z 609 stránek
Titul
I
II
III
IV
Předmluva
V
VI
VII
VIII
IX
X
XI
XII
XIII
XIV
XV
XVI
XVII
XVIII
XIX
XX
XXI
XXII
XXIII
XXIV
XXV
XXVI
XXVII
XXVIII
XXIX
XXX
XXXI
XXXII
Edice
1
2
Knihy prvnie
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
Knihy druhé
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
59
60
61
62
63
64
65
66
67
68
69
70
71
72
73
74
75
76
77
78
79
80
81
82
83
84
85
86
87
88
89
90
91
92
93
94
95
96
97
98
99
100
101
Knihy třetie
102
103
104
105
106
107
108
109
110
111
112
113
114
115
116
117
118
119
120
121
122
123
124
125
126
127
128
129
130
131
132
133
134
135
136
137
138
139
140
141
142
143
144
145
146
147
148
149
150
151
152
153
154
155
156
157
Knihy čtvrté
158
159
160
161
162
163
164
165
166
167
168
169
170
171
172
173
174
175
176
177
178
179
180
181
182
183
184
185
186
187
188
189
190
191
192
193
194
195
196
197
198
199
200
201
202
203
204
205
206
207
Knihy páté
208
209
210
211
212
213
214
215
216
217
218
219
220
221
222
223
224
225
226
227
228
229
230
231
232
233
234
235
236
237
238
239
240
241
242
243
244
245
246
247
248
249
250
251
252
253
254
255
256
257
258
Knihy šesté
259
260
261
262
263
264
265
266
267
268
269
270
271
272
273
274
275
276
277
278
279
280
281
282
283
284
285
286
287
288
289
290
291
292
293
294
295
296
297
Knihy sedmé
298
299
300
301
302
303
304
305
306
307
308
309
310
311
312
313
314
315
316
317
318
319
320
321
322
323
324
325
326
327
328
329
330
331
332
333
334
335
336
337
338
339
340
341
342
343
344
345
346
347
348
349
350
Knihy osmé
351
352
353
354
355
356
357
358
359
360
361
362
363
364
365
366
367
368
369
370
371
372
373
374
375
376
377
378
379
380
381
382
383
384
385
386
387
388
389
390
391
392
393
394
395
396
397
398
399
400
401
402
403
404
405
406
Knihy deváté
407
408
409
410
411
412
413
414
415
416
417
418
419
420
421
422
423
424
425
426
427
428
429
430
431
432
433
434
435
436
437
438
439
440
441
442
443
444
445
446
447
448
449
450
451
452
453
454
455
456
457
458
459
460
Registrum
461
462
463
464
465
466
467
468
469
470
Přídavky
471
472
473
474
475
476
477
478
479
480
481
482
483
484
485
486
487
488
489
490
491
492
493
494
495
496
497
498
499
500
501
502
503
504
505
506
507
508
509
510
511
512
513
514
515
516
517
518
Známí rukopisové díla Všehrd.
519
520
521
Materiál životopisný
522
523
524
525
526
527
528
529
530
531
532
533
534
535
536
537
538
539
540
541
542
543
544
545
546
Seznam Všehrd. citátů z desk
547
548
549
550
551
552
553
554
555
556
557
558
559
Přísloví a rčení
560
561
562
Seznam věcný
563
564
565
566
567
568
569
570
571
572
Obsah
573
574
575
576
577
Název:
M. Viktorina ze Všehrd O právích země české knihy devatery
Autor:
Jireček, Hermenegild
Rok vydání:
1874
Místo vydání:
Praha
Česká národní bibliografie:
Počet stran celkem:
609
Počet stran předmluvy plus obsahu:
XXXII+577
Obsah:
- I: Titul
- V: Předmluva
- 1: Edice
- 3: Knihy prvnie
- 32: Knihy druhé
- 102: Knihy třetie
- 158: Knihy čtvrté
- 208: Knihy páté
- 259: Knihy šesté
- 298: Knihy sedmé
- 351: Knihy osmé
- 407: Knihy deváté
- 461: Registrum
- 471: Přídavky
- 519: Známí rukopisové díla Všehrd.
- 522: Materiál životopisný
- 547: Seznam Všehrd. citátů z desk
- 560: Přísloví a rčení
- 563: Seznam věcný
- 573: Obsah
upravit
Strana I
M. VIKTORINA ZE VŠEHRD O PRÁVÍCH ZEMĚ ČESKÉ KNIHY DEVATERY. AA VYDÁNÍ NOVÉ, KTERÉŽ UPRAVIL A PŘÍDAVKY OPATŘIL Dr. HERMENEGILD JIREČEK. 8 V PRAZE. NÁKLADEM SPOLKU ČESKÝCH PRÁVNÍKŮ „VŠEHRO“. 1874.
M. VIKTORINA ZE VŠEHRD O PRÁVÍCH ZEMĚ ČESKÉ KNIHY DEVATERY. AA VYDÁNÍ NOVÉ, KTERÉŽ UPRAVIL A PŘÍDAVKY OPATŘIL Dr. HERMENEGILD JIREČEK. 8 V PRAZE. NÁKLADEM SPOLKU ČESKÝCH PRÁVNÍKŮ „VŠEHRO“. 1874.
Strana II
Strana III
Tiskem dra. Edvarda Grégra v Praze 1874.
Tiskem dra. Edvarda Grégra v Praze 1874.
Strana IV
Strana V
M3. VIKTORIN ZE VŠEHRD A R. DÍLO JEHO. I. Mistr Viktorin ze Všehrd, jehožto klassické dílo o Právích země české obecenstvu v nové úpravě tuto podáváme, rodem byl z královského města Chrudimě, a to z rodičů sousedských, utrakvistických, nezemanských, kteří dosti byli majetní, aby synovi důkladné zjednali vzdělání. Otec Viktorinův slul Janúšek (mrtev již okolo r. 1483), matka Barbora († 1492). Bratra měl, a to staršího, Vácslava, r. 1492 již zesnulého, po němž zůstala dcera Kateřina, později provdaná Severinová v Praze. Studia svá konal Viktorin, jenž podlé podobnosti narozen v letech mezi 1450 a 1460tým, na vysokém učení Pražském, v týž čas, co synové katolické šlechty české na učení byli v Bononii, jako pan Bohuslav Hasišteinský z Lobkovic a Petr z Rožmberka. Paměti universitní zachovaly zprávu dosti úplnou o Vikto- rinově postupu a činnosti akademické. Na fakultě artistské studoval asi od r. 1477. Zkoušku bakalářskou podstoupil 26. Februaru 1479 za děkana Mr. Vácslava Pražského a zkoušečův Mr. Šimona z Chrudimě, Mr. Vácslava z Pacova, Mr. Vácslava z Třepska a Mr. Vavřince z Rokycan. Spolu s ním zkoušeni byli Benedikt z Žebráka, Vavřinec z Krasonic (slavný potom mezi Bratřími), Jan Bílý z Prahy, Jan Černý z Prahy (později lékař a vydavatel prvního českého tištěného herbáře), Jan z Tábora, Duchek z Vyklek, Duchek z Vysokého Mýta, Matěj z Klatova,
M3. VIKTORIN ZE VŠEHRD A R. DÍLO JEHO. I. Mistr Viktorin ze Všehrd, jehožto klassické dílo o Právích země české obecenstvu v nové úpravě tuto podáváme, rodem byl z královského města Chrudimě, a to z rodičů sousedských, utrakvistických, nezemanských, kteří dosti byli majetní, aby synovi důkladné zjednali vzdělání. Otec Viktorinův slul Janúšek (mrtev již okolo r. 1483), matka Barbora († 1492). Bratra měl, a to staršího, Vácslava, r. 1492 již zesnulého, po němž zůstala dcera Kateřina, později provdaná Severinová v Praze. Studia svá konal Viktorin, jenž podlé podobnosti narozen v letech mezi 1450 a 1460tým, na vysokém učení Pražském, v týž čas, co synové katolické šlechty české na učení byli v Bononii, jako pan Bohuslav Hasišteinský z Lobkovic a Petr z Rožmberka. Paměti universitní zachovaly zprávu dosti úplnou o Vikto- rinově postupu a činnosti akademické. Na fakultě artistské studoval asi od r. 1477. Zkoušku bakalářskou podstoupil 26. Februaru 1479 za děkana Mr. Vácslava Pražského a zkoušečův Mr. Šimona z Chrudimě, Mr. Vácslava z Pacova, Mr. Vácslava z Třepska a Mr. Vavřince z Rokycan. Spolu s ním zkoušeni byli Benedikt z Žebráka, Vavřinec z Krasonic (slavný potom mezi Bratřími), Jan Bílý z Prahy, Jan Černý z Prahy (později lékař a vydavatel prvního českého tištěného herbáře), Jan z Tábora, Duchek z Vyklek, Duchek z Vysokého Mýta, Matěj z Klatova,
Strana VI
VI Jakub z Berouna, Mikuláš z Kamenice a Petr ze Skutče. Mezi těmito soudruhy, podlé výtečnosti zkouškoů dokázané, zaujímal místo páté, po Janu Černém. Na základě zkoušky jemu Mr. Vácslav z Pacova 2. Aprile t. r. udělil formálně hodnost bakalářskou. L. 1481 konec měsíce Septembra za děkana Mr. Duchka z Mělníka před kommissí, složenou z Mr. Jakuba z Pacova, Mr. Šimona z Chrudimě, Mr. Rehoře z Prahy a Mr. Vavřince z Rokycan podrobil se zkoušce o licentiát. Vácslav z Nového Města Pražského, Jan z Blovic a Martin z Přišimas byli jeho při tom soudruhové, mezi nimiž dle úspěchu položen na místě třetím, po Janovi z Blovic. Na počátku školního roku za děkana již Mr. Martina z Počátek 9. Oktobru t. r. uděleno mu licen- tiátství. Dne 30. Januaru 1483 den sv. Jana Zlatoústého dosáhl mistrství svobodných umění spolu s Janem z Blovic. Dělo se to, jak děkan Mr. Vácslav z Pacova zapsal, s „slávou ohromnou“ (ingenti cum gloria). Hned potom začali obá čísti na universitě. Dne 17. Septembru 1484 Mr. Viktorin spolu s Mr. Vác- slavem z Pacova, Mr. Vavřincem z Rokycan i Mr. Janem z Blovic připojen k děkanovi Mr. Matěji z Brnen co zkoušeč kandidátův o bakalářství, a před sv. Havlem t. r. sám vyvolen k děkanství fakulty filosofické. Jako děkan zápisky své do kněh památních obmezil na to, co se na fakultě samé dálo. Události městské a zemské pustil mimo sebe, poněvadž prý to nálezem obecným bylo zaká- záno. Zákaz ten (decretum publicum) vydán byl nepochybně od raddy staroměstské, aby se v bouřlivých dobách tehdejších překa- zilo štvání jedněch proti druhým, ačkoli těžko pochopiti, jak mohl vztahován býti i na úřední zápisy universitní. Na učení samém nic jiného se nepřihodilo než zkoušky. Mezi těmi, jež tehdá povýšeni byli na bakalářství, připomenouti sluší přítele a erbovního strýce Viktorinova, Jana Šlechtu z Blovic. V Januaru 1485 jednalo se o předsevzetí zkoušky mistrské, o čež od fakulty k rektorovi Mr. Pavlovi Žateckému žádat vypraven byl sám Mr. Viktorin spolu s Mr. Rehořem a Mr. Janem Pražákem. Dosáhše svolení rektorova, Mr. Viktorin s Mr. Vácslavem z Třepska, Mr. Janem z Pacova a Mr. Vácslavem z Prahy zkoušeti se jali. Kandidáti byli: Jan z Vlašimě, Matěj z Pelhřimova, Jakub ze Stříbra a Duchek
VI Jakub z Berouna, Mikuláš z Kamenice a Petr ze Skutče. Mezi těmito soudruhy, podlé výtečnosti zkouškoů dokázané, zaujímal místo páté, po Janu Černém. Na základě zkoušky jemu Mr. Vácslav z Pacova 2. Aprile t. r. udělil formálně hodnost bakalářskou. L. 1481 konec měsíce Septembra za děkana Mr. Duchka z Mělníka před kommissí, složenou z Mr. Jakuba z Pacova, Mr. Šimona z Chrudimě, Mr. Rehoře z Prahy a Mr. Vavřince z Rokycan podrobil se zkoušce o licentiát. Vácslav z Nového Města Pražského, Jan z Blovic a Martin z Přišimas byli jeho při tom soudruhové, mezi nimiž dle úspěchu položen na místě třetím, po Janovi z Blovic. Na počátku školního roku za děkana již Mr. Martina z Počátek 9. Oktobru t. r. uděleno mu licen- tiátství. Dne 30. Januaru 1483 den sv. Jana Zlatoústého dosáhl mistrství svobodných umění spolu s Janem z Blovic. Dělo se to, jak děkan Mr. Vácslav z Pacova zapsal, s „slávou ohromnou“ (ingenti cum gloria). Hned potom začali obá čísti na universitě. Dne 17. Septembru 1484 Mr. Viktorin spolu s Mr. Vác- slavem z Pacova, Mr. Vavřincem z Rokycan i Mr. Janem z Blovic připojen k děkanovi Mr. Matěji z Brnen co zkoušeč kandidátův o bakalářství, a před sv. Havlem t. r. sám vyvolen k děkanství fakulty filosofické. Jako děkan zápisky své do kněh památních obmezil na to, co se na fakultě samé dálo. Události městské a zemské pustil mimo sebe, poněvadž prý to nálezem obecným bylo zaká- záno. Zákaz ten (decretum publicum) vydán byl nepochybně od raddy staroměstské, aby se v bouřlivých dobách tehdejších překa- zilo štvání jedněch proti druhým, ačkoli těžko pochopiti, jak mohl vztahován býti i na úřední zápisy universitní. Na učení samém nic jiného se nepřihodilo než zkoušky. Mezi těmi, jež tehdá povýšeni byli na bakalářství, připomenouti sluší přítele a erbovního strýce Viktorinova, Jana Šlechtu z Blovic. V Januaru 1485 jednalo se o předsevzetí zkoušky mistrské, o čež od fakulty k rektorovi Mr. Pavlovi Žateckému žádat vypraven byl sám Mr. Viktorin spolu s Mr. Rehořem a Mr. Janem Pražákem. Dosáhše svolení rektorova, Mr. Viktorin s Mr. Vácslavem z Třepska, Mr. Janem z Pacova a Mr. Vácslavem z Prahy zkoušeti se jali. Kandidáti byli: Jan z Vlašimě, Matěj z Pelhřimova, Jakub ze Stříbra a Duchek
Strana VII
VII z Č. Brodu. Tu pak mezi zkoušeči nastala velká neshoda o to, jakým pořádem kandidáti mají býti postaveni, zdali podlé pořádku časového, jak byli zkoušeni, anebo podlé dokázaného při zkoušce úspěchu. Posléze druhý tento náhled obdržel vrch. V pondělí po květné neděli pak Mr. Viktorin za mistry promovoval Jakuba ze Stříbra a Duchka z Brodu, kdežto druhým dvěma promo- torem byl Mr. Vácslav z Pacova. Na universitě slul Mr. Victorinus Cornelius Chru- dimensis nebo Chrudensis. Co mistr vzal ovšem stálý svůj pobyt v Praze. Pojal tam s sebou i máteř svou ovdovělou, s níž se byl 1483 okolo Na- nebevstoupení Páně spolčil jměním. Okolo r. 1487 nalezáme Viktorina, zanechavšího povolání professorské, úředníkem při soudu zemském. Vímeť, že r. 1488 byl již starostou komorničím a ingrossatorem desk zemských. Téhož roku koupil sobě dům v Praze na Starém Městě, proti kůru sv. Haštalského chrámu, někdy Henrichův z Plavna, z rukou souseda Vácslava, za 104 k. gr. č. Toho času duchové šlechetní v Čechách velikou horouc- ností zalíbili sobě literaturu staroklassickou: Jan Šlechta z Blovic, Řehoř Hrubý z Jelení, Dr. Augustin Olomúcký, Jan Pibra z Pibry, náš Viktorin a j. Těm pak všechněm vévodil mladý pan Bohuslav Hasišteinský z Lobkovic. Bohuslavovým obdivovatelem i stoupencem nikdo nebyl horoucnějším nad mistra Viktorina, ku kterémuž také Bohuslav pojal přátelství nad jiné vřelejší. Blahé obcování mezi oběma mladými učenci, z nichž jeden byl chovanec učení vlaského, tuhý katolík, druhý chovanec učení Pražského, věrný utrakvista, po kolik let trvalo beze všeho zakalení: Na poli staroklassického písemnictva shledali se obá vzácní duchové, jež velebil již souvěk, což zajisté řídko se stává. Psánoť o nich veršem nepochybně od dra. Augustina Olomúckého složeným: Prima Bohuslaus, Cornelius altera lux est ; Sidera nos alii, sed sine luce sumus.*) Na samém závěrku r. 1489, dne 31. Dec., Bohuslav satyru *) Světlo u nás první Bohuslav a druhé to je Kornel; Hvězdy také jsme druzí, nám ale světlo chybí.
VII z Č. Brodu. Tu pak mezi zkoušeči nastala velká neshoda o to, jakým pořádem kandidáti mají býti postaveni, zdali podlé pořádku časového, jak byli zkoušeni, anebo podlé dokázaného při zkoušce úspěchu. Posléze druhý tento náhled obdržel vrch. V pondělí po květné neděli pak Mr. Viktorin za mistry promovoval Jakuba ze Stříbra a Duchka z Brodu, kdežto druhým dvěma promo- torem byl Mr. Vácslav z Pacova. Na universitě slul Mr. Victorinus Cornelius Chru- dimensis nebo Chrudensis. Co mistr vzal ovšem stálý svůj pobyt v Praze. Pojal tam s sebou i máteř svou ovdovělou, s níž se byl 1483 okolo Na- nebevstoupení Páně spolčil jměním. Okolo r. 1487 nalezáme Viktorina, zanechavšího povolání professorské, úředníkem při soudu zemském. Vímeť, že r. 1488 byl již starostou komorničím a ingrossatorem desk zemských. Téhož roku koupil sobě dům v Praze na Starém Městě, proti kůru sv. Haštalského chrámu, někdy Henrichův z Plavna, z rukou souseda Vácslava, za 104 k. gr. č. Toho času duchové šlechetní v Čechách velikou horouc- ností zalíbili sobě literaturu staroklassickou: Jan Šlechta z Blovic, Řehoř Hrubý z Jelení, Dr. Augustin Olomúcký, Jan Pibra z Pibry, náš Viktorin a j. Těm pak všechněm vévodil mladý pan Bohuslav Hasišteinský z Lobkovic. Bohuslavovým obdivovatelem i stoupencem nikdo nebyl horoucnějším nad mistra Viktorina, ku kterémuž také Bohuslav pojal přátelství nad jiné vřelejší. Blahé obcování mezi oběma mladými učenci, z nichž jeden byl chovanec učení vlaského, tuhý katolík, druhý chovanec učení Pražského, věrný utrakvista, po kolik let trvalo beze všeho zakalení: Na poli staroklassického písemnictva shledali se obá vzácní duchové, jež velebil již souvěk, což zajisté řídko se stává. Psánoť o nich veršem nepochybně od dra. Augustina Olomúckého složeným: Prima Bohuslaus, Cornelius altera lux est ; Sidera nos alii, sed sine luce sumus.*) Na samém závěrku r. 1489, dne 31. Dec., Bohuslav satyru *) Světlo u nás první Bohuslav a druhé to je Kornel; Hvězdy také jsme druzí, nám ale světlo chybí.
Strana VIII
VIII svou na Čechy připsal Viktorinovi, jehož nazývá „přemilým přítelem svým, prahnoucím po vědě a umění“. Odpověděl Viktorin hned v Januaru 1490 z vlastního domu, převeliké chvály dávaje Bohuslavovi, tak že řekl o něm Bohuslav ke příteli Pibrovi, aby „Viktorin jako ve všem jiném životě jest skromný, byl budoucně také i ve chvalách jeho, Bohuslavových.“ S jara r. 1490 vydal se Bohuslav na daleké cesty zámorské, do Asie a Afriky, až po půldruhém létě v Augustu měsíci r. 1491 vrátil se do Benátek, odkudž nemeškal Viktorinovi vzkázání učiniti (19. Aug.) Když pak do Čech na zámek Blšanský se vrátil, poslal mu Všehrd, nemoha osobně na ten čas k němu zavítati, list s jara r. 1492, plný horoucného obdivování. Za své nepřítomnosti vyvolen jest Bohuslav od kapitoly Olomúcké za biskupa. Viktorina vyvolení toto tak zajalo, že i sám se své strany, seč byl, nápomocen býti chtěl šťastnému zdaru té volby; i ujímal se Bohuslava u samého hejtmana zemského, pana Ctibora Tovačovského z Cimburka, kterýž také, ač byl s Viktorinem přísný pod-obojí, volbě Bohuslavově sku- tečně přál. To vše dálo se konec roku 1492. Toho času zemřel v Chrudimi Viktorinův starší bratr Vácslav. I přijal Viktorin dceru jeho, neteř svou, Kateřinu, i s jměním jejím 206 k. gr. č. v poručenství, zaručiv se raddě Chrudimské třemi sousedy. Spolu poručil vymáhání dluhův, kteréž dle spolčení připadly naň po paní máteři, sousedovi Chrudimskému, Rosovi Starému, ze jména dluh za dům a za voly druhdy prodané. Již r. 1492 nazývá Bohuslav mistra Viktorina „Wssehrdium“, z čehož jde, že Viktorinovi erb a titul „ze Všehrd“ dán jest ne teprvé r. 1495, jakž se posud za to mělo. „Ze Všehrd“ psali se toho času Vlčíhrdlové, majíce v erbu vlčí hlavu v poli červeném. I přidružen jest k nim dle obyčeje toho věku mistr Viktorin spolu s mistrem Janem Šlechtou z Blovic. S jara r. 1493 propůjčen jest Viktorinovi důležitý úřad místopísařský při dskách zemských. Zajímavý úkaz při tom byl, že obsazení toho místa celý rok se prodlilo; neboť před- chůdce Viktorinův, Ondřej či Ondráček z Těšínova, ssazen jest pro urážku úřadu hned s jara r. 1492, a jmenování Viktorinovo stalo se teprvé na jaře r. 1493.
VIII svou na Čechy připsal Viktorinovi, jehož nazývá „přemilým přítelem svým, prahnoucím po vědě a umění“. Odpověděl Viktorin hned v Januaru 1490 z vlastního domu, převeliké chvály dávaje Bohuslavovi, tak že řekl o něm Bohuslav ke příteli Pibrovi, aby „Viktorin jako ve všem jiném životě jest skromný, byl budoucně také i ve chvalách jeho, Bohuslavových.“ S jara r. 1490 vydal se Bohuslav na daleké cesty zámorské, do Asie a Afriky, až po půldruhém létě v Augustu měsíci r. 1491 vrátil se do Benátek, odkudž nemeškal Viktorinovi vzkázání učiniti (19. Aug.) Když pak do Čech na zámek Blšanský se vrátil, poslal mu Všehrd, nemoha osobně na ten čas k němu zavítati, list s jara r. 1492, plný horoucného obdivování. Za své nepřítomnosti vyvolen jest Bohuslav od kapitoly Olomúcké za biskupa. Viktorina vyvolení toto tak zajalo, že i sám se své strany, seč byl, nápomocen býti chtěl šťastnému zdaru té volby; i ujímal se Bohuslava u samého hejtmana zemského, pana Ctibora Tovačovského z Cimburka, kterýž také, ač byl s Viktorinem přísný pod-obojí, volbě Bohuslavově sku- tečně přál. To vše dálo se konec roku 1492. Toho času zemřel v Chrudimi Viktorinův starší bratr Vácslav. I přijal Viktorin dceru jeho, neteř svou, Kateřinu, i s jměním jejím 206 k. gr. č. v poručenství, zaručiv se raddě Chrudimské třemi sousedy. Spolu poručil vymáhání dluhův, kteréž dle spolčení připadly naň po paní máteři, sousedovi Chrudimskému, Rosovi Starému, ze jména dluh za dům a za voly druhdy prodané. Již r. 1492 nazývá Bohuslav mistra Viktorina „Wssehrdium“, z čehož jde, že Viktorinovi erb a titul „ze Všehrd“ dán jest ne teprvé r. 1495, jakž se posud za to mělo. „Ze Všehrd“ psali se toho času Vlčíhrdlové, majíce v erbu vlčí hlavu v poli červeném. I přidružen jest k nim dle obyčeje toho věku mistr Viktorin spolu s mistrem Janem Šlechtou z Blovic. S jara r. 1493 propůjčen jest Viktorinovi důležitý úřad místopísařský při dskách zemských. Zajímavý úkaz při tom byl, že obsazení toho místa celý rok se prodlilo; neboť před- chůdce Viktorinův, Ondřej či Ondráček z Těšínova, ssazen jest pro urážku úřadu hned s jara r. 1492, a jmenování Viktorinovo stalo se teprvé na jaře r. 1493.
Strana IX
IX Jmenování toto bylo Viktorinovi pohnutkou, aby dům svůj na Starém Městě prodal a zakoupil se na Újezdě, při Menším Méstě Pražském, kdež toho času bez pochyby sídlel úřad desk zemských. Za dům Staroměstský ztržil 90 kop gr. č. Ostatně není nepodobné, že Viktorin toho času se oženil a že dům na Újezdě patřil manželce jeho, Apolleně z Dříní, dceři někdy starosty komorničího, Martina z Dříní. Z těch dob pochodí tuším onen epigramm Bohuslava z Lobkovic na oslavu Viktorinovu psaný, jenž zní: Floruit eloquium quondam Demosthenis alti, Gloria Cecropiæ qui fuit una togæ. Hanc sibi præripuit laudem titulosque Latinus Tullius, et patrios detulit usque lares. Te duce in Arctoas venit facundia gentes, O decus, o nostri splendor honosque soli! Scilicet Aonides, Heliconis fonte relicto, Albim Pieriis præposuere jugis, Bacchantesque viros Bacchus ; populumque comatum Auratis adiit pulcher Apollo comis. Nec minus Andini quam vatis carmine, Graios, Victorine, tuo vincimus ingenio.*) Avšak přátelství mezi Bohuslavem a Viktorinem, kteréž jak se zdálo, bylo nerozlučné, náhlý konec vzalo, a to příčinou náboženství. Bohuslav, věrný a horlivý katolík, netajil radost svou, že se státi mělo narovnání mezi stranou českou pod-obojí a stolcem papežským, k čemuž podnět jeden ze samé Prahy vycházel. I napsal několiko veršů k papeži (In summum ponti- *) Výmluvnost květná vznešenou Demosthenu někdy a spolu vlasti jeho získala slávu a čest. Slávu takou odňal mu latinský Cicero, ješto Národní jako bůh ctěn byl a oslavován. Tvým vedením do krajin krasořečnost přišla severních, Vlasti naší vznešená osvěto, peycho a čest! Aonské děvy již zanechavše vrchol Helikona, Pierským Polabí předložily pramenům. Bach k bujarým připojil se mužům; k dlouhovlasému Národu krásovlasí sám již Apollo přišel. Andeského zpěvem, ano Grajské věštce neméně, Viktorine, nyní tvým jsme přemohli duchem.
IX Jmenování toto bylo Viktorinovi pohnutkou, aby dům svůj na Starém Městě prodal a zakoupil se na Újezdě, při Menším Méstě Pražském, kdež toho času bez pochyby sídlel úřad desk zemských. Za dům Staroměstský ztržil 90 kop gr. č. Ostatně není nepodobné, že Viktorin toho času se oženil a že dům na Újezdě patřil manželce jeho, Apolleně z Dříní, dceři někdy starosty komorničího, Martina z Dříní. Z těch dob pochodí tuším onen epigramm Bohuslava z Lobkovic na oslavu Viktorinovu psaný, jenž zní: Floruit eloquium quondam Demosthenis alti, Gloria Cecropiæ qui fuit una togæ. Hanc sibi præripuit laudem titulosque Latinus Tullius, et patrios detulit usque lares. Te duce in Arctoas venit facundia gentes, O decus, o nostri splendor honosque soli! Scilicet Aonides, Heliconis fonte relicto, Albim Pieriis præposuere jugis, Bacchantesque viros Bacchus ; populumque comatum Auratis adiit pulcher Apollo comis. Nec minus Andini quam vatis carmine, Graios, Victorine, tuo vincimus ingenio.*) Avšak přátelství mezi Bohuslavem a Viktorinem, kteréž jak se zdálo, bylo nerozlučné, náhlý konec vzalo, a to příčinou náboženství. Bohuslav, věrný a horlivý katolík, netajil radost svou, že se státi mělo narovnání mezi stranou českou pod-obojí a stolcem papežským, k čemuž podnět jeden ze samé Prahy vycházel. I napsal několiko veršů k papeži (In summum ponti- *) Výmluvnost květná vznešenou Demosthenu někdy a spolu vlasti jeho získala slávu a čest. Slávu takou odňal mu latinský Cicero, ješto Národní jako bůh ctěn byl a oslavován. Tvým vedením do krajin krasořečnost přišla severních, Vlasti naší vznešená osvěto, peycho a čest! Aonské děvy již zanechavše vrchol Helikona, Pierským Polabí předložily pramenům. Bach k bujarým připojil se mužům; k dlouhovlasému Národu krásovlasí sám již Apollo přišel. Andeského zpěvem, ano Grajské věštce neméně, Viktorine, nyní tvým jsme přemohli duchem.
Strana X
X ficem: Coelorum pelagique sator etc.) a poslal je s listem plným nadšení dne 10. Oct. 1493 Janovi z Domaslavě, t. č. menšímu písaři desk zemských, věrnému přivrženci svému. Zatím verše „In summum pontificem“ tolik pobouřily mysl Viktorinovu, že proti nim složil trpkou satyru na papeže a na stolec římský: Quí coelum terramque Deus etc. Písař Jan z Domaslavě nemeškal i poslal verše Viktori- novy ihned panu Bohuslavovi. Přátelství obou učenců přetrženo tím naprosto, tak že žádného smíření více nebylo. Dne 2. Januaru 1494 píše Bohuslav z Blšan obšírné psaní Janovi z Domaslavě, kdež verše Viktori- novy přímo nazývá „blasphemias cujusdam in ecclesiam Dei ore sacrilego debacchantis.“ Bohuslav v rozhorčenosti své nic nešetřil přítele protivníkem učiněného, i vytýkal mu až i chyby rodinného života, řka, že „Is profecto, qui inter scorta meretri- culasque a pueritia versatur, in cujus domo pellices una cum matre familias degunt, qui adeo mulierculis afficitur, ut inter eas philosophari quoque pulchrum putet, is libidinem ecclesiæ exprobrat!“ Zachoval se zde Bohuslav k Viktorinovi jako k pánu Tovačovskému z Cimburka: Koho dříve chvalami zasy- pával, toho nyní haněl nemírně, a komu prvé skromnost upřímo vytýkal, toho nyní pohaněl pro život prý nekázaný! Viktorinovi ovšem nebylo lhostejné, aby přátelství tak věrné pojednou se přetrhlo; i psal Bohuslavovi opět a opět, dokládaje, že není sám původem oněch veršů proti papeži, ač jeho rukou byly psány. Ale marně. Konečně obá vyřkli, že jim jest jedno, co který myslí o druhém. Nepřestal nicméně Všehrd slaviti i na dále věhlas Bohuslava, jakž svědčí zlomek listu jeho k Rehoři Hrubému z Jelení. Sám Všehrd kromě právnictví rád se zanášel čtením i psáním obsahu náboženského, jakž toho důvody jsou překlady nábožen- ských traktátů sv. Jana Zlatoústého a sv. Cypriana. Roku 1495 přistoupil ke skládání velikého díla svého „O práviech země české“, ku kterémuž po mnohá léta, celý ten čas nepochybně co byl úředníkem při dskách zemských, z desk samých i ze starých spisů o zemském právu material sbíral. R. 1494—95 zdělal Všehrd překlad knížky sv. Jana Zlato-
X ficem: Coelorum pelagique sator etc.) a poslal je s listem plným nadšení dne 10. Oct. 1493 Janovi z Domaslavě, t. č. menšímu písaři desk zemských, věrnému přivrženci svému. Zatím verše „In summum pontificem“ tolik pobouřily mysl Viktorinovu, že proti nim složil trpkou satyru na papeže a na stolec římský: Quí coelum terramque Deus etc. Písař Jan z Domaslavě nemeškal i poslal verše Viktori- novy ihned panu Bohuslavovi. Přátelství obou učenců přetrženo tím naprosto, tak že žádného smíření více nebylo. Dne 2. Januaru 1494 píše Bohuslav z Blšan obšírné psaní Janovi z Domaslavě, kdež verše Viktori- novy přímo nazývá „blasphemias cujusdam in ecclesiam Dei ore sacrilego debacchantis.“ Bohuslav v rozhorčenosti své nic nešetřil přítele protivníkem učiněného, i vytýkal mu až i chyby rodinného života, řka, že „Is profecto, qui inter scorta meretri- culasque a pueritia versatur, in cujus domo pellices una cum matre familias degunt, qui adeo mulierculis afficitur, ut inter eas philosophari quoque pulchrum putet, is libidinem ecclesiæ exprobrat!“ Zachoval se zde Bohuslav k Viktorinovi jako k pánu Tovačovskému z Cimburka: Koho dříve chvalami zasy- pával, toho nyní haněl nemírně, a komu prvé skromnost upřímo vytýkal, toho nyní pohaněl pro život prý nekázaný! Viktorinovi ovšem nebylo lhostejné, aby přátelství tak věrné pojednou se přetrhlo; i psal Bohuslavovi opět a opět, dokládaje, že není sám původem oněch veršů proti papeži, ač jeho rukou byly psány. Ale marně. Konečně obá vyřkli, že jim jest jedno, co který myslí o druhém. Nepřestal nicméně Všehrd slaviti i na dále věhlas Bohuslava, jakž svědčí zlomek listu jeho k Rehoři Hrubému z Jelení. Sám Všehrd kromě právnictví rád se zanášel čtením i psáním obsahu náboženského, jakž toho důvody jsou překlady nábožen- ských traktátů sv. Jana Zlatoústého a sv. Cypriana. Roku 1495 přistoupil ke skládání velikého díla svého „O práviech země české“, ku kterémuž po mnohá léta, celý ten čas nepochybně co byl úředníkem při dskách zemských, z desk samých i ze starých spisů o zemském právu material sbíral. R. 1494—95 zdělal Všehrd překlad knížky sv. Jana Zlato-
Strana XI
XI ústého „O napravení padlého“; věnuje dílko toto faráři Jírovi datoval přípis „ex aula regina“, což blíže vysvětliti neumíme, anoť o Králové Dvoře mysliti nelze, nebť Dvůr Králové slul „Curia Reginæ,“ nikoliv „Aula". Zatím sláva, kterouž současníci velebili Všehrda, všelijak proti němu budila i nepřízeň tajnou, až i zjevné protivenství, a to v úřadě samém, jejž mistr náš zastával. Víme, že při úřadě desk zemských seděli toho času dvá obdivovatelé Bohuslava Hasišteinského, menší písař Jan z Doma- slavě a starosta komorničí Jan Pibra z Pibry (Pibreus). Již v knihách druhých spisu svého r. 1495 skládaných touží pisatel, že „v této zemi žalobníci a znášeči súkromní přieliš jsú se tohoto času zvelebili a mnozí že je rádi slyšie!“ — Avšak nebezpeč- nější byla nenáchylnost vyšších úředníkův zemských, kteří z příčin posud nevysvětlených na Všehrda sočiti začali, až se jim i po- dařilo, zbaviti ho úřadu místopísařského. Není nepodobné, že vysokému panstvu, tehdá všemohoucímu, k němuž i vyšší úřed- níci zemští patřili, nebezpečná se viděla známost práv, kterou si Všehrd pilným čtením desk nad jiné byl zjednal; nebezpečná proto, že právě toho času výhradným vplyvem panstva připra- vováno jest „Zřízení zemské.“ Také již r. 1492 stěžoval si Všehrd na vysoké úředníky zemské, že na vzdělance staroklassické hledí s opovržením, říkajíce o nich, že „mluví ze knih“ a že jsou „mudrci latiníci.“ Lépe prý bez mála těm se vede, kteří ničemu se nenaučili. „Ničemu se nenaučiti, skoro jest prý užitečnější a chvalnější, než mnoho na učení pobývati!“ Tak píše Bohuslavovi. Krále Vladislava po šest let v zemi nebylo; zavítal do Čech teprvé konec Februaru 1497. Praha přivítala ho dne 27. Febr., a již 13. Marcia propuštěn Všehrd z úřadu místopísařského dekretem královským téhož dne daným. Poslední výpisy z desk zemských ke dskám dvorským dány jsou od Všehrda dne 11. Martia, první pak zápis do velikých desk trhových, jenž pochodí od následníka Všehrdova, Vácslava z Březnice (jinak Vácslava Hyndráka z Habrové), dán jest pod sign. A. 2. dne 15. Martia. Nejvyšší úředníci zemští, pan Jindřich ze Hradce komorník, a pan Půta Švihovský z Risemberka sudí, dávali Všehrdovi před králem vinu, že se dopustil té všetečnosti a že starou formuli při zapisování do desk: „N. přiznal se před
XI ústého „O napravení padlého“; věnuje dílko toto faráři Jírovi datoval přípis „ex aula regina“, což blíže vysvětliti neumíme, anoť o Králové Dvoře mysliti nelze, nebť Dvůr Králové slul „Curia Reginæ,“ nikoliv „Aula". Zatím sláva, kterouž současníci velebili Všehrda, všelijak proti němu budila i nepřízeň tajnou, až i zjevné protivenství, a to v úřadě samém, jejž mistr náš zastával. Víme, že při úřadě desk zemských seděli toho času dvá obdivovatelé Bohuslava Hasišteinského, menší písař Jan z Doma- slavě a starosta komorničí Jan Pibra z Pibry (Pibreus). Již v knihách druhých spisu svého r. 1495 skládaných touží pisatel, že „v této zemi žalobníci a znášeči súkromní přieliš jsú se tohoto času zvelebili a mnozí že je rádi slyšie!“ — Avšak nebezpeč- nější byla nenáchylnost vyšších úředníkův zemských, kteří z příčin posud nevysvětlených na Všehrda sočiti začali, až se jim i po- dařilo, zbaviti ho úřadu místopísařského. Není nepodobné, že vysokému panstvu, tehdá všemohoucímu, k němuž i vyšší úřed- níci zemští patřili, nebezpečná se viděla známost práv, kterou si Všehrd pilným čtením desk nad jiné byl zjednal; nebezpečná proto, že právě toho času výhradným vplyvem panstva připra- vováno jest „Zřízení zemské.“ Také již r. 1492 stěžoval si Všehrd na vysoké úředníky zemské, že na vzdělance staroklassické hledí s opovržením, říkajíce o nich, že „mluví ze knih“ a že jsou „mudrci latiníci.“ Lépe prý bez mála těm se vede, kteří ničemu se nenaučili. „Ničemu se nenaučiti, skoro jest prý užitečnější a chvalnější, než mnoho na učení pobývati!“ Tak píše Bohuslavovi. Krále Vladislava po šest let v zemi nebylo; zavítal do Čech teprvé konec Februaru 1497. Praha přivítala ho dne 27. Febr., a již 13. Marcia propuštěn Všehrd z úřadu místopísařského dekretem královským téhož dne daným. Poslední výpisy z desk zemských ke dskám dvorským dány jsou od Všehrda dne 11. Martia, první pak zápis do velikých desk trhových, jenž pochodí od následníka Všehrdova, Vácslava z Březnice (jinak Vácslava Hyndráka z Habrové), dán jest pod sign. A. 2. dne 15. Martia. Nejvyšší úředníci zemští, pan Jindřich ze Hradce komorník, a pan Půta Švihovský z Risemberka sudí, dávali Všehrdovi před králem vinu, že se dopustil té všetečnosti a že starou formuli při zapisování do desk: „N. přiznal se před
Strana XII
XII úředníky Pražskými“ proměnil ve slova: „N. přiznal se před pány úředníky ...“ Avšak Všehrd sám praví v díle svém VIII. 11, že mu jinou vinu dáváno, totiž že korrigoval dsky. „Kterúžto věc i spravedlivú i potřebnú i dobrú někteří, tolikéž dskám jako latině rozumějíce, jsú mně ve zlú obrátiti chtěli, že jsem čtvery dsky Ondřejovy z práva a z povinnosti opravil, a mne zle proti právu i bez slyšenie doma odsuzujíce, ale nemohli jsú; neb dobrého člověka bóh, štěstie a jeho spravedlnost vždycky vysvobozuje.“ — Velmi jest podobné, že ona výtka o proměnění for- mule neměla podstaty; však-tě Všehrd dobře znal přísnost nejvyšších úředníkův proti nižším a nad to sám byl přílišný ctitel starého práva a starých neproměnných zvyklostí, aby byl té proměny o své újmě se dopustil. Nikde také není stopy, že by jí byl žádostiv; píšeť zajisté obšírně o té formuli VIII. 14., ale jiného nenavrhuje, než aby psáno bylo prostě: „Přiznal se před úředníky zemskými“, nikoli před „Pražskými“. Protivníkům svým Všehrd ve svém díle hořce se odvetil. V knihách IX. 3. líčí postup proti sobě takto: „Nalezli jsú se dvá, kteříž na nevinného pod přikrytím úřadóv svých beze vší viny viece než mocí sáhše, netoliko jsú jeho neslyšali, netoliko žalobníka nevystavili a súdu žádného neosadili, ani poháněli, ani obsielali; ale jsúce tázáni, aby vinu aspoň jmenovali, proč naň takovú mocí sáhli — té jsú (neb jí v ničemž nikdyž najíti ani smyšlené nemohli) jmenovati a dáti neuměli ani mohli, a proto jsú svú bezpravnost, pokudž najdále mohli a směli, provodili.“ „Ale ne tak jí daleko vésti mohli, jak jsú vésti umienili a jak jsú se uradili a pokud jsú žádali a chtěli, jiného nic za vinu než „nestaneť se křivda!“ nepoloživše, ano se již viec než na silnici a pekelní křivda, bezpravie a moc ani v židech ani v pohanech, ani mezi lotry a na silnici neslýchaná jemu od nich dála.“ — „Co já okázati mohu, pomíjím, abych se sám slovy nemstil; poněvadž psáno jest: „Mně pomsta, a já odplatím!“ (Str. 416.) Na jiném místě Všehrd o jednom toliko nepříznivci svém mluví: „Jdi nynie a své moci ufaje skládaj úklady o nevinných, páchaj nepravosti proti spravedlivým, čiň moc a bezpravie chudým, a nestyď se za svú neupřiemnú a zlú lest, než ještě se chlub složenými lstmi a úklady, by pak dovedeni nebyli. Jistě
XII úředníky Pražskými“ proměnil ve slova: „N. přiznal se před pány úředníky ...“ Avšak Všehrd sám praví v díle svém VIII. 11, že mu jinou vinu dáváno, totiž že korrigoval dsky. „Kterúžto věc i spravedlivú i potřebnú i dobrú někteří, tolikéž dskám jako latině rozumějíce, jsú mně ve zlú obrátiti chtěli, že jsem čtvery dsky Ondřejovy z práva a z povinnosti opravil, a mne zle proti právu i bez slyšenie doma odsuzujíce, ale nemohli jsú; neb dobrého člověka bóh, štěstie a jeho spravedlnost vždycky vysvobozuje.“ — Velmi jest podobné, že ona výtka o proměnění for- mule neměla podstaty; však-tě Všehrd dobře znal přísnost nejvyšších úředníkův proti nižším a nad to sám byl přílišný ctitel starého práva a starých neproměnných zvyklostí, aby byl té proměny o své újmě se dopustil. Nikde také není stopy, že by jí byl žádostiv; píšeť zajisté obšírně o té formuli VIII. 14., ale jiného nenavrhuje, než aby psáno bylo prostě: „Přiznal se před úředníky zemskými“, nikoli před „Pražskými“. Protivníkům svým Všehrd ve svém díle hořce se odvetil. V knihách IX. 3. líčí postup proti sobě takto: „Nalezli jsú se dvá, kteříž na nevinného pod přikrytím úřadóv svých beze vší viny viece než mocí sáhše, netoliko jsú jeho neslyšali, netoliko žalobníka nevystavili a súdu žádného neosadili, ani poháněli, ani obsielali; ale jsúce tázáni, aby vinu aspoň jmenovali, proč naň takovú mocí sáhli — té jsú (neb jí v ničemž nikdyž najíti ani smyšlené nemohli) jmenovati a dáti neuměli ani mohli, a proto jsú svú bezpravnost, pokudž najdále mohli a směli, provodili.“ „Ale ne tak jí daleko vésti mohli, jak jsú vésti umienili a jak jsú se uradili a pokud jsú žádali a chtěli, jiného nic za vinu než „nestaneť se křivda!“ nepoloživše, ano se již viec než na silnici a pekelní křivda, bezpravie a moc ani v židech ani v pohanech, ani mezi lotry a na silnici neslýchaná jemu od nich dála.“ — „Co já okázati mohu, pomíjím, abych se sám slovy nemstil; poněvadž psáno jest: „Mně pomsta, a já odplatím!“ (Str. 416.) Na jiném místě Všehrd o jednom toliko nepříznivci svém mluví: „Jdi nynie a své moci ufaje skládaj úklady o nevinných, páchaj nepravosti proti spravedlivým, čiň moc a bezpravie chudým, a nestyď se za svú neupřiemnú a zlú lest, než ještě se chlub složenými lstmi a úklady, by pak dovedeni nebyli. Jistě
Strana XIII
XIII Herodesa nejsi urozenější, ani Faraona bohatější, ani Oga a Seona mocnější! Ba chudáčku nuzný a špatný, poznaj se, co jsi a čím's byl, a co tě čeká, pohleď: Poněvadž těm velikým nenie odpu- štěno, věz jistě, že ty nad to šanován nebudeš.“ (Str. 442.) „Nestaneť se křivda v žádném súdě, a zvlášť před hajt- manem, kterýž bez rady k sobě přidaných nic nedělá (leč by se kdy zapřisáhl, to by bylo jiné), než — „nestaneť se křivda!“ Hejtmanem té doby zemským za nepřítomnosti královy byl pan Petr z Rožmberka. Vyjda z úřadu Všehrd pilně pracoval o díle svém, až je v prvním sepsání r. 1499 svršil. Jsa hotov, podal a připsal je pánům Kostkům z Postupic, příznivcům svým, nemaje při tom jiného úmyslu než aby pánové dílo jeho dokonale posou- dili; on sám jistě nemínil vůbec je vydati až — dle pravidla Horaciova — po devíti letech, jakož se i stalo. Páni Kostkové, ze jména pan Zdeněk, připomenul Všehrdovi v listu daném 25. Jan. 1502, že Práva Všehrdova r. 1499 pře- četl a vrátil; při tom co se mu líbilo že chválil, co zlé se zdálo, že hyzdil, a zvláště že nelíbilo se mu ono „hanění pod podobenstvím.“ I slíbil Všehrd, že to vymaže. (Ostatně dí pan Zdeněk, že nejen Kostkům Všehrd podal opis díla svého, ale i jiným, na čtyřech prý místech.) Zatím dokonav Knihy devatery v prvním sepsání, přeložil Všehrd Cyprianův list k Donatovi, jenž s předmluvou vydán r. 1501 a věnován panu Zdeňkovi z Postupic, pak téhož Cypriana Výklad na Modlitbu Páně, věnovaný Johance z Šelnberka, rozené Krajířce z Krajku. R. 1499, zavíraje dílo své, pronesl se Všehrd, že by chtěl psáti podobné dílo o právu obecném římském; avšak není žádné posud stopy, že by k takovému sepsání skutečně byl přikročil. Zdá se, že Zřízení Zemské r. 1500 vůbec vydané odvedlo Všehrda od jiných prací literarních, a že mínil psáti o Zřízení tomto, a to ku prospěchu měst; nebť píše pan Zdeněk z Postupic, „že by(s) nějaké spisy proti svolení aneb Právóm těmto tištěným vydával, ač žádných neviděl jsem.“ Pan Zdeněk varuje Všehrda velmi důtklivě, aby takového předsevzetí zanechal. Není po- chybnosti, že Zdeněk výstrahu takovou dal ve prospěchu šlechty,
XIII Herodesa nejsi urozenější, ani Faraona bohatější, ani Oga a Seona mocnější! Ba chudáčku nuzný a špatný, poznaj se, co jsi a čím's byl, a co tě čeká, pohleď: Poněvadž těm velikým nenie odpu- štěno, věz jistě, že ty nad to šanován nebudeš.“ (Str. 442.) „Nestaneť se křivda v žádném súdě, a zvlášť před hajt- manem, kterýž bez rady k sobě přidaných nic nedělá (leč by se kdy zapřisáhl, to by bylo jiné), než — „nestaneť se křivda!“ Hejtmanem té doby zemským za nepřítomnosti královy byl pan Petr z Rožmberka. Vyjda z úřadu Všehrd pilně pracoval o díle svém, až je v prvním sepsání r. 1499 svršil. Jsa hotov, podal a připsal je pánům Kostkům z Postupic, příznivcům svým, nemaje při tom jiného úmyslu než aby pánové dílo jeho dokonale posou- dili; on sám jistě nemínil vůbec je vydati až — dle pravidla Horaciova — po devíti letech, jakož se i stalo. Páni Kostkové, ze jména pan Zdeněk, připomenul Všehrdovi v listu daném 25. Jan. 1502, že Práva Všehrdova r. 1499 pře- četl a vrátil; při tom co se mu líbilo že chválil, co zlé se zdálo, že hyzdil, a zvláště že nelíbilo se mu ono „hanění pod podobenstvím.“ I slíbil Všehrd, že to vymaže. (Ostatně dí pan Zdeněk, že nejen Kostkům Všehrd podal opis díla svého, ale i jiným, na čtyřech prý místech.) Zatím dokonav Knihy devatery v prvním sepsání, přeložil Všehrd Cyprianův list k Donatovi, jenž s předmluvou vydán r. 1501 a věnován panu Zdeňkovi z Postupic, pak téhož Cypriana Výklad na Modlitbu Páně, věnovaný Johance z Šelnberka, rozené Krajířce z Krajku. R. 1499, zavíraje dílo své, pronesl se Všehrd, že by chtěl psáti podobné dílo o právu obecném římském; avšak není žádné posud stopy, že by k takovému sepsání skutečně byl přikročil. Zdá se, že Zřízení Zemské r. 1500 vůbec vydané odvedlo Všehrda od jiných prací literarních, a že mínil psáti o Zřízení tomto, a to ku prospěchu měst; nebť píše pan Zdeněk z Postupic, „že by(s) nějaké spisy proti svolení aneb Právóm těmto tištěným vydával, ač žádných neviděl jsem.“ Pan Zdeněk varuje Všehrda velmi důtklivě, aby takového předsevzetí zanechal. Není po- chybnosti, že Zdeněk výstrahu takovou dal ve prospěchu šlechty,
Strana XIV
XIV jejížto moc novým Zřízením nad míru jest upevnéna a zveli- čena na újmu stavu městskému i lidu poddanskému. Všehrdova péra ovšem bála se šlechta; také se domnívali. že Všehrda vlastně města ke psání mají; tak alespoň rozumíme ." slovům páně Zdeňkovým „aniž to z tebe, ale skrze tebe jest; tak zní i hlas z listu celého. „Země se smluví.“ I to ukazuje na onen veliký spor mezi stavy o vzájemných právích. — Vý- straha zaostřena jest zřejmou hrozbou: „nebť jest tobě již nikdy viec třeba rady nebylo; bychť nevěděl, nepsalť bych. Páni patrně namířeno měli na Všehrda: Bude-li spisem nějakým odpírati Zřízení Zemskému, že proti němu vystoupí co odpůrci zákona platnost majícího a rušiteli obecného míru; tím více, že domnění bylo, jakoby psal návodem a popudem stavu městského. Všehrd poslechnul rady páně Zdeňkovy, i co se Knih De- vaterých týče i co se tkne spisu o Zřízení Zemském. Knihy Devatery zredigoval v létech 1502—1508 na novo, a to tak, že kromě změn slohových vynechal i všecko „to hanění pod podo- benstvím“. Spisu o „Zřízení“ nechal zcela; aspoň o díle podobném stopy není. V celém díle Knih Devaterých, ač druhý text redigován jest již po roce 1500, Zřízení Zemského, toho roku vůbec vydaného, ani slovem není dotknuto. Za ten čas jeden opis Knih Devaterých podal Všehrd panu Albrechtovi Kolovratskému z Libšteina a na Mělníce, nej- vyššímu kancléři království, připisujíc jemu zvláště Knihy deváté, jednající o zmatcích na soudu zemském a o proměnách při témž právě zběhlých. Bylť kancléř sám v přátelském spojení se Všehrdem, jakž víme ze případu r. 1506, kdež Viktorina za řečníka odporučil měšťanům Kolínským v při jejich s opa- tem Svato-Prokopským („že nám ráčí řečníka zjednati pana prokuratora aneb mistra Viktorina“). Tím se končí zprávy, kteréž máme o životu Všehrdově. Víme ještě o peněžných jeho záležitostech, že byl muž velmi majetný, jenž i půjčkami peněz-se zanášel a při své smrti značné jmění po sobě zůstavil. Jistému Hanztrojovi, jenž měď Kutnohorskou v jisté summě od komory královské měl zapsanou, půjčil velikou summu peněz, okolo 900 kop gr. č. a 200 zlatých dukátů — uherských, načež jemu Hanztroj vydal list dlužný, —
XIV jejížto moc novým Zřízením nad míru jest upevnéna a zveli- čena na újmu stavu městskému i lidu poddanskému. Všehrdova péra ovšem bála se šlechta; také se domnívali. že Všehrda vlastně města ke psání mají; tak alespoň rozumíme ." slovům páně Zdeňkovým „aniž to z tebe, ale skrze tebe jest; tak zní i hlas z listu celého. „Země se smluví.“ I to ukazuje na onen veliký spor mezi stavy o vzájemných právích. — Vý- straha zaostřena jest zřejmou hrozbou: „nebť jest tobě již nikdy viec třeba rady nebylo; bychť nevěděl, nepsalť bych. Páni patrně namířeno měli na Všehrda: Bude-li spisem nějakým odpírati Zřízení Zemskému, že proti němu vystoupí co odpůrci zákona platnost majícího a rušiteli obecného míru; tím více, že domnění bylo, jakoby psal návodem a popudem stavu městského. Všehrd poslechnul rady páně Zdeňkovy, i co se Knih De- vaterých týče i co se tkne spisu o Zřízení Zemském. Knihy Devatery zredigoval v létech 1502—1508 na novo, a to tak, že kromě změn slohových vynechal i všecko „to hanění pod podo- benstvím“. Spisu o „Zřízení“ nechal zcela; aspoň o díle podobném stopy není. V celém díle Knih Devaterých, ač druhý text redigován jest již po roce 1500, Zřízení Zemského, toho roku vůbec vydaného, ani slovem není dotknuto. Za ten čas jeden opis Knih Devaterých podal Všehrd panu Albrechtovi Kolovratskému z Libšteina a na Mělníce, nej- vyššímu kancléři království, připisujíc jemu zvláště Knihy deváté, jednající o zmatcích na soudu zemském a o proměnách při témž právě zběhlých. Bylť kancléř sám v přátelském spojení se Všehrdem, jakž víme ze případu r. 1506, kdež Viktorina za řečníka odporučil měšťanům Kolínským v při jejich s opa- tem Svato-Prokopským („že nám ráčí řečníka zjednati pana prokuratora aneb mistra Viktorina“). Tím se končí zprávy, kteréž máme o životu Všehrdově. Víme ještě o peněžných jeho záležitostech, že byl muž velmi majetný, jenž i půjčkami peněz-se zanášel a při své smrti značné jmění po sobě zůstavil. Jistému Hanztrojovi, jenž měď Kutnohorskou v jisté summě od komory královské měl zapsanou, půjčil velikou summu peněz, okolo 900 kop gr. č. a 200 zlatých dukátů — uherských, načež jemu Hanztroj vydal list dlužný, —
Strana XV
XV kterýmž dluh ten pojištěn jest předně na řečené mědi, za druhé na samém statku Hanztrojovu, ve který věřitel mohl se uvázati, kdyby on — Hanztroj — z té mědi byl vyveden. Týž list dán byl s dobrou volí t. j. s plnomocenstvím k postupu. Stalo se pak, že Hanztroj měď smluvou postoupil spolku měšťanů Normberských, a ti ji drželi za 20 let, majíce faktora svého v Praze, Michala Karika z Rezna. Tomuto Karikovi Všehrd podal onen list, a on jej na místě pánů svých také přijal. Byly z toho i soudy po smrti Všehrdově, ano manželka jeho právem horním dala se vésti na statek Hanztrojův a po její zase smrti r. 1535 bratří Severinové, Všehrdovy neteře synové, onoho faktora Normberského poháněli z 1000 kop, ač marně. Všehrd zemřel r. 1520 v čas velikého moru, ve vlastním domě na Újezdě, zanechav manželku Apollenu. „Po Velice Noci počal se mor v Praze; i umřel mistr Viktorin na Malé Straně v huti“ (píší letopisové čeští). Apolleně, jenž byla živa po něm mnoho let, odkázal všecko jmění; avšak dala z něho něco panu Lvovi z Rožmitalu, jistému Tatousovi a jiným. Potomstva po sobě nezanechal Všehrd žádného. Přidáváme tuto otisk vlastnoručního podpisu Všehrdova latině i česky, jakž se podnes zachoval ve dskách dvorských: ,kiern Bc Mnchol ouu nijeſhy lay wo Aricho poſne 9o� Jalowstwne 77h°. Vconnas & inhre ſabwk. Yow Royn iohomig SanbA. II. Pojednavše o příbězích životných, promluvíme již o díle Všehrdově. Především sluší oznámiti, že Všehrd přistupuje k spiso- vání díla svého, mínil složiti je toliko z kněh osmi, ne devíti,
XV kterýmž dluh ten pojištěn jest předně na řečené mědi, za druhé na samém statku Hanztrojovu, ve který věřitel mohl se uvázati, kdyby on — Hanztroj — z té mědi byl vyveden. Týž list dán byl s dobrou volí t. j. s plnomocenstvím k postupu. Stalo se pak, že Hanztroj měď smluvou postoupil spolku měšťanů Normberských, a ti ji drželi za 20 let, majíce faktora svého v Praze, Michala Karika z Rezna. Tomuto Karikovi Všehrd podal onen list, a on jej na místě pánů svých také přijal. Byly z toho i soudy po smrti Všehrdově, ano manželka jeho právem horním dala se vésti na statek Hanztrojův a po její zase smrti r. 1535 bratří Severinové, Všehrdovy neteře synové, onoho faktora Normberského poháněli z 1000 kop, ač marně. Všehrd zemřel r. 1520 v čas velikého moru, ve vlastním domě na Újezdě, zanechav manželku Apollenu. „Po Velice Noci počal se mor v Praze; i umřel mistr Viktorin na Malé Straně v huti“ (píší letopisové čeští). Apolleně, jenž byla živa po něm mnoho let, odkázal všecko jmění; avšak dala z něho něco panu Lvovi z Rožmitalu, jistému Tatousovi a jiným. Potomstva po sobě nezanechal Všehrd žádného. Přidáváme tuto otisk vlastnoručního podpisu Všehrdova latině i česky, jakž se podnes zachoval ve dskách dvorských: ,kiern Bc Mnchol ouu nijeſhy lay wo Aricho poſne 9o� Jalowstwne 77h°. Vconnas & inhre ſabwk. Yow Royn iohomig SanbA. II. Pojednavše o příbězích životných, promluvíme již o díle Všehrdově. Především sluší oznámiti, že Všehrd přistupuje k spiso- vání díla svého, mínil složiti je toliko z kněh osmi, ne devíti,
Strana XVI
XVI neboť na samém závěrku kěnh třetích praví, „že o placení od desk v jiných, posledních, knihách bude povědieno“; o tomto placení pak psáno jest v knihách osmých. A v IV. 16: „Co se pak a pokud od odhádánie platí, to se najde v posledních knihách, kdež se o jiném od desk placení vypravuje“, a o platech od odhádání nemluví se jinde nežli v knihách osmých v tituli neb hlavě 46. Teprvé po zkončení kněh osmerých odhodlal se ke knihám devátým: O zmatcích. Četná jsou znamení v I. recensí, po nichž možno uká- zati, kterého roku Všehrd jednotlivé knihy skládal. Knihy první a druhé psány jsou v první polovici roku 1495. Ne před rokem 1492, neboť jednaje o soudu komorním (I. 2), táhne se ke snešení sněmovnímu r. 1492 o soudu tom učiněnému a do desk Památných Q. 18 vloženému (Arch. V. 446). Ne před rokem 1495, neb jednaje o soudu dvorském (I. 3) cituje dsky Památné S. 21, kterážto signatura padá na jaro r. 1495. Že pak citovány jsou v I. 3. dsky Pa- mátné S. 21, v II. 19 pak týže dsky S. 11. a S. 19, kterýchž určité datum připadá na rok 1495 a na měs. Mart. (v pátek před sv. Benediktem a v pondělí před sv. Řehořem), není po- chyby, že knihy první i druhé skládány jsou teprvé po prvních suchých dnech postních r. 1495; však nejblíže následující signa- tury desk Památných, totižto T. 14 a T. 15, z téže doby pochá- zejí t. j. ze dne 16. Mart. (v pondělí před sv. Kedrutú). Knihy třetí spisovány jsou r. 1495. Pravíť zajisté Všehrd III. 14, že jest „letos nalezeno,“ aby ve při o moc obě strany osobně k soudu stály. Stal se pak ten nález r. 1495 a vložen jest do desk Památných T. 14, kterážto signatura ukazuje na jaro roku 1495. Knihy čtvrty skládány jsou v druhé polovici r. 1496; neb v ten čas stalo se ono pamětihodné pozdvižení lidu poddan- ského proti panu Jiřímu Tunklovi starému z Brníčka na statku Zábřezském v Moravě, a „nynie v Čechách, jakož se slyší, v kraji Litoměřickém při sv. Markétě“ proti Adamovi z Dra- honic na Ploskovicích. — V těchže knihách čtvrtých dí Všehrd, že jezdíval jest také místopísař na meze s purkrabí Pražským, ale to že se již nedrží, „a já také o ten zisk a dóchod nesto-
XVI neboť na samém závěrku kěnh třetích praví, „že o placení od desk v jiných, posledních, knihách bude povědieno“; o tomto placení pak psáno jest v knihách osmých. A v IV. 16: „Co se pak a pokud od odhádánie platí, to se najde v posledních knihách, kdež se o jiném od desk placení vypravuje“, a o platech od odhádání nemluví se jinde nežli v knihách osmých v tituli neb hlavě 46. Teprvé po zkončení kněh osmerých odhodlal se ke knihám devátým: O zmatcích. Četná jsou znamení v I. recensí, po nichž možno uká- zati, kterého roku Všehrd jednotlivé knihy skládal. Knihy první a druhé psány jsou v první polovici roku 1495. Ne před rokem 1492, neboť jednaje o soudu komorním (I. 2), táhne se ke snešení sněmovnímu r. 1492 o soudu tom učiněnému a do desk Památných Q. 18 vloženému (Arch. V. 446). Ne před rokem 1495, neb jednaje o soudu dvorském (I. 3) cituje dsky Památné S. 21, kterážto signatura padá na jaro r. 1495. Že pak citovány jsou v I. 3. dsky Pa- mátné S. 21, v II. 19 pak týže dsky S. 11. a S. 19, kterýchž určité datum připadá na rok 1495 a na měs. Mart. (v pátek před sv. Benediktem a v pondělí před sv. Řehořem), není po- chyby, že knihy první i druhé skládány jsou teprvé po prvních suchých dnech postních r. 1495; však nejblíže následující signa- tury desk Památných, totižto T. 14 a T. 15, z téže doby pochá- zejí t. j. ze dne 16. Mart. (v pondělí před sv. Kedrutú). Knihy třetí spisovány jsou r. 1495. Pravíť zajisté Všehrd III. 14, že jest „letos nalezeno,“ aby ve při o moc obě strany osobně k soudu stály. Stal se pak ten nález r. 1495 a vložen jest do desk Památných T. 14, kterážto signatura ukazuje na jaro roku 1495. Knihy čtvrty skládány jsou v druhé polovici r. 1496; neb v ten čas stalo se ono pamětihodné pozdvižení lidu poddan- ského proti panu Jiřímu Tunklovi starému z Brníčka na statku Zábřezském v Moravě, a „nynie v Čechách, jakož se slyší, v kraji Litoměřickém při sv. Markétě“ proti Adamovi z Dra- honic na Ploskovicích. — V těchže knihách čtvrtých dí Všehrd, že jezdíval jest také místopísař na meze s purkrabí Pražským, ale to že se již nedrží, „a já také o ten zisk a dóchod nesto-
Strana XVII
XVII jím“; což jest plným dokladem, že píše tyto knihy seděl ještě v úřadě svém místopísařském, (z kteréhož vyšel v polovici měsíce Martia r. 1497.) Páty knihy skládal Všehrd v zimě r. 1496 a na jaře r. 1497, citujeť v hl. 2. listinu z měs. Oktobra 1496 (v středu před sv. Havlem) a v hl. 32. praví, „že dsky staré dole nejsú“ což zřízeno teprvé nálezem z měs. Mart. 1497. (ZZVlad. 170). Knihy šesty psal Všehrd, nejsa již v úřadě; neboť ono „nové zóstání“, o kterémž v I. recensí mluví VI. 34., stalo se na sněmu o suchých dnech letničních l. b. 1497; i vloženo jest do desk Hyndrákových, následníka Všehrdova, na samém začátku B. 1. (Arch. V. str. 466—469 a ZZVlad. č. 460). V knihách sedmých dí Všehrd (VII. 10), že po ten čas žádný nemohl více na zboží svém listem odkázati, nežli jest je sám zápisem svým a dskami šacoval; „ale již se jest nález o tom mezi Marketú z Waldeka a mezi Janem z Sútic stal léta božieho 1497.“ Toť svědčí, že knihy ty psány jsou ne před rokem 1497. Knihy osmé skládány jsou po vyjití Všehrdově z úřadu, tedy po 15. Mart. 1497. Pravíť výslovně, že již není místo- písařem: „A ty dsky veliké obojí vždycky od staradávna miesto- písař v své moci jest sám míval; i já; než potom po mně jinak.“ Knihy deváty psány jsou r. 1498, neboť proměny, o kterých zde Všehrd píše, staly se skoro vesměs v první polovici roku 1497. Sám pak návěští dává, že psal knihy osmé r. 1498, neboť se v IX. 3. (rec. I.) táhne k rozepři své s Janem Tře- bickým při suchých dnech postních 1498. Celé dílo v prvním sepsání hotovo bylo r. 1499. Z té doby datován jest opis Wamberský (1499 sabbati Wamberk die Sancti Augustini). Také píše pan Zdeněk z Postupic dne 25. Jan. 1502, že Všehrd půjčil mu knihy ty jednou ku přečtení, když nemocen on — Zdeněk — dlouho ležel, „teď dvě létě budú, a ještě celá Práva nebyla ani svázána“, což jasné podává svědectví, že spis dokonán jest. r. 1499 — ten rok před vyhlá- šením Zřízení Zemského Vladislavovského. Dílo Všehrdovo dvakráte jest od skladatele zpracováno, i máme dvé hlavních recensí před rukama. První sepsání do- konáno jest roku 1499, druhé r. 1508. První text připsán jest Všehrd. II
XVII jím“; což jest plným dokladem, že píše tyto knihy seděl ještě v úřadě svém místopísařském, (z kteréhož vyšel v polovici měsíce Martia r. 1497.) Páty knihy skládal Všehrd v zimě r. 1496 a na jaře r. 1497, citujeť v hl. 2. listinu z měs. Oktobra 1496 (v středu před sv. Havlem) a v hl. 32. praví, „že dsky staré dole nejsú“ což zřízeno teprvé nálezem z měs. Mart. 1497. (ZZVlad. 170). Knihy šesty psal Všehrd, nejsa již v úřadě; neboť ono „nové zóstání“, o kterémž v I. recensí mluví VI. 34., stalo se na sněmu o suchých dnech letničních l. b. 1497; i vloženo jest do desk Hyndrákových, následníka Všehrdova, na samém začátku B. 1. (Arch. V. str. 466—469 a ZZVlad. č. 460). V knihách sedmých dí Všehrd (VII. 10), že po ten čas žádný nemohl více na zboží svém listem odkázati, nežli jest je sám zápisem svým a dskami šacoval; „ale již se jest nález o tom mezi Marketú z Waldeka a mezi Janem z Sútic stal léta božieho 1497.“ Toť svědčí, že knihy ty psány jsou ne před rokem 1497. Knihy osmé skládány jsou po vyjití Všehrdově z úřadu, tedy po 15. Mart. 1497. Pravíť výslovně, že již není místo- písařem: „A ty dsky veliké obojí vždycky od staradávna miesto- písař v své moci jest sám míval; i já; než potom po mně jinak.“ Knihy deváty psány jsou r. 1498, neboť proměny, o kterých zde Všehrd píše, staly se skoro vesměs v první polovici roku 1497. Sám pak návěští dává, že psal knihy osmé r. 1498, neboť se v IX. 3. (rec. I.) táhne k rozepři své s Janem Tře- bickým při suchých dnech postních 1498. Celé dílo v prvním sepsání hotovo bylo r. 1499. Z té doby datován jest opis Wamberský (1499 sabbati Wamberk die Sancti Augustini). Také píše pan Zdeněk z Postupic dne 25. Jan. 1502, že Všehrd půjčil mu knihy ty jednou ku přečtení, když nemocen on — Zdeněk — dlouho ležel, „teď dvě létě budú, a ještě celá Práva nebyla ani svázána“, což jasné podává svědectví, že spis dokonán jest. r. 1499 — ten rok před vyhlá- šením Zřízení Zemského Vladislavovského. Dílo Všehrdovo dvakráte jest od skladatele zpracováno, i máme dvé hlavních recensí před rukama. První sepsání do- konáno jest roku 1499, druhé r. 1508. První text připsán jest Všehrd. II
Strana XVIII
XVIII od skladatele pánům z Postupic, s takovým doložením, aby páni dílo toto doma toliko chovali, ne je ven vypouštěli, leda by se jim samým zdálo, i jiným je vůbec vydati, avšak bez škody spisovatelovy. Poněvadž pak od r. 1499 do r. 1508 v pravdě prošlo devět let, můžeme dobře věřiti pisateli, že úmysl jeho byl jest, aby „toto jeho jakéžkoli sepsání“ ne prvé než po devíti letech jakož Horatius radí, mezi lidi vůbec vyšlo. Přímluvou pana Zdeňka z Postupic pohnut jest Všehrd, aby v díle svém všecko vynechal, co by bylo nebo zdálo se býti „hanění pod podobenstvím.“ Tím se druhé sepsání hlavně liší od prvního. Jiný rozdíl v tom jest, že několiko titulův nově vloženo, jako II. 7, II. 28, III. 10, III. 12, VIII. 10, a že titule namnoze rozmnoženy jsou anebo zase zkráceny. Vůbec také druhý text od prvního pečlivější stylisací se různí. Druhého sepsání, jež připsáno jest samému králi, skladatel každému již dovolil přepisovati, všem vůbec je vydávaje. Zároveň druhé toto sepsání výrazně prohlásil za jediné pravé a správné, první jakožto nedokonalé odvolávaje, ješto prý nebylo ani opra- vené aniž ním vydané, než z přepisu a škart toliko přepsané. Zemské právo české nemá aniž mělo kdy horlivějšího, znalej- šího a výmluvnějšího velebitele nad Všehrda. „Bych sto jazykóv měl a tolikéž úst, železný hlas a měděné peřie, nemohl bych ani vymluviti ani vypsati, jaké jsú chvály hodni Čechové staří, zemi českú spravující, kteříž jsú tak spravedlivá, tak dostatečná a tak potřebná sobě i dědicóm svým práva vymyslili!“ (II. 30). „Neb staří kteří jsú práva zemi české nacházeli, nic jsú bez příčiny, nic nadarmo, nic nálichem a štěstím o tom nedělali, než s roz- umem všecko, s radú a opatrností viece než lidskú.“ (IV. 19). „Ne jedné, ne dvojie nebo trojie, ale nečíslné, dokonalé a usta- vičné chvály jsú hodni staří Čechové, spravedlnosti, práv a obe- cného zemského dobrého přielišní milovníci, kteříž jsú téměř nad lidský rozum, nad všelikú múdrost lidskú tak spravedlivá, tak dokonalá práva vyhledati, vymysliti, vydati ... i k věčnosti utvrditi chtěli!“ (III. 18.) „Aniž mně o tom často a dlúho pře- myšlejícímu jiného co na mysl přicházie, než to, že jsú bohem a duchem svatým práva země české od starých kniežat a Čechóv vyhledána!“ (I. 6.) — Viz také Předmluvu, kdež zvláštní vlast-
XVIII od skladatele pánům z Postupic, s takovým doložením, aby páni dílo toto doma toliko chovali, ne je ven vypouštěli, leda by se jim samým zdálo, i jiným je vůbec vydati, avšak bez škody spisovatelovy. Poněvadž pak od r. 1499 do r. 1508 v pravdě prošlo devět let, můžeme dobře věřiti pisateli, že úmysl jeho byl jest, aby „toto jeho jakéžkoli sepsání“ ne prvé než po devíti letech jakož Horatius radí, mezi lidi vůbec vyšlo. Přímluvou pana Zdeňka z Postupic pohnut jest Všehrd, aby v díle svém všecko vynechal, co by bylo nebo zdálo se býti „hanění pod podobenstvím.“ Tím se druhé sepsání hlavně liší od prvního. Jiný rozdíl v tom jest, že několiko titulův nově vloženo, jako II. 7, II. 28, III. 10, III. 12, VIII. 10, a že titule namnoze rozmnoženy jsou anebo zase zkráceny. Vůbec také druhý text od prvního pečlivější stylisací se různí. Druhého sepsání, jež připsáno jest samému králi, skladatel každému již dovolil přepisovati, všem vůbec je vydávaje. Zároveň druhé toto sepsání výrazně prohlásil za jediné pravé a správné, první jakožto nedokonalé odvolávaje, ješto prý nebylo ani opra- vené aniž ním vydané, než z přepisu a škart toliko přepsané. Zemské právo české nemá aniž mělo kdy horlivějšího, znalej- šího a výmluvnějšího velebitele nad Všehrda. „Bych sto jazykóv měl a tolikéž úst, železný hlas a měděné peřie, nemohl bych ani vymluviti ani vypsati, jaké jsú chvály hodni Čechové staří, zemi českú spravující, kteříž jsú tak spravedlivá, tak dostatečná a tak potřebná sobě i dědicóm svým práva vymyslili!“ (II. 30). „Neb staří kteří jsú práva zemi české nacházeli, nic jsú bez příčiny, nic nadarmo, nic nálichem a štěstím o tom nedělali, než s roz- umem všecko, s radú a opatrností viece než lidskú.“ (IV. 19). „Ne jedné, ne dvojie nebo trojie, ale nečíslné, dokonalé a usta- vičné chvály jsú hodni staří Čechové, spravedlnosti, práv a obe- cného zemského dobrého přielišní milovníci, kteříž jsú téměř nad lidský rozum, nad všelikú múdrost lidskú tak spravedlivá, tak dokonalá práva vyhledati, vymysliti, vydati ... i k věčnosti utvrditi chtěli!“ (III. 18.) „Aniž mně o tom často a dlúho pře- myšlejícímu jiného co na mysl přicházie, než to, že jsú bohem a duchem svatým práva země české od starých kniežat a Čechóv vyhledána!“ (I. 6.) — Viz také Předmluvu, kdež zvláštní vlast-
Strana XIX
XIX nosti českého práva zemského u porovnání s jinými podrobně vyličují se. Všehrd skládaje Knihy Devatery, knihami těmito každému vůbec chtěl posloužiti, zlým i dobrým, jakž v Předmluvě i v Zavření praví, zvláště pak chudým a nevinným, vdovám a sirotkům, kteří sobě sami ani obrany ani rady dáti nemohou. Vzdělavatelnou povahu práva českého dobře Všehrd velebí, řka: „A jest i užitečné i kratochvílné o tom i o jiném při práviech zemských myšlenie, neb netoliko užitku všech a jednoho každého práva zemská slúžie, ale také i rozum ostří i paměť tvrdí těm, ktož o nich často myslie.“ (VII. 30). Toť jest táž formálně vzdělávající povaha, pro kterou podnes velebí se právo starořímské! Všehrd skládaje dílo své, dobře znal pramen práva zem- ského v Čechách jediný a pravý, t. j. Nálezy a rozsudky soudu zemského; neb právo toho času žilo bez pravidel napřed ulo- žených v samém vědomí a pocitu právním těch, kteří povoláni byli souditi. „O práviech země české jsem psáti umienil, ne tak jako bych je ustanovovati nebo vynášeti chtěl (viem na koho to slušie), ale vynešená a dávno ustanovená od kniežat a králóv českých a potom od súdcí všie země české po dskách a po náleziech panských na rózno a rozdielně položená, shledati a v hromadu krátce sebrati, má mysl všecka, všecka má práce jest. (Předmluva.) — „Kterážto práva ač již ne v knihách a psání zvláštniem společně, ale v obyčeji a v paměti lidské, v náleziech starých a ve dskách rozdielně a poróznu tak dlúho trvají!“ (VI. 18.) — „Toto jest, čehož jsú nynější i předešlí mnohými sněmy, mnohými sjezdy hledali a najíti jsú nemohli, a v pro- středku jich bylo, mezi nimi se vrtělo; čehož jsú hledali, ve dskách, v náleziech obecních i zvláštních, bylo zavřeno!“ Že pak nálezové soudu zemského a snešení sněmův zapsány a uloženy byly ve dskách zemských, sbíral Všehrd materiál k dílu svému především z desk těchto, „čteniem desk a nálezóv starých ustavičným“ (Předm.), k čemuž jakožto místopísař samým úřadem byl veden. I jest přebohatý zdroj tento od Všehrda tak vyvážen, že vše co se soudu a práva zemského dotýče, v díle jeho nalezáme sebráno v jedno. I možno říči, že „Knihy Devatery“ spolu se II*
XIX nosti českého práva zemského u porovnání s jinými podrobně vyličují se. Všehrd skládaje Knihy Devatery, knihami těmito každému vůbec chtěl posloužiti, zlým i dobrým, jakž v Předmluvě i v Zavření praví, zvláště pak chudým a nevinným, vdovám a sirotkům, kteří sobě sami ani obrany ani rady dáti nemohou. Vzdělavatelnou povahu práva českého dobře Všehrd velebí, řka: „A jest i užitečné i kratochvílné o tom i o jiném při práviech zemských myšlenie, neb netoliko užitku všech a jednoho každého práva zemská slúžie, ale také i rozum ostří i paměť tvrdí těm, ktož o nich často myslie.“ (VII. 30). Toť jest táž formálně vzdělávající povaha, pro kterou podnes velebí se právo starořímské! Všehrd skládaje dílo své, dobře znal pramen práva zem- ského v Čechách jediný a pravý, t. j. Nálezy a rozsudky soudu zemského; neb právo toho času žilo bez pravidel napřed ulo- žených v samém vědomí a pocitu právním těch, kteří povoláni byli souditi. „O práviech země české jsem psáti umienil, ne tak jako bych je ustanovovati nebo vynášeti chtěl (viem na koho to slušie), ale vynešená a dávno ustanovená od kniežat a králóv českých a potom od súdcí všie země české po dskách a po náleziech panských na rózno a rozdielně položená, shledati a v hromadu krátce sebrati, má mysl všecka, všecka má práce jest. (Předmluva.) — „Kterážto práva ač již ne v knihách a psání zvláštniem společně, ale v obyčeji a v paměti lidské, v náleziech starých a ve dskách rozdielně a poróznu tak dlúho trvají!“ (VI. 18.) — „Toto jest, čehož jsú nynější i předešlí mnohými sněmy, mnohými sjezdy hledali a najíti jsú nemohli, a v pro- středku jich bylo, mezi nimi se vrtělo; čehož jsú hledali, ve dskách, v náleziech obecních i zvláštních, bylo zavřeno!“ Že pak nálezové soudu zemského a snešení sněmův zapsány a uloženy byly ve dskách zemských, sbíral Všehrd materiál k dílu svému především z desk těchto, „čteniem desk a nálezóv starých ustavičným“ (Předm.), k čemuž jakožto místopísař samým úřadem byl veden. I jest přebohatý zdroj tento od Všehrda tak vyvážen, že vše co se soudu a práva zemského dotýče, v díle jeho nalezáme sebráno v jedno. I možno říči, že „Knihy Devatery“ spolu se II*
Strana XX
XX „Zřízením Zemským“ Vladislavovským a s rozličnými sbírkami Nálezův zachránily nám ducha práv českých, jichžto tělo, dsky samy, ohněm jsou zničeny! Dobře ostatně Všehrd rozeznával právo zemské a právo cizí: „Svými se právy v království českém lidé, vlastními a domácími, ne německými, majtburskými nebo jinými cizími a přespolními súdie“. (Předml. Což ovšem toliko na právo zemské, ne městské, se vztahuje, neb právo městské v Čechách z německého práva vzešlo a vyrostlo.) — A v „Zavření“: „Poněvadž jsem tuto viece psal to, což se jest v zemi české zachovávalo za mého úřadu a přede mnú, nežli co jest po všem světě u všech lidí za staradávna držalo a ještě se u některých drží, k tomu zavázán jsa, abych psal, co se v zemi za právo drží a dskami nálezy nebo obyčeji móž provedeno býti, ne to což by nad to k témuž slúžiti mohlo, což se v práviech obecních vypisuje, ale zde přijato nenie." Kromě desk a nálezů přihlížel Všehrd ještě i k jiným zdrojům, odkudž vážiti mohl známost práva zemského. „Kdež já z sebe nic — dí v Předmluvě — bez dóvodu světlého psáti nebudu, než všecko což tuto o práviech v těchto knihách spíši, nebo dskami nebo nálezy, starými i novými, obecními neb zvlášt- ními, nebo obyčejem a zvyklostí, kteréž za právo jest, bude moci ukázáno a dovedeno býti.“ — A v závěrečném přípise ku pánům z Postupic: „V kterýchžto knihách nic psáno nenie, což by dskami, nálezy, obyčejem, rozumem neb obecními právy pro- — Dále IX. 4: „Ale snad mi toho ne vedeno býti nemohlo.“ každý uvěří, leč to dskami nebo nálezy okáži, a dobře udělá; má zajisté což píše kto o práviech zemských, všecko nálezy nebo dskami nebo i jinými dóvody okázáno býti.“ O dskách a nálezích zvláště píše Všehrd III. 9: „Ne o tom co se nálichem děje, ale o tom co se z práva dieti a za- chovávati má, píši, a což nálezy o tom a na to dávno učiněnými móž okázáno býti.“ — IV. 11.: „A nechci, aby mi kto toho věřil, leč to dskami a nálezy starodávními okáži.“ — IX. 3. „Poněvadž jest příkladem a zkušeniem jistým již ukázáno, také má dskami a nálezem provedeno býti.“ Obyčej a zvyklost, kteráž za právo jest (což nazývá se consuetudo). II. 1. „To ač nikdež psáno nenie, ale zachová-
XX „Zřízením Zemským“ Vladislavovským a s rozličnými sbírkami Nálezův zachránily nám ducha práv českých, jichžto tělo, dsky samy, ohněm jsou zničeny! Dobře ostatně Všehrd rozeznával právo zemské a právo cizí: „Svými se právy v království českém lidé, vlastními a domácími, ne německými, majtburskými nebo jinými cizími a přespolními súdie“. (Předml. Což ovšem toliko na právo zemské, ne městské, se vztahuje, neb právo městské v Čechách z německého práva vzešlo a vyrostlo.) — A v „Zavření“: „Poněvadž jsem tuto viece psal to, což se jest v zemi české zachovávalo za mého úřadu a přede mnú, nežli co jest po všem světě u všech lidí za staradávna držalo a ještě se u některých drží, k tomu zavázán jsa, abych psal, co se v zemi za právo drží a dskami nálezy nebo obyčeji móž provedeno býti, ne to což by nad to k témuž slúžiti mohlo, což se v práviech obecních vypisuje, ale zde přijato nenie." Kromě desk a nálezů přihlížel Všehrd ještě i k jiným zdrojům, odkudž vážiti mohl známost práva zemského. „Kdež já z sebe nic — dí v Předmluvě — bez dóvodu světlého psáti nebudu, než všecko což tuto o práviech v těchto knihách spíši, nebo dskami nebo nálezy, starými i novými, obecními neb zvlášt- ními, nebo obyčejem a zvyklostí, kteréž za právo jest, bude moci ukázáno a dovedeno býti.“ — A v závěrečném přípise ku pánům z Postupic: „V kterýchžto knihách nic psáno nenie, což by dskami, nálezy, obyčejem, rozumem neb obecními právy pro- — Dále IX. 4: „Ale snad mi toho ne vedeno býti nemohlo.“ každý uvěří, leč to dskami nebo nálezy okáži, a dobře udělá; má zajisté což píše kto o práviech zemských, všecko nálezy nebo dskami nebo i jinými dóvody okázáno býti.“ O dskách a nálezích zvláště píše Všehrd III. 9: „Ne o tom co se nálichem děje, ale o tom co se z práva dieti a za- chovávati má, píši, a což nálezy o tom a na to dávno učiněnými móž okázáno býti.“ — IV. 11.: „A nechci, aby mi kto toho věřil, leč to dskami a nálezy starodávními okáži.“ — IX. 3. „Poněvadž jest příkladem a zkušeniem jistým již ukázáno, také má dskami a nálezem provedeno býti.“ Obyčej a zvyklost, kteráž za právo jest (což nazývá se consuetudo). II. 1. „To ač nikdež psáno nenie, ale zachová-
Strana XXI
XXI vaným obyčejem, ale drženiem starodávniem se provodí.“ (II. 1.) „V obyčej však vešlo jest, že i nejvyšší písař desk zemských kmetem se pohánie.“ (III. 9.) „Za právo se také v zemi české od staradávna drží“ (IV. 11.) „Při othádání z staradávnieho obyčeje za právo se drží.“ (IV. 16.) „Neb jest se to od staradávna zacho- vávalo.“ (V. 3.) „Já toliko o tom, což se vedlé obyčeje zvyklého děje a z staradávna zachovává, píši, ne proč a z kterých příčin se to děje.“ (V. 6.) — „Žádnému obyvateli země české z staro- dávnieho zachovánie bez povolenie královského nebo na plném súdu panského spolek nemóž žádným obyčejem ve dsky vjíti.“ (VI. 21.). — „A tak se jest přede mnú i za mne vždycky z oby- čeje, kterýž za právo jest, zachovávalo“ (VII. 14). Rozumem míní Všehrd „zákon přirozený“ neb „přiro- zenie“: „Ale jest ten ne psaný než přirozený zákon, kterémuž jsmy se nenaučili, nepřijali, nečtli, ale z přirozenie samého jej jsmy zachvátili, v se vpili a na sobě jej vytlačili, k kterémuž nejsmy naučeni než učiněni, ne zpraveni ale narozeni — aby jestliže život náš v které úklady, v moc, v meče nebo lotrovské nebo nepřátelské upadne, každému slušalo zdravie své vysvo- boditi“. III. 25. „Vdovám a sirotkóm jsmy všickni z přirozenie i z viery pravé křesťanské obecně zavázáni dobře činiti a jich proti nepravým všem brániti a nikdyž v potřebách je neopúštěti.“ (Předm.) — „Ktož za poručenstvie krále prosí, jednú ze dvojie příčiny k tomu hnut bývá: Z přízně a litosti a že jim přirozená milost hýbe, kterúž jest bóh všem lidem ve všech zákoniech uložil, v přirozeném, v psaném i v zákoně milostivém, kterýž se od přirozeného málo dělí“ V. 39. „A což k sobě kto sám chce přirozeným a najspravedlivějším právem a zákonem, nelze jest než též od sebe jiným učiniti“ VI. 11. „Neb to každý člověk má a povinen jest jinému každému z přirozenie činiti, chce-li za člověka a ne za hovado zóstati, jako: U svého ohně dáti osvietiti, cestu bludíciemu ukázati, střechy a domu svého každému pocestnému přieti, ztrátu nalezenú navrátiti, a též svěřenú věc zase dáti“ atd. VII. 7. — „Z té příčiny u všech lidí rozumu nenakaženého požívajících, i u Turkóv a u jiných pekelníkóv, kteříž boha ani slova jeho neznají, obecné dobré zvláštniemu domáciemu a svému dobrému i všelikým užitkóm vlastním a svým se předkládá.“ VIII. 26. — „Z té příčiny, ktož by poznal, že by
XXI vaným obyčejem, ale drženiem starodávniem se provodí.“ (II. 1.) „V obyčej však vešlo jest, že i nejvyšší písař desk zemských kmetem se pohánie.“ (III. 9.) „Za právo se také v zemi české od staradávna drží“ (IV. 11.) „Při othádání z staradávnieho obyčeje za právo se drží.“ (IV. 16.) „Neb jest se to od staradávna zacho- vávalo.“ (V. 3.) „Já toliko o tom, což se vedlé obyčeje zvyklého děje a z staradávna zachovává, píši, ne proč a z kterých příčin se to děje.“ (V. 6.) — „Žádnému obyvateli země české z staro- dávnieho zachovánie bez povolenie královského nebo na plném súdu panského spolek nemóž žádným obyčejem ve dsky vjíti.“ (VI. 21.). — „A tak se jest přede mnú i za mne vždycky z oby- čeje, kterýž za právo jest, zachovávalo“ (VII. 14). Rozumem míní Všehrd „zákon přirozený“ neb „přiro- zenie“: „Ale jest ten ne psaný než přirozený zákon, kterémuž jsmy se nenaučili, nepřijali, nečtli, ale z přirozenie samého jej jsmy zachvátili, v se vpili a na sobě jej vytlačili, k kterémuž nejsmy naučeni než učiněni, ne zpraveni ale narozeni — aby jestliže život náš v které úklady, v moc, v meče nebo lotrovské nebo nepřátelské upadne, každému slušalo zdravie své vysvo- boditi“. III. 25. „Vdovám a sirotkóm jsmy všickni z přirozenie i z viery pravé křesťanské obecně zavázáni dobře činiti a jich proti nepravým všem brániti a nikdyž v potřebách je neopúštěti.“ (Předm.) — „Ktož za poručenstvie krále prosí, jednú ze dvojie příčiny k tomu hnut bývá: Z přízně a litosti a že jim přirozená milost hýbe, kterúž jest bóh všem lidem ve všech zákoniech uložil, v přirozeném, v psaném i v zákoně milostivém, kterýž se od přirozeného málo dělí“ V. 39. „A což k sobě kto sám chce přirozeným a najspravedlivějším právem a zákonem, nelze jest než též od sebe jiným učiniti“ VI. 11. „Neb to každý člověk má a povinen jest jinému každému z přirozenie činiti, chce-li za člověka a ne za hovado zóstati, jako: U svého ohně dáti osvietiti, cestu bludíciemu ukázati, střechy a domu svého každému pocestnému přieti, ztrátu nalezenú navrátiti, a též svěřenú věc zase dáti“ atd. VII. 7. — „Z té příčiny u všech lidí rozumu nenakaženého požívajících, i u Turkóv a u jiných pekelníkóv, kteříž boha ani slova jeho neznají, obecné dobré zvláštniemu domáciemu a svému dobrému i všelikým užitkóm vlastním a svým se předkládá.“ VIII. 26. — „Z té příčiny, ktož by poznal, že by
Strana XXII
XXII naň který takový zmatek měl přijíti, suď se doma sám a vinu svú uznaje, póhonu, súdu, nálezu a otsúzenie nečekaje, jsa na- pomenut, učiň sám od sebe dosti, jakož za starých a za při- rozeného zákona bylo.“ IX. 9. Obecními právy rozumí Všehrd právo římské, pokud ve středověku ještě bylo platné. IV. 3. „Ale o trhu co se v práviech obecniech a přespolniech široce píše, toho na straně nechaje, k trhu zvláštniemu a v zemi české obyčejnému se na- vrátím.“ Všehrd, dobuda sobě při dskách důkladné známosti zemského práva českého, v posledním pětiletí XV. věku zanášel se studováním práva obecního; v knihách III. 3 (I. rec.) praví zajisté o právích obecních, že v nich učený není, avšak v závě- rečné řeči ku pánům z Postupic již praví, že prodlí-li Pán života jeho, podlé obecních práv o těchto týchž věcech jiné knihy sepíše. Instituce Justinianovy znal dle zmínky v V. 45. Na staré právo římské táhne se Všehrd ne jako na základ nebo pramen práva českého, než jako na příklad, že u Římanů tak bylo, jako III. 23. (O moci), V. 43 (o dskách). Též i o právu církevním neb jak je nazývá „práva kostelnie“, zmínku činí při posuzování zletilosti. V. 45. Zachováním míní Všehrd, což bychom rozdílně od právního obyčeje nebo právní zvyklosti (consuetudo) nazvali usus praxeos neboli což za pravidlo se vyvinulo při úřadě, bez nálezu nebo snešení. Jsou to ponejvíce jisté formality mající prastarý základ na mnoze ještě symbolický, jako IV. 14 (u zvodu) IV. 15. (při odhádání), VII. 25 (při zájmu). Viz také III. 18 na konci (stará zachovánie), V. 33. (A to se za obyčej ve dsky píše), VIII. 14. (O titulaturách při dskách.) Jiné ještě doklady béře a dává Všehrd ze starších spisův o právu českém. Znal-tě zajisté následující spisy: Páně Ondřeje z Dubé Výklad na právo zemské (Viz Codex j. b. II. 2.), Řád Práva Zemského (Ordo judicii terræ. Viz týž Codex II. 2.), Officium circa tabulas (Cod. II. 2.), Řád deskový (Codex III. 2. Supplementum), Ordo agendi minoribus terræ judicii officia- libus præscriptus (Cod. III. 2), Ordo taxarum: Práva písařšká. (Cod. III. 2.) Že by znal byl také knihu Rožmberskou, s pod- statou povědíti nelze; též i Majestas Carolina zůstala mu cizí. Spisy tyto starší Všehrd pilně čítal; místy veliké kusy z nich do
XXII naň který takový zmatek měl přijíti, suď se doma sám a vinu svú uznaje, póhonu, súdu, nálezu a otsúzenie nečekaje, jsa na- pomenut, učiň sám od sebe dosti, jakož za starých a za při- rozeného zákona bylo.“ IX. 9. Obecními právy rozumí Všehrd právo římské, pokud ve středověku ještě bylo platné. IV. 3. „Ale o trhu co se v práviech obecniech a přespolniech široce píše, toho na straně nechaje, k trhu zvláštniemu a v zemi české obyčejnému se na- vrátím.“ Všehrd, dobuda sobě při dskách důkladné známosti zemského práva českého, v posledním pětiletí XV. věku zanášel se studováním práva obecního; v knihách III. 3 (I. rec.) praví zajisté o právích obecních, že v nich učený není, avšak v závě- rečné řeči ku pánům z Postupic již praví, že prodlí-li Pán života jeho, podlé obecních práv o těchto týchž věcech jiné knihy sepíše. Instituce Justinianovy znal dle zmínky v V. 45. Na staré právo římské táhne se Všehrd ne jako na základ nebo pramen práva českého, než jako na příklad, že u Římanů tak bylo, jako III. 23. (O moci), V. 43 (o dskách). Též i o právu církevním neb jak je nazývá „práva kostelnie“, zmínku činí při posuzování zletilosti. V. 45. Zachováním míní Všehrd, což bychom rozdílně od právního obyčeje nebo právní zvyklosti (consuetudo) nazvali usus praxeos neboli což za pravidlo se vyvinulo při úřadě, bez nálezu nebo snešení. Jsou to ponejvíce jisté formality mající prastarý základ na mnoze ještě symbolický, jako IV. 14 (u zvodu) IV. 15. (při odhádání), VII. 25 (při zájmu). Viz také III. 18 na konci (stará zachovánie), V. 33. (A to se za obyčej ve dsky píše), VIII. 14. (O titulaturách při dskách.) Jiné ještě doklady béře a dává Všehrd ze starších spisův o právu českém. Znal-tě zajisté následující spisy: Páně Ondřeje z Dubé Výklad na právo zemské (Viz Codex j. b. II. 2.), Řád Práva Zemského (Ordo judicii terræ. Viz týž Codex II. 2.), Officium circa tabulas (Cod. II. 2.), Řád deskový (Codex III. 2. Supplementum), Ordo agendi minoribus terræ judicii officia- libus præscriptus (Cod. III. 2), Ordo taxarum: Práva písařšká. (Cod. III. 2.) Že by znal byl také knihu Rožmberskou, s pod- statou povědíti nelze; též i Majestas Carolina zůstala mu cizí. Spisy tyto starší Všehrd pilně čítal; místy veliké kusy z nich do
Strana XXIII
XXIII svého díla klade, jako III. 24. Což koli jsme toho našli, ve Vysvětlivkách najde se vytknuto. Dobře také líčí poměr díla svého ke spisům starším po- dobným, an dí v „Zavření“, že se „tak společné zprávy o práviech nikdež ještě nenajde, aniž jest kdy od koho v Čechách bylo sepsáno prvé než ode mne; a byla-li jsú jaká práva a spósobové súdóv v zemi české za starých sepsána, smiem říci, že jsú jiného v sobě nic nedržela, než to, což tuto sepsáno jest.“ Také Písmo na nejednom místě za doklad se uvodí; i vidíme ovšem z častých citátů, že Všehrd dobře se vyznal v knize kněh, též jako i ve spisích Svatých Otcův. — „To Písmo: Od kteréhož i řád práva českého sa nedělí“ (IV. 6). — „Spra- vedlivému žádný zákon, žádné právo (jakož Písmo praví) nenie uloženo, než nepravým“ atd. (IV. 13.) — Šalomún (IX. 2). — Žalmy cituje Všehrd II. 19 a IX. 10, avšak kromě všeho spo- jení s právy, tak jako i Origina, Gregoria, Firmiana (IX. 10), pak Josefa Flaviovu Kroniku o válce židovské (IX. 10) a Eu- sebiovu Kroniku křesťanskou (I. 6.) Také i ke klassikům starověkým často přihlíží, na dotvrzení některého propovědění; tak V. 10 cituje Homera a Plinia v příčině dospělosti porodu, III. 20. Horácia, (fingere qui..) IX. 1 Homera a Luciana (Oratio de calumnia), IX. 2 a IX. 10 Vir- gilia (O gens infelix ...), III. 13 Platona s Ciceronem, kteréhož prvního nazývá „všech filosofóv světských hlavu“ a druhého „všech lidí výmluvných co jich kdy prvé bylo, co jich nynie jest neb co jiných potom bude, najvýmluvnějšího“ Plauta V. 45. IX. 2. Onen dobrý Cicero . . . IX. 2. Julius Caesar. Spisy vlastně české, kterými se Všehrd v díle svém dokládá, zejmena jsou páně Smila z Flašky „Nová Rada“ (V. 18, IX. 1.) Též i přísloví něco podává Všehrd, ponejvíce ke právu se vztahující. Jiných propovědění pak, na přísloví právní se ponášejících, kteráž jeho samého za původce mají, pěkná jest řada. Obojí sestavili jsme podlé pořádku kněh v Přídavcích: Přísloví a rčení.
XXIII svého díla klade, jako III. 24. Což koli jsme toho našli, ve Vysvětlivkách najde se vytknuto. Dobře také líčí poměr díla svého ke spisům starším po- dobným, an dí v „Zavření“, že se „tak společné zprávy o práviech nikdež ještě nenajde, aniž jest kdy od koho v Čechách bylo sepsáno prvé než ode mne; a byla-li jsú jaká práva a spósobové súdóv v zemi české za starých sepsána, smiem říci, že jsú jiného v sobě nic nedržela, než to, což tuto sepsáno jest.“ Také Písmo na nejednom místě za doklad se uvodí; i vidíme ovšem z častých citátů, že Všehrd dobře se vyznal v knize kněh, též jako i ve spisích Svatých Otcův. — „To Písmo: Od kteréhož i řád práva českého sa nedělí“ (IV. 6). — „Spra- vedlivému žádný zákon, žádné právo (jakož Písmo praví) nenie uloženo, než nepravým“ atd. (IV. 13.) — Šalomún (IX. 2). — Žalmy cituje Všehrd II. 19 a IX. 10, avšak kromě všeho spo- jení s právy, tak jako i Origina, Gregoria, Firmiana (IX. 10), pak Josefa Flaviovu Kroniku o válce židovské (IX. 10) a Eu- sebiovu Kroniku křesťanskou (I. 6.) Také i ke klassikům starověkým často přihlíží, na dotvrzení některého propovědění; tak V. 10 cituje Homera a Plinia v příčině dospělosti porodu, III. 20. Horácia, (fingere qui..) IX. 1 Homera a Luciana (Oratio de calumnia), IX. 2 a IX. 10 Vir- gilia (O gens infelix ...), III. 13 Platona s Ciceronem, kteréhož prvního nazývá „všech filosofóv světských hlavu“ a druhého „všech lidí výmluvných co jich kdy prvé bylo, co jich nynie jest neb co jiných potom bude, najvýmluvnějšího“ Plauta V. 45. IX. 2. Onen dobrý Cicero . . . IX. 2. Julius Caesar. Spisy vlastně české, kterými se Všehrd v díle svém dokládá, zejmena jsou páně Smila z Flašky „Nová Rada“ (V. 18, IX. 1.) Též i přísloví něco podává Všehrd, ponejvíce ke právu se vztahující. Jiných propovědění pak, na přísloví právní se ponášejících, kteráž jeho samého za původce mají, pěkná jest řada. Obojí sestavili jsme podlé pořádku kněh v Přídavcích: Přísloví a rčení.
Strana XXIV
XXIV III. Tolik o díle Všehrdově se stanoviska literarního. Vizme již o povaze spisovatelově pokud se nám jeví a ukazuje v díle jeho. Kdo chce poznati pravní cit, jenž Všehrda ovládal, čti sobě následující výpisky: „Neb to jest proti právu, aby dvá žalobníky v jedné při proti jednomu mluvila anebo dvá řečníky proti jednomu pohna- nému při vedla.“ (II. 17.) — „Též, bude-li proti tobě nález ukázán psaný ve dskách nebo právo psané, ješto by zřetedlně proti tobě stálo; v tom musíš ne k psání, než k úmyslu a k vóli těch, kto jsú nález nebo právo vynášeli, hleděti; neb se ne vždycky móž psáním neb písmu dosti státi.“ (II. 17.) „A z té každé křivdy, škody, myslí umieněné nebo skutečně dovedené, kteráž by se stala nebo státi měla, móž pohoněno býti; neb mnohé jsú nepravosti, na kterýchž se ne toliko účinek skutečně dokonaný a dovedený pomstú práv popravuje, ale také sám úmysl a sama vóle přísností se práv mstí a káže.“ (III. 21.) — „Což zvláštními nálezy světle vyhraženo nenie, to při právě obecném zóstati má.“ (III. 11.) — A dále: „A ještě by spěšnější konec o své pře lidé brali, kdyby kmetové a súdce zemští — k tomu držáni byli, aby pilně pře slyšeli a déle na súdě sedati a raněje súditi ráčili, stranných a nepóhonných pří, kteréž vedlé práva sly- šány býti nemají, mezi póhonné nevkládajíce.“ (Předml.) „A z té příčiny i z jiné otporové by se měli vedlé práva najprvé súditi před jinými všemi póhony.“ (IV. 15.) „Snad by to mělo úředníky opatřeno býti, aby dědice též v tom vedlé práva opatřili jako opa- trují vdovu“ etc. (V. 5.) „Než snad by to opatřeno mělo jinak býti, aby dsky k potřebám lidským mohly když koli ohledány býti.“ (V. 32.) „Snad by to úředníky mělo ohledáno a opatřeno býti, aby list obranní dán byl dědici od desk k purkrabí najvyššiemu.“ (V. 32). „Král a páni by to měli nálezem novým proti nové a nikdy prvé neslýchané nepravosti opatřiti.“ (VI. 37). „Na krále a na pány slušie, takové nepravosti nové a přielišné právem dobrým a nálezem novým zastaviti.“ (VII. 3.) „A snad by nic neškodilo, aby v každé suché dni všecky pře“ atd. (VIII. 12.) Pozorně kdo čte dílo Všehrdovo, překvapen bude šle- chetným smýšlením, kteréž se v něm jeví; co humannost
XXIV III. Tolik o díle Všehrdově se stanoviska literarního. Vizme již o povaze spisovatelově pokud se nám jeví a ukazuje v díle jeho. Kdo chce poznati pravní cit, jenž Všehrda ovládal, čti sobě následující výpisky: „Neb to jest proti právu, aby dvá žalobníky v jedné při proti jednomu mluvila anebo dvá řečníky proti jednomu pohna- nému při vedla.“ (II. 17.) — „Též, bude-li proti tobě nález ukázán psaný ve dskách nebo právo psané, ješto by zřetedlně proti tobě stálo; v tom musíš ne k psání, než k úmyslu a k vóli těch, kto jsú nález nebo právo vynášeli, hleděti; neb se ne vždycky móž psáním neb písmu dosti státi.“ (II. 17.) „A z té každé křivdy, škody, myslí umieněné nebo skutečně dovedené, kteráž by se stala nebo státi měla, móž pohoněno býti; neb mnohé jsú nepravosti, na kterýchž se ne toliko účinek skutečně dokonaný a dovedený pomstú práv popravuje, ale také sám úmysl a sama vóle přísností se práv mstí a káže.“ (III. 21.) — „Což zvláštními nálezy světle vyhraženo nenie, to při právě obecném zóstati má.“ (III. 11.) — A dále: „A ještě by spěšnější konec o své pře lidé brali, kdyby kmetové a súdce zemští — k tomu držáni byli, aby pilně pře slyšeli a déle na súdě sedati a raněje súditi ráčili, stranných a nepóhonných pří, kteréž vedlé práva sly- šány býti nemají, mezi póhonné nevkládajíce.“ (Předml.) „A z té příčiny i z jiné otporové by se měli vedlé práva najprvé súditi před jinými všemi póhony.“ (IV. 15.) „Snad by to mělo úředníky opatřeno býti, aby dědice též v tom vedlé práva opatřili jako opa- trují vdovu“ etc. (V. 5.) „Než snad by to opatřeno mělo jinak býti, aby dsky k potřebám lidským mohly když koli ohledány býti.“ (V. 32.) „Snad by to úředníky mělo ohledáno a opatřeno býti, aby list obranní dán byl dědici od desk k purkrabí najvyššiemu.“ (V. 32). „Král a páni by to měli nálezem novým proti nové a nikdy prvé neslýchané nepravosti opatřiti.“ (VI. 37). „Na krále a na pány slušie, takové nepravosti nové a přielišné právem dobrým a nálezem novým zastaviti.“ (VII. 3.) „A snad by nic neškodilo, aby v každé suché dni všecky pře“ atd. (VIII. 12.) Pozorně kdo čte dílo Všehrdovo, překvapen bude šle- chetným smýšlením, kteréž se v něm jeví; co humannost
Strana XXV
XXV nazýváme, nemůže výrazněji jeviti se než jak se to skutkem děje u Všehrda. Pomněme při tom, že dílo psáno na závěrku XV. věku i přisvědčíme, že smýšlení takové jest úkaz právě neoby- čejný. Vizme několiko rčení na doklad: „A slušie děti každému viece než ženu milovati, neb žena téměř každá móž jiného muže mieti, otce jiného děti mieti nemohú, ztratiece prvnieho.“ (V. 20.) „Neb nad tu nepravost mezi všemi nepravostmi větčie a nepravějšie nenie, kdež kto komu dětí a zbožie svého svěří, a ten komuž jest tak svěřeno, pod tím zpósobem v to vkroče, z sirotčích škod sobě užitky své přivodí, a maje jich obrance býti, i jest zlodějem statku jich“ a t. d. (V. 33). „Žádný nepřietel a zhúbce tak škodný zemi nenie jako ten, ktož se netoliko o to pokúšie, aby zemské dobré svévol- ností svú rušil, ale také práva, jimiž země stojí od staradávna, smie kaziti a jim se protiviti, zavázán jsa právóm poddán býti a jich proti svévolným a zlým všem vedlé země hájiti“ a t. d. (VIII. 26.) „Aniž já také ty obrany (práva) pro nepravé lidi spisuji, ale pro dobré, upřímé, spravedlivé, věrné a sprostné; neb bych velmi zle zemi poslúžil, kdybych naučenie zlému, a ne obranu muži dobrému dával; neb ne lotru palici strúži, ale zbrojí a braní muže dobrého opatrují.“ (II. I7). „Neb všem dobrým milejší, užitečnější a příjemnější má býti pokoj nežli válka; neb i válka se ne pro válku, ale proto aby z války pokoj byl přiveden, zdvíhá.“ (Předml.) „Toto však před očima vždycky úředníci mieti mají, aby se znali, že ne páni, než všie obce a všech lidí jsú služebníci, neb za to od lidí k živnosti své penieze a úplatky berú, a to jest jich, jak říkají, pluh.“ (IV. 2.) „To bude-li mieti před se jíti, žádný v zemi hrdlem, žádný statkem, žádný ctí svú bezpečen nikdy nebude, když obžalovánie skrytá a tajemní nálezové budú se o lidech bez jich přítom- nosti nalézati a pokútněji ve dsky vpisovati.“ (IX. 10). Místy rád Všehrd filologisuje, podlé svého smysla vy- kládaje terminy právnické, jako III. 3. „Útok (a z té příčiny i útok slove, ne od utečenie, jako se jest některým zdálo, ale od utčenie, že jeden na druhého utkne)“; VII. 8. „Svrchky (a proto svrchek slove, že na dně jest a svrchu)“. „Nábytci (a mohú proto slúti nábytci, že od nich člověk statku nabývá,
XXV nazýváme, nemůže výrazněji jeviti se než jak se to skutkem děje u Všehrda. Pomněme při tom, že dílo psáno na závěrku XV. věku i přisvědčíme, že smýšlení takové jest úkaz právě neoby- čejný. Vizme několiko rčení na doklad: „A slušie děti každému viece než ženu milovati, neb žena téměř každá móž jiného muže mieti, otce jiného děti mieti nemohú, ztratiece prvnieho.“ (V. 20.) „Neb nad tu nepravost mezi všemi nepravostmi větčie a nepravějšie nenie, kdež kto komu dětí a zbožie svého svěří, a ten komuž jest tak svěřeno, pod tím zpósobem v to vkroče, z sirotčích škod sobě užitky své přivodí, a maje jich obrance býti, i jest zlodějem statku jich“ a t. d. (V. 33). „Žádný nepřietel a zhúbce tak škodný zemi nenie jako ten, ktož se netoliko o to pokúšie, aby zemské dobré svévol- ností svú rušil, ale také práva, jimiž země stojí od staradávna, smie kaziti a jim se protiviti, zavázán jsa právóm poddán býti a jich proti svévolným a zlým všem vedlé země hájiti“ a t. d. (VIII. 26.) „Aniž já také ty obrany (práva) pro nepravé lidi spisuji, ale pro dobré, upřímé, spravedlivé, věrné a sprostné; neb bych velmi zle zemi poslúžil, kdybych naučenie zlému, a ne obranu muži dobrému dával; neb ne lotru palici strúži, ale zbrojí a braní muže dobrého opatrují.“ (II. I7). „Neb všem dobrým milejší, užitečnější a příjemnější má býti pokoj nežli válka; neb i válka se ne pro válku, ale proto aby z války pokoj byl přiveden, zdvíhá.“ (Předml.) „Toto však před očima vždycky úředníci mieti mají, aby se znali, že ne páni, než všie obce a všech lidí jsú služebníci, neb za to od lidí k živnosti své penieze a úplatky berú, a to jest jich, jak říkají, pluh.“ (IV. 2.) „To bude-li mieti před se jíti, žádný v zemi hrdlem, žádný statkem, žádný ctí svú bezpečen nikdy nebude, když obžalovánie skrytá a tajemní nálezové budú se o lidech bez jich přítom- nosti nalézati a pokútněji ve dsky vpisovati.“ (IX. 10). Místy rád Všehrd filologisuje, podlé svého smysla vy- kládaje terminy právnické, jako III. 3. „Útok (a z té příčiny i útok slove, ne od utečenie, jako se jest některým zdálo, ale od utčenie, že jeden na druhého utkne)“; VII. 8. „Svrchky (a proto svrchek slove, že na dně jest a svrchu)“. „Nábytci (a mohú proto slúti nábytci, že od nich člověk statku nabývá,
Strana XXVI
XXVI jako za starých bylo, kteří jsú od hovad statku a bohatstvie docházeli); III. 20. Rozklad filosofický čte se v VIII. 32, kdež provedena propověď, že užitečné od slušného není rozděleno, „tak že nic užitečné býti nemóž, co by nebylo slušné, a nic nemóž za slušné — Viz též II. 35. položeno býti, co by nebylo užitečné.“ (O přátelství.) Tónem oratorským psáno jest několikero míst ve knihách Devaterých, jako na př. úvod k tituli „O právu staném“ III. 18, titul celý „O moci“. III. 23. Přímo za vzor rhetorické mluvy může pokládati se závěrek titule IX. 10. (invektiva proti zlým soudcům: A jistě k tomu přijde etc.) a řeč závěrečná k pánům z Postupic (Zavřenie všech knih). Kdo by v literatuře české hledal vzor satyry, najde jej čta první titul kněh devátých o soudu a právu; co se tu praví, vesměs ironicky mluveno jest, ale jemně nad míru a důtklivě neméně. Též i kontroversí několiko v díle Všehrdově navrženo jest, jež skladatel na díle hledí rozřešiti, jako II. 31 rozličné otázky o postavení soudce; III. 11 o póhonu na krále; III. 22 můž-li člověk neb služebník pána svého pohnati; III. 22 o právu lidu poddanského k žalobě na pány; III. 23 o moci násilné a o nuzné obraně; IV. 6 dědí-li děti z nepravého lože pošlé s dětmi pravými; IV. 11. také-li se zprava promlčí; V. 27 o vyplacení věna převedeného; V. 31, o převedení věna z jedné země do druhé; VI. 41 o formuli: „Kdyby bez nich býti nechtěli;“ VII. 10. o zapisování dskami větčích sum nežli cena zapsaného statku; VII. 10. o zůstavení sobě moci v zápisu; VII. 22. o vý- platě zájmu. Podlé smýšlení politického byl Všehrd přísný monar- chista ve smyslu tehdejšího státního práva českého, kdež mon- archa volbou volán za trůn, aby zemi dle práv a svobod jejích spravoval. Velebě na nejednom místě věhlasného Jiřího Podě- bradského, přece zamítá povolání osob ke královstvie nezrozených, neboť VIII. 32. mezi zlým uvádí „zbožie i statkóv i královstvie ne- slyšnú a nenasycenú žádost od lehkých a k tomu nepřirozených lidí skrze lest, úklady a trávenie králóv spravedlivých a k tomu přirozených a v královstvie řádně a z boha přišlých.“ — III. 22.
XXVI jako za starých bylo, kteří jsú od hovad statku a bohatstvie docházeli); III. 20. Rozklad filosofický čte se v VIII. 32, kdež provedena propověď, že užitečné od slušného není rozděleno, „tak že nic užitečné býti nemóž, co by nebylo slušné, a nic nemóž za slušné — Viz též II. 35. položeno býti, co by nebylo užitečné.“ (O přátelství.) Tónem oratorským psáno jest několikero míst ve knihách Devaterých, jako na př. úvod k tituli „O právu staném“ III. 18, titul celý „O moci“. III. 23. Přímo za vzor rhetorické mluvy může pokládati se závěrek titule IX. 10. (invektiva proti zlým soudcům: A jistě k tomu přijde etc.) a řeč závěrečná k pánům z Postupic (Zavřenie všech knih). Kdo by v literatuře české hledal vzor satyry, najde jej čta první titul kněh devátých o soudu a právu; co se tu praví, vesměs ironicky mluveno jest, ale jemně nad míru a důtklivě neméně. Též i kontroversí několiko v díle Všehrdově navrženo jest, jež skladatel na díle hledí rozřešiti, jako II. 31 rozličné otázky o postavení soudce; III. 11 o póhonu na krále; III. 22 můž-li člověk neb služebník pána svého pohnati; III. 22 o právu lidu poddanského k žalobě na pány; III. 23 o moci násilné a o nuzné obraně; IV. 6 dědí-li děti z nepravého lože pošlé s dětmi pravými; IV. 11. také-li se zprava promlčí; V. 27 o vyplacení věna převedeného; V. 31, o převedení věna z jedné země do druhé; VI. 41 o formuli: „Kdyby bez nich býti nechtěli;“ VII. 10. o zapisování dskami větčích sum nežli cena zapsaného statku; VII. 10. o zůstavení sobě moci v zápisu; VII. 22. o vý- platě zájmu. Podlé smýšlení politického byl Všehrd přísný monar- chista ve smyslu tehdejšího státního práva českého, kdež mon- archa volbou volán za trůn, aby zemi dle práv a svobod jejích spravoval. Velebě na nejednom místě věhlasného Jiřího Podě- bradského, přece zamítá povolání osob ke královstvie nezrozených, neboť VIII. 32. mezi zlým uvádí „zbožie i statkóv i královstvie ne- slyšnú a nenasycenú žádost od lehkých a k tomu nepřirozených lidí skrze lest, úklady a trávenie králóv spravedlivých a k tomu přirozených a v královstvie řádně a z boha přišlých.“ — III. 22.
Strana XXVII
XXVII „Země krále nemající jest svobodná a béře sobě pána, koho chce a toho sobě zavazuje, aby ji spravoval, ne jakž by on chtěl, — „Země než vedlé svobod a práv té země starodávních.“ sobě krále sama volí a jej dobrovolně podniká, od něho žádnými penězi kúpena nejsúci, než dobrovolně jemu poddána. A král každý zemi přísahu činí.“ — Zřejmým zastavatelem moci krá- lovské jest Všehrd v VI. 34, kdež úsilně brání právo královo k odumrlým statkům; V. 47 kdež zastává právo královské k dá- vání let, krále jmenujíc nejvyšším poručníkem sirotkův; v Před- mluvě, kdež krále Vladislava horlivě velebí. Odpor proti Němcům, kterýž na několika místech díla Vše- hrdova se vyskytá, měl kořeny své v okolnostech politických a byl toho času v Čechách obecný. Avšak nesmí se při tom zapomenouti, že odpor ten směřoval ne k Němcům domácím, v zemích ko- runy české osedlým, než toliko k cizozemcům v politickém toho slova rozumu. Nebyliť cizozemci ani Slezané ani obyvatelé Šestiměstí, ač toho času ponejvíce Němci; aniž také za cizince pokládáni jsou obyvatelé Loketska, kteří též byli Němci. Pří- čina odporu hledati se musí dílem v rozdílu náboženském, ješto Čechové podobojí pokládáni od Němců, toho času ještě přísně papežských, přes kompaktáta napořád za kacíře, a nikdež — jak dí Všehrd v Předmluvě — žádným obyčejem od Němců v zemích německých trpěni prý nebyli. Pravíť sám pan Bohuslav z Lobkovic o Pražanech svého věku: „K cizím jsou přívětivi, toliko Němcův nenavidí, majíce je za protivníky smýšlení svého u víře.“ — Samo zákonodárství zemské mělo zvláštní péči a zřetel, aby živlové cizí zemi na ujmu nebyli; snešení sněmovní z roku 1486 zbraňuje cizozemcům osa- zovati se v zemi, leč by prvé přiznání učinili králi a zemi, (jinými slovy, leč by prvé inkolát český sobě zjednali,) žádného jiného pána dědičného neměli než krále českého a ve všech povinnostech s obyvateli v zemi české se srovnali. Socialní záležitosti, jež na konci XV. věku silně hýbaly veřejným životem v Čechách, také Všehrda důtklivě se dotýkaly, i nalezají se značné stopy smýšlení jeho v Knihách Devaterých, a to měrou takovou, že dílo jeho i pramenem jest ku poznání opravdivého stavu věcí. Všehrd, jakožto muž práva, nesnášel žádného bezpraví; z té příčiny vřelými slovy zastává se lidu
XXVII „Země krále nemající jest svobodná a béře sobě pána, koho chce a toho sobě zavazuje, aby ji spravoval, ne jakž by on chtěl, — „Země než vedlé svobod a práv té země starodávních.“ sobě krále sama volí a jej dobrovolně podniká, od něho žádnými penězi kúpena nejsúci, než dobrovolně jemu poddána. A král každý zemi přísahu činí.“ — Zřejmým zastavatelem moci krá- lovské jest Všehrd v VI. 34, kdež úsilně brání právo královo k odumrlým statkům; V. 47 kdež zastává právo královské k dá- vání let, krále jmenujíc nejvyšším poručníkem sirotkův; v Před- mluvě, kdež krále Vladislava horlivě velebí. Odpor proti Němcům, kterýž na několika místech díla Vše- hrdova se vyskytá, měl kořeny své v okolnostech politických a byl toho času v Čechách obecný. Avšak nesmí se při tom zapomenouti, že odpor ten směřoval ne k Němcům domácím, v zemích ko- runy české osedlým, než toliko k cizozemcům v politickém toho slova rozumu. Nebyliť cizozemci ani Slezané ani obyvatelé Šestiměstí, ač toho času ponejvíce Němci; aniž také za cizince pokládáni jsou obyvatelé Loketska, kteří též byli Němci. Pří- čina odporu hledati se musí dílem v rozdílu náboženském, ješto Čechové podobojí pokládáni od Němců, toho času ještě přísně papežských, přes kompaktáta napořád za kacíře, a nikdež — jak dí Všehrd v Předmluvě — žádným obyčejem od Němců v zemích německých trpěni prý nebyli. Pravíť sám pan Bohuslav z Lobkovic o Pražanech svého věku: „K cizím jsou přívětivi, toliko Němcův nenavidí, majíce je za protivníky smýšlení svého u víře.“ — Samo zákonodárství zemské mělo zvláštní péči a zřetel, aby živlové cizí zemi na ujmu nebyli; snešení sněmovní z roku 1486 zbraňuje cizozemcům osa- zovati se v zemi, leč by prvé přiznání učinili králi a zemi, (jinými slovy, leč by prvé inkolát český sobě zjednali,) žádného jiného pána dědičného neměli než krále českého a ve všech povinnostech s obyvateli v zemi české se srovnali. Socialní záležitosti, jež na konci XV. věku silně hýbaly veřejným životem v Čechách, také Všehrda důtklivě se dotýkaly, i nalezají se značné stopy smýšlení jeho v Knihách Devaterých, a to měrou takovou, že dílo jeho i pramenem jest ku poznání opravdivého stavu věcí. Všehrd, jakožto muž práva, nesnášel žádného bezpraví; z té příčiny vřelými slovy zastává se lidu
Strana XXVIII
XXVIII poddanského proti přílišnostem panstva. Za bezpraví klade předně, že zemané prodávajíce jedni druhým vsi, robot zejména nekladou ani jich sobě skrze výminku v trhu pozůstavují, avšak proto žádných robot nekoupivše ani jich ve dskách majíce, na lidech robot žádají, a lidé chudí nebozí že těžké a bezpravné roboty dělati musí. (IV. 4.) Za bezpraví klade dále vedlé takových bezpravných a znovu vymyšlených robot, zádav a ná- tiskův i nová obtěžování, skrze vína totižto mezi lidi své po městečkách i po všech rozvážení a po chalupách jich i po domech, když by píti nemohli nebo nechtěli, po několika pintách každému roznášení i jiných obchodů městských a kupeckých vedení. (Zavřenie.) — Velice horlí také na majetníky latifundií, že „skupují zemany a sídla zemanská že boří a tvrze i zámky zemanské kazí a s zemí srovnávají, též rybníky zeman i vsí a dědin nejlepších i luk vytopují.“ (IX. 10.) Vytýká se Všehrdovi, že v druhém sepsání díla svého až i hájí porobu lidu poddanského. Avšak, v druhém sepsání shledáváme tatáž slova o přílišném a bezpravném utlačení lidu IV. 4, jako v prvním, též i živou přímluvu, žeby „bylo po- třebie spravedlivého ode všie země chudých lidí opatřenie, aby země nezpustla,“ konečně i radu, aby „řád zemský při lidech kmetcích ten držán byl, kterýž jest za staradávna držán byl, a přes to aby na lidi chudé výše žádným bezpravím a zádavami nepovinnými saháno nebylo.“ Jinak ovšem zachoval se Všehrd při otázce o právu poddanského lidu k žalo- bám na pány. (III. 22.) V prvním sepsání píše o tom sám mínění své na jevo nedávaje, že rozluštění otázky té jakožto kontroversní zanechává jiným („k té otázce otpovídajte jiní ktož tomu lépe rozumějí“), při čemž se ovšem zdá, že sám by rád poddaným právo žalobní přiřknul. Zatím v druhém sepsání zcela určitě právo takové poddanému odepírá, řka, že „všem se neslušné i nepodobné zdá a naprosto nespravedlivé, aby člověk (poddaný), nebo pacholek, nebo služebník měl svého pána poháněti.“ — Avšak sluší na mysli míti, že Všehrd při tom cituje také nálezy soudní dva, nepochybně nové, a že on, přísný vykladatel práva, za právo pokládal, což za právo vyne- šeno bylo. Za to se také má, že Všehrd jakožto rodic sousedský,
XXVIII poddanského proti přílišnostem panstva. Za bezpraví klade předně, že zemané prodávajíce jedni druhým vsi, robot zejména nekladou ani jich sobě skrze výminku v trhu pozůstavují, avšak proto žádných robot nekoupivše ani jich ve dskách majíce, na lidech robot žádají, a lidé chudí nebozí že těžké a bezpravné roboty dělati musí. (IV. 4.) Za bezpraví klade dále vedlé takových bezpravných a znovu vymyšlených robot, zádav a ná- tiskův i nová obtěžování, skrze vína totižto mezi lidi své po městečkách i po všech rozvážení a po chalupách jich i po domech, když by píti nemohli nebo nechtěli, po několika pintách každému roznášení i jiných obchodů městských a kupeckých vedení. (Zavřenie.) — Velice horlí také na majetníky latifundií, že „skupují zemany a sídla zemanská že boří a tvrze i zámky zemanské kazí a s zemí srovnávají, též rybníky zeman i vsí a dědin nejlepších i luk vytopují.“ (IX. 10.) Vytýká se Všehrdovi, že v druhém sepsání díla svého až i hájí porobu lidu poddanského. Avšak, v druhém sepsání shledáváme tatáž slova o přílišném a bezpravném utlačení lidu IV. 4, jako v prvním, též i živou přímluvu, žeby „bylo po- třebie spravedlivého ode všie země chudých lidí opatřenie, aby země nezpustla,“ konečně i radu, aby „řád zemský při lidech kmetcích ten držán byl, kterýž jest za staradávna držán byl, a přes to aby na lidi chudé výše žádným bezpravím a zádavami nepovinnými saháno nebylo.“ Jinak ovšem zachoval se Všehrd při otázce o právu poddanského lidu k žalo- bám na pány. (III. 22.) V prvním sepsání píše o tom sám mínění své na jevo nedávaje, že rozluštění otázky té jakožto kontroversní zanechává jiným („k té otázce otpovídajte jiní ktož tomu lépe rozumějí“), při čemž se ovšem zdá, že sám by rád poddaným právo žalobní přiřknul. Zatím v druhém sepsání zcela určitě právo takové poddanému odepírá, řka, že „všem se neslušné i nepodobné zdá a naprosto nespravedlivé, aby člověk (poddaný), nebo pacholek, nebo služebník měl svého pána poháněti.“ — Avšak sluší na mysli míti, že Všehrd při tom cituje také nálezy soudní dva, nepochybně nové, a že on, přísný vykladatel práva, za právo pokládal, což za právo vyne- šeno bylo. Za to se také má, že Všehrd jakožto rodic sousedský,
Strana XXIX
XXIX zvláštním přítelem měst byl; avšak v Knihách Devaterých o nějaké takové náklonnosti stopy není. Což o Pražanech píše, jediné jest, a tu nic obzvláštního. Jinak ovšem bylo po r. 1500, po vyjití Zřízení Zemského, kdež se zdá, že návodem měst a ve prospěchu měst psáti chtěl proti Zřízení tomu, čehož zatím na přímluvu a hrozbu panstva neučinil. Co se týče náboženství, byl Všehrd beze vší pochyby horlivý podobojí; takovym jeví se v odporu svém proti narovnání mezi Čechy a Římem, tak úsilně žádanému od přítele jeho, pana Bohuslava z Lobkovic. Všehrdova „Invektiva proti papeži“ samou přílišností svou nejsvětleji svědčí o smýšlení jeho náboženském. Byl ostatně v Písmu i ve Svatých Otcích velice zběhlý a zbožná mysl dosti zřejmě jeví se u něho v pečlivém přenášení dobrých náboženských na jazyk český. Některou chvíli zdálo se nám, že byl přivrženec Bratří českých, ješto důvěrné spojení měl s paní Johankou z Krajku, druhou manželkou pána z Šelnberka, a s pány z Postupic, horlivými přátely Bratří; avšak jedno místo v díle jeho učí nás, že tomu tak nebylo. Píšeť II. 23 v první recensí, že toho „ani mnišie ani Bratřie neudělají“, ale v druhé recensí toto rčení, zcela jinak, skoro pohrdlivě, zní totiž, „že toho ani mnišie nynie, ani žádní zákonní bratřie, ani pikharti neudělají“, kdež „pikharty“ jistě nikdo jiný rozuměti se nemůž nežli „Bratří“. Národní vědomí u Všehrda velmi bylo živé. Cítil a znal se býti Čechem s hrdostí, ač sobě nezatajoval též chyby svého národa. Při tom vědomí toto nebylo trpné; znaje do podrobna minulost českou podlé tehdejšího vědění historického, horlivě stál o budoucí zvelebení národa. Sám jsa vychovanec, znatel a ctitel staroklassický, nešel po příkladu pana Bohuslava z Lobkovic toliko latinu pěstujícího. V tom podoben jest Štítnému, s nímž souhlasně uznával potřebu, aby se lid vzdělával jazykem svým vlastním, Čech českým, Němec německým. Výtečná jsou a na vždy pravdivá slova jeho, která v té věci propověděl v před- mluvě ke knižce Zlatoústého „O napravení padlého“. Kdežto pan Bohuslav latinu šířiti usiloval, sám toho jazyka užívaje ke skládání děl svých, Všehrd s pilností překládal spisy latinské, i přál sobě, aby těch a takových čísti mohli Čechové. Pan Bohuslav výtečně sice nápodobil latinu, ale Všehrd jazyk
XXIX zvláštním přítelem měst byl; avšak v Knihách Devaterých o nějaké takové náklonnosti stopy není. Což o Pražanech píše, jediné jest, a tu nic obzvláštního. Jinak ovšem bylo po r. 1500, po vyjití Zřízení Zemského, kdež se zdá, že návodem měst a ve prospěchu měst psáti chtěl proti Zřízení tomu, čehož zatím na přímluvu a hrozbu panstva neučinil. Co se týče náboženství, byl Všehrd beze vší pochyby horlivý podobojí; takovym jeví se v odporu svém proti narovnání mezi Čechy a Římem, tak úsilně žádanému od přítele jeho, pana Bohuslava z Lobkovic. Všehrdova „Invektiva proti papeži“ samou přílišností svou nejsvětleji svědčí o smýšlení jeho náboženském. Byl ostatně v Písmu i ve Svatých Otcích velice zběhlý a zbožná mysl dosti zřejmě jeví se u něho v pečlivém přenášení dobrých náboženských na jazyk český. Některou chvíli zdálo se nám, že byl přivrženec Bratří českých, ješto důvěrné spojení měl s paní Johankou z Krajku, druhou manželkou pána z Šelnberka, a s pány z Postupic, horlivými přátely Bratří; avšak jedno místo v díle jeho učí nás, že tomu tak nebylo. Píšeť II. 23 v první recensí, že toho „ani mnišie ani Bratřie neudělají“, ale v druhé recensí toto rčení, zcela jinak, skoro pohrdlivě, zní totiž, „že toho ani mnišie nynie, ani žádní zákonní bratřie, ani pikharti neudělají“, kdež „pikharty“ jistě nikdo jiný rozuměti se nemůž nežli „Bratří“. Národní vědomí u Všehrda velmi bylo živé. Cítil a znal se býti Čechem s hrdostí, ač sobě nezatajoval též chyby svého národa. Při tom vědomí toto nebylo trpné; znaje do podrobna minulost českou podlé tehdejšího vědění historického, horlivě stál o budoucí zvelebení národa. Sám jsa vychovanec, znatel a ctitel staroklassický, nešel po příkladu pana Bohuslava z Lobkovic toliko latinu pěstujícího. V tom podoben jest Štítnému, s nímž souhlasně uznával potřebu, aby se lid vzdělával jazykem svým vlastním, Čech českým, Němec německým. Výtečná jsou a na vždy pravdivá slova jeho, která v té věci propověděl v před- mluvě ke knižce Zlatoústého „O napravení padlého“. Kdežto pan Bohuslav latinu šířiti usiloval, sám toho jazyka užívaje ke skládání děl svých, Všehrd s pilností překládal spisy latinské, i přál sobě, aby těch a takových čísti mohli Čechové. Pan Bohuslav výtečně sice nápodobil latinu, ale Všehrd jazyk
Strana XXX
XXX svůj český přirozený zvelebil a ušlechtil duchem a slohem klassickým. Co se týče národnosti německé, Všehrd méně příkře k ní se měl nežli k Němcům, pokud toho času pokládáni jsou za cizozemce. Vychvalujeť snahy lidu německého o zvelebení jazyka a Čechům je za vzor v tom představuje; velebíť také vzdělanost německou, jakáž se toho času obzvláště v říšských městech spatřovala, což důkazem nevyvratným, že národnosti německé v sobě samé nebyl protivníkem. Osobně také zacházel s Němci z říše, maje obchody s nimi, z čehož soudíme, že sám v mluvě německé dosti dobře se vyznal. IV. Dílo Všehrdovo opisováno množstvíkráte, a to hned jak v recensí první (Postupické), tak i v recensí královské (Vladi- slavovské). Ještě i na počátku 17. století pořizováni jsou opi- sové jeho. Rukopisův na ten čas známo jest 23tero. První, kdož o díle Všehrdově zmínku činí, Lupáč jest, po něm Veleslavina. První zpráva: „Zřízení zemské a process práva při vyšších saudech v jistý řád uvedl.“ Druhá: „Mimo jiné věci psal Devatery knihy o zřízení zemském a processu saudů vyšších v království českém.“ — Blahoslav, vychvaluje Všehrda, toliko o náboženských traktátech mluví; o Knihách Devaterých buď vědomosti neměl anebo je mlčením pominul jakožto sepsání rázu světského. Bohuslav Balbin, přečta Knihy Devatery, velmi pochlebně vyjádřil se o Všehrdovi, řka o něm takto: Victorinus de Wssehrd, vir literis humanioribus excultissimus ac juris consultus nobilis, Jura provincialia regni Bohemiæ insigni commentario in novem libros diviso illustravit, ac primum Zdenconi, Bohuslao et Joanni fratribus, Kostkianis de Postupic, mox etiam ipsi Wladislao regi, hujuscemodi rerum amantissimo, inscripsit ac dedicavit. Faustin Procházka v Životopise Všehrdově čásť díla v pů- vodním sepsání na ukázku vytisknouti dal; známy jemu byly rukopis Kinských z r. 1515, obá rukopisové Putzlacherovi (nyní Lobkovičtí), konečně rukopis z r. 1593 Vencelínův (nyní uni- versitní Pražský). Dobře Procházka nápis kněh ustanovil, řka,
XXX svůj český přirozený zvelebil a ušlechtil duchem a slohem klassickým. Co se týče národnosti německé, Všehrd méně příkře k ní se měl nežli k Němcům, pokud toho času pokládáni jsou za cizozemce. Vychvalujeť snahy lidu německého o zvelebení jazyka a Čechům je za vzor v tom představuje; velebíť také vzdělanost německou, jakáž se toho času obzvláště v říšských městech spatřovala, což důkazem nevyvratným, že národnosti německé v sobě samé nebyl protivníkem. Osobně také zacházel s Němci z říše, maje obchody s nimi, z čehož soudíme, že sám v mluvě německé dosti dobře se vyznal. IV. Dílo Všehrdovo opisováno množstvíkráte, a to hned jak v recensí první (Postupické), tak i v recensí královské (Vladi- slavovské). Ještě i na počátku 17. století pořizováni jsou opi- sové jeho. Rukopisův na ten čas známo jest 23tero. První, kdož o díle Všehrdově zmínku činí, Lupáč jest, po něm Veleslavina. První zpráva: „Zřízení zemské a process práva při vyšších saudech v jistý řád uvedl.“ Druhá: „Mimo jiné věci psal Devatery knihy o zřízení zemském a processu saudů vyšších v království českém.“ — Blahoslav, vychvaluje Všehrda, toliko o náboženských traktátech mluví; o Knihách Devaterých buď vědomosti neměl anebo je mlčením pominul jakožto sepsání rázu světského. Bohuslav Balbin, přečta Knihy Devatery, velmi pochlebně vyjádřil se o Všehrdovi, řka o něm takto: Victorinus de Wssehrd, vir literis humanioribus excultissimus ac juris consultus nobilis, Jura provincialia regni Bohemiæ insigni commentario in novem libros diviso illustravit, ac primum Zdenconi, Bohuslao et Joanni fratribus, Kostkianis de Postupic, mox etiam ipsi Wladislao regi, hujuscemodi rerum amantissimo, inscripsit ac dedicavit. Faustin Procházka v Životopise Všehrdově čásť díla v pů- vodním sepsání na ukázku vytisknouti dal; známy jemu byly rukopis Kinských z r. 1515, obá rukopisové Putzlacherovi (nyní Lobkovičtí), konečně rukopis z r. 1593 Vencelínův (nyní uni- versitní Pražský). Dobře Procházka nápis kněh ustanovil, řka,
Strana XXXI
XXXI že zní: „O práviech země české;“ neb tak prý psáno ve ruko- pise z r. 1515: „K najjasnějšímu kniežeti a pánu, panu Vla- dislavovi . . . . O práviech země české Viktorina ze Všehrd počínají se knihy prvnie.“ Z r. 1808 pochodí německý překlad díla Všehrdova, zdě- laný od Fr. X. Zvěřiny a chovaný pod nápisem: „Des V. C. v. V. Gerichts-Verfassung im Königreiche Böhmen,“ v universitní bibliothéce Pražské. (Sign. 16. B. B. 1.) Konečně r. 1841 tiskem vyšlo celé dílo Všehrdovo pod titulem: „V. K. ze V. knihy devatery o práviech a súdiech i o dskách země české“, prací bibl. Václava Hanky, hlavně pak pečí Fr. Palackého, jenž i Úvod k celému dílu napsal. Vydání toto (vzácné tím, že věnováno jest Josefovi Jung- mannovi na důkaz vděčnosti za sepsání českého slovníka) zpo- řízeno jest na základě textu Vladislavovského podlé rukopisu Kinských od r. 1515; toliko na závěrku poskytuje částky odchylné z recensí první, dle rukopisů Křižovnického a Lobko- vického. Hankovo vydání dvojím nedostatkem trpí. Předně že vynecháno několiko míst, jež tehdejší censura bez ohledu na příznivé zdání Palackého vytisknouti nedopustila; za druhé že nedosti správným čtením a nedostatečným rozčlánkováním period četná místa zůstala nesrozumitelná. Avšak nikdo spravedlivý, vida rozsahlost textu a obtíže čtení, práci Hankovu, jistě záslužnou, ha- něti nebude. Místa censurou r. 1839—40 vytržená čtou se otištěna ve Výboru lit. české II, r. 1867—68 vydaném. K nim vztahuje se také Palackého „Censurgutachten“, otištěné pod nadpisem: „Victorin Cornelius von Wšehrd 1839" v „Gedenkblätter“ 1874. O obsahu díla Všehrdova šíreji promluvil, brzo po vyjití jeho ve vydání Hankově, dr. Antonín Beck ve Wagnerově „Zeit- schrift für österr. Rechtsgelehrsamkeit und pol. Gesetzkunde“. (1843), později dr. H. Jireček v „Příspěvcích k literarnímu rozboru památníků práva slovanského v Čechách a na Moravě (ČČM. 1861 str. 235), dr. J. Slavíček v „Právníku“ 1861, J. Jireček v „Anthologii z literatury české" II. 1869, a j. Záslužné práce o životu Všehrdovu jsou: Procházkovo pojednání v „Miscellaneen der böhm. u. mähr. Literatur“ 1785 (sv. II.), Rybičkova rozpráva „O rodu m. Viktorína Kornelia ze
XXXI že zní: „O práviech země české;“ neb tak prý psáno ve ruko- pise z r. 1515: „K najjasnějšímu kniežeti a pánu, panu Vla- dislavovi . . . . O práviech země české Viktorina ze Všehrd počínají se knihy prvnie.“ Z r. 1808 pochodí německý překlad díla Všehrdova, zdě- laný od Fr. X. Zvěřiny a chovaný pod nápisem: „Des V. C. v. V. Gerichts-Verfassung im Königreiche Böhmen,“ v universitní bibliothéce Pražské. (Sign. 16. B. B. 1.) Konečně r. 1841 tiskem vyšlo celé dílo Všehrdovo pod titulem: „V. K. ze V. knihy devatery o práviech a súdiech i o dskách země české“, prací bibl. Václava Hanky, hlavně pak pečí Fr. Palackého, jenž i Úvod k celému dílu napsal. Vydání toto (vzácné tím, že věnováno jest Josefovi Jung- mannovi na důkaz vděčnosti za sepsání českého slovníka) zpo- řízeno jest na základě textu Vladislavovského podlé rukopisu Kinských od r. 1515; toliko na závěrku poskytuje částky odchylné z recensí první, dle rukopisů Křižovnického a Lobko- vického. Hankovo vydání dvojím nedostatkem trpí. Předně že vynecháno několiko míst, jež tehdejší censura bez ohledu na příznivé zdání Palackého vytisknouti nedopustila; za druhé že nedosti správným čtením a nedostatečným rozčlánkováním period četná místa zůstala nesrozumitelná. Avšak nikdo spravedlivý, vida rozsahlost textu a obtíže čtení, práci Hankovu, jistě záslužnou, ha- něti nebude. Místa censurou r. 1839—40 vytržená čtou se otištěna ve Výboru lit. české II, r. 1867—68 vydaném. K nim vztahuje se také Palackého „Censurgutachten“, otištěné pod nadpisem: „Victorin Cornelius von Wšehrd 1839" v „Gedenkblätter“ 1874. O obsahu díla Všehrdova šíreji promluvil, brzo po vyjití jeho ve vydání Hankově, dr. Antonín Beck ve Wagnerově „Zeit- schrift für österr. Rechtsgelehrsamkeit und pol. Gesetzkunde“. (1843), později dr. H. Jireček v „Příspěvcích k literarnímu rozboru památníků práva slovanského v Čechách a na Moravě (ČČM. 1861 str. 235), dr. J. Slavíček v „Právníku“ 1861, J. Jireček v „Anthologii z literatury české" II. 1869, a j. Záslužné práce o životu Všehrdovu jsou: Procházkovo pojednání v „Miscellaneen der böhm. u. mähr. Literatur“ 1785 (sv. II.), Rybičkova rozpráva „O rodu m. Viktorína Kornelia ze
Strana XXXII
XXXII Všehrd“ (ČČM. 1856) a téhož životopisný článek v „Slovníku Naučném“ „Ze Všehrd“, konečně zpráva Zoubkova zdělaná dle akt komorních v „Památkách“ z r. 1866. Co se tkne přítomného našeho vydání, vděčně uznáváme přátelské služby, kterýchž nám při něm radou i pomocí pro- kázali pp. dr. Fr. Palacký, J. Jireček, dr. Jos. Emler, dr. J. Čelakovský, zvláště pak dr. Jos. Stupecký. Ochotným pro- půjčením rukopisův podporovaly nás i cís. dvorská bibliotheka ve Vídni i cís. universitní bibliotheka v Praze. Připomenutí. V přítomném vydání otištěn jest hlavní text dle sepsání Vladislavovského z r. 1508, od spisovatele za jediné pravé prohla- šeného. Při tom odchylná čtení prvního sepsání z r. 1499 napřed před každou hlavou neb kapitolou menším písmem jsou položena a číslicemi ve spojení s hlavním textem uvedena, tak že kdo chce poznati text sepsání prvního, do hlavního textu dle číslic podloží rčení odchylné a tím si sám zařídí a před oči postaví text první, Postupický. Psáno ve Vídni den sv. Vácslava 1874. H. Jireček.
XXXII Všehrd“ (ČČM. 1856) a téhož životopisný článek v „Slovníku Naučném“ „Ze Všehrd“, konečně zpráva Zoubkova zdělaná dle akt komorních v „Památkách“ z r. 1866. Co se tkne přítomného našeho vydání, vděčně uznáváme přátelské služby, kterýchž nám při něm radou i pomocí pro- kázali pp. dr. Fr. Palacký, J. Jireček, dr. Jos. Emler, dr. J. Čelakovský, zvláště pak dr. Jos. Stupecký. Ochotným pro- půjčením rukopisův podporovaly nás i cís. dvorská bibliotheka ve Vídni i cís. universitní bibliotheka v Praze. Připomenutí. V přítomném vydání otištěn jest hlavní text dle sepsání Vladislavovského z r. 1508, od spisovatele za jediné pravé prohla- šeného. Při tom odchylná čtení prvního sepsání z r. 1499 napřed před každou hlavou neb kapitolou menším písmem jsou položena a číslicemi ve spojení s hlavním textem uvedena, tak že kdo chce poznati text sepsání prvního, do hlavního textu dle číslic podloží rčení odchylné a tím si sám zařídí a před oči postaví text první, Postupický. Psáno ve Vídni den sv. Vácslava 1874. H. Jireček.
Strana 1
M. VIKTORINA ZE VŠEHRD O PRÁVIECH ZEMÉ ČESKÉ KNIHY DEVATERY.
M. VIKTORINA ZE VŠEHRD O PRÁVIECH ZEMÉ ČESKÉ KNIHY DEVATERY.
Strana 2
Strana 3
Ku pánám Kostkám z Postupic. O práviech země české Mistra Viktorina ze Všehrd počínají se knihy prvnie; najprvé předmluva. Najjasnějšiemu kniežeti a pánu, panu Wladislawowi, uherskému, českému sc. králi a markrabí moraw- skému, lucemburskému a slezskému wýjwodě a lu- žickému margkrabi N. O práviech země české Viktorina ze Všehrd počínají se KNIHY PRVNIE. c Předmluva. 1) Země česká od založenie svého, páni z Postúpic, až do tohoto času .. . 12) hned jmény Čechóv statečných vlastními zřetedlně okázati... 37) od kteréhož země česká jméno vzala jest, počátek psánie... 42) až do těchto časóv vypisujíce, 54) v manstvie a v službu podmaněnie téměř všech knie- žetství okolniech 57) kterúž jsú VMst a Čechové přemáhati přivykli 60) za starých Čechóv byla přivedena, a zvlášť, 62) a zvlášť jestliže se Němcóm v zemi české 63) nynie obnoveného a znovu stvrzeného s jinými Čechy ne- dopustíte 68) ani přieti chtie. Ale o mužnosti ... 73) od staradávna spravují, k užitku VMsti najprvé, potom i jiným mnohým a k budúcí paměti... 77) neb všem dobrým milejší a užitečnější jest pokoj než válka; 90) zemi české málo nebo nic užitečnými; 93) než všem jest svoboda puštěna, ktožkoli chtie při tom býti. 105) a na řečníky utratí, než ji súdem dosáhne, ale v Čechách každý v jednom roce a druhdy prvé konec o svú při móž vzieti, beze všech velikých nákladóv .. . 110) sobě kmetové pokládají, 112) kdyby kmetové pány a rytieřstvem k tomu 118) a doma skrze opuštěnie hospodárství svých škody nemalé berúce, k slyšení přijíti nemohú, než spravedlnost jich * Všehrd.
Ku pánám Kostkám z Postupic. O práviech země české Mistra Viktorina ze Všehrd počínají se knihy prvnie; najprvé předmluva. Najjasnějšiemu kniežeti a pánu, panu Wladislawowi, uherskému, českému sc. králi a markrabí moraw- skému, lucemburskému a slezskému wýjwodě a lu- žickému margkrabi N. O práviech země české Viktorina ze Všehrd počínají se KNIHY PRVNIE. c Předmluva. 1) Země česká od založenie svého, páni z Postúpic, až do tohoto času .. . 12) hned jmény Čechóv statečných vlastními zřetedlně okázati... 37) od kteréhož země česká jméno vzala jest, počátek psánie... 42) až do těchto časóv vypisujíce, 54) v manstvie a v službu podmaněnie téměř všech knie- žetství okolniech 57) kterúž jsú VMst a Čechové přemáhati přivykli 60) za starých Čechóv byla přivedena, a zvlášť, 62) a zvlášť jestliže se Němcóm v zemi české 63) nynie obnoveného a znovu stvrzeného s jinými Čechy ne- dopustíte 68) ani přieti chtie. Ale o mužnosti ... 73) od staradávna spravují, k užitku VMsti najprvé, potom i jiným mnohým a k budúcí paměti... 77) neb všem dobrým milejší a užitečnější jest pokoj než válka; 90) zemi české málo nebo nic užitečnými; 93) než všem jest svoboda puštěna, ktožkoli chtie při tom býti. 105) a na řečníky utratí, než ji súdem dosáhne, ale v Čechách každý v jednom roce a druhdy prvé konec o svú při móž vzieti, beze všech velikých nákladóv .. . 110) sobě kmetové pokládají, 112) kdyby kmetové pány a rytieřstvem k tomu 118) a doma skrze opuštěnie hospodárství svých škody nemalé berúce, k slyšení přijíti nemohú, než spravedlnost jich * Všehrd.
Strana 4
4 I. Předmluva. jim se prodlévá, 126) před každým súdem českým sám svú při móž vésti, 136) prvních i potomních, ode všie země, po dskách. 142) a najda se spra- viti a sobě i přátelóm svým radu dáti. 14) což tuto spíši, nebo dskami nebo nálezy panskými, starými i novými. .. 136) a svého všickni hledie, obec- nieho žádný) 157) čemuž se každý vyhýbá, 168) všudy široce rozlila, a také na ty ježto od lidí z peněz ... 173) doma o to snadně radu vzieti. 176) ne- toliko VMsti a domu VMsti najprvé, netoliko dobrým, ale také i zlým 186) kterýmž jsmy všickni z přirozenie i z viery zavázáni dobře činiti. 188) proti nepravým všem brániti, 189) všech jiných chudých, kteříž sobě sami 190) kteříž k své chytrosti dobrým škodné 193) jich úklady před súdem od- kryjí. 194) spravedlnosti nemajíce, lstí skrze pomoc 196) i hrdla připravovati chtěli 198) i škodu i hanbu uvedú. 133) na súdu zemském odsúzenu býti, 204) slovy nebo mocí 209) poněvadž pro VMst najprvé a potom pro mnohé mnohým . . . 211) žádnému člověku jinému nechtěl jsem napsati a jich titule dáti, než VMsti, tudy vděčnost častých a mnohých dobrodiní mně od VMsti činěných chtě okázati, aby což pro užitek mnohých psáno jest, žádnému jinému nebylo připsáno ani k komu jinému než k VMsti obráceno, což se široce k užitku mnohých vztahuje, a tudy úmysl mój ode všech aby poznán byl, že jsem toho pro žádné daróv očekávánie, 220) na se vzal, ani abych se komu jinému chtěl zachovati než VMsti napřed a potom dobrému každému, a tak abych všem což na mně jest, vóbec prospěl. 224) jestli že kterým dobře skrze VMst najprv a potomně prospěji, buď vděčnost. Napo- sledy VMsti najprvé a potom jestli že jinam toto úsilí mé skrze VMst přijde, každého 230) jestli že jsem já k tomu dokonání, kteréž by na to slu- šelo, nepřivedl, ale rozumnějším a výmluvnějším aby o tom potřebně a do- konale psali, příčinu jsem dal... 235) to což mnú učiněno, k své pomoci přijma. 240) spolkem zavierá, 242) po těch nápisiech mohl nalezti (najíti). 5 Země česká od založenie svého, Najjasnější králi, až do tohoto času jak položeniem okolnie země převyšuje, tak mužností lidí z ní pošlých, kdyby mužnosti té proti nepřátelóm svým, ne sami proti sobě užívali, i spravedlností práv, kdyby je v své pevnosti nepohnutě držeti chtěli, daleko a velmi přesahá. O mužnosti jich v válkách, vně i doma, dostateční dóvo- dové jsú skutkové jich, statečností válečnú všem zemiem okolním, králóm, kniežatóm, markrabím i řiešským městóm i Římu přieliš známí, i v jiných dalekých zemiech, křesťanských i pohanských, 10 ciesaři tureckému a Turkóm, i jiným pánóm velikým na všecky strany světa široce. Všech lidí pólnočních jsú statečností zvláštní i znamenitější i vzácnější. Mohl bych to, což mluvím, hned jmény Čechóv statečných vlastními a účinky jich statečnými i velmi přievažčivými i divnými zřetedlně okázati, kdybych 15 0 válkách kroniky a o mužnosti české, ne o práviech českých
4 I. Předmluva. jim se prodlévá, 126) před každým súdem českým sám svú při móž vésti, 136) prvních i potomních, ode všie země, po dskách. 142) a najda se spra- viti a sobě i přátelóm svým radu dáti. 14) což tuto spíši, nebo dskami nebo nálezy panskými, starými i novými. .. 136) a svého všickni hledie, obec- nieho žádný) 157) čemuž se každý vyhýbá, 168) všudy široce rozlila, a také na ty ježto od lidí z peněz ... 173) doma o to snadně radu vzieti. 176) ne- toliko VMsti a domu VMsti najprvé, netoliko dobrým, ale také i zlým 186) kterýmž jsmy všickni z přirozenie i z viery zavázáni dobře činiti. 188) proti nepravým všem brániti, 189) všech jiných chudých, kteříž sobě sami 190) kteříž k své chytrosti dobrým škodné 193) jich úklady před súdem od- kryjí. 194) spravedlnosti nemajíce, lstí skrze pomoc 196) i hrdla připravovati chtěli 198) i škodu i hanbu uvedú. 133) na súdu zemském odsúzenu býti, 204) slovy nebo mocí 209) poněvadž pro VMst najprvé a potom pro mnohé mnohým . . . 211) žádnému člověku jinému nechtěl jsem napsati a jich titule dáti, než VMsti, tudy vděčnost častých a mnohých dobrodiní mně od VMsti činěných chtě okázati, aby což pro užitek mnohých psáno jest, žádnému jinému nebylo připsáno ani k komu jinému než k VMsti obráceno, což se široce k užitku mnohých vztahuje, a tudy úmysl mój ode všech aby poznán byl, že jsem toho pro žádné daróv očekávánie, 220) na se vzal, ani abych se komu jinému chtěl zachovati než VMsti napřed a potom dobrému každému, a tak abych všem což na mně jest, vóbec prospěl. 224) jestli že kterým dobře skrze VMst najprv a potomně prospěji, buď vděčnost. Napo- sledy VMsti najprvé a potom jestli že jinam toto úsilí mé skrze VMst přijde, každého 230) jestli že jsem já k tomu dokonání, kteréž by na to slu- šelo, nepřivedl, ale rozumnějším a výmluvnějším aby o tom potřebně a do- konale psali, příčinu jsem dal... 235) to což mnú učiněno, k své pomoci přijma. 240) spolkem zavierá, 242) po těch nápisiech mohl nalezti (najíti). 5 Země česká od založenie svého, Najjasnější králi, až do tohoto času jak položeniem okolnie země převyšuje, tak mužností lidí z ní pošlých, kdyby mužnosti té proti nepřátelóm svým, ne sami proti sobě užívali, i spravedlností práv, kdyby je v své pevnosti nepohnutě držeti chtěli, daleko a velmi přesahá. O mužnosti jich v válkách, vně i doma, dostateční dóvo- dové jsú skutkové jich, statečností válečnú všem zemiem okolním, králóm, kniežatóm, markrabím i řiešským městóm i Římu přieliš známí, i v jiných dalekých zemiech, křesťanských i pohanských, 10 ciesaři tureckému a Turkóm, i jiným pánóm velikým na všecky strany světa široce. Všech lidí pólnočních jsú statečností zvláštní i znamenitější i vzácnější. Mohl bych to, což mluvím, hned jmény Čechóv statečných vlastními a účinky jich statečnými i velmi přievažčivými i divnými zřetedlně okázati, kdybych 15 0 válkách kroniky a o mužnosti české, ne o práviech českých
Strana 5
I. Předmluva. 5 knihy jměl psáti. K jichžto mužnosti okázání nenie mnoho svědkóv potřebie přivoditi, poněvadž jsú i ženy české za starých Čechóv, Libuše, Vlasta, Šárka i jiné mnohé, statečnosti mužské následovati směly, zbroj na se bráti, jezditi, střieleti, honiti, kláti, pole držeti, húfy své šikovati, a s muži se statečně potý- 20 kati, i bíti i přemáhati, uměniem, zvyklostí i smělostí a šťast- ností, a což se řiedko v ženách nacházie, mužností i statečností i silú v válkách mužóm napřed nic nedati. Nechci připomínati o potomních ženách a nedávních, kteréž k těm starým podobné mužností jsúce, německých mužóv byly jsú statečnějšie, a s sta-25 tečným Janem z Kalicha, jako někdy za starých Čechóv Oldřich, Spytihněv, Soběslav, Vladislav, Břetislav a jiná kniežata, všecky Němce z země České jsú vyplely. Ale zase k Čechóm se na- vrátím, jichžto mužné účinky a statečné skutky vyznávají a svědčie rozliční a mnozí mužnosti jich vně i doma dóvodové i kroniky 30 o nich ne českým jazykem toliko, ale latinským i jinými jazyky cizími sepsané, a ne od domácích samých, ale také od rozličných cizozemcóv, kteříž nepřátelé českého jazyka jsúce, chvály však statečné mužnosti a mužné statečnosti české zamlčeti jsú nemohli; než jich účinky znamenité, statečnosti, síly, mužnosti i rozumu 35 i uměnie válečného plné, od najprvnějších Čechóv až do času tohoto pilně vypsali, od Čecha prvnieho, od kteréhož i země česká jméno vzala jest, a od Kroka súdce země české počátek psánie svého založivše; kniežata také země české od Přemysla oráče, kterýž jest prvniem kniežetem země české byl, i krále 40 potomnie všecky, od Vratislava krále najprvnějšieho, když knie- žetstvie k slávě královské přišlo jest, až do těchto našich časóv, v kterýchž se již VMsti Kské mužnú statečností a spravedlivú múdrostí sedm a třidceti let země česká spravuje a vválce i v po- koji řiedí, světle vypisujíce; aby Vlachové, Němci i jiní rozliční 45 cizozemci, kroniky české svým jazykem čtúce, mužnosti a sta- tečnosti v válkách, spravedlnosti a súdu v pokoji od Čechóv sobě k naučení příklady bráti mohli, a aby se z skutečných účin- kóv od Čechóv nedávno dovozovaných lépe než z řeckých nebo svých domácích, již pro starost a času vetchost v zapomenutie 50 vešlých, v knihách toliko zóstalých, pravé mužnosti i spravedl- nosti učili. A jistě pravějšie a dokonalejšie chvály nenie mimo tu, kteráž od nepřietele pochází!
I. Předmluva. 5 knihy jměl psáti. K jichžto mužnosti okázání nenie mnoho svědkóv potřebie přivoditi, poněvadž jsú i ženy české za starých Čechóv, Libuše, Vlasta, Šárka i jiné mnohé, statečnosti mužské následovati směly, zbroj na se bráti, jezditi, střieleti, honiti, kláti, pole držeti, húfy své šikovati, a s muži se statečně potý- 20 kati, i bíti i přemáhati, uměniem, zvyklostí i smělostí a šťast- ností, a což se řiedko v ženách nacházie, mužností i statečností i silú v válkách mužóm napřed nic nedati. Nechci připomínati o potomních ženách a nedávních, kteréž k těm starým podobné mužností jsúce, německých mužóv byly jsú statečnějšie, a s sta-25 tečným Janem z Kalicha, jako někdy za starých Čechóv Oldřich, Spytihněv, Soběslav, Vladislav, Břetislav a jiná kniežata, všecky Němce z země České jsú vyplely. Ale zase k Čechóm se na- vrátím, jichžto mužné účinky a statečné skutky vyznávají a svědčie rozliční a mnozí mužnosti jich vně i doma dóvodové i kroniky 30 o nich ne českým jazykem toliko, ale latinským i jinými jazyky cizími sepsané, a ne od domácích samých, ale také od rozličných cizozemcóv, kteříž nepřátelé českého jazyka jsúce, chvály však statečné mužnosti a mužné statečnosti české zamlčeti jsú nemohli; než jich účinky znamenité, statečnosti, síly, mužnosti i rozumu 35 i uměnie válečného plné, od najprvnějších Čechóv až do času tohoto pilně vypsali, od Čecha prvnieho, od kteréhož i země česká jméno vzala jest, a od Kroka súdce země české počátek psánie svého založivše; kniežata také země české od Přemysla oráče, kterýž jest prvniem kniežetem země české byl, i krále 40 potomnie všecky, od Vratislava krále najprvnějšieho, když knie- žetstvie k slávě královské přišlo jest, až do těchto našich časóv, v kterýchž se již VMsti Kské mužnú statečností a spravedlivú múdrostí sedm a třidceti let země česká spravuje a vválce i v po- koji řiedí, světle vypisujíce; aby Vlachové, Němci i jiní rozliční 45 cizozemci, kroniky české svým jazykem čtúce, mužnosti a sta- tečnosti v válkách, spravedlnosti a súdu v pokoji od Čechóv sobě k naučení příklady bráti mohli, a aby se z skutečných účin- kóv od Čechóv nedávno dovozovaných lépe než z řeckých nebo svých domácích, již pro starost a času vetchost v zapomenutie 50 vešlých, v knihách toliko zóstalých, pravé mužnosti i spravedl- nosti učili. A jistě pravějšie a dokonalejšie chvály nenie mimo tu, kteráž od nepřietele pochází!
Strana 6
6 I. Předmluva. Jsú také statečnosti české jistá svědectvie: v manstvie a 55 v službu uvedenie téměř všech kniežetství okolních i království některých, kteráž, ačkoli skrze některé krále české z manstvie pro- puštěna jsú, však rozumem a mužností i zkušeným uměním v vál- kách a zvláštní šťastností, kterúž jsú VMst. Kská [a Čechové] veliké krále, mocné země a velké pány přemáhati přivykli, zase k manství so prvniemu přivedena býti mohú, tak jakož jsú od starých Čechóv, kniežat a králóv českých, VMsti předkóv, byla připravena, a zvláště jestli že se Němcóm a jiným cizozemcóm VMst. Kská v zemi české předkóv svých obyčejem saditi, kořeniti a rozmá- hati vedle práva starodávnieho, nynie obnoveného a znova VMstí 65 Kskú ztvrzeného a dskami zemskými zapsaného, nedopustíte; neb to též oni Čechóm v svých zemiech činie a žádného Čecha nikdež žádným obyčejem trpěti nechtie a z přirozenie aneb raději z úmysla Čechóm nepřejí, ani přieti chtie. O Němciech mluvím. Ale o mužnosti české v válkách, poněvadž kroniky i od 70 cizozemcóv k chvále jich sepsané široce vypravují (ač jsú mnohem viece Čechové statečného činili, nežli jest o nich všemi kronikami vypsáno), tuto já psáti nemíním, než o práviech českých, kterýmiž se v pokoji od staradávna spravují, ačkoli ne všem, ale snad některým k užitku a k budúcie paměti psáti jsem umínil, poněvadž 75 se málo těch nacházie, kteříž by o práviech zemských k správě nynějším i budúcím co psaného zóstavili. A o práviech raději než o válkách psáti mi se chce; neb všem dobrým milejší, uži- tečnější a příjemnější má býti pokoj nežli válka; neb i válka se ne pro válku, ale proto, aby z války pokoj byl přiveden, zdvíhá, so a jest se lépe (vedlé starého příslovie) tři léta súditi a sněmo- vati, než jeden rok váleti, zvláště doma a v zemi, kteráž válka domácie všech jiných válek jest najukrutnějšie a najškodlivějšie. Z těch i jiných příčin tyto knihy o práviech zemských sepsal jsem, kterýmiž královstvie české (jakož jsem prvé pověděl,) okolnie země znamenitě přesahá; neb svými se právy v něm lidé, vlastními a domácími, ne německými, majtpurskými, nebo jinými cizími a přespolními súdie. — Súdie se také sami sebú, Královskú Milostí najprv a kmety [Čechy], totižto pány a vladykami k súdu volenými, ne doktory nebo jinými lidmi v práviech přespolních 90 a cizích učenými, zemi české k jich obyčejóm málo nebo nic užitečnými. — Ale ne zavřeným, než světlým a otevřeným súdem 85
6 I. Předmluva. Jsú také statečnosti české jistá svědectvie: v manstvie a 55 v službu uvedenie téměř všech kniežetství okolních i království některých, kteráž, ačkoli skrze některé krále české z manstvie pro- puštěna jsú, však rozumem a mužností i zkušeným uměním v vál- kách a zvláštní šťastností, kterúž jsú VMst. Kská [a Čechové] veliké krále, mocné země a velké pány přemáhati přivykli, zase k manství so prvniemu přivedena býti mohú, tak jakož jsú od starých Čechóv, kniežat a králóv českých, VMsti předkóv, byla připravena, a zvláště jestli že se Němcóm a jiným cizozemcóm VMst. Kská v zemi české předkóv svých obyčejem saditi, kořeniti a rozmá- hati vedle práva starodávnieho, nynie obnoveného a znova VMstí 65 Kskú ztvrzeného a dskami zemskými zapsaného, nedopustíte; neb to též oni Čechóm v svých zemiech činie a žádného Čecha nikdež žádným obyčejem trpěti nechtie a z přirozenie aneb raději z úmysla Čechóm nepřejí, ani přieti chtie. O Němciech mluvím. Ale o mužnosti české v válkách, poněvadž kroniky i od 70 cizozemcóv k chvále jich sepsané široce vypravují (ač jsú mnohem viece Čechové statečného činili, nežli jest o nich všemi kronikami vypsáno), tuto já psáti nemíním, než o práviech českých, kterýmiž se v pokoji od staradávna spravují, ačkoli ne všem, ale snad některým k užitku a k budúcie paměti psáti jsem umínil, poněvadž 75 se málo těch nacházie, kteříž by o práviech zemských k správě nynějším i budúcím co psaného zóstavili. A o práviech raději než o válkách psáti mi se chce; neb všem dobrým milejší, uži- tečnější a příjemnější má býti pokoj nežli válka; neb i válka se ne pro válku, ale proto, aby z války pokoj byl přiveden, zdvíhá, so a jest se lépe (vedlé starého příslovie) tři léta súditi a sněmo- vati, než jeden rok váleti, zvláště doma a v zemi, kteráž válka domácie všech jiných válek jest najukrutnějšie a najškodlivějšie. Z těch i jiných příčin tyto knihy o práviech zemských sepsal jsem, kterýmiž královstvie české (jakož jsem prvé pověděl,) okolnie země znamenitě přesahá; neb svými se právy v něm lidé, vlastními a domácími, ne německými, majtpurskými, nebo jinými cizími a přespolními súdie. — Súdie se také sami sebú, Královskú Milostí najprv a kmety [Čechy], totižto pány a vladykami k súdu volenými, ne doktory nebo jinými lidmi v práviech přespolních 90 a cizích učenými, zemi české k jich obyčejóm málo nebo nic užitečnými. — Ale ne zavřeným, než světlým a otevřeným súdem 85
Strana 7
I. Předmluva. se súdie, k kterémuž jíti a poslúchati žádnému se nehájí nebrání], než všem jest svoboda puštěna k súdóm jich, ktožkoli chtie při při tom býti. — Aniž také jest k českým súdóm jiného jazyka potřebie, než přirozeného českého, poněvadž na žádném súdu o5 českém nemá jinak mluveno byti ani od cizozemcóv (kdyby co před súdem činiti měli), než česky, jakož právo země české káže; neb i dsky všecky i nálezové všickni nejinak než česky se píší a z práva tak budúcně psáti mají, jakožto potom bude na svém miestě [místem svym] ukázáno. — Tiemto jestě práva 1o0 země české práv jiných zemí okolních vyššie jsú, že v jiných zemiech a cizích súdiech lidé dlúho k slyšení nepřicházejí, a v mnohých letech o své pře rozsúzeni nebývají, a žádný o své věci brzo konce nebéře, a kto se o malú věc sudí, prvé ji na doktory a na řečníky [ty ktož od lidí mluvie] utratí, než jí 105 súdem dosáhne; ale v Čechách každý v jednom roce, a druhdy prvé, konec béře o svú při, beze všech velikých nákladóv, beze všech daróv, poct a alafancóv, kterýchž žádný český súdce nechce bráti; a takové pocty a dary, by pak bohaty přieliš byli, za hanbu a za neslušnost, za potupu a za podezřenie sobě kmetové 110 a súdce zemští pokládají. (A ještě by spěšnější konec o své pře lidé brali, kdyby kmetové a súdce zemští VKskú Mstí, a úředníky zemskými najvyššími [pány i rytieřstvem] k tomu držáni byli, aby pilně pře slyšeti a déle na súdě sedati a raněje súditi ráčili, stranných a nepóhonných pří, kteréž vedlé práva 115 slyšány býti nemají, mezi póhonné nevkládajíce. Kterúž věc těžce mnozí nesú; neb ti, kteříž právem živi jsú a vedlé práva sly- šáni býti mají, náklady na to veliké a útraty vně činiece a doma skrze opuštěnie hospodářství svých na tom škody nemalé nesúce, k slyšení přijíti nemohú, než spravedlnost jich skrze odtaho- 120 vánie súdu jim se prodlévá, a těm ježto po právě nejdú, nákladóv a útrat, škod žádných vně ani doma neberú, hned se slyšenie, jakž brzo zavolají, beze všech póhonóv i častých jiezd dává). Nenie také potřebie k súdóm českým ani doktora, ani řečníka [vymlúvače] zvláštnieho, poněvadž té svobody jest země česká, že 125 každý před každým súdem českým a zvláště před zemským sám svú při móž vésti a sám za sebe beze všech doktoróv (kteříž také, by pak k tomu dobyti byli, málo by zemským právóm rozuměli) a beze všech řečníkóv [vymlúvačóv] zvláštních mluviti
I. Předmluva. se súdie, k kterémuž jíti a poslúchati žádnému se nehájí nebrání], než všem jest svoboda puštěna k súdóm jich, ktožkoli chtie při při tom býti. — Aniž také jest k českým súdóm jiného jazyka potřebie, než přirozeného českého, poněvadž na žádném súdu o5 českém nemá jinak mluveno byti ani od cizozemcóv (kdyby co před súdem činiti měli), než česky, jakož právo země české káže; neb i dsky všecky i nálezové všickni nejinak než česky se píší a z práva tak budúcně psáti mají, jakožto potom bude na svém miestě [místem svym] ukázáno. — Tiemto jestě práva 1o0 země české práv jiných zemí okolních vyššie jsú, že v jiných zemiech a cizích súdiech lidé dlúho k slyšení nepřicházejí, a v mnohých letech o své pře rozsúzeni nebývají, a žádný o své věci brzo konce nebéře, a kto se o malú věc sudí, prvé ji na doktory a na řečníky [ty ktož od lidí mluvie] utratí, než jí 105 súdem dosáhne; ale v Čechách každý v jednom roce, a druhdy prvé, konec béře o svú při, beze všech velikých nákladóv, beze všech daróv, poct a alafancóv, kterýchž žádný český súdce nechce bráti; a takové pocty a dary, by pak bohaty přieliš byli, za hanbu a za neslušnost, za potupu a za podezřenie sobě kmetové 110 a súdce zemští pokládají. (A ještě by spěšnější konec o své pře lidé brali, kdyby kmetové a súdce zemští VKskú Mstí, a úředníky zemskými najvyššími [pány i rytieřstvem] k tomu držáni byli, aby pilně pře slyšeti a déle na súdě sedati a raněje súditi ráčili, stranných a nepóhonných pří, kteréž vedlé práva 115 slyšány býti nemají, mezi póhonné nevkládajíce. Kterúž věc těžce mnozí nesú; neb ti, kteříž právem živi jsú a vedlé práva sly- šáni býti mají, náklady na to veliké a útraty vně činiece a doma skrze opuštěnie hospodářství svých na tom škody nemalé nesúce, k slyšení přijíti nemohú, než spravedlnost jich skrze odtaho- 120 vánie súdu jim se prodlévá, a těm ježto po právě nejdú, nákladóv a útrat, škod žádných vně ani doma neberú, hned se slyšenie, jakž brzo zavolají, beze všech póhonóv i častých jiezd dává). Nenie také potřebie k súdóm českým ani doktora, ani řečníka [vymlúvače] zvláštnieho, poněvadž té svobody jest země česká, že 125 každý před každým súdem českým a zvláště před zemským sám svú při móž vésti a sám za sebe beze všech doktoróv (kteříž také, by pak k tomu dobyti byli, málo by zemským právóm rozuměli) a beze všech řečníkóv [vymlúvačóv] zvláštních mluviti
Strana 8
8 I. Předmluva. 130 móže, žalovati, odpoviedati, a proti každému sebe i spravedlnosti své brániti, i na každém jí dobývati, tak chudý jako bohatý, žena jako muž. O těch práviech země české jsem psáti umínil, ne tak jakobych je ustanovovati anebo vynášeti chtěl (viem na koho 135 to slušie), ale vynešená a dávno ustanovená od kniežat a králóv českých prvních i potomních a zvláště od VMsti Kské a potom od súdcí všie země české po dskách a po náleziech panských na rózno a rozdielně položená, shledati a v hromadu krátce sebrati, má mysl všecka [mój úmysl všecken], všecka má práce 140 jest; aby jeden každý, ktož co při súdech nebo při dskách činiti má, mohl snadně v nich k užitku svému, což by jemu potřebie bylo, nadjíti, a najda se poněkud spraviti, a sobě i přátelóm svým i jiným lidem rozličným radu dáti. Kdež já z sebe nic bez dóvodu světlého psáti nebudu, než všecko, což tuto o práviech 145 v těchto knihách spíši, nebo dskami, nebo nálezy VMsti Kské a panskými, starými i novými, obecními neb zvláštními, nebo obyčejem a zvyklostí, kteráž za právo jest všudy se drží], bude moci ukázáno a dovedeno býti; jinak jistého nic, nic stálého nemohlo by lidem k užitku a jistotě, než k škodě a k neužitečnému 150 troštu sepsáno býti, poněvadž by jim to, po čemž by šli, zóstati a platno býti nemohlo. Dlúho jsem očekávaje meškal, zdali by kto tu práci na sebe vzieti chtěl, ješto by to mne rozumněje mohl vyhledati, potřebněje sebrati, výmluvněje i příhodněje vypsati. Ale žádného 155 se dočekati nemoha (neb každý sobě raděje než obci živ jest, a svého všickni hledie, obecnieho ne každému se chce) k tomu jsem svú mysl obrátil, abych to na se vzal, čemuž se téměř každý vyhýbá, a někdy sebe i svého užitku zapomena a odlože, o to abych myslil, což by ač ne všem obecně, ale snad mnohým 160 [některým] zvláštně mohlo nynie i potomně slúžiti; vinu všeteč- nosti chtě raděje podstúpiti, než toho, což by mnohým vóbec k užitku slúžilo, tak nechati a mlčeniem jako jiní pominúti, aby lidé dobří, práv a desk zemských i dvorských nesvědomí, od chytrých skrze jich vtipnost a svú neumělost ke škodám roz- 165 ličným, v nebezpečenství cti, zbožie i statku svého přivedeni tak lehce býti nemohli; a zvláště časóv těchto, kdež se jest všeliká lest, neupřiemnost, závist, nevěra s úklady a se všemi nepravostmi
8 I. Předmluva. 130 móže, žalovati, odpoviedati, a proti každému sebe i spravedlnosti své brániti, i na každém jí dobývati, tak chudý jako bohatý, žena jako muž. O těch práviech země české jsem psáti umínil, ne tak jakobych je ustanovovati anebo vynášeti chtěl (viem na koho 135 to slušie), ale vynešená a dávno ustanovená od kniežat a králóv českých prvních i potomních a zvláště od VMsti Kské a potom od súdcí všie země české po dskách a po náleziech panských na rózno a rozdielně položená, shledati a v hromadu krátce sebrati, má mysl všecka [mój úmysl všecken], všecka má práce 140 jest; aby jeden každý, ktož co při súdech nebo při dskách činiti má, mohl snadně v nich k užitku svému, což by jemu potřebie bylo, nadjíti, a najda se poněkud spraviti, a sobě i přátelóm svým i jiným lidem rozličným radu dáti. Kdež já z sebe nic bez dóvodu světlého psáti nebudu, než všecko, což tuto o práviech 145 v těchto knihách spíši, nebo dskami, nebo nálezy VMsti Kské a panskými, starými i novými, obecními neb zvláštními, nebo obyčejem a zvyklostí, kteráž za právo jest všudy se drží], bude moci ukázáno a dovedeno býti; jinak jistého nic, nic stálého nemohlo by lidem k užitku a jistotě, než k škodě a k neužitečnému 150 troštu sepsáno býti, poněvadž by jim to, po čemž by šli, zóstati a platno býti nemohlo. Dlúho jsem očekávaje meškal, zdali by kto tu práci na sebe vzieti chtěl, ješto by to mne rozumněje mohl vyhledati, potřebněje sebrati, výmluvněje i příhodněje vypsati. Ale žádného 155 se dočekati nemoha (neb každý sobě raděje než obci živ jest, a svého všickni hledie, obecnieho ne každému se chce) k tomu jsem svú mysl obrátil, abych to na se vzal, čemuž se téměř každý vyhýbá, a někdy sebe i svého užitku zapomena a odlože, o to abych myslil, což by ač ne všem obecně, ale snad mnohým 160 [některým] zvláštně mohlo nynie i potomně slúžiti; vinu všeteč- nosti chtě raděje podstúpiti, než toho, což by mnohým vóbec k užitku slúžilo, tak nechati a mlčeniem jako jiní pominúti, aby lidé dobří, práv a desk zemských i dvorských nesvědomí, od chytrých skrze jich vtipnost a svú neumělost ke škodám roz- 165 ličným, v nebezpečenství cti, zbožie i statku svého přivedeni tak lehce býti nemohli; a zvláště časóv těchto, kdež se jest všeliká lest, neupřiemnost, závist, nevěra s úklady a se všemi nepravostmi
Strana 9
I. Předmluva. 9 všudy po všem světě široce rozlila — i v Čechách se jie nenedo- stává — a také na ty, ježto od lidí z peněz mluvie a lidem z peněz, z poct, z daróv velikých a úplatkóv a z rozličných alafancóv 170 radie (kterýchž se za našie paměti dosti nacházie,) aby statkóv svých neutráceli; moha každý, ktožby co v súdu nebo u desk měl činiti, doma o to snadně poněkud a beze všech úplatkóv radu vzieti, čehož u řečníkóv [vymlúvačóv] nákladně hledá. Neb což na mně jest, chtěl bych rád těmito knihami a tiemto 175 mým úsiliem netoliko dobrým, ale také i zlým a nepřátelóm svým dobře poslúžiti (neb nic tak dobře dobrému neslušie, jako žádnému neškoditi a komužkoli móž, dobře činiti; tiem člověk najvětší věci podoben učiněn bývá, když dobrým i zlým jednostajně prospievá). Kterýž mój úmysl jest, obojím dobře poslúžiti, zlým 180 jako dobrým: Dobrým, aby cti, zbožie, dědictvie, peněz i všech spravedlností svých uměli i brániti proti nepravým, i na jiných, ktožby jim co bezprávně odjali, svého dobývati a všeliký úklad a moc, jim od hrdých nebo od bláznóv učiněnú, k opravě při- vesti a se úkladóm i moci jich právem nebo mocí rovnú brá- 185 niti, a najprvé vdov a sirotkóv (kterýmž jsmy všickni z přirozenie i z viery pravé křesťanské obecně zavázáni dobře činiti a jich proti nepravým všem brániti, a nikdyž v potřebách je neopúštěti) a potom všech jiných chudých i nevinných, kteříž sobě sami ani obrany ani rady dáti nemohú. Zlým pak, kteříž k své chytré 190 a zlé lsti, dobrým škodné, práva dobrá zle sobě na pomoc za obranu berú, lest právóm rozličně činiece, aby, poznajíce, že chytrosti jich dobří rozumějí a jich úklady před právem aneb súdem odkryjí, o to se pokúšeti nesměli, aby spravedlnosti nemajíce, chytrostí skrze pomoc práv sprostné a dobré lidi 195 o statky jich, o čest i hrdla, a zvláště vdovy a sirotky připra- vovati nechtěli; znajíce, že ne na ty, na kteréž chtie, ale na se, na kteréž nechtie, i škodu i hanbu a někdy i pomstu uvedů. Neb nenie malá hanba [lehkost], na súdu zemském spravedlivě a vedle práva odsůzenu býti a křivu zóstati, a zvláště tomu, 200 ktož pohánie; ani škoda lehká, poněvadž tomu, kohož jest tak o statek anebo jinak oč sobě k vóli připraviti chtěl, když bude odsúzen, škody všecky i všeliká přečiněnie slovy, skutkem, řečí nebo mocí učiněná s hanbú napravovati musí. A tak tudy má práce bude moci i zlým k užitku přijíti, že se i škod 205
I. Předmluva. 9 všudy po všem světě široce rozlila — i v Čechách se jie nenedo- stává — a také na ty, ježto od lidí z peněz mluvie a lidem z peněz, z poct, z daróv velikých a úplatkóv a z rozličných alafancóv 170 radie (kterýchž se za našie paměti dosti nacházie,) aby statkóv svých neutráceli; moha každý, ktožby co v súdu nebo u desk měl činiti, doma o to snadně poněkud a beze všech úplatkóv radu vzieti, čehož u řečníkóv [vymlúvačóv] nákladně hledá. Neb což na mně jest, chtěl bych rád těmito knihami a tiemto 175 mým úsiliem netoliko dobrým, ale také i zlým a nepřátelóm svým dobře poslúžiti (neb nic tak dobře dobrému neslušie, jako žádnému neškoditi a komužkoli móž, dobře činiti; tiem člověk najvětší věci podoben učiněn bývá, když dobrým i zlým jednostajně prospievá). Kterýž mój úmysl jest, obojím dobře poslúžiti, zlým 180 jako dobrým: Dobrým, aby cti, zbožie, dědictvie, peněz i všech spravedlností svých uměli i brániti proti nepravým, i na jiných, ktožby jim co bezprávně odjali, svého dobývati a všeliký úklad a moc, jim od hrdých nebo od bláznóv učiněnú, k opravě při- vesti a se úkladóm i moci jich právem nebo mocí rovnú brá- 185 niti, a najprvé vdov a sirotkóv (kterýmž jsmy všickni z přirozenie i z viery pravé křesťanské obecně zavázáni dobře činiti a jich proti nepravým všem brániti, a nikdyž v potřebách je neopúštěti) a potom všech jiných chudých i nevinných, kteříž sobě sami ani obrany ani rady dáti nemohú. Zlým pak, kteříž k své chytré 190 a zlé lsti, dobrým škodné, práva dobrá zle sobě na pomoc za obranu berú, lest právóm rozličně činiece, aby, poznajíce, že chytrosti jich dobří rozumějí a jich úklady před právem aneb súdem odkryjí, o to se pokúšeti nesměli, aby spravedlnosti nemajíce, chytrostí skrze pomoc práv sprostné a dobré lidi 195 o statky jich, o čest i hrdla, a zvláště vdovy a sirotky připra- vovati nechtěli; znajíce, že ne na ty, na kteréž chtie, ale na se, na kteréž nechtie, i škodu i hanbu a někdy i pomstu uvedů. Neb nenie malá hanba [lehkost], na súdu zemském spravedlivě a vedle práva odsůzenu býti a křivu zóstati, a zvláště tomu, 200 ktož pohánie; ani škoda lehká, poněvadž tomu, kohož jest tak o statek anebo jinak oč sobě k vóli připraviti chtěl, když bude odsúzen, škody všecky i všeliká přečiněnie slovy, skutkem, řečí nebo mocí učiněná s hanbú napravovati musí. A tak tudy má práce bude moci i zlým k užitku přijíti, že se i škod 205
Strana 10
10 I. Předmluva. i lehkostí uvarují, když se o to pokúšeti nebudú, což by jim netoliko zóstati nemohlo, ale také by jim jistú škodu s lehkostí a s potupú i s posměchem přivesti mohlo. Kterýchžto knih, poněvadž pro užitečné dobré mnohým ne- 210 spániem, rozličným úsiliem, častým myšleniem, čteniem desk a nálezóv starých ustavičným pracně jsú složeny, žádnému jsem nechtěl nadepsati a jich titule dáti než VKské Msti, pánu země této i svému najmilostivějšímu, aby což pro užitek obecný mnohých psáno jest, žádnému nebylo jednomu, zvláštnie osobě, 215 připsáno, ani k jednomu obráceno, co se široce k užitku mnohých vztahuje, než k tomu, ktož těmi všemi vládne a všecko v zemi české též jako i v uherské i v jiných zemiech mnohých spravedlivě, mocně a pokojně spravuje; a tudy úmysl moj ode všech aby poznán byl, že jsem toho pro žádné daróv očekávánie, pro 220 žádné odplaty ani pro chlubenie mrzké na se nevzal, ani abych se komu jinému chtěl zachovati kromě VMsti Kské, než abych mnohým anebo všem, což na mně jest, vóbec užitečně poslúžil. Od kterýchž ani daróv ani větrné a padlé chvály nežádám; odplata mého úsilie Bóh a Slovo vtělené, a všech jestli že kterým 225 dobře poslúžím, buď vděčnost. Naposledy každého ktož tyto knihy čísti bude, prosím, aby ne prvé súdil než přečte; ale každý ktož je čte, přečti, a tak teprv nebo chval nebo utrhaj. V kterýchžto jestli že má práce užitečna nenie, vóle jistě jest chvalitebná; neb u velikých věcech i na samém 230 chtění dosti jest, by k žádnému skutku nepřišlo. Kdež jestli že jsem já k té dostatečnosti, kteráž by na to slušela, nepřivedl, ale rozumnějším a výmluvnějším aby o tom potřebněje a dokonaleje psali anebo psáti mohli, příčinu jsem k tomu nemalú dal, aby ten komuž se mé toto psánie líbiti nebude, sám lépe, užitečněje 235 a potřebněje o tom i výmluvněje vypsal a to což mnú učiněno jest, k své pomoci přijal. Ale pro snadnějšie nalezenie což by komu potřebie bylo, aby tesknost i těžkost čtení všech celých knih odehnána byla, předložil jsem nápis dvojí: Jeden obecný, co se v kterých 240 knihách spolkem nalezá a zavierá, druhý zvláštní, o čem se v každých knihách rozdielně píše, aby každý čehož by hledal, snadně po těch nápisiech k potřebě své mohl najíti.
10 I. Předmluva. i lehkostí uvarují, když se o to pokúšeti nebudú, což by jim netoliko zóstati nemohlo, ale také by jim jistú škodu s lehkostí a s potupú i s posměchem přivesti mohlo. Kterýchžto knih, poněvadž pro užitečné dobré mnohým ne- 210 spániem, rozličným úsiliem, častým myšleniem, čteniem desk a nálezóv starých ustavičným pracně jsú složeny, žádnému jsem nechtěl nadepsati a jich titule dáti než VKské Msti, pánu země této i svému najmilostivějšímu, aby což pro užitek obecný mnohých psáno jest, žádnému nebylo jednomu, zvláštnie osobě, 215 připsáno, ani k jednomu obráceno, co se široce k užitku mnohých vztahuje, než k tomu, ktož těmi všemi vládne a všecko v zemi české též jako i v uherské i v jiných zemiech mnohých spravedlivě, mocně a pokojně spravuje; a tudy úmysl moj ode všech aby poznán byl, že jsem toho pro žádné daróv očekávánie, pro 220 žádné odplaty ani pro chlubenie mrzké na se nevzal, ani abych se komu jinému chtěl zachovati kromě VMsti Kské, než abych mnohým anebo všem, což na mně jest, vóbec užitečně poslúžil. Od kterýchž ani daróv ani větrné a padlé chvály nežádám; odplata mého úsilie Bóh a Slovo vtělené, a všech jestli že kterým 225 dobře poslúžím, buď vděčnost. Naposledy každého ktož tyto knihy čísti bude, prosím, aby ne prvé súdil než přečte; ale každý ktož je čte, přečti, a tak teprv nebo chval nebo utrhaj. V kterýchžto jestli že má práce užitečna nenie, vóle jistě jest chvalitebná; neb u velikých věcech i na samém 230 chtění dosti jest, by k žádnému skutku nepřišlo. Kdež jestli že jsem já k té dostatečnosti, kteráž by na to slušela, nepřivedl, ale rozumnějším a výmluvnějším aby o tom potřebněje a dokonaleje psali anebo psáti mohli, příčinu jsem k tomu nemalú dal, aby ten komuž se mé toto psánie líbiti nebude, sám lépe, užitečněje 235 a potřebněje o tom i výmluvněje vypsal a to což mnú učiněno jest, k své pomoci přijal. Ale pro snadnějšie nalezenie což by komu potřebie bylo, aby tesknost i těžkost čtení všech celých knih odehnána byla, předložil jsem nápis dvojí: Jeden obecný, co se v kterých 240 knihách spolkem nalezá a zavierá, druhý zvláštní, o čem se v každých knihách rozdielně píše, aby každý čehož by hledal, snadně po těch nápisiech k potřebě své mohl najíti.
Strana 11
I. Registrum. 11 Rozdiel všech knih, co se v kterých zavierá. Prvnie knihy po předmluvení summu, co se ve všech jiných knihách píše, ukazují, po obecních i zvláštních a rozdielných nápisiech, a o rozličných súdiech země české. Druhé o súdu zemském od počátku jeho osazenie až do pří- sahy v kaple Všech Svatých a na vrch práva dovedenie vy- pravovati budú. V třetích knihách bude se vymlúvati o póhonu a jak se má póvod, jak pohnaný, jak komorník i starosta zachovati, od útoku až do práva staného. Čtvrté jiného nic mieti nebudú než o dskách zemských, o trziech, poručenstviech, o vložení ve dsky trhu, práva vedení úmluvú a zvodem až do odhádánie a poslednieho panovánie. Pátým knihám jsú dány zástavy rozličné, se zpravú i bez zpravy, trhem nebo zápisem, věna také s přievody, až do let přiro- zených i Kskú Mstí daných. Všestých se najdú rozdielové rozliční mezi otcem a syny, mezi bratřími i strýci, k tomu spolkové, dánie, nadánie, směny a vysvobozenie z manstvie. V sedmých okázáno bude z rozličných příčin rozličné práva vedenie, uvázánie i bránie s komorníkem, a o obranách proti těm práva vedeniem. Osmé knihy zavierají v sobě summu desk menších i jiných desk k menšiemu písaři [k menším úředníkóm] příslušejících, a listy rozličné od úřadu vycházejície, a zvláště list obranní, až do placenie od desk, na kterémž konec všeho záleží. Devátým knihám dáni sú zmatkové rozliční, kteříž se tak při súdu jako při dskách příčinami rozličnými i osobami často přiházejí. Co v prvních knihách: Summa všech knih, co se v kterých zavierá. 1. O rozličnosti súdóv v zemi české, a najprv o súdu zemského velikosti a moci.
I. Registrum. 11 Rozdiel všech knih, co se v kterých zavierá. Prvnie knihy po předmluvení summu, co se ve všech jiných knihách píše, ukazují, po obecních i zvláštních a rozdielných nápisiech, a o rozličných súdiech země české. Druhé o súdu zemském od počátku jeho osazenie až do pří- sahy v kaple Všech Svatých a na vrch práva dovedenie vy- pravovati budú. V třetích knihách bude se vymlúvati o póhonu a jak se má póvod, jak pohnaný, jak komorník i starosta zachovati, od útoku až do práva staného. Čtvrté jiného nic mieti nebudú než o dskách zemských, o trziech, poručenstviech, o vložení ve dsky trhu, práva vedení úmluvú a zvodem až do odhádánie a poslednieho panovánie. Pátým knihám jsú dány zástavy rozličné, se zpravú i bez zpravy, trhem nebo zápisem, věna také s přievody, až do let přiro- zených i Kskú Mstí daných. Všestých se najdú rozdielové rozliční mezi otcem a syny, mezi bratřími i strýci, k tomu spolkové, dánie, nadánie, směny a vysvobozenie z manstvie. V sedmých okázáno bude z rozličných příčin rozličné práva vedenie, uvázánie i bránie s komorníkem, a o obranách proti těm práva vedeniem. Osmé knihy zavierají v sobě summu desk menších i jiných desk k menšiemu písaři [k menším úředníkóm] příslušejících, a listy rozličné od úřadu vycházejície, a zvláště list obranní, až do placenie od desk, na kterémž konec všeho záleží. Devátým knihám dáni sú zmatkové rozliční, kteříž se tak při súdu jako při dskách příčinami rozličnými i osobami často přiházejí. Co v prvních knihách: Summa všech knih, co se v kterých zavierá. 1. O rozličnosti súdóv v zemi české, a najprv o súdu zemského velikosti a moci.
Strana 12
12 1. Registrum. 2. O súdu komorniem. 3. O súdu dvorském. 4. O súdu duchovniem. 5. O súdu purkrabí Pražského. 6. O súdu menšiem Pražském (menších úředníkóv Pražských). V druhých knihách: a při 1. O súdu zemském, jak má osazen býti a kdo kde sedati má. 2. O zahájení súdu. 3. O svědčení póhonóv. 4. Kdy se dává právo stané. 5. O položení za nemocna na svědčení póhonóv. 6. O položení ven z země na svědčení póhonu. 7. O rozvodnění a ranění na cestě. 8. Kteří se póhonové vysvědčují a kteří nic. 9. Jak se pře slyšie a jakým řádem. 10. O žalobě. (Žaloba z dědictvie. Žaloba ze škod. Ža- loba z moci. Žaloba z nářku cti.) 11. Co při žalobě póvod má zachovati. 12. O zavření a konci žaloby. 13. Póvod má všecko pohotově mieti. 14. O hojemství. 15. O poklidu. 16. O položení ven z země a za nemocna před súdem žalobě. 17. K žalobě jak se má pohnaný mieti. 18. O pánu z lavic. 19. O poručníciech pří. 20. O potazu panském. 21. O nálezu panském. 22. O dovedení nálezu a o zvodiech po nálezu rozličných. 23. O přísaze v kaple, a o jiných přísahách rozličných. 24. Přísaha úředníkóv větších. (Přísaha, kterúž do lavic pán nebo vladyka k súdu zemskému činí. Přísaha menších úředníkóv. Přísaha v kaple póvodu. Přísaha pohnaného. Přísaha očistníkóv. Přísaha za nemoc. Přísaha k svědomí. O přísaze obú-dvú hofmistróv.)
12 1. Registrum. 2. O súdu komorniem. 3. O súdu dvorském. 4. O súdu duchovniem. 5. O súdu purkrabí Pražského. 6. O súdu menšiem Pražském (menších úředníkóv Pražských). V druhých knihách: a při 1. O súdu zemském, jak má osazen býti a kdo kde sedati má. 2. O zahájení súdu. 3. O svědčení póhonóv. 4. Kdy se dává právo stané. 5. O položení za nemocna na svědčení póhonóv. 6. O položení ven z země na svědčení póhonu. 7. O rozvodnění a ranění na cestě. 8. Kteří se póhonové vysvědčují a kteří nic. 9. Jak se pře slyšie a jakým řádem. 10. O žalobě. (Žaloba z dědictvie. Žaloba ze škod. Ža- loba z moci. Žaloba z nářku cti.) 11. Co při žalobě póvod má zachovati. 12. O zavření a konci žaloby. 13. Póvod má všecko pohotově mieti. 14. O hojemství. 15. O poklidu. 16. O položení ven z země a za nemocna před súdem žalobě. 17. K žalobě jak se má pohnaný mieti. 18. O pánu z lavic. 19. O poručníciech pří. 20. O potazu panském. 21. O nálezu panském. 22. O dovedení nálezu a o zvodiech po nálezu rozličných. 23. O přísaze v kaple, a o jiných přísahách rozličných. 24. Přísaha úředníkóv větších. (Přísaha, kterúž do lavic pán nebo vladyka k súdu zemskému činí. Přísaha menších úředníkóv. Přísaha v kaple póvodu. Přísaha pohnaného. Přísaha očistníkóv. Přísaha za nemoc. Přísaha k svědomí. O přísaze obú-dvú hofmistróv.)
Strana 13
I. Registrum. 13 25. Co před přísahú. 26. Co při přísaze v kaple. 27. O očistníciech. 28. O rozdielu přísah a o primě. 29. Co po přísaze. 30. Ktož proti komu na súdě práv zóstane, co činiti má, aby svých škod na otporníku dobyl. 31. Nač se nález v súdu dělá. V třetích knihách: 1. O póhonu. 2. Co jest póhon. 3. O útoku. 4. O útoku nedohnaném. 5. V útoku má každý jmenovati, z čeho pohnati chce. 6. Komuž póhon zdvihnú, a bude ze škod pohnán, nemá pohoniti zase pohnaného, leč s ním prvé o škody rozsúzen bude. 7. Co póvodu. 8. O žalobníku. 9. O póhonu najvyšších úředníkóv a jiných lidí. 10. O póhonu měst a klášteróv. 11. Jak má král pohnán býti a jak jiných pohánie. 12. O próvodiech. 13. Co pohnanému. 14. Póvodu i pohnanému společné a obecné, i rozdielné a zvláštnie co jest. 15. O starostovi komorničiem. 16. O rociech k svědčení póhonóv. 17. O komorníciech. 18. O právu staném. 19. O roku opravení. 20. O vize. 21. O rozličnosti póhonóv. 22. Kde jeden a kde trój póhon. 23. O moci. 24. O některých zvláštních póhoniech, jak se při nich póvod má vedlé práva zachovati. 25. O placení od póhonóv vedlé práva.
I. Registrum. 13 25. Co před přísahú. 26. Co při přísaze v kaple. 27. O očistníciech. 28. O rozdielu přísah a o primě. 29. Co po přísaze. 30. Ktož proti komu na súdě práv zóstane, co činiti má, aby svých škod na otporníku dobyl. 31. Nač se nález v súdu dělá. V třetích knihách: 1. O póhonu. 2. Co jest póhon. 3. O útoku. 4. O útoku nedohnaném. 5. V útoku má každý jmenovati, z čeho pohnati chce. 6. Komuž póhon zdvihnú, a bude ze škod pohnán, nemá pohoniti zase pohnaného, leč s ním prvé o škody rozsúzen bude. 7. Co póvodu. 8. O žalobníku. 9. O póhonu najvyšších úředníkóv a jiných lidí. 10. O póhonu měst a klášteróv. 11. Jak má král pohnán býti a jak jiných pohánie. 12. O próvodiech. 13. Co pohnanému. 14. Póvodu i pohnanému společné a obecné, i rozdielné a zvláštnie co jest. 15. O starostovi komorničiem. 16. O rociech k svědčení póhonóv. 17. O komorníciech. 18. O právu staném. 19. O roku opravení. 20. O vize. 21. O rozličnosti póhonóv. 22. Kde jeden a kde trój póhon. 23. O moci. 24. O některých zvláštních póhoniech, jak se při nich póvod má vedlé práva zachovati. 25. O placení od póhonóv vedlé práva.
Strana 14
14 I. Registrum. V čtvrtých knihách: 1. Předmluvenie a summa knih čtvrtých. 2. O úředníciech a úřadu desk. 3. O trhu. 4. O prodávajíciem. 5. O kupujíciem. 6. O dědiciech. 7. O přiznání osobniem u desk. 8. O úředníciech, když k komu jdú neb jedú. 9. O listu přiznávajíciem. 10. O relatořiech a relaciech ke dskám. 11. O zpravě. 12. O třetině. 13. O úmluvě. 14. O zvodu. 15. O panování. 16. O odhádání. V pátých knihách: 1. O zástavě. 2. Zpósob a forma zástavy dědictvie se zpravú na prostání. 3. O zástavě platu komornieho. 4. Zápisem zástava bez zpravy. 5. O splácení zástavy nebo o ssutí. 6. O věnu. 7. O přidání věna. 8. O třetině věnné. 9. O dvojí třetině. 10. Proměněnie stavu vdovského. 11. Nemá k žádnému věna kladení osobně žena u desk než k přievodu. 12. Jak má vdova věna svého dosieci. 13. Dokud má vdova věnné dědictvie držeti. 14. Věno též se jako jiné dědictvie dědicské promlčí. 15. Postúpenie věna jak má býti po splacení. 16. Každý rytieřský a zemanský člověk, pojmi sobě ženu jakéhož koli řádu, móž jie věno dskami klásti, ale zase nic. býti,
14 I. Registrum. V čtvrtých knihách: 1. Předmluvenie a summa knih čtvrtých. 2. O úředníciech a úřadu desk. 3. O trhu. 4. O prodávajíciem. 5. O kupujíciem. 6. O dědiciech. 7. O přiznání osobniem u desk. 8. O úředníciech, když k komu jdú neb jedú. 9. O listu přiznávajíciem. 10. O relatořiech a relaciech ke dskám. 11. O zpravě. 12. O třetině. 13. O úmluvě. 14. O zvodu. 15. O panování. 16. O odhádání. V pátých knihách: 1. O zástavě. 2. Zpósob a forma zástavy dědictvie se zpravú na prostání. 3. O zástavě platu komornieho. 4. Zápisem zástava bez zpravy. 5. O splácení zástavy nebo o ssutí. 6. O věnu. 7. O přidání věna. 8. O třetině věnné. 9. O dvojí třetině. 10. Proměněnie stavu vdovského. 11. Nemá k žádnému věna kladení osobně žena u desk než k přievodu. 12. Jak má vdova věna svého dosieci. 13. Dokud má vdova věnné dědictvie držeti. 14. Věno též se jako jiné dědictvie dědicské promlčí. 15. Postúpenie věna jak má býti po splacení. 16. Každý rytieřský a zemanský člověk, pojmi sobě ženu jakéhož koli řádu, móž jie věno dskami klásti, ale zase nic. býti,
Strana 15
I. Registrum 15 17. Věno žádnému nezapsané, když vdova umře, na koho přicházie. 18. Kto věnovati mohú. 19. Věno se zpravú. 20. Co jest dosti za věno. 21. Na čem móž věno kladeno býti. 22. O vznešení věna. 23. Věnu předešlému trh a prodávánie dědictvie nic neškodí. 24. Věna svého žádná žena zavaditi nemóž, dokudž jest muž jejie živ. 25. O přievodu věna. 26. Z kterýchž se příčin věno převodí. 27. Převedenie věna s jednoho na jiné tak má zachováno býti, jakž věno prvnie ukazuje. 28. Co přejemci příležie. 29. O rozličnosti přievodóv věn. 30. Zpósob a forma přievodu věna, kdež se diel toliko převodí. 31. Převodí se věno z jedněch desk do druhých, a z jedné země do druhé. 32. O splacení věna. 33. O poručenství. 34. Forma a zpósob poručenstvie otcovského. 35. Poručenstvie móž býti doma kromě desk. 36. O obranci. 37. Dokud poručenstvie trvá. 38. Troje poručenstvie. 39. Zpósob a forma poručenstvie králem daného. 40. Móž-li poručník sirotčí poručníka jiného udělati. 41. Z čeho mají poručníci počet činiti. 42. O spolku s sirotky. 43. Co při poručenství sirotčiem za právo jest. 44. O letech. 45. Léta jsú dvoje. 46. Léta králem daná. 47. Kto léta móž sirotkóm dáti. 48. Dvojiem obyčejem král léta dává. 49. Forma a zpósob let dánie.
I. Registrum 15 17. Věno žádnému nezapsané, když vdova umře, na koho přicházie. 18. Kto věnovati mohú. 19. Věno se zpravú. 20. Co jest dosti za věno. 21. Na čem móž věno kladeno býti. 22. O vznešení věna. 23. Věnu předešlému trh a prodávánie dědictvie nic neškodí. 24. Věna svého žádná žena zavaditi nemóž, dokudž jest muž jejie živ. 25. O přievodu věna. 26. Z kterýchž se příčin věno převodí. 27. Převedenie věna s jednoho na jiné tak má zachováno býti, jakž věno prvnie ukazuje. 28. Co přejemci příležie. 29. O rozličnosti přievodóv věn. 30. Zpósob a forma přievodu věna, kdež se diel toliko převodí. 31. Převodí se věno z jedněch desk do druhých, a z jedné země do druhé. 32. O splacení věna. 33. O poručenství. 34. Forma a zpósob poručenstvie otcovského. 35. Poručenstvie móž býti doma kromě desk. 36. O obranci. 37. Dokud poručenstvie trvá. 38. Troje poručenstvie. 39. Zpósob a forma poručenstvie králem daného. 40. Móž-li poručník sirotčí poručníka jiného udělati. 41. Z čeho mají poručníci počet činiti. 42. O spolku s sirotky. 43. Co při poručenství sirotčiem za právo jest. 44. O letech. 45. Léta jsú dvoje. 46. Léta králem daná. 47. Kto léta móž sirotkóm dáti. 48. Dvojiem obyčejem král léta dává. 49. Forma a zpósob let dánie.
Strana 16
16 1. 2. 3. 4. I. Registrum. V šestých knihách: O rozdielu. Zpósob dielu zřetedlného jest nerovný. Forma dielu, kdež se za diel obojím gruntové dostanü. Zpósob dielu, kdež jeden od druhého penieze vezme, a druhý v gruntiech zóstane. 5. 6. 7. Zpósob oderčenie. Dědictvie odděleného, když umře, na koho přicházie. Diel otec synu, bratr bratru, strýc strýci má a povinen jest dáti. 8. 9. 10. 11. 12. 13. 14. 15. 16. 17. 18. 19. 20. 21. 22. 23. 24. 25. 26. 27. 28. Co na diel jde, a co nic. Kto má děliti. Trojiem obyéejem diel se nacházie. Má-li syn otci i dětem jeho diel rovný dáti. O dielu k.konci nedovedeném. O rozdieliech mezi nepříbuznými a příbuznými. O spolku. Zpósob spolku. Dědictvie se v spolku zejména neklade. Spolkové pro nezachovánie při nich vedlé práva míjejí. Kto mohü v spolky vstupovati. Spolek se též jako jiné dědictvie promlčí. O zpravě živého a zóstalého společníka. O propuštění z spolkóv. O dání dědictvie nebo platu a nadání. Zpósob dánie zvláštní osobě. Zpósob nadánie k.kostelu neb jakémužkoli záduší. O děkování z poručenstvie. Zpósob děkovánie. O frajmarku neho o směně. Směnůú takto. . O vysvobození dédictvie manského z manstvie. . Zpósob a forma propusténie z manstvie. . O zápisiech nápadniech. . Dsky zápisné dvoje: veliké a malé. . O opatrení zápisem statku jednoho kaZdého. . Dédietvie nezapsané na krále pricházie.
16 1. 2. 3. 4. I. Registrum. V šestých knihách: O rozdielu. Zpósob dielu zřetedlného jest nerovný. Forma dielu, kdež se za diel obojím gruntové dostanü. Zpósob dielu, kdež jeden od druhého penieze vezme, a druhý v gruntiech zóstane. 5. 6. 7. Zpósob oderčenie. Dědictvie odděleného, když umře, na koho přicházie. Diel otec synu, bratr bratru, strýc strýci má a povinen jest dáti. 8. 9. 10. 11. 12. 13. 14. 15. 16. 17. 18. 19. 20. 21. 22. 23. 24. 25. 26. 27. 28. Co na diel jde, a co nic. Kto má děliti. Trojiem obyéejem diel se nacházie. Má-li syn otci i dětem jeho diel rovný dáti. O dielu k.konci nedovedeném. O rozdieliech mezi nepříbuznými a příbuznými. O spolku. Zpósob spolku. Dědictvie se v spolku zejména neklade. Spolkové pro nezachovánie při nich vedlé práva míjejí. Kto mohü v spolky vstupovati. Spolek se též jako jiné dědictvie promlčí. O zpravě živého a zóstalého společníka. O propuštění z spolkóv. O dání dědictvie nebo platu a nadání. Zpósob dánie zvláštní osobě. Zpósob nadánie k.kostelu neb jakémužkoli záduší. O děkování z poručenstvie. Zpósob děkovánie. O frajmarku neho o směně. Směnůú takto. . O vysvobození dédictvie manského z manstvie. . Zpósob a forma propusténie z manstvie. . O zápisiech nápadniech. . Dsky zápisné dvoje: veliké a malé. . O opatrení zápisem statku jednoho kaZdého. . Dédietvie nezapsané na krále pricházie.
Strana 17
35. 36. 37. 38. 39. 40. 41 1. 2. 3. 4 5. 6. 7. č. 9. 10. I. Registrum. 17 Jak kto má statek svój zapsati, s miestem či bez miesta. Co jest miesto v zápisiech. O postúpení a uvázání. Zpósob zápisu s miestem a s uvázániem. Rozum zápisu s miestem a s uvázániem. O zápisu svěřeném. „Kdyby bez nich býti nechtěl.“ V sedmých knihách: O uvázání, a co jest a kolikero jest uvázánie. Jak se má zachovati, kto se chce uvázati s komorníkem. Kterak se má mieti při uvázání. W, O zápisu bez miesta postupeniem. Zpósob zápisu bez miesta postüpenien. Kde má státi ,dédicóm* v zápisu a kde nic. „Se vší zvolí, co k tomu příslušie.“ O nábytciech a svrchciech. K učinění jako z svého vlastnieho dědicského. O rozličných výminkách v zápisiech, najprvé o moci, aby mohl kšaftem odkázati. 11. Ktož zápis dědictvie svého učiní, a potom jemu dědictvie přibude, aby jiného zápisu pro to zbožie přibylé nedělal, jak to má opatfriti. 12. Kto clice, zápisu svého nepropüstéje, uprodati dédictvie svého jinym po smrti své zapsaného. 13. 14. 15. 16. 17. 18. 19. 20. „Najprvé a předevšemi.“ O jiných výminkách a o písařiech desk zemských. O rozličnosti zápisóv. Žádný se dluh nezpravuje. O zápisu, kdež se dluh spravedlivý i s úrokem zapisuje. O brání s komorníkem. O rukojmí na bránie. Co sobě má po rukojmí viece zjednati, a co učiniti, kto chce bráti. 21. 22. 23. Všehrd. Kde, kdy a jak se má bráti. O vyručení zájmu. Bránie rukojmé.
35. 36. 37. 38. 39. 40. 41 1. 2. 3. 4 5. 6. 7. č. 9. 10. I. Registrum. 17 Jak kto má statek svój zapsati, s miestem či bez miesta. Co jest miesto v zápisiech. O postúpení a uvázání. Zpósob zápisu s miestem a s uvázániem. Rozum zápisu s miestem a s uvázániem. O zápisu svěřeném. „Kdyby bez nich býti nechtěl.“ V sedmých knihách: O uvázání, a co jest a kolikero jest uvázánie. Jak se má zachovati, kto se chce uvázati s komorníkem. Kterak se má mieti při uvázání. W, O zápisu bez miesta postupeniem. Zpósob zápisu bez miesta postüpenien. Kde má státi ,dédicóm* v zápisu a kde nic. „Se vší zvolí, co k tomu příslušie.“ O nábytciech a svrchciech. K učinění jako z svého vlastnieho dědicského. O rozličných výminkách v zápisiech, najprvé o moci, aby mohl kšaftem odkázati. 11. Ktož zápis dědictvie svého učiní, a potom jemu dědictvie přibude, aby jiného zápisu pro to zbožie přibylé nedělal, jak to má opatfriti. 12. Kto clice, zápisu svého nepropüstéje, uprodati dédictvie svého jinym po smrti své zapsaného. 13. 14. 15. 16. 17. 18. 19. 20. „Najprvé a předevšemi.“ O jiných výminkách a o písařiech desk zemských. O rozličnosti zápisóv. Žádný se dluh nezpravuje. O zápisu, kdež se dluh spravedlivý i s úrokem zapisuje. O brání s komorníkem. O rukojmí na bránie. Co sobě má po rukojmí viece zjednati, a co učiniti, kto chce bráti. 21. 22. 23. Všehrd. Kde, kdy a jak se má bráti. O vyručení zájmu. Bránie rukojmé.
Strana 18
18 24. 25 26. 27. 28. 29. 30. I. Registrum. Když se dlužníku zajímá, a on nevyručí. O odhádání zájmu. Ktož bráti nedá. O smluvách. O otporu proti brání. Kdež nenie co zajímati. Bránie a uvázánie s komorníkem, v čem jedno k dru- hému podobno jest a v čem se dělí. 31. 32. 34. 35. 36. 37. 38. 39. 40. 41. 42. > Do A W 23310» € O vinách, kteréž se propadají k úředníkóm menším. O propuštění zápisu, trhu, věna. O otpořiech. Co jest otpor. Příčina v otporu má položena býti. Kto má k otporu pohnati. Kto má k otporu pohnán býti. Kdy se otpor móž klásti a kdy nic. Kde a při čem má otpor kladen býti. Čemu móž a čemu nemóž otpor kladen býti. Každý, ktož otpor vloží, má jej před se vésti. Zpósob a forma otporóv. V osmých knihách: . (Üvod.) . O menších dskách. . Co se jiného v menšie dsky zapisuje. . O dskách památných. . O dskách póhonnych. O dskách, v kteréž se svédomie píse. . O dskách komornićich. . O knihách üroéních. . O registrách penéZitych a listovních. 10. 11. 12. 13. 14. 15. O knihách Zalobních. O dskách velikých zemských. O registrách starosty komorničieho. O listech, kteréž od úřadu desk zemských přicházejí. List, když kto chce pro úrok bräti. List, kdež se rok nebo pol léta napřed dává védéti.
18 24. 25 26. 27. 28. 29. 30. I. Registrum. Když se dlužníku zajímá, a on nevyručí. O odhádání zájmu. Ktož bráti nedá. O smluvách. O otporu proti brání. Kdež nenie co zajímati. Bránie a uvázánie s komorníkem, v čem jedno k dru- hému podobno jest a v čem se dělí. 31. 32. 34. 35. 36. 37. 38. 39. 40. 41. 42. > Do A W 23310» € O vinách, kteréž se propadají k úředníkóm menším. O propuštění zápisu, trhu, věna. O otpořiech. Co jest otpor. Příčina v otporu má položena býti. Kto má k otporu pohnati. Kto má k otporu pohnán býti. Kdy se otpor móž klásti a kdy nic. Kde a při čem má otpor kladen býti. Čemu móž a čemu nemóž otpor kladen býti. Každý, ktož otpor vloží, má jej před se vésti. Zpósob a forma otporóv. V osmých knihách: . (Üvod.) . O menších dskách. . Co se jiného v menšie dsky zapisuje. . O dskách památných. . O dskách póhonnych. O dskách, v kteréž se svédomie píse. . O dskách komornićich. . O knihách üroéních. . O registrách penéZitych a listovních. 10. 11. 12. 13. 14. 15. O knihách Zalobních. O dskách velikých zemských. O registrách starosty komorničieho. O listech, kteréž od úřadu desk zemských přicházejí. List, když kto chce pro úrok bräti. List, kdež se rok nebo pol léta napřed dává védéti.
Strana 19
I. Registrum. 19 16. O listu, když po vyjití polúletie nebo roku napřed daného věděti k penězóm se obsielá ten, ktož je bráti má. 17. O listu, kdež se věno splacuje. 18. List, kdež se poručníci obsielají, aby sirotkóm let došlým zbožie jich postúpili. 19. List na svědka, když pohnán jsa svědčiti nechce. 20. List, když s plného súdu král rozkazuje někomu, aby stál, nebo páni. 21. List k odhádaní. 22. List obranní. 23. Nač se dává list obranní. 24. Kdy a v který čas list obranní má dán býti. 25. List obranní pod jakú pečetí má dán býti. 26. Ktoby se proti listu obranniemu a uvedení purkrabie zepřel. 27. Co má v listu obranniem zejmena státi. 28. O pečeti zemské. 29. O výpisiech z desk. 30. Jakým obyčejem výpisové z desk mají býti vydáváni. 31. O odúmrtech. 32. O placení od desk. 33. Co se jest od desk bralo za starých. 34. Kto má od desk platiti. 35. Od dielu co se béře. Od spolku. Od frajmarku nebo směny. 36. O propuštění. 37. Od propuštěnie póhonu. 38. Od poručenstvie otcem učiněného. Od děkovánie z po- ručenstvie. 39. Od let. 40. Od vysvobozenie z manstvie dědictvie. 41. Od nadánie. Od dánie. 42. Od listu obrannieho a od jiných listóv. Od relacie na rukojmě, na uvázánie nebo na zájem. Od výpisu. Od majestátóv. 43. Od uvázánie s komorníkem. 44. Od bránie nebo od zájmu. Od ohledánie škod. Od veřejí. Od úmluvy. Od panovánie. Od zvodu. 45. K komuž úředníci jdú neb jedú. Od odhádánie.
I. Registrum. 19 16. O listu, když po vyjití polúletie nebo roku napřed daného věděti k penězóm se obsielá ten, ktož je bráti má. 17. O listu, kdež se věno splacuje. 18. List, kdež se poručníci obsielají, aby sirotkóm let došlým zbožie jich postúpili. 19. List na svědka, když pohnán jsa svědčiti nechce. 20. List, když s plného súdu král rozkazuje někomu, aby stál, nebo páni. 21. List k odhádaní. 22. List obranní. 23. Nač se dává list obranní. 24. Kdy a v který čas list obranní má dán býti. 25. List obranní pod jakú pečetí má dán býti. 26. Ktoby se proti listu obranniemu a uvedení purkrabie zepřel. 27. Co má v listu obranniem zejmena státi. 28. O pečeti zemské. 29. O výpisiech z desk. 30. Jakým obyčejem výpisové z desk mají býti vydáváni. 31. O odúmrtech. 32. O placení od desk. 33. Co se jest od desk bralo za starých. 34. Kto má od desk platiti. 35. Od dielu co se béře. Od spolku. Od frajmarku nebo směny. 36. O propuštění. 37. Od propuštěnie póhonu. 38. Od poručenstvie otcem učiněného. Od děkovánie z po- ručenstvie. 39. Od let. 40. Od vysvobozenie z manstvie dědictvie. 41. Od nadánie. Od dánie. 42. Od listu obrannieho a od jiných listóv. Od relacie na rukojmě, na uvázánie nebo na zájem. Od výpisu. Od majestátóv. 43. Od uvázánie s komorníkem. 44. Od bránie nebo od zájmu. Od ohledánie škod. Od veřejí. Od úmluvy. Od panovánie. Od zvodu. 45. K komuž úředníci jdú neb jedú. Od odhádánie.
Strana 20
20 I. Registrum. 46. O meziech. 47. Od otporu a od jiných rozličných věcí. 48. Menší písař toto sám béře. V devátých knihách: 1. (Úvod). 2. O dvojích zmatciech. 3. O zmatciech, kteříž se póvodovi přiházejí. 4. O zmatciech při žalobě. 5. O zmatciech po náleziech při práva vedení. 6. O zmatciech při uvázání s komorníkem. 7. O zmatciech při brání nebo při zájmu. 8. O zmatciech při otpořiech. 9. O zmatciech pohnaného. 10. Co jest při dskách a při súdu změněno.
20 I. Registrum. 46. O meziech. 47. Od otporu a od jiných rozličných věcí. 48. Menší písař toto sám béře. V devátých knihách: 1. (Úvod). 2. O dvojích zmatciech. 3. O zmatciech, kteříž se póvodovi přiházejí. 4. O zmatciech při žalobě. 5. O zmatciech po náleziech při práva vedení. 6. O zmatciech při uvázání s komorníkem. 7. O zmatciech při brání nebo při zájmu. 8. O zmatciech při otpořiech. 9. O zmatciech pohnaného. 10. Co jest při dskách a při súdu změněno.
