací, Vilém Slavata z Chlumek373, Henrich Libštejnský z Kolovrat, Sezima z Vrtby, Heřman Černín z Chu- děnic, Petr z Libenthalu, Purkhart Točník z Křimic, podkomoří, Kryštof Vratislav z Mitrovic, Mates Prekl z Pruksdorfu, hofrychtýř, Jan Platejs sekretář, Franc Ostrštok, Jan Sferyn, Jan Högner, císařský rychtář malostranský, Jan Čáp z Malé Strany, Matyáš Siška a Mikoláš Mrázek z Litoměřic etc. Druhé: nařídili veřejnost po všem království českém, aby každý v hotovosti stál pod jistými pokutami i s poddanými podle 380 tuplovanýho šacuňku s dvacátým, města pak s šestnáctým38 v pondělí po provodní neděli [8. dubna] aby se k mustruňku do měst krajských postavili. III. K opatrování krajův za komisaře nařízeni z každého stavu po jednom. IV. Lidu jízdnému i pěšímu komisaři nařízeni. V. Svolené i zadržalé pomoci předešlé aby se časně odvozovaly. 164. 120
Sněmovní snešení stavův. obojími zůstaveni byli; všecka poručení proti témuž majestátu a Po- rovnání aby minuly a více nebývaly. II. Jezuitové vypovědění aby zase nikda pod nižádnou barvou a řádem do této země uvozováni a trpíni nebyli. III. Ctyři artikulové, při sněmu budějovským do budoucího 163. sněmu tehdáž odložení, aby znovu přednešeni a utvrzeni byli. IV. Osoby ty, kteréž sou stavům ten majestát a jiné svobody svými praktikami rušily, aby někteří z nich víceji v zemi trpíni nebyli, jako: Zdeněk z Lobkovic, nejvyšší kancléř, Jaroslav z Martinic, Vilém z Vřesovic, minemistr, Zdeněk Lev Libštejnský z Kolovrat, Albrecht Šebestián Leskovec z Leskovce, Jan z Kle- nového, nejvyšší písař, Přibík Jeníšek z Újezda, Ferdinand Lažanský z Bukové, Pavel Michna a Jiří Michna s dědici a budoucími svými, Fabius Maximus Ponzon z Ponzonu, m. Filip Fabricius, sekretář, Jan Frobenius, sekretář kladský, Jan Albrecht z Trnče, císařský rychtář staroměstský, Jan Šrepl, císařský rychtář novoměstský i Kryštof bratr jeho, Samuel Kolín, Jan Hořický z Tepence, Severín Táhlo, písař radní malostranský, Jan Lohelius, arcibiskup pražský, 78 Volfgang Zelender, opat brúmovský377, Kašpar Kvestenberger opat strahovský a k těm podobní. Tito pak aby nikdy více v ouřadech nebývali: Adam z Šternberka, nejvyšší purkrabě pražský, Fridrich z Talm- berka, president nad apelací, Vilém Slavata z Chlumek373, Henrich Libštejnský z Kolovrat, Sezima z Vrtby, Heřman Černín z Chu- děnic, Petr z Libenthalu, Purkhart Točník z Křimic, podkomoří, Kryštof Vratislav z Mitrovic, Mates Prekl z Pruksdorfu, hofrychtýř, Jan Platejs sekretář, Franc Ostrštok, Jan Sferyn, Jan Högner, císařský rychtář malostranský, Jan Čáp z Malé Strany, Matyáš Siška a Mikoláš Mrázek z Litoměřic etc. Druhé: nařídili veřejnost po všem království českém, aby každý v hotovosti stál pod jistými pokutami i s poddanými podle 380 tuplovanýho šacuňku s dvacátým, města pak s šestnáctým38 v pondělí po provodní neděli [8. dubna] aby se k mustruňku do měst krajských postavili. III. K opatrování krajův za komisaře nařízeni z každého stavu po jednom. IV. Lidu jízdnému i pěšímu komisaři nařízeni. V. Svolené i zadržalé pomoci předešlé aby se časně odvozovaly. 164. 120
Strana 121
165. VI. Nová kontribucí nařízena: z každého poddaného z vlast- ního měšce po půl kopě míš. do osmi neděl a města místo toho 18750 kop m., židé z hlavy, starší po 5 kopách m., mladší po 2 kopách míš. VII. Zpronevěřilých synův vlasti aby statky prodány a dluhy zemské tím placeny byly. VIII. Profianthausy381 tři nařízeny: jeden v koleji jesuitské, druhý u Hory“82 a třetí na Táboře; po jednom věrteli ovsa a půl věrteli žita z každého poddaného anebo peníze za to, po čem by platilo. Léta 1619. 20. Martii mezi sedmou a osmou hodinou C. Matyáš umřel. ranní na půl orloje umřel císař Matyáš, uherský a český král, arcikníže rakouské, moravské a lužické markrabě a slezské kníže, v městě Vídni; i tam také pohřben. Téhož léta 9. Maii umřel Jan Želetavský, filosofie baka- Jan Želetav- ský umřel. lář, muž učený, poeta argutus, juris consultus383 výborný, než filosof divný, někdy písař městský mladoboleslavský; nazejtří v témž městě na pohřební zahradě od Samuele Želetavského, syna jeho, pohřben. Téhož léta 14. Junii umřel Jan z Skalky, jinak Tříska, Jan z Skalky umřel. měštěnín a spoluradní mladoboleslavský, rodič domácí, člověk opatrný a již letný; nazejtří poctivě pohřben. Téhož léta 16. Junii umřel K. Zikmund Crinitus Stříbrský, K. Zikmund administrátor administrátor konsistoře pražské podobojích byv administrátorem umřel. druhým po K. Eliášovi Šudovi z Semanína pět let, knězem 32384 v letech přes 54. Pohřben 20. Junii u svatého Michala v Starém městě pražském. Na jeho místo volen od stavův aneb defensorův konsistoře pražské za administrátora kněz Jiřík Dykastus Miřkov- ský, farář při kostele Panny Marie před Tejnem, 19. Septembris téhož léta 1619. Ten zůstával administrátorem až do vypovědění spolu s jinými kněžími z měst pražských. A tu konsistoř klesla Léta 1619. v outerý po svaté Maří Magdaleně, 24. Julii385, po smrti C. Matyáše jakožto krále českého, království české v bídném losu pozůstávalo a již z té interposicí kurfiřtův a knížat říšských scházelo, žádná čáka ku pokoji nebyla; krále Ferdinanda 2. Če- chové a stavové podobojí se obávali a v ničem že jemu důvěřo- vati nesměli. Pročež sobě sjezd generální na hradě pražském za- razili, na němž i stavové markrabství moravského, též knížata a stavové slezští, lužičtí, jakožto přivtělí!] oudové byli, tolikéž K. Jiřík Dykastus administrátor 3. Sjezd generální v Praze 121 13.
165. VI. Nová kontribucí nařízena: z každého poddaného z vlast- ního měšce po půl kopě míš. do osmi neděl a města místo toho 18750 kop m., židé z hlavy, starší po 5 kopách m., mladší po 2 kopách míš. VII. Zpronevěřilých synův vlasti aby statky prodány a dluhy zemské tím placeny byly. VIII. Profianthausy381 tři nařízeny: jeden v koleji jesuitské, druhý u Hory“82 a třetí na Táboře; po jednom věrteli ovsa a půl věrteli žita z každého poddaného anebo peníze za to, po čem by platilo. Léta 1619. 20. Martii mezi sedmou a osmou hodinou C. Matyáš umřel. ranní na půl orloje umřel císař Matyáš, uherský a český král, arcikníže rakouské, moravské a lužické markrabě a slezské kníže, v městě Vídni; i tam také pohřben. Téhož léta 9. Maii umřel Jan Želetavský, filosofie baka- Jan Želetav- ský umřel. lář, muž učený, poeta argutus, juris consultus383 výborný, než filosof divný, někdy písař městský mladoboleslavský; nazejtří v témž městě na pohřební zahradě od Samuele Želetavského, syna jeho, pohřben. Téhož léta 14. Junii umřel Jan z Skalky, jinak Tříska, Jan z Skalky umřel. měštěnín a spoluradní mladoboleslavský, rodič domácí, člověk opatrný a již letný; nazejtří poctivě pohřben. Téhož léta 16. Junii umřel K. Zikmund Crinitus Stříbrský, K. Zikmund administrátor administrátor konsistoře pražské podobojích byv administrátorem umřel. druhým po K. Eliášovi Šudovi z Semanína pět let, knězem 32384 v letech přes 54. Pohřben 20. Junii u svatého Michala v Starém městě pražském. Na jeho místo volen od stavův aneb defensorův konsistoře pražské za administrátora kněz Jiřík Dykastus Miřkov- ský, farář při kostele Panny Marie před Tejnem, 19. Septembris téhož léta 1619. Ten zůstával administrátorem až do vypovědění spolu s jinými kněžími z měst pražských. A tu konsistoř klesla Léta 1619. v outerý po svaté Maří Magdaleně, 24. Julii385, po smrti C. Matyáše jakožto krále českého, království české v bídném losu pozůstávalo a již z té interposicí kurfiřtův a knížat říšských scházelo, žádná čáka ku pokoji nebyla; krále Ferdinanda 2. Če- chové a stavové podobojí se obávali a v ničem že jemu důvěřo- vati nesměli. Pročež sobě sjezd generální na hradě pražském za- razili, na němž i stavové markrabství moravského, též knížata a stavové slezští, lužičtí, jakožto přivtělí!] oudové byli, tolikéž K. Jiřík Dykastus administrátor 3. Sjezd generální v Praze 121 13.
Strana 122
stavův stavové Hořejších i Dolejších Rakous z jistých příčin konfederací království s nimi učinili a mezi sebou ji přísahami, pečeťmi a podpisy rukou 166. českého, svých stvrdili a osvědčili v jistých a obšírných artikulích, kterýž markrabství tento kontent3'6 jest: moravského že toto nařízení činí pro obhájení náboženství a spasení svého, i Slezákův. Artikulové též i krále, pokudž náboženství jim příti bude. Král s jezovity sjezdu a cizími poselstvími nemá se o věci zemské raditi. Jezovitové ne- generálního mají v těchto zemích na věčné časy trpíni býti; řeholí jiné, prv stavův v zemi nebývalé, nemají uvozovány býti. Kláštery a kostelové pustí království k užívání evangelickým obráceny býti. Král má všecky majestáty českého a zemí potvrditi. Kostelové, kteréž nyní evangeličtí drží, mají jim zůstati. přivtělených. Moravané, Lužičané i jiní, kdož k této konfederací přistoupí, Léta 1619. k svobodnému provozování náboženství se připouštějí, jimž se i stavení kostelův propůjčuje. Cizozemci na žádná duchovenství nemají dosazováni býti. Osoby podjednou, že proti majestátu na náboženství daného[!] nic před sebe bráti nechtějí, povinni to přísahou stvrditi a dokudž ji nevykonají, k ouřadům připuštěni nebudou. Žádný z duchovních podjednou nemá sobě nad pod- obojími vrchnosti osobovati. Ouřadové podobojích kteří387? Vo- lení ouřadův zemských. O dosazování do rady v městech. Privi- legia na potlačení evangelických vyzdvižena. Přijímání do měšťan- ství jak se díti má. Král nemá moci na újmu svobod těchto zemí o nich říditi. Za živobytí krále žádný nemá na čekanství volen býti. Přísaha na samého krále a ne na dědice svědčiti má. Smlouvy s domem hispanským388 učiněné se vyzdvihují89. Rada o volení krále společně držána býti má. Rozepsání sněmu o volení krále komu náleží. Způsob volení krále. Povinnosti krále. Zřízení kan- celáře české. O obstavuňcích39 lidí z sjednocených zemí. O ná- padích z jedné země do druhé. O propuštění poddaných v zemi!!] sjednocených. O obsílání2 ven z země. O komisi, věcech právních ven z země. Poručení z kanceláře české jak vycházeti mají. Osoby podjednou k též konfederací s vejminkami se připouštějí. Kdy se této defensí užívati má. Povinnosti sjednocených zemí jedny k druhé. Nařízení a přísaha defensorům. Povinnosti defensorův. O nařízení hlavní defensí všech sjednocených zemí. Pomoc hlavní země české jiným přivtěleným. Pomoc Moravanův Čechům. Pomoc Slezákův Čechům. Hořeních Lužičanův. Dolejších. Snešení o generála. Kterak ty pomoci vycházeti mají. O munici a penězích k té defensí. Repli- 167. 122
stavův stavové Hořejších i Dolejších Rakous z jistých příčin konfederací království s nimi učinili a mezi sebou ji přísahami, pečeťmi a podpisy rukou 166. českého, svých stvrdili a osvědčili v jistých a obšírných artikulích, kterýž markrabství tento kontent3'6 jest: moravského že toto nařízení činí pro obhájení náboženství a spasení svého, i Slezákův. Artikulové též i krále, pokudž náboženství jim příti bude. Král s jezovity sjezdu a cizími poselstvími nemá se o věci zemské raditi. Jezovitové ne- generálního mají v těchto zemích na věčné časy trpíni býti; řeholí jiné, prv stavův v zemi nebývalé, nemají uvozovány býti. Kláštery a kostelové pustí království k užívání evangelickým obráceny býti. Král má všecky majestáty českého a zemí potvrditi. Kostelové, kteréž nyní evangeličtí drží, mají jim zůstati. přivtělených. Moravané, Lužičané i jiní, kdož k této konfederací přistoupí, Léta 1619. k svobodnému provozování náboženství se připouštějí, jimž se i stavení kostelův propůjčuje. Cizozemci na žádná duchovenství nemají dosazováni býti. Osoby podjednou, že proti majestátu na náboženství daného[!] nic před sebe bráti nechtějí, povinni to přísahou stvrditi a dokudž ji nevykonají, k ouřadům připuštěni nebudou. Žádný z duchovních podjednou nemá sobě nad pod- obojími vrchnosti osobovati. Ouřadové podobojích kteří387? Vo- lení ouřadův zemských. O dosazování do rady v městech. Privi- legia na potlačení evangelických vyzdvižena. Přijímání do měšťan- ství jak se díti má. Král nemá moci na újmu svobod těchto zemí o nich říditi. Za živobytí krále žádný nemá na čekanství volen býti. Přísaha na samého krále a ne na dědice svědčiti má. Smlouvy s domem hispanským388 učiněné se vyzdvihují89. Rada o volení krále společně držána býti má. Rozepsání sněmu o volení krále komu náleží. Způsob volení krále. Povinnosti krále. Zřízení kan- celáře české. O obstavuňcích39 lidí z sjednocených zemí. O ná- padích z jedné země do druhé. O propuštění poddaných v zemi!!] sjednocených. O obsílání2 ven z země. O komisi, věcech právních ven z země. Poručení z kanceláře české jak vycházeti mají. Osoby podjednou k též konfederací s vejminkami se připouštějí. Kdy se této defensí užívati má. Povinnosti sjednocených zemí jedny k druhé. Nařízení a přísaha defensorům. Povinnosti defensorův. O nařízení hlavní defensí všech sjednocených zemí. Pomoc hlavní země české jiným přivtěleným. Pomoc Moravanův Čechům. Pomoc Slezákův Čechům. Hořeních Lužičanův. Dolejších. Snešení o generála. Kterak ty pomoci vycházeti mají. O munici a penězích k té defensí. Repli- 167. 122
Strana 123
168. kování při sněmích vyzdviženo. Jak sněm dlouho trvati má. O zpronevěřilých synech vlasti. Obnovení erbanuňkův33 s okolními zeměmi a kurfiřty. Actum na hradě pražském 31. července léta 1619. Konfederací království českého a zemí přivtělených s Do- Konfederací zemí sjedno- lejšími Rakušany v devíti rozdílných artikulích, s podpisy a při- cených věšením pečeti. Actum na hradě pražském při držení generálního s Rakušany sjezdu všech dotčených zemí 16. Augusti léta 1619. Dolejšími Konfederací s Hořejšími Rakušany podobná, s podpisy a při- i Hořejšími. věšením pečetí a sekrytův. Actum ut superius. Artikulové obzvláštní, samého království českého se do- Sněmovní artikulové týkající, tito nařízeni byli: samého O dosazování kněží podobojích na panství J. M. C.é království českého. O stavení kostelův k službám božím. O vložení do desk34 kostelův v nově v městech pražských vystavených. O akademii pražské. Jaký způsob při sněmu zachován býti má. Povinnost místokanclíře království českého. Sekretářové kanceláře, komory i při apelacích podobojí býti mají. Z hejtmanův a rychtářův městských královských aby sešlo. O prodání statkův osob některých světských i duchovních. Počty od nynějších i budoucích berníkův časně přijímati. Nařízení strany komory českého království. Artikulové obzvláštní Pražan i jiných měst. Artikul o zřízení zemském. O mocném listu královském. O odvozování desátkův kněžím náležitých. O nakládání na hory zlaté a stříbrné. O apelacích. O revisích. (Připsáno na zvláštní list.): V létu 1619. a 1620. v městě Boleslavi Mladé spraveny nové hodiny na rathause, kteréž stály přes tisíc zlatých, s tímto nápi- sem: Léta 1619. Haec fabrica horologii etiam superioris exstructa est A. D. 1620. ornamento patriae et posteritati relicta. Consulibus eiusdem anni opus id promoventibus: 123
168. kování při sněmích vyzdviženo. Jak sněm dlouho trvati má. O zpronevěřilých synech vlasti. Obnovení erbanuňkův33 s okolními zeměmi a kurfiřty. Actum na hradě pražském 31. července léta 1619. Konfederací království českého a zemí přivtělených s Do- Konfederací zemí sjedno- lejšími Rakušany v devíti rozdílných artikulích, s podpisy a při- cených věšením pečeti. Actum na hradě pražském při držení generálního s Rakušany sjezdu všech dotčených zemí 16. Augusti léta 1619. Dolejšími Konfederací s Hořejšími Rakušany podobná, s podpisy a při- i Hořejšími. věšením pečetí a sekrytův. Actum ut superius. Artikulové obzvláštní, samého království českého se do- Sněmovní artikulové týkající, tito nařízeni byli: samého O dosazování kněží podobojích na panství J. M. C.é království českého. O stavení kostelův k službám božím. O vložení do desk34 kostelův v nově v městech pražských vystavených. O akademii pražské. Jaký způsob při sněmu zachován býti má. Povinnost místokanclíře království českého. Sekretářové kanceláře, komory i při apelacích podobojí býti mají. Z hejtmanův a rychtářův městských královských aby sešlo. O prodání statkův osob některých světských i duchovních. Počty od nynějších i budoucích berníkův časně přijímati. Nařízení strany komory českého království. Artikulové obzvláštní Pražan i jiných měst. Artikul o zřízení zemském. O mocném listu královském. O odvozování desátkův kněžím náležitých. O nakládání na hory zlaté a stříbrné. O apelacích. O revisích. (Připsáno na zvláštní list.): V létu 1619. a 1620. v městě Boleslavi Mladé spraveny nové hodiny na rathause, kteréž stály přes tisíc zlatých, s tímto nápi- sem: Léta 1619. Haec fabrica horologii etiam superioris exstructa est A. D. 1620. ornamento patriae et posteritati relicta. Consulibus eiusdem anni opus id promoventibus: 123
Strana 124
M. Georgio Kezelio Bydžovino primate. Christophoro Mimonensi. Mathia Strenicky. Aenea Arnbergero. Symone Trunsa. Paulo Straka. Petro Rubercula. Venceslao Jaczekio. Venceslao Turca. Daniele Myconio syndico. Adamo Wrkoslao. Johanne Venetico tribuno plebis. Adamo Kayl. Caspare Millero. Stephano Hosticeno quaestore, ab artifice Johanne Pecio — Gorlicensi cive ac horologipaeo N. Bo- 95 leslaviensi, quod costabat ultra 1000 florenos aureos Osoby za defensory zvolené, z každého stavu 8 osob. Panského: Henrich Mates hrabě z Turnu. Leonard Kolon Defensorové nad z Felsu. Bohuchval Berka z Dubé a z Lipého. Vilím starší z Lob- konsistoří kovic. Joachym Ondřej Šlik hrabě z Pasaunu a z Lokte. Jan Lit- a akademií vín z Ríčan. Václav Vilém z Roupova. Václav Budovec z Budova. pražskou. Z stavu rytířského: Kašpar Kaplíř z Sulevic. Prokop Dvo- řecký z Olbramovic. Kryštof Fictum z Fictumu. Fridrich z Bílé. Bohuslav z Michalovic. Jindřich Ota z Losu. Jan Vostrovec z Krá- lovic. Václav Štampach z Štampachu. Stavu městského: Martin Fruvein z Podolí. Václav Magrle z Sebišku. Melichar Haldius z Neienperku. Jan Theodor Sixt z Ottersdorfu. Valentin Kochan z Prachové. Tobiáš Štefek z Ko- loděj. Petr Macer z Letošic. Doktor Daniel Basilius z Deičen- berku. Smlouva mezi direktory na místě stavův království čes- kého s Moravany: O místu a sedání osob ouřadních jedněch po druhých. O řízení kanceláře království českého. Reversové na mar- krabství moravské ku království českému aby kasírováni byli. Kní- žectví opavské Moravanům-li čili Čechům náleží, do jinšího času. Actum v pátek před památkou Mistra Jana Husi, 5. Julii léta 1619. Reces od stavův království českého vyslaným pánům z Slez- ska, též Lužičanům Dolejším i Hořejším odvedení.!!] Téhož léta 1619. při témž času a sjezdu přednášeli sobě Krále stavové všichni shromáždění příčiny, proč a pro které krále Fer- Ferdinanda dinanda za krále přijíti nemohou: že ne pořádně, ale postranně zle komen- k tomu volen i korunován, od samých toliko některých Čechův dírovali. bez vědomí přivtělených zemí; že se správy královské dříve času“ Smlouva Čechův s Moravany. 169. 170. 124
M. Georgio Kezelio Bydžovino primate. Christophoro Mimonensi. Mathia Strenicky. Aenea Arnbergero. Symone Trunsa. Paulo Straka. Petro Rubercula. Venceslao Jaczekio. Venceslao Turca. Daniele Myconio syndico. Adamo Wrkoslao. Johanne Venetico tribuno plebis. Adamo Kayl. Caspare Millero. Stephano Hosticeno quaestore, ab artifice Johanne Pecio — Gorlicensi cive ac horologipaeo N. Bo- 95 leslaviensi, quod costabat ultra 1000 florenos aureos Osoby za defensory zvolené, z každého stavu 8 osob. Panského: Henrich Mates hrabě z Turnu. Leonard Kolon Defensorové nad z Felsu. Bohuchval Berka z Dubé a z Lipého. Vilím starší z Lob- konsistoří kovic. Joachym Ondřej Šlik hrabě z Pasaunu a z Lokte. Jan Lit- a akademií vín z Ríčan. Václav Vilém z Roupova. Václav Budovec z Budova. pražskou. Z stavu rytířského: Kašpar Kaplíř z Sulevic. Prokop Dvo- řecký z Olbramovic. Kryštof Fictum z Fictumu. Fridrich z Bílé. Bohuslav z Michalovic. Jindřich Ota z Losu. Jan Vostrovec z Krá- lovic. Václav Štampach z Štampachu. Stavu městského: Martin Fruvein z Podolí. Václav Magrle z Sebišku. Melichar Haldius z Neienperku. Jan Theodor Sixt z Ottersdorfu. Valentin Kochan z Prachové. Tobiáš Štefek z Ko- loděj. Petr Macer z Letošic. Doktor Daniel Basilius z Deičen- berku. Smlouva mezi direktory na místě stavův království čes- kého s Moravany: O místu a sedání osob ouřadních jedněch po druhých. O řízení kanceláře království českého. Reversové na mar- krabství moravské ku království českému aby kasírováni byli. Kní- žectví opavské Moravanům-li čili Čechům náleží, do jinšího času. Actum v pátek před památkou Mistra Jana Husi, 5. Julii léta 1619. Reces od stavův království českého vyslaným pánům z Slez- ska, též Lužičanům Dolejším i Hořejším odvedení.!!] Téhož léta 1619. při témž času a sjezdu přednášeli sobě Krále stavové všichni shromáždění příčiny, proč a pro které krále Fer- Ferdinanda dinanda za krále přijíti nemohou: že ne pořádně, ale postranně zle komen- k tomu volen i korunován, od samých toliko některých Čechův dírovali. bez vědomí přivtělených zemí; že se správy královské dříve času“ Smlouva Čechův s Moravany. 169. 170. 124
Strana 125
proti reversu svému ujímal, tyranství ukrutné předešle v svých dě- dičných zemích97 i již v těchto provozovati dal; království české za dědictví králi hišpanskému uvésti chtěl. Těmi i jinými příčinami že se království českého zbavil a z práva toho vyvedl. O tom o všem obzvláštní justifikací a dedukcí98 vydána a vytištěna býti měla. 171. Téhož léta a při témž sjezdu volili všichni Čechové, Moravané, Slezáci i Lužičané jednomyslně sobě za krále českého Fridricha, falckrabě při Rejnu, kurfiřta; a kdo by se proti tomu volení a konfederacím postavoval, pokutu hrdla i statku ztracení nařídili. Též o vejpravě lidu jízdného i pěšího. Restanty aby se zvyupomínaly i nové pomoci svolily, k tomu nové šacuňky naří- zeny, každý se šacovati musel, i dosti potřebný soused předměst- ský, nájemníci, podruzi, sirotci i čeládka přístavní, též i židé a jiní handléři všelijací. Statkové lidí zpronevěřilých a z království českého vypověděných aby se prodávali. Propuštění práva zasta- veného povoleno pro úroky toliko, ne pro jistinnou sumu. Pečeť zemskou Jan z Klenového a z Janovic, písař nejvyšší království českého399, zradivše ujel a preč odnesl, aby direktorové jinou na zlatě rýti dali. Fridrich kurfiřt. falckrabě při Rejnu, za krále českého volen. Téhož léta 26. Augusti Fridrich V., falckrabě při Rejnu, Fridrich falckrabě kníže bavorské a kurfiřt, vyhlášen na sjezdu generálním od Čechův, za krále Moravanův, Slezákův a Lužičanův na hradě pražském za krále vyhlášen. českého. Téhož léta 28. Augusti město Písek obležené od vojá- Písek město dobyto. kův císařských a již krále Ferdinanda, od nejvyššího, hraběte de Bucquoi, dobyto, vyplundrováno, měšťané ukrutně mordováni, ani ženskému pohlaví odpuštěno nebylo, leč kteří utečením životy své zachovali. 172. Při tom času zjevil se nějaký prorok, Kryštof Kotter, Kryštof jirchář v městě Šprotavě v markrabství lužickém, člověk prostý, Kotter, jirchář nemnoho písma povědomý; duchové jemu veliké věci, které se Šprotavský, budoucně díti měly, zjevovali. Předpovídal divnou proměnu v světě, prorok. zvláště v říši, protivenství veliká pobožným, ale že brzičko z toho vysvobozeni budou. O králi Fridrichovi mnoho tam doloženo, ale to se s pravdou chybovalo, jakž skutek patrně ukázal. Knížka in 4 víc nežli na knize papíru toho falešného proroka dost obšírně 125
proti reversu svému ujímal, tyranství ukrutné předešle v svých dě- dičných zemích97 i již v těchto provozovati dal; království české za dědictví králi hišpanskému uvésti chtěl. Těmi i jinými příčinami že se království českého zbavil a z práva toho vyvedl. O tom o všem obzvláštní justifikací a dedukcí98 vydána a vytištěna býti měla. 171. Téhož léta a při témž sjezdu volili všichni Čechové, Moravané, Slezáci i Lužičané jednomyslně sobě za krále českého Fridricha, falckrabě při Rejnu, kurfiřta; a kdo by se proti tomu volení a konfederacím postavoval, pokutu hrdla i statku ztracení nařídili. Též o vejpravě lidu jízdného i pěšího. Restanty aby se zvyupomínaly i nové pomoci svolily, k tomu nové šacuňky naří- zeny, každý se šacovati musel, i dosti potřebný soused předměst- ský, nájemníci, podruzi, sirotci i čeládka přístavní, též i židé a jiní handléři všelijací. Statkové lidí zpronevěřilých a z království českého vypověděných aby se prodávali. Propuštění práva zasta- veného povoleno pro úroky toliko, ne pro jistinnou sumu. Pečeť zemskou Jan z Klenového a z Janovic, písař nejvyšší království českého399, zradivše ujel a preč odnesl, aby direktorové jinou na zlatě rýti dali. Fridrich kurfiřt. falckrabě při Rejnu, za krále českého volen. Téhož léta 26. Augusti Fridrich V., falckrabě při Rejnu, Fridrich falckrabě kníže bavorské a kurfiřt, vyhlášen na sjezdu generálním od Čechův, za krále Moravanův, Slezákův a Lužičanův na hradě pražském za krále vyhlášen. českého. Téhož léta 28. Augusti město Písek obležené od vojá- Písek město dobyto. kův císařských a již krále Ferdinanda, od nejvyššího, hraběte de Bucquoi, dobyto, vyplundrováno, měšťané ukrutně mordováni, ani ženskému pohlaví odpuštěno nebylo, leč kteří utečením životy své zachovali. 172. Při tom času zjevil se nějaký prorok, Kryštof Kotter, Kryštof jirchář v městě Šprotavě v markrabství lužickém, člověk prostý, Kotter, jirchář nemnoho písma povědomý; duchové jemu veliké věci, které se Šprotavský, budoucně díti měly, zjevovali. Předpovídal divnou proměnu v světě, prorok. zvláště v říši, protivenství veliká pobožným, ale že brzičko z toho vysvobozeni budou. O králi Fridrichovi mnoho tam doloženo, ale to se s pravdou chybovalo, jakž skutek patrně ukázal. Knížka in 4 víc nežli na knize papíru toho falešného proroka dost obšírně 125
Strana 126
Konsistoř podobojí obnovena. K. Jiřík Dykastus administrá- torem. Sněm generální v Praze. Fridrich falckrabě s manželkou svou do Prahy přijel. Na království české korunován. byla sepsána, jiní k tomu také něco přidávali i k vytištění přišla, ale s zahanbením utuchla400. Léta 1619. 19. Septembris defensores nad konsistoří praž- skou nařízení obnovili konsistoř z příčiny té, že předešlý admi- nistrátor K. Zikmund Crinitus umřel; jiný administrátor volen, kněz Jiří Dykastus Miřkovský, farář tejnský, po něm senior pře- dešlý; třetí: kněz německý od Salvátora v Starém městě pražském, jiní předešlí zanecháni, kromě na místa umrlých jiní dosazeni. Žádná však svornost mezi pány konsistoriány netrvala, na čtvero se různo děliti chtěli: čeští kněží evangeličtí, jiní kalvínští, jiní bratrští, Němci luteránští jmenovati se chtěli; Němci ovšem v ni- čemž se konsistoří spravovati nechtěli, jedni na druhé jako skrze prsty hleděli. Téhož léta v pondělí den svatých Simona a Judy, 28. Octobris sněm generální od direktorův, správcův tehdáž zemských na hrad pražský rozepsán. Shromáždili se k němu stavové čeští a vyslaní z Moravy, Slezska a z Lužic u velikém počtu. Předne- šeno v sněmu předně: kterak jsou volený k tomu předešle osoby z království českého a zemí přivtělených k volenému králi Fridri- chovi, falckraběti při Rejnu, pominulých dnův vypraveny, žádost tu svolenou králi přednášely i obdržely, takže to netoliko k sobě přijíti, ale ihned s vyslanými i s manželkou a vším dvorem svým do království českého přijeti míniti ráčí, aby jisté osoby z stavův proti němu vypraveny byly. Revers jistý od budoucího krále čes- kého, že všecka privilegia a svobody Čechům a přivtěleným zemím ve čtyrech nedělích potvrditi chce, vyslaným k němu již od něho odveden. Zatím v čtvrtek 31.!] Septembris41 téhož léta Fridrich, falckrabě při Rejnu, kníže bavorské a kurfiřt, s Alžbětou, man- želkou svou, dětmi i dvorem svým a některými stavy země své, pro něho a proti němu vyslaných!] do měst pražských na resi- dencí hradu pražského, sedě na bílém koni, manželka jeho na voze s dětmi a fraucimorem42 svým, přijel, vzácně přijat a slavně při- vítán byl. Potom pak v pondělí po Všech svatých, 4. Octobris, z jistého svolení stavův království českého a zemí přivtělených kurfiřt falekrabě při Rejnu, kníže bavorské, slavně u velikém počtu lidu na hradě pražském v kostele svatého Víta na království české 173. 126
Konsistoř podobojí obnovena. K. Jiřík Dykastus administrá- torem. Sněm generální v Praze. Fridrich falckrabě s manželkou svou do Prahy přijel. Na království české korunován. byla sepsána, jiní k tomu také něco přidávali i k vytištění přišla, ale s zahanbením utuchla400. Léta 1619. 19. Septembris defensores nad konsistoří praž- skou nařízení obnovili konsistoř z příčiny té, že předešlý admi- nistrátor K. Zikmund Crinitus umřel; jiný administrátor volen, kněz Jiří Dykastus Miřkovský, farář tejnský, po něm senior pře- dešlý; třetí: kněz německý od Salvátora v Starém městě pražském, jiní předešlí zanecháni, kromě na místa umrlých jiní dosazeni. Žádná však svornost mezi pány konsistoriány netrvala, na čtvero se různo děliti chtěli: čeští kněží evangeličtí, jiní kalvínští, jiní bratrští, Němci luteránští jmenovati se chtěli; Němci ovšem v ni- čemž se konsistoří spravovati nechtěli, jedni na druhé jako skrze prsty hleděli. Téhož léta v pondělí den svatých Simona a Judy, 28. Octobris sněm generální od direktorův, správcův tehdáž zemských na hrad pražský rozepsán. Shromáždili se k němu stavové čeští a vyslaní z Moravy, Slezska a z Lužic u velikém počtu. Předne- šeno v sněmu předně: kterak jsou volený k tomu předešle osoby z království českého a zemí přivtělených k volenému králi Fridri- chovi, falckraběti při Rejnu, pominulých dnův vypraveny, žádost tu svolenou králi přednášely i obdržely, takže to netoliko k sobě přijíti, ale ihned s vyslanými i s manželkou a vším dvorem svým do království českého přijeti míniti ráčí, aby jisté osoby z stavův proti němu vypraveny byly. Revers jistý od budoucího krále čes- kého, že všecka privilegia a svobody Čechům a přivtěleným zemím ve čtyrech nedělích potvrditi chce, vyslaným k němu již od něho odveden. Zatím v čtvrtek 31.!] Septembris41 téhož léta Fridrich, falckrabě při Rejnu, kníže bavorské a kurfiřt, s Alžbětou, man- želkou svou, dětmi i dvorem svým a některými stavy země své, pro něho a proti němu vyslaných!] do měst pražských na resi- dencí hradu pražského, sedě na bílém koni, manželka jeho na voze s dětmi a fraucimorem42 svým, přijel, vzácně přijat a slavně při- vítán byl. Potom pak v pondělí po Všech svatých, 4. Octobris, z jistého svolení stavův království českého a zemí přivtělených kurfiřt falekrabě při Rejnu, kníže bavorské, slavně u velikém počtu lidu na hradě pražském v kostele svatého Víta na království české 173. 126
Strana 127
174. 175. korunován byl od purkrabí pražského, tehdáž k tomu zvoleného, pana Bohuchvala Berky z Dubé a z Lipého, též od administrátora aneb náměstka arcibiskupství pražského, K. Jiříka Dykasta Miř- kovského a od seniora též konsistoře, K. Jana Třebického, kteříž na místě biskupův prve, nežli král do velikého kostela na hradě pražském od stavův doprovozen byl, v témž kostele v sakristě očekávali. A když král od stavův do téhož kostela do- provozen a do kaplí svatého Václava uveden, aby do roucha krá- lovského oblečen byl, administrátor s seniorem a jiným kněžstvem před touž kaplou očekávali. Když pak král oblečený z té kaplí vycházeti měl, administrátor krátkou modlitbou dával mu požeh- nání. Potom, když král měl jíti k oltáři, šli napřed kněžstvo, za nimi páni, kteříž dědičné zemské úřady mají, totiž nejvyšší truksas nesl dva pecníky43, jeden pozlacený, druhý postříbřený a nej- vyšší šenk nesl dvě nádobky neb soudky vína, také pozlacené a postříbřené. Potom šli nejvyšší ouředníci zemští a regália404 nesli. Sceptrum“5 nejvyšší písař, jablko zlaté nejvyšší sudí, korunu nej- vyšší purkrabě, čepičku červenou pod korunu nejvyšší komorník, meč nejvyšší maršálek, kterýž šel před králem. Za nimi šel král, administrátor po pravé a senior po levé straně vedle něho šli. Když přišli k oltáři, král poklek[nu]v na kolena a administrátor i senior vedle něho níže; a tu administrátor nahlas zříkal modlitbu. Po modlitbě muzika zněla. Regália se na oltář kladla a král od administrátora a seniora do svého majestátu46 doprovozen a tu se posadil. Zatím kázání bylo od administrátora českou řečí. Po kázání říkala se letanie od administrátora s žákovstvem. Po letanii přečtena epištola z prvního listu k Tymotheovi, kapitola druhá. A po epištole modlitba nábožná od administrátora zříkána. Potom se zpívalo od žákovstva, na varhany a všelijaká instrumenta mu- sická hrálo. Mezi tím administrátor a senior přistoupili k majestátu královskému a krále odtud k oltáři doprovodili, k němuž nejvyšší purkrabě pražský v tato slova promluvil: „Nejjasnější kníže a vo- lený český králi, pane náš nejmilostivější, prve nežli korunu krá- lovství českého přijíti a ní korunováni býti, tuto přísahu naší českou přirozenou řečí pánům stavům téhož království vykonati povinni býti ráčíte“. Četl přísahu nejvyšší purkrabě a král po něm articu- late47 říkal. Po vykonané přísaze opět jinou modlitbu administrátor zříkal a zatím regália, kteráž na oltář položena byla, králi po Processus korunování krále Fridricha. Léta 1619. 127
174. 175. korunován byl od purkrabí pražského, tehdáž k tomu zvoleného, pana Bohuchvala Berky z Dubé a z Lipého, též od administrátora aneb náměstka arcibiskupství pražského, K. Jiříka Dykasta Miř- kovského a od seniora též konsistoře, K. Jana Třebického, kteříž na místě biskupův prve, nežli král do velikého kostela na hradě pražském od stavův doprovozen byl, v témž kostele v sakristě očekávali. A když král od stavův do téhož kostela do- provozen a do kaplí svatého Václava uveden, aby do roucha krá- lovského oblečen byl, administrátor s seniorem a jiným kněžstvem před touž kaplou očekávali. Když pak král oblečený z té kaplí vycházeti měl, administrátor krátkou modlitbou dával mu požeh- nání. Potom, když král měl jíti k oltáři, šli napřed kněžstvo, za nimi páni, kteříž dědičné zemské úřady mají, totiž nejvyšší truksas nesl dva pecníky43, jeden pozlacený, druhý postříbřený a nej- vyšší šenk nesl dvě nádobky neb soudky vína, také pozlacené a postříbřené. Potom šli nejvyšší ouředníci zemští a regália404 nesli. Sceptrum“5 nejvyšší písař, jablko zlaté nejvyšší sudí, korunu nej- vyšší purkrabě, čepičku červenou pod korunu nejvyšší komorník, meč nejvyšší maršálek, kterýž šel před králem. Za nimi šel král, administrátor po pravé a senior po levé straně vedle něho šli. Když přišli k oltáři, král poklek[nu]v na kolena a administrátor i senior vedle něho níže; a tu administrátor nahlas zříkal modlitbu. Po modlitbě muzika zněla. Regália se na oltář kladla a král od administrátora a seniora do svého majestátu46 doprovozen a tu se posadil. Zatím kázání bylo od administrátora českou řečí. Po kázání říkala se letanie od administrátora s žákovstvem. Po letanii přečtena epištola z prvního listu k Tymotheovi, kapitola druhá. A po epištole modlitba nábožná od administrátora zříkána. Potom se zpívalo od žákovstva, na varhany a všelijaká instrumenta mu- sická hrálo. Mezi tím administrátor a senior přistoupili k majestátu královskému a krále odtud k oltáři doprovodili, k němuž nejvyšší purkrabě pražský v tato slova promluvil: „Nejjasnější kníže a vo- lený český králi, pane náš nejmilostivější, prve nežli korunu krá- lovství českého přijíti a ní korunováni býti, tuto přísahu naší českou přirozenou řečí pánům stavům téhož království vykonati povinni býti ráčíte“. Četl přísahu nejvyšší purkrabě a král po něm articu- late47 říkal. Po vykonané přísaze opět jinou modlitbu administrátor zříkal a zatím regália, kteráž na oltář položena byla, králi po Processus korunování krále Fridricha. Léta 1619. 127
Strana 128
pořádku podával; předně však krále olejem posvátným na vrch hlavy s náležitým požehnáním pomazal. Potom meče s jistým pro- hlášením, potom prstenu, za tím sceptrum, až i jablka zlatého podal. Naposledy korunu zlatou českou, drahým kamením okrášlenou, administrátor s seniorem a dva nejvyšší ouředníci zemští po pravé ruce králi stojíce na hlavu vstavili s jistým učiněným požehnáním. A tak krále k majestátu a stolici jeho doprovodili. Tu nejvyšší purkrabě českou řečí k stavům promluvil: „Poněvadž král váš jakož pořádně volený, tak náležitě korunovaný přísahu královskou k zastávání a obhajování svobod vašich nám vykonal, povinnost vaše jest, aby jste i vy zase králi vašemu přísahu učinili. Pročež: kteří můžete přistoupiti k trůnu majestátu královského, položte dva prsty na korunu královu, jiní opodál stojíce, zdvihnouce dva prsty u pravé ruky přísahu hlasitě vykonejte“. Přísaha konána. Po vykonané přísaze musika zvučná slyšána byla. Naposledy to korunování administrátor obšírnou modlitbou zavřel. Což když se vykonalo, král od stavův z kostela velkého na palác hradu praž- ského, kdež hody královské přihotovené byly, doprovozen. Střelba při tom velká i menší pouštěna a jiné náležité ceremonie solen- niter“s vykonány. Mince zlatá rozdávána, stříbrná chase házena a divné trety provozovány, některým k radosti a mnohým k žalosti. FrIDerICVs reX regnl BoheMlae. [1619]409. Téhož léta 1619. ve čtvrtek následující, totiž 7. Octob- Královna ris 10, osvícená kněžna Alžběta, Jakuba krále anglického dcera, Alžběta krále českého Fridricha manželka, podobným téměř způsobem na hradě s některými proměnami na hradě pražském v kostele svatého Víta pražském od administrátora, seniora a jiných etc. korunována. korunována. Po slavném J.ch M. krále i královny korunování stavové Půl ouroku, království českého i zemí přivtělených při témž sněmu shromáž- čtvrt ouroku dění králi polovici a královně čtvrt úroku svatojirského.i nejprv svoleno. přicházejícího podle obyčeje starobylého, předešlého svolili. Di- Direktoři rektory, správce a řády zemské, předešle nařízené, z povinnosti z povinností propustili, je proti dluhům některým, od nich ku potřebám zem- propuštěni. ským vzdělaným, náležitě opatřili. Správu nad lidem vojenským, předešle od stavův království tohoto verbovaným J. M. Kr.é po- stoupili. Konfederací království českého s zeměmi přivtělenými a snešení při sjezdích minulých aby do desk zemských vloženy byly. Statky některé královské, duchovní a zpronevěřilých lidí, aby pro- Korunování krále Fridricha. 176. 177. 128
pořádku podával; předně však krále olejem posvátným na vrch hlavy s náležitým požehnáním pomazal. Potom meče s jistým pro- hlášením, potom prstenu, za tím sceptrum, až i jablka zlatého podal. Naposledy korunu zlatou českou, drahým kamením okrášlenou, administrátor s seniorem a dva nejvyšší ouředníci zemští po pravé ruce králi stojíce na hlavu vstavili s jistým učiněným požehnáním. A tak krále k majestátu a stolici jeho doprovodili. Tu nejvyšší purkrabě českou řečí k stavům promluvil: „Poněvadž král váš jakož pořádně volený, tak náležitě korunovaný přísahu královskou k zastávání a obhajování svobod vašich nám vykonal, povinnost vaše jest, aby jste i vy zase králi vašemu přísahu učinili. Pročež: kteří můžete přistoupiti k trůnu majestátu královského, položte dva prsty na korunu královu, jiní opodál stojíce, zdvihnouce dva prsty u pravé ruky přísahu hlasitě vykonejte“. Přísaha konána. Po vykonané přísaze musika zvučná slyšána byla. Naposledy to korunování administrátor obšírnou modlitbou zavřel. Což když se vykonalo, král od stavův z kostela velkého na palác hradu praž- ského, kdež hody královské přihotovené byly, doprovozen. Střelba při tom velká i menší pouštěna a jiné náležité ceremonie solen- niter“s vykonány. Mince zlatá rozdávána, stříbrná chase házena a divné trety provozovány, některým k radosti a mnohým k žalosti. FrIDerICVs reX regnl BoheMlae. [1619]409. Téhož léta 1619. ve čtvrtek následující, totiž 7. Octob- Královna ris 10, osvícená kněžna Alžběta, Jakuba krále anglického dcera, Alžběta krále českého Fridricha manželka, podobným téměř způsobem na hradě s některými proměnami na hradě pražském v kostele svatého Víta pražském od administrátora, seniora a jiných etc. korunována. korunována. Po slavném J.ch M. krále i královny korunování stavové Půl ouroku, království českého i zemí přivtělených při témž sněmu shromáž- čtvrt ouroku dění králi polovici a královně čtvrt úroku svatojirského.i nejprv svoleno. přicházejícího podle obyčeje starobylého, předešlého svolili. Di- Direktoři rektory, správce a řády zemské, předešle nařízené, z povinnosti z povinností propustili, je proti dluhům některým, od nich ku potřebám zem- propuštěni. ským vzdělaným, náležitě opatřili. Správu nad lidem vojenským, předešle od stavův království tohoto verbovaným J. M. Kr.é po- stoupili. Konfederací království českého s zeměmi přivtělenými a snešení při sjezdích minulých aby do desk zemských vloženy byly. Statky některé královské, duchovní a zpronevěřilých lidí, aby pro- Korunování krále Fridricha. 176. 177. 128
Strana 129
178. dávány neb zastavovány býti mohly. Přijetí pana Bohuslava z Mi- chalovic, purkrabě kraje hradeckého, do tovaryšstva rodův sta- rožitných a k regáliím412 všechněm téhož stavu. Pečeť zemská stará, nalezená, má se neužívati, než k privilegiím přiložiti, ale nové pečeti udělané aby se užívalo. Korunu a privilegia zemská na ten čas na hradě pražském zanechati. Justifikací a dedukcí, totiž omluvu, proč Čechové krále Ferdinanda přijíti nemohli, a kterak jest se z toho sám arcikníže Ferdinand vyvedl a zbavil, tehdáž sepsána, zkorigována a v řeči latinské, německé a české vůbec vydána. Potom s hanbou ututlána413. Téhož léta a při tom času stalo se také úřadův zem- ských i jiných podivné proměnění a jiné mnohé neslýchané věci se na tom sněmu řídily, takže se ten sněm protáhl až do 19. dne měsíce Novembris téhož l. 1619. Léta 1619. 27. Decembris, v pátek po deváté hodině ráno na půl orloje narodil se králi Fridrichovi syn na hradě pražském, kterýž teprva 31. Martii léta 1620. v kostele svatého Víta hlavním pokřtěn Rupertus jménem; za kmotry všichni stavové dožádáni byli. Solennitas4 při těch křtinách prve nevídaná a zvláště ka- tolickým podivná byla. Léta 1620. 1. Februarii v městě Jičíně stala se nešťastná V městě Jičíně dům příhoda v domu panském; při některé komisí, kteráž se tam tehdáž panský u velikém počtu vyřizovala, jeden mušketýr nešetrně lunt rozsví- prachem cený do prachu upustil, prach v tunách se z toho zapálil, více rozbořen. nežli čtvrt toho domu velikého rozhodil, znamenitou škodu zdělal, mnoho lidí urozených i prostých se tu zařítilo i sama paní toho panství, pan Štumberger, přední z komisařů, a jiných vzácných osob tu zahynulo.15. Téhož léta v pátek po svaté Dorotě, 7. Februarii, v městě Úřad konšelský Boleslava Mladého úřad konšelský obnoven skrze pana hofrych- v Boleslavi týře nového, pana Martina Fruveina z Podolí, na poručení pana Mladé podkomořího též nového, pana Prokopa Dvořeckého z Olbra- movic na Vršovicích a Kystře. Od obnovy tehdáž nedalo se více nežli podle vyměření majestátem na to daným, o němž vejš na listu 59. Ale místo ostružného presentováno honorarium stříbrný pozlacený koflík as za 20 kop, na němž oba spokojeni byli. Pri- mas předešlý zanechán m. Jiří Bydžovský, Kryštof Mimoňský, Symeon Trunsa, Petr Cervenka, Václav Jacek, Adam Vrkoslav, Justifikací. dedukcí. Rupertus, syn krále Fridricha. obnoven. 129
178. dávány neb zastavovány býti mohly. Přijetí pana Bohuslava z Mi- chalovic, purkrabě kraje hradeckého, do tovaryšstva rodův sta- rožitných a k regáliím412 všechněm téhož stavu. Pečeť zemská stará, nalezená, má se neužívati, než k privilegiím přiložiti, ale nové pečeti udělané aby se užívalo. Korunu a privilegia zemská na ten čas na hradě pražském zanechati. Justifikací a dedukcí, totiž omluvu, proč Čechové krále Ferdinanda přijíti nemohli, a kterak jest se z toho sám arcikníže Ferdinand vyvedl a zbavil, tehdáž sepsána, zkorigována a v řeči latinské, německé a české vůbec vydána. Potom s hanbou ututlána413. Téhož léta a při tom času stalo se také úřadův zem- ských i jiných podivné proměnění a jiné mnohé neslýchané věci se na tom sněmu řídily, takže se ten sněm protáhl až do 19. dne měsíce Novembris téhož l. 1619. Léta 1619. 27. Decembris, v pátek po deváté hodině ráno na půl orloje narodil se králi Fridrichovi syn na hradě pražském, kterýž teprva 31. Martii léta 1620. v kostele svatého Víta hlavním pokřtěn Rupertus jménem; za kmotry všichni stavové dožádáni byli. Solennitas4 při těch křtinách prve nevídaná a zvláště ka- tolickým podivná byla. Léta 1620. 1. Februarii v městě Jičíně stala se nešťastná V městě Jičíně dům příhoda v domu panském; při některé komisí, kteráž se tam tehdáž panský u velikém počtu vyřizovala, jeden mušketýr nešetrně lunt rozsví- prachem cený do prachu upustil, prach v tunách se z toho zapálil, více rozbořen. nežli čtvrt toho domu velikého rozhodil, znamenitou škodu zdělal, mnoho lidí urozených i prostých se tu zařítilo i sama paní toho panství, pan Štumberger, přední z komisařů, a jiných vzácných osob tu zahynulo.15. Téhož léta v pátek po svaté Dorotě, 7. Februarii, v městě Úřad konšelský Boleslava Mladého úřad konšelský obnoven skrze pana hofrych- v Boleslavi týře nového, pana Martina Fruveina z Podolí, na poručení pana Mladé podkomořího též nového, pana Prokopa Dvořeckého z Olbra- movic na Vršovicích a Kystře. Od obnovy tehdáž nedalo se více nežli podle vyměření majestátem na to daným, o němž vejš na listu 59. Ale místo ostružného presentováno honorarium stříbrný pozlacený koflík as za 20 kop, na němž oba spokojeni byli. Pri- mas předešlý zanechán m. Jiří Bydžovský, Kryštof Mimoňský, Symeon Trunsa, Petr Cervenka, Václav Jacek, Adam Vrkoslav, Justifikací. dedukcí. Rupertus, syn krále Fridricha. obnoven. 129
Strana 130
Syn nejstarší kr. Fridricha zahynul. Kr. Fridrich skrz Mladou Boleslav jel. Engličtí sol- dati do Čech přitáhli. Kryštof Mimoňský umřel. Nesvornost kněží i politikův. Adam Kayl, Kašpar Miller, Matyáš Strenický, Eneáš Arnberger, 179. Pavel Straka, Václav Turek. Nešťastná ta obnova v té ohavné rebelii země české do tří let trvala a obnovována nebyla, mnozí toho zlým zažili. Téhož léta na hradě pražským při sněmu generálním416 Jindřich Fridrich, krále Fridricha nejstarší syn, v letech věku svého šesti za čekance království českého přijat a vyhlášen. Ten potom in exilio"17 léta 1629. 7. Januarii v zátoce mořské holandské uto- nul v letech věku svého 15. Pěkná zpráva! Dříve než rok minul páni Čechové čtyry krále měli: Matyáše, Ferdinanda, Fridricha a Jindřicha, ale jeden všecky přečkal418. Téhož léta 13. Martii král Fridrich vyjev nejprve do mo- ravského markrabství, potom do slezských knížectví a Hořeních i Doleních Lužic holdu a povinností od svých poddaných přijí- mati, to vykonav do české země se zase navracejíc skrze město Boleslava Mladého od Bělí ten den přijel, na zámku mladobole- slavském u snídaní se zastavil, ale málo uctěn byl; odtud toho dne na Brandejs ku Praze se obrátil. Téhož léta 5. Augusti soldatův Engellanderův deset praporcův, v počtu dva tisíce pěchoty, dosti úpravné, od krále an- glického do Čech na pomoc poslaných, po moři sem do míst půl- nočních, tomu národu nezvyklých, nepříjemnými a nepřípust- nými[!] od marecké.19 a lužické země skrze Boleslav táhli, velice zemdlení, povětří a novému ovoci nedozrálému nezvyklí, na vět- ším díle nemocní, s velikou prací a nákladem dále se podávali 180. i vyváženi býti museli, k Táboru a Písku vypraveni. Sotva se který do Engellandu vrátil. Léta 1620. 9. Septembris umřel Kryštof Mimoňský, mě- štěnín, spoluradní i deset let pořád primas mladoboleslavský, muž prozřetelný a té obci velice prospěšný, trojí řeči povědomý a mnohým lidem platný. Zastesk[nu]v sobě v nastávajících nebez- pečenstvích i od těch anglických soldatův předěšený. Nazejtří počestně pohřben 20. Při tom času rozmnožovala se veliká neupřímnost jak mezi duchovními, tak mezi světskými. Duchovní řádům poddáni býti nechtěli; nesvornost netoliko v konsistoři, ale i mezi kně- žími krajskými panovala, děkanství z měst do vsí přenášeti chtěli, jedni druhé haněli, kaceřovali, tak se hrubě víra evangelická roz- 130
Syn nejstarší kr. Fridricha zahynul. Kr. Fridrich skrz Mladou Boleslav jel. Engličtí sol- dati do Čech přitáhli. Kryštof Mimoňský umřel. Nesvornost kněží i politikův. Adam Kayl, Kašpar Miller, Matyáš Strenický, Eneáš Arnberger, 179. Pavel Straka, Václav Turek. Nešťastná ta obnova v té ohavné rebelii země české do tří let trvala a obnovována nebyla, mnozí toho zlým zažili. Téhož léta na hradě pražským při sněmu generálním416 Jindřich Fridrich, krále Fridricha nejstarší syn, v letech věku svého šesti za čekance království českého přijat a vyhlášen. Ten potom in exilio"17 léta 1629. 7. Januarii v zátoce mořské holandské uto- nul v letech věku svého 15. Pěkná zpráva! Dříve než rok minul páni Čechové čtyry krále měli: Matyáše, Ferdinanda, Fridricha a Jindřicha, ale jeden všecky přečkal418. Téhož léta 13. Martii král Fridrich vyjev nejprve do mo- ravského markrabství, potom do slezských knížectví a Hořeních i Doleních Lužic holdu a povinností od svých poddaných přijí- mati, to vykonav do české země se zase navracejíc skrze město Boleslava Mladého od Bělí ten den přijel, na zámku mladobole- slavském u snídaní se zastavil, ale málo uctěn byl; odtud toho dne na Brandejs ku Praze se obrátil. Téhož léta 5. Augusti soldatův Engellanderův deset praporcův, v počtu dva tisíce pěchoty, dosti úpravné, od krále an- glického do Čech na pomoc poslaných, po moři sem do míst půl- nočních, tomu národu nezvyklých, nepříjemnými a nepřípust- nými[!] od marecké.19 a lužické země skrze Boleslav táhli, velice zemdlení, povětří a novému ovoci nedozrálému nezvyklí, na vět- ším díle nemocní, s velikou prací a nákladem dále se podávali 180. i vyváženi býti museli, k Táboru a Písku vypraveni. Sotva se který do Engellandu vrátil. Léta 1620. 9. Septembris umřel Kryštof Mimoňský, mě- štěnín, spoluradní i deset let pořád primas mladoboleslavský, muž prozřetelný a té obci velice prospěšný, trojí řeči povědomý a mnohým lidem platný. Zastesk[nu]v sobě v nastávajících nebez- pečenstvích i od těch anglických soldatův předěšený. Nazejtří počestně pohřben 20. Při tom času rozmnožovala se veliká neupřímnost jak mezi duchovními, tak mezi světskými. Duchovní řádům poddáni býti nechtěli; nesvornost netoliko v konsistoři, ale i mezi kně- žími krajskými panovala, děkanství z měst do vsí přenášeti chtěli, jedni druhé haněli, kaceřovali, tak se hrubě víra evangelická roz- 130
Strana 131
181. máhala, že každý kněz chtěl svou víru míti. O agendu nikdy se snésti nemohli, jedni stavěli, druzí bořili; kteří pokoj milovali, ra- ději v koutku tiše poseděli, ale ani tam obstáti nemohli. Tou svou nesvorností i politikův poštvávali, ani ta konfesí česká, ani aug- špurská jim obstáti nemohla, starý a nový sakramentáře sobě vy- myslili, augšpurskou variatam et invariatam confessionem nazý- vali. Světští pak stavové mnozí od krále Fridricha odpadali, mnohé mrzelo, že se zdál k Bratřím býti náklonnější, že jim více než ji- ným přeje se domnívali. Teprv některé trank42 rozcházel, že kur- fiřta saského sobě nevolili, nazpátek po něm toužili a k němu své zření míti chtěli. Ale on o to nestál a naděje je zmejlila. Zatím praktiky divné se konaly, nepřátelé pokoje a dobrého řádu doma i vně nezaháleli. Vojsko nepřátelské od Budějovic a Písku pod horami vždy dále do české země se podávali, tajně jedni s dru- hými srozumění měli, až k tomu přivedli, že se armáda česká roz- dvojiti musela. Nebo kurfiřt saský Jan Jiří velikými sliby jsa císaři zavázán, jistou pomocí císaře retoval a své vojsko jinou stranou na Šestiměsta do země lužické obrátil, k městu Budešínu nenadále přitáhl, jeho silně dobýval i když dostatečně opatřené nebylo, brzo střelbou a ohněm je zapálil, že se jemu poddati museli; do- mův v tom městě do půl druhého tisíce tím ohněm shořelo, škoda nenabytá se stala, kteréž kurfiřt potomně sám litoval. Čechové z některých krajův k Lužicím, chtíce Šestiměsta retovati, do Ži- tavy a Gerlice s některým lidem vojenským přitáhli, ale dlouho se obmeškali. Nebo když Budešín vzat byl, již lužické krajině srdce opadlo a kurfiřtu se poddávali. A tak čeští soldati slyšíce, že se již i v Čechách zle hospodařilo, domů zpátkem se vrátili. Tu se teprva vyjevovala upřímnost některých, kdo s kým drží a 182. upřímně míní. Skutek ukázal a čas přítomný vyjevil. Armáda česká na dví roztržená, do Lužic a u Prahy, oslábla. Nejvyšší spolu dobré srozuměni měli a jedni druhým téměř návěští, kudy a kte- rak i kdy do Prahy se vtrhnouti měli, dávali. Voněla jim martin- ská hus, nebo nepřátel krále Fridricha v městech pražských téměř více zůstávalo nežli těch, kteříž by mu co dobrého přáli a upřímně pomáhali. Vyšší stavové teprva někteří chtěli půjčkami retovati422, ale již bylo pozdě. Král Fridrich nebohý v úzkostech postaven byl, ale pomoci nemohl, své poklady, které přivezl z své země, vynaložil a zmincovati dal. Všecko to neupřímnost požrala, ně- Světští. Kurfiřt saský císaři proti Čechům pomáhal. Lužice od kurfiřta vzaty. Léta 1620. 131
181. máhala, že každý kněz chtěl svou víru míti. O agendu nikdy se snésti nemohli, jedni stavěli, druzí bořili; kteří pokoj milovali, ra- ději v koutku tiše poseděli, ale ani tam obstáti nemohli. Tou svou nesvorností i politikův poštvávali, ani ta konfesí česká, ani aug- špurská jim obstáti nemohla, starý a nový sakramentáře sobě vy- myslili, augšpurskou variatam et invariatam confessionem nazý- vali. Světští pak stavové mnozí od krále Fridricha odpadali, mnohé mrzelo, že se zdál k Bratřím býti náklonnější, že jim více než ji- ným přeje se domnívali. Teprv některé trank42 rozcházel, že kur- fiřta saského sobě nevolili, nazpátek po něm toužili a k němu své zření míti chtěli. Ale on o to nestál a naděje je zmejlila. Zatím praktiky divné se konaly, nepřátelé pokoje a dobrého řádu doma i vně nezaháleli. Vojsko nepřátelské od Budějovic a Písku pod horami vždy dále do české země se podávali, tajně jedni s dru- hými srozumění měli, až k tomu přivedli, že se armáda česká roz- dvojiti musela. Nebo kurfiřt saský Jan Jiří velikými sliby jsa císaři zavázán, jistou pomocí císaře retoval a své vojsko jinou stranou na Šestiměsta do země lužické obrátil, k městu Budešínu nenadále přitáhl, jeho silně dobýval i když dostatečně opatřené nebylo, brzo střelbou a ohněm je zapálil, že se jemu poddati museli; do- mův v tom městě do půl druhého tisíce tím ohněm shořelo, škoda nenabytá se stala, kteréž kurfiřt potomně sám litoval. Čechové z některých krajův k Lužicím, chtíce Šestiměsta retovati, do Ži- tavy a Gerlice s některým lidem vojenským přitáhli, ale dlouho se obmeškali. Nebo když Budešín vzat byl, již lužické krajině srdce opadlo a kurfiřtu se poddávali. A tak čeští soldati slyšíce, že se již i v Čechách zle hospodařilo, domů zpátkem se vrátili. Tu se teprva vyjevovala upřímnost některých, kdo s kým drží a 182. upřímně míní. Skutek ukázal a čas přítomný vyjevil. Armáda česká na dví roztržená, do Lužic a u Prahy, oslábla. Nejvyšší spolu dobré srozuměni měli a jedni druhým téměř návěští, kudy a kte- rak i kdy do Prahy se vtrhnouti měli, dávali. Voněla jim martin- ská hus, nebo nepřátel krále Fridricha v městech pražských téměř více zůstávalo nežli těch, kteříž by mu co dobrého přáli a upřímně pomáhali. Vyšší stavové teprva někteří chtěli půjčkami retovati422, ale již bylo pozdě. Král Fridrich nebohý v úzkostech postaven byl, ale pomoci nemohl, své poklady, které přivezl z své země, vynaložil a zmincovati dal. Všecko to neupřímnost požrala, ně- Světští. Kurfiřt saský císaři proti Čechům pomáhal. Lužice od kurfiřta vzaty. Léta 1620. 131
Strana 132
Kníže bavorské Maximilián ku Praze táhl. Praha vzata od císařského a bavorského lidu. Český lid poražen i moravský a Uhri. kterí sobé dobre nahánéli a cizim toho dochovali*?, nicimz toho neuZili, sotva s hrdly utekli, jiní krky své za to dáti museli. Te- prva se na krále domlouvali, aby jim pomáhal, žádali, ale bylo již pozdě. Ježto prve, když se jich král ptával na peníze a dů- chody i jiné přípravy, odbývali ho, že to nenáleží, aby se král na důchody zemské ptáti měl. Právě krále po své vůli měli. Nej- více však zrada a praktiky škodily. Nebo to již tak notně nasno- váno měli, že císařskému lidu nic chybiti a překaziti nemohlo, jak naměřili, vše se jim trefovalo. Léta 1620.8. Novembris, v neděli před svatým Martinem, lid císařský, nad kterýmž nejvyšším generálem s lidem svým byl Maximilián, kníže bavorské, s nejvyšším leitenantem svým Mon- suor'*“ de Tilly, též biskupův wircpurského a bamberského lidem, k tomu lid císařský předešle verbovaný i od krále Ferdinanda z Fryolu'* přivedený, od Pasova, od Budějovic, od Písku a Tábora divnými labyrinty pod horami skrze kraj prácheňský, plzeňský, žatecký, rakovnický a slánský na Bílou horu nad Prahou přive- dený, ačkoli dosti zemdlený, kdyby byla věrnost a svornost Cechův upřímně trvala, dobře je mohli, jakž se sami císařští potom přizná- vali, zahnati i přemoci. Ale podle takového návěští a srozumění, když nejvyšší lidu českého v městech pražských hodovali a někteří prakticirovali*“, leitenantův svých zatím na Bílé hoře beze vší ordinancí a správy zanechali, císařské vojsko mezi tím dobře zho- tovené, zmustrováno, napřed kyrysaři na lid český, moravský a uher- ský nenadále udeřili, než se Čechové nadáli a ordinancí dostali, nejsa téměř v dobrém Slachtordunku??', kyrysati je rozrazili, Slacht- ordunk jim zmátli, střelbu zradou odjali, je rozplaiili, rozehnali, bili a mordovali, takze běžel každý, kam věděl, s Bílé hory dolů s vrchův k vodě mnozí po hlavě i přes vodu se pouštěli, mnozí hlavy sráželi a v řece Hltavě [sic!]**“* se ztopili, mnozí ani v Praze se nezastavili. V Praze tak bedliví a ubezpečilí byli, že o tom mnozí skoro tu celou neděli nevěděli, až již k víčeru, když soldati císařští po městě a ulicích se projížděli. Ježto, kdyby byli tomu spomoci chtěli, mohli dobře lid zmustrovaný, kterýž ještě v městech pražských měli, rychle na Bílou horu vypraviti a sami se vší po- mocí retovati i ty soldáty, kteříž utíkali, aspoň za Prahou zastaviti. Každý ruce opustil k ničemuž se neméli, kvartiru žádali. A tak toho dne nedělního pádu velikého nebozí Čechové pocítili. Praha 132 m 83. 184.
Kníže bavorské Maximilián ku Praze táhl. Praha vzata od císařského a bavorského lidu. Český lid poražen i moravský a Uhri. kterí sobé dobre nahánéli a cizim toho dochovali*?, nicimz toho neuZili, sotva s hrdly utekli, jiní krky své za to dáti museli. Te- prva se na krále domlouvali, aby jim pomáhal, žádali, ale bylo již pozdě. Ježto prve, když se jich král ptával na peníze a dů- chody i jiné přípravy, odbývali ho, že to nenáleží, aby se král na důchody zemské ptáti měl. Právě krále po své vůli měli. Nej- více však zrada a praktiky škodily. Nebo to již tak notně nasno- váno měli, že císařskému lidu nic chybiti a překaziti nemohlo, jak naměřili, vše se jim trefovalo. Léta 1620.8. Novembris, v neděli před svatým Martinem, lid císařský, nad kterýmž nejvyšším generálem s lidem svým byl Maximilián, kníže bavorské, s nejvyšším leitenantem svým Mon- suor'*“ de Tilly, též biskupův wircpurského a bamberského lidem, k tomu lid císařský předešle verbovaný i od krále Ferdinanda z Fryolu'* přivedený, od Pasova, od Budějovic, od Písku a Tábora divnými labyrinty pod horami skrze kraj prácheňský, plzeňský, žatecký, rakovnický a slánský na Bílou horu nad Prahou přive- dený, ačkoli dosti zemdlený, kdyby byla věrnost a svornost Cechův upřímně trvala, dobře je mohli, jakž se sami císařští potom přizná- vali, zahnati i přemoci. Ale podle takového návěští a srozumění, když nejvyšší lidu českého v městech pražských hodovali a někteří prakticirovali*“, leitenantův svých zatím na Bílé hoře beze vší ordinancí a správy zanechali, císařské vojsko mezi tím dobře zho- tovené, zmustrováno, napřed kyrysaři na lid český, moravský a uher- ský nenadále udeřili, než se Čechové nadáli a ordinancí dostali, nejsa téměř v dobrém Slachtordunku??', kyrysati je rozrazili, Slacht- ordunk jim zmátli, střelbu zradou odjali, je rozplaiili, rozehnali, bili a mordovali, takze běžel každý, kam věděl, s Bílé hory dolů s vrchův k vodě mnozí po hlavě i přes vodu se pouštěli, mnozí hlavy sráželi a v řece Hltavě [sic!]**“* se ztopili, mnozí ani v Praze se nezastavili. V Praze tak bedliví a ubezpečilí byli, že o tom mnozí skoro tu celou neděli nevěděli, až již k víčeru, když soldati císařští po městě a ulicích se projížděli. Ježto, kdyby byli tomu spomoci chtěli, mohli dobře lid zmustrovaný, kterýž ještě v městech pražských měli, rychle na Bílou horu vypraviti a sami se vší po- mocí retovati i ty soldáty, kteříž utíkali, aspoň za Prahou zastaviti. Každý ruce opustil k ničemuž se neméli, kvartiru žádali. A tak toho dne nedělního pádu velikého nebozí Čechové pocítili. Praha 132 m 83. 184.
Strana 133
lidu nepřátel jejich vzdána, kníže bavorské do zámku puštěn a ráno v pondělí Praha dokonale opanována, vojně české konec učiněn. Léta 1620. v pondělí 9. Novembris král Fridrich s Alžbě- tou manželkou a rodinou svou maje sobě časně návěští dáno dosti málo z hradu pražského a z země české odvezl všeho téměř tu oželeti musev, v malém počtu svých nejupřímnějších z Prahy jel, k městu Nymburku se obrátil, odtud k Bydžovu, k Jaroměři, upřímo k Slezsku do města Vratislavě přijel, tam vděčně, ač ža- lostivě přijat i dále pomocemi jemu příznivých, kteříž mu upřímněji pomáhali, retován, Pánu Bohu děkujíce, že v zemi české skrze neupřímnost některých i života svého neztratil. Zatím lid vítězný majíce sobě od krále Ferdinanda a knížete bavorského prejs puš- těný430 s pilností loupeže hleděl, někteří ani životům lidským, zvláště kdo se jim málo opřel, neodpouštěli, ženské pohlaví ne- bohé zle se na cti mělo. Znamenitých kořistí v městech pražských, na zámku i v domích nejpřednějších panských dostali. Nebo v tom času do měst pražských ze všech krajův jakožto k městu hlavnímu a podle domnění nejbezpečnějšímu svezeno bylo za mnoho množ- ství milionův aneb tun zlata, všecko se cizím národům v moc dostalo, ani sám král český toho ničímž neužil. Země bavorská a některé jiné vůkolní tím zbohatly, na mnoha tisících fasuňcích431 a vozích bohatství znamenitého a zboží i pokladův z české země vyveženo, dobytka, zvláště koňského, vyhnáno. Mezi tím, když přednější soldati dobře v Praze hospodařili, Polákům a jiným frei- baiterům“32 puštěn prejs na českou zemi, zvlášť do těch krajův, kdež prve soldatův nebývalo. Ti jako hladovití krkavci a lití psi, tak se pojednou v krajích litoměřickým, boleslavským, hradeckým, chrudimským, kouřimským a čáslavským etc. rozprostřeli a rozlezli, zámky, tvrze, městečka a vsi plundrovali, drancovali, některé i pálili, ani kostelův nešanovali, nač přišli, brali a kradli. Lidi nebohé rozličně trápili a sužovali, mordovali, hlavy uzlovatými provazy „knytly“433 zatahovali, prsty do kohoutkův u ručnic presovali, slamou, loučí mučili a vymyšlenými neslýchanými způsoby peněz a jiných věcí, kterýchž vyslíditi nemohli, vymoci hleděli, ženskému pohlaví násilí činili a přeukrutně s některými nakládali. Aby po- hanský barbarský národ to činiti měl, co sou sami křesťané křesťa- nům působili! Tu již nebyl žádný ohled na náboženství, na národ 186. neb stav a pohlaví, každý byl šelmou, rebelem, žádná výmluva 185. Kr. Fridrich z české země ujel. Praha zlou- pena prejsem od soldatův. Česká země od Polákův a freibaiterův plundrována. 133
lidu nepřátel jejich vzdána, kníže bavorské do zámku puštěn a ráno v pondělí Praha dokonale opanována, vojně české konec učiněn. Léta 1620. v pondělí 9. Novembris král Fridrich s Alžbě- tou manželkou a rodinou svou maje sobě časně návěští dáno dosti málo z hradu pražského a z země české odvezl všeho téměř tu oželeti musev, v malém počtu svých nejupřímnějších z Prahy jel, k městu Nymburku se obrátil, odtud k Bydžovu, k Jaroměři, upřímo k Slezsku do města Vratislavě přijel, tam vděčně, ač ža- lostivě přijat i dále pomocemi jemu příznivých, kteříž mu upřímněji pomáhali, retován, Pánu Bohu děkujíce, že v zemi české skrze neupřímnost některých i života svého neztratil. Zatím lid vítězný majíce sobě od krále Ferdinanda a knížete bavorského prejs puš- těný430 s pilností loupeže hleděl, někteří ani životům lidským, zvláště kdo se jim málo opřel, neodpouštěli, ženské pohlaví ne- bohé zle se na cti mělo. Znamenitých kořistí v městech pražských, na zámku i v domích nejpřednějších panských dostali. Nebo v tom času do měst pražských ze všech krajův jakožto k městu hlavnímu a podle domnění nejbezpečnějšímu svezeno bylo za mnoho množ- ství milionův aneb tun zlata, všecko se cizím národům v moc dostalo, ani sám král český toho ničímž neužil. Země bavorská a některé jiné vůkolní tím zbohatly, na mnoha tisících fasuňcích431 a vozích bohatství znamenitého a zboží i pokladův z české země vyveženo, dobytka, zvláště koňského, vyhnáno. Mezi tím, když přednější soldati dobře v Praze hospodařili, Polákům a jiným frei- baiterům“32 puštěn prejs na českou zemi, zvlášť do těch krajův, kdež prve soldatův nebývalo. Ti jako hladovití krkavci a lití psi, tak se pojednou v krajích litoměřickým, boleslavským, hradeckým, chrudimským, kouřimským a čáslavským etc. rozprostřeli a rozlezli, zámky, tvrze, městečka a vsi plundrovali, drancovali, některé i pálili, ani kostelův nešanovali, nač přišli, brali a kradli. Lidi nebohé rozličně trápili a sužovali, mordovali, hlavy uzlovatými provazy „knytly“433 zatahovali, prsty do kohoutkův u ručnic presovali, slamou, loučí mučili a vymyšlenými neslýchanými způsoby peněz a jiných věcí, kterýchž vyslíditi nemohli, vymoci hleděli, ženskému pohlaví násilí činili a přeukrutně s některými nakládali. Aby po- hanský barbarský národ to činiti měl, co sou sami křesťané křesťa- nům působili! Tu již nebyl žádný ohled na náboženství, na národ 186. neb stav a pohlaví, každý byl šelmou, rebelem, žádná výmluva 185. Kr. Fridrich z české země ujel. Praha zlou- pena prejsem od soldatův. Česká země od Polákův a freibaiterův plundrována. 133
Strana 134
Freibaiterové v Čechách zle hospo- dařili. Ohňové, pálení vsí a dvorův i kostelův. nestačovala. Ze vsí, městeček a tvrzí, kteří se k městům hraženým utekli, ti poněkud opatření dosáhli a při něčem zachováni byli. Trvalo to více než za čtyry neděle, až se dosti nabrali a nakradli, potom také ven z země vybyti byli. A města když toho, kdež ná- leželo, před komisaři, též při knížeti bavorském a jeho nařízených oficířích vyhledávaly spomožení od těch neřestí, na díle dosáhly. Však tak, aby jistý počet lidu vojenského za quardii434 do města přijaly a je náležitě stravou, obrokem a jinými věcmi, čeho by žádali, opatřily. Léta 1620. v pondělí 9. Novembris, nazejtří po vzetí Prahy, chasa vojenská od stavův najímaná, na Bílé hoře rozplašená, různo semo tam utíkala, k víčeru do města Boleslava Mladého po de- síti, patnácti i více přibíhali, někteří i na koních ujížděli a dále se k Slezsku neb Lužicím poddávali. Z té nešťastné noviny v těchto krajích litoměřickém, boleslavském, hradeckém, kouřimském a chru- dimském, kdež předešle tak mnohých neřestí vojenských nepocí- tili, velice přestrašeni byli, své zbraně skládali a schovávali. Avšak nebezpečenství se rozmáhalo, nebo Poláci, Charváti a jiní freibai- teři těch krajův a míst povědomější, na pícování, drancování a loupeže napřed se pustili, od Prahy hned v outerý a v středu na to se vydali, po vsech a městečkách hned od Prahy začnouc, 187. k čemu přišli, brali, a to mocně s násilím, kde se jim málo opřeli, pálením se mstili; takže množství vsí vůkol Prahy i jinde dále vy- drancovali, dvory popálili, s ženským pohlavím nenáležitě naklá- dali, ani vyššímu stavu neodpouštěli, kde jen časně před nimi ne- ustranili. Kostely ve vsech loupali435, věci posvátné divně rozpty- lovali, prodávali a od polu darmo136 dávali. Sedláčkové, kteří mohli i vyšší stavové k městům se hrnuli, co vychvátili, to ob- drželi a ti škůdcové, když do některé vsi přijížděli a tam nic, co by bráti mohli, nenalezli, stavení zapalovali. Začasté a zvláště času nočního ohňův v rozdílných místech vídati bylo. Avšak Bůh podivně chránil, že se nemnoho znímalo437 a celé vsi neshořely; kde na dvou, třech i více místech ves zapálili, oheň sám od sebe hasl, a dále nehořelo; a žádný hasiti nesměl. Městům potřebí bylo tehdáž bedlivěji se opatrovati a před takovými škůdci vartovati, což ti loupežníci zkoumavše, nesměli se o hrazená a lidnější města po- kusiti. A aby před takovými nenadálými škodami města bezpeč- nější býti mohla, silnější vartu denní i noční nařídili. A zatím 134
Freibaiterové v Čechách zle hospo- dařili. Ohňové, pálení vsí a dvorův i kostelův. nestačovala. Ze vsí, městeček a tvrzí, kteří se k městům hraženým utekli, ti poněkud opatření dosáhli a při něčem zachováni byli. Trvalo to více než za čtyry neděle, až se dosti nabrali a nakradli, potom také ven z země vybyti byli. A města když toho, kdež ná- leželo, před komisaři, též při knížeti bavorském a jeho nařízených oficířích vyhledávaly spomožení od těch neřestí, na díle dosáhly. Však tak, aby jistý počet lidu vojenského za quardii434 do města přijaly a je náležitě stravou, obrokem a jinými věcmi, čeho by žádali, opatřily. Léta 1620. v pondělí 9. Novembris, nazejtří po vzetí Prahy, chasa vojenská od stavův najímaná, na Bílé hoře rozplašená, různo semo tam utíkala, k víčeru do města Boleslava Mladého po de- síti, patnácti i více přibíhali, někteří i na koních ujížděli a dále se k Slezsku neb Lužicím poddávali. Z té nešťastné noviny v těchto krajích litoměřickém, boleslavském, hradeckém, kouřimském a chru- dimském, kdež předešle tak mnohých neřestí vojenských nepocí- tili, velice přestrašeni byli, své zbraně skládali a schovávali. Avšak nebezpečenství se rozmáhalo, nebo Poláci, Charváti a jiní freibai- teři těch krajův a míst povědomější, na pícování, drancování a loupeže napřed se pustili, od Prahy hned v outerý a v středu na to se vydali, po vsech a městečkách hned od Prahy začnouc, 187. k čemu přišli, brali, a to mocně s násilím, kde se jim málo opřeli, pálením se mstili; takže množství vsí vůkol Prahy i jinde dále vy- drancovali, dvory popálili, s ženským pohlavím nenáležitě naklá- dali, ani vyššímu stavu neodpouštěli, kde jen časně před nimi ne- ustranili. Kostely ve vsech loupali435, věci posvátné divně rozpty- lovali, prodávali a od polu darmo136 dávali. Sedláčkové, kteří mohli i vyšší stavové k městům se hrnuli, co vychvátili, to ob- drželi a ti škůdcové, když do některé vsi přijížděli a tam nic, co by bráti mohli, nenalezli, stavení zapalovali. Začasté a zvláště času nočního ohňův v rozdílných místech vídati bylo. Avšak Bůh podivně chránil, že se nemnoho znímalo437 a celé vsi neshořely; kde na dvou, třech i více místech ves zapálili, oheň sám od sebe hasl, a dále nehořelo; a žádný hasiti nesměl. Městům potřebí bylo tehdáž bedlivěji se opatrovati a před takovými škůdci vartovati, což ti loupežníci zkoumavše, nesměli se o hrazená a lidnější města po- kusiti. A aby před takovými nenadálými škodami města bezpeč- nější býti mohla, silnější vartu denní i noční nařídili. A zatím 134
Strana 135
188. 189. i majíce sobě návěští z měst pražských skrze jisté patenty, že již Praha a stavové v ní zůstávající se poddali, dané, aby i oni po- dobně milosti a quardie žádali, jisté osoby z prostředku svého časně, ač s velikým na cestě nebezpečenstvím někteří k knížeti ba- vorskému nebo jeho oficírům, jiní k komisařům, již od krále Fer- dinanda nařízeným, vyslali a se na milost i ne na milost dávali, quardie a opatření před škůdci freibeitery žádali. Mladoboleslav- ští se podobně zachovali a tři osoby pěšky, nebo jinak lze ne- bylo pro veliká nebezpečenství, do Brandejsa, dále ku Praze do- jíti nemohly, s suplikací vyslali. (p. Adama Kayle, p. Daniele My- conia a Jana Šichu.) I potom dále, když rady krále Ferdinanda do měst pražských přijely, a kníže bavorské jim správu vzdav438 do své země s velikými kořistmi se navrátil, svou žádost pokornou obnovili, v čemž přijati jsou, a jim na to od pana Pavla Michny sekretáře jistá certifikací439 dána byla. Léta 1620. 21. Novembris hrabě z Anhaltu, arciknížete Hrabě z An- haltu do Leopolda tajná rada, nejvyšší vachmistr a nad jedním regimentem Boleslavě nařízený, dav předně skrze psaní své Mladoboleslavským návěští Mladý dal z Brandejsa, že je chce proti škodám freibeiterův quardií lidu svého quardii. opatřiti, do města s sedmi karnetami silnými44 rejtarstva přijel, město dobře osadil, zámek od paní hrabinky z Holachu, rozené z Valdštejna, dobře zbožím a obilím našpihovaný44i vydrancoval, na sta vozích z něho na Brandejs vyvésti dal, ostatek za laciné peníze prodávati poručil. Někteří dosti lacino kupovali obilé, do- bytek, víno i jiné věci. Město pak Boleslav Mladá za zplundro- vání, kteréž městu prominul, od samé obce dva tisíce kop míšeň- ských dáti museli. Tu byl počátek velikých nedostatkův, nevěděli na to kde ani tří set vzíti, nebo málo před tím při svatém Havlu na splacení úrokův všecky peníze vydali, museli na sirotčí i na zádušní sáhnouti a tím se založiti i jinde dlužiti. Pan hrabě z Anhaltu před odjezdem svým nařídil za komendátora v městě Boleslavi Mladé pana Volfa Jiřího Pettingara z Pettingu a Persinu nad lidem vojenským, kteréhož tu zanechal. Ten pan Pettingar byl mírný a dobrotivý, jemuž Mladoboleslavští pro zejskání jeho dobrotivosti a jiných příležitostí za ochranu sto kop míš. darovali. Téhož léta XI. Decembris panu Kryštofovi Bonovi, hra- Kryštofovi Bonnovi dáno běte z Anhaltu štolmistru, kterýž se nejvyšším leitenantem býti 600 kop míš. a po- pravil a komisařem činil, na přímluvu některých řitopáskův442 Boleslavští za plundro- vání města 2000 kop míš. za zplun- drování města a P. Pettingarovi sto kop míš. 135 14
188. 189. i majíce sobě návěští z měst pražských skrze jisté patenty, že již Praha a stavové v ní zůstávající se poddali, dané, aby i oni po- dobně milosti a quardie žádali, jisté osoby z prostředku svého časně, ač s velikým na cestě nebezpečenstvím někteří k knížeti ba- vorskému nebo jeho oficírům, jiní k komisařům, již od krále Fer- dinanda nařízeným, vyslali a se na milost i ne na milost dávali, quardie a opatření před škůdci freibeitery žádali. Mladoboleslav- ští se podobně zachovali a tři osoby pěšky, nebo jinak lze ne- bylo pro veliká nebezpečenství, do Brandejsa, dále ku Praze do- jíti nemohly, s suplikací vyslali. (p. Adama Kayle, p. Daniele My- conia a Jana Šichu.) I potom dále, když rady krále Ferdinanda do měst pražských přijely, a kníže bavorské jim správu vzdav438 do své země s velikými kořistmi se navrátil, svou žádost pokornou obnovili, v čemž přijati jsou, a jim na to od pana Pavla Michny sekretáře jistá certifikací439 dána byla. Léta 1620. 21. Novembris hrabě z Anhaltu, arciknížete Hrabě z An- haltu do Leopolda tajná rada, nejvyšší vachmistr a nad jedním regimentem Boleslavě nařízený, dav předně skrze psaní své Mladoboleslavským návěští Mladý dal z Brandejsa, že je chce proti škodám freibeiterův quardií lidu svého quardii. opatřiti, do města s sedmi karnetami silnými44 rejtarstva přijel, město dobře osadil, zámek od paní hrabinky z Holachu, rozené z Valdštejna, dobře zbožím a obilím našpihovaný44i vydrancoval, na sta vozích z něho na Brandejs vyvésti dal, ostatek za laciné peníze prodávati poručil. Někteří dosti lacino kupovali obilé, do- bytek, víno i jiné věci. Město pak Boleslav Mladá za zplundro- vání, kteréž městu prominul, od samé obce dva tisíce kop míšeň- ských dáti museli. Tu byl počátek velikých nedostatkův, nevěděli na to kde ani tří set vzíti, nebo málo před tím při svatém Havlu na splacení úrokův všecky peníze vydali, museli na sirotčí i na zádušní sáhnouti a tím se založiti i jinde dlužiti. Pan hrabě z Anhaltu před odjezdem svým nařídil za komendátora v městě Boleslavi Mladé pana Volfa Jiřího Pettingara z Pettingu a Persinu nad lidem vojenským, kteréhož tu zanechal. Ten pan Pettingar byl mírný a dobrotivý, jemuž Mladoboleslavští pro zejskání jeho dobrotivosti a jiných příležitostí za ochranu sto kop míš. darovali. Téhož léta XI. Decembris panu Kryštofovi Bonovi, hra- Kryštofovi Bonnovi dáno běte z Anhaltu štolmistru, kterýž se nejvyšším leitenantem býti 600 kop míš. a po- pravil a komisařem činil, na přímluvu některých řitopáskův442 Boleslavští za plundro- vání města 2000 kop míš. za zplun- drování města a P. Pettingarovi sto kop míš. 135 14
Strana 136
chlebníkův pro nic a za nic 600 kop míš. darováno. Zamlouval se“3 z Boleslavě vojáky vyzdvihnouti a nic neučinil, ani té moci neměl a byť i vyzdvihl, již dávno jiní, jedni na druhé čekali a tiskli. Téhož léta 17. Decembris komisaři J. M. C. jakožto krále českého Ferdinanda 2. pan Ota z Vartumberka s jinými, nařízení do města Boleslava Mladého s velikou konfugí““ přijeli a tu předně podle jisté instrukcí osoby radní úřadní z neřádných povinností a závazkův předešlých propustili, avšak těch osob předešlých všechněch v jejich úřadech zanechali, toliko jiné nové přísahy cí- saři Ferdinandovi jim vydali. Zatím na obci s velikou obtížností vymohli, aby k zalíbení J. M. C. za milost a perdon44 (ale na tom Boleslavští císaři 3000 perdonu dosti nebylo) tří tisíc kop míš. (ač oni chtěli deset) za- kop míš. půjčili a složili. S jakou prací ta suma shledávána byla, prvnějších půjčili. 2000 kop míš. ještě téměř nedoplatili a tu o tak velikou sumu pojednou se starati museli; ti kteří se toho dotýkali, věděli o čem povídati, pomlúvačům snadno se bylo na to dívati a s vysmíváním jinak to vykládati. Léta 1620. 29. Decembris rejtarské soldatstvo v městě Mladé Boleslavi kvartírované nezdáli se dosti silní býti k obhájení města pro přístrach některý od Slezska a Šestiměst, potřebovali k tomu většího počtu; přidáno jim soldatesky, jeden silný praporec pěchoty, k žádosti pana generál- komisaře Joachyma Slavaty z Chlu- mu a z Košumberka, pro strach, kterýž od Turnova a Bělí po- cházel, kterýž v těch místech nějaký Ernfried z Bornsdorfu vzbudil. V témž měsíci velikými přístrachy zděšeni i z jiných příčin umřeli v Mladé Boleslavi sousedi tito: 13. Decembris Pavel Straka, rodič domácí a spoluradní. 18. Decembris Michal Firle, rodič gerlický z Šestiměst. 21. Decembris Tomáš Pokorný, soused starožitný a spoluradní. 1. Januarii 1621 Jan Dannel Benátský, písař radní mladší. Rok ten v žalosti a zármutcích dokonán. Léta 1621. in Januario, když se již trochu věci vojenské 191. v zemi české pospokojily, a další rebelie obávati se potřebí nebylo, kníže bavorské Maximilián vzdav správu radám království české- ho do země své s některým lidem svým a mnohými kořistmi se navrátili[!]. Někteří pak jeho, kteří se ještě nenasitili, aby se lépe napásli, v Čechách pobyli. Zatím nejvyšší správa v zemi od J. M. Císaře Ferdinanda 2. jakožto krále českého poručena byla knížeti Komisí po- vinnosti konšelské obnoveny. Praporec pěchoty do Boleslavě přidán. Umřeli: Pavel Straka, Michael Firle, Tomáš Pokorný. Jan Dannel. 190. 136
chlebníkův pro nic a za nic 600 kop míš. darováno. Zamlouval se“3 z Boleslavě vojáky vyzdvihnouti a nic neučinil, ani té moci neměl a byť i vyzdvihl, již dávno jiní, jedni na druhé čekali a tiskli. Téhož léta 17. Decembris komisaři J. M. C. jakožto krále českého Ferdinanda 2. pan Ota z Vartumberka s jinými, nařízení do města Boleslava Mladého s velikou konfugí““ přijeli a tu předně podle jisté instrukcí osoby radní úřadní z neřádných povinností a závazkův předešlých propustili, avšak těch osob předešlých všechněch v jejich úřadech zanechali, toliko jiné nové přísahy cí- saři Ferdinandovi jim vydali. Zatím na obci s velikou obtížností vymohli, aby k zalíbení J. M. C. za milost a perdon44 (ale na tom Boleslavští císaři 3000 perdonu dosti nebylo) tří tisíc kop míš. (ač oni chtěli deset) za- kop míš. půjčili a složili. S jakou prací ta suma shledávána byla, prvnějších půjčili. 2000 kop míš. ještě téměř nedoplatili a tu o tak velikou sumu pojednou se starati museli; ti kteří se toho dotýkali, věděli o čem povídati, pomlúvačům snadno se bylo na to dívati a s vysmíváním jinak to vykládati. Léta 1620. 29. Decembris rejtarské soldatstvo v městě Mladé Boleslavi kvartírované nezdáli se dosti silní býti k obhájení města pro přístrach některý od Slezska a Šestiměst, potřebovali k tomu většího počtu; přidáno jim soldatesky, jeden silný praporec pěchoty, k žádosti pana generál- komisaře Joachyma Slavaty z Chlu- mu a z Košumberka, pro strach, kterýž od Turnova a Bělí po- cházel, kterýž v těch místech nějaký Ernfried z Bornsdorfu vzbudil. V témž měsíci velikými přístrachy zděšeni i z jiných příčin umřeli v Mladé Boleslavi sousedi tito: 13. Decembris Pavel Straka, rodič domácí a spoluradní. 18. Decembris Michal Firle, rodič gerlický z Šestiměst. 21. Decembris Tomáš Pokorný, soused starožitný a spoluradní. 1. Januarii 1621 Jan Dannel Benátský, písař radní mladší. Rok ten v žalosti a zármutcích dokonán. Léta 1621. in Januario, když se již trochu věci vojenské 191. v zemi české pospokojily, a další rebelie obávati se potřebí nebylo, kníže bavorské Maximilián vzdav správu radám království české- ho do země své s některým lidem svým a mnohými kořistmi se navrátili[!]. Někteří pak jeho, kteří se ještě nenasitili, aby se lépe napásli, v Čechách pobyli. Zatím nejvyšší správa v zemi od J. M. Císaře Ferdinanda 2. jakožto krále českého poručena byla knížeti Komisí po- vinnosti konšelské obnoveny. Praporec pěchoty do Boleslavě přidán. Umřeli: Pavel Straka, Michael Firle, Tomáš Pokorný. Jan Dannel. 190. 136
Strana 137
Karlovi z Lichtenštejna, kterýž na místě císařském věci české Kn. Karel z Lichtenštej- s radami království českého spravoval. Pán byl dosti mírný a pro- na, místodr- zřetelný, kdyby některých nadýmáčkův“6 nebylo. V krajích také žící království nařizováni byli jistí komisaři pro rozličné a pilné potřeby, kteříž českého. mimo nařízení všelijakých kontribucí od J. M. C. i od knížete Komisaři z Lichtenštejna také divné a nebývalé berně na vojáky i jinak krajští vymejšleli a nařizovali, nimi obyvatele krajův obtěžovali, sužovali, vojáky s místa na místo handlovali, nad mnohými z pouhé závisti a zlosti se vymstívali, potřásali i půjčku k zalíbení J. M. C. uklá- dali a z toho, kdo ví, jaký a komu počet činili. Dobrých a upřím- ných pánův komisařův se tuto nic nedotýče. V kraji boleslavském nařízeni při tom času byli tito komisaři: pan Joachym Slavata z Chlumu a z Košumberka, pan Henyk z Valdštejna a na Do- brovici447, z pánův; pan Zdeněk Mladota z Solopysk a na Stakořích, 192. stavu rytířského. Potom pak brzo pan Joachym Slavata učiněn sa- motný generál-komisařem, sám to podle své diskrecí a libostí spravoval, obsáhl i kraj hradecký, chrudimský, čáslavský a kou- řimský a tak se nad pěti kraji generál- komisařem tituloval. Sotva potom při kraji boleslavským a hradeckým obstál, nehrubě chva- litebně spravoval a neví se, jaký počet z toho učinil. Mnozí na něho Pánu Bohu žalovali, jak jest s nimi beze vší lítosti zacházel; již z toho ze všeho Pánu Bohu odpovídati má. Léta 1621. 30. Januarii Jan Benátský mydlář, soused Jan Benátský, mydlář, a přední konšel, starší obecní mladoboleslavský po několik let, umřel. správný, člověk upřímný, umřel téměř strachy v těchž souženích vojenských. Nazejtří počestně pohřben. Téhož léta 1. Februarii panu Janovi Ryčovi, leitenantu, který soldaty v Mladé Boleslavi spravoval, semo tam po kraji převozoval a větším počtem soldaty Boleslavi hrozil a strašil, pro vyzejskání, abychom ušetřeni byli, darováno 120 kop m. Téhož léta 7. Februarii jiným komisařům, panu Janovi Cellerovi, panu z Proseče a panu Betenglovi44s, kteří Francouzy z Podolce, kdež se dvě neděle zdržovali a bez ordinancí, o své újmě kvartírovali, vyzdvihovali, aby jinam obráceni byli, od obce darováno 69 kop m. Ty kompanie byly rytmistrův Pappenhaimi, Mariamna a Corquai. Při tom také času publikov[án] byl patent od knížete Karla, vladaře domu lichtenštejnského, knížete opav- 193. ského, místodržícího království českého, jehož datum 5. Decembris Generál-ko- misař p. Joachym boleslavské- ho kraje. Náklady na soldaty. Slavata. 137 14.
Karlovi z Lichtenštejna, kterýž na místě císařském věci české Kn. Karel z Lichtenštej- s radami království českého spravoval. Pán byl dosti mírný a pro- na, místodr- zřetelný, kdyby některých nadýmáčkův“6 nebylo. V krajích také žící království nařizováni byli jistí komisaři pro rozličné a pilné potřeby, kteříž českého. mimo nařízení všelijakých kontribucí od J. M. C. i od knížete Komisaři z Lichtenštejna také divné a nebývalé berně na vojáky i jinak krajští vymejšleli a nařizovali, nimi obyvatele krajův obtěžovali, sužovali, vojáky s místa na místo handlovali, nad mnohými z pouhé závisti a zlosti se vymstívali, potřásali i půjčku k zalíbení J. M. C. uklá- dali a z toho, kdo ví, jaký a komu počet činili. Dobrých a upřím- ných pánův komisařův se tuto nic nedotýče. V kraji boleslavském nařízeni při tom času byli tito komisaři: pan Joachym Slavata z Chlumu a z Košumberka, pan Henyk z Valdštejna a na Do- brovici447, z pánův; pan Zdeněk Mladota z Solopysk a na Stakořích, 192. stavu rytířského. Potom pak brzo pan Joachym Slavata učiněn sa- motný generál-komisařem, sám to podle své diskrecí a libostí spravoval, obsáhl i kraj hradecký, chrudimský, čáslavský a kou- řimský a tak se nad pěti kraji generál- komisařem tituloval. Sotva potom při kraji boleslavským a hradeckým obstál, nehrubě chva- litebně spravoval a neví se, jaký počet z toho učinil. Mnozí na něho Pánu Bohu žalovali, jak jest s nimi beze vší lítosti zacházel; již z toho ze všeho Pánu Bohu odpovídati má. Léta 1621. 30. Januarii Jan Benátský mydlář, soused Jan Benátský, mydlář, a přední konšel, starší obecní mladoboleslavský po několik let, umřel. správný, člověk upřímný, umřel téměř strachy v těchž souženích vojenských. Nazejtří počestně pohřben. Téhož léta 1. Februarii panu Janovi Ryčovi, leitenantu, který soldaty v Mladé Boleslavi spravoval, semo tam po kraji převozoval a větším počtem soldaty Boleslavi hrozil a strašil, pro vyzejskání, abychom ušetřeni byli, darováno 120 kop m. Téhož léta 7. Februarii jiným komisařům, panu Janovi Cellerovi, panu z Proseče a panu Betenglovi44s, kteří Francouzy z Podolce, kdež se dvě neděle zdržovali a bez ordinancí, o své újmě kvartírovali, vyzdvihovali, aby jinam obráceni byli, od obce darováno 69 kop m. Ty kompanie byly rytmistrův Pappenhaimi, Mariamna a Corquai. Při tom také času publikov[án] byl patent od knížete Karla, vladaře domu lichtenštejnského, knížete opav- 193. ského, místodržícího království českého, jehož datum 5. Decembris Generál-ko- misař p. Joachym boleslavské- ho kraje. Náklady na soldaty. Slavata. 137 14.
Strana 138
léta 1620. Aby mince falckrabská a stavovská česká nepořádná Minci falc toliko do tří neděl a déle nic brána nebyla, nic dráže nežli groše 48 kr. po 60 kr., 24 kr. po 30 kr. a 12 kr. po 15 kr. Po vyjití krabské a stavovské pak tří neděl aby se přemincovati dala a tak z země ven vybyla. spadlo. Téhož léta 1621. 15. Februarii pan Volf Jiří Pettingar s svými karnetami byv v městě Mladém Boleslavi XI nedělí a 2 Franciskus dni preč odtáhl a hned té chvíle zase Franciscus Hercelles z města Hercelles Chrudimě s šesti silnými karnetami do města vtrhl a deset neděl 6 karnet. a dva dni tu zůstávali. Ačkoli se předešle v Praze i v Chrudimi dobře povysytiti mohli, však Boleslavským mnohem obtížnější nežli pettingarovští předešlí byli. Šest rytmistrů, tolik leitenantů, tolik fendrychův a jiných befelichshabrů“9, dobře vošatěných a nád- herných! Byli z soldatesky biskupa vircpurského. Nepokojně sobě počínali, celé město i s předměstím jim těsné bylo; dali se i na dům bratrský a v těch místech pokojných nezbedně se chovali. Jeden z nich unesl pannu dceru jednomu rytířskému člověku, p. Danie- lovi z Rehnic, za to se na justitii450 na rynku ocetl. Jinej též měst- skou dcerku urozenou z Semanína porušil, ale za to žádné náhrady dovolati se nemohlo. K veliké obtížnosti ti soldáti všechněm byli, naposledy v Boleslavi všechno víno vypili, ani pinta431 ho po jejich odjezdu nezůstala. Ten nejvyšší452, Francis[c]us Hercelles, chtěl míti na obci pokuty tisíc zlatých za to, že ho ochotně do města přijíti nechtěli a tak jemu znamenitý despekt učinili; ježto předešlí bet- tingarovští neodtáhli, a tak rychle se jiným kvartíry spraviti ne- mohly, museli mu s velikou obtížností 800 flo.453 presentovati a dru- hému rytmistru, nejvyššímu vachmistru regimentu vircpurského, ježto tu nebyl, ale jinde při štábu zůstával, 620 fl. 20 kr. a sud vína Boleslavští odvésti museli. Potom 28. Aprilis čert je z Boleslavě unesl, byli zase od biskupa svého do Vircpurku povoláni. Též ten jeden silný praporec pěchoty, kteříž v Boleslavi 15 nedělí zů- stávali, také 19. Aprilis odtáhl. Léta 1621. 25. Martii umřel K. Havel Faeton Žalanský, farář svatojilský v Starém městě pražském, muž učený a Písma svatého povědomý i příkladný; mnoho pobožných spisův na světlo k vytlačení vydal454. Pohřben při témž kostele svatého Jiljí. Téhož léta 1621. 19. Aprilis sjezd krajský stavův do města Boleslava Mladého nařízen, při němž od komisařův, pana Joachyma Slavaty z Chlumu a z Košumberka, pana Henyka z Vald- 800 flor. 620 fl. 20 kr. K. Havel Facton umřel. 194. Sjezd krajský o půjčku J. M. C. k zalíbení. 138
léta 1620. Aby mince falckrabská a stavovská česká nepořádná Minci falc toliko do tří neděl a déle nic brána nebyla, nic dráže nežli groše 48 kr. po 60 kr., 24 kr. po 30 kr. a 12 kr. po 15 kr. Po vyjití krabské a stavovské pak tří neděl aby se přemincovati dala a tak z země ven vybyla. spadlo. Téhož léta 1621. 15. Februarii pan Volf Jiří Pettingar s svými karnetami byv v městě Mladém Boleslavi XI nedělí a 2 Franciskus dni preč odtáhl a hned té chvíle zase Franciscus Hercelles z města Hercelles Chrudimě s šesti silnými karnetami do města vtrhl a deset neděl 6 karnet. a dva dni tu zůstávali. Ačkoli se předešle v Praze i v Chrudimi dobře povysytiti mohli, však Boleslavským mnohem obtížnější nežli pettingarovští předešlí byli. Šest rytmistrů, tolik leitenantů, tolik fendrychův a jiných befelichshabrů“9, dobře vošatěných a nád- herných! Byli z soldatesky biskupa vircpurského. Nepokojně sobě počínali, celé město i s předměstím jim těsné bylo; dali se i na dům bratrský a v těch místech pokojných nezbedně se chovali. Jeden z nich unesl pannu dceru jednomu rytířskému člověku, p. Danie- lovi z Rehnic, za to se na justitii450 na rynku ocetl. Jinej též měst- skou dcerku urozenou z Semanína porušil, ale za to žádné náhrady dovolati se nemohlo. K veliké obtížnosti ti soldáti všechněm byli, naposledy v Boleslavi všechno víno vypili, ani pinta431 ho po jejich odjezdu nezůstala. Ten nejvyšší452, Francis[c]us Hercelles, chtěl míti na obci pokuty tisíc zlatých za to, že ho ochotně do města přijíti nechtěli a tak jemu znamenitý despekt učinili; ježto předešlí bet- tingarovští neodtáhli, a tak rychle se jiným kvartíry spraviti ne- mohly, museli mu s velikou obtížností 800 flo.453 presentovati a dru- hému rytmistru, nejvyššímu vachmistru regimentu vircpurského, ježto tu nebyl, ale jinde při štábu zůstával, 620 fl. 20 kr. a sud vína Boleslavští odvésti museli. Potom 28. Aprilis čert je z Boleslavě unesl, byli zase od biskupa svého do Vircpurku povoláni. Též ten jeden silný praporec pěchoty, kteříž v Boleslavi 15 nedělí zů- stávali, také 19. Aprilis odtáhl. Léta 1621. 25. Martii umřel K. Havel Faeton Žalanský, farář svatojilský v Starém městě pražském, muž učený a Písma svatého povědomý i příkladný; mnoho pobožných spisův na světlo k vytlačení vydal454. Pohřben při témž kostele svatého Jiljí. Téhož léta 1621. 19. Aprilis sjezd krajský stavův do města Boleslava Mladého nařízen, při němž od komisařův, pana Joachyma Slavaty z Chlumu a z Košumberka, pana Henyka z Vald- 800 flor. 620 fl. 20 kr. K. Havel Facton umřel. 194. Sjezd krajský o půjčku J. M. C. k zalíbení. 138
Strana 139
195. štejna a na Dobrovici, pana Zdeňka Adama Mladoty z Solopysk a na Stakořích na stavích žádána půjčka k milostivému zalíbení J. M. C. peněžitá na rathause mladoboleslavském. Přečteno předně psaní knížete Karla z Lichtenštejna komisařům svědčící, kteréhož datum v Menším městě pražském 31. Martii léta 1621., aby s oso- bami na rejstříku poznamenanými o půjčku do renthausu J. M. C.455 proti jistému pojištění jednali. Za tím napomenutí obšírné učiněno bylo, že pro veliká naše přestoupení v vinu a trestání sme přišli, takže v moci J. M. C. zůstáváme. Však i v tom k nám milostivou tvář J. M. C.á prokazuje, že místo rozkazu půjčky se žádá, aby se čím soldatům platiti mělo; jinak sami stavové tím placením soldatům byli by povinni. Po osobách stavové povoláváni obzvláštně a půjčka žádaná jim oznamována. Na Mladoboleslavských žádáno deset tisícův kop míšeňských takto: od obce 3000 kop m., od měšťanův pak zvláště aby se půjčovalo: Primas m. Jiřík Bydžovský 1000 kop m. Petr Červenka 1200 kop m. Symeon Trunsa 500 kop m. Kryštof Pekař 500 kop m. Kašpar Miller 500 kop m. Adam Kayl 300 kop m. Eneáš Arnberger 500 kop m. Mikoláš Milčinský 300 k. m. Matyáš Strenický 500 k. m. Alžběta Mimoňská 500 k. m. Václav Pinkovský 500 k. m. Jindřich z Semanína 500 k. m. Bída nad bídu! Vojákův sme dobře téměř neznikli a tuto cosi ku divu neslýchaného a nemožného se žádalo. V důchodích obec- ních ani jednoho sta kop míš. se nenacházelo, sousedé také dobře již od vojákův byli vyšumováni456. Vejmluva ani prosba u gene- rál-komisaře žádného místa neměla. Sousedé sice toho znikli, nebo neměli co půjčiti, a smrt nebere, kde nic není, ale na obec s ve- likou nesnází museli se uvoliti a vdlužiti u dobrých poctivých lidí obtížně 7000 kop míš. a je na dva termíny do renthasu [!] odvésti: v týmž dni čtyry tisíce kop míš. a v pondělí po svaté Trojici tři tisíce kop míš. a předešle na sklonku léta 1620. též tři tisíce půj- čili v té naději, že v budoucích kontribucích sobě porážeti.56 to 196. budou. A k tomu více, že málo před tím soldati z města jinam vyzdviženi byli, museli sousedé z sebe kontribuci sbírati a místo dvouch praporův vojákův každý tejden 300 kop m. a tak každý měsíc 1200 kop m. odvozovati. Léta 1621. 8. Maii noví komisaři, pan Jan Jiří Žďárský ze Půjčka císaři od Mladobo- leslavských. 7000 kop m. a prve 3000 kop m. 139
195. štejna a na Dobrovici, pana Zdeňka Adama Mladoty z Solopysk a na Stakořích na stavích žádána půjčka k milostivému zalíbení J. M. C. peněžitá na rathause mladoboleslavském. Přečteno předně psaní knížete Karla z Lichtenštejna komisařům svědčící, kteréhož datum v Menším městě pražském 31. Martii léta 1621., aby s oso- bami na rejstříku poznamenanými o půjčku do renthausu J. M. C.455 proti jistému pojištění jednali. Za tím napomenutí obšírné učiněno bylo, že pro veliká naše přestoupení v vinu a trestání sme přišli, takže v moci J. M. C. zůstáváme. Však i v tom k nám milostivou tvář J. M. C.á prokazuje, že místo rozkazu půjčky se žádá, aby se čím soldatům platiti mělo; jinak sami stavové tím placením soldatům byli by povinni. Po osobách stavové povoláváni obzvláštně a půjčka žádaná jim oznamována. Na Mladoboleslavských žádáno deset tisícův kop míšeňských takto: od obce 3000 kop m., od měšťanův pak zvláště aby se půjčovalo: Primas m. Jiřík Bydžovský 1000 kop m. Petr Červenka 1200 kop m. Symeon Trunsa 500 kop m. Kryštof Pekař 500 kop m. Kašpar Miller 500 kop m. Adam Kayl 300 kop m. Eneáš Arnberger 500 kop m. Mikoláš Milčinský 300 k. m. Matyáš Strenický 500 k. m. Alžběta Mimoňská 500 k. m. Václav Pinkovský 500 k. m. Jindřich z Semanína 500 k. m. Bída nad bídu! Vojákův sme dobře téměř neznikli a tuto cosi ku divu neslýchaného a nemožného se žádalo. V důchodích obec- ních ani jednoho sta kop míš. se nenacházelo, sousedé také dobře již od vojákův byli vyšumováni456. Vejmluva ani prosba u gene- rál-komisaře žádného místa neměla. Sousedé sice toho znikli, nebo neměli co půjčiti, a smrt nebere, kde nic není, ale na obec s ve- likou nesnází museli se uvoliti a vdlužiti u dobrých poctivých lidí obtížně 7000 kop míš. a je na dva termíny do renthasu [!] odvésti: v týmž dni čtyry tisíce kop míš. a v pondělí po svaté Trojici tři tisíce kop míš. a předešle na sklonku léta 1620. též tři tisíce půj- čili v té naději, že v budoucích kontribucích sobě porážeti.56 to 196. budou. A k tomu více, že málo před tím soldati z města jinam vyzdviženi byli, museli sousedé z sebe kontribuci sbírati a místo dvouch praporův vojákův každý tejden 300 kop m. a tak každý měsíc 1200 kop m. odvozovati. Léta 1621. 8. Maii noví komisaři, pan Jan Jiří Žďárský ze Půjčka císaři od Mladobo- leslavských. 7000 kop m. a prve 3000 kop m. 139
Strana 140
Šenk vína k obci obrá- cen, ale závistiví to zkazili. Zbraň sou- Ždáru a na Kladně, pan Jan Čabelický z Cabelic a Adam Švorc, sedská i od knížete Karla z Lichtenštejna nařízení, do města Boleslavě při- obecní pobrá- jeli, na rathause v plné obci jisté poručení přečtli, aby všickni sou- na do cejk- sedé všelijakou zbraň na rathaus do rystkamery457 snesli a sklá- hausu dali; kteráž nazejtří snešena a s pilností popisována byla. Komi- sařům inventář jeden odveden. Potom 16. Junii téhož léta spolu s obecními mušketami, hákovnicemi, ručnicemi, halapertnami a oštěpy na dvouch fasuňcích do měst pražských na poručení pana generál-komisaře, když sobě nejpěknější kusy vybral, odvezeny a v cejkhausu458 na hradě pražském složeny. Téhož léta 28. Maii v městě Mladém Boleslavi obec se na tom snesla pro zpomožení v těch velikých obtížnostech, aby šenk vína k obci obrácen byl, a v rathause se šenkovati mohlo. Na to také jisté poručení od knížete Karla z Lichtenštejna, místo- držícího království českého, vyjednáno, kterýmž se předešlé po- dobné nařízení císaře Rudolfa o témž šenku vína k obci obráce- ném obnovuje a povoluje. Byla by tu nemalá pomoc obecním ne- dostatkům, zvláště v čas pokoje, kdyby nesvornost a neupřímnost některých sousedův v to nevkročila. Nebo se proti tomu nařízení 197. osum osob sousedův přednějších, kteříž z toho svůj zisk měli, po- stavili, jiné rozpakovali, generál-komisaře po sobě potáhli i uda- rovali, že to nařízení brzo jinak retraktírováno bylo. Osoby dvě, který se o to nařízení věrně staraly, od generál-komisaře v svých 460 domích pro to s pohrůžkou arestý ro]váni, třetí pak, primas““ nejlépe utrpěl. Zanechán potom ten šenk vína sousedům na svo- bodě. Však v rathause se k obci přece šenkovalo a za malý čas i užitek přineslo. Ale potom naposledy, když zase na podzim jiní soldati regimentu lichtenštejnského na mustrplac“1 do Boleslavě se dostali, ti, snad z návodu těch neupřímných, víno obecní, když na ně ukazováno bylo, dopili, šenkhausu se ujali a mnoho set za víno zůstali. Téhož léta v pátek, den svatého Jiří, 23. Aprilis patent jistý, kterýž v sobě obsahoval vejpověď a odsouzení jistých osob, zejména doložených, přibit na šibenici staroměstské pod jedním oběšeným a jména na tabuli těchto osob: Henrycha Matesa z Turnu, Bohuchvala Berku z Dubé a z Lipého, Václava Viléma z Roupova, Jana Albína Šlika hrabě z Holejce, Václava Berku etc., Adršpacha Berku, Radslava ze Chynic a z Tetova, Adama Vejpověď na rebely ven z země ušlé. 140
Šenk vína k obci obrá- cen, ale závistiví to zkazili. Zbraň sou- Ždáru a na Kladně, pan Jan Čabelický z Cabelic a Adam Švorc, sedská i od knížete Karla z Lichtenštejna nařízení, do města Boleslavě při- obecní pobrá- jeli, na rathause v plné obci jisté poručení přečtli, aby všickni sou- na do cejk- sedé všelijakou zbraň na rathaus do rystkamery457 snesli a sklá- hausu dali; kteráž nazejtří snešena a s pilností popisována byla. Komi- sařům inventář jeden odveden. Potom 16. Junii téhož léta spolu s obecními mušketami, hákovnicemi, ručnicemi, halapertnami a oštěpy na dvouch fasuňcích do měst pražských na poručení pana generál-komisaře, když sobě nejpěknější kusy vybral, odvezeny a v cejkhausu458 na hradě pražském složeny. Téhož léta 28. Maii v městě Mladém Boleslavi obec se na tom snesla pro zpomožení v těch velikých obtížnostech, aby šenk vína k obci obrácen byl, a v rathause se šenkovati mohlo. Na to také jisté poručení od knížete Karla z Lichtenštejna, místo- držícího království českého, vyjednáno, kterýmž se předešlé po- dobné nařízení císaře Rudolfa o témž šenku vína k obci obráce- ném obnovuje a povoluje. Byla by tu nemalá pomoc obecním ne- dostatkům, zvláště v čas pokoje, kdyby nesvornost a neupřímnost některých sousedův v to nevkročila. Nebo se proti tomu nařízení 197. osum osob sousedův přednějších, kteříž z toho svůj zisk měli, po- stavili, jiné rozpakovali, generál-komisaře po sobě potáhli i uda- rovali, že to nařízení brzo jinak retraktírováno bylo. Osoby dvě, který se o to nařízení věrně staraly, od generál-komisaře v svých 460 domích pro to s pohrůžkou arestý ro]váni, třetí pak, primas““ nejlépe utrpěl. Zanechán potom ten šenk vína sousedům na svo- bodě. Však v rathause se k obci přece šenkovalo a za malý čas i užitek přineslo. Ale potom naposledy, když zase na podzim jiní soldati regimentu lichtenštejnského na mustrplac“1 do Boleslavě se dostali, ti, snad z návodu těch neupřímných, víno obecní, když na ně ukazováno bylo, dopili, šenkhausu se ujali a mnoho set za víno zůstali. Téhož léta v pátek, den svatého Jiří, 23. Aprilis patent jistý, kterýž v sobě obsahoval vejpověď a odsouzení jistých osob, zejména doložených, přibit na šibenici staroměstské pod jedním oběšeným a jména na tabuli těchto osob: Henrycha Matesa z Turnu, Bohuchvala Berku z Dubé a z Lipého, Václava Viléma z Roupova, Jana Albína Šlika hrabě z Holejce, Václava Berku etc., Adršpacha Berku, Radslava ze Chynic a z Tetova, Adama Vejpověď na rebely ven z země ušlé. 140
Strana 141
198. Lukšana, Smila Hodějovského, Pavla Kaplíře, Jana z Bubna, Ern- frida Berbištorfa, Petra Millera, Jana Millera, Smila z Michalovic, Jana Baptistu Eisen, Daniele Škrétu, Jana Oršinovského, Fridricha Girga, Benjamína Fruveina, Eliáše mladšího Rozina, Jana Šťast- nýho Goliáše, Samuele z Veleslavína, Václava Píseckýho, Vold- řicha Ertle, Pavla Ješína, Pavla Kutnaura, Jana Knota a Jakuba Hufnogla. Patentu toho actum vyhlášení vejpovědi té na hradě pražském v pondělí po květné neděli 5. dne měsíce dubna l. 1621. Kterouž vejpovědí kníže Karel z Lichtenštejna, místodržící J. M. Královské v Čechách, s jinými radami a komisaři všecky ty osoby i jiné zběhlé rebely, kteříž sou se po otevřené citací k 17. dni února léta 1621. nepostavili, ani po peremtorním ediktu2, ani po vyhlášení skrze herolty J. M. C. v městech pražských solenniter vykonaném najíti se nedali, k žádosti Přibíka Jeníška z Újezda, J. M. C. prokurátora v království českém, odsuzuje: že jsou tíž zběhlí rebelové za příčinou jejich těžkého v rebelii zrušení obec- ného pokoje, perdueli63 a v urážce J. Císařské a Královské Mi- losti důstojenství a velebnosti provinění J. Císařské a Královské Milosti hrdla, čest a statky své propadli a do achtu ipso iure et facto464 upadli, takže z pokoje do nepokoje se oddávají"65, jejich životy a hrdla jednomu každému svobodna činí, statek a jmění jejich k ruce J. M. C. a Kr. konfiscírován a odsouzen, vše podle práva. Téhož léta 1621. v sobotu po svatém Vítu, 19. Junii, na hradě pražském v soudnici říšské nad kanceláří českou dvorskou obsazen byl soud, kníže Karel z Lichtenštejna, pan hofmistr nej- vyšší pan Fridrich z Talmberka, doktorův německých juristův z města říšského Špeyru pět a čtyři doktoři jurist z apelací české 199. na tom soudu seděli. Tu níže psaní odsouzení odtud, kdež pře- dešle v arestu zůstávali, na hrad pražský přivezeni byli a potom po jedné osobě před soud kriminální k šraňkům: vyššího stavu Direktorové od hejtmana hradu pražského, měšťané od císařskýho rychtáře vo- a rebelové ortelováni. díni byli a každý na sebe ortel německej i českej čísti slyšel. Chtěl-li který po přečtení jaké ohlášení učiniti a milosti prositi, zu- řivě a přísně od hejtmana hradu pražského okřiknut a od šraňku s posměchem odveden byl. Sotva se za sedum hodin vypořádali. Potom z hradu pražského, kteří měli popravováni býti, na rathaus staroměstský vezeni, tam přes neděli zůstávali, pokání činili, s Pá- 141
198. Lukšana, Smila Hodějovského, Pavla Kaplíře, Jana z Bubna, Ern- frida Berbištorfa, Petra Millera, Jana Millera, Smila z Michalovic, Jana Baptistu Eisen, Daniele Škrétu, Jana Oršinovského, Fridricha Girga, Benjamína Fruveina, Eliáše mladšího Rozina, Jana Šťast- nýho Goliáše, Samuele z Veleslavína, Václava Píseckýho, Vold- řicha Ertle, Pavla Ješína, Pavla Kutnaura, Jana Knota a Jakuba Hufnogla. Patentu toho actum vyhlášení vejpovědi té na hradě pražském v pondělí po květné neděli 5. dne měsíce dubna l. 1621. Kterouž vejpovědí kníže Karel z Lichtenštejna, místodržící J. M. Královské v Čechách, s jinými radami a komisaři všecky ty osoby i jiné zběhlé rebely, kteříž sou se po otevřené citací k 17. dni února léta 1621. nepostavili, ani po peremtorním ediktu2, ani po vyhlášení skrze herolty J. M. C. v městech pražských solenniter vykonaném najíti se nedali, k žádosti Přibíka Jeníška z Újezda, J. M. C. prokurátora v království českém, odsuzuje: že jsou tíž zběhlí rebelové za příčinou jejich těžkého v rebelii zrušení obec- ného pokoje, perdueli63 a v urážce J. Císařské a Královské Mi- losti důstojenství a velebnosti provinění J. Císařské a Královské Milosti hrdla, čest a statky své propadli a do achtu ipso iure et facto464 upadli, takže z pokoje do nepokoje se oddávají"65, jejich životy a hrdla jednomu každému svobodna činí, statek a jmění jejich k ruce J. M. C. a Kr. konfiscírován a odsouzen, vše podle práva. Téhož léta 1621. v sobotu po svatém Vítu, 19. Junii, na hradě pražském v soudnici říšské nad kanceláří českou dvorskou obsazen byl soud, kníže Karel z Lichtenštejna, pan hofmistr nej- vyšší pan Fridrich z Talmberka, doktorův německých juristův z města říšského Špeyru pět a čtyři doktoři jurist z apelací české 199. na tom soudu seděli. Tu níže psaní odsouzení odtud, kdež pře- dešle v arestu zůstávali, na hrad pražský přivezeni byli a potom po jedné osobě před soud kriminální k šraňkům: vyššího stavu Direktorové od hejtmana hradu pražského, měšťané od císařskýho rychtáře vo- a rebelové ortelováni. díni byli a každý na sebe ortel německej i českej čísti slyšel. Chtěl-li který po přečtení jaké ohlášení učiniti a milosti prositi, zu- řivě a přísně od hejtmana hradu pražského okřiknut a od šraňku s posměchem odveden byl. Sotva se za sedum hodin vypořádali. Potom z hradu pražského, kteří měli popravováni býti, na rathaus staroměstský vezeni, tam přes neděli zůstávali, pokání činili, s Pá- 141
Strana 142
Stavu panského, rytířského. Rebelové ortelovaní 1621. Měšťané. nem Bohem se smířili, s manželkami a přáteli milými žalostivě oustně nebo skrze psaní žehnali. Tímto pořádkem byli ortelováni: 1. Vilím z Lobkovic k meči. 2. Pavel z Říčan k meči. 3. Joachym Ondřej Šlik, ruka pravá a hlava uťata a k divadlu na mostu pražském u brány vystavena a přibita, tělo pak čtvrceno a každá čtvrt na čtyřech silnicích okolo Prahy postavené býti měly. 4. Václav z Budova podobně jako hrabě Šlik. 5. Kryštof Harant k meči, čest a statek propadl. Stavu ry- tířského tito: 6. Kašpar Kaplíř sťat a hlava k divadlu vystavena. 7. Prokop Dvořecký podobně jako Kaplíř. 8. Bohuslav z Micha- lovic pravá ruka a hlava uťata, k divadlu vystavena, čtvrcen na čtyry silnice u Prahy měl býti. 9. Fridrich z Bílé: hlava sťata, k divadlu u mostu vystavena, čtvrcen též měl býti. 10. Henrych 200. Ota z Losu podobně jako Fridrich z Bílé. 11. Jan Vostrovec k meči, ale na další resolucí466 vězněn má býti. 12. Šťastný Václav Pětipeský k meči, však též k další resolucí. 13. Diviš Černín dva prsty u pravé ruky a hlava uťata, z příkopu hradu pražského s prsty k divadlu vystavena býti měla. 14. Volf Hozlaur na věčnost z země vypovědín a do roku ku probě odeslán býti měl. 15. Vilím Ko- necchlumský k meči. Měšťané: 16. Jan Theodor Sixt k meči, čest, statek též propadl. 17. Valentin Kochan k meči a hlava k di- vadlu na věž mostní. 18. Tobiáš Štefek k meči, též čest i statek propadl. 19. Kryštof Khobr k meči, hlava k divadlu, čest i statek. 20. Jan Šultys k meči, hlava v městě Hoře Kutné na pranýř k di- vadlu vystavena, čest a statek. 21. Maximilián Hošťálek sťat, hlava do Žatce poslána na pranýř, čest i statek. 22. D. Jan Jesenius hrdlo, čest i statek, jazyk mu uřezán za živa, sťat, hlava s jazy- kem na věži u mostu vystavena, čtvrcen a čtvrti na čtyrech sil- nicích u Prahy vystaveny. 23. Jan Kutnaur čest, hrdlo i statek, s staroměstského rathausu s okna oběšen. 24. Symeon Sušický podobně jako Kutnaur. 25. Natanael Vodňanský čest, statek, na na justicii oběšen. 26. Melichar Tejnprecht7 čest propadl, vypo- věděn z země. 27. Jiřík Závěta čest, statek, vypovědín po další re- solucí. 28. Václav Jizbický čest a statek, sťat. 29. Pavel Prčka rok u vězení. 30. Mikoláš Diviš, servus staroměstský, za jazyk k šibe- 201. nici na chvíli přibit, potom z země vypovědín býti měl. 31. Václav Hoštický, servus staroměstský, metlami vymrskán a vypovědín. To Staroměští. Novoměští tito: 32. D. Matyáš Borbonius čest, 142
Stavu panského, rytířského. Rebelové ortelovaní 1621. Měšťané. nem Bohem se smířili, s manželkami a přáteli milými žalostivě oustně nebo skrze psaní žehnali. Tímto pořádkem byli ortelováni: 1. Vilím z Lobkovic k meči. 2. Pavel z Říčan k meči. 3. Joachym Ondřej Šlik, ruka pravá a hlava uťata a k divadlu na mostu pražském u brány vystavena a přibita, tělo pak čtvrceno a každá čtvrt na čtyřech silnicích okolo Prahy postavené býti měly. 4. Václav z Budova podobně jako hrabě Šlik. 5. Kryštof Harant k meči, čest a statek propadl. Stavu ry- tířského tito: 6. Kašpar Kaplíř sťat a hlava k divadlu vystavena. 7. Prokop Dvořecký podobně jako Kaplíř. 8. Bohuslav z Micha- lovic pravá ruka a hlava uťata, k divadlu vystavena, čtvrcen na čtyry silnice u Prahy měl býti. 9. Fridrich z Bílé: hlava sťata, k divadlu u mostu vystavena, čtvrcen též měl býti. 10. Henrych 200. Ota z Losu podobně jako Fridrich z Bílé. 11. Jan Vostrovec k meči, ale na další resolucí466 vězněn má býti. 12. Šťastný Václav Pětipeský k meči, však též k další resolucí. 13. Diviš Černín dva prsty u pravé ruky a hlava uťata, z příkopu hradu pražského s prsty k divadlu vystavena býti měla. 14. Volf Hozlaur na věčnost z země vypovědín a do roku ku probě odeslán býti měl. 15. Vilím Ko- necchlumský k meči. Měšťané: 16. Jan Theodor Sixt k meči, čest, statek též propadl. 17. Valentin Kochan k meči a hlava k di- vadlu na věž mostní. 18. Tobiáš Štefek k meči, též čest i statek propadl. 19. Kryštof Khobr k meči, hlava k divadlu, čest i statek. 20. Jan Šultys k meči, hlava v městě Hoře Kutné na pranýř k di- vadlu vystavena, čest a statek. 21. Maximilián Hošťálek sťat, hlava do Žatce poslána na pranýř, čest i statek. 22. D. Jan Jesenius hrdlo, čest i statek, jazyk mu uřezán za živa, sťat, hlava s jazy- kem na věži u mostu vystavena, čtvrcen a čtvrti na čtyrech sil- nicích u Prahy vystaveny. 23. Jan Kutnaur čest, hrdlo i statek, s staroměstského rathausu s okna oběšen. 24. Symeon Sušický podobně jako Kutnaur. 25. Natanael Vodňanský čest, statek, na na justicii oběšen. 26. Melichar Tejnprecht7 čest propadl, vypo- věděn z země. 27. Jiřík Závěta čest, statek, vypovědín po další re- solucí. 28. Václav Jizbický čest a statek, sťat. 29. Pavel Prčka rok u vězení. 30. Mikoláš Diviš, servus staroměstský, za jazyk k šibe- 201. nici na chvíli přibit, potom z země vypovědín býti měl. 31. Václav Hoštický, servus staroměstský, metlami vymrskán a vypovědín. To Staroměští. Novoměští tito: 32. D. Matyáš Borbonius čest, 142
Strana 143
202. statek, k meči, však na další resolucí u vězení zůstávati měl. 33. Kašpar Uzler“9 čest, statek, oběšen s okna novoměstského rathausu. 34. Jindřich Kozel čest, statek, měl býti též oběšen, ale z milosti stat. 35. Eliáš Rozin čest, statek, sťat. 36. Lukáš Karban čest, statek, měl býti sťat, ale vypovědín z české země. 37. Andreas Kocour čest, statek, sťat. 38. Jan Švehla metlami vymrskán a z země vy- povědín. 39. Josef Kubín podobně vymrskán a vypovědín. 40. Jiřík Řečický sťat. 41. Michal Vitman sťat. 42. Šimon Vokař47 též sťat. 43. Jan Kamaryt za rok z země české vypovědín. Téhož léta 1621. v pondělí po svatém Vítu, 21. Junii, exekucí hrozná a žalostivá na direktořích a rebelantech odsou- Exekucí direktorův a zených některých konána; na staroměstským rynku bylo theatrum rebelův nebo plac prkenný udělaný při samém rathause, dvou loket zvejší, zeminnou prstí tlustě posypaný, vůkol theatrum soldatův pěších i na koních plno postaveno, bubnovalo se hlasitě, že nic, co se mluvilo, slyšeti se nemohlo. Na ten plac po jednom odsouzení vyvozováni a odpravováni byli, po odpravení do černého sukna obalováni a odnášeni. Před tím však v neděli, nežli tu smrt ohavnou trpěli, s Pánem Bohem o své hříchy se umluvili, s milými přáteli se roz- žehnali. Ano i v pondělí, než na smrt vedeni byli, jedni s druhými se plačtivě objímali a líbali, žalostivě žehnali; kdo se na to díval, žádný se od pláče nezdržel. Žalostilo i město pražské, i to povětří, někteří povídali, že se před tím v noci a ráno zázrakové nějací ukázali. Tito byli stínáni a hlavy jejich na rožni při ňákých jako mis- tičkách zafasovány, s věže neb brány při mostě pražském k Sta- rému městu vystrkány, k východu slunce 6 a k západu šest: 1. Joachym hrabě Šlik, tomu ruka pravá uťata a pod hlavou na bráně přibita. Těla jejich sice přátelům ku pohřbu zanechali. Ta hlava hraběte Šlika po některém času, na vyhledávání toho při císaři přátel jeho, odtud sňata a snad k tělu přiložena. 2. Václav z Budova. 3. Kašpar Kaplíř. 4. Prokop Dvořecký. 5. Fridrich z Bílé. 6. Jindřich Ota z Losu. 7. Bohuchval z Michalovic, ruka jeho na věži pod hlavou přibita. 8. Valentin Kochan. 9. Tobiáš Štefek. 10. Kryštof Kobr z Malé Strany. 11. Jiřík Havenšild, ruka mu uťata a pod hlavou na věži přibita. 12. Leonard Rypl jurista, ruka mu uťata a na šatlavě přibita. 13. Jan Šultys od Hory, hlava do Hory poslána na bránu k přibití. 14. Maximilián Hošťálek hrozná. Léta 1621. ohavná po- prava rebe- lantův českých. 143
202. statek, k meči, však na další resolucí u vězení zůstávati měl. 33. Kašpar Uzler“9 čest, statek, oběšen s okna novoměstského rathausu. 34. Jindřich Kozel čest, statek, měl býti též oběšen, ale z milosti stat. 35. Eliáš Rozin čest, statek, sťat. 36. Lukáš Karban čest, statek, měl býti sťat, ale vypovědín z české země. 37. Andreas Kocour čest, statek, sťat. 38. Jan Švehla metlami vymrskán a z země vy- povědín. 39. Josef Kubín podobně vymrskán a vypovědín. 40. Jiřík Řečický sťat. 41. Michal Vitman sťat. 42. Šimon Vokař47 též sťat. 43. Jan Kamaryt za rok z země české vypovědín. Téhož léta 1621. v pondělí po svatém Vítu, 21. Junii, exekucí hrozná a žalostivá na direktořích a rebelantech odsou- Exekucí direktorův a zených některých konána; na staroměstským rynku bylo theatrum rebelův nebo plac prkenný udělaný při samém rathause, dvou loket zvejší, zeminnou prstí tlustě posypaný, vůkol theatrum soldatův pěších i na koních plno postaveno, bubnovalo se hlasitě, že nic, co se mluvilo, slyšeti se nemohlo. Na ten plac po jednom odsouzení vyvozováni a odpravováni byli, po odpravení do černého sukna obalováni a odnášeni. Před tím však v neděli, nežli tu smrt ohavnou trpěli, s Pánem Bohem o své hříchy se umluvili, s milými přáteli se roz- žehnali. Ano i v pondělí, než na smrt vedeni byli, jedni s druhými se plačtivě objímali a líbali, žalostivě žehnali; kdo se na to díval, žádný se od pláče nezdržel. Žalostilo i město pražské, i to povětří, někteří povídali, že se před tím v noci a ráno zázrakové nějací ukázali. Tito byli stínáni a hlavy jejich na rožni při ňákých jako mis- tičkách zafasovány, s věže neb brány při mostě pražském k Sta- rému městu vystrkány, k východu slunce 6 a k západu šest: 1. Joachym hrabě Šlik, tomu ruka pravá uťata a pod hlavou na bráně přibita. Těla jejich sice přátelům ku pohřbu zanechali. Ta hlava hraběte Šlika po některém času, na vyhledávání toho při císaři přátel jeho, odtud sňata a snad k tělu přiložena. 2. Václav z Budova. 3. Kašpar Kaplíř. 4. Prokop Dvořecký. 5. Fridrich z Bílé. 6. Jindřich Ota z Losu. 7. Bohuchval z Michalovic, ruka jeho na věži pod hlavou přibita. 8. Valentin Kochan. 9. Tobiáš Štefek. 10. Kryštof Kobr z Malé Strany. 11. Jiřík Havenšild, ruka mu uťata a pod hlavou na věži přibita. 12. Leonard Rypl jurista, ruka mu uťata a na šatlavě přibita. 13. Jan Šultys od Hory, hlava do Hory poslána na bránu k přibití. 14. Maximilián Hošťálek hrozná. Léta 1621. ohavná po- prava rebe- lantův českých. 143
Strana 144
z Žatce, hlava do Žatce na bránu poslána. 15. D. Jan Jesenius, nejprve mu jazyk uřezán, potom sťat, naposledy čtvrcen, hlava na níž jazyk přibit s čtvrtmi za branou horskou na čtyry sochy47i rozstaveny. Tito pak sťatí s hlavami svými pohřbeni: 16. Kryštof Harant. 17. 203. Vilém Konecchlumský. 18. Diviš Černín, katolický. 19. Václav Maš- těrovský. 20. Jindřich Kozel. 21. Ondřej Kocour. 22. Jiřík Ře- čický. 23. Michal Vitman. 24. Symeon Vokáč. 25. Martin Fruvain, ten před tím zůstávaje na hradě pražském na Bílé věži u vězení, obával se bez pochybnosti ohavné smrti, z vězení dolů do pří- kopu vyskočil a hlavu srazil, však přece popraven dříve nežli tito, hlava a pravá ruka uťata, na Koňském trhu k justicii přibita, čtvrcen a čtvrti na čtyrech silnicích okolo Prahy rozstaveny, Zvěšeni tito: 26. Jan Kutnaur a 27. Symeon Sušický, vedle sebe s rathausu staroměstského s okna oběšeni. 28. Natanael Vodňan- ský na staroměstském rynku na justicii oběšen. Metlami vymrskáni tito: 29. Josef Kubín, řečník. 30. Václav Řečický. 31. a Jan Švehla, prokurátor, ven z města vyvedeni a vypovědíni. 32. Mi- koláš Diviš, servus staroměstský, za jazyk k šibenici na Starém městě pražském přibit a za jednu hodinu tak zůstával, potom odňat a z Prahy vypovědín. Mirabilis et inaudita carnificina!472 O těch hlavách na krancích473 věže mostské z rožňův vystrče- ných potom bývaly divné mezi lidmi rozprávky, ale pouhé kle- vety, i že pták dravý žádný jim neuškodil, ale vlasy jim přiro- staly, bez pochybnosti dokud vláhu měly a naposledy zbělely. Podtud o těch ohavných popravách. Již k jiným obtížnostem se podáme. V létu 1621. měsíce července v městě Mladé Boleslavi 204. Obtížnosti i jinde v české zemi obtížností rozličných, soužení a práce, zvláště veliké s kon- v povinnostech přednějších postaveným neubývalo, nýbrž více se tribucí přivětšovalo. Byli-li z kterého města na některý tejden soldati vy- i soldaty. zdviženi, dobře jim to kontribucemi od generál-komisaře vynahra- ženo a jiné kontribucí od knížete z Lichtenštejna, místodržícího v království českém, nařízené také se přece počítaly a dávati mu- sely, byť i soldati v městě zůstávali. Některá dosti špatná pomoc od generál-komisaře z kraje ku pomoci městu na vychování sol- datův nařízená vycházela a od polovice odvozována byla, ale obec ostatek mnohonásobně dokládati musela; ovšem nebozí sou- 144
z Žatce, hlava do Žatce na bránu poslána. 15. D. Jan Jesenius, nejprve mu jazyk uřezán, potom sťat, naposledy čtvrcen, hlava na níž jazyk přibit s čtvrtmi za branou horskou na čtyry sochy47i rozstaveny. Tito pak sťatí s hlavami svými pohřbeni: 16. Kryštof Harant. 17. 203. Vilém Konecchlumský. 18. Diviš Černín, katolický. 19. Václav Maš- těrovský. 20. Jindřich Kozel. 21. Ondřej Kocour. 22. Jiřík Ře- čický. 23. Michal Vitman. 24. Symeon Vokáč. 25. Martin Fruvain, ten před tím zůstávaje na hradě pražském na Bílé věži u vězení, obával se bez pochybnosti ohavné smrti, z vězení dolů do pří- kopu vyskočil a hlavu srazil, však přece popraven dříve nežli tito, hlava a pravá ruka uťata, na Koňském trhu k justicii přibita, čtvrcen a čtvrti na čtyrech silnicích okolo Prahy rozstaveny, Zvěšeni tito: 26. Jan Kutnaur a 27. Symeon Sušický, vedle sebe s rathausu staroměstského s okna oběšeni. 28. Natanael Vodňan- ský na staroměstském rynku na justicii oběšen. Metlami vymrskáni tito: 29. Josef Kubín, řečník. 30. Václav Řečický. 31. a Jan Švehla, prokurátor, ven z města vyvedeni a vypovědíni. 32. Mi- koláš Diviš, servus staroměstský, za jazyk k šibenici na Starém městě pražském přibit a za jednu hodinu tak zůstával, potom odňat a z Prahy vypovědín. Mirabilis et inaudita carnificina!472 O těch hlavách na krancích473 věže mostské z rožňův vystrče- ných potom bývaly divné mezi lidmi rozprávky, ale pouhé kle- vety, i že pták dravý žádný jim neuškodil, ale vlasy jim přiro- staly, bez pochybnosti dokud vláhu měly a naposledy zbělely. Podtud o těch ohavných popravách. Již k jiným obtížnostem se podáme. V létu 1621. měsíce července v městě Mladé Boleslavi 204. Obtížnosti i jinde v české zemi obtížností rozličných, soužení a práce, zvláště veliké s kon- v povinnostech přednějších postaveným neubývalo, nýbrž více se tribucí přivětšovalo. Byli-li z kterého města na některý tejden soldati vy- i soldaty. zdviženi, dobře jim to kontribucemi od generál-komisaře vynahra- ženo a jiné kontribucí od knížete z Lichtenštejna, místodržícího v království českém, nařízené také se přece počítaly a dávati mu- sely, byť i soldati v městě zůstávali. Některá dosti špatná pomoc od generál-komisaře z kraje ku pomoci městu na vychování sol- datův nařízená vycházela a od polovice odvozována byla, ale obec ostatek mnohonásobně dokládati musela; ovšem nebozí sou- 144
Strana 145
205. sedi mimo to soldaty podle jejich vůle a libosti stravovati jídly a nápoji rozkošnými opatrovati museli. Mnoho by o tom se vypra- vovati mohlo a k víře nepodobné by se zdálo, málo doleji se po- navrže, jaké náklady od obce mladoboleslavské na soldaty z ob- starání předních osob vycházeti musely. Téhož léta 1621. 23. Augusti opět do města Boleslava Mladého mustrplac dvoum kompaniím rejtarstva s štábem z regi- Mustrplac mentu knížete z Lichtenštejna v nově verbovaným položen, jedna dvouch kom- panií kompanie kapitána leitenanta pana Bernarta Hysrle z Chodův a s štábem druhá pana Volfa Berky Jablonského. Ti na mustrplace třinácte v Boleslavi nedělí zůstávali. Samým befelichshabrům podle jisté taxy od obce 13 neděl. přes dvanácte tisíc zlatých se vydalo, na to z kraje ani čtyr tisíc pomoci nepřišlo, nebo ji generál-komisař předchvacoval, a když se úřad mladoboleslavský, že málo pomoci z kraje vychází, o to P. Bernart k knížeti dopisoval, pěkně je tam osočil, že k tomu od obce mu- Hysrle z Chodův. seli tomu generál-komisaři 500 kop m. pokuty dáti. A mimo to befelichshaberům placení museli je sousedé skvostně jídly a pitím i obroky opatrovati a prosté soldaty i koně jejich podle jejich vůle vypravovati. Víno tehdáž v Boleslavi ti soldati skoro všecko přepili, šenk obecní přetrhli, někteří nezbedně i nenáležitě sobě počínali, i sousedy loupili; m. Jindřich Daniel z Semanína a Man- dalena Mokrejška nejhůř toho zakusili. Když odjížděli, podle li- bosti sousedy šacovali, pangety časté jim strojívati museli i ty vozy obecní a jiné věci pobrali. Téhož léta 29. Novembris karneta kapitán-leitenanta pana Hysrle s štábem do měst pražských obrácena, druhá pak P. Volf Berka kompania pana Volfa Berky v městě zanechána. Nemnoho šou- z Lipého. sedům polehčení učiněno, pan rytmistr jménu svému i příjmení dosti činil, jako vlk bral"" a jeho soldati jako Francouzi, nebo jich mnoho v své karnetě měl, mnohé sousedy zhubili. Kteří sol- datův neměli, dosti namnoze peněz odvozovati museli, někteří se vyplacovali a v soldatech handlovali. Zůstávala ta kompania Ber- kova po odjezdu druhé Hysrlovy od 29. Novembris do 9. Febru- arii za deset nedělí a čtyry dni, jinak i s druhou 24 nedělí a 4 dni. Potom do kraje hradeckého ku Kladsku obrácena byla. Při skonání léta 1621. Karel kníže opavské, vladař domu lichtenštejnského, místodržící J. M. C. v království českém, dal Predikanti publikovati patent proti kněžím podobojí, aby ven z království čeští pod- 206. 145
205. sedi mimo to soldaty podle jejich vůle a libosti stravovati jídly a nápoji rozkošnými opatrovati museli. Mnoho by o tom se vypra- vovati mohlo a k víře nepodobné by se zdálo, málo doleji se po- navrže, jaké náklady od obce mladoboleslavské na soldaty z ob- starání předních osob vycházeti musely. Téhož léta 1621. 23. Augusti opět do města Boleslava Mladého mustrplac dvoum kompaniím rejtarstva s štábem z regi- Mustrplac mentu knížete z Lichtenštejna v nově verbovaným položen, jedna dvouch kom- panií kompanie kapitána leitenanta pana Bernarta Hysrle z Chodův a s štábem druhá pana Volfa Berky Jablonského. Ti na mustrplace třinácte v Boleslavi nedělí zůstávali. Samým befelichshabrům podle jisté taxy od obce 13 neděl. přes dvanácte tisíc zlatých se vydalo, na to z kraje ani čtyr tisíc pomoci nepřišlo, nebo ji generál-komisař předchvacoval, a když se úřad mladoboleslavský, že málo pomoci z kraje vychází, o to P. Bernart k knížeti dopisoval, pěkně je tam osočil, že k tomu od obce mu- Hysrle z Chodův. seli tomu generál-komisaři 500 kop m. pokuty dáti. A mimo to befelichshaberům placení museli je sousedé skvostně jídly a pitím i obroky opatrovati a prosté soldaty i koně jejich podle jejich vůle vypravovati. Víno tehdáž v Boleslavi ti soldati skoro všecko přepili, šenk obecní přetrhli, někteří nezbedně i nenáležitě sobě počínali, i sousedy loupili; m. Jindřich Daniel z Semanína a Man- dalena Mokrejška nejhůř toho zakusili. Když odjížděli, podle li- bosti sousedy šacovali, pangety časté jim strojívati museli i ty vozy obecní a jiné věci pobrali. Téhož léta 29. Novembris karneta kapitán-leitenanta pana Hysrle s štábem do měst pražských obrácena, druhá pak P. Volf Berka kompania pana Volfa Berky v městě zanechána. Nemnoho šou- z Lipého. sedům polehčení učiněno, pan rytmistr jménu svému i příjmení dosti činil, jako vlk bral"" a jeho soldati jako Francouzi, nebo jich mnoho v své karnetě měl, mnohé sousedy zhubili. Kteří sol- datův neměli, dosti namnoze peněz odvozovati museli, někteří se vyplacovali a v soldatech handlovali. Zůstávala ta kompania Ber- kova po odjezdu druhé Hysrlovy od 29. Novembris do 9. Febru- arii za deset nedělí a čtyry dni, jinak i s druhou 24 nedělí a 4 dni. Potom do kraje hradeckého ku Kladsku obrácena byla. Při skonání léta 1621. Karel kníže opavské, vladař domu lichtenštejnského, místodržící J. M. C. v království českém, dal Predikanti publikovati patent proti kněžím podobojí, aby ven z království čeští pod- 206. 145
Strana 146
obojí z země českého s věcmi svými se odebrali, na způsob pominulého patentu, vypovědíni, kterýmž stavové Jesuity vypovídali, tuto na kněží podobojí to obráceno v tento smysl: poněvadž jsou minulého pozdvižení a bouřky někteří predikanti a farářové čeští začátek a původové byli a tu jedovatou rebelii rozplemenili, když to mnozí z nich léta 1618. v neděli křížovou v kostelích spis bouřlivý vyhlašovali, lid obecní tím bouřili a proti vrchnosti ponukli a pozdvihli, k vo- jenskému pozdvižení přivedli i v koleji císaře Karla Ctvrtého lidi rozpakovali, takže potom následující středu na hradě pražském v kanceláři české někteří místodržící tyransky s okna ven vyho- zeni, jiní do arestu vzati a s úřadu složeni byli, též tíž predikanti v kostelích pohoršitelné modlení proti vrchnosti vykonávali a tisk- nouti dali, až potom vedle takového jejich podnětu přední rebe- lové direktorové k nepořádnému volení jiného sobě pána přistoupili a jej sobě za krále vystavili, jej od J. M. C. do achtu daného na království korunovali, k proklaté konfederací a puntování na- pomáhali a posavad toho mnozí nepřestávají. Z těch příčin ti 75 nepokojní buřiči, zvláště kteříž v létu 1618. to bouřlivé proklama" vyhlašovali, z království českého a zemí přivtělených jakožto J. M. C. zpronevěřilí se vypovídají. Aby se z měst pražských od publikování tohoto patentu ve třech, z celého pak království čes- kého a zemí přivtělených v osmi dnech odebrali, odstěhovali a se tu nezdržovali. Věci své movité s sebou vzíti a nemovité statky skrz dožádané osoby ve třech měsících prodati mohou. Pokudž by se pak který z nich po vyjití času uloženém tu našel a po- stižen byl, má jiným k výstraze na hrdle ztrestán a s světa spro- vozen býti. A nemá žádný takových bannisirovaných476 osob po vyjití času uloženého v ničemž fedrovati pod přísnými pokutami. Datum tohoto listu v Menším městě pražském 13. Decembris léta 1621. Léta 1622. 6. Martii nejvyšší leitenant Conte Torquato při- 4 kompanie táhl do města Boleslavě Mladý s čtyrmi silnými kompaniemi jízdy s štábem a štábem, každá karneta 124 koní se počítala, mimo kočovský Conte a klisny, všech přes 580 koní. Trvali zde všickni deset dní. Potom Torquati. vidouce, že by možné nebylo obci a sousedům jich vychovati, nebo se na samé oficíry každý den peněz hotových z nových sbírek 483 fl. 20 kr. dávati muselo, co pak sousedi na stravu a ob- roky i jinak vynaložili, dvě karnety po desíti dnech jinam obrá- 207. 146
obojí z země českého s věcmi svými se odebrali, na způsob pominulého patentu, vypovědíni, kterýmž stavové Jesuity vypovídali, tuto na kněží podobojí to obráceno v tento smysl: poněvadž jsou minulého pozdvižení a bouřky někteří predikanti a farářové čeští začátek a původové byli a tu jedovatou rebelii rozplemenili, když to mnozí z nich léta 1618. v neděli křížovou v kostelích spis bouřlivý vyhlašovali, lid obecní tím bouřili a proti vrchnosti ponukli a pozdvihli, k vo- jenskému pozdvižení přivedli i v koleji císaře Karla Ctvrtého lidi rozpakovali, takže potom následující středu na hradě pražském v kanceláři české někteří místodržící tyransky s okna ven vyho- zeni, jiní do arestu vzati a s úřadu složeni byli, též tíž predikanti v kostelích pohoršitelné modlení proti vrchnosti vykonávali a tisk- nouti dali, až potom vedle takového jejich podnětu přední rebe- lové direktorové k nepořádnému volení jiného sobě pána přistoupili a jej sobě za krále vystavili, jej od J. M. C. do achtu daného na království korunovali, k proklaté konfederací a puntování na- pomáhali a posavad toho mnozí nepřestávají. Z těch příčin ti 75 nepokojní buřiči, zvláště kteříž v létu 1618. to bouřlivé proklama" vyhlašovali, z království českého a zemí přivtělených jakožto J. M. C. zpronevěřilí se vypovídají. Aby se z měst pražských od publikování tohoto patentu ve třech, z celého pak království čes- kého a zemí přivtělených v osmi dnech odebrali, odstěhovali a se tu nezdržovali. Věci své movité s sebou vzíti a nemovité statky skrz dožádané osoby ve třech měsících prodati mohou. Pokudž by se pak který z nich po vyjití času uloženém tu našel a po- stižen byl, má jiným k výstraze na hrdle ztrestán a s světa spro- vozen býti. A nemá žádný takových bannisirovaných476 osob po vyjití času uloženého v ničemž fedrovati pod přísnými pokutami. Datum tohoto listu v Menším městě pražském 13. Decembris léta 1621. Léta 1622. 6. Martii nejvyšší leitenant Conte Torquato při- 4 kompanie táhl do města Boleslavě Mladý s čtyrmi silnými kompaniemi jízdy s štábem a štábem, každá karneta 124 koní se počítala, mimo kočovský Conte a klisny, všech přes 580 koní. Trvali zde všickni deset dní. Potom Torquati. vidouce, že by možné nebylo obci a sousedům jich vychovati, nebo se na samé oficíry každý den peněz hotových z nových sbírek 483 fl. 20 kr. dávati muselo, co pak sousedi na stravu a ob- roky i jinak vynaložili, dvě karnety po desíti dnech jinam obrá- 207. 146
Strana 147
ceny a dvě s štábem tu zůstaly. Po třech dnech opět, totiž 18. Martii, jedna kompania jinam obrácena, zůstala tu toliko jedna 208. s štábem, tý se platilo každý den 173 fl., mimo náklad na tabuli nejvyššího. A co sousedé soldaty skvostně stravou a nápojem i koně jejich obrokem opatrovati museli, to se nepočítalo. Téhož léta 1622. 18. Martii, po druhé hodině na noc, Kašpar Miller, soused a spoluradní mladoboleslavský, že něco dosti Kašpar Miller v železích, málo protismyslného neušetřeně o soldatech promluvil, z poručení 800 fl. se vy- nejvyššího k profousovi do želez vzat a dán byl, tři dni tam zů- platiti musel. stávati a 800 fl. vyplatiti se musel, nebo ho s sebou, když od- táhnouti měli, vzíti chtěli a v lese, kdež by nejdřív táhli, na dřevě oběsiti dáti hrozili. Městu vypálením pohrůžky činili, vichův smolných a slaměných na dlouhých žerdích nastrojili a k krovům přistavovali, dosti strachu sousedům přidali. Až když to vše, kdež náleželo, vznášeno bylo, 14. Aprilis téhož léta poslední kompanie s štábem z města vyzdvižena a jinam obrácena byla. Zůstávala tu pět neděl a tři dni. Vydáno na ty soldaty a jiné za těch pět ne- děl hotových peněz od obce 12620 flor. mimo náklad od sousedův. Téhož léta 17. Aprilis, aby místo nevystydlo, třetí den hned po odjetí těchto přitáhl zase jiný nejvyšší leitenant7 nad pěchotou, Thomas Cerboni, s jednou silnou kompanií pěchoty a štábem. Za 10 nedělí pořád v Boleslavi zůstával. Od samé obce muselo se dávati na hotově na štáb a oficíry každý den po 169 fl. a za tejden 1183 fl., za deset nedělí toho přišlo 11830 fl. Ještě na tom dosti nebylo, také i za varty se jim platiti muselo po 15 fl. za den, všeho toho přišlo 1050 fl. Item478 za oves, po 2 fl. korec, 50 korců za tejden, všeho 1000 fl. Item na liberaj sobě vymyslili dáti se také muselo 500 fl. Item na kuchyni pro vycho- vání nejvyššího, za víno, ryby, koření etc. každý tejden přes 300 fl., učteno toho 3000 fl. Suma všeho přes 17380 flor., podivná a k víře nepodobná, avšak pravdivá, kteréž věci knížeti místodrží- címu a radám J. M. C. pod pečetí městskou přednášeny bývaly To od obce toliko, mimo plat od možnějších sousedův, kteří sol- datův neměli a nejvyššímu po 10, 15, 20 i víc fl. na tejden dá- vati museli a mimo vychování soldatův od potřebnějších souse- dův, což by tak velikou sumu jako od obce (již možné sčísti ne- bylo) vyneslo. Téhož léta 1622. 26. Junii Tomas Cerboni, nejvyšší lei- Jan Albrecht Thomas Cer- boni s jedním praporcem a štábem. 209. 147
ceny a dvě s štábem tu zůstaly. Po třech dnech opět, totiž 18. Martii, jedna kompania jinam obrácena, zůstala tu toliko jedna 208. s štábem, tý se platilo každý den 173 fl., mimo náklad na tabuli nejvyššího. A co sousedé soldaty skvostně stravou a nápojem i koně jejich obrokem opatrovati museli, to se nepočítalo. Téhož léta 1622. 18. Martii, po druhé hodině na noc, Kašpar Miller, soused a spoluradní mladoboleslavský, že něco dosti Kašpar Miller v železích, málo protismyslného neušetřeně o soldatech promluvil, z poručení 800 fl. se vy- nejvyššího k profousovi do želez vzat a dán byl, tři dni tam zů- platiti musel. stávati a 800 fl. vyplatiti se musel, nebo ho s sebou, když od- táhnouti měli, vzíti chtěli a v lese, kdež by nejdřív táhli, na dřevě oběsiti dáti hrozili. Městu vypálením pohrůžky činili, vichův smolných a slaměných na dlouhých žerdích nastrojili a k krovům přistavovali, dosti strachu sousedům přidali. Až když to vše, kdež náleželo, vznášeno bylo, 14. Aprilis téhož léta poslední kompanie s štábem z města vyzdvižena a jinam obrácena byla. Zůstávala tu pět neděl a tři dni. Vydáno na ty soldaty a jiné za těch pět ne- děl hotových peněz od obce 12620 flor. mimo náklad od sousedův. Téhož léta 17. Aprilis, aby místo nevystydlo, třetí den hned po odjetí těchto přitáhl zase jiný nejvyšší leitenant7 nad pěchotou, Thomas Cerboni, s jednou silnou kompanií pěchoty a štábem. Za 10 nedělí pořád v Boleslavi zůstával. Od samé obce muselo se dávati na hotově na štáb a oficíry každý den po 169 fl. a za tejden 1183 fl., za deset nedělí toho přišlo 11830 fl. Ještě na tom dosti nebylo, také i za varty se jim platiti muselo po 15 fl. za den, všeho toho přišlo 1050 fl. Item478 za oves, po 2 fl. korec, 50 korců za tejden, všeho 1000 fl. Item na liberaj sobě vymyslili dáti se také muselo 500 fl. Item na kuchyni pro vycho- vání nejvyššího, za víno, ryby, koření etc. každý tejden přes 300 fl., učteno toho 3000 fl. Suma všeho přes 17380 flor., podivná a k víře nepodobná, avšak pravdivá, kteréž věci knížeti místodrží- címu a radám J. M. C. pod pečetí městskou přednášeny bývaly To od obce toliko, mimo plat od možnějších sousedův, kteří sol- datův neměli a nejvyššímu po 10, 15, 20 i víc fl. na tejden dá- vati museli a mimo vychování soldatův od potřebnějších souse- dův, což by tak velikou sumu jako od obce (již možné sčísti ne- bylo) vyneslo. Téhož léta 1622. 26. Junii Tomas Cerboni, nejvyšší lei- Jan Albrecht Thomas Cer- boni s jedním praporcem a štábem. 209. 147
Strana 148
Hrabě z Na- grolu v Bole- z Sinkirchu tenant z jakýchkoli příčin vyzdvižen byl v města Boleslavě, ale kapitán. svého lidu praporec tu zanechal; nařízen byl nad nimi kapitánem Jan Albrecht z Šinkirchu, stavu panského; prachtovně.79 sobě vedl a sousedy tribuloval480. V tomto času již Mladoboleslavští deváté vrchnosti soldatské pokusili mimo jiné komisaře všelijaké, kteříž také dosti přísně s nimi nakládali, ba skuro každý, který dobře Čechy šiditi, jim zrádcův, šelem, rebelův nadávati uměl, vrchností slouti chtěl. Nebo již tehdáž Mladoboleslavští všeho nákladu a vy- dání peněžitého od obce na ty soldaty a komisaře přes třikráte sto tisíc zlatých vynaložili. O čemž níže bude. Léta 1622. 17. Augusti hrabě z Nagrolu481 do města Bo- 210. leslava Mladého přijel, aby tu kompanii Jana Albrechta Šinkir- chera, která tam po Tomasovi Cerbonovi zůstavena byla a na trdlování nebo trilování mustrplacu42 17 nedělí trvala, zmustroval a nazejtři vyzdvihl i k Kladsku odeslal. Tu opět nové nenadálé vydání nastávalo. Od zmustrování hrabě z Nagrolu veliké sumy žádal, obec s to býti nemohla, poníženě milosti hledala. Sousedi museli sebrati kontribucí, na dvě neděle co by se soldatům dáti dostalo, a jim to dáti, aby měli nač živi býti, že prý do dvouch neděl do kvartírův nedotáhnou, až k Kladsku přitáhnou. A na druhé dvě neděle tolik kontribucí panu hraběti, i co prve oficí- rům dávati museli. Od obce present panu hraběti, dvě klisny pěkný ze dvora obecního darovány a k tomu 200 kop m. peněz hotových. Item na štáb nejvyššímu panu z Valdštejna za 52 dni, každý den po 35 fl., přišlo 1820 flor. A kapitánovi Šinkircherovi mimo čtyry neděle předešle na cestu dané ještě přidáno býti mu- selo 150 flor. a za 21 korec ovsa nedodalého 42 flor. Mimo tyto a jiné přetěžké obtížnosti i tato nová vy- myšlená od knížete z Valdštejna aneb jeho náhončích přistoupila. Poslali za sedum tisíc kop míš. vín, kterýchž v Litoměřicích a Lounech jakýmkoli způsobem darmo nebo za kvartíry dostali, do města Boleslavě k vyšenkování a do vydání k zaplacení. To mno- hým s vostrachem přijato. Sousedé museli po sudu, dvouch i třech 211. k vyšenkování bráti, šenkovati, mnozí i darmo soldatům dávati. Avšak brzo se vydalo. Kteří s tím uměli, do červeného i vody přilévali a na tom zisk měli. Od některých pak to pracně přišlo, když jim je soldati vypili; sotva velikými knížete pohrůžkami ta věc spravena byla. Víno vald- štejnské v Boleslavi šenkováno. slavi. 148
Hrabě z Na- grolu v Bole- z Sinkirchu tenant z jakýchkoli příčin vyzdvižen byl v města Boleslavě, ale kapitán. svého lidu praporec tu zanechal; nařízen byl nad nimi kapitánem Jan Albrecht z Šinkirchu, stavu panského; prachtovně.79 sobě vedl a sousedy tribuloval480. V tomto času již Mladoboleslavští deváté vrchnosti soldatské pokusili mimo jiné komisaře všelijaké, kteříž také dosti přísně s nimi nakládali, ba skuro každý, který dobře Čechy šiditi, jim zrádcův, šelem, rebelův nadávati uměl, vrchností slouti chtěl. Nebo již tehdáž Mladoboleslavští všeho nákladu a vy- dání peněžitého od obce na ty soldaty a komisaře přes třikráte sto tisíc zlatých vynaložili. O čemž níže bude. Léta 1622. 17. Augusti hrabě z Nagrolu481 do města Bo- 210. leslava Mladého přijel, aby tu kompanii Jana Albrechta Šinkir- chera, která tam po Tomasovi Cerbonovi zůstavena byla a na trdlování nebo trilování mustrplacu42 17 nedělí trvala, zmustroval a nazejtři vyzdvihl i k Kladsku odeslal. Tu opět nové nenadálé vydání nastávalo. Od zmustrování hrabě z Nagrolu veliké sumy žádal, obec s to býti nemohla, poníženě milosti hledala. Sousedi museli sebrati kontribucí, na dvě neděle co by se soldatům dáti dostalo, a jim to dáti, aby měli nač živi býti, že prý do dvouch neděl do kvartírův nedotáhnou, až k Kladsku přitáhnou. A na druhé dvě neděle tolik kontribucí panu hraběti, i co prve oficí- rům dávati museli. Od obce present panu hraběti, dvě klisny pěkný ze dvora obecního darovány a k tomu 200 kop m. peněz hotových. Item na štáb nejvyššímu panu z Valdštejna za 52 dni, každý den po 35 fl., přišlo 1820 flor. A kapitánovi Šinkircherovi mimo čtyry neděle předešle na cestu dané ještě přidáno býti mu- selo 150 flor. a za 21 korec ovsa nedodalého 42 flor. Mimo tyto a jiné přetěžké obtížnosti i tato nová vy- myšlená od knížete z Valdštejna aneb jeho náhončích přistoupila. Poslali za sedum tisíc kop míš. vín, kterýchž v Litoměřicích a Lounech jakýmkoli způsobem darmo nebo za kvartíry dostali, do města Boleslavě k vyšenkování a do vydání k zaplacení. To mno- hým s vostrachem přijato. Sousedé museli po sudu, dvouch i třech 211. k vyšenkování bráti, šenkovati, mnozí i darmo soldatům dávati. Avšak brzo se vydalo. Kteří s tím uměli, do červeného i vody přilévali a na tom zisk měli. Od některých pak to pracně přišlo, když jim je soldati vypili; sotva velikými knížete pohrůžkami ta věc spravena byla. Víno vald- štejnské v Boleslavi šenkováno. slavi. 148
Strana 149
212. Téhož léta 1622. 19. Augusti po vyzdvižení soldatův z města Boleslava Mladého, aby ta obec nezbohatla a se nezota- Kontribucí nová. věla, pan generál-komisař Joachym Slavata hned na nich požádal za první měsíc po vyzdvižení vojákův 500 fl., k tomu za oves tam dávno mocně od soldatův (z kraje odvozovaný) pobraný přes 700 flor. Všecko to zaplatiti museli. Téhož léta 5. Septembris, nová kontribucí od generál- komisaře Slavaty na Mladoboleslavské nařízena na každý měsíc, pokudž v městě Boleslavi vojáci kvartírováni nebudou, aby pod navrácení a dání jim zase soldátův43 každý tejden po 300 fl. a tak na měsíc 200 fl. odvozovali. Téhož léta 1. Octobris, zatykač na Mladoboleslavské pro zasedělé. všelijaké kontribucí vedle patentův knížecích do berní Zatykač na Mlado- vyšel a dodán. Nebo oni, když tak ustavičně soldaty mívali boleslavské a kontribucí nesnesitelné podle ukládání generál - komisaře dávati prošel. museli, že těmi zemskými kontribucemi povinni nebudou, se do- mnívali. Avšak přece jako by toho nic nebylo, při berních takové kontribucí na ně učítali, takže se jich do toho času přes deset tisíc učtlo a proto na ně zatykač vyžádán. Utíkali se v tom k kní- žeti z Lichtenštejna a radám J. M. C. za zpomožení, předkládali své mnohem větší vydání a nemožnost. Nic postačiti nechtělo. Uviňováni, proč sou se kvitancími, co soldatům vydávali, neopatřili. Povědíno, že soldati kvitancí od sebe dávati nechtěli, leč na hlavu rapírem, pistolí, s okna vyhozením kvitovati chtěli. Může každý posouditi, jaké tu soužení býti muselo a práce úsilná v povin- nostech představených. Při berních přece se oučet stal, kontribucí zasedělých veliká suma přes 10 tisíc se našla, k zaplacení přísně se napomínalo, a pohrůžky statku obecnímu i předních[!] měšťanům činěny. Naposledy příročí dáno k sčekání polovice do svatého Havla485 a druhé do vánoc. Léta 1622. 17. Octobris bída vojenská ještě se nedoko- nala, bídě kontribuční Bůh milej ví, kdy bude konec, bída cír- kevní teprva se začínala. Pater commisarius Johannes Battista fra- ter sancti Johannis, sacerdos Misericordiae Dei486, s převorem od svatého Šimona Judy kostela v Starém městě pražském s nějakým Floriánem a Filipem, prokurátory, do města Boleslava Mladého se dostali, patenty od J. M. C. též od knížete Karla z Lichten- štejna přednášeli, na fundací špitálův a všelijaké jiné příležitosti Komisař o špitály. 149
212. Téhož léta 1622. 19. Augusti po vyzdvižení soldatův z města Boleslava Mladého, aby ta obec nezbohatla a se nezota- Kontribucí nová. věla, pan generál-komisař Joachym Slavata hned na nich požádal za první měsíc po vyzdvižení vojákův 500 fl., k tomu za oves tam dávno mocně od soldatův (z kraje odvozovaný) pobraný přes 700 flor. Všecko to zaplatiti museli. Téhož léta 5. Septembris, nová kontribucí od generál- komisaře Slavaty na Mladoboleslavské nařízena na každý měsíc, pokudž v městě Boleslavi vojáci kvartírováni nebudou, aby pod navrácení a dání jim zase soldátův43 každý tejden po 300 fl. a tak na měsíc 200 fl. odvozovali. Téhož léta 1. Octobris, zatykač na Mladoboleslavské pro zasedělé. všelijaké kontribucí vedle patentův knížecích do berní Zatykač na Mlado- vyšel a dodán. Nebo oni, když tak ustavičně soldaty mívali boleslavské a kontribucí nesnesitelné podle ukládání generál - komisaře dávati prošel. museli, že těmi zemskými kontribucemi povinni nebudou, se do- mnívali. Avšak přece jako by toho nic nebylo, při berních takové kontribucí na ně učítali, takže se jich do toho času přes deset tisíc učtlo a proto na ně zatykač vyžádán. Utíkali se v tom k kní- žeti z Lichtenštejna a radám J. M. C. za zpomožení, předkládali své mnohem větší vydání a nemožnost. Nic postačiti nechtělo. Uviňováni, proč sou se kvitancími, co soldatům vydávali, neopatřili. Povědíno, že soldati kvitancí od sebe dávati nechtěli, leč na hlavu rapírem, pistolí, s okna vyhozením kvitovati chtěli. Může každý posouditi, jaké tu soužení býti muselo a práce úsilná v povin- nostech představených. Při berních přece se oučet stal, kontribucí zasedělých veliká suma přes 10 tisíc se našla, k zaplacení přísně se napomínalo, a pohrůžky statku obecnímu i předních[!] měšťanům činěny. Naposledy příročí dáno k sčekání polovice do svatého Havla485 a druhé do vánoc. Léta 1622. 17. Octobris bída vojenská ještě se nedoko- nala, bídě kontribuční Bůh milej ví, kdy bude konec, bída cír- kevní teprva se začínala. Pater commisarius Johannes Battista fra- ter sancti Johannis, sacerdos Misericordiae Dei486, s převorem od svatého Šimona Judy kostela v Starém městě pražském s nějakým Floriánem a Filipem, prokurátory, do města Boleslava Mladého se dostali, patenty od J. M. C. též od knížete Karla z Lichten- štejna přednášeli, na fundací špitálův a všelijaké jiné příležitosti Komisař o špitály. 149
Strana 150
duchovenství s pilností se vyptávali a o tom o všem věděti grun- tovně chtěli. Tak naspěch všeho vyzvěděti a domakati se nemohli, pročež museli strpení míti, až se to vyhledá. Připovědíno jim, že se to v brzkém času spraví, jaké fundací špitálův mladoboleslav- ských chatrných a skrovných a jaké chudé důchody mají, s pil- ností sepíše, bedlivě a upřímně vyhledá a jim do měst pražských odešle. Což se i stalo. Ač se potom dále i na některé věci, zvláště na dům bratrský potahovati chtěli, ale k tomu domu a záduší, protože „Karmel" sloul a „karmelské" se jmenovalo, Karmelité se přihlašovali, ačkoli žádné fundací, aby tu kdy Karmelité bydleti měli, najíti se nemohlo, než to jméno tak někteří Bratří tomu místu přezděli a ten dům bratrský na císaři87 ti Karmelité ob- drželi. Nežli na špitály chudé a chatrné, poněvadž k nim žádných zvláštních důchodův, než chudé almužny nebyly, nepospíchali, jinde sobě toho pohledávali. Téhož léta 16. Novembris soldati znova do města Bo- leslava Mladého ordinováni, nejvyšší vachmistr'88 Jacober von Pil- gramsthal se třemi kompaniemi pěchoty silnými. Ač jim taxa, co se jim dávati mělo, nařízena byla, však na ní přestati nechtěli, nežli sousedé jim podle jejich libosti a vůle stravu dávati museli. Zůstávali tu 29 nedělí. Téhož léta 22. Novembris umřel Kašpar Miller, soused a spoluradní mladoboleslavský, od soldatův zbědovaný, v štok- hause489 i v železích pominule držený i peněžitou pokutou štrafo- vaný490. Člověk upřímný; počestně pohřben. Manželka po něm zůstalá vdova, urozená p. Juliána Malovcová z Malovic, vdala se za Jana Nejmora soldata. Léta 1622. 13. Decembris umřel m. Jan Campanus Vod- ňanský491, profesor akademie pražský a probošt koleje císařský, jinak krále Václava, muž vysoce učený a poeta znamenitý i da- lece vznešený; učedlníkův mnoho po sobě zůstavil, kteříž jeho agon a skončení divně vykládali i jeho kamerát Daniel Basilius o tom nejlépe věděl. V městě Léta 1623. v středu den památný obrácení svatého Pavla Boleslavi k víře křesťanský, 25. Januarii, obrácení divné se také v městě úřadu obno- Boleslava Mladého stalo v proměně úřadu konšelského neobyčejné vení extra- a prve nikdy nebývalé, extraordinární. Byl k tomu nařízen generál- ordinární a prv nebývalé. komisař pan Joachym Slavata z Chlumu a z Košumberka maje Jacober kapitán se třmi pra- porci pěchoty. Kašpar Miller umřel. M. Johann. Campanus Vodňanus. 213. 214. 150
duchovenství s pilností se vyptávali a o tom o všem věděti grun- tovně chtěli. Tak naspěch všeho vyzvěděti a domakati se nemohli, pročež museli strpení míti, až se to vyhledá. Připovědíno jim, že se to v brzkém času spraví, jaké fundací špitálův mladoboleslav- ských chatrných a skrovných a jaké chudé důchody mají, s pil- ností sepíše, bedlivě a upřímně vyhledá a jim do měst pražských odešle. Což se i stalo. Ač se potom dále i na některé věci, zvláště na dům bratrský potahovati chtěli, ale k tomu domu a záduší, protože „Karmel" sloul a „karmelské" se jmenovalo, Karmelité se přihlašovali, ačkoli žádné fundací, aby tu kdy Karmelité bydleti měli, najíti se nemohlo, než to jméno tak někteří Bratří tomu místu přezděli a ten dům bratrský na císaři87 ti Karmelité ob- drželi. Nežli na špitály chudé a chatrné, poněvadž k nim žádných zvláštních důchodův, než chudé almužny nebyly, nepospíchali, jinde sobě toho pohledávali. Téhož léta 16. Novembris soldati znova do města Bo- leslava Mladého ordinováni, nejvyšší vachmistr'88 Jacober von Pil- gramsthal se třemi kompaniemi pěchoty silnými. Ač jim taxa, co se jim dávati mělo, nařízena byla, však na ní přestati nechtěli, nežli sousedé jim podle jejich libosti a vůle stravu dávati museli. Zůstávali tu 29 nedělí. Téhož léta 22. Novembris umřel Kašpar Miller, soused a spoluradní mladoboleslavský, od soldatův zbědovaný, v štok- hause489 i v železích pominule držený i peněžitou pokutou štrafo- vaný490. Člověk upřímný; počestně pohřben. Manželka po něm zůstalá vdova, urozená p. Juliána Malovcová z Malovic, vdala se za Jana Nejmora soldata. Léta 1622. 13. Decembris umřel m. Jan Campanus Vod- ňanský491, profesor akademie pražský a probošt koleje císařský, jinak krále Václava, muž vysoce učený a poeta znamenitý i da- lece vznešený; učedlníkův mnoho po sobě zůstavil, kteříž jeho agon a skončení divně vykládali i jeho kamerát Daniel Basilius o tom nejlépe věděl. V městě Léta 1623. v středu den památný obrácení svatého Pavla Boleslavi k víře křesťanský, 25. Januarii, obrácení divné se také v městě úřadu obno- Boleslava Mladého stalo v proměně úřadu konšelského neobyčejné vení extra- a prve nikdy nebývalé, extraordinární. Byl k tomu nařízen generál- ordinární a prv nebývalé. komisař pan Joachym Slavata z Chlumu a z Košumberka maje Jacober kapitán se třmi pra- porci pěchoty. Kašpar Miller umřel. M. Johann. Campanus Vodňanus. 213. 214. 150
Strana 151
215. sobě poručeno o tom od knížete z Lichtenštejna. Předně nařídil a dosadil v témž městě za hejtmana městského pana Václava staršího Hejtman městský Bechyni z Lažan a na Hluboši. Též za císařskýho rychtáře Jana Cvi- a císařský glavia z Cviglau s povinnostmi obzvláštními jim v komoře království rychtář českýho danými492. Zatím také úřad konšelský obnovil a nejprv nařízeni. předešlé osoby ouřední z povinností jejich propustil, na místa jejich tyto osoby volil: Jakub Hubáček z rychtáře městského primasem učiněn, celý rok i sám purgmistrem zůstával493, Adam Kayl, Symeon Trunsa, Mikoláš Milčinský, Aneas Arnberger, Kašpar Švenkfeld, Matyáš Strenický, Jan Pomer, Petr Stehlík, Jiřík Hájek, Jan Šterc. Ta proměna zdála se podivná, extraordinární, nebo se nestala od p. podkomořího ani od hofrychtýře vedle způsobu obyčejného, pročež oni, že se jim tu v jejich regalia sáhalo, nemálo se nad tím zhoršovali, ale když se jim, co se tím obmejšlelo, oznámilo, museli tím spokojeni býti. Po obnově rady nazejtří dali se do náboženství. Pan generál-komisař s hejtmanem městským a rychtářem císař- ským zavříti poručili sbor aneb kostel v témž městě, kdež Bratří své náboženství vykonávali, služby boží jim zastavili a pod přísnými a neproměnitelnými pokutami zapověděli. Téhož léta 30. Januarii v městě Mladé Boleslavi jak po- řádně úřad konšelský předešle 25. Januarii obnoven byl, tak po- Konšelé starší obecní řádně44 konšelé starší obecní ne od po[dkomořího neb hofrych- a volenci týře, jakž to jindy bývalo a býti mělo, ale od nové rady původem z obce. jednoho chytrého člověka495 noví voleni. Podobně volenci anebo třetí úřad na místě vší obce, kteříž mají býti jako patres con- scripti49 a jádro nejpřednějších lidí z obce, podle vůle a libosti primasa Hubáčka (hubícího, aby se mu v ničemž v jeho regimentu zpříčiti neuměli a nesměli, lidi prosté a některé Němce, kteří česky neuměli,) tolikéž i rychtářové měští!!] a jiní ku povinnostem někte- rým městským nařízeni a dosazeni byli. Téhož léta 31. Januarii po té obnově opět se do nábo- Karmel neb dům bratrský ženství hned nazejtří dali. Od hejtmana městského, rychtáře cí- v Boleslavi sařského a úřadu konšelského starší Bratří a správcové církevní, odjatý. 216. když jim předešle kostel neb sbor zavřín a odňat byl, z domu svého, jenž bratrský aneb Karmel sloul, vypověděni byli. Do zá- padu slunce se stěhovati a klíče od pokojův toho domu složiti museli. Primas 26. i purgmistr. Sbor v Boleslavi Mladé zavřín. Léta 1623. 12. Februarii v městě Boleslavi Mladé obec 151 15
215. sobě poručeno o tom od knížete z Lichtenštejna. Předně nařídil a dosadil v témž městě za hejtmana městského pana Václava staršího Hejtman městský Bechyni z Lažan a na Hluboši. Též za císařskýho rychtáře Jana Cvi- a císařský glavia z Cviglau s povinnostmi obzvláštními jim v komoře království rychtář českýho danými492. Zatím také úřad konšelský obnovil a nejprv nařízeni. předešlé osoby ouřední z povinností jejich propustil, na místa jejich tyto osoby volil: Jakub Hubáček z rychtáře městského primasem učiněn, celý rok i sám purgmistrem zůstával493, Adam Kayl, Symeon Trunsa, Mikoláš Milčinský, Aneas Arnberger, Kašpar Švenkfeld, Matyáš Strenický, Jan Pomer, Petr Stehlík, Jiřík Hájek, Jan Šterc. Ta proměna zdála se podivná, extraordinární, nebo se nestala od p. podkomořího ani od hofrychtýře vedle způsobu obyčejného, pročež oni, že se jim tu v jejich regalia sáhalo, nemálo se nad tím zhoršovali, ale když se jim, co se tím obmejšlelo, oznámilo, museli tím spokojeni býti. Po obnově rady nazejtří dali se do náboženství. Pan generál-komisař s hejtmanem městským a rychtářem císař- ským zavříti poručili sbor aneb kostel v témž městě, kdež Bratří své náboženství vykonávali, služby boží jim zastavili a pod přísnými a neproměnitelnými pokutami zapověděli. Téhož léta 30. Januarii v městě Mladé Boleslavi jak po- řádně úřad konšelský předešle 25. Januarii obnoven byl, tak po- Konšelé starší obecní řádně44 konšelé starší obecní ne od po[dkomořího neb hofrych- a volenci týře, jakž to jindy bývalo a býti mělo, ale od nové rady původem z obce. jednoho chytrého člověka495 noví voleni. Podobně volenci anebo třetí úřad na místě vší obce, kteříž mají býti jako patres con- scripti49 a jádro nejpřednějších lidí z obce, podle vůle a libosti primasa Hubáčka (hubícího, aby se mu v ničemž v jeho regimentu zpříčiti neuměli a nesměli, lidi prosté a některé Němce, kteří česky neuměli,) tolikéž i rychtářové měští!!] a jiní ku povinnostem někte- rým městským nařízeni a dosazeni byli. Téhož léta 31. Januarii po té obnově opět se do nábo- Karmel neb dům bratrský ženství hned nazejtří dali. Od hejtmana městského, rychtáře cí- v Boleslavi sařského a úřadu konšelského starší Bratří a správcové církevní, odjatý. 216. když jim předešle kostel neb sbor zavřín a odňat byl, z domu svého, jenž bratrský aneb Karmel sloul, vypověděni byli. Do zá- padu slunce se stěhovati a klíče od pokojův toho domu složiti museli. Primas 26. i purgmistr. Sbor v Boleslavi Mladé zavřín. Léta 1623. 12. Februarii v městě Boleslavi Mladé obec 151 15
Strana 152
Obecní pospolu na rathaus svolána a v ní mezi jinými potřebami ozná- boleslavské meny tyto věci: nařízení. I. Aby ti, kteříž jsou z Bratří, poněvadž již svých správcův nemají, do kostela chodili, tam Pánu Bohu sloužili a děkanem zdejším se řídili. Kteří toho neučiní, kdyby oni neb děti jejich zemřeli, že pohřbu na krchově mezi jinými neužijí. A ti, kteří se děkanem spravují, aby jim v tom žádných překážek nečinili a se neposmívali, nýbrž toho přáli. II. Všelijakých postranních schůzek, ovšem kázání, pod sku- tečným trestáním a velikými pokutami aby zanechali. III. Děti své do školy městské, poněvadž jim jejich odňata jest, aby k učení dávali a pod jistou pokutou posílali. Postranní pak jiné všelijaké školy že se přísně zapovídají a zastavují. IV. Postily a jiné knihy kacířské rouhavé a proti Písmu sva- tému tuto středu nejprv přicházející, aby všichni na rathause skládali. To se zdálo cos odporného a nebývalého, avšak pomalu všemu přivykati museli, jak kázni církevní, tak politické. Zatím hejtman městský svého zisku, rychtář císařský žraní a freje47, primas pochlebenství a chytrosti hleděli. Hejtman s man- želkou svou, dětmi a vší čeládkou, koňmi, na obecní groš všickni leželi a zhojna trávili, co nedojedli, i něco dobytka většího i men- šího na svůj statek posílal. Císařský rychtář hladovitý a nehrubě šatný se tu dostav, byv předešle na hradě pražském aulicus fa- miliaris (jakž se tak podpisoval), tovaryšem vartýřův v branách zámeckých, brzo se ošatil, ve dne i v noci pil, žral, hodoval, sou- sedy prve od soldatův dosti zbědované podle své libosti šidil. Primas moha a maje to přetrhovati a něco tomu říkati, aby se připochlebil, skrz prsty se na to díval a také svou chytrostí svého fortele hleděl. Všichni tři málo na instrukcí před tím sobě vydanou dbali a se zapomínali. Kterouž instrukcí tištěnou publikovati dal Karel kníže z Lichtenštejna, místodržící v království českém. Actum na hradě pražském 3. Novembris léta 1622. Suma těch instrukcí tato jest: Hejtmanu městskému: I. Aby všecky věci ke cti a chvále boží, k zachování svaté víry a svornosti mezi obcí řídil, měšťany v věr- nosti a poslušnosti k J. M. C. zdržoval, v městě zůstával, je časně 98 rychtáři svě- otvírati i zavírati dal, klíče od něho míval, neb C." Dobrý řád a správa správcův. 217. Instrukcí hejtmanu městskému. 152
Obecní pospolu na rathaus svolána a v ní mezi jinými potřebami ozná- boleslavské meny tyto věci: nařízení. I. Aby ti, kteříž jsou z Bratří, poněvadž již svých správcův nemají, do kostela chodili, tam Pánu Bohu sloužili a děkanem zdejším se řídili. Kteří toho neučiní, kdyby oni neb děti jejich zemřeli, že pohřbu na krchově mezi jinými neužijí. A ti, kteří se děkanem spravují, aby jim v tom žádných překážek nečinili a se neposmívali, nýbrž toho přáli. II. Všelijakých postranních schůzek, ovšem kázání, pod sku- tečným trestáním a velikými pokutami aby zanechali. III. Děti své do školy městské, poněvadž jim jejich odňata jest, aby k učení dávali a pod jistou pokutou posílali. Postranní pak jiné všelijaké školy že se přísně zapovídají a zastavují. IV. Postily a jiné knihy kacířské rouhavé a proti Písmu sva- tému tuto středu nejprv přicházející, aby všichni na rathause skládali. To se zdálo cos odporného a nebývalého, avšak pomalu všemu přivykati museli, jak kázni církevní, tak politické. Zatím hejtman městský svého zisku, rychtář císařský žraní a freje47, primas pochlebenství a chytrosti hleděli. Hejtman s man- želkou svou, dětmi a vší čeládkou, koňmi, na obecní groš všickni leželi a zhojna trávili, co nedojedli, i něco dobytka většího i men- šího na svůj statek posílal. Císařský rychtář hladovitý a nehrubě šatný se tu dostav, byv předešle na hradě pražském aulicus fa- miliaris (jakž se tak podpisoval), tovaryšem vartýřův v branách zámeckých, brzo se ošatil, ve dne i v noci pil, žral, hodoval, sou- sedy prve od soldatův dosti zbědované podle své libosti šidil. Primas moha a maje to přetrhovati a něco tomu říkati, aby se připochlebil, skrz prsty se na to díval a také svou chytrostí svého fortele hleděl. Všichni tři málo na instrukcí před tím sobě vydanou dbali a se zapomínali. Kterouž instrukcí tištěnou publikovati dal Karel kníže z Lichtenštejna, místodržící v království českém. Actum na hradě pražském 3. Novembris léta 1622. Suma těch instrukcí tato jest: Hejtmanu městskému: I. Aby všecky věci ke cti a chvále boží, k zachování svaté víry a svornosti mezi obcí řídil, měšťany v věr- nosti a poslušnosti k J. M. C. zdržoval, v městě zůstával, je časně 98 rychtáři svě- otvírati i zavírati dal, klíče od něho míval, neb C." Dobrý řád a správa správcův. 217. Instrukcí hejtmanu městskému. 152
Strana 153
218. 219. řoval. II. nedorozumění v radě nebo nebezpečenství nastávající časně přetrhl a k svornosti směřoval. III. V radě dobrý řád držel, hlasy podával, přímluvy zavíral, vejpovědi jménem jeho vycházeti mají. IV. S císařským rychtářem v dobrém srozumění zůstávati, zprávy potřebné na kancelář, na komoru království českého činiti, na rychtáře, purgmistra a konšely pozor dávati. V. Zbytečný dlouhý proces právní prokurátorům zastaviti, rozepře rovnati, dobrý řád v městě, lacino, čistotu nařizovati. VI. Kněžstvo pořádné městu opatrovati, nepříkladné napomínati, arcibiskupovi oznamovati, fun- daci kostelní spravovati. VII. Špitály opatrovati. VIII. Na školu a správce i mládež jejich pozor dávati. IX. Vdovy a sirotky opatro- vati, poručníky jim nařizovati, bez jehož vůle a vědomí žádná vdova a sirotek k manželství se dávati nemá. X. Městského práva, kdož by se v religii nesrovnal, nedávati. XI. Žádných schůzek postranních netrpěti, ani svolání obce aneb cechu shromáždění bez jeho vědomí býti nemá. XII. Nemoh-li by čím svládnouti, neb vyrozuměti, má to na kancelář neb na komoru vznášeti, na- řízení dalšího očekávati. Na potvrzení toho pěčeť knížecí přitisk- nuta. Actum na hradě pražském 3. Novembris I. 1622. Instrukcí rychtáři císařskému. I. Hejtmanem se říditi, jeho Císařského rychtáře respektírovati, cti, chvály boží vyhledávati, k rozhojnění pobož- instrukcí. nosti, vzdělání pravé víry, lásky a svornosti, k utvrzení obce a zdržení měšťanstva k pravé a stálé J. M. C. věrnosti a pod- danosti sloužiti. II. V nepřítomnosti hejtmana podle instrukcí hejt- manové[!] všecko říditi. III. Důchody městské opatrovati, počty přehlížeti, dluhy obecní spravovati, odkud vzešly a jak by zapla- ceny býti mohly, povážiti, do komory o tom zprávu s dobrým zdáním činiti. IV. Z důchodův počet hejtmanu přednášeti ku podepsání a v půl létě do renthausu odsílati, každý měsíc extrakt dávati. V. Pokuty k ruce J. M. C. bráti, kšafty podezřelé, smlouvy, sliby odporné vyzdvihovati99. VI. Všelikého jednání a přímluv šetřiti, spravedlivostem lidským vyřizovaným přítomen býti. VII. Vše- liké schůzky obce i řemeslníkův přetrhovati, zapovídati, obec z po- třeby s vědomím hejtmana svolati dáti. VIII. Na lokty, míry, žejdlí- ky pozor dáti, dohlížeti, fortelné500 trestati, drahoty uskrovňovati. IX. Bezbožnost, rozpustilost, zbytečné užírání, hry, přísahání a jiné forešty501 přetrhovati. Instrukcí purgmistru a radě. I. Na hejtmana neb císař- 153 15%
218. 219. řoval. II. nedorozumění v radě nebo nebezpečenství nastávající časně přetrhl a k svornosti směřoval. III. V radě dobrý řád držel, hlasy podával, přímluvy zavíral, vejpovědi jménem jeho vycházeti mají. IV. S císařským rychtářem v dobrém srozumění zůstávati, zprávy potřebné na kancelář, na komoru království českého činiti, na rychtáře, purgmistra a konšely pozor dávati. V. Zbytečný dlouhý proces právní prokurátorům zastaviti, rozepře rovnati, dobrý řád v městě, lacino, čistotu nařizovati. VI. Kněžstvo pořádné městu opatrovati, nepříkladné napomínati, arcibiskupovi oznamovati, fun- daci kostelní spravovati. VII. Špitály opatrovati. VIII. Na školu a správce i mládež jejich pozor dávati. IX. Vdovy a sirotky opatro- vati, poručníky jim nařizovati, bez jehož vůle a vědomí žádná vdova a sirotek k manželství se dávati nemá. X. Městského práva, kdož by se v religii nesrovnal, nedávati. XI. Žádných schůzek postranních netrpěti, ani svolání obce aneb cechu shromáždění bez jeho vědomí býti nemá. XII. Nemoh-li by čím svládnouti, neb vyrozuměti, má to na kancelář neb na komoru vznášeti, na- řízení dalšího očekávati. Na potvrzení toho pěčeť knížecí přitisk- nuta. Actum na hradě pražském 3. Novembris I. 1622. Instrukcí rychtáři císařskému. I. Hejtmanem se říditi, jeho Císařského rychtáře respektírovati, cti, chvály boží vyhledávati, k rozhojnění pobož- instrukcí. nosti, vzdělání pravé víry, lásky a svornosti, k utvrzení obce a zdržení měšťanstva k pravé a stálé J. M. C. věrnosti a pod- danosti sloužiti. II. V nepřítomnosti hejtmana podle instrukcí hejt- manové[!] všecko říditi. III. Důchody městské opatrovati, počty přehlížeti, dluhy obecní spravovati, odkud vzešly a jak by zapla- ceny býti mohly, povážiti, do komory o tom zprávu s dobrým zdáním činiti. IV. Z důchodův počet hejtmanu přednášeti ku podepsání a v půl létě do renthausu odsílati, každý měsíc extrakt dávati. V. Pokuty k ruce J. M. C. bráti, kšafty podezřelé, smlouvy, sliby odporné vyzdvihovati99. VI. Všelikého jednání a přímluv šetřiti, spravedlivostem lidským vyřizovaným přítomen býti. VII. Vše- liké schůzky obce i řemeslníkův přetrhovati, zapovídati, obec z po- třeby s vědomím hejtmana svolati dáti. VIII. Na lokty, míry, žejdlí- ky pozor dáti, dohlížeti, fortelné500 trestati, drahoty uskrovňovati. IX. Bezbožnost, rozpustilost, zbytečné užírání, hry, přísahání a jiné forešty501 přetrhovati. Instrukcí purgmistru a radě. I. Na hejtmana neb císař- 153 15%
Strana 154
Purgmistru skýho rychtáře pozor dáti, respektírovati, slávy boží, rozmnožení a radě a zachování víry katolické hleděti. II. Purgmistrský úřad na prima- instrukcí. sovi samém zůstávati má, on má jiné svolávati, spravedlivosti lidské s nimi vyslýchati, bez daremných průtahů fedrovati, na dary se neohlédati, osob nepřijímati 2. III. Suplikací, citací, obeslání, pů- hony, vejpovědi, titulem hejtmana; v nepřítomnosti jeho 3: císař- skýho rychtáře, purgmistra a konšelův vycházeti a publikovány býti mají. IV. Nemá bez vůle a vědomí hejtmana obec obsílati ani schůzek řemeslníkům dopouštěti. V. V jiném pak ve všem do dalšího J. M. C. nařízení vedle zvyklostí a obyčeje starobylého se chovati mají. Instrukcí městskému písaři. I. Hejtmanu, císařskýmu rych- Písaři táři a purgmistru šetrnost zachovati5“4, jich poslouchati, bez jejich radnímu vědomí a vůle nic nečiniti. II. Alegata5 k soudu předložená pilně instrukcí. zapisovati, na zdání6 každého pilný pozor dávati. III. Kdyby který z soudcův proti J. M. C. neb správě města radil neb zdání činil, má to hejtmanu neb císařskýmu rychtáři v známost uvésti. IV. Kdyby který z radních neb obecních osob proti J. M. C. prakticírovati07 chtěl, má to hned hejtmanu neb císařskýmu rych- táři oznámiti. V. Na interese J. M. C. pozor dávati a hejtmanu neb C. rychtáři vnukati. VI. Žadný votum a hlas v radě dávati nemá, leč by hejtman, C. rychtář neb primas v té věci informací a dobrého zdání požádal. VII. A sumou všecko k dobrému a uži- tečnému J. M. C., dědicům a budoucím i k obecnému dobrému činiti má. Léta 1623. 24. Martii z nařízení hejtmana městského, Kněži rychtáře císařského a primasa v městě Mladém Boleslavi kněží evangeličtí evangeličtí, děkan kněz Petr Grynaeus Přelúckýs s kaplanem z Boleslavě svým, též kněz německý z far a z města vypovědíni, služby boží vypověděni. jim zastaveny a pod velikými pokutami a trestáním zapovědíny. Mše kato. Téhož léta 2. Aprilis, v neděli smrtnou, mše katolická lická první v městě Boleslavi v kostele předním za paměti lidské poprví slou- v Boleslavi. žena od Tomáše Bohatky, děkana soboteckého, kteréhož chtěli do Boleslavě za archiděkana míti. Poněkud dal se k tomu nakloniti, ale brzo poznávaje v Sobotce lepší prebendu a zvůli, tam se zase navrátil. Téhož léta 3. Aprilis, v pondělí, obec mladoboleslavská Nařízení na rathaus svolána. Mezi jinými potřebami napomenutí učiněno 220. 154
Purgmistru skýho rychtáře pozor dáti, respektírovati, slávy boží, rozmnožení a radě a zachování víry katolické hleděti. II. Purgmistrský úřad na prima- instrukcí. sovi samém zůstávati má, on má jiné svolávati, spravedlivosti lidské s nimi vyslýchati, bez daremných průtahů fedrovati, na dary se neohlédati, osob nepřijímati 2. III. Suplikací, citací, obeslání, pů- hony, vejpovědi, titulem hejtmana; v nepřítomnosti jeho 3: císař- skýho rychtáře, purgmistra a konšelův vycházeti a publikovány býti mají. IV. Nemá bez vůle a vědomí hejtmana obec obsílati ani schůzek řemeslníkům dopouštěti. V. V jiném pak ve všem do dalšího J. M. C. nařízení vedle zvyklostí a obyčeje starobylého se chovati mají. Instrukcí městskému písaři. I. Hejtmanu, císařskýmu rych- Písaři táři a purgmistru šetrnost zachovati5“4, jich poslouchati, bez jejich radnímu vědomí a vůle nic nečiniti. II. Alegata5 k soudu předložená pilně instrukcí. zapisovati, na zdání6 každého pilný pozor dávati. III. Kdyby který z soudcův proti J. M. C. neb správě města radil neb zdání činil, má to hejtmanu neb císařskýmu rychtáři v známost uvésti. IV. Kdyby který z radních neb obecních osob proti J. M. C. prakticírovati07 chtěl, má to hned hejtmanu neb císařskýmu rych- táři oznámiti. V. Na interese J. M. C. pozor dávati a hejtmanu neb C. rychtáři vnukati. VI. Žadný votum a hlas v radě dávati nemá, leč by hejtman, C. rychtář neb primas v té věci informací a dobrého zdání požádal. VII. A sumou všecko k dobrému a uži- tečnému J. M. C., dědicům a budoucím i k obecnému dobrému činiti má. Léta 1623. 24. Martii z nařízení hejtmana městského, Kněži rychtáře císařského a primasa v městě Mladém Boleslavi kněží evangeličtí evangeličtí, děkan kněz Petr Grynaeus Přelúckýs s kaplanem z Boleslavě svým, též kněz německý z far a z města vypovědíni, služby boží vypověděni. jim zastaveny a pod velikými pokutami a trestáním zapovědíny. Mše kato. Téhož léta 2. Aprilis, v neděli smrtnou, mše katolická lická první v městě Boleslavi v kostele předním za paměti lidské poprví slou- v Boleslavi. žena od Tomáše Bohatky, děkana soboteckého, kteréhož chtěli do Boleslavě za archiděkana míti. Poněkud dal se k tomu nakloniti, ale brzo poznávaje v Sobotce lepší prebendu a zvůli, tam se zase navrátil. Téhož léta 3. Aprilis, v pondělí, obec mladoboleslavská Nařízení na rathaus svolána. Mezi jinými potřebami napomenutí učiněno 220. 154
Strana 155
222. bylo, aby sousedé pilněji, a to pod pokutou, do kostela chodili o kostel a děti své, zvláště kteří jsou z Bratří, do školy posílali k učení, a školu. postranních škol sobě nezaráželi. Téhož dne čtvrtá kompanie pěchoty nejsilnější, kapitána Čtvrtá kompanie 221. Primera, do města Boleslavě přitáhla a prvé tři, dosti silné, již přitáhla. dvaceti neděl pořád tam zůstávaly; ač se jim kommisbrudt z kraje dával, ale ne v samém chlebě chtěli soldati živi býti, museli jim sousedé, zvlášť oficírům, vše dávati. Téhož léta 10. Aprilis umřel vysoce urozený pán, pan Adam Adam z Šternberka a na Bechyni, nejvyšší purkrabě pražský, pán z Šternberka umřel. mírný, vlídný a dobrotivý, pravý otec vlasti. Téhož léta 11. Aprilis císař Ferdinand 2., král český, C. Ferdinand do Prahy na poště toliko do měst pražských přijeti ráčil; pobyv nedlouho přijel. na své residencí hradu pražského, do Vídně zase odjel. Téhož léta 15. Aprilis v Bílou sobotu v městě Boleslavi Mladé v předním kostele hrob Boží ponejprve strojen. Kteří toho Hrob Boží v bílou prve nevídali, jako tele na nová vrata hleděli, mnozí, jimž o tom sobotu. povědíno bylo, v kostele najíti nemohli domnívajíc se, že hrobové toliko v zemi bývají. V neděli potom velikonoční, když procesí slavná v noci byla, lidé vstávali, co se to okolo kostela klinká, tomu se dívali a divili. Téhož léta 8. Maii v městě Mladém Boleslavi obec na Obec pospolu, rathaus svolána a v ní napomenuti sousedé, aby pilně do kostela nařízení chodili a děti své do školy posílali pod trestáním a pokutou. Item, o perdon. co kdo proti J. M. C.é v pominulou rebelii provinil, přečinil aneb o kterém jiném z sousedů, že se toho dočinil, ví, to aby do tého- dne na spisu u císařskýho rychtáře složil. Kdo se tak poslušně zachová a spravedlivě sezná, milosti užíti má; kdo pak popírati co bude a na něj se to shledá, přísnější pokutou potrestán bude. Léta 1623. 22. Maii procesí v křížové dny v městě Bo- Procesí. leslavi prve nebývalá, divná byla; kteří toho předešle nevídali, pravili, že pan děkan s žáky montatum chodí509. Téhož léta 5. Junii dvě kompanie pěchoty nejvyššího Soldati. vachmistra Tomasa Jakobera von Pilgram a druhá Beřkovskýho z Boleslavě vytáhly; dvaceti devět neděl tu zůstávaly, ležely a trá- vily tři kompanie, a čtyry sedum neděl. Ludovicus de Persa, ca- valir di Malta s svou kompanií v Boleslavi zůstal a dobře sousedy 155
222. bylo, aby sousedé pilněji, a to pod pokutou, do kostela chodili o kostel a děti své, zvláště kteří jsou z Bratří, do školy posílali k učení, a školu. postranních škol sobě nezaráželi. Téhož dne čtvrtá kompanie pěchoty nejsilnější, kapitána Čtvrtá kompanie 221. Primera, do města Boleslavě přitáhla a prvé tři, dosti silné, již přitáhla. dvaceti neděl pořád tam zůstávaly; ač se jim kommisbrudt z kraje dával, ale ne v samém chlebě chtěli soldati živi býti, museli jim sousedé, zvlášť oficírům, vše dávati. Téhož léta 10. Aprilis umřel vysoce urozený pán, pan Adam Adam z Šternberka a na Bechyni, nejvyšší purkrabě pražský, pán z Šternberka umřel. mírný, vlídný a dobrotivý, pravý otec vlasti. Téhož léta 11. Aprilis císař Ferdinand 2., král český, C. Ferdinand do Prahy na poště toliko do měst pražských přijeti ráčil; pobyv nedlouho přijel. na své residencí hradu pražského, do Vídně zase odjel. Téhož léta 15. Aprilis v Bílou sobotu v městě Boleslavi Mladé v předním kostele hrob Boží ponejprve strojen. Kteří toho Hrob Boží v bílou prve nevídali, jako tele na nová vrata hleděli, mnozí, jimž o tom sobotu. povědíno bylo, v kostele najíti nemohli domnívajíc se, že hrobové toliko v zemi bývají. V neděli potom velikonoční, když procesí slavná v noci byla, lidé vstávali, co se to okolo kostela klinká, tomu se dívali a divili. Téhož léta 8. Maii v městě Mladém Boleslavi obec na Obec pospolu, rathaus svolána a v ní napomenuti sousedé, aby pilně do kostela nařízení chodili a děti své do školy posílali pod trestáním a pokutou. Item, o perdon. co kdo proti J. M. C.é v pominulou rebelii provinil, přečinil aneb o kterém jiném z sousedů, že se toho dočinil, ví, to aby do tého- dne na spisu u císařskýho rychtáře složil. Kdo se tak poslušně zachová a spravedlivě sezná, milosti užíti má; kdo pak popírati co bude a na něj se to shledá, přísnější pokutou potrestán bude. Léta 1623. 22. Maii procesí v křížové dny v městě Bo- Procesí. leslavi prve nebývalá, divná byla; kteří toho předešle nevídali, pravili, že pan děkan s žáky montatum chodí509. Téhož léta 5. Junii dvě kompanie pěchoty nejvyššího Soldati. vachmistra Tomasa Jakobera von Pilgram a druhá Beřkovskýho z Boleslavě vytáhly; dvaceti devět neděl tu zůstávaly, ležely a trá- vily tři kompanie, a čtyry sedum neděl. Ludovicus de Persa, ca- valir di Malta s svou kompanií v Boleslavi zůstal a dobře sousedy 155
Strana 156
Soldati. Ludovicus de Persa. Picolhomi- neus pidi- mužíček5i4. Soldati oupravní. Poručení knížecí o vybytí predikantův. šidil a loupil. Po dvacíti, 30, 40 i víc zlatých na tejden někteří mu platiti museli. Téhož léta 15. Junii, na den Božího těla, slavná procesí, v Boleslavi prve nevídaná, konána byla a když děkana neměli, nebo sobotecký k lepší prebendě ustoupil, vykonával to chotětov- ský farář K. Jan Rudolf Gradius z Libertina. Téhož léta 25. Junii dvě karnety knížete z Holštejna do Boleslavě přijely, 7. Junii[!] a na Novém městě se mocně kvar- tírovaly a tak dvě neděle a 4 dni tu zůstávaly, nebohý sousedy sužovaly, podle jejich libosti všeho jim fulaf310 dávati museli, sotva jich odtud toho dne pracně odbyli. Téhož léta 25. Julii Luedibiques di Persa, cavalir di Malta“11, kapitán, s svou kompanií pěchoty z města Boleslavě vy- táhl. Zůstával tu sedum nedělí zouplna. Téhož léta 8. Augusti Franciscus Octavius Piccolho- 223. mineus512 de Aragona, rytmistr s jednou silnou karnetou do Bo- leslavě přijel i štáb s sebou a mnohé oficíry z jiných regimentův přivedl, divný pracht sobě vedl, do kroužku na rynku honíval513, husím krky trhával, nemravně při tom s mumrajem zacházel. Dvě neděle a 4 dni tu zůstával, 26. Augusti odjel. Téhož léta 5. Septembris opět noví hosté, tři karnety rejtarstva, do Boleslavě přijeli, nejvyššího leitenanta Vilhelma von Vintenhosst, Matesa jinak Tysa z vachtordunku kapitána a Adriána z Padberku. Znamenití soldati, všecko kyrysaři v celých kyrysích z starého nidrlandského valdštejnského regimentu, dobrý řád drželi, ale veliký náklad na ně od nebohých sousedů vychá- zel. Čtyry neděle zouplna tu zůstávali a 2. Octobris odtáhli. Téhož léta 11. Octobris posláno bylo psaní od knížete Karla Lichtenštejna, místodržícího J. M. C., do Mladé Boleslavě císařskýmu rychtáři Janovi Cviglaviusovi z Cviglavy o kněží pre- dikanty v ten smysl: že by se tu v městě Mladém Boleslavi ně- kteří scestného učení predikanti, předešlé rebelie podpalové, proti jisté vůli J. M. C. a mandátům prošlým zdržovati, po domích a místech rozdílných pokoutné schůzky sobě zarážeti, kázáními blud- nými scestné učení roztrušovali a k bouřce další příčiny podávati měli. Pročež jménem J. M. C. dostatečně o tom poroučí, aby ty osoby predikantské bedlivě vyhledal, na ně se vyptal, jim více žádných schůzek a kázání nedopouštěl, ale je odtud i s věcmi je- Procesí. 156
Soldati. Ludovicus de Persa. Picolhomi- neus pidi- mužíček5i4. Soldati oupravní. Poručení knížecí o vybytí predikantův. šidil a loupil. Po dvacíti, 30, 40 i víc zlatých na tejden někteří mu platiti museli. Téhož léta 15. Junii, na den Božího těla, slavná procesí, v Boleslavi prve nevídaná, konána byla a když děkana neměli, nebo sobotecký k lepší prebendě ustoupil, vykonával to chotětov- ský farář K. Jan Rudolf Gradius z Libertina. Téhož léta 25. Junii dvě karnety knížete z Holštejna do Boleslavě přijely, 7. Junii[!] a na Novém městě se mocně kvar- tírovaly a tak dvě neděle a 4 dni tu zůstávaly, nebohý sousedy sužovaly, podle jejich libosti všeho jim fulaf310 dávati museli, sotva jich odtud toho dne pracně odbyli. Téhož léta 25. Julii Luedibiques di Persa, cavalir di Malta“11, kapitán, s svou kompanií pěchoty z města Boleslavě vy- táhl. Zůstával tu sedum nedělí zouplna. Téhož léta 8. Augusti Franciscus Octavius Piccolho- 223. mineus512 de Aragona, rytmistr s jednou silnou karnetou do Bo- leslavě přijel i štáb s sebou a mnohé oficíry z jiných regimentův přivedl, divný pracht sobě vedl, do kroužku na rynku honíval513, husím krky trhával, nemravně při tom s mumrajem zacházel. Dvě neděle a 4 dni tu zůstával, 26. Augusti odjel. Téhož léta 5. Septembris opět noví hosté, tři karnety rejtarstva, do Boleslavě přijeli, nejvyššího leitenanta Vilhelma von Vintenhosst, Matesa jinak Tysa z vachtordunku kapitána a Adriána z Padberku. Znamenití soldati, všecko kyrysaři v celých kyrysích z starého nidrlandského valdštejnského regimentu, dobrý řád drželi, ale veliký náklad na ně od nebohých sousedů vychá- zel. Čtyry neděle zouplna tu zůstávali a 2. Octobris odtáhli. Téhož léta 11. Octobris posláno bylo psaní od knížete Karla Lichtenštejna, místodržícího J. M. C., do Mladé Boleslavě císařskýmu rychtáři Janovi Cviglaviusovi z Cviglavy o kněží pre- dikanty v ten smysl: že by se tu v městě Mladém Boleslavi ně- kteří scestného učení predikanti, předešlé rebelie podpalové, proti jisté vůli J. M. C. a mandátům prošlým zdržovati, po domích a místech rozdílných pokoutné schůzky sobě zarážeti, kázáními blud- nými scestné učení roztrušovali a k bouřce další příčiny podávati měli. Pročež jménem J. M. C. dostatečně o tom poroučí, aby ty osoby predikantské bedlivě vyhledal, na ně se vyptal, jim více žádných schůzek a kázání nedopouštěl, ale je odtud i s věcmi je- Procesí. 156
Strana 157
jich vybyl a více do města nepřijímal. Datum na hradě pražském 11. Octobris léta 1623. Léta 1623. 11. Novembris kompanie pěchoty Joachyma Chrta, nejvyššího leitenanta k mustruňku do Boleslavě Mladé kvar- tírována; zůstávala v témž městě 12 nedělí a 1 den. Potom když se dobře povyžrali, k Moravě obráceni. Téhož léta 16. Decembris po složení hejtmana městského Hejtman městský s té povinnosti p. Václava staršího Bechyni z Lažan, kterýž sobě složen. v té povinnosti příliš prachtovně počínal, dva domy pro svůj kvar- tír obral, zeď z jednoho do druhého prolámati dal, důchodové měští obecní na vychování jeho s paní, dětmi, čeládkou a koňmi nepostačovali, císařskýmu rychtáři Janovi Cviglaviusovi správa města poručena. I ten neumenšoval, pejchu divnou provozoval, ty- ransky lid sužoval, sousedům domy přehledávati a pokoje vytlou- kati dal, zbraně všelijaké, kordy, ručnice, meče, oštěpy i tulichy515, též knihy, jaké napadli, bráti rozkázal, zbraně vojákům rozdával. Vína v sklepích sousedských přehlížel, některým i bral, museli mu podle jeho libosti a vůle vína šenkovati, a když kdo podle jeho rozkazu se nezachoval a málospřehlídl, přísně štráfoval; jsa neže- natý nejvíce svého freje a žraní hleděl. Téhož léta in Decembri, na skonání roku toho, mince Mince nedobrá nedobrá v království českém i jinde bita, císařská i jiných knížat draho a měst velice se rozmohla. Dobrá pak stříbrná i zlatá mince hrubě přinesla, příliš nadsazena byla a draze platila, dukát po 18 flor., tolar po drahá pak 15 flor. i dráže brali, dukát za ort516, český groš starý neb ple- nadsazena. cháč za 7 kr. i dráž, bílý peníz za 1 kr. platil. Pro tu příčinu také obilé i jiné věci velice draho vzešly: gbel517 másla za 20 fl., 225. sáh dříví za 10 fl., var dříví za 15 kop, piva žejdlík518 za 1 kr., korec pšenice po 35 kop, žita po 30 kopách, ovsa 25 kop a tak i jiné obilí podle též proporcí dráž i laciněji se prodávalo. Vína žejdlík po půl fl., pivo nejlacinější bylo po 1 kr. žejdlík, chléb, maso, ovoce a jiné věci ku podivení draze se prodávaly. I v ji- ných zemích takové draho vzešlo, nebo když pro ty trapiče sol- daty v Čechách mince zvejšena byla, dobrá mince stříbrná i zlatá ven z země se vybyla a když zde mnoho platila, i tam zvejšena byla; v Míšni pro podobné nadsazování mince drahoty též pocí- tili, zvláště když jim z Čech tak hlučně jako jindy nedodávali. Strych obilí po 10., 12. i víc flor., másla půl pinty za zlatý, sle- Císařský rychtář zle hospodařil. 224. 157
jich vybyl a více do města nepřijímal. Datum na hradě pražském 11. Octobris léta 1623. Léta 1623. 11. Novembris kompanie pěchoty Joachyma Chrta, nejvyššího leitenanta k mustruňku do Boleslavě Mladé kvar- tírována; zůstávala v témž městě 12 nedělí a 1 den. Potom když se dobře povyžrali, k Moravě obráceni. Téhož léta 16. Decembris po složení hejtmana městského Hejtman městský s té povinnosti p. Václava staršího Bechyni z Lažan, kterýž sobě složen. v té povinnosti příliš prachtovně počínal, dva domy pro svůj kvar- tír obral, zeď z jednoho do druhého prolámati dal, důchodové měští obecní na vychování jeho s paní, dětmi, čeládkou a koňmi nepostačovali, císařskýmu rychtáři Janovi Cviglaviusovi správa města poručena. I ten neumenšoval, pejchu divnou provozoval, ty- ransky lid sužoval, sousedům domy přehledávati a pokoje vytlou- kati dal, zbraně všelijaké, kordy, ručnice, meče, oštěpy i tulichy515, též knihy, jaké napadli, bráti rozkázal, zbraně vojákům rozdával. Vína v sklepích sousedských přehlížel, některým i bral, museli mu podle jeho libosti a vůle vína šenkovati, a když kdo podle jeho rozkazu se nezachoval a málospřehlídl, přísně štráfoval; jsa neže- natý nejvíce svého freje a žraní hleděl. Téhož léta in Decembri, na skonání roku toho, mince Mince nedobrá nedobrá v království českém i jinde bita, císařská i jiných knížat draho a měst velice se rozmohla. Dobrá pak stříbrná i zlatá mince hrubě přinesla, příliš nadsazena byla a draze platila, dukát po 18 flor., tolar po drahá pak 15 flor. i dráže brali, dukát za ort516, český groš starý neb ple- nadsazena. cháč za 7 kr. i dráž, bílý peníz za 1 kr. platil. Pro tu příčinu také obilé i jiné věci velice draho vzešly: gbel517 másla za 20 fl., 225. sáh dříví za 10 fl., var dříví za 15 kop, piva žejdlík518 za 1 kr., korec pšenice po 35 kop, žita po 30 kopách, ovsa 25 kop a tak i jiné obilí podle též proporcí dráž i laciněji se prodávalo. Vína žejdlík po půl fl., pivo nejlacinější bylo po 1 kr. žejdlík, chléb, maso, ovoce a jiné věci ku podivení draze se prodávaly. I v ji- ných zemích takové draho vzešlo, nebo když pro ty trapiče sol- daty v Čechách mince zvejšena byla, dobrá mince stříbrná i zlatá ven z země se vybyla a když zde mnoho platila, i tam zvejšena byla; v Míšni pro podobné nadsazování mince drahoty též pocí- tili, zvláště když jim z Čech tak hlučně jako jindy nedodávali. Strych obilí po 10., 12. i víc flor., másla půl pinty za zlatý, sle- Císařský rychtář zle hospodařil. 224. 157
Strana 158
O minci zvejšenou i sníženou. Mince fridrichovská a stavovská snížena. Soldati Senešalovi. pice za zlatý, vína žejdlík za 24 kr., kniha papíru prostého za 30 kr., pěknějšího za zlatý, libra svíček za zlatý, svíčka lojová, jako jindy za peníz, za 3 kr., hernik za 24 kr., na hospodě i ji- nak od jídla při stole po zlatým dávati museli. Léta 1624. hned s počátku nového roku, publikováni byli po české zemi patentové knížete Karla z Lichtenštejna, místodrží- cího v království českém, kterýchž datum 29. Decembris léta 1623., o minci v království českém zvýšenou i jinou lehkou i zvejše- nou 2°. Odkudž opět vzešlo naříkání veliké mezi lidmi chudšími. Bohatí ovšem o tom vědouce dobře se v tom opatřili, té mince lehké časně odbyli, ji rozpůjčili, za ni pozemské statky i jiné věci koupili a chudině na hrdle zanechali. Komu pak ta mince zvej- šená i snížená zůstala, velice ho zarmoutila. Kdo se zdál bohatý za půl osma sta té mince maje, sotva mu jedno sto zůstalo, nebo půl osmá částka jí spadlo a ubylo. Tolar nařízen za půl druhého zlatého, totiž za 1 kopu 20 kr., dukát za půl třetího zlatýho, ač na něj přece přes to 15 kr. přidávali, a někteří jej zouplna po 3 fl. brali. Duplšedesátník s cifrou 150 nebo 120 po 20 kr. a jed- noduchý po 10 kr., někteří na ty, kteří v roku 1621 biti byli, něco přidávali. Groš s cifrou 48 kr. za 6 kr. platil. Groš s cifrou 24 kr. po třech kr., s cifrou 15 kr. po 2 kr. a český groše lehký po dvou penězích, naposledy po penízi a za nic. Z toho zname- nité nedorozumění mezi lidmi povstaly. Někteří před snížením a spadnutím té mincí peněz rozpůjčili, po snížení té mince dlužníci věřitelům na témž valoru321 oplacovati chtěli, kdo s koho mohl býti, o to se hindrovali 22, nesnadili, někteří chudiny skrze tu minci o statky a vostatky, co jim po vojácích zbylo, přišli a naposledy, když k náboženství římskému přistoupiti nechtěli, z země české vyhnáni. Léta 1624. 7. Februarii kompania pěchoty chrtovské vy- zdvižená z Boleslavě Mladý k Moravě odtáhla; zůstávala tu v městě od 11. Novembris 12 neděl a 1 den, ale, aby místo nevystydlo, hned zase třetí den, totiž 10. Februarii, karneta rejtarstva Jana Senešala rytmistra do města přijela a tam 22 neděl bez dvouch dní zůstávala. Byli sice v mírnější kázni držáni, že sobě tak nez- bedně nepočínali; dávali jim z kraje pomoci, ale sousedé, ač ničím mimo servicia, totiž líhání, dříví, světlo, sůl, ocet, povinni nebyli, nebo za to k obci po dvouch, 3, 4 i více zlatých na tejden kontri- 226. 158
O minci zvejšenou i sníženou. Mince fridrichovská a stavovská snížena. Soldati Senešalovi. pice za zlatý, vína žejdlík za 24 kr., kniha papíru prostého za 30 kr., pěknějšího za zlatý, libra svíček za zlatý, svíčka lojová, jako jindy za peníz, za 3 kr., hernik za 24 kr., na hospodě i ji- nak od jídla při stole po zlatým dávati museli. Léta 1624. hned s počátku nového roku, publikováni byli po české zemi patentové knížete Karla z Lichtenštejna, místodrží- cího v království českém, kterýchž datum 29. Decembris léta 1623., o minci v království českém zvýšenou i jinou lehkou i zvejše- nou 2°. Odkudž opět vzešlo naříkání veliké mezi lidmi chudšími. Bohatí ovšem o tom vědouce dobře se v tom opatřili, té mince lehké časně odbyli, ji rozpůjčili, za ni pozemské statky i jiné věci koupili a chudině na hrdle zanechali. Komu pak ta mince zvej- šená i snížená zůstala, velice ho zarmoutila. Kdo se zdál bohatý za půl osma sta té mince maje, sotva mu jedno sto zůstalo, nebo půl osmá částka jí spadlo a ubylo. Tolar nařízen za půl druhého zlatého, totiž za 1 kopu 20 kr., dukát za půl třetího zlatýho, ač na něj přece přes to 15 kr. přidávali, a někteří jej zouplna po 3 fl. brali. Duplšedesátník s cifrou 150 nebo 120 po 20 kr. a jed- noduchý po 10 kr., někteří na ty, kteří v roku 1621 biti byli, něco přidávali. Groš s cifrou 48 kr. za 6 kr. platil. Groš s cifrou 24 kr. po třech kr., s cifrou 15 kr. po 2 kr. a český groše lehký po dvou penězích, naposledy po penízi a za nic. Z toho zname- nité nedorozumění mezi lidmi povstaly. Někteří před snížením a spadnutím té mincí peněz rozpůjčili, po snížení té mince dlužníci věřitelům na témž valoru321 oplacovati chtěli, kdo s koho mohl býti, o to se hindrovali 22, nesnadili, někteří chudiny skrze tu minci o statky a vostatky, co jim po vojácích zbylo, přišli a naposledy, když k náboženství římskému přistoupiti nechtěli, z země české vyhnáni. Léta 1624. 7. Februarii kompania pěchoty chrtovské vy- zdvižená z Boleslavě Mladý k Moravě odtáhla; zůstávala tu v městě od 11. Novembris 12 neděl a 1 den, ale, aby místo nevystydlo, hned zase třetí den, totiž 10. Februarii, karneta rejtarstva Jana Senešala rytmistra do města přijela a tam 22 neděl bez dvouch dní zůstávala. Byli sice v mírnější kázni držáni, že sobě tak nez- bedně nepočínali; dávali jim z kraje pomoci, ale sousedé, ač ničím mimo servicia, totiž líhání, dříví, světlo, sůl, ocet, povinni nebyli, nebo za to k obci po dvouch, 3, 4 i více zlatých na tejden kontri- 226. 158
Strana 159
bucí dávati museli, avšak přece i těm soldatům jísti dávati přinu- ceni byli. Téhož léta 26. Martii Václav Kudláček jinak Tintěra, řez- 227. ník, soused a Tomáš Nekolův koželuh, obyvatel města Boleslava Poprava. Mladého, byvši soldati abdaňkovaní23, že se pajtův524 okolo města v kraji dopouštěli, a soldati jim toho záviděli, je osočili a jali, a tak právem soldatským odsouzeni, na nové šibenici k tomu na- schvál ustavené, za městem ku Praze, po levé straně u cesty oběšeni. Téhož léta de dato 12. Aprilis posílána byla psaní do měst království českého k císařským rychtářům a konšelům od knížete Karla Lichtenštejna, místodržícího království českého, z na- řízení J. M. C., aby v žádném městě ouřad toho, kdož by pravé svaté víry a náboženství katolického římského nebyl, do spolu- měšťanství nepřijímali a práva městského neudělovali i městských živností nepropouštěli. I těm, kteříž v pominulé rebelii aneb po J. M. C. vítězství městská práva sobě vyjednána a propuštěna měli, ta jakožto neřádná za rebelie, nyní pak bez vědomí vůle J. M. C. aneb místodržících dovolení vyžádaná, zase vyzdvihli a z knih městských vymazali. Kdož by z městských synův živnost vésti nebo po rodičích svých díl míti chtěl, městské právo znovu sobě vyjednati povinen bude. Dán na hradě pražském 12. Aprilis léta 1624. Téhož léta 16. Maii, na den vstoupení P. Krista v nebe, v městě Mladé Boleslavi ve sboře neb kostele, kdež předešle z Jed- noty bratrské své shromáždění a služby Boží mívali, ponejprve mše římská od děkana tehdejšího, kněze Jana Aquily jinak Vorla slou- žena; a že voltář pořádný ani posvěcený v témž sboru nebyl, sloužil mši na nějakém kamenu od arcibiskupa posvěceném a k tomu obzvláště draze koupeném, na oltáři položeném a přistřeném. Léta 1624. 25. Maii dodáno psaní od knížete Karla z Lichtenštejna, místodržícího v království českém, paní hrabince z Hollachu na zámku Mladém Boleslavi etc., že by se měli někteří predikanti za kněží vydávati, nejsouce pořádní kněží kázání činiti, lid obecný po sobě potahovati, k roztržitostem a bouřkám příčinu dávati a na jejich faře a kolatuře zdržovati, shromáždění lidu obecnýho pod zámyslem náboženství mívati. Jménem a na místě J. M. C. tím psaním poroučí, aby takové predikanty nepořádné z gruntův svých vybyla a nepřechovávala, ani jiným přechovávati, 228. Nekatoličtí aby k měšťanství přijímáni nebyli. I doma zrodilí vykupovati je mají. Mše ve sboře boleslavském nejprvnější. O faráře, predikanty hrabince z Holachu. 159
bucí dávati museli, avšak přece i těm soldatům jísti dávati přinu- ceni byli. Téhož léta 26. Martii Václav Kudláček jinak Tintěra, řez- 227. ník, soused a Tomáš Nekolův koželuh, obyvatel města Boleslava Poprava. Mladého, byvši soldati abdaňkovaní23, že se pajtův524 okolo města v kraji dopouštěli, a soldati jim toho záviděli, je osočili a jali, a tak právem soldatským odsouzeni, na nové šibenici k tomu na- schvál ustavené, za městem ku Praze, po levé straně u cesty oběšeni. Téhož léta de dato 12. Aprilis posílána byla psaní do měst království českého k císařským rychtářům a konšelům od knížete Karla Lichtenštejna, místodržícího království českého, z na- řízení J. M. C., aby v žádném městě ouřad toho, kdož by pravé svaté víry a náboženství katolického římského nebyl, do spolu- měšťanství nepřijímali a práva městského neudělovali i městských živností nepropouštěli. I těm, kteříž v pominulé rebelii aneb po J. M. C. vítězství městská práva sobě vyjednána a propuštěna měli, ta jakožto neřádná za rebelie, nyní pak bez vědomí vůle J. M. C. aneb místodržících dovolení vyžádaná, zase vyzdvihli a z knih městských vymazali. Kdož by z městských synův živnost vésti nebo po rodičích svých díl míti chtěl, městské právo znovu sobě vyjednati povinen bude. Dán na hradě pražském 12. Aprilis léta 1624. Téhož léta 16. Maii, na den vstoupení P. Krista v nebe, v městě Mladé Boleslavi ve sboře neb kostele, kdež předešle z Jed- noty bratrské své shromáždění a služby Boží mívali, ponejprve mše římská od děkana tehdejšího, kněze Jana Aquily jinak Vorla slou- žena; a že voltář pořádný ani posvěcený v témž sboru nebyl, sloužil mši na nějakém kamenu od arcibiskupa posvěceném a k tomu obzvláště draze koupeném, na oltáři položeném a přistřeném. Léta 1624. 25. Maii dodáno psaní od knížete Karla z Lichtenštejna, místodržícího v království českém, paní hrabince z Hollachu na zámku Mladém Boleslavi etc., že by se měli někteří predikanti za kněží vydávati, nejsouce pořádní kněží kázání činiti, lid obecný po sobě potahovati, k roztržitostem a bouřkám příčinu dávati a na jejich faře a kolatuře zdržovati, shromáždění lidu obecnýho pod zámyslem náboženství mívati. Jménem a na místě J. M. C. tím psaním poroučí, aby takové predikanty nepořádné z gruntův svých vybyla a nepřechovávala, ani jiným přechovávati, 228. Nekatoličtí aby k měšťanství přijímáni nebyli. I doma zrodilí vykupovati je mají. Mše ve sboře boleslavském nejprvnější. O faráře, predikanty hrabince z Holachu. 159
Strana 160
jich trpěti a zdržovati, nad to pak více jim kázati, křtíti, oddávati a domnělých služebností cirkevních vykonávati nedopouštěla, nýbrž ty takové schůzky zastaviti poručila. Datum v Menším městě praž- ském 13. Maii léta 1624. Téhož léta 11. Julii karneta rejtarstva kapitána Jana Se- Soldati Sene- nešala, kteráž v městě Mladé Boleslavi 22 neděle bez dvouch dní šalovi vy- zůstávala, vyzdvižena a do měst pražských obrácena. A hned ten zdviženi a den na to místo zase jiná, Alexandra Jošta Haugvice, rytmistra Haugvicovi z Prahy přitáhla. Způsobem předešlým jako prvnější vychováváni. přivedeni. A tu v Boleslavi za pět neděl a tři dni zůstávali. Potom pak odtud 18. Augusti vyzdviženi a do města České Lípy obráceni. Téhož léta 20. Julii vyšel patent od knížete Karla z Lich- Mince sní tenštejna, místodržícího v království českém, kterýmž opět mince žena. snížena. Milštejny groše25, jenž prve platily po 12 kr. nyní za 9 kr. bráti se mají, groše rebelské a fridrichovské326 po 24 kr., aby po 18 kr. brali. Dukáty a tolary jako prve po půl třetím a půl druhým zlatým. A tak dále vejše i níže o jiné minci. Téhož léta 9. Augusti v městě Mladé Boleslavi při kostele Kalich předním Matky Boží kalich kamenný pozlacený, na štítu téhož kamenný kostela snad od dvou set let zůstávající, původem děkana kněze s štítu kostel- Jana, těž císařskýho rychtáře Jana Cviglavia v přítomnosti k tomu ního složen soldatův, aby v tom překážky neměli, s štítu dolů složen a na v Boleslavi. drobné kusy roztlučen. Na to místo potom, kdež ten kalich veliký stál, dřevěný obraz Panny Marie s děťátkem pěkně zmalovaný přes rok 26. Julii léta 1625. postavili. Téhož léta 10. Augusti, den svatého Vavřince, muče- Sbor svěcen, dlníka velikého, v městě Boleslava Mladého sbor neb kostel, kdež svatým prve Bratří služby Boží církevní mívali, svěcen způsobem kato- Václavem lickým od pátera oficiála quardiána, komisaře k tomu arcibisku- nazván. pova, a jméno mu dáno u svatého Václava. Zapověděli, aby více sborem nebyl jmenován, než u svatého Václava. Texty pěkné na stěnách i pod kruchtami, psané podivným písmem, vápnem zabí- lili'27, potom tam na oltář i archu z předního kostela, kdež novou udělati dali, postavili. Téhož léta 18. Augusti Alexander Haugvic z Biskupic, rytmistr, s svou kompanií z Boleslavě Mladé do města Lipého odjel. Zůstával tu pět neděl a tři dni. Od toho času Boleslavští trochu 229. Haugvicovi soldati odjeli. 160
jich trpěti a zdržovati, nad to pak více jim kázati, křtíti, oddávati a domnělých služebností cirkevních vykonávati nedopouštěla, nýbrž ty takové schůzky zastaviti poručila. Datum v Menším městě praž- ském 13. Maii léta 1624. Téhož léta 11. Julii karneta rejtarstva kapitána Jana Se- Soldati Sene- nešala, kteráž v městě Mladé Boleslavi 22 neděle bez dvouch dní šalovi vy- zůstávala, vyzdvižena a do měst pražských obrácena. A hned ten zdviženi a den na to místo zase jiná, Alexandra Jošta Haugvice, rytmistra Haugvicovi z Prahy přitáhla. Způsobem předešlým jako prvnější vychováváni. přivedeni. A tu v Boleslavi za pět neděl a tři dni zůstávali. Potom pak odtud 18. Augusti vyzdviženi a do města České Lípy obráceni. Téhož léta 20. Julii vyšel patent od knížete Karla z Lich- Mince sní tenštejna, místodržícího v království českém, kterýmž opět mince žena. snížena. Milštejny groše25, jenž prve platily po 12 kr. nyní za 9 kr. bráti se mají, groše rebelské a fridrichovské326 po 24 kr., aby po 18 kr. brali. Dukáty a tolary jako prve po půl třetím a půl druhým zlatým. A tak dále vejše i níže o jiné minci. Téhož léta 9. Augusti v městě Mladé Boleslavi při kostele Kalich předním Matky Boží kalich kamenný pozlacený, na štítu téhož kamenný kostela snad od dvou set let zůstávající, původem děkana kněze s štítu kostel- Jana, těž císařskýho rychtáře Jana Cviglavia v přítomnosti k tomu ního složen soldatův, aby v tom překážky neměli, s štítu dolů složen a na v Boleslavi. drobné kusy roztlučen. Na to místo potom, kdež ten kalich veliký stál, dřevěný obraz Panny Marie s děťátkem pěkně zmalovaný přes rok 26. Julii léta 1625. postavili. Téhož léta 10. Augusti, den svatého Vavřince, muče- Sbor svěcen, dlníka velikého, v městě Boleslava Mladého sbor neb kostel, kdež svatým prve Bratří služby Boží církevní mívali, svěcen způsobem kato- Václavem lickým od pátera oficiála quardiána, komisaře k tomu arcibisku- nazván. pova, a jméno mu dáno u svatého Václava. Zapověděli, aby více sborem nebyl jmenován, než u svatého Václava. Texty pěkné na stěnách i pod kruchtami, psané podivným písmem, vápnem zabí- lili'27, potom tam na oltář i archu z předního kostela, kdež novou udělati dali, postavili. Téhož léta 18. Augusti Alexander Haugvic z Biskupic, rytmistr, s svou kompanií z Boleslavě Mladé do města Lipého odjel. Zůstával tu pět neděl a tři dni. Od toho času Boleslavští trochu 229. Haugvicovi soldati odjeli. 160
Strana 161
od soldatův pooddechli a jich neměli až do 22. Februarii, za 27 Kontribucí 230. neděl. Však místo soldův 28 kontribucí velikou na každý měsíc knížeti z Lichtenštejna po 500 zlatých platiti a odvozovati museli. Jakož i potom dále 27. Septembris téhož léta 1624. jiná kontribucí extraordinární nová na zaplacení soldatům holštejnským a knížete z Sasu nařízena byla z každého domu po 2 kopách míš. za dva měsíce pořád, totiž po dvakrát; mimo tuto předešlou kontribucí měsíčnou po 500 flor. i mimo jiné, kteréž kníže z Lichtenštejna na zem českou ukládal. Léta 1624. in mense Augusto odesláno bylo psaní od knížete Karla z Lichtenštejna, místodržícího v království českém, do kraje boleslavského k hejtmanům krajským panu Jetřichovi Špetlovi z Janovic a na Liblicích a panu Filipovi Fabriciusovi z Rozenfeldu a Hohenfalu, na Libeni, Vrutici a Řepíně, podko- mořímu měst věnných v království českém, v ten smysl obšírné: Připomíná se předně psaní předešlé podobné o túž věc učiněnéi nyní se opakuje a jménem a na místě J. M. C. dostatečně jim poroučí, aby se v témž kraji na dotčené predikanty, tu se zdržující pod titulem ná- boženství provozování, při schůzkách denních i nočních kázáním svým lidi pozdvihující, rozpakující, k neposlušnosti vrchnosti ponou- kající, různic, bouřek a rebelie podpalové[!] a podněty vyptali, vrch- nostem a držitelům neb správcům těch gruntův, aby je hned od- tud vybyli a jich dále netrpěli. Též i těm predikantům, aby to[!] neslušného předsevzetí přestanouce v zemi roztržitostí a různic netropili, lidí nepozdvihovali, ale raději sobě usmyslili, dadouc se víře katolické vyučiti, k náboženství tomu přistoupili. A kteříž by toho učiniti nechtěli, aby se v šesti nedělích nejdéle odebrali a 231. království českého, leč by katoličtí byli, prázdni byli, pod sku- tečným na hrdle trestáním a jmění jejich konfiscírováním se ne- navracovali, v známost uvedli. Pokudž by se který pán neb držitel a správce tak nezachoval, je trpěl, jich nevybyla jim se tu zdržo- vati dopouštěl, aneb oni se z země neodebrali a tu se déle zdr- žovali, zejména osob a místa aby poznamenané s zprávou svou odeslali. Datum v Menším městě pražském 9. Augusti léta 1624. Při tom času obnášeli se někteří artikulové, kteříž by měli hejtmanům krajským o náboženství podáni a ostříháni býti, aby k tomu i jiné napomínali a přidržovali, aby se každý pro Artikulové uvarování pokut, jak chovati, věděl, v tento smysl: O predikanty vypovídání poručení. nařízena. o nábožen- 161
od soldatův pooddechli a jich neměli až do 22. Februarii, za 27 Kontribucí 230. neděl. Však místo soldův 28 kontribucí velikou na každý měsíc knížeti z Lichtenštejna po 500 zlatých platiti a odvozovati museli. Jakož i potom dále 27. Septembris téhož léta 1624. jiná kontribucí extraordinární nová na zaplacení soldatům holštejnským a knížete z Sasu nařízena byla z každého domu po 2 kopách míš. za dva měsíce pořád, totiž po dvakrát; mimo tuto předešlou kontribucí měsíčnou po 500 flor. i mimo jiné, kteréž kníže z Lichtenštejna na zem českou ukládal. Léta 1624. in mense Augusto odesláno bylo psaní od knížete Karla z Lichtenštejna, místodržícího v království českém, do kraje boleslavského k hejtmanům krajským panu Jetřichovi Špetlovi z Janovic a na Liblicích a panu Filipovi Fabriciusovi z Rozenfeldu a Hohenfalu, na Libeni, Vrutici a Řepíně, podko- mořímu měst věnných v království českém, v ten smysl obšírné: Připomíná se předně psaní předešlé podobné o túž věc učiněnéi nyní se opakuje a jménem a na místě J. M. C. dostatečně jim poroučí, aby se v témž kraji na dotčené predikanty, tu se zdržující pod titulem ná- boženství provozování, při schůzkách denních i nočních kázáním svým lidi pozdvihující, rozpakující, k neposlušnosti vrchnosti ponou- kající, různic, bouřek a rebelie podpalové[!] a podněty vyptali, vrch- nostem a držitelům neb správcům těch gruntův, aby je hned od- tud vybyli a jich dále netrpěli. Též i těm predikantům, aby to[!] neslušného předsevzetí přestanouce v zemi roztržitostí a různic netropili, lidí nepozdvihovali, ale raději sobě usmyslili, dadouc se víře katolické vyučiti, k náboženství tomu přistoupili. A kteříž by toho učiniti nechtěli, aby se v šesti nedělích nejdéle odebrali a 231. království českého, leč by katoličtí byli, prázdni byli, pod sku- tečným na hrdle trestáním a jmění jejich konfiscírováním se ne- navracovali, v známost uvedli. Pokudž by se který pán neb držitel a správce tak nezachoval, je trpěl, jich nevybyla jim se tu zdržo- vati dopouštěl, aneb oni se z země neodebrali a tu se déle zdr- žovali, zejména osob a místa aby poznamenané s zprávou svou odeslali. Datum v Menším městě pražském 9. Augusti léta 1624. Při tom času obnášeli se někteří artikulové, kteříž by měli hejtmanům krajským o náboženství podáni a ostříháni býti, aby k tomu i jiné napomínali a přidržovali, aby se každý pro Artikulové uvarování pokut, jak chovati, věděl, v tento smysl: O predikanty vypovídání poručení. nařízena. o nábožen- 161
Strana 162
Léta 1624. I. Nemá žádnému dovoleno býti živnosti nikdež ani nic pro- dávati a kupovati, dokudž by se v religii s J. M. C. nesrovnal. II. Kdo by predikanty přechovával, fedroval, jim křtíti neb od- dávati dal, má sto zlatých složiti. Kdyby s to býti nemohl, půl léta vězení trpěti. III. Správcové duchovní poručeno mají, aby žádného nekato- lického k hrobu nevyprovázeli, však přece od pohřbu přátelé umrlého zaplatiti sou povinni, aby accidentalia23 duchovní nehy- nula. IV. Kdo by v den sváteční něco dělal, prodával, neb vozil, má do šatlavy vzat býti, odtud nevyjíti, až 10 flor. složí. A kdo tu věc oznámí, má se mu z toho 2 fl. dáti. Chleby a potravy mo- hou se v domích prodávati. V. V den sváteční před službou Boží v šenkhausu na víně pá- leném neb pivě nalezený 10 flor. pokuty a hospodář3° dvojná- sobně. VI. Kdo by kázání kněze valchoval a slovo Boží přetřásal, schůzky postranní v domu svém povoloval, od města má odbyt býti. VII. Kdo by v pátek, v sobotu, v postě, o suchých dnech a u vigilií bez povolení arcibiskupa maso jedl, 10 fl. pokuty má dáti. VIII. Který by hospodář v neděli neb v svátek do kostela ne- 232. šel, pokuty: bohatší 4 libry, chudší 2 libry vosku má propadnouti. IX. Mládež všeliká v městech i vesnicích do téhodne sepsána, jest-li která přes pole na učení, na vandru, do času Všech sva- tých pod pokutou: bohatších 50 fl., chudších pak 25 fl. dosta- vena býti má. X. Kdo by sobě pokoutně školy zarážel a mládež po sobě potahoval, tomu věci jeho pobrány budou a on od města katem vyveden býti má. XI. Žádnému budoucně kšaft platiti nemá, leč by se před smrtí u víře s J. M. C. srovnal, nýbrž pozůstalost J. M. C. při- padnouti má. XII. Žádný dětí svých ani sirotkův na řemeslo dávati nemá, leč by prve ten, kdo se učiti má, s vírou katolickou se srovnal. XIII. Kdo by co nenáležitého o Bohu, blahoslavené rodičce jeho i všech milých svatých, řádích a ceremoniích církevních, též o J. M. C. a domu rakouském na potupu mluvil neb zpíval, má bez milosti statek ztratiti. ství s poku- tami přestup- níkům. 162
Léta 1624. I. Nemá žádnému dovoleno býti živnosti nikdež ani nic pro- dávati a kupovati, dokudž by se v religii s J. M. C. nesrovnal. II. Kdo by predikanty přechovával, fedroval, jim křtíti neb od- dávati dal, má sto zlatých složiti. Kdyby s to býti nemohl, půl léta vězení trpěti. III. Správcové duchovní poručeno mají, aby žádného nekato- lického k hrobu nevyprovázeli, však přece od pohřbu přátelé umrlého zaplatiti sou povinni, aby accidentalia23 duchovní nehy- nula. IV. Kdo by v den sváteční něco dělal, prodával, neb vozil, má do šatlavy vzat býti, odtud nevyjíti, až 10 flor. složí. A kdo tu věc oznámí, má se mu z toho 2 fl. dáti. Chleby a potravy mo- hou se v domích prodávati. V. V den sváteční před službou Boží v šenkhausu na víně pá- leném neb pivě nalezený 10 flor. pokuty a hospodář3° dvojná- sobně. VI. Kdo by kázání kněze valchoval a slovo Boží přetřásal, schůzky postranní v domu svém povoloval, od města má odbyt býti. VII. Kdo by v pátek, v sobotu, v postě, o suchých dnech a u vigilií bez povolení arcibiskupa maso jedl, 10 fl. pokuty má dáti. VIII. Který by hospodář v neděli neb v svátek do kostela ne- 232. šel, pokuty: bohatší 4 libry, chudší 2 libry vosku má propadnouti. IX. Mládež všeliká v městech i vesnicích do téhodne sepsána, jest-li která přes pole na učení, na vandru, do času Všech sva- tých pod pokutou: bohatších 50 fl., chudších pak 25 fl. dosta- vena býti má. X. Kdo by sobě pokoutně školy zarážel a mládež po sobě potahoval, tomu věci jeho pobrány budou a on od města katem vyveden býti má. XI. Žádnému budoucně kšaft platiti nemá, leč by se před smrtí u víře s J. M. C. srovnal, nýbrž pozůstalost J. M. C. při- padnouti má. XII. Žádný dětí svých ani sirotkův na řemeslo dávati nemá, leč by prve ten, kdo se učiti má, s vírou katolickou se srovnal. XIII. Kdo by co nenáležitého o Bohu, blahoslavené rodičce jeho i všech milých svatých, řádích a ceremoniích církevních, též o J. M. C. a domu rakouském na potupu mluvil neb zpíval, má bez milosti statek ztratiti. ství s poku- tami přestup- níkům. 162
Strana 163
233. XIV. Kdo co na posměch náboženství katolickému malovaného má v domu svém, pod pokutou 30 fl. to neprodleně zamazati dáti má. Kalichy a jiné věci na branách a jinde vytesané a ma- lované zamalované a vymazané býti mají a na těch místech Boží umučení a jiná pobožná, od starodávna užívaná malování dáti činiti. XV. V špitálích lidé chudí, kteří se do času Všech svatých s církví svatou u víře nesrovnají, déle trpíni ani přijímáni býti nemají. XVI. Pokuty vejš jmenované mimo obligací J. M. C. k záduší a na špitály a pobožné skutky obráceny býti mají, z nichž císař- ský rychtář odpovídati a každý měsíc, kdež poručeno bude, zprávu činiti povinen. Téhož léta 1624. in Septembri vedle předešlého psaní knížete Karla z Lichtenštejna, místodržícího etc. posláno bylo jiné psaní od pánův hejtmanův krajských vejš jmenovaných patentem po kraji v ten smysl: Jaké jest jim jménem J. M. C. od knížete z Lichtenštejna, místodržícího, již druhé přísné poručení přišlo, že jim to in originali takové psaní a poručení, aby žádné výmluvy nevědomosti neměli, odsílají a žádají i napomínají, že dřív času terminovaného takové predikanty, kteříž by se tak kde zdržovali, ven vybýti, poručení J. M. C. zadosti učiniti i pokuty na to jdoucí se uvarovati hleděti nepominou. Datum na Liblicích v outerý po svatém Jiljí 3. Septembris léta 1624. Téhož léta, při témž času, toho i následujího měsíce, Příšery se v povětří velmi zhusta po české zemi ve všech krajích, městech, městečkách ukazovaly a vsech ukazovali se času nočního i bíledně satanové, jako dra- kové ohniví létající v povětří s nemalým přístrachem a podivením. Někteří se tomu posmívali, ale jistě i ti zlí duchové tomu se rado- vali, jaké nátisky a soužení lidé někteří pobožní mnohými způsoby od bezbožných, vojenským způsobem i jinak, snášeti museli. Téhož léta 10. Octobris, patent J. M. Cé., kteréhož da- tum v Vídni v pondělí po svatém Bartolomějovi [25. srpna] léta Dluhy na 1624., publikován, o dluhy na lehké minci půjčované, aby věřitelové lehké minci půjčované s dlužníky k jistým smlouvám podáváni byli do času polouletního; rovnané. kdo by z věřitelův neb dlužníkův na mírném prostředku přestati nechtěl, aby na další resolucí J. M. C. očekával. Veliká opět roz- míška a naříkání, divné tapartováníi, před právo shánění, na Patent hejt- manův kraj- ských o pre- dikanty. 163
233. XIV. Kdo co na posměch náboženství katolickému malovaného má v domu svém, pod pokutou 30 fl. to neprodleně zamazati dáti má. Kalichy a jiné věci na branách a jinde vytesané a ma- lované zamalované a vymazané býti mají a na těch místech Boží umučení a jiná pobožná, od starodávna užívaná malování dáti činiti. XV. V špitálích lidé chudí, kteří se do času Všech svatých s církví svatou u víře nesrovnají, déle trpíni ani přijímáni býti nemají. XVI. Pokuty vejš jmenované mimo obligací J. M. C. k záduší a na špitály a pobožné skutky obráceny býti mají, z nichž císař- ský rychtář odpovídati a každý měsíc, kdež poručeno bude, zprávu činiti povinen. Téhož léta 1624. in Septembri vedle předešlého psaní knížete Karla z Lichtenštejna, místodržícího etc. posláno bylo jiné psaní od pánův hejtmanův krajských vejš jmenovaných patentem po kraji v ten smysl: Jaké jest jim jménem J. M. C. od knížete z Lichtenštejna, místodržícího, již druhé přísné poručení přišlo, že jim to in originali takové psaní a poručení, aby žádné výmluvy nevědomosti neměli, odsílají a žádají i napomínají, že dřív času terminovaného takové predikanty, kteříž by se tak kde zdržovali, ven vybýti, poručení J. M. C. zadosti učiniti i pokuty na to jdoucí se uvarovati hleděti nepominou. Datum na Liblicích v outerý po svatém Jiljí 3. Septembris léta 1624. Téhož léta, při témž času, toho i následujího měsíce, Příšery se v povětří velmi zhusta po české zemi ve všech krajích, městech, městečkách ukazovaly a vsech ukazovali se času nočního i bíledně satanové, jako dra- kové ohniví létající v povětří s nemalým přístrachem a podivením. Někteří se tomu posmívali, ale jistě i ti zlí duchové tomu se rado- vali, jaké nátisky a soužení lidé někteří pobožní mnohými způsoby od bezbožných, vojenským způsobem i jinak, snášeti museli. Téhož léta 10. Octobris, patent J. M. Cé., kteréhož da- tum v Vídni v pondělí po svatém Bartolomějovi [25. srpna] léta Dluhy na 1624., publikován, o dluhy na lehké minci půjčované, aby věřitelové lehké minci půjčované s dlužníky k jistým smlouvám podáváni byli do času polouletního; rovnané. kdo by z věřitelův neb dlužníkův na mírném prostředku přestati nechtěl, aby na další resolucí J. M. C. očekával. Veliká opět roz- míška a naříkání, divné tapartováníi, před právo shánění, na Patent hejt- manův kraj- ských o pre- dikanty. 163
Strana 164
Simon Maxi- milián Gry- bler, C. rych- tář druhý. Na panství císařských k nábožen- ství nucení. Kompania La Porta kapitána. smlouvy podávání, o dluhy od 1620 až do léta 1624 povstaly; chud- 234. ším se ublížení dálo, bohatší dobře od svého odháněli a přízeň všude zejskali. Léta 1624. 2. Decembris v městě Mladém Boleslavi cí- sařský rychtář první Jan Cviglavius z Cviglavy, kterýž dvě létě bez osmi neděl v té povinnosti zůstával, pro svou ničemnost, ne- správu a daremní žraní složen, druhý ještě horší, Šimon Maximi- lián Gribler z Altendorfu na jeho místo z komory české, kdež přísahu vykonal, poslán. Dobrý též hovádko byl, prvnější rád frejoval a tento tuplovaně, maje svou manželku s jednou paní, také svého pána mající, dvořil a ji náboženství učil. Téhož léta 20. Decembris vyšla poručení od knížete Karla z Lichtenštejna, místodržícího království českého, všechněm hejtmanům na panství císařské v království českém o nucení k ná- boženství římskému poddaných v ten smysl: Poněvadž v tom J. M. C. milostivá a dokonalá vůle jest, aby z budoucích roztrži- tostí sešlo a pokoj, svornost a láska zachována byla, protož jmé- nem a na místě J. M. C. se skutečně poroučí, aby se všichni lidé poddaní J. M. C. před těmito svátky vánočními svolali, jim tu vůli J. M. C. přednesli a k tomu je, aby dadouce se správcům duchovním vynaučiti, bludy své sektářské zavrhli a k samospasi- telnému katolickému náboženství přistoupili, opravdově napome- nuli a přivedli. Pakli by kteří toho učiniti nechtěli a do postu ná- sledujícího k zpovědi nešli a velebné svátosti pod jednou nepři- jímali, aby je, obojího pohlaví, staré i mladé, zejména pozname- nali a na komoru českou odeslali a dále o ztrestání těch nepo- slušných, a zdali by tu jiným ku pohoršení trpíni býti měli, jisté nařízení učinili a za tím relací toho vyřízení s dobrým zdá- ním odeslali. Dán v Menším městě pražském 20. Decembris léta 1624. Léta 1625. 22. Februarii v městě Mladém Boleslavi až podtud za 27 nedělí soldatův prázdni byli, ale v tom času veliké kontribucí platiti museli. Až toho dne přitáhl tam opět kapitán La Porta'32 s jednou kompanií rejtarův. Ten měl pod svou kar- netou rozličné národy, až i jednoho žida, kterýž se potom v témž městě 3. Maii téhož léta křtíti a sobě jméno František přezdíti dal, ale přelínou šelmou přece zůstal, nebo svému hospodáři, u kteréhož zůstával, veliké příkoří činil. Ta kompania za 19 nedělí 235. 164
Simon Maxi- milián Gry- bler, C. rych- tář druhý. Na panství císařských k nábožen- ství nucení. Kompania La Porta kapitána. smlouvy podávání, o dluhy od 1620 až do léta 1624 povstaly; chud- 234. ším se ublížení dálo, bohatší dobře od svého odháněli a přízeň všude zejskali. Léta 1624. 2. Decembris v městě Mladém Boleslavi cí- sařský rychtář první Jan Cviglavius z Cviglavy, kterýž dvě létě bez osmi neděl v té povinnosti zůstával, pro svou ničemnost, ne- správu a daremní žraní složen, druhý ještě horší, Šimon Maximi- lián Gribler z Altendorfu na jeho místo z komory české, kdež přísahu vykonal, poslán. Dobrý též hovádko byl, prvnější rád frejoval a tento tuplovaně, maje svou manželku s jednou paní, také svého pána mající, dvořil a ji náboženství učil. Téhož léta 20. Decembris vyšla poručení od knížete Karla z Lichtenštejna, místodržícího království českého, všechněm hejtmanům na panství císařské v království českém o nucení k ná- boženství římskému poddaných v ten smysl: Poněvadž v tom J. M. C. milostivá a dokonalá vůle jest, aby z budoucích roztrži- tostí sešlo a pokoj, svornost a láska zachována byla, protož jmé- nem a na místě J. M. C. se skutečně poroučí, aby se všichni lidé poddaní J. M. C. před těmito svátky vánočními svolali, jim tu vůli J. M. C. přednesli a k tomu je, aby dadouce se správcům duchovním vynaučiti, bludy své sektářské zavrhli a k samospasi- telnému katolickému náboženství přistoupili, opravdově napome- nuli a přivedli. Pakli by kteří toho učiniti nechtěli a do postu ná- sledujícího k zpovědi nešli a velebné svátosti pod jednou nepři- jímali, aby je, obojího pohlaví, staré i mladé, zejména pozname- nali a na komoru českou odeslali a dále o ztrestání těch nepo- slušných, a zdali by tu jiným ku pohoršení trpíni býti měli, jisté nařízení učinili a za tím relací toho vyřízení s dobrým zdá- ním odeslali. Dán v Menším městě pražském 20. Decembris léta 1624. Léta 1625. 22. Februarii v městě Mladém Boleslavi až podtud za 27 nedělí soldatův prázdni byli, ale v tom času veliké kontribucí platiti museli. Až toho dne přitáhl tam opět kapitán La Porta'32 s jednou kompanií rejtarův. Ten měl pod svou kar- netou rozličné národy, až i jednoho žida, kterýž se potom v témž městě 3. Maii téhož léta křtíti a sobě jméno František přezdíti dal, ale přelínou šelmou přece zůstal, nebo svému hospodáři, u kteréhož zůstával, veliké příkoří činil. Ta kompania za 19 nedělí 235. 164
Strana 165
236. pořád v Boleslavi zůstávala; ač se jim od obce za servicie platilo, však sousedi přece jim jísti dávati museli. Téhož léta 21. Martii v městě Boleslava Mladého při shromáždění obce na rathause napomenutí od císařskýho rychtáře K nábožen- a primasa učiněno: Aby sousedi k náboženství katolickému řím- ství napome- nutí. skému samospasitelnému přistoupili, do hod velikonočních přichá- zejících [30. března] k zpovědi šli a svátost oltářní přijímali. Kdo toho zanedbá a učiniti nemíní, aby se do čtyr neděl od města vyprodal: polovici statku užíti má a polovici k ruce J. M. C. pro- padne. Téhož léta 20. Aprilis, v neděli Jubilate v městě Bo- leslavi Mladé původem císařskýho rychtáře, davše děkanovi knězi Vorlovi odpuštění, přijali místo něho dva kapucíny, jednoho Poláka pátera Josefa, druhého Němce Stanislava. Ti opravdově vzdělávali římské náboženství. V tůž neděli při svolání obce na rathaus na předním místě v radní světnici seděli. Když do města poprví při- cházeli, prostí lidé, kteří jich prve nikda nevídali, že sou jeptišky pravili. Císařský rychtář v obci před nimi dal čísti nějaký spis dosti obšírný s dostatečným napomenutím k náboženství římskému samospasitelnému, aby se k tomu všickni sousedé po pořádku při- hlašovali, kteří chtějí to učiniti a přestoupiti, a to hned patrně, categorice533, bez okolkování, ja oder ne, chci nebo nechci ozná- mili. A aby se jim to lépe dařiti mohlo, rozdělili obec na čtvero. Radní pány zvláště, evangelíky, kteří se někdy děkanem řídili zvláště, Němce luterány také zvláště a Bratří, kteréž za posledky a kalvíny drželi, zvláště. Ten pramínek rozptýlený pomalu se roz- táčel, avšak všickni na tu cestu přišli, že sobě do téhodne na rozmyšlení vzali, což tak sotva obdrželi. Když ten tejden vyšel, léta 1625. 27. Aprilis opět obec na rathaus shromáž- děna byla. Osoby radní v místech svých po pořád s pohrůžkou od císařskýho rychtáře dotazovány, že má stížně do Vídně jeti a o té reformací relací učiniti. K tomu se konšelé klonili, toliko za nedlouhé prodlení žádali. Němci zavoláni a tu jim jejich pře- dešlé prohlášení připomenuto, kdež sou prve na to, že česky dobře nerozumějí a tak náboženství římskému učiti se nemohou a od koho nemají, ukazovali, kdyby německého správce jako Čechové děkana měli, že by se učiti mohli a chtěli, při tom že se zůsta- 237. vují. A poněvadž již německého správce kapucína mají, o nich Kapucíni v Boleslavi Mladé. Napomínání k nábožen- ství oprav- dové. Opravdovější napomenutí. 165
236. pořád v Boleslavi zůstávala; ač se jim od obce za servicie platilo, však sousedi přece jim jísti dávati museli. Téhož léta 21. Martii v městě Boleslava Mladého při shromáždění obce na rathause napomenutí od císařskýho rychtáře K nábožen- a primasa učiněno: Aby sousedi k náboženství katolickému řím- ství napome- nutí. skému samospasitelnému přistoupili, do hod velikonočních přichá- zejících [30. března] k zpovědi šli a svátost oltářní přijímali. Kdo toho zanedbá a učiniti nemíní, aby se do čtyr neděl od města vyprodal: polovici statku užíti má a polovici k ruce J. M. C. pro- padne. Téhož léta 20. Aprilis, v neděli Jubilate v městě Bo- leslavi Mladé původem císařskýho rychtáře, davše děkanovi knězi Vorlovi odpuštění, přijali místo něho dva kapucíny, jednoho Poláka pátera Josefa, druhého Němce Stanislava. Ti opravdově vzdělávali římské náboženství. V tůž neděli při svolání obce na rathaus na předním místě v radní světnici seděli. Když do města poprví při- cházeli, prostí lidé, kteří jich prve nikda nevídali, že sou jeptišky pravili. Císařský rychtář v obci před nimi dal čísti nějaký spis dosti obšírný s dostatečným napomenutím k náboženství římskému samospasitelnému, aby se k tomu všickni sousedé po pořádku při- hlašovali, kteří chtějí to učiniti a přestoupiti, a to hned patrně, categorice533, bez okolkování, ja oder ne, chci nebo nechci ozná- mili. A aby se jim to lépe dařiti mohlo, rozdělili obec na čtvero. Radní pány zvláště, evangelíky, kteří se někdy děkanem řídili zvláště, Němce luterány také zvláště a Bratří, kteréž za posledky a kalvíny drželi, zvláště. Ten pramínek rozptýlený pomalu se roz- táčel, avšak všickni na tu cestu přišli, že sobě do téhodne na rozmyšlení vzali, což tak sotva obdrželi. Když ten tejden vyšel, léta 1625. 27. Aprilis opět obec na rathaus shromáž- děna byla. Osoby radní v místech svých po pořád s pohrůžkou od císařskýho rychtáře dotazovány, že má stížně do Vídně jeti a o té reformací relací učiniti. K tomu se konšelé klonili, toliko za nedlouhé prodlení žádali. Němci zavoláni a tu jim jejich pře- dešlé prohlášení připomenuto, kdež sou prve na to, že česky dobře nerozumějí a tak náboženství římskému učiti se nemohou a od koho nemají, ukazovali, kdyby německého správce jako Čechové děkana měli, že by se učiti mohli a chtěli, při tom že se zůsta- 237. vují. A poněvadž již německého správce kapucína mají, o nich Kapucíni v Boleslavi Mladé. Napomínání k nábožen- ství oprav- dové. Opravdovější napomenutí. 165
Strana 166
dobrá naděje zůstává, že se v náboženství s J. M. C. srovnají a v tom aby se učili, že se přijímají. Evangeličtí, k nimž se také Bratří přihrnuli a k jejich zdání přihlásili, svého ohlášení na spisu podali v ten smysl: Jaké jest jim napomenutí dnes tejden v pří- tomnosti p. kapucínův s některými soldaty učiněno a některé punkty z instrukcí knížete z Lichtenštejna vydané přečteny, aby náboženství katolické oblíbili a k němu přistoupili, tomu že sou vy- rozuměli a podle lhůty sobě do téhodne dané v tom že se ohlašují. Že oni v nejmenším punktu netoliko skutkem, ale ani pomyšlením proti J. M. C.é býti nechtějí, ovšem pak rebelovati nemíní a aby na jakou postranní vrchnost pomejšleti neb nepřátelsky J. M. C. i své fedrovati měli, toho Pán Bůh uchovej; nežli J. M. C.ou a dě- dice J. M. za pravou a dědičnou vrchnost poznávají a do smrti poznávati chtějí. A tak v té věrnosti při víře katolické obecné křesťanské apoštolské, ve dvanácti článcích obsažené a při konfesí české, císařům Maximiliánovi a Rudolfovi podané a od nich stvr- zené i při sněmu basilejském, kdež podobojí přijímání stvrzeno jest i při vyměření zřízení zemského A. 32. art. 1. 4 a 6. A. 33. že zůstaveni budou, za to i za další přímluvu k J. M. C., a kdež náleží, prosili. Po přečtení toho spisu velikým hlaholem se k němu evangeličtí i Bratří přiznávali. Ale císařskýmu rychtáři to nic k mysli nešlo, ohlásil se hned, že na té omluvě přestati nechce a nemůže, ovšem, aby se za to přimlouvati měl, možná věc není. Aby sobě raději časně usmyslili a se napraviti dali, poněvadž jsou již spolu- radní k tomu přistoupili, toliko další lhůty žádali. Němci tolikéž se k tomu naklonili a zamluvili, aby to všichni bez rozmyšlení učinili. Žádali vždy ti sousedi při svém ohlášení zůstaveni býti. Oznámil jim, že jeji[ch] zpouru chce J. M. C. do Vídně, kdež se vystrojil534, v známost uvésti. Mezi tím napomenul sousedův, aby mládež obojího pohlaví, poněvadž na předešlá napomenutí ne- dbají, do čtyr neděl postavili a kteří ji přes pole mají, domů obrátili a to jemu v známost uvedli. Léta 1625., v sobotu den památný Nalezení svatého kříže, Obnova rady 3. Maii, v městě Boleslavi Mladé ouřad konšelský obnoven od v Mladé Bo- podkomořího království českého pana Přibíka Jeníška z Oujezdce535 leslavi. s hofrychtýřem Janem Kašparem Preklem z Pruksdorfu; osoby tyto od Samuele písaře komorního vyhlášeny: Jakub Hubáček, primas a purgmistr celoroční, Jiřík Hájek, Jan Holoubek, Adam Ohlášení o náboženství evangelic- kých bole- slavských. 238. 166
dobrá naděje zůstává, že se v náboženství s J. M. C. srovnají a v tom aby se učili, že se přijímají. Evangeličtí, k nimž se také Bratří přihrnuli a k jejich zdání přihlásili, svého ohlášení na spisu podali v ten smysl: Jaké jest jim napomenutí dnes tejden v pří- tomnosti p. kapucínův s některými soldaty učiněno a některé punkty z instrukcí knížete z Lichtenštejna vydané přečteny, aby náboženství katolické oblíbili a k němu přistoupili, tomu že sou vy- rozuměli a podle lhůty sobě do téhodne dané v tom že se ohlašují. Že oni v nejmenším punktu netoliko skutkem, ale ani pomyšlením proti J. M. C.é býti nechtějí, ovšem pak rebelovati nemíní a aby na jakou postranní vrchnost pomejšleti neb nepřátelsky J. M. C. i své fedrovati měli, toho Pán Bůh uchovej; nežli J. M. C.ou a dě- dice J. M. za pravou a dědičnou vrchnost poznávají a do smrti poznávati chtějí. A tak v té věrnosti při víře katolické obecné křesťanské apoštolské, ve dvanácti článcích obsažené a při konfesí české, císařům Maximiliánovi a Rudolfovi podané a od nich stvr- zené i při sněmu basilejském, kdež podobojí přijímání stvrzeno jest i při vyměření zřízení zemského A. 32. art. 1. 4 a 6. A. 33. že zůstaveni budou, za to i za další přímluvu k J. M. C., a kdež náleží, prosili. Po přečtení toho spisu velikým hlaholem se k němu evangeličtí i Bratří přiznávali. Ale císařskýmu rychtáři to nic k mysli nešlo, ohlásil se hned, že na té omluvě přestati nechce a nemůže, ovšem, aby se za to přimlouvati měl, možná věc není. Aby sobě raději časně usmyslili a se napraviti dali, poněvadž jsou již spolu- radní k tomu přistoupili, toliko další lhůty žádali. Němci tolikéž se k tomu naklonili a zamluvili, aby to všichni bez rozmyšlení učinili. Žádali vždy ti sousedi při svém ohlášení zůstaveni býti. Oznámil jim, že jeji[ch] zpouru chce J. M. C. do Vídně, kdež se vystrojil534, v známost uvésti. Mezi tím napomenul sousedův, aby mládež obojího pohlaví, poněvadž na předešlá napomenutí ne- dbají, do čtyr neděl postavili a kteří ji přes pole mají, domů obrátili a to jemu v známost uvedli. Léta 1625., v sobotu den památný Nalezení svatého kříže, Obnova rady 3. Maii, v městě Boleslavi Mladé ouřad konšelský obnoven od v Mladé Bo- podkomořího království českého pana Přibíka Jeníška z Oujezdce535 leslavi. s hofrychtýřem Janem Kašparem Preklem z Pruksdorfu; osoby tyto od Samuele písaře komorního vyhlášeny: Jakub Hubáček, primas a purgmistr celoroční, Jiřík Hájek, Jan Holoubek, Adam Ohlášení o náboženství evangelic- kých bole- slavských. 238. 166
Strana 167
Kayl, Kryštof Pekař, Jiřík Hertl, železník, Jan Kornelius, Fridrich Richter, Ján Rameš, Samuel Fayl, Jan Soběslavský, Jiřík Budinský. Potom dále 5. Maii téhož léta, když volence na místě vší obce a jiné úřady městské, úřad konšelský s císařským rychtářem obno- vovali, tu mnoho nepovědomých a nezpůsobných k tomu nasázeli a těch, kteří před tím obci platně sloužívali a lépe se hoditi mohli, pominuli, do chatrných a k smíchu podobných povinností je str- kali, tudy se snad nad některými vychlazovali536. Téhož léta 29. Maii, na den Božího těla, v městě Bole- 239. slava Mladého slavná procesí držána byla, sousedé s velikými po- hrůžkami pokuty k ní nuceni byli, p. primas Jakub Hubáček první příklad na sobě ukázal, ten den poprví pod jednou komunicíro- val537, v čemž ho kapucín páter Josef na kázání schválil. Téhož léta 5. Julii karneta kapitána rytmistra La Porta Soldati. z města Boleslavě preč vytáhla; zůstávali tu v městě 19 nedělí pořád. Potom pak 7. Julii opět jedna karneta z Trutnova a z Byd- žova durchzugem skrze město táhla, ale dlouho se tu nezdržovala, toliko přes noc a snídaní. Téhož léta na svatého Jakuba, 25. Julii, primas na svůj svátek dal svolati do obce na rathaus města Boleslava Mladého všecky nájemníky, pokojníky538, podruhy539, obyvatele téhož města i vdovy a tu v přítomnosti dvouch kapucínův učinil dostatečné napomenutí, aby k náboženství římskému přistupovali. Přečteno to předešle sepsané od císařskýho rychtáře v té příčině nařízení a při tom zapovídali přísně, aby predikantů vypověděných pod velikými pokutami a skutečným trestáním nepřechovávali, děti své do školy dávali. To svolání obce a podruhův nestalo se obyčej- ným způsobem po desátnících540, nežli patentem obzvláštním na veřejích rathausních přibitém. Nařizuje se a poroučí etc. Téhož léta 26. Julii, na svatou Annu obraz dřevěný Panny Marie s děťátkem, pěkně malovaný, v městě Mladém Bo-Maria místo leslavi vtažen na kostel přední na štít a postaven na tom místě, kalichu. kde někdy býval kalich veliký pozlacený. Léta Páně 1625. 4. Augusti durchzug třech karnet skrze Soldati z kompanie město Boleslav nejvyššího marchiona341 Gonzagy šel. Kapitánové durchzugem. tři: Trobenius, Mikola a Pervile, kapitán-leitenant marchiona. Zů- stali v Boleslavi pět dní. A nemínili se ani zastaviti, chtěli mimo město jeti, aby jim za to nějaký present as 50 neb sto dolarův Obec na rathaus svolána. 240. 167 16
Kayl, Kryštof Pekař, Jiřík Hertl, železník, Jan Kornelius, Fridrich Richter, Ján Rameš, Samuel Fayl, Jan Soběslavský, Jiřík Budinský. Potom dále 5. Maii téhož léta, když volence na místě vší obce a jiné úřady městské, úřad konšelský s císařským rychtářem obno- vovali, tu mnoho nepovědomých a nezpůsobných k tomu nasázeli a těch, kteří před tím obci platně sloužívali a lépe se hoditi mohli, pominuli, do chatrných a k smíchu podobných povinností je str- kali, tudy se snad nad některými vychlazovali536. Téhož léta 29. Maii, na den Božího těla, v městě Bole- 239. slava Mladého slavná procesí držána byla, sousedé s velikými po- hrůžkami pokuty k ní nuceni byli, p. primas Jakub Hubáček první příklad na sobě ukázal, ten den poprví pod jednou komunicíro- val537, v čemž ho kapucín páter Josef na kázání schválil. Téhož léta 5. Julii karneta kapitána rytmistra La Porta Soldati. z města Boleslavě preč vytáhla; zůstávali tu v městě 19 nedělí pořád. Potom pak 7. Julii opět jedna karneta z Trutnova a z Byd- žova durchzugem skrze město táhla, ale dlouho se tu nezdržovala, toliko přes noc a snídaní. Téhož léta na svatého Jakuba, 25. Julii, primas na svůj svátek dal svolati do obce na rathaus města Boleslava Mladého všecky nájemníky, pokojníky538, podruhy539, obyvatele téhož města i vdovy a tu v přítomnosti dvouch kapucínův učinil dostatečné napomenutí, aby k náboženství římskému přistupovali. Přečteno to předešle sepsané od císařskýho rychtáře v té příčině nařízení a při tom zapovídali přísně, aby predikantů vypověděných pod velikými pokutami a skutečným trestáním nepřechovávali, děti své do školy dávali. To svolání obce a podruhův nestalo se obyčej- ným způsobem po desátnících540, nežli patentem obzvláštním na veřejích rathausních přibitém. Nařizuje se a poroučí etc. Téhož léta 26. Julii, na svatou Annu obraz dřevěný Panny Marie s děťátkem, pěkně malovaný, v městě Mladém Bo-Maria místo leslavi vtažen na kostel přední na štít a postaven na tom místě, kalichu. kde někdy býval kalich veliký pozlacený. Léta Páně 1625. 4. Augusti durchzug třech karnet skrze Soldati z kompanie město Boleslav nejvyššího marchiona341 Gonzagy šel. Kapitánové durchzugem. tři: Trobenius, Mikola a Pervile, kapitán-leitenant marchiona. Zů- stali v Boleslavi pět dní. A nemínili se ani zastaviti, chtěli mimo město jeti, aby jim za to nějaký present as 50 neb sto dolarův Obec na rathaus svolána. 240. 167 16
Strana 168
Signa passionis Christi u Boleslavě. Náboženství. Matyáš Strenický umřel. O nábo- ženství. darovali. Císařský rychtář nechtěl nic dáti. Oni žádali přes noc do města puštěni býti a tu zůstati. Císařský rychtář nechtěl jich pustiti, dal biřičem provolati, aby sousedi i podruzi s zbraní k šraň- kům se najíti dali. Ale milí soldati, než se toho sousedé nadáli, ploty přelezli, do Nového města skrze domy za sborem se vlou- dili, zámky u šraňku odstříleli, šraňky zotvírali a než se kdo nadál, v městě se octli. Sousedi od šraňkův utíkali, zbraň zaha- zovali, aby se s něčím horším nepotkali. Císařský rychtář se scho- val a ujel, sousedé toho zlým zažili a za těch pět dní mnoho sol- datům špendírovati museli. Téhož léta 24. Augusti císařský rychtář v městě Bole- slavi Mladé dal udělati dílem truhlářským a řezbářským sigma passionis Christi, jinak Boží muky. Ten den v neděli místo ne- šporů z kostela předního s slavnou procesí je za město nesli. Bylo poručeno všechněm sousedům pod skutečným trestáním na tu procesí jíti, města brány zavřeli, když ven vyšli; kdo se mohl k tomu dotříti, aby kapucínům pomáhal toho kříže nýsti, o tom dobrá naděje byla, že brzo dobrým katolíkem bude. Téhož léta 5. Septembris obec svolána města Boleslava Mladého na rathaus. Napomenuti sousedi v nepřítomnosti císař- skýho rychtáře od primasa dostatečně k náboženství římskému, do času svatého Václava brzo příštího aby se vynaučili a k svaté zpovědi šli. Kdo by toho do téhož času neučinil, má jemu živ- nost městská neb řemeslo i osívání rolí zastaveno a zapovědíno býti. Téhož léta 8. Octobris umřel Matyáš Strenický, měš- těnín a spoluradní mladoboleslavský, civis patricius42, člověk upřímný; po smrti jeho Markovy dluhy na něj sečtli. Barbora, po něm zůstalá vdova, nechtíc náboženství proměniti, do exilium dobrovolně odešla a v městě Budešíně Lužic Hořejších na morní bolest v létu 1632. 6. Novembris umřela. O pozůstalosti statku svého, maje zadání s manželem, jisté pořízení učinila. Téhož léta 14. Novembris, císařský rychtář v městě Boleslava Mladého, navrátiv se z Vídně, kdež pro kruciát neb acht a klatbu jezdil a tam přes sedum neděl na obecní groš trá- vil, dal svolati obec na rathaus a tu již se vším dostatkem, tak jako moc maje, k náboženství římskému napomínal. Primas Hu- báček mu v tom napomáhal a posvědčoval. Byli povoláváni sou- 241. 168
Signa passionis Christi u Boleslavě. Náboženství. Matyáš Strenický umřel. O nábo- ženství. darovali. Císařský rychtář nechtěl nic dáti. Oni žádali přes noc do města puštěni býti a tu zůstati. Císařský rychtář nechtěl jich pustiti, dal biřičem provolati, aby sousedi i podruzi s zbraní k šraň- kům se najíti dali. Ale milí soldati, než se toho sousedé nadáli, ploty přelezli, do Nového města skrze domy za sborem se vlou- dili, zámky u šraňku odstříleli, šraňky zotvírali a než se kdo nadál, v městě se octli. Sousedi od šraňkův utíkali, zbraň zaha- zovali, aby se s něčím horším nepotkali. Císařský rychtář se scho- val a ujel, sousedé toho zlým zažili a za těch pět dní mnoho sol- datům špendírovati museli. Téhož léta 24. Augusti císařský rychtář v městě Bole- slavi Mladé dal udělati dílem truhlářským a řezbářským sigma passionis Christi, jinak Boží muky. Ten den v neděli místo ne- šporů z kostela předního s slavnou procesí je za město nesli. Bylo poručeno všechněm sousedům pod skutečným trestáním na tu procesí jíti, města brány zavřeli, když ven vyšli; kdo se mohl k tomu dotříti, aby kapucínům pomáhal toho kříže nýsti, o tom dobrá naděje byla, že brzo dobrým katolíkem bude. Téhož léta 5. Septembris obec svolána města Boleslava Mladého na rathaus. Napomenuti sousedi v nepřítomnosti císař- skýho rychtáře od primasa dostatečně k náboženství římskému, do času svatého Václava brzo příštího aby se vynaučili a k svaté zpovědi šli. Kdo by toho do téhož času neučinil, má jemu živ- nost městská neb řemeslo i osívání rolí zastaveno a zapovědíno býti. Téhož léta 8. Octobris umřel Matyáš Strenický, měš- těnín a spoluradní mladoboleslavský, civis patricius42, člověk upřímný; po smrti jeho Markovy dluhy na něj sečtli. Barbora, po něm zůstalá vdova, nechtíc náboženství proměniti, do exilium dobrovolně odešla a v městě Budešíně Lužic Hořejších na morní bolest v létu 1632. 6. Novembris umřela. O pozůstalosti statku svého, maje zadání s manželem, jisté pořízení učinila. Téhož léta 14. Novembris, císařský rychtář v městě Boleslava Mladého, navrátiv se z Vídně, kdež pro kruciát neb acht a klatbu jezdil a tam přes sedum neděl na obecní groš trá- vil, dal svolati obec na rathaus a tu již se vším dostatkem, tak jako moc maje, k náboženství římskému napomínal. Primas Hu- báček mu v tom napomáhal a posvědčoval. Byli povoláváni sou- 241. 168
Strana 169
243. 242. sedé po osobách a dotazováni, chtějí-li k tomu samospasitelnému náboženství přistoupiti. Mnoho jich zejskáno. Někteří však měli rozličné a rozdílné výmluvy: že se tomu ještě nevynaučili a roz- uměti nemohou, jiní, že nevědí, co jest římské náboženství a že je mnozí rozličně vykládají a jmenují: římské, papežské, španiel- ské, císařské, vojenské a jinak; jiní, že se mu vynaučiti a přivyk- nouti nemohou, zvláště k starosti, že se v padesáti letech doko- nale evangelickému náboženství naučiti nemohli, kdyby se pře- učovati měli, že by k tomu druhých 50 let míti museli543. Ale za- hanbil je primas tím, že jest katolické náboženství snadné, toliko se znamením svatého kříže znamenati a věřiti všemu tomu, což římská církev věřiti velí. Museli se každý obzvláštně podpisovati na papír, kdo chce nebo nechce k náboženství katolickému při- stupovati. Někteří katolictví pod veřejností obalovali, ale nic jim to stačiti nemohlo, museli se k římskému náboženství patrně při- znávati. Léta 1625. 15. Novembris hned nazejtří císařský rychtář dal přibíti patent svůj na veřeji při rathausu, že se živnosti měst- ské všelijaké, várky, šenk vína i piva, řemesla, handle i rolí vo- rání etc. zapovídají těm, kteříž k náboženství římskému přistou- piti nechtějí. Dobře bylo těm, kteří již to učinili a katoličtí byli; dostalo se některému za tejden dvě i tři várky pivné udělati, lidi šiditi i vodu za řídké pivo prodávati. Někteří jim toho nepřáli, také k kapucínům pro cedulky běželi, že již budou katoličtí, aby toliko živnost městská jim puštěna byla a vojákův neměli. Jiní se na to žalostivě dívali a to bolestně nesli, když k posledku vojáky všechny k nim hrnuli, živností žádných neměli a vojáky přece, a to skvostně, neb takovou ordinancí měli, traktírovati museli, ne- chtěli-li od nich sami bitím traktírováni býti. Téhož léta 30. Novembris císařský rychtář mladobole- slavský poslav sobě pro naschvální musiku do Vrchlabě dal sla- Triumf. viti triumf v neděli po kázání, když kapucín páter Josef Polák prohlásil, že již král dennemarský, ten poslední rebel na hlavu poražen544; kázal s věže rathauzské z ručnic a mušketův stříleti. Téhož léta 8. Decembris sousedé někteří, jimž městské živnosti zastaveny, skrze suplikací vyhledávali toho při hejtmanu krajském panu Volfovi Berkovi Jablonském etc., aby jim zase ob- chody městské propuštěny byly, že tu interese a zisku J. M. C. Živnosti městské zapověděny nekato- lickým. Živnosti městské. 169 16.
243. 242. sedé po osobách a dotazováni, chtějí-li k tomu samospasitelnému náboženství přistoupiti. Mnoho jich zejskáno. Někteří však měli rozličné a rozdílné výmluvy: že se tomu ještě nevynaučili a roz- uměti nemohou, jiní, že nevědí, co jest římské náboženství a že je mnozí rozličně vykládají a jmenují: římské, papežské, španiel- ské, císařské, vojenské a jinak; jiní, že se mu vynaučiti a přivyk- nouti nemohou, zvláště k starosti, že se v padesáti letech doko- nale evangelickému náboženství naučiti nemohli, kdyby se pře- učovati měli, že by k tomu druhých 50 let míti museli543. Ale za- hanbil je primas tím, že jest katolické náboženství snadné, toliko se znamením svatého kříže znamenati a věřiti všemu tomu, což římská církev věřiti velí. Museli se každý obzvláštně podpisovati na papír, kdo chce nebo nechce k náboženství katolickému při- stupovati. Někteří katolictví pod veřejností obalovali, ale nic jim to stačiti nemohlo, museli se k římskému náboženství patrně při- znávati. Léta 1625. 15. Novembris hned nazejtří císařský rychtář dal přibíti patent svůj na veřeji při rathausu, že se živnosti měst- ské všelijaké, várky, šenk vína i piva, řemesla, handle i rolí vo- rání etc. zapovídají těm, kteříž k náboženství římskému přistou- piti nechtějí. Dobře bylo těm, kteří již to učinili a katoličtí byli; dostalo se některému za tejden dvě i tři várky pivné udělati, lidi šiditi i vodu za řídké pivo prodávati. Někteří jim toho nepřáli, také k kapucínům pro cedulky běželi, že již budou katoličtí, aby toliko živnost městská jim puštěna byla a vojákův neměli. Jiní se na to žalostivě dívali a to bolestně nesli, když k posledku vojáky všechny k nim hrnuli, živností žádných neměli a vojáky přece, a to skvostně, neb takovou ordinancí měli, traktírovati museli, ne- chtěli-li od nich sami bitím traktírováni býti. Téhož léta 30. Novembris císařský rychtář mladobole- slavský poslav sobě pro naschvální musiku do Vrchlabě dal sla- Triumf. viti triumf v neděli po kázání, když kapucín páter Josef Polák prohlásil, že již král dennemarský, ten poslední rebel na hlavu poražen544; kázal s věže rathauzské z ručnic a mušketův stříleti. Téhož léta 8. Decembris sousedé někteří, jimž městské živnosti zastaveny, skrze suplikací vyhledávali toho při hejtmanu krajském panu Volfovi Berkovi Jablonském etc., aby jim zase ob- chody městské propuštěny byly, že tu interese a zisku J. M. C. Živnosti městské zapověděny nekato- lickým. Živnosti městské. 169 16.