Strana 21
I. 1. O rozličnosti súdov. 2. O súdu komorniem. 21 1. O rozličnosti súdov v zemi české, a najprv o súdu zemského velikosti a moci. 1) Súdové v zemi české jsú rozliční, ale najvyšší... 4) s jiných súdóv všech, o nichž... 12) poněvadž i Kská Jasnost ten súd vedle práva podstúpiti jest povinen, jako jiní obyvatelé královstvie českého. 1. V království a v zemi české súdové jsú rozliční, ale najvyšší a najznamenitější jest súd zemský; na kterémž král se pány a vládykami sedaje čtyřikrát do roka na časy obyčejné, všecky pře, kteréž k tomu súdu slušejí, súdí. 2. Na kterýžto súd s jiných súdóv některých, o nichž níže mluveno bude, móž se každý od- volati; ale s zemského súdu jinam žádného odvolánie dalšieho nezóstává, než na tom každý dosti mieti, na tom každý přestati musí. 3. K tomu súdu každý člověk, kterýž co v zemi české dědičného má, jakéhož by koli řádu byl, povinen jest státi, a každému, ktož by jej k tomu připravil, práv býti; z toho žádný 10 vyňat býti nemóže žádnými právy zvláštními, žádnými obdarová- ními ciesařskými, královskými ani duchovními, poněvadž i Kská Jasnost ten súd sám vedle práva jako jiní obyvatelé královstvie českého podstúpiti jest povinen. 5 2. O súdu komorniem. 1) Druhý súd jest komorní, kdež v komoře Kská Mst... 19) před menší súd pohnati úředníkóv malých; a zase ... 21) k právu zemskému pohnán býti. 62) ten rozsudek a nález každý píše se v knihy súdóv královských. (A ty nálezy sekretář píše.) A potud... 1. Súd v království českém druhý jest komorní, kdež v ko- moře Kská Mst. s raddú svú pře, kteréž do komory Kské Jasnosti slušie, súditi ráčí, když a kolikrát se do roka Kské Msti líbí.
I. 1. O rozličnosti súdov. 2. O súdu komorniem. 21 1. O rozličnosti súdov v zemi české, a najprv o súdu zemského velikosti a moci. 1) Súdové v zemi české jsú rozliční, ale najvyšší... 4) s jiných súdóv všech, o nichž... 12) poněvadž i Kská Jasnost ten súd vedle práva podstúpiti jest povinen, jako jiní obyvatelé královstvie českého. 1. V království a v zemi české súdové jsú rozliční, ale najvyšší a najznamenitější jest súd zemský; na kterémž král se pány a vládykami sedaje čtyřikrát do roka na časy obyčejné, všecky pře, kteréž k tomu súdu slušejí, súdí. 2. Na kterýžto súd s jiných súdóv některých, o nichž níže mluveno bude, móž se každý od- volati; ale s zemského súdu jinam žádného odvolánie dalšieho nezóstává, než na tom každý dosti mieti, na tom každý přestati musí. 3. K tomu súdu každý člověk, kterýž co v zemi české dědičného má, jakéhož by koli řádu byl, povinen jest státi, a každému, ktož by jej k tomu připravil, práv býti; z toho žádný 10 vyňat býti nemóže žádnými právy zvláštními, žádnými obdarová- ními ciesařskými, královskými ani duchovními, poněvadž i Kská Jasnost ten súd sám vedle práva jako jiní obyvatelé královstvie českého podstúpiti jest povinen. 5 2. O súdu komorniem. 1) Druhý súd jest komorní, kdež v komoře Kská Mst... 19) před menší súd pohnati úředníkóv malých; a zase ... 21) k právu zemskému pohnán býti. 62) ten rozsudek a nález každý píše se v knihy súdóv královských. (A ty nálezy sekretář píše.) A potud... 1. Súd v království českém druhý jest komorní, kdež v ko- moře Kská Mst. s raddú svú pře, kteréž do komory Kské Jasnosti slušie, súditi ráčí, když a kolikrát se do roka Kské Msti líbí.
Strana 22
22 I. 2. O súdu komorniem. 2. K tomu súdu žádný o dědiny a o zbožie, svobodná neb manská, s o žádné zápisy, a naprosto o žádnú věc, kteráž k zemskému súdu příslušie, nemá žádného pohoniti, a zvláště když práva jdú; než co se jiných věcí dotýče, o ty jeden druhého do komory pohoniti móž. 3. Toho súdu řád tento jest, že jeden druhého listem pohání a k tomu súdu připravuje, list na JMKské póhonný 1o uprose; kterýž list sekretář KMsti každému, když JMstK. ráčí rozkázati, píše a vydává a v registra hned, kto koho obsielá, zapisuje; neb se i v tom súdu komorním pře pořád vedle vy- jitie listóv prvnějších a poslednějších, a ne na přeskáčku slyšie. 4. K kterémužto súdu každý má státi nebo na miestě svém 15 s plnú mocí poslati. 5. A nestane-li, ani koho na svém miestě s plnú mocí pošle, tehdy svú při ztratí. 6. Pakli se pohnaný obrání a proti pohánějíciemu práv zóstane, móž pohanějícieho, kterýž jest jej k škodám připravil, z těch škod k právu zem- skému před pány nebo před menší súd pohnati. 7. A zase 20 též, jestli že pohnaný odsúzen bude, móž ze škod od póvoda k súdu zemskému velikému nebo menšiemu pohnán býti (Dóvod toho všeho v Památných knihách M. 1. Královská Jasnost.) 8. Pakli kto na kom právo ustojí v komoře, ten má relací z re- gistr KMsti. vzieti ke dskám zemským, a když ta relacie ve 25 dsky vepsána bude, bude moci toho, na komž jest právo ustál v komoře, jedním póhonem k zemskému súdu pohnati, buď oč koli, buď o dědictvie nebo o škody nebo o dluh, malý neb veliký. A když to k slyšení přijde u súdu zemského, nemá tomu pohnanému žádné hojemstvie dáno býti. (To psáno v Pa- s0 mátných knihách N. 20. Najjasnější.) 9. Ale když krále JMsti v zemi nenie, raddy JMKské v komoře súditi mají, kterýmž ten súd od KMsti. poručen bude, dvakrát do roka: na sv. Martina jednú, druhé dvě neděli před sv. Duchem. 10. Při kterémžto súdu má toto zachováno býti: Aby najprvé každý, ktož pohánie, 35 v listu jmenoval, z čeho pohoní, a to aby i registry zapsáno bylo. A ktož by před tiem súdem práv zóstal, má jemu dosti učiněno býti vedle nálezu do dvú nedělí. A ktož by dosti učiniti nechtěl, ješto by na svobodných nebo na zápisných dědinách měl, tomu se v dědiny jeho má uvázáno býti úřadem purkrabie 40 hradu Pražského do té summy, pokudž by nález svědčil. Ale ktož by na dědinách svobodných nebo zápisných neměl, ten má
22 I. 2. O súdu komorniem. 2. K tomu súdu žádný o dědiny a o zbožie, svobodná neb manská, s o žádné zápisy, a naprosto o žádnú věc, kteráž k zemskému súdu příslušie, nemá žádného pohoniti, a zvláště když práva jdú; než co se jiných věcí dotýče, o ty jeden druhého do komory pohoniti móž. 3. Toho súdu řád tento jest, že jeden druhého listem pohání a k tomu súdu připravuje, list na JMKské póhonný 1o uprose; kterýž list sekretář KMsti každému, když JMstK. ráčí rozkázati, píše a vydává a v registra hned, kto koho obsielá, zapisuje; neb se i v tom súdu komorním pře pořád vedle vy- jitie listóv prvnějších a poslednějších, a ne na přeskáčku slyšie. 4. K kterémužto súdu každý má státi nebo na miestě svém 15 s plnú mocí poslati. 5. A nestane-li, ani koho na svém miestě s plnú mocí pošle, tehdy svú při ztratí. 6. Pakli se pohnaný obrání a proti pohánějíciemu práv zóstane, móž pohanějícieho, kterýž jest jej k škodám připravil, z těch škod k právu zem- skému před pány nebo před menší súd pohnati. 7. A zase 20 též, jestli že pohnaný odsúzen bude, móž ze škod od póvoda k súdu zemskému velikému nebo menšiemu pohnán býti (Dóvod toho všeho v Památných knihách M. 1. Královská Jasnost.) 8. Pakli kto na kom právo ustojí v komoře, ten má relací z re- gistr KMsti. vzieti ke dskám zemským, a když ta relacie ve 25 dsky vepsána bude, bude moci toho, na komž jest právo ustál v komoře, jedním póhonem k zemskému súdu pohnati, buď oč koli, buď o dědictvie nebo o škody nebo o dluh, malý neb veliký. A když to k slyšení přijde u súdu zemského, nemá tomu pohnanému žádné hojemstvie dáno býti. (To psáno v Pa- s0 mátných knihách N. 20. Najjasnější.) 9. Ale když krále JMsti v zemi nenie, raddy JMKské v komoře súditi mají, kterýmž ten súd od KMsti. poručen bude, dvakrát do roka: na sv. Martina jednú, druhé dvě neděli před sv. Duchem. 10. Při kterémžto súdu má toto zachováno býti: Aby najprvé každý, ktož pohánie, 35 v listu jmenoval, z čeho pohoní, a to aby i registry zapsáno bylo. A ktož by před tiem súdem práv zóstal, má jemu dosti učiněno býti vedle nálezu do dvú nedělí. A ktož by dosti učiniti nechtěl, ješto by na svobodných nebo na zápisných dědinách měl, tomu se v dědiny jeho má uvázáno býti úřadem purkrabie 40 hradu Pražského do té summy, pokudž by nález svědčil. Ale ktož by na dědinách svobodných nebo zápisných neměl, ten má
Strana 23
I. 3. O súdu dvorském. 23 listem zatykacím k tomu připraven býti, a do vazby má vsazen býti, aby se nálezu panskému dosti stalo. A takového fedrovati ani zastávati nemá žádný. A na tom súdu při těch časiech má dvě neděli ustavičně sedieno býti (To psáno v Památných dskách 45 Q. 18. Kniežata, páni a vládyky na plném sněmu obecniem.) 11. Při tom súdu komorniem nenie potřebie, aby póvod nebo pohnaný osobně stál k roku nebo k súdu, než listem móže moc dáti komuž chce a poručníka listem nebo registry udělati, kohož se jemu zdáti bude. 12. Také sobě při tom súdu póvodové roky 5) opravují, dokudž k rozsúzení pře nepřijde (a od toho sekretáři královskému dva groše česká se dávají.) 13. Móž sobě také při témž súdu pohnaný hojemstvie dvakrát vzieti, jako při zemském, a viece nic. 14. Svědky ktož vede, ty sekretář zapisuje, a to bez přísahy, než pod tiem závazkem, jakoby přísahu učinili 55 (a od zapsánie každého svědka čtyřie groše beře.) 15. Ale ktož svědčiti ústně a osobně nechce, móž listem pod pečetí svú dáti svědomie, a takové se svědomie v tom súdu přijímá, jakoby kto ústně a osobně svědčil. 16. A též se pohoní k svědomí listem, kterýž sekretář dává, jako k súdu. 17. A kteráž koli pře 6o před tiem súdem konec vezme a nálezem KMsti rozeznána bývá, ten takový nález píše se v knihy súdóv královských. (A ty nálezy sekretář píše, když KJasnost sám súdí; když raddy KMsti súdie, písař k tomu zjednaný.) — A potud o súdu komorniem. 3. O súdu dvorském. 1) Súd jiný v zemi české jest dvorský nebo manský, u kteréhož se o dědictvie manská súdové a rozsudkové dějí... 13) v stání, v žalobě... 25) nebo na miestě svém poslati... 27) a k súdu na každé suché dni stávati. 33) ktož to dědictvie KMstí dané ... 52) (č. 7. není v I. rec.) 85) za falešníka vedle té viny má zóstati... Václava Skuhrovského, kterýž jest to najprv učinil. Ktož se uváže s komorníkem a to dědictvie dále zapíše, to na KMst. připadá. A jiných příčin jest mnoho, pro kteréž lidé zbožie svá ztracují. 93) práv zemských o statky své ... 100) nevyprosil, by to zbožie kto koliv potom vyprosil... 107) (č. 15 — do konce, není v I. rec.) 1. Jiný súd v zemi české jest dvorský neb manský, u kte- réhož se o dědictvie manská súdové a výpovědi dějí; a také odúmrti všecky, kteréž starodávním právem na KMst přicházejí po komž koli, tu súzeny býti mají. 2. Na kterémžto súdu sedá na
I. 3. O súdu dvorském. 23 listem zatykacím k tomu připraven býti, a do vazby má vsazen býti, aby se nálezu panskému dosti stalo. A takového fedrovati ani zastávati nemá žádný. A na tom súdu při těch časiech má dvě neděli ustavičně sedieno býti (To psáno v Památných dskách 45 Q. 18. Kniežata, páni a vládyky na plném sněmu obecniem.) 11. Při tom súdu komorniem nenie potřebie, aby póvod nebo pohnaný osobně stál k roku nebo k súdu, než listem móže moc dáti komuž chce a poručníka listem nebo registry udělati, kohož se jemu zdáti bude. 12. Také sobě při tom súdu póvodové roky 5) opravují, dokudž k rozsúzení pře nepřijde (a od toho sekretáři královskému dva groše česká se dávají.) 13. Móž sobě také při témž súdu pohnaný hojemstvie dvakrát vzieti, jako při zemském, a viece nic. 14. Svědky ktož vede, ty sekretář zapisuje, a to bez přísahy, než pod tiem závazkem, jakoby přísahu učinili 55 (a od zapsánie každého svědka čtyřie groše beře.) 15. Ale ktož svědčiti ústně a osobně nechce, móž listem pod pečetí svú dáti svědomie, a takové se svědomie v tom súdu přijímá, jakoby kto ústně a osobně svědčil. 16. A též se pohoní k svědomí listem, kterýž sekretář dává, jako k súdu. 17. A kteráž koli pře 6o před tiem súdem konec vezme a nálezem KMsti rozeznána bývá, ten takový nález píše se v knihy súdóv královských. (A ty nálezy sekretář píše, když KJasnost sám súdí; když raddy KMsti súdie, písař k tomu zjednaný.) — A potud o súdu komorniem. 3. O súdu dvorském. 1) Súd jiný v zemi české jest dvorský nebo manský, u kteréhož se o dědictvie manská súdové a rozsudkové dějí... 13) v stání, v žalobě... 25) nebo na miestě svém poslati... 27) a k súdu na každé suché dni stávati. 33) ktož to dědictvie KMstí dané ... 52) (č. 7. není v I. rec.) 85) za falešníka vedle té viny má zóstati... Václava Skuhrovského, kterýž jest to najprv učinil. Ktož se uváže s komorníkem a to dědictvie dále zapíše, to na KMst. připadá. A jiných příčin jest mnoho, pro kteréž lidé zbožie svá ztracují. 93) práv zemských o statky své ... 100) nevyprosil, by to zbožie kto koliv potom vyprosil... 107) (č. 15 — do konce, není v I. rec.) 1. Jiný súd v zemi české jest dvorský neb manský, u kte- réhož se o dědictvie manská súdové a výpovědi dějí; a také odúmrti všecky, kteréž starodávním právem na KMst přicházejí po komž koli, tu súzeny býti mají. 2. Na kterémžto súdu sedá na
Strana 24
24 I. 3. O súdu dvorském. s miestě královském sudí dvorský najvyšší, a k tomu páni, kteříž od krále jmenováni jsú, a s nimi čtyřie z vládyk. 3. A nález vynášeti mají dva z panóv a jeden z vládyk, ten a ti, kterýmž sudí dvorský káže. A když nález vynesú, má v něm zapsáno býti, kteříž jsú z pánóv a kto z vládyk ten nález vynesli (To 10 psáno v III. dskách Ondřejových F. 8.) 4. Ten súd tak osa- zený má držán býti čtyřikrát do roka, tak a na ty časy, jako súd zemský. 5. Při kterémžto súdu dvorském všecken řád a obyčej též se zachovává jako při súdu zemském, v stání k súdu, v žalobě, v rociech opravování, i práva po nálezu vedení; krom póhonóv, 15 že dva z manóv o dědictvie manské pohánějí, a ne sám komorník, jako k súdu zemskému; a také kromě výpros, k kterýmž se žádný ani skrze many ani skrze komorníka dvorského (neb i ten súd komorníka má, ale jednoho toliko) nepohánie: než miesto póhonu dává se list provolací do toho města, k kterémuž 20 najblíže přileží to zbožie, kteréž jest vyprošeno. A má to zbožie v tom městě provoláno býti po tři trhy vždy ve dvú nedělí (To psáno v I. dskách Matějových G. 15. Páni vóbec nalezli.) 6. A jestli že kto chce lepšie právo mieti k tomu, což se provolává, než Kská. Mst., anebo ten, kdož jest to vyslúžil, má 25 sám osobně k úřadu desk dvorských přijieti nebo na miestě svém, kohož chce, poslati a tu výprose té odepřieti a k súdu na každé suché dni, sám nebo poručník jeho, stávati, dokudž o to rozsúzen nebude. Pakli v těch šesti neděliech žádný otpie- rati nebude, tehdy ten, ktož jest vyprosil a vyslúžil, má po list 3o provolací do toho města, kdež jest po třikrát voláno, poslati a k úřadu desk dvorských jej pod pečetí toho města zase při- nesti. A přinesa list, má od desk zemských komorníka vzieti a poslati k veřejiem toho, ktož to dědictvie KMstí pryč dané a provolané drží, a ten komorník má to témuž držiteli ozná- 35 miti, že jest provoláno; pakli by toho držitele doma nebylo, tehdy úředníku jeho nebo čeledi jeho to má oznámiti a súsedóm blízkým dvěma nebo třem opovědieti, že to zbožie jest provo- láno: má-li kto lepšie právo než král pán, pojeď a otpieraj (To psáno v I. dskách Matějových G. 15. Páni vóbec nalezli.) Pakli kto 40 po provolání nebo po dání věděti k veřejiem otpor učiní po poslu, má se k tomu otporu v prvnie suché dni hned přiznati osobně sám; pakli se nepřizná, ztratí při svú; a přizná-li se, má každé suché
24 I. 3. O súdu dvorském. s miestě královském sudí dvorský najvyšší, a k tomu páni, kteříž od krále jmenováni jsú, a s nimi čtyřie z vládyk. 3. A nález vynášeti mají dva z panóv a jeden z vládyk, ten a ti, kterýmž sudí dvorský káže. A když nález vynesú, má v něm zapsáno býti, kteříž jsú z pánóv a kto z vládyk ten nález vynesli (To 10 psáno v III. dskách Ondřejových F. 8.) 4. Ten súd tak osa- zený má držán býti čtyřikrát do roka, tak a na ty časy, jako súd zemský. 5. Při kterémžto súdu dvorském všecken řád a obyčej též se zachovává jako při súdu zemském, v stání k súdu, v žalobě, v rociech opravování, i práva po nálezu vedení; krom póhonóv, 15 že dva z manóv o dědictvie manské pohánějí, a ne sám komorník, jako k súdu zemskému; a také kromě výpros, k kterýmž se žádný ani skrze many ani skrze komorníka dvorského (neb i ten súd komorníka má, ale jednoho toliko) nepohánie: než miesto póhonu dává se list provolací do toho města, k kterémuž 20 najblíže přileží to zbožie, kteréž jest vyprošeno. A má to zbožie v tom městě provoláno býti po tři trhy vždy ve dvú nedělí (To psáno v I. dskách Matějových G. 15. Páni vóbec nalezli.) 6. A jestli že kto chce lepšie právo mieti k tomu, což se provolává, než Kská. Mst., anebo ten, kdož jest to vyslúžil, má 25 sám osobně k úřadu desk dvorských přijieti nebo na miestě svém, kohož chce, poslati a tu výprose té odepřieti a k súdu na každé suché dni, sám nebo poručník jeho, stávati, dokudž o to rozsúzen nebude. Pakli v těch šesti neděliech žádný otpie- rati nebude, tehdy ten, ktož jest vyprosil a vyslúžil, má po list 3o provolací do toho města, kdež jest po třikrát voláno, poslati a k úřadu desk dvorských jej pod pečetí toho města zase při- nesti. A přinesa list, má od desk zemských komorníka vzieti a poslati k veřejiem toho, ktož to dědictvie KMstí pryč dané a provolané drží, a ten komorník má to témuž držiteli ozná- 35 miti, že jest provoláno; pakli by toho držitele doma nebylo, tehdy úředníku jeho nebo čeledi jeho to má oznámiti a súsedóm blízkým dvěma nebo třem opovědieti, že to zbožie jest provo- láno: má-li kto lepšie právo než král pán, pojeď a otpieraj (To psáno v I. dskách Matějových G. 15. Páni vóbec nalezli.) Pakli kto 40 po provolání nebo po dání věděti k veřejiem otpor učiní po poslu, má se k tomu otporu v prvnie suché dni hned přiznati osobně sám; pakli se nepřizná, ztratí při svú; a přizná-li se, má každé suché
Strana 25
I. 3. O súdu dvorském. 25 dni k súdu stávati dotud, dokudž rozsúzen o ten otpor nebude; pakli nestane kdy, a pře k súdu přijde, tehdy svú při ztratí. A ktož koli kterú odúmrť vyprosí, a koho k nákladóm připraví, 45 a práva královského neprovede, takový každý bude moci ze škod pohnán býti. A ten ktož otpierá výprose, bude-li sobě hojemstvie do druhých neb do třetích suchých dní bráti, a ten, ktož jest vyprosil, právo královské provede a obdrží, tehdy také ten, ktož jest sobě roky otkládal, bude moci ze škod pohnán 50 býti (To psáno v II. dskách Dúpovcových P. 29. Páni na plném súdu.) 7. To také známo a vědomo má býti, že při výprosách žádná se žaloba neklade, když kto které zbožie nebo dědictvie vyslúží, než otpor se slyší, a strany mluvie a své spravedlnosti ukazují, jako při súdu zemském, když se otporové súdie. 8. A 55 ktož co vyprosí na králi, na dědinách svobodných nic nemaje, a k súdu přistúpiti a o to se súditi chce, ten každý má k úřadu pro škody a náklady zaručiti (To psáno v týchž knihách a v témž miestě.) 9. Ktož pak co vyslúží na králi, a to súdem nebo smluvú obdrží, má na vrch právo dovesti do prvních, druhých nebo 60 konečně do třetích suchých dní; nedovede-li, ztratí to dánie a vý- sluhu, a to bude moci od krále jinému dáno býti. (To psáno v Památných S. 21. Co se dotýče.) 10. Na krále každé dědictvie připadá, kteréž kto bez otporóv a nárokóv drží a toho žádnému nezapíše, v tom bez dědicóv sejde; taková dědictvie a zbožie 65 všecka na krále spravedlivě připadají (Dóvod toho v III. dskách Vácslavových R. 12. Item nalezli, a v starších dskách I. Zdislai A. 38. Jan z božie milosti; v týchž dskách B. 21. Jan z božie milosti; v týchž dskách D. 40. Jan český a polský král; v týchž dskách D. 45.). Měj přátely jaké chce, chudé nebo bohaté, syny, 7o strýce, bratří, když jsú dielní, nemóž než na krále takové zbožie každé nezapsané připadnúti. Když kto také jakú nešlechetnost neb svévolnost proti králi, proti zemi, neb moc proti právu učiní, takového každého zbožie na KMst. přicházie, by pak ten, ktož se toho dopustí, měl syny, bratří, strýce, neb 75 jiné přáteli nedielné; neb ti nemohú toho obdržeti ani toho kterým právem obrániti. (To psáno v I. Zdislavových A. 28. Jan z božie milosti; a v týchž knihách U. 21. Jan z božie milosti.) Připadá také dědictvie na krále, kdež trh dvěma svědčí nebo třem, a když který z nich umře, diel každého mrtvého na krále so
I. 3. O súdu dvorském. 25 dni k súdu stávati dotud, dokudž rozsúzen o ten otpor nebude; pakli nestane kdy, a pře k súdu přijde, tehdy svú při ztratí. A ktož koli kterú odúmrť vyprosí, a koho k nákladóm připraví, 45 a práva královského neprovede, takový každý bude moci ze škod pohnán býti. A ten ktož otpierá výprose, bude-li sobě hojemstvie do druhých neb do třetích suchých dní bráti, a ten, ktož jest vyprosil, právo královské provede a obdrží, tehdy také ten, ktož jest sobě roky otkládal, bude moci ze škod pohnán 50 býti (To psáno v II. dskách Dúpovcových P. 29. Páni na plném súdu.) 7. To také známo a vědomo má býti, že při výprosách žádná se žaloba neklade, když kto které zbožie nebo dědictvie vyslúží, než otpor se slyší, a strany mluvie a své spravedlnosti ukazují, jako při súdu zemském, když se otporové súdie. 8. A 55 ktož co vyprosí na králi, na dědinách svobodných nic nemaje, a k súdu přistúpiti a o to se súditi chce, ten každý má k úřadu pro škody a náklady zaručiti (To psáno v týchž knihách a v témž miestě.) 9. Ktož pak co vyslúží na králi, a to súdem nebo smluvú obdrží, má na vrch právo dovesti do prvních, druhých nebo 60 konečně do třetích suchých dní; nedovede-li, ztratí to dánie a vý- sluhu, a to bude moci od krále jinému dáno býti. (To psáno v Památných S. 21. Co se dotýče.) 10. Na krále každé dědictvie připadá, kteréž kto bez otporóv a nárokóv drží a toho žádnému nezapíše, v tom bez dědicóv sejde; taková dědictvie a zbožie 65 všecka na krále spravedlivě připadají (Dóvod toho v III. dskách Vácslavových R. 12. Item nalezli, a v starších dskách I. Zdislai A. 38. Jan z božie milosti; v týchž dskách B. 21. Jan z božie milosti; v týchž dskách D. 40. Jan český a polský král; v týchž dskách D. 45.). Měj přátely jaké chce, chudé nebo bohaté, syny, 7o strýce, bratří, když jsú dielní, nemóž než na krále takové zbožie každé nezapsané připadnúti. Když kto také jakú nešlechetnost neb svévolnost proti králi, proti zemi, neb moc proti právu učiní, takového každého zbožie na KMst. přicházie, by pak ten, ktož se toho dopustí, měl syny, bratří, strýce, neb 75 jiné přáteli nedielné; neb ti nemohú toho obdržeti ani toho kterým právem obrániti. (To psáno v I. Zdislavových A. 28. Jan z božie milosti; a v týchž knihách U. 21. Jan z božie milosti.) Připadá také dědictvie na krále, kdež trh dvěma svědčí nebo třem, a když který z nich umře, diel každého mrtvého na krále so
Strana 26
26 I. 3. O súdu dvorském. přicházie. (To stojí v I. Prokopových U. 13. Páni nalezli.) 11. I ten, ktož zbožie svobodné sobě ve dsky klásti dá, nejsa řádu zemanského, to zbožie ztracuje. Ale ten, ktož ve dsky klade, sám práva nemaje, má s hrdlem i statkem na královské 85 a panské milosti býti, a za falešníka vedle té viny má zóstati. (Dóvod toho v Modrých póhonných při nálezu, kdež Bohuslav z Prahy pohánie Václava Skuhrovského.) A jiných příčin jest mnoho, pro kteréž lidé statky, dědictvie a zbožie svá ztracují. 12. To také má vědieno býti, že s súdu dvorského móž se ktož chce 9o na súd vyšší panský a nález odvolati. (To stojí v I. Matějových G. 15. Páni nalezli.) 13. Ale že mnozí za starých — ale viece za našie paměti — výprosami nespravedlivými skrze neznámost práv zemských o dědiny i o statky své jsú přicházeli, anebo výprosníkóm jich udělovati smluvú musili, aby tomu překaženo 95 bylo a své spravedlnosti aby každý i mohl i uměl užiti a vý- prose nedóvodné odepřieti: vědieno má býti, že ktož drží které koliv dědictvie od súdu osazenie za tři léta a za osmnáct nedělí bez nároku, ješto jest to spravedlivě na krále JMst. přišlo, a žádný toho v ten čas nevyprosil, až jsú léta zemská prošla, 100 by pak to zbožie ktož koli po těch letech prošlých potom vy- prosil, nic neobdrží, než držitel jest k tomu spravedliv, a má toho užiti, a každé takové výprose právem se obrání. (Dóvod toho Wenceslai Andreae O. 5. Item léta božieho.) 14. Má i to vědieno býti, ktož které zbožie vyprosí a obdrží, že zpravce 105 toho mrtvého, po komž jest zbožie vyprosil, to zbožie zpravovati mají tomu, ktož tu odúmrť kúpí. (Toho dóvod v I. dskách Pro- kopových U. 26. Léta božieho.) 15. Item duchovnie dědiny ani platy na krále za odúmrť nepřipadají (Nález I. Plana E. 5 v při mezi Marketú převořiší od sv. Anny.) Item žádný dániem i právem 1o královským nemá na žádné dědiny ani platy sahati, dokudž práva královského prvé podle řádu zemského neprovede, a dokudž to přesúzeno nebude (Nález na to I. Plana J. 29. v při mezi Prokopem Apatekářem z Prahy a Sigmundem Diblíkem.) 16. Než což kto vyprosí na KMsti, ta výprosa má ve dsky dvorské naj- 115 prvé vložena býti, a řád zachován má býti vedle obyčeje. A když se tak stane, která strana k čemu právo bude mieti, ta toho poživ. 17. Item každý nápad, kterýž pro účinek neslušný na KMst. přijde, ten má KMst podle panské rady na zemské dobré dáti,
26 I. 3. O súdu dvorském. přicházie. (To stojí v I. Prokopových U. 13. Páni nalezli.) 11. I ten, ktož zbožie svobodné sobě ve dsky klásti dá, nejsa řádu zemanského, to zbožie ztracuje. Ale ten, ktož ve dsky klade, sám práva nemaje, má s hrdlem i statkem na královské 85 a panské milosti býti, a za falešníka vedle té viny má zóstati. (Dóvod toho v Modrých póhonných při nálezu, kdež Bohuslav z Prahy pohánie Václava Skuhrovského.) A jiných příčin jest mnoho, pro kteréž lidé statky, dědictvie a zbožie svá ztracují. 12. To také má vědieno býti, že s súdu dvorského móž se ktož chce 9o na súd vyšší panský a nález odvolati. (To stojí v I. Matějových G. 15. Páni nalezli.) 13. Ale že mnozí za starých — ale viece za našie paměti — výprosami nespravedlivými skrze neznámost práv zemských o dědiny i o statky své jsú přicházeli, anebo výprosníkóm jich udělovati smluvú musili, aby tomu překaženo 95 bylo a své spravedlnosti aby každý i mohl i uměl užiti a vý- prose nedóvodné odepřieti: vědieno má býti, že ktož drží které koliv dědictvie od súdu osazenie za tři léta a za osmnáct nedělí bez nároku, ješto jest to spravedlivě na krále JMst. přišlo, a žádný toho v ten čas nevyprosil, až jsú léta zemská prošla, 100 by pak to zbožie ktož koli po těch letech prošlých potom vy- prosil, nic neobdrží, než držitel jest k tomu spravedliv, a má toho užiti, a každé takové výprose právem se obrání. (Dóvod toho Wenceslai Andreae O. 5. Item léta božieho.) 14. Má i to vědieno býti, ktož které zbožie vyprosí a obdrží, že zpravce 105 toho mrtvého, po komž jest zbožie vyprosil, to zbožie zpravovati mají tomu, ktož tu odúmrť kúpí. (Toho dóvod v I. dskách Pro- kopových U. 26. Léta božieho.) 15. Item duchovnie dědiny ani platy na krále za odúmrť nepřipadají (Nález I. Plana E. 5 v při mezi Marketú převořiší od sv. Anny.) Item žádný dániem i právem 1o královským nemá na žádné dědiny ani platy sahati, dokudž práva královského prvé podle řádu zemského neprovede, a dokudž to přesúzeno nebude (Nález na to I. Plana J. 29. v při mezi Prokopem Apatekářem z Prahy a Sigmundem Diblíkem.) 16. Než což kto vyprosí na KMsti, ta výprosa má ve dsky dvorské naj- 115 prvé vložena býti, a řád zachován má býti vedle obyčeje. A když se tak stane, která strana k čemu právo bude mieti, ta toho poživ. 17. Item každý nápad, kterýž pro účinek neslušný na KMst. přijde, ten má KMst podle panské rady na zemské dobré dáti,
Strana 27
I. 4. O súdu duchovniem. 5. O súdu purkrabie Pražského. 27 a ne na osob některých zvláštnie (Nález na to III. Venceslai J. 11. v při Hynčíka s Habartem z Kolovrat etc.) 18. Ještě každé 120 dánie královské dává se bez pohoršenie práva každého jiného. (Nález o tom v při Jindřicha z Stráže a Elšky z Stráže). A na tom mnoho záleží. — A potud o súdu dvorském. 4. O súdu duchovniem. 1) Jest jiný súd v zemi české... 11) a akt starých neb pravých snad nenie.. . Ještě jiný súd jest v zemi české, ale o tom lépe a prá- věje móž povědieno býti, že jest byl, nežli že jest, nebo že bude; ten slove duchovní; na kterémž arcibiskup Pražský s svými preláty sedal jest, kostelnie a klášterská zbožie vedle zápisóv a akt súdě. (Ten súd za našie paměti jest nešel; než že s jest někdy prvé před časy byl, to se nacházie ve dskách a v ná- leziech panských, a zvlášť v IV. dskách Vácslavových C. 16. Páni nalezli, kdež stojí, že o zemskú věc před súd zemský má býti po- honieno a o duchovní před arcibiskupa, jakož bylo od staradávna) A poněvadž arcibiskupa nenie, a zbožie duchovnie jsú ujata 10 a umenšena, a akt starých anebo celých snad také nenie, a také ten súd nejde, nenie potřebie o tom súdu z těch příčin již po- věděných viec psáti. 5. O súdu purkrabie Pražského. Tit. O súdu miesto-purkrabie. 1) Pátý súd jest miesto-purkrabie Praž- ského, kterýž nic jiného než listy ...... súdí a má súditi. 17) a tu nález o svú při a konec vzieti ... 31) měj nebo neměj. Pakli by kto... 35) .. . Albrechta Rendle.) Při listech každý má věděti... 40) Ale tomu má takto rozumieno býti ... 45) lániem ani leženiem dobyti . . . 49) s ruko- jměmi. Jiné listy ... 1. Jest v zemi české od svrchu vyčtených súdóv súd roz- dielný pátý, purkrabie Pražského, který jiného nic než listy na penieze s rukojměmi vedle práva súdí a súditi má (To psáno v IV. Matějových. A. 27. Najjasnější knieže a pán, pan Sigmund etc. A tu jest zpráva o listech i dobrých vólech, o ležení, a o lání i o škodách i o jiných všech věcech, kteréž k listovniemu
I. 4. O súdu duchovniem. 5. O súdu purkrabie Pražského. 27 a ne na osob některých zvláštnie (Nález na to III. Venceslai J. 11. v při Hynčíka s Habartem z Kolovrat etc.) 18. Ještě každé 120 dánie královské dává se bez pohoršenie práva každého jiného. (Nález o tom v při Jindřicha z Stráže a Elšky z Stráže). A na tom mnoho záleží. — A potud o súdu dvorském. 4. O súdu duchovniem. 1) Jest jiný súd v zemi české... 11) a akt starých neb pravých snad nenie.. . Ještě jiný súd jest v zemi české, ale o tom lépe a prá- věje móž povědieno býti, že jest byl, nežli že jest, nebo že bude; ten slove duchovní; na kterémž arcibiskup Pražský s svými preláty sedal jest, kostelnie a klášterská zbožie vedle zápisóv a akt súdě. (Ten súd za našie paměti jest nešel; než že s jest někdy prvé před časy byl, to se nacházie ve dskách a v ná- leziech panských, a zvlášť v IV. dskách Vácslavových C. 16. Páni nalezli, kdež stojí, že o zemskú věc před súd zemský má býti po- honieno a o duchovní před arcibiskupa, jakož bylo od staradávna) A poněvadž arcibiskupa nenie, a zbožie duchovnie jsú ujata 10 a umenšena, a akt starých anebo celých snad také nenie, a také ten súd nejde, nenie potřebie o tom súdu z těch příčin již po- věděných viec psáti. 5. O súdu purkrabie Pražského. Tit. O súdu miesto-purkrabie. 1) Pátý súd jest miesto-purkrabie Praž- ského, kterýž nic jiného než listy ...... súdí a má súditi. 17) a tu nález o svú při a konec vzieti ... 31) měj nebo neměj. Pakli by kto... 35) .. . Albrechta Rendle.) Při listech každý má věděti... 40) Ale tomu má takto rozumieno býti ... 45) lániem ani leženiem dobyti . . . 49) s ruko- jměmi. Jiné listy ... 1. Jest v zemi české od svrchu vyčtených súdóv súd roz- dielný pátý, purkrabie Pražského, který jiného nic než listy na penieze s rukojměmi vedle práva súdí a súditi má (To psáno v IV. Matějových. A. 27. Najjasnější knieže a pán, pan Sigmund etc. A tu jest zpráva o listech i dobrých vólech, o ležení, a o lání i o škodách i o jiných všech věcech, kteréž k listovniemu
Strana 28
28 I. 5. O súdu purkrabie Pražského. 15 30 právu příslušejí.) 2. A k tomu súdu ktož chce pohnati, listem pohánie purkrabovým; v kterémžto listu pokládá se, kto koho před purkrabí chce viniti a z čeho, a rok, kdy oba před purkrabí státi mají. 3. A stojie-li, tehdy súzeni býti mají od téhož purkrabie vedle práva a spravedlnosti listovnie. 4. Pakli po třikrát obeslán jsa kto listem purkrabie Pražského nestojí na třetí rok, dává se póvodovi za právo stané, a toho práva sta- ného má purkrabí relací ke dskám zemským učiniti; a ta má od něho přijata a ve dsky menšie zapsána býti; a ten, ktož jest právo ustál před purkrabí, má toho, na komž jest ustál, k súdu zemskému pohnati, a tu nález a konec o svú při vzieti. 5. Za právo jest při tom súdu, že každý má třikrát obeslán býti od purkrabie Pražského, a nenie zavázán na první ani na 20 druhý rok k súdu státi, než teprv na třetí; item na žádného nemá práva staného purkrabí dávati, než když po třetie k súdu před ním k jeho obeslání nestojí. 6. A kohož koli purkrabí súdem svým rozsúdí, nemá žádných zvodóv ani odhádánie na otsúzeného úřadem svým miestopurkrabstvie činiti. (Nález 25 0 tom v Bielých póhonných, kdež Jan Mandelík z Chrastu Václava z Jilmanic pohánie.) 7. A též pro nestánie na žádného nemá žádnými zvody, ani jakým právem úřadu svého jiným sahati (nález o tom v II. dskách Ondřejových N. 17., kdež Jiřík Tunkl z Brníčka etc. pohánie Anny z Kováně); než na každého, ktož před jeho súdem třikrát nestojí, má relací ke dskám učiniti, jakož jest prvé povědieno, měj na zemi nebo neměj (těch takových relací sú plny dsky zemské menšie) pakli by kto přes to zatčen byl, maje na zemi jakéž koli dědictvie, na zmatek by zatčen byl. (Nález o tom v nových póhonných, 35 kdež Jan Hlavsa pohánie Albrechta Rendle.) Neb zatykač a uvá- zánie jest úřadu jeho pójčen ne po jeho súdu anebo nestání, než po súdu před hajtmany v komoře nebo po nestání před nimi. (Dovod toho v Památných Q. 18. Kniežata.) 8. Při listech každý má věděti, že se list každý promlčí, ktož jim koli za tři 40 léta a 18 nedělí neupomíná, též jako jiné dědictvie. (Ale tomu tak má rozumieno býti, když by kto úrokóv nebo summy nechtěl platiti pakli se platie úroci, tehdy se věčně nepromlčí. Toho dóvod v čtvrtých knihách Matějových A. 27. Najjasnější knieže.) 9. Ktož pro neplněnie a dosti-nečiněnie listu laje a hanie, a spravedl- 10
28 I. 5. O súdu purkrabie Pražského. 15 30 právu příslušejí.) 2. A k tomu súdu ktož chce pohnati, listem pohánie purkrabovým; v kterémžto listu pokládá se, kto koho před purkrabí chce viniti a z čeho, a rok, kdy oba před purkrabí státi mají. 3. A stojie-li, tehdy súzeni býti mají od téhož purkrabie vedle práva a spravedlnosti listovnie. 4. Pakli po třikrát obeslán jsa kto listem purkrabie Pražského nestojí na třetí rok, dává se póvodovi za právo stané, a toho práva sta- ného má purkrabí relací ke dskám zemským učiniti; a ta má od něho přijata a ve dsky menšie zapsána býti; a ten, ktož jest právo ustál před purkrabí, má toho, na komž jest ustál, k súdu zemskému pohnati, a tu nález a konec o svú při vzieti. 5. Za právo jest při tom súdu, že každý má třikrát obeslán býti od purkrabie Pražského, a nenie zavázán na první ani na 20 druhý rok k súdu státi, než teprv na třetí; item na žádného nemá práva staného purkrabí dávati, než když po třetie k súdu před ním k jeho obeslání nestojí. 6. A kohož koli purkrabí súdem svým rozsúdí, nemá žádných zvodóv ani odhádánie na otsúzeného úřadem svým miestopurkrabstvie činiti. (Nález 25 0 tom v Bielých póhonných, kdež Jan Mandelík z Chrastu Václava z Jilmanic pohánie.) 7. A též pro nestánie na žádného nemá žádnými zvody, ani jakým právem úřadu svého jiným sahati (nález o tom v II. dskách Ondřejových N. 17., kdež Jiřík Tunkl z Brníčka etc. pohánie Anny z Kováně); než na každého, ktož před jeho súdem třikrát nestojí, má relací ke dskám učiniti, jakož jest prvé povědieno, měj na zemi nebo neměj (těch takových relací sú plny dsky zemské menšie) pakli by kto přes to zatčen byl, maje na zemi jakéž koli dědictvie, na zmatek by zatčen byl. (Nález o tom v nových póhonných, 35 kdež Jan Hlavsa pohánie Albrechta Rendle.) Neb zatykač a uvá- zánie jest úřadu jeho pójčen ne po jeho súdu anebo nestání, než po súdu před hajtmany v komoře nebo po nestání před nimi. (Dovod toho v Památných Q. 18. Kniežata.) 8. Při listech každý má věděti, že se list každý promlčí, ktož jim koli za tři 40 léta a 18 nedělí neupomíná, též jako jiné dědictvie. (Ale tomu tak má rozumieno býti, když by kto úrokóv nebo summy nechtěl platiti pakli se platie úroci, tehdy se věčně nepromlčí. Toho dóvod v čtvrtých knihách Matějových A. 27. Najjasnější knieže.) 9. Ktož pro neplněnie a dosti-nečiněnie listu laje a hanie, a spravedl- 10
Strana 29
1. 6. O súdu menšiem Pražském. 29 nosti listovnie tím lániem a haněniem dobyti nemóž, má je 45 právem zemským vedle nálezu starého dobývati. (Dóvod toho v III. Matějových A. 27. A jestliže by kto komu plniti nechtěl etc.) 10. Purkrabí nemá žádných listóv súditi, než ty toliko, kteříž na penieze jsú s rukojměmi. A ktož k listu pohnán bude, nebo se přizná a plniti má, nebo proti pečeti mluviti bude: má svědky 50 vésti usedlé lidi a zachovalé před kříž, a tu přisahati má po- hnaný a jiní s ním. Ale kolik jich má za pečeť přisahati, to purkrabí vie, a nález dskami učiněný oznámí. (A zdá se druhým, že k té přísaze mohú i nevládyky přijati býti, když jsú toliko lidé usedlí a zachovalí, a kteří na svobodných dědinách mají.) 11. Jiné 55 listy, kteříž na zboží svobodném dluh ukazují nebo na platu, neb také listy na zbožie zápisná, ty mají páni na súdě zemském súditi, jako jiné dluhy nelistovnie. Pakli jest summa o desieti hřivnách nebo níže, to má súdem menším rozeznáno a rozsú- zeno býti. 6. O súdu menšiem Pražském. 1) Poslední súd v zemi české jest, kterýž slove menší súd... 4) pře menšie. Ten se drží ... 7) před súdem zemským. 28) A také o dluhy od jedné kopy až do desieti kop grošóv českých; všecken řád ... 42) v súd veliký ... 50) v pátek o suchých dnech najprv příštích neb nazajtří po sv. Jeronymu ale úředníci k těm a nepohnutým rokóm najbližším, když se ... 53) neb k přísahám od jich súdu prima se nezvoní. A potud o súdu zemském menšiem. — A potud o rozličnosti sudóv v kralovství českém, kterýchžto všech viece nenie než pět: Súd zemský, a ten nejznamenitější a najslavnější, z něhož nikam výš a dále žádného odvolánie nenie; súd dvorský, kdež se manstvie a dánie královská neb výsluhy súdie; súd ko- morní, kdež král JMst v komoře s raddami svými súdí neb na miestě JMsti ti komuž se od JMsti Kské poručí; súd duchovní neb arcibiskupa Pražského, kterýž jest nynie dokonce zminul; súd miestopurkrabie Pražského; poslední súd menší, kdež úředníci menší Pražští sedají. 1. Po svrchu psaných súdiech pěti jest poslední súd v zemi české, kterýž slove menší súd, na kterémž sedají úředníci menší v týchž laviciech, kde páni. A proto slove menší, že v něm úředníci menší sedajíce, súdie pře menšie, totižto o deset hřiven střiebra škody a dluh o deset kop grošóv, o lidi a o čeled zběhlú, a viece ani výše nic. 2. Ten se drží též jako veliký súd zemský čtyřikrát do roka, vždy dva dni před súdem panským, 5
1. 6. O súdu menšiem Pražském. 29 nosti listovnie tím lániem a haněniem dobyti nemóž, má je 45 právem zemským vedle nálezu starého dobývati. (Dóvod toho v III. Matějových A. 27. A jestliže by kto komu plniti nechtěl etc.) 10. Purkrabí nemá žádných listóv súditi, než ty toliko, kteříž na penieze jsú s rukojměmi. A ktož k listu pohnán bude, nebo se přizná a plniti má, nebo proti pečeti mluviti bude: má svědky 50 vésti usedlé lidi a zachovalé před kříž, a tu přisahati má po- hnaný a jiní s ním. Ale kolik jich má za pečeť přisahati, to purkrabí vie, a nález dskami učiněný oznámí. (A zdá se druhým, že k té přísaze mohú i nevládyky přijati býti, když jsú toliko lidé usedlí a zachovalí, a kteří na svobodných dědinách mají.) 11. Jiné 55 listy, kteříž na zboží svobodném dluh ukazují nebo na platu, neb také listy na zbožie zápisná, ty mají páni na súdě zemském súditi, jako jiné dluhy nelistovnie. Pakli jest summa o desieti hřivnách nebo níže, to má súdem menším rozeznáno a rozsú- zeno býti. 6. O súdu menšiem Pražském. 1) Poslední súd v zemi české jest, kterýž slove menší súd... 4) pře menšie. Ten se drží ... 7) před súdem zemským. 28) A také o dluhy od jedné kopy až do desieti kop grošóv českých; všecken řád ... 42) v súd veliký ... 50) v pátek o suchých dnech najprv příštích neb nazajtří po sv. Jeronymu ale úředníci k těm a nepohnutým rokóm najbližším, když se ... 53) neb k přísahám od jich súdu prima se nezvoní. A potud o súdu zemském menšiem. — A potud o rozličnosti sudóv v kralovství českém, kterýchžto všech viece nenie než pět: Súd zemský, a ten nejznamenitější a najslavnější, z něhož nikam výš a dále žádného odvolánie nenie; súd dvorský, kdež se manstvie a dánie královská neb výsluhy súdie; súd ko- morní, kdež král JMst v komoře s raddami svými súdí neb na miestě JMsti ti komuž se od JMsti Kské poručí; súd duchovní neb arcibiskupa Pražského, kterýž jest nynie dokonce zminul; súd miestopurkrabie Pražského; poslední súd menší, kdež úředníci menší Pražští sedají. 1. Po svrchu psaných súdiech pěti jest poslední súd v zemi české, kterýž slove menší súd, na kterémž sedají úředníci menší v týchž laviciech, kde páni. A proto slove menší, že v něm úředníci menší sedajíce, súdie pře menšie, totižto o deset hřiven střiebra škody a dluh o deset kop grošóv, o lidi a o čeled zběhlú, a viece ani výše nic. 2. Ten se drží též jako veliký súd zemský čtyřikrát do roka, vždy dva dni před súdem panským, 5
Strana 30
30 I. 6. O súdu menšiem Pražském. v každé suché dni, v středu a ve čtvrtek, netoliko při suchých dnech, ale také i nazajtřie po sv. Jeronýmu, kdež se kromě 1o suchých dní súd držievá. (To psáno v druhých dskách Plano- vých K. 22. Zahájen jest súd zemský v středu nazajtřie sv. Je- ronýma. A tu hned toho dne a ve čtvrtek potom úředníci menší súdili jsú póhony o deset hřiven střiebra bez lotu, a v pátek po sv. Jeronymu najjasnější knieže a pán, pan Jiří král český 15 se pány a vládykami v súd jsú zasedli.) A po té straně v lavi- ciech úředníci menší sedají, kdež najvyšší komorník a sudí sedá, a ne po druhé. 3. V tom súdu menšiem sedají tito úředníci: Miestopurkrabí Pražský, po něm miestokomorník, vedle toho miestosudí, při tom miestopísař, za tiem úředník králové, podle 2o něho úředník probošta Vyšehradského, po tom úředník podko- mořieho a na konci písař menších desk. (Starosta komorničí ani v súdu ani dole u desk miesta nemá, než mezi komorníky. Ingrossator ten dole u desk vedle miestopísaře sedati má, než nahoře miesta v laviciech nemá.) 4. Ti takovým řádem v súdu 25 sediec slyšie pře o škody menšie od desieti hřiven až do sedm- desáti, ktož s spolupóvody pohánie — nalezá se póhon také až do sta hřiven s spolupóvody, ač jest svaté paměti králem Václavem přetržen v Červených póhonných — a také o dluhy od jedné kopy až do desieti kop grošóv českých, též o lidi zběhlé a o čeleď, 3o jakož jest svrchu napsáno; všecken řád při póhoniech, při svěd- čení jich, při slyšení, při žalobách, při náleziech zachovávajíce tak, jakož se při súdu zemském zachovává, krom toho, že v nálezu všickni se píší jménem jedním společně, a ze jména žádný se zvláště nejmenuje. A nález většie strana zavierá. 35 5. A jestli že co těžkého a nesnadného před ně přijde, ješto by toho sami z sebe rozeznati dostatečně nemohli, o to se s KMstí nebo se pány radie, dva z sebe z súdu na radu vyšliece, a potom tu radu v nález svój vpíší. (To se najde v Bielých póhonných, kdež Petr z Dobrošovic pohánie Annu z Žrnosek. Item kdež 40 Petr z Štemberka pohánie Táborských, a jinde často.) 6. Také úředníci svrchu psaní panóv nečekají, než hned jak se póhonové k jich súdu vysvědčie, súd zahájie. A když v pátek páni v súd zemský veliký zasednú, již se podruhé súd nezahajuje, než tím zahájeniem jedním jich i panský súd jest zahájen. 7. V kte- 45 rémžto súdu menšiem úředníci menší též zmatek nalezají, do
30 I. 6. O súdu menšiem Pražském. v každé suché dni, v středu a ve čtvrtek, netoliko při suchých dnech, ale také i nazajtřie po sv. Jeronýmu, kdež se kromě 1o suchých dní súd držievá. (To psáno v druhých dskách Plano- vých K. 22. Zahájen jest súd zemský v středu nazajtřie sv. Je- ronýma. A tu hned toho dne a ve čtvrtek potom úředníci menší súdili jsú póhony o deset hřiven střiebra bez lotu, a v pátek po sv. Jeronymu najjasnější knieže a pán, pan Jiří král český 15 se pány a vládykami v súd jsú zasedli.) A po té straně v lavi- ciech úředníci menší sedají, kdež najvyšší komorník a sudí sedá, a ne po druhé. 3. V tom súdu menšiem sedají tito úředníci: Miestopurkrabí Pražský, po něm miestokomorník, vedle toho miestosudí, při tom miestopísař, za tiem úředník králové, podle 2o něho úředník probošta Vyšehradského, po tom úředník podko- mořieho a na konci písař menších desk. (Starosta komorničí ani v súdu ani dole u desk miesta nemá, než mezi komorníky. Ingrossator ten dole u desk vedle miestopísaře sedati má, než nahoře miesta v laviciech nemá.) 4. Ti takovým řádem v súdu 25 sediec slyšie pře o škody menšie od desieti hřiven až do sedm- desáti, ktož s spolupóvody pohánie — nalezá se póhon také až do sta hřiven s spolupóvody, ač jest svaté paměti králem Václavem přetržen v Červených póhonných — a také o dluhy od jedné kopy až do desieti kop grošóv českých, též o lidi zběhlé a o čeleď, 3o jakož jest svrchu napsáno; všecken řád při póhoniech, při svěd- čení jich, při slyšení, při žalobách, při náleziech zachovávajíce tak, jakož se při súdu zemském zachovává, krom toho, že v nálezu všickni se píší jménem jedním společně, a ze jména žádný se zvláště nejmenuje. A nález většie strana zavierá. 35 5. A jestli že co těžkého a nesnadného před ně přijde, ješto by toho sami z sebe rozeznati dostatečně nemohli, o to se s KMstí nebo se pány radie, dva z sebe z súdu na radu vyšliece, a potom tu radu v nález svój vpíší. (To se najde v Bielých póhonných, kdež Petr z Dobrošovic pohánie Annu z Žrnosek. Item kdež 40 Petr z Štemberka pohánie Táborských, a jinde často.) 6. Také úředníci svrchu psaní panóv nečekají, než hned jak se póhonové k jich súdu vysvědčie, súd zahájie. A když v pátek páni v súd zemský veliký zasednú, již se podruhé súd nezahajuje, než tím zahájeniem jedním jich i panský súd jest zahájen. 7. V kte- 45 rémžto súdu menšiem úředníci menší též zmatek nalezají, do
Strana 31
I. 6. O súdu menšiem Pražském. 31 věže bráti z svého súdu rozkazují, jako i páni z velikého; též také nálezy činie; a jich nálezové ve dsky póhonné se píší, a má se jim též dosti od každého státi, jako nálezóm panským. 8. Než roky k přísahám do kaply, ty v jiné časy pokládají než páni; neb páni roky kladú v pátek suchých dní potomních nebo 50 nazajtřie sv. Jeronyma; ale úředníci k těm rokóm najbližším a nepohnutým, když se póhonové z dědictvie najprvé vysvědčují. A jich rokové k přísaze všickni se kladú bez primy, neb k přísahám od jich súdu prima se nezvoní. — A potud o súdu menšiem Pražském. 55
I. 6. O súdu menšiem Pražském. 31 věže bráti z svého súdu rozkazují, jako i páni z velikého; též také nálezy činie; a jich nálezové ve dsky póhonné se píší, a má se jim též dosti od každého státi, jako nálezóm panským. 8. Než roky k přísahám do kaply, ty v jiné časy pokládají než páni; neb páni roky kladú v pátek suchých dní potomních nebo 50 nazajtřie sv. Jeronyma; ale úředníci k těm rokóm najbližším a nepohnutým, když se póhonové z dědictvie najprvé vysvědčují. A jich rokové k přísaze všickni se kladú bez primy, neb k přísahám od jich súdu prima se nezvoní. — A potud o súdu menšiem Pražském. 55
Strana 32
Najjasnějšiemu kniežeti a pánu, panu Wladislawowi, uherskému, českému sr. králi, markrabí morawskému sc. O práviech země české Viktorina ze Všehrd počínají se KNIHY DRUHE. 1. O súdu zemském, jak má obsazen býti. 1) V súdu zemském najprvé seděti v majestátě svém přede všemi 11) v jiném království, on a nade všemi má český král; pod . . . na miestě královském v majestátu JMsti sedá (Tak za naší . . . 14) z země vyjev kraloval za šest let, na miestě JMsti sedával . . . 16) a zemi komu jednomu poručil; tehdy již ten ... 22) (Tak Jiřík z K., jsa správcí učiněn od Ladislava uherského a českého krále na miestě JMsti sedal jest .. . 28) na stolici, kdež jsú dsky, bývá. (To ač nikdež psáno nenie, ale zachovániem a zvyklostí a drženiem starodávním se provodí.) 46) aniž ... nezaneprazdňovali (není v I.)(9) saditi sám má ... 61) komor- ničím nazývají.) 66) miestě svém písaře většieho 68) píše (ale nynie jsú za jednoho dva, pro nedostatečnost jednoho. Var. ale nynie jsú za jednoho třie, Prokop, Johannes a mistr Jan pro nedostatečnost jednoho, a pro nedo- statek lidí, že nenie jich kde bráti). Má také . .. 76) č. 6 a č. 7 v I. rec. není) 93) v týchž knihách mých ji najdeš.) 103) póhonóv na stolici ... 107) vy- svědčováni býti ... 110) vysvědčeni budú, řečník má súd zahájiti, na též miesto vstúpě, kdež jsú komorníci póhony svědčili; potom hned mají ... 113) k těm suchým dním položena, 122) (č. 13. v I. rec. není.) 140) spra- vedlnosti své okazujíce, 143) k jich potřebám slušelo, okáží 145) sudí má jim rozkázati, aby mlčeli, a pánóm ... 153) jak jej vynesti mají ... 158) a na- učenie panského píší, 162) od pánóv toliko v tom sstúpení 165) a když se opraví nález, jde s ním písař ... 168) (č. 20 a 21 není v I. rec.) zdadie. A o súdu zemském ... 1. Na velikém a najznamenitějšiem súdu zemském najprvé v majestátu svém přede všemi a nade všemi seděti má český král; pod [po] JKMstí úředníci najvyšší, kteříž z práva beze všech otporóv v tom súdu z staradávna jsú sedali a sedati mají: 5 Najvyšší purkrabí, najvyšší komorník, najvyšší sudí královstvie
Najjasnějšiemu kniežeti a pánu, panu Wladislawowi, uherskému, českému sr. králi, markrabí morawskému sc. O práviech země české Viktorina ze Všehrd počínají se KNIHY DRUHE. 1. O súdu zemském, jak má obsazen býti. 1) V súdu zemském najprvé seděti v majestátě svém přede všemi 11) v jiném království, on a nade všemi má český král; pod . . . na miestě královském v majestátu JMsti sedá (Tak za naší . . . 14) z země vyjev kraloval za šest let, na miestě JMsti sedával . . . 16) a zemi komu jednomu poručil; tehdy již ten ... 22) (Tak Jiřík z K., jsa správcí učiněn od Ladislava uherského a českého krále na miestě JMsti sedal jest .. . 28) na stolici, kdež jsú dsky, bývá. (To ač nikdež psáno nenie, ale zachovániem a zvyklostí a drženiem starodávním se provodí.) 46) aniž ... nezaneprazdňovali (není v I.)(9) saditi sám má ... 61) komor- ničím nazývají.) 66) miestě svém písaře většieho 68) píše (ale nynie jsú za jednoho dva, pro nedostatečnost jednoho. Var. ale nynie jsú za jednoho třie, Prokop, Johannes a mistr Jan pro nedostatečnost jednoho, a pro nedo- statek lidí, že nenie jich kde bráti). Má také . .. 76) č. 6 a č. 7 v I. rec. není) 93) v týchž knihách mých ji najdeš.) 103) póhonóv na stolici ... 107) vy- svědčováni býti ... 110) vysvědčeni budú, řečník má súd zahájiti, na též miesto vstúpě, kdež jsú komorníci póhony svědčili; potom hned mají ... 113) k těm suchým dním položena, 122) (č. 13. v I. rec. není.) 140) spra- vedlnosti své okazujíce, 143) k jich potřebám slušelo, okáží 145) sudí má jim rozkázati, aby mlčeli, a pánóm ... 153) jak jej vynesti mají ... 158) a na- učenie panského píší, 162) od pánóv toliko v tom sstúpení 165) a když se opraví nález, jde s ním písař ... 168) (č. 20 a 21 není v I. rec.) zdadie. A o súdu zemském ... 1. Na velikém a najznamenitějšiem súdu zemském najprvé v majestátu svém přede všemi a nade všemi seděti má český král; pod [po] JKMstí úředníci najvyšší, kteříž z práva beze všech otporóv v tom súdu z staradávna jsú sedali a sedati mají: 5 Najvyšší purkrabí, najvyšší komorník, najvyšší sudí královstvie
Strana 33
II. 1. O súdu zemském jak má osazen býti. 33 českého (To psáno v III. dskách Ondřejových F. 8.). A ti takto a tímto řádem sedají: Najvyšší purkrabí pod nohami na stupniech majestátu KMsti sedá, a vstane-li kdy s majestátu svého král a z súdu odejde, móž na miesto královské najvyšší purkrabí vsésti. Pakli by král v zemi české nebyl, než v jiné 10 zemi nebo v jiném království, vždycky v majestátu JKMsti naj- vyšší purkrabí sedá (tak za našie paměti Jan z Janovic, naj- vyšší purkrabí Pražský, za krále Vladislava druhého, dokud král JMst v zemi byl, sedal jest, i také, když v uherském království, z české země vyjev, kraloval, na miestě JMKské 15 jest sedával po všecka ta léta a súdy); leč by koho jiného král JMst na miestě svém správcí ustanovil a zemi komu jednomu poručil jako správci, ne jako hajtmanu. Neb buď hajt- manem ktožkoli buď, s miesta majestátu královského purkrabí najvyšším hnúti nemóže; než správce kdyžby byl řádně ode vší 20 země přijatý, tehdy již ten na miestě JMsti sedá a purkrabí na svém miestě, jakož prvé povědieno jest. (Tak Jiřík z Kunstatu, jsa správcí učiněn od slavné paměti Ladislava uherského a českého krále a od země přijat, na miestě JMsti sedal jest, a Zdeněk z Šternberka a na Konopišti najvyšší purkrabí pod niem na prvé 25 ukázaném miestě.) U majestátu JKMsti pak po levé ruce sedá naj- vyšší komorník, podlé něho najvyšší sudí; najvyšší pak písař královstvie českého, ten při úředníciech menších na stolici, kteréž kathedra řiekají, kdež sú dsky, bývá. (To ač nikdež psáno nenie, ale zachovávaným obyčejem, ale drženiem starodávním se provodí.) 30 Po těch třech úředníciech má sedati dvanácte panóv, můžóv k tomu hodných a na cti zachovalých; a ti za těmito pány úředníky ně- kteří po levé, a někteří s druhé strany po pravé ruce KMsti sedati mají. Jiný z pánóv úředník zemský žádný z práva sedati dle svého úřadu na súdu zemském nemá; než sedá-li kto, úřad 35 zemský maje, jako hofmistr zemský, nebo maršálek, nebo truksas, nebo šenk, nebo kuchmistr najvyšší, sedá jakožto jiný pán k tomu od Kské Msti volený, ale ne dle úřadu svého. A žádný z jiných úředníkóv kromě těch tří svrchupsaných miesta svého v laviciech zvláštnieho nemá, než kdež bude posazen, tu sedaj. Po 40 pániech má sedati osm osob z vládyk, také hodných a na cti zachovalých, z kterýchžto osmi čtyřie po levé straně za pány a čtyřie po pravé sedati mají. 2. A ty všecky pány i vládyky Všehrd. 3
II. 1. O súdu zemském jak má osazen býti. 33 českého (To psáno v III. dskách Ondřejových F. 8.). A ti takto a tímto řádem sedají: Najvyšší purkrabí pod nohami na stupniech majestátu KMsti sedá, a vstane-li kdy s majestátu svého král a z súdu odejde, móž na miesto královské najvyšší purkrabí vsésti. Pakli by král v zemi české nebyl, než v jiné 10 zemi nebo v jiném království, vždycky v majestátu JKMsti naj- vyšší purkrabí sedá (tak za našie paměti Jan z Janovic, naj- vyšší purkrabí Pražský, za krále Vladislava druhého, dokud král JMst v zemi byl, sedal jest, i také, když v uherském království, z české země vyjev, kraloval, na miestě JMKské 15 jest sedával po všecka ta léta a súdy); leč by koho jiného král JMst na miestě svém správcí ustanovil a zemi komu jednomu poručil jako správci, ne jako hajtmanu. Neb buď hajt- manem ktožkoli buď, s miesta majestátu královského purkrabí najvyšším hnúti nemóže; než správce kdyžby byl řádně ode vší 20 země přijatý, tehdy již ten na miestě JMsti sedá a purkrabí na svém miestě, jakož prvé povědieno jest. (Tak Jiřík z Kunstatu, jsa správcí učiněn od slavné paměti Ladislava uherského a českého krále a od země přijat, na miestě JMsti sedal jest, a Zdeněk z Šternberka a na Konopišti najvyšší purkrabí pod niem na prvé 25 ukázaném miestě.) U majestátu JKMsti pak po levé ruce sedá naj- vyšší komorník, podlé něho najvyšší sudí; najvyšší pak písař královstvie českého, ten při úředníciech menších na stolici, kteréž kathedra řiekají, kdež sú dsky, bývá. (To ač nikdež psáno nenie, ale zachovávaným obyčejem, ale drženiem starodávním se provodí.) 30 Po těch třech úředníciech má sedati dvanácte panóv, můžóv k tomu hodných a na cti zachovalých; a ti za těmito pány úředníky ně- kteří po levé, a někteří s druhé strany po pravé ruce KMsti sedati mají. Jiný z pánóv úředník zemský žádný z práva sedati dle svého úřadu na súdu zemském nemá; než sedá-li kto, úřad 35 zemský maje, jako hofmistr zemský, nebo maršálek, nebo truksas, nebo šenk, nebo kuchmistr najvyšší, sedá jakožto jiný pán k tomu od Kské Msti volený, ale ne dle úřadu svého. A žádný z jiných úředníkóv kromě těch tří svrchupsaných miesta svého v laviciech zvláštnieho nemá, než kdež bude posazen, tu sedaj. Po 40 pániech má sedati osm osob z vládyk, také hodných a na cti zachovalých, z kterýchžto osmi čtyřie po levé straně za pány a čtyřie po pravé sedati mají. 2. A ty všecky pány i vládyky Všehrd. 3
Strana 34
34 II. 1. O súdu zemském jak má osazen býti. král JMst sám má voliti a vybrati v ten súd a jiný žádný. 45 (Toho dóvod v III. dskách Ondřejových. F. 8. Ve jméno božie.) Aniž se tu kto vetřieti, vprošovati neb vkupovati móže, aby hodnějším rozumem, věrú, spravedlností, nenávistí daróv a zná- mostí práv nehodní miesta nezaneprazdňovali. Též úředníky větčie i menšie JMKská, kteréž ráčí a k tomu hodné zná, saditi 50 sám na zemské úřady má. (Toho dóvod v Čtvrtých Matě- jových. A 2. Léta božieho.) 3. A jsú čtyřie úředníci královstvie českého najvyšší: purkrabí, komorník, sudí, písař. A proto slovú najvyšší, že jiné menšie úředníky pod sebú mají, kteříž v súdu zemském menšiem na jich miestech i u desk sedají, súdie a dskami 55 všecky potřeby zemské vedlé řádu a práva řídie. 4. Purkrabí najvyšší má svého purkrabí a holomky zemské k témuž úřadu, kteříž na zájem nebo s listem obranním nebo na věno, když čeho potřebie jest, jezdie. Najvyšší komorník má miestokomorníka a druhého, kterýž komorníky řídí (někteří 6o tomu starosta komorničí řiekají, ale jiní ho prokuratorem komorničím jmenují); a po těch dvú má najvyšší komorník jiných komorníkóv množstvie, kteříž po póhoniech, úmluvách, panovániech, zájmiech, uvázániech a po jiných potřebách desk a práva zemského jedú. Najvyšší sudí pod sebú 65 má svého miestosudieho a řečníka. Najvyšší písař také má na miestě svém miestopísaře větčieho, kterýž dsky větčie i písaře menšie spravuje, a jiného písaře menšieho, kterýž dsky menšie píše; má také pod sebú ještě jiného, kterýž dsky na per- gamén píše; ten slove ingrossator; a registratory dva, kteříž ne od toho slovú jakoby oni dsky registrovati měli (neb to na větčieho písaře, kterýž drží miesto najvyššieho písaře, slušie), ale od toho registratoři slovú, že v registrách hledají, u registr sediece, což komu ke dskám jest potřebie, a najdúce registříky píší a dávají ke dskám. 5. A miestopurkrabí, když páni súdie, má 75 státi v okně, listóv nahoru od stran podávati a volati na lidi, aby mlčeli a nepřekáželi. 6. Jsú i jiní úředníci zemští, též menšie své jako tito čtyřie majíce, jakož jest o nich svrchu povědieno; ale že ti ani k súdu zemskému ani ke dskám úřady svými neslušejí, z té příčiny jest povědieno o čtyřech toliko najvyš- so ších úředníciech. A ti čtyři úřadové najvyšší, purkrabstvie, komornictvie, sudstvie a písařstvie mají svobodni býti, a nemají od 70
34 II. 1. O súdu zemském jak má osazen býti. král JMst sám má voliti a vybrati v ten súd a jiný žádný. 45 (Toho dóvod v III. dskách Ondřejových. F. 8. Ve jméno božie.) Aniž se tu kto vetřieti, vprošovati neb vkupovati móže, aby hodnějším rozumem, věrú, spravedlností, nenávistí daróv a zná- mostí práv nehodní miesta nezaneprazdňovali. Též úředníky větčie i menšie JMKská, kteréž ráčí a k tomu hodné zná, saditi 50 sám na zemské úřady má. (Toho dóvod v Čtvrtých Matě- jových. A 2. Léta božieho.) 3. A jsú čtyřie úředníci královstvie českého najvyšší: purkrabí, komorník, sudí, písař. A proto slovú najvyšší, že jiné menšie úředníky pod sebú mají, kteříž v súdu zemském menšiem na jich miestech i u desk sedají, súdie a dskami 55 všecky potřeby zemské vedlé řádu a práva řídie. 4. Purkrabí najvyšší má svého purkrabí a holomky zemské k témuž úřadu, kteříž na zájem nebo s listem obranním nebo na věno, když čeho potřebie jest, jezdie. Najvyšší komorník má miestokomorníka a druhého, kterýž komorníky řídí (někteří 6o tomu starosta komorničí řiekají, ale jiní ho prokuratorem komorničím jmenují); a po těch dvú má najvyšší komorník jiných komorníkóv množstvie, kteříž po póhoniech, úmluvách, panovániech, zájmiech, uvázániech a po jiných potřebách desk a práva zemského jedú. Najvyšší sudí pod sebú 65 má svého miestosudieho a řečníka. Najvyšší písař také má na miestě svém miestopísaře větčieho, kterýž dsky větčie i písaře menšie spravuje, a jiného písaře menšieho, kterýž dsky menšie píše; má také pod sebú ještě jiného, kterýž dsky na per- gamén píše; ten slove ingrossator; a registratory dva, kteříž ne od toho slovú jakoby oni dsky registrovati měli (neb to na větčieho písaře, kterýž drží miesto najvyššieho písaře, slušie), ale od toho registratoři slovú, že v registrách hledají, u registr sediece, což komu ke dskám jest potřebie, a najdúce registříky píší a dávají ke dskám. 5. A miestopurkrabí, když páni súdie, má 75 státi v okně, listóv nahoru od stran podávati a volati na lidi, aby mlčeli a nepřekáželi. 6. Jsú i jiní úředníci zemští, též menšie své jako tito čtyřie majíce, jakož jest o nich svrchu povědieno; ale že ti ani k súdu zemskému ani ke dskám úřady svými neslušejí, z té příčiny jest povědieno o čtyřech toliko najvyš- so ších úředníciech. A ti čtyři úřadové najvyšší, purkrabstvie, komornictvie, sudstvie a písařstvie mají svobodni býti, a nemají od 70
Strana 35
II. 1. O súdu zemském jak má osazen býti. 35 žádného krále zastavováni ani zavazováni žádnému býti, než beze všech závad, zápisóv a zástav mají svobodni býti, pro uvarovánie zemského zlého, kteréžby skrze to na zemi mohlo přijíti. 7. Páni a vládyky tak volení a najprvé úředníci najvyšší 85 mají v súdu zemském sedati tím řádem a obyčejem, jakož prvé jest povědieno. Ale dřieve než na svá miesta v ten súd dosednú, mají všickni přísahu králi i všie zemi rovnú a jednostajnú učiniti, dva prsty u pravé ruky zdvihnúce, proti slunci stojiece a hlavy odkryté majíce. A tu přísahu má jim 90 vydati úředník z menších úředníkóv ten, kterýž miesto najvyš- šieho písaře drží. (A jaká jest to přísaha, a v kterých sloviech, kdež se o přísahách psáti bude, v týchž knihách mých druhých ji najdeš.) A když přísahu učinie, hned mají každý na své miesto, kdež komu najvyšším purkrabí ukázáno bude, v lavice 95 do súdu vsésti, a úředníci menší se dskami všemi starými i no- vými mají na stolici, kteréž kathedra latině řiekají, býti. 8. A tu se mají najprvé póhonové od komorníkóv vysvědčovati na šranciech u kathedry, aby ode všech slyšáni býti mohli. A když se pó- honové svědčie, mají všickni, ktož v súdu zemském nesedají, 100 ven z lavic vystúpiti, a žádný tu zóstati nemá kromě těch pánóv a vládyk, kteříž na súdě zemském sedají. 9. A úředníci najvyšší mají na svědčení póhonóv — o pohoniech k velikému súdu zemskému mluvím, kteříž se v pátek v každé suché dni a nazajtřie po sv. Jeronýmu vysvědčují, — na stolici k úředníkóm menším vstú- 105 piti a tu s nimi býti, až se všickni póhonové vysvědčie. A bez nich anebo najméň bez jednoho z nich nikdy nemají póhonové vysvědčováni k velikému súdu býti, kromě těch póhonóv, kteříž k menšiemu súdu slušejí; ti mají a mohú beze všech najvyšších uředníkóv svědčeni i súzeni býti. 10. Když již póhonové do 110 konce vysvědčeni budú všickni, mají najvyšší úředníci dolóv sjíti k jiným panóm a vládykám, a do lavic vsésti. 11. Pakli jest která přísaha k těm suchým dnóm nebo nazajtřie po sv. Jero- nýmě položena, mají prvé než v súd zasednú, do kaply k též přísaze jíti a odtud, když se přísaha dokoná, teprv v súd zasésti. 115 12. A když zasednú, má najvyšší sudí královstvie českého řečníku rozkázati, aby na póhonnú při, kteráž najprvnějšie jest, zavolal; neb to na samého najvyššieho sudieho slušie řečníku rozkazovati a naň na samého a na jiného žádného v súdě mlu- 3 *
II. 1. O súdu zemském jak má osazen býti. 35 žádného krále zastavováni ani zavazováni žádnému býti, než beze všech závad, zápisóv a zástav mají svobodni býti, pro uvarovánie zemského zlého, kteréžby skrze to na zemi mohlo přijíti. 7. Páni a vládyky tak volení a najprvé úředníci najvyšší 85 mají v súdu zemském sedati tím řádem a obyčejem, jakož prvé jest povědieno. Ale dřieve než na svá miesta v ten súd dosednú, mají všickni přísahu králi i všie zemi rovnú a jednostajnú učiniti, dva prsty u pravé ruky zdvihnúce, proti slunci stojiece a hlavy odkryté majíce. A tu přísahu má jim 90 vydati úředník z menších úředníkóv ten, kterýž miesto najvyš- šieho písaře drží. (A jaká jest to přísaha, a v kterých sloviech, kdež se o přísahách psáti bude, v týchž knihách mých druhých ji najdeš.) A když přísahu učinie, hned mají každý na své miesto, kdež komu najvyšším purkrabí ukázáno bude, v lavice 95 do súdu vsésti, a úředníci menší se dskami všemi starými i no- vými mají na stolici, kteréž kathedra latině řiekají, býti. 8. A tu se mají najprvé póhonové od komorníkóv vysvědčovati na šranciech u kathedry, aby ode všech slyšáni býti mohli. A když se pó- honové svědčie, mají všickni, ktož v súdu zemském nesedají, 100 ven z lavic vystúpiti, a žádný tu zóstati nemá kromě těch pánóv a vládyk, kteříž na súdě zemském sedají. 9. A úředníci najvyšší mají na svědčení póhonóv — o pohoniech k velikému súdu zemskému mluvím, kteříž se v pátek v každé suché dni a nazajtřie po sv. Jeronýmu vysvědčují, — na stolici k úředníkóm menším vstú- 105 piti a tu s nimi býti, až se všickni póhonové vysvědčie. A bez nich anebo najméň bez jednoho z nich nikdy nemají póhonové vysvědčováni k velikému súdu býti, kromě těch póhonóv, kteříž k menšiemu súdu slušejí; ti mají a mohú beze všech najvyšších uředníkóv svědčeni i súzeni býti. 10. Když již póhonové do 110 konce vysvědčeni budú všickni, mají najvyšší úředníci dolóv sjíti k jiným panóm a vládykám, a do lavic vsésti. 11. Pakli jest která přísaha k těm suchým dnóm nebo nazajtřie po sv. Jero- nýmě položena, mají prvé než v súd zasednú, do kaply k též přísaze jíti a odtud, když se přísaha dokoná, teprv v súd zasésti. 115 12. A když zasednú, má najvyšší sudí královstvie českého řečníku rozkázati, aby na póhonnú při, kteráž najprvnějšie jest, zavolal; neb to na samého najvyššieho sudieho slušie řečníku rozkazovati a naň na samého a na jiného žádného v súdě mlu- 3 *
Strana 36
36 II. 1. O súdu zemském jak má osazen býti. 120 viti, na pány, aby se sstúpili, zavolati, i k nálezu, kteréž se jemu zdá, jmenovati. (To psáno v III. Ondřejových F. 8.) 13. A když najprvnější při počnú slyšeti, v kteréžkoli suché dni nebo na sv. Jeronýma, tehdy hned miestopísař desk zemských, žádným obyčejem toho neobmeškávaje, má všecky pány a vládyky 125 ve dsky zemské, kteříž na súdě zemském sedie, jich jmény a tituly sepsati, počna od KMsti, a po králi hned najvyššieho komorníka napsati, potom najvyššieho sudieho, po něm písaře najvyššieho, potom purkrabí najvyššieho, a pak jiné pány podlé řádu a po starších, a vládyky též, až do poslednieho, jakož 130 jest se dálo od staradávna a dsky to ukazují. A když se tak spíší, tehdy potom nálezové se psáti mají, než prvé nic. A to se má tak v každý súd ve dsky zapisovati, a titul se má tento před tiem postaviti: Páni a vládyky na súdě sediece, léto a den. A kterýž na súdě nesedí, toho nemá psáti; pakli by potom 135 v druhý nebo v třetí den přijel a do súdu sedl, má na své miesto připsán mezi jiné býti. 14. Když pak strany obě, na kteréž řečník zavolá, v šranky před pány vstúpie, tu najvyšší sudí má řečníku kázati, aby četl žalobu. A když přečte, strany mluvie, svú při každá vedúci, dsky, listy, majestáty, svědomie 140 i jiné spravedlnosti své, které kto má, okazujíce dotud, dokudž jich potřeba káže; a v tom jim nemá od žádného překáženo býti, by pak celý den mluvili a potřeby své okazovali. 15. Než když již všecko, což jest k jich potřebám slúžilo, okáží, a coby viece okázali nemají, než jednostajnú řeč mluviece vždy obnovují, 145 tehdy najvyšší sudí pánóm se sstúpiti káže v potaz (o kterémžto potazu potom bude povědieno, a o nálezu též). 16. A když se potaz dokoná a srovnají se páni, sudí najvyšší všem panóm káže na svá miesta jíti a vsésti; a když sednú, zavolá dvú z pánóv a jednoho z vládyk, a ti vstanúce, jdú k němu a k najvyššiemu 150 komorníku, jestli že král český na súdu nesedí; pak-li sedí, tehdy najprvé jdú k králi a k úředníkóm najvyšším potom, a tu naučenie o nálezu berú. Odtud jdú na druhú stranu, od naj- vyšších úředníkóv též o nálezu naučenie berúce, jak jej vynesti a napsati mají. A s té strany opět na druhú stranu, kdež úřed- 155 níci najvyšší sedie, k jiným pánóm a vládykám, kteříž za úředníky najvyššími sedie. 17. To od pánóv naučenie vezmúce, jdú na stolici ke dskám, kdež jsú úředníci menší, a nález vedlé
36 II. 1. O súdu zemském jak má osazen býti. 120 viti, na pány, aby se sstúpili, zavolati, i k nálezu, kteréž se jemu zdá, jmenovati. (To psáno v III. Ondřejových F. 8.) 13. A když najprvnější při počnú slyšeti, v kteréžkoli suché dni nebo na sv. Jeronýma, tehdy hned miestopísař desk zemských, žádným obyčejem toho neobmeškávaje, má všecky pány a vládyky 125 ve dsky zemské, kteříž na súdě zemském sedie, jich jmény a tituly sepsati, počna od KMsti, a po králi hned najvyššieho komorníka napsati, potom najvyššieho sudieho, po něm písaře najvyššieho, potom purkrabí najvyššieho, a pak jiné pány podlé řádu a po starších, a vládyky též, až do poslednieho, jakož 130 jest se dálo od staradávna a dsky to ukazují. A když se tak spíší, tehdy potom nálezové se psáti mají, než prvé nic. A to se má tak v každý súd ve dsky zapisovati, a titul se má tento před tiem postaviti: Páni a vládyky na súdě sediece, léto a den. A kterýž na súdě nesedí, toho nemá psáti; pakli by potom 135 v druhý nebo v třetí den přijel a do súdu sedl, má na své miesto připsán mezi jiné býti. 14. Když pak strany obě, na kteréž řečník zavolá, v šranky před pány vstúpie, tu najvyšší sudí má řečníku kázati, aby četl žalobu. A když přečte, strany mluvie, svú při každá vedúci, dsky, listy, majestáty, svědomie 140 i jiné spravedlnosti své, které kto má, okazujíce dotud, dokudž jich potřeba káže; a v tom jim nemá od žádného překáženo býti, by pak celý den mluvili a potřeby své okazovali. 15. Než když již všecko, což jest k jich potřebám slúžilo, okáží, a coby viece okázali nemají, než jednostajnú řeč mluviece vždy obnovují, 145 tehdy najvyšší sudí pánóm se sstúpiti káže v potaz (o kterémžto potazu potom bude povědieno, a o nálezu též). 16. A když se potaz dokoná a srovnají se páni, sudí najvyšší všem panóm káže na svá miesta jíti a vsésti; a když sednú, zavolá dvú z pánóv a jednoho z vládyk, a ti vstanúce, jdú k němu a k najvyššiemu 150 komorníku, jestli že král český na súdu nesedí; pak-li sedí, tehdy najprvé jdú k králi a k úředníkóm najvyšším potom, a tu naučenie o nálezu berú. Odtud jdú na druhú stranu, od naj- vyšších úředníkóv též o nálezu naučenie berúce, jak jej vynesti a napsati mají. A s té strany opět na druhú stranu, kdež úřed- 155 níci najvyšší sedie, k jiným pánóm a vládykám, kteříž za úředníky najvyššími sedie. 17. To od pánóv naučenie vezmúce, jdú na stolici ke dskám, kdež jsú úředníci menší, a nález vedlé
Strana 37
II. 1. O súdu zemském jak má osazen býti. 37 potazu a naučenie panského a vládyckého píší, a napíšíce jdú zase dolóv, a písař za nimi s knihami a s napsaným nálezem. A když dolóv sejdú, sudí najvyšší káže se pánóm sstúpiti, a tu 160 ten nález napsaný písař čte, přede všemi pány, ne hlasitě, než tak, aby od pánóv toliko a od vládyk v tom sstúpení mohl slyšán býti. A když dočte, jestli že dobře napsán bude nález, nenie potřebie opravovati; pak-li se co panóm nezdá, tu opravují, ujímajíce, přidávajíce nebo proměňujíce. A když se opraví nález, 165 a na miesto se dokoná, jde s ním písař zase na stolici, a páni a vládyky každý zase na svá miesta sednú. A ti ktož jsú z pánóv nález i s tiem z vládyk vynášeli a psali, nesedají na svá miesta, než stojie pořád tak, jakž jsú zavoláni k nálezu od sudieho, a tak také v nálezu mají napsáni býti: Páni na vyššiem miestě k laviciem 170 po levé straně k najvyšším úředníkóm, a ktož z vládyk jest, vedlé nich k šrankóm. A tak stojie, až se nález dočte do konce; potom tepruv jdú jeden každý na své miesto. 18. A sudí najvyšší, když všickni jiní sednú, a ti tři, kteříž sú nález psali, stanú, má kázati nález písaři čísti. 19. A když se to vše dokoná, 175 opět jinú při slyšie týmž vším obyčejem a řádem, jako první. A tak vždy pořád jednu po druhé, vše jedniem zpósobem, až i súd vzdadie. 20. A držievá se súd zemský na hradě Pražském v súdné světnici; ale po starých dskách se nacházie, že se jest držieval i v Praze dole v klášteřiech (O tom psáno v II. Zdislavových 180 D. 25. A opět v týchž dskách B. 8.). 21. Ale moci panský nález nemá, jakož se po starých spisiech nalezá, než tu, když páni súd osadie na hradě Pražském, a když vedlé práva popsáni budú, a když se zavolá na spolky nebo na sstupky skrze řečníka. Pakli se strany svolie, móž se i dole v klášteře nebo jinde 185 kdekoli nález státi; ale to ne vedlé práva, než vedlé dobro- volného stran podvolenie, kteréž práva láme. A to jich podvolenie má v nález pilně vepsáno býti; neb jest o to řeč bývala, že jsú řiekali: „pokútně smy odsúzeni a ne v tom miestě, kdež právo jest; a nejsme k tomu připraveni právem zemským,“ i jiných 190 mnoho omluv, (jakož o tom šíře stojí v starých spisiech o prá- viech země české sepsaných a vóbec vydaných, kterýmiž sú se lidé prvé zpravovali, a ještě se jimi mnozí zpravují lépe než potomními). — A o súdu zemském, jak má osazen býti, dosti jest povědieno.
II. 1. O súdu zemském jak má osazen býti. 37 potazu a naučenie panského a vládyckého píší, a napíšíce jdú zase dolóv, a písař za nimi s knihami a s napsaným nálezem. A když dolóv sejdú, sudí najvyšší káže se pánóm sstúpiti, a tu 160 ten nález napsaný písař čte, přede všemi pány, ne hlasitě, než tak, aby od pánóv toliko a od vládyk v tom sstúpení mohl slyšán býti. A když dočte, jestli že dobře napsán bude nález, nenie potřebie opravovati; pak-li se co panóm nezdá, tu opravují, ujímajíce, přidávajíce nebo proměňujíce. A když se opraví nález, 165 a na miesto se dokoná, jde s ním písař zase na stolici, a páni a vládyky každý zase na svá miesta sednú. A ti ktož jsú z pánóv nález i s tiem z vládyk vynášeli a psali, nesedají na svá miesta, než stojie pořád tak, jakž jsú zavoláni k nálezu od sudieho, a tak také v nálezu mají napsáni býti: Páni na vyššiem miestě k laviciem 170 po levé straně k najvyšším úředníkóm, a ktož z vládyk jest, vedlé nich k šrankóm. A tak stojie, až se nález dočte do konce; potom tepruv jdú jeden každý na své miesto. 18. A sudí najvyšší, když všickni jiní sednú, a ti tři, kteříž sú nález psali, stanú, má kázati nález písaři čísti. 19. A když se to vše dokoná, 175 opět jinú při slyšie týmž vším obyčejem a řádem, jako první. A tak vždy pořád jednu po druhé, vše jedniem zpósobem, až i súd vzdadie. 20. A držievá se súd zemský na hradě Pražském v súdné světnici; ale po starých dskách se nacházie, že se jest držieval i v Praze dole v klášteřiech (O tom psáno v II. Zdislavových 180 D. 25. A opět v týchž dskách B. 8.). 21. Ale moci panský nález nemá, jakož se po starých spisiech nalezá, než tu, když páni súd osadie na hradě Pražském, a když vedlé práva popsáni budú, a když se zavolá na spolky nebo na sstupky skrze řečníka. Pakli se strany svolie, móž se i dole v klášteře nebo jinde 185 kdekoli nález státi; ale to ne vedlé práva, než vedlé dobro- volného stran podvolenie, kteréž práva láme. A to jich podvolenie má v nález pilně vepsáno býti; neb jest o to řeč bývala, že jsú řiekali: „pokútně smy odsúzeni a ne v tom miestě, kdež právo jest; a nejsme k tomu připraveni právem zemským,“ i jiných 190 mnoho omluv, (jakož o tom šíře stojí v starých spisiech o prá- viech země české sepsaných a vóbec vydaných, kterýmiž sú se lidé prvé zpravovali, a ještě se jimi mnozí zpravují lépe než potomními). — A o súdu zemském, jak má osazen býti, dosti jest povědieno.
Strana 38
38 II. 2. O zahájení súdu. 2. O zahájení súdu. 1) Súd se prvé zahájiti nemá než po svědčení póhonóv a po volání po třikrát na ty, ktož jsú na svědčení póhonóm nestáli, a také když se z kaply páni od přísah zase vrátie, a dřiev než v súd zasednú. A má súd zahajovati .. . 10 1. Súd se zahájiti prvé nemá, než po svědčení póhonóv a po volání po třikrát na ty, ktož jsú na svědčení k póhonóm pohnáni jsúce, nestáli, a to v každú středu na suché dni a na- zajtřie sv. Jeronýma; též po vysvědčení póhonóv všech, kdež se společně všickni póhonové k velikému súdu zemskému i k men- šiemu vesměs vysvědčují, a když se z kaply páni od přísah zase vrátie, a nazajtřie po sv. Jeronýmu. 2. A má súd zahajovati řečník zemský na témž miestě, kdež komorníci póhony svědčie na šranciech u stolice, kdež jsú dsky, jakož svrchu jest povědieno. 3. A těmito slovy má zahájen býti: „Já tento súd zahajuji Boží mocí, matky Boží mocí, všech svatých mocí, najjasnějšieho knie- žete a pána, pana Vladislava uherského a českého krále, mocí, Jindřicha z Hradce, najvyššieho komorníka královstvie českého, mocí, Póty z Ryzmberka a z Švihova, najvyššieho sudieho královstvie 15 českého, mocí, Jana z Rúpova, najvyššieho písaře královstvie českého, mocí, Jana z Janovic, najvyššeho purkrabie Pražského mocí, všech pánóv a vládyk k tomuto súdu volených mocí. A k tomuto súdu všecku poctivost připoviedám, a všecku nepoctivost zapo- viedám, abyšte se všickni poctivě a řádně zachovali, právo sobě 20 ohrazujíce. A přečinil-li by kito řečí, jdi mu na penieze; pakli by kto přečinil skutkem, jdi jemu na hrdlo! 4. Při tom má vědieno býti, že jménem královským se súd zahajuje a jmény čtyř naj- vyšších úředníkóv v zahájení súdu jmenovaných, a jinými jmény pánóv a vládyk žádnými ze jména. Buď král JMst v zemi 25 nebo nebuď, vždy se předse slovem a jménem JMsti súd má zahajovati; a též slovy nejvyšších úředníkóv, by pak který z nich jeden nebo dva v zemi a při súdu nebyli. — A o zahájení súdu, kdy, od koho, kde a jakými slovy má zahájen býti, jest po- vědieno.
38 II. 2. O zahájení súdu. 2. O zahájení súdu. 1) Súd se prvé zahájiti nemá než po svědčení póhonóv a po volání po třikrát na ty, ktož jsú na svědčení póhonóm nestáli, a také když se z kaply páni od přísah zase vrátie, a dřiev než v súd zasednú. A má súd zahajovati .. . 10 1. Súd se zahájiti prvé nemá, než po svědčení póhonóv a po volání po třikrát na ty, ktož jsú na svědčení k póhonóm pohnáni jsúce, nestáli, a to v každú středu na suché dni a na- zajtřie sv. Jeronýma; též po vysvědčení póhonóv všech, kdež se společně všickni póhonové k velikému súdu zemskému i k men- šiemu vesměs vysvědčují, a když se z kaply páni od přísah zase vrátie, a nazajtřie po sv. Jeronýmu. 2. A má súd zahajovati řečník zemský na témž miestě, kdež komorníci póhony svědčie na šranciech u stolice, kdež jsú dsky, jakož svrchu jest povědieno. 3. A těmito slovy má zahájen býti: „Já tento súd zahajuji Boží mocí, matky Boží mocí, všech svatých mocí, najjasnějšieho knie- žete a pána, pana Vladislava uherského a českého krále, mocí, Jindřicha z Hradce, najvyššieho komorníka královstvie českého, mocí, Póty z Ryzmberka a z Švihova, najvyššieho sudieho královstvie 15 českého, mocí, Jana z Rúpova, najvyššieho písaře královstvie českého, mocí, Jana z Janovic, najvyššeho purkrabie Pražského mocí, všech pánóv a vládyk k tomuto súdu volených mocí. A k tomuto súdu všecku poctivost připoviedám, a všecku nepoctivost zapo- viedám, abyšte se všickni poctivě a řádně zachovali, právo sobě 20 ohrazujíce. A přečinil-li by kito řečí, jdi mu na penieze; pakli by kto přečinil skutkem, jdi jemu na hrdlo! 4. Při tom má vědieno býti, že jménem královským se súd zahajuje a jmény čtyř naj- vyšších úředníkóv v zahájení súdu jmenovaných, a jinými jmény pánóv a vládyk žádnými ze jména. Buď král JMst v zemi 25 nebo nebuď, vždy se předse slovem a jménem JMsti súd má zahajovati; a též slovy nejvyšších úředníkóv, by pak který z nich jeden nebo dva v zemi a při súdu nebyli. — A o zahájení súdu, kdy, od koho, kde a jakými slovy má zahájen býti, jest po- vědieno.
Strana 39
II. 3. O svědčení póhonóv. 39 3. O svědčení póhonóv. 1) Svědčenie neb vysvědčenie póhonóv nic jiného nenie... 3) A má býti vysvědčenie, buď k větčiemu neb k menšiemu súdu, vždy před zahájeniem súdu, jakož i prvé jest povědieno. A z šrankóv i z lavic, když se póhonové vysvědčují, mají všickni 22) že stojí, 26) ohlásiti má nad hlas, aby slyšán byl, a říci: Stojím. 40) nedělí nepřepúštěje. 41) a jestli že vždy nestojí, ztratí při. 46) a když naň prvé, druhé zavoláno bude a neohlásí se, 50) než právo stané bude dáno póvodovi proti němu. 61) A opět potom po chvíli co by Zdráva Maria mohl sřiekati, též zavolá... 1. Póhonóv k súdu velikému zemskému nebo k menšiemu svědčenie nebo vysvědčenie jiného nic nenie, než na ten čas kterýž v póhoniech jest položen, týchž póhonóv skrze komorníka přede všemi vyhlášenie. 2. A jest vysvědčenie póhonóv troje: Jedno k men- šiemu súdu, kdež úředníci menší sedají, a pře o deset hřiven 5 etc. súdie, a to vždycky na každé troje suché dni v středu bývá, kromě nazajtřie sv. Jeronýma. A to svědčenie póhonóv vždycky se má před zahájeniem súdu konati a předjíti. Druhé svědčenie póhonóv jest k súdu zemskému velikému, kdež král český se pány a vládykami sedá a súdí; a to bývá v pátek na suché 10 dni troje, adventnie, postnie, letničnie. A po tom po žádném svědčení póhonóv súd se nezahajuje, neb jest již v středu zahájen. Třetie póhonóv svědčenie jest k oběma súdóm, k zemskému súdu spolu i k menšiemu vesměs; a to bývá jednú v každém roce, nazajtřie po sv. Jeronymě. 3. A to svědčenie póhonóv 15 má se začieti i skonati prvé, než se súd zahájí, jakož i prvé jest povědieno. 4. A z šrankóv i z lavic, když se póhonové vy- svědčují, mají všickni vystúpiti, kromě těch, ktož v súdu sedají. A ti, ktož v súdu sedají, jestli že který z nich pohánie neb pohnán jest, nemá se v laviciech, když se póhon jeho vysvědčuje, 20 ohlásiti, než ven z lavic má, jako jiní (neb právo všem rovné jest) vystúpiti a vně se ohlásiti, že k póhonu svému stojí. Pakli se kto, póhon maje, z těch ktož v súdu sedají, nebo ktož koli jiný, v laviciech ohlásí: jest-li póvod, ztratí póhon, jest-li pohnaný, ztratí při; neb se ne vedlé práva ohlašuje, a ktož se ne vedlé 25 práva ohlásí, tolikéž jest, jako by nestál; neb i ktož stoje mlčí a k svému se póhonu neohlásí, tolikéž jest jako by nestál; také ten ktož se ne vedlé práva ohlásí, ač oba stojie, tolikéž jest,
II. 3. O svědčení póhonóv. 39 3. O svědčení póhonóv. 1) Svědčenie neb vysvědčenie póhonóv nic jiného nenie... 3) A má býti vysvědčenie, buď k větčiemu neb k menšiemu súdu, vždy před zahájeniem súdu, jakož i prvé jest povědieno. A z šrankóv i z lavic, když se póhonové vysvědčují, mají všickni 22) že stojí, 26) ohlásiti má nad hlas, aby slyšán byl, a říci: Stojím. 40) nedělí nepřepúštěje. 41) a jestli že vždy nestojí, ztratí při. 46) a když naň prvé, druhé zavoláno bude a neohlásí se, 50) než právo stané bude dáno póvodovi proti němu. 61) A opět potom po chvíli co by Zdráva Maria mohl sřiekati, též zavolá... 1. Póhonóv k súdu velikému zemskému nebo k menšiemu svědčenie nebo vysvědčenie jiného nic nenie, než na ten čas kterýž v póhoniech jest položen, týchž póhonóv skrze komorníka přede všemi vyhlášenie. 2. A jest vysvědčenie póhonóv troje: Jedno k men- šiemu súdu, kdež úředníci menší sedají, a pře o deset hřiven 5 etc. súdie, a to vždycky na každé troje suché dni v středu bývá, kromě nazajtřie sv. Jeronýma. A to svědčenie póhonóv vždycky se má před zahájeniem súdu konati a předjíti. Druhé svědčenie póhonóv jest k súdu zemskému velikému, kdež král český se pány a vládykami sedá a súdí; a to bývá v pátek na suché 10 dni troje, adventnie, postnie, letničnie. A po tom po žádném svědčení póhonóv súd se nezahajuje, neb jest již v středu zahájen. Třetie póhonóv svědčenie jest k oběma súdóm, k zemskému súdu spolu i k menšiemu vesměs; a to bývá jednú v každém roce, nazajtřie po sv. Jeronymě. 3. A to svědčenie póhonóv 15 má se začieti i skonati prvé, než se súd zahájí, jakož i prvé jest povědieno. 4. A z šrankóv i z lavic, když se póhonové vy- svědčují, mají všickni vystúpiti, kromě těch, ktož v súdu sedají. A ti, ktož v súdu sedají, jestli že který z nich pohánie neb pohnán jest, nemá se v laviciech, když se póhon jeho vysvědčuje, 20 ohlásiti, než ven z lavic má, jako jiní (neb právo všem rovné jest) vystúpiti a vně se ohlásiti, že k póhonu svému stojí. Pakli se kto, póhon maje, z těch ktož v súdu sedají, nebo ktož koli jiný, v laviciech ohlásí: jest-li póvod, ztratí póhon, jest-li pohnaný, ztratí při; neb se ne vedlé práva ohlašuje, a ktož se ne vedlé 25 práva ohlásí, tolikéž jest, jako by nestál; neb i ktož stoje mlčí a k svému se póhonu neohlásí, tolikéž jest jako by nestál; také ten ktož se ne vedlé práva ohlásí, ač oba stojie, tolikéž jest,
Strana 40
40 II. 3. O svědčení póhonóv. jako by oba nestála. 5. A forma nebo zpósob vysvědčenie so póhonu každého jest tato: Komorník stoje na šranciech u sto- lice, kdež jsú dvéře, takto die: Pohnal jsem od Petra z Hře- šihlav Václava z Maletic z Přestavlk etc. z dědictvie k dne- šniemu dni: stojíte-li k svému právu, ohlaste se! A tak při všech póhoniech, když je vysvědčuje, až do poslednieho té 35 formy a těch slov užívá. 6. A když tak póhon vysvědčí, hned se každý, kohož jmenuje, póvod i pohnaný, ohlasiti má nad hlas, aby od úředníkóv slyšán býti mohl, a řieci: Stojím. 7. Nestane-li pak póvod, ztratí póhon, ale ne při; neb potom zase z novu k jiným suchým dnóm potomním, k kterýmž chce, móž pohnati 40 o túž věc, tří let a osmnácte nedělí toliko nepropúštěje. 8. Nestojí-li pohnaný, má naň třikrát zavoláno býti; a jestli že vždy nestojí až do třetieho volánie, a neohlásí se, ztratí při, o kterúž koli pohnán jest, a póvodu bude dáno proti němu za právo stané. A jestli že se, když naň prvé, druhé zavoláno 45 bude, neohlásí, a potom dřieve než po třetie voláno bude, přijde a ohlásí se, nic neztratí, leč by to z úmysla učinil a moha se ohlásiti i nechtěl; tu by jiná pře byla. Než přijde-li, ano již i třetie voláno jest, a tu se hned neohlásí: již potom, by na mimochodníku přijel a ohlašoval se, tak že by všecky mohl 50 zhlušiti, nic platno nenie; než právo stané bude dáno proti němu. 9. Pak-li oba nestojie na svědčení, i póvod i pohnaný, ten se póhon hned vymazuje a přetrhá, a strany sebe z novu hleděti musie. 10. Při tom vědieno má býti, že na póvoda nemá voláno býti druhé ani třetie, než hned, jakž nestojí na svěd- 55 čení, jsa jmenován, a neohlásí se, ten póhon míjie; neb póvod i k svědčení i k súdu se všemi potřebami má vždycky hotov býti. 11. A když se již všickni póhonové vysvědčie, tu má na ty pohnané, kteříž jsú k svědčení póhonóv nestáli, po třikrát voláno býti takto od komorníka, kterýž póhony vysvědčuje: Petr 6o z Přeboz, stojí-li k svému právu, prvé, ohlas se! A potom po malé chvíli též: Stojí-li, prvé, druhé, ohlas se! A potom po chvíli též zavolá: Stojí-li prvé, druhé, třetie, ohlas se! Potom se na toho každého, ktož se k těm voláním neohlásí, právo stané zapíše. — A o svědčení póhonóv potud jest povědieno.
40 II. 3. O svědčení póhonóv. jako by oba nestála. 5. A forma nebo zpósob vysvědčenie so póhonu každého jest tato: Komorník stoje na šranciech u sto- lice, kdež jsú dvéře, takto die: Pohnal jsem od Petra z Hře- šihlav Václava z Maletic z Přestavlk etc. z dědictvie k dne- šniemu dni: stojíte-li k svému právu, ohlaste se! A tak při všech póhoniech, když je vysvědčuje, až do poslednieho té 35 formy a těch slov užívá. 6. A když tak póhon vysvědčí, hned se každý, kohož jmenuje, póvod i pohnaný, ohlasiti má nad hlas, aby od úředníkóv slyšán býti mohl, a řieci: Stojím. 7. Nestane-li pak póvod, ztratí póhon, ale ne při; neb potom zase z novu k jiným suchým dnóm potomním, k kterýmž chce, móž pohnati 40 o túž věc, tří let a osmnácte nedělí toliko nepropúštěje. 8. Nestojí-li pohnaný, má naň třikrát zavoláno býti; a jestli že vždy nestojí až do třetieho volánie, a neohlásí se, ztratí při, o kterúž koli pohnán jest, a póvodu bude dáno proti němu za právo stané. A jestli že se, když naň prvé, druhé zavoláno 45 bude, neohlásí, a potom dřieve než po třetie voláno bude, přijde a ohlásí se, nic neztratí, leč by to z úmysla učinil a moha se ohlásiti i nechtěl; tu by jiná pře byla. Než přijde-li, ano již i třetie voláno jest, a tu se hned neohlásí: již potom, by na mimochodníku přijel a ohlašoval se, tak že by všecky mohl 50 zhlušiti, nic platno nenie; než právo stané bude dáno proti němu. 9. Pak-li oba nestojie na svědčení, i póvod i pohnaný, ten se póhon hned vymazuje a přetrhá, a strany sebe z novu hleděti musie. 10. Při tom vědieno má býti, že na póvoda nemá voláno býti druhé ani třetie, než hned, jakž nestojí na svěd- 55 čení, jsa jmenován, a neohlásí se, ten póhon míjie; neb póvod i k svědčení i k súdu se všemi potřebami má vždycky hotov býti. 11. A když se již všickni póhonové vysvědčie, tu má na ty pohnané, kteříž jsú k svědčení póhonóv nestáli, po třikrát voláno býti takto od komorníka, kterýž póhony vysvědčuje: Petr 6o z Přeboz, stojí-li k svému právu, prvé, ohlas se! A potom po malé chvíli též: Stojí-li, prvé, druhé, ohlas se! A potom po chvíli též zavolá: Stojí-li prvé, druhé, třetie, ohlas se! Potom se na toho každého, ktož se k těm voláním neohlásí, právo stané zapíše. — A o svědčení póhonóv potud jest povědieno.
Strana 41
II. 4. Kdy se dává právo stané. 41 4. Kdy se dává právo stané. 1) Když páni súd vzdáti budú chtieti, ne v ten den do zajtřie, než do suchých dní budúcích, má čteno býti právo stané, jakož o tom psáno bude, když k právóm staným přijde. A toho póvod ... 9) a ten póhon bude zdvižen (Tak ... 15) ohlašovati než každý sám za se. A učinil-liby to kto, má vzat býti do věže a kázán vedlé nálezu panského. 1. Právo stané, když kto na svědčení póhonóv nestojí, dává se, když páni súd [vzdadie neb] vzdáti chtie, ne v ten den do zajtřie, než do druhých suchých dní budúcích, a má nad-hlas, jako jiný nález panský, přede všemi na kathedře na plném súdu čteno býti; jakož o tom psáno bude, když ku právu stanému přijde. 2. A toho póvod má sčekati do toho času a dne, dokudž se jemu za právo stané nedá. Nestál-li by tu při tom, když by se jemu za právo dáti mělo, tehdy tím svým nestániem, což jest na po- hnaném jeho nestániem obdržal, zase skrze nestánie své ztratí, a ten póhon bude mu v nic obrácen. (Tak se stalo Jiříkovi z Kasalic, 10 kterýž k svému právu stanému nedostál jest. To najdeš v Bielých póhonných 1490tého léta, v středu na svatú Kedrutu, kdež týž Jiřík z Kasalic pohánie Jana Kozla z Sušin.) A opět znovu bude moci od póvoda o túž při zase pohnán býti. 3. Má při tom vědieno býti, že žádný jeden za druhého se nemá ohlašovati, ani na 15 svědčení póhonóv, ani když se na ty ktož jsú nestáli, volá, ani když se za právo stané proti pohnaným dává, než každý sám za se. A učinil-li by to kto, má kázán býti vedlé nálezu a zdánie panského. 5. O položení za nemocna na svědčení póhonóv. 1) Pakli kto, pohnán jsa, nemocen jest aneb v zemi nenie, poručiti má přieteli svému neb komuž móž, aby ho za nemocna aneb ven z země položil, a to má ... 13) neb v službě královské. Bude-li pak kto... 26) za nemocna kladú, má rok položen býti... 37) za nemocného položil, anebo... má proti tomu každému ... 41) má proti ... k zpravě nestane nebo nepošle, za právo stané dáno býti. (To .. . 48) póhonóv ohlašovali. 51) a nemocný přísahy i stávánie k súdu prázden a móž ze škod ... 55) zdvižen býti a vedlé zdánie panského kázán býti. (To psáno v čtvrtých Matějových. A. 3. Páni nalezli.) Při tom kladení za nemocna... 65) ten hotov býti, 68) ze škod
II. 4. Kdy se dává právo stané. 41 4. Kdy se dává právo stané. 1) Když páni súd vzdáti budú chtieti, ne v ten den do zajtřie, než do suchých dní budúcích, má čteno býti právo stané, jakož o tom psáno bude, když k právóm staným přijde. A toho póvod ... 9) a ten póhon bude zdvižen (Tak ... 15) ohlašovati než každý sám za se. A učinil-liby to kto, má vzat býti do věže a kázán vedlé nálezu panského. 1. Právo stané, když kto na svědčení póhonóv nestojí, dává se, když páni súd [vzdadie neb] vzdáti chtie, ne v ten den do zajtřie, než do druhých suchých dní budúcích, a má nad-hlas, jako jiný nález panský, přede všemi na kathedře na plném súdu čteno býti; jakož o tom psáno bude, když ku právu stanému přijde. 2. A toho póvod má sčekati do toho času a dne, dokudž se jemu za právo stané nedá. Nestál-li by tu při tom, když by se jemu za právo dáti mělo, tehdy tím svým nestániem, což jest na po- hnaném jeho nestániem obdržal, zase skrze nestánie své ztratí, a ten póhon bude mu v nic obrácen. (Tak se stalo Jiříkovi z Kasalic, 10 kterýž k svému právu stanému nedostál jest. To najdeš v Bielých póhonných 1490tého léta, v středu na svatú Kedrutu, kdež týž Jiřík z Kasalic pohánie Jana Kozla z Sušin.) A opět znovu bude moci od póvoda o túž při zase pohnán býti. 3. Má při tom vědieno býti, že žádný jeden za druhého se nemá ohlašovati, ani na 15 svědčení póhonóv, ani když se na ty ktož jsú nestáli, volá, ani když se za právo stané proti pohnaným dává, než každý sám za se. A učinil-li by to kto, má kázán býti vedlé nálezu a zdánie panského. 5. O položení za nemocna na svědčení póhonóv. 1) Pakli kto, pohnán jsa, nemocen jest aneb v zemi nenie, poručiti má přieteli svému neb komuž móž, aby ho za nemocna aneb ven z země položil, a to má ... 13) neb v službě královské. Bude-li pak kto... 26) za nemocna kladú, má rok položen býti... 37) za nemocného položil, anebo... má proti tomu každému ... 41) má proti ... k zpravě nestane nebo nepošle, za právo stané dáno býti. (To .. . 48) póhonóv ohlašovali. 51) a nemocný přísahy i stávánie k súdu prázden a móž ze škod ... 55) zdvižen býti a vedlé zdánie panského kázán býti. (To psáno v čtvrtých Matějových. A. 3. Páni nalezli.) Při tom kladení za nemocna... 65) ten hotov býti, 68) ze škod
Strana 42
42 II. 5. O položení za nemocna na svědčení póhonóv. pohnati. Každý,.. 72) žádným obyčejem. Pakli koho za nemocna kto položí, a toho ve dsky nezapíše, 78) Pakli kto před svědčeniem, buď póvod neb pohnaný, umře... 1. Nestánie k svědčení póhonóv trojiem se obyčejem vymlúvá: Potřebú, příhodú, núzí (neb se lidem v rozličných časiech rozličně a mnoho přiházie). Potřebú, když kto pro svú, pro královskú nebo pro zemskú potřebu doma a v zemi nenie, a v tom bude s k súdu kterémuž koli pohnán. Příhodú, když na koho nemoc nebo úraz nebo zbitie nebo zraněnie doma, nebo když k póhonu jede, mimo naděje jeho přijde. Núzí, když kto z domu k pó- honu jeda pro rozvodněnie vod dojeti bezelstně nemóže, anebo ktož u vězení bezelstně a neúkladně sedí, anebo když kto, pohnán 1o jsa, nebo před póhonem byl by jat od nepřátel nebo od zločincóv nebo od lapek. 2. Ktož pohnán jsa jest nemocen anebo v zemi nenie, poručiti má přieteli svému nebo komuž móž, aby jej za nemocna nebo ven z země položil; a to má hned při póhonu zapsáno býti, že jest nemocen nebo že v zemi nenie i s tím, ktož jej 15 za nemocna neb ven z země klade, nebo v potřebě královské nebo zemské. 3. Bude-li pak kto nemocen nebo vně z země, a žádný jeho za nemocna ani vně z země nepoloží, bude naň též právo stané, jako na zdravého nebo na toho, ktož v zemi jest a nestojí, dáno. 4. Nemá také žádný všetečně žádného za 20 nemocna nebo ven z země klásti, komuž to zvláštně poručeno nenie. Pakli by se kto nalezl, že z přiezně, chtě přieteli svému pomoci, položil by jej nemocným nebo vně z země, a to shledáno bylo, že to sám od sebe a ne z poručenie pohnaného dělá, má též kázán býti jako ten, ktož se za jiného ohlašuje; neb tu má 25 všeliká vážnost a pravda držána a zachována býti. 5. A tu každému, kohož za nemocna nebo za zbitého nebo za raněného kladú, má rok položen býti na ten čas, když se k druhým suchým dnóm póhonové z dědictvie svědčie, aby v kaple stál a nemoc svú vedlé práva zpravil. 6. A nestane-li, a opět jej so kto za nemocna položí (neb po třikrát móž každý pohnaný v jakéž koli při za nemocna položen býti,) přidá se jemu roku do druhého svědčenie póhonóv z dědictvie. 7. Pakli ještě ne- mocen bude a opět za nemocna položen, přidá se jemu roku, aby stál v pátek o suchých dnech najprv příštích, a nemoc svú 35 aby zpravil. A tak vždy. 8. A nestál-li by v kaple Všech Svatých
42 II. 5. O položení za nemocna na svědčení póhonóv. pohnati. Každý,.. 72) žádným obyčejem. Pakli koho za nemocna kto položí, a toho ve dsky nezapíše, 78) Pakli kto před svědčeniem, buď póvod neb pohnaný, umře... 1. Nestánie k svědčení póhonóv trojiem se obyčejem vymlúvá: Potřebú, příhodú, núzí (neb se lidem v rozličných časiech rozličně a mnoho přiházie). Potřebú, když kto pro svú, pro královskú nebo pro zemskú potřebu doma a v zemi nenie, a v tom bude s k súdu kterémuž koli pohnán. Příhodú, když na koho nemoc nebo úraz nebo zbitie nebo zraněnie doma, nebo když k póhonu jede, mimo naděje jeho přijde. Núzí, když kto z domu k pó- honu jeda pro rozvodněnie vod dojeti bezelstně nemóže, anebo ktož u vězení bezelstně a neúkladně sedí, anebo když kto, pohnán 1o jsa, nebo před póhonem byl by jat od nepřátel nebo od zločincóv nebo od lapek. 2. Ktož pohnán jsa jest nemocen anebo v zemi nenie, poručiti má přieteli svému nebo komuž móž, aby jej za nemocna nebo ven z země položil; a to má hned při póhonu zapsáno býti, že jest nemocen nebo že v zemi nenie i s tím, ktož jej 15 za nemocna neb ven z země klade, nebo v potřebě královské nebo zemské. 3. Bude-li pak kto nemocen nebo vně z země, a žádný jeho za nemocna ani vně z země nepoloží, bude naň též právo stané, jako na zdravého nebo na toho, ktož v zemi jest a nestojí, dáno. 4. Nemá také žádný všetečně žádného za 20 nemocna nebo ven z země klásti, komuž to zvláštně poručeno nenie. Pakli by se kto nalezl, že z přiezně, chtě přieteli svému pomoci, položil by jej nemocným nebo vně z země, a to shledáno bylo, že to sám od sebe a ne z poručenie pohnaného dělá, má též kázán býti jako ten, ktož se za jiného ohlašuje; neb tu má 25 všeliká vážnost a pravda držána a zachována býti. 5. A tu každému, kohož za nemocna nebo za zbitého nebo za raněného kladú, má rok položen býti na ten čas, když se k druhým suchým dnóm póhonové z dědictvie svědčie, aby v kaple stál a nemoc svú vedlé práva zpravil. 6. A nestane-li, a opět jej so kto za nemocna položí (neb po třikrát móž každý pohnaný v jakéž koli při za nemocna položen býti,) přidá se jemu roku do druhého svědčenie póhonóv z dědictvie. 7. Pakli ještě ne- mocen bude a opět za nemocna položen, přidá se jemu roku, aby stál v pátek o suchých dnech najprv příštích, a nemoc svú 35 aby zpravil. A tak vždy. 8. A nestál-li by v kaple Všech Svatých
Strana 43
II. 5. O položení za nemocna na svědčení póhonóv. 43 na který rok jemu položený, anebo na miestě svém k prvním dvěma rokóm žádného neposlal, kto by jej za nemocna položiti měl, anebo sám osobně na třetí rok jemu položený nestane-li, nebo se přivesti nekáže nebo přinesti, a póvod stane a vedlé práva opa- třenie žádati bude, proti tomu každému, na který koli rok k zpravě 40 za nemoc nestane nebo nepošle, dává se za právo stané. (To psáno v Modrých póhonných, kdež Vilém z Tallmberka pohánie Petra Zmrzlíka z Svojšína.) 9. Pakli by k tomu přišlo, že by oba stála, i póvod i nemocný, přísaha za nemoc nenie se zmatkem, než na kříži po písaři menších desk má řiekána býti. 45 A když se přísaha dokoná, anebo že póvod, znaje skutečnú nemoc pohnaného, jej z přísahy propustí, mají potom k súdu státi též jako jiní, ktož jsú se na svědčení póhonóv osobně stojiece ohlašovali. 10. Pakli by póvod nestál na který rok proti ne- mocnému, ztratí póhon svój, a nemocný přísahy bude i stá- 50 vánie k súdu prázden a móž, chce-li, ze škod póvoda pohnati. 11. Byl-li by pak kto nalezen a shledán, že nejsa nemocen než zdráv i kázal se za nemocna položiti, a potom za to chtěl i zpravovati, ten má od přísahy zdvižen býti a vedlé zdánie panského kázán býti jako ten, ktož křiv jsa chtěl by přisahati. 55 (Nález o tom v IV. Matějových. A. 3. Páni nalezli.) Item ktož o holi chodě, kázal by se za nemocna položiti, bude proti němu dáno za právo stané. (Nález o tom v póhonných za ciesaře Sigmunda, kdež Herbort z Ročova pohánie Marketu z Smilovic.) I proti tomu pohnanému dáno bude za právo so stané, kterýž při vysvědčení stoje osobně sám kázal by se za nemocna položiti. (Nález o tom v Červených póhonných, kdež Věník z Slúpna Václava z Slúpna pohánie.) 12. Při tom kla- dení za nemocna má vědieno býti, že žádný póvod za nemocna nemá položen býti, než má se všemi potřebami ten vždycky 65 hotov býti, a póhon každého takového, když nestojí, má minúti, a pohnaný toho póhonu prázden býti má; a móž svého póvoda zase ze škod pohnati, a póvod též zase pohnaného o túž věc, o kterúž jest prvé pohnal. 13. Každý pohnaný v jakéž koli při móž třikrát za nemocna položen býti. 14. Ještě, za nemocna 7o pohnaný má položen býti toliko na svědčení póhonóv a po primě před kaplú při přísaze, ale při žalobě a při súdě žádným
II. 5. O položení za nemocna na svědčení póhonóv. 43 na který rok jemu položený, anebo na miestě svém k prvním dvěma rokóm žádného neposlal, kto by jej za nemocna položiti měl, anebo sám osobně na třetí rok jemu položený nestane-li, nebo se přivesti nekáže nebo přinesti, a póvod stane a vedlé práva opa- třenie žádati bude, proti tomu každému, na který koli rok k zpravě 40 za nemoc nestane nebo nepošle, dává se za právo stané. (To psáno v Modrých póhonných, kdež Vilém z Tallmberka pohánie Petra Zmrzlíka z Svojšína.) 9. Pakli by k tomu přišlo, že by oba stála, i póvod i nemocný, přísaha za nemoc nenie se zmatkem, než na kříži po písaři menších desk má řiekána býti. 45 A když se přísaha dokoná, anebo že póvod, znaje skutečnú nemoc pohnaného, jej z přísahy propustí, mají potom k súdu státi též jako jiní, ktož jsú se na svědčení póhonóv osobně stojiece ohlašovali. 10. Pakli by póvod nestál na který rok proti ne- mocnému, ztratí póhon svój, a nemocný přísahy bude i stá- 50 vánie k súdu prázden a móž, chce-li, ze škod póvoda pohnati. 11. Byl-li by pak kto nalezen a shledán, že nejsa nemocen než zdráv i kázal se za nemocna položiti, a potom za to chtěl i zpravovati, ten má od přísahy zdvižen býti a vedlé zdánie panského kázán býti jako ten, ktož křiv jsa chtěl by přisahati. 55 (Nález o tom v IV. Matějových. A. 3. Páni nalezli.) Item ktož o holi chodě, kázal by se za nemocna položiti, bude proti němu dáno za právo stané. (Nález o tom v póhonných za ciesaře Sigmunda, kdež Herbort z Ročova pohánie Marketu z Smilovic.) I proti tomu pohnanému dáno bude za právo so stané, kterýž při vysvědčení stoje osobně sám kázal by se za nemocna položiti. (Nález o tom v Červených póhonných, kdež Věník z Slúpna Václava z Slúpna pohánie.) 12. Při tom kla- dení za nemocna má vědieno býti, že žádný póvod za nemocna nemá položen býti, než má se všemi potřebami ten vždycky 65 hotov býti, a póhon každého takového, když nestojí, má minúti, a pohnaný toho póhonu prázden býti má; a móž svého póvoda zase ze škod pohnati, a póvod též zase pohnaného o túž věc, o kterúž jest prvé pohnal. 13. Každý pohnaný v jakéž koli při móž třikrát za nemocna položen býti. 14. Ještě, za nemocna 7o pohnaný má položen býti toliko na svědčení póhonóv a po primě před kaplú při přísaze, ale při žalobě a při súdě žádným
Strana 44
44 II. 6. O položení ven z země na svědčení póhonu. obyčejem; nebo k žalobě a k súdu móž sobě každý poručníka nebo poručníky dskami zapsati, k svědčení a k přísaze žádný. (Nález k tomu v Bielých póhonných, kdež Jan z Leskovce Oldřicha Bradáče). 15. Pakli koho kto za nemocna položí na svědčení a toho ve dsky nezapíše, bude druhé straně dáno za právo stané proti nemocnému. 16. Pakli kto před svědčeniem póhonu, též i po svědčení, buď póvod neb pohnaný, umře, i póhon so spolu s každým umierá, a dědici pohnaného pro ten póhon nic neztratie, ani dědici póvodovi, než znovu póvod dědicóv mrtvého musí pohoniti. 75 6. O položení ven z země na svědčení póhonu. 1) Kohož pak vně z země položí, to má též zapsáno býti jako o nemocném, 7) má zapsáno býti jeho stánie při póhonu; 26) sám osobně státi, 33) roz- umieno býti o vězni (konec). 1. Když koho na svědčení póhonu při velikém súdu zemském nebo při menšiem úředníčiem ven z země položí, to má též zapsáno býti jako o nemocném, a má jemu rok dán býti za šest nedělí, aby byl obeslán a k tomu se u desk před 5 úředníky menšími postavil a ohlásil. Pakli se v těch šesti neděliech neohlásí, má jemu opět přidáno býti šest nedělí druhých až do třetích šesti nedělí. Postaví-li se, má zapsáno jeho stánie při póhonu býti; a poručníka učině, móž jeti, kam chce. Pakli nestane po třetie ani koho s plnú mocí na miestě svém pošle, 1o aby zaň učinil čehož právo žádá, má naň právo stané dáno býti. (To stojí v I. Máříkových. B. 5. v té při, kdež Jan z Herštajna.) 2. Přitom má vědieno býti, že žádný póvod nemá ven z země kladen býti, leč by kto pro zemskú neb krá- lovskú službu poslán jsa ven, v zemi býti nemohl; tomu tako- 15 vému, buď póvod neb pohnaný, nestánie k svědčení i k súdu ke škodě nenie, dokudž se nevrátí do země; než navrátě se stój před úředníky a ohlas se, a poručníky zdělaj. 3. Každý pohnaný móž ven z země, a to po třikrát položen býti. 4. Item žádný úředník nemóž žádného za nemocna položiti, ani ven z země. 20 A ktož koli položí pohnaného ven z země a toho ve dsky neza- píše, dává se za právo v takové při póvodovi. 5. Ještě, při svědčení i to má vědieno býti, že žádný, ani pohnaný ani ten
44 II. 6. O položení ven z země na svědčení póhonu. obyčejem; nebo k žalobě a k súdu móž sobě každý poručníka nebo poručníky dskami zapsati, k svědčení a k přísaze žádný. (Nález k tomu v Bielých póhonných, kdež Jan z Leskovce Oldřicha Bradáče). 15. Pakli koho kto za nemocna položí na svědčení a toho ve dsky nezapíše, bude druhé straně dáno za právo stané proti nemocnému. 16. Pakli kto před svědčeniem póhonu, též i po svědčení, buď póvod neb pohnaný, umře, i póhon so spolu s každým umierá, a dědici pohnaného pro ten póhon nic neztratie, ani dědici póvodovi, než znovu póvod dědicóv mrtvého musí pohoniti. 75 6. O položení ven z země na svědčení póhonu. 1) Kohož pak vně z země položí, to má též zapsáno býti jako o nemocném, 7) má zapsáno býti jeho stánie při póhonu; 26) sám osobně státi, 33) roz- umieno býti o vězni (konec). 1. Když koho na svědčení póhonu při velikém súdu zemském nebo při menšiem úředníčiem ven z země položí, to má též zapsáno býti jako o nemocném, a má jemu rok dán býti za šest nedělí, aby byl obeslán a k tomu se u desk před 5 úředníky menšími postavil a ohlásil. Pakli se v těch šesti neděliech neohlásí, má jemu opět přidáno býti šest nedělí druhých až do třetích šesti nedělí. Postaví-li se, má zapsáno jeho stánie při póhonu býti; a poručníka učině, móž jeti, kam chce. Pakli nestane po třetie ani koho s plnú mocí na miestě svém pošle, 1o aby zaň učinil čehož právo žádá, má naň právo stané dáno býti. (To stojí v I. Máříkových. B. 5. v té při, kdež Jan z Herštajna.) 2. Přitom má vědieno býti, že žádný póvod nemá ven z země kladen býti, leč by kto pro zemskú neb krá- lovskú službu poslán jsa ven, v zemi býti nemohl; tomu tako- 15 vému, buď póvod neb pohnaný, nestánie k svědčení i k súdu ke škodě nenie, dokudž se nevrátí do země; než navrátě se stój před úředníky a ohlas se, a poručníky zdělaj. 3. Každý pohnaný móž ven z země, a to po třikrát položen býti. 4. Item žádný úředník nemóž žádného za nemocna položiti, ani ven z země. 20 A ktož koli položí pohnaného ven z země a toho ve dsky neza- píše, dává se za právo v takové při póvodovi. 5. Ještě, při svědčení i to má vědieno býti, že žádný, ani pohnaný ani ten
Strana 45
II. 7. O rozvodnění a ranění na cestě. 45 ktož pohánie, nemóže žádného poručníka, aby se zaň ohlásil, učiniti; než každý sám státi má osobně. Než po vysvědčení každý móž sobě poručníka své pře, jednoho nebo kolik se jemu 25 zdá, učiniti a při póhonu dskami jej zapsati, aby na miestě jeho k súdu stával. 6. Ale to poručenstvie žádnému netrvá než do přísahy v kaple Všech Svatých; tu každý, měj kolik chce poručníkóv, sám státi osobně a sám za se přisahati musí, a ne jiný žádný zaň; a nestane-li, a poručníci stanú, ztratí při, buď 3o pohnaný nebo póvod, (jakož o tom šíře bude povědieno, když se o poručníciech pří psáti bude.) 7. A což se o tom píše, ktož v zemi nenie, to též má rozumieno býti o vězni. — A o položení ven z země potud jest povědieno. 7. O rozvodnění a ranění na cestě. (Tohoto titule v I. recensí zcela není.) 1. Známé jest, ktož k póhonu jeda nemóž pro rozvodněnie vod dojeti, že skrze takovú příhodu svým nestániem o svú spra- vedlnost přijíti nemá, by k tomu a o tom žádných nálezóv panských nebylo. Ale tak jsú práva zemská položena, že, ktož v nich hledati umie, ke všem téměř příhodám bezelstným móž sobě obranu najíti; neb i o rozvodnění, by pak právo stané proti komu dáno bylo, nález jest v Bielých póhonných, kdež Václav z Vranieho Zdeslava z Mečkova pohánie, a tu právo stané jest zdviženo, proto že jest dojeti pohnaný pro rozvodněnie nemohl a k póhonu svému státi. 2. Přihodilo-li by se také komu (jakož 10 se jednomu každému mnoho přihoditi móže,) že by zraněn byl od zločincóv nebo od nepřítele zsekán, jeda k svědčení póhonu svého, a skrze takovú příhodu nemohl by dojeti, ten pošli k svědčení póhonu z cesty svého služebníka nebo kohož mieti na ten čas móže, aby jej položil za raněného, též jako za ne- 15 mocna; a nestánie z té příčiny jemu nebude škodné; však tak, jestli že koho pošle na miestě svém, aby jeho zraněnie na svědčení póhonu oznámil a zapsati kázal; neb jestli že by žádného neposlal, aby raněnie jeho při svědčení póhonóv oznámil, bylo by proti němu dáno právo stané též jako proti nemocnému, kteréhož by 20 za nemocna žádný nepoložil. 3. A též, ktožby jeda k póhonu,
II. 7. O rozvodnění a ranění na cestě. 45 ktož pohánie, nemóže žádného poručníka, aby se zaň ohlásil, učiniti; než každý sám státi má osobně. Než po vysvědčení každý móž sobě poručníka své pře, jednoho nebo kolik se jemu 25 zdá, učiniti a při póhonu dskami jej zapsati, aby na miestě jeho k súdu stával. 6. Ale to poručenstvie žádnému netrvá než do přísahy v kaple Všech Svatých; tu každý, měj kolik chce poručníkóv, sám státi osobně a sám za se přisahati musí, a ne jiný žádný zaň; a nestane-li, a poručníci stanú, ztratí při, buď 3o pohnaný nebo póvod, (jakož o tom šíře bude povědieno, když se o poručníciech pří psáti bude.) 7. A což se o tom píše, ktož v zemi nenie, to též má rozumieno býti o vězni. — A o položení ven z země potud jest povědieno. 7. O rozvodnění a ranění na cestě. (Tohoto titule v I. recensí zcela není.) 1. Známé jest, ktož k póhonu jeda nemóž pro rozvodněnie vod dojeti, že skrze takovú příhodu svým nestániem o svú spra- vedlnost přijíti nemá, by k tomu a o tom žádných nálezóv panských nebylo. Ale tak jsú práva zemská položena, že, ktož v nich hledati umie, ke všem téměř příhodám bezelstným móž sobě obranu najíti; neb i o rozvodnění, by pak právo stané proti komu dáno bylo, nález jest v Bielých póhonných, kdež Václav z Vranieho Zdeslava z Mečkova pohánie, a tu právo stané jest zdviženo, proto že jest dojeti pohnaný pro rozvodněnie nemohl a k póhonu svému státi. 2. Přihodilo-li by se také komu (jakož 10 se jednomu každému mnoho přihoditi móže,) že by zraněn byl od zločincóv nebo od nepřítele zsekán, jeda k svědčení póhonu svého, a skrze takovú příhodu nemohl by dojeti, ten pošli k svědčení póhonu z cesty svého služebníka nebo kohož mieti na ten čas móže, aby jej položil za raněného, též jako za ne- 15 mocna; a nestánie z té příčiny jemu nebude škodné; však tak, jestli že koho pošle na miestě svém, aby jeho zraněnie na svědčení póhonu oznámil a zapsati kázal; neb jestli že by žádného neposlal, aby raněnie jeho při svědčení póhonóv oznámil, bylo by proti němu dáno právo stané též jako proti nemocnému, kteréhož by 20 za nemocna žádný nepoložil. 3. A též, ktožby jeda k póhonu,
Strana 46
46 zbil se. Item též, ktož v vězení sedí, by žádný vězenie jeho neohlásil (neb ten žádného v vazbě sedě poslati nemóže), ne- stánie jeho, když by pohnán byl, ke škodě nenie. II. 8. Kteří se póhonové vysvědčují a kteří nic. 8. Kteří se póhonové vysvědčují a kteří nic. 1) Nemá i toto nevědieno býti při svědčení póhonóv, že každý póhon, kterýmž 4) smluvili, ten móž nevysvědčovati 3) pošli pacholka předse, ať tě za nemocna položí a oznámí na svědčení, žes se zbil; jinak . . . 14) jakož již povědieno jest (konec). 1. Mezi těmi všemi nahoře psanými potřebami nemá i toto nevědieno býti při svědčení póhonóv, že každý póhon, kterýmž jest pohnán ktož koli, má vysvědčen býti, leč by se o který strany před svědčeniem smluvili nebo k smlúvě podali, anebo pohnaný s svědčenie nečekaje, póhonu že by dosti učinil; takoví se póho- nové mohú nevysvědčovati. Sami póhonové k odporóm nikdy se nevyhlašují, aniž se k nim žaloby zapisují. 2. Přihodí-li se pak komu, že jeda k svědčení, ztepe se a dojeti nebude moci, pošli služebníka svého nebo pacholka předse k svědčení, nebo 10 koho móžeš, ať tě za nemocna položí a zbitie tvé na svědčení póhonu oznámí; jinak právo stané proti tobě póvodu dáno bude. 3. Ale póvodovi ani zbitie, ani nemoc, ani oheň, ani voda, ani žádná překážka nemóž spomoci, když nestojí; neb ten vždy se všemi potřebami má hotov býti, jakož již povědieno jest. 15 4. Kromě těhotné, kteráž by sebe na každý den čekala, anebo že by při témž času slehla, aneb v šesti neděliech že by ležela, té také jejie nestánie ke škodě býti nemá na svědčení póhonu, buď ona póvodem nebo buď pohnaná. 9. Jak se pře slyšie a jakým řádem. 1) Poněvadž každá věc bez slušného zřízenie neřádna jest, a najmenšie věci bez toho býti nechtie a smiešenie mylné od sebe zamietají, toho žádajíce aby některá věc prvnie, některá prostřednie, jiná poslednie byla: neobmeškali jsú toho... 7) pilně jsú opatřili, tak 14) najvyšší komorník, ani domácí ani cizozemec 18) A řečník má na strany volati; a ti na kohož zavolá, mají do šrankóv i s přátely vstúpiti. 22) má sudí kázati řečníku (neb ten sám v súdu má mluviti, 40) než má slyšán býti (konec).
46 zbil se. Item též, ktož v vězení sedí, by žádný vězenie jeho neohlásil (neb ten žádného v vazbě sedě poslati nemóže), ne- stánie jeho, když by pohnán byl, ke škodě nenie. II. 8. Kteří se póhonové vysvědčují a kteří nic. 8. Kteří se póhonové vysvědčují a kteří nic. 1) Nemá i toto nevědieno býti při svědčení póhonóv, že každý póhon, kterýmž 4) smluvili, ten móž nevysvědčovati 3) pošli pacholka předse, ať tě za nemocna položí a oznámí na svědčení, žes se zbil; jinak . . . 14) jakož již povědieno jest (konec). 1. Mezi těmi všemi nahoře psanými potřebami nemá i toto nevědieno býti při svědčení póhonóv, že každý póhon, kterýmž jest pohnán ktož koli, má vysvědčen býti, leč by se o který strany před svědčeniem smluvili nebo k smlúvě podali, anebo pohnaný s svědčenie nečekaje, póhonu že by dosti učinil; takoví se póho- nové mohú nevysvědčovati. Sami póhonové k odporóm nikdy se nevyhlašují, aniž se k nim žaloby zapisují. 2. Přihodí-li se pak komu, že jeda k svědčení, ztepe se a dojeti nebude moci, pošli služebníka svého nebo pacholka předse k svědčení, nebo 10 koho móžeš, ať tě za nemocna položí a zbitie tvé na svědčení póhonu oznámí; jinak právo stané proti tobě póvodu dáno bude. 3. Ale póvodovi ani zbitie, ani nemoc, ani oheň, ani voda, ani žádná překážka nemóž spomoci, když nestojí; neb ten vždy se všemi potřebami má hotov býti, jakož již povědieno jest. 15 4. Kromě těhotné, kteráž by sebe na každý den čekala, anebo že by při témž času slehla, aneb v šesti neděliech že by ležela, té také jejie nestánie ke škodě býti nemá na svědčení póhonu, buď ona póvodem nebo buď pohnaná. 9. Jak se pře slyšie a jakým řádem. 1) Poněvadž každá věc bez slušného zřízenie neřádna jest, a najmenšie věci bez toho býti nechtie a smiešenie mylné od sebe zamietají, toho žádajíce aby některá věc prvnie, některá prostřednie, jiná poslednie byla: neobmeškali jsú toho... 7) pilně jsú opatřili, tak 14) najvyšší komorník, ani domácí ani cizozemec 18) A řečník má na strany volati; a ti na kohož zavolá, mají do šrankóv i s přátely vstúpiti. 22) má sudí kázati řečníku (neb ten sám v súdu má mluviti, 40) než má slyšán býti (konec).
Strana 47
II. 9. Jak se pře slyšie a jakým řádem. 47 Pr. Jedna každá i všeliká věc, zemská, súdná, válečná i domácie, hospodárská, pokojná bez slušného zřiezenie neřádna jest, a najmenšie věci bez toho nechtie býti a smiešenie mylné od sebe zamietají, toho žádajíce, aby některá věc prvnie, některá prostřednie, jiná poslednie byla. 1. Neobmeškali jsú toho Čechové s staří, než při súdu svém zemském, co prvé, co potom slyšáno má býti, pilně jsú zřídili, tak že pře u zemského súdu ne na přeskáčku se slyší (neb-by tak právo nebylo řádné a všem rovné), než pořád jedna po druhé tak, jakž jsú vysvědčeny podlé útokóv svých, aby, ktož jest prvé útok vložil, prvé slyšán byl. Neb pře nemají překládány a miešeny býti, než mají pořád, jakž v registrách starosty komorničieho sepsány jsú, podlé útokóv jíti a slyšány býti, od té počnúc, kteráž jest najprvnějšie, a tak vždy pořád až do najposlednějšie. A ani král, ani najvyšší úředník, ani kmet, ani domácí, ani cizozemec nemá v tom jiným předložen býti, měj o čest, o hrdlo nebo oč koli jiného činiti, než tak jakž útok jest zapsán; neb právo jest všem jednostajné. 2. A řečník má na strany pořád volati; a ti, na kohož zavolá, mají do šrankóv jíti a sami nebo s přátely svými vstúpiti, a čiež pře nenie, nemá do šrankóv jíti. (To psáno v Menších zápisných, léta 20 božieho 1495tého v pondělí před sv. Kedrutú. Páni a rytieřstvo.) 3. Po zavolání k súdu, stojie-li obě straně, má sudí najvyšší kázati řečníku (neb ten sám v súdu má mluviti, jakož prvé jest povědieno), aby žalobu četl. 4. A když přečte, mluvie strany tak, jakož jest prvé povědieno; a najprvé póvod k své žalobě, potom pohnaný. 5. Pakli která strana po zavolání nestojí: jestli že póvod nestojí, hned póhon přetrhnú (neb ten má se všemi potřebami hotov býti,) a póhon svój ztratí, a na jinú při řečník zavolá. Pakli pohnaný nestojí po zavolání, jeho nestánie má znamenáno od starosty býti. 6. A když v ten den páni súd 30 do zajtřie chtie vzdáti a s súdu vstáti, má póvodovi proti tomu pohnanému za právo stané, že jest třikrát volán jsa k súdu nestál, dáno býti, a při svú takový ztratí. 7. Pakli obě straně nestanú, když na ně řečník zavolá, ani jich poručníci, ten se póhon přetrhá hned a míjie, a póvod znovu právem móž hleděti po- 35 hnaného jako prvé. A tak póvod hned, jakž brzo po zavolání k súdu nestojí, o póhon přijde, jako i na svědčení póhonóv, ale pohnaný nehned svú při ztratí; ale když zastane pány, ani 10 15 25
II. 9. Jak se pře slyšie a jakým řádem. 47 Pr. Jedna každá i všeliká věc, zemská, súdná, válečná i domácie, hospodárská, pokojná bez slušného zřiezenie neřádna jest, a najmenšie věci bez toho nechtie býti a smiešenie mylné od sebe zamietají, toho žádajíce, aby některá věc prvnie, některá prostřednie, jiná poslednie byla. 1. Neobmeškali jsú toho Čechové s staří, než při súdu svém zemském, co prvé, co potom slyšáno má býti, pilně jsú zřídili, tak že pře u zemského súdu ne na přeskáčku se slyší (neb-by tak právo nebylo řádné a všem rovné), než pořád jedna po druhé tak, jakž jsú vysvědčeny podlé útokóv svých, aby, ktož jest prvé útok vložil, prvé slyšán byl. Neb pře nemají překládány a miešeny býti, než mají pořád, jakž v registrách starosty komorničieho sepsány jsú, podlé útokóv jíti a slyšány býti, od té počnúc, kteráž jest najprvnějšie, a tak vždy pořád až do najposlednějšie. A ani král, ani najvyšší úředník, ani kmet, ani domácí, ani cizozemec nemá v tom jiným předložen býti, měj o čest, o hrdlo nebo oč koli jiného činiti, než tak jakž útok jest zapsán; neb právo jest všem jednostajné. 2. A řečník má na strany pořád volati; a ti, na kohož zavolá, mají do šrankóv jíti a sami nebo s přátely svými vstúpiti, a čiež pře nenie, nemá do šrankóv jíti. (To psáno v Menších zápisných, léta 20 božieho 1495tého v pondělí před sv. Kedrutú. Páni a rytieřstvo.) 3. Po zavolání k súdu, stojie-li obě straně, má sudí najvyšší kázati řečníku (neb ten sám v súdu má mluviti, jakož prvé jest povědieno), aby žalobu četl. 4. A když přečte, mluvie strany tak, jakož jest prvé povědieno; a najprvé póvod k své žalobě, potom pohnaný. 5. Pakli která strana po zavolání nestojí: jestli že póvod nestojí, hned póhon přetrhnú (neb ten má se všemi potřebami hotov býti,) a póhon svój ztratí, a na jinú při řečník zavolá. Pakli pohnaný nestojí po zavolání, jeho nestánie má znamenáno od starosty býti. 6. A když v ten den páni súd 30 do zajtřie chtie vzdáti a s súdu vstáti, má póvodovi proti tomu pohnanému za právo stané, že jest třikrát volán jsa k súdu nestál, dáno býti, a při svú takový ztratí. 7. Pakli obě straně nestanú, když na ně řečník zavolá, ani jich poručníci, ten se póhon přetrhá hned a míjie, a póvod znovu právem móž hleděti po- 35 hnaného jako prvé. A tak póvod hned, jakž brzo po zavolání k súdu nestojí, o póhon přijde, jako i na svědčení póhonóv, ale pohnaný nehned svú při ztratí; ale když zastane pány, ani 10 15 25
Strana 48
48 II. 10. O žalobách. ještě na súdu v ten den, když jest naň zavoláno, sedie, a tu 40 vstúpě do šrankóv ohlásí se, že stojí, nic neztratí, než má slyšán býti takový pohnaný, jakoby k prvniemu volání do šrankóv vstúpil. Než z úmysla toho nemá činiti žádný, než z hodné příčiny, že by se nenadál, by jeho pře tak brzo měla přijíti. (A snad by nic neškodilo, kdyby v každý súd všecky pře od 45 prvnie až do poslednie napsány a na dveřích nebo vně na stěně na paláci přibity byly, aby sobě každý mohl čísti a ohledati, jak by byla pře jednohokaždého daleka neb blízka, aby se tím žádný vymlúvati nemohl, žeby nevěděl, a také aby řečníkem netrhali a jemu nepřekáželi, tiežíce se každý na svú při, jak jest 50 daleka nebo blízka, ješto se tiem i pánóm i úředníkóm zname- nitá překážka při súdu, i těm ktož se súdie, děje). 10. O žalobách. Tit. O žalobě. 1) Když obě straně do šrankóv vstúpie, má řečník z rozkázánie súdného žalobu čísti... 3) některé z dědictvie, některé z škod, jiné z moci a jiné z dluhu, druhé také z nářku cti a jiné z jiného, a každá svój zpósob a formu zvláštní má. 17) s dědinú, 43) po těchto zpra- viti (konec). 1. Po vyhlašení i vysvědčení póhonóv, k kterýmž by tak póvod jako pohnaný na svědčení póhonóv stáli, a vedlé práva se ohlá- sili, když obě straně do šrankóv vstúpie, má řečník z rozkázánie najvyššieho sudieho žalobu čísti póvodovu z knih žalobních- 5 2. Ale že rozliční póhonové jsú, jsú také i žaloby rozličné: Některé z dědictvie, a ty rozličné, některé z dědictvie dědického, jiné z dě- dictvie věnného, jiné z dědictvie zástavného, nejedny ze zápisného a z zádušnieho a z duchovnieho; item z dědictvie dědičného: jiné po otci, druhé po bratru, některé po strýci, nejedny po dědu, 10 jiné po společníku, ony po zápisníku, ještě jiné po dání, jiné po kúpení, druhé po králi, že jest někomu dal a dáti mohl dědictvie po smrti čiež koli. Item některé ze škod, jiné z moci a jiné z dluhu, druhé také z nářku cti, a jiné z jiného. A každá svój zpósob a formu zvláštní má. 3. Žaloba z dědictvie takto: 15 Ctirad z Nemyšle žaluje na Ctibora z Němčic, že se jest uvázal bez práva a drží dědictvie jeho v Zalužanech, tvrz, dvór poplužní s poplužiem, ves, dvory kmetcie s platem, s dědinami, lukami,
48 II. 10. O žalobách. ještě na súdu v ten den, když jest naň zavoláno, sedie, a tu 40 vstúpě do šrankóv ohlásí se, že stojí, nic neztratí, než má slyšán býti takový pohnaný, jakoby k prvniemu volání do šrankóv vstúpil. Než z úmysla toho nemá činiti žádný, než z hodné příčiny, že by se nenadál, by jeho pře tak brzo měla přijíti. (A snad by nic neškodilo, kdyby v každý súd všecky pře od 45 prvnie až do poslednie napsány a na dveřích nebo vně na stěně na paláci přibity byly, aby sobě každý mohl čísti a ohledati, jak by byla pře jednohokaždého daleka neb blízka, aby se tím žádný vymlúvati nemohl, žeby nevěděl, a také aby řečníkem netrhali a jemu nepřekáželi, tiežíce se každý na svú při, jak jest 50 daleka nebo blízka, ješto se tiem i pánóm i úředníkóm zname- nitá překážka při súdu, i těm ktož se súdie, děje). 10. O žalobách. Tit. O žalobě. 1) Když obě straně do šrankóv vstúpie, má řečník z rozkázánie súdného žalobu čísti... 3) některé z dědictvie, některé z škod, jiné z moci a jiné z dluhu, druhé také z nářku cti a jiné z jiného, a každá svój zpósob a formu zvláštní má. 17) s dědinú, 43) po těchto zpra- viti (konec). 1. Po vyhlašení i vysvědčení póhonóv, k kterýmž by tak póvod jako pohnaný na svědčení póhonóv stáli, a vedlé práva se ohlá- sili, když obě straně do šrankóv vstúpie, má řečník z rozkázánie najvyššieho sudieho žalobu čísti póvodovu z knih žalobních- 5 2. Ale že rozliční póhonové jsú, jsú také i žaloby rozličné: Některé z dědictvie, a ty rozličné, některé z dědictvie dědického, jiné z dě- dictvie věnného, jiné z dědictvie zástavného, nejedny ze zápisného a z zádušnieho a z duchovnieho; item z dědictvie dědičného: jiné po otci, druhé po bratru, některé po strýci, nejedny po dědu, 10 jiné po společníku, ony po zápisníku, ještě jiné po dání, jiné po kúpení, druhé po králi, že jest někomu dal a dáti mohl dědictvie po smrti čiež koli. Item některé ze škod, jiné z moci a jiné z dluhu, druhé také z nářku cti, a jiné z jiného. A každá svój zpósob a formu zvláštní má. 3. Žaloba z dědictvie takto: 15 Ctirad z Nemyšle žaluje na Ctibora z Němčic, že se jest uvázal bez práva a drží dědictvie jeho v Zalužanech, tvrz, dvór poplužní s poplužiem, ves, dvory kmetcie s platem, s dědinami, lukami,
Strana 49
II. 11. Co při žalobě póvod má zachovati. 49 rybníky; k kterémužto dědictví týž Ctírad má lepšie právo, než Ctibor pohnaný. Dokládá se desk zemských (nebo jiné 20 spravedlnosti, kterúž má.) A na to žádá spravedlivého panského nálezu. 4. Při té žalobě buď toho pilen, jestli že jest pohnaný v to dědictvie mocí bez práva [bezpravnú] nevkročil, aby neposta- voval v žalobě, že jest se uvázal mocí svú; neb ne každý se mocí uvazuje, než druhý trhem, jiný zápisem, a jiný jinak. (A tak ve 25 všech starých žalobách ten obyčej se jest zachovával.) 5. Žaloba ze škod: Vladislav z Rúsinova žaluje na Jana ze Třtie, že jest jemu učinil škodu mocí svú bez práva, tu kdež jemu dobytek jeho ze dvora zajal, některý zbil a některý prodal. A ta škoda na rozličných útratách, jiezdách, i na hotových peněziech, za pa- 30 desáte hřiven střiebra. Po té škodě póvod sám a svědomie. A na to žádá spravedlivého panského nálezu. 6. Žaloba z moci: Smil z Neznaboh žaluje na Smysla z Erkeřic, že jest jemu učinil moc na dědictví a na gruntiech jeho v Neznaboziech v mierné a po- kojné zemi, ano práva jdú, tu kdež se jest naň sebral, mocně, 35 ſnočně] do Neznaboh přijel, jej jímal, čeleď jeho bil, a on naň žádné péče neměl. Dokládá se svědomie a nálezu starého o moc. A podlé toho žádá spravedlivého panského nálezu. 7. Žaloba z nářku cti: Ctirad z Chuchla žaluje na Hrdibora z Sedmipan, že jest jej na cti jeho vysoce zhaněl a nařekl, tu kdež jej v Praze 40 na rynku před mnoha dobrými lidmi chlapem nazval. Dokládá se svědomie a nálezu starého o čest. A vedlé toho žádá spravedli- vého panského nálezu. 8. A tak i v jiných žalobách každý, ktož rozum má, bude se moci po těchto zpraviti. A nenajde-li tuto čeho, ke dskám přijda, móž sobě kázati čísti žaloby k své po- 45 třebě a při podobné, a podlé toho se dokonale bude moci zpraviti; též z knih žalobních, anebo po starých spisiech o právě zemském vydaných, kdež se mnoho rozličných žalob najde. — A o rozli- čnosti a o zpósobu žalob potud jest povědieno. 11. Co při žalobě póvod má zachovati. 1) Při žalobě toto má vědieno býti: Najprv, ktož pohoní, aby sobě žalobu vepsal, kteráž má na dvé zapsána býti, 7) z Valdeka. Nesluší... 13) póhon zdvižen. Věz také... 26) kterýž jest hlavu ohledoval, a jiné... 33) Neb pohnaný všeho šetří, a zvláště . . . 35) k smlúvě mohl nebo k poklésce 37) tak s pohonem zniknúti. Žalobu ve dsky vloženú móž sobě... 4 Všehrd.
II. 11. Co při žalobě póvod má zachovati. 49 rybníky; k kterémužto dědictví týž Ctírad má lepšie právo, než Ctibor pohnaný. Dokládá se desk zemských (nebo jiné 20 spravedlnosti, kterúž má.) A na to žádá spravedlivého panského nálezu. 4. Při té žalobě buď toho pilen, jestli že jest pohnaný v to dědictvie mocí bez práva [bezpravnú] nevkročil, aby neposta- voval v žalobě, že jest se uvázal mocí svú; neb ne každý se mocí uvazuje, než druhý trhem, jiný zápisem, a jiný jinak. (A tak ve 25 všech starých žalobách ten obyčej se jest zachovával.) 5. Žaloba ze škod: Vladislav z Rúsinova žaluje na Jana ze Třtie, že jest jemu učinil škodu mocí svú bez práva, tu kdež jemu dobytek jeho ze dvora zajal, některý zbil a některý prodal. A ta škoda na rozličných útratách, jiezdách, i na hotových peněziech, za pa- 30 desáte hřiven střiebra. Po té škodě póvod sám a svědomie. A na to žádá spravedlivého panského nálezu. 6. Žaloba z moci: Smil z Neznaboh žaluje na Smysla z Erkeřic, že jest jemu učinil moc na dědictví a na gruntiech jeho v Neznaboziech v mierné a po- kojné zemi, ano práva jdú, tu kdež se jest naň sebral, mocně, 35 ſnočně] do Neznaboh přijel, jej jímal, čeleď jeho bil, a on naň žádné péče neměl. Dokládá se svědomie a nálezu starého o moc. A podlé toho žádá spravedlivého panského nálezu. 7. Žaloba z nářku cti: Ctirad z Chuchla žaluje na Hrdibora z Sedmipan, že jest jej na cti jeho vysoce zhaněl a nařekl, tu kdež jej v Praze 40 na rynku před mnoha dobrými lidmi chlapem nazval. Dokládá se svědomie a nálezu starého o čest. A vedlé toho žádá spravedli- vého panského nálezu. 8. A tak i v jiných žalobách každý, ktož rozum má, bude se moci po těchto zpraviti. A nenajde-li tuto čeho, ke dskám přijda, móž sobě kázati čísti žaloby k své po- 45 třebě a při podobné, a podlé toho se dokonale bude moci zpraviti; též z knih žalobních, anebo po starých spisiech o právě zemském vydaných, kdež se mnoho rozličných žalob najde. — A o rozli- čnosti a o zpósobu žalob potud jest povědieno. 11. Co při žalobě póvod má zachovati. 1) Při žalobě toto má vědieno býti: Najprv, ktož pohoní, aby sobě žalobu vepsal, kteráž má na dvé zapsána býti, 7) z Valdeka. Nesluší... 13) póhon zdvižen. Věz také... 26) kterýž jest hlavu ohledoval, a jiné... 33) Neb pohnaný všeho šetří, a zvláště . . . 35) k smlúvě mohl nebo k poklésce 37) tak s pohonem zniknúti. Žalobu ve dsky vloženú móž sobě... 4 Všehrd.
Strana 50
50 II. 11. Co při žalobě póvod má zachovati. (6. 7. schází) 54) a jinú vložiti; ale to dotud by byla prožalována, a dokudž by na ni vizy nevložil pohnaný, neb po provolání ani opravo- 60) Nestojí-li pohnaný, třikrát p vána móž ani proměněna býti. . . . se naň volá; nepřijde-li dokud páni nestanú, bude naň dáno právo stané póvodovi a při svú ztratí. (To psáno v póhonných za ciesaře Zikmunda, kdež Jan z Vrabie Viléma z Jankova pohoní; a v Bielých póhonných, kdež Mikuláš z Kolovrat Buriana Linhartova z Gutstajna pohoní). Pak-li oba nestojie, ani póvod ani pohnaný, hned ten póhon beze všeho meškánie bude přetržen a znovu sebe hleděti musie, též jako k svědčení kdož nestojí, jakož o tom prvé jest povědieno v nápisu „O svědčení póhonóv“. Má také ktož žaluje,... 72) do věže otkázán budeš. A by pak měl... 81) kdež Vácslav z Vranieho pohoní Barše z nářku cti MCCCCXCIV. léta (konec). 1. Póvod, kterýž koli kohož koli k súdu požene, při své žalobě toto má věděti a znáti: Najprvé aby sobě žalobu ve dsky vepsal, kteráž má na dvé zapsána býti, při póhonu v knihách pó- honných jednú, a druhé v knihách žalobních, z kterýchž řečník čte. Nebude-li při póhonu žaloba zapsána, zdvihnúť póhon. (Nález o tom v Bielých póhonných, kdež Diviš Cholinka pohánie Zdenka a Václava z Valdeka. V týchž knihách póhonných, kdež Mikuláš z Křečova pohánie Pavla z Jenštejna. V týchž dskách, kdež Ofka z Petrovic pohánie Beneše z Vajtmille.) 2. Neslušie také žaloby 1o všetečně a bez rady zapisovati, než na ceduli ji najprvé sepsati, a s přátely těmi, kteříž rozum toho mají, se raditi, a na miesto se uradě tepruv žádati, aby ve dsky byla zapsána; neb nebude-li ve dsky vložena, a ty k súdu přistúpíš, budeť póhon zdvižen. A též, jestli že s žalobú hotov nebudeš, o póhon přijdeš, jakož nálezové svrchu psaní svědčie. 3. Věz také, že žaloba má se s póhonem ve všem srovnati, tak aby z jiného pohoně, z jiného nežaloval, anebo pohoně z jednoho, aby nežaloval ze dvojieho, jako takto: Když by pohnal ze škod, nežaluj z úrokóv zadržalých, anebo pohnal-li bys z dědictvie, nežaluj z dědictvie i ze škod, neb 20 z těch i z jiných příčin póhonové se zdvihají; kromě póhonóv z hlavy a z peněz, v tom se samém žaluje ze dvojieho, z hlavy a z peněz příhlavních, takto: 4. Petr z Kamenice žaluje na Jana z Vesce, že jest jemu Pavla bratra jeho na cestě zabil v zemi pokojné, ano práva jdú, a on naň žádné péče neměl; a přitom když jest jej zabil, vzal jest jemu pět set zlatých uherských. Dokládá se svědomie komorničieho, kterýž jest tu hlavu ohledal, a jiného svědomie. A za to žádá vedlé práva spravedlivého 15 25
50 II. 11. Co při žalobě póvod má zachovati. (6. 7. schází) 54) a jinú vložiti; ale to dotud by byla prožalována, a dokudž by na ni vizy nevložil pohnaný, neb po provolání ani opravo- 60) Nestojí-li pohnaný, třikrát p vána móž ani proměněna býti. . . . se naň volá; nepřijde-li dokud páni nestanú, bude naň dáno právo stané póvodovi a při svú ztratí. (To psáno v póhonných za ciesaře Zikmunda, kdež Jan z Vrabie Viléma z Jankova pohoní; a v Bielých póhonných, kdež Mikuláš z Kolovrat Buriana Linhartova z Gutstajna pohoní). Pak-li oba nestojie, ani póvod ani pohnaný, hned ten póhon beze všeho meškánie bude přetržen a znovu sebe hleděti musie, též jako k svědčení kdož nestojí, jakož o tom prvé jest povědieno v nápisu „O svědčení póhonóv“. Má také ktož žaluje,... 72) do věže otkázán budeš. A by pak měl... 81) kdež Vácslav z Vranieho pohoní Barše z nářku cti MCCCCXCIV. léta (konec). 1. Póvod, kterýž koli kohož koli k súdu požene, při své žalobě toto má věděti a znáti: Najprvé aby sobě žalobu ve dsky vepsal, kteráž má na dvé zapsána býti, při póhonu v knihách pó- honných jednú, a druhé v knihách žalobních, z kterýchž řečník čte. Nebude-li při póhonu žaloba zapsána, zdvihnúť póhon. (Nález o tom v Bielých póhonných, kdež Diviš Cholinka pohánie Zdenka a Václava z Valdeka. V týchž knihách póhonných, kdež Mikuláš z Křečova pohánie Pavla z Jenštejna. V týchž dskách, kdež Ofka z Petrovic pohánie Beneše z Vajtmille.) 2. Neslušie také žaloby 1o všetečně a bez rady zapisovati, než na ceduli ji najprvé sepsati, a s přátely těmi, kteříž rozum toho mají, se raditi, a na miesto se uradě tepruv žádati, aby ve dsky byla zapsána; neb nebude-li ve dsky vložena, a ty k súdu přistúpíš, budeť póhon zdvižen. A též, jestli že s žalobú hotov nebudeš, o póhon přijdeš, jakož nálezové svrchu psaní svědčie. 3. Věz také, že žaloba má se s póhonem ve všem srovnati, tak aby z jiného pohoně, z jiného nežaloval, anebo pohoně z jednoho, aby nežaloval ze dvojieho, jako takto: Když by pohnal ze škod, nežaluj z úrokóv zadržalých, anebo pohnal-li bys z dědictvie, nežaluj z dědictvie i ze škod, neb 20 z těch i z jiných příčin póhonové se zdvihají; kromě póhonóv z hlavy a z peněz, v tom se samém žaluje ze dvojieho, z hlavy a z peněz příhlavních, takto: 4. Petr z Kamenice žaluje na Jana z Vesce, že jest jemu Pavla bratra jeho na cestě zabil v zemi pokojné, ano práva jdú, a on naň žádné péče neměl; a přitom když jest jej zabil, vzal jest jemu pět set zlatých uherských. Dokládá se svědomie komorničieho, kterýž jest tu hlavu ohledal, a jiného svědomie. A za to žádá vedlé práva spravedlivého 15 25
Strana 51
II. 11. Co při žalobě póvod má zachovati. 51 nálezu panského. 5. Máš se netoliko žalobú s póhonem srovnati, ale i pře líčeniem, aby jiného nemluvil, než to, cožs proža- loval; neb dáš-li se v jiné a nesrovnáš se řečí s žalobú, budeť 30 póhon zdvižen pro to nesrovnánie, jako Benešovi z Buřenic (To psáno v Modrých póhonných, kdež týž Beneš pohánie Dorotu z Otic.) Neb pohnaný všeho hledí, a zvláště ten, kterýž se vinným býti zná, aby se jemu odsúzenie prodlévalo, a v tom zda by tě k smlúvě mohl nebo k některaké poklésce přivesti. 35 nebo příhody tvé zlé nebo smrti dočekati, a tudy tebe pozbuda, i žaloby tvé tak s póhonem zniknúti. 6. Ještě se má žaloba i se dskami srovnati, na kteréž se póvod táhne a kterýchž se v žalobě své dokládá; nesrovná-li se žaloba se dskami, póhon ten zdvižen bude. (Nález v Bielých póhonných, kdež Jiřík 40 z Túšeně Ctibora z Cimburka. V týchž dskách, kdež Markéta z Horek Ješka z Boskovic pohánie.) 7. A s krátkú řečí: Se vším se žaloba srovnati má, nač se koli póvod táhne a čehož se koli dokládá. Dokládá-li se registr královských, dokládá-li se svědomie, s registry se královskými i s svědomiem srov- 45 nati má; nesrovná-li se, ten póhon bude zdvižen nebo póvod odsúzen. (Nález o prvniem v Bielých póhonných, kdež Gerunk z Lomóv Dóbru z Solšic. O druhém v týchž dskách, kdež Mikuláš z Budětic Václava a Zdenka z Valdeka.) A snad též ktož se kšaftu, majestátu, listu nebo čehožkoli jiného v ža- 50 lobě své dokládaje a žaloby že s próvody nesrovná, o póhon přijde nebo odsúzen bude. 8. Žalobu ve dsky vloženú móž sobě póvod kolikrát chce opraviti, změniti, a chce-li, první, druhú i třetí vymazati všicku, a jinú vložiti, to móž kolikrát se jemu zdá učiniti; ale to dotud, dokudž by nebyla na súdě 55 prožalována, a dokudž by naň vizy nevložil pohnaný; neb po pro- žalování a po vize vložení ani opravována móž ani proměněna býti. 9. Nestojí-li póvod k žalobě a k súdu, a pohnaný stojí, tehdy póvod hned ztratí, a hned ten póhon bude beze všeho meškánie přetržen. 10. Nestojí-li pohnaný, třikrát se naň zavolá, 6o tak jakž jest prvé povědieno. (Nález na to za ciesaře Sigmunda, kdež Jan z Vrabie Viléma z Jankova pohoní. A v Bielých póhonných, kdež Mikuláš z Kolovrat Buriana Linhartova z Gut- štejna pohánie.) 11. Má také, ktož žaluje, netoliko na počátek žaloby své, ale také i na konec mysliti, aby věděl, čeho se má 65 4*
II. 11. Co při žalobě póvod má zachovati. 51 nálezu panského. 5. Máš se netoliko žalobú s póhonem srovnati, ale i pře líčeniem, aby jiného nemluvil, než to, cožs proža- loval; neb dáš-li se v jiné a nesrovnáš se řečí s žalobú, budeť 30 póhon zdvižen pro to nesrovnánie, jako Benešovi z Buřenic (To psáno v Modrých póhonných, kdež týž Beneš pohánie Dorotu z Otic.) Neb pohnaný všeho hledí, a zvláště ten, kterýž se vinným býti zná, aby se jemu odsúzenie prodlévalo, a v tom zda by tě k smlúvě mohl nebo k některaké poklésce přivesti. 35 nebo příhody tvé zlé nebo smrti dočekati, a tudy tebe pozbuda, i žaloby tvé tak s póhonem zniknúti. 6. Ještě se má žaloba i se dskami srovnati, na kteréž se póvod táhne a kterýchž se v žalobě své dokládá; nesrovná-li se žaloba se dskami, póhon ten zdvižen bude. (Nález v Bielých póhonných, kdež Jiřík 40 z Túšeně Ctibora z Cimburka. V týchž dskách, kdež Markéta z Horek Ješka z Boskovic pohánie.) 7. A s krátkú řečí: Se vším se žaloba srovnati má, nač se koli póvod táhne a čehož se koli dokládá. Dokládá-li se registr královských, dokládá-li se svědomie, s registry se královskými i s svědomiem srov- 45 nati má; nesrovná-li se, ten póhon bude zdvižen nebo póvod odsúzen. (Nález o prvniem v Bielých póhonných, kdež Gerunk z Lomóv Dóbru z Solšic. O druhém v týchž dskách, kdež Mikuláš z Budětic Václava a Zdenka z Valdeka.) A snad též ktož se kšaftu, majestátu, listu nebo čehožkoli jiného v ža- 50 lobě své dokládaje a žaloby že s próvody nesrovná, o póhon přijde nebo odsúzen bude. 8. Žalobu ve dsky vloženú móž sobě póvod kolikrát chce opraviti, změniti, a chce-li, první, druhú i třetí vymazati všicku, a jinú vložiti, to móž kolikrát se jemu zdá učiniti; ale to dotud, dokudž by nebyla na súdě 55 prožalována, a dokudž by naň vizy nevložil pohnaný; neb po pro- žalování a po vize vložení ani opravována móž ani proměněna býti. 9. Nestojí-li póvod k žalobě a k súdu, a pohnaný stojí, tehdy póvod hned ztratí, a hned ten póhon bude beze všeho meškánie přetržen. 10. Nestojí-li pohnaný, třikrát se naň zavolá, 6o tak jakž jest prvé povědieno. (Nález na to za ciesaře Sigmunda, kdež Jan z Vrabie Viléma z Jankova pohoní. A v Bielých póhonných, kdež Mikuláš z Kolovrat Buriana Linhartova z Gut- štejna pohánie.) 11. Má také, ktož žaluje, netoliko na počátek žaloby své, ale také i na konec mysliti, aby věděl, čeho se má 65 4*
Strana 52
52 II. 12. O zavření a konci žaloby. při konci žaloby své doložiti, to jest, čím chce svú žalobu pro- voditi; má-li dsky, listy, svědomie komorničie nebo jiných lidí, aby tím žalobu zavřel; nebo jestli že se čeho v žalobě nedo- ložíš, potom v pře líčení toho mluviti a okazovati nebudeš moci, 7o poněvadž jsi se toho v své žalobě nedokládal a na to se netáhl. A také jestli že se čeho v své žalobě doložíš, a toho okazovati nebudeš, budeť póhon zdvižen, a k tomu snad do věže otsúzen budeš. (Nález k tomu v Modrých póhonných, kdež Jan ze Zvě- řince Alše z Klinštejna pohánie.) A též jestli že se doložíš 7 čeho v žalobě a okazovati budeš, a to se nesrovná s žalobú, a nebude tomu slúžiti dostatečně, což jest od tebe prožalováno, ten póhon odsúzen bude, jakož nález svrchu ukázaný o tom svědčí. 12. A by pak to měl, čehož se dokládáš, když toho hned nebudeš moci okázati a na hotově mieti, hned budeš kázán póhonu zdviženiem a do věže vsazeniem, jako se stalo Václavovi z Vranieho. (To psáno v Bielých póhonných, tu kdež Václav z Vranieho pohánie Sigmunda z Kamenice z nářku cti 1494 léta, kterýž ač jest svědky měl, ale těch jest sobě vedlé práva do desk nezapsal, a proto se svědomie v své žalobě 85 dokládal). 80 12. O zavření a konci žaloby. 1) Ne nadarmo konec žaloby se na dvé dělí, že někdo... 1. Ve všelikých žalobách na pohnané od póvodóv přichá- zejících ne nadarmo konec žaloby na dvé se dělí; neb někto svú žalobu takto zavierá: „A na to žádá spravedlivého nálezu“ a jiný takto: „Zná-li se, právě se zná; pakli se nezná, žádá práva.“ 2. Ktož má čím žalobu svú provesti, buďto dskami, listy, majestáty, svědomiem neb jinými dóvody, ten žádaj „spra- vedlivého nálezu;“ ktož žádného dóvodu nemá, ten „práva“ žádati musí, a samú přísahú, poněvadž na jiných dóvodiech scházie, provoditi.
52 II. 12. O zavření a konci žaloby. při konci žaloby své doložiti, to jest, čím chce svú žalobu pro- voditi; má-li dsky, listy, svědomie komorničie nebo jiných lidí, aby tím žalobu zavřel; nebo jestli že se čeho v žalobě nedo- ložíš, potom v pře líčení toho mluviti a okazovati nebudeš moci, 7o poněvadž jsi se toho v své žalobě nedokládal a na to se netáhl. A také jestli že se čeho v své žalobě doložíš, a toho okazovati nebudeš, budeť póhon zdvižen, a k tomu snad do věže otsúzen budeš. (Nález k tomu v Modrých póhonných, kdež Jan ze Zvě- řince Alše z Klinštejna pohánie.) A též jestli že se doložíš 7 čeho v žalobě a okazovati budeš, a to se nesrovná s žalobú, a nebude tomu slúžiti dostatečně, což jest od tebe prožalováno, ten póhon odsúzen bude, jakož nález svrchu ukázaný o tom svědčí. 12. A by pak to měl, čehož se dokládáš, když toho hned nebudeš moci okázati a na hotově mieti, hned budeš kázán póhonu zdviženiem a do věže vsazeniem, jako se stalo Václavovi z Vranieho. (To psáno v Bielých póhonných, tu kdež Václav z Vranieho pohánie Sigmunda z Kamenice z nářku cti 1494 léta, kterýž ač jest svědky měl, ale těch jest sobě vedlé práva do desk nezapsal, a proto se svědomie v své žalobě 85 dokládal). 80 12. O zavření a konci žaloby. 1) Ne nadarmo konec žaloby se na dvé dělí, že někdo... 1. Ve všelikých žalobách na pohnané od póvodóv přichá- zejících ne nadarmo konec žaloby na dvé se dělí; neb někto svú žalobu takto zavierá: „A na to žádá spravedlivého nálezu“ a jiný takto: „Zná-li se, právě se zná; pakli se nezná, žádá práva.“ 2. Ktož má čím žalobu svú provesti, buďto dskami, listy, majestáty, svědomiem neb jinými dóvody, ten žádaj „spra- vedlivého nálezu;“ ktož žádného dóvodu nemá, ten „práva“ žádati musí, a samú přísahú, poněvadž na jiných dóvodiech scházie, provoditi.
Strana 53
II. 13. Póvod má všecko pohotově mieti. 53 13. Póvod má všecko pohotově mieti. 1) Měj také všecky potřeby své pohotově, kteréž před pány okazovati máš, rejstříky od desk... 24) zač jest dědictvie jeho stálo. Pakli kto ... připuštěn býti, leč by od toho byl zahuben, kohož pohoní... 21) (to stojí psáno Mauricii...) 29) než na miestě jeho móž poručník státi, krom žaloby z moci, při kteréž osobně i póvod i pohnaný vedle nového nálezu mají oba státi (to najdeš v Póhonných, kdež Jindřich Opozdil ze Strhař pohání Ctibora z Wolštayna MCCCCXCV leta). Věz také... 41) aby kdež sami vedle práva odpoviedati majíce 45) přenášejí a na miesto své... 48) neb by jemu tu i právo pomoci nemohlo . . . 62) i lépe cti slúží . . . 75) zóstaveni býti musili . . . 76) kromě k otporu; ta se žádná nezapisuje, než póvod mluví a ukazuje dsky . . . 86) žaloby co najchytřejšie móžeš .. 81) Slova nepróvodného, jako kamene úrazného se vystřiehaj ... 90) a mluvení svém totéž... 91) aniž se kdy pokúšej, aby na nevinného žaloval... 92) neb z jiných vášní zlých... 27) spolehaj (konec. — Č. 19, 20, 21. v I. není.) 1. Dřieve než k súdu s pohnaným přistúpíš, měj všecky potřeby své pohotově, kteréž před súdem okazovati máš: Registříky od desk, od škod, od svědkóv, i od jiných všech věcí, kteréž na súdě máš okazovati, aniž říkaj k súdu přistúpě: „Páni úředníci, najděte mi to, však jste mi to dole u desk čtli;“ neb tím své pře nepolepšíš, aniž úředníci již tu na tom sedie; než póvod (jakož již nejednú povědieno jest) má se všemi potřebami hotov býti, chce-li najprvé o póhon svój, a potom k škodám od pohnaného, a naposledy znovu pohoně k novým nákladóm a útratám a k prodlévání své pře nepřijíti. 2. Ještě, ktož žalobu 10 vede, má najprvé řečníku od žaloby dáti patnácte grošóv a men- šiemu písaři dva groše, a to jestli že sám na samého žaluje; pakli sám druhý, nebo sám třetí nebo viece, nebo sám několiký: od každého žalobníka tolikéž, jako i od každého pohnaného daj; a to vše pohotově a v hrsti měj, dřieve než do šrankóv vstúpíš. 15 3. Ještě se i v tom póvod opatř: Ktož z dědictvie, z dluhu nebo ze škod, na zemi nic nemaje, pohánie, aby sobě rukojmi na zemi dostatečně majícího, ve dsky při svém póhonu zapsal, neb to za právo jest, (a stojí v III. Václavových. A. 2. Páni vóbec nalezli.) 4. A to ktož pohoní z čehož koli; ale ktož ze 20 škod pohoní z viece než sám má, též uručiti musí. (To psáno v III. Václavových J. 11.) 5. Leč by komu dědictvie jeho dědi- čné mocí odjato bylo, ten móž pohoniti z tolikéž, zač jest dědi-
II. 13. Póvod má všecko pohotově mieti. 53 13. Póvod má všecko pohotově mieti. 1) Měj také všecky potřeby své pohotově, kteréž před pány okazovati máš, rejstříky od desk... 24) zač jest dědictvie jeho stálo. Pakli kto ... připuštěn býti, leč by od toho byl zahuben, kohož pohoní... 21) (to stojí psáno Mauricii...) 29) než na miestě jeho móž poručník státi, krom žaloby z moci, při kteréž osobně i póvod i pohnaný vedle nového nálezu mají oba státi (to najdeš v Póhonných, kdež Jindřich Opozdil ze Strhař pohání Ctibora z Wolštayna MCCCCXCV leta). Věz také... 41) aby kdež sami vedle práva odpoviedati majíce 45) přenášejí a na miesto své... 48) neb by jemu tu i právo pomoci nemohlo . . . 62) i lépe cti slúží . . . 75) zóstaveni býti musili . . . 76) kromě k otporu; ta se žádná nezapisuje, než póvod mluví a ukazuje dsky . . . 86) žaloby co najchytřejšie móžeš .. 81) Slova nepróvodného, jako kamene úrazného se vystřiehaj ... 90) a mluvení svém totéž... 91) aniž se kdy pokúšej, aby na nevinného žaloval... 92) neb z jiných vášní zlých... 27) spolehaj (konec. — Č. 19, 20, 21. v I. není.) 1. Dřieve než k súdu s pohnaným přistúpíš, měj všecky potřeby své pohotově, kteréž před súdem okazovati máš: Registříky od desk, od škod, od svědkóv, i od jiných všech věcí, kteréž na súdě máš okazovati, aniž říkaj k súdu přistúpě: „Páni úředníci, najděte mi to, však jste mi to dole u desk čtli;“ neb tím své pře nepolepšíš, aniž úředníci již tu na tom sedie; než póvod (jakož již nejednú povědieno jest) má se všemi potřebami hotov býti, chce-li najprvé o póhon svój, a potom k škodám od pohnaného, a naposledy znovu pohoně k novým nákladóm a útratám a k prodlévání své pře nepřijíti. 2. Ještě, ktož žalobu 10 vede, má najprvé řečníku od žaloby dáti patnácte grošóv a men- šiemu písaři dva groše, a to jestli že sám na samého žaluje; pakli sám druhý, nebo sám třetí nebo viece, nebo sám několiký: od každého žalobníka tolikéž, jako i od každého pohnaného daj; a to vše pohotově a v hrsti měj, dřieve než do šrankóv vstúpíš. 15 3. Ještě se i v tom póvod opatř: Ktož z dědictvie, z dluhu nebo ze škod, na zemi nic nemaje, pohánie, aby sobě rukojmi na zemi dostatečně majícího, ve dsky při svém póhonu zapsal, neb to za právo jest, (a stojí v III. Václavových. A. 2. Páni vóbec nalezli.) 4. A to ktož pohoní z čehož koli; ale ktož ze 20 škod pohoní z viece než sám má, též uručiti musí. (To psáno v III. Václavových J. 11.) 5. Leč by komu dědictvie jeho dědi- čné mocí odjato bylo, ten móž pohoniti z tolikéž, zač jest dědi-
Strana 54
54 II. 13. Póvod má všecko pohotově mieti. ctvie jeho stálo, beze všeho urukovánie. 6. Pakli kto rukojmí ne- 25 postaví, nemá k súdu připuštěn (leč by od toho byl zahuben, kohož pohoní) býti. 7. Než ktož pohoní z desieti hřiven bez lotu, ten, by pak na zemi nic neměl, nemá urukovati. (To stojí I. Mau- ricii B. 5. Item páni nalezli vóbec.) 8. Nenie také zavázán žádný póvod, aby k žalobě osobně stál, než na miestě jeho móž poručník státi. 9. Věz také, že za právo jest v zemi české: Ktož na koho žaluje a viní koho z čehožkoli, že ten má to naj- prvé provoditi, a ne ten, ktož pohnán jest, se vyvoditi; neb po- hnaný nenie zavázán netoliko k tomu, aby se vyvodil, ale ani k tomu, aby svému žalobníku odpoviedal, dokudž próvodóv 35 žádných od žalobníka svého neuslyší, k kterýmž samým a ne k slovóm odpoviedati jest povinen. 10. A zase též, nespúštěj se póvod své žaloby, ani se v jakú odpověď pohnanému dávaj, viň tě z čehož koli chce a pokúšej se oč koli chce; neb mnozí chytří a fortelní, když póvoda sprostného uznají a že právi 40 proti němu zóstati nemohú, jej od jeho žaloby pryč svedú a v jinú při jej pojmú, aby, sami podlé práva odpoviedati majíce, póvoda k odpoviedání jich žalobám, k kterýmž povinen odpo- viedati nenie, právem připraven nejsa, přivedli; a tak jsúce pohnáni a odpoviedati jsúce povinni, činie se žalobníky, a právo póvodóv na se přenášejí, a póvody na miesto své stavějí a tudy častokrát z pokut práv těžkých vycházejí. Má se póvod pilně střieci, aby se v to nedával, ani se več dobrovolně podvoloval; neb by jemu tu v takovém jeho podvolení dobrovolném ani právo pomoci nemohlo, poněvadž dobrovolné podvolenie právo ruší 5o (jakož stojí v IV. Planových). A to jest mnohým póvodóm škodu přineslo. Ale ty se toho varuj, než na svém nepohnutě, v nic se jiného nedávaje ani se kam uchyluje, stój. A když tobě pohnaný práv bude, najprvé z čehož ty jej viníš, a potom tě též jako ty jej právem k súdu připraví, také jemu odpoviedati budeš, a by pak nechtěl, právem k tomu připraven jsa, musíš. Summa toho: Na své žalobě státi a odtud sebú nikam ne- dati hnúti. 11. Seznáš-li pak, žes zmatečně anebo omylně pohnal, než by odsúzenie nebo póhonu zdviženie trpěl, toho máš dvojí cestu: Jednu, aby nebo na svědčení póhonu nebo před pány 6o k súdu nestál, druhú, chceš-li státi k súdu, nezapisuje žaloby, stój, a takt póhon tvój zdvižen bude. Ale prvnie cesta jest 30 45 55
54 II. 13. Póvod má všecko pohotově mieti. ctvie jeho stálo, beze všeho urukovánie. 6. Pakli kto rukojmí ne- 25 postaví, nemá k súdu připuštěn (leč by od toho byl zahuben, kohož pohoní) býti. 7. Než ktož pohoní z desieti hřiven bez lotu, ten, by pak na zemi nic neměl, nemá urukovati. (To stojí I. Mau- ricii B. 5. Item páni nalezli vóbec.) 8. Nenie také zavázán žádný póvod, aby k žalobě osobně stál, než na miestě jeho móž poručník státi. 9. Věz také, že za právo jest v zemi české: Ktož na koho žaluje a viní koho z čehožkoli, že ten má to naj- prvé provoditi, a ne ten, ktož pohnán jest, se vyvoditi; neb po- hnaný nenie zavázán netoliko k tomu, aby se vyvodil, ale ani k tomu, aby svému žalobníku odpoviedal, dokudž próvodóv 35 žádných od žalobníka svého neuslyší, k kterýmž samým a ne k slovóm odpoviedati jest povinen. 10. A zase též, nespúštěj se póvod své žaloby, ani se v jakú odpověď pohnanému dávaj, viň tě z čehož koli chce a pokúšej se oč koli chce; neb mnozí chytří a fortelní, když póvoda sprostného uznají a že právi 40 proti němu zóstati nemohú, jej od jeho žaloby pryč svedú a v jinú při jej pojmú, aby, sami podlé práva odpoviedati majíce, póvoda k odpoviedání jich žalobám, k kterýmž povinen odpo- viedati nenie, právem připraven nejsa, přivedli; a tak jsúce pohnáni a odpoviedati jsúce povinni, činie se žalobníky, a právo póvodóv na se přenášejí, a póvody na miesto své stavějí a tudy častokrát z pokut práv těžkých vycházejí. Má se póvod pilně střieci, aby se v to nedával, ani se več dobrovolně podvoloval; neb by jemu tu v takovém jeho podvolení dobrovolném ani právo pomoci nemohlo, poněvadž dobrovolné podvolenie právo ruší 5o (jakož stojí v IV. Planových). A to jest mnohým póvodóm škodu přineslo. Ale ty se toho varuj, než na svém nepohnutě, v nic se jiného nedávaje ani se kam uchyluje, stój. A když tobě pohnaný práv bude, najprvé z čehož ty jej viníš, a potom tě též jako ty jej právem k súdu připraví, také jemu odpoviedati budeš, a by pak nechtěl, právem k tomu připraven jsa, musíš. Summa toho: Na své žalobě státi a odtud sebú nikam ne- dati hnúti. 11. Seznáš-li pak, žes zmatečně anebo omylně pohnal, než by odsúzenie nebo póhonu zdviženie trpěl, toho máš dvojí cestu: Jednu, aby nebo na svědčení póhonu nebo před pány 6o k súdu nestál, druhú, chceš-li státi k súdu, nezapisuje žaloby, stój, a takt póhon tvój zdvižen bude. Ale prvnie cesta jest 30 45 55
Strana 55
II. 13. Póvod má všecko pohotově mieti. 55 i bezpečnějšie i lépe každému póvodu slúží. 12. Než hleď, aby se zase s útokem na svého pohnaného prvé, nežli on na tě, utekl; jinak škodu skrze prodlenie dlúhé spravedlnosti své trpěti budeš; neb najprvé ze škod musíš pohnanému odpoviedati a práv 65 býti, a potom tepruv zase znovu pohoniti. (A mnozí jsú se o to pokúšeli, na svú spravedlnost spoléhajíce, to prodlenie skrze póhon ze škod přetrhnúti žádajíce, a ty škody, z kterýchž jsú pohnáni byli, u desk jsú svým póvodóm kladli, aby tudy za škody dosti učiniece o svú při znovu hned zase pohnati mohli. 70 Kteří jsú se k tomu póvodové z dobré vóle podvoliti chtěli, při těch jsú toho dovedli; ale kteří jsú se právem bránili, čehož jsú neprovedli bráti nechtiece, než k súdu se vedlé práva volali, aby prvé súdem rozeznáni byli, než by se na kořisti škod hotové utrhli: ti jsú při právě zóstaveni byli.) 13. Při žalobě za právo jest, 75 že každá žaloba má ve dsky při póhonu zapsána býti, kromě žaloby k odporu; ta se žádná nikdyž v žádných dskách neza- pisuje, než póvod mluví bez žaloby a ukazuje dsky. 14. Item žádný póvod nenie zavázán pohnanému k žádné žalobě odpo- viedati, dokudž o svú při konce nevezme, a právem od pohna- so ného k odpoviedání připraven nebude. 15. Item každý póvod žalobu svú prožalovanú má provoditi, viň z čehož koli viň. 16. Item žaloba, kteráž jest prožalována, nemóže viec opravována býti. by pak i viza na ni vložena nebyla. 17. Item na kterúž se viza vloží, by pak i prožalována nebyla, nemóž býti opravována. 85 18. Za naučenie toto měj: Žaloby, což najkratšie móžeš, užívaj; viece-li slov vylieš, viece od pohnaného honěn budeš. Slova ne- provodného, slova neužitečného jako rokle a kamene úrazného se vystřiehaj; klaď v žalobu slova vážná, platná, potřebná, zře- tedlná, pravá [zprávná]. A v pře líčení a mluvení to též zachovávaj. 90 Aniž se kdy pokúšej na nevinného žalovati. K žalobě ne z hrdosti, ne z všetečnosti, ani z pýchu, ani z hněvu, nebo z jiných hnutí zlých, ale z núze a přinucen jsa, přistúpaj. Na konec, chceš-li žalobu provésti a práv zóstati, nikdy nežaluj nepravě. Když pak z núze a z potřeby žaluješ, mluv krátce, dovozuj potřebně, a na spravedlnost viece než na vtipnú chytrost, na jistý próvod než na nejistú výmluvnost spoléhaj. 19. Ještě, při žalobě žádný před súdem zemským žádnému k žádné žalobě odpoviedati vedlé práva nenie povinen, leč od něho právem a póhonem skrze 95
II. 13. Póvod má všecko pohotově mieti. 55 i bezpečnějšie i lépe každému póvodu slúží. 12. Než hleď, aby se zase s útokem na svého pohnaného prvé, nežli on na tě, utekl; jinak škodu skrze prodlenie dlúhé spravedlnosti své trpěti budeš; neb najprvé ze škod musíš pohnanému odpoviedati a práv 65 býti, a potom tepruv zase znovu pohoniti. (A mnozí jsú se o to pokúšeli, na svú spravedlnost spoléhajíce, to prodlenie skrze póhon ze škod přetrhnúti žádajíce, a ty škody, z kterýchž jsú pohnáni byli, u desk jsú svým póvodóm kladli, aby tudy za škody dosti učiniece o svú při znovu hned zase pohnati mohli. 70 Kteří jsú se k tomu póvodové z dobré vóle podvoliti chtěli, při těch jsú toho dovedli; ale kteří jsú se právem bránili, čehož jsú neprovedli bráti nechtiece, než k súdu se vedlé práva volali, aby prvé súdem rozeznáni byli, než by se na kořisti škod hotové utrhli: ti jsú při právě zóstaveni byli.) 13. Při žalobě za právo jest, 75 že každá žaloba má ve dsky při póhonu zapsána býti, kromě žaloby k odporu; ta se žádná nikdyž v žádných dskách neza- pisuje, než póvod mluví bez žaloby a ukazuje dsky. 14. Item žádný póvod nenie zavázán pohnanému k žádné žalobě odpo- viedati, dokudž o svú při konce nevezme, a právem od pohna- so ného k odpoviedání připraven nebude. 15. Item každý póvod žalobu svú prožalovanú má provoditi, viň z čehož koli viň. 16. Item žaloba, kteráž jest prožalována, nemóže viec opravována býti. by pak i viza na ni vložena nebyla. 17. Item na kterúž se viza vloží, by pak i prožalována nebyla, nemóž býti opravována. 85 18. Za naučenie toto měj: Žaloby, což najkratšie móžeš, užívaj; viece-li slov vylieš, viece od pohnaného honěn budeš. Slova ne- provodného, slova neužitečného jako rokle a kamene úrazného se vystřiehaj; klaď v žalobu slova vážná, platná, potřebná, zře- tedlná, pravá [zprávná]. A v pře líčení a mluvení to též zachovávaj. 90 Aniž se kdy pokúšej na nevinného žalovati. K žalobě ne z hrdosti, ne z všetečnosti, ani z pýchu, ani z hněvu, nebo z jiných hnutí zlých, ale z núze a přinucen jsa, přistúpaj. Na konec, chceš-li žalobu provésti a práv zóstati, nikdy nežaluj nepravě. Když pak z núze a z potřeby žaluješ, mluv krátce, dovozuj potřebně, a na spravedlnost viece než na vtipnú chytrost, na jistý próvod než na nejistú výmluvnost spoléhaj. 19. Ještě, při žalobě žádný před súdem zemským žádnému k žádné žalobě odpoviedati vedlé práva nenie povinen, leč od něho právem a póhonem skrze 95
Strana 56
56 II. 14. O hojemství. 100 komorníka bude připraven, by pak mnohými listy i od krále i od pánóv byl k tomu obeslán; neb každý jeden druhého právem má hleděti, (jakož nálezové staří okazují v I. Štěpa- nových K. 17. Také páni nalezli, a v IV. Matějových A. 6. Páni na plném súdu, a jinde.) 20. A tak že právem jeden druhého 105 hleděti má a póhonem, aniž také král ani páni koho, když pohnán a právem k súdu připraven nenie, k odpoviedání nutiti mají; pakli by se to komu dálo, již by se na toho mocí viece než právem sahalo. A to buď pře oč koli buď; neb i z moci, i z nářku cti, i z hlavy, i z vraždy póhonové se dieti mají, a krátce 11o z každé věci, kteráž by se státi mohla proti komuž koli, poněvadž i ten, ktož odboj právu učiní, bez póhonóv neodpoviedá, než musí prvé od krále i od úředníkóv zemských vedlé práva pohnán býti, a tak pohnán jsa tepruv odpoviedati. 21. Pakli by kto nucen byl mocí, aby bez póhonu odpoviedal, to by se zřetedlně proti právu 115 dálo, proti nálezóm všem, proti obyčejóm a zvyklostem a dálo by se bez příkladu. A k tomu by právo ne všem rovné bylo, poněvadž by jeden měl bez póhonu odpoviedati, kdež všickni pohnáni jsúce po póhonu, ne před póhonem ani bez pohonu odpoviedají, aniž jsú povinni. Nad svrchu psané dóvody všecky to dsky, 120 pohonné i nepóhonné, všickni nálezové svědčie a tvrdie; leč by se kto k tomu dobrovolně podvolil; ten pohnán nejsa móž odpoviedati i k súdu bez póhonu státi. 14. O hojemství. 1) Ktož jsú zemi české práva nalezali, tak jsú na to myslili . . . 15) To hojemstvie každému toho žádajíciemu se dává až do dru- hých suchých dní. Najprv jedno, potom druhé do třetiech suchých dní, aby se vždy každý pohnaný dostatečně mohl v své spravedlnosti a k súdu se ustrojiti a dobře připraviti... 24) než v úmyslu má... 25) přistúpíš k súdu;... 33) s přiměšeniem nepravosti na súdu . . . 37) přiměšenie nepravosti, že 40) k tomu jsa právem připraven . . . 53) z Kestřan). Item ktož jest . . . 67) nedostatky neb potřeby . . . 12) ktož zná, že ... 13) jinú příhodu nemóž státi... 77) mohl a měl poručníka neb poručníky ... (č. 16. v r. I. není) 87) učiněný. (konec.) 1. Staří obyvatelé královstvie českého, kteříž jsú zemi české práva nalezali, tak jsú na to myslili, aby žádné strany v ničemž neopustili; opatřivše póvoda póhonem i žalobú, pohnaného jsú proti němu nahého a bez obrany nenechali. Nébrž aby naň nic
56 II. 14. O hojemství. 100 komorníka bude připraven, by pak mnohými listy i od krále i od pánóv byl k tomu obeslán; neb každý jeden druhého právem má hleděti, (jakož nálezové staří okazují v I. Štěpa- nových K. 17. Také páni nalezli, a v IV. Matějových A. 6. Páni na plném súdu, a jinde.) 20. A tak že právem jeden druhého 105 hleděti má a póhonem, aniž také král ani páni koho, když pohnán a právem k súdu připraven nenie, k odpoviedání nutiti mají; pakli by se to komu dálo, již by se na toho mocí viece než právem sahalo. A to buď pře oč koli buď; neb i z moci, i z nářku cti, i z hlavy, i z vraždy póhonové se dieti mají, a krátce 11o z každé věci, kteráž by se státi mohla proti komuž koli, poněvadž i ten, ktož odboj právu učiní, bez póhonóv neodpoviedá, než musí prvé od krále i od úředníkóv zemských vedlé práva pohnán býti, a tak pohnán jsa tepruv odpoviedati. 21. Pakli by kto nucen byl mocí, aby bez póhonu odpoviedal, to by se zřetedlně proti právu 115 dálo, proti nálezóm všem, proti obyčejóm a zvyklostem a dálo by se bez příkladu. A k tomu by právo ne všem rovné bylo, poněvadž by jeden měl bez póhonu odpoviedati, kdež všickni pohnáni jsúce po póhonu, ne před póhonem ani bez pohonu odpoviedají, aniž jsú povinni. Nad svrchu psané dóvody všecky to dsky, 120 pohonné i nepóhonné, všickni nálezové svědčie a tvrdie; leč by se kto k tomu dobrovolně podvolil; ten pohnán nejsa móž odpoviedati i k súdu bez póhonu státi. 14. O hojemství. 1) Ktož jsú zemi české práva nalezali, tak jsú na to myslili . . . 15) To hojemstvie každému toho žádajíciemu se dává až do dru- hých suchých dní. Najprv jedno, potom druhé do třetiech suchých dní, aby se vždy každý pohnaný dostatečně mohl v své spravedlnosti a k súdu se ustrojiti a dobře připraviti... 24) než v úmyslu má... 25) přistúpíš k súdu;... 33) s přiměšeniem nepravosti na súdu . . . 37) přiměšenie nepravosti, že 40) k tomu jsa právem připraven . . . 53) z Kestřan). Item ktož jest . . . 67) nedostatky neb potřeby . . . 12) ktož zná, že ... 13) jinú příhodu nemóž státi... 77) mohl a měl poručníka neb poručníky ... (č. 16. v r. I. není) 87) učiněný. (konec.) 1. Staří obyvatelé královstvie českého, kteříž jsú zemi české práva nalezali, tak jsú na to myslili, aby žádné strany v ničemž neopustili; opatřivše póvoda póhonem i žalobú, pohnaného jsú proti němu nahého a bez obrany nenechali. Nébrž aby naň nic
Strana 57
II. 14. O hojemství. 57 náhlého, nic nenadálého nepřišlo, kdež by snad bez rozmysla, 5 k odpovědi jsa v náhle přihnán, skrze svú nehotovost mohl na své spravedlnosti ujmu trpěti, aby se mohl raditi s přátely, na svého žalobníka pótky mysliti, k nim se dostatečně připravě a opatře, odpoviedati: nalezli jsú za právo k jeho obraně hojemstvie, to jest súdu a odpovědi pohnaného prodlenie, v kterémž 10 by mohl mysliti, raditi se v přáteliech, ve dskách, v náleziech, i jinde obrany, pomoci, rady i otporu hledati, a se dobře proti svému žalobníku opatřiti, a tak se uradě a opatře, tepruv jemu odpoviedati. 2. To hojemstvie každému toho žádajíciemu dává se až do druhého súdu, najprv jedno, potom druhé, opět do 15 druhého súdu, aby se vždy každý pohnaný dostatečně mohl v své spravedlnosti opatřiti a k súdu se ustrojiti a dobře při- praviti. 3. Ale třetie hojemstvie se žádnému nedává, jako ani druhé tomu, ktož k otporu, a tomu, ktož z nářku cti pohnán jest; než jedno vezma, na tom přestaň. 4. A tak když žaloba 20 projde a prožalována bude, má toho svobodnú vóli pohnaný, chce-li odpoviedati hned, aby odpoviedal; pakli odpoviedati nechce, hojemstvie žádati. 5. A každý, ktož odpoviedati nechce, než úmysl má hojemstvie vzieti, nepros za potaz, ani se v jakú odpověď dávaj, neb tím již přistupuješ k súdu, a by pak žádal 25 potom hojemstvie, nebudet dáno; nebs se již v súd dal skrze odpověď, a skrze potazu žádánie jižs k súdu přistúpil. Neb ktož nechce odpoviedati, nemá se nač tázati. 6. Kto chce hojemstvie vzieti, nech všie řeči, všeho mluvenie, kterýmž by se mohl dáti zdáti, žes počal odpoviedati; neb tudy sobě sám hojemstvie, aťby dáno 30 nebylo, přetrhneš. Anižť se také přiházej, jako mnohým, aby řekl: „K súdu nepřistupuji; zdá mi se, že jest tento póhon takto nebo jinak;“ neb skrze takové mluvenie hlúpost tvá s přimie- šeniem křivdy na súdu ukázána bude; hlúpost, že k súdu ne- přistupuje, chceš slyšán býti, a věda, že slyšán nebudeš, řeč 35 nadarmo vyléváš, súdce zaneprazdňuješ, jiné meškáš, s svým užitkem žádným; přimiešenie křivdy, že sám k súdu přistúpiti nechtě, póvoda k tomu chceš přivésti, aby on tobě prvé k řeči tvé, nejsa k tomu od tebe připraven, nežli ty k žalobě jeho, k tomu jsa od něho právem připraven, odpoviedal, a ty aby s ním 4o prvé o své mluvenie nežli on s tebú o svú spravedlnost roze- znán byl. Z té příčiny, ktož k súdu nepřistupuje vedlé práva,
II. 14. O hojemství. 57 náhlého, nic nenadálého nepřišlo, kdež by snad bez rozmysla, 5 k odpovědi jsa v náhle přihnán, skrze svú nehotovost mohl na své spravedlnosti ujmu trpěti, aby se mohl raditi s přátely, na svého žalobníka pótky mysliti, k nim se dostatečně připravě a opatře, odpoviedati: nalezli jsú za právo k jeho obraně hojemstvie, to jest súdu a odpovědi pohnaného prodlenie, v kterémž 10 by mohl mysliti, raditi se v přáteliech, ve dskách, v náleziech, i jinde obrany, pomoci, rady i otporu hledati, a se dobře proti svému žalobníku opatřiti, a tak se uradě a opatře, tepruv jemu odpoviedati. 2. To hojemstvie každému toho žádajíciemu dává se až do druhého súdu, najprv jedno, potom druhé, opět do 15 druhého súdu, aby se vždy každý pohnaný dostatečně mohl v své spravedlnosti opatřiti a k súdu se ustrojiti a dobře při- praviti. 3. Ale třetie hojemstvie se žádnému nedává, jako ani druhé tomu, ktož k otporu, a tomu, ktož z nářku cti pohnán jest; než jedno vezma, na tom přestaň. 4. A tak když žaloba 20 projde a prožalována bude, má toho svobodnú vóli pohnaný, chce-li odpoviedati hned, aby odpoviedal; pakli odpoviedati nechce, hojemstvie žádati. 5. A každý, ktož odpoviedati nechce, než úmysl má hojemstvie vzieti, nepros za potaz, ani se v jakú odpověď dávaj, neb tím již přistupuješ k súdu, a by pak žádal 25 potom hojemstvie, nebudet dáno; nebs se již v súd dal skrze odpověď, a skrze potazu žádánie jižs k súdu přistúpil. Neb ktož nechce odpoviedati, nemá se nač tázati. 6. Kto chce hojemstvie vzieti, nech všie řeči, všeho mluvenie, kterýmž by se mohl dáti zdáti, žes počal odpoviedati; neb tudy sobě sám hojemstvie, aťby dáno 30 nebylo, přetrhneš. Anižť se také přiházej, jako mnohým, aby řekl: „K súdu nepřistupuji; zdá mi se, že jest tento póhon takto nebo jinak;“ neb skrze takové mluvenie hlúpost tvá s přimie- šeniem křivdy na súdu ukázána bude; hlúpost, že k súdu ne- přistupuje, chceš slyšán býti, a věda, že slyšán nebudeš, řeč 35 nadarmo vyléváš, súdce zaneprazdňuješ, jiné meškáš, s svým užitkem žádným; přimiešenie křivdy, že sám k súdu přistúpiti nechtě, póvoda k tomu chceš přivésti, aby on tobě prvé k řeči tvé, nejsa k tomu od tebe připraven, nežli ty k žalobě jeho, k tomu jsa od něho právem připraven, odpoviedal, a ty aby s ním 4o prvé o své mluvenie nežli on s tebú o svú spravedlnost roze- znán byl. Z té příčiny, ktož k súdu nepřistupuje vedlé práva,
Strana 58
58 II. 14. O hojemství. ani v jednom slově nemá slyšán býti. Neb proč chce mluviti? Poněvadž súzen a rozsúzen býti nechce, slova na vietr sázie 45 a svój nerozum všem oznamuje. 7. Při hojemství toto se za právo drží: Žádnému se póvodu hojemstvie nedává, aniž ho žá- dati má; neb ten, jakož častokrát jest povědieno, má se všemi potřebami hotov býti. (O tom nález v Památných A. 11. Páni.) 8. Item žádnému pohnanému hojemstvie viece než dvojie se 50 nedává. (Dóvod toho všecky dsky). 9. Také ktož jest pohnán z nářku cti, tomu nemá dáno býti než jedno hojemstvie. (To stojí v Bielých póhonných, kdež Katěřina z Kalenic pohánie Arnošta z Kestřan. Ale prvé se jest i v té při dvojie dávalo.) 10. Item ktož jest hojemstvie bral, již jest tím brániem k súdu 55 přistúpil. (To psáno v týchž póhonných, kdež Hynek z Pravětic pohánie Bohunka z Mutic.) 11. Item, ktož v komoře před KMstí nebo před hajtmany neb před gubernatorem na kom právo ustojí, a potom k súdu zemskému požene, tomu se žádné hojemstvie dáti nemá. (To najdeš v Památných N. 20. Najjasnější). 12. Item co ktož k otporu pohnán jest, má jemu toliko jedno hojemstvie dáno býti. 13. Item ktož se v odpověď nebo v mluvenie před súdem dá, tomu nemá žádné hojemstvie dáno býti, poněvadž se již řečí svú v odpoviedánie dává. 14. Item když pře nebo póhon k súdu přijde, tu již nemá žádný ani móž vedlé práva 65 za nemocna ani ven z země položen býti, jako se děje při svědčení póhonu; neb se tu každý k súdu má opatřiti, a své nedostatky a potřeby znaje, poručníky sobě móž zapsati, aby na miestě jeho stáli. 15. Pakli před súdem koho za nemocna nebo ven z země položie, bude proti němu též za právo dáno, 7o jako proti tomu, ktož zdráv jsa nestojí, a při svú ztratí; neb z té příčiny najprvnějšie za právo v zemi české jest nalezeno, aby sobě každý poručníka neb poručníky mohl zapsati, ktož se zná, že k súdu pro nemoc nebo pro jakúžkoli jinú příhodu nebo potřebu obecní nebo domácí nebo přátelskú nemóž státi; 75 tu se nemá žádný ani královskými ani zemskými potřebami vymlúvati, že by po těch jeda nemohl státi, neb jest sobě každý, jsa pohnán, prvé než jest po takových potřebách vyjel, mohl a měl poručníky zapsati. (Nález k tomu najdeš v Bielých póhonných, kdež Beneš z Vaitmille pohánie Elenu z Čečelic a Kateřinu 8o z Petrovic.) 16. Jiné jest, ktož by póhonem zastižen nejsa
58 II. 14. O hojemství. ani v jednom slově nemá slyšán býti. Neb proč chce mluviti? Poněvadž súzen a rozsúzen býti nechce, slova na vietr sázie 45 a svój nerozum všem oznamuje. 7. Při hojemství toto se za právo drží: Žádnému se póvodu hojemstvie nedává, aniž ho žá- dati má; neb ten, jakož častokrát jest povědieno, má se všemi potřebami hotov býti. (O tom nález v Památných A. 11. Páni.) 8. Item žádnému pohnanému hojemstvie viece než dvojie se 50 nedává. (Dóvod toho všecky dsky). 9. Také ktož jest pohnán z nářku cti, tomu nemá dáno býti než jedno hojemstvie. (To stojí v Bielých póhonných, kdež Katěřina z Kalenic pohánie Arnošta z Kestřan. Ale prvé se jest i v té při dvojie dávalo.) 10. Item ktož jest hojemstvie bral, již jest tím brániem k súdu 55 přistúpil. (To psáno v týchž póhonných, kdež Hynek z Pravětic pohánie Bohunka z Mutic.) 11. Item, ktož v komoře před KMstí nebo před hajtmany neb před gubernatorem na kom právo ustojí, a potom k súdu zemskému požene, tomu se žádné hojemstvie dáti nemá. (To najdeš v Památných N. 20. Najjasnější). 12. Item co ktož k otporu pohnán jest, má jemu toliko jedno hojemstvie dáno býti. 13. Item ktož se v odpověď nebo v mluvenie před súdem dá, tomu nemá žádné hojemstvie dáno býti, poněvadž se již řečí svú v odpoviedánie dává. 14. Item když pře nebo póhon k súdu přijde, tu již nemá žádný ani móž vedlé práva 65 za nemocna ani ven z země položen býti, jako se děje při svědčení póhonu; neb se tu každý k súdu má opatřiti, a své nedostatky a potřeby znaje, poručníky sobě móž zapsati, aby na miestě jeho stáli. 15. Pakli před súdem koho za nemocna nebo ven z země položie, bude proti němu též za právo dáno, 7o jako proti tomu, ktož zdráv jsa nestojí, a při svú ztratí; neb z té příčiny najprvnějšie za právo v zemi české jest nalezeno, aby sobě každý poručníka neb poručníky mohl zapsati, ktož se zná, že k súdu pro nemoc nebo pro jakúžkoli jinú příhodu nebo potřebu obecní nebo domácí nebo přátelskú nemóž státi; 75 tu se nemá žádný ani královskými ani zemskými potřebami vymlúvati, že by po těch jeda nemohl státi, neb jest sobě každý, jsa pohnán, prvé než jest po takových potřebách vyjel, mohl a měl poručníky zapsati. (Nález k tomu najdeš v Bielých póhonných, kdež Beneš z Vaitmille pohánie Elenu z Čečelic a Kateřinu 8o z Petrovic.) 16. Jiné jest, ktož by póhonem zastižen nejsa
Strana 59
II. 15. O poklidu. 59 v zemi nebyl, a po zemských nebo královských potřebách jezdě, ani k svědčení póhonu, ani k súdu nemohl by státi; toho spra- vedlivě zemské nebo královské potřeby vymlúvají, a ten nestá- niem svým ani k póhonu na svědčení ani k žalobě na súdě nic neztratí, dokudž se zase do země nevrátí; než když by se vrátil, 85 postav se před úřadem zemským, a přiznaje se, že stojíš, po- ručníky své sobě před dskami [při dskách] zdělaj. 17. Ještě hojemstvie žádný jeden za druhého bráti nemóž, než každý sám za se nebo poručník za pohnaného dskami učiněný. A o hojemství dosti jest povědieno. — 15. O poklidu. 1) Mohú také strany samy poklid mezi sebú učiniti do druhých suchých dní, aneb... 10) poklidy mezi sebú činí... 11) úmyslem sobě poklidy činí, mají... 21) z núze a z práva žádný (konec.) 1. Jestli že se póvodu i pohnanému nezdá pře jich, aby k súdu přišla, čekati, mohú sami mezi sebú poklid učiniti do druhého súdu aneb do některého dne, dokudž páni na súdu sedie aneb dokud se jim zdá, a to kolikrát se jim koli zdá; neb páni bezděčně žádného k súdu netáhnú, ale tomu by rádi, s aby se žádný (kdyby to mohlo býti) nesúdil. 2. Mohú také ten poklid učiniti miesto hojemstvie jednoho neb miesto hojemstvie obojieho ti, ktož chtie spieš konec o svú při mieti. 3. Ale ktož dlúho slyšáni býti nechtie, ti když jim hojemstvie oboje vyjde, aby sobě vždy súd protahovali, poklidy mezi sebú ze spolka, 10 dokudž se jim zdá, činie. 4. Ale oboji, ktož koli jakýmž koli úmyslem mezi sebú poklidy dělají, mají sobě ty poklidy ve dsky při póhonu zapisovati. Pakli poklid učiniece mezi sebú, jeho dskami nezapíší, a bude na ně k súdu zavoláno, ten póhon mine a bude vymazán, a strany se znova pohoniti musie. 5. Za 15 právo při poklidu jest, že žádná strana sama jedna bez druhé poklidu činiti nemóž, aniž má poklid ve dsky bez obojie strany nebo poručníkóv jich osobnieho přiznánie zapsán býti. 6. Item ktož poklid učiní, a potom k súdu stane, a druhá strana na poklid se ubezpečíc, pryč jede, má vedle nálezu panského kázán 20 býti. 7. Item každý poklid jest z dobré vóle, z núze a z práva žádný. — A o poklidu potud jest povědieno.
II. 15. O poklidu. 59 v zemi nebyl, a po zemských nebo královských potřebách jezdě, ani k svědčení póhonu, ani k súdu nemohl by státi; toho spra- vedlivě zemské nebo královské potřeby vymlúvají, a ten nestá- niem svým ani k póhonu na svědčení ani k žalobě na súdě nic neztratí, dokudž se zase do země nevrátí; než když by se vrátil, 85 postav se před úřadem zemským, a přiznaje se, že stojíš, po- ručníky své sobě před dskami [při dskách] zdělaj. 17. Ještě hojemstvie žádný jeden za druhého bráti nemóž, než každý sám za se nebo poručník za pohnaného dskami učiněný. A o hojemství dosti jest povědieno. — 15. O poklidu. 1) Mohú také strany samy poklid mezi sebú učiniti do druhých suchých dní, aneb... 10) poklidy mezi sebú činí... 11) úmyslem sobě poklidy činí, mají... 21) z núze a z práva žádný (konec.) 1. Jestli že se póvodu i pohnanému nezdá pře jich, aby k súdu přišla, čekati, mohú sami mezi sebú poklid učiniti do druhého súdu aneb do některého dne, dokudž páni na súdu sedie aneb dokud se jim zdá, a to kolikrát se jim koli zdá; neb páni bezděčně žádného k súdu netáhnú, ale tomu by rádi, s aby se žádný (kdyby to mohlo býti) nesúdil. 2. Mohú také ten poklid učiniti miesto hojemstvie jednoho neb miesto hojemstvie obojieho ti, ktož chtie spieš konec o svú při mieti. 3. Ale ktož dlúho slyšáni býti nechtie, ti když jim hojemstvie oboje vyjde, aby sobě vždy súd protahovali, poklidy mezi sebú ze spolka, 10 dokudž se jim zdá, činie. 4. Ale oboji, ktož koli jakýmž koli úmyslem mezi sebú poklidy dělají, mají sobě ty poklidy ve dsky při póhonu zapisovati. Pakli poklid učiniece mezi sebú, jeho dskami nezapíší, a bude na ně k súdu zavoláno, ten póhon mine a bude vymazán, a strany se znova pohoniti musie. 5. Za 15 právo při poklidu jest, že žádná strana sama jedna bez druhé poklidu činiti nemóž, aniž má poklid ve dsky bez obojie strany nebo poručníkóv jich osobnieho přiznánie zapsán býti. 6. Item ktož poklid učiní, a potom k súdu stane, a druhá strana na poklid se ubezpečíc, pryč jede, má vedle nálezu panského kázán 20 býti. 7. Item každý poklid jest z dobré vóle, z núze a z práva žádný. — A o poklidu potud jest povědieno.