Strana 170
Soldati. O nábo- ženství. Ofertorium. ubývá a uchází. Dáno jim za odpověď, až budou katoličtí, že toho užijou. Původům pak té suplikací, ač nevinným, od císařskýho rychtáře, kterémuž hejtman krajský tu suplikací jejich s jalovou přímluvou odevzdal, že žalovali, šatlavou zaplaceno. Téhož léta 10. Decembris tři praporce knechtův nej- vyššího Filipa Preinera545 skrze město Mladý Boleslav durchzugem táhlo. Zastavili se tu čtyry dni, nemálo na ně od sousedův neka- tolických vynaloženo, nebo je na větším díle k těm toliko ložíro- vali, kteříž k náboženství římskému přistoupiti nechtěli a tudy opět veliký počet jich získali, když je vojáky k tomu přivedli. Léta 1625. 17. Decembris obec v městě Boleslavi Mladé 244. pospolu na rathaus shromážděna a přečteno v ní psaní od místo- držících v království českém, kteréžto datum 4. Decembris, na poručení J. M. C. de dato 30. Octobris, s dostatečným napome- nutím, aby k náboženství katolickému přistupovali pod pokutami, jakéž na ně od císařského rychtáře nařízeny a ukládány budou, kdo by do hod následujících k zpovědi a ku posluhování nešel. A že soldaty, kteříž brzo do města se zase navrátiti mají (na- schvále pro ně, aby se jich 50 zpátkem pro nekatolické vrátilo, poslali), míti a vychovávati mají a musí, kdo nebude chtíti pře- stoupiti, třebas všech padesáte že mu jich budou kvartírovati a tak pořád od jednoho k druhému. Do kostela sousedi aby cho- dili pod pokutou dvouch rejchstalerů. Žádných věcí svých od města aby neodvožovali, nevyšikovávali, pod pobráním toho. Na- zejtří hned, 18. Decembris, soldatův padesát přitáhlo; tu s nimi divně handlovali, na sousedy nekatolické je navozovali, aby je bili, hubili a jak mohou, k náboženství nutili. Mnozí soldati v té příčině lítostivější byli než někteří sousedi, však když jim dosti jísti a píti dáno, i penězi pohroženo bylo. Potřebnější nemajíce jich čím traktírovati, museli k náboženství soldatskému přistupo- vati. Někteří pak utíkali a se na čas jinde skrývali. Téhož léta 25. Decembris, na den Božího narození, 245. císařský rychtář s kapuciánem dobrý tref složili, v kostele při ve- liké mši, když k ofertorium54 přišlo, kostel zavříti poručili a lidi všechny napořád i s kruchet k ofěře hnali; kteří toho prve po- vědomi nebyli, co se to děje nevěděli, že jim tu nějaké nebezpe- čenství nastává, se domnívali. Léta 1626. 3. Januarii s povolením císařskýho rychtáře 170
Soldati. O nábo- ženství. Ofertorium. ubývá a uchází. Dáno jim za odpověď, až budou katoličtí, že toho užijou. Původům pak té suplikací, ač nevinným, od císařskýho rychtáře, kterémuž hejtman krajský tu suplikací jejich s jalovou přímluvou odevzdal, že žalovali, šatlavou zaplaceno. Téhož léta 10. Decembris tři praporce knechtův nej- vyššího Filipa Preinera545 skrze město Mladý Boleslav durchzugem táhlo. Zastavili se tu čtyry dni, nemálo na ně od sousedův neka- tolických vynaloženo, nebo je na větším díle k těm toliko ložíro- vali, kteříž k náboženství římskému přistoupiti nechtěli a tudy opět veliký počet jich získali, když je vojáky k tomu přivedli. Léta 1625. 17. Decembris obec v městě Boleslavi Mladé 244. pospolu na rathaus shromážděna a přečteno v ní psaní od místo- držících v království českém, kteréžto datum 4. Decembris, na poručení J. M. C. de dato 30. Octobris, s dostatečným napome- nutím, aby k náboženství katolickému přistupovali pod pokutami, jakéž na ně od císařského rychtáře nařízeny a ukládány budou, kdo by do hod následujících k zpovědi a ku posluhování nešel. A že soldaty, kteříž brzo do města se zase navrátiti mají (na- schvále pro ně, aby se jich 50 zpátkem pro nekatolické vrátilo, poslali), míti a vychovávati mají a musí, kdo nebude chtíti pře- stoupiti, třebas všech padesáte že mu jich budou kvartírovati a tak pořád od jednoho k druhému. Do kostela sousedi aby cho- dili pod pokutou dvouch rejchstalerů. Žádných věcí svých od města aby neodvožovali, nevyšikovávali, pod pobráním toho. Na- zejtří hned, 18. Decembris, soldatův padesát přitáhlo; tu s nimi divně handlovali, na sousedy nekatolické je navozovali, aby je bili, hubili a jak mohou, k náboženství nutili. Mnozí soldati v té příčině lítostivější byli než někteří sousedi, však když jim dosti jísti a píti dáno, i penězi pohroženo bylo. Potřebnější nemajíce jich čím traktírovati, museli k náboženství soldatskému přistupo- vati. Někteří pak utíkali a se na čas jinde skrývali. Téhož léta 25. Decembris, na den Božího narození, 245. císařský rychtář s kapuciánem dobrý tref složili, v kostele při ve- liké mši, když k ofertorium54 přišlo, kostel zavříti poručili a lidi všechny napořád i s kruchet k ofěře hnali; kteří toho prve po- vědomi nebyli, co se to děje nevěděli, že jim tu nějaké nebezpe- čenství nastává, se domnívali. Léta 1626. 3. Januarii s povolením císařskýho rychtáře 170
Strana 171
246. mladoboleslavskýho sepsána suplikací a jemu podána od sousedův nekatolických, kterouž žádána předně lhůta k náboženství další pod jistou výminkou do svatého Ducha přicházející památky [31. května], kdo by se tomu mohl vynaučiti, kdo by pak nemohl neb nechtěl, aby byl z města vypovědín. 2. Do toho také času živnosti městské všelijaké zastavený, aby zase byly svobodně pro- puštěny. 3. Soldati zoumysla do města přivedení, aby zase byli vyzdviženi a jinam obráceni. Pátý den na to císařský rychtář dal odpověď: že toho ničehož nemůže učiniti a tak dlouhé lhůty a odkladův dávati, ani čtvrt hodiny, ovšem živnosti městské pro- pouštěti a soldaty vyzdvihovati, nýbrž že ještě musí těm nepodda- ným a neposlušným rebelantům, kteříž se nechtějí v náboženství s J. M. C.ou srovnati, přituženo býti. Potom přece dal příročí k náboženství přistoupení do času Obrácení svatého Pavla k víře křesťanské [25. ledna], aby se také tehdáž obraceli; však dokud se neobrátí, živností městských neprovozovali. Léta 1626. 4. Januarii, v neděli po Novém létě, páter kapucín Josef Polák v Mladém Boleslavi na kázání v kostele pravil: že biblia jsou zfalšována od rozličných sekt a jest-li jsou predi- kanti pravé slovo Boží kázali, aby ve zdraví z kostela nevyšel; kázali toliko, co někde čtli. On pak že káže pravé slovo Boží, kteréž od svatých apoštolův a církve doktorův přijal. Item, že spíše luciper než-li Luter k spasení přijde. A před tím nedávno druhý, Stanislav kapucín německy kázal, aby ho všickni čerti vzali, jest-li katolické náboženství není samospasitelné. Téhož léta 14. Januarii obec v Mladé Boleslavi svo- lána pod pokutou, kdo by do obce nešel, položení soldatův. K nábožen- Horlivé napomenutí k náboženství katolickému s velikými po- hrůžkami učiněno. Že se již čas Obrácení svatého Pavla blíží, ale srozumívá se, že mnozí netoliko nechtějí sami přistoupiti, ale i jiné rozpakují. Na dva mistry největší se pozor dává a o nich do Vídně již psáno jest, jaká na ně resolucí vyjde, tak s nimi zachá- zíno bude. Sirotky a děti své někteří zašikované aby domů navrá- tili a postavili, do školy je pod pokutami dávno osvědčenými po- sílali, k manželství odrostlých bez vůle císařského rychtáře neza- Sirotky stavěti. mlouvali. Masa v pátek, v sobotu, u vigelii47 a suché dny pod velikou pokutou aby nejídali. V biblí, v postilách a písních neka- tolických aby nečtli, nezpívali a neskučeli. Kteří pak k náboženství Kázání kapucínovo utěšené. ství nucení. O nábo- ženství. 171
246. mladoboleslavskýho sepsána suplikací a jemu podána od sousedův nekatolických, kterouž žádána předně lhůta k náboženství další pod jistou výminkou do svatého Ducha přicházející památky [31. května], kdo by se tomu mohl vynaučiti, kdo by pak nemohl neb nechtěl, aby byl z města vypovědín. 2. Do toho také času živnosti městské všelijaké zastavený, aby zase byly svobodně pro- puštěny. 3. Soldati zoumysla do města přivedení, aby zase byli vyzdviženi a jinam obráceni. Pátý den na to císařský rychtář dal odpověď: že toho ničehož nemůže učiniti a tak dlouhé lhůty a odkladův dávati, ani čtvrt hodiny, ovšem živnosti městské pro- pouštěti a soldaty vyzdvihovati, nýbrž že ještě musí těm nepodda- ným a neposlušným rebelantům, kteříž se nechtějí v náboženství s J. M. C.ou srovnati, přituženo býti. Potom přece dal příročí k náboženství přistoupení do času Obrácení svatého Pavla k víře křesťanské [25. ledna], aby se také tehdáž obraceli; však dokud se neobrátí, živností městských neprovozovali. Léta 1626. 4. Januarii, v neděli po Novém létě, páter kapucín Josef Polák v Mladém Boleslavi na kázání v kostele pravil: že biblia jsou zfalšována od rozličných sekt a jest-li jsou predi- kanti pravé slovo Boží kázali, aby ve zdraví z kostela nevyšel; kázali toliko, co někde čtli. On pak že káže pravé slovo Boží, kteréž od svatých apoštolův a církve doktorův přijal. Item, že spíše luciper než-li Luter k spasení přijde. A před tím nedávno druhý, Stanislav kapucín německy kázal, aby ho všickni čerti vzali, jest-li katolické náboženství není samospasitelné. Téhož léta 14. Januarii obec v Mladé Boleslavi svo- lána pod pokutou, kdo by do obce nešel, položení soldatův. K nábožen- Horlivé napomenutí k náboženství katolickému s velikými po- hrůžkami učiněno. Že se již čas Obrácení svatého Pavla blíží, ale srozumívá se, že mnozí netoliko nechtějí sami přistoupiti, ale i jiné rozpakují. Na dva mistry největší se pozor dává a o nich do Vídně již psáno jest, jaká na ně resolucí vyjde, tak s nimi zachá- zíno bude. Sirotky a děti své někteří zašikované aby domů navrá- tili a postavili, do školy je pod pokutami dávno osvědčenými po- sílali, k manželství odrostlých bez vůle císařského rychtáře neza- Sirotky stavěti. mlouvali. Masa v pátek, v sobotu, u vigelii47 a suché dny pod velikou pokutou aby nejídali. V biblí, v postilách a písních neka- tolických aby nečtli, nezpívali a neskučeli. Kteří pak k náboženství Kázání kapucínovo utěšené. ství nucení. O nábo- ženství. 171
Strana 172
katolickému chtějí přistoupiti, aby se na papír podpisovali. Mnozí 247. opět rozpáčeni a s pohrůžkou napomenuti, aby do času svatého Pavla obrácení k zpovědi šli. Císařský rychtář nazejtří 15. Januarii tak se nad tím rozveselil a dobře podroušil, na koni po rynku jezdě k Žateckým přijel, kůň s ním do těsné uličky nízké z síně na dvůr vběhnouti chtěl, tak ho potřel, že div hlavy tu nezane- chal. Z toho pokání činil. Téhož léta 16. Februarii v městě Mladé Boleslavi obec opět na rathaus svolána; toho roku již po sedmé tak pilně o katolické náboženství pracovali a kteří sousedi pominule v obci nebyli, po reichstaleru pokuty dáti museli. Opět všelijací obcho- dové a živnosti městské přísně zapovídáni nekatolickým, dokud k náboženství nepřestoupí. A pohrůžky přísné přičiněny, že nad svým narozením, kteří toho neučiní, naříkati budou. A že jest to snadné se naučiti, ne za padesát let, jakž onehda tu někdo pověděl, jednom věřiti. Na dva mistry348 obzvláštně z Vídně de- kret přinešen a tu v přítomnosti kapucínův, že jiné rozpakují a jiní na ně ohled mají, divně tejráni, tribulováni a velkými po- hrůžkami strašeni. Téhož léta 20. Februarii, v pátek opět obec na rathaus svolána. Povoláváni po osobách, kteří nechtěli katolického ná- boženství přijíti, do míst radních, nejprve dva mistři, každý ob- zvláštně, aby se categorice resolvírovali549, chtějí-li přestoupiti. Když odporovali, zanecháni na rathause v arestu m. Jiří Bydžov- ský a m. Jindřich Daniel z Semanína, třetí Adam Svo- boda kosař, čtvrtý Kryštof Smidarský, pátý Bartoloměj truhlář, 6. Jan Bukač, 7. Daniel Miconius, písař radní, ale ten nazejtří přísnými pohrůžkami zejskán ujal odklad k vyu]čování s spolu- radními. Téhož léta 1626. 21. Februarii, v sobotu nazejtří, opět Examina pro se do rady sešli na rathaus spoluradní, primas, císařský rychtář náboženství, i kapucín páter Josef. A tu po osobách arestírovaní do rady po- voláváni, dostatečně napomínáni, aby sobě z písaře městského příklad brali a své škody litovali. Nemohše nic zejskat s hněvem odešli. 23. Februarii, v pondělí následující masopustní ares- Druhý, tírovaným smutný masopust byl; opět examen od primasa a pá- tera kapucína vystáli, zvláště mistři, jeden napomínáním, druhý Nucení k ná- boženství opravdové. Arest pro náboženství. 248. 172
katolickému chtějí přistoupiti, aby se na papír podpisovali. Mnozí 247. opět rozpáčeni a s pohrůžkou napomenuti, aby do času svatého Pavla obrácení k zpovědi šli. Císařský rychtář nazejtří 15. Januarii tak se nad tím rozveselil a dobře podroušil, na koni po rynku jezdě k Žateckým přijel, kůň s ním do těsné uličky nízké z síně na dvůr vběhnouti chtěl, tak ho potřel, že div hlavy tu nezane- chal. Z toho pokání činil. Téhož léta 16. Februarii v městě Mladé Boleslavi obec opět na rathaus svolána; toho roku již po sedmé tak pilně o katolické náboženství pracovali a kteří sousedi pominule v obci nebyli, po reichstaleru pokuty dáti museli. Opět všelijací obcho- dové a živnosti městské přísně zapovídáni nekatolickým, dokud k náboženství nepřestoupí. A pohrůžky přísné přičiněny, že nad svým narozením, kteří toho neučiní, naříkati budou. A že jest to snadné se naučiti, ne za padesát let, jakž onehda tu někdo pověděl, jednom věřiti. Na dva mistry348 obzvláštně z Vídně de- kret přinešen a tu v přítomnosti kapucínův, že jiné rozpakují a jiní na ně ohled mají, divně tejráni, tribulováni a velkými po- hrůžkami strašeni. Téhož léta 20. Februarii, v pátek opět obec na rathaus svolána. Povoláváni po osobách, kteří nechtěli katolického ná- boženství přijíti, do míst radních, nejprve dva mistři, každý ob- zvláštně, aby se categorice resolvírovali549, chtějí-li přestoupiti. Když odporovali, zanecháni na rathause v arestu m. Jiří Bydžov- ský a m. Jindřich Daniel z Semanína, třetí Adam Svo- boda kosař, čtvrtý Kryštof Smidarský, pátý Bartoloměj truhlář, 6. Jan Bukač, 7. Daniel Miconius, písař radní, ale ten nazejtří přísnými pohrůžkami zejskán ujal odklad k vyu]čování s spolu- radními. Téhož léta 1626. 21. Februarii, v sobotu nazejtří, opět Examina pro se do rady sešli na rathaus spoluradní, primas, císařský rychtář náboženství, i kapucín páter Josef. A tu po osobách arestírovaní do rady po- voláváni, dostatečně napomínáni, aby sobě z písaře městského příklad brali a své škody litovali. Nemohše nic zejskat s hněvem odešli. 23. Februarii, v pondělí následující masopustní ares- Druhý, tírovaným smutný masopust byl; opět examen od primasa a pá- tera kapucína vystáli, zvláště mistři, jeden napomínáním, druhý Nucení k ná- boženství opravdové. Arest pro náboženství. 248. 172
Strana 173
249. pohrůžkami. Když nemohli na nich ani na jiných nic zejskati, odmísili od nich dva, Bartoloměje truhláře a Jana Bukače, kázali je do vězeni šatlavního dovésti a čtyr na rathause nechali. Páter kapucín každý den k nim do arestu přicházel a obcházel hledaje, koho by zejskal550. 25. Februarii, v středu popelní, arestírovaní opět do rady na rathause povoláváni a examinováni, proč nechtějí pá- tera kapucína poslechnouti, že musí na ně z Prahy vostřejší kněz na jejich náklad povolán býti. Tu opět dva, Adama Svobodu a Kryštofa Smidarského, odmísili a do vězení šatlavního dolejšího převésti dali. Dvouch mistrův přece ušetřili a na rathause zane- chali, Jindřicha z Semanína nahoru při hodinách do té světničky samotného a druhého, Jiříka Bydžovského, starého primasa, v o- becní světnici551 vedle mashausu na místě předešlém také samo- tného. Nedali k nim známých pouštěti kromě manželek, při jídle museli nouzi trpět, pomalu jídati552, na slámě lehati, v samotnosti zůstávati, příbytkův svých zatím vojákům k kvartírům nechati, jim úpravnou stravu dávati, kontribucí uložené přece odvozovati a živnosti městské zastavené míti. 27. Februarii, v pátek první postní, obec mladoboleslav- Čtvrtý examen. ská opět na rathaus svolána a ku poslušenství J. M. C., aby se s ním v náboženství srovnala, vedena. Arestírovaných ani do obce nepovolali, nežli privatim po osobách rozdílně do rady povolávali, pohrůžkami divnými a vymyšlenými strašili. Hůl ňákou k exilium zhotovenou, dvouloketní zdélí, čtverhrannou, dvou prstů zšíří, ukazovali a ní hrozili, jednak na šance na Vyšehrad, nebo na Ráb pevnost do Uher, nebo na galeje posláním, jednak ad perpetuos carceres5 do vězení na zámek Veliš, jednak z města vyvedením, metlami vymrskáním, oběšením, zvláště starýmu mistru554 největší pohrůžky činili. (Examen non theologicum)555. 28. Februarii, nazejtří v sobotu první postní, Adam Adam Svoboda Svoboda z šatlavního vězení na připsání obzvláštní pana Pavla svoboden. Michny propuštěn s domluvou, že neměli tak poctivých sousedův potupným šatlavním vězením k náboženství nutiti. Na místo jeho zase jiní dva sousedi, Petr Stehlík a Adam trubač, do téhož vězení šatlavního primasovým původem dáni. Téhož léta 4. Martii, v středu po neděli Invocavit556, 250. obec opět pospolu svolána, letos po desátý, tak pilně s náboženstvím Třetí. 173
249. pohrůžkami. Když nemohli na nich ani na jiných nic zejskati, odmísili od nich dva, Bartoloměje truhláře a Jana Bukače, kázali je do vězeni šatlavního dovésti a čtyr na rathause nechali. Páter kapucín každý den k nim do arestu přicházel a obcházel hledaje, koho by zejskal550. 25. Februarii, v středu popelní, arestírovaní opět do rady na rathause povoláváni a examinováni, proč nechtějí pá- tera kapucína poslechnouti, že musí na ně z Prahy vostřejší kněz na jejich náklad povolán býti. Tu opět dva, Adama Svobodu a Kryštofa Smidarského, odmísili a do vězení šatlavního dolejšího převésti dali. Dvouch mistrův přece ušetřili a na rathause zane- chali, Jindřicha z Semanína nahoru při hodinách do té světničky samotného a druhého, Jiříka Bydžovského, starého primasa, v o- becní světnici551 vedle mashausu na místě předešlém také samo- tného. Nedali k nim známých pouštěti kromě manželek, při jídle museli nouzi trpět, pomalu jídati552, na slámě lehati, v samotnosti zůstávati, příbytkův svých zatím vojákům k kvartírům nechati, jim úpravnou stravu dávati, kontribucí uložené přece odvozovati a živnosti městské zastavené míti. 27. Februarii, v pátek první postní, obec mladoboleslav- Čtvrtý examen. ská opět na rathaus svolána a ku poslušenství J. M. C., aby se s ním v náboženství srovnala, vedena. Arestírovaných ani do obce nepovolali, nežli privatim po osobách rozdílně do rady povolávali, pohrůžkami divnými a vymyšlenými strašili. Hůl ňákou k exilium zhotovenou, dvouloketní zdélí, čtverhrannou, dvou prstů zšíří, ukazovali a ní hrozili, jednak na šance na Vyšehrad, nebo na Ráb pevnost do Uher, nebo na galeje posláním, jednak ad perpetuos carceres5 do vězení na zámek Veliš, jednak z města vyvedením, metlami vymrskáním, oběšením, zvláště starýmu mistru554 největší pohrůžky činili. (Examen non theologicum)555. 28. Februarii, nazejtří v sobotu první postní, Adam Adam Svoboda Svoboda z šatlavního vězení na připsání obzvláštní pana Pavla svoboden. Michny propuštěn s domluvou, že neměli tak poctivých sousedův potupným šatlavním vězením k náboženství nutiti. Na místo jeho zase jiní dva sousedi, Petr Stehlík a Adam trubač, do téhož vězení šatlavního primasovým původem dáni. Téhož léta 4. Martii, v středu po neděli Invocavit556, 250. obec opět pospolu svolána, letos po desátý, tak pilně s náboženstvím Třetí. 173
Strana 174
pracovali a je ne v kostele, než na rathause a v arestích vyučovali. Rozličné přístrachy pouštěli zvláště na arestírované, skrze rozličná postranní vzkazování a napomínání. A aby jiné zejskati mohli, jednoho z arestírovaných, Petra Stehlíka, z šatlavy na rathaus přivésti dali a tu jemu přísně, když ho zejskati nemohli, v plné obci skrze primasa domlouvali a odtud hned z radní světnice čtyrem rychtářům a dvoum biřicům z rathausu dolů přes staro- městský rynk branou pražskou až za předměstí vyprovoditi jeho poručili, davše mu do rukou hůl tu jednu s latinským nápisem, (kterýž latině nerozuměl) na jedné straně napsáno bylo: Ferdus Se dus quem haeretici propter religionem ex regno tanquam sub- diti dominum baculo etc., na druhé: expellit te Stehlík haereticum propter rebelionem ex patria tanquam[!] dominus sclavum baculo, na třetí: an nescis longas regibus esse manus, na čtvrté: vade et disce subesse Deo et Caesari557. K jiným do arestu některé spo- luradní posílali, aby se cizím neštěstím a tímto příkladem káli. Někteří arestírovaní se prohlašovali s vejminkou do svatého Ducha, budou-li se moci tomu náboženství, však na svobodě a ne v arestu, naučiti. Téhož léta 1626. 7. Martii, v sobotu post Invocavit558, Kryštof Kryštof Smidarský, mydlář, soused mladoboleslavský, pokojný Smidarský člověk, v arestu v dolejším vězení šatlavním pro náboženství zů- umřel stávaje umřel. Když stonal, nechtěli ho z vězení na žádné rukojmě v arestu. pustiti, ani když k smrti pracoval, na slzavou prosbu manželky jeho. V pondělí následující pohřben počestně s velikou žalostí manželky a přátel svých na pohřební zahradě u svatého Havla. Téhož léta 9. Martii, v pondělí post Reminiscere559, Examen císařský rychtář poslal do arestu k m. Jiřímu Bydžovskému Jana pátý. Palingenia, rychtáře předního městského, chce-li vedle prohlášení svého páterovi Josefovi kapucínovi učiněného katolickým býti. Dal krátkou na spisu poznamenanou odpověď: pokudž předně arestu prázen bude, aby mohl své počty kontribuční, zádušní a sirotčí spraviti; 2. pokudž všech obtížností soldatských zproštěn bude; 3. živnost městská až mu zas propuštěna bude; 4. nejvíce, pokudž by mu to Pán Bůh ráčil dáti poznati, do svatého Ducha že jest se kapucínovi zamluvil a prohlásil, ale poněvadž se jemu těchto kondicí° neplní, že on také zámluvou svou povinnen není, než při nejprvnějším ohlášení svým se zůstavuje. Petr Stehlík vypovědín s holí z města. Baculus exilii — hůl vyhnání. 251. 174
pracovali a je ne v kostele, než na rathause a v arestích vyučovali. Rozličné přístrachy pouštěli zvláště na arestírované, skrze rozličná postranní vzkazování a napomínání. A aby jiné zejskati mohli, jednoho z arestírovaných, Petra Stehlíka, z šatlavy na rathaus přivésti dali a tu jemu přísně, když ho zejskati nemohli, v plné obci skrze primasa domlouvali a odtud hned z radní světnice čtyrem rychtářům a dvoum biřicům z rathausu dolů přes staro- městský rynk branou pražskou až za předměstí vyprovoditi jeho poručili, davše mu do rukou hůl tu jednu s latinským nápisem, (kterýž latině nerozuměl) na jedné straně napsáno bylo: Ferdus Se dus quem haeretici propter religionem ex regno tanquam sub- diti dominum baculo etc., na druhé: expellit te Stehlík haereticum propter rebelionem ex patria tanquam[!] dominus sclavum baculo, na třetí: an nescis longas regibus esse manus, na čtvrté: vade et disce subesse Deo et Caesari557. K jiným do arestu některé spo- luradní posílali, aby se cizím neštěstím a tímto příkladem káli. Někteří arestírovaní se prohlašovali s vejminkou do svatého Ducha, budou-li se moci tomu náboženství, však na svobodě a ne v arestu, naučiti. Téhož léta 1626. 7. Martii, v sobotu post Invocavit558, Kryštof Kryštof Smidarský, mydlář, soused mladoboleslavský, pokojný Smidarský člověk, v arestu v dolejším vězení šatlavním pro náboženství zů- umřel stávaje umřel. Když stonal, nechtěli ho z vězení na žádné rukojmě v arestu. pustiti, ani když k smrti pracoval, na slzavou prosbu manželky jeho. V pondělí následující pohřben počestně s velikou žalostí manželky a přátel svých na pohřební zahradě u svatého Havla. Téhož léta 9. Martii, v pondělí post Reminiscere559, Examen císařský rychtář poslal do arestu k m. Jiřímu Bydžovskému Jana pátý. Palingenia, rychtáře předního městského, chce-li vedle prohlášení svého páterovi Josefovi kapucínovi učiněného katolickým býti. Dal krátkou na spisu poznamenanou odpověď: pokudž předně arestu prázen bude, aby mohl své počty kontribuční, zádušní a sirotčí spraviti; 2. pokudž všech obtížností soldatských zproštěn bude; 3. živnost městská až mu zas propuštěna bude; 4. nejvíce, pokudž by mu to Pán Bůh ráčil dáti poznati, do svatého Ducha že jest se kapucínovi zamluvil a prohlásil, ale poněvadž se jemu těchto kondicí° neplní, že on také zámluvou svou povinnen není, než při nejprvnějším ohlášení svým se zůstavuje. Petr Stehlík vypovědín s holí z města. Baculus exilii — hůl vyhnání. 251. 174
Strana 175
252. 10. Martii, v outerý nazejtří, v den trhový u ve- likém oboru lidu před polednem opět dva sousedé arestírovaní z šatlavního vězení, Jan Bukač a Adam trubač, skrze rathaus přes rynk staroměstský i novoměstký, an na to plno lidu hledí, od rychtářův s biřici s holemi podobnými jako Petr Stehlík za šraňk kosmonoský za město vyvedeni, potřební oba, lidé s pláčem jich litovali, peníze na cestu jim dávali. Na těch holech napsáno Hůl vypovědění. bylo. Jednomu: na jedné straně: „Adam trubač proto se vypo- vídá, že prý žádný tak mocný není, aby ho k náboženství kato- lickému měl přivésti a že čertu nechce své duše dáti.“ Na druhé straně: „jdi a uč se poddánu býti Bohu a králi tvému.“ Na třetí: „vy jste chtěli krále vašeho, i hle, král váš vyhání vás holí.“ Dru- hému napsati dali toto: Na jedný straně: „Jan Bukač proto se vypovídá, že jest řekl, že ti, kteří k náboženství přistoupili, šelmy, zrádci, zatracenci a Bohu zpronevěřilí jsou.“ Na druhé: „Jdi a uč se poddánu býti Bohu i králi tvému.“ Na třetí: „vy jste chtěli krále vašeho, i hle, král váš vyhání vás holí.“ Takovou tragedií na těchto dvouch, kteříž ani téměř s manželkami a několika dít- kami svými dobře se rozžehnati nemohli, vykonanou, nemalého strachu jiným arestírovaným přidali a již opět jinou hůl jednomu z mistrův, kterouž jiným k ostrachu a na velikou potupu ukazovali, přihotovenou měli s tímto nápisem: 1. Melius est parere regi quam pravorum sequi consilia. 2. Ecce praemium perturbatorum rei publicae. 3. An nescis longas regibus esse manus? 4. Vade magister et disce subesse Deo et regi 61. I jinými mnohými pohrůžkami postranními, až i katy strašili, že již dole v rathause a šatlavě před rukama jsou562, hrozili. Ale nic sobě toho od J. M. C. ani od žádného poručeno neměli, svou moc provodili a lidi dobré, poctivé, zoumyslna trmáceli a trápili. Téhož léta 1626. 13. Martii, v pátek následující, do plné rady na rathause opět mistři rozdílně povoláni, rozličnými pohrůžkami strašeni, že někteří radní osoby nad tím slzavě pla- kali i velikými od nich prosbami, aby nad sebou lítost měli, jich žádali. Ten den po nešpořích purgmistr Hubáček, stará liška, pro očistu sebe vlčí roucho liščím přiodil, do arestu mezi ty mistry na rathaus podnapilý přišel, oulisnou řečí mnohou je namlouval, Jan Bukač, Adam trubač, vyveden z města s holemi. Pedum exilii. Examen šestý. 253. 175
252. 10. Martii, v outerý nazejtří, v den trhový u ve- likém oboru lidu před polednem opět dva sousedé arestírovaní z šatlavního vězení, Jan Bukač a Adam trubač, skrze rathaus přes rynk staroměstský i novoměstký, an na to plno lidu hledí, od rychtářův s biřici s holemi podobnými jako Petr Stehlík za šraňk kosmonoský za město vyvedeni, potřební oba, lidé s pláčem jich litovali, peníze na cestu jim dávali. Na těch holech napsáno Hůl vypovědění. bylo. Jednomu: na jedné straně: „Adam trubač proto se vypo- vídá, že prý žádný tak mocný není, aby ho k náboženství kato- lickému měl přivésti a že čertu nechce své duše dáti.“ Na druhé straně: „jdi a uč se poddánu býti Bohu a králi tvému.“ Na třetí: „vy jste chtěli krále vašeho, i hle, král váš vyhání vás holí.“ Dru- hému napsati dali toto: Na jedný straně: „Jan Bukač proto se vypovídá, že jest řekl, že ti, kteří k náboženství přistoupili, šelmy, zrádci, zatracenci a Bohu zpronevěřilí jsou.“ Na druhé: „Jdi a uč se poddánu býti Bohu i králi tvému.“ Na třetí: „vy jste chtěli krále vašeho, i hle, král váš vyhání vás holí.“ Takovou tragedií na těchto dvouch, kteříž ani téměř s manželkami a několika dít- kami svými dobře se rozžehnati nemohli, vykonanou, nemalého strachu jiným arestírovaným přidali a již opět jinou hůl jednomu z mistrův, kterouž jiným k ostrachu a na velikou potupu ukazovali, přihotovenou měli s tímto nápisem: 1. Melius est parere regi quam pravorum sequi consilia. 2. Ecce praemium perturbatorum rei publicae. 3. An nescis longas regibus esse manus? 4. Vade magister et disce subesse Deo et regi 61. I jinými mnohými pohrůžkami postranními, až i katy strašili, že již dole v rathause a šatlavě před rukama jsou562, hrozili. Ale nic sobě toho od J. M. C. ani od žádného poručeno neměli, svou moc provodili a lidi dobré, poctivé, zoumyslna trmáceli a trápili. Téhož léta 1626. 13. Martii, v pátek následující, do plné rady na rathause opět mistři rozdílně povoláni, rozličnými pohrůžkami strašeni, že někteří radní osoby nad tím slzavě pla- kali i velikými od nich prosbami, aby nad sebou lítost měli, jich žádali. Ten den po nešpořích purgmistr Hubáček, stará liška, pro očistu sebe vlčí roucho liščím přiodil, do arestu mezi ty mistry na rathaus podnapilý přišel, oulisnou řečí mnohou je namlouval, Jan Bukač, Adam trubač, vyveden z města s holemi. Pedum exilii. Examen šestý. 253. 175
Strana 176
3217456 šlechetného muže“3 otcem vlasti nazývaje a k kmotrovství dítěti Hubáček svému, kteréhož brzo očekával, zamlouvaje; ale i z toho se vyspal. 361254 Téhož léta 15. Martii, v neděli třetí postní, kteří Jakube. ještě z sousedův k katolictví nepřistoupili, na rathaus a odtud na Karmel neb dům bratrský, kdež sobě císařský rychtář svůj lust564 i šenk vína zarazil565 a s paní Madonou rozkoš plodil, zavoláni byli. Ale že se jich pro den sváteční nedělní málo sešlo, do zej- Tři slunce třka jim odložil. Ten den ráno při východu slunce tři slunce se se ukázaly patrně okázaly. 16. Martii, nazejtří ráno v pondělí, málo se těch Examen sousedův podle odkladu na dům karmelský sešlo, že věděli, oč má na Karmeli. býti činiti, mnozí se rozschovávali nebo od města poodešli. Kteří se najíti dali, od kapucína k náboženství napomínáni byli a když se zdráhali a na svém stáli, kázal jim ke všem čertům jíti. Téhož léta 3. Aprilis, v pátek před květnou ne- Propuštění dělí, ten den páteční i hodinu, kterou se dva mistři do arestu z arestu dostali, v plných šesti nedělích zase z vězení propuštěni, však mistrův. pode ctí, věrou a ztracení statkův, za čež i manželky jejich v plné radě rukou dáním připověděti musely, aby se oba, kdy a kdekoli jim ukázáno a poručeno bude, postavili, conventicula“66, rad a schůzek postranních nemívali, spisův žádných jiným nespisovali, neradili, nerozpakovali a od města bez opovědění nikam nechodili. Rozumělo se tomu, že sou ti trapiči, rychtář císařský, primas a kapucín, neměli sobě tak dalece poručeno, aby nebohé lidi prve zbědované sužovali a tím způsobem k náboženství vedli, ale oni to učinili z nepřízně, aby je odtud vytiskli a svou vůli nad jinými podle libosti své provozovali. Léta 1626. 7. Aprilis obec pospolu na rathaus svolána, přečten patent od knížete z Lichtenštejna, místodržícího: kteříkoli od města odešli, aby se zase domů navrátili a pod pobráním statku katoličtí byli. Příčina se dala i těm, kteří pominule ne- dávno s holemi z města vyvedeni a vypověděni byli, aby se zase nepřátelův jejich k zahanbení navrátili. 10. Aprilis, u Veliký pátek večer, císařský rychtář s kapucíny komedii strojil v Boleslavi prve nevídanou a nebýva- lou, z domu karmelského do kostela velkého městského k Božímu hrobu sedum se jich mrskalo, za nimi šli dvě Marie, Pilát, Kristus a dva lotři obnažení po pás vedeni, z kostela zas na Karmel. Vypovědění domů navráceni. Velký pátek mrskání. 254. 176
3217456 šlechetného muže“3 otcem vlasti nazývaje a k kmotrovství dítěti Hubáček svému, kteréhož brzo očekával, zamlouvaje; ale i z toho se vyspal. 361254 Téhož léta 15. Martii, v neděli třetí postní, kteří Jakube. ještě z sousedův k katolictví nepřistoupili, na rathaus a odtud na Karmel neb dům bratrský, kdež sobě císařský rychtář svůj lust564 i šenk vína zarazil565 a s paní Madonou rozkoš plodil, zavoláni byli. Ale že se jich pro den sváteční nedělní málo sešlo, do zej- Tři slunce třka jim odložil. Ten den ráno při východu slunce tři slunce se se ukázaly patrně okázaly. 16. Martii, nazejtří ráno v pondělí, málo se těch Examen sousedův podle odkladu na dům karmelský sešlo, že věděli, oč má na Karmeli. býti činiti, mnozí se rozschovávali nebo od města poodešli. Kteří se najíti dali, od kapucína k náboženství napomínáni byli a když se zdráhali a na svém stáli, kázal jim ke všem čertům jíti. Téhož léta 3. Aprilis, v pátek před květnou ne- Propuštění dělí, ten den páteční i hodinu, kterou se dva mistři do arestu z arestu dostali, v plných šesti nedělích zase z vězení propuštěni, však mistrův. pode ctí, věrou a ztracení statkův, za čež i manželky jejich v plné radě rukou dáním připověděti musely, aby se oba, kdy a kdekoli jim ukázáno a poručeno bude, postavili, conventicula“66, rad a schůzek postranních nemívali, spisův žádných jiným nespisovali, neradili, nerozpakovali a od města bez opovědění nikam nechodili. Rozumělo se tomu, že sou ti trapiči, rychtář císařský, primas a kapucín, neměli sobě tak dalece poručeno, aby nebohé lidi prve zbědované sužovali a tím způsobem k náboženství vedli, ale oni to učinili z nepřízně, aby je odtud vytiskli a svou vůli nad jinými podle libosti své provozovali. Léta 1626. 7. Aprilis obec pospolu na rathaus svolána, přečten patent od knížete z Lichtenštejna, místodržícího: kteříkoli od města odešli, aby se zase domů navrátili a pod pobráním statku katoličtí byli. Příčina se dala i těm, kteří pominule ne- dávno s holemi z města vyvedeni a vypověděni byli, aby se zase nepřátelův jejich k zahanbení navrátili. 10. Aprilis, u Veliký pátek večer, císařský rychtář s kapucíny komedii strojil v Boleslavi prve nevídanou a nebýva- lou, z domu karmelského do kostela velkého městského k Božímu hrobu sedum se jich mrskalo, za nimi šli dvě Marie, Pilát, Kristus a dva lotři obnažení po pás vedeni, z kostela zas na Karmel. Vypovědění domů navráceni. Velký pátek mrskání. 254. 176
Strana 177
255. 27. Aprilis, v pondělí neděle Misericordias567, 27. Apri- Primas nový 27. lis, obnoven ouřad konšelský a starších obecních v městě Bole- slava Mladého od hofrychtýře p. Jana Kašpara Prekle z Pruk- sdorfu. Primas nový volen Jiřík Hájek, Symeon Trunsa, Jan Vorlíček, Jakub Hubáček, Václav Turek, Jan Cornelius, Jan Ho- loubek, Martin Biskup, Jiřík Vorel, Samuel Fayl, Jan Palingenius, Jakub Kapoun. 3. Maii, v neděli Jubilates, v městě Boleslava Mla- dého páter Josef Kapucín vyhlašoval milostivé léto na kazatelnici, že má základ v Písmě svatém Starého zákona v 3. knize Mojží- šově, 25. kapitole a latině slove annus jubileus, od židovského slova jobel, totiž odpuštění pokut časných, cizí prací dobyté a způsobené, čehož udílel a zasloužil jiným Job svatý a David i jiní za Starého zákona, za Nového blahoslavená Panna Maria a Jan Křtitel, v životě matek svých posvěcení, oba bez hříchu netoliko všedního, ovšem smrtelného, kteříž svými skutky svatými boží milosti jiným udíleli a zasloužili. Potvrzuje toho artikul víry com- munio sanctorum, svatých obcování, jedni za druhé dostičinění. Příklad v politických věcech: bohatší za chudší kontribucí dávati; komory království českého od krále nařízen nejvyšší president, tak od Krista Pána náměstek papež a ten maje klíče, ne každé- mu otevře, než kdo toho hoden a komu a kdy chce, otvírá dvé- ře těmi dvěma klíči dva zámky, totiž odpouští hříchy a pokuty časné skrze svatou zpověď a rozhřešení. Po kázání vyhlašoval milostivé léto, kteréž svatý otec Urban Osmý, papež římský, Čechům z pokladu církve propůjčil za čtyry měsíce; v tom času každý má se nábožně zpovídati, svátosti oltářní požívati a za patnácte dní pořád čtyry kostely zdejší navštěvovati, tam ná- božně křikrát otčenáš, pětkrát zdráva Maria a jednou věřím v Boha zříkati, za svatý pokoj a svornost mezi vrchnostmi i za vykoře- nění kacířstva Boha prositi. Potom Te Deum laudamus zpíváno a před kostelem i s věže rathausské na čtyry strany z ručnic a mušketův stříleno. Téhož léta 15. Maii publikován byl patent knížete Vypově- děných Karla z Lichtenštejna místodržícího, kteréhož datum 30. Aprilis: nefedrovati. 256. Aby se ti, kteříž jsou od svých statkův odešli aneb vypověděni sou, od žádného nepřechovali, nefedrovali, pod pokutou sto kop gr. čes., ale kdo je vyjeví, že díl té pokuty za to míti má. Milostivé léto Čechům propůjčeno. 177
255. 27. Aprilis, v pondělí neděle Misericordias567, 27. Apri- Primas nový 27. lis, obnoven ouřad konšelský a starších obecních v městě Bole- slava Mladého od hofrychtýře p. Jana Kašpara Prekle z Pruk- sdorfu. Primas nový volen Jiřík Hájek, Symeon Trunsa, Jan Vorlíček, Jakub Hubáček, Václav Turek, Jan Cornelius, Jan Ho- loubek, Martin Biskup, Jiřík Vorel, Samuel Fayl, Jan Palingenius, Jakub Kapoun. 3. Maii, v neděli Jubilates, v městě Boleslava Mla- dého páter Josef Kapucín vyhlašoval milostivé léto na kazatelnici, že má základ v Písmě svatém Starého zákona v 3. knize Mojží- šově, 25. kapitole a latině slove annus jubileus, od židovského slova jobel, totiž odpuštění pokut časných, cizí prací dobyté a způsobené, čehož udílel a zasloužil jiným Job svatý a David i jiní za Starého zákona, za Nového blahoslavená Panna Maria a Jan Křtitel, v životě matek svých posvěcení, oba bez hříchu netoliko všedního, ovšem smrtelného, kteříž svými skutky svatými boží milosti jiným udíleli a zasloužili. Potvrzuje toho artikul víry com- munio sanctorum, svatých obcování, jedni za druhé dostičinění. Příklad v politických věcech: bohatší za chudší kontribucí dávati; komory království českého od krále nařízen nejvyšší president, tak od Krista Pána náměstek papež a ten maje klíče, ne každé- mu otevře, než kdo toho hoden a komu a kdy chce, otvírá dvé- ře těmi dvěma klíči dva zámky, totiž odpouští hříchy a pokuty časné skrze svatou zpověď a rozhřešení. Po kázání vyhlašoval milostivé léto, kteréž svatý otec Urban Osmý, papež římský, Čechům z pokladu církve propůjčil za čtyry měsíce; v tom času každý má se nábožně zpovídati, svátosti oltářní požívati a za patnácte dní pořád čtyry kostely zdejší navštěvovati, tam ná- božně křikrát otčenáš, pětkrát zdráva Maria a jednou věřím v Boha zříkati, za svatý pokoj a svornost mezi vrchnostmi i za vykoře- nění kacířstva Boha prositi. Potom Te Deum laudamus zpíváno a před kostelem i s věže rathausské na čtyry strany z ručnic a mušketův stříleno. Téhož léta 15. Maii publikován byl patent knížete Vypově- děných Karla z Lichtenštejna místodržícího, kteréhož datum 30. Aprilis: nefedrovati. 256. Aby se ti, kteříž jsou od svých statkův odešli aneb vypověděni sou, od žádného nepřechovali, nefedrovali, pod pokutou sto kop gr. čes., ale kdo je vyjeví, že díl té pokuty za to míti má. Milostivé léto Čechům propůjčeno. 177
Strana 178
Léta 1626. 21. Maii v městě Novém Bydžově na rynku Voda v krev v kalu neb trativodě ukázala a prejštila se krev po dva dni v městě k velkému podivu lidem na to patřícím; mnozí tu krev brali a Bydžově. prubovali i vskutku shledali. Toto času nebozí Bydžovští veliké ukrutnosti od soldatův i pro náboženství pocítili a krvavou lázeň zatopenou měli. Téhož léta 25. Maii v městě Mladém Boleslavi císařský rychtář clo obecní v rathause, branách i na cestách židu Šimo- novi Markovu na velikou škodu obce a ublížení chudých po- cestných lidí pronajal; tak dobře důchody císařské spravoval; ale to dlouho netrvalo, s zahanbením to musel změniti. Nájemníkům též a pokojníkům, kteříž katolického náboženství přijíti nechtěli, pokoje a komory zapečetiti a všelijaké handle, dokudž by k ná- boženství nepřistoupili, zastaviti a zapověděti poručil. 30. Maii, v sobotu před svatým Duchem, nějaký ko- misař Jan Adolf Girnperger přijev do města Boleslava Mladého dal svolati obec na rathaus i nájemníky a podruhy, v přítom- nosti hejtmana vojenského a kapucína, též císařskýho rychtáře a a úřadu konšelského dal čísti německý patent císařský, též knížete z Lichtenštejna instrukcí vojenskou, přísně s velikými po- hrůžkami napomínal, aby se katolickýmu náboženství učili a do kostela pod pokutou 15 krej. pokaždý chodili; vyzejskali jich ve- liký počet, kromě 26 osob, kteříž katolicko-římští býti nechtěli. Těch 26 osob zejména poznamenali a do Prahy knížeti z Lich- tenštejna odeslali s pohrůžkou, kdo nechce císaře poslouchati a římského náboženství býti, aby se z města vyprodal a preč stě- hoval. Na ráno v tu slavnost seslání Ducha svatého bran měst- ských dopoledne zavřených nechali, veliký strach novým kvar- tírováním způsobili; zarmoucené Boží hody sousedé nekatoličtí měli. Téhož léta 31. Maii, na den svatého Ducha, Josef kapucín mladoboleslavský na kázání tato slova mluvil: Jestliže víra katolická není pravá a dobrá, aby ho hned všickni čerti vzali, aby za svou práci na věky v pekle hořel; otevřete okna. Hle ne- přišel žádný čert! (Starýho doma nebylo, mladý by nic nesvedl.) Nechť to některý predikant z luteránů, kalvínů neb pikhartů učiní a tak se zaklíná! Tím pravé víry dovozoval. 11. Junii, na den Božího těla, procesí slavná byla. Okolo Clo v Boleslavi židu pronajato. Nucení k ná- boženství. Potvrzování pravého náboženství. 257. 178
Léta 1626. 21. Maii v městě Novém Bydžově na rynku Voda v krev v kalu neb trativodě ukázala a prejštila se krev po dva dni v městě k velkému podivu lidem na to patřícím; mnozí tu krev brali a Bydžově. prubovali i vskutku shledali. Toto času nebozí Bydžovští veliké ukrutnosti od soldatův i pro náboženství pocítili a krvavou lázeň zatopenou měli. Téhož léta 25. Maii v městě Mladém Boleslavi císařský rychtář clo obecní v rathause, branách i na cestách židu Šimo- novi Markovu na velikou škodu obce a ublížení chudých po- cestných lidí pronajal; tak dobře důchody císařské spravoval; ale to dlouho netrvalo, s zahanbením to musel změniti. Nájemníkům též a pokojníkům, kteříž katolického náboženství přijíti nechtěli, pokoje a komory zapečetiti a všelijaké handle, dokudž by k ná- boženství nepřistoupili, zastaviti a zapověděti poručil. 30. Maii, v sobotu před svatým Duchem, nějaký ko- misař Jan Adolf Girnperger přijev do města Boleslava Mladého dal svolati obec na rathaus i nájemníky a podruhy, v přítom- nosti hejtmana vojenského a kapucína, též císařskýho rychtáře a a úřadu konšelského dal čísti německý patent císařský, též knížete z Lichtenštejna instrukcí vojenskou, přísně s velikými po- hrůžkami napomínal, aby se katolickýmu náboženství učili a do kostela pod pokutou 15 krej. pokaždý chodili; vyzejskali jich ve- liký počet, kromě 26 osob, kteříž katolicko-římští býti nechtěli. Těch 26 osob zejména poznamenali a do Prahy knížeti z Lich- tenštejna odeslali s pohrůžkou, kdo nechce císaře poslouchati a římského náboženství býti, aby se z města vyprodal a preč stě- hoval. Na ráno v tu slavnost seslání Ducha svatého bran měst- ských dopoledne zavřených nechali, veliký strach novým kvar- tírováním způsobili; zarmoucené Boží hody sousedé nekatoličtí měli. Téhož léta 31. Maii, na den svatého Ducha, Josef kapucín mladoboleslavský na kázání tato slova mluvil: Jestliže víra katolická není pravá a dobrá, aby ho hned všickni čerti vzali, aby za svou práci na věky v pekle hořel; otevřete okna. Hle ne- přišel žádný čert! (Starýho doma nebylo, mladý by nic nesvedl.) Nechť to některý predikant z luteránů, kalvínů neb pikhartů učiní a tak se zaklíná! Tím pravé víry dovozoval. 11. Junii, na den Božího těla, procesí slavná byla. Okolo Clo v Boleslavi židu pronajato. Nucení k ná- boženství. Potvrzování pravého náboženství. 257. 178
Strana 179
slunce od čtrnácté hodiny za tři hodiny pořád okolek podivný Okolek při slunci. se okázal ku podivení a užasnutí mnohým. Téhož léta 29. Junii, v pondělí die Petri Pauli, prapo- rec knechtův hejtmana Hans Caspara von Reibnicz z regimentu Soldati Hanse Filipa Preinera z Boleslavě Mladé k Budějovicům vytáhl; z Boleslavě. zůstali tu od masopustu za 18 nedělí a před tím toliko půl pra- poru devět nedělí, obojího sedum mecítma7 neděl; mnoho na ně sousedé vynaložili. Léta 1626. 27. Julii, v pondělí, obec mladoboleslavská Obec svolána pospolu na rathaus svolána a napomenutí učiněno o šestiměsíčnou v Boleslavi. kontribucí, aby ji sousedé odvozovali beze vší výmluvy, že solda- ty měli, aneb že živnosti městské zastaveny byly. Item, podezře- lých soldatův, tulákův a verbířův, aby nepřechovávali, bez pas- cetle571 do města nepouštěli. Třetí, aby prachu ručničného a vo- lova i zbraní lidem podezřelým neprodávali, ani těm, kteří nechtí císaře poslouchati a katolickými býti. Naposledy aby všickni, kte- ří ještě k náboženství katolickému nepřistoupili, pod pobrání a konfiscírování jim statkův to učinili. Téhož léta 6. Augusti, svátek Proměnění Krista Pána Babský na hůře Tábor, páter kapucín mladoboleslavský před tím v ne- svátek. děli na kázání vyhlásil, že to babský svátek jest a pro tu příčinu ani ho nezasvětil. Téhož léta 7. Augusti, v pátek, obec mladoboleslavská pospolu na rathaus svolána a tu k žádosti těm, kterýmž byla živ- Živnosti městské zase nost městská zastavena a pro nepřistoupení k náboženství kato- propuštěny. lickému již za tři čtvrti léta pořád zapověděna až přes jarmark následující, aneb pokudž dále to objednáno býti moci se bude, všechněm propuštěna. Hanění všelijaká jedněch druhých pro ná- boženství přísně zapověděna a zastavena. Téhož léta 11. Augusti karneta nejvyššího leitenanta Quisardi de Strosuldo 72, z regimentu Quisarda a Juleto, markra- Soldati. 259. běte Gonzagy573 do města Boleslavě přijela a tam osum nedělí a dva dni zůstávala. Dosti mnoho lidí stála. Téhož léta 24. Augusti obec mladoboleslavská na rat- haus svolána. Přečteno psaní knížete Karla z Lichtenštejna, místo- Vyprodávání nařízeno. držícího království českého: kteří sousedé od města odešli, aby se svobodně domů navrátili a do tří měsícův kteří by k náboženství katolickému přistoupiti nechtěli, aby se vyprodali nebo plnomocníky 258. 179
slunce od čtrnácté hodiny za tři hodiny pořád okolek podivný Okolek při slunci. se okázal ku podivení a užasnutí mnohým. Téhož léta 29. Junii, v pondělí die Petri Pauli, prapo- rec knechtův hejtmana Hans Caspara von Reibnicz z regimentu Soldati Hanse Filipa Preinera z Boleslavě Mladé k Budějovicům vytáhl; z Boleslavě. zůstali tu od masopustu za 18 nedělí a před tím toliko půl pra- poru devět nedělí, obojího sedum mecítma7 neděl; mnoho na ně sousedé vynaložili. Léta 1626. 27. Julii, v pondělí, obec mladoboleslavská Obec svolána pospolu na rathaus svolána a napomenutí učiněno o šestiměsíčnou v Boleslavi. kontribucí, aby ji sousedé odvozovali beze vší výmluvy, že solda- ty měli, aneb že živnosti městské zastaveny byly. Item, podezře- lých soldatův, tulákův a verbířův, aby nepřechovávali, bez pas- cetle571 do města nepouštěli. Třetí, aby prachu ručničného a vo- lova i zbraní lidem podezřelým neprodávali, ani těm, kteří nechtí císaře poslouchati a katolickými býti. Naposledy aby všickni, kte- ří ještě k náboženství katolickému nepřistoupili, pod pobrání a konfiscírování jim statkův to učinili. Téhož léta 6. Augusti, svátek Proměnění Krista Pána Babský na hůře Tábor, páter kapucín mladoboleslavský před tím v ne- svátek. děli na kázání vyhlásil, že to babský svátek jest a pro tu příčinu ani ho nezasvětil. Téhož léta 7. Augusti, v pátek, obec mladoboleslavská pospolu na rathaus svolána a tu k žádosti těm, kterýmž byla živ- Živnosti městské zase nost městská zastavena a pro nepřistoupení k náboženství kato- propuštěny. lickému již za tři čtvrti léta pořád zapověděna až přes jarmark následující, aneb pokudž dále to objednáno býti moci se bude, všechněm propuštěna. Hanění všelijaká jedněch druhých pro ná- boženství přísně zapověděna a zastavena. Téhož léta 11. Augusti karneta nejvyššího leitenanta Quisardi de Strosuldo 72, z regimentu Quisarda a Juleto, markra- Soldati. 259. běte Gonzagy573 do města Boleslavě přijela a tam osum nedělí a dva dni zůstávala. Dosti mnoho lidí stála. Téhož léta 24. Augusti obec mladoboleslavská na rat- haus svolána. Přečteno psaní knížete Karla z Lichtenštejna, místo- Vyprodávání nařízeno. držícího království českého: kteří sousedé od města odešli, aby se svobodně domů navrátili a do tří měsícův kteří by k náboženství katolickému přistoupiti nechtěli, aby se vyprodali nebo plnomocníky 258. 179
Strana 180
nad svým statkem zřídili ku prodaji a odbytí týchž statkův. Z toho však prodaného předně pokuta za rebelii, potom kontribucí a jiné dluhy vypraveny, ostatek vypověděnému navrácen býti má. Datum psaní knížecího 13. Augusti léta 1626. Téhož dne také některým sousedům od císařskýho rychtáře vína ze sklepův pobrána a na díle na Karmeli vyšenkována, protože katoličtí býti nechtěli, že mají býti placena, nevědí od koho a jakým způsobem, doptati se nemohli. Téhož léta 16. Octobris obec mladoboleslavská po- O nábo spolu na rathaus shromážděna; byli tam nějací dva mniši přespolní, ženství. visitatores a domácí dva kapucíni. Ti přespolní napomínali la- tinskou řečí obšírně k náboženství katolickému, připomenut též patent knížecí předešlý o přistoupení k katolictví, že již termín tří měsícův vychází, do kostela všickni aby chodili pod pokutou 15 kr., předešle ohlašovanou. Téhož léta 25. Octobris, v neděli na kázání páter Kapucínovo Josef kapucín pravil, že žádný člověk kromě blahoslavené Panny kázání. Marie, ani sám papež, nemůž ujištěn býti o svém spasení. A ne- 260. mající roucha svatebního, že jsou to ti noví katolíci pozvaní na svatbu, kteří se do roucha nestrojí, jednou toliko se zpovídali a svátost oltářní přijali a více toho činiti zanedbávají. Téhož léta 30. Novembris obec mladoboleslavská Obec na rathaus svolána, toho roku již po dvamecitmé4 a nejvíce pospolu o náboženství. Tak se pilně o ně starali a je rozšiřovali. Napomenuti, letos již po aby přistupovali; kteříž již připověděli, aby slib svůj plnili. Pře- dvamecitmí. čteno poručení předešlé před třmi[!] měsíci o tůž věc vyšlé; a kteří v rebelii práva městského dostali, aby je sobě znova vykupovali. Zápisy[!] všelijací v knihách městských aby přehlíženi byli a co kdo v rebelii koupil, o tom jistá relací na kancelář království českého učiněna býti má. Léta 1627. 13. Januaria vobec mladoboleslavská na O nábo rathaus shromážděna a tu sousedům, kteříž k náboženství kato- ženství. lickému připověděli, pro nesplnění toho arestem i pokutou po- hroženo, jak i nekatolickým všechněm živnosti zastaveny. Přečteno Posudné též poručení knížete z Lichtenštejna: Poněvadž se to našlo, že nadsazené sou Mladoboleslavští varné toliko z pěti sudův skládali a měli zasezené. odvozovati z desiti věrtelův, z každého po jednom zlatým, protož, co toho zadrželi 4155 flor. a pokuty také tolik 4155 fl., aby do 180
nad svým statkem zřídili ku prodaji a odbytí týchž statkův. Z toho však prodaného předně pokuta za rebelii, potom kontribucí a jiné dluhy vypraveny, ostatek vypověděnému navrácen býti má. Datum psaní knížecího 13. Augusti léta 1626. Téhož dne také některým sousedům od císařskýho rychtáře vína ze sklepův pobrána a na díle na Karmeli vyšenkována, protože katoličtí býti nechtěli, že mají býti placena, nevědí od koho a jakým způsobem, doptati se nemohli. Téhož léta 16. Octobris obec mladoboleslavská po- O nábo spolu na rathaus shromážděna; byli tam nějací dva mniši přespolní, ženství. visitatores a domácí dva kapucíni. Ti přespolní napomínali la- tinskou řečí obšírně k náboženství katolickému, připomenut též patent knížecí předešlý o přistoupení k katolictví, že již termín tří měsícův vychází, do kostela všickni aby chodili pod pokutou 15 kr., předešle ohlašovanou. Téhož léta 25. Octobris, v neděli na kázání páter Kapucínovo Josef kapucín pravil, že žádný člověk kromě blahoslavené Panny kázání. Marie, ani sám papež, nemůž ujištěn býti o svém spasení. A ne- 260. mající roucha svatebního, že jsou to ti noví katolíci pozvaní na svatbu, kteří se do roucha nestrojí, jednou toliko se zpovídali a svátost oltářní přijali a více toho činiti zanedbávají. Téhož léta 30. Novembris obec mladoboleslavská Obec na rathaus svolána, toho roku již po dvamecitmé4 a nejvíce pospolu o náboženství. Tak se pilně o ně starali a je rozšiřovali. Napomenuti, letos již po aby přistupovali; kteříž již připověděli, aby slib svůj plnili. Pře- dvamecitmí. čteno poručení předešlé před třmi[!] měsíci o tůž věc vyšlé; a kteří v rebelii práva městského dostali, aby je sobě znova vykupovali. Zápisy[!] všelijací v knihách městských aby přehlíženi byli a co kdo v rebelii koupil, o tom jistá relací na kancelář království českého učiněna býti má. Léta 1627. 13. Januaria vobec mladoboleslavská na O nábo rathaus shromážděna a tu sousedům, kteříž k náboženství kato- ženství. lickému připověděli, pro nesplnění toho arestem i pokutou po- hroženo, jak i nekatolickým všechněm živnosti zastaveny. Přečteno Posudné též poručení knížete z Lichtenštejna: Poněvadž se to našlo, že nadsazené sou Mladoboleslavští varné toliko z pěti sudův skládali a měli zasezené. odvozovati z desiti věrtelův, z každého po jednom zlatým, protož, co toho zadrželi 4155 flor. a pokuty také tolik 4155 fl., aby do 180
Strana 181
renthausu složili. Vejběrčí toho posudného byli Vlaši slídní, An- 261. tonius Binago a Franciscus Chieso'75. Ouřad to na rychtáře cí- sařského, již málo před tím pro svou nesprávu z té povinnosti složeného, sčítal76. Nákladníci také tím vinni býti nechtěli, že jsou to, co na ně uloženo a jim poručeno bylo, spravedlivě odvozo- vali. Má to býti opatřeno a nahražováno. Téhož léta 16. Januarii v neděli na kázání páter Josef ka- pucín v kostele odpověděl se57 oddávati nekatolických k man- Kapucínova utěšená želství, dokud nepřistoupí k náboženství, byť mu sám Pán Bůh kázání. poručil, že toho neučiní. A proto přece, když mu dobře zapla- ceno, oddal; peněz sice za to nechtěl bráti, než kostelníkovi po- ručil do pokladnice dáti a sám do register zapsal. Podruhé jindy kázal: Jsou-li ti kacíři, kteří v pominulém přimoří 78 zemřeli a před smrtí k katolické víře přestoupiti nechtěli, v nebi, aby do zejtřka zdráv nezůstal, aby ho čerti vzali, aby se země otevřela a jej po- zřela; třikráte to opakoval. K zpovědi aby katoličtí podruhé šli pod vyloučením i kteříž připověděli, a sumou musejí všickni jiní, leč by za novokřtěnci do Turek vandrovati chtěli. Mnozí spole- hají na proměnu a jinou vrchnost, jejich vrchnosti některé již mají sceptra rožný, majestáty kola etc579. A kteříž pro živností toliko propuštění přistoupili, že to zlořečeně učinili. Jindy opět kázal: Byť kdo byl nejsvětějším a nejčistším, jako blahoslavená Panna Maria a nebyl katolickým, přece musí do pekla. Ale kdo jest ka- tolickým, byť i nejrozpustilejší život vedl, když se toliko zpovídá, 262. do nebe se dostane. Při svaté mši nechtějí některé ženy vaše pa- cem líbati“so, ježto mnohá svýho kluka, muže v řiť raději políbí. Tak pěkně kapucín slovo boží pravil. Léta 1627. 25. Januarii obec mladoboleslavská pospolu Obec svolána. Přečteno předně poručení knížete Karla z Lichtenštejna pospolu. místodržícího: Aby soldati odporné strany císaři přechováváni a fedrováni nebyli, nýbrž se vyjevovali. Zběhlým od města že se ještě do dvouch nedělí lhůta dává, nenavrátí-li se v tom času, statky jejich konfiscírovány a inventáře na kancelář poslány býti mají. Potom přečten v obci nějaký paškvil na primasa Jiříka Hájka podvržený, od některého soka závistníka sepsaný: že jest primas člověk prostý, koláčník, k té povinnosti nezpůsobný, německy že neumí, povinnosti městské svěřuje lidem nekatolickým, predikanty fedruje, Němcův úhlavním nepřítelem jest, hodiny městské že dva- Paškvil na primasa. 181
renthausu složili. Vejběrčí toho posudného byli Vlaši slídní, An- 261. tonius Binago a Franciscus Chieso'75. Ouřad to na rychtáře cí- sařského, již málo před tím pro svou nesprávu z té povinnosti složeného, sčítal76. Nákladníci také tím vinni býti nechtěli, že jsou to, co na ně uloženo a jim poručeno bylo, spravedlivě odvozo- vali. Má to býti opatřeno a nahražováno. Téhož léta 16. Januarii v neděli na kázání páter Josef ka- pucín v kostele odpověděl se57 oddávati nekatolických k man- Kapucínova utěšená želství, dokud nepřistoupí k náboženství, byť mu sám Pán Bůh kázání. poručil, že toho neučiní. A proto přece, když mu dobře zapla- ceno, oddal; peněz sice za to nechtěl bráti, než kostelníkovi po- ručil do pokladnice dáti a sám do register zapsal. Podruhé jindy kázal: Jsou-li ti kacíři, kteří v pominulém přimoří 78 zemřeli a před smrtí k katolické víře přestoupiti nechtěli, v nebi, aby do zejtřka zdráv nezůstal, aby ho čerti vzali, aby se země otevřela a jej po- zřela; třikráte to opakoval. K zpovědi aby katoličtí podruhé šli pod vyloučením i kteříž připověděli, a sumou musejí všickni jiní, leč by za novokřtěnci do Turek vandrovati chtěli. Mnozí spole- hají na proměnu a jinou vrchnost, jejich vrchnosti některé již mají sceptra rožný, majestáty kola etc579. A kteříž pro živností toliko propuštění přistoupili, že to zlořečeně učinili. Jindy opět kázal: Byť kdo byl nejsvětějším a nejčistším, jako blahoslavená Panna Maria a nebyl katolickým, přece musí do pekla. Ale kdo jest ka- tolickým, byť i nejrozpustilejší život vedl, když se toliko zpovídá, 262. do nebe se dostane. Při svaté mši nechtějí některé ženy vaše pa- cem líbati“so, ježto mnohá svýho kluka, muže v řiť raději políbí. Tak pěkně kapucín slovo boží pravil. Léta 1627. 25. Januarii obec mladoboleslavská pospolu Obec svolána. Přečteno předně poručení knížete Karla z Lichtenštejna pospolu. místodržícího: Aby soldati odporné strany císaři přechováváni a fedrováni nebyli, nýbrž se vyjevovali. Zběhlým od města že se ještě do dvouch nedělí lhůta dává, nenavrátí-li se v tom času, statky jejich konfiscírovány a inventáře na kancelář poslány býti mají. Potom přečten v obci nějaký paškvil na primasa Jiříka Hájka podvržený, od některého soka závistníka sepsaný: že jest primas člověk prostý, koláčník, k té povinnosti nezpůsobný, německy že neumí, povinnosti městské svěřuje lidem nekatolickým, predikanty fedruje, Němcův úhlavním nepřítelem jest, hodiny městské že dva- Paškvil na primasa. 181
Strana 182
krát zjinačil, jednoho Němce (kominíka zloděje) devětkrát zmu- čiti dal etc. A jiné nedůvodné, lživé věci tam sepsány; kdo toho původem byl, všichni se vtipovali, že jeho antecessor et subplan- 81 Jakob Ezauchův. tator Téhož léta 30. Januarii jeden praporec pěchoty s štá- Soldati. bem nejvyššího leitenanta z regimentu collatského, conte Colato582, kvartírem do Boleslavě přitáhl; zůstávali tam 18 nedělí bez 2 dní pořád, aby k náboženství pomáhali. Léta 1627. 12. Februarii, v pátek po svaté Školastice, 263. Kníže Karel umřel osvícené kníže a pán Karel z Lichtenštejna, vladař anebo z Lichten- místodržící v království českém, v Praze. Byl pán mírný a správný, štejna mnozí ho litovali. Povídali někteří, když ho exenterovali a balsa- umřel. mírovali, že měl mozku tří liber ztíží a v srdci nějakou kostku na způsob křížku malého583. Téhož léta 14. Februarii karmelité čtyři poprvé do měs- Karmelité ta Boleslavě přijeli. Jest jim dům bratrský, kterémuž prve někteří v Mladé Karmel říkali, jistým majestátem od J. M. C. darován a poslou- Boleslavi. pen kromě sboru neb kostela svatého Václava, neb o něj nestáli V tom domě a kromě špitálu chudého žádných důchodův nemajícího. Ale ti kostelík karmelité tu bytem nezůstali, ani řeholi neosadili, nebo tu pro nevelký ně malá prebenda byla; toliko užitky z příslušenství k tomu domu postaven a náležité do Prahy přijímali, roli sousedům zpronajímali, něco i od- svatému Bo- naventurovi prodali. Do toho pak domu od hejtmana kraje boleslavského, posvěcen. pana Rudolfa z Valdštejna a na Rožďalovicích, s postoupením toho jim 16. Februarii uvedeni byli. Těšili se, že jim k tomu brzo něco více přibude, říkajíce: Qui dedit esse dabit et manere584. Téhož léta 5. Martii Adam Svoboda kovář, soused, protože před svátostí, když s ní páter kapucín Josef k Symeo- novi Silnému, řezníku nemocnému šel, neklekl ani klobouku, jsa páleným opilý a dobře nevida, nesmekl, dán do šatlavy za osum dní; chtěl od něho kapucín pokuty sto kop míti, ale potom přestal na pěti kopách, aby to k budoucí vejstraze měl. Jiní také mnozí sousedé pro náboženství od toho kapucína rozličně sužováni, šatlavováni, pokutováni, soldaty a jinými věcmi obtěžováni, živ- nosti městské znova zastavovány, sukna a jiné věci prodajné na trhu svobodném z moci brány. Mnozí, kteří již k náboženství katolickému přislíbili i přistoupili, nad tím naříkali, kterak jsou Adam Svo- boda, kovář, pokutován na 10[!) kop. 264. 182
krát zjinačil, jednoho Němce (kominíka zloděje) devětkrát zmu- čiti dal etc. A jiné nedůvodné, lživé věci tam sepsány; kdo toho původem byl, všichni se vtipovali, že jeho antecessor et subplan- 81 Jakob Ezauchův. tator Téhož léta 30. Januarii jeden praporec pěchoty s štá- Soldati. bem nejvyššího leitenanta z regimentu collatského, conte Colato582, kvartírem do Boleslavě přitáhl; zůstávali tam 18 nedělí bez 2 dní pořád, aby k náboženství pomáhali. Léta 1627. 12. Februarii, v pátek po svaté Školastice, 263. Kníže Karel umřel osvícené kníže a pán Karel z Lichtenštejna, vladař anebo z Lichten- místodržící v království českém, v Praze. Byl pán mírný a správný, štejna mnozí ho litovali. Povídali někteří, když ho exenterovali a balsa- umřel. mírovali, že měl mozku tří liber ztíží a v srdci nějakou kostku na způsob křížku malého583. Téhož léta 14. Februarii karmelité čtyři poprvé do měs- Karmelité ta Boleslavě přijeli. Jest jim dům bratrský, kterémuž prve někteří v Mladé Karmel říkali, jistým majestátem od J. M. C. darován a poslou- Boleslavi. pen kromě sboru neb kostela svatého Václava, neb o něj nestáli V tom domě a kromě špitálu chudého žádných důchodův nemajícího. Ale ti kostelík karmelité tu bytem nezůstali, ani řeholi neosadili, nebo tu pro nevelký ně malá prebenda byla; toliko užitky z příslušenství k tomu domu postaven a náležité do Prahy přijímali, roli sousedům zpronajímali, něco i od- svatému Bo- naventurovi prodali. Do toho pak domu od hejtmana kraje boleslavského, posvěcen. pana Rudolfa z Valdštejna a na Rožďalovicích, s postoupením toho jim 16. Februarii uvedeni byli. Těšili se, že jim k tomu brzo něco více přibude, říkajíce: Qui dedit esse dabit et manere584. Téhož léta 5. Martii Adam Svoboda kovář, soused, protože před svátostí, když s ní páter kapucín Josef k Symeo- novi Silnému, řezníku nemocnému šel, neklekl ani klobouku, jsa páleným opilý a dobře nevida, nesmekl, dán do šatlavy za osum dní; chtěl od něho kapucín pokuty sto kop míti, ale potom přestal na pěti kopách, aby to k budoucí vejstraze měl. Jiní také mnozí sousedé pro náboženství od toho kapucína rozličně sužováni, šatlavováni, pokutováni, soldaty a jinými věcmi obtěžováni, živ- nosti městské znova zastavovány, sukna a jiné věci prodajné na trhu svobodném z moci brány. Mnozí, kteří již k náboženství katolickému přislíbili i přistoupili, nad tím naříkali, kterak jsou Adam Svo- boda, kovář, pokutován na 10[!) kop. 264. 182
Strana 183
podvedeni, že jim jinak slibováno a přípověděm se dosti nečiní; účinku svého litovali. Léta 1627. 12. Aprilis, v pondělí po neděli Quasimodo geniti85, obnovena byla rada konšelská v městě Boleslava Mla-Obnova rady konšelské dého skrze hofrychtýře pana Jana Kašpara Prekle z Pruksdorfu v Boleslavi. obyčejem předešlým; tito voleni: Jakub Hubáček primas, Symeon Trunsa, Jiřík Hájek, Jan Vorlíček, Václav Turek, Jan Cornelius, Jan Holoubek, Jan Sádlo, Martin Biskup, Jiřík Vorel, Samuel Fayl, Kryštof Zahradník. Jakub Hubáček vyhleděl a vysočil pře- dešlého, primasem učiněn, teprv se opravdovým ukázal a prohlá- sil, že prve byl volšovým, již chce býti netoliko dubovým, ale i železným. M. Jiří Bydžovský, někdejší primas, na osočení někte- rých z poručení pana hofrychtýře opět po druhé do arestu na rathause dán; kapucín Josef také na něj žaloval, že by o kardi- nálích něco odporného mluviti měl a on jich ani jakživ neznal a neviděl! Sám kapucián o tom sobě svědčil, co sobě smyslil. V tom arestu patnácte dní zbytečně držán na hofrychtýřovo po- ručení a Hubáčkovo s kapucínem osočení, ježto hofrychtýři toho spravovati nepříslušelo. Sotva potom z toho arestu patnáctý den na poručení reformátorův náboženství, aby se katolictví do času jemu uloženého učil, propuštěn. Téhož léta 25. Aprilis, v neděli Jubilate, páter Stanislaus, Náboženství kapucín německý své posluchače, že pominulé svátky k Božím hodům holí vyhání. k zpovědi a posluhování nešli a tak svému náboženství zadosti ne- činili, holí z kostela sboru vyháněl a je zejména jmenujíc klatbu na ně vydával; tak horlivě povinnost věrného pastýře konal. Téhož léta, v pondělí nazejtří, 26. Aprilis, obec Živnosti mladoboleslavská na rathaus svolána. Tu napomenutí ostřejší uči- městské zastavovány. něno za dubovýho a železnýho primasa k náboženství: kdo ne- přestoupí, že mají býti živnosti i práva městského zastaveni. Ohlásili se nekatoličtí, poněvadž oni sami téměř vojáky v městě kvartí- rované vychovávati musejí a tuto se jim živnosti městské stavují, že již nač vojákův chovati nemají, nežli ode všeho svého preč jíti musejí. Katoličtí obávajíce se, aby po jejich odchodu soldati na jejich práci nepřišli, za to se přimlouvali, aby dále ještě ne- katolickým živnosti zanechány byly, dokudž tu ti soldati zůstávají. Dále přečteno poručení od komisařův nad reformací religie na- 266. řízených, pana arcibiskupa pražského kardinála, hraběte z Martinic M. Jiří Bydžovský arestírován po druhé. 265. 183 17
podvedeni, že jim jinak slibováno a přípověděm se dosti nečiní; účinku svého litovali. Léta 1627. 12. Aprilis, v pondělí po neděli Quasimodo geniti85, obnovena byla rada konšelská v městě Boleslava Mla-Obnova rady konšelské dého skrze hofrychtýře pana Jana Kašpara Prekle z Pruksdorfu v Boleslavi. obyčejem předešlým; tito voleni: Jakub Hubáček primas, Symeon Trunsa, Jiřík Hájek, Jan Vorlíček, Václav Turek, Jan Cornelius, Jan Holoubek, Jan Sádlo, Martin Biskup, Jiřík Vorel, Samuel Fayl, Kryštof Zahradník. Jakub Hubáček vyhleděl a vysočil pře- dešlého, primasem učiněn, teprv se opravdovým ukázal a prohlá- sil, že prve byl volšovým, již chce býti netoliko dubovým, ale i železným. M. Jiří Bydžovský, někdejší primas, na osočení někte- rých z poručení pana hofrychtýře opět po druhé do arestu na rathause dán; kapucín Josef také na něj žaloval, že by o kardi- nálích něco odporného mluviti měl a on jich ani jakživ neznal a neviděl! Sám kapucián o tom sobě svědčil, co sobě smyslil. V tom arestu patnácte dní zbytečně držán na hofrychtýřovo po- ručení a Hubáčkovo s kapucínem osočení, ježto hofrychtýři toho spravovati nepříslušelo. Sotva potom z toho arestu patnáctý den na poručení reformátorův náboženství, aby se katolictví do času jemu uloženého učil, propuštěn. Téhož léta 25. Aprilis, v neděli Jubilate, páter Stanislaus, Náboženství kapucín německý své posluchače, že pominulé svátky k Božím hodům holí vyhání. k zpovědi a posluhování nešli a tak svému náboženství zadosti ne- činili, holí z kostela sboru vyháněl a je zejména jmenujíc klatbu na ně vydával; tak horlivě povinnost věrného pastýře konal. Téhož léta, v pondělí nazejtří, 26. Aprilis, obec Živnosti mladoboleslavská na rathaus svolána. Tu napomenutí ostřejší uči- městské zastavovány. něno za dubovýho a železnýho primasa k náboženství: kdo ne- přestoupí, že mají býti živnosti i práva městského zastaveni. Ohlásili se nekatoličtí, poněvadž oni sami téměř vojáky v městě kvartí- rované vychovávati musejí a tuto se jim živnosti městské stavují, že již nač vojákův chovati nemají, nežli ode všeho svého preč jíti musejí. Katoličtí obávajíce se, aby po jejich odchodu soldati na jejich práci nepřišli, za to se přimlouvali, aby dále ještě ne- katolickým živnosti zanechány byly, dokudž tu ti soldati zůstávají. Dále přečteno poručení od komisařův nad reformací religie na- 266. řízených, pana arcibiskupa pražského kardinála, hraběte z Martinic M. Jiří Bydžovský arestírován po druhé. 265. 183 17
Strana 184
Dekret a po- ručení od reformátorův religie Mla- doboleslav- skym. Mini se tuto: m. Jiří Byd- žovský a m. Jindřich Daniel z Se- manína. Živnosti městské do- konce zasta- veny. Apologe- ticon. a jiných, aby k náboženství přísněji vedli, ty dva mistry, pokudž nepřestoupí, vypověděli, živnosti i jiným zapověděli a k náboženství všecky napořád přidrželi. Toho poručení kontent jest takový: Máme toho zprávu, že v městě Mladém Boleslavi mnozí v obci se nacházejí, kteří na J. M. C. napomínání ani na správcův du- chovních vyučování nedbajíc k samospasitelné víře katolické při- stoupiti nechtějí; zvláště pak dva sousedé vaši, Ceselius a druhý Zemanin, svou vzpourou k zlehčení vůle a poručení J. M. GC. a ku pohoršení a posile jiných nekatolických na sobě ukazují. Protož vám jménem J. M. C. poroučíme, abyste hned dotčeným dvoum, jakožto nejpřednějším a nejškodlivějším sektá- řům, aby oni jiných nekazili a nezavozovali, ale sami opustíce bludy pravé pravdě se vynaučiti dali a k svatému katolickému náboženství přistoupili, dostatečné napomenutí učinili i k vykonání toho termíny do času vstoupení Krista Pána [13. května], a druhý peremtorie“*“ do svatého Ducha [23. května] uložili; aby oba, pokudž by v tom čase k víře katolické římské nepřistoupili, po vyjití posledního termínu pro ujití dalšího jiným pohoršení z města i z celého království českého preč se vystěhovali a odebrali. Dále abyste všem nekatolickým podle předešlého knížecího nařízení právo a všeliké živnosti městské zastavili a odňali. Nicméně jiným všem v městě i předměstí, osedlým i neosedlým, podruhům i čeledi, mužského i ženského pohlaví, starým i mladým, nekatolickým do- statečné napomenutí učinili, aby k svatému katolickému náboženství co nejdříveji se obrátili. Datum Pragae 17. Aprilis anno 1627. N. N. od J. M. C. k reformací religie neboliž to náboženství v krá- lovství českém nařízení komisaři. Z tohoto dekretu se vyrozuměti mohlo: Jak sou neupřímně ti dva mistři od závistivých lidí, zvláště kapucína a Hubáčka primasa, k Jich Milostem nevinně donešeni, z těch slov máme toho zprávu, totiž od těch dvouch, kteréž Polák kapucín tam poznamenané napsal a odeslal, „Ceselius“ a „Zemanin“, i ta jména jejich zfalsoval a jak jest je i jiné té samospasitelné víře spasitelně vyučoval, to se z jeho kázáních [!] vykonávaných a velice pohoršitelných, málo vejše dotčených, poznati může. Jinýcht jsou tito dva mistři po sobě nepotahovali, nerozpakovali, nebouřili, nezavozovali, nekazili, nebo také v žádných tehdáž povinnostech k tomu způsobných a příhodných postaveni nebyli. Ostatek Pánu Bohu poručiti museli. 184 267.
Dekret a po- ručení od reformátorův religie Mla- doboleslav- skym. Mini se tuto: m. Jiří Byd- žovský a m. Jindřich Daniel z Se- manína. Živnosti městské do- konce zasta- veny. Apologe- ticon. a jiných, aby k náboženství přísněji vedli, ty dva mistry, pokudž nepřestoupí, vypověděli, živnosti i jiným zapověděli a k náboženství všecky napořád přidrželi. Toho poručení kontent jest takový: Máme toho zprávu, že v městě Mladém Boleslavi mnozí v obci se nacházejí, kteří na J. M. C. napomínání ani na správcův du- chovních vyučování nedbajíc k samospasitelné víře katolické při- stoupiti nechtějí; zvláště pak dva sousedé vaši, Ceselius a druhý Zemanin, svou vzpourou k zlehčení vůle a poručení J. M. GC. a ku pohoršení a posile jiných nekatolických na sobě ukazují. Protož vám jménem J. M. C. poroučíme, abyste hned dotčeným dvoum, jakožto nejpřednějším a nejškodlivějším sektá- řům, aby oni jiných nekazili a nezavozovali, ale sami opustíce bludy pravé pravdě se vynaučiti dali a k svatému katolickému náboženství přistoupili, dostatečné napomenutí učinili i k vykonání toho termíny do času vstoupení Krista Pána [13. května], a druhý peremtorie“*“ do svatého Ducha [23. května] uložili; aby oba, pokudž by v tom čase k víře katolické římské nepřistoupili, po vyjití posledního termínu pro ujití dalšího jiným pohoršení z města i z celého království českého preč se vystěhovali a odebrali. Dále abyste všem nekatolickým podle předešlého knížecího nařízení právo a všeliké živnosti městské zastavili a odňali. Nicméně jiným všem v městě i předměstí, osedlým i neosedlým, podruhům i čeledi, mužského i ženského pohlaví, starým i mladým, nekatolickým do- statečné napomenutí učinili, aby k svatému katolickému náboženství co nejdříveji se obrátili. Datum Pragae 17. Aprilis anno 1627. N. N. od J. M. C. k reformací religie neboliž to náboženství v krá- lovství českém nařízení komisaři. Z tohoto dekretu se vyrozuměti mohlo: Jak sou neupřímně ti dva mistři od závistivých lidí, zvláště kapucína a Hubáčka primasa, k Jich Milostem nevinně donešeni, z těch slov máme toho zprávu, totiž od těch dvouch, kteréž Polák kapucín tam poznamenané napsal a odeslal, „Ceselius“ a „Zemanin“, i ta jména jejich zfalsoval a jak jest je i jiné té samospasitelné víře spasitelně vyučoval, to se z jeho kázáních [!] vykonávaných a velice pohoršitelných, málo vejše dotčených, poznati může. Jinýcht jsou tito dva mistři po sobě nepotahovali, nerozpakovali, nebouřili, nezavozovali, nekazili, nebo také v žádných tehdáž povinnostech k tomu způsobných a příhodných postaveni nebyli. Ostatek Pánu Bohu poručiti museli. 184 267.
Strana 185
268. 269. Léta 1627. 13. Maii mandát J. M. Císařský z Vídně do Čech Mandát císař- ský, aby ka- prošel, aby se ti, kteříž od svých statkův odešli, nepokrývali, nýbrž toličtí byli k příbytkům svým zase navrátili, sobě usmyslili, katoličtí byli, nebo nebo se preč se pokojně z země odstěhovali, vypověděných předešle pod po- brali a zběh- kutou 200 kop míš. nepřechovávali etc., v tento smysl: My Ferdi- lych pod pokutou ne- nand 2. etc. všem obyvatelům etc. království dědičného našeho přechovávali. českého věděti dáváme. Jakož jest někdy Karel kníže z Lichten- štejna, místodržící náš, jménem naším jisté patenty, jichž datum 30. dubna léta 1626., vyhlásiti dal, aby obyvatelé království českého s námi v náboženství a víře svaté římské katolické se srovnali a tím způsobem pokoje a svornosti dokázali. Že pak někteří tvrdo- šijní v bludu svém kacířském, nechtíce se napraviti dáti, preč s po- horšením jiných věrných ucházeli a pokoutně se na rozličných místech zdržovali, od rozdílných osob přechováváni a k další tvrdošíjnosti posilováni bývali, bylo od téhož knížete pod jistou pokutou přísně poručeno, aby žádný takových osob na grunty své nepřijímal, nefedroval, nepřechoval ani jiným nedopouštěl, nýbrž o nich v známost uvozoval. Při čemž My toho zouplna zůstavujeme a na jiném býti neráčíme, nežli všecky království českého obyvatele ku poznání té samospasitelné katolické víry přivésti dáti, jakož sou se pak již tomu dávno dobře skrze patenty začasté vyhlášené a skrze pobožné a učené kazatele a správce duchovní v tak prodloužilé lhůtě vynaučiti dáti mohli a ještě mohou. Avšak mnozí pravdě místa dáti nechtějí, z navyklé tvrdošíjnosti vyučování spasitelného katolického náboženství ani slyšeti nemohou a někteří z nich od míst svých ucházejí, nad svědomím a povin- ností vrchnosti své vykonanou se zapomínají, statečky, manželky a dítky své opouštějí, pokoutně se ukrývají, na vojnu pro to samo, aby vrchnosti v poslušnosti nestáli a při své bludné sektě setrvali, se dávají, časem i k nepříteli utíkají, čehož přehlížeti nám nesluší. A protož všech takových otcovsky napomínáme, aby od statečkův svých neodjížděli, neodcházeli a se jinde neukrývali, nýbrž raději boží i naši vůli k svému časnému i věčnému prospěchu vykonali. Pak-li by se kdo z nich napraviti dáti nechtěl, aby se podle pře- dešlé resolucí naší vyprodati a dokonce z království českého po- kojně vystěhovati mohl. Aby pak skrze takové zatvrdilé a zaslepené lidi jiní utvrzováni v tom nebyli, o tom poroučíme, aby žádný tako- vých zběhlých osob na gruntech a v domích svých žádným způ- Mandát proti zběhlým od statkův svých 1627. Vyprodati se pokojně mohou. 185 17.
268. 269. Léta 1627. 13. Maii mandát J. M. Císařský z Vídně do Čech Mandát císař- ský, aby ka- prošel, aby se ti, kteříž od svých statkův odešli, nepokrývali, nýbrž toličtí byli k příbytkům svým zase navrátili, sobě usmyslili, katoličtí byli, nebo nebo se preč se pokojně z země odstěhovali, vypověděných předešle pod po- brali a zběh- kutou 200 kop míš. nepřechovávali etc., v tento smysl: My Ferdi- lych pod pokutou ne- nand 2. etc. všem obyvatelům etc. království dědičného našeho přechovávali. českého věděti dáváme. Jakož jest někdy Karel kníže z Lichten- štejna, místodržící náš, jménem naším jisté patenty, jichž datum 30. dubna léta 1626., vyhlásiti dal, aby obyvatelé království českého s námi v náboženství a víře svaté římské katolické se srovnali a tím způsobem pokoje a svornosti dokázali. Že pak někteří tvrdo- šijní v bludu svém kacířském, nechtíce se napraviti dáti, preč s po- horšením jiných věrných ucházeli a pokoutně se na rozličných místech zdržovali, od rozdílných osob přechováváni a k další tvrdošíjnosti posilováni bývali, bylo od téhož knížete pod jistou pokutou přísně poručeno, aby žádný takových osob na grunty své nepřijímal, nefedroval, nepřechoval ani jiným nedopouštěl, nýbrž o nich v známost uvozoval. Při čemž My toho zouplna zůstavujeme a na jiném býti neráčíme, nežli všecky království českého obyvatele ku poznání té samospasitelné katolické víry přivésti dáti, jakož sou se pak již tomu dávno dobře skrze patenty začasté vyhlášené a skrze pobožné a učené kazatele a správce duchovní v tak prodloužilé lhůtě vynaučiti dáti mohli a ještě mohou. Avšak mnozí pravdě místa dáti nechtějí, z navyklé tvrdošíjnosti vyučování spasitelného katolického náboženství ani slyšeti nemohou a někteří z nich od míst svých ucházejí, nad svědomím a povin- ností vrchnosti své vykonanou se zapomínají, statečky, manželky a dítky své opouštějí, pokoutně se ukrývají, na vojnu pro to samo, aby vrchnosti v poslušnosti nestáli a při své bludné sektě setrvali, se dávají, časem i k nepříteli utíkají, čehož přehlížeti nám nesluší. A protož všech takových otcovsky napomínáme, aby od statečkův svých neodjížděli, neodcházeli a se jinde neukrývali, nýbrž raději boží i naši vůli k svému časnému i věčnému prospěchu vykonali. Pak-li by se kdo z nich napraviti dáti nechtěl, aby se podle pře- dešlé resolucí naší vyprodati a dokonce z království českého po- kojně vystěhovati mohl. Aby pak skrze takové zatvrdilé a zaslepené lidi jiní utvrzováni v tom nebyli, o tom poroučíme, aby žádný tako- vých zběhlých osob na gruntech a v domích svých žádným způ- Mandát proti zběhlým od statkův svých 1627. Vyprodati se pokojně mohou. 185 17.
Strana 186
Pokuta pro přechovávání zběhlých. Krupobití. Potvrzení privilegií všechněch českých. Léta 1627. Majestáty podobojích vynucené vyzdvižené. sobem nepřijímal, nefedroval, bytu jim nepřál, ani jiným toho činiti nedopouštěl, nýbrž o nich zvědouce úřadům a vrchnostem v známost je uvozoval a jim je vydával. Kdo by se pak tak nezachoval a to na něj shledáno bylo, v pokutu dvojnásobní, totiž sto kop gr. čes. tolikrát, kolikrát by se toho dopustil, upadne a ta na něm sku- tečně dopomožena býti má. A več mu to dále obráceno bude, toho očekávati musí. Dán v městě našem Vídni v pondělí 13. dne měsíce máje léta Páně 1627. Léta 1627. 15. Maii krupobití veliké s přívalem v zemi české na mnoha místech spadlo, okolo Boleslavě jako slepičí vejce a jako pěst člověčí kusy ledu pršely, nemalou škodu lidem na stavení, stromích a osení zdělaly. Téhož léta 29. máje J. M. C. Ferdinand Druhý stavům království českého katolickým privilegií a všelijakých svobod ma- jestátem obzvláštním potvrditi ráčil tímto způsobem: My Ferdinand 270. Druhý etc. vyznáváme tímto listem etc. Jakož vědomé jest, kterak se jest království naše dědičné české času nedávního proti nám in forma universitatis387 mocně zprotivilo i ohavnou rebelii začalo, že sme je s válečnými vejpravami zase mečem dobyli a pod moc naši uvedli. Pročež bychom slušně všecky témuž království nále- žející privilegia, na ně se vztahující, zrušiti a vyzdvihnouti mohli. Ale vzhlédše na stálou věrnost některých obyvatelův téhož krá- lovství, kteříž raději svou vlast opustili nežli by se proti nám byli postavili, též také, že již na větším díle často jmenované království české k víře naší svaté samospasitelné katolické přistoupilo, ano i mnozí z věrných rad a služebníkův našich v něm se osadili, za kterýmiž příčinami jsme se z přirozené dobrotivosti a milostivosti na tom ustanovili, aby království naše české zase v jisté stavy, jakž naše Obnovené zřízení zemské to v sobě šíře obsahuje, vy- zdviženo býti a všecka a všelijaká privilegia, obdarování, svobody a majestáty, jenž by proti témuž Obnovenému zřízení zemskému nečelily (jakož pak všecko to, co tak, jakž dotčeno, proti takovému zřízení zemskému jest a obzvláště dva, za králování císaře Rudolfa Druhého od osob, jenž se podobojí jmenovali, vynucené majestáty, první na náboženství a druhý na upuštění všelijakých pokut, ztra- cení statkův, za věci neplatné a již zrušené vyhlašujeme, držíme a máme) bez překážky jednoho každého člověka užívati a nimi se těšiti mohli, též také mocí tohoto listu našeho královského a císařského 271. 186
Pokuta pro přechovávání zběhlých. Krupobití. Potvrzení privilegií všechněch českých. Léta 1627. Majestáty podobojích vynucené vyzdvižené. sobem nepřijímal, nefedroval, bytu jim nepřál, ani jiným toho činiti nedopouštěl, nýbrž o nich zvědouce úřadům a vrchnostem v známost je uvozoval a jim je vydával. Kdo by se pak tak nezachoval a to na něj shledáno bylo, v pokutu dvojnásobní, totiž sto kop gr. čes. tolikrát, kolikrát by se toho dopustil, upadne a ta na něm sku- tečně dopomožena býti má. A več mu to dále obráceno bude, toho očekávati musí. Dán v městě našem Vídni v pondělí 13. dne měsíce máje léta Páně 1627. Léta 1627. 15. Maii krupobití veliké s přívalem v zemi české na mnoha místech spadlo, okolo Boleslavě jako slepičí vejce a jako pěst člověčí kusy ledu pršely, nemalou škodu lidem na stavení, stromích a osení zdělaly. Téhož léta 29. máje J. M. C. Ferdinand Druhý stavům království českého katolickým privilegií a všelijakých svobod ma- jestátem obzvláštním potvrditi ráčil tímto způsobem: My Ferdinand 270. Druhý etc. vyznáváme tímto listem etc. Jakož vědomé jest, kterak se jest království naše dědičné české času nedávního proti nám in forma universitatis387 mocně zprotivilo i ohavnou rebelii začalo, že sme je s válečnými vejpravami zase mečem dobyli a pod moc naši uvedli. Pročež bychom slušně všecky témuž království nále- žející privilegia, na ně se vztahující, zrušiti a vyzdvihnouti mohli. Ale vzhlédše na stálou věrnost některých obyvatelův téhož krá- lovství, kteříž raději svou vlast opustili nežli by se proti nám byli postavili, též také, že již na větším díle často jmenované království české k víře naší svaté samospasitelné katolické přistoupilo, ano i mnozí z věrných rad a služebníkův našich v něm se osadili, za kterýmiž příčinami jsme se z přirozené dobrotivosti a milostivosti na tom ustanovili, aby království naše české zase v jisté stavy, jakž naše Obnovené zřízení zemské to v sobě šíře obsahuje, vy- zdviženo býti a všecka a všelijaká privilegia, obdarování, svobody a majestáty, jenž by proti témuž Obnovenému zřízení zemskému nečelily (jakož pak všecko to, co tak, jakž dotčeno, proti takovému zřízení zemskému jest a obzvláště dva, za králování císaře Rudolfa Druhého od osob, jenž se podobojí jmenovali, vynucené majestáty, první na náboženství a druhý na upuštění všelijakých pokut, ztra- cení statkův, za věci neplatné a již zrušené vyhlašujeme, držíme a máme) bez překážky jednoho každého člověka užívati a nimi se těšiti mohli, též také mocí tohoto listu našeho královského a císařského 271. 186
Strana 187
272. všecka a všelijaká od slavných předkův našich stavům téhož krá- lovství českého společně, jako i jednomu každému stavu rozdílně, obzvláštně pak stavu panskému v létu 1502. v středu před nedělí postní Reminiscere nadaná a propůjčená privilegia, práva a svo- body, kteréž by proti témuž novému zřízení zemskému nečelily, a že sme o nich jiné nařízení neučinili, schvalujeme, obnovujeme a potvrzujem, přiříkajíce za nás i za dědice naše, budoucí krále české, že všecky čtyry stavy a celou obec téhož království našeho dědičného českého, též také každý stav obzvláštně, při jejich prá- vích, spravedlnostech a dotčeném od nás Obnoveném zřízení zemském ochraňovati a zachovati chceme. Nechceme také žádné berně a daně od poslušných stavův našich jinačeji nežli na sněmích podle artikule v témž zřízení zemském pod literou A. 5. položeného žádati a mimo to, což by takkoli stavové svolovali, na ně jiných daní a berní neukládati. Též nechceme na žádnou osobu z stavův království toho aneb na statky jich de facto neb mocí sahati, než jednoho každého na jeho právě slyšeti a po rozeznání té věci podle práva a spravedlnosti kráčeti. A poněvadž jest rozdílnost v náboženství největší příčinu k té minulé rebelii podala, tehdy chceme a máme všecky stavy království našeho dědičného českého v jednotě církve svaté římské katolické držeti a zachovati a žádné jiné víry a náboženství aneb provozování jeho v témž království českém netrpěti, nýbrž, kteří ještě k nahoře jmenované víře kato- lické nepřistoupili, je náležitými prostředky k tomu přivésti dáti, tak aby v jednotě víry a mysli srovnáni jsouce předně Pánu Bohu všemohoucímu a nám tím lépeji sloužiti a tudy obecné dobré uži- tečně fedrovati mohli. Naposledy také chceme každého času strany mince takové nařízení učiniti, nímž by obecnému dobrému v témž království českém dobrými a hodnými penězi zpomoženo býti, též skrze to živnosti a obchody lidské zrůst svůj bráti mohly. Tomu na svědomí pečeť naši císařskou větší k tomuto listu a majestátu jsme přivěsiti rozkázali a v něm se rukou vlastní podepsati ráčili. Dán v městě našem Vídni v sobotu po slavném hodu seslání Ducha svatého na apoštoly, 29. máje léta 1627. a království našich řím- ského 8., uherského 9. a českého 10. Ferdinand. Ad mandatum Sacrae Caesareae Majestatis proprium Sdenco Adalb. de Lobkovicz Sfum- 588 mus] RIegni] Blohemiae] cancelarius' Ctyry stavy království českého. Náboženství katolické římské potvrzené. O minci drobné. 187
272. všecka a všelijaká od slavných předkův našich stavům téhož krá- lovství českého společně, jako i jednomu každému stavu rozdílně, obzvláštně pak stavu panskému v létu 1502. v středu před nedělí postní Reminiscere nadaná a propůjčená privilegia, práva a svo- body, kteréž by proti témuž novému zřízení zemskému nečelily, a že sme o nich jiné nařízení neučinili, schvalujeme, obnovujeme a potvrzujem, přiříkajíce za nás i za dědice naše, budoucí krále české, že všecky čtyry stavy a celou obec téhož království našeho dědičného českého, též také každý stav obzvláštně, při jejich prá- vích, spravedlnostech a dotčeném od nás Obnoveném zřízení zemském ochraňovati a zachovati chceme. Nechceme také žádné berně a daně od poslušných stavův našich jinačeji nežli na sněmích podle artikule v témž zřízení zemském pod literou A. 5. položeného žádati a mimo to, což by takkoli stavové svolovali, na ně jiných daní a berní neukládati. Též nechceme na žádnou osobu z stavův království toho aneb na statky jich de facto neb mocí sahati, než jednoho každého na jeho právě slyšeti a po rozeznání té věci podle práva a spravedlnosti kráčeti. A poněvadž jest rozdílnost v náboženství největší příčinu k té minulé rebelii podala, tehdy chceme a máme všecky stavy království našeho dědičného českého v jednotě církve svaté římské katolické držeti a zachovati a žádné jiné víry a náboženství aneb provozování jeho v témž království českém netrpěti, nýbrž, kteří ještě k nahoře jmenované víře kato- lické nepřistoupili, je náležitými prostředky k tomu přivésti dáti, tak aby v jednotě víry a mysli srovnáni jsouce předně Pánu Bohu všemohoucímu a nám tím lépeji sloužiti a tudy obecné dobré uži- tečně fedrovati mohli. Naposledy také chceme každého času strany mince takové nařízení učiniti, nímž by obecnému dobrému v témž království českém dobrými a hodnými penězi zpomoženo býti, též skrze to živnosti a obchody lidské zrůst svůj bráti mohly. Tomu na svědomí pečeť naši císařskou větší k tomuto listu a majestátu jsme přivěsiti rozkázali a v něm se rukou vlastní podepsati ráčili. Dán v městě našem Vídni v sobotu po slavném hodu seslání Ducha svatého na apoštoly, 29. máje léta 1627. a království našich řím- ského 8., uherského 9. a českého 10. Ferdinand. Ad mandatum Sacrae Caesareae Majestatis proprium Sdenco Adalb. de Lobkovicz Sfum- 588 mus] RIegni] Blohemiae] cancelarius' Ctyry stavy království českého. Náboženství katolické římské potvrzené. O minci drobné. 187
Strana 188
Léta 1627. 3. Junii praporec pěchoty z regimentu kolalt- ského z města Boleslava Mladého vyzdvižen a jinam obrácen; zůstávali tam pořád 18 neděl bez 2 dní. Avšak z nich třiceti sol- datův pro upomínání kontribucí a nucení k náboženství přece v městě zanecháno. Téhož léta 15. Junii od reformatorův religie v království 273. českém prošel druhý dekret do města Boleslava Mladého o ná- boženství a vypovědění dvouch mistrův spolusousedův v tento smysl: Byli sme té naděje, že vy poručení a nařízení našemu[!] jménem a na místě J. M. C. vám předešle učiněné poslušně vyko- návati budete, tak aby tudy jiní spolusousedé vaši nekatoličtí tím spíšeji od sektářských bludů odvráceni a k víře svaté katolické přivedeni býti mohli, jako že i ti dva nejúhlavnější a nejurputnější sektáři Kezelius a Semanín při termíních jim uložených zpověď svou a přijímání svátosti oltářní pod jednou způsobou vykonají. Ale vyrozuměli jsme z psaní vašeho 25. Maii nám učiněného, že jak ti dva principální sektáři, tak i jiní podobní jim sousedé vaši posavad v své navyklé zpouře trvají, pravé pravdy a spasitelné cesty poznávati nechtějí a žádný z nich v tom času, maje dosti hojně dobrých a pobožných učitelův a správcův duchodních, k též víře svaté katolické nepřistoupil, z čehož se jejich opovážli- vost zjevně poznává. Protož jménem a na místě J. M. C. etc. vám o tom dostatečně poroučíme, abyste to neprodleně nadepsaným Vypovědění dvoum nejpřednějším a nejúhlavnějším sektářům ne toliko právo dvouch mi- městské a všecky živnosti odjali, nýbrž také osoby jich beze všeho strů z Bole- ušetření a ohledu z města a z celého království českého dokonce slavě a z Čech vypověděli, tak aby se oni ihned a nejdé[le]ji na druhý den, po do západu učiněném jim jejich vypovědění do západu slunce preč odstěhovali slunce. a již napotom jak města Boleslava Mladého, tak celého království českého prázdni byli a v něm se déle nezdržovali. K prodaji pak Plnomocníky statkův a jmění svých celý rok od vypovědění jejich se jim povo- naříditi. luje a oni mohou na místě svém jiného, však katolické osoby, zříditi a zplnomocniti, skrze něž by se takoví statkové a jmění jejich v tom času prodati, zpeněžiti a za nimi preč odstěhovati dáti mohli. Sami pak aby se přece téhož dne, leč by opravdově a upřímně katoličtí učiněni byli, žádným vymyšleným způsobem Inventář nenavracovali. Statky a jmění jejich movité i nemovité v pořádné spraviti. poznamenání skrze osoby přísežné katolické spravedlivě pošaco- Dekret druhý o náboženství od reformá- torův Mlado- boleslavským odeslán. In originali tak napsáno duchodních. 274. Soldati kolaltští. 188
Léta 1627. 3. Junii praporec pěchoty z regimentu kolalt- ského z města Boleslava Mladého vyzdvižen a jinam obrácen; zůstávali tam pořád 18 neděl bez 2 dní. Avšak z nich třiceti sol- datův pro upomínání kontribucí a nucení k náboženství přece v městě zanecháno. Téhož léta 15. Junii od reformatorův religie v království 273. českém prošel druhý dekret do města Boleslava Mladého o ná- boženství a vypovědění dvouch mistrův spolusousedův v tento smysl: Byli sme té naděje, že vy poručení a nařízení našemu[!] jménem a na místě J. M. C. vám předešle učiněné poslušně vyko- návati budete, tak aby tudy jiní spolusousedé vaši nekatoličtí tím spíšeji od sektářských bludů odvráceni a k víře svaté katolické přivedeni býti mohli, jako že i ti dva nejúhlavnější a nejurputnější sektáři Kezelius a Semanín při termíních jim uložených zpověď svou a přijímání svátosti oltářní pod jednou způsobou vykonají. Ale vyrozuměli jsme z psaní vašeho 25. Maii nám učiněného, že jak ti dva principální sektáři, tak i jiní podobní jim sousedé vaši posavad v své navyklé zpouře trvají, pravé pravdy a spasitelné cesty poznávati nechtějí a žádný z nich v tom času, maje dosti hojně dobrých a pobožných učitelův a správcův duchodních, k též víře svaté katolické nepřistoupil, z čehož se jejich opovážli- vost zjevně poznává. Protož jménem a na místě J. M. C. etc. vám o tom dostatečně poroučíme, abyste to neprodleně nadepsaným Vypovědění dvoum nejpřednějším a nejúhlavnějším sektářům ne toliko právo dvouch mi- městské a všecky živnosti odjali, nýbrž také osoby jich beze všeho strů z Bole- ušetření a ohledu z města a z celého království českého dokonce slavě a z Čech vypověděli, tak aby se oni ihned a nejdé[le]ji na druhý den, po do západu učiněném jim jejich vypovědění do západu slunce preč odstěhovali slunce. a již napotom jak města Boleslava Mladého, tak celého království českého prázdni byli a v něm se déle nezdržovali. K prodaji pak Plnomocníky statkův a jmění svých celý rok od vypovědění jejich se jim povo- naříditi. luje a oni mohou na místě svém jiného, však katolické osoby, zříditi a zplnomocniti, skrze něž by se takoví statkové a jmění jejich v tom času prodati, zpeněžiti a za nimi preč odstěhovati dáti mohli. Sami pak aby se přece téhož dne, leč by opravdově a upřímně katoličtí učiněni byli, žádným vymyšleným způsobem Inventář nenavracovali. Statky a jmění jejich movité i nemovité v pořádné spraviti. poznamenání skrze osoby přísežné katolické spravedlivě pošaco- Dekret druhý o náboženství od reformá- torův Mlado- boleslavským odeslán. In originali tak napsáno duchodních. 274. Soldati kolaltští. 188
Strana 189
275. vány a odtud předně dluhy k obci nebo jiným sečteny byly. Potom pak učině rozvržení abyste také na ně jistou quotam, co by tak Quota. z statkův jejich vedle slušné proporcí na zaplacení dluhův téhož města obecních ku pomoci dáti přišlo, uložili, jako i to, co by oni v pokutě neboližto za perdon do důchodu J. M. C. snad ještě složiti měli, k tomu přirazili, z téhož jmění jejich vzali a teprv ostatek plnomocníkům jich vydali. Jiným pak všem sousedům i obyvatelům vašim nekatolickým abyste právo a všecky živnosti, handle a obchody městské neprodleně zdvihli, zastavili, odňali a budoucně jich provozovati nedopouštěli, až by od zpoury a bludův sektářských upustili a k pravé samospasitelné víře svaté katolické přistoupili. K čemuž je s pilností a horlivostí napomeňte, aby se ničímž nevymlouvajíc konečně do posledního tohoto měsíce června peremtorie k též víře svaté katolické přistoupili, knězi katolickému z hříchův svých zpovídali a velebnou svátost oltářní pod jednou přijímali. Kdo by toho neučinil, nikoliv ani v městě, ani celém království českém trpín nebude. Žádosti vaší o vyzdvižení od vás soldatův a více jich nekvartírování nápomocni býti chceme, když vy se o to skutečně přičiníte, aby se všickni sousedé vaši tím dříve k víře katolické obrátili. Datum v Praze 15. Junii anno 1627. N. N. Jich Milosti od J. M. C. římského, českého a uherského Léta 1627. krále k reformací religie neboližto náboženství v království českém nařízení páni komisaři. Toto psaní zapečetěno bylo sekrety čtyrma: kardinála arcibiskupa pražského“ 9, hraběte z Martinic59, p. z Talm- berka'91 a Kryštofa Vratislava z Mitrovic. Do Boleslavě odesláno a v pátek po svatém Vítu, 18. Junii, přinešeno, nazejtří v sobotu v plné obci s dostatečným napomenutím k náboženství přičteno. Po přečtení toho psaní m. Jiří Bydžovský v plné obci na špic Exilium m Jiřího Byd- postaven (druhého tu nebylo, nemohl pro přísnost svého soldata žovského. v domu obstáti, musel se před ním pokrývati). A jemu to vypo- vědění osvědčeno, že se bude věděti dále čím spraviti, k zinven- tování věcí jeho že budou jisté osoby nařízeny. Co měl smutný člověk činiti; v plné obci s sousedy svými se rozžehnal, kteří mu co dobrého přáli, ti ho litovali, ale závistníci ani viaticum“ z sumy jemu od obce povinné dáti, ani vysvědčení šlechetného v té obci svými službami chování vydati nechtěli. Ten den v sobotu statek mu zinventován a do zejtřejšího dne západu slunce emigrací ulo- žena. Ten den také počet svůj sirotčí, nazejtří pak v neděli po Perdon. Zastavení živnosti dokonalé. 276. 189
275. vány a odtud předně dluhy k obci nebo jiným sečteny byly. Potom pak učině rozvržení abyste také na ně jistou quotam, co by tak Quota. z statkův jejich vedle slušné proporcí na zaplacení dluhův téhož města obecních ku pomoci dáti přišlo, uložili, jako i to, co by oni v pokutě neboližto za perdon do důchodu J. M. C. snad ještě složiti měli, k tomu přirazili, z téhož jmění jejich vzali a teprv ostatek plnomocníkům jich vydali. Jiným pak všem sousedům i obyvatelům vašim nekatolickým abyste právo a všecky živnosti, handle a obchody městské neprodleně zdvihli, zastavili, odňali a budoucně jich provozovati nedopouštěli, až by od zpoury a bludův sektářských upustili a k pravé samospasitelné víře svaté katolické přistoupili. K čemuž je s pilností a horlivostí napomeňte, aby se ničímž nevymlouvajíc konečně do posledního tohoto měsíce června peremtorie k též víře svaté katolické přistoupili, knězi katolickému z hříchův svých zpovídali a velebnou svátost oltářní pod jednou přijímali. Kdo by toho neučinil, nikoliv ani v městě, ani celém království českém trpín nebude. Žádosti vaší o vyzdvižení od vás soldatův a více jich nekvartírování nápomocni býti chceme, když vy se o to skutečně přičiníte, aby se všickni sousedé vaši tím dříve k víře katolické obrátili. Datum v Praze 15. Junii anno 1627. N. N. Jich Milosti od J. M. C. římského, českého a uherského Léta 1627. krále k reformací religie neboližto náboženství v království českém nařízení páni komisaři. Toto psaní zapečetěno bylo sekrety čtyrma: kardinála arcibiskupa pražského“ 9, hraběte z Martinic59, p. z Talm- berka'91 a Kryštofa Vratislava z Mitrovic. Do Boleslavě odesláno a v pátek po svatém Vítu, 18. Junii, přinešeno, nazejtří v sobotu v plné obci s dostatečným napomenutím k náboženství přičteno. Po přečtení toho psaní m. Jiří Bydžovský v plné obci na špic Exilium m Jiřího Byd- postaven (druhého tu nebylo, nemohl pro přísnost svého soldata žovského. v domu obstáti, musel se před ním pokrývati). A jemu to vypo- vědění osvědčeno, že se bude věděti dále čím spraviti, k zinven- tování věcí jeho že budou jisté osoby nařízeny. Co měl smutný člověk činiti; v plné obci s sousedy svými se rozžehnal, kteří mu co dobrého přáli, ti ho litovali, ale závistníci ani viaticum“ z sumy jemu od obce povinné dáti, ani vysvědčení šlechetného v té obci svými službami chování vydati nechtěli. Ten den v sobotu statek mu zinventován a do zejtřejšího dne západu slunce emigrací ulo- žena. Ten den také počet svůj sirotčí, nazejtří pak v neděli po Perdon. Zastavení živnosti dokonalé. 276. 189
Strana 190
službách božích zádušní literátský spravil a odvedl. Zatím v túž Léta 1627. neděli, kteráž byla třetí po svaté Trojici, jinak po svatém Vítu, v neděli 3. 20. Junii, léta 1627. před samým západem slunce s velikou žalostí po svaté v průvodu některých jeho upřímných přátel z města Boleslava Trojici, Mladého, kdež přes dvamecitma let v sousedství zůstával, obci 20. Junii. té věrně a upřímně v práci školní, písařské i primasské sloužil, s hůlkou a kabelkou se ubíral, smutnou tu písničku Orate ne sit Exilium fuga vestra in die festo593 (jako jemu se to v den Páně nedělní žalostivé m. trefilo) žalostivě s pláčem připomínal. Manželky své truchlé a J. Bydžov- zarmoucené i statečku svého tu v Boleslavi zanechal, do města ského. Žitavy v Lužicích se obrátil a tam samotný bez manželky půl léta zůstával. Potom pak manželka jeho, když také tu déle pro veliké pohrůžky obstáti nemohla, jakožto věrná manželka právě v půl létě za ním se obrátila, na Štědrý den téhož roku 1627. k němu se dostala. Statku svého plnomocníkům, švagrům jeho a bratřím jejim zanechala, kteříž nesprávně s ním zacházeli a z toho, jako i jiní jejich odporníci závistiví, Bohu odpovídati mají. Druhý pak M. Jindřich m. Jindřich z Semanína málo před několika dny pro soužení a z Semanína pohrůžky od vojákův do domu jeho kvartírovaných z domu ustoupiti exulant. a straniti musel, více se k městu a do příbytku svého nenavrátil; do Polska se obrátil, manželka jeho s dítkami po třech čtvrtech léta také za ním se tam dala a hojného statku tu v Boleslavi přátelům zanechala. Léta 1627. 18. Julii, v neděli VII. po svaté Trojici, v městečku Ostrči v Lužicích, dvě míle od Žitavy i Gerlice, při mši a kázání povětří do kostela udeřilo a jednu děvečku nevěstu, která se po kázání k manželství oddávati měla, zabilo a dvě vedle ní sedící omráčilo, kostel prorazilo, ale nezapálilo. Povídali, že by se před tím ta děvečka měla proklínati a hromem zabití vinšovati, jest-li by sobě toho za ženicha vzala. Stalo se jí, co sobě žádala. Téhož léta 31. Julii, den svatého Ignaciusa mandát císařský o náboženství na vyšší dva stavy království českého vyšel, aby do šesti měsícův katoličtí byli nebo se z země české odebrali, statky své do šesti měsícův prodali, dluhy své zvyupomínali, v tento smysl: My Ferdinand 2. všem obyvatelům a poddaným našim ze všech čtyr stavův království dědičného českého milost císařskou a všecko dobré vzkazujem. Věrní milí, jest všem vůbec a všemu světu známé, že království české nikda v lepším způsobu nebylo, Nevěstu hrom zabil. Mandát císařský sta- vům do 6 nedělí lhůtu dává. 277. 190
službách božích zádušní literátský spravil a odvedl. Zatím v túž Léta 1627. neděli, kteráž byla třetí po svaté Trojici, jinak po svatém Vítu, v neděli 3. 20. Junii, léta 1627. před samým západem slunce s velikou žalostí po svaté v průvodu některých jeho upřímných přátel z města Boleslava Trojici, Mladého, kdež přes dvamecitma let v sousedství zůstával, obci 20. Junii. té věrně a upřímně v práci školní, písařské i primasské sloužil, s hůlkou a kabelkou se ubíral, smutnou tu písničku Orate ne sit Exilium fuga vestra in die festo593 (jako jemu se to v den Páně nedělní žalostivé m. trefilo) žalostivě s pláčem připomínal. Manželky své truchlé a J. Bydžov- zarmoucené i statečku svého tu v Boleslavi zanechal, do města ského. Žitavy v Lužicích se obrátil a tam samotný bez manželky půl léta zůstával. Potom pak manželka jeho, když také tu déle pro veliké pohrůžky obstáti nemohla, jakožto věrná manželka právě v půl létě za ním se obrátila, na Štědrý den téhož roku 1627. k němu se dostala. Statku svého plnomocníkům, švagrům jeho a bratřím jejim zanechala, kteříž nesprávně s ním zacházeli a z toho, jako i jiní jejich odporníci závistiví, Bohu odpovídati mají. Druhý pak M. Jindřich m. Jindřich z Semanína málo před několika dny pro soužení a z Semanína pohrůžky od vojákův do domu jeho kvartírovaných z domu ustoupiti exulant. a straniti musel, více se k městu a do příbytku svého nenavrátil; do Polska se obrátil, manželka jeho s dítkami po třech čtvrtech léta také za ním se tam dala a hojného statku tu v Boleslavi přátelům zanechala. Léta 1627. 18. Julii, v neděli VII. po svaté Trojici, v městečku Ostrči v Lužicích, dvě míle od Žitavy i Gerlice, při mši a kázání povětří do kostela udeřilo a jednu děvečku nevěstu, která se po kázání k manželství oddávati měla, zabilo a dvě vedle ní sedící omráčilo, kostel prorazilo, ale nezapálilo. Povídali, že by se před tím ta děvečka měla proklínati a hromem zabití vinšovati, jest-li by sobě toho za ženicha vzala. Stalo se jí, co sobě žádala. Téhož léta 31. Julii, den svatého Ignaciusa mandát císařský o náboženství na vyšší dva stavy království českého vyšel, aby do šesti měsícův katoličtí byli nebo se z země české odebrali, statky své do šesti měsícův prodali, dluhy své zvyupomínali, v tento smysl: My Ferdinand 2. všem obyvatelům a poddaným našim ze všech čtyr stavův království dědičného českého milost císařskou a všecko dobré vzkazujem. Věrní milí, jest všem vůbec a všemu světu známé, že království české nikda v lepším způsobu nebylo, Nevěstu hrom zabil. Mandát císařský sta- vům do 6 nedělí lhůtu dává. 277. 190
Strana 191
jako za králování císaře Karla IV., protože jest on z obzvláštní své péče to vyšetřil, že rozdvojení v náboženství v žádném krá- lovství a zemi stálého pokoje a pravé poslušnosti k vrchnosti 278. i dověrnosti mezi samými obyvateli a poddanými působiti a zacho- vati nemůže, z kteréž příčiny to v témž království českém nařídil a poručil, aby mimo svatou, apoštolskou, samospasitelnou, římskou katolickou víru žádné jiné scestné náboženství, roty, bludy a sekty uvozovati nedopouštěli. Po sjití pak téhož C. Karla 4. s tohoto světa jsou se za spravování syna jeho Václava krále pro jeho váhavost všelijací bludové a kacířstva do toho království vloudili a začali, z čehož ihned všelijaké roztržitosti, rozdvojení a různice mezi obyvateli i proti vrchnosti škodlivé pozdvižení a rebelie (kteréž téměř za panování všech následujících králův českých trvaly, za času pak C. Rudolfa a Matyáše se obnovily a rozmnožily, takže poddaní naši nás, dědice naše a dům rakouský slavný o to krá- lovství proti zlaté bule C. Karla 4. připraviti hleděli) vznikly a povstaly. Aby tehdy to království naše dědičné zase k svému prvnějšímu způsobu přivedeno býti mohlo, ráčili sme na to, jakž po slavném vítězství nad Prahou proti rebelantům bylo, mysliti a pečovati, abychme podle chvalitebného příkladu C. Karla 4. s ochráněním a zachováním katolické, samospasitelné, římské víry postupovali a kráčeli. A jakož on žádného bludu a kacířstva do téhož království uvozovati nedopouštěl, nýbrž kdyby se co toho dálo, takové odporné sekty a bludy přísně trestati a vyhladiti nařídil, tak i my doslejchaje, kterak při těch v témž království nekato- lických obyvatelích tomu škodlivému a nebezpečnému prakticíro- vání konec býti nechce, pročež z povinnosti naší královské a pro spasitelno duši poddaných našich (za kteréž my časem svým Pánu Bohu počet dáti musíme) i pro vzdě- lání trvalivého pokoje, lásky a svornosti i pro lepší ubezpečení nás a dědiců našich i práva našeho dědičného k tomu vésti mu- síme, aby nekatoličtí a v kacířství trvající poddaní naši, zanechá- vajíce bludův scestného náboženství, se k pravé samospasitelné církvi a víře svaté římské katolické, apoštolské obrátili. Nebo my pro zachování dobrého svědomí žádného více z obyvatelův za poddaného našeho v témž království českém obojího pohlaví při svých[!] zastižených bludích sektařských a kacířských trpěti ne- míníme a nechceme, nýbrž to spravedlivé býti uznávajíce chceme, 279. Příklad C. Karla 4. o jednostejné náboženství. Léta 1627. 191
jako za králování císaře Karla IV., protože jest on z obzvláštní své péče to vyšetřil, že rozdvojení v náboženství v žádném krá- lovství a zemi stálého pokoje a pravé poslušnosti k vrchnosti 278. i dověrnosti mezi samými obyvateli a poddanými působiti a zacho- vati nemůže, z kteréž příčiny to v témž království českém nařídil a poručil, aby mimo svatou, apoštolskou, samospasitelnou, římskou katolickou víru žádné jiné scestné náboženství, roty, bludy a sekty uvozovati nedopouštěli. Po sjití pak téhož C. Karla 4. s tohoto světa jsou se za spravování syna jeho Václava krále pro jeho váhavost všelijací bludové a kacířstva do toho království vloudili a začali, z čehož ihned všelijaké roztržitosti, rozdvojení a různice mezi obyvateli i proti vrchnosti škodlivé pozdvižení a rebelie (kteréž téměř za panování všech následujících králův českých trvaly, za času pak C. Rudolfa a Matyáše se obnovily a rozmnožily, takže poddaní naši nás, dědice naše a dům rakouský slavný o to krá- lovství proti zlaté bule C. Karla 4. připraviti hleděli) vznikly a povstaly. Aby tehdy to království naše dědičné zase k svému prvnějšímu způsobu přivedeno býti mohlo, ráčili sme na to, jakž po slavném vítězství nad Prahou proti rebelantům bylo, mysliti a pečovati, abychme podle chvalitebného příkladu C. Karla 4. s ochráněním a zachováním katolické, samospasitelné, římské víry postupovali a kráčeli. A jakož on žádného bludu a kacířstva do téhož království uvozovati nedopouštěl, nýbrž kdyby se co toho dálo, takové odporné sekty a bludy přísně trestati a vyhladiti nařídil, tak i my doslejchaje, kterak při těch v témž království nekato- lických obyvatelích tomu škodlivému a nebezpečnému prakticíro- vání konec býti nechce, pročež z povinnosti naší královské a pro spasitelno duši poddaných našich (za kteréž my časem svým Pánu Bohu počet dáti musíme) i pro vzdě- lání trvalivého pokoje, lásky a svornosti i pro lepší ubezpečení nás a dědiců našich i práva našeho dědičného k tomu vésti mu- síme, aby nekatoličtí a v kacířství trvající poddaní naši, zanechá- vajíce bludův scestného náboženství, se k pravé samospasitelné církvi a víře svaté římské katolické, apoštolské obrátili. Nebo my pro zachování dobrého svědomí žádného více z obyvatelův za poddaného našeho v témž království českém obojího pohlaví při svých[!] zastižených bludích sektařských a kacířských trpěti ne- míníme a nechceme, nýbrž to spravedlivé býti uznávajíce chceme, 279. Příklad C. Karla 4. o jednostejné náboženství. Léta 1627. 191
Strana 192
Aby všichni aby všickni věrní a milí naši s námi se v starobylé římské kato- katoličtí byli. lické, apoštolské víře jednomyslně srovnali, setrvali. Za kterouž příčinou nedávno pro fedruňk té spasitelné a Bohu líbezné re- formací jsme jisté komisaře naříditi a jim o tom poručiti ráčili, aby se sami i skrze jiné od nich k tomu nařízené všelijak vyna- snažovali, aby poddaní naši u víře svaté římské katolické podstatně vyučováni, z bludův kacířských vyvozováni a na pravou cestu samospasitelné víry a k poslušenství svaté římské apoštolské ka- 280. tolické církve přivedeni býti mohli. Ráčili sme týmž komisařům i o tom poručiti, aby oni osoby stavu panského a rytířského po vyhlášení tohoto mandátu našeho v šesti měsících pořád zběhlých před sebe povolali a je buď sami neb skrze jiné od nich k tomu nařízené v též římské katolické víře vyučovali a po vyjíti toho šestiměsíčného termínu mají nám o tom, jak se k tému[!] povolně a poslušně míti budou, gruntovní zprávu učiniti. Pročež týchž dvouch stavův, panského a rytířského, tímto mandátem napomí- náme, aby každý takové vyučování od dotčených komisařův neb od osob od nich zřízených dobrovolně a horlivě přijal a sobě usmyslil a tak se s námi i se vší křesťanskou církví u víře římské katolické samospasitelné srovnal. Pakli by se toho v tom čase nestalo, tímto mandátem se na konec prohlašujeme, že po vyjití těch VI měsíců žádnému více v témž království našem dědičném českém dalšího bytu ani statků svých osobně držeti nedopustíme, nýbrž tomu chceme, aby takoví z téhož království se hned jinam odebrali, statky své přátelům svým aneb jiným katolickým obyva- telům prodati povinni byli, k čemuž jim i druhý termín šestiměsíční dáváme. Aby se pak nedomnívali, že to pro peníze neb kořisť a ne pro čest a slávu boží, též pro spasení duší poddaných našich se činí, v tom se prohlašujeme, aby se každý takový beze všeho ouplatku a ztenčení jmění svého z země vyhostiti mohl i ku pro- dání a zpeněžení statkův svých, k zvyupomínání dluhův, v témž 281. království (k nimž každé právo co nejdříveji dopomáhati má) komukoli z přátel neb jiných katolických plnomocenství dáti mohli. Rádi však tomu chceme, aby ti staří rodové, jichž předkové. dokudž se ti bludové nerozmohli, u veliké prospěšnosti tu zůstá- vali, budoucně tu také zachováni býti mohli. Na konec všech poslušných milostivě a otcovsky napomínáme, aby své dobré a užitečné obmejšleli a z trestání božího o časné i věčné dobré Reformací v náboženství vyšších sta- vův jak se má konati. Vypovídání vyšších sta- vův pro nekatolictví. 192
Aby všichni aby všickni věrní a milí naši s námi se v starobylé římské kato- katoličtí byli. lické, apoštolské víře jednomyslně srovnali, setrvali. Za kterouž příčinou nedávno pro fedruňk té spasitelné a Bohu líbezné re- formací jsme jisté komisaře naříditi a jim o tom poručiti ráčili, aby se sami i skrze jiné od nich k tomu nařízené všelijak vyna- snažovali, aby poddaní naši u víře svaté římské katolické podstatně vyučováni, z bludův kacířských vyvozováni a na pravou cestu samospasitelné víry a k poslušenství svaté římské apoštolské ka- 280. tolické církve přivedeni býti mohli. Ráčili sme týmž komisařům i o tom poručiti, aby oni osoby stavu panského a rytířského po vyhlášení tohoto mandátu našeho v šesti měsících pořád zběhlých před sebe povolali a je buď sami neb skrze jiné od nich k tomu nařízené v též římské katolické víře vyučovali a po vyjíti toho šestiměsíčného termínu mají nám o tom, jak se k tému[!] povolně a poslušně míti budou, gruntovní zprávu učiniti. Pročež týchž dvouch stavův, panského a rytířského, tímto mandátem napomí- náme, aby každý takové vyučování od dotčených komisařův neb od osob od nich zřízených dobrovolně a horlivě přijal a sobě usmyslil a tak se s námi i se vší křesťanskou církví u víře římské katolické samospasitelné srovnal. Pakli by se toho v tom čase nestalo, tímto mandátem se na konec prohlašujeme, že po vyjití těch VI měsíců žádnému více v témž království našem dědičném českém dalšího bytu ani statků svých osobně držeti nedopustíme, nýbrž tomu chceme, aby takoví z téhož království se hned jinam odebrali, statky své přátelům svým aneb jiným katolickým obyva- telům prodati povinni byli, k čemuž jim i druhý termín šestiměsíční dáváme. Aby se pak nedomnívali, že to pro peníze neb kořisť a ne pro čest a slávu boží, též pro spasení duší poddaných našich se činí, v tom se prohlašujeme, aby se každý takový beze všeho ouplatku a ztenčení jmění svého z země vyhostiti mohl i ku pro- dání a zpeněžení statkův svých, k zvyupomínání dluhův, v témž 281. království (k nimž každé právo co nejdříveji dopomáhati má) komukoli z přátel neb jiných katolických plnomocenství dáti mohli. Rádi však tomu chceme, aby ti staří rodové, jichž předkové. dokudž se ti bludové nerozmohli, u veliké prospěšnosti tu zůstá- vali, budoucně tu také zachováni býti mohli. Na konec všech poslušných milostivě a otcovsky napomínáme, aby své dobré a užitečné obmejšleli a z trestání božího o časné i věčné dobré Reformací v náboženství vyšších sta- vův jak se má konati. Vypovídání vyšších sta- vův pro nekatolictví. 192
Strana 193
nepřišli, nýbrž se bludův zbavíc a sekt k staré pravé víře římké katolické se zase navrátili a tak s námi věčného blahoslavenství dojíti mohli. Na tom se jistá konečná a neproměnitelná vůle naše naplní. Dán v městě našem Vídni v sobotu den památky svatého Ignaciusa L. P. 1627. [31. července], a království našich římského 9., uherského 10. a českého 11. Léta 1627. 14. Augusti Jan Hiero bradýř, jinak Pomerhans, Jan Pomr- hans, bradýř, soused a někdy spoluradní v městě Boleslava Mladého, umřel a umřel. nazejtří na pohřební zahradě pohřben. Téhož léta 28. Augusti umřel K. Jan Terrigena Planický, někdy farář na Michalovicích u Mladé Boleslavě a poněkud v témž městě soused nekatolický594. Pohřben při témž městě na pohřební zahradě, sine lux, sine crux595; manželka po něm zůstalá katolickou byla a v 1. 1642. umřela. Téhož léta 1627. 14. Octobris vyšel mandát od císaře Ferdi- 282. nanda Druhého, kterýmž stavům království českého sněm katolickej — první po rebelii — pokládá a korunování císařovny, manželky své i Ferdinanda 3., syna svého oznamuje, v tento smysl: My Ferdinand 2. všem obyvatelům a poddaným našim z stavu prelát- ského, panského, rytířského a městského království našeho dědič- ného českého věděti dáváme, že sme toho úmyslu sněm obecní ke 14. dni listopadu položiti a rozepsati a na něm římskou císařovnu, paní manželku naši nejmilejší, též Ferdinanda krále uherského, syna našeho, přirozeného dědice téhož království, za krále českého a sukcessora96 našeho korunovati dáti. I aby ten sněm našemu dědičnému království i poddaným stavům jeho k prospěchu přijíti a potřebné věci při něm vyřízené, též království mnohými váleč- nými věcmi a z rebelie pocházejícími roztržitostmi porušené, k na- pravení přivedeni[!] býti mohli[!], protož vám poroučeti ráčíme, abyste se k témuž 14. dni listopadu na noc do měst pražských sjeli a nazejtří na hradě pražském v místě obyčejném sněmovní proposicí naši vyslyšeli, dotčeným korunováním přítomni byli a potom to, což by ta proposicí v sobě obsahovala, považovali a jisté sne- šení, jakž by potřeba kázala, učinili. A poněvadž jsou se v témž Přísahu noví stavové vyko- království v tomto nedávním času mnozí z vyšších i nižších stavův nati povinni. osadili a zakoupení sobě učinili, potřeba toho ukazuje, aby před 283. začetím tohoto sněmu dle znění zřízení zemského povinnou přísahu vykonali a od sebe reversy ke dckám zemským dali a složili, K. Jan Terri- gena umřel. Mandát cisař- ský o sněm a korunování manželky a syna jeho na království české. 193
nepřišli, nýbrž se bludův zbavíc a sekt k staré pravé víře římké katolické se zase navrátili a tak s námi věčného blahoslavenství dojíti mohli. Na tom se jistá konečná a neproměnitelná vůle naše naplní. Dán v městě našem Vídni v sobotu den památky svatého Ignaciusa L. P. 1627. [31. července], a království našich římského 9., uherského 10. a českého 11. Léta 1627. 14. Augusti Jan Hiero bradýř, jinak Pomerhans, Jan Pomr- hans, bradýř, soused a někdy spoluradní v městě Boleslava Mladého, umřel a umřel. nazejtří na pohřební zahradě pohřben. Téhož léta 28. Augusti umřel K. Jan Terrigena Planický, někdy farář na Michalovicích u Mladé Boleslavě a poněkud v témž městě soused nekatolický594. Pohřben při témž městě na pohřební zahradě, sine lux, sine crux595; manželka po něm zůstalá katolickou byla a v 1. 1642. umřela. Téhož léta 1627. 14. Octobris vyšel mandát od císaře Ferdi- 282. nanda Druhého, kterýmž stavům království českého sněm katolickej — první po rebelii — pokládá a korunování císařovny, manželky své i Ferdinanda 3., syna svého oznamuje, v tento smysl: My Ferdinand 2. všem obyvatelům a poddaným našim z stavu prelát- ského, panského, rytířského a městského království našeho dědič- ného českého věděti dáváme, že sme toho úmyslu sněm obecní ke 14. dni listopadu položiti a rozepsati a na něm římskou císařovnu, paní manželku naši nejmilejší, též Ferdinanda krále uherského, syna našeho, přirozeného dědice téhož království, za krále českého a sukcessora96 našeho korunovati dáti. I aby ten sněm našemu dědičnému království i poddaným stavům jeho k prospěchu přijíti a potřebné věci při něm vyřízené, též království mnohými váleč- nými věcmi a z rebelie pocházejícími roztržitostmi porušené, k na- pravení přivedeni[!] býti mohli[!], protož vám poroučeti ráčíme, abyste se k témuž 14. dni listopadu na noc do měst pražských sjeli a nazejtří na hradě pražském v místě obyčejném sněmovní proposicí naši vyslyšeli, dotčeným korunováním přítomni byli a potom to, což by ta proposicí v sobě obsahovala, považovali a jisté sne- šení, jakž by potřeba kázala, učinili. A poněvadž jsou se v témž Přísahu noví stavové vyko- království v tomto nedávním času mnozí z vyšších i nižších stavův nati povinni. osadili a zakoupení sobě učinili, potřeba toho ukazuje, aby před 283. začetím tohoto sněmu dle znění zřízení zemského povinnou přísahu vykonali a od sebe reversy ke dckám zemským dali a složili, K. Jan Terri- gena umřel. Mandát cisař- ský o sněm a korunování manželky a syna jeho na království české. 193
Strana 194
Knížata, pročež každý z nich tak se v tom zachová: Předně osoby knížecí Jiní, tůž přísahu před vlastní osobou naší císařskou a královskou, jiní pak v kanceláři naší české dvorské učiniti povinni budou. Než, kteříž se před touž rebelií v zemi osadili a od nás, byvše v komisi Rebelové exequtionis[!] před zřízenými k tomu komisaři od prokurátora našeho perdonisiro- z oučastenství rebelského obviňování, zase na milost přijati sou vaní. a perdonu dosáhli, ti místo takové přísahy povinnost svou též kanceláři naší české podáváním ruky vykonávati mají. A jakož Duchovní duchovní v království českém napravením téhož nového zřízení preláti. zemského v jejich prvnější a jim od starodávna náležející vyvýšenost a důstojenství utvrzeni a tak za nejpřednější stav vyzdviženi jsou, Sedání stavův ráčili sme se pro budoucí kompetencí, kteréž by za příčinou sedání v sněmu. zniknouti mohly s strany sedání těch prelátů a duchovních, kteříž pozemské statky v držení a infulací sou, na jistý způsob resolví- rovati597, o čemž od kardinála z Harrachu, arcibiskupa pražského598, zpraveni budou. I jiným stavům rozličného povolání pro ujití ně- jakého neřádu tímto mandátem nařizujem: Aby nejvyšší úředníci a soudcové zemští, též rady soudu dvorského a komorního, jako i ty osoby, o nichž v novém zřízení zemském s strany jejich sedání jisté vyměření se nachází, svá místa měli a drželi[!], jiní pak bez rozdílu, újmy a ublížení svých dvorských neb jiných úřadův sedati 284. mají, jak se jeden po druhém do sněmu nezačínajíce s strany míst nějakých kompetencí najíti dá, aby se každý k svému stavu při- Do cizího pojil. Kdo by se k některému stavu přihlašoval a k němu nenáležel, stavu se mohou jeho z toho před osobou naši královskou obžalovati, má všetečně to náležitě napraveno býti a povinen bude ten stav svůj provésti 99 netříti. a ukázati. Než kdo od nás listem do stavu vyššího vyzdvižen jest, ten v žádné pochybnosti býti nemá. Kdo by k sněmu nepřijeli, mají předně tomu, co se najedná, obcovati a přítomní bez nich zavírati. Z měst pak královských posly z prostředku svého k témuž sněmovnímu jednání, co se jich tu dotýkati neb jim náležeti bude, s plnou mocí mají poslati. Dán na zámku našem pardubském 14. dne měsíce října léta Páně 1627. a království našich ut paulo superius600. Ferdinand. Ad mandatum S[acrae] C[aesareae] M[ajestatis] proprium Sdenco Adalbertus princ de Lobcovicz S[ummus] R[egni] Otto von Nosticz. Bohemiae cancelarius. Rafael Mnišovský. Hans Kasper. Města k do- slejchání. Duchovního i světských. 194
Knížata, pročež každý z nich tak se v tom zachová: Předně osoby knížecí Jiní, tůž přísahu před vlastní osobou naší císařskou a královskou, jiní pak v kanceláři naší české dvorské učiniti povinni budou. Než, kteříž se před touž rebelií v zemi osadili a od nás, byvše v komisi Rebelové exequtionis[!] před zřízenými k tomu komisaři od prokurátora našeho perdonisiro- z oučastenství rebelského obviňování, zase na milost přijati sou vaní. a perdonu dosáhli, ti místo takové přísahy povinnost svou též kanceláři naší české podáváním ruky vykonávati mají. A jakož Duchovní duchovní v království českém napravením téhož nového zřízení preláti. zemského v jejich prvnější a jim od starodávna náležející vyvýšenost a důstojenství utvrzeni a tak za nejpřednější stav vyzdviženi jsou, Sedání stavův ráčili sme se pro budoucí kompetencí, kteréž by za příčinou sedání v sněmu. zniknouti mohly s strany sedání těch prelátů a duchovních, kteříž pozemské statky v držení a infulací sou, na jistý způsob resolví- rovati597, o čemž od kardinála z Harrachu, arcibiskupa pražského598, zpraveni budou. I jiným stavům rozličného povolání pro ujití ně- jakého neřádu tímto mandátem nařizujem: Aby nejvyšší úředníci a soudcové zemští, též rady soudu dvorského a komorního, jako i ty osoby, o nichž v novém zřízení zemském s strany jejich sedání jisté vyměření se nachází, svá místa měli a drželi[!], jiní pak bez rozdílu, újmy a ublížení svých dvorských neb jiných úřadův sedati 284. mají, jak se jeden po druhém do sněmu nezačínajíce s strany míst nějakých kompetencí najíti dá, aby se každý k svému stavu při- Do cizího pojil. Kdo by se k některému stavu přihlašoval a k němu nenáležel, stavu se mohou jeho z toho před osobou naši královskou obžalovati, má všetečně to náležitě napraveno býti a povinen bude ten stav svůj provésti 99 netříti. a ukázati. Než kdo od nás listem do stavu vyššího vyzdvižen jest, ten v žádné pochybnosti býti nemá. Kdo by k sněmu nepřijeli, mají předně tomu, co se najedná, obcovati a přítomní bez nich zavírati. Z měst pak královských posly z prostředku svého k témuž sněmovnímu jednání, co se jich tu dotýkati neb jim náležeti bude, s plnou mocí mají poslati. Dán na zámku našem pardubském 14. dne měsíce října léta Páně 1627. a království našich ut paulo superius600. Ferdinand. Ad mandatum S[acrae] C[aesareae] M[ajestatis] proprium Sdenco Adalbertus princ de Lobcovicz S[ummus] R[egni] Otto von Nosticz. Bohemiae cancelarius. Rafael Mnišovský. Hans Kasper. Města k do- slejchání. Duchovního i světských. 194
Strana 195
Léta 1627. 22. Octobris dvanáct osob z Starého města 12 sousedů staroměst- pražského jmenovitě: Benjamín Velvarský řezník, Zikmund Špiclich, ských pro Václav Synek kožišník, David Kukla, Lorenc Odháje, Jan železník, náboženství Pavel Kubic, Florián Ubenner, Daniel Hamašta prokurátor, Volf vypovědíno. Veis, Jan Brtnický a Jiljí Seidler, dekretem od reformátorův ná- boženství sousedův vypovědíno; jménem a na místě J. M. C. naří- zeni k tomu p. Joachym Slavata z Chlumu, hejtman Starého města pražského, aby to při císařským rychtáři a úřadu konšelském téhož města nařídil, aby ty osoby v místo radní povolány byly a jim se dostatečně oznámilo, že se jim ještě poslední termín do 20. dne listopadu roku tohoto pokládá, aby v tom času k náboženství katolickému přistoupily, to vše náležitě vykonaly, anebo se hned vyprodaly a nejdéle do západu slunce 20. dne měsíce listopadu odstěhovaly a od toho času měst pražských i království českého Vejminka prázdny byly, kromě, kdyby za slušnými příčinami skrze království české cestu měly, aby svobodně tudy bez dlouhého se tu zdržování exulantův. a všelikého handlování projíti mohly. A pokudž by tak brzo jmění svých prodati nemohly, za celý rok od téhož 20. dne měsíce listo- padu jim povoleno, aby plnomocníky katolické k tomu zřídily a skrze ně statky své a jmění zpeněžily, preč odstěhovati dáti mohly, samy však přece tého dne preč táhly a jinak leč katoličtí se nenavracovaly. A dřív než se preč odberou, mají od hejtmana městského i úřadu konšelského k tomu přidržány býti, aby statky své v přítomnosti osob katolických a radních prošacovati 1, zin- ventovati, dluhy komukoli povinné sčísti daly. Na to aby se roz- vržení učinilo, co by jisté quoty vedle slušné proporcí na zaplacení dluhův obecních téhož města se vzíti mělo i kteří pokuty uložené 286. neodvedli za perdon v rebelské prohřešení do komory J. M. C. pozůstalý, aby statkův jejich sraženo a ostatek plnomocníkům jejich vydáno bylo. Datum 22. Octobris l. 1627. Ernestus kardinál z Harrachu arcibiskup. Jaroslav Bořita hrabě z Martinic. Fridrich z Talmberka. Kryštof Vratislav z Mitrovic. Léta 1627. 15. Novembris na sněmu obecném v králov- Proposicí sněmovní. ství českém, nedávno od J. M. C. rozepsaném a shromážděném na hradě pražském, tato proposicí sněmovní od J. M. C. předne- šena. Extrakt: 1. J. M. C. nad volností a poslušností stavův zalíbení míti ráčí. Plnomocníky způsobiti. Inventář slo- žiti i quotu i perdon. 285. 195
Léta 1627. 22. Octobris dvanáct osob z Starého města 12 sousedů staroměst- pražského jmenovitě: Benjamín Velvarský řezník, Zikmund Špiclich, ských pro Václav Synek kožišník, David Kukla, Lorenc Odháje, Jan železník, náboženství Pavel Kubic, Florián Ubenner, Daniel Hamašta prokurátor, Volf vypovědíno. Veis, Jan Brtnický a Jiljí Seidler, dekretem od reformátorův ná- boženství sousedův vypovědíno; jménem a na místě J. M. C. naří- zeni k tomu p. Joachym Slavata z Chlumu, hejtman Starého města pražského, aby to při císařským rychtáři a úřadu konšelském téhož města nařídil, aby ty osoby v místo radní povolány byly a jim se dostatečně oznámilo, že se jim ještě poslední termín do 20. dne listopadu roku tohoto pokládá, aby v tom času k náboženství katolickému přistoupily, to vše náležitě vykonaly, anebo se hned vyprodaly a nejdéle do západu slunce 20. dne měsíce listopadu odstěhovaly a od toho času měst pražských i království českého Vejminka prázdny byly, kromě, kdyby za slušnými příčinami skrze království české cestu měly, aby svobodně tudy bez dlouhého se tu zdržování exulantův. a všelikého handlování projíti mohly. A pokudž by tak brzo jmění svých prodati nemohly, za celý rok od téhož 20. dne měsíce listo- padu jim povoleno, aby plnomocníky katolické k tomu zřídily a skrze ně statky své a jmění zpeněžily, preč odstěhovati dáti mohly, samy však přece tého dne preč táhly a jinak leč katoličtí se nenavracovaly. A dřív než se preč odberou, mají od hejtmana městského i úřadu konšelského k tomu přidržány býti, aby statky své v přítomnosti osob katolických a radních prošacovati 1, zin- ventovati, dluhy komukoli povinné sčísti daly. Na to aby se roz- vržení učinilo, co by jisté quoty vedle slušné proporcí na zaplacení dluhův obecních téhož města se vzíti mělo i kteří pokuty uložené 286. neodvedli za perdon v rebelské prohřešení do komory J. M. C. pozůstalý, aby statkův jejich sraženo a ostatek plnomocníkům jejich vydáno bylo. Datum 22. Octobris l. 1627. Ernestus kardinál z Harrachu arcibiskup. Jaroslav Bořita hrabě z Martinic. Fridrich z Talmberka. Kryštof Vratislav z Mitrovic. Léta 1627. 15. Novembris na sněmu obecném v králov- Proposicí sněmovní. ství českém, nedávno od J. M. C. rozepsaném a shromážděném na hradě pražském, tato proposicí sněmovní od J. M. C. předne- šena. Extrakt: 1. J. M. C. nad volností a poslušností stavův zalíbení míti ráčí. Plnomocníky způsobiti. Inventář slo- žiti i quotu i perdon. 285. 195
Strana 196
Svolení sněmovní. Potvrzení privilegií českých od J. M. C. et superius p. 270. 2. Z důležitých příčin císařovou 21. Novembris a syna 29. No- vembris korunovati dáti chtíti a stavům ty dny jmenovati ráčí. 3. Stavové, kteří dědičné úřady mají, aby je při tom konali. 4. Podle nového zřízení zemského aby také novému králi svému i dědicům jeho dědičnou poddanost slibovali. 5. Králování nového krále skutečné teprv po smrti J. M. C. býti má. 6. Jisté osoby naříditi, kteří by před korunováním regália nesli. 7. Za dnův toho obojího korunování, kteří osoby k tomu nařízeni budou, aby bedlivě klenotův neb regálií hlídali. 8. Berně při korunování obyčejná aby svolena a dána byla. 9. K vypravení armády frydlantské i domácích soldatův, též na spravení municí, stavení hradu pražského, hraničních zámkův, present a legací tureckou“2, vychování dvoru J. M. C., na to 287. všecko aby 4 krát sto tisíc fl. svolili. 10. Kontribucí zasedělé i budoucí časně aby se odvozovaly. 11. Zaplacení dluhův zemských jakým prostředkem se státi má. 12. Osoby jisté k sčítání a vyhledávání těch dluhův naříditi. aby k místu se 13. O meze a hranice starodávní traktací603 přivedla. 14. Plavba svobodná po Labi aby se k místu přivedla. 15. Neprovozování myslivosti na gruntech J. M. C. do třech let, žádost J. M. C. aby považována byla. Tito artikulové na sněmu obecném léta 1627. od 15. dne do 24. listopadu držaném přednášeni, považováni a jedno- myslně od stavův svoleni. Předně za potvrzení od J. M. C. Ferdinanda 2. Čechům všech privilegií jejich i dosazení náměstka syna děkují a to potvrzení všichni vděčně přijímají, jak ti, kteří vždycky věrni byli, tak ti, kteří k víře svaté katolické přistoupili, že jim podle nového zřízení zemského jisté stavy vyzdviženy, všechna privilegia, obdarování, svobody, majestáty potvrzeny udělil, nežli to, co proti Obnovenému zřízení zemskému čelí a zvláště dva majestáty za králování C. Rudolfa podobojím vynu- cené, na náboženství a na upuštění pokut ztracení statkův, ty za věci neplatné a již zrušené vyhlašujeme, držíme a máme. Připo- věděl J. M. C.á i za dědice a budoucí krále české všecky čtyry 288. stavy a celou obec království českého při jejich právích ochra- ňovati a zachovati, žádných berní a daní jináče nežli na sněmích 196
Svolení sněmovní. Potvrzení privilegií českých od J. M. C. et superius p. 270. 2. Z důležitých příčin císařovou 21. Novembris a syna 29. No- vembris korunovati dáti chtíti a stavům ty dny jmenovati ráčí. 3. Stavové, kteří dědičné úřady mají, aby je při tom konali. 4. Podle nového zřízení zemského aby také novému králi svému i dědicům jeho dědičnou poddanost slibovali. 5. Králování nového krále skutečné teprv po smrti J. M. C. býti má. 6. Jisté osoby naříditi, kteří by před korunováním regália nesli. 7. Za dnův toho obojího korunování, kteří osoby k tomu nařízeni budou, aby bedlivě klenotův neb regálií hlídali. 8. Berně při korunování obyčejná aby svolena a dána byla. 9. K vypravení armády frydlantské i domácích soldatův, též na spravení municí, stavení hradu pražského, hraničních zámkův, present a legací tureckou“2, vychování dvoru J. M. C., na to 287. všecko aby 4 krát sto tisíc fl. svolili. 10. Kontribucí zasedělé i budoucí časně aby se odvozovaly. 11. Zaplacení dluhův zemských jakým prostředkem se státi má. 12. Osoby jisté k sčítání a vyhledávání těch dluhův naříditi. aby k místu se 13. O meze a hranice starodávní traktací603 přivedla. 14. Plavba svobodná po Labi aby se k místu přivedla. 15. Neprovozování myslivosti na gruntech J. M. C. do třech let, žádost J. M. C. aby považována byla. Tito artikulové na sněmu obecném léta 1627. od 15. dne do 24. listopadu držaném přednášeni, považováni a jedno- myslně od stavův svoleni. Předně za potvrzení od J. M. C. Ferdinanda 2. Čechům všech privilegií jejich i dosazení náměstka syna děkují a to potvrzení všichni vděčně přijímají, jak ti, kteří vždycky věrni byli, tak ti, kteří k víře svaté katolické přistoupili, že jim podle nového zřízení zemského jisté stavy vyzdviženy, všechna privilegia, obdarování, svobody, majestáty potvrzeny udělil, nežli to, co proti Obnovenému zřízení zemskému čelí a zvláště dva majestáty za králování C. Rudolfa podobojím vynu- cené, na náboženství a na upuštění pokut ztracení statkův, ty za věci neplatné a již zrušené vyhlašujeme, držíme a máme. Připo- věděl J. M. C.á i za dědice a budoucí krále české všecky čtyry 288. stavy a celou obec království českého při jejich právích ochra- ňovati a zachovati, žádných berní a daní jináče nežli na sněmích 196
Strana 197
289. podle artikule zřízení zemského A. 5. nežádati a mimo svolení jejich jiných berní neukládati, na žádnou osobu neb statky jejich nesahati, než každého na jeho právě slyšeti a po rozeznání věci spravedlivě kráčeti, všecky stavy v jednotě církve svaté římské katolické zdržeti a zachovati a žádné jiné víry a náboženství v témž království netrpěti, nýbrž, kteří ještě k víře katolické nepřistoupili, je náležitým prostředkem k tomu privésti dati, aby v jednotě víry a mysli Pánu Bohu sloužiti mohli, jakž se to vše obšírněji v majestátu císařském, vějš na listu 270 poznamenaném a do tohoto sněmu položeném obsahuje. Stavové J. M. Císařské děkují, že ráčil skrze konfirmací privilegií a Obnovené zřízení zemské pravou samospasitelnou svatou katolickou víru v tomto království utvrditi, příčiny k novým roztržitostem odniti a prozre- telně odvrátiti i ten svatý skutek, jak vyzdvižením stavu duchov- niho tak i skrze nařízenou reformací vždy dále k místu vésti a více na stavy skrze patenty kontribuci neukladati, nybrz jich od nich sněmem zadati. Prosi stavové J. M. C. za další otcovskou péči a ochranu, aby residencí svou mezi nimi měl, království zve- leboval, aby pookříti“ a se vzdělávati mohlo. Korunování císařový a syna poslušně že stavové přijímají a přítomni toho že rádi býti chtějí, povinnosti své činiti, berni obyčejnou při korunování, krá- lové čtvrtý díl úroku svatojirského a synu polovici téhož úroku odvěsti hotovi jsou. Korunu a klenoty z kaplí svatého Václava na oltář nesti mají: Duchovní, sufragan a probošt kostela hradu praž- ského, 2. děkan tehož kostela, třetí opat strahovský. Páni: hrabě Slavata, vladař domu hradeckého, druhý Jaroslav hrabě z Martinic, třetí Fridrich z Talmberka, čtvrtý Jiří hrabě z Martinic, pátý Florián ze Zdáru. Stavu rytířského: Kryštof Vratislav z Mitrovic, druhy Pribik JeniSek z Oujezda, třetí Kryštof Chanovsky. K hli- dání koruny v kaple svatého Václava s děkanem kostela hradu pražského a hejtmanem hradu pražského: hrabě z Vrtby a druhý Václav Heraklius z Blíživa. Mladý král Ferdinand 3. v sněmu se přiznati a promluviti ráčil, že nechce správy a regimentu království českého za živobytu J. M. C. se ujímati, nýbrž stavům za tu vol- nost, když na něho správa po smrti J. M, C. přijde, privilegií potvrditi a to vše že chce milostivě zpomínati. Berně při tom sněmu svolena: Na zaplacení armády hercoga z Frydlandu, též pražské quarnisi®® čtyr praporcův a jedné karnety, téz kteří J. M. C. do 107 Stavové dě- kují za kato- lickou víru a 4 stavy. Korunování obojí. Úrok. Regalia, kteří nesli. Kteří jich hlídali. Ohlášení mladýho Berně svo- lené veliké
289. podle artikule zřízení zemského A. 5. nežádati a mimo svolení jejich jiných berní neukládati, na žádnou osobu neb statky jejich nesahati, než každého na jeho právě slyšeti a po rozeznání věci spravedlivě kráčeti, všecky stavy v jednotě církve svaté římské katolické zdržeti a zachovati a žádné jiné víry a náboženství v témž království netrpěti, nýbrž, kteří ještě k víře katolické nepřistoupili, je náležitým prostředkem k tomu privésti dati, aby v jednotě víry a mysli Pánu Bohu sloužiti mohli, jakž se to vše obšírněji v majestátu císařském, vějš na listu 270 poznamenaném a do tohoto sněmu položeném obsahuje. Stavové J. M. Císařské děkují, že ráčil skrze konfirmací privilegií a Obnovené zřízení zemské pravou samospasitelnou svatou katolickou víru v tomto království utvrditi, příčiny k novým roztržitostem odniti a prozre- telně odvrátiti i ten svatý skutek, jak vyzdvižením stavu duchov- niho tak i skrze nařízenou reformací vždy dále k místu vésti a více na stavy skrze patenty kontribuci neukladati, nybrz jich od nich sněmem zadati. Prosi stavové J. M. C. za další otcovskou péči a ochranu, aby residencí svou mezi nimi měl, království zve- leboval, aby pookříti“ a se vzdělávati mohlo. Korunování císařový a syna poslušně že stavové přijímají a přítomni toho že rádi býti chtějí, povinnosti své činiti, berni obyčejnou při korunování, krá- lové čtvrtý díl úroku svatojirského a synu polovici téhož úroku odvěsti hotovi jsou. Korunu a klenoty z kaplí svatého Václava na oltář nesti mají: Duchovní, sufragan a probošt kostela hradu praž- ského, 2. děkan tehož kostela, třetí opat strahovský. Páni: hrabě Slavata, vladař domu hradeckého, druhý Jaroslav hrabě z Martinic, třetí Fridrich z Talmberka, čtvrtý Jiří hrabě z Martinic, pátý Florián ze Zdáru. Stavu rytířského: Kryštof Vratislav z Mitrovic, druhy Pribik JeniSek z Oujezda, třetí Kryštof Chanovsky. K hli- dání koruny v kaple svatého Václava s děkanem kostela hradu pražského a hejtmanem hradu pražského: hrabě z Vrtby a druhý Václav Heraklius z Blíživa. Mladý král Ferdinand 3. v sněmu se přiznati a promluviti ráčil, že nechce správy a regimentu království českého za živobytu J. M. C. se ujímati, nýbrž stavům za tu vol- nost, když na něho správa po smrti J. M, C. přijde, privilegií potvrditi a to vše že chce milostivě zpomínati. Berně při tom sněmu svolena: Na zaplacení armády hercoga z Frydlandu, též pražské quarnisi®® čtyr praporcův a jedné karnety, téz kteří J. M. C. do 107 Stavové dě- kují za kato- lickou víru a 4 stavy. Korunování obojí. Úrok. Regalia, kteří nesli. Kteří jich hlídali. Ohlášení mladýho Berně svo- lené veliké
Strana 198
a vydání země české provodili, pěti praporcům a třem karnetám. Item, na všeliké. stavení kostela a hradu pražského, na opatření uherských hranic, na 290. present a utvrzení pokoje s Turkem, na vychování dvoru císařskýho etc., všeho požádáno do roka, každého kvartálu dvakrát sto tisíc zla- tých rejnských. K těm přednešeným potřebám svolili stavové do roka na čtyry termíny, totiž hromnic, letnic, Václava a Mikoláše, na každého poddaného po půl druhým zlatým na ty termíny, do roka 6 flor., z městských domův po čtyrech zlatých každého termínu etc., z ko- latur, kupci, handlíři, svob[odníci, ovčáci, židé etc. Více svolili J. M. Císařové na present 25000 tol. šir., knížeti Janovi Voldři- Vydání chovi z Kruntlova 10000 tol. říšských, za konfirmací privilegií nej- z svolených vyššímu kancléři, místokancléři, sekretářům do taxy jejich etc. kontribucí. 12000 flor. Nejvyššímu purkrabímu pražskému na vyzdvižení zpust- lých dvorův a jiných gruntů k ouřadu jeho náležitých 5000 fl., nejvyššímu písaři království českého k stavení domu jeho 4250 f., na zaplacení čtyrem zemským doktorům a dvoum zemským bradý- řům ročního platu etc. a na jiné zemské potřeby etc., na to sbírati mají na čtyry měsíce, pán z vlastního měšce na každý měsíc 5 kr., poddaní též 5 kr., farářové na měsíc 6 kr., měšťané usedlí 24 kr., kupci 1 fl. 21 kr., svobodníci po 36 kr., ovčáci po 8 kr., pacholci jejich po 3 kr., židé všichni na měsíc 1400 flor. Nejvyšší berníci při tom sněmu nařízeni: Duchovní: arcibiskup trapezonský, su- fragan a probošt hradu pražského“c; světští: p. Sezima hrabě z Vrtby; rytířského: Bohuchval Valkoun z Adlaru; měštěnín Franti- šek Cortesy“7. Kteří proti naději J. M. C. z země odebrati se míní, aby řčeno nebylo, jako by tou příčinou to se nařídilo, aby jim placeno nebylo, též i o jiných chudých věřitelích, vdovách, sirot- cích, kterým při konfiskací statkův přisouzení dluhové až posavad nejsou zaplaceni, z těchto sněmovních kontribucí 50000 flo. má vydáno býti, ty se mezi chudší rozděliti mají, jiní bohatší déle počekati mohou po upokojení vojenských neřestí. Věřitelům císař- ským i jiným práva vedení zastaveno a příročí ještě za jeden rok dáno, však aby úroky časně se odvozovaly. Lista dluhovní má se spraviti skrz osoby k tomu zvolené tyto: děkana kostela hradu pražského, též opata strahovského, pány hrabata Slavatu, z Martinic a Michnu, Herolta z Kolovrat, čtyry z rytířstva a tři měšťany. O meze, hranice, plavbu po vodě, o míry, váhy, lokty, pinty, žejdlíky, o tom brzo budou mandátové po krajích sláni. Sněmovní svolení v létu 1627. Berníci nařízeni. Práva vedení zastaveno. Lista. 291. 198
a vydání země české provodili, pěti praporcům a třem karnetám. Item, na všeliké. stavení kostela a hradu pražského, na opatření uherských hranic, na 290. present a utvrzení pokoje s Turkem, na vychování dvoru císařskýho etc., všeho požádáno do roka, každého kvartálu dvakrát sto tisíc zla- tých rejnských. K těm přednešeným potřebám svolili stavové do roka na čtyry termíny, totiž hromnic, letnic, Václava a Mikoláše, na každého poddaného po půl druhým zlatým na ty termíny, do roka 6 flor., z městských domův po čtyrech zlatých každého termínu etc., z ko- latur, kupci, handlíři, svob[odníci, ovčáci, židé etc. Více svolili J. M. Císařové na present 25000 tol. šir., knížeti Janovi Voldři- Vydání chovi z Kruntlova 10000 tol. říšských, za konfirmací privilegií nej- z svolených vyššímu kancléři, místokancléři, sekretářům do taxy jejich etc. kontribucí. 12000 flor. Nejvyššímu purkrabímu pražskému na vyzdvižení zpust- lých dvorův a jiných gruntů k ouřadu jeho náležitých 5000 fl., nejvyššímu písaři království českého k stavení domu jeho 4250 f., na zaplacení čtyrem zemským doktorům a dvoum zemským bradý- řům ročního platu etc. a na jiné zemské potřeby etc., na to sbírati mají na čtyry měsíce, pán z vlastního měšce na každý měsíc 5 kr., poddaní též 5 kr., farářové na měsíc 6 kr., měšťané usedlí 24 kr., kupci 1 fl. 21 kr., svobodníci po 36 kr., ovčáci po 8 kr., pacholci jejich po 3 kr., židé všichni na měsíc 1400 flor. Nejvyšší berníci při tom sněmu nařízeni: Duchovní: arcibiskup trapezonský, su- fragan a probošt hradu pražského“c; světští: p. Sezima hrabě z Vrtby; rytířského: Bohuchval Valkoun z Adlaru; měštěnín Franti- šek Cortesy“7. Kteří proti naději J. M. C. z země odebrati se míní, aby řčeno nebylo, jako by tou příčinou to se nařídilo, aby jim placeno nebylo, též i o jiných chudých věřitelích, vdovách, sirot- cích, kterým při konfiskací statkův přisouzení dluhové až posavad nejsou zaplaceni, z těchto sněmovních kontribucí 50000 flo. má vydáno býti, ty se mezi chudší rozděliti mají, jiní bohatší déle počekati mohou po upokojení vojenských neřestí. Věřitelům císař- ským i jiným práva vedení zastaveno a příročí ještě za jeden rok dáno, však aby úroky časně se odvozovaly. Lista dluhovní má se spraviti skrz osoby k tomu zvolené tyto: děkana kostela hradu pražského, též opata strahovského, pány hrabata Slavatu, z Martinic a Michnu, Herolta z Kolovrat, čtyry z rytířstva a tři měšťany. O meze, hranice, plavbu po vodě, o míry, váhy, lokty, pinty, žejdlíky, o tom brzo budou mandátové po krajích sláni. Sněmovní svolení v létu 1627. Berníci nařízeni. Práva vedení zastaveno. Lista. 291. 198
Strana 199
292. 293. O myslivosti, aby žádný za tři léta pořád pod pokutou 300 kop červené srstné zvěři, laní nehonil, nestřílel, než jeleny dospělé k lovu od svatého Jana do 8. září honiti a stříleti mohou, srny uSetriti, srnce může stříleti. Zvěř černá toliko od začátku října do posledního prosince, jindy nikdy nemá střílena býti. Zajícův od začátku postu do svatého Jiljí neštvati, vlčích jam pod poku- tou nedělati. Okolo Prahy na míli nemá žádný v těch třech letech zajíce štváti, lapati, stříleti; pod pokutou sta kop miš.; lid obecný má myslivosti prázen býti etc. Léta 1627. 21. Novembris, v neděli 25. po svaté Tro- jici, cisarova Eleonora, kněžna mantuánská, císaře Ferdinanda 2. manželka, v přítomnosti pána svého a stavův u velikém počtu při sněmu shromážděných a přes tejden J. M. C.“ syn nejstarší Ferdinand 3. podobně korunou českou slavně na království české korunováni. Kdo přítomen byl, měl se čemu podiviti i podívati. Téhož léta 6. Decembris od Jo Mě C“ opět jistým pa- tentem priroci dalsi k náboženství katolickému vyšším stavům dáno do posledního máje a některým Martii léta následujícího 1628. v tento smysl: My Ferdinand 2. všem obyvatelům všech čtyr stavův království našeho dědičného českého etc. Připomenutá předešlá reformací nařízená i mandátové o to prošlí, jichž datum v Vídni den svatého Ignácia, posledního dne července minulého, že od toho J. M. C. opustiti nemíní, nýbrž vinšuje, aby všechny zavedené duše, z nichž on božské milosti počet vydati musí, zej- skány býti mohly. Ale vyrozumívá se, že někteří sobě usmysliti nechtějí, ač se mnozí zakázali a termínův dalších požádali, ale toho nečiní. Pročež jim vyšším stavům pro vynaučení do skonání měsíce máje léta 1628. peremtorie se odkládá, aby se v témž času před komisaři nařízenými na jich obeslání postavili, se vyučovali a nakonec resolvirovali. Kdo by pak v tom času toho neučinil a nepřestoupil, nemá více v království českém trpín býti, nežli vedle znění prve vyhlášených mandátův statky své sám neb skrze jiného prodati a žádného dalšího termínu neočekávaje z této země docela se vyhostiti a vystěhovati. Na těch pak, kteří by se tak nezachovali a přes tento uložený peremtorní a již poslední termin zde v zemi déle zdržovali, má jinší příkrá a skutečná demonstrací neproměnitelně učiněna býti. Avšak regenti“ hejtma- né, ouředníci a správcové na panstvích a statcích našich i stavův 199 18 O myslivost Korunování královny české i mla- dého krále Ferdinanda 3. Příročí k ná- boženství vyšším sta- vüm. Vypovidäni z země ne- katolických. Regenti, hejtmané,
292. 293. O myslivosti, aby žádný za tři léta pořád pod pokutou 300 kop červené srstné zvěři, laní nehonil, nestřílel, než jeleny dospělé k lovu od svatého Jana do 8. září honiti a stříleti mohou, srny uSetriti, srnce může stříleti. Zvěř černá toliko od začátku října do posledního prosince, jindy nikdy nemá střílena býti. Zajícův od začátku postu do svatého Jiljí neštvati, vlčích jam pod poku- tou nedělati. Okolo Prahy na míli nemá žádný v těch třech letech zajíce štváti, lapati, stříleti; pod pokutou sta kop miš.; lid obecný má myslivosti prázen býti etc. Léta 1627. 21. Novembris, v neděli 25. po svaté Tro- jici, cisarova Eleonora, kněžna mantuánská, císaře Ferdinanda 2. manželka, v přítomnosti pána svého a stavův u velikém počtu při sněmu shromážděných a přes tejden J. M. C.“ syn nejstarší Ferdinand 3. podobně korunou českou slavně na království české korunováni. Kdo přítomen byl, měl se čemu podiviti i podívati. Téhož léta 6. Decembris od Jo Mě C“ opět jistým pa- tentem priroci dalsi k náboženství katolickému vyšším stavům dáno do posledního máje a některým Martii léta následujícího 1628. v tento smysl: My Ferdinand 2. všem obyvatelům všech čtyr stavův království našeho dědičného českého etc. Připomenutá předešlá reformací nařízená i mandátové o to prošlí, jichž datum v Vídni den svatého Ignácia, posledního dne července minulého, že od toho J. M. C. opustiti nemíní, nýbrž vinšuje, aby všechny zavedené duše, z nichž on božské milosti počet vydati musí, zej- skány býti mohly. Ale vyrozumívá se, že někteří sobě usmysliti nechtějí, ač se mnozí zakázali a termínův dalších požádali, ale toho nečiní. Pročež jim vyšším stavům pro vynaučení do skonání měsíce máje léta 1628. peremtorie se odkládá, aby se v témž času před komisaři nařízenými na jich obeslání postavili, se vyučovali a nakonec resolvirovali. Kdo by pak v tom času toho neučinil a nepřestoupil, nemá více v království českém trpín býti, nežli vedle znění prve vyhlášených mandátův statky své sám neb skrze jiného prodati a žádného dalšího termínu neočekávaje z této země docela se vyhostiti a vystěhovati. Na těch pak, kteří by se tak nezachovali a přes tento uložený peremtorní a již poslední termin zde v zemi déle zdržovali, má jinší příkrá a skutečná demonstrací neproměnitelně učiněna býti. Avšak regenti“ hejtma- né, ouředníci a správcové na panstvích a statcích našich i stavův 199 18 O myslivost Korunování královny české i mla- dého krále Ferdinanda 3. Příročí k ná- boženství vyšším sta- vüm. Vypovidäni z země ne- katolických. Regenti, hejtmané,
Strana 200
1000 tol. 2000 kop. 2333 fl. 20 kr. Náklad na soldaty a vy- dání z města Boleslava Mladého od 1. 1620. či- něný. ouředníci nemají toho termínu prodlouženého užíti, než po vyjití času, a správcové. prvnějšími patenty jmenovaného, ve dvouch měsících, totiž při vyjíti měsíce března léta 1628., z království tohoto se odebrati Sirotci. a země prázdni býti mají. Sirotci všickni v zemi zůstati mají a poručníci jejich, pokudž by katoličtí nebyli, mají statky sirotčí i s počty jiným osobám katolickým, kteréž bychom jim vystavili, pořádně postoupiti a odvésti. Podobně se to na vdovy, jenž by k katolické římské víře přistoupiti nechtěly, nýbrž v bludích svých kacířských trvaly a se s jinými ven z země odebrati mínily, vzta- hovati má, aby ony tolikéž sirotky a statky jim náležité, co by v svém opatrování měly, zřízeným katolickým poručníkům ode- 294. vzdaly. Dán na hradě pražském v pondělí den památky svatého Mikoláše biskupa léta 1627. Téhož léta 1627. po úklidu těch některých neřestí vo- jenských také již kvartíry soldatští v městě Boleslavi Mladé i v zemi české popřestaly, nebo soldati více náboženství katolické svými strachy a trápením nežli osoby k tomu nařízené sliby, úřady a vyučováním v české zemi rozmnožili. V městě Mladé Boleslavi při tomto času již také soldatův neměli, ale předešlý čas po ta léta od roku 1620. až posavad nesčís[ljnou sumu na ně vynaložili. Ač všeho sčísti možné nebylo, však toliko povrchně, o čemž také tehdáž i knížeti Karlovi z Lichtenštejna, místodržícímu krá- lovství českého, za jistou a pravdivou zprávu pod pečetí městskou toho poznamenání dávali. Náklad na soldaty od obce a sousedův města Boleslava Mladého po vítězství J. M. C. nad Prahou, od času svatého Martina léta 1620. rozdílně činěný: Předně, panu hraběti z Anhaltu za zplundrování města v létu 1620. dáno tisíc tolarův, podle tehdejšího valoru mince přišlo rozdílně po třikráte na zlaté rejnské 2333 fl. 20 kr., tolar tehdáž platil po 2 kopách míšeňských, o čemž vejš na listu 188. Item, na příjezd několikerý do města z Brandejsa téhož hraběte s konfugemi silnými naloženo dobře do 600 flor. ltem, na komisaře pana Otu z Vartumberka s jinými etc. k ob- 295. nově radě[!] a o jednání půjčky J. M. C. od obce po několi- kráte i pro peníze s velkými konfugemi přijížděli i na jiné rozdílné komisaře v rozličných příčinách přes tisíc zlatých. Druhé, panu Pettingarovi, od pana hraběte z Anhaltu pro ko- 600 flo. Vdovy. 1000 flo. 200
1000 tol. 2000 kop. 2333 fl. 20 kr. Náklad na soldaty a vy- dání z města Boleslava Mladého od 1. 1620. či- něný. ouředníci nemají toho termínu prodlouženého užíti, než po vyjití času, a správcové. prvnějšími patenty jmenovaného, ve dvouch měsících, totiž při vyjíti měsíce března léta 1628., z království tohoto se odebrati Sirotci. a země prázdni býti mají. Sirotci všickni v zemi zůstati mají a poručníci jejich, pokudž by katoličtí nebyli, mají statky sirotčí i s počty jiným osobám katolickým, kteréž bychom jim vystavili, pořádně postoupiti a odvésti. Podobně se to na vdovy, jenž by k katolické římské víře přistoupiti nechtěly, nýbrž v bludích svých kacířských trvaly a se s jinými ven z země odebrati mínily, vzta- hovati má, aby ony tolikéž sirotky a statky jim náležité, co by v svém opatrování měly, zřízeným katolickým poručníkům ode- 294. vzdaly. Dán na hradě pražském v pondělí den památky svatého Mikoláše biskupa léta 1627. Téhož léta 1627. po úklidu těch některých neřestí vo- jenských také již kvartíry soldatští v městě Boleslavi Mladé i v zemi české popřestaly, nebo soldati více náboženství katolické svými strachy a trápením nežli osoby k tomu nařízené sliby, úřady a vyučováním v české zemi rozmnožili. V městě Mladé Boleslavi při tomto času již také soldatův neměli, ale předešlý čas po ta léta od roku 1620. až posavad nesčís[ljnou sumu na ně vynaložili. Ač všeho sčísti možné nebylo, však toliko povrchně, o čemž také tehdáž i knížeti Karlovi z Lichtenštejna, místodržícímu krá- lovství českého, za jistou a pravdivou zprávu pod pečetí městskou toho poznamenání dávali. Náklad na soldaty od obce a sousedův města Boleslava Mladého po vítězství J. M. C. nad Prahou, od času svatého Martina léta 1620. rozdílně činěný: Předně, panu hraběti z Anhaltu za zplundrování města v létu 1620. dáno tisíc tolarův, podle tehdejšího valoru mince přišlo rozdílně po třikráte na zlaté rejnské 2333 fl. 20 kr., tolar tehdáž platil po 2 kopách míšeňských, o čemž vejš na listu 188. Item, na příjezd několikerý do města z Brandejsa téhož hraběte s konfugemi silnými naloženo dobře do 600 flor. ltem, na komisaře pana Otu z Vartumberka s jinými etc. k ob- 295. nově radě[!] a o jednání půjčky J. M. C. od obce po několi- kráte i pro peníze s velkými konfugemi přijížděli i na jiné rozdílné komisaře v rozličných příčinách přes tisíc zlatých. Druhé, panu Pettingarovi, od pana hraběte z Anhaltu pro ko- 600 flo. Vdovy. 1000 flo. 200
Strana 201
mendu zanechanému, aby dobře spravoval, darováno sto kop míš., totiž 116 fl. 40 kr., o čemž vejš na listu 189. ltem, Kryštofovi Bonovi komisaři vojenskému, aby více soldatů do Boleslavě nekvartíroval, nýbrž těch něco pouklidil, daro- váno 600 kop míš., o čemž na listu 189. — 700 flor. Item, panu Ryczovi komisaři za podobnou věc dáno sto kop míš., totiž 116 flor. 40 kr. ltem, na Pettingarových 6 kompanií od 21. Novembris léta 1620. do 15. Februarii léta 1621., za 12 téhodnův a 2 dni v kvar- nisonu, za pokrmy, nápoje, obroky a jiné věci, dosti v skrovnosti na osobu a koně počítajíc, do 70840 flor. Třetí, praporec jeden silný pěchoty od 29. Decembris léta 1620. do 19. Aprilis léta 1621. za 16 téhodnův tu zůstával, o němž vejš na listu 190; na něj naloženo do 17500 flo. Čtvrtý, Franciscus Hercelles, o němž vejš na listu 193., s šesti kompaniemi silnými vircpurskými za 10 nedělí a dva dni, od 15. Februarii do 29. Aprilis léta 1621. na šest rytmistrů, leite- nantů, fenrychův a jiné oficíry přední znamenitý náklad šel, za vína, kterýchž velmi mnoho vypili, victuália10, obrok koňský, učtlo se všeho přes 108500 flor. 296. Pátá vrchnost. Pan Bernart Hisrle, kapitán-leitenant a pan Volf Berka, rytmistr (o němž vejš na listu 204., 205.) se dvěma kompaniemi rejtarstva a štábem z regimentu lichtenštejnského na mustrplace od 23. Augusti do 29. Novembris léta 1621., za 14 nedělí podle jisté taxy befelichshaberům toliko (na čež od kraje malá pomoc učiněna) 12708 flor. Mimo taxu pak sousedi befelichshabery i všechny soldaty na svůj náklad vínem, po- krmy, nápoji a obroky koně opatrovati museli; sečtlo se toho k víře nepodobně přes 30000 flor. Šesté. Pan Volf Berka po mustruňku s jednou kompanií rejtarstva od 29. Novembris léta 1621. do 9. Februarii léta 1622., za 10 neděl a 2 dni přes 12000 fl. Sedmá vrchnost. Conte Torquato (o němž vejš na listu 207) s čtyrmi karnetami silnými a štábem za 10 dní, od 7. do 16. Martii léta 1622. Měli koní 580. Mimo stravu a obrok i vychování od sousedův na štáb a befelichshabery hotových peněz dáno 4833 flo. 20 kr. Potom dvě karnety odjely a na dvě s štábem 4833 fl. 20 kr. za tři dni peněz odvedeno 830 flor. Potom opět jedna odtáhla 830 flor. 30000 flo. 700 flor. 116 fl. 40 kr. 70840 flor. 17500 f1. 108500 flo. 12708 fl. 12000 flo. 116 fl. 40 kr. 201 18.
mendu zanechanému, aby dobře spravoval, darováno sto kop míš., totiž 116 fl. 40 kr., o čemž vejš na listu 189. ltem, Kryštofovi Bonovi komisaři vojenskému, aby více soldatů do Boleslavě nekvartíroval, nýbrž těch něco pouklidil, daro- váno 600 kop míš., o čemž na listu 189. — 700 flor. Item, panu Ryczovi komisaři za podobnou věc dáno sto kop míš., totiž 116 flor. 40 kr. ltem, na Pettingarových 6 kompanií od 21. Novembris léta 1620. do 15. Februarii léta 1621., za 12 téhodnův a 2 dni v kvar- nisonu, za pokrmy, nápoje, obroky a jiné věci, dosti v skrovnosti na osobu a koně počítajíc, do 70840 flor. Třetí, praporec jeden silný pěchoty od 29. Decembris léta 1620. do 19. Aprilis léta 1621. za 16 téhodnův tu zůstával, o němž vejš na listu 190; na něj naloženo do 17500 flo. Čtvrtý, Franciscus Hercelles, o němž vejš na listu 193., s šesti kompaniemi silnými vircpurskými za 10 nedělí a dva dni, od 15. Februarii do 29. Aprilis léta 1621. na šest rytmistrů, leite- nantů, fenrychův a jiné oficíry přední znamenitý náklad šel, za vína, kterýchž velmi mnoho vypili, victuália10, obrok koňský, učtlo se všeho přes 108500 flor. 296. Pátá vrchnost. Pan Bernart Hisrle, kapitán-leitenant a pan Volf Berka, rytmistr (o němž vejš na listu 204., 205.) se dvěma kompaniemi rejtarstva a štábem z regimentu lichtenštejnského na mustrplace od 23. Augusti do 29. Novembris léta 1621., za 14 nedělí podle jisté taxy befelichshaberům toliko (na čež od kraje malá pomoc učiněna) 12708 flor. Mimo taxu pak sousedi befelichshabery i všechny soldaty na svůj náklad vínem, po- krmy, nápoji a obroky koně opatrovati museli; sečtlo se toho k víře nepodobně přes 30000 flor. Šesté. Pan Volf Berka po mustruňku s jednou kompanií rejtarstva od 29. Novembris léta 1621. do 9. Februarii léta 1622., za 10 neděl a 2 dni přes 12000 fl. Sedmá vrchnost. Conte Torquato (o němž vejš na listu 207) s čtyrmi karnetami silnými a štábem za 10 dní, od 7. do 16. Martii léta 1622. Měli koní 580. Mimo stravu a obrok i vychování od sousedův na štáb a befelichshabery hotových peněz dáno 4833 flo. 20 kr. Potom dvě karnety odjely a na dvě s štábem 4833 fl. 20 kr. za tři dni peněz odvedeno 830 flor. Potom opět jedna odtáhla 830 flor. 30000 flo. 700 flor. 116 fl. 40 kr. 70840 flor. 17500 f1. 108500 flo. 12708 fl. 12000 flo. 116 fl. 40 kr. 201 18.
Strana 202
12620 flo. 17380 flor. 20000 flo. (Vejš list 209.) 18890 flo. 300 flo. Summa summarum 336121 flo. 20 kr. a jedna s štábem tu zůstala od 18. Martii do 15. Aprilis za 4 neděle; dáváno jim na každý den 173 fl. 20 kr. a tak za 28 dní přišlo 4853 flo. 20 kr. To od obce toliko na hotových penězích. Od sousedův pak obzvláštně nebylo možné sčísti, na stravu a obroky nákladu dobře do 12620 flor., na každý kůň a osobu po 1 fl. počítáno, ale škod mnohem více zděláno. Po osmé. Thomas Cerboni s štábem a praporcem pěchoty, o němž vejš na listu 208. psáno, na munstrplace za 10 neděl, od 17. Aprilis do 20. Junii léta 1622. zůstával. Dáváno od obce na štáb a befelichshabery, též za varty, za oves, za liberaj“1 etc. 17380 ftor., to od samé obce toliko. Sousedé pak soldaty stravou zouplna opatrovali a kteří vojáků neměli, po 10, 15 i 20 flor. na tejden platiti museli; všeho sčísti nebylo možné, vyhledalo by se dobře přes 20000 flor. Devátá vrchnost. Jan Albrecht Šinkircher hejtman, o němž vejš na listu 209., s praporcem pěchoty na mustrplacu zůstával za 7 neděl a 3 dni, od 27. Julii do 18. Augusti. Platilo se na štáb i za oves i pro nejvyššího z Valdštejna velmi namnoze; též co sousedi stravou i obrokem vynaložili i penězi hotovými, kteří soldatův neměli, platili, všeho toho za téhož hejtmana učteno 18890 flor. Na posly befelichshaberům často rozdílně vysílaným vynaloženo za těch sedum čtvrtí léta přes 300 flor. A tak by přišlo až podtud, od svatého Martina léta 1620. až do 18. Augusti léta 1622., za sedum čtvrtí léta z jednoho města toliko, z jedné obce mladoboleslavské 336121 fl. 20 kr. Co by se pak sešlo ze všeho království českého! A co pak ještě více i z téhož města vynakládáno, to se tak bedlivě nepoznamenávalo, když se odnikud vynahražení neočekávalo. Nežli tyto věci, které tuto, jakž se nadpisuje, učítány a vyhlídávány jsou, ty také knížeti Karlovi z Lichtenštejna z poručení jeho a jinak pro zpomožení z obtížností na kancelář vojenskou i jinam pod pečetí městskou odsílány byly. Dále následujícího času ještě tito soldatští komendáto- rové612 do města Boleslava Mladého ložírování bývali, na něž útrata poznamenána není. Desátý. Jacober von Pilgramsthal, nejvyšší vachmistr se třemi praporci pěchoty přitáhl 16. Novembris léta 1622., zůstával tam 297. 298. 4835 fl. 20 kr. Vejš na listu 213. 202
12620 flo. 17380 flor. 20000 flo. (Vejš list 209.) 18890 flo. 300 flo. Summa summarum 336121 flo. 20 kr. a jedna s štábem tu zůstala od 18. Martii do 15. Aprilis za 4 neděle; dáváno jim na každý den 173 fl. 20 kr. a tak za 28 dní přišlo 4853 flo. 20 kr. To od obce toliko na hotových penězích. Od sousedův pak obzvláštně nebylo možné sčísti, na stravu a obroky nákladu dobře do 12620 flor., na každý kůň a osobu po 1 fl. počítáno, ale škod mnohem více zděláno. Po osmé. Thomas Cerboni s štábem a praporcem pěchoty, o němž vejš na listu 208. psáno, na munstrplace za 10 neděl, od 17. Aprilis do 20. Junii léta 1622. zůstával. Dáváno od obce na štáb a befelichshabery, též za varty, za oves, za liberaj“1 etc. 17380 ftor., to od samé obce toliko. Sousedé pak soldaty stravou zouplna opatrovali a kteří vojáků neměli, po 10, 15 i 20 flor. na tejden platiti museli; všeho sčísti nebylo možné, vyhledalo by se dobře přes 20000 flor. Devátá vrchnost. Jan Albrecht Šinkircher hejtman, o němž vejš na listu 209., s praporcem pěchoty na mustrplacu zůstával za 7 neděl a 3 dni, od 27. Julii do 18. Augusti. Platilo se na štáb i za oves i pro nejvyššího z Valdštejna velmi namnoze; též co sousedi stravou i obrokem vynaložili i penězi hotovými, kteří soldatův neměli, platili, všeho toho za téhož hejtmana učteno 18890 flor. Na posly befelichshaberům často rozdílně vysílaným vynaloženo za těch sedum čtvrtí léta přes 300 flor. A tak by přišlo až podtud, od svatého Martina léta 1620. až do 18. Augusti léta 1622., za sedum čtvrtí léta z jednoho města toliko, z jedné obce mladoboleslavské 336121 fl. 20 kr. Co by se pak sešlo ze všeho království českého! A co pak ještě více i z téhož města vynakládáno, to se tak bedlivě nepoznamenávalo, když se odnikud vynahražení neočekávalo. Nežli tyto věci, které tuto, jakž se nadpisuje, učítány a vyhlídávány jsou, ty také knížeti Karlovi z Lichtenštejna z poručení jeho a jinak pro zpomožení z obtížností na kancelář vojenskou i jinam pod pečetí městskou odsílány byly. Dále následujícího času ještě tito soldatští komendáto- rové612 do města Boleslava Mladého ložírování bývali, na něž útrata poznamenána není. Desátý. Jacober von Pilgramsthal, nejvyšší vachmistr se třemi praporci pěchoty přitáhl 16. Novembris léta 1622., zůstával tam 297. 298. 4835 fl. 20 kr. Vejš na listu 213. 202
Strana 203
299. pořád 29 neděl s znamenitou obtížností sousedův až do 5. Junii léta 1623. XI. Ludvík Luedibiques di Persa, cavalir di Malta, od 5. Junii Vejš na listu léta 1623 do 25. Julii za sedum neděl pořád s jednou kompanií 222. pěchoty zůstával a sousedy dobře šidil a okrádal. Kteří soldatův neměli, museli mu na tejden po 20, 30 i více zlatých platiti. A mezi tím časem dvě karnety silné knížete z Holštejna do Boleslavě se bez ordinancí mocně vetřely, na Novém městě samy se kvartíro- valy, sousedy jak chtěly šacovaly, dvě neděle a 4 dni tam zůstávaly, až jich odtud sotva 25. Junii odbyli. XII. Franciscus Octavius de Aragona rytmistr, s štábem a 222. silnou karnetou 8. Augusti přijel, 26. Augusti zas odjel, vše léta 1623. Zůstával v Boleslavi 2 neděle 4 dni. XIII. Tři karnety kyrysařův z starého regimentu nidrlantského Vejš na listu valdštejnského Vilhelma Winterhoršta, nejvyššího leitenanta, 2 Ma- 223. tesa, jinak Tysa z vachtordunku kapitána, 3 Adriána z Padberku. 5. Septembris přijeli a 2. Octobris odtáhly; čtyry neděle v Bo- leslavi zůstávaly, veliký náklad na ně od sousedův vycházel. Hejtman městský a rychtář císařský od obce žádné pomoci na ně činiti nechtěli, důchodové obecní sotva na ně dva stačovali, sousedé sami všecko zastupovati, a kteří soldatů neměli, mnoho peněz jim platiti museli. XIV. Joachym Chrt, nejvyšší leitenant, s jedním praporcem Vejš na listu 224. pěchoty 11. Novembris léta 1623. přitáhl a 7. Februarii léta 1624. odtáhl. Veliká obtížnost byla skrze proměnu v minci neplatnou, nedobrou, zmenšenou, škodlivou. XV. Jan Senešal, rytmistr, s jednou karnetou 10. Februarii Vejš na listu léta 1624. přijel; zůstával v Boleslavi 22 neděl bez 2 dní. Zase 226. 11. Julii téhož léta odjel. XVI. Alexandr Jošt Haugvic z Biskupic, rytmistr, s jednou Viz vejše karnetou svou do Boleslavě se dostal 11. Julii léta 1624. Zůstával 228. tam 5 neděl a 3 dni. 18. Augusti k Lípě odjel. XVII. Kapitán La Porta s karnetou rejtarův z rozličných ná- Vejš na listu rodův do Boleslavě 22. Februarii léta 1625. přijel. Zůstával tam 235. 19 nedělí pořád. 5. Julii odjeli. XVIII. Nejvyššího marchiona Gonzagy tři karnety: kapitána- Viz vejše 300. leitenanta Pervile, Frobenia a Mikoli durchzugem skrze město 240. táhly a že je císařský rychtář Glybler do města pustiti pojednou 203
299. pořád 29 neděl s znamenitou obtížností sousedův až do 5. Junii léta 1623. XI. Ludvík Luedibiques di Persa, cavalir di Malta, od 5. Junii Vejš na listu léta 1623 do 25. Julii za sedum neděl pořád s jednou kompanií 222. pěchoty zůstával a sousedy dobře šidil a okrádal. Kteří soldatův neměli, museli mu na tejden po 20, 30 i více zlatých platiti. A mezi tím časem dvě karnety silné knížete z Holštejna do Boleslavě se bez ordinancí mocně vetřely, na Novém městě samy se kvartíro- valy, sousedy jak chtěly šacovaly, dvě neděle a 4 dni tam zůstávaly, až jich odtud sotva 25. Junii odbyli. XII. Franciscus Octavius de Aragona rytmistr, s štábem a 222. silnou karnetou 8. Augusti přijel, 26. Augusti zas odjel, vše léta 1623. Zůstával v Boleslavi 2 neděle 4 dni. XIII. Tři karnety kyrysařův z starého regimentu nidrlantského Vejš na listu valdštejnského Vilhelma Winterhoršta, nejvyššího leitenanta, 2 Ma- 223. tesa, jinak Tysa z vachtordunku kapitána, 3 Adriána z Padberku. 5. Septembris přijeli a 2. Octobris odtáhly; čtyry neděle v Bo- leslavi zůstávaly, veliký náklad na ně od sousedův vycházel. Hejtman městský a rychtář císařský od obce žádné pomoci na ně činiti nechtěli, důchodové obecní sotva na ně dva stačovali, sousedé sami všecko zastupovati, a kteří soldatů neměli, mnoho peněz jim platiti museli. XIV. Joachym Chrt, nejvyšší leitenant, s jedním praporcem Vejš na listu 224. pěchoty 11. Novembris léta 1623. přitáhl a 7. Februarii léta 1624. odtáhl. Veliká obtížnost byla skrze proměnu v minci neplatnou, nedobrou, zmenšenou, škodlivou. XV. Jan Senešal, rytmistr, s jednou karnetou 10. Februarii Vejš na listu léta 1624. přijel; zůstával v Boleslavi 22 neděl bez 2 dní. Zase 226. 11. Julii téhož léta odjel. XVI. Alexandr Jošt Haugvic z Biskupic, rytmistr, s jednou Viz vejše karnetou svou do Boleslavě se dostal 11. Julii léta 1624. Zůstával 228. tam 5 neděl a 3 dni. 18. Augusti k Lípě odjel. XVII. Kapitán La Porta s karnetou rejtarův z rozličných ná- Vejš na listu rodův do Boleslavě 22. Februarii léta 1625. přijel. Zůstával tam 235. 19 nedělí pořád. 5. Julii odjeli. XVIII. Nejvyššího marchiona Gonzagy tři karnety: kapitána- Viz vejše 300. leitenanta Pervile, Frobenia a Mikoli durchzugem skrze město 240. táhly a že je císařský rychtář Glybler do města pustiti pojednou 203
Strana 204
Vejš na listu 243. Vejše 257. Viz na listu 258. Vejše 262. Těmto solda- tům vydáno od m. Jiřího Bydžovského za půl sedma léta: nechtěl, za to sobě v městě za pět dní povolily a mnoho škody zdělaly. Císařský rychtář se schoval a ujel, měštané museli měšcův nastaviti. Actum 4. Augusti léta 1625. XIX. Filipa Preinera, nejvyššího, tři praporce knechtů durch- zugem skrz Boleslav táhly, čtyry dni tu vostávaly, k náboženství nutiti pomáhaly. 10. Decembris léta 1625. XX. Hans Kašpar von Reibnicz z regimentu Hanse Filipa Preinera, s jedním praporcem knechtů od počátku masopustu léta 1626. za 27 neděl; k náboženství nutiti napomáhali. 29. Junii k Budějovicům odjeli. XXI. Quisarda de Strosuldo, nejvyšší leitenant regimentu Quisardi a Juleto markrabě Gonzagy, s karnetou rejtarstva 11. Augusti léta 1626. do Boleslavě přijel a tam 8 neděl a 2 dni zůstával. 8. Octobris zas odjel. XXII. Nejvyššího leitenanta z regimentu colaltského conte praporec pěchoty s štábem 30. Januarii léta 1627. přitáhl. Colato813 18 nedělí bez dvouch dní v Boleslavi zůstávali, k náboženství pomáhali, 3. Junii téhož léta vytáhli, toliko 30 jich v městě zane- cháno pro vyupomínání kontribucí. Takových divných proměn, takových vojenských vrchností, takových obtížností a nákladův jest jediné toliko město Boleslava Mladého v krátkém času od skonávání se roku 1620. až 301. do tohoto času léta 1627., jednom za půl sedma léta pocítilo. A co dále od toho času v malých letech vystálo a vynaložilo, ani možné toho sčísti není. Co pak nebohá česká zem všechna a obyvatelé její vynaložiti a škodovati museli! Svět by se tomu podivil. A kdyby jeden každý z sousedův mladoboleslavských obzvláštně své náklady sečísti měl, k víře nepodobnou sumu by vyneslo. Toliko pro příklad jediného souseda téhož města, kterýž sobě svůj náklad za toho půl sedma léta, což sobě tak bona fide do svých rejster časně poznamenával, tuto položím. Z toho nechť jiní po sobě a na sobě soudí. Léta 1620. od 6. Decembris mimo servicie, kteréž ge- nerál-komisaři p. Joachymovi Slavatovi, kterýž u něho za půl léta až do 14. Maii léta 1621. kvartýr měl a jeho podivně tribuloval, trápil a pohrůžky činil, od dříví velmi namnoze přes zimu a jiných viktuálií vynaložil, odvozoval kapitánovi nad pěchotou k Eneáso- 112 flor. vům na tejden po 8 flor., za 14 nedělí vydal 112 flor. 204
Vejš na listu 243. Vejše 257. Viz na listu 258. Vejše 262. Těmto solda- tům vydáno od m. Jiřího Bydžovského za půl sedma léta: nechtěl, za to sobě v městě za pět dní povolily a mnoho škody zdělaly. Císařský rychtář se schoval a ujel, měštané museli měšcův nastaviti. Actum 4. Augusti léta 1625. XIX. Filipa Preinera, nejvyššího, tři praporce knechtů durch- zugem skrz Boleslav táhly, čtyry dni tu vostávaly, k náboženství nutiti pomáhaly. 10. Decembris léta 1625. XX. Hans Kašpar von Reibnicz z regimentu Hanse Filipa Preinera, s jedním praporcem knechtů od počátku masopustu léta 1626. za 27 neděl; k náboženství nutiti napomáhali. 29. Junii k Budějovicům odjeli. XXI. Quisarda de Strosuldo, nejvyšší leitenant regimentu Quisardi a Juleto markrabě Gonzagy, s karnetou rejtarstva 11. Augusti léta 1626. do Boleslavě přijel a tam 8 neděl a 2 dni zůstával. 8. Octobris zas odjel. XXII. Nejvyššího leitenanta z regimentu colaltského conte praporec pěchoty s štábem 30. Januarii léta 1627. přitáhl. Colato813 18 nedělí bez dvouch dní v Boleslavi zůstávali, k náboženství pomáhali, 3. Junii téhož léta vytáhli, toliko 30 jich v městě zane- cháno pro vyupomínání kontribucí. Takových divných proměn, takových vojenských vrchností, takových obtížností a nákladův jest jediné toliko město Boleslava Mladého v krátkém času od skonávání se roku 1620. až 301. do tohoto času léta 1627., jednom za půl sedma léta pocítilo. A co dále od toho času v malých letech vystálo a vynaložilo, ani možné toho sčísti není. Co pak nebohá česká zem všechna a obyvatelé její vynaložiti a škodovati museli! Svět by se tomu podivil. A kdyby jeden každý z sousedův mladoboleslavských obzvláštně své náklady sečísti měl, k víře nepodobnou sumu by vyneslo. Toliko pro příklad jediného souseda téhož města, kterýž sobě svůj náklad za toho půl sedma léta, což sobě tak bona fide do svých rejster časně poznamenával, tuto položím. Z toho nechť jiní po sobě a na sobě soudí. Léta 1620. od 6. Decembris mimo servicie, kteréž ge- nerál-komisaři p. Joachymovi Slavatovi, kterýž u něho za půl léta až do 14. Maii léta 1621. kvartýr měl a jeho podivně tribuloval, trápil a pohrůžky činil, od dříví velmi namnoze přes zimu a jiných viktuálií vynaložil, odvozoval kapitánovi nad pěchotou k Eneáso- 112 flor. vům na tejden po 8 flor., za 14 nedělí vydal 112 flor. 204
Strana 205
302. 303. II. od 23. Augusti léta 1621. za 14 neděl na mustrplacu dvouch kompanií s štábem lichtenštejnských Fabiánovi Fabasovi, nejvyššímu vachmistru, s častými pangety na vychování ho s dámou, čeládkou a koňmi, každý tejden přes 35 zlatých, za těch 14 nedělí přišlo 490 flo. III. Panu Volfovi Berkovi rytmistru od 28. Novembris 1621. do 12. Februarii 1622. za 11 nedělí, po 4 fl. na tejden 44 fl. IV. Kvartírmistra Vlacha conte Torquato s dámou a čeládkou měl od 6. Martii 1622. za 6 neděl po 24 fl. na tejden 144 flor. V. Tomášovi Cerbonovi, nejvyššímu leitenantovi, platil na tejden po 20 fl., od 17. Aprilis 1622. za 10 téhodnů 200 flo. VI. Hans Albrechtovi z Šinkirchu, kapitánovi, platil po témž na tejden, od 26. Junii 1622. za 8 neděl 160 flo. VII. Adam Panlehner kapitán-leitenant s dámou a velkou čelád- kou ležel u něho od 16. Novembris I. 1622. za 16 nedělí, každej tejden na ně vynaložil přes 35 fl. 560 flor. VIII. Volfovi Berkovi, kapitánovi, k Žateckým na tejden po 10 fl., od 12. Martii 1623. za 4 neděle platil 40 flo. IX. P. Karla Křineckýho, fenrycha, u sebe měl od 10. Aprilis za sedum neděl i za víno propité 198 fl. 20 kr. X. Leitenant od Jana Hrušky ke mně se dostal od 29. Maii léta 1623., za tejden mne stál 24 flor. XI. Ludovicovi kavalírovi z Malty, kapitánovi, k Eneasovům platil na tejden od 5. Junii léta 1623. za 8 neděl po 30 fl. na tejden, i s tím, co ho zpolíroval 525 flor. XlI. Claudia Pervile, leitenanta Picolomineova měl u sebe s vel- kou čeládkou od 8. Augusti léta 1623. za tři téhodny, po 70 fl. na tejden, na zvejšenou minci 210 flo. XIII. Kapitánovi Tysovi k Trunsovům od 5. Septembris 1623. za 4 nedělí po 40 fl. na každý tejden platil 160 flo. XIV. Joachymovi Chrtovi, nejvyššímu leitenantovi, k Eneasovům platil od 11. Novembris léta 1623. za 6 nedělí po 12 zlatých na tejden 72 flo. XV. Martin Subar, fenrych nejvyššího Joachyma Chrta, pes nejhorší, od 24. Decembris léta 1623. za 5 neděl k němu se dostal a škody velké zdělal, na lehké minci do 1000 fl. XVI. Tomas Gal, leitenant, od 4. Februarii léta 1624. za čtyry dny toliko u něho byl 12 flor. 490 flo. 44 f lo. 144 fl. 200 fl. 160 fl. 560 fl. 40 fl. 198 fl. 20 kr. 24 fl. 525 flor. 210 flo. 160 flor. 72 flo. 1000 flo. 12 flo. 205
302. 303. II. od 23. Augusti léta 1621. za 14 neděl na mustrplacu dvouch kompanií s štábem lichtenštejnských Fabiánovi Fabasovi, nejvyššímu vachmistru, s častými pangety na vychování ho s dámou, čeládkou a koňmi, každý tejden přes 35 zlatých, za těch 14 nedělí přišlo 490 flo. III. Panu Volfovi Berkovi rytmistru od 28. Novembris 1621. do 12. Februarii 1622. za 11 nedělí, po 4 fl. na tejden 44 fl. IV. Kvartírmistra Vlacha conte Torquato s dámou a čeládkou měl od 6. Martii 1622. za 6 neděl po 24 fl. na tejden 144 flor. V. Tomášovi Cerbonovi, nejvyššímu leitenantovi, platil na tejden po 20 fl., od 17. Aprilis 1622. za 10 téhodnů 200 flo. VI. Hans Albrechtovi z Šinkirchu, kapitánovi, platil po témž na tejden, od 26. Junii 1622. za 8 neděl 160 flo. VII. Adam Panlehner kapitán-leitenant s dámou a velkou čelád- kou ležel u něho od 16. Novembris I. 1622. za 16 nedělí, každej tejden na ně vynaložil přes 35 fl. 560 flor. VIII. Volfovi Berkovi, kapitánovi, k Žateckým na tejden po 10 fl., od 12. Martii 1623. za 4 neděle platil 40 flo. IX. P. Karla Křineckýho, fenrycha, u sebe měl od 10. Aprilis za sedum neděl i za víno propité 198 fl. 20 kr. X. Leitenant od Jana Hrušky ke mně se dostal od 29. Maii léta 1623., za tejden mne stál 24 flor. XI. Ludovicovi kavalírovi z Malty, kapitánovi, k Eneasovům platil na tejden od 5. Junii léta 1623. za 8 neděl po 30 fl. na tejden, i s tím, co ho zpolíroval 525 flor. XlI. Claudia Pervile, leitenanta Picolomineova měl u sebe s vel- kou čeládkou od 8. Augusti léta 1623. za tři téhodny, po 70 fl. na tejden, na zvejšenou minci 210 flo. XIII. Kapitánovi Tysovi k Trunsovům od 5. Septembris 1623. za 4 nedělí po 40 fl. na každý tejden platil 160 flo. XIV. Joachymovi Chrtovi, nejvyššímu leitenantovi, k Eneasovům platil od 11. Novembris léta 1623. za 6 nedělí po 12 zlatých na tejden 72 flo. XV. Martin Subar, fenrych nejvyššího Joachyma Chrta, pes nejhorší, od 24. Decembris léta 1623. za 5 neděl k němu se dostal a škody velké zdělal, na lehké minci do 1000 fl. XVI. Tomas Gal, leitenant, od 4. Februarii léta 1624. za čtyry dny toliko u něho byl 12 flor. 490 flo. 44 f lo. 144 fl. 200 fl. 160 fl. 560 fl. 40 fl. 198 fl. 20 kr. 24 fl. 525 flor. 210 flo. 160 flor. 72 flo. 1000 flo. 12 flo. 205
Strana 206
XVII. Jan Rytíř, kaprál pod Senešalem, od 10. Februarii léta 66 flo. 1624. za 22 nedělí po 3 fl. na tejden 66 flor. XVIII. Mikoláš Hirš, feldšer14 pod Haugvicem, s dámou a pa- 25 flo. choletem od 11. Julii léta 1624. za 5 ned. 25 flor. XIX. Jakub Israel, žid přirozený, z kompanie La Porta, potom se Františkem křtíti dal, od 22. Februarii léta 1625. s kurvou a s pa- choletem a 2 koňmi i za obrok za 19 nedělí na každej tejden po 95 flo. 5 flor. 95 flor. XX. Durchzug jedné karnety skrze město, přes noc tu zůstali 6 fl. 20 kr. 7. Julii 1625., na pět osob a tři koně naloženo 6 fl. 20 kr. XXI. Když tři karnety markrabě Gonzagy durchzugem skrze město jely, kapitán-leitenant Pervile 4. Augusti I. 1625. za 5 dní 59 fl. 10 kr. s 5 koni a 5 pacholky i za obrok a víno do 59 fl. 10 kr. XXII. Když Filip Preiner s durchzugem tří praporcův pěchoty skrz město táhl, Hans leitenant za 4 dni od 10. Decembris léta 17 fl. 30 kr. 1625., sám čtvrtý s čeládkou 17 fl. 30 kr. XXIII. Leitenantovi k Eneasovům z padesáti hradeckých sol- 304. datův 18. Decembris léta 1625. k nucení náboženství z města Hradce 5 fl. zavolaných, za 6 dní dáno 5 flo. XXIV. Leitenantovi Jednovokýmu k Žateckým, hejtmana Hans Kašpara z Reitvic regimentu preinerovského, od 23. Decembris léta 1625. na tejden po 7 flor., za pět nedělí 35 ff. a za 4 neděle po 55 fl. 5 fl. 20 fl. do 20. Februarii 1626. 55 fl. XXV. Foryr“15 z téhož praporce reitvicového regimentu prei- nerovského od 21. Februarii byl u mne (i když sem 6 neděl v arestu seděl a živnosti městské zapověděné měl) za 18 neděl do 29. Junii 57 fl. 10 kr. 1626., mimo servicie vydal sem mu 57 fl. 10 kr. XXVI. Jiřík Rychner, forýr karnety Quisarda Strosuldo, nejvyš- šího leitenanta markrabě Gonzagy, s ženou a dítětem od 11. Augusti léta 1626. za osum nedělí a dva dni se čtyrma koňmi zůstával, mimo 28 fl. 15 kr. servicie dáno mu 28 fl. 15 kr. XXVII. Nejvyšší vachmistr Symeon von Laskau od 30. Januarii z regimentu colatského, léta 1627. za 4 dni byl u mne s čeládkou 8 fl. svou a koňmi, za stravu i obrok 8 flor. XXVIII. Jiřík Hosius, kaprál, s ženou, dítětem a pacholetem, z téhož regimentu a též kompanie, od 1. Martii léta 1627. za 12 dní 9 fl. 9 flor. Suma toho Suma toho všeho 4382 fl. 45 kr. 206
XVII. Jan Rytíř, kaprál pod Senešalem, od 10. Februarii léta 66 flo. 1624. za 22 nedělí po 3 fl. na tejden 66 flor. XVIII. Mikoláš Hirš, feldšer14 pod Haugvicem, s dámou a pa- 25 flo. choletem od 11. Julii léta 1624. za 5 ned. 25 flor. XIX. Jakub Israel, žid přirozený, z kompanie La Porta, potom se Františkem křtíti dal, od 22. Februarii léta 1625. s kurvou a s pa- choletem a 2 koňmi i za obrok za 19 nedělí na každej tejden po 95 flo. 5 flor. 95 flor. XX. Durchzug jedné karnety skrze město, přes noc tu zůstali 6 fl. 20 kr. 7. Julii 1625., na pět osob a tři koně naloženo 6 fl. 20 kr. XXI. Když tři karnety markrabě Gonzagy durchzugem skrze město jely, kapitán-leitenant Pervile 4. Augusti I. 1625. za 5 dní 59 fl. 10 kr. s 5 koni a 5 pacholky i za obrok a víno do 59 fl. 10 kr. XXII. Když Filip Preiner s durchzugem tří praporcův pěchoty skrz město táhl, Hans leitenant za 4 dni od 10. Decembris léta 17 fl. 30 kr. 1625., sám čtvrtý s čeládkou 17 fl. 30 kr. XXIII. Leitenantovi k Eneasovům z padesáti hradeckých sol- 304. datův 18. Decembris léta 1625. k nucení náboženství z města Hradce 5 fl. zavolaných, za 6 dní dáno 5 flo. XXIV. Leitenantovi Jednovokýmu k Žateckým, hejtmana Hans Kašpara z Reitvic regimentu preinerovského, od 23. Decembris léta 1625. na tejden po 7 flor., za pět nedělí 35 ff. a za 4 neděle po 55 fl. 5 fl. 20 fl. do 20. Februarii 1626. 55 fl. XXV. Foryr“15 z téhož praporce reitvicového regimentu prei- nerovského od 21. Februarii byl u mne (i když sem 6 neděl v arestu seděl a živnosti městské zapověděné měl) za 18 neděl do 29. Junii 57 fl. 10 kr. 1626., mimo servicie vydal sem mu 57 fl. 10 kr. XXVI. Jiřík Rychner, forýr karnety Quisarda Strosuldo, nejvyš- šího leitenanta markrabě Gonzagy, s ženou a dítětem od 11. Augusti léta 1626. za osum nedělí a dva dni se čtyrma koňmi zůstával, mimo 28 fl. 15 kr. servicie dáno mu 28 fl. 15 kr. XXVII. Nejvyšší vachmistr Symeon von Laskau od 30. Januarii z regimentu colatského, léta 1627. za 4 dni byl u mne s čeládkou 8 fl. svou a koňmi, za stravu i obrok 8 flor. XXVIII. Jiřík Hosius, kaprál, s ženou, dítětem a pacholetem, z téhož regimentu a též kompanie, od 1. Martii léta 1627. za 12 dní 9 fl. 9 flor. Suma toho Suma toho všeho 4382 fl. 45 kr. 206
Strana 207
306. Tak mnoho vrchností, tak mnoho vzácných hostí ten dobrý všeho 4382 fl. 45 kr. člověk v půl sedmém toliko létě s velikou škodou a ztrátou jiných svých věcí pocítil! Nebo v příbytku svém míval nejpřednější ně- které befelichshabery rozdílné: předně generál-komisaře půl léta pořád, potom nejvyšší vachmistry dva, kapitán-leitenanty vše roz- dílně dva, leitenanty čtyry rozdílně, fenrychy dva, kaprály dva, vše rozdílně, forýry dva, soldaty prostý po čtyrykrát. Těmto pak pla- tíval: nejvyššímu leitenantovi jednomu, rytmistrům dvoum rozdílně, hejtmanům čtyrem rozdílně, leitenantům dvoum, vše rozdílně. Co pak mezi tím časem, když soldatův v městě nebylo, kontribucí na vojáky jinam kvartírované od knížete Karla z Lichtenštejna, místo- držícího království českého i od generál-komisaře extraordinarie nařízených vydáno bylo, není možné toho sečísti“i“. Jiným se to zanechává. Loco Coronidis vidělo se za slušné při závírce do- ložiti osoby instirpesis poznamenané, kteří jsou v té proměně náboženství katolického od léta 1623. až do 1628. vynuceně i do- brovolně z města Boleslava Mladého odešli. l. † K. Petr Gryneus Přelucký, děkan téhož města, s kaplanem, Kněží. manželkou a dětmi v létu 1623. z fary vypovědín. II. †K. Jan Brozius“19, senior bratrský s svými pomocníky, † manželkou a velikou čeledí málo před tím z Karmele vypovědín. III. Pan † Jan Rodovský, z Hustiřan20 s † manželkou a čeládkou. Rytíři. IV. Pan † Fridrich Mateřovský“21 s † manželkou a čeládkou. V. Mistr Jiří Kezelius Bydžovský s † Lidmilou manželkou. Mistři 2. Vl. M. † Jindřich Daniel z Semanína s †manželkou a dětmi. Kezelius s †manželkou svou se zase navrátili. VII. † Mikoláš Milčinský s † Kateřinou manželkou a 2 dcerami. VIII. † Adam Vrkoslav mydlář s †manželkou svou a dcerami Radní páni třimi, ti se zase navrátili. IX. Adam Svoboda, kosař, také se zase navrátil. X. †Symeon Šlenger mydlář s † Marketou manželkou svou, umřeli v Budešíně. XI. Kylián kotlář s †manželkou, v Budešíně se osadil. XII. Bartoloměj truhlář s manželkou a dětmi do Polska. XIII. Symeon Švelba také do Polska a Prus se obrátil. XIV. † Jiřík Javůrek kovář s Mandalinou manželkou. XV. Václav Prácheňský krejčí, s manželkou a dětmi do Polska. Emigranti mladobole- slavští: tři. Toho v ře- tězích při- vedli. Sousedi. 305. 207
306. Tak mnoho vrchností, tak mnoho vzácných hostí ten dobrý všeho 4382 fl. 45 kr. člověk v půl sedmém toliko létě s velikou škodou a ztrátou jiných svých věcí pocítil! Nebo v příbytku svém míval nejpřednější ně- které befelichshabery rozdílné: předně generál-komisaře půl léta pořád, potom nejvyšší vachmistry dva, kapitán-leitenanty vše roz- dílně dva, leitenanty čtyry rozdílně, fenrychy dva, kaprály dva, vše rozdílně, forýry dva, soldaty prostý po čtyrykrát. Těmto pak pla- tíval: nejvyššímu leitenantovi jednomu, rytmistrům dvoum rozdílně, hejtmanům čtyrem rozdílně, leitenantům dvoum, vše rozdílně. Co pak mezi tím časem, když soldatův v městě nebylo, kontribucí na vojáky jinam kvartírované od knížete Karla z Lichtenštejna, místo- držícího království českého i od generál-komisaře extraordinarie nařízených vydáno bylo, není možné toho sečísti“i“. Jiným se to zanechává. Loco Coronidis vidělo se za slušné při závírce do- ložiti osoby instirpesis poznamenané, kteří jsou v té proměně náboženství katolického od léta 1623. až do 1628. vynuceně i do- brovolně z města Boleslava Mladého odešli. l. † K. Petr Gryneus Přelucký, děkan téhož města, s kaplanem, Kněží. manželkou a dětmi v létu 1623. z fary vypovědín. II. †K. Jan Brozius“19, senior bratrský s svými pomocníky, † manželkou a velikou čeledí málo před tím z Karmele vypovědín. III. Pan † Jan Rodovský, z Hustiřan20 s † manželkou a čeládkou. Rytíři. IV. Pan † Fridrich Mateřovský“21 s † manželkou a čeládkou. V. Mistr Jiří Kezelius Bydžovský s † Lidmilou manželkou. Mistři 2. Vl. M. † Jindřich Daniel z Semanína s †manželkou a dětmi. Kezelius s †manželkou svou se zase navrátili. VII. † Mikoláš Milčinský s † Kateřinou manželkou a 2 dcerami. VIII. † Adam Vrkoslav mydlář s †manželkou svou a dcerami Radní páni třimi, ti se zase navrátili. IX. Adam Svoboda, kosař, také se zase navrátil. X. †Symeon Šlenger mydlář s † Marketou manželkou svou, umřeli v Budešíně. XI. Kylián kotlář s †manželkou, v Budešíně se osadil. XII. Bartoloměj truhlář s manželkou a dětmi do Polska. XIII. Symeon Švelba také do Polska a Prus se obrátil. XIV. † Jiřík Javůrek kovář s Mandalinou manželkou. XV. Václav Prácheňský krejčí, s manželkou a dětmi do Polska. Emigranti mladobole- slavští: tři. Toho v ře- tězích při- vedli. Sousedi. 305. 207
Strana 208
Obyvatelé. Vdovy. XVI. Václav Šrámek s Johannou manželkou svou, ale ti se brzo zase navrátili. XVII. Pavel Sladovník s manželkou a dětmi do Polska. XVIII. † Samuel konvář s manželkou a dětmi pro víru ušel, že se mnoho prodlužil a v Freiberce umřel. XIX. Václav Prachař s Ludmilou manželkou do Broziny. XX. Sedlář z brány Klášterské. XXI. Zámečník z Nového města. XXII. Jan Hruška, jinak Švenda, s Mandalinou manželkou svou a dětmi do Žitavy. XXIII. † Andres malíř. XXIV. Tobiáš Dvorský Pantoflíček s manželkou a dětmi. XXV. N. soukeník, Matěje Dědice švagr. XXVI. Anna Benátská mydlářka vdova do Polska. XXVII. Vdova po K. Bartolomějovi Němčanském. XXVIII. Krupičková ševcová i s dětmi do Polska. XXIX. Kamenická soukenice vdova i s dětmi. XXX. Dorota Stodalka s Tomášem Fialou, synem svým. XXXI. Dvě dcery Maňáskovy do Žitavy a do Pirna. XXXII. † Barbora Strenická v Budešíně umřela 22. 307. Ohlášení potřebné. Spisovatel historie této v tom roku 1627. z vlasti vypuzen jsa obšírněji a důkladněji o příbězích mladoboleslavských pro nepo- vědomost a toho nepřítomnost dále psáti nemohl, při navrácení svém z exilium v létu 1639. shromáždíc tyto spisy pomalu, jich ad censuram et cemplementum823 věcí domácích povědomějším písařům městským téhož města, panu Danielovi Miconiusovi a panu Danielovi Kaylovi z Šternburka podal, aby podle potřeby nedostatky doplnili a zbytečné věci napravili žádal, jakž toto následující ohlášení latinskou řečí poznamenané ukazuje. Ale když oni toho málo všímali a nedbali, k žádosti některých pocti- vých a vlast svou milovných lidí podle možnosti přece komple- ment 24 kratičký, k soudu a opravě jiných prozřetelnějších toho Ohlášení zanechávaje, od léta 1628. učinil: Hactenus, amici Dei et mei, autora této Domini grammatici NBoleslavienses, Danielis Sophi sapientissimi práce. nomine ornati, in opusculo proposito desudavi. 308. 208
Obyvatelé. Vdovy. XVI. Václav Šrámek s Johannou manželkou svou, ale ti se brzo zase navrátili. XVII. Pavel Sladovník s manželkou a dětmi do Polska. XVIII. † Samuel konvář s manželkou a dětmi pro víru ušel, že se mnoho prodlužil a v Freiberce umřel. XIX. Václav Prachař s Ludmilou manželkou do Broziny. XX. Sedlář z brány Klášterské. XXI. Zámečník z Nového města. XXII. Jan Hruška, jinak Švenda, s Mandalinou manželkou svou a dětmi do Žitavy. XXIII. † Andres malíř. XXIV. Tobiáš Dvorský Pantoflíček s manželkou a dětmi. XXV. N. soukeník, Matěje Dědice švagr. XXVI. Anna Benátská mydlářka vdova do Polska. XXVII. Vdova po K. Bartolomějovi Němčanském. XXVIII. Krupičková ševcová i s dětmi do Polska. XXIX. Kamenická soukenice vdova i s dětmi. XXX. Dorota Stodalka s Tomášem Fialou, synem svým. XXXI. Dvě dcery Maňáskovy do Žitavy a do Pirna. XXXII. † Barbora Strenická v Budešíně umřela 22. 307. Ohlášení potřebné. Spisovatel historie této v tom roku 1627. z vlasti vypuzen jsa obšírněji a důkladněji o příbězích mladoboleslavských pro nepo- vědomost a toho nepřítomnost dále psáti nemohl, při navrácení svém z exilium v létu 1639. shromáždíc tyto spisy pomalu, jich ad censuram et cemplementum823 věcí domácích povědomějším písařům městským téhož města, panu Danielovi Miconiusovi a panu Danielovi Kaylovi z Šternburka podal, aby podle potřeby nedostatky doplnili a zbytečné věci napravili žádal, jakž toto následující ohlášení latinskou řečí poznamenané ukazuje. Ale když oni toho málo všímali a nedbali, k žádosti některých pocti- vých a vlast svou milovných lidí podle možnosti přece komple- ment 24 kratičký, k soudu a opravě jiných prozřetelnějších toho Ohlášení zanechávaje, od léta 1628. učinil: Hactenus, amici Dei et mei, autora této Domini grammatici NBoleslavienses, Danielis Sophi sapientissimi práce. nomine ornati, in opusculo proposito desudavi. 308. 208
Strana 209
309. Ingenio posito poteram plura adiecisse labori, ni turbatum sors invida dejiceret[!]. Vos compello, moneo, moveo: Vos ulterius pergatis, mihi ultra non licuit; patria enim malevolorum invidia anno 1627. pulsus restaurare non potui. Vos, socii, subducite naviculam alteram et implebitur utraque abunde. Vos pro patria pugnate, Spartam nacti ornate; cum sitis lumina, promovete columina, caremus liberis, cudamus libros, memoriam posteris mandemus. In me mora non erit ulla, quantum potero, diligenter promovebo et a vobis sug- gesta complebo. Interim vos defendite scriptum hoc ab osoribus invidis, nihil, Deum testor, contra divinam et Caesareanam, to- tiusque domus Austriacae Majestatem, catholicamque religionem dicta, scripta, facta, cogitata sunto, nisi quod fides historica, penes me quidem curta, eflagitavit. Anno: NVLLa tlrannorVM VIs est DIVtVrna825. Léta 1628. in mense Januario, kteří pró náboženství z země české ušli a obávajíce se skrze to dalších obtížností stranili, k svým příbytkům se navrátiti nesmějíce skrze pány reformátory nad ná- boženstvím katolickým i od komisařův od nich k tomu naříze- ných skrze jisté patenty otevřené po krajích napomínáni byli Poněvadž J. M. C. v té reformaci nic jiného kromě duší jejich spasení vyhledávati neráčí a pro žádnou jinou kořist toho se nežádá, aby sobě usmyslili a pokudž víru svatou katolickou řím- skou přijíti chtějí, svobodně se k svému jmění navrátili. Pakli by se jim to náboženství nelíbilo, tehdy aby svobodně přišli, statkův svých jmění vykázali, mají mírný a milostivý prostředek uslyšeti, kterýmž by své statky uspořádati mohli. Téhož léta 29. Januarii vyšel patent císařský o nepřechovávání a nefedrování exulantův pod pokutou sto kop gr. čes., aby po dnešní den žádný takových, buď pro víru nebo pro jinou příčinu zběhlých osob, kteříž by listův fedrovních ukázati nemohli, nižádným způsobem na grunty své nepřijímali, jich nefedrovali a nepřechovávali, nýbrž o nich v městech ouřadním osobám a všelikterakým vrchnostem v zná- most uvedli a jim je bez odpornosti vydávali. Kdo by se pak tak nezachoval a to se na něho ukázalo, že jest se proti tomu jinak dopustil, byť se již u něho více takoví nenacházeli, tehdy pokutu sto kop gr. čes. tolikrát, kolikrát by se toho dopustil, složiti má. O kterouž pokutu podle nového zřízení zemského k nim hledíno Gleit o na- vrácení k ná- boženství aneb se vy- prodání. Patent o ne- přechovávání exulantův pod pokutou 100 kop gr. čes. 209
309. Ingenio posito poteram plura adiecisse labori, ni turbatum sors invida dejiceret[!]. Vos compello, moneo, moveo: Vos ulterius pergatis, mihi ultra non licuit; patria enim malevolorum invidia anno 1627. pulsus restaurare non potui. Vos, socii, subducite naviculam alteram et implebitur utraque abunde. Vos pro patria pugnate, Spartam nacti ornate; cum sitis lumina, promovete columina, caremus liberis, cudamus libros, memoriam posteris mandemus. In me mora non erit ulla, quantum potero, diligenter promovebo et a vobis sug- gesta complebo. Interim vos defendite scriptum hoc ab osoribus invidis, nihil, Deum testor, contra divinam et Caesareanam, to- tiusque domus Austriacae Majestatem, catholicamque religionem dicta, scripta, facta, cogitata sunto, nisi quod fides historica, penes me quidem curta, eflagitavit. Anno: NVLLa tlrannorVM VIs est DIVtVrna825. Léta 1628. in mense Januario, kteří pró náboženství z země české ušli a obávajíce se skrze to dalších obtížností stranili, k svým příbytkům se navrátiti nesmějíce skrze pány reformátory nad ná- boženstvím katolickým i od komisařův od nich k tomu naříze- ných skrze jisté patenty otevřené po krajích napomínáni byli Poněvadž J. M. C. v té reformaci nic jiného kromě duší jejich spasení vyhledávati neráčí a pro žádnou jinou kořist toho se nežádá, aby sobě usmyslili a pokudž víru svatou katolickou řím- skou přijíti chtějí, svobodně se k svému jmění navrátili. Pakli by se jim to náboženství nelíbilo, tehdy aby svobodně přišli, statkův svých jmění vykázali, mají mírný a milostivý prostředek uslyšeti, kterýmž by své statky uspořádati mohli. Téhož léta 29. Januarii vyšel patent císařský o nepřechovávání a nefedrování exulantův pod pokutou sto kop gr. čes., aby po dnešní den žádný takových, buď pro víru nebo pro jinou příčinu zběhlých osob, kteříž by listův fedrovních ukázati nemohli, nižádným způsobem na grunty své nepřijímali, jich nefedrovali a nepřechovávali, nýbrž o nich v městech ouřadním osobám a všelikterakým vrchnostem v zná- most uvedli a jim je bez odpornosti vydávali. Kdo by se pak tak nezachoval a to se na něho ukázalo, že jest se proti tomu jinak dopustil, byť se již u něho více takoví nenacházeli, tehdy pokutu sto kop gr. čes. tolikrát, kolikrát by se toho dopustil, složiti má. O kterouž pokutu podle nového zřízení zemského k nim hledíno Gleit o na- vrácení k ná- boženství aneb se vy- prodání. Patent o ne- přechovávání exulantův pod pokutou 100 kop gr. čes. 209
Strana 210
Dluhy i úro- ky měst, jak se mají pla- titi. Úroky býti a več jemu to dále obráceno bude, dalšího nařízení očeká- 310. vati má. Dán na hradě pražském v sobotu po památce obrácení svatého Pavla na víru křesťanskou, 29. Januarii. Léta 1628. od 1. Aprilis exulantův z české země u velikém počtu pro náboženství vypověděných nemálo se do Uher, do Slovák, do Polska, do Lužic, do Míšně a jinam rozešlo. V Míšni, v Drá- žďanech, v Pirně, v Freiberku a jiných městech a městečkách. V Lužicích v Budešíně, v Gerlici, v Žitavě a jinde. 8. Aprilis z Žitavy pro přístrach vojska císařskýho jich na třiciti vozích do Polska do Lešna a Vlodavy odjelo, všecko z Jednoty bratrské. A 30. Aprilis opět jiných exulantův na 40 vozích z téhož města Žitavy do míšeňské země se obrátili, Egypt obloupili, do Perna, do Drážďan, do Žandova, do Neištetu, do Bišverdu, do Sabnice, obávali se od soldatův císařských zpolírování a k náboženství nucení 26. Téhož léta 1628. v pondělí po neděli Cantate [22. května] Obnova rady skrze pana hofrychtýře p. Jana Kašpara Prekle z Pruksdorfu obno- v Boleslavi, vena rada v městě Boleslava Mladého: primas Adam Kayl, primas 28. Symeon Trunsa, Eneas Arnberger, Václav Turek, Jan Sádlo, Jan Cornelius, Jan Holoubek, Fridrich Richter, Jan Soběslavský, Samuel Fail, Kryštof Zahradník, Kašpar Švenkfeld apatykář, Jiřík Adamovic z Bělí. Téhož léta 9. Maii patent císařský po krajích země české nařizoval, aby ti, kteříž se v zemi české na místech pustých a gruntech odběhlých usazují, žádnými kontribucími a obtížnostmi do tří let osazení jejich obtěžováni nebyli, aby takové pusté grunty lidmi robotnými a katolickými se osazovaly, se ušetřovaly, žádných 311. platův a daní i robot do tří let pořád zběhlých na nich nežádali, je všelijak ochraňovati a fedrovati hleděli, což se k vzdělání krá- lovství tohoto vztahuje. Kdo by je pak v jaké daně, platy a roboty potahoval, aby tolik za ně kontribucí a berní odvedl, aby na to pilný a bedlivý pozor dán byl a to se presidentu a radám komory v království českém v známost uvedlo k napravení. Dán na hradě pražském 9. dne máje léta 1628. Téhož léta 12. máje nařízen byl dekret a poručení císařské z kanceláře české dvorské, kterak města s svými věřiteli v jistotách i úrocích pokojeni býti mají a odeslán do všech měst císařských. Nařízeni k tomu i jistí komisaři: p. Sezima hrabě z Vrtby, p. Pavel V nově usedlí katoličtí za 3 léta kontri- bucí dávati neměli. Exulanti čeští. 210
Dluhy i úro- ky měst, jak se mají pla- titi. Úroky býti a več jemu to dále obráceno bude, dalšího nařízení očeká- 310. vati má. Dán na hradě pražském v sobotu po památce obrácení svatého Pavla na víru křesťanskou, 29. Januarii. Léta 1628. od 1. Aprilis exulantův z české země u velikém počtu pro náboženství vypověděných nemálo se do Uher, do Slovák, do Polska, do Lužic, do Míšně a jinam rozešlo. V Míšni, v Drá- žďanech, v Pirně, v Freiberku a jiných městech a městečkách. V Lužicích v Budešíně, v Gerlici, v Žitavě a jinde. 8. Aprilis z Žitavy pro přístrach vojska císařskýho jich na třiciti vozích do Polska do Lešna a Vlodavy odjelo, všecko z Jednoty bratrské. A 30. Aprilis opět jiných exulantův na 40 vozích z téhož města Žitavy do míšeňské země se obrátili, Egypt obloupili, do Perna, do Drážďan, do Žandova, do Neištetu, do Bišverdu, do Sabnice, obávali se od soldatův císařských zpolírování a k náboženství nucení 26. Téhož léta 1628. v pondělí po neděli Cantate [22. května] Obnova rady skrze pana hofrychtýře p. Jana Kašpara Prekle z Pruksdorfu obno- v Boleslavi, vena rada v městě Boleslava Mladého: primas Adam Kayl, primas 28. Symeon Trunsa, Eneas Arnberger, Václav Turek, Jan Sádlo, Jan Cornelius, Jan Holoubek, Fridrich Richter, Jan Soběslavský, Samuel Fail, Kryštof Zahradník, Kašpar Švenkfeld apatykář, Jiřík Adamovic z Bělí. Téhož léta 9. Maii patent císařský po krajích země české nařizoval, aby ti, kteříž se v zemi české na místech pustých a gruntech odběhlých usazují, žádnými kontribucími a obtížnostmi do tří let osazení jejich obtěžováni nebyli, aby takové pusté grunty lidmi robotnými a katolickými se osazovaly, se ušetřovaly, žádných 311. platův a daní i robot do tří let pořád zběhlých na nich nežádali, je všelijak ochraňovati a fedrovati hleděli, což se k vzdělání krá- lovství tohoto vztahuje. Kdo by je pak v jaké daně, platy a roboty potahoval, aby tolik za ně kontribucí a berní odvedl, aby na to pilný a bedlivý pozor dán byl a to se presidentu a radám komory v království českém v známost uvedlo k napravení. Dán na hradě pražském 9. dne máje léta 1628. Téhož léta 12. máje nařízen byl dekret a poručení císařské z kanceláře české dvorské, kterak města s svými věřiteli v jistotách i úrocích pokojeni býti mají a odeslán do všech měst císařských. Nařízeni k tomu i jistí komisaři: p. Sezima hrabě z Vrtby, p. Pavel V nově usedlí katoličtí za 3 léta kontri- bucí dávati neměli. Exulanti čeští. 210
Strana 211
312. Michna hrabě z Vacínova, p. Jiří Vilím z Vacínova, Filip Fabricius, sleviti i z su- my ostatek Gotfrid Hertl, aby dle příležitostí všech věřitelův a rukojmův města čekati. N. N. buď společně neb rozdílně před sebe povolali a s nimi o to jednali, aby oni, povážíce nemožnosti dlužníkův a velikých obtíž- ností od soldatův, z útrpnosti křesťanské ne toliko od úrokův po ta léta zadrželých, ale i něco od sum hlavních upustili, sumy pak hlavní na mírné a snesitelné termíny do desíti let pořád zběhlých, přestana na tom, když se jim ouroky od datum kontraktu z po- zůstávající sumy platiti budou, od nich brali. Kteří pak dluhové po rebelii a vítězství nad Prahou vzešli, těm aby oznámili, že se města jsouc v nemilosti dlužiti neměly a nesměly[!] a jim půjčovati ne- měli, k tomu že to na zvejšené tehdáž minci půjčováno, aby oni povážíce té nepořádné půjčky na tom přestali, co by jim oni N. N. dle možnosti za takovou pretensí dáti a jak je spokojiti chtěli. Dán na hradě pražském v pondělí po neděli Exaudi“27 [5. června] (ně- kterým 12. máje nebo příz i poslíz) 28 léta 1628. Podle tohoto poručení a nařízení dlužníci s svými věřiteli rozličné a podivné traktací činili, bohatším více dávati museli, Traktací o dluhy a úro- chudších podle své libosti odbývali. Naříkání veliké povstalo, zlo- ky rozdílná řečení i proklínání a Bůh to potom hrozně mstil, chudí nebožátka a podivná. o své vlastní připraveni a dlužníci jejich, když jim spravedlivě Léta 1628. povinného platiti nechtěli, stokráte více a hůře těm, kterýmž po- vinni nebyli, totiž vojákům, to platiti museli. Někteří pak exulanti ani k té traktací připuštěni a zavoláni nebyli, nebožátka pausovati629 museli, zvláště kteříž ani poručníkův a plnomocníkův k tomu ne- nařídili, mnohým pak nařízení poručníci a plnomocníci doostatka i nemovité věci jejich poutratili; z toho Bohu odpovídati musejí. Převráceně se všechny věci navopak dály. Litoměřickým emigrantům do města Pirna císařský rychtář a úřad litoměřický psaní učinili a je k takové traktací citovali, aby plnomocníky své k tomu vypravili a svůj další úmysl vyjevili, v sobotu post Reminiscere, 17. Martii léta 1629. President a rady komory království českého litoměřickým quotu s perdonem k obci jejich darovali podle vůle J. M. C. a resolucí, kteréž datum na hradě pražském 22. Aprilis léta 1628., aby se k obci ty quoty a porcí osob kondemnírovaných 30, které pro jejich přičinění proti J. M. C. v čas minulé rebelie k ruce J. M. C. obrácené býti měly, tak per classes vyznamenaných“31 osob a jejich provinění jak kdo Litoměřic- kým o tako- vou traktací nařízení z komory. 211
312. Michna hrabě z Vacínova, p. Jiří Vilím z Vacínova, Filip Fabricius, sleviti i z su- my ostatek Gotfrid Hertl, aby dle příležitostí všech věřitelův a rukojmův města čekati. N. N. buď společně neb rozdílně před sebe povolali a s nimi o to jednali, aby oni, povážíce nemožnosti dlužníkův a velikých obtíž- ností od soldatův, z útrpnosti křesťanské ne toliko od úrokův po ta léta zadrželých, ale i něco od sum hlavních upustili, sumy pak hlavní na mírné a snesitelné termíny do desíti let pořád zběhlých, přestana na tom, když se jim ouroky od datum kontraktu z po- zůstávající sumy platiti budou, od nich brali. Kteří pak dluhové po rebelii a vítězství nad Prahou vzešli, těm aby oznámili, že se města jsouc v nemilosti dlužiti neměly a nesměly[!] a jim půjčovati ne- měli, k tomu že to na zvejšené tehdáž minci půjčováno, aby oni povážíce té nepořádné půjčky na tom přestali, co by jim oni N. N. dle možnosti za takovou pretensí dáti a jak je spokojiti chtěli. Dán na hradě pražském v pondělí po neděli Exaudi“27 [5. června] (ně- kterým 12. máje nebo příz i poslíz) 28 léta 1628. Podle tohoto poručení a nařízení dlužníci s svými věřiteli rozličné a podivné traktací činili, bohatším více dávati museli, Traktací o dluhy a úro- chudších podle své libosti odbývali. Naříkání veliké povstalo, zlo- ky rozdílná řečení i proklínání a Bůh to potom hrozně mstil, chudí nebožátka a podivná. o své vlastní připraveni a dlužníci jejich, když jim spravedlivě Léta 1628. povinného platiti nechtěli, stokráte více a hůře těm, kterýmž po- vinni nebyli, totiž vojákům, to platiti museli. Někteří pak exulanti ani k té traktací připuštěni a zavoláni nebyli, nebožátka pausovati629 museli, zvláště kteříž ani poručníkův a plnomocníkův k tomu ne- nařídili, mnohým pak nařízení poručníci a plnomocníci doostatka i nemovité věci jejich poutratili; z toho Bohu odpovídati musejí. Převráceně se všechny věci navopak dály. Litoměřickým emigrantům do města Pirna císařský rychtář a úřad litoměřický psaní učinili a je k takové traktací citovali, aby plnomocníky své k tomu vypravili a svůj další úmysl vyjevili, v sobotu post Reminiscere, 17. Martii léta 1629. President a rady komory království českého litoměřickým quotu s perdonem k obci jejich darovali podle vůle J. M. C. a resolucí, kteréž datum na hradě pražském 22. Aprilis léta 1628., aby se k obci ty quoty a porcí osob kondemnírovaných 30, které pro jejich přičinění proti J. M. C. v čas minulé rebelie k ruce J. M. C. obrácené býti měly, tak per classes vyznamenaných“31 osob a jejich provinění jak kdo Litoměřic- kým o tako- vou traktací nařízení z komory. 211
Strana 212
Classes od- souzených rebelantův neslejchané. Patent císař- ský o emi- granty vyš- šího stavu. Vdovám dal- ší příročí do 6 měsíců, aby sirotky zavezené po- z nich kondemnírován jest, ujali a tím sobě z dluhův obecních 313. pomáhali a město zpustlé vzdělávali, lidmi katolickými osazovali i kontribucí povinné tím snáze vypravovati mohli. Poroučejíce, aby s takovou konfiskací jim danou věrně a upřímně hospodařili, dluhy obecní předně,32 časně a náležitě splacovali, žádných v tom pri- vátních ziskův a užitkův nevyhledávali. Dán na hradě pražském 6. Maii A° 1628. Classes byly takové: rozdělení na šest classes. 1. Clas- sis, damnati ex asse, totiž všeho statku odsouzení. 2. Classis, damnati ex dextante, totiž pěti dílů propadení a šestý zanechán. 3. Clas., damnati ex besse, totiž 4 dílů odsouzení a dva za- nechány. 4. ex semisse, totiž na polovice, tři díly k obci a 3 odsou- zeným. 5. ex triente, dva díly odsouzeny a 4 zanechány. 6. ex sextante, jednoho dílu odsouzení a 5 dílů zanechání. Kterým pak věřitelům po takových traktacích města dluhy své i s ouroky přijišťovaly, rozličných form při tom užívaly, někde zvláště chudším sobě i připalečkovaly“3, někteří i privátní šmíraly634 brali, ale málo to pomůže a nedědí35, kteří toho pocítili, o tom nejlépe vědí. Jinde se toho doptávati. Léta 1628. 21. Junii patent císařský nekatolickým, kteří podle patentu předešlého ignaciusovského do posledního června léta 1628. se nezachovali, aby to ještě učinili. Vdovám do šesti neděl termínu přidáno s jistým vyměřením, aby se neprodleně na citací komisařův nad reformací nařízených před nimi postavily a další resolucí J. M. C. od nich vyrozuměly a vedle ní se zachovaly. A kteříž by toho neučinili a víry katolické nepřijali, aby v zemi české ani k tomuto království přivtělených zemích zůstávati nemohli. Vdovám podle žádosti jejich dalšího termínu do šesti měsícův od tohoto datum se uděluje, aby týmž vejminkám zadosti učinily a pokudž toho neučiní, žádné správy nad poddanými a statky svými držeti nemají. A které děti své a sirotky k správě J. M. C. náležející ven z země vyvezly, pod propadením toho všeho, což jim zde náleží, je zase dostaviti povinny jsou. Dán v městě Znojmě v středu po památce svatých Protasia a Gervasia, 21. června léta 1628. 314. stavily. 212
Classes od- souzených rebelantův neslejchané. Patent císař- ský o emi- granty vyš- šího stavu. Vdovám dal- ší příročí do 6 měsíců, aby sirotky zavezené po- z nich kondemnírován jest, ujali a tím sobě z dluhův obecních 313. pomáhali a město zpustlé vzdělávali, lidmi katolickými osazovali i kontribucí povinné tím snáze vypravovati mohli. Poroučejíce, aby s takovou konfiskací jim danou věrně a upřímně hospodařili, dluhy obecní předně,32 časně a náležitě splacovali, žádných v tom pri- vátních ziskův a užitkův nevyhledávali. Dán na hradě pražském 6. Maii A° 1628. Classes byly takové: rozdělení na šest classes. 1. Clas- sis, damnati ex asse, totiž všeho statku odsouzení. 2. Classis, damnati ex dextante, totiž pěti dílů propadení a šestý zanechán. 3. Clas., damnati ex besse, totiž 4 dílů odsouzení a dva za- nechány. 4. ex semisse, totiž na polovice, tři díly k obci a 3 odsou- zeným. 5. ex triente, dva díly odsouzeny a 4 zanechány. 6. ex sextante, jednoho dílu odsouzení a 5 dílů zanechání. Kterým pak věřitelům po takových traktacích města dluhy své i s ouroky přijišťovaly, rozličných form při tom užívaly, někde zvláště chudším sobě i připalečkovaly“3, někteří i privátní šmíraly634 brali, ale málo to pomůže a nedědí35, kteří toho pocítili, o tom nejlépe vědí. Jinde se toho doptávati. Léta 1628. 21. Junii patent císařský nekatolickým, kteří podle patentu předešlého ignaciusovského do posledního června léta 1628. se nezachovali, aby to ještě učinili. Vdovám do šesti neděl termínu přidáno s jistým vyměřením, aby se neprodleně na citací komisařův nad reformací nařízených před nimi postavily a další resolucí J. M. C. od nich vyrozuměly a vedle ní se zachovaly. A kteříž by toho neučinili a víry katolické nepřijali, aby v zemi české ani k tomuto království přivtělených zemích zůstávati nemohli. Vdovám podle žádosti jejich dalšího termínu do šesti měsícův od tohoto datum se uděluje, aby týmž vejminkám zadosti učinily a pokudž toho neučiní, žádné správy nad poddanými a statky svými držeti nemají. A které děti své a sirotky k správě J. M. C. náležející ven z země vyvezly, pod propadením toho všeho, což jim zde náleží, je zase dostaviti povinny jsou. Dán v městě Znojmě v středu po památce svatých Protasia a Gervasia, 21. června léta 1628. 314. stavily. 212
Strana 213
315. Léta 1628. in Septembri resolucí J. M. C. o traktací dlužných měst s věřiteli odeslána místodržícím na relací jejich. Kdež dluhové měšti[l!] na tři částky rozdělení jsou, totiž pred minulou rebelií, v času trvající jí a po rebelii zdělaní. Před re- belií staří pořádní a spravedliví, poněvadž věřitelové netoliko od úrokův, ale i od pátého dílu sumy hlavní upustili a na tom, když se jim úroky od nejprv příštího svatého Havla až do pěti let pořád zběhlých každého polouletí časně odvozovati, též po vyjití těch pěti let každému nejminěji desátý díl sumy hlavní na oučet odveden bude, přestali: takový akord ratifikován jest??*. V rebelii pak zdělaní dluhové, od tehdejších nepořádných purgmistra a konšelův potřebovaní, nimiž město zavazeno býti nemohlo, i po rebelii, pokudž ouřadu tehdejšímu ta moc dlužiti se dána nebyla, ani privilegií svých tehdáz konfirmovanych a statküv navrácených neměli, protož všecky ty (mimo zádušní) jakožto nepořádní se kasírují. Pokudž pak sirotci k partiku- lárním“*" osobám, -kteriz takove neporádné püjcky püvodové byli, hledéti a svých dluhův na nich postihati chtějí, právo se jim ne- zavírá. Kdyby sirotci zemřelé, přátelé rebelie oučastní k dluhům jejich práva nemají dříve odvedení neviny jejich““. Dluhové k službě císařské neb k dobrému obce města (prokázaní) platiti se mají a kdo jich neprokáže, pokutován bude a po takové“ dluhu práva vedení zastaveno. Aby žádné město nemohlo se budoucné dluziti bez povoleni a konsensu?'? komory české, o čemž jim i komoře v známost uvedeno jest a skrze komisaře opatřena býti má. Dán v Vídní 13. září: 1628. V létu 1629. in Februario mense Mladoboleslavskÿm od J. M. C. Ferdinanda Druhého privilegia jejich potvrzena s velikým nákladem, na kterýž se sousedé po zlatým, dvouch, třech i více sbírali a to již privilegium mělo by osummecitme“! býti. K žádosti jejich a že k víře katolické přistoupili; na ten způsob obnovena, aby se táž privilegia na samé toliko měšťany katolického nábo- ženství vztahovala a kdo by toho náboženství nebyl, aby jich v ničemž užíti nemohl. A pokudž by se něco v týchž privilegiích proti katolickému náboženství, též proti regáliím““* králův českých nacházelo, to vše, jako i všecky dluhy od ouřadu konšelského na obec v času minulé rebelie proti J. M. C. vzdělané, vyzdviženo. a v nic obráceno i umrtveno, že jich platiti povinni nejsou a ne- 213 Resolucí J. M. C. o trak- tací dluhüv méstskych s vétiteli, pied rebelií, v rebelii, po rebelii. Dluhové sirotčí. Dluhové k dobrému císaři neb obci. Města se dlu- žiti nesmějí bez konsensu komory. Konfirmací privilegií Mladobole- slavských. O dluhy v rebelii.
315. Léta 1628. in Septembri resolucí J. M. C. o traktací dlužných měst s věřiteli odeslána místodržícím na relací jejich. Kdež dluhové měšti[l!] na tři částky rozdělení jsou, totiž pred minulou rebelií, v času trvající jí a po rebelii zdělaní. Před re- belií staří pořádní a spravedliví, poněvadž věřitelové netoliko od úrokův, ale i od pátého dílu sumy hlavní upustili a na tom, když se jim úroky od nejprv příštího svatého Havla až do pěti let pořád zběhlých každého polouletí časně odvozovati, též po vyjití těch pěti let každému nejminěji desátý díl sumy hlavní na oučet odveden bude, přestali: takový akord ratifikován jest??*. V rebelii pak zdělaní dluhové, od tehdejších nepořádných purgmistra a konšelův potřebovaní, nimiž město zavazeno býti nemohlo, i po rebelii, pokudž ouřadu tehdejšímu ta moc dlužiti se dána nebyla, ani privilegií svých tehdáz konfirmovanych a statküv navrácených neměli, protož všecky ty (mimo zádušní) jakožto nepořádní se kasírují. Pokudž pak sirotci k partiku- lárním“*" osobám, -kteriz takove neporádné püjcky püvodové byli, hledéti a svých dluhův na nich postihati chtějí, právo se jim ne- zavírá. Kdyby sirotci zemřelé, přátelé rebelie oučastní k dluhům jejich práva nemají dříve odvedení neviny jejich““. Dluhové k službě císařské neb k dobrému obce města (prokázaní) platiti se mají a kdo jich neprokáže, pokutován bude a po takové“ dluhu práva vedení zastaveno. Aby žádné město nemohlo se budoucné dluziti bez povoleni a konsensu?'? komory české, o čemž jim i komoře v známost uvedeno jest a skrze komisaře opatřena býti má. Dán v Vídní 13. září: 1628. V létu 1629. in Februario mense Mladoboleslavskÿm od J. M. C. Ferdinanda Druhého privilegia jejich potvrzena s velikým nákladem, na kterýž se sousedé po zlatým, dvouch, třech i více sbírali a to již privilegium mělo by osummecitme“! býti. K žádosti jejich a že k víře katolické přistoupili; na ten způsob obnovena, aby se táž privilegia na samé toliko měšťany katolického nábo- ženství vztahovala a kdo by toho náboženství nebyl, aby jich v ničemž užíti nemohl. A pokudž by se něco v týchž privilegiích proti katolickému náboženství, též proti regáliím““* králův českých nacházelo, to vše, jako i všecky dluhy od ouřadu konšelského na obec v času minulé rebelie proti J. M. C. vzdělané, vyzdviženo. a v nic obráceno i umrtveno, že jich platiti povinni nejsou a ne- 213 Resolucí J. M. C. o trak- tací dluhüv méstskych s vétiteli, pied rebelií, v rebelii, po rebelii. Dluhové sirotčí. Dluhové k dobrému císaři neb obci. Města se dlu- žiti nesmějí bez konsensu komory. Konfirmací privilegií Mladobole- slavských. O dluhy v rebelii.
Strana 214
Katolické náboženství privilegiro- vané, budou. Též aby po dnešní den žádného do obce jich za měšťana, kterýž by katolickým nebyl, nepřijímali;, anobrž měšťany a měště- ninky, podruhy a podruhyné, víře katolické odporné dáleji mezi " sebou v městě ani na předměstí netrpěli, bytu jim nepřáli. A po Živnosti městské. Města neza- stavovati, nedávati žádnému. Císařské rychtářství privilegiro- váno. Odoumrť na krále a prv na obec. Pokuty a viny. Clo, ungelt, šenk soli. dnešní den žádný v městě a na předměstí aby nemohl domu neb gruntu kupovati a stavěti, najímati a živnost jakoukoli vesti, kdož by za měštěnína a spolusouseda přijat a ve všem s městem trpící nebyl. Město Boleslava Mladého a obyvatelé v něm žádným vymyšleným způsobem odlučovati, odcizovati, dáti, daro- vati, zapisovati a zastavovati se nemá a, by se pak co toho z omylu, z nepaměti aneb pro nezbednost prosících stalo, tehdy to žádné moci a platnosti míti nemá. Při městě Boleslavi Mladé ouřadu rychtářství císařského, i což k tomu náleží, pozůstaveno a vy- hraženo; kdo k tomu nařízen bude, aby ten ouřad podle přísahy jemu vydané spravedlivě a věrně spravoval; ouřad konšelský má jemu v tom upřímně napomáhati, bez něhož žádných rad obec- ních ani tajných na rathause ani jinde nedržeti a postranních schůzek obecních žádným vymyšleným způsobem nemivati, ani obec bez povolení jeho nesvolávati, leč by mu toho prv po- třebu oznámili. Odoumrtí při městě králům českým vymi- něné; kdyby který obyvatel bez kšaftu s světa sešel a v městě krevního neb příbuzného přítele neměl, taková odoumrť a statek pozůstalý na krále připadnouti má. Viny a pokuty na oby- vatelich pro mordy, pálení, loupeže, moc násilí, cizoložstva a faleš králům českým pozůstaveno, z toho z milosti na obecní dobré a opravu města, co se viděti bude, dáti se může. Při dá- vání a zprovozování cel a ungeltův“ i také když by sůl císařská do království tohoto vezena byla, povinni sou se v tom vedle vyměření a jistého usazení“ poslušně zachovati. Přikazuje se všem čtyrem stavům království českého, aby je, Boleslavský, při té konfirmací drželi a zachovali, překážky jim v tom žádné neči- nili ani jiným činiti nedopouštěli. Dán v městě Vídni v čtvrtek prvního dne měsíce února L. P. 16209. a království římského 10., uherského XI. a českého 12. Ferdinand. Ad mandatum S[acrae] C[aesareae] M[aiestatis] proprium Guilielnus comes Slavata, regni Bohemiae s(ummus] can- cellarius. 214 317.
Katolické náboženství privilegiro- vané, budou. Též aby po dnešní den žádného do obce jich za měšťana, kterýž by katolickým nebyl, nepřijímali;, anobrž měšťany a měště- ninky, podruhy a podruhyné, víře katolické odporné dáleji mezi " sebou v městě ani na předměstí netrpěli, bytu jim nepřáli. A po Živnosti městské. Města neza- stavovati, nedávati žádnému. Císařské rychtářství privilegiro- váno. Odoumrť na krále a prv na obec. Pokuty a viny. Clo, ungelt, šenk soli. dnešní den žádný v městě a na předměstí aby nemohl domu neb gruntu kupovati a stavěti, najímati a živnost jakoukoli vesti, kdož by za měštěnína a spolusouseda přijat a ve všem s městem trpící nebyl. Město Boleslava Mladého a obyvatelé v něm žádným vymyšleným způsobem odlučovati, odcizovati, dáti, daro- vati, zapisovati a zastavovati se nemá a, by se pak co toho z omylu, z nepaměti aneb pro nezbednost prosících stalo, tehdy to žádné moci a platnosti míti nemá. Při městě Boleslavi Mladé ouřadu rychtářství císařského, i což k tomu náleží, pozůstaveno a vy- hraženo; kdo k tomu nařízen bude, aby ten ouřad podle přísahy jemu vydané spravedlivě a věrně spravoval; ouřad konšelský má jemu v tom upřímně napomáhati, bez něhož žádných rad obec- ních ani tajných na rathause ani jinde nedržeti a postranních schůzek obecních žádným vymyšleným způsobem nemivati, ani obec bez povolení jeho nesvolávati, leč by mu toho prv po- třebu oznámili. Odoumrtí při městě králům českým vymi- něné; kdyby který obyvatel bez kšaftu s světa sešel a v městě krevního neb příbuzného přítele neměl, taková odoumrť a statek pozůstalý na krále připadnouti má. Viny a pokuty na oby- vatelich pro mordy, pálení, loupeže, moc násilí, cizoložstva a faleš králům českým pozůstaveno, z toho z milosti na obecní dobré a opravu města, co se viděti bude, dáti se může. Při dá- vání a zprovozování cel a ungeltův“ i také když by sůl císařská do království tohoto vezena byla, povinni sou se v tom vedle vyměření a jistého usazení“ poslušně zachovati. Přikazuje se všem čtyrem stavům království českého, aby je, Boleslavský, při té konfirmací drželi a zachovali, překážky jim v tom žádné neči- nili ani jiným činiti nedopouštěli. Dán v městě Vídni v čtvrtek prvního dne měsíce února L. P. 16209. a království římského 10., uherského XI. a českého 12. Ferdinand. Ad mandatum S[acrae] C[aesareae] M[aiestatis] proprium Guilielnus comes Slavata, regni Bohemiae s(ummus] can- cellarius. 214 317.
Strana 215
Léta 1629. v pondělí po neděli Misericordiae [30. dubna] Obnova rady v městě Boleslava Mladého skrze pana hofrychtýře p. Jana Kašpara v Boleslavi, Prekle z Pruksdorfu rada konšelská obnovena: primas Petr primas 29. Červenka, Adam Kayl, Symeon Trunsa, Eneas Arnberger, Jiřík Adamovic, Jan Sádlo, Václav Turek, Jan Cornelius, Jan Holoubek, Fridrich Richter, Samuel Fail, Kryštof Zahradník. 318. 24. Junii téhož léta na den svatého Jana Křtitele v městě Hromobití. Boleslavi Mladé povětří bouřlivé bylo, hrom udeřil po dvakráte na kostel svatého Jana na Novém městě, kdež kapucín páter Josef mši sloužil, ale nezapálil; lidé omámení semo tam běhali, kapucín pravil na kázání, že na ně hrom bije, proč nechtějí upřímní ka- toličtí býti. Potom pak brzo kapucína na faře příšera v způsobu kocoura velikého strašila, podrápala a škrtila; kdyby byli židé vůkol fary bydlící rychle na retuňk nepřispěli, byla by ho zadávila. Téhož léta 20. Julii v městě Boleslavi Mladé s domy emi- grantův divně zacházeli, handlovali, zprávy o nich, jaké chtěli, na komoru dávali, zvláště rychtář císařský tehdejší, Jakub Hubáček z Pelikánova, neupřímně spravoval, ty domy na prodaj vyhlašoval, na jehož zprávy na komoru činěné takový dekret vyšel, aby se úřad konšelský takových odběžných statkův ujali [!] je zatím ná- ležitě opatrovali a k zpuštění přijíti nedopouštěli, z nich quoty sobě vzali, perdony pak a zadrželé i budoucné kontribucí časně vypravovali. A kdyby ty osoby zběhlé od času zběhnutí ve třech letech a 18 nedělích se nenavrátili, tehdy aby se takových zběhlých osob statkův k ruce J. M. C. rychtář ujal. Dán na hradě pražském 20. Julii I. 1629. 31.[!] Septembris Téhož léta 1629. umřel pan Bohuchval Berka P. Bohu- 10. Octobris chval Berka z Dubé a z Lipého, někdy na Bělí, Kuřivodech a Chyšech, ne- umřel. pořádný purkrabě nejvyšší pražský, v exilium emigrací v místě hollandském Frankvaru řečeném; tam také pohřben 45. 25. Januarii —646 na den obrácení svatého] Pavla Léta 1630 4. Februarii podle starého kalendáře, bylo hrozné ohnivé fachrování v oblacích v noci v pondělí na úterý, jako ohnivé pruty a sloupy od půlnoční strany pocházející a ku polední straně jdoucí, až od toho světlo pocházelo a to dlouho trvalo“47. V Čechách se tomu někteří vše- teční vysmívali a že sobě emigranti jejich v Perně topí pravili, Kapucín přestrašen. Exulantské domy a stat- ky nemravně opatrovány. Praesagium (předzvěsť] švédské. 215 19
Léta 1629. v pondělí po neděli Misericordiae [30. dubna] Obnova rady v městě Boleslava Mladého skrze pana hofrychtýře p. Jana Kašpara v Boleslavi, Prekle z Pruksdorfu rada konšelská obnovena: primas Petr primas 29. Červenka, Adam Kayl, Symeon Trunsa, Eneas Arnberger, Jiřík Adamovic, Jan Sádlo, Václav Turek, Jan Cornelius, Jan Holoubek, Fridrich Richter, Samuel Fail, Kryštof Zahradník. 318. 24. Junii téhož léta na den svatého Jana Křtitele v městě Hromobití. Boleslavi Mladé povětří bouřlivé bylo, hrom udeřil po dvakráte na kostel svatého Jana na Novém městě, kdež kapucín páter Josef mši sloužil, ale nezapálil; lidé omámení semo tam běhali, kapucín pravil na kázání, že na ně hrom bije, proč nechtějí upřímní ka- toličtí býti. Potom pak brzo kapucína na faře příšera v způsobu kocoura velikého strašila, podrápala a škrtila; kdyby byli židé vůkol fary bydlící rychle na retuňk nepřispěli, byla by ho zadávila. Téhož léta 20. Julii v městě Boleslavi Mladé s domy emi- grantův divně zacházeli, handlovali, zprávy o nich, jaké chtěli, na komoru dávali, zvláště rychtář císařský tehdejší, Jakub Hubáček z Pelikánova, neupřímně spravoval, ty domy na prodaj vyhlašoval, na jehož zprávy na komoru činěné takový dekret vyšel, aby se úřad konšelský takových odběžných statkův ujali [!] je zatím ná- ležitě opatrovali a k zpuštění přijíti nedopouštěli, z nich quoty sobě vzali, perdony pak a zadrželé i budoucné kontribucí časně vypravovali. A kdyby ty osoby zběhlé od času zběhnutí ve třech letech a 18 nedělích se nenavrátili, tehdy aby se takových zběhlých osob statkův k ruce J. M. C. rychtář ujal. Dán na hradě pražském 20. Julii I. 1629. 31.[!] Septembris Téhož léta 1629. umřel pan Bohuchval Berka P. Bohu- 10. Octobris chval Berka z Dubé a z Lipého, někdy na Bělí, Kuřivodech a Chyšech, ne- umřel. pořádný purkrabě nejvyšší pražský, v exilium emigrací v místě hollandském Frankvaru řečeném; tam také pohřben 45. 25. Januarii —646 na den obrácení svatého] Pavla Léta 1630 4. Februarii podle starého kalendáře, bylo hrozné ohnivé fachrování v oblacích v noci v pondělí na úterý, jako ohnivé pruty a sloupy od půlnoční strany pocházející a ku polední straně jdoucí, až od toho světlo pocházelo a to dlouho trvalo“47. V Čechách se tomu někteří vše- teční vysmívali a že sobě emigranti jejich v Perně topí pravili, Kapucín přestrašen. Exulantské domy a stat- ky nemravně opatrovány. Praesagium (předzvěsť] švédské. 215 19
Strana 216
ale potom toho celá říše zlým zažila, nebo to nešťastný vpád brzo následující krále švédského od půlnoční strany do říše vyzna- menávalo, kterýž hned toho i druhého roku přes moře na půdu říšskou se dal a s vojskem svým neobyčejné a neslýchané škody říši zdělal. 25. Junii Téhož léta, 5. Julii Křtitele, Annus jubileus Augustanae confessionis centenarius pri- mus velmi slavně za tři dni od Míšňanův svěcen648; kurfiřt saský k tomu novou minci bíti dal, tolary s obrazem svým a předka svého před sta[!] lety, s nápisem: Confess. Luther. August. exhibi- tae seculum a Seculum Augustano-Lutheranum'43. Ježto té konfesí Luter nespisoval, nežli Philippus Melathon[!], ale oni ji sobě při- dělali a zjinačili i confessionem invariatam nazvali a druhou dosti špatnou věcí zavrhli a variatam jmenovali. I Čechové mnozí k ní se přihlašovali a na svou českou mnohem starší, od M. J. Husi a jeho následníkův zapomněli; někteří toliko pro zalíbení po- chlebně to činili. Téhož léta měsíce Junia Gustavus Adolphus, král švédský, Král švédský do říše přepravil se z své země přes moře na půdu říšskou německou, s vojskem při u města Štrolsundu pevnosti znamenité se zmocnil50 v pomořských Strolsundu knížectvích štětínským a mechelburským851 lid císařský potloukl vešel. a veliký strach přinesl, k předěšení všecký Germánie; a dále potom z toho mnoho zlého pošlo a krvavá lázeň se začala. Téhož léta 24. Septembris čtyry měsíce emigrantům od Ctyrměsíční peremtorní místodržících J. M. C. v království českém nakonec vykázaný, odklad exu- na ten den vyšlý, za nimiž statkové emigrantův, kteří se k svému lantům po- nenavrátili a katoličtí učiněni nebyli, ani svých věcí rozprodati slední, k pro- neporučili, konfiscírováni a pokoutně rozptylováni na poručení daji v Ce- chách zane místodržících patentem takové: Kdož by koli z týchž osob ven chaných z země odebralých ode dne publikování těchto patentův ve čty- statkův. rech měsících peremtorních k svým domům a gruntům i statkům osobně v katolickém náboženství najíti se nedal, aneb jich skrze katolické plnomocníky neprodal, že ti gruntové a statkové pro re derelicta neboližto za odběžné652 držáni: pobráni býti mají. Poroučejíce rychtářům a konšelům v městech, aby oni tomu za- dosti činili, na to pozor dali, aby tím odkládáno nebylo. Dán na hradě pražském 25. Maii L. P. 1630. Po těchto patentích vyšlých 319. Konfesi aug- špurské secu- lum jubileum. nazejtří po památce svatého Jana 216
ale potom toho celá říše zlým zažila, nebo to nešťastný vpád brzo následující krále švédského od půlnoční strany do říše vyzna- menávalo, kterýž hned toho i druhého roku přes moře na půdu říšskou se dal a s vojskem svým neobyčejné a neslýchané škody říši zdělal. 25. Junii Téhož léta, 5. Julii Křtitele, Annus jubileus Augustanae confessionis centenarius pri- mus velmi slavně za tři dni od Míšňanův svěcen648; kurfiřt saský k tomu novou minci bíti dal, tolary s obrazem svým a předka svého před sta[!] lety, s nápisem: Confess. Luther. August. exhibi- tae seculum a Seculum Augustano-Lutheranum'43. Ježto té konfesí Luter nespisoval, nežli Philippus Melathon[!], ale oni ji sobě při- dělali a zjinačili i confessionem invariatam nazvali a druhou dosti špatnou věcí zavrhli a variatam jmenovali. I Čechové mnozí k ní se přihlašovali a na svou českou mnohem starší, od M. J. Husi a jeho následníkův zapomněli; někteří toliko pro zalíbení po- chlebně to činili. Téhož léta měsíce Junia Gustavus Adolphus, král švédský, Král švédský do říše přepravil se z své země přes moře na půdu říšskou německou, s vojskem při u města Štrolsundu pevnosti znamenité se zmocnil50 v pomořských Strolsundu knížectvích štětínským a mechelburským851 lid císařský potloukl vešel. a veliký strach přinesl, k předěšení všecký Germánie; a dále potom z toho mnoho zlého pošlo a krvavá lázeň se začala. Téhož léta 24. Septembris čtyry měsíce emigrantům od Ctyrměsíční peremtorní místodržících J. M. C. v království českém nakonec vykázaný, odklad exu- na ten den vyšlý, za nimiž statkové emigrantův, kteří se k svému lantům po- nenavrátili a katoličtí učiněni nebyli, ani svých věcí rozprodati slední, k pro- neporučili, konfiscírováni a pokoutně rozptylováni na poručení daji v Ce- chách zane místodržících patentem takové: Kdož by koli z týchž osob ven chaných z země odebralých ode dne publikování těchto patentův ve čty- statkův. rech měsících peremtorních k svým domům a gruntům i statkům osobně v katolickém náboženství najíti se nedal, aneb jich skrze katolické plnomocníky neprodal, že ti gruntové a statkové pro re derelicta neboližto za odběžné652 držáni: pobráni býti mají. Poroučejíce rychtářům a konšelům v městech, aby oni tomu za- dosti činili, na to pozor dali, aby tím odkládáno nebylo. Dán na hradě pražském 25. Maii L. P. 1630. Po těchto patentích vyšlých 319. Konfesi aug- špurské secu- lum jubileum. nazejtří po památce svatého Jana 216
Strana 217
císařští rychtářové někteří hltonové ani těch 4 měsícův nevyčkali, ani exulantům, kteréž oni „emigranty“ nazývali, o tom znáti 320. nedali, aby své měšce špikovati mohli, na své dle libosti jejich činěné zprávy poručení, jaká téměř chtěli poručení sobě vyjedná- vali, chudé lidi o jejich mozoly připravovali. Příklad jednoho ta- kového na zprávu z komory poručení jednomu rychtáři: poněvadž již ten čas položený minul, aby přivezmouc k sobě dvě osoby konšelské, z rady k tomu obrané, ty domy, grunty a statky mo- vité i nemovité i s úrodou, vyptajíc se na všecko s pilností a za- chovajíc v tom dobré svědomí po vykonání do nich právního zvodu653 prošacovati654 dali, šacuňk těch věcí, každé obzvláštně, na komoru s poznamenáním rozmrhaných a rozptýlených věcí i dluhův zadrželých, též daní, berní, quot městských (vymíníc nápady 55) neprodleně odeslali. Zatím pak týž statky a grunty k dobrému J. M. C. do dalšího nařízení, aby z toho budoucně odpovídati mohli, náležitě opatrovati hleděli a od datum tohoto nařízení týmž emigrantům ani jejich plnomocníkům těch domův, gruntův a statkův ničímž užívati nepovolovali. Datum na hradě pražském 17. dne měsíce Octobris l. 1630. Téhož léta 6. Decembris, den svatého Mikoláše, prudké Hromobití. povětří a blýskání hrozné bylo v české zemi a zvláště v kraji hradeckém a chrudimském veliké hromobití i zemětřesení bylo, ohně s oblakův padání se ukazovalo, hněv Boží a budoucí pokuty zvěstovalo. Léta 1631. 3. Januarii král švédský v zemi pomořské Král švédský potloukl v knížectvích mechlburských a štětínským potloukl vojsko císař- císařské. ské na hlavu“56 a tudy znamenité vítězství obdržel; císařští ostat- kové do říše nahoru utekli. Téhož léta 19. Martii přístrach veliký švédských vojákův do Míšně, do Lužic a vůkolních krajin se rozcházel a čím dále větší nebezpečenství vojenská nastávaly a král švédský s lidem svým vždy dále nahoru do říše se podával, až potom 13. Aprilis 321. téhož léta na Květnou neděli po vzetí nových pevností a měst pomořských v ten den města Frankfurtu nad Oderou, v marecké zemi brandeburského kurfiřta, dobyl, lid císařský z něho vypral, popral a kořistí znamenitých i s svým lidem dostal, z čehož zna- menitý strach pošel, až i do Čech prošel; někteří se toho i bu- doucího zlého horšího obávali, jiní pak se jemu posmívali „Svédů Exulantské dědictví se divně šumuje. Frankfurt město od švédských vzato. 217 19.
císařští rychtářové někteří hltonové ani těch 4 měsícův nevyčkali, ani exulantům, kteréž oni „emigranty“ nazývali, o tom znáti 320. nedali, aby své měšce špikovati mohli, na své dle libosti jejich činěné zprávy poručení, jaká téměř chtěli poručení sobě vyjedná- vali, chudé lidi o jejich mozoly připravovali. Příklad jednoho ta- kového na zprávu z komory poručení jednomu rychtáři: poněvadž již ten čas položený minul, aby přivezmouc k sobě dvě osoby konšelské, z rady k tomu obrané, ty domy, grunty a statky mo- vité i nemovité i s úrodou, vyptajíc se na všecko s pilností a za- chovajíc v tom dobré svědomí po vykonání do nich právního zvodu653 prošacovati654 dali, šacuňk těch věcí, každé obzvláštně, na komoru s poznamenáním rozmrhaných a rozptýlených věcí i dluhův zadrželých, též daní, berní, quot městských (vymíníc nápady 55) neprodleně odeslali. Zatím pak týž statky a grunty k dobrému J. M. C. do dalšího nařízení, aby z toho budoucně odpovídati mohli, náležitě opatrovati hleděli a od datum tohoto nařízení týmž emigrantům ani jejich plnomocníkům těch domův, gruntův a statkův ničímž užívati nepovolovali. Datum na hradě pražském 17. dne měsíce Octobris l. 1630. Téhož léta 6. Decembris, den svatého Mikoláše, prudké Hromobití. povětří a blýskání hrozné bylo v české zemi a zvláště v kraji hradeckém a chrudimském veliké hromobití i zemětřesení bylo, ohně s oblakův padání se ukazovalo, hněv Boží a budoucí pokuty zvěstovalo. Léta 1631. 3. Januarii král švédský v zemi pomořské Král švédský potloukl v knížectvích mechlburských a štětínským potloukl vojsko císař- císařské. ské na hlavu“56 a tudy znamenité vítězství obdržel; císařští ostat- kové do říše nahoru utekli. Téhož léta 19. Martii přístrach veliký švédských vojákův do Míšně, do Lužic a vůkolních krajin se rozcházel a čím dále větší nebezpečenství vojenská nastávaly a král švédský s lidem svým vždy dále nahoru do říše se podával, až potom 13. Aprilis 321. téhož léta na Květnou neděli po vzetí nových pevností a měst pomořských v ten den města Frankfurtu nad Oderou, v marecké zemi brandeburského kurfiřta, dobyl, lid císařský z něho vypral, popral a kořistí znamenitých i s svým lidem dostal, z čehož zna- menitý strach pošel, až i do Čech prošel; někteří se toho i bu- doucího zlého horšího obávali, jiní pak se jemu posmívali „Svédů Exulantské dědictví se divně šumuje. Frankfurt město od švédských vzato. 217 19.
Strana 218
Magdeburk město od císařských dobyto. Tilly hrabě, císařský ge- nerál poražen a raněn. Chorvati Lužice drancovali. Kurfiřt saský do Čech švec" mu přezdívali a „vodním králíkem" neb „vodním psem“ jej nazývali. Léta 1631. v pondělí po neděli Misericordiae [5. května] skrze hofrychtýře pana Jana Kašpara Prekle z Pruksdorfu obno- vena rada konšelská v městě Mladé Boleslavi: primas Petr Čer- venka, Adam Kayl, Symeon Trunsa, Eneas Arnberger, Jiřík Ada- movic, Jan Holoubek, Fridrich Richter, Václav Turek, Kryštof Zahradník, Samuel Fail, Kryštof pekař, Jan Kornelius. Téhož léta 10./20. Maii Magdeburk (latině nebo řecky Parthe- nopolis, totiž Děvčí město) starožitné a nikdy nedobyté město, sídlo biskupa57 magdeburského, halberštatského a halského, od hraběte Jana Tillyho, císařské armády generála, zradou vzato, dobyto, vypáleno, mordy neslejchané v něm provozovány, mrtvá těla do Labe řeky metána, ztopena, biskup magdeburský posekán a zajat. Téhož léta 17./7. Septembris bitva veliká mezi lidem císař- ským tillovským, též krále švédského a kurfiřta saského, v míšeňské zemi u vsi Breitenfeldu, dvě míle od Lipska byla. Nejprve lid kurfiřtů[!] prohrával a před tillovskými již utíkal, ale švédský král s svým lidem kurfiřtovi sekundíroval, na tillovský silně dorazil, armádu jejich porazil, potloukl a rozehnal i vítězství neslýchané obdržel a kořistí znamenitých dostal. Mnoho předních befelichs- haberů z obojí strany zahynulo a na místě zůstalo, generál Tilly postřelen a od svých soldatův odnešen. Téhož léta 11./1. Octobris Charvati z armády císařské slezské do Lužic vpadli, město Gorlici, Žitavu i Budešín opanovali, až k Drážďanům do Míšně štráfy58 činili, v Starých Drážďanech oheň zanítili, ale brzo odtud utekli, Bischofwerd město kurfiřtovi vy- drancovali a spálili, po městečkách a vesnicech loupili, dobytek zajímali a prodávali, lidi šacovali, škody veliké činili. Znamenitý strach z toho pošel, že se kurfiřt s císařem svadil a proti němu pozdvihl a odtud i z Lužic zase brzo císařský Charvaty vypuditi dal a svým lidem Lužice krajinu osadil. Téhož léta měsíce listopadu kurfiřt saský s lidem svým vojenským do Čech vtrhl; i Prahu opanoval, an mu toho žádný nebránil, císařské armády jinde byly rozplašeny; veliké škody kurfiřští v Čechách zdělali, drancovali, loupili i dobytek brali a do své země odnášeli a odháněli. I někteří emigranti čeští s nimi 322. Obnova rady v Boleslavi. vtrhl. 218
Magdeburk město od císařských dobyto. Tilly hrabě, císařský ge- nerál poražen a raněn. Chorvati Lužice drancovali. Kurfiřt saský do Čech švec" mu přezdívali a „vodním králíkem" neb „vodním psem“ jej nazývali. Léta 1631. v pondělí po neděli Misericordiae [5. května] skrze hofrychtýře pana Jana Kašpara Prekle z Pruksdorfu obno- vena rada konšelská v městě Mladé Boleslavi: primas Petr Čer- venka, Adam Kayl, Symeon Trunsa, Eneas Arnberger, Jiřík Ada- movic, Jan Holoubek, Fridrich Richter, Václav Turek, Kryštof Zahradník, Samuel Fail, Kryštof pekař, Jan Kornelius. Téhož léta 10./20. Maii Magdeburk (latině nebo řecky Parthe- nopolis, totiž Děvčí město) starožitné a nikdy nedobyté město, sídlo biskupa57 magdeburského, halberštatského a halského, od hraběte Jana Tillyho, císařské armády generála, zradou vzato, dobyto, vypáleno, mordy neslejchané v něm provozovány, mrtvá těla do Labe řeky metána, ztopena, biskup magdeburský posekán a zajat. Téhož léta 17./7. Septembris bitva veliká mezi lidem císař- ským tillovským, též krále švédského a kurfiřta saského, v míšeňské zemi u vsi Breitenfeldu, dvě míle od Lipska byla. Nejprve lid kurfiřtů[!] prohrával a před tillovskými již utíkal, ale švédský král s svým lidem kurfiřtovi sekundíroval, na tillovský silně dorazil, armádu jejich porazil, potloukl a rozehnal i vítězství neslýchané obdržel a kořistí znamenitých dostal. Mnoho předních befelichs- haberů z obojí strany zahynulo a na místě zůstalo, generál Tilly postřelen a od svých soldatův odnešen. Téhož léta 11./1. Octobris Charvati z armády císařské slezské do Lužic vpadli, město Gorlici, Žitavu i Budešín opanovali, až k Drážďanům do Míšně štráfy58 činili, v Starých Drážďanech oheň zanítili, ale brzo odtud utekli, Bischofwerd město kurfiřtovi vy- drancovali a spálili, po městečkách a vesnicech loupili, dobytek zajímali a prodávali, lidi šacovali, škody veliké činili. Znamenitý strach z toho pošel, že se kurfiřt s císařem svadil a proti němu pozdvihl a odtud i z Lužic zase brzo císařský Charvaty vypuditi dal a svým lidem Lužice krajinu osadil. Téhož léta měsíce listopadu kurfiřt saský s lidem svým vojenským do Čech vtrhl; i Prahu opanoval, an mu toho žádný nebránil, císařské armády jinde byly rozplašeny; veliké škody kurfiřští v Čechách zdělali, drancovali, loupili i dobytek brali a do své země odnášeli a odháněli. I někteří emigranti čeští s nimi 322. Obnova rady v Boleslavi. vtrhl. 218
Strana 219
do Čech se dostali, aby něco svého lapili, až i kněží podobojí mnozí na fary se všetečně vetřeli, i administrátora sobě tam zvolili, koleje veliké659 i některých kostelův se ujali; ale než půl léta minulo, zase preč i s kurfiřtskými s hanbou utíkati museli660. Téhož léta 5. Decembris město Nymburk, v kterémž se Nymburk vypálen od císařští soldati zavřeli a vzdáti ho kurfiřtu nechtěli, od kurfiřtských kurfiřtských soldatův vypáleno a zkaženo, znamenité škody tam zdělány, měšťané napořád vydrancováni, kostel, věže pěkná, rathaus, brány shořely, ani fara ani škola nezůstala861 Téhož léta 6. Decembris když kurfiřský lid s Nymburkem Boleslav od Charvatův zle hospodaří, Charvati císařští zatím se do města Boleslavě Mladý vydranco- dali, k ní přitáhli a že jich brzo do města pustiti nechtěli a před vána i pálena. nimi se zavřeli i jim se brániti všetečně počali, mnoho lidí bo- leslavských zmordovali, na předměstí i na Novém městě do 50 domův v rozdílných místech, i mlejn a kostelík svatého Víta na Podolci, spálili 62. Potom po desíti dnech po druhé s větší silou přitáhli a města se zmocnili, mnoho lidí zranili a zmordovali, město vydrancovali, ani rathausu a kostelu neodpustili, znameni- tých věcí a mnoho peněz tam dostali. Sousedé, kteří chtěli salví- rováni býti, jinam se retírovali, rozběhli a rozschovávali. Léta Páně 1632. v měsíci máji soldati kurfiřští dobře sobě za půl léta v Čechách, zvláště v Praze a v Litoměřicích povolili, zase zpátkem před císařskými z Čech do Míšně ustoupali a císařští je následovali a pomalu na ně tiskli; i ti exulanti čeští, kteříž se nedávno všetečně do Čech vetřeli a tam k zahanbení přišli, utíkati museli, kněží také podobojí i s svým novotným administrá- torem m. Samuelem Martiniusem z Dražova se pouklidili; admi- nistrátor ani v Perně, v svém předešlém ovčinci, se nezastavil, dále po Labi do Witemberka se podal, ale potom pomalu rád se zase do Pirna vloudil a správu nad jinými i nad politiky“3 sobě osoboval. Téhož léta in Junio mense císařští soldati z Čech do Císařští v Míšni míšeňské země vypadali a veliké škody drancováním i pále- škody činili. ním činili, zase jim, co oni v Čechách dělali, odměňovali. Z Slezska podobně císařští do Lužic se podávali, i Görlici město vzali a vy- 324. drancovali, škody veliké zdělali. Ale kurfiřt poslal na ně svůj lid přes šifpruk“64 u Perna zdělanej, zase je z Lužic vystrašil a když se kurfiřští z Lužic domů navracovali, veliké škody na pomezí Kurfiřští z Čech utekli, i exulanti s kněžími. 323. 219
do Čech se dostali, aby něco svého lapili, až i kněží podobojí mnozí na fary se všetečně vetřeli, i administrátora sobě tam zvolili, koleje veliké659 i některých kostelův se ujali; ale než půl léta minulo, zase preč i s kurfiřtskými s hanbou utíkati museli660. Téhož léta 5. Decembris město Nymburk, v kterémž se Nymburk vypálen od císařští soldati zavřeli a vzdáti ho kurfiřtu nechtěli, od kurfiřtských kurfiřtských soldatův vypáleno a zkaženo, znamenité škody tam zdělány, měšťané napořád vydrancováni, kostel, věže pěkná, rathaus, brány shořely, ani fara ani škola nezůstala861 Téhož léta 6. Decembris když kurfiřský lid s Nymburkem Boleslav od Charvatův zle hospodaří, Charvati císařští zatím se do města Boleslavě Mladý vydranco- dali, k ní přitáhli a že jich brzo do města pustiti nechtěli a před vána i pálena. nimi se zavřeli i jim se brániti všetečně počali, mnoho lidí bo- leslavských zmordovali, na předměstí i na Novém městě do 50 domův v rozdílných místech, i mlejn a kostelík svatého Víta na Podolci, spálili 62. Potom po desíti dnech po druhé s větší silou přitáhli a města se zmocnili, mnoho lidí zranili a zmordovali, město vydrancovali, ani rathausu a kostelu neodpustili, znameni- tých věcí a mnoho peněz tam dostali. Sousedé, kteří chtěli salví- rováni býti, jinam se retírovali, rozběhli a rozschovávali. Léta Páně 1632. v měsíci máji soldati kurfiřští dobře sobě za půl léta v Čechách, zvláště v Praze a v Litoměřicích povolili, zase zpátkem před císařskými z Čech do Míšně ustoupali a císařští je následovali a pomalu na ně tiskli; i ti exulanti čeští, kteříž se nedávno všetečně do Čech vetřeli a tam k zahanbení přišli, utíkati museli, kněží také podobojí i s svým novotným administrá- torem m. Samuelem Martiniusem z Dražova se pouklidili; admi- nistrátor ani v Perně, v svém předešlém ovčinci, se nezastavil, dále po Labi do Witemberka se podal, ale potom pomalu rád se zase do Pirna vloudil a správu nad jinými i nad politiky“3 sobě osoboval. Téhož léta in Junio mense císařští soldati z Čech do Císařští v Míšni míšeňské země vypadali a veliké škody drancováním i pále- škody činili. ním činili, zase jim, co oni v Čechách dělali, odměňovali. Z Slezska podobně císařští do Lužic se podávali, i Görlici město vzali a vy- 324. drancovali, škody veliké zdělali. Ale kurfiřt poslal na ně svůj lid přes šifpruk“64 u Perna zdělanej, zase je z Lužic vystrašil a když se kurfiřští z Lužic domů navracovali, veliké škody na pomezí Kurfiřští z Čech utekli, i exulanti s kněžími. 323. 219
Strana 220
Mor v míšeň- ské zemi. české země v Rumburku, Hanspachu a Kamenici činili, městečka i vsi drancovali i dobytek zajímali a do míšeňské krajiny hnali. Léta 1632. 28. Julii soldati císařští na hranicích země české osazení od Kamenice a jinud do míšeňské země vypadali, škody veliké činili, město Bischwerd“6 po třetí vydrancovali; lidé před nimi z městeček každodenně utíkati a po lesích a skalách scho- vávati museli. Téhož léta 11. Augusti městečko Štolpen v Míšni od Char- vatův císařských štráfujících, že se jim opřeli a na ně z zámku stříleli, z gruntu vypáleno, kostel pěkný, kdež dva biskupové míšeňští pohřbeni byli, fara, škola, rathaus spálen i kus zámku shořelo. Při tom času rána morová v Míšni proskakovala, Němci pravili, že ji tam z Čech přinesli, když tak dobře pominulého času v Čechách pajtovali666. Němci se moru velice bojí, více než sol- datův a před morem více utíkají, nemocné vyhánějí a hladem mříti dopouštějí, kdo na hlízu umře, i pohřbu náležitého zbavují, přátelé takového leckdes pohřbíti dáti musejí i je z obecenství svého vylučují. In mense Septembri císařský lid s druhé strany Labe skrze Foitland'67 i od Čech k Freiberku škodné vpády činili, drancovali, pálili i mordovali, až k samým Drážďanům štráfovali. Freiberk město, kdež sepultura kurfiřtská zůstává668, oblehli, s nejvyšším Hůlkou“69 15. Octobris dobyli a vyplundrovali. Podobně kurfiřští soldati z Lužic do Slezska se dali a tam několiko knížectví opa- novali i Vratislav se jim poddala. Naproti tomu císařští kurfiřtu 325. v míšeňské zemi nedobře hospodařili, zemi hubili, drancovali i pálili, město Míšeň krom zámku vzali a přes Labe na druhou stranu chtěli, ale brzo odtud zase byli odehnáni. Téhož léta 16./6. Novembris bitva veliká byla krále švédského v míšeňské zemi u vsi Liczen7 řečené, v kteréž bitvě král švédský nešťastně zahynul a umíraje vítězství obdržel, nebo armáda císařská Fridrich, král od lidu švédského rozplašena byla. Po němž brzo věrný jeho to- český, umřel. varyš, král český Fridrich, falckrabě při Rejnu, zastesky sobě, když o zahynutí tohoto uslyšel, v městě Mohuči 19./29. Novembris61 téhož léta umřel. Někteří pravili, že měl býti otráven. Ostatní čas tohoto roku s velikým nebezpečenstvím, strachy vojenskými, s utí- káním, pokrejváním a jinými neřestmi dokonán. Král švédský zahynul. Stolpen městečko spáleno. Freiberk v Míšni město. ňanům. Císařští zase škodili Míš- 220
Mor v míšeň- ské zemi. české země v Rumburku, Hanspachu a Kamenici činili, městečka i vsi drancovali i dobytek zajímali a do míšeňské krajiny hnali. Léta 1632. 28. Julii soldati císařští na hranicích země české osazení od Kamenice a jinud do míšeňské země vypadali, škody veliké činili, město Bischwerd“6 po třetí vydrancovali; lidé před nimi z městeček každodenně utíkati a po lesích a skalách scho- vávati museli. Téhož léta 11. Augusti městečko Štolpen v Míšni od Char- vatův císařských štráfujících, že se jim opřeli a na ně z zámku stříleli, z gruntu vypáleno, kostel pěkný, kdež dva biskupové míšeňští pohřbeni byli, fara, škola, rathaus spálen i kus zámku shořelo. Při tom času rána morová v Míšni proskakovala, Němci pravili, že ji tam z Čech přinesli, když tak dobře pominulého času v Čechách pajtovali666. Němci se moru velice bojí, více než sol- datův a před morem více utíkají, nemocné vyhánějí a hladem mříti dopouštějí, kdo na hlízu umře, i pohřbu náležitého zbavují, přátelé takového leckdes pohřbíti dáti musejí i je z obecenství svého vylučují. In mense Septembri císařský lid s druhé strany Labe skrze Foitland'67 i od Čech k Freiberku škodné vpády činili, drancovali, pálili i mordovali, až k samým Drážďanům štráfovali. Freiberk město, kdež sepultura kurfiřtská zůstává668, oblehli, s nejvyšším Hůlkou“69 15. Octobris dobyli a vyplundrovali. Podobně kurfiřští soldati z Lužic do Slezska se dali a tam několiko knížectví opa- novali i Vratislav se jim poddala. Naproti tomu císařští kurfiřtu 325. v míšeňské zemi nedobře hospodařili, zemi hubili, drancovali i pálili, město Míšeň krom zámku vzali a přes Labe na druhou stranu chtěli, ale brzo odtud zase byli odehnáni. Téhož léta 16./6. Novembris bitva veliká byla krále švédského v míšeňské zemi u vsi Liczen7 řečené, v kteréž bitvě král švédský nešťastně zahynul a umíraje vítězství obdržel, nebo armáda císařská Fridrich, král od lidu švédského rozplašena byla. Po němž brzo věrný jeho to- český, umřel. varyš, král český Fridrich, falckrabě při Rejnu, zastesky sobě, když o zahynutí tohoto uslyšel, v městě Mohuči 19./29. Novembris61 téhož léta umřel. Někteří pravili, že měl býti otráven. Ostatní čas tohoto roku s velikým nebezpečenstvím, strachy vojenskými, s utí- káním, pokrejváním a jinými neřestmi dokonán. Král švédský zahynul. Stolpen městečko spáleno. Freiberk v Míšni město. ňanům. Císařští zase škodili Míš- 220
Strana 221
326. Léta 1633. 14. Februarii nejvyšší generál císařský, kníže Poprava v Praze. frydlantské, osumnáct nejpřednějších téměř oficírův svých sol- datských, v Praze na staroměstském rynku odsouzených odpra- viti ohavně poručil, proto, že v pominulé bitvě s králem švédským falírovali72, v podezření byli a za ním utíkaje vozy a pagáže jeho vlastní zplundrovati dali. Mnozí mu v tom za zlé měli. Téhož léta 16./26. Augusti město Lipsko v míšeňské zemi od Lipsko město lidu císařského zradou vzato, vydrancováno, ale brzo odtud cí- vzato od sařští vypuzeni a zrádcové domácí ohavně za to ztrestáni byli. císařských. Téhož léta 6. Novembris císařští soldati Lužic Hořejších se Budešín císařští opa- zmocnili, i město Budešín vzali a kurfiřtské odtud odehnali, ale novali. nedlouho toho podrželi, zase od kurfiřtských brzo vypuzeni byli, tak nebohé Lužičany hubili, drancovali a sužovali, jedni druhým těch loupeží a drancování postupovali. 14. Novembris Charvati císařští z Lužic od Budešína do míšeňské země vypadovali, škody činili, dobytek zajímali, drancovali, městečko Sabnici, tři míle od Sabnice Budešína, vydrancovali a vypálili; příčinu k tomu Sabničtí dali, že vypálena. jednoho Charvata, když tam na špeh přijel, zabili. Téhož léta 1633. v čtvrtek po svatém Ondřeji [1. prosince] skrze p. hofrychtýře p. Jana Kašpara Prekle z Pruksdorfu obno- vena rada konšelská v městě Mladé Boleslavi. Primas předešlý Petr Červenka, Adam Kayl, Symeon Trunsa, Jiřík Adamovic, Jan Holoubek, Fridrich Richter, Kryštof Zahradník, Samuel Fail, Jan Cornel, Kryštof pekař, Jan Jakub Arnberger, Adam Beška. QVI perse Vera VerIt VsqVe aD fIneM CoronabItVr. Maglster GeorglVs ByDzoWInVs patrla orbatVs anno oCtaVo674. Léta 1634. 16./26. Februarii v městě Egru, jinak ve Hbu, smutný masopust měli, někteří udatní a vzácní rekové, totiž kníže Albrecht z Frýdlandu, armády císařské generalissimus, Illo, nejvyšší maršálek, hrabě Trčka, hrabě Vilím ze Vchynic a jiní mnozí zrádně zmor- dováni. Příčinu toho pravili někteří, že by nějakou zradu proti J. M. C. skládati měli. Jiní pak to jinak vykládali675. 18./28. Martii Charvati císařští v míšeňské zemi veliké škody Charvati. činili, vsi, městečka drancovali, dobytky zajímali a co popadli, brali, až k městu Pirnu se pustili, na předměstí drážďanském šest- nácte stodol ve dvou místech rozdílných zapálili, dosti strachu přidali. Obnova rady v Boleslavi. Frydlander zabit. 221
326. Léta 1633. 14. Februarii nejvyšší generál císařský, kníže Poprava v Praze. frydlantské, osumnáct nejpřednějších téměř oficírův svých sol- datských, v Praze na staroměstském rynku odsouzených odpra- viti ohavně poručil, proto, že v pominulé bitvě s králem švédským falírovali72, v podezření byli a za ním utíkaje vozy a pagáže jeho vlastní zplundrovati dali. Mnozí mu v tom za zlé měli. Téhož léta 16./26. Augusti město Lipsko v míšeňské zemi od Lipsko město lidu císařského zradou vzato, vydrancováno, ale brzo odtud cí- vzato od sařští vypuzeni a zrádcové domácí ohavně za to ztrestáni byli. císařských. Téhož léta 6. Novembris císařští soldati Lužic Hořejších se Budešín císařští opa- zmocnili, i město Budešín vzali a kurfiřtské odtud odehnali, ale novali. nedlouho toho podrželi, zase od kurfiřtských brzo vypuzeni byli, tak nebohé Lužičany hubili, drancovali a sužovali, jedni druhým těch loupeží a drancování postupovali. 14. Novembris Charvati císařští z Lužic od Budešína do míšeňské země vypadovali, škody činili, dobytek zajímali, drancovali, městečko Sabnici, tři míle od Sabnice Budešína, vydrancovali a vypálili; příčinu k tomu Sabničtí dali, že vypálena. jednoho Charvata, když tam na špeh přijel, zabili. Téhož léta 1633. v čtvrtek po svatém Ondřeji [1. prosince] skrze p. hofrychtýře p. Jana Kašpara Prekle z Pruksdorfu obno- vena rada konšelská v městě Mladé Boleslavi. Primas předešlý Petr Červenka, Adam Kayl, Symeon Trunsa, Jiřík Adamovic, Jan Holoubek, Fridrich Richter, Kryštof Zahradník, Samuel Fail, Jan Cornel, Kryštof pekař, Jan Jakub Arnberger, Adam Beška. QVI perse Vera VerIt VsqVe aD fIneM CoronabItVr. Maglster GeorglVs ByDzoWInVs patrla orbatVs anno oCtaVo674. Léta 1634. 16./26. Februarii v městě Egru, jinak ve Hbu, smutný masopust měli, někteří udatní a vzácní rekové, totiž kníže Albrecht z Frýdlandu, armády císařské generalissimus, Illo, nejvyšší maršálek, hrabě Trčka, hrabě Vilím ze Vchynic a jiní mnozí zrádně zmor- dováni. Příčinu toho pravili někteří, že by nějakou zradu proti J. M. C. skládati měli. Jiní pak to jinak vykládali675. 18./28. Martii Charvati císařští v míšeňské zemi veliké škody Charvati. činili, vsi, městečka drancovali, dobytky zajímali a co popadli, brali, až k městu Pirnu se pustili, na předměstí drážďanském šest- nácte stodol ve dvou místech rozdílných zapálili, dosti strachu přidali. Obnova rady v Boleslavi. Frydlander zabit. 221
Strana 222
Obnova rady. Matěj 8./18. Aprilis umřel p. Matěj Kautský z Jenštejna, někdy Kautský vzácný měštěnín pražský, exulant v městě Pirně a mezi nepocti- umřel. vými na zadním krchově pohřben. Nechtěli mu povoliti sepultury 327. mezi jinými poctivými, že byl prý kalvinista a knězem Samuelem Martiniusem se nespravoval. Luteráni na Kalvinisty hůře nežli na římano-katolický nevrou a jich nenávidějí. 23. Aprilisere město vzácné Budešín, přední v Lužicích od 3. Maii lidu císařského tam zůstávajícího, když kurfiřt saský s svým lidem dobývati ho přitáhl, zapáleno, z gruntu vyhořelo, ani jedné světnice v tom městě nezůstalo, znamenitá škoda se stala, i lidí mnoho uhořelo a se zdusilo, kostel, věže, rathaus, vainkeller, turm a jiná nákladná stavení v zkázu přišly. Téhož léta v pondělí po svaté Trojici [12. června] skrze pana hofrychtýře pana Jana Kašpara Prekle z Pruksdorfu rada konšelská v městě Boleslava Mladého obnovena; primas Petr Čer- venka, Adam Kayl, Symeon starší Trunsa, Fridrich Richter, Krištof pekař, Jan Holoubek, Krištof Zahradník, Jan Kornelius, Samuel Fail, Jan Jakub Arnberger, Adam Beška, Kryštof Cviker. 5./15. Julii město Žitava od kurfiřta saského dobyto, cí- sařští odtud vypuzeni, do Čech ustoupili, kurfiřští i švédští je ná- sledovali a za nimi táhli, škody veliké v Čechách činili. 8./18. Julii Litoměřice Banýr, švédský nejvyšší, Litoměřice město vzal a opanoval, kurfiřt švédští. pak saský do Čech skrz kraj boleslavský táhl, v Boleslavi se zastavil, odtud se k Mělníku dal. Císařští se ku Praze levou stranou po- dávali a švédští i kurfiřští za nimi táhli a na Bílé hoře se položili. Švédští a Do švédských na Bílé hoře z Prahy silně stříleli a jim škodili a kurfiřští zle oni tam provianty zásobeni nebyli, ani co píti neměli, takže v Čechách s hanbou odtáhnouti museli. Obojí, švédští i kurfiřští do dranco- hospodařili. vání měst a městeček se dali, ovšem vsím neodpouštěli, lidi ro- zháněli, nač přišli brali, místem i pálili a dobytek všechen zají- mali, zvláště kurfiřtští veliká stáda do Míšně i jinam posílali a 328. dosti lacino prodávali, darmo dostali, také rozdávali, Čechové se na to smutně dívati museli. Z krajův boleslavského, litoměřického, slánského a žateckého všechen téměř dobytek vyhnali, vsi mnohé v těch krajích skoro pusté zůstaly. A to mnoho nedělí pořád činili. Téhož léta 1634. 30. Augusti umřel K. Zachariáš Bruncvík, Žitavu vzal kurfiřt. Budešín vypálen. K. Zachariáš. 222
Obnova rady. Matěj 8./18. Aprilis umřel p. Matěj Kautský z Jenštejna, někdy Kautský vzácný měštěnín pražský, exulant v městě Pirně a mezi nepocti- umřel. vými na zadním krchově pohřben. Nechtěli mu povoliti sepultury 327. mezi jinými poctivými, že byl prý kalvinista a knězem Samuelem Martiniusem se nespravoval. Luteráni na Kalvinisty hůře nežli na římano-katolický nevrou a jich nenávidějí. 23. Aprilisere město vzácné Budešín, přední v Lužicích od 3. Maii lidu císařského tam zůstávajícího, když kurfiřt saský s svým lidem dobývati ho přitáhl, zapáleno, z gruntu vyhořelo, ani jedné světnice v tom městě nezůstalo, znamenitá škoda se stala, i lidí mnoho uhořelo a se zdusilo, kostel, věže, rathaus, vainkeller, turm a jiná nákladná stavení v zkázu přišly. Téhož léta v pondělí po svaté Trojici [12. června] skrze pana hofrychtýře pana Jana Kašpara Prekle z Pruksdorfu rada konšelská v městě Boleslava Mladého obnovena; primas Petr Čer- venka, Adam Kayl, Symeon starší Trunsa, Fridrich Richter, Krištof pekař, Jan Holoubek, Krištof Zahradník, Jan Kornelius, Samuel Fail, Jan Jakub Arnberger, Adam Beška, Kryštof Cviker. 5./15. Julii město Žitava od kurfiřta saského dobyto, cí- sařští odtud vypuzeni, do Čech ustoupili, kurfiřští i švédští je ná- sledovali a za nimi táhli, škody veliké v Čechách činili. 8./18. Julii Litoměřice Banýr, švédský nejvyšší, Litoměřice město vzal a opanoval, kurfiřt švédští. pak saský do Čech skrz kraj boleslavský táhl, v Boleslavi se zastavil, odtud se k Mělníku dal. Císařští se ku Praze levou stranou po- dávali a švédští i kurfiřští za nimi táhli a na Bílé hoře se položili. Švédští a Do švédských na Bílé hoře z Prahy silně stříleli a jim škodili a kurfiřští zle oni tam provianty zásobeni nebyli, ani co píti neměli, takže v Čechách s hanbou odtáhnouti museli. Obojí, švédští i kurfiřští do dranco- hospodařili. vání měst a městeček se dali, ovšem vsím neodpouštěli, lidi ro- zháněli, nač přišli brali, místem i pálili a dobytek všechen zají- mali, zvláště kurfiřtští veliká stáda do Míšně i jinam posílali a 328. dosti lacino prodávali, darmo dostali, také rozdávali, Čechové se na to smutně dívati museli. Z krajův boleslavského, litoměřického, slánského a žateckého všechen téměř dobytek vyhnali, vsi mnohé v těch krajích skoro pusté zůstaly. A to mnoho nedělí pořád činili. Téhož léta 1634. 30. Augusti umřel K. Zachariáš Bruncvík, Žitavu vzal kurfiřt. Budešín vypálen. K. Zachariáš. 222
Strana 223
někdy děkan žatecký, in exilio v městě Pirně u veliké bídě a Bruncvík. mezi nepoctivými pro podezřelost kalvínství pohřben; tak němečtí kněží, i sami čeští spolubratří, svých šetřiti umějí! Téhož léta in Septembri Jan Banýr, švédský generál, Švědští z Čech táhli něco se s kurfiřtem saským, kmotrem svým, pro podezřelost, že i kurfiřští. by mu kurfiřt falírovati měl, svadili, pomalu se s lidem svým z Čech uklízel a skrze míšeňskou zemi dále táhl. Brzo potom 17./27. Septembris lid kurfiřtský za švédským z Čech se vyklízeli, nebo je silná armáda císařská následovala a ven z země s za- hanbením pudila, avšak škod činěných nenahradila, spíše větších přičiňovala. Léta 1635. in Januario ukrutná zima bylo, jakéž nebylo od Zima tuhá. mnoha let a dlouho až po hromnicích trvala, Labe se u Pirna města po dvakráte zavřelo a zamrzlo, že po něm choditi i jezditi mohli; od mnoha let nebylo tak tuhé zimy; místem potoky a toky vodní, i trouby u kašen s vodou zamrzly, že vody v studních hledati museli. 1./11. Maii dekret vyšel z konsistoře drážďanské jmé- nem kurfiřta saského superintendentovi a úřadu perenskýmu na exulanty české kalvínstvím podezřelé, aby se jich 17 osob 25. Maii na konsistoři v Drážďanech postavilo a tu napomenuti, chtějí-li v zemi pána jejich zůstávati, aby se konfesí augšpurskou řídili, 329. českou konfesí, jakožto podezřelou, opustili, schůzek postranních, ovšem posluhování svátostmi sobě nezaráželi, knězem Samuelem Martiniusem, jim představeným aneb německými kněžími aby se spravovali. 6. Julii Potom opět 26. Junii jich 47 osob na rejstříku poznamena- ných, z nichž i vyšší stavové obojího pohlaví byli, na rathaus v městě Pirně před superintendenta, zámeckého sesora, purgmistry a syndika povoláni, přečtěn jim dekret z konsistoře drážďanské, kteří nechtějí k konfesí augšpurské přistoupiti a řády německými se říditi, aby se do třech neděl preč odebrali a jinam stěhovali. Od toho času někteří vypovědění dalšího příročí a odkladu žádali, jiní se pomalu preč strojili, někteří se podobného neštěstí obávali a jiní se tomu smáli i těmto ubohým posmívali, choulostivější ku knězi Samuelovi, českému administrátorovi se připochlebili a Niko- demovým pláštěm se přiodili. Vypovídání kalvinistův z Perna. 223
někdy děkan žatecký, in exilio v městě Pirně u veliké bídě a Bruncvík. mezi nepoctivými pro podezřelost kalvínství pohřben; tak němečtí kněží, i sami čeští spolubratří, svých šetřiti umějí! Téhož léta in Septembri Jan Banýr, švédský generál, Švědští z Čech táhli něco se s kurfiřtem saským, kmotrem svým, pro podezřelost, že i kurfiřští. by mu kurfiřt falírovati měl, svadili, pomalu se s lidem svým z Čech uklízel a skrze míšeňskou zemi dále táhl. Brzo potom 17./27. Septembris lid kurfiřtský za švédským z Čech se vyklízeli, nebo je silná armáda císařská následovala a ven z země s za- hanbením pudila, avšak škod činěných nenahradila, spíše větších přičiňovala. Léta 1635. in Januario ukrutná zima bylo, jakéž nebylo od Zima tuhá. mnoha let a dlouho až po hromnicích trvala, Labe se u Pirna města po dvakráte zavřelo a zamrzlo, že po něm choditi i jezditi mohli; od mnoha let nebylo tak tuhé zimy; místem potoky a toky vodní, i trouby u kašen s vodou zamrzly, že vody v studních hledati museli. 1./11. Maii dekret vyšel z konsistoře drážďanské jmé- nem kurfiřta saského superintendentovi a úřadu perenskýmu na exulanty české kalvínstvím podezřelé, aby se jich 17 osob 25. Maii na konsistoři v Drážďanech postavilo a tu napomenuti, chtějí-li v zemi pána jejich zůstávati, aby se konfesí augšpurskou řídili, 329. českou konfesí, jakožto podezřelou, opustili, schůzek postranních, ovšem posluhování svátostmi sobě nezaráželi, knězem Samuelem Martiniusem, jim představeným aneb německými kněžími aby se spravovali. 6. Julii Potom opět 26. Junii jich 47 osob na rejstříku poznamena- ných, z nichž i vyšší stavové obojího pohlaví byli, na rathaus v městě Pirně před superintendenta, zámeckého sesora, purgmistry a syndika povoláni, přečtěn jim dekret z konsistoře drážďanské, kteří nechtějí k konfesí augšpurské přistoupiti a řády německými se říditi, aby se do třech neděl preč odebrali a jinam stěhovali. Od toho času někteří vypovědění dalšího příročí a odkladu žádali, jiní se pomalu preč strojili, někteří se podobného neštěstí obávali a jiní se tomu smáli i těmto ubohým posmívali, choulostivější ku knězi Samuelovi, českému administrátorovi se připochlebili a Niko- demovým pláštěm se přiodili. Vypovídání kalvinistův z Perna. 223
Strana 224
Obnova rady. Město Bělá vyhořelo. Zikmund Celestin. 10. Augusti Potom čeští exulanti perenští někteří opět na rat- 31. Julii haus povoláni, od superintendenta napomínáni, aby spolu v svor- nosti zůstávali, knězem Samuelem nebo německými kněžími se řídili; pak-li toho jaké příčiny, proč se nimi spravovati nechtějí mají, aby toho na spisu podali a k tomu se podpisovali. Někteří příročí žádali; odloženo jim do svatého Michala, dokud kvartíry najaté měli. Zatím 1./11. Septembris odjeli na mnoha vozích z Pirna mnozí nebozí lidé do Kotvice, do Frankfurtu nad Ode- rou, do Perlína i do Polska, jsouce vypověděni, s velkým ne- bezpečenstvím na cestě od soldatův. 15./25. Septembris opět po druhé mnoho jich odjelo, ale pro nebezpečenství dále dojeti ne- mohli, v Kotvici zůstali. A za nimi třetí partaje jeti strojili, ale 330. pro veliké nebezpečenství od soldatův, na cestě všudy zůstávajících, vypraviti se nesměli. Zatím ta persekucí se pospokojila a papež českej se přívětivěji ukazoval73, aby se Čechové toliko pokojně chovali, že tu dobře déle zůstati mohou; nebo by mu tu mnoho prebendy ubylo. Téhož léta 1635. v čtvrtek po svatém Prokopu skrze pana hofrychtýře pana Jana Kašpara Prekle z Pruksdorfu v městě Mladé Boleslavi rada konšelská obnovena; primas předešlý po pátý, Petr Červenka, Adam Kayl, Kryštof pekař, Jan Holoubek, Kryštof Zahradník, Samuel Fail, Jan Cornelius, Jan Jakub Arnberger, 379 Adam Beška, Symeon Trunsa, Adam Svoboda, Jan Hollar" . Téhož léta 15./25. Augusti v městě Bělí, blízko od Bo- leslavě, nešťastnou příhodou a neopatrností jedné ženy, kteráž s ohněm nešetrně zacházela, 63 domův, téměř všichni ve zdech městských, krom jedné ulice shořelo, kostel, fara, škola klesla. Léta Páně 1636. 4./14. Martii umřel pan Zikmund Ce- lestin z Fraifeldu, někdy vzácný měštěnín Starého města praž- ského, v exilium v městě Pirně; náležitě pochován. Manželka jeho paní Lidmila Celestinová, rozená Agatonová, nedlouho po něm 28. Julii trvala, 7. Augusti léta 1637. také v témž městě v exilium umřela a pohřbena. 24. Martii 3. Aprilis umřel p. Nikodem Benedikt, někdy v městě Velvařích primas, v exilium v městě Pirně. Nikodem Benedikt. 224
Obnova rady. Město Bělá vyhořelo. Zikmund Celestin. 10. Augusti Potom čeští exulanti perenští někteří opět na rat- 31. Julii haus povoláni, od superintendenta napomínáni, aby spolu v svor- nosti zůstávali, knězem Samuelem nebo německými kněžími se řídili; pak-li toho jaké příčiny, proč se nimi spravovati nechtějí mají, aby toho na spisu podali a k tomu se podpisovali. Někteří příročí žádali; odloženo jim do svatého Michala, dokud kvartíry najaté měli. Zatím 1./11. Septembris odjeli na mnoha vozích z Pirna mnozí nebozí lidé do Kotvice, do Frankfurtu nad Ode- rou, do Perlína i do Polska, jsouce vypověděni, s velkým ne- bezpečenstvím na cestě od soldatův. 15./25. Septembris opět po druhé mnoho jich odjelo, ale pro nebezpečenství dále dojeti ne- mohli, v Kotvici zůstali. A za nimi třetí partaje jeti strojili, ale 330. pro veliké nebezpečenství od soldatův, na cestě všudy zůstávajících, vypraviti se nesměli. Zatím ta persekucí se pospokojila a papež českej se přívětivěji ukazoval73, aby se Čechové toliko pokojně chovali, že tu dobře déle zůstati mohou; nebo by mu tu mnoho prebendy ubylo. Téhož léta 1635. v čtvrtek po svatém Prokopu skrze pana hofrychtýře pana Jana Kašpara Prekle z Pruksdorfu v městě Mladé Boleslavi rada konšelská obnovena; primas předešlý po pátý, Petr Červenka, Adam Kayl, Kryštof pekař, Jan Holoubek, Kryštof Zahradník, Samuel Fail, Jan Cornelius, Jan Jakub Arnberger, 379 Adam Beška, Symeon Trunsa, Adam Svoboda, Jan Hollar" . Téhož léta 15./25. Augusti v městě Bělí, blízko od Bo- leslavě, nešťastnou příhodou a neopatrností jedné ženy, kteráž s ohněm nešetrně zacházela, 63 domův, téměř všichni ve zdech městských, krom jedné ulice shořelo, kostel, fara, škola klesla. Léta Páně 1636. 4./14. Martii umřel pan Zikmund Ce- lestin z Fraifeldu, někdy vzácný měštěnín Starého města praž- ského, v exilium v městě Pirně; náležitě pochován. Manželka jeho paní Lidmila Celestinová, rozená Agatonová, nedlouho po něm 28. Julii trvala, 7. Augusti léta 1637. také v témž městě v exilium umřela a pohřbena. 24. Martii 3. Aprilis umřel p. Nikodem Benedikt, někdy v městě Velvařích primas, v exilium v městě Pirně. Nikodem Benedikt. 224
Strana 225
331. 332. 16./26. Maii Mikuláš Novoměstský, soused mladobole- Mikoláš No- voměstský. slavskýs0, pojal sobě druhou manželku Alžbětu Smutnou, Ho- štickou, Mimoňskou, Mníškovou, Mlynářku a již Novoměstskou, šestý její jsa manžel. Téhož léta 1636. v pondělí po neděli Rogationum [28. dubna] Obnova rady. skrze pana hofrychtýře p. Jana Kašpara Prekle z Pruksdorfu v městě Boleslava Mladého úřad konšelský obnoven, primas předešlý za- nechán po šestý, Petr Červenka, Adam Kayl, Kryštof Zahradník, Jan Holoubek, Kryštof pekař, Samuel Fail, Jan Cornelius, Jan Jakub Arnberger, Adam Beška, Symeon Trunsa, Adam Svoboda, Jan Hollar z Práchně. Téhož léta 14./24. Octobris v Pomořské zemi kurfiřt saský Švédští s kurfiřtem. s švédskými a Banýrem jejich vůdcem válečně se potkali. Švédští vítězství obdrželi, kurfiřtský lid přemohli a zpátkem až do jeho země hnali k Lipsku městu a tu celou zimu vintrlágr majíce zna- menité škody kurfiřtu v jeho zemi činili. Téhož léta 14./24. Decembris z rozkazu kurfiřta saského Če- Čechové v Pirně chové exulanti v městě Pirně popisováni a tím se něco nového popisováni. obmejšlelo, Čechové již tam své proutrativše, nebyli Němcům tak vzácní. Našlo se jich všech i dětí 1633 a mnoho jich před tím pomřelo. LaeteMVr Vere DeVs aVXILIatVr egeno“s1. Léta Páně 1637. 9./19. Januarii Jan Banýr, generál švédského Turgov od švédských vojska, s lidem svým od Erfurtu odtrhl, k městu Turgovu882 přitáhl dobyt. a je po nedlouhém obležení dobyl a dostal, Míšňanům dosti strachu přidal, dále i město Lipsko oblehl a je silně dobýval. Téhož léta 2./12. Februarii komisaři císařští a kurfiřta saského, Traktací mezi císařem a kteříž pokoj mezi nimi zavírati měli, z Prahy a z Čech, kdež se kurfiřtem. ta traktací začala, v Perně ten pokoj dorovnávali, ale Čechům z toho málo prospěchu pošlo, toliko mezi kurfiřtem a císařem traktírováno a aby kurfiřt v určitém času některých štiftův duchov- ním postoupil. Léta Páně 1637. 5./15. Februarii císař Ferdinand 2., uherský C. Ferdinand 2. umřel. a český král, arcikníže rakouské etc. po dlouhé nemoci umřel v městě Vídni rakouské a tam pohřben. Synu svému Ferdinandovi 3. císařství i králování znepokojeného odemřel. Bůh rač pokoj dáti! Téhož léta mense Martio lid nepřátelský švédský v míšeňské zemi veliké škody činil, zájmy dobytka, drancováním i pálením; lidu císařského ku pomoci kurfiřtu nemálo přitáhlo do jeho země, Švédští Míš- ňanům ško- dili. 225
331. 332. 16./26. Maii Mikuláš Novoměstský, soused mladobole- Mikoláš No- voměstský. slavskýs0, pojal sobě druhou manželku Alžbětu Smutnou, Ho- štickou, Mimoňskou, Mníškovou, Mlynářku a již Novoměstskou, šestý její jsa manžel. Téhož léta 1636. v pondělí po neděli Rogationum [28. dubna] Obnova rady. skrze pana hofrychtýře p. Jana Kašpara Prekle z Pruksdorfu v městě Boleslava Mladého úřad konšelský obnoven, primas předešlý za- nechán po šestý, Petr Červenka, Adam Kayl, Kryštof Zahradník, Jan Holoubek, Kryštof pekař, Samuel Fail, Jan Cornelius, Jan Jakub Arnberger, Adam Beška, Symeon Trunsa, Adam Svoboda, Jan Hollar z Práchně. Téhož léta 14./24. Octobris v Pomořské zemi kurfiřt saský Švédští s kurfiřtem. s švédskými a Banýrem jejich vůdcem válečně se potkali. Švédští vítězství obdrželi, kurfiřtský lid přemohli a zpátkem až do jeho země hnali k Lipsku městu a tu celou zimu vintrlágr majíce zna- menité škody kurfiřtu v jeho zemi činili. Téhož léta 14./24. Decembris z rozkazu kurfiřta saského Če- Čechové v Pirně chové exulanti v městě Pirně popisováni a tím se něco nového popisováni. obmejšlelo, Čechové již tam své proutrativše, nebyli Němcům tak vzácní. Našlo se jich všech i dětí 1633 a mnoho jich před tím pomřelo. LaeteMVr Vere DeVs aVXILIatVr egeno“s1. Léta Páně 1637. 9./19. Januarii Jan Banýr, generál švédského Turgov od švédských vojska, s lidem svým od Erfurtu odtrhl, k městu Turgovu882 přitáhl dobyt. a je po nedlouhém obležení dobyl a dostal, Míšňanům dosti strachu přidal, dále i město Lipsko oblehl a je silně dobýval. Téhož léta 2./12. Februarii komisaři císařští a kurfiřta saského, Traktací mezi císařem a kteříž pokoj mezi nimi zavírati měli, z Prahy a z Čech, kdež se kurfiřtem. ta traktací začala, v Perně ten pokoj dorovnávali, ale Čechům z toho málo prospěchu pošlo, toliko mezi kurfiřtem a císařem traktírováno a aby kurfiřt v určitém času některých štiftův duchov- ním postoupil. Léta Páně 1637. 5./15. Februarii císař Ferdinand 2., uherský C. Ferdinand 2. umřel. a český král, arcikníže rakouské etc. po dlouhé nemoci umřel v městě Vídni rakouské a tam pohřben. Synu svému Ferdinandovi 3. císařství i králování znepokojeného odemřel. Bůh rač pokoj dáti! Téhož léta mense Martio lid nepřátelský švédský v míšeňské zemi veliké škody činil, zájmy dobytka, drancováním i pálením; lidu císařského ku pomoci kurfiřtu nemálo přitáhlo do jeho země, Švédští Míš- ňanům ško- dili. 225
Strana 226
Perenská přísaha. P. Abraham Gerštorf. obojí dobře hospodáře brali a loupili a veliké draho činili, až se nepřátelští k Drážďanům podávali. Téhož léta v outerý po neděli Misericordiae [28. dubna] od p. hofrychtýře měst království českého pana Jana Kašpara Prekle z Pruksdorfu v městě Boleslava Mladého rada konšelská obnovena: primas předešlý, 7. Petr Červenka, Adam Kayl, Jan Holoubek, Kryštof pekař, Samuel Fail, Jan Cornelius, Jan Jakub Arnberger, Adam Beška, Symeon Trunsa, Adam Svoboda, Jan Hollar, Miko- láš Novoměstský. Téhož léta 13./23. Septembris exulanti Čechové perenští tam v městě na rathaus povoláni, přečteno jim poručení od kurfiřta saského s přísahou, aby věrnost a upřímnost kurfiřtu slibovali a předešlou přísahu v létu 1629. učiněnou obnovili i vyšší stavy do toho potáhnouti chtěli. Čechové omluvu svou učinili, při pře- dešlé přísaze zůstaveni býti žádali. 28. Octobris Téhož léta 7. Novembris pan Abraham Gerštorf z Ger- štorfu a z Malšvic, někdy na Samšíně“83 v kraji boleslavském, umřel v exilium v městě Pirně a 2./12. Novembris poctivě a náležitě pohřben. AVXILlator aDest XrlstVs, LaeteMVr aperte884! Rok tento 1638. zdál se některým Čechům, zvlášť exulantům, 333. velmi podivný, a že v něm něco divného se zběhne, mnozí se domnívali, nebo ten osmerní počet za zázračnej pokládali a ten hned od léta 1588. začínali, o kterémž létu dávno, že se v něm znamenitá proměna v světě státi má, bylo předvídáno a to se až na přítomná léta táhlo a posavád se vleče; Bůh s tou proměnou vždy odkládal a na nás ji dochoval a tarditatem poenarum gravi- tate885 doplňuje. Potom léta 1598. jaká jest proměna byla, kteří toho léta živi byli, o tom dobře vědí a pamatují. Léta 1608. v české zemi jaká nesnáz o náboženství byla, když podobojí sobě na to majestát zjednali. Léta 1618. ta ohavná rebelie se začala. Léta 1628. přední stavové čeští a jako květ národu vlasti své potřební pro náboženství z země puzeni, v létu 1638. navrácení svému se těšili. Ale ještě pokuty boží se nedovršily, všetečně na uložení boží se nutkati nemáme. Někteří, že se toho roku veliká noc podle sta- rého kalendáře 25. Martii trefila, také z toho něco divného zkou- mali, ale ani to divné není, nebo se to podobně i jindy trefuje, Obnova rady. 226
Perenská přísaha. P. Abraham Gerštorf. obojí dobře hospodáře brali a loupili a veliké draho činili, až se nepřátelští k Drážďanům podávali. Téhož léta v outerý po neděli Misericordiae [28. dubna] od p. hofrychtýře měst království českého pana Jana Kašpara Prekle z Pruksdorfu v městě Boleslava Mladého rada konšelská obnovena: primas předešlý, 7. Petr Červenka, Adam Kayl, Jan Holoubek, Kryštof pekař, Samuel Fail, Jan Cornelius, Jan Jakub Arnberger, Adam Beška, Symeon Trunsa, Adam Svoboda, Jan Hollar, Miko- láš Novoměstský. Téhož léta 13./23. Septembris exulanti Čechové perenští tam v městě na rathaus povoláni, přečteno jim poručení od kurfiřta saského s přísahou, aby věrnost a upřímnost kurfiřtu slibovali a předešlou přísahu v létu 1629. učiněnou obnovili i vyšší stavy do toho potáhnouti chtěli. Čechové omluvu svou učinili, při pře- dešlé přísaze zůstaveni býti žádali. 28. Octobris Téhož léta 7. Novembris pan Abraham Gerštorf z Ger- štorfu a z Malšvic, někdy na Samšíně“83 v kraji boleslavském, umřel v exilium v městě Pirně a 2./12. Novembris poctivě a náležitě pohřben. AVXILlator aDest XrlstVs, LaeteMVr aperte884! Rok tento 1638. zdál se některým Čechům, zvlášť exulantům, 333. velmi podivný, a že v něm něco divného se zběhne, mnozí se domnívali, nebo ten osmerní počet za zázračnej pokládali a ten hned od léta 1588. začínali, o kterémž létu dávno, že se v něm znamenitá proměna v světě státi má, bylo předvídáno a to se až na přítomná léta táhlo a posavád se vleče; Bůh s tou proměnou vždy odkládal a na nás ji dochoval a tarditatem poenarum gravi- tate885 doplňuje. Potom léta 1598. jaká jest proměna byla, kteří toho léta živi byli, o tom dobře vědí a pamatují. Léta 1608. v české zemi jaká nesnáz o náboženství byla, když podobojí sobě na to majestát zjednali. Léta 1618. ta ohavná rebelie se začala. Léta 1628. přední stavové čeští a jako květ národu vlasti své potřební pro náboženství z země puzeni, v létu 1638. navrácení svému se těšili. Ale ještě pokuty boží se nedovršily, všetečně na uložení boží se nutkati nemáme. Někteří, že se toho roku veliká noc podle sta- rého kalendáře 25. Martii trefila, také z toho něco divného zkou- mali, ale ani to divné není, nebo se to podobně i jindy trefuje, Obnova rady. 226
Strana 227
334. jako před XI lety se trefilo a po XI letech také trefí. Podobně Totiž 1. 1649. všetečně někteří, když se předešle na ten rok trefil počet IVDICIVM686, že toho roku soudný den býti měl, jako i jiní, když ty všecky litery ciferní české IVXLCDM vyjdou, totiž léta 1666., že by skonání světa býti mělo, se domnívali. Ale to jest všetečně hlou- bati a do tajemnice boží nahlédati. Téhož léta 5./15. Januarii čeští exulanti v městě Pirně z roz- Popis exulan- tův českých kazu kurfiřta saského opěty popisováni, což se jim nehrubě líbilo v Pirně. a mohli se dobře vtípiti, dalších nepříležitostí nečekati, raději časně vyhnouti, nebo toho po roce zlým zažili, když je švédští nemravně zpolírovali. Popis jich všechněch i s dětmi se našel přes 1300 a před rokem jich popsáno bylo 1637, před pěti lety pak, když podobně popisováni byli, nacházelo se jich přes 2500. Něco jich pomřelo, něco pro závist německou a kněžskou se rozjelo a jinam odstěhovalo. Potom 10./20. Januarii Čechové exulanti v městě Perně, mužského pohlaví, na rathaus povoláni; přečtena jim resolucí kurfiřta jejich a juramentum fidelitatis887 s napomenutím, aby jej obnovili, což vykonati museli, i kněží i stav rytířský, vdovy a si- rotci rukou dáním to slibovali; avšak poddaností žádný zavazován nebyl. Téhož léta 1638. v pondělí po neděli Rogationum [10. května] obnoven ouřad konšelský v městě Boleslava Mladého skrze pana hofrychtýře p. Jana Kašpara Prekle z Pruksdorfu, primas předešlý nechán; 8. Petr Červenka, Adam Kayl, Jan Holoubek, Kryštof pekař, Samuel Fail, Jan Cornelius, Jan Jakub Arnberger, Adam Beška, Symeon Trunsa, Jiřík Březina, Mikoláš Novoměstský, Jan Šašek. Téhož léta 14./24. Augusti umřel vysoce urozený p. Adam P. Adam z Valdštejna na Lovosicích, Dobrovici etc., nejvyšší purkrabě praž- z Valdštejna ský, starý Čech, upřímný patriota; na jeho místo zvolen p. hrabě purkrabí. z Martinic689. Toho roku pěkně se na podzim víno podařilo a v hojnosti obrodilo, dobré a sladké bylo, i po 2 kr. žejdlík se prodávalo, dobře se následujícího roku i pro soldaty švédské hodilo. Téhož léta 8./18. Decembris umřel Georgius Moravecius liří Mora- Poděbradský, někdy měštěnín a písař městský mělnický, poeta vecius. vzácný, v pevnosti drážďanské exilio duodecennali 9°; tam pohřben. Juramentum fidelitatis non ho- magiiess. 227
334. jako před XI lety se trefilo a po XI letech také trefí. Podobně Totiž 1. 1649. všetečně někteří, když se předešle na ten rok trefil počet IVDICIVM686, že toho roku soudný den býti měl, jako i jiní, když ty všecky litery ciferní české IVXLCDM vyjdou, totiž léta 1666., že by skonání světa býti mělo, se domnívali. Ale to jest všetečně hlou- bati a do tajemnice boží nahlédati. Téhož léta 5./15. Januarii čeští exulanti v městě Pirně z roz- Popis exulan- tův českých kazu kurfiřta saského opěty popisováni, což se jim nehrubě líbilo v Pirně. a mohli se dobře vtípiti, dalších nepříležitostí nečekati, raději časně vyhnouti, nebo toho po roce zlým zažili, když je švédští nemravně zpolírovali. Popis jich všechněch i s dětmi se našel přes 1300 a před rokem jich popsáno bylo 1637, před pěti lety pak, když podobně popisováni byli, nacházelo se jich přes 2500. Něco jich pomřelo, něco pro závist německou a kněžskou se rozjelo a jinam odstěhovalo. Potom 10./20. Januarii Čechové exulanti v městě Perně, mužského pohlaví, na rathaus povoláni; přečtena jim resolucí kurfiřta jejich a juramentum fidelitatis887 s napomenutím, aby jej obnovili, což vykonati museli, i kněží i stav rytířský, vdovy a si- rotci rukou dáním to slibovali; avšak poddaností žádný zavazován nebyl. Téhož léta 1638. v pondělí po neděli Rogationum [10. května] obnoven ouřad konšelský v městě Boleslava Mladého skrze pana hofrychtýře p. Jana Kašpara Prekle z Pruksdorfu, primas předešlý nechán; 8. Petr Červenka, Adam Kayl, Jan Holoubek, Kryštof pekař, Samuel Fail, Jan Cornelius, Jan Jakub Arnberger, Adam Beška, Symeon Trunsa, Jiřík Březina, Mikoláš Novoměstský, Jan Šašek. Téhož léta 14./24. Augusti umřel vysoce urozený p. Adam P. Adam z Valdštejna na Lovosicích, Dobrovici etc., nejvyšší purkrabě praž- z Valdštejna ský, starý Čech, upřímný patriota; na jeho místo zvolen p. hrabě purkrabí. z Martinic689. Toho roku pěkně se na podzim víno podařilo a v hojnosti obrodilo, dobré a sladké bylo, i po 2 kr. žejdlík se prodávalo, dobře se následujícího roku i pro soldaty švédské hodilo. Téhož léta 8./18. Decembris umřel Georgius Moravecius liří Mora- Poděbradský, někdy měštěnín a písař městský mělnický, poeta vecius. vzácný, v pevnosti drážďanské exilio duodecennali 9°; tam pohřben. Juramentum fidelitatis non ho- magiiess. 227
Strana 228
M. Samuel Martinius. M. Johannes Hertvicius. Daniel Kayl. Jan Banýr v Míšni. Perenské ro- boty Čechům. Perno oble- ženo od Švédských. Pirno město obleženo od švédských 1639. 18./28. Decembris umřel m. Daniel Alginus Bobrovinus, farář někdy vzácný český, v letech věku svého 47, exilii anno 16691; v městě Pirně pochován. Toho času v samé míšeňské zemi 21. kněz a toho léta šestý z exulantův, odešel. 28. Januarii Léta Páně 1639 7. Februarii M. Samuel Martinius de Dražova Horovinus, Pirnensis Bohemicus concionator, consistorii Pragensis subutraque electus administrator, moritur annorum 46. 3./13. Fe- bruarii honorifice sepelitur. Utriusque sortis homo; Fratribus Bo- hemis magnam apud nonnullos conflavit invidiam. In illius locum a consistorio Dresdensi ultro substitutus Bohemis M. Johannes Hertvicius Pragenus, olim parochus Stephanensis Neo Pragae; parvum profectum fecit, brevi enim Pirna a Svecicis expugnata discessit692 Téhož léta v pondělí po devítníku Daniel Kayl z Šternburku dosazen za písaře městského mladšího na místě Adama Gregory. Téhož léta in Martio Jan Banýr, generál švédský, s lidem svým, celou armádou, do míšeňské země vtrhl, město Freiberk oblehl, císařské i kurfiřtské vojsko u Kamenice a Zvíkova rozplašil. Pirenští obávajíce se nebezpečenství svým komendantem, jim od kurfiřta daným, město zpevňovali, šance dělali, na ně i české exulanty hnali — kromě kněží a stavu rytířského — ve dne i v noci dělati museli i nedělního dne nepomíjeli, exulanty české popiso- vati dali a kteří by se brániti mohli, od 15 let do 60, k tomu obírali a poznamenávali, kteří pak tam právo městské měli, ti z práva k tomu povinni byli. Nebezpečenství nastávalo. Téhož léta 16./26. Aprilis v outerý velikonoční raníčko Jan Banýr s švédskou armádou od Freiberku k městu Pirnu přitáhl 336. a je i zámek silně oblehl, pěšími i jízdou osadil, odtud větší částku vojska svého do Čech k Oustí a Litoměřicům obrátil. Tu hned komendant v Perně zavřený ráno v outerý domy, dvory a stodoly i kostel svatého Mikoláše, kdež Čechové služby církevní mívali, na předměstí drážďanském páliti poručil, žalostivé divadlo učinil. Nazejtří v středu i druhé předměstí za Šifthorem a při Labi spáliti rozkázal, ale švédská pěchota blíže k městu se přiblížila, sama ten oheň hasila, z těch zřícenin šance sobě strojili a k dobývání města se hotovili, komendantu, chce-li město i zámek vzdáti, vzkazovali, on jim zpurně odpíral; pomalu tak na sebe zhusta stříleli, až se 335. 228