Strana 60
60 II. 16. O položení ven z země a za nemocna před súdem a při žalobě. 16. O položení ven z země a za nemocna před súdem a při žalobě. 1) Ačkoli dosti jest povědieno o obém na svědčení póhonóv a opět v nápisu „o hojemství“ při konci, summa toho toliko se tuto připomenel- Za nemocna . . . 5) nebo v zemi nenie, móž položen býti . . . 13) beze vší škody své. A z těch... 19) kto bude položen za nemocna, a nestane potřetie a též opět jej za nemocna budú klásti . . . 26) a mluviti nemoha, a ještě jej . . 27) ale toho jsú páni a král nedopustili... 29) mateře své). A tak nemocný... 32) a poručníky sobě své pře zdělaj. (konec.) O položení pohnaného vně z země nebo za nemocna, ačkoli dosti jest povědieno o obém na svědčení póhonóv, a opět v nápisu o hojemství při konci: summa toho toliko se tuto při- pomene. 1. Za nemocna a ven z země každý pohnaný, ktož v pravdě jest nemocen, nebo v zemi nenie, anebo ktož zbit jest nebo zraněn, móž položen býti na svědčení póhonóv. Ale když k súdu ta pře přijde, žádný již ven z země ani za nemocna položen býti nemóž; neb nestánie každého nemocného neb v zemi nepřítomného k svědčení póhonóv beze lsti přicházie, ale ne- 1o stánie k súdu z netbanlivosti, a ne beze lsti; neb každý stoje na svědčení póhonu móž sobě dva, tři i kolik chce poručníkóv zapsati, a zapíše, móž z země vyjeti aneb nemocen býti beze vší škody své, kteráž by naň pro jeho k súdu nestánie mohla přijíti. 2. A z těch příčin zdá se, že žádný před súdem za ne- 15 mocna ani ven z země položen býti nemá, než na svědčení pó- honóv toliko. (Toho dóvod mnozí nálezové po dskách póhonných, kterýchž diel pro zřetedlnost té věci, o kteréž se píše, diel pro množstvie jich tuto přivoditi zanetbávám.) 3. Ale jest otázka, když po třikrát kto bude položen za nemocna na svědčení a na rociech 20 jemu k přísaze za nemoc položených, a nestane po třetie k pří- saze pro nemoc svú, než opět jeho za nemocna budú klásti: má-li toho dopuštěno býti, či proti tomu nemocnému má za právo stané dáno býti. O tom jest již nález ukázán. Také jsem já při tom byl, že jest nemocný přivezen byl k třetiemu roku 25 na hrad, a odtud do kaply Všech Svatých jest přinešen, šlakem jsa poražen a mluviti nemoha, aby nemoc svú vedlé práva zpravil: a ještě jej takového vidúce, třeli naň, aby za nemoc zpravu činil: ale toho jsú páni a KMst. nedopustili. (Najdeš to v Bielých
60 II. 16. O položení ven z země a za nemocna před súdem a při žalobě. 16. O položení ven z země a za nemocna před súdem a při žalobě. 1) Ačkoli dosti jest povědieno o obém na svědčení póhonóv a opět v nápisu „o hojemství“ při konci, summa toho toliko se tuto připomenel- Za nemocna . . . 5) nebo v zemi nenie, móž položen býti . . . 13) beze vší škody své. A z těch... 19) kto bude položen za nemocna, a nestane potřetie a též opět jej za nemocna budú klásti . . . 26) a mluviti nemoha, a ještě jej . . 27) ale toho jsú páni a král nedopustili... 29) mateře své). A tak nemocný... 32) a poručníky sobě své pře zdělaj. (konec.) O položení pohnaného vně z země nebo za nemocna, ačkoli dosti jest povědieno o obém na svědčení póhonóv, a opět v nápisu o hojemství při konci: summa toho toliko se tuto při- pomene. 1. Za nemocna a ven z země každý pohnaný, ktož v pravdě jest nemocen, nebo v zemi nenie, anebo ktož zbit jest nebo zraněn, móž položen býti na svědčení póhonóv. Ale když k súdu ta pře přijde, žádný již ven z země ani za nemocna položen býti nemóž; neb nestánie každého nemocného neb v zemi nepřítomného k svědčení póhonóv beze lsti přicházie, ale ne- 1o stánie k súdu z netbanlivosti, a ne beze lsti; neb každý stoje na svědčení póhonu móž sobě dva, tři i kolik chce poručníkóv zapsati, a zapíše, móž z země vyjeti aneb nemocen býti beze vší škody své, kteráž by naň pro jeho k súdu nestánie mohla přijíti. 2. A z těch příčin zdá se, že žádný před súdem za ne- 15 mocna ani ven z země položen býti nemá, než na svědčení pó- honóv toliko. (Toho dóvod mnozí nálezové po dskách póhonných, kterýchž diel pro zřetedlnost té věci, o kteréž se píše, diel pro množstvie jich tuto přivoditi zanetbávám.) 3. Ale jest otázka, když po třikrát kto bude položen za nemocna na svědčení a na rociech 20 jemu k přísaze za nemoc položených, a nestane po třetie k pří- saze pro nemoc svú, než opět jeho za nemocna budú klásti: má-li toho dopuštěno býti, či proti tomu nemocnému má za právo stané dáno býti. O tom jest již nález ukázán. Také jsem já při tom byl, že jest nemocný přivezen byl k třetiemu roku 25 na hrad, a odtud do kaply Všech Svatých jest přinešen, šlakem jsa poražen a mluviti nemoha, aby nemoc svú vedlé práva zpravil: a ještě jej takového vidúce, třeli naň, aby za nemoc zpravu činil: ale toho jsú páni a KMst. nedopustili. (Najdeš to v Bielých
Strana 61
II. 17. Proti žalobě jak se má pohnaný míeti. 61 póhonných, kdež Marketa z Malšína pohánie mateře své.) Neb na komž se zřetedlná nemoc skutečně vidí, ten za nemoc při- 30 sahati nemá. 4. A tak nemocný na třetí rok, jakž móž, do Prahy se vystroj, aneb krále žádaj, aby k němu úředníky po- slal, a poručníky sobě pře své k súdu zdělaj. — A o položení za nemocna a ven z země potud jest povědieno. 17. Proti [k] žalobě jak se má pohnaný mieti. 1) Poněvadž póvod oděniem póhonu a žaloby i zbrojí spravedlností svých jest dobře opatřen, nenie slušné . . . 6) násilnému žalobníku (neb mnozí...) otepřieti. Na to dlúho ... 26) a práva naň dobyl. O kterémžto hojemství... 30) spravedlnosti, kteráž... 37) ten by póhon zmatek póvodu přinesl; nebo kdyby tě kto ze škod . . . 44) nebo ze škod cizích . . . 46) všecko to zmatek žalobníku přináší .. . 53) než tvým vlastním; nebo nepohánie-li... 56) nepravým komorníkem neb bez pečeti, tím vším jeho póhon k zdvižení přivedeš. Jiná obrana ... 64) o jiném jest napsal žalobu a při líčí jinak ... 14) nemá slyšáno býti. Jiná obrana: Nemá-li... 80) ani k právu připuštěn...32) až dokonce vyslyší... 34) nedopúštěj. (Najtužšie... 111) jakkoli vtipným, chytrým, nebo lichým [lstivým]. A těmi oděn jsa... 126) obtieží, neobleví. Aniž já... 128) zlým lidem brániti... 130) naučenie zlému a ne zbroj muži dobrému dával; neb ne lotru palici strúži, ale zbrojí a braní muže dobrého opatruji... 133) smluv se a v čas rovné přijmi. (Konec. Ostatku od č. 14. až do konce v I. rec. není.) Pr. Póvodu, kterýž k súdu póhonem připravuje vinného, dosti jest již k zprávě jeho povědieno. Kterýžto póvod poněvadž odě- niem póhonu a žaloby i zbrojí spravedlností svých jest dobře opa- třen, nenie slušné, toho ktož pohnán jest, nahého a bez brani nechati, než také jej odporným oděniem a braní rovnú opatřiti proti nepřieteli jeho, kterúžby on mohl násilnému žalobníku svému (neb mnozí žádné spravedlnosti nemajíce, lidi dobré a sprostné k súdóm připravují) odepříti. A mnohem pilněje po- hnanému obrany mají shledány býti, než šípy a zbroj žalobníku; neb se jest tieže vždycky brániti nežli žalovati, odpoviedati než 10 tázati; neb žalobník jedinú věc před sebú má, ale ktož odpo- viedá, mnohé; neb musí odpierati, brániti, přenášeti, vymlúvati, umenšovati, odvozovati, odvracovati, potlačovati. Dále, žalobník hotové a prvé smyšlené věci k súdu z domu přináší; ale po- hnaný častokrát nenadálým odpoviedati musí. Žalobník vede 15
II. 17. Proti žalobě jak se má pohnaný míeti. 61 póhonných, kdež Marketa z Malšína pohánie mateře své.) Neb na komž se zřetedlná nemoc skutečně vidí, ten za nemoc při- 30 sahati nemá. 4. A tak nemocný na třetí rok, jakž móž, do Prahy se vystroj, aneb krále žádaj, aby k němu úředníky po- slal, a poručníky sobě pře své k súdu zdělaj. — A o položení za nemocna a ven z země potud jest povědieno. 17. Proti [k] žalobě jak se má pohnaný mieti. 1) Poněvadž póvod oděniem póhonu a žaloby i zbrojí spravedlností svých jest dobře opatřen, nenie slušné . . . 6) násilnému žalobníku (neb mnozí...) otepřieti. Na to dlúho ... 26) a práva naň dobyl. O kterémžto hojemství... 30) spravedlnosti, kteráž... 37) ten by póhon zmatek póvodu přinesl; nebo kdyby tě kto ze škod . . . 44) nebo ze škod cizích . . . 46) všecko to zmatek žalobníku přináší .. . 53) než tvým vlastním; nebo nepohánie-li... 56) nepravým komorníkem neb bez pečeti, tím vším jeho póhon k zdvižení přivedeš. Jiná obrana ... 64) o jiném jest napsal žalobu a při líčí jinak ... 14) nemá slyšáno býti. Jiná obrana: Nemá-li... 80) ani k právu připuštěn...32) až dokonce vyslyší... 34) nedopúštěj. (Najtužšie... 111) jakkoli vtipným, chytrým, nebo lichým [lstivým]. A těmi oděn jsa... 126) obtieží, neobleví. Aniž já... 128) zlým lidem brániti... 130) naučenie zlému a ne zbroj muži dobrému dával; neb ne lotru palici strúži, ale zbrojí a braní muže dobrého opatruji... 133) smluv se a v čas rovné přijmi. (Konec. Ostatku od č. 14. až do konce v I. rec. není.) Pr. Póvodu, kterýž k súdu póhonem připravuje vinného, dosti jest již k zprávě jeho povědieno. Kterýžto póvod poněvadž odě- niem póhonu a žaloby i zbrojí spravedlností svých jest dobře opa- třen, nenie slušné, toho ktož pohnán jest, nahého a bez brani nechati, než také jej odporným oděniem a braní rovnú opatřiti proti nepřieteli jeho, kterúžby on mohl násilnému žalobníku svému (neb mnozí žádné spravedlnosti nemajíce, lidi dobré a sprostné k súdóm připravují) odepříti. A mnohem pilněje po- hnanému obrany mají shledány býti, než šípy a zbroj žalobníku; neb se jest tieže vždycky brániti nežli žalovati, odpoviedati než 10 tázati; neb žalobník jedinú věc před sebú má, ale ktož odpo- viedá, mnohé; neb musí odpierati, brániti, přenášeti, vymlúvati, umenšovati, odvozovati, odvracovati, potlačovati. Dále, žalobník hotové a prvé smyšlené věci k súdu z domu přináší; ale po- hnaný častokrát nenadálým odpoviedati musí. Žalobník vede 15
Strana 62
62 II. 17. Proti žalobě jak se má pohnaný mieti. svědka, a vie, co jemu svědčí; pohnaný proti svědku neznámému mluviti musí. Z té příčiny k žalobám i sprostní stačiti mohú: dobrý obránce žádný nebyl jest, než najvýmluvnější. A aby se krátce povědělo: Tak jest tieže brániti než žalovati, jak jest 20 snáze rány dělati než hojiti. 1. Na to dlúho a pilně myslivše, ktož jsú práva zemi české ustanovili, před potkániem a brani obnaženiem pohnanému jsú dva tarasy dvojieho hojemstvie udě- lali, aby, chce-li se tu proti svému žalobníku zavřieti, měl toho svobodu, a proti němu nevycházeti, než tu jeho čekati, dokudž 25 by ho odtud, za dvoje suché dni tu leže, nevytiskl a nepřinutil, aby se s ním potkal, a braní spravedlností svých a práv naň dobyl a s ním aby se bil. O kterémžto hojemství již prvé dosti jest povědieno. 2. Kteréž když vyjde, již se pohnaný s nepřietelem svým potkati, již se žalobníku svému brániti musí: Najprvé 30 obranú spravedlnosti a pravdy své, kteréž všecka práva pomáhají. a pro tu i nalezena jsú, potom obranami práv. 3. A přede všemi jinými obranami, kteréž od práva pocházejí, hleď, móžeš-li, zmatek najíti při póhonu svého žalobníka; kterýž tehdáž bývá, kdyžby tě kto pohonil z čehož koli, a to při tobě nalezeno ne- 35 bylo a žádným obyčejem proti tobě, žádným próvodem nemohlo by okázáno býti; jako kdyby tě kto z dědictvie pohnal, a ty toho v držení nebyl, ten by póhon zmatek žalobníku tvému při- nesl; nebo také kdyby tě kto k súdu zemskému pohnal z dluhu, a ty jemu nic dlužen nebyl; nebo také kdyby tě kto ze škod po- 40 hnal, kterýmiž by ty vinen nebyl; neb kdy by kto maje pokutu uvázánie s komorníkem, opustě to chytil se póhonu: na zmatek pohánie takový. (To v Bielých póhonných najdeš, kdež Martin z Dřienie pohánie Kafunka.) Nebo také pohoní-li tebe z dědi- ctvie, k kterémuž práva nemá; nebo z věna nebo ze škod cizích, 45 a naprosto z čehož koli pohoní, a toho ničímž dostatečně nepro- vodí: všecko to žalobníku škodu přinášie. Ale o zmatciech na svém miestě šíře bude povědieno. 4. Jiná obrana: Kdyby již žádného zmatku najíti nemohl, hleď, mohl-li by k zdvižení póhonu přivésti svého žalobníka. Toho dovedeš, pohoní-li tebe sám, 50 bratřie nedielné maje, nebo také pohoní-li tebe samého, a ty bratřie nedielné máš nebo strýce; to zmatku nenese, než zdvi- ženie póhonu; anebo pohánie-li tebe odjinud, než se píšeš, nebo jiným jménem neb titulem než tvým vlastním křestným nebo
62 II. 17. Proti žalobě jak se má pohnaný mieti. svědka, a vie, co jemu svědčí; pohnaný proti svědku neznámému mluviti musí. Z té příčiny k žalobám i sprostní stačiti mohú: dobrý obránce žádný nebyl jest, než najvýmluvnější. A aby se krátce povědělo: Tak jest tieže brániti než žalovati, jak jest 20 snáze rány dělati než hojiti. 1. Na to dlúho a pilně myslivše, ktož jsú práva zemi české ustanovili, před potkániem a brani obnaženiem pohnanému jsú dva tarasy dvojieho hojemstvie udě- lali, aby, chce-li se tu proti svému žalobníku zavřieti, měl toho svobodu, a proti němu nevycházeti, než tu jeho čekati, dokudž 25 by ho odtud, za dvoje suché dni tu leže, nevytiskl a nepřinutil, aby se s ním potkal, a braní spravedlností svých a práv naň dobyl a s ním aby se bil. O kterémžto hojemství již prvé dosti jest povědieno. 2. Kteréž když vyjde, již se pohnaný s nepřietelem svým potkati, již se žalobníku svému brániti musí: Najprvé 30 obranú spravedlnosti a pravdy své, kteréž všecka práva pomáhají. a pro tu i nalezena jsú, potom obranami práv. 3. A přede všemi jinými obranami, kteréž od práva pocházejí, hleď, móžeš-li, zmatek najíti při póhonu svého žalobníka; kterýž tehdáž bývá, kdyžby tě kto pohonil z čehož koli, a to při tobě nalezeno ne- 35 bylo a žádným obyčejem proti tobě, žádným próvodem nemohlo by okázáno býti; jako kdyby tě kto z dědictvie pohnal, a ty toho v držení nebyl, ten by póhon zmatek žalobníku tvému při- nesl; nebo také kdyby tě kto k súdu zemskému pohnal z dluhu, a ty jemu nic dlužen nebyl; nebo také kdyby tě kto ze škod po- 40 hnal, kterýmiž by ty vinen nebyl; neb kdy by kto maje pokutu uvázánie s komorníkem, opustě to chytil se póhonu: na zmatek pohánie takový. (To v Bielých póhonných najdeš, kdež Martin z Dřienie pohánie Kafunka.) Nebo také pohoní-li tebe z dědi- ctvie, k kterémuž práva nemá; nebo z věna nebo ze škod cizích, 45 a naprosto z čehož koli pohoní, a toho ničímž dostatečně nepro- vodí: všecko to žalobníku škodu přinášie. Ale o zmatciech na svém miestě šíře bude povědieno. 4. Jiná obrana: Kdyby již žádného zmatku najíti nemohl, hleď, mohl-li by k zdvižení póhonu přivésti svého žalobníka. Toho dovedeš, pohoní-li tebe sám, 50 bratřie nedielné maje, nebo také pohoní-li tebe samého, a ty bratřie nedielné máš nebo strýce; to zmatku nenese, než zdvi- ženie póhonu; anebo pohánie-li tebe odjinud, než se píšeš, nebo jiným jménem neb titulem než tvým vlastním křestným nebo
Strana 63
II. 17. Proti žalobě jak se má pohnaný mieti. 63 svým; nebo nepohánie-li tebe vedlé práva tolika póhony, kolika z čeho má pohnáno býti, nebo ně v čas vedle práva, méně než 55 na dvě neděli, anebo nepravým komorníkem neb bez pečeti zemské. Item pohánie-li tebe jedním póhonem ze dvojieho spolu, jako z dluhu a ze škod; item z jistiny a ze škod; item jestli že jest tebe prvé do komory pohnal, a tu konce nevzav pohánie k súdu zemskému; nebo pohánie-li tebe samého z toho, což ty s jiným so spolu máš. Z těch příčin ze všech i z jiných mnohých k těm podobných žalobníka svého póhon k zdvižení přivedeš. 5. Jiná obrana: Nesrovná-li se žaloba s póhonem nebo řeč a pře líčenie s žalobú tak, že jinak a o jiném jest napsal žalobu než póhon; anebo že jinak jest žalobu vložil ve dsky, a při líčí 65 jinak a o jiné věci mluví: to zdviženie póhonu jisté přinášie, a druhdy i zmatek. (A o tom najdeš v póhonných Modrých, kdež Mikuláš z Lobkovic pohánie Jakuba z Vřesovic, a jinde na mnohých miestech a náleziech.) 6. Jiná obrana: Nevepsal-li jest sobě žaloby v knihy póhonné, než toliko v žalobnie. 7. Jiná 70 obrana: Dokládá-li se čeho v žalobě, jako desk nebo svědomie nebo čehož koli jiného, a toho okázati nemóž; anebo nedokládá-li se čeho v žalobě, a potom to okazovati chce; onono zmatek přinášie, a toto nemá slyšáno býti. Též také nesrovnávají-li se próvodové desk, majestatóv, listóv, svědkóv s žalobú: v takovém 75 nesrovnání póhon se zdvíhá, a někdy i odsúzenie na póvoda přicházie. 8. Jiná obrana: Nemá-li žalobník na dědictví, a ru- kojmí za se na zemi majících nepostavil, nebo má-li méně, a výše než má pohnal jest, a rukojmí za to nepostavil: nemá slyšán býti, ani ku právu připuštěn, jakož o tom prvé jest po- 80 vědieno; lečby od tebe byl zahuben, nebo žeby ty jemu dědiny jeho mocí pobral, nebo že z desieti hřiven toliko pohoní; tu nemá v takových přiech rukojmí stavěti, jakož prvé jest pově- dieno. Nenie-li těch příčin, má žalobník uručiti, aby pohnaný, obránil-liby se a práv proti němu zóstal, věděl a mohl kde škod 85 svých a na kom postihnúti. 9. Aniž se toho dopúštěj, aby dva žalobníky proti tobě mluvila, než ktož počne, ten konaj; neb to jest proti právu, aby dva žalobníky v jedné při proti jednomu mluvila, anebo dva řečníky proti jednomu pohnanému při vedla. 10. Aniž sobě v řeč svú, když mluviti počneš, vpadati otporné 9o straně dopúštěj, neb i toho právo netrpí; než ať tě též, jako ty jej,
II. 17. Proti žalobě jak se má pohnaný mieti. 63 svým; nebo nepohánie-li tebe vedlé práva tolika póhony, kolika z čeho má pohnáno býti, nebo ně v čas vedle práva, méně než 55 na dvě neděli, anebo nepravým komorníkem neb bez pečeti zemské. Item pohánie-li tebe jedním póhonem ze dvojieho spolu, jako z dluhu a ze škod; item z jistiny a ze škod; item jestli že jest tebe prvé do komory pohnal, a tu konce nevzav pohánie k súdu zemskému; nebo pohánie-li tebe samého z toho, což ty s jiným so spolu máš. Z těch příčin ze všech i z jiných mnohých k těm podobných žalobníka svého póhon k zdvižení přivedeš. 5. Jiná obrana: Nesrovná-li se žaloba s póhonem nebo řeč a pře líčenie s žalobú tak, že jinak a o jiném jest napsal žalobu než póhon; anebo že jinak jest žalobu vložil ve dsky, a při líčí 65 jinak a o jiné věci mluví: to zdviženie póhonu jisté přinášie, a druhdy i zmatek. (A o tom najdeš v póhonných Modrých, kdež Mikuláš z Lobkovic pohánie Jakuba z Vřesovic, a jinde na mnohých miestech a náleziech.) 6. Jiná obrana: Nevepsal-li jest sobě žaloby v knihy póhonné, než toliko v žalobnie. 7. Jiná 70 obrana: Dokládá-li se čeho v žalobě, jako desk nebo svědomie nebo čehož koli jiného, a toho okázati nemóž; anebo nedokládá-li se čeho v žalobě, a potom to okazovati chce; onono zmatek přinášie, a toto nemá slyšáno býti. Též také nesrovnávají-li se próvodové desk, majestatóv, listóv, svědkóv s žalobú: v takovém 75 nesrovnání póhon se zdvíhá, a někdy i odsúzenie na póvoda přicházie. 8. Jiná obrana: Nemá-li žalobník na dědictví, a ru- kojmí za se na zemi majících nepostavil, nebo má-li méně, a výše než má pohnal jest, a rukojmí za to nepostavil: nemá slyšán býti, ani ku právu připuštěn, jakož o tom prvé jest po- 80 vědieno; lečby od tebe byl zahuben, nebo žeby ty jemu dědiny jeho mocí pobral, nebo že z desieti hřiven toliko pohoní; tu nemá v takových přiech rukojmí stavěti, jakož prvé jest pově- dieno. Nenie-li těch příčin, má žalobník uručiti, aby pohnaný, obránil-liby se a práv proti němu zóstal, věděl a mohl kde škod 85 svých a na kom postihnúti. 9. Aniž se toho dopúštěj, aby dva žalobníky proti tobě mluvila, než ktož počne, ten konaj; neb to jest proti právu, aby dva žalobníky v jedné při proti jednomu mluvila, anebo dva řečníky proti jednomu pohnanému při vedla. 10. Aniž sobě v řeč svú, když mluviti počneš, vpadati otporné 9o straně dopúštěj, neb i toho právo netrpí; než ať tě též, jako ty jej,
Strana 64
64 II. 17 Proti žalobě jak se má pohnaný mieti. 125 trpělivě od počátku až do konce žalobník tvój vyslyší. A když ty řeč svú dokonáš, nechť opět mluví, dokud se jemu líbí, a ty čehož od jiného trpěti nechceš, téhož se proti němu nedopúštěj. 95 A při tom se najpilněje vystřiehaj, aby se rozhněvati nedal; neb žádné hnutie tak velmi rozumu nepřekážie, jako hněv, a odvodí od pře k jinému a často zbytečnú pótku dělá, i přijímá; a druhdy i súdcí popúzie. Užitečnějšie miernost a častokrát i trpělivost, neb se netoliko ukázati má, což žalobník mluví, ale i také za 100 lehké klásti a za nepotřebné; a ne ke všemu odpoviedati, proti těm, kteříž hřmotem jdú, směle státi, a nestudu jich mierně (mužně) otpierati; neb jsú druzí v tom příliš tvrdoústí, že zará- žeti chtie velikým křikem a řeč tvú v prostředce přetrhovati, a všecko hřmotem křiku svého a vpadániem v řeč zastíniti; kte- 105 réžto jako jich nenásledovati, tak tuze otháněti slušie, ne- zbednost jich odtískati, a na súdce často volati, aby řád mluvenie zachován byl. 11. Najtužšie pak obrana, móžeš-li svému žalob- níku odepřieti dskami, listy, majestáty, svědomiem komorničím, nebo jiným jiných lidí svědomiem, nebo rozumem zřetedlným a 110 vývody pravými. To budeš-li mieti, móžeš i hojemstvie nebrati, a tudy častokrát žalobník zklamán a zmýlen bývá, když pohnaný (čehož se žalobník nenaděje), hojemstvie nevezma, hned k súdu přistúpí, a tudy skrze svú nehotovost žalobník na to spolehna, Že pohnaný móž hojemstvie vzieti, k zmatku, k zdvižení póhonu 115 i k jiným škodám přiveden bývá. 12. Ale přede všemi těmito obranami obranu spravedlnosti a nevinnosti se opatř proti všem žalobníkóm jakkoli hrdým, vtipným, mocným nebo chytrým. A těmi odien jsa, stój nepohnutě, věda, že spravedlivému bóh, štěstie i právo pomáhá. I to také v paměti maje, že žalobník 120 tvój, jakkoli mocný, vzácný, vtipný, výmluvný i fortelný, čímž tě koli viniti chce, musí to dostatečně prvé provoditi. 13. Ne- máš-li těch obran spravedlnosti a neviny, nedopúštěj na se žaloby, učiň z dobré vóle raděje a sám od sebe, což jiní z přinucenie práv činiti musie; neb sejde-li na tom, jiné obrany prvé po- ložené z těžka zpomohú; odtáhnúť však súdu anebo pomsty, ale neodejmú; obtiežie, ale neoblehčie. (Aniž já také ty obrany pro nepravé lidi spisuji, ale pro dobré, upřímé, spravedlivé, věrné a sprostné, aby se uměli a mohli zlým, úkladným a lest- ným lidem brániti; neb bych velmi zle zemi poslúžil, kdybych
64 II. 17 Proti žalobě jak se má pohnaný mieti. 125 trpělivě od počátku až do konce žalobník tvój vyslyší. A když ty řeč svú dokonáš, nechť opět mluví, dokud se jemu líbí, a ty čehož od jiného trpěti nechceš, téhož se proti němu nedopúštěj. 95 A při tom se najpilněje vystřiehaj, aby se rozhněvati nedal; neb žádné hnutie tak velmi rozumu nepřekážie, jako hněv, a odvodí od pře k jinému a často zbytečnú pótku dělá, i přijímá; a druhdy i súdcí popúzie. Užitečnějšie miernost a častokrát i trpělivost, neb se netoliko ukázati má, což žalobník mluví, ale i také za 100 lehké klásti a za nepotřebné; a ne ke všemu odpoviedati, proti těm, kteříž hřmotem jdú, směle státi, a nestudu jich mierně (mužně) otpierati; neb jsú druzí v tom příliš tvrdoústí, že zará- žeti chtie velikým křikem a řeč tvú v prostředce přetrhovati, a všecko hřmotem křiku svého a vpadániem v řeč zastíniti; kte- 105 réžto jako jich nenásledovati, tak tuze otháněti slušie, ne- zbednost jich odtískati, a na súdce často volati, aby řád mluvenie zachován byl. 11. Najtužšie pak obrana, móžeš-li svému žalob- níku odepřieti dskami, listy, majestáty, svědomiem komorničím, nebo jiným jiných lidí svědomiem, nebo rozumem zřetedlným a 110 vývody pravými. To budeš-li mieti, móžeš i hojemstvie nebrati, a tudy častokrát žalobník zklamán a zmýlen bývá, když pohnaný (čehož se žalobník nenaděje), hojemstvie nevezma, hned k súdu přistúpí, a tudy skrze svú nehotovost žalobník na to spolehna, Že pohnaný móž hojemstvie vzieti, k zmatku, k zdvižení póhonu 115 i k jiným škodám přiveden bývá. 12. Ale přede všemi těmito obranami obranu spravedlnosti a nevinnosti se opatř proti všem žalobníkóm jakkoli hrdým, vtipným, mocným nebo chytrým. A těmi odien jsa, stój nepohnutě, věda, že spravedlivému bóh, štěstie i právo pomáhá. I to také v paměti maje, že žalobník 120 tvój, jakkoli mocný, vzácný, vtipný, výmluvný i fortelný, čímž tě koli viniti chce, musí to dostatečně prvé provoditi. 13. Ne- máš-li těch obran spravedlnosti a neviny, nedopúštěj na se žaloby, učiň z dobré vóle raděje a sám od sebe, což jiní z přinucenie práv činiti musie; neb sejde-li na tom, jiné obrany prvé po- ložené z těžka zpomohú; odtáhnúť však súdu anebo pomsty, ale neodejmú; obtiežie, ale neoblehčie. (Aniž já také ty obrany pro nepravé lidi spisuji, ale pro dobré, upřímé, spravedlivé, věrné a sprostné, aby se uměli a mohli zlým, úkladným a lest- ným lidem brániti; neb bych velmi zle zemi poslúžil, kdybych
Strana 65
II. 17. Proti žalobě jak se má pohnaný mieti. 65 naučenie zlému, a ne obranu muži dobrému dával; neb ne lotru 130 palici strúži, ale zbrojí a braní muže dobrého opatruji. Pakli se póhonu dopustíš, znaje, že spravedliv nejsi, nepřistúpaj k súdu; smluv se raděje a v čas rovné přijmi. 14. Po těch obranách po všech mnoho na tom jest, aby hleděl, co promluví žalobník tvój a jak, hned jej k tomu dobře tuze držeti, aby to provodil, což 135 promluví, a z toho jeho nespúštěti, ani jemu dopustiti, aby se jinam odtud přenesl. A najprvé hleděti, k čemuž má odpo- viedáno býti, slušie-li k té při čili neslušie: jestli že neslušie, nenie potřebie k tomu odpoviedati; pakli slušie, tehdy (móž-li) má odepřeno býti, že se jest to nestalo, anebo má bráněno býti, že se jest spravedlivě stalo a že se jest tak státi mělo, anebo má přenešeno býti. Mimo ty tři obrany v súdiech téměř nic nenie, kromě prosby, k kteréž se utieká ten, ktož na tom trém scházie, že ani odpierati, ani brániti, ani přenesti toho nemóže, z čehož jej žalobník jeho viní, než súdcí prositi, aby to 145 jemu lehčeje váženo bylo. Čemuž odepřieno nemóž býti ani přene- šeno, toho jest nelze než brániti, buď cožkoli buď, anebo ode pře pustiti. 15. Odpieránie dvój zpósob jest ukázán: anebo že se jest nestalo anebo že ne to se jest stalo, což žalobník vede. Což nemóž ani přenešeno býti, toho jest nelze než brániti, buď což koli, 150 a co ani bráněno, tomu jest nelze než odpierati. Budú-li svědci, mnoho se proti svědkóm móž mluviti; bude-li kšaft nebo dsky, jiný kšaft nebo dsky ukázati; bude-li nález ukázán, jiný proti němu nález ukaž. A tak o jiném k tomu podobném. 16. Ale jsú některé věci, kterýmž ani odpierati, ani jich brániti, 155 ani jinam přenesti nelze jest. V takových příhodách než na svém právě pevně státi nelze jest, a k žalobě neodpoviedati, a o při nic nemluviti než o sobě: Má-li služebník pána svého poháněti; má-li člověk propuštěný s svým pánem někdajším se súditi; má-li zločinec k súdu připuštěn býti; má-li ten, ktož jest 160 jednú čeho odsúzen, z toho podruhé viniti; má-li ten, ktož by straž na silnici držal v pokojné zemi, dobrého člověka poháněti, a jiné k tomu podobné. 17. Ale však když móžemy, i o při neškodí mluviti, neb tak nám súdce práva našeho spieše užiti popřeje; jako v přiech o dědictvie, kto by pohnal po letech 165 prošlých, kdež netoliko provoditi mámy, že jsmy tři léta a osm- nácte nedělí drželi, ale také, že smy své vlastnie drželi, a skrze Všehrd. 5 140
II. 17. Proti žalobě jak se má pohnaný mieti. 65 naučenie zlému, a ne obranu muži dobrému dával; neb ne lotru 130 palici strúži, ale zbrojí a braní muže dobrého opatruji. Pakli se póhonu dopustíš, znaje, že spravedliv nejsi, nepřistúpaj k súdu; smluv se raděje a v čas rovné přijmi. 14. Po těch obranách po všech mnoho na tom jest, aby hleděl, co promluví žalobník tvój a jak, hned jej k tomu dobře tuze držeti, aby to provodil, což 135 promluví, a z toho jeho nespúštěti, ani jemu dopustiti, aby se jinam odtud přenesl. A najprvé hleděti, k čemuž má odpo- viedáno býti, slušie-li k té při čili neslušie: jestli že neslušie, nenie potřebie k tomu odpoviedati; pakli slušie, tehdy (móž-li) má odepřeno býti, že se jest to nestalo, anebo má bráněno býti, že se jest spravedlivě stalo a že se jest tak státi mělo, anebo má přenešeno býti. Mimo ty tři obrany v súdiech téměř nic nenie, kromě prosby, k kteréž se utieká ten, ktož na tom trém scházie, že ani odpierati, ani brániti, ani přenesti toho nemóže, z čehož jej žalobník jeho viní, než súdcí prositi, aby to 145 jemu lehčeje váženo bylo. Čemuž odepřieno nemóž býti ani přene- šeno, toho jest nelze než brániti, buď cožkoli buď, anebo ode pře pustiti. 15. Odpieránie dvój zpósob jest ukázán: anebo že se jest nestalo anebo že ne to se jest stalo, což žalobník vede. Což nemóž ani přenešeno býti, toho jest nelze než brániti, buď což koli, 150 a co ani bráněno, tomu jest nelze než odpierati. Budú-li svědci, mnoho se proti svědkóm móž mluviti; bude-li kšaft nebo dsky, jiný kšaft nebo dsky ukázati; bude-li nález ukázán, jiný proti němu nález ukaž. A tak o jiném k tomu podobném. 16. Ale jsú některé věci, kterýmž ani odpierati, ani jich brániti, 155 ani jinam přenesti nelze jest. V takových příhodách než na svém právě pevně státi nelze jest, a k žalobě neodpoviedati, a o při nic nemluviti než o sobě: Má-li služebník pána svého poháněti; má-li člověk propuštěný s svým pánem někdajším se súditi; má-li zločinec k súdu připuštěn býti; má-li ten, ktož jest 160 jednú čeho odsúzen, z toho podruhé viniti; má-li ten, ktož by straž na silnici držal v pokojné zemi, dobrého člověka poháněti, a jiné k tomu podobné. 17. Ale však když móžemy, i o při neškodí mluviti, neb tak nám súdce práva našeho spieše užiti popřeje; jako v přiech o dědictvie, kto by pohnal po letech 165 prošlých, kdež netoliko provoditi mámy, že jsmy tři léta a osm- nácte nedělí drželi, ale také, že smy své vlastnie drželi, a skrze Všehrd. 5 140
Strana 66
66 II. 17. Proti žalobě jak se má pohnaný mieti. to že odpoviedati k žalobě nejsmy povinni. 18. Neb ne každému slušie, ktož požene, odpoviedati, jako neřádně na svět přišlému; 170 item zločinci, item zhúbci zemskému, item ktož oheň púštie v zemi pokojné, item vražedlníku, item čiež hlava jest súzena a odsúzena pro vraždu, item ktož na cestě jest stál a straž držal etc. V těch ve všech přiech slušie súdcí tázati, má-li takovému každému, kdyby k súdu poháněl, otpoviedáno býti; a v jiných 175 účinciech k těm podobných. 19. Též, bude-li proti tobě nález ukázán psaný ve dskách nebo právo psané, ješto by zřetedlně proti tobě stálo; v tom musíš ne k psání, než k úmyslu a k vóli těch, kto jsú nález nebo právo vynášeli [vymyslili], hleděti; neb se nevždycky móže psání nebo písmu dosti státi, jako takto: „Kto drží [drží-li kto] kterékoli dědiny tři léta a osmnácte nedělí, má toho užiti.“ Některého dietěte, některého sirotka držány jsú dědiny, až násobnie léta prošla; má-liž toho užiti, ktož jest ty dědiny držal? A též když by u vězení seděl, čiežby se dědiny držaly bez práva, až by násobnie léta prošla: neužive toho držitel; nebyla jest ta vóle 185 ani ten úmysl těch, ktož jsú ten nález vynesli. Item nesmysl- ného dědiny držány, až násobnie léta zemská prošla; navrácen potom k rozumu, nemá-liž takový navrácen býti k dědinám svym po letech zemských prošlých? Item v pacholetství v službě jsa i s pánem do Turek jat jest byl v Turciech a v vězení, až léta 190 zemská prošla; po letech prošlých do země se vrátil; má-li držitel dědiny jeho obdržeti tím nálezem a právem? Item poručník sirotka nebo nerozumného nebo jatého nebo nemocí dlúhú po- raženého držal jest dědiny jeho, až léta zemská násobnie prošla. Navrácen jest tento k rozumu, onenno do země, třetí 106 k zdraví: nemají-liž ti pro ten nález z svého dědictvie poháněti a k svým dědinám právem hleděti? V těch ve všech příhodách ne k psání, než k úmyslu a k vóli, každý vidí, že musí hledieno býti. 20. A móž se přihoditi, že i z jiných nálezóv móžeš sobě příklady přivesti, z kterýchž by známo bylo, že se ne vždycky 200 psanému nálezu móže dosti státi, než úmyslu a vóli viece nežli psání. 21. Též také, proti právu psanému ukaž jiné tomu od- porné psané právo, jestli žeby k úmyslu a k vóli práva obrany vynašel, a zvláště, ukážeš-li proti právu psanému právo staršie, nebo nález prvnější, nebo dsky, anebo jinú věc kterú starší 205 a prvnější, item proti nálezu jiný nález odporný. Tu na obě 180
66 II. 17. Proti žalobě jak se má pohnaný mieti. to že odpoviedati k žalobě nejsmy povinni. 18. Neb ne každému slušie, ktož požene, odpoviedati, jako neřádně na svět přišlému; 170 item zločinci, item zhúbci zemskému, item ktož oheň púštie v zemi pokojné, item vražedlníku, item čiež hlava jest súzena a odsúzena pro vraždu, item ktož na cestě jest stál a straž držal etc. V těch ve všech přiech slušie súdcí tázati, má-li takovému každému, kdyby k súdu poháněl, otpoviedáno býti; a v jiných 175 účinciech k těm podobných. 19. Též, bude-li proti tobě nález ukázán psaný ve dskách nebo právo psané, ješto by zřetedlně proti tobě stálo; v tom musíš ne k psání, než k úmyslu a k vóli těch, kto jsú nález nebo právo vynášeli [vymyslili], hleděti; neb se nevždycky móže psání nebo písmu dosti státi, jako takto: „Kto drží [drží-li kto] kterékoli dědiny tři léta a osmnácte nedělí, má toho užiti.“ Některého dietěte, některého sirotka držány jsú dědiny, až násobnie léta prošla; má-liž toho užiti, ktož jest ty dědiny držal? A též když by u vězení seděl, čiežby se dědiny držaly bez práva, až by násobnie léta prošla: neužive toho držitel; nebyla jest ta vóle 185 ani ten úmysl těch, ktož jsú ten nález vynesli. Item nesmysl- ného dědiny držány, až násobnie léta zemská prošla; navrácen potom k rozumu, nemá-liž takový navrácen býti k dědinám svym po letech zemských prošlých? Item v pacholetství v službě jsa i s pánem do Turek jat jest byl v Turciech a v vězení, až léta 190 zemská prošla; po letech prošlých do země se vrátil; má-li držitel dědiny jeho obdržeti tím nálezem a právem? Item poručník sirotka nebo nerozumného nebo jatého nebo nemocí dlúhú po- raženého držal jest dědiny jeho, až léta zemská násobnie prošla. Navrácen jest tento k rozumu, onenno do země, třetí 106 k zdraví: nemají-liž ti pro ten nález z svého dědictvie poháněti a k svým dědinám právem hleděti? V těch ve všech příhodách ne k psání, než k úmyslu a k vóli, každý vidí, že musí hledieno býti. 20. A móž se přihoditi, že i z jiných nálezóv móžeš sobě příklady přivesti, z kterýchž by známo bylo, že se ne vždycky 200 psanému nálezu móže dosti státi, než úmyslu a vóli viece nežli psání. 21. Též také, proti právu psanému ukaž jiné tomu od- porné psané právo, jestli žeby k úmyslu a k vóli práva obrany vynašel, a zvláště, ukážeš-li proti právu psanému právo staršie, nebo nález prvnější, nebo dsky, anebo jinú věc kterú starší 205 a prvnější, item proti nálezu jiný nález odporný. Tu na obě 180
Strana 67
II. 18. O pánu z lavic. 67 straně proti psání se mluviti móže, a pře o vóli a úmyslu musí býti. Ale všem známo jest, že nález nálezu, právo právu nikdy nebývá odporné (neb kdy by rozdielné bylo, jedno by druhým zdviženo bylo); než příhodú se nález s nálezem, právo s právem potýkají. 22. Těmi i jinými obranami, kteréž mnohé jsú a široce 210 se ztahují, kterýchž žádný do konce vypsati nemóže, jako ani při, braň se žalobníku svému, vinen nejsa. 23. Item pohnaný žádný ven z země nemá k žádnému súdu tažen býti, a též s svého práva k jinému, kterémuž poddán nenie. 18. O pánu z lavic. (Text hlavy této v I. rec. jest v jedno spojen s hlavou předchozí.) 2) ani přátel móž mieti: i v tom jsú chudého ... 11) i potřebu jeho od něho pověděl. A ten z lavic má každému vedle práva vydán býti, tak po- hnanému jako póvodu, za kteréhož koli... 16) dán býti, než toliko ... 18) od starých dobře jest vymyšleno, mnozí... 21) obracují, kteréhož se 26) že na jednom nenie súd, než na všech ... 31) nepřietele jako přietele ... 31) vedle jichžto nepřiezně a hněvu byl-li by otsúzen, nemóžeš ty tak veliké hanby a škody otsúzeniem jich vzieti, aby oni tisíckrát větčí, zde i potom, ujíti mohli; neb by ty od nich toliko pomstu nespravedlivě trpěl, ale oni sami od sebe, od lidí, od boha i od pekla. Jestli pak že co tuhého... 43) při ža- lobě neb pře líčení, 45) neb toho každému súdce přieti mají, 47) vyjíti až se uradíš. Páni zatím, 32) že jakž nestaneš, svú při ztratíš 71) jakéhož koli a žádnému toho nemá hájeno býti, buď jakéhož koli řádu neb zachovánie. Pakli přátel nemá, najde řečníkóv dosti, ješto z daróv, z peněz i z jiných kořistí od lidí mluvie a za to se styděti nechtie, tak že jsú někteří za mlu- venie po padesáti kopách groších českých zjevně a to u desk brali, jiní z polovice od lidí mluvili o to oč jest pře byla. Nalezli jsú se někteří, ježto s jednú stranú stojiec a od ní z peněz mluviec i druhé jsú se raditi, čím by se brániti měla, nestyděli, a často z střmeniště vól sniedal. 81) obrá- něna byla, jest mrzko a těžko netoliko psáti ale i slyšeti; k svému se navrátíme. Nebezpečná věc jest řečníku a tomu ... 89) což jiní z práva činiti musie; 91) a tak té lehkosti otsúzenie se báti nebudeš; neb nenie malá hanba a posměch dobrému člověku, otsúzenu býti a křivu ostati, buď po- hnaný neb póvod; ale póvodu mnohém větčie jest hanba za křivého zóstati. 97) i jinými své spravedlnosti braň 104) uměnie a výmluvnosti 108) neb svým fortelem neb řečníkovi jinému ufaje, 112) ačkoli v této zemi žalobníci a znášeči súkromní přieliš jsú se tohoto času zvelebili, a mnozí je rádi slyšie, ale 117) i nemohú. Jest jiná potřeba 129) neb súkromě naříkají, neb jakžkoli utískají. 133) má nazván býti. 136) ktož jeho pohánie. (konec.) 5 *
II. 18. O pánu z lavic. 67 straně proti psání se mluviti móže, a pře o vóli a úmyslu musí býti. Ale všem známo jest, že nález nálezu, právo právu nikdy nebývá odporné (neb kdy by rozdielné bylo, jedno by druhým zdviženo bylo); než příhodú se nález s nálezem, právo s právem potýkají. 22. Těmi i jinými obranami, kteréž mnohé jsú a široce 210 se ztahují, kterýchž žádný do konce vypsati nemóže, jako ani při, braň se žalobníku svému, vinen nejsa. 23. Item pohnaný žádný ven z země nemá k žádnému súdu tažen býti, a též s svého práva k jinému, kterémuž poddán nenie. 18. O pánu z lavic. (Text hlavy této v I. rec. jest v jedno spojen s hlavou předchozí.) 2) ani přátel móž mieti: i v tom jsú chudého ... 11) i potřebu jeho od něho pověděl. A ten z lavic má každému vedle práva vydán býti, tak po- hnanému jako póvodu, za kteréhož koli... 16) dán býti, než toliko ... 18) od starých dobře jest vymyšleno, mnozí... 21) obracují, kteréhož se 26) že na jednom nenie súd, než na všech ... 31) nepřietele jako přietele ... 31) vedle jichžto nepřiezně a hněvu byl-li by otsúzen, nemóžeš ty tak veliké hanby a škody otsúzeniem jich vzieti, aby oni tisíckrát větčí, zde i potom, ujíti mohli; neb by ty od nich toliko pomstu nespravedlivě trpěl, ale oni sami od sebe, od lidí, od boha i od pekla. Jestli pak že co tuhého... 43) při ža- lobě neb pře líčení, 45) neb toho každému súdce přieti mají, 47) vyjíti až se uradíš. Páni zatím, 32) že jakž nestaneš, svú při ztratíš 71) jakéhož koli a žádnému toho nemá hájeno býti, buď jakéhož koli řádu neb zachovánie. Pakli přátel nemá, najde řečníkóv dosti, ješto z daróv, z peněz i z jiných kořistí od lidí mluvie a za to se styděti nechtie, tak že jsú někteří za mlu- venie po padesáti kopách groších českých zjevně a to u desk brali, jiní z polovice od lidí mluvili o to oč jest pře byla. Nalezli jsú se někteří, ježto s jednú stranú stojiec a od ní z peněz mluviec i druhé jsú se raditi, čím by se brániti měla, nestyděli, a často z střmeniště vól sniedal. 81) obrá- něna byla, jest mrzko a těžko netoliko psáti ale i slyšeti; k svému se navrátíme. Nebezpečná věc jest řečníku a tomu ... 89) což jiní z práva činiti musie; 91) a tak té lehkosti otsúzenie se báti nebudeš; neb nenie malá hanba a posměch dobrému člověku, otsúzenu býti a křivu ostati, buď po- hnaný neb póvod; ale póvodu mnohém větčie jest hanba za křivého zóstati. 97) i jinými své spravedlnosti braň 104) uměnie a výmluvnosti 108) neb svým fortelem neb řečníkovi jinému ufaje, 112) ačkoli v této zemi žalobníci a znášeči súkromní přieliš jsú se tohoto času zvelebili, a mnozí je rádi slyšie, ale 117) i nemohú. Jest jiná potřeba 129) neb súkromě naříkají, neb jakžkoli utískají. 133) má nazván býti. 136) ktož jeho pohánie. (konec.) 5 *
Strana 68
68 II. 18. O pánu z lavic. 1. Jest-li pak kto tak opuštěný, že, pohnán jsa a k súdu připraven, nemá se s kým poraditi, ani přátel pro chudobu móž mieti (neb člověk v štěstí stoje mnoho vyčte přátel, ale v chudobě a v neštěstí žádného nebo velmi řiedkého najde; 5 mravenci zajisté do prázdných stodol nikdy nelezú; též k člo- věku o zbožie přišlému řiedký se postaví přietel nebo žádný): i v tom jsú chudého ti, ktož jsú práva česká nalezli, neopustili, než jej jsú milostivě opatřili, aby sobě prosil za jednoho pána z lavic, kterýž by s ním stál a jemu v jeho při radil a bylo-li by 10 potřebie pro nedostatek rozumu, výmluvnosti nebo chudoby i potřebu jeho aby od něho pověděl. 2. A ten z lavic pán každému za to žádajíciemu vedlé práva má bez otporu vydán býti, tak pohnanému jako póvodu; a to ten, za kteréhož koli strany žádati budú, kromě úředníkóv najvyšších (těmi nemá a5 z lavic hýbáno býti,) a kromě pří nepóhonných (k kterýmž tak nemá pán z lavic dán býti, jak ty pře na súdě zemském súzeny býti nemají), než toliko k póhonným přem vedlé práva pán z lavic má dán býti. (Ačkoli i to, což k potřebě lidské od starých dobře a potřebně pro chudé, vdovy i sirotky a sprostné 20 jest vymyšleno, mnozí nynějšieho věku k zbytku a druzí k for- teli obracují, toho zle užívajíce. Kterého se pána bojí, aby jim v súdě na škodu nebyl, za toho žádají, aby jim k radě dán byl; ne proto, aby jim radú svú s nimi stoje v jich spravedl- nosti pomáhal, ale proto, aby jim v súdu sedě svú přímluvú, 25 nepřiezeň nebo hněv proti nim maje, neškodil; neznajíce toho, že jeden sám nesúdí, než všickni, a že na jednom na samém nezáležie súd zemský, než na všech, a že přiezně i nepřiezně, kterúž kmetové proti komuž koli mají, když v súd zasedají, s sebú do lavic nenesú, než před lavicemi jie nechávají, a každého so vedlé spravedlnosti a práv bez přiezně i nepřiezně, jakož přísahy jich káží, přietele jako nepřietele, nepřietele jako přietele, najchud- šieho jako najbohatějšieho zároveň súdie; kdež jestli žeby co jeden před druhým napřed mieti chtěl, daleko by chudý před bohatým vyskočil, poněvadž v přísaze kmetské chudému se prvé než bo- 35 hatému přisahá. To znaje, bez spravedlivé potřeby, z fortele za kmeta z lavic nežádaj. By jich pak mnoho mezi kmety bylo, ještoť by nepřáli než všeho zlého, vedlé jichžto nepřiezně a hněvu súzen nebudeš, toho se neboj; nebo to miesto k pomstám
68 II. 18. O pánu z lavic. 1. Jest-li pak kto tak opuštěný, že, pohnán jsa a k súdu připraven, nemá se s kým poraditi, ani přátel pro chudobu móž mieti (neb člověk v štěstí stoje mnoho vyčte přátel, ale v chudobě a v neštěstí žádného nebo velmi řiedkého najde; 5 mravenci zajisté do prázdných stodol nikdy nelezú; též k člo- věku o zbožie přišlému řiedký se postaví přietel nebo žádný): i v tom jsú chudého ti, ktož jsú práva česká nalezli, neopustili, než jej jsú milostivě opatřili, aby sobě prosil za jednoho pána z lavic, kterýž by s ním stál a jemu v jeho při radil a bylo-li by 10 potřebie pro nedostatek rozumu, výmluvnosti nebo chudoby i potřebu jeho aby od něho pověděl. 2. A ten z lavic pán každému za to žádajíciemu vedlé práva má bez otporu vydán býti, tak pohnanému jako póvodu; a to ten, za kteréhož koli strany žádati budú, kromě úředníkóv najvyšších (těmi nemá a5 z lavic hýbáno býti,) a kromě pří nepóhonných (k kterýmž tak nemá pán z lavic dán býti, jak ty pře na súdě zemském súzeny býti nemají), než toliko k póhonným přem vedlé práva pán z lavic má dán býti. (Ačkoli i to, což k potřebě lidské od starých dobře a potřebně pro chudé, vdovy i sirotky a sprostné 20 jest vymyšleno, mnozí nynějšieho věku k zbytku a druzí k for- teli obracují, toho zle užívajíce. Kterého se pána bojí, aby jim v súdě na škodu nebyl, za toho žádají, aby jim k radě dán byl; ne proto, aby jim radú svú s nimi stoje v jich spravedl- nosti pomáhal, ale proto, aby jim v súdu sedě svú přímluvú, 25 nepřiezeň nebo hněv proti nim maje, neškodil; neznajíce toho, že jeden sám nesúdí, než všickni, a že na jednom na samém nezáležie súd zemský, než na všech, a že přiezně i nepřiezně, kterúž kmetové proti komuž koli mají, když v súd zasedají, s sebú do lavic nenesú, než před lavicemi jie nechávají, a každého so vedlé spravedlnosti a práv bez přiezně i nepřiezně, jakož přísahy jich káží, přietele jako nepřietele, nepřietele jako přietele, najchud- šieho jako najbohatějšieho zároveň súdie; kdež jestli žeby co jeden před druhým napřed mieti chtěl, daleko by chudý před bohatým vyskočil, poněvadž v přísaze kmetské chudému se prvé než bo- 35 hatému přisahá. To znaje, bez spravedlivé potřeby, z fortele za kmeta z lavic nežádaj. By jich pak mnoho mezi kmety bylo, ještoť by nepřáli než všeho zlého, vedlé jichžto nepřiezně a hněvu súzen nebudeš, toho se neboj; nebo to miesto k pomstám
Strana 69
II. 18. O pánu z lavic. 69 zvláštním neslušie, aniž súdce na to myslí, by se tu nad kým mstíti měl, přísahu svú vždycky před očima a myslí svú 40 maje, že jest přisáhl vysoce, „pravdu vésti, křivdu tupiti, ne pro přiezeň ani nepřiezeň, ani pro kterú jinú věc.“) 3. Jestli že pak co tuhého na tě přijde, buď při žalobě nebo při líčení pře, neb jakžkoli, ješto by k tomu snadně odpovědi najíti ne- mohl, móžeš za potaz prositi (neb toho každému súdce přieti 45 mají); a tu se v šranciech móžeš raditi nebo ven na palác s přá- tely vyjíti a raditi se, až by se uradil; páni zatím jiné pře slyšie. 4. Buď také toho pilen a pamětliv, když k súdu přistupíš, aby své obrany, dsky, listy, svědomie nebo majestáty i jiné všecky próvody nebo obrany pohotově a v rukú měl, a aby skrze nedbanlivost nehotovosti k súdu státi nezmeškal, věda, že jakž nestaneš, dokudž v ten den páni súdu nevzdadie, svú při ztratíš. Neb když póvod nestojí, póhon toliko ztracuje a zase znovu móž pohnati, ale ty při všicku ztratíš, o kterúž se súditi znovu žádným právem nemóžeš věčně. Ačkoli nehned 55 nestániem k. súdu ztratí při svú pohnaný, neb když se ohlásí, dokudž páni na súdě sedie v ten den, nic neztratí; ale zmešká-li, když se naň prvé, druhé i třetie zavolá, a páni za právo dadúce póvodovi v ten den z lavic vstanú, již svú při pohnaný ztratí. 5. Pakli jest také který pohnaný z nerozumu 6o nebo z obmeškánie sobě registříkóv prvé nevyhledal, a táhne se na dsky, anebo potřeb svých v hospodě nechal: takovému páni dopúštějí, aby sobě vyhledal, a své potřeby sobě zjednal, dokudž v ten den na súdě sedie. V tom nevyhledá-li, neb svých potřeb sobě nezpraví, bude otsúzen. 6. Při tom naučenie 65 toto vezmi, že žádný pohnaný proti póvodu urukovati pro škody nemá, ač jsú se již někteří toho chytali, chtiece to dskami pro- voditi, ale neprovedli jsú. 7. Dále, každý, tak pohnaný jako póvod, sám za se mluviti móž před súdem, buď žena nebo muž. Pakli neumie, móž sobě přietele zjednati, ktož by to chtěl na se vzieti, jakéhož koli, a žádnému toho hájeno nemá býti, buď jakéhož koli řádu panského, vladyckého, městského nebo sedlského, světského stavu nebo duchovnieho. 8. Pakli přátel nemá, najdi sobě jednoho z těch, ježto z daróv, z peněz, i z jiných kořistí od lidí mluvie v každé při, bud spravedliva nebo nebuď, tak že 75 jsú někteří za mluvenie po padesáti kopách grošóv českých 50 70
II. 18. O pánu z lavic. 69 zvláštním neslušie, aniž súdce na to myslí, by se tu nad kým mstíti měl, přísahu svú vždycky před očima a myslí svú 40 maje, že jest přisáhl vysoce, „pravdu vésti, křivdu tupiti, ne pro přiezeň ani nepřiezeň, ani pro kterú jinú věc.“) 3. Jestli že pak co tuhého na tě přijde, buď při žalobě nebo při líčení pře, neb jakžkoli, ješto by k tomu snadně odpovědi najíti ne- mohl, móžeš za potaz prositi (neb toho každému súdce přieti 45 mají); a tu se v šranciech móžeš raditi nebo ven na palác s přá- tely vyjíti a raditi se, až by se uradil; páni zatím jiné pře slyšie. 4. Buď také toho pilen a pamětliv, když k súdu přistupíš, aby své obrany, dsky, listy, svědomie nebo majestáty i jiné všecky próvody nebo obrany pohotově a v rukú měl, a aby skrze nedbanlivost nehotovosti k súdu státi nezmeškal, věda, že jakž nestaneš, dokudž v ten den páni súdu nevzdadie, svú při ztratíš. Neb když póvod nestojí, póhon toliko ztracuje a zase znovu móž pohnati, ale ty při všicku ztratíš, o kterúž se súditi znovu žádným právem nemóžeš věčně. Ačkoli nehned 55 nestániem k. súdu ztratí při svú pohnaný, neb když se ohlásí, dokudž páni na súdě sedie v ten den, nic neztratí; ale zmešká-li, když se naň prvé, druhé i třetie zavolá, a páni za právo dadúce póvodovi v ten den z lavic vstanú, již svú při pohnaný ztratí. 5. Pakli jest také který pohnaný z nerozumu 6o nebo z obmeškánie sobě registříkóv prvé nevyhledal, a táhne se na dsky, anebo potřeb svých v hospodě nechal: takovému páni dopúštějí, aby sobě vyhledal, a své potřeby sobě zjednal, dokudž v ten den na súdě sedie. V tom nevyhledá-li, neb svých potřeb sobě nezpraví, bude otsúzen. 6. Při tom naučenie 65 toto vezmi, že žádný pohnaný proti póvodu urukovati pro škody nemá, ač jsú se již někteří toho chytali, chtiece to dskami pro- voditi, ale neprovedli jsú. 7. Dále, každý, tak pohnaný jako póvod, sám za se mluviti móž před súdem, buď žena nebo muž. Pakli neumie, móž sobě přietele zjednati, ktož by to chtěl na se vzieti, jakéhož koli, a žádnému toho hájeno nemá býti, buď jakéhož koli řádu panského, vladyckého, městského nebo sedlského, světského stavu nebo duchovnieho. 8. Pakli přátel nemá, najdi sobě jednoho z těch, ježto z daróv, z peněz, i z jiných kořistí od lidí mluvie v každé při, bud spravedliva nebo nebuď, tak že 75 jsú někteří za mluvenie po padesáti kopách grošóv českých 50 70
Strana 70
70 II. 18. O pánu z lavic. zjevně a neskrytě brali, jiní z polovice od lidí mluvili o to, oč jest pře byla. Nalezli jsú se někteří, ježto s jednú stranú stojiec a od nie z peněz mluviec, i druhé jsú, čím by se brániti měla, radili, a často z střmeniště vól sniedal. 9. O spolciech pak v přiech, o kupování pří na zisk, a o rozličných smluvách a slibiech, jestli žeby súdem pře obdržána nebo obráněna byla: tím se zaneprazdňovati neslušie; k svému se vraťmy. 10. Ne- bezpečná věc jest tulmači a tomu, ktož jazyk svój za penieze, za dary nebo za jiné kořisti prodává, v ruce upadnúti. Uži- s5 tečněje jest každému pohnanému, aby svú při sám pověděl, jakž umie a jakž móže, jist jsa, že súdce ne samo mluvenie, jakkoli vtipně složené, než próvody, dóvody, obrany, vývody súdie. 11. Naposledy, nedaj se žádnému, vinen jsa, pohoniti, čiň od sebe sám dobrovolně každému, což jiní, právem přinuceni jsúce, 90 činiti musie; a nikdy nebudeš otsúzen, a tak se otsúzenie báti nebudeš. Neboť nenie sobě co lehce vážiti dobrému člověku na súdu otsúzenu býti a křivu zóstati, buď pohnaný nebo póvod; ale póvodu mnohem větčie jest věc a těžšie za křivého zóstati a nálezem panským otsúzenu býti, než pohnanému, ač i ten, 95 když bude otsúzen, nemá se čím chlubiti. 12. Pakli svú spra- vedlnost znáš, dopusť se pohnati, a obranami tuto sepsanými i jinými proti každému živému mužně své spravedlnosti braň; neb vinný každý i nevinný móž býti viněn, ale otsúzen žádný než vinný nemá býti, leč by nebo slyšenie neměl, nebo mluviti 100 a otpierati nechtěl, nebo na nepravého súdcí uhodil, (čehož se před súdem zemským nenie báti.) A věz, obráníš-li se, pohnán jsa, že nemalé cti a chvály proti svému žalobníku obranú neviny své dosáhneš. V tom pak zpraven jsa, co k obraně vedlé práva slušie, nadto rozumu, vtipu, uměnie, paměti a výmluvnosti 105 své, jakž najlépe umieš, užívaj. — (Žádný sobě toho těžce nebeř, že žalobníkem póvoda často jmenují: neb kdež žalobníka čteš, věz, že o tom žalobníku píši, kterýž nic spravedlivého nemaje, než sobě, své vzácnosti, přiezni nebo všetečnosti, nebo svým fortelóm, nebo zavolání svému, nebo řečníku svému, nebo čemužkoli jinému no ufaje, smie dobrého člověka a spravedlivého pohoniti a jej k ne- snázem i k škodám připravovati. Takového žalobníka jméno nésti, jest přieliš ohyzdná věc, ačkoli nynie po všem křesťanstvu žalobníci a znášeči súkromní přieliš jsú se vyzískali a zvelebili, 80
70 II. 18. O pánu z lavic. zjevně a neskrytě brali, jiní z polovice od lidí mluvili o to, oč jest pře byla. Nalezli jsú se někteří, ježto s jednú stranú stojiec a od nie z peněz mluviec, i druhé jsú, čím by se brániti měla, radili, a často z střmeniště vól sniedal. 9. O spolciech pak v přiech, o kupování pří na zisk, a o rozličných smluvách a slibiech, jestli žeby súdem pře obdržána nebo obráněna byla: tím se zaneprazdňovati neslušie; k svému se vraťmy. 10. Ne- bezpečná věc jest tulmači a tomu, ktož jazyk svój za penieze, za dary nebo za jiné kořisti prodává, v ruce upadnúti. Uži- s5 tečněje jest každému pohnanému, aby svú při sám pověděl, jakž umie a jakž móže, jist jsa, že súdce ne samo mluvenie, jakkoli vtipně složené, než próvody, dóvody, obrany, vývody súdie. 11. Naposledy, nedaj se žádnému, vinen jsa, pohoniti, čiň od sebe sám dobrovolně každému, což jiní, právem přinuceni jsúce, 90 činiti musie; a nikdy nebudeš otsúzen, a tak se otsúzenie báti nebudeš. Neboť nenie sobě co lehce vážiti dobrému člověku na súdu otsúzenu býti a křivu zóstati, buď pohnaný nebo póvod; ale póvodu mnohem větčie jest věc a těžšie za křivého zóstati a nálezem panským otsúzenu býti, než pohnanému, ač i ten, 95 když bude otsúzen, nemá se čím chlubiti. 12. Pakli svú spra- vedlnost znáš, dopusť se pohnati, a obranami tuto sepsanými i jinými proti každému živému mužně své spravedlnosti braň; neb vinný každý i nevinný móž býti viněn, ale otsúzen žádný než vinný nemá býti, leč by nebo slyšenie neměl, nebo mluviti 100 a otpierati nechtěl, nebo na nepravého súdcí uhodil, (čehož se před súdem zemským nenie báti.) A věz, obráníš-li se, pohnán jsa, že nemalé cti a chvály proti svému žalobníku obranú neviny své dosáhneš. V tom pak zpraven jsa, co k obraně vedlé práva slušie, nadto rozumu, vtipu, uměnie, paměti a výmluvnosti 105 své, jakž najlépe umieš, užívaj. — (Žádný sobě toho těžce nebeř, že žalobníkem póvoda často jmenují: neb kdež žalobníka čteš, věz, že o tom žalobníku píši, kterýž nic spravedlivého nemaje, než sobě, své vzácnosti, přiezni nebo všetečnosti, nebo svým fortelóm, nebo zavolání svému, nebo řečníku svému, nebo čemužkoli jinému no ufaje, smie dobrého člověka a spravedlivého pohoniti a jej k ne- snázem i k škodám připravovati. Takového žalobníka jméno nésti, jest přieliš ohyzdná věc, ačkoli nynie po všem křesťanstvu žalobníci a znášeči súkromní přieliš jsú se vyzískali a zvelebili, 80
Strana 71
II. 19. O poručniciech pří. 71 a mnozí je rádi slyšie, ale nerádi s nimi a s otcem jich luci- perem do pekla pójdú. Takových žalobníkóv a znášečóv nebe 115 snésti nemohlo, země je sotva drží, a z pekla by jich rádi vy- byli, i nemohú; neb i otec jich luciper, kterýž jest žalobníkem dobrých byl, pro takové žaloby a pýchu svú jest do propasti pekla horúcieho s nebe přes hlavu s svými spolupomocníky stržen, odkudž ani vyjitie ani vysvobozenie nečeká žádného 120 věčně, a všecky žalobníky nepravé, falešné a úkladné se všemi znášeči a žalobníky súkromními a falešnými za sebú spolkem táhne; jichžto zahynutie dobří mužie viděti budú, jakož psáno jest v Žalmiech: „Ale však očima tvýma shlédneš, a otplatu znášečóv uzříš.“ A jinde: „Když hynúti budú znášeči, uzříš.“ 125 A ještě na jiném miestě: „Veseliti se bude spravedlivý, když uzří pomstu; ruce umývati bude v krvi bezpravníka.“ Jest jiná potřeba, kteráž člověka dobrého k žalobě někdy přihánie, ano jemu statek jeho držie, křivdu činie, nebo na cti naříkají, nebo zrazují, nebo rozličně jakžkoli utískají: o tom 130 já o žádném tuto nepíši, ani o jiném k těm podobném, aniž ho žalobníkem jmenuji; neb takový každý ne tak žalobníkem jako obrancí cti, statku, spravedlnosti nebo hrdla svého má jmenován býti. Ale ten, kohož pohánie, a kohož tím zpósobem viní, ač pohnaný slove, však spravedlivěje jméno žalobníka drží, nežli 135 ten, ktož jeho pohánie. Ne hluchému zpievám: kto chce slyšeti, slyš.). — A pohnaný jak se má zachovati při žalobě, potud jest povědieno. 19. O poručníciech pří. 1) Ne na jednu jsú stranu toliko hleděli, ktož jsú zemi české práva nalezali, ale na všecky se obracujíce, pilně prohlédali... 4) jinými překážkami rozličnými . . . svému odporníku práv nebyl; 8) k súdu státi nemohl, nalezli, aby ... 12) hodnému, z úmysla 16) pře své jej poručníkem 20) poručníkóv pře své udělati; 23) v Památných poručníky 24) aby ve všech přiech na miestě jeho stáli; neb se tu nemienie než ty pře kteréž má, ne ty kterýchž ještě nemá, by pak takto v tom poručenství stálo... 37) od jiných póhony přijímati... 42) Bradáčovi z Túšeně (S. 11.) a Rúpovským 1495 v pátek před sv. Benediktem. V takové... 41) (jako Ctibor z Tovačova císaři N. 11., též Adam z Cimburka léta božieho MCCCCXCV. v pondělí před sv. Rehořem). Bez té ... 31) a to ústně a ne dskami... 61) osob zvláštních z města dotýče, vedle práva se zachovati mají, jako jiní z panóv nebo z rytieřstva. Poručníkem...
II. 19. O poručniciech pří. 71 a mnozí je rádi slyšie, ale nerádi s nimi a s otcem jich luci- perem do pekla pójdú. Takových žalobníkóv a znášečóv nebe 115 snésti nemohlo, země je sotva drží, a z pekla by jich rádi vy- byli, i nemohú; neb i otec jich luciper, kterýž jest žalobníkem dobrých byl, pro takové žaloby a pýchu svú jest do propasti pekla horúcieho s nebe přes hlavu s svými spolupomocníky stržen, odkudž ani vyjitie ani vysvobozenie nečeká žádného 120 věčně, a všecky žalobníky nepravé, falešné a úkladné se všemi znášeči a žalobníky súkromními a falešnými za sebú spolkem táhne; jichžto zahynutie dobří mužie viděti budú, jakož psáno jest v Žalmiech: „Ale však očima tvýma shlédneš, a otplatu znášečóv uzříš.“ A jinde: „Když hynúti budú znášeči, uzříš.“ 125 A ještě na jiném miestě: „Veseliti se bude spravedlivý, když uzří pomstu; ruce umývati bude v krvi bezpravníka.“ Jest jiná potřeba, kteráž člověka dobrého k žalobě někdy přihánie, ano jemu statek jeho držie, křivdu činie, nebo na cti naříkají, nebo zrazují, nebo rozličně jakžkoli utískají: o tom 130 já o žádném tuto nepíši, ani o jiném k těm podobném, aniž ho žalobníkem jmenuji; neb takový každý ne tak žalobníkem jako obrancí cti, statku, spravedlnosti nebo hrdla svého má jmenován býti. Ale ten, kohož pohánie, a kohož tím zpósobem viní, ač pohnaný slove, však spravedlivěje jméno žalobníka drží, nežli 135 ten, ktož jeho pohánie. Ne hluchému zpievám: kto chce slyšeti, slyš.). — A pohnaný jak se má zachovati při žalobě, potud jest povědieno. 19. O poručníciech pří. 1) Ne na jednu jsú stranu toliko hleděli, ktož jsú zemi české práva nalezali, ale na všecky se obracujíce, pilně prohlédali... 4) jinými překážkami rozličnými . . . svému odporníku práv nebyl; 8) k súdu státi nemohl, nalezli, aby ... 12) hodnému, z úmysla 16) pře své jej poručníkem 20) poručníkóv pře své udělati; 23) v Památných poručníky 24) aby ve všech přiech na miestě jeho stáli; neb se tu nemienie než ty pře kteréž má, ne ty kterýchž ještě nemá, by pak takto v tom poručenství stálo... 37) od jiných póhony přijímati... 42) Bradáčovi z Túšeně (S. 11.) a Rúpovským 1495 v pátek před sv. Benediktem. V takové... 41) (jako Ctibor z Tovačova císaři N. 11., též Adam z Cimburka léta božieho MCCCCXCV. v pondělí před sv. Rehořem). Bez té ... 31) a to ústně a ne dskami... 61) osob zvláštních z města dotýče, vedle práva se zachovati mají, jako jiní z panóv nebo z rytieřstva. Poručníkem...
Strana 72
II. 19. O poručníciech pří. 72 65) holomek. Žádný také.. . . 75) smlúvati. A také . . . 17) což vysúdí, žádnému zapisovati... 81) mohli státi. Ale žádný... 82) jiného poru- čníka též pře učiniti nemóž, neb jeho pře nenie. (To najdeš v Bielých póhonných, kdež . . . 85) nestane, ztratí póvodu svému póhon a pohnanému při (To ... 89) aby poručník poručníka udělal, a když jsú se o to 32) ote- přieno a odesláni jsú, aby se pravóm českým po vlaských a německých naučili. Jest... 95) (pro snadné nalezenie) zapisovati; neb mnozí, v Pa- mátných knihách krom póhonu poručníky zapsavše, k zmatkóm jsú přichá- zeli; 104) ktož jest jim poručil, trpěti; ale ne k vysvědčení 118) o tom nález jest v Bielých póhonných kdež Jan Sokol pohánie Oldřicha Bradáče z Túšeně. Na jiné . . . 121) A potud o poručníciech. (Konec) Pr. Vyhledávajíce obyvatelóm královstvie českého práva, ne na jednu stranu toliko hleděli jsú ti, ktož jsú je zemi české nalezali, ale na všecky strany se obracujíce, pilně prohlédali, aby se žádný nemocí, žádný v zemi nebytiem, žádný jinými pří- 5 hodami, kteréž mnohé a rozličné jsú, zastierati nemohl ani vy- mlúvati, aby svému odporníku práv nebyl. 1. To odjieti chtiece, tak póvodu jako pohnanému, aby se žádný žádnú věcí skutečnú ani smýšlenú nevymlúval, pro kterúž by osobně k súdu státi nemohl, za právo jsú nalezli, aby každý, ktož koli pro nemoc, 10 ktož koli pro nebytie v zemie nebo pro jakú koli překážku potřeb svých k súdu státi nemóže, nebo také i z své vóle proti někomu jakožto sebe nevelmi hodnému, neb i z jiné příčiny, kterýchž několik jest, z úmysla nechce, nebo také pro lehkost pře, nebo z jiných kterýchž koli příčin, aby každý toho moc nebo 15 svobodu měl, jiného, kohož by se jemu zdálo, na miestě svém postaviti a pře své, jakáž by ta koli byla, jej poru- čníkem učiniti a ve dsky zapsati, aby ten, na miestě jeho stoje, mohl se o jeho věc tak jako o svú vlastní súditi, buď od póvoda neb od pohnaného. A to jednoho, dva, tři nebo kolikž 2o by se jemu zdálo, aby mohl sobě, poručníkóv pře své dskami udělati. 2. Při tom má toto najprvé vědieno býti, že žádný nemóž té pře žádného poručníka udělati, kteréž ještě nemá. Aniž to komu spomóž, žeby pořád v Památných dskách po- ručníky zapsal, aby ve všech přiech jeho, kteréž nynie má nebo 25 kteréž ještě potom mieti bude, na miestě jeho stáli; neb se tu nemínie než ty pře toliko samy, kteréž již skutečné má, ne ty, kterýchž ještě nemá, a ty toliko, k kterýmž jest skutečně pohnán, nebo k kterýmž jest sám skutečně pohnal, a kteréž jest na
II. 19. O poručníciech pří. 72 65) holomek. Žádný také.. . . 75) smlúvati. A také . . . 17) což vysúdí, žádnému zapisovati... 81) mohli státi. Ale žádný... 82) jiného poru- čníka též pře učiniti nemóž, neb jeho pře nenie. (To najdeš v Bielých póhonných, kdež . . . 85) nestane, ztratí póvodu svému póhon a pohnanému při (To ... 89) aby poručník poručníka udělal, a když jsú se o to 32) ote- přieno a odesláni jsú, aby se pravóm českým po vlaských a německých naučili. Jest... 95) (pro snadné nalezenie) zapisovati; neb mnozí, v Pa- mátných knihách krom póhonu poručníky zapsavše, k zmatkóm jsú přichá- zeli; 104) ktož jest jim poručil, trpěti; ale ne k vysvědčení 118) o tom nález jest v Bielých póhonných kdež Jan Sokol pohánie Oldřicha Bradáče z Túšeně. Na jiné . . . 121) A potud o poručníciech. (Konec) Pr. Vyhledávajíce obyvatelóm královstvie českého práva, ne na jednu stranu toliko hleděli jsú ti, ktož jsú je zemi české nalezali, ale na všecky strany se obracujíce, pilně prohlédali, aby se žádný nemocí, žádný v zemi nebytiem, žádný jinými pří- 5 hodami, kteréž mnohé a rozličné jsú, zastierati nemohl ani vy- mlúvati, aby svému odporníku práv nebyl. 1. To odjieti chtiece, tak póvodu jako pohnanému, aby se žádný žádnú věcí skutečnú ani smýšlenú nevymlúval, pro kterúž by osobně k súdu státi nemohl, za právo jsú nalezli, aby každý, ktož koli pro nemoc, 10 ktož koli pro nebytie v zemie nebo pro jakú koli překážku potřeb svých k súdu státi nemóže, nebo také i z své vóle proti někomu jakožto sebe nevelmi hodnému, neb i z jiné příčiny, kterýchž několik jest, z úmysla nechce, nebo také pro lehkost pře, nebo z jiných kterýchž koli příčin, aby každý toho moc nebo 15 svobodu měl, jiného, kohož by se jemu zdálo, na miestě svém postaviti a pře své, jakáž by ta koli byla, jej poru- čníkem učiniti a ve dsky zapsati, aby ten, na miestě jeho stoje, mohl se o jeho věc tak jako o svú vlastní súditi, buď od póvoda neb od pohnaného. A to jednoho, dva, tři nebo kolikž 2o by se jemu zdálo, aby mohl sobě, poručníkóv pře své dskami udělati. 2. Při tom má toto najprvé vědieno býti, že žádný nemóž té pře žádného poručníka udělati, kteréž ještě nemá. Aniž to komu spomóž, žeby pořád v Památných dskách po- ručníky zapsal, aby ve všech přiech jeho, kteréž nynie má nebo 25 kteréž ještě potom mieti bude, na miestě jeho stáli; neb se tu nemínie než ty pře toliko samy, kteréž již skutečné má, ne ty, kterýchž ještě nemá, a ty toliko, k kterýmž jest skutečně pohnán, nebo k kterýmž jest sám skutečně pohnal, a kteréž jest na
Strana 73
II. 19. O poručníciech pří. 73 svědčení póhonóv osobně vystál; ty se toliko tím takovým poručenstviem pořádným, v Památných dskách zapsaným, mienie, 30 po póhonu, ne před póhonem, by pak tato slova v tom poru- čenství stála, „že ve všech přiech svých, kteréž má nebo mieti bude, poručníky tyto dělá.“ (To najdeš v Bielých póhonných, kdež Jiřík z Dubé a z Kuřích Vod pohánie Homberka.) 3. Žádný také, bratra nebo strýce maje nedielného, nemóž jemu poručiti, aby mohl bez něho pohoniti, ani na svém ani na jeho miestě od jiných, ktožby jich poháněl, póhonóv přijímati a k nim i k súdu i na svědčení stávati. Pakli kto to učiní, sklamá se, leč by komu král se pány tu zvláštnost učinil, jako Bočkovi z Kunštátu pro jeho nemoc, že jest poručil knězi Albrechtovi 40 a knězi Jiříkovi (to psáno v Památných M. 29) a Oldřichovi Bradáčovi (S. 11.) a jiným. V takové zvláštnosti netoliko bratr bratru nebo strýc strýci, ale ktož koli jinému komuž koli poru- čiti móže, (jakž se to najde v Památných N. 11., kdež Ctibor z Cimburka léta božieho 1495 v pondělí před sv. Řehořem, 45 kdež Adam z Cimburka.) 4. Bez té zvláštnosti ani král poho- niti a poručiti žádnému nemóž, leč by tu moc králi JMsti z plného súdu páni dali, jakož se jest stalo proti knězi Jindřichovi (a stojí v Památných S. 19.) 5. Žádný také nemóž poručníka k súdu té pře učiniti, kteráž ještě vysvědčena nenie, než k položení za 50 nemocna a ven z země móž dobře, a to ústně nebo [ne] dskami, a tomu se každému věří. 6. Dále, žádný poručníka listem pře své učiniti nemóž, než dskami; pakli učiní, tolikéž mu to platno bude, jako by žádného neučinil; kromě měst, kteráž i před svědčeniem list mocný k stání dávají, na kohož chtie, z súsed 55 svých v městě nebo v okolí, i po svědčení listem poručníky svých pří, kohož se jim zdá, dělají, buď ten jich súsed nebo nebuď. A to se od nich poručenstvie přijímá ve všech súdiech. (Ale v tom se měštěnín nemyl, než věz, že se to přijímá tehdy, když se purkmistra, konšelóv i všie obce dotýče, ne zvláštních s0 osob městských; neb což se osob zvláštních z měst, též pánóv nebo z rytieřstva dotýče, vedlé práva se zachovati mají.) 7. Po- ručníkem od každého člověka jakéhož koli řádu nebo stavu móž býti člověk kterýž koli, buď měštěnín, nebo sedlák, nebo holomek, duchovní nebo světský. 8. Žádný také poručník sobě 65 nic neprosúdí, ani vysúdí, než tomu, od kohož jest poru- 35
II. 19. O poručníciech pří. 73 svědčení póhonóv osobně vystál; ty se toliko tím takovým poručenstviem pořádným, v Památných dskách zapsaným, mienie, 30 po póhonu, ne před póhonem, by pak tato slova v tom poru- čenství stála, „že ve všech přiech svých, kteréž má nebo mieti bude, poručníky tyto dělá.“ (To najdeš v Bielých póhonných, kdež Jiřík z Dubé a z Kuřích Vod pohánie Homberka.) 3. Žádný také, bratra nebo strýce maje nedielného, nemóž jemu poručiti, aby mohl bez něho pohoniti, ani na svém ani na jeho miestě od jiných, ktožby jich poháněl, póhonóv přijímati a k nim i k súdu i na svědčení stávati. Pakli kto to učiní, sklamá se, leč by komu král se pány tu zvláštnost učinil, jako Bočkovi z Kunštátu pro jeho nemoc, že jest poručil knězi Albrechtovi 40 a knězi Jiříkovi (to psáno v Památných M. 29) a Oldřichovi Bradáčovi (S. 11.) a jiným. V takové zvláštnosti netoliko bratr bratru nebo strýc strýci, ale ktož koli jinému komuž koli poru- čiti móže, (jakž se to najde v Památných N. 11., kdež Ctibor z Cimburka léta božieho 1495 v pondělí před sv. Řehořem, 45 kdež Adam z Cimburka.) 4. Bez té zvláštnosti ani král poho- niti a poručiti žádnému nemóž, leč by tu moc králi JMsti z plného súdu páni dali, jakož se jest stalo proti knězi Jindřichovi (a stojí v Památných S. 19.) 5. Žádný také nemóž poručníka k súdu té pře učiniti, kteráž ještě vysvědčena nenie, než k položení za 50 nemocna a ven z země móž dobře, a to ústně nebo [ne] dskami, a tomu se každému věří. 6. Dále, žádný poručníka listem pře své učiniti nemóž, než dskami; pakli učiní, tolikéž mu to platno bude, jako by žádného neučinil; kromě měst, kteráž i před svědčeniem list mocný k stání dávají, na kohož chtie, z súsed 55 svých v městě nebo v okolí, i po svědčení listem poručníky svých pří, kohož se jim zdá, dělají, buď ten jich súsed nebo nebuď. A to se od nich poručenstvie přijímá ve všech súdiech. (Ale v tom se měštěnín nemyl, než věz, že se to přijímá tehdy, když se purkmistra, konšelóv i všie obce dotýče, ne zvláštních s0 osob městských; neb což se osob zvláštních z měst, též pánóv nebo z rytieřstva dotýče, vedlé práva se zachovati mají.) 7. Po- ručníkem od každého člověka jakéhož koli řádu nebo stavu móž býti člověk kterýž koli, buď měštěnín, nebo sedlák, nebo holomek, duchovní nebo světský. 8. Žádný také poručník sobě 65 nic neprosúdí, ani vysúdí, než tomu, od kohož jest poru- 35
Strana 74
74 II. 19. O poručníciech pří. čníkem, kterýž miesto toho ot kohož jest poručníkem, všecko móž učiniti, súditi se, smlúvati se, právo po nálezu nebo po staném právu jménem jeho, ktož jest jej poručníkem učinil, vésti 7o i na vrch dovesti, i před menším úřadem, bylo-li by dolóv z plného súdu podáno, státi a při vésti, též jako nahoře, před nálezem i po nálezu. 9. Ale k přísaze v kaple Všech Svatých, tu poručník nemóž státi, než každý sám, kohož se dotýče, tu státi osobně má a sám za se, buď póvod nebo pohnaný, přisahati nebo se s svým 75 odporníkem smlúvati. (Nález o tom v Bielých póhonných, kdež Jan z Leskovce Oldřicha Bradáče pohoní.) 10. A také poručník toho, což vysúdí, zapisovati nemóže, než ten sám, od kohož jest poručníkem učiněn, a komuž jest vysúdil. 11. Móž také každá strana sobě poručníkov, kolik chce, udělati, tak aby všickni so spolu, dva nebo jeden z nich, kterýž koli, zaň k súdu mohl nebo mohli státi a na miestě jeho spravedlnosti súdem dobývati nebo brániti. 12. Ale žádný, poručníkem pře jsa, jiného poručníka též pře poručníkem učiniti nemóže, neb jeho pře nenie. (To na- jdeš v Bielých póhonných, kdež Jan z Lukavce pohánie Viktorina 85 a Bočka.) Pakli poručník poručníka udělá, a sám k súdu ne- stane, bude-li od póvoda poručníkem, ztratí póvodu svému póhon; pakli od pohnaného, ztratí pohnanému při. (To v týchž knihách a v témž nálezu najdeš. Ačkoli některým v práviech přespol- ních a cizích učeným to se jest nelíbilo, aby poručník poručníka 90 dskami učiniti nemohl. A když jsú se o to pokúšeli, aby, po- ručníci jsúce, jiné poručníky učinili, jest jim toho — spravedlivě i slušně — odepřieno, že toho učiniti nemohú, a odesláni jsú, aby se právóm českým po vlaských a německých práviech učili). 13. Jest také najlépe, poručníka neb poručníky pře při póhonu 95 (pro snadné nalezenie i pro menšie placenie) zapisovati: neb mnozí v Památných knihách, ne při póhonu, poručníky sobě zapsavše k škodám jsú i k zmatkóm přicházeli, když se jest jim poručenstvie jich hned a snadně najíti nemohlo. 14. Na po- ručníka slušie k súdu státi, roky opravovati, vizy klásti, hojem- 100 stvie bráti, poklidy dělati, smlúvati se, právo stané i póhon pro- pustiti, po nálezu úmluvu dáti, zvod vzieti, panovánie činiti, k odhádání úředníky vésti, a na vrch práva dovesti; ale vše ne svým, než toho, od kohož mu jest poručeno, jménem; ještě i pokutu za toho, ktož jest jej poručníkem učinil, trpěti. Ale ne
74 II. 19. O poručníciech pří. čníkem, kterýž miesto toho ot kohož jest poručníkem, všecko móž učiniti, súditi se, smlúvati se, právo po nálezu nebo po staném právu jménem jeho, ktož jest jej poručníkem učinil, vésti 7o i na vrch dovesti, i před menším úřadem, bylo-li by dolóv z plného súdu podáno, státi a při vésti, též jako nahoře, před nálezem i po nálezu. 9. Ale k přísaze v kaple Všech Svatých, tu poručník nemóž státi, než každý sám, kohož se dotýče, tu státi osobně má a sám za se, buď póvod nebo pohnaný, přisahati nebo se s svým 75 odporníkem smlúvati. (Nález o tom v Bielých póhonných, kdež Jan z Leskovce Oldřicha Bradáče pohoní.) 10. A také poručník toho, což vysúdí, zapisovati nemóže, než ten sám, od kohož jest poručníkem učiněn, a komuž jest vysúdil. 11. Móž také každá strana sobě poručníkov, kolik chce, udělati, tak aby všickni so spolu, dva nebo jeden z nich, kterýž koli, zaň k súdu mohl nebo mohli státi a na miestě jeho spravedlnosti súdem dobývati nebo brániti. 12. Ale žádný, poručníkem pře jsa, jiného poručníka též pře poručníkem učiniti nemóže, neb jeho pře nenie. (To na- jdeš v Bielých póhonných, kdež Jan z Lukavce pohánie Viktorina 85 a Bočka.) Pakli poručník poručníka udělá, a sám k súdu ne- stane, bude-li od póvoda poručníkem, ztratí póvodu svému póhon; pakli od pohnaného, ztratí pohnanému při. (To v týchž knihách a v témž nálezu najdeš. Ačkoli některým v práviech přespol- ních a cizích učeným to se jest nelíbilo, aby poručník poručníka 90 dskami učiniti nemohl. A když jsú se o to pokúšeli, aby, po- ručníci jsúce, jiné poručníky učinili, jest jim toho — spravedlivě i slušně — odepřieno, že toho učiniti nemohú, a odesláni jsú, aby se právóm českým po vlaských a německých práviech učili). 13. Jest také najlépe, poručníka neb poručníky pře při póhonu 95 (pro snadné nalezenie i pro menšie placenie) zapisovati: neb mnozí v Památných knihách, ne při póhonu, poručníky sobě zapsavše k škodám jsú i k zmatkóm přicházeli, když se jest jim poručenstvie jich hned a snadně najíti nemohlo. 14. Na po- ručníka slušie k súdu státi, roky opravovati, vizy klásti, hojem- 100 stvie bráti, poklidy dělati, smlúvati se, právo stané i póhon pro- pustiti, po nálezu úmluvu dáti, zvod vzieti, panovánie činiti, k odhádání úředníky vésti, a na vrch práva dovesti; ale vše ne svým, než toho, od kohož mu jest poručeno, jménem; ještě i pokutu za toho, ktož jest jej poručníkem učinil, trpěti. Ale ne
Strana 75
II. 20. O potazu panském. 75 k vysvědčení póhonu státi, jiného poručníka udělati, v kapli 105 k přísaze státi, a což vysúdí, zapisovati; to na žádného po- ručníka neslušie, než na samého póvoda nebo pohnaného. (To světleje nálezy provedeno bude: A najprvé to, že poručník po- ručníka jiného udělati nemóže, o tom jest již nález nahoře ukázán; že móž póhon propustiti poručník, v Modrých póhonných 110 to stojí, kdež Burian mladší z Gutštajna pohánie Jana z Kolo- vrat. A též právo stané propustiti móže. Že pak má pokutu trpěti za svého póvoda nebo pohnaného, nález na to v Modrých póhonných, kdež Hedvika z Hořiněvsi pohánie Smila z Hořiněvsi; ale tomu rozuměj, že má pokutu trpěti poručník za svého zá- 115 stupci, jestli že by jeho zástupce tu při súdu nebylo, a jestli že by ho v témdni na své miesto nepostavil. Ale že v kaple k přísaze poručník státi nemóž, o tom jest nález již nahoře ukázán v Bielých póhonných. Na jiné věci obecné svrchu po- věděné, poněvadž všem známé jsú, nenie potřebie nálezóv vésti). 120 — A potud o poručníciech pří jest povědieno. 20. O potazu panském. 1) Když se strany seprú a žalobník své próvody všecky okáže a po- hnaný obranu svú a otpory své též, tak ... 6) ani okazujíce (neb při tom... 16) vedle próvodóv spravedliv jest, tomu aby vedlé spravedlnosti jeho přisúdili. Tu v tom 20) stran a svého rozumu 22) jednomu nakládaje a druhému potlačuje, 29) ani z které jiné zlé vášně nebo pohnutie mysli... 35) učiněných, každému spravedlnost věrně a pilně... 40) v potazu panském mluviti počíná, kto chce. Pakli se kdy ... 45) jsú, zavierá a najvýš, k kteréž král JMst. při- stúpí. A když se tak uradí... 57) a lepší rozum ukáže. Aniž toho jeden druhému závidie, ktož se k čemu lépe přimluví 59) a rádi přijmú, což se spravedlivého povie. 62) přimluvil. V tom potazu taková jest tajemnost, takové ... 74) ale zřiedka, a zdá se to mnohým že proti právu jest) stran ... 75) že se strany smluvie, 78) mezi Peštalkú a Janem 80) již viece mluviti nemóž, 83) na své spravedlnosti nevzal 88) zase navracují (konec). 1. Po žalobě póvoda, po otpovědi pohnaného a po okázání všech spravedlností jich a po pře ličenie jich obú dokonání, když se již strany seprú, a póvod své próvody všecky okáže, a po- hnaný obranu svú a otpory své též, tak že již obojí řeč jedno- stajnú a prvé mluvenú vždy obnovují a opakují, jiného nic ani 5
II. 20. O potazu panském. 75 k vysvědčení póhonu státi, jiného poručníka udělati, v kapli 105 k přísaze státi, a což vysúdí, zapisovati; to na žádného po- ručníka neslušie, než na samého póvoda nebo pohnaného. (To světleje nálezy provedeno bude: A najprvé to, že poručník po- ručníka jiného udělati nemóže, o tom jest již nález nahoře ukázán; že móž póhon propustiti poručník, v Modrých póhonných 110 to stojí, kdež Burian mladší z Gutštajna pohánie Jana z Kolo- vrat. A též právo stané propustiti móže. Že pak má pokutu trpěti za svého póvoda nebo pohnaného, nález na to v Modrých póhonných, kdež Hedvika z Hořiněvsi pohánie Smila z Hořiněvsi; ale tomu rozuměj, že má pokutu trpěti poručník za svého zá- 115 stupci, jestli že by jeho zástupce tu při súdu nebylo, a jestli že by ho v témdni na své miesto nepostavil. Ale že v kaple k přísaze poručník státi nemóž, o tom jest nález již nahoře ukázán v Bielých póhonných. Na jiné věci obecné svrchu po- věděné, poněvadž všem známé jsú, nenie potřebie nálezóv vésti). 120 — A potud o poručníciech pří jest povědieno. 20. O potazu panském. 1) Když se strany seprú a žalobník své próvody všecky okáže a po- hnaný obranu svú a otpory své též, tak ... 6) ani okazujíce (neb při tom... 16) vedle próvodóv spravedliv jest, tomu aby vedlé spravedlnosti jeho přisúdili. Tu v tom 20) stran a svého rozumu 22) jednomu nakládaje a druhému potlačuje, 29) ani z které jiné zlé vášně nebo pohnutie mysli... 35) učiněných, každému spravedlnost věrně a pilně... 40) v potazu panském mluviti počíná, kto chce. Pakli se kdy ... 45) jsú, zavierá a najvýš, k kteréž král JMst. při- stúpí. A když se tak uradí... 57) a lepší rozum ukáže. Aniž toho jeden druhému závidie, ktož se k čemu lépe přimluví 59) a rádi přijmú, což se spravedlivého povie. 62) přimluvil. V tom potazu taková jest tajemnost, takové ... 74) ale zřiedka, a zdá se to mnohým že proti právu jest) stran ... 75) že se strany smluvie, 78) mezi Peštalkú a Janem 80) již viece mluviti nemóž, 83) na své spravedlnosti nevzal 88) zase navracují (konec). 1. Po žalobě póvoda, po otpovědi pohnaného a po okázání všech spravedlností jich a po pře ličenie jich obú dokonání, když se již strany seprú, a póvod své próvody všecky okáže, a po- hnaný obranu svú a otpory své též, tak že již obojí řeč jedno- stajnú a prvé mluvenú vždy obnovují a opakují, jiného nic ani 5
Strana 76
76 II. 20. O potazu panském. mluviece ani okazujíce, než to, což jsú již nejednú mluvili (neb při tom najspravedlivějšiem a najznamenitějšiem súdu žádnému se nebrání mluviti, pokudž potřeba jeho káže; ani se komu řeč přetrhá, by pak celý den kto potřebu svú mluvil, až na miesto 1o a na konec všecku při svú se všemi potřebami a próvody svými domluví, a okáže všecko, což k jeho pře okázání přislušie a po- třebie se jemu zdá, tak že již nebude viece ani mieti co mluviti ani co okazovati): tu tepruv najvyšší sudí (kterémuž samému z práva v súdu mluviti příležie) panóv v potaz a v radu zavolá, 15 aby se sstúpili, a řeči a próvody obojie strany, kteréž jsú slyšeli, aby vážili, a kto vedlé próvodóv svých a pře líčenie spravedliv jest, toho aby nálezem svým spravedlivě opatřili. 2. Tu v tom potazu každému pánu i vládyce přiležie mluviti, což se jemu za spravedlivé zdá a k spravedlivému se vedlé próvodóv a pře- 20 líčenie stran a vedlé práv a nálezóv zemských a svého rozumu přimlúvati, i také jinému otpierati, ktož by se nedobře přimlúval nebo stranu držal, jednomu nakládaje z úmysla a druhého z úmysla bez příčiny spravedlivé potlačuje. 3. A ten potaz druhdy několik hodin, druhdy hodinu a druhdy viece, někdy 25 také méně stojí, vedlé snadnosti nebo těžkosti pře; neb se tu páni a vládyky jedni s druhými trú, vyhledávajíce, která strana jest pravějšie. A mnoho tu otpóróv bývá; ale ty nepřicházejí z přiezně, ani z nepřiezně, ani z žádné neupřímnosti nebo z zlosti a z závisti, ani z kterého jiného zlého převrácenie nebo z po- 30 hnutie mysli, kteréž rozum, ani z daróv, kteříž spravedlivý súd převracejí (neb tu žádný pře nedrží); než takoví otporové mezi kmety přicházejíz milosti práva a spravedlnosti a také z strachu, neb se bojie, aby se žádnému nic na jeho spravedlnosti neukrá- tilo, a [než] aby vedlé přísah svých vysokých, bohu, králi i všie 35 zemi, chudému jako bohatému učiněných, a vedlé práv a nálezóv každého spravedlnost věrně a pilně vyhledali, spravedlivě vážili, upřímně vynesli. Z té příčiny jedni druhým otpierají, dokud se nevyhledá, což spravedlivého jest vedlé mluvenie a próvodóv stran a práva. 4. V potazu panském mluviti počíná, 40 kto chce; ale staří jsú v tom tento spósob zachovávali, že se jest sudí pořád a po jednom všech kmetóv tázal, až do posled- nieho, aby každý úmysl a rozum svój pověděl. 5. Pakli se kdy páni v potazu jedni od druhých dělie, tito takto a jiní jinak
76 II. 20. O potazu panském. mluviece ani okazujíce, než to, což jsú již nejednú mluvili (neb při tom najspravedlivějšiem a najznamenitějšiem súdu žádnému se nebrání mluviti, pokudž potřeba jeho káže; ani se komu řeč přetrhá, by pak celý den kto potřebu svú mluvil, až na miesto 1o a na konec všecku při svú se všemi potřebami a próvody svými domluví, a okáže všecko, což k jeho pře okázání přislušie a po- třebie se jemu zdá, tak že již nebude viece ani mieti co mluviti ani co okazovati): tu tepruv najvyšší sudí (kterémuž samému z práva v súdu mluviti příležie) panóv v potaz a v radu zavolá, 15 aby se sstúpili, a řeči a próvody obojie strany, kteréž jsú slyšeli, aby vážili, a kto vedlé próvodóv svých a pře líčenie spravedliv jest, toho aby nálezem svým spravedlivě opatřili. 2. Tu v tom potazu každému pánu i vládyce přiležie mluviti, což se jemu za spravedlivé zdá a k spravedlivému se vedlé próvodóv a pře- 20 líčenie stran a vedlé práv a nálezóv zemských a svého rozumu přimlúvati, i také jinému otpierati, ktož by se nedobře přimlúval nebo stranu držal, jednomu nakládaje z úmysla a druhého z úmysla bez příčiny spravedlivé potlačuje. 3. A ten potaz druhdy několik hodin, druhdy hodinu a druhdy viece, někdy 25 také méně stojí, vedlé snadnosti nebo těžkosti pře; neb se tu páni a vládyky jedni s druhými trú, vyhledávajíce, která strana jest pravějšie. A mnoho tu otpóróv bývá; ale ty nepřicházejí z přiezně, ani z nepřiezně, ani z žádné neupřímnosti nebo z zlosti a z závisti, ani z kterého jiného zlého převrácenie nebo z po- 30 hnutie mysli, kteréž rozum, ani z daróv, kteříž spravedlivý súd převracejí (neb tu žádný pře nedrží); než takoví otporové mezi kmety přicházejíz milosti práva a spravedlnosti a také z strachu, neb se bojie, aby se žádnému nic na jeho spravedlnosti neukrá- tilo, a [než] aby vedlé přísah svých vysokých, bohu, králi i všie 35 zemi, chudému jako bohatému učiněných, a vedlé práv a nálezóv každého spravedlnost věrně a pilně vyhledali, spravedlivě vážili, upřímně vynesli. Z té příčiny jedni druhým otpierají, dokud se nevyhledá, což spravedlivého jest vedlé mluvenie a próvodóv stran a práva. 4. V potazu panském mluviti počíná, 40 kto chce; ale staří jsú v tom tento spósob zachovávali, že se jest sudí pořád a po jednom všech kmetóv tázal, až do posled- nieho, aby každý úmysl a rozum svój pověděl. 5. Pakli se kdy páni v potazu jedni od druhých dělie, tito takto a jiní jinak
Strana 77
II. 20. O potazu panském. 77 chtiece, větčie strana přemáhá a nález zavierá. Pakli by strany počtem byly rovné, tehdy ta, při kteréž úředníci najvyšší jsú, 45 potaz zavierá; a najvýše ta, k kteréž Král JMst. přistúpí. Z té příčiny v starých náleziech v každém nálezu jsú se páni psali, aby vědomo bylo, kteří jsú se v tom nálezu srovnali, a ti jsú toliko psáni byli v nálezu, kteří jsú se v tom nálezu srovnali; kteří jsú se od jiných dělili, těch jsú do nálezu nepsali. 50 (Dóvod toho všickni nálezové staří.) 6. A když se tak uradie a utieží, že se všickni zároveň nebo větčie strana srovnají, a žádný neotpierá, již jest potaz dokonalý. A tu hned sudí najvyšší káže všem pánóm i vládykám zase na svá miesta sésti. Z toho se potazu potom nález dělá. Nehněvá se tu jeden 55 na druhého, když jiný lepším přimluveniem jiného zdánie zkazí a lepší rozum okáže, a spravedlivěje se, pravěje i upřímněje a k pravému blíže přimluví. Aniž toho jeden druhému závidie, ktož se k čemu lépe připovie; než jsú toho všickni vděčni a rádi přijímají, což se spravedlivého a pravého povie od kohož koli, so tak od zemana jako od pána. Nenie také žádná lehkost ani smiech, kdy by se tu kto sprostně nebo jinak jakž koli přimluvil; neb tu v tom potazu i ve všem súdu smiechu žádnému, šeptóm, rozpravkám, ani jednoho s druhým mluvení a na konec žádné lehkosti miesta žádného nenie. 7. V tom potazu taková jest 65 tajnost, takové mlčenie, že žádný z lidí kromě těch samých, ktož jsú v potazu, nevie, co jest kto mluvil, jak se jest kto k čemu přimlúval. V věčném mlčení jest všecko všech mluvenie i také nemluvenie (neb někteří řečí, někteří nohama v nález jdú); rovná však tajnosti a mlčenie vážnost ve všem při tom 7o potazu se zachovává. 8. Druhdy se přiházie, že páni v potazu jsúce, na strany, což by panóm v pochybnosti bylo, o jich pře líčenie otázky činie; někdy také (ale zřiedka) stran k smlúvě přátelské podávají. 9. Nenie také proti právu, když jsú páni v potazu, že se strany samy dobrovolně smluvie o to, což mezi 75 nimi súdem má děleno býti; netoliko, když potaz jest, ale by pak se již i nález dokonal a napsán byl; toho páni stranám přejí. (To najdeš v té při, kteráž jest byla mezi Košinkú a Janem z Šelnberka etc.) 10. Za právo se drží, když v potaz páni sstúpie, že žádná strana již viece mluviti nemá a nemóže, ani so jakých próvodóv okazovati. Protož neobmeškávaj se žádný, to
II. 20. O potazu panském. 77 chtiece, větčie strana přemáhá a nález zavierá. Pakli by strany počtem byly rovné, tehdy ta, při kteréž úředníci najvyšší jsú, 45 potaz zavierá; a najvýše ta, k kteréž Král JMst. přistúpí. Z té příčiny v starých náleziech v každém nálezu jsú se páni psali, aby vědomo bylo, kteří jsú se v tom nálezu srovnali, a ti jsú toliko psáni byli v nálezu, kteří jsú se v tom nálezu srovnali; kteří jsú se od jiných dělili, těch jsú do nálezu nepsali. 50 (Dóvod toho všickni nálezové staří.) 6. A když se tak uradie a utieží, že se všickni zároveň nebo větčie strana srovnají, a žádný neotpierá, již jest potaz dokonalý. A tu hned sudí najvyšší káže všem pánóm i vládykám zase na svá miesta sésti. Z toho se potazu potom nález dělá. Nehněvá se tu jeden 55 na druhého, když jiný lepším přimluveniem jiného zdánie zkazí a lepší rozum okáže, a spravedlivěje se, pravěje i upřímněje a k pravému blíže přimluví. Aniž toho jeden druhému závidie, ktož se k čemu lépe připovie; než jsú toho všickni vděčni a rádi přijímají, což se spravedlivého a pravého povie od kohož koli, so tak od zemana jako od pána. Nenie také žádná lehkost ani smiech, kdy by se tu kto sprostně nebo jinak jakž koli přimluvil; neb tu v tom potazu i ve všem súdu smiechu žádnému, šeptóm, rozpravkám, ani jednoho s druhým mluvení a na konec žádné lehkosti miesta žádného nenie. 7. V tom potazu taková jest 65 tajnost, takové mlčenie, že žádný z lidí kromě těch samých, ktož jsú v potazu, nevie, co jest kto mluvil, jak se jest kto k čemu přimlúval. V věčném mlčení jest všecko všech mluvenie i také nemluvenie (neb někteří řečí, někteří nohama v nález jdú); rovná však tajnosti a mlčenie vážnost ve všem při tom 7o potazu se zachovává. 8. Druhdy se přiházie, že páni v potazu jsúce, na strany, což by panóm v pochybnosti bylo, o jich pře líčenie otázky činie; někdy také (ale zřiedka) stran k smlúvě přátelské podávají. 9. Nenie také proti právu, když jsú páni v potazu, že se strany samy dobrovolně smluvie o to, což mezi 75 nimi súdem má děleno býti; netoliko, když potaz jest, ale by pak se již i nález dokonal a napsán byl; toho páni stranám přejí. (To najdeš v té při, kteráž jest byla mezi Košinkú a Janem z Šelnberka etc.) 10. Za právo se drží, když v potaz páni sstúpie, že žádná strana již viece mluviti nemá a nemóže, ani so jakých próvodóv okazovati. Protož neobmeškávaj se žádný, to
Strana 78
78 II. 21. O nálezu panském. věda, než mluv a okazuj před potazem, coť se zdá, neodtahuje, aby skrze váhavé prodlévánie škody na své spravedlnosti dobro- volně nevzal. Také v potaz páni, by pak vstali a jíti počali, 85 nikdy nevcházejí, dokudž se kto k slyšení volá, anebo své spra- vedlnosti, prvé neokázané, ještě chce okazovati. By vstali, tehdy zase sednú, a by jíti v potaz počali, tehdy se na svá miesta zase navracují. 11. Za právo jest, že žádný potazu panského nemóž vynesti než ti, na kteréž sudí podá; a ti mají býti 9o kmeté. — A o panském potazu potud jest povědieno. 21. O nálezu panském. 1) Když se potaz dokoná a súdce všickni 5) staršieho, ne léty... 14) a když tak sejdú, 17) jak se jim zdá ... 18) než se dokoná. 20) nevynášeli, a písař 23) kteréž jest proti dvercóm, 24) kdež sudí sedá, pravú... 34) v třetích Ondráčko- vých F. 8, a to takto... 46) jako najvyššiemu hofmistru, najvyššiemu maršalku, šenku, 48) o každú při póhonnú má nález býti, a ten aby třie vynesli, dva z pánóv, jeden z vládyk, jakož již povědieno jest; než o při nepohonnú mohů dva z kmetóv... zapsati. A když se čte ... 57) (č. 9. schází.) 62) při póhonu napsán býti... 71) nalezeno býti. Na tom 73) proti tomu zepřel a dosti učiniti nálezu z potupy nechtěl .. . 16) rušiteli mieti a jej na statku kázati, jako se jest Koldovi za krále Jiřieho Náchodskému stalo 80) Než ktož nálezu 82) práva dalšieho čeká, na toho má... 84) a roz- sudku panskému 96) v těch náleziech položenými. 103) své věci provoditi. A o nálezu potud jej povědieno, neb což se jednomu nalezá (jakož se před súdem často to slovo připomíná), všem se v též při nalezá; neb se ta slova v každém nálezu pokládají: „Nalezli za právo.“ (Konec). 1. Když se potaz panský dokoná a súdce zemští všickni zase na svá miesta vsednú, sudí najvyšší s králem JMstí, s ko- morníkem a s purkrabí potieže se a poradí, dvěma z pánóv a jednomu z vládyk, každého z nich jménem zavolaje, vstáti roz- káže, a vždy staršieho a prvnějšieho, ne léty, než urozeniem prvé jmenuje. Ti tři vstanúce jdú najprvé k králi, k majestátu JMsti. a k najvyšším úředníkóm, o nález se radiece, jak jej a v jakých sloviech vynesti mají a napsati. Odtud jdú k jiným panóm na obě straně, a tak vždy od jedné strany k druhé 10 chodie, až se dokonce ustanoví, jak nález ve dsky napsati mají. 2. A ustanoviece se, vstúpie od pánóv k úředníkóm menšiem na stolici, a tu nález píší. Když jej pak napíší, sstúpie zase dolóv
78 II. 21. O nálezu panském. věda, než mluv a okazuj před potazem, coť se zdá, neodtahuje, aby skrze váhavé prodlévánie škody na své spravedlnosti dobro- volně nevzal. Také v potaz páni, by pak vstali a jíti počali, 85 nikdy nevcházejí, dokudž se kto k slyšení volá, anebo své spra- vedlnosti, prvé neokázané, ještě chce okazovati. By vstali, tehdy zase sednú, a by jíti v potaz počali, tehdy se na svá miesta zase navracují. 11. Za právo jest, že žádný potazu panského nemóž vynesti než ti, na kteréž sudí podá; a ti mají býti 9o kmeté. — A o panském potazu potud jest povědieno. 21. O nálezu panském. 1) Když se potaz dokoná a súdce všickni 5) staršieho, ne léty... 14) a když tak sejdú, 17) jak se jim zdá ... 18) než se dokoná. 20) nevynášeli, a písař 23) kteréž jest proti dvercóm, 24) kdež sudí sedá, pravú... 34) v třetích Ondráčko- vých F. 8, a to takto... 46) jako najvyššiemu hofmistru, najvyššiemu maršalku, šenku, 48) o každú při póhonnú má nález býti, a ten aby třie vynesli, dva z pánóv, jeden z vládyk, jakož již povědieno jest; než o při nepohonnú mohů dva z kmetóv... zapsati. A když se čte ... 57) (č. 9. schází.) 62) při póhonu napsán býti... 71) nalezeno býti. Na tom 73) proti tomu zepřel a dosti učiniti nálezu z potupy nechtěl .. . 16) rušiteli mieti a jej na statku kázati, jako se jest Koldovi za krále Jiřieho Náchodskému stalo 80) Než ktož nálezu 82) práva dalšieho čeká, na toho má... 84) a roz- sudku panskému 96) v těch náleziech položenými. 103) své věci provoditi. A o nálezu potud jej povědieno, neb což se jednomu nalezá (jakož se před súdem často to slovo připomíná), všem se v též při nalezá; neb se ta slova v každém nálezu pokládají: „Nalezli za právo.“ (Konec). 1. Když se potaz panský dokoná a súdce zemští všickni zase na svá miesta vsednú, sudí najvyšší s králem JMstí, s ko- morníkem a s purkrabí potieže se a poradí, dvěma z pánóv a jednomu z vládyk, každého z nich jménem zavolaje, vstáti roz- káže, a vždy staršieho a prvnějšieho, ne léty, než urozeniem prvé jmenuje. Ti tři vstanúce jdú najprvé k králi, k majestátu JMsti. a k najvyšším úředníkóm, o nález se radiece, jak jej a v jakých sloviech vynesti mají a napsati. Odtud jdú k jiným panóm na obě straně, a tak vždy od jedné strany k druhé 10 chodie, až se dokonce ustanoví, jak nález ve dsky napsati mají. 2. A ustanoviece se, vstúpie od pánóv k úředníkóm menšiem na stolici, a tu nález píší. Když jej pak napíší, sstúpie zase dolóv
Strana 79
II. 21. O nálezu panském. 79 mezi pány, a písař s nimi, nález napsaný za nimi nesa. 3. A když tak dolóv s katedry sejdú, opět se sudí najvyšší pánóm káže sstúpiti; a tu se jim nález čte, aby jej slyšeli; a slyšiece, jest-li 15 co opuštěno, káží připsati, jest-li proměněno, opraviti; pakli co přidáno, káží ujieti a smazati, aneb, jakž se kmetóm zdá, opraviti. Taková jest práce o nález, než se na miesto dokoná. 4. Když pak již nález tak upevnie, káže najvyšší sudí pánóm na svá miesta všem, kteříž jsú nálezu nevynášeli, jíti a písař 20 s nálezem jde nahoru na stolici, a ti třie, kteříž jsú nález psali, ti stojie tak pořád, jak jsú k nálezu od sudieho zavoláni a jakž jsú i v nálezu napsáni, tváří k katedře a chřbety k oknu, kteréž jest proti dveřóm u katedry, tak že k těm laviciem, kdež naj- vyšší úředníci sedají, pravú rukú se k nim obrátie. Napřed 25 stojí ten z pánóv, ktož jest najprvé od sudieho k nálezu jme- nován, a druhý vedle něho, a třetí z vládyk vedle druhého pána, levú rukú k šrankóm. Když ti tak stojie, písař čte nález proti nim, na katedře stoje, když král nebo sudí rozkáže. A ti se nehnú nikam, dokudž se nález nedočte; než když se dočte, 30 tepruv každý z těch tří jde na své miesto, s kteréhož jest byl zavolán. Tím řádem, tím zpósobem a obyčejem děje se nález panský. 5. To když se dokoná, opět páni jinú při slyšie, a tak vždy jednu po druhé pořád po útociech až do poslednie. 6. A ktož nález vynášejí, mají ze jména v něm napsáni býti, z pánóv dva 35 a jeden z vládyk. A to nemá žádným obyčejem v žádném nálezu opuštěno býti; (neb to za právo jest a stojí v III. Ondře- jových F. 8. takto: Petr z Šternberka a z Leštna a Zdeněk Kostka z Postupic z pánóv a Mikuláš mladší Trčka z Lípy a z Lichtmburka, hajtman královstvie českého, z vládyk, panský 40 a vládycký potaz vynesli). 7. Při nálezu se za právo zachovává, že žádného nálezu žádný z najvyšších úředníkóv zemských tří nevynášie, ani purkrabí, ani komorník, ani sudí; neb ti vždy na svých miestech seděti mají. Než jiným úředníkóm zemským, kteříž ne úřady než osobami svými v súdu zemském sedají, nic 45 úřadové jich, aby nálezóv nevynášeli, na překážku nejsú, jako hofmistru zemskému, maršalku, šenku, kuchmistru, truksasu a jiným úředníkóm zemským. 8. Dále, o každú při póhonnú dělá se nález, leč by se strany dobrovolně před nálezem samy smlu- vily, anebo že by se pře pro příčinu odložilo; a ten třie vy- 50
II. 21. O nálezu panském. 79 mezi pány, a písař s nimi, nález napsaný za nimi nesa. 3. A když tak dolóv s katedry sejdú, opět se sudí najvyšší pánóm káže sstúpiti; a tu se jim nález čte, aby jej slyšeli; a slyšiece, jest-li 15 co opuštěno, káží připsati, jest-li proměněno, opraviti; pakli co přidáno, káží ujieti a smazati, aneb, jakž se kmetóm zdá, opraviti. Taková jest práce o nález, než se na miesto dokoná. 4. Když pak již nález tak upevnie, káže najvyšší sudí pánóm na svá miesta všem, kteříž jsú nálezu nevynášeli, jíti a písař 20 s nálezem jde nahoru na stolici, a ti třie, kteříž jsú nález psali, ti stojie tak pořád, jak jsú k nálezu od sudieho zavoláni a jakž jsú i v nálezu napsáni, tváří k katedře a chřbety k oknu, kteréž jest proti dveřóm u katedry, tak že k těm laviciem, kdež naj- vyšší úředníci sedají, pravú rukú se k nim obrátie. Napřed 25 stojí ten z pánóv, ktož jest najprvé od sudieho k nálezu jme- nován, a druhý vedle něho, a třetí z vládyk vedle druhého pána, levú rukú k šrankóm. Když ti tak stojie, písař čte nález proti nim, na katedře stoje, když král nebo sudí rozkáže. A ti se nehnú nikam, dokudž se nález nedočte; než když se dočte, 30 tepruv každý z těch tří jde na své miesto, s kteréhož jest byl zavolán. Tím řádem, tím zpósobem a obyčejem děje se nález panský. 5. To když se dokoná, opět páni jinú při slyšie, a tak vždy jednu po druhé pořád po útociech až do poslednie. 6. A ktož nález vynášejí, mají ze jména v něm napsáni býti, z pánóv dva 35 a jeden z vládyk. A to nemá žádným obyčejem v žádném nálezu opuštěno býti; (neb to za právo jest a stojí v III. Ondře- jových F. 8. takto: Petr z Šternberka a z Leštna a Zdeněk Kostka z Postupic z pánóv a Mikuláš mladší Trčka z Lípy a z Lichtmburka, hajtman královstvie českého, z vládyk, panský 40 a vládycký potaz vynesli). 7. Při nálezu se za právo zachovává, že žádného nálezu žádný z najvyšších úředníkóv zemských tří nevynášie, ani purkrabí, ani komorník, ani sudí; neb ti vždy na svých miestech seděti mají. Než jiným úředníkóm zemským, kteříž ne úřady než osobami svými v súdu zemském sedají, nic 45 úřadové jich, aby nálezóv nevynášeli, na překážku nejsú, jako hofmistru zemskému, maršalku, šenku, kuchmistru, truksasu a jiným úředníkóm zemským. 8. Dále, o každú při póhonnú dělá se nález, leč by se strany dobrovolně před nálezem samy smlu- vily, anebo že by se pře pro příčinu odložilo; a ten třie vy- 50
Strana 80
80 II. 21. O nálezu panském. nášejí, z pánóv dva a jeden z vládyk, jakož již povědieno jest. Než o při nepóhonnú dva z kmetóv v Památné knihy rozkázánie panské zapisují; ač kto však chce, pohnán nejsa a právem k súdu nepřipraven, komu z dobré vóle odpoviedati, k čemuž 55 žádný zavázán nenie. A když se čte to rozkázánie, kteréž dva zapisují, ta dva nestojie, než oba na svých miestech sedie, neb se také ani v tom jich rozkázání jich jména nepíší. 9. A stranné pře žádné vedlé práva nemají na súdě zemském slyšány ani súzeny býti, než samy póhonné, jakož jest od staradávna za 6o právo vždycky v zemi české držáno bylo a nálezy upevněno, aby sebe všickni právem hleděli. 10. Má také každý nález o při póhonnú ve dsky póhonné při póhonu vepsán býti; ale o při k otporu anebo o při strannú ve dskách trhových pořád má nález psán býti. 11. Nález panský každý člověk má držeti a jemu dosti 65 učiniti ve všech kusiech jeho; neb jest pevný a stálý; s něhož se jinam na jiný súd žádný nemá ani móž odvolati; neb to jest právo najvyššie v zemi české. Aniž se o to, což tím nálezem jednú jest nalezeno, před týmž právem kto po druhé a znovu smie súditi; neb se tu nic z omylnosti, nic bez rozmyšlenie, 7o nic v kvapnost nenalézá; ani tak, aby potom jinak hýbáno mělo nebo jinak nalezeno býti nebo znovu súzeno neb jakžkoli opra- vováno. Na tom každý, bohatý jako chudý, bez výminky má pře- stati a dosti mieti. Pakli by se kto proti tomu zepřel a dosti učiniti nálezu z potupy nebo z moci nebo z hrdosti nechtěl, má 75 se k němu všecka země jako k nepřieteli a zhúbci všie země a dobrého obecného rušiteli mieti; a ktož by z potupy, v zemi obývaje, k póhonóm a k súdu [súdóm] stávati nechtěl, takového mají páni zemští na statku kázati, jako se jest za pana Jiřího správce země české Koldovi Náchodskému stalo. (Nález o tom v Památ- so ných A. 15. Jiří z Kunstatu a z Poděbrad etc.) 12. Ale ktož nálezu dosti učiniti nechce, ne z potupy, jako by právu otpieral, než že práva dalšieho čeká, aby na vrch dovedeno bylo, ten proti právu nic nečiní, aniž naň má jakú zemskú mocí saháno býti; než na toho má právo puštěno býti tak, jakož hned níže 85 o tom psáno jest. 13. Tomu nálezu odporu klásti nemóže žádný, aniž toho úředníci menší dopúštěti mají; neb by se již tudy právu najvyššiemu otpieralo a rozeznání panskému, ješto což tak jednú rozsúzeno jest, nemá po druhé súzeno býti, leč by se co
80 II. 21. O nálezu panském. nášejí, z pánóv dva a jeden z vládyk, jakož již povědieno jest. Než o při nepóhonnú dva z kmetóv v Památné knihy rozkázánie panské zapisují; ač kto však chce, pohnán nejsa a právem k súdu nepřipraven, komu z dobré vóle odpoviedati, k čemuž 55 žádný zavázán nenie. A když se čte to rozkázánie, kteréž dva zapisují, ta dva nestojie, než oba na svých miestech sedie, neb se také ani v tom jich rozkázání jich jména nepíší. 9. A stranné pře žádné vedlé práva nemají na súdě zemském slyšány ani súzeny býti, než samy póhonné, jakož jest od staradávna za 6o právo vždycky v zemi české držáno bylo a nálezy upevněno, aby sebe všickni právem hleděli. 10. Má také každý nález o při póhonnú ve dsky póhonné při póhonu vepsán býti; ale o při k otporu anebo o při strannú ve dskách trhových pořád má nález psán býti. 11. Nález panský každý člověk má držeti a jemu dosti 65 učiniti ve všech kusiech jeho; neb jest pevný a stálý; s něhož se jinam na jiný súd žádný nemá ani móž odvolati; neb to jest právo najvyššie v zemi české. Aniž se o to, což tím nálezem jednú jest nalezeno, před týmž právem kto po druhé a znovu smie súditi; neb se tu nic z omylnosti, nic bez rozmyšlenie, 7o nic v kvapnost nenalézá; ani tak, aby potom jinak hýbáno mělo nebo jinak nalezeno býti nebo znovu súzeno neb jakžkoli opra- vováno. Na tom každý, bohatý jako chudý, bez výminky má pře- stati a dosti mieti. Pakli by se kto proti tomu zepřel a dosti učiniti nálezu z potupy nebo z moci nebo z hrdosti nechtěl, má 75 se k němu všecka země jako k nepřieteli a zhúbci všie země a dobrého obecného rušiteli mieti; a ktož by z potupy, v zemi obývaje, k póhonóm a k súdu [súdóm] stávati nechtěl, takového mají páni zemští na statku kázati, jako se jest za pana Jiřího správce země české Koldovi Náchodskému stalo. (Nález o tom v Památ- so ných A. 15. Jiří z Kunstatu a z Poděbrad etc.) 12. Ale ktož nálezu dosti učiniti nechce, ne z potupy, jako by právu otpieral, než že práva dalšieho čeká, aby na vrch dovedeno bylo, ten proti právu nic nečiní, aniž naň má jakú zemskú mocí saháno býti; než na toho má právo puštěno býti tak, jakož hned níže 85 o tom psáno jest. 13. Tomu nálezu odporu klásti nemóže žádný, aniž toho úředníci menší dopúštěti mají; neb by se již tudy právu najvyššiemu otpieralo a rozeznání panskému, ješto což tak jednú rozsúzeno jest, nemá po druhé súzeno býti, leč by se co
Strana 81
II. 20. O nálezu panském. 81 jiného při tom nového stalo. 14. A jsú nálezové dvojí: jedni obecní, kteréž všickni i každý zvláště držeti mají a k tomu jsú 90 zavázáni, jako tento nález: Mocí žádný jeden na druhého nesahaj; a sahl-li by kto, tehdy jest odsúzen zbožie na Královskú Milost, a žádného práva proti žádnému mieti nemá, a má býti jako jiný psanec a zemský škódce a zloděj. (I. Stephani K. 17.) Ten nález obecný a jiné nálezy tomu podobné všickni spolu i jeden každý 95 zvláště držeti mají pod pokutami v těch náleziech [zapsanými a] položenými. Jiní jsú nálezové zvláštní, kteříž se toliko mezi osobami zvláštními o jich pře na súdě nalezají. Ty mají ne- všickni držeti, než ti toliko, mezi kterýmiž nalezeni jsú. A těch jest nečíslné množstvie. 15. Ale však i těch nálezóv zvláštních 100 mohú všickni i jeden každý na súdu zemském i jinde v podobné při [slušně] k potřebám svým užívati, je na súdu okazovati, jimi své věci provoditi, též jako obecními; neb což se jednomu na- lézá (jakož se před súdem často to slovo připomiená), všem se v též při nalézá; neb se ta slova v každém nálezu pokládají: 105 Nalezli za právo. 16. Žádnému tu divno nebuď, jestli že kdy o jednostajnú při a podobnú nejednostajný nález uzří; neb po- něvadž jsú pří a róznic zpósobové rozliční, žádná pře jedna k druhé všecka podobna býti nemóže. To když tak jest, nenie divného nic, nebude-li každý nález jeden k druhému ve všem 110 podobný. Z té příčiny, ktož své pře brání, nelze jest než aby rozum měl a aby bedliv byl a najíti a vymysliti, rozvažovati aby uměl a sám od sebe aby rady žádal; neb skrze to přicházie zlé pře obdrženie, skrze otporné věci tím dobré pře pohor- šenie. A to ne súdcemi, než těmi na obě straně přicházie, ktož 115 pře bránie, jichžto pilností, uměniem a výmluvností nenikdy křivý za pravého zóstane: týchž nepilností, neumělostí, netbanlivostí pravý za křivého zóstává. Nalézá se v starých spisech o práviech zemských, že jsú staří kmeté z té příčiny nedopúštěli nálezóv svých ve dský psáti, aby tím honěni nebyli, že by v sobě po- dobných přiech nerovný nález učinili; než komu jsú co přisúdili, kázali zvod úředníkóm učiniti, anebo listem obranním purkrabí najvyššiemu spravedlivého uvesti. — A o nálezu panském, obecniem i zvláštniem, potud jest povědieno. 120 Všehrd. 6
II. 20. O nálezu panském. 81 jiného při tom nového stalo. 14. A jsú nálezové dvojí: jedni obecní, kteréž všickni i každý zvláště držeti mají a k tomu jsú 90 zavázáni, jako tento nález: Mocí žádný jeden na druhého nesahaj; a sahl-li by kto, tehdy jest odsúzen zbožie na Královskú Milost, a žádného práva proti žádnému mieti nemá, a má býti jako jiný psanec a zemský škódce a zloděj. (I. Stephani K. 17.) Ten nález obecný a jiné nálezy tomu podobné všickni spolu i jeden každý 95 zvláště držeti mají pod pokutami v těch náleziech [zapsanými a] položenými. Jiní jsú nálezové zvláštní, kteříž se toliko mezi osobami zvláštními o jich pře na súdě nalezají. Ty mají ne- všickni držeti, než ti toliko, mezi kterýmiž nalezeni jsú. A těch jest nečíslné množstvie. 15. Ale však i těch nálezóv zvláštních 100 mohú všickni i jeden každý na súdu zemském i jinde v podobné při [slušně] k potřebám svým užívati, je na súdu okazovati, jimi své věci provoditi, též jako obecními; neb což se jednomu na- lézá (jakož se před súdem často to slovo připomiená), všem se v též při nalézá; neb se ta slova v každém nálezu pokládají: 105 Nalezli za právo. 16. Žádnému tu divno nebuď, jestli že kdy o jednostajnú při a podobnú nejednostajný nález uzří; neb po- něvadž jsú pří a róznic zpósobové rozliční, žádná pře jedna k druhé všecka podobna býti nemóže. To když tak jest, nenie divného nic, nebude-li každý nález jeden k druhému ve všem 110 podobný. Z té příčiny, ktož své pře brání, nelze jest než aby rozum měl a aby bedliv byl a najíti a vymysliti, rozvažovati aby uměl a sám od sebe aby rady žádal; neb skrze to přicházie zlé pře obdrženie, skrze otporné věci tím dobré pře pohor- šenie. A to ne súdcemi, než těmi na obě straně přicházie, ktož 115 pře bránie, jichžto pilností, uměniem a výmluvností nenikdy křivý za pravého zóstane: týchž nepilností, neumělostí, netbanlivostí pravý za křivého zóstává. Nalézá se v starých spisech o práviech zemských, že jsú staří kmeté z té příčiny nedopúštěli nálezóv svých ve dský psáti, aby tím honěni nebyli, že by v sobě po- dobných přiech nerovný nález učinili; než komu jsú co přisúdili, kázali zvod úředníkóm učiniti, anebo listem obranním purkrabí najvyššiemu spravedlivého uvesti. — A o nálezu panském, obecniem i zvláštniem, potud jest povědieno. 120 Všehrd. 6
Strana 82
82 II. 21. O dovedení nálezu a o zvodiech po nálezu rozličných. 21. O dovedení nálezu a o zvodiech po nálezu rozličných. (Tit.) O dovedení nálezu. 1) Komuž se nezdá nálezu panskému dosti učiniti, než čeká vždy dalšieho práva, aby k dosti učinění nálezu Právem byl připraven, dřiev než . .. 11) přiveden, toho spósob jest tento: Když dvě neděli 14) k úřadu přijď nebo pošli na miestě svém a úmluvu... 17) po těch dvú nedělí žádaj zvodu 20) přisúzené). Pakli by tebe ještě i tak po zvodu v drženie pustiti nechtěl, co máš s tím dále počínati, to najdeš v čtvrtých knihách mých, kdež se o zvodiech píše; a po právu staném též zvod se vede jako po nálezu, od úmluvy až do odhádánie a poslednieho panovánie. Ale že rozliční jsú nálezové ... 35) Pakli kto z dielu pohání, nálezem diel dědictvie obdrží, 37) pakli jich viece jest, na diel... 39) (když to opanuje) vésti nenie potřebie. Též kto věnné dědictvie... 47) nálezem obdrží, na to dě- dictvie zveden jsa, když je opanuje, nenie jemu dále 51) vydati nechce, též právo vésti má na jeho dědictvie (dědiny) po nálezu... 35) odhádáno bude. Ale aby se pro dluh. 72) A o dovedení nálezu i práva staného téměř jest povědieno. (Konec.) 1. Nálezu panskému každý má a povinen jest dosti učiniti; než komu se nezdá nálezu panskému dosti učiniti, nechť čeká vždy dalšieho práva, aby k dosti učinění nálezu panskému práva na vrch dovedeniem byl připraven. Dřieve než se o tom praviti s bude, věz každý, že toho prodlévánie žádného úžitku nemá, když se ne hned po panském nálezu, než po právu vedení dosti nálezu panskému činí; neb ty náklady všecky, což se na práva vedenie naložie, musí tomu, ktož po nálezu právo povede, navrátiti. (Toho dóvod v Památných. Q. 19. Páni a vládyky etc.) 2. Ktož 10 pak vždy nechce hned nálezu dosti činiti, než, aby právem dalším k tomu byl přiveden, toho čeká, při tom se má ten, komuž přisúzeno bude, takto zachovati. Když dvě neděli vyjdú po súdu vzdání do druhých suchých dní, ten, komuž jest při- súzeno, k úřadu desk zemských přijď nebo pošli služebníka neb 15 kohož chceš na miestě svém, a úmluvu na svého otporníka vezmi, po panském nálezu též jako po právu staném. A ne- umluví-li se s tebú ve dvú nedělí, po těch dvú nedělí od úmluvy pořád zběhlých žádaj zvodu na jeho dědictvie, kteréž má, neb to za právo jest (a stojí I. Stephani K. 19., kdež Agnežka z Se- 20 zemic zvod učinila jest na dědiny jí panským nálezem přisúzené). A zveden jsa úředníkem od desk, budeš-li v drženie puštěn, drž a panovánie po zvodu ve dvú nedělí učiň. Pakli by tebe ještě i tak po zvodu v drženie pustiti nechtěl, co máš s tím dále
82 II. 21. O dovedení nálezu a o zvodiech po nálezu rozličných. 21. O dovedení nálezu a o zvodiech po nálezu rozličných. (Tit.) O dovedení nálezu. 1) Komuž se nezdá nálezu panskému dosti učiniti, než čeká vždy dalšieho práva, aby k dosti učinění nálezu Právem byl připraven, dřiev než . .. 11) přiveden, toho spósob jest tento: Když dvě neděli 14) k úřadu přijď nebo pošli na miestě svém a úmluvu... 17) po těch dvú nedělí žádaj zvodu 20) přisúzené). Pakli by tebe ještě i tak po zvodu v drženie pustiti nechtěl, co máš s tím dále počínati, to najdeš v čtvrtých knihách mých, kdež se o zvodiech píše; a po právu staném též zvod se vede jako po nálezu, od úmluvy až do odhádánie a poslednieho panovánie. Ale že rozliční jsú nálezové ... 35) Pakli kto z dielu pohání, nálezem diel dědictvie obdrží, 37) pakli jich viece jest, na diel... 39) (když to opanuje) vésti nenie potřebie. Též kto věnné dědictvie... 47) nálezem obdrží, na to dě- dictvie zveden jsa, když je opanuje, nenie jemu dále 51) vydati nechce, též právo vésti má na jeho dědictvie (dědiny) po nálezu... 35) odhádáno bude. Ale aby se pro dluh. 72) A o dovedení nálezu i práva staného téměř jest povědieno. (Konec.) 1. Nálezu panskému každý má a povinen jest dosti učiniti; než komu se nezdá nálezu panskému dosti učiniti, nechť čeká vždy dalšieho práva, aby k dosti učinění nálezu panskému práva na vrch dovedeniem byl připraven. Dřieve než se o tom praviti s bude, věz každý, že toho prodlévánie žádného úžitku nemá, když se ne hned po panském nálezu, než po právu vedení dosti nálezu panskému činí; neb ty náklady všecky, což se na práva vedenie naložie, musí tomu, ktož po nálezu právo povede, navrátiti. (Toho dóvod v Památných. Q. 19. Páni a vládyky etc.) 2. Ktož 10 pak vždy nechce hned nálezu dosti činiti, než, aby právem dalším k tomu byl přiveden, toho čeká, při tom se má ten, komuž přisúzeno bude, takto zachovati. Když dvě neděli vyjdú po súdu vzdání do druhých suchých dní, ten, komuž jest při- súzeno, k úřadu desk zemských přijď nebo pošli služebníka neb 15 kohož chceš na miestě svém, a úmluvu na svého otporníka vezmi, po panském nálezu též jako po právu staném. A ne- umluví-li se s tebú ve dvú nedělí, po těch dvú nedělí od úmluvy pořád zběhlých žádaj zvodu na jeho dědictvie, kteréž má, neb to za právo jest (a stojí I. Stephani K. 19., kdež Agnežka z Se- 20 zemic zvod učinila jest na dědiny jí panským nálezem přisúzené). A zveden jsa úředníkem od desk, budeš-li v drženie puštěn, drž a panovánie po zvodu ve dvú nedělí učiň. Pakli by tebe ještě i tak po zvodu v drženie pustiti nechtěl, co máš s tím dále
Strana 83
II. 21. O dovedení nálezu a o zvodiech po nálezu rozličnych. 83 počínati, to najdeš v čtvrtých knihách mých, kdež se o zvodiech píše. A po právu staném též se zvod vede jako po nálezu, od 25 úmluvy až do odhádánie a poslednieho panovánie. 3. Ale že rozliční jsú nálezové, rozliční jsú i zvodové, v kterýchž aby se mohl zpraviti, což dole jest psáno, přečti. Ktož dědictvie na kom nálezem panským obdrží, a po nálezu nechce jemu toho držitel postúpiti, ten má zvod vésti na to dědictvie vedle póhonu, 3o žaloby a nálezu panského, a jsa v to dědictvie zvodem uveden, má to dědictvie opanovati; a k odhádání dále práva vésti nenie potřebie; než nechtěl-li by jemu toho držitel po zvodu postúpiti, listem obranním skrze purkrabí najvyššieho má v to dědictvie uveden býti. 4. Pakli kto z dielu dědictvie svého otcovského, bratr- 35 ského a dědičného pohoně nálezem panským diel dědictvie svého obdrží, má na polovici toho zbožie, nejsú-li než dva, pakli by jich viece bylo, na diel svój, kolikýž diel naň slušie, právem zveden býti; a dále jemu práva (když to opanuje a v drženie toho sku- tečné vejde,) vésti nenie potřebie. Pakli by v drženie po zvodu 40 skutečně nebyl vpuštěn, mají mezi sebú sami rozděliti a každý diel svój držeti. Pakli by se sami ani skrze přátely nemohli o dědictvie své rozděliti, musil by ten, komuž by diel jeho nálezem panským při súzen byl, právo před se k odhádání vésti aby to, což by jemu nálezem panským přisúzeno bylo, mohl 45 skutečně obdržeti a opanovati. 5. Též ktož věnné dědictvie nálezem panským obdrží, na to dědictvie zveden jsa, když je opanuje a žádný jemu na tom nepřekážie, a v drženie vpuštěn jsa vejde, nenie jemu dále práva k odhádání potřebie vésti 6. Než ktož dluh nálezem panským, nebo škody nebo summu 50 jakú obdrží, a toho jemu pohnaný vydati a nálezu panskému dosti učiniti nechce, ten právo vésti má na jeho dědiny po nálezu panském jako o dědictvie, ale musí na vrch práva k od hádání dovesti, aby ani viece ani méně dědictvie nedržal, než potud, což jemu za tu summu dluhu, škod nebo peněz odhá- 55 dáno bude, aby se ani držiteli ani tomu, ktož právo po nálezu vede, žádná křivda nestala, ale aby se pro dluh, pro škody nebo pro summu peněz odhádati mohlo. To najdeš v Bielých póhonných, kdež Jan Mandelík z Chrastu pohánie Jiříka z Žele- tavy, a v IV. Ondřejových dskách L. 2. v při mezi Ondřejem 6o z Těšínova etc. a Václavem z Rastel. 7. A k tomu i s náklady, 6 *
II. 21. O dovedení nálezu a o zvodiech po nálezu rozličnych. 83 počínati, to najdeš v čtvrtých knihách mých, kdež se o zvodiech píše. A po právu staném též se zvod vede jako po nálezu, od 25 úmluvy až do odhádánie a poslednieho panovánie. 3. Ale že rozliční jsú nálezové, rozliční jsú i zvodové, v kterýchž aby se mohl zpraviti, což dole jest psáno, přečti. Ktož dědictvie na kom nálezem panským obdrží, a po nálezu nechce jemu toho držitel postúpiti, ten má zvod vésti na to dědictvie vedle póhonu, 3o žaloby a nálezu panského, a jsa v to dědictvie zvodem uveden, má to dědictvie opanovati; a k odhádání dále práva vésti nenie potřebie; než nechtěl-li by jemu toho držitel po zvodu postúpiti, listem obranním skrze purkrabí najvyššieho má v to dědictvie uveden býti. 4. Pakli kto z dielu dědictvie svého otcovského, bratr- 35 ského a dědičného pohoně nálezem panským diel dědictvie svého obdrží, má na polovici toho zbožie, nejsú-li než dva, pakli by jich viece bylo, na diel svój, kolikýž diel naň slušie, právem zveden býti; a dále jemu práva (když to opanuje a v drženie toho sku- tečné vejde,) vésti nenie potřebie. Pakli by v drženie po zvodu 40 skutečně nebyl vpuštěn, mají mezi sebú sami rozděliti a každý diel svój držeti. Pakli by se sami ani skrze přátely nemohli o dědictvie své rozděliti, musil by ten, komuž by diel jeho nálezem panským při súzen byl, právo před se k odhádání vésti aby to, což by jemu nálezem panským přisúzeno bylo, mohl 45 skutečně obdržeti a opanovati. 5. Též ktož věnné dědictvie nálezem panským obdrží, na to dědictvie zveden jsa, když je opanuje a žádný jemu na tom nepřekážie, a v drženie vpuštěn jsa vejde, nenie jemu dále práva k odhádání potřebie vésti 6. Než ktož dluh nálezem panským, nebo škody nebo summu 50 jakú obdrží, a toho jemu pohnaný vydati a nálezu panskému dosti učiniti nechce, ten právo vésti má na jeho dědiny po nálezu panském jako o dědictvie, ale musí na vrch práva k od hádání dovesti, aby ani viece ani méně dědictvie nedržal, než potud, což jemu za tu summu dluhu, škod nebo peněz odhá- 55 dáno bude, aby se ani držiteli ani tomu, ktož právo po nálezu vede, žádná křivda nestala, ale aby se pro dluh, pro škody nebo pro summu peněz odhádati mohlo. To najdeš v Bielých póhonných, kdež Jan Mandelík z Chrastu pohánie Jiříka z Žele- tavy, a v IV. Ondřejových dskách L. 2. v při mezi Ondřejem 6o z Těšínova etc. a Václavem z Rastel. 7. A k tomu i s náklady, 6 *
Strana 84
II. 23. O přísaze v kaple a o jiných přísahách rozličných. 84 kteréž kto na práva vedenie naloží od póhonu až do poslednieho panovánie, to má také při tom odhádáno býti. (To stojí v Pa- mátných Q. 19. Páni a vládyky. Ale o odhádání na svém miestě 65 psáti se bude, když k tomu přijde.) 8. A to práva vedenie po nálezu, o kterémž jest nynie povědieno, a po právu staném též se ve všech jiných věcech rovně a jednostajně ovšem zachovává po přísaze v kaple provedené; též po ztracení pře nestániem k bitvě hlavu nebo k súdu; též také po ztracení bitvy skrze vo přemoženie, i po všech jiných jakýchžkoli práviech obdrža- ných jednostajně se právo všudy od úmluvy k odhádání vede. A o dovedení nálezu i práva staného téměř jest povědieno. 9. Nechtěl-li by pak kto svévolně nálezu panskému dosti učiniti, ani po zvodu a po práva vedení v drženie pustiti, takového 75 purkrabí pražský najvyšší mocí úřadu svého má skutečně vojen- sky k dosti učinění připraviti; neb na to od země zbožie k úřadu svému znamenitá drží, jakož dsky staré ukazují. A jiní páni zemští, bylo-li by toho potřebie, mají jemu k tomu radní a po- mocní býti, jakož svrchu o tom jest povědieno; a listové obranní so to světle vysvědčují, že to na úřad purkrabie najvyššieho slušie. 23. O přísaze v kaple a o jiných přísahách rozličných. 1) Ale že ne každý móž pře své próvody zřetedlnými a dosta- tečnými provesti, ne každému o krádež, o svěřenie ... 6) neb k těm podobné věci súdí; 8) próvod odkládá se do kaply Všech Svatých na konečný a poslední próvod, kterýž skrze přísahu bývá, neb každé pře a róznice lidské konec k potvrzení jest přísaha, té totižto pře a róznice, kteráž na dostatečných a světlých próvodiech scházie, neb ktož jsú ... 18) na ten dóvod přísahy tak těžký pokusiti 21) sám za ním nepravě aby nepřísahal, 26) beře a užívá 28) kdy na dobrého přišlo, aby své 30) anebo nepravému po- sledním odvodem křivdu odvoditi, 36) jedné straně toliko nalezá k očištění a vyvedení z nářku zlodějstva neb některého jiného účinku (jakož o tom najdeš v knihách Póhonných, kdež Dorota Rubášova z Prahy a Hladička pohánějí, v třetích Ondřejových dskách), anebo kdež se i oběma nalezá o věc některakú lehkú. A obecně ... 39) v nálezu stává takto: to aby zpravil... 42) na statku, protož i delšie bývají, jakož to najdeš v svrchu jme- novaných dskách a jinde po jiných dskách. Ta... 4b) Když zjevně v nálezu bývá vypsána, jako ta nynie jmenovaná ve dskách Ondřejových třetích. Ale když vepsána nenie, tu stěžka móž poznáno býti jaká bude, se zmatkem-li čili bez zmatku, neb častokrát toho páni před stranami kryjí, aby se domy- sliti nemohli, jak budú mieti přísahati, se zmatkem-li čili bez zmatku, aby
II. 23. O přísaze v kaple a o jiných přísahách rozličných. 84 kteréž kto na práva vedenie naloží od póhonu až do poslednieho panovánie, to má také při tom odhádáno býti. (To stojí v Pa- mátných Q. 19. Páni a vládyky. Ale o odhádání na svém miestě 65 psáti se bude, když k tomu přijde.) 8. A to práva vedenie po nálezu, o kterémž jest nynie povědieno, a po právu staném též se ve všech jiných věcech rovně a jednostajně ovšem zachovává po přísaze v kaple provedené; též po ztracení pře nestániem k bitvě hlavu nebo k súdu; též také po ztracení bitvy skrze vo přemoženie, i po všech jiných jakýchžkoli práviech obdrža- ných jednostajně se právo všudy od úmluvy k odhádání vede. A o dovedení nálezu i práva staného téměř jest povědieno. 9. Nechtěl-li by pak kto svévolně nálezu panskému dosti učiniti, ani po zvodu a po práva vedení v drženie pustiti, takového 75 purkrabí pražský najvyšší mocí úřadu svého má skutečně vojen- sky k dosti učinění připraviti; neb na to od země zbožie k úřadu svému znamenitá drží, jakož dsky staré ukazují. A jiní páni zemští, bylo-li by toho potřebie, mají jemu k tomu radní a po- mocní býti, jakož svrchu o tom jest povědieno; a listové obranní so to světle vysvědčují, že to na úřad purkrabie najvyššieho slušie. 23. O přísaze v kaple a o jiných přísahách rozličných. 1) Ale že ne každý móž pře své próvody zřetedlnými a dosta- tečnými provesti, ne každému o krádež, o svěřenie ... 6) neb k těm podobné věci súdí; 8) próvod odkládá se do kaply Všech Svatých na konečný a poslední próvod, kterýž skrze přísahu bývá, neb každé pře a róznice lidské konec k potvrzení jest přísaha, té totižto pře a róznice, kteráž na dostatečných a světlých próvodiech scházie, neb ktož jsú ... 18) na ten dóvod přísahy tak těžký pokusiti 21) sám za ním nepravě aby nepřísahal, 26) beře a užívá 28) kdy na dobrého přišlo, aby své 30) anebo nepravému po- sledním odvodem křivdu odvoditi, 36) jedné straně toliko nalezá k očištění a vyvedení z nářku zlodějstva neb některého jiného účinku (jakož o tom najdeš v knihách Póhonných, kdež Dorota Rubášova z Prahy a Hladička pohánějí, v třetích Ondřejových dskách), anebo kdež se i oběma nalezá o věc některakú lehkú. A obecně ... 39) v nálezu stává takto: to aby zpravil... 42) na statku, protož i delšie bývají, jakož to najdeš v svrchu jme- novaných dskách a jinde po jiných dskách. Ta... 4b) Když zjevně v nálezu bývá vypsána, jako ta nynie jmenovaná ve dskách Ondřejových třetích. Ale když vepsána nenie, tu stěžka móž poznáno býti jaká bude, se zmatkem-li čili bez zmatku, neb častokrát toho páni před stranami kryjí, aby se domy- sliti nemohli, jak budú mieti přísahati, se zmatkem-li čili bez zmatku, aby
Strana 85
II. 23. O přísaze v kaple a o jiných přísahách. 85 tím nevědomiem strany bojiece se přísahy se zmatkem spieše k smlúvě při- vedeny býti mohly. A jest přísaha bez zmatku, když kto po písaři menších desk v kaple Všech Svatých, klekna, na kříži přisahá, a přísaha se jemu pomalu rozdielně čte, a on po písaři řieká 51) ústy přisahá. 54) jakoby řekl se zmatkem když se ne po slovích rozdielně než všecka a celá přísaha spo- lečně po písaři přisahá; a tak se po všech dskách .., 67) To jsú staří našli ... 16) vazači zpraví a naučenie z peněz dadie. 17) dóvodu přísahy k práva zachovává. 92) nebylo jest žádných. (Konec). 1. Póvod a pohnaný k súdu do šrankóv vstúpiece, že ne každý z nich móž pře své próvody hmotnými a zřetedlnými provesti ne každému se hned konec o jeho při nálezem panským před lavicemi stává; a zvláště když se kto o škody, o dluhy, o krádež, o moc, o vybitie, o násilie, o svěřenie, o rčenie, a o sliby neb o jiné k těm podobné věci súdí; než pro mdlý nebo nedostatečný próvod ukazuje se v takových přech do kaply Všech Svatých na konečný a poslední próvod, kterýž skrze pří- sahu bývá; neb každé pře a róznice lidské konec k potvrzení a k rozeznání jest přísaha, té totižto pře a róznice, kteráž na 10 hmotných, dostatečných a světlých próvodiech scházie, ne té, kteráž próvody světlými a zřetedlnými se dovodí. Neb ktož jsú z starých Čechóv na práva zemská myslili, i to jsú pilně vážiece nalezli, že ne každý spravedlivý své spravedlnosti zřetedlnými próvody móž dovesti. A aby i v tom spravedlivý své pravdy 15 mohl užiti, vymyslili jsú přísahu tak póvodu jako pohnanému, ale těžkú, hroznú a strašlivú, aby žádný, spravedlnosti nemaje, nesměl se o spravedlivého na ten poslední próvod přísahy tak těžký pokúšeti. A také ten, ktož by se nespravedlivým býti seznal, aby proti sobě spravedlivému přisahati nedopúštěl, 20 a potom sám za ním vinen jsa nepravě a křivě aby nepřisahal; neb staré slovo jest, že z těžka křivý přísahu provede. (Pakli kto, křiv jsa, přísahu provede, žádný dlúho nedědí zde na světě, aby nebo na onom světě nad ním věčně mštěno nebylo, anebo pro velikú nepravost, že najvyššieho boha jméno nadarmo 25 a k nepravosti béře a jeho nespravedlivě užívá, aby brzo s tohoto světa stržen jsa, pro takovú velikú nepravost nekonečnými mukami spieše byl trápen.) Jestli že by pak to kdy na sprave- dlivého přišlo, že by své spravedlnosti posledním próvodem přísahy měl dovoditi, anebo žalobníku nepravému posledním od- 30
II. 23. O přísaze v kaple a o jiných přísahách. 85 tím nevědomiem strany bojiece se přísahy se zmatkem spieše k smlúvě při- vedeny býti mohly. A jest přísaha bez zmatku, když kto po písaři menších desk v kaple Všech Svatých, klekna, na kříži přisahá, a přísaha se jemu pomalu rozdielně čte, a on po písaři řieká 51) ústy přisahá. 54) jakoby řekl se zmatkem když se ne po slovích rozdielně než všecka a celá přísaha spo- lečně po písaři přisahá; a tak se po všech dskách .., 67) To jsú staří našli ... 16) vazači zpraví a naučenie z peněz dadie. 17) dóvodu přísahy k práva zachovává. 92) nebylo jest žádných. (Konec). 1. Póvod a pohnaný k súdu do šrankóv vstúpiece, že ne každý z nich móž pře své próvody hmotnými a zřetedlnými provesti ne každému se hned konec o jeho při nálezem panským před lavicemi stává; a zvláště když se kto o škody, o dluhy, o krádež, o moc, o vybitie, o násilie, o svěřenie, o rčenie, a o sliby neb o jiné k těm podobné věci súdí; než pro mdlý nebo nedostatečný próvod ukazuje se v takových přech do kaply Všech Svatých na konečný a poslední próvod, kterýž skrze pří- sahu bývá; neb každé pře a róznice lidské konec k potvrzení a k rozeznání jest přísaha, té totižto pře a róznice, kteráž na 10 hmotných, dostatečných a světlých próvodiech scházie, ne té, kteráž próvody světlými a zřetedlnými se dovodí. Neb ktož jsú z starých Čechóv na práva zemská myslili, i to jsú pilně vážiece nalezli, že ne každý spravedlivý své spravedlnosti zřetedlnými próvody móž dovesti. A aby i v tom spravedlivý své pravdy 15 mohl užiti, vymyslili jsú přísahu tak póvodu jako pohnanému, ale těžkú, hroznú a strašlivú, aby žádný, spravedlnosti nemaje, nesměl se o spravedlivého na ten poslední próvod přísahy tak těžký pokúšeti. A také ten, ktož by se nespravedlivým býti seznal, aby proti sobě spravedlivému přisahati nedopúštěl, 20 a potom sám za ním vinen jsa nepravě a křivě aby nepřisahal; neb staré slovo jest, že z těžka křivý přísahu provede. (Pakli kto, křiv jsa, přísahu provede, žádný dlúho nedědí zde na světě, aby nebo na onom světě nad ním věčně mštěno nebylo, anebo pro velikú nepravost, že najvyššieho boha jméno nadarmo 25 a k nepravosti béře a jeho nespravedlivě užívá, aby brzo s tohoto světa stržen jsa, pro takovú velikú nepravost nekonečnými mukami spieše byl trápen.) Jestli že by pak to kdy na sprave- dlivého přišlo, že by své spravedlnosti posledním próvodem přísahy měl dovoditi, anebo žalobníku nepravému posledním od- 30
Strana 86
86 II. 23. O přísaze v kaple a o jiných přísahách rozličných. vodem přísahy křivdy odvoditi, v tom aby skrze neumělost a práva neznámost na své spravedlnosti ujmy netrpěl: již vedlé možnosti rozumu mého poněkud bude zpraven. 2. Najprvé má vědieno býti, že přísaha jest dvojie, se zmatkem jedna, bez 35 zmatku druhá. 3. Přísaha bez zmatku tehdáž bývá, když se jedné straně toliko nebo oběma spolu nalezá, ne aby přísahu, kteráž obecná jest a ve dskách stojí, přisahali, než přísahu, jakáž by jim od pánóv vydána byla. A obecně, kdež přísaha s zmatkem nenie, v nálezu tato slova se pokládají: to aby 40 zpravil, jakž mu pány nalezeno bude. Neb ty přísahy bez zmatku nic lehčejšie nejsú přísah se zmatkem, než že jsú snad- nějšie a neškodné na statku, ktož se odpřisahati chce, protož i delšie bývají, jako se to najíti móže po dskách póhonných i trhových. Ta přísaha bez zmatku móž druhdy poznána býti, 45 když otevřeně v nálezu panském bývá slovo od slova vypsána. A ktož přisahá bez zmatku, ten po písaři menších desk v kaple Všech Svatých, klekna, na kříži v jeho slova přisahá, a přísaha se jemu pomalu a rozdielně čte, a on po písaři řieká po slo- viech několika až do konce. (Při té přísaze nenie nebezpečenstvie 5o statku nebo peněz než duše toliko, ani strach zmatku než pekla, když kto vinen jsa, ústy toliko samými přisahá.) 4. Ale přísaha se zmatkem jest, když se obojie straně nalezá, a když v nálezu toto slovo stojí: to aby zpravili vedlé práva v kaple Všech Svatých. To slovo vedlé práva tolikéž jest jako by bylo se zmatkem, jakož 55 se to móž po dskách a po náleziech panských shledati, a kdež se ne po sloviech rozdielně, než všecka a celá přísaha společně a pojednú po písaři přisahá, a ta se po dskách a po náleziech panských shledává. Přísahy se zmatkem jsú tato slova: Na tom přisahám: jímž mě Kujal viní v této žalobě, tím jsem jemu ničímž 6o nevinen; tak mi Bóh pomáhaj i všickni světí! (Ta přísaha v těch sloviech jest napsána v I. Matějových G. 14. Páni nalezli.) Kte- rážto přísaha krátká, dávno pány uložená, má před se se zmatkem jíti, a nemá jinak změněna býti, jakož staré právo jest. (To stojí v týchž knihách Matějových A. 3. Páni na plném súdu. A tu táž 65 přísaha v týchž sloviech se obnovuje takto: Na tom přísahám, jimž mě Petr viní v této žalobě, tím jsem jemu ničímž nevinen; tak mi Bóh pomáhaj i všickni světí!) 5. Tu jsú přísahu staří našli pro ty, ktož na zřetedlných próvodiech scházejí, aby své
86 II. 23. O přísaze v kaple a o jiných přísahách rozličných. vodem přísahy křivdy odvoditi, v tom aby skrze neumělost a práva neznámost na své spravedlnosti ujmy netrpěl: již vedlé možnosti rozumu mého poněkud bude zpraven. 2. Najprvé má vědieno býti, že přísaha jest dvojie, se zmatkem jedna, bez 35 zmatku druhá. 3. Přísaha bez zmatku tehdáž bývá, když se jedné straně toliko nebo oběma spolu nalezá, ne aby přísahu, kteráž obecná jest a ve dskách stojí, přisahali, než přísahu, jakáž by jim od pánóv vydána byla. A obecně, kdež přísaha s zmatkem nenie, v nálezu tato slova se pokládají: to aby 40 zpravil, jakž mu pány nalezeno bude. Neb ty přísahy bez zmatku nic lehčejšie nejsú přísah se zmatkem, než že jsú snad- nějšie a neškodné na statku, ktož se odpřisahati chce, protož i delšie bývají, jako se to najíti móže po dskách póhonných i trhových. Ta přísaha bez zmatku móž druhdy poznána býti, 45 když otevřeně v nálezu panském bývá slovo od slova vypsána. A ktož přisahá bez zmatku, ten po písaři menších desk v kaple Všech Svatých, klekna, na kříži v jeho slova přisahá, a přísaha se jemu pomalu a rozdielně čte, a on po písaři řieká po slo- viech několika až do konce. (Při té přísaze nenie nebezpečenstvie 5o statku nebo peněz než duše toliko, ani strach zmatku než pekla, když kto vinen jsa, ústy toliko samými přisahá.) 4. Ale přísaha se zmatkem jest, když se obojie straně nalezá, a když v nálezu toto slovo stojí: to aby zpravili vedlé práva v kaple Všech Svatých. To slovo vedlé práva tolikéž jest jako by bylo se zmatkem, jakož 55 se to móž po dskách a po náleziech panských shledati, a kdež se ne po sloviech rozdielně, než všecka a celá přísaha společně a pojednú po písaři přisahá, a ta se po dskách a po náleziech panských shledává. Přísahy se zmatkem jsú tato slova: Na tom přisahám: jímž mě Kujal viní v této žalobě, tím jsem jemu ničímž 6o nevinen; tak mi Bóh pomáhaj i všickni světí! (Ta přísaha v těch sloviech jest napsána v I. Matějových G. 14. Páni nalezli.) Kte- rážto přísaha krátká, dávno pány uložená, má před se se zmatkem jíti, a nemá jinak změněna býti, jakož staré právo jest. (To stojí v týchž knihách Matějových A. 3. Páni na plném súdu. A tu táž 65 přísaha v týchž sloviech se obnovuje takto: Na tom přísahám, jimž mě Petr viní v této žalobě, tím jsem jemu ničímž nevinen; tak mi Bóh pomáhaj i všickni světí!) 5. Tu jsú přísahu staří našli pro ty, ktož na zřetedlných próvodiech scházejí, aby své
Strana 87
II. 24. Přísaha úředníkóv větčích a t. d. 87 spravedlnosti užiti mohli. Čte se ve dskách a v náleziech starých, že když obě straně na dóvodiech sejdú zřetedlných, že jest jim 7o nalezeno, aby to rukú provodili, jakož jim súdcemi bylo nalezeno. (To stojí v Památných A. 11. Páni.) Z toho známo jest, že což světlými próvody nemóž provedeno býti, to má přísahú v kaple nebo rukú v šranciech přede všemi dovedeno býti. 6. Ale nynie zase k dóvodu, kterýž se přísahú provodí; neb o tom, což se 75 ruky dotýče, vazači zprávy a naučenie, ktož by toho potřeboval, dadie; ale co se při tom dóvodu přísahy v kaple Všech Svatých z práva zachovává, když o rozličných přísahách najprvé vypíši, hned o tom také psáti budu. 7. Ale jest pochybnost, a veliká, když obě straně, kterýmž přísaha se zmatkem jest nalezena, do so kaply Všech Svatých vstúpiece, přísahu provedú (kdež každému známo jest, že obě straně spravedlivy býti nemohú, než vždy jeden práv a druhý křiv), co po té tak od obú provedené pří- saze má býti; nalezl jsem v knihách pro starost shnilých, kdež jeden, ode sta let o tom píše, takto jest pověděl: Že za starých 85 do vody jsú brodili, anebo železo hořiecie brali; ale to že jest minulo a zdviženo; a co by v tom za právo bylo, ještě nenie zemí a kmety nalezeno; a z té příčiny praví, že nevie, co by dále mělo potom býti. A při tom jeho nevědení i já toho ne- chávám; neb když jsú pan Heralt z Kunštatu a pan Šumburk 9o za mé paměti oba přísahu provedli, oba jsú právi před lidmi zóstali, a dalších próvodóv k okázání spravedlnosti jich nebylo — A o dóvodu i odvodu skrze přísahu jest potřebie žádných. potud jest povědieno. 24. Přísaha úředníkóv větčích a t. d. 8) do súdu zemského činí: 27) nebo měšťané. Přísaha v kaple... 67) menší Pražští i jiní ... 68) když mají komu svědčiti: 71) pravě poviem etc. Tento pak... 86) jako jiní sedláci zachovajte. 112) (č. 24. není v rec. I.) 122) miestopísař Pražský přísahu... 123) úředníkóm menším Pražským v kaple ... 123) menších desk Pražských 125) nynie o spósobu... 1. Přísaha úředníkóv větčích: Přisahám Pánu Bohu, všem svatým, najjasnějšiemu kniežeti a pánu, panu Jiřímu, českému králi, všem pánóm, rytieřstvu i všie obci královstvie českého: V tomto úřadě — najvyššieho purkrabstvie — komornictva —
II. 24. Přísaha úředníkóv větčích a t. d. 87 spravedlnosti užiti mohli. Čte se ve dskách a v náleziech starých, že když obě straně na dóvodiech sejdú zřetedlných, že jest jim 7o nalezeno, aby to rukú provodili, jakož jim súdcemi bylo nalezeno. (To stojí v Památných A. 11. Páni.) Z toho známo jest, že což světlými próvody nemóž provedeno býti, to má přísahú v kaple nebo rukú v šranciech přede všemi dovedeno býti. 6. Ale nynie zase k dóvodu, kterýž se přísahú provodí; neb o tom, což se 75 ruky dotýče, vazači zprávy a naučenie, ktož by toho potřeboval, dadie; ale co se při tom dóvodu přísahy v kaple Všech Svatých z práva zachovává, když o rozličných přísahách najprvé vypíši, hned o tom také psáti budu. 7. Ale jest pochybnost, a veliká, když obě straně, kterýmž přísaha se zmatkem jest nalezena, do so kaply Všech Svatých vstúpiece, přísahu provedú (kdež každému známo jest, že obě straně spravedlivy býti nemohú, než vždy jeden práv a druhý křiv), co po té tak od obú provedené pří- saze má býti; nalezl jsem v knihách pro starost shnilých, kdež jeden, ode sta let o tom píše, takto jest pověděl: Že za starých 85 do vody jsú brodili, anebo železo hořiecie brali; ale to že jest minulo a zdviženo; a co by v tom za právo bylo, ještě nenie zemí a kmety nalezeno; a z té příčiny praví, že nevie, co by dále mělo potom býti. A při tom jeho nevědení i já toho ne- chávám; neb když jsú pan Heralt z Kunštatu a pan Šumburk 9o za mé paměti oba přísahu provedli, oba jsú právi před lidmi zóstali, a dalších próvodóv k okázání spravedlnosti jich nebylo — A o dóvodu i odvodu skrze přísahu jest potřebie žádných. potud jest povědieno. 24. Přísaha úředníkóv větčích a t. d. 8) do súdu zemského činí: 27) nebo měšťané. Přísaha v kaple... 67) menší Pražští i jiní ... 68) když mají komu svědčiti: 71) pravě poviem etc. Tento pak... 86) jako jiní sedláci zachovajte. 112) (č. 24. není v rec. I.) 122) miestopísař Pražský přísahu... 123) úředníkóm menším Pražským v kaple ... 123) menších desk Pražských 125) nynie o spósobu... 1. Přísaha úředníkóv větčích: Přisahám Pánu Bohu, všem svatým, najjasnějšiemu kniežeti a pánu, panu Jiřímu, českému králi, všem pánóm, rytieřstvu i všie obci královstvie českého: V tomto úřadě — najvyššieho purkrabstvie — komornictva —
Strana 88
88 II. 24. Přísaha úředníkóv větčích a t. d. 5 sudieho — písařstvie královstvie českého — pravdu vésti, křivdu tupiti, chudému jako bohatému, a to ani pro přiezeň, ani pro ne- přiezeň, ani pro kterú jinú věc. Tak mi Bóh pomáhaj i všickni světí! 2. Přísaha, kterúž do lavic pán nebo vládyka k súdu zem- skému činí: Přisahám Pánu Bohu, všem svatým, najjasnějšiemu 1o kniežeti a pánu, panu Jiřímu, českému králi, všem pánóm, rytieř- stvu i všie obci královstvie českého, v tomto súdu, k kterémuž jsem volen, pravdu vésti, křivdu tupiti, chudému jako bohatému, a to ani pro přiezeň, ani pro nepřiezeň, ani pro kterú jinú věc. Tak mi Bóh pomáhaj i všickni světí! 3. Přísaha menších úředníkóv: Přísahám Pánu Bohu, všem svatým, najjasnějšiemu kniežeti a pánu, panu Jiřímu, českému králi, Janovi Tovačovskému z Cimburka, najvyššiemu komorníku králov- stvie českého, všem pánóm, rytieřstvu i všie obci královstvie českého, v tomto úřadě miestokomornictva, pravdu vésti, křivdu tupiti, 20 chudému i bohatému, a to ani pro přiezeň, ani pro nepřiezeň, ani pro kterú jinú věc. Tak mi Bóh pomáhaj i všickni světí! 4. A též miestosudí, miestopísař a jiní úředníci menší, každý zejmena svému pánu, kteréhož miesto u desk drží, při- sahá; potom jiným i všie obci. A ta přísaha, kteráž tuto napsána 25 jest miestokomorníku, ta se též rovně všem komorníkóm nebo póhončím vydává v týchž sloviech ve všech. A přisahají komor- níci ne klečiec, než stojiec jako jiní zemané, ač jsú sedláci nebo měšťané (než za starých a při počátku zemských práv i komor- níci jsú nejiní než zemané býti mohli. A to móž po starých po- so honných dskách shledáno býti). 5. Přísaha v kaple póvodu tato jest: Na tom přisahám, jímž Petra z Kravař viním v této žalobě, tím mi jest vším vinen. Tak mi Bóh pomáhaj i všickni světí! 6. Přísaha pohnaného tato jest: Na tom přisahám, jímž a5 mě Kujal viní v této žalobě, tím jsem jemu ničímž nevinen. Tak mi Bóh pomáhaj i všickni světí! (Ta stojí v I. dskách Matějových G. 14. Páni vóbec nalezli.) 7. Přísaha očistníkóv: Na tom přisahám, že ta přísaha, již jest Kujal přisáhl proti Prokopovi, jest pravá a nekřivá. Tak 4o mi Bóh pomáhaj i všickni světí! 8. Přísaha za nemoc: Na tom přísahám, že k tomu póhonu, kterýmž mě Kujal pohnal, že jsem bezelstně pro svú nemoc státi 15
88 II. 24. Přísaha úředníkóv větčích a t. d. 5 sudieho — písařstvie královstvie českého — pravdu vésti, křivdu tupiti, chudému jako bohatému, a to ani pro přiezeň, ani pro ne- přiezeň, ani pro kterú jinú věc. Tak mi Bóh pomáhaj i všickni světí! 2. Přísaha, kterúž do lavic pán nebo vládyka k súdu zem- skému činí: Přisahám Pánu Bohu, všem svatým, najjasnějšiemu 1o kniežeti a pánu, panu Jiřímu, českému králi, všem pánóm, rytieř- stvu i všie obci královstvie českého, v tomto súdu, k kterémuž jsem volen, pravdu vésti, křivdu tupiti, chudému jako bohatému, a to ani pro přiezeň, ani pro nepřiezeň, ani pro kterú jinú věc. Tak mi Bóh pomáhaj i všickni světí! 3. Přísaha menších úředníkóv: Přísahám Pánu Bohu, všem svatým, najjasnějšiemu kniežeti a pánu, panu Jiřímu, českému králi, Janovi Tovačovskému z Cimburka, najvyššiemu komorníku králov- stvie českého, všem pánóm, rytieřstvu i všie obci královstvie českého, v tomto úřadě miestokomornictva, pravdu vésti, křivdu tupiti, 20 chudému i bohatému, a to ani pro přiezeň, ani pro nepřiezeň, ani pro kterú jinú věc. Tak mi Bóh pomáhaj i všickni světí! 4. A též miestosudí, miestopísař a jiní úředníci menší, každý zejmena svému pánu, kteréhož miesto u desk drží, při- sahá; potom jiným i všie obci. A ta přísaha, kteráž tuto napsána 25 jest miestokomorníku, ta se též rovně všem komorníkóm nebo póhončím vydává v týchž sloviech ve všech. A přisahají komor- níci ne klečiec, než stojiec jako jiní zemané, ač jsú sedláci nebo měšťané (než za starých a při počátku zemských práv i komor- níci jsú nejiní než zemané býti mohli. A to móž po starých po- so honných dskách shledáno býti). 5. Přísaha v kaple póvodu tato jest: Na tom přisahám, jímž Petra z Kravař viním v této žalobě, tím mi jest vším vinen. Tak mi Bóh pomáhaj i všickni světí! 6. Přísaha pohnaného tato jest: Na tom přisahám, jímž a5 mě Kujal viní v této žalobě, tím jsem jemu ničímž nevinen. Tak mi Bóh pomáhaj i všickni světí! (Ta stojí v I. dskách Matějových G. 14. Páni vóbec nalezli.) 7. Přísaha očistníkóv: Na tom přisahám, že ta přísaha, již jest Kujal přisáhl proti Prokopovi, jest pravá a nekřivá. Tak 4o mi Bóh pomáhaj i všickni světí! 8. Přísaha za nemoc: Na tom přísahám, že k tomu póhonu, kterýmž mě Kujal pohnal, že jsem bezelstně pro svú nemoc státi 15
Strana 89
II. 24. Přísaha úřadníkóv větčích a t. d. 89 nemohl. Tak mi Bóh pomáhaj i všickni světí! (Zdálo se ně- kterým, že za nemoc má dána býti přísaha se zmatkem; a pro- vedl-li přísahu pohnaný, tehdy má k súdu státi proti svému 45 póvodu; pakli neprovede přísahy za nemoc, tehdy při ztratí, a póvodu má dáno býti za právo. Ale to jsem jinak viděl, a při tom jsem stál, že jsú bez zmatku za nemoc přisahali). 9. Přísaha k svědomí: Přisahám Pánu Bohu, všem svatým, v té při, kteráž jest mezi Kujalem s jedné a mezi Kladivem 50 s strany druhé, že to, čehož jsem svědom, věrně a právě poviem; a to ani pro přiezeň, ani pro nepřiezeň, ani pro kterú jinú věc. Tak mi Bóh pomáhaj i všickni světí! 10. Jiné pak přísahy bez zmatkóv, ty se tak zachovávají, jakž jsú v náleziech napsány; a máš jich několik v III. dskách 55 Ondřejových i v jiných póhonných dskách. 11. (O přísaze hofmistróv obú, zemského i dvorského, maršálkóv obú, zemského i dvorského, truksasa, kuchmistra a šenka zemského i jiných úředníkóv, poněvadž ke dskám a k súdu zemskému nepřislušejí svými úřady, aniž se jim u desk neb 60 v laviciech, než toliko v komoře přísaha dává od sekretáře, z té příčiny se tuto nepíše.) 12. Při přísaze pak k svědomí, že ne všickni jednostajně přisahají, než jiní jiným zpósobem (ač koli rovnými slovy všickni), a jiní jiným, toho slušné jest nepomíjeti. A věz, že všickni úřed- 65 níci najvyšší, všickni kmetové, kteříž v laviciech sedají, všickni úředníci jiní zemští, všickni úředníci menší i jiní úředníci krá- lovští z pánóv i z rytieřstva, všickni kněžie takto přisahají, když mají svědčiti. Dva prsty na prsi položiec, k slunci se obrátiec hlavu odkryjíc, takto říkají: Pod tú přísahú, kteráž jsem k úřadu 70 svému učinil, v té při etc., čehož jsem svědom, že to věrně a pravě poviem etc. až do konce. 13. Tento pak v přísahách k svědomí znamenitý rozdiel za právo se drží, že páni, zemané a jiní všickni urození a erbovní lidé stojiec proti slunci, hlavy odkryté majíc, u pravé ruky prsty dva přednie nahoru zdvihnúc přísahu 75 činie, i k súdu, i k úřadu, i k svědomí. 14. Ale měšťané všickni, by pak i konšelé nebo purkmistři byli z kteréhož koli města, sedláci všickni i jiní lidé obecní neznámí, klečiec a dva prsty položiec na kříži, přisahati mají. (To stojí v Památných G. 9. Jiří.) 15. Než
II. 24. Přísaha úřadníkóv větčích a t. d. 89 nemohl. Tak mi Bóh pomáhaj i všickni světí! (Zdálo se ně- kterým, že za nemoc má dána býti přísaha se zmatkem; a pro- vedl-li přísahu pohnaný, tehdy má k súdu státi proti svému 45 póvodu; pakli neprovede přísahy za nemoc, tehdy při ztratí, a póvodu má dáno býti za právo. Ale to jsem jinak viděl, a při tom jsem stál, že jsú bez zmatku za nemoc přisahali). 9. Přísaha k svědomí: Přisahám Pánu Bohu, všem svatým, v té při, kteráž jest mezi Kujalem s jedné a mezi Kladivem 50 s strany druhé, že to, čehož jsem svědom, věrně a právě poviem; a to ani pro přiezeň, ani pro nepřiezeň, ani pro kterú jinú věc. Tak mi Bóh pomáhaj i všickni světí! 10. Jiné pak přísahy bez zmatkóv, ty se tak zachovávají, jakž jsú v náleziech napsány; a máš jich několik v III. dskách 55 Ondřejových i v jiných póhonných dskách. 11. (O přísaze hofmistróv obú, zemského i dvorského, maršálkóv obú, zemského i dvorského, truksasa, kuchmistra a šenka zemského i jiných úředníkóv, poněvadž ke dskám a k súdu zemskému nepřislušejí svými úřady, aniž se jim u desk neb 60 v laviciech, než toliko v komoře přísaha dává od sekretáře, z té příčiny se tuto nepíše.) 12. Při přísaze pak k svědomí, že ne všickni jednostajně přisahají, než jiní jiným zpósobem (ač koli rovnými slovy všickni), a jiní jiným, toho slušné jest nepomíjeti. A věz, že všickni úřed- 65 níci najvyšší, všickni kmetové, kteříž v laviciech sedají, všickni úředníci jiní zemští, všickni úředníci menší i jiní úředníci krá- lovští z pánóv i z rytieřstva, všickni kněžie takto přisahají, když mají svědčiti. Dva prsty na prsi položiec, k slunci se obrátiec hlavu odkryjíc, takto říkají: Pod tú přísahú, kteráž jsem k úřadu 70 svému učinil, v té při etc., čehož jsem svědom, že to věrně a pravě poviem etc. až do konce. 13. Tento pak v přísahách k svědomí znamenitý rozdiel za právo se drží, že páni, zemané a jiní všickni urození a erbovní lidé stojiec proti slunci, hlavy odkryté majíc, u pravé ruky prsty dva přednie nahoru zdvihnúc přísahu 75 činie, i k súdu, i k úřadu, i k svědomí. 14. Ale měšťané všickni, by pak i konšelé nebo purkmistři byli z kteréhož koli města, sedláci všickni i jiní lidé obecní neznámí, klečiec a dva prsty položiec na kříži, přisahati mají. (To stojí v Památných G. 9. Jiří.) 15. Než
Strana 90
90 II. 24. Přísaha úředníkóv větčích a t. d. so co se měst dotýče, purkmistra nebo konšel, kteří jsú přísahu králi, pánu svému, učinili, ti v radě toho města, v kterémž konšelé jsú, pod tú přísahú vyznajíc a na list spíšíc vyžnánie své, pečetí městskú zapečetiec, svědomie dávají, a přijímáni bývají s tím svědomiem na súdu, a slyší se jich svědomie tak v pravdě s5 učiněné a zapsané. Než chtěl-liby při úřadu přisahati, týž řád jako jiní lidé obecní zachovajte. 16. A také žádný měščenín nepřísežný, kterýž konšelem v městě nenie, v radě listem svěd- čiti nemóž, než u desk, jakož právo jest. A svědčil-li by kto, přísežným a konšelem nejsa, listem, by pak i starším byl a pří- 9o sežným jich, toho svědomie páni na súdě neslyšie, než zamietají jakožto nepříjemné. 17. Při těch přísahách všech za právo se drží, že žádná přísaha, buď k úřadu, buď do lavic, buď k svě- domí, buď v kaple Všech Svatých, žádnému nemá býti dána po poledni, než každému do poledne. 18. A všickni úředníci najvyšší 95 zemští, jako purkrabí, komorník, sudí, písař, když k úřadu přísahu činie, i všickni páni a vládyky, kteříž k súdu přísahy činie, mají v laviciech na plném súdu přisahati; úředníci však větčí, kdyby práva nešla, toho u desk odbyti mohú. 19. Co se pak přísah k svědomí dotýče, za právo se drží, že žádný bez 100 přísahy svědčiti nemóž, buď knieže, pán neb jaký koli úředník. 20. Také žádného svědka páni na súdě bez přísahy neslyšie, buď jaké koli vzácnosti, úřadu nebo urozenie. 21. Též také listovnieho svědomie žádného páni na súdu podlé práva neslyšie, kromě svědomí konšel z měst královských, jakož jest povědieno; 105 ale z panských měst a městeček nic. 22. Toto však znamenitě vyňato jest, že svědomie listovnie každého, pána, zemana nebo dobrého člověka pod jeho pečetí, ješto by ten člověk umřel již a živ nebyl, páni na súdu i slyšie i přijímají, jako by, živ jsa, pod přísahú svědčil; než listovnieho svědomie od živého člověka 11o nepřijímají žádného. 23. Na konec, žádná přísaha za nemoc nenie se zmatkem; neb po písaři se přisahá po sloviech roz- dielně jako jiné přísahy bez zmatku. 24. Ještě každý, ktož při- sahá, jakúž koli přísahu vedlé práva, buď k svědomí nebo k súdu nebo v kaple Všech Svatých nebo k úřadu, má přisahati ne 115 s přikrytú než s odkrytú hlavú, kuklu, kobluk, čepici, čepec i vše- liký hlavy oděv nebo ozdobu dělanú dolóv s hlavy sejma. 25. Všecky přísahy vedlé práva všem lidem napořád měl by
90 II. 24. Přísaha úředníkóv větčích a t. d. so co se měst dotýče, purkmistra nebo konšel, kteří jsú přísahu králi, pánu svému, učinili, ti v radě toho města, v kterémž konšelé jsú, pod tú přísahú vyznajíc a na list spíšíc vyžnánie své, pečetí městskú zapečetiec, svědomie dávají, a přijímáni bývají s tím svědomiem na súdu, a slyší se jich svědomie tak v pravdě s5 učiněné a zapsané. Než chtěl-liby při úřadu přisahati, týž řád jako jiní lidé obecní zachovajte. 16. A také žádný měščenín nepřísežný, kterýž konšelem v městě nenie, v radě listem svěd- čiti nemóž, než u desk, jakož právo jest. A svědčil-li by kto, přísežným a konšelem nejsa, listem, by pak i starším byl a pří- 9o sežným jich, toho svědomie páni na súdě neslyšie, než zamietají jakožto nepříjemné. 17. Při těch přísahách všech za právo se drží, že žádná přísaha, buď k úřadu, buď do lavic, buď k svě- domí, buď v kaple Všech Svatých, žádnému nemá býti dána po poledni, než každému do poledne. 18. A všickni úředníci najvyšší 95 zemští, jako purkrabí, komorník, sudí, písař, když k úřadu přísahu činie, i všickni páni a vládyky, kteříž k súdu přísahy činie, mají v laviciech na plném súdu přisahati; úředníci však větčí, kdyby práva nešla, toho u desk odbyti mohú. 19. Co se pak přísah k svědomí dotýče, za právo se drží, že žádný bez 100 přísahy svědčiti nemóž, buď knieže, pán neb jaký koli úředník. 20. Také žádného svědka páni na súdě bez přísahy neslyšie, buď jaké koli vzácnosti, úřadu nebo urozenie. 21. Též také listovnieho svědomie žádného páni na súdu podlé práva neslyšie, kromě svědomí konšel z měst královských, jakož jest povědieno; 105 ale z panských měst a městeček nic. 22. Toto však znamenitě vyňato jest, že svědomie listovnie každého, pána, zemana nebo dobrého člověka pod jeho pečetí, ješto by ten člověk umřel již a živ nebyl, páni na súdu i slyšie i přijímají, jako by, živ jsa, pod přísahú svědčil; než listovnieho svědomie od živého člověka 11o nepřijímají žádného. 23. Na konec, žádná přísaha za nemoc nenie se zmatkem; neb po písaři se přisahá po sloviech roz- dielně jako jiné přísahy bez zmatku. 24. Ještě každý, ktož při- sahá, jakúž koli přísahu vedlé práva, buď k svědomí nebo k súdu nebo v kaple Všech Svatých nebo k úřadu, má přisahati ne 115 s přikrytú než s odkrytú hlavú, kuklu, kobluk, čepici, čepec i vše- liký hlavy oděv nebo ozdobu dělanú dolóv s hlavy sejma. 25. Všecky přísahy vedlé práva všem lidem napořád měl by
Strana 91
II. 25. Co před přísahú. 91 vydávati písař menších desk, neb to naň z úřadu jeho slušie; ale obyčejem uvedeno jest, že najvyšším úředníkóm čtyřem desk zemských, purkrabí, komorníku, sudiemu, písaři najvyššiemu, 120 ještě všem kmetóm, kteříž v súdu sedati mají, tak pánóm jako zemanóm, miestopísař přísahu dává. Jiné pak přísahy všecky, menším úředníkóm, v kaple a k svědomí, ty dává písař menších desk. — A o rozličnosti přísah před súdem zemským v kaple i k svědomí dosti jest povědieno. Nynie zajisté zase o zpósobu 125 přísahy v kaple Všech Svatých. 25. Co před přísahú. 3) Po sv. Jeronymu. A když 7) zvoněna býti. Když se pak . . . 11) každý s svými potřebami. A když... 18) jako Hlučská proti kniežeti, nebude-li 27) a móž za nemocna pohnaný položen býti... 30) pohnaný bez očistníkóv při ztratí 33) k nálezóm každého odsielám, aby 34) v nálezích panských, kteréž 35) mají. Dřiev také než do kaply vstúpíš, jmenuj očistníky a žádaj, ať jsú zapsáni. Nemievaj jich viec ani míň než dva. 45) ve všem šetří a hledí, 48) neb se obrání. 1. Všem přísahám, kteréž páni na súdu zemském nalezají, rok se klade k stání v kaple Všech Svatých na hradě Pražském v pátek na suché dni najprvé příštie anebo nazajtřie po sv. Jeronýmu, a v jiné časy žádné se nepokládá přísaha od súdu zemského velikého. 2. A když ten čas přijde, má starosta ko- 5 morničí to zpósobiti, když páni k svědčení póhonóv jdú, aby se prima zvonila na kaple Všech Svatých, a má hodinu plnú zvo- něna býti; a to tehdáž a v ten čas, když se póhonové k veli- kému súdu zemskému svědčie. Když se pak odzvoní, mají obě straně, kterýmž jest přísaha nalezena, tu před kaplú u dveří 10 vně státi, každý s svými potřebami, a tu úředníkóv zemských najvyšších i menších čekati, a hotov na ten čas býti, aby jemu potom rčeno nebylo: Zmeškals primu. 3. A když úředníci naj- vyšší s úředníky menšími do kaply vstúpie, a káží skrze řečníka, aby se, ktož mají v kaple činiti, opoviedali: tu obojie strana 15 před kaplú stojiecie má se vedlé práva opovědieti, že stojí k svému právu, a při tom hned vstúpenie žádati. Neopovie-li se kto, a vstúpí jako Hlučská proti kniezi Jindřichovi, nebude-li žádati vstúpenie, a vstúpí, svú při ztratí. Ale pohnaný má i s očistníky státi, a má je jmenovati a žádati, aby zapsáni byli; 20
II. 25. Co před přísahú. 91 vydávati písař menších desk, neb to naň z úřadu jeho slušie; ale obyčejem uvedeno jest, že najvyšším úředníkóm čtyřem desk zemských, purkrabí, komorníku, sudiemu, písaři najvyššiemu, 120 ještě všem kmetóm, kteříž v súdu sedati mají, tak pánóm jako zemanóm, miestopísař přísahu dává. Jiné pak přísahy všecky, menším úředníkóm, v kaple a k svědomí, ty dává písař menších desk. — A o rozličnosti přísah před súdem zemským v kaple i k svědomí dosti jest povědieno. Nynie zajisté zase o zpósobu 125 přísahy v kaple Všech Svatých. 25. Co před přísahú. 3) Po sv. Jeronymu. A když 7) zvoněna býti. Když se pak . . . 11) každý s svými potřebami. A když... 18) jako Hlučská proti kniežeti, nebude-li 27) a móž za nemocna pohnaný položen býti... 30) pohnaný bez očistníkóv při ztratí 33) k nálezóm každého odsielám, aby 34) v nálezích panských, kteréž 35) mají. Dřiev také než do kaply vstúpíš, jmenuj očistníky a žádaj, ať jsú zapsáni. Nemievaj jich viec ani míň než dva. 45) ve všem šetří a hledí, 48) neb se obrání. 1. Všem přísahám, kteréž páni na súdu zemském nalezají, rok se klade k stání v kaple Všech Svatých na hradě Pražském v pátek na suché dni najprvé příštie anebo nazajtřie po sv. Jeronýmu, a v jiné časy žádné se nepokládá přísaha od súdu zemského velikého. 2. A když ten čas přijde, má starosta ko- 5 morničí to zpósobiti, když páni k svědčení póhonóv jdú, aby se prima zvonila na kaple Všech Svatých, a má hodinu plnú zvo- něna býti; a to tehdáž a v ten čas, když se póhonové k veli- kému súdu zemskému svědčie. Když se pak odzvoní, mají obě straně, kterýmž jest přísaha nalezena, tu před kaplú u dveří 10 vně státi, každý s svými potřebami, a tu úředníkóv zemských najvyšších i menších čekati, a hotov na ten čas býti, aby jemu potom rčeno nebylo: Zmeškals primu. 3. A když úředníci naj- vyšší s úředníky menšími do kaply vstúpie, a káží skrze řečníka, aby se, ktož mají v kaple činiti, opoviedali: tu obojie strana 15 před kaplú stojiecie má se vedlé práva opovědieti, že stojí k svému právu, a při tom hned vstúpenie žádati. Neopovie-li se kto, a vstúpí jako Hlučská proti kniezi Jindřichovi, nebude-li žádati vstúpenie, a vstúpí, svú při ztratí. Ale pohnaný má i s očistníky státi, a má je jmenovati a žádati, aby zapsáni byli; 20
Strana 92
92 II. 26. Co při přísaze v kaple. a tak tepruv vstúpiti. A nenie na tom dosti, aby se toliko opověděl, ale má, opověda se, vstúpenie žádati. Pakli se bude vždy opoviedati, a vstúpenie nebude žádati, svú při, jako pan Slavata z Chlumu, ztratí. Pakli pohnaný očistníkóv nemá, již 25 jest, i před kaplú stoje, svú při ztratil. A nemá očistníkóv viec ani méně býti než dva. 4. Při tom se toto za právo zachovává. Najprv že každý k přísaze osobně státi má, a móž za nemocna při přísaze v kaple Všech Svatých pohnaný položen býti, póvod nemóž. Z země ven při přísaze nemóž žádný položen býti. Ještě, 3o žádný póvod očistníkóv nepotřebuje; pohnaný bez očistníkóv při beze všie obrany ztratí. (To všecko mohlo by se nálezy panskými provoditi; ale pro ukrácenie a dlúhosti uvarovánie ke dskám a k nálezóm každému ukazuji, aby sobě to u desk vyhledával, a v náleziech panských i jinde, kteréž rozličné mnozí z desk 35 vypsané mají). 5. Dřieve také, než do kaply vstúpíš, opověz se, opověz i očistníky, jmenuj je a žádaj, ať jsú zapsáni. Nemievaj jich méně ani viece než dva. A žádaj sobě i svým očistníkóm za vstúpenie; neb oni nemají vstúpenie sami žádati, než po- hnaný; a oni s ním do kaply vstúpiti mají, ne před ním, ne bez 40 něho, ne bez zapsánie; jinak pro jich jakéžkoli obmeškánie po- hnaný by při ztratil. 6. Neb každý, ktož se v čemž koli vedlé práva obmešká, buď póvod nebo pohnaný, při svú ztratí, a viece o to žádným právem k druhému hleděti nemóž věčně; jinak by súdóm žádného konce nebylo; neb přísaha jest všech róznic 45 lidských a súdóv konec. Tu pak strana strany ve všem pilně hledí a obmešká-li co z svrchu psaných věcí, kteréž z práva za- chovány býti mají, hned na právo volá, a bez přísahy své spra- vedlnosti dosáhne, nebo se svému žalobníku obrání. 26. Co při přísaze v kaple. 1) Když strany do kaply vstúpie, sezří-li 7) v čemž jest chybeno, zapsáno bude, 12) nejsú-li dobří lidé zemanští, nejsú-li na cti zachovalí, 14) nejsú-li Němci, nejsú-li pána svého služebníci nebo přikázaní, aneb svědci toho ktož je vede, neb přátelé přirození neb jinak jakžkoli zmateční. A též pohnaný ... 27) nechválie, z té příčiny... 28) od toho snažně odvoditi, což jest prvé pány a jinými (samými úředníky většími zemskými) nalezeno 44) co jiného, má zdvižen býti a má jemu písař říci: Vstaň, Vávro, nepro-
92 II. 26. Co při přísaze v kaple. a tak tepruv vstúpiti. A nenie na tom dosti, aby se toliko opověděl, ale má, opověda se, vstúpenie žádati. Pakli se bude vždy opoviedati, a vstúpenie nebude žádati, svú při, jako pan Slavata z Chlumu, ztratí. Pakli pohnaný očistníkóv nemá, již 25 jest, i před kaplú stoje, svú při ztratil. A nemá očistníkóv viec ani méně býti než dva. 4. Při tom se toto za právo zachovává. Najprv že každý k přísaze osobně státi má, a móž za nemocna při přísaze v kaple Všech Svatých pohnaný položen býti, póvod nemóž. Z země ven při přísaze nemóž žádný položen býti. Ještě, 3o žádný póvod očistníkóv nepotřebuje; pohnaný bez očistníkóv při beze všie obrany ztratí. (To všecko mohlo by se nálezy panskými provoditi; ale pro ukrácenie a dlúhosti uvarovánie ke dskám a k nálezóm každému ukazuji, aby sobě to u desk vyhledával, a v náleziech panských i jinde, kteréž rozličné mnozí z desk 35 vypsané mají). 5. Dřieve také, než do kaply vstúpíš, opověz se, opověz i očistníky, jmenuj je a žádaj, ať jsú zapsáni. Nemievaj jich méně ani viece než dva. A žádaj sobě i svým očistníkóm za vstúpenie; neb oni nemají vstúpenie sami žádati, než po- hnaný; a oni s ním do kaply vstúpiti mají, ne před ním, ne bez 40 něho, ne bez zapsánie; jinak pro jich jakéžkoli obmeškánie po- hnaný by při ztratil. 6. Neb každý, ktož se v čemž koli vedlé práva obmešká, buď póvod nebo pohnaný, při svú ztratí, a viece o to žádným právem k druhému hleděti nemóž věčně; jinak by súdóm žádného konce nebylo; neb přísaha jest všech róznic 45 lidských a súdóv konec. Tu pak strana strany ve všem pilně hledí a obmešká-li co z svrchu psaných věcí, kteréž z práva za- chovány býti mají, hned na právo volá, a bez přísahy své spra- vedlnosti dosáhne, nebo se svému žalobníku obrání. 26. Co při přísaze v kaple. 1) Když strany do kaply vstúpie, sezří-li 7) v čemž jest chybeno, zapsáno bude, 12) nejsú-li dobří lidé zemanští, nejsú-li na cti zachovalí, 14) nejsú-li Němci, nejsú-li pána svého služebníci nebo přikázaní, aneb svědci toho ktož je vede, neb přátelé přirození neb jinak jakžkoli zmateční. A též pohnaný ... 27) nechválie, z té příčiny... 28) od toho snažně odvoditi, což jest prvé pány a jinými (samými úředníky většími zemskými) nalezeno 44) co jiného, má zdvižen býti a má jemu písař říci: Vstaň, Vávro, nepro-
Strana 93
II. 26. Co při přísaze kaple. 93 vedls přísahy. 54) v kaple provedla. 59) (č. 6. 7. v I. rec. není.) 86) žádný jiný z kmetóv. A když ... 83) úředníci Pražští tu býti mají 90) (č. 18. v I. rec. není). 110) Nemá mlčeniem i to pominuto býti, že když 115) všickni světí (konec). 1. Vedlé nálezu panského nebo úředníkóv menších, když strany do kaply vstúpie, sezří-li která strana co při druhé straně, ješto by se vedlé práva nezachovala, a na to zavolá, žádajíci úředníkóv vedlé práva za opatřenie, a úředníci to seznají i jiní, ktož tu při té přísaze stojie, že se jest strana druhá ne vedlé: práva v čemž koli zachovala: již přísahy nenie potřebie; než to, v čemž se jest ne vedlé práva zachovala, proti té, kteréž se jest stalo, zapsáno bude. A mají dáti úředníci za právo straně té, kteráž se jest ve všem vedlé práva zachovala, proti té, kteráž se jest nezachovala. 2. Pakli se obojí podlé práva zachovají při 10 vstúpení, tehdy obojí proti sobě mohú mluviti, co se jim zdá, svobodně, jako při súdu; a zvlášť póvod proti očistníkóm, ne- jsú-li lidé urození, páni nebo zemané, nejsú-li dobří a na cti zacho- valí, jest-li který narčený, jest-li psanec, nemají-li na zemi, jsú-li Němci nebo cizozemci; jsú-li toho, kohož čistiti mají, služebníci, nebo přikázaní, nebo svědci, nebo přátelé přirození, nebo jinak jakž koli nedostateční. A též pohnaný i proti póvodovi móž mluviti, jest-li že se v čem vedlé nálezu a práva nezachová. 3. A když se strany v ničemž nehonie, než stojie k přísaze a práva žádají, tu se úředníci vkládají mezi strany, dřieve než je k pří- 20 saze dopustie, přísahu jim obtěžujíc s strany nebezpečenstvie duše i také s strany nesnadnosti provedenie přísahy (neb se nekaždému zdaří, aby ji provedl), k tomu je vedúce, aby se raděje ještě smluvili, po přieteli tu vydadúce hned, a byl-li by oč mezi nimi rozdiel, v to se sami vkládají, a tu druhdy pře 25 smlúvají. (Ale někteří, ktož chtie právóm rozuměti, toho úřed- ničieho mezi strany vkládánie — a zvlášť přielišného — nevelmi chválie, z té příčiny, že se zdá proti nálezu od toho pilně a nákladně odvoditi, což jest prvé pány a jimi samými — úředníky větčie miením — nalezeno.) 4. Když pak vždý strany práva žádají, 30 tu je připustiti k přísaze musie; kříž s oltáře sejmú a na prvniem stupni oltáře položie, a písař menších desk, maje pří- sahu napsanú, káže póvodu najprvé kleknúti (neb póvod vedlé práva má napřed přísahati), dva prsty na kříži položiti, a když 15
II. 26. Co při přísaze kaple. 93 vedls přísahy. 54) v kaple provedla. 59) (č. 6. 7. v I. rec. není.) 86) žádný jiný z kmetóv. A když ... 83) úředníci Pražští tu býti mají 90) (č. 18. v I. rec. není). 110) Nemá mlčeniem i to pominuto býti, že když 115) všickni světí (konec). 1. Vedlé nálezu panského nebo úředníkóv menších, když strany do kaply vstúpie, sezří-li která strana co při druhé straně, ješto by se vedlé práva nezachovala, a na to zavolá, žádajíci úředníkóv vedlé práva za opatřenie, a úředníci to seznají i jiní, ktož tu při té přísaze stojie, že se jest strana druhá ne vedlé: práva v čemž koli zachovala: již přísahy nenie potřebie; než to, v čemž se jest ne vedlé práva zachovala, proti té, kteréž se jest stalo, zapsáno bude. A mají dáti úředníci za právo straně té, kteráž se jest ve všem vedlé práva zachovala, proti té, kteráž se jest nezachovala. 2. Pakli se obojí podlé práva zachovají při 10 vstúpení, tehdy obojí proti sobě mohú mluviti, co se jim zdá, svobodně, jako při súdu; a zvlášť póvod proti očistníkóm, ne- jsú-li lidé urození, páni nebo zemané, nejsú-li dobří a na cti zacho- valí, jest-li který narčený, jest-li psanec, nemají-li na zemi, jsú-li Němci nebo cizozemci; jsú-li toho, kohož čistiti mají, služebníci, nebo přikázaní, nebo svědci, nebo přátelé přirození, nebo jinak jakž koli nedostateční. A též pohnaný i proti póvodovi móž mluviti, jest-li že se v čem vedlé nálezu a práva nezachová. 3. A když se strany v ničemž nehonie, než stojie k přísaze a práva žádají, tu se úředníci vkládají mezi strany, dřieve než je k pří- 20 saze dopustie, přísahu jim obtěžujíc s strany nebezpečenstvie duše i také s strany nesnadnosti provedenie přísahy (neb se nekaždému zdaří, aby ji provedl), k tomu je vedúce, aby se raděje ještě smluvili, po přieteli tu vydadúce hned, a byl-li by oč mezi nimi rozdiel, v to se sami vkládají, a tu druhdy pře 25 smlúvají. (Ale někteří, ktož chtie právóm rozuměti, toho úřed- ničieho mezi strany vkládánie — a zvlášť přielišného — nevelmi chválie, z té příčiny, že se zdá proti nálezu od toho pilně a nákladně odvoditi, což jest prvé pány a jimi samými — úředníky větčie miením — nalezeno.) 4. Když pak vždý strany práva žádají, 30 tu je připustiti k přísaze musie; kříž s oltáře sejmú a na prvniem stupni oltáře položie, a písař menších desk, maje pří- sahu napsanú, káže póvodu najprvé kleknúti (neb póvod vedlé práva má napřed přísahati), dva prsty na kříži položiti, a když 15
Strana 94
94 II. 26. Co při přísaze v kaple. 35 tak klečí, čte jemu přísahu, kteráž prvé napsána jest, před se bez přestávánie všecku od počátku až do konce, a die jemu: Přisahaj takto: Na tom přisahám etc. Neprovede-li pojednú toho, netoliko strana, ale viece a pilněje úředníci hleděti mají, v kterém slově nebo punktu chybí; má jemu písař podruhé přísahu opět všicku přečísti; a tak opět, neprovede-li podruhé, má jemu přísahu potřetie čísti, vždy celú. Neprovede-li potřetie, anebo by pak v sloviech provedl přísahu, hne-li rukú s kříže kdyžkoli, prvé, druhé nebo třetie, nebo promluví-li co jiného, než jemu písař vstáti káže, má zdvižen býti, a má jemu písař řieci: Vstaň, 45 neprovedls přísahy. Pakli provede pojednú, podruhé nebo po- třetie, má jemu řieci: Vstaň, provedls přísahu. A když vstane póvod, proveda přísahu, tehda pohnaný za ním též přisahati má tak, jakž právo zemské káže. 5. Pakli póvod přísahy neprovede, tehdy nenie potřebie ani pohnanému ani očistníkóm jeho při- 5o sahati, než jest již pohnaný přísahy, póvoda i nálezu prázden. (Velmi se nečasto přiházie, aby oba přísahu, póvod i pohnaný provedla; jednú se za našie paměti to zdařilo — neviem, jakým štěstiem — že pan Heralt z Kunštatu, póvod, a pan Šumburk, pohnaný, oba jsú přísahu v kaple Všech Svatých provedla. Ale 55 nebylo by neužitečné, aby najvyšší úředníci, když kto se zmatkem přisahati má, tu tepruv v kaple Všech Svatých přísahu sami menšiemu písaři psáti kázali, a z té tak napsané aby přísaha stranám dávána byla, ne z té, kterúž písař v tobolce nosí). 6. A to se ještě po dskách shledává a náleziech panských, že so pohnaný nenie povinen, chce-li, za všecku summu, z kteréž jest pohnán, přisahati, než v čemž se zná, to móž dáti, a v čemž by mu se zdálo že by tak mnoho vinen nebyl, za to přisahaj. Pakli chce, móž za všecko přisahati. (Toho nález v II. Dúpov- cových P. 29. Item také, jakož mnozí pohánějí etc.) 7. Než 65 póvod, co provede, za to nemá přisahati, a což neprovede, za to má za vše přisahati, a toho nic nemóž ujieti. (Dóvod toho pří- saha, v kteréž stojí: Tím jest mi vším vinen, tak mi etc.) 8. Provede-li pak pohnaný přísahu, mají hned po něm očistníci jeho přisahati, jeden po druhém, a to bez zmatku. 9. Pakli vo neprovede pohnaný přísahy, hned při svú ztratí, a očistníkóm jeho přisahati potřebie nenie; než má póvodovi proti pohnanému dáno býti za právo. A již potud o tu při ani o škody žádného 40
94 II. 26. Co při přísaze v kaple. 35 tak klečí, čte jemu přísahu, kteráž prvé napsána jest, před se bez přestávánie všecku od počátku až do konce, a die jemu: Přisahaj takto: Na tom přisahám etc. Neprovede-li pojednú toho, netoliko strana, ale viece a pilněje úředníci hleděti mají, v kterém slově nebo punktu chybí; má jemu písař podruhé přísahu opět všicku přečísti; a tak opět, neprovede-li podruhé, má jemu přísahu potřetie čísti, vždy celú. Neprovede-li potřetie, anebo by pak v sloviech provedl přísahu, hne-li rukú s kříže kdyžkoli, prvé, druhé nebo třetie, nebo promluví-li co jiného, než jemu písař vstáti káže, má zdvižen býti, a má jemu písař řieci: Vstaň, 45 neprovedls přísahy. Pakli provede pojednú, podruhé nebo po- třetie, má jemu řieci: Vstaň, provedls přísahu. A když vstane póvod, proveda přísahu, tehda pohnaný za ním též přisahati má tak, jakž právo zemské káže. 5. Pakli póvod přísahy neprovede, tehdy nenie potřebie ani pohnanému ani očistníkóm jeho při- 5o sahati, než jest již pohnaný přísahy, póvoda i nálezu prázden. (Velmi se nečasto přiházie, aby oba přísahu, póvod i pohnaný provedla; jednú se za našie paměti to zdařilo — neviem, jakým štěstiem — že pan Heralt z Kunštatu, póvod, a pan Šumburk, pohnaný, oba jsú přísahu v kaple Všech Svatých provedla. Ale 55 nebylo by neužitečné, aby najvyšší úředníci, když kto se zmatkem přisahati má, tu tepruv v kaple Všech Svatých přísahu sami menšiemu písaři psáti kázali, a z té tak napsané aby přísaha stranám dávána byla, ne z té, kterúž písař v tobolce nosí). 6. A to se ještě po dskách shledává a náleziech panských, že so pohnaný nenie povinen, chce-li, za všecku summu, z kteréž jest pohnán, přisahati, než v čemž se zná, to móž dáti, a v čemž by mu se zdálo že by tak mnoho vinen nebyl, za to přisahaj. Pakli chce, móž za všecko přisahati. (Toho nález v II. Dúpov- cových P. 29. Item také, jakož mnozí pohánějí etc.) 7. Než 65 póvod, co provede, za to nemá přisahati, a což neprovede, za to má za vše přisahati, a toho nic nemóž ujieti. (Dóvod toho pří- saha, v kteréž stojí: Tím jest mi vším vinen, tak mi etc.) 8. Provede-li pak pohnaný přísahu, mají hned po něm očistníci jeho přisahati, jeden po druhém, a to bez zmatku. 9. Pakli vo neprovede pohnaný přísahy, hned při svú ztratí, a očistníkóm jeho přisahati potřebie nenie; než má póvodovi proti pohnanému dáno býti za právo. A již potud o tu při ani o škody žádného 40
Strana 95
II. 26. Co při přísaze v kaple. 95 póhonu, žádného súdu dále nezóstává. 10. Na vóli však i póvod i pohnaný oba mají, chtieti přisahati nebo nechati. A ktož při- sahati nechce, při ztratí. (Nález o tom v Póhonných za ciesaře 75 Sigmunda, kdež Albrecht z Bieliny pohánie Beneše etc.) 11. Póvod móž pohnaného z přísahy propustiti. 12. Pohnaný dada, zač póvod přisahá, má přísahy prázden býti. 13. Když přisahá kto, hne-li rukú s kříže, promluví-li co s kýmž koli, nebo vstane-li prvé, než jemu rozkázáno bude od písaře, svú při, buď póvod so nebo pohnaný, ztratí. 14. Za právo jest, že póvod najprvé má přisahati. (To stojí v II. Dúpovcových P. 29.) 15. Item, křivý má od přísahy zdvižen býti. (To psáno v IV. Matějových A. 3.) 16. Item chromý má sedě nebo leže přisahati. (Dóvod Wenceslai Andreae R. 26.) 17. Na konec, při přísaze v kaple nebývají 85 než úředníci, a žádný jiný z kmetóv a z súdcí zemských. A když od súdu zemského přísaha jest položena, tehdy větčí i menší úředníci tu býti mají. Pakli přísaha přijde od menšieho súdu, tehdy nemají tu býti než úředníci menší; než chce-li, móž při tom také najvyšší písař zemský býti. 18. Ale jak se má 90 při přísaze již, když přisahá, i póvod i pohnaný, vedlé práva zachovati, pokudž rozumiem, chci krátce vypsati. Najprvé ne- přistúpaj žádný k kříži, item neklekaj u kříže, item neklaď prstóv na kříž prvé, nežliť písař rozkáže a ukáže; než když káže, přistup; též klekni, když káže; item prsty, kdyžť a jakžť 95 káže, na kříži polož; polože prsty neutiekaj se s řečí žádnú, než mlč; promluvíš-li co, svú při ztratíš. Než čekaj a poslúchaj, jakžť přísahu čísti bude, aby spamatoval a po něm nedlúho mysle a prodlévaje, aby řiekal slovo od slova; nedlúho mlč, budeš-li dlúho mlčeti a přísahy dlúho nebudeš řiekati, co by mohl kto Otčenáš zpěti, svú při ztratíš. Item nikam rukú s kříže nehýbaj, by pak i přísahu již provedl; item ani prvé ruky s kříže zdvihaj ani sám vstávaj, dokudž písařem nebude povědieno; ani co pro- mlúvaj, když přisaháš, kromě přísahy, ani po přísaze, dokudž u kříže klečíš. Item když máš přisahati, máš-li hlavu přikrytú, odkryj ji, a všecko dolóv slož a sejmi: čepec, čepici, kuklu, koblúk etc.; item tesák a braň všeliku od sebe odlož. Jestli že se v čem najmenšiem v těch věcech již položených obmeškáš, bude proti tobě dáno za právo, tak póvodu jako pohnanému. 19. Nemá i toto mlčeniem pominuto býti, když k přísaze v kaple 110 100 105
II. 26. Co při přísaze v kaple. 95 póhonu, žádného súdu dále nezóstává. 10. Na vóli však i póvod i pohnaný oba mají, chtieti přisahati nebo nechati. A ktož při- sahati nechce, při ztratí. (Nález o tom v Póhonných za ciesaře 75 Sigmunda, kdež Albrecht z Bieliny pohánie Beneše etc.) 11. Póvod móž pohnaného z přísahy propustiti. 12. Pohnaný dada, zač póvod přisahá, má přísahy prázden býti. 13. Když přisahá kto, hne-li rukú s kříže, promluví-li co s kýmž koli, nebo vstane-li prvé, než jemu rozkázáno bude od písaře, svú při, buď póvod so nebo pohnaný, ztratí. 14. Za právo jest, že póvod najprvé má přisahati. (To stojí v II. Dúpovcových P. 29.) 15. Item, křivý má od přísahy zdvižen býti. (To psáno v IV. Matějových A. 3.) 16. Item chromý má sedě nebo leže přisahati. (Dóvod Wenceslai Andreae R. 26.) 17. Na konec, při přísaze v kaple nebývají 85 než úředníci, a žádný jiný z kmetóv a z súdcí zemských. A když od súdu zemského přísaha jest položena, tehdy větčí i menší úředníci tu býti mají. Pakli přísaha přijde od menšieho súdu, tehdy nemají tu býti než úředníci menší; než chce-li, móž při tom také najvyšší písař zemský býti. 18. Ale jak se má 90 při přísaze již, když přisahá, i póvod i pohnaný, vedlé práva zachovati, pokudž rozumiem, chci krátce vypsati. Najprvé ne- přistúpaj žádný k kříži, item neklekaj u kříže, item neklaď prstóv na kříž prvé, nežliť písař rozkáže a ukáže; než když káže, přistup; též klekni, když káže; item prsty, kdyžť a jakžť 95 káže, na kříži polož; polože prsty neutiekaj se s řečí žádnú, než mlč; promluvíš-li co, svú při ztratíš. Než čekaj a poslúchaj, jakžť přísahu čísti bude, aby spamatoval a po něm nedlúho mysle a prodlévaje, aby řiekal slovo od slova; nedlúho mlč, budeš-li dlúho mlčeti a přísahy dlúho nebudeš řiekati, co by mohl kto Otčenáš zpěti, svú při ztratíš. Item nikam rukú s kříže nehýbaj, by pak i přísahu již provedl; item ani prvé ruky s kříže zdvihaj ani sám vstávaj, dokudž písařem nebude povědieno; ani co pro- mlúvaj, když přisaháš, kromě přísahy, ani po přísaze, dokudž u kříže klečíš. Item když máš přisahati, máš-li hlavu přikrytú, odkryj ji, a všecko dolóv slož a sejmi: čepec, čepici, kuklu, koblúk etc.; item tesák a braň všeliku od sebe odlož. Jestli že se v čem najmenšiem v těch věcech již položených obmeškáš, bude proti tobě dáno za právo, tak póvodu jako pohnanému. 19. Nemá i toto mlčeniem pominuto býti, když k přísaze v kaple 110 100 105
Strana 96
96 II. 27. O očistníciech. 110 přijde, že nevšickni jednostajně přisahají; neb se v starých spislech o práviech takto nalezá, že kmetové, kteříž v súdu sedají, nemají přisahati, jako jiní na kříži, klečiec, než stojiece a dva prsty na prsy položiece, takto: Beru to na svú kmetskú přísahú, kterúž jsem k právu učinil, jímž mne Hilbrant viní, 115 tím sem jemu nevinen. Tak mi Bóh pomáhaj i všickni světí! (Nález o tom v při mezi Petrem z Svojšína a Hanušem z Ko- lovrat.) A úředníci zemští, najvyšší i menší, též. (Ale to když jest přísaha bez zmatku; než byla-liby přísaha se zmatkem, snad s obcí trpěti nález rovný musí.) — A co se v kaple při 120 přísaze zachovává, téměř jest povědieno. 27. O očistníciech. 1) Očistníkem býti i těžká i potupná věc jest... 5) s strachem k tomu a přieliš nerad... 3) Jest také potupné očistníkem býti... 18) do- brotú běžnú. A jestli že... Pr. Očistiti přísahú svú přísahu pohnaného a očistníkem býti, i těžká i ponížená poněkud věc jest: Těžká, neb dobrý člověk v své při sám za se sotva přisahá, znaje se spravedlivým býti, a jsa sebe najsvědomější; a bude-li kdy k tomu připraven, 5 s strachem k tomu, s rozmyšleniem a přieliš nerád přistúpá; ale očistníku, kterýž ne za se samého, než za jiného přisahá, a nemoha v pravdě svědom býti, pravě-li přisáhne, mnohem tiež přísaha přicházie. Jest také ponížené, očistníkem býti, protože otázky o svém urození, o svém zachování, o svém jmění 10 očistník musí póvodu vytrpěti a k nim odpoviedati a jiného mnoho nelibého snésti, vedlé starého příslovie: Nevieš-li cos, buď svědkem neb očistníkem, zvieš. 1. Za právo se drží, že očistník má býti člověk dobrý urozeniem i zachovániem, má na zemi mieti, má býti člověk nenarčený, ne psanec, ne Němec nebo 15 jiný cizozemec, ne lehký člověk, ne služebník toho, kohož čistiti svú přísahú má, ne přietel, ne svědek, ne ten, ješto by prvé od po- hnaného při na súdě vedl; a jinak všemi obyčeji má býti člověk zachovalý a dobrý, dobrotú běžnú a obecní. A jestli-že v kterém kusu z svrchupsaných ujmu trpí, nebude přijat za očistníka a skrze
96 II. 27. O očistníciech. 110 přijde, že nevšickni jednostajně přisahají; neb se v starých spislech o práviech takto nalezá, že kmetové, kteříž v súdu sedají, nemají přisahati, jako jiní na kříži, klečiec, než stojiece a dva prsty na prsy položiece, takto: Beru to na svú kmetskú přísahú, kterúž jsem k právu učinil, jímž mne Hilbrant viní, 115 tím sem jemu nevinen. Tak mi Bóh pomáhaj i všickni světí! (Nález o tom v při mezi Petrem z Svojšína a Hanušem z Ko- lovrat.) A úředníci zemští, najvyšší i menší, též. (Ale to když jest přísaha bez zmatku; než byla-liby přísaha se zmatkem, snad s obcí trpěti nález rovný musí.) — A co se v kaple při 120 přísaze zachovává, téměř jest povědieno. 27. O očistníciech. 1) Očistníkem býti i těžká i potupná věc jest... 5) s strachem k tomu a přieliš nerad... 3) Jest také potupné očistníkem býti... 18) do- brotú běžnú. A jestli že... Pr. Očistiti přísahú svú přísahu pohnaného a očistníkem býti, i těžká i ponížená poněkud věc jest: Těžká, neb dobrý člověk v své při sám za se sotva přisahá, znaje se spravedlivým býti, a jsa sebe najsvědomější; a bude-li kdy k tomu připraven, 5 s strachem k tomu, s rozmyšleniem a přieliš nerád přistúpá; ale očistníku, kterýž ne za se samého, než za jiného přisahá, a nemoha v pravdě svědom býti, pravě-li přisáhne, mnohem tiež přísaha přicházie. Jest také ponížené, očistníkem býti, protože otázky o svém urození, o svém zachování, o svém jmění 10 očistník musí póvodu vytrpěti a k nim odpoviedati a jiného mnoho nelibého snésti, vedlé starého příslovie: Nevieš-li cos, buď svědkem neb očistníkem, zvieš. 1. Za právo se drží, že očistník má býti člověk dobrý urozeniem i zachovániem, má na zemi mieti, má býti člověk nenarčený, ne psanec, ne Němec nebo 15 jiný cizozemec, ne lehký člověk, ne služebník toho, kohož čistiti svú přísahú má, ne přietel, ne svědek, ne ten, ješto by prvé od po- hnaného při na súdě vedl; a jinak všemi obyčeji má býti člověk zachovalý a dobrý, dobrotú běžnú a obecní. A jestli-že v kterém kusu z svrchupsaných ujmu trpí, nebude přijat za očistníka a skrze
Strana 97
II. 28. O rozdielu přísah a o primě. 97 něj pohnaný při svú ztratí. 2. To však má v paměti býti držáno, 20 že očistníci bez zmatku přisahají, jeden po druhém, v slova menšieho písaře přisahajíce. — A o přísaze a přísahách přieliš dosti jest povědieno. (Ale kdyby viera, spravedlnost a dobrota v lidech s upřímností byla, nebylo by přísahy ani bez zmatku potřebie, jako i súdu; ale zlost a neviera lidská a jich oby- 25 čejové zlí zplodili jsú přísahu i jiná práva dobrá.) — O tom již jest dosti povědieno. 28. O rozdielu přísah a o primě. (Hlavy této v I. recensí zcela není.) 1. Mezi přísahami, kteréž se do kaply Všech Svatých po- kládají, jest veliký rozdiel; neb přísahy z súdu panského poklá- dají se vždycky v pátek na suché dni potom budúcie, nebo na ten den nazajtřie po sv. Jeronýmě, kromě přísahy za nemoc, kteréž se rok první pokládá na vysvědčovánie póhonóv z dědictvie najprvé » příště. 2. Ale přísahám od súdu menšieho rok se pokládá též na roky nepohnuté, na kteréž se póhonové z dědictvie vysvěd- čují, najprvnější. 3. Item všecky přísahy od súdu menšicho byvají bez primy; všecky přísahy od súdu panského, kteréž se se zmatkem nalezají, bývají po primě. Než kteréž se bez zmatku 10 nalezají, ty také bez primy bývají. 4. A při takových náleziech ta slova se píší, „to aby zpravili v kaple Všech Svatých v pátek o suchých dnech najprv příštích“ nebo „nazajtřie po sv. Jero- nýmě bez primy.“ 5. A slove prima ta hodina, kterúž celú na kaple Všech Svatých v pátek o suchých dnech neb nazajtřie 15 sv. Jeronýma zvonie, když se póhonové vysvědčují. A tak jest od staradávna nalezeno, a drží se až do dnešnieho dne; a to ne bez příčiny, než aby ti, kterýmž jest přísaha se zmatkem nalezena, věděli a znali, kdy mají k přísaze státi a čekati před kaplú; že tehdáž, když se prima odzvoní, hned. 6. A tu také 20 hned, jakž se prima odzvoní, beze všeho prodlévánie úředníci najvyšší s menšími, kteříž sami při takových přísahách beze všech jiných i kmetóv i úředníkóv zemských z práva mají býti, mají do kaply se dskami nebo s kvaterny jíti, aby lidé, kteříž přisahati mají, neočekávali. (Všeliká přísaha těžka jest a ode 25 Všehrd.
II. 28. O rozdielu přísah a o primě. 97 něj pohnaný při svú ztratí. 2. To však má v paměti býti držáno, 20 že očistníci bez zmatku přisahají, jeden po druhém, v slova menšieho písaře přisahajíce. — A o přísaze a přísahách přieliš dosti jest povědieno. (Ale kdyby viera, spravedlnost a dobrota v lidech s upřímností byla, nebylo by přísahy ani bez zmatku potřebie, jako i súdu; ale zlost a neviera lidská a jich oby- 25 čejové zlí zplodili jsú přísahu i jiná práva dobrá.) — O tom již jest dosti povědieno. 28. O rozdielu přísah a o primě. (Hlavy této v I. recensí zcela není.) 1. Mezi přísahami, kteréž se do kaply Všech Svatých po- kládají, jest veliký rozdiel; neb přísahy z súdu panského poklá- dají se vždycky v pátek na suché dni potom budúcie, nebo na ten den nazajtřie po sv. Jeronýmě, kromě přísahy za nemoc, kteréž se rok první pokládá na vysvědčovánie póhonóv z dědictvie najprvé » příště. 2. Ale přísahám od súdu menšieho rok se pokládá též na roky nepohnuté, na kteréž se póhonové z dědictvie vysvěd- čují, najprvnější. 3. Item všecky přísahy od súdu menšicho byvají bez primy; všecky přísahy od súdu panského, kteréž se se zmatkem nalezají, bývají po primě. Než kteréž se bez zmatku 10 nalezají, ty také bez primy bývají. 4. A při takových náleziech ta slova se píší, „to aby zpravili v kaple Všech Svatých v pátek o suchých dnech najprv příštích“ nebo „nazajtřie po sv. Jero- nýmě bez primy.“ 5. A slove prima ta hodina, kterúž celú na kaple Všech Svatých v pátek o suchých dnech neb nazajtřie 15 sv. Jeronýma zvonie, když se póhonové vysvědčují. A tak jest od staradávna nalezeno, a drží se až do dnešnieho dne; a to ne bez příčiny, než aby ti, kterýmž jest přísaha se zmatkem nalezena, věděli a znali, kdy mají k přísaze státi a čekati před kaplú; že tehdáž, když se prima odzvoní, hned. 6. A tu také 20 hned, jakž se prima odzvoní, beze všeho prodlévánie úředníci najvyšší s menšími, kteříž sami při takových přísahách beze všech jiných i kmetóv i úředníkóv zemských z práva mají býti, mají do kaply se dskami nebo s kvaterny jíti, aby lidé, kteříž přisahati mají, neočekávali. (Všeliká přísaha těžka jest a ode 25 Všehrd.
Strana 98
98 II. 29. Co po přísaze. všech lidí, i křesťanóv i pohanóv i židóv, těžce jest vždycky vá- žena; však častokrát k srovnání róznic lidských přičiněna bývá, a jest najvětšie pomoc k srovnání [rozeznání] svárov, pří a lidských róznic; kterúžto nebo z podvolenie těch, kto se vadie, 30 nebo z moci súdce róznice konány bývají; k kteréžto spravedlivý pospiechati nebude, ani s chvátániem k ní pójde, ale raděje se škody odváží, než by s úžitkem přísahu podstúpil.) 29. Co po přísaze. 1) Když se přísaha jakžkoli dokoná, buď... 11) to jemu dáti má ve dvú nedělí od přísahy beze všech odtahóv dalších. Pakli by nedal, tehdy... 15) od úmluvy až do odhádánie. 1. V kaple Všech Svatých na hradě Pražském po nálezu panském nebo úředničiem, když se přísaha jakž koli dokoná, buď skrze smlúvu, bud skrze provedenie nebo neprovedenie, neb skrze které koli jiné věci vedlé práva nezachovánie, nebo a že by póvod nebo pohnaný přisahati nechtěl (jakož se to často přiházie), nebo kterúž koli jinú příčinú ta se věc rozejde nebo dokoná: tehdy hned tu v kaple písař menších desk při nálezu má zapsati, jak jest ta pře konec vzala, aby o to potom žádných nesnází ani zmatkóv dalších neb nových nezniklo. 2. A obdrží-li 1o co póvod přísahú nebo smluvú nebo čímžkoli jiným na pohnaném, to jemu dáti nebo jemu toho postúpiti a dosti učiniti má ve dvú nedělí od přísahy pořád zběhlých, beze všech odtahóv dal- ších. Pakli by nedal a dosti neučinil, tehdy póvod móž právo vésti na dědiny pohnaného tím vším obyčejem a řádem jako 15 po panském nálezu od úmluvy až do zvodu, anebo, bylo-liby toho potřebie, až do odhádánie, kteréž všeho práva vrch a konec jest, (o kterémžto práva vedení jest v těchto knihách druhých při „dovedení nálezu“ dosti povědieno.) 30. Ktož proti komu na súdě práv zóstane, co činiti má, aby svých škod na svém otporníku dobyl. 3) Čechové staří, kteříž ... 6) k spravedlnosti obú 11) aby mohl křivého a odsúzeného . . . 16) móž křivého ze škod... 25) (neb by to již bylo večer.) 38) (č. 5. není). 40) řečníku, od rokóv opravovánie 44) přes svědomie hospo- dářóv, přes svědomie desk 46) přísahú v kaple dovedeš.
98 II. 29. Co po přísaze. všech lidí, i křesťanóv i pohanóv i židóv, těžce jest vždycky vá- žena; však častokrát k srovnání róznic lidských přičiněna bývá, a jest najvětšie pomoc k srovnání [rozeznání] svárov, pří a lidských róznic; kterúžto nebo z podvolenie těch, kto se vadie, 30 nebo z moci súdce róznice konány bývají; k kteréžto spravedlivý pospiechati nebude, ani s chvátániem k ní pójde, ale raděje se škody odváží, než by s úžitkem přísahu podstúpil.) 29. Co po přísaze. 1) Když se přísaha jakžkoli dokoná, buď... 11) to jemu dáti má ve dvú nedělí od přísahy beze všech odtahóv dalších. Pakli by nedal, tehdy... 15) od úmluvy až do odhádánie. 1. V kaple Všech Svatých na hradě Pražském po nálezu panském nebo úředničiem, když se přísaha jakž koli dokoná, buď skrze smlúvu, bud skrze provedenie nebo neprovedenie, neb skrze které koli jiné věci vedlé práva nezachovánie, nebo a že by póvod nebo pohnaný přisahati nechtěl (jakož se to často přiházie), nebo kterúž koli jinú příčinú ta se věc rozejde nebo dokoná: tehdy hned tu v kaple písař menších desk při nálezu má zapsati, jak jest ta pře konec vzala, aby o to potom žádných nesnází ani zmatkóv dalších neb nových nezniklo. 2. A obdrží-li 1o co póvod přísahú nebo smluvú nebo čímžkoli jiným na pohnaném, to jemu dáti nebo jemu toho postúpiti a dosti učiniti má ve dvú nedělí od přísahy pořád zběhlých, beze všech odtahóv dal- ších. Pakli by nedal a dosti neučinil, tehdy póvod móž právo vésti na dědiny pohnaného tím vším obyčejem a řádem jako 15 po panském nálezu od úmluvy až do zvodu, anebo, bylo-liby toho potřebie, až do odhádánie, kteréž všeho práva vrch a konec jest, (o kterémžto práva vedení jest v těchto knihách druhých při „dovedení nálezu“ dosti povědieno.) 30. Ktož proti komu na súdě práv zóstane, co činiti má, aby svých škod na svém otporníku dobyl. 3) Čechové staří, kteříž ... 6) k spravedlnosti obú 11) aby mohl křivého a odsúzeného . . . 16) móž křivého ze škod... 25) (neb by to již bylo večer.) 38) (č. 5. není). 40) řečníku, od rokóv opravovánie 44) přes svědomie hospo- dářóv, přes svědomie desk 46) přísahú v kaple dovedeš.
Strana 99
II. 30. Ktož proti komu na súdě práv zóstane a t. d. 99 Pr. Bych sto jazykóv měl a tolikéž ust, železný hlas a měděné peřie, nemohl bych ani vymluviti ani vypsati, jaké jsú chvály hodni Čechové staří, zemi českú spravujíce, kteříž jsú tak spravedlivá, tak dostatečná a tak potřebná sobě i dědicóm svým práva vymyslili, v ničemž od počátku až do konce ani 5 póvoda ani pohnaného, což by k spravedlnosti a k obraně obú přislušelo, neobmeškavše; neb co jest mohlo rozumněje vy- myšleno, co spravedlivěje nalezeno býti, jako jest to, že ktož súdem kmetským a nálezem jich, buďto právem staným, buď přísahy v kaple Všech Svatých provedeniem proti komu práv 10 zóstane, aby mohl otsúzeného ze všech škod, k kterýmž jest skrze náklady přišel nebo svévolností otporníka svého připraven, spravedlivě na něm a na jeho statku beze všie škody své postihnúti. A to v jakéž by koli při práv zóstal, buď o dědictvie, o dluh, o narčenie, o slib, o rčenie, o svěřenie nebo oč koli jiného, tak 15 že každý, ktož proti komu práv zóstane, móž toho, proti komuž jest práv zóstal, ze škod spravedlivě vzatých pohnati, a aby je jemu opraviti musil, jej k tomu přivesti. Ale že jsú dosti těžké škody k próvodu, z té příčiny aby z nesnadného snad- nějšie učiněno bylo a spravedlivým ubitá a královská, jako 20 řiekají, cesta ukázána byla: pokusím se tuto, jednoho každého dle spravedlnosti, pokudž chudoba rozumu mého stačí, o tom vypsati, tento počátek vezma. 1. Kto chce s užitkem ze škod otporníka svého pohnati, v tom se ne tepruv, když ze škod požene (neb by to již bylo pozdě), ale prvé, když o první při 25 pohánie nebo pohnán bude, opatřiti má. 2. A to tímto oby- čejem. Od prvnie jiezdy své po póhon nebo k póhonu v jedno- stajných hospodách, k súdu i od súdu jezdě, stávaj; a vedlé učtenie s hospodářem po každém stání co utratíš a hospodáři dáš, spiš sobě to na dvě ceduli, jednu hospodáři daj a druhú so sobě schovaj. A tak u každého hospodáře v každú jiezdu čiň. 3. Když pak práv proti svému otporníku zóstaneš, k svědomí svých hospodářóv poženeš, a ti na ceduliech svých i tvých útraty tvé sepsané majíce, budú věděti, coť seznati vedlé pravdy mají. 4. A těch hospodářóv všech svědomie se přijímá, jakožto 35 v mnohých náleziech po dskách póhonných najdeš, a ještě žádné takové svědomie hospodářské, což bych já věděti mohl, zavr- ženo nenie. 5. A též od domovníkóv svědomie, kteříž v pan- 7*
II. 30. Ktož proti komu na súdě práv zóstane a t. d. 99 Pr. Bych sto jazykóv měl a tolikéž ust, železný hlas a měděné peřie, nemohl bych ani vymluviti ani vypsati, jaké jsú chvály hodni Čechové staří, zemi českú spravujíce, kteříž jsú tak spravedlivá, tak dostatečná a tak potřebná sobě i dědicóm svým práva vymyslili, v ničemž od počátku až do konce ani 5 póvoda ani pohnaného, což by k spravedlnosti a k obraně obú přislušelo, neobmeškavše; neb co jest mohlo rozumněje vy- myšleno, co spravedlivěje nalezeno býti, jako jest to, že ktož súdem kmetským a nálezem jich, buďto právem staným, buď přísahy v kaple Všech Svatých provedeniem proti komu práv 10 zóstane, aby mohl otsúzeného ze všech škod, k kterýmž jest skrze náklady přišel nebo svévolností otporníka svého připraven, spravedlivě na něm a na jeho statku beze všie škody své postihnúti. A to v jakéž by koli při práv zóstal, buď o dědictvie, o dluh, o narčenie, o slib, o rčenie, o svěřenie nebo oč koli jiného, tak 15 že každý, ktož proti komu práv zóstane, móž toho, proti komuž jest práv zóstal, ze škod spravedlivě vzatých pohnati, a aby je jemu opraviti musil, jej k tomu přivesti. Ale že jsú dosti těžké škody k próvodu, z té příčiny aby z nesnadného snad- nějšie učiněno bylo a spravedlivým ubitá a královská, jako 20 řiekají, cesta ukázána byla: pokusím se tuto, jednoho každého dle spravedlnosti, pokudž chudoba rozumu mého stačí, o tom vypsati, tento počátek vezma. 1. Kto chce s užitkem ze škod otporníka svého pohnati, v tom se ne tepruv, když ze škod požene (neb by to již bylo pozdě), ale prvé, když o první při 25 pohánie nebo pohnán bude, opatřiti má. 2. A to tímto oby- čejem. Od prvnie jiezdy své po póhon nebo k póhonu v jedno- stajných hospodách, k súdu i od súdu jezdě, stávaj; a vedlé učtenie s hospodářem po každém stání co utratíš a hospodáři dáš, spiš sobě to na dvě ceduli, jednu hospodáři daj a druhú so sobě schovaj. A tak u každého hospodáře v každú jiezdu čiň. 3. Když pak práv proti svému otporníku zóstaneš, k svědomí svých hospodářóv poženeš, a ti na ceduliech svých i tvých útraty tvé sepsané majíce, budú věděti, coť seznati vedlé pravdy mají. 4. A těch hospodářóv všech svědomie se přijímá, jakožto 35 v mnohých náleziech po dskách póhonných najdeš, a ještě žádné takové svědomie hospodářské, což bych já věděti mohl, zavr- ženo nenie. 5. A též od domovníkóv svědomie, kteříž v pan- 7*
Strana 100
100 II. 31. Nač se nález v súdu dělá. ských domiech v Praze jsú, nezamietá se, jako jiných hospodářóv 40 6. Což jsú pak k úřadu na póhony, řečníku od žaloby, od roku opravovánie, památného, i od práva vedenie, i od svědkóv za- psánie dal, toť úředníci menší všecko po dskách sami vyhledají, spíší i sečtú. 7. A to též čiň, když již podruhé o škody po- ženeš. 8. A nad to přes svědomie hospodářóv, přes svědomie 45 domovníkóv, přes svědomie desk, jestli že co mieti chceš, toho přísahú v kaple, bude-liť se přísahy chtieti, dovedeš. (Ale zdá mi se, ktož se tak, jako svrchu psáno jest, opatří, že ztěžka k přísaze přijde.) — A potud o dobývání škod spravedlivých jest povědieno. 31. Nač se nález v súdu dělá. 1) Nenie zbytečné, poněvadž o súdu povědieno jest, i o tom také nemlčeti, nač . . . 12) čehož jest sám svědom 12) vedlé věděnie svého súditi či vedlé pře líčenie, a vedlé svého-li... 11) vedlé stran mluvenie a jich pře líčenie 31) že se tu ani vedlé věděnie ani vedlé znánie ani vedlé osob přiezně nebo nepřízně nesúdí ... 38) býti nemá. A tak slyšavše strany (a ne stranu) a jich s obú stran pře líčenie... 45) tepruv za právo nalezli. A na tom... Pr. Mnoho o súdu zemském, ne nic o potazu i o nálezu panském mluveno jest v těchto druhých knihách; nenie zbytečné i o tom také nemlčeti, nač se nález dělá a vedlé čeho súdce a kmetové zemští súdie; neb jsú o tom mnohé mezi múdrými s otázky bývaly, a mnohé cesty a rozličná súdóv zachovánie vy- pravována, jinak jedněch, jinak jiných súdcí výpovědi činiecích. 1. Prvnic otázka, když súdce zvie a pozná dřieve, než v súd za- sedne, to, oč se před ním lidé súdie, ješto by to jemu dřieve, než by se pře začala a před súd přišla, jakým koli během nebo 1o náhodú světle známo a v skutku shledáno bylo, ale pro to by v pře vedení nebylo mluveno ani provedeno: má-li vedlé toho, čehož jest sám v pravdě svědom a což sám vie, vedlé věděnie svého či vedlé pře líčenie stran súd učiniti, a vedlé svého-li má věděnie a znánie nález a výpověď vyvesti, čili vedlé stran mlu- 15 venie a jich próvodóv a pře líčenie. 2. Jest i jiná otázka: Slu- šie-li a příležie-li súdci, když při na miesto vyslyší a zdá se jemu, že by róznice jim srovnána býti mohla, odtáhna za chvíli
100 II. 31. Nač se nález v súdu dělá. ských domiech v Praze jsú, nezamietá se, jako jiných hospodářóv 40 6. Což jsú pak k úřadu na póhony, řečníku od žaloby, od roku opravovánie, památného, i od práva vedenie, i od svědkóv za- psánie dal, toť úředníci menší všecko po dskách sami vyhledají, spíší i sečtú. 7. A to též čiň, když již podruhé o škody po- ženeš. 8. A nad to přes svědomie hospodářóv, přes svědomie 45 domovníkóv, přes svědomie desk, jestli že co mieti chceš, toho přísahú v kaple, bude-liť se přísahy chtieti, dovedeš. (Ale zdá mi se, ktož se tak, jako svrchu psáno jest, opatří, že ztěžka k přísaze přijde.) — A potud o dobývání škod spravedlivých jest povědieno. 31. Nač se nález v súdu dělá. 1) Nenie zbytečné, poněvadž o súdu povědieno jest, i o tom také nemlčeti, nač . . . 12) čehož jest sám svědom 12) vedlé věděnie svého súditi či vedlé pře líčenie, a vedlé svého-li... 11) vedlé stran mluvenie a jich pře líčenie 31) že se tu ani vedlé věděnie ani vedlé znánie ani vedlé osob přiezně nebo nepřízně nesúdí ... 38) býti nemá. A tak slyšavše strany (a ne stranu) a jich s obú stran pře líčenie... 45) tepruv za právo nalezli. A na tom... Pr. Mnoho o súdu zemském, ne nic o potazu i o nálezu panském mluveno jest v těchto druhých knihách; nenie zbytečné i o tom také nemlčeti, nač se nález dělá a vedlé čeho súdce a kmetové zemští súdie; neb jsú o tom mnohé mezi múdrými s otázky bývaly, a mnohé cesty a rozličná súdóv zachovánie vy- pravována, jinak jedněch, jinak jiných súdcí výpovědi činiecích. 1. Prvnic otázka, když súdce zvie a pozná dřieve, než v súd za- sedne, to, oč se před ním lidé súdie, ješto by to jemu dřieve, než by se pře začala a před súd přišla, jakým koli během nebo 1o náhodú světle známo a v skutku shledáno bylo, ale pro to by v pře vedení nebylo mluveno ani provedeno: má-li vedlé toho, čehož jest sám v pravdě svědom a což sám vie, vedlé věděnie svého či vedlé pře líčenie stran súd učiniti, a vedlé svého-li má věděnie a znánie nález a výpověď vyvesti, čili vedlé stran mlu- 15 venie a jich próvodóv a pře líčenie. 2. Jest i jiná otázka: Slu- šie-li a příležie-li súdci, když při na miesto vyslyší a zdá se jemu, že by róznice jim srovnána býti mohla, odtáhna za chvíli
Strana 101
II. 31. Nač se nález v súdu dělá. 101 toho, což na súdci slušie, dáti se v přátelského smluvci, a při na se obojie strany přietele nestranného vzieti, aby z spravedli- vého súdce byl učiněn nestranný smluvce. 3. Jiná otázka: Má-li se 20 súdce, když při slyší, na to, což straně potřebné jest, aby mlu- vila nebo aby se tázala, sám tázati strany nebo mluviti, by pak strana ta, kteréž by to příleželo mluviti nebo na to se tázati, toho nemluvila ani se na to tázala. A zdá se filosofóm svět- ským, že to jest naprosto při vésti a přietelem strany, ne 25 súdcí býti. 4. Ještě mnozí i tu otázku činie: Slušie-li tomu, ktož co slyšeti má a súditi, prvé straně raditi a potom ji súditi, čili nic. — Těmi otázkami já jsem hnul ne proto, abych k nim odpo- viedal, ale abych při každém zóstavil, co se komu a pokud o tom zdá smysliti, raděje od jiných chtě slyšeti, než sám jiným so o tom rozprávěti. 5. Než o súdu zemském pravím: Že se tu, když jest kto póhonem najprvé k tomu připraven, ani vedlé věděnie ani vedlé zdánie svého, o kterém strany nic nemluvie, ani vedlé osob přiezně nebo nepřiezně nesúdí, než vedlé slyšenie a pře jednoho každého líčenie a spravedlivých próvodóv. A z té 36 příčiny v každém nálezu tato se slova zřetedlně pokládají: Tu páni a vládyky na plném súdu slyševše; neb bez slyšenie žádný odsúzen býti nemá ani v jakú vazbu ani v pomstu poddán, neb by to byla moc a bezpravie viece nežli pohanské, kdež ani v pohanech bez slyšenie spravedlivého, volného a svobodného 4o žádného netoliko k pomstám nepodávají, ale ani odsuzují. A tak „slyševše strany" a ne „stranu" (neb ktož jednu toliko stranu slyše, druhú bez slyšenie odsuzuje, jest nespravedlivý a nepravý súdce), a jich s obú stran pře líčenie a otpory, dsky, svědomie, listy, jakož kto co okáže, tepruv „nalezli za právo". — A na tom 45 druhým knihám konec dělám.
II. 31. Nač se nález v súdu dělá. 101 toho, což na súdci slušie, dáti se v přátelského smluvci, a při na se obojie strany přietele nestranného vzieti, aby z spravedli- vého súdce byl učiněn nestranný smluvce. 3. Jiná otázka: Má-li se 20 súdce, když při slyší, na to, což straně potřebné jest, aby mlu- vila nebo aby se tázala, sám tázati strany nebo mluviti, by pak strana ta, kteréž by to příleželo mluviti nebo na to se tázati, toho nemluvila ani se na to tázala. A zdá se filosofóm svět- ským, že to jest naprosto při vésti a přietelem strany, ne 25 súdcí býti. 4. Ještě mnozí i tu otázku činie: Slušie-li tomu, ktož co slyšeti má a súditi, prvé straně raditi a potom ji súditi, čili nic. — Těmi otázkami já jsem hnul ne proto, abych k nim odpo- viedal, ale abych při každém zóstavil, co se komu a pokud o tom zdá smysliti, raděje od jiných chtě slyšeti, než sám jiným so o tom rozprávěti. 5. Než o súdu zemském pravím: Že se tu, když jest kto póhonem najprvé k tomu připraven, ani vedlé věděnie ani vedlé zdánie svého, o kterém strany nic nemluvie, ani vedlé osob přiezně nebo nepřiezně nesúdí, než vedlé slyšenie a pře jednoho každého líčenie a spravedlivých próvodóv. A z té 36 příčiny v každém nálezu tato se slova zřetedlně pokládají: Tu páni a vládyky na plném súdu slyševše; neb bez slyšenie žádný odsúzen býti nemá ani v jakú vazbu ani v pomstu poddán, neb by to byla moc a bezpravie viece nežli pohanské, kdež ani v pohanech bez slyšenie spravedlivého, volného a svobodného 4o žádného netoliko k pomstám nepodávají, ale ani odsuzují. A tak „slyševše strany" a ne „stranu" (neb ktož jednu toliko stranu slyše, druhú bez slyšenie odsuzuje, jest nespravedlivý a nepravý súdce), a jich s obú stran pře líčenie a otpory, dsky, svědomie, listy, jakož kto co okáže, tepruv „nalezli za právo". — A na tom 45 druhým knihám konec dělám.
Strana 102
Najjasnějšiemu kniežeti a pánu, panu Wladislawowi, uherskému, českému sc. králi, markrabí morawskému sc. O práviech země české Viktorina ze Všehrd počínají se KNIHY TRETIE. 1. O póhonu. Tit. O praviech země české knihy třetie. 1) Pr. Poněvadž o súdu, jak osazen má býti, jak se k němu přistupuje, od žaloby až do nálezu ... 5) dosti učiniti nechtěl, dalšieho práva čekaje... 8) zdá mi se užitečné již o tom psáti, čím kto má k tomu súdu, buď kdož buď, vedlé práva při- praven býti... 14) přihánie, bez něhož žádný .. . 20) skrze póhony a komor- níky připravují ... 23) a ne z práva slyšie). Kteréžto pře póhonné jinak slyšány býti nemají... 28) útok vložil a pohnal; 33) nic viec než jako naj- chudší, najchudší nic méň jako najbohatší... 36) kmet před zvláštním člo- věkem, již by rovné právo nebylo... 33) navrátíme. Pr. V prvních a v druhých knihách sepsánie tohoto poněvadž o súdu, jak osazen má býti, jak se k němu přistupuje od žaloby až do nálezu, vedlé možnosti mé jest povědieno; povědieno také jest, nález panský jakým právem doveden býti má proti tomu, s ktož by jemu dosti učiniti nechtěl, ne z potupy a z hrdosti, než dalšieho práva čekaje; potom o přísaze v kaple i o jiných přísahách rozličných, bez nichž ani súd zemský móž osazen býti, ani osazený kterých svědkóv neb svědomie slyšeti: zdálo mi se jest užitečné, již o tom psáti, čím kto má k tomu súdu, 1o buď ktož koli, buď v zemi české statkem svým usedlý, vedlé práva připraven býti. 1. A to jest póhon, o kterémž se tuto najprvé psáti bude; neb póhon jest první počátek a cesta k súdu, kterýž k súdu dvéře otvierá; tím se každý od naj-
Najjasnějšiemu kniežeti a pánu, panu Wladislawowi, uherskému, českému sc. králi, markrabí morawskému sc. O práviech země české Viktorina ze Všehrd počínají se KNIHY TRETIE. 1. O póhonu. Tit. O praviech země české knihy třetie. 1) Pr. Poněvadž o súdu, jak osazen má býti, jak se k němu přistupuje, od žaloby až do nálezu ... 5) dosti učiniti nechtěl, dalšieho práva čekaje... 8) zdá mi se užitečné již o tom psáti, čím kto má k tomu súdu, buď kdož buď, vedlé práva při- praven býti... 14) přihánie, bez něhož žádný .. . 20) skrze póhony a komor- níky připravují ... 23) a ne z práva slyšie). Kteréžto pře póhonné jinak slyšány býti nemají... 28) útok vložil a pohnal; 33) nic viec než jako naj- chudší, najchudší nic méň jako najbohatší... 36) kmet před zvláštním člo- věkem, již by rovné právo nebylo... 33) navrátíme. Pr. V prvních a v druhých knihách sepsánie tohoto poněvadž o súdu, jak osazen má býti, jak se k němu přistupuje od žaloby až do nálezu, vedlé možnosti mé jest povědieno; povědieno také jest, nález panský jakým právem doveden býti má proti tomu, s ktož by jemu dosti učiniti nechtěl, ne z potupy a z hrdosti, než dalšieho práva čekaje; potom o přísaze v kaple i o jiných přísahách rozličných, bez nichž ani súd zemský móž osazen býti, ani osazený kterých svědkóv neb svědomie slyšeti: zdálo mi se jest užitečné, již o tom psáti, čím kto má k tomu súdu, 1o buď ktož koli, buď v zemi české statkem svým usedlý, vedlé práva připraven býti. 1. A to jest póhon, o kterémž se tuto najprvé psáti bude; neb póhon jest první počátek a cesta k súdu, kterýž k súdu dvéře otvierá; tím se každý od naj-
Strana 103
III. 1. O póhonu. — III. 2. Co je póhon. 103 bohatějšieho až do najchudšieho k súdu přihánie, ktož co v zemi, a v království českém dědičného, zástavného nebo zápisného 15 má; bez něho žádný k súdu přitažen býti nemá a nemóže od žádného, leč by se sám z dobré své vóle k tomu poddal, ač by toho však ještě páni dopustili, kteříž vedlé práva žádných pří súditi nemají aniž povinni jsú, než ty toliko, k kterýmž se lidé právem skrze póhony a komorníky nebo kmety zemské při- 20 pravují, kteréž slovú pře póhonné. (Toho dóvod dsky póhonné a známé slovo panské, kdež často řiekají, že pře stranné, pře nepohonné z milosti, ne z práva súdie.) A na vóli každý oby- vatel země české má, chce-li z milosti súzen býti nebo nebýti, než z práva každý musí, připraven jsa právem, k súdu státi, 25 a odpoviedati (o zemském súdu mluvím) beze všech výminek. 2. Kteréžto pře póhonné nejinak slyšány býti mají, než tak jakž jest kto prvé nebo posléz útok na koho vložil a k súdu komor- níkem pohnal; žádná poslednie před první, by pak král JMst. poháněl, žádným obyčejem předložena nemá býti, než pořád jíti 30 mají vedlé útokóv vloženie a v registra starostova zapsánie, aby právo všem jednostajné, všem rovné bylo, v kterémž najbohatější nic viece než najchudší, najchudší nic méně než najbohatější nikdy jest nemieval, aniž móže ani mieti má. Pakli by v tom měl jeden před druhým co napřed, bohatý před chudým, urozený 35 před neznámým, kmet před zvláštním obyvatelem země a obec- niem, již by rovné právo nebylo a hned by právem býti přestalo, když by bylo nerovné i nepravé. — Ale již se k póhonu zase, odkudž jsmy odešli, navraťmy. 2. Co jest póhon. 5) obce, aneb jeden ... 10) buďte kdož buďte; kmetem pro úředníky najvyššie, najvyššicho purkrabí, komorníka, sudieho, kteříž ... 15) (č. 4. a 5. v recensí I. zcela není). 26) pohnán býti na svém siedle, tak . . . 31) což vedlé práva má býti ... 34) a nic mu nebude moci pomoci. 35) č. 8. a 9. v I. rec. není. 1. Póhon jest jednoho od druhého komorníkem nebo kmetem k súdu vedlé práva připravenie. 2. V tom, kdež jsem řekl, „jednoho od druhého“, ne tomu chci, aby toliko jeden jednoho. mohl a ne mnohých pohnati, ale jeden dvú, nebo mnohých, nebo
III. 1. O póhonu. — III. 2. Co je póhon. 103 bohatějšieho až do najchudšieho k súdu přihánie, ktož co v zemi, a v království českém dědičného, zástavného nebo zápisného 15 má; bez něho žádný k súdu přitažen býti nemá a nemóže od žádného, leč by se sám z dobré své vóle k tomu poddal, ač by toho však ještě páni dopustili, kteříž vedlé práva žádných pří súditi nemají aniž povinni jsú, než ty toliko, k kterýmž se lidé právem skrze póhony a komorníky nebo kmety zemské při- 20 pravují, kteréž slovú pře póhonné. (Toho dóvod dsky póhonné a známé slovo panské, kdež často řiekají, že pře stranné, pře nepohonné z milosti, ne z práva súdie.) A na vóli každý oby- vatel země české má, chce-li z milosti súzen býti nebo nebýti, než z práva každý musí, připraven jsa právem, k súdu státi, 25 a odpoviedati (o zemském súdu mluvím) beze všech výminek. 2. Kteréžto pře póhonné nejinak slyšány býti mají, než tak jakž jest kto prvé nebo posléz útok na koho vložil a k súdu komor- níkem pohnal; žádná poslednie před první, by pak král JMst. poháněl, žádným obyčejem předložena nemá býti, než pořád jíti 30 mají vedlé útokóv vloženie a v registra starostova zapsánie, aby právo všem jednostajné, všem rovné bylo, v kterémž najbohatější nic viece než najchudší, najchudší nic méně než najbohatější nikdy jest nemieval, aniž móže ani mieti má. Pakli by v tom měl jeden před druhým co napřed, bohatý před chudým, urozený 35 před neznámým, kmet před zvláštním obyvatelem země a obec- niem, již by rovné právo nebylo a hned by právem býti přestalo, když by bylo nerovné i nepravé. — Ale již se k póhonu zase, odkudž jsmy odešli, navraťmy. 2. Co jest póhon. 5) obce, aneb jeden ... 10) buďte kdož buďte; kmetem pro úředníky najvyššie, najvyššicho purkrabí, komorníka, sudieho, kteříž ... 15) (č. 4. a 5. v recensí I. zcela není). 26) pohnán býti na svém siedle, tak . . . 31) což vedlé práva má býti ... 34) a nic mu nebude moci pomoci. 35) č. 8. a 9. v I. rec. není. 1. Póhon jest jednoho od druhého komorníkem nebo kmetem k súdu vedlé práva připravenie. 2. V tom, kdež jsem řekl, „jednoho od druhého“, ne tomu chci, aby toliko jeden jednoho. mohl a ne mnohých pohnati, ale jeden dvú, nebo mnohých, nebo
Strana 104
104 III. 2. Co je póhon. 10 s obce, a též jeden, dva, mnozí nebo obec jednoho, nebo mnozí mnohých, nebo obec obce, neb jakž od jednoho proti jednomu, tak od několika proti několiku, nebo od mnohých proti mnohým, a od obce proti jednomu, a zase též póhon vycházie. 3. „Komor- níkem nebo kmetem“: komorníkem pro všecky lidi zvláštnie, kteříž se komorníkem k súdu pohánějí, buďte ktož buďte, a ne listem; kmetem pro úředníky najvyššie, purkrabí, komorníka, sudieho, písaře, kteříž ne komorníkem jako jiní všickni úředníci nebo neúředníci, súdce zemští nebo nesúdce, ale kmetem, totiž- to pánem nebo vládykú z lavic, z práva mají pohoněni býti, 15 jakož o tom dole šíře psáno bude. 4. Ještě „komorníkem nebo kmetem“; neb ktož jedniem z těch dvú pohnán nenie, nemá k súdu státi. Z té příčiny bude-li kto listem k súdu pohnán, nenie k tomu státi povinen, než toliko když bude komorníkem pohnán; a tím svým nestániem nic neztratí. Pakli z své dobré vóle 20 stane k obeslání listovniemu nebo ústniemu, móž neodpoviedati, než toho žádati, aby k súdu právem skrze komorníka byl při- praven. 5. A o úterniem dni jest týž rozum, že k tomu obeslán jsa, nenie žádný státi povinen; neb jest věc nová a z milosti jde, ne z práva, jakož jest o tom v prvních knihách povědieno. 25 6. „Vedlé práva“, aby tu každý pohnán byl, kdež má pohnán býti, v laviciech, nebo na svém siedle, tak jakž má pohnán býti kmetem nebo komorníkem; a svým vlastniem i jménem i titulem, a na ten čas, na kterýž má pohnán býti, ne na delší, ne na kratší, a jedniem nebo třmi póhony, jakž k čemu právo slušie, se a v póhonu aby stálo, kto koho a z čeho pohánie, též rok k stání, a jiné všecko, což vedlé práva zachováno má býti, všecko aby bylo zachováno. 7. „K súdu připravenie“: neb každý tak pohnán jsa, musí k súdu státi, chudý jako bohatý, od kohožkoli pohnán jest, a nestane-li, svú při ztratí, a nic jemu nebude moci 35 před súdem a při žalobě spomoci. 8. A ktož tak k súdu při- praven nenie, státi k žádnému obeslání jinému nenie povinen; neb sám póhon jest připravenie vedlé práva k súdu. 9. A kdež jest troj póhon, póvod ke všem rokóm jest státi na svědčení povinen, pohnaný k třetiemu toliko. — Z kteréžto řeči dosti známo 40 móže býti, což jest póhon. Již o útoku.
104 III. 2. Co je póhon. 10 s obce, a též jeden, dva, mnozí nebo obec jednoho, nebo mnozí mnohých, nebo obec obce, neb jakž od jednoho proti jednomu, tak od několika proti několiku, nebo od mnohých proti mnohým, a od obce proti jednomu, a zase též póhon vycházie. 3. „Komor- níkem nebo kmetem“: komorníkem pro všecky lidi zvláštnie, kteříž se komorníkem k súdu pohánějí, buďte ktož buďte, a ne listem; kmetem pro úředníky najvyššie, purkrabí, komorníka, sudieho, písaře, kteříž ne komorníkem jako jiní všickni úředníci nebo neúředníci, súdce zemští nebo nesúdce, ale kmetem, totiž- to pánem nebo vládykú z lavic, z práva mají pohoněni býti, 15 jakož o tom dole šíře psáno bude. 4. Ještě „komorníkem nebo kmetem“; neb ktož jedniem z těch dvú pohnán nenie, nemá k súdu státi. Z té příčiny bude-li kto listem k súdu pohnán, nenie k tomu státi povinen, než toliko když bude komorníkem pohnán; a tím svým nestániem nic neztratí. Pakli z své dobré vóle 20 stane k obeslání listovniemu nebo ústniemu, móž neodpoviedati, než toho žádati, aby k súdu právem skrze komorníka byl při- praven. 5. A o úterniem dni jest týž rozum, že k tomu obeslán jsa, nenie žádný státi povinen; neb jest věc nová a z milosti jde, ne z práva, jakož jest o tom v prvních knihách povědieno. 25 6. „Vedlé práva“, aby tu každý pohnán byl, kdež má pohnán býti, v laviciech, nebo na svém siedle, tak jakž má pohnán býti kmetem nebo komorníkem; a svým vlastniem i jménem i titulem, a na ten čas, na kterýž má pohnán býti, ne na delší, ne na kratší, a jedniem nebo třmi póhony, jakž k čemu právo slušie, se a v póhonu aby stálo, kto koho a z čeho pohánie, též rok k stání, a jiné všecko, což vedlé práva zachováno má býti, všecko aby bylo zachováno. 7. „K súdu připravenie“: neb každý tak pohnán jsa, musí k súdu státi, chudý jako bohatý, od kohožkoli pohnán jest, a nestane-li, svú při ztratí, a nic jemu nebude moci 35 před súdem a při žalobě spomoci. 8. A ktož tak k súdu při- praven nenie, státi k žádnému obeslání jinému nenie povinen; neb sám póhon jest připravenie vedlé práva k súdu. 9. A kdež jest troj póhon, póvod ke všem rokóm jest státi na svědčení povinen, pohnaný k třetiemu toliko. — Z kteréžto řeči dosti známo 40 móže býti, což jest póhon. Již o útoku.
Strana 105
III. 3. O útoku. 105 3. O útoku. 1) Útok, kterýž póhon každý předcházie ... 6) vpisuje, ale póhon, když již komorník nebo kmet požene. A každý póhon prvé jest útokem.. 10) bývají; neb se v tom smluvie ... 14) jiní Pražští úředníci . . . 15) jinde žádá, aby mu útok zapsán byl, a tu s ním schází. Na súdu... 17) úředníci Pražští menší 30) před lavicemi rozličně 36) tomu má útok zapsán býti... 41) na mluvení záležie. 43) má zapsán útok býti, ačkoli... 1. Útok, kterýž každý póhon předcházie, jest, když kto na koho utkne, žádaje, aby byl pohnán; to takové utčenie slove útok, a hned má v registra starostova póhonná zapsáno býti, při tom také i ten den, v kterýž se stane. 2. A tentýž útok jest póhonem, ale tímto se dělí, že útok slove, když se najprvé vpisuje a dokudž na pohnaného po kmetu nebo komorníku nevyjde: ale póhon slove, když již komorník nebo kmet požene. A každý póhon jest prvé útokem, ale ne každý útok jest potom póhonem; neb mnozí útoky vložiece, nebo nepoženú nebo nedo- ženú (pro kterúžto věc u věži bývají.) Druhdy se také pro vloženie 10 útoku sami mezi sebú přátelsky bez súdu smluvie. 3. A dvojím obyčejem útok bývá, jedním kromě súdu, druhým na súdu. 4. Kromě súdu bývá: když kto k starostovi přijda, kdež koli s samým (neb to naň na samého slušie, jiní úředníci menší nic s tím nemají) a to kdež koli, u desk, doma nebo jinde mluví a žádá, aby jemu útok zapsán byl. Na súdu útok bývá, když páni nebo úředníci menší súdie a póhon súdem z kteréž koli příčiny zdvihnú, a tu hned po tom zdvižení v šranciech póvod i pohnaný stojiece, jeden před druhým na druhého utýká, póvod zase o to oč jest prvé pohonil, a pohnaný ze škod. 20 (A z té příčiny i útok slove, ne od utečenie, jako se jest některým zdálo, ale od utčenie, že jeden na druhého utkne; neb kdyby od utečenie slovo bral útok, tehdy by nebyl útok jinde, než na súdu po zdvižení póhonu, neb tu toliko jeden před druhým utéci se žádá. Ale když kto dole [doma] jeden na druhého útok vloží, ješto 25 by ten, na kohož útok klade, nikdy póvoda pohnati nemyslil, kterak se tu utieká jeden před druhým, poněvadž ne oba běžie k póhonu, než jeden toliko, komuž se zdá, že se jemu od dru- hého křivda děje? Útok tedy od utčenie, ne od utečenie slovo béře, že jeden na druhého jakúž koli vinú utýká, a ne proto, že se 15
III. 3. O útoku. 105 3. O útoku. 1) Útok, kterýž póhon každý předcházie ... 6) vpisuje, ale póhon, když již komorník nebo kmet požene. A každý póhon prvé jest útokem.. 10) bývají; neb se v tom smluvie ... 14) jiní Pražští úředníci . . . 15) jinde žádá, aby mu útok zapsán byl, a tu s ním schází. Na súdu... 17) úředníci Pražští menší 30) před lavicemi rozličně 36) tomu má útok zapsán býti... 41) na mluvení záležie. 43) má zapsán útok býti, ačkoli... 1. Útok, kterýž každý póhon předcházie, jest, když kto na koho utkne, žádaje, aby byl pohnán; to takové utčenie slove útok, a hned má v registra starostova póhonná zapsáno býti, při tom také i ten den, v kterýž se stane. 2. A tentýž útok jest póhonem, ale tímto se dělí, že útok slove, když se najprvé vpisuje a dokudž na pohnaného po kmetu nebo komorníku nevyjde: ale póhon slove, když již komorník nebo kmet požene. A každý póhon jest prvé útokem, ale ne každý útok jest potom póhonem; neb mnozí útoky vložiece, nebo nepoženú nebo nedo- ženú (pro kterúžto věc u věži bývají.) Druhdy se také pro vloženie 10 útoku sami mezi sebú přátelsky bez súdu smluvie. 3. A dvojím obyčejem útok bývá, jedním kromě súdu, druhým na súdu. 4. Kromě súdu bývá: když kto k starostovi přijda, kdež koli s samým (neb to naň na samého slušie, jiní úředníci menší nic s tím nemají) a to kdež koli, u desk, doma nebo jinde mluví a žádá, aby jemu útok zapsán byl. Na súdu útok bývá, když páni nebo úředníci menší súdie a póhon súdem z kteréž koli příčiny zdvihnú, a tu hned po tom zdvižení v šranciech póvod i pohnaný stojiece, jeden před druhým na druhého utýká, póvod zase o to oč jest prvé pohonil, a pohnaný ze škod. 20 (A z té příčiny i útok slove, ne od utečenie, jako se jest některým zdálo, ale od utčenie, že jeden na druhého utkne; neb kdyby od utečenie slovo bral útok, tehdy by nebyl útok jinde, než na súdu po zdvižení póhonu, neb tu toliko jeden před druhým utéci se žádá. Ale když kto dole [doma] jeden na druhého útok vloží, ješto 25 by ten, na kohož útok klade, nikdy póvoda pohnati nemyslil, kterak se tu utieká jeden před druhým, poněvadž ne oba běžie k póhonu, než jeden toliko, komuž se zdá, že se jemu od dru- hého křivda děje? Útok tedy od utčenie, ne od utečenie slovo béře, že jeden na druhého jakúž koli vinú utýká, a ne proto, že se 15
Strana 106
106 III. 3. O útoku nedohnaném. 30 jeden před druhým k póhonu utieká.) 5. Ale útok před lavicemi a v šranciech rozličně se děje, neb někteří čepice, jiní koblúky, druzí pateře na katedru házejí: vždy jedni na druhé prvé utknúti chvátajíce, nejedni také ústně volají, a „útok, útok“ jmenujíce před druhú stranú na ni utýkají. V té rozličnosti 35 útokóv toto se za právo drží. Ktož prvé zavolá, když oba ústně za útok žádají, tomu má zapsán býti, ktož prvé hodí na katedru čímž koli, čepicí, koblúkem neb pateřem. Když oba mlčiece hodie, tomu má útok zapsán býti, ktož prvé hodí. Než když jedna strana hodí, a druhá ústně zavolá na útok: kteráž ústně zavolá, 4o by posléz zavolala, té má útok vložen a zapsán býti; neb právo zemské ne na házení, ale na mluvení a okazování záležie. Též také ktož útoku žádá jakžkoli, dřiev než se nález do konce do- čte, a druhý potom žádá když se nález dočte, posledniemu má zapsán býti, ačkoli jest posléze zavolal, neb se to mnohým při- 45 házie, že chtiece býti prvními, bývají posledními, když prvé žádají, než vedlé práva žádati mají; neb útoku žádný prvé žá- dati nemá, než když se nález do konce dočte; z té příčiny tomu má útok zapsán býti, ktož jeho po dočtení nálezu žádá, ačkoli posléz žádá, ne tomu, ktož žádá dřieve než se nález do konce 50 dočte. Nebo ten prvé utýká, ktož vedlé práva utýká, a ktož proti právu utýká, ač časem jest první, právem však bude poslední. 4. O útoku nedohnaném. 1) Ktož pak koli útok... 11) jakoby útok registry zapsán byl. 1. Ktož pak útok buďto v šranciech při súdu neb dole kromě súdu na koho vloží, a vlože útok nepožene vedlé práva do suchých dní najprvnějších, a ten na kohož útok vložen jest, na suché dni najprv příštie to pánóm oznámí na súdě, a vedlé s práva za opatřenie žádati bude, každý ten, ktož utkna nedo- žene neb nepožene, má nález panský trpěti a dvě neděli v panské vazbě seděti u věži. (To stojí v II. Dúpovcových P. 29. Páni.) A by pak útok jeho v registra starostova zapsán nebyl, než toliko že by známo bylo, že jest útoku žádal, a starosta komor- 1o ničí to vyzná, že jest, v šranciech stoje, na útok volal, dosti jest; túž pokutu má nésti, jako by útok jeho registry starosty
106 III. 3. O útoku nedohnaném. 30 jeden před druhým k póhonu utieká.) 5. Ale útok před lavicemi a v šranciech rozličně se děje, neb někteří čepice, jiní koblúky, druzí pateře na katedru házejí: vždy jedni na druhé prvé utknúti chvátajíce, nejedni také ústně volají, a „útok, útok“ jmenujíce před druhú stranú na ni utýkají. V té rozličnosti 35 útokóv toto se za právo drží. Ktož prvé zavolá, když oba ústně za útok žádají, tomu má zapsán býti, ktož prvé hodí na katedru čímž koli, čepicí, koblúkem neb pateřem. Když oba mlčiece hodie, tomu má útok zapsán býti, ktož prvé hodí. Než když jedna strana hodí, a druhá ústně zavolá na útok: kteráž ústně zavolá, 4o by posléz zavolala, té má útok vložen a zapsán býti; neb právo zemské ne na házení, ale na mluvení a okazování záležie. Též také ktož útoku žádá jakžkoli, dřiev než se nález do konce do- čte, a druhý potom žádá když se nález dočte, posledniemu má zapsán býti, ačkoli jest posléze zavolal, neb se to mnohým při- 45 házie, že chtiece býti prvními, bývají posledními, když prvé žádají, než vedlé práva žádati mají; neb útoku žádný prvé žá- dati nemá, než když se nález do konce dočte; z té příčiny tomu má útok zapsán býti, ktož jeho po dočtení nálezu žádá, ačkoli posléz žádá, ne tomu, ktož žádá dřieve než se nález do konce 50 dočte. Nebo ten prvé utýká, ktož vedlé práva utýká, a ktož proti právu utýká, ač časem jest první, právem však bude poslední. 4. O útoku nedohnaném. 1) Ktož pak koli útok... 11) jakoby útok registry zapsán byl. 1. Ktož pak útok buďto v šranciech při súdu neb dole kromě súdu na koho vloží, a vlože útok nepožene vedlé práva do suchých dní najprvnějších, a ten na kohož útok vložen jest, na suché dni najprv příštie to pánóm oznámí na súdě, a vedlé s práva za opatřenie žádati bude, každý ten, ktož utkna nedo- žene neb nepožene, má nález panský trpěti a dvě neděli v panské vazbě seděti u věži. (To stojí v II. Dúpovcových P. 29. Páni.) A by pak útok jeho v registra starostova zapsán nebyl, než toliko že by známo bylo, že jest útoku žádal, a starosta komor- 1o ničí to vyzná, že jest, v šranciech stoje, na útok volal, dosti jest; túž pokutu má nésti, jako by útok jeho registry starosty
Strana 107
III. 5. V útoku má každý atd. —III. 6. Komuž póhon zdvihnú atd. 107 komorničieho zapsán byl. (A to se stalo Václavovi Hulmatovi z Žitenic, a jest psáno ve dskách Viktorinových L. 3. v té při, kteráž jest mezi Bořivojem z Donína.) 5. V útoku má každý jmenovati, z čeho pohnati chce. 1) Má také ktož útok zapisuje dole neb kdež koli krom šrankóv 4) na plném súdu vuobec nalezli.) A tu... 9) póhonu státi. — A o útociech . . . 1. Každý, ktož útok zapisuje dolé neb kdež koli jinde, v šranciech nebo kromě šrankóv, hned má jmenovati, z čeho chce pohnati, a to má hned zapsáno býti. (Dóvod toho v II. Dúpovcových P. 29. Páni na plném súdu.) 2. A tu starosta komorničí má hned zapsati den, v který se útok klade, jakož 5 prvé jest povědieno, a rok k stání též; a to má hned pó- vodu oznámiti, aby věděl, kdy má k svému póhonu státi. Pakli by toho póvod žádal, má jemu rok na ceduli napsaný dáti, na který by měl k svědčení svého póhonu státi, i póhon. — A o útociech potud jest povědieno. 10 6. Komuž póhon zdvihnú, a bude ze škod pohnán, nemá pohoniti zase pohnaného, leč s ním prvé o škody roz- súzen bude. 5) rozsúzen, aniž má naň útoku klásti 7) ten póhon zmatečný bude a bude póhon z desk a pohánějící do věže zdvižen. (Nález... 1°) (č. 2. v rec. I. není.) 14) a o jinú při pohnaný dobré móž svého póvoda, ne- maje o škody konce, slušně i bezškodně pohnati; neb i póvod téhož práva proti pohnanému užívá, že jeho móž několika póhony o jinú však a o jinú při, ne o jednu pohnati. 1. Toto však při útoku má vědieno býti: Ktož koho po- žene z dědictvie, z dluhu, nebo z kteréž koli věci jiné kromě škod, a ten póhon páni na súdu zdvihnú a pohnaný se s útokem na póvoda ze škod uteče, že žádný ten póvod nemóž pohnaného z prvnie věci zase pohnati prvé, než s ním o škody bude rozsúzen, s ani jiným práva svého zapisovati, aby poháněli svým i jeho právem, aniž naň mají útoku klásti. A vloží-li útok a požene, ten póhon jakožto zmatečný bude zdvižen a pohánějící do věže vzat bude.
III. 5. V útoku má každý atd. —III. 6. Komuž póhon zdvihnú atd. 107 komorničieho zapsán byl. (A to se stalo Václavovi Hulmatovi z Žitenic, a jest psáno ve dskách Viktorinových L. 3. v té při, kteráž jest mezi Bořivojem z Donína.) 5. V útoku má každý jmenovati, z čeho pohnati chce. 1) Má také ktož útok zapisuje dole neb kdež koli krom šrankóv 4) na plném súdu vuobec nalezli.) A tu... 9) póhonu státi. — A o útociech . . . 1. Každý, ktož útok zapisuje dolé neb kdež koli jinde, v šranciech nebo kromě šrankóv, hned má jmenovati, z čeho chce pohnati, a to má hned zapsáno býti. (Dóvod toho v II. Dúpovcových P. 29. Páni na plném súdu.) 2. A tu starosta komorničí má hned zapsati den, v který se útok klade, jakož 5 prvé jest povědieno, a rok k stání též; a to má hned pó- vodu oznámiti, aby věděl, kdy má k svému póhonu státi. Pakli by toho póvod žádal, má jemu rok na ceduli napsaný dáti, na který by měl k svědčení svého póhonu státi, i póhon. — A o útociech potud jest povědieno. 10 6. Komuž póhon zdvihnú, a bude ze škod pohnán, nemá pohoniti zase pohnaného, leč s ním prvé o škody roz- súzen bude. 5) rozsúzen, aniž má naň útoku klásti 7) ten póhon zmatečný bude a bude póhon z desk a pohánějící do věže zdvižen. (Nález... 1°) (č. 2. v rec. I. není.) 14) a o jinú při pohnaný dobré móž svého póvoda, ne- maje o škody konce, slušně i bezškodně pohnati; neb i póvod téhož práva proti pohnanému užívá, že jeho móž několika póhony o jinú však a o jinú při, ne o jednu pohnati. 1. Toto však při útoku má vědieno býti: Ktož koho po- žene z dědictvie, z dluhu, nebo z kteréž koli věci jiné kromě škod, a ten póhon páni na súdu zdvihnú a pohnaný se s útokem na póvoda ze škod uteče, že žádný ten póvod nemóž pohnaného z prvnie věci zase pohnati prvé, než s ním o škody bude rozsúzen, s ani jiným práva svého zapisovati, aby poháněli svým i jeho právem, aniž naň mají útoku klásti. A vloží-li útok a požene, ten póhon jakožto zmatečný bude zdvižen a pohánějící do věže vzat bude.
Strana 108
108 III. 7. Co póvodovi. (Nález na to v bielých póhonných, kdež Sigmund a Mikuláš 10 bratří z Poběžovic pohánějí Šarovce.) 2. A též když komu po- hnaný pro neopravenie roku póhon skrze vizy vloženie zdvihne, a póvoda ze škod požene, dokudž jemu o škody práv a s ním rozsúzen nebude, nemóž zase pohnati. (Dóvod póhonné dsky všecky.) 3. Než o jinú věc póvod dobře móže svého pohnaného, 15 nemaje s ním o škody konce, slušně i sobě bez škody pohnati; neb i pohnaný téhož práva proti póvodu užívá, že jeho móž několika póhony, o jinú však a o jinú věc, ne o jednú, k súdu zemskému nebo k jinému pohnati. 7. Co póvodovi. Tit. Co póvodu. 1) Každý póvod, kdo chce koho 6) než že to z čehož poženeš 8) proti obyčeji neučinil, 10) nebo posměch přijíti... 15) všecky zlé vášně odvrha, 17) než súzen budeš, 21) a právě znáti, a 22) než své. Z těch i z jiných příčin 26) ale s dobrými, ale s věrnými, ale s opatrnými a v tom zkušenými, a tak ... 30) zapíše (neb to jemu samému, jakož i prvé povědieno jest, beze všeho úřadu příležie.) 33) K zapsání k póhonu vedle nedávného nalezenie každý 39) bez přítomnosti osobnie vydáni bývali; 41) otpieral, neb nestane-li póvod k svědčení neb k súdu, žádná škoda po- hnanému nenie. Když póhon... 50) neb ne všecko k jednomu súdu slušie, dědictvie.55) úředníci Pražští, o chlapství 58) kterémuž takovú věc súditi příležie. (To najdeš v Památných knihách M. 1.). 75) z svěřenie to slovo se přidává „a kdež co má“ 81) č. 9. (není ho). 93) v týchž knihách o právu staném šíře vypsáno jest. 191) ani za nemocna ani ven z země... 106) šíř povědieno bude 108) nebudeš, věda to 115) nálezem o svú při 119) pro žaloby nezapsánie... 134) A neumie-li sám ... 141) že by nebo zmatečně 142) a jistě uznal že skrze svój póhon neb věži súdem obdržíš 149) komorníka dal, a za jedny 161) ať sám od sebe z dobré... 169) Někteří toho nečiní, hned s póhonem pospieší, i udává se takovým často čelem miesta dojíti. 171) (č. 20 a 21. v I. rec. není.) 1. Dřieve než útok v registra póhonná vloží, každý póvod, ktož chce koho pohnati, uraď se najprv, máš-li pohnati či nemáš, aby žádného, ktožť nic vinen nenie, nepoháněl. A ktožť se zdá vinen býti, prvé než k póhonu přistúpíš, rozmysl se 5 dobře, jaké toho próvody máš, z čehož jej chceš viniti, věda, že nehned sáhna vezmeš, než jestiť prvé uklátiti a potom hryzti. Neb to, z čeho poženeš, vedlé práva musíš najprvé provoditi. 2. Při tom hleď, aby nic zmatečného, nic proti právu, nic proti
108 III. 7. Co póvodovi. (Nález na to v bielých póhonných, kdež Sigmund a Mikuláš 10 bratří z Poběžovic pohánějí Šarovce.) 2. A též když komu po- hnaný pro neopravenie roku póhon skrze vizy vloženie zdvihne, a póvoda ze škod požene, dokudž jemu o škody práv a s ním rozsúzen nebude, nemóž zase pohnati. (Dóvod póhonné dsky všecky.) 3. Než o jinú věc póvod dobře móže svého pohnaného, 15 nemaje s ním o škody konce, slušně i sobě bez škody pohnati; neb i pohnaný téhož práva proti póvodu užívá, že jeho móž několika póhony, o jinú však a o jinú věc, ne o jednú, k súdu zemskému nebo k jinému pohnati. 7. Co póvodovi. Tit. Co póvodu. 1) Každý póvod, kdo chce koho 6) než že to z čehož poženeš 8) proti obyčeji neučinil, 10) nebo posměch přijíti... 15) všecky zlé vášně odvrha, 17) než súzen budeš, 21) a právě znáti, a 22) než své. Z těch i z jiných příčin 26) ale s dobrými, ale s věrnými, ale s opatrnými a v tom zkušenými, a tak ... 30) zapíše (neb to jemu samému, jakož i prvé povědieno jest, beze všeho úřadu příležie.) 33) K zapsání k póhonu vedle nedávného nalezenie každý 39) bez přítomnosti osobnie vydáni bývali; 41) otpieral, neb nestane-li póvod k svědčení neb k súdu, žádná škoda po- hnanému nenie. Když póhon... 50) neb ne všecko k jednomu súdu slušie, dědictvie.55) úředníci Pražští, o chlapství 58) kterémuž takovú věc súditi příležie. (To najdeš v Památných knihách M. 1.). 75) z svěřenie to slovo se přidává „a kdež co má“ 81) č. 9. (není ho). 93) v týchž knihách o právu staném šíře vypsáno jest. 191) ani za nemocna ani ven z země... 106) šíř povědieno bude 108) nebudeš, věda to 115) nálezem o svú při 119) pro žaloby nezapsánie... 134) A neumie-li sám ... 141) že by nebo zmatečně 142) a jistě uznal že skrze svój póhon neb věži súdem obdržíš 149) komorníka dal, a za jedny 161) ať sám od sebe z dobré... 169) Někteří toho nečiní, hned s póhonem pospieší, i udává se takovým často čelem miesta dojíti. 171) (č. 20 a 21. v I. rec. není.) 1. Dřieve než útok v registra póhonná vloží, každý póvod, ktož chce koho pohnati, uraď se najprv, máš-li pohnati či nemáš, aby žádného, ktožť nic vinen nenie, nepoháněl. A ktožť se zdá vinen býti, prvé než k póhonu přistúpíš, rozmysl se 5 dobře, jaké toho próvody máš, z čehož jej chceš viniti, věda, že nehned sáhna vezmeš, než jestiť prvé uklátiti a potom hryzti. Neb to, z čeho poženeš, vedlé práva musíš najprvé provoditi. 2. Při tom hleď, aby nic zmatečného, nic proti právu, nic proti
Strana 109
III. 7. Co póvodovi. 109 obyčeji a zvyklosti neučinil, skrze co by tobě měla lehkost, škoda nebo posměch a odsúzenie přijíti, nebo také pře tvé skrze 10 nerozum tvój a práva neznámost dlúhé a daleké prodlenie, nebo skrze póhonu a žaloby nerozumné a neopatrné ve dsky zapsánie tvého póhonu zdviženie. To vše před očima maje hleď k konci, coť ten súd přinésti móž, dřiev než útok zapíšeš a poháněti počneš, a sám se prvé pokojnú myslí, všecka zlá hnutie mysli 15 své od sebe odvrha (kteráž kdež panují, sotva co pravého móž rozum usúditi), nic sobě nenakládaje, sám se prvé suď než súzen od kmetóv zemských budeš; a spravedlivost svú uznaje nezamietaj přátel ani jiných lidí, kteříž tomu rozumějí, aby se s nimi ne- radil; neb obyčejně v své při každý člověk méně rozumie než 20 v cizí, neb se jest každému najtěžšie věc právě súditi a právě vážiti, a oko všecko jiné vidí, samo sebe nevidí, a každý cizie věci lépe shledá než své, a všickni se raděje (neviem, z přiroze- nie-li čili z nakaženie) v přednější mošně, v kteréž cizie, nežli v zad- nější, v kteréž své nedostatky nosie, přemietají. Z těch i z jiných 25 příčin užitečné jest s jinými se raditi, ale s dobrými, ale s věrnými, ale s opatrnými, práv i súdóv zemských dobře svědomými a v tom zkušenými. 3. A tak s těmi a takovými radu vezma, slova pó- honu hotova maje, najdi starostu komorničieho, kterýž komor- níky vydává, a osobně k němu přijda, kaž, ať póhon zapíše, anebo 30 k němu pošli (neb to jemu samému, jakož i prvé povědieno jest, náležie, beze všech jiných úředníkóv, a toho u desk neb v domě jeho snadně najdeš.) 4. K zapsání anebo vložení póhonu vedlé nedávnieho rozkázanie každý póvod má se osobně postaviti, a toho žádným listem, žádným poselstviem nemóže spraviti, než osobú 35 svú, kromě póhonóv k svědomí; ti listem mohú spraveni býti, neb poslem k zapsání toliko; ale k stání nic, než osobně má póvod též jako pohnaný na svědčení póhonu státi. (Ale prvé jsú všickni póhonové poslem neb listem bez přítomnosti osobnie každému vydáváni bývali, a proto jest z toho žádných nesnází 40 nebývalo, aniž se jest kto toho kdy odpieral, by útoku neučinil nevložil]; neb nestane-li póvod k svědčení neb k súdu, žádná škoda pohnanému nenie, než póvodu.) 5. Když póhon zapíšeš, nech sobě přiepisu i pro žalobu i pro jiné příčiny; též také když žalobu do desk klásti budeš, nech sobě přiepisu, neb tu 45 zase, kterúž písaři dáš, kaž sobě vrátiti, a mnohých starostí
III. 7. Co póvodovi. 109 obyčeji a zvyklosti neučinil, skrze co by tobě měla lehkost, škoda nebo posměch a odsúzenie přijíti, nebo také pře tvé skrze 10 nerozum tvój a práva neznámost dlúhé a daleké prodlenie, nebo skrze póhonu a žaloby nerozumné a neopatrné ve dsky zapsánie tvého póhonu zdviženie. To vše před očima maje hleď k konci, coť ten súd přinésti móž, dřiev než útok zapíšeš a poháněti počneš, a sám se prvé pokojnú myslí, všecka zlá hnutie mysli 15 své od sebe odvrha (kteráž kdež panují, sotva co pravého móž rozum usúditi), nic sobě nenakládaje, sám se prvé suď než súzen od kmetóv zemských budeš; a spravedlivost svú uznaje nezamietaj přátel ani jiných lidí, kteříž tomu rozumějí, aby se s nimi ne- radil; neb obyčejně v své při každý člověk méně rozumie než 20 v cizí, neb se jest každému najtěžšie věc právě súditi a právě vážiti, a oko všecko jiné vidí, samo sebe nevidí, a každý cizie věci lépe shledá než své, a všickni se raděje (neviem, z přiroze- nie-li čili z nakaženie) v přednější mošně, v kteréž cizie, nežli v zad- nější, v kteréž své nedostatky nosie, přemietají. Z těch i z jiných 25 příčin užitečné jest s jinými se raditi, ale s dobrými, ale s věrnými, ale s opatrnými, práv i súdóv zemských dobře svědomými a v tom zkušenými. 3. A tak s těmi a takovými radu vezma, slova pó- honu hotova maje, najdi starostu komorničieho, kterýž komor- níky vydává, a osobně k němu přijda, kaž, ať póhon zapíše, anebo 30 k němu pošli (neb to jemu samému, jakož i prvé povědieno jest, náležie, beze všech jiných úředníkóv, a toho u desk neb v domě jeho snadně najdeš.) 4. K zapsání anebo vložení póhonu vedlé nedávnieho rozkázanie každý póvod má se osobně postaviti, a toho žádným listem, žádným poselstviem nemóže spraviti, než osobú 35 svú, kromě póhonóv k svědomí; ti listem mohú spraveni býti, neb poslem k zapsání toliko; ale k stání nic, než osobně má póvod též jako pohnaný na svědčení póhonu státi. (Ale prvé jsú všickni póhonové poslem neb listem bez přítomnosti osobnie každému vydáváni bývali, a proto jest z toho žádných nesnází 40 nebývalo, aniž se jest kto toho kdy odpieral, by útoku neučinil nevložil]; neb nestane-li póvod k svědčení neb k súdu, žádná škoda pohnanému nenie, než póvodu.) 5. Když póhon zapíšeš, nech sobě přiepisu i pro žalobu i pro jiné příčiny; též také když žalobu do desk klásti budeš, nech sobě přiepisu, neb tu 45 zase, kterúž písaři dáš, kaž sobě vrátiti, a mnohých starostí
Strana 110
110 III. 7. Co póvodovi. skrze to (viem, co mluvím) ujdeš. 6. Ale najprvé a přede vším svú při poznaje a jí dobře srozuměje, rozvaž, k kterému súdu ta pře slušie, a srozuměje, k kterému slušie súdu, k tomu súdu 50 požeň. Neb ne všecky pře k jednomu súdu slušie: Dědictvie v komorniem súdu se nesúdie, ani žádná pře k zemskému súdu příslušející, škody též (to psáno v Památných M. 1.); dědictvie manské súd dvorský súdí; listy s rukojměmi purkrabí; škody a dluhy do desieti hřiven, o lidi zběhlé a o čeleď úředníci 55 menší; o chlapstvie hofmistr nebo maršálek zemský. (Nález o tom v třetích Václavových Q. 2. Páni nalezli vóbec.) A každý súd své pře má, a nemá o žádnú věc k jinému súdu pohoněno býti, než k tomu, kterémuž tu věc súditi příležic. (To najdeš v Památných dskách M. 1.) 7. Tvá práce také jest a starost, so kohož chceš pohnati, aby se na jméno jeho křestnie pravé vyptal i na titul jeho přirozený, odkud se píše, i na siedlo jeho, kde sedí; pakli svého siedla nemá, ale kde slúží nebo obývá, aby jej komorník věděl kde najíti; neb komorník na žádného se ptáti, žádného hledati sám nemá, než na ukázané miesto má přiveden býti; neb to na póvoda a pohánějícieho slušie. A jestli že z dědictvie koho máš pohnati, tehdy k tituli jeho musíš to všecko dědictvie, z kteréhož pohoniti chceš, připsati a to ze- jména v póhonu položiti. Pakli ze škod, z dluhu neb z svě- řenie chceš pohnati, toto slovo k tituli a jménu pohnaného to přirozenému přidáš „a kdež co má“; neb ustál-li by právo na něm, aneb že by nálezem panským bylo přisúzeno, nepo- stavil-li by toho slova, kdež co má, nemohl by se vésti než na to, odkudžs jeho pohnal a cožs v póhonu postavil. Z té pří- činy vždycky v těch póhoniech ze škod, z dluhu nebo z svěřenie 15 a v jiných těm podobných to slovo přidává se: a kdež co má. 8. Při všech póhoniech toho se varuj, aby žádného, kohož po- hnati chceš, jiným jménem, jiným titulem než jeho vlastním přiroženým nepoháněl; neb jestli že jinak poženeš, nestaneť ani k póhonu ani k súdu, a tím nic neztratí, a ty v své spravedl- so nosti ujmu skrze prodlenie času a škodu, znovu pohoně, trpěti budeš; pakli stane, zdvihnúť póhon. 9. A též svým vlastním jménem a křestným poháněj, ne případným než přirozeným, aby skrze to v škodu a snad i v panskú kázeň neupadl, nebo se za své jméno křestné stydě, nebo se tím, čímž nejsi, skrze 65
110 III. 7. Co póvodovi. skrze to (viem, co mluvím) ujdeš. 6. Ale najprvé a přede vším svú při poznaje a jí dobře srozuměje, rozvaž, k kterému súdu ta pře slušie, a srozuměje, k kterému slušie súdu, k tomu súdu 50 požeň. Neb ne všecky pře k jednomu súdu slušie: Dědictvie v komorniem súdu se nesúdie, ani žádná pře k zemskému súdu příslušející, škody též (to psáno v Památných M. 1.); dědictvie manské súd dvorský súdí; listy s rukojměmi purkrabí; škody a dluhy do desieti hřiven, o lidi zběhlé a o čeleď úředníci 55 menší; o chlapstvie hofmistr nebo maršálek zemský. (Nález o tom v třetích Václavových Q. 2. Páni nalezli vóbec.) A každý súd své pře má, a nemá o žádnú věc k jinému súdu pohoněno býti, než k tomu, kterémuž tu věc súditi příležic. (To najdeš v Památných dskách M. 1.) 7. Tvá práce také jest a starost, so kohož chceš pohnati, aby se na jméno jeho křestnie pravé vyptal i na titul jeho přirozený, odkud se píše, i na siedlo jeho, kde sedí; pakli svého siedla nemá, ale kde slúží nebo obývá, aby jej komorník věděl kde najíti; neb komorník na žádného se ptáti, žádného hledati sám nemá, než na ukázané miesto má přiveden býti; neb to na póvoda a pohánějícieho slušie. A jestli že z dědictvie koho máš pohnati, tehdy k tituli jeho musíš to všecko dědictvie, z kteréhož pohoniti chceš, připsati a to ze- jména v póhonu položiti. Pakli ze škod, z dluhu neb z svě- řenie chceš pohnati, toto slovo k tituli a jménu pohnaného to přirozenému přidáš „a kdež co má“; neb ustál-li by právo na něm, aneb že by nálezem panským bylo přisúzeno, nepo- stavil-li by toho slova, kdež co má, nemohl by se vésti než na to, odkudžs jeho pohnal a cožs v póhonu postavil. Z té pří- činy vždycky v těch póhoniech ze škod, z dluhu nebo z svěřenie 15 a v jiných těm podobných to slovo přidává se: a kdež co má. 8. Při všech póhoniech toho se varuj, aby žádného, kohož po- hnati chceš, jiným jménem, jiným titulem než jeho vlastním přiroženým nepoháněl; neb jestli že jinak poženeš, nestaneť ani k póhonu ani k súdu, a tím nic neztratí, a ty v své spravedl- so nosti ujmu skrze prodlenie času a škodu, znovu pohoně, trpěti budeš; pakli stane, zdvihnúť póhon. 9. A též svým vlastním jménem a křestným poháněj, ne případným než přirozeným, aby skrze to v škodu a snad i v panskú kázeň neupadl, nebo se za své jméno křestné stydě, nebo se tím, čímž nejsi, skrze 65
Strana 111
III. 7. Co póvodovi. 111 osobovánie jména cizieho dělaje, (neb jest se nedávno nalezl 85 jeden, kterýž jest své vlastnie a křestné jméno opovrhl, a cizie jest sobě, ješto tak nenie křtěn, osobil.) 10. Když pak poženeš, uradě se dobře, tak jakž vedlé práva beze všech zmatkóv po- hnati máš, to v paměti měj, aby na ten čas, kterýž od starosty položen bude, stál na hradě Pražském, tu kdež súd zemský se 90 držievá v světnici veliké. A tu osobně stoje, když se tvoj póhon bude vysvědčovati, ohlas se, a ničímž toho neobmeškávaj; neb jakž se hned, když jmenován budeš, neohlásíš, hned póhon ztratíš, neb póvod se všemi potřebami, jakož častokrát povědieno jest, má hotov býti, a ani za nemocna, ani ven z země nemóž položen 95 býti, leč by kto pro královskú neb zemskú potřebu bezelstně k tomu státi nemohl, ten nic neztratí; anebo paní nebo žena pohánějície že by slehla, ta také svým nestániem nic neztratí, jakož o tom v týchž knihách doleje při právu staném šíře vy- psáno jest. 11. Když staneš tak, jakž státi máš, buď pilen 100 toho, stane-li tvój pohnaný čili nic: nestane-li, a nebude ani za nemocna, ani za zbitého nebo raněného, ani ven z země od žádného položen, ohlas to, že nestojí; a již nikam neodjiežděj, ažť proti němu právo stané bude dáno. 12. A to se dává v ten poslední den, když páni súd vzdávají do druhých suchých dní, 105 jakož o tom na svém miestě šíře a potřebněje povědieno bude. 13. Pakli stane, a tvá pře hned k súdu nepřijde, vždy sobě rok k každým suchým dnóm opravuj, dokudž rozsúzen s ním nebudeš, anebo jinak konce nevezmeš; věda to, že, neopravíš-li sobě roku, pohnaný to ohledaje, zdvihneť svú vizú póhon, a tebe ze škod 110 požene, při tvú tobě protáhne a prodlí. Protož nebude-li tvá pře hned k súdu vzata, opravě rok, móžeš jeti do domu svého, a býti doma, až do druhých suchých dní; a tu opět k súdu přijeti, a tak vždy činiti, dokudž konce neb smluvú nebo súdem a nálezem, nebo jiným zpósobem o svú při nevezmeš. Pakli 115 chceš viece k súdu nejezditi, zdělaje poručníky své pře, móžeš doma novin čekati. 14. Než toho neobmeškávaj, aby sobě žaloby vedlé póhonu svého nevložil, nikoli; nebť by póhon tvój tobě pro žaloby při póhonu nezapsánie zdvižen byl. (Ale o žalobě jest dosti v druhých knihách povědieno.) 15. Sirotkóv, kteříž 120 ani let ani poručníkóv nemají, nepoháněj; pakli poručníky mají, poručníkóv pohnati móžeš. 16. Syna od otce nedielného nepo-
III. 7. Co póvodovi. 111 osobovánie jména cizieho dělaje, (neb jest se nedávno nalezl 85 jeden, kterýž jest své vlastnie a křestné jméno opovrhl, a cizie jest sobě, ješto tak nenie křtěn, osobil.) 10. Když pak poženeš, uradě se dobře, tak jakž vedlé práva beze všech zmatkóv po- hnati máš, to v paměti měj, aby na ten čas, kterýž od starosty položen bude, stál na hradě Pražském, tu kdež súd zemský se 90 držievá v světnici veliké. A tu osobně stoje, když se tvoj póhon bude vysvědčovati, ohlas se, a ničímž toho neobmeškávaj; neb jakž se hned, když jmenován budeš, neohlásíš, hned póhon ztratíš, neb póvod se všemi potřebami, jakož častokrát povědieno jest, má hotov býti, a ani za nemocna, ani ven z země nemóž položen 95 býti, leč by kto pro královskú neb zemskú potřebu bezelstně k tomu státi nemohl, ten nic neztratí; anebo paní nebo žena pohánějície že by slehla, ta také svým nestániem nic neztratí, jakož o tom v týchž knihách doleje při právu staném šíře vy- psáno jest. 11. Když staneš tak, jakž státi máš, buď pilen 100 toho, stane-li tvój pohnaný čili nic: nestane-li, a nebude ani za nemocna, ani za zbitého nebo raněného, ani ven z země od žádného položen, ohlas to, že nestojí; a již nikam neodjiežděj, ažť proti němu právo stané bude dáno. 12. A to se dává v ten poslední den, když páni súd vzdávají do druhých suchých dní, 105 jakož o tom na svém miestě šíře a potřebněje povědieno bude. 13. Pakli stane, a tvá pře hned k súdu nepřijde, vždy sobě rok k každým suchým dnóm opravuj, dokudž rozsúzen s ním nebudeš, anebo jinak konce nevezmeš; věda to, že, neopravíš-li sobě roku, pohnaný to ohledaje, zdvihneť svú vizú póhon, a tebe ze škod 110 požene, při tvú tobě protáhne a prodlí. Protož nebude-li tvá pře hned k súdu vzata, opravě rok, móžeš jeti do domu svého, a býti doma, až do druhých suchých dní; a tu opět k súdu přijeti, a tak vždy činiti, dokudž konce neb smluvú nebo súdem a nálezem, nebo jiným zpósobem o svú při nevezmeš. Pakli 115 chceš viece k súdu nejezditi, zdělaje poručníky své pře, móžeš doma novin čekati. 14. Než toho neobmeškávaj, aby sobě žaloby vedlé póhonu svého nevložil, nikoli; nebť by póhon tvój tobě pro žaloby při póhonu nezapsánie zdvižen byl. (Ale o žalobě jest dosti v druhých knihách povědieno.) 15. Sirotkóv, kteříž 120 ani let ani poručníkóv nemají, nepoháněj; pakli poručníky mají, poručníkóv pohnati móžeš. 16. Syna od otce nedielného nepo-
Strana 112
112 III. 7. Co póvodovi. háněj, neb nestane-li, nic ani sobě ani otci neztratí. (Nález o tom 125 v III. dskách Zdislavových B. 17. Karel se pány.) 17. Ale pó- vodu, kterýž chce pohnati, toto má najprvé známo býti: že žádný člověk, let spravedlivých nemaje, nemá ani poháněti ani pohnán býti z žádné věci, krom z hlavy a z peněz. V té při člověku let nemajíciemu právo dopúštie a moc dává vrahóv otce, 180 bratra, strýce neb jakéhož koli přietele svého (jako se v starých spisiech o práviech českých nepotupných nalézá), aby takových mordéřóv mohl hned, let nečekaje, pohnati, aby snad let spra- vedlivých čekaje, než by jich dočekal, prvé by nebo sám nebo vražedlníci přietele jeho a zloději s světa sešli. A neumie-li pro 135 mladost sám nebo nemóž-li mluviti, móž zaň přietel jeho přiro- zený neb dobrovolný neb ktož koli jiný mluviti, při vésti i do- vesti a do šrankóv zaň k súdu i k bitvě, jestli že by na to přišlo, vstúpiti, a všecko zaň učiniti, čehož on pro léta svá nedospělá učiniti nemóž, jako by sám, kdyby léta přirozená 140 měl, učiniti mohl. 18. Událo-liť by se pak kdy (jakož se mnoho jednomu přiházie,) že by zmatečně neb jakž koli nedobře koho pohnal, ješto by srozuměl a jistě uznal, že skrze svój póhon nebo věži súdem obdržíš, nebo prodlenie své spravedlnosti skrze póhonu zdviženie trpěti musíš, jediná pomoc, jediná obrana 145 tomu zlému jest, aby nestál nebo na svědčenie póhonu nebo k žalobě na súdu, a znovu opravě se a ustroje se dostatečněje k druhým suchým dnóm, lépe než prvé hleď aby pohnal. To žádné škody nenese, než toliko ztracenie té summy, cos od pó- honu na komorníka dal, když hned na svědčenie póhonu nestaneš, 150 a za jedny suché dni tvé pře prodlenie. 19. To vždy na paměti měj, což při počátku jest povědieno, aby z toho žádného nepo- háněl, čehož by měl býti nálezem panským odsúzen, věda, že žádnému, ani pohnanému ani póvodu, žádná čest nenie odsúzenu býti, než lehkost znamenitá; ale póvodu mnohem většie, než pohna- 155 nému, i posměšnějšie a k tomu škodná; neb ty škody, k kterýmž připravíš pohnaného, zase z nich po odsúzení pohnán jsa, všecky opravovati musíš. Ale prvé než o póhonu mysliti počneš, než poženeš, by se pak dobře a dostatečně uradil, aby se, móž-li to býti, i ujistil, že práv proti tomu zóstaneš, kohož pohnati chceš 160 nepospiechaj k póhonu, než na toho, kdožť se zdá vinen býti, nechceš-li sám s ním mluviti, ale přátely pošli, ať od sebe sám
112 III. 7. Co póvodovi. háněj, neb nestane-li, nic ani sobě ani otci neztratí. (Nález o tom 125 v III. dskách Zdislavových B. 17. Karel se pány.) 17. Ale pó- vodu, kterýž chce pohnati, toto má najprvé známo býti: že žádný člověk, let spravedlivých nemaje, nemá ani poháněti ani pohnán býti z žádné věci, krom z hlavy a z peněz. V té při člověku let nemajíciemu právo dopúštie a moc dává vrahóv otce, 180 bratra, strýce neb jakéhož koli přietele svého (jako se v starých spisiech o práviech českých nepotupných nalézá), aby takových mordéřóv mohl hned, let nečekaje, pohnati, aby snad let spra- vedlivých čekaje, než by jich dočekal, prvé by nebo sám nebo vražedlníci přietele jeho a zloději s světa sešli. A neumie-li pro 135 mladost sám nebo nemóž-li mluviti, móž zaň přietel jeho přiro- zený neb dobrovolný neb ktož koli jiný mluviti, při vésti i do- vesti a do šrankóv zaň k súdu i k bitvě, jestli že by na to přišlo, vstúpiti, a všecko zaň učiniti, čehož on pro léta svá nedospělá učiniti nemóž, jako by sám, kdyby léta přirozená 140 měl, učiniti mohl. 18. Událo-liť by se pak kdy (jakož se mnoho jednomu přiházie,) že by zmatečně neb jakž koli nedobře koho pohnal, ješto by srozuměl a jistě uznal, že skrze svój póhon nebo věži súdem obdržíš, nebo prodlenie své spravedlnosti skrze póhonu zdviženie trpěti musíš, jediná pomoc, jediná obrana 145 tomu zlému jest, aby nestál nebo na svědčenie póhonu nebo k žalobě na súdu, a znovu opravě se a ustroje se dostatečněje k druhým suchým dnóm, lépe než prvé hleď aby pohnal. To žádné škody nenese, než toliko ztracenie té summy, cos od pó- honu na komorníka dal, když hned na svědčenie póhonu nestaneš, 150 a za jedny suché dni tvé pře prodlenie. 19. To vždy na paměti měj, což při počátku jest povědieno, aby z toho žádného nepo- háněl, čehož by měl býti nálezem panským odsúzen, věda, že žádnému, ani pohnanému ani póvodu, žádná čest nenie odsúzenu býti, než lehkost znamenitá; ale póvodu mnohem většie, než pohna- 155 nému, i posměšnějšie a k tomu škodná; neb ty škody, k kterýmž připravíš pohnaného, zase z nich po odsúzení pohnán jsa, všecky opravovati musíš. Ale prvé než o póhonu mysliti počneš, než poženeš, by se pak dobře a dostatečně uradil, aby se, móž-li to býti, i ujistil, že práv proti tomu zóstaneš, kohož pohnati chceš 160 nepospiechaj k póhonu, než na toho, kdožť se zdá vinen býti, nechceš-li sám s ním mluviti, ale přátely pošli, ať od sebe sám
Strana 113
III. 8. O žalobníku. 113 z dobré vóle učiní a napraví, což by musil, právem připraven jsa, učiniti; neb dobrému a múdrému všeho prvé rozumem zku- siti slušie, než válkú nebo súdem. A bude-liť chtieti od sebe sám učiniti, přijmi, by pak měl ne nic z své spravedlnosti 165 uleviti; pakli by nechtěl po jednom napomenutí přátelském uči- niti, ale snad po druhém nebo po třetiem učiní; pakli neučiní, již slušie k němu právem a póhonem přistúpiti, tak jakož jest svrchu psáno. Někteří toho nečinie, než nic neoznamujíce hned s póhonem pospiešie; i udá se takovým často čelem miesta 170 dojíti. 20. Ještě, poženeš-li koho kdy z dědictvie nebo z čehož- koli jiného, a ten pohnaný to dědictvie, pohnán jsa, súdu pan- ského a nálezu nesčekaje, prodá nebo zapíše, a v tom snad z země ven pojede: proti tomu jest toto užitečné, aby ty tomu trhu, prodaji nebo zápisu beze všeho meškánie dskami odepřel 175 na ten zpósob, žes ty dědiny prodané nebo zapsané prvé pó- honem zastihl. A když to učiníš, zóstaneš-li proti pohnanému práv nálezem panským nebo právem staným, buď on v zemi nebo nebuď, na ty dědiny se budeš moci vésti. A to se jest tak od staradávna zachovávalo, a móž dskami trhovými a zápis- 180 nými mnohými světle a zřetedlně provedeno býti. 21. A týž rozum jest o jiných o všech póhoniech, kdež by jeden druhého ze škod, z dluhu nebo z jiného z čehož koli pohnal, a ten za- stižen jsa póhonem dědictvie své jinému by prodal neb zapsal nebo jakžkoli jinak odcizil, že hned trhu tomu, zástavě nebo 185 zápisu otpor má vložen býti, tak jakž svrchu jest povědieno. 8. O žalobníku. 2) ještě povědieti i o žalobníku. 19) ... přítomná býti; žaloba nepřítom- ných má v nic obrácena býti a přetržena 7. 20)... a neproveda jedné z těch... 22) Item žalobník, svědek, súdce žádný pojednú a spolu nemóž a nemá býti. Psaniem bez přítomnosti své žalobník, bez poručníka žalovati nemóž. Žalobník když k své při aneb žalobě nestojí ... 26) Žádný žalobník z šraňkóv prvé než nález slyšeti bude, nemá ucházeti; pakli by ušel, má svú při ztratiti a panskému nálezu poddán býti. Item žalovati na žalobníka nemóž v ten čas, než v jiný, žádný ktož pohnán jest; brániti se však žalobníku obranami... 34) Item slyšení žádnému by se pak ode všech napřed slyšalo nebo mluvilo, bez jistého a dostatečného póvodu a súdu nemá věřeno býti ani přijímáno. A těmi... Všehrd. 8
III. 8. O žalobníku. 113 z dobré vóle učiní a napraví, což by musil, právem připraven jsa, učiniti; neb dobrému a múdrému všeho prvé rozumem zku- siti slušie, než válkú nebo súdem. A bude-liť chtieti od sebe sám učiniti, přijmi, by pak měl ne nic z své spravedlnosti 165 uleviti; pakli by nechtěl po jednom napomenutí přátelském uči- niti, ale snad po druhém nebo po třetiem učiní; pakli neučiní, již slušie k němu právem a póhonem přistúpiti, tak jakož jest svrchu psáno. Někteří toho nečinie, než nic neoznamujíce hned s póhonem pospiešie; i udá se takovým často čelem miesta 170 dojíti. 20. Ještě, poženeš-li koho kdy z dědictvie nebo z čehož- koli jiného, a ten pohnaný to dědictvie, pohnán jsa, súdu pan- ského a nálezu nesčekaje, prodá nebo zapíše, a v tom snad z země ven pojede: proti tomu jest toto užitečné, aby ty tomu trhu, prodaji nebo zápisu beze všeho meškánie dskami odepřel 175 na ten zpósob, žes ty dědiny prodané nebo zapsané prvé pó- honem zastihl. A když to učiníš, zóstaneš-li proti pohnanému práv nálezem panským nebo právem staným, buď on v zemi nebo nebuď, na ty dědiny se budeš moci vésti. A to se jest tak od staradávna zachovávalo, a móž dskami trhovými a zápis- 180 nými mnohými světle a zřetedlně provedeno býti. 21. A týž rozum jest o jiných o všech póhoniech, kdež by jeden druhého ze škod, z dluhu nebo z jiného z čehož koli pohnal, a ten za- stižen jsa póhonem dědictvie své jinému by prodal neb zapsal nebo jakžkoli jinak odcizil, že hned trhu tomu, zástavě nebo 185 zápisu otpor má vložen býti, tak jakž svrchu jest povědieno. 8. O žalobníku. 2) ještě povědieti i o žalobníku. 19) ... přítomná býti; žaloba nepřítom- ných má v nic obrácena býti a přetržena 7. 20)... a neproveda jedné z těch... 22) Item žalobník, svědek, súdce žádný pojednú a spolu nemóž a nemá býti. Psaniem bez přítomnosti své žalobník, bez poručníka žalovati nemóž. Žalobník když k své při aneb žalobě nestojí ... 26) Žádný žalobník z šraňkóv prvé než nález slyšeti bude, nemá ucházeti; pakli by ušel, má svú při ztratiti a panskému nálezu poddán býti. Item žalovati na žalobníka nemóž v ten čas, než v jiný, žádný ktož pohnán jest; brániti se však žalobníku obranami... 34) Item slyšení žádnému by se pak ode všech napřed slyšalo nebo mluvilo, bez jistého a dostatečného póvodu a súdu nemá věřeno býti ani přijímáno. A těmi... Všehrd. 8
Strana 114
114 III. 8. O žalobníku. Pr. Ačkoli dosti široce psáno jest, co póvodu přislušie, však potřebné se zdá, ještě krátce povědieti i o žalobníku. 1. Žalovati žádný člověk na pána svého nemá, aniž k žalobě má připuštěn býti, by pak i člověkem jeho býti přestal, když jest toliko prvé člověkem toho pána byl. Pacholek, služebník žádný na pána svého žalovati nemá. Item žalobníci nařčení nebo zločinci, item nedávno nepřátelé, item, kteříž se snadně a z lehkých příčin vadie a súdie, zdá se, že ti všickni žalovati nemohú. 2. Žaloba každá má psána býti, kromě otporu, kdež otporník 10 viece svého brání nežli na koho žaluje. 3. Ani žaloba ani žalob- ník nemá slyšána býti bez přítomnosti pohnaného. Z té příčiny, když pohnaný k súdu nestojí, pohnán jsa, a moha i maje státi, nežaluje se naň, než beze všie žaloby dává se proti němu póvo- dovi za právo. 4. Item žalobník když klesne v jednom, co mluví nebo žaluje, nemá v té při k jiným žalobám dalším při- puštěn býti. 5. Item žalobník, kterýž toho, což jest prožaloval, neprovodí, pomstu, kterúž jest chtěl na pohnaného uvesti, tu sám trpěti má, jímž týmž. 6. Žalobník a pohnaný při žalobě mají obá skrze se nebo skrze své poručníky přítomná býti. 7. Žalobník nepravé věci před súdem mluvě a prožaluje, a ne- proveda jediné některé z těch prožalovaných, nemá k další žalobě připuštěn býti. 8. Item žalobníkem, svědkem, súdcí žádný pojednú a spolu nemóže a nemá býti. 9. Psaniem samým bez přítomnosti své anebo poručníka svého žalovati žalobník nemóže. 25 10. Žalobník když k své při aneb žalobě nestojí, té žaloby po- hnaný má prázden býti. 11. Žádný žalobník z šrankóv a od súdu, prvé než by nález vyslyšel, nemá ucházeti; pakli by ušel, při svú ztratí a panskému nálezu má poddán býti. 12. Item žalovati na žalobníka v ten čas pohnaný žádný nemóže, než 3o v jiný, když by konec s ním žalobník jeho vzal (brániti se však obranami a spravedlností svú zvláštní móž), že odpoviedati takovému vedlé práva povinen nenie, jakož toho mnoho nahoře vypsáno jest. 13. Na konec, všecky žaloby všech žalob- níkóv mají jistými próvody provozovány býti. 14. Ještě, slyšení 35 žádnému, by se pak o kom napořád slyšalo nebo mluvilo, bez jistého a dostatečného próvodu nemá věřeno býti, ani přijiemáno, a nad to ani súzeno. — A těmi se věcmi i pohnaný zpraviti móže. 15 20
114 III. 8. O žalobníku. Pr. Ačkoli dosti široce psáno jest, co póvodu přislušie, však potřebné se zdá, ještě krátce povědieti i o žalobníku. 1. Žalovati žádný člověk na pána svého nemá, aniž k žalobě má připuštěn býti, by pak i člověkem jeho býti přestal, když jest toliko prvé člověkem toho pána byl. Pacholek, služebník žádný na pána svého žalovati nemá. Item žalobníci nařčení nebo zločinci, item nedávno nepřátelé, item, kteříž se snadně a z lehkých příčin vadie a súdie, zdá se, že ti všickni žalovati nemohú. 2. Žaloba každá má psána býti, kromě otporu, kdež otporník 10 viece svého brání nežli na koho žaluje. 3. Ani žaloba ani žalob- ník nemá slyšána býti bez přítomnosti pohnaného. Z té příčiny, když pohnaný k súdu nestojí, pohnán jsa, a moha i maje státi, nežaluje se naň, než beze všie žaloby dává se proti němu póvo- dovi za právo. 4. Item žalobník když klesne v jednom, co mluví nebo žaluje, nemá v té při k jiným žalobám dalším při- puštěn býti. 5. Item žalobník, kterýž toho, což jest prožaloval, neprovodí, pomstu, kterúž jest chtěl na pohnaného uvesti, tu sám trpěti má, jímž týmž. 6. Žalobník a pohnaný při žalobě mají obá skrze se nebo skrze své poručníky přítomná býti. 7. Žalobník nepravé věci před súdem mluvě a prožaluje, a ne- proveda jediné některé z těch prožalovaných, nemá k další žalobě připuštěn býti. 8. Item žalobníkem, svědkem, súdcí žádný pojednú a spolu nemóže a nemá býti. 9. Psaniem samým bez přítomnosti své anebo poručníka svého žalovati žalobník nemóže. 25 10. Žalobník když k své při aneb žalobě nestojí, té žaloby po- hnaný má prázden býti. 11. Žádný žalobník z šrankóv a od súdu, prvé než by nález vyslyšel, nemá ucházeti; pakli by ušel, při svú ztratí a panskému nálezu má poddán býti. 12. Item žalovati na žalobníka v ten čas pohnaný žádný nemóže, než 3o v jiný, když by konec s ním žalobník jeho vzal (brániti se však obranami a spravedlností svú zvláštní móž), že odpoviedati takovému vedlé práva povinen nenie, jakož toho mnoho nahoře vypsáno jest. 13. Na konec, všecky žaloby všech žalob- níkóv mají jistými próvody provozovány býti. 14. Ještě, slyšení 35 žádnému, by se pak o kom napořád slyšalo nebo mluvilo, bez jistého a dostatečného próvodu nemá věřeno býti, ani přijiemáno, a nad to ani súzeno. — A těmi se věcmi i pohnaný zpraviti móže. 15 20
Strana 115
III. 9. O póhonu najvyšších úředníkóv a jiných lidí. 115 9. O póhonu najvyšších úředníkóv a jiných lidí. Tit. O póhonu najvyšších úředníkóv. 1) Aby i v tom.. .. již toho zprávu jistú vezmi... 11) (Nález ... Komorníkem) chybí v I. 13) svobodu toho mají. 15). .. nenie potřebie viec pohoniti; 23) V obyčej ... psaní třie (chybí) 25) ... žadný úředník zemský nemá ... 27) té zvláštnosti sami třie již jmenovaní pro úřadóv svých ... 32)... jiného pohnati chtie, kmetem, než též jako jiní pohánějí komorníkem a poháněti vedle práva mají, 40) ... sedati musie; 43) ... pohoniti mohli. 44) . . . jiní lidé obecní obmeškáni. 54) Než obecných zemanóv a písaře najvyššieho též jsú někteří lidé kmetem po- honili a on zase jiných též kmetem jest pohonil; na to se neobraciem, *) jeden z těch tři, jiného. 61) (č. 7. chybí.) 65) Titul neb spósob póhonu najvyššieho úředníka 14) Z toho .. .. . býti (není). 1. Ne všickni se jednostajně pohánějí, ani všickni jednostajně všecky také k súdu zemskému připravují. Aby v tom obmeškán nebyl, jak koho pohoniti máš, již toho zprávu konečnú vezmi, kterúž zaveden nebudeš. 2. Máš-li vinu proti kterému ze tří najvyšších úředníkóv, a chceš některého z nich právem k súdu 5 připraviti, veliký rozdiel jest mezi těmi a jinými lidmi, ne v súdu (neb jsú též úředníci najvyšší súdu poddáni, jako jiní lidé najchudší), ale v póhonu; neb najvyšší purkrabí, komorník najvyšší, sudí najvyšší, ti vedlé práva ne komorníkem, jako jiní, než kmetem z lavic jedním tu v laviciech mají najprvé býti 10 pohoněni. (Nález o tom v Černých póhonných, kdež Jaroslav z Heřmanova Městce Jana z Michalovic. Item II. Mauricii O. 11. Komorníkem.) 3. Svobodu však toho mají, chtie-li ten póhon po kmetu přijieti a na tom přestati neb nechati; chtie-li po kmetu póhon přijieti, nenie potřebie dále pohoniti, než k svědčení a 15 k súdu státi; neb se též póhonové takoví jako jiní vysvědčovati mají. Pakli póhonu po kmetu přijieti nechtie, tehdy mají po- hnáni býti též jako jiní obyvatelé země české komorníkem. (Toho dóvod v Modrých póhonných, kdež Margreta z Michalovic pohánie Zdeňka z Šternberka, najvyššieho purkrabí Pražského, kmetem a 20 potom dohánie komorníkem; a v Bielých póhonných nových, kdež Tristram z Kocova pohánie Pótu z Ryžmberka, najvyššieho sudieho.) 4. V obyčej však vešlo jest, že i najvyšší písař desk zemských kmetem se pohánie jako svrchu psaní třie; než toto má přitom vědieno býti, že jiný žádný kmet, žádný úředník královstvie 25 českého nemá kmetem pohoněn býti, než všickni a jeden každý 8*
III. 9. O póhonu najvyšších úředníkóv a jiných lidí. 115 9. O póhonu najvyšších úředníkóv a jiných lidí. Tit. O póhonu najvyšších úředníkóv. 1) Aby i v tom.. .. již toho zprávu jistú vezmi... 11) (Nález ... Komorníkem) chybí v I. 13) svobodu toho mají. 15). .. nenie potřebie viec pohoniti; 23) V obyčej ... psaní třie (chybí) 25) ... žadný úředník zemský nemá ... 27) té zvláštnosti sami třie již jmenovaní pro úřadóv svých ... 32)... jiného pohnati chtie, kmetem, než též jako jiní pohánějí komorníkem a poháněti vedle práva mají, 40) ... sedati musie; 43) ... pohoniti mohli. 44) . . . jiní lidé obecní obmeškáni. 54) Než obecných zemanóv a písaře najvyššieho též jsú někteří lidé kmetem po- honili a on zase jiných též kmetem jest pohonil; na to se neobraciem, *) jeden z těch tři, jiného. 61) (č. 7. chybí.) 65) Titul neb spósob póhonu najvyššieho úředníka 14) Z toho .. .. . býti (není). 1. Ne všickni se jednostajně pohánějí, ani všickni jednostajně všecky také k súdu zemskému připravují. Aby v tom obmeškán nebyl, jak koho pohoniti máš, již toho zprávu konečnú vezmi, kterúž zaveden nebudeš. 2. Máš-li vinu proti kterému ze tří najvyšších úředníkóv, a chceš některého z nich právem k súdu 5 připraviti, veliký rozdiel jest mezi těmi a jinými lidmi, ne v súdu (neb jsú též úředníci najvyšší súdu poddáni, jako jiní lidé najchudší), ale v póhonu; neb najvyšší purkrabí, komorník najvyšší, sudí najvyšší, ti vedlé práva ne komorníkem, jako jiní, než kmetem z lavic jedním tu v laviciech mají najprvé býti 10 pohoněni. (Nález o tom v Černých póhonných, kdež Jaroslav z Heřmanova Městce Jana z Michalovic. Item II. Mauricii O. 11. Komorníkem.) 3. Svobodu však toho mají, chtie-li ten póhon po kmetu přijieti a na tom přestati neb nechati; chtie-li po kmetu póhon přijieti, nenie potřebie dále pohoniti, než k svědčení a 15 k súdu státi; neb se též póhonové takoví jako jiní vysvědčovati mají. Pakli póhonu po kmetu přijieti nechtie, tehdy mají po- hnáni býti též jako jiní obyvatelé země české komorníkem. (Toho dóvod v Modrých póhonných, kdež Margreta z Michalovic pohánie Zdeňka z Šternberka, najvyššieho purkrabí Pražského, kmetem a 20 potom dohánie komorníkem; a v Bielých póhonných nových, kdež Tristram z Kocova pohánie Pótu z Ryžmberka, najvyššieho sudieho.) 4. V obyčej však vešlo jest, že i najvyšší písař desk zemských kmetem se pohánie jako svrchu psaní třie; než toto má přitom vědieno býti, že jiný žádný kmet, žádný úředník královstvie 25 českého nemá kmetem pohoněn býti, než všickni a jeden každý 8*
Strana 116
116 III. 9. O póhonu najvyšších úředníkóv a jiných lidí. z nich komorníkem jako jiní lidé obecní; té zvláštnosti sami třie s písařem najvyšším již jmenovaní úředníci pro úřadóv svých vážnost užívají. (Nález o tom v Černých póhonných, 3o kdež Jaroslav z Heřmanova Městce pohánie Jana z Michalovic.) 5. Aniž toto má opuštěno býti a mlčeniem pominuto, že ne tak zase ti třie, kohož koli jiného poháněti chtie, kmetem pohánějí, než též jako jiní komorníkem poháněti vedlé práva mají. (Neb kdyby kmetem poháněli, již by té zvláštnosti, kteráž na ně na 35 samy slušie, i jiní užívali, v týchž úřadiech zemských, kteréž oni držie, nejsúce, a tak by ta zvláštnost, kteréž ti třie sami užívají, vóbec vejdúci, zvláštností býti přestala a k tomu byla by zádava těžká na ty tři úředníky najvyššie uvedena tímto, že by oni vždycky pohnáni býti mohli od každého v laviciech 40 v každé suché dni, poněvadž na súdu vždy z práva sedati mají; ale když by sami koho jiného pohoniti chtěli, dlúho by čekati musili, než by jeho do lavic dočekali, a snad by nikdy některých nedočkali, aby jich z lavic pohnati mohli. Skrze kterúžto věc byli by oni v svých spravedlností dobývání viece než jiní oby- 45 vatelé země obmeškáni. K tomu také nález starý neukazuje, aby oni měli jiných kmetem pohoniti, než toliko to, že od jiných kmetem mají pohoněni býti. Ještě, když se z odboje pohánie, tu se najprv od krále a potom ode všech čtyř najvyšších úřed- níkóv pohánie; avšak komorník ode všech pohánie, ne kmet; 5o kdež i z toho móž dovedeno býti, že oni též jiných lidí komor- níkem poháněti mají, jako jiní páni, rytířstvo i obecní lidé, než sami poháněni kmetem býti mají. A ačkoli za těchto let a práv nynějších někteří z najvyšších úředníkóv kmetem jsú poho- nili ne úředníkóv než zemanóv, na to se neobraciem, neb ne 55 0 tom, co se nálichem děje, ale o tom, co se z práva dieti a zachovávati má, píši, a což nálezy o tom a na to dávno uči- něnými móž okázáno býti.) 6. Než když by úředník najvyšší jeden z těch svrchu psaných, jiného z těch najvyšších úředníkóv chtěl pohoniti, má vedlé nálezu kmetem pohoniti, ne proto, že so jest sám úředníkem najvyšším, ale proto že úředníka pohoní najvyššieho. 7. Pakli najvyšší úředníci jiných obyvatelóv země české, kteříž v úřadiech desk královstvie českého nejsú, chtie poháněti: ne hned komorníkem mají poháněti, než mají třikrát zavolati k súdu, kohož viniti chtie, dokudž páni na súdě sedie.
116 III. 9. O póhonu najvyšších úředníkóv a jiných lidí. z nich komorníkem jako jiní lidé obecní; té zvláštnosti sami třie s písařem najvyšším již jmenovaní úředníci pro úřadóv svých vážnost užívají. (Nález o tom v Černých póhonných, 3o kdež Jaroslav z Heřmanova Městce pohánie Jana z Michalovic.) 5. Aniž toto má opuštěno býti a mlčeniem pominuto, že ne tak zase ti třie, kohož koli jiného poháněti chtie, kmetem pohánějí, než též jako jiní komorníkem poháněti vedlé práva mají. (Neb kdyby kmetem poháněli, již by té zvláštnosti, kteráž na ně na 35 samy slušie, i jiní užívali, v týchž úřadiech zemských, kteréž oni držie, nejsúce, a tak by ta zvláštnost, kteréž ti třie sami užívají, vóbec vejdúci, zvláštností býti přestala a k tomu byla by zádava těžká na ty tři úředníky najvyššie uvedena tímto, že by oni vždycky pohnáni býti mohli od každého v laviciech 40 v každé suché dni, poněvadž na súdu vždy z práva sedati mají; ale když by sami koho jiného pohoniti chtěli, dlúho by čekati musili, než by jeho do lavic dočekali, a snad by nikdy některých nedočkali, aby jich z lavic pohnati mohli. Skrze kterúžto věc byli by oni v svých spravedlností dobývání viece než jiní oby- 45 vatelé země obmeškáni. K tomu také nález starý neukazuje, aby oni měli jiných kmetem pohoniti, než toliko to, že od jiných kmetem mají pohoněni býti. Ještě, když se z odboje pohánie, tu se najprv od krále a potom ode všech čtyř najvyšších úřed- níkóv pohánie; avšak komorník ode všech pohánie, ne kmet; 5o kdež i z toho móž dovedeno býti, že oni též jiných lidí komor- níkem poháněti mají, jako jiní páni, rytířstvo i obecní lidé, než sami poháněni kmetem býti mají. A ačkoli za těchto let a práv nynějších někteří z najvyšších úředníkóv kmetem jsú poho- nili ne úředníkóv než zemanóv, na to se neobraciem, neb ne 55 0 tom, co se nálichem děje, ale o tom, co se z práva dieti a zachovávati má, píši, a což nálezy o tom a na to dávno uči- něnými móž okázáno býti.) 6. Než když by úředník najvyšší jeden z těch svrchu psaných, jiného z těch najvyšších úředníkóv chtěl pohoniti, má vedlé nálezu kmetem pohoniti, ne proto, že so jest sám úředníkem najvyšším, ale proto že úředníka pohoní najvyššieho. 7. Pakli najvyšší úředníci jiných obyvatelóv země české, kteříž v úřadiech desk královstvie českého nejsú, chtie poháněti: ne hned komorníkem mají poháněti, než mají třikrát zavolati k súdu, kohož viniti chtie, dokudž páni na súdě sedie.
Strana 117
III. 10. O póhonu měst a klášteróv. 117 (Nález o tom v III. Václavových N. 15.) 8. Póhonu zpósob 65 na najvyššieho úředníka: Pane Zdeňku z Šternberka, najvyšší purkrabí Pražský, pohoniem tě od paní Markety z Michalovic, aby jí k póhonu stál před pány, v ten pátek na suché dni adventnie najprv příštie, z dědin a zbožie, kterýchž jest ona mocná a naj- vyššie poručnice dskami i listem; a to dskami i listem okázati a 70 provesti chce. (I nepřijal jest póhonu; potom jest komorník Še- dívek první, druhý Obřistevský, a třetí Klíma poháněl. To stojí v Modrých póhonných, kdež Marketa z Michalovic pohánie Zdeňka z Šternberka, najvyššieho purkrabí zemského. Z toho známo, že jedniem komorníkem má z dědictvie pohoněno býti.) 75 10. O póhonu měst a klášteróv. (Této hlavy v I. recensí zcela není.) 1. Událo-liť by se také kdy, že by měl města nebo kon- ventu pohnati, tehdy musíš tento zpósob při póhonu zachovati: že pohánieš opata, převora (nebo jiného uředníka najvyššieho v tom klášteře) i všeho konventu téhož kláštera, z dědictvie, nebo ze škod, nebo z jiného čehož koli. 2. Města pak takto: Purk-5 mistra a konšelóv i všie obce města Plzně (nebo jiného které- hož koli) žádného jménem v těch póhoniech vlastním nejmenuje, než jménem úřadóv. 3. Oni pak zase chtie-li kdy koho pohnati, tehdy konvent tuto formu má chovati: Kněz Faux, opat kláštera svaté Markety na Břevňově, svým i všeho konventu téhož kláštera 10 jménem, pohánie tohoto nebo tohoto (z čehož jich potřeba káže.) 4. Též i města tento mají zpósob, když pohánějí, zachovati: Purk- mistr a konšelé města Budějovic svým i všie obce svrchupsaného města jménem etc. 5. Však co se konventu dotýče, když chtie pohá- něti, své vlastnie jméno opat nebo převor mají položiti v pó- 15 honu i titul, takto: Kněz Soběslav z Neustupova, opat kláštera Zbraslavského, svým etc. Konventu však nenie potřebie vlast- ními jmény klásti, než jménem obecním konventu. 6. Též i města nepotřebují, aby svá jména vlastně v póhonu kladli, než jména úřadu sama, tak jakož jest nahoře ukázáno. 7. Než 20 když člověk obecný jiného sobě rovného nebo vyššieho pohánie, tu má jménem vlastním a titulem, a chce-li i příjmiem [pohnati],
III. 10. O póhonu měst a klášteróv. 117 (Nález o tom v III. Václavových N. 15.) 8. Póhonu zpósob 65 na najvyššieho úředníka: Pane Zdeňku z Šternberka, najvyšší purkrabí Pražský, pohoniem tě od paní Markety z Michalovic, aby jí k póhonu stál před pány, v ten pátek na suché dni adventnie najprv příštie, z dědin a zbožie, kterýchž jest ona mocná a naj- vyššie poručnice dskami i listem; a to dskami i listem okázati a 70 provesti chce. (I nepřijal jest póhonu; potom jest komorník Še- dívek první, druhý Obřistevský, a třetí Klíma poháněl. To stojí v Modrých póhonných, kdež Marketa z Michalovic pohánie Zdeňka z Šternberka, najvyššieho purkrabí zemského. Z toho známo, že jedniem komorníkem má z dědictvie pohoněno býti.) 75 10. O póhonu měst a klášteróv. (Této hlavy v I. recensí zcela není.) 1. Událo-liť by se také kdy, že by měl města nebo kon- ventu pohnati, tehdy musíš tento zpósob při póhonu zachovati: že pohánieš opata, převora (nebo jiného uředníka najvyššieho v tom klášteře) i všeho konventu téhož kláštera, z dědictvie, nebo ze škod, nebo z jiného čehož koli. 2. Města pak takto: Purk-5 mistra a konšelóv i všie obce města Plzně (nebo jiného které- hož koli) žádného jménem v těch póhoniech vlastním nejmenuje, než jménem úřadóv. 3. Oni pak zase chtie-li kdy koho pohnati, tehdy konvent tuto formu má chovati: Kněz Faux, opat kláštera svaté Markety na Břevňově, svým i všeho konventu téhož kláštera 10 jménem, pohánie tohoto nebo tohoto (z čehož jich potřeba káže.) 4. Též i města tento mají zpósob, když pohánějí, zachovati: Purk- mistr a konšelé města Budějovic svým i všie obce svrchupsaného města jménem etc. 5. Však co se konventu dotýče, když chtie pohá- něti, své vlastnie jméno opat nebo převor mají položiti v pó- 15 honu i titul, takto: Kněz Soběslav z Neustupova, opat kláštera Zbraslavského, svým etc. Konventu však nenie potřebie vlast- ními jmény klásti, než jménem obecním konventu. 6. Též i města nepotřebují, aby svá jména vlastně v póhonu kladli, než jména úřadu sama, tak jakož jest nahoře ukázáno. 7. Než 20 když člověk obecný jiného sobě rovného nebo vyššieho pohánie, tu má jménem vlastním a titulem, a chce-li i příjmiem [pohnati],
Strana 118
118 III. 11. Jak má král pohnán býti a t. d. a též jiní obyvatelé země české jakéhož koli řádu poháněti mají. 8. Pakli koho poháněti bude mieti ktož koli, ješto v úřadě jest 25 jakémž koli, má jméno a nápis úřadu jeho v póhonu položen býti po jménu jeho vlastniem a tituli přirozeném. Na vóli však póvoda jest, když koho chce pohnati, aby nápis úřadu svého v póhonu položil nebo nepoložil. — A o póhonu měst a klášteróv potud jest povědieno. 11. Jak má král pohnán býti, a jak jiných pohánie. 1) Jest mezi mnohými veliká pochybnost a otázka, jakby měl... 3) poněvadž úředníci ti tří JMKské ... 9) protože ten nález na JMKskú neukazuje ani jiný. 13) nechť každý súdí a zvlášť ten, komuž by toho po- třebie bylo. Než co se krále dotýče, 24) ... všech jiných králóv vyšší, komor- níkem jest poháněl. Ale toho jsem ve dskách najíti nemohl, aby se kdy který král český pohoniti dopustil.) Také . . . 1. Nejedni se na to častokrát ptají a táží, jak by měl král JMst., kdyby toho komu potřebie bylo, pohnán býti. A zdá se některým, žeby JMKská měl kmetem pohnán býti, poněvadž úředníci najvyšší JMKské a zemští kmetem se pohoniti mají: 5 nadto král JMst pán jich té zvláštnosti měl by užíti, kteréž úřed- níci JMsti užívají. Svedčie to také ti, kteříž jsú před sto lety o práviech psali, tak zóstavivše, že král má kmetem pohnán býti. Jiným se pak zdá, že JMKská má komorníkem pohnán býti, proto že ten nález o póhonu najvyšších úředníkov na JMKskú 1o neukazuje, ani jiný; a což zvláštními nálezy světle vyhraženo nenie, to při právě obecném zóstati má, aby tak při JMKské držáno bylo, jak se při jiných pániech a obyvateliech země vóbec zachovává. Co z toho dvého pravějšie jest, nechť se ptá a súdí ten, komuž by toho potřebie bylo; neb o tom ve dskách 15 zřetedlně se nic nenalezá. 2. Než co se krále dotýče, kdyby koho chtěl pohnati, též komorníkem pohánie jako jiní všickni. (To psáno v Černých knihách póhonných, kdež král Václav slavné a svaté paměti komorníkem jest pohonil Póty z Březnice z dědictvie, a sám jest JMst na svědčenie póhonu osobně jako 2o jiný obecný země obyvatel stál, i právo na něm ustál; a tu jest JMsti na plném súdu proti pohnanému dáno za právo stané. Tak slavné paměti král Ladislav, tak i král Jiří, všem králóm
118 III. 11. Jak má král pohnán býti a t. d. a též jiní obyvatelé země české jakéhož koli řádu poháněti mají. 8. Pakli koho poháněti bude mieti ktož koli, ješto v úřadě jest 25 jakémž koli, má jméno a nápis úřadu jeho v póhonu položen býti po jménu jeho vlastniem a tituli přirozeném. Na vóli však póvoda jest, když koho chce pohnati, aby nápis úřadu svého v póhonu položil nebo nepoložil. — A o póhonu měst a klášteróv potud jest povědieno. 11. Jak má král pohnán býti, a jak jiných pohánie. 1) Jest mezi mnohými veliká pochybnost a otázka, jakby měl... 3) poněvadž úředníci ti tří JMKské ... 9) protože ten nález na JMKskú neukazuje ani jiný. 13) nechť každý súdí a zvlášť ten, komuž by toho po- třebie bylo. Než co se krále dotýče, 24) ... všech jiných králóv vyšší, komor- níkem jest poháněl. Ale toho jsem ve dskách najíti nemohl, aby se kdy který král český pohoniti dopustil.) Také . . . 1. Nejedni se na to častokrát ptají a táží, jak by měl král JMst., kdyby toho komu potřebie bylo, pohnán býti. A zdá se některým, žeby JMKská měl kmetem pohnán býti, poněvadž úředníci najvyšší JMKské a zemští kmetem se pohoniti mají: 5 nadto král JMst pán jich té zvláštnosti měl by užíti, kteréž úřed- níci JMsti užívají. Svedčie to také ti, kteříž jsú před sto lety o práviech psali, tak zóstavivše, že král má kmetem pohnán býti. Jiným se pak zdá, že JMKská má komorníkem pohnán býti, proto že ten nález o póhonu najvyšších úředníkov na JMKskú 1o neukazuje, ani jiný; a což zvláštními nálezy světle vyhraženo nenie, to při právě obecném zóstati má, aby tak při JMKské držáno bylo, jak se při jiných pániech a obyvateliech země vóbec zachovává. Co z toho dvého pravějšie jest, nechť se ptá a súdí ten, komuž by toho potřebie bylo; neb o tom ve dskách 15 zřetedlně se nic nenalezá. 2. Než co se krále dotýče, kdyby koho chtěl pohnati, též komorníkem pohánie jako jiní všickni. (To psáno v Černých knihách póhonných, kdež král Václav slavné a svaté paměti komorníkem jest pohonil Póty z Březnice z dědictvie, a sám jest JMst na svědčenie póhonu osobně jako 2o jiný obecný země obyvatel stál, i právo na něm ustál; a tu jest JMsti na plném súdu proti pohnanému dáno za právo stané. Tak slavné paměti král Ladislav, tak i král Jiří, všem králóm
Strana 119
III. 12. O próvodiech. 119 v slávě své beze všech otporóv rovný, v mužnosti, v rozumu vyvýšeném, v zvláštní výmluvnosti a opatrnosti všech jiných lidí vyšší, komorníkem jest poháněl.) 3. Také jestli že se králi 25 přisúdí jaké dědictvie, též má po nálezu kmetském právem na to zveden býti jako jiný nejchudší, a má po nálezu úmluvu dáti, potom zvod vzieti. (O tom nález II. Nicolai B. 2. In causa Annae ex una et Wenceslai regis Boemiae. A opět v pátých Plánových A. 6. mezi Alšem z Šternberka a slavné paměti 30 Jiřím králem českým). 12. O próvodiech. (Celá hlava tato v I. recensí se nenalezá.) Pr. Pověděl jsem nahoře, že póvod, kterýž musí z potřeby a z núze k póhonu přistúpiti, mezi jinými věcmi, na kteréž my- sliti má prvé než póhon vezme, že se má próvody dostatečnými opatřiti. Z té příčiny potřebné mi se jest zdálo o próvodiech poněkud krátce připomenúti, poněvadž všecka moc každého a póhonu, žaloby, mluvenie a pře vedenie na próvodiech záležie, a žádné róznice, žádné pře nenie, k kteréž by próvodu potřebie nebylo. O těch by se tedy mělo najpilněje psáti! 1. A jsú próvo- dové dvoj: jedni bez uměnie, jiní z uměnie. 2. Próvodové bez uměnie a hmotní jsú dsky, majestáti, listové, kšafti, svědci, 1o přísahy, smlúvy, nálezové předešlí; na kterýchžto próvodiech najvětší diel róznic a pří súdných záležie. Ale jakož ti próvo- dové sami z sebe uměnie prázdni jsú, tak mocí všie výmluv- nosti mají vyzdvihováni od póvoda, a od pohnaného zase snižo- váni býti, a téměř na ty próvody ve všech súdiech nálezové se 15 dějí. 3. Ale próvodové z uměnie jsú znamení, dóvodové rozumní, příkladové. Znamení jsú krev, utiekánie, bledost, strach a jiná k tomu podobná, kterýmiž se věc pochybná provozuje, jako kdyby kto zabit byl na cestě, a jiný odtud jeda, kde jest ten zabit, měl by meč zkrvavený teplú krví i šaty, nebyl by to nejistý 20 próvod, že by od něho zabit byl. Též o jiných znameniech (kde jest dým, tu jest oheň). Dóvodové rozumní jsú nečíslní, a tuzí k okázaní nejisté a pochybné věci, jako když slunce vyjde, že je den, když zapadne, že jest noc. Příkladové: zle jest otce za-
III. 12. O próvodiech. 119 v slávě své beze všech otporóv rovný, v mužnosti, v rozumu vyvýšeném, v zvláštní výmluvnosti a opatrnosti všech jiných lidí vyšší, komorníkem jest poháněl.) 3. Také jestli že se králi 25 přisúdí jaké dědictvie, též má po nálezu kmetském právem na to zveden býti jako jiný nejchudší, a má po nálezu úmluvu dáti, potom zvod vzieti. (O tom nález II. Nicolai B. 2. In causa Annae ex una et Wenceslai regis Boemiae. A opět v pátých Plánových A. 6. mezi Alšem z Šternberka a slavné paměti 30 Jiřím králem českým). 12. O próvodiech. (Celá hlava tato v I. recensí se nenalezá.) Pr. Pověděl jsem nahoře, že póvod, kterýž musí z potřeby a z núze k póhonu přistúpiti, mezi jinými věcmi, na kteréž my- sliti má prvé než póhon vezme, že se má próvody dostatečnými opatřiti. Z té příčiny potřebné mi se jest zdálo o próvodiech poněkud krátce připomenúti, poněvadž všecka moc každého a póhonu, žaloby, mluvenie a pře vedenie na próvodiech záležie, a žádné róznice, žádné pře nenie, k kteréž by próvodu potřebie nebylo. O těch by se tedy mělo najpilněje psáti! 1. A jsú próvo- dové dvoj: jedni bez uměnie, jiní z uměnie. 2. Próvodové bez uměnie a hmotní jsú dsky, majestáti, listové, kšafti, svědci, 1o přísahy, smlúvy, nálezové předešlí; na kterýchžto próvodiech najvětší diel róznic a pří súdných záležie. Ale jakož ti próvo- dové sami z sebe uměnie prázdni jsú, tak mocí všie výmluv- nosti mají vyzdvihováni od póvoda, a od pohnaného zase snižo- váni býti, a téměř na ty próvody ve všech súdiech nálezové se 15 dějí. 3. Ale próvodové z uměnie jsú znamení, dóvodové rozumní, příkladové. Znamení jsú krev, utiekánie, bledost, strach a jiná k tomu podobná, kterýmiž se věc pochybná provozuje, jako kdyby kto zabit byl na cestě, a jiný odtud jeda, kde jest ten zabit, měl by meč zkrvavený teplú krví i šaty, nebyl by to nejistý 20 próvod, že by od něho zabit byl. Též o jiných znameniech (kde jest dým, tu jest oheň). Dóvodové rozumní jsú nečíslní, a tuzí k okázaní nejisté a pochybné věci, jako když slunce vyjde, že je den, když zapadne, že jest noc. Příkladové: zle jest otce za-
Strana 120
120 III. 13. Co pohnanému. 25 biti, nenie tedy dobře máteř svú zabiti. A těch takových próvo- dóv z uměnie pocházejících a rozličných mnoho jest. 3. Ale poněvadž se téměř na samé próvody hmotné a bez uměnie sú- dové dějí a málo na próvody z uměnie, jest o nich psáti nevelmi potřebné. 4. Než toto jest póvodu věděti užitečné, když pró- 30 vody má rozličné, a jedny tužšie než druhé, kde má najmoc- nějšie klásti, při počátku-li svého pře ličenie, aby tieže vpadli v mysl súdci, čili při konci, aby odtud z mysli súdci nebyli k lehčejším spuštěni, čili mají rozděleni býti, aby při počátku mluvenie někteří, někteří při konci položeni byli, a o prostředce 35 mdlejší, čili mdlejší na počátku, aby z malých k velikým, z mdlých k mocným mluvenie rostlo: jakž potřeba káže, tak mohú kla- deny býti, jediné s tú výminkú, aby od mocných nikdy k mdlejším a k menším řeč dolóv nelezla. — A o těch próvodiech zmínku toliko učiniti dosti jest. A potud o nich. 13. Co pohnanému. Pr. 1) Řekl Plato, všech filosofóv světských hlava, a všech lidí vý- mluvných, co jich kdy prvé bylo, co jich nynie jest neb co jiných potom bude, najvýmluvnější Marcus Cicero po něm připomíná: že ktož jsú před- loženi obci, ne jednú stranu... 3) Já poněvadž ne obec spravuji... 4) než obci vší (což na mně jest) svým úsilím rád bych poslúžil. 7) pohnaného opustiti . . . 25) svévolně a pychem ... 33) bezpravie děje, k súdu připraviti. 40) neb tak lestní, že i... 44) o to se chytrostí pod zpósobem a přikrytiem práv a spravedlnosti pokúšejí, zdaby... 48) sami pohánějí těch, od kterýchž by měli spravedlivě pohnáni býti; 57)... bývají. A viec poviem, čemu se diviti budeš, pod přikrytiem moci i bez póhonu i bez súdu pomstú již sahají, před vinú i žalobú jako róže hněvem se červenajíce, a žádostí krve nevinné kly kancovými ostře nevinné sečí, úkladem chvátajíce již beze všeho i studu i súdu. Čehož buď bohu líto samému, že jest toho tak vysokými svobodami a právy nade všecky země vyzdvižená česká země dočekala, ješto jsú o tom staří Čechové bezpraví ani slýchali a o kteréžto bezprávie žádná kniežata, žádní králové čeští až do tohoto času nikdy jsú se nepokúšeli, čehož jsme my již ne od kniežat, ne od králóv, neviem od koho a od jakých cizozemců dočkali! O těch obranách... 68) ... čeledí dvorem jest, neb kdyby jinde .. . 30) č. 3. (chybí). 85) z svého siedla utepa kyjem sehnati,26) aby kdy k súdu ta pře vzata bude, měl čím to provesti, že's se proti tomu opoviedal; neb řiekali jsú všem, když jsú se v takových pří- hodách na svědčení opoviedali: Když ta pře k súdu přijde, budeš to mluviti, a potom když pře k súdu přišla, nechtěli se v tom pamatovati a opět řekli: Měls to na svědčení ohlásiti a tehdáž o to mluviti; tomu ty vyhneš, když
120 III. 13. Co pohnanému. 25 biti, nenie tedy dobře máteř svú zabiti. A těch takových próvo- dóv z uměnie pocházejících a rozličných mnoho jest. 3. Ale poněvadž se téměř na samé próvody hmotné a bez uměnie sú- dové dějí a málo na próvody z uměnie, jest o nich psáti nevelmi potřebné. 4. Než toto jest póvodu věděti užitečné, když pró- 30 vody má rozličné, a jedny tužšie než druhé, kde má najmoc- nějšie klásti, při počátku-li svého pře ličenie, aby tieže vpadli v mysl súdci, čili při konci, aby odtud z mysli súdci nebyli k lehčejším spuštěni, čili mají rozděleni býti, aby při počátku mluvenie někteří, někteří při konci položeni byli, a o prostředce 35 mdlejší, čili mdlejší na počátku, aby z malých k velikým, z mdlých k mocným mluvenie rostlo: jakž potřeba káže, tak mohú kla- deny býti, jediné s tú výminkú, aby od mocných nikdy k mdlejším a k menším řeč dolóv nelezla. — A o těch próvodiech zmínku toliko učiniti dosti jest. A potud o nich. 13. Co pohnanému. Pr. 1) Řekl Plato, všech filosofóv světských hlava, a všech lidí vý- mluvných, co jich kdy prvé bylo, co jich nynie jest neb co jiných potom bude, najvýmluvnější Marcus Cicero po něm připomíná: že ktož jsú před- loženi obci, ne jednú stranu... 3) Já poněvadž ne obec spravuji... 4) než obci vší (což na mně jest) svým úsilím rád bych poslúžil. 7) pohnaného opustiti . . . 25) svévolně a pychem ... 33) bezpravie děje, k súdu připraviti. 40) neb tak lestní, že i... 44) o to se chytrostí pod zpósobem a přikrytiem práv a spravedlnosti pokúšejí, zdaby... 48) sami pohánějí těch, od kterýchž by měli spravedlivě pohnáni býti; 57)... bývají. A viec poviem, čemu se diviti budeš, pod přikrytiem moci i bez póhonu i bez súdu pomstú již sahají, před vinú i žalobú jako róže hněvem se červenajíce, a žádostí krve nevinné kly kancovými ostře nevinné sečí, úkladem chvátajíce již beze všeho i studu i súdu. Čehož buď bohu líto samému, že jest toho tak vysokými svobodami a právy nade všecky země vyzdvižená česká země dočekala, ješto jsú o tom staří Čechové bezpraví ani slýchali a o kteréžto bezprávie žádná kniežata, žádní králové čeští až do tohoto času nikdy jsú se nepokúšeli, čehož jsme my již ne od kniežat, ne od králóv, neviem od koho a od jakých cizozemců dočkali! O těch obranách... 68) ... čeledí dvorem jest, neb kdyby jinde .. . 30) č. 3. (chybí). 85) z svého siedla utepa kyjem sehnati,26) aby kdy k súdu ta pře vzata bude, měl čím to provesti, že's se proti tomu opoviedal; neb řiekali jsú všem, když jsú se v takových pří- hodách na svědčení opoviedali: Když ta pře k súdu přijde, budeš to mluviti, a potom když pře k súdu přišla, nechtěli se v tom pamatovati a opět řekli: Měls to na svědčení ohlásiti a tehdáž o to mluviti; tomu ty vyhneš, když
Strana 121
III. 13. Co pohnanému. 121 při póhonu zapsati kážeš to cožť se jest proti právu při pohánění stalo. A úředníci .. . 102) a rok kdy a kde máš státi ... 105) ... pro nemoc nemohl. Ale toho kdoby pro nemoc státi nemohl, 103) věda, že, by najviece a k smrti nemocen byl a za nemocna 119) beze všeho prodlévánie, v kterémžto času móžeš se netoliko z Uher a od Římského, ale také... 121)... úředníky men- šími Pražskými se postav, 131) což za právo v zemi jest. 133) ale to každý snadně rozsúdí. Pakli by také kdo koho za nemocna položil a ten za nemocna položený k úřadu by v ten den přišel, při svědčení póhonu neb po svědčení, a opověděl se že k svému právu stojí, to úředníci menší mají pánóm oznámiti, a jakož se jest prvé zachovávalo, ten pohnaný, poněvadž jest, zmatkóv hledal, při svú proti póvodu má ztratiti; a ten kdož jej za nemocna kladl, má kázán býti vedle vóle panské. (To stojí v Červených póhonných; kdež Věník z Slúpna pohání Vácslava z Slúpna). Kdož ven z země jest položen, a tu se hned okáže, též o svú při přijde, a též kdož o holi chodě, káže se za nemocna položiti, při svú ztratí. (Nález o tom v póhon- ných za ciesaře Zigmunda, kdež Herbort z Ročova pohání Margrety z Smi- lovic.) Při tom se toto za právo zachovává, že za nemocna při dvojiem stání toliko kdož v pravdě jest, móž položen býti: na svědčení póhonu jednú, druhé v kaple před přísahu, leč by jej póvod z přísahy propustil jakož o tom v druhých knihách jest šíře povědieno). Než před súdem při žalobě žádný za nemocna kladen býti nemóž, než má nebo sám osobně nebo poručník na jeho miestě státi; jinak ztratí při beze vší pochybnosti. To též se rozumie o položení ven z země ve všem. Nalezá se však i toto v starých spisiech, že žena, buď póvod neb pohnaná, a v tom slehne a v šesti neděliech leží, nestojí-li k svědčení, k súdu nebo k přísaze, že jí to v její při neškodí; pakli tomu strana odporná nevěří, má komorníka od desk na ohledání toho vzieti. Vědieno ještě má býti... 139) ... před stániem pakli v menšiem ... 145) ... nebo pro královskú službu v zemi nejsa, 147) ... před úřadem Pražským a poručníky zdělaj. 163) Pakli se... hledaj (chybí v I.) 112) By pak hned potom přišel, již při svú ztratí; jakož již o tom 180) (to jest obyčej moravský, kterýž v Čechách miesta nemá.) 198) . .. ohledaje to, móžeš vizu vložiti; 201)... dokudž rozsúzen nebudeš, neb sobě poručníka... 207) bez svého zpravce suď, než hned nálezem panským jsa vyveden, 216) ... aniž naň pro nezpravu... 222) ... tebe zastúpiti, 222)... po komorníku od úřadu; 229) bez komorníka obecného, nic . .. 238) č. 25 chybí v I. 245) a bedlivost, aby i spravedliv jsa ... Pr. „Ktož zemi a obec spravují, ne jednu stranu obecnieho dobrého opatrovati a druhú opúštěti mají, než tělo celé ve všech jeho údech opatrovati jsú povinni." Já ne obec spravuji (neb se všickni múdří obecnieho spravovánie varovati radie), než obci ač ne všie, ale straně lepšie (což na mne jest) svú prací rád bych a poslúžil. Když jsem póvoda v jeho potřebách, jakž jsem mohl opatřil, nezdá mi se spravedlivé, pohnaného nechati opuštěného,
III. 13. Co pohnanému. 121 při póhonu zapsati kážeš to cožť se jest proti právu při pohánění stalo. A úředníci .. . 102) a rok kdy a kde máš státi ... 105) ... pro nemoc nemohl. Ale toho kdoby pro nemoc státi nemohl, 103) věda, že, by najviece a k smrti nemocen byl a za nemocna 119) beze všeho prodlévánie, v kterémžto času móžeš se netoliko z Uher a od Římského, ale také... 121)... úředníky men- šími Pražskými se postav, 131) což za právo v zemi jest. 133) ale to každý snadně rozsúdí. Pakli by také kdo koho za nemocna položil a ten za nemocna položený k úřadu by v ten den přišel, při svědčení póhonu neb po svědčení, a opověděl se že k svému právu stojí, to úředníci menší mají pánóm oznámiti, a jakož se jest prvé zachovávalo, ten pohnaný, poněvadž jest, zmatkóv hledal, při svú proti póvodu má ztratiti; a ten kdož jej za nemocna kladl, má kázán býti vedle vóle panské. (To stojí v Červených póhonných; kdež Věník z Slúpna pohání Vácslava z Slúpna). Kdož ven z země jest položen, a tu se hned okáže, též o svú při přijde, a též kdož o holi chodě, káže se za nemocna položiti, při svú ztratí. (Nález o tom v póhon- ných za ciesaře Zigmunda, kdež Herbort z Ročova pohání Margrety z Smi- lovic.) Při tom se toto za právo zachovává, že za nemocna při dvojiem stání toliko kdož v pravdě jest, móž položen býti: na svědčení póhonu jednú, druhé v kaple před přísahu, leč by jej póvod z přísahy propustil jakož o tom v druhých knihách jest šíře povědieno). Než před súdem při žalobě žádný za nemocna kladen býti nemóž, než má nebo sám osobně nebo poručník na jeho miestě státi; jinak ztratí při beze vší pochybnosti. To též se rozumie o položení ven z země ve všem. Nalezá se však i toto v starých spisiech, že žena, buď póvod neb pohnaná, a v tom slehne a v šesti neděliech leží, nestojí-li k svědčení, k súdu nebo k přísaze, že jí to v její při neškodí; pakli tomu strana odporná nevěří, má komorníka od desk na ohledání toho vzieti. Vědieno ještě má býti... 139) ... před stániem pakli v menšiem ... 145) ... nebo pro královskú službu v zemi nejsa, 147) ... před úřadem Pražským a poručníky zdělaj. 163) Pakli se... hledaj (chybí v I.) 112) By pak hned potom přišel, již při svú ztratí; jakož již o tom 180) (to jest obyčej moravský, kterýž v Čechách miesta nemá.) 198) . .. ohledaje to, móžeš vizu vložiti; 201)... dokudž rozsúzen nebudeš, neb sobě poručníka... 207) bez svého zpravce suď, než hned nálezem panským jsa vyveden, 216) ... aniž naň pro nezpravu... 222) ... tebe zastúpiti, 222)... po komorníku od úřadu; 229) bez komorníka obecného, nic . .. 238) č. 25 chybí v I. 245) a bedlivost, aby i spravedliv jsa ... Pr. „Ktož zemi a obec spravují, ne jednu stranu obecnieho dobrého opatrovati a druhú opúštěti mají, než tělo celé ve všech jeho údech opatrovati jsú povinni." Já ne obec spravuji (neb se všickni múdří obecnieho spravovánie varovati radie), než obci ač ne všie, ale straně lepšie (což na mne jest) svú prací rád bych a poslúžil. Když jsem póvoda v jeho potřebách, jakž jsem mohl opatřil, nezdá mi se spravedlivé, pohnaného nechati opuštěného,
Strana 122
122 III. 13. Co pohnanému. než také jemu (poněvadž se častokrát přiházie, že někto vinen nejsa, pohnán bývá), pokudž možnost má vystačí, poraditi. A tím 1o pilněje to učiniti mám, čímž všickni viece přejí tomu ktož se brání, než tomu ktož na druhého počíná, a spieše každý tomu pomáhá, ktož se nepřieteli svému brání, než tomu, ktož bitvu, válku, svádu nebo jakúž koli róznici počne. Z těch příčin slušné jest pohnanému v jeho při i raditi i pomáhati a jeho neopúštěti; 15 neb každý dobrý vedlé pohnaného takového, o kterémž tuto píši, spieš a snáz státi bude, než vedlé pohánějícieho. Ale v tom se sobě pohnaný nelib; neb se přiházie, že i pohnaný křiv bývá; a přiházie se také zase, že pohánějící z žádné svévolnosti ani z bujnosti, ale z núze a z potřebnosti k póhonu bývá přitištěn 2o a při pohnaného častokrát nese, a což pohnanému příležie, to póvod častokrát činiti musí. Neb se mnoho a zhusta přiházie, že póvod ačkoli pohánie, však proto nenařieká pohnaného, než po- hnanému se brání, když se jemu od něho moc, křivda a bez- pravie na jeho cti nebo statku, nebo na jeho spravedlnosti, 25 svévolně, mocí a pychem děje, jakož o tom i při žalobě nenic k témuž rozumu jest povědieno. A ten takový pohnaný dobrému křivdu svú mocí nebo lstí dělaje a se vinného sám znaje, nepo- háněl by toho, komuž jest křivdu jakžkoli udělal, než mlčal by s tím, své nebo moci nebo lsti chtě proti spravedlivému mlčeniem so užiti. V kteréžto křivdě dobrý člověk nechtě ležeti, musí jméno žalobníka, ale ne ohyzdného, a ne tak žalobníka, jako cti, statku, nebo jiné spravedlnosti své obránce na se vzieti, a svého ne- přítele, od kteréhož se jemu bezpravie děje, násilie, moc a křivda, k súdu připraviti. Z těch příčin, ktož se póhonu do- pustí vinen jsa, nemá se čím chlubiti; neb to napřed každému jest užitečné i čest velikú nese, aby se žádnému vinen jsa po- honiti nedopúštěl, než každému sám od sebe vždycky aby činil dobrovolně, což jiní po přinucení práv, póhonu a nálezu kmet- ského činiti musie, a z toho žádné chvály nemají, než spieše 40 potupu nesú. Ale že mnozí tak nezbední jsú, anebo tak chytří, že i nevinného (zisku svého viece než cti hlediece a užitek špatný a zisk mrzký dobrotě, cti, slušnosti i spravedlnosti předkládajíce) pohoniti smějí, a kterýmž mocí svú uškoditi nebo nemohú nebo pro práv pomsty nesmějí, o ty se chytrostí a úkladem pod 45 zpósobem a přikrytiem práv a spravedlnosti, někdy i úřadóv 35
122 III. 13. Co pohnanému. než také jemu (poněvadž se častokrát přiházie, že někto vinen nejsa, pohnán bývá), pokudž možnost má vystačí, poraditi. A tím 1o pilněje to učiniti mám, čímž všickni viece přejí tomu ktož se brání, než tomu ktož na druhého počíná, a spieše každý tomu pomáhá, ktož se nepřieteli svému brání, než tomu, ktož bitvu, válku, svádu nebo jakúž koli róznici počne. Z těch příčin slušné jest pohnanému v jeho při i raditi i pomáhati a jeho neopúštěti; 15 neb každý dobrý vedlé pohnaného takového, o kterémž tuto píši, spieš a snáz státi bude, než vedlé pohánějícieho. Ale v tom se sobě pohnaný nelib; neb se přiházie, že i pohnaný křiv bývá; a přiházie se také zase, že pohánějící z žádné svévolnosti ani z bujnosti, ale z núze a z potřebnosti k póhonu bývá přitištěn 2o a při pohnaného častokrát nese, a což pohnanému příležie, to póvod častokrát činiti musí. Neb se mnoho a zhusta přiházie, že póvod ačkoli pohánie, však proto nenařieká pohnaného, než po- hnanému se brání, když se jemu od něho moc, křivda a bez- pravie na jeho cti nebo statku, nebo na jeho spravedlnosti, 25 svévolně, mocí a pychem děje, jakož o tom i při žalobě nenic k témuž rozumu jest povědieno. A ten takový pohnaný dobrému křivdu svú mocí nebo lstí dělaje a se vinného sám znaje, nepo- háněl by toho, komuž jest křivdu jakžkoli udělal, než mlčal by s tím, své nebo moci nebo lsti chtě proti spravedlivému mlčeniem so užiti. V kteréžto křivdě dobrý člověk nechtě ležeti, musí jméno žalobníka, ale ne ohyzdného, a ne tak žalobníka, jako cti, statku, nebo jiné spravedlnosti své obránce na se vzieti, a svého ne- přítele, od kteréhož se jemu bezpravie děje, násilie, moc a křivda, k súdu připraviti. Z těch příčin, ktož se póhonu do- pustí vinen jsa, nemá se čím chlubiti; neb to napřed každému jest užitečné i čest velikú nese, aby se žádnému vinen jsa po- honiti nedopúštěl, než každému sám od sebe vždycky aby činil dobrovolně, což jiní po přinucení práv, póhonu a nálezu kmet- ského činiti musie, a z toho žádné chvály nemají, než spieše 40 potupu nesú. Ale že mnozí tak nezbední jsú, anebo tak chytří, že i nevinného (zisku svého viece než cti hlediece a užitek špatný a zisk mrzký dobrotě, cti, slušnosti i spravedlnosti předkládajíce) pohoniti smějí, a kterýmž mocí svú uškoditi nebo nemohú nebo pro práv pomsty nesmějí, o ty se chytrostí a úkladem pod 45 zpósobem a přikrytiem práv a spravedlnosti, někdy i úřadóv 35
Strana 123
III. 13. Co pohnanému. 123 pokušejí, zda by co tak dobrých utrhnúti mohli a jim škoditi; jiní aby hrdost svú a pýchu provésti mohli, jsúce sami vinni, jiné chtie viniti, a majíce od jiných poháněni býti, pohánějí těch, od kterýchž by měli spravedlivě pohnáni sami býti, aby, jsúce v pravdě vinni, zdáli se před lidmi nevinni, kteříž viece 50 slúti nežli býti dobrými a spravedlivými žádají. Proti takovým musí se dobrý muž póhonu dopustiti, beze všie však lehkosti své i škody, to znaje a vždycky před očima maje, že pohoněn móž býti každý, i nevinný, odsúzen býti nemá a nemóže žádný než vinný. Z té příčiny právo jest od předkóv nalezeno i těm 55 k obraně, kteříž nic vinovatí nejsúce, od nezbedných nebo lestných, úkladných nebo hrdých k súdu přitaženi bývají. O těch obranách pohnanému takovému spravedlivému a nevinnému tuto jsem psáti umínil, aby takový každý, jsa spravedliv, směl se proti svému žalobníku nepravému, jakž koli hrdému a tuhému, 6o zastávati a proti němu státi, a stoje proti němu, své spravedl- nosti aby uměl vedlé práva a věděl jak brániti, a ji aby mohl i obrániti (neb spravedlivému bóh, právo, štěstie i všecko po- máhá), aby snad skrze neznámost práva a neumělost, jsa práv a spravedliv, pokuty nepravého a nespravedlivého i viny nenesl 65 a potom škody. 1. Ten takový pohnaný, aby těch nebezpečenství mohl ujíti, toto najprvé má věděti, že jinde pohoněn býti nemá než v svém domě, tu kdež sedí a s ženú svú a čeledí dvorem jest. Kromě leč by byl najvyšším úředníkem; ten prvé má, jakož povědieno jest, kmetem v laviciech pohnán býti, a nepřijme-li 7o póhonu, tehdy též tu, kdež dvorem jest. Neb kdyby jinde s ji- ného zbožie svého, kdež nesedí, pohnán byl, mohl by o tom póhonu nevěděti a nevěda nestáti, a nestoje o zbožie nebo o čest mohl by přijíti, anebo ke škodám rozličným připraven býti. 2. Věz také, že kdyby na jiném svém zboží nebo kdež koli na 75 ciziem od komorníka byl nalezen, že tu nikdež pohoněn vedlé práva nemáš býti ani jsi povinen póhonu přijieti, než tu, kdež sedíš. Leč by z dobré vóle póhon pro komorníka z prosby jeho přijieti chtěl, to móž státi; neb dobrovolné podvolenie právy hýbe. 3. Máš také pravým, vlastním a křestným jménem pohnán býti, so a ne jiným. (Nález o tom v Červených póhonných, kdež Petřík z Smikús pohánie Petra z Přibenic.) 4. Když pak k tobě na tvé siedlo komorník přijde, tu se jeho móžeš optati, jest-li ko-
III. 13. Co pohnanému. 123 pokušejí, zda by co tak dobrých utrhnúti mohli a jim škoditi; jiní aby hrdost svú a pýchu provésti mohli, jsúce sami vinni, jiné chtie viniti, a majíce od jiných poháněni býti, pohánějí těch, od kterýchž by měli spravedlivě pohnáni sami býti, aby, jsúce v pravdě vinni, zdáli se před lidmi nevinni, kteříž viece 50 slúti nežli býti dobrými a spravedlivými žádají. Proti takovým musí se dobrý muž póhonu dopustiti, beze všie však lehkosti své i škody, to znaje a vždycky před očima maje, že pohoněn móž býti každý, i nevinný, odsúzen býti nemá a nemóže žádný než vinný. Z té příčiny právo jest od předkóv nalezeno i těm 55 k obraně, kteříž nic vinovatí nejsúce, od nezbedných nebo lestných, úkladných nebo hrdých k súdu přitaženi bývají. O těch obranách pohnanému takovému spravedlivému a nevinnému tuto jsem psáti umínil, aby takový každý, jsa spravedliv, směl se proti svému žalobníku nepravému, jakž koli hrdému a tuhému, 6o zastávati a proti němu státi, a stoje proti němu, své spravedl- nosti aby uměl vedlé práva a věděl jak brániti, a ji aby mohl i obrániti (neb spravedlivému bóh, právo, štěstie i všecko po- máhá), aby snad skrze neznámost práva a neumělost, jsa práv a spravedliv, pokuty nepravého a nespravedlivého i viny nenesl 65 a potom škody. 1. Ten takový pohnaný, aby těch nebezpečenství mohl ujíti, toto najprvé má věděti, že jinde pohoněn býti nemá než v svém domě, tu kdež sedí a s ženú svú a čeledí dvorem jest. Kromě leč by byl najvyšším úředníkem; ten prvé má, jakož povědieno jest, kmetem v laviciech pohnán býti, a nepřijme-li 7o póhonu, tehdy též tu, kdež dvorem jest. Neb kdyby jinde s ji- ného zbožie svého, kdež nesedí, pohnán byl, mohl by o tom póhonu nevěděti a nevěda nestáti, a nestoje o zbožie nebo o čest mohl by přijíti, anebo ke škodám rozličným připraven býti. 2. Věz také, že kdyby na jiném svém zboží nebo kdež koli na 75 ciziem od komorníka byl nalezen, že tu nikdež pohoněn vedlé práva nemáš býti ani jsi povinen póhonu přijieti, než tu, kdež sedíš. Leč by z dobré vóle póhon pro komorníka z prosby jeho přijieti chtěl, to móž státi; neb dobrovolné podvolenie právy hýbe. 3. Máš také pravým, vlastním a křestným jménem pohnán býti, so a ne jiným. (Nález o tom v Červených póhonných, kdež Petřík z Smikús pohánie Petra z Přibenic.) 4. Když pak k tobě na tvé siedlo komorník přijde, tu se jeho móžeš optati, jest-li ko-
Strana 124
124 III. 13. Co pohnanému. 105 110 115 morníkem a má-li při sobě pečeť zemskú. Nemá-li pečeti, nejsi s5 vedlé práva pohnán, a toho komorníka móžeš z svého siedla jako neřádného vyhnati, a k tomu póhonu tak neřádně přišlému beze všie škody své i hanby nestáti. 5. Máš také do po- ledne a ne po poledni vedlé práva pohnán býti; pakli po poledni pohnán budeš, když k súdu pře přijde, tu jednu 90 obranu proti svému žalobníku mieti budeš, a přes to jemu k žalobě jeho odpoviedati povinen nejsi, než ten póhon skrze to k zdvižení přivedeš. 6. V neděli póhon žádný ani do poledne nemá jíti. 7. Má tě také komorník bez meče i beze všie brani, ne na koni než pěšky, poháněti. 8. Jestli že pohnán budeš ne 95 tak, jakž máš pohnán vedlé práva býti, hned to na svědčení ohlas a žádaj, ať jest při tom póhonu zapsáno, aby měl, když k súdu ta pře vzata bude, čím by to mohl provésti, že's se proti tomu opověděl. A úředníci to, čehož žádáš a v čem se opovie- dáš vedlé práva, hned tobě zapsati a čísti mají. 9. Nemá se 100 ani tomu komorník brániti, ať by té cedule, na kteréž póhon stojí, nedal, anebo najméně přepsati nedopustil. 10. Máť také povědieti komorník, od koho tebe a z čeho pohánie, a rok k stání k póhonu jmenovati, kdy a kde máš státi; kteréhož ty roku ne- stániem svým obmeškati žádným obyčejem nemáš, leč by bezelstně pro nemoc nebo pro jinú příčinu hodnú státi nemohl. 11. Ale toho, kdyby pro nemoc nebo z jiné příčiny hodné státi nemohl, žádným obyčejem neobmeškávaj, aby na miestě svém přietele nebo slu- žebníka svého k témuž stání nevypravil, kterýž by tě za nemocna na svědčení póhonu položil; věda to, že, by se najviece až [a] k smrti roznemohl a za nemocna od žádného položen nebyl, že při svú ztratíš, a bude na tě póvodu tvému a žalobníku právo stané dáno. 12. Též jestli že by z země vyjel, přieteli poruč nebo úředníku svému rozkaž, přišel-li by v tvém odjezdu na tě od koho póhon, ať na miestě tvém stojí neb někoho jiného vyšle, a ten aby tě ven z země položil. 13. Oznam jemu také, kde by tě měl v které zemi, (přišlo-li by k tomu) najíti, a polože tě ven z země, ať tě obešle hned bez meškánie, a ty obeslán jsa v osmnádcti neděliech přijeď do země beze všeho prodlévánie dalšieho (v kterémžto času móžeš se netoliko z Uher- 120 a od Římského krále, ale také od papeže i od tureckého císaře vrátiti.) A přijeda do země, před úředníky menšími se postav
124 III. 13. Co pohnanému. 105 110 115 morníkem a má-li při sobě pečeť zemskú. Nemá-li pečeti, nejsi s5 vedlé práva pohnán, a toho komorníka móžeš z svého siedla jako neřádného vyhnati, a k tomu póhonu tak neřádně přišlému beze všie škody své i hanby nestáti. 5. Máš také do po- ledne a ne po poledni vedlé práva pohnán býti; pakli po poledni pohnán budeš, když k súdu pře přijde, tu jednu 90 obranu proti svému žalobníku mieti budeš, a přes to jemu k žalobě jeho odpoviedati povinen nejsi, než ten póhon skrze to k zdvižení přivedeš. 6. V neděli póhon žádný ani do poledne nemá jíti. 7. Má tě také komorník bez meče i beze všie brani, ne na koni než pěšky, poháněti. 8. Jestli že pohnán budeš ne 95 tak, jakž máš pohnán vedlé práva býti, hned to na svědčení ohlas a žádaj, ať jest při tom póhonu zapsáno, aby měl, když k súdu ta pře vzata bude, čím by to mohl provésti, že's se proti tomu opověděl. A úředníci to, čehož žádáš a v čem se opovie- dáš vedlé práva, hned tobě zapsati a čísti mají. 9. Nemá se 100 ani tomu komorník brániti, ať by té cedule, na kteréž póhon stojí, nedal, anebo najméně přepsati nedopustil. 10. Máť také povědieti komorník, od koho tebe a z čeho pohánie, a rok k stání k póhonu jmenovati, kdy a kde máš státi; kteréhož ty roku ne- stániem svým obmeškati žádným obyčejem nemáš, leč by bezelstně pro nemoc nebo pro jinú příčinu hodnú státi nemohl. 11. Ale toho, kdyby pro nemoc nebo z jiné příčiny hodné státi nemohl, žádným obyčejem neobmeškávaj, aby na miestě svém přietele nebo slu- žebníka svého k témuž stání nevypravil, kterýž by tě za nemocna na svědčení póhonu položil; věda to, že, by se najviece až [a] k smrti roznemohl a za nemocna od žádného položen nebyl, že při svú ztratíš, a bude na tě póvodu tvému a žalobníku právo stané dáno. 12. Též jestli že by z země vyjel, přieteli poruč nebo úředníku svému rozkaž, přišel-li by v tvém odjezdu na tě od koho póhon, ať na miestě tvém stojí neb někoho jiného vyšle, a ten aby tě ven z země položil. 13. Oznam jemu také, kde by tě měl v které zemi, (přišlo-li by k tomu) najíti, a polože tě ven z země, ať tě obešle hned bez meškánie, a ty obeslán jsa v osmnádcti neděliech přijeď do země beze všeho prodlévánie dalšieho (v kterémžto času móžeš se netoliko z Uher- 120 a od Římského krále, ale také od papeže i od tureckého císaře vrátiti.) A přijeda do země, před úředníky menšími se postav
Strana 125
III. 13. Co pohnanému. 125 a ohlas se k póhonu, a poručníka pře své zapíše, jeď zase kamžť se zdáti bude. Než to věz, že nebudeš-li ven z země od žádného položen, aneb jsa položen nevrátíš-li se do země v osm- nádcti neděliech, ani jiného s mocí na svém miestě nepošleš, 125 buď póhonem v zemi zastižen nebo nebuď (na tom nic nenie), při svú ztratíš, a bude póvodovi proti tobě dáno za právo stané. (Nález o tom I. Mauricii B. 5 mezi Janem z Herštajna a Fridri- chem). Pakli by k tomu času přijeti nemohl, ale pošli na miestě svém někoho v tom času s plnú mocí, ktož by za tě učinil to, což 130 za právo v zemi jest. (To stojí v témž nálezu.) 14. Někteří byvše na púti a žádnému se ven z země položiti neporučivše, chtěli tudy s púti se vrátivše, právem staným hýbati; ale tomu každý snadně srozumie; neb ani služba královská ani púť k božiemu hrobu nemohla jest prospěti těm, ktož jsú póhonem v zemi za- 135 stiženi byli. (Nález II. Mauricii O. 11. v při Eulalie z Kostelce.) 15. Vědieno má ještě býti, že ze škod máš na čtyři neděle po- hnán býti a méně nic; o jiné všecky věci na dvě neděli a méně nic před stániem k svědčení. Pakli v menšiem čase pohnán budeš, osvědč to, a k tomu póhonu odpoviedati vedlé práva 140 nejsi povinen, k kterémuž vedlé práva nejsi pohnán. 16. Aniž to má pominuto býti, když tě kto třmi póhony pohánie, že nejsi povinen vedlé práva k prvním dvěma státi, než k třetiemu toliko, ale póvod tvój ke všem má státi. 17. Nebudeš-li také moci pro zemskú nebo pro královskú potřebu v zemi nejsa, k svědčení 145 póhonu státi, i to poruč přieteli nebo služebníku svému, ať tě opovie; než jakž brzo v zemi budeš, postav se před úředníky desk a poručníky zdělaj. Pakli přijeda poručníkóv nezapíšeš, a opět pro též potřeby zemské nebo královské z země pojedeš, a v tom tvá pře k súdu přijde, jsi-li póvod, póhon, jsi-li pohnaný, 150 při ztratíš. Neb moha a maje vedlé práva poručníky k súdu zapsati, pychem toho a svévolně obmeškáváš. 18. A k svědčení dopúštic se pro nemoc, pro nepřítomnost v zemi, pro potřeby zemské nebo královské nestáti, i právo zemské to trpie; ale k súdu nestáti, ani nemoc, ani žádná zemská ani královská po- 155 třeba nedopúštie, jakož svrchu jest povědieno, neb sobě k súdu každý poručníky zdělati móže, k vysvědčení póhonu žádný. 19. Ten pohnaný také, kohož jiným jménem než vlastním a křestným, kohož příjmiem samým, kohož jiným než přirozeným
III. 13. Co pohnanému. 125 a ohlas se k póhonu, a poručníka pře své zapíše, jeď zase kamžť se zdáti bude. Než to věz, že nebudeš-li ven z země od žádného položen, aneb jsa položen nevrátíš-li se do země v osm- nádcti neděliech, ani jiného s mocí na svém miestě nepošleš, 125 buď póhonem v zemi zastižen nebo nebuď (na tom nic nenie), při svú ztratíš, a bude póvodovi proti tobě dáno za právo stané. (Nález o tom I. Mauricii B. 5 mezi Janem z Herštajna a Fridri- chem). Pakli by k tomu času přijeti nemohl, ale pošli na miestě svém někoho v tom času s plnú mocí, ktož by za tě učinil to, což 130 za právo v zemi jest. (To stojí v témž nálezu.) 14. Někteří byvše na púti a žádnému se ven z země položiti neporučivše, chtěli tudy s púti se vrátivše, právem staným hýbati; ale tomu každý snadně srozumie; neb ani služba královská ani púť k božiemu hrobu nemohla jest prospěti těm, ktož jsú póhonem v zemi za- 135 stiženi byli. (Nález II. Mauricii O. 11. v při Eulalie z Kostelce.) 15. Vědieno má ještě býti, že ze škod máš na čtyři neděle po- hnán býti a méně nic; o jiné všecky věci na dvě neděli a méně nic před stániem k svědčení. Pakli v menšiem čase pohnán budeš, osvědč to, a k tomu póhonu odpoviedati vedlé práva 140 nejsi povinen, k kterémuž vedlé práva nejsi pohnán. 16. Aniž to má pominuto býti, když tě kto třmi póhony pohánie, že nejsi povinen vedlé práva k prvním dvěma státi, než k třetiemu toliko, ale póvod tvój ke všem má státi. 17. Nebudeš-li také moci pro zemskú nebo pro královskú potřebu v zemi nejsa, k svědčení 145 póhonu státi, i to poruč přieteli nebo služebníku svému, ať tě opovie; než jakž brzo v zemi budeš, postav se před úředníky desk a poručníky zdělaj. Pakli přijeda poručníkóv nezapíšeš, a opět pro též potřeby zemské nebo královské z země pojedeš, a v tom tvá pře k súdu přijde, jsi-li póvod, póhon, jsi-li pohnaný, 150 při ztratíš. Neb moha a maje vedlé práva poručníky k súdu zapsati, pychem toho a svévolně obmeškáváš. 18. A k svědčení dopúštic se pro nemoc, pro nepřítomnost v zemi, pro potřeby zemské nebo královské nestáti, i právo zemské to trpie; ale k súdu nestáti, ani nemoc, ani žádná zemská ani královská po- 155 třeba nedopúštie, jakož svrchu jest povědieno, neb sobě k súdu každý poručníky zdělati móže, k vysvědčení póhonu žádný. 19. Ten pohnaný také, kohož jiným jménem než vlastním a křestným, kohož příjmiem samým, kohož jiným než přirozeným
Strana 126
126 III. 13. Co pohnanému. 160 titulem, kohož odjinud pohánějí, než má pohoněn býti, k těm póhonóm státi zavázán nenie, neb se ne jeho již to dotýče, když tak pohnán nenie, jak má býti. A z té příčiny tím nestániem nic neztratí. Pakli se také póvod tvój a žalobník ne svým jménem křestným jmenuje, než cizím za své se jméno křestné 165 stydě, jestli že při neztratí takový, jistě jemu póhon zdvižen bude, a z těžka takový i kázně panské ujde; to znaje, jména jeho křestnieho pilně hledaj. Buď také pilen a pamětliv, aby času toho, když se póhonové svědčie, žádnú věcí neobmeškával, aby skrze takové obmeškánie pře své neztratil. 20. Ale jest otázka, 170 hned-li pohnaný, jakž se neohlásí na svědčení póhonu, při svú ztratí? Ne hned, než kdyby naň po třetie voláno bylo, a on se i tu po třetiem volání neohlásil. By pak potom brzo přišel, když se jest hned neohlásil, již při svú ztratí, jakož již o tom prvé jest povědieno při svědčení póhonóv v druhých knihách. (Ale 175 nic o potřebné věci dvakrát neb třikrát mluviti neškodí.) Ale po prvniem volání i po druhém neztratí, neb se proto prvé, druhé i třetie volá, aby se ještě ohlásil. Ale proto žádný toho z úmyslu nečekaj, než ohlas se hned, když se tvój póhon svědčí; neb ten neztratí prvním ani druhým volániem, ktož bezelstně 180 tu nenie, než ten, ktož se z úmysla, tu jsa, ohlásiti nechce (to jest obyčej přespolní a neznámý, kterýž v Čechách miesta nemá)- A když po třetie zavolají, a tu se ještě hned pohnaný ohlásí, ještě neztratí, neb kdyby měl ztratiti, proč by naň po třetie voláno bylo: Stojí-li k svému právu, aby se ohlásil, kdyby mu 185 ohlášenie jeho platné nebylo, a darmo by naň potřetie voláno bylo, kdyby ohlášenie jeho užitečné jemu býti nemělo. Než ne- ohlásí-li se po třetie hned, již jest při svú ztratil, a bude pó- vodu dáno proti němu za právo stané. 21. Ale póvod, jakž se hned neohlásí, tak hned póhon ztratí; protož se naň nevolá ani 190 jednú, neb ten se všemi potřebami vždy má hotov býti. A nesta- ne-li póvod, nečekaj nic žádného práva staného, ani volaj na úředníky, aby byl vedlé práva opatřen, neb se žádnému pohna- nému proti póvodovi nedává za právo stané. Než hned póvod, jak nestojí, svój póhon ztracuje, a móž od pohnaného ze škod 195 pohnán býti; pakli pohnán ze škod nebude, móž zase znovu o túž při, tak nebo jinak, otporníka svého pohnati. 22. Když již póhon vystojíš, hleď toho pilně, neopraví-li sobě póvod roku
126 III. 13. Co pohnanému. 160 titulem, kohož odjinud pohánějí, než má pohoněn býti, k těm póhonóm státi zavázán nenie, neb se ne jeho již to dotýče, když tak pohnán nenie, jak má býti. A z té příčiny tím nestániem nic neztratí. Pakli se také póvod tvój a žalobník ne svým jménem křestným jmenuje, než cizím za své se jméno křestné 165 stydě, jestli že při neztratí takový, jistě jemu póhon zdvižen bude, a z těžka takový i kázně panské ujde; to znaje, jména jeho křestnieho pilně hledaj. Buď také pilen a pamětliv, aby času toho, když se póhonové svědčie, žádnú věcí neobmeškával, aby skrze takové obmeškánie pře své neztratil. 20. Ale jest otázka, 170 hned-li pohnaný, jakž se neohlásí na svědčení póhonu, při svú ztratí? Ne hned, než kdyby naň po třetie voláno bylo, a on se i tu po třetiem volání neohlásil. By pak potom brzo přišel, když se jest hned neohlásil, již při svú ztratí, jakož již o tom prvé jest povědieno při svědčení póhonóv v druhých knihách. (Ale 175 nic o potřebné věci dvakrát neb třikrát mluviti neškodí.) Ale po prvniem volání i po druhém neztratí, neb se proto prvé, druhé i třetie volá, aby se ještě ohlásil. Ale proto žádný toho z úmyslu nečekaj, než ohlas se hned, když se tvój póhon svědčí; neb ten neztratí prvním ani druhým volániem, ktož bezelstně 180 tu nenie, než ten, ktož se z úmysla, tu jsa, ohlásiti nechce (to jest obyčej přespolní a neznámý, kterýž v Čechách miesta nemá)- A když po třetie zavolají, a tu se ještě hned pohnaný ohlásí, ještě neztratí, neb kdyby měl ztratiti, proč by naň po třetie voláno bylo: Stojí-li k svému právu, aby se ohlásil, kdyby mu 185 ohlášenie jeho platné nebylo, a darmo by naň potřetie voláno bylo, kdyby ohlášenie jeho užitečné jemu býti nemělo. Než ne- ohlásí-li se po třetie hned, již jest při svú ztratil, a bude pó- vodu dáno proti němu za právo stané. 21. Ale póvod, jakž se hned neohlásí, tak hned póhon ztratí; protož se naň nevolá ani 190 jednú, neb ten se všemi potřebami vždy má hotov býti. A nesta- ne-li póvod, nečekaj nic žádného práva staného, ani volaj na úředníky, aby byl vedlé práva opatřen, neb se žádnému pohna- nému proti póvodovi nedává za právo stané. Než hned póvod, jak nestojí, svój póhon ztracuje, a móž od pohnaného ze škod 195 pohnán býti; pakli pohnán ze škod nebude, móž zase znovu o túž při, tak nebo jinak, otporníka svého pohnati. 22. Když již póhon vystojíš, hleď toho pilně, neopraví-li sobě póvod roku
Strana 127
III. 13. Co pohnanému. 127 po vzdání súdu do dvú nedělí, ohledaje to u desk. Jestli že by sobě póvod roku neopravil, móžeš vizu vložiti, kterúžto vizú póhon jeho zdvihneš a ze škod jeho pohnati móžeš. 23. Než 200 sám také v každé suché dni k súdu stávaj, dokudž rozsúzen nebudeš, anebo jinak konce o tu při nevezmeš, nebo sobě po- ručníka na miestě svém udělaj, nechceš-li sám v každé suché dni k súdu jezditi; neb nestaneš-li k súdu, též svú při ztratíš, jako by k svědčení nestál. 24. Ale v tomto se pilně opatř, 205 budeš-li kdy pohnán z dědictvie nebo z čehož koli, ješto za to zpravce máš: nepřistúpaj sám k súdu, ani se bez svého zpravce v súd dávaj, než hned po vysvědčení póhonu súdu nečekaje k úřadu přijď, a úmluvu daj svému zpravci, aby tě v súdu proti tomu, ktož tě pohoní, zastúpil. A umluví-li se s tebú a zapíše 210 se u desk, že tu při na se béře a súdem ji obrání, ne sobě obrání, než tobě; pakli ztratí, ne tobě ztratí, než sobě. Neb ty naň, nálezem panským z dědictvie jsa vyveden, pro nezpravu zvodem třetinú výš sáhneš. Pakli úmluvy vedlé práva svému zpravci nedáš, a k súdu sám bez něho přistúpíš a prosúdíš, 215 ničímť tvój zpravce dále povinen nebude, aniž naň zvodem a právem pro nezpravu budeš moci sáhnúti, nebs se bez něho súdil. (Toho nález ve dskách Viktorinových A. 11. v té při, kdež Dobrohost z Ronšperka.) A když chceš úmluvu dáti, daj vedlé práva komorníkem, ne ústně, ne listem svým, ne poslem; 220 neb to vedlé práva nenie, a pro takové dánie zpravce nenie povinen tebe v súdu zastúpiti; než daj úmluvu vedlé práva po komorníku ot úřadu, toť zóstane, neb ve dskách zapsáno bude, kterýchž žádný přesvědčiti nemóž. Ale jinak jakžkoli úmluvu dáš bez komorníka od desk, nic platno nebude. Pakli po dání úmluvy 225 tvój zpravce tebe nezastúpí, již se móžeš o to sám súditi; obráníš-li se, dobře móžeš škod svých na tom, proti komuž práv ostaneš, postihnúti. Pakli se neobráníš, než prosúdíš, nic sobě neztratíš než svému zpravci, a po tom odsúzení zpravú na svého zpravci, třetinú výš, vedle desk svých a práva zemského sáhneš. 230 Aniž také, když úmluvu svému zpravci dáš, na to spoléhaj, aby k súdu nestával, naděje se, že tě tvój zpravce v tom za- stúpí; leč s ním na konec zóstaneš, a tu při leč on na se dskami skrze poručenstvie nebo jinak přijme. Neb věz, ač i úmluvu dáš, a nestaneš k svědčení nebo k súdu, a skrze ne- 235
III. 13. Co pohnanému. 127 po vzdání súdu do dvú nedělí, ohledaje to u desk. Jestli že by sobě póvod roku neopravil, móžeš vizu vložiti, kterúžto vizú póhon jeho zdvihneš a ze škod jeho pohnati móžeš. 23. Než 200 sám také v každé suché dni k súdu stávaj, dokudž rozsúzen nebudeš, anebo jinak konce o tu při nevezmeš, nebo sobě po- ručníka na miestě svém udělaj, nechceš-li sám v každé suché dni k súdu jezditi; neb nestaneš-li k súdu, též svú při ztratíš, jako by k svědčení nestál. 24. Ale v tomto se pilně opatř, 205 budeš-li kdy pohnán z dědictvie nebo z čehož koli, ješto za to zpravce máš: nepřistúpaj sám k súdu, ani se bez svého zpravce v súd dávaj, než hned po vysvědčení póhonu súdu nečekaje k úřadu přijď, a úmluvu daj svému zpravci, aby tě v súdu proti tomu, ktož tě pohoní, zastúpil. A umluví-li se s tebú a zapíše 210 se u desk, že tu při na se béře a súdem ji obrání, ne sobě obrání, než tobě; pakli ztratí, ne tobě ztratí, než sobě. Neb ty naň, nálezem panským z dědictvie jsa vyveden, pro nezpravu zvodem třetinú výš sáhneš. Pakli úmluvy vedlé práva svému zpravci nedáš, a k súdu sám bez něho přistúpíš a prosúdíš, 215 ničímť tvój zpravce dále povinen nebude, aniž naň zvodem a právem pro nezpravu budeš moci sáhnúti, nebs se bez něho súdil. (Toho nález ve dskách Viktorinových A. 11. v té při, kdež Dobrohost z Ronšperka.) A když chceš úmluvu dáti, daj vedlé práva komorníkem, ne ústně, ne listem svým, ne poslem; 220 neb to vedlé práva nenie, a pro takové dánie zpravce nenie povinen tebe v súdu zastúpiti; než daj úmluvu vedlé práva po komorníku ot úřadu, toť zóstane, neb ve dskách zapsáno bude, kterýchž žádný přesvědčiti nemóž. Ale jinak jakžkoli úmluvu dáš bez komorníka od desk, nic platno nebude. Pakli po dání úmluvy 225 tvój zpravce tebe nezastúpí, již se móžeš o to sám súditi; obráníš-li se, dobře móžeš škod svých na tom, proti komuž práv ostaneš, postihnúti. Pakli se neobráníš, než prosúdíš, nic sobě neztratíš než svému zpravci, a po tom odsúzení zpravú na svého zpravci, třetinú výš, vedle desk svých a práva zemského sáhneš. 230 Aniž také, když úmluvu svému zpravci dáš, na to spoléhaj, aby k súdu nestával, naděje se, že tě tvój zpravce v tom za- stúpí; leč s ním na konec zóstaneš, a tu při leč on na se dskami skrze poručenstvie nebo jinak přijme. Neb věz, ač i úmluvu dáš, a nestaneš k svědčení nebo k súdu, a skrze ne- 235
Strana 128
128 III. 14. Póvodu i pohnanému společné i obecné a t. d. 245 stánie dáš na sobě právo ustáti, nebudeť zpravce zpravú po- vinen. — To téměř jest což tuto stojí, pohnanému užitečné i při svědčení póhonu i při súdu. 25. Neobmeškávaj také toho, jakž brzo žalobník tvój na tě žalobu vloží, aby ji slyšal a hned na 240 ni vizu aby vložil. Užitek druhdy znamenitý z toho pohnanému přicházie, a když toho zanedbá, škoda. 26. Ale jak se má po- hnaný v súdu mieti a jak se brániti, o tom jest šíře v druhých knihách povědieno. Ale všecko se tímto zavře: Vinen jsa, nedopúštěj se žádnému pohoniti, zase spravedliv jsa, nedaj se žádnému žádným póhonem ustrašiti, pilnost k súdu přilož a bedlivost, raď se s přátely dobrými, aby, i spravedliv jsa (jakož se mnohým přiházie) nedbanlivostí a lhostajností nebyl za kři- vého odsúzen. 14. Póvodu i pohnanému společné a obecné, i rozdielné a zvláštnie co jest. V tit. co jest (chybí). 1) Ne v jedné při, než v rozličných i póvoda opatruje i pohnaného, oba jsem zbrojí příhodnú proti nepravým lidem opa- třil; aby spravedlivý uměl své spravedlnosti na nepravém i dobývati, pó- vodem jsa, i proti nepravému jí, pohnán jsa, brániti; zvlášť čím by měl nepřietele svého bíti i čím se jemu měl brániti, oznámiv, spolu i vesměs, tak póvodu jako pohnanému co spolu v právě a v súdu mají, a v čem se od sebe vespolek dělie, otevru ... 10) na jednom miestě obecném k svěd- čení 12) V tom rozdiel tento jest, že nestane-li póvod a neohlásí se, hned ztratí, ale 21) navrácen býti. Jiný rozdiel 25) neztratí; póvod za nemocna, by byl, nemóž 29) krom služby královské, jakož ... 39) k kteréž obá osobně státi mají,] 41) o moc dělati nemóž, 50) a póvod nic, ten póhon hned ... Pr. Ne v jedné toliko při, než v rozličných k súdu zem- skému i póvoda opatruje i pohnaného, oba jsem zbrojí příhodnú přiodiv, proti nespravedlivým lidem i braní opatřil, aby spra- vedlivý uměl své spravedlnosti na vinném i dobývati, póvodem jsa, i proti nespravedlivému žalobníku, pohnán jsa, ji i sebe samého brániti. Každému zvláště, čímž by měl nepřietele svého dobývati, i čímž by se jemu měl brániti, oznámiv, nynie, spolu a vesměs, tak póvodu jako pohnanému, co společného v právě a v súdu mají, a v čem se od sebe dělie, otevru. 1. Tak póvod 1o jako pohnaný obá osobně v jednom čase, na jednom miestě obecném, v světnici súdné na hradě Pražském, k svědčení pó- 5
128 III. 14. Póvodu i pohnanému společné i obecné a t. d. 245 stánie dáš na sobě právo ustáti, nebudeť zpravce zpravú po- vinen. — To téměř jest což tuto stojí, pohnanému užitečné i při svědčení póhonu i při súdu. 25. Neobmeškávaj také toho, jakž brzo žalobník tvój na tě žalobu vloží, aby ji slyšal a hned na 240 ni vizu aby vložil. Užitek druhdy znamenitý z toho pohnanému přicházie, a když toho zanedbá, škoda. 26. Ale jak se má po- hnaný v súdu mieti a jak se brániti, o tom jest šíře v druhých knihách povědieno. Ale všecko se tímto zavře: Vinen jsa, nedopúštěj se žádnému pohoniti, zase spravedliv jsa, nedaj se žádnému žádným póhonem ustrašiti, pilnost k súdu přilož a bedlivost, raď se s přátely dobrými, aby, i spravedliv jsa (jakož se mnohým přiházie) nedbanlivostí a lhostajností nebyl za kři- vého odsúzen. 14. Póvodu i pohnanému společné a obecné, i rozdielné a zvláštnie co jest. V tit. co jest (chybí). 1) Ne v jedné při, než v rozličných i póvoda opatruje i pohnaného, oba jsem zbrojí příhodnú proti nepravým lidem opa- třil; aby spravedlivý uměl své spravedlnosti na nepravém i dobývati, pó- vodem jsa, i proti nepravému jí, pohnán jsa, brániti; zvlášť čím by měl nepřietele svého bíti i čím se jemu měl brániti, oznámiv, spolu i vesměs, tak póvodu jako pohnanému co spolu v právě a v súdu mají, a v čem se od sebe vespolek dělie, otevru ... 10) na jednom miestě obecném k svěd- čení 12) V tom rozdiel tento jest, že nestane-li póvod a neohlásí se, hned ztratí, ale 21) navrácen býti. Jiný rozdiel 25) neztratí; póvod za nemocna, by byl, nemóž 29) krom služby královské, jakož ... 39) k kteréž obá osobně státi mají,] 41) o moc dělati nemóž, 50) a póvod nic, ten póhon hned ... Pr. Ne v jedné toliko při, než v rozličných k súdu zem- skému i póvoda opatruje i pohnaného, oba jsem zbrojí příhodnú přiodiv, proti nespravedlivým lidem i braní opatřil, aby spra- vedlivý uměl své spravedlnosti na vinném i dobývati, póvodem jsa, i proti nespravedlivému žalobníku, pohnán jsa, ji i sebe samého brániti. Každému zvláště, čímž by měl nepřietele svého dobývati, i čímž by se jemu měl brániti, oznámiv, nynie, spolu a vesměs, tak póvodu jako pohnanému, co společného v právě a v súdu mají, a v čem se od sebe dělie, otevru. 1. Tak póvod 1o jako pohnaný obá osobně v jednom čase, na jednom miestě obecném, v světnici súdné na hradě Pražském, k svědčení pó- 5
Strana 129
III. 14 Póvodu i pohnanému společné i obecné a t. d. 129 honu státi mají, a obá se ústně tu k póhonu ohlásiti. 2. V tom rozdiel tento jest, že póvod, kdež trój póhon jest, má státi na každý rok při svědčení póhonu; ale pohnaný toliko k třetiemu; k prvním dvěma rokóm státi vedlé práva nenie zavázán. A ne- 15 stane-li póvod, a neohlásí-li se hned, póhon ztratí, ale pohnaný ne hned, než když naň po třetie zavoláno bude, nestane-li a ne- ohlásí se, teprv tehdy ztratí. 3. Jiný rozdiel, že póvod méně ztratí, pohnaný viece; póvod ztratí póhon, ale pohnaný při; póvod móže zase znovu o túž při pohnati, ale pohnaný žádným právem 20 k své při nemóž zaše navrácen býti; kromě póhonu k otporu, kdež tak póvod jako pohnaný nestane-li k súdu, svú při beze všie obrany ztratí a viece k otporu poháněti nemóže. 4. Jiný rozdiel: Pohnaný móž za nemocna, když jest, položen býti a nestáti, a tím nic neztratí; za zbitého a za zsekaného též 25 póvod za nemocna, by pak byl, nemóž položen býti, kromě té, kteráž slehne, než hned nestániem póhon ztratí. Pohnaný móž ven z země položen býti a nestáti, póvod nemóž než vždy státi, a vždy, když nestojí, póhon ztratí; kromě otporu a kromě po- třeby královské nebo zemské, jakož prvé jest povědieno; neb 30 vždy se všemi potřebami má hotov býti. 5. Jest jim i toto společné, že tak póvod jako pohnaný též k súdu jako i k svěd- čení státi mají; rozdiel tento, že na svědčení jinak než osobně státi nemohú, ale na súdě i skrze poručníky i osobně sami státi mohú. Také ani póvod ani pohnaný svých pří prvé než vy- 35 svědčeny budú, nemohú poručníkóv žádných zapisovati; ale k súdu když vystojí svědčenie, obá poručníky pře své zdělati mohú; kromě pře o moc, jakož letos jest nalezeno (než prvé jest toho nikdy nebylo), k kteréž obá osobně státi vedlé toho nálezu nového mají i na svědčení i na súdu, a žádných poruč- 40 níkóv žádný o moc dělati pro ten nový nález nemóže. (Nález toho v Bielých póhonných, kdež Jindřich Opozdil ze Strhař Cti- bora z Volštajna pohánie.) 6. Jest jim také toto společné: Nestojí-li obá buď na svědčenie póhonóv nebo k súdu, nevolá se na ně potřikrát, ani se za právo stané jednomu proti druhému dává, 45 než jakž se na ně zavolá, a žádný se neohlásí, ten se póhon tu hned přetrhá, vymazuje a míjie, a jiná se pře nebo svědčí nebo slyší. 7. Ještě, rozdiel mezi nimi jest tento, že póvod, když stojí k súdu a pohnaný nic, dává se póvodu za právo proti Všehrd. 9
III. 14 Póvodu i pohnanému společné i obecné a t. d. 129 honu státi mají, a obá se ústně tu k póhonu ohlásiti. 2. V tom rozdiel tento jest, že póvod, kdež trój póhon jest, má státi na každý rok při svědčení póhonu; ale pohnaný toliko k třetiemu; k prvním dvěma rokóm státi vedlé práva nenie zavázán. A ne- 15 stane-li póvod, a neohlásí-li se hned, póhon ztratí, ale pohnaný ne hned, než když naň po třetie zavoláno bude, nestane-li a ne- ohlásí se, teprv tehdy ztratí. 3. Jiný rozdiel, že póvod méně ztratí, pohnaný viece; póvod ztratí póhon, ale pohnaný při; póvod móže zase znovu o túž při pohnati, ale pohnaný žádným právem 20 k své při nemóž zaše navrácen býti; kromě póhonu k otporu, kdež tak póvod jako pohnaný nestane-li k súdu, svú při beze všie obrany ztratí a viece k otporu poháněti nemóže. 4. Jiný rozdiel: Pohnaný móž za nemocna, když jest, položen býti a nestáti, a tím nic neztratí; za zbitého a za zsekaného též 25 póvod za nemocna, by pak byl, nemóž položen býti, kromě té, kteráž slehne, než hned nestániem póhon ztratí. Pohnaný móž ven z země položen býti a nestáti, póvod nemóž než vždy státi, a vždy, když nestojí, póhon ztratí; kromě otporu a kromě po- třeby královské nebo zemské, jakož prvé jest povědieno; neb 30 vždy se všemi potřebami má hotov býti. 5. Jest jim i toto společné, že tak póvod jako pohnaný též k súdu jako i k svěd- čení státi mají; rozdiel tento, že na svědčení jinak než osobně státi nemohú, ale na súdě i skrze poručníky i osobně sami státi mohú. Také ani póvod ani pohnaný svých pří prvé než vy- 35 svědčeny budú, nemohú poručníkóv žádných zapisovati; ale k súdu když vystojí svědčenie, obá poručníky pře své zdělati mohú; kromě pře o moc, jakož letos jest nalezeno (než prvé jest toho nikdy nebylo), k kteréž obá osobně státi vedlé toho nálezu nového mají i na svědčení i na súdu, a žádných poruč- 40 níkóv žádný o moc dělati pro ten nový nález nemóže. (Nález toho v Bielých póhonných, kdež Jindřich Opozdil ze Strhař Cti- bora z Volštajna pohánie.) 6. Jest jim také toto společné: Nestojí-li obá buď na svědčenie póhonóv nebo k súdu, nevolá se na ně potřikrát, ani se za právo stané jednomu proti druhému dává, 45 než jakž se na ně zavolá, a žádný se neohlásí, ten se póhon tu hned přetrhá, vymazuje a míjie, a jiná se pře nebo svědčí nebo slyší. 7. Ještě, rozdiel mezi nimi jest tento, že póvod, když stojí k súdu a pohnaný nic, dává se póvodu za právo proti Všehrd. 9
Strana 130
130 III. 15. O starostovi komorničím. 50 pohnanému. Ale když pohnaný stojí a póvod nic, nedává se pohnanému za právo proti póvodu, než ten póhon hned míjie a přetržen bývá. 8. Jest i tento mezi nimi rozdiel, že póvod roky sobě opravuje, ale pohnaný vizy klade; a každému pohnanému hojemstvie se najméně jedno dává, póvodu se žádné nedává; 55 neb ten se všemi potřebami svými vždycky má hotov býti. — A kto by chtěl o tom mysliti, co jest póvodu i pohnanému obecné, nebo každému zvláštnie, mnoho toho móž shledati; ale což potřebnějšieho jest k naučení a k zprávě oběma, téměř všecko jest povědieno. 15. O starostovi komorničím. 1) Starosta komorniči... 3) ... na ohledáuie škod žádal, 7) ... ten komor- níky vysielá a jemu to samému ... 13) ... póvod pohnati. A toho se všeho dobře vyptaje útok zapsati... 23)... a jak a s jakým póhonem jeti mají. 34) než jsú pohnáni, zmatci z toho starostovi přicházejí. Rokové k stání při svědčenívšech póhonóv. Ještě i tohoto starosta... 42)... přihodil dobře vtipnému starostovi, ale ten se jest toho odpřisahal, a lidé chudí... 1. Kterýž komorníky na póhony vysielá, starosta komor- ničí, má vždy při úřadě neb v svém domě nalezen a hotov každému býti, ktož by neb póhonu neb komorníka na ohledánie škod neb na jiné potřeby, kteréž mnohé a rozličné jsú, žádal; a lidí má čekati, ne od lidí hledán býti, jako i jiní úředníci všickni menší, aby jím a nebytiem jeho lidé v svých potřebách meškánie a prodlenie škodného netrpěli. 2. Ten útoky zapisuje, ten komor- níky na póhony i na všecka jiná práva vysielá, a jemu to samému přislušie a jinému žádnému, leč by kdy on pro svú pilnú potřebu 1o úřad svój jinému na chvíli a na čas poručil. 3. Ten jistý sta- rosta má se najprvé vyptati na tom, ktož chce koho pohnati, jak se obá píší, i póvod i pohnaný, a kde sedí pohnaný a v kterém kraji, a z čeho chce póvod poháněti. A toho se dobře všeho vyptaje, má v registra svá tak, jakž póvod káže, útok zapsati. 15 a rok k stání póvodu hned má oznámiti, kdy a kde má k svěd- čení póhonu státi, a jinú další zprávu vedlé povinnosti své má póvodu dokonce dáti. (Povinen zajisté jest lidi v tom zpraviti a naučiti, jak a pokud se vedlé práva při póhoniech zachovati mají, aby k žádné škodě, k žádnému zmatku lidé dobří a zvláště 5
130 III. 15. O starostovi komorničím. 50 pohnanému. Ale když pohnaný stojí a póvod nic, nedává se pohnanému za právo proti póvodu, než ten póhon hned míjie a přetržen bývá. 8. Jest i tento mezi nimi rozdiel, že póvod roky sobě opravuje, ale pohnaný vizy klade; a každému pohnanému hojemstvie se najméně jedno dává, póvodu se žádné nedává; 55 neb ten se všemi potřebami svými vždycky má hotov býti. — A kto by chtěl o tom mysliti, co jest póvodu i pohnanému obecné, nebo každému zvláštnie, mnoho toho móž shledati; ale což potřebnějšieho jest k naučení a k zprávě oběma, téměř všecko jest povědieno. 15. O starostovi komorničím. 1) Starosta komorniči... 3) ... na ohledáuie škod žádal, 7) ... ten komor- níky vysielá a jemu to samému ... 13) ... póvod pohnati. A toho se všeho dobře vyptaje útok zapsati... 23)... a jak a s jakým póhonem jeti mají. 34) než jsú pohnáni, zmatci z toho starostovi přicházejí. Rokové k stání při svědčenívšech póhonóv. Ještě i tohoto starosta... 42)... přihodil dobře vtipnému starostovi, ale ten se jest toho odpřisahal, a lidé chudí... 1. Kterýž komorníky na póhony vysielá, starosta komor- ničí, má vždy při úřadě neb v svém domě nalezen a hotov každému býti, ktož by neb póhonu neb komorníka na ohledánie škod neb na jiné potřeby, kteréž mnohé a rozličné jsú, žádal; a lidí má čekati, ne od lidí hledán býti, jako i jiní úředníci všickni menší, aby jím a nebytiem jeho lidé v svých potřebách meškánie a prodlenie škodného netrpěli. 2. Ten útoky zapisuje, ten komor- níky na póhony i na všecka jiná práva vysielá, a jemu to samému přislušie a jinému žádnému, leč by kdy on pro svú pilnú potřebu 1o úřad svój jinému na chvíli a na čas poručil. 3. Ten jistý sta- rosta má se najprvé vyptati na tom, ktož chce koho pohnati, jak se obá píší, i póvod i pohnaný, a kde sedí pohnaný a v kterém kraji, a z čeho chce póvod poháněti. A toho se dobře všeho vyptaje, má v registra svá tak, jakž póvod káže, útok zapsati. 15 a rok k stání póvodu hned má oznámiti, kdy a kde má k svěd- čení póhonu státi, a jinú další zprávu vedlé povinnosti své má póvodu dokonce dáti. (Povinen zajisté jest lidi v tom zpraviti a naučiti, jak a pokud se vedlé práva při póhoniech zachovati mají, aby k žádné škodě, k žádnému zmatku lidé dobří a zvláště 5
Strana 131
III. 16. O rociech k svědčení póhonóv. 131 sprostní skrze neznámost práva a jeho nezpravenie nepřišli.) 20 4. Má také starosta komorničí z úřadu svého komorníky zpra- viti, jak se mají při póhoniech, když pohánět jedú, mieti, a je naučiti i ukázati, kde a komu, a kdy a jak, a s jakým póhonem jíti mají. 5. Nad to má každému komorníku póhon na ceduli napsaný tak, jakž v registřiech jeho póhončích stojí, a ne jinak, 25 dáti, a takto jej napsati: Máš pohnati od Petra z Lub Václava z Mikovic a kdež co má, ze škod, ze sta hřiven střiebra, aby stál k svému právu na hradě Pražském v pátek o suchých dnech postních nájprv příštích. 6. Při vysielání komorníkóv toho má starosta pilně hleděti, aby jinak póhonóv na ceduli nepsal než tak, jakž so v registřiech svých napsané má; neb komorníci někdy těm, kterýchž pohonie, cedulí póhonných nechávají, někdy sobě také lidé póhony s cedulí póhončích přepisují; a potom když se jinač svědčí, než jsú pohnáni, pótky z toho na starostu komorničieho přicházejí. 7. Ještě i toho starosta má přede vším pilen býti, 35 aby roky k stání psal neomylně, a ktož mají státi v středu před úředníky menšími o suchých dnech, aby nepsal roku v ce- duli, aby stáli v pátek k vetčiemu súdu před pány, neb by tak lidi o jich spravedlnosti připravil a sám by jim to platiti statkem svým a opravovati musil. (Nebuď to žádnému divno, že o tak 40 malé věci pilně vypisuji. Ten se jest zmatek za mé paměti jednú přihodil dobře vtipnému starostovi, ale ten jest z toho vyšel, jakž mohl, a lidé chudí jedni jsú o dvadceti hřiven střiebra, druzí o tolikéž přišli, v pátek stojiece k póhonu, jakž cedule ukazovala, měvše v středu státi.) 8. Slušie také starostovi znáti čas, kdy a 45 pokud jest dosti času z čeho pohnati. A čas pohnati jest z každé věci na dvě neděli najméně, kromě ze škod na čtyry. 16. O rociech k svědčení póhonóv. 1) Na starostu slušie... 6) vždy tu středu po provodní neděli, druhý... 12) po sv. Margretě, 17) a tu na ten den úředníci Pražští menší také dva dni súditi mají, dřieve než páni.. 21) aby čas vystačil, na dvě neděli, třetí... 30) kteréhož za nemocna, kteréhož ven z země položie, rok k přísaze nemoc- nému do kaply Všech Svatých, a tomu ktož v zemi nenie, k přiznání k pó- honu před úředníky malé Pražské se pokládá. K témuž roku prvniemu všech čtyř čtvrtí všecky přísahy do kaply Všech Svatých úředníci menší 9*
III. 16. O rociech k svědčení póhonóv. 131 sprostní skrze neznámost práva a jeho nezpravenie nepřišli.) 20 4. Má také starosta komorničí z úřadu svého komorníky zpra- viti, jak se mají při póhoniech, když pohánět jedú, mieti, a je naučiti i ukázati, kde a komu, a kdy a jak, a s jakým póhonem jíti mají. 5. Nad to má každému komorníku póhon na ceduli napsaný tak, jakž v registřiech jeho póhončích stojí, a ne jinak, 25 dáti, a takto jej napsati: Máš pohnati od Petra z Lub Václava z Mikovic a kdež co má, ze škod, ze sta hřiven střiebra, aby stál k svému právu na hradě Pražském v pátek o suchých dnech postních nájprv příštích. 6. Při vysielání komorníkóv toho má starosta pilně hleděti, aby jinak póhonóv na ceduli nepsal než tak, jakž so v registřiech svých napsané má; neb komorníci někdy těm, kterýchž pohonie, cedulí póhonných nechávají, někdy sobě také lidé póhony s cedulí póhončích přepisují; a potom když se jinač svědčí, než jsú pohnáni, pótky z toho na starostu komorničieho přicházejí. 7. Ještě i toho starosta má přede vším pilen býti, 35 aby roky k stání psal neomylně, a ktož mají státi v středu před úředníky menšími o suchých dnech, aby nepsal roku v ce- duli, aby stáli v pátek k vetčiemu súdu před pány, neb by tak lidi o jich spravedlnosti připravil a sám by jim to platiti statkem svým a opravovati musil. (Nebuď to žádnému divno, že o tak 40 malé věci pilně vypisuji. Ten se jest zmatek za mé paměti jednú přihodil dobře vtipnému starostovi, ale ten jest z toho vyšel, jakž mohl, a lidé chudí jedni jsú o dvadceti hřiven střiebra, druzí o tolikéž přišli, v pátek stojiece k póhonu, jakž cedule ukazovala, měvše v středu státi.) 8. Slušie také starostovi znáti čas, kdy a 45 pokud jest dosti času z čeho pohnati. A čas pohnati jest z každé věci na dvě neděli najméně, kromě ze škod na čtyry. 16. O rociech k svědčení póhonóv. 1) Na starostu slušie... 6) vždy tu středu po provodní neděli, druhý... 12) po sv. Margretě, 17) a tu na ten den úředníci Pražští menší také dva dni súditi mají, dřieve než páni.. 21) aby čas vystačil, na dvě neděli, třetí... 30) kteréhož za nemocna, kteréhož ven z země položie, rok k přísaze nemoc- nému do kaply Všech Svatých, a tomu ktož v zemi nenie, k přiznání k pó- honu před úředníky malé Pražské se pokládá. K témuž roku prvniemu všech čtyř čtvrtí všecky přísahy do kaply Všech Svatých úředníci menší 9*
Strana 132
132 III. 16. O rociech k svědčení póhonóv. 39) Než staří, Pražští od svého súdu pokládají; ale páni z súdu . . . jakož se po dskách shledává, ti jsú netoliko... 53) . .. jiným a jiným. Kde pak.. . 57) A potud o starostovi. 1. Na starostu komorničieho slušie věděti a znáti roky, kdež se lidé třmi póhony pohánějí, a zvláště ty roky, kteříž vedlé práva jinak proměněni býti nemají ani mohú, aby uměl lidí neomylně zpraviti, na které roky k svým póhonóm státi 5 mají. 2. Ti jsú tito: Ktož pohonie třmi póhony k suchým dnóm letničním — první rok k stání nepohnutý vždy se tu středu po provodní neděli pokládá, druhý po sv. Stanislavu, když móž stačiti; pakli by nemohlo, to sobě starosta má rozčísti, aby mohl příhodný rok položiti; třetí v středu a v pátek na suché 10 dni letničnie, v středu k menšiemu, v pátek k větčiemu súdu. Ktož pak pohoní k súdu, kterýž bývá nazajtřie sv. Jeronýma, tu se první rok nepohnutý klade nazajtřie po sv. Markétě, druhý též nepohnutý nazajtřie po sv. Vavřinci, třetí nazajtřie po sv. Jeronýmu, kdež se spolu i k menšiemu i k větčiemu 15 súdu pře póhonné zároveň a vesměs vysvědčují; neb v ty druhé suché dni po Svatém Kříži žádný súd se nedržievá, než nazajtřie po sv. Jeronýmu; a tu na ten čas úředníci menší také dva dni súditi mají nazajtřie sv. Jeronýma, dřieve než páni v súd za- sednú, jakož i o tom prvé jest povědieno. Ale ktož chce poho- 20 niti k suchým dnóm adventním, klade se rok první nepohnutý nazajtřie sv. Martina, druhý, když se starostovi zdá, aby čas vystačiti mohl, na dvě neděli před suchými dni adventními; třetí v středu a v pátek o suchých dnech adventních. Komuž se pak přihodí, že by k suchým dnóm postním měl pohnati, rok 25 první nepohnutý k stání má nazajtřie sv. Fabiana; druhý, jakž starosta položí vedlé práva, poslední v středu a v pátek na suché dni postnie. 3. V těch ve všech čtyřech rociech, první rok ke všem čtyřem čtvrtem léta vždycky jest z práva nepo- hnutý, ani se jinak překládati má; k tomu prvniemu roku všech 30 čtyř čtvrtí léta každému pohnanému, kteréhož za nemocna, kte- réhož zbitiem nebo raněniem položie, rok k přísaze do kaply Všech Svatých se pokládá. 4. K témuž roku prvniemu všech čtyř čtvrtí všecky přísahy do kaply Všech Svatých úředníci menší od svého súdu pokládají; ale páni s súdu velikého vždy v pátek s5 suchých dní hned budúcích, nebo nazajtřie sv. Jeronýma.
132 III. 16. O rociech k svědčení póhonóv. 39) Než staří, Pražští od svého súdu pokládají; ale páni z súdu . . . jakož se po dskách shledává, ti jsú netoliko... 53) . .. jiným a jiným. Kde pak.. . 57) A potud o starostovi. 1. Na starostu komorničieho slušie věděti a znáti roky, kdež se lidé třmi póhony pohánějí, a zvláště ty roky, kteříž vedlé práva jinak proměněni býti nemají ani mohú, aby uměl lidí neomylně zpraviti, na které roky k svým póhonóm státi 5 mají. 2. Ti jsú tito: Ktož pohonie třmi póhony k suchým dnóm letničním — první rok k stání nepohnutý vždy se tu středu po provodní neděli pokládá, druhý po sv. Stanislavu, když móž stačiti; pakli by nemohlo, to sobě starosta má rozčísti, aby mohl příhodný rok položiti; třetí v středu a v pátek na suché 10 dni letničnie, v středu k menšiemu, v pátek k větčiemu súdu. Ktož pak pohoní k súdu, kterýž bývá nazajtřie sv. Jeronýma, tu se první rok nepohnutý klade nazajtřie po sv. Markétě, druhý též nepohnutý nazajtřie po sv. Vavřinci, třetí nazajtřie po sv. Jeronýmu, kdež se spolu i k menšiemu i k větčiemu 15 súdu pře póhonné zároveň a vesměs vysvědčují; neb v ty druhé suché dni po Svatém Kříži žádný súd se nedržievá, než nazajtřie po sv. Jeronýmu; a tu na ten čas úředníci menší také dva dni súditi mají nazajtřie sv. Jeronýma, dřieve než páni v súd za- sednú, jakož i o tom prvé jest povědieno. Ale ktož chce poho- 20 niti k suchým dnóm adventním, klade se rok první nepohnutý nazajtřie sv. Martina, druhý, když se starostovi zdá, aby čas vystačiti mohl, na dvě neděli před suchými dni adventními; třetí v středu a v pátek o suchých dnech adventních. Komuž se pak přihodí, že by k suchým dnóm postním měl pohnati, rok 25 první nepohnutý k stání má nazajtřie sv. Fabiana; druhý, jakž starosta položí vedlé práva, poslední v středu a v pátek na suché dni postnie. 3. V těch ve všech čtyřech rociech, první rok ke všem čtyřem čtvrtem léta vždycky jest z práva nepo- hnutý, ani se jinak překládati má; k tomu prvniemu roku všech 30 čtyř čtvrtí léta každému pohnanému, kteréhož za nemocna, kte- réhož zbitiem nebo raněniem položie, rok k přísaze do kaply Všech Svatých se pokládá. 4. K témuž roku prvniemu všech čtyř čtvrtí všecky přísahy do kaply Všech Svatých úředníci menší od svého súdu pokládají; ale páni s súdu velikého vždy v pátek s5 suchých dní hned budúcích, nebo nazajtřie sv. Jeronýma.
Strana 133
III. 17. O komorníciech. 133 5. Aniž se v tom starosta myl, co se dotýče těch všech nazajtříe, jestli že by které nazajtřie přišlo v neděli, aby roku v neděli pokládal; neb v neděli ne každé právo móže jíti, než v pon- dělie potom nazajtřie najprvé příštie. (Staří však, jakož se po dskách shledává, jsú netoliko roky v neděli pokládali, ale také 40 jsú i u desk v neděli sedávali, a lidem jsú viece zápisóv než v jiný den všední, i trhóv i jiných potřeb ve dsky vkládali, a zvlášť při suchých dnech každých. A to dskami starými zře- tedlně móž provedeno býti.) 6. Když pak starosta komorníka vypraví, tak jakž na to vedlé práva záležie, a komorník se zase 45 s póhonu vrátí, má relací starostovi udělati, že jest již pohnal, a ten póhon již po tom komorničiem navrácení má ve dsky póhonné zapsán býti, a komorník, kterýž jest na ten póhon jezdil, též; den se při póhonu nepíše, kdy jest komorník po- háněl, než při útoku, kdy jest vložen, a komorník se ze jména 59 při póhonu píše, pro rozličných zmatkóv uvarovánie, a najviece pro póhonu zapřenie. 7. A nemá starosta, kdež trój póhon jest, jedním komorníkem vždy poháněti, než vždy jiným a jiným, proměšuje komorníky; kde pak má trój póhon býti a kde jeden toliko, aby starosta se najprvé samého a potom lidí uměl zpra- 55 viti, to najde níž v týchž knihách třetích, kdež se o rozličnosti póhonóv píše. — A potud o starostovi a o rociech nepohnutých. 17. O komorniciech. 1) Komorník nemá ... 3) ... než zeman a dobrý člověk, 5) A ten 19) . . . žádný cizozemec, a Němec zvlášť, nemá vsazen každý zachovalý... a přijat býti podlé práva, ale také Němci nikdež ... 24) ... potomních Němci mají... 27) . .. pověděl, že „máš ... 28) Neb žádný pro dobré zemské cizozemec do Čech se neobrací, než pro zlé obecné, aby pod tím svého užitku mohl dosieci. A byli-li by v kterých úřadiech Němci, mají s nich szazování... 34) Z té příčiny Němcóm i všem jiným cizozemcóm zapovědieno jest, aby sobě v zemi české žádných zboží ani zámkóv ani dědin nekupovali, i pakli by co přes to který Němec sobě v zemi kúpil, má jemu to najprvé odjato býti a potom sám z země má vyhnán býti (na to nález ... 49) pečeť zemskú vytištěnú při sobě.. 51) a pěš na zámek nebo do dvora jíti má, a přijda má pověděti tomu, kohož pohoní, od koho a z čeho pohoní a rok, kdy má pohnaný státi, a to vše do poledne ... 58) A to vše práva zpravě zase ke dskám ... 69) Nemá také komorník z země jeti než kdož v zemi nesedí ... 72) aby jel k svědčení na hrad Pražský 77)... přijde (konec).
III. 17. O komorníciech. 133 5. Aniž se v tom starosta myl, co se dotýče těch všech nazajtříe, jestli že by které nazajtřie přišlo v neděli, aby roku v neděli pokládal; neb v neděli ne každé právo móže jíti, než v pon- dělie potom nazajtřie najprvé příštie. (Staří však, jakož se po dskách shledává, jsú netoliko roky v neděli pokládali, ale také 40 jsú i u desk v neděli sedávali, a lidem jsú viece zápisóv než v jiný den všední, i trhóv i jiných potřeb ve dsky vkládali, a zvlášť při suchých dnech každých. A to dskami starými zře- tedlně móž provedeno býti.) 6. Když pak starosta komorníka vypraví, tak jakž na to vedlé práva záležie, a komorník se zase 45 s póhonu vrátí, má relací starostovi udělati, že jest již pohnal, a ten póhon již po tom komorničiem navrácení má ve dsky póhonné zapsán býti, a komorník, kterýž jest na ten póhon jezdil, též; den se při póhonu nepíše, kdy jest komorník po- háněl, než při útoku, kdy jest vložen, a komorník se ze jména 59 při póhonu píše, pro rozličných zmatkóv uvarovánie, a najviece pro póhonu zapřenie. 7. A nemá starosta, kdež trój póhon jest, jedním komorníkem vždy poháněti, než vždy jiným a jiným, proměšuje komorníky; kde pak má trój póhon býti a kde jeden toliko, aby starosta se najprvé samého a potom lidí uměl zpra- 55 viti, to najde níž v týchž knihách třetích, kdež se o rozličnosti póhonóv píše. — A potud o starostovi a o rociech nepohnutých. 17. O komorniciech. 1) Komorník nemá ... 3) ... než zeman a dobrý člověk, 5) A ten 19) . . . žádný cizozemec, a Němec zvlášť, nemá vsazen každý zachovalý... a přijat býti podlé práva, ale také Němci nikdež ... 24) ... potomních Němci mají... 27) . .. pověděl, že „máš ... 28) Neb žádný pro dobré zemské cizozemec do Čech se neobrací, než pro zlé obecné, aby pod tím svého užitku mohl dosieci. A byli-li by v kterých úřadiech Němci, mají s nich szazování... 34) Z té příčiny Němcóm i všem jiným cizozemcóm zapovědieno jest, aby sobě v zemi české žádných zboží ani zámkóv ani dědin nekupovali, i pakli by co přes to který Němec sobě v zemi kúpil, má jemu to najprvé odjato býti a potom sám z země má vyhnán býti (na to nález ... 49) pečeť zemskú vytištěnú při sobě.. 51) a pěš na zámek nebo do dvora jíti má, a přijda má pověděti tomu, kohož pohoní, od koho a z čeho pohoní a rok, kdy má pohnaný státi, a to vše do poledne ... 58) A to vše práva zpravě zase ke dskám ... 69) Nemá také komorník z země jeti než kdož v zemi nesedí ... 72) aby jel k svědčení na hrad Pražský 77)... přijde (konec).
Strana 134
134 III. 17. O komorníciech. 1. Póhončí neb komorník nemá býti lehký člověk ani na své cti nezachovalý, než dobrý člověk a dobře zachovalý; neb jest za starých komorníkem nemohl býti než zeman a vládycký člověk, jakož se to ve dskách po jich jméniech a tituliech shle- dává. A ten tak zachovalý a dobrý má dědinu komorničí svo- bodnú mieti, ve dskách komorničích zapsanú. 2. A od komor- níka najvyššieho neb jeho miestokomorníka u desk má přijat býti, a přísahu králi, zemi i pánu svému má učiniti tu a takovú. jakož o přísahách jest povědieno. A když přísahu učiní, má 1o jemu pečeť zemská na pergaméně vytištěná voskem červeným dána býti, na znamenie a próvod, že jest pravý zemský komorník, aby tím provodil, když by mu toho potřebie bylo, že jest pravý posel zemský a komorník. 3. Tu pečeť on má všudy s sebú a vždycky mieti, když koli pohoní, kohož koli, anebo jakéž koli 15 jiné právo vede. A bude-li bez nie pohoniti nebo jiné které právo vésti, přihodí-li se jemu v tom co, žádného neviň než se samého. 4. Má také komorník býti pravý přirozený Čech, ne Němec neb jiný cizozemec (neb netoliko v žádný úřad zemský, od najvyš- šieho až do najnižšieho úřadu, žádný cizozemec nemá vsazen 2o a přijat býti podlé práva, ale také cizozemci nikdež v zemi ne- mají trpieni býti; než jakož jest za svaté paměti kniežat, za osvieceného a svatého Spytihněva, za Břetislava otce jeho, a za osvieceného a svatého Soběslava bylo, i za jiných kniežat a králóv potomních cizozemci mají ven z země hnáni býti, jakož kroniky 25 české všecky ukazují a svědčie; neb každý král český, jakož jest Kojata prvniemu králi českému Vratislavovi ode všie země pověděl, že „máš od svých Čechóv a zemanóv čest, od Němcóv a od jiných cizozemcóv nemáš jedno lest.“ Neb se žádný cizozemec pro dobré zemské do Čech neobrací než pro užitek svój vlastní, 3o kteréhož když dosáhne, o zemské dobré obecnie málo myslí! A byli-li by v kterých úřadiech cizozemci, mají s nich ssazo- váni býti, jakož jest nedávno za naší paměti komorníku jednomu i druhému stalo, že jsú oba s úřadóv komornictva pro jazyk ssazena. Z té příčiny také nálezem obecným jest všem obyvatelóm země české zapovědieno, aby cizozemcóm žádných zboží, zámkóv, tvrzí, měst neprodávali v království českém; pakli by kto přes to které zboží prodal nebo zastavil cizozemcóm, že ten každý cizozemec má penieze své ztratiti, 5 35
134 III. 17. O komorníciech. 1. Póhončí neb komorník nemá býti lehký člověk ani na své cti nezachovalý, než dobrý člověk a dobře zachovalý; neb jest za starých komorníkem nemohl býti než zeman a vládycký člověk, jakož se to ve dskách po jich jméniech a tituliech shle- dává. A ten tak zachovalý a dobrý má dědinu komorničí svo- bodnú mieti, ve dskách komorničích zapsanú. 2. A od komor- níka najvyššieho neb jeho miestokomorníka u desk má přijat býti, a přísahu králi, zemi i pánu svému má učiniti tu a takovú. jakož o přísahách jest povědieno. A když přísahu učiní, má 1o jemu pečeť zemská na pergaméně vytištěná voskem červeným dána býti, na znamenie a próvod, že jest pravý zemský komorník, aby tím provodil, když by mu toho potřebie bylo, že jest pravý posel zemský a komorník. 3. Tu pečeť on má všudy s sebú a vždycky mieti, když koli pohoní, kohož koli, anebo jakéž koli 15 jiné právo vede. A bude-li bez nie pohoniti nebo jiné které právo vésti, přihodí-li se jemu v tom co, žádného neviň než se samého. 4. Má také komorník býti pravý přirozený Čech, ne Němec neb jiný cizozemec (neb netoliko v žádný úřad zemský, od najvyš- šieho až do najnižšieho úřadu, žádný cizozemec nemá vsazen 2o a přijat býti podlé práva, ale také cizozemci nikdež v zemi ne- mají trpieni býti; než jakož jest za svaté paměti kniežat, za osvieceného a svatého Spytihněva, za Břetislava otce jeho, a za osvieceného a svatého Soběslava bylo, i za jiných kniežat a králóv potomních cizozemci mají ven z země hnáni býti, jakož kroniky 25 české všecky ukazují a svědčie; neb každý král český, jakož jest Kojata prvniemu králi českému Vratislavovi ode všie země pověděl, že „máš od svých Čechóv a zemanóv čest, od Němcóv a od jiných cizozemcóv nemáš jedno lest.“ Neb se žádný cizozemec pro dobré zemské do Čech neobrací než pro užitek svój vlastní, 3o kteréhož když dosáhne, o zemské dobré obecnie málo myslí! A byli-li by v kterých úřadiech cizozemci, mají s nich ssazo- váni býti, jakož jest nedávno za naší paměti komorníku jednomu i druhému stalo, že jsú oba s úřadóv komornictva pro jazyk ssazena. Z té příčiny také nálezem obecným jest všem obyvatelóm země české zapovědieno, aby cizozemcóm žádných zboží, zámkóv, tvrzí, měst neprodávali v království českém; pakli by kto přes to které zboží prodal nebo zastavil cizozemcóm, že ten každý cizozemec má penieze své ztratiti, 5 35
Strana 135
III. 17. O komorníciech. 135 a zámek ten a zbožie na Královskú Milost má spadnúti (Na to nález v III. Ondřejových B. 1. Najjasnější), leč by kto 40 s královským povoleniem to učinil a tak cizozemci zbožie své dal nebo prodal; a ten cizozemec prvé, než by se v to uvázal, má napřed ujistiti, aby žádného jiného pána dědičného neměl než krále českého, a ve všech povinnostech aby se srovnal s obyvateli v zemi české, jakož týž nález ukazuje. Na ten zpósob 45 cizozemec by sobě mohl v Čechách kúpiti, i obyvatel země české cizozemci mohl by zbožie své beze všie odpornosti prodati. Ale nynie se zase k komorníkóm navrátím.) 5. Když koho komorník pohoní, pečeť zemskú vytištěnú na papíře nebo na pergaméně při sobě mieti má, a prut nebo hól v rukú, brani žádné mieti 50 nemá, a pěš na zámek, na tvrz nebo do dvora jíti má; a přijda má povědieti tomu, kohož pohoní, ot koho a z čeho jej pohoní; a při tom rok, kdy by měl pohnaný státi, má oznámiti, a to vše do poledne. Pakli samého, kohož pohánie, doma nezastihne, má úředníku nebo čeledi nebo lidem jeho oznámiti, že pána jich 55 pohánie. A když požena pryč jede, má osvědčiti v městě nebo v městečku nebo ve vsi najbližšie rychtáři, konšelóm nebo jiným lidem čímžkoli, že jest toho nebo tohoto poháněl. A to vše vedlé práva zpravě a dokonaje, zase ke dskám přijeda a relací toho starostovi učině, má ten póhon svoj na rok položený na hradě 6o Pražském vysvědčiti v súdné světnici, takto: Pohnal jsem od Petra z Vyhnanic Žibřida z Kobylis z moci k dnešniemu dni; stojíte-li k svému právu, ohlaste se. 6. A má každého pohoniti, tu kdež obydliem nebo dvorem s ženú svú jest a kdež sedí, buď ten doma nebo nebuď. Bude-li doma, požeň samého, nebude-li doma, 65 pověz purkrabí, úředníku, nebo ženě, nebo čeledi, nebo sedlákóm; nebo k tomu komorník zavázán nenie, aby, kohož pohoní, měl ho čekati, než pověda těm, ktož jsú tu, má pryč jeti, žádného nečekaje. 7. Nemá také komorník s žádným póhonem za žádným ven z země jeti, než, ktož v zemi nesedí a má pohnán býti, má tu 70 komorník jeti na to zbožie, kteréž ten v zemi má, kohož po- honí. A tu úředníci nebo čeleď pohnaného oznamte pánu svému o póhonu, že jest pohnán, aby k svědčení na hrad Pražský k roku položenému stál. Přijede-li a ohlásí-li se, udělaje své pře poručníka nebo poručníky, móž preč jeti; pakli nepřijede, při 75 svú bez všeho zmatku ztratí, a o to, z čeho jest pohnán, beze všie obrany přijde. — A potud o komorniciech.
III. 17. O komorníciech. 135 a zámek ten a zbožie na Královskú Milost má spadnúti (Na to nález v III. Ondřejových B. 1. Najjasnější), leč by kto 40 s královským povoleniem to učinil a tak cizozemci zbožie své dal nebo prodal; a ten cizozemec prvé, než by se v to uvázal, má napřed ujistiti, aby žádného jiného pána dědičného neměl než krále českého, a ve všech povinnostech aby se srovnal s obyvateli v zemi české, jakož týž nález ukazuje. Na ten zpósob 45 cizozemec by sobě mohl v Čechách kúpiti, i obyvatel země české cizozemci mohl by zbožie své beze všie odpornosti prodati. Ale nynie se zase k komorníkóm navrátím.) 5. Když koho komorník pohoní, pečeť zemskú vytištěnú na papíře nebo na pergaméně při sobě mieti má, a prut nebo hól v rukú, brani žádné mieti 50 nemá, a pěš na zámek, na tvrz nebo do dvora jíti má; a přijda má povědieti tomu, kohož pohoní, ot koho a z čeho jej pohoní; a při tom rok, kdy by měl pohnaný státi, má oznámiti, a to vše do poledne. Pakli samého, kohož pohánie, doma nezastihne, má úředníku nebo čeledi nebo lidem jeho oznámiti, že pána jich 55 pohánie. A když požena pryč jede, má osvědčiti v městě nebo v městečku nebo ve vsi najbližšie rychtáři, konšelóm nebo jiným lidem čímžkoli, že jest toho nebo tohoto poháněl. A to vše vedlé práva zpravě a dokonaje, zase ke dskám přijeda a relací toho starostovi učině, má ten póhon svoj na rok položený na hradě 6o Pražském vysvědčiti v súdné světnici, takto: Pohnal jsem od Petra z Vyhnanic Žibřida z Kobylis z moci k dnešniemu dni; stojíte-li k svému právu, ohlaste se. 6. A má každého pohoniti, tu kdež obydliem nebo dvorem s ženú svú jest a kdež sedí, buď ten doma nebo nebuď. Bude-li doma, požeň samého, nebude-li doma, 65 pověz purkrabí, úředníku, nebo ženě, nebo čeledi, nebo sedlákóm; nebo k tomu komorník zavázán nenie, aby, kohož pohoní, měl ho čekati, než pověda těm, ktož jsú tu, má pryč jeti, žádného nečekaje. 7. Nemá také komorník s žádným póhonem za žádným ven z země jeti, než, ktož v zemi nesedí a má pohnán býti, má tu 70 komorník jeti na to zbožie, kteréž ten v zemi má, kohož po- honí. A tu úředníci nebo čeleď pohnaného oznamte pánu svému o póhonu, že jest pohnán, aby k svědčení na hrad Pražský k roku položenému stál. Přijede-li a ohlásí-li se, udělaje své pře poručníka nebo poručníky, móž preč jeti; pakli nepřijede, při 75 svú bez všeho zmatku ztratí, a o to, z čeho jest pohnán, beze všie obrany přijde. — A potud o komorniciech.