M. Samuel Martinius. M. Johannes Hertvicius. Daniel Kayl. Jan Banýr v Míšni. Perenské ro- boty Čechům. Perno oble- ženo od Švédských. Pirno město obleženo od švédských 1639. 18./28. Decembris umřel m. Daniel Alginus Bobrovinus, farář někdy vzácný český, v letech věku svého 47, exilii anno 16691; v městě Pirně pochován. Toho času v samé míšeňské zemi 21. kněz a toho léta šestý z exulantův, odešel. 28. Januarii Léta Páně 1639 7. Februarii M. Samuel Martinius de Dražova Horovinus, Pirnensis Bohemicus concionator, consistorii Pragensis subutraque electus administrator, moritur annorum 46. 3./13. Fe- bruarii honorifice sepelitur. Utriusque sortis homo; Fratribus Bo- hemis magnam apud nonnullos conflavit invidiam. In illius locum a consistorio Dresdensi ultro substitutus Bohemis M. Johannes Hertvicius Pragenus, olim parochus Stephanensis Neo Pragae; parvum profectum fecit, brevi enim Pirna a Svecicis expugnata discessit692 Téhož léta v pondělí po devítníku Daniel Kayl z Šternburku dosazen za písaře městského mladšího na místě Adama Gregory. Téhož léta in Martio Jan Banýr, generál švédský, s lidem svým, celou armádou, do míšeňské země vtrhl, město Freiberk oblehl, císařské i kurfiřtské vojsko u Kamenice a Zvíkova rozplašil. Pirenští obávajíce se nebezpečenství svým komendantem, jim od kurfiřta daným, město zpevňovali, šance dělali, na ně i české exulanty hnali — kromě kněží a stavu rytířského — ve dne i v noci dělati museli i nedělního dne nepomíjeli, exulanty české popiso- vati dali a kteří by se brániti mohli, od 15 let do 60, k tomu obírali a poznamenávali, kteří pak tam právo městské měli, ti z práva k tomu povinni byli. Nebezpečenství nastávalo. Téhož léta 16./26. Aprilis v outerý velikonoční raníčko Jan Banýr s švédskou armádou od Freiberku k městu Pirnu přitáhl 336. a je i zámek silně oblehl, pěšími i jízdou osadil, odtud větší částku vojska svého do Čech k Oustí a Litoměřicům obrátil. Tu hned komendant v Perně zavřený ráno v outerý domy, dvory a stodoly i kostel svatého Mikoláše, kdež Čechové služby církevní mívali, na předměstí drážďanském páliti poručil, žalostivé divadlo učinil. Nazejtří v středu i druhé předměstí za Šifthorem a při Labi spáliti rozkázal, ale švédská pěchota blíže k městu se přiblížila, sama ten oheň hasila, z těch zřícenin šance sobě strojili a k dobývání města se hotovili, komendantu, chce-li město i zámek vzdáti, vzkazovali, on jim zpurně odpíral; pomalu tak na sebe zhusta stříleli, až se 335. 228
Strana 229
23. Aprilis svadili a zouplna v týmž dni švédští veliké kusy v noci 3. Maii k branám městským dvoum založili, z nich hned zrána silně ke zdem stříleli, až při bráně drážďanské presu93 udělali a velkou mezeru prorazili, ke zdem se přibližovali a tou děrou do města lezli. Perenští sousedé i jejich soldati mohli je dobře od té mezery odehnati a do města lézti nedati; na utíkání se dali, na zámek se bezpečili a tam se salvírovali, nebohých českých exulantů v štychu nechali, sami své věci rozschovali, zazdili, na zámek a do Drážďan roznesli, Čechové svého nastaviti museli. S komendantem se na zámek ubezpečili a odtud se silně bránili, tak brzké dobytí města od švédských Čechům přičítali, že je nepříteli vyzradili; Čechové nebozí zlým toho zažívali, když jim nepřátelé všecko brali, bili, prali i mnohé mordovali, mužův i žen českých do 30 zabili a přes 157 jich škodně ranili, při kom jen zbraň našli, každého zamor- dovali, po rynku a ulicích mnoho zbitých slečených leželo, koho na rynku s zbraní zastihli, každého zabili, po ulicech plno zbitých soldatův, kteří na zámek utéci nemohli, Perna Data es SVeCICls, CzeChlCa tVrba DoLes. XXIII. AprILIs festo Georgl 694. 337. nemohli, ti tu zůstati museli. Potom se do vytloukání domův dali, sousedi s ženami a dětmi se na zámek, do kostela a kde kdo věděl rozschovali, své věci dobře opatřili, Čechové se, že jim tak škozeno nebude, ubezpečili, ano se naopak stalo, v ničemž jich neušetřili, truhly, armary sekali, tloukli a rozráželi, šaty choděcí i vinutés95 brali, co se jim nelíbilo rozhazovali, co jedni nevzali, druzí, třetí, desátí to dobrali, preis696 takový za dva dni puštěný majíce provozovali, peníze a klenoty mocně vynucovali, co do pytlův nabrali, to jim lidé do ležení pracně a nebezpečně odnášeti museli. V noci pak sobě pesky provozovali637, běda těm bylo, kteří se s nimi zavřeli, sklepy, lochy“ vytloukali, zakopaných věcí hle- dali, jeden dům v městě zapálili u velkého kostela, od něhož i jiní dva shořely. Lidé obávajíce se ohně, aby v městě neuhořeli, z města vyjíti žádali, po ulicích běhali, nepřátelé je lapali a do košile svlá- čeli, tak se bídně rodičové s dětmi a manželé s manželkami tím utíkáním rozloučili, mnozí do třetího dne sotva se shledali. Takové drancování i nazejtří celý den trvalo, až u večer teprva vybubno- váním spokojeno bylo. Tu Němci hospodářové dříve se domů na- Dobyli Perna švédští. Léta 1639. lázeň pe- renská. 229
23. Aprilis svadili a zouplna v týmž dni švédští veliké kusy v noci 3. Maii k branám městským dvoum založili, z nich hned zrána silně ke zdem stříleli, až při bráně drážďanské presu93 udělali a velkou mezeru prorazili, ke zdem se přibližovali a tou děrou do města lezli. Perenští sousedé i jejich soldati mohli je dobře od té mezery odehnati a do města lézti nedati; na utíkání se dali, na zámek se bezpečili a tam se salvírovali, nebohých českých exulantů v štychu nechali, sami své věci rozschovali, zazdili, na zámek a do Drážďan roznesli, Čechové svého nastaviti museli. S komendantem se na zámek ubezpečili a odtud se silně bránili, tak brzké dobytí města od švédských Čechům přičítali, že je nepříteli vyzradili; Čechové nebozí zlým toho zažívali, když jim nepřátelé všecko brali, bili, prali i mnohé mordovali, mužův i žen českých do 30 zabili a přes 157 jich škodně ranili, při kom jen zbraň našli, každého zamor- dovali, po rynku a ulicích mnoho zbitých slečených leželo, koho na rynku s zbraní zastihli, každého zabili, po ulicech plno zbitých soldatův, kteří na zámek utéci nemohli, Perna Data es SVeCICls, CzeChlCa tVrba DoLes. XXIII. AprILIs festo Georgl 694. 337. nemohli, ti tu zůstati museli. Potom se do vytloukání domův dali, sousedi s ženami a dětmi se na zámek, do kostela a kde kdo věděl rozschovali, své věci dobře opatřili, Čechové se, že jim tak škozeno nebude, ubezpečili, ano se naopak stalo, v ničemž jich neušetřili, truhly, armary sekali, tloukli a rozráželi, šaty choděcí i vinutés95 brali, co se jim nelíbilo rozhazovali, co jedni nevzali, druzí, třetí, desátí to dobrali, preis696 takový za dva dni puštěný majíce provozovali, peníze a klenoty mocně vynucovali, co do pytlův nabrali, to jim lidé do ležení pracně a nebezpečně odnášeti museli. V noci pak sobě pesky provozovali637, běda těm bylo, kteří se s nimi zavřeli, sklepy, lochy“ vytloukali, zakopaných věcí hle- dali, jeden dům v městě zapálili u velkého kostela, od něhož i jiní dva shořely. Lidé obávajíce se ohně, aby v městě neuhořeli, z města vyjíti žádali, po ulicích běhali, nepřátelé je lapali a do košile svlá- čeli, tak se bídně rodičové s dětmi a manželé s manželkami tím utíkáním rozloučili, mnozí do třetího dne sotva se shledali. Takové drancování i nazejtří celý den trvalo, až u večer teprva vybubno- váním spokojeno bylo. Tu Němci hospodářové dříve se domů na- Dobyli Perna švédští. Léta 1639. lázeň pe- renská. 229
Strana 230
Tragedie perenská léta 1639. vrátili a nežli Čechové se shledali, oni jejich věci vyšumovali699 a co se jim líbilo pobrali, některých klocův, hadrův, kněh a cíno- výho nádobí zanechali, kusa chleba nezůstalo, za tři dni mnozí co jísti neměli, třetí den teprva se k svým kutlofům prázdni do prázdného navracovali a jedni druhým toužili7°. O těch žalosti- vých věcech obzvláštní spis obšírnější se nachází a větší věci k víře nepodobné oznamují. Mnozí Čechové zranění, potlučení a strachy velikými zmámení, od toho pomřeli a svobodně, že na město z zámku velmi zhusta stříleli a několik jich trefili, se ani pohřbo- vati nesměli. Tu nouze velká nastala, do čeho se převléci a odíti nebylo, ani co pojísti a napíti se, ani co a zač koupiti, smutně jedni k druhým o to hleděti museli. Ani tím nebylo odbyto, přece nepřátelé domy vytloukali, koudele na lunty“1 a potravy hledali, co nalezli to brali, k tomu ŠWeDoWe[!] jak Perno VzaLI, eMIgrantV zbožl braLI. i potřebnější a robotné na šance táhli, v nebezpečná místa hnali, 338. možnější se z toho vyplacovati museli. V městě hlad velký povstal, nic se na trh nenosilo, obilí namále bylo, i toho, kde mlíti — nebo mlejny všecky byly spáleny — nebylo, samotížné mlejnce"2 z vel- kých pánví dělali, jiní tak jen žito v kamenných pánvích tloukli a třeli, z toho šrotu i s plevami znamenitě chutný chléb pekli; když jiného nebylo, velmi dobrý se zdál a vodou to zapíjeli, maso kravské neslané i bez chleba jídali, krávy, když píce neměly, hla- dem mřely etc. Téhož léta 1639., v pondělí 20./30. Maii kurfiřt saský z Drážďan, když zvěděl, že švédští do Čech odtáhli, toliko něco pro osazení města Pirna zanechali, zámek perenský entsecovati dal, z Drážďan s velikou střelbou své soldaty poslal a mocně švédské od obležení zámku odehnal, do zámku pirenského jisté pomoci a profantův73 dodal, kořisti tam složené i lid k bránění nezpůsobný do Drážďan převedl. V městě málo tehdáž švédských zanecháno bylo, do Čech to vtáhlo. Pročež opět kurfiřtv outerý po Božím vstoupení [7. června] raníčko lid svůj od Drážďan, pěší i jízdu, s velikou střelbou k městu s obojí strany Labe poslal, stříleti dal, skrze zámek dolů pěchotu k šturmu hnáti a silně města dobývati poručil. Ale švédští se silně bránili, kurfiřtským do města nedali, mnoho jich zbili, že od toho šturmování přestati museli. 230
Tragedie perenská léta 1639. vrátili a nežli Čechové se shledali, oni jejich věci vyšumovali699 a co se jim líbilo pobrali, některých klocův, hadrův, kněh a cíno- výho nádobí zanechali, kusa chleba nezůstalo, za tři dni mnozí co jísti neměli, třetí den teprva se k svým kutlofům prázdni do prázdného navracovali a jedni druhým toužili7°. O těch žalosti- vých věcech obzvláštní spis obšírnější se nachází a větší věci k víře nepodobné oznamují. Mnozí Čechové zranění, potlučení a strachy velikými zmámení, od toho pomřeli a svobodně, že na město z zámku velmi zhusta stříleli a několik jich trefili, se ani pohřbo- vati nesměli. Tu nouze velká nastala, do čeho se převléci a odíti nebylo, ani co pojísti a napíti se, ani co a zač koupiti, smutně jedni k druhým o to hleděti museli. Ani tím nebylo odbyto, přece nepřátelé domy vytloukali, koudele na lunty“1 a potravy hledali, co nalezli to brali, k tomu ŠWeDoWe[!] jak Perno VzaLI, eMIgrantV zbožl braLI. i potřebnější a robotné na šance táhli, v nebezpečná místa hnali, 338. možnější se z toho vyplacovati museli. V městě hlad velký povstal, nic se na trh nenosilo, obilí namále bylo, i toho, kde mlíti — nebo mlejny všecky byly spáleny — nebylo, samotížné mlejnce"2 z vel- kých pánví dělali, jiní tak jen žito v kamenných pánvích tloukli a třeli, z toho šrotu i s plevami znamenitě chutný chléb pekli; když jiného nebylo, velmi dobrý se zdál a vodou to zapíjeli, maso kravské neslané i bez chleba jídali, krávy, když píce neměly, hla- dem mřely etc. Téhož léta 1639., v pondělí 20./30. Maii kurfiřt saský z Drážďan, když zvěděl, že švédští do Čech odtáhli, toliko něco pro osazení města Pirna zanechali, zámek perenský entsecovati dal, z Drážďan s velikou střelbou své soldaty poslal a mocně švédské od obležení zámku odehnal, do zámku pirenského jisté pomoci a profantův73 dodal, kořisti tam složené i lid k bránění nezpůsobný do Drážďan převedl. V městě málo tehdáž švédských zanecháno bylo, do Čech to vtáhlo. Pročež opět kurfiřtv outerý po Božím vstoupení [7. června] raníčko lid svůj od Drážďan, pěší i jízdu, s velikou střelbou k městu s obojí strany Labe poslal, stříleti dal, skrze zámek dolů pěchotu k šturmu hnáti a silně města dobývati poručil. Ale švédští se silně bránili, kurfiřtským do města nedali, mnoho jich zbili, že od toho šturmování přestati museli. 230
Strana 231
339. V sobotu před letnicemi [11. června] velmi ráno kurfiřt s velkým počtem dragonův na několika vozích proviantův a municí od Drážďan poslal do zámku perenského; ti dragoni u zámku 704 čekali, až na těch vozích ještě více municí z zámku Kynykštejna přivezeno bylo, večer preč odtáhli. V městě pak hlad velice se rozmáhal, sůl vzácná byla, chléb drahý, masa nedostatek, pivo došlo, o vínu mlčeti, voda častými prškami zkalená, z zámku do města stříleli, nebylo bezpečno na ulici vyjíti, několik jich postřelili i zbili. Švédští na šance lidi brali bez dek [!]705, po domích hledali a nač přišli, brali, nebo jim ko- mory i všecko otvírati museli. V neděli čtvrtou po svaté Trojici [10. července] z Drážďan mnoho vozův s velkým počtem lidu pěšího i jízdného ku Pirnu přitáhlo, do zámku profantírovati chtěli, ale švédští jim bránili, šance pevné před zámkem zdělali. Kurfiřští velkých kusův do těch šancův stříleli, i ohněm házeli od rána do poledne, ale nic dovésti nemohouce před večerem se i s těmi vozy uklidili. Po desíti dnech brzo ráno opět s velkou silou lidu jízd- ného i pěšího s desíti kusy bořícími a moždíři od Drážďan kurfiřští přitáhli a na mnoha šífích munici připlavili, k zámku děla založili, do šancův švédských stříleli chtíce z nich soldaty švédské vyprati, toho dne celého i nazejtří dopoledne přes 542 ran z těch velkých kusův udělali i ohněm házeli, velké kule co hlava člověčí do měs- ta i přes město lítaly, až vždy švédské z těch šancův vyprali, do města vehnali, sami je opanovali a do zámku se dostali. Třetí den ve čtvrtek od rána do večera přehrozné stří- Města Pirna lení z kartounův70 a jiných 10 velkých kusův při branách šiftor- kurfiřt dal dobývati. ské a hořejší podzámecké i s hůry za zámkem a z zámku i z mož- dířův ohněm a granáty házení bylo, přes 85 kulí ohnivých, mezi nimiž do třicíti granátův velkých, víc nežli centnýř ztíži bylo na město vyhozeno a nimi mnoho domův, kdež padaly, bořeno a roztřískáno. Bůh ochránil, že nikdež zapáleno ani člověku na zdraví uškozeno nebylo. Presí při těch dvou branách dvě zdělány, do 500 ran z těch velkých kusův ten den udělali, tu tě bylo slyšeti přehrozné střílení jako hřímání, až se všechno stavení třáslo, strach znamenitý na Čechy šel, neb jim hrozili, že ani kůstka jedna z nich nezůstane. K večeru teprva skrze ty dvě díry u bran a třetí stranou z zámku kurfiřští k šturmu do města 231 20
339. V sobotu před letnicemi [11. června] velmi ráno kurfiřt s velkým počtem dragonův na několika vozích proviantův a municí od Drážďan poslal do zámku perenského; ti dragoni u zámku 704 čekali, až na těch vozích ještě více municí z zámku Kynykštejna přivezeno bylo, večer preč odtáhli. V městě pak hlad velice se rozmáhal, sůl vzácná byla, chléb drahý, masa nedostatek, pivo došlo, o vínu mlčeti, voda častými prškami zkalená, z zámku do města stříleli, nebylo bezpečno na ulici vyjíti, několik jich postřelili i zbili. Švédští na šance lidi brali bez dek [!]705, po domích hledali a nač přišli, brali, nebo jim ko- mory i všecko otvírati museli. V neděli čtvrtou po svaté Trojici [10. července] z Drážďan mnoho vozův s velkým počtem lidu pěšího i jízdného ku Pirnu přitáhlo, do zámku profantírovati chtěli, ale švédští jim bránili, šance pevné před zámkem zdělali. Kurfiřští velkých kusův do těch šancův stříleli, i ohněm házeli od rána do poledne, ale nic dovésti nemohouce před večerem se i s těmi vozy uklidili. Po desíti dnech brzo ráno opět s velkou silou lidu jízd- ného i pěšího s desíti kusy bořícími a moždíři od Drážďan kurfiřští přitáhli a na mnoha šífích munici připlavili, k zámku děla založili, do šancův švédských stříleli chtíce z nich soldaty švédské vyprati, toho dne celého i nazejtří dopoledne přes 542 ran z těch velkých kusův udělali i ohněm házeli, velké kule co hlava člověčí do měs- ta i přes město lítaly, až vždy švédské z těch šancův vyprali, do města vehnali, sami je opanovali a do zámku se dostali. Třetí den ve čtvrtek od rána do večera přehrozné stří- Města Pirna lení z kartounův70 a jiných 10 velkých kusův při branách šiftor- kurfiřt dal dobývati. ské a hořejší podzámecké i s hůry za zámkem a z zámku i z mož- dířův ohněm a granáty házení bylo, přes 85 kulí ohnivých, mezi nimiž do třicíti granátův velkých, víc nežli centnýř ztíži bylo na město vyhozeno a nimi mnoho domův, kdež padaly, bořeno a roztřískáno. Bůh ochránil, že nikdež zapáleno ani člověku na zdraví uškozeno nebylo. Presí při těch dvou branách dvě zdělány, do 500 ran z těch velkých kusův ten den udělali, tu tě bylo slyšeti přehrozné střílení jako hřímání, až se všechno stavení třáslo, strach znamenitý na Čechy šel, neb jim hrozili, že ani kůstka jedna z nich nezůstane. K večeru teprva skrze ty dvě díry u bran a třetí stranou z zámku kurfiřští k šturmu do města 231 20
Strana 232
Perenští Ce- chové odtud se uklízeli, své opouštěli, jinam se obraceli. Léta 1639. Jiří Bydžov- ský z exilium se navrátil. hnali, švédští jim silně odpírali, do města nedali, je odháněli a mordovali, přes 300 jich zbili, švédských pak ani deset nezahy- nulo. Večer tu tragedii přetrhl a ráno kurfiřští s kusy bořícími od- trhli, do Drážďan je odvezli. V sobotu do zámku na vozích lá- dovali, co na vozích od Drážďan přivezli. Téhož léta 1639. v pondělí 22. Julii k víčeru kurfiřští do- 340. stali avisí, že švédským z Čech pomoc táhne; od města Pirna se uklidili. Nebo tu noc generál Štalhans jízdnými i pěšími ku po- moci zavítal a dále dolů k Drážďanům svůj lid pustil, kteříž okolo Drážďan vesnice vydrancovali a popálili i dobytek uhnali. V pá- 5. Augusti tek 26. Julii— generál Štalhans od Pirna s svými soldaty do Čech se navrátiti strojil, čeští exulanti v Pirně, majíc takovou pří- ležitost, také se na cestu s ním vydali, co mohli unésti, do fileč- kův7os vázali, jiné věci v městě Pirně Bohu a hospodářům svým poručili; pracnou cestu měli, s dětmi malými, starci letnými, mno- hými nemocnými, chůzi na cestě odvyklými, ten den sotva jednu 709 míli došli. Nazejtří ještě pracněji přes vrchy zacházeli, k Štolpnu“ skrz Neištat, mimo Hanšpach, do městečka Šloknova s švédskými štalhonsy vandrovali, na cestě potravy dostati nemohli, břemena obtížná nésti nemohouce po cestě rozhazovali. Odtud se roz- dílně rozešli k Kamenici, k Lipí, k Dačínu 10, k Litoměřicím, k Žitavě a kam kdo věděl a své lepší hledati chtěl. Do Žitavy jich drahný počet se obrátilo, nehrubě vděčně přijati byli; Němci se jim vysmívali, proč se zbytečně toulali a doma neposeděli. Téhož léta 23. Augusti m. Jiří Bydžovský z města Bole- slava Mladého exulant, byv od 20. Junii léta 1627 až do toho času 12 let a 9 neděl v Žitavě, v Sabnici a v Pirně s manželkou svou pohostinu, tam mnoho proutratil, ostatek mu v Perně švéd- ští pobrali, jiných věcí tam v Perně zanechal, doma mu nic ne- zůstalo, poručníci švagrové to rozptýlili, z Žitavy do Boleslavě se navrátil, nehrubě vzácně přijat, pro lid švédský banýrovský, v Staré Boleslavi ležící, fedrován býti nemohl, kam jinam se vrci nevěda, v té bídě osáknouti11 musel, po půl létě manželky zbaven jsa u veliké nouzi v samotnosti cizí kauty vytloukal, dům jeho prodaný zpustl a se obořil, druhý nedoplacený na podobnou ruinu při- cházel, vojáci v Čechách zle hospodařili a čím dál vždy hůře bylo. V tom roce 1639. hned od času Ducha svatého [12. června], 341. 232
Perenští Ce- chové odtud se uklízeli, své opouštěli, jinam se obraceli. Léta 1639. Jiří Bydžov- ský z exilium se navrátil. hnali, švédští jim silně odpírali, do města nedali, je odháněli a mordovali, přes 300 jich zbili, švédských pak ani deset nezahy- nulo. Večer tu tragedii přetrhl a ráno kurfiřští s kusy bořícími od- trhli, do Drážďan je odvezli. V sobotu do zámku na vozích lá- dovali, co na vozích od Drážďan přivezli. Téhož léta 1639. v pondělí 22. Julii k víčeru kurfiřští do- 340. stali avisí, že švédským z Čech pomoc táhne; od města Pirna se uklidili. Nebo tu noc generál Štalhans jízdnými i pěšími ku po- moci zavítal a dále dolů k Drážďanům svůj lid pustil, kteříž okolo Drážďan vesnice vydrancovali a popálili i dobytek uhnali. V pá- 5. Augusti tek 26. Julii— generál Štalhans od Pirna s svými soldaty do Čech se navrátiti strojil, čeští exulanti v Pirně, majíc takovou pří- ležitost, také se na cestu s ním vydali, co mohli unésti, do fileč- kův7os vázali, jiné věci v městě Pirně Bohu a hospodářům svým poručili; pracnou cestu měli, s dětmi malými, starci letnými, mno- hými nemocnými, chůzi na cestě odvyklými, ten den sotva jednu 709 míli došli. Nazejtří ještě pracněji přes vrchy zacházeli, k Štolpnu“ skrz Neištat, mimo Hanšpach, do městečka Šloknova s švédskými štalhonsy vandrovali, na cestě potravy dostati nemohli, břemena obtížná nésti nemohouce po cestě rozhazovali. Odtud se roz- dílně rozešli k Kamenici, k Lipí, k Dačínu 10, k Litoměřicím, k Žitavě a kam kdo věděl a své lepší hledati chtěl. Do Žitavy jich drahný počet se obrátilo, nehrubě vděčně přijati byli; Němci se jim vysmívali, proč se zbytečně toulali a doma neposeděli. Téhož léta 23. Augusti m. Jiří Bydžovský z města Bole- slava Mladého exulant, byv od 20. Junii léta 1627 až do toho času 12 let a 9 neděl v Žitavě, v Sabnici a v Pirně s manželkou svou pohostinu, tam mnoho proutratil, ostatek mu v Perně švéd- ští pobrali, jiných věcí tam v Perně zanechal, doma mu nic ne- zůstalo, poručníci švagrové to rozptýlili, z Žitavy do Boleslavě se navrátil, nehrubě vzácně přijat, pro lid švédský banýrovský, v Staré Boleslavi ležící, fedrován býti nemohl, kam jinam se vrci nevěda, v té bídě osáknouti11 musel, po půl létě manželky zbaven jsa u veliké nouzi v samotnosti cizí kauty vytloukal, dům jeho prodaný zpustl a se obořil, druhý nedoplacený na podobnou ruinu při- cházel, vojáci v Čechách zle hospodařili a čím dál vždy hůře bylo. V tom roce 1639. hned od času Ducha svatého [12. června], 341. 232
Strana 233
342. když generál Banýr s vojskem švédským do české země vtrhl a při Brandejse u Staré Boleslavě šance sobě zdělal, od toho času, pokud tu ležel, zemi české znamenité škody činil. Město Boleslav a obyvatelé její dobře toho zakusili, nebo veliké kontribucí a vše- lijaké pomoci, co jen požádáno bylo, vydávati museli. Při tom času také někteří kněží podobojí z exilium se vrátili a na některé fary se vetřeli, mezi lidem zbytečné a škodné rozdvojení učinili, takže toho mnozí zlým odbývati museli. Kněz Petr Gryneus Pře- loučský, někdy děkan mladoboleslavský, před sedmnácti léty z Mladé Boleslavě vypověděný, také se na faru města Boleslava Mladého dostal, služebnosti církevní podobojích s povolením ge- nerála Banýra per coninventiam'12 provozoval; ale nedlouho i s ji- nými obstál, nebo následujícího roku při konci masopustu, když se armáda císařská zsílila a do Čech mocně vtrhla, Banýra s jeho dráby z země vyhnala i ti kněží také se vyklidili, a kde který věděl, běželi. Léta Páně 1630. in Januario švédští vojáci posavad v kraji Svédští vojáci. boleslavském a litoměřickém, nejvíce u Brandejsa a Boleslavě leželi a lid sužovali, i ty svátky vánoční a jiné následující podle starého kalendáře podruhé světiti přinucovali. In Februario císařská armáda s arciknížetem Leopoldem od Císařští do Rakous a Moravy do Čech přitáhla, u Kolína a Pardubic přes Čech vtrhli a švédské Labe přešla, Čechům radost přinášela. Švédští se proti ní silně vypudili. strojili, Banýr od Litoměřic i od Brandejsa lid svůj vyzdvihl a k městu Mladé Boleslavi se podal. 1. Februarii na Kosmo- nosích, zámku blízko od Mladé Boleslavě, kvartír sobě zarazil, vojsko okolo města položil, ale nedlouho tu obstál; nebyl dosti silný vojsku císařskýmu, pročež léta 1640. 13. Februarii i s lidem svým vojenským před císařskými coufati museli, mosty na Labi i na Jizeře, počnouc od Brandejsa až po Turnov, přetáhše přes ně popálili a císařští za nimi táhli. A hned 15. Februarii k městu Boleslavi i k Turnovu od Kolína i od Hradce štráfovali, predi- kanty evangelické i jiné exulanty z Čech vystrašili. Brzo potom celá armáda císařská s arciknížetem Leopoldem za nimi přitáhla, pomalu dále nepřítele persequirovala a i z kraje boleslavského ho vypudila. Avšak císařští mnohem větší škody činili nežli švédští, pravě voštiny dotlačovali; co onino zanechali, tito všecko dobrali; že se tu nepřítel vloudil a zle hospodařil, na nevinných toho po- Banýr v Če- chách zle hospodařil. Kněží pod- obojí do Čech přišli. Císařští větší škody činili než švédští. 233 20°
342. když generál Banýr s vojskem švédským do české země vtrhl a při Brandejse u Staré Boleslavě šance sobě zdělal, od toho času, pokud tu ležel, zemi české znamenité škody činil. Město Boleslav a obyvatelé její dobře toho zakusili, nebo veliké kontribucí a vše- lijaké pomoci, co jen požádáno bylo, vydávati museli. Při tom času také někteří kněží podobojí z exilium se vrátili a na některé fary se vetřeli, mezi lidem zbytečné a škodné rozdvojení učinili, takže toho mnozí zlým odbývati museli. Kněz Petr Gryneus Pře- loučský, někdy děkan mladoboleslavský, před sedmnácti léty z Mladé Boleslavě vypověděný, také se na faru města Boleslava Mladého dostal, služebnosti církevní podobojích s povolením ge- nerála Banýra per coninventiam'12 provozoval; ale nedlouho i s ji- nými obstál, nebo následujícího roku při konci masopustu, když se armáda císařská zsílila a do Čech mocně vtrhla, Banýra s jeho dráby z země vyhnala i ti kněží také se vyklidili, a kde který věděl, běželi. Léta Páně 1630. in Januario švédští vojáci posavad v kraji Svédští vojáci. boleslavském a litoměřickém, nejvíce u Brandejsa a Boleslavě leželi a lid sužovali, i ty svátky vánoční a jiné následující podle starého kalendáře podruhé světiti přinucovali. In Februario císařská armáda s arciknížetem Leopoldem od Císařští do Rakous a Moravy do Čech přitáhla, u Kolína a Pardubic přes Čech vtrhli a švédské Labe přešla, Čechům radost přinášela. Švédští se proti ní silně vypudili. strojili, Banýr od Litoměřic i od Brandejsa lid svůj vyzdvihl a k městu Mladé Boleslavi se podal. 1. Februarii na Kosmo- nosích, zámku blízko od Mladé Boleslavě, kvartír sobě zarazil, vojsko okolo města položil, ale nedlouho tu obstál; nebyl dosti silný vojsku císařskýmu, pročež léta 1640. 13. Februarii i s lidem svým vojenským před císařskými coufati museli, mosty na Labi i na Jizeře, počnouc od Brandejsa až po Turnov, přetáhše přes ně popálili a císařští za nimi táhli. A hned 15. Februarii k městu Boleslavi i k Turnovu od Kolína i od Hradce štráfovali, predi- kanty evangelické i jiné exulanty z Čech vystrašili. Brzo potom celá armáda císařská s arciknížetem Leopoldem za nimi přitáhla, pomalu dále nepřítele persequirovala a i z kraje boleslavského ho vypudila. Avšak císařští mnohem větší škody činili nežli švédští, pravě voštiny dotlačovali; co onino zanechali, tito všecko dobrali; že se tu nepřítel vloudil a zle hospodařil, na nevinných toho po- Banýr v Če- chách zle hospodařil. Kněží pod- obojí do Čech přišli. Císařští větší škody činili než švédští. 233 20°
Strana 234
stihali, ježto sami tím vinni byli; proč ho do Čech pouštěli a před ním utíkali i tak dlouho tu ho nechali. Arcikníže Leopold s nejpřednějšími oficíry v městě Mladé Bo- leslavi kvartír svůj měl, mnoho to obec i sousedy stálo a znamenité obtížnosti přineslo, ale proto brzo pomalu se to dále uklizelo a podalo. 24. Februarii téhož léta Mladoboleslavští, ač měli prve dosti soužení, však přece jiných neulitovali, aneb aby se někomu při- M. Jiří pochlebili a zachovali, m. Jiřího Bydžovského, někdejšího svého Bydžovský primasa, kterýž v exilium přes 12 let zůstávaje v Perně skrze třetího arestu švédské o všechno přišel, do vlasti své s manželkou pro spomo- pocítil. žení a obživení se navrátil a tak tu osákl, s některými jinými exulanty do šatlavy vpravili a tam za 18 dní s velkými pohrůžkami drželi. Manželka jeho Lidmila obávaje se takových pohrůžek Lidmila sobě zasteskla, v nemoc těžkou upadla, 7. Martii smrtedlně se Bydžovská složila, takže manžel její sotva na rukojmě z toho vězení 12. Martii umřela. s velikou obtížností propuštěn byl a ona k veliké truchlosti a zá- rmutku manžela svého 17. Martii s tohoto světa se odebrala v letech věku svého 49 a nazejtří v neděli družebnou, v kterouž 343. se také léta 1591. narodila, s přístrachem vojenským pohřbena. Živa byla s manželem in sterilitate"13 29 let. Beatae steriles iis temporibus!714 Rynk meten. Téhož léta 27. Martii dekret od arciknížete Leopolda pů- Exulanti mo- vodem pana Jiřího Michny, sekretáře arciknížecího, vyšel, aby lestirováni. exulanti boleslavští zastižení k náboženství vězením o chlebě a vodě, s pohrůžkami robot na šancích, v poutech do Hradce nebo na Vyšehrad odesláním nuceni byli. Brzo potom pan Michna umřel a dekret pomalu utuchl. Téhož léta 30. Martii pan děkan mladoboleslavský p. Daniel Castalius de Caczenburg, z Moravy, kdež předešle před švédskými ujel, k neděli Květné s potěšením mnohých domů se navrátil. Téhož léta 6. Aprilis Jan Jakub Arnberger, kterýž pominule Jan Anber- ger umřel. nedávno také před švédskými z Boleslavě ujel, domů se nemocný navrátil a nedlouho stonal; umřel a pohřben jest. Toho dne pá- tečního z rozkazu a nařízení císařskýho rychtáře mladoboleslav- ského Fridricha Richtera z Bleištejna někteří exulanti, kteří řím- ského náboženství přijíti nechtěli, na vostrach jiným rynk, z vězení Děkan boleslavský. 234
stihali, ježto sami tím vinni byli; proč ho do Čech pouštěli a před ním utíkali i tak dlouho tu ho nechali. Arcikníže Leopold s nejpřednějšími oficíry v městě Mladé Bo- leslavi kvartír svůj měl, mnoho to obec i sousedy stálo a znamenité obtížnosti přineslo, ale proto brzo pomalu se to dále uklizelo a podalo. 24. Februarii téhož léta Mladoboleslavští, ač měli prve dosti soužení, však přece jiných neulitovali, aneb aby se někomu při- M. Jiří pochlebili a zachovali, m. Jiřího Bydžovského, někdejšího svého Bydžovský primasa, kterýž v exilium přes 12 let zůstávaje v Perně skrze třetího arestu švédské o všechno přišel, do vlasti své s manželkou pro spomo- pocítil. žení a obživení se navrátil a tak tu osákl, s některými jinými exulanty do šatlavy vpravili a tam za 18 dní s velkými pohrůžkami drželi. Manželka jeho Lidmila obávaje se takových pohrůžek Lidmila sobě zasteskla, v nemoc těžkou upadla, 7. Martii smrtedlně se Bydžovská složila, takže manžel její sotva na rukojmě z toho vězení 12. Martii umřela. s velikou obtížností propuštěn byl a ona k veliké truchlosti a zá- rmutku manžela svého 17. Martii s tohoto světa se odebrala v letech věku svého 49 a nazejtří v neděli družebnou, v kterouž 343. se také léta 1591. narodila, s přístrachem vojenským pohřbena. Živa byla s manželem in sterilitate"13 29 let. Beatae steriles iis temporibus!714 Rynk meten. Téhož léta 27. Martii dekret od arciknížete Leopolda pů- Exulanti mo- vodem pana Jiřího Michny, sekretáře arciknížecího, vyšel, aby lestirováni. exulanti boleslavští zastižení k náboženství vězením o chlebě a vodě, s pohrůžkami robot na šancích, v poutech do Hradce nebo na Vyšehrad odesláním nuceni byli. Brzo potom pan Michna umřel a dekret pomalu utuchl. Téhož léta 30. Martii pan děkan mladoboleslavský p. Daniel Castalius de Caczenburg, z Moravy, kdež předešle před švédskými ujel, k neděli Květné s potěšením mnohých domů se navrátil. Téhož léta 6. Aprilis Jan Jakub Arnberger, kterýž pominule Jan Anber- ger umřel. nedávno také před švédskými z Boleslavě ujel, domů se nemocný navrátil a nedlouho stonal; umřel a pohřben jest. Toho dne pá- tečního z rozkazu a nařízení císařskýho rychtáře mladoboleslav- ského Fridricha Richtera z Bleištejna někteří exulanti, kteří řím- ského náboženství přijíti nechtěli, na vostrach jiným rynk, z vězení Děkan boleslavský. 234
Strana 235
jsouce propuštěni, k Božím hodům následujícím mésti pomáhati museli 15. Rychtář potom brzo umřel. Téhož léta 14. Aprilis urozený pán, pan Michal Slavata P. Michal Slavata. z Chlumu a Košumburku a na Novém Stranově v městě Mladé Boleslavi umřel. V sobotu následující bez ceremonii k víčeru v ko- stele svatého Havla na pohřební zahradě pohřben. Do hrobův pánův Krajířův přiložen 16. Téhož léta 15. Aprilis umřel Adam Vrkoslav, mydlář, někdy Adam radní konšel mladoboleslavský. Nazejtří na pohřební zahradě po- Vrkoslav. chován. Téhož léta 30. Junii Fridrich Richter z Bleištejna, soused Fridrich a císařský rychtář mladoboleslavský po nedlouhém stonání umřel Richter. a v neděli následující pohřben v kostele velkém. Umínil pilněji v své povinnosti pracovati, ale rynkometci jemu smrti přáli. Téhož léta v čtvrtek 19. Julii od pana hofrychtýře pana Obnova rady. 344. Jana Kašpara Prekle z Pruksdorfu rada konšelská v městě Boleslava Mladého obnovena, 9. primas předešlý zůstal Petr Červenka, Adam Kayl, Samuel Fail, Jiřík Březina, Kryštof pekař, Jan Cornelius, Adam Beška, Symeon Trunsa, Jiřík Šulc, Jan Šašek, Jiřík Šlechta, Jan Jelínek. Téhož léta 1640. 13. Septembris pan Adam Kayl z Štern- Adam Kayl J. M. C. burku, druhý senátor mladoboleslavský, volen za císařskýho rychtáře rychtář. na místo umrlého Fridricha Richtera; v městech pražských v ko- moře učinil povinnost. Léta Páně 1641. obtížnosti veliké soldatské trochu se poutišily a vojáci nepřátelští i domácí z české země jinam se pouklidili, avšak kontribucí rozličné nepřestaly, dluhy se platiti musely, dosti jiných úzkostí pocítěno, nesvornost sousedská, nepřízeň a závist lidská zrůst brala; jiného tak nic pamětihodného v tom roce se nepřihodilo. Téhož léta 17. Junii, v pondělí po svatém Vítu, od pana podkomořího novotného, pana Jindřicha Chanovského z Dlouhé Vsi, v přítomnosti pana hofrychtýře, též novotného, pana Symona Petra Oulíka z Třebnic, obnovena rada konšelská: primas předešlý Petr Červenka zanechán po desátý, Jiří Březina, Samuel Fail, Kryštof pekař, Jan Cornelius, Symeon Trunsa, Adam Beška, Jiří Šulc, Jan Šašek z Mezihůře, Adam Svoboda, Mikoláš Bělohoubek. Léta Páně 1642. 3. Martii, v pondělí masopustní, regiment Obnova rady. 235
jsouce propuštěni, k Božím hodům následujícím mésti pomáhati museli 15. Rychtář potom brzo umřel. Téhož léta 14. Aprilis urozený pán, pan Michal Slavata P. Michal Slavata. z Chlumu a Košumburku a na Novém Stranově v městě Mladé Boleslavi umřel. V sobotu následující bez ceremonii k víčeru v ko- stele svatého Havla na pohřební zahradě pohřben. Do hrobův pánův Krajířův přiložen 16. Téhož léta 15. Aprilis umřel Adam Vrkoslav, mydlář, někdy Adam radní konšel mladoboleslavský. Nazejtří na pohřební zahradě po- Vrkoslav. chován. Téhož léta 30. Junii Fridrich Richter z Bleištejna, soused Fridrich a císařský rychtář mladoboleslavský po nedlouhém stonání umřel Richter. a v neděli následující pohřben v kostele velkém. Umínil pilněji v své povinnosti pracovati, ale rynkometci jemu smrti přáli. Téhož léta v čtvrtek 19. Julii od pana hofrychtýře pana Obnova rady. 344. Jana Kašpara Prekle z Pruksdorfu rada konšelská v městě Boleslava Mladého obnovena, 9. primas předešlý zůstal Petr Červenka, Adam Kayl, Samuel Fail, Jiřík Březina, Kryštof pekař, Jan Cornelius, Adam Beška, Symeon Trunsa, Jiřík Šulc, Jan Šašek, Jiřík Šlechta, Jan Jelínek. Téhož léta 1640. 13. Septembris pan Adam Kayl z Štern- Adam Kayl J. M. C. burku, druhý senátor mladoboleslavský, volen za císařskýho rychtáře rychtář. na místo umrlého Fridricha Richtera; v městech pražských v ko- moře učinil povinnost. Léta Páně 1641. obtížnosti veliké soldatské trochu se poutišily a vojáci nepřátelští i domácí z české země jinam se pouklidili, avšak kontribucí rozličné nepřestaly, dluhy se platiti musely, dosti jiných úzkostí pocítěno, nesvornost sousedská, nepřízeň a závist lidská zrůst brala; jiného tak nic pamětihodného v tom roce se nepřihodilo. Téhož léta 17. Junii, v pondělí po svatém Vítu, od pana podkomořího novotného, pana Jindřicha Chanovského z Dlouhé Vsi, v přítomnosti pana hofrychtýře, též novotného, pana Symona Petra Oulíka z Třebnic, obnovena rada konšelská: primas předešlý Petr Červenka zanechán po desátý, Jiří Březina, Samuel Fail, Kryštof pekař, Jan Cornelius, Symeon Trunsa, Adam Beška, Jiří Šulc, Jan Šašek z Mezihůře, Adam Svoboda, Mikoláš Bělohoubek. Léta Páně 1642. 3. Martii, v pondělí masopustní, regiment Obnova rady. 235
Strana 236
Obnova rady. K. Petr Gry- neus revo- koval. Durchzug- Soldati. císařských soldatův rozražených do města Boleslavě Mladý kvartí- rován; některým veselosti masopustní překazili a chudším mnohé škody zdělali, avšak přece se mundírovati717 museli. Téhož léta 1. Maii vojáci mundírovanti hlučně sobě máje stavěli, nazejtří se při tom příliš rozveselili, až se nepoznali a šar- vátku mezi sebou ztropili, takže s velikou nesnází hejtman krajský tehdejší a pan hrabě z Pappenheimu sotva to mezi nimi spokojiti mohli. Téhož léta 9. Maii regimentové někteří císařští krajští od 345. Prahy do Lužic mimo a skrze město Boleslav táhli. Vedl je generál- komisař jejich p. hrabě z Vrtby. Nemalé škody při městě i v tom kraji zdělali a lidem ubližovali, žádný toho nenahradil. Téhož léta 3. Junii jedna židovská žena při městě Boleslavě Mladý potvorný porod měla, půl třetího dítěte porodila, kteréž potom brzo umřelo. Téhož léta 4. Julii přístrach veliký pošel od lužického mar- krabství o nepříteli, švédských soldatů[!] na Mladoboleslavské, takže někteří přednější, děkan, císařský rychtář, primas a osoby radní ku Praze ujížděli a mnozí své věci namnoze tam odváželi- Téhož léta 24. Augusti, v neděli den svatého Bartoloměje, kněz Petr Gryneus Přelucký, někdy děkan mladoboleslavský, exu- lant, u Vartumberka nemocný postižen, před tím 3. Julii popaden a do Prahy 5. Julii skrz město Mladou Boleslav vezen, tam do vězení šatlavního v rathausu novoměstském dán, přísně v nábo- ženství examinován, pro velkou nouzi a nedostatek zdraví, chtě sobě z vězení pomoci, toho dne u Božího těla na Novém městě u jezuitův před tím revokovával a kommunicíroval718. Téhož léta 9. Septembris v outerý po narození Panny Marie od pana hofrychtýře, p. Simona Petra Oulíka z Třebnic, ouřad konšelský v městě Mladém Boleslavi obnoven, málo pro- měněno: primas předešlý po XI. Petr Červenka, Jiří Březina, Samuel Fail, Kryštof pekař, Mikoláš Lucius, Symeon Trunsa, Jan Holoubek, Jan Cornelius, Adam Beška (ten umřel bez purgmi- strství), Jiřík Šulc, Adam Svoboda, Symeon Franc. Téhož léta in Octobri opět přístrach od Frydlandu na Boleslav pro lid švédský nepřátelský přicházel, pročež přednější osoby do měst pražských ujížděly a věci své odvážely. Anobrž Durchzug. i císařští od Žitavy do kraje boleslavského štráfovali a škody velké Potvorný porod. 236
Obnova rady. K. Petr Gry- neus revo- koval. Durchzug- Soldati. císařských soldatův rozražených do města Boleslavě Mladý kvartí- rován; některým veselosti masopustní překazili a chudším mnohé škody zdělali, avšak přece se mundírovati717 museli. Téhož léta 1. Maii vojáci mundírovanti hlučně sobě máje stavěli, nazejtří se při tom příliš rozveselili, až se nepoznali a šar- vátku mezi sebou ztropili, takže s velikou nesnází hejtman krajský tehdejší a pan hrabě z Pappenheimu sotva to mezi nimi spokojiti mohli. Téhož léta 9. Maii regimentové někteří císařští krajští od 345. Prahy do Lužic mimo a skrze město Boleslav táhli. Vedl je generál- komisař jejich p. hrabě z Vrtby. Nemalé škody při městě i v tom kraji zdělali a lidem ubližovali, žádný toho nenahradil. Téhož léta 3. Junii jedna židovská žena při městě Boleslavě Mladý potvorný porod měla, půl třetího dítěte porodila, kteréž potom brzo umřelo. Téhož léta 4. Julii přístrach veliký pošel od lužického mar- krabství o nepříteli, švédských soldatů[!] na Mladoboleslavské, takže někteří přednější, děkan, císařský rychtář, primas a osoby radní ku Praze ujížděli a mnozí své věci namnoze tam odváželi- Téhož léta 24. Augusti, v neděli den svatého Bartoloměje, kněz Petr Gryneus Přelucký, někdy děkan mladoboleslavský, exu- lant, u Vartumberka nemocný postižen, před tím 3. Julii popaden a do Prahy 5. Julii skrz město Mladou Boleslav vezen, tam do vězení šatlavního v rathausu novoměstském dán, přísně v nábo- ženství examinován, pro velkou nouzi a nedostatek zdraví, chtě sobě z vězení pomoci, toho dne u Božího těla na Novém městě u jezuitův před tím revokovával a kommunicíroval718. Téhož léta 9. Septembris v outerý po narození Panny Marie od pana hofrychtýře, p. Simona Petra Oulíka z Třebnic, ouřad konšelský v městě Mladém Boleslavi obnoven, málo pro- měněno: primas předešlý po XI. Petr Červenka, Jiří Březina, Samuel Fail, Kryštof pekař, Mikoláš Lucius, Symeon Trunsa, Jan Holoubek, Jan Cornelius, Adam Beška (ten umřel bez purgmi- strství), Jiřík Šulc, Adam Svoboda, Symeon Franc. Téhož léta in Octobri opět přístrach od Frydlandu na Boleslav pro lid švédský nepřátelský přicházel, pročež přednější osoby do měst pražských ujížděly a věci své odvážely. Anobrž Durchzug. i císařští od Žitavy do kraje boleslavského štráfovali a škody velké Potvorný porod. 236
Strana 237
346. dělali, potom pak 22. Octobris lid císařský krajský z Moravy skrz kraj hradecký a boleslavský do Lužic maršíroval a tím durch- zugem velké škody v těch krajích zdělal. Téhož léta 1642. in Novembri s počátku veliký přístrach pro porážku lidu císařského od švédských u města Lipska [1. li- stopadu] nastal12, mnozí opěti z Boleslavě do měst pražských se stěhovali a utíkali. Zatím pak 13. Novembris Hans Reichvald, švédského lidu nejvyšší, po vzkazení předešlém Mladoboleslavským, aby se mu rancírovali72, se tříma kompagniemi lidu nepřátelského do města Boleslavě vtrhl, rance21 pět set tolarů říšských míti chtěl, a když jich odkud shledati nemohli, sousedy šacovali, obilí i dobytek brali a veliké škody v městě i v tom kraji zdělali. Až 17. Novembris lid císařský zase švédské z Boleslavě vystra- Soldati císařští. šili, nebo jich veliká síla lidu krajského, nad nimiž nejvyšší vach- mistr hrabě Ladislav z Valdštejna komendíroval, přitáhla a od toho času šest praporcův pěchoty a šest karnet jízdy, též regiment kalovský 22, zde v kraji dlouho zůstávali; divně se proměňovali, vexlovali, lidi šacovali, hubili i drancovali, vlastní krajanové, lan- dové 23, veliké obtížnosti činili, šance na valích za fortnou724 a u zámku, domy na to boříce, na velkou škodu města spravovali, skonání toho roku smutné udělali. Léta Páně 1643. Tohoto roku in Januario, ani potom následovně, obtížností Obtížnosti soldatské soldatských i jiných neubývalo, nýbrž čím dále jich více přibý- i domácí. valo a sami sobě jedni druhým pro nesvornost k obtížnostem sloužili, někteří se nad jiné vyvyšovali a potřásali, hejtmana kraj- ského, pana Jiřího Jaroslava Štoše z Kounic a na Mladějově, na to navedli, praporec městský nákladný s zbytečnou útratou obce udělati dali, všecky sousedy i obyvatele zdejší (kromě židův) k tomu přivedli, že sou tomu praporci předně císaři a králi svému i p. hejtmanu krajskému juramentum fidelitatis činiti museli. A kteří toho největší původové byli, potom s hanbou nejprve utekli a praporec opustili. Kdo ví, kam jej poděli! Pokojní lidé nad tím Někteří úpěli a někteří pro ty i jiné věci strachem mřeli, jakož jich teh- strachem mřeli. dáž v malém času sedum dosti vzácných umřelo: 10. Januarii Matěj Jeřábek, rathauský slanař 25, pokojný člo- věk. Adam Beška, radní pán, málo také před tím s tohoto světa vandroval. Reichvald, švédský nejvyšší. 347. 237
346. dělali, potom pak 22. Octobris lid císařský krajský z Moravy skrz kraj hradecký a boleslavský do Lužic maršíroval a tím durch- zugem velké škody v těch krajích zdělal. Téhož léta 1642. in Novembri s počátku veliký přístrach pro porážku lidu císařského od švédských u města Lipska [1. li- stopadu] nastal12, mnozí opěti z Boleslavě do měst pražských se stěhovali a utíkali. Zatím pak 13. Novembris Hans Reichvald, švédského lidu nejvyšší, po vzkazení předešlém Mladoboleslavským, aby se mu rancírovali72, se tříma kompagniemi lidu nepřátelského do města Boleslavě vtrhl, rance21 pět set tolarů říšských míti chtěl, a když jich odkud shledati nemohli, sousedy šacovali, obilí i dobytek brali a veliké škody v městě i v tom kraji zdělali. Až 17. Novembris lid císařský zase švédské z Boleslavě vystra- Soldati císařští. šili, nebo jich veliká síla lidu krajského, nad nimiž nejvyšší vach- mistr hrabě Ladislav z Valdštejna komendíroval, přitáhla a od toho času šest praporcův pěchoty a šest karnet jízdy, též regiment kalovský 22, zde v kraji dlouho zůstávali; divně se proměňovali, vexlovali, lidi šacovali, hubili i drancovali, vlastní krajanové, lan- dové 23, veliké obtížnosti činili, šance na valích za fortnou724 a u zámku, domy na to boříce, na velkou škodu města spravovali, skonání toho roku smutné udělali. Léta Páně 1643. Tohoto roku in Januario, ani potom následovně, obtížností Obtížnosti soldatské soldatských i jiných neubývalo, nýbrž čím dále jich více přibý- i domácí. valo a sami sobě jedni druhým pro nesvornost k obtížnostem sloužili, někteří se nad jiné vyvyšovali a potřásali, hejtmana kraj- ského, pana Jiřího Jaroslava Štoše z Kounic a na Mladějově, na to navedli, praporec městský nákladný s zbytečnou útratou obce udělati dali, všecky sousedy i obyvatele zdejší (kromě židův) k tomu přivedli, že sou tomu praporci předně císaři a králi svému i p. hejtmanu krajskému juramentum fidelitatis činiti museli. A kteří toho největší původové byli, potom s hanbou nejprve utekli a praporec opustili. Kdo ví, kam jej poděli! Pokojní lidé nad tím Někteří úpěli a někteří pro ty i jiné věci strachem mřeli, jakož jich teh- strachem mřeli. dáž v malém času sedum dosti vzácných umřelo: 10. Januarii Matěj Jeřábek, rathauský slanař 25, pokojný člo- věk. Adam Beška, radní pán, málo také před tím s tohoto světa vandroval. Reichvald, švédský nejvyšší. 347. 237
Strana 238
Pavel Slovák. Mustruňk domácí. 21. Martii Jan starší Vorlíček, konšel přední obecní, hos- podář dobrý. 20. Maii Mikoláš Bělohoubek, pán radní. 26 13. Aprilis Michal Firle, vejběrčí veintácu" 29. Aprilis Martin Biskup, rychtář někdejší, postřelený. 23. Martii Daniel Rafael Dobrovický, písař správný. 17. Januarii Pavel Slovák, rodič zdejší, mezi jiné landy od obce zdejší za rejtara verbovaný, pro svou poněkud všetečnost a neumělé o vysvobození z toho verbuňku domlouvání k velkému neštěstí přišel a kdyby přímluv nebylo, bezmála v rynku na spra- vedlnosti měl býti justificírován, ale potom zase náležitě v tom opatřen jest. Téhož léta 29. Januarii sousedé a měštané mladoboleslav- ští solenniter27 na rynku pod svým praporcem J. M. C. věrnost, panu hejtmanu krajskýmu panu Štošovi poslušnost a sobě i pra- porci svému stálost připovídali a juramentem toho potvrdili, k tomu všechny obyvatele své i starce sedumdesátileté přinutili; kteří zbraně neměli, s hůlkami se k tomu juramentu postaviti museli. Zatím volíce mezi sebou leitenanta, fenrycha, vachmistra, kaprály, fraity, na rynku se mustrovali. Byl jich drahný počet do 300. Sol- dati landovští v městě ložírovaní na ně se dívali i je vysmívali a že za ně vartovati museli, tomu hrubě rádi byli. Ale po nemno- hých dnech, když opravdový strach od švédských přišel, všichni se rozprchli, přední oficírové i s hejtmanem krajským ujeli. Téhož léta 1643. 3. Februarii tři domu v rynku mladobole- 348. Domy se slavském vedle sebe se obořily a ssuly: Jiřího Bydžovského 28, bořily. Daniele Miloty a po Mikolášovi Reháčkovi. Vedlejší domy tomu neradi!] byly. Téhož léta 24. Aprilis švédští soldati od Žitavy až k Tur- novu štráfovali a tam se pomalu podávali, strach veliký do Mladé Boleslavě způsobili, soldati císařští i domácí oficírové od Bole- slavě ku Praze utíkali, něco málo císařských v městě zanechali; a když se švédští dále k Boleslavi od Turnova blížili, tito se do zámku salvírovali72 a zavřeli, profianty od mouky a piva i ji- nými, sousedům pobranými zaprofiantírovali. 27. Aprilis švédští soldati do města Boleslavě vpadli, mnoho sousedy zpolírovali730, město quardií731 nepříliš hrubou osa- dili. Císařští v zámku zavření na ně do města vypadovali a do Švédští do Boleslavě vpadli. 238
Pavel Slovák. Mustruňk domácí. 21. Martii Jan starší Vorlíček, konšel přední obecní, hos- podář dobrý. 20. Maii Mikoláš Bělohoubek, pán radní. 26 13. Aprilis Michal Firle, vejběrčí veintácu" 29. Aprilis Martin Biskup, rychtář někdejší, postřelený. 23. Martii Daniel Rafael Dobrovický, písař správný. 17. Januarii Pavel Slovák, rodič zdejší, mezi jiné landy od obce zdejší za rejtara verbovaný, pro svou poněkud všetečnost a neumělé o vysvobození z toho verbuňku domlouvání k velkému neštěstí přišel a kdyby přímluv nebylo, bezmála v rynku na spra- vedlnosti měl býti justificírován, ale potom zase náležitě v tom opatřen jest. Téhož léta 29. Januarii sousedé a měštané mladoboleslav- ští solenniter27 na rynku pod svým praporcem J. M. C. věrnost, panu hejtmanu krajskýmu panu Štošovi poslušnost a sobě i pra- porci svému stálost připovídali a juramentem toho potvrdili, k tomu všechny obyvatele své i starce sedumdesátileté přinutili; kteří zbraně neměli, s hůlkami se k tomu juramentu postaviti museli. Zatím volíce mezi sebou leitenanta, fenrycha, vachmistra, kaprály, fraity, na rynku se mustrovali. Byl jich drahný počet do 300. Sol- dati landovští v městě ložírovaní na ně se dívali i je vysmívali a že za ně vartovati museli, tomu hrubě rádi byli. Ale po nemno- hých dnech, když opravdový strach od švédských přišel, všichni se rozprchli, přední oficírové i s hejtmanem krajským ujeli. Téhož léta 1643. 3. Februarii tři domu v rynku mladobole- 348. Domy se slavském vedle sebe se obořily a ssuly: Jiřího Bydžovského 28, bořily. Daniele Miloty a po Mikolášovi Reháčkovi. Vedlejší domy tomu neradi!] byly. Téhož léta 24. Aprilis švédští soldati od Žitavy až k Tur- novu štráfovali a tam se pomalu podávali, strach veliký do Mladé Boleslavě způsobili, soldati císařští i domácí oficírové od Bole- slavě ku Praze utíkali, něco málo císařských v městě zanechali; a když se švédští dále k Boleslavi od Turnova blížili, tito se do zámku salvírovali72 a zavřeli, profianty od mouky a piva i ji- nými, sousedům pobranými zaprofiantírovali. 27. Aprilis švédští soldati do města Boleslavě vpadli, mnoho sousedy zpolírovali730, město quardií731 nepříliš hrubou osa- dili. Císařští v zámku zavření na ně do města vypadovali a do Švédští do Boleslavě vpadli. 238
Strana 239
349. města na ně stříleli i některé domácí lidi postřelili, nepřátelských vždy více pomalu přibejvalo, sousedům obilí vyzitírovali a k armádě odváželi i jiné věci, nač přišli, brali. Téhož léta 2. Maii32 švédští soldati od císařských zámku mladoboleslavského akordem dostali a v městě se silněji usadili. Smutnou neděli Cantate Mladoboleslavští s nimi měli! Nejpřed- nější osoby, měšťané a páni radní, město opustili, čtyři nejpo- slednější toliko páni radní doma zůstali, ouřad purgmistrský po dvou nedělích toliko drželi, divné práce, neštěstí a nebezpečen- ství pociťovali a horšího čím dále více se obávali. Téhož léta 18. Maii město Hradiště nad Jizerou švédští, Hradiště kteří v něm leželi, nenadále zapálili i sami tím ohněm velikou vyhořelo. škodu vzali733. Téhož léta 22. Maii734 všecka armáda švédská k městu Boleslavi přitáhla a se vůkol města položili, znamenité škody na rolích, zahradách a vinicích zdělali i stavení a ploty bořili, boudy sobě z toho strojili; jejich generál Torstnsohn kvartír měl na Novém městě u Trunsů a jiní rozličně v městě nejpřednější oficírové se rozložili, tu opravdový strach a práce s nebezpečenstvím byla a rance nesnesitelného, předešlého roku od nejvyššího Reichvalda požádaného, se obávalo. Ale Bůh nepřátelům srdce obměkčil, když předních osob dostati nemohli, nižším na poníženou jejich prosbu odpustili a lítostivěji nežli císařští s nimi nakládali, na vů- kolních zámcích obilé a jiných proviantů v hojnosti dostávali a preč odváželi. 30. Maii armáda švédská s generálem Torstnsohnem od Boleslavě pokojně odtáhla, osum dní35 toliko tu při městě ležela; toliko padesáte osob v městě na quardií zanechali, přes Jizeru k Mělníku, odtud zpátkem při vodě u Kostelce se posadili. Cí- sařská armáda za nimi od kraje hradeckého se podávala, bokem jim na službu hleděla a u města Brandejsa se položila, 3 míle na sebe koukali, ježto mohli s té strany a s druhé strany od Prahy na ně udeřiti a do vody švédské vojáky vehnati i preč zahnati. Téhož léta 10. Junii švédská armáda od Kostelce z svého ležení se vyzdvihla, ku Praze maršírovala, do Prahy na- koukala s vrchův, avšak odtud brzo dále k Brodu Českému, k Hoře Kutné, Čáslavi a Německému Brodu do Moravy se ubírala. Generál Galas s císařskou armádou od Brandejsa bokem levým Armáda švédská u Boleslavě se položila. Armády obě v Čechách škody činily. 239
349. města na ně stříleli i některé domácí lidi postřelili, nepřátelských vždy více pomalu přibejvalo, sousedům obilí vyzitírovali a k armádě odváželi i jiné věci, nač přišli, brali. Téhož léta 2. Maii32 švédští soldati od císařských zámku mladoboleslavského akordem dostali a v městě se silněji usadili. Smutnou neděli Cantate Mladoboleslavští s nimi měli! Nejpřed- nější osoby, měšťané a páni radní, město opustili, čtyři nejpo- slednější toliko páni radní doma zůstali, ouřad purgmistrský po dvou nedělích toliko drželi, divné práce, neštěstí a nebezpečen- ství pociťovali a horšího čím dále více se obávali. Téhož léta 18. Maii město Hradiště nad Jizerou švédští, Hradiště kteří v něm leželi, nenadále zapálili i sami tím ohněm velikou vyhořelo. škodu vzali733. Téhož léta 22. Maii734 všecka armáda švédská k městu Boleslavi přitáhla a se vůkol města položili, znamenité škody na rolích, zahradách a vinicích zdělali i stavení a ploty bořili, boudy sobě z toho strojili; jejich generál Torstnsohn kvartír měl na Novém městě u Trunsů a jiní rozličně v městě nejpřednější oficírové se rozložili, tu opravdový strach a práce s nebezpečenstvím byla a rance nesnesitelného, předešlého roku od nejvyššího Reichvalda požádaného, se obávalo. Ale Bůh nepřátelům srdce obměkčil, když předních osob dostati nemohli, nižším na poníženou jejich prosbu odpustili a lítostivěji nežli císařští s nimi nakládali, na vů- kolních zámcích obilé a jiných proviantů v hojnosti dostávali a preč odváželi. 30. Maii armáda švédská s generálem Torstnsohnem od Boleslavě pokojně odtáhla, osum dní35 toliko tu při městě ležela; toliko padesáte osob v městě na quardií zanechali, přes Jizeru k Mělníku, odtud zpátkem při vodě u Kostelce se posadili. Cí- sařská armáda za nimi od kraje hradeckého se podávala, bokem jim na službu hleděla a u města Brandejsa se položila, 3 míle na sebe koukali, ježto mohli s té strany a s druhé strany od Prahy na ně udeřiti a do vody švédské vojáky vehnati i preč zahnati. Téhož léta 10. Junii švédská armáda od Kostelce z svého ležení se vyzdvihla, ku Praze maršírovala, do Prahy na- koukala s vrchův, avšak odtud brzo dále k Brodu Českému, k Hoře Kutné, Čáslavi a Německému Brodu do Moravy se ubírala. Generál Galas s císařskou armádou od Brandejsa bokem levým Armáda švédská u Boleslavě se položila. Armády obě v Čechách škody činily. 239
Strana 240
Obnova rady. švédské vyprovázela,[!] k Hradci a tak dále šla, obě armády zna- menité škody tím durchzugem v české zemi činily a lidi zhubily. Téhož léta 18. Junii hejtman nový kraje boleslavského, pan Lisau Stranovský, s některým počtem lidu císařského od Prahy, k dobývání a vypuzení švédských soldatův v městě Bo- leslavi zanechaných, do města přijel. Švédští soldati se v zámku boleslavském zavřeli a mocí odpírali, pomoci od Žitavy čekali, z zámku na císařské stříleli; císařští jich mocně bořícími kusy Švédští dobývali. Zatím 22. Junii pomoc od Žitavy k Boleslavi při- z Boleslavě spěla dosti silná s pohrůžkami městu i s trakařníky pro pajty vypuzeni. Němcův lužických 36. Ale ti všichni od císařských vojákův roz- plašeni a zahnáni byli. 25. Junii švédští soldati na zámku boleslavském obležení akordem se císařským poddali, pěknou manírou odtud propuštěni za jinými táhli. Téhož léta 5. Julii Boleslavští věrní a stálí, kteří pře- dešle do Prahy ustranili, zase se domů navrátili, pro svou upřímnost a věrnost nad jinými, kteříž od nepřítele velikých obtížností po- ciťovati museli, se potřásali37 Léta 1643. 26. Julii od Žitavy opět nemalé přístrachy 350. od soldatův švédských tam zanechaných na město Boleslav při- cházely, pročež někteří císaři věrní a obci upřímní ku Praze apelovali, jako i po druhé 31. Julii též ujížděli a utíkali, takže pro ten přístrach k soldatům pencinovským 38, v městě Boleslavi zůstávajícím, jiných přidáno býti muselo. Ti obojí přes sedm neděl tu v městě zůstávajíce velice škodili a lidi obtěžovali; potom 9. Augusti preč z Boleslavě se vyklidili. Téhož léta 25. Septembris ouřad konšelský v městě Mladé Boleslavi extraordinárie obnoven, kdežto snad pro strach vojenský pan podkomoří ani pan hofrychtýř k obnově do města nepřijeli; aby jejich deputát neminul, pro volence z Prahy poslali, aby tam vysláni byli a radu s jinými obnovovali. Předešlí všichni zanecháni kromě toliko místo Jana Holoubka a Adama Bešky, též Symeona France; voleni na jejich místo Matěj Kořil, Jan Je- línek a Jiřík Barták. Téhož léta 6. Novembris opět se Boleslavským nebez- 739 Navarov pečenství nepřátelského švédského lidu od Žitavy prohlavalo, zámek, pročež pěchota lidu císařského z Prahy k zámku Navarovu za 240
Obnova rady. švédské vyprovázela,[!] k Hradci a tak dále šla, obě armády zna- menité škody tím durchzugem v české zemi činily a lidi zhubily. Téhož léta 18. Junii hejtman nový kraje boleslavského, pan Lisau Stranovský, s některým počtem lidu císařského od Prahy, k dobývání a vypuzení švédských soldatův v městě Bo- leslavi zanechaných, do města přijel. Švédští soldati se v zámku boleslavském zavřeli a mocí odpírali, pomoci od Žitavy čekali, z zámku na císařské stříleli; císařští jich mocně bořícími kusy Švédští dobývali. Zatím 22. Junii pomoc od Žitavy k Boleslavi při- z Boleslavě spěla dosti silná s pohrůžkami městu i s trakařníky pro pajty vypuzeni. Němcův lužických 36. Ale ti všichni od císařských vojákův roz- plašeni a zahnáni byli. 25. Junii švédští soldati na zámku boleslavském obležení akordem se císařským poddali, pěknou manírou odtud propuštěni za jinými táhli. Téhož léta 5. Julii Boleslavští věrní a stálí, kteří pře- dešle do Prahy ustranili, zase se domů navrátili, pro svou upřímnost a věrnost nad jinými, kteříž od nepřítele velikých obtížností po- ciťovati museli, se potřásali37 Léta 1643. 26. Julii od Žitavy opět nemalé přístrachy 350. od soldatův švédských tam zanechaných na město Boleslav při- cházely, pročež někteří císaři věrní a obci upřímní ku Praze apelovali, jako i po druhé 31. Julii též ujížděli a utíkali, takže pro ten přístrach k soldatům pencinovským 38, v městě Boleslavi zůstávajícím, jiných přidáno býti muselo. Ti obojí přes sedm neděl tu v městě zůstávajíce velice škodili a lidi obtěžovali; potom 9. Augusti preč z Boleslavě se vyklidili. Téhož léta 25. Septembris ouřad konšelský v městě Mladé Boleslavi extraordinárie obnoven, kdežto snad pro strach vojenský pan podkomoří ani pan hofrychtýř k obnově do města nepřijeli; aby jejich deputát neminul, pro volence z Prahy poslali, aby tam vysláni byli a radu s jinými obnovovali. Předešlí všichni zanecháni kromě toliko místo Jana Holoubka a Adama Bešky, též Symeona France; voleni na jejich místo Matěj Kořil, Jan Je- línek a Jiřík Barták. Téhož léta 6. Novembris opět se Boleslavským nebez- 739 Navarov pečenství nepřátelského švédského lidu od Žitavy prohlavalo, zámek, pročež pěchota lidu císařského z Prahy k zámku Navarovu za 240
Strana 241
351. Turnovem v horách, kdež se švédští zavřeli, skrze město Boleslav, kdež jim kvartýry vykázali, poslána byla a někteří regimentové cisařští 9. Novembris od Moravy skrz kraj boleslavský k Žitavě a ku Pirnu posláni byli. Veliké škody v tom kraji vlastní Čechové a landové z krajův najatí činili. Téhož léta 23. Novembris4 císařští soldati od zámku Navarova, dosti chatrného a malého, nežli pro nepřístupnost k němu dosti pevného, nemoha tam hladem a strachem od Žitavy obstáti, rejtaři i pěší Boleslavským veliké molestací činili, mocně se do města tiskli, v svých po kraji jim vykázaných kvartířích obstáti nesměli. Až potom, když toho Navarova dobyli 27. No- vembris, pěchota ku Praze obrácena; toliko Columby, nejvyššího, Nejvyšší regiment pěchoty a rejtarstva v Boleslavi zůstával a regiment Columba. dragonův rozražených do dvouch set koní veliké obtížení tomu městu i kraji činili. 12. Decembris, když tak velice město Boleslav od soldatův souženo bylo, nebo i krajský hejtman je opustil, teprva sotněi od soldatův osvobozeno bylo. Téhož léta 19. Decembris švédský lid v Žitavě těžce obležen a od generála Galase, kterýž se z Moravy durchzugem skrz českou zem s velikou zhoubou kraje hradeckého a boleslav- ského tam navrátil, silně dobývána Žitava byla. Při tom času jeden nejvyšší profiantmistr velmi Boleslavsko sužoval, takže museli sousedé!2 a jiní, když hovádek k tomu dosti nepostačo- valo, samotěhem“! v kruté zimě provianty k Žitavě voziti. Léta Páně 1644. 21. Januarii nejvyššího Šifera, Rakušana, půl štábu Nejvyšší a 20 osob pěchoty do města Boleslava deputírováno a do Nym- Šifer. burka druhá polovice, ale v Boleslavi více, 16 neděl a 4 dní v Bo- leslavi zůstávali. 4. Februarii k. Petr Gryneus, někdy děkan mladoboleslav- K. Petr ský, potom v exilium calamitosus et miser"44, pominule svého Gryneus. náboženství revokoval, ve vsi Selci umřel a na Chrastu45 v kostelíku pustém pohřben. Téhož léta 27. Martii umřel urozený pán, pan Jan svobodný P. z Lisau pán z Lisau a na Novém Stranově, někdy nejvyšší nad rejtarstvem umřel. a tehdáž hejtman kraje boleslavského, v městech pražských i tam také pohřben. Pravili, že by měl otráven býti od soldatův, že jim neřádův nepřehlížel. 241
351. Turnovem v horách, kdež se švédští zavřeli, skrze město Boleslav, kdež jim kvartýry vykázali, poslána byla a někteří regimentové cisařští 9. Novembris od Moravy skrz kraj boleslavský k Žitavě a ku Pirnu posláni byli. Veliké škody v tom kraji vlastní Čechové a landové z krajův najatí činili. Téhož léta 23. Novembris4 císařští soldati od zámku Navarova, dosti chatrného a malého, nežli pro nepřístupnost k němu dosti pevného, nemoha tam hladem a strachem od Žitavy obstáti, rejtaři i pěší Boleslavským veliké molestací činili, mocně se do města tiskli, v svých po kraji jim vykázaných kvartířích obstáti nesměli. Až potom, když toho Navarova dobyli 27. No- vembris, pěchota ku Praze obrácena; toliko Columby, nejvyššího, Nejvyšší regiment pěchoty a rejtarstva v Boleslavi zůstával a regiment Columba. dragonův rozražených do dvouch set koní veliké obtížení tomu městu i kraji činili. 12. Decembris, když tak velice město Boleslav od soldatův souženo bylo, nebo i krajský hejtman je opustil, teprva sotněi od soldatův osvobozeno bylo. Téhož léta 19. Decembris švédský lid v Žitavě těžce obležen a od generála Galase, kterýž se z Moravy durchzugem skrz českou zem s velikou zhoubou kraje hradeckého a boleslav- ského tam navrátil, silně dobývána Žitava byla. Při tom času jeden nejvyšší profiantmistr velmi Boleslavsko sužoval, takže museli sousedé!2 a jiní, když hovádek k tomu dosti nepostačo- valo, samotěhem“! v kruté zimě provianty k Žitavě voziti. Léta Páně 1644. 21. Januarii nejvyššího Šifera, Rakušana, půl štábu Nejvyšší a 20 osob pěchoty do města Boleslava deputírováno a do Nym- Šifer. burka druhá polovice, ale v Boleslavi více, 16 neděl a 4 dní v Bo- leslavi zůstávali. 4. Februarii k. Petr Gryneus, někdy děkan mladoboleslav- K. Petr ský, potom v exilium calamitosus et miser"44, pominule svého Gryneus. náboženství revokoval, ve vsi Selci umřel a na Chrastu45 v kostelíku pustém pohřben. Téhož léta 27. Martii umřel urozený pán, pan Jan svobodný P. z Lisau pán z Lisau a na Novém Stranově, někdy nejvyšší nad rejtarstvem umřel. a tehdáž hejtman kraje boleslavského, v městech pražských i tam také pohřben. Pravili, že by měl otráven býti od soldatův, že jim neřádův nepřehlížel. 241
Strana 242
Obnova rady. Plecháče gr. Papež nový. Arest rad. Téhož léta 23. Aprilis nejvyšší Šifer v Mladé Boleslavi kvarti- ních osob. rovaný, ouřad konšelský, purgmistra a radu, na rathause v radní světnici arestíroval za pět dní, protože mu nechtěli po vůli býti, a co chtěl míti, dávati. Musel se potom za to hanbiti a preč van- drovati, jakož pak 15. Maii i s svým štábem a regimentem s šesti praporci k Litoměřicům, kdež více regimentův zůstávalo, mašíro- vati musel. Téhož léta 1644. 29. Septembris skrze kraj boleslavský 352. silný durchzug regimentův kurfiřta saského v městě Mladého Bo- leslava nemálo škody a veliké útraty zdělali i jiných neminuli. Potom opět 1. Octobris podruhé skrz kraj boleslavský durchzug regimentu císařského; město Boleslav za celý kraj soldati počítali a vychování své míti chtěli, když ordinancí mívali, aby skrz kraj boleslavský táhli, oni to vykládali skrz Boleslav a v Boleslavi a z města všechen fedruňk žádali. Hejtman krajský z kraje špatně jim pomáhal. Téhož léta 17. Octobris patenty císařskými groše český, plecháče řečený, vyhlášeny, aby dráže přes tři krejcary brány nebyly a kurfiřští lehčejší při svém valoru zůstaveny; židí a Němci tomu rádi byli, jinam je zvexlovali a brzo z země české vybyli, ale jaká z toho pochvala národu českému a staré mince zlehčení se stalo, nech to každý soudí. Téhož léta 1644. 26. Octobris ouřad konšelský v městě Boleslava Mladého opět extraordinárie způsobem předešlým takto- ročním v městech pražských obnoven, málo něco proměněno, primas předešlý zanechán již na šestnáctý rok potad, ani nikdy se toho nepřihodilo, aby déle pořád který v té povinnosti zůstá- vati měl: Petr Červenka, Jiří Březina, Samuel Fail, Kryštof pekař, Mikoláš Lucius, Symeon Trunsa, Jiří Šulc, Adam Svoboda, Matěj Kořil, Jiřík Barták, Vilém Šreiter z Šraitenthalu a Jan Litomyšlský. Při tom času Te Deum laudamus slaveno a zpíváno, že papež nový volen, Johannes Battista Pamphilius Romanis, Innocentius desátý nazván, člověk letný. Dej Bůh prospěch církve své ka- tolické! Téhož léta 17. Decembris Andresa hraběte Balfiho 4 Uhra, nejvyššího, celý regiment u Magdeburka rozražený s jede- nácti karnetami do kraje boleslavského kvartírován, větší částka Durchzug. ohlášeny. Kvartír soldatům. 242
Obnova rady. Plecháče gr. Papež nový. Arest rad. Téhož léta 23. Aprilis nejvyšší Šifer v Mladé Boleslavi kvarti- ních osob. rovaný, ouřad konšelský, purgmistra a radu, na rathause v radní světnici arestíroval za pět dní, protože mu nechtěli po vůli býti, a co chtěl míti, dávati. Musel se potom za to hanbiti a preč van- drovati, jakož pak 15. Maii i s svým štábem a regimentem s šesti praporci k Litoměřicům, kdež více regimentův zůstávalo, mašíro- vati musel. Téhož léta 1644. 29. Septembris skrze kraj boleslavský 352. silný durchzug regimentův kurfiřta saského v městě Mladého Bo- leslava nemálo škody a veliké útraty zdělali i jiných neminuli. Potom opět 1. Octobris podruhé skrz kraj boleslavský durchzug regimentu císařského; město Boleslav za celý kraj soldati počítali a vychování své míti chtěli, když ordinancí mívali, aby skrz kraj boleslavský táhli, oni to vykládali skrz Boleslav a v Boleslavi a z města všechen fedruňk žádali. Hejtman krajský z kraje špatně jim pomáhal. Téhož léta 17. Octobris patenty císařskými groše český, plecháče řečený, vyhlášeny, aby dráže přes tři krejcary brány nebyly a kurfiřští lehčejší při svém valoru zůstaveny; židí a Němci tomu rádi byli, jinam je zvexlovali a brzo z země české vybyli, ale jaká z toho pochvala národu českému a staré mince zlehčení se stalo, nech to každý soudí. Téhož léta 1644. 26. Octobris ouřad konšelský v městě Boleslava Mladého opět extraordinárie způsobem předešlým takto- ročním v městech pražských obnoven, málo něco proměněno, primas předešlý zanechán již na šestnáctý rok potad, ani nikdy se toho nepřihodilo, aby déle pořád který v té povinnosti zůstá- vati měl: Petr Červenka, Jiří Březina, Samuel Fail, Kryštof pekař, Mikoláš Lucius, Symeon Trunsa, Jiří Šulc, Adam Svoboda, Matěj Kořil, Jiřík Barták, Vilém Šreiter z Šraitenthalu a Jan Litomyšlský. Při tom času Te Deum laudamus slaveno a zpíváno, že papež nový volen, Johannes Battista Pamphilius Romanis, Innocentius desátý nazván, člověk letný. Dej Bůh prospěch církve své ka- tolické! Téhož léta 17. Decembris Andresa hraběte Balfiho 4 Uhra, nejvyššího, celý regiment u Magdeburka rozražený s jede- nácti karnetami do kraje boleslavského kvartírován, větší částka Durchzug. ohlášeny. Kvartír soldatům. 242
Strana 243
353. jich v městě Mladé Boleslavi zůstávala a velikou obtížnost obci i sousedům činili; z kraje málo pomáhali, pak-li co přišlo, oficí- 747 rové to brali a sousedé soldaty přece zouplna kontentírovati stravou museli; malé náhrady dostali. Léta Páně 1645. 28. Januarii soldati, nejvyššího Balfiho rejtarstvo, šest nedělí M. Gotfrid Richter. v Boleslavi na kvartíru zůstávající, jinam odtáhli. 29. Januarii m. Gotfríd Richter z Bleištejna pojímal k man- želství Annu, dceru Jana Holoubka v městě Mladé Boleslavi. 7. Aprilis durchzug z kraje hradeckého ku Praze dvou regi- mentův Vernerových748 a Galasových skrze město Boleslav; přes Durch- noc mnoho stáli. 12. Aprilis durchzug regimentu kapaunovského, jízdných, dosti zugové. silného; za dva dni a dvě noci mnoho škod zdělali. 16. Aprilis na Velkou noc Daniel Milota, servus boleslav- Dan. Milota. ský 49, umřel. 26. Aprilis durchzug soldatův regimentu vernerovského skrz město. 16. Maii regiment deset praporcův pěchoty mladého Colloredy750 do Boleslavě přitáhlo, s obtížností měšťanův 19. Maii ku Praze zase táhli. 21. Maii šest praporcův nejvyššího Borage z Prahy skrze Bo- leslav durchzugem táhlo, přes noc mnohé škody zdělali. Toho dne sněm od C. Ferdinanda III. na hradě pražském položený, podivný Sněm. a neslýchaný v kontribucích rozličných, nikdy nebývalých, na všelijaké věci a řemeslníky, téměř nesnesitelný751. 27. Maii regiment nejvyššího Kapauna s pagáží do Boleslavě přitáhl, znamenité škody na lukách i na osení zdělali. 8. Junii sedm regimentův nejvyššího maršálka polního de Monte 354. Cuculi skrze město Boleslav protáhlo, ale dále maršírovali, toliko štáb z regimentu Ramsdorfového tu v městě zůstal. 13. Julii Mikoláš Chodovský, fortnář a písař důchodní mlado- Mikolás boleslavský, za obecní příčinou do měst pražských vyslaný, tam Chodovský. zahynul. 26. Julii regiment dragonův nejvyššího Ungera do Boleslavě přitáhli, ale 28. Julii zase odtáhli, toliko pagáže tu v městě nechali, kteráž tolikéž 11. Augusti odsud odjela. 21. Augusti Kapaunovského regimentu pagáže, kteráž poněkud Soldati. Soldati. Soldati. 243
353. jich v městě Mladé Boleslavi zůstávala a velikou obtížnost obci i sousedům činili; z kraje málo pomáhali, pak-li co přišlo, oficí- 747 rové to brali a sousedé soldaty přece zouplna kontentírovati stravou museli; malé náhrady dostali. Léta Páně 1645. 28. Januarii soldati, nejvyššího Balfiho rejtarstvo, šest nedělí M. Gotfrid Richter. v Boleslavi na kvartíru zůstávající, jinam odtáhli. 29. Januarii m. Gotfríd Richter z Bleištejna pojímal k man- želství Annu, dceru Jana Holoubka v městě Mladé Boleslavi. 7. Aprilis durchzug z kraje hradeckého ku Praze dvou regi- mentův Vernerových748 a Galasových skrze město Boleslav; přes Durch- noc mnoho stáli. 12. Aprilis durchzug regimentu kapaunovského, jízdných, dosti zugové. silného; za dva dni a dvě noci mnoho škod zdělali. 16. Aprilis na Velkou noc Daniel Milota, servus boleslav- Dan. Milota. ský 49, umřel. 26. Aprilis durchzug soldatův regimentu vernerovského skrz město. 16. Maii regiment deset praporcův pěchoty mladého Colloredy750 do Boleslavě přitáhlo, s obtížností měšťanův 19. Maii ku Praze zase táhli. 21. Maii šest praporcův nejvyššího Borage z Prahy skrze Bo- leslav durchzugem táhlo, přes noc mnohé škody zdělali. Toho dne sněm od C. Ferdinanda III. na hradě pražském položený, podivný Sněm. a neslýchaný v kontribucích rozličných, nikdy nebývalých, na všelijaké věci a řemeslníky, téměř nesnesitelný751. 27. Maii regiment nejvyššího Kapauna s pagáží do Boleslavě přitáhl, znamenité škody na lukách i na osení zdělali. 8. Junii sedm regimentův nejvyššího maršálka polního de Monte 354. Cuculi skrze město Boleslav protáhlo, ale dále maršírovali, toliko štáb z regimentu Ramsdorfového tu v městě zůstal. 13. Julii Mikoláš Chodovský, fortnář a písař důchodní mlado- Mikolás boleslavský, za obecní příčinou do měst pražských vyslaný, tam Chodovský. zahynul. 26. Julii regiment dragonův nejvyššího Ungera do Boleslavě přitáhli, ale 28. Julii zase odtáhli, toliko pagáže tu v městě nechali, kteráž tolikéž 11. Augusti odsud odjela. 21. Augusti Kapaunovského regimentu pagáže, kteráž poněkud Soldati. Soldati. Soldati. 243
Strana 244
Jan Strakonický. Dan. Trunsa. Jan Hofman. Soldati. Brat- schazung. Soldati u zámku Kosti. v městě Boleslavi zůstávala, do Prahy s hejtmanem krajským Ka- paunem jela. 23. Augusti regiment nejvyššího starého Picolominea s pagáží do Boleslavě přitáhli, tři neděle tu zůstali, 11. Septembris do Chotětova odtáhli. 15. Septembris nejvyššího vachmistra Hannov, Ramsdorfův a Ungerův regimentové pro nějaký přístrach odsud k Brandejsu vyhnuli. 16. Septembris Jan Strakonický, servus mladoboleslavský, umřel. 25. Septembris Daniel Trunsa na poli svém od soldata postřelen. 26. Septembris Jan Hofman, druhý soused, v domu svém od soldata zastřelen. Téhož dne tři regimentové, hannovský, Ramsdorfu a Ungerův od Brandejsa táhli k Jičínu skrze město Boleslav a zde v městě od regimentu Ungerova někteří sol- dati zanecháni. 18. Octobris regimentové někteří mimo město maršírovali, aby škody nedělali a do města se nedrali, za to jim od obce 40 tolarů darováno. 20. Octobris přitáho do města Boleslavě 150 soldatův rej- tarův; byli tu toliko tři dni, 23. Octobris odtáhli. 25. Octobris silný regiment Picolomineův do města při- táhl i zase odtáhl, nebo při tom času švédští soldati od Šestiměst a Frydlantu na zámek Kost se vloudili, dosti nepříležitostí odtud 52 kraji boleslavskému ztropili a na městě Boleslav bratschazungu 1500 kop gr. žádali, v čemž je pokojiti museli a dosti nesnází 355. i nebezpečenství pocítili. 53 12. Decembris regiment Picolomineův pro partírování a zámku Kosti ohlodávání přitáhl do Boleslavě; nesměli Kosti hlodati 54, toliko k ní nakoukali, potom 15. Decembris na Stranov se salvírovali. 16. Decembris partaje silná švédských soldatův od zámku Kosti k městu Boleslavi přitáhli a na ostrach císařských soldatův se ukázali; když jich tu nečili, zase brzo zpátkem odjeli. 19. Decembris nejvyššího Balfiho regiment do Boleslavě přijel a snad pro přístrach švédských soldatův nazejtří zase odjel. 244
Jan Strakonický. Dan. Trunsa. Jan Hofman. Soldati. Brat- schazung. Soldati u zámku Kosti. v městě Boleslavi zůstávala, do Prahy s hejtmanem krajským Ka- paunem jela. 23. Augusti regiment nejvyššího starého Picolominea s pagáží do Boleslavě přitáhli, tři neděle tu zůstali, 11. Septembris do Chotětova odtáhli. 15. Septembris nejvyššího vachmistra Hannov, Ramsdorfův a Ungerův regimentové pro nějaký přístrach odsud k Brandejsu vyhnuli. 16. Septembris Jan Strakonický, servus mladoboleslavský, umřel. 25. Septembris Daniel Trunsa na poli svém od soldata postřelen. 26. Septembris Jan Hofman, druhý soused, v domu svém od soldata zastřelen. Téhož dne tři regimentové, hannovský, Ramsdorfu a Ungerův od Brandejsa táhli k Jičínu skrze město Boleslav a zde v městě od regimentu Ungerova někteří sol- dati zanecháni. 18. Octobris regimentové někteří mimo město maršírovali, aby škody nedělali a do města se nedrali, za to jim od obce 40 tolarů darováno. 20. Octobris přitáho do města Boleslavě 150 soldatův rej- tarův; byli tu toliko tři dni, 23. Octobris odtáhli. 25. Octobris silný regiment Picolomineův do města při- táhl i zase odtáhl, nebo při tom času švédští soldati od Šestiměst a Frydlantu na zámek Kost se vloudili, dosti nepříležitostí odtud 52 kraji boleslavskému ztropili a na městě Boleslav bratschazungu 1500 kop gr. žádali, v čemž je pokojiti museli a dosti nesnází 355. i nebezpečenství pocítili. 53 12. Decembris regiment Picolomineův pro partírování a zámku Kosti ohlodávání přitáhl do Boleslavě; nesměli Kosti hlodati 54, toliko k ní nakoukali, potom 15. Decembris na Stranov se salvírovali. 16. Decembris partaje silná švédských soldatův od zámku Kosti k městu Boleslavi přitáhli a na ostrach císařských soldatův se ukázali; když jich tu nečili, zase brzo zpátkem odjeli. 19. Decembris nejvyššího Balfiho regiment do Boleslavě přijel a snad pro přístrach švédských soldatův nazejtří zase odjel. 244
Strana 245
356. Léta Páně MDCXLVI°. 12. Januarii regiment nejvyššího Balfiho do Boleslavě zase Balfiho regi- se navrátili, insoleniter5 sobě počínali, tejden zouplna tu zůstá- ment v Bezně přehlídl. vali, potom ujeli, do Bezna se obrátili, na Boleslav se koukali a tam přehlídli, nenadále od švédských 23. Januarii ruinírováni i sám hrabě Balfi jat a rancírovati se musel. 3. Martii švédští soldati zámku Skal dobývali i dostali Skála zámek a dobyli 6, pročež císařští soldati zase ho pracně dobývati museli, dobyt. skrz město Boleslav s kusy k němu táhli a švédští jim jej vzdali. 22. Martii Reichvald, švédský nejvyšší, od Lužic a Frydlantu do kraje boleslavského vtrhl; žádal na městu Boleslavi kontriburování. 5. Augusti v neděli X. po svaté Trojici slavné korunování na království české Ferdinanda IV., syna Ferdinanda III. císaře, v městech pražských se konalo. Dejž Pane Bože šťastně! 27. Augusti Jan Holoubek, řezník, soused vzácný mlado- boleslavský, umřel a nazejtří pohřben. 16. Septembris nejvyšší Štrosuldo s pěchotou od pěti regimentův rozraženou a s Charvaty do města Boleslavě přitáhl; škody znamenité zdělali. Potom u Kozáčkův oheň zanítili a čtyry domy od toho shořely, při tom Jiřík Barták, radní osoba, zahynul. 20. Septembris silný švadron soldatův císařských k Bo- leslavi přitáhli, když do města pro jiné soldaty nemohli, do stodol vůkol města se položili a velké škody zdělali. Tejden tu zůstávali. Při tom času rána boží morová v městě Boleslavi se rozmáhala, Přímoři po desíti osobách některý den pohřbovali. Přes šest set jich v Boleslavi. v městě Boleslavi pomřelo, nebo toho času in Decembri s po- čátku teplý počas byl, takže kvítí, fiala, žito, rmen, chrpa, slez, a jiné kvetlo. 12. Decembris Jan Hennyk ve 13 letech, pacholátko mé Jan Henyk. cvičný757, umřelo. 14. Decembris Jan Pomrhans, bradýř, soused boleslavský, Jan Pomer. umřel a mor přece až do následujícího roku 1647. trval. Léta Páně 1647. hrudného 758. 4. Februarii. Když pominulého roku 1645. ani 1646. pro Ouřad soldatesku ouřad konšelský v městě Boleslavi obnovován nebyl konšelský a mezi tím Jiřík Barták, jeden konšel, umřel, extraordinárie toho proměněn. dne na jeho místo m. Gotfrid Richter z Bleištejna od p. pod- Ferdinand, král český, korunován. Jan Holoubek. Jiřík Barták. 245
356. Léta Páně MDCXLVI°. 12. Januarii regiment nejvyššího Balfiho do Boleslavě zase Balfiho regi- se navrátili, insoleniter5 sobě počínali, tejden zouplna tu zůstá- ment v Bezně přehlídl. vali, potom ujeli, do Bezna se obrátili, na Boleslav se koukali a tam přehlídli, nenadále od švédských 23. Januarii ruinírováni i sám hrabě Balfi jat a rancírovati se musel. 3. Martii švédští soldati zámku Skal dobývali i dostali Skála zámek a dobyli 6, pročež císařští soldati zase ho pracně dobývati museli, dobyt. skrz město Boleslav s kusy k němu táhli a švédští jim jej vzdali. 22. Martii Reichvald, švédský nejvyšší, od Lužic a Frydlantu do kraje boleslavského vtrhl; žádal na městu Boleslavi kontriburování. 5. Augusti v neděli X. po svaté Trojici slavné korunování na království české Ferdinanda IV., syna Ferdinanda III. císaře, v městech pražských se konalo. Dejž Pane Bože šťastně! 27. Augusti Jan Holoubek, řezník, soused vzácný mlado- boleslavský, umřel a nazejtří pohřben. 16. Septembris nejvyšší Štrosuldo s pěchotou od pěti regimentův rozraženou a s Charvaty do města Boleslavě přitáhl; škody znamenité zdělali. Potom u Kozáčkův oheň zanítili a čtyry domy od toho shořely, při tom Jiřík Barták, radní osoba, zahynul. 20. Septembris silný švadron soldatův císařských k Bo- leslavi přitáhli, když do města pro jiné soldaty nemohli, do stodol vůkol města se položili a velké škody zdělali. Tejden tu zůstávali. Při tom času rána boží morová v městě Boleslavi se rozmáhala, Přímoři po desíti osobách některý den pohřbovali. Přes šest set jich v Boleslavi. v městě Boleslavi pomřelo, nebo toho času in Decembri s po- čátku teplý počas byl, takže kvítí, fiala, žito, rmen, chrpa, slez, a jiné kvetlo. 12. Decembris Jan Hennyk ve 13 letech, pacholátko mé Jan Henyk. cvičný757, umřelo. 14. Decembris Jan Pomrhans, bradýř, soused boleslavský, Jan Pomer. umřel a mor přece až do následujícího roku 1647. trval. Léta Páně 1647. hrudného 758. 4. Februarii. Když pominulého roku 1645. ani 1646. pro Ouřad soldatesku ouřad konšelský v městě Boleslavi obnovován nebyl konšelský a mezi tím Jiřík Barták, jeden konšel, umřel, extraordinárie toho proměněn. dne na jeho místo m. Gotfrid Richter z Bleištejna od p. pod- Ferdinand, král český, korunován. Jan Holoubek. Jiřík Barták. 245
Strana 246
Ouřad kon- šelský v Boleslavi obnoven. komořího dosazen a Mikoláš Lucius z jakékoli příčiny53 složen, na jeho místo Jiří Rafael zvolen. 17. Februarii v neděli Septuagesima soldati z regimentu nejvyššího Balfiho do Boleslavě přijeli, ale toliko tři dni tu zůstali, zase odjeli. 9. Martii karneta rejtarů v nově verbovaných do Bole- slavě přijeli, toliko pět dní tu zůstali, v středu 13. Martii v noci preč odjeli. 16. Martii zase ti rejtaři do města přijeli a nazejtří pagáže jejich i jiných. A od toho času dva regimentové, Balfiho a Mirkův 357. tu zůstávali a do 14 téhodnův s velkou obtížností měšťanův trvali. In Aprili zarmoucení časové byli, s vojáky velkých obtíž- ností pocítili, ani služeb Božích volně vykonávati a slova Božího Charvatské kázaného slyšeti od koho neměli, leč toliko někdy od charvatského kázání. vojenského kněze; a to trvalo i máje měsíce pro nemoc pana děkana. 23. Junii soldati dvouch regimentův, Mirkova a balfinov- ského, z města Boleslavě vyjeli, ale pagáže a kurev s záškod- ními tu nechali. 27. Junii teprva ta pagáže s kurvami a lotrovinou se vyklidila. 24. Augusti v městech pražských extraordinárie ouřad konšelský městu Boleslavu obnoven od pana podkomořího obno- veného pana Voldřicha Sezimy Karla Skuhrovského z Skuhrova a p. hofrychtýře prve bylého pana Oulíka z Přibnic. Voleny tyto osoby na ouřad: primas předešlý již osmnáctiletý Petr Červenka, Jiřík Březina, Samuel Fail, Matěj Kořil, Symeon Trunsa, m. Got- fríd Richter z Bleištejna, Jiřík Šulc, Adam Svoboda, Vilím Šreiter z Šreitenthalu, Jan Cornelius, Jan Litomyšlský a Jiřík Rafael. Potom v městě Boleslavi v místech radních vyhlášeni. A mezi tím deputát p. podkomořímu s vostružným i p. hofrychtýři mimo na to privilegírování obtížně odveden býti musel. Co pak hejtmanu krajskýmu: každý tejden na vychování, mimo postranní presenty, a na posly krajské do roka na sta kop vynakládáno bylo. Nebohá zarmoucená obec z chudých mozolův a z sabbatále“0 i kontribucí sousedských to platiti musela. Bude-li svět dále státi, potomkové se tomu podiví a sotva uvěří. 16. Octobris umřel dvojctihodný k. Daniel Castalius z Ka- cenberku, děkan mladoboleslavský, děkanství kraje boleslavského vicarius foraneus a počestně v chrámě Páně před velkým oltářem 358. Soldati. Děkan boleslavský. 246
Ouřad kon- šelský v Boleslavi obnoven. komořího dosazen a Mikoláš Lucius z jakékoli příčiny53 složen, na jeho místo Jiří Rafael zvolen. 17. Februarii v neděli Septuagesima soldati z regimentu nejvyššího Balfiho do Boleslavě přijeli, ale toliko tři dni tu zůstali, zase odjeli. 9. Martii karneta rejtarů v nově verbovaných do Bole- slavě přijeli, toliko pět dní tu zůstali, v středu 13. Martii v noci preč odjeli. 16. Martii zase ti rejtaři do města přijeli a nazejtří pagáže jejich i jiných. A od toho času dva regimentové, Balfiho a Mirkův 357. tu zůstávali a do 14 téhodnův s velkou obtížností měšťanův trvali. In Aprili zarmoucení časové byli, s vojáky velkých obtíž- ností pocítili, ani služeb Božích volně vykonávati a slova Božího Charvatské kázaného slyšeti od koho neměli, leč toliko někdy od charvatského kázání. vojenského kněze; a to trvalo i máje měsíce pro nemoc pana děkana. 23. Junii soldati dvouch regimentův, Mirkova a balfinov- ského, z města Boleslavě vyjeli, ale pagáže a kurev s záškod- ními tu nechali. 27. Junii teprva ta pagáže s kurvami a lotrovinou se vyklidila. 24. Augusti v městech pražských extraordinárie ouřad konšelský městu Boleslavu obnoven od pana podkomořího obno- veného pana Voldřicha Sezimy Karla Skuhrovského z Skuhrova a p. hofrychtýře prve bylého pana Oulíka z Přibnic. Voleny tyto osoby na ouřad: primas předešlý již osmnáctiletý Petr Červenka, Jiřík Březina, Samuel Fail, Matěj Kořil, Symeon Trunsa, m. Got- fríd Richter z Bleištejna, Jiřík Šulc, Adam Svoboda, Vilím Šreiter z Šreitenthalu, Jan Cornelius, Jan Litomyšlský a Jiřík Rafael. Potom v městě Boleslavi v místech radních vyhlášeni. A mezi tím deputát p. podkomořímu s vostružným i p. hofrychtýři mimo na to privilegírování obtížně odveden býti musel. Co pak hejtmanu krajskýmu: každý tejden na vychování, mimo postranní presenty, a na posly krajské do roka na sta kop vynakládáno bylo. Nebohá zarmoucená obec z chudých mozolův a z sabbatále“0 i kontribucí sousedských to platiti musela. Bude-li svět dále státi, potomkové se tomu podiví a sotva uvěří. 16. Octobris umřel dvojctihodný k. Daniel Castalius z Ka- cenberku, děkan mladoboleslavský, děkanství kraje boleslavského vicarius foraneus a počestně v chrámě Páně před velkým oltářem 358. Soldati. Děkan boleslavský. 246
Strana 247
pohřben. Na jehož místo za děkana dosazen kněz Pavel Mincer z Praudníku, téhož léta po památce svatého Havla. 12. Decembris nejvyšší leitenant Capella se 250 koňmi z dvouch regimentův, Kiniks Eck“61 a Don Nepich, tejden v městě Boleslavi zůstávali. 359. Léta Páně MDCXLIIX. 5. Januarii. Až posavad soldateska v české zemi divně se Soldati v Boleslavi vexlovala, do Boleslavě rejtarstva nemálo přijelo i potom dále rozdílní. 10. Januarii pěchota z Nymburka i z Hradecka přitáhla, ač ti nymburští 14. Januarii brzo zase vyzdviženi a jinam obráceni byli. 27. Februarii vachmistr soldatský bezruký zámek boleslavský abrisovati782 dal i zpevňoval i od kraje k tomu pomoc měl; ně- které domy k těm potřebám bořil, i bránu pražskou zohavil, v zámku se silně zhnízdil. 22. Martii rejtaři z Boleslavě jedni odjeli, druzí zase místo nich přijeli i pěchota druhá přišla a tak tu trojí zůstávali. 27. pěchota s bezrukým vachmistrem z Boleslavě odtáhla, rej- taři také odjeli, ale jiní horší přitáhli rejtaři, 4 karnety z regimentu nejvyššího Hanovského u velkém počtu a 5 dní tu zůstávali. 2. Aprilis rejtaři hanovští z Boleslavě do Hradecka odtáhli, ale hejtman s pěchotou tu zůstal a zámek pevnil i tam se zavříti strojil. 9. Aprilis, v Zelený čtvrtek, hanovští rejtaři zase do Boleslavě do svých kvartírův přijeli. 24. Aprilis vojákův částka z pěchoty k Nymburku odtáhli, ale po osmý den[!] zase do Boleslavě se vrátili. 29. Maii rejtaři hanovští z Boleslavě odtáhli, ale jiní dvojí tu zůstali. 13. Junii soldatův Hans de Verových3 do Boleslavě přibylo. 14. Julii rejtaři Hans de Verta z Boleslavě ku Praze odjeli i pěchota z zámku i s svým hejtmanem preč odtáhli. Potom třetí den ostatek všichni se z Boleslavě vyklidili a pro nebezpečenství od švédských soldatův, aby se tu v zámku v těch přípravách nezhnízdili, nařízeno bylo od místodržících království českého, aby zámek boleslavský demolírován byl. Což se potom brzo s ochotností dálo764. Zámek boleslavský šancován. Soldati. Zámek boleslavský demolírován. 247 21
pohřben. Na jehož místo za děkana dosazen kněz Pavel Mincer z Praudníku, téhož léta po památce svatého Havla. 12. Decembris nejvyšší leitenant Capella se 250 koňmi z dvouch regimentův, Kiniks Eck“61 a Don Nepich, tejden v městě Boleslavi zůstávali. 359. Léta Páně MDCXLIIX. 5. Januarii. Až posavad soldateska v české zemi divně se Soldati v Boleslavi vexlovala, do Boleslavě rejtarstva nemálo přijelo i potom dále rozdílní. 10. Januarii pěchota z Nymburka i z Hradecka přitáhla, ač ti nymburští 14. Januarii brzo zase vyzdviženi a jinam obráceni byli. 27. Februarii vachmistr soldatský bezruký zámek boleslavský abrisovati782 dal i zpevňoval i od kraje k tomu pomoc měl; ně- které domy k těm potřebám bořil, i bránu pražskou zohavil, v zámku se silně zhnízdil. 22. Martii rejtaři z Boleslavě jedni odjeli, druzí zase místo nich přijeli i pěchota druhá přišla a tak tu trojí zůstávali. 27. pěchota s bezrukým vachmistrem z Boleslavě odtáhla, rej- taři také odjeli, ale jiní horší přitáhli rejtaři, 4 karnety z regimentu nejvyššího Hanovského u velkém počtu a 5 dní tu zůstávali. 2. Aprilis rejtaři hanovští z Boleslavě do Hradecka odtáhli, ale hejtman s pěchotou tu zůstal a zámek pevnil i tam se zavříti strojil. 9. Aprilis, v Zelený čtvrtek, hanovští rejtaři zase do Boleslavě do svých kvartírův přijeli. 24. Aprilis vojákův částka z pěchoty k Nymburku odtáhli, ale po osmý den[!] zase do Boleslavě se vrátili. 29. Maii rejtaři hanovští z Boleslavě odtáhli, ale jiní dvojí tu zůstali. 13. Junii soldatův Hans de Verových3 do Boleslavě přibylo. 14. Julii rejtaři Hans de Verta z Boleslavě ku Praze odjeli i pěchota z zámku i s svým hejtmanem preč odtáhli. Potom třetí den ostatek všichni se z Boleslavě vyklidili a pro nebezpečenství od švédských soldatův, aby se tu v zámku v těch přípravách nezhnízdili, nařízeno bylo od místodržících království českého, aby zámek boleslavský demolírován byl. Což se potom brzo s ochotností dálo764. Zámek boleslavský šancován. Soldati. Zámek boleslavský demolírován. 247 21
Strana 248
Ouřad kon- 20. Julii ouřad konšelský v městě Boleslavi obnovován šelský v městech pražských skrz volence tam vyslaný: primas Jiří obnoven. Březina, Samuel Fail, Daniel Miconius, písař radní, m. Gotfríd Primas 30. Richter z Pleišteinu, Matěj Kořil, Symeon Trunsa, Mikoláš Lu- nový. cius, Jiří Šulc, Vilím Šreiter z Šreitenthalu, Jan Cornelius, Jan Litomyšlský, Jiří Rafael. Doma v městě vyhlášeni, povinnosti při- jali a volenci napřed posazeni. Švédští 26. Julii Kiniksmark5, švédský generál, zradou dostal se v Praze do Prahy skrz Hradčana na Malou Stranu a ji i hrad pražský Malou Stranu opanovali. Veliké škody zdělal, ku podivu všechněm strachu ne- i zámek malého přidal. Nešťastně na sVatoV AnnV šVéDští VzaLI vzali. MaLoV StranV. 29. Julii Virtemberger, druhý generál švédský, zámku po- děbradského i brandejského"66 se zmocnil, pevně obojí osadil a ku Praze se obrátil. 9. Augusti povětří bouřlivé v Boleslavi se strhlo, hřímání velké vzbudilo i děvečku jednu, Annu Kořilovou, pastorkyni, obrazilo. 3. Octobris Karolus Gustavus, falckrabě při Rejnu a kníže Falckrabě u Prahy se bavorské, z švédské armády ku Praze s lidem svým přitáhl, Nové položil. město silně oblehl a jeho dobýval, velikou střelbu pouštěl i z Malé Strany a zámku Kiniksmarkovi soldati na Staré město zhusta stříleli, ale Pražané se statečně bránili a pochvaly z toho i studenti jezuitští dostali. O těch nesnázích obšírněji příležící poznamenání z minuce Jeronýma Geblera7 na rok následující 1649. ukazuje. 24. Octobris proslýchati bylo o pokoji německo-švédským 360. 68 v městě Münstru v vestfálské krajině zavřeném“ Švédští 13. Decembris od Prahy obležené švédští soldati pomalu z Čech se klidili a durchzug těch tří armád, Virtembergerových, Kinik- pomalu se smarkových a falckrabových za sedm dní rozdílně skrz kraj klídili. tento protáhli. Virtumber- ger generál. Obnova rady V létu MDCXLIX. 8. Martii vítr hrozný v pondělí po kejchavné neděli se strhl, že některá stavení bořil a mnoho přístrachu mnohým přinesl. 29. Julii ouřad konšelský obnoven v městě Boleslavi od 248
Ouřad kon- 20. Julii ouřad konšelský v městě Boleslavi obnovován šelský v městech pražských skrz volence tam vyslaný: primas Jiří obnoven. Březina, Samuel Fail, Daniel Miconius, písař radní, m. Gotfríd Primas 30. Richter z Pleišteinu, Matěj Kořil, Symeon Trunsa, Mikoláš Lu- nový. cius, Jiří Šulc, Vilím Šreiter z Šreitenthalu, Jan Cornelius, Jan Litomyšlský, Jiří Rafael. Doma v městě vyhlášeni, povinnosti při- jali a volenci napřed posazeni. Švédští 26. Julii Kiniksmark5, švédský generál, zradou dostal se v Praze do Prahy skrz Hradčana na Malou Stranu a ji i hrad pražský Malou Stranu opanovali. Veliké škody zdělal, ku podivu všechněm strachu ne- i zámek malého přidal. Nešťastně na sVatoV AnnV šVéDští VzaLI vzali. MaLoV StranV. 29. Julii Virtemberger, druhý generál švédský, zámku po- děbradského i brandejského"66 se zmocnil, pevně obojí osadil a ku Praze se obrátil. 9. Augusti povětří bouřlivé v Boleslavi se strhlo, hřímání velké vzbudilo i děvečku jednu, Annu Kořilovou, pastorkyni, obrazilo. 3. Octobris Karolus Gustavus, falckrabě při Rejnu a kníže Falckrabě u Prahy se bavorské, z švédské armády ku Praze s lidem svým přitáhl, Nové položil. město silně oblehl a jeho dobýval, velikou střelbu pouštěl i z Malé Strany a zámku Kiniksmarkovi soldati na Staré město zhusta stříleli, ale Pražané se statečně bránili a pochvaly z toho i studenti jezuitští dostali. O těch nesnázích obšírněji příležící poznamenání z minuce Jeronýma Geblera7 na rok následující 1649. ukazuje. 24. Octobris proslýchati bylo o pokoji německo-švédským 360. 68 v městě Münstru v vestfálské krajině zavřeném“ Švédští 13. Decembris od Prahy obležené švédští soldati pomalu z Čech se klidili a durchzug těch tří armád, Virtembergerových, Kinik- pomalu se smarkových a falckrabových za sedm dní rozdílně skrz kraj klídili. tento protáhli. Virtumber- ger generál. Obnova rady V létu MDCXLIX. 8. Martii vítr hrozný v pondělí po kejchavné neděli se strhl, že některá stavení bořil a mnoho přístrachu mnohým přinesl. 29. Julii ouřad konšelský obnoven v městě Boleslavi od 248
Strana 249
361. pana podkomořího, pana Voldřicha Sezimy Karla z Skuhrova, v Boleslavi. tyto osoby voleny: primas Jiří Březina, Samuel Fail, Daniel Mi- conius, písař městský, m. Gotfríd Richter z Pleištejna, Matěj Kořil, Mikoláš Lucius, Jiří Šulc, Jan Litomyšlský, Jiří Rafael, Adam Svoboda, Jan Pokorný, Matouš Rýr. 8. Augusti císařovna Leopoldina, C. Ferdinanda 3. manželka, po porodu synáčka Karla Josefa nazejtří umřela. 3. Octobris Virtemberger, švédský generál, z Malé Strany pražské sa spokojen s lidem svým odtáhl skrz kraj boleslavský. Podobně také i jiný lid švédský z kraje táborského tudy táhl. V létu MDCL jubileo od narození Krista Pána 33. milostivé léto, pokoj žádostivý nám zaslibovalo, ale duchovního pokoje v nebi čekati máme. Zatím (poMLČ ráD) anebo toho (MeDLe Čekej) (Dat CLeMens) složil to jeden (MLáDeneC)769. In mense Februario prošlo poručení od Jich Milostí místodržících v království českém, jehož datum na hradě pražském 1. Februarii, připomínající předešlé patenty o náboženství katolické, obzvláštní v roku 1639. de dato na hradě pražském 4. Februarii, kteréhož přípis odeslán (a ten snad pro nenadálou překážku Banýrového brzo tehdáž do Čech vpádu exequirován nebyl) do města Boleslavě, a bez pocbybností i do jiných měst, přísně poroučejíce vedle Obnoveného zřízení zemského A 23., poněvadž z toho J. M. C. časem svým Pánu Bohu počet (jakž tam doloženo) vydati musí, aby do posledního termínu, totiž dne svatého Matěje, 24. února, všichni katolickým římským náboženstvím se spravovali, se zpoví- dali a svátosti oltářní požívali. Kdo by toho učiniti zanedbal, aby skrze inkvisicí vyhledávání a Jich Milostem donášeni oznamováni byli. Receptatores nebo přechovávači jejich podobným způsobem aby vyhledáváni a pokutováni byli, aby ten oheň kacířský skrze obzvláštní dissimulací rozmáhán nebyl. J. Benedikt Smolík. In mense Martio podivně s tou inkvisicí zacházeli, ale Bůh, zpytatel srdcí, nedal trhati koukole, aby pšenici nebylo ublíženo; do času žně nejlép zanechat. 19. Aprilis přivedený slon, prve nevídaný, do Boleslavě, divné Slon do Boleslavě věci provozoval a ukazoval, nosem svým dlouhým zbraní kordem divný. šermoval, peníze nosem z kapsy jinému bral a druhému dával, co k němu mluveno bylo, porozumíval, na nose lidi pozdvihoval i na O nábo- ženství. 249 21.
361. pana podkomořího, pana Voldřicha Sezimy Karla z Skuhrova, v Boleslavi. tyto osoby voleny: primas Jiří Březina, Samuel Fail, Daniel Mi- conius, písař městský, m. Gotfríd Richter z Pleištejna, Matěj Kořil, Mikoláš Lucius, Jiří Šulc, Jan Litomyšlský, Jiří Rafael, Adam Svoboda, Jan Pokorný, Matouš Rýr. 8. Augusti císařovna Leopoldina, C. Ferdinanda 3. manželka, po porodu synáčka Karla Josefa nazejtří umřela. 3. Octobris Virtemberger, švédský generál, z Malé Strany pražské sa spokojen s lidem svým odtáhl skrz kraj boleslavský. Podobně také i jiný lid švédský z kraje táborského tudy táhl. V létu MDCL jubileo od narození Krista Pána 33. milostivé léto, pokoj žádostivý nám zaslibovalo, ale duchovního pokoje v nebi čekati máme. Zatím (poMLČ ráD) anebo toho (MeDLe Čekej) (Dat CLeMens) složil to jeden (MLáDeneC)769. In mense Februario prošlo poručení od Jich Milostí místodržících v království českém, jehož datum na hradě pražském 1. Februarii, připomínající předešlé patenty o náboženství katolické, obzvláštní v roku 1639. de dato na hradě pražském 4. Februarii, kteréhož přípis odeslán (a ten snad pro nenadálou překážku Banýrového brzo tehdáž do Čech vpádu exequirován nebyl) do města Boleslavě, a bez pocbybností i do jiných měst, přísně poroučejíce vedle Obnoveného zřízení zemského A 23., poněvadž z toho J. M. C. časem svým Pánu Bohu počet (jakž tam doloženo) vydati musí, aby do posledního termínu, totiž dne svatého Matěje, 24. února, všichni katolickým římským náboženstvím se spravovali, se zpoví- dali a svátosti oltářní požívali. Kdo by toho učiniti zanedbal, aby skrze inkvisicí vyhledávání a Jich Milostem donášeni oznamováni byli. Receptatores nebo přechovávači jejich podobným způsobem aby vyhledáváni a pokutováni byli, aby ten oheň kacířský skrze obzvláštní dissimulací rozmáhán nebyl. J. Benedikt Smolík. In mense Martio podivně s tou inkvisicí zacházeli, ale Bůh, zpytatel srdcí, nedal trhati koukole, aby pšenici nebylo ublíženo; do času žně nejlép zanechat. 19. Aprilis přivedený slon, prve nevídaný, do Boleslavě, divné Slon do Boleslavě věci provozoval a ukazoval, nosem svým dlouhým zbraní kordem divný. šermoval, peníze nosem z kapsy jinému bral a druhému dával, co k němu mluveno bylo, porozumíval, na nose lidi pozdvihoval i na O nábo- ženství. 249 21.
Strana 250
Obnova konšelův. Židovka panna se zkurvila. sobě zdržoval, poklonu koleny činil i se pokládal příhbí nemaje. Někteří to za mámení pokládali a to pošlo z švédských soldatův. 30. Maii ouřad konšelský v městě Boleslavi podkomořím Sku- hrovským (titul) obnoven, osoby tyto voleny: primas Jiří Březina, Samuel Fail, Daniel Miconius, písař městský, m. Gotfríd Richter z Pleištejna, Mikoláš Lucius, Jiří Šulc, Jiří Rafael, Matouš Rýr, Jan Jelínek, Pavel Styk, Jan Holoubek, Adam Svoboda. 17. Junii Leble, žida boleslavského dcera, z smilství plod vy- dala a v kalu na příkopích to povrhla; podivně to vyhledáváno i na ni seznáno, avšak židé to předešli, jakkoli i na žebříku z sucha, však ne opak rukama obrácenýma examinována byla71; propuštěna. 362. Triumf z pokoje zavřeného. 24. Julii triumf slaven po vší české zemi z nařízení vrchností, obzvláštně v městech svobodných království českého z navráceného a dávno vinšovaného pokoje s králi franckým a švédským zavře- ného. Ale ty, Hospodine, dej nám pokoj věčný, duchovní! 16. Augusti marchio Palavicinus, vzácný soldat, J. M. C. příznivý72, sedum čtvrtí léta v Boleslavi svým regimentem mnoho proležel, pokojně a pobožně i vinšovaně vytáhl. Sněm 24. Octobris sněm na hradě pražském stavům království octobrový. českého položen. V létu MDCLI. CeDe MeLIora, IaM CaDet BabyLon 73. 6. Martii4. In mense Martio umřel p. hrabě Heřman Černín z Chuděnic, na Petrspurku, Eilšpurku, Kysiblu a Mělníku, nejvyšší komorník království českého. 15. Martii v středopostí v městě Boleslavi popis byl všech Inkvisicí lidí katolických, mužův i žen, starých i mladých, i dětí odrostlejších katolická. s napomenutím, aby všichni do času svátku Trojice blahoslavené k zpovědi a oltářní svátosti se vypravili i léta věku jejich pozna- menány. Kdo by se nezachoval, že pohřbu na krchově neužije. 26. Martii druhá inkvisicí přísnější skrz p. děkana s osobami k tomu nařízenými, zda-li se předešlá srovná a tu i knihy neka- tolické vyhledávány a dotazovány byly. 18. Junii annus jubileus od biskupa římského z pokladu 363. 250
Obnova konšelův. Židovka panna se zkurvila. sobě zdržoval, poklonu koleny činil i se pokládal příhbí nemaje. Někteří to za mámení pokládali a to pošlo z švédských soldatův. 30. Maii ouřad konšelský v městě Boleslavi podkomořím Sku- hrovským (titul) obnoven, osoby tyto voleny: primas Jiří Březina, Samuel Fail, Daniel Miconius, písař městský, m. Gotfríd Richter z Pleištejna, Mikoláš Lucius, Jiří Šulc, Jiří Rafael, Matouš Rýr, Jan Jelínek, Pavel Styk, Jan Holoubek, Adam Svoboda. 17. Junii Leble, žida boleslavského dcera, z smilství plod vy- dala a v kalu na příkopích to povrhla; podivně to vyhledáváno i na ni seznáno, avšak židé to předešli, jakkoli i na žebříku z sucha, však ne opak rukama obrácenýma examinována byla71; propuštěna. 362. Triumf z pokoje zavřeného. 24. Julii triumf slaven po vší české zemi z nařízení vrchností, obzvláštně v městech svobodných království českého z navráceného a dávno vinšovaného pokoje s králi franckým a švédským zavře- ného. Ale ty, Hospodine, dej nám pokoj věčný, duchovní! 16. Augusti marchio Palavicinus, vzácný soldat, J. M. C. příznivý72, sedum čtvrtí léta v Boleslavi svým regimentem mnoho proležel, pokojně a pobožně i vinšovaně vytáhl. Sněm 24. Octobris sněm na hradě pražském stavům království octobrový. českého položen. V létu MDCLI. CeDe MeLIora, IaM CaDet BabyLon 73. 6. Martii4. In mense Martio umřel p. hrabě Heřman Černín z Chuděnic, na Petrspurku, Eilšpurku, Kysiblu a Mělníku, nejvyšší komorník království českého. 15. Martii v středopostí v městě Boleslavi popis byl všech Inkvisicí lidí katolických, mužův i žen, starých i mladých, i dětí odrostlejších katolická. s napomenutím, aby všichni do času svátku Trojice blahoslavené k zpovědi a oltářní svátosti se vypravili i léta věku jejich pozna- menány. Kdo by se nezachoval, že pohřbu na krchově neužije. 26. Martii druhá inkvisicí přísnější skrz p. děkana s osobami k tomu nařízenými, zda-li se předešlá srovná a tu i knihy neka- tolické vyhledávány a dotazovány byly. 18. Junii annus jubileus od biskupa římského z pokladu 363. 250
Strana 251
církve propůjčený, v městech pražských hlučně slavený, ke čtyrem Annus jubileus. kostelům vyhlášený. 25. Junii i v městě Boleslavi vzácně protestírovaný a do čtyr neděl do čtyr kostelův s velikou nábožností ohlášený. 26. Junii obnova úřadu konšelského v městě Boleslavi vyko-Obnova nána skrze p. hofrychtýře po proměně pana podkomořího pře- konšelská. dešlého, pana Voldřicha Sezimy Karla Skuhrovského z Skuhrova etc., od p. hofrychtýře, p. Šimona Petra Oulíka z Třebnic, při čemž podivná a prv nikdy nebývalá procesí a po druhé přísaha kleče vykonána; primas Jiřík Březina, Samuel Fail, Daniel Mico- nius, m. Gotfríd Richter z Pleištejna, Mikoláš Lucius, Jiří Scultetus, Matěj Kořil, Jiří Rafael, Matouš Rýr, Vilém Šreiter, Jan Holoubek, Adam Svoboda. 6. Julii Ruprecht Huber, kotlář, soused mladoboleslavský, se Oběšenec. oběsil s podezřením, jako by mu to žena jeho Veruna s tovaryšem učinila. 5. Decembris sněm království českého na hradě pražském Sněm. od J. M. C. položen a následujícího roku teprv zavřín a publi- kován 15. Martii. V létu MDCLII. LegltIMe CertanDo. DaMna CapIt BabILon "6. LegltIMe CertanDo. CaLenDář proMlenln, totiž v evangeliích“7. 19. Februarii, v pondělí první postní, komisaři k vyhledá- Reformací v nábo- vání lidí nekatolických v české zemi od J. M. C. nařízeni: p. probošt ženství. 364. staroboleslavský a dva z vyšších stavův v městě Boleslavi svou expedicí slavně konali, z hospody do kostela s procesí šli, žá- kovstvo a děkan před nimi s zpíváním, po asperges me Domine778 před velkým oltářem [olatřem sic!] probošt modlitby pobožné zříkav na stolici se posadil, jiní komisaři, jako i ouřad konšelský s císařským rychtářem po boku oltáře stáli, obšírné promluvení učinil a na mnoho věcí se doptával i zádušní a špitální. Nebylo to mnohým i panu děkanovi milo, všech záduší důchodové vy- hledáváni a popisováni a komisařům toho přípis vydán. 15. Martii sněm stavův království českého, kterýž se loňského Sněm v Čechách. roku 5. Decembris začal, teprva zavřín a publikován. 11. Maii v sobotu po Božím vstoupení v městě Boleslava Reformací náboženství. 251
církve propůjčený, v městech pražských hlučně slavený, ke čtyrem Annus jubileus. kostelům vyhlášený. 25. Junii i v městě Boleslavi vzácně protestírovaný a do čtyr neděl do čtyr kostelův s velikou nábožností ohlášený. 26. Junii obnova úřadu konšelského v městě Boleslavi vyko-Obnova nána skrze p. hofrychtýře po proměně pana podkomořího pře- konšelská. dešlého, pana Voldřicha Sezimy Karla Skuhrovského z Skuhrova etc., od p. hofrychtýře, p. Šimona Petra Oulíka z Třebnic, při čemž podivná a prv nikdy nebývalá procesí a po druhé přísaha kleče vykonána; primas Jiřík Březina, Samuel Fail, Daniel Mico- nius, m. Gotfríd Richter z Pleištejna, Mikoláš Lucius, Jiří Scultetus, Matěj Kořil, Jiří Rafael, Matouš Rýr, Vilém Šreiter, Jan Holoubek, Adam Svoboda. 6. Julii Ruprecht Huber, kotlář, soused mladoboleslavský, se Oběšenec. oběsil s podezřením, jako by mu to žena jeho Veruna s tovaryšem učinila. 5. Decembris sněm království českého na hradě pražském Sněm. od J. M. C. položen a následujícího roku teprv zavřín a publi- kován 15. Martii. V létu MDCLII. LegltIMe CertanDo. DaMna CapIt BabILon "6. LegltIMe CertanDo. CaLenDář proMlenln, totiž v evangeliích“7. 19. Februarii, v pondělí první postní, komisaři k vyhledá- Reformací v nábo- vání lidí nekatolických v české zemi od J. M. C. nařízeni: p. probošt ženství. 364. staroboleslavský a dva z vyšších stavův v městě Boleslavi svou expedicí slavně konali, z hospody do kostela s procesí šli, žá- kovstvo a děkan před nimi s zpíváním, po asperges me Domine778 před velkým oltářem [olatřem sic!] probošt modlitby pobožné zříkav na stolici se posadil, jiní komisaři, jako i ouřad konšelský s císařským rychtářem po boku oltáře stáli, obšírné promluvení učinil a na mnoho věcí se doptával i zádušní a špitální. Nebylo to mnohým i panu děkanovi milo, všech záduší důchodové vy- hledáváni a popisováni a komisařům toho přípis vydán. 15. Martii sněm stavův království českého, kterýž se loňského Sněm v Čechách. roku 5. Decembris začal, teprva zavřín a publikován. 11. Maii v sobotu po Božím vstoupení v městě Boleslava Reformací náboženství. 251
Strana 252
Obnova Mladého ouřad konšelský skrze pana hofrychtýře etc. ob- rady. noven, ale zanecháni předešlí všichni, krom Holoubek naposledy posazen. C. Ferdinand 3. Julii císař Ferdinand 3. s králem českým Ferdinan- 3. do Prahy dem 4. a s manželkou svou slavně do měst pražských a na přijel. svou královskou residencí přijel a velmi vzácně od Čechův přivítán byl. Souseda 30. Septembris Veruna, kotlářka, souseda mladoboleslavská, 779 z sucha pro podezřelost předešlého muže svého oběšeného sicut s[ignum] mučena. p. 363. 6. Julii léta 1651. Nejprve před tím do mučírny přivedena, i svíčka rozžata byla, mnohými punkty examinována, ale v tento den dle vyměření práva vrchního na žebřík v mučírni vložena a třikrát stržena, však nepálena, k ničemu, oč tázána byla, se neznala, tím svou nevinnu odvedla. Vyměřeno bylo stržení toliko 80 jednou“ M. Gotfrid Richter umřel. GorfrID RIChter zeMřel. 7. Octobris, v pondělí po svatém Václavu, umřel m. Gotfríd Richter z Pleištejna v letech 28 senátor a patricius civis a v ná- sledující středu v kostele předním vedle otce svého, předešlého C. rychtáře p. Fridricha Richtera a mateře své pohřben. Svatba neobyčejná padesátiletá v létu 1652, 27. Novem- bris. M. GotfrlD RIChter z PLajštejna ZeMřel přeČlstá HrDIna s2. 365. 27. Novembris, v středu po svaté Kateřině, p. Adam starší Kayl z Šternburku, J. M. C. rychtář města Boleslava Mladého, zůstávaje v manželství s Annou svou manželkou přes 50 let, dítky obojího pohlaví zplodili, jubileum annum v ten den slavili, s svým velkým potěšením a plesáním všech přátel i jiného lidu veselí svatební připraviti dali, do chrámu Páně pro požehnání s velikou pochvalou šli, synové dva urozeností i úřady ozdobení vedli otce a dcery dvě i s svými dětmi a rodičův svých vnoučaty matku provázely, v přítomnosti mnoho lidí pozvaných i odjinud k té pochvale shromážděných. Sněm v Čechách. In Decembri po odjezdu svém z české země C. Ferdinand 3. s králem Ferdinandem 4. do Řezna města na sněm říšský, položil sněm stavům českým na hradě pražském a proposicí sněmovní na české země obyvatelích šestkrát sto tisíc do roku na čtyry kvartály požádal; jak to dále traktírováno bude, následovně se oznámí. 252
Obnova Mladého ouřad konšelský skrze pana hofrychtýře etc. ob- rady. noven, ale zanecháni předešlí všichni, krom Holoubek naposledy posazen. C. Ferdinand 3. Julii císař Ferdinand 3. s králem českým Ferdinan- 3. do Prahy dem 4. a s manželkou svou slavně do měst pražských a na přijel. svou královskou residencí přijel a velmi vzácně od Čechův přivítán byl. Souseda 30. Septembris Veruna, kotlářka, souseda mladoboleslavská, 779 z sucha pro podezřelost předešlého muže svého oběšeného sicut s[ignum] mučena. p. 363. 6. Julii léta 1651. Nejprve před tím do mučírny přivedena, i svíčka rozžata byla, mnohými punkty examinována, ale v tento den dle vyměření práva vrchního na žebřík v mučírni vložena a třikrát stržena, však nepálena, k ničemu, oč tázána byla, se neznala, tím svou nevinnu odvedla. Vyměřeno bylo stržení toliko 80 jednou“ M. Gotfrid Richter umřel. GorfrID RIChter zeMřel. 7. Octobris, v pondělí po svatém Václavu, umřel m. Gotfríd Richter z Pleištejna v letech 28 senátor a patricius civis a v ná- sledující středu v kostele předním vedle otce svého, předešlého C. rychtáře p. Fridricha Richtera a mateře své pohřben. Svatba neobyčejná padesátiletá v létu 1652, 27. Novem- bris. M. GotfrlD RIChter z PLajštejna ZeMřel přeČlstá HrDIna s2. 365. 27. Novembris, v středu po svaté Kateřině, p. Adam starší Kayl z Šternburku, J. M. C. rychtář města Boleslava Mladého, zůstávaje v manželství s Annou svou manželkou přes 50 let, dítky obojího pohlaví zplodili, jubileum annum v ten den slavili, s svým velkým potěšením a plesáním všech přátel i jiného lidu veselí svatební připraviti dali, do chrámu Páně pro požehnání s velikou pochvalou šli, synové dva urozeností i úřady ozdobení vedli otce a dcery dvě i s svými dětmi a rodičův svých vnoučaty matku provázely, v přítomnosti mnoho lidí pozvaných i odjinud k té pochvale shromážděných. Sněm v Čechách. In Decembri po odjezdu svém z české země C. Ferdinand 3. s králem Ferdinandem 4. do Řezna města na sněm říšský, položil sněm stavům českým na hradě pražském a proposicí sněmovní na české země obyvatelích šestkrát sto tisíc do roku na čtyry kvartály požádal; jak to dále traktírováno bude, následovně se oznámí. 252
Strana 253
366. V létu MDCLIII. 1653. 12. Januarii, v neděli po 3 králích, dekret z velebné kon- Svatba. sistoře pražské po kázání v kostele vyhlášen, aby žádný k man- želství oddáván nebyl, kdož by se před tím po třikráte s kaza- telnice ohlásiti nedal; od ohlášení i oddavků přibylo. 14. Januarii, cizoložník s ženou, oba zpronevěřilí, z města Cizoložník. popravou vyvedeni a on, vinnější, metlami zmrskán. 22. Januarii, Vincenti festo, si sol radiat, memor esto et magnum fac vas, vitis tibi nam dabit uvas783 25. Januarii: Purificante, sole micante, maior erit nix quam fuit ante784. 12. Maii podivný se zázrak stal, což mnozí spatřovali, že Panna na H. panna v šatech oblečená naH stála [naháj. 20. Maii v městě Boleslava Mladého skrz p. podkomořího měst královských urozeného a statečného rytíře p. Fridricha Leo- polda Věžníka z Věžník, na Bílkovicích a Chotcišanech, obnovena rada konšelská: primas předešlý již po pátý rok pořád a v počtu podle této knihy poznamenání třicátý zanechán, Jiří Březina, Samuel Fail, Daniel Miconius, Mikoláš Lucius, Jiří Scultetus, Matěj Kořil, Jiří Rafael, Matouš Rýr, Vilím Šreiter, Adam Svo- boda, Jan Holan, Jan Litomyšlský. Novou profesí přijali. 26. Maii Matěj Celný, krejčí, soused zdejší, užralec, zou- Oběšenec. fale nočního času se oběsil a na ráno katem odklizen. 28. Maii podobně jeden podruh od Boleslavě půl míle ze vsi Studénky pro přísnost vrchnosti zoufav sobě v lese se uvázal, žena jeho pro tu příčinu do rybníka skočila a se utopila. 12. Junii, den památný Božího těla, nešťastná se příhoda stala, oheň nešetrností v Soukenické ulici na Poříčí zanícený Oheň v Praze. rozmohl se a přes dvě ulice, Truhlářskou a Poříčskou přenášel, do dvouch set domův spálil, v Novém městě pražském času ran- ního lidé na procesí rozdílných míst i na zámek seběhlí k hašení ohně brzo tak dostačiti nemohli, mnoho lidí, ač bíledně, se zdusili a škoda znamenitá stala. [?] Septembri den svatého Jiljí v pondělí před svátkem Daniel Mico- Daniele DanleL MiConll, soused mladoboleslavský, staroletný nius, 35 let písař. přes 70 let, obci zdejší prospěšný, v písařství městském a radním Obnova úřadu. 367. 253
366. V létu MDCLIII. 1653. 12. Januarii, v neděli po 3 králích, dekret z velebné kon- Svatba. sistoře pražské po kázání v kostele vyhlášen, aby žádný k man- želství oddáván nebyl, kdož by se před tím po třikráte s kaza- telnice ohlásiti nedal; od ohlášení i oddavků přibylo. 14. Januarii, cizoložník s ženou, oba zpronevěřilí, z města Cizoložník. popravou vyvedeni a on, vinnější, metlami zmrskán. 22. Januarii, Vincenti festo, si sol radiat, memor esto et magnum fac vas, vitis tibi nam dabit uvas783 25. Januarii: Purificante, sole micante, maior erit nix quam fuit ante784. 12. Maii podivný se zázrak stal, což mnozí spatřovali, že Panna na H. panna v šatech oblečená naH stála [naháj. 20. Maii v městě Boleslava Mladého skrz p. podkomořího měst královských urozeného a statečného rytíře p. Fridricha Leo- polda Věžníka z Věžník, na Bílkovicích a Chotcišanech, obnovena rada konšelská: primas předešlý již po pátý rok pořád a v počtu podle této knihy poznamenání třicátý zanechán, Jiří Březina, Samuel Fail, Daniel Miconius, Mikoláš Lucius, Jiří Scultetus, Matěj Kořil, Jiří Rafael, Matouš Rýr, Vilím Šreiter, Adam Svo- boda, Jan Holan, Jan Litomyšlský. Novou profesí přijali. 26. Maii Matěj Celný, krejčí, soused zdejší, užralec, zou- Oběšenec. fale nočního času se oběsil a na ráno katem odklizen. 28. Maii podobně jeden podruh od Boleslavě půl míle ze vsi Studénky pro přísnost vrchnosti zoufav sobě v lese se uvázal, žena jeho pro tu příčinu do rybníka skočila a se utopila. 12. Junii, den památný Božího těla, nešťastná se příhoda stala, oheň nešetrností v Soukenické ulici na Poříčí zanícený Oheň v Praze. rozmohl se a přes dvě ulice, Truhlářskou a Poříčskou přenášel, do dvouch set domův spálil, v Novém městě pražském času ran- ního lidé na procesí rozdílných míst i na zámek seběhlí k hašení ohně brzo tak dostačiti nemohli, mnoho lidí, ač bíledně, se zdusili a škoda znamenitá stala. [?] Septembri den svatého Jiljí v pondělí před svátkem Daniel Mico- Daniele DanleL MiConll, soused mladoboleslavský, staroletný nius, 35 let písař. přes 70 let, obci zdejší prospěšný, v písařství městském a radním Obnova úřadu. 367. 253
Strana 254
třiceti 5 let i v konšelském úřadu pět let zůstávající, nenadále s tohoto světa se odebral, na své vinici šlakem poražený, domů přivezený, nazejtří svého jména Daniele svatého k smrti pracoval, mluviti nemoha pátý den skonal a pohřben jest. 3. Octobris dešťové příliš dštily a vodu rozmnožily, celý tejden, voda na Jizeře hrubě se rozvodnila, škody mnohé zdělala. V létu Páně 1654. MDCLIV. . . . NaD785 Ježlše nIC MlLejšlho.[?] A Obraz pečeti Kezeliovy na závěti z r. 1655. Kreslila prof. Marta Procheová. 254
třiceti 5 let i v konšelském úřadu pět let zůstávající, nenadále s tohoto světa se odebral, na své vinici šlakem poražený, domů přivezený, nazejtří svého jména Daniele svatého k smrti pracoval, mluviti nemoha pátý den skonal a pohřben jest. 3. Octobris dešťové příliš dštily a vodu rozmnožily, celý tejden, voda na Jizeře hrubě se rozvodnila, škody mnohé zdělala. V létu Páně 1654. MDCLIV. . . . NaD785 Ježlše nIC MlLejšlho.[?] A Obraz pečeti Kezeliovy na závěti z r. 1655. Kreslila prof. Marta Procheová. 254
Strana 255
DODATEK OPSANÝ KEZELIEM Z „KALENDÁŘE HOSPODÁŘSKÉHO VYD. JERONYMEM GEBLEREM ms Strom rodu C. Ferdinanda 2., uherského a českého1 krále ... .. . . .. Renáty Bavorské Marie, jakožto matky syna a Ferdinanda Prvního vnuka a Filipa krále hišpánského pravnuka, kterýž se narodil v Gracu léta 1578. Manželka C. Ferdinanda 2. byla Maria Anna arcikněžna rakouská, dcera Vilíma 5. knížete bavorského a osvícené Renaty Lotharie, manželky jeho, kteráž se narodila v Mnichově l. 1574. a umřela l. 1616. Z domu slavného tohoto a domu rakouského pošly osoby tyto: Kristina, arcikněžna rakouská, narodila se v Gracu I. 1601., ta umřela hned po křtu. Karel, arcikníže rakouské, narodil se v Gracu I. 1604., též umřel. Jan Karel v I. 1605., umřel po 7 letech. Fer- dinandus Ernestus arcikníže rakouské, narozen v Gracu I. 1608. Maria Anna narozena v 1. 1610. Cecilia Renata l. 1611. Leopoldus Guielmus rozen v Novém Městě 1. 1614. Leonora Gon- zagova C. Ferdinandovi 2. za manželku dána léta 1623. Ferdinand 3., arcikníže rakouské, na království české korunován l. 1627. C. Ferdinand 2. umřel v Vídni I. 1637. Císařův římských z domu rakouského pošlých štítové, erbové, dle poznamenání v kaple svatého Víta na hradě pražském. Vorel se 2 hlavami, římského císařství štít a korouhev, království uherské v štítu svém má + červený a 5 rozdílných štrychův, znamená 5 potokův, Dunaj, Sáva, Draha, Tisa, Mura. Království české v štítu červeném má lva bílého. Kastilia věži s baštou obsahuje. Připojen jest k tomu erb království hišpanského. A když se nazývá kníže- tem, v štítu jest hruška; infantství zdržuje vorla a lva červeného. Dalmatské království v štítu svém 4 hlavy lvové zlaté barvy má. Charvatská země 3 lvové hlavy má. Slovanské království v štítu svém ruku s šavlí dobytou má. Rakouské arciknížectví vorla v štítu 255
DODATEK OPSANÝ KEZELIEM Z „KALENDÁŘE HOSPODÁŘSKÉHO VYD. JERONYMEM GEBLEREM ms Strom rodu C. Ferdinanda 2., uherského a českého1 krále ... .. . . .. Renáty Bavorské Marie, jakožto matky syna a Ferdinanda Prvního vnuka a Filipa krále hišpánského pravnuka, kterýž se narodil v Gracu léta 1578. Manželka C. Ferdinanda 2. byla Maria Anna arcikněžna rakouská, dcera Vilíma 5. knížete bavorského a osvícené Renaty Lotharie, manželky jeho, kteráž se narodila v Mnichově l. 1574. a umřela l. 1616. Z domu slavného tohoto a domu rakouského pošly osoby tyto: Kristina, arcikněžna rakouská, narodila se v Gracu I. 1601., ta umřela hned po křtu. Karel, arcikníže rakouské, narodil se v Gracu I. 1604., též umřel. Jan Karel v I. 1605., umřel po 7 letech. Fer- dinandus Ernestus arcikníže rakouské, narozen v Gracu I. 1608. Maria Anna narozena v 1. 1610. Cecilia Renata l. 1611. Leopoldus Guielmus rozen v Novém Městě 1. 1614. Leonora Gon- zagova C. Ferdinandovi 2. za manželku dána léta 1623. Ferdinand 3., arcikníže rakouské, na království české korunován l. 1627. C. Ferdinand 2. umřel v Vídni I. 1637. Císařův římských z domu rakouského pošlých štítové, erbové, dle poznamenání v kaple svatého Víta na hradě pražském. Vorel se 2 hlavami, římského císařství štít a korouhev, království uherské v štítu svém má + červený a 5 rozdílných štrychův, znamená 5 potokův, Dunaj, Sáva, Draha, Tisa, Mura. Království české v štítu červeném má lva bílého. Kastilia věži s baštou obsahuje. Připojen jest k tomu erb království hišpanského. A když se nazývá kníže- tem, v štítu jest hruška; infantství zdržuje vorla a lva červeného. Dalmatské království v štítu svém 4 hlavy lvové zlaté barvy má. Charvatská země 3 lvové hlavy má. Slovanské království v štítu svém ruku s šavlí dobytou má. Rakouské arciknížectví vorla v štítu 255
Strana 256
nese. Burgundia v zlatém štítu lva černého nese. Brabancí též v štítu svém lva černého nese. Knížectví lucemburské lva červeného. Slezské knížectví vorla černého o jedné hlavě. Štýrské knížectví lva černého v štítu má. Karniela lva v modrém poli. Knížectví virtmberské dvě ryby v štítu. Markrabství moravské vorla o jedné hlavě barevného v štítu. Markrabství Hořeních Lužic krávu čer- venou, Dolejších Lužic zeď v červeném poli. Knížectví švédské II. v štítu svém 3 lvy červené. Alsasia 6 korun v štítu svém zdržuje. Hrabství habšpurské lva červenýho má. Hrabství tyrolské červe- ného vorla v štítu nese. Hrabství feretyrské 2 zlaté ryby v štítu. Hrabství tyburské 2 lvy žluté v červeném poli. Hrabství gorycké lva žlutého v modrém poli. Cicia má 6 hvězd zlatých v modrém poli. Hrabství flandrytské má lva červeného v žlutém poli. Frysia má 2 lvy žluté v modrém poli. V dedikatorii toho kalendáře od Jiříka Šípaře, impresora No- voměstským doloženo: Urozeným vladykám, též slovutné a mnoho- vzácné poctivosti J. M. C. p. rychtáři, pánům, purgmistru a radě, též celé obci etc. vychvaluje erb a znamení vládyctví od J. M. C. udělené, že se v něm merita a heroitské skutky jejich skvějí. Předně brána otevřená nepřemoženou sílu, zmužilost, mysli statečnost, srdce branné k boji bez lekání, svornost, lásku a sjednocení mysl. Postranní 2 turnajské otevřené helmy a z korun královských vy- nikající praporcové svou svornost a v zastávání důstojnosti J. M. C. a království českého nepřemoženou jednomyslnost. V té bráně leží lev bdící a ostříhající ukazuje, že jako lev vždycky otevřené oči má a nikdy nespí, i když se spáti zdá, ocasem kroutí a hýbá, tím návěští dává, že na sebe pilný pozor dává, tak páni Pražané při obležení a šturmu nespali, dnem i nocí bděli, aby nic při tom nepřehlídli a jako lev může středmost nésti, 2 i 3 dni bez pokrmu a nápojův býti, podobně oni zanechaje lahůdek a tělesného po- hodlí středmí byli, 2 i 3 i víc dní bez pokrmu bývali (kromě že přece začasto vína popíjívali). Lva znamení statečnost znamená, i to z jejich vítězství znamení jim dáno. Uprostřed korun králov- ských stkví se koruna císařská, protože tudy netoliko království české a uherské, ale i všecka říše v svém esse zůstala a pokoj svatý způsoben. Helmy tři, ne kolče a zavřené, ale otevřené, že směle nepříteli mezi oči pohlíželi, jeho stratagemata vyzkoumali, aby těch helmův turnajských a otevřených s jinými vládykami a 256
nese. Burgundia v zlatém štítu lva černého nese. Brabancí též v štítu svém lva černého nese. Knížectví lucemburské lva červeného. Slezské knížectví vorla černého o jedné hlavě. Štýrské knížectví lva černého v štítu má. Karniela lva v modrém poli. Knížectví virtmberské dvě ryby v štítu. Markrabství moravské vorla o jedné hlavě barevného v štítu. Markrabství Hořeních Lužic krávu čer- venou, Dolejších Lužic zeď v červeném poli. Knížectví švédské II. v štítu svém 3 lvy červené. Alsasia 6 korun v štítu svém zdržuje. Hrabství habšpurské lva červenýho má. Hrabství tyrolské červe- ného vorla v štítu nese. Hrabství feretyrské 2 zlaté ryby v štítu. Hrabství tyburské 2 lvy žluté v červeném poli. Hrabství gorycké lva žlutého v modrém poli. Cicia má 6 hvězd zlatých v modrém poli. Hrabství flandrytské má lva červeného v žlutém poli. Frysia má 2 lvy žluté v modrém poli. V dedikatorii toho kalendáře od Jiříka Šípaře, impresora No- voměstským doloženo: Urozeným vladykám, též slovutné a mnoho- vzácné poctivosti J. M. C. p. rychtáři, pánům, purgmistru a radě, též celé obci etc. vychvaluje erb a znamení vládyctví od J. M. C. udělené, že se v něm merita a heroitské skutky jejich skvějí. Předně brána otevřená nepřemoženou sílu, zmužilost, mysli statečnost, srdce branné k boji bez lekání, svornost, lásku a sjednocení mysl. Postranní 2 turnajské otevřené helmy a z korun královských vy- nikající praporcové svou svornost a v zastávání důstojnosti J. M. C. a království českého nepřemoženou jednomyslnost. V té bráně leží lev bdící a ostříhající ukazuje, že jako lev vždycky otevřené oči má a nikdy nespí, i když se spáti zdá, ocasem kroutí a hýbá, tím návěští dává, že na sebe pilný pozor dává, tak páni Pražané při obležení a šturmu nespali, dnem i nocí bděli, aby nic při tom nepřehlídli a jako lev může středmost nésti, 2 i 3 dni bez pokrmu a nápojův býti, podobně oni zanechaje lahůdek a tělesného po- hodlí středmí byli, 2 i 3 i víc dní bez pokrmu bývali (kromě že přece začasto vína popíjívali). Lva znamení statečnost znamená, i to z jejich vítězství znamení jim dáno. Uprostřed korun králov- ských stkví se koruna císařská, protože tudy netoliko království české a uherské, ale i všecka říše v svém esse zůstala a pokoj svatý způsoben. Helmy tři, ne kolče a zavřené, ale otevřené, že směle nepříteli mezi oči pohlíželi, jeho stratagemata vyzkoumali, aby těch helmův turnajských a otevřených s jinými vládykami a 256