Strana 136
136 III. 18. O právu staném. 18. O právu staném. 8) Kteráž ač již po jich ztracení ne v knihách a v psání společně, ale .. . 13) K kterémužto rozumu tudy najviece přicházím, že ... 16)... viece a viece rozmahá, jakož to při práviech země české skutečně vidiemy. Z té příčiny ... 23) ... měli by Čechové stará kniežata, krále a Čechy staré připomínati, a je, 26)... od Němcóv obránili, 28) . .. Čechové živi býti mohli, najspravedlivějšími právy a súdem jsú ji ozdobili; a jak jsú spravedlivě počátek právóm nalezli, tak jsú jim potřebně, tak dokonale i o vrch mysliti, aby konec počátku v dokonalosti rovný byl, 40) .. . k ža- lobě státi nechtěl ... 41) ... beze všeho otporu a meškánic bylo dáno, aby, 47) kteříž sobě se líbíce, jakoby nic múdřejšieho nad ně, 50) (ne bez své hanby) posmievati chtějí; hodnější sami posměchu jsúce; neb což... 63) tomu my rozuměti, 56) ... Čechóv tak múdře, jak spravedlivě naleze- nému navrátím, 61) ... po vzdání súdu má dáti... 69) . . . staném ne- třeba opět pohoniti, než hned se vésti, i též pro nezpravu. (Nález o tom v Bielých póhonných, kdež Martha... 84) ... do poslední přesúdie a chtie súd vzdáti do druhých suchých dní, tu se tehdáž ... 89) ... ne- stániem což jest obdržal, ztratí; 91) ... za právo stané. (Toho dóvod v Bielých póhonných, kdež Jiřík z Kasalic Kozla pohánie). A když se za právo stané, kdož na svědčení nestojí, dává, 113)... ani nálezem kmetským. Ale . . . 119) ... úředníci zemští, větčí . . . 131) Dali jsú za právo. 132) č. 10. (schází.) 144) odtahóv dáti: Jest-li že... 146) Pakli by jemu nedal nebo nepostúpíš, bude moci ... 154) ... dskami trhovými všemi jest provedeno. 158) ... byly, poněvadž by právo ... nebylo stálé. 167) ... netbá státi, 175) ... odporóv nemá klásti, ani proti zvodu po právu staném ani proti zvodu po . . . 179) . . . k odporu. Nacházie se však . . . 193) . . . z božieho dopuštěnie neb z jakéž koli zlé příhody, přišlo a žádnú z svrchu psaných příčin k zdvižení by přijíti nemohl, jestliže . . . 202) ... k svému póhonu nevepsal; 206) .. znovu zase pohnati. Žádné ženě, 214) ... dáno kdež koli, buď při póhonóv vysvědčování, buď při žalobě a při súdu v kaple. Pr. Ne jedné, ne dvojie nebo trojie, ale nečíslné, do- konalé a ustavičné chvály jsú hodni staří Čechové, spravedlnosti, práv a obecného zemského dobrého přielišní milovníci, kteříž jsú téměř nad lidský rozum, nad všelikú múdrost lidskú tak 5 spravedlivá, tak dokonalá práva a tak na obě straně, i póvodu i pohnanému, užitečná vyhledati, vymysliti, vydati a snad i vy- psati (kdyby ztracena nebyla) uměli, i k věčnosti utvrditi chtěli. Kteráž, ač již ne v knihách a psání zvláštniem společně, ale v obyčeji a v paměti lidské, v náleziech starých a ve dskách 1o rozdielně a poróznu tak dlúho trvají. Aniž mně o tom často a dlúho přemýšlujíciemu jiného co na mysl přicházie než to, že jsú bohem a duchem svatým práva země české od starých
136 III. 18. O právu staném. 18. O právu staném. 8) Kteráž ač již po jich ztracení ne v knihách a v psání společně, ale .. . 13) K kterémužto rozumu tudy najviece přicházím, že ... 16)... viece a viece rozmahá, jakož to při práviech země české skutečně vidiemy. Z té příčiny ... 23) ... měli by Čechové stará kniežata, krále a Čechy staré připomínati, a je, 26)... od Němcóv obránili, 28) . .. Čechové živi býti mohli, najspravedlivějšími právy a súdem jsú ji ozdobili; a jak jsú spravedlivě počátek právóm nalezli, tak jsú jim potřebně, tak dokonale i o vrch mysliti, aby konec počátku v dokonalosti rovný byl, 40) .. . k ža- lobě státi nechtěl ... 41) ... beze všeho otporu a meškánic bylo dáno, aby, 47) kteříž sobě se líbíce, jakoby nic múdřejšieho nad ně, 50) (ne bez své hanby) posmievati chtějí; hodnější sami posměchu jsúce; neb což... 63) tomu my rozuměti, 56) ... Čechóv tak múdře, jak spravedlivě naleze- nému navrátím, 61) ... po vzdání súdu má dáti... 69) . . . staném ne- třeba opět pohoniti, než hned se vésti, i též pro nezpravu. (Nález o tom v Bielých póhonných, kdež Martha... 84) ... do poslední přesúdie a chtie súd vzdáti do druhých suchých dní, tu se tehdáž ... 89) ... ne- stániem což jest obdržal, ztratí; 91) ... za právo stané. (Toho dóvod v Bielých póhonných, kdež Jiřík z Kasalic Kozla pohánie). A když se za právo stané, kdož na svědčení nestojí, dává, 113)... ani nálezem kmetským. Ale . . . 119) ... úředníci zemští, větčí . . . 131) Dali jsú za právo. 132) č. 10. (schází.) 144) odtahóv dáti: Jest-li že... 146) Pakli by jemu nedal nebo nepostúpíš, bude moci ... 154) ... dskami trhovými všemi jest provedeno. 158) ... byly, poněvadž by právo ... nebylo stálé. 167) ... netbá státi, 175) ... odporóv nemá klásti, ani proti zvodu po právu staném ani proti zvodu po . . . 179) . . . k odporu. Nacházie se však . . . 193) . . . z božieho dopuštěnie neb z jakéž koli zlé příhody, přišlo a žádnú z svrchu psaných příčin k zdvižení by přijíti nemohl, jestliže . . . 202) ... k svému póhonu nevepsal; 206) .. znovu zase pohnati. Žádné ženě, 214) ... dáno kdež koli, buď při póhonóv vysvědčování, buď při žalobě a při súdu v kaple. Pr. Ne jedné, ne dvojie nebo trojie, ale nečíslné, do- konalé a ustavičné chvály jsú hodni staří Čechové, spravedlnosti, práv a obecného zemského dobrého přielišní milovníci, kteříž jsú téměř nad lidský rozum, nad všelikú múdrost lidskú tak 5 spravedlivá, tak dokonalá práva a tak na obě straně, i póvodu i pohnanému, užitečná vyhledati, vymysliti, vydati a snad i vy- psati (kdyby ztracena nebyla) uměli, i k věčnosti utvrditi chtěli. Kteráž, ač již ne v knihách a psání zvláštniem společně, ale v obyčeji a v paměti lidské, v náleziech starých a ve dskách 1o rozdielně a poróznu tak dlúho trvají. Aniž mně o tom často a dlúho přemýšlujíciemu jiného co na mysl přicházie než to, že jsú bohem a duchem svatým práva země české od starých
Strana 137
III. 18. O právu staném. 137 kniežat a Čechóv vyhledána. (K kterémužto rozumu skrze to najviece přiveden bývám, že, což koli ne z boha než z lidí po- cházie, brzo padá, hyne, a žádným obyčejem dlúho státi ne- 15 móže; ale což z boha jest, trvá, stojí a vždycky se viece a viece rozšiřuje a rozmáhá. Jakožto to jest při práviech země české skutečně shledáno, že netoliko tolik věkóv, tak jakž jsú nale- zena, trvají a stojie, ale také se beze všeho proměněnie a ují- mánie až do těchto časóv v své jednostajnosti držie a skutečně 20 zachovávají. Ale což z lidí jest, to se najprvé často mění, a nikdy dlúho a jednostajně nemóž státi. Z té příčiny s velikú vážností měli by Čechové předky své, prvnie kniežata, krále a Čechy staré připomienati a je, jakož jsú hodni, netoliko chváliti a za roveň s svatými ctíti, kteříž jsú jim netoliko země 25 a cti dobyli, a jí jsú od Němcóv i od jiných cizozemcóv obránili, ale také jsú jí mužností svú rozšířili, rozmnožili, a nad to nade všecko aby v ní mezi sebú pokojně dědici jich a budúcí Čechové k věčnosti a dokudž svět stane, živi býti mohli, najspravedlivějšími právy a súdem jsú ji ohradili.) A jak jsú spravedlivě počátek 30 a základ právóm nalezli, tak jsú jim potřebně, tak dokonale i užitečně i vrch a makovici vymyslili, aby konec počátku v do- konalosti rovný byl, jako jest to, o kterémž hned psáti budu, právo stané, bez kteréhož počátek práva nic nenie. Neb co jest platno útok vložiti, co jest platno pohnati, státi na svědčení 35 i na súdu, co platno žalobu na pohnaného vložiti, co tolikrát k súdu jezditi, když by pohnaný k tomu nechtěl státi? Takové proti svévolnosti, aby ani posměchu ani škody netrpěl pohá- nějící, vymyslili jsú staří Čechové právo stané, aby na každého, ktož by svévolně buď na svědčenie póhonu neb k žalobě a k súdu 40 státi nechtěl, právo pohánějíciemu stané beze všeho otporu a zmatku dáno bylo, aby, což jest pohnaný z potupy práva na sobě dopustil ustáti, to pohánějíciemu povinen byl dáti, neb jemu toho postúpiti nebo jinak tomu, což by na něm ustál, beze všech otporóv dosti učiniti. To jest starých Čechóv vymyšlenie, 45 to jest jich nalezenie, to jich samých vyhledánie. Divno mi to do některých často bývá, kteříž sobě nad obyčej se líbiece, jako by nic rozumějšieho, nic múdřejšieho nad ně, nic vtipnějšieho, nic výmluvnějšíeho nebylo, nic nikdy pamětihodného neučinivše ani promluvivše, starým se (ne bez své potupy) posmievati smějí; 50
III. 18. O právu staném. 137 kniežat a Čechóv vyhledána. (K kterémužto rozumu skrze to najviece přiveden bývám, že, což koli ne z boha než z lidí po- cházie, brzo padá, hyne, a žádným obyčejem dlúho státi ne- 15 móže; ale což z boha jest, trvá, stojí a vždycky se viece a viece rozšiřuje a rozmáhá. Jakožto to jest při práviech země české skutečně shledáno, že netoliko tolik věkóv, tak jakž jsú nale- zena, trvají a stojie, ale také se beze všeho proměněnie a ují- mánie až do těchto časóv v své jednostajnosti držie a skutečně 20 zachovávají. Ale což z lidí jest, to se najprvé často mění, a nikdy dlúho a jednostajně nemóž státi. Z té příčiny s velikú vážností měli by Čechové předky své, prvnie kniežata, krále a Čechy staré připomienati a je, jakož jsú hodni, netoliko chváliti a za roveň s svatými ctíti, kteříž jsú jim netoliko země 25 a cti dobyli, a jí jsú od Němcóv i od jiných cizozemcóv obránili, ale také jsú jí mužností svú rozšířili, rozmnožili, a nad to nade všecko aby v ní mezi sebú pokojně dědici jich a budúcí Čechové k věčnosti a dokudž svět stane, živi býti mohli, najspravedlivějšími právy a súdem jsú ji ohradili.) A jak jsú spravedlivě počátek 30 a základ právóm nalezli, tak jsú jim potřebně, tak dokonale i užitečně i vrch a makovici vymyslili, aby konec počátku v do- konalosti rovný byl, jako jest to, o kterémž hned psáti budu, právo stané, bez kteréhož počátek práva nic nenie. Neb co jest platno útok vložiti, co jest platno pohnati, státi na svědčení 35 i na súdu, co platno žalobu na pohnaného vložiti, co tolikrát k súdu jezditi, když by pohnaný k tomu nechtěl státi? Takové proti svévolnosti, aby ani posměchu ani škody netrpěl pohá- nějící, vymyslili jsú staří Čechové právo stané, aby na každého, ktož by svévolně buď na svědčenie póhonu neb k žalobě a k súdu 40 státi nechtěl, právo pohánějíciemu stané beze všeho otporu a zmatku dáno bylo, aby, což jest pohnaný z potupy práva na sobě dopustil ustáti, to pohánějíciemu povinen byl dáti, neb jemu toho postúpiti nebo jinak tomu, což by na něm ustál, beze všech otporóv dosti učiniti. To jest starých Čechóv vymyšlenie, 45 to jest jich nalezenie, to jich samých vyhledánie. Divno mi to do některých často bývá, kteříž sobě nad obyčej se líbiece, jako by nic rozumějšieho, nic múdřejšieho nad ně, nic vtipnějšieho, nic výmluvnějšíeho nebylo, nic nikdy pamětihodného neučinivše ani promluvivše, starým se (ne bez své potupy) posmievati smějí; 50
Strana 138
138 III. 18. O právu staném. hodnější sami tú samú příčinú pravého posměchu jsúce. Neb což jsú staří uměli vyhledati, vymysliti a k obecnému na věč- nost dobrému nalezti i vynesti, tomu my někteří rozuměti, toho my sotva užívati dobře umieme, a ještě se starým, sami po- 55 směšní jsúce, posmieváme! Ale již se zase k právu stanému od starých Čechóv tak rozumně, jak spravedlivě a potřebně tak jako opatrně nalezenému navrátím, kteréžto právo stané jest konec súdu, jako nález. 1. A ktož právo na kom ustojí, ne- bude-li to jemu, což jest na pohnaném ustál, postúpeno, dáno, so nebo zaplaceno, nebo dosti za to učiněno, ten ve dvú nedělí po vzdání súdu zemského, velikého nebo menšieho, má dáti úmluvu tomu, na komž jest právo ustál, od desk po komorníku vedlé práva, aby se s ním umluvil. 2. Neumluví-li se, móž zvod vzieti a právo naň vésti tím vším obyčejem a řádem 65 jako po nálezu aneb pro nezpravu; neb právem staným všickni se jiní zpravují zvodové, kteříž pro nezpravu přicházejí; neb dsky zemské tak svědčie, že každý pro nezpravu má zveden býti na dědictvie zpravce, kdež má nebo mieti bude, třetinú výš, jakožto v právě staném. A jakož po právu staném nepo- třebie jest opět znovu pohoniti, než hned se vésti, též i pro nezpravu. 3. Pakli by kto právo stané jednú obdrže na po- hnaném, podruhé jeho poháněl, ten póhon každému tak poháně- jíciemu bez zmatku bude na súdě zdvižen. (Nález o tom v Bie- lých póhonných, kdež Marta z Tachova pohánie Jana Hošťálka; 75 a v týchž póhonných, kdež Václav Polacký pohánie Václava z Rúpova.) Ale o zpravě šíř povědieno bude v čtvrtých knihách, kdež se o trziech psáti bude. Nynie o právu staném, kteréž póvod proti pohnanému obdržievá, když pohnaný nebo na svěd- čenie póhonu, nebo k súdu, nebo v kaple Všech Svatých k pří- so saze nestojí (neb tím téměř trojím obyčejem stané právo přicházie). 4. Ale když kto na kom ustojí právo na svědčení pó- honu, ne hned se jemu dává v ten den za právo stané, než když páni všecky pře, kteréž v ty suché dni před se vezmú, do poslednie vyslyšie a přesúdie. A když chtie súd vzdáti do 85 druhého súdu najprvé příštieho, tu se tehdáž dává za právo stané tomu, ktož na svědčení póhonu právo ustojí, a ten má toho dočekati, a nikam ani odjiežděti ani odcházeti, až se jemu na plném súdu za právo stané dá. Pak-li toho nedočeká a ne- 70
138 III. 18. O právu staném. hodnější sami tú samú příčinú pravého posměchu jsúce. Neb což jsú staří uměli vyhledati, vymysliti a k obecnému na věč- nost dobrému nalezti i vynesti, tomu my někteří rozuměti, toho my sotva užívati dobře umieme, a ještě se starým, sami po- 55 směšní jsúce, posmieváme! Ale již se zase k právu stanému od starých Čechóv tak rozumně, jak spravedlivě a potřebně tak jako opatrně nalezenému navrátím, kteréžto právo stané jest konec súdu, jako nález. 1. A ktož právo na kom ustojí, ne- bude-li to jemu, což jest na pohnaném ustál, postúpeno, dáno, so nebo zaplaceno, nebo dosti za to učiněno, ten ve dvú nedělí po vzdání súdu zemského, velikého nebo menšieho, má dáti úmluvu tomu, na komž jest právo ustál, od desk po komorníku vedlé práva, aby se s ním umluvil. 2. Neumluví-li se, móž zvod vzieti a právo naň vésti tím vším obyčejem a řádem 65 jako po nálezu aneb pro nezpravu; neb právem staným všickni se jiní zpravují zvodové, kteříž pro nezpravu přicházejí; neb dsky zemské tak svědčie, že každý pro nezpravu má zveden býti na dědictvie zpravce, kdež má nebo mieti bude, třetinú výš, jakožto v právě staném. A jakož po právu staném nepo- třebie jest opět znovu pohoniti, než hned se vésti, též i pro nezpravu. 3. Pakli by kto právo stané jednú obdrže na po- hnaném, podruhé jeho poháněl, ten póhon každému tak poháně- jíciemu bez zmatku bude na súdě zdvižen. (Nález o tom v Bie- lých póhonných, kdež Marta z Tachova pohánie Jana Hošťálka; 75 a v týchž póhonných, kdež Václav Polacký pohánie Václava z Rúpova.) Ale o zpravě šíř povědieno bude v čtvrtých knihách, kdež se o trziech psáti bude. Nynie o právu staném, kteréž póvod proti pohnanému obdržievá, když pohnaný nebo na svěd- čenie póhonu, nebo k súdu, nebo v kaple Všech Svatých k pří- so saze nestojí (neb tím téměř trojím obyčejem stané právo přicházie). 4. Ale když kto na kom ustojí právo na svědčení pó- honu, ne hned se jemu dává v ten den za právo stané, než když páni všecky pře, kteréž v ty suché dni před se vezmú, do poslednie vyslyšie a přesúdie. A když chtie súd vzdáti do 85 druhého súdu najprvé příštieho, tu se tehdáž dává za právo stané tomu, ktož na svědčení póhonu právo ustojí, a ten má toho dočekati, a nikam ani odjiežděti ani odcházeti, až se jemu na plném súdu za právo stané dá. Pak-li toho nedočeká a ne- 70
Strana 139
III. 18. O právu staném. 139 dostojí sám, než jede pryč nebo jde, svým nestániem všecko, což jest prvé obdržal stániem, ztratí, a znovu pohoniti musí. 90 A nebude jemu, když tu nestane, dáno za právo stané, jakož jest o tom povědieno v druhých knihách sepsánie tohoto. 5. A když se za právo stané, ktož na svědčenie póhonu nestojí, dává, takto se píše: Vedlé toho póhonu, kdež Žibřid z Osova pohánie Smila z Stodně: Tu léta božieho 1495 v ten úterý na sv. Františka 95 páni a vládyky na plném súdě s úředníky, větčími a menšími, súdiece stánie i nestánie, poněvadž on Smil pohnaný na svěd- čenie póhonu, potřikrát volán jsa, nestál jest, z té příčiny dali jsú jemu Žibřidovi póvodu za právo stané. (Dal památné. — Vyznánie všech úředníkóv.) 6. Ale ktož na kom právo ustojí před 100 súdem, že k súdu a k žalobě pohánějícieho nestane, když páni pře póhonné súdie, tomu se dává za právo v ten den tehdáž, když páni v ten den súd vzdáti chtie do zajtřie; a toho také póvod má čekati ten den a nikam neodcházeti, než státi a do- státi, ač se jemu na plném súdu za právo dá proti pohnanému. 105 A to se takto zapisuje: Vedlé té pře, kdež Václav z Kratonoh po- hánie Alše z Vlčnova: Tu léta božieho 1495 v středu před sv. Havlem páni a vládyky na plném súdu, poněvadž on Aleš po- třikrát volán jsa, k súdu nestál jest, z té příčiny dali jsú jemu Václavovi póvodu za právo. (Dál památné. — Vyznánie všech úřed- 110 níkóv.) Pakli póvod toho nečeká, též ztratí, což jest obdržal a znovu pohoniti musí; neb se žádnému bez přítomnosti jeho neb poručníka jeho nic nepřisuzuje právem staným ani nálezem panským. 7. Ale ktož v kaple Všech Svatých k přísaze nestojí, hned se tu póvodu nebo pohnanému dává za právo stané. A to 115 se takto zapisuje: Vedlé toho nálezu, kterýž jest mezi Stanem z Lub s jedné a mezi Vikéřem z Proseči s strany druhé: Tu léta božieho 1495 v ten pátek o suchých dnech advent- ních úředníci větčí i menší v kaple Všech Svatých, poněvadž on Vikéř pohnaný v kaple Všech Svatých, potřikrát volán jsa, k pří- 120 saze nestál jest, z té příčiny dali jsú jemu Stanovi za právo. (Dal památné. — Vyznánie všech úředníkóv.) Pakli by póvod nestál, tehdy se takto píše: Poněvadž on Stan póvod v kaple Všech Svatých k přísaze nestál jest, z té příčiny Vikéř pohnaný jest póvoda i přísahy prázden. 8. Při tom má vědieno býti, že ve 125 všech těch trojích práviech staných má na pohnaného třikrát
III. 18. O právu staném. 139 dostojí sám, než jede pryč nebo jde, svým nestániem všecko, což jest prvé obdržal stániem, ztratí, a znovu pohoniti musí. 90 A nebude jemu, když tu nestane, dáno za právo stané, jakož jest o tom povědieno v druhých knihách sepsánie tohoto. 5. A když se za právo stané, ktož na svědčenie póhonu nestojí, dává, takto se píše: Vedlé toho póhonu, kdež Žibřid z Osova pohánie Smila z Stodně: Tu léta božieho 1495 v ten úterý na sv. Františka 95 páni a vládyky na plném súdě s úředníky, větčími a menšími, súdiece stánie i nestánie, poněvadž on Smil pohnaný na svěd- čenie póhonu, potřikrát volán jsa, nestál jest, z té příčiny dali jsú jemu Žibřidovi póvodu za právo stané. (Dal památné. — Vyznánie všech úředníkóv.) 6. Ale ktož na kom právo ustojí před 100 súdem, že k súdu a k žalobě pohánějícieho nestane, když páni pře póhonné súdie, tomu se dává za právo v ten den tehdáž, když páni v ten den súd vzdáti chtie do zajtřie; a toho také póvod má čekati ten den a nikam neodcházeti, než státi a do- státi, ač se jemu na plném súdu za právo dá proti pohnanému. 105 A to se takto zapisuje: Vedlé té pře, kdež Václav z Kratonoh po- hánie Alše z Vlčnova: Tu léta božieho 1495 v středu před sv. Havlem páni a vládyky na plném súdu, poněvadž on Aleš po- třikrát volán jsa, k súdu nestál jest, z té příčiny dali jsú jemu Václavovi póvodu za právo. (Dál památné. — Vyznánie všech úřed- 110 níkóv.) Pakli póvod toho nečeká, též ztratí, což jest obdržal a znovu pohoniti musí; neb se žádnému bez přítomnosti jeho neb poručníka jeho nic nepřisuzuje právem staným ani nálezem panským. 7. Ale ktož v kaple Všech Svatých k přísaze nestojí, hned se tu póvodu nebo pohnanému dává za právo stané. A to 115 se takto zapisuje: Vedlé toho nálezu, kterýž jest mezi Stanem z Lub s jedné a mezi Vikéřem z Proseči s strany druhé: Tu léta božieho 1495 v ten pátek o suchých dnech advent- ních úředníci větčí i menší v kaple Všech Svatých, poněvadž on Vikéř pohnaný v kaple Všech Svatých, potřikrát volán jsa, k pří- 120 saze nestál jest, z té příčiny dali jsú jemu Stanovi za právo. (Dal památné. — Vyznánie všech úředníkóv.) Pakli by póvod nestál, tehdy se takto píše: Poněvadž on Stan póvod v kaple Všech Svatých k přísaze nestál jest, z té příčiny Vikéř pohnaný jest póvoda i přísahy prázden. 8. Při tom má vědieno býti, že ve 125 všech těch trojích práviech staných má na pohnaného třikrát
Strana 140
140 III. 18. O právu staném. od komorníka neb od řečníka voláno býti: od komorníka na svědčení póhonóv, od řečníka na súdu a v kaple. 9. A když se za právo dává, nikdež se nejmenuje ani nepíše: dali jsú za 130 právo stané, než tu, když kto na svědčení póhonu nestojí; ale na súdě a v kaple toliko se píše a jmenuje: dali jsú za právo. (Toho dó- vod všecky dsky předešlé až do tohoto času.) 10. Dává se také za právo tak póvodu jako pohnanému při přísaze v kaple, když se při kteréžkoli věci najmenší vedlé práva jeden z nich neza- chová: Najprvé jestli že po přísaze jemu od písaře přečtené dlúho mlčí a neřieká, co by kto mohl Otčenáš zřiekati; item nepoloženiem prstóv, jakž písařem ukázáno bude, a též zdviženiem prstóv prvé, než jemu tímž píšařem bude rozkázáno; item pro- mluveniem čehož koli jiného, kromě přísahy vydané. Též i v jiných 140 věcech mnohých, nezachová-li se tak póvod jako pohnaný, dává se jednomu proti druhému za právo, jakož o tom, jak se mají obá při tom zachovati, jest potřebněje v druhých knihách vypsáno, „co při přísaze.“ 11. Po těch po všech práviech a ustániech má pohnaný póvodu to, což na něm ustojí, beze všech odtahóv dáti 145 a dosti učiniti: Jestli že by se dědictvie dotýkalo, má jemu toho postúpiti; pakli by nedal nebo nepostúpil nebo dosti ne- učinil, bude moci právo na jeho dědictvie vésti, tak jakož svrchu psáno jest. Pakli by ten, kdož se jest práva staného dopustil, nic na zemi neměl dědičného, zápisného ani manského, 150 má naň list zatykací od desk vydán býti, a vedlé práva starodáv- nieho má takový zatčen býti. 12. Neb práva vedenie po právě staném jest jako správa a některaká forma všech jiných práv vedení, tak že po nálezu panském a pro nezpravu tak má právo vedeno býti jako po právu staném, jakožto svrchu dskami trhovými jest provedeno. 13. A jest tak pevné a tak mocné právo stané, že žádným obyčejem, když komu dáno jest, nemá hnuto ani mě- nieno býti, kromě příčin dole položených; neb by jinak i súd i všecka práva, nálezové i dsky, lehké a nestálé byly, když by právo stané, kterýmž se všecko jiné práva vedenie jako modlú 160 spravuje, nebylo stálé. (A netoliko stané z té příčiny slove, že je někdo ustojí na někom, ale také i z té příčiny stané slove, že státi má, nepadati, neklesati, než pevně a nepohnutě, beze všeho oslabovánie státi; proti kterémužto nemá žádný smieti nic mluviti, než každý povinen jest právu stanému dosti učiniti, 135 155
140 III. 18. O právu staném. od komorníka neb od řečníka voláno býti: od komorníka na svědčení póhonóv, od řečníka na súdu a v kaple. 9. A když se za právo dává, nikdež se nejmenuje ani nepíše: dali jsú za 130 právo stané, než tu, když kto na svědčení póhonu nestojí; ale na súdě a v kaple toliko se píše a jmenuje: dali jsú za právo. (Toho dó- vod všecky dsky předešlé až do tohoto času.) 10. Dává se také za právo tak póvodu jako pohnanému při přísaze v kaple, když se při kteréžkoli věci najmenší vedlé práva jeden z nich neza- chová: Najprvé jestli že po přísaze jemu od písaře přečtené dlúho mlčí a neřieká, co by kto mohl Otčenáš zřiekati; item nepoloženiem prstóv, jakž písařem ukázáno bude, a též zdviženiem prstóv prvé, než jemu tímž píšařem bude rozkázáno; item pro- mluveniem čehož koli jiného, kromě přísahy vydané. Též i v jiných 140 věcech mnohých, nezachová-li se tak póvod jako pohnaný, dává se jednomu proti druhému za právo, jakož o tom, jak se mají obá při tom zachovati, jest potřebněje v druhých knihách vypsáno, „co při přísaze.“ 11. Po těch po všech práviech a ustániech má pohnaný póvodu to, což na něm ustojí, beze všech odtahóv dáti 145 a dosti učiniti: Jestli že by se dědictvie dotýkalo, má jemu toho postúpiti; pakli by nedal nebo nepostúpil nebo dosti ne- učinil, bude moci právo na jeho dědictvie vésti, tak jakož svrchu psáno jest. Pakli by ten, kdož se jest práva staného dopustil, nic na zemi neměl dědičného, zápisného ani manského, 150 má naň list zatykací od desk vydán býti, a vedlé práva starodáv- nieho má takový zatčen býti. 12. Neb práva vedenie po právě staném jest jako správa a některaká forma všech jiných práv vedení, tak že po nálezu panském a pro nezpravu tak má právo vedeno býti jako po právu staném, jakožto svrchu dskami trhovými jest provedeno. 13. A jest tak pevné a tak mocné právo stané, že žádným obyčejem, když komu dáno jest, nemá hnuto ani mě- nieno býti, kromě příčin dole položených; neb by jinak i súd i všecka práva, nálezové i dsky, lehké a nestálé byly, když by právo stané, kterýmž se všecko jiné práva vedenie jako modlú 160 spravuje, nebylo stálé. (A netoliko stané z té příčiny slove, že je někdo ustojí na někom, ale také i z té příčiny stané slove, že státi má, nepadati, neklesati, než pevně a nepohnutě, beze všeho oslabovánie státi; proti kterémužto nemá žádný smieti nic mluviti, než každý povinen jest právu stanému dosti učiniti, 135 155
Strana 141
II1. 18. O právu staném. 141 poněvadž právo stané každý na se sám uvodí, nebo pychem a 165 hrdostí, že státi z úmysla nechce, nebo nedbanlivostí a nepilností, že, věda a moha, nedbá k svému póhonu nebo k súdu státi, nebo fortelem a lstí, že chtě lidí oklamati, nestojí, jako se jest to i za našie paměti jednú přihodilo.) 14. Někomu se také při- hodí beze lsti, že nevěda o póhonu aneb vedlé práva nejsa 170 pohnán, tak že ho póhon nedojde ani úředníka jeho, dopustí se bezelstně práva staného; ale ten o to má k starostovi komor- ničiemu hleděti, a v tom pány má a jich súdem spravedlivým opatřen býti. 15. A žádný proti právu stanému jako i proti nálezu otporóv nemá ve dsky klásti, ani proti zvodu po právu 175 staném ani proti zvodu po nálezu panském, ktož se toho do- pustí; leč by naň jinak vedeno bylo než dsky ukazují. Než jiný, kohož se nedotýče právo stané ani nález, ten móž otpor klásti, a má proti zvodu dopuštěn býti k otporu, když toho móž spra- vedlivú a hodnú příčinu mieti. 16. Nacházie se však, že právo 180 stané jest zdviženo, kdež pohnaného král vymlúvá, že po po- třebách JMsti jeda nemohl jest státi. (Tak Jiříkovi z Záduba proti Benešovi z Kolovrat jest zdviženo v Bielých póhonných. Tak Janovi z Nemyčevsi proti Benešovi z Vaitmille v týchž knihách). 17. Bývá také zdviženo, když kto bezelstně jeda k súdu 185 pro rozvodněnie řek a potokóv dojeti nemóž. (Tak jest zdviženo Václavovi Kopanskému na Zdeslavovi z Mečkova v Bielých pó- honných.) 18. Ještě i smrt zdvihá právo stané, kdež pohnaný nebo před svědčeniem póhonu umře, nebo póvod za jeho živ- nosti práva staného proti němu nedovede. (Nález o tom v Bielých 190 póhonných, kdež Martin z Dřenie pohánie Jana Ilburka z Vře- sovic.) 19. Jediná pak obrana pohnanému proti právu stanému jest tato: Když by to naň z božieho dopuštěnie přišlo, nebo z jakéž koli jiné zlé příhody, a žádnú z svrchu psaných příčin k zdvi- žení by přijíti nemohlo právo stané, jestli že žaloba nenie ve 200 dsky vložena, tehdy nemá póvodu práva vedenie puštěno býti, poněvadž se jest vedlé práva nezachoval, a žaloby sobě k svému póhonu, jakož právo zemské káže, nevepsal; a také nevědie úředníci, nač by jemu právo pustiti měli. Pak-liby jemu vždy přes to právo puštieno bylo, má tomu práva vedení a móž po- 205 hnaný otpory klásti; než póvod móž znovu zase pohnati, a žalobu sobě každý po svědčení póhonu móž ve dsky zapsati. 20. Žádné
II1. 18. O právu staném. 141 poněvadž právo stané každý na se sám uvodí, nebo pychem a 165 hrdostí, že státi z úmysla nechce, nebo nedbanlivostí a nepilností, že, věda a moha, nedbá k svému póhonu nebo k súdu státi, nebo fortelem a lstí, že chtě lidí oklamati, nestojí, jako se jest to i za našie paměti jednú přihodilo.) 14. Někomu se také při- hodí beze lsti, že nevěda o póhonu aneb vedlé práva nejsa 170 pohnán, tak že ho póhon nedojde ani úředníka jeho, dopustí se bezelstně práva staného; ale ten o to má k starostovi komor- ničiemu hleděti, a v tom pány má a jich súdem spravedlivým opatřen býti. 15. A žádný proti právu stanému jako i proti nálezu otporóv nemá ve dsky klásti, ani proti zvodu po právu 175 staném ani proti zvodu po nálezu panském, ktož se toho do- pustí; leč by naň jinak vedeno bylo než dsky ukazují. Než jiný, kohož se nedotýče právo stané ani nález, ten móž otpor klásti, a má proti zvodu dopuštěn býti k otporu, když toho móž spra- vedlivú a hodnú příčinu mieti. 16. Nacházie se však, že právo 180 stané jest zdviženo, kdež pohnaného král vymlúvá, že po po- třebách JMsti jeda nemohl jest státi. (Tak Jiříkovi z Záduba proti Benešovi z Kolovrat jest zdviženo v Bielých póhonných. Tak Janovi z Nemyčevsi proti Benešovi z Vaitmille v týchž knihách). 17. Bývá také zdviženo, když kto bezelstně jeda k súdu 185 pro rozvodněnie řek a potokóv dojeti nemóž. (Tak jest zdviženo Václavovi Kopanskému na Zdeslavovi z Mečkova v Bielých pó- honných.) 18. Ještě i smrt zdvihá právo stané, kdež pohnaný nebo před svědčeniem póhonu umře, nebo póvod za jeho živ- nosti práva staného proti němu nedovede. (Nález o tom v Bielých 190 póhonných, kdež Martin z Dřenie pohánie Jana Ilburka z Vře- sovic.) 19. Jediná pak obrana pohnanému proti právu stanému jest tato: Když by to naň z božieho dopuštěnie přišlo, nebo z jakéž koli jiné zlé příhody, a žádnú z svrchu psaných příčin k zdvi- žení by přijíti nemohlo právo stané, jestli že žaloba nenie ve 200 dsky vložena, tehdy nemá póvodu práva vedenie puštěno býti, poněvadž se jest vedlé práva nezachoval, a žaloby sobě k svému póhonu, jakož právo zemské káže, nevepsal; a také nevědie úředníci, nač by jemu právo pustiti měli. Pak-liby jemu vždy přes to právo puštieno bylo, má tomu práva vedení a móž po- 205 hnaný otpory klásti; než póvod móž znovu zase pohnati, a žalobu sobě každý po svědčení póhonu móž ve dsky zapsati. 20. Žádné
Strana 142
142 III. 19. O roku opravení. ženě, kteráž slehne, buď póvod nebo pohnaná, žádné jejie ne- stánie ke škodě a k ujmě spravedlnosti jejie nemá býti, ani 210 na svědčení póhonu ani na súdě a k žalobě ani k přísaze v kaple, jestli že její porod kto oznámí. Nechce-li pak tomu póvod věřiti, že by slehla, má na ohledánie porodu a sleženie jejieho komorníka vzieti. Pak-li by jejieho porodu žádný neo- známil, a bylo by na ni právo stané dáno při póhonu vysvědčo- 215 vání, nebo za právo při žalobě a při súdu nebo v kaple u pří- sahy: má zdviženo a v nic obráceno býti, jakož stará zachovánie to ukazují a svědčie. — A potud o právu staném. 19. O roku opravení. 1) Ktož koho požene... 5) než k súdu hlášenie (ohlášenie I.). 9) ... slyšán neb nebude, 13) ... do středy druhých suchých dní; 6. (schází). 29) .. a viza, nebude-li opraven, bude moci vložena ... 31) než k súdu hlášenie a volánie, 41)... písaře v zemi drží. 48)... přes rok opravený vizu na póhon vložil. Z toho jací jsú zmatkové a nesnáze šly, jest o nich těžko i zpomínati: desk mazánie, strúhánie, a zase psánie a opět strúhánie. (To najdeš . . . 10 15 1. K velikému súdu zemskému, též i k súdu menšiemu, ktož koho požene z čehož koli, a v ty suché dni, k kterýmž jest pohnal, nebude slyšán, ten každý má sobě rok u svého póhonu opraviti k druhým suchým dnóm. 2. A roku opravenie jiného nic nenie, než póvoda k súdu hlášenie. A má dotud opravován rok býti k každým suchým dnóm, dokudž pře súdem a nálezem panským nebude rozeznána. 3. Nemóž rok opravován býti, dokudž páni na súdě sedie; neb žádný nevie, bude-li ten póhon slyšán čili nebude, leč by pře jmenovány byly, které páni chtie slyšeti; tu mohú rokové opravováni býti všech pří, kteréž by k súdu vzaty nebyly. 4. Než všech póhonóv a pří rok móž opraven býti v ten den, když páni súd vzdadie do druhých suchých dní, v každý den od vzdánie súdu až do středy nebo do pátku druhých suchých dní, leč by viza od pohnaného vlo- žena byla na póhon; tu již i póhon míjie. 5. Má však každý póvod do dvú nedělí lhótu a prodlenie, aby sobě konečně v těch dvú nedělí po vzdání súdu rok opravil, neb do vyjitie dvú nedělí pohnaný vizy na póhon vložiti nemóž, než když dvě neděli od súdu vzdánie úplně minú. 6. Nebyl-liby rok opraven
142 III. 19. O roku opravení. ženě, kteráž slehne, buď póvod nebo pohnaná, žádné jejie ne- stánie ke škodě a k ujmě spravedlnosti jejie nemá býti, ani 210 na svědčení póhonu ani na súdě a k žalobě ani k přísaze v kaple, jestli že její porod kto oznámí. Nechce-li pak tomu póvod věřiti, že by slehla, má na ohledánie porodu a sleženie jejieho komorníka vzieti. Pak-li by jejieho porodu žádný neo- známil, a bylo by na ni právo stané dáno při póhonu vysvědčo- 215 vání, nebo za právo při žalobě a při súdu nebo v kaple u pří- sahy: má zdviženo a v nic obráceno býti, jakož stará zachovánie to ukazují a svědčie. — A potud o právu staném. 19. O roku opravení. 1) Ktož koho požene... 5) než k súdu hlášenie (ohlášenie I.). 9) ... slyšán neb nebude, 13) ... do středy druhých suchých dní; 6. (schází). 29) .. a viza, nebude-li opraven, bude moci vložena ... 31) než k súdu hlášenie a volánie, 41)... písaře v zemi drží. 48)... přes rok opravený vizu na póhon vložil. Z toho jací jsú zmatkové a nesnáze šly, jest o nich těžko i zpomínati: desk mazánie, strúhánie, a zase psánie a opět strúhánie. (To najdeš . . . 10 15 1. K velikému súdu zemskému, též i k súdu menšiemu, ktož koho požene z čehož koli, a v ty suché dni, k kterýmž jest pohnal, nebude slyšán, ten každý má sobě rok u svého póhonu opraviti k druhým suchým dnóm. 2. A roku opravenie jiného nic nenie, než póvoda k súdu hlášenie. A má dotud opravován rok býti k každým suchým dnóm, dokudž pře súdem a nálezem panským nebude rozeznána. 3. Nemóž rok opravován býti, dokudž páni na súdě sedie; neb žádný nevie, bude-li ten póhon slyšán čili nebude, leč by pře jmenovány byly, které páni chtie slyšeti; tu mohú rokové opravováni býti všech pří, kteréž by k súdu vzaty nebyly. 4. Než všech póhonóv a pří rok móž opraven býti v ten den, když páni súd vzdadie do druhých suchých dní, v každý den od vzdánie súdu až do středy nebo do pátku druhých suchých dní, leč by viza od pohnaného vlo- žena byla na póhon; tu již i póhon míjie. 5. Má však každý póvod do dvú nedělí lhótu a prodlenie, aby sobě konečně v těch dvú nedělí po vzdání súdu rok opravil, neb do vyjitie dvú nedělí pohnaný vizy na póhon vložiti nemóž, než když dvě neděli od súdu vzdánie úplně minú. 6. Nebyl-liby rok opraven
Strana 143
III. 20. O vize. 143 k druhým suchým dnóm, móž pohnaný na póhon vizu klásti, 20 jakož se to po dskách póhonných, starých i potomních, móž najíti. 7. Při tom za právo se drží, že žádný roku opravovati jiný nemóž, než sám póvod nebo poručník jeho dskami zapsaný. 8. Dále když se hojemstvie pohnanému dá, když poklid strany mezi sebú buď miesto hojemstvie neb jakž koli učinie do 25 druhých suchých dní, nemá sobě póvod roku opravovati, ani pohnaný na póhon takový vizy klásti; než když sobě poklid učinie ne do suchých dní než do některého dne, tu když ten den vyjde a súd vzdán bude, má rok opřaven býti, a viza, nebude-li opraven, vedlé práva bude moci vložena býti. 9. A poněvadž so roku opravovánie nic jiného nenie, jakož povědieno jest, než póvoda k súdu hlášenie a volánie: ktož sobě roku neopravuje, ten nežádá slyšán býti. A by pak na jeho póhon viza vložena nebyla, nemá ten póhon k súdu brán býti, než má minúti a vymazán z registr a přetržen býti. 10. A nevěděl-liby kto a 35 nerozuměl by, co jest to rok sobě opraviti a jak jej má opra- viti, přijda ke dskám rci takto: Chci sobě rok opraviti proti tomu, kohož jsem pohnal. Tím slovem všecko zpravíš. 11. Nemá také žádný úředník jiný opravovati, než písař desk menších, kterémuž to přiležie; kromě otporóv ve dskách velikých, ty 40 opravuje ten úředník, kterýž miesto najvyššieho písaře drží. A má písař menších desk oběma očima pilně hleděti v póhon, když kto chce rok opraviti, aby srozuměl, jest-li prvé viza na póhon vložena, aby přes vizu roku neopravoval, neb by tudy zlý zmatek ne stranám, než sobě udělal. (O té věci nebyl bych 45 psal, kdyby se toho bylo za mé paměti u desk nepřihodilo, tak že jeden úředník, kterémužto nepříležalo, rok póvodu opravil, a druhý, kterémužto příležalo, od pohnaného přes rok opra- vený toho nehledě, vizu na póhon vložil. Z toho jaké jsú pótky a nesnáze šly, jest na ně těžko i zpomienati. To najdeš 50 v Bielých póhonných, kdež Lukáš z Lerojid Offky z Petrovic pohánie.) — A potud o roku opravení. 20. O vize. 1) .. . o roku opravování .. . 3) . . . zamlčáno. O níž... 10) ... užívali první Čechové, kteříž jsú práva svá česká latině psána měli, 19) . .. nebo zápis, móž-li býti ... 23) aby dál hýbáno ... 27)... zdvihá a v nic obrací,
III. 20. O vize. 143 k druhým suchým dnóm, móž pohnaný na póhon vizu klásti, 20 jakož se to po dskách póhonných, starých i potomních, móž najíti. 7. Při tom za právo se drží, že žádný roku opravovati jiný nemóž, než sám póvod nebo poručník jeho dskami zapsaný. 8. Dále když se hojemstvie pohnanému dá, když poklid strany mezi sebú buď miesto hojemstvie neb jakž koli učinie do 25 druhých suchých dní, nemá sobě póvod roku opravovati, ani pohnaný na póhon takový vizy klásti; než když sobě poklid učinie ne do suchých dní než do některého dne, tu když ten den vyjde a súd vzdán bude, má rok opřaven býti, a viza, nebude-li opraven, vedlé práva bude moci vložena býti. 9. A poněvadž so roku opravovánie nic jiného nenie, jakož povědieno jest, než póvoda k súdu hlášenie a volánie: ktož sobě roku neopravuje, ten nežádá slyšán býti. A by pak na jeho póhon viza vložena nebyla, nemá ten póhon k súdu brán býti, než má minúti a vymazán z registr a přetržen býti. 10. A nevěděl-liby kto a 35 nerozuměl by, co jest to rok sobě opraviti a jak jej má opra- viti, přijda ke dskám rci takto: Chci sobě rok opraviti proti tomu, kohož jsem pohnal. Tím slovem všecko zpravíš. 11. Nemá také žádný úředník jiný opravovati, než písař desk menších, kterémuž to přiležie; kromě otporóv ve dskách velikých, ty 40 opravuje ten úředník, kterýž miesto najvyššieho písaře drží. A má písař menších desk oběma očima pilně hleděti v póhon, když kto chce rok opraviti, aby srozuměl, jest-li prvé viza na póhon vložena, aby přes vizu roku neopravoval, neb by tudy zlý zmatek ne stranám, než sobě udělal. (O té věci nebyl bych 45 psal, kdyby se toho bylo za mé paměti u desk nepřihodilo, tak že jeden úředník, kterémužto nepříležalo, rok póvodu opravil, a druhý, kterémužto příležalo, od pohnaného přes rok opra- vený toho nehledě, vizu na póhon vložil. Z toho jaké jsú pótky a nesnáze šly, jest na ně těžko i zpomienati. To najdeš 50 v Bielých póhonných, kdež Lukáš z Lerojid Offky z Petrovic pohánie.) — A potud o roku opravení. 20. O vize. 1) .. . o roku opravování .. . 3) . . . zamlčáno. O níž... 10) ... užívali první Čechové, kteříž jsú práva svá česká latině psána měli, 19) . .. nebo zápis, móž-li býti ... 23) aby dál hýbáno ... 27)... zdvihá a v nic obrací,
Strana 144
144 III. 20 O vize. 33) jakž jest od něho zastiženo; 39) komuž jest statek svój zapsal po smrti své, 47) že jest přes rok opravený vložena viza a zmatek znamenitý tudy jest přišel, jakož již o tom jest povědieno. 55) ... vložena býti, v pátek nemóž .. . 58) . .. opravena nebyla. 1. Poněvadž povědieno jest o roku opravení, kteréž na póvoda slušie, musí také o vize, kteráž příležie pohnanému, ne- býti zamlčáno, aby i pohnaný mohl věděti, co jemu příležie. 2. O níž toto najprvé má vědieno býti, že viza české slovo 5 nenie, a tak jakž se české píše, ani latinské, leč by takto psáno bylo „visa,“ tak by mohlo latinské býti, (v kterémž rozumu Horatius napsal: Fingere qui non visa potest, commissa tacere qui nequit, hic niger est, hunc tu Romane caveto.) 10 A v tom rozumu jsú toho slova užívali staří Čechové, kteříž jsú práva svá zemská latině psaná jako i dsky měli (kteráž jsú snad netbanlivostí a času vetchostí potracena), ale k tomu slovu při- dávali jsú „citatio,“ aby stálo „visa citatio,“ to jest „viděný“ nebo „ohledaný póhon“, jest-li k němu rok opraven čili nenie. 15 A též „visa querela,“ to jest „viděná“ nebo „ohledaná žaloba“. Neb před vloženiem vizy každý musí prvé ohledati to, nač chce vizu vložiti. A z toho zkažené slovo latinské zóstalo „viza," kterého se již užívá a užívati bude jako českého. 3. A tak ohledaje póhon, žalobu, nebo zápis, nebo trh, nebo jiné dsky, móže-li býti vložena viza, vlož ji; pakli nemóž, opatře a ohledaje, jakž přišel, tak odejdi. 4. A vloženie vizy nic jiného nenie, než póhonu zdviženie, nebo čehož koli jiného obstavenie a zabrá- něnie, aby dále jinak hýbáno žádným obyčejem ani opravováno nebylo, než tak, jak jest vidieno, aby zóstalo. 5. A jsú rozličné 25 vizy: Některé (a ty jsú najobecnější), když kto rok neopravený vida, žádá, aby naň viza vložena byla, a když ji tak vloží, tím vloženiem póhon zdvihne a v nic obrátí, a ten k súdu vzat věčně nebude. 6. Jiná jest viza (a také dosti obyčejná), když kto póhon nebo žalobu ohledaje, sobě na tom některaký užitek so a póvoda svého škodu nebo zmatek uhledaje, na ten póhon nebo na tu žalobu vizu vloží, aby to jinak opravováno nebylo, než tak aby zóstalo, jakož jest jednú zapsáno a jakž jest od něho zastiženo. Přes kterúžto vizu tak vloženú nic nemá opravováno ani jinak měněno ani hýbáno býti, než 20
144 III. 20 O vize. 33) jakž jest od něho zastiženo; 39) komuž jest statek svój zapsal po smrti své, 47) že jest přes rok opravený vložena viza a zmatek znamenitý tudy jest přišel, jakož již o tom jest povědieno. 55) ... vložena býti, v pátek nemóž .. . 58) . .. opravena nebyla. 1. Poněvadž povědieno jest o roku opravení, kteréž na póvoda slušie, musí také o vize, kteráž příležie pohnanému, ne- býti zamlčáno, aby i pohnaný mohl věděti, co jemu příležie. 2. O níž toto najprvé má vědieno býti, že viza české slovo 5 nenie, a tak jakž se české píše, ani latinské, leč by takto psáno bylo „visa,“ tak by mohlo latinské býti, (v kterémž rozumu Horatius napsal: Fingere qui non visa potest, commissa tacere qui nequit, hic niger est, hunc tu Romane caveto.) 10 A v tom rozumu jsú toho slova užívali staří Čechové, kteříž jsú práva svá zemská latině psaná jako i dsky měli (kteráž jsú snad netbanlivostí a času vetchostí potracena), ale k tomu slovu při- dávali jsú „citatio,“ aby stálo „visa citatio,“ to jest „viděný“ nebo „ohledaný póhon“, jest-li k němu rok opraven čili nenie. 15 A též „visa querela,“ to jest „viděná“ nebo „ohledaná žaloba“. Neb před vloženiem vizy každý musí prvé ohledati to, nač chce vizu vložiti. A z toho zkažené slovo latinské zóstalo „viza," kterého se již užívá a užívati bude jako českého. 3. A tak ohledaje póhon, žalobu, nebo zápis, nebo trh, nebo jiné dsky, móže-li býti vložena viza, vlož ji; pakli nemóž, opatře a ohledaje, jakž přišel, tak odejdi. 4. A vloženie vizy nic jiného nenie, než póhonu zdviženie, nebo čehož koli jiného obstavenie a zabrá- něnie, aby dále jinak hýbáno žádným obyčejem ani opravováno nebylo, než tak, jak jest vidieno, aby zóstalo. 5. A jsú rozličné 25 vizy: Některé (a ty jsú najobecnější), když kto rok neopravený vida, žádá, aby naň viza vložena byla, a když ji tak vloží, tím vloženiem póhon zdvihne a v nic obrátí, a ten k súdu vzat věčně nebude. 6. Jiná jest viza (a také dosti obyčejná), když kto póhon nebo žalobu ohledaje, sobě na tom některaký užitek so a póvoda svého škodu nebo zmatek uhledaje, na ten póhon nebo na tu žalobu vizu vloží, aby to jinak opravováno nebylo, než tak aby zóstalo, jakož jest jednú zapsáno a jakž jest od něho zastiženo. Přes kterúžto vizu tak vloženú nic nemá opravováno ani jinak měněno ani hýbáno býti, než 20
Strana 145
III. 21 O rozličnosti póhonóv. 145 tak zóstati. Ale ta viza póhonu ani žaloby nezdvíhá, než aby 35 opravováno a jinak hýbáno nebylo, zastavuje a moc proměněnie odjiemá. 7. Jest ještě i jiná viza (ale ne tak jako ty dvě oby- čejná), když kto vizu na zápis vloží, že jest ten, komuž jest statek svój byl dskami zapsal po smrti své, prvé než zapisující umřel. (Ale těch viz nynie nedělají, a již jsú z obyčeje vyšly; 4o neb žádného užitku udělané nenesú, ani opuštěné a neudělané které škody přinášejí.) 8. Ale zase k vize, kterúž se póhon zdvíhá; při kteréž se toto za právo drží, že nemá na žádný póhon přes opravenie roku, přes poklid, přes hojemstvie kladena býti. (A ač jest to známá věc, a zdá se, že by o tom připo-45 mienati nebylo potřebie, však se jest to za našie paměti při- hodilo, že jest přes rok opravený vložena viza, jakož již o tom jest povědieno.) 9. Žádný také nemóž na žádný póhon vizy vložiti, než po dvú nedělí od vzdánie súdu pořád zběhlých, buď panského nebo menšieho. Než po těch dvú nedělí móž viza na 50 póhon neopraveného roku vždy kladena býti až do druhých suchých dní, do středy k menšiemu a do pátku k súdu větčiemu. Z toho móž známo býti, že na póhon, kterýž by neměl oprave- ného roku, a kterýž by k súdu panskému slušel, móž viza v středu i ve čtvrtek druhých suchých dní vložena býti na póhon 55 k súdu panskému příslušející; v pátek nemóž, a v středu k men- šiemu súdu na póhon též nemóž vložena býti, by pak rok opra- ven nebyl; ale vizu aby útok nebo žaloba opravována nebyla ani proměněna, tu móž každý, když se jemu zdá, vložiti. 10. Drží se také za právo, že žádný vizy nemóž klásti na žádný póhon, 6o než sám pohnaný neb poručník jeho, jako roku opraviti žádný nemóž než póvod sám nebo jeho poručník. 11. Nakonec, na každý póhon, buď z čehož koli buď, i k otporu, když rok opraven vedlé práva nenie, móž viza vložena býti. A to vše o té vize rozuměj, kteráž póhon zdvíhá. — A potud o vize a o vizách 65 a o jich rozdielu jest povědieno. 21. O rozličnosti póhonóv. 1) Póhonové jsú rozliční, mnozí a tak nečíslní, jak nečíslné jsú pře, křivdy a nepravosti, kteréž se jedněm od druhých řečí... 4) dieti se mienie volí nebo myslí. A z té každé křivdy, nepravosti, škody, umieněné nebo Všehrd. 10
III. 21 O rozličnosti póhonóv. 145 tak zóstati. Ale ta viza póhonu ani žaloby nezdvíhá, než aby 35 opravováno a jinak hýbáno nebylo, zastavuje a moc proměněnie odjiemá. 7. Jest ještě i jiná viza (ale ne tak jako ty dvě oby- čejná), když kto vizu na zápis vloží, že jest ten, komuž jest statek svój byl dskami zapsal po smrti své, prvé než zapisující umřel. (Ale těch viz nynie nedělají, a již jsú z obyčeje vyšly; 4o neb žádného užitku udělané nenesú, ani opuštěné a neudělané které škody přinášejí.) 8. Ale zase k vize, kterúž se póhon zdvíhá; při kteréž se toto za právo drží, že nemá na žádný póhon přes opravenie roku, přes poklid, přes hojemstvie kladena býti. (A ač jest to známá věc, a zdá se, že by o tom připo-45 mienati nebylo potřebie, však se jest to za našie paměti při- hodilo, že jest přes rok opravený vložena viza, jakož již o tom jest povědieno.) 9. Žádný také nemóž na žádný póhon vizy vložiti, než po dvú nedělí od vzdánie súdu pořád zběhlých, buď panského nebo menšieho. Než po těch dvú nedělí móž viza na 50 póhon neopraveného roku vždy kladena býti až do druhých suchých dní, do středy k menšiemu a do pátku k súdu větčiemu. Z toho móž známo býti, že na póhon, kterýž by neměl oprave- ného roku, a kterýž by k súdu panskému slušel, móž viza v středu i ve čtvrtek druhých suchých dní vložena býti na póhon 55 k súdu panskému příslušející; v pátek nemóž, a v středu k men- šiemu súdu na póhon též nemóž vložena býti, by pak rok opra- ven nebyl; ale vizu aby útok nebo žaloba opravována nebyla ani proměněna, tu móž každý, když se jemu zdá, vložiti. 10. Drží se také za právo, že žádný vizy nemóž klásti na žádný póhon, 6o než sám pohnaný neb poručník jeho, jako roku opraviti žádný nemóž než póvod sám nebo jeho poručník. 11. Nakonec, na každý póhon, buď z čehož koli buď, i k otporu, když rok opraven vedlé práva nenie, móž viza vložena býti. A to vše o té vize rozuměj, kteráž póhon zdvíhá. — A potud o vize a o vizách 65 a o jich rozdielu jest povědieno. 21. O rozličnosti póhonóv. 1) Póhonové jsú rozliční, mnozí a tak nečíslní, jak nečíslné jsú pře, křivdy a nepravosti, kteréž se jedněm od druhých řečí... 4) dieti se mienie volí nebo myslí. A z té každé křivdy, nepravosti, škody, umieněné nebo Všehrd. 10
Strana 146
146 III. 21. O rozličnosti póhonóv. dovedené 12) aby se nestala, neopatříš ... budú darmo súdu ... 21) .. spá- chaná a mnohem přísněje kázána.. 25) aby k skutečné zločinnosti nepřišlo. A poněvadž.. 50) A jiní z rozličných křivd, ješto jich tolik jest kolik nepra- vostí, křivd, úkladóv, falší a lstí, ješto o nich.. 54) A kdyby všickni a zvláště ti, kteříž sobě dobrotu mimo jiné osobují a dobří lidé slúti chtie a tím se chlubie, kdyby ti i všickni jiní dobře dělali, 56) A také ty, kteříž „chlapy“ dávají, pro zločinstva kázali, všickni by póhonové.. 60) neupřímnosti nebylo slýcháno, 63) a již se ti najlépe všudy . . 65) .. umějí a kteříž bielému černé a černému bielé říkají, ješto jim o poledni tma a o pólnoci od slunce světlo bývá; a co kto die, oni také, a hned proti tomu, když zase jiný na- zpátek mluví, oni jemu toho posvědčují; a když kto die, že jest zima v naj- větčie horko a v prostřed žní (II. léta), tehdy se hned v kožich obláčejí, a die-li kto v najvětčí mráz o vánociech, že jest mu horko, tehdy oni jemu „my se potíme“ odpovědie. A prostě, druzí tomu což sami dělají, jiné učí a tak je chtie mieti, své i ne své. Známé slovo jest: Kdož nevěry a jidášstva neumie, nemóž státi a bude zkažen. V-uoči se pěkně a přieliš beze všie miery zakazovati a krom očí o všech napořád nic dobrého nepovědieti, než zle nebo posměšně o všech i mluviti i jednati a klevety babské a lotrovské beze všeho studu i sami rozsévati i od jiných licoměrníkóv přijímati najvětčie múdrost jest, a lež za pravdujistiti, pravdu za lež tlačiti, od jiných opatrnost! Večť jsmy se dali! A krátce, k tomu jest v tyto časy přišlo, že ktož pochle- bovati a takati neumie, za hrdého neb za sobě úfajícího od takových súzen bývá. Ale nynie zase ku póhonóm. Pr. Ne jednostajní, než rozliční a mnozí jsú póhonové a tak nečíslní, jakž nečíslné jsú křivdy a škody, kteréž se jedněm od druhých radú, řečí, skutkem nebo úkladem dějí; nebo, by pak k skutku dovedeny nebyly, dieti se mienie volí nebo radú, jako vražda, zrada a jiné k tomu podobné. 1. A z té každé křivdy, škody, myslí umieněné nebo skutečně dovedené, kteráž by se stala nebo státi měla, móž pohoněno býti; neb mnohé jsú nepravosti, na kterýchž se netoliko účinek skutečně dokonaný a dovedený pomstú práv popravuje, ale také sám úmysl a sama 1o vóle přísností se práv mstí a káže. Neb nejsú ani zločinstva jednostajná: Některá, když se skutečně stanú, dosti času mají k pomstě. V některých, jest-li že toho, aby se nestala a ne- spáchala, neopatříš, když se stanú a dovedena budú, pozdě a darmo súdu čekati budeš. A někdy v některých příhodách 15 pozdně by bylo skutku čekati, když by se úmyslu nepřekazilo, dřieve než by doveden byl k skutku, jako v zradě, v úkladu o zlezení zámku, v úkladu o hrdlo dobrého a nevinného člověka, a v jiných nešlechetnostech mnohých, na kterýchž netoliko sku- 5
146 III. 21. O rozličnosti póhonóv. dovedené 12) aby se nestala, neopatříš ... budú darmo súdu ... 21) .. spá- chaná a mnohem přísněje kázána.. 25) aby k skutečné zločinnosti nepřišlo. A poněvadž.. 50) A jiní z rozličných křivd, ješto jich tolik jest kolik nepra- vostí, křivd, úkladóv, falší a lstí, ješto o nich.. 54) A kdyby všickni a zvláště ti, kteříž sobě dobrotu mimo jiné osobují a dobří lidé slúti chtie a tím se chlubie, kdyby ti i všickni jiní dobře dělali, 56) A také ty, kteříž „chlapy“ dávají, pro zločinstva kázali, všickni by póhonové.. 60) neupřímnosti nebylo slýcháno, 63) a již se ti najlépe všudy . . 65) .. umějí a kteříž bielému černé a černému bielé říkají, ješto jim o poledni tma a o pólnoci od slunce světlo bývá; a co kto die, oni také, a hned proti tomu, když zase jiný na- zpátek mluví, oni jemu toho posvědčují; a když kto die, že jest zima v naj- větčie horko a v prostřed žní (II. léta), tehdy se hned v kožich obláčejí, a die-li kto v najvětčí mráz o vánociech, že jest mu horko, tehdy oni jemu „my se potíme“ odpovědie. A prostě, druzí tomu což sami dělají, jiné učí a tak je chtie mieti, své i ne své. Známé slovo jest: Kdož nevěry a jidášstva neumie, nemóž státi a bude zkažen. V-uoči se pěkně a přieliš beze všie miery zakazovati a krom očí o všech napořád nic dobrého nepovědieti, než zle nebo posměšně o všech i mluviti i jednati a klevety babské a lotrovské beze všeho studu i sami rozsévati i od jiných licoměrníkóv přijímati najvětčie múdrost jest, a lež za pravdujistiti, pravdu za lež tlačiti, od jiných opatrnost! Večť jsmy se dali! A krátce, k tomu jest v tyto časy přišlo, že ktož pochle- bovati a takati neumie, za hrdého neb za sobě úfajícího od takových súzen bývá. Ale nynie zase ku póhonóm. Pr. Ne jednostajní, než rozliční a mnozí jsú póhonové a tak nečíslní, jakž nečíslné jsú křivdy a škody, kteréž se jedněm od druhých radú, řečí, skutkem nebo úkladem dějí; nebo, by pak k skutku dovedeny nebyly, dieti se mienie volí nebo radú, jako vražda, zrada a jiné k tomu podobné. 1. A z té každé křivdy, škody, myslí umieněné nebo skutečně dovedené, kteráž by se stala nebo státi měla, móž pohoněno býti; neb mnohé jsú nepravosti, na kterýchž se netoliko účinek skutečně dokonaný a dovedený pomstú práv popravuje, ale také sám úmysl a sama 1o vóle přísností se práv mstí a káže. Neb nejsú ani zločinstva jednostajná: Některá, když se skutečně stanú, dosti času mají k pomstě. V některých, jest-li že toho, aby se nestala a ne- spáchala, neopatříš, když se stanú a dovedena budú, pozdě a darmo súdu čekati budeš. A někdy v některých příhodách 15 pozdně by bylo skutku čekati, když by se úmyslu nepřekazilo, dřieve než by doveden byl k skutku, jako v zradě, v úkladu o zlezení zámku, v úkladu o hrdlo dobrého a nevinného člověka, a v jiných nešlechetnostech mnohých, na kterýchž netoliko sku- 5
Strana 147
III. 21. O rozličnosti póhonóv. 147 tečná zločinnost, ale také úmyslem uložená a umieněná, by pak nebyla k skutku dovedena, vedlé světských práv tak přísně jako 20 skutečně spáchaná kázána bývá, poněvadž vóle a mysl jest, kteráž hřeší. A ktož komu zle chce nebo žádá, by skutečně zle neučinil, nepřietel a škódce toho jest, komuž zle chce a žádá; neb té vóle a žádosti nic nemešká než nemožnost, aby k skutečné zločinnosti přivedena nebyla. A poněvadž tak ne- 25 číslné jsú pře a tak rozličné, musie býti i póhonové nečíslní a rozliční. Ale že o té věci, kteráž konce nemá, nemóž všecko od žádného vypraveno býti, z té příčiny o rozličnosti póhonóv některých, ne všech, bude ode mne vypsáno; neb z nových lstí nové se nepravosti rodie, a z nových nepravostí musie póhonové 30 noví činěni býti; a kdyby se najrozpustilejšími a najhoršími obyčeji živo nebylo, nebylo by tak mnoho práv, súdov, nálezóv, ani póhonóv potřebie; lidská ve všem neskrovnost a pýcha mnoho súdóv, mnoho póhonóv dělá! A jakož prvé jest povědieno, vetché slovo jest, že ze zlých obyčejóv dobrá se práva liehnú. 35 Ale již k rozličnosti póhonóv přistúpím. 2. Jsú póhonové někteří z dědictvie, a ti neb z dědictvie dědičného, neb věnného, neb zástavného, nebo manského, nebo zápisného, nebo zádušnieho a kostelnieho. 3. Jiní póhonové jsú ze škod nebo mocí učiněných nebo svévolně skrze přitaženie k súdu uvedených, a ti z malých, 40 větších, prostředních, rovných i najmenších. 4. Jiní jsú z dluhóv, jiní z sum jistinných, z proležalého jiní, někteří z úkladu, mnozí z moci, druzí z slibu, někteří ze rčenie, jiní z nářku cti, někteří z haněnie, z mordu, z hlavy a z peněz příhlavních, z vraždy, z bitie, jiní z podávenie, z únosu jiní, někteří také z násilie, druzí z základóv propadených, někteří také z falše nebo mince, kteráž rozličná jest, nebo listóv a pečetí i sekretóv a majestátóv královských najprvé; mnozí také z lúpežóv na cestách, z krádeže doma, z pálenie, z žhářstvie. Jest také póhon i z odboje, o kterémž při brání s komorníkem bude psáno. A jiní z jiných rozličných křivd, úkladóv, falší a lstí, ješto jich tolik jest, kolik nepravostí, ješto o nich jako psáti a mluviti těžko a proti mysli každému dobrému jest, tak i čísti i slyšeti žádnému dobrému nenie milo. (A když by všickni dobře dělali a od sebe každému spravedlivě činili, jakož k sobě chtie, a nečinili by žádnému, čehož sobě nechtie, a také ty, kteříž dobře činiti nechtie než * 45 50 55 10
III. 21. O rozličnosti póhonóv. 147 tečná zločinnost, ale také úmyslem uložená a umieněná, by pak nebyla k skutku dovedena, vedlé světských práv tak přísně jako 20 skutečně spáchaná kázána bývá, poněvadž vóle a mysl jest, kteráž hřeší. A ktož komu zle chce nebo žádá, by skutečně zle neučinil, nepřietel a škódce toho jest, komuž zle chce a žádá; neb té vóle a žádosti nic nemešká než nemožnost, aby k skutečné zločinnosti přivedena nebyla. A poněvadž tak ne- 25 číslné jsú pře a tak rozličné, musie býti i póhonové nečíslní a rozliční. Ale že o té věci, kteráž konce nemá, nemóž všecko od žádného vypraveno býti, z té příčiny o rozličnosti póhonóv některých, ne všech, bude ode mne vypsáno; neb z nových lstí nové se nepravosti rodie, a z nových nepravostí musie póhonové 30 noví činěni býti; a kdyby se najrozpustilejšími a najhoršími obyčeji živo nebylo, nebylo by tak mnoho práv, súdov, nálezóv, ani póhonóv potřebie; lidská ve všem neskrovnost a pýcha mnoho súdóv, mnoho póhonóv dělá! A jakož prvé jest povědieno, vetché slovo jest, že ze zlých obyčejóv dobrá se práva liehnú. 35 Ale již k rozličnosti póhonóv přistúpím. 2. Jsú póhonové někteří z dědictvie, a ti neb z dědictvie dědičného, neb věnného, neb zástavného, nebo manského, nebo zápisného, nebo zádušnieho a kostelnieho. 3. Jiní póhonové jsú ze škod nebo mocí učiněných nebo svévolně skrze přitaženie k súdu uvedených, a ti z malých, 40 větších, prostředních, rovných i najmenších. 4. Jiní jsú z dluhóv, jiní z sum jistinných, z proležalého jiní, někteří z úkladu, mnozí z moci, druzí z slibu, někteří ze rčenie, jiní z nářku cti, někteří z haněnie, z mordu, z hlavy a z peněz příhlavních, z vraždy, z bitie, jiní z podávenie, z únosu jiní, někteří také z násilie, druzí z základóv propadených, někteří také z falše nebo mince, kteráž rozličná jest, nebo listóv a pečetí i sekretóv a majestátóv královských najprvé; mnozí také z lúpežóv na cestách, z krádeže doma, z pálenie, z žhářstvie. Jest také póhon i z odboje, o kterémž při brání s komorníkem bude psáno. A jiní z jiných rozličných křivd, úkladóv, falší a lstí, ješto jich tolik jest, kolik nepravostí, ješto o nich jako psáti a mluviti těžko a proti mysli každému dobrému jest, tak i čísti i slyšeti žádnému dobrému nenie milo. (A když by všickni dobře dělali a od sebe každému spravedlivě činili, jakož k sobě chtie, a nečinili by žádnému, čehož sobě nechtie, a také ty, kteříž dobře činiti nechtie než * 45 50 55 10
Strana 148
148 III. 22. Kde jeden a kde trój póhon. 65 zle, kdyby pro zločinstva kázali, takových u sebe nepřechová- vali a s nimi spolku nemievali, mnozí by póhonové minuli. Jakož jsú tak předci staří živi byli, za nichž a za času jich málo všech póhonóv bývalo, a zvlášť z moci, z krádeže a z zlo- 60 dějstva; o úkladiech a lstech, nevěrách a neupřiemnosti za času jich málo nebo nic jest nebylo slýcháno, kdežto již nynie za najvyššie múdrost se u některých drží, a dobrota a spravedlivá upřiemnost za hlúpost se pokládá. A již se ti téměř najlépe všudy mají, kteříž najlépe dobré znášeti a všem všeho potakati umějí, a prostě, druzí tomu, co sami dělají, jiné učie a tak chtie mieti své i nesvé. Známé slovo jest: Ktož nevěry a ne- upřiemnosti neumie, nemóž státi a bude zkažen.) 22. Kde jeden a kde trój póhon. 1) Z každého dědictvie trój póhon má býti, z dědičného, manského, zápisného, zástavného i věnného. Ale při věnném jest rozdiel: 7) než napřed nenic před jinými aby měla. Pakli věna ve dskách nemá, tehdy též trojím pó- honem jako jiní má poháněti. 17) Z hlavy trój póhon a z peněz příhlavních též; z slibu, ze rčenie, z násilie, z moci, 44) k těm titulóm se navrať a tu zprávy hledaj dalšie. Při póhoniech však jest otázka, a nevelmi k odpo- vědi snadná, móž-li člověk pána svého pohnati, když se jemu od něho křivda děje a zvlášť znamenitá, jakož se to nynie lidem dosti a zhusta přiházie. Mnohým a téměř všem se zdá, že nemóž; neb aby se který pán s svým člověkem měl súditi, zdá se to nepodobné. Některým pak se nazpátek zdá, že móž člověk pána svého pohoniti, poněvadž krále pána svého dědičného páni i jiní obyvatelé země pohonti mohú; proč by člověk neb služebník pána svého pohnati nemohl, a téhož práva proti svému pánu nepožil, kteréhož pán jeho proti pánu svému králi požívá. K té otázce odpoviedajte jiní, ktož tomu lépe rozumějí, já toliko co se jest při tom dálo, napíše, dalšic odpovědi k tomu jiným nechám. Mnozí páni pohnáni byvše od lidí chudých, odpoviedati jim nechtiece, za své lidi jsú je pokládali, a tím se súdu obrá- niti chtěli, ale to jest jim platno býti nemohlo, než musili jsú jim ač jsú je koli za lidi své kladli, na súdu odpoviedati (a to se najde v póhonných kniehách Bielých.) 1. Dědičného, zástavného, zápisného, věnného každého dědictvie trój póhon má býti. 2. Ale při věnném jest rozdiel Pohoní-li o dědictvie věnné vdaná po druhé muže mající, třmi póhony musí pohnati; pakli vdova o své dědictvie věnné po- 5 honí, kteréž ve dsky vložené má, nemá než jedním póhonem pohoniti (neb jsú na to myslili, ktož jsú zemi české práva
148 III. 22. Kde jeden a kde trój póhon. 65 zle, kdyby pro zločinstva kázali, takových u sebe nepřechová- vali a s nimi spolku nemievali, mnozí by póhonové minuli. Jakož jsú tak předci staří živi byli, za nichž a za času jich málo všech póhonóv bývalo, a zvlášť z moci, z krádeže a z zlo- 60 dějstva; o úkladiech a lstech, nevěrách a neupřiemnosti za času jich málo nebo nic jest nebylo slýcháno, kdežto již nynie za najvyššie múdrost se u některých drží, a dobrota a spravedlivá upřiemnost za hlúpost se pokládá. A již se ti téměř najlépe všudy mají, kteříž najlépe dobré znášeti a všem všeho potakati umějí, a prostě, druzí tomu, co sami dělají, jiné učie a tak chtie mieti své i nesvé. Známé slovo jest: Ktož nevěry a ne- upřiemnosti neumie, nemóž státi a bude zkažen.) 22. Kde jeden a kde trój póhon. 1) Z každého dědictvie trój póhon má býti, z dědičného, manského, zápisného, zástavného i věnného. Ale při věnném jest rozdiel: 7) než napřed nenic před jinými aby měla. Pakli věna ve dskách nemá, tehdy též trojím pó- honem jako jiní má poháněti. 17) Z hlavy trój póhon a z peněz příhlavních též; z slibu, ze rčenie, z násilie, z moci, 44) k těm titulóm se navrať a tu zprávy hledaj dalšie. Při póhoniech však jest otázka, a nevelmi k odpo- vědi snadná, móž-li člověk pána svého pohnati, když se jemu od něho křivda děje a zvlášť znamenitá, jakož se to nynie lidem dosti a zhusta přiházie. Mnohým a téměř všem se zdá, že nemóž; neb aby se který pán s svým člověkem měl súditi, zdá se to nepodobné. Některým pak se nazpátek zdá, že móž člověk pána svého pohoniti, poněvadž krále pána svého dědičného páni i jiní obyvatelé země pohonti mohú; proč by člověk neb služebník pána svého pohnati nemohl, a téhož práva proti svému pánu nepožil, kteréhož pán jeho proti pánu svému králi požívá. K té otázce odpoviedajte jiní, ktož tomu lépe rozumějí, já toliko co se jest při tom dálo, napíše, dalšic odpovědi k tomu jiným nechám. Mnozí páni pohnáni byvše od lidí chudých, odpoviedati jim nechtiece, za své lidi jsú je pokládali, a tím se súdu obrá- niti chtěli, ale to jest jim platno býti nemohlo, než musili jsú jim ač jsú je koli za lidi své kladli, na súdu odpoviedati (a to se najde v póhonných kniehách Bielých.) 1. Dědičného, zástavného, zápisného, věnného každého dědictvie trój póhon má býti. 2. Ale při věnném jest rozdiel Pohoní-li o dědictvie věnné vdaná po druhé muže mající, třmi póhony musí pohnati; pakli vdova o své dědictvie věnné po- 5 honí, kteréž ve dsky vložené má, nemá než jedním póhonem pohoniti (neb jsú na to myslili, ktož jsú zemi české práva
Strana 149
III. 21. Kde jeden a kde trój póhon. 149 ustanovili, aby v tom vdova opuštěna nebyla, než aby k svému věnu snáze přijíti mohla). Pakli věna dskami nemá, než před lidmi svatebními nebo listem nebo rukojměmi, item kdyby stav svój proměnila a muži ve dsky vložila, tehdy též trojím póho- 10 nem jako jiní má poháněti. 3. Sirotci také z dědictvie jim od- jatého, kteréž dskami okázati mohú, jedním póhonem pohánějí. 4. Z ssutie jeden póhon. 5. Z každého dluhu, kterýž summu sto kop grošóv přesahá, třmi póhony se pohánie. 6. Z každé summy peněz nebo střiebra též, než z dluhu a z summy sta 15 kop grošóv neb ze sta hřiven střiebra a níž až do kopy grošóv jedné, vše jeden póhon. 7. Z hlavy a z peněz příhlavních trój póhon, z únosu trój póhon, z násilie též. 8. Z slibu, z rčenie, z moci, z nářku cti, z haněnie, všudy jeden póhon. 9. O všecky škody, buďte malé nebo veliké, od desieti až do sta tisíc hřiven 20 a výše, vždy jeden póhon toliko. 10. Z propadeného základu póhon jeden, z zlodějského pobránie jeden. 11. A krátce o každú věc kromě z dědictvie, hlavy a dluhu nad sto kop všudy jeden póhon. 12. O rociech k stání nepohnutých k těm póhonóm, a o rociech k stání na svědčenie jest již povědieno, tu kdež se 25 jest o starostovi komorničiem mluvilo. Ktož chce roky všecky věděti, k tomu se navrať. 13. Ale o póhonu, kdež se odboj stane, jaký má póhon býti, jest potřebie aby vědieno bylo, a z čeho a od koho. Kteréhož zpósob jest tento: Pohániem tebe Petře z Hracholusk od najjasnějšieho kniežete a pána, pana Jiřího, 30 českého krále, markrabí moravského etc.; od Jana z Janovic, najvyššieho purkrabí Pražského; od Jana z Cimburka, najvyššieho komorníka; od Jana Zajiece z Hazmburka, najvyššieho sudieho; od Jana z Rúpova, najvyššieho písaře královstvie českého; ode všech úředníkóv menších, od Jana z Solopisk, kterýž chtěl bráti, 35 z odboje, od každého z desieti hřiven střiebra bez lotu, aby stál na hradě Pražském v pátěk o suchých dnech najbližších. 14. Co pak se při póhoniech za právo drží, a co na toho z práva slušie, ktož pohoní, buď ze škod nebo z dědictvie, a nemá na zemi anebo méň má než jest pohnal, pokud urukováno má býti, aby 40 se každý ktož pohoní, prvé v tom opatřil než k súdu přistúpí, o tom jest dosti povědieno v druhých knihách mých, tu kdež se o žalobě píše, a v týchž knihách tu, kdež se proti žalobě pohnanému naučenie dává. Kto se chce v tom zpraviti, k těm
III. 21. Kde jeden a kde trój póhon. 149 ustanovili, aby v tom vdova opuštěna nebyla, než aby k svému věnu snáze přijíti mohla). Pakli věna dskami nemá, než před lidmi svatebními nebo listem nebo rukojměmi, item kdyby stav svój proměnila a muži ve dsky vložila, tehdy též trojím póho- 10 nem jako jiní má poháněti. 3. Sirotci také z dědictvie jim od- jatého, kteréž dskami okázati mohú, jedním póhonem pohánějí. 4. Z ssutie jeden póhon. 5. Z každého dluhu, kterýž summu sto kop grošóv přesahá, třmi póhony se pohánie. 6. Z každé summy peněz nebo střiebra též, než z dluhu a z summy sta 15 kop grošóv neb ze sta hřiven střiebra a níž až do kopy grošóv jedné, vše jeden póhon. 7. Z hlavy a z peněz příhlavních trój póhon, z únosu trój póhon, z násilie též. 8. Z slibu, z rčenie, z moci, z nářku cti, z haněnie, všudy jeden póhon. 9. O všecky škody, buďte malé nebo veliké, od desieti až do sta tisíc hřiven 20 a výše, vždy jeden póhon toliko. 10. Z propadeného základu póhon jeden, z zlodějského pobránie jeden. 11. A krátce o každú věc kromě z dědictvie, hlavy a dluhu nad sto kop všudy jeden póhon. 12. O rociech k stání nepohnutých k těm póhonóm, a o rociech k stání na svědčenie jest již povědieno, tu kdež se 25 jest o starostovi komorničiem mluvilo. Ktož chce roky všecky věděti, k tomu se navrať. 13. Ale o póhonu, kdež se odboj stane, jaký má póhon býti, jest potřebie aby vědieno bylo, a z čeho a od koho. Kteréhož zpósob jest tento: Pohániem tebe Petře z Hracholusk od najjasnějšieho kniežete a pána, pana Jiřího, 30 českého krále, markrabí moravského etc.; od Jana z Janovic, najvyššieho purkrabí Pražského; od Jana z Cimburka, najvyššieho komorníka; od Jana Zajiece z Hazmburka, najvyššieho sudieho; od Jana z Rúpova, najvyššieho písaře královstvie českého; ode všech úředníkóv menších, od Jana z Solopisk, kterýž chtěl bráti, 35 z odboje, od každého z desieti hřiven střiebra bez lotu, aby stál na hradě Pražském v pátěk o suchých dnech najbližších. 14. Co pak se při póhoniech za právo drží, a co na toho z práva slušie, ktož pohoní, buď ze škod nebo z dědictvie, a nemá na zemi anebo méň má než jest pohnal, pokud urukováno má býti, aby 40 se každý ktož pohoní, prvé v tom opatřil než k súdu přistúpí, o tom jest dosti povědieno v druhých knihách mých, tu kdež se o žalobě píše, a v týchž knihách tu, kdež se proti žalobě pohnanému naučenie dává. Kto se chce v tom zpraviti, k těm
Strana 150
150 III. 23. O moci. 45 titulóm a nápisóm se navrať, a tu zprávy poněkud pohledaj dalšie. 15. Při póhoniech však jest otázka, ale nevelmi k odpovědi nesnadná: Móž-li člověk nebo služebník pána svého pohnati, když se jemu od něho křivda děje, a zvlášť znamenitá, jakož se jest to lidem i služebníkóm druhdy přiházelo. Mnohým a 50 téměř všem se zdá, že nemóž; neb aby se který pán s svým člověkem měl súditi, zdá se to nepodobné. Některým pak se nazpátek zdá, že móž člověk pána svého pohnati; poněvadž krále a pána svého dědičného páni a jiní obyvatelé země pohnati mohú, proč by člověk nebo služebník pána svého pohnati ne- 55 mohl a téhož práva proti svému pánu neužil, kteréhož pán jeho proti pánu svému, králi, požívá? K té otázce nenie příliš ne- snadná odpověď: Páni sobě lidi platné, i služebníky a pacholky za své penieze kupují a mají nad lidmi též jako i nad svými služebníky plnú i života moc i smrti, jakož práva ukazují; ale co země sobě krále sama volí a jej dobrovolně podniká, od něho žádnými penězi kúpena nejsúci, než dobrovolně jemu poddána. A král každý zemi přísahu činí; ale lidem služebníkóm a pachol- kóm svým páni nic neslibují, než od nich slib i přísahu při- jímají. Nakonec, všichni lidé platní, pacholci i služebníci svoji 65 nejsú ani svobodní, než zavázaní a nevolní; ale země krále nemajície jest svobodná a béře sobě pána, koho chce a toho sobě zavazuje aby ji spravoval, ne jakž by on chtěl, než vedlé svobod a práv té země starodávních. Než aby člověk, nebo pacholek, nebo služebník měl svého pána poháněti, všem se neslušné i ne- 70 podobné zdá a naprosto nespravedlivé. (Nález o tom v Červe- ných póhonných, kdež Martin z Litovic pohánie Viléma ze Žďáru a v Bielých póhonných, kdež Michal Švorcl z Krupky pohánie Tiemu z Koldic.) 23. O moci. 1) Co se moci dotýče, ta jest nálezy ... 10) mám-li sobě hrdlo, život ... 11) moha se obrániti čili se brániti? 17) ani statku svého brá- niti, než práva čekati. Jiní pak pravie . . . 23) darmo práv žádal... 35) bez pochyby.. 35) ale i potřebný jest, 38) k čemu mečové, kteréž za námi.. 42) Ale jest ten jakož Cicero mluví, ne psaný, ale přirozený ... 44) v se vpili a vtlačili, 55)... nebo aby jich meči nebo nálezy kmetskými, 64) než již toho od té doby hleď, 66) .. proti němu v práviech položených.. 11) kdyby se moci neslušelo brániti; 78) ani mniši ani Bratřie neudělají. — A o moci potud.
150 III. 23. O moci. 45 titulóm a nápisóm se navrať, a tu zprávy poněkud pohledaj dalšie. 15. Při póhoniech však jest otázka, ale nevelmi k odpovědi nesnadná: Móž-li člověk nebo služebník pána svého pohnati, když se jemu od něho křivda děje, a zvlášť znamenitá, jakož se jest to lidem i služebníkóm druhdy přiházelo. Mnohým a 50 téměř všem se zdá, že nemóž; neb aby se který pán s svým člověkem měl súditi, zdá se to nepodobné. Některým pak se nazpátek zdá, že móž člověk pána svého pohnati; poněvadž krále a pána svého dědičného páni a jiní obyvatelé země pohnati mohú, proč by člověk nebo služebník pána svého pohnati ne- 55 mohl a téhož práva proti svému pánu neužil, kteréhož pán jeho proti pánu svému, králi, požívá? K té otázce nenie příliš ne- snadná odpověď: Páni sobě lidi platné, i služebníky a pacholky za své penieze kupují a mají nad lidmi též jako i nad svými služebníky plnú i života moc i smrti, jakož práva ukazují; ale co země sobě krále sama volí a jej dobrovolně podniká, od něho žádnými penězi kúpena nejsúci, než dobrovolně jemu poddána. A král každý zemi přísahu činí; ale lidem služebníkóm a pachol- kóm svým páni nic neslibují, než od nich slib i přísahu při- jímají. Nakonec, všichni lidé platní, pacholci i služebníci svoji 65 nejsú ani svobodní, než zavázaní a nevolní; ale země krále nemajície jest svobodná a béře sobě pána, koho chce a toho sobě zavazuje aby ji spravoval, ne jakž by on chtěl, než vedlé svobod a práv té země starodávních. Než aby člověk, nebo pacholek, nebo služebník měl svého pána poháněti, všem se neslušné i ne- 70 podobné zdá a naprosto nespravedlivé. (Nález o tom v Červe- ných póhonných, kdež Martin z Litovic pohánie Viléma ze Žďáru a v Bielých póhonných, kdež Michal Švorcl z Krupky pohánie Tiemu z Koldic.) 23. O moci. 1) Co se moci dotýče, ta jest nálezy ... 10) mám-li sobě hrdlo, život ... 11) moha se obrániti čili se brániti? 17) ani statku svého brá- niti, než práva čekati. Jiní pak pravie . . . 23) darmo práv žádal... 35) bez pochyby.. 35) ale i potřebný jest, 38) k čemu mečové, kteréž za námi.. 42) Ale jest ten jakož Cicero mluví, ne psaný, ale přirozený ... 44) v se vpili a vtlačili, 55)... nebo aby jich meči nebo nálezy kmetskými, 64) než již toho od té doby hleď, 66) .. proti němu v práviech položených.. 11) kdyby se moci neslušelo brániti; 78) ani mniši ani Bratřie neudělají. — A o moci potud.
Strana 151
III. 23. O moci. 151 1. Poněvadž o právě jest povědieno, potřebie jest o právu odporné moci nemlčeti; ta jest nálezy starými přísně zapovědiena a pokutami těžkými statku ztracenie, k právu žádnému nedo- puštěnie a za psance ode všech drženie obtiežena. (Jakož nález o tom jest v I. dskách Štěpánových. K. 17. Také páni nalezli, a v IV. dskách Matějových A. 5. Pánina plném súdu a jinde.) 2. Ale kdyby mi kto chtěl statek mój mocí bráti, nebo mně hrdlo mé a život odjieti, nebo škodu na zdraví mém učiniti, a já bych jeho moci mohl mocí svú odepřieti, mám-li statek sobě a zbožie své bráti dopustiti, mám-li sobě hrdlo, život nebo zdravie dáti 10 odjieti, moha sebe i svého obrániti, čili se mám brániti? A jestli že se práva čekaje brániti nebudu, za nestatečného zóstanu, a k tomu škodu na statku, na zdraví nebo na hrdle vezmu. Pakli se brániti budu, snad v pokutu práv upadnu. Obé těžké a o obém rozličných lidí rozliční jsú rozumové. Některým 15 se zdá, že se nemá žádný mocí, když práva jdú, proti moci, ani statku, ani hrdla a života svého brániti, než práva čekati, a když by se mu moc dála, má před svým nepřietelem utiekati, až by se jemu v hrdlo vody nalévalo, a žádným se obyčejem nemá brániti, než vždycky práva čekati, by měl zabit býti 20 raděje, nežli by se měl proti právu obrániti. Jiní pak pravie (a zdá se jich rozum lepší), že se člověk moci a násilí vždycky má brániti, jděte práva nebo nejděte; neb by pozdě a darmo pomoci práv žádal, kdyby sobě mocí dal hrdlo odjieti; a moc jest zastavena násilie činieciemu, ne násilí odpierajíciemu, a 25 všecka práva toho dopúštějí, aby braň byla zdvíhána proti násil- ným, moc aby mocí byla zaháněna. Protož i nálezové o moci zastavují moc těm toliko, kteříž na jiné mocí sahají, ne těm, ktož se moci bránie; neb tak stojí nález: Žádný jeden na dru- hého mocí nesáhaj, a nestojí: Žádný jeden druhému mocí na se so sahajíciemu mocí neotpieraj. (Neb nočnieho zloděje vedlé desk římských jakžkoli, a dennieho, jestli že by se mečem bránil, beze všie pomsty zabiti slušie.) A jistě, jestli že který čas k zabití člověka spravedlivě slušie, (jakož mnoho těch časóv jest,) bez pochybenie ten netoliko spravedlivý, ale i potřebný čas jest, s5 když se mocí moc učiněná zahánie. Kteréž jestli že se brániti nemámy, k čemu jsú nám húfové naši, nás i k súdu následu- jící, k čemu mečové a jiná braň, s kterúž na cestách jezdíme,
III. 23. O moci. 151 1. Poněvadž o právě jest povědieno, potřebie jest o právu odporné moci nemlčeti; ta jest nálezy starými přísně zapovědiena a pokutami těžkými statku ztracenie, k právu žádnému nedo- puštěnie a za psance ode všech drženie obtiežena. (Jakož nález o tom jest v I. dskách Štěpánových. K. 17. Také páni nalezli, a v IV. dskách Matějových A. 5. Pánina plném súdu a jinde.) 2. Ale kdyby mi kto chtěl statek mój mocí bráti, nebo mně hrdlo mé a život odjieti, nebo škodu na zdraví mém učiniti, a já bych jeho moci mohl mocí svú odepřieti, mám-li statek sobě a zbožie své bráti dopustiti, mám-li sobě hrdlo, život nebo zdravie dáti 10 odjieti, moha sebe i svého obrániti, čili se mám brániti? A jestli že se práva čekaje brániti nebudu, za nestatečného zóstanu, a k tomu škodu na statku, na zdraví nebo na hrdle vezmu. Pakli se brániti budu, snad v pokutu práv upadnu. Obé těžké a o obém rozličných lidí rozliční jsú rozumové. Některým 15 se zdá, že se nemá žádný mocí, když práva jdú, proti moci, ani statku, ani hrdla a života svého brániti, než práva čekati, a když by se mu moc dála, má před svým nepřietelem utiekati, až by se jemu v hrdlo vody nalévalo, a žádným se obyčejem nemá brániti, než vždycky práva čekati, by měl zabit býti 20 raděje, nežli by se měl proti právu obrániti. Jiní pak pravie (a zdá se jich rozum lepší), že se člověk moci a násilí vždycky má brániti, jděte práva nebo nejděte; neb by pozdě a darmo pomoci práv žádal, kdyby sobě mocí dal hrdlo odjieti; a moc jest zastavena násilie činieciemu, ne násilí odpierajíciemu, a 25 všecka práva toho dopúštějí, aby braň byla zdvíhána proti násil- ným, moc aby mocí byla zaháněna. Protož i nálezové o moci zastavují moc těm toliko, kteříž na jiné mocí sahají, ne těm, ktož se moci bránie; neb tak stojí nález: Žádný jeden na dru- hého mocí nesáhaj, a nestojí: Žádný jeden druhému mocí na se so sahajíciemu mocí neotpieraj. (Neb nočnieho zloděje vedlé desk římských jakžkoli, a dennieho, jestli že by se mečem bránil, beze všie pomsty zabiti slušie.) A jistě, jestli že který čas k zabití člověka spravedlivě slušie, (jakož mnoho těch časóv jest,) bez pochybenie ten netoliko spravedlivý, ale i potřebný čas jest, s5 když se mocí moc učiněná zahánie. Kteréž jestli že se brániti nemámy, k čemu jsú nám húfové naši, nás i k súdu následu- jící, k čemu mečové a jiná braň, s kterúž na cestách jezdíme,
Strana 152
152 III. 23. O moci. kdež meče za námi i na dvoře i na paláci nosie; k čemu tesáci 40 a déky, s kterýmiž i do lavic chodímy i na súdě sedámy, kte- rýchž nám konečně mieti neslušie, jestli že jich žádným oby- čejem užívati nemáme! Ale jest ten ne psaný než přirozený zákon, kterémuž jsmy se nenaučili, nepřijali, nečtli, ale z při- rozenie samého jej jsmy zachvátili, v se vpili a na sobě jej 45 vytlačili, k kterémuž nejsmy naučeni než učiněni, ne zpraveni ale narozeni, aby, jestli že život náš v které úklady, v moc, v meče nebo lotrovské nebo nepřátelské upadne, každému slušalo zdravie své vysvoboditi; neb mlčie práva mezi železem, aniž sebe čekati velejí; poněvadž ten, ktož by práv čekati chtěl, prvé by ne- 50 spravedlivú pomstu trpěti musil, než by se spravedlivé dovolal. A poněvadž to i rozum učeným, i núze cizozemcóm, i obyčej národóm, hovadóm přirozenie oznamuje, aby všelikú vždycky moc jakž by koli mohli, od těla, od hrdla, od života svého za- háněli, nemohú toho ani kmetové za skutek zlý súditi, leč spolu 55 usúdie všem, ktož by mezi lotry upadli, aby nebo meči lotrov- skými nebo nálezy kmetskými zahubeni byli. A tak se zdá, že moc ta zapovědiena jest, kterúž kto na nevinného, ano práva jdú, nebo i na vinného svým počátkem, právo opovrha, sahá, ne ta, kterúž se kto moc a násilie činiti chtějíciemu brání. 60 A tak tehdy, ktož moc od hrdla svého, od statku, od zbožie mocí zažene, a svému se nepřieteli, kterýž naň mocí sahá, obrání, tu zastav, již mocí viece naň ani na jeho zbožie a lidi, jako on jest na tě a na tvé sáhal, nesahaj, aby jemu v nepra- vosti a v moci podoben nebyl, než již ty jeho od té doby hleď, c5 ne jako on tebe mocí, ale právem, a z moci jeho poháněj, a pokut proti němu v náleziech položených na súdě žádaj. A tak moc při tom, ktož jest mocí jíti počal, a ne při tom, ktož se jest moci bránil, s pokutami na takovú moc nalezenými zóstane. Jinak neměl by žádný s mečem ani s jinú braní jezditi, když 7o práva jdú, ani choditi, ani děl a zbroje rozličné na zámku nebo v svém domě mieti, kdyby se moci otporné moci otpornú ne- slušalo brániti, než práva a súdu čekati, a žádnému se nebrániti, než jako psáno jest: Dá-liť kto políček v líce pravé, podaj mu i druhého, a ktožť sukni vezme, přidaj mu i plášť; pakliť sukni 75 i plášť vezme a pryč pójde, běž za ním a volaj po něm (jako jest Palček udělal), že ještě za ňadry měšec s penězi máš, a
152 III. 23. O moci. kdež meče za námi i na dvoře i na paláci nosie; k čemu tesáci 40 a déky, s kterýmiž i do lavic chodímy i na súdě sedámy, kte- rýchž nám konečně mieti neslušie, jestli že jich žádným oby- čejem užívati nemáme! Ale jest ten ne psaný než přirozený zákon, kterémuž jsmy se nenaučili, nepřijali, nečtli, ale z při- rozenie samého jej jsmy zachvátili, v se vpili a na sobě jej 45 vytlačili, k kterémuž nejsmy naučeni než učiněni, ne zpraveni ale narozeni, aby, jestli že život náš v které úklady, v moc, v meče nebo lotrovské nebo nepřátelské upadne, každému slušalo zdravie své vysvoboditi; neb mlčie práva mezi železem, aniž sebe čekati velejí; poněvadž ten, ktož by práv čekati chtěl, prvé by ne- 50 spravedlivú pomstu trpěti musil, než by se spravedlivé dovolal. A poněvadž to i rozum učeným, i núze cizozemcóm, i obyčej národóm, hovadóm přirozenie oznamuje, aby všelikú vždycky moc jakž by koli mohli, od těla, od hrdla, od života svého za- háněli, nemohú toho ani kmetové za skutek zlý súditi, leč spolu 55 usúdie všem, ktož by mezi lotry upadli, aby nebo meči lotrov- skými nebo nálezy kmetskými zahubeni byli. A tak se zdá, že moc ta zapovědiena jest, kterúž kto na nevinného, ano práva jdú, nebo i na vinného svým počátkem, právo opovrha, sahá, ne ta, kterúž se kto moc a násilie činiti chtějíciemu brání. 60 A tak tehdy, ktož moc od hrdla svého, od statku, od zbožie mocí zažene, a svému se nepřieteli, kterýž naň mocí sahá, obrání, tu zastav, již mocí viece naň ani na jeho zbožie a lidi, jako on jest na tě a na tvé sáhal, nesahaj, aby jemu v nepra- vosti a v moci podoben nebyl, než již ty jeho od té doby hleď, c5 ne jako on tebe mocí, ale právem, a z moci jeho poháněj, a pokut proti němu v náleziech položených na súdě žádaj. A tak moc při tom, ktož jest mocí jíti počal, a ne při tom, ktož se jest moci bránil, s pokutami na takovú moc nalezenými zóstane. Jinak neměl by žádný s mečem ani s jinú braní jezditi, když 7o práva jdú, ani choditi, ani děl a zbroje rozličné na zámku nebo v svém domě mieti, kdyby se moci otporné moci otpornú ne- slušalo brániti, než práva a súdu čekati, a žádnému se nebrániti, než jako psáno jest: Dá-liť kto políček v líce pravé, podaj mu i druhého, a ktožť sukni vezme, přidaj mu i plášť; pakliť sukni 75 i plášť vezme a pryč pójde, běž za ním a volaj po něm (jako jest Palček udělal), že ještě za ňadry měšec s penězi máš, a
Strana 153
III. 24. O některých zvláštních póhoniech. 153 čehož jest on tobě vzieti neuměl, to jemu dobrovolně sám daj, ješto toho ani mniši nynie, ani žádní zákonní bratřie, ani pikharti neudělají. — A o moci potud. 24. O některých zvláštních póhonech, jak se při nich póvod má vedlé práva zachovati. 1) Jsú mnozí póhonové, ješto ... 4) .. krátce naučenie a zprávu přeběhnúti, 6) na súsedy zvolati, 6) nebo zvoniti, 12).. přijď ke dskám; žádaj .. 20) ..ukaž a všecko .. 23) .. nechtie-li, požeň .. 26).. ke dskám a vezmi.. 37).. předpíše. To póvod. 40) vyznáno neb od písaře menšieho přidáno...41) stalo. Šetř i toho. 50) dědin, při skopání 54) nohy, prstu neb jiného. 64) Ten zpósob ačkoli ve dskách 11) z práva vzieti. (č. 11, 12 a 13 není v rec. I.) Pr. Nejedni také póhonové jsú, ješto se při nich lidé vedlé práva a staré zvyklosti zachovati neumějíce, škodu nebo bezpravie bez opravy trpěti musie. Užitečné mi se zdá, při těch a takových příhodách krátce, pokudž rozuměti budu, zprávu přeběhnúti, a najprvé o vybití nočniem. 1. Komu se ten výboj noční děje, má na súsedy zavolati, aby ten výboj slyšali, nebo k šturmu zvoniti, nebo posly své a služebníky po súsediech poslati. Potom po vybití hned má to, co se jest jemu stalo, týmž súsedóm oznámiti, a je zvoditi po zámku, po tvrzi, po dvoře nebo po domě, po komorách, špižírnách, sklepiech, sto- 10 dolách, chleviech, ten výboj jim oznamuje. A hned nepřepúštěje dvú nedělí, přijď ke dskám nebo na miestě svém pošli, a žádaj a kaž sobě dáti jednoho komorníka na ohledánie toho vybitie nočnieho. Kterýž tobě má z práva puštěn a vydán býti beze všech otporóv a všelikého meškánie. 2. A toho když přivedeš na 15 miesto, svolaje ty súsedy a lidi, kterýmžs již to prvé oznamoval, při jich přítomnosti komorníka též všudy zvoď po všem zámku, tvrzi nebo dvoře nebo domě, po všech pokojiech, a tu jemu dvéře vysekané, truhly, skříně, almary a zámky vybité nebo vy- lúpané ukaž, u chlévóv, u maštalí dvéře vyražené, u stodoly 20 vrata vysekaná nebo vybitá, a všecko, kdežť se jest a na čem škoda stala, nic neobmeškávaje. 3. A k tomu žádaj na súsediech svědomie, ať to vyznají; nechtie-li bez póhonóv, požeň jich k svě- domí vedlé práva. 4. Když to pak komorníkem obvedeš, též jakožs prvé súsedy a jakýmižkoli dobrými lidmi obvedl, jeď zase ke 25 dskám nebo pošli, a vezmi jiného komorníka na póhon, aby
III. 24. O některých zvláštních póhoniech. 153 čehož jest on tobě vzieti neuměl, to jemu dobrovolně sám daj, ješto toho ani mniši nynie, ani žádní zákonní bratřie, ani pikharti neudělají. — A o moci potud. 24. O některých zvláštních póhonech, jak se při nich póvod má vedlé práva zachovati. 1) Jsú mnozí póhonové, ješto ... 4) .. krátce naučenie a zprávu přeběhnúti, 6) na súsedy zvolati, 6) nebo zvoniti, 12).. přijď ke dskám; žádaj .. 20) ..ukaž a všecko .. 23) .. nechtie-li, požeň .. 26).. ke dskám a vezmi.. 37).. předpíše. To póvod. 40) vyznáno neb od písaře menšieho přidáno...41) stalo. Šetř i toho. 50) dědin, při skopání 54) nohy, prstu neb jiného. 64) Ten zpósob ačkoli ve dskách 11) z práva vzieti. (č. 11, 12 a 13 není v rec. I.) Pr. Nejedni také póhonové jsú, ješto se při nich lidé vedlé práva a staré zvyklosti zachovati neumějíce, škodu nebo bezpravie bez opravy trpěti musie. Užitečné mi se zdá, při těch a takových příhodách krátce, pokudž rozuměti budu, zprávu přeběhnúti, a najprvé o vybití nočniem. 1. Komu se ten výboj noční děje, má na súsedy zavolati, aby ten výboj slyšali, nebo k šturmu zvoniti, nebo posly své a služebníky po súsediech poslati. Potom po vybití hned má to, co se jest jemu stalo, týmž súsedóm oznámiti, a je zvoditi po zámku, po tvrzi, po dvoře nebo po domě, po komorách, špižírnách, sklepiech, sto- 10 dolách, chleviech, ten výboj jim oznamuje. A hned nepřepúštěje dvú nedělí, přijď ke dskám nebo na miestě svém pošli, a žádaj a kaž sobě dáti jednoho komorníka na ohledánie toho vybitie nočnieho. Kterýž tobě má z práva puštěn a vydán býti beze všech otporóv a všelikého meškánie. 2. A toho když přivedeš na 15 miesto, svolaje ty súsedy a lidi, kterýmžs již to prvé oznamoval, při jich přítomnosti komorníka též všudy zvoď po všem zámku, tvrzi nebo dvoře nebo domě, po všech pokojiech, a tu jemu dvéře vysekané, truhly, skříně, almary a zámky vybité nebo vy- lúpané ukaž, u chlévóv, u maštalí dvéře vyražené, u stodoly 20 vrata vysekaná nebo vybitá, a všecko, kdežť se jest a na čem škoda stala, nic neobmeškávaje. 3. A k tomu žádaj na súsediech svědomie, ať to vyznají; nechtie-li bez póhonóv, požeň jich k svě- domí vedlé práva. 4. Když to pak komorníkem obvedeš, též jakožs prvé súsedy a jakýmižkoli dobrými lidmi obvedl, jeď zase ke 25 dskám nebo pošli, a vezmi jiného komorníka na póhon, aby
Strana 154
154 III. 24. O některých zvláštniech póhoniech. toho z výboje nočnieho pohnal, od kohožť se jest výboj stal. A potom k žalobě a k súdu tím obyčejem vším a tú cestú jdi, kterážť jest v druhých a třetích knihách ukázána. 5. Komor- so ník pak první, kteréhožs byl pojal na ohledánie výboje, má sobě to vše hned v tvém domu, tak jakož jemu od tebe ukázáno bude, nic neopúštěje, od počátku až do konce, pravě, spraved- livě a rozumně sepsati, a potom ke dskám přijeda, má to ve dsky menšie s písařem menším věrně zapsati, tak jakž jest viděl, 35 nic neujímaje ani co přičíněje z žádné přiezně ani nepřiezně. ani z kterých daróv nebo peněz, den a rok, kdy jest to ohle- dával, předlože a předpíše. 6. A o výboji, když by se ve dne stal, též učiň. To póvod. 7. Ale pohnaný, jestli že by byl tím nevinen, když k súdu a k slyšení to přijde, hleď toho pilně, 4o když ohledánie komorničie čteno bude, jestli co jinak od komor- níka vyznáno nebo přidáno bude, nežli se jest v pravdě stalo. Hleď i toho, srovná-li se komorničie vyznánie s svědomiem súsedóv a jiných svědkóv; neb nesrovná-li se v čemž koli, tehdy hned tvój žalobník skrz takové nesrovnánie při svú ztratí. Pakli se 45 všudy všecko srovná, braň se, jsi-li nevinen, jakž móžeš, a čekaj nálezu panského; než, znáš-li se, žes vinen, smluv se raděje, než by se súdu a nálezu panského dopustil. 8. A takovýž zpósob práva vedenie jest při všech škodách, při zpasení, zžetí, zsečení luk a obilie všelikého, při lesóv, luhóv, stromóv a štěpóv zsekání, 50 při ryb z rybníkóv pokradení, při zatopení gruntóv, luk, dědin, při ryb v rybniciech, v řekách, v potociech, v tóniech lovení nebo kradení, při zkopání hrází nebo rybníkóv ztržení, při úrokóv vybrání, včel a kobyl pokradení nebo zbití, zlata nebo pokladóv z země vykopání, ruky, nohy nebo jiného údu utětí, nebo kyjem zbití, nebo ranění, a při všech jiných škodách, kteréž by se tím nebo jakýmžkoli obyčejem stali od kohož koli. Najprvé je osvědčiti súsedóm jakéhož koli řádu, potom hned dřieve dvú nedělí komorníka na ohledánie těch škod od desk pojieti jednoho, potom druhého na póhon. Dále se svědomiem so súsedským i jiných lidí, když poženeš ze škod, hleď opatřiti a na nich svědomie z dobré vóle žádati; nechtie-li pak dobrovolně se znáti, nelze než vedlé práva je k tomu skrze póhon při- praviti, a tak se připravě a tím vším opatře k súdu státi. 9. Ten ačkoli způsob ve dskách při takových běziech, jak se kto 55
154 III. 24. O některých zvláštniech póhoniech. toho z výboje nočnieho pohnal, od kohožť se jest výboj stal. A potom k žalobě a k súdu tím obyčejem vším a tú cestú jdi, kterážť jest v druhých a třetích knihách ukázána. 5. Komor- so ník pak první, kteréhožs byl pojal na ohledánie výboje, má sobě to vše hned v tvém domu, tak jakož jemu od tebe ukázáno bude, nic neopúštěje, od počátku až do konce, pravě, spraved- livě a rozumně sepsati, a potom ke dskám přijeda, má to ve dsky menšie s písařem menším věrně zapsati, tak jakž jest viděl, 35 nic neujímaje ani co přičíněje z žádné přiezně ani nepřiezně. ani z kterých daróv nebo peněz, den a rok, kdy jest to ohle- dával, předlože a předpíše. 6. A o výboji, když by se ve dne stal, též učiň. To póvod. 7. Ale pohnaný, jestli že by byl tím nevinen, když k súdu a k slyšení to přijde, hleď toho pilně, 4o když ohledánie komorničie čteno bude, jestli co jinak od komor- níka vyznáno nebo přidáno bude, nežli se jest v pravdě stalo. Hleď i toho, srovná-li se komorničie vyznánie s svědomiem súsedóv a jiných svědkóv; neb nesrovná-li se v čemž koli, tehdy hned tvój žalobník skrz takové nesrovnánie při svú ztratí. Pakli se 45 všudy všecko srovná, braň se, jsi-li nevinen, jakž móžeš, a čekaj nálezu panského; než, znáš-li se, žes vinen, smluv se raděje, než by se súdu a nálezu panského dopustil. 8. A takovýž zpósob práva vedenie jest při všech škodách, při zpasení, zžetí, zsečení luk a obilie všelikého, při lesóv, luhóv, stromóv a štěpóv zsekání, 50 při ryb z rybníkóv pokradení, při zatopení gruntóv, luk, dědin, při ryb v rybniciech, v řekách, v potociech, v tóniech lovení nebo kradení, při zkopání hrází nebo rybníkóv ztržení, při úrokóv vybrání, včel a kobyl pokradení nebo zbití, zlata nebo pokladóv z země vykopání, ruky, nohy nebo jiného údu utětí, nebo kyjem zbití, nebo ranění, a při všech jiných škodách, kteréž by se tím nebo jakýmžkoli obyčejem stali od kohož koli. Najprvé je osvědčiti súsedóm jakéhož koli řádu, potom hned dřieve dvú nedělí komorníka na ohledánie těch škod od desk pojieti jednoho, potom druhého na póhon. Dále se svědomiem so súsedským i jiných lidí, když poženeš ze škod, hleď opatřiti a na nich svědomie z dobré vóle žádati; nechtie-li pak dobrovolně se znáti, nelze než vedlé práva je k tomu skrze póhon při- praviti, a tak se připravě a tím vším opatře k súdu státi. 9. Ten ačkoli způsob ve dskách při takových běziech, jak se kto 55
Strana 155
III. 25. O placení od póhonóv. 155 mieti má, nenie zřetedlně vypsán, však se v skutku a v obyčeji 65 tak zachovává a tak se v starých spisiech, kdež co jest o prá- viech psáno, nalezá. 10. Pravie tak staří a nalezá se v jich starých spisiech, když póvod nebo jeho posel na škod jakýchžkoli ohle- dánie s komorníkem vyjede, že s sebe kuklu má svléci, meč odpásati a pryč dáti, s koně ssésti; pakli nessede, ten kóň má 7o sobě komorník z práva vzieti. 11. Item o mord, když by se od koho stal, otci, bratru, synu, strýci, ujci, nebo jinému přieteli, v takovém účinku užitečné jest hned to před úředníky menšími u desk oznámiti potřebně, kterak se jest, v který čas a kde, v kterém miestě a od koho stalo. A při tom hned komorníka 75 na ohledánie toho žádati, a jej vésti na to miesto, kde jest ten zabit, aby ohledal rány a shledl dobře i šaty jeho zbodené, zsekané a zkrvavené, a ty by měl komorník s sebú vzieti a ukázati před úřadem, a potom i na súdě před pány. A má komorničie viděnie a vyznánie, jak jest co viděl, dskami zapsáno se býti. 12. A též o zbitie anebo o raněnie, kdyby kto koho zbil, zbodl, zsekal, nebo zranil, móž-li sám choditi, má k úřadu jeti nebo jíti anebo se přivesti, a zbitie rány nebo zsekánie komor- níku ukázati; pakli by sám jíti nebo jeti nemohl, tehdy služeb- níka ke dskám nebo posla svého nebo přietele má poslati, a 85 žádati od desk komorníka na ohledánie zbitie, ran bodených nebo sečených, aby je viděl a ohledal, a potom ve dsky aby zapsáno to jeho ohledánie bylo vedlé práva. A k tomu svědky a próvody jinými, pokudž najdále móžeš, opatř se. A tak se podlé práva opatře najprvé, potom póhon vezmi. 13. O únosu, 90 o podávení etc. tak se zachovati každý má, jakž příčinu sezná, aby křik panny nebo paní byl proveden, a to svědomie, kteříž by ten křik slyšeli, aby u desk zapsáno bylo, vedlé řádu a oby- čeje zemského. — A potud o takových rozličných o rozličné účinky škodách a póhoniech. 95 25. O placení od póhonóv vedlé práva. 21) Ale z svrchních sum starosta beře groš jeden od každého póhonu, písař menších desk jeden groš, ostatek od... 35) poháněli anebo jakož se dává, když jeden dvú, tří, čtyř nebo viece. Ale ... 1. Co se placenie od póhonóv dotýče, to má napřed vědieno býti, že nenie jednostajné, ale podlé blízkosti a dalekosti krajóv,
III. 25. O placení od póhonóv. 155 mieti má, nenie zřetedlně vypsán, však se v skutku a v obyčeji 65 tak zachovává a tak se v starých spisiech, kdež co jest o prá- viech psáno, nalezá. 10. Pravie tak staří a nalezá se v jich starých spisiech, když póvod nebo jeho posel na škod jakýchžkoli ohle- dánie s komorníkem vyjede, že s sebe kuklu má svléci, meč odpásati a pryč dáti, s koně ssésti; pakli nessede, ten kóň má 7o sobě komorník z práva vzieti. 11. Item o mord, když by se od koho stal, otci, bratru, synu, strýci, ujci, nebo jinému přieteli, v takovém účinku užitečné jest hned to před úředníky menšími u desk oznámiti potřebně, kterak se jest, v který čas a kde, v kterém miestě a od koho stalo. A při tom hned komorníka 75 na ohledánie toho žádati, a jej vésti na to miesto, kde jest ten zabit, aby ohledal rány a shledl dobře i šaty jeho zbodené, zsekané a zkrvavené, a ty by měl komorník s sebú vzieti a ukázati před úřadem, a potom i na súdě před pány. A má komorničie viděnie a vyznánie, jak jest co viděl, dskami zapsáno se býti. 12. A též o zbitie anebo o raněnie, kdyby kto koho zbil, zbodl, zsekal, nebo zranil, móž-li sám choditi, má k úřadu jeti nebo jíti anebo se přivesti, a zbitie rány nebo zsekánie komor- níku ukázati; pakli by sám jíti nebo jeti nemohl, tehdy služeb- níka ke dskám nebo posla svého nebo přietele má poslati, a 85 žádati od desk komorníka na ohledánie zbitie, ran bodených nebo sečených, aby je viděl a ohledal, a potom ve dsky aby zapsáno to jeho ohledánie bylo vedlé práva. A k tomu svědky a próvody jinými, pokudž najdále móžeš, opatř se. A tak se podlé práva opatře najprvé, potom póhon vezmi. 13. O únosu, 90 o podávení etc. tak se zachovati každý má, jakž příčinu sezná, aby křik panny nebo paní byl proveden, a to svědomie, kteříž by ten křik slyšeli, aby u desk zapsáno bylo, vedlé řádu a oby- čeje zemského. — A potud o takových rozličných o rozličné účinky škodách a póhoniech. 95 25. O placení od póhonóv vedlé práva. 21) Ale z svrchních sum starosta beře groš jeden od každého póhonu, písař menších desk jeden groš, ostatek od... 35) poháněli anebo jakož se dává, když jeden dvú, tří, čtyř nebo viece. Ale ... 1. Co se placenie od póhonóv dotýče, to má napřed vědieno býti, že nenie jednostajné, ale podlé blízkosti a dalekosti krajóv,
Strana 156
156 III. 25. O placení od póhonóv. 30 v kterýchž přisedie ti, ježto pohnáni mají býti, větčie nebo menšie jest. Tak od některých póhonóv v jednom a témž kraji viece 5 se platí než od jiných, a tak blízkost a dalekost kraje při póhonu ujiemá placenie od póhonu nebo přičiní. 2. Ktož se pohoní v Praze na Starém nebo na Novém městě nebo na Vyšehradě, od toho póhonu má dáno býti devět grošóv, i svědčenie póhonu v to počítajíc. Ale ktož se pohoní na Malé straně, na Újezdu, 1o na hradě Pražském, nebo na Hradčanech, od toho póhonu má dáno býti devatenáct grošóv, i s vysvědčeniem póhonu. V Kúřim- ském, Slanském, Vltavském, Žateckém, Boleslavském a Čáslav- ském kraji od každého póhonu 19 gr., v Chrudimském a Hra- deckém kraji 26 grošóv i s svědčeniem, v Plzenském 29 grošóv, 15 v Bechyňském a Prachenském 28 gr. a to všudy i s svědčeniem. Tak se od póhonóv do všech krajóv platí, buď póhon z čehož koli buď, jakož nynie psáno jest. 3. Než když jest póhon ze škod, tu v každém kraji k té summě, kteráž svrchu při každém kraji napsána jest, má přidáno býti čtyři groše výš. A z těch čtyř 25 grošóv pro škody přidaných dva béře miestokomorník a dva miesto- sudí. 4. Ale z svrchupsaných sum starosta béře jeden groš a písař desk menších, ostatek od póhonu béře komorník, kterýž pohánie, i s svědčeniem. 5. Ale k otporu ktož pohánie, do kterého koli kraje, tak do najbližšieho jako do najdalšieho, i do Prahy, od každého 25 póhonu 21 grošóv má dáti; z těch písař má čtyři groše, starosta dva, komorník patnácte grošóv. 6. Při placení všech póhonóv toto se za právo drží: Pohánějí-li dva, třie, čtyřie, deset nebo dvadceti z čehož koli jednoho člověka, od každého póvoda má dáno býti tolik grošóv, kolikž se do toho kraje dává, kdež pohnaný při- sedí. A zase též, kdež jeden póvod sám pohánie dvú, tří, desieti, dvadceti nebo viec, od každého má zvláště zaplatiti, tak vedlé kraje nebo krajóv, v kterýchž přisedí pohnaný, a vedlé póhonu, z čehož pohánie. Pakli dva dvú, třie tří, nebo čtyřie čtyř, a tak výše pohánějí, nemá viece bráno býti, než jakoby dva jed- 35 noho, neb třie jednoho, neb čtyřie jednoho poháněli, a tak jakž se dává, když jeden dvú, tří, čtyř nebo viece pohánie. Ale když obec, město, městečko, ves, klášter, konvent, fara osadnie, kolleje, a krátce, když které koli množstvie některakým právem spojené pohánie kohož koli jednoho v blízkém nebo dalekém kraji, od 40 toho každého póhonu dává se jedna kopa grošóv, a ze škod
156 III. 25. O placení od póhonóv. 30 v kterýchž přisedie ti, ježto pohnáni mají býti, větčie nebo menšie jest. Tak od některých póhonóv v jednom a témž kraji viece 5 se platí než od jiných, a tak blízkost a dalekost kraje při póhonu ujiemá placenie od póhonu nebo přičiní. 2. Ktož se pohoní v Praze na Starém nebo na Novém městě nebo na Vyšehradě, od toho póhonu má dáno býti devět grošóv, i svědčenie póhonu v to počítajíc. Ale ktož se pohoní na Malé straně, na Újezdu, 1o na hradě Pražském, nebo na Hradčanech, od toho póhonu má dáno býti devatenáct grošóv, i s vysvědčeniem póhonu. V Kúřim- ském, Slanském, Vltavském, Žateckém, Boleslavském a Čáslav- ském kraji od každého póhonu 19 gr., v Chrudimském a Hra- deckém kraji 26 grošóv i s svědčeniem, v Plzenském 29 grošóv, 15 v Bechyňském a Prachenském 28 gr. a to všudy i s svědčeniem. Tak se od póhonóv do všech krajóv platí, buď póhon z čehož koli buď, jakož nynie psáno jest. 3. Než když jest póhon ze škod, tu v každém kraji k té summě, kteráž svrchu při každém kraji napsána jest, má přidáno býti čtyři groše výš. A z těch čtyř 25 grošóv pro škody přidaných dva béře miestokomorník a dva miesto- sudí. 4. Ale z svrchupsaných sum starosta béře jeden groš a písař desk menších, ostatek od póhonu béře komorník, kterýž pohánie, i s svědčeniem. 5. Ale k otporu ktož pohánie, do kterého koli kraje, tak do najbližšieho jako do najdalšieho, i do Prahy, od každého 25 póhonu 21 grošóv má dáti; z těch písař má čtyři groše, starosta dva, komorník patnácte grošóv. 6. Při placení všech póhonóv toto se za právo drží: Pohánějí-li dva, třie, čtyřie, deset nebo dvadceti z čehož koli jednoho člověka, od každého póvoda má dáno býti tolik grošóv, kolikž se do toho kraje dává, kdež pohnaný při- sedí. A zase též, kdež jeden póvod sám pohánie dvú, tří, desieti, dvadceti nebo viec, od každého má zvláště zaplatiti, tak vedlé kraje nebo krajóv, v kterýchž přisedí pohnaný, a vedlé póhonu, z čehož pohánie. Pakli dva dvú, třie tří, nebo čtyřie čtyř, a tak výše pohánějí, nemá viece bráno býti, než jakoby dva jed- 35 noho, neb třie jednoho, neb čtyřie jednoho poháněli, a tak jakž se dává, když jeden dvú, tří, čtyř nebo viece pohánie. Ale když obec, město, městečko, ves, klášter, konvent, fara osadnie, kolleje, a krátce, když které koli množstvie některakým právem spojené pohánie kohož koli jednoho v blízkém nebo dalekém kraji, od 40 toho každého póhonu dává se jedna kopa grošóv, a ze škod
Strana 157
III. 25. O placení od póhonóv. 157 vždy čtyři groše výš. Pakli obec nebo takové množstvie dvú, tří, čtyř nebo výše pohánie, vždy od každého jednu kopu, kolik jichž koli pohánie, dává. A zase též, ktožkoli [jeden] sám které obce nebo množstvie právem některakým obecním spojeného pohánie, jednu kopu grošóv dáti má. Pakli má viece spolu- 45 póvodóv, každý póvod též jednu kopu grošóv má dáti, tak že kolikž koli póvodóv bude, tolik i kop grošóv má dáno býti. Ale když obec obce jedna druhé pohánie, z čehož koli, a kteráž koli které koli, od toho nemá viece dáno býti, než jedna kopa grošóv a ze škod čtyři groše viece. Pakli jedna obec dvú obcí nebo 50 tří nebo viece pohánie, nemá dáno býti než od každé obce jedna — kopa grošóv, též jakoby jednoho obec poháněla, a zase též. A potud o placení póhonóv; ale o placení od desk v jiných knihách posledních bude povědieno. oz vezzas
III. 25. O placení od póhonóv. 157 vždy čtyři groše výš. Pakli obec nebo takové množstvie dvú, tří, čtyř nebo výše pohánie, vždy od každého jednu kopu, kolik jichž koli pohánie, dává. A zase též, ktožkoli [jeden] sám které obce nebo množstvie právem některakým obecním spojeného pohánie, jednu kopu grošóv dáti má. Pakli má viece spolu- 45 póvodóv, každý póvod též jednu kopu grošóv má dáti, tak že kolikž koli póvodóv bude, tolik i kop grošóv má dáno býti. Ale když obec obce jedna druhé pohánie, z čehož koli, a kteráž koli které koli, od toho nemá viece dáno býti, než jedna kopa grošóv a ze škod čtyři groše viece. Pakli jedna obec dvú obcí nebo 50 tří nebo viece pohánie, nemá dáno býti než od každé obce jedna — kopa grošóv, též jakoby jednoho obec poháněla, a zase též. A potud o placení póhonóv; ale o placení od desk v jiných knihách posledních bude povědieno. oz vezzas
Strana 158
Najjasnějšiemu kniežeti a nánu, panu Wladislawowi, uherskému, českému sc. králi, markrabí morawskému &c. O práviech země české Viktorina ze Všehrd počínají se KNIHY CTVRTE. 1. Předmluvenie a summa knih čtvrtých. 2) .. vedle práva má býti, od žaloby až do rozsudku, a kterakým ... 6) kteráž v kaple Všech Svatých bývá. 8) .. móž svú věc poněkud při súdu zpraviti. 12).. práva zemského jednati neumějíce k zmatkóm i škodám . . 14).. v potomních knihách psáti budu .. 16) .. při úřadu bez hřmotu.. 17).. svá zbožie, ženy, děti, 20) .. najužitečněje líbí. Kterýmž 24).. ajiným lidem rozličné milosti činí. O těch i o jiných při dskách řízeniech a zvlášť o zvodiech.. . V prvních, druhých a třetích knihách mluveno jest o súdu zemském, jak osazen a držán vedlé práva má býti, ot zahájenie až do vzdánie jeho, a kterakým obyčejem má každý k tomu súdu připraven býti, od póhonu až do práva staného, od žaloby až do 5 nálezu, od nálezu a práva staného až do na vrch práva dove- denie; nenie také ani o přísaze opuštěno, kteráž v kaple Všech Svatých na hradě Pražském bývá. Kdež každý, komuž by bylo potřebie, z těch knih móž svú věc poněkud, ač ne do konce, při súdu spraviti. Ale že mnoho lidí jest, kteříž své věci při 1o dskách jednají a u desk viece o své statky a spravedlnosti jich než u súdu zemského činiti mají; a mnozí svých věcí u týchž desk pro neznámost práva zemského řiediti [jednati] neumějíce, k zmatkóm i k škodám často přicházejí, těch aby i jiných zpletkóv a škod poněkud ujíti mohli, v těchto i v potomních knihách 15 z těch příčin psáti budu o právu, kteréž se při dskách zemských a při úřadu, pokojně, bez hřmotu súdného, den ode dne vede
Najjasnějšiemu kniežeti a nánu, panu Wladislawowi, uherskému, českému sc. králi, markrabí morawskému &c. O práviech země české Viktorina ze Všehrd počínají se KNIHY CTVRTE. 1. Předmluvenie a summa knih čtvrtých. 2) .. vedle práva má býti, od žaloby až do rozsudku, a kterakým ... 6) kteráž v kaple Všech Svatých bývá. 8) .. móž svú věc poněkud při súdu zpraviti. 12).. práva zemského jednati neumějíce k zmatkóm i škodám . . 14).. v potomních knihách psáti budu .. 16) .. při úřadu bez hřmotu.. 17).. svá zbožie, ženy, děti, 20) .. najužitečněje líbí. Kterýmž 24).. ajiným lidem rozličné milosti činí. O těch i o jiných při dskách řízeniech a zvlášť o zvodiech.. . V prvních, druhých a třetích knihách mluveno jest o súdu zemském, jak osazen a držán vedlé práva má býti, ot zahájenie až do vzdánie jeho, a kterakým obyčejem má každý k tomu súdu připraven býti, od póhonu až do práva staného, od žaloby až do 5 nálezu, od nálezu a práva staného až do na vrch práva dove- denie; nenie také ani o přísaze opuštěno, kteráž v kaple Všech Svatých na hradě Pražském bývá. Kdež každý, komuž by bylo potřebie, z těch knih móž svú věc poněkud, ač ne do konce, při súdu spraviti. Ale že mnoho lidí jest, kteříž své věci při 1o dskách jednají a u desk viece o své statky a spravedlnosti jich než u súdu zemského činiti mají; a mnozí svých věcí u týchž desk pro neznámost práva zemského řiediti [jednati] neumějíce, k zmatkóm i k škodám často přicházejí, těch aby i jiných zpletkóv a škod poněkud ujíti mohli, v těchto i v potomních knihách 15 z těch příčin psáti budu o právu, kteréž se při dskách zemských a při úřadu, pokojně, bez hřmotu súdného, den ode dne vede
Strana 159
IV. 2. O úředniciech a úřadu desk. 159 a zachovává. Kterýmž lidé svá zbožie a dědiny, ženy, děti, listy, kšafty, klénoty, nábytky, svrchky i jiné potřeby všecky k tomu příslušejície rozličně řiedie a opatrují, jakž se komu najlépe a najužitečněje zdá. Kterýmž také Kská Jasnost, sirotky i zbožie 20 sirotčie od otcóv, bratróv nebo strýcóv jich neopatřené, jakožto najvyšší všech sirotkóv poručník, poručníky dobrými opatrovati a spravedlivými potřebně ráčí; i také let týmž sirotkóm pro lepšie jich, když toho potřebie jest, JKskáMst přidává, a jiným lidem rozličné a mnohé milosti činí. O těch i o jiných věcech 25 mnohých, kteréž se při dskách ne jedním obyčejem řiedie, a zvláště o zvodiech pro nezpravu i pro jiné pře, od trhu až do odhádánie, tyto knihy čtvrté vypravovati budú, jakož titulové jich a nápisové zvláštní o každé věci zejména předložení ukazují. 2. O uředníciech a úřadu desk. 21) .. někdy a opatroval, beře což ke dskám do truhlice přijde, od každé kopy čtyři groše české, a viec nic. 28) Ti úředníky menšie Pražské opatrují... 32) .. miesta žádného nemá. Úředníky všecky . . 34).. král JMst, kteréž ráčí a zná k tomu hodné a potřebné. 48) . . najprvé miestokomorník, 56).. slúžie, knihy vynášejíce a zase... 60) v jiné svátky znamenitějšie.. 65). . ode všech lidí znamenité úplatky den jako den berú. 80) k úřadu desk přijda, sám z desk slyšal, což by komu potřebie bylo. Těch desk... 33) Toto však před očima vždycky úředníci mieti mají, aby se znali, že ne páni, než všie obce a všech lidí jsú služebníci, neb za to od lidí k živnosti své úplatky berú, 27) aby všem (neb jsú všech služebníci) slúžili, poněvadž úřad nic jiného nenie než služba a tak tehdy aby všem slúžili, se všemi lidmi bez křikóv a sváróv o jich potřeby povlovně jako služebníci mluviece ne křikajíce jako páni. Někteří jsú se vkupovati chtěli v ty úřady a jiní vprošovati, aby tudy ctěni byli, neznajíce toho, že vzácnost ne od úřadu brána, než úřadu od nich, když ho dosáhnú, má přidána býti. Nemysl sobě žádný, aby úřadem byl vzácnější; cos k úřadu přinesl, to v něm mieti budeš a viece nic; žádného oděv ne- dělá lepšieho, ani vzácnějšieho, též i úřad. Nebo ktož bez úřadu jest, svobodný a sobě volný jest, ale ktož v úřadě jest, v službu poddán jest a již nenie sobě svobodným, než jiných všech služebníkem; protož i všie obci, chudému jako bohatému, každý z nich přísahu dělá, ale úředníkóm přísahy žádný nedělá, a protož jim ničímž povinen nenie, ale oni každému poddáni býti musie, poněvadž všech užívají a všem přísahu činie. A potud o úřadu a o úředníciech. 1. Úředníci (jakož v druhých knihách jest povědieno) na dvé se dělie: Jsú jedni najvyšší, druzí menší najvyšších úřed-
IV. 2. O úředniciech a úřadu desk. 159 a zachovává. Kterýmž lidé svá zbožie a dědiny, ženy, děti, listy, kšafty, klénoty, nábytky, svrchky i jiné potřeby všecky k tomu příslušejície rozličně řiedie a opatrují, jakž se komu najlépe a najužitečněje zdá. Kterýmž také Kská Jasnost, sirotky i zbožie 20 sirotčie od otcóv, bratróv nebo strýcóv jich neopatřené, jakožto najvyšší všech sirotkóv poručník, poručníky dobrými opatrovati a spravedlivými potřebně ráčí; i také let týmž sirotkóm pro lepšie jich, když toho potřebie jest, JKskáMst přidává, a jiným lidem rozličné a mnohé milosti činí. O těch i o jiných věcech 25 mnohých, kteréž se při dskách ne jedním obyčejem řiedie, a zvláště o zvodiech pro nezpravu i pro jiné pře, od trhu až do odhádánie, tyto knihy čtvrté vypravovati budú, jakož titulové jich a nápisové zvláštní o každé věci zejména předložení ukazují. 2. O uředníciech a úřadu desk. 21) .. někdy a opatroval, beře což ke dskám do truhlice přijde, od každé kopy čtyři groše české, a viec nic. 28) Ti úředníky menšie Pražské opatrují... 32) .. miesta žádného nemá. Úředníky všecky . . 34).. král JMst, kteréž ráčí a zná k tomu hodné a potřebné. 48) . . najprvé miestokomorník, 56).. slúžie, knihy vynášejíce a zase... 60) v jiné svátky znamenitějšie.. 65). . ode všech lidí znamenité úplatky den jako den berú. 80) k úřadu desk přijda, sám z desk slyšal, což by komu potřebie bylo. Těch desk... 33) Toto však před očima vždycky úředníci mieti mají, aby se znali, že ne páni, než všie obce a všech lidí jsú služebníci, neb za to od lidí k živnosti své úplatky berú, 27) aby všem (neb jsú všech služebníci) slúžili, poněvadž úřad nic jiného nenie než služba a tak tehdy aby všem slúžili, se všemi lidmi bez křikóv a sváróv o jich potřeby povlovně jako služebníci mluviece ne křikajíce jako páni. Někteří jsú se vkupovati chtěli v ty úřady a jiní vprošovati, aby tudy ctěni byli, neznajíce toho, že vzácnost ne od úřadu brána, než úřadu od nich, když ho dosáhnú, má přidána býti. Nemysl sobě žádný, aby úřadem byl vzácnější; cos k úřadu přinesl, to v něm mieti budeš a viece nic; žádného oděv ne- dělá lepšieho, ani vzácnějšieho, též i úřad. Nebo ktož bez úřadu jest, svobodný a sobě volný jest, ale ktož v úřadě jest, v službu poddán jest a již nenie sobě svobodným, než jiných všech služebníkem; protož i všie obci, chudému jako bohatému, každý z nich přísahu dělá, ale úředníkóm přísahy žádný nedělá, a protož jim ničímž povinen nenie, ale oni každému poddáni býti musie, poněvadž všech užívají a všem přísahu činie. A potud o úřadu a o úředníciech. 1. Úředníci (jakož v druhých knihách jest povědieno) na dvé se dělie: Jsú jedni najvyšší, druzí menší najvyšších úřed-
Strana 160
160 IV. 2 O úředníciech a úřadu desk 5 15 níkóv a jiných miesta držiecí. 2. Najvyšší čtyřie jsú: purkrabí, komorník, sudí, písař. Ti sami u desk osobami svými nesedají, aniž jsú k tomu zavázáni, a z té příčiny, že sami u desk ne- sedají, jiné úředníky, kteříž miesta jich naplňují, menšie mají; při dobré však vóli jich to stojí, chce-li kdy který z nich nebo všickni k úřadu mezi menšie úředníky přijíti a s nimi poseděti; moc toho plnú všickni i jeden každý z nich má. 3. Ale úřed- níkóv menších jest sedm: komorník, sudí, písař větčích, a menších desk písař, úředník králové, úředník probošta Vyše- 1o hradského, úředník podkomořieho. (To psáno v I. dskách Václavových A. I. A přitom jest i široce i potřebně, jak se mají všickni úředníci větší i menší zachovati, vypsáno.) 4. A tolikéž jest všech úředníkóv zemských najvyšších s malými, totižto ti třie najvyšší již povědění, a čtvrtý purkrabí najvyšší, králová česká, probošt Vyšehradský a podkomoří. 5. Ale ti čtyřie: půrkrabí, králová, probošt Vyšehradský, podkomoří se dskami nic nebo velmi málo činiti mají; neb králová, probošt Vyšehradský, podkomoří, ti v zemském súdu ani u desk nese- dají a od desk žádných dóchodóv neberú, krom probošta, kterýž 20 za to, že jest dsky staré chovával někdy prvé a opatroval, ještě i nynie béře od každé kopy, což ke dskám do truhlice přicházie, čtyři groše české, a viece nic. 6. Ten řád, ten zpósob těch sedmi úředníkóv s tolikéž jich náměstky, tak jakož svrchu povědieno jest, do dnešnieho dne se drží a zachovává nepohnutě. Ale 25 že tito čtyřie se dskami nic činiti nemají: purkrabí, králová, probošt, podkomoří, z té příčiny napřed jest povědieno, že ne- jsú než třie úředníci desk zemských najvyšší, totižto komorník, sudí a písař. Ti úředníky menšie opatrují, ti při súdu zemském z práva býti mají (ale najprvé purkrabí najvyšší,) a dóchody 3o u desk sami berú, jiní čtyřie často jmenovaní toliko své úřed- níky menšie u desk mají. Také miestopurkrabí u desk mezi jinými úředníky menšími miesta žádného nemá, než nahoře při súdu menšiem přede všemi úředníky menšími sedá. 7. Ty úřed- níky všecky, najvyššie, malé i menšie, král český sám JMst, 35 kteréž ráčí a zná zemi a k tomu hodné a potřebné, vedlé vóle své sadí a saditi má z práva, a jiný žádný. (Toho dóvod v IV Matějových A. 2. Léta božieho etc.). 8. Ale ještě při menších úředniciech jsú jiní, kteříž, ač úředníci nejsú, však proto při
160 IV. 2 O úředníciech a úřadu desk 5 15 níkóv a jiných miesta držiecí. 2. Najvyšší čtyřie jsú: purkrabí, komorník, sudí, písař. Ti sami u desk osobami svými nesedají, aniž jsú k tomu zavázáni, a z té příčiny, že sami u desk ne- sedají, jiné úředníky, kteříž miesta jich naplňují, menšie mají; při dobré však vóli jich to stojí, chce-li kdy který z nich nebo všickni k úřadu mezi menšie úředníky přijíti a s nimi poseděti; moc toho plnú všickni i jeden každý z nich má. 3. Ale úřed- níkóv menších jest sedm: komorník, sudí, písař větčích, a menších desk písař, úředník králové, úředník probošta Vyše- 1o hradského, úředník podkomořieho. (To psáno v I. dskách Václavových A. I. A přitom jest i široce i potřebně, jak se mají všickni úředníci větší i menší zachovati, vypsáno.) 4. A tolikéž jest všech úředníkóv zemských najvyšších s malými, totižto ti třie najvyšší již povědění, a čtvrtý purkrabí najvyšší, králová česká, probošt Vyšehradský a podkomoří. 5. Ale ti čtyřie: půrkrabí, králová, probošt Vyšehradský, podkomoří se dskami nic nebo velmi málo činiti mají; neb králová, probošt Vyšehradský, podkomoří, ti v zemském súdu ani u desk nese- dají a od desk žádných dóchodóv neberú, krom probošta, kterýž 20 za to, že jest dsky staré chovával někdy prvé a opatroval, ještě i nynie béře od každé kopy, což ke dskám do truhlice přicházie, čtyři groše české, a viece nic. 6. Ten řád, ten zpósob těch sedmi úředníkóv s tolikéž jich náměstky, tak jakož svrchu povědieno jest, do dnešnieho dne se drží a zachovává nepohnutě. Ale 25 že tito čtyřie se dskami nic činiti nemají: purkrabí, králová, probošt, podkomoří, z té příčiny napřed jest povědieno, že ne- jsú než třie úředníci desk zemských najvyšší, totižto komorník, sudí a písař. Ti úředníky menšie opatrují, ti při súdu zemském z práva býti mají (ale najprvé purkrabí najvyšší,) a dóchody 3o u desk sami berú, jiní čtyřie často jmenovaní toliko své úřed- níky menšie u desk mají. Také miestopurkrabí u desk mezi jinými úředníky menšími miesta žádného nemá, než nahoře při súdu menšiem přede všemi úředníky menšími sedá. 7. Ty úřed- níky všecky, najvyššie, malé i menšie, král český sám JMst, 35 kteréž ráčí a zná zemi a k tomu hodné a potřebné, vedlé vóle své sadí a saditi má z práva, a jiný žádný. (Toho dóvod v IV Matějových A. 2. Léta božieho etc.). 8. Ale ještě při menších úředniciech jsú jiní, kteříž, ač úředníci nejsú, však proto při
Strana 161
IV. 2. O úředníciech a úřadu desk. 161 úřadu bývají, jako ten, kterýž dsky na pargamén s papíru pře- 40 jímá a píše; a opět jiný, kterýž dsky menšie zápisné s papíru na papír píše, a ten, kterýž komorníky vydává, ješto slove starosta. Jsú ještě i registrátorové dvá, kteříž u registr sedají, a komuž co potřebie jest v registrách nalezají. A k tomu komorníkóv množstvie. 9. V těch rozdieliech a v tom množství 45 tento řád se zachovává, že nahoře v laviciech na súdě menšiem Pražském nesedají než tito úředníci menší, tímto pořádem: Najprvé miestopurkrabí, potom miestokomorník, miestosudí, vedlé něho hned miestopísař, za ním úředník králové, za tiem proboštóv, po něm úředník podkomořieho, a na konci písař menších desk zemských. 50 Starosta ani v súdu ani dole u desk v laviciech mezi úřed- níky miesta nemá, než mezi komorníky zóstává. Ingrossátor dole v laviciech miesto má, a sedá vedlé toho, ktož jest na miestě najvyššieho písaře; v laviciech nahoře v súdu ne- sedá. V jiném ve všem týž se řád i v sedání u desk jako 55 v súdu zachovává. Komorníci úřadu služie, dsky k úřadu z truhel vynášejíce a zase do truhel snášejíce. 10. Těch sedm úředníkóv u desk den jako den sedají, dvakrát se za den ke dskám scházejíce, ráno jednú, druhé po obědě, a to na každý den, kromě neděle a svátkóv úročniech; v jiné svátky zname- 60 nitějšie po obědě toliko u desk sedají. A když se k úřadu sejdú, mají najméně dvě nebo tři hodiny vytrvati, nikam se ne- rozcházejíce, tu lidi čekati, ne od lidí čekáni býti; a tu nale- zeni býti mají, aby lidé v potřebách svých meškáni pro jich ne- bytie nebo dlúhé nescházenie nebyli; poněvadž za to ode všech 65 lidí úplatky berú. 11. V súdu i dole což z potazu má pově- dieno býti, žádný jiný nemá mluviti z práva, než miestosudí, anebo ten, komuž by on poručil. Což se pak ve dsky kla- denie a vpisovánie i vymazovánie a propúščenie z desk dotýče, neb stran vyptávánie, tu písaři samému (neb se to jeho úřadu 7o dotýče) mluviti příležie, a jinému úředníku žádnému. Na ko- morníka samého sluší odhádanie. Zvody všecky třie mají: miesto- komorník, miestosudí a miestopísař, a na ty pořád jezdie. Dsky zemské, pečeť zemskú miestopísař v své moci má a obého chová. Žádný úředník nemá se v dskách přebierati ani čísti; než miesto- 75 písař v velikých, a menší písař v malých, anebo kterýmž by miestopísař z menších písařóv rozkázal. 12. Toto však jiným úřed- Všehrd. 11
IV. 2. O úředníciech a úřadu desk. 161 úřadu bývají, jako ten, kterýž dsky na pargamén s papíru pře- 40 jímá a píše; a opět jiný, kterýž dsky menšie zápisné s papíru na papír píše, a ten, kterýž komorníky vydává, ješto slove starosta. Jsú ještě i registrátorové dvá, kteříž u registr sedají, a komuž co potřebie jest v registrách nalezají. A k tomu komorníkóv množstvie. 9. V těch rozdieliech a v tom množství 45 tento řád se zachovává, že nahoře v laviciech na súdě menšiem Pražském nesedají než tito úředníci menší, tímto pořádem: Najprvé miestopurkrabí, potom miestokomorník, miestosudí, vedlé něho hned miestopísař, za ním úředník králové, za tiem proboštóv, po něm úředník podkomořieho, a na konci písař menších desk zemských. 50 Starosta ani v súdu ani dole u desk v laviciech mezi úřed- níky miesta nemá, než mezi komorníky zóstává. Ingrossátor dole v laviciech miesto má, a sedá vedlé toho, ktož jest na miestě najvyššieho písaře; v laviciech nahoře v súdu ne- sedá. V jiném ve všem týž se řád i v sedání u desk jako 55 v súdu zachovává. Komorníci úřadu služie, dsky k úřadu z truhel vynášejíce a zase do truhel snášejíce. 10. Těch sedm úředníkóv u desk den jako den sedají, dvakrát se za den ke dskám scházejíce, ráno jednú, druhé po obědě, a to na každý den, kromě neděle a svátkóv úročniech; v jiné svátky zname- 60 nitějšie po obědě toliko u desk sedají. A když se k úřadu sejdú, mají najméně dvě nebo tři hodiny vytrvati, nikam se ne- rozcházejíce, tu lidi čekati, ne od lidí čekáni býti; a tu nale- zeni býti mají, aby lidé v potřebách svých meškáni pro jich ne- bytie nebo dlúhé nescházenie nebyli; poněvadž za to ode všech 65 lidí úplatky berú. 11. V súdu i dole což z potazu má pově- dieno býti, žádný jiný nemá mluviti z práva, než miestosudí, anebo ten, komuž by on poručil. Což se pak ve dsky kla- denie a vpisovánie i vymazovánie a propúščenie z desk dotýče, neb stran vyptávánie, tu písaři samému (neb se to jeho úřadu 7o dotýče) mluviti příležie, a jinému úředníku žádnému. Na ko- morníka samého sluší odhádanie. Zvody všecky třie mají: miesto- komorník, miestosudí a miestopísař, a na ty pořád jezdie. Dsky zemské, pečeť zemskú miestopísař v své moci má a obého chová. Žádný úředník nemá se v dskách přebierati ani čísti; než miesto- 75 písař v velikých, a menší písař v malých, anebo kterýmž by miestopísař z menších písařóv rozkázal. 12. Toto však jiným úřed- Všehrd. 11
Strana 162
162 IV. 3. O trhu. níkóm jest dopuštěno, aby sobě sami, mají-li co svého dskami zapsaného, mohli přečísti, umějí-li; jinému žádnému; neb na to so jsú dsky svobodné, aby každý člověk, chudý jako bohatý, k úřadu desk přijda nebo pošle kohož by chtěl, z desk slyšal, což by chtěl, (kromě svědomie k súdu nepřišlého) své neb čiež koli dsky, též i nálezy i žaloby i póhony, kolikrátž by se jemu zdálo. 13. Těch desk, kteréž se tu píší, žádný přesvědčiti nemóž. (To na mnohých s5 miestech jest psáno i nálezy panskými ztvrzeno). Než úředníky kmet nebo popravce nebo staří úředníci, kteříž jsú prvé v úřadech byli, mohú přesvědčiti. (Nález o tom v II. Mikulášových B. 2. v při Purkarta z Janovic.) 14. Přitom toto za právo jest na- lezeno, že všecky dsky zemské královstvie českého, veliké i 90 malé, trhové i póhonné, i památné, mají jazykem českým při- rozeným psány býti. (Nález o tom v Památných dskách: Léta božieho 1495 v pondělí před svatú Kedrutú: Páni a vládyky.) 15. Toto však před očima vždycky úředníci mieti mají, aby pamatovali, že nejsú páni, než všie obce a všech lidí služebníci; neb za to o5 od lidí k živnosti své penieze a úplatky berú, a to jest jich, jakož často slýchají, pluh. A věděti mají, že ne pro ně dsky, ale i oni i dsky pro lidi a pro všecku obec všie země jsú, aby všem (neb jsú všech služebníci, poněvadž každý úřad nic jiného nenie, než služba všem), ktož co u desk činiti mají, slúžili, 100 se všemi lidmi bez křikóv a sváróv o jich potřeby, povolně jako služebníci mluviece, ne křikajíce jako páni. 16. Také KMsti, pánóm, rytieřstvu i všie obci, chudému jako bohatému, každý úředník přísahu dělá dřieve, než se v úřad uváže, ale úředníkóm přísahy žádný nedělá. Ingrossátor a registrátoři té 105 přísahy nečinie. — A potud o úřadu a úředníciech. 3. O trhu. 1) Počátek kupovánie a prodávánie od frajmarkóv a směn znikl jest, neb za starých nebyl jest peniez, než rozdielně kúpě a záplata . . . . . 20) o práviech obecniech, v kterýchž učený nejsem, ale o českých . . . . . 22) ale snad mnohým, a dobrým zvláště a upřiemým . . . . . 23) toto se najprv u všech za právo ... 25) najprv měl než by jinému prodával, 28) trhu, neb při kladení ... 31) (č. 6 v I. recensí není) 43) žádného práva ani panstvie, 48) úředníci menší mají... 50) třetinů výš jménem pokuty a ná- kladóv ... 53) nebo sumu nebo věno nebo jakéž koli právo ... 58) trhu se pokládá . . .
162 IV. 3. O trhu. níkóm jest dopuštěno, aby sobě sami, mají-li co svého dskami zapsaného, mohli přečísti, umějí-li; jinému žádnému; neb na to so jsú dsky svobodné, aby každý člověk, chudý jako bohatý, k úřadu desk přijda nebo pošle kohož by chtěl, z desk slyšal, což by chtěl, (kromě svědomie k súdu nepřišlého) své neb čiež koli dsky, též i nálezy i žaloby i póhony, kolikrátž by se jemu zdálo. 13. Těch desk, kteréž se tu píší, žádný přesvědčiti nemóž. (To na mnohých s5 miestech jest psáno i nálezy panskými ztvrzeno). Než úředníky kmet nebo popravce nebo staří úředníci, kteříž jsú prvé v úřadech byli, mohú přesvědčiti. (Nález o tom v II. Mikulášových B. 2. v při Purkarta z Janovic.) 14. Přitom toto za právo jest na- lezeno, že všecky dsky zemské královstvie českého, veliké i 90 malé, trhové i póhonné, i památné, mají jazykem českým při- rozeným psány býti. (Nález o tom v Památných dskách: Léta božieho 1495 v pondělí před svatú Kedrutú: Páni a vládyky.) 15. Toto však před očima vždycky úředníci mieti mají, aby pamatovali, že nejsú páni, než všie obce a všech lidí služebníci; neb za to o5 od lidí k živnosti své penieze a úplatky berú, a to jest jich, jakož často slýchají, pluh. A věděti mají, že ne pro ně dsky, ale i oni i dsky pro lidi a pro všecku obec všie země jsú, aby všem (neb jsú všech služebníci, poněvadž každý úřad nic jiného nenie, než služba všem), ktož co u desk činiti mají, slúžili, 100 se všemi lidmi bez křikóv a sváróv o jich potřeby, povolně jako služebníci mluviece, ne křikajíce jako páni. 16. Také KMsti, pánóm, rytieřstvu i všie obci, chudému jako bohatému, každý úředník přísahu dělá dřieve, než se v úřad uváže, ale úředníkóm přísahy žádný nedělá. Ingrossátor a registrátoři té 105 přísahy nečinie. — A potud o úřadu a úředníciech. 3. O trhu. 1) Počátek kupovánie a prodávánie od frajmarkóv a směn znikl jest, neb za starých nebyl jest peniez, než rozdielně kúpě a záplata . . . . . 20) o práviech obecniech, v kterýchž učený nejsem, ale o českých . . . . . 22) ale snad mnohým, a dobrým zvláště a upřiemým . . . . . 23) toto se najprv u všech za právo ... 25) najprv měl než by jinému prodával, 28) trhu, neb při kladení ... 31) (č. 6 v I. recensí není) 43) žádného práva ani panstvie, 48) úředníci menší mají... 50) třetinů výš jménem pokuty a ná- kladóv ... 53) nebo sumu nebo věno nebo jakéž koli právo ... 58) trhu se pokládá . . .
Strana 163
IV. 3. O trhu. 163 1. Mezi lidmi všelikých řádóv a obchodóv počátek kupo- vánie a prodávánie od frajmarkóv a směn znikl jest; neb za starých a za najprvnějších lidí nebylo jest peněz, než rozdielně kúpě a záplata jmenována jest bývala; neb jedenkaždý vedlé potřeby své sobě neužitečným na užitečné a potřebné jest frajmar- číval. Ale že se jest nevždycky a nesnadně přiházelo, když jeden měl to, čehož druhý žádal, aby také zase měl druhý to, což by onen přijieti chtěl a čehož by potřeboval, nalezena jest mince, aby jejie obecná a známá vážnost a cena nesnadnosti směn rovností váhy zpomáhala. Z kteréžto věci k tomu jest 10 přišlo, že již jiná věc slove kúpě a jiná penieze nebo záplata. 2. Z kteréžto jednoho za druhé směny vedlé rovnosti kúpě a peněz prodánie a kúpenie přicházie, a to slove trh. Kterýž jiného nic nenie, než mezi prodávajíciem a kupujíciem o kúpi vedlé rovnosti peněz a kúpě s obú stran dobrovolné k přijetí jednoho za druhé 15 svolenie. A bez svolenie obú stran žádný se trh dokonati ne- móže, jako bez kúpě a bez peněz. 3. Ale o trhu co se v prá- viech obecniech a přespolniech široce píše, toho na straně nechaje, k trhu zvláštniemu a v zemi české obyčejnému se navrátím, poněvadž ne o práviech obecniech, než o českých toliko, kterýchž 20 jakúž takúž známost mám, píši, k užitku Čechóm, ač ne všem, ale snad některým, a zvláště dobrým a upřiemým. 4. Při trhu v zemi české a právě zemském obyčejném toto se najprvé za právo drží: Ktož co prodává, aby to sám najprvé měl, a tak sám najprvé maje, potom jinému, chce-li, prodával; nemá-li toho 25 a nedrží skutečně, ale najméně právo k tomu, což prodává, má mieti; neb žádný prodávati nemóž, čehož nemá, jako ani dávati. 5. A co prodá, to ve dsky klásti má, vedlé té smlúvy a trhu, jakž se mezi kupujíciem a tím, ktož prodává, smluví. Neb při kladení ve dsky to za právo jest, pokud se kupující s prodá- 30 vajícím obapolně a dobrovolně smluví a svolí. 6. Item má býti s obojie strany dobrovolné svolenie; bezděčnost trhu nečiní; vězeň, žena, služebník, leč svobodni jsúce, dobrovolně prodadie své, trh se k držemné pevnosti ne hned sejde. 7. Forma a zpósob trhu, tak jakž se ve dsky klade, jest tato: Pavel z Svršna 35 přiznal se před úředníky, že jest prodal dědictvie své v Svršovci, tvrz, dvór poplužní s poplužiem, ves celú, dvory kmetcie s platem, s dědinami, lukami, lesy, potoky, rybníky, kurmi, vajci, robotami, 11*
IV. 3. O trhu. 163 1. Mezi lidmi všelikých řádóv a obchodóv počátek kupo- vánie a prodávánie od frajmarkóv a směn znikl jest; neb za starých a za najprvnějších lidí nebylo jest peněz, než rozdielně kúpě a záplata jmenována jest bývala; neb jedenkaždý vedlé potřeby své sobě neužitečným na užitečné a potřebné jest frajmar- číval. Ale že se jest nevždycky a nesnadně přiházelo, když jeden měl to, čehož druhý žádal, aby také zase měl druhý to, což by onen přijieti chtěl a čehož by potřeboval, nalezena jest mince, aby jejie obecná a známá vážnost a cena nesnadnosti směn rovností váhy zpomáhala. Z kteréžto věci k tomu jest 10 přišlo, že již jiná věc slove kúpě a jiná penieze nebo záplata. 2. Z kteréžto jednoho za druhé směny vedlé rovnosti kúpě a peněz prodánie a kúpenie přicházie, a to slove trh. Kterýž jiného nic nenie, než mezi prodávajíciem a kupujíciem o kúpi vedlé rovnosti peněz a kúpě s obú stran dobrovolné k přijetí jednoho za druhé 15 svolenie. A bez svolenie obú stran žádný se trh dokonati ne- móže, jako bez kúpě a bez peněz. 3. Ale o trhu co se v prá- viech obecniech a přespolniech široce píše, toho na straně nechaje, k trhu zvláštniemu a v zemi české obyčejnému se navrátím, poněvadž ne o práviech obecniech, než o českých toliko, kterýchž 20 jakúž takúž známost mám, píši, k užitku Čechóm, ač ne všem, ale snad některým, a zvláště dobrým a upřiemým. 4. Při trhu v zemi české a právě zemském obyčejném toto se najprvé za právo drží: Ktož co prodává, aby to sám najprvé měl, a tak sám najprvé maje, potom jinému, chce-li, prodával; nemá-li toho 25 a nedrží skutečně, ale najméně právo k tomu, což prodává, má mieti; neb žádný prodávati nemóž, čehož nemá, jako ani dávati. 5. A co prodá, to ve dsky klásti má, vedlé té smlúvy a trhu, jakž se mezi kupujíciem a tím, ktož prodává, smluví. Neb při kladení ve dsky to za právo jest, pokud se kupující s prodá- 30 vajícím obapolně a dobrovolně smluví a svolí. 6. Item má býti s obojie strany dobrovolné svolenie; bezděčnost trhu nečiní; vězeň, žena, služebník, leč svobodni jsúce, dobrovolně prodadie své, trh se k držemné pevnosti ne hned sejde. 7. Forma a zpósob trhu, tak jakž se ve dsky klade, jest tato: Pavel z Svršna 35 přiznal se před úředníky, že jest prodal dědictvie své v Svršovci, tvrz, dvór poplužní s poplužiem, ves celú, dvory kmetcie s platem, s dědinami, lukami, lesy, potoky, rybníky, kurmi, vajci, robotami, 11*
Strana 164
164 IV. 4. O prodávajíciem. s podacím kostelním v Makotřasiech, i se vší zvolí, což k tomu 40 příslušie, s plným panstviem, to vše, což jest tu sám měl a držal, v těch meziech a hraniciech, jakož v nich to vše záležie, tak a v témž plném právě, jakož jemu dsky od Valše z Vrchlabie plněje svědčie, žádného práva, zvláštnosti, ani panstvie sobě tu dále k tomu dědictví nepozóstavuje, Janovi z Podlajštínie a jeho dědicóm 45 za tisíc kop grošóv českých z úplna zaplacených, a jemu jest toho dědictvie dědicky postúpil. Zpraviti má sám toliko před každým člověkem právem zemským, a zvlášť před věny a sirotky, jakož země za právo má. Pakli by nezpravil, tehdy úředníci mají zvésti kupujícieho na dědictvie zpravce, kdež má nebo mieti bude, so třetinú výš peněz svrchu psaných jménem pokuty a nákladóv beze všeho póhonu, jakožto v právě staném. Těmi se slovy každý trh, tú formú, tím zpósobem ve dsky klade, když kto dědictvie prodává; též když plat nebo summu dluhu nebo zástavu nebo věno, nebo jakéž koli jiné právo, s malú proměnú týmž zpósobem se ve dsky zapisuje. — O kterémžto trhu po všech článciech jeho od prvnieho až do poslednieho, co při čem za právo, za řád a za obyčej se drží, vypravovati budu. A poněvadž jméno a titul toho, ktož prodává, na počátku trhu ve dskách se pokládá, z té příčiny příhodně o prodávajíciem najprvé budu psáti. 00 4. O prodávajíciem. 1) Ktož co prodává a ve dsky chce trhem klásti, má věděti.. . 10) tůž pokutu své nepravosti ponese. (Toho dóvod jest v Modrých dskách póhon- ných, kdež Bohuslav z Prahy pohánie Vácslava Skuhrovského, kterýž se jest o tu nepravost v Čechách najprvé pokusil a Vácslavovi ve dsky kladl, čehož jest sám neměl; též kdež Mikuláš Čapek z Dalkovic, že jest zapi- soval dskami, sám nemaje, v túž pokutu jest upadl a z plného súdu pro takový běh v kázeň jest vzat. To psáno v týchž dskách, kdež týž Mikuláš Čapek pohánie Zigmunda z Ostrého. 40) i ta jistá slova, 41) v trhu polo- žena: 47) ani k svědkóv přijímání jeti... 64) svým jménem a bratří nebo strýcóv . . . 67) (Na to jest desk moře) . . . 84) nemoci neb z jaké koli 88) dědictvie králov- jiné příhody . . . 86) nemóž ve dsky klásti . . . ského, kteréž slove zápisné, ani kněžského, kteréž slove duchovní, ani cizieho ve dsky nemóž klásti; pakli by kto té všetečnosti byl a o takovú se nepravost pokusiti směl, má takový vedle práva kázán býti 24) klade, přiznává 91) 13. (schází) 109) věděti, že což koli prodává, 114) ze — Z kteréžto věci toto se zřetedlně bezpravie téměř po Mšeného. vší zemi od mnohých děje, že prodávajíce jedni druhým vsi, robot
164 IV. 4. O prodávajíciem. s podacím kostelním v Makotřasiech, i se vší zvolí, což k tomu 40 příslušie, s plným panstviem, to vše, což jest tu sám měl a držal, v těch meziech a hraniciech, jakož v nich to vše záležie, tak a v témž plném právě, jakož jemu dsky od Valše z Vrchlabie plněje svědčie, žádného práva, zvláštnosti, ani panstvie sobě tu dále k tomu dědictví nepozóstavuje, Janovi z Podlajštínie a jeho dědicóm 45 za tisíc kop grošóv českých z úplna zaplacených, a jemu jest toho dědictvie dědicky postúpil. Zpraviti má sám toliko před každým člověkem právem zemským, a zvlášť před věny a sirotky, jakož země za právo má. Pakli by nezpravil, tehdy úředníci mají zvésti kupujícieho na dědictvie zpravce, kdež má nebo mieti bude, so třetinú výš peněz svrchu psaných jménem pokuty a nákladóv beze všeho póhonu, jakožto v právě staném. Těmi se slovy každý trh, tú formú, tím zpósobem ve dsky klade, když kto dědictvie prodává; též když plat nebo summu dluhu nebo zástavu nebo věno, nebo jakéž koli jiné právo, s malú proměnú týmž zpósobem se ve dsky zapisuje. — O kterémžto trhu po všech článciech jeho od prvnieho až do poslednieho, co při čem za právo, za řád a za obyčej se drží, vypravovati budu. A poněvadž jméno a titul toho, ktož prodává, na počátku trhu ve dskách se pokládá, z té příčiny příhodně o prodávajíciem najprvé budu psáti. 00 4. O prodávajíciem. 1) Ktož co prodává a ve dsky chce trhem klásti, má věděti.. . 10) tůž pokutu své nepravosti ponese. (Toho dóvod jest v Modrých dskách póhon- ných, kdež Bohuslav z Prahy pohánie Vácslava Skuhrovského, kterýž se jest o tu nepravost v Čechách najprvé pokusil a Vácslavovi ve dsky kladl, čehož jest sám neměl; též kdež Mikuláš Čapek z Dalkovic, že jest zapi- soval dskami, sám nemaje, v túž pokutu jest upadl a z plného súdu pro takový běh v kázeň jest vzat. To psáno v týchž dskách, kdež týž Mikuláš Čapek pohánie Zigmunda z Ostrého. 40) i ta jistá slova, 41) v trhu polo- žena: 47) ani k svědkóv přijímání jeti... 64) svým jménem a bratří nebo strýcóv . . . 67) (Na to jest desk moře) . . . 84) nemoci neb z jaké koli 88) dědictvie králov- jiné příhody . . . 86) nemóž ve dsky klásti . . . ského, kteréž slove zápisné, ani kněžského, kteréž slove duchovní, ani cizieho ve dsky nemóž klásti; pakli by kto té všetečnosti byl a o takovú se nepravost pokusiti směl, má takový vedle práva kázán býti 24) klade, přiznává 91) 13. (schází) 109) věděti, že což koli prodává, 114) ze — Z kteréžto věci toto se zřetedlně bezpravie téměř po Mšeného. vší zemi od mnohých děje, že prodávajíce jedni druhým vsi, robot
Strana 165
IV. 4. O prodávajíciem. 165 zejmena nekladú ani jich sobě pozóstavují; a proto lidé chudí nebozí těžké a bezpravné roboty dělati a robotovati držitelóm svým musí, proti vší i božské i lidské, křesťanské i světské spravedlnosti, ješto tako- vého bezpravie nepravého ani Turci ani jiní pohané nečiní. Z kteréhožto bezpravie, prvé v Čechách neslýchaného, mnoho zlého pochází, tak že lidé takového obtieženie nemilostivého snésti nemohúce někdy s gruntóv svým všeckno opustiece utiekají a utekúce v zlodějstvie, v mordy, v žhárstvie a v jiná zločinstva se dávají, a země tudy pustne a drahota skrze to a hlad v zemi přichází. Jiní týmž obtieženiem přinuceni jsúce proti svým panóm se zdvihají a hory vojensky osazují, dvory a dědiny, statky, ženy i děti své opustiece, jakož se nedávno na Moravě stalo, že Zábřežští pro nespravedlivá obtieženie a roboty nepovinné zdvihše se pana Tunkle pána svého jsú porazili, zranili, zbili, bez mála zabili, tak že jest vždy od toho zbití ne- vstávaje umřel. A nyní v Čechách v kraji Prachenském (zkorr. v Litomě- řickém) při Sv. Margretě lidé Adama Ploskovského, robot nepravých a vymýšlených nésti nemohúce, všickni jsú se zdvihli, vrch vojensky osadili a co z toho vyjde, ještě neviemy. Než bylo by potřebie spravedlivého v tom ode všie země chudých lidí opatřenie; ač chtie aby země nezpustla a ne nic najhoršieho a všie zemi škodného aby nezniklo; aby všeliká bezpravnost při lidech chudých a zádava přetržena byla a lidé v čemž sedie, to aby pánóm svým platili, a v čemž nesedie, aby na ně tím saháno ne- bylo, a řád zemský při lidech kmetcích ten aby držán byl, kterýž jest za staradávna držán byl, a přes to na lidi chudé aby výše žádným bezpraviem saháno nebylo. Ale nynie se k prodávajícímu zaše navrátím. 154) otpieral a v tom by léta zemská prošla, tolikéž moci ten vklad má, jakoby se přiznal a na miesto jemu zóstavené byl doložen. A též o jiných o všech, kteříž ač příbuzenstviem 161) kterýmž by miesta pozóstavena byla, 164) co se tím miení. 166) Nemiení se tím (jakož se mnozí domýšlejí) to co by k tomu přislušalo což se prodává, než toliko svoboda na tom na všem i na jiném, což obecného k tomu příslušie, jako cesty . . . a jiné k tomu podobné. A jest zvóle na gruntiech, panstvie na lidech. — A potud o pro- dávajícím. 1. Ktož co dobrovolně a svobodně komu prodává a to jemu ve dsky chce trhem, když již prodá, klásti, má věděti, že to za právo v zemi české jest: Nemá-li sám toho ve dskách, což jest prodal, nemóž ve dsky jinému klásti, a to netoliko trhem, ale ani zástavú, ani zápisem, ani kterým jiným vkladem. 5 2. Pakli by kto přes to ve dsky jinému, sám ve dskách nemaje, směl klásti, s hrdlem i statkem na královskú milost a panskú přijde, a k tomu za falešníka zóstane, jako i ten ktož by co prodal, k čemuž by sám práva neměl; též i ten, ktož cizie za své pro- dává, túž pokutu smělosti své ponese. (Toho dóvod jest v Mo- 10 drých dskách póhonných, kdež Bohuslav z Prahy pohánie Václava
IV. 4. O prodávajíciem. 165 zejmena nekladú ani jich sobě pozóstavují; a proto lidé chudí nebozí těžké a bezpravné roboty dělati a robotovati držitelóm svým musí, proti vší i božské i lidské, křesťanské i světské spravedlnosti, ješto tako- vého bezpravie nepravého ani Turci ani jiní pohané nečiní. Z kteréhožto bezpravie, prvé v Čechách neslýchaného, mnoho zlého pochází, tak že lidé takového obtieženie nemilostivého snésti nemohúce někdy s gruntóv svým všeckno opustiece utiekají a utekúce v zlodějstvie, v mordy, v žhárstvie a v jiná zločinstva se dávají, a země tudy pustne a drahota skrze to a hlad v zemi přichází. Jiní týmž obtieženiem přinuceni jsúce proti svým panóm se zdvihají a hory vojensky osazují, dvory a dědiny, statky, ženy i děti své opustiece, jakož se nedávno na Moravě stalo, že Zábřežští pro nespravedlivá obtieženie a roboty nepovinné zdvihše se pana Tunkle pána svého jsú porazili, zranili, zbili, bez mála zabili, tak že jest vždy od toho zbití ne- vstávaje umřel. A nyní v Čechách v kraji Prachenském (zkorr. v Litomě- řickém) při Sv. Margretě lidé Adama Ploskovského, robot nepravých a vymýšlených nésti nemohúce, všickni jsú se zdvihli, vrch vojensky osadili a co z toho vyjde, ještě neviemy. Než bylo by potřebie spravedlivého v tom ode všie země chudých lidí opatřenie; ač chtie aby země nezpustla a ne nic najhoršieho a všie zemi škodného aby nezniklo; aby všeliká bezpravnost při lidech chudých a zádava přetržena byla a lidé v čemž sedie, to aby pánóm svým platili, a v čemž nesedie, aby na ně tím saháno ne- bylo, a řád zemský při lidech kmetcích ten aby držán byl, kterýž jest za staradávna držán byl, a přes to na lidi chudé aby výše žádným bezpraviem saháno nebylo. Ale nynie se k prodávajícímu zaše navrátím. 154) otpieral a v tom by léta zemská prošla, tolikéž moci ten vklad má, jakoby se přiznal a na miesto jemu zóstavené byl doložen. A též o jiných o všech, kteříž ač příbuzenstviem 161) kterýmž by miesta pozóstavena byla, 164) co se tím miení. 166) Nemiení se tím (jakož se mnozí domýšlejí) to co by k tomu přislušalo což se prodává, než toliko svoboda na tom na všem i na jiném, což obecného k tomu příslušie, jako cesty . . . a jiné k tomu podobné. A jest zvóle na gruntiech, panstvie na lidech. — A potud o pro- dávajícím. 1. Ktož co dobrovolně a svobodně komu prodává a to jemu ve dsky chce trhem, když již prodá, klásti, má věděti, že to za právo v zemi české jest: Nemá-li sám toho ve dskách, což jest prodal, nemóž ve dsky jinému klásti, a to netoliko trhem, ale ani zástavú, ani zápisem, ani kterým jiným vkladem. 5 2. Pakli by kto přes to ve dsky jinému, sám ve dskách nemaje, směl klásti, s hrdlem i statkem na královskú milost a panskú přijde, a k tomu za falešníka zóstane, jako i ten ktož by co prodal, k čemuž by sám práva neměl; též i ten, ktož cizie za své pro- dává, túž pokutu smělosti své ponese. (Toho dóvod jest v Mo- 10 drých dskách póhonných, kdež Bohuslav z Prahy pohánie Václava
Strana 166
166 IV. 4. O prodávajíciem. etc. A v týchž dskách, kdež Mikuláš Čapek pohánie Sigmunda z Ostrého.) 3. A věděl-li by o takovém běhu kupující, že ten, 15 ktož jemu prodává, toho což jemu prodává, sám ve dskách nemá, a přes to od něho ve dsky kladenie přijme, v túž vinu a pokutu jako prodávající upadne. (Toho dóvod v Modrých pó- honných, kdež Otík z Tlučné pohánie Jana Žida z Vetli a tu při tom póhonu Oldřich z Svršna, že jest zapisoval Čečkovice Otíkovi Tlučnéři, sám toho ve dskách nemaje, a Otík přijímal zápis, věda, že jest těch dědin on Oldřich ve dskách neměl, pro tu vinu obá na plném súdu v moc a kázeň královskú vzati jsú). 4. Ale, die někto: „Kterakž já pak mám dědictvie své, ve dskách jeho sám nemaje, v držení však skutečném jsa, prodav 25 je jinému, to jemu ujistiti, poněvadž do desk klásti nemohu?“ Jiné rady nenie, než aby k tomu kladení ve dsky uprosil po- volenie královské, nebo panské, jestli že by král v zemi nebyl. Pakli to sám máš listem nebo kšaftem, cos jinému prodal, žádaj KMsti, ať ten list nebo kšaft ve dsky vložiti rozkáže, a tak so budeš moci bez zmatku jinému ve dsky klásti, a té pokuty, v kterúž jsú svrchupsaní prodavající a zápisujíci vešli, ujdeš: jinak nic. 5. Má se také každý, ktož co ve dsky klade, svým vlastním a křestním jménem a titulem přirozeným jmenovati; jinak by kupující mohl i na trhu i na zpravě škodlivú ujmu 35 mieti. 6. Za právo se při trhu i při všelikém jiném ve dsky kladení drží a zachovává, že žádný ve dsky klásti nemóž nic bez osobnieho před úředníky přiznánie, a žádným listem, žádným psaniem, ani poslem nemóž se přiznati, než skrze se samého a svú osobú, přítomen jsa osobně, ne skrze přietele nebo súseda 4o nebo služebníka. (Toho dóvod všecky dsky i ta sama slova, kteráž se po jménu a po tituli prodávajícieho v každém trhu kladú: Přiznal se před úředníky etc.) 7. Řekl jsem „bez osob- nieho před úředníky přiznánie“, a ne u desk; neb se přiházie, že úředníci menší z rozkázanie královského i chodie i jezdie 45 k lidem, a tak se móž někto kromě desk přiznati před úředníky. (Ale k žádnému zdravému bez rozkázanie královského k žádné věci, ani k svědkóv vyslyšení, ani jich zapsání a přijímání jeti ani jíti nemají, ani k úředníkóm najvyšším, ani k kmetóm zemským; neb v tom žádné zvláštnosti nad jiné lidi ani kmetové ani úřed- 50 níci zemští nemají, než též se při nich ve všem úředníci menší bez přijímánie osob jako při jiných najchudších zachovati mají.) 20
166 IV. 4. O prodávajíciem. etc. A v týchž dskách, kdež Mikuláš Čapek pohánie Sigmunda z Ostrého.) 3. A věděl-li by o takovém běhu kupující, že ten, 15 ktož jemu prodává, toho což jemu prodává, sám ve dskách nemá, a přes to od něho ve dsky kladenie přijme, v túž vinu a pokutu jako prodávající upadne. (Toho dóvod v Modrých pó- honných, kdež Otík z Tlučné pohánie Jana Žida z Vetli a tu při tom póhonu Oldřich z Svršna, že jest zapisoval Čečkovice Otíkovi Tlučnéři, sám toho ve dskách nemaje, a Otík přijímal zápis, věda, že jest těch dědin on Oldřich ve dskách neměl, pro tu vinu obá na plném súdu v moc a kázeň královskú vzati jsú). 4. Ale, die někto: „Kterakž já pak mám dědictvie své, ve dskách jeho sám nemaje, v držení však skutečném jsa, prodav 25 je jinému, to jemu ujistiti, poněvadž do desk klásti nemohu?“ Jiné rady nenie, než aby k tomu kladení ve dsky uprosil po- volenie královské, nebo panské, jestli že by král v zemi nebyl. Pakli to sám máš listem nebo kšaftem, cos jinému prodal, žádaj KMsti, ať ten list nebo kšaft ve dsky vložiti rozkáže, a tak so budeš moci bez zmatku jinému ve dsky klásti, a té pokuty, v kterúž jsú svrchupsaní prodavající a zápisujíci vešli, ujdeš: jinak nic. 5. Má se také každý, ktož co ve dsky klade, svým vlastním a křestním jménem a titulem přirozeným jmenovati; jinak by kupující mohl i na trhu i na zpravě škodlivú ujmu 35 mieti. 6. Za právo se při trhu i při všelikém jiném ve dsky kladení drží a zachovává, že žádný ve dsky klásti nemóž nic bez osobnieho před úředníky přiznánie, a žádným listem, žádným psaniem, ani poslem nemóž se přiznati, než skrze se samého a svú osobú, přítomen jsa osobně, ne skrze přietele nebo súseda 4o nebo služebníka. (Toho dóvod všecky dsky i ta sama slova, kteráž se po jménu a po tituli prodávajícieho v každém trhu kladú: Přiznal se před úředníky etc.) 7. Řekl jsem „bez osob- nieho před úředníky přiznánie“, a ne u desk; neb se přiházie, že úředníci menší z rozkázanie královského i chodie i jezdie 45 k lidem, a tak se móž někto kromě desk přiznati před úředníky. (Ale k žádnému zdravému bez rozkázanie královského k žádné věci, ani k svědkóv vyslyšení, ani jich zapsání a přijímání jeti ani jíti nemají, ani k úředníkóm najvyšším, ani k kmetóm zemským; neb v tom žádné zvláštnosti nad jiné lidi ani kmetové ani úřed- 50 níci zemští nemají, než též se při nich ve všem úředníci menší bez přijímánie osob jako při jiných najchudších zachovati mají.) 20
Strana 167
IV. 4. O prodávajíciem. 167 A to přiznánie před úředníky vyslanými kromě desk tak řádně, jakož svrchu stojí, přišlé, tolikéž moci má, jako by se u desk stalo, jakož o tom na svém miestě šíře bude povědieno. A tak kromě desk móž býti ve dsky kladenie, ale bez úředníkóv žád- ného kladenie, žádného přiznánie nenie, ani u desk. Toto se 55 však znamenitě vymieňuje, že ktož s listem přiznavacím k úřadu přijde, že se to bez osobnieho přiznánie prodávajícieho ve dsky klade; a to z té příčiny přicházie, že se jest již prvé ten jistý před úředníky osobně přiznal, a na to ten list přiznavací vzal, aby již bez jeho přítomnosti mohlo tak, jakž se jest přiznal, co ve dsky kladeno býti, a jinak nic. 8. Děje se také ve dsky kladenie bez přítomnosti osobní a přiznánie přítomného, a bez ujmy práva a spravedlnosti kupujícieho, kdež bratr, kdež strýc starší svým jménem anebo strýcóv svých nedielných let nemajících ve dsky klade. 9. Též i poručníci řádní svým a sirotčím jménem, bez 65 přítomnosti sirotčie, mohú dědictvie jich ve dsky klásti, a sirotčím statkem svobodným zpravovati. (Na to jest dóvodóv ve dskách trho- vých [velikých] dosti.) I nálezy obecniemi to jest schváleno, že otec poruční každý statek sirotčí móž svým jménem a sirotčím prodati, dědicky zapsati, a jakž se mu zdá, odciziti, nic jinak 70 než tak, jako sám nebo otec nebo sirotek let došlý. A to kaž- dému jest pevno a držemno kupujíciemu nebo přijímajíciemu, i neškodno poručníku prodávajíciemu, zapisujíciemu nebo od- cizujíciemu. (Nález na to II. Nicolai B. 22. v při mezi Sobě- hrdem s jedné etc.) 10. Má i to vědieno býti, že v některých 75 příhodách ve dsky móž kladeno býti bez ústnieho přiznánie; poněvadž němý od přirozenie, kterýž se nemóž ústně přiznati, má moc ve dsky klásti, když úmysl svého rozumu a chtěnie móž kývániem hlavy nebo ukázániem ruky oznámiti. (To se najde v IV. dskách Matějových G. 14. Páni o člověku němém.) so A též kdyby který člověk pro nedostatek zdravie svého a pro těžkost nemoci mluviti nemohl, zbožie své ruky ukázá- niem móž ve dsky klásti. Též i ten, ktož nenie od přirozenie němý, než z nemoci a božieho dopuštěnie, neb z jakéž koli jiné příhody případné na čas oněmie, móž ukázániem ruky nebo 85 hlavy, komuž chce, zbožie a dědictvie své ve dsky klásti. 11. Žádný, let nemaje přirozených nebo králem daných, nemóž ve dsky jménem svým klásti. 12. Žádný zbožie a dědictvie krá-
IV. 4. O prodávajíciem. 167 A to přiznánie před úředníky vyslanými kromě desk tak řádně, jakož svrchu stojí, přišlé, tolikéž moci má, jako by se u desk stalo, jakož o tom na svém miestě šíře bude povědieno. A tak kromě desk móž býti ve dsky kladenie, ale bez úředníkóv žád- ného kladenie, žádného přiznánie nenie, ani u desk. Toto se 55 však znamenitě vymieňuje, že ktož s listem přiznavacím k úřadu přijde, že se to bez osobnieho přiznánie prodávajícieho ve dsky klade; a to z té příčiny přicházie, že se jest již prvé ten jistý před úředníky osobně přiznal, a na to ten list přiznavací vzal, aby již bez jeho přítomnosti mohlo tak, jakž se jest přiznal, co ve dsky kladeno býti, a jinak nic. 8. Děje se také ve dsky kladenie bez přítomnosti osobní a přiznánie přítomného, a bez ujmy práva a spravedlnosti kupujícieho, kdež bratr, kdež strýc starší svým jménem anebo strýcóv svých nedielných let nemajících ve dsky klade. 9. Též i poručníci řádní svým a sirotčím jménem, bez 65 přítomnosti sirotčie, mohú dědictvie jich ve dsky klásti, a sirotčím statkem svobodným zpravovati. (Na to jest dóvodóv ve dskách trho- vých [velikých] dosti.) I nálezy obecniemi to jest schváleno, že otec poruční každý statek sirotčí móž svým jménem a sirotčím prodati, dědicky zapsati, a jakž se mu zdá, odciziti, nic jinak 70 než tak, jako sám nebo otec nebo sirotek let došlý. A to kaž- dému jest pevno a držemno kupujíciemu nebo přijímajíciemu, i neškodno poručníku prodávajíciemu, zapisujíciemu nebo od- cizujíciemu. (Nález na to II. Nicolai B. 22. v při mezi Sobě- hrdem s jedné etc.) 10. Má i to vědieno býti, že v některých 75 příhodách ve dsky móž kladeno býti bez ústnieho přiznánie; poněvadž němý od přirozenie, kterýž se nemóž ústně přiznati, má moc ve dsky klásti, když úmysl svého rozumu a chtěnie móž kývániem hlavy nebo ukázániem ruky oznámiti. (To se najde v IV. dskách Matějových G. 14. Páni o člověku němém.) so A též kdyby který člověk pro nedostatek zdravie svého a pro těžkost nemoci mluviti nemohl, zbožie své ruky ukázá- niem móž ve dsky klásti. Též i ten, ktož nenie od přirozenie němý, než z nemoci a božieho dopuštěnie, neb z jakéž koli jiné příhody případné na čas oněmie, móž ukázániem ruky nebo 85 hlavy, komuž chce, zbožie a dědictvie své ve dsky klásti. 11. Žádný, let nemaje přirozených nebo králem daných, nemóž ve dsky jménem svým klásti. 12. Žádný zbožie a dědictvie krá-
Strana 168
168 IV. 4. O prodávajíciem. lovského, ani kněžského, ani cizieho ve dsky nemá klásti; pakli 9o by kto té smělosti byl a o takovú se nepravost pokusil, má takový vedlé práva kazán býti. (Toho nález jest v II. dskách Dúpovcových P. 29. Item ktož jest koli která zbožie. etc.). Bránie také toho i ta sama slova, kterýmiž se každý, ktož co ve dsky klade, před úředníky přiznává, kteráž v trhu jsú svrchu polo- 95 žena, že prodává dědictvie své; tehdy ne cizie, ne královské, ne kněžské, než své vlastnie dědictvie každý má ve dsky klásti. 13. Než poruční otec, kterýž sirotčie dědictvie ve dsky klade, ten ne jako cizie již klade, poněvadž jest na miesto otce nastúpil, než jako právo k tomu maje; a proto se u desk ne- 100 přiznává, že dědictvie své, než že dědictvie sirotčie prodává nebo zapisuje jako mocný otec poruční. Z té příčiny po jeho vlastniem jménu a tituli ve dskách se při jeho přiznání ta slova pokládají takto: Martin z Hořiněvsi, otec poruční sirotkóv někdy Maršových, přiznal se etc. (II. Nicolai B. 22.) 14. Nemá také 105 žádný člověk dědictvie manského ve dsky zemské, ani dědictvie svobodného ve dsky dvorské klásti, ani na něm věnovati. (To stojí v Modrých póhonných, kdež Anežka z Kovářova pohánie Jana Calty z Kamenné Hory.) 15. Při tom má každý ktož prodává, věděti, že kteréž koli dědictvie kto prodává, toho má 1o dskami ze jména dotknúti; jestli že čeho ze jména dskami ne- dotkne, nenie to prodáno, což se ze jména ve dskách nepokládá. (Toho dóvod v Bielých póhonných, kdež Sigmund z Roznhánu pohánie Wiléma Ilburka ze Mšeného; a jiný nález mezi Sig- mundem a Janem z Račiněvsi a Kunšem z Hrádku etc. 1465 115 v úterý po sv. Vítě.) 16. Při tom tato se zádava děje druhdy, že prodávajíce jedni druhým vsi, robot ze jména ve dsky nekladú, a zvláště když jich od staradávna na lidech nenie, ani jich sobě skrze výminku v trhu pozóstavují; avšak proto ti, ktož kúpie, robot žádných nekúpivše ani jich ve dskách majíce, na lidech 120 robot žádají, a lidé chudí těžké a bezpravné roboty dělati a robotovati jim musie, proti všie i božské i lidské, křesťanské i světské spravedlnosti, ješto takového bezpravie ani Turci ani jiní pohané nečinie. (Z kteréhožto bezpravie prvé v zemi neslýcha- ného mnoho zlého přicházie, tak že lidé, takového obtieženie 125 nového a nemilostivého snášeti nemohúce, někdy z gruntóv svých statky své opusticce, utiekají a utekúce v zlodějstvic, v mordy,
168 IV. 4. O prodávajíciem. lovského, ani kněžského, ani cizieho ve dsky nemá klásti; pakli 9o by kto té smělosti byl a o takovú se nepravost pokusil, má takový vedlé práva kazán býti. (Toho nález jest v II. dskách Dúpovcových P. 29. Item ktož jest koli která zbožie. etc.). Bránie také toho i ta sama slova, kterýmiž se každý, ktož co ve dsky klade, před úředníky přiznává, kteráž v trhu jsú svrchu polo- 95 žena, že prodává dědictvie své; tehdy ne cizie, ne královské, ne kněžské, než své vlastnie dědictvie každý má ve dsky klásti. 13. Než poruční otec, kterýž sirotčie dědictvie ve dsky klade, ten ne jako cizie již klade, poněvadž jest na miesto otce nastúpil, než jako právo k tomu maje; a proto se u desk ne- 100 přiznává, že dědictvie své, než že dědictvie sirotčie prodává nebo zapisuje jako mocný otec poruční. Z té příčiny po jeho vlastniem jménu a tituli ve dskách se při jeho přiznání ta slova pokládají takto: Martin z Hořiněvsi, otec poruční sirotkóv někdy Maršových, přiznal se etc. (II. Nicolai B. 22.) 14. Nemá také 105 žádný člověk dědictvie manského ve dsky zemské, ani dědictvie svobodného ve dsky dvorské klásti, ani na něm věnovati. (To stojí v Modrých póhonných, kdež Anežka z Kovářova pohánie Jana Calty z Kamenné Hory.) 15. Při tom má každý ktož prodává, věděti, že kteréž koli dědictvie kto prodává, toho má 1o dskami ze jména dotknúti; jestli že čeho ze jména dskami ne- dotkne, nenie to prodáno, což se ze jména ve dskách nepokládá. (Toho dóvod v Bielých póhonných, kdež Sigmund z Roznhánu pohánie Wiléma Ilburka ze Mšeného; a jiný nález mezi Sig- mundem a Janem z Račiněvsi a Kunšem z Hrádku etc. 1465 115 v úterý po sv. Vítě.) 16. Při tom tato se zádava děje druhdy, že prodávajíce jedni druhým vsi, robot ze jména ve dsky nekladú, a zvláště když jich od staradávna na lidech nenie, ani jich sobě skrze výminku v trhu pozóstavují; avšak proto ti, ktož kúpie, robot žádných nekúpivše ani jich ve dskách majíce, na lidech 120 robot žádají, a lidé chudí těžké a bezpravné roboty dělati a robotovati jim musie, proti všie i božské i lidské, křesťanské i světské spravedlnosti, ješto takového bezpravie ani Turci ani jiní pohané nečinie. (Z kteréhožto bezpravie prvé v zemi neslýcha- ného mnoho zlého přicházie, tak že lidé, takového obtieženie 125 nového a nemilostivého snášeti nemohúce, někdy z gruntóv svých statky své opusticce, utiekají a utekúce v zlodějstvic, v mordy,
Strana 169
IV. 4. O prodávajíciem. 169 v žhářstvie a v jiná zločinstva se dávají, a země tudy pustne, a drahota skrze to a hlad v zemi přicházie, zlodějstva a mordové se rozmáhají. Jiní tímž obtieženiem přinuceni jsúce, proti svým pánóm se zdvíhají a hory vojensky 130 osazují, dvory, dědiny, statky, ženy i děti své opustiece. Jakož se nedávno na Moravě stalo, že Zábřežští pro obtie- ženie a roboty nezvyklé a nepovinné proti pánu svému jsú se pozdvihli a pána svého jsú porazili, zranili, zbili a skoro i zabili, tak že jest vždy od toho zbitie nevstávaje umřel. 135 A nynie v Čechách, jakož se slyší, v kraji Prachenském při svaté Margretě lidé zápisní nebo královští některých vesnic, robot nezvyklých prvé a obtiežení znovu vymyšlených snésti nemohúce, všickni jsú se zdvihli, vrch vojensky osadili, a co z toho vyjde a k jakému to konci bude přivedeno, kto věděti móž? Než bylo 140 by potřebie spravedlivého ode všie země chudých lidí opatřenie, ač chtie, aby země nezpustla a nenic najhoršieho a všie zemi škodného aby nezniklo; aby všeliká bezpravnost při lidech chudých a zádava přetržena byla, a lidé, v čemž sedie, to aby pánóm svým platili, a v čemž nesedie, aby na ně tím saháno nebylo, 145 řád zemský při lidech kmetcích ten aby držán byl, kterýž jest za staradávna držán byl, a přes to na lidi chudé, aby výše žádným bezpraviem a zádavami nepovinnými saháno nebylo. Ale nynie se k prodávajíciemu zase navrátím.) 17. Ktož bratřie nebo strýce nedielné má, let spravedlivých došlé, nemóž 150 bez jich povolenie nic ve dsky klásti; bez přítomnosti móž, miesta každému z nich nechaje, aby se potom k tomu kladení přiznali, ač to chce ten, ktož jest kúpil, přijieti. A jestli že by se který nepřiznal, ani také ve dsky kladení otpieral, a v tom jeho nepřiznání a mlčení léta zemská prošla, tolikéž moci ten 155 trh ve dsky vložený má, jakoby se i ten osobně přiznal, komuž jest miesto necháno a na miesto jemu zóstavené byl doložen. 18. A též o jiných o všech prodávajíciech nebo ve dsky jinak zapisujíciech, kteříž ač příbuzenstviem žádným svázáni spolu nejsú, ale spravedlností, právem nebo jměniem nějakým rovným 160 spojeni jsú, kterýmž by miesta byla pozóstavena, též o nich má rozumieno býti. 19. Ale že se v každém trhu kladú tato slova: i se vší zvolí, což k tomu příslušie, užitečné jest povědieti, co se tím miení. Neb ne jedni za to držie, že by se těmi slovy
IV. 4. O prodávajíciem. 169 v žhářstvie a v jiná zločinstva se dávají, a země tudy pustne, a drahota skrze to a hlad v zemi přicházie, zlodějstva a mordové se rozmáhají. Jiní tímž obtieženiem přinuceni jsúce, proti svým pánóm se zdvíhají a hory vojensky 130 osazují, dvory, dědiny, statky, ženy i děti své opustiece. Jakož se nedávno na Moravě stalo, že Zábřežští pro obtie- ženie a roboty nezvyklé a nepovinné proti pánu svému jsú se pozdvihli a pána svého jsú porazili, zranili, zbili a skoro i zabili, tak že jest vždy od toho zbitie nevstávaje umřel. 135 A nynie v Čechách, jakož se slyší, v kraji Prachenském při svaté Margretě lidé zápisní nebo královští některých vesnic, robot nezvyklých prvé a obtiežení znovu vymyšlených snésti nemohúce, všickni jsú se zdvihli, vrch vojensky osadili, a co z toho vyjde a k jakému to konci bude přivedeno, kto věděti móž? Než bylo 140 by potřebie spravedlivého ode všie země chudých lidí opatřenie, ač chtie, aby země nezpustla a nenic najhoršieho a všie zemi škodného aby nezniklo; aby všeliká bezpravnost při lidech chudých a zádava přetržena byla, a lidé, v čemž sedie, to aby pánóm svým platili, a v čemž nesedie, aby na ně tím saháno nebylo, 145 řád zemský při lidech kmetcích ten aby držán byl, kterýž jest za staradávna držán byl, a přes to na lidi chudé, aby výše žádným bezpraviem a zádavami nepovinnými saháno nebylo. Ale nynie se k prodávajíciemu zase navrátím.) 17. Ktož bratřie nebo strýce nedielné má, let spravedlivých došlé, nemóž 150 bez jich povolenie nic ve dsky klásti; bez přítomnosti móž, miesta každému z nich nechaje, aby se potom k tomu kladení přiznali, ač to chce ten, ktož jest kúpil, přijieti. A jestli že by se který nepřiznal, ani také ve dsky kladení otpieral, a v tom jeho nepřiznání a mlčení léta zemská prošla, tolikéž moci ten 155 trh ve dsky vložený má, jakoby se i ten osobně přiznal, komuž jest miesto necháno a na miesto jemu zóstavené byl doložen. 18. A též o jiných o všech prodávajíciech nebo ve dsky jinak zapisujíciech, kteříž ač příbuzenstviem žádným svázáni spolu nejsú, ale spravedlností, právem nebo jměniem nějakým rovným 160 spojeni jsú, kterýmž by miesta byla pozóstavena, též o nich má rozumieno býti. 19. Ale že se v každém trhu kladú tato slova: i se vší zvolí, což k tomu příslušie, užitečné jest povědieti, co se tím miení. Neb ne jedni za to držie, že by se těmi slovy
Strana 170
170 IV. 5. O kupujíciem. 165 dědiny mínily, kteréž k tomu zboží příslušejí, kteréž se prodává a ve dsky klade; ale to jest jinak. Nemiení se těmi slovy to, což by k tomu příslušalo což se prodává, než toliko svoboda na tom na všem a k tomu, což prodáno jest, jako cesty, řeky, silnice, obce, močidla, vody a jiné věci k těm po- 170 dobné. A jest zvóle na gruntiech, panstvie na lidech. 20. Ještě, bratr mladší nedielný, sám bez povolenie bratra staršieho nemóž žádných dědin a platóv prodávati; pakli by prodal, ten trh žádné moci nemá, by pak i ve dsky všel. (Nález o tom III. Plana B. 24 mezi Vaňkem z Valštajna.) — A potud o pro- 175 dávajíciem. 5. O kupujíciem. 1) Ktož co u koho kupuje, 4) jakt má zpravu dskami zapsati a jme- novitě-li jistým zbožiem nebo platem zvláštním má zpravovati, či vším, což má nebo mieti bude a sám-li či s jinými zpravcemi; aby nemá-li za zpravu dosti, aby majícieho ve zpravu doložil; neb pro taková o zpravu nesrov- nánie mnozí rozdielové a nesnáze bývají; 15) nenie, jakož o tom při trhu jest povědieno. Přiházie se pro to o zpravu... 27) nemá kladeno... 23) Praha však toho chce před sedláky a jinými městy napřed mieti, 35) kladeno bylo, což by kúpili, bez povolenie královského, ale to jest jim nejednú za- staveno, a najíti se móž v Památných K. 15. Najjasnější; kdež jsú jim netoliko dsky, ale i všecka práva zemská, póhonové i súdové všickni staveni byli; ale když jsú právo zemské podnikli, jest jim to zase propuštěno. Též také 33) kladeno býti, leč by k tomu KMsti povolenie dáno bylo 53) který Pražák nebo Praženín co k kostelu 58) za starých dálo. A také jich 61) kdož v Praze domu nemá a práva 63) zbožie svobodné zapisovati, nejsa Praže- nínem; a učiní-li 66) někteří lidé zemanští pokúšeli 59) Sedláci pak a dě- dinníci a měšťané, ti . . . . 75) povolenie žádným obyčejem . . . . 79) (č. 6. zcela není v rec. I.) 34) též i Němce i mnicha. 103) krá- lovského, Němci žádnému, žádnému cizozemci. 105) odjato býti a z země mají hnáni býti (Nález na to III. Andreae B. 1. Najjasnější.) Za právo při trhu 117).. v prvniem. Chce-li se pak kto toho uvarovati, když trh s druhým má, aby.. 123) .. přijmi, aniž se v tom úředníkóv dokládaj, kteříž k tomu v laviciech sediece raditi neumějí; než přijma trh k sobě, zapiš potom.. 133) a teprv tobě potom prodal, 137) .. . hledati úředníkóm, zapsal-li... 1. Svobodné dědictvie nebo plat ktož u koho kupuje, buď trhem dědičně nebo zástavú do času, prvé než trh dokoná, srovnaj se a uhoď s prodávajícím o zpravu, aby věděl, jakť má zpravu za též dědictvie nebo za plat kúpený ve dsky klásti, a
170 IV. 5. O kupujíciem. 165 dědiny mínily, kteréž k tomu zboží příslušejí, kteréž se prodává a ve dsky klade; ale to jest jinak. Nemiení se těmi slovy to, což by k tomu příslušalo což se prodává, než toliko svoboda na tom na všem a k tomu, což prodáno jest, jako cesty, řeky, silnice, obce, močidla, vody a jiné věci k těm po- 170 dobné. A jest zvóle na gruntiech, panstvie na lidech. 20. Ještě, bratr mladší nedielný, sám bez povolenie bratra staršieho nemóž žádných dědin a platóv prodávati; pakli by prodal, ten trh žádné moci nemá, by pak i ve dsky všel. (Nález o tom III. Plana B. 24 mezi Vaňkem z Valštajna.) — A potud o pro- 175 dávajíciem. 5. O kupujíciem. 1) Ktož co u koho kupuje, 4) jakt má zpravu dskami zapsati a jme- novitě-li jistým zbožiem nebo platem zvláštním má zpravovati, či vším, což má nebo mieti bude a sám-li či s jinými zpravcemi; aby nemá-li za zpravu dosti, aby majícieho ve zpravu doložil; neb pro taková o zpravu nesrov- nánie mnozí rozdielové a nesnáze bývají; 15) nenie, jakož o tom při trhu jest povědieno. Přiházie se pro to o zpravu... 27) nemá kladeno... 23) Praha však toho chce před sedláky a jinými městy napřed mieti, 35) kladeno bylo, což by kúpili, bez povolenie královského, ale to jest jim nejednú za- staveno, a najíti se móž v Památných K. 15. Najjasnější; kdež jsú jim netoliko dsky, ale i všecka práva zemská, póhonové i súdové všickni staveni byli; ale když jsú právo zemské podnikli, jest jim to zase propuštěno. Též také 33) kladeno býti, leč by k tomu KMsti povolenie dáno bylo 53) který Pražák nebo Praženín co k kostelu 58) za starých dálo. A také jich 61) kdož v Praze domu nemá a práva 63) zbožie svobodné zapisovati, nejsa Praže- nínem; a učiní-li 66) někteří lidé zemanští pokúšeli 59) Sedláci pak a dě- dinníci a měšťané, ti . . . . 75) povolenie žádným obyčejem . . . . 79) (č. 6. zcela není v rec. I.) 34) též i Němce i mnicha. 103) krá- lovského, Němci žádnému, žádnému cizozemci. 105) odjato býti a z země mají hnáni býti (Nález na to III. Andreae B. 1. Najjasnější.) Za právo při trhu 117).. v prvniem. Chce-li se pak kto toho uvarovati, když trh s druhým má, aby.. 123) .. přijmi, aniž se v tom úředníkóv dokládaj, kteříž k tomu v laviciech sediece raditi neumějí; než přijma trh k sobě, zapiš potom.. 133) a teprv tobě potom prodal, 137) .. . hledati úředníkóm, zapsal-li... 1. Svobodné dědictvie nebo plat ktož u koho kupuje, buď trhem dědičně nebo zástavú do času, prvé než trh dokoná, srovnaj se a uhoď s prodávajícím o zpravu, aby věděl, jakť má zpravu za též dědictvie nebo za plat kúpený ve dsky klásti, a
Strana 171
IV. 5. O kupujíciem. 171 jmenovitě-liť jistým zbožiem nebo platem zvláštním má zpravo-5 vati, čili vším, což má nebo mieti bude, spolkem, a sám-li toliko či s jinými spoluzpravcemi; aby, nemá-li sám za zpravu dosti, aby majícieho v zpravu vedlé sebe postavil, anebo ne- má-li sám po tom, což jest prodal, nic, aby miesto sebe jiného (raděje než vedlé sebe) dosti majícieho ve dsky s jeho přiznániem 10 zapsal. Neb pro taková o zpravu nekonečná nesrovnánie mnozí rozdielové a nesnáze u desk při kladení bývají, a častokrát se přiházie, že se i trh rozcházie, když konečného srovnánie, kterýmž se každý trh zavierá a koná, mezi kupujícím a pro- dávajícím o zpravu žádného nenie. Užitečné jest tehdy dřieve 15 než se trh počne, o zprávu na konec uhoditi, aby se nebo na- darmo nebo k nesnázkám a rózniciem netržilo. Přiházie se také pro to o zprávu nesrovnánie, že i póhonové i súdové mezi ku- pujícím a prodávajícím bývají. 2. Dále, ktož kupuje, v tom k sobě přihlédni a dřieve než kúpíš, pomysl, móž-liť to, což 20 kupuješ, ve dsky kladeno býti; neb ne každý má ke dskám právo. 3. A někdy pro toho, ktož kupuje, někdy pro toho, ktož pro- dává, často i pro to, což se kupuje a prodává, ve dsky kladenie se zastavuje. 4. Pro toho, ktož kupuje, nemóž ve dsky kla- deno býti, jestli že jest měščenín, sedlák nebo dědinník; neb 25 žádnému měščenínu, žádnému městu, žádnému dědinníku, se- dláku žádnému nic nemá ve dsky kladeno býti; neb jest jim kupovánie zboží svobodných zapovědieno (v II. dskách Dú- povcových J. 2. Páni na plném súdu). Lečby k tomu král JMst povolenie ráčil dáti, tehdy městu neb osobám svrchu psaným 30 mohlo by ve dsky kladeno býti. (Dóvod toho v Památných kni- hách. N. 21. Najjasnější knieže etc.). — Praha však toho chce svobodu před jinými městy mieti, aby obyvatelóm jejiem, buďte sedláci nebo dědinníci nebo jiní jacíž koli obchodníci, ve dsky kladeno bylo, když právo městské přijmú a domy v Praze 35 mají, cožby oni koli na zemi kúpili, bez povolenie královského, tak Staré Město jako Nové. — Též také žádnému kostelu, žád- nému klášteru, kaple, oltáři, špitálu a nakonec žádnému záduší, žádné obci, kolleji, škole nemá ve dsky nic kladeno býti, item žádnému cizozemci, lečby k tomu ke všemu KMsti povolenie 40 dáno bylo a relátor od JMsti ke dskám zvláště na to vyslán byl. A to povolenie KMsti hned při tom ve dsky kladení i
IV. 5. O kupujíciem. 171 jmenovitě-liť jistým zbožiem nebo platem zvláštním má zpravo-5 vati, čili vším, což má nebo mieti bude, spolkem, a sám-li toliko či s jinými spoluzpravcemi; aby, nemá-li sám za zpravu dosti, aby majícieho v zpravu vedlé sebe postavil, anebo ne- má-li sám po tom, což jest prodal, nic, aby miesto sebe jiného (raděje než vedlé sebe) dosti majícieho ve dsky s jeho přiznániem 10 zapsal. Neb pro taková o zpravu nekonečná nesrovnánie mnozí rozdielové a nesnáze u desk při kladení bývají, a častokrát se přiházie, že se i trh rozcházie, když konečného srovnánie, kterýmž se každý trh zavierá a koná, mezi kupujícím a pro- dávajícím o zpravu žádného nenie. Užitečné jest tehdy dřieve 15 než se trh počne, o zprávu na konec uhoditi, aby se nebo na- darmo nebo k nesnázkám a rózniciem netržilo. Přiházie se také pro to o zprávu nesrovnánie, že i póhonové i súdové mezi ku- pujícím a prodávajícím bývají. 2. Dále, ktož kupuje, v tom k sobě přihlédni a dřieve než kúpíš, pomysl, móž-liť to, což 20 kupuješ, ve dsky kladeno býti; neb ne každý má ke dskám právo. 3. A někdy pro toho, ktož kupuje, někdy pro toho, ktož pro- dává, často i pro to, což se kupuje a prodává, ve dsky kladenie se zastavuje. 4. Pro toho, ktož kupuje, nemóž ve dsky kla- deno býti, jestli že jest měščenín, sedlák nebo dědinník; neb 25 žádnému měščenínu, žádnému městu, žádnému dědinníku, se- dláku žádnému nic nemá ve dsky kladeno býti; neb jest jim kupovánie zboží svobodných zapovědieno (v II. dskách Dú- povcových J. 2. Páni na plném súdu). Lečby k tomu král JMst povolenie ráčil dáti, tehdy městu neb osobám svrchu psaným 30 mohlo by ve dsky kladeno býti. (Dóvod toho v Památných kni- hách. N. 21. Najjasnější knieže etc.). — Praha však toho chce svobodu před jinými městy mieti, aby obyvatelóm jejiem, buďte sedláci nebo dědinníci nebo jiní jacíž koli obchodníci, ve dsky kladeno bylo, když právo městské přijmú a domy v Praze 35 mají, cožby oni koli na zemi kúpili, bez povolenie královského, tak Staré Město jako Nové. — Též také žádnému kostelu, žád- nému klášteru, kaple, oltáři, špitálu a nakonec žádnému záduší, žádné obci, kolleji, škole nemá ve dsky nic kladeno býti, item žádnému cizozemci, lečby k tomu ke všemu KMsti povolenie 40 dáno bylo a relátor od JMsti ke dskám zvláště na to vyslán byl. A to povolenie KMsti hned při tom ve dsky kladení i
Strana 172
172 IV. 5. O kupujíciem. s poslem od JMsti na to (kterýž slove relátor) vyslaným má býti zapsáno, takto: K kterémužto ve dsky kladení Najjasnější 45 knieže a pán, pan Jiří z božie milosti český král etc. své milo- stivé povolenie dáti jest ráčil. Posel ke dskám od JMsti byl jest Zdeněk z Šternberka, najvyšší purkrabí královstvie českého, z pánóv od JMKské k tomu jsa zvláště vyslaný. Toto však při tom má vědieno býti, jakož kšaftové Pražští, kteréž Pražáci 50 o svobodném dědictví svém dělají, ve dsky se kladú, když dvá z konšelóv ke dskám s těmi kšafty od celé rady přijdú a se- znají o kšaftu, že jest řádně a spravedlivě přišlý, jestliže v tom kšaftu který Pražák nebo měščenín Starého nebo No- vého města Pražského, co k kostelu, klášteru, kolleji, škole, 55 oltáři, kaple nebo špitálu nebo jinak na zádušie a chudým od- káže, to se ve dsky klade bez povolenie královského. (A jest za mého úřadu pilně po starých dskách vyhledáno, že se jest to za starých dálo i za potomniech) A také jich kšaftové ne slovo od slova se ve dsky kladú, než rozum, a to toliko, což se desk co dotýče, jakožto všecky dsky široce takového kladenie svědčie. Ale při tom se žádný jiný nemyl, ktož v Praze obývá a v Praze domu podšosnieho nemá a práva městského jest nepřijal, by mohl na ten zpósob kšaftem zbožie svobodné nebo dědictvie zapiso- vati, nejsa měščenínem Pražským, by pak i dóm v Praze měl 65 podšosní nebo svobodný. A učiní-li to který ne Pražák, buď ktož buď, takové zbožie na KMst spadá. (Neb jsú se o to někteří zemané pokúšeti chtěli, v nemoci do Prahy přijedúce kšafty jsú dělali, jakoby Pražané byli; ale to jest jim jíti nemohlo.) Sedláci pak a dědinníci a měščané jiní, ti mohú pánóm nebo zemanóm 7o dědictvie svá svobodná bez KMsti povolenie ve dsky klásti. (To stojí v V. Planových G. 6. Item JMst toto povolenie etc.) 5. Pro toho také, ktož prodává, druhdy se dsky zastavují. Nebo mniši s svými konventy, kanovníci, jeptišky, kněžie, ka- plané, kollegiáti, špitálníci, žádnému ve dsky nic zádušnieho 75 klásti nemohú bez JMKské povolenie zvláštnieho žádným oby- čejem (neb to jich nenie, než královské), jako ani ve dsky kla- denie přijímati. (Toho dóvod všecka taková ve dsky kladenie, kdež při každém kladení takovém nalezá se královské povolenie.) 6. Item kdyby kto co prodal, let nemaje; item kto by prodal dědictvie, jemu od někoho po smrti s uvázániem zapsané, a on
172 IV. 5. O kupujíciem. s poslem od JMsti na to (kterýž slove relátor) vyslaným má býti zapsáno, takto: K kterémužto ve dsky kladení Najjasnější 45 knieže a pán, pan Jiří z božie milosti český král etc. své milo- stivé povolenie dáti jest ráčil. Posel ke dskám od JMsti byl jest Zdeněk z Šternberka, najvyšší purkrabí královstvie českého, z pánóv od JMKské k tomu jsa zvláště vyslaný. Toto však při tom má vědieno býti, jakož kšaftové Pražští, kteréž Pražáci 50 o svobodném dědictví svém dělají, ve dsky se kladú, když dvá z konšelóv ke dskám s těmi kšafty od celé rady přijdú a se- znají o kšaftu, že jest řádně a spravedlivě přišlý, jestliže v tom kšaftu který Pražák nebo měščenín Starého nebo No- vého města Pražského, co k kostelu, klášteru, kolleji, škole, 55 oltáři, kaple nebo špitálu nebo jinak na zádušie a chudým od- káže, to se ve dsky klade bez povolenie královského. (A jest za mého úřadu pilně po starých dskách vyhledáno, že se jest to za starých dálo i za potomniech) A také jich kšaftové ne slovo od slova se ve dsky kladú, než rozum, a to toliko, což se desk co dotýče, jakožto všecky dsky široce takového kladenie svědčie. Ale při tom se žádný jiný nemyl, ktož v Praze obývá a v Praze domu podšosnieho nemá a práva městského jest nepřijal, by mohl na ten zpósob kšaftem zbožie svobodné nebo dědictvie zapiso- vati, nejsa měščenínem Pražským, by pak i dóm v Praze měl 65 podšosní nebo svobodný. A učiní-li to který ne Pražák, buď ktož buď, takové zbožie na KMst spadá. (Neb jsú se o to někteří zemané pokúšeti chtěli, v nemoci do Prahy přijedúce kšafty jsú dělali, jakoby Pražané byli; ale to jest jim jíti nemohlo.) Sedláci pak a dědinníci a měščané jiní, ti mohú pánóm nebo zemanóm 7o dědictvie svá svobodná bez KMsti povolenie ve dsky klásti. (To stojí v V. Planových G. 6. Item JMst toto povolenie etc.) 5. Pro toho také, ktož prodává, druhdy se dsky zastavují. Nebo mniši s svými konventy, kanovníci, jeptišky, kněžie, ka- plané, kollegiáti, špitálníci, žádnému ve dsky nic zádušnieho 75 klásti nemohú bez JMKské povolenie zvláštnieho žádným oby- čejem (neb to jich nenie, než královské), jako ani ve dsky kla- denie přijímati. (Toho dóvod všecka taková ve dsky kladenie, kdež při každém kladení takovém nalezá se královské povolenie.) 6. Item kdyby kto co prodal, let nemaje; item kto by prodal dědictvie, jemu od někoho po smrti s uvázániem zapsané, a on
Strana 173
IV. 5. O kupujíciem. 173 chtěl by to ve dsky trhem nebo zápisem, neuvázav se prvé v to, klásti; item kdež otci a dětem jeho dsky svědčie; item kdež samým dětem a otci nic: v těch ve všech příhodách pro toho, ktož chce klásti, dsky se zastavují a kladenie ve dsky, a pro jiné věci těm podobné, jako kdyžby žena muže majície z přinucenie 85 prodala a ve dsky plačíci klásti chtěla; item vězeň, a jiné k tomu podobné. 7. Přiházie se také, že se dsky zavierají pro to, což se prodává. Nebo zápisného dědictvie žádný ve dsky zemské klásti nemá, jako manského, jakož o tom i prvé jest povědieno, ani královského, ani zádušnieho. 8. Z toho známo jest, že se dsky 90 zastavují trojí příčinú, že což se kúpí, nemóž ve dsky kladeno býti: Nebo pro toho, ktož prodává, jako pro mnicha, kněze, opata, probošta, kaplana etc., nebo pro toho, komuž jest prodáno, jako pro měščenína, dědinníka neb sedláka, též i cizozemce, mnicha, opata, probošta a jiné jim podobné; nebo pro to, což jest pro- 95 dáno, jest-li kněžské, královské, manské nebo kostelnie. A to má úředníky menšiemi všecko spraveno a opatřeno býti. (Neb ti mají nálezy všecky obecnie i práva zemská ven uměti a znáti.) Z těch tolika příčin nezbytečně jest povědieno, ktož co ku- puje, aby se v tom shlédl, móž-li to jemu ve dsky, což kupuje, 100 vjíti čili nic; a najde, že netoliko sedláku a měščenínu nic, ale někdy ani pánu ani zemanu některé zbožie ve dsky nemóž kla- deno býti bez povolenie královského. 9. Cizozemci žádnému nemá a nemóž nic ve dsky kladeno býti, než to, co by v zemi kúpili, má jim to odjato býti (nález na to III. Andreae B. 105 I. Najjasnější etc.,), lečby s povoleniem královským kúpili. 10. Za právo při trhu jest, že žádný jeden s druhým v žádném trhu spolčiti se nemóže, takto, když trh dvěma neb třem svědčí a jeden z nich umře, aby diel mrtvého spadl na živého zóstalého; než diel každého mrtvého spadá na krále. (To se najde v I. 110 dskách Prokopových U. 13. Páni nalezli.). A tak tím trhem ne- dielní býti nemohú, ani se jím spolčiti mohú, leč by byli prvé spolu- v nedielnosti nebo v spolku; v takovém běhu nejde nápad na krále, než na živého zóstalého, jakož týž nález ukazuje. 11. A ani syn s otcem od něho dielný, ani žena s mužem trhem spolčeni 115 býti mohú, než též v tom nápad s mrtvého ne na živého zostalého, než na krále přicházie, jako v prvniem. 12. Než chce-li se kto toho uvarovati, když trh se druhým spolu má, aby diel jeho na
IV. 5. O kupujíciem. 173 chtěl by to ve dsky trhem nebo zápisem, neuvázav se prvé v to, klásti; item kdež otci a dětem jeho dsky svědčie; item kdež samým dětem a otci nic: v těch ve všech příhodách pro toho, ktož chce klásti, dsky se zastavují a kladenie ve dsky, a pro jiné věci těm podobné, jako kdyžby žena muže majície z přinucenie 85 prodala a ve dsky plačíci klásti chtěla; item vězeň, a jiné k tomu podobné. 7. Přiházie se také, že se dsky zavierají pro to, což se prodává. Nebo zápisného dědictvie žádný ve dsky zemské klásti nemá, jako manského, jakož o tom i prvé jest povědieno, ani královského, ani zádušnieho. 8. Z toho známo jest, že se dsky 90 zastavují trojí příčinú, že což se kúpí, nemóž ve dsky kladeno býti: Nebo pro toho, ktož prodává, jako pro mnicha, kněze, opata, probošta, kaplana etc., nebo pro toho, komuž jest prodáno, jako pro měščenína, dědinníka neb sedláka, též i cizozemce, mnicha, opata, probošta a jiné jim podobné; nebo pro to, což jest pro- 95 dáno, jest-li kněžské, královské, manské nebo kostelnie. A to má úředníky menšiemi všecko spraveno a opatřeno býti. (Neb ti mají nálezy všecky obecnie i práva zemská ven uměti a znáti.) Z těch tolika příčin nezbytečně jest povědieno, ktož co ku- puje, aby se v tom shlédl, móž-li to jemu ve dsky, což kupuje, 100 vjíti čili nic; a najde, že netoliko sedláku a měščenínu nic, ale někdy ani pánu ani zemanu některé zbožie ve dsky nemóž kla- deno býti bez povolenie královského. 9. Cizozemci žádnému nemá a nemóž nic ve dsky kladeno býti, než to, co by v zemi kúpili, má jim to odjato býti (nález na to III. Andreae B. 105 I. Najjasnější etc.,), lečby s povoleniem královským kúpili. 10. Za právo při trhu jest, že žádný jeden s druhým v žádném trhu spolčiti se nemóže, takto, když trh dvěma neb třem svědčí a jeden z nich umře, aby diel mrtvého spadl na živého zóstalého; než diel každého mrtvého spadá na krále. (To se najde v I. 110 dskách Prokopových U. 13. Páni nalezli.). A tak tím trhem ne- dielní býti nemohú, ani se jím spolčiti mohú, leč by byli prvé spolu- v nedielnosti nebo v spolku; v takovém běhu nejde nápad na krále, než na živého zóstalého, jakož týž nález ukazuje. 11. A ani syn s otcem od něho dielný, ani žena s mužem trhem spolčeni 115 býti mohú, než též v tom nápad s mrtvého ne na živého zostalého, než na krále přicházie, jako v prvniem. 12. Než chce-li se kto toho uvarovati, když trh se druhým spolu má, aby diel jeho na
Strana 174
174 IV. 6. O dědiciech. krále po smrti jeho nepřipadl, zapiš svój diel, kterýž tím 120 trhem má, komužť se jemu zdá, a tak toho zmatku a nebezpe- čenstvie ujde. 13. Pakli co muž kúpie a chce, aby to po jeho smrti na ženu přišlo, nepřipúštěj ženy s sebú k trhu, než k sobě samému trh přijmi, a trh k sobě přijma, zapiš potom dluhem ženě po své smrti „s miestem" nebo „bez miesta". A to jest cesta 125 příhodnějšie než prvnie.— A potud o kupujíciem. 14. Každému, komuž král herb dá, beze všeho otporu má ve dsky kladeno býti, jako pánu nebo jinému zemanu najstaršiemu. (Dóvod toho dsky všecky.) 15. Ještě ktož co ot koho kupuje, a má jemu ve dsky kladeno býti, nic dokonce na zpravu svého jistce ani 130 na jeho jměnie nespoléhaj; neb i ta zprava s jměniem jeho mohla by zminúti [tě zklamati] a tobě ne k užitku než k škodě přijíti, a to takto: Kdyby on prvé svój statek (jakož se to druhdy při- házie) všecek někomu jinému zapsal, a teprv tobě potom diel téhož statku prodal, a v tom umřel, a zápisníci po smrti jeho 135 tebe by z dědictvie kúpeného i z toho, kteréž tobě ve zpravě jest, právem vyvedli: v té příhodě i zpravať by nezpomohla. Toho aby se uvaroval, přijď prvé ke dskám, a kaž sobě hledati u registr, zapsal-li jest kde tvój súkup své zbožie; a nezapsal-lit jest, budeš svým jist. Pakli jest zapsal, k tomu jej držeti budeš, atby prvé zápis propustil a z desk vymazal, než tobě klásti bude, anebo zpravce jiného dosti na zemi majícieho v tu zpravu miesto sebe nebo s sebú zavadil, a tak teprv i trh tvój i zprava tvá tobě bez zmatku, škod i súdóv pójde. 16. A což koli o kupu- jíciem a prodávajíciem při trhu jest povědieno, to též při zápisu, 145 při zástavě a při jiných ve dsky kladeniech k těm podobných ve všech artikuliech a článciech, kromě samé zpravy, má zacho- váno býti. 17. Ale že téměř vždycky, ktož co kupuje, to sobě a svým dědicóm kupuje, a hned v trhu po jeho jménu a tituli ve dskách tato se slova kladú a jeho dědicóm, z té příčiny ne 150 nic i o tom musí povědieno býti. 140 6. O dědiciech. 1) Jménem dědicóv netoliko.. 3) ale také i strýci a obojích bratří 1 strýcóv i jich dětí, děti. 8) i dědičky se tají, neb v právě českém dcera tak dobře dědí jako syn. Toho... 12) i syny, že zemrú, 14) při otci bez bratřie zóstanúci.. 15) vkročiti a jeho užívati.. 24) na svět pošlí také-li.. 29) muži
174 IV. 6. O dědiciech. krále po smrti jeho nepřipadl, zapiš svój diel, kterýž tím 120 trhem má, komužť se jemu zdá, a tak toho zmatku a nebezpe- čenstvie ujde. 13. Pakli co muž kúpie a chce, aby to po jeho smrti na ženu přišlo, nepřipúštěj ženy s sebú k trhu, než k sobě samému trh přijmi, a trh k sobě přijma, zapiš potom dluhem ženě po své smrti „s miestem" nebo „bez miesta". A to jest cesta 125 příhodnějšie než prvnie.— A potud o kupujíciem. 14. Každému, komuž král herb dá, beze všeho otporu má ve dsky kladeno býti, jako pánu nebo jinému zemanu najstaršiemu. (Dóvod toho dsky všecky.) 15. Ještě ktož co ot koho kupuje, a má jemu ve dsky kladeno býti, nic dokonce na zpravu svého jistce ani 130 na jeho jměnie nespoléhaj; neb i ta zprava s jměniem jeho mohla by zminúti [tě zklamati] a tobě ne k užitku než k škodě přijíti, a to takto: Kdyby on prvé svój statek (jakož se to druhdy při- házie) všecek někomu jinému zapsal, a teprv tobě potom diel téhož statku prodal, a v tom umřel, a zápisníci po smrti jeho 135 tebe by z dědictvie kúpeného i z toho, kteréž tobě ve zpravě jest, právem vyvedli: v té příhodě i zpravať by nezpomohla. Toho aby se uvaroval, přijď prvé ke dskám, a kaž sobě hledati u registr, zapsal-li jest kde tvój súkup své zbožie; a nezapsal-lit jest, budeš svým jist. Pakli jest zapsal, k tomu jej držeti budeš, atby prvé zápis propustil a z desk vymazal, než tobě klásti bude, anebo zpravce jiného dosti na zemi majícieho v tu zpravu miesto sebe nebo s sebú zavadil, a tak teprv i trh tvój i zprava tvá tobě bez zmatku, škod i súdóv pójde. 16. A což koli o kupu- jíciem a prodávajíciem při trhu jest povědieno, to též při zápisu, 145 při zástavě a při jiných ve dsky kladeniech k těm podobných ve všech artikuliech a článciech, kromě samé zpravy, má zacho- váno býti. 17. Ale že téměř vždycky, ktož co kupuje, to sobě a svým dědicóm kupuje, a hned v trhu po jeho jménu a tituli ve dskách tato se slova kladú a jeho dědicóm, z té příčiny ne 150 nic i o tom musí povědieno býti. 140 6. O dědiciech. 1) Jménem dědicóv netoliko.. 3) ale také i strýci a obojích bratří 1 strýcóv i jich dětí, děti. 8) i dědičky se tají, neb v právě českém dcera tak dobře dědí jako syn. Toho... 12) i syny, že zemrú, 14) při otci bez bratřie zóstanúci.. 15) vkročiti a jeho užívati.. 24) na svět pošlí také-li.. 29) muži
Strana 175
IV. 6 O dědiciech. 175 svému mluvila takto ... 49) po nálezích starých Čechóv nalezá 61) vyjímají, zřetedlné a známé jest... 65) nadto pak klásti dskami takoví žádnému jinému nic nemohú, poněvadž.. 71) Ale.. přisúzeno (chybí). 83) s bratry, ale také . . . 81) beze všech synóv móž prodati, zastaviti, zapsati, 87) .. otpie- rati budú a... 88) . . . starší z nějaké potřeby znamenité svým a mladších 31) jedniem po rodu, druhým po zápisu 100) než na krále. A o dědicích... 1. Jménem dědicóv ve dskách netoliko synové se mienie, ale také vnuci i pravnuci a tak níže; a netoliko bratřie jménem dědicóv se mienie, ale i strýci a obojích bratřie, totižto i strýcóv i jich dětí, děti. 2. Ale to vše má rozumieno býti o nedielných; neb když bratřie nebo strýci jsú sebe dielní, tu se jménem a dědicóv ani bratřie nezavierají ani strýci, poněvadž ani vnuci ani synové, když by byli oddělení, jménem dědicóv rozumieni a zavřieni nemohú býti. 3. Ještě, pod jménem dědicóv i dědičky se zavierají, neb v právě českém někdy dcera také dědí. (Toho dóvod v I. dskách Zdislavových B. 47. Jan z božie milosti etc.) 10 Ale tehdáž dcera dědí, když jí otec nebo samu toliko po sobě pozóstaví, nebo maje i syny, že synové jeho zemrú a sestry ne- odbudú, anebo že je od sebe otec oddělí a dcera sama bez bratří při otci zóstanúci dědí. A ta má tím vším právem ve všecko zbožie otce svého vkročiti po smrti otce svého, nebo po 15 smrti bratří svých, a jeho užívati též jako syn, i v jiná práva všecka pohlaví mužskému příslušná; jakož to vše týž nález v sobě plněje zavierá. 4. Než jsú-li synové, tehdy vedlé práva, dcera děditi nemóže, dokudž jsú bratřie její živi, než každé sestry odbyti bratřie moc mají, dadúc po nie, co se jim zdá. 20 A čímž prvnie odbudú, týmž a ne menšiem všech jiných při vdání odbývati mají. (Nález na to v II. Mikulášových B. 2. v při mezi Annú a králem Václavem svaté paměti.) 5. Ale jest otázka: Syn nebo dcera, ne z manželky řádné, než jinak pobočně na svět přišlí, také-li děditi mají, a také-li by to jim svědčiti mělo 25 dskami jako dědicóm, což otci jich svědčí a jeho dědicóm, čili nic? Psáno jest, že Abraham měl dva syny, jednoho z nesvo- bodné a druhého z svobodné; z svobodné byl Izák, Izmahel z nesvobodné; a při tom stojí, že jest Sára muži svému, když jest syna měla, mluvila takto: „Vymec [vyvrz] nesvobodnú i syna jejieho so s ní, neb nebude dědicem syn dievky s synem svobodné.“ A tak jest Abraham učinil, že jest Izmahele s mateří jeho nesvobodnú
IV. 6 O dědiciech. 175 svému mluvila takto ... 49) po nálezích starých Čechóv nalezá 61) vyjímají, zřetedlné a známé jest... 65) nadto pak klásti dskami takoví žádnému jinému nic nemohú, poněvadž.. 71) Ale.. přisúzeno (chybí). 83) s bratry, ale také . . . 81) beze všech synóv móž prodati, zastaviti, zapsati, 87) .. otpie- rati budú a... 88) . . . starší z nějaké potřeby znamenité svým a mladších 31) jedniem po rodu, druhým po zápisu 100) než na krále. A o dědicích... 1. Jménem dědicóv ve dskách netoliko synové se mienie, ale také vnuci i pravnuci a tak níže; a netoliko bratřie jménem dědicóv se mienie, ale i strýci a obojích bratřie, totižto i strýcóv i jich dětí, děti. 2. Ale to vše má rozumieno býti o nedielných; neb když bratřie nebo strýci jsú sebe dielní, tu se jménem a dědicóv ani bratřie nezavierají ani strýci, poněvadž ani vnuci ani synové, když by byli oddělení, jménem dědicóv rozumieni a zavřieni nemohú býti. 3. Ještě, pod jménem dědicóv i dědičky se zavierají, neb v právě českém někdy dcera také dědí. (Toho dóvod v I. dskách Zdislavových B. 47. Jan z božie milosti etc.) 10 Ale tehdáž dcera dědí, když jí otec nebo samu toliko po sobě pozóstaví, nebo maje i syny, že synové jeho zemrú a sestry ne- odbudú, anebo že je od sebe otec oddělí a dcera sama bez bratří při otci zóstanúci dědí. A ta má tím vším právem ve všecko zbožie otce svého vkročiti po smrti otce svého, nebo po 15 smrti bratří svých, a jeho užívati též jako syn, i v jiná práva všecka pohlaví mužskému příslušná; jakož to vše týž nález v sobě plněje zavierá. 4. Než jsú-li synové, tehdy vedlé práva, dcera děditi nemóže, dokudž jsú bratřie její živi, než každé sestry odbyti bratřie moc mají, dadúc po nie, co se jim zdá. 20 A čímž prvnie odbudú, týmž a ne menšiem všech jiných při vdání odbývati mají. (Nález na to v II. Mikulášových B. 2. v při mezi Annú a králem Václavem svaté paměti.) 5. Ale jest otázka: Syn nebo dcera, ne z manželky řádné, než jinak pobočně na svět přišlí, také-li děditi mají, a také-li by to jim svědčiti mělo 25 dskami jako dědicóm, což otci jich svědčí a jeho dědicóm, čili nic? Psáno jest, že Abraham měl dva syny, jednoho z nesvo- bodné a druhého z svobodné; z svobodné byl Izák, Izmahel z nesvobodné; a při tom stojí, že jest Sára muži svému, když jest syna měla, mluvila takto: „Vymec [vyvrz] nesvobodnú i syna jejieho so s ní, neb nebude dědicem syn dievky s synem svobodné.“ A tak jest Abraham učinil, že jest Izmahele s mateří jeho nesvobodnú
Strana 176
176 IV. 6. O dědiciech. Agar řečenú vyvrhl ven, a svobodné Sáry s synem jejím Izákem v domě jest a v dědictví svém nechal. To Písmo. Od kteréhož 35 i řád práva českého se nedělí; neb v Červených póhonných, kdež Hynek z Wismburka pohánie Jana z Wismburka z dědi- ctvie, pohnaný pravil, že nenie povinen odpoviedati póvodu, příčinu toho před pány pokládaje, že by póvod nebyl lóže pra- vého a řádného, a tudy že by děditi neměl. Páni to slyševše, 40 odložili jsú toho súdu, a stranám státi kázali na druhé suché dni, aby póvod svědomiem se z toho nároku vyvedl, a pohnaný ten nárok aby naň provodil. Z kteréhožto nálezu známo jest, by neřádně přišlý syn měl děditi, že by páni nález hned udělali, a nařčeného o dědictvie s pohnaným hned súdem rozdělili. 45 Než že děditi nemá, z té příčiny jsú toho súdu odtáhli, a jemu se z toho vyvoditi kázali, aby, vyvede-li se z toho nařčenie, tepruv dědil; pakli by se nevyvedl, k slyšení aby připuštěn a k súdu nebyl, jako ten, ješto se nemá oč súditi; jakož týž nález o tom plněje svědčí. 6. A ještě se viece po náleziech starých 50 nalezá, že netoliko ten, ktož jest neřádně na svět přišlý, nedědí a k súdu se nepřipúštie o dědictvie otcovské, ale i ten také, ktož jest nařčen tím, nemá slyšán býti ani k súdu připuščen, leč se z toho prvé vyvede. (Toho nález jest v Červených knihách póhonných, kdež Hereš z Březové pohánie Albrechta z Březové.) 55 7. Ve všech také obdarovániech ciesařských i královských, kdež koho k řádu zemanskému král nebo k řádu panskému ciesař připúštie, zřetedlně se ta slova pokládají, že „on má toho řádu panského nebo zemanského svobody a práva užívati i dědici jeho od něho řádně splození a pošlí“. A poněvadž synové ne- so řádně přišlí řádu, titule ani herbu otce svého užívati nemohú, než zřetedlně z toho se vyjímají, známo jest, že ani děditi v statku svého otce nemají, aniž jim co ve dsky móž, leč s po- voleniem JKMsti, kladeno býti. Pakli by se kladlo, to by též jako jiné kladenie neřádné a proti právu na KMst přišlo a vy- slúženo by býti mohlo. A nad to pak klásti dskami takoví otcovského dědictvie žádnému jinému nemohú, poněvadž nedědie; neb tak kladúce, cizie by kladli, ne své, a to čehož sami ne- mají ve dskách, ješto to obé jest proti právu a proti nálezóm zemským. A skrze takové kladenie i ten, ktož by věda to, od 70 takových ve dsky kladenie přijímati směl, v pokutu práv a ná- 65
176 IV. 6. O dědiciech. Agar řečenú vyvrhl ven, a svobodné Sáry s synem jejím Izákem v domě jest a v dědictví svém nechal. To Písmo. Od kteréhož 35 i řád práva českého se nedělí; neb v Červených póhonných, kdež Hynek z Wismburka pohánie Jana z Wismburka z dědi- ctvie, pohnaný pravil, že nenie povinen odpoviedati póvodu, příčinu toho před pány pokládaje, že by póvod nebyl lóže pra- vého a řádného, a tudy že by děditi neměl. Páni to slyševše, 40 odložili jsú toho súdu, a stranám státi kázali na druhé suché dni, aby póvod svědomiem se z toho nároku vyvedl, a pohnaný ten nárok aby naň provodil. Z kteréhožto nálezu známo jest, by neřádně přišlý syn měl děditi, že by páni nález hned udělali, a nařčeného o dědictvie s pohnaným hned súdem rozdělili. 45 Než že děditi nemá, z té příčiny jsú toho súdu odtáhli, a jemu se z toho vyvoditi kázali, aby, vyvede-li se z toho nařčenie, tepruv dědil; pakli by se nevyvedl, k slyšení aby připuštěn a k súdu nebyl, jako ten, ješto se nemá oč súditi; jakož týž nález o tom plněje svědčí. 6. A ještě se viece po náleziech starých 50 nalezá, že netoliko ten, ktož jest neřádně na svět přišlý, nedědí a k súdu se nepřipúštie o dědictvie otcovské, ale i ten také, ktož jest nařčen tím, nemá slyšán býti ani k súdu připuščen, leč se z toho prvé vyvede. (Toho nález jest v Červených knihách póhonných, kdež Hereš z Březové pohánie Albrechta z Březové.) 55 7. Ve všech také obdarovániech ciesařských i královských, kdež koho k řádu zemanskému král nebo k řádu panskému ciesař připúštie, zřetedlně se ta slova pokládají, že „on má toho řádu panského nebo zemanského svobody a práva užívati i dědici jeho od něho řádně splození a pošlí“. A poněvadž synové ne- so řádně přišlí řádu, titule ani herbu otce svého užívati nemohú, než zřetedlně z toho se vyjímají, známo jest, že ani děditi v statku svého otce nemají, aniž jim co ve dsky móž, leč s po- voleniem JKMsti, kladeno býti. Pakli by se kladlo, to by též jako jiné kladenie neřádné a proti právu na KMst přišlo a vy- slúženo by býti mohlo. A nad to pak klásti dskami takoví otcovského dědictvie žádnému jinému nemohú, poněvadž nedědie; neb tak kladúce, cizie by kladli, ne své, a to čehož sami ne- mají ve dskách, ješto to obé jest proti právu a proti nálezóm zemským. A skrze takové kladenie i ten, ktož by věda to, od 70 takových ve dsky kladenie přijímati směl, v pokutu práv a ná- 65
Strana 177
IV. 7. O přiznání osobniem u desk. 177 lezóv panských ztěžka by neupadl. (Ale však přes to přese všecko, když by co otci a takovým synóm jeho ve dsky kladeno bylo zejména, móž po dskách nalezeno býti, že jest to moc mělo i nálezem jest přisúzeno.) 8. Má také vědieno býti, že nenie jedno, kdež se komu ve dsky klade a dědicóm jeho, a kdež se 7 klade jemu a dětem jeho. Neb kdež se klade dědicóm, tu dcery, dokudž jsú synové a bratřie živi, nic nemají ani dědí; a kdež stojí dětem jeho, tu dcery netoliko s bratry svými, ale také i s otcem hned v tom dědie, a tolikéž v tom dědictví kúpeném jako otec sám a synové jeho mají. Jest ještě i tento a znamenitý so rozdiel, že kdež stojí dědicóm, tu otec sám beze všech synóv to dědictvie móž prodati, zastaviti, dáti, zapsati, mějte léta neb nemějte, a beze všeho jich povolenie a přiznánie móž ve dsky klásti; ale kdež stojí a dětem jeho, tu otec ani synové po smrti jeho bez povolenie dcer, mějte léta nebo nemějte, prodávati, 85 zapisovati ani ve dsky klásti nemohú. Pakli jedni bez druhých klásti budú, tehdy tomu kladení druzí otpierati mohú. A ktož tak kúpí, škodu vezme, leč by starší z potřeby znamenité a příčiny hodné svým a mladších bratří a sester jménem kladl. 9. Má i to vědieno býti, že ženy dědicóv žádných nemají, než 90 mužie. 10. A dvojím obyčejem dědici bývají: jedním po rodu, jakož prvé jest povědieno, druhým po zápisu nebo kšaftu, tak že ktož dědice přirozeného nemá, móž sobě vzieti, kohož chce, za dědice, zbožie své jemu dskami nebo kšaftem zaváže. 11. Jme- nem budúcích nic se nerozumí, a darmo se a beze všie příčiny 95 a bez rozumu ve dskách to slovo psávalo; a toliko se psalo ve dskách tu, kdež se ženám zapisuje nebo pannám. A když ty zemrú bez zápisu dalšieho, to na žádného z jich přátel nepři- cházie, než na krále; neb budúcí jich žádný nenie, než ten, komuž oni dědictvie své zapíší. — A o dědiciech potud jest povědieno. 100 7. O přiznání osobniem u desk. 1) Každý ktož co dskami zemskými prodává, 4).. při trhu povědieno, 6) .. dosti jest jemu příjemcí k úřadu na miestě svém poslati, 8) A tomu pří- jemci úředníci.. 13) co by cti jeho škoditi mělo, než spíše ten ktož . . 15).. nalezli, že trh i všecka zástava móž 20) ani příjemce žádného u desk.. 23) . . ani příjemce jeho, nemóž .. 24) K věnu když se najprvé klade, 26).. osobně přizná; ženy tu.. 29) na jiné dědictvie své nebo cizie převodí, tu Všehrd. 12
IV. 7. O přiznání osobniem u desk. 177 lezóv panských ztěžka by neupadl. (Ale však přes to přese všecko, když by co otci a takovým synóm jeho ve dsky kladeno bylo zejména, móž po dskách nalezeno býti, že jest to moc mělo i nálezem jest přisúzeno.) 8. Má také vědieno býti, že nenie jedno, kdež se komu ve dsky klade a dědicóm jeho, a kdež se 7 klade jemu a dětem jeho. Neb kdež se klade dědicóm, tu dcery, dokudž jsú synové a bratřie živi, nic nemají ani dědí; a kdež stojí dětem jeho, tu dcery netoliko s bratry svými, ale také i s otcem hned v tom dědie, a tolikéž v tom dědictví kúpeném jako otec sám a synové jeho mají. Jest ještě i tento a znamenitý so rozdiel, že kdež stojí dědicóm, tu otec sám beze všech synóv to dědictvie móž prodati, zastaviti, dáti, zapsati, mějte léta neb nemějte, a beze všeho jich povolenie a přiznánie móž ve dsky klásti; ale kdež stojí a dětem jeho, tu otec ani synové po smrti jeho bez povolenie dcer, mějte léta nebo nemějte, prodávati, 85 zapisovati ani ve dsky klásti nemohú. Pakli jedni bez druhých klásti budú, tehdy tomu kladení druzí otpierati mohú. A ktož tak kúpí, škodu vezme, leč by starší z potřeby znamenité a příčiny hodné svým a mladších bratří a sester jménem kladl. 9. Má i to vědieno býti, že ženy dědicóv žádných nemají, než 90 mužie. 10. A dvojím obyčejem dědici bývají: jedním po rodu, jakož prvé jest povědieno, druhým po zápisu nebo kšaftu, tak že ktož dědice přirozeného nemá, móž sobě vzieti, kohož chce, za dědice, zbožie své jemu dskami nebo kšaftem zaváže. 11. Jme- nem budúcích nic se nerozumí, a darmo se a beze všie příčiny 95 a bez rozumu ve dskách to slovo psávalo; a toliko se psalo ve dskách tu, kdež se ženám zapisuje nebo pannám. A když ty zemrú bez zápisu dalšieho, to na žádného z jich přátel nepři- cházie, než na krále; neb budúcí jich žádný nenie, než ten, komuž oni dědictvie své zapíší. — A o dědiciech potud jest povědieno. 100 7. O přiznání osobniem u desk. 1) Každý ktož co dskami zemskými prodává, 4).. při trhu povědieno, 6) .. dosti jest jemu příjemcí k úřadu na miestě svém poslati, 8) A tomu pří- jemci úředníci.. 13) co by cti jeho škoditi mělo, než spíše ten ktož . . 15).. nalezli, že trh i všecka zástava móž 20) ani příjemce žádného u desk.. 23) . . ani příjemce jeho, nemóž .. 24) K věnu když se najprvé klade, 26).. osobně přizná; ženy tu.. 29) na jiné dědictvie své nebo cizie převodí, tu Všehrd. 12
Strana 178
178 IV. 7. O přiznánie osobnicm u desk. 31) . . převodí; jinak musí . . nebudú-li ti všickni u desk a osobně se k přievodu nepřiznají, 39) by pak kto i příjemce na miestě svém poslal, 44) .. prodával. Úmluva .. 48) .. ot úřadu móž vzieti; 50) (ač jest to prvé bývalo) 52) . . všecky vzieti, k odhádání ... 1. Každý, ktož dědictvie které nebo plat dskami zemskými prodává, zastavuje neb jakž koli zapisuje, má se osobně před úředníky přiznati, kromě těch výminek, o kterýchž prvé jest při trhu „O prodávajíciem“ povědieno. 2. Ne tak ten, komuž se pro- s dává, zastavuje nebo dskami zapisuje; neb při trhu, při zástavě dosti jest jemu, kto by přijal do desk, k úřadu na miestě svém poslati, kterýž tolikéž učiniti v tom móže, jako by kupující sám osobně při tom stál. A tomu, ktož tak do desk na miestě kupujícieho přijímá, úředníci beze všech listóv i svědkóv na 1o slova toliko jeho věřie a na jeho rčenie ve dsky kladú, buď ktož koli a jakýž koli buď. Neb jsú i na to přieliš pilně a spra- vedlivě hleděli ti, ktož jsú práva zemi ustanovovali, že nemóž v nic podveden býti, komuž se co ve dsky klade, co by jemu škoditi mělo, než spíše tomu, ktož klade, jakož o tom dosti 15 nahoře jest povědieno. Z té příčiny jsú za právo nalezli (kteréž se drženiem skutečným do toho času zachovává), že trh každý i všeliká zástava móž bez osobnieho u desk bytie kupujícieho ve dsky přijata i kladena býti, ale při zápisu, při dání, pří- tomnosti toho, komuž co se dává nebo zapisuje dluhem, 20 [ani toho samého komuž se co dává nebo zapisuje,] ani jiného na miestě jeho žádného osobně u desk potřebie nenie. 3. Ne tak při trhu. Nestojí-li osobně u desk kupující sám, ani jiného, kto by do desk na miestě jeho přijal, pošle, nemóž aniž má takový trh ve dsky kladen býti. 4. K věnu, když se najprvé do desk klade, dosti jest vedlé práva, když ten, ktož věnuje, sám se u desk nebo před úředníky osobně přiznávaje, do desk věno klade; ženy tu nic potřebie ani žádného přiejemce nenie: neb k věnu prvniemu přiejemce nemá býti (dsky všecky to svědčie). Než když se věno jinam s jednoho dědictvie na jiné dědictvie věnujícieho nebo na cizie s povoleniem držitele převodí, tu musí přítomna žena býti i přiejemce, i ten, na čiež se dědictvie pře- vodí; přiejemce, aby s manželkú převozujícieho přievod přejal, držitel aby k přievodu věna na své dědictvie povolení dal. Ne- budú-li ti všickni spolu a osobně se k přievodu věna před 25 30
178 IV. 7. O přiznánie osobnicm u desk. 31) . . převodí; jinak musí . . nebudú-li ti všickni u desk a osobně se k přievodu nepřiznají, 39) by pak kto i příjemce na miestě svém poslal, 44) .. prodával. Úmluva .. 48) .. ot úřadu móž vzieti; 50) (ač jest to prvé bývalo) 52) . . všecky vzieti, k odhádání ... 1. Každý, ktož dědictvie které nebo plat dskami zemskými prodává, zastavuje neb jakž koli zapisuje, má se osobně před úředníky přiznati, kromě těch výminek, o kterýchž prvé jest při trhu „O prodávajíciem“ povědieno. 2. Ne tak ten, komuž se pro- s dává, zastavuje nebo dskami zapisuje; neb při trhu, při zástavě dosti jest jemu, kto by přijal do desk, k úřadu na miestě svém poslati, kterýž tolikéž učiniti v tom móže, jako by kupující sám osobně při tom stál. A tomu, ktož tak do desk na miestě kupujícieho přijímá, úředníci beze všech listóv i svědkóv na 1o slova toliko jeho věřie a na jeho rčenie ve dsky kladú, buď ktož koli a jakýž koli buď. Neb jsú i na to přieliš pilně a spra- vedlivě hleděli ti, ktož jsú práva zemi ustanovovali, že nemóž v nic podveden býti, komuž se co ve dsky klade, co by jemu škoditi mělo, než spíše tomu, ktož klade, jakož o tom dosti 15 nahoře jest povědieno. Z té příčiny jsú za právo nalezli (kteréž se drženiem skutečným do toho času zachovává), že trh každý i všeliká zástava móž bez osobnieho u desk bytie kupujícieho ve dsky přijata i kladena býti, ale při zápisu, při dání, pří- tomnosti toho, komuž co se dává nebo zapisuje dluhem, 20 [ani toho samého komuž se co dává nebo zapisuje,] ani jiného na miestě jeho žádného osobně u desk potřebie nenie. 3. Ne tak při trhu. Nestojí-li osobně u desk kupující sám, ani jiného, kto by do desk na miestě jeho přijal, pošle, nemóž aniž má takový trh ve dsky kladen býti. 4. K věnu, když se najprvé do desk klade, dosti jest vedlé práva, když ten, ktož věnuje, sám se u desk nebo před úředníky osobně přiznávaje, do desk věno klade; ženy tu nic potřebie ani žádného přiejemce nenie: neb k věnu prvniemu přiejemce nemá býti (dsky všecky to svědčie). Než když se věno jinam s jednoho dědictvie na jiné dědictvie věnujícieho nebo na cizie s povoleniem držitele převodí, tu musí přítomna žena býti i přiejemce, i ten, na čiež se dědictvie pře- vodí; přiejemce, aby s manželkú převozujícieho přievod přejal, držitel aby k přievodu věna na své dědictvie povolení dal. Ne- budú-li ti všickni spolu a osobně se k přievodu věna před 25 30
Strana 179
IV. 8. O úředniciech, když k komu jdú neb jedú. 179 úředníky nepřiznají, nevejde ve dsky věna převedenie. Příčina 35 toho, že bez vóle ženy nemóž věno převedeno býti. Neb se v přie- vodu v každém pokládá, že jest to dobrovolně přijala. 5. Spolek, diel, frajmark bez obojích stran osobnieho u desk přiznánie nemá ve dsky kladen býti, jako i smlúva, by pak kto i jiného k přijetí do desk na miestě svém ke dskám poslal. 6. Poručen- 40 stvie dětí a statku i pře móž ve dsky bez přítomnosti poruč- níkóv kladeno býti, a děkovánie z poručenstvie; též kvitancí všecky; též zápis propuštěn i trh móž býti bez toho, ktož jest zapisoval nebo prodával, osobnieho před úředníky přiznánie. 7. Úmluva, zvod, panovánie, odhádánie, uvázánie, zájem, škod 45 ohledánie, nežádají osobnie u desk přítomnosti žádného, než poručníku se v tom ve všem nebo služebníku toho, kohož se dotýče, věří. 8. List obranní též po služebníku každý od úřadu desk zemských móž vzieti; póhonu již nemóž, než každý sám (ač jest i to prvé nedávno bývalo). A nenie v tom žádnému ani 50 škoda ani omyl. 9. Jiné listy též móž každý po služebníku svém nebo po přieteli všecky od desk bráti k odhádání pro úrok, pro uvázánie, pro svědomie, též i ty listy, kdež se rok nebo pól léta napřed věděti dává. — A potud o přiznání osob- niem u desk. 8. O úředníciech, když k komu jdú nebo jedú. 2) .. bez rozkázánie královského, 6) .. do času když v zemi krále nenie, pójčené. 9) jako kdyby kto byl nemocen a k úřadu beze lsti zlé sám by se vypraviti.. 14) všemi potřebami s dostatkem opatřeni jsúce. 20) při jiných úředníciech ještě menších zóstal; 23) .. z práva jeti, bez kteréhož nic u desk ani vně nemá a nemóž učiněno býti. A tak když komorník jede, sudí jeti nemá, a zase též; 31) na Vyšehrad, na Újezd 35) k komuž jsú odpu- štěni, od toho se zvlášť má zúplna platiti.... 41) což jsú vně sepsali, má tak ve dsky a tak jakž se jest dálo, beze všie.. 54) A k tomu od svědkóv zvláště zaplaceno. Jezdieval... 55).. jest také, miesto najvyššieho písaře ktož drží, na meze . . . 1. K žádnému člověku úředníci menší ani jeti ani jíti ne- mají bez zvláštnieho rozkázánie královského, než každý k nim a k úřadu, ktož co při dskách potřebuje, má osobně přijíti. A král móž rozkázati úředníkóm jeti nebo jíti když koli a komuž koli; ale páni té moci nemají, než toliko v plném súdu zem- 5 ském když sedie, vedlé moci jim od krále JMsti do času, dokudž 12
IV. 8. O úředniciech, když k komu jdú neb jedú. 179 úředníky nepřiznají, nevejde ve dsky věna převedenie. Příčina 35 toho, že bez vóle ženy nemóž věno převedeno býti. Neb se v přie- vodu v každém pokládá, že jest to dobrovolně přijala. 5. Spolek, diel, frajmark bez obojích stran osobnieho u desk přiznánie nemá ve dsky kladen býti, jako i smlúva, by pak kto i jiného k přijetí do desk na miestě svém ke dskám poslal. 6. Poručen- 40 stvie dětí a statku i pře móž ve dsky bez přítomnosti poruč- níkóv kladeno býti, a děkovánie z poručenstvie; též kvitancí všecky; též zápis propuštěn i trh móž býti bez toho, ktož jest zapisoval nebo prodával, osobnieho před úředníky přiznánie. 7. Úmluva, zvod, panovánie, odhádánie, uvázánie, zájem, škod 45 ohledánie, nežádají osobnie u desk přítomnosti žádného, než poručníku se v tom ve všem nebo služebníku toho, kohož se dotýče, věří. 8. List obranní též po služebníku každý od úřadu desk zemských móž vzieti; póhonu již nemóž, než každý sám (ač jest i to prvé nedávno bývalo). A nenie v tom žádnému ani 50 škoda ani omyl. 9. Jiné listy též móž každý po služebníku svém nebo po přieteli všecky od desk bráti k odhádání pro úrok, pro uvázánie, pro svědomie, též i ty listy, kdež se rok nebo pól léta napřed věděti dává. — A potud o přiznání osob- niem u desk. 8. O úředníciech, když k komu jdú nebo jedú. 2) .. bez rozkázánie královského, 6) .. do času když v zemi krále nenie, pójčené. 9) jako kdyby kto byl nemocen a k úřadu beze lsti zlé sám by se vypraviti.. 14) všemi potřebami s dostatkem opatřeni jsúce. 20) při jiných úředníciech ještě menších zóstal; 23) .. z práva jeti, bez kteréhož nic u desk ani vně nemá a nemóž učiněno býti. A tak když komorník jede, sudí jeti nemá, a zase též; 31) na Vyšehrad, na Újezd 35) k komuž jsú odpu- štěni, od toho se zvlášť má zúplna platiti.... 41) což jsú vně sepsali, má tak ve dsky a tak jakž se jest dálo, beze všie.. 54) A k tomu od svědkóv zvláště zaplaceno. Jezdieval... 55).. jest také, miesto najvyššieho písaře ktož drží, na meze . . . 1. K žádnému člověku úředníci menší ani jeti ani jíti ne- mají bez zvláštnieho rozkázánie královského, než každý k nim a k úřadu, ktož co při dskách potřebuje, má osobně přijíti. A král móž rozkázati úředníkóm jeti nebo jíti když koli a komuž koli; ale páni té moci nemají, než toliko v plném súdu zem- 5 ském když sedie, vedlé moci jim od krále JMsti do času, dokudž 12
Strana 180
180 IV. 8. O úředníciech, když k komu jdú neb jedú. by v zemi krále nebylo, pójčené. 2. Ale ani král, ani páni ne- mají k tomu úředníkóv držeti, aby k komu jeli nebo šli, leč by toho znamenitá příčina a hodná byla, jako kdyby kto maje ve 10 dsky klásti, byl nemocen a k úřadu beze lsti zlé sám by se osobú svú vypraviti pro nemoc nemohl, anebo jiná některá pří- čina spravedlivá. 3. A ktož jest v Praze, k tomu mají jíti; něž kto by vně byl, k tomu mají jeho nákladem, jeho koňmi a na jeho voze od úřadu jeti, i k úřadu se vrátiti zase, všemi po- 15 třebami na cestě, co se stravy dotýče, od desk i ke dskám opatřeni jsúce. 4. A nemají než třie toliko ven jezditi: komorník, sudí a ten, kdož miesto písaře najvyššieho drží. A v tom ti třie tento řád drží, že nikdy všickni nejedú, než vždycky dvá toliko, aby vždy jeden z těch tří, když jiná dvá vyjedú, při 20 jiných úředníciech a při dskách zóstal; jede-li komorník, jede s písařem, a sudí doma zóstává; jede-li sudí, jede s písařem, a komorník doma zóstává; a písař při každém z těch dvú vždycky má z práva jeti v té potřebě. A také když miesto- komorník jede, miestosudí jeti nemá, a zase též; ale písař 25 vždycky má s jedním z nich jeti, nebo na miestě svém ně- kterého z menších písařóv vyslati. Než když k komu v Praze jdú, mají všickni ti třie svrchu psaní úředníci spolu jíti, i jiní menší úředníci s nimi. 5. A k komužkoli jeti nebo jíti mají, má jim dáno býti pět kop grošóv českých za tu jiezdu nebo 30 chózi. A jdú-li k komu z té potřeby v Praze na Nové, na Staré město, na Vyšehrad, na hrad, na Újezd nebo na Hradčany nebo na Malú Stranu, tehdy těch pět kop grošóv českých na všecky jde spolu a rovně; pakli jedú ven, tehdy na ta dva toliko, kteříž jedú, a na jiné nic. 6. A což se koli před nimi jedná 35 od toho, k komuž jsú od Kské Msti nebo pány odpustěni, od toho má se zvláště ke dskám a k úřadu z úplna platiti, tak jako by se u desk přede všemi dálo, a nic méně. 7. A to tolikéž pevnosti má, což se před těmi úředníky, kteříž vyjedú, děje, jako by se přede všemi ze spolka u desk nebo kromě desk dálo, beze všeho umenšenie. 8. A když se ke dskám zase vrátie, to, což jsú vně sepsali u toho, k komuž jsú jeli nebo šli, má to tak ve dsky vloženo býti v těch sloviech a tak, jakž se jest dálo, a jakž se jest před nimi ten přiznal, beze všie pro- měnnosti, ujmy i všelikého přidánie. A při tom má i to za- 40
180 IV. 8. O úředníciech, když k komu jdú neb jedú. by v zemi krále nebylo, pójčené. 2. Ale ani král, ani páni ne- mají k tomu úředníkóv držeti, aby k komu jeli nebo šli, leč by toho znamenitá příčina a hodná byla, jako kdyby kto maje ve 10 dsky klásti, byl nemocen a k úřadu beze lsti zlé sám by se osobú svú vypraviti pro nemoc nemohl, anebo jiná některá pří- čina spravedlivá. 3. A ktož jest v Praze, k tomu mají jíti; něž kto by vně byl, k tomu mají jeho nákladem, jeho koňmi a na jeho voze od úřadu jeti, i k úřadu se vrátiti zase, všemi po- 15 třebami na cestě, co se stravy dotýče, od desk i ke dskám opatřeni jsúce. 4. A nemají než třie toliko ven jezditi: komorník, sudí a ten, kdož miesto písaře najvyššieho drží. A v tom ti třie tento řád drží, že nikdy všickni nejedú, než vždycky dvá toliko, aby vždy jeden z těch tří, když jiná dvá vyjedú, při 20 jiných úředníciech a při dskách zóstal; jede-li komorník, jede s písařem, a sudí doma zóstává; jede-li sudí, jede s písařem, a komorník doma zóstává; a písař při každém z těch dvú vždycky má z práva jeti v té potřebě. A také když miesto- komorník jede, miestosudí jeti nemá, a zase též; ale písař 25 vždycky má s jedním z nich jeti, nebo na miestě svém ně- kterého z menších písařóv vyslati. Než když k komu v Praze jdú, mají všickni ti třie svrchu psaní úředníci spolu jíti, i jiní menší úředníci s nimi. 5. A k komužkoli jeti nebo jíti mají, má jim dáno býti pět kop grošóv českých za tu jiezdu nebo 30 chózi. A jdú-li k komu z té potřeby v Praze na Nové, na Staré město, na Vyšehrad, na hrad, na Újezd nebo na Hradčany nebo na Malú Stranu, tehdy těch pět kop grošóv českých na všecky jde spolu a rovně; pakli jedú ven, tehdy na ta dva toliko, kteříž jedú, a na jiné nic. 6. A což se koli před nimi jedná 35 od toho, k komuž jsú od Kské Msti nebo pány odpustěni, od toho má se zvláště ke dskám a k úřadu z úplna platiti, tak jako by se u desk přede všemi dálo, a nic méně. 7. A to tolikéž pevnosti má, což se před těmi úředníky, kteříž vyjedú, děje, jako by se přede všemi ze spolka u desk nebo kromě desk dálo, beze všeho umenšenie. 8. A když se ke dskám zase vrátie, to, což jsú vně sepsali u toho, k komuž jsú jeli nebo šli, má to tak ve dsky vloženo býti v těch sloviech a tak, jakž se jest dálo, a jakž se jest před nimi ten přiznal, beze všie pro- měnnosti, ujmy i všelikého přidánie. A při tom má i to za- 40
Strana 181
IV. 9. O listu přiznávajíciem. 181 psáno býti, že se jest to přiznánie stalo ze jména před těmi, 45 kteříž jsú na to z rozkázánie královského vyjeli, a do desk vloženo má býti takto: A to přiznánie stalo se jest před Levú z Mašťova, miestosudím, a před Janem Planú, miestopísařem krá- lovstvie českého, kteříž jsú k tomu od Královské Milosti byli vy- sláni. 9. Na vyslyšenie svědkóv také z rozkázánie královského 50 menší písař, kterýž svědky zapisuje, vyjieždí, tím vším právem jako úředníci větčí, o kterýchž jest povědieno. A má jemu též pět kop grošóv českých dáno býti, vóz a koni i strava opatřena, A k tomu od svědkóv zvláště zaplaceno má jemu býti, jako by je u desk zapisoval. 10. Jezdieval jest také miestopísař na 55 meze s purkrabí Pražským, ale to se již nedrží, než sám miesto- purkrabí jezdí, jiného sobě písaře dobuda (a já také o ten zisk a dóchod nestojím); než na měřenie míle také jeden úředník menší jest jezdil, aby při tom měření byl. (Dóvod toho v Bielých póhonných, kdež Chomútovští pohánějí Jindřicha z Vřesovic.) — 60 A o tom potud. 9. O listu přiznávajíciem [přiznavacím]. 4) .. pro některé příčiny (kterýchž .. . 16) . . ne všem obecním píší, 28) 6. 7. (chybí) 42) král vstane, 43) .. žádné pevnosti.. 53).. dánie znovu zapsalo, 55) (č. 11. a 12. není v rec. I.) 1. List přiznavací, kterémuž rekognicie řiekají, jest, ježto se napíše u desk vedlé přiznánie toho, ktož co ve dsky chce klásti, tím vším obyčejem, jako by se hned ve dsky kladlo, než že pro některé příčiny a potřeby lidské (kterýchž mnoho bývá) nemóž se hned klásti ve dsky. Než ktož koli s týmž listem 5 potom ke dskám přijde, tehdy se ve dsky klade slovo od slova, tak jakž prvé napsán jest, a ne jinak. 2. A při tom listu žádné pečeti nebývá, než ktož miesto písaře najvyššieho drží, ten se jménem svým vlastním a titulem přirozeným i titulem úřadu svého případného podpisuje, jako takto: Jan Plana, na miestě 10 najvyššieho písaře královstvie českého. Má také v tom listu při- znavaciem rok a den, když se to přiznánie stane, napsáno býti. 3. Má se také sám najvyššieho písaře úředník v tom listu svú vlastní rukú podepsati, pro podvod, aby někdo jinde psaného listu k úřadu nepřinesl za ten, jako by tu u desk napsán byl. 15 Z té příčiny také se ti listové písmem ne všem obyčejným píší,
IV. 9. O listu přiznávajíciem. 181 psáno býti, že se jest to přiznánie stalo ze jména před těmi, 45 kteříž jsú na to z rozkázánie královského vyjeli, a do desk vloženo má býti takto: A to přiznánie stalo se jest před Levú z Mašťova, miestosudím, a před Janem Planú, miestopísařem krá- lovstvie českého, kteříž jsú k tomu od Královské Milosti byli vy- sláni. 9. Na vyslyšenie svědkóv také z rozkázánie královského 50 menší písař, kterýž svědky zapisuje, vyjieždí, tím vším právem jako úředníci větčí, o kterýchž jest povědieno. A má jemu též pět kop grošóv českých dáno býti, vóz a koni i strava opatřena, A k tomu od svědkóv zvláště zaplaceno má jemu býti, jako by je u desk zapisoval. 10. Jezdieval jest také miestopísař na 55 meze s purkrabí Pražským, ale to se již nedrží, než sám miesto- purkrabí jezdí, jiného sobě písaře dobuda (a já také o ten zisk a dóchod nestojím); než na měřenie míle také jeden úředník menší jest jezdil, aby při tom měření byl. (Dóvod toho v Bielých póhonných, kdež Chomútovští pohánějí Jindřicha z Vřesovic.) — 60 A o tom potud. 9. O listu přiznávajíciem [přiznavacím]. 4) .. pro některé příčiny (kterýchž .. . 16) . . ne všem obecním píší, 28) 6. 7. (chybí) 42) král vstane, 43) .. žádné pevnosti.. 53).. dánie znovu zapsalo, 55) (č. 11. a 12. není v rec. I.) 1. List přiznavací, kterémuž rekognicie řiekají, jest, ježto se napíše u desk vedlé přiznánie toho, ktož co ve dsky chce klásti, tím vším obyčejem, jako by se hned ve dsky kladlo, než že pro některé příčiny a potřeby lidské (kterýchž mnoho bývá) nemóž se hned klásti ve dsky. Než ktož koli s týmž listem 5 potom ke dskám přijde, tehdy se ve dsky klade slovo od slova, tak jakž prvé napsán jest, a ne jinak. 2. A při tom listu žádné pečeti nebývá, než ktož miesto písaře najvyššieho drží, ten se jménem svým vlastním a titulem přirozeným i titulem úřadu svého případného podpisuje, jako takto: Jan Plana, na miestě 10 najvyššieho písaře královstvie českého. Má také v tom listu při- znavaciem rok a den, když se to přiznánie stane, napsáno býti. 3. Má se také sám najvyššieho písaře úředník v tom listu svú vlastní rukú podepsati, pro podvod, aby někdo jinde psaného listu k úřadu nepřinesl za ten, jako by tu u desk napsán byl. 15 Z té příčiny také se ti listové písmem ne všem obyčejným píší,
Strana 182
182 IV. 9. O listu přiznávajíciem. aby ruku svú písař potom mohl poznati i svého písaře menšieho; proto, falšoval-li by kto jednu ruku, druhé aby falšovati nemohl. 4. A ti listové netrvají déle než do suchých dní najprv příštích 20 od svého dánie, anebo dokudž král a páni súdu nevzdadie do dru- hých suchých dní, by pak bylo i po suchých dnech. 5. A někdy ti listové z té příčiny přicházejí, že ten, ktož jest prodal, chvátá pryč, a ten, ktož jest kúpil, jinú příčinú přijieti toho ve dsky kladenie nemóž; někdy, že ten, ktož kupuje, peněz, od desk 25 což má dáno býti, při sobě na ten čas nemá; někdy také, že bez povolenie královského kladeno býti nemóž, a toho povolenie ne hned každý sobě móž dobyti, a z jiných příčin mnohých. 6. Ale najčastěje ten list přiznavací z té příčiny se dává, když kto sám u desk býti pro hodné nebo nehodné příčiny nemoha, při tom času, při kterémž by měl ve dsky jiným klásti nebo z desk propúštěti, služebníku nebo súsedu svému neb jinému komuž koli poručí, aby jeho jménem ve dsky kladl, a toho jemu svěří, aby všecko mohl jménem jeho u desk učiniti, jako by on sám tu byl a učiniti mohl. 7. A v tom každý, ktož to s5 na se vezme, má se věrně zachovati a pravě, ne sobě to osobuje a na se přenášeje, než k ruce toho, od kohož by mu poručeno bylo, pravě přijímaje; pakli by jinak učinil (čehož se jest ještě jinému žádnému v zemi nikdy nestalo, než mně od pacholka mého), ten by v pokutu najtěžší práv a nálezu panského beze všeho zmatku upadl. 8. Při tom listu za právo jest, že žádný list přiznavací, když suché dni najprvnie po dání jeho přejdú, anebo že s súdu zemského král se pány vstane a súd se do druhých suchých dní vzdá, nemá ve dsky kladen býti; neb žádné moci ani pevnosti nemá, a všecka jeho moc míjie a v nic obrá- 45 cena bývá. A také ten list, když se ve dsky vpisuje, nepíše se datum jeho prvnie, kdy jest psán u desk, než to, když se do desk vkládá. 9. Ještě, umře-li ten, ktož tím listem svój statek zapisuje, dřieve než list ve dsky vejde, tehdy ten list žádné moci nenie a nemá ve dsky vložen býti, neb s živým živ jest, so s mrtvým umierá; jako i póhon. 10. Móž se také na každé suché dni obnovovati za několik let, když s ním ten, kohož se dotýče, ke dskám přijde a toho žádá, ne tak, aby se jiný znovu psal, než k starému a prvé psanému aby se dánie toliko z novu na- psalo, a prvnie dánie toliko aby přetrženo nebo zamazáno bylo. 30 40
182 IV. 9. O listu přiznávajíciem. aby ruku svú písař potom mohl poznati i svého písaře menšieho; proto, falšoval-li by kto jednu ruku, druhé aby falšovati nemohl. 4. A ti listové netrvají déle než do suchých dní najprv příštích 20 od svého dánie, anebo dokudž král a páni súdu nevzdadie do dru- hých suchých dní, by pak bylo i po suchých dnech. 5. A někdy ti listové z té příčiny přicházejí, že ten, ktož jest prodal, chvátá pryč, a ten, ktož jest kúpil, jinú příčinú přijieti toho ve dsky kladenie nemóž; někdy, že ten, ktož kupuje, peněz, od desk 25 což má dáno býti, při sobě na ten čas nemá; někdy také, že bez povolenie královského kladeno býti nemóž, a toho povolenie ne hned každý sobě móž dobyti, a z jiných příčin mnohých. 6. Ale najčastěje ten list přiznavací z té příčiny se dává, když kto sám u desk býti pro hodné nebo nehodné příčiny nemoha, při tom času, při kterémž by měl ve dsky jiným klásti nebo z desk propúštěti, služebníku nebo súsedu svému neb jinému komuž koli poručí, aby jeho jménem ve dsky kladl, a toho jemu svěří, aby všecko mohl jménem jeho u desk učiniti, jako by on sám tu byl a učiniti mohl. 7. A v tom každý, ktož to s5 na se vezme, má se věrně zachovati a pravě, ne sobě to osobuje a na se přenášeje, než k ruce toho, od kohož by mu poručeno bylo, pravě přijímaje; pakli by jinak učinil (čehož se jest ještě jinému žádnému v zemi nikdy nestalo, než mně od pacholka mého), ten by v pokutu najtěžší práv a nálezu panského beze všeho zmatku upadl. 8. Při tom listu za právo jest, že žádný list přiznavací, když suché dni najprvnie po dání jeho přejdú, anebo že s súdu zemského král se pány vstane a súd se do druhých suchých dní vzdá, nemá ve dsky kladen býti; neb žádné moci ani pevnosti nemá, a všecka jeho moc míjie a v nic obrá- 45 cena bývá. A také ten list, když se ve dsky vpisuje, nepíše se datum jeho prvnie, kdy jest psán u desk, než to, když se do desk vkládá. 9. Ještě, umře-li ten, ktož tím listem svój statek zapisuje, dřieve než list ve dsky vejde, tehdy ten list žádné moci nenie a nemá ve dsky vložen býti, neb s živým živ jest, so s mrtvým umierá; jako i póhon. 10. Móž se také na každé suché dni obnovovati za několik let, když s ním ten, kohož se dotýče, ke dskám přijde a toho žádá, ne tak, aby se jiný znovu psal, než k starému a prvé psanému aby se dánie toliko z novu na- psalo, a prvnie dánie toliko aby přetrženo nebo zamazáno bylo. 30 40
Strana 183
IV. 10. O relátořiech a relacích ke dskám. 183 11. A ta rekognicie móž a má na každého člověka dána býti, 55 na rytieřského i na sedlského nebo městského, na pacholka i na služebníka, na muže i na ženu, jako jiné poručenstvie pře súdné; neb jiného nic nenie než svěřenie a poručenstvie. 12. A ta jest dvoje, jedna, ktež se kto u desk přizná tak a v ta slova, jakž se ve dsky co klásti má, a ta se má dáti co tomu, komuž se ve dsky klásti má; jiná, kdež se moc komuž koli dává, aby mohl slovem a jménem toho, ktož jemu poručí, klásti ve dsky nebo propúštěti z desk to, což by se jmenovalo; a ta nic jiného nenie, než svěřenie a poručenstvie, v kterémž každý věrně má tomu, ktož jest jemu poručil, učiniti. — A potud 65 o listu přiznavaciem. 10. O relátořiech a relaciech ke dskám. Tit. O relátořiech a relaciech ke dskám od krále. 1) kterýž od krále kedskám.. 3) a s čímž poslán jest, u desk vypravuje.. 11).. bez povolenic královského a relatora ve dsky vepsáno býti nemóže. Žádné poručenstvie sirotkóv králem dané, 15) bez povolenie královského, žádné let sirotkóm od krále vyplněnie .. 20) kromě Pražákóv, ani . . 28) s povoleniem JMKské klade, 30) 4. 5. (schází). 39) v třetích Ondráčkových F. 8.) 49) nežli jí od král sobě a . . . 1. Relátor slove posel ten, kterýž od krále nebo od pánóv z plného súdu nebo od země z obecnieho sněmu ke dskám pro kterúž koli příčinu poslán bývá, a s čímž od krále, nebo od panóv, nebo od země poslán jest, u desk to vypravuje. A toho móž král netoliko ústně ke dskám poslati, ale také i listem svým. s 2. A ten každý posel má při tom, k čemuž jest poslán od krále, zejména ve dsky napsán býti tak a tím zpósobem, jakož již povědieno jest tu, kdež jest o kupujíciem mluveno; a jest-li pán, tehdy z pánóv, pakli vládyka, tehdy z vládyk má napsán býti. (To stojí v III. Ondřejových F. 8. Však to také úředníci.) 3. Mnoho zajisté při dskách se děje, ješto bez povolenie krá- lovského, nebo z plného súdu panského a bez relátora ve dsky napsáno, ani z desk vypsáno nebo vymazáno býti nemóže: žádné poručenstvie sirotkóv králem nebo pány na plném súdu dané, žádný spolek bez povolenie královského nebo panského, žádné 15 let sirotkóm od krále nebo od panóv vyplněnie nemá bez relá- tora ve dsky kladeno býti. Též vysvobozenie z manstvie, jako 10
IV. 10. O relátořiech a relacích ke dskám. 183 11. A ta rekognicie móž a má na každého člověka dána býti, 55 na rytieřského i na sedlského nebo městského, na pacholka i na služebníka, na muže i na ženu, jako jiné poručenstvie pře súdné; neb jiného nic nenie než svěřenie a poručenstvie. 12. A ta jest dvoje, jedna, ktež se kto u desk přizná tak a v ta slova, jakž se ve dsky co klásti má, a ta se má dáti co tomu, komuž se ve dsky klásti má; jiná, kdež se moc komuž koli dává, aby mohl slovem a jménem toho, ktož jemu poručí, klásti ve dsky nebo propúštěti z desk to, což by se jmenovalo; a ta nic jiného nenie, než svěřenie a poručenstvie, v kterémž každý věrně má tomu, ktož jest jemu poručil, učiniti. — A potud 65 o listu přiznavaciem. 10. O relátořiech a relaciech ke dskám. Tit. O relátořiech a relaciech ke dskám od krále. 1) kterýž od krále kedskám.. 3) a s čímž poslán jest, u desk vypravuje.. 11).. bez povolenic královského a relatora ve dsky vepsáno býti nemóže. Žádné poručenstvie sirotkóv králem dané, 15) bez povolenie královského, žádné let sirotkóm od krále vyplněnie .. 20) kromě Pražákóv, ani . . 28) s povoleniem JMKské klade, 30) 4. 5. (schází). 39) v třetích Ondráčkových F. 8.) 49) nežli jí od král sobě a . . . 1. Relátor slove posel ten, kterýž od krále nebo od pánóv z plného súdu nebo od země z obecnieho sněmu ke dskám pro kterúž koli příčinu poslán bývá, a s čímž od krále, nebo od panóv, nebo od země poslán jest, u desk to vypravuje. A toho móž král netoliko ústně ke dskám poslati, ale také i listem svým. s 2. A ten každý posel má při tom, k čemuž jest poslán od krále, zejména ve dsky napsán býti tak a tím zpósobem, jakož již povědieno jest tu, kdež jest o kupujíciem mluveno; a jest-li pán, tehdy z pánóv, pakli vládyka, tehdy z vládyk má napsán býti. (To stojí v III. Ondřejových F. 8. Však to také úředníci.) 3. Mnoho zajisté při dskách se děje, ješto bez povolenie krá- lovského, nebo z plného súdu panského a bez relátora ve dsky napsáno, ani z desk vypsáno nebo vymazáno býti nemóže: žádné poručenstvie sirotkóv králem nebo pány na plném súdu dané, žádný spolek bez povolenie královského nebo panského, žádné 15 let sirotkóm od krále nebo od panóv vyplněnie nemá bez relá- tora ve dsky kladeno býti. Též vysvobozenie z manstvie, jako 10
Strana 184
184 IV. 11. O zpravě. zápisného zbožie ve dsky kladenie bez povolenie Kské Msti a bez relátora ve dsky se nemá klásti. Kšaft žádný městu žád- 20 nému, kromě Pražanóm, ani měščenínu dědictvie, ani co jiného, též jako dědinníkóm a sedlákóm, ve dsky nemóž bez povolenie krá- lovského a bez relátora zvláštnieho kladeno býti. A též klášteru, kostelu, kaple, mnichóm, kněžiem, kanovníkóm, oltářníkóm a krátce k žádnému záduší, k žádnému špitálu. A též ani od 25 kláštera, kostela, kaply, kolleje a od jiných obcí jakýchž koli kostelních, duchovních a zádušních, nemóž se ve dsky žádnému bez povolenie KMsti klásti, jakož o tom při trhu jest povědieno. A což se koli s povoleniem JMKské nebo na plném súdu pan- ském klade, tu všudy jest relátora při každém takovém kladení 30 potřebie. 4. Item žádný výpis z desk žádného trhu, zápisu, nálezu ani čehož jiného nemóž a nemá bez povolenie králov- ského nebo panského dán a vypsán býti. 5. A co se vymazo- vánie některých věcí dotýče, ty také bez povolenie královského z desk nemají býti vymazovány; než z desk zápis „s miestem“ nebo 35 trh, nebo spolek, každý komuž dsky svědčie, beze všeho povo- lenie královského i panského, beze všech relátoróv móž pro- pustiti. 6. Nemóž také žádný relátorem býti, ktož raddú krá- lovskú přísežnú, nebo kmetem, nebo úředníkem zemským nebo dvorským nenie. (To psáno v III. Ondřejových F. 8.) Co se 4o pak dotýče relací, žádný kněz, a s krátkými slovy, žádný du- chovní člověk nemá relátorem býti, by pak i raddú byl. Item žádný sám sobě relátorem nemá býti, neb by taková relacie byla podezřelá a snad by i od úředníkóv přijata nebyla. Nacházie se ve dskách, že miestokomorník a miestopísař také jsú relací 45 ke dskám činili. (V Modrých póhonných, kdež Václav z Vale- čova pohánie Hanuše z Svídnice; a v Červených póhonných, kdež Václav, český král etc. Petra z Kosti pohánie. Ale mně se zdá že jest úředníkóm menším příhodněje relací přijímati, nežli ji od krále nebo od pánóv sobě a jiným úředníkóm činiti.) — 50 A potud o relátořiech a relaciech. 11. O zpravě. 1) Zprava tak jakž se ve dskách pokládá, jiného nic nenie než všech zmatkóv, narčenie a závad na zbožie prodané nebo zapsané skrze
184 IV. 11. O zpravě. zápisného zbožie ve dsky kladenie bez povolenie Kské Msti a bez relátora ve dsky se nemá klásti. Kšaft žádný městu žád- 20 nému, kromě Pražanóm, ani měščenínu dědictvie, ani co jiného, též jako dědinníkóm a sedlákóm, ve dsky nemóž bez povolenie krá- lovského a bez relátora zvláštnieho kladeno býti. A též klášteru, kostelu, kaple, mnichóm, kněžiem, kanovníkóm, oltářníkóm a krátce k žádnému záduší, k žádnému špitálu. A též ani od 25 kláštera, kostela, kaply, kolleje a od jiných obcí jakýchž koli kostelních, duchovních a zádušních, nemóž se ve dsky žádnému bez povolenie KMsti klásti, jakož o tom při trhu jest povědieno. A což se koli s povoleniem JMKské nebo na plném súdu pan- ském klade, tu všudy jest relátora při každém takovém kladení 30 potřebie. 4. Item žádný výpis z desk žádného trhu, zápisu, nálezu ani čehož jiného nemóž a nemá bez povolenie králov- ského nebo panského dán a vypsán býti. 5. A co se vymazo- vánie některých věcí dotýče, ty také bez povolenie královského z desk nemají býti vymazovány; než z desk zápis „s miestem“ nebo 35 trh, nebo spolek, každý komuž dsky svědčie, beze všeho povo- lenie královského i panského, beze všech relátoróv móž pro- pustiti. 6. Nemóž také žádný relátorem býti, ktož raddú krá- lovskú přísežnú, nebo kmetem, nebo úředníkem zemským nebo dvorským nenie. (To psáno v III. Ondřejových F. 8.) Co se 4o pak dotýče relací, žádný kněz, a s krátkými slovy, žádný du- chovní člověk nemá relátorem býti, by pak i raddú byl. Item žádný sám sobě relátorem nemá býti, neb by taková relacie byla podezřelá a snad by i od úředníkóv přijata nebyla. Nacházie se ve dskách, že miestokomorník a miestopísař také jsú relací 45 ke dskám činili. (V Modrých póhonných, kdež Václav z Vale- čova pohánie Hanuše z Svídnice; a v Červených póhonných, kdež Václav, český král etc. Petra z Kosti pohánie. Ale mně se zdá že jest úředníkóm menším příhodněje relací přijímati, nežli ji od krále nebo od pánóv sobě a jiným úředníkóm činiti.) — 50 A potud o relátořiech a relaciech. 11. O zpravě. 1) Zprava tak jakž se ve dskách pokládá, jiného nic nenie než všech zmatkóv, narčenie a závad na zbožie prodané nebo zapsané skrze
Strana 185
IV. 11. O zprávě. 185 právo a súd, ne skrze moc a násilie, přišlých, třetinú výš než prodáno jest, nebo bez třetiny, beze všech póhonóv, věčné k vyvazení zavázánie a uji- štěnie a na vrch kdyby k tomu přišlo, práva dovedenie. 6) že každá zprava jde na dědictvie. 9) A tak jest dědictvie ve zpravě s penězi spojeno, 14) při každé zpravě ta slova se kladú, že úředníci menší mají zvésti kupujícieho na dědictvie zpravce, kdež má nebo mieti bude, třetinú výš ne dědictvie než peněz svrchu psaných, beze všeho póhonu, jako v právě staném. 36) 7. (chybí) 39) .. najbezpečnějšie, kdež kto zpravuje: jakož země za právo má. Některá do času kdež kto spravuje za tří leta a za XVIII nedělí, a dále nic; a ta jest nejistá a jako nic. Jiná.. 49) zpravce postavuje, kteříž mají.. 53) i ten poslední, že někdo.. 54) na prosto ho nezpravuje. Při tom.. 72) beze všeho zmatku. Než ktož by stištěn byl, tomu .. 18) nepříteli, má póhonem .. dobý- vati. Pakli .. 81) neb v hřmotu vojenském .. 83) než sám trh, leč by zvláštnie mezi stranami svolenie bylo; toho jim ani úředníci nemohú brániti, neb jsú dsky svobodné a tak v ně má kladeno býti jakž se lidé svolí a jak se lidem, ne úředníkóm zdá. Věno.. 95) v třetiech Ondráčkových F. 13. 100) a jeden z nich že nic nemá a druhý má... saženo býti (to stojí v třetích Ondráčkových B. 3. v té při.. 119) zavázáni, ale také kdyby dědicóv neměl, tomu každému, komuž by to dluhem po smrti své zapsal, 123) .. obdržal: i tomu jsú zpravovati dlužni, ktož tu odúmrť 125).. nálezy vetchými okáži: 156) (To se najde v třetích dskách Ondráčkových D. 14. 159) 21 (chybí) 169) tehdy by též pro nezpravu na zápisné.. 171) Ačkoli se i promluví zprava i promlčí, však se tak 176) k svědčení póhonu nebo k súdu nestojí; by pak i svému zpravci dal úmluvu. Než kdež súdná pře nenie a kto z toho vyveden jest, začež zpravu má, nehned promlčí zpravu, leč by kto (ale musil by velmi nemluvný býti, a tak dlúho jako učedlníci Pythagorovi mlčeti), za tří léta a za 18 nedělí nepromlúval, ten by zpravu promlčal. Než dokudž naň.. 188).. zemskú miením a dědičnú. A při zpravě.. 191) ani póhonu, ale hned k úředníkóm menším jdi, 200) vypíši .. (konec). 1. Zprava, tak jakž se ve dskách pokládá, jiného nic nenie než dědictvie svého nebo cizieho pro dědictvie prodané, zastavené nebo zapsané, k očištění závad od práva na to dě- dictvie prodané, zastavené nebo zapsané přišlých, třetinú výš nebo bez třetiny, k věčnosti nebo do času jmenovitého, zava- 5 zenie. 2. Při tom vědieno má býti, že každá zprava trhová jde na dědictvie s jmenovitú summú peněz, tak že ne dědictvie proti dědictví zhola, než dědictvie proti dědictví v peněziech se odhaduje. 3. A tak jest dědictvie ve zpravě trhové s pe- nězi spojeno, že jedno bez druhého netoliko býti, ale ani roz- 10 uměti se nemóže, aby nemohlo ani na dědictvie bez peněz ani na penieze bez dědictvie právo vedeno býti, než na dědictvie
IV. 11. O zprávě. 185 právo a súd, ne skrze moc a násilie, přišlých, třetinú výš než prodáno jest, nebo bez třetiny, beze všech póhonóv, věčné k vyvazení zavázánie a uji- štěnie a na vrch kdyby k tomu přišlo, práva dovedenie. 6) že každá zprava jde na dědictvie. 9) A tak jest dědictvie ve zpravě s penězi spojeno, 14) při každé zpravě ta slova se kladú, že úředníci menší mají zvésti kupujícieho na dědictvie zpravce, kdež má nebo mieti bude, třetinú výš ne dědictvie než peněz svrchu psaných, beze všeho póhonu, jako v právě staném. 36) 7. (chybí) 39) .. najbezpečnějšie, kdež kto zpravuje: jakož země za právo má. Některá do času kdež kto spravuje za tří leta a za XVIII nedělí, a dále nic; a ta jest nejistá a jako nic. Jiná.. 49) zpravce postavuje, kteříž mají.. 53) i ten poslední, že někdo.. 54) na prosto ho nezpravuje. Při tom.. 72) beze všeho zmatku. Než ktož by stištěn byl, tomu .. 18) nepříteli, má póhonem .. dobý- vati. Pakli .. 81) neb v hřmotu vojenském .. 83) než sám trh, leč by zvláštnie mezi stranami svolenie bylo; toho jim ani úředníci nemohú brániti, neb jsú dsky svobodné a tak v ně má kladeno býti jakž se lidé svolí a jak se lidem, ne úředníkóm zdá. Věno.. 95) v třetiech Ondráčkových F. 13. 100) a jeden z nich že nic nemá a druhý má... saženo býti (to stojí v třetích Ondráčkových B. 3. v té při.. 119) zavázáni, ale také kdyby dědicóv neměl, tomu každému, komuž by to dluhem po smrti své zapsal, 123) .. obdržal: i tomu jsú zpravovati dlužni, ktož tu odúmrť 125).. nálezy vetchými okáži: 156) (To se najde v třetích dskách Ondráčkových D. 14. 159) 21 (chybí) 169) tehdy by též pro nezpravu na zápisné.. 171) Ačkoli se i promluví zprava i promlčí, však se tak 176) k svědčení póhonu nebo k súdu nestojí; by pak i svému zpravci dal úmluvu. Než kdež súdná pře nenie a kto z toho vyveden jest, začež zpravu má, nehned promlčí zpravu, leč by kto (ale musil by velmi nemluvný býti, a tak dlúho jako učedlníci Pythagorovi mlčeti), za tří léta a za 18 nedělí nepromlúval, ten by zpravu promlčal. Než dokudž naň.. 188).. zemskú miením a dědičnú. A při zpravě.. 191) ani póhonu, ale hned k úředníkóm menším jdi, 200) vypíši .. (konec). 1. Zprava, tak jakž se ve dskách pokládá, jiného nic nenie než dědictvie svého nebo cizieho pro dědictvie prodané, zastavené nebo zapsané, k očištění závad od práva na to dě- dictvie prodané, zastavené nebo zapsané přišlých, třetinú výš nebo bez třetiny, k věčnosti nebo do času jmenovitého, zava- 5 zenie. 2. Při tom vědieno má býti, že každá zprava trhová jde na dědictvie s jmenovitú summú peněz, tak že ne dědictvie proti dědictví zhola, než dědictvie proti dědictví v peněziech se odhaduje. 3. A tak jest dědictvie ve zpravě trhové s pe- nězi spojeno, že jedno bez druhého netoliko býti, ale ani roz- 10 uměti se nemóže, aby nemohlo ani na dědictvie bez peněz ani na penieze bez dědictvie právo vedeno býti, než na dědictvie
Strana 186
186 IV. 11. O zpravě. v jisté summě peněz. 4. A z té příčiny ve dskách při každé zpravě trhové ta slova se kladú, že úředníci mají zvésti ku- 15 pujícieho na dědictvie zpravce, kdež má nebo mieti bude, třetinú výš (ne dědictvie než peněz svrchu psaných), beze všeho póhonu jako v právě staném. 5. Proč o tom tak dlúze? Proto, aby každý rozuměl, ktož co kúpí, ujme-li sobě summy při kladení do desk, že sobě ujme i zpravy; a tolikéž jemu 20 zpravy ujde, pokudž sobě sám peněz a summy ujme. Neb mnozí to činie kupiece zbožie znamenité za několik tisíc: aby méně od desk dali, kladú sobě trhy v summách malých, neznajíce toho, že viece zpravy mieti nemohú, než pokudž trh jich a summa peněz okazuje. (I přicházie na ně to, čehož se každý pilně va- 25 rovati má, že pro málo ztracují mnoho, pro několik kop několik tisíc nebo set, ješto se toho každý, rozum opatrností spravený maje, varovati bude. A mnozí jsú již toho neopatrného kla- denie litovali, a nejedni jsú pro to škodu na svých zbožiech i posměch od jiných trpěli.) Z té příčiny najbezpečnějšie jest, 3o tak ve dsky přijímati a tak sobě klásti do desk úředníkóm roz- kázati, a v té summě, jakž kto za jakú summu kúpí. 6. Aniž se v tom slušie zpupností zbožie a nenařiekániem troštovati, poněvadž žádný tím jist nemóže býti, aby jistě věděl, kdy ne- zprava a otkud přijde; neb i na zbožie nenařiekané nezprava s5 ode sta let móž přijíti, kdež jeden druhému, a jiný tomu, a tomu opět jiný zpravuje. 7. Než když jsú směny jednoho dědictvie za druhé, tu jest zprava bez peněz, než dědinami tře- tinú výš sobě zpravují. 8. A jest zprava rozličná. Některá jest dědičná a věčná, a ta jest najbezpečnějšie; jiná do času urče- 40 ného a jmenovitého, kdež kto zpravuje za tři léta a za osmnácte nedělí, a dále nic, nebo do menšieho času, a ta jest nejista a jako nic. Jiná zprava jest, kdež kto zpravuje vším, což má nebo mieti bude. Jiná, kdež kto ne vším než některým zbožiem jmenovitým a zvláštním zpravuje. Opět někdo zpravuje některým dědictviem napřed jmenovitě a potom jiným zbožiem svým vším, kteréž má nebo mieti bude. Někto také sám toliko zpravuje, jiný pak zpravuje sám napřed a vedlé něho jeden, dva nebo třie zpravce nebo viece jich. Někto pak sám nezpravuje a zvláště ktož nemá nad to, což jest prodal, než jiné miesto sebe zpravce 50 s jich volí a přiznániem u desk postavuje, kteříž za to mají. 45
186 IV. 11. O zpravě. v jisté summě peněz. 4. A z té příčiny ve dskách při každé zpravě trhové ta slova se kladú, že úředníci mají zvésti ku- 15 pujícieho na dědictvie zpravce, kdež má nebo mieti bude, třetinú výš (ne dědictvie než peněz svrchu psaných), beze všeho póhonu jako v právě staném. 5. Proč o tom tak dlúze? Proto, aby každý rozuměl, ktož co kúpí, ujme-li sobě summy při kladení do desk, že sobě ujme i zpravy; a tolikéž jemu 20 zpravy ujde, pokudž sobě sám peněz a summy ujme. Neb mnozí to činie kupiece zbožie znamenité za několik tisíc: aby méně od desk dali, kladú sobě trhy v summách malých, neznajíce toho, že viece zpravy mieti nemohú, než pokudž trh jich a summa peněz okazuje. (I přicházie na ně to, čehož se každý pilně va- 25 rovati má, že pro málo ztracují mnoho, pro několik kop několik tisíc nebo set, ješto se toho každý, rozum opatrností spravený maje, varovati bude. A mnozí jsú již toho neopatrného kla- denie litovali, a nejedni jsú pro to škodu na svých zbožiech i posměch od jiných trpěli.) Z té příčiny najbezpečnějšie jest, 3o tak ve dsky přijímati a tak sobě klásti do desk úředníkóm roz- kázati, a v té summě, jakž kto za jakú summu kúpí. 6. Aniž se v tom slušie zpupností zbožie a nenařiekániem troštovati, poněvadž žádný tím jist nemóže býti, aby jistě věděl, kdy ne- zprava a otkud přijde; neb i na zbožie nenařiekané nezprava s5 ode sta let móž přijíti, kdež jeden druhému, a jiný tomu, a tomu opět jiný zpravuje. 7. Než když jsú směny jednoho dědictvie za druhé, tu jest zprava bez peněz, než dědinami tře- tinú výš sobě zpravují. 8. A jest zprava rozličná. Některá jest dědičná a věčná, a ta jest najbezpečnějšie; jiná do času urče- 40 ného a jmenovitého, kdež kto zpravuje za tři léta a za osmnácte nedělí, a dále nic, nebo do menšieho času, a ta jest nejista a jako nic. Jiná zprava jest, kdež kto zpravuje vším, což má nebo mieti bude. Jiná, kdež kto ne vším než některým zbožiem jmenovitým a zvláštním zpravuje. Opět někdo zpravuje některým dědictviem napřed jmenovitě a potom jiným zbožiem svým vším, kteréž má nebo mieti bude. Někto také sám toliko zpravuje, jiný pak zpravuje sám napřed a vedlé něho jeden, dva nebo třie zpravce nebo viece jich. Někto pak sám nezpravuje a zvláště ktož nemá nad to, což jest prodal, než jiné miesto sebe zpravce 50 s jich volí a přiznániem u desk postavuje, kteříž za to mají. 45
Strana 187
IV. 11. O zpravě. 187 Bývá také zprava do summy toliko, za kterúž jest kúpeno, bez třetiny výš. A ty všecky rozdiely zprav a rozličností jich po dskách shledati móž, ktož chce; i ten poslední, o kterémž ještě nic povědieno nenie, že někdo dědictvie své prodada na prosto ho nezpravuje, než beze všie zpravy je do desk tomu 55 komuž jest prodal, klade. 9. Při tom, ktož co zapisuje, opatř se, aby nikdy (a zvláště za malú věc) mnoho zpravec nepři- jímal, než na jednom dobrém, na dvú, nebo na třech najviece přestaň; neb budeš-li mieti mnoho zpravcí za malú věc, viece na zvody a na práva vedenie naložíš, než summa tvá i s třetinú 6o výš bude moci postihnúti. A pak-liť přeběhne co přes náklady, čím toho uživeš? Když budeš mieti v tolika krajiech dědictvie, v kolika krajiech budú zpravce, těžce to v hromadu sženeš, a čím viece zpravcí, tímť viece nákladóv i nesnazí. Z toho toto zbeř: Jeden zpravce, za to dosti maje, jest najužitečnější. 65 10. Při zpravě toto se za právo drží, že žádný před mocí, před ohněm, před lstí nezpravuje, ani před úkladem, než toliko před právem, když by z prodaného dědictvie kupující uvázániem s ko- morníkem, zvodem, odhádániem, věnem, listem obranním, súdem, nálezem panským nebo jiným právem jakýmž koli byl vyveden. 70 Těmi příčinami a každú z nich má a móž sáhnúti na dědictvie svého zpravce, třetinú výš, beze všeho zmatku, jestli že se v tom vedlé práva zachová. 11. Než ktož by s dědictvie kúpeného mocí byl vytištěn, spálen, nebo lstí zlú a úkladem s toho se zlúditi dal, a válkú nebo jinak se zbožie kúpeného, nebo s zámku 75 zlezeniem stištěn byl: tomu prodávající žádnú zpravú nenie po- vinen; než ten každý tak o své dědictvie připravený toho na svém zhúbci a nepřieteli nebo úkladníku póhonem, právem a súdem zemským dobývati má. Pakli práva nejdú, tehdy rovnú mocí svého móž zase na každém dobývati, od kohož by mu koli s0 bylo tak odjato, práv nečekaje; neb v válku, v hřmotu vojen- ském a mezi železem práva mlčie, aniž tomu chtie, aby jich čekáno bylo, než mocí jeden každý moci odpieraj, znaje, že zbroj proti zbrojným bráti, všecka práva dopúštějí, a moc jest zapověděna nálezy těm, ktož ji činie a ji začínají, ne těm, ktož 85 se jí bránie, jakož jest v třetích knihách „O moci“ při konci šieř povědieno. 12. Za právo se také při zpravě zachovává, že se ne každý zápis. ne každý dluh zpravuje, než sám trh. Věno se
IV. 11. O zpravě. 187 Bývá také zprava do summy toliko, za kterúž jest kúpeno, bez třetiny výš. A ty všecky rozdiely zprav a rozličností jich po dskách shledati móž, ktož chce; i ten poslední, o kterémž ještě nic povědieno nenie, že někdo dědictvie své prodada na prosto ho nezpravuje, než beze všie zpravy je do desk tomu 55 komuž jest prodal, klade. 9. Při tom, ktož co zapisuje, opatř se, aby nikdy (a zvláště za malú věc) mnoho zpravec nepři- jímal, než na jednom dobrém, na dvú, nebo na třech najviece přestaň; neb budeš-li mieti mnoho zpravcí za malú věc, viece na zvody a na práva vedenie naložíš, než summa tvá i s třetinú 6o výš bude moci postihnúti. A pak-liť přeběhne co přes náklady, čím toho uživeš? Když budeš mieti v tolika krajiech dědictvie, v kolika krajiech budú zpravce, těžce to v hromadu sženeš, a čím viece zpravcí, tímť viece nákladóv i nesnazí. Z toho toto zbeř: Jeden zpravce, za to dosti maje, jest najužitečnější. 65 10. Při zpravě toto se za právo drží, že žádný před mocí, před ohněm, před lstí nezpravuje, ani před úkladem, než toliko před právem, když by z prodaného dědictvie kupující uvázániem s ko- morníkem, zvodem, odhádániem, věnem, listem obranním, súdem, nálezem panským nebo jiným právem jakýmž koli byl vyveden. 70 Těmi příčinami a každú z nich má a móž sáhnúti na dědictvie svého zpravce, třetinú výš, beze všeho zmatku, jestli že se v tom vedlé práva zachová. 11. Než ktož by s dědictvie kúpeného mocí byl vytištěn, spálen, nebo lstí zlú a úkladem s toho se zlúditi dal, a válkú nebo jinak se zbožie kúpeného, nebo s zámku 75 zlezeniem stištěn byl: tomu prodávající žádnú zpravú nenie po- vinen; než ten každý tak o své dědictvie připravený toho na svém zhúbci a nepřieteli nebo úkladníku póhonem, právem a súdem zemským dobývati má. Pakli práva nejdú, tehdy rovnú mocí svého móž zase na každém dobývati, od kohož by mu koli s0 bylo tak odjato, práv nečekaje; neb v válku, v hřmotu vojen- ském a mezi železem práva mlčie, aniž tomu chtie, aby jich čekáno bylo, než mocí jeden každý moci odpieraj, znaje, že zbroj proti zbrojným bráti, všecka práva dopúštějí, a moc jest zapověděna nálezy těm, ktož ji činie a ji začínají, ne těm, ktož 85 se jí bránie, jakož jest v třetích knihách „O moci“ při konci šieř povědieno. 12. Za právo se také při zpravě zachovává, že se ne každý zápis. ne každý dluh zpravuje, než sám trh. Věno se
Strana 188
188 IV. 11. O zpravě. 9o také druhdy (ale to se velmi pořiedku přiházie) zpravuje. 13. Drží se také za právo, ktož pro nezpravu na zpravce, viece zpravcí než jednoho maje, chce sáhnúti, že má najprvé na jistce sáhnúti, a tepruv, což by se jemu tu nedostalo, toho má na spoluzpravciech jeho postíhati. (To najdeš I. Mauricii B. 5. 95 Páni nalezli etc. a v III. Ondřejových F. 13. v při mezi Alšem z Rysmburka, a opět v II. dskách Mikulášových D. 22. v při Smila z Rychmburka.) 14. Toto však se vymieňuje, jestli že by jistec nic na dědictví neměl, tehdy móž hned na zpravce saženo býti. 15. Též také, když dvá spolu prodávají, spolu ve dsky 100 kladú a spolu zpravují, a jeden z nich že nemá nic, čím by zpravoval, a druhý má, tehdy zprava všecka na tom, kterýž má, zóstává a na toho má saženo býti, leč by dědiny druhého zpravce okázal. (To stojí v III. Ondřejových B. 3. v při mezi Ctiborem z Bukóvky.) 16. Za právo také jest: Ktož 105 zpravu má, a pohnán jsa nestojí, a právo na sobě ustáti dá, ten žádný pro nezpravu na svého zpravcí sáhnúti nemóž. (To psáno v Modrých póhonných, kdež Otík z Boršic pohánie Ctibora Se- kerky.) 17. Též také i ten, ktož zpravce maje a z toho dědictvie jsa pohnán, za kteréž zpravce má, bez nich se súdí, a jim 110 úmluvy vedlé práva nedada, když prosúdí, zpravu svú potracuje, a nejsú jemu zpravú zpravce povinni. (To najdeš ve dskách Viktorinových A. 24. v té při, kdež Dobrohost z Ronšperka pohánie Bedřicha. Jakož o tom jest i v třetích knihách po- vědieno, tu kdež se „O pohnaném“ píše. Ale nic neškodí o jedné 115 věci potřebné několikrát psáti.) 18. Za právo se také v zemi české od staradávna drží, že zpravce netoliko tomu zpravú, komuž prodávají a trhem ve dsky kladú, jsú povinni, ale také i dědicóm jeho i jich dědicóm. A ještě poviem výše, že jsú ne samým dědicóm kupujícieho zpravú zavázáni a povinni, ale také 120 kdyby to ten, komuž zpravují, dluhem po smrti své zapsal, nebo s kýmž by se spolčil, nebo také jestli že by umřel bez dědicóv a žádnému jinému nezapsal, a někto to na králi vyslúžil, a to obdržal: tomu každému nápadníku, společníku jsú zpravovati dlužni; i tomu, ktož tu odúmrť od výprosníka kúpí. A ne- chci, by mi kto toho věřil, leč to dskami a nálezy starodávnými okáži: Kdož komu statek svój po své smrti zapíše, a v tom zápise tato slova stojí: V témž právě, jakož jest ty dědiny sám 125
188 IV. 11. O zpravě. 9o také druhdy (ale to se velmi pořiedku přiházie) zpravuje. 13. Drží se také za právo, ktož pro nezpravu na zpravce, viece zpravcí než jednoho maje, chce sáhnúti, že má najprvé na jistce sáhnúti, a tepruv, což by se jemu tu nedostalo, toho má na spoluzpravciech jeho postíhati. (To najdeš I. Mauricii B. 5. 95 Páni nalezli etc. a v III. Ondřejových F. 13. v při mezi Alšem z Rysmburka, a opět v II. dskách Mikulášových D. 22. v při Smila z Rychmburka.) 14. Toto však se vymieňuje, jestli že by jistec nic na dědictví neměl, tehdy móž hned na zpravce saženo býti. 15. Též také, když dvá spolu prodávají, spolu ve dsky 100 kladú a spolu zpravují, a jeden z nich že nemá nic, čím by zpravoval, a druhý má, tehdy zprava všecka na tom, kterýž má, zóstává a na toho má saženo býti, leč by dědiny druhého zpravce okázal. (To stojí v III. Ondřejových B. 3. v při mezi Ctiborem z Bukóvky.) 16. Za právo také jest: Ktož 105 zpravu má, a pohnán jsa nestojí, a právo na sobě ustáti dá, ten žádný pro nezpravu na svého zpravcí sáhnúti nemóž. (To psáno v Modrých póhonných, kdež Otík z Boršic pohánie Ctibora Se- kerky.) 17. Též také i ten, ktož zpravce maje a z toho dědictvie jsa pohnán, za kteréž zpravce má, bez nich se súdí, a jim 110 úmluvy vedlé práva nedada, když prosúdí, zpravu svú potracuje, a nejsú jemu zpravú zpravce povinni. (To najdeš ve dskách Viktorinových A. 24. v té při, kdež Dobrohost z Ronšperka pohánie Bedřicha. Jakož o tom jest i v třetích knihách po- vědieno, tu kdež se „O pohnaném“ píše. Ale nic neškodí o jedné 115 věci potřebné několikrát psáti.) 18. Za právo se také v zemi české od staradávna drží, že zpravce netoliko tomu zpravú, komuž prodávají a trhem ve dsky kladú, jsú povinni, ale také i dědicóm jeho i jich dědicóm. A ještě poviem výše, že jsú ne samým dědicóm kupujícieho zpravú zavázáni a povinni, ale také 120 kdyby to ten, komuž zpravují, dluhem po smrti své zapsal, nebo s kýmž by se spolčil, nebo také jestli že by umřel bez dědicóv a žádnému jinému nezapsal, a někto to na králi vyslúžil, a to obdržal: tomu každému nápadníku, společníku jsú zpravovati dlužni; i tomu, ktož tu odúmrť od výprosníka kúpí. A ne- chci, by mi kto toho věřil, leč to dskami a nálezy starodávnými okáži: Kdož komu statek svój po své smrti zapíše, a v tom zápise tato slova stojí: V témž právě, jakož jest ty dědiny sám 125
Strana 189
IV. 11. O zpravě. 189 měl a držal, tehdy zpravce po smrti toho zapisujícieho jsú po- vinni tomu a těm zpravovati, komu a kterýmž jest dědictvie své zapsal — to se najde Wenceslai Andreae M. 7. Páni na plném 130 súdu. Než nestanú-li ta slova v zápisu, tehdy zpravce zpravy mají býti prázdni. Též také, když se dvá zbožiem a dědic- tviem svým spolčita obyčejem a řádem zemským, a jeden z nich umře, tehdy zpravce statku společníka mrtvého mají zpravovati týž statek společníku živému i dědicóm jeho — toho dóvod v týchž 135 dskách v témž nálezu. Což se pak zpravy odúmrtí dotýče, toho nález jest I. Procopii U. 26.: Léta božieho 1383 o suchých dnech letničních páni nalezli za právo: Kdež by koli král kterých dědin právem dosáhl, že vždycky kupujíciemu zpravce zpravovati mají vedlé zněnie desk královstvie českého, beze všie nesnáze. 140 19. Ještě při zpravě i toto má vědieno býti, že na dědictvie prvé věnem starším nežli jest trh obsažené, zpravú žádný sahati nemá, leč by ten, ktož se pro nezpravu vede, to věno prvé penězi hotovými ssul; tehdy by se tak mohl vésti pro nezpravu, a jinak nic. (To stojí v III. Ondřejových B. 3. v při mezi Kun- 145 drátem Štosem a Jindřichem Haléřem.) Než kdež by věno bylo zpravy a trhu poslednějšie, tu móž právo vedeno býti bez ssutie toho věna, a zvlášť kdyby ten, ktož se chce vésti, věnu kladení odpieral. 20. Přiházie se také, že, kdež jest několiko zpravcí a o jistcových dědinách se nevie, a kupující se na dědictvie 150 zpravec vede, a ti tomu vedení práva otpierají, má každý věděti, chtie-li zpravce tím zvodu otpierati, „že vědie dědiny jistcovy,“ že je mají kupujíciemu z práva okázati. A okáží-li, tehdy jich dědin má necháno býti a na jistcovy se dědiny má vésti; pakli dědin jistcových neokáží, ta zprava na dědinách jich i práva vedenie zóstává. 155 (To se najde Wenceslai Andreae A. 23. v při mezi Oldřichem Medkem z Waldeka a Jaroslavem Plichtú, a v III. dskách On- dřejových D. 14. v při mezi Václavem Hrzaniem a Čeňkem Kobíkem.) 21. A také v takovém práva vedení zpravce mají ukázati dědiny jistcovy tomu, ktož právo vede; pakli neukáží, 160 má se na dědiny zpravce vésti. A jestliže by se prvé vedl na dědiny zpravcí než na jistcovy, tím nic neztratí než ten náklad. Než zvod ten, když by jemu byly dědiny jistcovy ukázány, má z desk propustiti. (Nález o tom II. Nicolai D. 22. v při Smila z Richmburka a Jana z Zaječic). 22. Žádný se také nemóž 165
IV. 11. O zpravě. 189 měl a držal, tehdy zpravce po smrti toho zapisujícieho jsú po- vinni tomu a těm zpravovati, komu a kterýmž jest dědictvie své zapsal — to se najde Wenceslai Andreae M. 7. Páni na plném 130 súdu. Než nestanú-li ta slova v zápisu, tehdy zpravce zpravy mají býti prázdni. Též také, když se dvá zbožiem a dědic- tviem svým spolčita obyčejem a řádem zemským, a jeden z nich umře, tehdy zpravce statku společníka mrtvého mají zpravovati týž statek společníku živému i dědicóm jeho — toho dóvod v týchž 135 dskách v témž nálezu. Což se pak zpravy odúmrtí dotýče, toho nález jest I. Procopii U. 26.: Léta božieho 1383 o suchých dnech letničních páni nalezli za právo: Kdež by koli král kterých dědin právem dosáhl, že vždycky kupujíciemu zpravce zpravovati mají vedlé zněnie desk královstvie českého, beze všie nesnáze. 140 19. Ještě při zpravě i toto má vědieno býti, že na dědictvie prvé věnem starším nežli jest trh obsažené, zpravú žádný sahati nemá, leč by ten, ktož se pro nezpravu vede, to věno prvé penězi hotovými ssul; tehdy by se tak mohl vésti pro nezpravu, a jinak nic. (To stojí v III. Ondřejových B. 3. v při mezi Kun- 145 drátem Štosem a Jindřichem Haléřem.) Než kdež by věno bylo zpravy a trhu poslednějšie, tu móž právo vedeno býti bez ssutie toho věna, a zvlášť kdyby ten, ktož se chce vésti, věnu kladení odpieral. 20. Přiházie se také, že, kdež jest několiko zpravcí a o jistcových dědinách se nevie, a kupující se na dědictvie 150 zpravec vede, a ti tomu vedení práva otpierají, má každý věděti, chtie-li zpravce tím zvodu otpierati, „že vědie dědiny jistcovy,“ že je mají kupujíciemu z práva okázati. A okáží-li, tehdy jich dědin má necháno býti a na jistcovy se dědiny má vésti; pakli dědin jistcových neokáží, ta zprava na dědinách jich i práva vedenie zóstává. 155 (To se najde Wenceslai Andreae A. 23. v při mezi Oldřichem Medkem z Waldeka a Jaroslavem Plichtú, a v III. dskách On- dřejových D. 14. v při mezi Václavem Hrzaniem a Čeňkem Kobíkem.) 21. A také v takovém práva vedení zpravce mají ukázati dědiny jistcovy tomu, ktož právo vede; pakli neukáží, 160 má se na dědiny zpravce vésti. A jestliže by se prvé vedl na dědiny zpravcí než na jistcovy, tím nic neztratí než ten náklad. Než zvod ten, když by jemu byly dědiny jistcovy ukázány, má z desk propustiti. (Nález o tom II. Nicolai D. 22. v při Smila z Richmburka a Jana z Zaječic). 22. Žádný se také nemóž 165
Strana 190
IV. 11. O zpravě. 190 pro žádnú nezpravu na dědictvie zápisné a duchovnie vésti, než jestli že by o tom páni nález udělali, (jako jsú po právě staném a po nálezu udělali, aby se každý mohl vésti pro nezpravu též jako po právě staném a po nálezu i na zápisné), tehdy by 170 na zápisné mohlo vedeno býti, ale nynie nic. 23. Ale snad by se někdo otázal: „Také-li se zprava promlčí?“ Ač koli druhdy se i promluví zprava, pojednú se také i promlčí. Však se tak brzo promluví jako promlčí; neb se pojednú promluví, jakž kto k súdu bez zpravcí svých, pohnán jsa, přistúpí, úmluvy jim vedlé 175 práva nedada; jakož nahoře napsáno jest. A také se pojednú promlčí, jakož kto pohnán jsa k vysvědčení anebo k súdu, nestojí a neohlásí se, by pak i svému zpravci dal úmluvu. Než ktož pohnán jsa k póhonu i k súdu, stojí skrze se nebo skrze po- ručníka a úmluvu svému zpravci vedlé práva po komorníku od 180 úřadu desk zemských dá, ten své zpravy ani nepromluví ani nepromlčí. Též také kdež súdná pře nenie, a kto z toho vy- veden jest právem jakýmž koli, za čež zpravu má, nehned pro- mlčí zpravy své, leč by tak dlúho mlčel, že by za tři léta a 18 nedělí nepromlúval a na svého zpravci právem nesáhl, ten by 185 také zpravu promlčal. (Nález o tom II. Plana G. 28. mezi Zděnkem Kostkú z Postupic a Bohuslavem z Dobrošovic.) Než dokudž naň žádný ani súdem ani zvodem nesáhne, nikdy a věčně se zprava nepromlčí (zemskú miením a dědičnú, zhola beze všech výminek ve dsky zapsanú.) 24. A při zpravě se tento řád za- 190 chovává: Ktož z dědictvie, za kteréž zpravu má, právem jakýmž koli vyveden bude, nehleď súdu ani póhonu, v žádné se otpory nedávej, než svých desk se drž, své zpravy následuj a po zpravě jdi, aby svého se práva spustě, v otpory a súdy se bez potřeby dada, spravedlnosti své i zpravu neztratil a viece 195 se nedosúdil a nedootporoval. Než hned všech otporóv, všech pó- honóv, všech súdóv cizích tobě nepříslušných nechaje, ke dskám zemským a k úředníkóm menším jdi, a najprvé úmluvu od úřadu vezmi, potom zvod, po zvodu panovánie troje, potom odhádánie, (jakož o tom o každém hned se mluviti bude, když prvé o třetině, 200 o kteréž jsem zmienku v zpravě učinil, vypíši); neb spustíš-li se své zpravy, a v otpor se nebo póhon dáš, strach jest, by se sám k zmatku nepřivedl.
IV. 11. O zpravě. 190 pro žádnú nezpravu na dědictvie zápisné a duchovnie vésti, než jestli že by o tom páni nález udělali, (jako jsú po právě staném a po nálezu udělali, aby se každý mohl vésti pro nezpravu též jako po právě staném a po nálezu i na zápisné), tehdy by 170 na zápisné mohlo vedeno býti, ale nynie nic. 23. Ale snad by se někdo otázal: „Také-li se zprava promlčí?“ Ač koli druhdy se i promluví zprava, pojednú se také i promlčí. Však se tak brzo promluví jako promlčí; neb se pojednú promluví, jakž kto k súdu bez zpravcí svých, pohnán jsa, přistúpí, úmluvy jim vedlé 175 práva nedada; jakož nahoře napsáno jest. A také se pojednú promlčí, jakož kto pohnán jsa k vysvědčení anebo k súdu, nestojí a neohlásí se, by pak i svému zpravci dal úmluvu. Než ktož pohnán jsa k póhonu i k súdu, stojí skrze se nebo skrze po- ručníka a úmluvu svému zpravci vedlé práva po komorníku od 180 úřadu desk zemských dá, ten své zpravy ani nepromluví ani nepromlčí. Též také kdež súdná pře nenie, a kto z toho vy- veden jest právem jakýmž koli, za čež zpravu má, nehned pro- mlčí zpravy své, leč by tak dlúho mlčel, že by za tři léta a 18 nedělí nepromlúval a na svého zpravci právem nesáhl, ten by 185 také zpravu promlčal. (Nález o tom II. Plana G. 28. mezi Zděnkem Kostkú z Postupic a Bohuslavem z Dobrošovic.) Než dokudž naň žádný ani súdem ani zvodem nesáhne, nikdy a věčně se zprava nepromlčí (zemskú miením a dědičnú, zhola beze všech výminek ve dsky zapsanú.) 24. A při zpravě se tento řád za- 190 chovává: Ktož z dědictvie, za kteréž zpravu má, právem jakýmž koli vyveden bude, nehleď súdu ani póhonu, v žádné se otpory nedávej, než svých desk se drž, své zpravy následuj a po zpravě jdi, aby svého se práva spustě, v otpory a súdy se bez potřeby dada, spravedlnosti své i zpravu neztratil a viece 195 se nedosúdil a nedootporoval. Než hned všech otporóv, všech pó- honóv, všech súdóv cizích tobě nepříslušných nechaje, ke dskám zemským a k úředníkóm menším jdi, a najprvé úmluvu od úřadu vezmi, potom zvod, po zvodu panovánie troje, potom odhádánie, (jakož o tom o každém hned se mluviti bude, když prvé o třetině, 200 o kteréž jsem zmienku v zpravě učinil, vypíši); neb spustíš-li se své zpravy, a v otpor se nebo póhon dáš, strach jest, by se sám k zmatku nepřivedl.
Strana 191
IV. 12. O třetině. — 13. O úmluvě. 191 12. O třetině. 1) Zemská a dědičná zprava vždycky třetinú výš summy peněžité bývá. 4) dvoje třetina jest a žádná jedna k druhé podobna nenie: Zpravná jedna, věnná druhá.. 9) .. co kúpeno a prodáno takto: 11).. na to dědictvie, tehdy.. 13) . . stálo, bude odhádáno a viece nic: 14).. třetiny výš. A ta třetina.. 20) což by pro to utratil... 21) úředníky menšími na dědictvie... 1. V zemi české obyčejná dědičná a zemská zprava vždycky třetinú výš summy peněžité nebo dědictvie dána bývá. 2. Ale že nekaždý vie, co jest třetina, té aby porozumieno býti mohlo, užitečné jest prvé třetinu rozděliti jednu od druhé; neb dvoje třetina jest po dskách zemských vyhledána, a žádná jedna a k druhé podobna nenie. Zpravná jest jedna, věnná druhá, o kteréž se, když k věnu přijde, mluviti bude. Ale nynie o zpravné. 3. Zpravná třetina jest třetí diel peněz a summy, za kterúž jest co kúpeno a prodáno, a též dědin a platu, takto: Když kto za tři tisíce dědictvie jaké kúpí, třetina té summy jest 10 jeden tisíc, a přijde-li nezprava na to dědictvie tak za tu summu kupené, tehdy tomu, ktož jest kúpil, dědictvie zpravce jeho, což by za čtyři tisíce stálo, vedlé práva zemského bude odhá- dáno, a viece nic: Tři tisíce summy jistinné, a čtvrtý tisíc třetiny výš. A též dědin a platóv třetina při směnách a při frajmarciech, 15 kdež se peniez nepokládá, má položena býti, aby se za tři lány odhádali čtyři, za tři kopy platu čtyři kopy, a tak vždycky. 4. A ta třetina na každého zpravcí a na dědictvie jeho pro- pokutu a pro náklady přicházie, aby toho kupující škoden nebyl, což by pro to jezdě a nakládaje utratil. Z té příčiny v každém 20 trhu se pokládá, že kupující má zveden býti úředníky na dě- dictvie zpravce, „kdež má neb mieti bude, třetinú výš peněz, za kteréž kúpeno jest, jménem pokuty a nákladóv", to jest, pro pokuty a pro náklady, jakož země za právo má. 13. O úmluvě. 2) Úmluva jest.. 3) .. jiná spravedlnost předejde toho ktož právo vésti chce. 3) nebo právo stané nebo panský přísudek nebo úředníkóv menších, 1°) spravedlnost, kteréž ten, čiež jest, bez práva vedenie dosieci a ... 13) spra- vedlnosti své vinnému s podániem. 14) práva vedenie potomního, jestliže úmluvu- přátelskú ten kdož vinen jest, potupí a zavrže. 13) což dobří činie dobro-
IV. 12. O třetině. — 13. O úmluvě. 191 12. O třetině. 1) Zemská a dědičná zprava vždycky třetinú výš summy peněžité bývá. 4) dvoje třetina jest a žádná jedna k druhé podobna nenie: Zpravná jedna, věnná druhá.. 9) .. co kúpeno a prodáno takto: 11).. na to dědictvie, tehdy.. 13) . . stálo, bude odhádáno a viece nic: 14).. třetiny výš. A ta třetina.. 20) což by pro to utratil... 21) úředníky menšími na dědictvie... 1. V zemi české obyčejná dědičná a zemská zprava vždycky třetinú výš summy peněžité nebo dědictvie dána bývá. 2. Ale že nekaždý vie, co jest třetina, té aby porozumieno býti mohlo, užitečné jest prvé třetinu rozděliti jednu od druhé; neb dvoje třetina jest po dskách zemských vyhledána, a žádná jedna a k druhé podobna nenie. Zpravná jest jedna, věnná druhá, o kteréž se, když k věnu přijde, mluviti bude. Ale nynie o zpravné. 3. Zpravná třetina jest třetí diel peněz a summy, za kterúž jest co kúpeno a prodáno, a též dědin a platu, takto: Když kto za tři tisíce dědictvie jaké kúpí, třetina té summy jest 10 jeden tisíc, a přijde-li nezprava na to dědictvie tak za tu summu kupené, tehdy tomu, ktož jest kúpil, dědictvie zpravce jeho, což by za čtyři tisíce stálo, vedlé práva zemského bude odhá- dáno, a viece nic: Tři tisíce summy jistinné, a čtvrtý tisíc třetiny výš. A též dědin a platóv třetina při směnách a při frajmarciech, 15 kdež se peniez nepokládá, má položena býti, aby se za tři lány odhádali čtyři, za tři kopy platu čtyři kopy, a tak vždycky. 4. A ta třetina na každého zpravcí a na dědictvie jeho pro- pokutu a pro náklady přicházie, aby toho kupující škoden nebyl, což by pro to jezdě a nakládaje utratil. Z té příčiny v každém 20 trhu se pokládá, že kupující má zveden býti úředníky na dě- dictvie zpravce, „kdež má neb mieti bude, třetinú výš peněz, za kteréž kúpeno jest, jménem pokuty a nákladóv", to jest, pro pokuty a pro náklady, jakož země za právo má. 13. O úmluvě. 2) Úmluva jest.. 3) .. jiná spravedlnost předejde toho ktož právo vésti chce. 3) nebo právo stané nebo panský přísudek nebo úředníkóv menších, 1°) spravedlnost, kteréž ten, čiež jest, bez práva vedenie dosieci a ... 13) spra- vedlnosti své vinnému s podániem. 14) práva vedenie potomního, jestliže úmluvu- přátelskú ten kdož vinen jest, potupí a zavrže. 13) což dobří činie dobro-
Strana 192
192 IV. 13. O úmluvě. volně. Však se přihází, že.. 20) z potupy ani z pychu, než proto, aby sobě úmluvú, své zpravy nepohoršil, než jakž naň kto sáhne, též on dále na svého zpravci sahati bude. Přijietí však kto chce, 26).. škody (Tak Plichta bratru ... 32) za zvod přijal v týchž dskách, tak Ridkéř 34) ale pro nepravé, nevolné a zpurné jsú nalezena; neb spravedlivému žádný zákon .. 37) a jiným úkladníkóm lestným .. 65) jestli po právu staném, tehdy při právu staném, pakli po nálezu.. 68) .. napsána. Bývá také.. 17) zprava záleží ne na osobách, prvé zastihl. Po dání úmluvy... a na dědinách a na dědictvie.. 94) 1. Při dskách zemských, též i při súdě královstvie českého úmluva jest práva vedenie počátek skrze zvod až k odhádání. 2. Ale sama se z sebe nikdy nepočíná, leč prvé jiná spravedlnost některaká předejde toho, ktož právo vésti má. A ta jest mnohá 5 a rozličná: Nebo právo stané pro nestánie na svědčení k póhonu, nebo za právo dánie pro nestánie k žalobě na súdu, nebo nález panský nebo úředníkov menších, nebo póhon, nebo vyvedenie z dědictvie trhem kúpeného nebo zápisem po smrti čiež koli při- padlého nebo králem daného nebo po smrti společníka jednoho 1o na druhého přišlého, neb některá jiná spravedlnost, kterúž ten, ktož předešlú spravedlnost má, k svému bez práva vedenie při- jieti a toho dosieci a dojíti nemóže. 3. A úmluva jiného nic nenie než oznámenie spravedlnosti své zpravci nebo vinnému s podániem k přátelskému umluvení a k výstraze práva vedenie 15 dalšieho, jestli že úmluvu ten, ktož zpravuje nebo vinen jest, opovrže, tak aby každý, ktož z dobré vóle sám od sebe spra- vedlivého druhému učiniti nechce, právem jsa přinucen, musil bezděčně učiniti, což jest činiti měl dobrovolně. 4. Přiházie se však, že po úmluvě dané někto se nesmluví, když má zpravu 20 další; ale toho ten nečiní z potupy ani z hrdosti, než z potřeb- nosti, proto, aby sobě smluvú své zpravy nepohoršil; než jakž naň kto sáhne, též on dále na svého zpravci sahati bude, a zvláště, když se s ním jeho zpravce také po úmluvě jeho od něho dané umluviti nechce. 5. Přijieti však, kto chce, móž za úmluvu, 25 za zvod, za odhádánie, bez práva vedenie i beze všie spravedl- ností svých škody, a přijma, má-li dalšieho zpravci, móž naň vedlé práva dále sáhnúti, a nemá-li dalšie zpravy, též móž uči- niti, a jako by se právo vedlo, za to přijieti. (Nález, kdež Petr z Piečiny pohánie Častolora. Tak Plichta bratru svému za dvoje
192 IV. 13. O úmluvě. volně. Však se přihází, že.. 20) z potupy ani z pychu, než proto, aby sobě úmluvú, své zpravy nepohoršil, než jakž naň kto sáhne, též on dále na svého zpravci sahati bude. Přijietí však kto chce, 26).. škody (Tak Plichta bratru ... 32) za zvod přijal v týchž dskách, tak Ridkéř 34) ale pro nepravé, nevolné a zpurné jsú nalezena; neb spravedlivému žádný zákon .. 37) a jiným úkladníkóm lestným .. 65) jestli po právu staném, tehdy při právu staném, pakli po nálezu.. 68) .. napsána. Bývá také.. 17) zprava záleží ne na osobách, prvé zastihl. Po dání úmluvy... a na dědinách a na dědictvie.. 94) 1. Při dskách zemských, též i při súdě královstvie českého úmluva jest práva vedenie počátek skrze zvod až k odhádání. 2. Ale sama se z sebe nikdy nepočíná, leč prvé jiná spravedlnost některaká předejde toho, ktož právo vésti má. A ta jest mnohá 5 a rozličná: Nebo právo stané pro nestánie na svědčení k póhonu, nebo za právo dánie pro nestánie k žalobě na súdu, nebo nález panský nebo úředníkov menších, nebo póhon, nebo vyvedenie z dědictvie trhem kúpeného nebo zápisem po smrti čiež koli při- padlého nebo králem daného nebo po smrti společníka jednoho 1o na druhého přišlého, neb některá jiná spravedlnost, kterúž ten, ktož předešlú spravedlnost má, k svému bez práva vedenie při- jieti a toho dosieci a dojíti nemóže. 3. A úmluva jiného nic nenie než oznámenie spravedlnosti své zpravci nebo vinnému s podániem k přátelskému umluvení a k výstraze práva vedenie 15 dalšieho, jestli že úmluvu ten, ktož zpravuje nebo vinen jest, opovrže, tak aby každý, ktož z dobré vóle sám od sebe spra- vedlivého druhému učiniti nechce, právem jsa přinucen, musil bezděčně učiniti, což jest činiti měl dobrovolně. 4. Přiházie se však, že po úmluvě dané někto se nesmluví, když má zpravu 20 další; ale toho ten nečiní z potupy ani z hrdosti, než z potřeb- nosti, proto, aby sobě smluvú své zpravy nepohoršil; než jakž naň kto sáhne, též on dále na svého zpravci sahati bude, a zvláště, když se s ním jeho zpravce také po úmluvě jeho od něho dané umluviti nechce. 5. Přijieti však, kto chce, móž za úmluvu, 25 za zvod, za odhádánie, bez práva vedenie i beze všie spravedl- ností svých škody, a přijma, má-li dalšieho zpravci, móž naň vedlé práva dále sáhnúti, a nemá-li dalšie zpravy, též móž uči- niti, a jako by se právo vedlo, za to přijieti. (Nález, kdež Petr z Piečiny pohánie Častolora. Tak Plichta bratru svému za dvoje
Strana 193
IV. 13. O úmluvě. 193 panovánie i za odhádánie přijal v Modrých póhonných, kdež so Jaroslav Plichta pohánie. Tak Kunce v Moravěvsi, Jan Chod- čovský za-zvod přijal. Tak Ridkéř za úmluvu i za zvod Albrech- tovi přijal v póhonných za ciesaře Sigmunda.) Neb jakož všecka ve všech národiech práva, též také i česká ne pro spravedlivé, ale pro nezbedné a zpurné jsú nalezena. Neb spravedlivému 35 žádný zákon, žádné právo (jakož Písmo praví) nenie uloženo, než nepravým, falešným přísežníkóm a jiným úkladníkóm a spravedl- nosti přestupníkóm; neb staré slovo jest, že z zlých obyčejóv dobrá se práva rodie. Z té příčiny žádný dobrý práva na se z úmysla nedopustie, ale však proti nepravému jeho slušně uží- 40 vati bude. Ale zase k úmluvě. 6. Úmluvy forma a zpósob jest tento: Daj úmluvu od Petra z Kystry Janovi z Sontálu pro ne- zpravu dědin v Prčici, vsi celé, dvoróv kmetcích s platem, a pro přiekazy, kteréž jsú přišly, od Šebora z Mělnic, kterýž jest ty dě- diny obdržal nálezem panským, ať to opatří do dvú nedělí. 45 7. To pro nezpravu; ale po právu staném takto: Daj úmluvu Benešovi z Kunvaldu od Šemiana z Dúpova po právu staném, ať to opatří do dvú nedělí. A též po nálezu panském. 8. Ta úmluva nebo napomenutie k smlúvě každému, ktož ji žádá, má z práva od úřadu (jakož i jiné právo všeliké) puštěna 50 a dána býti. Kterúž starosta komorničí ve svá registra najprvé, potom na ceduli komorníku má napsati, a komorníku aby dodal, a k tomu s tú úmluvú tak napsanú aby dojel nebo došel, roz- kázati. A to všecko starosta má spraviti beze vší starosti, práce, nákladóv, zmatkóv i škody toho, ktož jest ji žádal, beze 55 všech odtahóv a prodlévánie a všelikého obmeškánie. 9. Tu úmluvu od komorníka povinen jest každý přijieti doma, vně, v městě, na cestě, u súseda, a abych krátce všecko pověděl, všudy, kdež jej komorník najde a zastihne, beze všech otporóv a ne- snazí. Aniž tu jaká zlá opatrnost otpierajíciemu platna móž 6o býti, neb komorníku v tom věřeno jest. Kterýž dojda s ní hned se zase vrátí k úřadu, a relací jeho té úmluvy tak dané ve dsky zapsána bude, rok a den k tomu, v kterýž jest tu úmluvu, komu a od koho dával. Neb se každá úmluva ve dsky vepsati musí; jestli pro nezpravu, tehdy při tom trhu, kdež zprava jest; 65 pakli po právu staném, tehdy při póhonu; pakli po nálezu panském nebo úředníkóv menších, tehdy při panském nebo při Všehrd. 13
IV. 13. O úmluvě. 193 panovánie i za odhádánie přijal v Modrých póhonných, kdež so Jaroslav Plichta pohánie. Tak Kunce v Moravěvsi, Jan Chod- čovský za-zvod přijal. Tak Ridkéř za úmluvu i za zvod Albrech- tovi přijal v póhonných za ciesaře Sigmunda.) Neb jakož všecka ve všech národiech práva, též také i česká ne pro spravedlivé, ale pro nezbedné a zpurné jsú nalezena. Neb spravedlivému 35 žádný zákon, žádné právo (jakož Písmo praví) nenie uloženo, než nepravým, falešným přísežníkóm a jiným úkladníkóm a spravedl- nosti přestupníkóm; neb staré slovo jest, že z zlých obyčejóv dobrá se práva rodie. Z té příčiny žádný dobrý práva na se z úmysla nedopustie, ale však proti nepravému jeho slušně uží- 40 vati bude. Ale zase k úmluvě. 6. Úmluvy forma a zpósob jest tento: Daj úmluvu od Petra z Kystry Janovi z Sontálu pro ne- zpravu dědin v Prčici, vsi celé, dvoróv kmetcích s platem, a pro přiekazy, kteréž jsú přišly, od Šebora z Mělnic, kterýž jest ty dě- diny obdržal nálezem panským, ať to opatří do dvú nedělí. 45 7. To pro nezpravu; ale po právu staném takto: Daj úmluvu Benešovi z Kunvaldu od Šemiana z Dúpova po právu staném, ať to opatří do dvú nedělí. A též po nálezu panském. 8. Ta úmluva nebo napomenutie k smlúvě každému, ktož ji žádá, má z práva od úřadu (jakož i jiné právo všeliké) puštěna 50 a dána býti. Kterúž starosta komorničí ve svá registra najprvé, potom na ceduli komorníku má napsati, a komorníku aby dodal, a k tomu s tú úmluvú tak napsanú aby dojel nebo došel, roz- kázati. A to všecko starosta má spraviti beze vší starosti, práce, nákladóv, zmatkóv i škody toho, ktož jest ji žádal, beze 55 všech odtahóv a prodlévánie a všelikého obmeškánie. 9. Tu úmluvu od komorníka povinen jest každý přijieti doma, vně, v městě, na cestě, u súseda, a abych krátce všecko pověděl, všudy, kdež jej komorník najde a zastihne, beze všech otporóv a ne- snazí. Aniž tu jaká zlá opatrnost otpierajíciemu platna móž 6o býti, neb komorníku v tom věřeno jest. Kterýž dojda s ní hned se zase vrátí k úřadu, a relací jeho té úmluvy tak dané ve dsky zapsána bude, rok a den k tomu, v kterýž jest tu úmluvu, komu a od koho dával. Neb se každá úmluva ve dsky vepsati musí; jestli pro nezpravu, tehdy při tom trhu, kdež zprava jest; 65 pakli po právu staném, tehdy při póhonu; pakli po nálezu panském nebo úředníkóv menších, tehdy při panském nebo při Všehrd. 13
Strana 194
194 IV. 14. O zvodu. úředníkóv menších nálezu má býti napsána. A tak v jiných potřebách všech. 10. Bývá také úmluva dána pro zastúpenie 7o v súdu, když kto pohnán jsa z dědictvie nebo z jiné věci, za to, z čehož jest pohnán, zpravu má, a dá úmluvu svému zpravci, aby jej v tom súdu zastúpil; ta úmluva móž při trhu nebo při póhonu zapsána býti. 11. Má při úmluvě také známo býti, že kolikrátž se úmluva béře pro nezpravu, vždycky držiteli dě- 75 dictvie, kteréž v zpravě jest, má dána býti, a prodávajíciemu (jestliže toho dědictvie nedržie, kteréž jest v zpravu zavadil), nemá dána býti. Neb zprava nezáležie na osobách lidských, než na dědinách a na gruntiech, kterýmiž se co zpravuje. Též také ne na zpravci, jestliže jest to prodal nebo zapsal jinému, čímž zpra- so vuje, pro nezpravu úmluva má vyjíti, než na držitele dědictvie toho, kteréž jest ve zpravu zavazeno, poněvadž zprava zemská nic na osobách nezáležie, než všecka na gruntiech a na dědi- nách a na dědictví ležie. 12. Než po nálezu, po právu staném úmluva vždycky má dána býti tomu, na komž jest ustáno právo a na s5 kohož se jest nález stal. Ale zvod má jíti na dědictvie, kteréž jest držal ten, na komž jest právo ustáno anebo na kohož jest nález učiněn, drž je potom ktož koli drž; však tak, jestliže jest to dědictvie póhonem zastiženo, jinak nic. Z té příčiny v tom se po- hánějící opatř, kohož póhonem v dědictví zastihne, a ten tak po zastížený póhonem, potom dědictvie své, v tom póhonu s ním jsa, prodá nebo na fortel jinému zapíše (jakož se to i nynie přiházie), aby tomu prodání a zápisu pohánějící otpor učinil, že jest pohnaný toho prodávati ani zapisovati neměl; proto že jest to dědictvie póvod póhonem prvé zastihl, jakož jest o tom v třetiech knihách 95 v nápisu „Co póvodu“ široce povědieno. 13. Po dání úmluvy ten, komuž dána jest, má hledati toho k smlúvě, od kohož jest jemu úmluva přišla, k němu přijíti nebo přijeti, ne ten, ktož úmluvu dává, a v tom se s ním smluviti. 14. Pakli se ne- umluví v těch dvú nedělí od dánie úmluvy, vyjde naň po dvú 100 nedělí a na jeho dědictvie, o kterémž se hned psáti bude, zvod. — A o úmluvě potud, o kteréž také nenic jest v třetiech knihách povědieno v nápisu „Co pohnanému.“ 14. O zvodu. 1) Úmluvy zvód 16) Hrdibora z Peštalovic, kterýž 24) nečas jakýžkoli nebo jasno. Má.. 29) dokonati a tak jej dokonaje, jakž má vedle práva býti,
194 IV. 14. O zvodu. úředníkóv menších nálezu má býti napsána. A tak v jiných potřebách všech. 10. Bývá také úmluva dána pro zastúpenie 7o v súdu, když kto pohnán jsa z dědictvie nebo z jiné věci, za to, z čehož jest pohnán, zpravu má, a dá úmluvu svému zpravci, aby jej v tom súdu zastúpil; ta úmluva móž při trhu nebo při póhonu zapsána býti. 11. Má při úmluvě také známo býti, že kolikrátž se úmluva béře pro nezpravu, vždycky držiteli dě- 75 dictvie, kteréž v zpravě jest, má dána býti, a prodávajíciemu (jestliže toho dědictvie nedržie, kteréž jest v zpravu zavadil), nemá dána býti. Neb zprava nezáležie na osobách lidských, než na dědinách a na gruntiech, kterýmiž se co zpravuje. Též také ne na zpravci, jestliže jest to prodal nebo zapsal jinému, čímž zpra- so vuje, pro nezpravu úmluva má vyjíti, než na držitele dědictvie toho, kteréž jest ve zpravu zavazeno, poněvadž zprava zemská nic na osobách nezáležie, než všecka na gruntiech a na dědi- nách a na dědictví ležie. 12. Než po nálezu, po právu staném úmluva vždycky má dána býti tomu, na komž jest ustáno právo a na s5 kohož se jest nález stal. Ale zvod má jíti na dědictvie, kteréž jest držal ten, na komž jest právo ustáno anebo na kohož jest nález učiněn, drž je potom ktož koli drž; však tak, jestliže jest to dědictvie póhonem zastiženo, jinak nic. Z té příčiny v tom se po- hánějící opatř, kohož póhonem v dědictví zastihne, a ten tak po zastížený póhonem, potom dědictvie své, v tom póhonu s ním jsa, prodá nebo na fortel jinému zapíše (jakož se to i nynie přiházie), aby tomu prodání a zápisu pohánějící otpor učinil, že jest pohnaný toho prodávati ani zapisovati neměl; proto že jest to dědictvie póvod póhonem prvé zastihl, jakož jest o tom v třetiech knihách 95 v nápisu „Co póvodu“ široce povědieno. 13. Po dání úmluvy ten, komuž dána jest, má hledati toho k smlúvě, od kohož jest jemu úmluva přišla, k němu přijíti nebo přijeti, ne ten, ktož úmluvu dává, a v tom se s ním smluviti. 14. Pakli se ne- umluví v těch dvú nedělí od dánie úmluvy, vyjde naň po dvú 100 nedělí a na jeho dědictvie, o kterémž se hned psáti bude, zvod. — A o úmluvě potud, o kteréž také nenic jest v třetiech knihách povědieno v nápisu „Co pohnanému.“ 14. O zvodu. 1) Úmluvy zvód 16) Hrdibora z Peštalovic, kterýž 24) nečas jakýžkoli nebo jasno. Má.. 29) dokonati a tak jej dokonaje, jakž má vedle práva býti,
Strana 195
IV. 14. O zvodu. 195 má čiesti z listu nebo bez listu vyhlásiti před lidmi .. 46) v tom nedělali 49) úředníci, kteříž mezi jinými menšiemi větší jsú, komorník sudí a písař zvody mají, 53) ale když jiní ještě z menších úředníkóv, než jsú ti tři svrchu psaní za ně na zvod jedú, 55) Ale když se zvod od menších úřed- níkóv učiněný.. 69) chce-li se zmatkóv, kteříž se i při tom mnozí přiházejí, uvarovati, 74) odhádáno býti, když by.. 17) k prodlení a k nesnázem mohl nezčíslným přijíti (jakož se jest . . . 79) než skutečné kupujícieho nebo dědicóv jeho nebo póvoda uvedenie v jakéž koli a číž koli dědictvie. A z trojí . . . 83) ustojí právo a tomu ustání od pohnaného jemu se dostí neděje, a to kdežkoli právo ustojí; na svědčení póhonu, při žalobě a při súdu nebo . . . 99) po nálezu obojího, většieho i menšieho súdu, žádný třetiny nemá... 104) z Jilmanic). Nemá ani to mlčeniem pominuto býti, že . . . 107) svrchupsaní (To najdeš . . . 110) duchovnie zbožie odpor vložen býti; anebo vedl-liby . . . 132) býti, a tomu nemají . . . 133) co zmatečně dělá. 138) proti zvodu klásti, aby práva . . . 141) jakož se toho mnoho přihází.. 144) i uvazání odpierají, 145) a v pomstu práv vejdú a mají přísně vedle práva kázáni býti, neb ti posměch i lehkost.. 154) a z těch takových otporóv byl by súd z súdu, 159) když kto dědictvie obdrží nálezem.. 164) zvod stal. Než kdež právo stané ... 168) podobné, tu zvod ... 178) a póvod má to dědictvie právem věnným držeti, dokudž by s něho.. 182) že panovánie všecka tři mohú se před se vésti a mají, až do samého .. 184) dokudž ten odpor súdem rozeznán nebude; 185) a z té pří- činy ... s strany druhé (části této v I. rec. není). 1. Vedlé řádu a práva desk zemských úmluvy zvod ve dvú nedělí následuje. 2. Na kterýžto zvod již ne komorník sám jako na póhon, nebo na jiného práva vedenie, ale jeden z úřed- níkóv, komorníka s sebú pojma, jeti má podlé práva. Ale na toho slušie, ktož zvodu žádá, nebo samému na zvod jeti, nebo s póvoda miesto sebe poslati, kterýž by ukázal dědictvie úředníku, na kterémž se zvod má státi, i také v hospodách za úředníka a za komorníka aby platil a je na miesto aby dovedl. 3. A jest zvodu forma a zpósob takový: Já Jan z Plané, na miestě naj- vyššieho písaře, mocí úřadu svého s komorníkem Markvartem 10 zvodím Petra Štuksu z Mikovic na dědictvie Janovo Mrázovo z Radimovic v Křivévsi na tvrz, na dvór poplužní s poplužiem, na ves celú, na dvory kmetcie s platem, s dědinami, lukami, lesy, potoky, rybníky i se vší zvolí, což k tomu příslušie, na to na vše což tu týž Jan Mráz má, pro nezpravu dědin v Patokryjiech, a 15 přiekazy, kteréž jsú přišly, od Hrdibora z Sedmipan, kterýž jest té dědiny v Patokryjiech obdržal nálezem panským, a to v tisíci kopách groší českých summy jistinné, a ve třech stech třidcieti 13
IV. 14. O zvodu. 195 má čiesti z listu nebo bez listu vyhlásiti před lidmi .. 46) v tom nedělali 49) úředníci, kteříž mezi jinými menšiemi větší jsú, komorník sudí a písař zvody mají, 53) ale když jiní ještě z menších úředníkóv, než jsú ti tři svrchu psaní za ně na zvod jedú, 55) Ale když se zvod od menších úřed- níkóv učiněný.. 69) chce-li se zmatkóv, kteříž se i při tom mnozí přiházejí, uvarovati, 74) odhádáno býti, když by.. 17) k prodlení a k nesnázem mohl nezčíslným přijíti (jakož se jest . . . 79) než skutečné kupujícieho nebo dědicóv jeho nebo póvoda uvedenie v jakéž koli a číž koli dědictvie. A z trojí . . . 83) ustojí právo a tomu ustání od pohnaného jemu se dostí neděje, a to kdežkoli právo ustojí; na svědčení póhonu, při žalobě a při súdu nebo . . . 99) po nálezu obojího, většieho i menšieho súdu, žádný třetiny nemá... 104) z Jilmanic). Nemá ani to mlčeniem pominuto býti, že . . . 107) svrchupsaní (To najdeš . . . 110) duchovnie zbožie odpor vložen býti; anebo vedl-liby . . . 132) býti, a tomu nemají . . . 133) co zmatečně dělá. 138) proti zvodu klásti, aby práva . . . 141) jakož se toho mnoho přihází.. 144) i uvazání odpierají, 145) a v pomstu práv vejdú a mají přísně vedle práva kázáni býti, neb ti posměch i lehkost.. 154) a z těch takových otporóv byl by súd z súdu, 159) když kto dědictvie obdrží nálezem.. 164) zvod stal. Než kdež právo stané ... 168) podobné, tu zvod ... 178) a póvod má to dědictvie právem věnným držeti, dokudž by s něho.. 182) že panovánie všecka tři mohú se před se vésti a mají, až do samého .. 184) dokudž ten odpor súdem rozeznán nebude; 185) a z té pří- činy ... s strany druhé (části této v I. rec. není). 1. Vedlé řádu a práva desk zemských úmluvy zvod ve dvú nedělí následuje. 2. Na kterýžto zvod již ne komorník sám jako na póhon, nebo na jiného práva vedenie, ale jeden z úřed- níkóv, komorníka s sebú pojma, jeti má podlé práva. Ale na toho slušie, ktož zvodu žádá, nebo samému na zvod jeti, nebo s póvoda miesto sebe poslati, kterýž by ukázal dědictvie úředníku, na kterémž se zvod má státi, i také v hospodách za úředníka a za komorníka aby platil a je na miesto aby dovedl. 3. A jest zvodu forma a zpósob takový: Já Jan z Plané, na miestě naj- vyššieho písaře, mocí úřadu svého s komorníkem Markvartem 10 zvodím Petra Štuksu z Mikovic na dědictvie Janovo Mrázovo z Radimovic v Křivévsi na tvrz, na dvór poplužní s poplužiem, na ves celú, na dvory kmetcie s platem, s dědinami, lukami, lesy, potoky, rybníky i se vší zvolí, což k tomu příslušie, na to na vše což tu týž Jan Mráz má, pro nezpravu dědin v Patokryjiech, a 15 přiekazy, kteréž jsú přišly, od Hrdibora z Sedmipan, kterýž jest té dědiny v Patokryjiech obdržal nálezem panským, a to v tisíci kopách groší českých summy jistinné, a ve třech stech třidcieti 13
Strana 196
196 IV. 14. O zvodu. a třech kopách a dvadcieti grošiech, též českých, třetinú výš, 20 plným právem. 4. Ten zvod a jiný každý má učiněn býti na dvoře, v hradě nebo v tvrzi, nebo v dvoře toho, na kohož se vede; pakli nenie hradu, tvrze ani dvoru poplužnieho, než ves toliko, tehdy na vsi. A kdež se koli dělá zvod, má se pod nebem vně vedle práva, ne pod střechú dělati; buď déšť, nečas jakýž 25 koli nebo zima nebo snieh nebo mráz. 5. Má jej sobě také, kterýž jede na zvod úředník, sepsati prvé než se stane, aby vědieno bylo, nač jej udělati má, a z jaké příčiny, od koho a kde. A na miestě, kdež přiveden bude, tu jej sobě má vedlé práva a jakž pře a potřeba káže, dokonati a to dědictvie, na kteréž 3o týž zvod učiniti má, ze jména sobě v týž zvod slovo od slova spíše (a tak jej sobě spíše, jak má vedlé práva býti), máť čísti z listu nebo bez listu vyhlásiti před lidmi jakéhož koli řádu. A ten zvod, ke dskám se zase vrátě, tak zapsati má ve dsky, jakž jest učiněn vně, a ne jinak. Kterýž se takto ve dsky vpisuje: 35 Léta božieho 1495 v středu po sv. Margretě Jan z Plané, na miestě najvyššieho písaře královstvie českého, s komorníkem Krkem zvedli jsú Petra Štuksu (tak jakž prvé stojie), a naposledy tato slova se připisují: Vyznánie téhož úředníka. 6. A má každý zvod na svém miestě zapsán býti: Jestli že se stane pro nezpravu, 1o tehdy při trhu, kdež jest prodáno a nezpraveno; pakli po právu staném, tehdy při právu staném a při póhonu, kterýmž jest ustáno; pakli po nálezu, tehdy při nálezu, též jako jest o úmluvě povědieno. 7. A každý zvod má se při úmluvě psáti; neb každý zvod úmluva má z práva předjíti. 8. Ale ještě jest při zvodiech 45 rozdiel. (Neb staří, kteříž jsú práva zemi české nacházeli, nic jsú bez příčiny, nic nadarmo, nic nálichem a štěstiem v tom jako ve všem jiném nedělali, než s rozumem všecko, s radú a opatr- ností viece než lidskú.) Ti jsú tak nalezli, že vedlé práva a jich zřiezenie sami tři úředníci, miestokomorník, miestosudí a mie- 50 stopísař, zvody mají, a na ně, když komu toho potřebie jest, nebo sami jezdie nebo jiní za ně z spolu menších úředníkóv. A koli- krátž koli sami jedú, tehdy zvod činí každý z těch tří moci úřadu svého; ale když jiní za ně na zvod jedú, tehdy každý z menších úředníkóv jménem nebo mocí všeho úřadu zvod činí, 55 a ne mocí svého úřadu. 9. A když se zvod učiněný od svrchu- psaných tří ve dsky zapisuje, tehdy se na konci zvodu (jakož
196 IV. 14. O zvodu. a třech kopách a dvadcieti grošiech, též českých, třetinú výš, 20 plným právem. 4. Ten zvod a jiný každý má učiněn býti na dvoře, v hradě nebo v tvrzi, nebo v dvoře toho, na kohož se vede; pakli nenie hradu, tvrze ani dvoru poplužnieho, než ves toliko, tehdy na vsi. A kdež se koli dělá zvod, má se pod nebem vně vedle práva, ne pod střechú dělati; buď déšť, nečas jakýž 25 koli nebo zima nebo snieh nebo mráz. 5. Má jej sobě také, kterýž jede na zvod úředník, sepsati prvé než se stane, aby vědieno bylo, nač jej udělati má, a z jaké příčiny, od koho a kde. A na miestě, kdež přiveden bude, tu jej sobě má vedlé práva a jakž pře a potřeba káže, dokonati a to dědictvie, na kteréž 3o týž zvod učiniti má, ze jména sobě v týž zvod slovo od slova spíše (a tak jej sobě spíše, jak má vedlé práva býti), máť čísti z listu nebo bez listu vyhlásiti před lidmi jakéhož koli řádu. A ten zvod, ke dskám se zase vrátě, tak zapsati má ve dsky, jakž jest učiněn vně, a ne jinak. Kterýž se takto ve dsky vpisuje: 35 Léta božieho 1495 v středu po sv. Margretě Jan z Plané, na miestě najvyššieho písaře královstvie českého, s komorníkem Krkem zvedli jsú Petra Štuksu (tak jakž prvé stojie), a naposledy tato slova se připisují: Vyznánie téhož úředníka. 6. A má každý zvod na svém miestě zapsán býti: Jestli že se stane pro nezpravu, 1o tehdy při trhu, kdež jest prodáno a nezpraveno; pakli po právu staném, tehdy při právu staném a při póhonu, kterýmž jest ustáno; pakli po nálezu, tehdy při nálezu, též jako jest o úmluvě povědieno. 7. A každý zvod má se při úmluvě psáti; neb každý zvod úmluva má z práva předjíti. 8. Ale ještě jest při zvodiech 45 rozdiel. (Neb staří, kteříž jsú práva zemi české nacházeli, nic jsú bez příčiny, nic nadarmo, nic nálichem a štěstiem v tom jako ve všem jiném nedělali, než s rozumem všecko, s radú a opatr- ností viece než lidskú.) Ti jsú tak nalezli, že vedlé práva a jich zřiezenie sami tři úředníci, miestokomorník, miestosudí a mie- 50 stopísař, zvody mají, a na ně, když komu toho potřebie jest, nebo sami jezdie nebo jiní za ně z spolu menších úředníkóv. A koli- krátž koli sami jedú, tehdy zvod činí každý z těch tří moci úřadu svého; ale když jiní za ně na zvod jedú, tehdy každý z menších úředníkóv jménem nebo mocí všeho úřadu zvod činí, 55 a ne mocí svého úřadu. 9. A když se zvod učiněný od svrchu- psaných tří ve dsky zapisuje, tehdy se na konci zvodu (jakož
Strana 197
IV. 14. O zvodu. 197 již povědieno jest) toto přidává: Vyznánie téhož úředníka; ale když se zvod od jiných menšiech úředníkóv kromě tří svrchupsaných učiněný ve dsky vpisuje, tehdy se na konci takto přičiní: Vyznánie téhož úředníka a komorníka. (Dóvod toho všecky všech zvodóv 60 dsky a obyčeje zachovávánie starého.) A má písař pilen býti, aby toho neobmeškával, než ten řád při vpisování zvodóv ve dsky aby pamětlivě tak zachovával. 10. Má také každý úředník, kterýž zvod činí, výpis zvodu z desk s sebú vzieti, proč a od koho a v čem má zvod dělati vedlé vóle jeho, takto: Máš zvod 65 udělati od Jana z Semčic na dědinách Alšových z Sútic ve třech stech kopách grošóv českých dluhu, po panském nálezu (nebo jinak, kdež póvod povede a ukáže vedlé vóle jeho.) 11. Ktož na zvod vede úředníka, chce-li se zpletkóv (kteříž se i při tom při- hoditi mohú ne jedni, ale viece) uvarovati, ved na všecek statek 7o zpravce svého nebo pohnaného, ani se na to obracej, že tvú summu přesahá; nic tobě to neškodí ani tvému zpravci nebo pohnanému; neb odhádáno tobě viece nemóž býti přes tvú summu. Ale když by na méně vedl, než tvá summa káže, nemohloť by odhádáno za všecku summu tvú býti, když by na všecko zvodu neučinil, 75 leč by opět znovu právo vedl, a tak by i k nákladóm a skrze to k škodě i k prodlení a k nejedněm nesnázem mohl přijíti, (jakož se jest Václavovi z Rastel přihodilo a jiným některým). 12. Má i to vědieno býti, že zvod nic jiného nenie, než skutečné uvedenie kupujícieho, nebo dědicóv jeho, nebo póvoda vedlé se práva v dědictvie zpravce nebo pohnaného. 13. A z trojie pří- činy toliko zvodové přicházejí: Najprvé po právu staném, když kto na kom ustojí právo, anebo když se komu za právo před súdem dá, a tomu ustání nebo za právo dání od pohnaného jemu se dosti neděje; a to na svědčení póhonu, při žalobě, při 85 súdu nebo v kaple Všech Svatých při přísaze. Druhdy pro ne- zpravu, když kto z dědictvie kúpeného, králem daného, zápisem nebo spolkem naň přišlého jest právem kterýmž koli vyveden. Třetie a poslednie po nálezu panském nebo úředníkóv menších, když kto nálezu dosti učiniti nechce. 14. Za právo země česká 90 má, že každý zvod jest k dědictví, kromě věnných dědin a kromě toho zvodu, kterýž by na zápisné byl učiněn; ten móž od pána gruntovnieho splacen býti. (To stojí v Památných P. 7. Vladi- slav.) 15. Za právo také jest, že každý zvod má na dědictvie
IV. 14. O zvodu. 197 již povědieno jest) toto přidává: Vyznánie téhož úředníka; ale když se zvod od jiných menšiech úředníkóv kromě tří svrchupsaných učiněný ve dsky vpisuje, tehdy se na konci takto přičiní: Vyznánie téhož úředníka a komorníka. (Dóvod toho všecky všech zvodóv 60 dsky a obyčeje zachovávánie starého.) A má písař pilen býti, aby toho neobmeškával, než ten řád při vpisování zvodóv ve dsky aby pamětlivě tak zachovával. 10. Má také každý úředník, kterýž zvod činí, výpis zvodu z desk s sebú vzieti, proč a od koho a v čem má zvod dělati vedlé vóle jeho, takto: Máš zvod 65 udělati od Jana z Semčic na dědinách Alšových z Sútic ve třech stech kopách grošóv českých dluhu, po panském nálezu (nebo jinak, kdež póvod povede a ukáže vedlé vóle jeho.) 11. Ktož na zvod vede úředníka, chce-li se zpletkóv (kteříž se i při tom při- hoditi mohú ne jedni, ale viece) uvarovati, ved na všecek statek 7o zpravce svého nebo pohnaného, ani se na to obracej, že tvú summu přesahá; nic tobě to neškodí ani tvému zpravci nebo pohnanému; neb odhádáno tobě viece nemóž býti přes tvú summu. Ale když by na méně vedl, než tvá summa káže, nemohloť by odhádáno za všecku summu tvú býti, když by na všecko zvodu neučinil, 75 leč by opět znovu právo vedl, a tak by i k nákladóm a skrze to k škodě i k prodlení a k nejedněm nesnázem mohl přijíti, (jakož se jest Václavovi z Rastel přihodilo a jiným některým). 12. Má i to vědieno býti, že zvod nic jiného nenie, než skutečné uvedenie kupujícieho, nebo dědicóv jeho, nebo póvoda vedlé se práva v dědictvie zpravce nebo pohnaného. 13. A z trojie pří- činy toliko zvodové přicházejí: Najprvé po právu staném, když kto na kom ustojí právo, anebo když se komu za právo před súdem dá, a tomu ustání nebo za právo dání od pohnaného jemu se dosti neděje; a to na svědčení póhonu, při žalobě, při 85 súdu nebo v kaple Všech Svatých při přísaze. Druhdy pro ne- zpravu, když kto z dědictvie kúpeného, králem daného, zápisem nebo spolkem naň přišlého jest právem kterýmž koli vyveden. Třetie a poslednie po nálezu panském nebo úředníkóv menších, když kto nálezu dosti učiniti nechce. 14. Za právo země česká 90 má, že každý zvod jest k dědictví, kromě věnných dědin a kromě toho zvodu, kterýž by na zápisné byl učiněn; ten móž od pána gruntovnieho splacen býti. (To stojí v Památných P. 7. Vladi- slav.) 15. Za právo také jest, že každý zvod má na dědictvie
Strana 198
198 IV. 14. O zvodu. 95 učiněn býti, na listy a na penieze žádný. 16. Slušie i to věděti, že ne každý zvod třetinu má. Zvod pro nezpravu téměř každý třetinú výš bývá, leč by kto do summy toliko jistinné nebo hlavnie bez třetiny výš zpravoval. 17. Ale zvod po právu staném, zvod po nálezu obojieho, menšieho i větčieho, súdu žádný třetiny 100 nemá, než miesto toho má náklady všecky, jakož prvé jest po- vědieno. I ten zvod, kterýž se pro dluh nálezem přisúzený děje, jest k dědictví. (To stojí v posledních dskách Ondřejových L. 2. v té při, která jest mezi Oldřichem, a v Bielých póhonných, kdež Jan Mandelík z Chrástu pohánie Václava z Jilmanic.) 18. Ne- 105 chci ani toho mlčeniem pominúti, že zvodu purkrabí hradu Pražského, ani žádný jiný úřad nemá dělati žádných, ani od- hádánie, než toliko úředníci menší třie svrchu psaní, nebo miesto jich jiní. (To najdeš v nynie jmenovaných póhonných při témž póhonu. A Vladislav.) 19. Za právo se ještě držie, že zvod 110 móž veden býti i na zápisné a duchovnie dědictvie, ale pro ne- zpravu nic, než po nálezu panském nebo úředníkóv menších a po právu staném též. (Nález toho najdeš v Památných dskách P. 7. Vladislav z božie milosti.) (A nenie nepodobné, že též KMst s radú svú ještě najde, aby na duchovnie i pro nezpravu 115 vedeno bylo, jakož jest najíti ráčil, aby vedeno bylo po právu staném i po nálezu; a zvláště když by se k tomu příčina hodná dala.) 20. Pakli nemá kto ani dědičného ani zápisného a duchov- nieho zbožie, a stane se naň nález, anebo práva staného se do- pustí, již na toho zvod nejde, neb se nenie nač vésti; než list 120 se zatykací od úřadu dává vedle obyčeje a práva starodávnieho. 21. Nemá ani to při zvodu opuštěno býti, že ten, na čiež grunty se zvod děje, moc toho má pustiti po zvodu v držení nebo nepustiti, až by na vrch právo bylo dovedeno, a skrze to zmatku se žádného nemá báti; neb což zvod nemóž dovésti, to odhádánie 125 dokoná. 22. Móž také i otpor proti zvodu udělati každému, když by však toho příčinu spravedlivú, slušnú a hodnú mohl před pány okázati, jako takto: Kto pro nezpravu vede, a prvé vede na spoluzpravce než na jistce, tomu móž otpor vložen býti a v drženie nevpúštěti; anebo vedl-li by se kto na cizie, 130 též od držitele odpor móž učiněn spravedlivě býti a v drženie též nevpustiti. A tomu nemají ani úředníci odporni býti jako i jinému, neb ne jich nebezpečenstviem, než svým každý dělá, co
198 IV. 14. O zvodu. 95 učiněn býti, na listy a na penieze žádný. 16. Slušie i to věděti, že ne každý zvod třetinu má. Zvod pro nezpravu téměř každý třetinú výš bývá, leč by kto do summy toliko jistinné nebo hlavnie bez třetiny výš zpravoval. 17. Ale zvod po právu staném, zvod po nálezu obojieho, menšieho i větčieho, súdu žádný třetiny 100 nemá, než miesto toho má náklady všecky, jakož prvé jest po- vědieno. I ten zvod, kterýž se pro dluh nálezem přisúzený děje, jest k dědictví. (To stojí v posledních dskách Ondřejových L. 2. v té při, která jest mezi Oldřichem, a v Bielých póhonných, kdež Jan Mandelík z Chrástu pohánie Václava z Jilmanic.) 18. Ne- 105 chci ani toho mlčeniem pominúti, že zvodu purkrabí hradu Pražského, ani žádný jiný úřad nemá dělati žádných, ani od- hádánie, než toliko úředníci menší třie svrchu psaní, nebo miesto jich jiní. (To najdeš v nynie jmenovaných póhonných při témž póhonu. A Vladislav.) 19. Za právo se ještě držie, že zvod 110 móž veden býti i na zápisné a duchovnie dědictvie, ale pro ne- zpravu nic, než po nálezu panském nebo úředníkóv menších a po právu staném též. (Nález toho najdeš v Památných dskách P. 7. Vladislav z božie milosti.) (A nenie nepodobné, že též KMst s radú svú ještě najde, aby na duchovnie i pro nezpravu 115 vedeno bylo, jakož jest najíti ráčil, aby vedeno bylo po právu staném i po nálezu; a zvláště když by se k tomu příčina hodná dala.) 20. Pakli nemá kto ani dědičného ani zápisného a duchov- nieho zbožie, a stane se naň nález, anebo práva staného se do- pustí, již na toho zvod nejde, neb se nenie nač vésti; než list 120 se zatykací od úřadu dává vedle obyčeje a práva starodávnieho. 21. Nemá ani to při zvodu opuštěno býti, že ten, na čiež grunty se zvod děje, moc toho má pustiti po zvodu v držení nebo nepustiti, až by na vrch právo bylo dovedeno, a skrze to zmatku se žádného nemá báti; neb což zvod nemóž dovésti, to odhádánie 125 dokoná. 22. Móž také i otpor proti zvodu udělati každému, když by však toho příčinu spravedlivú, slušnú a hodnú mohl před pány okázati, jako takto: Kto pro nezpravu vede, a prvé vede na spoluzpravce než na jistce, tomu móž otpor vložen býti a v drženie nevpúštěti; anebo vedl-li by se kto na cizie, 130 též od držitele odpor móž učiněn spravedlivě býti a v drženie též nevpustiti. A tomu nemají ani úředníci odporni býti jako i jinému, neb ne jich nebezpečenstviem, než svým každý dělá, co
Strana 199
IV. 14. O zvodu. 199 zmatečně při dskách dělá. (A jestli že by tomu anebo čemu ji- nému úředníci chtěli odpierati a lidí nedopúštěti k otporóm, již by ne na úřadě, než na súdě seděli, kdež jim to žádným 135 právem nepříslušie.) Z těch i jiných k těm podobných příčin, otpor móž kladen býti proti zvodu. 23. Než chtěl-li by kto otpor na fortel, v sloviech toliko, proti zvodu nebo proti jinému práva vedení klásti, aby práva vedení spravedlivému lstivě zastavil a v tom zmatkóv nějakých hledal, neviem, měl-li by k tomu 140 otporu dopuštěn býti. Jakož se toho nenic přiházie od zlé lsti, kteráž se od zmatečných lidí právóm děje, ježto jsú se o to za starých pokúšeti nesměli; ale nynie již někteří i sami se zapíšíce, zvodóm i uvázání s komorníkem i brání otpierají. Ti takoví zmatkóv hledajíce v zmatky sami, kteréž jiným činiti chtie, a 145 v pomstu práv upadají, a posměch i lehkost spravedlivým právóm činiti smějí, kteráž jiní se vší vážností (jakož spravedlivé jest), znajíce čest, v jich velikosti a vážnosti je zachovávají. 24. Ale najnebezpečnější otpor zvodu ten jest, když kto zvodu po nálezu nebo po právu staném otpierá; neb ten takový každý již ne tak 150 zvodu (kterémuž také bez hodné příčiny samému otpieráno býti nemá), ne tak zvodu, jako právu stanému, kteréž jest všeho práva zemského modla a miera, a nálezu panskému, kterýž ode všech pevně má držán býti, otpierá. A z těch takových otporóv kdyby dopuštěni byli, byl by súd z súdu, a nikdy by konec súdóm 155 o jednu věc nalezen býti nemohl, než šlo by v nekonečnost ne- číslnú. 25. Nesluší také toho zapomenúti, že ne každý zvod k odhádání přicházie, neb zvod po nálezu panském, zvod po právu staném, když kto dědictvie čiež koli obdržie ná- lezem nebo právem staným, nejde k odhádání; než nepustí-li 160 držitel v drženie, vyjde naň list obranní k purkrabí najvyššiemu od úředníkóv menších. A ten mocí úřadu svého póvoda v sku- tečné drženie uvede a zmocní jej toho dědictvie, na kterémž se jest zvod stal. Neb tu v takových přiech odhádánie miesta nemá, poněvadž se summy žádné peněžité nedotýče, a všeliké a každé 165 odhádánie v jisté summě peněz se dieti má, jakož o tom při odhádání šieře bude povědieno. 26. Než kdež jest právo stané, nebo nález o škody, o dluh, nebo o jiné věci těm podobné, v kterých se peněz dotýče a sum, tu zvod po právu staném nebo po nálezu k odhadání jíti musí. 27. Ale zvodové pro nezpravu 170
IV. 14. O zvodu. 199 zmatečně při dskách dělá. (A jestli že by tomu anebo čemu ji- nému úředníci chtěli odpierati a lidí nedopúštěti k otporóm, již by ne na úřadě, než na súdě seděli, kdež jim to žádným 135 právem nepříslušie.) Z těch i jiných k těm podobných příčin, otpor móž kladen býti proti zvodu. 23. Než chtěl-li by kto otpor na fortel, v sloviech toliko, proti zvodu nebo proti jinému práva vedení klásti, aby práva vedení spravedlivému lstivě zastavil a v tom zmatkóv nějakých hledal, neviem, měl-li by k tomu 140 otporu dopuštěn býti. Jakož se toho nenic přiházie od zlé lsti, kteráž se od zmatečných lidí právóm děje, ježto jsú se o to za starých pokúšeti nesměli; ale nynie již někteří i sami se zapíšíce, zvodóm i uvázání s komorníkem i brání otpierají. Ti takoví zmatkóv hledajíce v zmatky sami, kteréž jiným činiti chtie, a 145 v pomstu práv upadají, a posměch i lehkost spravedlivým právóm činiti smějí, kteráž jiní se vší vážností (jakož spravedlivé jest), znajíce čest, v jich velikosti a vážnosti je zachovávají. 24. Ale najnebezpečnější otpor zvodu ten jest, když kto zvodu po nálezu nebo po právu staném otpierá; neb ten takový každý již ne tak 150 zvodu (kterémuž také bez hodné příčiny samému otpieráno býti nemá), ne tak zvodu, jako právu stanému, kteréž jest všeho práva zemského modla a miera, a nálezu panskému, kterýž ode všech pevně má držán býti, otpierá. A z těch takových otporóv kdyby dopuštěni byli, byl by súd z súdu, a nikdy by konec súdóm 155 o jednu věc nalezen býti nemohl, než šlo by v nekonečnost ne- číslnú. 25. Nesluší také toho zapomenúti, že ne každý zvod k odhádání přicházie, neb zvod po nálezu panském, zvod po právu staném, když kto dědictvie čiež koli obdržie ná- lezem nebo právem staným, nejde k odhádání; než nepustí-li 160 držitel v drženie, vyjde naň list obranní k purkrabí najvyššiemu od úředníkóv menších. A ten mocí úřadu svého póvoda v sku- tečné drženie uvede a zmocní jej toho dědictvie, na kterémž se jest zvod stal. Neb tu v takových přiech odhádánie miesta nemá, poněvadž se summy žádné peněžité nedotýče, a všeliké a každé 165 odhádánie v jisté summě peněz se dieti má, jakož o tom při odhádání šieře bude povědieno. 26. Než kdež jest právo stané, nebo nález o škody, o dluh, nebo o jiné věci těm podobné, v kterých se peněz dotýče a sum, tu zvod po právu staném nebo po nálezu k odhadání jíti musí. 27. Ale zvodové pro nezpravu 170
Strana 200
200 IV. 15. O panování. všickni ti k odhádání vésti se mají, aby dědictvie vedlé spra- vedlnosti šacováno bylo, aby se křivda ani zpravci ani kupu- jíciemu nedála, aby ani tomu, ktož se vede, méně než jeho summa káže, ani tomu, na kohož se vede, viece nebylo odhá- 175 dáno. 28. Též také i ti zvodové k odhádání vedeni býti ne- mají, kteříž přicházejí po právu staném nebo po nálezu panském o dědictvie věnné zástavné, než na zvodu samém a na jednom panování dosti jest. A póvod má to dědictvie dědičné držeti po nálezu a po právu staném dědicky, a věnné věnným právem, 1s0 dokudž by s něho od dědicóv, kterýmž by to příležalo, nebyl zplacen. 29. To ještě se při zvodu za právo zachovává, když se zvodu otpor vloží, že se panovánie mohú předse vedlě práva vésti až do samého odhádánie, ale odhádánie se státi nemóže, dokudž ten otpor súdem panským na plném súdu rozeznán 185 nebude. (A z té příčiny i z jiné otporové by se měli vedlé práva najprvé súditi před jinými všemi póhony.) 30. Ještě se za právo při zvodu držie, že ten, na kohož se zvod má státi a on dále móž na jiného právem sáhnúti, že móž tomu, kto má naň právo vésti, za zvod, za panovánie i za odhádánie přijíti a 190 dále na jiného právo hned vésti. (Nález v póhonných, kdež Petr z Piečiny pohánie Častolora.) 31. Nakonec, žádný zvod na zmatek se nestává, než jestli že by kto jinam a na jiné dě- diny vedl, než by vésti měl vedlé desk svých nebo nálezu pan- ského, ten zle vede, ale pro to vedenie v žádný zmatek ani 195 v pokutu peněz ani v vazbu neupadne, než ten zvod zle učiněný má z desk propustiti, a propustě vésti zvod tu, kdež má vedlé práva vésti. (Nález o tom Wenceslai Andreae A. 24. v při mezi Medkem z Valdeka s jedné, a Jaroslavem Plichtú z Že- rotína s strany druhé.) — Ale že po každém zvodu má se pa- 20o novanie státi, kteréž (i to ne všudy) se a ne ve všem jednostajně, zachovává, o tom také nemá mlčáno býti. — A potud o zvodiech. 15. O panování. 1) v drženie uvedení.. 15) od koho a po čem panovánie.. 20) (č. 5 v I. rec. není) 28) po odhádání, když se to nač jest zvod učiněn, vedle práva odhádá. Panovánic v urociech tehdá se stává, 31) aby bral v úroce nebo v úrociech a chtě bráti, nemá co, i miesto toho bránie udělá jalové
200 IV. 15. O panování. všickni ti k odhádání vésti se mají, aby dědictvie vedlé spra- vedlnosti šacováno bylo, aby se křivda ani zpravci ani kupu- jíciemu nedála, aby ani tomu, ktož se vede, méně než jeho summa káže, ani tomu, na kohož se vede, viece nebylo odhá- 175 dáno. 28. Též také i ti zvodové k odhádání vedeni býti ne- mají, kteříž přicházejí po právu staném nebo po nálezu panském o dědictvie věnné zástavné, než na zvodu samém a na jednom panování dosti jest. A póvod má to dědictvie dědičné držeti po nálezu a po právu staném dědicky, a věnné věnným právem, 1s0 dokudž by s něho od dědicóv, kterýmž by to příležalo, nebyl zplacen. 29. To ještě se při zvodu za právo zachovává, když se zvodu otpor vloží, že se panovánie mohú předse vedlě práva vésti až do samého odhádánie, ale odhádánie se státi nemóže, dokudž ten otpor súdem panským na plném súdu rozeznán 185 nebude. (A z té příčiny i z jiné otporové by se měli vedlé práva najprvé súditi před jinými všemi póhony.) 30. Ještě se za právo při zvodu držie, že ten, na kohož se zvod má státi a on dále móž na jiného právem sáhnúti, že móž tomu, kto má naň právo vésti, za zvod, za panovánie i za odhádánie přijíti a 190 dále na jiného právo hned vésti. (Nález v póhonných, kdež Petr z Piečiny pohánie Častolora.) 31. Nakonec, žádný zvod na zmatek se nestává, než jestli že by kto jinam a na jiné dě- diny vedl, než by vésti měl vedlé desk svých nebo nálezu pan- ského, ten zle vede, ale pro to vedenie v žádný zmatek ani 195 v pokutu peněz ani v vazbu neupadne, než ten zvod zle učiněný má z desk propustiti, a propustě vésti zvod tu, kdež má vedlé práva vésti. (Nález o tom Wenceslai Andreae A. 24. v při mezi Medkem z Valdeka s jedné, a Jaroslavem Plichtú z Že- rotína s strany druhé.) — Ale že po každém zvodu má se pa- 20o novanie státi, kteréž (i to ne všudy) se a ne ve všem jednostajně, zachovává, o tom také nemá mlčáno býti. — A potud o zvodiech. 15. O panování. 1) v drženie uvedení.. 15) od koho a po čem panovánie.. 20) (č. 5 v I. rec. není) 28) po odhádání, když se to nač jest zvod učiněn, vedle práva odhádá. Panovánic v urociech tehdá se stává, 31) aby bral v úroce nebo v úrociech a chtě bráti, nemá co, i miesto toho bránie udělá jalové
Strana 201
IV. 15. O panování. 201 panovánie. 34) dřéve dvů nedělí, ale posléz dvú nedělí 42) činěno býti, než když se jedno stane. 1. Dřieve než povědieno bude, co jest panovánie, užitečné jest, aby prvé skrze rozdiel oznámeno bylo; neb rozličné jest panovánie. 2. Některé slove jalové, jiné plné; některé po zvodu, jiné po odhádání, a jiné v úrociech. 3. Jalové panovánie jest, kdež se koli třikrát, buď po zvodu nebo v úrociech, před odhá- 5 dániem panuje; ale plné, dokonalé a poslednie panovánie jest, když komorník po zvodu a skutečném v držení dědictvie nebo platu uvedení anebo po odhádání panuje, tiemto obyčejem: Svo- laje rychtáře a sedláky, jest-li ves; pak-li jest zámek, tvrz nebo dvór, tehdy purkrabí a jiné úředníky nebo čeleď; pak-li jsú dě- 10 diny toliko, tehdy jakéž koli móž lidi shromáždě, strhna šin- delóv několik s střechy anebo došek, i spálí to na zemi, ne pod střechú než pod nebem, a povie, od koho panuje. Ale v ja- lovém panování toho potřebie nenie; než toliko lidem pově- dieti od koho, a po jakém práva vedení panovánie dělá. (A slove jalové z té příčiny, že ten, ktož je vede, žádného ještě užitku z těch dědin, na kteréž vede, nebéře.) 4. Ale plné a platné panovánie to slove, kdež ten, ktož je vede, již v skutečném držení jsa těch dědin, na kteréž panovánie vede, jich mocně užívá. 5. Slove také panovánie plané, když kto v úrociech a 20 v komorniem platu zajme dobytky, a když nemá co zajímati, tehdy jalové panovánie udělá. 6. A každé jalové panovánie jest troje; každé plné jedno toliko. Opět, každého jalového pa- novánie odhádánie následuje; plného žádné. Ještě, každé jalové panovánie po zvodu toliko nebo v úrociech se děje, a ne po 25 odhádání; ale plné i po zvodu i po odhádání, i bez zvodu. Po zvodu, když v drženie pustie, a dalšieho práva nenie potřebie vésti; po odhádání, když se na tom, což jest odhádáno, vedlé práva panuje; panovánie bez zvodu i bez odhádánie a v úrociech tehdáž se stává, když komorník s holomkem zemským přísežným 30 vyjede, aby bral a zajímal dobytky v úroce nebo v úrociech a chtě bráti a zajímati, nemá co, i miesto toho bránie udělá panovánie. 7. Za právo při panování se drží, že panovánie, ani po zvodu ani po odhádání nemóž býti dřieve dvú nedělí od zvodu nebo od odhádánie pořád čtúce; ale posléz dvú nedělí 35 proti právu nemá dělati panovánie. 8. Opět, panovánie v úrociech 15
IV. 15. O panování. 201 panovánie. 34) dřéve dvů nedělí, ale posléz dvú nedělí 42) činěno býti, než když se jedno stane. 1. Dřieve než povědieno bude, co jest panovánie, užitečné jest, aby prvé skrze rozdiel oznámeno bylo; neb rozličné jest panovánie. 2. Některé slove jalové, jiné plné; některé po zvodu, jiné po odhádání, a jiné v úrociech. 3. Jalové panovánie jest, kdež se koli třikrát, buď po zvodu nebo v úrociech, před odhá- 5 dániem panuje; ale plné, dokonalé a poslednie panovánie jest, když komorník po zvodu a skutečném v držení dědictvie nebo platu uvedení anebo po odhádání panuje, tiemto obyčejem: Svo- laje rychtáře a sedláky, jest-li ves; pak-li jest zámek, tvrz nebo dvór, tehdy purkrabí a jiné úředníky nebo čeleď; pak-li jsú dě- 10 diny toliko, tehdy jakéž koli móž lidi shromáždě, strhna šin- delóv několik s střechy anebo došek, i spálí to na zemi, ne pod střechú než pod nebem, a povie, od koho panuje. Ale v ja- lovém panování toho potřebie nenie; než toliko lidem pově- dieti od koho, a po jakém práva vedení panovánie dělá. (A slove jalové z té příčiny, že ten, ktož je vede, žádného ještě užitku z těch dědin, na kteréž vede, nebéře.) 4. Ale plné a platné panovánie to slove, kdež ten, ktož je vede, již v skutečném držení jsa těch dědin, na kteréž panovánie vede, jich mocně užívá. 5. Slove také panovánie plané, když kto v úrociech a 20 v komorniem platu zajme dobytky, a když nemá co zajímati, tehdy jalové panovánie udělá. 6. A každé jalové panovánie jest troje; každé plné jedno toliko. Opět, každého jalového pa- novánie odhádánie následuje; plného žádné. Ještě, každé jalové panovánie po zvodu toliko nebo v úrociech se děje, a ne po 25 odhádání; ale plné i po zvodu i po odhádání, i bez zvodu. Po zvodu, když v drženie pustie, a dalšieho práva nenie potřebie vésti; po odhádání, když se na tom, což jest odhádáno, vedlé práva panuje; panovánie bez zvodu i bez odhádánie a v úrociech tehdáž se stává, když komorník s holomkem zemským přísežným 30 vyjede, aby bral a zajímal dobytky v úroce nebo v úrociech a chtě bráti a zajímati, nemá co, i miesto toho bránie udělá panovánie. 7. Za právo při panování se drží, že panovánie, ani po zvodu ani po odhádání nemóž býti dřieve dvú nedělí od zvodu nebo od odhádánie pořád čtúce; ale posléz dvú nedělí 35 proti právu nemá dělati panovánie. 8. Opět, panovánie v úrociech 15
Strana 202
202 IV. 6. O odhádání. před sv. Jiřiem i před sv. Havlem móž býti když koli, ještě i na sv. Jiřie i na sv. Havla, jako i bránie; ale ani po sv. Jiří ani po sv. Havle nemóž býti dřieve dvú nedělí. 9. Ještě, za 40 právo jest, že panovánie nemá býti jinde než tu, kdež se jest zvod stal nebo zájem, jako i odhádánie. 10. Nemá také pa- novánie jalové jedno po druhém v jednom polúletí činěno býti, než ve dvojiem polúletí; když se jedno stane po sv. Jiří, má se druhé státi po sv. Havle, a třetie opět po sv. Jiří. 11. A 45 všecko panovánie nenie než troje: Po zvodu, po odhádání a v úrociech. A o panování potud jest povědieno. 12. Kteréž též jako i zvod ve dsky má zapsáno na svém miestě při zvodu, při trhu nebo při zástavě nebo při odhádání býti. 13. A mají na panovániech komorníci měnieni býti, aby jeden dvojieho pano- 50 vánie nedělal pořád, též jako na pohoniech z dědictvie, a jinde, kdež se třikrát pohánie. — A což k panování příležie, téměř jest povědieno. 16. O odhádání. 1) Odhádánie jest v dědictvie jakéžkoli, dědičné, manské, zápisné, duchovnie vedle spravedlnosti šacované ... skrze miestokomorníka, tak jakž země za právo má, uvedenie. 5) 2. 3. (schází) 3) Při kterémž tento se řád z práva zachovává: 13) druhé panovánie a třetie panovánie opět po polúletí třetím. 23) .. povědieno. Na ten pak čas a den.. 32) obešle, slovem svým nebo listem .. 35) býti nechtěl. Když se na dědictvie.. 42) odhádánie dokonati; tu dědictvie 43) s svými ohledají, a pilně spatřují, dědiny, lúky . . . 47) aby nic všetečně, nic bez rozmyslu ... 56) při úřadu nenie.. 60) tehdy to spíše a vedle toho sepsánie .. 65) uvedenému pánua.. 67) aby lidi propustil. To dokonaje . . . 74) na české groše), strich žita ve IV. gr., strich ovsa ve II. groše, dvě slepice za groš, 79) níž nebo výš. Než toto má v paměti komorník mieti, když odhaduje, že.. 82) to dvé se ódhaduje za osedlé.. 85) odhádání bude se moci zpraviti a naučen býti. Má se také.. 88) ale najprv má plat, kterýž se póvodu zdá a líbí, potom dědiny .. rybníky othádati..91) a siedlo má odhádati, a to s radú těch lidí . . . 97) Pakli odhádá, na zmatek od- hádá, 103) z božie milosti). Též také.. 107) odhádati (Toho nález.. 112) po nálezu a po právu staném za třetinu.. 126) v summě toliko, (jakož jest . . 129) má se do poledne jednati, ale neškodí . . . 138) z práva nenie povinen . . . 140) v posledních knihách ... 141) . . . odhádání zpěčovati nemá ani móž 143) než ten komuž jest odhádáno, má v to mocně.. 152) Pak-li by se komu zdálo, jakú spravedlnost k tomu lepší mieti, anebo také že by se komu zdálo něco proti právu učiněno, nechaje moci, má odpor před sebú; móž tomu u desk 157) než dvé neděli toliko, v kterýchž 159) aniž
202 IV. 6. O odhádání. před sv. Jiřiem i před sv. Havlem móž býti když koli, ještě i na sv. Jiřie i na sv. Havla, jako i bránie; ale ani po sv. Jiří ani po sv. Havle nemóž býti dřieve dvú nedělí. 9. Ještě, za 40 právo jest, že panovánie nemá býti jinde než tu, kdež se jest zvod stal nebo zájem, jako i odhádánie. 10. Nemá také pa- novánie jalové jedno po druhém v jednom polúletí činěno býti, než ve dvojiem polúletí; když se jedno stane po sv. Jiří, má se druhé státi po sv. Havle, a třetie opět po sv. Jiří. 11. A 45 všecko panovánie nenie než troje: Po zvodu, po odhádání a v úrociech. A o panování potud jest povědieno. 12. Kteréž též jako i zvod ve dsky má zapsáno na svém miestě při zvodu, při trhu nebo při zástavě nebo při odhádání býti. 13. A mají na panovániech komorníci měnieni býti, aby jeden dvojieho pano- 50 vánie nedělal pořád, též jako na pohoniech z dědictvie, a jinde, kdež se třikrát pohánie. — A což k panování příležie, téměř jest povědieno. 16. O odhádání. 1) Odhádánie jest v dědictvie jakéžkoli, dědičné, manské, zápisné, duchovnie vedle spravedlnosti šacované ... skrze miestokomorníka, tak jakž země za právo má, uvedenie. 5) 2. 3. (schází) 3) Při kterémž tento se řád z práva zachovává: 13) druhé panovánie a třetie panovánie opět po polúletí třetím. 23) .. povědieno. Na ten pak čas a den.. 32) obešle, slovem svým nebo listem .. 35) býti nechtěl. Když se na dědictvie.. 42) odhádánie dokonati; tu dědictvie 43) s svými ohledají, a pilně spatřují, dědiny, lúky . . . 47) aby nic všetečně, nic bez rozmyslu ... 56) při úřadu nenie.. 60) tehdy to spíše a vedle toho sepsánie .. 65) uvedenému pánua.. 67) aby lidi propustil. To dokonaje . . . 74) na české groše), strich žita ve IV. gr., strich ovsa ve II. groše, dvě slepice za groš, 79) níž nebo výš. Než toto má v paměti komorník mieti, když odhaduje, že.. 82) to dvé se ódhaduje za osedlé.. 85) odhádání bude se moci zpraviti a naučen býti. Má se také.. 88) ale najprv má plat, kterýž se póvodu zdá a líbí, potom dědiny .. rybníky othádati..91) a siedlo má odhádati, a to s radú těch lidí . . . 97) Pakli odhádá, na zmatek od- hádá, 103) z božie milosti). Též také.. 107) odhádati (Toho nález.. 112) po nálezu a po právu staném za třetinu.. 126) v summě toliko, (jakož jest . . 129) má se do poledne jednati, ale neškodí . . . 138) z práva nenie povinen . . . 140) v posledních knihách ... 141) . . . odhádání zpěčovati nemá ani móž 143) než ten komuž jest odhádáno, má v to mocně.. 152) Pak-li by se komu zdálo, jakú spravedlnost k tomu lepší mieti, anebo také že by se komu zdálo něco proti právu učiněno, nechaje moci, má odpor před sebú; móž tomu u desk 157) než dvé neděli toliko, v kterýchž 159) aniž
Strana 203
IV. 16. O odhádání. 203 toho úředníci dopustí, neb 161) (č. 21. chybí) 174) poslední, kteréž všeho práva vrch jest a makovice, má učiněno a při odhádání zapsáno býti (konec). 1. Odhádánie jest kupujícieho, nápadníka, póvoda v dědictvie jakéž koli, dědičné, věnné, zástavné, zápisné, duchovnie, manské, vedle spravedlnosti šacované, konečné a skutečné, beze všech otporóv a překážek, skrze miestokomorníka desk zemských, tak jakž země za právo má, mocné vedlé práva uvedenie. 2. Staří 5 jsú odhádání říkali vděděnie; neb ten, komuž se odhádá, v to dědictvie vkročiti má. 3. A jest odhádánie vrch a zámek práva; neb všecka práva jiná, kteráž odhádánie předcházejí, koná, za- myká a zavierá. 4. Při kterémž tento se řád od staradávna z práva zachovává: Úmluva najprvé po komorníku k držiteli 10 dědictvie vycházie, v dvú nedělí po úmluvě zvod, a opět po dvú nedělí po zvodu panovánie; potom po sv. Havle nebo po sv. Jiří opět druhé panovánie, po jednom z těch rokóv dvú, a třetie panovánie opět po polúletí třetiem. To všecko když vyjde, tehdy po dvú nedělí po tom posledniem panování, a ne prvé, list má poslán býti od miestokomorníka (kterémuž samému s ko- morníkem odhádánie příležie) k držiteli dědin, kteréž odhádány býti mají. V kterémžto listu miestokomorník má oznámiti držiteli, že od dánie listu ve dvú nedělí k němu přijde a dědictvie jeho vedlé práva a úřadu svého odhádá, aby také s přátely 20 svými při témž odhádání byl. A ten list má býti zavřený, jakož o něm mezi jinými listy a o jeho zpósobu také bude v osmých knihách povědieno. Potom na ten čas a na den v listu položený miestokomorník má s komorníkem nalezen býti na zboží, kteréž se má odhádati, a póvod s ním, při tom také i držitel. Ale 25 osobně póvod, chce-li, při odhádání býti móže; nechce-li, na miestě svém někoho pošli; ale držitel nenie povinen při tom, ani sám osobú svú býti, ani koho na miestě svém k tomu jiného vyslati. (Užitečněje však jest i příhodněje oběma, póvodu i držiteli, osobně při odhádání s přátely býti.) 5. Za právo o při tom jest, kohož koli miestokomorník k tomu z blízkých súsed, pánóv, zemanóv, měst i sedlákóv obešle, slovem svým nebo listem, každý má přijeti nebo přijíti pod pro- padeniem desieti hřiven střiebra k úřadu, ktož by svévolně při tom, obeslán jsa, býti nechtěl. (A to miestokomorník poslem 35 svým a nákladem činí, neb to sám pro se a pro úřad svój činí, 15
IV. 16. O odhádání. 203 toho úředníci dopustí, neb 161) (č. 21. chybí) 174) poslední, kteréž všeho práva vrch jest a makovice, má učiněno a při odhádání zapsáno býti (konec). 1. Odhádánie jest kupujícieho, nápadníka, póvoda v dědictvie jakéž koli, dědičné, věnné, zástavné, zápisné, duchovnie, manské, vedle spravedlnosti šacované, konečné a skutečné, beze všech otporóv a překážek, skrze miestokomorníka desk zemských, tak jakž země za právo má, mocné vedlé práva uvedenie. 2. Staří 5 jsú odhádání říkali vděděnie; neb ten, komuž se odhádá, v to dědictvie vkročiti má. 3. A jest odhádánie vrch a zámek práva; neb všecka práva jiná, kteráž odhádánie předcházejí, koná, za- myká a zavierá. 4. Při kterémž tento se řád od staradávna z práva zachovává: Úmluva najprvé po komorníku k držiteli 10 dědictvie vycházie, v dvú nedělí po úmluvě zvod, a opět po dvú nedělí po zvodu panovánie; potom po sv. Havle nebo po sv. Jiří opět druhé panovánie, po jednom z těch rokóv dvú, a třetie panovánie opět po polúletí třetiem. To všecko když vyjde, tehdy po dvú nedělí po tom posledniem panování, a ne prvé, list má poslán býti od miestokomorníka (kterémuž samému s ko- morníkem odhádánie příležie) k držiteli dědin, kteréž odhádány býti mají. V kterémžto listu miestokomorník má oznámiti držiteli, že od dánie listu ve dvú nedělí k němu přijde a dědictvie jeho vedlé práva a úřadu svého odhádá, aby také s přátely 20 svými při témž odhádání byl. A ten list má býti zavřený, jakož o něm mezi jinými listy a o jeho zpósobu také bude v osmých knihách povědieno. Potom na ten čas a na den v listu položený miestokomorník má s komorníkem nalezen býti na zboží, kteréž se má odhádati, a póvod s ním, při tom také i držitel. Ale 25 osobně póvod, chce-li, při odhádání býti móže; nechce-li, na miestě svém někoho pošli; ale držitel nenie povinen při tom, ani sám osobú svú býti, ani koho na miestě svém k tomu jiného vyslati. (Užitečněje však jest i příhodněje oběma, póvodu i držiteli, osobně při odhádání s přátely býti.) 5. Za právo o při tom jest, kohož koli miestokomorník k tomu z blízkých súsed, pánóv, zemanóv, měst i sedlákóv obešle, slovem svým nebo listem, každý má přijeti nebo přijíti pod pro- padeniem desieti hřiven střiebra k úřadu, ktož by svévolně při tom, obeslán jsa, býti nechtěl. (A to miestokomorník poslem 35 svým a nákladem činí, neb to sám pro se a pro úřad svój činí, 15
Strana 204
204 IV. 16. O odhádání. 45 aby se měl s kým o dědiny, kteréž se odhadují, raditi.) 6. Když se na dědictví držitele sjedú, póvod s přátely, miestokomorník s komorníkem a s těmi, kteréž k tomu obešle, držitel také 40 s svými přátely, (pakli by svévolně při tom býti nechtěl, nic se na to komorník neohledaj, i bez přítomnosti držitele má se od- hádánie dokonati — tak jakož se jest i prvé stávalo —) tu dědi- ctvie držitele miestokomorník s svými vedlé práva ohledují, a pilně najprvé obcházejíce a přecházejíce shledují dědiny, lúky, lesy, rybníky a jiné grunty. Potom se komorník vyptává na obojiech stranách, co by v čem měl položiti a zač by co stálo, aby nic kvapně, nic bez rozmyslu a rady neučinil, ješto by skrze jeho nerozum, neopatrnost, netbanlivost nebo kvapnost škodu póvod nebo držitel trpěti a nésti musil. Neb tu k své přísaze 50 miestokomorník má prohledati, aby spravedlivě odhadoval; neb ne jednostajně všudy a ve všech krajiech dědiny, lesy, rybníci, lúky i jiní gruntové platie, než v jednom dráže, v druhém laciněje. Na přáteliech póvoda, na přáteliech pohnaného miestokomorník se vyptaje a vyzvěda, jak obojie grunty, kteréž odhádati má, 55 šacují, s těmi, kteréž jest k tomu obeslal, má se raditi, s pány nebo zemany zvlášť, s sedláky také zvlášť; neb nic těžšieho při úřadu desk zemských nenie jako odhádánie, a nic tak miestokomorníku nebezpečného. (A z té příčiny nerádi miestokomorníci dlúho trvají.) 7. A když všecko potřebně vyhledá vedlé vyptánie lidí co obojie strany, zemanóv i sedlákóv, tehdy to miestokomorník, umie-li psáti, sám spíše, pakli neumie, káže písaři desk, a vedlé toho sepsánie odhádánie udělá. 8. A udělaje odhádánie, tu póvoda v skutečné drženie dědictvie odhádaného hned, nikam neodjiežděje, má uvésti, a lidem (jestli že jsú) má rozkázati, 65 aby člověčenstvie slíbili novému a tu nynie uvedenému držiteli a pánu; a prvniemu pánu též má mocí úřadu svého rozkázati, aby lidi propustil a dědictvie odhádaného postúpil. 9. To do- konaje a k úřadu přijeda odhádánie se k jeho relací ve dsky trhové tak, téhož léta a dne, když a jakž se stalo, zapíše. 10. Tím 70 zpósobem se odhádánie každé děje. Při kterémž z starodávnieho obyčeje za právo se drží, že každá kopa platu jakéhož koli, hor- nieho nebo v poli, najdražšieho jako najlacinějšieho, výše se ani níže neodhaduje, než v desieti kopách groší a to českých (neb odhádánie žádné se neděje vedlé práva než na český groš), strich
204 IV. 16. O odhádání. 45 aby se měl s kým o dědiny, kteréž se odhadují, raditi.) 6. Když se na dědictví držitele sjedú, póvod s přátely, miestokomorník s komorníkem a s těmi, kteréž k tomu obešle, držitel také 40 s svými přátely, (pakli by svévolně při tom býti nechtěl, nic se na to komorník neohledaj, i bez přítomnosti držitele má se od- hádánie dokonati — tak jakož se jest i prvé stávalo —) tu dědi- ctvie držitele miestokomorník s svými vedlé práva ohledují, a pilně najprvé obcházejíce a přecházejíce shledují dědiny, lúky, lesy, rybníky a jiné grunty. Potom se komorník vyptává na obojiech stranách, co by v čem měl položiti a zač by co stálo, aby nic kvapně, nic bez rozmyslu a rady neučinil, ješto by skrze jeho nerozum, neopatrnost, netbanlivost nebo kvapnost škodu póvod nebo držitel trpěti a nésti musil. Neb tu k své přísaze 50 miestokomorník má prohledati, aby spravedlivě odhadoval; neb ne jednostajně všudy a ve všech krajiech dědiny, lesy, rybníci, lúky i jiní gruntové platie, než v jednom dráže, v druhém laciněje. Na přáteliech póvoda, na přáteliech pohnaného miestokomorník se vyptaje a vyzvěda, jak obojie grunty, kteréž odhádati má, 55 šacují, s těmi, kteréž jest k tomu obeslal, má se raditi, s pány nebo zemany zvlášť, s sedláky také zvlášť; neb nic těžšieho při úřadu desk zemských nenie jako odhádánie, a nic tak miestokomorníku nebezpečného. (A z té příčiny nerádi miestokomorníci dlúho trvají.) 7. A když všecko potřebně vyhledá vedlé vyptánie lidí co obojie strany, zemanóv i sedlákóv, tehdy to miestokomorník, umie-li psáti, sám spíše, pakli neumie, káže písaři desk, a vedlé toho sepsánie odhádánie udělá. 8. A udělaje odhádánie, tu póvoda v skutečné drženie dědictvie odhádaného hned, nikam neodjiežděje, má uvésti, a lidem (jestli že jsú) má rozkázati, 65 aby člověčenstvie slíbili novému a tu nynie uvedenému držiteli a pánu; a prvniemu pánu též má mocí úřadu svého rozkázati, aby lidi propustil a dědictvie odhádaného postúpil. 9. To do- konaje a k úřadu přijeda odhádánie se k jeho relací ve dsky trhové tak, téhož léta a dne, když a jakž se stalo, zapíše. 10. Tím 70 zpósobem se odhádánie každé děje. Při kterémž z starodávnieho obyčeje za právo se drží, že každá kopa platu jakéhož koli, hor- nieho nebo v poli, najdražšieho jako najlacinějšieho, výše se ani níže neodhaduje, než v desieti kopách groší a to českých (neb odhádánie žádné se neděje vedlé práva než na český groš), strich
Strana 205
IV. 16. O odhádání. 205 žita ve čtyřech grošiech, strich ovsa ve dvú grošiech, dvě slepice 75 za groš, kopa vajec za jeden groš (to se najde v Štěpánových dskách X. 30.), roboty den ve dvú grošiech, podacie kostelnie každé v desieti kopách gr.; dědiny, lúky, lesové, potoci, rybníci tak se odhadují, jakž v kterém kraji platie, níže nebo výše, na lány nebo v každém kraji na obyčejné míry. 11. Než toto má so v paměti mieti miestokomorník, když odhaduje, že všeho pustého, nesatého, nenasázeného, zbořeného, to dvé odhádati má za osedlé, saté, nasázené, ustavené za jedno, i platu, robot i kur i všeho jiného bez výmínky. O jiné pak věci pochybné dskami starých i nových odhádání dostatečně se bude moci zpraviti a tím s5 dostatečně naučen býti. 12. Má se také při odhádání miesto- komorník takto zachovati: Ne hned to, co by chtěl póvod neb nač by držitel okázal, odhadovati, ale najprvé má plat, potom dědiny, lúky, lesy, potoky, řeky, rybníky, odhádati. Pakli by ještě to vše nestačilo, tehdy najposléze dvór poplužní, 90 hrad nebo tvrz, nebo dóm a siedlo má odhádati v summě spra- vedlivé. A to učiniti má s radú těch lidí, kteréž k tomu z práva (jakož nahoře povědieno jest) obešle. (To stojí v Památných M. 14. Páni a vládyky.) 13. Za právo se drží, že jinde nemá odhádánie a na jiných dědinách miestokomorník dělati, než na 95 těch, na kterýchž se jest zvod stal, a na kteréž zvod nenie učiněn, těch odhadovati nemá. Pakli odhádá, proti právu odhádá, a tomu bude moci držitel otpor učiniti, a miestokomorníka z toho před pány viniti. Móž také zápisné a duchovnie dědictvie od- hádáno býti, ale ne k dědictví, než k držení, dokavadž by grun- 100 tovní pán toho zase v tom, v čemž odhádáno jest, nevyplatil; a také ne pro nezpravu, než po právu staném toliko, nebo po nálezu. (Toho dóvod v Památných P. 7. Vladislav z božie mi- losti etc. Již jest i pro nezpravu nalezeno.) Též také i pro dluh, nálezem panským nebo úředníky menšími učiněným, k dě- 105 dictví se móž každý grunt svobodný, zápisný nebo duchovní odhádati, když summy dluhu pohnaný po nálezu dáti a zaplatiti póvodovi nechce. (Toho nález v IV. Ondřejových. L. 2. v při mezi Ondráčkem; a v V. Planových dskách, A. 2. v při Boři- voje; ještě v I. Ondřejových K. 18. Léta božieho etc.) Pro 110 škody po nálezu nebo po právu staném též se k dědictví móže a má odhadovati, ale pro nezpravu třetinú výš se odhaduje. Po
IV. 16. O odhádání. 205 žita ve čtyřech grošiech, strich ovsa ve dvú grošiech, dvě slepice 75 za groš, kopa vajec za jeden groš (to se najde v Štěpánových dskách X. 30.), roboty den ve dvú grošiech, podacie kostelnie každé v desieti kopách gr.; dědiny, lúky, lesové, potoci, rybníci tak se odhadují, jakž v kterém kraji platie, níže nebo výše, na lány nebo v každém kraji na obyčejné míry. 11. Než toto má so v paměti mieti miestokomorník, když odhaduje, že všeho pustého, nesatého, nenasázeného, zbořeného, to dvé odhádati má za osedlé, saté, nasázené, ustavené za jedno, i platu, robot i kur i všeho jiného bez výmínky. O jiné pak věci pochybné dskami starých i nových odhádání dostatečně se bude moci zpraviti a tím s5 dostatečně naučen býti. 12. Má se také při odhádání miesto- komorník takto zachovati: Ne hned to, co by chtěl póvod neb nač by držitel okázal, odhadovati, ale najprvé má plat, potom dědiny, lúky, lesy, potoky, řeky, rybníky, odhádati. Pakli by ještě to vše nestačilo, tehdy najposléze dvór poplužní, 90 hrad nebo tvrz, nebo dóm a siedlo má odhádati v summě spra- vedlivé. A to učiniti má s radú těch lidí, kteréž k tomu z práva (jakož nahoře povědieno jest) obešle. (To stojí v Památných M. 14. Páni a vládyky.) 13. Za právo se drží, že jinde nemá odhádánie a na jiných dědinách miestokomorník dělati, než na 95 těch, na kterýchž se jest zvod stal, a na kteréž zvod nenie učiněn, těch odhadovati nemá. Pakli odhádá, proti právu odhádá, a tomu bude moci držitel otpor učiniti, a miestokomorníka z toho před pány viniti. Móž také zápisné a duchovnie dědictvie od- hádáno býti, ale ne k dědictví, než k držení, dokavadž by grun- 100 tovní pán toho zase v tom, v čemž odhádáno jest, nevyplatil; a také ne pro nezpravu, než po právu staném toliko, nebo po nálezu. (Toho dóvod v Památných P. 7. Vladislav z božie mi- losti etc. Již jest i pro nezpravu nalezeno.) Též také i pro dluh, nálezem panským nebo úředníky menšími učiněným, k dě- 105 dictví se móž každý grunt svobodný, zápisný nebo duchovní odhádati, když summy dluhu pohnaný po nálezu dáti a zaplatiti póvodovi nechce. (Toho nález v IV. Ondřejových. L. 2. v při mezi Ondráčkem; a v V. Planových dskách, A. 2. v při Boři- voje; ještě v I. Ondřejových K. 18. Léta božieho etc.) Pro 110 škody po nálezu nebo po právu staném též se k dědictví móže a má odhadovati, ale pro nezpravu třetinú výš se odhaduje. Po
Strana 206
206 IV. 16. O odhádání. nálezu pro summu, pro dluh a po právu staném za třetinu ná- kladové se všickni odhadují, škody i útraty. (To najdeš v Pa- 115 mátných Q. 19. Páni a vládyky etc.) 14. To nemá mlčeniem pominuto býti, že kdež se odhádánie děje pro neplacenie úrokóv, že netoliko třetinú výš, ale také i s úroky od panovánie prvnieho až do odhádánie přišlými má odhádáno býti beze všie otpornosti; než zadržalí úroci odhadují se bez třetiny, summa jistinná a 120 úrok roční třetinú výš. (To najdeš v III. Ondřejových M. 3. Léta božieho etc. u konce. Ale úroky zadržalé ty toliko míním, kteříž jsú tehdáž zadržáni, když jest nebylo co bráti, ne ty, pro kteréž nenie bráno, dokudž jest bylo co bráti; ti se netoliko neodhadují, ale také ktož pro ně požene, na zmatek požene, 125 poněvadž se své pokuty spustě, pohánie.) 15. Má také odhádánie pro dluh bez třetiny výš býti v summě toliko a v nákladiech, (jakož jest nalezeno v Bielých póhonných, kdež Jan Mandelík pohánie Václava z Jilmanic, při konci.) 16. Odhádánie (jakož i jiná všecka práva) má se do poledne začieti; ale neškodí nic, 130 bude-li se po poledni konati, když se před polednem začne; trpí to právo, obyčej ukazuje i přijímají všickni. Nenie i toto zbytečné připomenúti (a za právo se drží), že póvod miesto- komorníku s komorníkem, kterýž s ním k odhádání jede, má ztravu plnú i obrok koňóm dáti, a je potřebami všemi má, jakož 135 na ně slušie, opatřiti, z hospod je vyvaditi, beze všech jich škod a nákladu všelikterakého. Než miestokomorník na odhádánie též i na zvod nechce-li pěšky jíti, své koně sobě svým nákladem nebo vóz zjednaj, neb tím póvod žádný miestokomorníku z práva ani jinému úřadníku nenie povinen. Co se pak a pokud od od- 140 hádánie platí, to se najde v osmých knihách, kdež se o jiném od desk placenie vypravuje. 17. Tomu odhádání žádný se zbraňovati ani otpierati nemá aniž móže, žádnú mocí ani kterým jiným obyčejem; než ten, čiež dědiny jsú odhádány, má a povinen jest jich hned, jakž se odhádají, tomu, komuž odhádány jsú, postú- 145 piti beze všech otporóv. A nechtěl-li by, má jemu miestokomor- ník mocí úřadu svého, aby postúpil, rozkázati. Neb odhádánie jest zámek a vrch práva, a již viece žádné právo po odhádánie nepozóstává, kteréž by mělo vedeno býti, než tu vrch, tu mako- vice, tu zámek práva jest. 18. A ten, komuž jest odhádáno, 150 má v to mocně beze všeho všech lidí otporu vkročiti, to ujieti,
206 IV. 16. O odhádání. nálezu pro summu, pro dluh a po právu staném za třetinu ná- kladové se všickni odhadují, škody i útraty. (To najdeš v Pa- 115 mátných Q. 19. Páni a vládyky etc.) 14. To nemá mlčeniem pominuto býti, že kdež se odhádánie děje pro neplacenie úrokóv, že netoliko třetinú výš, ale také i s úroky od panovánie prvnieho až do odhádánie přišlými má odhádáno býti beze všie otpornosti; než zadržalí úroci odhadují se bez třetiny, summa jistinná a 120 úrok roční třetinú výš. (To najdeš v III. Ondřejových M. 3. Léta božieho etc. u konce. Ale úroky zadržalé ty toliko míním, kteříž jsú tehdáž zadržáni, když jest nebylo co bráti, ne ty, pro kteréž nenie bráno, dokudž jest bylo co bráti; ti se netoliko neodhadují, ale také ktož pro ně požene, na zmatek požene, 125 poněvadž se své pokuty spustě, pohánie.) 15. Má také odhádánie pro dluh bez třetiny výš býti v summě toliko a v nákladiech, (jakož jest nalezeno v Bielých póhonných, kdež Jan Mandelík pohánie Václava z Jilmanic, při konci.) 16. Odhádánie (jakož i jiná všecka práva) má se do poledne začieti; ale neškodí nic, 130 bude-li se po poledni konati, když se před polednem začne; trpí to právo, obyčej ukazuje i přijímají všickni. Nenie i toto zbytečné připomenúti (a za právo se drží), že póvod miesto- komorníku s komorníkem, kterýž s ním k odhádání jede, má ztravu plnú i obrok koňóm dáti, a je potřebami všemi má, jakož 135 na ně slušie, opatřiti, z hospod je vyvaditi, beze všech jich škod a nákladu všelikterakého. Než miestokomorník na odhádánie též i na zvod nechce-li pěšky jíti, své koně sobě svým nákladem nebo vóz zjednaj, neb tím póvod žádný miestokomorníku z práva ani jinému úřadníku nenie povinen. Co se pak a pokud od od- 140 hádánie platí, to se najde v osmých knihách, kdež se o jiném od desk placenie vypravuje. 17. Tomu odhádání žádný se zbraňovati ani otpierati nemá aniž móže, žádnú mocí ani kterým jiným obyčejem; než ten, čiež dědiny jsú odhádány, má a povinen jest jich hned, jakž se odhádají, tomu, komuž odhádány jsú, postú- 145 piti beze všech otporóv. A nechtěl-li by, má jemu miestokomor- ník mocí úřadu svého, aby postúpil, rozkázati. Neb odhádánie jest zámek a vrch práva, a již viece žádné právo po odhádánie nepozóstává, kteréž by mělo vedeno býti, než tu vrch, tu mako- vice, tu zámek práva jest. 18. A ten, komuž jest odhádáno, 150 má v to mocně beze všeho všech lidí otporu vkročiti, to ujieti,
Strana 207
IV. 16. O odhádání. 207 držeti, prodati, zastaviti, zapsati a jako svým vlastním dědickým vlásti. 19. Pakli by se komu zdálo jakú spravedlivost k tomu lepší mieti, anebo také že by komu se zdálo, že by bylo co v tom proti právu učiněno, nechaje moci, má otpor před sebú, móž tomu u desk vedlé práva odepříti, však s opatrností. K kterémuž to 155 otporu již nemá tolikéž času jako k jiným otporóm, to jest tří let a osmnácti nedělí, než dvě nedělí toliko, od odhádánie pořád zběhlé, dokudž se panovánie nestane; v kterýchž obmešká-li se otporem, potom bude pozdě otpor klásti, aniž k němu bude úředníky dopuštěn; neb proti právu to jest a dopuštěno nemá 160 býti. 20. Toto však má miestokomorník před očima mieti: Když by se přihodilo, že by některé dědictvie právem odhádáno mělo býti, ješto by na tom byli platové komorní předešli, nebo věno, že má k tomu ty držitele těch platóv obeslati, a jim jich platy nebo věna odhádati najprv, a když jim odhádá, tehdy teprv má 165 tomu, ktož vede, vedlé práva odhádati. 21. Ještě při odhádání má vědieno býti, že ten, čiež odhádáno jest, otpor móž vložiti odhádání, jest-li že by mohl jakú proti tomu spravedlnost oká- zati, dokudž se panovánie poslednie nestane. Než zmešká-liť, již potom ani otporu klásti, ani poháněti bude moci. (Nález 170 o tom v Bielých póhonných, kdež Václav z Vranieho pohánie kapitoly hradu Pražského.) — A potud o odhádání. A na tom i čtvrtým knihám konec jest učiněn, tímto jsa zavázán, že po každém odhádání ve dvú nedělí panovánie platné a poslednie má učiněno a při odhádání zapsáno býti. A to se děje pro ty, 175 kteříž by na tom dědictví spravedlnost jakú měli, nebo k tomu dědictví jestli že by o odhádání a o práva vedení prvé nevěděli, aby ještě, dokudž se panovánie poslednie nestane, otpierati od- hádání mohli.
IV. 16. O odhádání. 207 držeti, prodati, zastaviti, zapsati a jako svým vlastním dědickým vlásti. 19. Pakli by se komu zdálo jakú spravedlivost k tomu lepší mieti, anebo také že by komu se zdálo, že by bylo co v tom proti právu učiněno, nechaje moci, má otpor před sebú, móž tomu u desk vedlé práva odepříti, však s opatrností. K kterémuž to 155 otporu již nemá tolikéž času jako k jiným otporóm, to jest tří let a osmnácti nedělí, než dvě nedělí toliko, od odhádánie pořád zběhlé, dokudž se panovánie nestane; v kterýchž obmešká-li se otporem, potom bude pozdě otpor klásti, aniž k němu bude úředníky dopuštěn; neb proti právu to jest a dopuštěno nemá 160 býti. 20. Toto však má miestokomorník před očima mieti: Když by se přihodilo, že by některé dědictvie právem odhádáno mělo býti, ješto by na tom byli platové komorní předešli, nebo věno, že má k tomu ty držitele těch platóv obeslati, a jim jich platy nebo věna odhádati najprv, a když jim odhádá, tehdy teprv má 165 tomu, ktož vede, vedlé práva odhádati. 21. Ještě při odhádání má vědieno býti, že ten, čiež odhádáno jest, otpor móž vložiti odhádání, jest-li že by mohl jakú proti tomu spravedlnost oká- zati, dokudž se panovánie poslednie nestane. Než zmešká-liť, již potom ani otporu klásti, ani poháněti bude moci. (Nález 170 o tom v Bielých póhonných, kdež Václav z Vranieho pohánie kapitoly hradu Pražského.) — A potud o odhádání. A na tom i čtvrtým knihám konec jest učiněn, tímto jsa zavázán, že po každém odhádání ve dvú nedělí panovánie platné a poslednie má učiněno a při odhádání zapsáno býti. A to se děje pro ty, 175 kteříž by na tom dědictví spravedlnost jakú měli, nebo k tomu dědictví jestli že by o odhádání a o práva vedení prvé nevěděli, aby ještě, dokudž se panovánie poslednie nestane, otpierati od- hádání mohli.
Strana 208
Majjasnějšiemu kniežeti a pánu, panu Wladislawowi, uherskému, českému sc. králi, a markrabí morawskému sc. O práviech země české Viktorina ze Všehrd počínají se KNIHY PATE. 1. O zástavě. 4) v předešlých knihách, pokudž mého rozumu malost a chudoba káže, jest povědieno, 26) pójčená dána nebývá.. 35) jest množství nečíslné, ale .. Pr. Poněvadž o trhu, kterýž se bez prodávajícieho a kupu- jícieho nescházie, a co oběma, tak kupujíciemu jako prodáva- jíciemu, příležie, o zpravě také, o zvodu, o panovániech, ještě i o odhádaní v předešlých knihách čtvrtých jest povědieno: již o zástavě, kteráž k trhu jest podobná, mluviti nenie neužitečné. Ale že nenie jednostajná zástava než rozdielná (některá zajisté jest se zpravú, jiná beze všie zpravy), z té příčiny o rozličné zástavě rozličná řeč musí mluvena býti. 1. Kteráž zástava se zpravú jest, ovšem taková jako trh jest; v tom se toliko dělí, že trh k dě- 1o dictví a k věčnosti, ale zástava k výplatě a do času uloženého bývá; nejednú také i na věčnost, když se na určený čas nebo rok nevyplatí. 2. A tolik rozličností a rozdielóv při ní jest, kolik rozličných mezi zastavujíciemi a mezi pójčujíciemi smluv bývá. Někto zajisté do určeného času, do desieti let a výše nebo níže 15 zastavuje; jiný pak ne do uloženého a určeného času, než dokudž by strana straně roku, pól léta viece nebo méně, napřed věděti nedala. Druhý také tak zastavuje, aby mohl, kdyžby se koli jemu zdálo, beze všeho napřed dánie věděti dědictvie své vy- platiti. Někdo také tak zastavuje, aby sám toliko měl moc na- 20 před dáti věděti, a ten, ktož pójčuje, nic. Nalézá se také (ale 5
Majjasnějšiemu kniežeti a pánu, panu Wladislawowi, uherskému, českému sc. králi, a markrabí morawskému sc. O práviech země české Viktorina ze Všehrd počínají se KNIHY PATE. 1. O zástavě. 4) v předešlých knihách, pokudž mého rozumu malost a chudoba káže, jest povědieno, 26) pójčená dána nebývá.. 35) jest množství nečíslné, ale .. Pr. Poněvadž o trhu, kterýž se bez prodávajícieho a kupu- jícieho nescházie, a co oběma, tak kupujíciemu jako prodáva- jíciemu, příležie, o zpravě také, o zvodu, o panovániech, ještě i o odhádaní v předešlých knihách čtvrtých jest povědieno: již o zástavě, kteráž k trhu jest podobná, mluviti nenie neužitečné. Ale že nenie jednostajná zástava než rozdielná (některá zajisté jest se zpravú, jiná beze všie zpravy), z té příčiny o rozličné zástavě rozličná řeč musí mluvena býti. 1. Kteráž zástava se zpravú jest, ovšem taková jako trh jest; v tom se toliko dělí, že trh k dě- 1o dictví a k věčnosti, ale zástava k výplatě a do času uloženého bývá; nejednú také i na věčnost, když se na určený čas nebo rok nevyplatí. 2. A tolik rozličností a rozdielóv při ní jest, kolik rozličných mezi zastavujíciemi a mezi pójčujíciemi smluv bývá. Někto zajisté do určeného času, do desieti let a výše nebo níže 15 zastavuje; jiný pak ne do uloženého a určeného času, než dokudž by strana straně roku, pól léta viece nebo méně, napřed věděti nedala. Druhý také tak zastavuje, aby mohl, kdyžby se koli jemu zdálo, beze všeho napřed dánie věděti dědictvie své vy- platiti. Někdo také tak zastavuje, aby sám toliko měl moc na- 20 před dáti věděti, a ten, ktož pójčuje, nic. Nalézá se také (ale 5
Strana 209
V. 2. Zpósob a forma zástavy dědictvie. 209 řiedko), ten, ktož pójčuje, že darmo a beze všech úrokóv pój- čuje. 3. A vedlé těch rozličností i pokuty při zástavách bývají roz- ličné a rozdielné vedlé smluv mezi pójčujíciem a zastavujíciem učiněných, tak že někto pro nevrácenie a nezaplacenie summy své na čas určený v dědictvie nebo v plat zastavujícieho se uváže, 25 a ten drží a toho užívá dotud dokudž se jemu summa pójčená nedá nebo nezaplatí. (A to nenie velmi nespravedliva pokuta; neb zastavující vždy někdy k svému statku přijíti móže). Jiný pak pro nezaplacenie summy pójčené uváže se v dědictvie. (A ta pokuta netoliko křešťanská nenie, ale ani lidská, kteráž jednomu přielišný so užitek a zisk, druhému přielišnú škodu a ztrátu přinášie; a jest vše- liké lichvy židovské horšie, neb se spieše a pro menšie summu nežli u žida prostojí, a nikdy vedlé práva; a podlé té takové smlúvy za- stavující k svému statku nepřijde). A jiných mnohých a rozdielných pokut při zástavách jest přielišné množstvie, ale obecnějšie a kteréž 35 často mezi lidma běžie, jsú povědieny. 4. Ale zástava, kteráž bez zpravy jest, ta se ve dsky dluhem, ne trhem zapisuje, s týmiž výminkami, s týmiž rozdiely, s týmiž pokutami všemi, jako ta, kteráž trhem a se zpravú bývá. Ale to všecko příkladem obojím před oči položeným bude světlejšie učiněno, takto: 40 2. Zpósob a forma zástavy dědictvie se zpravú a na prostánie. 1. Jan Běškovec z Proseči přiznal se před úředníky, že jest dědictvie své v Svinařiech, tvrz, dvór poplužní s poplužiem, ves celũ, dvory kmetcie, s platem, s dědinami, lukami, potoky, rybníky, i se vší zvolí, což k tomu přislušie, s plným panstviem, to vše, což jest tu sám měl a držal, žádného práva ani panstvie sobě 5 tu dále nepozóstavuje, prodal Smilovi z Neznaboh a jeho dědicóm za pět set kop grošóv českých úplně zaplacených, a jemu toho dědictvie dědicky postúpil jest. Zpraviti má sám toliko před každým člověkem právem zemským, a zvláště před věny a sirotky, jakož země za právo má etc. s takovú výměnkú, že on Jan 10 Běškovec bude moci to dědictvie nebo jeho dědici vyplatiti od téhož Smila nebo od dědicóv jeho svrchupsanými pěti sty kopami grošóv českých, a to, kdy by koli strana straně nebo dědici jich 14 Všehrd.
V. 2. Zpósob a forma zástavy dědictvie. 209 řiedko), ten, ktož pójčuje, že darmo a beze všech úrokóv pój- čuje. 3. A vedlé těch rozličností i pokuty při zástavách bývají roz- ličné a rozdielné vedlé smluv mezi pójčujíciem a zastavujíciem učiněných, tak že někto pro nevrácenie a nezaplacenie summy své na čas určený v dědictvie nebo v plat zastavujícieho se uváže, 25 a ten drží a toho užívá dotud dokudž se jemu summa pójčená nedá nebo nezaplatí. (A to nenie velmi nespravedliva pokuta; neb zastavující vždy někdy k svému statku přijíti móže). Jiný pak pro nezaplacenie summy pójčené uváže se v dědictvie. (A ta pokuta netoliko křešťanská nenie, ale ani lidská, kteráž jednomu přielišný so užitek a zisk, druhému přielišnú škodu a ztrátu přinášie; a jest vše- liké lichvy židovské horšie, neb se spieše a pro menšie summu nežli u žida prostojí, a nikdy vedlé práva; a podlé té takové smlúvy za- stavující k svému statku nepřijde). A jiných mnohých a rozdielných pokut při zástavách jest přielišné množstvie, ale obecnějšie a kteréž 35 často mezi lidma běžie, jsú povědieny. 4. Ale zástava, kteráž bez zpravy jest, ta se ve dsky dluhem, ne trhem zapisuje, s týmiž výminkami, s týmiž rozdiely, s týmiž pokutami všemi, jako ta, kteráž trhem a se zpravú bývá. Ale to všecko příkladem obojím před oči položeným bude světlejšie učiněno, takto: 40 2. Zpósob a forma zástavy dědictvie se zpravú a na prostánie. 1. Jan Běškovec z Proseči přiznal se před úředníky, že jest dědictvie své v Svinařiech, tvrz, dvór poplužní s poplužiem, ves celũ, dvory kmetcie, s platem, s dědinami, lukami, potoky, rybníky, i se vší zvolí, což k tomu přislušie, s plným panstviem, to vše, což jest tu sám měl a držal, žádného práva ani panstvie sobě 5 tu dále nepozóstavuje, prodal Smilovi z Neznaboh a jeho dědicóm za pět set kop grošóv českých úplně zaplacených, a jemu toho dědictvie dědicky postúpil jest. Zpraviti má sám toliko před každým člověkem právem zemským, a zvláště před věny a sirotky, jakož země za právo má etc. s takovú výměnkú, že on Jan 10 Běškovec bude moci to dědictvie nebo jeho dědici vyplatiti od téhož Smila nebo od dědicóv jeho svrchupsanými pěti sty kopami grošóv českých, a to, kdy by koli strana straně nebo dědici jich 14 Všehrd.
Strana 210
210 dala rok napřed věděti při sv. Jiří nebo při svatém Havle, že 15 po vyjití roku napřed daného věděti on Jan jemu Smilovi summu jeho dáti má, a on vezma summu svú, zdvihna prvé úroky a dóchody na lidech a na gruntiech svrchupsaných, má jemu Janovi dědictvie jeho zase pustiti a postúpiti, a ten trh z desk propustiti nebo ve dsky vložiti a zpraviti což by sám zavadil, a dále nic. Pakli by 20 co po vyjítí roku napřed daného věděti on Jan Beškovec jemu Smilovi peněz jeho nedal, tehdy týž Smil s jedním komorníkem, nebo bez komorníka mocí svú s pomocí kterýchž koli lidí bude se moci v dědictvie v trhu jmenované uvázati k pravému dědictví ve všecko, a to bude moc držeti, prodati, zastaviti, zapsati, a uči- 25 niti z něho co jemu zdáti bude, jako z svého vlastnieho dědičného. 2. Ale při tom slušie věděti, co se „dánie napřed věděti“ dotýče, buď roku nebo polúletie, že druzí ústně dávají, druzí poslem a listem svým, mnozí listem od úřadu napřed věděti. A to všecko tré móž státi, a má od každého přijato býti. (Ale že mnoho lidí 3o nepamětlivých jest, nechci říci fortelných, kteříž zapřieti dánie napřed věděti nic se nestydie, najjistějšie a najbezpečnějšie jest listem od desk dáti napřed věděti, ješto toho žádný zapřieti, žádný přesvědčiti nemóž). 3. A to dánie listem od úřadu napřed věděti má hned při té zástavě ve dskách zapsáno býti, kteréhož se 35 jest léta a dne stalo. A to takto: Léta božieho 1496 v středu před svatým Havlem Jan Běškovec z Proseči dal jest rok napřed vě- děti listem od úřadu Smilovi z Neznaboh, chtě dědictvie v zápise jmenované od něho zase vyplatiti. (Vyznánie všech úředníkóv.) V. 3. O zástavě platu komornieho. 3. O zástavě platu komornieho. 26) bez komorníka uvázati, 32) s komorníkem nebo bez komorníka, musíš o to .. 40) aby mohl v úroce jednom nebo ve všech zadržalých úro- ciech s komorníkem nebo bez komorníka mocí svú bráti, a to společně nebo rozdielně. 46) povinného, úrokóv vedle .. 48) a spravedlnosti své bráti, 55) a starosti mnohé. Ale .. 67) když by mocí svú bral, 70) ve dsky to bránie zapsati. 85) nemohl by jistoty své najíti a tudy by mohl.. 32) z kolleje Karlovy) (konec; č. 9 v 1. rec. není). 1. Ktož komorní plat na zboží svém dědičném zastavuje, toho jest jiný zpósob, takový: Vácslav z Nemyčevsi, maršálek dvoru KMsti, přiznal se jest před úředníky, že na dědictví
210 dala rok napřed věděti při sv. Jiří nebo při svatém Havle, že 15 po vyjití roku napřed daného věděti on Jan jemu Smilovi summu jeho dáti má, a on vezma summu svú, zdvihna prvé úroky a dóchody na lidech a na gruntiech svrchupsaných, má jemu Janovi dědictvie jeho zase pustiti a postúpiti, a ten trh z desk propustiti nebo ve dsky vložiti a zpraviti což by sám zavadil, a dále nic. Pakli by 20 co po vyjítí roku napřed daného věděti on Jan Beškovec jemu Smilovi peněz jeho nedal, tehdy týž Smil s jedním komorníkem, nebo bez komorníka mocí svú s pomocí kterýchž koli lidí bude se moci v dědictvie v trhu jmenované uvázati k pravému dědictví ve všecko, a to bude moc držeti, prodati, zastaviti, zapsati, a uči- 25 niti z něho co jemu zdáti bude, jako z svého vlastnieho dědičného. 2. Ale při tom slušie věděti, co se „dánie napřed věděti“ dotýče, buď roku nebo polúletie, že druzí ústně dávají, druzí poslem a listem svým, mnozí listem od úřadu napřed věděti. A to všecko tré móž státi, a má od každého přijato býti. (Ale že mnoho lidí 3o nepamětlivých jest, nechci říci fortelných, kteříž zapřieti dánie napřed věděti nic se nestydie, najjistějšie a najbezpečnějšie jest listem od desk dáti napřed věděti, ješto toho žádný zapřieti, žádný přesvědčiti nemóž). 3. A to dánie listem od úřadu napřed věděti má hned při té zástavě ve dskách zapsáno býti, kteréhož se 35 jest léta a dne stalo. A to takto: Léta božieho 1496 v středu před svatým Havlem Jan Běškovec z Proseči dal jest rok napřed vě- děti listem od úřadu Smilovi z Neznaboh, chtě dědictvie v zápise jmenované od něho zase vyplatiti. (Vyznánie všech úředníkóv.) V. 3. O zástavě platu komornieho. 3. O zástavě platu komornieho. 26) bez komorníka uvázati, 32) s komorníkem nebo bez komorníka, musíš o to .. 40) aby mohl v úroce jednom nebo ve všech zadržalých úro- ciech s komorníkem nebo bez komorníka mocí svú bráti, a to společně nebo rozdielně. 46) povinného, úrokóv vedle .. 48) a spravedlnosti své bráti, 55) a starosti mnohé. Ale .. 67) když by mocí svú bral, 70) ve dsky to bránie zapsati. 85) nemohl by jistoty své najíti a tudy by mohl.. 32) z kolleje Karlovy) (konec; č. 9 v 1. rec. není). 1. Ktož komorní plat na zboží svém dědičném zastavuje, toho jest jiný zpósob, takový: Vácslav z Nemyčevsi, maršálek dvoru KMsti, přiznal se jest před úředníky, že na dědictví
Strana 211
V. 3. O zástavě platu komornieho. 211 svém v Kovači, na tvrzi, na dvoru poplužniem s poplužiem, na vsi, na dvořiech kmetcích, s platem, s dědinami, lukami, 5 lesy, potoky, rybníky i se vší zvolí což k tomu přislušie, pade- sáte kop grošóv českých platu ročnieho, holého, věčného prodal Bohušovi z Postupic a jeho dědicóm za tisíc kop grošóv českých z úplna zaplacených, a jemu toho platu dědicky postúpil. Zpra- viti má sám toliko před každým člověkem právem zemským, a 10 zvláště před věny a sirotky, jakož země za právo má etc. Kterýžto plat jemu platiti má rozdielně, polovici počna na sv. Jiřie najprvé příštieho a druhú polovici na sv. Havla potom budúcieho, a tak v jiná léta a roky, jakož země za právo má. Pakli by jemu kterého úroka na který rok nedal, tehdy on Bohuše jedním ko- 15 morníkem nebo bez komorníka mocí svú bude moci bráti na svrchu psaném dědictví až do plného vybránie úroka nezaplaceného se všemi náklady. S takovú výměnkú, že on Vácslav bude moci ten plat vyplatiti od téhož Bohuše v jednom roce od dánie tohoto zápisu pořád zběhlém, tak že po vyjití roku jednoho má penieze 20 v trhu jmenované jemu Bohušovi dáti i s úrokem toho roku. A on vezma penieze své i s úrokem, má jemu tento trh zase z desk propustiti, nebo ve dsky vložiti a zpraviti co by sám zavadil, a dále nic. Pakli by po vyjití roku napřed daného věděti jemu peněz jeho, tak jakož nahoře stojí, nedal, tehdy on Bohuše s jedniem 25 komorníkem nebo bez komorníka mocí svú bude moci se uvázati v dědictvie v trhu jmenované ve všecko, a to bude moci držeti a jeho požívati tak dlúho, dokudž by mu penieze jeho dány nebyly se všemi náklady a se všemi úroky zadržalými. 2. Ktož tak a na takový zpósob pójčuje, a zvláště na prostánie po vyjití so roku, vždy se opatř, nebylo-liť by tvých peněz na rok položený dáno, aby se mohl s komorníkem nebo bez komorníka mocí svú uvázati; neb nestane-li „uvázánie s komorníkem“, musíš o to súd mieti a póhonem toho hleděti. (Skrze kterúžto neopatrnost ně- kteří jsú k škodě veliké, ale k větší starosti přicházeli.) Ale 35 když stojí „s uvázániem“, tehdy ten, ktož tak pójčí, bez súdóv a všech nesnází a starostí k svému přijde. 3. Ještě, ktož na ko- morní plat pójčuje, když by jemu úroci dáváni nebyli a musil by bráti s komorníkem, v tom se opatř, aby tak ve dsky zapsáno bylo, aby mohl v úroce jednom každém rozdielně nebo ve všech 40 zadržalých úrociech společně s komorníkem nebo bez komorníka 14
V. 3. O zástavě platu komornieho. 211 svém v Kovači, na tvrzi, na dvoru poplužniem s poplužiem, na vsi, na dvořiech kmetcích, s platem, s dědinami, lukami, 5 lesy, potoky, rybníky i se vší zvolí což k tomu přislušie, pade- sáte kop grošóv českých platu ročnieho, holého, věčného prodal Bohušovi z Postupic a jeho dědicóm za tisíc kop grošóv českých z úplna zaplacených, a jemu toho platu dědicky postúpil. Zpra- viti má sám toliko před každým člověkem právem zemským, a 10 zvláště před věny a sirotky, jakož země za právo má etc. Kterýžto plat jemu platiti má rozdielně, polovici počna na sv. Jiřie najprvé příštieho a druhú polovici na sv. Havla potom budúcieho, a tak v jiná léta a roky, jakož země za právo má. Pakli by jemu kterého úroka na který rok nedal, tehdy on Bohuše jedním ko- 15 morníkem nebo bez komorníka mocí svú bude moci bráti na svrchu psaném dědictví až do plného vybránie úroka nezaplaceného se všemi náklady. S takovú výměnkú, že on Vácslav bude moci ten plat vyplatiti od téhož Bohuše v jednom roce od dánie tohoto zápisu pořád zběhlém, tak že po vyjití roku jednoho má penieze 20 v trhu jmenované jemu Bohušovi dáti i s úrokem toho roku. A on vezma penieze své i s úrokem, má jemu tento trh zase z desk propustiti, nebo ve dsky vložiti a zpraviti co by sám zavadil, a dále nic. Pakli by po vyjití roku napřed daného věděti jemu peněz jeho, tak jakož nahoře stojí, nedal, tehdy on Bohuše s jedniem 25 komorníkem nebo bez komorníka mocí svú bude moci se uvázati v dědictvie v trhu jmenované ve všecko, a to bude moci držeti a jeho požívati tak dlúho, dokudž by mu penieze jeho dány nebyly se všemi náklady a se všemi úroky zadržalými. 2. Ktož tak a na takový zpósob pójčuje, a zvláště na prostánie po vyjití so roku, vždy se opatř, nebylo-liť by tvých peněz na rok položený dáno, aby se mohl s komorníkem nebo bez komorníka mocí svú uvázati; neb nestane-li „uvázánie s komorníkem“, musíš o to súd mieti a póhonem toho hleděti. (Skrze kterúžto neopatrnost ně- kteří jsú k škodě veliké, ale k větší starosti přicházeli.) Ale 35 když stojí „s uvázániem“, tehdy ten, ktož tak pójčí, bez súdóv a všech nesnází a starostí k svému přijde. 3. Ještě, ktož na ko- morní plat pójčuje, když by jemu úroci dáváni nebyli a musil by bráti s komorníkem, v tom se opatř, aby tak ve dsky zapsáno bylo, aby mohl v úroce jednom každém rozdielně nebo ve všech 40 zadržalých úrociech společně s komorníkem nebo bez komorníka 14
Strana 212
212 V. 3. O zástavě platu komornicho. mocí svú bráti. 4. A jsú toho příčiny hodné: Jedna války a práv nebo desk skrze neřad zavřenie, v kterémžto neřadu člověk zlý a nespravedlivý, když se pokuty bránie s komorníkem ne- 45 bojí, na svój zápis a závazek netbá a skrze to svému věřiteli, ač se zná povinného, však proto úrokóv vedlé té povinnosti ne- dává. Ale ty, když budeš moci ve všech úrociech zadržalých podlé desk a spravedlnosti své s komorníkem bráti, práv nebo odevřenie desk dočekaje, své křivdy se pomstíš, ve všech za- 5o držalých úrociech s komorníkem bera. Druhá příčina jest, že když pro jeden úrok nebo pro dva, nebo pro viece úrokóv bráti zanedbáš, nebo také pro neřad nebo pro jinú jakúž koli příčinu, chtě bráti, nemóžeš, tehdy tak opatřen jsa, aby ve všech úrociech zadržalých mohl bráti, ujdeš súdóv, vyhneš nákladóm 55 a starosti zbudeš nejedné. Ale nejsa tak opatřen, aby ve všech úrociech zadržalých mohl bráti, v to ve všecko upadneš: pro každý úrok zadržalý pohoniti, o každý se súditi musíš. A jestli- žes zanetbal bráti, moha, již ani súdem práv nezóstaneš; pak-lis nebral pro zastavenie a přetrženie práv nebo desk zavřenie, do- 6o budeš úrokóv zadržalých, ale s súdem, ale s póhonem, ale s ne- snazí a mnohými náklady. 5. Nenie i to škodné, když pójčuješ nebo kupuješ plat komorní, aby takto ve dskách stálo: Aby mohl pro úroky zadržalé bráti s komorníkem, nebo mocí svú s pomocí kterých koli lidí; neb tak jsa opatřen, budeš moci i 65 u válku i v přetržení práv i desk zavření úrokóv svých spravedlivě a slušně dobývati, práv a desk nečekaje. 6. Ne chtěl-li by, když by svú mocí bez komorníka bral, aťby to bránie tvé dskami zapsáno bylo, to móžeš učiniti a toho na úředniciech menších žádati, a oni to z povinnosti úřadu svého mají učiniti 7o a ve dsky to bránie, kteréž by ty vedlé desk svých mocí svú bez komorníka učinil, zapsati. 7. Než ty k úřadu rovně tolikéž musíš učiniti sám bera bez komorníka mocí svú, jakoby s ko- morníkem bral, a tolikéž dáti, což by dáti měl, kdyby, od úřadu komorníka vezma, v úroce kterémž koli s ním zajímal. A též 75 ktož se v statek a v zbožie jemu dluhem od kohož koli zapsané mocí svú (kdyžby tak zápis svědčil) uváže a potom žádá, aby to jeho uvázánie ve dsky zapsáno bylo, též učiniti musí k úřadu a tolikéž dáti, jakoby se s komorníkem uvázal, jako i ten, ktož druhému za uvázánie přijímá bez komorníka. 8. Ktož plat
212 V. 3. O zástavě platu komornicho. mocí svú bráti. 4. A jsú toho příčiny hodné: Jedna války a práv nebo desk skrze neřad zavřenie, v kterémžto neřadu člověk zlý a nespravedlivý, když se pokuty bránie s komorníkem ne- 45 bojí, na svój zápis a závazek netbá a skrze to svému věřiteli, ač se zná povinného, však proto úrokóv vedlé té povinnosti ne- dává. Ale ty, když budeš moci ve všech úrociech zadržalých podlé desk a spravedlnosti své s komorníkem bráti, práv nebo odevřenie desk dočekaje, své křivdy se pomstíš, ve všech za- 5o držalých úrociech s komorníkem bera. Druhá příčina jest, že když pro jeden úrok nebo pro dva, nebo pro viece úrokóv bráti zanedbáš, nebo také pro neřad nebo pro jinú jakúž koli příčinu, chtě bráti, nemóžeš, tehdy tak opatřen jsa, aby ve všech úrociech zadržalých mohl bráti, ujdeš súdóv, vyhneš nákladóm 55 a starosti zbudeš nejedné. Ale nejsa tak opatřen, aby ve všech úrociech zadržalých mohl bráti, v to ve všecko upadneš: pro každý úrok zadržalý pohoniti, o každý se súditi musíš. A jestli- žes zanetbal bráti, moha, již ani súdem práv nezóstaneš; pak-lis nebral pro zastavenie a přetrženie práv nebo desk zavřenie, do- 6o budeš úrokóv zadržalých, ale s súdem, ale s póhonem, ale s ne- snazí a mnohými náklady. 5. Nenie i to škodné, když pójčuješ nebo kupuješ plat komorní, aby takto ve dskách stálo: Aby mohl pro úroky zadržalé bráti s komorníkem, nebo mocí svú s pomocí kterých koli lidí; neb tak jsa opatřen, budeš moci i 65 u válku i v přetržení práv i desk zavření úrokóv svých spravedlivě a slušně dobývati, práv a desk nečekaje. 6. Ne chtěl-li by, když by svú mocí bez komorníka bral, aťby to bránie tvé dskami zapsáno bylo, to móžeš učiniti a toho na úředniciech menších žádati, a oni to z povinnosti úřadu svého mají učiniti 7o a ve dsky to bránie, kteréž by ty vedlé desk svých mocí svú bez komorníka učinil, zapsati. 7. Než ty k úřadu rovně tolikéž musíš učiniti sám bera bez komorníka mocí svú, jakoby s ko- morníkem bral, a tolikéž dáti, což by dáti měl, kdyby, od úřadu komorníka vezma, v úroce kterémž koli s ním zajímal. A též 75 ktož se v statek a v zbožie jemu dluhem od kohož koli zapsané mocí svú (kdyžby tak zápis svědčil) uváže a potom žádá, aby to jeho uvázánie ve dsky zapsáno bylo, též učiniti musí k úřadu a tolikéž dáti, jakoby se s komorníkem uvázal, jako i ten, ktož druhému za uvázánie přijímá bez komorníka. 8. Ktož plat
Strana 213
V. 4. Zápisem zástava bez zpravy. 213 komorní nový nebo starodávní kúpí, nedopúštěj se toho, aťby so jej domóv nosili; k tomu raději svého platcí drž, ať u desk klade, a zvláště když práva a súdové zemští nejdú. Pří- čina toho, že se u desk každý úrok zapisuje, a ty mohl by za- pomenúti, od koho ten plat máš, anebo pro starost a vetchost platu komornieho (jakož se často přiházie) nemohl by jistoty své 85 ve dskách vyhledati, a tudy mohl by o ten plat přijíti. Ale kdyžť se u desk klade, by jiného próvodu neměl než to kladenie, obráníš tím samým své spravedlnosti, jakož jsú to mnozí učinili. A také, by pak dsky okázal kúpenie nebo zapsánie toho platu: neprovedeš-li drženie a skutečného toho platu užívánie, zápis 90 tvój, trh tvój, dsky tvé nic tobě platny nebudú. (Toho nález v III. Ondřejových D. 8. mezi Tomášem z Dobrošovic a mistry z kolleje Karlovy.) 9. Pakli sobě do domu kážeš úroky nositi, žádaj k úřadu přijda, když úrok vezmeš, ať se úrok každý nebo některý ve třech letech vždy ve dskách peněžitých a 95 úročniech zapíše, a to úředníci když jsú tvých desk svědomi, na tvú žádost učinie; neb jest se to tak od staradávna zachovávalo. 4. Zápisem zástava bez zpravy. 1) Bývá také zástava dluhem bez zpravy takto: 10) na lidech a na dědinách má samy toliko bez drženie lidí těch, na kterýchž jej má a beze všeho panstvie, 20) snad všickni, kdyby ... 23) přináší, nebáli. Zástavy ... 28) s užitkem svým a bez súdóv sáhneš: 33) č. 5. (schází). 1. Bývá také zástava dědictvie nebo platu dluhem bez zpravy, takto: Jan z Radimovic přiznal se před úředníky, že jest dlužen dvě stě kop grošóv českých Otmarovi z Truženic a jeho dědicóm. Z kteréhožto dluhu má a povinen jest jemu platiti dva- dceti kop grošov českých platu ročnieho, holého, věčného, rozdielně, polovici počna na sv. Havla a polovici na sv. Jiří. A nedal-li by kterého úroka, aby mohl v Radimoviciech bráti, a pro nedánie summy aby se mohl s komorníkem uvázati v též dědiny etc. 2. Při tom má vědieno býti, že plat holý věčný ten slove, kterýž kto na lidech a na dědinách má zhola, bez drženie lidí těch, na kterýchž ten plat jest, a beze všeho panstvie, tak že pro nedánie téhož platu nemóž na lidi sahati jako pán jich, aby je k tomu mocí svú připravil, než toliko právem zemským, vezma 10
V. 4. Zápisem zástava bez zpravy. 213 komorní nový nebo starodávní kúpí, nedopúštěj se toho, aťby so jej domóv nosili; k tomu raději svého platcí drž, ať u desk klade, a zvláště když práva a súdové zemští nejdú. Pří- čina toho, že se u desk každý úrok zapisuje, a ty mohl by za- pomenúti, od koho ten plat máš, anebo pro starost a vetchost platu komornieho (jakož se často přiházie) nemohl by jistoty své 85 ve dskách vyhledati, a tudy mohl by o ten plat přijíti. Ale kdyžť se u desk klade, by jiného próvodu neměl než to kladenie, obráníš tím samým své spravedlnosti, jakož jsú to mnozí učinili. A také, by pak dsky okázal kúpenie nebo zapsánie toho platu: neprovedeš-li drženie a skutečného toho platu užívánie, zápis 90 tvój, trh tvój, dsky tvé nic tobě platny nebudú. (Toho nález v III. Ondřejových D. 8. mezi Tomášem z Dobrošovic a mistry z kolleje Karlovy.) 9. Pakli sobě do domu kážeš úroky nositi, žádaj k úřadu přijda, když úrok vezmeš, ať se úrok každý nebo některý ve třech letech vždy ve dskách peněžitých a 95 úročniech zapíše, a to úředníci když jsú tvých desk svědomi, na tvú žádost učinie; neb jest se to tak od staradávna zachovávalo. 4. Zápisem zástava bez zpravy. 1) Bývá také zástava dluhem bez zpravy takto: 10) na lidech a na dědinách má samy toliko bez drženie lidí těch, na kterýchž jej má a beze všeho panstvie, 20) snad všickni, kdyby ... 23) přináší, nebáli. Zástavy ... 28) s užitkem svým a bez súdóv sáhneš: 33) č. 5. (schází). 1. Bývá také zástava dědictvie nebo platu dluhem bez zpravy, takto: Jan z Radimovic přiznal se před úředníky, že jest dlužen dvě stě kop grošóv českých Otmarovi z Truženic a jeho dědicóm. Z kteréhožto dluhu má a povinen jest jemu platiti dva- dceti kop grošov českých platu ročnieho, holého, věčného, rozdielně, polovici počna na sv. Havla a polovici na sv. Jiří. A nedal-li by kterého úroka, aby mohl v Radimoviciech bráti, a pro nedánie summy aby se mohl s komorníkem uvázati v též dědiny etc. 2. Při tom má vědieno býti, že plat holý věčný ten slove, kterýž kto na lidech a na dědinách má zhola, bez drženie lidí těch, na kterýchž ten plat jest, a beze všeho panstvie, tak že pro nedánie téhož platu nemóž na lidi sahati jako pán jich, aby je k tomu mocí svú připravil, než toliko právem zemským, vezma 10
Strana 214
214 V. 5. O zplacení zástavy nebo o ssutí. 30 komorníka, má k dobytkóm a k dědinám, ne k lidem hleděti. 15 A z té příčiny slove holý plat, že jest bez panstvie a lidí bez skutečného drženie; ale věčný slove, ne tak jako by bez konce byl (neb nic tak člověku na zemi věčného nenie), než tak věčný, že ktož jej zapíše na sobě, má jej na roky obyčejné a dskami zapsané bez přetrženie všelikého platiti, dokudž zplacen nebude. 20 (Ale tu věčnost někteří přetrhají, a přetrhli by snad mnozí, kdyby se bránie s komorníkem nebo bez komorníka nebáli, a obrátili by tu věčnost netoliko v časnost, ale také v nic, kdyby se pokut bránie, kteréž každému i škodu i lehkost přinášie, nestrašili). 3. Zástavy, kteráž se dluhem zapisuje, jest bezpečnějšie ta, kteráž 25 trhem a se zpravú ve dsky vcházie; neb když z zástavy dluhem zapsané vyveden budeš, nemáš se na čem hojiti; ale z zástavy trhem zapsané jsa vyveden pro nezpravu, třetinú výš na svého zpravce s užitkem svým nemalým a k tomu beze všech súdóv sáhneš. 4. Nacházejí se také zástavy netoliko na dědičných gruntiech a platiech, ale mimo to i na svršciech i nábytciech; a ktož na tom chce přijieti, móž to každému beze všeho nebezpe- čenstvie ve dsky kladeno býti. (A takových zástav ve dskách ktož hledati bude, dosti najde.) 5. Z toho známo jest, že zástavy jsú rozličné: Někto zastavuje dědictvie, a toho hned postúpí; 35 někto plat z panstvie na lidech, a toho též postúpí; někto plat komorní, a ten sám vydává; a někto plat holý na dvoře po- plužniem zastavuje, jiný na dvořiech kmetcích; druzí na nábytciech a svršciech, a to s pokutami a výplatami rozličnými. Při kterýchž se každý móž zpraviti z toho, což svrchu jest vypsáno. 5. O zplacení zástavy nebo o ssutí. (V I. recensí celé té hlavy není.) Pr. O rozličných zástavách poněkud povědieno jest, kterýmiž lidé dědictvie svá, platy i jiné grunty své rozličně jedni druhým zastavují. Potřebie jest po těch zástavách o zplacení nebo o ssutí jich tímto miestem povědieti, neb každá zástava móž zplacena býti. 1. Při kterémžto ssutí nebo zplacení má najprvé vědieno býti, že zplacovati žádnému jinému neslušie a nenie možné než dědici, kterýž by poslúpenstviem k tomu právo měl, nebo tomu, ktož by právo dědičné trhem nebo zápisem nebo
214 V. 5. O zplacení zástavy nebo o ssutí. 30 komorníka, má k dobytkóm a k dědinám, ne k lidem hleděti. 15 A z té příčiny slove holý plat, že jest bez panstvie a lidí bez skutečného drženie; ale věčný slove, ne tak jako by bez konce byl (neb nic tak člověku na zemi věčného nenie), než tak věčný, že ktož jej zapíše na sobě, má jej na roky obyčejné a dskami zapsané bez přetrženie všelikého platiti, dokudž zplacen nebude. 20 (Ale tu věčnost někteří přetrhají, a přetrhli by snad mnozí, kdyby se bránie s komorníkem nebo bez komorníka nebáli, a obrátili by tu věčnost netoliko v časnost, ale také v nic, kdyby se pokut bránie, kteréž každému i škodu i lehkost přinášie, nestrašili). 3. Zástavy, kteráž se dluhem zapisuje, jest bezpečnějšie ta, kteráž 25 trhem a se zpravú ve dsky vcházie; neb když z zástavy dluhem zapsané vyveden budeš, nemáš se na čem hojiti; ale z zástavy trhem zapsané jsa vyveden pro nezpravu, třetinú výš na svého zpravce s užitkem svým nemalým a k tomu beze všech súdóv sáhneš. 4. Nacházejí se také zástavy netoliko na dědičných gruntiech a platiech, ale mimo to i na svršciech i nábytciech; a ktož na tom chce přijieti, móž to každému beze všeho nebezpe- čenstvie ve dsky kladeno býti. (A takových zástav ve dskách ktož hledati bude, dosti najde.) 5. Z toho známo jest, že zástavy jsú rozličné: Někto zastavuje dědictvie, a toho hned postúpí; 35 někto plat z panstvie na lidech, a toho též postúpí; někto plat komorní, a ten sám vydává; a někto plat holý na dvoře po- plužniem zastavuje, jiný na dvořiech kmetcích; druzí na nábytciech a svršciech, a to s pokutami a výplatami rozličnými. Při kterýchž se každý móž zpraviti z toho, což svrchu jest vypsáno. 5. O zplacení zástavy nebo o ssutí. (V I. recensí celé té hlavy není.) Pr. O rozličných zástavách poněkud povědieno jest, kterýmiž lidé dědictvie svá, platy i jiné grunty své rozličně jedni druhým zastavují. Potřebie jest po těch zástavách o zplacení nebo o ssutí jich tímto miestem povědieti, neb každá zástava móž zplacena býti. 1. Při kterémžto ssutí nebo zplacení má najprvé vědieno býti, že zplacovati žádnému jinému neslušie a nenie možné než dědici, kterýž by poslúpenstviem k tomu právo měl, nebo tomu, ktož by právo dědičné trhem nebo zápisem nebo
Strana 215
V. 5. O zplacení zástávy nebo o ssutí. 215 jinak obdržel; ten každý zástavu ssúti a zplatiti móž. 2. Dále při tom má čas k zplacení vědien býti, kdy by to a v který čas 10 dědic nebo ten, ktož by právo dědičné měl, mohl zplatiti a ssúti. A ten čas dsky nebo listové anebo zástavy okáží, v kterýchž se obečejně píše, že strana straně má dáti rok nebo pól léta napřed věděti, nebo viece nebo méně, anebo jakž jinak o těch zástavách dsky, listové, zápisové nebo smlúvy svědčiti budú. 3. To dědic nebo ten, ktož by právo dědičné k zplacení měl, oznámě držiteli listem svým nebo listem od desk, má penieze své u desk nebo kdež zástava káže, položiti zúplna beze všeho umenšenie. 4. A polože penieze má držitele druhým listem po druhé k brání peněz obeslati, den jemu v témž listu jmenuje, aby ke dskám nebo 20 jinam přijel, penieze své aby vzal a dědictvie nebo gruntóv aby postúpil. 5. Vedle toho se má držitel zachovati, a ke dskám osobně přijeti, aby zápis svój nebo zástavu z desk propustil nebo do desk kladl. 6. Pakli by ani peněz svých vzieti, ani dě- dictvie zastaveného pustiti a postúpiti nechtěl, co má dědic v tom činiti, a zvláště, kdyby súdové nešli, v spisiech starých o práviech země české učiněných nalezeno jest: že by držitel měl takový penieze své k úřadu desk ztratiti a v dědictvie své že by se měl dědic, kterýž by vyplacoval, uvázati. Ale to jest pokuta veliká, a v těchto letech jest z obyčeje vyšla. (Snad by to s0 mělo úředníky opatřeno býti, aby dědice též v tom vedlé práva opatřili, jak opatrují vdovu, když jí dědici nebo držitelé ani věnných peněz dáti ani dědictvie věnného postúpiti nechtie, aby dědici list obranní od desk k purkrabí najvyššiemu dali, a ten aby dědice v držení skutečné dědictvie jeho mocí úřadu svého 35 uvedl, a jeho bránil proti držiteli, jej z dědictvie zástavného vyveda a tohoto uveda, i proti každému bezprávnému. A tak jděte práva nebo nejděte, dědic nebo ktož právo dědičné má, k svému bude moci přijíti, a dědička též, nebylo-li by dědice. 7. A tomu, ktož jest zástavu měl, mají peniezi jeho od desk 40 vydány zúplna býti. 8. Než při tom ten, ktož penieze klade a zplacuje, má se opatřiti, aby zúplna penieze položil [a aby dobré penieze položil], a aby vedlé desk nebo zástavy nebo smlúvy položil; nenajde-li se tak, nebude jemu povinen držitel dědictvie jeho postúpiti. 9. A o platu i o jiných všech zástavách 45 jest rozum jednostajný. 10. Item ten, kohož zplacují, povinen 15 25
V. 5. O zplacení zástávy nebo o ssutí. 215 jinak obdržel; ten každý zástavu ssúti a zplatiti móž. 2. Dále při tom má čas k zplacení vědien býti, kdy by to a v který čas 10 dědic nebo ten, ktož by právo dědičné měl, mohl zplatiti a ssúti. A ten čas dsky nebo listové anebo zástavy okáží, v kterýchž se obečejně píše, že strana straně má dáti rok nebo pól léta napřed věděti, nebo viece nebo méně, anebo jakž jinak o těch zástavách dsky, listové, zápisové nebo smlúvy svědčiti budú. 3. To dědic nebo ten, ktož by právo dědičné k zplacení měl, oznámě držiteli listem svým nebo listem od desk, má penieze své u desk nebo kdež zástava káže, položiti zúplna beze všeho umenšenie. 4. A polože penieze má držitele druhým listem po druhé k brání peněz obeslati, den jemu v témž listu jmenuje, aby ke dskám nebo 20 jinam přijel, penieze své aby vzal a dědictvie nebo gruntóv aby postúpil. 5. Vedle toho se má držitel zachovati, a ke dskám osobně přijeti, aby zápis svój nebo zástavu z desk propustil nebo do desk kladl. 6. Pakli by ani peněz svých vzieti, ani dě- dictvie zastaveného pustiti a postúpiti nechtěl, co má dědic v tom činiti, a zvláště, kdyby súdové nešli, v spisiech starých o práviech země české učiněných nalezeno jest: že by držitel měl takový penieze své k úřadu desk ztratiti a v dědictvie své že by se měl dědic, kterýž by vyplacoval, uvázati. Ale to jest pokuta veliká, a v těchto letech jest z obyčeje vyšla. (Snad by to s0 mělo úředníky opatřeno býti, aby dědice též v tom vedlé práva opatřili, jak opatrují vdovu, když jí dědici nebo držitelé ani věnných peněz dáti ani dědictvie věnného postúpiti nechtie, aby dědici list obranní od desk k purkrabí najvyššiemu dali, a ten aby dědice v držení skutečné dědictvie jeho mocí úřadu svého 35 uvedl, a jeho bránil proti držiteli, jej z dědictvie zástavného vyveda a tohoto uveda, i proti každému bezprávnému. A tak jděte práva nebo nejděte, dědic nebo ktož právo dědičné má, k svému bude moci přijíti, a dědička též, nebylo-li by dědice. 7. A tomu, ktož jest zástavu měl, mají peniezi jeho od desk 40 vydány zúplna býti. 8. Než při tom ten, ktož penieze klade a zplacuje, má se opatřiti, aby zúplna penieze položil [a aby dobré penieze položil], a aby vedlé desk nebo zástavy nebo smlúvy položil; nenajde-li se tak, nebude jemu povinen držitel dědictvie jeho postúpiti. 9. A o platu i o jiných všech zástavách 45 jest rozum jednostajný. 10. Item ten, kohož zplacují, povinen 15 25
Strana 216
216 V. 6. O věnu. jest penieze své najprvé zúplna vzieti, a dědictvie nebo plat z desk propustiti nebo ve dsky klásti. A penieze své vezma a z desk propustě nebo ve dsky vlože, má dědictvie dědici postú- 50 piti, a což by svého na těch gruntiech měl, to má pobrati, ode- hnati, odvezti nebo odnesti, a nenie povinen žádné jiné závady zpravovati, než svú toliko, aneb toho, od kohož jest jemu ta zástava v ruce vešla. 11. A má tak do desk klásti nebo z desk propustiti, jakž dědic, kterýž splacuje, bude chtieti, pro- 55 puštěniem nebo trhem nebo zápisem i jakž dsky ukáží, na kterýchžto i jiné všecko záležie, což k tomu příslušie. 6. O věnu. 9) na dědictví dostatečném ujištění. 14) Jan z Kunšieho a z Zaječic.. 19) zástavě jest postúpil. 20) má znamenáno býti, 22) jménem křestným krom krále 24) chudých lidí dobrých, kterýmž .. 33) co napřed mají před.. 37) co toho nazad po manželkách panóv.. 38) čeho mezi sebú samy zároveň užívají, toho přede všemi manžely svými napřed mají, že se... Pr. O zástavách, kteréž z husta mezi lidmi běžie a kteréž i trhem se zpravú i dluhem beze všie zpravy ve dsky vcházejí, i o rozličných pokutách, kteréž se v týchž zástavách pokládají, také i o zástavě platu komornieho jest povědieno. Již o věnu vedlé starodávnieho zpósobu v zemi české zvyklého, vedlé možnosti své vypisovati budu. 1. A jest věno summy peněz třetinú výš nebo tolikéž, což po panně nebo po vdově jmenováno jest, dskami, listem, rukojměmi nebo vznešeniem, manželce od muže nebo od přietele jeho nebo od kohož koli na dědictví jistém dostatečné ujištěnie. 2. Ale o věně, kteréž se listem nebo rukojměmi uji- šťuje, poněvadž to se dskami nic nemá, nenie potřebie mluviti, než toliko o věně, kteréž dskami nebo vznešeniem okázáno bývá. 3. A toho jest zpósob, kterýž se dskami upevňuje, takový: Jan z Ujezdce přiznal se jest před úředníky, že jest na dědictví 15 svém v Kunšiem, na vsi celé, na dvořiech kmetcích s platem, s dě- dinami, lukami i se vší zvolí což k tomu přislušie, panně Anně z Jeníšovic manželce své dvě stě kop grošóv českých věnoval a jménem věna okázal, a jí toho dědictvie k milostivé věnné zástavě v těch peněziech jest postúpil. 4. Při kterémžto věna ve dsky 20 kladení najprv má vědieno býti, že ačkoli žádný z pánóv ani 10
216 V. 6. O věnu. jest penieze své najprvé zúplna vzieti, a dědictvie nebo plat z desk propustiti nebo ve dsky klásti. A penieze své vezma a z desk propustě nebo ve dsky vlože, má dědictvie dědici postú- 50 piti, a což by svého na těch gruntiech měl, to má pobrati, ode- hnati, odvezti nebo odnesti, a nenie povinen žádné jiné závady zpravovati, než svú toliko, aneb toho, od kohož jest jemu ta zástava v ruce vešla. 11. A má tak do desk klásti nebo z desk propustiti, jakž dědic, kterýž splacuje, bude chtieti, pro- 55 puštěniem nebo trhem nebo zápisem i jakž dsky ukáží, na kterýchžto i jiné všecko záležie, což k tomu příslušie. 6. O věnu. 9) na dědictví dostatečném ujištění. 14) Jan z Kunšieho a z Zaječic.. 19) zástavě jest postúpil. 20) má znamenáno býti, 22) jménem křestným krom krále 24) chudých lidí dobrých, kterýmž .. 33) co napřed mají před.. 37) co toho nazad po manželkách panóv.. 38) čeho mezi sebú samy zároveň užívají, toho přede všemi manžely svými napřed mají, že se... Pr. O zástavách, kteréž z husta mezi lidmi běžie a kteréž i trhem se zpravú i dluhem beze všie zpravy ve dsky vcházejí, i o rozličných pokutách, kteréž se v týchž zástavách pokládají, také i o zástavě platu komornieho jest povědieno. Již o věnu vedlé starodávnieho zpósobu v zemi české zvyklého, vedlé možnosti své vypisovati budu. 1. A jest věno summy peněz třetinú výš nebo tolikéž, což po panně nebo po vdově jmenováno jest, dskami, listem, rukojměmi nebo vznešeniem, manželce od muže nebo od přietele jeho nebo od kohož koli na dědictví jistém dostatečné ujištěnie. 2. Ale o věně, kteréž se listem nebo rukojměmi uji- šťuje, poněvadž to se dskami nic nemá, nenie potřebie mluviti, než toliko o věně, kteréž dskami nebo vznešeniem okázáno bývá. 3. A toho jest zpósob, kterýž se dskami upevňuje, takový: Jan z Ujezdce přiznal se jest před úředníky, že jest na dědictví 15 svém v Kunšiem, na vsi celé, na dvořiech kmetcích s platem, s dě- dinami, lukami i se vší zvolí což k tomu přislušie, panně Anně z Jeníšovic manželce své dvě stě kop grošóv českých věnoval a jménem věna okázal, a jí toho dědictvie k milostivé věnné zástavě v těch peněziech jest postúpil. 4. Při kterémžto věna ve dsky 20 kladení najprv má vědieno býti, že ačkoli žádný z pánóv ani 10
Strana 217
V. 7. O přidání věna. 217 z vládyk nikdež se po dskách pánem nepíše aniž se vedlé práva zemského má psáti, než toliko jménem křestným pravým, a chce-li, k tomu i přijmiem, kromě krále pána našeho a všie země: však manželky všech pánóv, vládyk a jiných chudých lidí, kterýmž se koli dskami věna kladú, samy mimo jiné lidi všecky té 25 zvláštnosti užívají, že paními se ve dskách zřetedlně a zejména píší. (A jakú jest to příčinú přišlo, aby všecky manželky beze všeho rozdielu té zvláštnosti užívaly, domýšleti se raděje jed- nomu každému dám, než o tom co sám vypisovati budu; kteréžto zvláštnosti ve dskách všecky manželky všech mužóv beze všie 30 výminky a beze všeho osob přijímánie, beze všeho rozdielu na- pořád a jednostajně užívají.) Aniž manželky pánóv zemských toho co před manželkami vládyk, měščan, dědinníkóv nebo sedlákóv mají; než každého pána manželka ne dvakrát než jednú toliko paní ve dsky se píše, jako manželka vládyky, měščenína nebo 35 sedláka. Aniž také manželky vládyk, zemanóv, měščanóv nebo sedlákóv co toho méně nežli manželky pánóv zemských mají; Než všecky manželky všech řádóv kromě králové, čehož mezi sebú samy zároveň, toho přede všemi manžely svými užívají, že ony paními se ve dsky píší, a mužie jich jmény toliko křestnými 40 a příjmiemi případlými a tituly nebo nápisy přirozenými i pří- padnými. 5. Ale té zvláštnosti rovně jak ve všech věniech a přievodiech věn všecky manželky užívají, tak zase též zvláštnosti v žádných jiných zápisiech, v žádných trziech, a krátce nikdež jinde ve všech dskách neužívají, než v věniech toliko a v přie- vodiech věn, a jinde nikdež; než toliko samými jmény křestnými se a tituly jich vlastními jako manželé jich všudy po všech dskách i pohoniech píší. (Příčinu toho kto chce najdi a pověz; já toliko o tom, což se vedlé obyčeje zvyklého děje a od sta- radávna zachovává, píši, ne proč a z kterých se příčin co děje, 50 vyhledávám, abych ne všeho sám obsáhl, než jiným také aby zóstalo, o čem by potom měli a mohli psáti.) 45 7. O přidání věna. 1) Při věně rozličná se přidánie a milosti ženám od mužóv jich dějí; někdo zajisté k věnu.. 13) do stavu vdovieho proměněnie... 16) na kterémž jest věnováno, dědicky . . .