Strana 257
rytíři užívati mohli. Věže dvě nad branou jsou dva šidvochové aneb varty, na nichž se ustavičně bdělo. Oděnec uprostřed těch věží stojící nepřemoženou stálost a neústupnost, i nepřátel odhá- nění, praporeček ten oděnec na znamení vítězství ukazuje. Ore při témž oděnci, dvéhlavý erb císařský přízeň J. M. C. a štědrost vyznamenává. Dvě orlice pod korunami královskými týž erb zdr- žující jsou 2 jeho bedliví vartýři a strážní. Týž lev v pravé noze své erb arciknížectví rakouského a na něm J. M. C. jméno F. III. vyryté zdržuje, tím napomíná, aby sobě té štědrosti J. M. C. draze vážili a za něho se modlili i dobrého vinšovali. Daťum 20. Septem- bris, kteréhožto dne a roku Švédové z Menšího města pražského vytáhli l. 1649. Z kalendáře hospodářského od Jeronyma Geblera hvězdáře III. vydaného a od impresora Jiříka Šípaře Novoměstským vládykám dedikovaného: O vpádu lidu švédského na Malou Stranu a obležení Starého i Nového měst pražských. Léta 1648. v outerý den svaté Anny 26. Julii lid švédský vpadl na Malou Stranu, i zámek opanoval, 27. Julii lid městský se všichni shro- máždili a silně všudy varty se obsadily, 28. Julii začal stříleti na města pražská; učiněno toho dne ran z kusův i granátův. kusů: 29. Julii učiněno ran z kusů i gra. . . . . . . 149 176 30. střelba veliká z kusův ráno . . . . . . . . . 145 98 31. v neděli ran z kusův i gra. . . . . . . . . 1. Augusti v . 150 . . . . . . . . . . . 2. Augusti v 1 k horské a poříčské bráně i ke zdem ze 24 kusův . . . . . . . . . 1435 3. Augusti v 9 . . . . . . . . . . . 78 4. v 4 na města dali ran . . . . . . . . . . 2. 247 . . . . . . . . . . . 1. 243 5. v 9 142 6. v 2 Proměnění K. Pána . . . . . . . . . 7. vO . . . . . . . . . . . . . . . . . 141 . . . . . . . . . . . 8. v( 151 9. v 7 . . . . . . . . . 162 10. ve 2 den svatého Vavřince . . . . . . . . 266 11. ve 4 . . . . 149 . . . . . . . . . . . 12. v 9 . . . . . . . . . . . . . . . . 187 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13. v 32 37 gra.: 10 15 13 30 11 17 14 10 19 257
rytíři užívati mohli. Věže dvě nad branou jsou dva šidvochové aneb varty, na nichž se ustavičně bdělo. Oděnec uprostřed těch věží stojící nepřemoženou stálost a neústupnost, i nepřátel odhá- nění, praporeček ten oděnec na znamení vítězství ukazuje. Ore při témž oděnci, dvéhlavý erb císařský přízeň J. M. C. a štědrost vyznamenává. Dvě orlice pod korunami královskými týž erb zdr- žující jsou 2 jeho bedliví vartýři a strážní. Týž lev v pravé noze své erb arciknížectví rakouského a na něm J. M. C. jméno F. III. vyryté zdržuje, tím napomíná, aby sobě té štědrosti J. M. C. draze vážili a za něho se modlili i dobrého vinšovali. Daťum 20. Septem- bris, kteréhožto dne a roku Švédové z Menšího města pražského vytáhli l. 1649. Z kalendáře hospodářského od Jeronyma Geblera hvězdáře III. vydaného a od impresora Jiříka Šípaře Novoměstským vládykám dedikovaného: O vpádu lidu švédského na Malou Stranu a obležení Starého i Nového měst pražských. Léta 1648. v outerý den svaté Anny 26. Julii lid švédský vpadl na Malou Stranu, i zámek opanoval, 27. Julii lid městský se všichni shro- máždili a silně všudy varty se obsadily, 28. Julii začal stříleti na města pražská; učiněno toho dne ran z kusův i granátův. kusů: 29. Julii učiněno ran z kusů i gra. . . . . . . 149 176 30. střelba veliká z kusův ráno . . . . . . . . . 145 98 31. v neděli ran z kusův i gra. . . . . . . . . 1. Augusti v . 150 . . . . . . . . . . . 2. Augusti v 1 k horské a poříčské bráně i ke zdem ze 24 kusův . . . . . . . . . 1435 3. Augusti v 9 . . . . . . . . . . . 78 4. v 4 na města dali ran . . . . . . . . . . 2. 247 . . . . . . . . . . . 1. 243 5. v 9 142 6. v 2 Proměnění K. Pána . . . . . . . . . 7. vO . . . . . . . . . . . . . . . . . 141 . . . . . . . . . . . 8. v( 151 9. v 7 . . . . . . . . . 162 10. ve 2 den svatého Vavřince . . . . . . . . 266 11. ve 4 . . . . 149 . . . . . . . . . . . 12. v 9 . . . . . . . . . . . . . . . . 187 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13. v 32 37 gra.: 10 15 13 30 11 17 14 10 19 257
Strana 258
14. vO 15. na Nebevzetí P. Marie z Letné 16. v 7 z rozličných míst . . . 17. v 18. v 4 z Malé Strany rozličných míst 19. v † nic, až v b 20. Augusti. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . kusů: 156 129 42 163 119 14 gra.: 16 Suma ran z kusův 4579, granátův 155. 21. Augusti z samých kusův . . . . . . . . . 22. v ( . . . . . . . . . . . . . . . . . 23. v 3 nestříleli, města tábor vzat. . . . . . . . . . 25. v 4 z kusův i granáty 26. v z samých kusův ran . . . . . . . . . . . . . . . . . . 27. v 12 28. v O . . . . . . . . . . . . . 29. v ( z samých kusův ran . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 30. v 3/ . . . . . 31. v . . . . . . 1. Septembris v 4 den svatého Jiljí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2. Septembris v 9 . . . 3. v 12 . . . . . . . . . . . . 4. v O do města ran . . . . . . . . . . 5. v ( od Witembergera ran . . . . . . . . . . 6. v 1 . . . . . . . . . . . . . 7. v 2 z samých kusův . . . . . . . . . . 8. narození Panny Marie . . . . . . . . . . 9. v 9 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10. v 22 11. vO . . . . . . . . . . 12. v ( . . . . . . . . . . . 13. v 7 nic až 14. Septembris . 23 180 122 216 122 62 103 86 29 129 136 75 119 53 66 127 154 36 28 25 127 10 15 9 10 . Ran z kusův 2051, granátův 61. Iv. 15. v 4 z rozličných míst ran učiněno . . . . . . . . . . . . . . . 16. v 9 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17. v 22 44 18 11 258
14. vO 15. na Nebevzetí P. Marie z Letné 16. v 7 z rozličných míst . . . 17. v 18. v 4 z Malé Strany rozličných míst 19. v † nic, až v b 20. Augusti. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . kusů: 156 129 42 163 119 14 gra.: 16 Suma ran z kusův 4579, granátův 155. 21. Augusti z samých kusův . . . . . . . . . 22. v ( . . . . . . . . . . . . . . . . . 23. v 3 nestříleli, města tábor vzat. . . . . . . . . . 25. v 4 z kusův i granáty 26. v z samých kusův ran . . . . . . . . . . . . . . . . . . 27. v 12 28. v O . . . . . . . . . . . . . 29. v ( z samých kusův ran . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 30. v 3/ . . . . . 31. v . . . . . . 1. Septembris v 4 den svatého Jiljí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2. Septembris v 9 . . . 3. v 12 . . . . . . . . . . . . 4. v O do města ran . . . . . . . . . . 5. v ( od Witembergera ran . . . . . . . . . . 6. v 1 . . . . . . . . . . . . . 7. v 2 z samých kusův . . . . . . . . . . 8. narození Panny Marie . . . . . . . . . . 9. v 9 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10. v 22 11. vO . . . . . . . . . . 12. v ( . . . . . . . . . . . 13. v 7 nic až 14. Septembris . 23 180 122 216 122 62 103 86 29 129 136 75 119 53 66 127 154 36 28 25 127 10 15 9 10 . Ran z kusův 2051, granátův 61. Iv. 15. v 4 z rozličných míst ran učiněno . . . . . . . . . . . . . . . 16. v 9 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17. v 22 44 18 11 258
Strana 259
kusů: 18. v O semo tam ran učiněno . . . . . . . . . . 190 19. v ( . . . . . . . . . . . . . . . . . . 164 20. v 77 . . . . . . . . 25 . 21. v 2 den svatého Matouše . . . . . . . . . . 213 . . . . . . . . . . . . . . . . . . 22. v 4 15 . 23. v 9 . . . . . . . . . . . . 138 . . . . . . . . 211 24. v 12 od Witembergera ran . 25. v O málo stříleno, toliko ran . . . . . . . . 10 26. v (nahraženo 112 . . . . . . . . . . . . . 222 27. v 1 z rozdílných míst . . . 28. od mlejna Petržílkovic k vodárni a mlejnům šit- kovským, pod dolejší branou zámeckou, z plo- chausu, z mostu i do mlejna Sovovic z kusův . 29. na svatého Michala Archangela . . 30. královny švédský lid dal ran . . . . . . . . V 2 1. Octobris . . . . . . . 2. Octobris vO . . . . . . . . . . 3. v ( . 4. Salve z kusův po 22 hod. stříleno, že přijel falckrabě na Malou Stranu . . . . . . . . . . 5. Salve opět drželi, k branám a zdem městským . . . . . 34 kusy k dobývání strojili . . . 6. K svinský bráně ze 3 kusů ran učiněno . . . . 7. Proti horské bráně z vinic ke zdem M. . 8. Od šibenice ze 30 kusův stříleno 9. Z vinic a za stínadly z kusů i z moždířů . . 112 16 59 121 74 33 155 155 187 178 262 624 16 6 39 6 20 gra.: 66 Suma ran 3278, granátův 174. 10. Octobris z týchž míst na město a ke zdem . . . 676 259 11. v 1 ke zdem, branám, baštám . . . . . . . 784 12. z rozličných míst ke zdem a branám . . . . . . 547 13. K branám a zdem městským . . . . . . . . 471 14. v k městům z kusův ran . . . . . . . . . . 151 15. v1 . . . . . . . . . 16. vO 289 . . . . . . . . . . . 17. v ( . . . . . . . . . . . . 134 18. den svatého Lukáše . . . . . . . . . . . . . 68 259
kusů: 18. v O semo tam ran učiněno . . . . . . . . . . 190 19. v ( . . . . . . . . . . . . . . . . . . 164 20. v 77 . . . . . . . . 25 . 21. v 2 den svatého Matouše . . . . . . . . . . 213 . . . . . . . . . . . . . . . . . . 22. v 4 15 . 23. v 9 . . . . . . . . . . . . 138 . . . . . . . . 211 24. v 12 od Witembergera ran . 25. v O málo stříleno, toliko ran . . . . . . . . 10 26. v (nahraženo 112 . . . . . . . . . . . . . 222 27. v 1 z rozdílných míst . . . 28. od mlejna Petržílkovic k vodárni a mlejnům šit- kovským, pod dolejší branou zámeckou, z plo- chausu, z mostu i do mlejna Sovovic z kusův . 29. na svatého Michala Archangela . . 30. královny švédský lid dal ran . . . . . . . . V 2 1. Octobris . . . . . . . 2. Octobris vO . . . . . . . . . . 3. v ( . 4. Salve z kusův po 22 hod. stříleno, že přijel falckrabě na Malou Stranu . . . . . . . . . . 5. Salve opět drželi, k branám a zdem městským . . . . . 34 kusy k dobývání strojili . . . 6. K svinský bráně ze 3 kusů ran učiněno . . . . 7. Proti horské bráně z vinic ke zdem M. . 8. Od šibenice ze 30 kusův stříleno 9. Z vinic a za stínadly z kusů i z moždířů . . 112 16 59 121 74 33 155 155 187 178 262 624 16 6 39 6 20 gra.: 66 Suma ran 3278, granátův 174. 10. Octobris z týchž míst na město a ke zdem . . . 676 259 11. v 1 ke zdem, branám, baštám . . . . . . . 784 12. z rozličných míst ke zdem a branám . . . . . . 547 13. K branám a zdem městským . . . . . . . . 471 14. v k městům z kusův ran . . . . . . . . . . 151 15. v1 . . . . . . . . . 16. vO 289 . . . . . . . . . . . 17. v ( . . . . . . . . . . . . 134 18. den svatého Lukáše . . . . . . . . . . . . . 68 259
Strana 260
kusů: 53 19. (?) 20. K koňský a horský bráně a ke zdem městským 1453 . . . . . . . . . 247 21. v 9 138 . . . . . . . . . . . 22. v †2 23. od lidu Kiniksmarkova ran . . . . . . . . 148 24. v ( . . . . . . . . . . . . . . . 173 25. ztratili 2 šturmy, dali ran . . . . . . . . . . 67 . . . . . . . . . . . . 26. v 347 147 27. Z rozličných míst stříleno . . . . . . . . . . 28. Od Kiniksmarka lidu . . . . . . . 193 29. Ke zdem městským a na města ran 85 . . . . . 30. Miny na několika místech šly . . . . . . . . 163 31. Lid falckrabský ke zdem dal ran 147 . . . . . . 1. Novembris, den Všech svatých . . . . . 61 . 2. Posledně učiněno ran toliko 15 S tím odtrhl od Prahy k Brandejsu. Však pro hustost střelby nemůže se slíbiti, aby v tom počtu něco pochybeno nebylo. gra.: Suma ran 6816, granátů 263. Suma všech ran všechněch 16724, 653. 260
kusů: 53 19. (?) 20. K koňský a horský bráně a ke zdem městským 1453 . . . . . . . . . 247 21. v 9 138 . . . . . . . . . . . 22. v †2 23. od lidu Kiniksmarkova ran . . . . . . . . 148 24. v ( . . . . . . . . . . . . . . . 173 25. ztratili 2 šturmy, dali ran . . . . . . . . . . 67 . . . . . . . . . . . . 26. v 347 147 27. Z rozličných míst stříleno . . . . . . . . . . 28. Od Kiniksmarka lidu . . . . . . . 193 29. Ke zdem městským a na města ran 85 . . . . . 30. Miny na několika místech šly . . . . . . . . 163 31. Lid falckrabský ke zdem dal ran 147 . . . . . . 1. Novembris, den Všech svatých . . . . . 61 . 2. Posledně učiněno ran toliko 15 S tím odtrhl od Prahy k Brandejsu. Však pro hustost střelby nemůže se slíbiti, aby v tom počtu něco pochybeno nebylo. gra.: Suma ran 6816, granátů 263. Suma všech ran všechněch 16724, 653. 260
Strana 261
POZNAMENÁNÍ PŘIPSANÝCH PRIVILEGIÍ A PAMĚTÍm V. pag.: 1. Pana Jindřicha z Michalovic privilegium na odoumrť . . . . . . a nápady . . . 166 . . . . . . . 2. Paní Johanky z Krajku na clo při městě a okolo města 167 205 3. Též paní na náboženství podobojí Bratřím . . . . . . 4. Koupení dvoru Kolomut a Čejkovského od p. Krajíře . . . . . . . 170 . . . . . . . . . 5. O huntýře a řezníky od pana Kundrata z Krajku nařízení 213 6. Pan Kundrat z Krajku potvrzuje privilegií o nábo- . . . . 217 . ženství . . . . 7. Koupení vsí Stakor, Plaz, Husí Lhoty, Uhelnice, . . . . . . . . s příslušenstvím . . . 221 8. Od krále Ludvíka toho potvrzení a do desk vložení . 227 9. Smlouva s Březenskými o hráz a splav u rybníka . . . . . . plazského . . 229 . . . . . 10. Starší smlouva o túž věc i jiné a kostel plazský . . 234 11. Krále Ferdinanda trhu sobotního na Novém městě potvrzení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 237 12. P. Arnošta Krajíře potvrzení privilegií, zvlášť bra- . . . . . . . . . 238 trských . . . . . . . . . . 13. Ošenk vína domácího pánův Krajířův nařízení jisté 248 14. Revers p. Karla z Krajku, že se na odoumrť pota- hovati nechce . . . . . . . . . . . . . . 250 . . 15. List na vodárnu, vedení vody a koně sladový p. Krajíře . . . . . . . . . . . . . . . . 253 16. Resolucí C. Rudolfa z komory české, od obnovy rady 172 17. Prodaj panství kosmonoského od p. hrabínky z Hohenloe . . . 259 261
POZNAMENÁNÍ PŘIPSANÝCH PRIVILEGIÍ A PAMĚTÍm V. pag.: 1. Pana Jindřicha z Michalovic privilegium na odoumrť . . . . . . a nápady . . . 166 . . . . . . . 2. Paní Johanky z Krajku na clo při městě a okolo města 167 205 3. Též paní na náboženství podobojí Bratřím . . . . . . 4. Koupení dvoru Kolomut a Čejkovského od p. Krajíře . . . . . . . 170 . . . . . . . . . 5. O huntýře a řezníky od pana Kundrata z Krajku nařízení 213 6. Pan Kundrat z Krajku potvrzuje privilegií o nábo- . . . . 217 . ženství . . . . 7. Koupení vsí Stakor, Plaz, Husí Lhoty, Uhelnice, . . . . . . . . s příslušenstvím . . . 221 8. Od krále Ludvíka toho potvrzení a do desk vložení . 227 9. Smlouva s Březenskými o hráz a splav u rybníka . . . . . . plazského . . 229 . . . . . 10. Starší smlouva o túž věc i jiné a kostel plazský . . 234 11. Krále Ferdinanda trhu sobotního na Novém městě potvrzení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 237 12. P. Arnošta Krajíře potvrzení privilegií, zvlášť bra- . . . . . . . . . 238 trských . . . . . . . . . . 13. Ošenk vína domácího pánův Krajířův nařízení jisté 248 14. Revers p. Karla z Krajku, že se na odoumrť pota- hovati nechce . . . . . . . . . . . . . . 250 . . 15. List na vodárnu, vedení vody a koně sladový p. Krajíře . . . . . . . . . . . . . . . . 253 16. Resolucí C. Rudolfa z komory české, od obnovy rady 172 17. Prodaj panství kosmonoského od p. hrabínky z Hohenloe . . . 259 261
Strana 262
Strana 263
REJSTŘÍKY Vysvětlení: p s číslem opatřeným obloučkem [p 1)1 = k »Úvodu« vydavatelova. — p s hvědičkou před číslem [p *1] = k předmluvě Kezeliově. — p s pouhým číslem [p 11 = poznámka k tekstu Kroniky. poznámka poznámka vlastnímu A. MLADOBOLESLAVSKÝ REJSTŘÍK VĚCNY. arest 183, 242. artikulové a snášenlivosti podobojí a Bratří 67. berně 50, 137, 148. 149. bouřlivé počasí 215. brány fortny a hradby XXIX, XLVI, 24, 28, 29, 36, 55, 63, 68, 150, 168, 178, 208, 237, 247, p. 99, p. 181. Bratří čeští 57, 58, 59, 60, 61, 64, 67, 73, 87, 96, 100, 151, 152, 155, 159, 160, 165, 166, 207, p. 63, p. 88, p. 99, p. 143, p. 178, p. 299. bratrská škola 57, 60, 63, 64, 73, 77, 152, p. 146. bratrský dům 60, 73, 74, 77, 100, 138, 150, 151, 176, 182, p. 60, p. 80, p. 619. bratrský majetek 73, 77, 152. bratrský sbor (viz i Karmel) 39, 41, 57, 60, 73, 77, 87, 151, 159, 160, 168, 182, p. 80, p. 90, p. 134, p. 142, p. 145, p. 299, p. 527, p. 619. bratrský špitál 60, 64, 182. bratrští kněží 31, 39, 73, 151, 207. cedule řezané p. 71. cizoložníků trestání 253. clo 29, 31, 178, 214. člověčenství 34. děkan bolesl. p. 508. děkanství kraje bolesl. 246. dekret arciknížete Leopolda proti vrá- tivším se exulantům boleslav. 234. dekrety komisařů k reformací religie: 1. 184—5, 2. 188—9. desátníci městští 167, p. 540. dluhy obce za rebelie 213. drahota 70. 157, 158. dvůr a ovčín 63. evangelici 64, 65, 66, 151, 165, 166, 181. evangeličtí kněží vypovězeni 154. evangelíkův »ohlášení« 166. examina náboženská 172, 173, 174, 175, 176. exulanti 154, 168, 174, 175, 176, 179, 180, 181, 188, 189, 190, 207, 208, 215, 232, 233, 234, 236, p. 622. fary 61, 63, 64, 154, 208, 215, 233. fortnář 243. generál komisař 137, 144, 145, 149, 150, 204, 207. graduál viz kancionál. haltýře XIX, XXI. hejtman městský 151, 152, 154, 157, 203, p. 492. hejtmané krajští 35, 73, 161, 163, 164, 169, 170, 236, 237, 238, 240, 241, 242, 244, 246. hodinář p. 395. hofrychtýř 52, 53, 70, 151, 166, 177, 183, 210, 215, 221, 222, 224, 225, 226, 227, 235, 236, 240, 246, 251, 252, p. 60, p. 118. hokyně a hokynáři 43. hole exulantům 173, 174, 175, 176. honění do kroužku viz do kroužku honění. 263 22
REJSTŘÍKY Vysvětlení: p s číslem opatřeným obloučkem [p 1)1 = k »Úvodu« vydavatelova. — p s hvědičkou před číslem [p *1] = k předmluvě Kezeliově. — p s pouhým číslem [p 11 = poznámka k tekstu Kroniky. poznámka poznámka vlastnímu A. MLADOBOLESLAVSKÝ REJSTŘÍK VĚCNY. arest 183, 242. artikulové a snášenlivosti podobojí a Bratří 67. berně 50, 137, 148. 149. bouřlivé počasí 215. brány fortny a hradby XXIX, XLVI, 24, 28, 29, 36, 55, 63, 68, 150, 168, 178, 208, 237, 247, p. 99, p. 181. Bratří čeští 57, 58, 59, 60, 61, 64, 67, 73, 87, 96, 100, 151, 152, 155, 159, 160, 165, 166, 207, p. 63, p. 88, p. 99, p. 143, p. 178, p. 299. bratrská škola 57, 60, 63, 64, 73, 77, 152, p. 146. bratrský dům 60, 73, 74, 77, 100, 138, 150, 151, 176, 182, p. 60, p. 80, p. 619. bratrský majetek 73, 77, 152. bratrský sbor (viz i Karmel) 39, 41, 57, 60, 73, 77, 87, 151, 159, 160, 168, 182, p. 80, p. 90, p. 134, p. 142, p. 145, p. 299, p. 527, p. 619. bratrský špitál 60, 64, 182. bratrští kněží 31, 39, 73, 151, 207. cedule řezané p. 71. cizoložníků trestání 253. clo 29, 31, 178, 214. člověčenství 34. děkan bolesl. p. 508. děkanství kraje bolesl. 246. dekret arciknížete Leopolda proti vrá- tivším se exulantům boleslav. 234. dekrety komisařů k reformací religie: 1. 184—5, 2. 188—9. desátníci městští 167, p. 540. dluhy obce za rebelie 213. drahota 70. 157, 158. dvůr a ovčín 63. evangelici 64, 65, 66, 151, 165, 166, 181. evangeličtí kněží vypovězeni 154. evangelíkův »ohlášení« 166. examina náboženská 172, 173, 174, 175, 176. exulanti 154, 168, 174, 175, 176, 179, 180, 181, 188, 189, 190, 207, 208, 215, 232, 233, 234, 236, p. 622. fary 61, 63, 64, 154, 208, 215, 233. fortnář 243. generál komisař 137, 144, 145, 149, 150, 204, 207. graduál viz kancionál. haltýře XIX, XXI. hejtman městský 151, 152, 154, 157, 203, p. 492. hejtmané krajští 35, 73, 161, 163, 164, 169, 170, 236, 237, 238, 240, 241, 242, 244, 246. hodinář p. 395. hofrychtýř 52, 53, 70, 151, 166, 177, 183, 210, 215, 221, 222, 224, 225, 226, 227, 235, 236, 240, 246, 251, 252, p. 60, p. 118. hokyně a hokynáři 43. hole exulantům 173, 174, 175, 176. honění do kroužku viz do kroužku honění. 263 22
Strana 264
hrad (zámek) XLVI, 18, 19, 26, 30, 51, 52, 54, 55, 67, 76, 78, 108, 130, 237, 238, 239, 240, 247, p. 7, 732, p. 764. hradby p. 150, p. 181. hřbitov při děkanském kostele 61. hřbitov svatohavelský LI, 38, 39, 41, 44, 46, 47, 48, 64, 65, 103, 104, 106, 107, 108, 121, 174, 193, 235, p. 78, p. 81, p. 88, p. 91, p. 167, p. 186. hřbitov svatojánský 64. Hrobie, Hrobka 18, 19, 20. hrobla Krajířů 38, 41, 44, 46, 48, 65, hromobiti 78, 248. huntyii 33, 68. Charvatské kázáni 246. Charvatüv drancování LVI, 63, 219. chmelnice 55. inkvisicí katolická 250. inspektoři školní XVII. instrukce městským (1623) 152—4. inventář jmění exulantů 188. jarmarky 22, 28, 68, 179. Jizera 18, 30, 51, 68. johanité viz řád. jubilejní rok církevní 251. kalich kamenný 160, 167. kalvíni 165. 178. kancionál český veliký 62, p. 155, p. 159. kancionál latinský (graduál) 62, p. 160. kancionál český malý p. 160. kancionál ze stol. 16.—18., p. 13), p. 160. kapucíni 165, 166, 167, 168, 169, 170, 172, 173, 176, 177, 178, 179, 180, 181, 182, 183, 184, 215. Karmel 20, 60, 150, 151, 176, 180, 182, 207, p. 619. Karmelité 150, 182. kašta viz solnice. kat 253, p. 715. kirchvaterové 66. klášter sv. Bonaventury 20, 24, 60, 63. Klenice 20, 69. klenoty kostela děk. 62, p. 151, p. 154. knihy nekatolické vyhledávány 250. kolatura 51, 66, p. 178. Komenského nám. nynější p. 724. komisaři k vyhledávání lidí nekato- lických 251. funkcionářům komisaři kraje bolesl. 137, 138, 139, 140. komisaři reformací religie 184, 188, 189. komisaři špitálů 149. koně »sladoví« 46. konfiskace statků katolíků 23. kontribuce 144, 148, 149, 158, 161, 173, 177, 179, 180, 204, 207, 215, 246. kostel sv. Bonaventury 182, p. 186. kostel děkanský (P. Marie) LIV, 18, 19, 20, 61, 62, 63, 66, 68, 154, 155, 160, 167, 168, 170, 176, 177, 219, 235, 246, 251, p. 11, p. 12, p. 150, p. 151, p. 152, p. 153. kostel sv Havla XLIX, L, 65, 235, p. 78, p. 186. kostel druhý na svatohavel. hřbitově (Bubnů z Litic) 65, p. 186. kostel sv. Jana LXI, 66, 108, 215, p. 186, p. 344. kostel sv. Václava (velký sbor) LI, 68, 160, 182, 183. kostel sv. Víta (na Podolci) LVI, 19, 63, 64, 219, p. 186, p. 662. kotce pekařské 68. u Kozáčkův 245. krajský sjezd stavovský 138. krajští komisaři pobělohorští 136, 137. královské návštěvy: Ferdinanda II. 109. Fridricha Falckého 130. královským městem 53, p. 60. krčmy právo 21, 28. Křížovníci u sv. Víta 63. do kroužku honění p. 513. krupobití neobyčejné 186. kšaftování svobodné 22, 25. kšafty obyvatelů 22, 27, 38, 214. kůr literátský XVI, LXIV, 62, 189, p. 156, p. 315, p. 662. kvota na zaplacení dluhů městských 189, 215. láce 69. landové 236, 237, 238, 241. lázně 29, 30. literátský kůr viz kůr literátský. luteráni 65, 66, 154, 165, 178. majetek městský 21, 26, 29, 32, 34, 35, 86, 51, 55. mapa čech první p. 63. P. Marie obraz na kostele 167. masné krámy 20, 68. města založení 18. 45, 183, 264
hrad (zámek) XLVI, 18, 19, 26, 30, 51, 52, 54, 55, 67, 76, 78, 108, 130, 237, 238, 239, 240, 247, p. 7, 732, p. 764. hradby p. 150, p. 181. hřbitov při děkanském kostele 61. hřbitov svatohavelský LI, 38, 39, 41, 44, 46, 47, 48, 64, 65, 103, 104, 106, 107, 108, 121, 174, 193, 235, p. 78, p. 81, p. 88, p. 91, p. 167, p. 186. hřbitov svatojánský 64. Hrobie, Hrobka 18, 19, 20. hrobla Krajířů 38, 41, 44, 46, 48, 65, hromobiti 78, 248. huntyii 33, 68. Charvatské kázáni 246. Charvatüv drancování LVI, 63, 219. chmelnice 55. inkvisicí katolická 250. inspektoři školní XVII. instrukce městským (1623) 152—4. inventář jmění exulantů 188. jarmarky 22, 28, 68, 179. Jizera 18, 30, 51, 68. johanité viz řád. jubilejní rok církevní 251. kalich kamenný 160, 167. kalvíni 165. 178. kancionál český veliký 62, p. 155, p. 159. kancionál latinský (graduál) 62, p. 160. kancionál český malý p. 160. kancionál ze stol. 16.—18., p. 13), p. 160. kapucíni 165, 166, 167, 168, 169, 170, 172, 173, 176, 177, 178, 179, 180, 181, 182, 183, 184, 215. Karmel 20, 60, 150, 151, 176, 180, 182, 207, p. 619. Karmelité 150, 182. kašta viz solnice. kat 253, p. 715. kirchvaterové 66. klášter sv. Bonaventury 20, 24, 60, 63. Klenice 20, 69. klenoty kostela děk. 62, p. 151, p. 154. knihy nekatolické vyhledávány 250. kolatura 51, 66, p. 178. Komenského nám. nynější p. 724. komisaři k vyhledávání lidí nekato- lických 251. funkcionářům komisaři kraje bolesl. 137, 138, 139, 140. komisaři reformací religie 184, 188, 189. komisaři špitálů 149. koně »sladoví« 46. konfiskace statků katolíků 23. kontribuce 144, 148, 149, 158, 161, 173, 177, 179, 180, 204, 207, 215, 246. kostel sv. Bonaventury 182, p. 186. kostel děkanský (P. Marie) LIV, 18, 19, 20, 61, 62, 63, 66, 68, 154, 155, 160, 167, 168, 170, 176, 177, 219, 235, 246, 251, p. 11, p. 12, p. 150, p. 151, p. 152, p. 153. kostel sv Havla XLIX, L, 65, 235, p. 78, p. 186. kostel druhý na svatohavel. hřbitově (Bubnů z Litic) 65, p. 186. kostel sv. Jana LXI, 66, 108, 215, p. 186, p. 344. kostel sv. Václava (velký sbor) LI, 68, 160, 182, 183. kostel sv. Víta (na Podolci) LVI, 19, 63, 64, 219, p. 186, p. 662. kotce pekařské 68. u Kozáčkův 245. krajský sjezd stavovský 138. krajští komisaři pobělohorští 136, 137. královské návštěvy: Ferdinanda II. 109. Fridricha Falckého 130. královským městem 53, p. 60. krčmy právo 21, 28. Křížovníci u sv. Víta 63. do kroužku honění p. 513. krupobití neobyčejné 186. kšaftování svobodné 22, 25. kšafty obyvatelů 22, 27, 38, 214. kůr literátský XVI, LXIV, 62, 189, p. 156, p. 315, p. 662. kvota na zaplacení dluhů městských 189, 215. láce 69. landové 236, 237, 238, 241. lázně 29, 30. literátský kůr viz kůr literátský. luteráni 65, 66, 154, 165, 178. majetek městský 21, 26, 29, 32, 34, 35, 86, 51, 55. mapa čech první p. 63. P. Marie obraz na kostele 167. masné krámy 20, 68. města založení 18. 45, 183, 264
Strana 265
městské (měšťanské) právo 42, 65, písař městský XV, XVI, 38, 44, 45, 46, 50, 52, 53, 70, 76, 77, 78, 103, 159, 180, 183, 214. metení města p. 715. 104, 107, 108, 121, 154, 178, 228, 253, milostivé léto 177. p. 184, p. 395. mince zlehčená 157, 203, 205. pivo šenkovati právo 29, 42, 68. mince zvýšená 205. pivo vařiti právo 20, 28, 29, 32, 169. minoritský klášter p. 80, p. 143. pivovary 20, 28, 33, 51, 68. mlýn postupenský 51, 106, p. 328. plachetníci 68, p. 183. mlýn strnadovský 51, 219. platy posádkám císař. 135, 144, 145, mlýn suchý p. 662. 146, 147, 148, 156, 158, 183, 200, 201, mor 70, 181, 245. 202, 203, 204, 205, 206, 207, 234, 242, mor »hlavní« 53. 244. mše katolická v kostele děkanském platy šosovní 51. 154. plnomocníci exulantů 188, 189, 190. mše katolická ve velkém sboru bra- podkomoří královský 52, 53, 54, 70, trském 160. 103, 107, 151, 161, 166, 235, 240, 246, mučení při výslechu 250, 252, p. 771, 249, 250, 251, 253, p. 60, p. 117, p. p. 780. 118, p. 184, p. 315. mustrplac 140, 145, 148, 201, 205. podobojí p. 178. mustruňk 157, 201. podobojí kněží jedině oprávnění 23, mustruňk domácí 238. 24, 30, 31, 34, 38, p. 17. muzika 169. Podolec 19, 20, 44, 63, 137, 219. mýto 29. podruhyně 42, 214. nadání kostela svatovítského 63. podruzi 42, 167, 178, 184, 214, p. 539. nájemníci 167, 178. pokojníci 167, 178, p. 538. nákladníci 181. pokuty pobělohorské 135. nápad (dědičný) 22, 25, 27, 38. pokuty pro bohoslužby evang. 154. neosedlí 184. pokuty za přechovávání nekatolíků Němci LX, 64, 65, 66, 151, 154, 165, 177, 185, 186, 209. 166, 181, 182, p. 344. pokuty za rebelii 155, 180, 189, 215. Nové město 36, 64, 66, 68, 156, 168, poprava 159. porod potvorný 236. 175, 203, 208, 215, 219, 239, p. 81. novokřtěnci 181. positiv viz varhany. obchodníci 29. 42. posudné 180, 181. obnova rady konšelské 33, 34, 36, 37, povětří zdravé 69. 40, 41, 42, 43, 44, 45, 46, 47, 48, 50, povodně 44, 254. 52, 70, 71, 74, 78, 107, 111, 129, 136, práva, privilegia a listiny městu vy- dané: 150, 151, 166, 183, 210, 215, 218, 221, 222, 224, 225, 226, 235, 236, 240, 242, Ješka z Michalovic 20—1, p. 16. 246, 248—9, 250, 251—2, 253, p. 60, Václava IV. na jarmark bartolom. p. 61, p. 63. 21—2, p. 19. odběžné statky 215. Václava IV. na týž jarmark 22, p. 21. odúmrtí 22, 25, 38, 214. Jana z Michalovic o odúmrtí a kšaf- ohně a požáry 63, 64, 106, 219, 245, tech 22—3, p. 26. p. 184. Petra z Michalovic o svobodách pod- orloj 68, 123—4, 173, 181, p. 395. obojí 23. osedlí 184. Jindřicha Kruhlaty z Mich. o stvrzení starších privilegií 24, p. 30. pajt 159. téhož o solnici 25, p. 31. panství bolesl. p. 79. téhož o odúmrtí, kšaftech a nápadech pečet Kezeliova 254. 25, p. 32. pečetiti červeným voskem právo měs- Jana Tovačovského z Cimburka a ta 28, p. 42. Magdalény z Mich. o stvrzení dří- pekaři 20. vějších privil. 25—6, p. 34. perdon viz pokuty za rebelii. piaristský klášter p. 80. Ctibora Tovačovského z Cimburka o potvrzení předešlých privil. 26—7, pikharti 72, 73. písař důchodní 243. p. 39. 265 22°
městské (měšťanské) právo 42, 65, písař městský XV, XVI, 38, 44, 45, 46, 50, 52, 53, 70, 76, 77, 78, 103, 159, 180, 183, 214. metení města p. 715. 104, 107, 108, 121, 154, 178, 228, 253, milostivé léto 177. p. 184, p. 395. mince zlehčená 157, 203, 205. pivo šenkovati právo 29, 42, 68. mince zvýšená 205. pivo vařiti právo 20, 28, 29, 32, 169. minoritský klášter p. 80, p. 143. pivovary 20, 28, 33, 51, 68. mlýn postupenský 51, 106, p. 328. plachetníci 68, p. 183. mlýn strnadovský 51, 219. platy posádkám císař. 135, 144, 145, mlýn suchý p. 662. 146, 147, 148, 156, 158, 183, 200, 201, mor 70, 181, 245. 202, 203, 204, 205, 206, 207, 234, 242, mor »hlavní« 53. 244. mše katolická v kostele děkanském platy šosovní 51. 154. plnomocníci exulantů 188, 189, 190. mše katolická ve velkém sboru bra- podkomoří královský 52, 53, 54, 70, trském 160. 103, 107, 151, 161, 166, 235, 240, 246, mučení při výslechu 250, 252, p. 771, 249, 250, 251, 253, p. 60, p. 117, p. p. 780. 118, p. 184, p. 315. mustrplac 140, 145, 148, 201, 205. podobojí p. 178. mustruňk 157, 201. podobojí kněží jedině oprávnění 23, mustruňk domácí 238. 24, 30, 31, 34, 38, p. 17. muzika 169. Podolec 19, 20, 44, 63, 137, 219. mýto 29. podruhyně 42, 214. nadání kostela svatovítského 63. podruzi 42, 167, 178, 184, 214, p. 539. nájemníci 167, 178. pokojníci 167, 178, p. 538. nákladníci 181. pokuty pobělohorské 135. nápad (dědičný) 22, 25, 27, 38. pokuty pro bohoslužby evang. 154. neosedlí 184. pokuty za přechovávání nekatolíků Němci LX, 64, 65, 66, 151, 154, 165, 177, 185, 186, 209. 166, 181, 182, p. 344. pokuty za rebelii 155, 180, 189, 215. Nové město 36, 64, 66, 68, 156, 168, poprava 159. porod potvorný 236. 175, 203, 208, 215, 219, 239, p. 81. novokřtěnci 181. positiv viz varhany. obchodníci 29. 42. posudné 180, 181. obnova rady konšelské 33, 34, 36, 37, povětří zdravé 69. 40, 41, 42, 43, 44, 45, 46, 47, 48, 50, povodně 44, 254. 52, 70, 71, 74, 78, 107, 111, 129, 136, práva, privilegia a listiny městu vy- dané: 150, 151, 166, 183, 210, 215, 218, 221, 222, 224, 225, 226, 235, 236, 240, 242, Ješka z Michalovic 20—1, p. 16. 246, 248—9, 250, 251—2, 253, p. 60, Václava IV. na jarmark bartolom. p. 61, p. 63. 21—2, p. 19. odběžné statky 215. Václava IV. na týž jarmark 22, p. 21. odúmrtí 22, 25, 38, 214. Jana z Michalovic o odúmrtí a kšaf- ohně a požáry 63, 64, 106, 219, 245, tech 22—3, p. 26. p. 184. Petra z Michalovic o svobodách pod- orloj 68, 123—4, 173, 181, p. 395. obojí 23. osedlí 184. Jindřicha Kruhlaty z Mich. o stvrzení starších privilegií 24, p. 30. pajt 159. téhož o solnici 25, p. 31. panství bolesl. p. 79. téhož o odúmrtí, kšaftech a nápadech pečet Kezeliova 254. 25, p. 32. pečetiti červeným voskem právo měs- Jana Tovačovského z Cimburka a ta 28, p. 42. Magdalény z Mich. o stvrzení dří- pekaři 20. vějších privil. 25—6, p. 34. perdon viz pokuty za rebelii. piaristský klášter p. 80. Ctibora Tovačovského z Cimburka o potvrzení předešlých privil. 26—7, pikharti 72, 73. písař důchodní 243. p. 39. 265 22°
Strana 266
Vladislava II. na jarmark svatodušní a dobytčí trh a o právu města uží- vati pečeti červené 28, p. 42. Vladislava II. o zápovědi krčem a pi- vovarů kol města 28, p. 43. Vladislava II. na právo v městě clo 29, p. 45. Adama Tovačovského z Cimb. q stvr- zení dřívějších privil. 29, p. 46. Jana Selnberka i manZelky o stvrzení privil. à o soli i rychtě městské 30, p. 50. týchž o dosazování kněží výhradně podobojí 30—1, p. 51. Johanky z Krajku o darování cla panského městu 31, p. 52. téže o netrpění kněží podjednou v městě, pak na výsady Bratřím a na zhosty svobodné 31—2, p. 53. Konráda Krajíře z Krajku o stvrzení dřívějších privil. a na vyhradné oprávnění nábož. podobojí i proti vůli vrchnosti 34, p. 65. Ludvíka Jagel. potvrzení o koupi ma- jetku městského 35, p. 67. Ferdinanda I. o povýšení Nového města na město a o práva sobot- ního trhu v něm 36, p. 75. Arnošta Krajíře na stvrzení dřívěj- ších privil., zejména o svobod. kšaf- ty a nápady i o nábož. podobojí 38—9, p. 83. Bratří Krajířů na stvrzení dřívějších výsad a o ochraně místního obcho- du 42—3, p. 95. týchž na způsob vinného šenku 43, p. 97. Karla z Krajku o postoupení vodárny městu 46, p. 103. Rudolfa II. na potvrzeni posavadnich privil. 51, p. 115. téhož o přijetí města do třetího stavu 53, p. 119. Ferdinanda II. na potvrzení privile- gií, o nábož. katol., o různých vý- hradách královských 213—4, p. 641. predikanti 146, 156, 159, 160, 161, 162, 163, 167, 178, 181. předměstí 22, 184, 219. přijímání podobojí jedině dovoleno 23. příkopy hradební 68. primas 33, 34, 36, 37, 38, 40, 41, 42, 43, 44, 45, 46, 47, 48, 50, 52, 69, 70, 71, 74, 77, 78, 103, 104, 107, 108, 111, 118, 129, 130, 151, 154, 166, 167, 168, 169, 172, 173, 174, 177, 181, 183, 184, 210, 215, 221, 224, 225, 227, 234, 235, vybírati 236, 246, 248, 250, 251, 253, p. 62, p. 91, p. 299, p. 395. příval 78. procesí 155, 156, 176, 178, 251. prokurátor XLVII, p. 46). protireformace 149, 151, 152, 154, 155, 156, 159, 161, 162—4, 165, 166, 167, 168, 169, 170, 171, 172, 173, 174, 176, 178, 179, 180, 181, 182, 183, 184, 185, 188, 189, 190, 207, 209, 216, 234, 249, 250, 251, p. 160. Pták předměstí 65. půjčky císaři 136, 137, 139. purkmistr 23, 151, 154, 166, 175, 239, 242, p. 60, p. 62, p. 91, p. 98, p. 178, p. 184, p. 315, p. 493. řád rytířů sv. Jana p. 344. radnice 50, 63, 68, 140, 152, 154, 155, 165, 167, 168, 169, 170, 172, 173, 174, 175, 176, 177, 179, 180, 183, 214, 219, 242, 246, p. 16, p. 91, p. 184, p. 551, p. 725. reces o platu podkomorímu 54. registra urburni 51. řemesla rozličná 69, 154, 162. . resoluce Rudolfa II. o plat podkomo- fímu 53. resoluce Rudolfa II. o zastavení šen- ku vína 71. řezníci 33, 68. ryb prodej 42, 69. rychta svobodná 21, 30. rychtář císařský 151, 152, 153, 154, 155, 156, 157, 160, 163, 164, 165, 167, 168, 169, 170, 171, 172, 174, 176, 177, 178, 180, 181, 203, 204, 214, 215, 217, 234, 236, 238, 251, 252, p. 492. rychtář městský 21, 30, 151, 174. »rynkometci« 234, 235. rynky 68, 172, 174, 175, 234, 238, p. 728. rystkamera viz zbrojnice. sabbatále 246. sebevrah 253. servus městský 106, 244. sessuté domy 238. setníci městští p. 540. sgrafita p. 184. sirotčí peníze 135, 189. skoupení města od vrchnosti 50, 51, 65. slanař 237, p. 725. slunce tři na nebi 176. směna panství bolesl. 49. solnice a sůl 25, 30, 68, 214, p. 725. soukeníci 20. 266
Vladislava II. na jarmark svatodušní a dobytčí trh a o právu města uží- vati pečeti červené 28, p. 42. Vladislava II. o zápovědi krčem a pi- vovarů kol města 28, p. 43. Vladislava II. na právo v městě clo 29, p. 45. Adama Tovačovského z Cimb. q stvr- zení dřívějších privil. 29, p. 46. Jana Selnberka i manZelky o stvrzení privil. à o soli i rychtě městské 30, p. 50. týchž o dosazování kněží výhradně podobojí 30—1, p. 51. Johanky z Krajku o darování cla panského městu 31, p. 52. téže o netrpění kněží podjednou v městě, pak na výsady Bratřím a na zhosty svobodné 31—2, p. 53. Konráda Krajíře z Krajku o stvrzení dřívějších privil. a na vyhradné oprávnění nábož. podobojí i proti vůli vrchnosti 34, p. 65. Ludvíka Jagel. potvrzení o koupi ma- jetku městského 35, p. 67. Ferdinanda I. o povýšení Nového města na město a o práva sobot- ního trhu v něm 36, p. 75. Arnošta Krajíře na stvrzení dřívěj- ších privil., zejména o svobod. kšaf- ty a nápady i o nábož. podobojí 38—9, p. 83. Bratří Krajířů na stvrzení dřívějších výsad a o ochraně místního obcho- du 42—3, p. 95. týchž na způsob vinného šenku 43, p. 97. Karla z Krajku o postoupení vodárny městu 46, p. 103. Rudolfa II. na potvrzeni posavadnich privil. 51, p. 115. téhož o přijetí města do třetího stavu 53, p. 119. Ferdinanda II. na potvrzení privile- gií, o nábož. katol., o různých vý- hradách královských 213—4, p. 641. predikanti 146, 156, 159, 160, 161, 162, 163, 167, 178, 181. předměstí 22, 184, 219. přijímání podobojí jedině dovoleno 23. příkopy hradební 68. primas 33, 34, 36, 37, 38, 40, 41, 42, 43, 44, 45, 46, 47, 48, 50, 52, 69, 70, 71, 74, 77, 78, 103, 104, 107, 108, 111, 118, 129, 130, 151, 154, 166, 167, 168, 169, 172, 173, 174, 177, 181, 183, 184, 210, 215, 221, 224, 225, 227, 234, 235, vybírati 236, 246, 248, 250, 251, 253, p. 62, p. 91, p. 299, p. 395. příval 78. procesí 155, 156, 176, 178, 251. prokurátor XLVII, p. 46). protireformace 149, 151, 152, 154, 155, 156, 159, 161, 162—4, 165, 166, 167, 168, 169, 170, 171, 172, 173, 174, 176, 178, 179, 180, 181, 182, 183, 184, 185, 188, 189, 190, 207, 209, 216, 234, 249, 250, 251, p. 160. Pták předměstí 65. půjčky císaři 136, 137, 139. purkmistr 23, 151, 154, 166, 175, 239, 242, p. 60, p. 62, p. 91, p. 98, p. 178, p. 184, p. 315, p. 493. řád rytířů sv. Jana p. 344. radnice 50, 63, 68, 140, 152, 154, 155, 165, 167, 168, 169, 170, 172, 173, 174, 175, 176, 177, 179, 180, 183, 214, 219, 242, 246, p. 16, p. 91, p. 184, p. 551, p. 725. reces o platu podkomorímu 54. registra urburni 51. řemesla rozličná 69, 154, 162. . resoluce Rudolfa II. o plat podkomo- fímu 53. resoluce Rudolfa II. o zastavení šen- ku vína 71. řezníci 33, 68. ryb prodej 42, 69. rychta svobodná 21, 30. rychtář císařský 151, 152, 153, 154, 155, 156, 157, 160, 163, 164, 165, 167, 168, 169, 170, 171, 172, 174, 176, 177, 178, 180, 181, 203, 204, 214, 215, 217, 234, 236, 238, 251, 252, p. 492. rychtář městský 21, 30, 151, 174. »rynkometci« 234, 235. rynky 68, 172, 174, 175, 234, 238, p. 728. rystkamera viz zbrojnice. sabbatále 246. sebevrah 253. servus městský 106, 244. sessuté domy 238. setníci městští p. 540. sgrafita p. 184. sirotčí peníze 135, 189. skoupení města od vrchnosti 50, 51, 65. slanař 237, p. 725. slunce tři na nebi 176. směna panství bolesl. 49. solnice a sůl 25, 30, 68, 214, p. 725. soukeníci 20. 266
Strana 267
Staré město XIX, XLII, 61, 68. stoupa (stupárna) 106, p. 328. svatba zlatá slďvná 252. synagoga židovská 67. šafránice 55. šatlava 234. šenk vína 42, 43, 68, 71, 140, 145, 148, 157, 162, 169, 180. ševci 20. škola bratrská 46, 57, 60, 63, 73, 77, 152, 155. škola městská XV, 61, 63, 64, 68, 152, 155, 171, p. 111, p. 150. škola židovská 67. špitál bratrský 60, 64, 182. špitál Kateřiny Militké 44, 61, 64, 77, p. 98. špitál při kostele sv. Víta 64. špitál židovský 67. špitální jmění 251. špitály 149, 150. šraňky novoměstské 68, 168, 175. švédové v Boleslavi p. 508, p. 730, p. 732, p. 734, p. 735, p. 782. švédský vpád 237, 238, 239, 240, 245, p. 508, p. 730, p. 732, p. 734, p. 735, p. 782. teplá zima 245. trh: bartolomějský 22, 28, 69. — dobytčí 28, 68. — novoměstský sobotní L, 36. — staroměstský úterní L. »trojí úřad« 100, 151. ungelt 214. valcha 106. varhany (positiv) XVI, 12. varné (— posudné) 180, 181. vichřice 248. vína úroda 70. vinice 55, 60, 73. vodárna 41, 46, 106, p. 89. vodovod 30. vodovod na zámek 55, 68. vojsko anglické 130. vojsko císařské 135, 136, 138, 140, 144, 145, 146, 147, 148, 150, 155, 156, 157, 158, 160, 164, 165, 167, 168, 169, 170, 178, 179, 182, 183, 188, 189, 190, 200, 201, 202, 203, 204, 205, 206, 207, 219, 233, 234, 236, 237, 238, 240, 241, 242, 243, 244, 245, 246, 247, 250. vojsko švédské 222, 233, 237, 247. volenci (= třetí, »trojís« úřad) 151, 167, 240, 248. voličové (electores) p. 60, p. 63. vrchnosti městské 20, 22, 23, 25, 26, 27, 29, 30, 32, 39, 42, 45, 48, 49, 51, 53, 56, 57, 213—4. * výpalné 244. vyučování němčině 60, 63. záduší sv. Bonaventury LI. zádušní jmění 251. zádušní peníze literátské 135, 190. zatykač pro kontribuci 149. zbraň obecná i sousedská XX, 140, 157, 168, 169, 179, 238. zbrojnice v radnici (rystkamera) 140. zhosty svobodné 23, 31. zločiny soudu královu přímo přiká- zané 214. židé 67, 164, 178, 206, 215, 236, 237, 250. židovské privilegium 67. živnosti městské nekatolíkům zapo- vězeny 169, 170, 183, 189. VŠEOBECNÝ REJSTŘÍK JMENNÝ. A. Acta Ferdinandi viz Ferd. acta. Adam trubač 173, 175. Adam z Hradce (Jindř.) 68. Adamovic Jiřík z Bělí 210, 215, 218, 221. Agatonová viz Celestinová. Albrecht, kurfiřt saský 26. Alena, manželka Arnošta Krajife z Krajku viz z Krajku. Alginus Daniel Bobrovinus 228, p. 691 z Altendorfu viz Gribler. Alžběta, manželka Fridricha, falckrb. při Rejnu 126, 128, 133. Alžběta, jinak Eliška Přemyslovna 21. 267
Staré město XIX, XLII, 61, 68. stoupa (stupárna) 106, p. 328. svatba zlatá slďvná 252. synagoga židovská 67. šafránice 55. šatlava 234. šenk vína 42, 43, 68, 71, 140, 145, 148, 157, 162, 169, 180. ševci 20. škola bratrská 46, 57, 60, 63, 73, 77, 152, 155. škola městská XV, 61, 63, 64, 68, 152, 155, 171, p. 111, p. 150. škola židovská 67. špitál bratrský 60, 64, 182. špitál Kateřiny Militké 44, 61, 64, 77, p. 98. špitál při kostele sv. Víta 64. špitál židovský 67. špitální jmění 251. špitály 149, 150. šraňky novoměstské 68, 168, 175. švédové v Boleslavi p. 508, p. 730, p. 732, p. 734, p. 735, p. 782. švédský vpád 237, 238, 239, 240, 245, p. 508, p. 730, p. 732, p. 734, p. 735, p. 782. teplá zima 245. trh: bartolomějský 22, 28, 69. — dobytčí 28, 68. — novoměstský sobotní L, 36. — staroměstský úterní L. »trojí úřad« 100, 151. ungelt 214. valcha 106. varhany (positiv) XVI, 12. varné (— posudné) 180, 181. vichřice 248. vína úroda 70. vinice 55, 60, 73. vodárna 41, 46, 106, p. 89. vodovod 30. vodovod na zámek 55, 68. vojsko anglické 130. vojsko císařské 135, 136, 138, 140, 144, 145, 146, 147, 148, 150, 155, 156, 157, 158, 160, 164, 165, 167, 168, 169, 170, 178, 179, 182, 183, 188, 189, 190, 200, 201, 202, 203, 204, 205, 206, 207, 219, 233, 234, 236, 237, 238, 240, 241, 242, 243, 244, 245, 246, 247, 250. vojsko švédské 222, 233, 237, 247. volenci (= třetí, »trojís« úřad) 151, 167, 240, 248. voličové (electores) p. 60, p. 63. vrchnosti městské 20, 22, 23, 25, 26, 27, 29, 30, 32, 39, 42, 45, 48, 49, 51, 53, 56, 57, 213—4. * výpalné 244. vyučování němčině 60, 63. záduší sv. Bonaventury LI. zádušní jmění 251. zádušní peníze literátské 135, 190. zatykač pro kontribuci 149. zbraň obecná i sousedská XX, 140, 157, 168, 169, 179, 238. zbrojnice v radnici (rystkamera) 140. zhosty svobodné 23, 31. zločiny soudu královu přímo přiká- zané 214. židé 67, 164, 178, 206, 215, 236, 237, 250. židovské privilegium 67. živnosti městské nekatolíkům zapo- vězeny 169, 170, 183, 189. VŠEOBECNÝ REJSTŘÍK JMENNÝ. A. Acta Ferdinandi viz Ferd. acta. Adam trubač 173, 175. Adam z Hradce (Jindř.) 68. Adamovic Jiřík z Bělí 210, 215, 218, 221. Agatonová viz Celestinová. Albrecht, kurfiřt saský 26. Alena, manželka Arnošta Krajife z Krajku viz z Krajku. Alginus Daniel Bobrovinus 228, p. 691 z Altendorfu viz Gribler. Alžběta, manželka Fridricha, falckrb. při Rejnu 126, 128, 133. Alžběta, jinak Eliška Přemyslovna 21. 267
Strana 268
Ambrosii Johannes 33, p. 61. Amšl Adam, žid XLIX. Andres, malíř 208. Angličtí soldáti 130. z Anhaltu hrabě 135, 200. Anna, dcera Jana Holoubka viz Ho- loubek. Anna královna, manželka cís. tyáše 106, 108. Anna, manželka Kayla viz Kayl. Anna, manželka Pavla Martini viz Martini. Apologie bratrská 60. Apologie Jiřího z Lobkovic p. 109. Apologie stavovská LV, 88, 102, 109, 110, 111, 113, 114. Aquila Jan, jinak Vorel 159, 165. de Aragona Franciscus Octavius 203. Arnberger Eneáš 124, 130, 139, 151, 204, 205, 206, 210, 215, 218. Arnberger Jan Jakub 221, 222, 224, 225, 226, 227, 234. Arnošt, kurfiřt saský 26. Aron, boleslavský žid p. 56). Augšpurská konfese 66, 223. Augšpurské konfese rok jubilejní 216. August, kurfiřt saský 104. Ma- B. Bachácek z Nauméfie Martin XIII, XIV, XV, 76, 101, p. 207. Balcar pernikár XX. Balcara pernikáre dédiéóka Anna — Hulcerová XX. Bálfi viz Pálffy. Balouni viz Valóni. Bambersky biskup 132. Banýr, švédský generál XXXVIII, XXXIX, XLI; p. *11; v čechách a v Sasku 222, 223, 225, 228, 233. Barbora, sestra Adama Krajíře z Kraj- viz z Krajku. Barbora, manželka Jiříka Jandy viz Janda. Barbora, vdova po Mat. Strenickém 168. Barták Jiřík 240, 242, 245. Bartoloměj truhlář 172, 173, 207. Bartošek de Drahonic LXVI. Basilejský koncil 166. Basilius z Dejčnberku Daniel dr. LVI, 107, 124, 150, p. 339, p. 340, p. 491. Bavorská země 133. Bavorské kníže —= Maxmilián Bavor- ský. Bedřich Falcký viz Fridrich. Bechyně Václav st. z Lažan a na Hlu- boši XXIV, 151, 157. Bělá pod Bezdězem město 69, 78, 105, 109, 130, 136, 224, p. 645. Bělohoubek Mikuláš 235, 238. Benátky Nové viz Nové Benátky. Benátského Jana manž. Anna 208. Benátský Jan (Veneticus) 124, 137, p. 395. Benedikt Nykodym 224. Benešov 86. Benjamín 17. Bennon 17. Berbistorf Ernfrid 141. Berka Adelsbach 140. Berka z Dubé a Lipého, na Bělé, Chy- šech a Kuřívod. 113, 124, 127, 140, 215, p. 299, p. 645. Berka Karel 54. Berka Ladislav 79. Berka Václav 140. Berka Volf (Jablonský) 145, 169, 201, 205, p. 474. Berka Zbyněk z Dubé a Lipého, arcib. pražský 77. Beřkovský z Boleslavě 155. Berlín 224. Beška Adam XLIII, 221, 222, 224, 225, 226, 227, 235, 236, 237. Betengel z Neuenperka Kryštof 137, p. 448. Betlémská kaple 110, p. 346, p. 347, p. 691. Bettigar viz Pitopeos. Bezděčín 31. na Bezdězi viz z Michalovic. Bezno 245. Bílá hora 132, 134, 222, p. 481, p. 520, p. 620. z Bílé Fridrich 113, 124, 142, 143. Bílá věž hradčanská 144. Binago Antonius 181. Biskup Martin 177, 183, 238. z Biskupic viz Haugvic. Bischofwerda — Bišverda XXXV, 210, 218, 220, p. 665. Blahoslav Jan p. 88, p. 90, p. 99. z Blejštejna Fridrich Richter viz Richter. z Blíživa Heraklius Václav 197. Bohatka Tomáš 154. Boleslav, jméno 17, p. 1. Boleslav Chrabrý p. 13. Boleslav Milostivý (II.) LXII, 17, 18, 19, p. *5, p. 6, p. 13. 268
Ambrosii Johannes 33, p. 61. Amšl Adam, žid XLIX. Andres, malíř 208. Angličtí soldáti 130. z Anhaltu hrabě 135, 200. Anna, dcera Jana Holoubka viz Ho- loubek. Anna královna, manželka cís. tyáše 106, 108. Anna, manželka Kayla viz Kayl. Anna, manželka Pavla Martini viz Martini. Apologie bratrská 60. Apologie Jiřího z Lobkovic p. 109. Apologie stavovská LV, 88, 102, 109, 110, 111, 113, 114. Aquila Jan, jinak Vorel 159, 165. de Aragona Franciscus Octavius 203. Arnberger Eneáš 124, 130, 139, 151, 204, 205, 206, 210, 215, 218. Arnberger Jan Jakub 221, 222, 224, 225, 226, 227, 234. Arnošt, kurfiřt saský 26. Aron, boleslavský žid p. 56). Augšpurská konfese 66, 223. Augšpurské konfese rok jubilejní 216. August, kurfiřt saský 104. Ma- B. Bachácek z Nauméfie Martin XIII, XIV, XV, 76, 101, p. 207. Balcar pernikár XX. Balcara pernikáre dédiéóka Anna — Hulcerová XX. Bálfi viz Pálffy. Balouni viz Valóni. Bambersky biskup 132. Banýr, švédský generál XXXVIII, XXXIX, XLI; p. *11; v čechách a v Sasku 222, 223, 225, 228, 233. Barbora, sestra Adama Krajíře z Kraj- viz z Krajku. Barbora, manželka Jiříka Jandy viz Janda. Barbora, vdova po Mat. Strenickém 168. Barták Jiřík 240, 242, 245. Bartoloměj truhlář 172, 173, 207. Bartošek de Drahonic LXVI. Basilejský koncil 166. Basilius z Dejčnberku Daniel dr. LVI, 107, 124, 150, p. 339, p. 340, p. 491. Bavorská země 133. Bavorské kníže —= Maxmilián Bavor- ský. Bedřich Falcký viz Fridrich. Bechyně Václav st. z Lažan a na Hlu- boši XXIV, 151, 157. Bělá pod Bezdězem město 69, 78, 105, 109, 130, 136, 224, p. 645. Bělohoubek Mikuláš 235, 238. Benátky Nové viz Nové Benátky. Benátského Jana manž. Anna 208. Benátský Jan (Veneticus) 124, 137, p. 395. Benedikt Nykodym 224. Benešov 86. Benjamín 17. Bennon 17. Berbistorf Ernfrid 141. Berka Adelsbach 140. Berka z Dubé a Lipého, na Bělé, Chy- šech a Kuřívod. 113, 124, 127, 140, 215, p. 299, p. 645. Berka Karel 54. Berka Ladislav 79. Berka Václav 140. Berka Volf (Jablonský) 145, 169, 201, 205, p. 474. Berka Zbyněk z Dubé a Lipého, arcib. pražský 77. Beřkovský z Boleslavě 155. Berlín 224. Beška Adam XLIII, 221, 222, 224, 225, 226, 227, 235, 236, 237. Betengel z Neuenperka Kryštof 137, p. 448. Betlémská kaple 110, p. 346, p. 347, p. 691. Bettigar viz Pitopeos. Bezděčín 31. na Bezdězi viz z Michalovic. Bezno 245. Bílá hora 132, 134, 222, p. 481, p. 520, p. 620. z Bílé Fridrich 113, 124, 142, 143. Bílá věž hradčanská 144. Binago Antonius 181. Biskup Martin 177, 183, 238. z Biskupic viz Haugvic. Bischofwerda — Bišverda XXXV, 210, 218, 220, p. 665. Blahoslav Jan p. 88, p. 90, p. 99. z Blejštejna Fridrich Richter viz Richter. z Blíživa Heraklius Václav 197. Bohatka Tomáš 154. Boleslav, jméno 17, p. 1. Boleslav Chrabrý p. 13. Boleslav Milostivý (II.) LXII, 17, 18, 19, p. *5, p. 6, p. 13. 268
Strana 269
Boleslav Tichý (III.) 19, p. 13. Boleslav Ukrutný (I.) 17, 18, p. 4, p. 5. Boleslavský kraj viz věcný rejstřík: kraj. Boleslav p. 321. Boleslav Stará 17, 18. Bonnus Kryštof 135, 201. Borag (Boraj) 243. Borbonius z Borbenheimu Matyáš 142, p. 468. Bořivoj 17, 18. z Bornsdorfu Ernfried 136. Bousov Dolní p. 69. Božího těla kostel v Praze 75, 76, 77, 236, p. 200, p. 718. Braheus Ottonides Ticho 71. Brandejs nad Lab. město 69, 78, 105, 109, 130, 135, 200, 233, 239, 244, p. 79, p. 766. Brandejs zámek 38, 40, 111, 248. Brandejské panství 32, 40, p. 79. Braniborský kurfiřt 106. Branibory p. 415. Brantál, město p. 324. Bratislavská smlouva 79. Bratří Boleslavští 59. Breitenfeld 218, p. 719. Breuner Hans Filip 170, 179, 204, 206, p. 545. Březenský kostel 36. Březenský rybník 44. Březina Jiří XLIII, XLVII, 227, 235, 236, 242, 246, 248, 249, 250, 251, 253. Březno p. 69. Brněnské proboštství 102. Brod český 80, 84, 239. Brod Michal XLIX. Brodce nad Jiz. 18, 69, p. 384. Brozina 208. Brozius Jan 207, p. 619. Brozius Václav p. 305. Brtnický Jan 195. Bruncvík Zachariáš XXXVI. z Bubna Jan 113, 141. z Bubna Jindřich 36. de Bucquoi hrabé 12b. Budéjoviètf 83, 131, 132, 179, 204. Budín 28, 35, 73. Budinský Jiřík 167. Budovec z Budova a na Hradišti Vác- lav 74, 88, 89, 92, 113, 124, 142, 143, p. 299. Budyšín město v Lużicich XXXV, 105, 131, 168, 207, 208, 210, 218, 221, 222. (Boleslavec) Slezská 105, (Bruntál SI.) 105, Bukač Jan XXXVII, 172, 173, 175, p. 622. Burgleni — Křivoklát 22. Burianů Václav 40, 50. Bydžov Nový viz Nový Bydžov. na Bydžově viz z Vartmberka. Bydžovský Jiří viz Kezelius. z Bystřice viz z Krajku Kundrát. C. Campanus Jan Vodňanský XIV, 101, 150, p. 491. Capella 247. Caspar carnifex — Kašpar řezník. Castalius Daniel z Kacenburku (Ca- czenburku) 234, 246. Ceselius — Kezelius. Celestin z Freifeldu Zikmund 224. Celestinová Lidmila roz. Agatonová 224. Celler (Celar) Jan z Proseče 137, p. 448. . Celný Matěj 253. Cerboni Tomáš 147, 148, 202, 205. Cihla Ladislav L. z Cimburka viz z Tovačova. z Cimperka Bartoloměj p. 106. Cirnburk — Cimburk. Císaf z Chloumku a na Cejeticich Jan 29. Claudian Jan p. 63. Claudianus Nicolaus 33, p. 63, p. 64. Clemens Adam 101. Colato viz Collalto. Collalto hrabé Rombald 181, 188, 204, 206, p. 582, p. 613. Colonna z Felsu Linhart 113, 124. Colloredo mladý 243, p. 750. Columba 241. Cornelius Stříbrský Jan XLVII, LVII, 62, 167, 177, 183, 210, 215, 218, 221, 222, 224, 225, 226, 227, 235, 236, 246, 248, p. 158. Corquai vojáci 137. Cortesi František 198, p. 607. Corvinus Jan 101. Crantzius Gottensis Andreas 108, p. 343. Crinitus (Krinitus) Zikmund Stří- brský 121, 126, p. 384. Cubinius (= Kubinius) Mejtský Ma- tyáš b0, 52, 69, p. 111. Cukmantl 105. Cviglavius z Cviglavy Jan XXIV, LIX, 151, 156, 157, 160, 164. 260
Boleslav Tichý (III.) 19, p. 13. Boleslav Ukrutný (I.) 17, 18, p. 4, p. 5. Boleslavský kraj viz věcný rejstřík: kraj. Boleslav p. 321. Boleslav Stará 17, 18. Bonnus Kryštof 135, 201. Borag (Boraj) 243. Borbonius z Borbenheimu Matyáš 142, p. 468. Bořivoj 17, 18. z Bornsdorfu Ernfried 136. Bousov Dolní p. 69. Božího těla kostel v Praze 75, 76, 77, 236, p. 200, p. 718. Braheus Ottonides Ticho 71. Brandejs nad Lab. město 69, 78, 105, 109, 130, 135, 200, 233, 239, 244, p. 79, p. 766. Brandejs zámek 38, 40, 111, 248. Brandejské panství 32, 40, p. 79. Braniborský kurfiřt 106. Branibory p. 415. Brantál, město p. 324. Bratislavská smlouva 79. Bratří Boleslavští 59. Breitenfeld 218, p. 719. Breuner Hans Filip 170, 179, 204, 206, p. 545. Březenský kostel 36. Březenský rybník 44. Březina Jiří XLIII, XLVII, 227, 235, 236, 242, 246, 248, 249, 250, 251, 253. Březno p. 69. Brněnské proboštství 102. Brod český 80, 84, 239. Brod Michal XLIX. Brodce nad Jiz. 18, 69, p. 384. Brozina 208. Brozius Jan 207, p. 619. Brozius Václav p. 305. Brtnický Jan 195. Bruncvík Zachariáš XXXVI. z Bubna Jan 113, 141. z Bubna Jindřich 36. de Bucquoi hrabé 12b. Budéjoviètf 83, 131, 132, 179, 204. Budín 28, 35, 73. Budinský Jiřík 167. Budovec z Budova a na Hradišti Vác- lav 74, 88, 89, 92, 113, 124, 142, 143, p. 299. Budyšín město v Lużicich XXXV, 105, 131, 168, 207, 208, 210, 218, 221, 222. (Boleslavec) Slezská 105, (Bruntál SI.) 105, Bukač Jan XXXVII, 172, 173, 175, p. 622. Burgleni — Křivoklát 22. Burianů Václav 40, 50. Bydžov Nový viz Nový Bydžov. na Bydžově viz z Vartmberka. Bydžovský Jiří viz Kezelius. z Bystřice viz z Krajku Kundrát. C. Campanus Jan Vodňanský XIV, 101, 150, p. 491. Capella 247. Caspar carnifex — Kašpar řezník. Castalius Daniel z Kacenburku (Ca- czenburku) 234, 246. Ceselius — Kezelius. Celestin z Freifeldu Zikmund 224. Celestinová Lidmila roz. Agatonová 224. Celler (Celar) Jan z Proseče 137, p. 448. . Celný Matěj 253. Cerboni Tomáš 147, 148, 202, 205. Cihla Ladislav L. z Cimburka viz z Tovačova. z Cimperka Bartoloměj p. 106. Cirnburk — Cimburk. Císaf z Chloumku a na Cejeticich Jan 29. Claudian Jan p. 63. Claudianus Nicolaus 33, p. 63, p. 64. Clemens Adam 101. Colato viz Collalto. Collalto hrabé Rombald 181, 188, 204, 206, p. 582, p. 613. Colonna z Felsu Linhart 113, 124. Colloredo mladý 243, p. 750. Columba 241. Cornelius Stříbrský Jan XLVII, LVII, 62, 167, 177, 183, 210, 215, 218, 221, 222, 224, 225, 226, 227, 235, 236, 246, 248, p. 158. Corquai vojáci 137. Cortesi František 198, p. 607. Corvinus Jan 101. Crantzius Gottensis Andreas 108, p. 343. Crinitus (Krinitus) Zikmund Stří- brský 121, 126, p. 384. Cubinius (= Kubinius) Mejtský Ma- tyáš b0, 52, 69, p. 111. Cukmantl 105. Cviglavius z Cviglavy Jan XXIV, LIX, 151, 156, 157, 160, 164. 260
Strana 270
Cviker Kryštof 222. Cyrillus Jan 101, 110, p. 302. Cyrus Matyáš 101, 110, p. 346. Č. Čabelický z Čabelic Jan 140. Čáp Jan z Malé strany 120. Čáslav 79, 80, 81, 239. Čechové 87, 95, 125. Čejkovská tvrz 32. Čejkovský dvůr 32. Čejtice 28. Čejtičky 28. z Černé hory = z Cimburka. Černín Diviš z Chudenic 113, 142, 144, p. 362. Černín Heřman z Chudenic na Petrs- burku, Eilšpurku, Kysiblu a Měl- níku 120, 250, p. 774. Černín Humprecht z Chudenic 52, 53, p. 117, p. 362. Br. Černý Jan, zakladatel archivu bratrs. 41, p. 88, p. 90. Černý Jan, autor Herbáře p. 63. Červenka Petr (Rubercula) XXII, LVII, 69, 74, 78, 103, 107, 124, 129, 139, 215, 218, 221, 222, 224, 225, 226, 227, 235, 236, 242, 246. Červenka Šimon 43, 46, 47, p. 184. Česká konfese 66. Česká Lípa 78, 160, 203, 232. Čeští bratři XXV, XXXV, XXXVI, XXXVII, LVIII, 39, 59, 60, 72, 87, 91, 92, 93, 94, 95, 100, 102, 126, 131, 210, 228, p. 63, p. 137, p. 141, p. 147, p. 266, p. 273, p. 304, p. 305, p. 333, p. 454, p. 660, p. 678. Dobrovice 69, 78, p. 70, p. 625. Dobytčí trh (Karlovo nám.) v Praze p. 718. Doksy 69. na Domausnicích viz Friček Markvart. Domousnice p. 69. Don Nepich 247. z Donína a na Nových Benátkách Fridrich 35. Dorštenson = Torstenson. na Doubravici viz z Šternberka Adam. Drážďany XXXV, 78, 96, 116, 210, 218, 223, 226, 227, 229, 230, 231, 232. Drážďanská konsistoř XXXVII. Drážďanské předměstí v Perně XXXV, 221, 228. z Dražova viz Martinius. Dubec u Prahy 84. Dubčanský ze Zdenína a na Habro- vanech Jan p. 141. Dubská Kateřina LI, LII. Dvořák Duchek 59. Dvořecký z Olbramovic na Vršovicích a Kystře Prokop 113, 124, 129, 142, 143. Dvorský Pantoflíček Tobiáš 208. Dykastus (Dikastus) Miřkovský Jiřík kněz 121, 126, 127, p. 302. E. Eger viz Cheb. Egemius Isaiáš Planický XVI, 107. Egemius viz Terrigena. Eigemius = Egemius. Eisen Jan Baptista 141. Ejvančice viz Ivančice. Eleonora císařovna Ferdinanda II. manželka 193, 196, 197, 198, 199. Eliáš mlynář 59. Erfurt 225. Ertl Voldřich 141. D. Dačický Mikuláš LX. Dačín viz Děčín. Daliboh z Vodic Šimon 29. Daniel z Semanína Jindřich viz z Se- manína. Daniel cukrář XIX. Dannel Benátský Jan 69, 108, 111, 136. Dánský král viz Kristián IV. Děčín 232, p. 710. Dědic Matěj, švagr soukeníka 208. z Dejcznbergu viz Basilius Daniel. z Ditrichštejna (Dietrichštejna) kar- dinál 80, p. 375. Diviš Mikoláš 142. 144. Dobner Gelasius LXVI. F. Fabas Fabián vachmistr 205. Fabricius Filip z Rosenfeldu a Ho- henfalu 112, 120, 161, 211. u Fafautů, dům pražský na Široké ulici 77. Falekrabí rýnský 106 (Fridrich IV.). Fayl Samuel (= Fail) 167, 177, 183, 210, 215, 218, 221, 222, 224, 225, 226, 227, 235, 236, 242, 246, 248, 249, 250, 251, 253. Felin Symeon jinak Kocourek 38, 44, 69, p. 99, p. 184. 270
Cviker Kryštof 222. Cyrillus Jan 101, 110, p. 302. Cyrus Matyáš 101, 110, p. 346. Č. Čabelický z Čabelic Jan 140. Čáp Jan z Malé strany 120. Čáslav 79, 80, 81, 239. Čechové 87, 95, 125. Čejkovská tvrz 32. Čejkovský dvůr 32. Čejtice 28. Čejtičky 28. z Černé hory = z Cimburka. Černín Diviš z Chudenic 113, 142, 144, p. 362. Černín Heřman z Chudenic na Petrs- burku, Eilšpurku, Kysiblu a Měl- níku 120, 250, p. 774. Černín Humprecht z Chudenic 52, 53, p. 117, p. 362. Br. Černý Jan, zakladatel archivu bratrs. 41, p. 88, p. 90. Černý Jan, autor Herbáře p. 63. Červenka Petr (Rubercula) XXII, LVII, 69, 74, 78, 103, 107, 124, 129, 139, 215, 218, 221, 222, 224, 225, 226, 227, 235, 236, 242, 246. Červenka Šimon 43, 46, 47, p. 184. Česká konfese 66. Česká Lípa 78, 160, 203, 232. Čeští bratři XXV, XXXV, XXXVI, XXXVII, LVIII, 39, 59, 60, 72, 87, 91, 92, 93, 94, 95, 100, 102, 126, 131, 210, 228, p. 63, p. 137, p. 141, p. 147, p. 266, p. 273, p. 304, p. 305, p. 333, p. 454, p. 660, p. 678. Dobrovice 69, 78, p. 70, p. 625. Dobytčí trh (Karlovo nám.) v Praze p. 718. Doksy 69. na Domausnicích viz Friček Markvart. Domousnice p. 69. Don Nepich 247. z Donína a na Nových Benátkách Fridrich 35. Dorštenson = Torstenson. na Doubravici viz z Šternberka Adam. Drážďany XXXV, 78, 96, 116, 210, 218, 223, 226, 227, 229, 230, 231, 232. Drážďanská konsistoř XXXVII. Drážďanské předměstí v Perně XXXV, 221, 228. z Dražova viz Martinius. Dubec u Prahy 84. Dubčanský ze Zdenína a na Habro- vanech Jan p. 141. Dubská Kateřina LI, LII. Dvořák Duchek 59. Dvořecký z Olbramovic na Vršovicích a Kystře Prokop 113, 124, 129, 142, 143. Dvorský Pantoflíček Tobiáš 208. Dykastus (Dikastus) Miřkovský Jiřík kněz 121, 126, 127, p. 302. E. Eger viz Cheb. Egemius Isaiáš Planický XVI, 107. Egemius viz Terrigena. Eigemius = Egemius. Eisen Jan Baptista 141. Ejvančice viz Ivančice. Eleonora císařovna Ferdinanda II. manželka 193, 196, 197, 198, 199. Eliáš mlynář 59. Erfurt 225. Ertl Voldřich 141. D. Dačický Mikuláš LX. Dačín viz Děčín. Daliboh z Vodic Šimon 29. Daniel z Semanína Jindřich viz z Se- manína. Daniel cukrář XIX. Dannel Benátský Jan 69, 108, 111, 136. Dánský král viz Kristián IV. Děčín 232, p. 710. Dědic Matěj, švagr soukeníka 208. z Dejcznbergu viz Basilius Daniel. z Ditrichštejna (Dietrichštejna) kar- dinál 80, p. 375. Diviš Mikoláš 142. 144. Dobner Gelasius LXVI. F. Fabas Fabián vachmistr 205. Fabricius Filip z Rosenfeldu a Ho- henfalu 112, 120, 161, 211. u Fafautů, dům pražský na Široké ulici 77. Falekrabí rýnský 106 (Fridrich IV.). Fayl Samuel (= Fail) 167, 177, 183, 210, 215, 218, 221, 222, 224, 225, 226, 227, 235, 236, 242, 246, 248, 249, 250, 251, 253. Felin Symeon jinak Kocourek 38, 44, 69, p. 99, p. 184. 270
Strana 271
Ferdinand I. 36, 38, 39, 40, 60, 73, 95, 106, p. 74, p. 77. Ferdinand II. XXII, XXIV, LIV, LXVI, 109, 117, 121, 124, 125, 129, 130, 132, 133, 135, 136, 141, 146, 155, 185, 186, 187, 190, 193, 199, 214, 225, p. 333, p. 345, p. 418, p. 557. Ferdinand III. 193, 197, 199, 225, 243, 245, 252, p. *6. Ferdinand IV. 245, 252. Ferdinand, arcikniże 129. Ferdinandi acta 40. Fiala Tomáš viz Stodolka. Fialka Jan 50, 52, 62, 71, 78, 103. Fialky Jana manž. Lidmila 103. Fictum z Fictum Kryštof 113, 124. Filip, prokurátor 149. Filip Ludvík falckrabě 96. Firle Michal ml. 147. Firle Michal st. 61, 136. Florián prokurátor 149. Florus z Květné Hory Adam 47, 50, 53. Foitland viz Voigtland. Franc doktor XIV. Franc Chotětovský Jan L. Franc Symeon 236, 240. Francouzi 137, 145. Frankfurt nad Mohanem 106. Frankfurt nad Odrou 217, 224. Frankreich (= Francie) 21. Frankvar Hollandsky (= Franeker) 215, p. 645. P. Frantisek, kvardiän XLVII. Frantisek Zid 164. Frejberk, město v Míšni XXXVIII, XXXIX, 105, 208, 210, 220, 228. Freyburk slezský 105, p. 318. Friaul 132, p. 425. Friček Mikoláš z Volenovic 36. Friček Markvart z Daliměřic a na Domausnicích 34. Fridrich (IV.) falckrabě při Rejnu 96. Fridrich (V.) falckrabě rýnský 116, p. *7, p. 401, p. 409, p. 415. Fridrich král český XXIV, LIV, 125, 126, 127, 128, 130, 131, 133, 146, 220. Fridrich Saský viz Hanuš. Frobenius Jan 120, 167, 203. Fruwein Benjamín 141. Fruwein Martin z Podolí XXIV, 113, 124, 129, 144. z Frydlantu Albrecht viz Valdštejn. Štyrský 109, Frydlant město 236, 244, 245. Frydlantská armáda 196, 197. Funek J. 53. G. Gal Thomas 205. Gallas 237, 239, 241, 243, p. 722. Gartz p. 656. Gebler Jeroným (Gabler) 248, 255, 255, 257, p. 767. Gelenek (Jelenek) zedník 18, 19, 61. Gerlice viz Zhořelec. German Jan 45, 50, 69. Gerstorf z Gerstorfu a z Malśvic Abraham 226. Ger&torf z Ger&torfu a z Malśvic Vol- dfich 54, 113. Girg Fridrich 141. Girnperger Jan Adolf 178. Goliáš Jan šťastný 141. Goliáš Urban p. 767. z Gonzagy markrabí 167, 179, 204, 206, p. 573. Górlice viz Zhořelec. Góta p. 343. Gotsmanius Némeckobrodsky Jan 77. z Grábštejna Lidmila 38, 44. Gradius z Libertina Jan Rudolf 156. Gregori (Gregorius) Adam Hyr&per- Sky LVII, 228. Greifenhagen p. 656. Gribler (— Grybler) z Altendorfu Si- mon Maximilán LIX, 154, 203. Gryneus Pieloucky (= Pfelücky) Petr XLI, 154, 207, 233, 236, 241, p. 508, p. 718, p. 744. Gustav II. Adolf (Gustavus Adolphus), král švédský 216, 217, 218, 220, p. *10. 203, H. Heidelberk XIV, 96, 116. Habrovanstí p. 141. Hájek Jiřík Bydžovský 69, 151, 166, 177, 181, 183. Hájek z Liboéan Václav LIV, LVIII, LXIII, 18, 24. Haldius z Neienperku Melichar 124. Hamaëta Daniel 1%. P. Hammerschmied J. Flor. LXVII, LXVIII, LXIX. Han mésto 105. Hannov nejvyšší 244. Hannovští vojáci 247. Hans leitenant 206. 271
Ferdinand I. 36, 38, 39, 40, 60, 73, 95, 106, p. 74, p. 77. Ferdinand II. XXII, XXIV, LIV, LXVI, 109, 117, 121, 124, 125, 129, 130, 132, 133, 135, 136, 141, 146, 155, 185, 186, 187, 190, 193, 199, 214, 225, p. 333, p. 345, p. 418, p. 557. Ferdinand III. 193, 197, 199, 225, 243, 245, 252, p. *6. Ferdinand IV. 245, 252. Ferdinand, arcikniże 129. Ferdinandi acta 40. Fiala Tomáš viz Stodolka. Fialka Jan 50, 52, 62, 71, 78, 103. Fialky Jana manž. Lidmila 103. Fictum z Fictum Kryštof 113, 124. Filip, prokurátor 149. Filip Ludvík falckrabě 96. Firle Michal ml. 147. Firle Michal st. 61, 136. Florián prokurátor 149. Florus z Květné Hory Adam 47, 50, 53. Foitland viz Voigtland. Franc doktor XIV. Franc Chotětovský Jan L. Franc Symeon 236, 240. Francouzi 137, 145. Frankfurt nad Mohanem 106. Frankfurt nad Odrou 217, 224. Frankreich (= Francie) 21. Frankvar Hollandsky (= Franeker) 215, p. 645. P. Frantisek, kvardiän XLVII. Frantisek Zid 164. Frejberk, město v Míšni XXXVIII, XXXIX, 105, 208, 210, 220, 228. Freyburk slezský 105, p. 318. Friaul 132, p. 425. Friček Mikoláš z Volenovic 36. Friček Markvart z Daliměřic a na Domausnicích 34. Fridrich (IV.) falckrabě při Rejnu 96. Fridrich (V.) falckrabě rýnský 116, p. *7, p. 401, p. 409, p. 415. Fridrich král český XXIV, LIV, 125, 126, 127, 128, 130, 131, 133, 146, 220. Fridrich Saský viz Hanuš. Frobenius Jan 120, 167, 203. Fruwein Benjamín 141. Fruwein Martin z Podolí XXIV, 113, 124, 129, 144. z Frydlantu Albrecht viz Valdštejn. Štyrský 109, Frydlant město 236, 244, 245. Frydlantská armáda 196, 197. Funek J. 53. G. Gal Thomas 205. Gallas 237, 239, 241, 243, p. 722. Gartz p. 656. Gebler Jeroným (Gabler) 248, 255, 255, 257, p. 767. Gelenek (Jelenek) zedník 18, 19, 61. Gerlice viz Zhořelec. German Jan 45, 50, 69. Gerstorf z Gerstorfu a z Malśvic Abraham 226. Ger&torf z Ger&torfu a z Malśvic Vol- dfich 54, 113. Girg Fridrich 141. Girnperger Jan Adolf 178. Goliáš Jan šťastný 141. Goliáš Urban p. 767. z Gonzagy markrabí 167, 179, 204, 206, p. 573. Górlice viz Zhořelec. Góta p. 343. Gotsmanius Némeckobrodsky Jan 77. z Grábštejna Lidmila 38, 44. Gradius z Libertina Jan Rudolf 156. Gregori (Gregorius) Adam Hyr&per- Sky LVII, 228. Greifenhagen p. 656. Gribler (— Grybler) z Altendorfu Si- mon Maximilán LIX, 154, 203. Gryneus Pieloucky (= Pfelücky) Petr XLI, 154, 207, 233, 236, 241, p. 508, p. 718, p. 744. Gustav II. Adolf (Gustavus Adolphus), král švédský 216, 217, 218, 220, p. *10. 203, H. Heidelberk XIV, 96, 116. Habrovanstí p. 141. Hájek Jiřík Bydžovský 69, 151, 166, 177, 181, 183. Hájek z Liboéan Václav LIV, LVIII, LXIII, 18, 24. Haldius z Neienperku Melichar 124. Hamaëta Daniel 1%. P. Hammerschmied J. Flor. LXVII, LXVIII, LXIX. Han mésto 105. Hannov nejvyšší 244. Hannovští vojáci 247. Hans leitenant 206. 271
Strana 272
Hanspach (= Hanšpach) 220, 232. Hanuš Landškrounský Jiří 101. Hanuš Fridrich saský kurfiřt 39, 40. Hanusova Johanna — Kezeliova. Harant z Polžic a Bezdružic Kryštof 142, 144. z Harrachu Arnošt kardinál XXXII, 183, 189, 195, p. 589, p. 598. Hasištejnský z Lobkovic a na Cho- mutově Bohuslav Joachym 48, 49, 50, 51, 57, 65, 66, 74, 76, p. 109, p. 110, p. 124. Haugwic z Biskupic Alexander 160. Haugwic z Biskupic Alexander Jošt 160, 203. Havel kosař 40, p. 184. Havel, první pochovaný na hřbitovní zahradě 65. Havel Faeton Zalansky viz Zalansky. Haven&ild Jiřík 143. Havránek Jan 40, 48, p. 184. Hejdelius z Rasiśtejna Jifik 90. na Heldruńku viz z Mansfeldu Ar- nośt. Hemma, manželka Boleslava 17. Henyk z Valdštejna na Dobrovici viz z Vajdštejna. Hennyk Jan L, 245. Henricus iudex 21, p. 16. Herbář (1518) p. 63. Hercelles Franciscus 138, 201. Heřmanův Městec p. 207. Hertl Gotfrid 211. Hertl Jifik 167. M. Hertvicius 228, p. 692. Hertzok Adam, jinak Fendrych XXI. Hiero Jan bradÿf jinak Pomerhans viz Pomer. Hirš Mikoláš 206. Hišpanský král — španělský 122, 125. Hisrle (— Hysrle) z Chodův Bernard 145, 201. Hložek z Žampachu Jindřich a na Březně 31, 35. Hltava řeka = Vltava. Hluboš viz Bechyně na Hluboši. Hodějovský z Hodějova Smil 141. Hofman Jan 244. Högner Jan 120. z Hohenfalu viz Fabricius. z Hohenloe Eva hrabinka viz z Hol- lachu. Holan Jan 253. Holcův Pavel 40. z Holejce hrabé viz Slik. Holk (Hülka) Jindfich 220, p. 669. Johannes Pragenus z Hollachu hrabénka Eva, nékdy Ha- siśtejnska 55, 108, 109, 135, 159, p. 124. z Hollachu hrabě Jiří 55, 108, p. 124, p. 342. Hollar Jan z Práchně XLVII, XLIX, 225, 226, p. 47), p. 679. Hollar Václav z Práchně p. 679. Holomúcký Václav (= Olomücky) p. 47). Holoubek Jan feznik LII, 166, 177, 183, 210, 215, 218, 221, 222, 224, 225, 226, 227, 236, 240, 243, 245, 250, 251, 252. Holoubková Anna 243. z Holtendorfu Krystina p. 213. z Holštejna kníže 156. Holštejnští soldati 161, 203. Hólzl Jeroným p. 63. Hora Kutná viz Kutná Hora. Hoficky z Tepence Jan 120. Horn, město v Rakousích 88, p. 249. Hornorakouských stavův dobrozdání 115. Hory Kutny — Hora Kutná. Hosius Jirík 206. Hosticenus Stefanus 124, p. 395. Hošťálek z Javořic Maximilián 113, 142, 143. Hoštický Václav 142. Hozlauer Volf 142. Hradčany 48, 51, 52, 53, 54, 248, p. 359. Hradec Králové 206, 233, 234, 237, 240. Hradecký kraj viz věcný rejstřk: kraj. Hradiště nad Jizerou město = Mni- chovo Hradiště. Hranický Jindřich 43, 44, 49, 50, 52, 71, 78, 103, 106. Hranického Jindřicha manž. řina 106. Hrobie 20, p. 16. Hrobka město 18, 19. Hrobka vrch 18, 20. Hrozen Adam jinak Viklalů XIX, 47, 49, 50, 52, 78, 103. Hroznová Mandaléna, manž. Hrozna Ad. XXI, 103. Hrubá Skála, hrad 245, p. 756. Hruška Jan jinak Svenda 118, 205, 208. Hruška Petr 36. Hruška viz Václav lékařův. Hrušková Mandaléna 208. Hrušov 18. Kate- 272
Hanspach (= Hanšpach) 220, 232. Hanuš Landškrounský Jiří 101. Hanuš Fridrich saský kurfiřt 39, 40. Hanusova Johanna — Kezeliova. Harant z Polžic a Bezdružic Kryštof 142, 144. z Harrachu Arnošt kardinál XXXII, 183, 189, 195, p. 589, p. 598. Hasištejnský z Lobkovic a na Cho- mutově Bohuslav Joachym 48, 49, 50, 51, 57, 65, 66, 74, 76, p. 109, p. 110, p. 124. Haugwic z Biskupic Alexander 160. Haugwic z Biskupic Alexander Jošt 160, 203. Havel kosař 40, p. 184. Havel, první pochovaný na hřbitovní zahradě 65. Havel Faeton Zalansky viz Zalansky. Haven&ild Jiřík 143. Havránek Jan 40, 48, p. 184. Hejdelius z Rasiśtejna Jifik 90. na Heldruńku viz z Mansfeldu Ar- nośt. Hemma, manželka Boleslava 17. Henyk z Valdštejna na Dobrovici viz z Vajdštejna. Hennyk Jan L, 245. Henricus iudex 21, p. 16. Herbář (1518) p. 63. Hercelles Franciscus 138, 201. Heřmanův Městec p. 207. Hertl Gotfrid 211. Hertl Jifik 167. M. Hertvicius 228, p. 692. Hertzok Adam, jinak Fendrych XXI. Hiero Jan bradÿf jinak Pomerhans viz Pomer. Hirš Mikoláš 206. Hišpanský král — španělský 122, 125. Hisrle (— Hysrle) z Chodův Bernard 145, 201. Hložek z Žampachu Jindřich a na Březně 31, 35. Hltava řeka = Vltava. Hluboš viz Bechyně na Hluboši. Hodějovský z Hodějova Smil 141. Hofman Jan 244. Högner Jan 120. z Hohenfalu viz Fabricius. z Hohenloe Eva hrabinka viz z Hol- lachu. Holan Jan 253. Holcův Pavel 40. z Holejce hrabé viz Slik. Holk (Hülka) Jindfich 220, p. 669. Johannes Pragenus z Hollachu hrabénka Eva, nékdy Ha- siśtejnska 55, 108, 109, 135, 159, p. 124. z Hollachu hrabě Jiří 55, 108, p. 124, p. 342. Hollar Jan z Práchně XLVII, XLIX, 225, 226, p. 47), p. 679. Hollar Václav z Práchně p. 679. Holomúcký Václav (= Olomücky) p. 47). Holoubek Jan feznik LII, 166, 177, 183, 210, 215, 218, 221, 222, 224, 225, 226, 227, 236, 240, 243, 245, 250, 251, 252. Holoubková Anna 243. z Holtendorfu Krystina p. 213. z Holštejna kníže 156. Holštejnští soldati 161, 203. Hólzl Jeroným p. 63. Hora Kutná viz Kutná Hora. Hoficky z Tepence Jan 120. Horn, město v Rakousích 88, p. 249. Hornorakouských stavův dobrozdání 115. Hory Kutny — Hora Kutná. Hosius Jirík 206. Hosticenus Stefanus 124, p. 395. Hošťálek z Javořic Maximilián 113, 142, 143. Hoštický Václav 142. Hozlauer Volf 142. Hradčany 48, 51, 52, 53, 54, 248, p. 359. Hradec Králové 206, 233, 234, 237, 240. Hradecký kraj viz věcný rejstřk: kraj. Hradiště nad Jizerou město = Mni- chovo Hradiště. Hranický Jindřich 43, 44, 49, 50, 52, 71, 78, 103, 106. Hranického Jindřicha manž. řina 106. Hrobie 20, p. 16. Hrobka město 18, 19. Hrobka vrch 18, 20. Hrozen Adam jinak Viklalů XIX, 47, 49, 50, 52, 78, 103. Hroznová Mandaléna, manž. Hrozna Ad. XXI, 103. Hrubá Skála, hrad 245, p. 756. Hruška Jan jinak Svenda 118, 205, 208. Hruška Petr 36. Hruška viz Václav lékařův. Hrušková Mandaléna 208. Hrušov 18. Kate- 272
Strana 273
Hubáček z Pelikánova Jakub XXV, XXVI, XXXI, XXXII, 69, 107, 111, 151, 166, 167, 168, 169, 175, 177, 181, 183, 184, 215, p. 160, p. 495, p. 581. Huber Ruprecht kotlář 251. Huberová Veruna, manž. 251, 252. Hufnagl Jakub 141. Hulcerova Anna — Balcara pernikáre dědička XX. Hůlka viz Holk. Hus Jan XXXVIII, LXI, 58, 59, 66, 78, 216, p. 139, p. 159, p. 214. Husí Lhota 34, p. 66. Husité 58, p. 143. z Hustiřan viz Rodovský. Hustopeč město 105. Hyttych Jan 50, 52, 53. Ch. Chanovský z Dlouhé Vsi Jindřich 235. Chanovský z Dlouhé Vsi Kryštof 157. Charvati viz Chorvati. Cheb 119, 221, p. 376. Chebsko p. 667. Chiesa Franciscus 181, p. 572. Chloumecký Jiřík 64. Chlumecké panství p. 242. z Chlumu viz Slavata. Chodovský Mikuláš 243. Chomutov 49, p. 107, p. 109. Chorvati XXXV, LVI, 19, 134, 218, 219, 220, 221, 245, p. 238, p. 662. Chotětov 244. Chotětovský farář 156. Chrást u Chotětova 241, p. 508. Chrastecký Jiří 107. Chrt Joachym LX, 157, 158, 203, 205. Chrudim 138. Chrudimský kraj viz věcný rejstřk: kraj. z Chudenic viz Černín. z Chynic a z Tetova viz Vchynský. (nad Cidlinou) I. Illo, nejvyšší maršálek 221. Innocentius X. [Johannes Battista Pamphilius] XLVII, 242. Israel Jakub 205. Italie XIV. Ivančice 79, p. 215. J. Jacek Václav 78, 107, 111, 124, 129. Jacober von Pilgramsthal Thomas 155. Jakub I., angl. král 128, 130. Jan, děkan 160. Jan, kotlář 40. Jan Lucemburský, král 21. Jan, lékal mladobol. 40, 41, 42, 47, p. 63, p. 88, p. 167. Jan, pernikár — Strenicky Jan. Jan Správny viz z Michalovic. Jan, Żeleznik 195. Jan Augusta LXIX, p. 88. Jan Jiří, vévoda saský XXXV, 78, 104, p. 34). Jan Zikmund, kurfiřt brandeburský 96. Janda Jan 44. Janda Jiří 52, 69, 70, 76, 103. Jandy Jiřího manž. Anna 103. u Janečků viz Symeon Skalka. z Janovic viz Spetl. z Janovic viz z Klenového Jan. Jarník Václav XLIV. Jaroměř 133. Javůrek Jiří, kovář 207. Javůrková Mandaléna 207. Jednota bratrská viz čeští bratří. Jednovoký leitenant 206. Jelenek zedník 18, 19, 61. Jelínek Jan 235, 240, 250. Jenik Jan Zásadsky z Gamsndorfu XLIX, p. 56). Jeníšek z Újezda Přibík 120, 141, 166, 197, p. 535. Jeřábek Matěj 237. Jeřábek Samuel LII. Jeroným Pražský 78, p. 214. Jesenius Jan LXVI, 76, 142 144. Jesuité 82, 85, 91, 92, 114, 115, 122, 146, 248, p. 109, p. 744. Ješín Pavel 141. Ježek z Michalovic p. 14, p. 16, p. 23; viz Ješek z M. Jičín 69, 129, 244, p. 415. Jihlava 80. sv. Jiljí kostel pražský 138, p. 454. Jindřich VII., císař, otec Jana Lu- cemburského 21. Jindřich Fridrich, syn Fridricha Falc- kého 130. Jindřich Julius Brunšvický 96. z Jindřichova Hradce Adam (viz de Nova Domo) p. 568. Jiří Poděbradský 75, 76. Jiřík, tobolář 37. Jizbický Václav 142. Jizera 18, 30, 51, 68, 69, 233, 239, 254. Johanna, první manželka Kezeliova, roz. Hanušova viz Kezeliova. 273
Hubáček z Pelikánova Jakub XXV, XXVI, XXXI, XXXII, 69, 107, 111, 151, 166, 167, 168, 169, 175, 177, 181, 183, 184, 215, p. 160, p. 495, p. 581. Huber Ruprecht kotlář 251. Huberová Veruna, manž. 251, 252. Hufnagl Jakub 141. Hulcerova Anna — Balcara pernikáre dědička XX. Hůlka viz Holk. Hus Jan XXXVIII, LXI, 58, 59, 66, 78, 216, p. 139, p. 159, p. 214. Husí Lhota 34, p. 66. Husité 58, p. 143. z Hustiřan viz Rodovský. Hustopeč město 105. Hyttych Jan 50, 52, 53. Ch. Chanovský z Dlouhé Vsi Jindřich 235. Chanovský z Dlouhé Vsi Kryštof 157. Charvati viz Chorvati. Cheb 119, 221, p. 376. Chebsko p. 667. Chiesa Franciscus 181, p. 572. Chloumecký Jiřík 64. Chlumecké panství p. 242. z Chlumu viz Slavata. Chodovský Mikuláš 243. Chomutov 49, p. 107, p. 109. Chorvati XXXV, LVI, 19, 134, 218, 219, 220, 221, 245, p. 238, p. 662. Chotětov 244. Chotětovský farář 156. Chrást u Chotětova 241, p. 508. Chrastecký Jiří 107. Chrt Joachym LX, 157, 158, 203, 205. Chrudim 138. Chrudimský kraj viz věcný rejstřk: kraj. z Chudenic viz Černín. z Chynic a z Tetova viz Vchynský. (nad Cidlinou) I. Illo, nejvyšší maršálek 221. Innocentius X. [Johannes Battista Pamphilius] XLVII, 242. Israel Jakub 205. Italie XIV. Ivančice 79, p. 215. J. Jacek Václav 78, 107, 111, 124, 129. Jacober von Pilgramsthal Thomas 155. Jakub I., angl. král 128, 130. Jan, děkan 160. Jan, kotlář 40. Jan Lucemburský, král 21. Jan, lékal mladobol. 40, 41, 42, 47, p. 63, p. 88, p. 167. Jan, pernikár — Strenicky Jan. Jan Správny viz z Michalovic. Jan, Żeleznik 195. Jan Augusta LXIX, p. 88. Jan Jiří, vévoda saský XXXV, 78, 104, p. 34). Jan Zikmund, kurfiřt brandeburský 96. Janda Jan 44. Janda Jiří 52, 69, 70, 76, 103. Jandy Jiřího manž. Anna 103. u Janečků viz Symeon Skalka. z Janovic viz Spetl. z Janovic viz z Klenového Jan. Jarník Václav XLIV. Jaroměř 133. Javůrek Jiří, kovář 207. Javůrková Mandaléna 207. Jednota bratrská viz čeští bratří. Jednovoký leitenant 206. Jelenek zedník 18, 19, 61. Jelínek Jan 235, 240, 250. Jenik Jan Zásadsky z Gamsndorfu XLIX, p. 56). Jeníšek z Újezda Přibík 120, 141, 166, 197, p. 535. Jeřábek Matěj 237. Jeřábek Samuel LII. Jeroným Pražský 78, p. 214. Jesenius Jan LXVI, 76, 142 144. Jesuité 82, 85, 91, 92, 114, 115, 122, 146, 248, p. 109, p. 744. Ješín Pavel 141. Ježek z Michalovic p. 14, p. 16, p. 23; viz Ješek z M. Jičín 69, 129, 244, p. 415. Jihlava 80. sv. Jiljí kostel pražský 138, p. 454. Jindřich VII., císař, otec Jana Lu- cemburského 21. Jindřich Fridrich, syn Fridricha Falc- kého 130. Jindřich Julius Brunšvický 96. z Jindřichova Hradce Adam (viz de Nova Domo) p. 568. Jiří Poděbradský 75, 76. Jiřík, tobolář 37. Jizbický Václav 142. Jizera 18, 30, 51, 68, 69, 233, 239, 254. Johanna, první manželka Kezeliova, roz. Hanušova viz Kezeliova. 273
Strana 274
P. Johannes Battista, komisař 149. P. Josef kapucín, Polák 62, 165, 167, 169, 171, 172, 174, 177, 178, 180, 181, 182, 183, 184, 215. Juleto regiment 179, 204. Juvenis Boleslavia — Mladá Boleslav. K. Kadaň 83. Kališníci 58. Kalov město 105, p. 320. Kalovský regiment viz Gallas. Kalvín Jan 58, p. 136. Kalvinisté 58, 102, 222, 223, p. 137. Kamaryt Jan 143. Kamenice v sev. čechách 220, 232. Kamenice (Kamenec) lužická 105, 228, p. 317. Kamenická, soukenice 208. z Kaménka Albert XIV. Kampanus viz Campanus. Kantor Starý Jan p. 159, p. 160. Kapaun Jakub 177. Kapaun ze Svojkova 244. Kapaunovský regiment 243, p. 1. Kaplíř ze Sulevic Kašpar 113, 124, 142, 143. Kaplíř ze Sulevic Pavel 113, 141. P. Kára Jan LXVII. Karban Lukáš 143. Karel, arcikníže rakouské 105. Karel IV. císař 21, 95, 110, 191. Karel V. císař 39. Karel Emanuel savojský 118, p. 372. Karel Gustav, falckrabě rýnský 248. Karel Josef, arcikníže 249. Karlštejn 72, 100, 115. Karmelité 150, p. 144. Kasper Hans 194. Kašpar carnitex — Kašpar řezník 34, p. 61. Kaspersky z Räjova Martin XVI, LXVII, 62, p. 13), p. 155. Kautsky z Jenštejna Matěj XXXVI, 222. Kayl (= Khayl = Kheyl) Adam z Šternburku XXI, XXII, XXXVI, XLII, XLIII, L, 69, 124, 130, 135, 139, 151, 167, 210, 215, 218, 221, 222, 224, 225, 226, 227, 235, 252. Kayl z šternburku Daniel LV, LVI, LVII, 69, 103, 111, 208, 228. Kayla Adama manželka Anna 252. Kazimír IV., král Polský 26, 27, p. 37. 228, Kezeliova první manželka Johana XVIII, 45, 77, 103, p. 17), p. 211. Kezeliova druhá manželka Lidmila XVIII, XXI, XXXV, XLI, XLIV, 103, 190, 232, 234, p. 19), p. 102. Kezelius Jiří Bydžovský 45, 62, 69, 76, 77, 78, 103, 107, 109, 111, 124, 129, 139, 140, 170, 173, 174, 175, 176, 183, 184, 188, 189, 204, 206, 207, 208, 221, 232, 234, 238, p. 1), p. 17), p. 19), p. 55), p. 56), p. *4, p. *13, p. 10, p. 15, p. 23, p. 77, p. 95, p. 102, p. 123, p. 333, p. 395, p. 420, p. 460, p. 508, p. 543, p. 548, p. 554, p. 563, p. 616, p. 660; ostatní zprávy o Ke- zeliovi viz »Úvod«. Khlesl Melchior 95, p. 294. Khobr z Kobršperku Kryštof 113, 142, 143. Kiniks Eck viz Königseck. Kiniksmark, generäl viz Königsmark. Kladsko 145, 148, p. 109, p. 242. Kladští 92. Klaudián viz Claudian. Klenice potok 20, 69. z Klenového a z Janovic Jan 54, 120, 125. sv. Klimenta Societatis Jezu kolej 114. z Klinštejna Bohuněk 23. Knot Jan 141. Kocour Ondřej 143, 144. Kocourek viz Felin Symeon. Kochan z Prachové Valentin 113, 124, 142, 143. Kolín nad Labem 80, 233. Kolín Samuel 120. Kolínský kurfiřt 106. Kolomuty ves 32, 78, p. 54. Kolona z Felsu Leonard viz Colonna. z Kolovrat Herolt 198. z Kolovrat Novohradský Volf 88, 92, p. 251. Komenský J. A. p. 400. Konecchlumský z Konecchlumí Vilím 142, 144. Königseck 247, p. 761. Königsmark 248, p. 765. Königsstein (sasky) 231, p. 704. Konvald ves 59. Konvaldští bratří 59. Koňský trh pražský 144. Kopecký Jan 111. P. Kořil A. LXVII. Kořil Matěj 240, 242, 246, 248, 249, 251, 253. Kořila Matěje manž. Anna 248. Kornelius Jan — Cornelius. 274
P. Johannes Battista, komisař 149. P. Josef kapucín, Polák 62, 165, 167, 169, 171, 172, 174, 177, 178, 180, 181, 182, 183, 184, 215. Juleto regiment 179, 204. Juvenis Boleslavia — Mladá Boleslav. K. Kadaň 83. Kališníci 58. Kalov město 105, p. 320. Kalovský regiment viz Gallas. Kalvín Jan 58, p. 136. Kalvinisté 58, 102, 222, 223, p. 137. Kamaryt Jan 143. Kamenice v sev. čechách 220, 232. Kamenice (Kamenec) lužická 105, 228, p. 317. Kamenická, soukenice 208. z Kaménka Albert XIV. Kampanus viz Campanus. Kantor Starý Jan p. 159, p. 160. Kapaun Jakub 177. Kapaun ze Svojkova 244. Kapaunovský regiment 243, p. 1. Kaplíř ze Sulevic Kašpar 113, 124, 142, 143. Kaplíř ze Sulevic Pavel 113, 141. P. Kára Jan LXVII. Karban Lukáš 143. Karel, arcikníže rakouské 105. Karel IV. císař 21, 95, 110, 191. Karel V. císař 39. Karel Emanuel savojský 118, p. 372. Karel Gustav, falckrabě rýnský 248. Karel Josef, arcikníže 249. Karlštejn 72, 100, 115. Karmelité 150, p. 144. Kasper Hans 194. Kašpar carnitex — Kašpar řezník 34, p. 61. Kaspersky z Räjova Martin XVI, LXVII, 62, p. 13), p. 155. Kautsky z Jenštejna Matěj XXXVI, 222. Kayl (= Khayl = Kheyl) Adam z Šternburku XXI, XXII, XXXVI, XLII, XLIII, L, 69, 124, 130, 135, 139, 151, 167, 210, 215, 218, 221, 222, 224, 225, 226, 227, 235, 252. Kayl z šternburku Daniel LV, LVI, LVII, 69, 103, 111, 208, 228. Kayla Adama manželka Anna 252. Kazimír IV., král Polský 26, 27, p. 37. 228, Kezeliova první manželka Johana XVIII, 45, 77, 103, p. 17), p. 211. Kezeliova druhá manželka Lidmila XVIII, XXI, XXXV, XLI, XLIV, 103, 190, 232, 234, p. 19), p. 102. Kezelius Jiří Bydžovský 45, 62, 69, 76, 77, 78, 103, 107, 109, 111, 124, 129, 139, 140, 170, 173, 174, 175, 176, 183, 184, 188, 189, 204, 206, 207, 208, 221, 232, 234, 238, p. 1), p. 17), p. 19), p. 55), p. 56), p. *4, p. *13, p. 10, p. 15, p. 23, p. 77, p. 95, p. 102, p. 123, p. 333, p. 395, p. 420, p. 460, p. 508, p. 543, p. 548, p. 554, p. 563, p. 616, p. 660; ostatní zprávy o Ke- zeliovi viz »Úvod«. Khlesl Melchior 95, p. 294. Khobr z Kobršperku Kryštof 113, 142, 143. Kiniks Eck viz Königseck. Kiniksmark, generäl viz Königsmark. Kladsko 145, 148, p. 109, p. 242. Kladští 92. Klaudián viz Claudian. Klenice potok 20, 69. z Klenového a z Janovic Jan 54, 120, 125. sv. Klimenta Societatis Jezu kolej 114. z Klinštejna Bohuněk 23. Knot Jan 141. Kocour Ondřej 143, 144. Kocourek viz Felin Symeon. Kochan z Prachové Valentin 113, 124, 142, 143. Kolín nad Labem 80, 233. Kolín Samuel 120. Kolínský kurfiřt 106. Kolomuty ves 32, 78, p. 54. Kolona z Felsu Leonard viz Colonna. z Kolovrat Herolt 198. z Kolovrat Novohradský Volf 88, 92, p. 251. Komenský J. A. p. 400. Konecchlumský z Konecchlumí Vilím 142, 144. Königseck 247, p. 761. Königsmark 248, p. 765. Königsstein (sasky) 231, p. 704. Konvald ves 59. Konvaldští bratří 59. Koňský trh pražský 144. Kopecký Jan 111. P. Kořil A. LXVII. Kořil Matěj 240, 242, 246, 248, 249, 251, 253. Kořila Matěje manž. Anna 248. Kornelius Jan — Cornelius. 274
Strana 275
Korutany p. 397. Kosmonoský zámek 30, 47, 233, p. 49. Kosmonosy 31. Kost zámek LX, 244, p. 754. Kostelec na Labi 86, 87, 239. z Kosti viz z Selmberka. z Košumberku viz Slavata. Kotter Kryštof 125, p. 400, p. 625. Kotva z Freifeldu Jan Ctibor 102, p. 308. Kotvice mésto 224. z Kounic viz štoš. Kouřimský kraj viz věcný rejstřík: kraj. u Kozáčků 245. Kozel Jindřich 143, 144. Kožíšek Daniel, bratr Kezelíův XIII, LI, p. 19). Kožíšek Daniel, vnuk Danielův LI. Kožíšek Jan XIII, p. 19). Kožíšek Jan, vnuk Danielův LI. Kožíška Jana manž. Kateřina XIII, p. 19). Krajíř z Krajku Adam 41, 42, 43, 44, 46, 47, 48, 49, 57, p. 89. Krajíř z Krajku Arnošt 36, 37, 38, 39, 40, 41, 56, 57, p. 77, p. 79, p. 89, p. 90, p. 184. Krajíř z Krajku Jiří 41, p. 89. Krajff z Krajku Karel 41, 42, 43, 44, 46, 48, 57, p. 89. Krajíř z Krajku Kundrát mladší 41, 42 43, 44, 46, 48, 57, p. 89. Krajíř z Krajku Kundrát starší 32, 33, 34, 36, 37, 38, 40, 56, p. 56, p. 61, p. 79. Krajířovny z Krajku: Krajířová z Krajku Alena 41. Krajířová z Krajku a na Boleslavi Barbora 48, 49, 57, p. 105. Krajířová z Krajku Johanna 30, 31, 32, 34, 38, 56, p. 48. Krajifové z Krajku Krescentie 48. Krajířová z Krajku Markéta 48, 49, 57, p. 105. Krajířová z Veselice Marta 48, 49, 57, p. 106, p. 109. Krajířová z Krajku Veronika p. 79. Krajířové z Krajku LX, 48, 60, 65, p. 78. z Kranychfeldu Písecký Václav 141. Křinecký Karel 205. Kristián IV., král dánský XXXIV, 169, p. 544. Kristián II., kurfiřt saský 78, 96, 104. Křivoklát 22, 49, p. 109. Krotov mésto (— Grotau) ve Slezsku 105, p. 323. Kruhlata Jan viz z Michalovic. Kruhlata Jindřich viz z Michalovic. z Kruntlova Jan Voldřich 198. Krupičková, ševcová 208. Kryštof pekař 139, 167, 218, 221, 222, 224, 225, 226, 227, 235, 236, 242. Kuben město (Gubín nad Nisou) 105, p. 320. Kubic Pavel 195. Kubín Josef 143, 144. Kubinius = Cubinius. Kudláček Václav = Tiütera 159. Kukla David 195. Kundrát, arcibiskup pražský 59. Kunstberk 78. Kuřivody 69, p. 645. Kutná Hora 26, 27, 121, 232, p. 382. Kutnauer Jan 142, 144. Kutnauer Pavel 141. Kvestenberger Kašpar viz z Questen- berka. z Kvétné Hory viz Florus Adam. Kylián, kotláf 207. Kynyk&tein viz Kónigsstein. L. Labe 218, 220, 223, 228, 233. Laborda viz La Porta. Ladislav král 26. Landškronský Jiří Hanuš viz Hanuš. Lapačka z Března Jan 35. La Porta kapitán 164, 167, 203, 206, p. 532. von Laskau Symeon 206. Lauben (Lubáň) lužický 105, p. 317. Lažanský z Bukové Ferdinand 120. Leble żid 250. Lehnice město 105. Leonora viz Eleonora. Leopold biskup pasovský (arcikníže) XLI, XLII, 104, 135, 233, 234 Leopoldina císařovna 249. Leskovec z Leskovce Albrecht Sebes- tián 120. Leśno XXXV, LI, 210. Lhota ves u Zamberka 59. Libava mésto 105, p. 317. z Libenthalu Petr 120. Libnov viz Lubno nad Sprévou. Libochovice 48. Libštejnský z Kolovrat Henrich 120. Libštejnský z Kolovrat Zdeněk Lev 120. Liczen ves = Lützen. 275
Korutany p. 397. Kosmonoský zámek 30, 47, 233, p. 49. Kosmonosy 31. Kost zámek LX, 244, p. 754. Kostelec na Labi 86, 87, 239. z Kosti viz z Selmberka. z Košumberku viz Slavata. Kotter Kryštof 125, p. 400, p. 625. Kotva z Freifeldu Jan Ctibor 102, p. 308. Kotvice mésto 224. z Kounic viz štoš. Kouřimský kraj viz věcný rejstřík: kraj. u Kozáčků 245. Kozel Jindřich 143, 144. Kožíšek Daniel, bratr Kezelíův XIII, LI, p. 19). Kožíšek Daniel, vnuk Danielův LI. Kožíšek Jan XIII, p. 19). Kožíšek Jan, vnuk Danielův LI. Kožíška Jana manž. Kateřina XIII, p. 19). Krajíř z Krajku Adam 41, 42, 43, 44, 46, 47, 48, 49, 57, p. 89. Krajíř z Krajku Arnošt 36, 37, 38, 39, 40, 41, 56, 57, p. 77, p. 79, p. 89, p. 90, p. 184. Krajíř z Krajku Jiří 41, p. 89. Krajff z Krajku Karel 41, 42, 43, 44, 46, 48, 57, p. 89. Krajíř z Krajku Kundrát mladší 41, 42 43, 44, 46, 48, 57, p. 89. Krajíř z Krajku Kundrát starší 32, 33, 34, 36, 37, 38, 40, 56, p. 56, p. 61, p. 79. Krajířovny z Krajku: Krajířová z Krajku Alena 41. Krajířová z Krajku a na Boleslavi Barbora 48, 49, 57, p. 105. Krajířová z Krajku Johanna 30, 31, 32, 34, 38, 56, p. 48. Krajifové z Krajku Krescentie 48. Krajířová z Krajku Markéta 48, 49, 57, p. 105. Krajířová z Veselice Marta 48, 49, 57, p. 106, p. 109. Krajířová z Krajku Veronika p. 79. Krajířové z Krajku LX, 48, 60, 65, p. 78. z Kranychfeldu Písecký Václav 141. Křinecký Karel 205. Kristián IV., král dánský XXXIV, 169, p. 544. Kristián II., kurfiřt saský 78, 96, 104. Křivoklát 22, 49, p. 109. Krotov mésto (— Grotau) ve Slezsku 105, p. 323. Kruhlata Jan viz z Michalovic. Kruhlata Jindřich viz z Michalovic. z Kruntlova Jan Voldřich 198. Krupičková, ševcová 208. Kryštof pekař 139, 167, 218, 221, 222, 224, 225, 226, 227, 235, 236, 242. Kuben město (Gubín nad Nisou) 105, p. 320. Kubic Pavel 195. Kubín Josef 143, 144. Kubinius = Cubinius. Kudláček Václav = Tiütera 159. Kukla David 195. Kundrát, arcibiskup pražský 59. Kunstberk 78. Kuřivody 69, p. 645. Kutná Hora 26, 27, 121, 232, p. 382. Kutnauer Jan 142, 144. Kutnauer Pavel 141. Kvestenberger Kašpar viz z Questen- berka. z Kvétné Hory viz Florus Adam. Kylián, kotláf 207. Kynyk&tein viz Kónigsstein. L. Labe 218, 220, 223, 228, 233. Laborda viz La Porta. Ladislav král 26. Landškronský Jiří Hanuš viz Hanuš. Lapačka z Března Jan 35. La Porta kapitán 164, 167, 203, 206, p. 532. von Laskau Symeon 206. Lauben (Lubáň) lužický 105, p. 317. Lažanský z Bukové Ferdinand 120. Leble żid 250. Lehnice město 105. Leonora viz Eleonora. Leopold biskup pasovský (arcikníže) XLI, XLII, 104, 135, 233, 234 Leopoldina císařovna 249. Leskovec z Leskovce Albrecht Sebes- tián 120. Leśno XXXV, LI, 210. Lhota ves u Zamberka 59. Libava mésto 105, p. 317. z Libenthalu Petr 120. Libnov viz Lubno nad Sprévou. Libochovice 48. Libštejnský z Kolovrat Henrich 120. Libštejnský z Kolovrat Zdeněk Lev 120. Liczen ves = Lützen. 275
Strana 276
Ličkov 48. Lidmila, druhá manž. Kezeliova viz Kezeliova. Lidmila, manž. Romanka Jakuba viz Romanek Jakub. Lidmila, manž. Fialky Jana viz Fi- alka Jan. z Lichtenštejna Karel, kníže opavské XXIV, XXX, XXXI, LVII, 79, 137, 139, 140, 141, 144, 145, 149, 151, 152, 156, 158, 160, 161, 163, 164, 166, 177, 178, 179, 180, 181, 182, 185, 200, 202, 205, 207, p. 583. Lilecké zboží 59. Lilečtí bratří 59, p. 141. Linec město 88, 115. Lipá město viz česká Lípa. P. Lipavsky Cyril LXVII, LXVIII. Lipavsky Eman. Josef LXIX. Lipavsky Josef Tomás LXIX. Lipée Némecká p. 339 . Lipsko 218, 221, 225, 237, p. 63, p. 670. z Lissau Stranovsky Jan 240, 241. Liticky p. 140. Litoměřice 78, 120, 148, 211, 219, 222, 228, 232, 233, 242. Litoměřický kraj viz věcný rejstřík: kraj. Litoměřičtí exulanti 211. Litomyšlský Jan 242, 246, 248, 249, 253. Lnáře p. 251. z Lobkovic Jiří Popel 48, 49, 57, p. 109. z Lobkovic a na Pátku Kryštof 78. z Lobkovic Vilém starší 113, 124, 142. z Lobkovic Zdeněk Vojtěch 120, 187, 194, p. 588. Lobkovicové LX. Lohelius Jan arcibiskup 120. Loket mésto p. 109. Loketśti 92. Lokšan Adam viz Lukšan. z Lokte hrabě viz šlik. z Losu Adam Linhart 92. z Losu Jindřich Ota 113, 124, 142, 143. z Losu Otta 92. Lothar Jiřík p. 184. Louny 148. na Lovosicích viz z Šternberka Adam. Lubno nad Sprévou 105, p. 320. Lucemburk (země) 21. Lucius Mikoláš 236, 242, 246, 248, 249, 250, 251, 253. z Ludanic Kateřina p. 147. Ludvík Jag. král. 34, 60, p. 67. Lugdunum 58. Lugdunský měštěnín viz Valda Petr. Br. Lukáš p. 141. Lukášův Jan 49. Lukov město 105, p. 320. Lukšan Adam 140, 141. Luteráni 58, 102, 228. Luther Martin 65, 66, 171, 216. Lützen (Liczen) 220, p. 670. Lužice Horní a Dolní 68, 84, 105, 109, 130, 131, 134, 190, 210, 217, 218, 219, 220, 221, 236, 237, 245. Lužičani 88, 122, 124, 221. Lužičti stavové 121, 125. Lysá ve Slezsku 105. M. Macer z Letošic Petr 124. Madona paní 176. Magdalena, manž. Hrozna Adama viz Hrozen Adam. Magdeburk XIV, 218, 242. Magdeburský arcibiskup (biskup) p. 657. Magrle z Sebišku Václav 124. Makovský z Makové Jeroným 75. Malá strana = Menší město pražské 45, 103, 104, 107, 112, 120, 248, 249, p. 691. Malostranský rynk pražský 72. Malovcová z Malovic Juliána 150. z Malšvic viz Ger&torf... di Malta cavalir viz di Persa Ludvík. Mansfeldští p. 374. z Mansfeldu Arnošt, pán na Heldruň- ku 118, p. 532. Maňáskovy dcery 208. Marecká země = Marky braniborské. Marek (Markovy dluhy) 168. »Marianna« vojáci 137. Marie Němkyně na pranýři v Praze 77. P. Marie Vítézné kostel praZsky p.174. Marky braniborské 130, 217, p. 419. Marš Matěj XXI. Marše Matěje Anna manželka XXI. Martin kovář p. 61. sv. Martin v Praze 45. Martin od Tří myslivců, synek praž- ský 77. Martini Strakonický Jan 106. Martini Strakonický Pavel 62, 105. Martiniho manž. Anna 106. z Martinic Bořita Smečanský Jaro- slav XXXII, 54, 112, 120, 183, 189, 195, 197, 227, p. 590, p. 689. 276
Ličkov 48. Lidmila, druhá manž. Kezeliova viz Kezeliova. Lidmila, manž. Romanka Jakuba viz Romanek Jakub. Lidmila, manž. Fialky Jana viz Fi- alka Jan. z Lichtenštejna Karel, kníže opavské XXIV, XXX, XXXI, LVII, 79, 137, 139, 140, 141, 144, 145, 149, 151, 152, 156, 158, 160, 161, 163, 164, 166, 177, 178, 179, 180, 181, 182, 185, 200, 202, 205, 207, p. 583. Lilecké zboží 59. Lilečtí bratří 59, p. 141. Linec město 88, 115. Lipá město viz česká Lípa. P. Lipavsky Cyril LXVII, LXVIII. Lipavsky Eman. Josef LXIX. Lipavsky Josef Tomás LXIX. Lipée Némecká p. 339 . Lipsko 218, 221, 225, 237, p. 63, p. 670. z Lissau Stranovsky Jan 240, 241. Liticky p. 140. Litoměřice 78, 120, 148, 211, 219, 222, 228, 232, 233, 242. Litoměřický kraj viz věcný rejstřík: kraj. Litoměřičtí exulanti 211. Litomyšlský Jan 242, 246, 248, 249, 253. Lnáře p. 251. z Lobkovic Jiří Popel 48, 49, 57, p. 109. z Lobkovic a na Pátku Kryštof 78. z Lobkovic Vilém starší 113, 124, 142. z Lobkovic Zdeněk Vojtěch 120, 187, 194, p. 588. Lobkovicové LX. Lohelius Jan arcibiskup 120. Loket mésto p. 109. Loketśti 92. Lokšan Adam viz Lukšan. z Lokte hrabě viz šlik. z Losu Adam Linhart 92. z Losu Jindřich Ota 113, 124, 142, 143. z Losu Otta 92. Lothar Jiřík p. 184. Louny 148. na Lovosicích viz z Šternberka Adam. Lubno nad Sprévou 105, p. 320. Lucemburk (země) 21. Lucius Mikoláš 236, 242, 246, 248, 249, 250, 251, 253. z Ludanic Kateřina p. 147. Ludvík Jag. král. 34, 60, p. 67. Lugdunum 58. Lugdunský měštěnín viz Valda Petr. Br. Lukáš p. 141. Lukášův Jan 49. Lukov město 105, p. 320. Lukšan Adam 140, 141. Luteráni 58, 102, 228. Luther Martin 65, 66, 171, 216. Lützen (Liczen) 220, p. 670. Lužice Horní a Dolní 68, 84, 105, 109, 130, 131, 134, 190, 210, 217, 218, 219, 220, 221, 236, 237, 245. Lužičani 88, 122, 124, 221. Lužičti stavové 121, 125. Lysá ve Slezsku 105. M. Macer z Letošic Petr 124. Madona paní 176. Magdalena, manž. Hrozna Adama viz Hrozen Adam. Magdeburk XIV, 218, 242. Magdeburský arcibiskup (biskup) p. 657. Magrle z Sebišku Václav 124. Makovský z Makové Jeroným 75. Malá strana = Menší město pražské 45, 103, 104, 107, 112, 120, 248, 249, p. 691. Malostranský rynk pražský 72. Malovcová z Malovic Juliána 150. z Malšvic viz Ger&torf... di Malta cavalir viz di Persa Ludvík. Mansfeldští p. 374. z Mansfeldu Arnošt, pán na Heldruň- ku 118, p. 532. Maňáskovy dcery 208. Marecká země = Marky braniborské. Marek (Markovy dluhy) 168. »Marianna« vojáci 137. Marie Němkyně na pranýři v Praze 77. P. Marie Vítézné kostel praZsky p.174. Marky braniborské 130, 217, p. 419. Marš Matěj XXI. Marše Matěje Anna manželka XXI. Martin kovář p. 61. sv. Martin v Praze 45. Martin od Tří myslivců, synek praž- ský 77. Martini Strakonický Jan 106. Martini Strakonický Pavel 62, 105. Martiniho manž. Anna 106. z Martinic Bořita Smečanský Jaro- slav XXXII, 54, 112, 120, 183, 189, 195, 197, 227, p. 590, p. 689. 276
Strana 277
z Martinic Jiří 50, 197. Martinius z Dražova Samuel XXXVI, XXXVII, XXXVIII, LVIII, 219, 222, 223, 224, 228, p. 660, p. 678, p. 692. Martinus Faber 33. Maryn Jan 45, 50, 52, 53. Ma&téfovsky Václav 144. Mateřovský Fridrich 207, p. 621. Mates Henrich hrabě z Turnu viz z Thurnu. Mates kapitán viz Tys. Mathyas — Matyas. Matka Boží pred Tejnem viz Tejnsky kostel. Matky Boží Sněžné klášter 104. Matyáš, arcikníže rakouské 79, 80, 81, 83, 84, 85, 86, 87, p. 242, p. 247. Matyáš II., král český 104, 105, 106, 109, 110, 111, p. 242, p. 333. Matyáš II., král uherský 93, 96, 106. Matyáš císař LIV, 54, 106; 109, 115, 116, 117, 121, 130, 191, p. 12). Maximilián arcikníže, bratr Rudol- fa II., 84, 86, 117, p. 244. Maximilián II. císař 60, 73, 81, 93, 94, 95, 97, 106, 166. Maximilián kníže bavorské 132, 133, 134, 135. Mecklenburské knížectví 216, 217, p. 651. Melanchton (Melathon) Philippus 216. Mělník XX, 48, 69, 80, 86, 222, 227, 239. Menší město pražské viz Malá strana. sv. Metoděj 17. z Mezihůře (Mezihoří) 225, 235. Miconius (Myconius) Hradišťský Da- niel XXVIII, XLIII, LV, LVI, LVII, 69, 107, 111, 121, 135, 172, 208, 248, 249, 250, 251, 253, p. 395. Michal lilecky 59. Michal Zambersky 59. Sv. Michala kostel praZsky 121. Michalci = Michalovci 30, 34, 38. Michalec Jan 29, 55. z Michalovic Bohuslav 113, 124, 128, 129, 142, 143. z Michalovic Jan Kruhlata ml. 23, 27, 55, p. 25, p. 28. z Michalovic Jan starší 21, 22, 24, 55b, p. 17, p. 23, p. 28, p. 40, p. 129. z Michalovic Jan Správný jinak Je- šek 20, 21, 22, 29, 42, 48, 55, p. 14, p. 16. Šašek Jan N Michalovic Jindřich Kruhlata 23, 24, 25, 30, 55, p. 25, p. 27, p. 28, p. 33. z Michalovic Magdalena 25, 29, 55, p. 33, p. 38, p. 48, p. 130. z Michalovic Markéta p. 29. z Michalovic a na Bezdězi Petr 23, 24, 30, 31, 55, p. 25, p. 28. z Michalovic Smil 141. z Michalovic Václav p. 28. Michalovice hrad p. 16, p. 27, p. 337. Michalovice ves 31, 193, p. 16. Michalovská fara 63. Michelsberk — Michalovice 20, p. 27. de Michelsberk Gesko — Jeëek. Michna Jiří Vilém z Vacínova XLII, 120, 211, 234. Michna Pavel z Vacínova 99, 120, 135, 173, 198, 211, p. 491. Mikola (Mikoli) kapitán 167, 203. Mikoláš mydlář — Strenický Miko- láš. Mikuláš pekař p. 61. sv. Mikuláše kostelík v Perně XXXV. sv. Mikuláše kostel v Praze na Malé straně 45, 76, p. 691. u sv. Mikuláše na Malé siraně škola XV. Mikulov moravsky 105, p. 325. Milčinská Kateřina, manž. 207. Milčinský Mikoláš XVI, XVII, 74, 103, 107, 111, 139, 151, 207. Miličínský — Milčinský. z Milheimu Jan 110. Milín (Millino) Jan Gratián 87, 88, p. 247. Militká Kateřina XIX, LVI, 19, 44, 61, 62, 64, p. 11, p. 12, p. 76, p. 98, p. 159, p. 160, p. 166. Militký Petr jinak Trněnný 37, 40, 42, p. 76, p. 98, p. 166. Miller Kašpar 124, 130, 139, 147, 150. Millner (Miller) viz Myllner. Milota Daniel XLII, 238, 243. Mimoň 105. Mimoňská Alžběta 139, p. 420. Mimoňská Dorota 108. Mimoňská Lidmila provd. Pinkovská p. 420. Mimoňský Kryštof XXI, XXIV, 54, 69, 70, 78, 103, 107, 108, 111, 124, 129, 130, p. 299, p. 420. Mincer (Minzer) z Proudníku Pavel XLIX, 247. Mirkův regiment 246. Míšeň 157, 210, p. 447. 277
z Martinic Jiří 50, 197. Martinius z Dražova Samuel XXXVI, XXXVII, XXXVIII, LVIII, 219, 222, 223, 224, 228, p. 660, p. 678, p. 692. Martinus Faber 33. Maryn Jan 45, 50, 52, 53. Ma&téfovsky Václav 144. Mateřovský Fridrich 207, p. 621. Mates Henrich hrabě z Turnu viz z Thurnu. Mates kapitán viz Tys. Mathyas — Matyas. Matka Boží pred Tejnem viz Tejnsky kostel. Matky Boží Sněžné klášter 104. Matyáš, arcikníže rakouské 79, 80, 81, 83, 84, 85, 86, 87, p. 242, p. 247. Matyáš II., král český 104, 105, 106, 109, 110, 111, p. 242, p. 333. Matyáš II., král uherský 93, 96, 106. Matyáš císař LIV, 54, 106; 109, 115, 116, 117, 121, 130, 191, p. 12). Maximilián arcikníže, bratr Rudol- fa II., 84, 86, 117, p. 244. Maximilián II. císař 60, 73, 81, 93, 94, 95, 97, 106, 166. Maximilián kníže bavorské 132, 133, 134, 135. Mecklenburské knížectví 216, 217, p. 651. Melanchton (Melathon) Philippus 216. Mělník XX, 48, 69, 80, 86, 222, 227, 239. Menší město pražské viz Malá strana. sv. Metoděj 17. z Mezihůře (Mezihoří) 225, 235. Miconius (Myconius) Hradišťský Da- niel XXVIII, XLIII, LV, LVI, LVII, 69, 107, 111, 121, 135, 172, 208, 248, 249, 250, 251, 253, p. 395. Michal lilecky 59. Michal Zambersky 59. Sv. Michala kostel praZsky 121. Michalci = Michalovci 30, 34, 38. Michalec Jan 29, 55. z Michalovic Bohuslav 113, 124, 128, 129, 142, 143. z Michalovic Jan Kruhlata ml. 23, 27, 55, p. 25, p. 28. z Michalovic Jan starší 21, 22, 24, 55b, p. 17, p. 23, p. 28, p. 40, p. 129. z Michalovic Jan Správný jinak Je- šek 20, 21, 22, 29, 42, 48, 55, p. 14, p. 16. Šašek Jan N Michalovic Jindřich Kruhlata 23, 24, 25, 30, 55, p. 25, p. 27, p. 28, p. 33. z Michalovic Magdalena 25, 29, 55, p. 33, p. 38, p. 48, p. 130. z Michalovic Markéta p. 29. z Michalovic a na Bezdězi Petr 23, 24, 30, 31, 55, p. 25, p. 28. z Michalovic Smil 141. z Michalovic Václav p. 28. Michalovice hrad p. 16, p. 27, p. 337. Michalovice ves 31, 193, p. 16. Michalovská fara 63. Michelsberk — Michalovice 20, p. 27. de Michelsberk Gesko — Jeëek. Michna Jiří Vilém z Vacínova XLII, 120, 211, 234. Michna Pavel z Vacínova 99, 120, 135, 173, 198, 211, p. 491. Mikola (Mikoli) kapitán 167, 203. Mikoláš mydlář — Strenický Miko- láš. Mikuláš pekař p. 61. sv. Mikuláše kostelík v Perně XXXV. sv. Mikuláše kostel v Praze na Malé straně 45, 76, p. 691. u sv. Mikuláše na Malé siraně škola XV. Mikulov moravsky 105, p. 325. Milčinská Kateřina, manž. 207. Milčinský Mikoláš XVI, XVII, 74, 103, 107, 111, 139, 151, 207. Miličínský — Milčinský. z Milheimu Jan 110. Milín (Millino) Jan Gratián 87, 88, p. 247. Militká Kateřina XIX, LVI, 19, 44, 61, 62, 64, p. 11, p. 12, p. 76, p. 98, p. 159, p. 160, p. 166. Militký Petr jinak Trněnný 37, 40, 42, p. 76, p. 98, p. 166. Miller Kašpar 124, 130, 139, 147, 150. Millner (Miller) viz Myllner. Milota Daniel XLII, 238, 243. Mimoň 105. Mimoňská Alžběta 139, p. 420. Mimoňská Dorota 108. Mimoňská Lidmila provd. Pinkovská p. 420. Mimoňský Kryštof XXI, XXIV, 54, 69, 70, 78, 103, 107, 108, 111, 124, 129, 130, p. 299, p. 420. Mincer (Minzer) z Proudníku Pavel XLIX, 247. Mirkův regiment 246. Míšeň 157, 210, p. 447. 277
Strana 278
Míšeňská země XXXVIII, 210, 216, 217, 218, 219, 220, 221, 222, 223, 225, 228. Mitysko Litoměřický Ondřej 75, p. 200. Mladota z Solopysk Jiřík 47. Mladota z Solopysk a na Stakořích Zdeněk Adam 137, 139, p. 447. Mladotová Alžběta roz. Rodovská z Hustiřan p. 621. Mladý Pavel kožišník 43, 44, 45. Mnichovo Hradiště 69, 239, p. 70, p. 733. Mníšek Mikuláš XXI. Mníšková, manž. Novoměstského Mi- kuláše 225. Mníšovský Rafael 194. Moc (= Mocz) Pavel XIX, 74, 78. Mohuč 220. Mohučský kurfiřt 106. Mokrejš Jiřík 74, 107, p. 27). Mokrejška Mandalena 145. de Monte Cuculi maršálek 243. Mor Jan 71. z Moračína Mošovský šťastný 75. Morava 60, 79, 80, 84, 87, 158, 233, 234, 237, 241. Moravané 79, 86, 87, 118, 122, 124, 125. Moravecius Jiří (Georgus) Poděbrad- ský 227. Moravští stavové 121. Mošovský viz z Moračína. Mrázek Mikoláš z Litoměřic 120. »Mumraj sbornické pravdy« knížka 102. Münster 248, Myconius = Miconius. Myllner z Mylhauzu Jan 51, p. 299, p. 363. Myllner z Mylhauzu Petr 141. 113, N. Na Hradčanech ulice, Bydžov XIII, 45. Nagrola viz z Nogaroly. Navarov zámek 241, p. 740. Neiburk 96. Neištet v Sasku XXXV, 210, 232. Nejmark mésto — Stfeda ve Slezsku 105, p. 322. Nejmor Jan 150. Nekolüv Tomás 159. Němci LX, 126, 232. Němčanská Alžběta LI, 208. Němčanský Bartoloměj 96. Němčanský Pavel LI. Německý Brod 239. z Neviklova viz z Řepan. Nicolaus medicus viz Claudian. Nicolaus pannifex 33. Nigellus z Oškořína Troianus 76, p. 207. Niklšpurk viz Mikulov moravský. Nikolüv (Nekolüv) Tomáš 159. Nisa město 105. Nizozemí (Belgie) p. 245. z Nogaroly hrabě Ferd. 148, p. 481. Norimberk p. 63. Nosek Jiřík 69. Nosek Prokop 42, 43. von Nostitz Otto 194. de Nova Domo Adam — z Jindficho- va Hradce Adam 35, 37. Nové Benátky 18, 69. Nové město pražské 77, 104, 248, 253. Novemburk = Nymburk. Novokřtěnci 181. Novoměstská Alžběta XIX, 224. Novoměstská Lidmila, druhá manž. Kezeliova viz Kezeliova. Novoměstský Mikuláš XIX, XXII, XXXVI, XLII, XLIII, XLIV, LI, LII, 190, 225, 226, 227, p. 680. Novoměstský Pavel XIX, XXII, XXXVI, XLII, XLIII, XLIV, XLVII, LI, LII, 190. Novoměstský Vavřinec XVIII, XIX, 103. Novoměstský rynk pražský 72. Nový Bydžov XIII, XV, XLIX, LI, 18, 45, 104, 133, 167, 178, p. 19), p. 111. Nový Hof 96. Nový zákon (1518) p. 63. Nožíř Jiřík p. 184. Nymburk 20, 27, 69, 102, 133, 219, 241, 247, p. 16, p. 661. Nymburský Samuel 111. o. Oczas Matheus 33, p. 61. Odhóje Lorenc 195. Odra feka p. 656. Ofthalmius (Opthalmius) Vit XVII, LXIV, p. 14), p. 46). Olava město 105. Oldřich kníže 19, p. 13. Olomouc 29, 105. Olomoucké biskupství 102. Olomoucký biskup 118, 119. Ondřej bakalář jinak Sádlo 44, 48, 50. 278
Míšeňská země XXXVIII, 210, 216, 217, 218, 219, 220, 221, 222, 223, 225, 228. Mitysko Litoměřický Ondřej 75, p. 200. Mladota z Solopysk Jiřík 47. Mladota z Solopysk a na Stakořích Zdeněk Adam 137, 139, p. 447. Mladotová Alžběta roz. Rodovská z Hustiřan p. 621. Mladý Pavel kožišník 43, 44, 45. Mnichovo Hradiště 69, 239, p. 70, p. 733. Mníšek Mikuláš XXI. Mníšková, manž. Novoměstského Mi- kuláše 225. Mníšovský Rafael 194. Moc (= Mocz) Pavel XIX, 74, 78. Mohuč 220. Mohučský kurfiřt 106. Mokrejš Jiřík 74, 107, p. 27). Mokrejška Mandalena 145. de Monte Cuculi maršálek 243. Mor Jan 71. z Moračína Mošovský šťastný 75. Morava 60, 79, 80, 84, 87, 158, 233, 234, 237, 241. Moravané 79, 86, 87, 118, 122, 124, 125. Moravecius Jiří (Georgus) Poděbrad- ský 227. Moravští stavové 121. Mošovský viz z Moračína. Mrázek Mikoláš z Litoměřic 120. »Mumraj sbornické pravdy« knížka 102. Münster 248, Myconius = Miconius. Myllner z Mylhauzu Jan 51, p. 299, p. 363. Myllner z Mylhauzu Petr 141. 113, N. Na Hradčanech ulice, Bydžov XIII, 45. Nagrola viz z Nogaroly. Navarov zámek 241, p. 740. Neiburk 96. Neištet v Sasku XXXV, 210, 232. Nejmark mésto — Stfeda ve Slezsku 105, p. 322. Nejmor Jan 150. Nekolüv Tomás 159. Němci LX, 126, 232. Němčanská Alžběta LI, 208. Němčanský Bartoloměj 96. Němčanský Pavel LI. Německý Brod 239. z Neviklova viz z Řepan. Nicolaus medicus viz Claudian. Nicolaus pannifex 33. Nigellus z Oškořína Troianus 76, p. 207. Niklšpurk viz Mikulov moravský. Nikolüv (Nekolüv) Tomáš 159. Nisa město 105. Nizozemí (Belgie) p. 245. z Nogaroly hrabě Ferd. 148, p. 481. Norimberk p. 63. Nosek Jiřík 69. Nosek Prokop 42, 43. von Nostitz Otto 194. de Nova Domo Adam — z Jindficho- va Hradce Adam 35, 37. Nové Benátky 18, 69. Nové město pražské 77, 104, 248, 253. Novemburk = Nymburk. Novokřtěnci 181. Novoměstská Alžběta XIX, 224. Novoměstská Lidmila, druhá manž. Kezeliova viz Kezeliova. Novoměstský Mikuláš XIX, XXII, XXXVI, XLII, XLIII, XLIV, LI, LII, 190, 225, 226, 227, p. 680. Novoměstský Pavel XIX, XXII, XXXVI, XLII, XLIII, XLIV, XLVII, LI, LII, 190. Novoměstský Vavřinec XVIII, XIX, 103. Novoměstský rynk pražský 72. Nový Bydžov XIII, XV, XLIX, LI, 18, 45, 104, 133, 167, 178, p. 19), p. 111. Nový Hof 96. Nový zákon (1518) p. 63. Nožíř Jiřík p. 184. Nymburk 20, 27, 69, 102, 133, 219, 241, 247, p. 16, p. 661. Nymburský Samuel 111. o. Oczas Matheus 33, p. 61. Odhóje Lorenc 195. Odra feka p. 656. Ofthalmius (Opthalmius) Vit XVII, LXIV, p. 14), p. 46). Olava město 105. Oldřich kníže 19, p. 13. Olomouc 29, 105. Olomoucké biskupství 102. Olomoucký biskup 118, 119. Ondřej bakalář jinak Sádlo 44, 48, 50. 278
Strana 279
Opavské knížectví 124. Orebští 58. Oršinovský z Fiřtfeldu Jan 113, 141. Ostrč v Lužici 190. Ostrštok Franc 120. Otomanský dvůr 80. z Oujezdce Přibík Jeníšek viz Jení- šek. Oulík Symon Petr z Třebnic 235, 236, 251. P. Z Padberku Adrián 156, 203. Palavicinus marchio — Pallavicini 250, p. 772. Pálffy 242, 243, 245, 246, p. 746. Palingenius Jan XXIX, 174, 177. Panlehner Adam 205. Pappenheimští vojáci 137. z Pappenheimu hrabě 137, 236. Pardubice 194, 233. Parthenopolis viz Magdeburk. Z Pasaunu hrabé viz Slik. Pasov 132. Pasovsk$ lid LVIII, 104. Pasovští soldáti 104. Pátek Jiřík XXI. Pátková Maruše XXI. Pavel mydlář 52, 71. Pazdera Vít p. 184. Pecius Johannes Gorlicensis 124, p. 395. Pěčice p. 70. Péknik Johannes 33, p. 61. Pelargus viz Vodňanský Jonáš. Peldřimovský Jan 53. z Pelikánova viz Hubáček. Penczenau 240, p. 738. z Perglasu Pergler Jan šeb. p. 532. Perlin = Berlin. Perno XXXV, XXXVI, XXXVII, XXXVIII, XXXIX, XL, XLI, LV, LXI, LXIV, 208, 210, 215, 219, 221, 222, 223, 224, 225, 226, 227, 228, 229, 230, 231, 232, 234, 241, p. 33), p. 38), p. *3, p. 177, p. 620, p. 625, p. 665, p. 691, p. 692, p. 694, p. 709. di Persa Ludovicus, cavalir di Malta 155, 156, 203, 205, p. 511. Perský král p. 206. Perský vyslanec 76, p. 206. Pervile kapitán 167, 203, 205, 206. Pětipeský z Chýš a& z Egerberku Šťastný Václav 113, 142, p. 299. sv. Petr v Praze 45. Pettingar Volf Jiří z Pettingu a Per- sinu 135, 138, 200, 201. Pfefrkorn z Ottopachu Albrecht 113. Picardia 58. Piecolomini Franciscus Octavius de Aragona 156, 244, p. 512, p. 514. Piccolominiiv pluk LX, 205. Pikharti 58, 72. z Pügramsthalu Jacober Thomas 150, 2. Pinkovsky Václav 139, p. 420. Pirno viz Perno. Písecký viz z Kranychfeldu. Písek město 125, 130, 131, 132. Pitopeus (Pithopoios) Balcar (Balta- Zar) 19, 61, p. 12. Pitopeova manž. viz Vávrová. Planický Jan viz Terrigena. Platejs Jan 120. Plazský kostel 36. Plazský rybník 35, 36. Plazy ves 34, p. 66. Plzeň 118, p. 372, p. 532. Plzeňský kraj viz věcný kraj. Plzeňští 83. z Poděbrad Jiří 25, 26, 28. Poděbradský zámek 248. Pokorný Jan 49. Pokorný Tomáš 71, 78, 103, 107, 136. Polický Vít 62, p. 161. Polské vojsko 133, 134. Polsko 60, 190, 207, 208, 210, 224. Pomerhans (Pomer, Pomr) Jan Hie- ro st. 49, 53, 151, 193. Pomerhans Jan ml. 245. Pomořská země 217, 225. Ponzon z Ponzonu Fabius Maximus 120. Popel z Lobkovic Jiří viz z Lobkovic. Pořejov p. 532. na Poříčí, Praha 45, 253. Poříčská ulice 253. Poskok Vitolid LV, 102, p. 305. Praha 40, 45, 69, 109, 130, 131, 132, 133, 134, 135, 218, 219, 220, 222, 235, 236, 238, 239, 240, 241, 242, 243, 244, 245, 247, 248, 251. Prachař Václav 208. Prachař Tomáš 49. Prachafe Václ. manž. Ludmila 208. Prácheňský kraj viz věcný rejstřík: kraj. Prácheňský Jiřík 74. Prácheňský Václav, krejčí 207. Prácheňský Vít 70, 71. »Pravda vítézici« spis bratrsky 102. Pražané 90, 99, 110. rejstřík: 270 23
Opavské knížectví 124. Orebští 58. Oršinovský z Fiřtfeldu Jan 113, 141. Ostrč v Lužici 190. Ostrštok Franc 120. Otomanský dvůr 80. z Oujezdce Přibík Jeníšek viz Jení- šek. Oulík Symon Petr z Třebnic 235, 236, 251. P. Z Padberku Adrián 156, 203. Palavicinus marchio — Pallavicini 250, p. 772. Pálffy 242, 243, 245, 246, p. 746. Palingenius Jan XXIX, 174, 177. Panlehner Adam 205. Pappenheimští vojáci 137. z Pappenheimu hrabě 137, 236. Pardubice 194, 233. Parthenopolis viz Magdeburk. Z Pasaunu hrabé viz Slik. Pasov 132. Pasovsk$ lid LVIII, 104. Pasovští soldáti 104. Pátek Jiřík XXI. Pátková Maruše XXI. Pavel mydlář 52, 71. Pazdera Vít p. 184. Pecius Johannes Gorlicensis 124, p. 395. Pěčice p. 70. Péknik Johannes 33, p. 61. Pelargus viz Vodňanský Jonáš. Peldřimovský Jan 53. z Pelikánova viz Hubáček. Penczenau 240, p. 738. z Perglasu Pergler Jan šeb. p. 532. Perlin = Berlin. Perno XXXV, XXXVI, XXXVII, XXXVIII, XXXIX, XL, XLI, LV, LXI, LXIV, 208, 210, 215, 219, 221, 222, 223, 224, 225, 226, 227, 228, 229, 230, 231, 232, 234, 241, p. 33), p. 38), p. *3, p. 177, p. 620, p. 625, p. 665, p. 691, p. 692, p. 694, p. 709. di Persa Ludovicus, cavalir di Malta 155, 156, 203, 205, p. 511. Perský král p. 206. Perský vyslanec 76, p. 206. Pervile kapitán 167, 203, 205, 206. Pětipeský z Chýš a& z Egerberku Šťastný Václav 113, 142, p. 299. sv. Petr v Praze 45. Pettingar Volf Jiří z Pettingu a Per- sinu 135, 138, 200, 201. Pfefrkorn z Ottopachu Albrecht 113. Picardia 58. Piecolomini Franciscus Octavius de Aragona 156, 244, p. 512, p. 514. Piccolominiiv pluk LX, 205. Pikharti 58, 72. z Pügramsthalu Jacober Thomas 150, 2. Pinkovsky Václav 139, p. 420. Pirno viz Perno. Písecký viz z Kranychfeldu. Písek město 125, 130, 131, 132. Pitopeus (Pithopoios) Balcar (Balta- Zar) 19, 61, p. 12. Pitopeova manž. viz Vávrová. Planický Jan viz Terrigena. Platejs Jan 120. Plazský kostel 36. Plazský rybník 35, 36. Plazy ves 34, p. 66. Plzeň 118, p. 372, p. 532. Plzeňský kraj viz věcný kraj. Plzeňští 83. z Poděbrad Jiří 25, 26, 28. Poděbradský zámek 248. Pokorný Jan 49. Pokorný Tomáš 71, 78, 103, 107, 136. Polický Vít 62, p. 161. Polské vojsko 133, 134. Polsko 60, 190, 207, 208, 210, 224. Pomerhans (Pomer, Pomr) Jan Hie- ro st. 49, 53, 151, 193. Pomerhans Jan ml. 245. Pomořská země 217, 225. Ponzon z Ponzonu Fabius Maximus 120. Popel z Lobkovic Jiří viz z Lobkovic. Pořejov p. 532. na Poříčí, Praha 45, 253. Poříčská ulice 253. Poskok Vitolid LV, 102, p. 305. Praha 40, 45, 69, 109, 130, 131, 132, 133, 134, 135, 218, 219, 220, 222, 235, 236, 238, 239, 240, 241, 242, 243, 244, 245, 247, 248, 251. Prachař Václav 208. Prachař Tomáš 49. Prachafe Václ. manž. Ludmila 208. Prácheňský kraj viz věcný rejstřík: kraj. Prácheňský Jiřík 74. Prácheňský Václav, krejčí 207. Prácheňský Vít 70, 71. »Pravda vítézici« spis bratrsky 102. Pražané 90, 99, 110. rejstřík: 270 23
Strana 280
Pražský arcibiskup (kardinál) 95, 159 Pražský hrad 22, 46, 72, 78, 80, 84, 88, 90, 91, 97, 98, 106, 108, 111, 112, 113, 114, 117, 119, 123, 125, 126, 128, 129, 130, 133, 140, 141, 142, 144, 146, 155, 193, 195, 197, 198, 243, 248, 250, 252, 253. Pražský most (Karlův) 142, 144. Pražští aneb mistrovští 59. Prčka Pavel 142. Preiner viz Breuner Hans Filip. Prekl z Pruksdorfu Jan Kašpar 166, 177, 183, 210, 215, 218, 221, 222, 224, 225, 226, 227. Prekl z Pruksdorfu Mates XXIV, 52, 70, 71, 74, 78, 103, 111, 120. Přemysl Daniel 44. Přemysl Otokar I. 58. Přemysl Stadické kníže 21. Přerovský Havel 74. Prešpurk viz Bratislava. Primer kapitán 155. z Proseče viz Celler. Prostějov 105. Prusy 207. a. z Guestenberka Kašpar 120, p. 378. Quisarda regiment viz Strassoldo . R. Ráb, pevnost v Uhrách XXIX, 173. Racové 84. Rafael Daniel Dobrovick$ 238, 246. Rafael Jifí LII, 246, 248, 249, 250, 251, 263. Rakous Dolních stavové 122, 123. Rakous Horních stavové 122, 123. Rakousy Dolní 105, 233. Rakovnický kraj viz věcný rejstřík: kraj. Rakovnický Václav, primas 37. Rakušané 86, 87. Raméeovi vojáci 86, p. 245. Ramsdorfský regiment 243, 244. Rašín viz z Ryzmburku. Řečický Jiřík 143, 144. Řečický Václav 144. Rečkova kolej 76. Řeháček Jiřík XIX, 52. Řeháček Mikoláš XLII, 238. von Reibnicz Hans Caspar 179, 204. Reichwald Hans 237, 239, 245. von Reitvic — Reibnicz. Rekordát Petr 40. z Řepan a z Neviklova Arnošt 32. z Řepan a z Neviklova Jan 32. na Řepíně 161. Reychwald, švédský Reichwald. Řezno 252. z Říčan Jan Litvín 124. z Říčan Pavel 113, 142. Richter z Bleištejna Fridrich 167, 210, 215, 218, 221, 222, 234, 235, 252. Richter z Bleistejna Gotfrid 243, 245, 246, 248, 249, 250, 2b1, 252, p. 782. Rím 96. Rodovská z Hustifan AlZbéta viz Mla- dotovó. Rodovsk$ z Hustifan Jan 207, p. 620. Rodovsk$ z Hustifan Vaclav XXI, 47. Rokycana Jan 59, 75, 76, p. 205. Romanek Jakub 46, 50, 52, 62, 69, 70, 71, 78, 103, 104. Romanka Jakuba manż. Lidmila 104, p. 315, p. 338. Romankovsky statek 107. Romenec Matyáš 101. Rosa Matouš XIII. z Rosenfeldu viz Fabricius. P. Rossi K. LXVII, LXIX. Roudka (moravská) p. 141. Roudnice 25. z Roupova Václav Vilém 86, 113, 124, 140. Rozin (Rozyn) Daniel z Javorníka a z Auhornu 50, 52. Rozin Eliáš mladší 143. Rožďalovice 69. z Rožmberka Petr Vok 60, 91, 105, p. 147, p. 299. z Rožmberka Vilém 61, p. 153. Rubercula viz Červenka Petr. Rudolf II. císař LIV, LVII, 49, 50, 51, 52, 53, 60, 67, 71, 72, 73, 74, 75, 76, 78, 79, 87, 88, 89, 90, 91, 92, 93, 94, 95, 96, 97, 98, 99, 102, 106, 140, 166, 191, 196, p. 109, p. 206, p. 242, p. 247, p. 329, p. 330, p. 333. Rumburk 105, 220. Ruprecht, syn Fridricha Falckého 129. Ruzha Jan, apatykář 52, 53, 70. Ruzhy Jana manž. Salomena 71. Rycz Jan 137, 201. Rychner Jiřík 206. Rychnov 59. Rychter viz Richter. Rypl Leonard 143. Rýr Baltazar XLVII. Rýr Matouš LII, 249, 250, 251, 253. Rytíř Jan 206. z Ryzmburku a na Staré Rašín 35. nejvyšší — viz 280
Pražský arcibiskup (kardinál) 95, 159 Pražský hrad 22, 46, 72, 78, 80, 84, 88, 90, 91, 97, 98, 106, 108, 111, 112, 113, 114, 117, 119, 123, 125, 126, 128, 129, 130, 133, 140, 141, 142, 144, 146, 155, 193, 195, 197, 198, 243, 248, 250, 252, 253. Pražský most (Karlův) 142, 144. Pražští aneb mistrovští 59. Prčka Pavel 142. Preiner viz Breuner Hans Filip. Prekl z Pruksdorfu Jan Kašpar 166, 177, 183, 210, 215, 218, 221, 222, 224, 225, 226, 227. Prekl z Pruksdorfu Mates XXIV, 52, 70, 71, 74, 78, 103, 111, 120. Přemysl Daniel 44. Přemysl Otokar I. 58. Přemysl Stadické kníže 21. Přerovský Havel 74. Prešpurk viz Bratislava. Primer kapitán 155. z Proseče viz Celler. Prostějov 105. Prusy 207. a. z Guestenberka Kašpar 120, p. 378. Quisarda regiment viz Strassoldo . R. Ráb, pevnost v Uhrách XXIX, 173. Racové 84. Rafael Daniel Dobrovick$ 238, 246. Rafael Jifí LII, 246, 248, 249, 250, 251, 263. Rakous Dolních stavové 122, 123. Rakous Horních stavové 122, 123. Rakousy Dolní 105, 233. Rakovnický kraj viz věcný rejstřík: kraj. Rakovnický Václav, primas 37. Rakušané 86, 87. Raméeovi vojáci 86, p. 245. Ramsdorfský regiment 243, 244. Rašín viz z Ryzmburku. Řečický Jiřík 143, 144. Řečický Václav 144. Rečkova kolej 76. Řeháček Jiřík XIX, 52. Řeháček Mikoláš XLII, 238. von Reibnicz Hans Caspar 179, 204. Reichwald Hans 237, 239, 245. von Reitvic — Reibnicz. Rekordát Petr 40. z Řepan a z Neviklova Arnošt 32. z Řepan a z Neviklova Jan 32. na Řepíně 161. Reychwald, švédský Reichwald. Řezno 252. z Říčan Jan Litvín 124. z Říčan Pavel 113, 142. Richter z Bleištejna Fridrich 167, 210, 215, 218, 221, 222, 234, 235, 252. Richter z Bleistejna Gotfrid 243, 245, 246, 248, 249, 250, 2b1, 252, p. 782. Rím 96. Rodovská z Hustifan AlZbéta viz Mla- dotovó. Rodovsk$ z Hustifan Jan 207, p. 620. Rodovsk$ z Hustifan Vaclav XXI, 47. Rokycana Jan 59, 75, 76, p. 205. Romanek Jakub 46, 50, 52, 62, 69, 70, 71, 78, 103, 104. Romanka Jakuba manż. Lidmila 104, p. 315, p. 338. Romankovsky statek 107. Romenec Matyáš 101. Rosa Matouš XIII. z Rosenfeldu viz Fabricius. P. Rossi K. LXVII, LXIX. Roudka (moravská) p. 141. Roudnice 25. z Roupova Václav Vilém 86, 113, 124, 140. Rozin (Rozyn) Daniel z Javorníka a z Auhornu 50, 52. Rozin Eliáš mladší 143. Rožďalovice 69. z Rožmberka Petr Vok 60, 91, 105, p. 147, p. 299. z Rožmberka Vilém 61, p. 153. Rubercula viz Červenka Petr. Rudolf II. císař LIV, LVII, 49, 50, 51, 52, 53, 60, 67, 71, 72, 73, 74, 75, 76, 78, 79, 87, 88, 89, 90, 91, 92, 93, 94, 95, 96, 97, 98, 99, 102, 106, 140, 166, 191, 196, p. 109, p. 206, p. 242, p. 247, p. 329, p. 330, p. 333. Rumburk 105, 220. Ruprecht, syn Fridricha Falckého 129. Ruzha Jan, apatykář 52, 53, 70. Ruzhy Jana manž. Salomena 71. Rycz Jan 137, 201. Rychner Jiřík 206. Rychnov 59. Rychter viz Richter. Rypl Leonard 143. Rýr Baltazar XLVII. Rýr Matouš LII, 249, 250, 251, 253. Rytíř Jan 206. z Ryzmburku a na Staré Rašín 35. nejvyšší — viz 280
Strana 281
S. Sabnice (Sebnice) méstecko v MíBni XXXV, 210, 221, 232. Sâdlo Jan XXII, 183, 210, 215. Sâdlo Martin, primas 36, 37, 38. Sádlo viz Ondřej bakalář. Salvátorský kostel v Praze 126, p. 174. na Samáiné viz Ger&torf. Samuel knéz 223. Samuel konváfr 208. Samuel, písař komorní 166. Samuela konváre manž. Lidmila L. Sasko XXXIV, XXXV, XXXVI, LV. Saský kurfiřt (Jan Jiří) XXXVI, XXXVII, XXXVIII, 106, 116, 131, 216, 218, 219, 220, 222, 223, 225, 226, 227, 230, 231. Sasové XXXIV, XXXVII, XXXVIII, XL, LV, 219. z Sasu kníže 161. Savojský (Sofoinský) viz Karel Ema- nuel kníže. Scultetus Jiří 251, 253. Sedlář z brány klášterské 208. Seidler Jiljí 195. Sekera Jan 37. Sekera Jiřík 42. Sekera Václav 36. Seländer Volfgang 120. Selc u Chotětova 241, p. 508. Selinský Krištof viz Zelinsky. z Semanína Daniel Jindřich = Daniel z Semanína XXVIII, XXIX, XXX, XXXI, XXXII, XXXIII, XXXIV, 139, 145, 172, 173, 176, 184, 188, 189, 190, 207, p. 548. Senesal Jan 158, 160, 203, 206. Sezemický Václav p. 13). Sferyn Jan 120, Shejbal Jan 50. Silný Symeon, řezník 182. Sirotci 24, 58, 59. Sixt z Otteršdorfu (Ottersdorfa) Jan Theodor 40, 113, 124, 142, p. 33). Skála z Kolince Symeon 101. z Skalky Jan 70, 78, 103, 107, p. 299. z Skalky Symeon viz Tříska. Skálová Dorota LVI, 107, p. 339. Skály zámek viz Hrubá Skála. Skuhrovsky z Skuhrova Oldfich Se- zima Karel 246, 249, 250, 251. Sladovník Pavel 208. Slánský kraj viz věcný rejstřík: kraj. Slavata z Chlumu a Košumberku Jin- dřich p. 415. Slavata z Chlumu a Košumberku Joa- chym XXIV, 136, 137, 138, 140, 149, 195, 204, p. 716. Slavata z Chlumu a Košumberku na Stránově Michal 235, p. 716. Slavata z Chlumu a Košumberku Vi- lém 54, 112, 120, 197, 198, 214, 235, p. 379, p. 716. Slavatová Alžběta roz. p. 415. Slavkov moravský 78, 105. Slezáci 88, 124. Slezská Boleslav viz Boleslav Slezská. Slezská knížectví 97, 105, 130. Slezsko 60, 109, 133, 134, 136, 219, 220, p. 250. Slezští stavové 121, 125. Slováci 210. Slovák Pavel 238. Slovák švec 73. Smečanský viz z Martinic. Smečanský děkan 102. Smidarský Kryštof XXIX, 172, 173, 174. ze Smiřic Jan 24, 25, p. 29. ze Smiřic Jana manž. Markéta p. 29. ze Smiřic Jan Albrecht 113. ze Smiřic Jindřich Jiří 26, p. 415. ze Smiřic Kateřina provd. z Varten- berka p. 415. Smolík Benedikt 249. Smutná Alžběta XLIII. Soběslavský Jan 167, 210. Soběslavský Tomáš, kněz 88, p. 252. Sobotecký děkan 154, 156. Sobotka město 154, p. 683. Sofoinský kníže viz savojský. z Solopysk viz Mladota. Sonnenstein n. L. XXXV. Soukenická ulice na Poříčí 253. Spytihněv 17, p. 4. Srbové lužičtí LX, 65, 105. Stadický viz Přemysl. Stakory ves 34, p. 66, p. 447. Stanislav páter — Němec 165, 171, 183. Smiřická - Stará Boleslav 233. Staré město pražské 71, 104, 110, 121, 126, 138, 143, 149, 195. na Staré viz z Ryzmburku. Stařimský Jindřich 41, p. 184. Staroměstská radnice pražská 141, 143, 221. Staroměstský rynk pražský 72, 143. Starý Vaněk kovář — Václav Starší kovář 34, 36, 37. Stefanides Termenus Václav 101. Stehlík Petr XXIX, XXXVII, 173, 174, p. 557, p. 622. 151, 281 23°
S. Sabnice (Sebnice) méstecko v MíBni XXXV, 210, 221, 232. Sâdlo Jan XXII, 183, 210, 215. Sâdlo Martin, primas 36, 37, 38. Sádlo viz Ondřej bakalář. Salvátorský kostel v Praze 126, p. 174. na Samáiné viz Ger&torf. Samuel knéz 223. Samuel konváfr 208. Samuel, písař komorní 166. Samuela konváre manž. Lidmila L. Sasko XXXIV, XXXV, XXXVI, LV. Saský kurfiřt (Jan Jiří) XXXVI, XXXVII, XXXVIII, 106, 116, 131, 216, 218, 219, 220, 222, 223, 225, 226, 227, 230, 231. Sasové XXXIV, XXXVII, XXXVIII, XL, LV, 219. z Sasu kníže 161. Savojský (Sofoinský) viz Karel Ema- nuel kníže. Scultetus Jiří 251, 253. Sedlář z brány klášterské 208. Seidler Jiljí 195. Sekera Jan 37. Sekera Jiřík 42. Sekera Václav 36. Seländer Volfgang 120. Selc u Chotětova 241, p. 508. Selinský Krištof viz Zelinsky. z Semanína Daniel Jindřich = Daniel z Semanína XXVIII, XXIX, XXX, XXXI, XXXII, XXXIII, XXXIV, 139, 145, 172, 173, 176, 184, 188, 189, 190, 207, p. 548. Senesal Jan 158, 160, 203, 206. Sezemický Václav p. 13). Sferyn Jan 120, Shejbal Jan 50. Silný Symeon, řezník 182. Sirotci 24, 58, 59. Sixt z Otteršdorfu (Ottersdorfa) Jan Theodor 40, 113, 124, 142, p. 33). Skála z Kolince Symeon 101. z Skalky Jan 70, 78, 103, 107, p. 299. z Skalky Symeon viz Tříska. Skálová Dorota LVI, 107, p. 339. Skály zámek viz Hrubá Skála. Skuhrovsky z Skuhrova Oldfich Se- zima Karel 246, 249, 250, 251. Sladovník Pavel 208. Slánský kraj viz věcný rejstřík: kraj. Slavata z Chlumu a Košumberku Jin- dřich p. 415. Slavata z Chlumu a Košumberku Joa- chym XXIV, 136, 137, 138, 140, 149, 195, 204, p. 716. Slavata z Chlumu a Košumberku na Stránově Michal 235, p. 716. Slavata z Chlumu a Košumberku Vi- lém 54, 112, 120, 197, 198, 214, 235, p. 379, p. 716. Slavatová Alžběta roz. p. 415. Slavkov moravský 78, 105. Slezáci 88, 124. Slezská Boleslav viz Boleslav Slezská. Slezská knížectví 97, 105, 130. Slezsko 60, 109, 133, 134, 136, 219, 220, p. 250. Slezští stavové 121, 125. Slováci 210. Slovák Pavel 238. Slovák švec 73. Smečanský viz z Martinic. Smečanský děkan 102. Smidarský Kryštof XXIX, 172, 173, 174. ze Smiřic Jan 24, 25, p. 29. ze Smiřic Jana manž. Markéta p. 29. ze Smiřic Jan Albrecht 113. ze Smiřic Jindřich Jiří 26, p. 415. ze Smiřic Kateřina provd. z Varten- berka p. 415. Smolík Benedikt 249. Smutná Alžběta XLIII. Soběslavský Jan 167, 210. Soběslavský Tomáš, kněz 88, p. 252. Sobotecký děkan 154, 156. Sobotka město 154, p. 683. Sofoinský kníže viz savojský. z Solopysk viz Mladota. Sonnenstein n. L. XXXV. Soukenická ulice na Poříčí 253. Spytihněv 17, p. 4. Srbové lužičtí LX, 65, 105. Stadický viz Přemysl. Stakory ves 34, p. 66, p. 447. Stanislav páter — Němec 165, 171, 183. Smiřická - Stará Boleslav 233. Staré město pražské 71, 104, 110, 121, 126, 138, 143, 149, 195. na Staré viz z Ryzmburku. Stařimský Jindřich 41, p. 184. Staroměstská radnice pražská 141, 143, 221. Staroměstský rynk pražský 72, 143. Starý Vaněk kovář — Václav Starší kovář 34, 36, 37. Stefanides Termenus Václav 101. Stehlík Petr XXIX, XXXVII, 173, 174, p. 557, p. 622. 151, 281 23°
Strana 282
Stejskal Jan 40. Steyskal Nicolaus 33, p. 61. »Sto klamüv nestydatfch« — »Mumraj Sbornické pravdy« 102. Stodalka Dorota 208. Strahovský opat = 120, 197. Straka Pavel 124, 130, 136. Strakonice p. 691. Strakonický Jan viz Martini. Strakonický Jan, servus 244. Strakonický Pavel Alexius XVI, XIX, LVI, 74, 78, 103. Stralsund (Śtrolsund) 216, p. 650. Stránov Novy 18, 244, p. 716. Stranovský Jaroš 35, 36. Strassoldo Guisarda (regiment) 179, 204, 245, p. 572. Strejk Daniel XXI. Strejka Jan LII. Strenická Barbora 208. Strenický Jan 108. Strenický Matyáš 108, 124, 130, 139, 151, 168. Strenický Mikoláš 108. Strenický Symeon 52, 69, 71, 103, 107, 108, 118. Strenický Václav 108, 111, 117. Strenického Václava manž. Uršila 118. Stříbrský Jan Cornelius viz Cornelius. de Strossuldo Quisardi 179, 204, 245. z Stubenberka Rudolf 129. Studénka ves u MI. Boleslavě 253. Styk Pavel 250. Such Vavřinec p. 184. Suksa 75. z Sulezu hrabé 86. Sušický Daniel 44, 45. Sušický Symeon 142, 144. Svoboda Adam, kosař bolesl. XVII, 172, 173, 207, 224, 225, 226, 235, 236, 242, 246, 249, 250, 251, 253. Svodoba Adam, kovář 71, 111, 182. Symeon truhlářů jinak Skalka u Ja- nečkův 49, 50, 52, 53, 69, 121. Synal Chaen 76, p. 206. Synek Václav 195. z Questenberka š. Sachovec Pavel 52. z Šelmberka Alena p. 79, p. 79. z Šelmberka a z Kosti Jan 28, 30, 34, 48, 55, p. 48. z Šelmberka a z Kosti Jaroslav 31. z Šelmberka a z Kosti Krnovský Jiřík 31. šenberk Berounský Matyáš 106. Šestiměstí lužické 105, 109, 131, 136, 244. Sifer 241, 242. Šicha Jan 135. Simon Markův, žid 178. Šimona Judy kostel pražský 149. Simá Zid XLIV. Simünküv Jira 37. z $inkirchen ($irnkirchen) Jan Al- brecht 148, 202, 205. Šípař Jiří p. 767. Široká ulice v Praze na Novém městě 77. Šiška Matyáš 120. Škopek Martin 33, p. 61. Skréta Sotnovsky z Závořic Daniel 113, 141. šlechta Jiřík 235. Šlenger Symeon 207. Šlengera manž. Markéta 207. šlik z Holejce a z Lokte Jan Albín 113, 140. Slik z Holejce a z Lokte Joachim Ond- fej 113, 124, 142, 143. Sluknov XL, 232. Smalkaldská válka 39. Spalek, ávec 73. Spetl Jetfich z Janovic a na Liblicich 161. špiclich Zikmund 195. Sprotava město 125. Sprotavsky prorok viz Kotter Kryštof. Spfr mésto 141. Srámek Jan 70, 71, 103, 208, p. 184. Srámek Václav 44, 107. Srámková Johana 107, 208. z Sreitenthalu Śreiter Vilim 242, 246, 248, 251, 253. Srepl Jan 120. Srepl Kryétof 120. Stalhans XL, 232, p. 707. Štampach z štampachu Václav 124. Štayker Matýs L. štefek z Koloděj Tobiáš 113, 124, 142, 143. štěpán, rybář 73. sv. S$tépána kostel v Praze p. 692. Šterc Jan 151. Šternberk moravský 105. z Šternberka a na Bechyni Adam 54, 99, 120, 155, p. 355. z Šternberka Jiří Stefan 53, 89, 92. štětínské knížectví 216, 217. štětkovský Václav 52, 53, 69, 70. štolpen, město v Míšni 220, 235, p. 709. štoš Jiří Jaroslav z Kounic a na Mla- dějově 237, 238. 282