V. 7. O přidání věna. 217 z vládyk nikdež se po dskách pánem nepíše aniž se vedlé práva zemského má psáti, než toliko jménem křestným pravým, a chce-li, k tomu i přijmiem, kromě krále pána našeho a všie země: však manželky všech pánóv, vládyk a jiných chudých lidí, kterýmž se koli dskami věna kladú, samy mimo jiné lidi všecky té 25 zvláštnosti užívají, že paními se ve dskách zřetedlně a zejména píší. (A jakú jest to příčinú přišlo, aby všecky manželky beze všeho rozdielu té zvláštnosti užívaly, domýšleti se raděje jed- nomu každému dám, než o tom co sám vypisovati budu; kteréžto zvláštnosti ve dskách všecky manželky všech mužóv beze všie 30 výminky a beze všeho osob přijímánie, beze všeho rozdielu na- pořád a jednostajně užívají.) Aniž manželky pánóv zemských toho co před manželkami vládyk, měščan, dědinníkóv nebo sedlákóv mají; než každého pána manželka ne dvakrát než jednú toliko paní ve dsky se píše, jako manželka vládyky, měščenína nebo 35 sedláka. Aniž také manželky vládyk, zemanóv, měščanóv nebo sedlákóv co toho méně nežli manželky pánóv zemských mají; Než všecky manželky všech řádóv kromě králové, čehož mezi sebú samy zároveň, toho přede všemi manžely svými užívají, že ony paními se ve dsky píší, a mužie jich jmény toliko křestnými 40 a příjmiemi případlými a tituly nebo nápisy přirozenými i pří- padnými. 5. Ale té zvláštnosti rovně jak ve všech věniech a přievodiech věn všecky manželky užívají, tak zase též zvláštnosti v žádných jiných zápisiech, v žádných trziech, a krátce nikdež jinde ve všech dskách neužívají, než v věniech toliko a v přie- vodiech věn, a jinde nikdež; než toliko samými jmény křestnými se a tituly jich vlastními jako manželé jich všudy po všech dskách i pohoniech píší. (Příčinu toho kto chce najdi a pověz; já toliko o tom, což se vedlé obyčeje zvyklého děje a od sta- radávna zachovává, píši, ne proč a z kterých se příčin co děje, 50 vyhledávám, abych ne všeho sám obsáhl, než jiným také aby zóstalo, o čem by potom měli a mohli psáti.) 45 7. O přidání věna. 1) Při věně rozličná se přidánie a milosti ženám od mužóv jich dějí; někdo zajisté k věnu.. 13) do stavu vdovieho proměněnie... 16) na kterémž jest věnováno, dědicky . . .
Strana 218
218 V. 8. O třetině věnné. 1. Dskami zemskými větčími při věně rozličná se přidánie a milosti ženám od mužóv jich dějí; neb někto k věnu ženě své všecky nábytky a svrchky přidává, jiný toliko polovici toho, tento diel dobytkóv, koní, ovec, krav, onenno diel svrchkóv 5 toliko, někto vóz a vozníky najlepšie čtyři, druhý pak přidává i summu hotových peněz z milosti, kteréž přidati nenie zavázán z povinnosti, a jiní jiná přidánie činie a milosti zvláštnie mnohé a rozličné, kteréž po dskách mohú shledány býti. 2. Jsú, kteříž jednú věno ve dsky vloživše, po druhé i po třetie 1o i kolikrát chtie, věnují. 3. Nalezají se také při věniech někteří tuto milost manželkám svým činiece, aby, jestliže obdržie věno, s zámku a s zbožie, na kterémž věna mají, hýbány od dětí nebyly ani zplacovány do stavu vdovstvie svého proměněnie skrze vdánie. 4. Bývá také tato milost manželkám od mužóv jich učiněna: 15 obdržie-li věno, a děti zemrú, anebo jich mieti nebudú, že dě- dictvie, na kterémž jest věno kladeno, dědicky manželce s pan- stviem zóstává. A jiných přidání rozličných množstvie nečíslné. Ale což obyčejnějšiech jest, ta jsú téměř povědiena. 8. O třetině věnné. 1) Věno dvojím obyčejem se ve dsky klade: 15) dva tisiece kop (konec). 1. Věno manželkám od mužóv jich i od jiných dvojím obyčejem se ve dsky zemské klade: Jedno třetinú výš, a druhé polovicí toliko. 2. Ktož pannu pojímá, ten třetinú výš vedlé práva zemského má obvěniti proti tomu, což po panně jmeno- 5 váno jest. Ale ktož vdovu pojme, ten tolikéž proti tomu, což po sobě vdova jmenuje, má věnovati. 3. Třetina věnná jest tolikéž, což po panně jmenováno jest a toho polovice, jako takto: Jmenováno jest někomu po panně tisíc zlatých uherských; tře- tina bude pól druhého tisíce zlatých uherských. A to jest tolikéž, n0 což jmenováno jest, totižto tisíc, a toho polovice, totižto pól tisíce, a tak celého věna bude proti tisíci i s třetinú výš pól třetieho tisíce zlatých uherských. 4. Ale ktož vdovu pojme, ten vedlé práva zemského nemá třetinú výš obvěniti, než tolikéž toliko, což po ní béře, tak že když po vdově tisíc kop jmenují, 15 má zase obvěniti dva tisiece kop vedlé práva i s jejiem tisiecem kop.
218 V. 8. O třetině věnné. 1. Dskami zemskými větčími při věně rozličná se přidánie a milosti ženám od mužóv jich dějí; neb někto k věnu ženě své všecky nábytky a svrchky přidává, jiný toliko polovici toho, tento diel dobytkóv, koní, ovec, krav, onenno diel svrchkóv 5 toliko, někto vóz a vozníky najlepšie čtyři, druhý pak přidává i summu hotových peněz z milosti, kteréž přidati nenie zavázán z povinnosti, a jiní jiná přidánie činie a milosti zvláštnie mnohé a rozličné, kteréž po dskách mohú shledány býti. 2. Jsú, kteříž jednú věno ve dsky vloživše, po druhé i po třetie 1o i kolikrát chtie, věnují. 3. Nalezají se také při věniech někteří tuto milost manželkám svým činiece, aby, jestliže obdržie věno, s zámku a s zbožie, na kterémž věna mají, hýbány od dětí nebyly ani zplacovány do stavu vdovstvie svého proměněnie skrze vdánie. 4. Bývá také tato milost manželkám od mužóv jich učiněna: 15 obdržie-li věno, a děti zemrú, anebo jich mieti nebudú, že dě- dictvie, na kterémž jest věno kladeno, dědicky manželce s pan- stviem zóstává. A jiných přidání rozličných množstvie nečíslné. Ale což obyčejnějšiech jest, ta jsú téměř povědiena. 8. O třetině věnné. 1) Věno dvojím obyčejem se ve dsky klade: 15) dva tisiece kop (konec). 1. Věno manželkám od mužóv jich i od jiných dvojím obyčejem se ve dsky zemské klade: Jedno třetinú výš, a druhé polovicí toliko. 2. Ktož pannu pojímá, ten třetinú výš vedlé práva zemského má obvěniti proti tomu, což po panně jmeno- 5 váno jest. Ale ktož vdovu pojme, ten tolikéž proti tomu, což po sobě vdova jmenuje, má věnovati. 3. Třetina věnná jest tolikéž, což po panně jmenováno jest a toho polovice, jako takto: Jmenováno jest někomu po panně tisíc zlatých uherských; tře- tina bude pól druhého tisíce zlatých uherských. A to jest tolikéž, n0 což jmenováno jest, totižto tisíc, a toho polovice, totižto pól tisíce, a tak celého věna bude proti tisíci i s třetinú výš pól třetieho tisíce zlatých uherských. 4. Ale ktož vdovu pojme, ten vedlé práva zemského nemá třetinú výš obvěniti, než tolikéž toliko, což po ní béře, tak že když po vdově tisíc kop jmenují, 15 má zase obvěniti dva tisiece kop vedlé práva i s jejiem tisiecem kop.
Strana 219
V. 9. O dvojí třetině. — 10. Proměněnie stavu vdovského. 219 9. O dvojí třetině. 1. Má vědieno býti, že v právě zemském dvojie se třetina toliko nalezá: Jedna věnná, o kteréž nynie jest povědieno, a druhá zpravná, o kteréž při zpravě jest povědieno. 2. A ta tře- tina žádná jedna k druhé nenie podobná; neb třetina věnná (jakož povědieno jest), jest tolikéž a polovice toho, což po panně 5 jmenováno jest. Ale třetina zpravná nenie tak vysoká jako věnná, než jest třetie diel toliko summy jistinné, pro kterúž se kto dle nezpravy na jiné dědictvie vede, jako takto: Ktož dě- dictvie kúpí za tisíc kop grošóv, tu zpravné třetiny viece nenie než tři sta třidceti a tři kopy a dvadceti grošóv; neb 10 to jest třetí diel tisíce na tré pravě rozděleného, aby na žádné straně ani viece ani méně nebylo. Kterýžto diel když třikrát po- ložíš, a tak položený zase v hromadu shrneš, učiníť tisíc kop, a nic viece (neb tři sta třikrát položená v hromadu když shrneš, učinie devět set, a třidceti kop třikrát položených když spolu 15 složíš, bude devadesáte kop, a tři kopy třikrát položené udělají devět kop, a třikrát dvadceti grošóv když smiesíš, bude kopa. Tehdy tři sta třidceti tři kopy a dvadceti grošóv jest třetina tisíce kop zpravná). A tak ktož se pro nezpravu tisíce kop vede, bude jemu dědictvie zpravce jeho za třinácte set za 20 třidceti a za tři kopy a za dvadceti grošóv odhádáno. A to jest summa jistinná s třetinú výš zpravnú. 10. Proměněnie stavu vdovského. 10) poněvadž Plinius i v třinádctý měsíc porod pokládá a Homerus v roce a jiní v jedenádcti a v desieti měsieciech. 1. Trojím obyčejem vdova stav svój proměňuje: Najprvé vdániem, když jiného muže pojme; druhé, když po jednom roce od smrti muže svého dietě porodí; třetie, když věno své ne dětem svým zapíše. 2. A tím každým trojím stavu svého změněniem milosti všecky jí do stavu změněnie učiněné míjejí. 3. Než 5 porodí-li vdova dietě na sirobě dřieve roku od smrti muže jejieho čtúce, v devátý měsiec nebo v desátý, tím stavu vdovského ne-
V. 9. O dvojí třetině. — 10. Proměněnie stavu vdovského. 219 9. O dvojí třetině. 1. Má vědieno býti, že v právě zemském dvojie se třetina toliko nalezá: Jedna věnná, o kteréž nynie jest povědieno, a druhá zpravná, o kteréž při zpravě jest povědieno. 2. A ta tře- tina žádná jedna k druhé nenie podobná; neb třetina věnná (jakož povědieno jest), jest tolikéž a polovice toho, což po panně 5 jmenováno jest. Ale třetina zpravná nenie tak vysoká jako věnná, než jest třetie diel toliko summy jistinné, pro kterúž se kto dle nezpravy na jiné dědictvie vede, jako takto: Ktož dě- dictvie kúpí za tisíc kop grošóv, tu zpravné třetiny viece nenie než tři sta třidceti a tři kopy a dvadceti grošóv; neb 10 to jest třetí diel tisíce na tré pravě rozděleného, aby na žádné straně ani viece ani méně nebylo. Kterýžto diel když třikrát po- ložíš, a tak položený zase v hromadu shrneš, učiníť tisíc kop, a nic viece (neb tři sta třikrát položená v hromadu když shrneš, učinie devět set, a třidceti kop třikrát položených když spolu 15 složíš, bude devadesáte kop, a tři kopy třikrát položené udělají devět kop, a třikrát dvadceti grošóv když smiesíš, bude kopa. Tehdy tři sta třidceti tři kopy a dvadceti grošóv jest třetina tisíce kop zpravná). A tak ktož se pro nezpravu tisíce kop vede, bude jemu dědictvie zpravce jeho za třinácte set za 20 třidceti a za tři kopy a za dvadceti grošóv odhádáno. A to jest summa jistinná s třetinú výš zpravnú. 10. Proměněnie stavu vdovského. 10) poněvadž Plinius i v třinádctý měsíc porod pokládá a Homerus v roce a jiní v jedenádcti a v desieti měsieciech. 1. Trojím obyčejem vdova stav svój proměňuje: Najprvé vdániem, když jiného muže pojme; druhé, když po jednom roce od smrti muže svého dietě porodí; třetie, když věno své ne dětem svým zapíše. 2. A tím každým trojím stavu svého změněniem milosti všecky jí do stavu změněnie učiněné míjejí. 3. Než 5 porodí-li vdova dietě na sirobě dřieve roku od smrti muže jejieho čtúce, v devátý měsiec nebo v desátý, tím stavu vdovského ne-
Strana 220
220 V. 11. Nemá k žádnému etc. — 12. Jak má vdova věna etc. změní; neb se to vedlé obyčeje a přirozenie téměř vždycky tak stává. By pak i v jedenádctý nebo ve dvanádctý měsíc po smrti 1o muže porodila, i to proti přirození ani proti cti nenie, poněvadž se i v třinádctý měsíc porod pravý nalezá; a druhdy v roce, někdy také v jedenádcti i v desieti měsíciech. 11. Nemá k žádnému věna kladení osobně žena u desk býti, než k přievodu. 10 1. Za právo se drží, že muž ženě své móž jednú, dvakrát a viece, kolikrát chce, dskami věno klásti, a též věna, kolikrát chce, na hotových peněziech i na svršciech nebo nábytciech přidávati, a to na jednostajném nebo na jiném dědictví. 2. A k těm věnóm a přidáváním věn nenie potřebie manželky osobně u desk stavěti ani přiejemce žádného, než tu vše sám ktož věnuje, móž učiniti, kolikrát chce. 3. Ale kdež se věno přievodí, při tom přievodu osobně mají třie býti u desk: Muž, kterýž přievodí, žena, kteréž se věno s jednoho dědictvie na jiné přenášie, a přiejemce, kterýž ten přievod dědictviem svým zpra- vuje. A nebude-li kterého jednoho z těch tří osobně u desk, nebude moci přievod ve dsky vložen býti, jakož o tom šieře při převodu věna bude povědieno. 12. Jak má vdova věna svého dosieci. 1) ktož tvé věno drží a tobě jeho pustiti nechce, 8) ješto by jim to prvé od muže prodáno a ve dsky kladeno bylo, nebo jinak jakžkoli. Kterýž list tobě úředníci dadie, oznamujiece v něm, 12) a oni tebe přes ten list v drženie nepustí, hned zase ke dskám přijeď, 15) purkrabí královstvie če- ského. A ten.. 16) menší tobě dadie bez odporu, kterýž ty vezmúci.. 18) a když ten list jemu dáš od úřadu, hned tě on skrze . . v tvé věno skutečně uvede. 21) má v věno uvoditi, toho nález jest v čtvrtých dskách Vácslavo- vých .. 25) a což by koli užitkóv v jejiem vdovství a úrokóv s jejieho věna. 29) (č. 7. a 8. v I. recensí není.) 1. Kteráž žena ovdovie, a v jejie věno jí po smrti muže je- jieho vpustiti nechtie, ta přijď k úřadu ke dskám zemským, kdež úředníci menší sedají, a věno své ve dskách ohledajíc, žádaj najprvé listu od úřadu napomienajícieho nebo výstražnieho
220 V. 11. Nemá k žádnému etc. — 12. Jak má vdova věna etc. změní; neb se to vedlé obyčeje a přirozenie téměř vždycky tak stává. By pak i v jedenádctý nebo ve dvanádctý měsíc po smrti 1o muže porodila, i to proti přirození ani proti cti nenie, poněvadž se i v třinádctý měsíc porod pravý nalezá; a druhdy v roce, někdy také v jedenádcti i v desieti měsíciech. 11. Nemá k žádnému věna kladení osobně žena u desk býti, než k přievodu. 10 1. Za právo se drží, že muž ženě své móž jednú, dvakrát a viece, kolikrát chce, dskami věno klásti, a též věna, kolikrát chce, na hotových peněziech i na svršciech nebo nábytciech přidávati, a to na jednostajném nebo na jiném dědictví. 2. A k těm věnóm a přidáváním věn nenie potřebie manželky osobně u desk stavěti ani přiejemce žádného, než tu vše sám ktož věnuje, móž učiniti, kolikrát chce. 3. Ale kdež se věno přievodí, při tom přievodu osobně mají třie býti u desk: Muž, kterýž přievodí, žena, kteréž se věno s jednoho dědictvie na jiné přenášie, a přiejemce, kterýž ten přievod dědictviem svým zpra- vuje. A nebude-li kterého jednoho z těch tří osobně u desk, nebude moci přievod ve dsky vložen býti, jakož o tom šieře při převodu věna bude povědieno. 12. Jak má vdova věna svého dosieci. 1) ktož tvé věno drží a tobě jeho pustiti nechce, 8) ješto by jim to prvé od muže prodáno a ve dsky kladeno bylo, nebo jinak jakžkoli. Kterýž list tobě úředníci dadie, oznamujiece v něm, 12) a oni tebe přes ten list v drženie nepustí, hned zase ke dskám přijeď, 15) purkrabí královstvie če- ského. A ten.. 16) menší tobě dadie bez odporu, kterýž ty vezmúci.. 18) a když ten list jemu dáš od úřadu, hned tě on skrze . . v tvé věno skutečně uvede. 21) má v věno uvoditi, toho nález jest v čtvrtých dskách Vácslavo- vých .. 25) a což by koli užitkóv v jejiem vdovství a úrokóv s jejieho věna. 29) (č. 7. a 8. v I. recensí není.) 1. Kteráž žena ovdovie, a v jejie věno jí po smrti muže je- jieho vpustiti nechtie, ta přijď k úřadu ke dskám zemským, kdež úředníci menší sedají, a věno své ve dskách ohledajíc, žádaj najprvé listu od úřadu napomienajícieho nebo výstražnieho
Strana 221
V. 12. Jak má vdova věna etc. — 13. Dokud má vdova etc. 221 k tomu, ktož jejie věno drží a jí věna jejieho dáti ani dědin 5 věnných postúpiti nechce. A zvláště, kdežby bylo věno roztržité nebo některým obyčejem pozmětené, tak žeby držitelé toho cizí byli, a ješto by jim to od muže jejieho prodáno a ve dsky kla- deno bylo, nebo jinak jakžkoli v cizie by ruce vešlo. 2. Kterýžto list výstražní vdově úředníci dadie, oznámiece v něm, že jsú 10 žádáni za list obranní, ale že jsú to ještě na sobě zdržali etc. 3. A když ten list držitelóv věna dojde, a oni vdovy přes ten list ani v drženie věna jejieho nepustie, ani peněz věnných jí nedadie, hned zase ke dskám přijeď nebo pošli, a žádaj listu obrannieho k najvysšiemu purkrabí Pražskému. 4. A ten list 15 obranní úředníci menší jí dadie bez otporu, kterýž ona ve- zmúci jdi s ním k najvyššiemu purkrabí zemskému nebo k miesto- purkrabí jeho na hrad Pražský. 5. A když ten list dá jemu od úřadu, hned jí on skrze úředníka svého vedlé téhož listu obrannieho mocí úřadu svého v jejie věno skutečně uvede. (A 20 že purkrabí najvyšší má v věno mocí úřadu svého uvoditi, toho nález jest v IV. knihách Václavových M. 20. Páni na plném súdu slyševše dsky věna Anny etc.) 6. A k tomu, tak uvedené vdovy v věno jejie najvyšší purkrabie má proti těm, ktož by jí v tom překážku činili, mocí úřadu svého brániti a hájiti, a což- 25 by koli úrokóv v jejiem vdovství a jiných užitkóv s jejieho věna před postúpeniem a uvedeniem vybráno bylo, to jí má všecko navráceno býti. (Toho všeho dóvod v témž nálezu svrchu uká- zaném.) 7. Při tom to má vědieno býti, že kteráž koli vdova věno své nepropuštěné dskami ukáže a ve dsky žádnému nekladené, má svého věna zmocněna býti, by pak i svědky kto vedl proti nie, žeby jí věno jejie dáno bylo; ti svědci proti dskám nic nejsú a desk přesvědčiti nemohú. (Nález v Bielých póhonných, kdež Magdalena z Tetova Beneše z Kolovrat.) 8. Na konec, kteráž koli vdova v své věno se uváže mocí svú nebo právem, ta móž to 35 sama držeti, anebo jinému komuž chce prodati, zapsati a toho postúpiti, a ten dále jinému vždycky, však v témž právě, do- kudž by to věno zplaceno nebylo. 30 13. Dokud má vdova věnné dědictvie držeti. 1. Jestliže věno jest zvláštnie s výměnkami zvláštniemi do života nebo do stavu proměněnie, tehdy dotud vdova věnné dě-
V. 12. Jak má vdova věna etc. — 13. Dokud má vdova etc. 221 k tomu, ktož jejie věno drží a jí věna jejieho dáti ani dědin 5 věnných postúpiti nechce. A zvláště, kdežby bylo věno roztržité nebo některým obyčejem pozmětené, tak žeby držitelé toho cizí byli, a ješto by jim to od muže jejieho prodáno a ve dsky kla- deno bylo, nebo jinak jakžkoli v cizie by ruce vešlo. 2. Kterýžto list výstražní vdově úředníci dadie, oznámiece v něm, že jsú 10 žádáni za list obranní, ale že jsú to ještě na sobě zdržali etc. 3. A když ten list držitelóv věna dojde, a oni vdovy přes ten list ani v drženie věna jejieho nepustie, ani peněz věnných jí nedadie, hned zase ke dskám přijeď nebo pošli, a žádaj listu obrannieho k najvysšiemu purkrabí Pražskému. 4. A ten list 15 obranní úředníci menší jí dadie bez otporu, kterýž ona ve- zmúci jdi s ním k najvyššiemu purkrabí zemskému nebo k miesto- purkrabí jeho na hrad Pražský. 5. A když ten list dá jemu od úřadu, hned jí on skrze úředníka svého vedlé téhož listu obrannieho mocí úřadu svého v jejie věno skutečně uvede. (A 20 že purkrabí najvyšší má v věno mocí úřadu svého uvoditi, toho nález jest v IV. knihách Václavových M. 20. Páni na plném súdu slyševše dsky věna Anny etc.) 6. A k tomu, tak uvedené vdovy v věno jejie najvyšší purkrabie má proti těm, ktož by jí v tom překážku činili, mocí úřadu svého brániti a hájiti, a což- 25 by koli úrokóv v jejiem vdovství a jiných užitkóv s jejieho věna před postúpeniem a uvedeniem vybráno bylo, to jí má všecko navráceno býti. (Toho všeho dóvod v témž nálezu svrchu uká- zaném.) 7. Při tom to má vědieno býti, že kteráž koli vdova věno své nepropuštěné dskami ukáže a ve dsky žádnému nekladené, má svého věna zmocněna býti, by pak i svědky kto vedl proti nie, žeby jí věno jejie dáno bylo; ti svědci proti dskám nic nejsú a desk přesvědčiti nemohú. (Nález v Bielých póhonných, kdež Magdalena z Tetova Beneše z Kolovrat.) 8. Na konec, kteráž koli vdova v své věno se uváže mocí svú nebo právem, ta móž to 35 sama držeti, anebo jinému komuž chce prodati, zapsati a toho postúpiti, a ten dále jinému vždycky, však v témž právě, do- kudž by to věno zplaceno nebylo. 30 13. Dokud má vdova věnné dědictvie držeti. 1. Jestliže věno jest zvláštnie s výměnkami zvláštniemi do života nebo do stavu proměněnie, tehdy dotud vdova věnné dě-
Strana 222
222 V. 14. Věno též se promlčí. — 15. Postúpenie věna etc. dictvie držeti má vedlé desk svých, jakž se čas ve dskách po- kládá, a dotud nemá aniž móž zplacována do toho času býti. 2. Pakli věno zvláštnie nenie, než obecnie, tehdy dotud vdova dědictvie věnné držeti má, dokudž od dědice nebo od držitele dědictvie, kterýž by právo dědice měl, zplaceno nebude. 3. Neb netoliko dědic věno zplatiti móž, ale také i držitel, kterýž právo dědice má. (O tom nález v Modrých póhonných, kdež Anna 10 z Holajšova pohánie Machnu Lapáčkovu, a v IV. dskách Matějových B. 22. v při mezi Petrem Drahobuzským a Zmrzlíkem.) 4. Ale jiný žádný kromě dědice a toho, ktož právo dědice má, zplatiti věna nemóž. 5. A což se o vdově píše, též se rozumie o tom, ktož by koli od ní věno držal, by pak do několika ruk vešlo. 14. Věno též se jako jiné dědictvie dědicské promlčí. 1) Mnozí málo zemskému právu 5) od smrti muže jejieho, též věno své ztratí jako jiné dědictvie dědičné 10) nešla-li by práva a ona k svému 12) Ale na to, by pak i súdové 1. Mnozí, nedobře zemskému právu rozumějíce, za to mají, že se věno nikdy nepromlčí. Nemyl se tím žádná vdova, než toto věz, že každá vdova, kteráž se věna svého nezmocní a jeho nedrží, ani z něho napomíná, ani jeho užívá, až léta zemská projdú (to jest tři léta a osmnádcte neděl od smrti muže jejieho pořád zběhlých), též věno své ztratí a promlčí, jako jiné dědictvie dědičné. (Toho dóvod v III. dskách Václavových L. 26. v při, kteráž byla mezi Kačkú z Kozolup a Hynkem bratrem jejiem.) 2. Ale tomu tak rozuměj: když práva v zemi jdú a dsky za- 10 vřeny nejsú; neb nešla-liby práva, a úřadu desk byl by přetržen anebo zastaven, a ona k svému beze lsti přijíti by nemohla, tu se věno jejie jako i jiné dědictvie nepromlčí. 3. Ale by pak i súdové nešli, má vždycky list obranní vydán býti, leč by léta propuštěna byla. 15. Postúpenie věna jak má býti po zplacení. 1) Kteráž vdova dědictvie věnného postúpiti má, najprvé penieze své věnné vzieti má, šaty své chodiecí všecky i ložnie, na kterýchž jest s mužem svým léhala a sedala, klenoty své všecky, kteréž jest k muži přinesla, i ty kterýchž jest s mužem jsúci od něho neb odjinud nabyla, i obilie, kteréž k své potřebě chovala. A jestliže co nad to k svému věnu dskami přidáno
222 V. 14. Věno též se promlčí. — 15. Postúpenie věna etc. dictvie držeti má vedlé desk svých, jakž se čas ve dskách po- kládá, a dotud nemá aniž móž zplacována do toho času býti. 2. Pakli věno zvláštnie nenie, než obecnie, tehdy dotud vdova dědictvie věnné držeti má, dokudž od dědice nebo od držitele dědictvie, kterýž by právo dědice měl, zplaceno nebude. 3. Neb netoliko dědic věno zplatiti móž, ale také i držitel, kterýž právo dědice má. (O tom nález v Modrých póhonných, kdež Anna 10 z Holajšova pohánie Machnu Lapáčkovu, a v IV. dskách Matějových B. 22. v při mezi Petrem Drahobuzským a Zmrzlíkem.) 4. Ale jiný žádný kromě dědice a toho, ktož právo dědice má, zplatiti věna nemóž. 5. A což se o vdově píše, též se rozumie o tom, ktož by koli od ní věno držal, by pak do několika ruk vešlo. 14. Věno též se jako jiné dědictvie dědicské promlčí. 1) Mnozí málo zemskému právu 5) od smrti muže jejieho, též věno své ztratí jako jiné dědictvie dědičné 10) nešla-li by práva a ona k svému 12) Ale na to, by pak i súdové 1. Mnozí, nedobře zemskému právu rozumějíce, za to mají, že se věno nikdy nepromlčí. Nemyl se tím žádná vdova, než toto věz, že každá vdova, kteráž se věna svého nezmocní a jeho nedrží, ani z něho napomíná, ani jeho užívá, až léta zemská projdú (to jest tři léta a osmnádcte neděl od smrti muže jejieho pořád zběhlých), též věno své ztratí a promlčí, jako jiné dědictvie dědičné. (Toho dóvod v III. dskách Václavových L. 26. v při, kteráž byla mezi Kačkú z Kozolup a Hynkem bratrem jejiem.) 2. Ale tomu tak rozuměj: když práva v zemi jdú a dsky za- 10 vřeny nejsú; neb nešla-liby práva, a úřadu desk byl by přetržen anebo zastaven, a ona k svému beze lsti přijíti by nemohla, tu se věno jejie jako i jiné dědictvie nepromlčí. 3. Ale by pak i súdové nešli, má vždycky list obranní vydán býti, leč by léta propuštěna byla. 15. Postúpenie věna jak má býti po zplacení. 1) Kteráž vdova dědictvie věnného postúpiti má, najprvé penieze své věnné vzieti má, šaty své chodiecí všecky i ložnie, na kterýchž jest s mužem svým léhala a sedala, klenoty své všecky, kteréž jest k muži přinesla, i ty kterýchž jest s mužem jsúci od něho neb odjinud nabyla, i obilie, kteréž k své potřebě chovala. A jestliže co nad to k svému věnu dskami přidáno
Strana 223
V. 16. Každý rytieřský a zemanský člověk etc. 223 má, to vše má pobrati. A vezmúc to vše i penieze své věnné má a po- vinna jest věno své dskami zapsané dědicóm z desk propustiti nebo ve dsky vložiti a zpraviti, co by sama zavadila, a dále nic (Konec). 1. Kteráž vdova dědictvie svého věnného dskami zapsa- ného postúpiti má, a dsky jí nic viece nesvědčie než penieze toliko, najprvé penieze své věnné, jakž jí dsky svědčie, vzieti má, šaty své chodiecí všecky i ložnie, kterýchž jest k muži při- nesla, i ty, kterýchž jest s mužem jsúci od něho nebo od jinud s nabyla, i obilie ssuté, kteréž k své živnosti a potřebě chovala; než což v zemi jest, toho má odjíti. 2. A jestliže co nad to k svému věnu dskami od muže svého přidáno má, to všecko beze všeho otporu pobrati má, a vezmúci to všecko i penieze své věnné, má a povinna jest věno své dskami zapsané dědicóm 10 z desk propustiti, nebo ve dsky vložiti a zpraviti, co by sama za- vadila, a dále nic. 3. Než dokud svého nemá všeho, nenie věna z desk propustiti ani do desk klásti povinna. 4. Dluhóv a závad muže svého žádných platiti nemá, než což by se v svém vdovství vzdlužila, to platiti jest povinna; ostatek se dskami a 15 věnem svým o svršciech a nábytciech i o jiných přídavciech věnných má zpraviti. 16. Každý rytieřský a zemanský člověk, pojmi sobě ženu jakéhož koli řádu, móž jí věno dskami klásti, ale zase nic. 1) Když člověk urozený ženu neurozenú (jakož se to často přiházie) pojme, buď městská neb sedlská, by pak kmetičnu svú pojal, 7) a stav sedlský v stav vládyčí nebo panský proměnila... 1. Když člověk urozený ženu chudého řádu pojme (jakož se to často přiházie), buď městskú nebo sedlskú, by pak kme- tičnú svú pojal (jako Vratislav král český, kterýžto byl sedlku — ale ne škaredú — přijal a z sedlky ji královnú českú učinil), té každý móže její muž věno dskami klásti beze všeho povolenie 5 královského i panského, leč by nic na zemi neměl; neb jest již řádu svého povýšila skrze muže, a řád sedlský v řád vládycký nebo panský proměnila. (To se širokým svědomiem desk zemských
V. 16. Každý rytieřský a zemanský člověk etc. 223 má, to vše má pobrati. A vezmúc to vše i penieze své věnné má a po- vinna jest věno své dskami zapsané dědicóm z desk propustiti nebo ve dsky vložiti a zpraviti, co by sama zavadila, a dále nic (Konec). 1. Kteráž vdova dědictvie svého věnného dskami zapsa- ného postúpiti má, a dsky jí nic viece nesvědčie než penieze toliko, najprvé penieze své věnné, jakž jí dsky svědčie, vzieti má, šaty své chodiecí všecky i ložnie, kterýchž jest k muži při- nesla, i ty, kterýchž jest s mužem jsúci od něho nebo od jinud s nabyla, i obilie ssuté, kteréž k své živnosti a potřebě chovala; než což v zemi jest, toho má odjíti. 2. A jestliže co nad to k svému věnu dskami od muže svého přidáno má, to všecko beze všeho otporu pobrati má, a vezmúci to všecko i penieze své věnné, má a povinna jest věno své dskami zapsané dědicóm 10 z desk propustiti, nebo ve dsky vložiti a zpraviti, co by sama za- vadila, a dále nic. 3. Než dokud svého nemá všeho, nenie věna z desk propustiti ani do desk klásti povinna. 4. Dluhóv a závad muže svého žádných platiti nemá, než což by se v svém vdovství vzdlužila, to platiti jest povinna; ostatek se dskami a 15 věnem svým o svršciech a nábytciech i o jiných přídavciech věnných má zpraviti. 16. Každý rytieřský a zemanský člověk, pojmi sobě ženu jakéhož koli řádu, móž jí věno dskami klásti, ale zase nic. 1) Když člověk urozený ženu neurozenú (jakož se to často přiházie) pojme, buď městská neb sedlská, by pak kmetičnu svú pojal, 7) a stav sedlský v stav vládyčí nebo panský proměnila... 1. Když člověk urozený ženu chudého řádu pojme (jakož se to často přiházie), buď městskú nebo sedlskú, by pak kme- tičnú svú pojal (jako Vratislav král český, kterýžto byl sedlku — ale ne škaredú — přijal a z sedlky ji královnú českú učinil), té každý móže její muž věno dskami klásti beze všeho povolenie 5 královského i panského, leč by nic na zemi neměl; neb jest již řádu svého povýšila skrze muže, a řád sedlský v řád vládycký nebo panský proměnila. (To se širokým svědomiem desk zemských
Strana 224
224 V. 17. Věno žádnému nezapsané etc. — 18. Kto věnovati mohú. ukázati móže.) 2. Ale ne tak zase, když sobě žena urozená muže 1o neurozeného pojme, ta jemu zbožie svého ve dsky bez povolenie královského klásti nemóž; neb žena se po muži šlechtí, ale muž po ženě nic, jako děti ne po mateři, než po otci. 17. Věno žádnému nezapsané, když vdova umře, na koho přicházie. 1) Kteráž vdova umře a svého věna . . . 10) anebo hajtmanu kraje, aniž je . . . 1. Kteráž vdova, dskami zemskými věno zapsané nemajície, umře, a svého věna žádnému nezapíše, jestli že při dětech jsúci bez stavu svého proměněnie a s nimi chlebieci umře, věno jejie při dětech zóstává a na děti připadá. (Na to nález v Modrých póhonných, kdež Sezema ze Všenor pohánie Jana z Řitky). 2. Pakli s dětmi nechlebí, by pak i při nich byla, když věna svého nezapíše a v tom umře, věno její na krále připadá. 3. Pakli by róznice byla o chlebenie s dětmi, dosti jest ukázánie chlebenie na jednom pánu anebo zemanu, kterýž k nim najblíže přísedí, 1o a tomu má bez přísahy věřeno býti, nebo hajtmanu toho kraje, nebo popravci, aniž jest jiného svědomie k tomu potřebie dětem jejím; neb to, kteréž povědieno jest, všudy se přijímá. 18. Kto věnovati mohú. s) povolenie toho, na čiež se dědictví, 10) aby potom zmatkóm, kteréž jest dobré paměti starý pán zemský, pan Flaška, v své Radě dskám vlastně připsal, vyvarováno bylo. 1. Netoliko muž ženě své věno dskami zemskými móž klásti, ale také otec ženě syna svého, nevěstě své (a to se často děje), móž; bratr ženě bratra svého, strýc ženě strýce svého, a abych mnoho nemluvil, móž kto chce na dědictví svém ženě 5 čiež koli věno sám klásti, nebo muži jejiemu aby kladl dopustiti, osobně k tomu kladení u desk povolenie dada. (Ty rozličnosti všecky věn kladenie ve dskách se snadně najíti mohú.) 2. Než v tom se opatř každá, aby když se na ciziem věno klade, po- volenie a osobnie při dskách přiznánie toho, na čiemž se dědictví 10 klade, bylo ze jména při kladení toho věna zapsáno, aby potom zmatkóm vyvarováno bylo.
224 V. 17. Věno žádnému nezapsané etc. — 18. Kto věnovati mohú. ukázati móže.) 2. Ale ne tak zase, když sobě žena urozená muže 1o neurozeného pojme, ta jemu zbožie svého ve dsky bez povolenie královského klásti nemóž; neb žena se po muži šlechtí, ale muž po ženě nic, jako děti ne po mateři, než po otci. 17. Věno žádnému nezapsané, když vdova umře, na koho přicházie. 1) Kteráž vdova umře a svého věna . . . 10) anebo hajtmanu kraje, aniž je . . . 1. Kteráž vdova, dskami zemskými věno zapsané nemajície, umře, a svého věna žádnému nezapíše, jestli že při dětech jsúci bez stavu svého proměněnie a s nimi chlebieci umře, věno jejie při dětech zóstává a na děti připadá. (Na to nález v Modrých póhonných, kdež Sezema ze Všenor pohánie Jana z Řitky). 2. Pakli s dětmi nechlebí, by pak i při nich byla, když věna svého nezapíše a v tom umře, věno její na krále připadá. 3. Pakli by róznice byla o chlebenie s dětmi, dosti jest ukázánie chlebenie na jednom pánu anebo zemanu, kterýž k nim najblíže přísedí, 1o a tomu má bez přísahy věřeno býti, nebo hajtmanu toho kraje, nebo popravci, aniž jest jiného svědomie k tomu potřebie dětem jejím; neb to, kteréž povědieno jest, všudy se přijímá. 18. Kto věnovati mohú. s) povolenie toho, na čiež se dědictví, 10) aby potom zmatkóm, kteréž jest dobré paměti starý pán zemský, pan Flaška, v své Radě dskám vlastně připsal, vyvarováno bylo. 1. Netoliko muž ženě své věno dskami zemskými móž klásti, ale také otec ženě syna svého, nevěstě své (a to se často děje), móž; bratr ženě bratra svého, strýc ženě strýce svého, a abych mnoho nemluvil, móž kto chce na dědictví svém ženě 5 čiež koli věno sám klásti, nebo muži jejiemu aby kladl dopustiti, osobně k tomu kladení u desk povolenie dada. (Ty rozličnosti všecky věn kladenie ve dskách se snadně najíti mohú.) 2. Než v tom se opatř každá, aby když se na ciziem věno klade, po- volenie a osobnie při dskách přiznánie toho, na čiemž se dědictví 10 klade, bylo ze jména při kladení toho věna zapsáno, aby potom zmatkóm vyvarováno bylo.
Strana 225
V. 19. Věno se zpravú. 20. Co jest dosti za věno. 225 19. Věno se zpravú. 1) Přiházie se také druhdy, aniž proti právu jest, že se.. 12) dskami dopúštie. 1. Přiházie se také druhdy (a proti právu nenie), že se věno se zpravú klade, a to, když se přátelóm ženy zdá, že by věna svého přítelkyně jich na tom, kdež jí mužem jejím dskami ukázáno jest, najíti zúplna nemohla. Z té příčiny ten, ktož vě- nuje, často se přiházie, že zpravuje věno sám, nebo jiného miesto 5 sebe zpravci za to stavie. 2. Jest toho i jiná příčina: Kdež se na jednom dědictví dvoje věno klade, tak že jedno věno druhé předcházie, tu obyčejně poslednie věno se zpravú se klade. 3. A to se přiházie, když kto najprvé ženě své a potom nevěstě na jednostajném dědictví věno zapisuje, anebo kdež kto své ženě 10 na svém zboží věno zapisuje, a potom jinému komuž koli, aby ženě své na témž zboží věnovati mohl, dskami povoluje a dopúštie. 20. Co jest dosti za věno. 1) Mnozí za to mají, 3) užitkóv rozličných ukázáno bylo, 7) proti věnné summě okazovati, 20) (A slušie děti každému viece než ženu milovati). 1. Někteří za to mají, že ktož věno klade na platu, má deset kop grošóv proti každému stu okázati, a pakli na dědictví, tehdy aby dóchodóv a užitkóv rozličných na témž dědictví uká- záno bylo též za deset kop proti každému stu. 2. Ale to tak nenie; neb se věno obyčejem úroka a zástavy úročnie ve dsky 5 neklade. Aniž ten, ktož věnuje, zavázán jest, užitky nebo plat proti věnné summě obyčejem úročním okazovati, než dosti jest na tom, když to dědictvie, na kterémž věno klade, cenú svú summu věna dskami vloženého převyšuje a že dráže prodáno neb zastaveno móže býti, než summa věna dskami okázaného 10 káže. 3. A tak každý móž na padesáti kopách grošiech platu věna zapsati a okázati dva tisíce; neb padesáte kop grošóv platu v dobrých dědinách a na lidech dobře osedlých móže dráže nežli za dva tisíce prodáno býti. 4. Ale jest spravedlivé, aby každá manželka lépe věnem opatřena byla a dostatečněje, nežli 15 by potom, obdržieci věno, měla ujmu na summě věna svého Všehrd. 15
V. 19. Věno se zpravú. 20. Co jest dosti za věno. 225 19. Věno se zpravú. 1) Přiházie se také druhdy, aniž proti právu jest, že se.. 12) dskami dopúštie. 1. Přiházie se také druhdy (a proti právu nenie), že se věno se zpravú klade, a to, když se přátelóm ženy zdá, že by věna svého přítelkyně jich na tom, kdež jí mužem jejím dskami ukázáno jest, najíti zúplna nemohla. Z té příčiny ten, ktož vě- nuje, často se přiházie, že zpravuje věno sám, nebo jiného miesto 5 sebe zpravci za to stavie. 2. Jest toho i jiná příčina: Kdež se na jednom dědictví dvoje věno klade, tak že jedno věno druhé předcházie, tu obyčejně poslednie věno se zpravú se klade. 3. A to se přiházie, když kto najprvé ženě své a potom nevěstě na jednostajném dědictví věno zapisuje, anebo kdež kto své ženě 10 na svém zboží věno zapisuje, a potom jinému komuž koli, aby ženě své na témž zboží věnovati mohl, dskami povoluje a dopúštie. 20. Co jest dosti za věno. 1) Mnozí za to mají, 3) užitkóv rozličných ukázáno bylo, 7) proti věnné summě okazovati, 20) (A slušie děti každému viece než ženu milovati). 1. Někteří za to mají, že ktož věno klade na platu, má deset kop grošóv proti každému stu okázati, a pakli na dědictví, tehdy aby dóchodóv a užitkóv rozličných na témž dědictví uká- záno bylo též za deset kop proti každému stu. 2. Ale to tak nenie; neb se věno obyčejem úroka a zástavy úročnie ve dsky 5 neklade. Aniž ten, ktož věnuje, zavázán jest, užitky nebo plat proti věnné summě obyčejem úročním okazovati, než dosti jest na tom, když to dědictvie, na kterémž věno klade, cenú svú summu věna dskami vloženého převyšuje a že dráže prodáno neb zastaveno móže býti, než summa věna dskami okázaného 10 káže. 3. A tak každý móž na padesáti kopách grošiech platu věna zapsati a okázati dva tisíce; neb padesáte kop grošóv platu v dobrých dědinách a na lidech dobře osedlých móže dráže nežli za dva tisíce prodáno býti. 4. Ale jest spravedlivé, aby každá manželka lépe věnem opatřena byla a dostatečněje, nežli 15 by potom, obdržieci věno, měla ujmu na summě věna svého Všehrd. 15
Strana 226
226 V. 21. Na čem móž věno kladeno býti. 22. O vznešení věna. trpěti nebo škodu vzieti. 5. Mnozí také se nacházejí, že veliká věna ženám svým, bohaté ženy pojmúce, okazují; ale slušie otci na děti nezapomínati, na kteréž druhá mátie nového muže 20 dopadnúci na otce jich brzo zapomiená. (A slušie děti každému viece než ženu milovati; neb žena téměř každá móž jiného muže mieti, otce jiného děti mieti nemohú, ztratiece prvnieho.) 21. Na čem móž věno kladeno býti. 7) to také móž státi. Na svršciech a nábytciech... 1. Za právo země česká má, že dskami zemskými žádný věna nemóž okázati než na dědictví svobodném, nezávadném a čistém, na svršciech a nábytciech. 2. Než listem ktož věno dělá, ten móž i na peněziech věno okázati; ale dskami nemóž 5 žádný než na gruntiech dědičných, ne manských, ne na královských a zápisných, ne na zádušniech a duchovniech, leč by k tomu král povolenie dáti ráčil. 3. To také móž státi, že by mohlo věno na manstvie kladeno býti. (Nález I. Mauricii B. 5.) 4. Než z manstvie dědin manských bez panského povolenie a rady, vy- 1o svoboditi z manstvie nemóže. 5. Na svršciech a nábytciech také móže dskami věnovati i věna přidati, jakož se to všecko ve dskách, ktož by je chtěl čísti, najde. 2 22. O vznešení věna. 10) ale súdem, ale starostí.... 1. Žena, kteráž ovdovie a věna svého dskami zapsaného nemá, ta se musí držeti dědictvie a gruntóv, na kteréž jest vznešena. Ale bez nesnází mnohých, bez súdu starostlivého věna svého nedosáhne, jako ta dosahá, kteráž dskami věno své oká- 5 zané a ujištěné má. 2. Aniž se na vznešenie věna jejieho list obranní od úředníkóv dává, jako onéno, kteráž dsky svého věna má; ani jí purkrabí najvyšší v to dědictvie vznešené uvésti móže. Než provede-li svědomiem, což jest po ní jmeno- váno, to najprvé, a potom, kde jest vznešena, tehdy v svém věně 10 hynúti nebude; dosáhne však a dobude věna svého, ale s súdem
226 V. 21. Na čem móž věno kladeno býti. 22. O vznešení věna. trpěti nebo škodu vzieti. 5. Mnozí také se nacházejí, že veliká věna ženám svým, bohaté ženy pojmúce, okazují; ale slušie otci na děti nezapomínati, na kteréž druhá mátie nového muže 20 dopadnúci na otce jich brzo zapomiená. (A slušie děti každému viece než ženu milovati; neb žena téměř každá móž jiného muže mieti, otce jiného děti mieti nemohú, ztratiece prvnieho.) 21. Na čem móž věno kladeno býti. 7) to také móž státi. Na svršciech a nábytciech... 1. Za právo země česká má, že dskami zemskými žádný věna nemóž okázati než na dědictví svobodném, nezávadném a čistém, na svršciech a nábytciech. 2. Než listem ktož věno dělá, ten móž i na peněziech věno okázati; ale dskami nemóž 5 žádný než na gruntiech dědičných, ne manských, ne na královských a zápisných, ne na zádušniech a duchovniech, leč by k tomu král povolenie dáti ráčil. 3. To také móž státi, že by mohlo věno na manstvie kladeno býti. (Nález I. Mauricii B. 5.) 4. Než z manstvie dědin manských bez panského povolenie a rady, vy- 1o svoboditi z manstvie nemóže. 5. Na svršciech a nábytciech také móže dskami věnovati i věna přidati, jakož se to všecko ve dskách, ktož by je chtěl čísti, najde. 2 22. O vznešení věna. 10) ale súdem, ale starostí.... 1. Žena, kteráž ovdovie a věna svého dskami zapsaného nemá, ta se musí držeti dědictvie a gruntóv, na kteréž jest vznešena. Ale bez nesnází mnohých, bez súdu starostlivého věna svého nedosáhne, jako ta dosahá, kteráž dskami věno své oká- 5 zané a ujištěné má. 2. Aniž se na vznešenie věna jejieho list obranní od úředníkóv dává, jako onéno, kteráž dsky svého věna má; ani jí purkrabí najvyšší v to dědictvie vznešené uvésti móže. Než provede-li svědomiem, což jest po ní jmeno- váno, to najprvé, a potom, kde jest vznešena, tehdy v svém věně 10 hynúti nebude; dosáhne však a dobude věna svého, ale s súdem
Strana 227
V. 23. Věnu předešlému trh neškodí. 227 a s starostí. (Toho dóvod v Modrých póhonných, kdež Kateřina z Sekeřic Mikuláše Čapka pohánie z dědictvie vznešeného; a opět v Bielých póhonných, kdež Markéta z Robús pohánie Hajmana Krušiny z Lichtmburka z dědictvie věnného vznešeného). 3. Ale pro uvarovánie nesnází a súdóv jest lépe, aby přátelé vdané 15 muže jejieho držali k tomu, aby se vedlé smluv svatebniech ujištění věna dosti stalo. 4. Kteréhož když přátelé dovésti ne- mohú, a muž jeho neujistí vedlé smluv a v tom umře, mají je vdově poručníci ujistiti nebo nápadníci statku a zbožie umrlého. (Toho nález v Modrých póhonných, kdež Elška z Kováně pohánie 20 Jana z Hažmburka z dědictvie). 23. Věnu předešlému trh a prodánie dědictvie nic neškodí. 3) nic nepřekáží; než umře-li.. 10) neb dokudž jest muž živ, ničiemž nevládne; než.. 15) neb to bez podvodu prodávajícieho býti nemóž, ani bez škody pójčujícieho. 16) č. 4. (schází). 1. Ktož na kterém dědictví věno okáže manželce své, a potom to dědictvie prodá nebo zastaví jinému i postúpí, ta závada věnu předešlému nic nepřekážie, ani trh; než umře-li muž, žena věno obdrží a věnem svým z drženie každého vyvede; a ten tak vyvedený hoj se na zpravciech. (O tom nález jest s v Bielých póhonných za ciesaře Sigmunda, kdež Hynek z Dubé pohánie Hynka z Skal; a druhý nález v Zelených póhonných, kdež Petr z Drahobuze-pohánie Beneše a Bohunka z Piečiny.) 2. Ale nemóž to a nemá nařiekáno býti od ženy za živnosti muže jejieho; neb dokudž jest muž živ, věnem svým žena ne- 10 vládne, než tepruv po smrti jeho. 3. Nemá také žádný aniž móž dědictvie svého, na kterémž jest věno ženě vložil, zastavovati, a zvláště listem, leč by prvé věno svedl s téhož dědictvie. (Dóvod toho v Modrých póhonných, kdež Petr z Hodkova pohánie Miku- láše Fikuleše.) Neb se to bez podezřenie prodávajícieho dieti 15 nemóže, ani bez škody pójčujícieho. 4. Přihodilo-li by se také, že by kto dědictvie své dskami „smiestem" nebo „bez miesta" komu po své smrti zapsal, a takový zápis učině a dědictvie své drže, na témž dědictví by věno ženě své dskami vložil, nebo 15
V. 23. Věnu předešlému trh neškodí. 227 a s starostí. (Toho dóvod v Modrých póhonných, kdež Kateřina z Sekeřic Mikuláše Čapka pohánie z dědictvie vznešeného; a opět v Bielých póhonných, kdež Markéta z Robús pohánie Hajmana Krušiny z Lichtmburka z dědictvie věnného vznešeného). 3. Ale pro uvarovánie nesnází a súdóv jest lépe, aby přátelé vdané 15 muže jejieho držali k tomu, aby se vedlé smluv svatebniech ujištění věna dosti stalo. 4. Kteréhož když přátelé dovésti ne- mohú, a muž jeho neujistí vedlé smluv a v tom umře, mají je vdově poručníci ujistiti nebo nápadníci statku a zbožie umrlého. (Toho nález v Modrých póhonných, kdež Elška z Kováně pohánie 20 Jana z Hažmburka z dědictvie). 23. Věnu předešlému trh a prodánie dědictvie nic neškodí. 3) nic nepřekáží; než umře-li.. 10) neb dokudž jest muž živ, ničiemž nevládne; než.. 15) neb to bez podvodu prodávajícieho býti nemóž, ani bez škody pójčujícieho. 16) č. 4. (schází). 1. Ktož na kterém dědictví věno okáže manželce své, a potom to dědictvie prodá nebo zastaví jinému i postúpí, ta závada věnu předešlému nic nepřekážie, ani trh; než umře-li muž, žena věno obdrží a věnem svým z drženie každého vyvede; a ten tak vyvedený hoj se na zpravciech. (O tom nález jest s v Bielých póhonných za ciesaře Sigmunda, kdež Hynek z Dubé pohánie Hynka z Skal; a druhý nález v Zelených póhonných, kdež Petr z Drahobuze-pohánie Beneše a Bohunka z Piečiny.) 2. Ale nemóž to a nemá nařiekáno býti od ženy za živnosti muže jejieho; neb dokudž jest muž živ, věnem svým žena ne- 10 vládne, než tepruv po smrti jeho. 3. Nemá také žádný aniž móž dědictvie svého, na kterémž jest věno ženě vložil, zastavovati, a zvláště listem, leč by prvé věno svedl s téhož dědictvie. (Dóvod toho v Modrých póhonných, kdež Petr z Hodkova pohánie Miku- láše Fikuleše.) Neb se to bez podezřenie prodávajícieho dieti 15 nemóže, ani bez škody pójčujícieho. 4. Přihodilo-li by se také, že by kto dědictvie své dskami „smiestem" nebo „bez miesta" komu po své smrti zapsal, a takový zápis učině a dědictvie své drže, na témž dědictví by věno ženě své dskami vložil, nebo 15
Strana 228
20 228 V. 24. Věna svého žádná žena etc. 20 věna přidal: že to věno i přidánie věna moc má a zápis též, a zápisník nebo nápadník věna splatiti jest povinen, chce-li svój zápis a dědictvie čisto mieti. (Nález o tom II. Mauricii O. 11. v při Kateřiny z Kostomlat.) 24. Věna svého žádná žena zavaditi nemóž, dokudž jest muž její živ. 1) žádné ujmy nenese; též věno.. 22) mocný býti nemóže, a zvlášť, když takoví zápisové.. 27) uložie. A to se přiházíe .. 36) nenie tomu komuž dobrovolně což přidie, povinna: není podobné, že ani tomu k čemuž se přizná u desk nuzně, dosti činiti nenie dlužna. (Jest o tom ještě jiný nález v Bielých póhonných, kdež Jan.. 44) když co z přinucenie dskami zapisuje .. 48) a jest vězeň muže svého, zdá se podobné, že žádná žena muže majície nemóž sobě se škodú ve dsky klásti (a to též nálezové svrchu psaní svědčí). 51) (č. 7 v I. rec. není). 1. Žádná žena, muže živého majície, věna svého nemóž prodati ani zapsati, ani kterým obyčejem zavaditi; neb ještě jejie skutečně nenie, poněvadž jest jeho neobdržala. 2. A zvláště, když by s mužem spolu, on dědictvie a ona věno, prodávala, 5 že toho ona učiniti nemóž; než učiní-li to vedlé muže svého, učiní jako ta, kteráž v moci muže svého a ne v své jest, a to věnu jejiemu žádné škody, žádné ujmy nenese; neb ona též věno své, umře-li muž, vedlé něho ve dsky kladené obdrží právem zemským, jako by nic ve dsky nekladla. (O tom nález v Modrých 10 póhonných, kdež Václav z Koněprus Elšky z Třebska pohánie.) 3. Neb což koli žena za živnosti muže svého prodá nebo zapíše, to jí na věně jejiem a věnu jejiemu] škoditi nemá; než jest-li že co prodá nebo zapíše v svém vdovství, to jest povinna vyvaditi. (Dóvod toho v Červených póhonných, kdež Přiba z Bynic Kate- 15 řiny z Plaňas pohánie.) 4. A také žena muže majície, k čemuž se koli z jeho přinucenie, buď k trhu, k zápisu, ke rčení nebo k čemuž koli jinému u desk přizná a z přinucenie jeho do desk klade jakž koli, trhem nebo zápisem, má toho všeho neškodna býti, když to z přinucenie muže svého činí. (O tom psáno 20 v Bielých póhonných, kdež Jindřich ze Strhař pohánie Dorotu z Hostúně.) 5. Neb žádný závazek té ženy, kteráž muže má, o kterúž by koli věc bylo, buď o věno nebo oč koli jiného, mocný
20 228 V. 24. Věna svého žádná žena etc. 20 věna přidal: že to věno i přidánie věna moc má a zápis též, a zápisník nebo nápadník věna splatiti jest povinen, chce-li svój zápis a dědictvie čisto mieti. (Nález o tom II. Mauricii O. 11. v při Kateřiny z Kostomlat.) 24. Věna svého žádná žena zavaditi nemóž, dokudž jest muž její živ. 1) žádné ujmy nenese; též věno.. 22) mocný býti nemóže, a zvlášť, když takoví zápisové.. 27) uložie. A to se přiházíe .. 36) nenie tomu komuž dobrovolně což přidie, povinna: není podobné, že ani tomu k čemuž se přizná u desk nuzně, dosti činiti nenie dlužna. (Jest o tom ještě jiný nález v Bielých póhonných, kdež Jan.. 44) když co z přinucenie dskami zapisuje .. 48) a jest vězeň muže svého, zdá se podobné, že žádná žena muže majície nemóž sobě se škodú ve dsky klásti (a to též nálezové svrchu psaní svědčí). 51) (č. 7 v I. rec. není). 1. Žádná žena, muže živého majície, věna svého nemóž prodati ani zapsati, ani kterým obyčejem zavaditi; neb ještě jejie skutečně nenie, poněvadž jest jeho neobdržala. 2. A zvláště, když by s mužem spolu, on dědictvie a ona věno, prodávala, 5 že toho ona učiniti nemóž; než učiní-li to vedlé muže svého, učiní jako ta, kteráž v moci muže svého a ne v své jest, a to věnu jejiemu žádné škody, žádné ujmy nenese; neb ona též věno své, umře-li muž, vedlé něho ve dsky kladené obdrží právem zemským, jako by nic ve dsky nekladla. (O tom nález v Modrých 10 póhonných, kdež Václav z Koněprus Elšky z Třebska pohánie.) 3. Neb což koli žena za živnosti muže svého prodá nebo zapíše, to jí na věně jejiem a věnu jejiemu] škoditi nemá; než jest-li že co prodá nebo zapíše v svém vdovství, to jest povinna vyvaditi. (Dóvod toho v Červených póhonných, kdež Přiba z Bynic Kate- 15 řiny z Plaňas pohánie.) 4. A také žena muže majície, k čemuž se koli z jeho přinucenie, buď k trhu, k zápisu, ke rčení nebo k čemuž koli jinému u desk přizná a z přinucenie jeho do desk klade jakž koli, trhem nebo zápisem, má toho všeho neškodna býti, když to z přinucenie muže svého činí. (O tom psáno 20 v Bielých póhonných, kdež Jindřich ze Strhař pohánie Dorotu z Hostúně.) 5. Neb žádný závazek té ženy, kteráž muže má, o kterúž by koli věc bylo, buď o věno nebo oč koli jiného, mocný
Strana 229
V. 24. Věna svého žádná žena etc. 229 býti nemóže, kdež takoví zápisové od žen z moci a přinucenie jakéhož koli se dějí. A takové závazky ženy potom samy na- řiekati mohú, poněvadž jsú vězňové mužóv svých, že učiniti 25 musie všecko, což jim muži jich rozkáží, jako vězňové, což jim ti, ktož jsú je zjímali a jich se zmocnili, uložie. 6. Z té pří- činy se přiházie, že častokrát u desk se ženy přiznávajíce pláčí a plačíce k tomu, což mužie mieti chtie, svolovati musie. A ve dsky nemá se nic bezděčně klásti, než s dobrú vólí toho, 30 ktož se přiznává, beze všeho přinucenie; nebo nic tak svobod- ného jako dsky, súd a právo zemské v království českém nenie. (A nenie nepodobné, kdež by to bylo a která z mušenie co za- vadila a z rozkázánie muže svého nebo jinák k zápisu byla při- hnána, že takový závazek neměl by vedlé práva pevný a držemný 35 býti. A poněvadž žena rčeniem, když muže má, nenie tomu, komuž volí muže svého co přidie a přiřkne, povinna dosti učiniti, jakož jest svrchu ukázáno: nenie nepodobné, že ani tomu, k čemu se přizná u desk nuzně a z přinucenie muže svého, dosti učiniti nenie dlužna. A kde jest žena vězněm muže svého, a kde nenie, nález o tom 40 v Bielých póhonných, kdež Jan Slatina z Prahy pohánie Annu z Žrnosek. A jiných k tomu podobných nálezóv ve dskách, ktož hledati bude, viece najde.) Jest ještě jiná příčina, proč to žádné ženě muže mající ke škodě nenie, když co z bez- děčnosti a z přinucenie dskami zapisuje nebo prodává; neb dsky 45 zemské té jsú svobody a té vážnosti, že žádný vězeň, žádný člověk zavázaný a sobě nevolný nemóž nic do desk klásti. A po- něvadž každá žena jest nesvobodna, dokudž muže má a jest vězeň muže svého, nezdá se nepodobné, že žádná žena muže majície a z jeho přinucenie ve dsky kladúcie nemóž sobě se 50 škodú ve dsky klásti. 7. Než v tom se každá žena, kteráž co ve dsky z přinucenie muže svého klade nebo co komu přiřieká, opatř se próvody a svědomiem, že jest to musila z núze a mužem svým k tomu jsúci přinucena učiniti, kteráž bude chtieti toho, přebyla-li by muže svého, zase dobývati. A to má oznámiti 55 některým lidem dvěma nebo třem hodnověrným, že to, což ve dsky klade, že to činie k vóli manžela svého a z přinucenie. (Jakož nález o tom jest v Bielých póhonných, kdež Jindřich Opozdil Dorotu z Hostúně pohánie.)
V. 24. Věna svého žádná žena etc. 229 býti nemóže, kdež takoví zápisové od žen z moci a přinucenie jakéhož koli se dějí. A takové závazky ženy potom samy na- řiekati mohú, poněvadž jsú vězňové mužóv svých, že učiniti 25 musie všecko, což jim muži jich rozkáží, jako vězňové, což jim ti, ktož jsú je zjímali a jich se zmocnili, uložie. 6. Z té pří- činy se přiházie, že častokrát u desk se ženy přiznávajíce pláčí a plačíce k tomu, což mužie mieti chtie, svolovati musie. A ve dsky nemá se nic bezděčně klásti, než s dobrú vólí toho, 30 ktož se přiznává, beze všeho přinucenie; nebo nic tak svobod- ného jako dsky, súd a právo zemské v království českém nenie. (A nenie nepodobné, kdež by to bylo a která z mušenie co za- vadila a z rozkázánie muže svého nebo jinák k zápisu byla při- hnána, že takový závazek neměl by vedlé práva pevný a držemný 35 býti. A poněvadž žena rčeniem, když muže má, nenie tomu, komuž volí muže svého co přidie a přiřkne, povinna dosti učiniti, jakož jest svrchu ukázáno: nenie nepodobné, že ani tomu, k čemu se přizná u desk nuzně a z přinucenie muže svého, dosti učiniti nenie dlužna. A kde jest žena vězněm muže svého, a kde nenie, nález o tom 40 v Bielých póhonných, kdež Jan Slatina z Prahy pohánie Annu z Žrnosek. A jiných k tomu podobných nálezóv ve dskách, ktož hledati bude, viece najde.) Jest ještě jiná příčina, proč to žádné ženě muže mající ke škodě nenie, když co z bez- děčnosti a z přinucenie dskami zapisuje nebo prodává; neb dsky 45 zemské té jsú svobody a té vážnosti, že žádný vězeň, žádný člověk zavázaný a sobě nevolný nemóž nic do desk klásti. A po- něvadž každá žena jest nesvobodna, dokudž muže má a jest vězeň muže svého, nezdá se nepodobné, že žádná žena muže majície a z jeho přinucenie ve dsky kladúcie nemóž sobě se 50 škodú ve dsky klásti. 7. Než v tom se každá žena, kteráž co ve dsky z přinucenie muže svého klade nebo co komu přiřieká, opatř se próvody a svědomiem, že jest to musila z núze a mužem svým k tomu jsúci přinucena učiniti, kteráž bude chtieti toho, přebyla-li by muže svého, zase dobývati. A to má oznámiti 55 některým lidem dvěma nebo třem hodnověrným, že to, což ve dsky klade, že to činie k vóli manžela svého a z přinucenie. (Jakož nález o tom jest v Bielých póhonných, kdež Jindřich Opozdil Dorotu z Hostúně pohánie.)
Strana 230
230 V. 25. O přievodu věna. — 26. Z kterých se příčin etc. 25. O přievodu věna. 2) móž kladeno býti, 4) s jednoho zbožie na druhé svozuje, nenie zbytečné také... Pr. Povědieno jest o věnu, co jest, a kde, na čem a od koho móž ve dsky kladeno býti, i také jak věna svého každá vdova má dosieci; a přitom o jiných mnohých věcech, kteréž při věně běžie. Ale že se přiházie (a často), že se věno s jednoho dě- 5 dictvie na druhé převodie, nenie neužitečné také o převedení věna nenic povědieti. 1. Převedenie nebo převod věna jiného nic nenie než s jednoho dědictvie, na kterémž věnováno jest, všie summy věnné, polovice nebo dielu některého na jiné dě- dictvie svobodné a čisté v témž právě jakž najprvé jest věnováno, 10 přenešenie, s osobním převodícieho, manželky jeho nebo čiehož koli a přiejemce u desk přiznániem. 2. Toho jest zpósob a forma taková: Břeněk z Ronšperka přiznal se před úředníky, že jest převedl a mocí zápisu tohoto převodí paní Magdalenu z Vrtba manželku svú se všiem věnem jejiem, totižto s tisícem kop grošóv, 15 kteréž jest měla na Ronšperku, na hradě, na dvoře poplužniem s poplužiem, na vsi celé, na dvořiech kmetcích s platem, a na jiných vesniciech všech, k témuž hradu přislušejících, s dědinami, lukami, lesy, potoky, rybníky i se vší zvolí, což k tomu příslušie, tak jakož jí dsky téhož věna plněje svědčie, na jiné dědictvie své 20 v Polance Veliké a Malé, na vesnice, na dvory kmetcie s platem, s dědinami, lukami, rybníky, lesy i se vší zvolí, což k tomu pří- slušie, na to na vše, což tu má; a jí jest toho dědictvie k milo- stivé věnné zástavě v tisíci kopách grošiech, tak jakož jest prvé měla, postúpil. A ona to s Dobrohostem z Ronšperka dobrovolně 25 přijala. 26. Z kterýchž se příčin věno převodí. 1) z této najčastěje příčiny přicházie, když... 10) móž věno své nebo ciziej ženy... 1. Ačkoli z mnohých příčin převedenie věna, však z této najčastěje se přiházie, když kto dědictvie to, na kterémž jest věno vložil, prodá a ve dsky má klásti jinému a zpravovati; neb každý, ktož co kúpí, chce to, což kúpí, nezávadné a čisté
230 V. 25. O přievodu věna. — 26. Z kterých se příčin etc. 25. O přievodu věna. 2) móž kladeno býti, 4) s jednoho zbožie na druhé svozuje, nenie zbytečné také... Pr. Povědieno jest o věnu, co jest, a kde, na čem a od koho móž ve dsky kladeno býti, i také jak věna svého každá vdova má dosieci; a přitom o jiných mnohých věcech, kteréž při věně běžie. Ale že se přiházie (a často), že se věno s jednoho dě- 5 dictvie na druhé převodie, nenie neužitečné také o převedení věna nenic povědieti. 1. Převedenie nebo převod věna jiného nic nenie než s jednoho dědictvie, na kterémž věnováno jest, všie summy věnné, polovice nebo dielu některého na jiné dě- dictvie svobodné a čisté v témž právě jakž najprvé jest věnováno, 10 přenešenie, s osobním převodícieho, manželky jeho nebo čiehož koli a přiejemce u desk přiznániem. 2. Toho jest zpósob a forma taková: Břeněk z Ronšperka přiznal se před úředníky, že jest převedl a mocí zápisu tohoto převodí paní Magdalenu z Vrtba manželku svú se všiem věnem jejiem, totižto s tisícem kop grošóv, 15 kteréž jest měla na Ronšperku, na hradě, na dvoře poplužniem s poplužiem, na vsi celé, na dvořiech kmetcích s platem, a na jiných vesniciech všech, k témuž hradu přislušejících, s dědinami, lukami, lesy, potoky, rybníky i se vší zvolí, což k tomu příslušie, tak jakož jí dsky téhož věna plněje svědčie, na jiné dědictvie své 20 v Polance Veliké a Malé, na vesnice, na dvory kmetcie s platem, s dědinami, lukami, rybníky, lesy i se vší zvolí, což k tomu pří- slušie, na to na vše, což tu má; a jí jest toho dědictvie k milo- stivé věnné zástavě v tisíci kopách grošiech, tak jakož jest prvé měla, postúpil. A ona to s Dobrohostem z Ronšperka dobrovolně 25 přijala. 26. Z kterýchž se příčin věno převodí. 1) z této najčastěje příčiny přicházie, když... 10) móž věno své nebo ciziej ženy... 1. Ačkoli z mnohých příčin převedenie věna, však z této najčastěje se přiházie, když kto dědictvie to, na kterémž jest věno vložil, prodá a ve dsky má klásti jinému a zpravovati; neb každý, ktož co kúpí, chce to, což kúpí, nezávadné a čisté
Strana 231
V. 27. Převedení věna etc. 231 mieti. 2. A móž každý tolikrát věno převoditi, kolikrátž chce a 5 kolikrátž jemu toho potřebie jest; a to na své, nebo na cizie a na čiež koli dědictvie, s povoleniem toho, na čiež dědictvie pře- vodí, rovně tak, jako věno každý móže klásti na čiemž koli dě- dictví s povoleniem toho, čiež dědictvie jest, než jinak nic. 3. A ten každý móž věno své nebo jiného ženy jinam převésti, ktož 10 své nebo čiež koli ženě móž věnovati (o čemž již napřed jest povědieno). 27. Převedenie věna s jednoho dědictvie na jiné tak má zachováno býti, jakž věno prvnie okazuje. 1) Přiházie se také mnoho a často, že když kto .. 22) v přievodu, o to se má k věnu prvniemu nebo k přiejemci navrátiti, a všeho což se jí nedo- stává v přievodu, na prvniem věně a na přiejemci postihnúti. (Konec.) 1. Přiházie se také nejednú, že když kto věno převodie s jednoho dědictvie na jiné, že v přievodu těch milostí a pří- davkóv, kteréž jest při prvniem věna kladení ženě učinil a přidal, zapomiená, jako takto: Někto věno ve dsky své ženě klada, milost jí tu učinil, aby s toho dědictvie, když by věno 5 obdržala, do živnosti jejie zplacováno nebylo; potom jest to věno jinam převedl, a v přievodu o tom nezplacování věna zmienky jest žádné neučinil. 2. Otázka a pochybnost jest: Má-li vdova na tom dědictví, na kteréž jest převedena, do smrti bez výplaty zóstati čili nic? Věc jest vědomá, ačkoli ne všem, že má též do 10 živnosti své toho dědictvie užívati, na kteréž jest převedena s prvniem věnem svým, jakož jest prvnieho věna, kdyby odtud svedena nebyla, užívati měla, ačkoli to v přievodu nenie polo- ženo; a zvláště když v přievodu stojie tato slova (a mají v každém přievodu věna kladena býti): Tak a v témž plném právě, jakož 15 jest prvé měla a jakož jí dsky věna jejieho plněje svědčie. 3. Neb kto ženě věno jednú vloží, nemóž z toho najmenšie věci ujieti skrze přievod, ani skrze jinú věc žádnú; by pak k tomu i žena svolila, to svolenie jejie nic nenie. (Najdeš o tom i nález v III. Ondřejových A. 11. kdež Dorota z Dubé pohánie Jindřicha 20 Zruckého z Chřenovic: V té při etc.) 4. A což by se koli nedostalo v přievodu, o to se má k přiejemci svému navrátiti,
V. 27. Převedení věna etc. 231 mieti. 2. A móž každý tolikrát věno převoditi, kolikrátž chce a 5 kolikrátž jemu toho potřebie jest; a to na své, nebo na cizie a na čiež koli dědictvie, s povoleniem toho, na čiež dědictvie pře- vodí, rovně tak, jako věno každý móže klásti na čiemž koli dě- dictví s povoleniem toho, čiež dědictvie jest, než jinak nic. 3. A ten každý móž věno své nebo jiného ženy jinam převésti, ktož 10 své nebo čiež koli ženě móž věnovati (o čemž již napřed jest povědieno). 27. Převedenie věna s jednoho dědictvie na jiné tak má zachováno býti, jakž věno prvnie okazuje. 1) Přiházie se také mnoho a často, že když kto .. 22) v přievodu, o to se má k věnu prvniemu nebo k přiejemci navrátiti, a všeho což se jí nedo- stává v přievodu, na prvniem věně a na přiejemci postihnúti. (Konec.) 1. Přiházie se také nejednú, že když kto věno převodie s jednoho dědictvie na jiné, že v přievodu těch milostí a pří- davkóv, kteréž jest při prvniem věna kladení ženě učinil a přidal, zapomiená, jako takto: Někto věno ve dsky své ženě klada, milost jí tu učinil, aby s toho dědictvie, když by věno 5 obdržala, do živnosti jejie zplacováno nebylo; potom jest to věno jinam převedl, a v přievodu o tom nezplacování věna zmienky jest žádné neučinil. 2. Otázka a pochybnost jest: Má-li vdova na tom dědictví, na kteréž jest převedena, do smrti bez výplaty zóstati čili nic? Věc jest vědomá, ačkoli ne všem, že má též do 10 živnosti své toho dědictvie užívati, na kteréž jest převedena s prvniem věnem svým, jakož jest prvnieho věna, kdyby odtud svedena nebyla, užívati měla, ačkoli to v přievodu nenie polo- ženo; a zvláště když v přievodu stojie tato slova (a mají v každém přievodu věna kladena býti): Tak a v témž plném právě, jakož 15 jest prvé měla a jakož jí dsky věna jejieho plněje svědčie. 3. Neb kto ženě věno jednú vloží, nemóž z toho najmenšie věci ujieti skrze přievod, ani skrze jinú věc žádnú; by pak k tomu i žena svolila, to svolenie jejie nic nenie. (Najdeš o tom i nález v III. Ondřejových A. 11. kdež Dorota z Dubé pohánie Jindřicha 20 Zruckého z Chřenovic: V té při etc.) 4. A což by se koli nedostalo v přievodu, o to se má k přiejemci svému navrátiti,
Strana 232
232 V. 28. Co přiejemci příležie. a jestliže by se co na něm nepostihlo, na věno prvnie, s kteréhož jest převedena, má se navrátiti, a všeho, což se jí nedostane 25 v přievodu, na přiejemci a na věně svém prvnějšiem má posti- hnúti. (Nález o tom I. Mauricii B. 5. v při Eulelie etc.) 5. Než jestliže by se jí na tom dědictví, na kteréž jest převedena, čeho nedostalo, chce-li na přiejemci sáhnúti, již na to neslušie list obranní jako na věno, než zvod; neb v skutečné drženie dědin přiejemcových má jedniem úředníkem skrze zvod uvedena býti. A též kdyby se jí i na přiejemci nedostalo, bude-li se mieti na prvnie věno navrátiti, zvodem má na to zvedena býti, ne listem obranním. (Dóvod toho v nálezu svrchupsaném.) 30 28. Co přiejemci příležie. 5) na dědictvie přiejemce beze všech otporóv i súdóv sáhnúti. Nemóž také.. 21) tolikrát se móže státi (konec). 1. Ktož nic, ktož dosti za věno, kteréž se převodie, nemá, přiejemcí býti nemóže; neb přiejemce mieti má dědictvie svobodné, nezávadné, čisté a dostatečné, poněvadž přiejemce jiného nic nenie, než přievodu věna zpravce; neb což by se na tom dědictví ne- 5 dostalo, kdež přievod jest učiněn, o to móž vdova na dědictvie přiejemce najprvé, a potom na věno své prvnie, jestliže by se co na přiejemci nedostalo, beze všech otporóv i súdóv sáhnúti, (jakož nález přivedený ukazuje). 2. Nemóž také syn otce, bratr bratra, strýc strýce nedielný žádnému přiejemcí býti bez otcova, 1o bratrova nebo strýcova povolenie a u desk nebo před úředníky přiznánie; neb ten žádný svým dědictviem sám mocně nevládne, než s jiným spolu, s kýmž v nedielnosti stojí. A z té příčiny sám bez povolenie druhého nedielného nic zavazovati nemóže. 3. Ale ten, ježto na své dědictvie dědičné komuž koli jinému věno pře- 15 voditi dopúštie, ten také v témž přievodu móž i přiejemcí býti, a zvláště, když má viece jiného dědictvie, než to, na kteréž jest věno převésti dopustil jinému. 4. Móž také přiejemce z přiejmu propuštěn býti, když by jiný na miesto jeho tak dobrý dědic- tviem a statkem byl doložen, a když by se k tomu manžel a 20 manželka přiznali a osobně u desk povolili. A to kolikrátž by toho potřebie bylo, tolikrát se móže státi. (A to dskami móž dostatečně ukázáno býti.)
232 V. 28. Co přiejemci příležie. a jestliže by se co na něm nepostihlo, na věno prvnie, s kteréhož jest převedena, má se navrátiti, a všeho, což se jí nedostane 25 v přievodu, na přiejemci a na věně svém prvnějšiem má posti- hnúti. (Nález o tom I. Mauricii B. 5. v při Eulelie etc.) 5. Než jestliže by se jí na tom dědictví, na kteréž jest převedena, čeho nedostalo, chce-li na přiejemci sáhnúti, již na to neslušie list obranní jako na věno, než zvod; neb v skutečné drženie dědin přiejemcových má jedniem úředníkem skrze zvod uvedena býti. A též kdyby se jí i na přiejemci nedostalo, bude-li se mieti na prvnie věno navrátiti, zvodem má na to zvedena býti, ne listem obranním. (Dóvod toho v nálezu svrchupsaném.) 30 28. Co přiejemci příležie. 5) na dědictvie přiejemce beze všech otporóv i súdóv sáhnúti. Nemóž také.. 21) tolikrát se móže státi (konec). 1. Ktož nic, ktož dosti za věno, kteréž se převodie, nemá, přiejemcí býti nemóže; neb přiejemce mieti má dědictvie svobodné, nezávadné, čisté a dostatečné, poněvadž přiejemce jiného nic nenie, než přievodu věna zpravce; neb což by se na tom dědictví ne- 5 dostalo, kdež přievod jest učiněn, o to móž vdova na dědictvie přiejemce najprvé, a potom na věno své prvnie, jestliže by se co na přiejemci nedostalo, beze všech otporóv i súdóv sáhnúti, (jakož nález přivedený ukazuje). 2. Nemóž také syn otce, bratr bratra, strýc strýce nedielný žádnému přiejemcí býti bez otcova, 1o bratrova nebo strýcova povolenie a u desk nebo před úředníky přiznánie; neb ten žádný svým dědictviem sám mocně nevládne, než s jiným spolu, s kýmž v nedielnosti stojí. A z té příčiny sám bez povolenie druhého nedielného nic zavazovati nemóže. 3. Ale ten, ježto na své dědictvie dědičné komuž koli jinému věno pře- 15 voditi dopúštie, ten také v témž přievodu móž i přiejemcí býti, a zvláště, když má viece jiného dědictvie, než to, na kteréž jest věno převésti dopustil jinému. 4. Móž také přiejemce z přiejmu propuštěn býti, když by jiný na miesto jeho tak dobrý dědic- tviem a statkem byl doložen, a když by se k tomu manžel a 20 manželka přiznali a osobně u desk povolili. A to kolikrátž by toho potřebie bylo, tolikrát se móže státi. (A to dskami móž dostatečně ukázáno býti.)
Strana 233
V. 29. O rozličnosti přievodóv. — 30. Zpósob a forma. 233 29. O rozličnosti přievodóv věn. 1. Mnozí a rozdielní jsú přievodové věn, jak mnohé jsú týchž přievodóv příčiny; neb někto věno všecko, jiný polovici, druhý pak třetinu, jiný menší nebo větčí diel věna s jednoho dědictvie na jiné převodí. 2. A při tom při všem toto má za- chováno býti: Buďto že kto převodí všecko věno, buď polovici, s třetinu, diel malý nebo veliký, to vše musí v summě peněz pří- hodné položiti, i s tiem gruntem ze jména, s kteréhož věno převodí; jinak nemóž přievod býti. 3. Jsú i jiní rozdielové přie- vodóv věn mnozí; neb někto věno s svého dědictvie na jiné dědictvie své převodí; jiný věno na ciziem dědictví 10 vložené s cizieho na cizie převodí. 4. Nacházie se také, ktož s svého dědictvie na cizie, a opět ktož s cizieho na své dědictvie věno přenášie, druhý s listu do desk věno vkládá, a jiný jinak. Kto by to všecko v rozdieliech svých mohl vyčísti? Po dskách však ty i jiné rozdiely nečíslné shledá, komuž to 15 znáti potřebie jest. 30. Zpósob a forma přievodu věna, kdež se diel toliko převodí. 14) převedeno, nenie než na tom, na kteréž jest převedeno; ale... 1. Jan z Kunšieho a z Zaječic přiznal se před úředníky, že jest převedl a mocí zápisu tohoto převodí paní Annu z Jeni- šovic, manželku svú, s dielem věna jejieho, totižto s padesáti kopami grošóv českých, kteréž jest měla na dědictví jeho v Kun- šiem, na polovici vsi té, kteráž k Lukavici leží, na dvořiech kmetcích 5 s platem, s dědinami, lukami i se vší zvolí, což k tomu příslušie, tak jakož jí dsky téhož věna jejieho plněje svědčie, na jiné dědi- ctvie své v Stradově, na hrad pustý, na dvór poplužní s poplu- žiem, na ves celú, na dvory kmetcie, s platem, s dědinami, lukami, lesy, potoky v Pekliech i se vší zvolí, což k tomu příslušie, na to 10 na vše což tu má; a jí jest toho dědičně, tak jakož jest prvé měla, postúpil. A ona jest to s Markvartem Spinú z Jenišovic, s otcem svým, dobrovolně přijala. 2. Když se tak diel věna převede, tehdy již na tom dědictví, s kteréhož jest převedeno, ten diel nezóstává, než na tom, na kteréž jest převeden; ale to, 15
V. 29. O rozličnosti přievodóv. — 30. Zpósob a forma. 233 29. O rozličnosti přievodóv věn. 1. Mnozí a rozdielní jsú přievodové věn, jak mnohé jsú týchž přievodóv příčiny; neb někto věno všecko, jiný polovici, druhý pak třetinu, jiný menší nebo větčí diel věna s jednoho dědictvie na jiné převodí. 2. A při tom při všem toto má za- chováno býti: Buďto že kto převodí všecko věno, buď polovici, s třetinu, diel malý nebo veliký, to vše musí v summě peněz pří- hodné položiti, i s tiem gruntem ze jména, s kteréhož věno převodí; jinak nemóž přievod býti. 3. Jsú i jiní rozdielové přie- vodóv věn mnozí; neb někto věno s svého dědictvie na jiné dědictvie své převodí; jiný věno na ciziem dědictví 10 vložené s cizieho na cizie převodí. 4. Nacházie se také, ktož s svého dědictvie na cizie, a opět ktož s cizieho na své dědictvie věno přenášie, druhý s listu do desk věno vkládá, a jiný jinak. Kto by to všecko v rozdieliech svých mohl vyčísti? Po dskách však ty i jiné rozdiely nečíslné shledá, komuž to 15 znáti potřebie jest. 30. Zpósob a forma přievodu věna, kdež se diel toliko převodí. 14) převedeno, nenie než na tom, na kteréž jest převedeno; ale... 1. Jan z Kunšieho a z Zaječic přiznal se před úředníky, že jest převedl a mocí zápisu tohoto převodí paní Annu z Jeni- šovic, manželku svú, s dielem věna jejieho, totižto s padesáti kopami grošóv českých, kteréž jest měla na dědictví jeho v Kun- šiem, na polovici vsi té, kteráž k Lukavici leží, na dvořiech kmetcích 5 s platem, s dědinami, lukami i se vší zvolí, což k tomu příslušie, tak jakož jí dsky téhož věna jejieho plněje svědčie, na jiné dědi- ctvie své v Stradově, na hrad pustý, na dvór poplužní s poplu- žiem, na ves celú, na dvory kmetcie, s platem, s dědinami, lukami, lesy, potoky v Pekliech i se vší zvolí, což k tomu příslušie, na to 10 na vše což tu má; a jí jest toho dědičně, tak jakož jest prvé měla, postúpil. A ona jest to s Markvartem Spinú z Jenišovic, s otcem svým, dobrovolně přijala. 2. Když se tak diel věna převede, tehdy již na tom dědictví, s kteréhož jest převedeno, ten diel nezóstává, než na tom, na kteréž jest převeden; ale to, 15
Strana 234
234 V. 31. Převodí se věno. etc. což se nepřevodí, na tom, na čemž jest prvé věnováno a dskami zapsáno, zóstává. 3. Za právo země česká držie: K každému převedení věna, buď že kto všecko věno, polovici nebo diel věna převodí, má přiejemce postaven býti, a povolenie manželky, čiež 20 se věno převodí (o čemž jest již prvé při věně povědieno; ale nic neškodí o potřebné věci, kteráž se za právo drží, několikrát připomenúti). 31. Převodí se věno z jedněch desk do druhých, a z jedné země do druhé. 6) z jiných kniežetství k zemi české manských týmž.. 10) neb z jiného 22) tehdy kniežetstvie ne přievodem .. 13) že skrze takový věna vklad mohl by.. by miesto jednoho věna měla dvoje. Musí také .. 29) Vedle toho mně se zdá, 34) Ale bezpečnějšie jest z desk do desk přievod, než z desk na listy z mnohých příčin. — A potud... 1. Bývá také přievod věna s dědictvie manského a z desk manských na dědictvie svobodné do desk zemských, a zase též s dědictvie svobodného a z desk zemských na dědictvie manské do desk dvorských. 2. Bývá i z Moravy do Čech z desk morav- ských do desk českých, a též zase z Čech a z desk českých do Moravy a do desk moravských. A též z jiných zemí k zemi české příslušejících, týmž vším řádem a obyčejem, jako by se vše z jednostajného dědictvie v jedněch dskách převodilo, tak jakož o přievodu jest povědieno. (Ač jsú tomu někteří otpierali, 1o tomu chtiece, aby se věno z Moravy neb z jiné země k králov- ctví českému příslušejície ne přievodem ve dsky české, než kla- deniem samým zapisovalo a zase též, neprohlédajíce k tomu, že skrze takové věna do desk kladenie mohl by věnující zklamán býti, tak že skrze samo kladenie věna žena každého toho, ktož 15 by tak věno kladl, za jedno věno měla by dvoje, jedno v Čechách a druhé v Moravě, a též jedno ve dskách zemských a druhé ve dskách dvorských. Ale když se přievodem zapisuje věno, takový omyl a škoda věnujíciemu bude odjata; neb na jednom musie každá vdova, nebo na věně nebo na věna převedení, dosti mieti, 2o a obého se držeti, když se přievodem klade, nemóž. A to dsky každého přievodu okáží. Ale kdyby se kladlo ne přievodem, tehdy by miesto jednoho měla věna dvoje, jedno ve dskách 5
234 V. 31. Převodí se věno. etc. což se nepřevodí, na tom, na čemž jest prvé věnováno a dskami zapsáno, zóstává. 3. Za právo země česká držie: K každému převedení věna, buď že kto všecko věno, polovici nebo diel věna převodí, má přiejemce postaven býti, a povolenie manželky, čiež 20 se věno převodí (o čemž jest již prvé při věně povědieno; ale nic neškodí o potřebné věci, kteráž se za právo drží, několikrát připomenúti). 31. Převodí se věno z jedněch desk do druhých, a z jedné země do druhé. 6) z jiných kniežetství k zemi české manských týmž.. 10) neb z jiného 22) tehdy kniežetstvie ne přievodem .. 13) že skrze takový věna vklad mohl by.. by miesto jednoho věna měla dvoje. Musí také .. 29) Vedle toho mně se zdá, 34) Ale bezpečnějšie jest z desk do desk přievod, než z desk na listy z mnohých příčin. — A potud... 1. Bývá také přievod věna s dědictvie manského a z desk manských na dědictvie svobodné do desk zemských, a zase též s dědictvie svobodného a z desk zemských na dědictvie manské do desk dvorských. 2. Bývá i z Moravy do Čech z desk morav- ských do desk českých, a též zase z Čech a z desk českých do Moravy a do desk moravských. A též z jiných zemí k zemi české příslušejících, týmž vším řádem a obyčejem, jako by se vše z jednostajného dědictvie v jedněch dskách převodilo, tak jakož o přievodu jest povědieno. (Ač jsú tomu někteří otpierali, 1o tomu chtiece, aby se věno z Moravy neb z jiné země k králov- ctví českému příslušejície ne přievodem ve dsky české, než kla- deniem samým zapisovalo a zase též, neprohlédajíce k tomu, že skrze takové věna do desk kladenie mohl by věnující zklamán býti, tak že skrze samo kladenie věna žena každého toho, ktož 15 by tak věno kladl, za jedno věno měla by dvoje, jedno v Čechách a druhé v Moravě, a též jedno ve dskách zemských a druhé ve dskách dvorských. Ale když se přievodem zapisuje věno, takový omyl a škoda věnujíciemu bude odjata; neb na jednom musie každá vdova, nebo na věně nebo na věna převedení, dosti mieti, 2o a obého se držeti, když se přievodem klade, nemóž. A to dsky každého přievodu okáží. Ale kdyby se kladlo ne přievodem, tehdy by miesto jednoho měla věna dvoje, jedno ve dskách 5
Strana 235
V. 32. O zplacení věna. 235 moravských a druhé ve dskách českých, jedno ve dskách dvor- ských a druhé ve dskách zemských.) 3. Musí také z potřeby a z núze převedeniem, ne kladeniem takový přievod věna do desk 25 zapsán býti, neb žena muže živého majície věna svého z desk, nemóž ani propustiti, ani ve dsky klásti, poněvadž jest věna ještě neobdržala; ale k převedení věna móž povoliti, beze všie své i muže svého škody i všech lidí otpornosti. (Vedlé toho zdá se, že převedenie věna z desk móž na listy i na majestáty 30 býti, a zase též, ač tomu také někteří jsú otporní; a zvláště když by ten přievod dskami zapsán byl, že jest s dědictvie toho na kterémž věno bylo, na listy převedeno, „jakož listové téhož přievodu plněje svědčie.“ Ale bezpečnějšie jest z desk a s listóv do desk přievod věna, než z desk na listy, z mnohých 35 příčin, kterýchž se každý, komuž by toho potřebie bylo, domýšlej.) — A potud o věniech a přievodiech věn jest povědieno, již o zplacení věna bude se psáti. 32. O zplacení věna. 1) Kto chce věno zplatiti, polož penieze .. 3) kto je a komu je klade a jak mají a od koho vyzdviženy býti; chceš-li je sám zase, přijeda ke dskám, vyčítati čili jinému k vyčítání poručiti. A tak u desk.. 12) nebo ve dsky vložila. A při tom listu.. 21) od léta božieho MCCCCXC počítajíce, 27) staré přes XXX let. Pakli by.. 36) ještě novějšie, jako od XV, XVI, XVII, XVIII, XIX, XX let, 39) Ale to smiešenie o splacování.... 55) než zlatými na zlatě. Ktož.. 80) jakž má položeno býti; 82) jinak než má polo- ženo býti, anebo také .. 83) a odtud hýbána a zplacována nemá býti; aneb když které vdově má věno její dědicky zóstati (jakož takových věn mnoho bývá). 93) i škodní na obě straně svárové.. 26) mohly by hned býti srov- nány, poněvadž.. 104) (č. 11. v I. rec. není) 135) protože dole nejsú, 1. Kto chce věno dskami zemskými zapsané zplatiti, polož penieze věnné při úřadu u desk, kdež úředníci sedají, zapečetěné, a zapiš je registry peněžitými, kto je komu a nač klade, a jak mají od koho zase vyzdviženy býti od desk: Chceš-li je sám zase přijda ke dskám vyčítati, čili jinému k vyčítání poručiti, anebo byla-li by toho jaká jiná potřeba, zase od desk žádnému jich nevyčítaje, vyzdvihnúti. 2. A tak u desk penieze polože a zapíše je, vezmiž list od úřadu k té vdově, čiež věno chceš zplatiti. V kterémž listu úředníci jí oznámie, že věno jejie
V. 32. O zplacení věna. 235 moravských a druhé ve dskách českých, jedno ve dskách dvor- ských a druhé ve dskách zemských.) 3. Musí také z potřeby a z núze převedeniem, ne kladeniem takový přievod věna do desk 25 zapsán býti, neb žena muže živého majície věna svého z desk, nemóž ani propustiti, ani ve dsky klásti, poněvadž jest věna ještě neobdržala; ale k převedení věna móž povoliti, beze všie své i muže svého škody i všech lidí otpornosti. (Vedlé toho zdá se, že převedenie věna z desk móž na listy i na majestáty 30 býti, a zase též, ač tomu také někteří jsú otporní; a zvláště když by ten přievod dskami zapsán byl, že jest s dědictvie toho na kterémž věno bylo, na listy převedeno, „jakož listové téhož přievodu plněje svědčie.“ Ale bezpečnějšie jest z desk a s listóv do desk přievod věna, než z desk na listy, z mnohých 35 příčin, kterýchž se každý, komuž by toho potřebie bylo, domýšlej.) — A potud o věniech a přievodiech věn jest povědieno, již o zplacení věna bude se psáti. 32. O zplacení věna. 1) Kto chce věno zplatiti, polož penieze .. 3) kto je a komu je klade a jak mají a od koho vyzdviženy býti; chceš-li je sám zase, přijeda ke dskám, vyčítati čili jinému k vyčítání poručiti. A tak u desk.. 12) nebo ve dsky vložila. A při tom listu.. 21) od léta božieho MCCCCXC počítajíce, 27) staré přes XXX let. Pakli by.. 36) ještě novějšie, jako od XV, XVI, XVII, XVIII, XIX, XX let, 39) Ale to smiešenie o splacování.... 55) než zlatými na zlatě. Ktož.. 80) jakž má položeno býti; 82) jinak než má polo- ženo býti, anebo také .. 83) a odtud hýbána a zplacována nemá býti; aneb když které vdově má věno její dědicky zóstati (jakož takových věn mnoho bývá). 93) i škodní na obě straně svárové.. 26) mohly by hned býti srov- nány, poněvadž.. 104) (č. 11. v I. rec. není) 135) protože dole nejsú, 1. Kto chce věno dskami zemskými zapsané zplatiti, polož penieze věnné při úřadu u desk, kdež úředníci sedají, zapečetěné, a zapiš je registry peněžitými, kto je komu a nač klade, a jak mají od koho zase vyzdviženy býti od desk: Chceš-li je sám zase přijda ke dskám vyčítati, čili jinému k vyčítání poručiti, anebo byla-li by toho jaká jiná potřeba, zase od desk žádnému jich nevyčítaje, vyzdvihnúti. 2. A tak u desk penieze polože a zapíše je, vezmiž list od úřadu k té vdově, čiež věno chceš zplatiti. V kterémž listu úředníci jí oznámie, že věno jejie
Strana 236
236 V. 32. O zplacení věna. 1o u desk položené leží, a ona se s dědicem nebo s držitelem sročieci, aby k úřadu přijela, penieze své zdvihla, a věno nebo z desk aby propustila, nebo ve dsky vložila a zpravila závadu svú vedlé práva. 3. A při tom listu ty sám od sebe jí nebo ústně, poslem nebo listem svým rok polož, v který den má ke dskám přijeti 15 a své věno zdvihnúti, a sám také na ten den u desk buď, nebo jiného k tomu vedlé zapsánie peněz v registra k vyčtení jich a k přijetí věna do desk nebo k propuštění z desk pošli. A ona své penieze vezmúc má věno z desk nebo propustiti nebo ve dsky klásti. Ten řád, to právo při zplacování věn běží. 4. Při 20 kterémžto věna zplacování za právo se v zemi drží, že každé věno staré, kterémuž by bylo viece než třidceti let od léta božieho 1490 dolóv počítajíce, ješto by nestálo ze jména na zlaté nebo na groše české, než toliko zhola na groše, žádných grošóv ani českých ani mišenských nejmenujíce, to každé má 25 groši českými zpláceno býti. Tak bude-li státi ve dskách, že má která tisíc kop grošóv věna svého, má jí dáno býti při zplacení tisíc kop grošóv českých, jest-li že jest věno staré přes třidceti let od času svrchu psaného počítajíce. Pak-li by bylo věno ne tak staré, než od čtyřmezcietma nebo pětmezcietma 30 nebo šestmezcietma, nynie vedlé svrchu psaných let počítajíc, tehdy má zplacováno býti tak, jakž jest toho času zlatý uherský nebo rýnský platil, aby za každú kopu najprvé zlatý uherský byl položen, a potom, po čem jest při tom času zlatý uherský šel: což výš nad kopu platil zlatý, tolik grošóv aby na každý zlatý 35 bylo přidáno, a to na český groš. (O tom nález v Památných dskách G. 5.) Pak-li jest věno ještě novějšie od patnádcti, šest- nádcti, sedmnádcti, osmnádcti, devatenádcti, dvadceti let, a zhola na groše ve dskách stojí, to má na mišenský groš zplaceno býti, za každú kopu třidceti grošóv českých položiec. (Ale to smiešenie 40 a ta nesnáz o zplacovánie věn móž písařem, kterýž dsky píše, při kladení věn potomních do desk zdviženo býti psániem roz- umným a ve dsky věn kladeniem, skrze kteréžto psánie lidem súdové a nesnáze o zplacovánie věn budú odjaty.) 5. Pak-li jest věno na zlaté uherské nebo na rýnské kladeno, buď staré nebo 45 najnovějšie, to móž groši nebo penězi českými zplaceno býti, za každý zlatý třidceti grošóv pokládajíc. (A též všickni dluhové, na zlaté uherské nebo rýnské dskami zapsané mohú groši če-
236 V. 32. O zplacení věna. 1o u desk položené leží, a ona se s dědicem nebo s držitelem sročieci, aby k úřadu přijela, penieze své zdvihla, a věno nebo z desk aby propustila, nebo ve dsky vložila a zpravila závadu svú vedlé práva. 3. A při tom listu ty sám od sebe jí nebo ústně, poslem nebo listem svým rok polož, v který den má ke dskám přijeti 15 a své věno zdvihnúti, a sám také na ten den u desk buď, nebo jiného k tomu vedlé zapsánie peněz v registra k vyčtení jich a k přijetí věna do desk nebo k propuštění z desk pošli. A ona své penieze vezmúc má věno z desk nebo propustiti nebo ve dsky klásti. Ten řád, to právo při zplacování věn běží. 4. Při 20 kterémžto věna zplacování za právo se v zemi drží, že každé věno staré, kterémuž by bylo viece než třidceti let od léta božieho 1490 dolóv počítajíce, ješto by nestálo ze jména na zlaté nebo na groše české, než toliko zhola na groše, žádných grošóv ani českých ani mišenských nejmenujíce, to každé má 25 groši českými zpláceno býti. Tak bude-li státi ve dskách, že má která tisíc kop grošóv věna svého, má jí dáno býti při zplacení tisíc kop grošóv českých, jest-li že jest věno staré přes třidceti let od času svrchu psaného počítajíce. Pak-li by bylo věno ne tak staré, než od čtyřmezcietma nebo pětmezcietma 30 nebo šestmezcietma, nynie vedlé svrchu psaných let počítajíc, tehdy má zplacováno býti tak, jakž jest toho času zlatý uherský nebo rýnský platil, aby za každú kopu najprvé zlatý uherský byl položen, a potom, po čem jest při tom času zlatý uherský šel: což výš nad kopu platil zlatý, tolik grošóv aby na každý zlatý 35 bylo přidáno, a to na český groš. (O tom nález v Památných dskách G. 5.) Pak-li jest věno ještě novějšie od patnádcti, šest- nádcti, sedmnádcti, osmnádcti, devatenádcti, dvadceti let, a zhola na groše ve dskách stojí, to má na mišenský groš zplaceno býti, za každú kopu třidceti grošóv českých položiec. (Ale to smiešenie 40 a ta nesnáz o zplacovánie věn móž písařem, kterýž dsky píše, při kladení věn potomních do desk zdviženo býti psániem roz- umným a ve dsky věn kladeniem, skrze kteréžto psánie lidem súdové a nesnáze o zplacovánie věn budú odjaty.) 5. Pak-li jest věno na zlaté uherské nebo na rýnské kladeno, buď staré nebo 45 najnovějšie, to móž groši nebo penězi českými zplaceno býti, za každý zlatý třidceti grošóv pokládajíc. (A též všickni dluhové, na zlaté uherské nebo rýnské dskami zapsané mohú groši če-
Strana 237
V. 32. O zplacení věna. 237 skými nebo penězi drobnými, za každý groš sedm peniez počí- tajíc, zaplaceni býti. A za každý zlatý uherský má třidceti grošóv českých, a za každý rýnský dvamezcietma grošóv též 50 českých dáno býti. O tom nález najdeš v Památných R. 30. Leč by ta výminka v věně nebo v dluhu stála, aby nemohl ten dluh nebo věno jinú mincí zplacováno býti, než zlatými uherskými nebo rýnskými, a jinú mincí žádnú; tehdy by v tako- vém běhu nemohl dluh odbyt býti, ani věno, než zlatými na 55 zlatě, a ne penězi za zlaté.) 6. Ktož penieze na zplacenie věna u desk položí, a vdova jich svévolně, žádné spravedlnosti k držení dědictvie věnného nemajíc, bráti nechce, on se v dědictvie věnné móž uvázati a toho užívati jako svého. Neb to nenie jeho vinú, že vdova svévolně peněz svých bráti nechce, než její. A z té 6o příčiny to jejie škoda samé jest, že ani dědictvie ani věna ne- užívá, mohúci peněz svých užívati, kterýchž nechce od desk svévolně zdvihnúti; neb to spravedlivé nenie, když ten, komuž příležie, penieze věnné položí, a vdova jich svévolně bráti ne- chce, aby on ani peněz ani dědictvie neužíval. 7. Však proto 65 bývají příčiny, pro kteréž slušně a spravedlivě vdova peněz věnných móž nebrati, ani dědin věnných povinna jest postúpiti. Neb když kto chce věno zplatiti, komuž nepříležie, an k tomu práva žádného nemá, nejsa ani dědicem ani držitelem, tu nenie vdova povinna ani peněz bráti, ani věnného dědictvie postúpiti. A by pak byl kto držitelem, jestli že jest v to drženie ne právem než mocí a jakúž koli bezpravností vkročil, nenie od toho vdova povinna peněz věnných bráti, ani věna svého sstupovati; neb žádný vedlé práva věna zplacovati nemóž, kromě dědice řádně na svět pošlého a pravého anebo držitele spravedlností a právem 75 v drženie dědictvie věnného vešlého, jakož o tom jest povědieno napřed v tituli: „Dokud má vdova věnné dědictvie držeti.“ 8. Jest také jiná příčina, ješto vdova peněz věnných u desk položených nenie povinna bráti: Když jí věno jejie ne tak jest položeno, jakž má vedlé práva položeno býti, jako kdyby kto položil věno 8) na groš mišenský, kteréž dsky ukazují na groš český, anebo jinak než má položeno býti a jakž dsky jejie svědčie. 9. Anebo také, když by kto chtěl věno zplatiti, kteréhož zplatiti nemóž; to bývá, když která vdova věno má držeti do stavu svého pro- měněnie nebo do živnosti své, a odtud hýbána ani zplacována 85 70
V. 32. O zplacení věna. 237 skými nebo penězi drobnými, za každý groš sedm peniez počí- tajíc, zaplaceni býti. A za každý zlatý uherský má třidceti grošóv českých, a za každý rýnský dvamezcietma grošóv též 50 českých dáno býti. O tom nález najdeš v Památných R. 30. Leč by ta výminka v věně nebo v dluhu stála, aby nemohl ten dluh nebo věno jinú mincí zplacováno býti, než zlatými uherskými nebo rýnskými, a jinú mincí žádnú; tehdy by v tako- vém běhu nemohl dluh odbyt býti, ani věno, než zlatými na 55 zlatě, a ne penězi za zlaté.) 6. Ktož penieze na zplacenie věna u desk položí, a vdova jich svévolně, žádné spravedlnosti k držení dědictvie věnného nemajíc, bráti nechce, on se v dědictvie věnné móž uvázati a toho užívati jako svého. Neb to nenie jeho vinú, že vdova svévolně peněz svých bráti nechce, než její. A z té 6o příčiny to jejie škoda samé jest, že ani dědictvie ani věna ne- užívá, mohúci peněz svých užívati, kterýchž nechce od desk svévolně zdvihnúti; neb to spravedlivé nenie, když ten, komuž příležie, penieze věnné položí, a vdova jich svévolně bráti ne- chce, aby on ani peněz ani dědictvie neužíval. 7. Však proto 65 bývají příčiny, pro kteréž slušně a spravedlivě vdova peněz věnných móž nebrati, ani dědin věnných povinna jest postúpiti. Neb když kto chce věno zplatiti, komuž nepříležie, an k tomu práva žádného nemá, nejsa ani dědicem ani držitelem, tu nenie vdova povinna ani peněz bráti, ani věnného dědictvie postúpiti. A by pak byl kto držitelem, jestli že jest v to drženie ne právem než mocí a jakúž koli bezpravností vkročil, nenie od toho vdova povinna peněz věnných bráti, ani věna svého sstupovati; neb žádný vedlé práva věna zplacovati nemóž, kromě dědice řádně na svět pošlého a pravého anebo držitele spravedlností a právem 75 v drženie dědictvie věnného vešlého, jakož o tom jest povědieno napřed v tituli: „Dokud má vdova věnné dědictvie držeti.“ 8. Jest také jiná příčina, ješto vdova peněz věnných u desk položených nenie povinna bráti: Když jí věno jejie ne tak jest položeno, jakž má vedlé práva položeno býti, jako kdyby kto položil věno 8) na groš mišenský, kteréž dsky ukazují na groš český, anebo jinak než má položeno býti a jakž dsky jejie svědčie. 9. Anebo také, když by kto chtěl věno zplatiti, kteréhož zplatiti nemóž; to bývá, když která vdova věno má držeti do stavu svého pro- měněnie nebo do živnosti své, a odtud hýbána ani zplacována 85 70
Strana 238
238 V. 32. O zplacení věna. nemá býti, aneb když které vdově má věno jejie dědicky zóstati. (Ale takových věn nemnoho bývá.) 10. Ještě i z této příčiny vdova nenie povinna peněz svých bráti, když nevie, co věna svého má, a desk ohledati nemóž, když jsú zavřieny. (A o to 90 častí a mnozí svárové u desk a nečíslné nesnáze a těžké bývají, proto že se ke dskám nemóž. Než snad by to opatřeno mělo jinak býti, a cesta aby pohledána byla, kterúž by ti častí, mnozí a těžcí i škodní lidem na obě straně svárové a nesnáze mohli přetrženi býti, aby dsky k potřebám lidským mohly když koli 95 ohledány býti. Skrze kterýchžto desk ohledánie takové nesnáze těžké a zádavy mezi lidmi mohly by hned přetrženy býti a sro- vnány, poněvadž dsky proto se píší, aby se lidé jimi spravovali, ne aby skrze schovánie jich a zamčenie lidé na svých spravedli- vostech, a zvláště vdovy a sirotci, ujmu a na statciech svých 100 škodu trpěli; a to což všem dobře slúžiti má, aby mnohým skrze zavřenie a nepřístup zle neslúžilo, a což k užitku obecniemu jest od starých nalezeno, aby ke škodě obecnie beze všie potřeby ne- bylo obracováno, a což jest od staradávna pro dobré všech lidí vymyšleno, toho aby vdovy a sirotci zlým neužívali). 11. Ale 105 kdyby věno jejie zúplna vedlé desk jejích položeno bylo, a ona jeho bráti nechtěla, ani dědictvie věnného postúpiti svévolně, co má činiti dědic, kterýž věno zplacuje? Snad by to úředníky mělo ohledáno a opatřeno býti, aby list obranní dán byl dědici od desk k purkrabí najvyššiemu, a ten aby mocí úřadu svého dědice 110 v dědictvie jeho uvedl, a vdově aby rozkázal, své penieze od desk vedlé práva vyzdvihnúti, tím zpósobem, jakož jest o zpla- cení zástav nebo o ssutí svrchu povědieno. 12. Z toho všeho, což o zplacování věn jest široce mluveno, toto krátce se zavře: Že žádný věna zplatiti nemóž, než dědic nebo držitel spravedlivě 115 v drženie přišlý, ne mocí vetřený. A také žádná vdova nemá prvé věnného dědictvie sstupovati, leč své penieze hotové nebo dostatečně ujištěné bude mieti. Ještě, žádná vdova, kteráž své penieze vezme, a trhem své věno ve dsky klade, nemá než svú závadu zpravovati, a dále nic; a má toliko sama zpravovati, 120 měj na zemi nebo neměj, a nemá žádného zpravce jiného miesto sebe ani vedlé sebe přistavovati, aniž jest toho povinna, aniž také kto dobrý toho na vdově žádati bude. Ještě, vdovy věna svá nebo z desk propúštějí nebo trhem do desk kladú.
238 V. 32. O zplacení věna. nemá býti, aneb když které vdově má věno jejie dědicky zóstati. (Ale takových věn nemnoho bývá.) 10. Ještě i z této příčiny vdova nenie povinna peněz svých bráti, když nevie, co věna svého má, a desk ohledati nemóž, když jsú zavřieny. (A o to 90 častí a mnozí svárové u desk a nečíslné nesnáze a těžké bývají, proto že se ke dskám nemóž. Než snad by to opatřeno mělo jinak býti, a cesta aby pohledána byla, kterúž by ti častí, mnozí a těžcí i škodní lidem na obě straně svárové a nesnáze mohli přetrženi býti, aby dsky k potřebám lidským mohly když koli 95 ohledány býti. Skrze kterýchžto desk ohledánie takové nesnáze těžké a zádavy mezi lidmi mohly by hned přetrženy býti a sro- vnány, poněvadž dsky proto se píší, aby se lidé jimi spravovali, ne aby skrze schovánie jich a zamčenie lidé na svých spravedli- vostech, a zvláště vdovy a sirotci, ujmu a na statciech svých 100 škodu trpěli; a to což všem dobře slúžiti má, aby mnohým skrze zavřenie a nepřístup zle neslúžilo, a což k užitku obecniemu jest od starých nalezeno, aby ke škodě obecnie beze všie potřeby ne- bylo obracováno, a což jest od staradávna pro dobré všech lidí vymyšleno, toho aby vdovy a sirotci zlým neužívali). 11. Ale 105 kdyby věno jejie zúplna vedlé desk jejích položeno bylo, a ona jeho bráti nechtěla, ani dědictvie věnného postúpiti svévolně, co má činiti dědic, kterýž věno zplacuje? Snad by to úředníky mělo ohledáno a opatřeno býti, aby list obranní dán byl dědici od desk k purkrabí najvyššiemu, a ten aby mocí úřadu svého dědice 110 v dědictvie jeho uvedl, a vdově aby rozkázal, své penieze od desk vedlé práva vyzdvihnúti, tím zpósobem, jakož jest o zpla- cení zástav nebo o ssutí svrchu povědieno. 12. Z toho všeho, což o zplacování věn jest široce mluveno, toto krátce se zavře: Že žádný věna zplatiti nemóž, než dědic nebo držitel spravedlivě 115 v drženie přišlý, ne mocí vetřený. A také žádná vdova nemá prvé věnného dědictvie sstupovati, leč své penieze hotové nebo dostatečně ujištěné bude mieti. Ještě, žádná vdova, kteráž své penieze vezme, a trhem své věno ve dsky klade, nemá než svú závadu zpravovati, a dále nic; a má toliko sama zpravovati, 120 měj na zemi nebo neměj, a nemá žádného zpravce jiného miesto sebe ani vedlé sebe přistavovati, aniž jest toho povinna, aniž také kto dobrý toho na vdově žádati bude. Ještě, vdovy věna svá nebo z desk propúštějí nebo trhem do desk kladú.
Strana 239
V. 33. O poručenství. 239 Když dsky před rukama jsú, tehdy věna propúštějí, ale když se ke dskám nemóž, protože dsky staré dole nejsú, tehdy se věna 125 trhem kladú. — A potud o zplacování věn. 33. O poručenství. 1) Poručenstvie jest dětí a statku svého k opatrování a k množení, ne k umenšení, komuž se zdá, dskami svěřenie a po smrti své postúpenie... 6) nebo manského nemá, 7 dělati nemá a nemóž . . . . . 23) (č. 5. není). 34) A to se za obyčej vždycky ve dsky píše. 35) spravedlivá maje, se samého, bratřie své . . . . . poručiti; též i strýc strýce 49) (č. 9. není) 69) odepři tomu poručenství a tak se toho zhostíš i slušně i bez hřiechu. Kto nechce.. 71) svého raději k sirotčiemu nenic při- činiti než snad v úmyslu svém to má, aby sirotčieho užívaje.. 75) poru- čenství sám odepři. Neb nad tu nepravost mezi všemi nepravostmi větčie a nepravějšie není, kdež kto komu děti a zbožie svého svěří, a ten komuž jest tak svěřeno, pod tím zpósobem v to vkroče, z sirotčích škod sobě užitky své přivodí, a maje jich obrance býti, i jest zlodějem statku jich! Takový .. 83) horší a oprovazenie než zloděj silničný hodnější; neb tento cizím a neznámým a těm, kteříž naň péči mají a jemu se brániti mohú, s svým velikým nebezpečenstviem a úsiliem beře, ale onenno ty, kteříž jsú jeho obraně a věře bezpečně poručeni, pod přikrytím .. 88) pod obranú práva bezpečně lúpí, a statek . . . . 31) praví poručníci a súdce býti, ještě . . . . 1. Poručenstvie jest dětí a statku svého, kterýž kto ve dskách má k opatrování a k množení, ne k umenšení, komuž se zdá, dskami nebo kšaftem na list mocný královský svěřenie a po smrti své postúpenie dětí a statku svého, dědičného a svobod- ného nebo manského nebo zástavného. 2. Neb žádný, ktož dědi- 5 ctvie svobodného nebo manského dskami zapsaného nemá, po- ručníkóv dskami dělati nemóž. 3. Z té příčiny to dvé jest spolu svázáno „dětí a statku“; neb nemá-li kto statku svobodného na zemi (jakož jest povědieno), a děti má, nemóž poručníkóv dětí svých dskami činiti. A též ktož dědictvie a zbožie svobodné na 10 zemi má, a dětí nemá, nemóž poručníkóv dskami dělati, než toliko nápadníky, zápisem nebo dániem, kohož se jemu zdá, učiniti móže. 4. Aniž se na to kdo obracej, že ve dskách někdy poručenstvie dětí a statku najde se toho, ježto nic na zemi nemá. To přicházie z toho, že někto, maje na zemi dědictvie svobodné 15 nebo zástavné, poručenstvie dětí a statku svého zapíše dskami; potom to, což jest na zemi dědičného nebo zástavného měl,
V. 33. O poručenství. 239 Když dsky před rukama jsú, tehdy věna propúštějí, ale když se ke dskám nemóž, protože dsky staré dole nejsú, tehdy se věna 125 trhem kladú. — A potud o zplacování věn. 33. O poručenství. 1) Poručenstvie jest dětí a statku svého k opatrování a k množení, ne k umenšení, komuž se zdá, dskami svěřenie a po smrti své postúpenie... 6) nebo manského nemá, 7 dělati nemá a nemóž . . . . . 23) (č. 5. není). 34) A to se za obyčej vždycky ve dsky píše. 35) spravedlivá maje, se samého, bratřie své . . . . . poručiti; též i strýc strýce 49) (č. 9. není) 69) odepři tomu poručenství a tak se toho zhostíš i slušně i bez hřiechu. Kto nechce.. 71) svého raději k sirotčiemu nenic při- činiti než snad v úmyslu svém to má, aby sirotčieho užívaje.. 75) poru- čenství sám odepři. Neb nad tu nepravost mezi všemi nepravostmi větčie a nepravějšie není, kdež kto komu děti a zbožie svého svěří, a ten komuž jest tak svěřeno, pod tím zpósobem v to vkroče, z sirotčích škod sobě užitky své přivodí, a maje jich obrance býti, i jest zlodějem statku jich! Takový .. 83) horší a oprovazenie než zloděj silničný hodnější; neb tento cizím a neznámým a těm, kteříž naň péči mají a jemu se brániti mohú, s svým velikým nebezpečenstviem a úsiliem beře, ale onenno ty, kteříž jsú jeho obraně a věře bezpečně poručeni, pod přikrytím .. 88) pod obranú práva bezpečně lúpí, a statek . . . . 31) praví poručníci a súdce býti, ještě . . . . 1. Poručenstvie jest dětí a statku svého, kterýž kto ve dskách má k opatrování a k množení, ne k umenšení, komuž se zdá, dskami nebo kšaftem na list mocný královský svěřenie a po smrti své postúpenie dětí a statku svého, dědičného a svobod- ného nebo manského nebo zástavného. 2. Neb žádný, ktož dědi- 5 ctvie svobodného nebo manského dskami zapsaného nemá, po- ručníkóv dskami dělati nemóž. 3. Z té příčiny to dvé jest spolu svázáno „dětí a statku“; neb nemá-li kto statku svobodného na zemi (jakož jest povědieno), a děti má, nemóž poručníkóv dětí svých dskami činiti. A též ktož dědictvie a zbožie svobodné na 10 zemi má, a dětí nemá, nemóž poručníkóv dskami dělati, než toliko nápadníky, zápisem nebo dániem, kohož se jemu zdá, učiniti móže. 4. Aniž se na to kdo obracej, že ve dskách někdy poručenstvie dětí a statku najde se toho, ježto nic na zemi nemá. To přicházie z toho, že někto, maje na zemi dědictvie svobodné 15 nebo zástavné, poručenstvie dětí a statku svého zapíše dskami; potom to, což jest na zemi dědičného nebo zástavného měl,
Strana 240
240 V. 33. O poručenství. prodá jinému, anebo zplacen s zástavy dědictvie zástavného bude a poručenstvie tehdáž, dokudž jest měl dědictvie na zemi, 20 učiněné ve dskách zóstane. (Mnozí toho svědomi nejsúce a toho neznajíce za to mají, že jest poručníky dskami někto dětí svých učinil, na zemi nic nemaje; ale tím nevědomiem se klamají a mýlie.) 5. Úředníkóm příležie v takových poručenstviech, ktož je dskami dělati chce aneb chtie, otázky činiti, má-li dědiny 25 svobodné, prvé než poručenstvie zapisovati budú, a ty dskami upevněné. 6. „Dětí a statku svého“. V tom se zavierá a rozumie, že poručenstvie móž býti netoliko dětí toho, ktož poručníky dělá, ale také dětí bratra i strýce jeho nedielného, však neb ačkoli děti jeho nejsú, ale proto, poněvadž on s bratrem nebo strýcem svým 3o v nedielnosti jest byl, statek bratra, statek strýce nedielného jest jeho statek. A tak se v tom slově zavierá to „svého“; neb poručníky dskami učiniti nemóže dětí svých, ne otec toliko; ale i bratr jeho, kdyžby otec umřel, móž poručníky dětí bratra nebo strýce svého učiniti. A to se za obyčej ve dsky píše. 7. Móž také bratr starší, 35 léta spravedlivá maje, bratřie své i strýce mladšie, komu chce, dskami též jako otec poručiti, nadto i se samého; též i strýc strýce své mladšie móž poručníky, kterýmž se jemu zdá, opatřiti. 8. Ještě, to slovo v poručenství položené „statku svého“ nenie prázdné; neb žádný cizieho statku a dětí porúčeti nemóž, po- něvadž ani děd, jsa vnuka svého dielen, nemóž jemu poručníkóv žádných ustanoviti, by pak vnuku i statek svój dal. Též bratr, strýc, dielni jsúce, ačkoli sami vedlé práva poručenstvie bratří a strýcóv svých obdržie, když by od otcóv sirotci žádnými poručníky opatřeni nebyli, však proto jich poručníky jinými opatrovati nemohú. 45 Neb statek sirotčí, totižto bratří nebo strýcóv mladších, nenie bratří nebo strýcóv starších dielných. Z té příčiny nemohú dielní bratří a strýci poručníkóv mladším bratróm nebo strýcóm dělati, než sami toliko poručenstvie proti jiným poručníkóm králem daným obdržie. 9. „Dětí a statku svého.“ Kto má toliko 50 zápisné nebo královské na majestátiech, a těch majestátóv ve dskách nemá, kto má to na listech toliko, a ve dskách nic nemá: nemóž dskami dětí svých a statku svého dělati poručníkóv; ani ten, ktož dědictvie jaké dědické kšaftem má anebo drží, a ve dskách jeho nemá, nemóž dělati dětí a dědictvie svého po- 55 ručníkóv. Než ktožby dědictvie ve dskách měl, by pak za jeden 40
240 V. 33. O poručenství. prodá jinému, anebo zplacen s zástavy dědictvie zástavného bude a poručenstvie tehdáž, dokudž jest měl dědictvie na zemi, 20 učiněné ve dskách zóstane. (Mnozí toho svědomi nejsúce a toho neznajíce za to mají, že jest poručníky dskami někto dětí svých učinil, na zemi nic nemaje; ale tím nevědomiem se klamají a mýlie.) 5. Úředníkóm příležie v takových poručenstviech, ktož je dskami dělati chce aneb chtie, otázky činiti, má-li dědiny 25 svobodné, prvé než poručenstvie zapisovati budú, a ty dskami upevněné. 6. „Dětí a statku svého“. V tom se zavierá a rozumie, že poručenstvie móž býti netoliko dětí toho, ktož poručníky dělá, ale také dětí bratra i strýce jeho nedielného, však neb ačkoli děti jeho nejsú, ale proto, poněvadž on s bratrem nebo strýcem svým 3o v nedielnosti jest byl, statek bratra, statek strýce nedielného jest jeho statek. A tak se v tom slově zavierá to „svého“; neb poručníky dskami učiniti nemóže dětí svých, ne otec toliko; ale i bratr jeho, kdyžby otec umřel, móž poručníky dětí bratra nebo strýce svého učiniti. A to se za obyčej ve dsky píše. 7. Móž také bratr starší, 35 léta spravedlivá maje, bratřie své i strýce mladšie, komu chce, dskami též jako otec poručiti, nadto i se samého; též i strýc strýce své mladšie móž poručníky, kterýmž se jemu zdá, opatřiti. 8. Ještě, to slovo v poručenství položené „statku svého“ nenie prázdné; neb žádný cizieho statku a dětí porúčeti nemóž, po- něvadž ani děd, jsa vnuka svého dielen, nemóž jemu poručníkóv žádných ustanoviti, by pak vnuku i statek svój dal. Též bratr, strýc, dielni jsúce, ačkoli sami vedlé práva poručenstvie bratří a strýcóv svých obdržie, když by od otcóv sirotci žádnými poručníky opatřeni nebyli, však proto jich poručníky jinými opatrovati nemohú. 45 Neb statek sirotčí, totižto bratří nebo strýcóv mladších, nenie bratří nebo strýcóv starších dielných. Z té příčiny nemohú dielní bratří a strýci poručníkóv mladším bratróm nebo strýcóm dělati, než sami toliko poručenstvie proti jiným poručníkóm králem daným obdržie. 9. „Dětí a statku svého.“ Kto má toliko 50 zápisné nebo královské na majestátiech, a těch majestátóv ve dskách nemá, kto má to na listech toliko, a ve dskách nic nemá: nemóž dskami dětí svých a statku svého dělati poručníkóv; ani ten, ktož dědictvie jaké dědické kšaftem má anebo drží, a ve dskách jeho nemá, nemóž dělati dětí a dědictvie svého po- 55 ručníkóv. Než ktožby dědictvie ve dskách měl, by pak za jeden 40
Strana 241
V. 33. O poručenství. 241 groš toliko stálo, ten móž poručníky dětem svým a statku svého dskami učiniti, a vedlé toho i majestáty i listy všeliké i penieze hotové s klenoty při poručenství zavaditi, a též i zápisem ná- padním ve dsky klásti (Dóvod dsky zápisné všecky). 10. „K opa- trování a množení, ne k umenšení.“ Kto nechce statku sirotčieho 60 tak věrně jako svého a mnohem pilněje než vlastnieho opatro- vati, nebeř na se poručenstvie dětí a statku žádného; neb jest mnohem užitečněje poručenstvie na se nebrati než přijatému věrně a právě dosti nečiniti. A jestliže tě kto bez tvého vědomie poručníkem ve dsky dětí a statku svého zapíše, a tobě v mysli 65 nenie, aby děti jeho a statek tak pilně jako své vlastnie beze všie zlé lsti opatroval, měj k tomu toho, ktož jest tě poručníkem učinil, ať tě odvolá zase, a vynme z poručenstvie. Pakli toho neučiní, přijeď ke dskám a odepři tomu poručenství, a tak toho prázden budeš beze všech nesnází a potomniech súdóv. 11. Kto 70 nechce sirotčieho statku množiti a svého raděje k sirotčiemu přičiniti než sirotčieho ujímati, než snad to v úmyslu svém má, aby z sirotčieho ujímaje svój statek množil a k svému sirotčie bera přikládal, též učiň a žádaj, ať tě odvolá ten, ktož jest tě poručníkem učinil, anebo poručenství sám odepři. 12. A též 75 kto nechce poručníkem zúmysla býti a cizím se zanášeti, odepři poručenství a budeš toho prázden. (Neb by nad tu nepravost mezi všemi nepravostmi větčie a nepravějšie býti nemohla, když by otec poruční, kterémuž jest dědictvie s dětmi tak svěřeno, aby to jako otec opatroval, pod tím zpósobem v to kroče, so z sirotčích škod sobě by užitky své přivodil a maje jich obrance býti, i byl by zlodějem statku jich. Takový každý poručník zloděje zjevného jest horší a oběšenie než zloděj silničný hodnější. Neb zloděj cizím a neznámým a těm, kteříž naň péči mají a proti němu se opatrují a jemu se brániti mohú, s svým velikým 85 nebezpečenstviem, s prací a s strachem béře: ale onenno ty, kteříž jsú jeho obraně a vieře poručeni, pod přikrytiem otcov- ského a najbližšieho přátelstvie a pod obranú práva bezpečně a doma lúpí, a statek jich, kteréhož jest povinen jiným všem brániti, sám okrádá. Nechci toho připomienati, což se často pod 90 žertem mluvívá: „že ta miesta, kdež mají praví poručníci býti, ještě jsú v nebi prázdna.“) 13. Po smrti své kto chce poručníky dětí a statku svého dělati, má je, dokudž jest živ a dokudž móž Všehrd. 16
V. 33. O poručenství. 241 groš toliko stálo, ten móž poručníky dětem svým a statku svého dskami učiniti, a vedlé toho i majestáty i listy všeliké i penieze hotové s klenoty při poručenství zavaditi, a též i zápisem ná- padním ve dsky klásti (Dóvod dsky zápisné všecky). 10. „K opa- trování a množení, ne k umenšení.“ Kto nechce statku sirotčieho 60 tak věrně jako svého a mnohem pilněje než vlastnieho opatro- vati, nebeř na se poručenstvie dětí a statku žádného; neb jest mnohem užitečněje poručenstvie na se nebrati než přijatému věrně a právě dosti nečiniti. A jestliže tě kto bez tvého vědomie poručníkem ve dsky dětí a statku svého zapíše, a tobě v mysli 65 nenie, aby děti jeho a statek tak pilně jako své vlastnie beze všie zlé lsti opatroval, měj k tomu toho, ktož jest tě poručníkem učinil, ať tě odvolá zase, a vynme z poručenstvie. Pakli toho neučiní, přijeď ke dskám a odepři tomu poručenství, a tak toho prázden budeš beze všech nesnází a potomniech súdóv. 11. Kto 70 nechce sirotčieho statku množiti a svého raděje k sirotčiemu přičiniti než sirotčieho ujímati, než snad to v úmyslu svém má, aby z sirotčieho ujímaje svój statek množil a k svému sirotčie bera přikládal, též učiň a žádaj, ať tě odvolá ten, ktož jest tě poručníkem učinil, anebo poručenství sám odepři. 12. A též 75 kto nechce poručníkem zúmysla býti a cizím se zanášeti, odepři poručenství a budeš toho prázden. (Neb by nad tu nepravost mezi všemi nepravostmi větčie a nepravějšie býti nemohla, když by otec poruční, kterémuž jest dědictvie s dětmi tak svěřeno, aby to jako otec opatroval, pod tím zpósobem v to kroče, so z sirotčích škod sobě by užitky své přivodil a maje jich obrance býti, i byl by zlodějem statku jich. Takový každý poručník zloděje zjevného jest horší a oběšenie než zloděj silničný hodnější. Neb zloděj cizím a neznámým a těm, kteříž naň péči mají a proti němu se opatrují a jemu se brániti mohú, s svým velikým 85 nebezpečenstviem, s prací a s strachem béře: ale onenno ty, kteříž jsú jeho obraně a vieře poručeni, pod přikrytiem otcov- ského a najbližšieho přátelstvie a pod obranú práva bezpečně a doma lúpí, a statek jich, kteréhož jest povinen jiným všem brániti, sám okrádá. Nechci toho připomienati, což se často pod 90 žertem mluvívá: „že ta miesta, kdež mají praví poručníci býti, ještě jsú v nebi prázdna.“) 13. Po smrti své kto chce poručníky dětí a statku svého dělati, má je, dokudž jest živ a dokudž móž Všehrd. 16
Strana 242
242 V. 34. Forma poručenství. — 35. Poručenstvie móž býti doma etc. dělati; neb po smrti k tomu též jako k pokání žádného času 95 nenie. Ale za živnosti učinění poručníci v moc poručenstvie teprv po smrti toho, ktož jest je ustanovil poručníky, vcházejí, a prvé nic. Z té příčiny jest položeno, že poručenství jest „dětí a statku svého svěřenie a po smrti poručujícieho postúpenie. 34. Forma a zpósob poručenstvie otcovského. 2) zbožiemi a dědictviemi svými. Ctirad z Dobronic přiznal se před úředníky, že jest všecky děti své se všemi zbožiemi a dědinami svými, kteréž má anebo mieti bude, i se všemi nábytky a svrchky též, kteréž má nebo mieti bude, s listy, majestáty, klenoty, hotovými penězi, jakž by to koli 5 a kdež koli mohlo shledáno a jmenováno býti, poručil mocně a porúčie Všerubovi z Chvatliny a Václavovi Sakovi ze Znančic, oběma spolu, tak že jest je učinil oba pravé a mocné otce poručnie a obrance všech věcí svrchu psaných. 35. Poručenstvie móž býti doma kromě desk. 20) Při tom placenie od kladenie ve dsky znamenitého a velikého najprv, potom .. . . 23) a jiných toliko zpletkóv a nesnazí .... 27) učiniti mají. A ačkoli prvé se jest 29) leč zvláštní na to od JMKské relator bude poslán. Též také 34) učiněným. (Ale řekl jeden, že neškodí k mléku sme- tany přilíti, a od té doby tak držie, a ta slova v královských majestátiech jsú prázdna, mocí a jitie žádného nemajíce.) 40) býti měli, neb to od toho ktož je ustanovuje, berú, že mají býti 45) i odciziti (jakož na to mnoho jest ná- lezóv, ale desk a zapisóv i trhóv rozličných viece). 1. Mohú poručníci dětí a statku zděláni býti netoliko skrze přiznánie před úředníky u desk, ale také bez přiznánie a beze všech úředníkóv přítomnosti doma, když kto list mocný od KMsti má, aby na ten list mocný mohl statek svój zřiediti 5 a dětí i téhož statku poručníky, kohož by se jemu zdálo, učiniti. 2. A tak na ten majestát královský poručníci učinění tolikéž moci a práva mají, jako by dskami učiněni byli, a v statek a v poručenstvie tím listem skutečně vkročiti mohú a mají, a ve všecko se mocí téhož kšaftu uvázati hned po smrti toho,
242 V. 34. Forma poručenství. — 35. Poručenstvie móž býti doma etc. dělati; neb po smrti k tomu též jako k pokání žádného času 95 nenie. Ale za živnosti učinění poručníci v moc poručenstvie teprv po smrti toho, ktož jest je ustanovil poručníky, vcházejí, a prvé nic. Z té příčiny jest položeno, že poručenství jest „dětí a statku svého svěřenie a po smrti poručujícieho postúpenie. 34. Forma a zpósob poručenstvie otcovského. 2) zbožiemi a dědictviemi svými. Ctirad z Dobronic přiznal se před úředníky, že jest všecky děti své se všemi zbožiemi a dědinami svými, kteréž má anebo mieti bude, i se všemi nábytky a svrchky též, kteréž má nebo mieti bude, s listy, majestáty, klenoty, hotovými penězi, jakž by to koli 5 a kdež koli mohlo shledáno a jmenováno býti, poručil mocně a porúčie Všerubovi z Chvatliny a Václavovi Sakovi ze Znančic, oběma spolu, tak že jest je učinil oba pravé a mocné otce poručnie a obrance všech věcí svrchu psaných. 35. Poručenstvie móž býti doma kromě desk. 20) Při tom placenie od kladenie ve dsky znamenitého a velikého najprv, potom .. . . 23) a jiných toliko zpletkóv a nesnazí .... 27) učiniti mají. A ačkoli prvé se jest 29) leč zvláštní na to od JMKské relator bude poslán. Též také 34) učiněným. (Ale řekl jeden, že neškodí k mléku sme- tany přilíti, a od té doby tak držie, a ta slova v královských majestátiech jsú prázdna, mocí a jitie žádného nemajíce.) 40) býti měli, neb to od toho ktož je ustanovuje, berú, že mají býti 45) i odciziti (jakož na to mnoho jest ná- lezóv, ale desk a zapisóv i trhóv rozličných viece). 1. Mohú poručníci dětí a statku zděláni býti netoliko skrze přiznánie před úředníky u desk, ale také bez přiznánie a beze všech úředníkóv přítomnosti doma, když kto list mocný od KMsti má, aby na ten list mocný mohl statek svój zřiediti 5 a dětí i téhož statku poručníky, kohož by se jemu zdálo, učiniti. 2. A tak na ten majestát královský poručníci učinění tolikéž moci a práva mají, jako by dskami učiněni byli, a v statek a v poručenstvie tím listem skutečně vkročiti mohú a mají, a ve všecko se mocí téhož kšaftu uvázati hned po smrti toho,
Strana 243
V. 35. Poručenstvie móž býti doma kromě desk. 243 ktož jest jim pornčil, nic nečekajíce, ani se nevloženiem téhož 1o kšaftu ve dsky meškajíce; neb toho nic potřebie nenie ve dsky klásti, aniž pro nevloženie toho kšaftu ve dsky jaké ujmy na tom poručenství nebo na kšaftu poručníci trpěti mohú. 3. Při jich dobré vóli jest, to poručenstvie nebo ten kšaft ve dsky vložiti nebo tak nechati. Nébrž z mnohých příčin jest lépe, 15 do desk ani poručenstvie toho ani kšaſtu neklásti, a z této mezi jinými příčinami najznamenitějšie, že, když sirotci živi zóstanú, nebudú skrze takové kšaftu daremné kladenie žádných zmatkóv mieti, ani jim bude potřebie toho z desk propúštěti a vymazovati, čehož jest nebylo potřebie ani ve dsky klásti. Při 20 tom placenie od kladenie ve dsky najprvé, potom propuštěnie z desk a děkovánie z poručenstvie, a opět nového placenie ujdú, a jiných toliko prací, jiezd a nesnází. 4. A ačkoli v každém majestátu královském zřetedlně se přikazuje úředníkóm zemským, když by požádáni býli od toho, komuž jest takový majestát od 25 krále dán, nebo od poručníkóv jeho, aby ten majestát ve dsky vložili, že tak učiniti mají (a prvé se jest každý majestát ta- kový i kšaft ve dsky kladl): však nynie již žádný majestát ta- kový ve dsky se neklade na to KMsti rozkázánie, leč by zvláštní na to od JMKské relátor z pánóv nebo z vládyk poslán byl. 30 Též také již nynie kšaft žádný se ve dsky neklade ani list bez povolenie královského a posla od JMsti zvláštnieho, než prvé se jest každý majestát, v kterémž jest to přikázánie bylo, bez relátora ve dsky kladl i s kšaftem na ten majestát učiněným. 5. „Pravé a mocné.“ V každém poručenství se tato slova kladú, 85 že jest je učinil pravé a mocné otce poručnie: Pravé, že nejsú vetření ani jakým fortelem v poručenstvie vešlí ani vprošení, a také aby se varovali nepravosti, a sirotkóm aby právě v statku jich činili, a sami na se toho neuvodili, aby nepravými poručníky býti měli; neb je k tomu zavazuje ten, ktož je ustanovuje, že 40 mají býti praví poručníci. Ale budú-li nepraví, to sami od sebe a od své nespravedlnosti mieti budú. Jsú také „mocní“ poručníci, proto, že moc mají statek sirotčí spravovati, opatrovati, zlepšo- vati, množiti, sirotčieho dobývati. 6. Mají také moc, statek si- rotčí zapsati, prodati i odciziti pro lepšie sirotčie (jakož na to 45 mnoho nálezóv a desk, a zápisóv i trhóv rozličných viece). 7. Ještě, poručníci mají moc o statek sirotčí se súditi, za sirotky 16 *
V. 35. Poručenstvie móž býti doma kromě desk. 243 ktož jest jim pornčil, nic nečekajíce, ani se nevloženiem téhož 1o kšaftu ve dsky meškajíce; neb toho nic potřebie nenie ve dsky klásti, aniž pro nevloženie toho kšaftu ve dsky jaké ujmy na tom poručenství nebo na kšaftu poručníci trpěti mohú. 3. Při jich dobré vóli jest, to poručenstvie nebo ten kšaft ve dsky vložiti nebo tak nechati. Nébrž z mnohých příčin jest lépe, 15 do desk ani poručenstvie toho ani kšaſtu neklásti, a z této mezi jinými příčinami najznamenitějšie, že, když sirotci živi zóstanú, nebudú skrze takové kšaftu daremné kladenie žádných zmatkóv mieti, ani jim bude potřebie toho z desk propúštěti a vymazovati, čehož jest nebylo potřebie ani ve dsky klásti. Při 20 tom placenie od kladenie ve dsky najprvé, potom propuštěnie z desk a děkovánie z poručenstvie, a opět nového placenie ujdú, a jiných toliko prací, jiezd a nesnází. 4. A ačkoli v každém majestátu královském zřetedlně se přikazuje úředníkóm zemským, když by požádáni býli od toho, komuž jest takový majestát od 25 krále dán, nebo od poručníkóv jeho, aby ten majestát ve dsky vložili, že tak učiniti mají (a prvé se jest každý majestát ta- kový i kšaft ve dsky kladl): však nynie již žádný majestát ta- kový ve dsky se neklade na to KMsti rozkázánie, leč by zvláštní na to od JMKské relátor z pánóv nebo z vládyk poslán byl. 30 Též také již nynie kšaft žádný se ve dsky neklade ani list bez povolenie královského a posla od JMsti zvláštnieho, než prvé se jest každý majestát, v kterémž jest to přikázánie bylo, bez relátora ve dsky kladl i s kšaftem na ten majestát učiněným. 5. „Pravé a mocné.“ V každém poručenství se tato slova kladú, 85 že jest je učinil pravé a mocné otce poručnie: Pravé, že nejsú vetření ani jakým fortelem v poručenstvie vešlí ani vprošení, a také aby se varovali nepravosti, a sirotkóm aby právě v statku jich činili, a sami na se toho neuvodili, aby nepravými poručníky býti měli; neb je k tomu zavazuje ten, ktož je ustanovuje, že 40 mají býti praví poručníci. Ale budú-li nepraví, to sami od sebe a od své nespravedlnosti mieti budú. Jsú také „mocní“ poručníci, proto, že moc mají statek sirotčí spravovati, opatrovati, zlepšo- vati, množiti, sirotčieho dobývati. 6. Mají také moc, statek si- rotčí zapsati, prodati i odciziti pro lepšie sirotčie (jakož na to 45 mnoho nálezóv a desk, a zápisóv i trhóv rozličných viece). 7. Ještě, poručníci mají moc o statek sirotčí se súditi, za sirotky 16 *
Strana 244
244 V. 36. O obranci. — 37. Dokud poručenstvie trvá. odpoviedati, sirotkóm vysúditi i prosúditi. 8. Ale aby statku sirotčieho zanetbávali, jej opúštěli a jeho umenšovali, k tomu 50 mají býti ne mocni, leč by jací dluhové nebo závady spravedlivé předkóv sirotčiech předešli, kteréž by na tom statku sirotčiem poručníci předešlé nalezli, ne sami je znovu uvedli. V takovém běhu mohú poručníci umenšiti statku sirotčieho, neb jest sirotkóm lépe a užitečněje, malý statek mieti nežli žádného 55 nemieti. A tak tím umenšeniem poručníci neujmú sirotkóm statku, než přičinie, když skrze uprodánie potřebné sirotkóm nenic statku zachovají. 9. A tak poručníci mocní slovú, že mají moc, aby statku sirotkóm dobývali, ale nemají moci, aby jim statek jich bez příčiny utratili, anebo jej bez znamenité potřeby 6o a spravedlivé a hodné příčiny komu prodávali, a zvláště sami sobě. 36. „A obrance". [O obranci.] 2) proti moci hájiti i proti súdóm jim statku.. 3) proti žalobníkóm jeho brániece a za ně odpoviedajíce 7) když by pohnáni byli, 8) (č. 3. v I. rec. není). 1. Jsú také poručníci i statku sirotčieho i sirotkóv obrance, tak že jich mají proti moci, proti křivdě i proti súdóm brániti, jim statku jich súdem dobývajíce i proti žalobníkóm všelikým za ně otpoviedajíce. A vysúdie-li co sirotkóm, ne sobě vysúdie 5 a prosúdie-li co, ne sobě prosúdie, než sirotkóm. 2. A jakož moc mají z sirotčieho poháněti, též také povinni jsú, za sirotky, když by od koho pohnáni byli, odpoviedati. (O tom máš nález v II. dskách Planových G. 24. Najjasnější). 3. Jest také každý poručník otcem učiněný sirotkóv i statku jich tak mocen jako 10 otec sám, do jich let spravedlivých toliko, a dědictvie jich móž prodati, zastaviti, zapsati a k své vóli obrátiti, jakž by se jemu zdálo; než věnovati a dáti sirotčieho pryč, toho učiniti nemóž. 37. Dokud poručenstvie trvá. 1) Déle poručenstvie netrvá než do let sirotka ne najmladšieho, než najstaršieho. 4) vladnúti má. To v zemi české.. 9) když sirotek léta maje toho na něm požádá, 24) ještě by let neměli, má děvečce vedle práva, leta mající, poručenstvie sstúpeno býti 29) kterýž jest viece než ode dvú set let nalezen Janem králem ...
244 V. 36. O obranci. — 37. Dokud poručenstvie trvá. odpoviedati, sirotkóm vysúditi i prosúditi. 8. Ale aby statku sirotčieho zanetbávali, jej opúštěli a jeho umenšovali, k tomu 50 mají býti ne mocni, leč by jací dluhové nebo závady spravedlivé předkóv sirotčiech předešli, kteréž by na tom statku sirotčiem poručníci předešlé nalezli, ne sami je znovu uvedli. V takovém běhu mohú poručníci umenšiti statku sirotčieho, neb jest sirotkóm lépe a užitečněje, malý statek mieti nežli žádného 55 nemieti. A tak tím umenšeniem poručníci neujmú sirotkóm statku, než přičinie, když skrze uprodánie potřebné sirotkóm nenic statku zachovají. 9. A tak poručníci mocní slovú, že mají moc, aby statku sirotkóm dobývali, ale nemají moci, aby jim statek jich bez příčiny utratili, anebo jej bez znamenité potřeby 6o a spravedlivé a hodné příčiny komu prodávali, a zvláště sami sobě. 36. „A obrance". [O obranci.] 2) proti moci hájiti i proti súdóm jim statku.. 3) proti žalobníkóm jeho brániece a za ně odpoviedajíce 7) když by pohnáni byli, 8) (č. 3. v I. rec. není). 1. Jsú také poručníci i statku sirotčieho i sirotkóv obrance, tak že jich mají proti moci, proti křivdě i proti súdóm brániti, jim statku jich súdem dobývajíce i proti žalobníkóm všelikým za ně otpoviedajíce. A vysúdie-li co sirotkóm, ne sobě vysúdie 5 a prosúdie-li co, ne sobě prosúdie, než sirotkóm. 2. A jakož moc mají z sirotčieho poháněti, též také povinni jsú, za sirotky, když by od koho pohnáni byli, odpoviedati. (O tom máš nález v II. dskách Planových G. 24. Najjasnější). 3. Jest také každý poručník otcem učiněný sirotkóv i statku jich tak mocen jako 10 otec sám, do jich let spravedlivých toliko, a dědictvie jich móž prodati, zastaviti, zapsati a k své vóli obrátiti, jakž by se jemu zdálo; než věnovati a dáti sirotčieho pryč, toho učiniti nemóž. 37. Dokud poručenstvie trvá. 1) Déle poručenstvie netrvá než do let sirotka ne najmladšieho, než najstaršieho. 4) vladnúti má. To v zemi české.. 9) když sirotek léta maje toho na něm požádá, 24) ještě by let neměli, má děvečce vedle práva, leta mající, poručenstvie sstúpeno býti 29) kterýž jest viece než ode dvú set let nalezen Janem králem ...
Strana 245
V. 38. Troje poručenstvie. 245 1. Žádné poručenstvie, otcovské, přirozené ani králem dané, déle netrvá, než do let sirotka ne najmladšieho, než najstaršieho. 2. Kterýž když let spravedlivých dojde, poručníky své poručenstvie zbaví, a sám bratřiemi nebo strýci svými mladšími z práva vlád- núti má; neb každý sirotek takový, jakž k letóm spravedlivým 5 přijde, hned jest bližší poručenstvie, nežli onen dskami od otce jeho nebo od jiného učiněný. (To v zemi české od počátku desk za právo se jest vždycky držalo a zachovávalo.) 3. A každý poručník, když sirotek léta spravedlivá a řádná maje, toho na něm požádá, aby jemu zbožie postúpil, má tak učiniti, 10 a dědictvie jeho jemu postúpiti. (To najdeš v IV. Ondřejových L. 10. kdež Jan z Valštajna Annu z Kováně pohánie). 4. A mají se sirotkóm léta majícím, když toho na úředníciech ke dskám přijdúce žádají, listové od úřadu k poručníkóm dávati, aby statku sirotčieho jim sirotkóm poručníci jich postúpili. 15 Pakli tak od úřadu obesláni jsúce, sirotkóm dědictvie jich ne- postúpie, mají sirotci listem obranním skrze purkrabí najvyš- šieho v statek svój dědičný otcovský uvedeni býti. 5. A též také, kdy by sirotci ženského pohlavie toliko byli, má té, kteráž k letóm najprv přijde, najstarší s statku od poručníkóv sstúpeno 20 býti, a ona má mladšie spravovati s dědictviem jich i svým. 6. Též také kdyby se přihodilo, že by sirotci obojieho pohlavie byli, ženského i mužského, a děvečka by k letóm přišla, a bratřie její ještě by let spravedlivých neměli, má dievce vedlé práva, léta ma- jície spravedlivá, sporučenstvie sstúpeno býti. (To najdeš v Bielých 25 póhonných: Léta božieho 1493, kdež Barbora z Vrchlabie pohánie.) (Jinak kdyby to ženskému pohlaví jíti nemělo, též jako i muž- skému, byl by grunt práva českého zdvižen, a nález najstarší byl by v nic obrácen, kterýž jest nalezen Janem králem českým, že dcera též jako syn tím vším právem dědí; i byla-li by od po- 30 ručenstvie odstrčena, již by tím vším právem jako syn děditi nemohla, ješto taková věc jest zřetedlně proti tomu nálezu a právu najstaršiemu i najspravedlivějšiemu.) 38. Troje poručenstvie. 4) dětem svým poručníky ustanoví, 8) jiných poručníkóv nezdělá 12) kdyžby obec poručníkóv žádných.. 40) k letóm přirozeným přijdú, zbožie jich najprv.. 42) a má jim všeho zbožie jich zúplna beze všeho umenšenie
V. 38. Troje poručenstvie. 245 1. Žádné poručenstvie, otcovské, přirozené ani králem dané, déle netrvá, než do let sirotka ne najmladšieho, než najstaršieho. 2. Kterýž když let spravedlivých dojde, poručníky své poručenstvie zbaví, a sám bratřiemi nebo strýci svými mladšími z práva vlád- núti má; neb každý sirotek takový, jakž k letóm spravedlivým 5 přijde, hned jest bližší poručenstvie, nežli onen dskami od otce jeho nebo od jiného učiněný. (To v zemi české od počátku desk za právo se jest vždycky držalo a zachovávalo.) 3. A každý poručník, když sirotek léta spravedlivá a řádná maje, toho na něm požádá, aby jemu zbožie postúpil, má tak učiniti, 10 a dědictvie jeho jemu postúpiti. (To najdeš v IV. Ondřejových L. 10. kdež Jan z Valštajna Annu z Kováně pohánie). 4. A mají se sirotkóm léta majícím, když toho na úředníciech ke dskám přijdúce žádají, listové od úřadu k poručníkóm dávati, aby statku sirotčieho jim sirotkóm poručníci jich postúpili. 15 Pakli tak od úřadu obesláni jsúce, sirotkóm dědictvie jich ne- postúpie, mají sirotci listem obranním skrze purkrabí najvyš- šieho v statek svój dědičný otcovský uvedeni býti. 5. A též také, kdy by sirotci ženského pohlavie toliko byli, má té, kteráž k letóm najprv přijde, najstarší s statku od poručníkóv sstúpeno 20 býti, a ona má mladšie spravovati s dědictviem jich i svým. 6. Též také kdyby se přihodilo, že by sirotci obojieho pohlavie byli, ženského i mužského, a děvečka by k letóm přišla, a bratřie její ještě by let spravedlivých neměli, má dievce vedlé práva, léta ma- jície spravedlivá, sporučenstvie sstúpeno býti. (To najdeš v Bielých 25 póhonných: Léta božieho 1493, kdež Barbora z Vrchlabie pohánie.) (Jinak kdyby to ženskému pohlaví jíti nemělo, též jako i muž- skému, byl by grunt práva českého zdvižen, a nález najstarší byl by v nic obrácen, kterýž jest nalezen Janem králem českým, že dcera též jako syn tím vším právem dědí; i byla-li by od po- 30 ručenstvie odstrčena, již by tím vším právem jako syn děditi nemohla, ješto taková věc jest zřetedlně proti tomu nálezu a právu najstaršiemu i najspravedlivějšiemu.) 38. Troje poručenstvie. 4) dětem svým poručníky ustanoví, 8) jiných poručníkóv nezdělá 12) kdyžby obec poručníkóv žádných.. 40) k letóm přirozeným přijdú, zbožie jich najprv.. 42) a má jim všeho zbožie jich zúplna beze všeho umenšenie
Strana 246
246 V. 38. Troje poručenství. postúpiti. Pakli by jim 56) poručník jich nevyšel, též také pro to se mohú v dě- dictvie poručníka i jeho rukojmě uvázati, to držeti a toho užívati, dokudž by jim nebylo zúplna navráceno a zaplaceno, což by jim dědictvie jich bylo umenšeno a užitkóv utraceno . . . . 64) poznáno (konec). 1. Nalezá se po dskách zemských poručenstvie troje, a každé vedlé práva země české: Přirozené jedno, druhé otcem učiněné, třetie dané. 2. Poručenstvie otcem učiněné jest to, když otec živ jsa dětem svým za zdravého života nebo na smr- 5 tedlné posteli poručníky ustanoví, kteréž se jemu zdá, (jakož o tom již prvé jest povědieno). A to móž slúti poručenstvie otcovské. 3. Přirozené poručenstvie jest, když bratr nebo strýc, sestra nebo teta, buďte dielní nebo nedielní, když otec jiných poruč- níkóv vedlé práva nezdělá, v poručenstvie se uvazují. A to móže 1o slúti poručenstvie přirozené nebo příbuzné, (o kterémžto poru- čenství světlý nález jest Venceslai Andreae M. 7. mezi Zbyňkem z Soběšína.) 4. Ale to poručenstvie příbuzné nemá miesta než tehdáž, když by otec dětí a statku svého poručníkóv žádných neustanově umřel, anebo také, kdyby poručníci otcem učiněni 15 zemřeli, a sirotci by ještě let spravedlivých nemajíce živi zóstali. Než při tom toto má opatřeno býti, že strýc nebo teta, kterýž by chtěl v to poručenstvie vstúpiti, má sirotkóm uručiti vedlé práva a řádu zemského, aby jim statku jich neumenšoval, než raděje přivětčoval. (To psáno v témž nálezu). 5. Ale kdyby pak 20 strýcóv několiko bylo bližších a dalších, nebo jednostajně blízkých nebo dalekých, který z těch obdržeti má poručenstvie? Mezi blízkými a dalšiemi ten má poručenstvie obdržeti, který jest najbližší. (Dóvod toho svrchupsaným nálezem.) Ale mezi jedno- stajně dalekými strýci nebo jednostajně blízkými ten obdrží, 25 kterýž lépe ujistiti móž statek sirotčí, aby jím jeho neumenšoval. A též v ženském pohlaví bližšie přietelkyně má poručenstvie obdržeti vedlé práva, jako sestra před tetú. (Toho dóvod v Pa- mátných F. 6. Najjasnější). 6. Přirození přátelé: Když otec umře poručníkóv nezdělaje, a král když sirotkóm poručníky dá, 30 kteříž za to JMsti prosie, obdržie přirození přátelé poručenstvie proti danému králem poručenství. (Toho nález v Bielých pó- honných, kdež Barbora z Vrchlabie etc.) 7. Ale králem dané poručenstvie jest, když otec žádného poručníka neučině umře, a přátel žádných přirozených nenie; tehdy král, najvyšší všech
246 V. 38. Troje poručenství. postúpiti. Pakli by jim 56) poručník jich nevyšel, též také pro to se mohú v dě- dictvie poručníka i jeho rukojmě uvázati, to držeti a toho užívati, dokudž by jim nebylo zúplna navráceno a zaplaceno, což by jim dědictvie jich bylo umenšeno a užitkóv utraceno . . . . 64) poznáno (konec). 1. Nalezá se po dskách zemských poručenstvie troje, a každé vedlé práva země české: Přirozené jedno, druhé otcem učiněné, třetie dané. 2. Poručenstvie otcem učiněné jest to, když otec živ jsa dětem svým za zdravého života nebo na smr- 5 tedlné posteli poručníky ustanoví, kteréž se jemu zdá, (jakož o tom již prvé jest povědieno). A to móž slúti poručenstvie otcovské. 3. Přirozené poručenstvie jest, když bratr nebo strýc, sestra nebo teta, buďte dielní nebo nedielní, když otec jiných poruč- níkóv vedlé práva nezdělá, v poručenstvie se uvazují. A to móže 1o slúti poručenstvie přirozené nebo příbuzné, (o kterémžto poru- čenství světlý nález jest Venceslai Andreae M. 7. mezi Zbyňkem z Soběšína.) 4. Ale to poručenstvie příbuzné nemá miesta než tehdáž, když by otec dětí a statku svého poručníkóv žádných neustanově umřel, anebo také, kdyby poručníci otcem učiněni 15 zemřeli, a sirotci by ještě let spravedlivých nemajíce živi zóstali. Než při tom toto má opatřeno býti, že strýc nebo teta, kterýž by chtěl v to poručenstvie vstúpiti, má sirotkóm uručiti vedlé práva a řádu zemského, aby jim statku jich neumenšoval, než raděje přivětčoval. (To psáno v témž nálezu). 5. Ale kdyby pak 20 strýcóv několiko bylo bližších a dalších, nebo jednostajně blízkých nebo dalekých, který z těch obdržeti má poručenstvie? Mezi blízkými a dalšiemi ten má poručenstvie obdržeti, který jest najbližší. (Dóvod toho svrchupsaným nálezem.) Ale mezi jedno- stajně dalekými strýci nebo jednostajně blízkými ten obdrží, 25 kterýž lépe ujistiti móž statek sirotčí, aby jím jeho neumenšoval. A též v ženském pohlaví bližšie přietelkyně má poručenstvie obdržeti vedlé práva, jako sestra před tetú. (Toho dóvod v Pa- mátných F. 6. Najjasnější). 6. Přirození přátelé: Když otec umře poručníkóv nezdělaje, a král když sirotkóm poručníky dá, 30 kteříž za to JMsti prosie, obdržie přirození přátelé poručenstvie proti danému králem poručenství. (Toho nález v Bielých pó- honných, kdež Barbora z Vrchlabie etc.) 7. Ale králem dané poručenstvie jest, když otec žádného poručníka neučině umře, a přátel žádných přirozených nenie; tehdy král, najvyšší všech
Strana 247
V. 39. Zpósob poručenstvie králem daného. 247 sirotkóv na zemi i v městech svých poručník, sirotkóm poručníky 35 dá, kteréž ráčí. 8. A ten každý králem daný poručník má sirotkóm dostatečně ujistiti dskami, že jim statku jich nemá umenšovati, rukojmí dosti za to majícím; jinak neučiní-li toho, nepójde jemu královské dánie. 9. Má také každý poručník králem daný a po- vinen jest sirotkóm, když k letóm přirozeným přijdú, dědin, 40 zbožie a statku jich najprv postúpiti, a počet z dědictvie a statku jich i ze všech užitkóv spravedlivý učiniti. A má jim dědictvie všeho a zbožie a gruntóv zúplna beze všeho umenšenie postúpiti, a z užívánie úrokóv, platóv, rybníkóv, lesóv, nábytkóv, svrchkóv, peněz a všech dóchodóv jich počet učiniti. 10. Pakli by 45 jim zbožie a statku jich umenšil, tehdy těm sirotkóm nenie po- třebie súdu čekati, ani z toho poručníka pohoniti; než vezmúc komorníka, hned se mají v dědictvie poručníka svého i v dě- dictvie rukojmě jeho vedlé práva uvázati ve všecko, a to mají držeti a toho požívati tak dlúho, dokud by se jim nezaplatilo 50 to vše, což by jim od poručníka bylo dědictvie a statku jich umenšeno a utraceno. (Dóvod toho všecka ve všech dskách králem daná poručenstvie.) 11. A též také, když by počtu z užitkóv, totižto z úrokóv vybránie, rybníkóv spuštěnie, lesóv na prodaj mýcenie, nábytkóv a svrchkóv prodánie dostatečně 55 poručník jich nevyšel, a jim toho zase nenavrátil nebo nezaplatil, též také proto mohú se v dědictvie poručníka svého i jeho ru- kojmě uvázati, to držeti a toho užívati, dokudž by jim nebylo zúplna navráceno a zaplaceno, což by jim statku a peněz i dó- chodóv jich bylo umenšeno a užitkóv utraceno, se všemi ná- 60 klady. (Dóvod toho dsky všecky takových poručenství). Neb se to v každém takovém poručenství králem daném zapisuje, jakož to z formy a zpósobu téhož poručenstvie tuto hned pode psaného, zřetedlně móž býti poznáno, i nálezové panští to uka- zují. 12. Item při poručenství, kdež jest několik poručníkóv, 65 má vědieno býti, že jeden poručník bez vóle a vědomie druhého bráti sirotčieho nic nemá. (Nález o tom III. Plana B. 2. mezi Zachařem z Říčan a Milotú.) 39. Zpósob a forma poručenstvie králem daného. 37) a z toho nemohú ani mají viněni býti 43) a tú příčinú téměř všickni poručníci sirotčích statkóv prosie; 53) aby bránili. (Ale tím během téměř
V. 39. Zpósob poručenstvie králem daného. 247 sirotkóv na zemi i v městech svých poručník, sirotkóm poručníky 35 dá, kteréž ráčí. 8. A ten každý králem daný poručník má sirotkóm dostatečně ujistiti dskami, že jim statku jich nemá umenšovati, rukojmí dosti za to majícím; jinak neučiní-li toho, nepójde jemu královské dánie. 9. Má také každý poručník králem daný a po- vinen jest sirotkóm, když k letóm přirozeným přijdú, dědin, 40 zbožie a statku jich najprv postúpiti, a počet z dědictvie a statku jich i ze všech užitkóv spravedlivý učiniti. A má jim dědictvie všeho a zbožie a gruntóv zúplna beze všeho umenšenie postúpiti, a z užívánie úrokóv, platóv, rybníkóv, lesóv, nábytkóv, svrchkóv, peněz a všech dóchodóv jich počet učiniti. 10. Pakli by 45 jim zbožie a statku jich umenšil, tehdy těm sirotkóm nenie po- třebie súdu čekati, ani z toho poručníka pohoniti; než vezmúc komorníka, hned se mají v dědictvie poručníka svého i v dě- dictvie rukojmě jeho vedlé práva uvázati ve všecko, a to mají držeti a toho požívati tak dlúho, dokud by se jim nezaplatilo 50 to vše, což by jim od poručníka bylo dědictvie a statku jich umenšeno a utraceno. (Dóvod toho všecka ve všech dskách králem daná poručenstvie.) 11. A též také, když by počtu z užitkóv, totižto z úrokóv vybránie, rybníkóv spuštěnie, lesóv na prodaj mýcenie, nábytkóv a svrchkóv prodánie dostatečně 55 poručník jich nevyšel, a jim toho zase nenavrátil nebo nezaplatil, též také proto mohú se v dědictvie poručníka svého i jeho ru- kojmě uvázati, to držeti a toho užívati, dokudž by jim nebylo zúplna navráceno a zaplaceno, což by jim statku a peněz i dó- chodóv jich bylo umenšeno a užitkóv utraceno, se všemi ná- 60 klady. (Dóvod toho dsky všecky takových poručenství). Neb se to v každém takovém poručenství králem daném zapisuje, jakož to z formy a zpósobu téhož poručenstvie tuto hned pode psaného, zřetedlně móž býti poznáno, i nálezové panští to uka- zují. 12. Item při poručenství, kdež jest několik poručníkóv, 65 má vědieno býti, že jeden poručník bez vóle a vědomie druhého bráti sirotčieho nic nemá. (Nález o tom III. Plana B. 2. mezi Zachařem z Říčan a Milotú.) 39. Zpósob a forma poručenstvie králem daného. 37) a z toho nemohú ani mají viněni býti 43) a tú příčinú téměř všickni poručníci sirotčích statkóv prosie; 53) aby bránili. (Ale tím během téměř
Strana 248
248 V. 39. Zpósob poručenstvie králem daného. žádného člověka nenajdeš, aby za poručenstvie sirotčie krále prosil, a mnohem spieše uzříš kobu bílú nebo labuť černú, než takového poručníka.) neb žádný . . . 1. Jiří, z božie milosti český král etc., z plnosti moci své a milosti zvláštnie Václava z Nemyčevsi mocným jest učinil a ustanovil poručníkem sirotkóv někdy Tomáše Behma z Konobrž, zbožie a dědictvie týchž sirotkóv, kteréž mají nebo mieti budú, tak 5 však, aby zbožie a dědictvie týmž sirotkóm neumenšoval, než ra- děje množil a přivětčoval. Za to slíbil jest týž Václav sám napřed a vedlé něho Arnošt z Věžník. Pakli by co týž Václav zbožie a dědictvie svrchu psaným sirotkóm umenšil, tehdy tíž sirotci přijdúc k letóm spravedlivým s jedním komorníkem budú se 10 moci uvázati v dědictvie téhož Václava poručníka svého a Arnošta rukojmě jeho, kteréž mají nebo mieti budú, a to budú moci držeti a jeho užívati tak dlúho, dokudž by se jim dosti nestalo, což by jim na dědictví i na statku jich bylo umenšeno, se všemi náklady. (Na to posel od KMsti byl jest Zdeněk Kostka z Postupic z pánóv, 15 jsa k tomu od KMsti zvláště vyslaný.) 2. V tom každém poru- čenství KMstí daném tato slova znamenitě se pokládají: Umen- šoval-li by dědictvie a zbožie poručník sirotkóm, že se budú moci uvázati v dědictvie jeho v dědictvie rukojmě jeho, kteréž mají nebo mieti budú. Z té příčiny, že již všecek statek svój poručník 20 sirotkóm jako ve zpravu zavazuje, kterýž koli má, aby na tom statku jeho sirotci mohli svého statku týmž poručníkem umen- šeného postihati, by pak statek svój poručník prodal, zapsal. nebo jakž koli jinak zavadil. A též i rukojmě jeho vedlé něho svój statek všecek zavazuje. A sirotci pro umenšenie svého statku, 25 k letóm přijdúce, na statky poručníka a rukojmě jeho sáhnúti mohú a v ně se uvázati, netoliko v ty, kteréž nynie mají, ale také i v ty všecky statky, zbožie, platy a dědiny jich, které jsú toho času neměli, když jest poručník poručenstvie vyprosil a rukojmě když jest zaň slíbil. 3. A když se již tak uváží sirotci so v jich statky, poručníka a rukojmě, tak dlúho a dotud je držeti mají a jich užívati, dokudž by sirotkóm statek jich utracený i s užitky, kteréž jest poručník zmrhal a z nich spravedlivě na počtu vyjíti nemohl, nebyl navrácen, se všemi náklady. 4. A což sirotci statkóv poručníka svého a rukojmě jeho 35 v tom času uživú, dokudž se jim za jich dosti nestane, to při
248 V. 39. Zpósob poručenstvie králem daného. žádného člověka nenajdeš, aby za poručenstvie sirotčie krále prosil, a mnohem spieše uzříš kobu bílú nebo labuť černú, než takového poručníka.) neb žádný . . . 1. Jiří, z božie milosti český král etc., z plnosti moci své a milosti zvláštnie Václava z Nemyčevsi mocným jest učinil a ustanovil poručníkem sirotkóv někdy Tomáše Behma z Konobrž, zbožie a dědictvie týchž sirotkóv, kteréž mají nebo mieti budú, tak 5 však, aby zbožie a dědictvie týmž sirotkóm neumenšoval, než ra- děje množil a přivětčoval. Za to slíbil jest týž Václav sám napřed a vedlé něho Arnošt z Věžník. Pakli by co týž Václav zbožie a dědictvie svrchu psaným sirotkóm umenšil, tehdy tíž sirotci přijdúc k letóm spravedlivým s jedním komorníkem budú se 10 moci uvázati v dědictvie téhož Václava poručníka svého a Arnošta rukojmě jeho, kteréž mají nebo mieti budú, a to budú moci držeti a jeho užívati tak dlúho, dokudž by se jim dosti nestalo, což by jim na dědictví i na statku jich bylo umenšeno, se všemi náklady. (Na to posel od KMsti byl jest Zdeněk Kostka z Postupic z pánóv, 15 jsa k tomu od KMsti zvláště vyslaný.) 2. V tom každém poru- čenství KMstí daném tato slova znamenitě se pokládají: Umen- šoval-li by dědictvie a zbožie poručník sirotkóm, že se budú moci uvázati v dědictvie jeho v dědictvie rukojmě jeho, kteréž mají nebo mieti budú. Z té příčiny, že již všecek statek svój poručník 20 sirotkóm jako ve zpravu zavazuje, kterýž koli má, aby na tom statku jeho sirotci mohli svého statku týmž poručníkem umen- šeného postihati, by pak statek svój poručník prodal, zapsal. nebo jakž koli jinak zavadil. A též i rukojmě jeho vedlé něho svój statek všecek zavazuje. A sirotci pro umenšenie svého statku, 25 k letóm přijdúce, na statky poručníka a rukojmě jeho sáhnúti mohú a v ně se uvázati, netoliko v ty, kteréž nynie mají, ale také i v ty všecky statky, zbožie, platy a dědiny jich, které jsú toho času neměli, když jest poručník poručenstvie vyprosil a rukojmě když jest zaň slíbil. 3. A když se již tak uváží sirotci so v jich statky, poručníka a rukojmě, tak dlúho a dotud je držeti mají a jich užívati, dokudž by sirotkóm statek jich utracený i s užitky, kteréž jest poručník zmrhal a z nich spravedlivě na počtu vyjíti nemohl, nebyl navrácen, se všemi náklady. 4. A což sirotci statkóv poručníka svého a rukojmě jeho 35 v tom času uživú, dokudž se jim za jich dosti nestane, to při
Strana 249
V. 40. Móž-li poručník sirotčí poručníka jiného udělati. 249 nich beze všeho otporu zóstati má; z toho nejsú povinni žádnému odpoviedati, a z toho nemohú ani mají žádným právem viněni býti. K kteréžto spravedlnosti a tuhé i těžké pokutě kdyby poručníci králem daní prohlédali, ne tak by se kvapně ani tak valně v poručenstvie sirotčích statkóv třeli. Neb každý ktož za poručenstvie krále JMsti prosí, jednú ze dvojie příčiny k tomu hnut bývá: Nebo lakomstviem, aby sirotčieho statku užieval a z jich škod aby svých užitkóv dobýval (a tú příčinú někteří za poručenstvie sirotkóv a sirotčích statkóv prosie, aby sirotčieho zbožie umenšiece, sobě svého přičinili, ne sirotkóm 45 jich zbožie přivětčovali); nebo z přiezně a lítosti, že jim přirozená milost, kterúž jest Bóh všem lidem ve všech zákoniech uložil, v přirozeném, v psaném i v zákoně milostivém (kterýž se od přirozeného málo dělí,) že jimi přirozená milost hýbe, aby vy- prosiece poručenstvie sirotkóv, jim statek jich zachovali, a proti 50 nepravým lidem, lakomým a nelítostivým, sirotkóv opuštěných i statku jich aby bránili, a jim užitky a dóchody ze zbožie, kdyby k letóm přišli, s přimnoženiem statku jich aby navrátili. (Ale tím během řiedký se člověk najde, aby za poručenstvie sirotčie krále prosil; neb žádný svého pro cizie bez užitku meškati nechce, 55 kromě samého přietele dokonalého, kterýž mezi lidmi jest přieliš řiedký a neobyčejný.) 40 40. Móž-li poručník sirotčí poručníka jiného udělati. 6) aby se miesto něho súdil, smlúval, 20) sirotkóm a statku jich ne- mohú. 20) poručníkóm, kteréž dskami 32) Hynka Hradištského přijala. 34) A to přijetie. 35) ztvrzeno) i také po své smrti jiné poručníky ustanoviti, 41) i uře dníkóv všech všelikého nátisku, kteříž jsú 44) beze všie odpornosti (konec) Pr. Aby mohlo vědieno býti zřetedlně, o čem se mluví, po- něvadž nejedno jest poručenstvie: užitečné jest prvé skrze rozdiel obé oznámiti. 1. Neb dvoje se v právě zemském poručenstvie nalezá: Jedno poručenstvie pře, kdež kto s druhým súd maje, pře své, kohož se jemu zdá, učiní k súdu poručníka, aby na 5 miestě jeho stával, a miesto něho aby se súdil, smlúval, právo vedl po nálezu, (o kterémžto poručenství jest v druhých knihách povědieno.) A v tom běhu poručník poručníka jiného učiniti ne- móže. (Toho nález v Bielých póhonných, kdež Jan Lukavecký
V. 40. Móž-li poručník sirotčí poručníka jiného udělati. 249 nich beze všeho otporu zóstati má; z toho nejsú povinni žádnému odpoviedati, a z toho nemohú ani mají žádným právem viněni býti. K kteréžto spravedlnosti a tuhé i těžké pokutě kdyby poručníci králem daní prohlédali, ne tak by se kvapně ani tak valně v poručenstvie sirotčích statkóv třeli. Neb každý ktož za poručenstvie krále JMsti prosí, jednú ze dvojie příčiny k tomu hnut bývá: Nebo lakomstviem, aby sirotčieho statku užieval a z jich škod aby svých užitkóv dobýval (a tú příčinú někteří za poručenstvie sirotkóv a sirotčích statkóv prosie, aby sirotčieho zbožie umenšiece, sobě svého přičinili, ne sirotkóm 45 jich zbožie přivětčovali); nebo z přiezně a lítosti, že jim přirozená milost, kterúž jest Bóh všem lidem ve všech zákoniech uložil, v přirozeném, v psaném i v zákoně milostivém (kterýž se od přirozeného málo dělí,) že jimi přirozená milost hýbe, aby vy- prosiece poručenstvie sirotkóv, jim statek jich zachovali, a proti 50 nepravým lidem, lakomým a nelítostivým, sirotkóv opuštěných i statku jich aby bránili, a jim užitky a dóchody ze zbožie, kdyby k letóm přišli, s přimnoženiem statku jich aby navrátili. (Ale tím během řiedký se člověk najde, aby za poručenstvie sirotčie krále prosil; neb žádný svého pro cizie bez užitku meškati nechce, 55 kromě samého přietele dokonalého, kterýž mezi lidmi jest přieliš řiedký a neobyčejný.) 40 40. Móž-li poručník sirotčí poručníka jiného udělati. 6) aby se miesto něho súdil, smlúval, 20) sirotkóm a statku jich ne- mohú. 20) poručníkóm, kteréž dskami 32) Hynka Hradištského přijala. 34) A to přijetie. 35) ztvrzeno) i také po své smrti jiné poručníky ustanoviti, 41) i uře dníkóv všech všelikého nátisku, kteříž jsú 44) beze všie odpornosti (konec) Pr. Aby mohlo vědieno býti zřetedlně, o čem se mluví, po- něvadž nejedno jest poručenstvie: užitečné jest prvé skrze rozdiel obé oznámiti. 1. Neb dvoje se v právě zemském poručenstvie nalezá: Jedno poručenstvie pře, kdež kto s druhým súd maje, pře své, kohož se jemu zdá, učiní k súdu poručníka, aby na 5 miestě jeho stával, a miesto něho aby se súdil, smlúval, právo vedl po nálezu, (o kterémžto poručenství jest v druhých knihách povědieno.) A v tom běhu poručník poručníka jiného učiniti ne- móže. (Toho nález v Bielých póhonných, kdež Jan Lukavecký
Strana 250
250 V. 41. Z čeho mají poručníci počet činiti. 10 kněze Viktorína pohánie.) 2. Jiné jest poručenstvie dětí a statku, o kterémž se tuto mluví, i to nejedno, než (jakož jest napřed povědieno) troje: otcovské, přirozené a králem dané. 3. V králem daném a přirozeném poručenství poručník žádný poručníka jiného učiniti nemóž; neb obojích takových poručníkóv ani statek ani 15 děti, kterýchž jsú poručníci, nejsú jich, než cizí. 4. V otcovském pak poručenství jestliže zhola a prostým během kto poručníky dskami nebo kšaftem na mocný list zdělá, a žádné moci zvláštnie při tom poručníkóm svým nepřidá, nad tu moc, kterúž právem obecnieho poručenstvie mají, také ti poručníci jiných poručníkóv 2o ustanoviti sirotkóm nemohú. 5. Než ktož zvláštní moc poručníkóm dětí a statku, kteréž dskami nebo na list mocný činí, v poru- čenství svém dá, aby oni mohli dětí a statku jeho jiné poručníky, kohožby se jim zdálo, učiniti po své smrti, nebo hned za živnosti jich k sobě přijieti, v takové zvláštnosti a moci kšaftem nebo 25 dskami dané móž poručník otcovský i jiné poručníky k sobě za živnosti své přijieti (jako jest učinila Anna z Kováně, že jest k sobě kněze Hynka v poručenstvie sirotkóv někdy Hynka Hradištského přijala vedlé té moci, kterúž jest jí kšaftem manžel její při témž poručenství dětí a statku svého dal. A to přijetie 30 k sobě poručníka jest i súdem zemským stvrzeno.) 6. Móž také poručník otcem učiněný vedlé té moci vlastnie jemu nad obecnie poručenstvie přidané, i jiné poručníky ustanoviti, jakož se toho mnoho po dskách najde. Kteréž jsú tak svobodné a tak prostranné, že každý jimi statek i děti své, vedlé vóle a libosti své, jakž 35 se jemu zdá, až k věčnosti móž opatřiti beze všie všech lidí překážky i úředníkóv všech otporu všelikého, kteříž jsú každému z práva povinni, o statku jeho i o dětech i o všech sprave- dlnostech tak ve dsky klásti, jakž on chce a jakž rozkáže, beze všie otpornosti, a bez úrazu práva samého toliko. 41. Z čeho mají poručníci počet činiti. 1) Když sirotci k letom přijdú, mají jim 13) (č. 3 v I. rec. není.) 25) činiti povinni (konec). 1. Když sirotci k letóm spravedlivým a přirozeným přijdú, mají jim poručníci jich najprvé všech gruntóv jich, dědin, platóv, rybníkóv, siedla i jiného všeho, což sirotčie jest, postúpiti, beze
250 V. 41. Z čeho mají poručníci počet činiti. 10 kněze Viktorína pohánie.) 2. Jiné jest poručenstvie dětí a statku, o kterémž se tuto mluví, i to nejedno, než (jakož jest napřed povědieno) troje: otcovské, přirozené a králem dané. 3. V králem daném a přirozeném poručenství poručník žádný poručníka jiného učiniti nemóž; neb obojích takových poručníkóv ani statek ani 15 děti, kterýchž jsú poručníci, nejsú jich, než cizí. 4. V otcovském pak poručenství jestliže zhola a prostým během kto poručníky dskami nebo kšaftem na mocný list zdělá, a žádné moci zvláštnie při tom poručníkóm svým nepřidá, nad tu moc, kterúž právem obecnieho poručenstvie mají, také ti poručníci jiných poručníkóv 2o ustanoviti sirotkóm nemohú. 5. Než ktož zvláštní moc poručníkóm dětí a statku, kteréž dskami nebo na list mocný činí, v poru- čenství svém dá, aby oni mohli dětí a statku jeho jiné poručníky, kohožby se jim zdálo, učiniti po své smrti, nebo hned za živnosti jich k sobě přijieti, v takové zvláštnosti a moci kšaftem nebo 25 dskami dané móž poručník otcovský i jiné poručníky k sobě za živnosti své přijieti (jako jest učinila Anna z Kováně, že jest k sobě kněze Hynka v poručenstvie sirotkóv někdy Hynka Hradištského přijala vedlé té moci, kterúž jest jí kšaftem manžel její při témž poručenství dětí a statku svého dal. A to přijetie 30 k sobě poručníka jest i súdem zemským stvrzeno.) 6. Móž také poručník otcem učiněný vedlé té moci vlastnie jemu nad obecnie poručenstvie přidané, i jiné poručníky ustanoviti, jakož se toho mnoho po dskách najde. Kteréž jsú tak svobodné a tak prostranné, že každý jimi statek i děti své, vedlé vóle a libosti své, jakž 35 se jemu zdá, až k věčnosti móž opatřiti beze všie všech lidí překážky i úředníkóv všech otporu všelikého, kteříž jsú každému z práva povinni, o statku jeho i o dětech i o všech sprave- dlnostech tak ve dsky klásti, jakž on chce a jakž rozkáže, beze všie otpornosti, a bez úrazu práva samého toliko. 41. Z čeho mají poručníci počet činiti. 1) Když sirotci k letom přijdú, mají jim 13) (č. 3 v I. rec. není.) 25) činiti povinni (konec). 1. Když sirotci k letóm spravedlivým a přirozeným přijdú, mají jim poručníci jich najprvé všech gruntóv jich, dědin, platóv, rybníkóv, siedla i jiného všeho, což sirotčie jest, postúpiti, beze
Strana 251
V. 42. O spolku s sirotky. 251 všeho umenšenie, a mají všeho lepšieho postúpiti, nežli jest bylo tehdáž, když jsú se v to poručenstvie uvazovali. 2. Potom mají s z užívánie platóv, rybníkóv, lesóv, peněz, počet sirotkóm učiniti; než z užívánie dvoróv poplužních s poplužiem, dědin, luk, ná- bytkóv i jiných drobných věcí, a z jiného všelikého hospodářstvie, kterýmž se dobytci a čeleď chová a bez umenšenie těch věcí se dobytek i čeleď chovati nemóže, z toho poručníci počtu činiti 10 nejsú povinni. (Toho nález jest v Menších Zápisných 1494 léta, v sobotu po sv. Lucii vedlé nálezu prvnieho mezi Oldřichem z Holedče.) 3. Než jestliže by to najali a penieze za to brali, a ani čeledi proto ani dobytkóv nechovali, o tom by se jinak rozuměti musilo. 4. Ale při postúpení zbožie a statku sirotčieho 15 a počtu činění jest rozdiel takový, že všickni poručníci statku sirotčieho sirotkóm léta přirozená majíciem postúpiti jsú povinni beze všeho prodlévánie i otpieránie. 5. Ale počtu činiti sirotkóm nevšickni poručníci jsú povinni, než toliko dvojí: Přirození jední, a druzí králem daní. Než poručníci otcem učinění sirotkóm 20 počtem žádným nejsú povinni, poněvadž dědictvie sirotčie mohú i prodati, i zastaviti, i zapsati (vedlé nálezu v I. dskách Miku- lášových B. 2. v při mezi Soběhrdem učiněného), leč by se kteří poručníci otcovští z své dobré vóle počet činiti podvolili; tím podvoleniem byli by počet činiti povinni. (A to ne z práva, než 25 z svého podvolenie dobrovolného, kteréž všemi právy mocně hýbe, jakž chce, a súdy též.) 42. O spolku s sirotky. 1. Nemá žádný poručník spolkóv sobě s sirotky uprošo- vati, ani jich KMst má dávati. 2. A jestliže by král spolek komu s sirotky dal, to dánie žádné moci mieti nemá, a páni takové dánie na plném súdu mají zdvihnúti, a takového, ktož jest spolek uprositi směl proti nálezu a právu, v svú kázeň vezmú. (O toma jest nález Venceslai Andreae M. 7.) 3. Nápad však statku si- rotčieho po smrti jeho móž poručníku král hned při poručenství spolu dáti. (Kteréhožto dánie dsky plné jsú.)
V. 42. O spolku s sirotky. 251 všeho umenšenie, a mají všeho lepšieho postúpiti, nežli jest bylo tehdáž, když jsú se v to poručenstvie uvazovali. 2. Potom mají s z užívánie platóv, rybníkóv, lesóv, peněz, počet sirotkóm učiniti; než z užívánie dvoróv poplužních s poplužiem, dědin, luk, ná- bytkóv i jiných drobných věcí, a z jiného všelikého hospodářstvie, kterýmž se dobytci a čeleď chová a bez umenšenie těch věcí se dobytek i čeleď chovati nemóže, z toho poručníci počtu činiti 10 nejsú povinni. (Toho nález jest v Menších Zápisných 1494 léta, v sobotu po sv. Lucii vedlé nálezu prvnieho mezi Oldřichem z Holedče.) 3. Než jestliže by to najali a penieze za to brali, a ani čeledi proto ani dobytkóv nechovali, o tom by se jinak rozuměti musilo. 4. Ale při postúpení zbožie a statku sirotčieho 15 a počtu činění jest rozdiel takový, že všickni poručníci statku sirotčieho sirotkóm léta přirozená majíciem postúpiti jsú povinni beze všeho prodlévánie i otpieránie. 5. Ale počtu činiti sirotkóm nevšickni poručníci jsú povinni, než toliko dvojí: Přirození jední, a druzí králem daní. Než poručníci otcem učinění sirotkóm 20 počtem žádným nejsú povinni, poněvadž dědictvie sirotčie mohú i prodati, i zastaviti, i zapsati (vedlé nálezu v I. dskách Miku- lášových B. 2. v při mezi Soběhrdem učiněného), leč by se kteří poručníci otcovští z své dobré vóle počet činiti podvolili; tím podvoleniem byli by počet činiti povinni. (A to ne z práva, než 25 z svého podvolenie dobrovolného, kteréž všemi právy mocně hýbe, jakž chce, a súdy též.) 42. O spolku s sirotky. 1. Nemá žádný poručník spolkóv sobě s sirotky uprošo- vati, ani jich KMst má dávati. 2. A jestliže by král spolek komu s sirotky dal, to dánie žádné moci mieti nemá, a páni takové dánie na plném súdu mají zdvihnúti, a takového, ktož jest spolek uprositi směl proti nálezu a právu, v svú kázeň vezmú. (O toma jest nález Venceslai Andreae M. 7.) 3. Nápad však statku si- rotčieho po smrti jeho móž poručníku král hned při poručenství spolu dáti. (Kteréhožto dánie dsky plné jsú.)
Strana 252
252 V. 43. Co při poručenství sirotčiem za právo jest. 43. Co při poručenství sirotčiem za právo jest. 1) Při poručenství se za právo drží, najprvé že každý .... 8) nenie sirotku škodami žádnými po tom přišlými povinen 29) pro spravedlnosti své okázánie a dosti učiněnie .. 36) dokudž k letóm najstarší.... 1. Při poručenství se za obyčej drží, že každý poručník otcovský, přirozený nebo králem daný má statek sirotčí pilněje než svój vlastní opatrovati, a o sirotky se věrně starati, je k do- brému vésti tak, jako své děti vlastnie, a mnohem pilněje. 2. Dále 5 z práva otcovský poručník má sirotku statku jeho let došlému, když toho na něm požádá, postúpiti. 3. Ale poručník otcovský nejsa od sirotka k letóm přišlého napomenut, aby jemu s statku jeho sstúpil, nenie sirotku, proto že by jemu statku jeho nepo- stúpil, škodami žádnými potom po letech jeho přišlými povinen. 10 (To se najde v Bielých póhonných, kdež Margréta z Libčic po- hánie Margrétu z Malštýna máteř svú.) 4. Kdež poručníkóv otec dskami nebo kšaftem nezdělá dětem svým, těch z práva poruč- níci mají býti přátelé najbližší. (To jest bylo napsáno v Římě za pohanóv na dvanádcti dskách práv římských, neb jsú i Římané 15 dsky měli.) 5. A uručiti má každý přietel v poručenstvie vcházeje sirotku, aby jemu statku jeho neumenšoval. 6. A toho poručen- stvie ze všech jiných přátel strýc jest najbližší, a sestra bližšie než teta. (Nálezové na to svrchu jsú připomienáni.) 7. Králem daný poručník nemá statku sirotčieho žádnému prodávati, a 2o zvláště tomu, ktož jest zaň v tom poručenství rukojmí, aby statku sirotčieho neumenšoval. (To stojí v Bielých póhonných, kdež Vavřinec z Tábora pohánie Kateřiny z Repče.) 8. Spolku s sirotky nemá prositi žádný, ani toho král má (by pak kto za to prosil) dávati. 9. Item každý poručník, přirozený i králem 25 daný, jest povinen sirotku statku jeho k letóm přišlému, když toho na něm požádá, postúpiti, též jako poručník otcem učiněný. 10. Každý poručník jest povinen sirotku počet z užívánie statku jeho učiniti, kromě poručníka otcovského. 11. A ten pro uvaro- vánie podezřenie a pro spravedlnosti své oznámenie a dosti učiněnie svěření otcovskému, nejsa toho podlé práva povinen, z dobré vóle to od sebe sám učiní, což příbuzný nebo králem daný poručník z práva učiniti musí. 12. Ještě, každý poručník má za sirotky, pohnán jsa, odpoviedati, a též také sirotčieho má 30
252 V. 43. Co při poručenství sirotčiem za právo jest. 43. Co při poručenství sirotčiem za právo jest. 1) Při poručenství se za právo drží, najprvé že každý .... 8) nenie sirotku škodami žádnými po tom přišlými povinen 29) pro spravedlnosti své okázánie a dosti učiněnie .. 36) dokudž k letóm najstarší.... 1. Při poručenství se za obyčej drží, že každý poručník otcovský, přirozený nebo králem daný má statek sirotčí pilněje než svój vlastní opatrovati, a o sirotky se věrně starati, je k do- brému vésti tak, jako své děti vlastnie, a mnohem pilněje. 2. Dále 5 z práva otcovský poručník má sirotku statku jeho let došlému, když toho na něm požádá, postúpiti. 3. Ale poručník otcovský nejsa od sirotka k letóm přišlého napomenut, aby jemu s statku jeho sstúpil, nenie sirotku, proto že by jemu statku jeho nepo- stúpil, škodami žádnými potom po letech jeho přišlými povinen. 10 (To se najde v Bielých póhonných, kdež Margréta z Libčic po- hánie Margrétu z Malštýna máteř svú.) 4. Kdež poručníkóv otec dskami nebo kšaftem nezdělá dětem svým, těch z práva poruč- níci mají býti přátelé najbližší. (To jest bylo napsáno v Římě za pohanóv na dvanádcti dskách práv římských, neb jsú i Římané 15 dsky měli.) 5. A uručiti má každý přietel v poručenstvie vcházeje sirotku, aby jemu statku jeho neumenšoval. 6. A toho poručen- stvie ze všech jiných přátel strýc jest najbližší, a sestra bližšie než teta. (Nálezové na to svrchu jsú připomienáni.) 7. Králem daný poručník nemá statku sirotčieho žádnému prodávati, a 2o zvláště tomu, ktož jest zaň v tom poručenství rukojmí, aby statku sirotčieho neumenšoval. (To stojí v Bielých póhonných, kdež Vavřinec z Tábora pohánie Kateřiny z Repče.) 8. Spolku s sirotky nemá prositi žádný, ani toho král má (by pak kto za to prosil) dávati. 9. Item každý poručník, přirozený i králem 25 daný, jest povinen sirotku statku jeho k letóm přišlému, když toho na něm požádá, postúpiti, též jako poručník otcem učiněný. 10. Každý poručník jest povinen sirotku počet z užívánie statku jeho učiniti, kromě poručníka otcovského. 11. A ten pro uvaro- vánie podezřenie a pro spravedlnosti své oznámenie a dosti učiněnie svěření otcovskému, nejsa toho podlé práva povinen, z dobré vóle to od sebe sám učiní, což příbuzný nebo králem daný poručník z práva učiniti musí. 12. Ještě, každý poručník má za sirotky, pohnán jsa, odpoviedati, a též také sirotčieho má 30
Strana 253
V. 44. O letech. 45. Léta jsú dvoje. 253 a móž právem, póhonem a súdem dobývati. (Nález na to v II. dskách Planových G. 24. Najjasnější.) 13. Žádné poručenstvie 35 déle nemóž trvati, než dokudž k letóm spravedlivým najstarší sirotek, buď pachole neb děvečka, nepřijde. — A potud o poru- čenství a o poručníciech. 44. O létech. Znamenitě jest ne na jednom miestě, ale na mnohých při poručenství sirotčiem let spravedlivých dotýkáno. Ale že v roz- ličných práviech rozličně se léta počítají, z té příčiny nezdálo mi se býti zbytečné pod zvláštním nápisem o letech spravedlivých a přirozených psáti. O kterýchžto letech, poněvadž se nejedno- 5 stajně, než rozličně v rozličných práviech nalezají, a v právě zemském jsú jednostajná, pro snadnějšie srozuměnie najprvé skrze rozdiel jedněch od druhých užitečné jest nenic povědieti. 45. Léta jsú dvoje. 25) tak se ven vynášie; neb jsú se i při tom fortelové zlí, za nedávné paměti (viem co mluvím) zřetedlně našli. A jest nový rozdiel o letech při- rozených nikdy prvé neslýchaný, ani kde zapsaný, obmyšlen: Prý má léta, ale mladá (chtěl ten, aby sirotek jeho léta, kterémuž na šedesáte let bylo, měl); ale nenie div: Od stromu ovoce nedaleko padá!) K kterémužto.. 27) . . . . při tom býti, kromě toho třetieho .. .. 31) . . . . a veliká lest a ne- pravost při tom 32) . . . . let dětí svých nepamatuji. Ale toto 35) . . . . ale ono kněžské v jich praviech kostelniech všecko na slyšení samém záležie. Ale viece jest svědek očitý jeden nežli ušatých deset, jakož jest Plautus napsal. Z té příčiny.. 41) léta přirozená vážie, neb to žádného . . 46) kla- deniem ve dsky se zapisují .. 59) jakýmkoli spósobem; nebo také kdyby .. 67) vedle práva čtú, potud. 1. Léta sirotkóm spravedlivá v zemi české dvojím obyčejem přicházejí: Jedna skrze přirozenie, a přirozená slovú, druhá skrze vyplněnie a dánie královské, a slovú králem daná; ale oboje spravedlivých jméno držie. 2. Léta přirozená v zemi české ne vedlé jistého počtu let, ale vedlé dokonalosti přirozenie se čtú: Na mužském pohlaví, když se brada spe aneb když lóno chlu- patí, a kdež se koli jedno z toho dvého ukáže, dosti jest, a nenie potřebie obého (neb mnozí muži až do starosti se nalézají, ješto na bradě chlupu žádného mieti nebudú.) A na ženském pohlaví,
V. 44. O letech. 45. Léta jsú dvoje. 253 a móž právem, póhonem a súdem dobývati. (Nález na to v II. dskách Planových G. 24. Najjasnější.) 13. Žádné poručenstvie 35 déle nemóž trvati, než dokudž k letóm spravedlivým najstarší sirotek, buď pachole neb děvečka, nepřijde. — A potud o poru- čenství a o poručníciech. 44. O létech. Znamenitě jest ne na jednom miestě, ale na mnohých při poručenství sirotčiem let spravedlivých dotýkáno. Ale že v roz- ličných práviech rozličně se léta počítají, z té příčiny nezdálo mi se býti zbytečné pod zvláštním nápisem o letech spravedlivých a přirozených psáti. O kterýchžto letech, poněvadž se nejedno- 5 stajně, než rozličně v rozličných práviech nalezají, a v právě zemském jsú jednostajná, pro snadnějšie srozuměnie najprvé skrze rozdiel jedněch od druhých užitečné jest nenic povědieti. 45. Léta jsú dvoje. 25) tak se ven vynášie; neb jsú se i při tom fortelové zlí, za nedávné paměti (viem co mluvím) zřetedlně našli. A jest nový rozdiel o letech při- rozených nikdy prvé neslýchaný, ani kde zapsaný, obmyšlen: Prý má léta, ale mladá (chtěl ten, aby sirotek jeho léta, kterémuž na šedesáte let bylo, měl); ale nenie div: Od stromu ovoce nedaleko padá!) K kterémužto.. 27) . . . . při tom býti, kromě toho třetieho .. .. 31) . . . . a veliká lest a ne- pravost při tom 32) . . . . let dětí svých nepamatuji. Ale toto 35) . . . . ale ono kněžské v jich praviech kostelniech všecko na slyšení samém záležie. Ale viece jest svědek očitý jeden nežli ušatých deset, jakož jest Plautus napsal. Z té příčiny.. 41) léta přirozená vážie, neb to žádného . . 46) kla- deniem ve dsky se zapisují .. 59) jakýmkoli spósobem; nebo také kdyby .. 67) vedle práva čtú, potud. 1. Léta sirotkóm spravedlivá v zemi české dvojím obyčejem přicházejí: Jedna skrze přirozenie, a přirozená slovú, druhá skrze vyplněnie a dánie královské, a slovú králem daná; ale oboje spravedlivých jméno držie. 2. Léta přirozená v zemi české ne vedlé jistého počtu let, ale vedlé dokonalosti přirozenie se čtú: Na mužském pohlaví, když se brada spe aneb když lóno chlu- patí, a kdež se koli jedno z toho dvého ukáže, dosti jest, a nenie potřebie obého (neb mnozí muži až do starosti se nalézají, ješto na bradě chlupu žádného mieti nebudú.) A na ženském pohlaví,
Strana 254
254 V. 45. Léta jsú dvoje. 1o když se prsy pučie a nadýmají. 3. Ale že ne vždycky to zře- tedlně poznáno býti móž a zvláště skrze hleděnie z daleka, opa- třeno jest v právě zemském od starých, aby mohlo skrze dotčenie srozumieno býti súkromie z blízka, a to beze všie hanby toho, komuž se léta ohledují, tak děvečky jako pacholíka, aby tomu 15 nebo té, kterýž nebo kteráž se na pohleděnie zdá let nemieti, od úředníkóv menšiech skrze ohledánie, dotčenie a blízké opatřenie, že léta má, mohlo srozumieno býti; a též tomu neb té, kterýž se zdá léta mieti na postavě, skrze blízké ohledánie, že jich nemá, aby mohlo býti poznáno. 4. A na úředničí přísahú spra- 20 vedlivě uznáno a vyhledáno, pravě vysvědčeno a vyhlášeno na obě straně, měj kto léta nebo neměj, má býti beze všie zlé lsti; neb to za právo v zemi jest, že když léta přirozená v pochybnosti jsú, té pochybnosti ujištěnie skrze věrné a pravé ohledánie úřed- níkóv menších se nalezá, a v pravdě, jakž v súkromí se najde, tak se ven vynášie. 5. K kterémužto let ohledání nemají všickni úředníci společně jíti, ani jeden sám, než dva toliko, a viece dvú ani méně dvú nemá jich při tom býti, ani který jiný člověk, kromě toho třetieho, komuž se léta ohledují. 6. A takové let vy- hledánie jest spravedlivějšie, nežli po počtu vyhlášenie; neb léta so počtem mohú výše nebo níže od přátel nebo od jiných lidí polo- žena býti, a veliká lest při tom mohla by složena k zlému si- rotčiemu býti. A obyčejně ani rodičové sami pravě let dětí svých nepamatují, leč je napsaná kde mají. 7. Ale toto po přirození let spravedlivých vyhledánie žádného zklamati nemóže; neb se s5 děje netoliko viděniem, ale i dotčeniem; ale ono, kteréž se po počtu let zachovává, všecko na slyšení samém záležie; neb chtie. aby děvečka každá ve dvanádcti letech a pacholík ve čtrnádcti léta spravedlivá měl. (Ale viece jest svědek očitý jeden, nežli ušatých deset, jakož jest jeden napsal. Z té příčiny najspravedlivějšie 40 let přirozených nalezenie jest po ohledání přirozenie, tak jakž se v Čechách v právu zemském léta přirozená vážie, a za starých jsú se i jinde též vážila, dokudž toho Justinianus nesložil; neb to žádného zklamati, žádného podvesti, žádného zavesti nemóže.) 8. Tak ohledaná léta úředníky menšími při každém ve dsky 45 kladení toho, komuž jsú ohledána, přede vším jiným ve dsky kladeniem i všelikým přiznániem se zapisují dřieve, než se k čemu jinému přizná, takto: Václav z Roztok maje léta spravedlivá 25
254 V. 45. Léta jsú dvoje. 1o když se prsy pučie a nadýmají. 3. Ale že ne vždycky to zře- tedlně poznáno býti móž a zvláště skrze hleděnie z daleka, opa- třeno jest v právě zemském od starých, aby mohlo skrze dotčenie srozumieno býti súkromie z blízka, a to beze všie hanby toho, komuž se léta ohledují, tak děvečky jako pacholíka, aby tomu 15 nebo té, kterýž nebo kteráž se na pohleděnie zdá let nemieti, od úředníkóv menšiech skrze ohledánie, dotčenie a blízké opatřenie, že léta má, mohlo srozumieno býti; a též tomu neb té, kterýž se zdá léta mieti na postavě, skrze blízké ohledánie, že jich nemá, aby mohlo býti poznáno. 4. A na úředničí přísahú spra- 20 vedlivě uznáno a vyhledáno, pravě vysvědčeno a vyhlášeno na obě straně, měj kto léta nebo neměj, má býti beze všie zlé lsti; neb to za právo v zemi jest, že když léta přirozená v pochybnosti jsú, té pochybnosti ujištěnie skrze věrné a pravé ohledánie úřed- níkóv menších se nalezá, a v pravdě, jakž v súkromí se najde, tak se ven vynášie. 5. K kterémužto let ohledání nemají všickni úředníci společně jíti, ani jeden sám, než dva toliko, a viece dvú ani méně dvú nemá jich při tom býti, ani který jiný člověk, kromě toho třetieho, komuž se léta ohledují. 6. A takové let vy- hledánie jest spravedlivějšie, nežli po počtu vyhlášenie; neb léta so počtem mohú výše nebo níže od přátel nebo od jiných lidí polo- žena býti, a veliká lest při tom mohla by složena k zlému si- rotčiemu býti. A obyčejně ani rodičové sami pravě let dětí svých nepamatují, leč je napsaná kde mají. 7. Ale toto po přirození let spravedlivých vyhledánie žádného zklamati nemóže; neb se s5 děje netoliko viděniem, ale i dotčeniem; ale ono, kteréž se po počtu let zachovává, všecko na slyšení samém záležie; neb chtie. aby děvečka každá ve dvanádcti letech a pacholík ve čtrnádcti léta spravedlivá měl. (Ale viece jest svědek očitý jeden, nežli ušatých deset, jakož jest jeden napsal. Z té příčiny najspravedlivějšie 40 let přirozených nalezenie jest po ohledání přirozenie, tak jakž se v Čechách v právu zemském léta přirozená vážie, a za starých jsú se i jinde též vážila, dokudž toho Justinianus nesložil; neb to žádného zklamati, žádného podvesti, žádného zavesti nemóže.) 8. Tak ohledaná léta úředníky menšími při každém ve dsky 45 kladení toho, komuž jsú ohledána, přede vším jiným ve dsky kladeniem i všelikým přiznániem se zapisují dřieve, než se k čemu jinému přizná, takto: Václav z Roztok maje léta spravedlivá 25
Strana 255
V. 46. Léta králem daná. 255 úředníky ohledaná, přiznal se před týmiž úředníky tak a k tomu, jakž jeho potřeba káže. 9. A též králem daná léta mají dskami najprvé znamenána býti, a potom, když se sirotek maje léta spra- 50 vedlivá králem daná přiznal k tomu neb k jinému. (Skrze kte- réžto let králem daných ve dsky tak nezapsánie v kněze Jindři- chově při znamenité se jest pohoršenie stalo. Nález o tom, kdež týž kněz Jindřich nebo synové jeho pohánějí Jana z Janovic.) 10. Při ohledání let toto za právo jest, že úředníci nemají 55 nikdy žádnému let ohledovati bez potřeby a nadarmo, než tomu toliko, ktožby chtěl, aby jemu od pornčníkóv jeho s statku sstúpeno bylo, nebo že by chtěl dědictvie a statek svój ve dsky klásti trhem nebo dluhem nebo jiným jakýmž koli zpósobem, pro pilnú statku svého zachovánie potřebu, aby všeho neztratil; 6o nebo také, kdyby chtěl poručníky sobě a mladším bratřiem nebo strýcóm svým ustanoviti a dskami je zapsati. Než ktož ve dskách nic nemá, ktož do desk nic klásti ani zapisovati nemá, tomu žádnému úředníci let ohledovati nejsú povinni. 11. Také od let ohledánie nic se nebéře, aniž se má co vedlé práva 65 bráti. — A o letech přirozených a spravedlivých, jak se v zemi české vedlé práva nalezají, potud. 46. Léta králem daná. 23) neumenšovati. A také ani příbuzný ani králem daný poručník ... 29) A též .... nemohú (chybí) 37) statek sirotčí otcem zavázaný. 1. Čehož přirozenie učiniti nemóž, to moc královská a milost z příčin spravedlivých a potřeb sirotčích hodných vypl- ňuje, a což z přirozenie sirotkóm scházie, to jim mocí královskú nahrazeno a naplněno bývá; tak že když sirotek vedlé přiro- zenie let nemá, to jemu král pro potřebu jeho pilnú a příčinu s hodnú dává. 2. Kteréžto let královskú milostí dánie ve všech závazcích dskami od sirotkóv učiněných tolikéž moci a pevnosti má, jakoby se v letech přirozených a spravedlivých dálo, a méně nic; aniž jsú toho staří, kteří jsú se všudy při nalézání práv na všecko ohlédali, bez příčiny a nadarmo nebo k sirotčí 10 škodě vymyslili, ale z hodných a spravedlivých příčin a pro znamenitý užitek všech sirotkóv i přidánie let sirotkóm jest od starých nalezeno. Neb když otec některý umře, a dětí po sobě
V. 46. Léta králem daná. 255 úředníky ohledaná, přiznal se před týmiž úředníky tak a k tomu, jakž jeho potřeba káže. 9. A též králem daná léta mají dskami najprvé znamenána býti, a potom, když se sirotek maje léta spra- 50 vedlivá králem daná přiznal k tomu neb k jinému. (Skrze kte- réžto let králem daných ve dsky tak nezapsánie v kněze Jindři- chově při znamenité se jest pohoršenie stalo. Nález o tom, kdež týž kněz Jindřich nebo synové jeho pohánějí Jana z Janovic.) 10. Při ohledání let toto za právo jest, že úředníci nemají 55 nikdy žádnému let ohledovati bez potřeby a nadarmo, než tomu toliko, ktožby chtěl, aby jemu od pornčníkóv jeho s statku sstúpeno bylo, nebo že by chtěl dědictvie a statek svój ve dsky klásti trhem nebo dluhem nebo jiným jakýmž koli zpósobem, pro pilnú statku svého zachovánie potřebu, aby všeho neztratil; 6o nebo také, kdyby chtěl poručníky sobě a mladším bratřiem nebo strýcóm svým ustanoviti a dskami je zapsati. Než ktož ve dskách nic nemá, ktož do desk nic klásti ani zapisovati nemá, tomu žádnému úředníci let ohledovati nejsú povinni. 11. Také od let ohledánie nic se nebéře, aniž se má co vedlé práva 65 bráti. — A o letech přirozených a spravedlivých, jak se v zemi české vedlé práva nalezají, potud. 46. Léta králem daná. 23) neumenšovati. A také ani příbuzný ani králem daný poručník ... 29) A též .... nemohú (chybí) 37) statek sirotčí otcem zavázaný. 1. Čehož přirozenie učiniti nemóž, to moc královská a milost z příčin spravedlivých a potřeb sirotčích hodných vypl- ňuje, a což z přirozenie sirotkóm scházie, to jim mocí královskú nahrazeno a naplněno bývá; tak že když sirotek vedlé přiro- zenie let nemá, to jemu král pro potřebu jeho pilnú a příčinu s hodnú dává. 2. Kteréžto let královskú milostí dánie ve všech závazcích dskami od sirotkóv učiněných tolikéž moci a pevnosti má, jakoby se v letech přirozených a spravedlivých dálo, a méně nic; aniž jsú toho staří, kteří jsú se všudy při nalézání práv na všecko ohlédali, bez příčiny a nadarmo nebo k sirotčí 10 škodě vymyslili, ale z hodných a spravedlivých příčin a pro znamenitý užitek všech sirotkóv i přidánie let sirotkóm jest od starých nalezeno. Neb když otec některý umře, a dětí po sobě
Strana 256
256 V. 46. Léta králem daná. nechá, nechá také i statku, nechá také i dluhóv; sirotci dluhóv 15 zaplatiti nemohú a závad otcovských vyvaditi bez uprodánie statku svého, a zvláště, jestliže taková závada na statku jich zóstane, „že se v ten statek rukojmě nebo dlužníci budú moci uvázati.“ Poručníci sirotčí, a zvláště králem daní nebo příbuzní, (neb otcovští poručníci všecko činiti mohú s statkem sirotčiem, 20 což jest otec jich učiniti mohl, nebo což by sami sirotci let spra- vedlivých dojdúce, učiniti mohli) statku sirotčieho uprodadúce ve dsky klásti chtie, i nemohú, neb jsú se zavázali statku sirotčieho neumenšovati. A sirotci sami také ve dsky klásti nemohú, neb let spravedlivých nemají, a také ani příbuzný ani nepříbuzný ani králem 25 daný poručník té moci nemá, aby statek sirotčí mohl prodati neb jakž koli ve dsky klásti. A tak skrze to, že ani sirotci statku prodaného klásti ve dsky nemohú, ani jich poručníci, mohla by škoda sirotkóm nenabytá přijíti, že mohúce skrze uprodánie dobrý diel statku svého obdržeti, ztratie všecko. A též, kdež sirotci beze všech poručníkóv otcovských, přirozených i králem daných s dluhy a závadami osiřejí, nalezl-li by se člověk dobrý, že by z lítosti jich statek jim skrze uprodánie chtěl zachovati, ve dsky klásti ani on ani sirotci nemohú. Tomu zlému sirot- čiemu přieliš škodnému aby zpomoženo býti mohlo, pomoc a s5 obrana od starých jest (jako jiné všecko) spravedlivě, múdře a užitečně nalezena: Let sirotkóm králem vyplněnie, aby tudy i poručníci statek sirotčí, jich otcem nebo bratrem nebo strýcem zavázaný, prodati bez jich i své škody mohli, i sirotci tak léta králem daná majíce, svobodně dědictvie své poručníky uprodané 40 ve dsky kladúce, raděje některaký diel statku svého aby obdr- žali, nežli by všecek ztratili a o všecko přišli, i ti, kdož dědictvie sirotčie kúpie, nebezpečenstvie se od sirotkóv nebojiece, aby spieše v trh dědictvie sirotčieho vešli. Z toho móž známo býti, že král nikdy pro zlé, škodné a neužitečné sirotkóm let spra- 45 vedlivých nedává. Kteráž také i proto spravedlivá slovú, že se vedle spravedlnosti pro dobré a užitečné sirotčie od krále, naj- vyššieho všech sirotkóv poručníka, dávají. Kdež pak poručníkóv otcem učiněných, příbuzných ani králem daných nenie, a takoví dluhové zajdú, tu v té při světle znamenáno móž býti, jaká jest 50 potřeba sirotkóm let nemajíciem od krále dánie a vyplněnie let. 3. Z té také příčiny, že KMst nemóž ani potřeb sirotčích všech 30
256 V. 46. Léta králem daná. nechá, nechá také i statku, nechá také i dluhóv; sirotci dluhóv 15 zaplatiti nemohú a závad otcovských vyvaditi bez uprodánie statku svého, a zvláště, jestliže taková závada na statku jich zóstane, „že se v ten statek rukojmě nebo dlužníci budú moci uvázati.“ Poručníci sirotčí, a zvláště králem daní nebo příbuzní, (neb otcovští poručníci všecko činiti mohú s statkem sirotčiem, 20 což jest otec jich učiniti mohl, nebo což by sami sirotci let spra- vedlivých dojdúce, učiniti mohli) statku sirotčieho uprodadúce ve dsky klásti chtie, i nemohú, neb jsú se zavázali statku sirotčieho neumenšovati. A sirotci sami také ve dsky klásti nemohú, neb let spravedlivých nemají, a také ani příbuzný ani nepříbuzný ani králem 25 daný poručník té moci nemá, aby statek sirotčí mohl prodati neb jakž koli ve dsky klásti. A tak skrze to, že ani sirotci statku prodaného klásti ve dsky nemohú, ani jich poručníci, mohla by škoda sirotkóm nenabytá přijíti, že mohúce skrze uprodánie dobrý diel statku svého obdržeti, ztratie všecko. A též, kdež sirotci beze všech poručníkóv otcovských, přirozených i králem daných s dluhy a závadami osiřejí, nalezl-li by se člověk dobrý, že by z lítosti jich statek jim skrze uprodánie chtěl zachovati, ve dsky klásti ani on ani sirotci nemohú. Tomu zlému sirot- čiemu přieliš škodnému aby zpomoženo býti mohlo, pomoc a s5 obrana od starých jest (jako jiné všecko) spravedlivě, múdře a užitečně nalezena: Let sirotkóm králem vyplněnie, aby tudy i poručníci statek sirotčí, jich otcem nebo bratrem nebo strýcem zavázaný, prodati bez jich i své škody mohli, i sirotci tak léta králem daná majíce, svobodně dědictvie své poručníky uprodané 40 ve dsky kladúce, raděje některaký diel statku svého aby obdr- žali, nežli by všecek ztratili a o všecko přišli, i ti, kdož dědictvie sirotčie kúpie, nebezpečenstvie se od sirotkóv nebojiece, aby spieše v trh dědictvie sirotčieho vešli. Z toho móž známo býti, že král nikdy pro zlé, škodné a neužitečné sirotkóm let spra- 45 vedlivých nedává. Kteráž také i proto spravedlivá slovú, že se vedle spravedlnosti pro dobré a užitečné sirotčie od krále, naj- vyššieho všech sirotkóv poručníka, dávají. Kdež pak poručníkóv otcem učiněných, příbuzných ani králem daných nenie, a takoví dluhové zajdú, tu v té při světle znamenáno móž býti, jaká jest 50 potřeba sirotkóm let nemajíciem od krále dánie a vyplněnie let. 3. Z té také příčiny, že KMst nemóž ani potřeb sirotčích všech 30
Strana 257
V. 47. Kto léta sirotkóm móž dáti. 257 ani škod jich znáti, než pokudž přátelé nebo poručníci zpravie, aby se i tudy žádný sirotkóm podvod skrze zprávy omylné před KMstí oznámené a položené nestal: při každých letech, když se sirotkóm kterým léta dávají, ti, kdož jsú KMst zpravovali, ze 55 jména se při tom let dání ve dsky píší, že jsú oni KMst zpra- vili, „že to let dánie a vyplněnie jest pro lepšie sirotčie.“ Aby, jestli že by tak nebylo, jak jsú ti krále zpravili, sirotci k letóm spravedlivým přijdúce, ve dskách ty zapsané najdúce, ktož jsú jim za léta u KMsti prosili, k nim o to hleděli, skrze koho jsú so jim léta k jich zlému a škodnému uprošena, a svých škod všech na nich vedlé práva postihli. To kdyby tak nebylo, nadarmo by jména těch, kteříž let sirotkóm prosie, při dání týchž let ve dsky zapisována byla, že jsú ti KMst zpravili, „že to let dánie jest pro lepšie sirotčie." 65 47. Kto léta sirotkóm móž dáti. 1) od staradávna se drží ... . 1. Za právo v zemi české od staradávna beze všie pro- měny se drží, že žádný sirotkóm let dáti nemóž než král sám. (Toho jsú dóvod dsky všecky.) 2. Aniž páni té moci jsú, když král v zemi jest, aby sirotkóm léta dáti mohli; leč by jim té moci KMst někdy popřieti ráčil z hodné a znamenité ně-5 které příčiny, buďto že by v zemi nebyl, nebo z jiné příčiny k té podobné, (jakož se jest léta božieho 1490 stalo při sv. Matúši, kdež jest pánóm k těm i k jiným věcem mnohým KMsti sa- mému přiležiecím moc listem dána. A jest psáno v Památných P. 30.). 3. Kteréž moci užívati mají dotud, jakž týž list plněje 10 svědčí, kdež se i tím dániem světle oznamuje, že to samému králi příležie; neb žádnému nenie potřebie toho dávati, což prvé má. Kteréžto dánie té moci panóm nic neumenšuje KMsti moci ani ujímá, neb jí tolikéž při KMsti k tomu všemu i k ji- nému zóstává, což jest jí od JKské do času napřed dotčeného 15 pánóm pójčeno. A mnohem viece; neb tu moc i v Uhřiech i v jiných ve všech zemiech KMst má, že sirotkóm léta i poruč- níky listem dáti móž i jiné všecko tomu podobné učiniti, jako by Kská Jst. v zemi byl, a nic méně. Všehrd. 17
V. 47. Kto léta sirotkóm móž dáti. 257 ani škod jich znáti, než pokudž přátelé nebo poručníci zpravie, aby se i tudy žádný sirotkóm podvod skrze zprávy omylné před KMstí oznámené a položené nestal: při každých letech, když se sirotkóm kterým léta dávají, ti, kdož jsú KMst zpravovali, ze 55 jména se při tom let dání ve dsky píší, že jsú oni KMst zpra- vili, „že to let dánie a vyplněnie jest pro lepšie sirotčie.“ Aby, jestli že by tak nebylo, jak jsú ti krále zpravili, sirotci k letóm spravedlivým přijdúce, ve dskách ty zapsané najdúce, ktož jsú jim za léta u KMsti prosili, k nim o to hleděli, skrze koho jsú so jim léta k jich zlému a škodnému uprošena, a svých škod všech na nich vedlé práva postihli. To kdyby tak nebylo, nadarmo by jména těch, kteříž let sirotkóm prosie, při dání týchž let ve dsky zapisována byla, že jsú ti KMst zpravili, „že to let dánie jest pro lepšie sirotčie." 65 47. Kto léta sirotkóm móž dáti. 1) od staradávna se drží ... . 1. Za právo v zemi české od staradávna beze všie pro- měny se drží, že žádný sirotkóm let dáti nemóž než král sám. (Toho jsú dóvod dsky všecky.) 2. Aniž páni té moci jsú, když král v zemi jest, aby sirotkóm léta dáti mohli; leč by jim té moci KMst někdy popřieti ráčil z hodné a znamenité ně-5 které příčiny, buďto že by v zemi nebyl, nebo z jiné příčiny k té podobné, (jakož se jest léta božieho 1490 stalo při sv. Matúši, kdež jest pánóm k těm i k jiným věcem mnohým KMsti sa- mému přiležiecím moc listem dána. A jest psáno v Památných P. 30.). 3. Kteréž moci užívati mají dotud, jakž týž list plněje 10 svědčí, kdež se i tím dániem světle oznamuje, že to samému králi příležie; neb žádnému nenie potřebie toho dávati, což prvé má. Kteréžto dánie té moci panóm nic neumenšuje KMsti moci ani ujímá, neb jí tolikéž při KMsti k tomu všemu i k ji- nému zóstává, což jest jí od JKské do času napřed dotčeného 15 pánóm pójčeno. A mnohem viece; neb tu moc i v Uhřiech i v jiných ve všech zemiech KMst má, že sirotkóm léta i poruč- níky listem dáti móž i jiné všecko tomu podobné učiniti, jako by Kská Jst. v zemi byl, a nic méně. Všehrd. 17
Strana 258
258 V. 48. Dvojiem obyčejem král léta dává. — 49. Forma let dánie. 48. Dvojiem obyčejem král léta dává. 1) Let dávánie.. 7) nachází, kdež jsú Adamovi z Cimburka léta dána věčná. Druhé 13) (Ale aby to takové let ustavičných dánie bylo vedlé práva, toho já neviem a nemám čím okázati, než o tom nic nikdyž ve všech dskách psáno nenie, a jest věc nová á prvé v zemi nebývalá,) 16) ve dskách Viktorinových a jiné v jiných dskách jiným sirotkóm též. 1. Let dánie KMstí jest dvojie: Jedno ustavičných a (abych tak řekl) věčných, druhé na čas a pro potřebu některú. 2. Prvnie let dánie jest neobyčejné a řiedké; a to bývá, když král ráčí dáti některému sirotku léta ustavičná, aby hned svým statkem s vládl bez přetrženie, tak jako by léta spravedlivá měl a přiro- zená. (Takové let dánie ve všech dskách, což já věděti mohu, jediné se nacházie.). 3. Druhé let dánie na čas a do času jest v zemi české obyčejné, kdež se sirotku léta dávají z potřeby jeho některé pilné, aby mohl statku svého diel ve dsky klásti, nebo zápis 1o nápadní učiniti, a nebo jiného což koli k tomu podobného. A když to spraví, tehdy to dánie let hned pomine. Ale onono prvnie let dánie trvá ustavičně a nikdy nemíjie, až přirozená léta přijdú. 4. Mohú také léta jednomu sirotku několikrát dána býti, kolikrátž toho potřebuje, a spravě potřebu svú, hned 15 léta daná minú. (Tak jsú léta Janovi z Vrchotic třikrát dávána, jakožto móž nalezeno býti v dskách, a jiným sirotkóm též). 49. Forma a zpósob let dánie. 1. Jiří, z božie milosti český král, z plnosti moci své a mi- losti zvláštnie Otíkovi z Homole, synu někdy Hynka z Homole, ačkoli let nemá, léta spravedlivá dal jest a vyplnil, k tomu, aby týž Otík mohl statek svój ve dsky klásti Janovi z Chuchla. A 5 Jaroš z Stranova KMst zpravil jest, že jest to pro lepšie téhož sirotka, a že jest mnoho dluhóv na témž statku jeho předešlých, kteréhož pro ty dluhy zachovati nemóž. (Na to posel ke dskám od KMsti byl jest Zdeněk ze Sternberka, najvyšší purkrabie Pražský, z pánóv, jsa k tomu od JMKské zvláště vyslaný.) 2. Při každém 10 let dání, když se ve dsky zapisuje, má také posel nebo relátor zapsán býti, neb se let dánie žádné bez povolenie královského a relátora ve dsky zapisovati nemá. — A o letech úředníky nalezených i o letech králem daných dosti jest povědieno.