Stejskal Jan 40. Steyskal Nicolaus 33, p. 61. »Sto klamüv nestydatfch« — »Mumraj Sbornické pravdy« 102. Stodalka Dorota 208. Strahovský opat = 120, 197. Straka Pavel 124, 130, 136. Strakonice p. 691. Strakonický Jan viz Martini. Strakonický Jan, servus 244. Strakonický Pavel Alexius XVI, XIX, LVI, 74, 78, 103. Stralsund (Śtrolsund) 216, p. 650. Stránov Novy 18, 244, p. 716. Stranovský Jaroš 35, 36. Strassoldo Guisarda (regiment) 179, 204, 245, p. 572. Strejk Daniel XXI. Strejka Jan LII. Strenická Barbora 208. Strenický Jan 108. Strenický Matyáš 108, 124, 130, 139, 151, 168. Strenický Mikoláš 108. Strenický Symeon 52, 69, 71, 103, 107, 108, 118. Strenický Václav 108, 111, 117. Strenického Václava manž. Uršila 118. Stříbrský Jan Cornelius viz Cornelius. de Strossuldo Quisardi 179, 204, 245. z Stubenberka Rudolf 129. Studénka ves u MI. Boleslavě 253. Styk Pavel 250. Such Vavřinec p. 184. Suksa 75. z Sulezu hrabé 86. Sušický Daniel 44, 45. Sušický Symeon 142, 144. Svoboda Adam, kosař bolesl. XVII, 172, 173, 207, 224, 225, 226, 235, 236, 242, 246, 249, 250, 251, 253. Svodoba Adam, kovář 71, 111, 182. Symeon truhlářů jinak Skalka u Ja- nečkův 49, 50, 52, 53, 69, 121. Synal Chaen 76, p. 206. Synek Václav 195. z Questenberka š. Sachovec Pavel 52. z Šelmberka Alena p. 79, p. 79. z Šelmberka a z Kosti Jan 28, 30, 34, 48, 55, p. 48. z Šelmberka a z Kosti Jaroslav 31. z Šelmberka a z Kosti Krnovský Jiřík 31. šenberk Berounský Matyáš 106. Šestiměstí lužické 105, 109, 131, 136, 244. Sifer 241, 242. Šicha Jan 135. Simon Markův, žid 178. Šimona Judy kostel pražský 149. Simá Zid XLIV. Simünküv Jira 37. z $inkirchen ($irnkirchen) Jan Al- brecht 148, 202, 205. Šípař Jiří p. 767. Široká ulice v Praze na Novém městě 77. Šiška Matyáš 120. Škopek Martin 33, p. 61. Skréta Sotnovsky z Závořic Daniel 113, 141. šlechta Jiřík 235. Šlenger Symeon 207. Šlengera manž. Markéta 207. šlik z Holejce a z Lokte Jan Albín 113, 140. Slik z Holejce a z Lokte Joachim Ond- fej 113, 124, 142, 143. Sluknov XL, 232. Smalkaldská válka 39. Spalek, ávec 73. Spetl Jetfich z Janovic a na Liblicich 161. špiclich Zikmund 195. Sprotava město 125. Sprotavsky prorok viz Kotter Kryštof. Spfr mésto 141. Srámek Jan 70, 71, 103, 208, p. 184. Srámek Václav 44, 107. Srámková Johana 107, 208. z Sreitenthalu Śreiter Vilim 242, 246, 248, 251, 253. Srepl Jan 120. Srepl Kryétof 120. Stalhans XL, 232, p. 707. Štampach z štampachu Václav 124. Štayker Matýs L. štefek z Koloděj Tobiáš 113, 124, 142, 143. štěpán, rybář 73. sv. S$tépána kostel v Praze p. 692. Šterc Jan 151. Šternberk moravský 105. z Šternberka a na Bechyni Adam 54, 99, 120, 155, p. 355. z Šternberka Jiří Stefan 53, 89, 92. štětínské knížectví 216, 217. štětkovský Václav 52, 53, 69, 70. štolpen, město v Míšni 220, 235, p. 709. štoš Jiří Jaroslav z Kounic a na Mla- dějově 237, 238. 282
Strana 283
Štrolsund viz Stralsund. Štumberger = Stubenberk. Šturm Václav, jesuita 102, p. 304. Štyrsko p. 397. Šubar Martin LX, 205. Šud Eliáš z Semanína 101, 107, 121. Šulc Jiřík XLIII 235, 236, 242, 246, 248, 249, 250. Šultys z Felsdorfu Jan 113, 142, 143. z Švamberku Petr 113. Švédové XXXVII, XXXVIII, XXXIX, XL, XLV, XLVI, LIV, LV, LIX, LXIV, 217, 225, 228, 229, 230, 231, 232, 233, 234, 236, 241, 244, 247, 248, 249, 257—260, p. 692, p. 694, p. 701, p. 754, p. 756. Švédský král viz Gustav II. Adolf. Švehla Jan 143, 144. Švelba Symeon 207. Švenda viz Hruška. Švenkfeld Kašpar, apatykář 151, 210. Švihovský Karel na Horažďovicích p. 105. Švorc Adam 140. T. Tábor město 121, 130, 132. Táboři 24, 58. Táborský kraj viz věcný rejstřík: kraj. Táhlo Severin 120. Tachov p. 532. z Talmberka Fridrich XXXII, 120, 141, 189, 195, 197, p. 591. z Talmberka Jiří 54, 88. Teichprecht Melichar 142, p. 467. Tejnprecht viz Teichprecht. Tejnský kostel 71, 75, 76, 82, 108, 121, p. 203. Terrigena Jan Planický 107, 193, p. 594. Terrigena Havel Slánský 107, p. 594. Tesák Mošovský Jiří 101. z Tetova viz ze Vchynic. z Thurnu hrabě Jindřich Matyáš 113, 124, 140. Tichý Václav 44, 50, 52. Tilly XXXIV, 132, 218. Tintěra viz Kudláček. Točník zámek 75. Točník z Křimic na Křimicích a Prostiboři Purkhart 53, 74, 120. Tomáš kovář 41, 42, p. 184. Tomáš přelucký 59. Torgau n. Lab. 225, p. 682. Torquato conte 146, 201, 205. Torstenson Linhart 239, p. *12. Toušimský šimon 45, 69. z Tovačova a z Cimb. Adam 26, 27, 29, 30, 55, p. 38, p. 44, p. 48, p. 132, p. 143. z Tovačova a z Cimburka Ctibor 26, 27, 29, 55, p. 40, p. 41. z Tovačova a z Cimburka Jan 25, 26, 29, 30, 55, p. 37, p. 38, p. 48. Tovačovská z Michalovic Magdalena 25. Tovačovští 34, 38, 48, p. 41. Trapezonský arcibiskup 198. Trčka hrabě Erdman 221. Trevírský kurfiřt 106. Trněnný viz Militký. z Trnče Jan Albrecht 120. Truhlářská ulice v Praze 253. Trunsa Daniel 244. Trunsa Symeon 103, 107, 111, 124, 129, 139, 151, 177, 183, 205, 210, 215, 218, 221, 222, 224, 225, 226, 227, 235, 236, 242, 246, 248. u Trunsů 239. Trutnov 167. Třebický Jan, kněz bratrský 127. Třeboň 105. Tříska Symeon jinak Truhlářů z Skal- ky 50, 52, 53, 69, 121. Turci (= Turek) 79, 86, 181. Turecká legace 196. Turecký císař 117. Turek Václav 130, 177, 183, 210, 215, 218. Turgov viz Torgau. Turnov 69, 136, 233, 238. Turnovský Symeon 45. Tylli Jan hrabě = Tilly. Tys = Mates kapitán 156, 203, 205. U. Ubenner Florián 195. Úhelnice ves 34. p. 66. Uherské království 117. Uherský lid 84. Uherští legáti 93. 94. Uhři 84, 86, 87. Uhry země 88, 210. z Újezda Přibík Jeníšek viz Jeníšek. Unger, nejvyšší 243, 244. Urban Nymburský, kněz 19, 61. Urban Osmý, papež 177. Urbánek Václav 44. 49. Ústí n. Lab. 228. Uzlar (Uzler) Kašpar 143, p. 469. 283
Štrolsund viz Stralsund. Štumberger = Stubenberk. Šturm Václav, jesuita 102, p. 304. Štyrsko p. 397. Šubar Martin LX, 205. Šud Eliáš z Semanína 101, 107, 121. Šulc Jiřík XLIII 235, 236, 242, 246, 248, 249, 250. Šultys z Felsdorfu Jan 113, 142, 143. z Švamberku Petr 113. Švédové XXXVII, XXXVIII, XXXIX, XL, XLV, XLVI, LIV, LV, LIX, LXIV, 217, 225, 228, 229, 230, 231, 232, 233, 234, 236, 241, 244, 247, 248, 249, 257—260, p. 692, p. 694, p. 701, p. 754, p. 756. Švédský král viz Gustav II. Adolf. Švehla Jan 143, 144. Švelba Symeon 207. Švenda viz Hruška. Švenkfeld Kašpar, apatykář 151, 210. Švihovský Karel na Horažďovicích p. 105. Švorc Adam 140. T. Tábor město 121, 130, 132. Táboři 24, 58. Táborský kraj viz věcný rejstřík: kraj. Táhlo Severin 120. Tachov p. 532. z Talmberka Fridrich XXXII, 120, 141, 189, 195, 197, p. 591. z Talmberka Jiří 54, 88. Teichprecht Melichar 142, p. 467. Tejnprecht viz Teichprecht. Tejnský kostel 71, 75, 76, 82, 108, 121, p. 203. Terrigena Jan Planický 107, 193, p. 594. Terrigena Havel Slánský 107, p. 594. Tesák Mošovský Jiří 101. z Tetova viz ze Vchynic. z Thurnu hrabě Jindřich Matyáš 113, 124, 140. Tichý Václav 44, 50, 52. Tilly XXXIV, 132, 218. Tintěra viz Kudláček. Točník zámek 75. Točník z Křimic na Křimicích a Prostiboři Purkhart 53, 74, 120. Tomáš kovář 41, 42, p. 184. Tomáš přelucký 59. Torgau n. Lab. 225, p. 682. Torquato conte 146, 201, 205. Torstenson Linhart 239, p. *12. Toušimský šimon 45, 69. z Tovačova a z Cimb. Adam 26, 27, 29, 30, 55, p. 38, p. 44, p. 48, p. 132, p. 143. z Tovačova a z Cimburka Ctibor 26, 27, 29, 55, p. 40, p. 41. z Tovačova a z Cimburka Jan 25, 26, 29, 30, 55, p. 37, p. 38, p. 48. Tovačovská z Michalovic Magdalena 25. Tovačovští 34, 38, 48, p. 41. Trapezonský arcibiskup 198. Trčka hrabě Erdman 221. Trevírský kurfiřt 106. Trněnný viz Militký. z Trnče Jan Albrecht 120. Truhlářská ulice v Praze 253. Trunsa Daniel 244. Trunsa Symeon 103, 107, 111, 124, 129, 139, 151, 177, 183, 205, 210, 215, 218, 221, 222, 224, 225, 226, 227, 235, 236, 242, 246, 248. u Trunsů 239. Trutnov 167. Třebický Jan, kněz bratrský 127. Třeboň 105. Tříska Symeon jinak Truhlářů z Skal- ky 50, 52, 53, 69, 121. Turci (= Turek) 79, 86, 181. Turecká legace 196. Turecký císař 117. Turek Václav 130, 177, 183, 210, 215, 218. Turgov viz Torgau. Turnov 69, 136, 233, 238. Turnovský Symeon 45. Tylli Jan hrabě = Tilly. Tys = Mates kapitán 156, 203, 205. U. Ubenner Florián 195. Úhelnice ves 34. p. 66. Uherské království 117. Uherský lid 84. Uherští legáti 93. 94. Uhři 84, 86, 87. Uhry země 88, 210. z Újezda Přibík Jeníšek viz Jeníšek. Unger, nejvyšší 243, 244. Urban Nymburský, kněz 19, 61. Urban Osmý, papež 177. Urbánek Václav 44. 49. Ústí n. Lab. 228. Uzlar (Uzler) Kašpar 143, p. 469. 283
Strana 284
v. Vacek Václav 44, 50, 69, p. 178. Vacík Václav p. 160. z Vacínova viz Michna. sv. Václav 17. Václav apatykář 40, 41. Václav faber (kovář) 33, p. 61. Václav lékařův jinak Hruška 42, 45, 46, 47, 69, p. 91, p. 101, p. 167, p. 184. Václav II. 21. Václav IV. 21, 22, 150, 191, p. 18, p. 20, p. 24, p. 347. Václav, mistr strakonický p. 28. sv. Václava kaple na Hradčanech 127. Valda Petr Lyonský 58. Valdenští bratří 58, 59, p. 135. z Valdštejna na Lovosicích a Dou- bravici Adam ml. LXI, 53, 54, 80, 227. z Valdštejna Albrecht vévoda XXXIV, 148, 202, 203, 220, 221, p. 447, p. 598, p. 645, p. 673, p. 675. z Valdštejna Eva, někdy Hasištejn- ská, hr. z Hollachu viz z Hollachu. z Valdštejna a na Dobrovici Henyk 137, 138, p. 447, p. 625. z Valdštejna Henyka druhá manž.: Nybšická z Holtendorfu viz z Hol- tendorfu. z Valdštejna Jindřich Kryštof 78. z Valdštejna Ladislav hrabě 237. z Valdštejna a na Rožďalovicích Ru- dolf 182. Valdštejnská z Lobkovic a na Do- brovici Marie 78. Valdus viz Valda Petr. Valečov p. 70. Valkoun z Adlaru Bohuchval 198. Valóni 86, 87, p. 245. Vančura z Řehnic Daniel 138. Vančura z Řehnic a na Valečově Mi- koláš 35. Vartenberk, město u Mimoně 236. Vartovská Johana, vdova 45, 77. Vartovská z Varty Kateřina XVIII, XX Vartovskÿ z Varty Adam XVIII, XX, p. 17). Vartovský z Varty Vojtěch XVIII, 45, 77, 103. z Vartumberka = Vartmberka = Vartenberka Hašek (Hanuš, Jan) 31. z Vartenberka a Zvířetic Heřman 26, p. 35. z Vartenberka Ota 136, 200. z Vartenberka Zvifeticky a na Byd- Zové Petr 31. Vávrová Markéta vdova Pitopoeova, provd. Firlova 19, 61, p. 12, p. 153. Vavřinec krejčí, primas 37, 38. Vávrů Jakub 44. z Vechty Konrád 59, p. 139. Veis Volf 195. de Veitmile Vlachnicus 22, p. 20. z Veleslavína Daniel Adam LIV. z Veleslavína Samuel 141. Veliš zámek XXIX, 173. Velvarský Denjamín 195. Velvary 71, 224. Vencelin Symeon LVII, 107. Vencelina Symeona manž. Johana 107. Vernerovy regimenty viz Verni. Verni 243, p. 746. de Verových Hans (de Verta Hans) viz Wörth. Veruna, kotlářka viz Huber. z Veselice Markéta viz Krajířová. Veselský Jan XLVIII. Vesprimský biskup 96, p. 295. Vestfálsky mir XLV, XLVI, 248, p. 768. Věžník na Bílkovicích a Chotciáanech Fridrich Leopold 253. ze Vchynic a z Tetova Vehynský Rad- slav 140. ze Vchynic a z Tetova Vchynskÿ Václav 86, p. 242. ze Vchynic a z Tetova Vchynsky Vi- lém 113, 221. Vídeň 79, 87, 96, 105, 110, 111, 115, 116, 121, 155, 165, 168. Vídeňský mír 80. Viklalů Adam viz Hrozen. Vimperk p. 251. Vintenhosst Vilhelm von viz Winter- horšt. Vircpurk (Wircpurk) 138. Vircpursky biskup 132, 138, 201. Virtemberger viz Wittenberg, generál. Vitnberk (Wittenberg) 219. Vít kožišník 41, 42, 43. Vít kovář XXI. sv. Víta chrám pražský 17, 106, 126, 127, 128, 129, 198. »Vítězící pravda« = »Pravda vítě- zící«. Vitman Michal 143, 144. Vladislav II. král 26, 27, 60, 72, 85, 106, p. 37. Vlašková Kateřina 62. 69, 76, 77, 77, 90, 284
v. Vacek Václav 44, 50, 69, p. 178. Vacík Václav p. 160. z Vacínova viz Michna. sv. Václav 17. Václav apatykář 40, 41. Václav faber (kovář) 33, p. 61. Václav lékařův jinak Hruška 42, 45, 46, 47, 69, p. 91, p. 101, p. 167, p. 184. Václav II. 21. Václav IV. 21, 22, 150, 191, p. 18, p. 20, p. 24, p. 347. Václav, mistr strakonický p. 28. sv. Václava kaple na Hradčanech 127. Valda Petr Lyonský 58. Valdenští bratří 58, 59, p. 135. z Valdštejna na Lovosicích a Dou- bravici Adam ml. LXI, 53, 54, 80, 227. z Valdštejna Albrecht vévoda XXXIV, 148, 202, 203, 220, 221, p. 447, p. 598, p. 645, p. 673, p. 675. z Valdštejna Eva, někdy Hasištejn- ská, hr. z Hollachu viz z Hollachu. z Valdštejna a na Dobrovici Henyk 137, 138, p. 447, p. 625. z Valdštejna Henyka druhá manž.: Nybšická z Holtendorfu viz z Hol- tendorfu. z Valdštejna Jindřich Kryštof 78. z Valdštejna Ladislav hrabě 237. z Valdštejna a na Rožďalovicích Ru- dolf 182. Valdštejnská z Lobkovic a na Do- brovici Marie 78. Valdus viz Valda Petr. Valečov p. 70. Valkoun z Adlaru Bohuchval 198. Valóni 86, 87, p. 245. Vančura z Řehnic Daniel 138. Vančura z Řehnic a na Valečově Mi- koláš 35. Vartenberk, město u Mimoně 236. Vartovská Johana, vdova 45, 77. Vartovská z Varty Kateřina XVIII, XX Vartovskÿ z Varty Adam XVIII, XX, p. 17). Vartovský z Varty Vojtěch XVIII, 45, 77, 103. z Vartumberka = Vartmberka = Vartenberka Hašek (Hanuš, Jan) 31. z Vartenberka a Zvířetic Heřman 26, p. 35. z Vartenberka Ota 136, 200. z Vartenberka Zvifeticky a na Byd- Zové Petr 31. Vávrová Markéta vdova Pitopoeova, provd. Firlova 19, 61, p. 12, p. 153. Vavřinec krejčí, primas 37, 38. Vávrů Jakub 44. z Vechty Konrád 59, p. 139. Veis Volf 195. de Veitmile Vlachnicus 22, p. 20. z Veleslavína Daniel Adam LIV. z Veleslavína Samuel 141. Veliš zámek XXIX, 173. Velvarský Denjamín 195. Velvary 71, 224. Vencelin Symeon LVII, 107. Vencelina Symeona manž. Johana 107. Vernerovy regimenty viz Verni. Verni 243, p. 746. de Verových Hans (de Verta Hans) viz Wörth. Veruna, kotlářka viz Huber. z Veselice Markéta viz Krajířová. Veselský Jan XLVIII. Vesprimský biskup 96, p. 295. Vestfálsky mir XLV, XLVI, 248, p. 768. Věžník na Bílkovicích a Chotciáanech Fridrich Leopold 253. ze Vchynic a z Tetova Vehynský Rad- slav 140. ze Vchynic a z Tetova Vchynskÿ Václav 86, p. 242. ze Vchynic a z Tetova Vchynsky Vi- lém 113, 221. Vídeň 79, 87, 96, 105, 110, 111, 115, 116, 121, 155, 165, 168. Vídeňský mír 80. Viklalů Adam viz Hrozen. Vimperk p. 251. Vintenhosst Vilhelm von viz Winter- horšt. Vircpurk (Wircpurk) 138. Vircpursky biskup 132, 138, 201. Virtemberger viz Wittenberg, generál. Vitnberk (Wittenberg) 219. Vít kožišník 41, 42, 43. Vít kovář XXI. sv. Víta chrám pražský 17, 106, 126, 127, 128, 129, 198. »Vítězící pravda« = »Pravda vítě- zící«. Vitman Michal 143, 144. Vladislav II. král 26, 27, 60, 72, 85, 106, p. 37. Vlašková Kateřina 62. 69, 76, 77, 77, 90, 284
Strana 285
Vlkův Matouš 40. Vlodava XXXV, 210. Vltava (Hltava) 132, p. 428. Vodice dvůr = Votice 29, p. 47. Vodkolek z Oujezdce a na Pěčicích Jan 35. Vodňanský viz Campanus. Vodňanský Jonáš, příjmím Pelargus 103, 111. Vodňanský Natanael 142, 144, p. 14). Voigtland 220, p. 667. Vokáč šimon 143, 144, p. 470. Voleňovice tvrz 34. Voleňovice ves (Valy) 34, p. 66. Volovníček Vít, primas 33, 36, 37, 38, p. 61, p. 128. Volyňský Petr 40. Vondráček Jiřík 40, 44. Vondrej = Ondfej. Vorel knéz viz Aquila. Vorel Jiřík 177, 183. Vorlíček Jan starší 177, 183, 238. Vostrovec z Královic Jan 124, 142. Votice viz Vodice. Vozův Jan 49. Vratislav kníže 18, p. 4. Vratislav město 105, 133. Vratislav z Mitrovic Kryštof XXXII, 120, 189, 195, 197. Vratislavský biskup 88, 105. M. Vratislavský Daniel 103. Vrba Jan 47, 48, 50, 52, 69, 71, 78. Vrchlabí 169. z Vřesovic Vilém 120. Vrkoslav Adam 111, 124, 129, 207, 235. na Vršovicích viz Dvořecký z Olbra- movic. z Vrtby hrabě Sezima 120, 197, 198, 210, 236. Vrutice 161. Vysoké Mýto p. 111. Vyšehrad 173, 234, p. 25. Vyšehradská kapitula kanovnická LXV. Vyškov město 105. W. Winterhorśt Vilhelm 156, 203. Wircpurk — Virepurk. Witavsky V. LXV, LXVII. Witemberk viz Vitnberk. Wittenberg, generál 248, 249, p. 776. de Wórth Hans 247, p. 763. z. Zaháň město 105. Zahrádka Mikuláš XLVIII, LI, 73. Zahradník Kryštof 183, 210, 215, 218, 221, 222, 224, 225. Zachaf z Stránky a v Kosmonosich 29. Zajíc Valenta p. 184. Zalužanský dvůr p. 47, p. 420. Zámečník z Nového města 208. Zamoský Duchko 33, p. 61. Zámostí 18. Závěta ze Závětic Jiřík 106, 142, p. 333. Zbraslav 21. Zelender Volfgang viz Selünder. Zemanin — in. Zezhule Jacobus 33, p. 61. Zhořelec LX, 65, 105, 131, 190, 210, 218, 219, p. 168, p. 317. Zikmund císař 22, 95, p. 284. Zikmund, král polský 60. Zmilelj Janíček z Písku p. 160. Znojmo 79, 212. »Zpráva a naučenie ženám těhotným a babám pupkořezným« p. 68. ze Zveretic Heřman viz z Varten- berka. ze Zveretic (Zvířetic) Petr viz z Var- tenberka. Zvíkov v Sasku 228. £z. Zabánek Pavel 70, 71. Zalansky Havel Faeton 138, p. 454. Zalany p. 454. Zamberk 59. žamberští bratří 59. Zandov XXXV, 210. Zatec 144. Zateckf kraj viz vécny rejstíiík: kraj. Zatecky Jan 44, 47, 48, 69, 71. Zateckÿ Rafael 44. Zateckÿ Vilém L. Zatecky Vit 49. u Zateckych XXVII, 172, 205, 206. Zdarsky ze Zdaru Florian 197. žďárský ze žďáru a na Kladně Jan Jiří 139. žebrák zámek 22. želetavský Jan 69, 70, 71, 77, 121. želetavský Samuel 121. želínský Kryštof z Sebuzína 51, p. 116. žerava město 105, p. 319. Żerbice (Żertice) 69. z Żerotina Karel st. 81, p. 106. Żilka Simon 107. Žitava v Lużicich XXXIII, XXXV, 285
Vlkův Matouš 40. Vlodava XXXV, 210. Vltava (Hltava) 132, p. 428. Vodice dvůr = Votice 29, p. 47. Vodkolek z Oujezdce a na Pěčicích Jan 35. Vodňanský viz Campanus. Vodňanský Jonáš, příjmím Pelargus 103, 111. Vodňanský Natanael 142, 144, p. 14). Voigtland 220, p. 667. Vokáč šimon 143, 144, p. 470. Voleňovice tvrz 34. Voleňovice ves (Valy) 34, p. 66. Volovníček Vít, primas 33, 36, 37, 38, p. 61, p. 128. Volyňský Petr 40. Vondráček Jiřík 40, 44. Vondrej = Ondfej. Vorel knéz viz Aquila. Vorel Jiřík 177, 183. Vorlíček Jan starší 177, 183, 238. Vostrovec z Královic Jan 124, 142. Votice viz Vodice. Vozův Jan 49. Vratislav kníže 18, p. 4. Vratislav město 105, 133. Vratislav z Mitrovic Kryštof XXXII, 120, 189, 195, 197. Vratislavský biskup 88, 105. M. Vratislavský Daniel 103. Vrba Jan 47, 48, 50, 52, 69, 71, 78. Vrchlabí 169. z Vřesovic Vilém 120. Vrkoslav Adam 111, 124, 129, 207, 235. na Vršovicích viz Dvořecký z Olbra- movic. z Vrtby hrabě Sezima 120, 197, 198, 210, 236. Vrutice 161. Vysoké Mýto p. 111. Vyšehrad 173, 234, p. 25. Vyšehradská kapitula kanovnická LXV. Vyškov město 105. W. Winterhorśt Vilhelm 156, 203. Wircpurk — Virepurk. Witavsky V. LXV, LXVII. Witemberk viz Vitnberk. Wittenberg, generál 248, 249, p. 776. de Wórth Hans 247, p. 763. z. Zaháň město 105. Zahrádka Mikuláš XLVIII, LI, 73. Zahradník Kryštof 183, 210, 215, 218, 221, 222, 224, 225. Zachaf z Stránky a v Kosmonosich 29. Zajíc Valenta p. 184. Zalužanský dvůr p. 47, p. 420. Zámečník z Nového města 208. Zamoský Duchko 33, p. 61. Zámostí 18. Závěta ze Závětic Jiřík 106, 142, p. 333. Zbraslav 21. Zelender Volfgang viz Selünder. Zemanin — in. Zezhule Jacobus 33, p. 61. Zhořelec LX, 65, 105, 131, 190, 210, 218, 219, p. 168, p. 317. Zikmund císař 22, 95, p. 284. Zikmund, král polský 60. Zmilelj Janíček z Písku p. 160. Znojmo 79, 212. »Zpráva a naučenie ženám těhotným a babám pupkořezným« p. 68. ze Zveretic Heřman viz z Varten- berka. ze Zveretic (Zvířetic) Petr viz z Var- tenberka. Zvíkov v Sasku 228. £z. Zabánek Pavel 70, 71. Zalansky Havel Faeton 138, p. 454. Zalany p. 454. Zamberk 59. žamberští bratří 59. Zandov XXXV, 210. Zatec 144. Zateckf kraj viz vécny rejstíiík: kraj. Zatecky Jan 44, 47, 48, 69, 71. Zateckÿ Rafael 44. Zateckÿ Vilém L. Zatecky Vit 49. u Zateckych XXVII, 172, 205, 206. Zdarsky ze Zdaru Florian 197. žďárský ze žďáru a na Kladně Jan Jiří 139. žebrák zámek 22. želetavský Jan 69, 70, 71, 77, 121. želetavský Samuel 121. želínský Kryštof z Sebuzína 51, p. 116. žerava město 105, p. 319. Żerbice (Żertice) 69. z Żerotina Karel st. 81, p. 106. Żilka Simon 107. Žitava v Lużicich XXXIII, XXXV, 285
Strana 286
XLI, LX, 65, 105, 131, 190, 208, 210, 218, 222, 232, 236, 238, 240, 241, p. 317, p. 508. žižka z Trocnova Jan LVIII, 24. žižkova hora 84. žofie královna, manž. Václava IV. 22. VŠEOBECNÝ REJSTŘÍK VĚCNÝ. administrátor konsistoře podobojí 88, 95, 101, 108, 121, 127, 128, 218, 219, 223, 228, p. 692. akademie (universita) XIV, 63, 75, 76, 77, 81, 93, 95, 98, 107, 110, 123, 124, 146, 150, p. 275. anatomování v Praze 76. angličtí vojáci v čechách 130. apelace 123, 141. Apologie 73, 98, 99, 100, 109, 110, 111. arcibiskup pražský 72, 82, 183. archiv bratrský (hernhutský) p. 90. artikuly českých podobojí (1608) 81, 82. artikuly sněmovní (1608, červen) 84, 85. artikuly generální sjezdu podobojí 122. artikuly interposice mezi cís. Matyá- šem a podobojí 119—121. artikuly podobojí na sněmě českém (1619) 123. artikuly o náboZ. katolic. 161—163. artikuly sněmu obecného (1627, 15. XI.) 195, 196. augšpurská konfese 131, 216, 223. bělohorská bitva 132. berně 50, 187, 196, 197, 210, 217. berně korunovační 128, 197. berně na mandele 71. berníci nejvyšší 198. brněnský sněm 118. cejkhaus pražský 140. cla 85. classes konfiskací po rebelii 212, p. 631. confessio variata, invariata 216. čeští bratří 39, 59, 60, 72, 87, 91, 92, 93, 94, 95, 100, 102, 126, 131, 210, 228. daně 196, 210, 217. »dedukcí« proti Ferdinandu II. 129. defenestrace (1618) 112, 115. defense a defensoři 81, 82, 93, 98, 113, 116, 117, 121, 122, 124, 126. dekrety o placení 210—211, p. 628. dekrety komisařů 195. direktoři za Rudolfa II. 100, 101. direktoři za Matyáše a Ferdinanda II. 113, 114, 115, 116, 117, 119, 124, 125, 126, 128, 141, 146, p. 246, p. 645. dluhů císařských placení 213. dluhů městských placení 163, 164, 210, 211, 212, 213. dluhů sirotčích placení 213. dluhů zádušních placení 213. dluhy zemské 196. drahota v čechách 70, 108, 157, 158. drážďanská konstistoř českým exulan- tům 223. dudek (póltorak, peníz) p. 516. emigranti viz exulanti. erbanuňky 40. evangeličtí kněží čeští 126, 233. exulanti čeští (emigranti) 66, 146, 177, 181, 195, 199, 200, 209, 210, 211, 212, 215, 216, 217, 219, 222, 223, 221, 225, 226, 227, 228, 229, 230, 231, 232, 233, p. 625, p. 626, p. 663, p. 687, p. 691. p. 692, p. 694, p. 705, p. 716. fakulta artistická XIII, XIV, XV. fakulta právnická XIV. frajbaitefi 133, 134, 135. gleit o navrácení k náboženství 209. gro$ mühlsteinsky (schreckenbersky) 160, p. 525. hebrejština XIV. hejtmané krajští 79, 80. hejtmané vrchnostenští 199, 200. hodiny české a německé 80, p. 223. hofmistr nejvyšší 80. hotovosti zemské povinnost 115, 117, p. 380. hraniční zámky 196. hromobití okolo Prahy 71. hromobití jinde v čechách 217. hrudný rok 245, p. 758. dluhů městských reformací religie vypovězeni 286
XLI, LX, 65, 105, 131, 190, 208, 210, 218, 222, 232, 236, 238, 240, 241, p. 317, p. 508. žižka z Trocnova Jan LVIII, 24. žižkova hora 84. žofie královna, manž. Václava IV. 22. VŠEOBECNÝ REJSTŘÍK VĚCNÝ. administrátor konsistoře podobojí 88, 95, 101, 108, 121, 127, 128, 218, 219, 223, 228, p. 692. akademie (universita) XIV, 63, 75, 76, 77, 81, 93, 95, 98, 107, 110, 123, 124, 146, 150, p. 275. anatomování v Praze 76. angličtí vojáci v čechách 130. apelace 123, 141. Apologie 73, 98, 99, 100, 109, 110, 111. arcibiskup pražský 72, 82, 183. archiv bratrský (hernhutský) p. 90. artikuly českých podobojí (1608) 81, 82. artikuly sněmovní (1608, červen) 84, 85. artikuly generální sjezdu podobojí 122. artikuly interposice mezi cís. Matyá- šem a podobojí 119—121. artikuly podobojí na sněmě českém (1619) 123. artikuly o náboZ. katolic. 161—163. artikuly sněmu obecného (1627, 15. XI.) 195, 196. augšpurská konfese 131, 216, 223. bělohorská bitva 132. berně 50, 187, 196, 197, 210, 217. berně korunovační 128, 197. berně na mandele 71. berníci nejvyšší 198. brněnský sněm 118. cejkhaus pražský 140. cla 85. classes konfiskací po rebelii 212, p. 631. confessio variata, invariata 216. čeští bratří 39, 59, 60, 72, 87, 91, 92, 93, 94, 95, 100, 102, 126, 131, 210, 228. daně 196, 210, 217. »dedukcí« proti Ferdinandu II. 129. defenestrace (1618) 112, 115. defense a defensoři 81, 82, 93, 98, 113, 116, 117, 121, 122, 124, 126. dekrety o placení 210—211, p. 628. dekrety komisařů 195. direktoři za Rudolfa II. 100, 101. direktoři za Matyáše a Ferdinanda II. 113, 114, 115, 116, 117, 119, 124, 125, 126, 128, 141, 146, p. 246, p. 645. dluhů císařských placení 213. dluhů městských placení 163, 164, 210, 211, 212, 213. dluhů sirotčích placení 213. dluhů zádušních placení 213. dluhy zemské 196. drahota v čechách 70, 108, 157, 158. drážďanská konstistoř českým exulan- tům 223. dudek (póltorak, peníz) p. 516. emigranti viz exulanti. erbanuňky 40. evangeličtí kněží čeští 126, 233. exulanti čeští (emigranti) 66, 146, 177, 181, 195, 199, 200, 209, 210, 211, 212, 215, 216, 217, 219, 222, 223, 221, 225, 226, 227, 228, 229, 230, 231, 232, 233, p. 625, p. 626, p. 663, p. 687, p. 691. p. 692, p. 694, p. 705, p. 716. fakulta artistická XIII, XIV, XV. fakulta právnická XIV. frajbaitefi 133, 134, 135. gleit o navrácení k náboženství 209. gro$ mühlsteinsky (schreckenbersky) 160, p. 525. hebrejština XIV. hejtmané krajští 79, 80. hejtmané vrchnostenští 199, 200. hodiny české a německé 80, p. 223. hofmistr nejvyšší 80. hotovosti zemské povinnost 115, 117, p. 380. hraniční zámky 196. hromobití okolo Prahy 71. hromobití jinde v čechách 217. hrudný rok 245, p. 758. dluhů městských reformací religie vypovězeni 286
Strana 287
inkvisice 249. interposicí mezi podobojí a cís. Maty- ášem 119, 121. inventář exulantů 195. jesuité 82, 85, 91, 114, 120, 122, 146, 236. jesuitská kolej pražská 121. jičínská tragedie 129, p. 415. jubilejní rok církevní 250, 251. »justifikací« proti Ferdinandovi II. 129. kalada 158, p. 520. kalendář juliánský a p. 646. kalvínští kněží 126. kancelář česká dvorská 54, 85, 122, 124, 146, 180, 181, 194, 214. kancionál ivančický p. 215. kancionál šamotulský p. 99. kancléř nejvyšší 81, 89, 198. katolíci vypovězeni 114, 115, 120, 146. katolictví jedině oprávněné v zemi 187, 191, 192, 193, 197, 199, 249. katoličtí plnomocníci exulantů 216. katolíkův úlevy v kontribucích 210. klášter P. Marie Sněžné v Praze LVIII, 104. kolej anjelská v Praze 77. komisaři k vyhledávání lidí nekato- lických 251. komisaři pro úpravu dluhů městských 210, 211. komisaři reformací religie 209. komise pobělohorské 183, 184, 188 až 189, 192, 195. komora česká dvorská 54, 107, 123, 153, 164, 195, 210, 211, 213, 215, 235. komorník nejvyšší 250, p. 251. kompaktáta 93, 94, 98. konfederace zemí čes. 122, 123, 128, 146. konfese augšpurská viz augšpurská k. konfese česká 81, 92, 93, 94, 97, 98, 100, 131, 166, p. 170, p. 286. konfiskace na katolíciích 121. konfiskace za Ferdinanda II. 141, 198, 216. konsistoř podobojí 66, 72, 88, 93, 94, 95, 97, 98, 100, 101, 102, 107, 110, 121, 124, 126, 130. kontribuce 113, 121, 196, 197, 210, 213, 235, 243. korunovace králů českých: král. žo- fie 22. korunovace Matyáše II. na krále 104, na císaře 106. gregoriánský korunovace Matyášovy manželky An- ny 108. korunovace Ferdinanda II. 109, 124. korunovace Ferdinandovy manželky Eleonory 193, 196, 197, 199. korunovace Fridricha Falckého 126 až 128. korunovace Fridrichovy manželky Alž běty 128. korunovace Ferdinanda III. 193, 196, 197, 199. kraje: bechyňský 115. boleslavský 87, 133, 134, 137, 161, 222, 226, 233, 236, 237, 241, 242, 244, 245, p. 620. čáslavský 80, 133, 137. hradecký 133, 134, 137, 145, 239, 241, 243, 247. chrudimsky 80. koufímsky 80, 133, 134, 137. litoměřický 87, 133, 134, 222, 233. plzeňský 115, 132. prácheüsky 132. rakovnicky 132. slśnsk$ 86, 102, 132, 222. taborsky 249. Zatecky 132, 222. krupobití veliké v čechách 186. kurfiřti 116, 117, 118. kvota na vyplacení dluhův obecních 195, 211, 217. láce v čechách 72. legace turecká 196. léna koruny české 39. logotové (lopotové) 19. loupežníci v Praze 77. luteránští kněží 126. majestát Rudolfa II. (1609) LVII, 97, 98, 99, 100, 101, 109, 112, 119, 120, 122, 186, 196, p. 597. majestat Ferdinanda II. o potvrzeni privilegii zemsk. 186—187. majestát (trůn) 80, 127. mandát Ferdinanda I. o hotovosti vo- jenské (1547) 39. mandát Vladislava II. proti pikhartům 72, 73. mandáty Rudolfa II. proti pikhartům 72. mandát Ferdinanda I. proti Bratřím (1547) 73. mandát Maximiliána proti Bratřím 73. mandát Rudolfa II. proti Bratřím 73. 74. mandát Rudolfa II. (1602) 100, p. 19. proti Bratfim 287
inkvisice 249. interposicí mezi podobojí a cís. Maty- ášem 119, 121. inventář exulantů 195. jesuité 82, 85, 91, 114, 120, 122, 146, 236. jesuitská kolej pražská 121. jičínská tragedie 129, p. 415. jubilejní rok církevní 250, 251. »justifikací« proti Ferdinandovi II. 129. kalada 158, p. 520. kalendář juliánský a p. 646. kalvínští kněží 126. kancelář česká dvorská 54, 85, 122, 124, 146, 180, 181, 194, 214. kancionál ivančický p. 215. kancionál šamotulský p. 99. kancléř nejvyšší 81, 89, 198. katolíci vypovězeni 114, 115, 120, 146. katolictví jedině oprávněné v zemi 187, 191, 192, 193, 197, 199, 249. katoličtí plnomocníci exulantů 216. katolíkův úlevy v kontribucích 210. klášter P. Marie Sněžné v Praze LVIII, 104. kolej anjelská v Praze 77. komisaři k vyhledávání lidí nekato- lických 251. komisaři pro úpravu dluhů městských 210, 211. komisaři reformací religie 209. komise pobělohorské 183, 184, 188 až 189, 192, 195. komora česká dvorská 54, 107, 123, 153, 164, 195, 210, 211, 213, 215, 235. komorník nejvyšší 250, p. 251. kompaktáta 93, 94, 98. konfederace zemí čes. 122, 123, 128, 146. konfese augšpurská viz augšpurská k. konfese česká 81, 92, 93, 94, 97, 98, 100, 131, 166, p. 170, p. 286. konfiskace na katolíciích 121. konfiskace za Ferdinanda II. 141, 198, 216. konsistoř podobojí 66, 72, 88, 93, 94, 95, 97, 98, 100, 101, 102, 107, 110, 121, 124, 126, 130. kontribuce 113, 121, 196, 197, 210, 213, 235, 243. korunovace králů českých: král. žo- fie 22. korunovace Matyáše II. na krále 104, na císaře 106. gregoriánský korunovace Matyášovy manželky An- ny 108. korunovace Ferdinanda II. 109, 124. korunovace Ferdinandovy manželky Eleonory 193, 196, 197, 199. korunovace Fridricha Falckého 126 až 128. korunovace Fridrichovy manželky Alž běty 128. korunovace Ferdinanda III. 193, 196, 197, 199. kraje: bechyňský 115. boleslavský 87, 133, 134, 137, 161, 222, 226, 233, 236, 237, 241, 242, 244, 245, p. 620. čáslavský 80, 133, 137. hradecký 133, 134, 137, 145, 239, 241, 243, 247. chrudimsky 80. koufímsky 80, 133, 134, 137. litoměřický 87, 133, 134, 222, 233. plzeňský 115, 132. prácheüsky 132. rakovnicky 132. slśnsk$ 86, 102, 132, 222. taborsky 249. Zatecky 132, 222. krupobití veliké v čechách 186. kurfiřti 116, 117, 118. kvota na vyplacení dluhův obecních 195, 211, 217. láce v čechách 72. legace turecká 196. léna koruny české 39. logotové (lopotové) 19. loupežníci v Praze 77. luteránští kněží 126. majestát Rudolfa II. (1609) LVII, 97, 98, 99, 100, 101, 109, 112, 119, 120, 122, 186, 196, p. 597. majestat Ferdinanda II. o potvrzeni privilegii zemsk. 186—187. majestát (trůn) 80, 127. mandát Ferdinanda I. o hotovosti vo- jenské (1547) 39. mandát Vladislava II. proti pikhartům 72, 73. mandáty Rudolfa II. proti pikhartům 72. mandát Ferdinanda I. proti Bratřím (1547) 73. mandát Maximiliána proti Bratřím 73. mandát Rudolfa II. proti Bratřím 73. 74. mandát Rudolfa II. (1602) 100, p. 19. proti Bratfim 287
Strana 288
mandát Rudolfa II. o hotovosti voj. (1608) 79. mandát Rudolfa II. o odložení sněmu (1608) 87. mandát Ferdinanda II. (1627, 13. V.): proti nekatolíkům 185—186. proti zběhlým od statků 185. proti nekatolíkům vyšších stavů (1627 27. 7.) 190—193. o korunovaci manželky a syna (1627 14. 10) 193—194. maršálek dvorský 80. milostivé léto pro Čechy 177, 250 až 251. mince v Čechách 67, 104, 138, 157, 158, 160, 242. mince stavovská 138, 158, 160, p. 526. mince falckrabská (Fridrichova) 138, 158, 160, p. 526. mince snížená 160. mince zlehčená 157, 163, 242. mince zvýšená 158, 210. mince dobrá (drobná?) 187. mince korunovační Fridrichovy 128. mince dlouhá p. 520. minucí p. 767. mír augšpurský p. 201. mír vestfálský XLVI, 248, p. 768. místodržící moravský 79. místodržitelé 112, 146, 249. míry a váhy 153, 198. mniši u P. Marie Sněžné v Praze 104. mor v Čechách 70, 181. moravských stavů stížnosti 118. most pražský (kamenný) 143. munice 196. mustrplac p. 461, p. 482. mustruňky 120. myslivost na císařských gruntech 196. o myslivosti nařízení 199. nábožensví: viz při jménech církví. nápad dědický p. 655. nekatolíkům právo městské odepřeno 159. obnovené zřízení zemské 186, 187, 196, 197, 209, 249. odběžné statky 216. odboj stavů českých (1546—7) 39, 40. odboj stavů českých (1618—20) 112, 113, 114 a dále, 186, 191. oheň veliký v Praze (1653) 253. ohnivé fachrování v oblacích 215. ostružné 129, p. 122. ovčáci 198. památné p. 230. pasovský vpád 104. patent stavů na Jesuity (1618, 9. VI.) 114. patent kníž. Karla z Lichtenštejna o minci falekrabské a stavovské 137, 138. patent téhož proti rebelům ze země ušlým 140. patent téhož proti kněžím podobojí 145. patent téhož proti kněžím predikan- tům 156. patent téhož o minci zvýšenou a sní- ženou 158. patent téhož o dalším snížení mince 160. patent téhož o vypovídání predikantů 161. patent hejtmanů krajských o predi- kantech 163. patent K. z Lichtenštejna hejtmanům o nucení k nábož katolic. 164. patent císařského rychtáře o živnos- tech nekatolíků 169. patent K. z Lichtenštejna o navrácení se vypověděných domů 176. patent téhož, zapovídající podporu vypověděným 177. patent císařský (1626, 30. V.), nařizu- jící nábož. katolické 178. patent císařský o příročí k nábož. vyš- ším stavům 199—200. patent císařský o nepřechovávání exu- lantů 209—210. patent císařský o kontribuci na pro- spěch katolíků nově v zemi used- lých 210. patent císařský o emigrantech vyšších stavů 212. patent místodržících (1650) o nábož. katolickém 249. pečeť zemská stará 125, 129. pečeť nová 125. pekaři pražští pokutováni 71. perdon za rebelii 195, 211. písař komorní 78, 103, 107, 111, 166. písař nejvyšší 127, p. 399. plavba svobodná po Labi 196, 198. plecháče (groše) 242. plnomocníci exulantů katoličtí 195, 210. podkomoří viz Ml. Boleslav. podobojí církve řád (1609) 101. podobojí stavů českých i Bratří do- hoda (1609) 100—101. podobojí stavů českých i slezských sjednocení v náboženství 96, 97. podobojí stavů spis proti artikulům o provinění jich 115. 288
mandát Rudolfa II. o hotovosti voj. (1608) 79. mandát Rudolfa II. o odložení sněmu (1608) 87. mandát Ferdinanda II. (1627, 13. V.): proti nekatolíkům 185—186. proti zběhlým od statků 185. proti nekatolíkům vyšších stavů (1627 27. 7.) 190—193. o korunovaci manželky a syna (1627 14. 10) 193—194. maršálek dvorský 80. milostivé léto pro Čechy 177, 250 až 251. mince v Čechách 67, 104, 138, 157, 158, 160, 242. mince stavovská 138, 158, 160, p. 526. mince falckrabská (Fridrichova) 138, 158, 160, p. 526. mince snížená 160. mince zlehčená 157, 163, 242. mince zvýšená 158, 210. mince dobrá (drobná?) 187. mince korunovační Fridrichovy 128. mince dlouhá p. 520. minucí p. 767. mír augšpurský p. 201. mír vestfálský XLVI, 248, p. 768. místodržící moravský 79. místodržitelé 112, 146, 249. míry a váhy 153, 198. mniši u P. Marie Sněžné v Praze 104. mor v Čechách 70, 181. moravských stavů stížnosti 118. most pražský (kamenný) 143. munice 196. mustrplac p. 461, p. 482. mustruňky 120. myslivost na císařských gruntech 196. o myslivosti nařízení 199. nábožensví: viz při jménech církví. nápad dědický p. 655. nekatolíkům právo městské odepřeno 159. obnovené zřízení zemské 186, 187, 196, 197, 209, 249. odběžné statky 216. odboj stavů českých (1546—7) 39, 40. odboj stavů českých (1618—20) 112, 113, 114 a dále, 186, 191. oheň veliký v Praze (1653) 253. ohnivé fachrování v oblacích 215. ostružné 129, p. 122. ovčáci 198. památné p. 230. pasovský vpád 104. patent stavů na Jesuity (1618, 9. VI.) 114. patent kníž. Karla z Lichtenštejna o minci falekrabské a stavovské 137, 138. patent téhož proti rebelům ze země ušlým 140. patent téhož proti kněžím podobojí 145. patent téhož proti kněžím predikan- tům 156. patent téhož o minci zvýšenou a sní- ženou 158. patent téhož o dalším snížení mince 160. patent téhož o vypovídání predikantů 161. patent hejtmanů krajských o predi- kantech 163. patent K. z Lichtenštejna hejtmanům o nucení k nábož katolic. 164. patent císařského rychtáře o živnos- tech nekatolíků 169. patent K. z Lichtenštejna o navrácení se vypověděných domů 176. patent téhož, zapovídající podporu vypověděným 177. patent císařský (1626, 30. V.), nařizu- jící nábož. katolické 178. patent císařský o příročí k nábož. vyš- ším stavům 199—200. patent císařský o nepřechovávání exu- lantů 209—210. patent císařský o kontribuci na pro- spěch katolíků nově v zemi used- lých 210. patent císařský o emigrantech vyšších stavů 212. patent místodržících (1650) o nábož. katolickém 249. pečeť zemská stará 125, 129. pečeť nová 125. pekaři pražští pokutováni 71. perdon za rebelii 195, 211. písař komorní 78, 103, 107, 111, 166. písař nejvyšší 127, p. 399. plavba svobodná po Labi 196, 198. plecháče (groše) 242. plnomocníci exulantů katoličtí 195, 210. podkomoří viz Ml. Boleslav. podobojí církve řád (1609) 101. podobojí stavů českých i Bratří do- hoda (1609) 100—101. podobojí stavů českých i slezských sjednocení v náboženství 96, 97. podobojí stavů spis proti artikulům o provinění jich 115. 288
Strana 289
podobojí stavům vyhrazené úřady p. 387. podobojí kněží vypovídáni 146. pokuta za přechovávání nekatolíku 186, 209. póltorak viz dudek. poprava na Staroměst. rynku (1621) 77, 143—144. poprava směšná 77. poprava valdštejnských 221. poprava vraha 77. posudné 90, p. 262, p. 575. porovnání z r. 1609 99, 100, 119, 120, p. 298. právo dědické p. 391. predikanti 145, 146, 156, 157, 163, 233. preláti na sněmě 194. prelátští nositelé regalií korunovač- ních 197. příročí vdovám exulantkám vyšších stavů 212. příročí pro dluhy císařské 198. piíroéi pro náboženství 199. , přísaha čes. exulantů kurfiřtu sas- kému 227, p. 687, p. 688. přísaha předepsaná novým členům vyšších stavů (1627) 193. příšery v povětří 163. příval okolo Prahy 71. privilegia zemská potvrzena Ferdi- nandem II. 186—187. prokurátor 195, p. 46). purkrabí karlétejnsky p. 357. purkrabí kraje hradeckého 129. purkrabí pražský 72, 73, 82, 127, 128, 198, p. 196. rebelů exekuce na Staroměstském ná- mésti 143—144. rebelů uprchlých odsouzení 140—141. rebelů ortelování 141—143. rebelové pardonováni 194. řečtina XIV. regália (práva) královská 213. regália (klenoty korunovační) 22, 127, 196, 197, p. 404. regália (práva) stavovská 129. regenti vrchnostenští vypovězeni 199 až 200. renthaus 181. replika arcikníž. Matyáše 83. resolucí císařská o městských dluzích 213. řezati se v koši do řeky p. 192. saský vpád LVIII, 218, 219, p. 607, p. 620, p. 691. sbírky domovní 90. senior konstitoře podobojí 127, 128. důstojníků severní záře p. 647. sjezd generální stavů (1619) 121—123. sjezdy generální 121, 122, 125. sjezdy krajské 87. smlouva čechů a Moravanů (1619) 124. sněm budějovický 120. sněm korunovační (1627) 193—194. sněm moravský 78. sněm generální za direktorů (1619) 126. sněmy za Rudolfa II. 76, 78, 84, 85, 87, 88, 89, 90—96. sněmy za Matyáše II. 119—21. sněmy generální za Rudolfa II. 78, 79. sněmy generální za Fridricha Falc. 126, 129. sněmy různé 195, 198, 243, 250, 251, 252. soud nad apelacemi p. 341. soud zahájený p. 98. soudná světnice na hradě praž. p. 267. správcové vrchnostenští vypovězeni 199—200. stavové čtyři v čechách 187. stavů zemských pořadí sedání na sně- 94. stolník viz truksas. sudí dvorský p. 251. sudí zemský nejvyšší p. 356. suplikací Bratří proti mandátu dolfa II. 74. svobodníci 198. šenk nejvyšší 127. školy pražské (u sv. Petra, Martina, Mikuláše, malostran.) 76. šmalkaldská válka 39. theatrum popravní 143. truksas nejvyšší 127, p. 403. turecký present 196, 198, p. 602. turnaj na staroměst. rynku pražském 26. ubrmani 51, p. 61), p. 73. ungelt p. *9, p. 643. ungelt vinný p. 575. universita viz akademie. vdov exulantek vyšších stavů příročí 212. věřitelů císařských vedení práva za- staveno 198. vína úroda 227. vlašské bubny 72. voda v krev obrácena v Nov. Bydžově 178. vychování dvoru císařského 196, 198. weintác 68, p. 187. záduší (dluhy) 213. Ru- 280
podobojí stavům vyhrazené úřady p. 387. podobojí kněží vypovídáni 146. pokuta za přechovávání nekatolíku 186, 209. póltorak viz dudek. poprava na Staroměst. rynku (1621) 77, 143—144. poprava směšná 77. poprava valdštejnských 221. poprava vraha 77. posudné 90, p. 262, p. 575. porovnání z r. 1609 99, 100, 119, 120, p. 298. právo dědické p. 391. predikanti 145, 146, 156, 157, 163, 233. preláti na sněmě 194. prelátští nositelé regalií korunovač- ních 197. příročí vdovám exulantkám vyšších stavů 212. příročí pro dluhy císařské 198. piíroéi pro náboženství 199. , přísaha čes. exulantů kurfiřtu sas- kému 227, p. 687, p. 688. přísaha předepsaná novým členům vyšších stavů (1627) 193. příšery v povětří 163. příval okolo Prahy 71. privilegia zemská potvrzena Ferdi- nandem II. 186—187. prokurátor 195, p. 46). purkrabí karlétejnsky p. 357. purkrabí kraje hradeckého 129. purkrabí pražský 72, 73, 82, 127, 128, 198, p. 196. rebelů exekuce na Staroměstském ná- mésti 143—144. rebelů uprchlých odsouzení 140—141. rebelů ortelování 141—143. rebelové pardonováni 194. řečtina XIV. regália (práva) královská 213. regália (klenoty korunovační) 22, 127, 196, 197, p. 404. regália (práva) stavovská 129. regenti vrchnostenští vypovězeni 199 až 200. renthaus 181. replika arcikníž. Matyáše 83. resolucí císařská o městských dluzích 213. řezati se v koši do řeky p. 192. saský vpád LVIII, 218, 219, p. 607, p. 620, p. 691. sbírky domovní 90. senior konstitoře podobojí 127, 128. důstojníků severní záře p. 647. sjezd generální stavů (1619) 121—123. sjezdy generální 121, 122, 125. sjezdy krajské 87. smlouva čechů a Moravanů (1619) 124. sněm budějovický 120. sněm korunovační (1627) 193—194. sněm moravský 78. sněm generální za direktorů (1619) 126. sněmy za Rudolfa II. 76, 78, 84, 85, 87, 88, 89, 90—96. sněmy za Matyáše II. 119—21. sněmy generální za Rudolfa II. 78, 79. sněmy generální za Fridricha Falc. 126, 129. sněmy různé 195, 198, 243, 250, 251, 252. soud nad apelacemi p. 341. soud zahájený p. 98. soudná světnice na hradě praž. p. 267. správcové vrchnostenští vypovězeni 199—200. stavové čtyři v čechách 187. stavů zemských pořadí sedání na sně- 94. stolník viz truksas. sudí dvorský p. 251. sudí zemský nejvyšší p. 356. suplikací Bratří proti mandátu dolfa II. 74. svobodníci 198. šenk nejvyšší 127. školy pražské (u sv. Petra, Martina, Mikuláše, malostran.) 76. šmalkaldská válka 39. theatrum popravní 143. truksas nejvyšší 127, p. 403. turecký present 196, 198, p. 602. turnaj na staroměst. rynku pražském 26. ubrmani 51, p. 61), p. 73. ungelt p. *9, p. 643. ungelt vinný p. 575. universita viz akademie. vdov exulantek vyšších stavů příročí 212. věřitelů císařských vedení práva za- staveno 198. vína úroda 227. vlašské bubny 72. voda v krev obrácena v Nov. Bydžově 178. vychování dvoru císařského 196, 198. weintác 68, p. 187. záduší (dluhy) 213. Ru- 280
Strana 290
záduší troje p. 66. zádušní odkazy 62. zázraky 178. Zelená světnice na hradě pražském p. 235. zemětřesení 217. znamení nebeská 176, 179. zpěv figurální XVI. zřízení zemské 123. zvěře lesní šetření 199. zvod p. 653. na žebřík napínání 250, 252. žhářství 134. židé 112, 121, 125, 198, 242. JMÉNA AUTORŮ A LITERATURY V TOMTO VYDÁNÍ UVEDENYCH. Tři stavební památky města Ml. Boleslava a jejich restaurování. — Památky arch. a místop. XXIII, p. 11, p. 12, p. 184. Paměti města Ml. Boleslavě; LXIV, p. 59), p. 49, p. 88, p. 99, p. 105, p. 111, p. 113, p. 119, p. 146, p. 151, p. 153, p. 199, p. 384, p. 594, p. 734, p. 735, p. 748, p. 764. Hrobka Krajířů z Krajku — PAM XVI; p. 78, p. 106. Hřbitov svatohavelský — PAM XVI; p. 78, p. 88, p. 91, p. 167. Smlouva Bratří a podobojí — PAM XVI; p. 178. Soupis památek uměleckých a historických, XXI; p. 89, p. 150, p. 184. Dějiny mladobol. školství, Ml. Boleslav 1888; p. 146, p. 150, p. 165. Kněz Zikmund Crinitus Stříbrský — PAM XIX; p. 158, p. 384. Mladoboleslavské kancionály — PAM XIV; p. 159, p. 160. Literátský kůr v Ml. Boleslavi — PAM XIV; LXIV, p. 11, p. 159. p. 160. M. Jiřík Kezelius Bydžovský: O povstání českém léta 1618—20, Ml. Boleslav 1914; LXIV. Bartoš Fr.: Soupis rukopisů Národ. musea, Praha 1926—7; p. 66). Brandl Vincenc: Jan Dubčanský a bratří Lulečtí — Časopis Matice moravské r. 16; p. 141. život Petra Voka z Rožmberka, vyd. Fr. Mareš Praha 1880; Březan Václav: p. 147, p. 299. Zpráva a naučenie ženám těhotným a babám pupkořezným, Claudián Mik.: Ml. Boleslav 1519; p. 63. » » vyd. Nový zákon, Ml. Boleslav 1519; p. 63. Černý J. — Claudián Mik.: Herbář. Kniha lékařská, která slove herbář aneb zelinář, Ml. Boleslav 1518; p. 63. Čelakovský J.: Privilegia král. měst venkovských v království českém, II, Praha 1895; p. 16, p. 19, p. 21, p. 26. Čelakovský J. — Friedrich G.: Sbírka pramenů práva městského království českého — Prililegia (III); p. 30, p. 31, p. 32, p. 34, p. 36, p. 39, p. 42, p. 43, p. 45, p. 50, p. 51, p. 52, p. 53, p. 59, p. 65, p. 68. Denis A. — Vančura J.: Konec samostatnosti české; p. 149. Dolenský A.: Příspěvek k dějinám rodu Hollarů z Práchně — Časopis čes. musea LXXXV; p. 47. Dvorský Fr.: Paměti o školách českých, Praha 1886; LXIV, p. 8), p. 9) p. 10). Dodatky a opravy k bibliografiím starších spisovatelů českých — » » Časopis čes. musea (ČČM) r. LVIII (1884); p. 63. Flajšhans V.: Hájkova Kronika, 3. vyd.; p. 10, p. 41. Friedrich G.: Rukovět křestanské chronologie, Praha 1934; p. 6, p. 46, p. 758. Gindely Ant.: Dějiny čes. povstání, Praha 1878, II; p. 387. » Waldstein während seines ersten Generalats, 1886; p. 520. » Goll Jar.: Chelčický a Jednota v XV. stol., Praha 1916: p. 140. Hebbe P.: Svenskarna i Boehmen och Maehren, Uppsala 1931; LXIV. Bareš Fr.: » » 290
záduší troje p. 66. zádušní odkazy 62. zázraky 178. Zelená světnice na hradě pražském p. 235. zemětřesení 217. znamení nebeská 176, 179. zpěv figurální XVI. zřízení zemské 123. zvěře lesní šetření 199. zvod p. 653. na žebřík napínání 250, 252. žhářství 134. židé 112, 121, 125, 198, 242. JMÉNA AUTORŮ A LITERATURY V TOMTO VYDÁNÍ UVEDENYCH. Tři stavební památky města Ml. Boleslava a jejich restaurování. — Památky arch. a místop. XXIII, p. 11, p. 12, p. 184. Paměti města Ml. Boleslavě; LXIV, p. 59), p. 49, p. 88, p. 99, p. 105, p. 111, p. 113, p. 119, p. 146, p. 151, p. 153, p. 199, p. 384, p. 594, p. 734, p. 735, p. 748, p. 764. Hrobka Krajířů z Krajku — PAM XVI; p. 78, p. 106. Hřbitov svatohavelský — PAM XVI; p. 78, p. 88, p. 91, p. 167. Smlouva Bratří a podobojí — PAM XVI; p. 178. Soupis památek uměleckých a historických, XXI; p. 89, p. 150, p. 184. Dějiny mladobol. školství, Ml. Boleslav 1888; p. 146, p. 150, p. 165. Kněz Zikmund Crinitus Stříbrský — PAM XIX; p. 158, p. 384. Mladoboleslavské kancionály — PAM XIV; p. 159, p. 160. Literátský kůr v Ml. Boleslavi — PAM XIV; LXIV, p. 11, p. 159. p. 160. M. Jiřík Kezelius Bydžovský: O povstání českém léta 1618—20, Ml. Boleslav 1914; LXIV. Bartoš Fr.: Soupis rukopisů Národ. musea, Praha 1926—7; p. 66). Brandl Vincenc: Jan Dubčanský a bratří Lulečtí — Časopis Matice moravské r. 16; p. 141. život Petra Voka z Rožmberka, vyd. Fr. Mareš Praha 1880; Březan Václav: p. 147, p. 299. Zpráva a naučenie ženám těhotným a babám pupkořezným, Claudián Mik.: Ml. Boleslav 1519; p. 63. » » vyd. Nový zákon, Ml. Boleslav 1519; p. 63. Černý J. — Claudián Mik.: Herbář. Kniha lékařská, která slove herbář aneb zelinář, Ml. Boleslav 1518; p. 63. Čelakovský J.: Privilegia král. měst venkovských v království českém, II, Praha 1895; p. 16, p. 19, p. 21, p. 26. Čelakovský J. — Friedrich G.: Sbírka pramenů práva městského království českého — Prililegia (III); p. 30, p. 31, p. 32, p. 34, p. 36, p. 39, p. 42, p. 43, p. 45, p. 50, p. 51, p. 52, p. 53, p. 59, p. 65, p. 68. Denis A. — Vančura J.: Konec samostatnosti české; p. 149. Dolenský A.: Příspěvek k dějinám rodu Hollarů z Práchně — Časopis čes. musea LXXXV; p. 47. Dvorský Fr.: Paměti o školách českých, Praha 1886; LXIV, p. 8), p. 9) p. 10). Dodatky a opravy k bibliografiím starších spisovatelů českých — » » Časopis čes. musea (ČČM) r. LVIII (1884); p. 63. Flajšhans V.: Hájkova Kronika, 3. vyd.; p. 10, p. 41. Friedrich G.: Rukovět křestanské chronologie, Praha 1934; p. 6, p. 46, p. 758. Gindely Ant.: Dějiny čes. povstání, Praha 1878, II; p. 387. » Waldstein während seines ersten Generalats, 1886; p. 520. » Goll Jar.: Chelčický a Jednota v XV. stol., Praha 1916: p. 140. Hebbe P.: Svenskarna i Boehmen och Maehren, Uppsala 1931; LXIV. Bareš Fr.: » » 290
Strana 291
Heber Fr.: Böhmens Burgen, Vesten u. Bergschlösser III; p. 1). Hrejsa F.: Česká konfese, její vznik, podstata a dějiny, Praha 1912; LXIV, p. 149. Hrubý V.: Úvod do archivní teorie i prakse, Praha 1930; p. 98. Chytil K.: Vývoj miniaturního malířství českého za doby králů rodu Jagelon- ského, Praha 1896; p. 160. Jireček J.: Rukověť k dějinám literat. čes. do konce 18. věku; LXIV, p. 90, p. 99, p. 200, p. 207, p. 296, p. 305, p. 384, p. 454. Jireček H.: Právnický život v Čechách a na Moravě, Praha 1903; LXIV, p. 14). Jizeran časop. roč. 1889 (X); LXIII, p. 57. Jungmann Josef: Historie literatury české V; LXIV. Kalista Zd.: Mládí Humprechta Jana Černína z Chudenic, Praha 1932, část poznámková; p. 362, p. 774. Kezeliova Kronika: Rukopis původní LXV, LXVI. Opis: Duchcovský LXVI. z majetku Dobnerova LXVI. v mladobol. museu LXVI. v knihovně Národ. musea v Praze LXVII. Witawského Václava (z r. 1822) tamtéž LXVII. » Jana Slavíka z r. 1884 v archivu mladobol. LXVII. » Latinské zpracování Hammerschmieda Jana Flor. LXVIII. První opis práce Hammerschmiedovy v majetku Národ. musea v Praze LXVIII. Druhý latinský opis v měst. archivu mladobol. LXVIII LXIX. Třetí latinský opis v majetku piaristského kláštera v Ml. Boleslavi LXIX. Verse »Succincta Historica narratio originis et incrementi Ecclesiae Neo — Boleslaviensis B. V. Mariae in coelos as- sumptae« (majetek děkanství mladobol. v Liber memora- bilium) LXIX. Konrád K.: Dějiny posvátného zpěvu staročeského, Praha 1893; p. 159. Kořán Jos. J.: Dějiny Čech a Moravy od r. 1620 do r. 1648, Praha 1891; LXIV. Kotva z Freyfeldu Ctibor: Mumraj zbornické pravdy vymaškařený (1615). Koudelka J. v Novém Bydžově; p. 4) osobní sdělení. Krofta Kamil: Bílá Hora, Praha, Sbírka přednášek a rozprav VI; p. 149. Majestát Rudolfův, Praha 1909; p. 297. Linhartová Mil.: Jednání o příchod kardinála Millína do Prahy, Sborník prací, věnovaných J. B. Novákovi k 60. naroz., Praha 1932; p. 247. Líva Václav: Studie o Praze pobělohorské. II. Rekatolisace. Sborník města Prahy, VII; p. 583. Matějček Ant.: Dějepis umění III; p. 160. Naxera, adv. v Jindř. Hradci; p. 14). Newald J.: Die lange Münze in Oesterreich, Numismat. Zeitschrift XIII (1881); p. 520. Novotný Fr. z Luže: Kronyka Mlado-Boleslavská od příští Čechů do země české až do nynějších časů, Praha 1822; LXIII, p. 16, p. 41, p. 46, p. 50, p. 51, p. 53, p. 56, p. 64, p. 83, p. 95, p. 113, p. 153, p. 159, p. 160, p. 161. Českoslov. vlastivěda IV, Praha 1932; p. 297. Česká emigrace, Sborník: doba bělohorská a Albrecht z Vald- štejna, Praha 1934; p. 626. Zkáza Nymburka, Nymburk 1934; p. 661. Jednota bratří Habrovanských — Čes. časop. histor. (ČČH) roč. 1923; p. 141. Ofthalmius Vit Straconicenus: Processus iuris municipalis Pragensis a Keze- liův překlad téhož díla; p. 14), p. 46). Oliva Ot.: Finanční politika v Čechách po Bílé hoře do kalady r. 1623, Praha 1925; p. 520. B Odložilík Otakar: » » 291
Heber Fr.: Böhmens Burgen, Vesten u. Bergschlösser III; p. 1). Hrejsa F.: Česká konfese, její vznik, podstata a dějiny, Praha 1912; LXIV, p. 149. Hrubý V.: Úvod do archivní teorie i prakse, Praha 1930; p. 98. Chytil K.: Vývoj miniaturního malířství českého za doby králů rodu Jagelon- ského, Praha 1896; p. 160. Jireček J.: Rukověť k dějinám literat. čes. do konce 18. věku; LXIV, p. 90, p. 99, p. 200, p. 207, p. 296, p. 305, p. 384, p. 454. Jireček H.: Právnický život v Čechách a na Moravě, Praha 1903; LXIV, p. 14). Jizeran časop. roč. 1889 (X); LXIII, p. 57. Jungmann Josef: Historie literatury české V; LXIV. Kalista Zd.: Mládí Humprechta Jana Černína z Chudenic, Praha 1932, část poznámková; p. 362, p. 774. Kezeliova Kronika: Rukopis původní LXV, LXVI. Opis: Duchcovský LXVI. z majetku Dobnerova LXVI. v mladobol. museu LXVI. v knihovně Národ. musea v Praze LXVII. Witawského Václava (z r. 1822) tamtéž LXVII. » Jana Slavíka z r. 1884 v archivu mladobol. LXVII. » Latinské zpracování Hammerschmieda Jana Flor. LXVIII. První opis práce Hammerschmiedovy v majetku Národ. musea v Praze LXVIII. Druhý latinský opis v měst. archivu mladobol. LXVIII LXIX. Třetí latinský opis v majetku piaristského kláštera v Ml. Boleslavi LXIX. Verse »Succincta Historica narratio originis et incrementi Ecclesiae Neo — Boleslaviensis B. V. Mariae in coelos as- sumptae« (majetek děkanství mladobol. v Liber memora- bilium) LXIX. Konrád K.: Dějiny posvátného zpěvu staročeského, Praha 1893; p. 159. Kořán Jos. J.: Dějiny Čech a Moravy od r. 1620 do r. 1648, Praha 1891; LXIV. Kotva z Freyfeldu Ctibor: Mumraj zbornické pravdy vymaškařený (1615). Koudelka J. v Novém Bydžově; p. 4) osobní sdělení. Krofta Kamil: Bílá Hora, Praha, Sbírka přednášek a rozprav VI; p. 149. Majestát Rudolfův, Praha 1909; p. 297. Linhartová Mil.: Jednání o příchod kardinála Millína do Prahy, Sborník prací, věnovaných J. B. Novákovi k 60. naroz., Praha 1932; p. 247. Líva Václav: Studie o Praze pobělohorské. II. Rekatolisace. Sborník města Prahy, VII; p. 583. Matějček Ant.: Dějepis umění III; p. 160. Naxera, adv. v Jindř. Hradci; p. 14). Newald J.: Die lange Münze in Oesterreich, Numismat. Zeitschrift XIII (1881); p. 520. Novotný Fr. z Luže: Kronyka Mlado-Boleslavská od příští Čechů do země české až do nynějších časů, Praha 1822; LXIII, p. 16, p. 41, p. 46, p. 50, p. 51, p. 53, p. 56, p. 64, p. 83, p. 95, p. 113, p. 153, p. 159, p. 160, p. 161. Českoslov. vlastivěda IV, Praha 1932; p. 297. Česká emigrace, Sborník: doba bělohorská a Albrecht z Vald- štejna, Praha 1934; p. 626. Zkáza Nymburka, Nymburk 1934; p. 661. Jednota bratří Habrovanských — Čes. časop. histor. (ČČH) roč. 1923; p. 141. Ofthalmius Vit Straconicenus: Processus iuris municipalis Pragensis a Keze- liův překlad téhož díla; p. 14), p. 46). Oliva Ot.: Finanční politika v Čechách po Bílé hoře do kalady r. 1623, Praha 1925; p. 520. B Odložilík Otakar: » » 291
Strana 292
z Ottersdorfa Sixt: Akta aneb knihy památné čili historie dvou nepokojných let r. 1546—7; p. 86. Palacký Fr.: Dějiny národu českého; p. 27. Patera Adolf: Bohemica různých knihoven. Sb. historic. kroužku r. XII; LXVI. Pekař J.: Sv. Václa,v ČČH 1929; p. 1. » M. Jiřík Kezelius Bydžovský — PAM XIV; LXIII. » » Kniha o Kosti, Praha 1910; LXIII, p. 733, p. 738, p. 740, p. 754. » Ml. Boleslav ve věcích minulých — Jizeran 1889 (X); LXIII. Pescheck Krist.: Die boehmischen Exulanten in Sachsen, Lipsko 1857; p. 626. Poskok Vitolid: Koule Danielova, kterouž dává draku pikhartskému, jinak val- denskému (1613); 102, p. 305. ? — Pravda vítězící (1614) — spis bratrský 102. Rezek Ant.: Dějiny Čech a Moravy od r. 1620 do r. 1648; LXIV. Drobné příspěvky k českým dějinám v XVII. stol. Č. Č. M. LXV » (1891); p. 38. Sedláček Aug.: Hrady, zámky a tvrze České X; p. 25, p. 27, p. 28, p. 29, p. 33, p. 181, p. 213. Paměti o staročes. mírách a váhách, Praha 1923; p. 517, p. 518. » Smolík: O dlouhé minci — PAM XIX; p. 520. Šimák J. V.: Zápisy Nathanaele Vodňanského (časopis spol. přátel starožit. č. X); p. 14). O Janu Jeníkovi Zásadském, tamtéž; p. 56). O lažanském dvoře — Sb. od Ještěda k Troskám X; p. 56). Pozůstalost Dobnera — ČČM r. LXXV; p. 65). Počátky Boleslavě a Boleslavska — Sb. Boleslavan r. I (1926/ 1927); p. 7. osobní sdělení; p. 6). Šašina A. — Štěpánek Mil.: Mladobolesl. kancionály (chystaná publikace bratislav. univer- sity — podle osobního sdělení); p. 159. Šubrt Václ.: Druhá apologie stavův král. Českého tělo a krev Pána Ježíše Krista podobojí přijímajících, vyd. 2., Praha 1862; p. 360. Tieftrunk K.: Nástin dějin Ml. Boleslavi — Boleslavan r. I (1860—61); LXIII. Odpor stavův čes. proti Ferdinandovi I. 1. 1547, Praha 1872; » » Odpor stavův čes. proti Ferdinandovi I. 1547, Praha 1872; p. 86. Skála ze Zhoře P.: Historie česká III. (vyd. K. Tieftrunk, 1867); p. 415. Tomek V. V.: Dějepis města Prahy; p. 27. Tovačovský z Cimburka Ctibor: Hádání pravdy a lži o kněžské zboží a pano- vání jich, vyd. J. Cukrmann z Rupprštorfu, Praha 1539; p. 41. z Veleslavína Daniel Adam: Kalendář historický, Praha 1590; p. 41. Vojtíšek Václ.: Z právních dějin českoslov. měst, Praha 1934; p. 60. Karolinum statek národní, Praha 1934, str. 126 a d.; p. 208. » » Volf Jos.: Příspěvek ke sporu o Čes. konfesi v 1. 1631—37, Praha 1910 — Roz- pravy král. č. spol. nauk; p. 44). » Z dějin čes. exulantů v saském Perně. Naše zahraničí r. IV; p. 33), » p. 34), p. 35). Čeští exulanti ve Freiberku a Čeští exulanti v matrikách peren- ských. Sb. Jednoty potomků pobělohorských exulantů — pokutníků atd., r. III—V; p. 626. Kryštofa Kottera Vidění a zjevení — ČČM r. LXXXV; p. 400, p. 625. » Winter Z.: Děje vysokých škol pražských od r. 1409—1622, Praha 1897; p. 7). » » život a učení na partikulárních školách v Čechách v XV. a XVI. stol., Praha 101; p. 165. » » Dějiny kroje v zemích českých II., Praha 1893; p. 513. Wocel J. E.: Miniatury české XVI. stol. —PAM III (1859); p. 160. Závěta ze Závětic Jiřík: Volení a korunování Matyáše na císařství římské, Praha 1612; p. 333. Zuman Fr., spisovatel ve Staré Boleslavi: p. 519 — osobní sdělení. 292
z Ottersdorfa Sixt: Akta aneb knihy památné čili historie dvou nepokojných let r. 1546—7; p. 86. Palacký Fr.: Dějiny národu českého; p. 27. Patera Adolf: Bohemica různých knihoven. Sb. historic. kroužku r. XII; LXVI. Pekař J.: Sv. Václa,v ČČH 1929; p. 1. » M. Jiřík Kezelius Bydžovský — PAM XIV; LXIII. » » Kniha o Kosti, Praha 1910; LXIII, p. 733, p. 738, p. 740, p. 754. » Ml. Boleslav ve věcích minulých — Jizeran 1889 (X); LXIII. Pescheck Krist.: Die boehmischen Exulanten in Sachsen, Lipsko 1857; p. 626. Poskok Vitolid: Koule Danielova, kterouž dává draku pikhartskému, jinak val- denskému (1613); 102, p. 305. ? — Pravda vítězící (1614) — spis bratrský 102. Rezek Ant.: Dějiny Čech a Moravy od r. 1620 do r. 1648; LXIV. Drobné příspěvky k českým dějinám v XVII. stol. Č. Č. M. LXV » (1891); p. 38. Sedláček Aug.: Hrady, zámky a tvrze České X; p. 25, p. 27, p. 28, p. 29, p. 33, p. 181, p. 213. Paměti o staročes. mírách a váhách, Praha 1923; p. 517, p. 518. » Smolík: O dlouhé minci — PAM XIX; p. 520. Šimák J. V.: Zápisy Nathanaele Vodňanského (časopis spol. přátel starožit. č. X); p. 14). O Janu Jeníkovi Zásadském, tamtéž; p. 56). O lažanském dvoře — Sb. od Ještěda k Troskám X; p. 56). Pozůstalost Dobnera — ČČM r. LXXV; p. 65). Počátky Boleslavě a Boleslavska — Sb. Boleslavan r. I (1926/ 1927); p. 7. osobní sdělení; p. 6). Šašina A. — Štěpánek Mil.: Mladobolesl. kancionály (chystaná publikace bratislav. univer- sity — podle osobního sdělení); p. 159. Šubrt Václ.: Druhá apologie stavův král. Českého tělo a krev Pána Ježíše Krista podobojí přijímajících, vyd. 2., Praha 1862; p. 360. Tieftrunk K.: Nástin dějin Ml. Boleslavi — Boleslavan r. I (1860—61); LXIII. Odpor stavův čes. proti Ferdinandovi I. 1. 1547, Praha 1872; » » Odpor stavův čes. proti Ferdinandovi I. 1547, Praha 1872; p. 86. Skála ze Zhoře P.: Historie česká III. (vyd. K. Tieftrunk, 1867); p. 415. Tomek V. V.: Dějepis města Prahy; p. 27. Tovačovský z Cimburka Ctibor: Hádání pravdy a lži o kněžské zboží a pano- vání jich, vyd. J. Cukrmann z Rupprštorfu, Praha 1539; p. 41. z Veleslavína Daniel Adam: Kalendář historický, Praha 1590; p. 41. Vojtíšek Václ.: Z právních dějin českoslov. měst, Praha 1934; p. 60. Karolinum statek národní, Praha 1934, str. 126 a d.; p. 208. » » Volf Jos.: Příspěvek ke sporu o Čes. konfesi v 1. 1631—37, Praha 1910 — Roz- pravy král. č. spol. nauk; p. 44). » Z dějin čes. exulantů v saském Perně. Naše zahraničí r. IV; p. 33), » p. 34), p. 35). Čeští exulanti ve Freiberku a Čeští exulanti v matrikách peren- ských. Sb. Jednoty potomků pobělohorských exulantů — pokutníků atd., r. III—V; p. 626. Kryštofa Kottera Vidění a zjevení — ČČM r. LXXXV; p. 400, p. 625. » Winter Z.: Děje vysokých škol pražských od r. 1409—1622, Praha 1897; p. 7). » » život a učení na partikulárních školách v Čechách v XV. a XVI. stol., Praha 101; p. 165. » » Dějiny kroje v zemích českých II., Praha 1893; p. 513. Wocel J. E.: Miniatury české XVI. stol. —PAM III (1859); p. 160. Závěta ze Závětic Jiřík: Volení a korunování Matyáše na císařství římské, Praha 1612; p. 333. Zuman Fr., spisovatel ve Staré Boleslavi: p. 519 — osobní sdělení. 292
Strana 293
w VvvvvvvVvyvV vv Wu v ov v OPRAVA CHYB TISKOVYCH. . XVIII., 15. ř. hora má býti: 30 let. XXIII., poslední ř. má býti: před jejím zjevným zahájením. LII., 3. ř. zdola má býti: slovo musil bez uvozovek. LX. 17. 41., 49., 51., 56., 63., 70., 70., 78., 79., 86., 91., 97., 102., 108., 136., 157., 160., 167., 208., 222., , 11. ř. shora má býti: 80letý. 15. ř. shora má býti: v neděli. 4. ř. zdola má býti: po neděli Cantate. 19. ř. shora má býti: po neděli Cantate. 12. ř. shora má býti: všelijakými. sub 10. má býti: z šelnberka. 16 f. zóola má býti: poznámka č. 169. 6. ř. zdola má býti: po neděli Jubilate. 1. a 5. ř. shora má býti: s tohoto světa. 20. ř. shora má býti: po Třech králích. 6. ř. zdola má býti při »nápadu povolení« poznámka č. 219. 9. ř. shora má býti: nejvyšší. poslední slovo má býti jmenují. 11. ř. shora má býti defensí. 11. ř. shora má býti povstávali. zdola má býti phisicus [physicus]. zdola má býti nenasytili. 14. f. zdola má býti dudek místo dukát. 17. ř. zdola má býti též. 12. ř. shora má býti signa. 11. ř. zdola má býti complementum. na poč. 4. odstavce při »5./15. Julii« má býti pozn. č. 677. 7. ř. 3. F. » 249., 17. ř. zdola má býti pochybnosti. > 254., 5. ř. shora má býti dštili a rozmnožili. 203
w VvvvvvvVvyvV vv Wu v ov v OPRAVA CHYB TISKOVYCH. . XVIII., 15. ř. hora má býti: 30 let. XXIII., poslední ř. má býti: před jejím zjevným zahájením. LII., 3. ř. zdola má býti: slovo musil bez uvozovek. LX. 17. 41., 49., 51., 56., 63., 70., 70., 78., 79., 86., 91., 97., 102., 108., 136., 157., 160., 167., 208., 222., , 11. ř. shora má býti: 80letý. 15. ř. shora má býti: v neděli. 4. ř. zdola má býti: po neděli Cantate. 19. ř. shora má býti: po neděli Cantate. 12. ř. shora má býti: všelijakými. sub 10. má býti: z šelnberka. 16 f. zóola má býti: poznámka č. 169. 6. ř. zdola má býti: po neděli Jubilate. 1. a 5. ř. shora má býti: s tohoto světa. 20. ř. shora má býti: po Třech králích. 6. ř. zdola má býti při »nápadu povolení« poznámka č. 219. 9. ř. shora má býti: nejvyšší. poslední slovo má býti jmenují. 11. ř. shora má býti defensí. 11. ř. shora má býti povstávali. zdola má býti phisicus [physicus]. zdola má býti nenasytili. 14. f. zdola má býti dudek místo dukát. 17. ř. zdola má býti též. 12. ř. shora má býti signa. 11. ř. zdola má býti complementum. na poč. 4. odstavce při »5./15. Julii« má býti pozn. č. 677. 7. ř. 3. F. » 249., 17. ř. zdola má býti pochybnosti. > 254., 5. ř. shora má býti dštili a rozmnožili. 203
Strana 294
Strana 295
POZNÁMKY K UVODU VYDAVATELOVU Označeny číslem a závorkou. 3 ) 1) 5 2) 7) 8 ) ») 10 ) 13) 14 ) 1) Podle vlastního údaje v sobotu před Květnou nedělí 23. Aprilis. Toto datum je ovšem nesprávné, neboť r. 1576 připadla Květná neděle na 15. duben. 2) Ulice toho jména je posud v Novém Bydžově a vede ke kopečku, kde býval hrad, který však již r. 1526 byl v rozvalinách (Heber: Böhmens Burgen III. díl). Archiv novobydžovský »Rudné knihy trhové« 137. Data o otci sdělil mi p. řed. J. Koudelka v N. Bydžově. Arch. novobydž. Lib. Nupt. 117 podle téhož sdělení. Arch. novobydž. Lib. Memorab. I. 780. Podle výpisu p. prof. Ant. šašiny v N. Bydžově. Z. Winter: »Děje vysokých škol pražských od r. 1409—1622.« str. 36. Fr. Dvorský: »Paměti o školách českých« č. 317. Tamtéž č. 282. Tamtéž č. 323. 1) O dějinách a organisaci literát, kůru zdejšího viz F. Bareš: Literátský kůr v Mladé Boleslavi. J. Zwikl, Ml. Boleslav, bez udání roku. 12) Celý positiv — se všemi nutnými pracemi — stál vlastně 177 kop 40 gr. míš. (»Kniha literátská, založená od r. 1612« list 35) — Chronogram Keze- liův: Matthlas SeCVnDVs dává r. 1611, kdy byla kniha ta pořízena. O hor- livosti Kezeliově při správě jmění literátského svědčí některé zápisy na př. v knize »Trhové novoměstských domů« list 218., 227., 228. (M. Jiří Byd- žovský přijal 100 kop m. gr. na místě jiných literátův a t. p.) Kancionál Mart. Kašperského z Rájova byl sice založen již r. 1565; ale později přepracován. Úplně nově zpracovaný svázán byl v 18. stol. do pů- vodních desk (»dokonána jest tato kniha 1773 I./XI skrze knihaře Václava Sezemického, obyvatele v král. krajsk. městě Mladého Boleslava«). Je nej- menší ze 4 starých psaných kancionálů ve zdejším museu uložených. Sign. II. 4. Vít Ofthalmius Straconicenus vydal v Praze u Dan. Adama z Veleslavína r. 1585 spis: »Processus iuris municipalis Pragensis atd.« Originál překladu Kezeliova býval v majetku advokáta Naxery v Hradci Jindřichově. Ukázky překladu toho v »Coder iuris boh. IV. 5.« (Zpráva dra Herm. Jirečka v knize »Právnický život v Čechách a na Moravě v tisícileté době od konce IX. do konce XIX. stol.« Praha 1903.) Tam praví H. Jireček, že Kezel. »záslužné dílo vykonal překladem spisu Ofthalmiova.« Opthalmius z Oskořína, primas Nového města pražského, zemřel 4. srpna 1595 a byl pohřben na hřbitově u sv. Martina. J. V. Šimák: »Zápisy Nathanaele Vod- ňanského v Časop. Spol. přátel starožitností č., roč. X. str. 14. »Knihy smluv svatebních od L. 1578«. Arch. mladobol. nová sign. II. 102 list 113 a 114. »Kvatern smluvní a porovnání rozlič. od r. 1574«; arch. mladobol. sign. II. 92 fol. 276—7. 15 ) 16)
POZNÁMKY K UVODU VYDAVATELOVU Označeny číslem a závorkou. 3 ) 1) 5 2) 7) 8 ) ») 10 ) 13) 14 ) 1) Podle vlastního údaje v sobotu před Květnou nedělí 23. Aprilis. Toto datum je ovšem nesprávné, neboť r. 1576 připadla Květná neděle na 15. duben. 2) Ulice toho jména je posud v Novém Bydžově a vede ke kopečku, kde býval hrad, který však již r. 1526 byl v rozvalinách (Heber: Böhmens Burgen III. díl). Archiv novobydžovský »Rudné knihy trhové« 137. Data o otci sdělil mi p. řed. J. Koudelka v N. Bydžově. Arch. novobydž. Lib. Nupt. 117 podle téhož sdělení. Arch. novobydž. Lib. Memorab. I. 780. Podle výpisu p. prof. Ant. šašiny v N. Bydžově. Z. Winter: »Děje vysokých škol pražských od r. 1409—1622.« str. 36. Fr. Dvorský: »Paměti o školách českých« č. 317. Tamtéž č. 282. Tamtéž č. 323. 1) O dějinách a organisaci literát, kůru zdejšího viz F. Bareš: Literátský kůr v Mladé Boleslavi. J. Zwikl, Ml. Boleslav, bez udání roku. 12) Celý positiv — se všemi nutnými pracemi — stál vlastně 177 kop 40 gr. míš. (»Kniha literátská, založená od r. 1612« list 35) — Chronogram Keze- liův: Matthlas SeCVnDVs dává r. 1611, kdy byla kniha ta pořízena. O hor- livosti Kezeliově při správě jmění literátského svědčí některé zápisy na př. v knize »Trhové novoměstských domů« list 218., 227., 228. (M. Jiří Byd- žovský přijal 100 kop m. gr. na místě jiných literátův a t. p.) Kancionál Mart. Kašperského z Rájova byl sice založen již r. 1565; ale později přepracován. Úplně nově zpracovaný svázán byl v 18. stol. do pů- vodních desk (»dokonána jest tato kniha 1773 I./XI skrze knihaře Václava Sezemického, obyvatele v král. krajsk. městě Mladého Boleslava«). Je nej- menší ze 4 starých psaných kancionálů ve zdejším museu uložených. Sign. II. 4. Vít Ofthalmius Straconicenus vydal v Praze u Dan. Adama z Veleslavína r. 1585 spis: »Processus iuris municipalis Pragensis atd.« Originál překladu Kezeliova býval v majetku advokáta Naxery v Hradci Jindřichově. Ukázky překladu toho v »Coder iuris boh. IV. 5.« (Zpráva dra Herm. Jirečka v knize »Právnický život v Čechách a na Moravě v tisícileté době od konce IX. do konce XIX. stol.« Praha 1903.) Tam praví H. Jireček, že Kezel. »záslužné dílo vykonal překladem spisu Ofthalmiova.« Opthalmius z Oskořína, primas Nového města pražského, zemřel 4. srpna 1595 a byl pohřben na hřbitově u sv. Martina. J. V. Šimák: »Zápisy Nathanaele Vod- ňanského v Časop. Spol. přátel starožitností č., roč. X. str. 14. »Knihy smluv svatebních od L. 1578«. Arch. mladobol. nová sign. II. 102 list 113 a 114. »Kvatern smluvní a porovnání rozlič. od r. 1574«; arch. mladobol. sign. II. 92 fol. 276—7. 15 ) 16)
Strana 296
17) Ve smlouvě té uvádí se, co na svršcích po nebožce Johance zbylo. Byly to klenoty na stříbře a zlatě i cínové nádobí, které měla nebožka po svém prvém manželu; mimo to zvláště se uvádějí i »aurmpanty [náramky] z korunového zlata«, které měl Kezelius dříve v zástavě na 30 kop. míš. Potom tu zbyly různé šaty, kožichy a drobnosti v ceně 164 kopy 30 gr. Sud vína cenil Kezelius na 50 kop gr. Jako správce jmění nezlet. sirotků přijal Kezelius za 9 let celkem 221 kop 11 gr. a 1 denár. Všechno jmění sirotků na svršcích i hotovosti je tu odhadnuto na 435 kop, 41 gr., 1 denár. Proti- účet Kez. za vychování a opatrování týchž sirotků za 1/28 léta byl nepo- měrně větší. Všechny výlohy za tu dobu vypočetl Kez. na 895 kop m. gr. (po 50 kopách na každé dítě ročně za 71/2 r., a vedle toho zvláště na Adama za půldruhého léta 75 kop, na oděv za dobu poručnictví 40 kop. Kromě toho Adamovi vydal »pomalu« 30 kop). »A tak, rovnaje příjem s vydáním, zů- stávalo by dodati m. Jiř. Bydžovskému od Adama Vartovského: 459 kop 18 gr. 6 den.« Strany se porovnaly tak, že všechny svršky i nádobí zůstaly majetkem Kez., ale on naproti tomu upustil od zaplacení oněch 459 kop a nad to z »lásky« postoupil Adamovi bezplatně onen sud vína a pak »stří- brný koflík, vnitř i zevnitř pozlacený, vážící 34 loty, a modlitby v stříbře fasovaný«. Kvatern smluvní a porovnání rozlič. od r. 1574 (sign. II. 92), list 276—7. Podílčí knihy podolecké od r. 1566 fol. 30. Lib. mem. I. 780, 939 archiv novobydžovský. V Lib. memorabilium I. (arch. města Nového Bydžova) pag. 780. jest vepsáno Narovnání mezi syny po Janovi Kožíškovi: m. Jiříkem Bydžovským a Danielem Kožíškem (v pondělí po sv. Trojici léta 1620): O závět po otci Janovi vzniklo nějaké nedorozumění mezi bratry, které bylo odstraněno smlouvou, učiněnou 20. ledna r. 1620: Podle této smlouvy měla matka jejich Kateřina do smrti užívati veškerého nemovitého statku, pozůstalého po nebožtíku Janovi K. Po smrti její má připadnouti tento nemovitý majetek celý synu jejímu Danielovi. Druhý díl otcovského jmění postupuje Daniel bratru svému m. Jiříkovi Bydžovskému. Byly to pohledávky: 2.000 kop gr. míš., půjčené obci mladoboleslavské, pak 500 kop m., půjčených městu Novému Bydžovu, pak některé »šuldpryfy« »na jisté osoby a dluhy, kteréž sobě on m. Jiřík Bydžovský přejistiti dáti má«, celkem také 500 k. m. Kromě toho dostala i manželka Jiříkova, Ludmila z dědictví po Janu Kožíškovi 100 kop m. — Ve smlouvě té je doložka, že kdyby Jiřík Bydž. zemřel bezdětný, má oněch 500 kop, půjčených městu Novému Bydžovu, připadnouti dětem Danielo- vým a naopak, kdyby zemřely děti Danielovy, má tato částka připadnouti m. Jiříkovi. Celkem tedy zdědil m. Jiřík z otcovského jmění 3100 k. m. gr., jmění to značné. Pohledávka 500 kop gr. m. za městem N. Bydžovem byla výslovně zajištěna m. Jiříkovi zápisem obce novobydžovské z 12.(?) pro- since r. 1641 (Lib. memor. I. pag. 939 a násl.), v němž se obec Nový Byd- žov zavazuje, že bude Kezeliovi platiti od r. 1642 z každého sta kop gr. ročně 6 kop (ve dvou termínech ročně). Celou sumu i se zadržalými úroky měla pak obec Nový Bydžov zaplatiti buď m. Jiříkovi nebo jeho zákonitým dědicům, kdykoli, kdyžby vypovědení té jistiny bylo obci novobydžovské ohlášeno půl roku napřed. 20) Knihy zápisů trhových domovních staroměstských od r. 1583 fol. G. 13 archiv mladobol. 21) Tamtéž list týž. 22) Tamtéž. Knihy trhové od r. 1585, list 97 (sign. II. 3). Knihy trhové atd. list. 109. Tamtéž. Tamtéž list 151. V pondělí po sv. Martinu léta 1617 za purkmistra Jiříka Mokrejše. Knihy trhové od r. 1585 l. 147. 18) 19) 23 ) 2) 25 ) 26 ) 21) 2
17) Ve smlouvě té uvádí se, co na svršcích po nebožce Johance zbylo. Byly to klenoty na stříbře a zlatě i cínové nádobí, které měla nebožka po svém prvém manželu; mimo to zvláště se uvádějí i »aurmpanty [náramky] z korunového zlata«, které měl Kezelius dříve v zástavě na 30 kop. míš. Potom tu zbyly různé šaty, kožichy a drobnosti v ceně 164 kopy 30 gr. Sud vína cenil Kezelius na 50 kop gr. Jako správce jmění nezlet. sirotků přijal Kezelius za 9 let celkem 221 kop 11 gr. a 1 denár. Všechno jmění sirotků na svršcích i hotovosti je tu odhadnuto na 435 kop, 41 gr., 1 denár. Proti- účet Kez. za vychování a opatrování týchž sirotků za 1/28 léta byl nepo- měrně větší. Všechny výlohy za tu dobu vypočetl Kez. na 895 kop m. gr. (po 50 kopách na každé dítě ročně za 71/2 r., a vedle toho zvláště na Adama za půldruhého léta 75 kop, na oděv za dobu poručnictví 40 kop. Kromě toho Adamovi vydal »pomalu« 30 kop). »A tak, rovnaje příjem s vydáním, zů- stávalo by dodati m. Jiř. Bydžovskému od Adama Vartovského: 459 kop 18 gr. 6 den.« Strany se porovnaly tak, že všechny svršky i nádobí zůstaly majetkem Kez., ale on naproti tomu upustil od zaplacení oněch 459 kop a nad to z »lásky« postoupil Adamovi bezplatně onen sud vína a pak »stří- brný koflík, vnitř i zevnitř pozlacený, vážící 34 loty, a modlitby v stříbře fasovaný«. Kvatern smluvní a porovnání rozlič. od r. 1574 (sign. II. 92), list 276—7. Podílčí knihy podolecké od r. 1566 fol. 30. Lib. mem. I. 780, 939 archiv novobydžovský. V Lib. memorabilium I. (arch. města Nového Bydžova) pag. 780. jest vepsáno Narovnání mezi syny po Janovi Kožíškovi: m. Jiříkem Bydžovským a Danielem Kožíškem (v pondělí po sv. Trojici léta 1620): O závět po otci Janovi vzniklo nějaké nedorozumění mezi bratry, které bylo odstraněno smlouvou, učiněnou 20. ledna r. 1620: Podle této smlouvy měla matka jejich Kateřina do smrti užívati veškerého nemovitého statku, pozůstalého po nebožtíku Janovi K. Po smrti její má připadnouti tento nemovitý majetek celý synu jejímu Danielovi. Druhý díl otcovského jmění postupuje Daniel bratru svému m. Jiříkovi Bydžovskému. Byly to pohledávky: 2.000 kop gr. míš., půjčené obci mladoboleslavské, pak 500 kop m., půjčených městu Novému Bydžovu, pak některé »šuldpryfy« »na jisté osoby a dluhy, kteréž sobě on m. Jiřík Bydžovský přejistiti dáti má«, celkem také 500 k. m. Kromě toho dostala i manželka Jiříkova, Ludmila z dědictví po Janu Kožíškovi 100 kop m. — Ve smlouvě té je doložka, že kdyby Jiřík Bydž. zemřel bezdětný, má oněch 500 kop, půjčených městu Novému Bydžovu, připadnouti dětem Danielo- vým a naopak, kdyby zemřely děti Danielovy, má tato částka připadnouti m. Jiříkovi. Celkem tedy zdědil m. Jiřík z otcovského jmění 3100 k. m. gr., jmění to značné. Pohledávka 500 kop gr. m. za městem N. Bydžovem byla výslovně zajištěna m. Jiříkovi zápisem obce novobydžovské z 12.(?) pro- since r. 1641 (Lib. memor. I. pag. 939 a násl.), v němž se obec Nový Byd- žov zavazuje, že bude Kezeliovi platiti od r. 1642 z každého sta kop gr. ročně 6 kop (ve dvou termínech ročně). Celou sumu i se zadržalými úroky měla pak obec Nový Bydžov zaplatiti buď m. Jiříkovi nebo jeho zákonitým dědicům, kdykoli, kdyžby vypovědení té jistiny bylo obci novobydžovské ohlášeno půl roku napřed. 20) Knihy zápisů trhových domovních staroměstských od r. 1583 fol. G. 13 archiv mladobol. 21) Tamtéž list týž. 22) Tamtéž. Knihy trhové od r. 1585, list 97 (sign. II. 3). Knihy trhové atd. list. 109. Tamtéž. Tamtéž list 151. V pondělí po sv. Martinu léta 1617 za purkmistra Jiříka Mokrejše. Knihy trhové od r. 1585 l. 147. 18) 19) 23 ) 2) 25 ) 26 ) 21) 2
Strana 297
2) Sign. II. 4. 2) Knihy dědické veliké, list CXXVIII, arch. mladobol. 90 ) Knihy dědické veliké, list CXXXIII. 31) Knihy trhové domů u Ptáku a na Trávnice (II. 8), list E 7, nebo Knihy trhové podolecké od r. 1584 (II. 10), list. 223. 32) Knihy dědické veliké, list CXXXV. 33) Učený Jan Theodor Sixt z Ottersdorfa nazval Perno »asylem soužených a vyhnaných« (J. Volf: »Z dějin českých exulantů v saském Perně.« Naše zahraničí, roč. IV. str. 9. Kurfiřt saský žádal od exulantů častěji (od r. 1629) složení přísahy, ale Češi se zdráhali přijmouti státní občanství saské. Proto také nebyli přijí- máni do měst, která byla považována za pevnosti. Kurfiřt žádal r. 1632 od exulantů i zvláštní půjčky. Avšak čeští vystěhovalci se omluvili, že prý nemají, protože skoro všechno utratili, z čehož by půjčili. Proto se na ně rozhněval kurfiřt, domácí obyvatelstvo i němečtí exulanti z čech. J. Volf: tamtéž str. 54. 33) O rozčarování českých exulantů chováním luterských Němců je mnoho po- učných dokladů u J. Volfa tamtéž. 36) V nejistotě chvíle utěšuje se chronogramem: LaeteMVr Vere DeVs aVXI- LlatVr egeno. T. j. neupřímně a se strachem si vedli. Ale přísahu, kterou bylo Čechům vykonati, když se v Sasku usadili, uvádí Ant. Rezek takto: »Ihrer Kurf. Durchl auch E. E. Rats und gemeiner Stadt allhier Schaden zu warnen und Frommen zu jördern, sich in keine fremde Kriegsbestallang und mit heiligen römischen Reichs und Ihrer Kurf. Durchl. Feinden aller verdächtigen Korrespondenz eines oder andern Orts gänzlich zu enthalten.« Rezek praví, že exulanti složili tuto přísahu teprve po dlouhém odporu. Ant. Rezek: »Drobné příspěvky k českým dě- jinám v XVII. stol. 1. Osudy exulantů v Perně r. 1639.« Č. Č. M. roč. 1891. LXV. str. 102—412. Tam jsou též doplňky k líčení pobytu exulantů v Perně. 39 ) Knihy trhové podolecké od r. 1584 fol. 287. arch. bolesl. 40 ) Arch. bol. II. 98 fol. 222. 41) Arch. bol. II. 98. 42 ) Arch. bol. II. 98 fol. 40. 43 ) Kvatern smluvní a porovnání rozl. od r. 1574 (II. 92 list 302—303) arch. bol. *) Rozpory mezi pravověrnými saskými luterány a některými českými podobo- jími objasňuje studie J. Volfa: »Příspěvek ke sporu o Českou konfessí v l. 1631—1637.« Praha, 1910 v Rozpravách král. č. spol. náuk. V mladoboleslavském městském museu. Prokurátor byl řečník, právní obhájce, který mohl ve věcech civilních zastu- povati klienta, třebas byl nepřítomen. Při sporech, týkajících se cti, dědictví nebo věcí trestních, musil býti přítomen i obžalovaný sám. Placen byl pro- kurátor podle sazby; na př. při sporech do 100 kop gr. čes. tomu, kdo by při obdržel, dáno býti má 5 kop. Přes 1.000 kop gr. čes. dáno býti má 30 kop míš. (Podle Ofthalmia: »Processus atd.«). ) Jan Hollar z Práchně byl bratrem slavného rytce Václava Hollara a měst- ským radním v Ml. Boleslavi. A. Dolenský: »Příspěvek k dějinám rodu Hollarů z Práchně«, Č. Č. M. roč. LXXXV. 1911, str. 164. 3) Manuál radní páteční od 1. 1648—53 (II. 98 fol. 54). Arch. mladobol. 49 ) Tamtéž fol. 63. 80 ) fol. 68. Tamtéž 51) Manuál radní páteční fol. 91. 52 ) Tamtéž fol. 133. 83) fol. 174. Tamtéž 84) Tamtéž fol. 208. ) J. Pekař: »M. Jiřík Kezelius Bydžovský« Pam. arch. XIV. str. 638. 34 ) 37) *) 4) *6 ) 3 I*
2) Sign. II. 4. 2) Knihy dědické veliké, list CXXVIII, arch. mladobol. 90 ) Knihy dědické veliké, list CXXXIII. 31) Knihy trhové domů u Ptáku a na Trávnice (II. 8), list E 7, nebo Knihy trhové podolecké od r. 1584 (II. 10), list. 223. 32) Knihy dědické veliké, list CXXXV. 33) Učený Jan Theodor Sixt z Ottersdorfa nazval Perno »asylem soužených a vyhnaných« (J. Volf: »Z dějin českých exulantů v saském Perně.« Naše zahraničí, roč. IV. str. 9. Kurfiřt saský žádal od exulantů častěji (od r. 1629) složení přísahy, ale Češi se zdráhali přijmouti státní občanství saské. Proto také nebyli přijí- máni do měst, která byla považována za pevnosti. Kurfiřt žádal r. 1632 od exulantů i zvláštní půjčky. Avšak čeští vystěhovalci se omluvili, že prý nemají, protože skoro všechno utratili, z čehož by půjčili. Proto se na ně rozhněval kurfiřt, domácí obyvatelstvo i němečtí exulanti z čech. J. Volf: tamtéž str. 54. 33) O rozčarování českých exulantů chováním luterských Němců je mnoho po- učných dokladů u J. Volfa tamtéž. 36) V nejistotě chvíle utěšuje se chronogramem: LaeteMVr Vere DeVs aVXI- LlatVr egeno. T. j. neupřímně a se strachem si vedli. Ale přísahu, kterou bylo Čechům vykonati, když se v Sasku usadili, uvádí Ant. Rezek takto: »Ihrer Kurf. Durchl auch E. E. Rats und gemeiner Stadt allhier Schaden zu warnen und Frommen zu jördern, sich in keine fremde Kriegsbestallang und mit heiligen römischen Reichs und Ihrer Kurf. Durchl. Feinden aller verdächtigen Korrespondenz eines oder andern Orts gänzlich zu enthalten.« Rezek praví, že exulanti složili tuto přísahu teprve po dlouhém odporu. Ant. Rezek: »Drobné příspěvky k českým dě- jinám v XVII. stol. 1. Osudy exulantů v Perně r. 1639.« Č. Č. M. roč. 1891. LXV. str. 102—412. Tam jsou též doplňky k líčení pobytu exulantů v Perně. 39 ) Knihy trhové podolecké od r. 1584 fol. 287. arch. bolesl. 40 ) Arch. bol. II. 98 fol. 222. 41) Arch. bol. II. 98. 42 ) Arch. bol. II. 98 fol. 40. 43 ) Kvatern smluvní a porovnání rozl. od r. 1574 (II. 92 list 302—303) arch. bol. *) Rozpory mezi pravověrnými saskými luterány a některými českými podobo- jími objasňuje studie J. Volfa: »Příspěvek ke sporu o Českou konfessí v l. 1631—1637.« Praha, 1910 v Rozpravách král. č. spol. náuk. V mladoboleslavském městském museu. Prokurátor byl řečník, právní obhájce, který mohl ve věcech civilních zastu- povati klienta, třebas byl nepřítomen. Při sporech, týkajících se cti, dědictví nebo věcí trestních, musil býti přítomen i obžalovaný sám. Placen byl pro- kurátor podle sazby; na př. při sporech do 100 kop gr. čes. tomu, kdo by při obdržel, dáno býti má 5 kop. Přes 1.000 kop gr. čes. dáno býti má 30 kop míš. (Podle Ofthalmia: »Processus atd.«). ) Jan Hollar z Práchně byl bratrem slavného rytce Václava Hollara a měst- ským radním v Ml. Boleslavi. A. Dolenský: »Příspěvek k dějinám rodu Hollarů z Práchně«, Č. Č. M. roč. LXXXV. 1911, str. 164. 3) Manuál radní páteční od 1. 1648—53 (II. 98 fol. 54). Arch. mladobol. 49 ) Tamtéž fol. 63. 80 ) fol. 68. Tamtéž 51) Manuál radní páteční fol. 91. 52 ) Tamtéž fol. 133. 83) fol. 174. Tamtéž 84) Tamtéž fol. 208. ) J. Pekař: »M. Jiřík Kezelius Bydžovský« Pam. arch. XIV. str. 638. 34 ) 37) *) 4) *6 ) 3 I*
Strana 298
36) O při Jeníka Zásadského se židem Aronem boleslavským zachovala se po- drobná korespondence mezi K. a jeho klientem. (V majetku turnovského musea, již mi se vzácnou laskavostí půjčil prof. Dr. J. V. Šimák.) Vyhlídky klientovy byly krajně nepříznivé a K. nenechává ho v pochybnostech o tom. Korespondence je po různých stránkách zajímavá. Jet výrazem otevřené čestnosti Kezeliovy, který sice klienta leckdy přísně kárá, ale neopouští i při vědomí, že od Zásadského pro nedostatek peněžitých prostředků se mu asi nedostane honoráře. Nabídl mu dokonce nocleh pro 2 noci ve svém příbytku, aby ho ušetřil výloh. Zásadský měl přijeti do Ml. Boleslavi, aby sestavil s K. »impugnaci« proti židu Aronovi. Podle toho možno souditi, že příbytek K. nebyl nejnuznější. Písmo starce je ku podivu pevné, takové jako bývalo v čase, kdy byl městským písařem. Zdá se, že byl dobře kon- servován. 6. ledna 1654 stěžuje si sice, že »již pro nedostatek zdraví nikam nemůže«, nicméně v posledním zachovaném psaní z 1. září 1651/ sděluje K. mezi jiným, že »jsa snažně naprošený zejtřejšího dne do Lito- měřic se vypraviti strojí.« Cestoval tedy dosti daleko, maje více než 78 let. — Listy K. jsou prokládány hojně příslovími. Prozrazují životní moudrost, podloženou osobní vyrovnaností a znalostí života. O osudech neštastného J. Jeníka Zásadského psal J. V. Šimák v »Časop. spol. přátel starožitností č.« r. X. 119—123, a ve sborníku »Od Ještěda k Troskám« roč. X.: »O la- žanském dvoře.« Jizeran roč. 1889 X. č. 81. Kniha smluv od r. 1653 Manuál purkm. fol. 11 arch. bol. Fr. Bareš: Paměti města Ml. Boleslavě II. str. 57—58. Originál závěti s pe- četí K. je v bolesl. museu, sign. VIII. 10. V ní praví výslovně, že jest těžce nemocen. Viz obrázek pečeti, str. 254. 60 ) Kniha smluv od r. 1653 Manuál purkm. fol. 38 arch. bol. 61) Ubrmani byli »mocní smluvcové«, volení od sporných stran, jejichž výroku jako závaznému rozhodnutí byly povinny se podrobiti. e2) Trhové novoměstských domů (sign. II. 4). 63) Tamtéž a též Novoměstské knihy žluté. K. uvádí v rejstříku (str. 10), že Červenka je již po 13 let primasem od r. 1629, tedy do r. 16 42. 6) Kniha literátská, list 37—9 v boleslavském museu. 65 ) čas. Čes. Musea LXXV (1901) v článku »Pozůstalost Dobnerova« sub. II. c. Viz Bartošův »Katalog rukopisů knih. Národ. musea«. 67 ) Mimo to existují ve zdejším městě ještě tři soubory opisů privilegií a listin města Ml. Boleslavě: 1. s počátku stol. 17. (bol. archiv), 2. ze stol. 18. (městské museum) a 3. novodobý ze stol. 19. (bol. archiv). 57) 58 ) 50 ) 66 ) 4
36) O při Jeníka Zásadského se židem Aronem boleslavským zachovala se po- drobná korespondence mezi K. a jeho klientem. (V majetku turnovského musea, již mi se vzácnou laskavostí půjčil prof. Dr. J. V. Šimák.) Vyhlídky klientovy byly krajně nepříznivé a K. nenechává ho v pochybnostech o tom. Korespondence je po různých stránkách zajímavá. Jet výrazem otevřené čestnosti Kezeliovy, který sice klienta leckdy přísně kárá, ale neopouští i při vědomí, že od Zásadského pro nedostatek peněžitých prostředků se mu asi nedostane honoráře. Nabídl mu dokonce nocleh pro 2 noci ve svém příbytku, aby ho ušetřil výloh. Zásadský měl přijeti do Ml. Boleslavi, aby sestavil s K. »impugnaci« proti židu Aronovi. Podle toho možno souditi, že příbytek K. nebyl nejnuznější. Písmo starce je ku podivu pevné, takové jako bývalo v čase, kdy byl městským písařem. Zdá se, že byl dobře kon- servován. 6. ledna 1654 stěžuje si sice, že »již pro nedostatek zdraví nikam nemůže«, nicméně v posledním zachovaném psaní z 1. září 1651/ sděluje K. mezi jiným, že »jsa snažně naprošený zejtřejšího dne do Lito- měřic se vypraviti strojí.« Cestoval tedy dosti daleko, maje více než 78 let. — Listy K. jsou prokládány hojně příslovími. Prozrazují životní moudrost, podloženou osobní vyrovnaností a znalostí života. O osudech neštastného J. Jeníka Zásadského psal J. V. Šimák v »Časop. spol. přátel starožitností č.« r. X. 119—123, a ve sborníku »Od Ještěda k Troskám« roč. X.: »O la- žanském dvoře.« Jizeran roč. 1889 X. č. 81. Kniha smluv od r. 1653 Manuál purkm. fol. 11 arch. bol. Fr. Bareš: Paměti města Ml. Boleslavě II. str. 57—58. Originál závěti s pe- četí K. je v bolesl. museu, sign. VIII. 10. V ní praví výslovně, že jest těžce nemocen. Viz obrázek pečeti, str. 254. 60 ) Kniha smluv od r. 1653 Manuál purkm. fol. 38 arch. bol. 61) Ubrmani byli »mocní smluvcové«, volení od sporných stran, jejichž výroku jako závaznému rozhodnutí byly povinny se podrobiti. e2) Trhové novoměstských domů (sign. II. 4). 63) Tamtéž a též Novoměstské knihy žluté. K. uvádí v rejstříku (str. 10), že Červenka je již po 13 let primasem od r. 1629, tedy do r. 16 42. 6) Kniha literátská, list 37—9 v boleslavském museu. 65 ) čas. Čes. Musea LXXV (1901) v článku »Pozůstalost Dobnerova« sub. II. c. Viz Bartošův »Katalog rukopisů knih. Národ. musea«. 67 ) Mimo to existují ve zdejším městě ještě tři soubory opisů privilegií a listin města Ml. Boleslavě: 1. s počátku stol. 17. (bol. archiv), 2. ze stol. 18. (městské museum) a 3. novodobý ze stol. 19. (bol. archiv). 57) 58 ) 50 ) 66 ) 4
Strana 299
POZNÁMKY K TEKSTU KRONIKY Hvězdičkou označené jsou k vlastní předmluvě Kezeliově. Bez hvězdičky k ostatnímu jeho tekstu. * t � *12 *13 Štrafovati = kárati. * Pag. = pagina, strana rukopisu Kezeliova. ☞ Pirna, česky Perno, saské město nad Labem u hranic českých. * Narážka na pohledávky, které měl K. za obcí mladoboleslavskou. * = Boleslava II. Pobožného (967—999). * = Ferdinanda III. (1637—1657). * Bedřich Falcký zvolen králem č. 26. srpna 1619. *s = vládní rozkazy. *= potvrzení. — Ungelt = zde daň, vybíraná v městech z prodaného zboží, tedy jakýsi druh daně obratové. Gustav II. Adolf (1611—1632). Baner. Torstenson. »Registrum«, sestavené Kezeliem a odkazující tudíž na stránky jeho ruko- pisu. Rejstřík vydavatelův viz vzadu knihy! Vydavatel ponechává tento Ke- zeliův rejstřík beze změny (s výjimkou pravopisu) a bez poznámek. Ty jsou připojeny dále k příslušným místům v tekstu samém, aby nemusil čtenář vraceti se stále pro vysvětlivky k odkazům. Ve psaní cizích slov: capucyn, commisaři a j. zachován způsob Kezeliův, aby nebyl porušen sled abeced- ního zařazení, jak je pořídil autor sám. Proto také písmeno G, které kdysi nahražovalo písmeno J, jde v »registrum« rukopisu před hláskou H, ale v tomto vydání je transkribováno na J. *1 10 Etymologie ovšem nesprávná. Boleslav = »více slávy« viz J. Pekař: »Sv. Václav« Č. čas. histor. roč. 1929. O Boleslavu tomto historie nic neví. Devátého podle tradice. Boleslav I. Ukrutný byl synem Vratislava I. († 921), nikoli Spytihněva, který byl strýcem Boleslava I. I Boleslav I. byl křesťanem. Boleslav II. Pobožný, křesťanský kníže šestý (967—999). To není správné. Měst v té době u nás ještě vůbec nebylo. O původu hradu Mladá Boleslav viz studii Dra. J. V. Šimáka ve vlastivědn. sborníku »Bo- leslavan« I. (1926—7) str. 97 a další. Viz poznámku 6. Viz poznámku 7. Slova »nedaleko od téhož hradu« vsunul Kezelius do Hájkovy zmínky sám. Kronika Hájkova je nyní vydávána ve 3. vydání Drem Václ. Flajšhansem nákl. České akademie. Vypracování zde citované je ve Flajšhansově vydání ve svazku II., str. 121—122. 5
POZNÁMKY K TEKSTU KRONIKY Hvězdičkou označené jsou k vlastní předmluvě Kezeliově. Bez hvězdičky k ostatnímu jeho tekstu. * t � *12 *13 Štrafovati = kárati. * Pag. = pagina, strana rukopisu Kezeliova. ☞ Pirna, česky Perno, saské město nad Labem u hranic českých. * Narážka na pohledávky, které měl K. za obcí mladoboleslavskou. * = Boleslava II. Pobožného (967—999). * = Ferdinanda III. (1637—1657). * Bedřich Falcký zvolen králem č. 26. srpna 1619. *s = vládní rozkazy. *= potvrzení. — Ungelt = zde daň, vybíraná v městech z prodaného zboží, tedy jakýsi druh daně obratové. Gustav II. Adolf (1611—1632). Baner. Torstenson. »Registrum«, sestavené Kezeliem a odkazující tudíž na stránky jeho ruko- pisu. Rejstřík vydavatelův viz vzadu knihy! Vydavatel ponechává tento Ke- zeliův rejstřík beze změny (s výjimkou pravopisu) a bez poznámek. Ty jsou připojeny dále k příslušným místům v tekstu samém, aby nemusil čtenář vraceti se stále pro vysvětlivky k odkazům. Ve psaní cizích slov: capucyn, commisaři a j. zachován způsob Kezeliův, aby nebyl porušen sled abeced- ního zařazení, jak je pořídil autor sám. Proto také písmeno G, které kdysi nahražovalo písmeno J, jde v »registrum« rukopisu před hláskou H, ale v tomto vydání je transkribováno na J. *1 10 Etymologie ovšem nesprávná. Boleslav = »více slávy« viz J. Pekař: »Sv. Václav« Č. čas. histor. roč. 1929. O Boleslavu tomto historie nic neví. Devátého podle tradice. Boleslav I. Ukrutný byl synem Vratislava I. († 921), nikoli Spytihněva, který byl strýcem Boleslava I. I Boleslav I. byl křesťanem. Boleslav II. Pobožný, křesťanský kníže šestý (967—999). To není správné. Měst v té době u nás ještě vůbec nebylo. O původu hradu Mladá Boleslav viz studii Dra. J. V. Šimáka ve vlastivědn. sborníku »Bo- leslavan« I. (1926—7) str. 97 a další. Viz poznámku 6. Viz poznámku 7. Slova »nedaleko od téhož hradu« vsunul Kezelius do Hájkovy zmínky sám. Kronika Hájkova je nyní vydávána ve 3. vydání Drem Václ. Flajšhansem nákl. České akademie. Vypracování zde citované je ve Flajšhansově vydání ve svazku II., str. 121—122. 5
Strana 300
13 14 15 16 1 Podnes je zachován nápis o tomto daru Kateřiny Militké na pažení levé empory děkanského kostela blíže kůru. F. Bareš Pam. arch. díl XXIII. (1908) »Tři stavební památky města Ml. Boleslava a jich restaurování«, 390—4. Správně asi má zníti Pitopoiovi. »Pitopoios« jest zřejmě pořečtěné jméno Bettigar nebo Böttcher, které se v městských zápisech zdejších vyskytuje. Jméno Bötger (= něm. bednář) si nositel jeho patrně podle tehdejší huma- nistické módy pořečtil. (Pithos = sud, poios = výrobce). V žádném přepise a v citaci — kromě u J. V. Šimáka — nevyskytuje se toto jméno správně uvedeno; citováno dokonce i »Pithoplecovi«(!). — »Zmalování« (i sgrafito) se částečně zachovalo na pažení obou emper, ovšem obnovené. Je tam i ro- dinný obraz v úborech 16.—17. stol. — snad samého »Pithopoia« a Markéty Vávrové-Bettigarové s rozvětveným příbuzenstvem. že by mezi zobrazenými osobami byla »v pozadí« Kat. Militká (Bareš »Tři stavební památky« [393]) je pravděnepodobno. Nástupce Boleslava II. nejmenoval se ovšem »Tichý«, nýbrž »Ryšavý« a ne- zemřel, jak uvádí K., r. 1037, nýbrž byl zbaven vlády r. 1003 Boleslavem Chrabrým a skončil prý po mnoha letech na nějakém cizím hradě. Také nebyl Oldřich synem tohoto Boleslava, nýbrž bratrem. Ješek čili Jan Správný † 1354. U Kezelia obě formule: »Quapropter nos« i »Quod de bona voluntate nostra«. Listina tato (originál v měst. archivu boleslavském sign. 287) je otištěna u Jarom. Čelakovského: »Privilegia král. měst venkovských v král. českém« díl II. Praha 1895 a překlad její s počátku stol. 17. jako doplněk téhož čísla (169) tamtéž. Překlad ten otiskuji: »Aby větší důvěrnost k věcem zběhlým přiložena byla, potřebí jest, aby to v spis uvedeno, bylo, kterýž by svědectví pravdy v sobě zdržoval. Protož my Ješek z Michalovic a dědicové naši a potomci dědicův na věčnou pa- mátku toho všem vůbec i jednomu každému obzvláště, jakož přítomným, tak i budoucím, v známost uvozujeme, že my z dobré vůle naší a spolu s zdravým uvážením a raddou našich přátel město naše, které se Boleslav Mladá jme- nuje z místa přirozeného přenesli jsme a položili sme na hůru, která se na Hrobích jmenuje. A tu měšťanům našim, mužům opatrným a poctivým, i dě- dicům jejich 30 masných krámův, šrákův za 60 kop grošů rázu pražského, kteréž jsou již zaplaceny, prodali sme, aby je dědičně drželi, k tomu všecka a jedna každá práva, kteráž město Nymburgk drží a má, propůjčujeme a dá- váme, kromě těch práv, kteráž král pán náš může a mohl by dáti a pro- půjčiti, kterýhž my dáti nemůžeme. Nadto vejše k většímu města a měšťanův nahoře dotčených užitku sme dali a propůjčili pánve, v kterýchž se pivo vaří, kteréž prve k nám a k panství našemu přináležely, aby jich svobodně užívali a jimi vládli; potom čtyřmecítma šrákův chlebných aneb kotcův pe- kařských, dvadcet kotců ševcovských se vší nahoře dotčenou spravedlností měšťanům svrchu jmenovaným prodali sme dědičně, aby jich užívali a jimi vládli. K tomu ještě 2 louky pod vrchem ležící k obci Boleslavské dali sme a darujem a díl jedné louky blíž Michalovic ležící, což se nám bude líbiti, chceme jim dáti a uděliti. Nad to vejš Jindřichovi rychtáři v témž městě a dědicům jeho a potomkův dědicův jeho soud nebo právo s třetím penízem, což koli se právně vyhledá a shromáždí (skutkem i řečí), s krčmou svo- bodnou a svobodným rathouzem prodali sme, totiž se vším příslušenstvím, aby dědičně je užívali. Aby pak toto všecko a jedna každá věc obzvláštní moc a zdržení toho měly, na věčnou bytnost tento list dali jsme pečetí naší potvrditi. Dán a psán léta Páně 1334ho na den sv. Matěje apoštola etc.« Překlad této listiny, poněkud pozměněný, přetiskl již Fr. Novotný z Luže v Kronice (Praha 1822). Slova odkazující na práva města Nymburka a na právomoc královskou nejsou tu pochopena správně ani věrně přeložena. Slovo »curia« nemůže zde ovšem znamenati »rathouz«, nýbrž »dvorec«. 12 6
13 14 15 16 1 Podnes je zachován nápis o tomto daru Kateřiny Militké na pažení levé empory děkanského kostela blíže kůru. F. Bareš Pam. arch. díl XXIII. (1908) »Tři stavební památky města Ml. Boleslava a jich restaurování«, 390—4. Správně asi má zníti Pitopoiovi. »Pitopoios« jest zřejmě pořečtěné jméno Bettigar nebo Böttcher, které se v městských zápisech zdejších vyskytuje. Jméno Bötger (= něm. bednář) si nositel jeho patrně podle tehdejší huma- nistické módy pořečtil. (Pithos = sud, poios = výrobce). V žádném přepise a v citaci — kromě u J. V. Šimáka — nevyskytuje se toto jméno správně uvedeno; citováno dokonce i »Pithoplecovi«(!). — »Zmalování« (i sgrafito) se částečně zachovalo na pažení obou emper, ovšem obnovené. Je tam i ro- dinný obraz v úborech 16.—17. stol. — snad samého »Pithopoia« a Markéty Vávrové-Bettigarové s rozvětveným příbuzenstvem. že by mezi zobrazenými osobami byla »v pozadí« Kat. Militká (Bareš »Tři stavební památky« [393]) je pravděnepodobno. Nástupce Boleslava II. nejmenoval se ovšem »Tichý«, nýbrž »Ryšavý« a ne- zemřel, jak uvádí K., r. 1037, nýbrž byl zbaven vlády r. 1003 Boleslavem Chrabrým a skončil prý po mnoha letech na nějakém cizím hradě. Také nebyl Oldřich synem tohoto Boleslava, nýbrž bratrem. Ješek čili Jan Správný † 1354. U Kezelia obě formule: »Quapropter nos« i »Quod de bona voluntate nostra«. Listina tato (originál v měst. archivu boleslavském sign. 287) je otištěna u Jarom. Čelakovského: »Privilegia král. měst venkovských v král. českém« díl II. Praha 1895 a překlad její s počátku stol. 17. jako doplněk téhož čísla (169) tamtéž. Překlad ten otiskuji: »Aby větší důvěrnost k věcem zběhlým přiložena byla, potřebí jest, aby to v spis uvedeno, bylo, kterýž by svědectví pravdy v sobě zdržoval. Protož my Ješek z Michalovic a dědicové naši a potomci dědicův na věčnou pa- mátku toho všem vůbec i jednomu každému obzvláště, jakož přítomným, tak i budoucím, v známost uvozujeme, že my z dobré vůle naší a spolu s zdravým uvážením a raddou našich přátel město naše, které se Boleslav Mladá jme- nuje z místa přirozeného přenesli jsme a položili sme na hůru, která se na Hrobích jmenuje. A tu měšťanům našim, mužům opatrným a poctivým, i dě- dicům jejich 30 masných krámův, šrákův za 60 kop grošů rázu pražského, kteréž jsou již zaplaceny, prodali sme, aby je dědičně drželi, k tomu všecka a jedna každá práva, kteráž město Nymburgk drží a má, propůjčujeme a dá- váme, kromě těch práv, kteráž král pán náš může a mohl by dáti a pro- půjčiti, kterýhž my dáti nemůžeme. Nadto vejše k většímu města a měšťanův nahoře dotčených užitku sme dali a propůjčili pánve, v kterýchž se pivo vaří, kteréž prve k nám a k panství našemu přináležely, aby jich svobodně užívali a jimi vládli; potom čtyřmecítma šrákův chlebných aneb kotcův pe- kařských, dvadcet kotců ševcovských se vší nahoře dotčenou spravedlností měšťanům svrchu jmenovaným prodali sme dědičně, aby jich užívali a jimi vládli. K tomu ještě 2 louky pod vrchem ležící k obci Boleslavské dali sme a darujem a díl jedné louky blíž Michalovic ležící, což se nám bude líbiti, chceme jim dáti a uděliti. Nad to vejš Jindřichovi rychtáři v témž městě a dědicům jeho a potomkův dědicův jeho soud nebo právo s třetím penízem, což koli se právně vyhledá a shromáždí (skutkem i řečí), s krčmou svo- bodnou a svobodným rathouzem prodali sme, totiž se vším příslušenstvím, aby dědičně je užívali. Aby pak toto všecko a jedna každá věc obzvláštní moc a zdržení toho měly, na věčnou bytnost tento list dali jsme pečetí naší potvrditi. Dán a psán léta Páně 1334ho na den sv. Matěje apoštola etc.« Překlad této listiny, poněkud pozměněný, přetiskl již Fr. Novotný z Luže v Kronice (Praha 1822). Slova odkazující na práva města Nymburka a na právomoc královskou nejsou tu pochopena správně ani věrně přeložena. Slovo »curia« nemůže zde ovšem znamenati »rathouz«, nýbrž »dvorec«. 12 6
Strana 301
17 18 19 20 Jan Starší, Michalec 1368—1452. Rozumí se tu Václav IV., který však císařem nebyl. Privilegium toto u Čelakovského na uved. místě č. 643. Překlad: »Léta Páně 1391, dne 20. února, léta králování v Čechách 28., řím- ského 15. K rozkazu pana krále českého, za úřadování maršálka Vlachníka z Weitmile«. 21 24 25 28 27 28 2 30 31 32 33 34 B 36 37 38 30 40 41 42 J. Čelakovský 1. c. (dodatky str. 1187). Originál v městském arch. mladobol. signat. 289. »Roku a za úředníka, jak svrchu psáno.« K. správně označil nahoře téhož Jana (Michalce) za vnuka Ješkova. Václav IV. † 1419. Petr † 1437, Jan Kruhlata † 1434, Jindřich † 1420 1. listopadu v bitvě pod Vyšehradem (Aug. Sedláček: Hrady a zámky X., str. 215). Čelakovský Privilegia č. 872. O hradu Michalovicích není známo, do jaké míry utrpěl škody r. 1425. Sed- láček: »Hrady a zámky« X. 219 cituje tu slova Palackého z »Dějin« a Tom- kova z »Dějepisu města Prahy« a praví, že kališníci tehdá opanovali hrad, vzavše jej bezpochyby úmluvou a dále, že později přešly Michalovice na Jindřicha Kruhlatu »který přebýval nejraději na Boleslavi, ale proto přece hrad v úpravě patřičné udržoval.« Jindřich Kruhlata byl synem Jana Kruhlaty, nikoliv Jana Staršího z Mi- chalovic a synovcem p. Petra z M.; Petr z M. měl syna: Václava, mistra strakonického, t. j. velmistra řádu johanitského. Ten ovšem nedědil a tak dědictví přešlo na synovce Petrova, p. Jindřicha Kruhlatu. Viz Sedláček: Rodokmen Michaloviců v Hradech X. str. 215. Jan ze Smiřic měl manželkou Markétu, sestru Jindř. Kruhlaty. Sedláček tamtéž. Otištěno ve »Sbírce pramenů práva městského království českého. Privi- legia III. Z pozůstalosti Jar. Čelakovského vydal Gustav Friedrich« str. 223. Tamtéž i privilegium páté, str. 136—7. Čelakovský-Friedrich, str. 234—5. Origin. arch. bol. sign. 290. Čelakovský-Friedrich č. 139. Magdaléna z Michalovic byla sestra, nikoliv dcera Jindřicha Kruhlaty: Sedláček tamtéž. J. Čelakovský — G. Friedrich č. 307. Orig. arch. bol. sign. 292. H. z Vartmberka a Zvířetic. J. Čelakovský — G. Friedrich č. 412. Orig. arch. bol. sign. 293. Jan Tovačovský z Cimburka †1483. — Vladislav II. Jagello byl syn krále Kazimíra Čtvrtého. Adam Tovačovský z C. byl syn Jana T. a Magdalény z Michalovic. J. Čelakovský — G. Friedrich č. 440. Listina p. Jana Staršiho z Michalovic utrpěla vlhkostí, kterou patrně byla porušena jen ta část, jež se týkala nymburských privilegií a proto ji dal Ctibor Tovačovský znova přepsati. Orig. arch bol. sign. 296. Zprávy o bratřích Tovačovských má K. asi z Hájkovy kroniky a z Velesla- vínova Kalendáře historického (Praha 1590). Stručný název uvedeného spisu Ctibora Tovačovského z Cimburka jest: »Hádání pravdy a lži o kněžské panování atd.«. Vydán byl v Praze r. 1539 Janem Cukrmannem z Rupprštorfu u Severýna mladšího. Vydání to je nekritické. K. mohl je znáti. Novotný z Luže je cituje ve své kronice, str. 83. J. Čelakovský — G. Friedrich str. 824—25 čís. 490. Orig. arch. bol. sign. 297. J. Čelakovský — G. Friedrich č. 489. Orig. arch. bol. sign. 298. Adam Tovačovský z Cimburka byl posledním členem této mladoboleslavské větve † 1502. J. Čelakovský — G. Friedrich č. 566. Orig. arch. bol. sign. 302. 22 23 43 44 45
17 18 19 20 Jan Starší, Michalec 1368—1452. Rozumí se tu Václav IV., který však císařem nebyl. Privilegium toto u Čelakovského na uved. místě č. 643. Překlad: »Léta Páně 1391, dne 20. února, léta králování v Čechách 28., řím- ského 15. K rozkazu pana krále českého, za úřadování maršálka Vlachníka z Weitmile«. 21 24 25 28 27 28 2 30 31 32 33 34 B 36 37 38 30 40 41 42 J. Čelakovský 1. c. (dodatky str. 1187). Originál v městském arch. mladobol. signat. 289. »Roku a za úředníka, jak svrchu psáno.« K. správně označil nahoře téhož Jana (Michalce) za vnuka Ješkova. Václav IV. † 1419. Petr † 1437, Jan Kruhlata † 1434, Jindřich † 1420 1. listopadu v bitvě pod Vyšehradem (Aug. Sedláček: Hrady a zámky X., str. 215). Čelakovský Privilegia č. 872. O hradu Michalovicích není známo, do jaké míry utrpěl škody r. 1425. Sed- láček: »Hrady a zámky« X. 219 cituje tu slova Palackého z »Dějin« a Tom- kova z »Dějepisu města Prahy« a praví, že kališníci tehdá opanovali hrad, vzavše jej bezpochyby úmluvou a dále, že později přešly Michalovice na Jindřicha Kruhlatu »který přebýval nejraději na Boleslavi, ale proto přece hrad v úpravě patřičné udržoval.« Jindřich Kruhlata byl synem Jana Kruhlaty, nikoliv Jana Staršího z Mi- chalovic a synovcem p. Petra z M.; Petr z M. měl syna: Václava, mistra strakonického, t. j. velmistra řádu johanitského. Ten ovšem nedědil a tak dědictví přešlo na synovce Petrova, p. Jindřicha Kruhlatu. Viz Sedláček: Rodokmen Michaloviců v Hradech X. str. 215. Jan ze Smiřic měl manželkou Markétu, sestru Jindř. Kruhlaty. Sedláček tamtéž. Otištěno ve »Sbírce pramenů práva městského království českého. Privi- legia III. Z pozůstalosti Jar. Čelakovského vydal Gustav Friedrich« str. 223. Tamtéž i privilegium páté, str. 136—7. Čelakovský-Friedrich, str. 234—5. Origin. arch. bol. sign. 290. Čelakovský-Friedrich č. 139. Magdaléna z Michalovic byla sestra, nikoliv dcera Jindřicha Kruhlaty: Sedláček tamtéž. J. Čelakovský — G. Friedrich č. 307. Orig. arch. bol. sign. 292. H. z Vartmberka a Zvířetic. J. Čelakovský — G. Friedrich č. 412. Orig. arch. bol. sign. 293. Jan Tovačovský z Cimburka †1483. — Vladislav II. Jagello byl syn krále Kazimíra Čtvrtého. Adam Tovačovský z C. byl syn Jana T. a Magdalény z Michalovic. J. Čelakovský — G. Friedrich č. 440. Listina p. Jana Staršiho z Michalovic utrpěla vlhkostí, kterou patrně byla porušena jen ta část, jež se týkala nymburských privilegií a proto ji dal Ctibor Tovačovský znova přepsati. Orig. arch bol. sign. 296. Zprávy o bratřích Tovačovských má K. asi z Hájkovy kroniky a z Velesla- vínova Kalendáře historického (Praha 1590). Stručný název uvedeného spisu Ctibora Tovačovského z Cimburka jest: »Hádání pravdy a lži o kněžské panování atd.«. Vydán byl v Praze r. 1539 Janem Cukrmannem z Rupprštorfu u Severýna mladšího. Vydání to je nekritické. K. mohl je znáti. Novotný z Luže je cituje ve své kronice, str. 83. J. Čelakovský — G. Friedrich str. 824—25 čís. 490. Orig. arch. bol. sign. 297. J. Čelakovský — G. Friedrich č. 489. Orig. arch. bol. sign. 298. Adam Tovačovský z Cimburka byl posledním členem této mladoboleslavské větve † 1502. J. Čelakovský — G. Friedrich č. 566. Orig. arch. bol. sign. 302. 22 23 43 44 45
Strana 302
*6 49 80 51 52 53 54 55 56 57 58 50 60 61 62 63 Obšírněji u Novotného z Luže, str. 87. Vých. od Ml. Boleslavi, nyní Zalužanský dvůr. Jan Tovačovský byl dvakrát ženat. První manželka byla Magdaléna z Mi- chalovic a druhá Johanka Krajířova z Krajku. — Po smrti Adama Tova- čovského zdědila Johanka z Krajku Mladou Boleslav. — Jan ze Šelnberka, pán na Kosti (od r. 1497 nejvyšší kancléř a od r. 1503 nejvyšší komorník) † 1508. Fr. Bareš v »Pamětech města Mladé Boleslavě« I., str. 31 nazývá zprávu tu pochybnou, ježto prý tehdáž ještě kosmonoský zámek nebyl vystavěn. Obšírněji u Novotného, str. 87. J. Čelakovský — G. Friedrich str. 986 až 990 č. 527. Viz Novotný str. 86—7. J. Čelakovský — G. Friedrich 990—991 č. 573. Orig. arch. bol. signat. 21. J. Čelakovský — G. Friedrich č. 602. Orig. arch. bol. signat. 22. Toto privilegium, velmi výmluvné po stránce náboženské, otiskl kromě zá- věru Novotný z L. v plném znění, str. 91—7. Také J. Čelakovský — G. Frie- drich č. 609. Kolomuty vých. od Boleslavě. Originál v archivu mladoboleslavském sign. 93. Tento list p. Kundráta Krajíře obšírně uveden u Novotného z L., str. 99 až 101; orig. v archivu bolesl. sign. 282. Šrák = věšák. Kámen = staročeská váha = 11.2 kg. J. Čelakovský — G. Friedrich č. 657. Orig. arch. bol. sign. 307. Obnoviti = nově obsaditi. V době této vybrala si zdejší vrchnost městská z kandidátů, navržených od volitelů (electores) 12 mužů a jmenovala je »konšely« čili radními. Každý z nich zastával pak po 4 neděle úřad purk- mistra, takže se za rok vystřídali v této funkci všichni konšelé a jeden z nich zastával ji dvakráte (ježto rok má 52 neděle). Primas také mohl býti zároveň i purkmistrem. Byly to osoby přísežné a znalci v otázkách trhů, obchodů a řemesel »prozíraví mužové, zběhlí v zásadách zvykového i nalézaného práva městského«. Dr. V. Vojtíšek »Z právních dějin českoslo- venských měst« Praha 1934, str. 9. Když se město vykoupilo z poddanství vrchnostenského, »obnovoval« pak tuto konšelskou radu královský podko- moří a jménem jeho akt obnovení opravdu prováděl královský hofrychtéř, vysílaný přímo z Prahy. Tak tomu bylo, i když si město Ml. Boleslav získalo práva města královského (r. 1600). V překladě: »Léta spásy světa 1518 pan Konrád z Krajku, odjinud z By- střice, obnovil radu konšelskou mladoboleslavskou: Tito byli zvoleni: M. Šk., Václav kovář, V. Vol., Matěj Ocas, Mikuláš pekař, D. Zámoský, Martin kovář, Jak. Zezhule, Kašpar řezník, Jan Peknik, Mikuláš Stejskal, Jan Ambrožův.« Primas byl na prvním místě mezi 12 konšely každoročně volenými. Byl předním mužem obce, veda správu obecních peněz. Byla to funkce, jíž byli pověřováni mužové největší vážnosti v obci. Purkmistr měl v moci městskou pečeť, klíče od bran a spravoval obecní počty. Připravoval schůze městské rady a jim předsedal. Mikuláš Klaudián, lékař, kartograf a nakladatel mladoboleslavský, víry českobratrské. Nakreslil r. 1517 a v Norimberce u Jeronýma Hölzla r. 1518 vydal první mapu čech (dřevoryt). R. 1517 dal tamtéž dělati obrazy pro »Herbář. Kniha lékařská, kteráž slove herbář aneb zelinář« Jana černého, vytištěný pak v Ml. Boleslavi r. 1518. Z téhož roku je i mladoboleslavské vydání Nového zákona, pořízené asi za redakční účasti Klaudiánovy. O rok později pak vytiskl v Ml. Boleslavi první babickou příručku českou, přelo- ženou z němčiny »Zpráva a naučenie ženám těhotným a babám pupko- řezným«. Klaudián † v srpnu r. 1521 v Lipsku; zůstavil syna Jana. Klaudián 47 48 8
*6 49 80 51 52 53 54 55 56 57 58 50 60 61 62 63 Obšírněji u Novotného z Luže, str. 87. Vých. od Ml. Boleslavi, nyní Zalužanský dvůr. Jan Tovačovský byl dvakrát ženat. První manželka byla Magdaléna z Mi- chalovic a druhá Johanka Krajířova z Krajku. — Po smrti Adama Tova- čovského zdědila Johanka z Krajku Mladou Boleslav. — Jan ze Šelnberka, pán na Kosti (od r. 1497 nejvyšší kancléř a od r. 1503 nejvyšší komorník) † 1508. Fr. Bareš v »Pamětech města Mladé Boleslavě« I., str. 31 nazývá zprávu tu pochybnou, ježto prý tehdáž ještě kosmonoský zámek nebyl vystavěn. Obšírněji u Novotného, str. 87. J. Čelakovský — G. Friedrich str. 986 až 990 č. 527. Viz Novotný str. 86—7. J. Čelakovský — G. Friedrich 990—991 č. 573. Orig. arch. bol. signat. 21. J. Čelakovský — G. Friedrich č. 602. Orig. arch. bol. signat. 22. Toto privilegium, velmi výmluvné po stránce náboženské, otiskl kromě zá- věru Novotný z L. v plném znění, str. 91—7. Také J. Čelakovský — G. Frie- drich č. 609. Kolomuty vých. od Boleslavě. Originál v archivu mladoboleslavském sign. 93. Tento list p. Kundráta Krajíře obšírně uveden u Novotného z L., str. 99 až 101; orig. v archivu bolesl. sign. 282. Šrák = věšák. Kámen = staročeská váha = 11.2 kg. J. Čelakovský — G. Friedrich č. 657. Orig. arch. bol. sign. 307. Obnoviti = nově obsaditi. V době této vybrala si zdejší vrchnost městská z kandidátů, navržených od volitelů (electores) 12 mužů a jmenovala je »konšely« čili radními. Každý z nich zastával pak po 4 neděle úřad purk- mistra, takže se za rok vystřídali v této funkci všichni konšelé a jeden z nich zastával ji dvakráte (ježto rok má 52 neděle). Primas také mohl býti zároveň i purkmistrem. Byly to osoby přísežné a znalci v otázkách trhů, obchodů a řemesel »prozíraví mužové, zběhlí v zásadách zvykového i nalézaného práva městského«. Dr. V. Vojtíšek »Z právních dějin českoslo- venských měst« Praha 1934, str. 9. Když se město vykoupilo z poddanství vrchnostenského, »obnovoval« pak tuto konšelskou radu královský podko- moří a jménem jeho akt obnovení opravdu prováděl královský hofrychtéř, vysílaný přímo z Prahy. Tak tomu bylo, i když si město Ml. Boleslav získalo práva města královského (r. 1600). V překladě: »Léta spásy světa 1518 pan Konrád z Krajku, odjinud z By- střice, obnovil radu konšelskou mladoboleslavskou: Tito byli zvoleni: M. Šk., Václav kovář, V. Vol., Matěj Ocas, Mikuláš pekař, D. Zámoský, Martin kovář, Jak. Zezhule, Kašpar řezník, Jan Peknik, Mikuláš Stejskal, Jan Ambrožův.« Primas byl na prvním místě mezi 12 konšely každoročně volenými. Byl předním mužem obce, veda správu obecních peněz. Byla to funkce, jíž byli pověřováni mužové největší vážnosti v obci. Purkmistr měl v moci městskou pečeť, klíče od bran a spravoval obecní počty. Připravoval schůze městské rady a jim předsedal. Mikuláš Klaudián, lékař, kartograf a nakladatel mladoboleslavský, víry českobratrské. Nakreslil r. 1517 a v Norimberce u Jeronýma Hölzla r. 1518 vydal první mapu čech (dřevoryt). R. 1517 dal tamtéž dělati obrazy pro »Herbář. Kniha lékařská, kteráž slove herbář aneb zelinář« Jana černého, vytištěný pak v Ml. Boleslavi r. 1518. Z téhož roku je i mladoboleslavské vydání Nového zákona, pořízené asi za redakční účasti Klaudiánovy. O rok později pak vytiskl v Ml. Boleslavi první babickou příručku českou, přelo- ženou z němčiny »Zpráva a naučenie ženám těhotným a babám pupko- řezným«. Klaudián † v srpnu r. 1521 v Lipsku; zůstavil syna Jana. Klaudián 47 48 8
Strana 303
64 6 6 67 68 69 70 71 72 73 74 75 76 77 78 79 80 81 měl i značnou knihovnu, kterou odkázal synovi. Poručníkem Janovým byl Jan lékař, význačný člen bratrské Jednoty v Ml. Boleslavi. Závěť Klaudi- ánovu otiskl Fr. Dvorský v Čas. čes. musea LVIII. r. 1884 v »Dodatcích a opravách k biografiím starších spisovatelů českých«. Závěť (z r. 1521) a dovětek k ní zapsány byly v »Knihách velikých dědických od r. 1518« (sign. II. 153). V latinském zápise (list II.) Klaudián uveden mezi »Elec- tores pro communitae urbanenses« jako »Nicolaus medicus«. Ze závěti se dozvídáme, že daroval Klaudián městu Ml. Boleslavi »Knihy dědické čer- vené od r. 1524«, ale daroval mu patrně i »Knihy dědické městské velké«, v bílé kůži vázané. Tyto obsahují »obnovy« úřadu konšelského, počínajíc listem 2. Verše ty: »physici Boleslaviensis elegiacum« otiskl Novotný z L. na uve- deném místě, str. 102—3 a »epigrammata« tamtéž, str. 104. Vepsány jsou v »Knihách vel. dědických od r. 1518« list II.; arch. mladoboleslavský (sign. II. 153). J. Čelakovský — G. Friedrich č. 668. Orig. arch. bol. signat. 92. Vesměs to vesnice v blízkém okolí Ml. B. severovýchod. nebo východ. odtud. Voleňovice jest nynější osada Valy. Ludvík Jagel. (1516—1526). = »Na zprávu velmožného pána p. Adama z Hradce (Jindřichova), nej- vyššího kancléře král. Českého« a »jak výše psáno«. J., Čelakovský — G. Friedrich č. 705. Orig. arch. bol. sign. 304. Březno vých. od Ml. B., Domousnice východně od Ml. B., u Dol. Bousova. Valečov, hrad u Mnich. Hradiště; Pěčice u Dobrovice (j. v.). »Cedule řezaná« byla listina, která byla rozříznuta a rozdělena mezi smluvní strany tak, že její díly, jsouce k sobě přiloženy, musily přesně se doplňovati a složiti na okraji tekst z písmen, jichž každá ze smluvních stran měla jenom část na svém díle z této listiny. Nadýmáček = splav, stavidlo. Ubrman = »mocný rozsudí«, spornými stranami uznaný za rozhodčího, jehož výroku strany byly povinny závazně se podrobiti. Ferdinand I. (1526—1564). Originál arch. mladobol. sign. 31. Jinak »Trněný«, manžel Kateřiny Militké, s nímž se ještě později setkáme. Pro účastenství na stavovském odboji proti Ferdinandovi I. r. 1547 pozbyl ho Arnošt, syn jeho. O tom se zmiňuje K. dále. Na hřbitově sv. Havla vystavěli Krajířové z Krajku kostel stavohavelský, »aby tam svůj pohřeb měli«. Viz Fr. Bareš: Hrobka Krajířů, Pam. arch. díl XVI., str. 87—90. Hřbitov svatohavelský — přes značné škody, které utrpěl — vykazuje ještě teď řadu náhrobků význačných obyvatelů zdejších ze stol. 16. Viz Bareš: Pam. arch. díl XV., 325 a další. Kunrát z Krajku měl manželku Veroniku. V panství boleslavské i brandýské (n. Labem) uvázal se po jeho smrti syn Arnošt, maje manželku Alenu z Šelnberka. Arnošt † 18. III. 1555. Původní dům bratrský a »Sbor« na místě býv. kláštera minoritského, který byl mnichy opuštěn a zpustl v prvých letech válek husitských. Na těch místech je nyní klášter piaristský. = hřbitov svatohavelský na Novém městě. 82 Totiž ostatní »podobojí«. 83 Toto privilegium uvádí podrobně Fr. Novotný z Luže, str. 112—3. Originál v arch. bol. č. 157. * Erbanuňk = dědičná smlouva. s5 = poroučeti. Název spisu toho jest: »Akta aneb knihy památné čili historie oněch dvou nepokojných let 1546—1547«. Jeho obsah obšírně uvádí K. Tieftrunk ve spise »Odpor stavův českých proti Ferdinandovi I. 1. 1547« Praha 1872. 86 9
64 6 6 67 68 69 70 71 72 73 74 75 76 77 78 79 80 81 měl i značnou knihovnu, kterou odkázal synovi. Poručníkem Janovým byl Jan lékař, význačný člen bratrské Jednoty v Ml. Boleslavi. Závěť Klaudi- ánovu otiskl Fr. Dvorský v Čas. čes. musea LVIII. r. 1884 v »Dodatcích a opravách k biografiím starších spisovatelů českých«. Závěť (z r. 1521) a dovětek k ní zapsány byly v »Knihách velikých dědických od r. 1518« (sign. II. 153). V latinském zápise (list II.) Klaudián uveden mezi »Elec- tores pro communitae urbanenses« jako »Nicolaus medicus«. Ze závěti se dozvídáme, že daroval Klaudián městu Ml. Boleslavi »Knihy dědické čer- vené od r. 1524«, ale daroval mu patrně i »Knihy dědické městské velké«, v bílé kůži vázané. Tyto obsahují »obnovy« úřadu konšelského, počínajíc listem 2. Verše ty: »physici Boleslaviensis elegiacum« otiskl Novotný z L. na uve- deném místě, str. 102—3 a »epigrammata« tamtéž, str. 104. Vepsány jsou v »Knihách vel. dědických od r. 1518« list II.; arch. mladoboleslavský (sign. II. 153). J. Čelakovský — G. Friedrich č. 668. Orig. arch. bol. signat. 92. Vesměs to vesnice v blízkém okolí Ml. B. severovýchod. nebo východ. odtud. Voleňovice jest nynější osada Valy. Ludvík Jagel. (1516—1526). = »Na zprávu velmožného pána p. Adama z Hradce (Jindřichova), nej- vyššího kancléře král. Českého« a »jak výše psáno«. J., Čelakovský — G. Friedrich č. 705. Orig. arch. bol. sign. 304. Březno vých. od Ml. B., Domousnice východně od Ml. B., u Dol. Bousova. Valečov, hrad u Mnich. Hradiště; Pěčice u Dobrovice (j. v.). »Cedule řezaná« byla listina, která byla rozříznuta a rozdělena mezi smluvní strany tak, že její díly, jsouce k sobě přiloženy, musily přesně se doplňovati a složiti na okraji tekst z písmen, jichž každá ze smluvních stran měla jenom část na svém díle z této listiny. Nadýmáček = splav, stavidlo. Ubrman = »mocný rozsudí«, spornými stranami uznaný za rozhodčího, jehož výroku strany byly povinny závazně se podrobiti. Ferdinand I. (1526—1564). Originál arch. mladobol. sign. 31. Jinak »Trněný«, manžel Kateřiny Militké, s nímž se ještě později setkáme. Pro účastenství na stavovském odboji proti Ferdinandovi I. r. 1547 pozbyl ho Arnošt, syn jeho. O tom se zmiňuje K. dále. Na hřbitově sv. Havla vystavěli Krajířové z Krajku kostel stavohavelský, »aby tam svůj pohřeb měli«. Viz Fr. Bareš: Hrobka Krajířů, Pam. arch. díl XVI., str. 87—90. Hřbitov svatohavelský — přes značné škody, které utrpěl — vykazuje ještě teď řadu náhrobků význačných obyvatelů zdejších ze stol. 16. Viz Bareš: Pam. arch. díl XV., 325 a další. Kunrát z Krajku měl manželku Veroniku. V panství boleslavské i brandýské (n. Labem) uvázal se po jeho smrti syn Arnošt, maje manželku Alenu z Šelnberka. Arnošt † 18. III. 1555. Původní dům bratrský a »Sbor« na místě býv. kláštera minoritského, který byl mnichy opuštěn a zpustl v prvých letech válek husitských. Na těch místech je nyní klášter piaristský. = hřbitov svatohavelský na Novém městě. 82 Totiž ostatní »podobojí«. 83 Toto privilegium uvádí podrobně Fr. Novotný z Luže, str. 112—3. Originál v arch. bol. č. 157. * Erbanuňk = dědičná smlouva. s5 = poroučeti. Název spisu toho jest: »Akta aneb knihy památné čili historie oněch dvou nepokojných let 1546—1547«. Jeho obsah obšírně uvádí K. Tieftrunk ve spise »Odpor stavův českých proti Ferdinandovi I. 1. 1547« Praha 1872. 86 9
Strana 304
87 80 90 91 92 92 9i 90 96 97 98 90 Viz poznámku 77, str. 38. Jan lékař, přední člen zdejší obce bratrské, kterou řídil s Janem Augustou, Janem černým a Janem Blahoslavem jako laik. Zemřel 1567 a pochován u sv. Havla, kdež až posud spatřuje se epitaf s jeho podobiznou (haut-relief) a s bylinou ve štítě, jako odznakem činnosti lékařské. Nápis, žel, už těžko čitelný (na vnější zdi presbytéře). Viz o něm Bareš: Paměti Ml. Boleslavě I. str. 65—6 a téhož »Hřbitov svatohavelský« v Památkách arch. díl XV., str. 325. V překladě: »Tato stavba vodovodu byla založena nákladem velmožného a urozeného pána p. Arnošta Krajíře z Krajku r. 1554 a po jeho smrti dokon- čena za vladaření urozených synů téhož: pana Konráda, p. Jiřího, p. Karla a p. Adama, bratří z Krajku r. 1555.« — Věž až posud stojí, ovšem v ba- rokní úpravě. Viz Bareš v »Soupise památek« XXI. Okr. mladobol., str. 266—7. Jan Černý (Nigranus), vynikající český bratr ve stol. 16., kazatel, zakla- datel archivu bratrského (nyní v Herrnhutě), v němž pak pokračoval Jan Blahoslav. Archiv ten založil právě v Mladé Boleslavi asi r. 1547, když archiv litomyšlský r. 1546 vzal požárem za své. Jan Černý také přiměl p. Arnošta Krajíře z Krajku ke stavbě nového velkého sboru mladoboleslav- ského. Zemřel v Ml. Boleslavi 5. února 1565 »u vysokém věku«. J. Jireček: »Rukověť k dějinám literatury české do konce 18. věku.« Sv. I., str. 142—6. Václav lékařův, jinak Hruška, byl synem Jana lékaře a úředníkem si- rotčím při obci. Oženil se s Annou Hruškovou a odtud jmenoval se Hruška. R. 1559 byl primátorem, prvním, který úřadoval v nové radnici, téhož roku dostavěné. 1558 ve středu před sv. Antonínem je uveden jako rychtář. »Knihy dědinné velké«, list 61. O něm více zápisů v »Registrech purkrecht- ních aneb gruntovních obce Boleslava Mladého od r. 1550« (sign. II. 95). — Novoměstské zápisy téže knihy začínají se již od r. 1542. Hruška byl posledně purkmistrem asi r. 1582. Viz »Knihy trhové domů u Ptáku na Tráv- nice od r. 1582«, list A. III. Zemřel 1584 a pohřben u sv. Havla, kde je dosud slušně uchovaný jeho náhrobek s portrétem, vezděný do vnější zdí kostela u vchodu. V nápise nazýván jest: »paměti hodný muž«. Viz i Bareš: Pam. archeol. díl XV. »Hřbitov svatohavelský«. Viz o něm poznámku 88. Ládování obilí = kupování obilí na zisk. = se slanečky (v herinku). Originál v arch. mladobol. sign. 79. — Podrobněji než K. cituje Novotný z Luže na str. 119—20. = by se ustanovilo. Originál v arch. mladobol. sign. 80. Kateřina Militká, přední dobrodějka města v 16. stol., byla vdova po Petru Militkém, jinak Trněném, kdysi radním. Tak se jmenuje v »Knihách dě- dických velikých od r. 1518« (sign. II. 153, list LXV.) r. 1560, když — jsouc vdovou — zapsala zahradu a dědiny k špitálu obecnímu městskému. »O tom jinde hledati« odkazuje až k popisu města Ml. Boleslavi, kde bude o ní ře- čeno více. — »Soud zahájený« byl městský soud, nazývaný tak, protože byl vždy zahajován zvláštní formulí, pronášenou před jeho začátkem. Zasedal buď určitý den v týdnu nebo podle potřeby. Zasedali na něm purkmistr a 2 konšelé. V 16. stol. náleželi před něj vlastně jen záležitosti týkající se pře- vodu majetku. Viz V. Hrubý: »Úvod do archivní teorie i prakse«. Praha 1930. Simeon Kocourek, zlatinštělým jménem — podle dobové záliby — »Felinus«, byl víry českobratrské; měl býti bratrským knězem, ale v Ml. Boleslavi se oženil a přijal místo písaře městského i panského. Měl dědinu za branou Svatojanskou. Blahoslav chválí při něm vedle jiných vlastností i »vyšší než obyčejnou vzdělanost«. Psal také verše a jedna píseň v Kancionále šamo- tulském (1561) pochází od něho. Měl 2 syny, rovněž literáty. Jireček: »Ru- 85 10
87 80 90 91 92 92 9i 90 96 97 98 90 Viz poznámku 77, str. 38. Jan lékař, přední člen zdejší obce bratrské, kterou řídil s Janem Augustou, Janem černým a Janem Blahoslavem jako laik. Zemřel 1567 a pochován u sv. Havla, kdež až posud spatřuje se epitaf s jeho podobiznou (haut-relief) a s bylinou ve štítě, jako odznakem činnosti lékařské. Nápis, žel, už těžko čitelný (na vnější zdi presbytéře). Viz o něm Bareš: Paměti Ml. Boleslavě I. str. 65—6 a téhož »Hřbitov svatohavelský« v Památkách arch. díl XV., str. 325. V překladě: »Tato stavba vodovodu byla založena nákladem velmožného a urozeného pána p. Arnošta Krajíře z Krajku r. 1554 a po jeho smrti dokon- čena za vladaření urozených synů téhož: pana Konráda, p. Jiřího, p. Karla a p. Adama, bratří z Krajku r. 1555.« — Věž až posud stojí, ovšem v ba- rokní úpravě. Viz Bareš v »Soupise památek« XXI. Okr. mladobol., str. 266—7. Jan Černý (Nigranus), vynikající český bratr ve stol. 16., kazatel, zakla- datel archivu bratrského (nyní v Herrnhutě), v němž pak pokračoval Jan Blahoslav. Archiv ten založil právě v Mladé Boleslavi asi r. 1547, když archiv litomyšlský r. 1546 vzal požárem za své. Jan Černý také přiměl p. Arnošta Krajíře z Krajku ke stavbě nového velkého sboru mladoboleslav- ského. Zemřel v Ml. Boleslavi 5. února 1565 »u vysokém věku«. J. Jireček: »Rukověť k dějinám literatury české do konce 18. věku.« Sv. I., str. 142—6. Václav lékařův, jinak Hruška, byl synem Jana lékaře a úředníkem si- rotčím při obci. Oženil se s Annou Hruškovou a odtud jmenoval se Hruška. R. 1559 byl primátorem, prvním, který úřadoval v nové radnici, téhož roku dostavěné. 1558 ve středu před sv. Antonínem je uveden jako rychtář. »Knihy dědinné velké«, list 61. O něm více zápisů v »Registrech purkrecht- ních aneb gruntovních obce Boleslava Mladého od r. 1550« (sign. II. 95). — Novoměstské zápisy téže knihy začínají se již od r. 1542. Hruška byl posledně purkmistrem asi r. 1582. Viz »Knihy trhové domů u Ptáku na Tráv- nice od r. 1582«, list A. III. Zemřel 1584 a pohřben u sv. Havla, kde je dosud slušně uchovaný jeho náhrobek s portrétem, vezděný do vnější zdí kostela u vchodu. V nápise nazýván jest: »paměti hodný muž«. Viz i Bareš: Pam. archeol. díl XV. »Hřbitov svatohavelský«. Viz o něm poznámku 88. Ládování obilí = kupování obilí na zisk. = se slanečky (v herinku). Originál v arch. mladobol. sign. 79. — Podrobněji než K. cituje Novotný z Luže na str. 119—20. = by se ustanovilo. Originál v arch. mladobol. sign. 80. Kateřina Militká, přední dobrodějka města v 16. stol., byla vdova po Petru Militkém, jinak Trněném, kdysi radním. Tak se jmenuje v »Knihách dě- dických velikých od r. 1518« (sign. II. 153, list LXV.) r. 1560, když — jsouc vdovou — zapsala zahradu a dědiny k špitálu obecnímu městskému. »O tom jinde hledati« odkazuje až k popisu města Ml. Boleslavi, kde bude o ní ře- čeno více. — »Soud zahájený« byl městský soud, nazývaný tak, protože byl vždy zahajován zvláštní formulí, pronášenou před jeho začátkem. Zasedal buď určitý den v týdnu nebo podle potřeby. Zasedali na něm purkmistr a 2 konšelé. V 16. stol. náleželi před něj vlastně jen záležitosti týkající se pře- vodu majetku. Viz V. Hrubý: »Úvod do archivní teorie i prakse«. Praha 1930. Simeon Kocourek, zlatinštělým jménem — podle dobové záliby — »Felinus«, byl víry českobratrské; měl býti bratrským knězem, ale v Ml. Boleslavi se oženil a přijal místo písaře městského i panského. Měl dědinu za branou Svatojanskou. Blahoslav chválí při něm vedle jiných vlastností i »vyšší než obyčejnou vzdělanost«. Psal také verše a jedna píseň v Kancionále šamo- tulském (1561) pochází od něho. Měl 2 syny, rovněž literáty. Jireček: »Ru- 85 10
Strana 305
kověť« I. 357. Jireček, mluvě o nich nazývá Kocourka-otce omylem Samuel místo Simeon; tamtéž str. 191. O Felinovi také Bareš »Paměti Ml. Bol.« I. 215. 100 Tvary »jiná« a »pozůstalá« jsou staročeské číslo dvojné (duál). 101 Zmíněný již syn Jana lékaře. 10: Podrobnosti viz v životopise K. v »Uvodu«. 100 Originál archivu mladobol. č. 90. 108 Viz poznámku 91. 103 O tom všem podrobněji Bareš »Paměti« I.: »Poslední ratolesti Krajířů z Krajku na Ml. Boleslavi«, str. 79—90. Barbora z Krajku vzala si téhož r. 1588 slavného později Karla staršího ze žerotína, zemřela však r. 1591, zůstavujíc mu dcerušku Bohunku. Markéta, sestra Barbořina, byla provdána za p. Karla Švihovského na Horažďovicích. Smlouvy obou sester Krajířových o odstupné (na každou připadlo po 16.666 kop gr. míš., pak úroky a svršky i klenoty) uvádí Bareš tamtéž, str. 302. Víko z cínové rakve pí Marty z Veselice, práce to zvonaře Bartoloměje z Cimperka, je uloženo v městském museu Ml. Bol. na rakvi jest: »v so- botu po sv. Jiljí (= 3. září podle gregoriánského kalendáře), nikoliv, jak má K., v sobotu o sv. Bartoloměji. Viz též Fr. Bareš: »Hrobka Krajířů z Krajku v Památkách arch. XVI. 88. Smlouva o směně Boleslavi za Chomutov otištěna u Bareše »Paměti« I. 90—91. Nikoli o Třech králích, ale až 9. ledna. Jiří z Lobkovic (nar. r. 1551) byl pánem na Libochovicích, měl v zástavě Mělník a později získal od Marty Krajířové z Veselice Ml. Boleslav, kterou brzy vyměnil s Bohuslavem Joách. z Lobkovic za Chomutov. V Chomutově založil jezuitům kolej, jako vůbec byl velmi horlivý katolík. Jeho kariéra byla rychlá a skvělá. Dosáhl hodnosti nejvyššího hofmistra. Chtěje oslabiti panovnickou moc, vyvolal proti Rudolfovi II. oposici, s níž dosáhl r. 1593 dokonce na zemském sněmě na chvíli většiny. Odvážil se i toho, že zabránil jako předseda sněmu projednávání předloh královských. Posléze však císař přece nabyl vrchu, Jiří Lobkovic byl zbaven úřadu a povolán před králov skou radu, aby se zodpovídal (1594). Doznal svou vinu. Ostatní dopovídá zpráva Kezeliova. Na sklonku života (když byl vydal vlastní »Apologii«), byl převezen z Kladska na hrad Loket (nikoli na Křivoklát) a tam zemřel r. 1607. Postoupení Bohuslavovi Hasištejnskému se stalo formálně již 1589 (9. ledna). Ze slov Kezeliových by se rozumělo, že se tak stalo až r. 1591. Viz: Bareš tamtéž 92. Matyáš Cubinius byl z Vysokého Mýta a již r. 1588, kdy byl správcem škol- ním v Novém Bydžově, žádali si ho Boleslavští pro jeho schopnosti na zdejší školu. Za něho se město vykoupilo r. 1595 z poddanství. Bareš »Paměti« I., str. 263. = skrblíci. Smlouvu tuto otiskl Bareš v »Pamětech« I. 97—99, necituje však pramene. Jest vepsána do »Knih velikých dědických od r. 1518« na listě CXXIX.— CXXXI. (cena udána na 30.000 kop gr. čes., K. převedl ji na hodnotu běž- ných gr. míš.) a v »Knihách dědických červených od r. 1524« list 232., kde je dodatek ke smlouvě. Datum téhož roku v pondělí po sv. Trojici. Obšírný výtah z ní má též Novotný z L. v Kronice, str. 120—30. = obsah. Originál v archivu mladobol. sign. 92. Selinský = želinský. Královský podkomoří byl nejvyšším úředníkem nad městy královskými; Dr. Vojtíšek označuje ho za »ministra královských měst v Čechách«. Hofrychtýř byl pomocníkem král. podkomořího a jeho zástupcem. Originál v arch. bolesl. sign. 95 (44). Otištěn u Bareše »Paměti« I., str. 108. 108 10 20b 100 111 111 112 113 114 115 115 117 118 119 11
kověť« I. 357. Jireček, mluvě o nich nazývá Kocourka-otce omylem Samuel místo Simeon; tamtéž str. 191. O Felinovi také Bareš »Paměti Ml. Bol.« I. 215. 100 Tvary »jiná« a »pozůstalá« jsou staročeské číslo dvojné (duál). 101 Zmíněný již syn Jana lékaře. 10: Podrobnosti viz v životopise K. v »Uvodu«. 100 Originál archivu mladobol. č. 90. 108 Viz poznámku 91. 103 O tom všem podrobněji Bareš »Paměti« I.: »Poslední ratolesti Krajířů z Krajku na Ml. Boleslavi«, str. 79—90. Barbora z Krajku vzala si téhož r. 1588 slavného později Karla staršího ze žerotína, zemřela však r. 1591, zůstavujíc mu dcerušku Bohunku. Markéta, sestra Barbořina, byla provdána za p. Karla Švihovského na Horažďovicích. Smlouvy obou sester Krajířových o odstupné (na každou připadlo po 16.666 kop gr. míš., pak úroky a svršky i klenoty) uvádí Bareš tamtéž, str. 302. Víko z cínové rakve pí Marty z Veselice, práce to zvonaře Bartoloměje z Cimperka, je uloženo v městském museu Ml. Bol. na rakvi jest: »v so- botu po sv. Jiljí (= 3. září podle gregoriánského kalendáře), nikoliv, jak má K., v sobotu o sv. Bartoloměji. Viz též Fr. Bareš: »Hrobka Krajířů z Krajku v Památkách arch. XVI. 88. Smlouva o směně Boleslavi za Chomutov otištěna u Bareše »Paměti« I. 90—91. Nikoli o Třech králích, ale až 9. ledna. Jiří z Lobkovic (nar. r. 1551) byl pánem na Libochovicích, měl v zástavě Mělník a později získal od Marty Krajířové z Veselice Ml. Boleslav, kterou brzy vyměnil s Bohuslavem Joách. z Lobkovic za Chomutov. V Chomutově založil jezuitům kolej, jako vůbec byl velmi horlivý katolík. Jeho kariéra byla rychlá a skvělá. Dosáhl hodnosti nejvyššího hofmistra. Chtěje oslabiti panovnickou moc, vyvolal proti Rudolfovi II. oposici, s níž dosáhl r. 1593 dokonce na zemském sněmě na chvíli většiny. Odvážil se i toho, že zabránil jako předseda sněmu projednávání předloh královských. Posléze však císař přece nabyl vrchu, Jiří Lobkovic byl zbaven úřadu a povolán před králov skou radu, aby se zodpovídal (1594). Doznal svou vinu. Ostatní dopovídá zpráva Kezeliova. Na sklonku života (když byl vydal vlastní »Apologii«), byl převezen z Kladska na hrad Loket (nikoli na Křivoklát) a tam zemřel r. 1607. Postoupení Bohuslavovi Hasištejnskému se stalo formálně již 1589 (9. ledna). Ze slov Kezeliových by se rozumělo, že se tak stalo až r. 1591. Viz: Bareš tamtéž 92. Matyáš Cubinius byl z Vysokého Mýta a již r. 1588, kdy byl správcem škol- ním v Novém Bydžově, žádali si ho Boleslavští pro jeho schopnosti na zdejší školu. Za něho se město vykoupilo r. 1595 z poddanství. Bareš »Paměti« I., str. 263. = skrblíci. Smlouvu tuto otiskl Bareš v »Pamětech« I. 97—99, necituje však pramene. Jest vepsána do »Knih velikých dědických od r. 1518« na listě CXXIX.— CXXXI. (cena udána na 30.000 kop gr. čes., K. převedl ji na hodnotu běž- ných gr. míš.) a v »Knihách dědických červených od r. 1524« list 232., kde je dodatek ke smlouvě. Datum téhož roku v pondělí po sv. Trojici. Obšírný výtah z ní má též Novotný z L. v Kronice, str. 120—30. = obsah. Originál v archivu mladobol. sign. 92. Selinský = želinský. Královský podkomoří byl nejvyšším úředníkem nad městy královskými; Dr. Vojtíšek označuje ho za »ministra královských měst v Čechách«. Hofrychtýř byl pomocníkem král. podkomořího a jeho zástupcem. Originál v arch. bolesl. sign. 95 (44). Otištěn u Bareše »Paměti« I., str. 108. 108 10 20b 100 111 111 112 113 114 115 115 117 118 119 11
Strana 306
120 = »k rozkazu pána krále českého vlastnímu«. 121 = »vyhotoveno v české kanceláři v Praze 23. března roku 1618«. 122 = druh daně králi placené. 123 Kezelius tu mluví o sobě samém. 124 Prvním manželem paní Evy roz. z Valdštejna byl Bohuslav Joáchym Hasi- štejnský z Lobkovic, druhým Jiří z Hohenlohe čili z Hollachu. = k deskám zemským. = »vyhotoveno, jak výše uvedeno« (22. září 1614). Místem ku praní a bílení prádla na předměstí Trávnice. Nazvanou podle někdejšího majitele, konšela Víta Volovníčka. Vnuk Ješkův. Sestra pana Jindřicha z Michalovic. Má býti do r. 1494 (tehdá zemřel). Má býti r. 1588 († Adam). Má býti 1589. Řecký překlad slova »sbor«. = lyonského, odtud »valdenští« nebo »chudí lyonští«. Calvin nar. 1509 v Noyoně v Piccardii. O nenávisti Bratři ke kalvínským ovšem není možno mluviti. Rozumí se, že rozdíly náboženské byly tu mnohem značnější nežli má za to K. Konrád z Vechty, známý ze životopisu M. Jana Husa. R. 1412 stal se admi- nistrátorem arcibiskupství pražského, 1413 arcibiskupem, přestoupil později k utrakvistům. Zemřel r. 1431. Správě litickém. O počátcích Jednoty bratrské viz: Jar. Goll: »Chel- čický a Jednota v XV. stol.« Praha 1916 (dílo základní důležitosti). K. zaměňuje tu důsledně »litický« za »lilecký«. »Lilečtí« čili »Habrovanští« (zvaní tak podle Lilče [Lulče] a Habrovan u Moravského Vyškova), nebyli nikterak totožní s Bratřími, naopak, značně se od nich lišili. Ustavili se teprve 23. února 1528 v Roudce na Moravě z popudu zemana Jana Dub- čanského ze Zdenína a na Habrovanech. S Bratřími měli ostatně ostré polemiky, ač pokusy o sblížení obou směrů se staly. Jan Dub- čanský (†1543) poslal r. 1527 výzvu do Ml. Boleslavi »starším« k rozmluvě, ale Bratří odpověděli záporně. Později Dubčanský vystupoval proti Jednotě ostře. Vinil na př. bratra Lukáše, že prý změnil prvotní přísné řády Jednoty z obavy, že si odradí bohaté měšťáky a mocné tohoto světa. že prý učinila Jednota cestu k sobě širokou a pohodlnou, takže Bratři mohli vejíti v pevný smír s Antikristem, který již nemá, proč by je pronásledoval a p. O Lilec- kých viz na př.: Vinc. Brandl: »Jan Dubčanský a bratří Lulečtí«. Čas. Matice moravské roč. 16. a zvláště Ot. Odložilík: »Jednota bratří Habro- vanských«, Český časopis historický, roč. 1923 (XXIX). Zde má na mysli K. »veliký sbor«, postavený mezi r. 1544—54, v němž jest nyní umístěno městské museum. Stával tam klášter minoritský, založený snad v první pol. stol. XIV., snad již ve stol. XIII. Byl od Husitů zpustošen (1421?). R. 1496 byl Adamem Tovačovským z Cimburka odevzdán v majetek Bratřím. Karmelité, řád vzniklý r. 1156, přísné observance; v Boleslavi ve starší době ovšem nebyli. To byl »sbor« původní, menší. Stará škola bratrská (později — od Josefa II. — gymnasium piaristické, bývalá opatrovna) měla znamenitou pověst i v kruzích bratrské šlechty. Viz Bareš »Paměti« I., str. 270—5 a téhož »Dějiny mladoboleslavského školství« Ml. Boleslav 1888, str. 16 a násl. Petr Vok z Rožmberka byl poslední svého rodu; ač z rodiny přísně kato- lické, přestoupil, asi vlivem své manželky, Kateřiny z Ludanic, k Bratřím; jeho životopis sepsal jako poslední část historie rodu rožmberského tře- 127. 126 327 128 129 130 131 132 133 134 135 mné 137 18 130 140 141 142 1431 144 145. 146 147 12
120 = »k rozkazu pána krále českého vlastnímu«. 121 = »vyhotoveno v české kanceláři v Praze 23. března roku 1618«. 122 = druh daně králi placené. 123 Kezelius tu mluví o sobě samém. 124 Prvním manželem paní Evy roz. z Valdštejna byl Bohuslav Joáchym Hasi- štejnský z Lobkovic, druhým Jiří z Hohenlohe čili z Hollachu. = k deskám zemským. = »vyhotoveno, jak výše uvedeno« (22. září 1614). Místem ku praní a bílení prádla na předměstí Trávnice. Nazvanou podle někdejšího majitele, konšela Víta Volovníčka. Vnuk Ješkův. Sestra pana Jindřicha z Michalovic. Má býti do r. 1494 (tehdá zemřel). Má býti r. 1588 († Adam). Má býti 1589. Řecký překlad slova »sbor«. = lyonského, odtud »valdenští« nebo »chudí lyonští«. Calvin nar. 1509 v Noyoně v Piccardii. O nenávisti Bratři ke kalvínským ovšem není možno mluviti. Rozumí se, že rozdíly náboženské byly tu mnohem značnější nežli má za to K. Konrád z Vechty, známý ze životopisu M. Jana Husa. R. 1412 stal se admi- nistrátorem arcibiskupství pražského, 1413 arcibiskupem, přestoupil později k utrakvistům. Zemřel r. 1431. Správě litickém. O počátcích Jednoty bratrské viz: Jar. Goll: »Chel- čický a Jednota v XV. stol.« Praha 1916 (dílo základní důležitosti). K. zaměňuje tu důsledně »litický« za »lilecký«. »Lilečtí« čili »Habrovanští« (zvaní tak podle Lilče [Lulče] a Habrovan u Moravského Vyškova), nebyli nikterak totožní s Bratřími, naopak, značně se od nich lišili. Ustavili se teprve 23. února 1528 v Roudce na Moravě z popudu zemana Jana Dub- čanského ze Zdenína a na Habrovanech. S Bratřími měli ostatně ostré polemiky, ač pokusy o sblížení obou směrů se staly. Jan Dub- čanský (†1543) poslal r. 1527 výzvu do Ml. Boleslavi »starším« k rozmluvě, ale Bratří odpověděli záporně. Později Dubčanský vystupoval proti Jednotě ostře. Vinil na př. bratra Lukáše, že prý změnil prvotní přísné řády Jednoty z obavy, že si odradí bohaté měšťáky a mocné tohoto světa. že prý učinila Jednota cestu k sobě širokou a pohodlnou, takže Bratři mohli vejíti v pevný smír s Antikristem, který již nemá, proč by je pronásledoval a p. O Lilec- kých viz na př.: Vinc. Brandl: »Jan Dubčanský a bratří Lulečtí«. Čas. Matice moravské roč. 16. a zvláště Ot. Odložilík: »Jednota bratří Habro- vanských«, Český časopis historický, roč. 1923 (XXIX). Zde má na mysli K. »veliký sbor«, postavený mezi r. 1544—54, v němž jest nyní umístěno městské museum. Stával tam klášter minoritský, založený snad v první pol. stol. XIV., snad již ve stol. XIII. Byl od Husitů zpustošen (1421?). R. 1496 byl Adamem Tovačovským z Cimburka odevzdán v majetek Bratřím. Karmelité, řád vzniklý r. 1156, přísné observance; v Boleslavi ve starší době ovšem nebyli. To byl »sbor« původní, menší. Stará škola bratrská (později — od Josefa II. — gymnasium piaristické, bývalá opatrovna) měla znamenitou pověst i v kruzích bratrské šlechty. Viz Bareš »Paměti« I., str. 270—5 a téhož »Dějiny mladoboleslavského školství« Ml. Boleslav 1888, str. 16 a násl. Petr Vok z Rožmberka byl poslední svého rodu; ač z rodiny přísně kato- lické, přestoupil, asi vlivem své manželky, Kateřiny z Ludanic, k Bratřím; jeho životopis sepsal jako poslední část historie rodu rožmberského tře- 127. 126 327 128 129 130 131 132 133 134 135 mné 137 18 130 140 141 142 1431 144 145. 146 147 12
Strana 307
150 151 152 133 154 153 156 157 158 19 boňský archivář Václav Březan. Vydal jej Fr. Mareš s názvem »život Petra Voka z Rožmberka«, Praha 1880. Pan Petr Vok † 6. listopadu 1611; pohřeb — velmi slavný — měl teprve 30. ledna 1612. Viz poznámku 299. O podobojí té doby viz K. Krofta: »Bílá Hora« ve »Sbírce přednášek a rozprav«. Serie VI., str. 93—140. »Církevní a nábož. vývoj zemí č. do Bílé Hory« a zejména Ferd. Hrejsa: »Konfesse česká atd.«, Praha 1912. Také Denis-Vančura: »Konec samostatnosti české«. Stála u samých hradeb staroměstských za kostelem Matky Boží. O ní viz Fr. Bareš: »Dějiny mladoboleslavského školství«, str. 4 a další. Tato zpráva Hájkova (viz na začátku vypravování Kezeliova!) není jinak doložena; se stavbou počato asi v 15. stol., ale nebyl zaklenut; z té doby je též v majetku kostela krásná, veliká monstrance gotická, datovaná rokem 1468. Dostavěn ve stol. 16. Bareš: »Soupis památek«, sv. XXI., popis na str. 204—5, obr. 170; i v »Pamětech« I., str. 178. Značných změn doznal pak v době barokní. Hlásá to původní nápis v renesančních rozvilinách na pažení pod levou emporou, v hlavní lodi blíže kůru. Česky: »Když se světa sešel hrdinný Vilém z Rožmberka, sloup to vlasti, dala vymalovati tento chrám vlastním nákladem Markéta, manželka Balta- zara Pithopoia.« [Jinak Betcherová nebo Betigarová roz. Vávrová, viz po- známku 12.] »Jemu [chrámu] žehnej, Otče Jehovo, a vyslyš všechny pro- sebníky, kteří v něm pro Tebe pobývají.« Nápis má i Novotný z L., str. 162. Odtud převzal jej i Bareš; oba mluví chybně podle přepisu Kezeliovy Kroniky c »Pitoplecovi« a Bareš místo »Audique« má »undique«. Tento nápis v kostele už ovšem dávno není. Chronogram dává letopočet 1592. Bareš v »Pamětech« I.„ str. 171, má sice správně »Pithopaei«, ale letopočet 1587, vzniklý chybnou citací chronogramu. Z kostelních nádob zde uvedených zbyla až posud jenom ona stříbrná mon- strance. Správně má býti Martin Kašperský z Rájova: tak je uveden i ve velkém kancionále českém z r. 1570—72 (v městském museu). Prestantis. = zkratka za »praestantissimus« = převýborný. O literátském kůru zdejším viz Úvod. Bareš napsal o něm pojednání v Památkách arch. roč. 1889, 613. = varhany. Kterého roku rozumí se »nynější«, není možno určiti. Jan Cornelius byl správcem kůru několikráte. Cornelius jmenoval se původně Kořil; v. Fr. Bareš ve článku »Kn. Zigmund Crinitus Stříbrský«. Pam. archeol. a mís- top. XIX., str. 355. Tento kancionál nazýván jest »Kniha chval božských« a pořízen byl v le- tech 1570—72. Vedle Kateřiny Militké přispěli na něj i jiní (na př. různé cechy). Velikost: 66 X 43 cm na deskách, listy 61 X 39 cm. Pergamen, bo- hatě zdobený malovanými teksty, notami a drobnomalbami, které pořídil Jan Kantor Starý, měšť. Nového města pražského, patrně s několika po- mocníky. Chybí listy (vyřezané): tV—XX. a vI—V. Obsahovaly asi teksty a zpěvy zpívané v čase kolem svátku Mistra J. Husa. Celkem chybí 21 list. Byly odstraněny katolickou komisí protireformační r. 1627. Jinak je pěkně zachován. Popsal jej na př. Fr. Novotný z Luže v Kronice str. 168—200, též Bareš v Památkách archeol. XIV., str. 611 a dále. Po stránce hudební: K. Konrád píše o něm v »Dějinách posvátného zpěvu staročeského«, Praha 1893. Tam také o organisaci a funkci literátských bratrstev (porůznu). Zevrubněji se jím zabývá Miloslav Štěpánek v chystané publikaci »Mlado- boleslavské kancionály«. Latinský graduál (rovněž ve zdejším museu — sign. II A 1) pochází s po- čátku stol. 16. Pergamen ještě skvěleji zdobený malovanými teksty, notami 148 149 160 13
150 151 152 133 154 153 156 157 158 19 boňský archivář Václav Březan. Vydal jej Fr. Mareš s názvem »život Petra Voka z Rožmberka«, Praha 1880. Pan Petr Vok † 6. listopadu 1611; pohřeb — velmi slavný — měl teprve 30. ledna 1612. Viz poznámku 299. O podobojí té doby viz K. Krofta: »Bílá Hora« ve »Sbírce přednášek a rozprav«. Serie VI., str. 93—140. »Církevní a nábož. vývoj zemí č. do Bílé Hory« a zejména Ferd. Hrejsa: »Konfesse česká atd.«, Praha 1912. Také Denis-Vančura: »Konec samostatnosti české«. Stála u samých hradeb staroměstských za kostelem Matky Boží. O ní viz Fr. Bareš: »Dějiny mladoboleslavského školství«, str. 4 a další. Tato zpráva Hájkova (viz na začátku vypravování Kezeliova!) není jinak doložena; se stavbou počato asi v 15. stol., ale nebyl zaklenut; z té doby je též v majetku kostela krásná, veliká monstrance gotická, datovaná rokem 1468. Dostavěn ve stol. 16. Bareš: »Soupis památek«, sv. XXI., popis na str. 204—5, obr. 170; i v »Pamětech« I., str. 178. Značných změn doznal pak v době barokní. Hlásá to původní nápis v renesančních rozvilinách na pažení pod levou emporou, v hlavní lodi blíže kůru. Česky: »Když se světa sešel hrdinný Vilém z Rožmberka, sloup to vlasti, dala vymalovati tento chrám vlastním nákladem Markéta, manželka Balta- zara Pithopoia.« [Jinak Betcherová nebo Betigarová roz. Vávrová, viz po- známku 12.] »Jemu [chrámu] žehnej, Otče Jehovo, a vyslyš všechny pro- sebníky, kteří v něm pro Tebe pobývají.« Nápis má i Novotný z L., str. 162. Odtud převzal jej i Bareš; oba mluví chybně podle přepisu Kezeliovy Kroniky c »Pitoplecovi« a Bareš místo »Audique« má »undique«. Tento nápis v kostele už ovšem dávno není. Chronogram dává letopočet 1592. Bareš v »Pamětech« I.„ str. 171, má sice správně »Pithopaei«, ale letopočet 1587, vzniklý chybnou citací chronogramu. Z kostelních nádob zde uvedených zbyla až posud jenom ona stříbrná mon- strance. Správně má býti Martin Kašperský z Rájova: tak je uveden i ve velkém kancionále českém z r. 1570—72 (v městském museu). Prestantis. = zkratka za »praestantissimus« = převýborný. O literátském kůru zdejším viz Úvod. Bareš napsal o něm pojednání v Památkách arch. roč. 1889, 613. = varhany. Kterého roku rozumí se »nynější«, není možno určiti. Jan Cornelius byl správcem kůru několikráte. Cornelius jmenoval se původně Kořil; v. Fr. Bareš ve článku »Kn. Zigmund Crinitus Stříbrský«. Pam. archeol. a mís- top. XIX., str. 355. Tento kancionál nazýván jest »Kniha chval božských« a pořízen byl v le- tech 1570—72. Vedle Kateřiny Militké přispěli na něj i jiní (na př. různé cechy). Velikost: 66 X 43 cm na deskách, listy 61 X 39 cm. Pergamen, bo- hatě zdobený malovanými teksty, notami a drobnomalbami, které pořídil Jan Kantor Starý, měšť. Nového města pražského, patrně s několika po- mocníky. Chybí listy (vyřezané): tV—XX. a vI—V. Obsahovaly asi teksty a zpěvy zpívané v čase kolem svátku Mistra J. Husa. Celkem chybí 21 list. Byly odstraněny katolickou komisí protireformační r. 1627. Jinak je pěkně zachován. Popsal jej na př. Fr. Novotný z Luže v Kronice str. 168—200, též Bareš v Památkách archeol. XIV., str. 611 a dále. Po stránce hudební: K. Konrád píše o něm v »Dějinách posvátného zpěvu staročeského«, Praha 1893. Tam také o organisaci a funkci literátských bratrstev (porůznu). Zevrubněji se jím zabývá Miloslav Štěpánek v chystané publikaci »Mlado- boleslavské kancionály«. Latinský graduál (rovněž ve zdejším museu — sign. II A 1) pochází s po- čátku stol. 16. Pergamen ještě skvěleji zdobený malovanými teksty, notami 148 149 160 13
Strana 308
161 a drobnomalbami. Jako spolupracovníka zjistil při něm prof. Karel Chytil (ve »Vývoji miniaturního malířství českého za doby králů rodu Jagelon- ského«, Praha 1896, str. 24—29 Janíčka Zmilelého z Písku a záro- veň letopočet 1509. Graduál popsali též: Novotný z Luže na uved. místě (zcela stručně); Bareš na uved. místě a J. E. Wocel (v Památkách arch. III., str. 245 a další (po str. výtvarné). Uvádí jej i A. Matějček: »Dějepis umění« III., str. 96. Graduál byl též podroben revisi katol. protireform. komise, jak svědčí zápis purkmistra J. Hubáčka z 24. července 1626, který v něm napo- čítal 412 listů (6 kop a 52 listy). Bareš zapsal r. 1911, že tu jsou celkem jen 402 listy. Vskutku jest jich 409. Není stopy, že by Hub. dal odstraniti některý list celý, ale zato na četných listech jsou vyříznuty tu větší, tu menší plo- chy s drobnomalbami (většími i menšími iniciálkami a j.). Nesnadno říci, v které době a z jakých pohnutek došlo k tomuto poškození. — Kromě těchto kancionálů Kezeliem uvedených jest v museu mladoboleslavském ještě menší kancionál český, pořízený zcela jenom nákladem Kateřiny Mi- litké (r. 1572) a prací Víta Poličského, kantora, a Václava Vacíka. Formát 53 X 36 cm. Papírových listů 438. Jan Kantor, měštan Nového města praž- ského, poznamenal na listě 436: »Kniha tato jest dokonána r. 1572.« žel, inkoust železitý prožral papír do té míry, že jsou teksty a noty na četných listech zničeny, jako by byly ohněm zachváceny. O něm též Bareš na uve- deném místě. Čtvrtý, ještě menší, byl zcela nově upraven až ve stol. 18., ač vznikem spadá též do doby stol. 16. Viz pozn. 13). Novotný z Luže v kronice uvádí pěkné »přísloví« veršované: »Matku Boží svatý Vít vlastním pláštěm musí krýt.« 162 = na trámech. 163 Tato druhá domněnka jest správnější. 184 R. 1559. 165 Viz Bareš: »Dějiny mladoboleslavského školství« str. 4 a další; též Z. Win- ter: »život na partikulárních školách« (porůznu). Kateřina Militká, vdova po Militkém (Trněném), dala vepsati do uvedených knih (list 76—7 a 77—8) kšaft dvojí. Druhý opravoval a pozměňoval usta- novení prvního. První datován 1568, druhý r. 1572. Viz zprávu Kez. o Janu lékaři a Václavu Hruškovi. O hřbitově svatohavel- ském Bareš na uved. místě. — Po kostelíku rodu Bubnů není již stopy. = Zhořelce. 10 = česky »kostelníci«, světští opatrovníci kostela. 170 = vyznáním víry českých podobojí z r. 1575. 171.172 = pozměněná nebo nezměněná, t. j. narážka na souvěké spory mezi ně- meckými evangelíky. 173 = pohrdali. 174 = jeden u Salvátora na Starém městě a druhý na Malé straně (dnes chrám P. Marie Vítězné). 175 = »nezměněné jejich víry vyzkoušeli.« = do krajnosti využili. 176 Hříčka slovní = »věř zkušenému Rupertovi«, čímž Kez. naráží na vlastní zkušenosti v Perně. Smlouvu tu otiskl Bareš v Památkách arch. XVI., str. 41—4. Články při- nášejí v ní výhody zejména Bratřím, kteří jsou tu s podobojími nazýváni »oudové jednoho těla«. Obě strany nemají se »utiskati«, ale »aby běd svých čitedlnost měli« a modlitbami jedni druhým pomáhali. Bratřím se tu za- ručuje stejná účast ve správě obecní, při správě obecního jmění, záduší i kolatury. »Láska a svornost i dověrnost jedněch k druhým jako údech [sic!] jednoho těla, aby byla zachována. Rušitelé pak toho pokoje a buři- čové, kdožkoli a s kterékoli strany by byli, aby vyvrženi byli a tak svárové přestaly.« Ve »snešení společném v obci mezi Jednotou bratrskou a stranou 166 167 168 177 178 14
161 a drobnomalbami. Jako spolupracovníka zjistil při něm prof. Karel Chytil (ve »Vývoji miniaturního malířství českého za doby králů rodu Jagelon- ského«, Praha 1896, str. 24—29 Janíčka Zmilelého z Písku a záro- veň letopočet 1509. Graduál popsali též: Novotný z Luže na uved. místě (zcela stručně); Bareš na uved. místě a J. E. Wocel (v Památkách arch. III., str. 245 a další (po str. výtvarné). Uvádí jej i A. Matějček: »Dějepis umění« III., str. 96. Graduál byl též podroben revisi katol. protireform. komise, jak svědčí zápis purkmistra J. Hubáčka z 24. července 1626, který v něm napo- čítal 412 listů (6 kop a 52 listy). Bareš zapsal r. 1911, že tu jsou celkem jen 402 listy. Vskutku jest jich 409. Není stopy, že by Hub. dal odstraniti některý list celý, ale zato na četných listech jsou vyříznuty tu větší, tu menší plo- chy s drobnomalbami (většími i menšími iniciálkami a j.). Nesnadno říci, v které době a z jakých pohnutek došlo k tomuto poškození. — Kromě těchto kancionálů Kezeliem uvedených jest v museu mladoboleslavském ještě menší kancionál český, pořízený zcela jenom nákladem Kateřiny Mi- litké (r. 1572) a prací Víta Poličského, kantora, a Václava Vacíka. Formát 53 X 36 cm. Papírových listů 438. Jan Kantor, měštan Nového města praž- ského, poznamenal na listě 436: »Kniha tato jest dokonána r. 1572.« žel, inkoust železitý prožral papír do té míry, že jsou teksty a noty na četných listech zničeny, jako by byly ohněm zachváceny. O něm též Bareš na uve- deném místě. Čtvrtý, ještě menší, byl zcela nově upraven až ve stol. 18., ač vznikem spadá též do doby stol. 16. Viz pozn. 13). Novotný z Luže v kronice uvádí pěkné »přísloví« veršované: »Matku Boží svatý Vít vlastním pláštěm musí krýt.« 162 = na trámech. 163 Tato druhá domněnka jest správnější. 184 R. 1559. 165 Viz Bareš: »Dějiny mladoboleslavského školství« str. 4 a další; též Z. Win- ter: »život na partikulárních školách« (porůznu). Kateřina Militká, vdova po Militkém (Trněném), dala vepsati do uvedených knih (list 76—7 a 77—8) kšaft dvojí. Druhý opravoval a pozměňoval usta- novení prvního. První datován 1568, druhý r. 1572. Viz zprávu Kez. o Janu lékaři a Václavu Hruškovi. O hřbitově svatohavel- ském Bareš na uved. místě. — Po kostelíku rodu Bubnů není již stopy. = Zhořelce. 10 = česky »kostelníci«, světští opatrovníci kostela. 170 = vyznáním víry českých podobojí z r. 1575. 171.172 = pozměněná nebo nezměněná, t. j. narážka na souvěké spory mezi ně- meckými evangelíky. 173 = pohrdali. 174 = jeden u Salvátora na Starém městě a druhý na Malé straně (dnes chrám P. Marie Vítězné). 175 = »nezměněné jejich víry vyzkoušeli.« = do krajnosti využili. 176 Hříčka slovní = »věř zkušenému Rupertovi«, čímž Kez. naráží na vlastní zkušenosti v Perně. Smlouvu tu otiskl Bareš v Památkách arch. XVI., str. 41—4. Články při- nášejí v ní výhody zejména Bratřím, kteří jsou tu s podobojími nazýváni »oudové jednoho těla«. Obě strany nemají se »utiskati«, ale »aby běd svých čitedlnost měli« a modlitbami jedni druhým pomáhali. Bratřím se tu za- ručuje stejná účast ve správě obecní, při správě obecního jmění, záduší i kolatury. »Láska a svornost i dověrnost jedněch k druhým jako údech [sic!] jednoho těla, aby byla zachována. Rušitelé pak toho pokoje a buři- čové, kdožkoli a s kterékoli strany by byli, aby vyvrženi byli a tak svárové přestaly.« Ve »snešení společném v obci mezi Jednotou bratrskou a stranou 166 167 168 177 178 14
Strana 309
181 184 185 186 187 druhou atd.«, které se stalo za purkmistra Václ. Vacka se mezi jiným praví: »víra jest dar Boží«. (Knihy dědické červené, list 16., sign. II., 154.) T. zv. »dlouhou minci« z r. 1623, o níž vypravuje K. později na svém místě. Mazhaus = prostor před vstupem do obytných nebo úředních místností. O něm zevrubně: Sedláček: »Hrady a zámky«, X., str. 30—41. Příkop už není vůbec znatelný. 182 = dřevěným pažením se závorami. 183 Plachetník = kdo něco nosí na prodej v plachtě, hokynář, pecnář. Radnice byla zbudována v 1. 1554—59. V »Knize zápisů od r. 1544 (II., 14) hned na začátku je zápis, že »l. 1554 v úterý po sv. Vítě [19. června] za pa- nování urozeného p. Arnošta Krajíře z Krajku, pána na Mladém Boleslavi a za úřadu ty časy: Šimona Červenky, purkmistra, Tomáše kováře, pri- masa, Jana Havránka, Vavřince Sucha, Havla kosaře, Víta Pazdery, Václava lékařova, Jana Šrámka, Jiříka Nožíře, Jindřicha Stařímského, Valenty Za- jíce a Jiříka Lothara, konšel radních, založeni jsou grunthové nového rat- hauzu a zašátek stavení se stal. A tehdáž nabírajíce grunthy zasypali tím ru- mem příkop městský, kdež fortna jest za kostelem.« Zapsal: »Simon Felinus, reipublicae Boleslaviensis notarius ad futuram rei memoriam. Manu pro- pria.« [»Šimon Kocourek, písař obce boleslavské na věčnou pamět. Rukou vlastní.«] Sloup v mazhauzu prvního poschodí nese datum 1559. Toho roku byla budova dostavěna. O budově — v době, kdy byl v ní krajský soud, k jehož účelům vnitřek adaptován v letech padesátých stol. 19. — psal Ba- reš v Soupise památek XXI., str. 253—260. O objevených sgrafitech pak v Památkách arch. XX. a XXIII., str. 387—90. Radnice utrpěla na svém původním vzhledu několika požáry v 17. a 18. stol. Po nich vždy nově upra- vována. Nyní (1934) mazhaus a místnosti I. poschodí byly nákladem obce a místní odbočky »Památníku odboje« uvedeny podle možnosti do původ- ního stavebního stavu a umístěno v nich museum vojenských památek. Při opravě byla odkryta uvnitř na klenbě mazhausu sgrafita, jediný to auten- tický příklad užití této techniky při vnitřní výzdobě v Čechách vůbec. = staročeské číslo dvojné. Kostel sv. Víta, Jana, Havla, Bonaventury a patrně také onen kostel zbu- dovaný rodem p. Bubnů z Litic, kdysi též na hřbitově sv. Havla, o jehož poloze dnes není možno říci nic určitějšího. = daň nápojová z vína, zavedená Ferdinandem I. r. 1547 jako »trestný tác« za vzpouru měst. 188 = Klenice. 189 Zde = totéž jako krajské. 190 = v osudném roce 1588. 19: = probral, mnoho lidí zhubil. 192 Bývalo pokutou těm, kdo zřejmě šidili kupující, že byli dáni do jakési klece nebo koše z proutí a spuštěni v něm na provaze nad vodu a sami musili si provaz přeříznouti, aby se ve vodě ponořili. Pak ovšem koš byl ihned vy- tažen. 179 180 192 = na spravedlnosti, t. j. na šibenici. 19 = hlasatele. 105 = tympany. 196 = nejvyšší purkrabí pražský, první osoba po králi, jakoby náměstek králův. 192 = jiné vrchnosti podléhající. 18 = aby je postihli vazbou. 139 O účincích mandátu toho v Ml. Boleslavi: Bareš: »Paměti« str. 110 a dále. 200 Byl r. 1583 bakalářem a později mistrem svobodných umění. 1594 přijat do koleje Karlovy. 1601 byl děkanem artistické fakulty. Vydával kalendáře, jsa matematikem. J. Jireček: »Rukověť« uvádí jako datum jeho úmrtí 26. června 1602! Svatyně »Božího těla« byla na Dobytčím trhu, nynějším Kar- lově náměstí v Praze. 15
181 184 185 186 187 druhou atd.«, které se stalo za purkmistra Václ. Vacka se mezi jiným praví: »víra jest dar Boží«. (Knihy dědické červené, list 16., sign. II., 154.) T. zv. »dlouhou minci« z r. 1623, o níž vypravuje K. později na svém místě. Mazhaus = prostor před vstupem do obytných nebo úředních místností. O něm zevrubně: Sedláček: »Hrady a zámky«, X., str. 30—41. Příkop už není vůbec znatelný. 182 = dřevěným pažením se závorami. 183 Plachetník = kdo něco nosí na prodej v plachtě, hokynář, pecnář. Radnice byla zbudována v 1. 1554—59. V »Knize zápisů od r. 1544 (II., 14) hned na začátku je zápis, že »l. 1554 v úterý po sv. Vítě [19. června] za pa- nování urozeného p. Arnošta Krajíře z Krajku, pána na Mladém Boleslavi a za úřadu ty časy: Šimona Červenky, purkmistra, Tomáše kováře, pri- masa, Jana Havránka, Vavřince Sucha, Havla kosaře, Víta Pazdery, Václava lékařova, Jana Šrámka, Jiříka Nožíře, Jindřicha Stařímského, Valenty Za- jíce a Jiříka Lothara, konšel radních, založeni jsou grunthové nového rat- hauzu a zašátek stavení se stal. A tehdáž nabírajíce grunthy zasypali tím ru- mem příkop městský, kdež fortna jest za kostelem.« Zapsal: »Simon Felinus, reipublicae Boleslaviensis notarius ad futuram rei memoriam. Manu pro- pria.« [»Šimon Kocourek, písař obce boleslavské na věčnou pamět. Rukou vlastní.«] Sloup v mazhauzu prvního poschodí nese datum 1559. Toho roku byla budova dostavěna. O budově — v době, kdy byl v ní krajský soud, k jehož účelům vnitřek adaptován v letech padesátých stol. 19. — psal Ba- reš v Soupise památek XXI., str. 253—260. O objevených sgrafitech pak v Památkách arch. XX. a XXIII., str. 387—90. Radnice utrpěla na svém původním vzhledu několika požáry v 17. a 18. stol. Po nich vždy nově upra- vována. Nyní (1934) mazhaus a místnosti I. poschodí byly nákladem obce a místní odbočky »Památníku odboje« uvedeny podle možnosti do původ- ního stavebního stavu a umístěno v nich museum vojenských památek. Při opravě byla odkryta uvnitř na klenbě mazhausu sgrafita, jediný to auten- tický příklad užití této techniky při vnitřní výzdobě v Čechách vůbec. = staročeské číslo dvojné. Kostel sv. Víta, Jana, Havla, Bonaventury a patrně také onen kostel zbu- dovaný rodem p. Bubnů z Litic, kdysi též na hřbitově sv. Havla, o jehož poloze dnes není možno říci nic určitějšího. = daň nápojová z vína, zavedená Ferdinandem I. r. 1547 jako »trestný tác« za vzpouru měst. 188 = Klenice. 189 Zde = totéž jako krajské. 190 = v osudném roce 1588. 19: = probral, mnoho lidí zhubil. 192 Bývalo pokutou těm, kdo zřejmě šidili kupující, že byli dáni do jakési klece nebo koše z proutí a spuštěni v něm na provaze nad vodu a sami musili si provaz přeříznouti, aby se ve vodě ponořili. Pak ovšem koš byl ihned vy- tažen. 179 180 192 = na spravedlnosti, t. j. na šibenici. 19 = hlasatele. 105 = tympany. 196 = nejvyšší purkrabí pražský, první osoba po králi, jakoby náměstek králův. 192 = jiné vrchnosti podléhající. 18 = aby je postihli vazbou. 139 O účincích mandátu toho v Ml. Boleslavi: Bareš: »Paměti« str. 110 a dále. 200 Byl r. 1583 bakalářem a později mistrem svobodných umění. 1594 přijat do koleje Karlovy. 1601 byl děkanem artistické fakulty. Vydával kalendáře, jsa matematikem. J. Jireček: »Rukověť« uvádí jako datum jeho úmrtí 26. června 1602! Svatyně »Božího těla« byla na Dobytčím trhu, nynějším Kar- lově náměstí v Praze. 15
Strana 310
201 = tovaryš. 22 = se sochy. Překlad veršů: »Sotvažeť po čtrnácté zazářilo červnové jitro, hle, Týn jest zbaven blýsknavého meče« (lat. chronogram značí 1604). Druhé dvojverší: »Purpurový červen krásně zazářil po šestém východu slunce, a Týn skví se (opět) mečem blýsknavým (lat. chronogr. 1608). Strych = zde váha (obilí z jednoho strychu). Jan Rokycana zemřel 1471. »Nejjasnější kníže, Synal Chaen, vyslanec krále perského k Rudolfovi II., císaři římskému.« Nar. se r. 1537 v Heřmanově Městci, byl děkanem a třikráte rektorem ko- leje Karlovy. Vydal mimo jiné »Ethiku sv. Ambrože«. Skládal také latinské básně. Viz J. Jireček: »Rukověť«. II., 54. = asi: »Za promotora Jeho Magnificence rektora mistra Martina Bacháčka z Nauměřic.« (Byl slaveným organisátorem školství v Čechách a na Mo- ravě. — Nar. 1539, zemřel 1612.) Viz též V. Vojtíšek v »Karolinum, statek národní«, str. 126 a další. (Praha 1934.) = na řetěze při pranýři. 210 = způsob. 211 Viz »Úvod«. Na svatohavelském hřbitově má desku s hebrejským nápisem. 212 = v ústroji. 213 Viz též Sedláček »Hrady a zámky«, str. 335; 2. manželka Henyka z Vald- štejna byla Kristýna Nybšická z Holtendorfu. 214 = M. J. Husa a M. Jeronýma Pražského. 215 = Ivančic na Moravě, známých i tiskárnou bratrskou. (Kancionál ivančický z r. 1564.) 216 = s určitým osvědčením. 217 = pletichám politickým. 218 — písemné zprávy. 219 v následnickém právu. 220 = odvolal. 221 = mluvčího, vyslance. 22 = následníka trůnu. 223 Od Ferdinanda I. počínaly se počítati v Čechách hodiny »na půl orloje«. t. j. od 1.—12. od půlnoci a od 1.—12. od poledne, čemuž se říkalo »hodiny německé«; před tím — a ještě leckdy až do poloviny stol. 17. — u nás se počítávalo »podle celého orloje«, t. j. od 1.—24. hodiny počínaje od západu slunce; to byly »hodiny české« nebo též »vlašské«. = předlohu královskou. = kteří nemají v Čechách inkolátu čili státní příslušnosti. Y. j. osobu pověřenou obstaráváním potřeb pro vojsko. = dopřáno. = zločin urážky Veličenstva. = správcovství zemské (na př. v Lužicích). »Památné« = odměna úředníkům za výkon ve věci úřední. Štokrámy = prkna, na která bylo vykládáno zboží. = listiny doporučující, vydávané k ochraně nebo ku přímluvě za toho, na jehož jméno byly vydány. 233 = císařská honitba. 234 = uvažováni. 235 Místnost na hradě pražském ve 4. nádvoří v jižním křídle za Vladislavským sálem. 234 = vozech. 237 = děla. 228 = Chorvati. 204 205 200 207 208 209 224 225 226 227 228 229 230 231 232 200 16
201 = tovaryš. 22 = se sochy. Překlad veršů: »Sotvažeť po čtrnácté zazářilo červnové jitro, hle, Týn jest zbaven blýsknavého meče« (lat. chronogram značí 1604). Druhé dvojverší: »Purpurový červen krásně zazářil po šestém východu slunce, a Týn skví se (opět) mečem blýsknavým (lat. chronogr. 1608). Strych = zde váha (obilí z jednoho strychu). Jan Rokycana zemřel 1471. »Nejjasnější kníže, Synal Chaen, vyslanec krále perského k Rudolfovi II., císaři římskému.« Nar. se r. 1537 v Heřmanově Městci, byl děkanem a třikráte rektorem ko- leje Karlovy. Vydal mimo jiné »Ethiku sv. Ambrože«. Skládal také latinské básně. Viz J. Jireček: »Rukověť«. II., 54. = asi: »Za promotora Jeho Magnificence rektora mistra Martina Bacháčka z Nauměřic.« (Byl slaveným organisátorem školství v Čechách a na Mo- ravě. — Nar. 1539, zemřel 1612.) Viz též V. Vojtíšek v »Karolinum, statek národní«, str. 126 a další. (Praha 1934.) = na řetěze při pranýři. 210 = způsob. 211 Viz »Úvod«. Na svatohavelském hřbitově má desku s hebrejským nápisem. 212 = v ústroji. 213 Viz též Sedláček »Hrady a zámky«, str. 335; 2. manželka Henyka z Vald- štejna byla Kristýna Nybšická z Holtendorfu. 214 = M. J. Husa a M. Jeronýma Pražského. 215 = Ivančic na Moravě, známých i tiskárnou bratrskou. (Kancionál ivančický z r. 1564.) 216 = s určitým osvědčením. 217 = pletichám politickým. 218 — písemné zprávy. 219 v následnickém právu. 220 = odvolal. 221 = mluvčího, vyslance. 22 = následníka trůnu. 223 Od Ferdinanda I. počínaly se počítati v Čechách hodiny »na půl orloje«. t. j. od 1.—12. od půlnoci a od 1.—12. od poledne, čemuž se říkalo »hodiny německé«; před tím — a ještě leckdy až do poloviny stol. 17. — u nás se počítávalo »podle celého orloje«, t. j. od 1.—24. hodiny počínaje od západu slunce; to byly »hodiny české« nebo též »vlašské«. = předlohu královskou. = kteří nemají v Čechách inkolátu čili státní příslušnosti. Y. j. osobu pověřenou obstaráváním potřeb pro vojsko. = dopřáno. = zločin urážky Veličenstva. = správcovství zemské (na př. v Lužicích). »Památné« = odměna úředníkům za výkon ve věci úřední. Štokrámy = prkna, na která bylo vykládáno zboží. = listiny doporučující, vydávané k ochraně nebo ku přímluvě za toho, na jehož jméno byly vydány. 233 = císařská honitba. 234 = uvažováni. 235 Místnost na hradě pražském ve 4. nádvoří v jižním křídle za Vladislavským sálem. 234 = vozech. 237 = děla. 228 = Chorvati. 204 205 200 207 208 209 224 225 226 227 228 229 230 231 232 200 16
Strana 311
= prádlo stolní a ložní (»štaty« přepsáním místo šaty). Kněží katoličtí náleželi totiž i ve sporech povahy světské před soudy duchovní. 21 = podávání žaloby. Václav Chynský (= Vchynský) z Vchynic a Tetova přidal se ve sporu arci- knížete Matyáše s Rudolfem II. k Matyáši a proto měl býti jako zprone- věřilý poddaný stihán. V. Vchynský byl dobrodruh. Později dopustil se různých skutků, pro něž byl vězněn i za Matyáše. Odsouzen k doživotnímu vězení na hradě kladském. Odtud však uprchl do Krakova. Stavové čeští za povstání vypsali na jeho hlavu odměnu, ale Vchynský dovedl je usmířiti, vyjednávaje současně s Ferdinandem II. Později znovu jat (pro špatné zachá- zení s poddanými). Konečně však byl propuštěn a panství Chlumecké, jemu dříve zabavené, bylo mu vráceno. Zemřel 1626. = v bitevním pořádku (s vojskem seřaděným jako k bitvě). Bratr obou, syn Maxmiliána II. = Valóni ze španělského Nizozemí (dnešní Belgie), vojáci Vavřince Ramée. Václav Vilém z Roupova, později v odboji r. 1618—1620 předseda vlády třiceti direktorův. Papežský legát Gian Garzia Millino přijel do Prahy, aby se pokusil o smír mezi Rudolfem II. a Matyášem, jenž měl býti korunován na krále římského. Rudolf II. to odmítl. O cestě Millinově do Prahy viz studii Mil. Linhar- tové: »Jednání o příchod kardinála Millina do Prahy« ve Sborníku prací věnovaných J. B. Novákovi k šedesátým narozeninán. Praha 1932, str. 419 a další. 248 = prozatím. 249 městečko v Dol. Rakousích sev. od Kremže. 20 = aby nebyl zemským hejtmanem a tudíž náčelníkem správy i sněmu ve Slezsku. 251 Byl synem Jana Novohradského z Kolovrat, náležely mu na př. Lnáře, Vimperk, a j. — Byl sudím dvorským, pak zemským a od r. 1608 nejvyšším komorníkem král. Českého. 252 Kněz Tomáš Soběslavský. 253 = asi o 1/21. hod. odpoledne (podle českých hodin na celý orloj). 24 = podle »německých hodin«, tedy po 15. hod. dnešního času. 255 jednati. — 256 = žádosti. ☞7= neplatnými učiněny. 28= k přeškrtnutí. 250 = potvrzovali. 280 = pečetidel. 261 = zahanbení. 282 — dávka z piva čili »tác«. 213 — i s tou konfesí. 264 — uvažováno. 245 — káráno. 20 České bratří. 267= síň zemského soudu na hradě pražském. 288 = mluvčího. 200 = přáti, dovoliti. 270 = stáří. 271 = roztržka. 272 = před rokem. 2178 = Bratří odstrčiti. 274 = odevzdána. 25 = universita Karlova. 243 214 245 24b 37 239 240 242 17 II
= prádlo stolní a ložní (»štaty« přepsáním místo šaty). Kněží katoličtí náleželi totiž i ve sporech povahy světské před soudy duchovní. 21 = podávání žaloby. Václav Chynský (= Vchynský) z Vchynic a Tetova přidal se ve sporu arci- knížete Matyáše s Rudolfem II. k Matyáši a proto měl býti jako zprone- věřilý poddaný stihán. V. Vchynský byl dobrodruh. Později dopustil se různých skutků, pro něž byl vězněn i za Matyáše. Odsouzen k doživotnímu vězení na hradě kladském. Odtud však uprchl do Krakova. Stavové čeští za povstání vypsali na jeho hlavu odměnu, ale Vchynský dovedl je usmířiti, vyjednávaje současně s Ferdinandem II. Později znovu jat (pro špatné zachá- zení s poddanými). Konečně však byl propuštěn a panství Chlumecké, jemu dříve zabavené, bylo mu vráceno. Zemřel 1626. = v bitevním pořádku (s vojskem seřaděným jako k bitvě). Bratr obou, syn Maxmiliána II. = Valóni ze španělského Nizozemí (dnešní Belgie), vojáci Vavřince Ramée. Václav Vilém z Roupova, později v odboji r. 1618—1620 předseda vlády třiceti direktorův. Papežský legát Gian Garzia Millino přijel do Prahy, aby se pokusil o smír mezi Rudolfem II. a Matyášem, jenž měl býti korunován na krále římského. Rudolf II. to odmítl. O cestě Millinově do Prahy viz studii Mil. Linhar- tové: »Jednání o příchod kardinála Millina do Prahy« ve Sborníku prací věnovaných J. B. Novákovi k šedesátým narozeninán. Praha 1932, str. 419 a další. 248 = prozatím. 249 městečko v Dol. Rakousích sev. od Kremže. 20 = aby nebyl zemským hejtmanem a tudíž náčelníkem správy i sněmu ve Slezsku. 251 Byl synem Jana Novohradského z Kolovrat, náležely mu na př. Lnáře, Vimperk, a j. — Byl sudím dvorským, pak zemským a od r. 1608 nejvyšším komorníkem král. Českého. 252 Kněz Tomáš Soběslavský. 253 = asi o 1/21. hod. odpoledne (podle českých hodin na celý orloj). 24 = podle »německých hodin«, tedy po 15. hod. dnešního času. 255 jednati. — 256 = žádosti. ☞7= neplatnými učiněny. 28= k přeškrtnutí. 250 = potvrzovali. 280 = pečetidel. 261 = zahanbení. 282 — dávka z piva čili »tác«. 213 — i s tou konfesí. 264 — uvažováno. 245 — káráno. 20 České bratří. 267= síň zemského soudu na hradě pražském. 288 = mluvčího. 200 = přáti, dovoliti. 270 = stáří. 271 = roztržka. 272 = před rokem. 2178 = Bratří odstrčiti. 274 = odevzdána. 25 = universita Karlova. 243 214 245 24b 37 239 240 242 17 II
Strana 312
216 = výklad. 217 = bez postranních úmyslův. na = má-li se jim vyhověti. = 279 rozdvojiti. 280 = tlumočníka. 281 = slib. 281 = nezabraňoval. 288 = pro ně. 24 = to již nebylo za Zikmunda († 1437), ale v době, kdy uznaného krále v Čechách nebylo. 285 Rozumí se v říši římskoněmecké. Správně: 1575. 287 = ponechal. 288 = zakladatel. 289 = správcové. 290 = pevně ustanoven. M T. j. náboženský mír augšpurský z r. 1555. 292 T. j. římskoněmecké. 23 = nepatřičně vykládali, komolili. = Khlesl (Melichar). 294 25 = vesprimský. Viz o něm J. Jireček: »Rukověť« (ale den úmrtí udává až 19. listopadu!). Přesné znění tohoto majestátu a fotografický snímek původní listiny otiš- těny v Kroftově »Majestátu Rudolfa II.« Praha 1909. Tam i výklad o udá- lostech, které majestátu předcházely. Rovněž v »Československé vlastivědě« IV. Praha 1932, str. 420, je snímek majestátu při líčení historických udá- lostí tehdejších od dra Otakara Odložilíka. Obrázek pečetní schránky, kdysi k listině přivěšené, viz v Památkách archeol. XVII., str. 261. Přesné znění »Porovnání« viz rovněž: K. Krofta v uvedené práci, str. 40—3. Vrácení velkého »sboru« s ostatním majetkem v ruce Bratří umožnil Petr Vok z Rožmberka. Nejprve koupil od rady města Boleslavi všechen ten ma- jetek a dal o tom vložiti list do městských knih (Veliké knihy dědické od r. 1518, list. CXXIV.). Datum na Třeboni 1610 v pondělí po památce zjevení Krista Pána mudrcům. Opis tohoto listu jest psán v uvedené knize rukou Kezeliovou. Na dalším listě týchž knih je pak napsána smlouva o koupi a zároveň je vepsáno, že tento majetek plnomocníky pana Petra Voka se po- stupuje »k opatrování« p. Bohuchvalu Berkovi z Dubé, p. Václ. Budovcovi z Budova, rytíři šťastnému, Václ. Pětipeskému z Chyš a Egrberku, p. Janu Milnerovi z Milhauzu a Kryštofovi Mimoňskému, primasovi i Janovi z Skalky, měšť. Ml. Boleslavi. Toto »postoupení« stalo se za tím účelem, aby uvedení plnomocníci odevzdali majetek zase bratrským kněžím a správ- cům k užívání a k »vychovávání« jich i mládeže a chudých z Jednoty bra- trské (Knihy dědické veliké, list CXXVI. Datum 1610 v pondělí po památce Božího těla [14. června]. Veškery zápisy toho se týkající jsou psány rukou Kezeliovou. — V. Březan, životopisec Petra Voka, o velikém tom daru ku podivu se vůbec nezmiňuje. = 21 artikulích. 301 = pokud se týče druhu a způsobu i věcí podružných (při obřadech). 302 Kněz Jan Cyrillus korunoval později spolu s Jiřím Dikastem Bedřicha Falc- kého (4. listopadu 1619). 303 = brzy. Václav šturm (1533—1601), jezuita, známý polemikami proti Jednotě bra- trské. »Vitolid Poskok« je pseudonym autora spisu proti Bratřím: »Koule Dani- elova, kterouž podává draku pikhartskému, jinak valdenskému«. Jireček »Rukovět« II., str. 134, myslí, že jménem Poskoka se kryl Václav Brosius. 286 296 297 298 290 200 304 305 18
216 = výklad. 217 = bez postranních úmyslův. na = má-li se jim vyhověti. = 279 rozdvojiti. 280 = tlumočníka. 281 = slib. 281 = nezabraňoval. 288 = pro ně. 24 = to již nebylo za Zikmunda († 1437), ale v době, kdy uznaného krále v Čechách nebylo. 285 Rozumí se v říši římskoněmecké. Správně: 1575. 287 = ponechal. 288 = zakladatel. 289 = správcové. 290 = pevně ustanoven. M T. j. náboženský mír augšpurský z r. 1555. 292 T. j. římskoněmecké. 23 = nepatřičně vykládali, komolili. = Khlesl (Melichar). 294 25 = vesprimský. Viz o něm J. Jireček: »Rukověť« (ale den úmrtí udává až 19. listopadu!). Přesné znění tohoto majestátu a fotografický snímek původní listiny otiš- těny v Kroftově »Majestátu Rudolfa II.« Praha 1909. Tam i výklad o udá- lostech, které majestátu předcházely. Rovněž v »Československé vlastivědě« IV. Praha 1932, str. 420, je snímek majestátu při líčení historických udá- lostí tehdejších od dra Otakara Odložilíka. Obrázek pečetní schránky, kdysi k listině přivěšené, viz v Památkách archeol. XVII., str. 261. Přesné znění »Porovnání« viz rovněž: K. Krofta v uvedené práci, str. 40—3. Vrácení velkého »sboru« s ostatním majetkem v ruce Bratří umožnil Petr Vok z Rožmberka. Nejprve koupil od rady města Boleslavi všechen ten ma- jetek a dal o tom vložiti list do městských knih (Veliké knihy dědické od r. 1518, list. CXXIV.). Datum na Třeboni 1610 v pondělí po památce zjevení Krista Pána mudrcům. Opis tohoto listu jest psán v uvedené knize rukou Kezeliovou. Na dalším listě týchž knih je pak napsána smlouva o koupi a zároveň je vepsáno, že tento majetek plnomocníky pana Petra Voka se po- stupuje »k opatrování« p. Bohuchvalu Berkovi z Dubé, p. Václ. Budovcovi z Budova, rytíři šťastnému, Václ. Pětipeskému z Chyš a Egrberku, p. Janu Milnerovi z Milhauzu a Kryštofovi Mimoňskému, primasovi i Janovi z Skalky, měšť. Ml. Boleslavi. Toto »postoupení« stalo se za tím účelem, aby uvedení plnomocníci odevzdali majetek zase bratrským kněžím a správ- cům k užívání a k »vychovávání« jich i mládeže a chudých z Jednoty bra- trské (Knihy dědické veliké, list CXXVI. Datum 1610 v pondělí po památce Božího těla [14. června]. Veškery zápisy toho se týkající jsou psány rukou Kezeliovou. — V. Březan, životopisec Petra Voka, o velikém tom daru ku podivu se vůbec nezmiňuje. = 21 artikulích. 301 = pokud se týče druhu a způsobu i věcí podružných (při obřadech). 302 Kněz Jan Cyrillus korunoval později spolu s Jiřím Dikastem Bedřicha Falc- kého (4. listopadu 1619). 303 = brzy. Václav šturm (1533—1601), jezuita, známý polemikami proti Jednotě bra- trské. »Vitolid Poskok« je pseudonym autora spisu proti Bratřím: »Koule Dani- elova, kterouž podává draku pikhartskému, jinak valdenskému«. Jireček »Rukovět« II., str. 134, myslí, že jménem Poskoka se kryl Václav Brosius. 286 296 297 298 290 200 304 305 18
Strana 313
= haněni. so7 = tolik jako kandidát theologie (ThC). = ve Smečně. Jan Ctibor Kotva, katol. kněz, později i farář týnský a pro- bošt litoměřický, známý i jinak z událostí po pražské defenestraci, † 1637. 300 Viz o ní »Úvod«. 810 = mimořádně. 311 = asi: obratný, vždy pohotový. 312 — zkratka místo Vavřince. O Lidmile Bydžovské viz též »Úvod«. 313 — pleticha. 314 = vyjednal. 315 = »hudebník převýborný, o obec velezasloužilý.« — Byl z nejváženějších mužů v městě. Primasem byl od r. 1591—92 a od 1598—1601. Purkmistrem byl dlouhá léta, jistě od r. 1585 (Knihy trhové domů u Ptáku a na Tráv- nice B I.) až do r. 1610. Zasloužil se též o kůr literátský, jehož byl předním členem. V kšaftu odkázal mu 20 kop. gr. míš., které odvedla vdova jeho Lidmila. = »spásu [máme] z našich nepřátel«. 317 = Zhořelec, žitava, Libava, Kamenec (sz. Budyšína) a Lubáň (jv. Zhořelce). 318 = Freiburk. 319 Žerava = Sorau (s. Zhořelce). 220 = žerava, Lubno (Lübben n. Sprévou), Gubín (n. Nisou), Lukov (j. Ber- lína) a Kalov (z. Chotěbuze). 321 = Boleslavec n. Bobrou (Bunzlau). 121 Středa (severozáp. od Vratislavě). 323 = Grodkov (j. záp. Břehu). 324 — Bruntálu (ve Slezsku Opavském). 325 Mikulov. = sluhou. 326 327 = založený. 328 Mlýn »podstupenský« = nyní t. zv. »Vaňkův«; stupárna = stoupa. ☞ 320 »císař život dokonal« (chronogram: 1612). 330 = »císař Rudolf jest pohřben« (chronogram: 1612). 231 = trevírský. 132 = Mohanem. Jiřík Závěta ze Závětic (nar. 1575, zemř. asi 1637), Český bratr, psal o spo- rech mezi Rudolfem II. a Matyášem i o volebních a korunovačních aktech za Matyáše a Ferdinanda II. Spis, jejž Kezelius zde míní, jmenuje se: »Vo- lení a korunování Matyáše na císařství římské«. Praha 1612. O něm ještě bude několikrát zmínka; bakalář zde tolik jako učitel, ne- mající gradu mistrovského. 138 = oblouk, klenba. = 230 náhrobní kámen. m = na Michalovicích. = byla z bohatého rodu Jakuba Romanka. Byl Slovák z Německé Lipče, nar. 1575. Se Skálovou vyženil též pivovar. Později po bitvě bělohorské stal se primátorem. Soud nad apelacemi = odvolací soud pro všechna královská města. = Jiřím hrab. z Hohenlohe. = Ondřej Crantz z Góty, lékař a fysik mladoboleslavský. Kostel německých luteránů, při němž byli Němci tohoto vyznání pohřbíváni, založený kdysi řádem rytířů svatojanských. Správně Ferdinanda Štyrského. Matěj Cyrus, narozený 1556, začal jako bratrský jahen v Boleslavi 1584. Od r. 1609 byl kazatelem v kapli Betlémské a správcem kněžstva bratrského. † 16. III. 1618. T. j. zakladatele kaple Betlémské, dvořana krále Václava IV. 348 = rozhodnutí. 316 333 334 228 230 340 341 242 343 344 345 308 308 340 847 19 II°
= haněni. so7 = tolik jako kandidát theologie (ThC). = ve Smečně. Jan Ctibor Kotva, katol. kněz, později i farář týnský a pro- bošt litoměřický, známý i jinak z událostí po pražské defenestraci, † 1637. 300 Viz o ní »Úvod«. 810 = mimořádně. 311 = asi: obratný, vždy pohotový. 312 — zkratka místo Vavřince. O Lidmile Bydžovské viz též »Úvod«. 313 — pleticha. 314 = vyjednal. 315 = »hudebník převýborný, o obec velezasloužilý.« — Byl z nejváženějších mužů v městě. Primasem byl od r. 1591—92 a od 1598—1601. Purkmistrem byl dlouhá léta, jistě od r. 1585 (Knihy trhové domů u Ptáku a na Tráv- nice B I.) až do r. 1610. Zasloužil se též o kůr literátský, jehož byl předním členem. V kšaftu odkázal mu 20 kop. gr. míš., které odvedla vdova jeho Lidmila. = »spásu [máme] z našich nepřátel«. 317 = Zhořelec, žitava, Libava, Kamenec (sz. Budyšína) a Lubáň (jv. Zhořelce). 318 = Freiburk. 319 Žerava = Sorau (s. Zhořelce). 220 = žerava, Lubno (Lübben n. Sprévou), Gubín (n. Nisou), Lukov (j. Ber- lína) a Kalov (z. Chotěbuze). 321 = Boleslavec n. Bobrou (Bunzlau). 121 Středa (severozáp. od Vratislavě). 323 = Grodkov (j. záp. Břehu). 324 — Bruntálu (ve Slezsku Opavském). 325 Mikulov. = sluhou. 326 327 = založený. 328 Mlýn »podstupenský« = nyní t. zv. »Vaňkův«; stupárna = stoupa. ☞ 320 »císař život dokonal« (chronogram: 1612). 330 = »císař Rudolf jest pohřben« (chronogram: 1612). 231 = trevírský. 132 = Mohanem. Jiřík Závěta ze Závětic (nar. 1575, zemř. asi 1637), Český bratr, psal o spo- rech mezi Rudolfem II. a Matyášem i o volebních a korunovačních aktech za Matyáše a Ferdinanda II. Spis, jejž Kezelius zde míní, jmenuje se: »Vo- lení a korunování Matyáše na císařství římské«. Praha 1612. O něm ještě bude několikrát zmínka; bakalář zde tolik jako učitel, ne- mající gradu mistrovského. 138 = oblouk, klenba. = 230 náhrobní kámen. m = na Michalovicích. = byla z bohatého rodu Jakuba Romanka. Byl Slovák z Německé Lipče, nar. 1575. Se Skálovou vyženil též pivovar. Později po bitvě bělohorské stal se primátorem. Soud nad apelacemi = odvolací soud pro všechna královská města. = Jiřím hrab. z Hohenlohe. = Ondřej Crantz z Góty, lékař a fysik mladoboleslavský. Kostel německých luteránů, při němž byli Němci tohoto vyznání pohřbíváni, založený kdysi řádem rytířů svatojanských. Správně Ferdinanda Štyrského. Matěj Cyrus, narozený 1556, začal jako bratrský jahen v Boleslavi 1584. Od r. 1609 byl kazatelem v kapli Betlémské a správcem kněžstva bratrského. † 16. III. 1618. T. j. zakladatele kaple Betlémské, dvořana krále Václava IV. 348 = rozhodnutí. 316 333 334 228 230 340 341 242 343 344 345 308 308 340 847 19 II°
Strana 314
349 = kazatele. 330 = že se ničeho nedopustili. 11 = z držby správy. 1= jednou provždy. 353 = pro zbraňování odpůrců. 34 = v zuřivosti nešetrně. 365 T. j. Adama ze Šternberka, tchána Martinicova. 356 Nejvyššího sudího zemského. Purkrabí karlštejnského. 257 = povyk. Byl internován v paláci lobkovickém na Hradčanech, kam byl po svém zra- nění donesen. S názvem »Druhá apologie stavův král. Českého tělo a krev Pána Ježíše Krista podobojí přijímajících«, Praha, Jonata Bohatský, 1618. Tuto apologii vydal po druhé, ale jen z části Václ. Šubrt (evang. farář v Krabšicích) v Praze r. 1862. Tam jsou otištěny mnohé listiny, citované Kezeliem. = předem. Humprecht černín resignoval však na funkci direktora již v létě r. 1619 a ušel tak popravě, která později stihla bratra jeho Diviše Černína. Viz Zd. Kalista: »Mládí Humprechta Jana černína z Chudenic«. Část po- známková: str. 30, pozn. 151. — Praha 1932. 968 = Jan Myllner z Mylhauzu. 864 = usneseno na sněmě. 365 = odpověď. 306 sbírání vojska. — 387 = v měsíci červenci. 368 = smírné prostřednictví. 309 = za tohoto jednání a prostředkování. 370= aby se lidé ihned. dostavili. 371 = jakoby pečeti (sekryty) od stavův samých byly přitištěny. 372 = vévody savojského (Karla Emanuela), který do svých služeb Mansfelda tehdá najal. s13 = kárnými výpady. =»Plzně od Mansfeldských dobyto« (chronogram: 1618). 314 = Františkovi z Dietrichštejna. 275 876 = do Chebu. 277 = broumovský. 278 = Kašpar z Questenberka. 279 = z Chlumu a Košumberka. 380 = podle dvojnásobného odhadu počtu poddaných: šlechtici, aby postavili do pole každého dvacátého poddaného, města královská pak každého šest- náctého. Poddaní městští byli počítáni po jednom z každého domu v městě královském. = vojenské zásobárny. T. j. u Kutné Hory. = »básník důvtipný, právní poradce výborný«. R. 1602 byl farářem v Brodcích nad Jizerou († 1619), viz Bareš »Paměti« I. str. 181—2. O něm více J. Jireček »Rukověť« I. 418—19 (Jireček píše jej »Krinitus«). Mimo to: Bareš »Kněz Zigmund Crinitus Stříbrský«. Pam. arch. XIX., 355. Úterý po sv. Magdaléně bylo r. 1619 23. nikoli 24. července. = smysl, obsah. Stavové podobojí vyhradili si v tomto ujednání nejdůležitější úřady zemské. Viz A. Gindely: »Dějiny českého povstání 1618«. díl II., str. 133—34. 288 = španělským. 2° = se ruší. 358 250 8t0 361 362 281 382 383 381 385 386 2987 20
349 = kazatele. 330 = že se ničeho nedopustili. 11 = z držby správy. 1= jednou provždy. 353 = pro zbraňování odpůrců. 34 = v zuřivosti nešetrně. 365 T. j. Adama ze Šternberka, tchána Martinicova. 356 Nejvyššího sudího zemského. Purkrabí karlštejnského. 257 = povyk. Byl internován v paláci lobkovickém na Hradčanech, kam byl po svém zra- nění donesen. S názvem »Druhá apologie stavův král. Českého tělo a krev Pána Ježíše Krista podobojí přijímajících«, Praha, Jonata Bohatský, 1618. Tuto apologii vydal po druhé, ale jen z části Václ. Šubrt (evang. farář v Krabšicích) v Praze r. 1862. Tam jsou otištěny mnohé listiny, citované Kezeliem. = předem. Humprecht černín resignoval však na funkci direktora již v létě r. 1619 a ušel tak popravě, která později stihla bratra jeho Diviše Černína. Viz Zd. Kalista: »Mládí Humprechta Jana černína z Chudenic«. Část po- známková: str. 30, pozn. 151. — Praha 1932. 968 = Jan Myllner z Mylhauzu. 864 = usneseno na sněmě. 365 = odpověď. 306 sbírání vojska. — 387 = v měsíci červenci. 368 = smírné prostřednictví. 309 = za tohoto jednání a prostředkování. 370= aby se lidé ihned. dostavili. 371 = jakoby pečeti (sekryty) od stavův samých byly přitištěny. 372 = vévody savojského (Karla Emanuela), který do svých služeb Mansfelda tehdá najal. s13 = kárnými výpady. =»Plzně od Mansfeldských dobyto« (chronogram: 1618). 314 = Františkovi z Dietrichštejna. 275 876 = do Chebu. 277 = broumovský. 278 = Kašpar z Questenberka. 279 = z Chlumu a Košumberka. 380 = podle dvojnásobného odhadu počtu poddaných: šlechtici, aby postavili do pole každého dvacátého poddaného, města královská pak každého šest- náctého. Poddaní městští byli počítáni po jednom z každého domu v městě královském. = vojenské zásobárny. T. j. u Kutné Hory. = »básník důvtipný, právní poradce výborný«. R. 1602 byl farářem v Brodcích nad Jizerou († 1619), viz Bareš »Paměti« I. str. 181—2. O něm více J. Jireček »Rukověť« I. 418—19 (Jireček píše jej »Krinitus«). Mimo to: Bareš »Kněz Zigmund Crinitus Stříbrský«. Pam. arch. XIX., 355. Úterý po sv. Magdaléně bylo r. 1619 23. nikoli 24. července. = smysl, obsah. Stavové podobojí vyhradili si v tomto ujednání nejdůležitější úřady zemské. Viz A. Gindely: »Dějiny českého povstání 1618«. díl II., str. 133—34. 288 = španělským. 2° = se ruší. 358 250 8t0 361 362 281 382 383 381 385 386 2987 20
Strana 315
= O právu dědickém, umře-li uživatel a má-li děditi po něm obyvatel z jiné země sjednocených zemí koruny české. »1 = o dědickém právu. 312= o obsílkách soudních mimo státní území. 33 = dědičných smluv. * T. j. zapsání do zemských desek. 196 = »Tento stroj také pro hořejší orloj byl postaven 1. p. 1620 k ozdobě vlasti a zůstaven byl potomstvu. Za těchto radních, kteří téhož roku dílo to pořídili: za m. Jiř. Kezelia Bydžovského, primasa.... za D. Myconia, písaře městského, Jana Benátského, tribuna lidu, Štěpána Hostičského, questora, umělcem Janem Peciem, měšťanem zhořeleckým a hodinářem mladoboleslavským, což stálo přes tisíc zlatých.« = předčasně. = v alpských: Štyrsku, Korutanech atd. = ospravedlnění a odůvodnění. Nejvyšší písař měl totiž v opatrování pečeť zemskou. O »Krištofa Kottera vidění a zjevení« viz J. Volf v časop. č. musea LXXXV. Kotter měl mocný vliv i na J. A. Komenského. — »Kniha papíru« měla 25 archův. Místo Septembris — K. se patrně přepsal — má býti Octobris, ježto Bedřich Falcký přijel do Prahy 31. října 1619. Podobně doleji místo Octobris rozuměj Novembris. 402 = s ženskou družinou. 403 = 2 malé pecny chleba. Truksas nejvyšší, jinak »stolník«, z předních hod- nostářů dvorských. = korunovační klenoty jako odznaky svrchovanosti královské. = žezlo. 405 = k svému trůnu. 406 407 =opakuje každé slovo zvláště. 48 = slavně. 40 = Bedřich, království českého král (chronogram: 1619). 410 Má býti správně Novembris = 7. listopadu. 411 = který jim měl býti o termínu svatojirském (tehdá připadal u nás den sv. Jiří na 23. dubna) od poddaných odveden. 22 = k výsadním právům stavu panského. 413 = potlačena. 414 = slavnost. Zpráva K. se týká »jičínské tragedie«, která se udála v tamějším domě Smi- řických. Došlo k ní snad takto: Jedna ze sester posledního Smiřického, slabomyslného Jindřicha Jiřího, Kateřina, vdala se za Ottu Jindřicha z Var- tenberka a přestěhovala se s ním do jičínského sídla Smiřických přes odpor své sestry Alžběty, provdané za Jindřicha Slavatu, jednoho z hlavních strůjců českého povstání. Alžběta Slavatová stěžovala si proto u Bedřicha Falckého. Na jeho rozkaz měla býti Kateřina Vartenberská mocí vypuzena z Jičína. Nežli k tomu došlo, když už byla komise zakročující proti Kate- řině v zámku, Kateřina sestoupila do sklepení domu, kde byly uloženy sudy se střelným prachem a prach prý zapálila. Při hrozné explosí přišla o život sama, ale také její nenáviděný švakr Jindřich Slavata a mnoho jiných osob, mezi nimi i Kezeliem uvedený komisař. P. Skála ze Zhoře v »Historii české« (vydal K. Tieftrunk) III. str. 437—43 líčí obšírně »příhodu jičín- skou« jako neštěstí vzniklé neopatrností opilých žoldnéřů, najatých Kate- řinou z Vartenberka. Skála neuvádí křestn. jména pí. z Vartenb., její sestru jmenuje pak »Markéta Saloména«. Komisař usmrcený jmenoval se Rudolf ze štubenberku. Totiž valném sněmu všech zemí české koruny. = ve vyhnanství. 396 397 28 300 400 401 404 415 ☞ 416 417 21
= O právu dědickém, umře-li uživatel a má-li děditi po něm obyvatel z jiné země sjednocených zemí koruny české. »1 = o dědickém právu. 312= o obsílkách soudních mimo státní území. 33 = dědičných smluv. * T. j. zapsání do zemských desek. 196 = »Tento stroj také pro hořejší orloj byl postaven 1. p. 1620 k ozdobě vlasti a zůstaven byl potomstvu. Za těchto radních, kteří téhož roku dílo to pořídili: za m. Jiř. Kezelia Bydžovského, primasa.... za D. Myconia, písaře městského, Jana Benátského, tribuna lidu, Štěpána Hostičského, questora, umělcem Janem Peciem, měšťanem zhořeleckým a hodinářem mladoboleslavským, což stálo přes tisíc zlatých.« = předčasně. = v alpských: Štyrsku, Korutanech atd. = ospravedlnění a odůvodnění. Nejvyšší písař měl totiž v opatrování pečeť zemskou. O »Krištofa Kottera vidění a zjevení« viz J. Volf v časop. č. musea LXXXV. Kotter měl mocný vliv i na J. A. Komenského. — »Kniha papíru« měla 25 archův. Místo Septembris — K. se patrně přepsal — má býti Octobris, ježto Bedřich Falcký přijel do Prahy 31. října 1619. Podobně doleji místo Octobris rozuměj Novembris. 402 = s ženskou družinou. 403 = 2 malé pecny chleba. Truksas nejvyšší, jinak »stolník«, z předních hod- nostářů dvorských. = korunovační klenoty jako odznaky svrchovanosti královské. = žezlo. 405 = k svému trůnu. 406 407 =opakuje každé slovo zvláště. 48 = slavně. 40 = Bedřich, království českého král (chronogram: 1619). 410 Má býti správně Novembris = 7. listopadu. 411 = který jim měl býti o termínu svatojirském (tehdá připadal u nás den sv. Jiří na 23. dubna) od poddaných odveden. 22 = k výsadním právům stavu panského. 413 = potlačena. 414 = slavnost. Zpráva K. se týká »jičínské tragedie«, která se udála v tamějším domě Smi- řických. Došlo k ní snad takto: Jedna ze sester posledního Smiřického, slabomyslného Jindřicha Jiřího, Kateřina, vdala se za Ottu Jindřicha z Var- tenberka a přestěhovala se s ním do jičínského sídla Smiřických přes odpor své sestry Alžběty, provdané za Jindřicha Slavatu, jednoho z hlavních strůjců českého povstání. Alžběta Slavatová stěžovala si proto u Bedřicha Falckého. Na jeho rozkaz měla býti Kateřina Vartenberská mocí vypuzena z Jičína. Nežli k tomu došlo, když už byla komise zakročující proti Kate- řině v zámku, Kateřina sestoupila do sklepení domu, kde byly uloženy sudy se střelným prachem a prach prý zapálila. Při hrozné explosí přišla o život sama, ale také její nenáviděný švakr Jindřich Slavata a mnoho jiných osob, mezi nimi i Kezeliem uvedený komisař. P. Skála ze Zhoře v »Historii české« (vydal K. Tieftrunk) III. str. 437—43 líčí obšírně »příhodu jičín- skou« jako neštěstí vzniklé neopatrností opilých žoldnéřů, najatých Kate- řinou z Vartenberka. Skála neuvádí křestn. jména pí. z Vartenb., její sestru jmenuje pak »Markéta Saloména«. Komisař usmrcený jmenoval se Rudolf ze štubenberku. Totiž valném sněmu všech zemí české koruny. = ve vyhnanství. 396 397 28 300 400 401 404 415 ☞ 416 417 21
Strana 316
45 Totiž Ferdinand II. 619 Marky, část Braniborska. Předchůdce K. v hodnosti primátorské. K. stěžuje si, že mu tuto funkci odevzdal v době zvláště nebezpečné. Kr. Mimoňský byl člověk velmi bohatý, jak ukazuje výpočet majetku movitého i nemovitého, po něm pozůstalého, uváděný v kšaftu jeho (Podílčí knihy od r. 1566 fol. 62—67, sign. II. 15). Zanechal vdovu Alžbětu a 3 dcery, z nichž Lidmila byla již provdána (za Václava Pinkovského), druhé 2 neprovdány. V kšaftu tom uvádí se též role k Zalužanům, »vedle roli p. m. Jiříka Bydžovského«. 421 = Drang, zde jako výčitky. 422 — zachraňovati. 423 = pro cizí (nepřátele) uchovávali. VAA Monsieur (pán). 11 Friaulu. 126 obmyslně si vedli. 427 = v bitevním šiku (Schlachtordnung). 478= Vltavě (tvaru »Vhltava« užívá i V. Hájek ve své »Kronice«). 429 = nečinně si vedl. = 430 mohouce svobodně pleniti. — 431 — na vozích prkny vroubených. 432 — záškodníkům (z něm. frei = svobodný a die Beute = kořist). 433 = knytl (z něm. der Knüttel) = kančík, z několika provazců nebo řemínků spletený. = stráž. 434 435 = loupili. = 436 za půl darma. A37= vzňalo. 4= odevzdav. 429= písemné stvrzení. 440= setninami lehké jízdy. AA1= nacpaný. 412 patolízalů. 443 zavazoval se. ☞ 444 družinou (convoy). 445 = pardon, prominutí. 448 = popichovačů. 447 Henyk z Valdštejna brzy prchl z obavy před trestem za hranice do Míšně, kdež již r. 1623 zemřel; jeho majetek byl skonfiskován a největší jeho díl získal Albrecht z Valdštejna. Také Zdeněk Adam Mladota ze Solopisk byl postižen konfiskací polovičního podílu na statku stakorském. 418 Janu Celarovi z Rozentálu a Krištofu Betenglovi z Neuenperka. 42 = velitelů. 430 = na popravišti. 41 Pinta = 1.369 litru. 432 = plukovník (obrist). 453 = florenův (zlatých). Nar. se 1567 v žalanech. Byl blízek Jednotě bratrské. Farářem u sv. Jiljí od r. 1610. Podle J. Jirečka (na uv. místě) zemřel 10. března 1621. Psal ze- jména o tématech náboženských, mezi jiným o pronásledování a smrti od- půrců katolických, a také hojně spisků rázu polemického. 4 = do pokladny. 456 = obráni. 456 srážeti. 181 = do zbrojnice. 458 = zbrojnici. 459 = v pozměněném smyslu vykládáno. 434 420 22
45 Totiž Ferdinand II. 619 Marky, část Braniborska. Předchůdce K. v hodnosti primátorské. K. stěžuje si, že mu tuto funkci odevzdal v době zvláště nebezpečné. Kr. Mimoňský byl člověk velmi bohatý, jak ukazuje výpočet majetku movitého i nemovitého, po něm pozůstalého, uváděný v kšaftu jeho (Podílčí knihy od r. 1566 fol. 62—67, sign. II. 15). Zanechal vdovu Alžbětu a 3 dcery, z nichž Lidmila byla již provdána (za Václava Pinkovského), druhé 2 neprovdány. V kšaftu tom uvádí se též role k Zalužanům, »vedle roli p. m. Jiříka Bydžovského«. 421 = Drang, zde jako výčitky. 422 — zachraňovati. 423 = pro cizí (nepřátele) uchovávali. VAA Monsieur (pán). 11 Friaulu. 126 obmyslně si vedli. 427 = v bitevním šiku (Schlachtordnung). 478= Vltavě (tvaru »Vhltava« užívá i V. Hájek ve své »Kronice«). 429 = nečinně si vedl. = 430 mohouce svobodně pleniti. — 431 — na vozích prkny vroubených. 432 — záškodníkům (z něm. frei = svobodný a die Beute = kořist). 433 = knytl (z něm. der Knüttel) = kančík, z několika provazců nebo řemínků spletený. = stráž. 434 435 = loupili. = 436 za půl darma. A37= vzňalo. 4= odevzdav. 429= písemné stvrzení. 440= setninami lehké jízdy. AA1= nacpaný. 412 patolízalů. 443 zavazoval se. ☞ 444 družinou (convoy). 445 = pardon, prominutí. 448 = popichovačů. 447 Henyk z Valdštejna brzy prchl z obavy před trestem za hranice do Míšně, kdež již r. 1623 zemřel; jeho majetek byl skonfiskován a největší jeho díl získal Albrecht z Valdštejna. Také Zdeněk Adam Mladota ze Solopisk byl postižen konfiskací polovičního podílu na statku stakorském. 418 Janu Celarovi z Rozentálu a Krištofu Betenglovi z Neuenperka. 42 = velitelů. 430 = na popravišti. 41 Pinta = 1.369 litru. 432 = plukovník (obrist). 453 = florenův (zlatých). Nar. se 1567 v žalanech. Byl blízek Jednotě bratrské. Farářem u sv. Jiljí od r. 1610. Podle J. Jirečka (na uv. místě) zemřel 10. března 1621. Psal ze- jména o tématech náboženských, mezi jiným o pronásledování a smrti od- půrců katolických, a také hojně spisků rázu polemického. 4 = do pokladny. 456 = obráni. 456 srážeti. 181 = do zbrojnice. 458 = zbrojnici. 459 = v pozměněném smyslu vykládáno. 434 420 22
Strana 317
440 T. j. Kezelius sám. 461 Mustrplac = místo, kde se vojsko sbíralo. 462 = poslední, neodkladnou lhůtu stanovícím. 463 = velezradě. “ = podle práva i skutku. 465 Totiž ze stavu právní ochrany mimo všechen právní stav jsou vysazeni. 468 = až do dalšího rozhodnutí. 487 Správně Teichprecht. Doktor Borbonius z Borbenheimu (zemřel jako exulant v Toruni 1629), známý lékař a básník; měl v Ml. Boleslavi s manželkou podíl na jednom z domů a u města dvůr i pozemky. Správně: K. Uzlar. Vokáč. = kůly. = »podivuhodná a neslýchaná řezničina!« 472 Na zábradlích věže (u střechy). = hříčka se jménem Volf (= vlk) Berka z Dubé a Lipého. 45 = bouřlivou proklamaci (provolání). 76 = klatbou stižených. 477 = podplukovník. 478 = dále. = nádherně, okázale. 480 = trápil. 481 Ferdinand hrabě z Nogarollu (z Nogarolly), cizinec, který ve službách cí- sařských získal po Bílé hoře statky v Čechách a na Moravě. = na výcviku při shromáždišti vojenském. 482 Pod navrácení a dání soldatův = s pohrůžkou, že by jinak vojsko se zase 483 vrátilo a bylo v městě ubytováno. 484 = dlužné. 485 16. října. 486 »Kněz milosrdenství Božího« (= milosrdný bratr). 481 = od císaře. = tolik jako major. 488 489 = vojenská věznice. 40 = trestaný. Známý z Wintrova románu »Mistr Kampanus«. R. 1622 přestoupil k víře katolické, jako jeho přítel Dan. Basilius. Jeho »agón« (smrtelný zápas) na- stal velmi brzy po konversi. K této okolnosti, že Kampanova konverse a smrt nadešly tak rychle po sobě, a snad i k marnému zápasu Kampanovu i Basiliovu s Pavlem Michnou o zachování utrakvistické university, se vzta- hují slova Kezeliova. Těchto úřadů před tím v Boleslavi nebývalo. Kdežto až do tohoto roku se vystřídalo vždy všech 12 konšelů v úřadu purk- mistrovském za rok. »Pořádně« myšleno zde ironicky. K. myslí jím Hubáčka, jehož nenáviděl. Svobodni ve svém rozhodování jako starořímští patres conscripti, t. j. řím- ský senát. 4r = záletnictví. 468 C. = zkratka = císařskému. 490 = odporující novému státnímu řádu, rušiti. 500 ty, kteří jiné šidí. 501 = tajné schůzky. 502 = protekci neprovozovati. 500 Doplň znova: titulem. 468 400 470 471 472 491 492 492 494 495 498 23
440 T. j. Kezelius sám. 461 Mustrplac = místo, kde se vojsko sbíralo. 462 = poslední, neodkladnou lhůtu stanovícím. 463 = velezradě. “ = podle práva i skutku. 465 Totiž ze stavu právní ochrany mimo všechen právní stav jsou vysazeni. 468 = až do dalšího rozhodnutí. 487 Správně Teichprecht. Doktor Borbonius z Borbenheimu (zemřel jako exulant v Toruni 1629), známý lékař a básník; měl v Ml. Boleslavi s manželkou podíl na jednom z domů a u města dvůr i pozemky. Správně: K. Uzlar. Vokáč. = kůly. = »podivuhodná a neslýchaná řezničina!« 472 Na zábradlích věže (u střechy). = hříčka se jménem Volf (= vlk) Berka z Dubé a Lipého. 45 = bouřlivou proklamaci (provolání). 76 = klatbou stižených. 477 = podplukovník. 478 = dále. = nádherně, okázale. 480 = trápil. 481 Ferdinand hrabě z Nogarollu (z Nogarolly), cizinec, který ve službách cí- sařských získal po Bílé hoře statky v Čechách a na Moravě. = na výcviku při shromáždišti vojenském. 482 Pod navrácení a dání soldatův = s pohrůžkou, že by jinak vojsko se zase 483 vrátilo a bylo v městě ubytováno. 484 = dlužné. 485 16. října. 486 »Kněz milosrdenství Božího« (= milosrdný bratr). 481 = od císaře. = tolik jako major. 488 489 = vojenská věznice. 40 = trestaný. Známý z Wintrova románu »Mistr Kampanus«. R. 1622 přestoupil k víře katolické, jako jeho přítel Dan. Basilius. Jeho »agón« (smrtelný zápas) na- stal velmi brzy po konversi. K této okolnosti, že Kampanova konverse a smrt nadešly tak rychle po sobě, a snad i k marnému zápasu Kampanovu i Basiliovu s Pavlem Michnou o zachování utrakvistické university, se vzta- hují slova Kezeliova. Těchto úřadů před tím v Boleslavi nebývalo. Kdežto až do tohoto roku se vystřídalo vždy všech 12 konšelů v úřadu purk- mistrovském za rok. »Pořádně« myšleno zde ironicky. K. myslí jím Hubáčka, jehož nenáviděl. Svobodni ve svém rozhodování jako starořímští patres conscripti, t. j. řím- ský senát. 4r = záletnictví. 468 C. = zkratka = císařskému. 490 = odporující novému státnímu řádu, rušiti. 500 ty, kteří jiné šidí. 501 = tajné schůzky. 502 = protekci neprovozovati. 500 Doplň znova: titulem. 468 400 470 471 472 491 492 492 494 495 498 23
Strana 318
50 = úctu. 106= listinné přílohy, doklady. 50s = smýšlení, projevy. 507 = pletichařiti. Petr Grynaeus (Zelenka), poslední utrakvistický děkan mladoboleslavský. Stal se jím r. 1619. Nejmladšímu jeho synu, narozenému v Ml. Boleslavi, byl Kez. kmotrem. V exilu žil v žitavě, odkud se r. 1639 vrátil — s baný- rovským vojskem jako Kezelius — do Boleslavi. Po ústupu švédů byl na útěku zajat, uvězněn, ale pak přestoupil a zemřel 1642 v Selci, blízko Bole- slavi. Pohřben byl v kostele na Chrástu u Selce. 500 = koledou. 810 = vrchovatě (z německého »vollauf«). 51 = rytíř z Malty (maltský rytíř). 812 = Piccolomini. 513 Do kroužku na rynku honíval: t. j. prováděl vojenskou hru (karusel), při níž jezdci, jezdíce do kruhu nebo jinou drahou předepsanou, házeli kopím do určeného kruhu nebo bodali do dřevěných figurin, představujících Turka nebo jiného nekřesťana. Jindy zase měl jezdec při rychlé jízdě nabrati kroužek nebo prsten, visící na příčné tyči. Z. Winter: »Dějiny kroje v ze- mích č.« II. Praha 1893, str. 630. K okrajní poznámce: »Piccolhomineus« jest narážka na jméno Piccolomini, které znamená italsky »malí lidé« (piccolo = malý, uomo = člověk). 515 = dýky, mečíky. Dudek = polský peníz, jinak »póltorak«, 31/2 groše; ort = 1/4 toho peníze (vytištěno omylem: dukát místo dudek). Gbel = míra, kterou není možno přesně vyjádřiti. A. Sedláček: »Paměti a doklady o staročeských mírách a váhách«. Praha 1923, str. 93—4. žejdlík = 1/4 pinty = asi 0.4 litru. Podle Aug. Sedláška měla pinta 1.937 1. Kniha papíru měla 25 archů (podle sdělení p. vrchního rady Fr. Zumana, spisovatele ve Staré Boleslavi). Patenty ohlašovaly t. zv. »kaladu«, pověstný to finanční bankrot v Čechách. O »dlouhé minci«, zavedené před tímto bankrotem, viz J. Smolík: »O dlouhé minci v Čechách«, Pam. arch. a místop. XIX., 171—186. Práce Smolíkova je referátem o důležitém spise J. Newalda: »Die lange Münze in Oesterreich« (Numism. Zeitschrift XIII., 1881). O této minci také A. Gindely: »Wald- stein während seines ersten Generalats«, 1886, str. 24 a dále. O měnových poměrech po bitvě bělohorské i o »kaladě« viz práci Otty Olivy: »Finanční politika v Čechách po Bílé hoře do kalady r. 1623«, Praha 1925. »Český čtenář«. = valutě = měně. 122 = vadili se. 322 = z vojska propuštěni. 324 = kořištění nedovoleného. 528 Groš mühlsteinský, jinak »schreckenberský« = peníz saský. Mince ražené za vlády direktorův a krále Bedřicha Falckého v 1. 1618—20. Zbytky těchto tekstů (citátů z Písma), byly objeveny při opravě sboru po- čátkem nynějšího století a zachovány. 528 = žoldu vojákům. 529 = vedlejší příjmy. 530 = hospodský. su = malicherné hádání. Jeroným della Porta, který, byv původně ve službách Mansfeldových, vy- jednal s císařskými vydání Plzně, za což se mu dostalo při konfiskacích pobělohorských odměny 60.000 zl. Jako část této pohledávky byl mu po- stoupen v ceně 28.000 zl. r. statek Pořejov (u Tachova), konfiskovaný rytíři 514 516 517 518 519 520 521 528 327 508 582 24
50 = úctu. 106= listinné přílohy, doklady. 50s = smýšlení, projevy. 507 = pletichařiti. Petr Grynaeus (Zelenka), poslední utrakvistický děkan mladoboleslavský. Stal se jím r. 1619. Nejmladšímu jeho synu, narozenému v Ml. Boleslavi, byl Kez. kmotrem. V exilu žil v žitavě, odkud se r. 1639 vrátil — s baný- rovským vojskem jako Kezelius — do Boleslavi. Po ústupu švédů byl na útěku zajat, uvězněn, ale pak přestoupil a zemřel 1642 v Selci, blízko Bole- slavi. Pohřben byl v kostele na Chrástu u Selce. 500 = koledou. 810 = vrchovatě (z německého »vollauf«). 51 = rytíř z Malty (maltský rytíř). 812 = Piccolomini. 513 Do kroužku na rynku honíval: t. j. prováděl vojenskou hru (karusel), při níž jezdci, jezdíce do kruhu nebo jinou drahou předepsanou, házeli kopím do určeného kruhu nebo bodali do dřevěných figurin, představujících Turka nebo jiného nekřesťana. Jindy zase měl jezdec při rychlé jízdě nabrati kroužek nebo prsten, visící na příčné tyči. Z. Winter: »Dějiny kroje v ze- mích č.« II. Praha 1893, str. 630. K okrajní poznámce: »Piccolhomineus« jest narážka na jméno Piccolomini, které znamená italsky »malí lidé« (piccolo = malý, uomo = člověk). 515 = dýky, mečíky. Dudek = polský peníz, jinak »póltorak«, 31/2 groše; ort = 1/4 toho peníze (vytištěno omylem: dukát místo dudek). Gbel = míra, kterou není možno přesně vyjádřiti. A. Sedláček: »Paměti a doklady o staročeských mírách a váhách«. Praha 1923, str. 93—4. žejdlík = 1/4 pinty = asi 0.4 litru. Podle Aug. Sedláška měla pinta 1.937 1. Kniha papíru měla 25 archů (podle sdělení p. vrchního rady Fr. Zumana, spisovatele ve Staré Boleslavi). Patenty ohlašovaly t. zv. »kaladu«, pověstný to finanční bankrot v Čechách. O »dlouhé minci«, zavedené před tímto bankrotem, viz J. Smolík: »O dlouhé minci v Čechách«, Pam. arch. a místop. XIX., 171—186. Práce Smolíkova je referátem o důležitém spise J. Newalda: »Die lange Münze in Oesterreich« (Numism. Zeitschrift XIII., 1881). O této minci také A. Gindely: »Wald- stein während seines ersten Generalats«, 1886, str. 24 a dále. O měnových poměrech po bitvě bělohorské i o »kaladě« viz práci Otty Olivy: »Finanční politika v Čechách po Bílé hoře do kalady r. 1623«, Praha 1925. »Český čtenář«. = valutě = měně. 122 = vadili se. 322 = z vojska propuštěni. 324 = kořištění nedovoleného. 528 Groš mühlsteinský, jinak »schreckenberský« = peníz saský. Mince ražené za vlády direktorův a krále Bedřicha Falckého v 1. 1618—20. Zbytky těchto tekstů (citátů z Písma), byly objeveny při opravě sboru po- čátkem nynějšího století a zachovány. 528 = žoldu vojákům. 529 = vedlejší příjmy. 530 = hospodský. su = malicherné hádání. Jeroným della Porta, který, byv původně ve službách Mansfeldových, vy- jednal s císařskými vydání Plzně, za což se mu dostalo při konfiskacích pobělohorských odměny 60.000 zl. Jako část této pohledávky byl mu po- stoupen v ceně 28.000 zl. r. statek Pořejov (u Tachova), konfiskovaný rytíři 514 516 517 518 519 520 521 528 327 508 582 24
Strana 319
u $ m M m: s 5 552 553 55855 Е ЕЁ WII ses Janu šebastiánovi Perglerovi z Perglasu. Della Porta přestoupil ovšem do armády císařské. = rozhodně. = kamz se strojil jeti. Správné: Oujezda. = na nékterfch svou zá&t schlazovali. = přijímal. Pokojník — ten, kdo má pokoj v cizím domě buď najatý nebo zadarmo po- nechaný. Podruh = podnájemník, žijící toliko z práce vlastních rukou (= asi jako nádeník. Města byla pro věci policejní, požární a j. rozdělena na čtvrti, které byly podřízeny měšťanům »setníkům«, a těm podléhali zase v ulicích »desátníci«. = markraběte, markýze. = měšťan patricius (= z předních měšťanů). Tuto odpověď dal asi Kezelius sám, ježto r. 1625 mu bylo téměř 50 let. Nezmýlil-li se tu K. v datu, byla tato zpráva úplně bezpodstatná, ježto ke sklonku r. 1625 nedošlo ještě k nijakému rozhodnému utkání mezi králem Kristiánem IV. a vojsky císařskými. = Breunera. = část mše: »obětování«. Vigilie — předvečer (zde asi narození Páně, tedy o štědrý den). Totiž o m. Jiřím Kezeliovi a m. Jindř. Danielovi ze Semanína. = aby se rozhodně prohlásili. Podle slov Písma: »Střízliví buďte a bděte; neboť tím vás ďábel obchází jako lev řvoucí, hledaje koho by pohltil«. Petr I. 5. 8. = v síni »konšelské«, kde jsou ve zdi proti oknům dvoukřídlé dveře kulaté, zasklené (pocházející z 18. stol.). = málo. = k doživotnímu žaláři. T. j. Kezeliovi. = »zkou&ka nikoli z bohosloví«. = 1. nedéle postní. = 1. »Ferdinand Druhý, jehož kacíři pro viru z království jako poddaní pána holí atd.«. 2. »Vyhání tebe, kacífi Stehlíku, pro rebelii z vlasti jako pán otroka holí.« 3. »Zda nevíš, že mají králové dlouhé ruce?« 4. »Jdi a nauč se poslouchati Boha i císaře.« po nedéli Invocavit. po druhé neděli postní. podmínek. 1. »Lépe je poslouchati krále nežli dáti na rady nešlechetníků.« 2. »Ejhle odména bufiéü v obci!« 3. »Zda nevíš, že mají králové dlouhé ruce?« 4. »Jdi, mistře, a nauč se poslouchati Boha i císafe.« pohotově. Kezelia. radovánky. připravil, zřídil. schůzky (totéž, co uvádí hned potom česky). 2. neděle po velikonocích. 3. neděle po velikonocích. po 15 dní. = 27 neděl. LI MI 25
u $ m M m: s 5 552 553 55855 Е ЕЁ WII ses Janu šebastiánovi Perglerovi z Perglasu. Della Porta přestoupil ovšem do armády císařské. = rozhodně. = kamz se strojil jeti. Správné: Oujezda. = na nékterfch svou zá&t schlazovali. = přijímal. Pokojník — ten, kdo má pokoj v cizím domě buď najatý nebo zadarmo po- nechaný. Podruh = podnájemník, žijící toliko z práce vlastních rukou (= asi jako nádeník. Města byla pro věci policejní, požární a j. rozdělena na čtvrti, které byly podřízeny měšťanům »setníkům«, a těm podléhali zase v ulicích »desátníci«. = markraběte, markýze. = měšťan patricius (= z předních měšťanů). Tuto odpověď dal asi Kezelius sám, ježto r. 1625 mu bylo téměř 50 let. Nezmýlil-li se tu K. v datu, byla tato zpráva úplně bezpodstatná, ježto ke sklonku r. 1625 nedošlo ještě k nijakému rozhodnému utkání mezi králem Kristiánem IV. a vojsky císařskými. = Breunera. = část mše: »obětování«. Vigilie — předvečer (zde asi narození Páně, tedy o štědrý den). Totiž o m. Jiřím Kezeliovi a m. Jindř. Danielovi ze Semanína. = aby se rozhodně prohlásili. Podle slov Písma: »Střízliví buďte a bděte; neboť tím vás ďábel obchází jako lev řvoucí, hledaje koho by pohltil«. Petr I. 5. 8. = v síni »konšelské«, kde jsou ve zdi proti oknům dvoukřídlé dveře kulaté, zasklené (pocházející z 18. stol.). = málo. = k doživotnímu žaláři. T. j. Kezeliovi. = »zkou&ka nikoli z bohosloví«. = 1. nedéle postní. = 1. »Ferdinand Druhý, jehož kacíři pro viru z království jako poddaní pána holí atd.«. 2. »Vyhání tebe, kacífi Stehlíku, pro rebelii z vlasti jako pán otroka holí.« 3. »Zda nevíš, že mají králové dlouhé ruce?« 4. »Jdi a nauč se poslouchati Boha i císaře.« po nedéli Invocavit. po druhé neděli postní. podmínek. 1. »Lépe je poslouchati krále nežli dáti na rady nešlechetníků.« 2. »Ejhle odména bufiéü v obci!« 3. »Zda nevíš, že mají králové dlouhé ruce?« 4. »Jdi, mistře, a nauč se poslouchati Boha i císafe.« pohotově. Kezelia. radovánky. připravil, zřídil. schůzky (totéž, co uvádí hned potom česky). 2. neděle po velikonocích. 3. neděle po velikonocích. po 15 dní. = 27 neděl. LI MI 25
Strana 320
= bez průkazu cestovního. 572 = Guisard de Strassoldo. 573 = z Gonzagy. 3: = po dvacátédruhé. 575 Antonín Binago a František Chiese (Chiesa), císařští radové, ustanovení výběrčí vinného ungeltu a pivního posudného pro Čechy. 576 = z toho rychtáře vinil. 577 = zařekl se. 578= za předešlého moru. 5T9 = vrchnosti jejich, t. j. čerti v pekle. 580 pacifikál. ssi = »předchůdce a ten, který mu nohy podrážel« (= Jakub Hubáček). ss: = collaltského, hraběte Collalto (Rombalda). 583 Chvála o Lichtenštejnovi míněna tu ironicky, ač na př. V. Lívy »Studie o Praze pobělohorské. II. Rekatolisace« ve »Sborníku příspěvků k dějinám hlav. města Prahy« díl VII., dovozuje přesvědčivě poměrnou mírnost Lich- tenštejnovu ve věcech náboženských. 58. Tento citát nedává vůbec smyslu; místo dabit má býti snad debet. 585 Quasimodo geniti je 1. neděle po velikonocích. 586 = neodvolatelně. 687 = všeobecně. »K vlastnímu rozkazu Jeho posvátného císařského Veličenstva: Zdeněk Vojtěch z Lobkovic, nejvyšší kancléř království Českého.« = Arnošta Harracha. 68 Jaroslava Bořity z Martinic. 591 Bedřicha z Talmberka. 592 = peníze na cestu. 593 = »modlete se, abyste nemusili prchati v den sváteční«. 304 »Poněkud v témž městě soused nekatolický«: ježto byl jednak synem dlou- holetého děkana Havla Terrigeny Planického (Jan Egemius) a také r. 1594—5 pomáhal otci ve zdejší správě duchovní a jeho manželka Lidmila byla z Boleslavi. Po otci svém Havlovi zdědil také část pěkné knihovny (Bareš: »Paměti« I., str. 181 a 183, nesprávně jej jmenuje »Gigenius«). 595 Sine lux, sine crux (správně by mělo býti »sine luce, sine cruce«) = »beze světla, bez kříže«, tedy bez obřadů. 596 = nástupce. 507 Věta, v uvedeném znění ne zcela jasná, znamená: a stran těch duchovních, kteří mají statky a jsou pod infulí (nosí mitru), rozhodli jsme zvláštním způsobem, o němž je uvědomí kardinál Harrach. 508 Arnošt Albrecht z Harrachu byl švakrem Albrechta z Valdštejna (arci- biskupem pražským od r. 1623—67). 500 = doložiti. c00 = »jakož o něco výše« (jest poznamenáno). c91 = odhadnouti. Císař odváděl jako uherský král Turkům roční peněžitý dar za zachování míru. d00 = ujednání. co« = pookřáti, zotaviti se. 60s = posádky. 606 Sufragán = zde světící biskup, titulární arcibiskup trapezuntský a spolu probošt metropolitní kapituly. František Cortesius, přední radní Starého města pražského, známý i z dob vpádu saského (r. 1631). Právní uplatňování peněžitých pohledávek. = vladaři, vrchnostenští náměstkové. 588 500 602 571 c07 606 600 26
= bez průkazu cestovního. 572 = Guisard de Strassoldo. 573 = z Gonzagy. 3: = po dvacátédruhé. 575 Antonín Binago a František Chiese (Chiesa), císařští radové, ustanovení výběrčí vinného ungeltu a pivního posudného pro Čechy. 576 = z toho rychtáře vinil. 577 = zařekl se. 578= za předešlého moru. 5T9 = vrchnosti jejich, t. j. čerti v pekle. 580 pacifikál. ssi = »předchůdce a ten, který mu nohy podrážel« (= Jakub Hubáček). ss: = collaltského, hraběte Collalto (Rombalda). 583 Chvála o Lichtenštejnovi míněna tu ironicky, ač na př. V. Lívy »Studie o Praze pobělohorské. II. Rekatolisace« ve »Sborníku příspěvků k dějinám hlav. města Prahy« díl VII., dovozuje přesvědčivě poměrnou mírnost Lich- tenštejnovu ve věcech náboženských. 58. Tento citát nedává vůbec smyslu; místo dabit má býti snad debet. 585 Quasimodo geniti je 1. neděle po velikonocích. 586 = neodvolatelně. 687 = všeobecně. »K vlastnímu rozkazu Jeho posvátného císařského Veličenstva: Zdeněk Vojtěch z Lobkovic, nejvyšší kancléř království Českého.« = Arnošta Harracha. 68 Jaroslava Bořity z Martinic. 591 Bedřicha z Talmberka. 592 = peníze na cestu. 593 = »modlete se, abyste nemusili prchati v den sváteční«. 304 »Poněkud v témž městě soused nekatolický«: ježto byl jednak synem dlou- holetého děkana Havla Terrigeny Planického (Jan Egemius) a také r. 1594—5 pomáhal otci ve zdejší správě duchovní a jeho manželka Lidmila byla z Boleslavi. Po otci svém Havlovi zdědil také část pěkné knihovny (Bareš: »Paměti« I., str. 181 a 183, nesprávně jej jmenuje »Gigenius«). 595 Sine lux, sine crux (správně by mělo býti »sine luce, sine cruce«) = »beze světla, bez kříže«, tedy bez obřadů. 596 = nástupce. 507 Věta, v uvedeném znění ne zcela jasná, znamená: a stran těch duchovních, kteří mají statky a jsou pod infulí (nosí mitru), rozhodli jsme zvláštním způsobem, o němž je uvědomí kardinál Harrach. 508 Arnošt Albrecht z Harrachu byl švakrem Albrechta z Valdštejna (arci- biskupem pražským od r. 1623—67). 500 = doložiti. c00 = »jakož o něco výše« (jest poznamenáno). c91 = odhadnouti. Císař odváděl jako uherský král Turkům roční peněžitý dar za zachování míru. d00 = ujednání. co« = pookřáti, zotaviti se. 60s = posádky. 606 Sufragán = zde světící biskup, titulární arcibiskup trapezuntský a spolu probošt metropolitní kapituly. František Cortesius, přední radní Starého města pražského, známý i z dob vpádu saského (r. 1631). Právní uplatňování peněžitých pohledávek. = vladaři, vrchnostenští náměstkové. 588 500 602 571 c07 606 600 26
Strana 321
610 = potraviny. 61I — livrej (oděv). 617 — velitelé. 613 — hrabě Collalto. 614 = felčar, vojenský ranlékař. 615 = poddůstojník, pečující o proviant a ubytování vojákův. 616 V tomto odstavci mluví K. o svých vlastních výdajích na vojsko. 617 = »místo koruny« = na závěr. 618 = s rodinami. 619 = poslední starší »sboru« a správce domu na Karmeli. Jan Vyšemír Rodovský z Hustiřan; byl velitelem hotovosti v kraji boleslav- ském za českého povstání; zúčastnil se bitvy bělohorské a byl vypovězen. Odešel do Perna. Ale r. 1631 za vpádu saského se vrátil na čas do Čech. Fridrich Mateřovský z Mateřova měl za manželku vdovu Alžbětu Mlado- tovou, roz. Rodovskou z Hustiřan. Pro účast na českém povstání byl vypo- vězen ze země. Výčet exulantů není jistě úplný, ježto K. jmenuje na jiných místech ještě jiné, na př. Stehlíka, Bukače atd. 622 = k censuře a k doplnění. = dodatek. Překlad: »Až doposud, přátelé Boží i moji, páni gramatikové mladobole- slavští, jménem Daniele, mudrce nejmoudřejšího přizdobení, s tímto dílem skrovným jsem se lopotil. Při vlohách mně daných byl bych mohl ještě více práce na ně vynaložiti, kdyby mě zapuzeného závistivý osud od ní neod- háněl. Vás vyzývám, napomínám, podněcuji: Spějte dále, mně již to nebylo dáno; nemohlť jsem pokračovati, byv r. 1627 z vlasti pro závist zlovolníků vypuzen. Vy, druhové moji, přivlecte lodičku jinou a naplní se obě v hojnosti. Za vlast bojujte a dosáhnouce Sparty, ozdobte ji; jsouce sami světla, při- spějte svou podporou. — Nemáme dítek, tiskněmež tedy knihy (a tak) ode- vzdejte (v nich) památku svou potomstvu! Nikterak nebudu váhati; co na mně bude, v tom bedlivě budu pokračovati a věci Vámi snesené doplním. Zatím Vy chraňte tento spis před závistnými nenávistníky; nic, Bůh mi svědkem, ni slovem, ni skutkem, ni činem, ba ani myšlenkou nemá v něm směřovati proti božskému a císařskému a vůbec celého rodu Rakouského veličenství nebo proti víře katolické, leda to, čeho věrné líčení historické, u mne arci zkrácené, nutně si vyžádalo.« Následuje chronogram, jehož smysl jest: »žádná moc tyranů není trvalá« (= 1628). Tento chronogram vyskytuje se jako věta i v českém překladě »Vidění a zjevení Krištofa Kottera«, vydaném v Lešně r. 1628. Viz J. Volf: »Krištofa Kottera Vidění a zjevení«, čas. čes. musea, roč. 85 (1911, str. 210). Z této slovné shody chronogramu Kezeliova i Kotterova vysvítá, že Kezelius četl brzo překlad Kottera. Ostatně měli čeští exulanti vlastní tiskárnu v Perně, přenesenou sem z Dobrovice u Ml. Boleslavě (již kdysi založil Henyk z Valdštejna). J. Volf tamtéž. Osudy českých exulantů líčí na př. základní dílo Kr. Peschecka: »Die boehmischen Exulanten in Sachsen«, Lipsko 1857. Jiné práce o nich: na př. J. Volf: »Čeští exulanti ve Freiberku« a téhož »Čeští exulanti v matrikách perenských« (Sborník Jednoty potomků pobělohorských exulantů-pokutníků a přátel rodopisu v Praze; dosud ročn. III—V [1932—341). Ferd. Hrejsa: »Česká konfese« str. 573—95; a posledně O. Odložilík ve sborníku »Doba bělohorská a Albrecht z Valdštejna«, Praha 1934, stať »Česká emigrace«. = 6. neděle po velikonocích; byla tehdá 4. června. (Vytištěno omylem 5. června.) 628 = dříve i později. Dekret datován asi pro různá města různě. = mlčeti. 630 = odsouzených. 620 621 622 624 625 628 827 629 27
610 = potraviny. 61I — livrej (oděv). 617 — velitelé. 613 — hrabě Collalto. 614 = felčar, vojenský ranlékař. 615 = poddůstojník, pečující o proviant a ubytování vojákův. 616 V tomto odstavci mluví K. o svých vlastních výdajích na vojsko. 617 = »místo koruny« = na závěr. 618 = s rodinami. 619 = poslední starší »sboru« a správce domu na Karmeli. Jan Vyšemír Rodovský z Hustiřan; byl velitelem hotovosti v kraji boleslav- ském za českého povstání; zúčastnil se bitvy bělohorské a byl vypovězen. Odešel do Perna. Ale r. 1631 za vpádu saského se vrátil na čas do Čech. Fridrich Mateřovský z Mateřova měl za manželku vdovu Alžbětu Mlado- tovou, roz. Rodovskou z Hustiřan. Pro účast na českém povstání byl vypo- vězen ze země. Výčet exulantů není jistě úplný, ježto K. jmenuje na jiných místech ještě jiné, na př. Stehlíka, Bukače atd. 622 = k censuře a k doplnění. = dodatek. Překlad: »Až doposud, přátelé Boží i moji, páni gramatikové mladobole- slavští, jménem Daniele, mudrce nejmoudřejšího přizdobení, s tímto dílem skrovným jsem se lopotil. Při vlohách mně daných byl bych mohl ještě více práce na ně vynaložiti, kdyby mě zapuzeného závistivý osud od ní neod- háněl. Vás vyzývám, napomínám, podněcuji: Spějte dále, mně již to nebylo dáno; nemohlť jsem pokračovati, byv r. 1627 z vlasti pro závist zlovolníků vypuzen. Vy, druhové moji, přivlecte lodičku jinou a naplní se obě v hojnosti. Za vlast bojujte a dosáhnouce Sparty, ozdobte ji; jsouce sami světla, při- spějte svou podporou. — Nemáme dítek, tiskněmež tedy knihy (a tak) ode- vzdejte (v nich) památku svou potomstvu! Nikterak nebudu váhati; co na mně bude, v tom bedlivě budu pokračovati a věci Vámi snesené doplním. Zatím Vy chraňte tento spis před závistnými nenávistníky; nic, Bůh mi svědkem, ni slovem, ni skutkem, ni činem, ba ani myšlenkou nemá v něm směřovati proti božskému a císařskému a vůbec celého rodu Rakouského veličenství nebo proti víře katolické, leda to, čeho věrné líčení historické, u mne arci zkrácené, nutně si vyžádalo.« Následuje chronogram, jehož smysl jest: »žádná moc tyranů není trvalá« (= 1628). Tento chronogram vyskytuje se jako věta i v českém překladě »Vidění a zjevení Krištofa Kottera«, vydaném v Lešně r. 1628. Viz J. Volf: »Krištofa Kottera Vidění a zjevení«, čas. čes. musea, roč. 85 (1911, str. 210). Z této slovné shody chronogramu Kezeliova i Kotterova vysvítá, že Kezelius četl brzo překlad Kottera. Ostatně měli čeští exulanti vlastní tiskárnu v Perně, přenesenou sem z Dobrovice u Ml. Boleslavě (již kdysi založil Henyk z Valdštejna). J. Volf tamtéž. Osudy českých exulantů líčí na př. základní dílo Kr. Peschecka: »Die boehmischen Exulanten in Sachsen«, Lipsko 1857. Jiné práce o nich: na př. J. Volf: »Čeští exulanti ve Freiberku« a téhož »Čeští exulanti v matrikách perenských« (Sborník Jednoty potomků pobělohorských exulantů-pokutníků a přátel rodopisu v Praze; dosud ročn. III—V [1932—341). Ferd. Hrejsa: »Česká konfese« str. 573—95; a posledně O. Odložilík ve sborníku »Doba bělohorská a Albrecht z Valdštejna«, Praha 1934, stať »Česká emigrace«. = 6. neděle po velikonocích; byla tehdá 4. června. (Vytištěno omylem 5. června.) 628 = dříve i později. Dekret datován asi pro různá města různě. = mlčeti. 630 = odsouzených. 620 621 622 624 625 628 827 629 27
Strana 322
= podle třídy (stupně provinění) vyznačených. 632 = především dluhy obecní. 633 = zvláště pokud běželo o chudší lidi, těm pokradmu z hodnoty pro sebe strhávali. 83 = úplatky. 635 »nedědí« = nezpomůže. 636 = tato dohoda byla potvrzena. 637 = k jednotlivým. 638= pokud jejich nevina nebude prokázána. ☞9= pro takové lidi nárok peněžitý se ruší. 640 = souhlasu. 41 = dvacátéosmé. Listina tato je v arch. mladobolesl. sign. 47. 642 = proti výsostným právům. s3 = podílů panovníkova z prodeje zboží do země dovezeného. 6= podle určené sazby. Byl za povstání českého direktorem. »Nepořádný« zde jako nezákonný. Po bitvě bělohorské uprchl. Byl odsouzen »in contumaciam« hrdla a jeho statky konfiskovány a prodány. Bělou a Kuřívody koupil Albrecht z Vald- štejna za odhadní cenu 132.899 kop míš. gr. Frankwerem je tu nazýváno asi nizozemské město Franeker (frýžské) s universitou kdysi proslulou, zříze- nou r. 1585 a zrušenou r. 1811. Dvojí datum je důsledek počítání dní podle kalendáře juliánského, kterého užívali evangelíci, a podle gregoriánského, jímž se řídili katolíci od r. 1582, kdy byl papežem Řehořem XIII. zaveden. Jím posunovalo se datum o 10 dní vpřed. V Čechách užíváno ho teprve podle nařízení Rudolfa II. (z 3. XII. 1583) od ledna 1584. Viz Gust. Friedrich: »Rukovět křesťanské chrono- logie«, Praha 1934. Zjev zde popisovaný byla asi »severní záře«. Jubilejní rok 101. konfese augšpurské. — »100 let vydání konfese luteránské-augšpurské« a »století augšpursko- luteránské«. = Stralsundu. 651 = mecklenburském. 632 = opuštěné pro útěk majitelův. 653 »zvod« = podle staročeského práva 2. stupeň exekuce při nemovitostech. 654 = odhadnouti. 655 = právo dědické podle posloupnosti. 656 Bylo to na řece Odře: u Greifenhagenu a Gartzu. 657 Správně: arcibiskupa magd. es = záškodnické výpady. 6 = akademie Karlovy. 660 Toto nevlídné stanovisko k návratu české luterské emigrace přijal K. od českých bratří, kteří o něm prudce polemisovali s administrátorem Sa- muelem Martiniem z Dražova. Viz dr. Otakar Odložilík: »Zkáza Nymburka za 30leté války«. Nymburk, Musejní spolek 1934. Podrobnosti viz u Bareše: Paměti II. »Doba války třicetileté«, str. 24. Také v »Knize literátské, založené od r. 1612« na listu 10 se popisují škody způsobené Chorvaty 5. prosince 1631, v pátek před sv. Mikulášem v noci. »Kostel sv. Víta zhořel« — píše mezi jiným literát — »na nějž upřímnému srdci žalostně hleděti bylo. Bůh jich bez pomsty nenechá«. — »Suchý mlýn«, Chorvaty vypálený, zůstával mnoho let »pustým«. Přesný den záznamu v »Knize literátské« nám udává správně datum té pohromy. K. uvádí 6. prosince; ovšem, že plenění trvalo asi přes noc do rána 6. XII. T. j. i nad osobami, pověřenými správou světských zájmů exulantských, ač mu náležela toliko správa věcí náboženských. 615 646 647 648 649 450 661 642 631 663 28
= podle třídy (stupně provinění) vyznačených. 632 = především dluhy obecní. 633 = zvláště pokud běželo o chudší lidi, těm pokradmu z hodnoty pro sebe strhávali. 83 = úplatky. 635 »nedědí« = nezpomůže. 636 = tato dohoda byla potvrzena. 637 = k jednotlivým. 638= pokud jejich nevina nebude prokázána. ☞9= pro takové lidi nárok peněžitý se ruší. 640 = souhlasu. 41 = dvacátéosmé. Listina tato je v arch. mladobolesl. sign. 47. 642 = proti výsostným právům. s3 = podílů panovníkova z prodeje zboží do země dovezeného. 6= podle určené sazby. Byl za povstání českého direktorem. »Nepořádný« zde jako nezákonný. Po bitvě bělohorské uprchl. Byl odsouzen »in contumaciam« hrdla a jeho statky konfiskovány a prodány. Bělou a Kuřívody koupil Albrecht z Vald- štejna za odhadní cenu 132.899 kop míš. gr. Frankwerem je tu nazýváno asi nizozemské město Franeker (frýžské) s universitou kdysi proslulou, zříze- nou r. 1585 a zrušenou r. 1811. Dvojí datum je důsledek počítání dní podle kalendáře juliánského, kterého užívali evangelíci, a podle gregoriánského, jímž se řídili katolíci od r. 1582, kdy byl papežem Řehořem XIII. zaveden. Jím posunovalo se datum o 10 dní vpřed. V Čechách užíváno ho teprve podle nařízení Rudolfa II. (z 3. XII. 1583) od ledna 1584. Viz Gust. Friedrich: »Rukovět křesťanské chrono- logie«, Praha 1934. Zjev zde popisovaný byla asi »severní záře«. Jubilejní rok 101. konfese augšpurské. — »100 let vydání konfese luteránské-augšpurské« a »století augšpursko- luteránské«. = Stralsundu. 651 = mecklenburském. 632 = opuštěné pro útěk majitelův. 653 »zvod« = podle staročeského práva 2. stupeň exekuce při nemovitostech. 654 = odhadnouti. 655 = právo dědické podle posloupnosti. 656 Bylo to na řece Odře: u Greifenhagenu a Gartzu. 657 Správně: arcibiskupa magd. es = záškodnické výpady. 6 = akademie Karlovy. 660 Toto nevlídné stanovisko k návratu české luterské emigrace přijal K. od českých bratří, kteří o něm prudce polemisovali s administrátorem Sa- muelem Martiniem z Dražova. Viz dr. Otakar Odložilík: »Zkáza Nymburka za 30leté války«. Nymburk, Musejní spolek 1934. Podrobnosti viz u Bareše: Paměti II. »Doba války třicetileté«, str. 24. Také v »Knize literátské, založené od r. 1612« na listu 10 se popisují škody způsobené Chorvaty 5. prosince 1631, v pátek před sv. Mikulášem v noci. »Kostel sv. Víta zhořel« — píše mezi jiným literát — »na nějž upřímnému srdci žalostně hleděti bylo. Bůh jich bez pomsty nenechá«. — »Suchý mlýn«, Chorvaty vypálený, zůstával mnoho let »pustým«. Přesný den záznamu v »Knize literátské« nám udává správně datum té pohromy. K. uvádí 6. prosince; ovšem, že plenění trvalo asi přes noc do rána 6. XII. T. j. i nad osobami, pověřenými správou světských zájmů exulantských, ač mu náležela toliko správa věcí náboženských. 615 646 647 648 649 450 661 642 631 663 28
Strana 323
* = loďkový most. 645 = Bischofswerda s. v. Perna. 668 — kořistili. ☞ 667 Voigtland, krajina saská v sousedství Chebska. 668 = hrobka. ☞e = s obristem Jindřichem Holkem. 870 = Lützen u Lipska (j. z.). en Datum 19. listopadu jest správné (podle kalendáře gregoriánského); druhé (29.) je omyl. — Podle juliánského kalendáře bylo to 9. listopadu. 612 = dopustili se zrady. 673 Valdštejnovy. 6 = »kdo vytrvá do konce, bude korunován. Mistr Jiří Bydžovský, vlasti zbavený rok osmý« (oba chronogramy dávají letopočet 1634). 6 Bylo to v noci z 25. na 26. února. 676 24. dubna. 677 Stalo se tak 14. července. 678 Totiž administrátor Samuel Martinius z Dražova (»českým papežem« na- zývali ho posměšně Bratří). Byl bratrem slavného rytce Václava Hollara z Práchně a léta funkcionářem městským v Ml. Boleslavi. Viz dr. A. Dolenský: »Příspěvek k dějinám rodu Hollarů z Práchně«. Čas. čes. mus. roč. 85 (1911), str. 164. Švakr Kezeliův. 681 = »radujmež se, vpravděť Bůh pomáhá nuznému« (chronogram: 1637). es: = Torgau n. Labem. 68s U Sobotky. = »Spomocník Kristus jest tu, radujmež se zjevně!« (chronogram: 1638). 685 = »vleklost trestů tíhou jejich doplňuje«. 6s8 = soud. * = přísaha věrnosti. (Znění přísahy viz pozn. 38.) *8 Okrajní poznámka = »přísaha věrnosti, nikoli poddanosti«. 689 = Jaroslav Bořita z Martinic. 600 = po 12letém vyhnanství. Vrátil se r. 1631 se Sasy do Prahy, kdež byl duchovním nejprve u sv. Miku- láše na Malé Straně a později při kapli Betlémské. Když Sasové opustili Prahu (v květnu 1632), ušel včas ze země do Perna. že by byl celkem 16 let v exilu, jak poznamenává K., neodpovídá skutečnosti; nežli odešel do vy- hnanství, skrýval se ještě do r. 1625 v Čechách. Viz Kořán-Rezek: »Dějiny Čech a Moravy od r. 1620 do r. 1648«. Byl však postižen a vězněn ve Strako- nicích, ale propuštěn a pak teprve odešel do exilu (1626?), str. 224 tamtéž. »7. února zemřel ve věku 46 let mistr Samuel Martinius z Dražova Hořo- vický, český kazatel v Perně, volený administrátor pražské konsistoře pod- obojí. 13. února byl počestně pohřben. Člověk vrtkavého osudu; vůči čes- kým bratřím rozdmýchal u některých lidí [u Sasů] velikou nenávist. Na jeho místo byl čechům dosazen od drážďanské konstistoře m. Jan Hertvicius pražský, kdysi farář u sv. Štěpána na Novém městě pražském; malý měl z toho užitek, neboť za krátko z Perna, švédy dobytého, odešel.« c93 = asi: soustředili útok. ce = »Perno, bylo jsi vydáno švédům, [tyl český zástupe, truchlíš. 23. dubna na sv. Jiří.« ces = ubrusy, ubrousky, prostěradla. 196 = volnost drancovati. ☞= hanebně si vedli. 098 = sklípky, komory. 690 = vyloupiti. 700 = naříkali. ro1 = zapalovače do střelných zbraní. 679 830 691 602 29
* = loďkový most. 645 = Bischofswerda s. v. Perna. 668 — kořistili. ☞ 667 Voigtland, krajina saská v sousedství Chebska. 668 = hrobka. ☞e = s obristem Jindřichem Holkem. 870 = Lützen u Lipska (j. z.). en Datum 19. listopadu jest správné (podle kalendáře gregoriánského); druhé (29.) je omyl. — Podle juliánského kalendáře bylo to 9. listopadu. 612 = dopustili se zrady. 673 Valdštejnovy. 6 = »kdo vytrvá do konce, bude korunován. Mistr Jiří Bydžovský, vlasti zbavený rok osmý« (oba chronogramy dávají letopočet 1634). 6 Bylo to v noci z 25. na 26. února. 676 24. dubna. 677 Stalo se tak 14. července. 678 Totiž administrátor Samuel Martinius z Dražova (»českým papežem« na- zývali ho posměšně Bratří). Byl bratrem slavného rytce Václava Hollara z Práchně a léta funkcionářem městským v Ml. Boleslavi. Viz dr. A. Dolenský: »Příspěvek k dějinám rodu Hollarů z Práchně«. Čas. čes. mus. roč. 85 (1911), str. 164. Švakr Kezeliův. 681 = »radujmež se, vpravděť Bůh pomáhá nuznému« (chronogram: 1637). es: = Torgau n. Labem. 68s U Sobotky. = »Spomocník Kristus jest tu, radujmež se zjevně!« (chronogram: 1638). 685 = »vleklost trestů tíhou jejich doplňuje«. 6s8 = soud. * = přísaha věrnosti. (Znění přísahy viz pozn. 38.) *8 Okrajní poznámka = »přísaha věrnosti, nikoli poddanosti«. 689 = Jaroslav Bořita z Martinic. 600 = po 12letém vyhnanství. Vrátil se r. 1631 se Sasy do Prahy, kdež byl duchovním nejprve u sv. Miku- láše na Malé Straně a později při kapli Betlémské. Když Sasové opustili Prahu (v květnu 1632), ušel včas ze země do Perna. že by byl celkem 16 let v exilu, jak poznamenává K., neodpovídá skutečnosti; nežli odešel do vy- hnanství, skrýval se ještě do r. 1625 v Čechách. Viz Kořán-Rezek: »Dějiny Čech a Moravy od r. 1620 do r. 1648«. Byl však postižen a vězněn ve Strako- nicích, ale propuštěn a pak teprve odešel do exilu (1626?), str. 224 tamtéž. »7. února zemřel ve věku 46 let mistr Samuel Martinius z Dražova Hořo- vický, český kazatel v Perně, volený administrátor pražské konsistoře pod- obojí. 13. února byl počestně pohřben. Člověk vrtkavého osudu; vůči čes- kým bratřím rozdmýchal u některých lidí [u Sasů] velikou nenávist. Na jeho místo byl čechům dosazen od drážďanské konstistoře m. Jan Hertvicius pražský, kdysi farář u sv. Štěpána na Novém městě pražském; malý měl z toho užitek, neboť za krátko z Perna, švédy dobytého, odešel.« c93 = asi: soustředili útok. ce = »Perno, bylo jsi vydáno švédům, [tyl český zástupe, truchlíš. 23. dubna na sv. Jiří.« ces = ubrusy, ubrousky, prostěradla. 196 = volnost drancovati. ☞= hanebně si vedli. 098 = sklípky, komory. 690 = vyloupiti. 700 = naříkali. ro1 = zapalovače do střelných zbraní. 679 830 691 602 29
Strana 324
700 707 115 734 735 738 737 738 = ručně poháněné. r03 = proviantu. 70s = pevnost Königstein n. Labem. Má býti asi bezděk, tedy mimo vůli Čechů, čímž K. omlouvá asi Čechy, že pro švédy pracovali. »Kartoun« (čtvrtnice) = dělo dlouhé, štíhlé, s úzkým vývrtem. Jmenoval se Stalhandske, ale Češi a Němci ho jmenovali štalhans. 22. čer- vence je datování podle starého kalendáře. Štalhans přitáhl k Pernu 2. srpna a 5. vytrhl odtud do Čech. 10s = do uzlíčků. 709 Stolpen s. v. od Perna. 110 = k Děčínu. n = uvíznouti. 112 = po dohodě. n3 = v bezdětnosti. n= »Blažené ženy neplodné v dobách těch!« 715 Bylo to v očích tehdejších lidí neslýchané ponížení, neboť tenkráte mésti rynk bylo prací katovou. Kat dostával v Boleslavi za metení měsíčně 1 kopu gr. míš. Zúčastnil se českého povstání r. 1618, ale na přímluvu bratra, mocného Viléma Slavaty, mu byla udělena milost. Měl ovšem přestoupiti k víře kato- lické. Ale raději se vystěhoval, odevzdav Stránov r. 1627 svému bratru Já- chymovi Slavatovi. Později se vrátil do Čech — za hranicemi trpěl nouzí — a tu se mu dostalo lhůty ku přestoupení na víru katolickou. Znova se uvá- zal v panství i zámek Stránov obýval. Nikdy však opravdu nepřestoupil. 1= přece je bylo nutno vydržovati. 118 = po katolickém způsobu přijímal (kaple Božího těla byla uprostřed ny- nějšího Karlova náměstí v Praze). na = u Breitenfelda. 120= vykoupili (od franc. la rançon = výkupné). 121 — výkupné. 722 = Gallasovský. 723 = vojáci ze zdejšího kraje naverbovaní. = na nynějším náměstí Komenského. 73 = na radnici vyvařoval sůl (vařením očišťoval ji od zemitých příměsí, s nimiž tehdáž přicházela do obchodu). 728 = dávky z vína (plynula do královské komory). 727 = slavnostně. 728= Staroměstské nám. č. 99-I. 129 = zachránili. 730 = oloupili. 131 = stráží. 732 Podle Rezka na uved. místě (str. 1169) bylo to 3. května. 733 Podle J. Pekaře »Kniha o Kosti« stalo se tak 19. května. Bareš má datum 20./V. Odkud je převzal, ovšem neuvádí (»Paměti« II. str. 37). Podle Bareše toliko 6 dní, což by nikterak nesouhlasilo s datem odchodu Švédův od Boleslavi dne 30./V. T. j. s lidmi, kteří by na trakařích odvezli kořist. Pochvalné přívlastky myšleny jsou tu ironicky. Podle plukovníka Penczenau (J. Pekař »Kniha o Kosti« I. 63). »Prohlavalo« vzniklo přepsáním Kezeliovým místo: prohlašovalo. 22. listopadu (Pekař na uv. místě I. 64). = stěží. = majitelé domů. 702 700 739 740 741 712 30
700 707 115 734 735 738 737 738 = ručně poháněné. r03 = proviantu. 70s = pevnost Königstein n. Labem. Má býti asi bezděk, tedy mimo vůli Čechů, čímž K. omlouvá asi Čechy, že pro švédy pracovali. »Kartoun« (čtvrtnice) = dělo dlouhé, štíhlé, s úzkým vývrtem. Jmenoval se Stalhandske, ale Češi a Němci ho jmenovali štalhans. 22. čer- vence je datování podle starého kalendáře. Štalhans přitáhl k Pernu 2. srpna a 5. vytrhl odtud do Čech. 10s = do uzlíčků. 709 Stolpen s. v. od Perna. 110 = k Děčínu. n = uvíznouti. 112 = po dohodě. n3 = v bezdětnosti. n= »Blažené ženy neplodné v dobách těch!« 715 Bylo to v očích tehdejších lidí neslýchané ponížení, neboť tenkráte mésti rynk bylo prací katovou. Kat dostával v Boleslavi za metení měsíčně 1 kopu gr. míš. Zúčastnil se českého povstání r. 1618, ale na přímluvu bratra, mocného Viléma Slavaty, mu byla udělena milost. Měl ovšem přestoupiti k víře kato- lické. Ale raději se vystěhoval, odevzdav Stránov r. 1627 svému bratru Já- chymovi Slavatovi. Později se vrátil do Čech — za hranicemi trpěl nouzí — a tu se mu dostalo lhůty ku přestoupení na víru katolickou. Znova se uvá- zal v panství i zámek Stránov obýval. Nikdy však opravdu nepřestoupil. 1= přece je bylo nutno vydržovati. 118 = po katolickém způsobu přijímal (kaple Božího těla byla uprostřed ny- nějšího Karlova náměstí v Praze). na = u Breitenfelda. 120= vykoupili (od franc. la rançon = výkupné). 121 — výkupné. 722 = Gallasovský. 723 = vojáci ze zdejšího kraje naverbovaní. = na nynějším náměstí Komenského. 73 = na radnici vyvařoval sůl (vařením očišťoval ji od zemitých příměsí, s nimiž tehdáž přicházela do obchodu). 728 = dávky z vína (plynula do královské komory). 727 = slavnostně. 728= Staroměstské nám. č. 99-I. 129 = zachránili. 730 = oloupili. 131 = stráží. 732 Podle Rezka na uved. místě (str. 1169) bylo to 3. května. 733 Podle J. Pekaře »Kniha o Kosti« stalo se tak 19. května. Bareš má datum 20./V. Odkud je převzal, ovšem neuvádí (»Paměti« II. str. 37). Podle Bareše toliko 6 dní, což by nikterak nesouhlasilo s datem odchodu Švédův od Boleslavi dne 30./V. T. j. s lidmi, kteří by na trakařích odvezli kořist. Pochvalné přívlastky myšleny jsou tu ironicky. Podle plukovníka Penczenau (J. Pekař »Kniha o Kosti« I. 63). »Prohlavalo« vzniklo přepsáním Kezeliovým místo: prohlašovalo. 22. listopadu (Pekař na uv. místě I. 64). = stěží. = majitelé domů. 702 700 739 740 741 712 30
Strana 325
= lidé sami místo potahů k vozům se zapřahovati. = »zbědovaný a schudlý«. Přestoupil ke katolictví, přijímaje u jezuitů v Praze podle katolického způsobu. 7a = u Chotětova. 748= Pálffyho, velitele uherské jízdy. 747 = uspokojovati. 748 = Verni-ho (viz Bareš »Paměti« II. 38). 10 = obecní sluha. 150 = Colloreda. 751 Tehdá bylo nařízeno, aby byly vydány i chrámové poklady. Viz o tomto sněmu Rezek: »Dějiny Čech a Moravy od r. 1620 do 1648« str. 1208—1215. Na sněmě tom byla zařazena Ml. Boleslav do skupiny »větších měst krá- lovských«. Mezi 21 městy této kategorie byla na místě 15. = brandschatzunku (= výpalného). = za účelem výpadů (drobné války). Tehdá Kost nebyla v moci švédů, nýbrž měla domácí posádku hraběcí, Čer- nínskou. Švédové ovšem ukládali Kosti výpalné a kontribuci, která se měla odvádět na Hrubou Skálu a dokonce v noci z 22.—23. listopadu přitrhli až ke Kosti, ale nezmocnili se jí. Pekař »Kniha o Kosti« I. str. 81. = neslavně. Zde referuje K. nesprávně: Hrubé Skály zmocnili se Švédové už koncem října 1645; 2. nebo 3. března 1646 naopak vydali Hrubou Skálu císařským. Pekař na uv. místě I. 86. = chlapec, kterého K. soukromě vyučoval. Rokem hrudným byl jmenován rok měsíční (= doba 12 úplňků), ve kte- rém byl vsunován do normálního počtu 12 oběhů měsíčních měsíc třináctý, aby mohly některé církevní svátky býti slaveny za příslušné fáze měsíční i ve stejném období ročním. Toto opatření bylo vyvoláváno tím, že se rok měsíční předbíhal vzhledem ke slunečnímu asi o 11 dní ročně. Viz G. Fried- rich: »Rukověť křesťanské chronologie« str. 18. = z neznámé příčiny. 700 = sabbatale (»sobotáles«) = příspěvek městských sousedů na vydržování učitelů a pod. 761 = Königsegg. 702 = vyměřiti. 763 = Hanse de Wörth. 764 Podrobnosti u Bareše »Paměti« II. 41. 765 Königsmark. 766 = Wittenberg. — Brandýs byl v rukou císařských. Jeroným starší Gebler (Gabler), vydavatel »Minucí« (kalendářů): »Kalen- dáře historického a kancelářského« (tiskl Jiří šípař a Urban Goliáš v Praze). Teprve však 2. listopadu přijel do Prahy císařský kurýr z Lince a oficiálně 763 ohlásil, že byl sjednán mír. 760 = 4 chronogramy, udávající vesměs letopočet 1650. 70 = přetvářku. n = vyslýchána právem útrpným natahováním na žebřík; ale nebyly jí ruce při tom zvraceny nazad. »Za sucha« = nebyla při tom pálena. Markrabě Pallavicini, Jeho Milosti Cís. příbuzný. »Cede Meliora. Iam cadet Babylon«; takto věta nedává smyslu; má býti asi Cette Meliora (=tolik jako: »sem s lepšími časy, již nadchází pád Ba- bylona!«, t. j. katolické církve). Zemřel 7. března. Viz též Zd. Kalista: »Mládí Humprechta Jana Černína z Chudenic«, str. 231. V díle tom je velké množství kulturních podrobností, osvětlujících tuto dobu. = milostivé léto. 752 753 754 755 734 757 758 700 767 772 773 743 74 774 7173 31
= lidé sami místo potahů k vozům se zapřahovati. = »zbědovaný a schudlý«. Přestoupil ke katolictví, přijímaje u jezuitů v Praze podle katolického způsobu. 7a = u Chotětova. 748= Pálffyho, velitele uherské jízdy. 747 = uspokojovati. 748 = Verni-ho (viz Bareš »Paměti« II. 38). 10 = obecní sluha. 150 = Colloreda. 751 Tehdá bylo nařízeno, aby byly vydány i chrámové poklady. Viz o tomto sněmu Rezek: »Dějiny Čech a Moravy od r. 1620 do 1648« str. 1208—1215. Na sněmě tom byla zařazena Ml. Boleslav do skupiny »větších měst krá- lovských«. Mezi 21 městy této kategorie byla na místě 15. = brandschatzunku (= výpalného). = za účelem výpadů (drobné války). Tehdá Kost nebyla v moci švédů, nýbrž měla domácí posádku hraběcí, Čer- nínskou. Švédové ovšem ukládali Kosti výpalné a kontribuci, která se měla odvádět na Hrubou Skálu a dokonce v noci z 22.—23. listopadu přitrhli až ke Kosti, ale nezmocnili se jí. Pekař »Kniha o Kosti« I. str. 81. = neslavně. Zde referuje K. nesprávně: Hrubé Skály zmocnili se Švédové už koncem října 1645; 2. nebo 3. března 1646 naopak vydali Hrubou Skálu císařským. Pekař na uv. místě I. 86. = chlapec, kterého K. soukromě vyučoval. Rokem hrudným byl jmenován rok měsíční (= doba 12 úplňků), ve kte- rém byl vsunován do normálního počtu 12 oběhů měsíčních měsíc třináctý, aby mohly některé církevní svátky býti slaveny za příslušné fáze měsíční i ve stejném období ročním. Toto opatření bylo vyvoláváno tím, že se rok měsíční předbíhal vzhledem ke slunečnímu asi o 11 dní ročně. Viz G. Fried- rich: »Rukověť křesťanské chronologie« str. 18. = z neznámé příčiny. 700 = sabbatale (»sobotáles«) = příspěvek městských sousedů na vydržování učitelů a pod. 761 = Königsegg. 702 = vyměřiti. 763 = Hanse de Wörth. 764 Podrobnosti u Bareše »Paměti« II. 41. 765 Königsmark. 766 = Wittenberg. — Brandýs byl v rukou císařských. Jeroným starší Gebler (Gabler), vydavatel »Minucí« (kalendářů): »Kalen- dáře historického a kancelářského« (tiskl Jiří šípař a Urban Goliáš v Praze). Teprve však 2. listopadu přijel do Prahy císařský kurýr z Lince a oficiálně 763 ohlásil, že byl sjednán mír. 760 = 4 chronogramy, udávající vesměs letopočet 1650. 70 = přetvářku. n = vyslýchána právem útrpným natahováním na žebřík; ale nebyly jí ruce při tom zvraceny nazad. »Za sucha« = nebyla při tom pálena. Markrabě Pallavicini, Jeho Milosti Cís. příbuzný. »Cede Meliora. Iam cadet Babylon«; takto věta nedává smyslu; má býti asi Cette Meliora (=tolik jako: »sem s lepšími časy, již nadchází pád Ba- bylona!«, t. j. katolické církve). Zemřel 7. března. Viz též Zd. Kalista: »Mládí Humprechta Jana Černína z Chudenic«, str. 231. V díle tom je velké množství kulturních podrobností, osvětlujících tuto dobu. = milostivé léto. 752 753 754 755 734 757 758 700 767 772 773 743 74 774 7173 31
Strana 326
177 178 179 780 781 782 783 784 783 »V zápase zákonitém vezme škodu Babylon« (chronogram: 1652). Věty la- tinské i české obsahují chronogram 1652. Nejasná narážka, patrně na nějaká církevní opatření, jimž se K. skrytě posmívá Tato slova modlí se nebo zpívá kněz před začátkem mše. V rukopise papír porušen a zbylo tu jenom s, které v přepisu Witawského doplněno na »supra«, což je přiléhavější. Měla býti na žebříku napínána jen jednou, ale přes to mučena třikráte. = měšťan patricius (t. j. zvláště vážený). Chronogram udává rok 1654, což nesouhlasí s vročením úmrtí Rychtrova; v něm je narážka na nestatečné chování Rychtrovo (asi v době švédského vpádu. = »22. ledna na sv. Vincence, svítí-li slunce, buď pamětliv a připrav ve- liký sud, neboť réva dá ti hrozny« (= bude rok úrodný vínem). = »25. ledna: je-li slunečno nebo prosvítá-li slunce z mraků, bude více sněhu nežli před tím«. Zde doplnil jsem první slovo, porušené k nečitelnosti, podle přepisu V. Wi- tawského na »N a D«. Poslední tento zápis Kezeliův dává chronogram: 1654. 176 787 K »Dodatku«, ježto není součástí vlastního vypravování Kezeliova, nepři- čiňuji poznámek, ani neuvádím jmen, která se v něm vyskytují, v rejstříku. Toliko na vysvětlení značek při výčtu střel na Prahu vypálených dodávám, že jsou to hvězdářská znamení pro slunce a planety, podle nichž nazvány v latině i v mnohých jiných jazycích dni v týdnu: ( Luna (pondělí), Mars (úterý), Merkur (středa), 2 Juppiter (čtvrtek), Venuše (pátek), b Saturn (sobota), Slunce (neděle). — Uran a Neptun byly objeveny mnohem později. K čemu se vztahuje paginace v tomto »poznamenání« uvedená, jsem ne- zjistil. 786 32
177 178 179 780 781 782 783 784 783 »V zápase zákonitém vezme škodu Babylon« (chronogram: 1652). Věty la- tinské i české obsahují chronogram 1652. Nejasná narážka, patrně na nějaká církevní opatření, jimž se K. skrytě posmívá Tato slova modlí se nebo zpívá kněz před začátkem mše. V rukopise papír porušen a zbylo tu jenom s, které v přepisu Witawského doplněno na »supra«, což je přiléhavější. Měla býti na žebříku napínána jen jednou, ale přes to mučena třikráte. = měšťan patricius (t. j. zvláště vážený). Chronogram udává rok 1654, což nesouhlasí s vročením úmrtí Rychtrova; v něm je narážka na nestatečné chování Rychtrovo (asi v době švédského vpádu. = »22. ledna na sv. Vincence, svítí-li slunce, buď pamětliv a připrav ve- liký sud, neboť réva dá ti hrozny« (= bude rok úrodný vínem). = »25. ledna: je-li slunečno nebo prosvítá-li slunce z mraků, bude více sněhu nežli před tím«. Zde doplnil jsem první slovo, porušené k nečitelnosti, podle přepisu V. Wi- tawského na »N a D«. Poslední tento zápis Kezeliův dává chronogram: 1654. 176 787 K »Dodatku«, ježto není součástí vlastního vypravování Kezeliova, nepři- čiňuji poznámek, ani neuvádím jmen, která se v něm vyskytují, v rejstříku. Toliko na vysvětlení značek při výčtu střel na Prahu vypálených dodávám, že jsou to hvězdářská znamení pro slunce a planety, podle nichž nazvány v latině i v mnohých jiných jazycích dni v týdnu: ( Luna (pondělí), Mars (úterý), Merkur (středa), 2 Juppiter (čtvrtek), Venuše (pátek), b Saturn (sobota), Slunce (neděle). — Uran a Neptun byly objeveny mnohem později. K čemu se vztahuje paginace v tomto »poznamenání« uvedená, jsem ne- zjistil. 786 32
Strana 327
Toto vydání »Kroniky mladoboleslavské« mistra Jiříka Kezelia Bydžovského vyšlo na oslavu 600. výročí povýšení Mladé Boleslavě na město z po- pudu starosty města Karla šeráka nákladem měst- ské rady mladoboleslavské. Opis původního vyše- hradského rukopisu Kezeliova pořídila dr. Zdeňka Karlová, úřednice archivu města Prahy. Úvodem, poznámkami i rejstříky opatřil a redigoval Zdeněk Kamper, gymnasijní profesor v Mladé Boleslavi. Grafickou úpravu provedl knihtiskař Josef Hejda v Mladé Boleslavi. Vytištěno 1.000 výtisků na simili-japanu fy Oskar Stein, Praha I., na papíře vyrobeném v Harmanecké továrně na papír a. s. v Harmanci na Slovensku, sázeno písmem Tieman antiqua, tisk proveden matnou černí a červení v knihtiskárně Hejda & Zbroj v Mladé Boleslavi. 24
Toto vydání »Kroniky mladoboleslavské« mistra Jiříka Kezelia Bydžovského vyšlo na oslavu 600. výročí povýšení Mladé Boleslavě na město z po- pudu starosty města Karla šeráka nákladem měst- ské rady mladoboleslavské. Opis původního vyše- hradského rukopisu Kezeliova pořídila dr. Zdeňka Karlová, úřednice archivu města Prahy. Úvodem, poznámkami i rejstříky opatřil a redigoval Zdeněk Kamper, gymnasijní profesor v Mladé Boleslavi. Grafickou úpravu provedl knihtiskař Josef Hejda v Mladé Boleslavi. Vytištěno 1.000 výtisků na simili-japanu fy Oskar Stein, Praha I., na papíře vyrobeném v Harmanecké továrně na papír a. s. v Harmanci na Slovensku, sázeno písmem Tieman antiqua, tisk proveden matnou černí a červení v knihtiskárně Hejda & Zbroj v Mladé Boleslavi. 24
- I: Array
- IX: Array
- XIII: Array
- LXV: Array
- LXXI: Array
- 1: Array
- 17: Array
- 255: Array
- 261: Array
- 263: Array
- 293: Array
- 295: Array