258 V. 48. Dvojiem obyčejem král léta dává. — 49. Forma let dánie. 48. Dvojiem obyčejem král léta dává. 1) Let dávánie.. 7) nachází, kdež jsú Adamovi z Cimburka léta dána věčná. Druhé 13) (Ale aby to takové let ustavičných dánie bylo vedlé práva, toho já neviem a nemám čím okázati, než o tom nic nikdyž ve všech dskách psáno nenie, a jest věc nová á prvé v zemi nebývalá,) 16) ve dskách Viktorinových a jiné v jiných dskách jiným sirotkóm též. 1. Let dánie KMstí jest dvojie: Jedno ustavičných a (abych tak řekl) věčných, druhé na čas a pro potřebu některú. 2. Prvnie let dánie jest neobyčejné a řiedké; a to bývá, když král ráčí dáti některému sirotku léta ustavičná, aby hned svým statkem s vládl bez přetrženie, tak jako by léta spravedlivá měl a přiro- zená. (Takové let dánie ve všech dskách, což já věděti mohu, jediné se nacházie.). 3. Druhé let dánie na čas a do času jest v zemi české obyčejné, kdež se sirotku léta dávají z potřeby jeho některé pilné, aby mohl statku svého diel ve dsky klásti, nebo zápis 1o nápadní učiniti, a nebo jiného což koli k tomu podobného. A když to spraví, tehdy to dánie let hned pomine. Ale onono prvnie let dánie trvá ustavičně a nikdy nemíjie, až přirozená léta přijdú. 4. Mohú také léta jednomu sirotku několikrát dána býti, kolikrátž toho potřebuje, a spravě potřebu svú, hned 15 léta daná minú. (Tak jsú léta Janovi z Vrchotic třikrát dávána, jakožto móž nalezeno býti v dskách, a jiným sirotkóm též). 49. Forma a zpósob let dánie. 1. Jiří, z božie milosti český král, z plnosti moci své a mi- losti zvláštnie Otíkovi z Homole, synu někdy Hynka z Homole, ačkoli let nemá, léta spravedlivá dal jest a vyplnil, k tomu, aby týž Otík mohl statek svój ve dsky klásti Janovi z Chuchla. A 5 Jaroš z Stranova KMst zpravil jest, že jest to pro lepšie téhož sirotka, a že jest mnoho dluhóv na témž statku jeho předešlých, kteréhož pro ty dluhy zachovati nemóž. (Na to posel ke dskám od KMsti byl jest Zdeněk ze Sternberka, najvyšší purkrabie Pražský, z pánóv, jsa k tomu od JMKské zvláště vyslaný.) 2. Při každém 10 let dání, když se ve dsky zapisuje, má také posel nebo relátor zapsán býti, neb se let dánie žádné bez povolenie královského a relátora ve dsky zapisovati nemá. — A o letech úředníky nalezených i o letech králem daných dosti jest povědieno.
Strana 259
Majjasnějšiemu kniežeti a nánu, panu Wladislawowi, uherskému, českému sc. králi, markrabí morawskému sc. O práviech země české Viktorina ze Všehrd počínají se KNIHY SESTÉ. 1. O rozdielu. 1) Rozdiel jest netoliko příbuzných přátel, ale i jiných lidí .. 3) dě dinami, listy nebo hotovými penězi konečné oddělenie ... 1. Diel nebo rozdiel jest netoliko příbuzných přátel, ale i jiných lidí, mezi sebú čiemž koli nedielných, jedněch od druhých dědinami, platy, listy, majestáty nebo hotovými penězi konečné oddělenie. 2. Ten jest nejednostajný: neb jeden jest zře- tedlný, kdež se zřetedlně nalézá dskami, listy nebo přátely jedněch od druhých oddělenie. 3. Ale druhý jest nezřetedlný a jako skrytý, kdež se sama znamenitě dielnost neokazuje, než toliko se po trziech, zápisiech, věniech a jiných ve dsky kla- deniech shledává; tak že někto otce, bratra nebo strýce ne- dielného maje, nebo také nápad a zápis s kýmž koli, sám bez 10 povolenie druhého i bez otporóv jeho, statek svój dskami pro- dává, zapisuje, nebo na něm věnuje, anebo jakéž koli jiné zá- vady dskami zemskými dělá. A takovými trhy, zápisy nebo ji- nými závadami bez povolenie a otporóv prošlými diel se shle- dává, a jest mnohými nálezy za diel dokonalý přisúzen. A slove 15 proto nezřetedlný a skrytý diel, že nemóž snadně a světle na- lezen a od každého poznán býti, než s mnohým ve dskách dlúhým a pilným hledániem. — A o nezřetedlném rozdielu potud jest povědieno; nynie o dielu zřetedlném. 173
Majjasnějšiemu kniežeti a nánu, panu Wladislawowi, uherskému, českému sc. králi, markrabí morawskému sc. O práviech země české Viktorina ze Všehrd počínají se KNIHY SESTÉ. 1. O rozdielu. 1) Rozdiel jest netoliko příbuzných přátel, ale i jiných lidí .. 3) dě dinami, listy nebo hotovými penězi konečné oddělenie ... 1. Diel nebo rozdiel jest netoliko příbuzných přátel, ale i jiných lidí, mezi sebú čiemž koli nedielných, jedněch od druhých dědinami, platy, listy, majestáty nebo hotovými penězi konečné oddělenie. 2. Ten jest nejednostajný: neb jeden jest zře- tedlný, kdež se zřetedlně nalézá dskami, listy nebo přátely jedněch od druhých oddělenie. 3. Ale druhý jest nezřetedlný a jako skrytý, kdež se sama znamenitě dielnost neokazuje, než toliko se po trziech, zápisiech, věniech a jiných ve dsky kla- deniech shledává; tak že někto otce, bratra nebo strýce ne- dielného maje, nebo také nápad a zápis s kýmž koli, sám bez 10 povolenie druhého i bez otporóv jeho, statek svój dskami pro- dává, zapisuje, nebo na něm věnuje, anebo jakéž koli jiné zá- vady dskami zemskými dělá. A takovými trhy, zápisy nebo ji- nými závadami bez povolenie a otporóv prošlými diel se shle- dává, a jest mnohými nálezy za diel dokonalý přisúzen. A slove 15 proto nezřetedlný a skrytý diel, že nemóž snadně a světle na- lezen a od každého poznán býti, než s mnohým ve dskách dlúhým a pilným hledániem. — A o nezřetedlném rozdielu potud jest povědieno; nynie o dielu zřetedlném. 173
Strana 260
260 VI. 2. Zpósob dielu zřetedlného jest nerovný. — 3. Forma dielu. 2. Zpósob dielu zřetedlného jest nerovný. 1) Zpósob dielu zřetedlného nenie jeden, než rozdielný, jakž se... 1. Dielu zřetedlného nenie jeden zpósob, než rozdielný, jakž se jeden od druhého rozličně statkem a dědictviem svým odděluje. Neb někteří se tak dělie, že každý za diel svój grunty, dědictvie nebo platy béře; jiní se pak dělie tak, že se jednomu dědictvie a gruntové, a druhému hotoví peniezi nebo na listech za jeho diel dostanú. 2. A toho rozdielu ve dsky kladenie jest zpósob dvojí: Jeden tento, ktež se kto přiznává, že jest za svój diel vzal peněz hotových summu (malú nebo velikú) ze jména, nebo toliko summu; druhý, kdež se žádná summa jistá a zvláštnie 10 ani nejistá nejmenuje, než odřieká se ten, ktož jest penieze vzal, dědictvie otcovského a dědičného. A to se obyčejně dě- večkám přiházie, že se ty dědictvie otcovského odřiekají. A tak se jeden nebo vzetiem dielu svého, nebo oderčeniem odděluje od druhého. 3. Forma dielu, kdež se za diel obojiem gruntové dostanu. Tiema a Smil bratřie z Kúnova přiznali se před úředníky, že o dědictvie jich otcovské, bratrské a dědické, kteréž jsú spolu po předciech svých až do této chvíle držali, takový mezi sebú uči- nili jsú rozdiel, tak že Tiema za diel svój otcovský, bratrský a 5 dědický mieti má dědictvie toto: V Přílepiech tvrz, dvór poplužní s poplužiem, ves celú, dvory kmetcie s platem, s dědinami, lukami, lesy, potoky, rybníky i se vší zvolí, což k tomu příslušie, s plným panstviem, to vše, což tu otec jich měl a držal. Smil také za diel svój otcovský, bratrský a dědičný mieti má dědictvie toto: Zálezlí, 10 Škrovad, Kamenici vesnice, dvory kmetcie s platem, s dědinami, lukami i se vší zvolí, což k tomu příslušie, s plným panstvíem. I slíbili jsú s obú stran, že jeden druhého dědictvie ani dědicóv jeho nemá aniž moci bude nařiekati ani napomienati z kterého dielu otcovského, bratrského, dědického dalšieho, na časy budúcie 15 a věčné, žádným právem ani skutkem; neb svrchupsaným dědictviem jsú od sebe i od dědicóv jich úplně a docela oddieleni.
260 VI. 2. Zpósob dielu zřetedlného jest nerovný. — 3. Forma dielu. 2. Zpósob dielu zřetedlného jest nerovný. 1) Zpósob dielu zřetedlného nenie jeden, než rozdielný, jakž se... 1. Dielu zřetedlného nenie jeden zpósob, než rozdielný, jakž se jeden od druhého rozličně statkem a dědictviem svým odděluje. Neb někteří se tak dělie, že každý za diel svój grunty, dědictvie nebo platy béře; jiní se pak dělie tak, že se jednomu dědictvie a gruntové, a druhému hotoví peniezi nebo na listech za jeho diel dostanú. 2. A toho rozdielu ve dsky kladenie jest zpósob dvojí: Jeden tento, ktež se kto přiznává, že jest za svój diel vzal peněz hotových summu (malú nebo velikú) ze jména, nebo toliko summu; druhý, kdež se žádná summa jistá a zvláštnie 10 ani nejistá nejmenuje, než odřieká se ten, ktož jest penieze vzal, dědictvie otcovského a dědičného. A to se obyčejně dě- večkám přiházie, že se ty dědictvie otcovského odřiekají. A tak se jeden nebo vzetiem dielu svého, nebo oderčeniem odděluje od druhého. 3. Forma dielu, kdež se za diel obojiem gruntové dostanu. Tiema a Smil bratřie z Kúnova přiznali se před úředníky, že o dědictvie jich otcovské, bratrské a dědické, kteréž jsú spolu po předciech svých až do této chvíle držali, takový mezi sebú uči- nili jsú rozdiel, tak že Tiema za diel svój otcovský, bratrský a 5 dědický mieti má dědictvie toto: V Přílepiech tvrz, dvór poplužní s poplužiem, ves celú, dvory kmetcie s platem, s dědinami, lukami, lesy, potoky, rybníky i se vší zvolí, což k tomu příslušie, s plným panstviem, to vše, což tu otec jich měl a držal. Smil také za diel svój otcovský, bratrský a dědičný mieti má dědictvie toto: Zálezlí, 10 Škrovad, Kamenici vesnice, dvory kmetcie s platem, s dědinami, lukami i se vší zvolí, což k tomu příslušie, s plným panstvíem. I slíbili jsú s obú stran, že jeden druhého dědictvie ani dědicóv jeho nemá aniž moci bude nařiekati ani napomienati z kterého dielu otcovského, bratrského, dědického dalšieho, na časy budúcie 15 a věčné, žádným právem ani skutkem; neb svrchupsaným dědictviem jsú od sebe i od dědicóv jich úplně a docela oddieleni.
Strana 261
VI. 4. Zpósob dielu etc. — 5. Zpósob oderčenie. — 6. Dědictvie etc. 261 4. Zpósob dielu, kdež jeden od druhého penieze vezme, a druhý v gruntiech zóstane. 1) V takovém dielu, když jeden grunty a druhý penieze beře, nenie potřebie obú rozdielóv ve dsky klásti, než jeden toliko, a ne ten, kterýž na gruntiech zostává, než ten kterýž za diel hotové penieze vezma, od gruntóv púštie, takto: 1. Když jeden grunty a dědictvie a druhý hotové penieze za rozdiel béře, v takovém rozdielu nenie potřebie obú rozdielóv ve dsky klásti, než jeden toliko, a ne ten, kterýž na gruntiech zóstává, než ten, kterýž se na hotových peněziech béře. 2. Kte- rýmžto dielem peněžitým od gruntóv se púštie takto: Soběslav 5 z Kršovic přiznal se před úředníky, že za diel svój otcovský a dědický od Častolára z Krsovic, strýce svého, vzal jest sto kop grošóv peněz hotových, a slíbil za se i za své dědice, že téhož Častolára, strýce svého, dědictvie ani dědicóv jeho nemá aniž bude moci nařiekati a napomienati z kterého dielu otcovského, bratr- 10 ského a dědického dalšieho, na časy budúcie a věčné, žádným právem ani skutkem; neb svrchupsanými penězi jest od něho i od dědicóv jeho úplně a docela oddělen. 5. Zpósob oderčenie. Žalostná z Porostlé přiznala se před úředníky, že se jest všeho dědictvie svého otcovského, bratrského a dědického, k kterémuž koli po otci svém právo má, od Protivy z Porostlé, bratra svého, odřekla, a mocí zápisu tohoto odřieká, úplně a docela, slibující zase, že svrchupsaného Protivy, bratra svého, dědicóv ani zbožie a dědin jeho nemá aniž bude moci nařiekati ani napomienati z ničehož, což se dielu jejieho dotýče, na časy budúcie a věčné žádným právem ani skutkem; neb se jest jí od něho za diel její dosti stalo. 6. Dědictvie odděleného, když umře, na koho přicházie. 1) Když se syn od otce, bratr nebo sestra od bratra nebo od sestry, strýc od strýce oddělí, každého odděleného.. 8) a v známé věci svědkóv ne- potřebných žádný nevede.
VI. 4. Zpósob dielu etc. — 5. Zpósob oderčenie. — 6. Dědictvie etc. 261 4. Zpósob dielu, kdež jeden od druhého penieze vezme, a druhý v gruntiech zóstane. 1) V takovém dielu, když jeden grunty a druhý penieze beře, nenie potřebie obú rozdielóv ve dsky klásti, než jeden toliko, a ne ten, kterýž na gruntiech zostává, než ten kterýž za diel hotové penieze vezma, od gruntóv púštie, takto: 1. Když jeden grunty a dědictvie a druhý hotové penieze za rozdiel béře, v takovém rozdielu nenie potřebie obú rozdielóv ve dsky klásti, než jeden toliko, a ne ten, kterýž na gruntiech zóstává, než ten, kterýž se na hotových peněziech béře. 2. Kte- rýmžto dielem peněžitým od gruntóv se púštie takto: Soběslav 5 z Kršovic přiznal se před úředníky, že za diel svój otcovský a dědický od Častolára z Krsovic, strýce svého, vzal jest sto kop grošóv peněz hotových, a slíbil za se i za své dědice, že téhož Častolára, strýce svého, dědictvie ani dědicóv jeho nemá aniž bude moci nařiekati a napomienati z kterého dielu otcovského, bratr- 10 ského a dědického dalšieho, na časy budúcie a věčné, žádným právem ani skutkem; neb svrchupsanými penězi jest od něho i od dědicóv jeho úplně a docela oddělen. 5. Zpósob oderčenie. Žalostná z Porostlé přiznala se před úředníky, že se jest všeho dědictvie svého otcovského, bratrského a dědického, k kterémuž koli po otci svém právo má, od Protivy z Porostlé, bratra svého, odřekla, a mocí zápisu tohoto odřieká, úplně a docela, slibující zase, že svrchupsaného Protivy, bratra svého, dědicóv ani zbožie a dědin jeho nemá aniž bude moci nařiekati ani napomienati z ničehož, což se dielu jejieho dotýče, na časy budúcie a věčné žádným právem ani skutkem; neb se jest jí od něho za diel její dosti stalo. 6. Dědictvie odděleného, když umře, na koho přicházie. 1) Když se syn od otce, bratr nebo sestra od bratra nebo od sestry, strýc od strýce oddělí, každého odděleného.. 8) a v známé věci svědkóv ne- potřebných žádný nevede.
Strana 262
262 VI. 7. Diel otec synu, bratr bratru, strýc strýci etc. 1. Syn od otce, bratr od bratra, sestra od sestry, anebo když se sestra od bratra odřekne, nebo strýc od strýce když se oddělí, každého odděleného dědictvie na dědice jeho přicházie, když umře. 2. Pakli dědicóv nemá, tehdy na žádné přátely jeho, kterýmž jest dělen, statek jeho nespadá, než na krále, vedlé práva od počátku země české zvyklého. (K kteréžto věci pro zřetedlnost a množstvie takových nápadóv zbytečné jest próvody z desk přivoditi; neb jsú toho dsky všecky plny, a v známé věci svědkóv nepotřebných nenie potřebie.) 7. Diel otec synu, bratr bratru, strýc strýci má a po- vinen jest dáti. 1) Žádný se nemóž obrániti, aby dielu nemusil dáti synu, bratru, strýci nedielnému, a též sestře nebo tetě, když toho na něm požádá. 11) (č. 4 až do konce není). 1. V právě královstvie českého a v zemi české žádný se nemóž obrániti, aby dielu nemusil dáti synu, bratru, strýci ne- dielnému, když toho na něm požádá. A bude-li se zbraňovati mocí (neb právem nemóž), bude k tomu připraven póhonem a s súdem. 2. Ale dielu žádný syn, bratr ani strýc nemóž a nemá před léty žádati spravedlivými, než když let spravedlivých, ne králem daných (neb se k tomu nedávají léta) dojdeš. (Toho všeho jest dóvod v IV. dskách Ondřejových A. 17. v při, kdež Jan z Kolovrat pohánie Albrechta z Kolovrat otce svého.) 3. A 1o netoliko otec synu, ale také syn otci nedielnému jest povinen z práva diel dáti, (jakožto vše týž nález oznamuje.) 4. Sestry bratr, bratrany strýc, povinen jest slušně odbyti, a po nie, což se jemu zdá, dáti, též jako otec po dceři. 5. A jakož žádná dcera dielu na otci žádati nemá, tak žádná sestra na bratru ani na 15 strýci dielu žádati nemá, než opatřenie spravedlivého, tak jakož v zemi české [za obyčej] bývalo jest od staradávna. 6. Přiházie se také, že syn, bratr etc. diel svój ztracuje, kdyby svým počátkem otce, bratra nebo strýce zabil nebo hanebně ochromil; takový vedlé práva starého mimo jiné viny diel svój k jiným bratřiem, 20 sestrám nebo strýcóm nedielným ztratí. Pakli jsú dielní, anebo že jich nemá, tehdy na krále diel jeho spadne, a přes to přese všecko na súdě a panském nálezu zóstane. Než jestli že by naň
262 VI. 7. Diel otec synu, bratr bratru, strýc strýci etc. 1. Syn od otce, bratr od bratra, sestra od sestry, anebo když se sestra od bratra odřekne, nebo strýc od strýce když se oddělí, každého odděleného dědictvie na dědice jeho přicházie, když umře. 2. Pakli dědicóv nemá, tehdy na žádné přátely jeho, kterýmž jest dělen, statek jeho nespadá, než na krále, vedlé práva od počátku země české zvyklého. (K kteréžto věci pro zřetedlnost a množstvie takových nápadóv zbytečné jest próvody z desk přivoditi; neb jsú toho dsky všecky plny, a v známé věci svědkóv nepotřebných nenie potřebie.) 7. Diel otec synu, bratr bratru, strýc strýci má a po- vinen jest dáti. 1) Žádný se nemóž obrániti, aby dielu nemusil dáti synu, bratru, strýci nedielnému, a též sestře nebo tetě, když toho na něm požádá. 11) (č. 4 až do konce není). 1. V právě královstvie českého a v zemi české žádný se nemóž obrániti, aby dielu nemusil dáti synu, bratru, strýci ne- dielnému, když toho na něm požádá. A bude-li se zbraňovati mocí (neb právem nemóž), bude k tomu připraven póhonem a s súdem. 2. Ale dielu žádný syn, bratr ani strýc nemóž a nemá před léty žádati spravedlivými, než když let spravedlivých, ne králem daných (neb se k tomu nedávají léta) dojdeš. (Toho všeho jest dóvod v IV. dskách Ondřejových A. 17. v při, kdež Jan z Kolovrat pohánie Albrechta z Kolovrat otce svého.) 3. A 1o netoliko otec synu, ale také syn otci nedielnému jest povinen z práva diel dáti, (jakožto vše týž nález oznamuje.) 4. Sestry bratr, bratrany strýc, povinen jest slušně odbyti, a po nie, což se jemu zdá, dáti, též jako otec po dceři. 5. A jakož žádná dcera dielu na otci žádati nemá, tak žádná sestra na bratru ani na 15 strýci dielu žádati nemá, než opatřenie spravedlivého, tak jakož v zemi české [za obyčej] bývalo jest od staradávna. 6. Přiházie se také, že syn, bratr etc. diel svój ztracuje, kdyby svým počátkem otce, bratra nebo strýce zabil nebo hanebně ochromil; takový vedlé práva starého mimo jiné viny diel svój k jiným bratřiem, 20 sestrám nebo strýcóm nedielným ztratí. Pakli jsú dielní, anebo že jich nemá, tehdy na krále diel jeho spadne, a přes to přese všecko na súdě a panském nálezu zóstane. Než jestli že by naň
Strana 263
V. 8. Co na diel jde a co nic. — 9. Kto má děliti. 263 otec, bratr, strýc nebo kdo koli jiný počátek učinil, a on toho bez své škody zniknúti nemoha, bránil by se, a koho by urazil, bratra nebo strýce nebo kohož koli jiného, nezdá se, by 25 tím co měl ztratiti; neb jest každý sebe a svého brániti po- vinen všudy a vždycky, práva a súdú nečekaje. Neb ani práva, ani nálezové obecní brániti se žádnému nezapoviedají, než mocí a počátkem svým na jiného sahati všem i každému bránie. Též také vdala-li by se panna bez otcovy, bez bratra svého, bez 30 strýce nebo bez poručníka svého vóle, své věno ztratí. 8. Co na diel jde a co nic. 1) Zbožie a dědictvie jakž koli dobytého, peněz, svrchkóv, 4) Než syn otci, otec synu nenie povinen dáti, což po ženě vezme. 1. Když dielu, k letóm přijda spravedlivým, požádá, tehdy zbožie a dědictvie jakž koli dobytého, peněz, svrchkóv, nábytkóv, klenotóv, i jiného což má, povinen jest otec synu, syn otci, bratr bratru, strýc strýci, všeho pravú polovici dáti. 2. Než syn otci nenie povinen dáti, což po ženě vezme, bratr bratru, strýc a strýci též. 3. Než jiné všecko zbožie, jakž koli dobyté po komž koli na jednoho z svrchu psaných přátel na kteréhož koli přišlé, má na diel rovný právě kladeno býti, na čemž by koli záležalo, buď na gruntiech, nebo na peněziech, na dědinách nebo na listech, na svršciech, nebo na klenotiech, na nábytciech, na 10 šatech, a na čemž koli jiném, jakž by to koli mohlo jmenováno a vyhledáno býti, beze všech otporností. 9. Kto má děliti. 1) Za právo jest v zemi české ujato při rozdieliech, že vždycky starší má děliti 8) (č. 2 v I. rec. není.) 1. Při rozdieliech od staradávna za právo se držie v zemi české, že vždycky starší má děliti jakožto rozumnější, aby se sám nezklamal, a mladší voliti, aby oklamán býti nemohl, a roz- děleného zbožie a statku má mladší, kterýž se jemu lepší diel zdá, vzieti. (Přiházie se při tom často, že starší, když dielí, chtě mladšieho oklamati, sám se oklamává, a kdež mladšiemu stele, tu sám častokrát léhá. I nenie v tom dělení nic lepšieho,
V. 8. Co na diel jde a co nic. — 9. Kto má děliti. 263 otec, bratr, strýc nebo kdo koli jiný počátek učinil, a on toho bez své škody zniknúti nemoha, bránil by se, a koho by urazil, bratra nebo strýce nebo kohož koli jiného, nezdá se, by 25 tím co měl ztratiti; neb jest každý sebe a svého brániti po- vinen všudy a vždycky, práva a súdú nečekaje. Neb ani práva, ani nálezové obecní brániti se žádnému nezapoviedají, než mocí a počátkem svým na jiného sahati všem i každému bránie. Též také vdala-li by se panna bez otcovy, bez bratra svého, bez 30 strýce nebo bez poručníka svého vóle, své věno ztratí. 8. Co na diel jde a co nic. 1) Zbožie a dědictvie jakž koli dobytého, peněz, svrchkóv, 4) Než syn otci, otec synu nenie povinen dáti, což po ženě vezme. 1. Když dielu, k letóm přijda spravedlivým, požádá, tehdy zbožie a dědictvie jakž koli dobytého, peněz, svrchkóv, nábytkóv, klenotóv, i jiného což má, povinen jest otec synu, syn otci, bratr bratru, strýc strýci, všeho pravú polovici dáti. 2. Než syn otci nenie povinen dáti, což po ženě vezme, bratr bratru, strýc a strýci též. 3. Než jiné všecko zbožie, jakž koli dobyté po komž koli na jednoho z svrchu psaných přátel na kteréhož koli přišlé, má na diel rovný právě kladeno býti, na čemž by koli záležalo, buď na gruntiech, nebo na peněziech, na dědinách nebo na listech, na svršciech, nebo na klenotiech, na nábytciech, na 10 šatech, a na čemž koli jiném, jakž by to koli mohlo jmenováno a vyhledáno býti, beze všech otporností. 9. Kto má děliti. 1) Za právo jest v zemi české ujato při rozdieliech, že vždycky starší má děliti 8) (č. 2 v I. rec. není.) 1. Při rozdieliech od staradávna za právo se držie v zemi české, že vždycky starší má děliti jakožto rozumnější, aby se sám nezklamal, a mladší voliti, aby oklamán býti nemohl, a roz- děleného zbožie a statku má mladší, kterýž se jemu lepší diel zdá, vzieti. (Přiházie se při tom často, že starší, když dielí, chtě mladšieho oklamati, sám se oklamává, a kdež mladšiemu stele, tu sám častokrát léhá. I nenie v tom dělení nic lepšieho,
Strana 264
264 VI. 10. Trojiem obyčejem diel se nacházie. než beze všech fortelóv spravedlivě děliti a tak o tom mysliti, jako by na tě měl najhorší diel přijieti.) 2. A při diele ten, ktož 1o dělí, má cedule obú nebo všech dielóv mladšiem položiti, a čas k tomu za měsiec nebo prostrannější dáti, aby sobě ty diely mohli opatřiti, ohledati, na to se raditi, a ohledajíce a uradíce se, potom ceduli staršiemu jeho zase dáti a svých při sobě nechati, a dále dskami nebo listy, chtie-li, rozdiel svój dokonati. 10. Trojím obyčejem diel se nacházie. 1) Zřetedlný rozdiel a zjevný trojiem se obyčejem stává: dskami, listy přátely... 1. Trojím obyčejem zřetedlný a zjevný se rozdiel v zemi české nacházie a stává: Dskami, listy, přátely. 2. A ti všickni dielové jsú pevní a koneční. Ale však jeden druhého jest i jistější i bezpečnější. Jistý jest diel, který se přátely stane; s jistější, který listy; ale dskami najjistější. Neb přátelé, poněvadž jsú lidé, smrti poddáni jsú a zemřieti mohú, a pamět jich s nimi umierá. Listové jsú trvalejší; neb což jednú napsáno jest, těžce se smazati móž a pečeti své žádný dobrý příti nebude. Ale však listové se potracují a mol, oheň i zloděj jim uškoditi 10 móž, ale dskám starost neškodí, mole a ohně neznají, na vodu, na železo žádné péče nemají, zlodějóm se smějí; věrná stráž všech věcí do nich zapsaných i vložených, bezpečně v sobě svěře- ného chová, nejen nám toliko a dětem našim, ale jich dětem i těm, kteříž se narodie z nich. Z těch příčin diel dskami 15 k konci přivedený a ve dsky vložený, všech jiných dielóv jest i jistější i trvalejší. 3. Kdež by pak diel žádným obyčejem z těch tří rozdielóv nemohl nalezen býti, musí se po dskách hledati, klade-li kde ve dsky nebo trhem nebo dluhem, anebo věnuje-li kde jeden bez povolenie druhého. A což nemóž zřetedlně po- 20 znáno býti žádným rozdielem z svrchupsaných, to bude shledáno při kladení ve dsky povoleniem nebo nepovoleniem, i také otpo- rem neb neotporem. Najde-li se ve dsky kladenie bez povolenie, jest dielnost, pakli s povoleniem, jest nedielnost; a též s otporem. 4. Móž bratr nebo strýc starší od bratra nebo od strýce sobě 25 i bratřiem svým nebo strýcóm mnohým diel vzieti, a ti všickni
264 VI. 10. Trojiem obyčejem diel se nacházie. než beze všech fortelóv spravedlivě děliti a tak o tom mysliti, jako by na tě měl najhorší diel přijieti.) 2. A při diele ten, ktož 1o dělí, má cedule obú nebo všech dielóv mladšiem položiti, a čas k tomu za měsiec nebo prostrannější dáti, aby sobě ty diely mohli opatřiti, ohledati, na to se raditi, a ohledajíce a uradíce se, potom ceduli staršiemu jeho zase dáti a svých při sobě nechati, a dále dskami nebo listy, chtie-li, rozdiel svój dokonati. 10. Trojím obyčejem diel se nacházie. 1) Zřetedlný rozdiel a zjevný trojiem se obyčejem stává: dskami, listy přátely... 1. Trojím obyčejem zřetedlný a zjevný se rozdiel v zemi české nacházie a stává: Dskami, listy, přátely. 2. A ti všickni dielové jsú pevní a koneční. Ale však jeden druhého jest i jistější i bezpečnější. Jistý jest diel, který se přátely stane; s jistější, který listy; ale dskami najjistější. Neb přátelé, poněvadž jsú lidé, smrti poddáni jsú a zemřieti mohú, a pamět jich s nimi umierá. Listové jsú trvalejší; neb což jednú napsáno jest, těžce se smazati móž a pečeti své žádný dobrý příti nebude. Ale však listové se potracují a mol, oheň i zloděj jim uškoditi 10 móž, ale dskám starost neškodí, mole a ohně neznají, na vodu, na železo žádné péče nemají, zlodějóm se smějí; věrná stráž všech věcí do nich zapsaných i vložených, bezpečně v sobě svěře- ného chová, nejen nám toliko a dětem našim, ale jich dětem i těm, kteříž se narodie z nich. Z těch příčin diel dskami 15 k konci přivedený a ve dsky vložený, všech jiných dielóv jest i jistější i trvalejší. 3. Kdež by pak diel žádným obyčejem z těch tří rozdielóv nemohl nalezen býti, musí se po dskách hledati, klade-li kde ve dsky nebo trhem nebo dluhem, anebo věnuje-li kde jeden bez povolenie druhého. A což nemóž zřetedlně po- 20 znáno býti žádným rozdielem z svrchupsaných, to bude shledáno při kladení ve dsky povoleniem nebo nepovoleniem, i také otpo- rem neb neotporem. Najde-li se ve dsky kladenie bez povolenie, jest dielnost, pakli s povoleniem, jest nedielnost; a též s otporem. 4. Móž bratr nebo strýc starší od bratra nebo od strýce sobě 25 i bratřiem svým nebo strýcóm mnohým diel vzieti, a ti všickni
Strana 265
VI. 11. Má-li syn otci i dětem jeho rovný diel dáti. 265 toho, od kohož jim diel vzat jest, jsú dielní, ale mezi sebú jsú nedielní. 5. Jest také dóvod dielu (jakož jsem nynie napověděl) kladenie ve dsky bez otporóv. (Nález o tom v Modrých póhon- ných, kdež Václav Hysrle z Drahovic pohánie Jana Caltu.) 11. Má-li syn otci i dětem jeho diel rovný dáti. 1) Jest také otázka, když syn s otcem chudým nedielný jest a potom zbožie a statku nabude, a otec jeho děti jiné má: jest-li povinen . . . 5) hroma- žditi mají. A také-li jest povinen dětem těm jeho každému dielem z statku svého? Dosti tèžké ... . 7) po otci, leč by zapsal, nečekati. Ale mnohem těžšie mnoha dětem otce svého, bratřím svým nevlastniem než polovičným, každému z nich rovný diel z statku svého dáti, nic od nich viece nemaje, než jako od otce, a tolikéž zase po jich jako po smrti otce čekaje. Ale poněvadž otec nedielný syna svého všem dětem svého syna jest povinen rovný diel z statku svého dáti, kterakž zase syn móž se tomu obrániti, aby otci i jiným synóm jeho neb dětem, každému zvlášť, rovného dielu dáti ne- musil z statku svého? A což .. . Když syn s otcem chudým nedielný jest, a potom zbožie a statku jakž koli nebude, a otec jeho děti jiné má: otázka jest, jest-li povinen ten syn otci diel dáti? A zdá se to velmi nepo- dobné, poněvadž ne synové rodičóm, než rodičové synóm (jakož psáno jest) hromažditi mají. Dosti těžké, od otce nic nevezma, statkem svým se s ním rovně děliti, a rozděle se žádného ná- padu po otci, leč by jemu zase to otec zapsal, nečekati! Ale poněvadž otec, nedielný syna svého, jest povinen rovný diel z statku svého každému synu svému dáti, kterak zase móže syn se tomu obrániti, aby otci i jiným dětem jeho rovného dielu dáti nemusil 10 z statku svého? A což k sobě kto sám chce přirozeným a naj- spravedlivějším právem a zákonem, nelze jest než též od sebe jiným učiniti. (Na to vše máš nález v IV. Ondřejových A. 17. kdež Jan z Kolovrat pohánie etc. V kterémž tato slova zře- tedlně stojie: Poněvadž každý otec dobuda statku, jakž kolivěk 15 móže a po komž jej kolivěk maje, povinen jest synu diel dáti, když k letóm přijde a toho požádá, že také, dokudž syn jest v ne- dielnosti s otcem, po komž by kolivěk naň statek přišel a kterak by ho kolivěk dobyl, krom po ženě, povinen jest se s otcem a s jinými dětmi jeho o všecko na rovný diel rozděliti.) 20
VI. 11. Má-li syn otci i dětem jeho rovný diel dáti. 265 toho, od kohož jim diel vzat jest, jsú dielní, ale mezi sebú jsú nedielní. 5. Jest také dóvod dielu (jakož jsem nynie napověděl) kladenie ve dsky bez otporóv. (Nález o tom v Modrých póhon- ných, kdež Václav Hysrle z Drahovic pohánie Jana Caltu.) 11. Má-li syn otci i dětem jeho diel rovný dáti. 1) Jest také otázka, když syn s otcem chudým nedielný jest a potom zbožie a statku nabude, a otec jeho děti jiné má: jest-li povinen . . . 5) hroma- žditi mají. A také-li jest povinen dětem těm jeho každému dielem z statku svého? Dosti tèžké ... . 7) po otci, leč by zapsal, nečekati. Ale mnohem těžšie mnoha dětem otce svého, bratřím svým nevlastniem než polovičným, každému z nich rovný diel z statku svého dáti, nic od nich viece nemaje, než jako od otce, a tolikéž zase po jich jako po smrti otce čekaje. Ale poněvadž otec nedielný syna svého všem dětem svého syna jest povinen rovný diel z statku svého dáti, kterakž zase syn móž se tomu obrániti, aby otci i jiným synóm jeho neb dětem, každému zvlášť, rovného dielu dáti ne- musil z statku svého? A což .. . Když syn s otcem chudým nedielný jest, a potom zbožie a statku jakž koli nebude, a otec jeho děti jiné má: otázka jest, jest-li povinen ten syn otci diel dáti? A zdá se to velmi nepo- dobné, poněvadž ne synové rodičóm, než rodičové synóm (jakož psáno jest) hromažditi mají. Dosti těžké, od otce nic nevezma, statkem svým se s ním rovně děliti, a rozděle se žádného ná- padu po otci, leč by jemu zase to otec zapsal, nečekati! Ale poněvadž otec, nedielný syna svého, jest povinen rovný diel z statku svého každému synu svému dáti, kterak zase móže syn se tomu obrániti, aby otci i jiným dětem jeho rovného dielu dáti nemusil 10 z statku svého? A což k sobě kto sám chce přirozeným a naj- spravedlivějším právem a zákonem, nelze jest než též od sebe jiným učiniti. (Na to vše máš nález v IV. Ondřejových A. 17. kdež Jan z Kolovrat pohánie etc. V kterémž tato slova zře- tedlně stojie: Poněvadž každý otec dobuda statku, jakž kolivěk 15 móže a po komž jej kolivěk maje, povinen jest synu diel dáti, když k letóm přijde a toho požádá, že také, dokudž syn jest v ne- dielnosti s otcem, po komž by kolivěk naň statek přišel a kterak by ho kolivěk dobyl, krom po ženě, povinen jest se s otcem a s jinými dětmi jeho o všecko na rovný diel rozděliti.) 20
Strana 266
266 VI. 12. O dielu k konci nedovedeném. — 13. O rozdielech etc. 12. O dielu k konci nedovedeném. 1) Kdyby o diel mezi nedielnými jednáno bylo, 16) Haška) — A potud o rozdielu; již o jemu odporném spolku nebo spolčení budu psáti. 1. Jest ještě při rozdielu jiná otázka, taková: Kdyby o diel mezi nedielnými jednáno bylo, a nebylo na konec dorovnáno a doděleno, má-li to za diel pravý a dokonalý počteno a přijato býti? Nemá; neb ktož dielu k konci nedovede vedlé řádu a práva, a práva v zemi jdú, by pak komu dědiny své zapsal, to moci žádné nemá proti nedielnému a dokonce neoddělenému. (To stojí v Modrých póhonných, kdež Elška z Skuhrova pohánie Jana z Skuhrova.) 2. Protož ktož chce róznic a súdóv ujíti a svým dielem jist před bratrem nebo strýcem a bezpečen býti, 1o nenechávaj dielu nedokonaného, než k konci jej a k miestu přiveď vedlé řádu a práva zemského; neb ani odsazeniem jednoho od druhého, ani seděniem a drženiem oddielným dielnost se neztvrzuje, když toho jeden od druhého do konce za diel ne- přijme a vedlé práva dielu konečného dskami, listy nebo 15 přátely neztvrdí. (To stojí v Bielých póhonných, kdež Mikuláš z Veležic pohánie Mikuláše a Haška.) 13. O rozdieliech mezi nepříbuznými i příbuznými. (Této hlavy celé v I. recensí není.) Pr. Povědieno jest o rozdieliech přátel příbuzných a při- rozených; neškodí povědieti o rozdieliech lidí nepříbuzných i příbuzných vesměs. 1. Neb se netoliko poslúpnými dědinami a zbožiem přátelé přirození jedni od druhých oddělují, ale také 5 i případniemi a nápadniemi jim od kohož koli dskami zapsanými nebo kšafty odkázanými, a jiní lidé nepříbuzní též. 2. A jsú nápadní statkové, kteříž na lidi přicházejí tak na příbuzné jako na nepříbuzné. 3. Najprvé spolek; ale o ten se žádný společník s společníkem, ani dědici společníkóv děliti nemají a nemohú, 1o než vždycky celý statek společníka mrtvého má přijíti a při- padnúti na společníka živého, jakož dsky a práva zemská i ná- lezové panští káží. 4. Kromě toho, kdyžby viece společníkóv bylo než dvá, tehdy umřel-li by jeden, po sobě dědice žádného
266 VI. 12. O dielu k konci nedovedeném. — 13. O rozdielech etc. 12. O dielu k konci nedovedeném. 1) Kdyby o diel mezi nedielnými jednáno bylo, 16) Haška) — A potud o rozdielu; již o jemu odporném spolku nebo spolčení budu psáti. 1. Jest ještě při rozdielu jiná otázka, taková: Kdyby o diel mezi nedielnými jednáno bylo, a nebylo na konec dorovnáno a doděleno, má-li to za diel pravý a dokonalý počteno a přijato býti? Nemá; neb ktož dielu k konci nedovede vedlé řádu a práva, a práva v zemi jdú, by pak komu dědiny své zapsal, to moci žádné nemá proti nedielnému a dokonce neoddělenému. (To stojí v Modrých póhonných, kdež Elška z Skuhrova pohánie Jana z Skuhrova.) 2. Protož ktož chce róznic a súdóv ujíti a svým dielem jist před bratrem nebo strýcem a bezpečen býti, 1o nenechávaj dielu nedokonaného, než k konci jej a k miestu přiveď vedlé řádu a práva zemského; neb ani odsazeniem jednoho od druhého, ani seděniem a drženiem oddielným dielnost se neztvrzuje, když toho jeden od druhého do konce za diel ne- přijme a vedlé práva dielu konečného dskami, listy nebo 15 přátely neztvrdí. (To stojí v Bielých póhonných, kdež Mikuláš z Veležic pohánie Mikuláše a Haška.) 13. O rozdieliech mezi nepříbuznými i příbuznými. (Této hlavy celé v I. recensí není.) Pr. Povědieno jest o rozdieliech přátel příbuzných a při- rozených; neškodí povědieti o rozdieliech lidí nepříbuzných i příbuzných vesměs. 1. Neb se netoliko poslúpnými dědinami a zbožiem přátelé přirození jedni od druhých oddělují, ale také 5 i případniemi a nápadniemi jim od kohož koli dskami zapsanými nebo kšafty odkázanými, a jiní lidé nepříbuzní též. 2. A jsú nápadní statkové, kteříž na lidi přicházejí tak na příbuzné jako na nepříbuzné. 3. Najprvé spolek; ale o ten se žádný společník s společníkem, ani dědici společníkóv děliti nemají a nemohú, 1o než vždycky celý statek společníka mrtvého má přijíti a při- padnúti na společníka živého, jakož dsky a práva zemská i ná- lezové panští káží. 4. Kromě toho, kdyžby viece společníkóv bylo než dvá, tehdy umřel-li by jeden, po sobě dědice žádného
Strana 267
VI. 14. O spolku. 267 ani dědičky nenechaje, o dědictvie toho mrtvého mají se živí společníci rozděliti; než nechce-li kto s kým v spolku státi, 15 mají se z spolku propustiti, ne děliti. 5. Item, kdež kto kterým společně statek svój dskami za své živnosti hned dá, nebo živ jsa zapíše, aby to na ně po smrti jeho rovným dielem přišlo, anebo když kto dědictvie své kterým lidem kšaftem vedlé práva odkáže: v těch ve všech spolciech, zápisiech, dání, odká- 20 zání ti, kterýmž dsky spolkem, zápisem, dániem nebo kšaftem odká- zániem svědčie, mohú se o to, když na ně přijde, děliti, a roz- děliece ten diel mezi sebú, což by se kterému z nich dostalo, dskami nebo listem upevniti. 6. A móž se každý v svój diel, kdyby jim uvázánie s komorníkem svědčilo, před rozdielem sám, 25 jiných nečekaje, uvázati, uváže se prodati nebo zapsati; též i z dielu svého sám bez jiných poháněti; jestliže by uvázánie s komorníkem nebylo, o ten se súditi, žádného z jiných zápis- níkóv nečekaje. Tak jakož jest bylo od staradávna, a móž po dskách i po náleziech panských shledáno býti, svědč ten zápis nebo 30 kšaft dětem a otci, bratřiem nebo strýcóm, nebo jiným jakýmž koli zápisníkóm. 7. A při takových rozdieliech nápadních statkóv, daných, společných, odkázaných, zápisných všecek se řád při každém ve dsky kladení zachovává, jako při dieliech přirozených a příbuzných, kromě toho, že se nepíše „za diel 85 svój otcovský, bratrský a dědický.“ 8. A od takových rozdielóv nebéře se než od každého po čtyřech grošiech českých, ne po čtyřech a po čtyřidcieti, jako od rozdielóv dědičných a při- rozených. 14. O spolku. 1) Spolek jest lidí od sebe všemi obyčeji dielných .... 12) Potřebie jest k tomu spolku zbožie, dědictvie a platóv, a to má býti.... 15) u zemských desk žádný spolek nemóž býti. Neb mieti budú.. 25) i groši rozumějí), ve spolek 34) neb nynější říkají: Pán buoh spolčil a čert dělil. A snad z té pří- činy . . . . 39) nebo od panóv zapisuje. Pr. O dielu již nahoře poněkud jest povědieno: tuto o jemu odporném spolku vypravovati se bude. 1. Kterýžto spolek jest lidí od sebe všemi obyčeji dielných, dědinami, zbožiemi a statky
VI. 14. O spolku. 267 ani dědičky nenechaje, o dědictvie toho mrtvého mají se živí společníci rozděliti; než nechce-li kto s kým v spolku státi, 15 mají se z spolku propustiti, ne děliti. 5. Item, kdež kto kterým společně statek svój dskami za své živnosti hned dá, nebo živ jsa zapíše, aby to na ně po smrti jeho rovným dielem přišlo, anebo když kto dědictvie své kterým lidem kšaftem vedlé práva odkáže: v těch ve všech spolciech, zápisiech, dání, odká- 20 zání ti, kterýmž dsky spolkem, zápisem, dániem nebo kšaftem odká- zániem svědčie, mohú se o to, když na ně přijde, děliti, a roz- děliece ten diel mezi sebú, což by se kterému z nich dostalo, dskami nebo listem upevniti. 6. A móž se každý v svój diel, kdyby jim uvázánie s komorníkem svědčilo, před rozdielem sám, 25 jiných nečekaje, uvázati, uváže se prodati nebo zapsati; též i z dielu svého sám bez jiných poháněti; jestliže by uvázánie s komorníkem nebylo, o ten se súditi, žádného z jiných zápis- níkóv nečekaje. Tak jakož jest bylo od staradávna, a móž po dskách i po náleziech panských shledáno býti, svědč ten zápis nebo 30 kšaft dětem a otci, bratřiem nebo strýcóm, nebo jiným jakýmž koli zápisníkóm. 7. A při takových rozdieliech nápadních statkóv, daných, společných, odkázaných, zápisných všecek se řád při každém ve dsky kladení zachovává, jako při dieliech přirozených a příbuzných, kromě toho, že se nepíše „za diel 85 svój otcovský, bratrský a dědický.“ 8. A od takových rozdielóv nebéře se než od každého po čtyřech grošiech českých, ne po čtyřech a po čtyřidcieti, jako od rozdielóv dědičných a při- rozených. 14. O spolku. 1) Spolek jest lidí od sebe všemi obyčeji dielných .... 12) Potřebie jest k tomu spolku zbožie, dědictvie a platóv, a to má býti.... 15) u zemských desk žádný spolek nemóž býti. Neb mieti budú.. 25) i groši rozumějí), ve spolek 34) neb nynější říkají: Pán buoh spolčil a čert dělil. A snad z té pří- činy . . . . 39) nebo od panóv zapisuje. Pr. O dielu již nahoře poněkud jest povědieno: tuto o jemu odporném spolku vypravovati se bude. 1. Kterýžto spolek jest lidí od sebe všemi obyčeji dielných, dědinami, zbožiemi a statky
Strana 268
268 VI. 14. O spolku. jich, též nábytky i svrchky, klenoty i listy, kteréž mají neb mieti budú, na plném súdu sstúpenie a shromažděnie. 2. „Spolek jest lidí,“ ne jednoho člověka (neb sám s sebú žádný se spolčiti nemóž); než má-li spolek býti, jest jich k tomu potřebie viece, a dvú najméně. „Všemi obyčeji dielných“; neb těm, ktož jsú sebe nedielní, spolčovati se nenie potřebie; poněvadž i sám spolek jest 1o v nedielnost uvedenie lidí prvé od sebe dielných. „Dědinami, zbo- žiemi a statky jich, kteréž mají“; ktož nic nemají, těm spolku třeba nenie, neb jsú již prvé chudobú a nejměniem spolčeni. Potřebíe jest k tomu spolku zbožie, dědictvie, peněz a platóv; a to má býti svobodné a dědičné. Neb zápisným samým nebo manským zbožiem samým u zemských desk žádný se s žádným spolčiti nemóže. „Neb mieti budú.“ Pro róznic a súdóv i mnohých ne- snází uvarovánie, ta slova se v každém spolku pokládají: Zbo- žiemi, kteréž mají nebo mieti budú. Pokládají se také pro spolku dokonalost; neb kdyby se tím toliko spolčili, což mají, a ne tím, 20 což potom mieti budú (přiházie se, že druhému po spolku viece přibude, než jest před spolkem měl, i kdyby tím spolčen nebyl, což mieti bude?), nebyl by pravý a dokonalý mezi společníky spolek. „Nábytky, svrchky etc.“ Aby nic v róznici nepřišlo, nábytci, svrchci, listové, majestáti, klenoti a hotoví peniezi (pod jichžto 25 jménem zlatí se i groši zavierají), v spolek se ze jména kladú. „Na plném súdu;“ neb jinde nikdež spolek nemóž a nemá konán býti, než na plném súdu, nebo před králem kromě súdu, s JMsti Kské povoleniem. (To stojí v I. dskách Prokopových S. 19. Léta božieho 1383.) Z té příčiny za starých vždycky so se volávalo na spolky, dokudž páni na súdě seděli; než proč se to nynie neděje též, já neviem; snad proto, že se nynie lidé jedni od druhých raděje dělie, než by se spolu spolčovali. A za starých jest mnoho spolkóv bývalo, jako dsky staré oka- zují, ale nynie velmi málo spolkóv bývá, neb se nynie slýchá: s5 Pán bóh spolčil, a čert dělil [Bůh stvořil volky a čert spolky A snad z té také příčiny již se na plném súdu na spolky ne- volá. 3. Také při každém spolčení, buďto že se kto spolčí před KMstí, buďto že se spolčí na plném súdu před pány, relátor se od KMsti nebo od pánóv ke dskám zvláštní k tomu vysielá, 40 a ve dsky se při témž spolku zapisuje. 8. A jest každý spolek ne mezi těmi, ktož se spolčie samými toliko, ale také i mezi 15
268 VI. 14. O spolku. jich, též nábytky i svrchky, klenoty i listy, kteréž mají neb mieti budú, na plném súdu sstúpenie a shromažděnie. 2. „Spolek jest lidí,“ ne jednoho člověka (neb sám s sebú žádný se spolčiti nemóž); než má-li spolek býti, jest jich k tomu potřebie viece, a dvú najméně. „Všemi obyčeji dielných“; neb těm, ktož jsú sebe nedielní, spolčovati se nenie potřebie; poněvadž i sám spolek jest 1o v nedielnost uvedenie lidí prvé od sebe dielných. „Dědinami, zbo- žiemi a statky jich, kteréž mají“; ktož nic nemají, těm spolku třeba nenie, neb jsú již prvé chudobú a nejměniem spolčeni. Potřebíe jest k tomu spolku zbožie, dědictvie, peněz a platóv; a to má býti svobodné a dědičné. Neb zápisným samým nebo manským zbožiem samým u zemských desk žádný se s žádným spolčiti nemóže. „Neb mieti budú.“ Pro róznic a súdóv i mnohých ne- snází uvarovánie, ta slova se v každém spolku pokládají: Zbo- žiemi, kteréž mají nebo mieti budú. Pokládají se také pro spolku dokonalost; neb kdyby se tím toliko spolčili, což mají, a ne tím, 20 což potom mieti budú (přiházie se, že druhému po spolku viece přibude, než jest před spolkem měl, i kdyby tím spolčen nebyl, což mieti bude?), nebyl by pravý a dokonalý mezi společníky spolek. „Nábytky, svrchky etc.“ Aby nic v róznici nepřišlo, nábytci, svrchci, listové, majestáti, klenoti a hotoví peniezi (pod jichžto 25 jménem zlatí se i groši zavierají), v spolek se ze jména kladú. „Na plném súdu;“ neb jinde nikdež spolek nemóž a nemá konán býti, než na plném súdu, nebo před králem kromě súdu, s JMsti Kské povoleniem. (To stojí v I. dskách Prokopových S. 19. Léta božieho 1383.) Z té příčiny za starých vždycky so se volávalo na spolky, dokudž páni na súdě seděli; než proč se to nynie neděje též, já neviem; snad proto, že se nynie lidé jedni od druhých raděje dělie, než by se spolu spolčovali. A za starých jest mnoho spolkóv bývalo, jako dsky staré oka- zují, ale nynie velmi málo spolkóv bývá, neb se nynie slýchá: s5 Pán bóh spolčil, a čert dělil [Bůh stvořil volky a čert spolky A snad z té také příčiny již se na plném súdu na spolky ne- volá. 3. Také při každém spolčení, buďto že se kto spolčí před KMstí, buďto že se spolčí na plném súdu před pány, relátor se od KMsti nebo od pánóv ke dskám zvláštní k tomu vysielá, 40 a ve dsky se při témž spolku zapisuje. 8. A jest každý spolek ne mezi těmi, ktož se spolčie samými toliko, ale také i mezi 15
Strana 269
VI. 15. Zpôsob spolku. 269 jich dědici, jakož tomu z formy a zpósobu spolčenie bude moci světleje srozuměno býti. 15. Zpósob spolku. 5) majestáty, též kteréž mají .. .. 12) bez krále, má také ve dsky 15) a ne před králem. Jest ještě i jiný... 1. Zdeněk z Kojakovic s jedné a Nezamysl z Lipoltic s strany druhé přiznali se před najjasnějším kniežetem a pánem, panem Jiřím, českým králem etc., a před úředníky, že jsú všemi zbožiemi a dědinami svými, kteréž mají nebo mieti budú, i všemi nábytky a svrchky, listy, majestáty, klenoty, penězi hotovými též, a kteréž mají nebo mieti budú, jakýmž by koli jménem mohly jme- nováni býti, a na čemž by koli byli, se ve spolek i dědice své spolčili, tak že jsú učiněni praví společníci a hromaždníci všech věcí svrchu psaných. (Na to posel ke dskám od KMsti byl jest Ctibor Tovačovský z Cimburka, královstvie českého kancléř, z pánóv 10 od JMKské k tomu jsa zvláště vyslaný.) 2. A též když se kto spolčí na plném súdu bez krále nebo i při králi, má také ve dsky relátor zapsán býti od pánóv z plného súdu; než má státi, že jsú se přiznali před pány a vládykami na plném súdu a před úředníky, a ne před králem, jestli že by král na súdě neseděl; 15 pakli by se pány na súdě seděl, tehdy před králem a pány etc. 3. Jest ještě i jiný zpósob spolku, kdež se ne obá společníci k spolku přiznávají, než jeden toliko. A to bývá tak, když kto z dobré vóle koho k sobě na spolek přijímá všech dědin a zboží svých i svrchkóv. 4. A to obyčejně bývá, když kto 20 sirotka let nemajícieho k sobě na spolek přijímá, takto: Petr z Veselé přiznal se před najjasnějším kniežetem a pánem, panem Jiřím etc., že Václava z Činěvsi přijal jest a mocí zápisu tohoto přijímá na pravý spolek všech dědin a zbožie svých, kteréž má nebo mieti bude, též i na všecky nábytky, svrchky, listy, majestáty 25 i hotové penieze, kteréž má nebo mieti bude, tak že jest jej učinil pravého společníka a hromaždníka všech věcí svrchupsaných. (Na to posel ke dskám od KMsti byl jest Jaroslav Plichta z Žirotína etc.) 5. Takového spolku má král sirotkóm dopustiti, neb to jest bez škody sirotčie. Neb v tom spolku zbožie toho společ- s0 níka, kterýž sirotka k sobě přijímá, na sirotka po smrti společ-
VI. 15. Zpôsob spolku. 269 jich dědici, jakož tomu z formy a zpósobu spolčenie bude moci světleje srozuměno býti. 15. Zpósob spolku. 5) majestáty, též kteréž mají .. .. 12) bez krále, má také ve dsky 15) a ne před králem. Jest ještě i jiný... 1. Zdeněk z Kojakovic s jedné a Nezamysl z Lipoltic s strany druhé přiznali se před najjasnějším kniežetem a pánem, panem Jiřím, českým králem etc., a před úředníky, že jsú všemi zbožiemi a dědinami svými, kteréž mají nebo mieti budú, i všemi nábytky a svrchky, listy, majestáty, klenoty, penězi hotovými též, a kteréž mají nebo mieti budú, jakýmž by koli jménem mohly jme- nováni býti, a na čemž by koli byli, se ve spolek i dědice své spolčili, tak že jsú učiněni praví společníci a hromaždníci všech věcí svrchu psaných. (Na to posel ke dskám od KMsti byl jest Ctibor Tovačovský z Cimburka, královstvie českého kancléř, z pánóv 10 od JMKské k tomu jsa zvláště vyslaný.) 2. A též když se kto spolčí na plném súdu bez krále nebo i při králi, má také ve dsky relátor zapsán býti od pánóv z plného súdu; než má státi, že jsú se přiznali před pány a vládykami na plném súdu a před úředníky, a ne před králem, jestli že by král na súdě neseděl; 15 pakli by se pány na súdě seděl, tehdy před králem a pány etc. 3. Jest ještě i jiný zpósob spolku, kdež se ne obá společníci k spolku přiznávají, než jeden toliko. A to bývá tak, když kto z dobré vóle koho k sobě na spolek přijímá všech dědin a zboží svých i svrchkóv. 4. A to obyčejně bývá, když kto 20 sirotka let nemajícieho k sobě na spolek přijímá, takto: Petr z Veselé přiznal se před najjasnějším kniežetem a pánem, panem Jiřím etc., že Václava z Činěvsi přijal jest a mocí zápisu tohoto přijímá na pravý spolek všech dědin a zbožie svých, kteréž má nebo mieti bude, též i na všecky nábytky, svrchky, listy, majestáty 25 i hotové penieze, kteréž má nebo mieti bude, tak že jest jej učinil pravého společníka a hromaždníka všech věcí svrchupsaných. (Na to posel ke dskám od KMsti byl jest Jaroslav Plichta z Žirotína etc.) 5. Takového spolku má král sirotkóm dopustiti, neb to jest bez škody sirotčie. Neb v tom spolku zbožie toho společ- s0 níka, kterýž sirotka k sobě přijímá, na sirotka po smrti společ-
Strana 270
270 VI. 16. Dědictvie se v spolku ze jména neklade. — 17. Spolkové etc. níka přicházie, ale zbožie sirotčie nic. A také, kdyby sirotek umřel, a společník, kterýž jest jej k sobě na spolek přijal, sirotka přebude, móž své zbožie zapsati, komuž chce, a jest s5 jeho zbožie čisto. (Nález o tom I. Mathiae G. 14. Páni nalezli.) 16. Dědictvie se v spolku ze jména neklade. 1) Při spolku se z práva zachovává, že žádné dědictvie 17) ani na dědictvie jeho sahati (konec). 1. Kterýž se mezi sebe nedielnými lidmi v zemi české spolek dskami zemskými na plném súdě nebo z královského povolenie děje, při tom spolku se z práva toto zachovává, že žádné dědictvie, žádné zbožie žádného společníka ze jména se ve spolku nejmenuje, aniž se jmenovati má, než jménem obec- niem dědictvie a zbožie. 2. Aniž se také dědiny, lúky, lesy, potoky, rybníci jmenují (jako při jiných ve dsky kladeniech), ani panstvie, ani zvóle, než tak a tím obyčejem, jakož nahoře psaný zpósob ukazuje. 3. Aniž se také to pokládá, by jeden 10 druhému dědictvie svého hned nebo po smrti své postupoval; neb každý společník sám své dědictvie držie a jeho užívá, do- kudž živ jest; než umře-li bez dědicóv, tehdy po jeho smrti zbožie na jeho druhého společníka připadne, a on se má v ně uvázati mocí svú, a z něho učiniti, co se jemu zdá, jako z svého 15 vlastnieho dědického. 4. Než za živnosti žádný společník, dokudž obá živa jsú, na druhého ničímž nemóž, ani na dědictvie jeho sahati, ani jakého dielu žádati, poněvadž každý svój diel držie. 5. Než nechce-li jeden s druhým v spolku státi, mají se z spolku vedlé práva a řádu zemského propustiti. (Nález o tom II. Plana 20 B. 20. Najjasnější etc. v při Hedviky.) 6. Neb ten rozum spolku, to právo jest, že teprv po smrti jednoho společníka má na druhého připadnúti. (Nález o tom Venceslai Andreae L. 3. Páni na plném súdě.) 17. Spolkové pro nezachovánie při nich vedlé práva míjejí. 1) Za právo jest v zemi české: Kdo se s kým spolčí, že jeden 11) v týchž knihách v témž nálezu (Konec).
270 VI. 16. Dědictvie se v spolku ze jména neklade. — 17. Spolkové etc. níka přicházie, ale zbožie sirotčie nic. A také, kdyby sirotek umřel, a společník, kterýž jest jej k sobě na spolek přijal, sirotka přebude, móž své zbožie zapsati, komuž chce, a jest s5 jeho zbožie čisto. (Nález o tom I. Mathiae G. 14. Páni nalezli.) 16. Dědictvie se v spolku ze jména neklade. 1) Při spolku se z práva zachovává, že žádné dědictvie 17) ani na dědictvie jeho sahati (konec). 1. Kterýž se mezi sebe nedielnými lidmi v zemi české spolek dskami zemskými na plném súdě nebo z královského povolenie děje, při tom spolku se z práva toto zachovává, že žádné dědictvie, žádné zbožie žádného společníka ze jména se ve spolku nejmenuje, aniž se jmenovati má, než jménem obec- niem dědictvie a zbožie. 2. Aniž se také dědiny, lúky, lesy, potoky, rybníci jmenují (jako při jiných ve dsky kladeniech), ani panstvie, ani zvóle, než tak a tím obyčejem, jakož nahoře psaný zpósob ukazuje. 3. Aniž se také to pokládá, by jeden 10 druhému dědictvie svého hned nebo po smrti své postupoval; neb každý společník sám své dědictvie držie a jeho užívá, do- kudž živ jest; než umře-li bez dědicóv, tehdy po jeho smrti zbožie na jeho druhého společníka připadne, a on se má v ně uvázati mocí svú, a z něho učiniti, co se jemu zdá, jako z svého 15 vlastnieho dědického. 4. Než za živnosti žádný společník, dokudž obá živa jsú, na druhého ničímž nemóž, ani na dědictvie jeho sahati, ani jakého dielu žádati, poněvadž každý svój diel držie. 5. Než nechce-li jeden s druhým v spolku státi, mají se z spolku vedlé práva a řádu zemského propustiti. (Nález o tom II. Plana 20 B. 20. Najjasnější etc. v při Hedviky.) 6. Neb ten rozum spolku, to právo jest, že teprv po smrti jednoho společníka má na druhého připadnúti. (Nález o tom Venceslai Andreae L. 3. Páni na plném súdě.) 17. Spolkové pro nezachovánie při nich vedlé práva míjejí. 1) Za právo jest v zemi české: Kdo se s kým spolčí, že jeden 11) v týchž knihách v témž nálezu (Konec).
Strana 271
VI. 18. Kto mohú v spolky vstupovati. — 19. Spolek se též promlčí. 271 1. Země česká toto při spolciech za právo držie od stara- dávna: Kto se s kým spolčie, že jeden bez povolenie druhého dědictvie svého nemá zavazovati žádnému, žádných trhóv, zápi- sóv, věn ani jiných závad žádných činiti, leč by zvláštnie vý- měnka o tom v spolku byla. (Toho nález v Modrých póhonných, 5 kdež Dorotka z Úlibic pohánie Bočka z Smidar.) 2. Ale když jedni společníci bez povolenie druhých statky a zbožie své za- pisují, prodávají, věnují a jinak zavazují, jak se jim zdá, a druzí tomu neotpierají, z té příčiny pro nezachovánie při spol- ciech vedlé práva spolci se zdvihají a v nic se obracují, a 10 společníci obojí při svém dědictví zóstati mají. (To psáno v týchž dskách v témž nálezu.) Neb společník bez společníka zapiso- vati nic nemá. 18. Kto mohú v spolky vstupovati. 1) Žádný kdož dědictvie .. 2) držení nenie, takový nemóž 3) na schvá- lenie úředníkov nemá, 12) páni to obé mají zdvihnúti a v nic i dánie i vprošenie takové obrátiti. (To . . . 1. Ktož dědictvie svobodného nemá, a jeho v skutečném držení nenie, žádný takový nemóž v spolek s druhým vstúpiti. 2. Žádný také, ktož let spravedlivých na schválenie a na ohledánie úředníkóv menších nemá, nemóž se s žádným spolčiti. 3. Z té příčiny KMst spolkóv s sirotky, poněvadž let spravedlivých přirozených nemají a svým zbožiem skutečně nevládnú, nemá žádnému, a zvlášť poručníku, dávati; neb jest to nálezem obecním zapovědieno. (Wenceslai Andreae M. 7. v při mezi Zbyňkem.) 4. A také žádný nemá sobě spolkóv s sirotky uprošovati (to týmž nálezem obecním jest zapovědieno). Pakli by kto spolek takový s sirotky uprosil, a KMst takový spolek komu ráčil dáti, páni to obé na súdě zdvíhají a v nic i dánie i uprošenie takové obracují. (To psáno v týchž dskách a v témž nálezu.) 10 19. Spolek se též jako jiné dědictvie promlčie. 3) neotpierá, až léta zemská.... 6) neotpierají, ten spolek otci... 1. Když společník po spolčení dědictvie své prodává, zapisuje, zastavuje, nebo na něm věnuje, a druhý společník
VI. 18. Kto mohú v spolky vstupovati. — 19. Spolek se též promlčí. 271 1. Země česká toto při spolciech za právo držie od stara- dávna: Kto se s kým spolčie, že jeden bez povolenie druhého dědictvie svého nemá zavazovati žádnému, žádných trhóv, zápi- sóv, věn ani jiných závad žádných činiti, leč by zvláštnie vý- měnka o tom v spolku byla. (Toho nález v Modrých póhonných, 5 kdež Dorotka z Úlibic pohánie Bočka z Smidar.) 2. Ale když jedni společníci bez povolenie druhých statky a zbožie své za- pisují, prodávají, věnují a jinak zavazují, jak se jim zdá, a druzí tomu neotpierají, z té příčiny pro nezachovánie při spol- ciech vedlé práva spolci se zdvihají a v nic se obracují, a 10 společníci obojí při svém dědictví zóstati mají. (To psáno v týchž dskách v témž nálezu.) Neb společník bez společníka zapiso- vati nic nemá. 18. Kto mohú v spolky vstupovati. 1) Žádný kdož dědictvie .. 2) držení nenie, takový nemóž 3) na schvá- lenie úředníkov nemá, 12) páni to obé mají zdvihnúti a v nic i dánie i vprošenie takové obrátiti. (To . . . 1. Ktož dědictvie svobodného nemá, a jeho v skutečném držení nenie, žádný takový nemóž v spolek s druhým vstúpiti. 2. Žádný také, ktož let spravedlivých na schválenie a na ohledánie úředníkóv menších nemá, nemóž se s žádným spolčiti. 3. Z té příčiny KMst spolkóv s sirotky, poněvadž let spravedlivých přirozených nemají a svým zbožiem skutečně nevládnú, nemá žádnému, a zvlášť poručníku, dávati; neb jest to nálezem obecním zapovědieno. (Wenceslai Andreae M. 7. v při mezi Zbyňkem.) 4. A také žádný nemá sobě spolkóv s sirotky uprošovati (to týmž nálezem obecním jest zapovědieno). Pakli by kto spolek takový s sirotky uprosil, a KMst takový spolek komu ráčil dáti, páni to obé na súdě zdvíhají a v nic i dánie i uprošenie takové obracují. (To psáno v týchž dskách a v témž nálezu.) 10 19. Spolek se též jako jiné dědictvie promlčie. 3) neotpierá, až léta zemská.... 6) neotpierají, ten spolek otci... 1. Když společník po spolčení dědictvie své prodává, zapisuje, zastavuje, nebo na něm věnuje, a druhý společník
Strana 272
272 VI. 20. O zpravě živého etc. — 21. O propuštění z spolkóv. tomu neotpierá ani svého povolenie dává, až léta zemská projdú, ten spolek se promlčie a míjie. 2. Též také, když po smrti s otcóv, kteříž jsú se spolčili, dědici jich jedni ve dsky zbožie své kladú, a druzí jim neotpierají, ani ve dsky kladenie povo- lují, ten spolek otci jich učiněný míjie a promlčie se. (Toho nález v Bielých póhonných, kdež Zbyněk z Žióbec pohánie Při- bíka z Kadova.) 20. O zpravě živého a zóstalého společníka. O zpravě zóstalého společníka. 1) Za právo při spolčení v zemi jest, když společník jeden umře a v zbožie jeho zóstalý a živý společník se uváže, že zpravce mrtvého společníka zbožie jeho mají zpra- vovati společníku živému tak jakož země za právo má (To psáno .. . súdu). Při všelikém spolčení v zemi české dskami učiněném za právo jest: Když společník jeden umře a v dědiny a v zbožie jeho zóstalý a živý společník se mocí svú uváže, že zpravce mrtvého společníka živému zpravovati mají dědictvie mrtvého 5 též jako jemu samému, dokudž jest živ byl, tak jakož země za právo má. (To psáno Wenceslai Andreae. M. 7. Páni na plném etc.) 21. O propuštění z spolkóv. 1) Bez povolenie královského .. 3) žádným lidem ve dsky vjíti; 1°) ale to nebude konečné propuštěnie, 14) nepropúštějícieho přijde... 27) byl jinde propuštěn ... 32) tím vymazániem všickni zmatkové, nesnáze, sú- dové i pochybnosti zdviženy budú 34) (č. 5. a 6. v I. rec. není) 42) A o spolcích potud jak povědieno. 1. Žádnému obyvateli země české z starodávnieho zacho- vánie bez povolenie královského, nebo na plném súdu panského, spolek nemóž žádným obyčejem ve dsky vjíti; ale z desk vyjíti, propuštěn a vymazán bez královského i panského povolenie 5 móž býti, a to kromě súdu u desk toliko, aniž k propuštění spolku jest relátora potřebie. (Toho dóvod dsky všecky a pro- puštěnie z spolkóv všecka.) 2. Ale má-li býti konečné z spolka propuštěnie, obá společníky z jedné vóle mají se i dědice své z spolku propustiti. 3. Móž také jeden sám společník druhého 1o společníka z spolku propustiti; ale to nebude dokonalé a celé
272 VI. 20. O zpravě živého etc. — 21. O propuštění z spolkóv. tomu neotpierá ani svého povolenie dává, až léta zemská projdú, ten spolek se promlčie a míjie. 2. Též také, když po smrti s otcóv, kteříž jsú se spolčili, dědici jich jedni ve dsky zbožie své kladú, a druzí jim neotpierají, ani ve dsky kladenie povo- lují, ten spolek otci jich učiněný míjie a promlčie se. (Toho nález v Bielých póhonných, kdež Zbyněk z Žióbec pohánie Při- bíka z Kadova.) 20. O zpravě živého a zóstalého společníka. O zpravě zóstalého společníka. 1) Za právo při spolčení v zemi jest, když společník jeden umře a v zbožie jeho zóstalý a živý společník se uváže, že zpravce mrtvého společníka zbožie jeho mají zpra- vovati společníku živému tak jakož země za právo má (To psáno .. . súdu). Při všelikém spolčení v zemi české dskami učiněném za právo jest: Když společník jeden umře a v dědiny a v zbožie jeho zóstalý a živý společník se mocí svú uváže, že zpravce mrtvého společníka živému zpravovati mají dědictvie mrtvého 5 též jako jemu samému, dokudž jest živ byl, tak jakož země za právo má. (To psáno Wenceslai Andreae. M. 7. Páni na plném etc.) 21. O propuštění z spolkóv. 1) Bez povolenie královského .. 3) žádným lidem ve dsky vjíti; 1°) ale to nebude konečné propuštěnie, 14) nepropúštějícieho přijde... 27) byl jinde propuštěn ... 32) tím vymazániem všickni zmatkové, nesnáze, sú- dové i pochybnosti zdviženy budú 34) (č. 5. a 6. v I. rec. není) 42) A o spolcích potud jak povědieno. 1. Žádnému obyvateli země české z starodávnieho zacho- vánie bez povolenie královského, nebo na plném súdu panského, spolek nemóž žádným obyčejem ve dsky vjíti; ale z desk vyjíti, propuštěn a vymazán bez královského i panského povolenie 5 móž býti, a to kromě súdu u desk toliko, aniž k propuštění spolku jest relátora potřebie. (Toho dóvod dsky všecky a pro- puštěnie z spolkóv všecka.) 2. Ale má-li býti konečné z spolka propuštěnie, obá společníky z jedné vóle mají se i dědice své z spolku propustiti. 3. Móž také jeden sám společník druhého 1o společníka z spolku propustiti; ale to nebude dokonalé a celé
Strana 273
VI. 22. O dání dědictvie nebo platu a nadání. 273 spolku zkaženie a propúštěnie; neb ten, ktož propúštie, nápadu se dědictvie společníka svého zbavuje, ale nápadu dědictvie svého společníka druhého nezbavuje, a dědictvie propúštějícieho na společníka nepropústějícieho a na jeho dědice po smrti pro- púštějícieho přijde. 4. Propuštěnie z spolku dvojím se obyčejem 15 děje: Jedním pořádně dskami, v jiném miestě než spolek za- psán jest, tak že se obě straně přiznají před úředníky, že se ze všech spolkóv i dědice své propúštějí; a proto spolek ve dskách stane celý, nepřetržený. Druhým obyčejem, když se spolek propúštie tu a v tom miestě, kdež jest byl najprvé zapsán, a z desk se do 20 konce vymaže. A ten jest obyčej propuštěnie spolku bezpečnější než první; neb mohlo by se přihoditi po smrti těch, ktož jsú se zbožiem svým i dědice své spolčili, a potom spolek propu- stili, že by děti jich po mnohých letech spolek nepropuštěný najdúce, (a zvláště, kdyby v tom práva nešla,) chtěli se táhnúti 25 na spolek k druhým, a oni by se snad nebo nedomyslili, by ten spolek jich předky učiněný byl jinde z desk a na jiném miestě propuštěn, nebo by toho najíti (jakož se často přiházie) ve dskách neuměli a nemohli, a tudy by mohli jedni statkem svým hynúti a druhým by se dobře stalo, zvláště kdyby jedni 3o viece zbožie než druzí měli. Ale když se spolek z desk vymaže v tom miestě, kdež jest napsán byl, tím vymazániem a propuštěniem všickni zmatkové, nesnáze, súdové i pochybnosti zdviženy budú. 5. Toho neslušie mlčeniem pominúti, že žádný společník živý druhému společníku živému nenie povinen dielem, 85 aniž se s ním o statek svój spolčený má děliti, poněvadž každý statek svój, živ jsa, drží a jím vládne. Než když jeden umře, živý společník zóstalý sám všecko pobéře. 6. Pakli v spolku státi spolu nemienie[nechtie], nemají se statky svými děliti, než mají se z spolkóv propustiti tím zpósobem, jakož jest svrchu vypsáno. 40 (Nález o spolku propuštění II. Plana G. 20. Serenissimus etc. v při Hedviky.) — A o spolciech i o společníciech potud jest povědieno. 22. O dání dědictvie nebo platu a nadání. 1) Každý člověk kteréhož koli řádu, panského, zemanského, měst- ského nebo sedlského, dědictvie ... 24) móž i kurvě i pankhartu své zbožie dáti, a toho žádný odjieti nemóže, než mají..... 23) Jenštajna i od jiných . . . 30) dsky i nálezy... Všehrd. 18
VI. 22. O dání dědictvie nebo platu a nadání. 273 spolku zkaženie a propúštěnie; neb ten, ktož propúštie, nápadu se dědictvie společníka svého zbavuje, ale nápadu dědictvie svého společníka druhého nezbavuje, a dědictvie propúštějícieho na společníka nepropústějícieho a na jeho dědice po smrti pro- púštějícieho přijde. 4. Propuštěnie z spolku dvojím se obyčejem 15 děje: Jedním pořádně dskami, v jiném miestě než spolek za- psán jest, tak že se obě straně přiznají před úředníky, že se ze všech spolkóv i dědice své propúštějí; a proto spolek ve dskách stane celý, nepřetržený. Druhým obyčejem, když se spolek propúštie tu a v tom miestě, kdež jest byl najprvé zapsán, a z desk se do 20 konce vymaže. A ten jest obyčej propuštěnie spolku bezpečnější než první; neb mohlo by se přihoditi po smrti těch, ktož jsú se zbožiem svým i dědice své spolčili, a potom spolek propu- stili, že by děti jich po mnohých letech spolek nepropuštěný najdúce, (a zvláště, kdyby v tom práva nešla,) chtěli se táhnúti 25 na spolek k druhým, a oni by se snad nebo nedomyslili, by ten spolek jich předky učiněný byl jinde z desk a na jiném miestě propuštěn, nebo by toho najíti (jakož se často přiházie) ve dskách neuměli a nemohli, a tudy by mohli jedni statkem svým hynúti a druhým by se dobře stalo, zvláště kdyby jedni 3o viece zbožie než druzí měli. Ale když se spolek z desk vymaže v tom miestě, kdež jest napsán byl, tím vymazániem a propuštěniem všickni zmatkové, nesnáze, súdové i pochybnosti zdviženy budú. 5. Toho neslušie mlčeniem pominúti, že žádný společník živý druhému společníku živému nenie povinen dielem, 85 aniž se s ním o statek svój spolčený má děliti, poněvadž každý statek svój, živ jsa, drží a jím vládne. Než když jeden umře, živý společník zóstalý sám všecko pobéře. 6. Pakli v spolku státi spolu nemienie[nechtie], nemají se statky svými děliti, než mají se z spolkóv propustiti tím zpósobem, jakož jest svrchu vypsáno. 40 (Nález o spolku propuštění II. Plana G. 20. Serenissimus etc. v při Hedviky.) — A o spolciech i o společníciech potud jest povědieno. 22. O dání dědictvie nebo platu a nadání. 1) Každý člověk kteréhož koli řádu, panského, zemanského, měst- ského nebo sedlského, dědictvie ... 24) móž i kurvě i pankhartu své zbožie dáti, a toho žádný odjieti nemóže, než mají..... 23) Jenštajna i od jiných . . . 30) dsky i nálezy... Všehrd. 18
Strana 274
274 VI. 23. Zpósob dánie zvlaštnie osobě. 1. Jedenkaždý člověk, kteréhož by koli řádu byl, panského, ze- manského, městského nebo sedlského, dědictvie nebo plat na zemi maje, móž jej dáti, komuž se jemu zdá a líbí, beze všie všech lidí pře- kážky, a to dskami nebo listem, jestli že má mocný list od krále; s kromě duchovních osob (to jest kněží a mnichóv, klášteróv a kostelóv), kterýmž žádný nic ani dskami, ani listem, ani kšaftem dědičného dáti nemóže bez povolenie královského. 2. Ale tomu rozuměj, jestli že by kto chtěl dáti knězi k záduší a k věčnosti k kostelu, k kaple, k oltáři nebo k klášteru, toho bez povolenie 10 královského nemóž učiniti. Než chtěl-li by kto knězi samému, ne k záduší dáti, a ten kněz byl by řádu zemanského: tím obyčejem knězi i mnichu móž každý své dědictvie dáti. 3. Ne- móž také žádný dáti svého zbožie dědičného žádnému měšče- nínu, dědinníku, ani sedláku, a s krátkú řečí, žádnému člověku 15 nezemanskému. A to rozuměj dskami; neb se měščanóm ve dsky bez povolenie královského neklade; než listem móž na moc králem danú každému měščenínu, dědinníku, sedláku i ji- nému jakémuž koli člověku dáti a odkázati (jakož to vše široce po dskách i po kšaftiech do desk vložených móž vyhledáno býti). 20 4. To, což povědieno jest, a ty osoby vynma, své dědictvie, každý dáti móž, komuž se jemu zdá a líbí; a to dskami nebo kšaftem. 5. A to dánie takové má každému zóstati a pevno býti; neb země česká té svobody jest, že každý obyvatel zemský móž komuž chce své zbožie dáti, a toho dánie žádný odjieti 25 nemóž těm, komuž dáno jest, než mají toho též jako jiní užíti. (Dlúho by bylo taková dánie za prvních časóv činěná vyčítati; před rukama jest, co se za našie paměti dálo od kněze Hynka, od Pavla z Jenštejna, kterýž jest syna svého pobočnieho nezapomněl, i od jiných. A to jest netoliko pevno a mocno bylo, so ale jest i súdem zemským a nálezy stvrzeno; kto tomu nevěří, kaž sobě o tom dsky, kšafty i nálezy čísti.) 23. Zpósob dánie zvláštnie osobě. 1. Samuel z Hrádku, podkomoří královstvie českého, přiznal se před úředníky, že jest dědictvie své Chlumec, tvrz, dvór po- plužní s poplužiem, městečko, domy, krčmy, dvory kmetcie s platem, s dědinami, lukami, potoky, řekú, rybníky i se vší zvolí, což
274 VI. 23. Zpósob dánie zvlaštnie osobě. 1. Jedenkaždý člověk, kteréhož by koli řádu byl, panského, ze- manského, městského nebo sedlského, dědictvie nebo plat na zemi maje, móž jej dáti, komuž se jemu zdá a líbí, beze všie všech lidí pře- kážky, a to dskami nebo listem, jestli že má mocný list od krále; s kromě duchovních osob (to jest kněží a mnichóv, klášteróv a kostelóv), kterýmž žádný nic ani dskami, ani listem, ani kšaftem dědičného dáti nemóže bez povolenie královského. 2. Ale tomu rozuměj, jestli že by kto chtěl dáti knězi k záduší a k věčnosti k kostelu, k kaple, k oltáři nebo k klášteru, toho bez povolenie 10 královského nemóž učiniti. Než chtěl-li by kto knězi samému, ne k záduší dáti, a ten kněz byl by řádu zemanského: tím obyčejem knězi i mnichu móž každý své dědictvie dáti. 3. Ne- móž také žádný dáti svého zbožie dědičného žádnému měšče- nínu, dědinníku, ani sedláku, a s krátkú řečí, žádnému člověku 15 nezemanskému. A to rozuměj dskami; neb se měščanóm ve dsky bez povolenie královského neklade; než listem móž na moc králem danú každému měščenínu, dědinníku, sedláku i ji- nému jakémuž koli člověku dáti a odkázati (jakož to vše široce po dskách i po kšaftiech do desk vložených móž vyhledáno býti). 20 4. To, což povědieno jest, a ty osoby vynma, své dědictvie, každý dáti móž, komuž se jemu zdá a líbí; a to dskami nebo kšaftem. 5. A to dánie takové má každému zóstati a pevno býti; neb země česká té svobody jest, že každý obyvatel zemský móž komuž chce své zbožie dáti, a toho dánie žádný odjieti 25 nemóž těm, komuž dáno jest, než mají toho též jako jiní užíti. (Dlúho by bylo taková dánie za prvních časóv činěná vyčítati; před rukama jest, co se za našie paměti dálo od kněze Hynka, od Pavla z Jenštejna, kterýž jest syna svého pobočnieho nezapomněl, i od jiných. A to jest netoliko pevno a mocno bylo, so ale jest i súdem zemským a nálezy stvrzeno; kto tomu nevěří, kaž sobě o tom dsky, kšafty i nálezy čísti.) 23. Zpósob dánie zvláštnie osobě. 1. Samuel z Hrádku, podkomoří královstvie českého, přiznal se před úředníky, že jest dědictvie své Chlumec, tvrz, dvór po- plužní s poplužiem, městečko, domy, krčmy, dvory kmetcie s platem, s dědinami, lukami, potoky, řekú, rybníky i se vší zvolí, což
Strana 275
VI. 24. Zpósob nadánie k kostelu nebo k záduší. 275 k tomu příslušie, s plným panstviem dal a dáti mohl Jindřichovi 5 z Baštie a jeho dědicóm, k jmění, držení, prodání, zastavení, zapsání a k učinění z toho, což by se jemu zdálo, jako z svého vlastnieho dědického, žádného sobě práva k tomu zboží dále ne- pozóstavuje. 2. To když se dskami dává; než když kto kšaftem dává, tu jest dosti, jmenovati, co a komu dává. 10 24. Zpósob nadánie k kostelu neb k jakémuž koli záduší. 21) oltářníkóv podávali, a potom i ti jiné... 1. Bernart Berka z Násilie, komorník KMsti, přiznal se před úředníky, že jest dal a dáti mohl plat svój, pět kop grošóv platu ročnieho, holého, věčného, kterýž má na dědictví v Lesoni- ciech, na dvoře poplužniem s poplužiem, na vsi, na dvořiech kmet- cích s platem, s dědinami, lukami i se vší zvolí, což k tomu pří- 5 slušie, knězi Bartošovi, opatu kláštera slovanského na Novém Městě Pražském, k oltáři sv. Kateřiny v ambitóv, kaplanu téhož oltáře a budúcím kaplanóm k věčnosti, a to na spasenie a vy- svobozenie duše své a předkóv svých, k jmění, držení, užívání, a bylo-li by potřebie, v úrociech s komorníkem brání a k věčnému 10 vládnutí. K kterémužto nadání najjasnější knieže a pán, pan Jiří, český král, dal jest své milostivé povolenie. (Posel ke dskám od KMsti byl jest Samuel z Hrádku, podkomoři královstvie če- ského, z panóv jsa k tomu zvláště vyslaný.) 2. A týž zpósob jiných nadání všech, k kostelu, k klášteru, k špitálu, do koleje, 15 do školy nebo k jinému záduší kterémuž koli, nebo k obci na chudé zachovává se. 3. A při těch při všech takových nadániech k záduší, k špitálu nebo k obci móž každý ředitele a kolátory ustanoviti, kohož se jemu zdá, aby ty platy a dóchody vybierali a kněžiem nebo chudým spravedlivě rozdávali, a kněží též nebo 20 kaplanóv a oltářníkóv aby k oltářóm a kaplám podávali, a po- tom i jiné ředitele spravedlivé, kteříž by v to spravovánie a řiezenie po jich smrti vkročiti měli, aby mohli ustanoviti. 4. Než ktož kde dává grunty nebo plat s panstviem, tu žádných ředitelóv nenie potřebie, než ti sami, komuž jest dáno, sobě 25 vybierají, leč by kto dal k špitálu. 5. Móž také, ktož chce statek svój (a zvláště ktož po smrti dává) dluhem a zápisem 18 *
VI. 24. Zpósob nadánie k kostelu nebo k záduší. 275 k tomu příslušie, s plným panstviem dal a dáti mohl Jindřichovi 5 z Baštie a jeho dědicóm, k jmění, držení, prodání, zastavení, zapsání a k učinění z toho, což by se jemu zdálo, jako z svého vlastnieho dědického, žádného sobě práva k tomu zboží dále ne- pozóstavuje. 2. To když se dskami dává; než když kto kšaftem dává, tu jest dosti, jmenovati, co a komu dává. 10 24. Zpósob nadánie k kostelu neb k jakémuž koli záduší. 21) oltářníkóv podávali, a potom i ti jiné... 1. Bernart Berka z Násilie, komorník KMsti, přiznal se před úředníky, že jest dal a dáti mohl plat svój, pět kop grošóv platu ročnieho, holého, věčného, kterýž má na dědictví v Lesoni- ciech, na dvoře poplužniem s poplužiem, na vsi, na dvořiech kmet- cích s platem, s dědinami, lukami i se vší zvolí, což k tomu pří- 5 slušie, knězi Bartošovi, opatu kláštera slovanského na Novém Městě Pražském, k oltáři sv. Kateřiny v ambitóv, kaplanu téhož oltáře a budúcím kaplanóm k věčnosti, a to na spasenie a vy- svobozenie duše své a předkóv svých, k jmění, držení, užívání, a bylo-li by potřebie, v úrociech s komorníkem brání a k věčnému 10 vládnutí. K kterémužto nadání najjasnější knieže a pán, pan Jiří, český král, dal jest své milostivé povolenie. (Posel ke dskám od KMsti byl jest Samuel z Hrádku, podkomoři královstvie če- ského, z panóv jsa k tomu zvláště vyslaný.) 2. A týž zpósob jiných nadání všech, k kostelu, k klášteru, k špitálu, do koleje, 15 do školy nebo k jinému záduší kterémuž koli, nebo k obci na chudé zachovává se. 3. A při těch při všech takových nadániech k záduší, k špitálu nebo k obci móž každý ředitele a kolátory ustanoviti, kohož se jemu zdá, aby ty platy a dóchody vybierali a kněžiem nebo chudým spravedlivě rozdávali, a kněží též nebo 20 kaplanóv a oltářníkóv aby k oltářóm a kaplám podávali, a po- tom i jiné ředitele spravedlivé, kteříž by v to spravovánie a řiezenie po jich smrti vkročiti měli, aby mohli ustanoviti. 4. Než ktož kde dává grunty nebo plat s panstviem, tu žádných ředitelóv nenie potřebie, než ti sami, komuž jest dáno, sobě 25 vybierají, leč by kto dal k špitálu. 5. Móž také, ktož chce statek svój (a zvláště ktož po smrti dává) dluhem a zápisem 18 *
Strana 276
276 VI. 25. O děkování z poručenstvie. — 26. Zpósob děkovánie. dáti, komuž se jemu zdá, též kromě duchovních toliko, měst- ských a sedlských osob. — A potud o dání a nadání. A po- 3o něvadž když komu co dávají, rád každý (leč by byl velmi ne- vděčný) děkuje, slušie po dání o děkování psáti, ačkoli po po- ručenství mohlo jest o děkování příhodněje než po dání a na- dání psáno býti. 25. O děkování z poručenstvie. 1) Když poručník sirotku dědictvie jeho otcovského . . . . 16) sirotek z počtu viniti (konec). 1. Poručník přirozený nebo králem daný, když sirotku dědictvie jeho otcovského postúpí, a jemu počet spravedlivý učině, zbožie jej jeho skutečně zmocní: tehdy a prvé nic má sirotek, statek svój i léta spravedlivá maje, poručníku svému s z poručenstvie děkovati, a to poručníku jakýmž koli obyčejem a právem v poručenstvie vešlému, buďto poručníku otcov- skému, buď příbuznému, buď králem danému. 2. Ale před léty spravedlivými žádný sirotek děkovati vedlé práva poručníku svému nemóž, aniž také má děkovati, prvé než když jemu po- 1o ručník statku jeho skutečně postúpí, ani před počtem. 3. Než když léta má, když v skutečné drženie zbožie svého vstúpí a když počet konečný od poručníka svého přijme, teprv jest jemu povinen láti neb děkovati. Pakli sobě který poručník sirotka přivede aby jemu děkoval z poručenstvie před postúpeniem 15 dědictvie, to nic platno nenie, a přes takové děkovánie móž jej sirotek z počtu viniti. 4. Poručníka otcem učiněného z počtu vždycky vyměňuji. 26. Zpósob děkovánie. 11) dědictvie jeho postúpil. Ale děkovánie ... . 1. Václav z Krsovic, maje léta spravedlivá úředníky ohle- daná, přiznal se před týmiž úředníky, že Jiříku Ohnišťkovi z Ohništan, poručníku svému, KMstí danému, z poručenstvie děkuje jako věrnému poručníku svému. Slibuje za se i za své dědice, že 5 svrchupsaného Jiříka dědicóv ani dědin jeho nemá, aniž bude moci nařiekati, ani napomienati z ničehéhož, což se toho poručen-
276 VI. 25. O děkování z poručenstvie. — 26. Zpósob děkovánie. dáti, komuž se jemu zdá, též kromě duchovních toliko, měst- ských a sedlských osob. — A potud o dání a nadání. A po- 3o něvadž když komu co dávají, rád každý (leč by byl velmi ne- vděčný) děkuje, slušie po dání o děkování psáti, ačkoli po po- ručenství mohlo jest o děkování příhodněje než po dání a na- dání psáno býti. 25. O děkování z poručenstvie. 1) Když poručník sirotku dědictvie jeho otcovského . . . . 16) sirotek z počtu viniti (konec). 1. Poručník přirozený nebo králem daný, když sirotku dědictvie jeho otcovského postúpí, a jemu počet spravedlivý učině, zbožie jej jeho skutečně zmocní: tehdy a prvé nic má sirotek, statek svój i léta spravedlivá maje, poručníku svému s z poručenstvie děkovati, a to poručníku jakýmž koli obyčejem a právem v poručenstvie vešlému, buďto poručníku otcov- skému, buď příbuznému, buď králem danému. 2. Ale před léty spravedlivými žádný sirotek děkovati vedlé práva poručníku svému nemóž, aniž také má děkovati, prvé než když jemu po- 1o ručník statku jeho skutečně postúpí, ani před počtem. 3. Než když léta má, když v skutečné drženie zbožie svého vstúpí a když počet konečný od poručníka svého přijme, teprv jest jemu povinen láti neb děkovati. Pakli sobě který poručník sirotka přivede aby jemu děkoval z poručenstvie před postúpeniem 15 dědictvie, to nic platno nenie, a přes takové děkovánie móž jej sirotek z počtu viniti. 4. Poručníka otcem učiněného z počtu vždycky vyměňuji. 26. Zpósob děkovánie. 11) dědictvie jeho postúpil. Ale děkovánie ... . 1. Václav z Krsovic, maje léta spravedlivá úředníky ohle- daná, přiznal se před týmiž úředníky, že Jiříku Ohnišťkovi z Ohništan, poručníku svému, KMstí danému, z poručenstvie děkuje jako věrnému poručníku svému. Slibuje za se i za své dědice, že 5 svrchupsaného Jiříka dědicóv ani dědin jeho nemá, aniž bude moci nařiekati, ani napomienati z ničehéhož, což se toho poručen-
Strana 277
VI. 27. O frajmarku nebo o směně. — 28. Směnú. 277 stvie dotýče, nižádným právem ani skutkem, časy budúcie a věčné; neb jest jemu se zbožiem a dědictviem jeho věrně a pravě učinil, jako pravý a věrný poručník jeho. 2. Po tom děkování tak ve dsky zapsaném poručníka sirotek nemóž viniti žádným právem, 10 co se téhož poručenstvie dotýče, věčně; leč by jemu prvé děko- val, nežli jest jemu dědictvie jeho postúpil, anebo prvé než jest léta spravedlivá měl. 3. Ale děkovánie ne všem poručníkóm jednostajně jest potřebie; neb poručník otcem učiněný, poněvadž počtem sirotku nenie povinen, téměř děkovánie nepotřebuje, než 15 poručník příbuzný nebo králem daný, poněvadž jsú počtem sirotku povinni, ti děkovánie z poručenstvie (a velmi) potře- bují. — A o děkování z poručenstvie potud. 27. O frajmarku nebo o směně. 1) Frajmark nebo směna jest, když se jeden s druhým o zbožie, o dě- dictvie, o plat, neb o jakéž koli grunty 8) Jedním frajmarkem a směnú 10) trhem klade. 1. Slušie po poručenství, kterýmž poručníci dědictviem sirotčím do času vládnú, o frajmarku také povědieti nebo o směně jednoho dědictvie nebo platu za jiný plat nebo za jiné dědictvie. Kterýžto frajmark nebo směna jest, když se jeden s dru- hým o zbožie, o dědictvie, o plat, nebo o jakéž koli grunty dědičné, zbožiem jiným, dědictviem, platem, nebo jakýmž koli dnem smění, svého jinému postúpí, a k sobě, což jest jiného bylo, přijímá. 2. A to se ve dsky dvojím obyčejem klade: Jedním skrze frajmark a směnu, tak jakž se jest mezi stranami stalo; druhé trhem, kdež jeden druhému to, což jest směnil, trhem ve dsky 10 klade a zpravuje, tak jako by to za penieze kúpil. (A takové frajmarčenie obojím během často se ve dsky klade.) 5 28. Směnú takto. 1. Jan z Kunšieho s jedné a Petr z Šaplavé s strany druhé přiznali se před úředníky, že dědictviem jich on, Jan, v Zaječi- ciech, tvrzí, dvorem poplužniem i s poplužiem, vsí celú, dvory kmet- cími s platem, s dědinami, lukami i se vší zvolí, což k tomu příslušie, s plným panstviem, tím vším, což jest sám tu měl a 5 držal, a on, Petr, dědictviem svým v Slatiňanech, tvrzí, dvorem
VI. 27. O frajmarku nebo o směně. — 28. Směnú. 277 stvie dotýče, nižádným právem ani skutkem, časy budúcie a věčné; neb jest jemu se zbožiem a dědictviem jeho věrně a pravě učinil, jako pravý a věrný poručník jeho. 2. Po tom děkování tak ve dsky zapsaném poručníka sirotek nemóž viniti žádným právem, 10 co se téhož poručenstvie dotýče, věčně; leč by jemu prvé děko- val, nežli jest jemu dědictvie jeho postúpil, anebo prvé než jest léta spravedlivá měl. 3. Ale děkovánie ne všem poručníkóm jednostajně jest potřebie; neb poručník otcem učiněný, poněvadž počtem sirotku nenie povinen, téměř děkovánie nepotřebuje, než 15 poručník příbuzný nebo králem daný, poněvadž jsú počtem sirotku povinni, ti děkovánie z poručenstvie (a velmi) potře- bují. — A o děkování z poručenstvie potud. 27. O frajmarku nebo o směně. 1) Frajmark nebo směna jest, když se jeden s druhým o zbožie, o dě- dictvie, o plat, neb o jakéž koli grunty 8) Jedním frajmarkem a směnú 10) trhem klade. 1. Slušie po poručenství, kterýmž poručníci dědictviem sirotčím do času vládnú, o frajmarku také povědieti nebo o směně jednoho dědictvie nebo platu za jiný plat nebo za jiné dědictvie. Kterýžto frajmark nebo směna jest, když se jeden s dru- hým o zbožie, o dědictvie, o plat, nebo o jakéž koli grunty dědičné, zbožiem jiným, dědictviem, platem, nebo jakýmž koli dnem smění, svého jinému postúpí, a k sobě, což jest jiného bylo, přijímá. 2. A to se ve dsky dvojím obyčejem klade: Jedním skrze frajmark a směnu, tak jakž se jest mezi stranami stalo; druhé trhem, kdež jeden druhému to, což jest směnil, trhem ve dsky 10 klade a zpravuje, tak jako by to za penieze kúpil. (A takové frajmarčenie obojím během často se ve dsky klade.) 5 28. Směnú takto. 1. Jan z Kunšieho s jedné a Petr z Šaplavé s strany druhé přiznali se před úředníky, že dědictviem jich on, Jan, v Zaječi- ciech, tvrzí, dvorem poplužniem i s poplužiem, vsí celú, dvory kmet- cími s platem, s dědinami, lukami i se vší zvolí, což k tomu příslušie, s plným panstviem, tím vším, což jest sám tu měl a 5 držal, a on, Petr, dědictviem svým v Slatiňanech, tvrzí, dvorem
Strana 278
278 VI. 29. O vysvobození dědictvie etc. — 30. Zpósob propuštěnie etc. poplužním s poplužiem, vsí, dvory kmetcími s platem, s dědinami, lukami i se vší zvolí, což k tomu příslušie, s plným panstviem tím vším, což jest tu sám měl a držal, se vespolek i dědice své 1o jsú směnili, a toho dědictvie s obú stran sobě jsú postúpili. Zpra- viti má jeden druhému, jakož země za právo má etc. 2. Ale když se trhem klade, týž se obyčej v tom jako v jiných trziech, o kterýchž jest již povědieno, zachovává. 3. Ale jest lépe každú směnu trhem ve dsky v peněziech nežli frajmarkem klásti, a to 15 pro nezpravu, kteráž jestli že by kdy přišla, snáze jest dědictvie v peněziech odhádati, než dědictvie za dědictvie, kteréž jedno druhému nesnadně se najde rovné; pro mieru také i pro třetinu i pro jiné nesnáze, kteréž při odhádání běžie, a na peněziech snáze mohú vyhledány býti nežli na gruntiech. Z těch příčin 20 jest lépe, aby se trhem ve dsky směny a frajmarci kladli. — A o směnách i o frajmarciech potud jest povědieno. 29. O vysvobození dědictvie manského z manstvie. 1) Každý pán, kterýž manské zbožie a many pod sebú má, té moci jest, že .. . . 12) nežli co krátce... 13) (č. 3. v I. rec. není). 1. Pán každý manské zbožie a many pod sebú maje, té moci jest, že móž to zbožie manské i many z manstvie vysvo- boditi a propustiti, když se jemu zdá, beze všeho všech lidí otporu. 2. Ale to se dvojím obyčejem stává: Jedním, když se které manstvie na prosto svobodí, bez uvedenie jiného dědi- ctvie svobodného v manstvie miesto toho, kteréž se osvobozuje; druhým obyčejem, kdež se ne zhola manstvie svobodí, než z vysvobozeného a propuštěného z manstvie na jiné svobodné dědictvie manstvie se přenášie, tak že jedno bude z manstvie 1o propuštěno a druhé v manstvie uvedeno, aby to, kteréž jest bylo svobodné, v manstvie, a kteréž jest bylo manské, v svobodu vešlo. Ale o manství nezřetedlném lépe jest mlčeti, nežli co o něm krátce mluviti. 3. KMst. však nemóž vysvoboditi dědictvic manského bez rady a povolenie panského. (Nález I. Mauricii B. 5.) 30. Zpósob a forma propuštěnie z manstvie. 1. Jiří, z božie milosti český král, z plnosti moci své a milosti zvláštnie, dědictvie své manské k Křivoklátu: Kostelec
278 VI. 29. O vysvobození dědictvie etc. — 30. Zpósob propuštěnie etc. poplužním s poplužiem, vsí, dvory kmetcími s platem, s dědinami, lukami i se vší zvolí, což k tomu příslušie, s plným panstviem tím vším, což jest tu sám měl a držal, se vespolek i dědice své 1o jsú směnili, a toho dědictvie s obú stran sobě jsú postúpili. Zpra- viti má jeden druhému, jakož země za právo má etc. 2. Ale když se trhem klade, týž se obyčej v tom jako v jiných trziech, o kterýchž jest již povědieno, zachovává. 3. Ale jest lépe každú směnu trhem ve dsky v peněziech nežli frajmarkem klásti, a to 15 pro nezpravu, kteráž jestli že by kdy přišla, snáze jest dědictvie v peněziech odhádati, než dědictvie za dědictvie, kteréž jedno druhému nesnadně se najde rovné; pro mieru také i pro třetinu i pro jiné nesnáze, kteréž při odhádání běžie, a na peněziech snáze mohú vyhledány býti nežli na gruntiech. Z těch příčin 20 jest lépe, aby se trhem ve dsky směny a frajmarci kladli. — A o směnách i o frajmarciech potud jest povědieno. 29. O vysvobození dědictvie manského z manstvie. 1) Každý pán, kterýž manské zbožie a many pod sebú má, té moci jest, že .. . . 12) nežli co krátce... 13) (č. 3. v I. rec. není). 1. Pán každý manské zbožie a many pod sebú maje, té moci jest, že móž to zbožie manské i many z manstvie vysvo- boditi a propustiti, když se jemu zdá, beze všeho všech lidí otporu. 2. Ale to se dvojím obyčejem stává: Jedním, když se které manstvie na prosto svobodí, bez uvedenie jiného dědi- ctvie svobodného v manstvie miesto toho, kteréž se osvobozuje; druhým obyčejem, kdež se ne zhola manstvie svobodí, než z vysvobozeného a propuštěného z manstvie na jiné svobodné dědictvie manstvie se přenášie, tak že jedno bude z manstvie 1o propuštěno a druhé v manstvie uvedeno, aby to, kteréž jest bylo svobodné, v manstvie, a kteréž jest bylo manské, v svobodu vešlo. Ale o manství nezřetedlném lépe jest mlčeti, nežli co o něm krátce mluviti. 3. KMst. však nemóž vysvoboditi dědictvic manského bez rady a povolenie panského. (Nález I. Mauricii B. 5.) 30. Zpósob a forma propuštěnie z manstvie. 1. Jiří, z božie milosti český král, z plnosti moci své a milosti zvláštnie, dědictvie své manské k Křivoklátu: Kostelec
Strana 279
VI. 31 O zápisiech nápadních. 279 tvrz, dvór poplužní s poplužiem, městečko, domy, krčmy, dvory kmetcie s platem, s dědinami, lukami, lesy, potoky, řekami, ryb- níky i se vší zvolí, což k tomu příslušie, s plným panstviem 5 z manstvie jest propustil, a mocí zápisu tohoto propúštie Bohušovi z Postupic a jeho dědicóm, tak že to zbožie již má býti svobodné a čisté jako jiná zbožie v království českém dědičná a svobodná. (Posel ke dskám od KMsti byl jest Ctibor z Cimburka, kancléř královstvie českého, z pánóv jsa k tomu zvláště od KMsti vyslaný.) 2. To má při svobození manstvie vědieno býti, že když král svobodí manstvie, musí na to relátor ke dskám od krále býti; ale když pán nebo zeman který manstvie osvobozuje, tu nenie potřebie relátora; neb se ten každý, ktož svobodí manstvie, sám u desk osobně přiznati k tomu má. 3. Pakli král svobodí které 15 manstvie, a za to manstvie dědictvie svobodné v témž manství přijímá, tehdy se toto do desk přidává: a miesto toho dědictvie v Kostelci zbožie v Myšlíně, hrad, dvór poplužní s poplužiem i se všemi vesnicemi, kteréž jest prvé bylo svobodné, má býti man- ské k témuž zámku Křivoklátu, tak jako jiná zbožie manská. 10 20 31. O zápisiech nápadních. 1) Mnohá a rozličná lidských statkóv, zbožie ... 2) opatrovánie vedle možnosti rozumu mého poněkud vypsána jsú; nemá .... 1. Jsú vedlé možnosti mé mnohá a rozličná lidských statkóv, zboží, dědin, manželek i dětí opatrovánie poněkud vy- psaná; nemá zamlčáno býti ani o zápisiech nápadních, kteréž jedni druhým, živi a sebe mocni jsúce, dělají, aby po smrti jich raděje na přátely zbožie a statkové, kteréž mají, přišli, nežli na KMst, a potom snad dániem JMKské na někoho, komuž by oni toho i po smrti své málo přáli. 2. Pro kterýchžto věcí uvarovánie i také róznic, kteréž by mohly po smrti čiež koli skrze nezřiezenie statku jeho mezi přátely i jinými lidmi zniknúti, nalezeni jsú od starých potřebně a vtipně (jako i jiné všecko) 10 zápisové nápadní, jimiž každý člověk svój statek móž tak za- vaditi a tak zpósobiti, že věčně na krále po smrti jeho, dětí jeho ani jich, nepřipadne.
VI. 31 O zápisiech nápadních. 279 tvrz, dvór poplužní s poplužiem, městečko, domy, krčmy, dvory kmetcie s platem, s dědinami, lukami, lesy, potoky, řekami, ryb- níky i se vší zvolí, což k tomu příslušie, s plným panstviem 5 z manstvie jest propustil, a mocí zápisu tohoto propúštie Bohušovi z Postupic a jeho dědicóm, tak že to zbožie již má býti svobodné a čisté jako jiná zbožie v království českém dědičná a svobodná. (Posel ke dskám od KMsti byl jest Ctibor z Cimburka, kancléř královstvie českého, z pánóv jsa k tomu zvláště od KMsti vyslaný.) 2. To má při svobození manstvie vědieno býti, že když král svobodí manstvie, musí na to relátor ke dskám od krále býti; ale když pán nebo zeman který manstvie osvobozuje, tu nenie potřebie relátora; neb se ten každý, ktož svobodí manstvie, sám u desk osobně přiznati k tomu má. 3. Pakli král svobodí které 15 manstvie, a za to manstvie dědictvie svobodné v témž manství přijímá, tehdy se toto do desk přidává: a miesto toho dědictvie v Kostelci zbožie v Myšlíně, hrad, dvór poplužní s poplužiem i se všemi vesnicemi, kteréž jest prvé bylo svobodné, má býti man- ské k témuž zámku Křivoklátu, tak jako jiná zbožie manská. 10 20 31. O zápisiech nápadních. 1) Mnohá a rozličná lidských statkóv, zbožie ... 2) opatrovánie vedle možnosti rozumu mého poněkud vypsána jsú; nemá .... 1. Jsú vedlé možnosti mé mnohá a rozličná lidských statkóv, zboží, dědin, manželek i dětí opatrovánie poněkud vy- psaná; nemá zamlčáno býti ani o zápisiech nápadních, kteréž jedni druhým, živi a sebe mocni jsúce, dělají, aby po smrti jich raděje na přátely zbožie a statkové, kteréž mají, přišli, nežli na KMst, a potom snad dániem JMKské na někoho, komuž by oni toho i po smrti své málo přáli. 2. Pro kterýchžto věcí uvarovánie i také róznic, kteréž by mohly po smrti čiež koli skrze nezřiezenie statku jeho mezi přátely i jinými lidmi zniknúti, nalezeni jsú od starých potřebně a vtipně (jako i jiné všecko) 10 zápisové nápadní, jimiž každý člověk svój statek móž tak za- vaditi a tak zpósobiti, že věčně na krále po smrti jeho, dětí jeho ani jich, nepřipadne.
Strana 280
280 VI. 32. Dsky zápisné dvoje: veliké a malé. 32. Dsky zápisné dvoje, veliké a malé. 1) K tomu opatrování zbožie, dědin a statkóv, aby v tom bohatý 5) nad ony prvnie jiné jsú vymyslili . . . . 18) a slove písař menší. Neb což jest prvé ... . 1. Při opatrování zbožie, dědin a statkóv lidských rozlič- ném, aby v tom bohatý před chudým nic neměl napřed, ani chudý za bohatým nazad, staří bohatého opatrujíce, chudého jsú v zapomenutí nenechali, než chtiece tak chudého jako boha- s tého opatřiti, nad ony prvnie trhové jiné jsú vymyslili dsky dvoje: Jedny, kterýmž přezděli Veliké zápisné, druhé, kterýmž kázali řiekati Malé zápisné. 2. Veliké se na pergaméně, malé na papíře píší. Veliké jsú pro bohaté pány a zemany, kteříž v tisíce dějí a zbožie široká, znamenitá a veliká mají, nalezeny, 1o aby oni těmi dskami velikými veliká zbožie svá opatrovali, v velikých summách veliká zbožie zapisujíce. Malé dsky jsú pro chudé zemany, kteříž zboží nemají velikých, než dvory a dědiny, a pro dědinníky i jiné všecky lidi chudé, aby ti také mohli své statky malé dskami menšími tak dobře jako bohatí 15 zbožie svá dskami velikými, tak potřebně, tak dostatečně opa- trovati. Z té příčiny také i malé dsky slovú, že se do nich statkové malí a věci rovné zapisují, kteréž i písařem zvláštním jsú opatřeny, ješto on také po nich jméno béře a slove písař menší nebo písař menších desk. 3. Neb co jest prvé o dskách 2o mluveno ve všech předešlých knihách, to nic k těmto dskám neslušie, neb ono slovú dsky naprosto, v kterýchž se trhové, věna, převodové, rozdielové, spolkové, poručenstvie, léta, děko- vánie, dánie, nadánie, odhádánie, listové mocní, kšafti a jiní majestáti, nálezové obecní i zvláštní pilnější, a kteříž se týchž 25 desk dotýčí, a jiné věci rozličné píší; ale tyto, o kterýchž se nynie mluví, slovú dsky zápisné. 4. A ty dvoje jsú, jakož již povědieno jest, kterýmžto menším dskám i větčím zápisným, aby lépe mohlo srozumieno býti, obojích rozum a zpósob bude vypsán. 5. A ty oboje i jiné všecky dsky, jakož již povědieno so jest, mají se českým jazykem psáti. (To stojí v Menších zápis- ných, léta božieho 1495 v pondělí před sv. Kedrutú.)
280 VI. 32. Dsky zápisné dvoje: veliké a malé. 32. Dsky zápisné dvoje, veliké a malé. 1) K tomu opatrování zbožie, dědin a statkóv, aby v tom bohatý 5) nad ony prvnie jiné jsú vymyslili . . . . 18) a slove písař menší. Neb což jest prvé ... . 1. Při opatrování zbožie, dědin a statkóv lidských rozlič- ném, aby v tom bohatý před chudým nic neměl napřed, ani chudý za bohatým nazad, staří bohatého opatrujíce, chudého jsú v zapomenutí nenechali, než chtiece tak chudého jako boha- s tého opatřiti, nad ony prvnie trhové jiné jsú vymyslili dsky dvoje: Jedny, kterýmž přezděli Veliké zápisné, druhé, kterýmž kázali řiekati Malé zápisné. 2. Veliké se na pergaméně, malé na papíře píší. Veliké jsú pro bohaté pány a zemany, kteříž v tisíce dějí a zbožie široká, znamenitá a veliká mají, nalezeny, 1o aby oni těmi dskami velikými veliká zbožie svá opatrovali, v velikých summách veliká zbožie zapisujíce. Malé dsky jsú pro chudé zemany, kteříž zboží nemají velikých, než dvory a dědiny, a pro dědinníky i jiné všecky lidi chudé, aby ti také mohli své statky malé dskami menšími tak dobře jako bohatí 15 zbožie svá dskami velikými, tak potřebně, tak dostatečně opa- trovati. Z té příčiny také i malé dsky slovú, že se do nich statkové malí a věci rovné zapisují, kteréž i písařem zvláštním jsú opatřeny, ješto on také po nich jméno béře a slove písař menší nebo písař menších desk. 3. Neb co jest prvé o dskách 2o mluveno ve všech předešlých knihách, to nic k těmto dskám neslušie, neb ono slovú dsky naprosto, v kterýchž se trhové, věna, převodové, rozdielové, spolkové, poručenstvie, léta, děko- vánie, dánie, nadánie, odhádánie, listové mocní, kšafti a jiní majestáti, nálezové obecní i zvláštní pilnější, a kteříž se týchž 25 desk dotýčí, a jiné věci rozličné píší; ale tyto, o kterýchž se nynie mluví, slovú dsky zápisné. 4. A ty dvoje jsú, jakož již povědieno jest, kterýmžto menším dskám i větčím zápisným, aby lépe mohlo srozumieno býti, obojích rozum a zpósob bude vypsán. 5. A ty oboje i jiné všecky dsky, jakož již povědieno so jest, mají se českým jazykem psáti. (To stojí v Menších zápis- ných, léta božieho 1495 v pondělí před sv. Kedrutú.)
Strana 281
VI. 33. O opatření zápisem statku jednoho každého. 281 33. O opatření zápisem statku jednoho každého. 1) Kdo chce děti své i statek.... 2) v pátých knihách, kdež se 4) po smrti sirotčie zvláště 7) kteréž zdělá otec, když sirotci 38) čte, slýchá i vídá, což jest ode mne svrchu napsáno, že poručníci otcovští, když se zápisem 55) jiného učiň nápadníka, a tak 57) kteříž by na krále neb na přátely vedle nového zóstánie přijíti mohly, odepřeš. 1. Chce-li kto děti své i statek svój dobře opatřiti, zprávu toho najde v pátých knihách sepsánie tohoto mého, kdež se o poručenství píše. Ale tím během statek se toliko opatruje, dokudž děti jeho živi jsú; ale po smrti dětí jeho, zvláště kdyby před léty zemřeli, kto chce statek před výprosníky opatřiti, to s musí živ jsa dskami zápisnými spraviti. 2. Neb poručníci, kteréž dskami nebo na list mocný zdělá otec, když sirotci zemrú, statku jich žádným právem obdržeti nemohú, neb se poručníkóm statek sirotčí k spravování a k opatrování, ne k nápadu a k dědič- nému vládnutí zapisuje, leč by to poručníci tak opatřili sami 10 za živnosti sirotčie těmito dskami zápisnými, dluhem sirotčí statek a svěřeniem tomu, komuž by dobře věřiti mohli, zapíšíce, aby se v statek sirotčí po smrti týchž sirotkóv s komorníkem nebo bez komorníka uvázal, a uváže se a v skutečné drženie statku sirotčieho vejda, aby ten statek poručníkóm zase trhem nebo dluhem ve dsky vložil, od kterýchž jest zápis statku sirotčieho a svěřenie přijal. 3. Pakli se o to s poručníky smluví, nenie toho potřebie, aby jim zase ve dsky kladl, než móž to tím zápisem před se bezpečně držeti, nebo jinému, komuž to prodá, dskami klásti. Tím zpósobem poručníci mohú statek 20 sirotčí obdržeti. (A to jest tajemstvie desk zápisných a poru- čenstvie otcovského, kteréž řiedkým lidem jest známo, ale však ve dskách, a zvláště starých, dosti široce móž nalezeno býti.) 4. Tak a na ten zpósob poručníci a otcové poruční zbožie sirot- čieho neopatřie-li, bez pochybnosti po sirotčie smrti na krále spadne, leč by ten, ktož jest je poručníky zdělal, jim po smrti své a dětí svých (jakož téměř nynie všickni dělají) zápis nápadní dskami zápisnými statku svého a sirotčieho učinil. Kteráž cesta jest bezpečnějšie a snadnějšie než ona prvnie, kdež sami po- ručníci zapisují. 5. Však se některým zdá, když otec zdělá 3o poručníky dětí a statku svého, kdyby sirotci zemřeli, že by ten 15 25
VI. 33. O opatření zápisem statku jednoho každého. 281 33. O opatření zápisem statku jednoho každého. 1) Kdo chce děti své i statek.... 2) v pátých knihách, kdež se 4) po smrti sirotčie zvláště 7) kteréž zdělá otec, když sirotci 38) čte, slýchá i vídá, což jest ode mne svrchu napsáno, že poručníci otcovští, když se zápisem 55) jiného učiň nápadníka, a tak 57) kteříž by na krále neb na přátely vedle nového zóstánie přijíti mohly, odepřeš. 1. Chce-li kto děti své i statek svój dobře opatřiti, zprávu toho najde v pátých knihách sepsánie tohoto mého, kdež se o poručenství píše. Ale tím během statek se toliko opatruje, dokudž děti jeho živi jsú; ale po smrti dětí jeho, zvláště kdyby před léty zemřeli, kto chce statek před výprosníky opatřiti, to s musí živ jsa dskami zápisnými spraviti. 2. Neb poručníci, kteréž dskami nebo na list mocný zdělá otec, když sirotci zemrú, statku jich žádným právem obdržeti nemohú, neb se poručníkóm statek sirotčí k spravování a k opatrování, ne k nápadu a k dědič- nému vládnutí zapisuje, leč by to poručníci tak opatřili sami 10 za živnosti sirotčie těmito dskami zápisnými, dluhem sirotčí statek a svěřeniem tomu, komuž by dobře věřiti mohli, zapíšíce, aby se v statek sirotčí po smrti týchž sirotkóv s komorníkem nebo bez komorníka uvázal, a uváže se a v skutečné drženie statku sirotčieho vejda, aby ten statek poručníkóm zase trhem nebo dluhem ve dsky vložil, od kterýchž jest zápis statku sirotčieho a svěřenie přijal. 3. Pakli se o to s poručníky smluví, nenie toho potřebie, aby jim zase ve dsky kladl, než móž to tím zápisem před se bezpečně držeti, nebo jinému, komuž to prodá, dskami klásti. Tím zpósobem poručníci mohú statek 20 sirotčí obdržeti. (A to jest tajemstvie desk zápisných a poru- čenstvie otcovského, kteréž řiedkým lidem jest známo, ale však ve dskách, a zvláště starých, dosti široce móž nalezeno býti.) 4. Tak a na ten zpósob poručníci a otcové poruční zbožie sirot- čieho neopatřie-li, bez pochybnosti po sirotčie smrti na krále spadne, leč by ten, ktož jest je poručníky zdělal, jim po smrti své a dětí svých (jakož téměř nynie všickni dělají) zápis nápadní dskami zápisnými statku svého a sirotčieho učinil. Kteráž cesta jest bezpečnějšie a snadnějšie než ona prvnie, kdež sami po- ručníci zapisují. 5. Však se některým zdá, když otec zdělá 3o poručníky dětí a statku svého, kdyby sirotci zemřeli, že by ten 15 25
Strana 282
282 VI. 34. Dědictvie nezapsané na krále přicházie. statek po smrti sirotčí měl při poručníciech zóstati, by jim otec sirotčí žádného zápisu nápadnieho neučinil. Mluví se řeč, ale k tomu mluvení žádného próvodu ve všech dskách nikdež se 35 nenalézá, aby kde poručníci statek sirotčí po smrti jich poru- čenstviem otcovským obdržali, ani to čteno, ani slýcháno, ani kdy jest vídáno. Než to jest čteno ve dskách, slýcháno i vídáno, a až do dnešnieho dne se čte, slýchá i vídá i drží, což jest svrchu psáno, že otcové poruční, když se zápisem za živnosti 40 sirotčie sami opatřie tak, jakž svrchu jest povědieno, tím zá- pisem statek sirotčí spravedlivě, beze všech otporóv, slušně a bezpečně obdržie. (A na to jest viece než tisíc zápisóv ve dskách k próvodu.) Na ten zpósob, ktož statku svého po smrti své a dětí svých poručníkóm, kteréž zdělá, chce přieti, a jinému žád- 45 nému, nenie potřebie zápisu nápadnieho dělati; než ktož po smrti své a dětí svých nechce poručníkóm svého statku přieti, než jinam jej chce obrátiti, ten nad poručenstvie otcovské zápis nápadní těm, kterýmž statku svého chce přieti, udělaj, aby dědictvie a statek jeho po smrti dětí jeho, na ty, komuž svého 50 zbožie přieti chce, mohlo beze všech nesnází připadnúti. 6. Ktož pak chce statek svój opatřiti tak, aby na krále nepřipadl, učiň zápis „s miestem,“ komužť se zdá, tak aby se ten po tvé a po dětí tvých smrti veň uvázal; a umřel-li by ten i s dědici, tehdy učiň nápad na jiného. A opět též, kdyby ten druhý i s dědici 55 umřel, jiného učiň nápadníka třetieho. A tak, kolik chceš, móžeš udělati nápadníkóv vždy po smrti jedněch, aby na druhé spadalo. A tudy všem výprosám a nápadóm, kteříž by na krále přijíti mohli, odepřeš. 34. Dědictvie nezapsané na krále přicházie. 1) Nadarmo mnozí o to často mluvívají, pána svého, krále, bez pří- činy i těch kdož co na JMsti vyslúží, dotýkajíce 39) sedají. Kdož se zmešká .. . . 42) A ti ktož toho pomlúvají, též i ti, ktož za to prosí a o to stojí, aby JMK 47) množstvie veliké zmatkóv v zemi zniklo 52) ten by toho dskami zemskými zapsati dluhem ani trhem nemohl, 63) nálezu obecnieho, kterýž na Skuhrovského jest udělán, přijde: Kdož . .. nemaje, že hrdlo i statek ztratí a jako psanec má býti. A tak toho 66) a zmatkóv při- bude. 68) tehdy ten nález na Skuhrovského učiněný v nic bude obrácen. Dále také 77) A jiných z takového výpros zkaženie zmatkóv nečíslné by
282 VI. 34. Dědictvie nezapsané na krále přicházie. statek po smrti sirotčí měl při poručníciech zóstati, by jim otec sirotčí žádného zápisu nápadnieho neučinil. Mluví se řeč, ale k tomu mluvení žádného próvodu ve všech dskách nikdež se 35 nenalézá, aby kde poručníci statek sirotčí po smrti jich poru- čenstviem otcovským obdržali, ani to čteno, ani slýcháno, ani kdy jest vídáno. Než to jest čteno ve dskách, slýcháno i vídáno, a až do dnešnieho dne se čte, slýchá i vídá i drží, což jest svrchu psáno, že otcové poruční, když se zápisem za živnosti 40 sirotčie sami opatřie tak, jakž svrchu jest povědieno, tím zá- pisem statek sirotčí spravedlivě, beze všech otporóv, slušně a bezpečně obdržie. (A na to jest viece než tisíc zápisóv ve dskách k próvodu.) Na ten zpósob, ktož statku svého po smrti své a dětí svých poručníkóm, kteréž zdělá, chce přieti, a jinému žád- 45 nému, nenie potřebie zápisu nápadnieho dělati; než ktož po smrti své a dětí svých nechce poručníkóm svého statku přieti, než jinam jej chce obrátiti, ten nad poručenstvie otcovské zápis nápadní těm, kterýmž statku svého chce přieti, udělaj, aby dědictvie a statek jeho po smrti dětí jeho, na ty, komuž svého 50 zbožie přieti chce, mohlo beze všech nesnází připadnúti. 6. Ktož pak chce statek svój opatřiti tak, aby na krále nepřipadl, učiň zápis „s miestem,“ komužť se zdá, tak aby se ten po tvé a po dětí tvých smrti veň uvázal; a umřel-li by ten i s dědici, tehdy učiň nápad na jiného. A opět též, kdyby ten druhý i s dědici 55 umřel, jiného učiň nápadníka třetieho. A tak, kolik chceš, móžeš udělati nápadníkóv vždy po smrti jedněch, aby na druhé spadalo. A tudy všem výprosám a nápadóm, kteříž by na krále přijíti mohli, odepřeš. 34. Dědictvie nezapsané na krále přicházie. 1) Nadarmo mnozí o to často mluvívají, pána svého, krále, bez pří- činy i těch kdož co na JMsti vyslúží, dotýkajíce 39) sedají. Kdož se zmešká .. . . 42) A ti ktož toho pomlúvají, též i ti, ktož za to prosí a o to stojí, aby JMK 47) množstvie veliké zmatkóv v zemi zniklo 52) ten by toho dskami zemskými zapsati dluhem ani trhem nemohl, 63) nálezu obecnieho, kterýž na Skuhrovského jest udělán, přijde: Kdož . .. nemaje, že hrdlo i statek ztratí a jako psanec má býti. A tak toho 66) a zmatkóv při- bude. 68) tehdy ten nález na Skuhrovského učiněný v nic bude obrácen. Dále také 77) A jiných z takového výpros zkaženie zmatkóv nečíslné by
Strana 283
VI. 34. Dědictvie nezapsané na krále přicházie. 283 množstvie v zemi dosti škodné zniklo, kteréž by ... 79) okázáno. Protož slušie všem obecnieho dobrého zemského, práv a řádóv, nálezóv, súdu, desk i spravedlnosti milovníkóm, aby o to stáli a za to krále pána svého pilně prosili, aby se JMst. 83) dskami nikoli nehýbati .. . 89) cožkoli změniti. A mnohem užitečněje a mnohem lépe jest ... 34) ztratiti. Chce-li kdo, aby 102) dskami zemskými... zapsal 109) ať zapíše; pakliť nezapíše... 1. Nejedni o to častokrát bez potřeby mluvívají, pána svého krále bez příčiny, i těch, ktož co na JMsti vyslúžie, dotýkajíce, jako by král dával nespravedlivě takové nápady, neznajíce toho, že to jest základ práva zemského i dvorského, a že to najstaršie v zemi české právo jest, kteréhož jsú kniežata česká ještě za 5 pohanské nevěry, a potom všecka kniežata křesťanská i králi až do tohoto času bez přetrženie vždycky užívali. 2. Dóvod toho mnohý: Najprvé všecky dsky dvorské, potom zemské, od najprvnějších počna až do nynějších najposlednějších, že ktož svého zbožie žádnému nezapíše, svobodu toho plnú maje, a přátel 10 žádných nedielných nemá, to zbožie právě a spravedlivě na krále přicházie, a JMst takové zbožie spravedlivě dává, komuž ráčí. Tak svaté a slavné paměti Jan, z božie milosti český a polský král, dědictvie Miloňovo, kterýž bez dědicóv umřel, dal jest Mařanovi z Olešnice a jeho dědicóm. (To najdeš v I. dskách 15 Zdislavových A. 38., a jiných toho krále dání bez čísla.) Tak Boleslav, vévoda slezský, hajtman královstvie českého, zbožie Kunšovo z Divišovic, kterýž bez dětí umřel, a naň bylo při- padlo, Vladivojovi svú a krále českého mocí dal jest. (To se čte v týchž dskách Zdislavových I., kteréž jsú najstaršie ze 20 všech, B. 4., kdež Boleslav.) Opět týž Jan český a polský král dědictvie Jana z Kocňovic, kterýž bez dědicóv sšel, jinému dal jest. (V týchž dskách B. 21.) To jsem z té příčiny z najstar- ších desk připomenul, abych okázal, že to jest základ a kořen všeho práva zemského po najstarších dskách shledaný. Tak i 25 jiní králové čeští zbožie a dědictvie těch, kteříž žádnému ne- zapíšíce bez dětí zemřeli, dávali jsú, komuž se jim zdálo, jakož pak to vše dskami zemskými po všech českých králiech až do této chvíle mohlo by široce ukázáno býti; ale pro množstvie a také proto, že jest to všem známo, zbytečné se zdá o tom šíře 30 psáti, abychom světu slunce, kteréž všickni kromě slepých a zesnulých vidí, neokazovali, a o světlé věci a známé abychom
VI. 34. Dědictvie nezapsané na krále přicházie. 283 množstvie v zemi dosti škodné zniklo, kteréž by ... 79) okázáno. Protož slušie všem obecnieho dobrého zemského, práv a řádóv, nálezóv, súdu, desk i spravedlnosti milovníkóm, aby o to stáli a za to krále pána svého pilně prosili, aby se JMst. 83) dskami nikoli nehýbati .. . 89) cožkoli změniti. A mnohem užitečněje a mnohem lépe jest ... 34) ztratiti. Chce-li kdo, aby 102) dskami zemskými... zapsal 109) ať zapíše; pakliť nezapíše... 1. Nejedni o to častokrát bez potřeby mluvívají, pána svého krále bez příčiny, i těch, ktož co na JMsti vyslúžie, dotýkajíce, jako by král dával nespravedlivě takové nápady, neznajíce toho, že to jest základ práva zemského i dvorského, a že to najstaršie v zemi české právo jest, kteréhož jsú kniežata česká ještě za 5 pohanské nevěry, a potom všecka kniežata křesťanská i králi až do tohoto času bez přetrženie vždycky užívali. 2. Dóvod toho mnohý: Najprvé všecky dsky dvorské, potom zemské, od najprvnějších počna až do nynějších najposlednějších, že ktož svého zbožie žádnému nezapíše, svobodu toho plnú maje, a přátel 10 žádných nedielných nemá, to zbožie právě a spravedlivě na krále přicházie, a JMst takové zbožie spravedlivě dává, komuž ráčí. Tak svaté a slavné paměti Jan, z božie milosti český a polský král, dědictvie Miloňovo, kterýž bez dědicóv umřel, dal jest Mařanovi z Olešnice a jeho dědicóm. (To najdeš v I. dskách 15 Zdislavových A. 38., a jiných toho krále dání bez čísla.) Tak Boleslav, vévoda slezský, hajtman královstvie českého, zbožie Kunšovo z Divišovic, kterýž bez dětí umřel, a naň bylo při- padlo, Vladivojovi svú a krále českého mocí dal jest. (To se čte v týchž dskách Zdislavových I., kteréž jsú najstaršie ze 20 všech, B. 4., kdež Boleslav.) Opět týž Jan český a polský král dědictvie Jana z Kocňovic, kterýž bez dědicóv sšel, jinému dal jest. (V týchž dskách B. 21.) To jsem z té příčiny z najstar- ších desk připomenul, abych okázal, že to jest základ a kořen všeho práva zemského po najstarších dskách shledaný. Tak i 25 jiní králové čeští zbožie a dědictvie těch, kteříž žádnému ne- zapíšíce bez dětí zemřeli, dávali jsú, komuž se jim zdálo, jakož pak to vše dskami zemskými po všech českých králiech až do této chvíle mohlo by široce ukázáno býti; ale pro množstvie a také proto, že jest to všem známo, zbytečné se zdá o tom šíře 30 psáti, abychom světu slunce, kteréž všickni kromě slepých a zesnulých vidí, neokazovali, a o světlé věci a známé abychom
Strana 284
284 VI. 34. Dědictvie nezapsané na krále přicházie. svědectvie neužívali nepotřebného. 3. Protož nadarmo žalují přátelé mrtvého, když statek jeho dániem královským chybí jich; 35 přijde ne na příbuzného, poněvadž každý statek svój k věčnosti zřiediti móž svobodně, jakž se a kdy se jemu kolivěk líbí, ano dsky vždycky, ve dne téměř i v noci otevřené stojie, a každý k nim přístup má, a úředníci den jako den u desk sedají. Komu těžko ke dskám jíti, zjednaj sobě od krále pána svého list mocný a 40 doma sedě, nic za to nedada, svój statek zapíšeš, své děti kšaftem opatříš dostatečně. To obé maje, kto se zmešká, svú netbanli- vostí se i přátely své a svévolně zmešká. 4. A ti, ktož toho po- mlúvají, co mluvie, nevědí; též i ti, ktož za to prosie a o to stojie, aby KMst tiem hnúti ráčil a nové právo ustanoviti, aby 45 dědictvie mrtvého spadlo na přietele najbližšieho, nevědie, že za to žádajíce znamenité právo zemské od kořene vyvracují, ješto skrze takovú věc množstvie by nesnází v zemi zniknúti mohlo. A najprvé dsky dvorské byly by zkaženy, a súd dvorský byl by v nic obrácen; neb se těmi výprosy a dánie královská 50 dovodie. Bylo by také zemské právo znamenitě s veliké strany zkaženo i se dskami zemskými, a to takto: Kdyby již které zbožie na najbližšieho přietele přišlo, ten by toho dskami zemskými, dluhem ani trhem zapisovati nemohl poněvadž sám toho ve dskách nemá, kterakž by tedy to zbožie dále zřiedil, a 55 na koho by po jeho smrti přišlo? A jiný opět též a tak dále, tak že by dsky zemské musily nebo zahynúti na konec, nebo ujmu s větčie strany trpěti. Neb kdyby na přátely přicházelo, do desk nebude moci kladeno býti pro svrchu pověděnú příčinu, a když nebude moci kladeno býti, musie tak vždy po přáteliech so jíti, a tak tudy velikú ujmu dsky mieti budú, a snad skrze to zminú na konec a zmizejí. Pakli by kto chtěl to zbožie po přieteli naň přišlé dskami klásti, tehdy v pokutu těžkú nálezu obecnieho: Ktož by ve dsky kladl, sám ve dskách nemaje, upadne. A tak toho dědictvie na přátely přišlého ve dsky klásti nebudú 65 moci pro svrchupsaný nález, a skrze to veliký diel desk ubude, a zmatkóv snad přibude. Pakli budú moci přátelé zbožie na ně přišlé do desk klásti, sami ho ve dskách nemajíce, tehdy ten nález svrchu jmenovaný v nic bude obrácen a zmine; zminú i jiní nálezové staří proto učinění, jako ten: Když by kterého 7o dědictvie král dosáhl etc. Že zpravce mrtvého mají zpravovati
284 VI. 34. Dědictvie nezapsané na krále přicházie. svědectvie neužívali nepotřebného. 3. Protož nadarmo žalují přátelé mrtvého, když statek jeho dániem královským chybí jich; 35 přijde ne na příbuzného, poněvadž každý statek svój k věčnosti zřiediti móž svobodně, jakž se a kdy se jemu kolivěk líbí, ano dsky vždycky, ve dne téměř i v noci otevřené stojie, a každý k nim přístup má, a úředníci den jako den u desk sedají. Komu těžko ke dskám jíti, zjednaj sobě od krále pána svého list mocný a 40 doma sedě, nic za to nedada, svój statek zapíšeš, své děti kšaftem opatříš dostatečně. To obé maje, kto se zmešká, svú netbanli- vostí se i přátely své a svévolně zmešká. 4. A ti, ktož toho po- mlúvají, co mluvie, nevědí; též i ti, ktož za to prosie a o to stojie, aby KMst tiem hnúti ráčil a nové právo ustanoviti, aby 45 dědictvie mrtvého spadlo na přietele najbližšieho, nevědie, že za to žádajíce znamenité právo zemské od kořene vyvracují, ješto skrze takovú věc množstvie by nesnází v zemi zniknúti mohlo. A najprvé dsky dvorské byly by zkaženy, a súd dvorský byl by v nic obrácen; neb se těmi výprosy a dánie královská 50 dovodie. Bylo by také zemské právo znamenitě s veliké strany zkaženo i se dskami zemskými, a to takto: Kdyby již které zbožie na najbližšieho přietele přišlo, ten by toho dskami zemskými, dluhem ani trhem zapisovati nemohl poněvadž sám toho ve dskách nemá, kterakž by tedy to zbožie dále zřiedil, a 55 na koho by po jeho smrti přišlo? A jiný opět též a tak dále, tak že by dsky zemské musily nebo zahynúti na konec, nebo ujmu s větčie strany trpěti. Neb kdyby na přátely přicházelo, do desk nebude moci kladeno býti pro svrchu pověděnú příčinu, a když nebude moci kladeno býti, musie tak vždy po přáteliech so jíti, a tak tudy velikú ujmu dsky mieti budú, a snad skrze to zminú na konec a zmizejí. Pakli by kto chtěl to zbožie po přieteli naň přišlé dskami klásti, tehdy v pokutu těžkú nálezu obecnieho: Ktož by ve dsky kladl, sám ve dskách nemaje, upadne. A tak toho dědictvie na přátely přišlého ve dsky klásti nebudú 65 moci pro svrchupsaný nález, a skrze to veliký diel desk ubude, a zmatkóv snad přibude. Pakli budú moci přátelé zbožie na ně přišlé do desk klásti, sami ho ve dskách nemajíce, tehdy ten nález svrchu jmenovaný v nic bude obrácen a zmine; zminú i jiní nálezové staří proto učinění, jako ten: Když by kterého 7o dědictvie král dosáhl etc. Že zpravce mrtvého mají zpravovati
Strana 285
VI. 34. Dědictvie nezapsané na krále přicházie. 285 kupujíciemu. Dále také nález o súdu dvorském, kto na něm sedati mají, dskami učiněný, musil by v tom ujmu trpěti. A tak stará práva a nálezové obecní musili by zdviženi i se dskami obojiemi s větčie strany zkaženy býti, anebo nová práva nalezena býti; kteráž kdyby nalezena byla, stará by zkaženie nebo ujmu 75 trpěti musila. A jiných z takového výpros zdviženie súdóv ne- číslné by množstvie a zemi dosti škodné zniknúti mohlo, kteréž by potom zkušeniem a vlastním nebezpečenstviem lépe poznáno bylo, nežli nynie móž rozumem býti okázáno, leč by novými nálezy a právy bylo opatřeno. To slavné paměti král Jiří znaje, so ač jest za to žádán byl, změniti toho neráčil. (Dóvod V. Plana G. 6. Najjasnější.) 5. Protož slušie všem, kteříž obecného dobrého zemského, práv a řádóv, nálezóv, súdu, desk i spra- vedlnosti žádají, o to státi, za to krále pána svého pilně pro- siti, aby se JMst při těch výprosách a svých nápadiech tak 85 zachovati ráčil, i potomnie krále k tomu zavázal, jakož jsú se předci JMKské všickni, i JMst také až do tohoto času zachovati ráčili, a starými právy, nálezy, dskami nehýbati; neb velmi ne- příjemná a těžká věc jest, z starých práv což koli najmenšieho změniti nebo ujieti. Přidati jest užitečněje k starým nálezóm 90 tisíc nových, než jeden změniti nebo ujieti, a mnohem užiteč- něje a lépe jest, některým toho, čehož jsú prvé neměli, ještě nemieti, nežli všem vóbec to, což mají dobrého, s velikým zlým obecniem ztratiti, a s velikú ujmú krále pána svého, kterýž, kdyby těch napadóv neměl, neměl by tak mnoho dvořan a služeb- 95 níkóv. 6. Chce-li kto, aby zbožie jeho na krále nepřišlo, má dsky, a ty dvoje, malé jedny, veliké druhé; zapiš, kterými chceš a komu chceš zbožie své, a nic tvého na krále nepřijde. Pakliť se i to těžké zdá, aby ke dskám měl jeti, zjednaj sobě list mocný od krále pána svého, a doma sedě zbožie své zapíšeš, komužť 100 se zdáti bude, a to zapsánie tolikéž moci a pevnosti bude mieti, jako by dskami kterýmiž koli, zemskými nebo manskými, velikými nebo menšími zapsáno bylo. Též také ti, ktož chtie, aby na ně po smrti přátel zbožie přátel jich přišla, mějte k tomu své přátely, jich proste, jim služte, jich následujte, ať vám zapíší, 105 a opět na krále nic nepřijde. Velmi nerozumná a nespravedlivá věc jest z toho se hněvati a lidí i pána svého pomlúvati, čemuž se každý, ktož jediné chce, móž vyvinúti! Zapiš anebo přiveď
VI. 34. Dědictvie nezapsané na krále přicházie. 285 kupujíciemu. Dále také nález o súdu dvorském, kto na něm sedati mají, dskami učiněný, musil by v tom ujmu trpěti. A tak stará práva a nálezové obecní musili by zdviženi i se dskami obojiemi s větčie strany zkaženy býti, anebo nová práva nalezena býti; kteráž kdyby nalezena byla, stará by zkaženie nebo ujmu 75 trpěti musila. A jiných z takového výpros zdviženie súdóv ne- číslné by množstvie a zemi dosti škodné zniknúti mohlo, kteréž by potom zkušeniem a vlastním nebezpečenstviem lépe poznáno bylo, nežli nynie móž rozumem býti okázáno, leč by novými nálezy a právy bylo opatřeno. To slavné paměti král Jiří znaje, so ač jest za to žádán byl, změniti toho neráčil. (Dóvod V. Plana G. 6. Najjasnější.) 5. Protož slušie všem, kteříž obecného dobrého zemského, práv a řádóv, nálezóv, súdu, desk i spra- vedlnosti žádají, o to státi, za to krále pána svého pilně pro- siti, aby se JMst při těch výprosách a svých nápadiech tak 85 zachovati ráčil, i potomnie krále k tomu zavázal, jakož jsú se předci JMKské všickni, i JMst také až do tohoto času zachovati ráčili, a starými právy, nálezy, dskami nehýbati; neb velmi ne- příjemná a těžká věc jest, z starých práv což koli najmenšieho změniti nebo ujieti. Přidati jest užitečněje k starým nálezóm 90 tisíc nových, než jeden změniti nebo ujieti, a mnohem užiteč- něje a lépe jest, některým toho, čehož jsú prvé neměli, ještě nemieti, nežli všem vóbec to, což mají dobrého, s velikým zlým obecniem ztratiti, a s velikú ujmú krále pána svého, kterýž, kdyby těch napadóv neměl, neměl by tak mnoho dvořan a služeb- 95 níkóv. 6. Chce-li kto, aby zbožie jeho na krále nepřišlo, má dsky, a ty dvoje, malé jedny, veliké druhé; zapiš, kterými chceš a komu chceš zbožie své, a nic tvého na krále nepřijde. Pakliť se i to těžké zdá, aby ke dskám měl jeti, zjednaj sobě list mocný od krále pána svého, a doma sedě zbožie své zapíšeš, komužť 100 se zdáti bude, a to zapsánie tolikéž moci a pevnosti bude mieti, jako by dskami kterýmiž koli, zemskými nebo manskými, velikými nebo menšími zapsáno bylo. Též také ti, ktož chtie, aby na ně po smrti přátel zbožie přátel jich přišla, mějte k tomu své přátely, jich proste, jim služte, jich následujte, ať vám zapíší, 105 a opět na krále nic nepřijde. Velmi nerozumná a nespravedlivá věc jest z toho se hněvati a lidí i pána svého pomlúvati, čemuž se každý, ktož jediné chce, móž vyvinúti! Zapiš anebo přiveď
Strana 286
286 VI. 35. Jak kto má statek svój zapsati. etc. k tomu přietele svého ať zapíše, a budeš ty sám mieti; pakliť 11o nezapíše a v tom umře, upros sám, a nebudeš mieti oč mluviti. — Ale vyšel jsem od zápisóv k dániem královským a k odúmrtem; již čas jest zase k zápisóm přijíti. 35. Jak kto má statek svój zapsati, „s miestem“ či „bez miesta". 22) ne jednomu se to bratru... 1. Zápis nápadnie ktož dělají, dvojím obyčejem to činiti mohú: Nebo „s miestem“ nebo „bez miesta“. A to opět dvojím obyčejem: Nebo postúpeniem, nebo uvázániem s komorníkem. Postúpeniem opět dvojím obyčejem: Nebo hned, nebo po smrti, 5 uvázániem též také dvojím obyčejem: Nebo s komorníkem nebo s mocí svú, s pomocí číž koli bez komorníka; a to též nebo po smrti, nebo hned za svého zdravie. 2. Ale užitečněje kaž- dému zapisujíciemu jest, aby sobě miesto pozóstavil, nežli by bez miesta dědictvie své a statek svój zapsal, z mnohých příčin, 10 z kterýchž tato jest znamenitějšie. Nevie žádný, co budúcí čas komu přinese, někomu z přiezně nepřiezeň, z nepřietele přietele; z přátelstvie učiní nepřátelstvie (neb nic tak proměn- ného v tato léta nenie jako přietel, kterýž se dlúho hledá, sotva se nalezá a najtieže zachován bývá); jinému pak čas 15 nenadále přátely z neznámých nebo z nepřátel, přirozených da- leko milejšie, dá. (A jest přátelstvie dobrovolné mnohom větčie přirozeného, a viece má než přirozené váženo býti; neb toto jest nuzné a beze všie vóle, ale onono se beze všie núze samo od sebe z dobré vóle a z jednostajných obyčejóv stává; to mezi 20 dobrovolnými přátely — když jest pravé — věčně beze všeho pře- trženie trvá; v onomno vídámy róznice, sváry, súdy, někdy i mordy, a nejednú se to i bratru od bratra za těchto časóv stává, což jest Abel od Kaina při počátku lidí, co Remus od Romula v Římě, co Vácslav svatý od Boleslava zde v Čechách trpěl). 25 3. Z těch i jiných příčin mnohých móž známo každému býti, že jest lépe s miestem nežli bez miesta statek svój zapsati. Neb ktož statek svój s miestem zapíše, móž jej od přátel svých, k němu se přátelsky nezachovávajících, odjieti, a k jiným, k kterýmž se
286 VI. 35. Jak kto má statek svój zapsati. etc. k tomu přietele svého ať zapíše, a budeš ty sám mieti; pakliť 11o nezapíše a v tom umře, upros sám, a nebudeš mieti oč mluviti. — Ale vyšel jsem od zápisóv k dániem královským a k odúmrtem; již čas jest zase k zápisóm přijíti. 35. Jak kto má statek svój zapsati, „s miestem“ či „bez miesta". 22) ne jednomu se to bratru... 1. Zápis nápadnie ktož dělají, dvojím obyčejem to činiti mohú: Nebo „s miestem“ nebo „bez miesta“. A to opět dvojím obyčejem: Nebo postúpeniem, nebo uvázániem s komorníkem. Postúpeniem opět dvojím obyčejem: Nebo hned, nebo po smrti, 5 uvázániem též také dvojím obyčejem: Nebo s komorníkem nebo s mocí svú, s pomocí číž koli bez komorníka; a to též nebo po smrti, nebo hned za svého zdravie. 2. Ale užitečněje kaž- dému zapisujíciemu jest, aby sobě miesto pozóstavil, nežli by bez miesta dědictvie své a statek svój zapsal, z mnohých příčin, 10 z kterýchž tato jest znamenitějšie. Nevie žádný, co budúcí čas komu přinese, někomu z přiezně nepřiezeň, z nepřietele přietele; z přátelstvie učiní nepřátelstvie (neb nic tak proměn- ného v tato léta nenie jako přietel, kterýž se dlúho hledá, sotva se nalezá a najtieže zachován bývá); jinému pak čas 15 nenadále přátely z neznámých nebo z nepřátel, přirozených da- leko milejšie, dá. (A jest přátelstvie dobrovolné mnohom větčie přirozeného, a viece má než přirozené váženo býti; neb toto jest nuzné a beze všie vóle, ale onono se beze všie núze samo od sebe z dobré vóle a z jednostajných obyčejóv stává; to mezi 20 dobrovolnými přátely — když jest pravé — věčně beze všeho pře- trženie trvá; v onomno vídámy róznice, sváry, súdy, někdy i mordy, a nejednú se to i bratru od bratra za těchto časóv stává, což jest Abel od Kaina při počátku lidí, co Remus od Romula v Římě, co Vácslav svatý od Boleslava zde v Čechách trpěl). 25 3. Z těch i jiných příčin mnohých móž známo každému býti, že jest lépe s miestem nežli bez miesta statek svój zapsati. Neb ktož statek svój s miestem zapíše, móž jej od přátel svých, k němu se přátelsky nezachovávajících, odjieti, a k jiným, k kterýmž se
Strana 287
VI. 36. Co jest „miesto“ v zápisiech — 37. O postúpení etc. 287 jemu zdá, obrátiti, zápis svój první skrze doloženie na miesto prázdné z desk propustě. Pakli zápisem jinak nehne, proto že 30 ti, kterýmž svój statek zapíše, při něm se v přátelství, v přiezni i v zachování jeho nezmění, nic zápisníkóm jeho miesto pozó- stavené v zápisu neujme. Neb tolikéž moci zápis s miestem (ač ne v každé při) má jako zápis bez miesta; nebo všudy zápis s miestem, kdež ten, ktož zapisuje, děti nemá, té pevnosti 35 a jistoty jest, jakoby byl bez miesta. Než ten, ktož zapíše s miestem, a děti má, takový zápis slove svěřený, o kterémž níže bude povědieno. Z toho se toto zavierá: Ktož zapisuje dědictvie své, chce-li toho potom nelitovati a pozdě: zapiš s miestem; skrze kterúžto věc ani svého zápisu litovati nikdy 40 nebudeš, ani přátelóm svým a zápisníkóm co uškodíš. 36. Co jest „miesto“ v zápisiech. 1. Jménem „miesta“ v zápisiech jiného se nic nemiení, než moc pozóstavená k změnění toho zápisu, kterýž s miestem jest, když se zapisujíciemu zdá. Neb komuž se zapisuje, těch se jména ve dsky hned píší; než jménu toho, ktož by ten zápis měl propustiti, miesto se pozóstavuje. 2. Ale kdež miesto ne-5 bývá zóstaveno, tu zapisujíciemu žádná moc k změnění zápisu nezóstává, než tak zóstati ten zápis musie; leč by ti, kterýmž zapsáno jest, dobrovolně ten zápis tomu, ktož jest zapisoval, z desk propustiti chtěli. (Ale takových se zápisníkóv málo na- cházie). 10 37. O postúpení a uvázání. 28) zápisy jiných lidí zavázaným, ale také tím uvázániem.. 32) jako se jest teď nedávno od jednoho 43) každý bude moci odepřieti. Pečeti své žádný . . 45) kdo by směl odpierati, a proto nebude kázán; projde-li to ... 69) té výměnky mnohé jsú nedávno 1. Ne všudy jednostajně zápisové se píší: Někde jest potřebie, aby zápis byl s uvázániem, a postúpenie by bylo škodné; druhdy jest příhodněje, aby byl zápis postúpeniem, a uvázánie jest zbytečné a lidem obtiežné. 2. Kdež muž ženě své, kde
VI. 36. Co jest „miesto“ v zápisiech — 37. O postúpení etc. 287 jemu zdá, obrátiti, zápis svój první skrze doloženie na miesto prázdné z desk propustě. Pakli zápisem jinak nehne, proto že 30 ti, kterýmž svój statek zapíše, při něm se v přátelství, v přiezni i v zachování jeho nezmění, nic zápisníkóm jeho miesto pozó- stavené v zápisu neujme. Neb tolikéž moci zápis s miestem (ač ne v každé při) má jako zápis bez miesta; nebo všudy zápis s miestem, kdež ten, ktož zapisuje, děti nemá, té pevnosti 35 a jistoty jest, jakoby byl bez miesta. Než ten, ktož zapíše s miestem, a děti má, takový zápis slove svěřený, o kterémž níže bude povědieno. Z toho se toto zavierá: Ktož zapisuje dědictvie své, chce-li toho potom nelitovati a pozdě: zapiš s miestem; skrze kterúžto věc ani svého zápisu litovati nikdy 40 nebudeš, ani přátelóm svým a zápisníkóm co uškodíš. 36. Co jest „miesto“ v zápisiech. 1. Jménem „miesta“ v zápisiech jiného se nic nemiení, než moc pozóstavená k změnění toho zápisu, kterýž s miestem jest, když se zapisujíciemu zdá. Neb komuž se zapisuje, těch se jména ve dsky hned píší; než jménu toho, ktož by ten zápis měl propustiti, miesto se pozóstavuje. 2. Ale kdež miesto ne-5 bývá zóstaveno, tu zapisujíciemu žádná moc k změnění zápisu nezóstává, než tak zóstati ten zápis musie; leč by ti, kterýmž zapsáno jest, dobrovolně ten zápis tomu, ktož jest zapisoval, z desk propustiti chtěli. (Ale takových se zápisníkóv málo na- cházie). 10 37. O postúpení a uvázání. 28) zápisy jiných lidí zavázaným, ale také tím uvázániem.. 32) jako se jest teď nedávno od jednoho 43) každý bude moci odepřieti. Pečeti své žádný . . 45) kdo by směl odpierati, a proto nebude kázán; projde-li to ... 69) té výměnky mnohé jsú nedávno 1. Ne všudy jednostajně zápisové se píší: Někde jest potřebie, aby zápis byl s uvázániem, a postúpenie by bylo škodné; druhdy jest příhodněje, aby byl zápis postúpeniem, a uvázánie jest zbytečné a lidem obtiežné. 2. Kdež muž ženě své, kde
Strana 288
288 VI. 37. O postúpení a uvázání. 5 žena muži svému zapisuje, ješto jsú obá toho dědictvie, kteréž se zapisuje, v držení: tu zápis takový má býti postúpeniem, a ne uvázániem, ve dsky zapsán. Opět, kdež se dětem a zvláště od mateře věno zapisuje na tom dědictví, kteréhož oni jsú dědici, nenie potřebie s uvázániem zapisovati. A krátce, kdež 1o se rozumie, že ti, komuž se zapisuje, po smrti zapisujícieho mohú v dědictvie jeho beze všech nesnazí, beze všech otporóv vjíti, a toho skutečně sami skrze se dosieci: tu nikdež nenie potřebie zapisovati s uvázániem, než s postúpeniem; neb bude-li s uvázániem zapsáno v takových zpósobiech, z toho nic jiného 15 nepřijde zápisníkóm než starost, práce a peněz darmo úřed- níkóm dávánie, a na cestách útraty zbytečné. 3. Ale kdež se zapisuje mnohým osobám, a ješto v tom zboží všickni nesedie, kteréž se jim zapisuje, tu jest užitečné a velmi potřebné, aby zápis byl s uvázániem; neb snad jedni v to vkročiece a toho se zmo- 20 cniece, jiných by v to pustiti nechtěli, a ti by toho súdem dobý- vati musili, šla-li by však práva a súdové v zemi; pakli by súdové nešli, věčně by snad bez toho býti musili, což by jim bylo zapsáno. Ale když s uvázániem zápis jest, jděte súdové nebo nejděte, každý móž vezma komorníka k svému, což jemu zapsáno jest, přijíti. Ačkoli nynie, kdež se jest nepravost, zlost, ne- věra, chytrost a neupřiemnost se všelikými úklady přieliš rozmohla, mnozí proti vodě i proti právóm všem plynúti chtiece, netoliko uvázániem zápisy jiných lidí tuhými zavázaným, ale také tím uvázániem, kdež jsú se sami zapsali, beze všeho svě- so domie, studu a všie spravedlnosti (viece sami proti sobě než proti těm, ktož se jich zápisy več uvazují) otpory klásti dskami smějí, jako se jest nevelmi dávno od jednoho i od druhého stalo, že sami se pod uvázániem dskami zapsavše a majíce plniti i nechtěli plniti, když se jim v statky jich uvazovali, 35 i směli tomu uvazování, sami se tak zapsavše, otpory klásti. ješto pokudž se rozuměti móže, takoví otpoři jsú proti právu a všie spravedlnosti, a neměli by takoví zřetedlně nepraví otpo- rové dopuštěni býti od úředníkóv, a král JMst a páni to by měli nálezem novým proti nové a nikdy prvé neslýchané nepravosti 40 opatřiti, aby se taková přieliš lestná a přieliš úkladná škoda napřed dskám a právu zemskému, potom také i lidem dobrým nedála. Neb co již móž jistého, co pevného lidem býti, když 25
288 VI. 37. O postúpení a uvázání. 5 žena muži svému zapisuje, ješto jsú obá toho dědictvie, kteréž se zapisuje, v držení: tu zápis takový má býti postúpeniem, a ne uvázániem, ve dsky zapsán. Opět, kdež se dětem a zvláště od mateře věno zapisuje na tom dědictví, kteréhož oni jsú dědici, nenie potřebie s uvázániem zapisovati. A krátce, kdež 1o se rozumie, že ti, komuž se zapisuje, po smrti zapisujícieho mohú v dědictvie jeho beze všech nesnazí, beze všech otporóv vjíti, a toho skutečně sami skrze se dosieci: tu nikdež nenie potřebie zapisovati s uvázániem, než s postúpeniem; neb bude-li s uvázániem zapsáno v takových zpósobiech, z toho nic jiného 15 nepřijde zápisníkóm než starost, práce a peněz darmo úřed- níkóm dávánie, a na cestách útraty zbytečné. 3. Ale kdež se zapisuje mnohým osobám, a ješto v tom zboží všickni nesedie, kteréž se jim zapisuje, tu jest užitečné a velmi potřebné, aby zápis byl s uvázániem; neb snad jedni v to vkročiece a toho se zmo- 20 cniece, jiných by v to pustiti nechtěli, a ti by toho súdem dobý- vati musili, šla-li by však práva a súdové v zemi; pakli by súdové nešli, věčně by snad bez toho býti musili, což by jim bylo zapsáno. Ale když s uvázániem zápis jest, jděte súdové nebo nejděte, každý móž vezma komorníka k svému, což jemu zapsáno jest, přijíti. Ačkoli nynie, kdež se jest nepravost, zlost, ne- věra, chytrost a neupřiemnost se všelikými úklady přieliš rozmohla, mnozí proti vodě i proti právóm všem plynúti chtiece, netoliko uvázániem zápisy jiných lidí tuhými zavázaným, ale také tím uvázániem, kdež jsú se sami zapsali, beze všeho svě- so domie, studu a všie spravedlnosti (viece sami proti sobě než proti těm, ktož se jich zápisy več uvazují) otpory klásti dskami smějí, jako se jest nevelmi dávno od jednoho i od druhého stalo, že sami se pod uvázániem dskami zapsavše a majíce plniti i nechtěli plniti, když se jim v statky jich uvazovali, 35 i směli tomu uvazování, sami se tak zapsavše, otpory klásti. ješto pokudž se rozuměti móže, takoví otpoři jsú proti právu a všie spravedlnosti, a neměli by takoví zřetedlně nepraví otpo- rové dopuštěni býti od úředníkóv, a král JMst a páni to by měli nálezem novým proti nové a nikdy prvé neslýchané nepravosti 40 opatřiti, aby se taková přieliš lestná a přieliš úkladná škoda napřed dskám a právu zemskému, potom také i lidem dobrým nedála. Neb co již móž jistého, co pevného lidem býti, když 25
Strana 289
VI. 37. O postúpení a uvázání. 289 svému zápisu dskami zapsanému každý bude moci odepřieti, ktož koli bude chtieti? Pečeti své žádný dobrý otpierati nesmie — a dskám, kdy se sám zapíše, již se nalezá, kto by směl otpierati, 45 a za to nic neztratí; projde-li to bez pomsty jednomu a druhému, potom se o to jiní pokúšeti budú, a skrze to dsky zlehčeny, potupeny a v nic se všiem právem zemským obráceny budú. 4. Nález jest, ktož uvázání otpierá, sám zápis učině, že jest ten otpor na zmatek, a do věže se takový otporník béře. (IV. An- 50 dreae A. 28. Mezi Čeňkem z Barchova a Petrem z Nemyčevsi.) Ale již sobě mnozí věže, spravedlivě v ni vsazeni jsúce vedlé práva (ne mocí, bez viny a skrze úklady), ani hanby nic nevážie a řiekají: „Však pro kozy nenie.“ A snad přielišnost lidské nepravosti právo milostivé přiesností zostřie; neb staré příslovie 55 jest, že práva dobrá ze zlých se obyčejóv rodie; a kdyby se přieliš nešlechetně a rozpustile živo nebylo, žádných by práv potřebie nebylo; a bezhlavé jest a nedokonalé každé právo, v kterém se žádná vyštěrbujíciem pomsta neukládá. 5. Jest také potřebné uvázánie, kdež kto komu dluh pravý a spravedlivý na 60 svém dědictví zapisuje, kdyby rok placenie přišel, a on jemu dluhu nezaplatil, aby se mohl věřitel s komorníkem v to dědic- tvie uvázati, a tak tudy svého na dlužníku netbanlivém dobyti. 6. Jest také tu potřebné uvázánie, když kto na sobě plat ko- morní komu zapíše pod takovú výměnkú, nedal-li by jemu summy 65 jistinné na čas a rok mezi nimi zóstalý, aby věřiteli dědictvie i s platem dlužníka zóstalo dědicky. Tu takto má přidáno býti: v kteréžto dědictvie a plat věřitel s jedním komorníkem bude se moci uvázati, a to dědicky držeti. (Neb skrze opuštěnie té vý- měnky veliké sú nedávno nesnáze i súdové znikli, o kterýchž i 70 zpomienati těžko jest.) 7. Ještě jest velmi potřebné uvázánie v tom zápisu, kdež se mnohým osobám a rozličným zbožie zapisuje, jakož nahoře jest povědieno. Neb se přiházie, že jeden nebo dvá v držení jakž mohú vejdúce, jiných v to pustiti nechtie, než toho sami užívajiece držie, a tudy se jiným spoluzápisníkóm jich, když se uvázati s komorníkem nemohú, a zvláště když súdové nejdú, veliká křivda děje. Ale když v takovém běhu móž se každý z zápisníkóv komorníkem uvázati, nemóž zápisník jeden jiným žádné křivdy učiniti. 8. Z toho všeho vybráno buď: Ktož zapisuje statek svój, srozuměje a poznaje ty osoby, kterýmž so Všehrd. 75 19
VI. 37. O postúpení a uvázání. 289 svému zápisu dskami zapsanému každý bude moci odepřieti, ktož koli bude chtieti? Pečeti své žádný dobrý otpierati nesmie — a dskám, kdy se sám zapíše, již se nalezá, kto by směl otpierati, 45 a za to nic neztratí; projde-li to bez pomsty jednomu a druhému, potom se o to jiní pokúšeti budú, a skrze to dsky zlehčeny, potupeny a v nic se všiem právem zemským obráceny budú. 4. Nález jest, ktož uvázání otpierá, sám zápis učině, že jest ten otpor na zmatek, a do věže se takový otporník béře. (IV. An- 50 dreae A. 28. Mezi Čeňkem z Barchova a Petrem z Nemyčevsi.) Ale již sobě mnozí věže, spravedlivě v ni vsazeni jsúce vedlé práva (ne mocí, bez viny a skrze úklady), ani hanby nic nevážie a řiekají: „Však pro kozy nenie.“ A snad přielišnost lidské nepravosti právo milostivé přiesností zostřie; neb staré příslovie 55 jest, že práva dobrá ze zlých se obyčejóv rodie; a kdyby se přieliš nešlechetně a rozpustile živo nebylo, žádných by práv potřebie nebylo; a bezhlavé jest a nedokonalé každé právo, v kterém se žádná vyštěrbujíciem pomsta neukládá. 5. Jest také potřebné uvázánie, kdež kto komu dluh pravý a spravedlivý na 60 svém dědictví zapisuje, kdyby rok placenie přišel, a on jemu dluhu nezaplatil, aby se mohl věřitel s komorníkem v to dědic- tvie uvázati, a tak tudy svého na dlužníku netbanlivém dobyti. 6. Jest také tu potřebné uvázánie, když kto na sobě plat ko- morní komu zapíše pod takovú výměnkú, nedal-li by jemu summy 65 jistinné na čas a rok mezi nimi zóstalý, aby věřiteli dědictvie i s platem dlužníka zóstalo dědicky. Tu takto má přidáno býti: v kteréžto dědictvie a plat věřitel s jedním komorníkem bude se moci uvázati, a to dědicky držeti. (Neb skrze opuštěnie té vý- měnky veliké sú nedávno nesnáze i súdové znikli, o kterýchž i 70 zpomienati těžko jest.) 7. Ještě jest velmi potřebné uvázánie v tom zápisu, kdež se mnohým osobám a rozličným zbožie zapisuje, jakož nahoře jest povědieno. Neb se přiházie, že jeden nebo dvá v držení jakž mohú vejdúce, jiných v to pustiti nechtie, než toho sami užívajiece držie, a tudy se jiným spoluzápisníkóm jich, když se uvázati s komorníkem nemohú, a zvláště když súdové nejdú, veliká křivda děje. Ale když v takovém běhu móž se každý z zápisníkóv komorníkem uvázati, nemóž zápisník jeden jiným žádné křivdy učiniti. 8. Z toho všeho vybráno buď: Ktož zapisuje statek svój, srozuměje a poznaje ty osoby, kterýmž so Všehrd. 75 19
Strana 290
290 VI. 38. Zpósob zápisu etc. — 39. Rozum zápisu etc. zapisuje, a kde jsú, na tom-li zboží, kteréž zapisuje, čili na jiném, jsú-li příbuzní a přátelstviem přirozeným spolu svázáni, a jiné obyčeje jich pilně rozváže, svój statek zapiš nebo postúpeniem nebo s uvázániem, k tomu vždycky prohlédaje, kudy by najméně 85 vád mezi zápisníky a róznic mohlo býti. 38. Zpósob zápisu s miestem a s uvázániem. Břeněk z Ronšperka přiznal se před úředníky, že jest dlužen tisíc kop českých Alšovi z Konecchlumie a jeho dědicóm, a.......... Oběma spolu zaplatiti má po své smrti a prvé nic, kdyby bez nich býti nechtěli. Pakliby nezaplatil, tehdy oni samým komorníkem 5 nebo bez komorníka mocí svú s pomocí kterýchž koli lidí budú se moci uvázati v dědictvie jeho v Kamenici, v tvrz, dvór po- plužní s poplužiem, v ves, v dvory kmetcie s platem, s dědinami, lukami, lesy, potoky, rybníky i se vší zvolí, což k tomu příslušie, s plným panstviem, a v jiné dědiny a platy jeho všecky, kteréž 10 má aneb mieti bude, se všemi nábytky a svrchky, majestáty, listy klenoty též, kteréž má nebo mieti bude, na čem by koli byli a ja- kým by koli jménem jmenováni býti mohli. A to budú moci držeti, prodati, zastaviti, zapsati, a učiniti z toho, co se jim zdáti bude, jako z svého vlastnieho dědického. Umřel-li by pak který z nich, že diel mrtvého na živého má připadnúti; pakli by obá umřela, prvé než svrchupsaný Břeněk, tehdy týž Břeněk zápisu tohoto bude prázden a svoboden. A kdyby jeden z nich jemu Břeňkovi zápis tento propustil, zase má mocno býti, jako by obá propustila. Zapsáno to léta božieho 1496 v úterý po Sv. Kříži. 15 39. Rozum zápisu s miestem a s uvázániem. 2) jménem vlastním ve dsky klásti a titulem přirozeným psáti, aby omyl .... 21) jakž přiznánie nemóž býti před jedním, tak nenie potřebie, aby bylo přede všemi; na dvú... 24) ve dsky kladenie dálo. Menšiemi: neb jsú jiní větčie. Že jest dlužen: 38) ktož komu zbožie své k dědictví 40) kterýž má na čas jistý zaplatiti... 1. Břeněk z Ronšperka: Každý se má ve dsky svým jménem vlastním a titulem přirozeným psáti, i když pohánie
290 VI. 38. Zpósob zápisu etc. — 39. Rozum zápisu etc. zapisuje, a kde jsú, na tom-li zboží, kteréž zapisuje, čili na jiném, jsú-li příbuzní a přátelstviem přirozeným spolu svázáni, a jiné obyčeje jich pilně rozváže, svój statek zapiš nebo postúpeniem nebo s uvázániem, k tomu vždycky prohlédaje, kudy by najméně 85 vád mezi zápisníky a róznic mohlo býti. 38. Zpósob zápisu s miestem a s uvázániem. Břeněk z Ronšperka přiznal se před úředníky, že jest dlužen tisíc kop českých Alšovi z Konecchlumie a jeho dědicóm, a.......... Oběma spolu zaplatiti má po své smrti a prvé nic, kdyby bez nich býti nechtěli. Pakliby nezaplatil, tehdy oni samým komorníkem 5 nebo bez komorníka mocí svú s pomocí kterýchž koli lidí budú se moci uvázati v dědictvie jeho v Kamenici, v tvrz, dvór po- plužní s poplužiem, v ves, v dvory kmetcie s platem, s dědinami, lukami, lesy, potoky, rybníky i se vší zvolí, což k tomu příslušie, s plným panstviem, a v jiné dědiny a platy jeho všecky, kteréž 10 má aneb mieti bude, se všemi nábytky a svrchky, majestáty, listy klenoty též, kteréž má nebo mieti bude, na čem by koli byli a ja- kým by koli jménem jmenováni býti mohli. A to budú moci držeti, prodati, zastaviti, zapsati, a učiniti z toho, co se jim zdáti bude, jako z svého vlastnieho dědického. Umřel-li by pak který z nich, že diel mrtvého na živého má připadnúti; pakli by obá umřela, prvé než svrchupsaný Břeněk, tehdy týž Břeněk zápisu tohoto bude prázden a svoboden. A kdyby jeden z nich jemu Břeňkovi zápis tento propustil, zase má mocno býti, jako by obá propustila. Zapsáno to léta božieho 1496 v úterý po Sv. Kříži. 15 39. Rozum zápisu s miestem a s uvázániem. 2) jménem vlastním ve dsky klásti a titulem přirozeným psáti, aby omyl .... 21) jakž přiznánie nemóž býti před jedním, tak nenie potřebie, aby bylo přede všemi; na dvú... 24) ve dsky kladenie dálo. Menšiemi: neb jsú jiní větčie. Že jest dlužen: 38) ktož komu zbožie své k dědictví 40) kterýž má na čas jistý zaplatiti... 1. Břeněk z Ronšperka: Každý se má ve dsky svým jménem vlastním a titulem přirozeným psáti, i když pohánie
Strana 291
VI. 39. Rozum zápisu s miestem a s uvázániem. 291 koho, i když co zapisuje, aby omyl žádný skrze zjinačenie jména a titule zápisu a škoda zápisníku nepřišla. 2. Přiznal se: Neb každy, ktož zapisuje, musí netoliko osobně u desk státi, a ale také se k tomu, což zapisuje, sebe mocen, volen a svoboden jsa, dobrovolně beze všeho přinucenie přiznati, slovy i volí svú bezděčně a odvěčně; nebo od zavázaného a nesvobodného člověka žádný zápis nemá ve dsky kladen býti. Móž také přiznánie býti bez slov skrze rukú ukázánie, kdyby němý se přiznával, 10 anebo nemocný, ješto by oněměl. Móž také bez přítomnosti jeho kladeno býti, když se prvé přizná, a list přiznavací vezme od úřadu, a potom jej zase po komž koli pošle. 3. Před úředníky: Ne před miestem, kdež dsky jsú, ale před úředníky; neb kdež jsú úředníci z rozkázánie královského, v kterémž koli kraji, móž 15 se před nimi též jako u desk přiznati, ktož to na králi obdržie, aby k němu jeli. A ne před úředníkem jedním, než před úředníky; nebo k kladení ve dsky nenie dosti před úředníkem jedním se přiznati, než musí jich k tomu viece býti. Nenie také potřebie, aby všickni byli, anebo přiznánie aby se státi nemohlo 2o než přede všemi; jakož přiznánie nemóž býti před jedním, tak nenie potřebie, aby všickni byli; na dvú nebo na třech dosti jest k přiznání. Ale lépe jest, aby všickni při úřadu bývali, aby se přede všemi přiznánie a ve dsky kladenie dálo. 4. Že jest dlužen: Žádný zápis nápadní jinak ve dsky zapsán 25 býti nemóž než dluhem, poněvadž jsú tak ustanovili, ktož jsú dsky najprvé nalezli a vymyslili. A jest to takový dluh, že jeho žádný zaplatiti nemóž, a z té příčiny se tak zapisuje, aby zaplacen býti nemohl. A poněvadž zaplacen býti nemóž od toho, ktož jej zapisuje, nad to od žádného (čehož se mnozí tomu 30 nedostatečně rozumějíce obávají) zplacen býti nemóže. Neb pod zpósobem toho dluhu ne summa peněžitá k zaplacení, než dědictví, dno a gruntové k dědičnému držení se zapisují. 5. Tisíc kop grošov českých: Kdež jest dluh, tu se musí i summa zlatých, grošóv nebo peněz jmenovati. A jakož žádný zápis 35 nápadní nemóž než dluhem, též také nemóž než v summě peněz, zlatých nebo grošóv zapsán býti. 6. Alšovi z Konecchlumie: Ktož komu dědictvie své k dědictví dluhem zapisuje, móž ten zápis bez přítomností toho komuž zapisuje, dokonán a ve dsky vložen býti; než, ktož dluh spravedlivý, kterýž má na čas ulo- 40 19 *
VI. 39. Rozum zápisu s miestem a s uvázániem. 291 koho, i když co zapisuje, aby omyl žádný skrze zjinačenie jména a titule zápisu a škoda zápisníku nepřišla. 2. Přiznal se: Neb každy, ktož zapisuje, musí netoliko osobně u desk státi, a ale také se k tomu, což zapisuje, sebe mocen, volen a svoboden jsa, dobrovolně beze všeho přinucenie přiznati, slovy i volí svú bezděčně a odvěčně; nebo od zavázaného a nesvobodného člověka žádný zápis nemá ve dsky kladen býti. Móž také přiznánie býti bez slov skrze rukú ukázánie, kdyby němý se přiznával, 10 anebo nemocný, ješto by oněměl. Móž také bez přítomnosti jeho kladeno býti, když se prvé přizná, a list přiznavací vezme od úřadu, a potom jej zase po komž koli pošle. 3. Před úředníky: Ne před miestem, kdež dsky jsú, ale před úředníky; neb kdež jsú úředníci z rozkázánie královského, v kterémž koli kraji, móž 15 se před nimi též jako u desk přiznati, ktož to na králi obdržie, aby k němu jeli. A ne před úředníkem jedním, než před úředníky; nebo k kladení ve dsky nenie dosti před úředníkem jedním se přiznati, než musí jich k tomu viece býti. Nenie také potřebie, aby všickni byli, anebo přiznánie aby se státi nemohlo 2o než přede všemi; jakož přiznánie nemóž býti před jedním, tak nenie potřebie, aby všickni byli; na dvú nebo na třech dosti jest k přiznání. Ale lépe jest, aby všickni při úřadu bývali, aby se přede všemi přiznánie a ve dsky kladenie dálo. 4. Že jest dlužen: Žádný zápis nápadní jinak ve dsky zapsán 25 býti nemóž než dluhem, poněvadž jsú tak ustanovili, ktož jsú dsky najprvé nalezli a vymyslili. A jest to takový dluh, že jeho žádný zaplatiti nemóž, a z té příčiny se tak zapisuje, aby zaplacen býti nemohl. A poněvadž zaplacen býti nemóž od toho, ktož jej zapisuje, nad to od žádného (čehož se mnozí tomu 30 nedostatečně rozumějíce obávají) zplacen býti nemóže. Neb pod zpósobem toho dluhu ne summa peněžitá k zaplacení, než dědictví, dno a gruntové k dědičnému držení se zapisují. 5. Tisíc kop grošov českých: Kdež jest dluh, tu se musí i summa zlatých, grošóv nebo peněz jmenovati. A jakož žádný zápis 35 nápadní nemóž než dluhem, též také nemóž než v summě peněz, zlatých nebo grošóv zapsán býti. 6. Alšovi z Konecchlumie: Ktož komu dědictvie své k dědictví dluhem zapisuje, móž ten zápis bez přítomností toho komuž zapisuje, dokonán a ve dsky vložen býti; než, ktož dluh spravedlivý, kterýž má na čas ulo- 40 19 *
Strana 292
292 VI. 39. Rozum zápisu s miestem a s uvázánjem. žený a jistý zaplatiti, zapisuje, toho bez svého věřitele nebo bez svého přiejemce ve dsky klásti nemóže, jako trhu, spolku a jiných kladení tomu podobných. A komuž se zapisuje, též má jménem svým vlastním přirozeným a titulem i jmenován 45 i zapsán býti, jako ten, ktož zapisuje. 7. A jeho dědicóm: O dědiciech jest v Čtvrtých knihách v zláštniem nápisu při trhu dosti povědieno. Toto se toliko obnoví, že jménem dědicóv i dcery a dědičky se mínie, a že, když se mužskému pohlaví zapisuje, v takovém zápisu téměř se všudy to slovo přičinie: 50 „a jeho dědicóm,“ kromě těch zápisóv, kdež zapisující toho mieti nechce; než kdež se ženskému pohlaví zapisuje, tu se nic nepřičiní, než jméno a titul se sám klade. Jest také rozdiel: Kdež se „dědicóm“ klade, a kde se klade „dětem“ (o kterémžto rozdielu dosti jest povědieno v knihách čtvrtých). 8. A (miesto 55 jednomu pozóstaveno): O miestě již poněkud jest povědieno napřed, co se jménem miesta rozumie. Ale proč se miesto pozó- stavuje, toho jsú rozličné příčiny: Jedna, že časové nikdy jedno- stajně nestojie, než rozličně a často se proměňují, a lidé též a přátelstvie mezi lidmi. (Již v tyto časy najposlednějšie málo so se věrného, málo pravého nacházie, a z těch příčin málo stálého a trvalého.) Protož pro změněnie přátelstvie zóstává miesto, aby tudy cesta otevřiena byla k změnění zápisu, aby, když mój zápisník úmysl svój přímní a přátelstvie změní, abych já také mohl dsky změniti, a tak proměnnost proti proměnnosti a nestá- 65 lost bude proti nestálosti. Zápisník mój přátelstvie změní, a já dsky! Jiná příčina, že žádný nevie, co se komu kdy přihodí; mohl by ten, ktož zapisuje, v chudobu upadnúti, mohl by snad k štěstí velikému přijíti, ješto ty obě příhody k tomu by jej při- vedly, aby zápis svój změnil: Chudoba pro uvarovánie núze, štěstie 7o pro rozšířenie a rozmnoženie neb pro zlepšenie stavu svého, a jiných příčin rozličných přielišné množstvie. Ješto všecky vypisovati dlúho by bylo, pro kteréž sobě sluší každému statek svój jinému zapi- sujíciemu miesta nechati, by najmilejšiemu, by najvěrnějšiemu, by najlepšiemu přieteli statek svój zapisoval (neb nynie lidé viece 75 statek a zbožie než přátely milují, a potud jeden druhému přátel- stvím se zavazuje, pokudž se z něho užitku svého naděje; jakž užitek a naděje k užitku přestane, s přietelem se rozžehnají. Pro pe- nieze také lidé nynější mnozí netoliko nad přietelem, ale i nad svú
292 VI. 39. Rozum zápisu s miestem a s uvázánjem. žený a jistý zaplatiti, zapisuje, toho bez svého věřitele nebo bez svého přiejemce ve dsky klásti nemóže, jako trhu, spolku a jiných kladení tomu podobných. A komuž se zapisuje, též má jménem svým vlastním přirozeným a titulem i jmenován 45 i zapsán býti, jako ten, ktož zapisuje. 7. A jeho dědicóm: O dědiciech jest v Čtvrtých knihách v zláštniem nápisu při trhu dosti povědieno. Toto se toliko obnoví, že jménem dědicóv i dcery a dědičky se mínie, a že, když se mužskému pohlaví zapisuje, v takovém zápisu téměř se všudy to slovo přičinie: 50 „a jeho dědicóm,“ kromě těch zápisóv, kdež zapisující toho mieti nechce; než kdež se ženskému pohlaví zapisuje, tu se nic nepřičiní, než jméno a titul se sám klade. Jest také rozdiel: Kdež se „dědicóm“ klade, a kde se klade „dětem“ (o kterémžto rozdielu dosti jest povědieno v knihách čtvrtých). 8. A (miesto 55 jednomu pozóstaveno): O miestě již poněkud jest povědieno napřed, co se jménem miesta rozumie. Ale proč se miesto pozó- stavuje, toho jsú rozličné příčiny: Jedna, že časové nikdy jedno- stajně nestojie, než rozličně a často se proměňují, a lidé též a přátelstvie mezi lidmi. (Již v tyto časy najposlednějšie málo so se věrného, málo pravého nacházie, a z těch příčin málo stálého a trvalého.) Protož pro změněnie přátelstvie zóstává miesto, aby tudy cesta otevřiena byla k změnění zápisu, aby, když mój zápisník úmysl svój přímní a přátelstvie změní, abych já také mohl dsky změniti, a tak proměnnost proti proměnnosti a nestá- 65 lost bude proti nestálosti. Zápisník mój přátelstvie změní, a já dsky! Jiná příčina, že žádný nevie, co se komu kdy přihodí; mohl by ten, ktož zapisuje, v chudobu upadnúti, mohl by snad k štěstí velikému přijíti, ješto ty obě příhody k tomu by jej při- vedly, aby zápis svój změnil: Chudoba pro uvarovánie núze, štěstie 7o pro rozšířenie a rozmnoženie neb pro zlepšenie stavu svého, a jiných příčin rozličných přielišné množstvie. Ješto všecky vypisovati dlúho by bylo, pro kteréž sobě sluší každému statek svój jinému zapi- sujíciemu miesta nechati, by najmilejšiemu, by najvěrnějšiemu, by najlepšiemu přieteli statek svój zapisoval (neb nynie lidé viece 75 statek a zbožie než přátely milují, a potud jeden druhému přátel- stvím se zavazuje, pokudž se z něho užitku svého naděje; jakž užitek a naděje k užitku přestane, s přietelem se rozžehnají. Pro pe- nieze také lidé nynější mnozí netoliko nad přietelem, ale i nad svú
Strana 293
VI. 39. Rozum zápisu s miest m a s uvázániem. 293 ctí nevěrně učiniti nic sobě nevážie). V takové i v jiné mnohé zlé věci přicházie, ktož zbožie své přátelóm bez miesta zava- so zuje; ale ktož sobě miesta nechá, ten toho všeho ujde. A to miesto jemu k velikým užitkóm slúží, a zápisníkóm jeho, jestliže zápisu nezmění, nic neškodí. Neb když umře, ktož jest s miestem zapsal, též rovně dědictvie jeho na zápisníky přijde, jako by jim bez miesta bylo zapsáno; a dokavadž živ bude, spieše se jemu 85 zachovávati budú, ač ne pro přátelstvie, ale pro očekávánie statku jeho. (A tak ač by nechtěli sami od sebe jakož mají a z dobré vóle dobří býti, ale musie pro strach, bojiece se, aby statek jim zapsaný jinam nebyl obrácen; a to slovú bezděky, ne dobro- volní dobří). 9. S samým nebo s jedním komorníkem — když práva 90 jdú — nebo bez komorníka mocí svú: to kdyžby práva nešla, a z jakéž koli příčiny stavena byla, aby, kdyby se s komorníkem nemohl uvázati, ale mocí svú bez komorníka aby se uvázal v dědictvie tobě zapsané. Pakliby tvá moc k tomu stačiti ne- mohla, z té příčiny nezbytečně se přidávají ta slova: s pomocí 95 kterýchž koli lidí, aby vždy ani proti právu nic neučinil, a k svému pro zastavenie práv aby přijíti mohl, jakož o tom v sedmých knihách šíře bude povědieno. 10. Umřel-liby pak který z nich, že diel mrtvého má na živého připadnúti. Zdálo se některým pro takovú výměnku a pro takový nápad, kterýž se téměř 100 v každém zápise pokládá, že žádný zápisník po smrti zapisují- cieho nemóž dielu svého zapsati, než má tak s jinými zápisníky v tom nápadu státi, až jediný zóstane ze všech zápisníkóv a nápadníkóv. Ale to tak nenie, než věc každému známa jest, že přes takový nápad každý zápisník, by jich sto v jednom 105 zápisu bylo, móž své právo, svój diel komuž chce zapsati, beze všeho jiných spolunápadníkóv otporu a překážky. (Dóvod toho najprvé dsky všecky, kdež nečíslné zápisníkóv množstvie přes ten nápad každý jest svój diel zapisoval, komuž jest chtěl, smrti jiných spolunápadníkóv nečekaje. Jiný dóvod, že tu před 110 tú výminkú, před tiem nápadem v každém zápise tato slova se pokládají: a to budú moci držeti, prodati, zastaviti, zapsati a učiniti z toho jako z svého vlastnieho, dědického. Poněvadž mohú to držeti, zapsati, prodati a učiniti jako z svého, a teprv kdyby který z zápisníkóv neprodal, nezastavil, nezapsal a jako 115 z svého vlastnieho neučinil, má po jeho smrti na jiné zápisníky
VI. 39. Rozum zápisu s miest m a s uvázániem. 293 ctí nevěrně učiniti nic sobě nevážie). V takové i v jiné mnohé zlé věci přicházie, ktož zbožie své přátelóm bez miesta zava- so zuje; ale ktož sobě miesta nechá, ten toho všeho ujde. A to miesto jemu k velikým užitkóm slúží, a zápisníkóm jeho, jestliže zápisu nezmění, nic neškodí. Neb když umře, ktož jest s miestem zapsal, též rovně dědictvie jeho na zápisníky přijde, jako by jim bez miesta bylo zapsáno; a dokavadž živ bude, spieše se jemu 85 zachovávati budú, ač ne pro přátelstvie, ale pro očekávánie statku jeho. (A tak ač by nechtěli sami od sebe jakož mají a z dobré vóle dobří býti, ale musie pro strach, bojiece se, aby statek jim zapsaný jinam nebyl obrácen; a to slovú bezděky, ne dobro- volní dobří). 9. S samým nebo s jedním komorníkem — když práva 90 jdú — nebo bez komorníka mocí svú: to kdyžby práva nešla, a z jakéž koli příčiny stavena byla, aby, kdyby se s komorníkem nemohl uvázati, ale mocí svú bez komorníka aby se uvázal v dědictvie tobě zapsané. Pakliby tvá moc k tomu stačiti ne- mohla, z té příčiny nezbytečně se přidávají ta slova: s pomocí 95 kterýchž koli lidí, aby vždy ani proti právu nic neučinil, a k svému pro zastavenie práv aby přijíti mohl, jakož o tom v sedmých knihách šíře bude povědieno. 10. Umřel-liby pak který z nich, že diel mrtvého má na živého připadnúti. Zdálo se některým pro takovú výměnku a pro takový nápad, kterýž se téměř 100 v každém zápise pokládá, že žádný zápisník po smrti zapisují- cieho nemóž dielu svého zapsati, než má tak s jinými zápisníky v tom nápadu státi, až jediný zóstane ze všech zápisníkóv a nápadníkóv. Ale to tak nenie, než věc každému známa jest, že přes takový nápad každý zápisník, by jich sto v jednom 105 zápisu bylo, móž své právo, svój diel komuž chce zapsati, beze všeho jiných spolunápadníkóv otporu a překážky. (Dóvod toho najprvé dsky všecky, kdež nečíslné zápisníkóv množstvie přes ten nápad každý jest svój diel zapisoval, komuž jest chtěl, smrti jiných spolunápadníkóv nečekaje. Jiný dóvod, že tu před 110 tú výminkú, před tiem nápadem v každém zápise tato slova se pokládají: a to budú moci držeti, prodati, zastaviti, zapsati a učiniti z toho jako z svého vlastnieho, dědického. Poněvadž mohú to držeti, zapsati, prodati a učiniti jako z svého, a teprv kdyby který z zápisníkóv neprodal, nezastavil, nezapsal a jako 115 z svého vlastnieho neučinil, má po jeho smrti na jiné zápisníky
Strana 294
294 VI. 40. O zápisu svěřeném. diel jeho připadnúti: kto jim to móž odjieti, což každému z nich zápis dává? Jiný dóvod v Zelených dskách zápisných starých, E. 20. Albík probošt Vyšehradský sedmi osobám zapsal po své 120 smrti s nápadem každého mrtvého na živého, a tu hned každý po jeho smrti svój diel zapisoval. To nálezem panským jest schváleno v Modrých pohonných kdež Kateřina z Prahy pohánie Matěje z Žatce, chtieci mieti pro ten nápad viece než jeden diel, i nalezen jí zmatek a věže, a nálezem uká- 125 záno, že jest žádný z zápisníkóv nemohl viece zapiso- vati než jeden diel; jakož pak též Kateřině od mistra Křiš- tana byl jeden diel zapsán, a jiní zápisníci jí na to nesahali, než ona na jiné zápisníky sahala, na jednom dielu přestati ne- chtěvší, a z té příčiny jest odsúzena. Jiný nález k témuž 130 v Modrých dskách póhonných, kdež Bohuslav z Dobrošovic po- hánie Beneše z Švabínova.) Z kterýchžto všech dóvodóv dne a slunce světleje známo jest, že přes takový nápad každý zá- pisník diel svój móž po smrti zapisujícieho vedlé práva, komuž chce, zapsati beze všie škody své i toho, komuž zapisuje; jediné 135 aby viece nezapisoval, než diel svój. (A toho jsú všecky dsky plny.) 40. O zápisu svěřeném. 4) vyhnúti chtě, aby na krále zbožie jeho nepřišlo. Též... 1. Zápis svěřený jest ten, kdež kto přes děti své a při- rozené přátely nedielné, na kteréž statek jeho poslúpní při- padnúti má po jeho smrti, dědictvie své po smrti své, dětí svých a přátel přirozených nedielných jiným zapíše, tomu se vyhnúti s žádaje, aby na krále zbožie jeho nepřišlo, a tomu chtě, aby na ty, komuž zapíše, přišlo. 2. Též také, kdež poručník otcem uči- něný statek sirotčí s miestem, komuž chce, po smrti sirotčí zapíše, aby statek sirotčí raděje naň přišel nežli na krále. 3. Kterýžto zápis od poručníka tak učiněný poručníku jest (kdyby sirotci 1o zemřeli) užitečný a sirotkóm zóstalým ovšem neškodný. Neb zemrú-li sirotci, statek jich tím zápisem přijde na poručníka; pakli živi sirotci zóstanú, přijdúce k letóm, ten zápis poručníkem jich učiněný sobě sami z desk propustie, na miesto prázdné,
294 VI. 40. O zápisu svěřeném. diel jeho připadnúti: kto jim to móž odjieti, což každému z nich zápis dává? Jiný dóvod v Zelených dskách zápisných starých, E. 20. Albík probošt Vyšehradský sedmi osobám zapsal po své 120 smrti s nápadem každého mrtvého na živého, a tu hned každý po jeho smrti svój diel zapisoval. To nálezem panským jest schváleno v Modrých pohonných kdež Kateřina z Prahy pohánie Matěje z Žatce, chtieci mieti pro ten nápad viece než jeden diel, i nalezen jí zmatek a věže, a nálezem uká- 125 záno, že jest žádný z zápisníkóv nemohl viece zapiso- vati než jeden diel; jakož pak též Kateřině od mistra Křiš- tana byl jeden diel zapsán, a jiní zápisníci jí na to nesahali, než ona na jiné zápisníky sahala, na jednom dielu přestati ne- chtěvší, a z té příčiny jest odsúzena. Jiný nález k témuž 130 v Modrých dskách póhonných, kdež Bohuslav z Dobrošovic po- hánie Beneše z Švabínova.) Z kterýchžto všech dóvodóv dne a slunce světleje známo jest, že přes takový nápad každý zá- pisník diel svój móž po smrti zapisujícieho vedlé práva, komuž chce, zapsati beze všie škody své i toho, komuž zapisuje; jediné 135 aby viece nezapisoval, než diel svój. (A toho jsú všecky dsky plny.) 40. O zápisu svěřeném. 4) vyhnúti chtě, aby na krále zbožie jeho nepřišlo. Též... 1. Zápis svěřený jest ten, kdež kto přes děti své a při- rozené přátely nedielné, na kteréž statek jeho poslúpní při- padnúti má po jeho smrti, dědictvie své po smrti své, dětí svých a přátel přirozených nedielných jiným zapíše, tomu se vyhnúti s žádaje, aby na krále zbožie jeho nepřišlo, a tomu chtě, aby na ty, komuž zapíše, přišlo. 2. Též také, kdež poručník otcem uči- něný statek sirotčí s miestem, komuž chce, po smrti sirotčí zapíše, aby statek sirotčí raděje naň přišel nežli na krále. 3. Kterýžto zápis od poručníka tak učiněný poručníku jest (kdyby sirotci 1o zemřeli) užitečný a sirotkóm zóstalým ovšem neškodný. Neb zemrú-li sirotci, statek jich tím zápisem přijde na poručníka; pakli živi sirotci zóstanú, přijdúce k letóm, ten zápis poručníkem jich učiněný sobě sami z desk propustie, na miesto prázdné,
Strana 295
VI. 40. O zápisu svěřeném. 295 kohož se jim zdáti bude, doložiece. 4. A ten každý takový zápis s miestem jest svěřený, a v takovém zápisu obyčejně 15 tato slova se pokládají: A kdyby jeden z těch zápisníkóv za- pisujíciemu tento zápis propustil, zase mocno má býti, jakoby všickni propustili; pakli by propustiti nechtěli, tehdy děti, bratřie nebo strýci jeho neb sirotci, přijdúce k letóm spravedlivým, budú moci na miesto prázdné doložiti, kohož chtieti budú, a ten jími 20 tak doložený bude moci jim tento zápis zase z desk propustiti bez zvláštnieho svrchupsaných zápisníkóv ke dskám přiznánie a všie otpornosti. 5. A by pak této výměnky v zápise nic dotčeno nebylo, ani také toho, že otec po své smrti dědictvie své a po smrti dětí svých, nebo poručník po smrti sirotčí dědictvie jich 25 zapisuje: když jest zápis „s miestem,“ jest svěřený, a zápisníci tu nic do živnosti poslednieho dietěte nebo sirotka nemají. 6. A móž takový zápis od každého dietěte zapisujícieho nebo si- rotka k letóm přirozeným přišlého, ač by v něm i těch výměnek nebylo, beze všeho zmatku propuštěn a jinému, komuž chce, znovu 36 zapsán býti. A proti tomu zápisníci otcem nebo poručníkem učinění a nápadníci nic obdržeti nemohú, ani co mluviti mají. 7. Neb mnozí jestě děti nemajiece zbožie svá s miestem zapisují, potom děti zplodiece zemřú a zápisu nezkazie, a děti po nich zostanúce, když let dojdú, mohú takové zápisy, doložiece na 35 miesto prázdné, z desk propustiti; neb jsú takoví zápisové svě- ření. (Dóvod toho v Bielých póhonných, kdež Kateřina z Chořov pohánie Jana Náza. A to buďte děti mužského nebo ženského po- hlavie.) 8. A nenie potřebie k propuštění svěřeného zápisu čekati, dokudž by všickni děti nebo sirotci let nedošli; než když jeden 40 let dojde, móž spravedlivě sobě i svým mladším ten zápis z desk propustiti. 9. Kdyby kto statek svój zapsal synu svému let nedošlému, a při tom někomu jinému, a v tom by ten otec zapisující umřel, tehdy ten, komuž vedle syna jeho zápis svědčí, nemá se na ten statek tím zápisem táhnúti ani z něho sirotka 45 poháněti, než má všecek statek po smrti otce zapisujícieho na syna jeho a ne na druhého zápisníka přijíti, neb i to jest zápis svěřený. (O tom máš nález v Modrých póhonných, kdež Humprecht z Tasnovic pohánie Jana ze Zvěřince.) 10. Při propuštění zápisóv svěřených toto má vědieno býti: Že takových zápisóv děti za- 50 pisujícieho nebo sirotci let spravedlivých vedlé práva na ohle-
VI. 40. O zápisu svěřeném. 295 kohož se jim zdáti bude, doložiece. 4. A ten každý takový zápis s miestem jest svěřený, a v takovém zápisu obyčejně 15 tato slova se pokládají: A kdyby jeden z těch zápisníkóv za- pisujíciemu tento zápis propustil, zase mocno má býti, jakoby všickni propustili; pakli by propustiti nechtěli, tehdy děti, bratřie nebo strýci jeho neb sirotci, přijdúce k letóm spravedlivým, budú moci na miesto prázdné doložiti, kohož chtieti budú, a ten jími 20 tak doložený bude moci jim tento zápis zase z desk propustiti bez zvláštnieho svrchupsaných zápisníkóv ke dskám přiznánie a všie otpornosti. 5. A by pak této výměnky v zápise nic dotčeno nebylo, ani také toho, že otec po své smrti dědictvie své a po smrti dětí svých, nebo poručník po smrti sirotčí dědictvie jich 25 zapisuje: když jest zápis „s miestem,“ jest svěřený, a zápisníci tu nic do živnosti poslednieho dietěte nebo sirotka nemají. 6. A móž takový zápis od každého dietěte zapisujícieho nebo si- rotka k letóm přirozeným přišlého, ač by v něm i těch výměnek nebylo, beze všeho zmatku propuštěn a jinému, komuž chce, znovu 36 zapsán býti. A proti tomu zápisníci otcem nebo poručníkem učinění a nápadníci nic obdržeti nemohú, ani co mluviti mají. 7. Neb mnozí jestě děti nemajiece zbožie svá s miestem zapisují, potom děti zplodiece zemřú a zápisu nezkazie, a děti po nich zostanúce, když let dojdú, mohú takové zápisy, doložiece na 35 miesto prázdné, z desk propustiti; neb jsú takoví zápisové svě- ření. (Dóvod toho v Bielých póhonných, kdež Kateřina z Chořov pohánie Jana Náza. A to buďte děti mužského nebo ženského po- hlavie.) 8. A nenie potřebie k propuštění svěřeného zápisu čekati, dokudž by všickni děti nebo sirotci let nedošli; než když jeden 40 let dojde, móž spravedlivě sobě i svým mladším ten zápis z desk propustiti. 9. Kdyby kto statek svój zapsal synu svému let nedošlému, a při tom někomu jinému, a v tom by ten otec zapisující umřel, tehdy ten, komuž vedle syna jeho zápis svědčí, nemá se na ten statek tím zápisem táhnúti ani z něho sirotka 45 poháněti, než má všecek statek po smrti otce zapisujícieho na syna jeho a ne na druhého zápisníka přijíti, neb i to jest zápis svěřený. (O tom máš nález v Modrých póhonných, kdež Humprecht z Tasnovic pohánie Jana ze Zvěřince.) 10. Při propuštění zápisóv svěřených toto má vědieno býti: Že takových zápisóv děti za- 50 pisujícieho nebo sirotci let spravedlivých vedlé práva na ohle-
Strana 296
296 VI. 41. „Kdyby bez nich býti nechtěli.“ dánie úředníkóv nemajiece, propúštěti před lety spravedlivými nemají ani mohú; neb to zřetedlně jest proti právu a zápisu, v kterémž ač nestojí tato slova, že děti nebo sirotci přijdúce 55 k letóm spravedlivým, ale rozumějí se jedni zápisové po druhých; a zřetedlní nezřetedlné vykládají. 11. Také děti léta králem dána majíce zápisóv svěřených propúštěti nemohú, aniž král k tomu let sirotkóm má přidávati, leč by zřetedlný užitek sirotčí z tako- vého propuštěnie uznán mohl býti, anebo že by se pro nepro- 6o puštěnie zápisu zřetedlná dětem škoda státi mohla. 12. Každý zápis, kterýž jest s miestem, a ten, ktož jej dělá, jestliže má děti při tom času nebo potom, jest svěřený. Než ktož zápis udělá s miestem, a dětí ani toho času ani potom nemá, ten jest každý zápis nesvěřený; neb jakož před smrtí zapisujícieho móže, 65 tak po smrti jeho nemóže z desk vymazán býti; neb žádnému jinému nesvědčí, než tomu samému, komuž jest zapsán, poněvadž dětí zapisující žádných po sobě jest nezóstavil. — A potud o zá- pisiech svěřených. 41. „Kdyby bez nich býti nechtěli“. 1) Mnozí za to mají ... 1. Někteří za to mají, když v kterém zápisu slova stojie: kdyby bez nich býti nechtěli, že se nikdy ten zápis nepromlčí. Ale to se tak nezdá, než kdyby bez nich býti nechtěli, aby se v dědictvie to, kteréž jim zapsáno jest, uvázali, tří let a osm- nádcte nedělí nepropúštějíce. 2. Neb kdyby tak bylo, aby se po třech letech a po osmnádcti neděliech uvázati mohli, tehdy by nález obecní držiteli nic platen nebyl, kterýmž se světle uka- zuje, ktož drží kteréž koli dědictvie tři léta a osmnádcte nedělí, že toho má užíti; i již by toho nálezu nemohl užíti, kdyby 10 po třech letech a osmnádcti neděliech z toho mohl takovým zápisem vyveden býti. 3. Neb kdyby tak bylo, aby každý, ktož má zápis na kteréž koli dědictvie, v kterémž stojí: kdyby bez nich býti nechtěli, mohl se uvázati v to dědictvie, byl by někto vyveden z dědictvie, ješto je od padesáti let drží, a někto ještě 15 ode sta let a ještě výš drží; neb se zápisóv takových mnoho po dskách najde, ješto v nich tato slova stojí. A proto dědic- tvie v zápisiech položené již jest v mnohé a rozličné ruce vešlo, 5
296 VI. 41. „Kdyby bez nich býti nechtěli.“ dánie úředníkóv nemajiece, propúštěti před lety spravedlivými nemají ani mohú; neb to zřetedlně jest proti právu a zápisu, v kterémž ač nestojí tato slova, že děti nebo sirotci přijdúce 55 k letóm spravedlivým, ale rozumějí se jedni zápisové po druhých; a zřetedlní nezřetedlné vykládají. 11. Také děti léta králem dána majíce zápisóv svěřených propúštěti nemohú, aniž král k tomu let sirotkóm má přidávati, leč by zřetedlný užitek sirotčí z tako- vého propuštěnie uznán mohl býti, anebo že by se pro nepro- 6o puštěnie zápisu zřetedlná dětem škoda státi mohla. 12. Každý zápis, kterýž jest s miestem, a ten, ktož jej dělá, jestliže má děti při tom času nebo potom, jest svěřený. Než ktož zápis udělá s miestem, a dětí ani toho času ani potom nemá, ten jest každý zápis nesvěřený; neb jakož před smrtí zapisujícieho móže, 65 tak po smrti jeho nemóže z desk vymazán býti; neb žádnému jinému nesvědčí, než tomu samému, komuž jest zapsán, poněvadž dětí zapisující žádných po sobě jest nezóstavil. — A potud o zá- pisiech svěřených. 41. „Kdyby bez nich býti nechtěli“. 1) Mnozí za to mají ... 1. Někteří za to mají, když v kterém zápisu slova stojie: kdyby bez nich býti nechtěli, že se nikdy ten zápis nepromlčí. Ale to se tak nezdá, než kdyby bez nich býti nechtěli, aby se v dědictvie to, kteréž jim zapsáno jest, uvázali, tří let a osm- nádcte nedělí nepropúštějíce. 2. Neb kdyby tak bylo, aby se po třech letech a po osmnádcti neděliech uvázati mohli, tehdy by nález obecní držiteli nic platen nebyl, kterýmž se světle uka- zuje, ktož drží kteréž koli dědictvie tři léta a osmnádcte nedělí, že toho má užíti; i již by toho nálezu nemohl užíti, kdyby 10 po třech letech a osmnádcti neděliech z toho mohl takovým zápisem vyveden býti. 3. Neb kdyby tak bylo, aby každý, ktož má zápis na kteréž koli dědictvie, v kterémž stojí: kdyby bez nich býti nechtěli, mohl se uvázati v to dědictvie, byl by někto vyveden z dědictvie, ješto je od padesáti let drží, a někto ještě 15 ode sta let a ještě výš drží; neb se zápisóv takových mnoho po dskách najde, ješto v nich tato slova stojí. A proto dědic- tvie v zápisiech položené již jest v mnohé a rozličné ruce vešlo, 5
Strana 297
VI. 41. „Kdyby bez nich býti nechtěli.“ 297 aniž na to dědictvie zápisníci zápisem takovým ani jich dědici uvázániem sahati pro léta prošlá smějí. A na to jest nalezóv mnoho, že tak má rozumieno býti, kdyby bez nich býti ne- 20 chtěli, ne k věčnosti, než do tří let a do osmnádcte nedělí; v tom neuvěžie-li se, již budú chtieti bez toho býti. A zvláště když potomním zápisóm neotpierají, nebo trhóm; neb drženie proti dědici i proti všem dskám vedlé toho nálezu obecnieho a jiných mnohých zvláštních nálezóv moc má. (To stojí v Modrých 25 póhonných, kdež Jan Šteker pohánie Štěpánka z Sochovic: Poněvadž pohnaný tak starodávnie drženie má, za pokoje a za řádóv jemu na to nižádný nesáhl, z té příčiny dali jsú jemu za právo. 4. Z toho se toto zavřieti móž: Když zápis budeš mieti od koho, ješto v něm ta slova položena budú, žeť má zaplatiti, o kdyby bez toho býti nechtěl, nepropúštěj let, než ve třech letech a osmnádcti neděliech po jeho smrti se uvaž s komorníkem. A zvláště jestliže toho sám v držení nejsi, propustíš-li tři léta a osmnádcti nedělí, již bez toho budeš chtieti býti. 5. Přitom toto také věda, že komuž uvázánie svědčí, a on se sám v to neu- 35 váže, a to jinému ve dsky klade, že své právo ztratí, a král to móž dáti jinému, z té příčiny, že se jest v to vedlé práva neu- vázal, a jinému ve dsky kladl, sám práva svého prvé nedoveda vedlé zápisu svého. (O tom u dvorských desk dosti nálezóv najdeš, a najprvé v Žateckém kraji o Chotěbytice, kdež jest pře 40 mezi Albrechtem z Kolovrat, a opět v témž kraji o Třebivlice mezi Jindřichem z Duban.) 6. A jest tento rozum: Ktož drží které zbožie zápisem a svědčí jemu aby se uvázal, neuváže-li se, nemóž toho dskami ani kšaftem zavázati žádnému. — A potud o těch sloviech: kdyby bez nich býti nechtěli. Zklamal-li jest se kto jimi, 45 ten se viz: já za žádného odpoviedati nebudu. — A na tom jest konec knihám šestým učiněn.
VI. 41. „Kdyby bez nich býti nechtěli.“ 297 aniž na to dědictvie zápisníci zápisem takovým ani jich dědici uvázániem sahati pro léta prošlá smějí. A na to jest nalezóv mnoho, že tak má rozumieno býti, kdyby bez nich býti ne- 20 chtěli, ne k věčnosti, než do tří let a do osmnádcte nedělí; v tom neuvěžie-li se, již budú chtieti bez toho býti. A zvláště když potomním zápisóm neotpierají, nebo trhóm; neb drženie proti dědici i proti všem dskám vedlé toho nálezu obecnieho a jiných mnohých zvláštních nálezóv moc má. (To stojí v Modrých 25 póhonných, kdež Jan Šteker pohánie Štěpánka z Sochovic: Poněvadž pohnaný tak starodávnie drženie má, za pokoje a za řádóv jemu na to nižádný nesáhl, z té příčiny dali jsú jemu za právo. 4. Z toho se toto zavřieti móž: Když zápis budeš mieti od koho, ješto v něm ta slova položena budú, žeť má zaplatiti, o kdyby bez toho býti nechtěl, nepropúštěj let, než ve třech letech a osmnádcti neděliech po jeho smrti se uvaž s komorníkem. A zvláště jestliže toho sám v držení nejsi, propustíš-li tři léta a osmnádcti nedělí, již bez toho budeš chtieti býti. 5. Přitom toto také věda, že komuž uvázánie svědčí, a on se sám v to neu- 35 váže, a to jinému ve dsky klade, že své právo ztratí, a král to móž dáti jinému, z té příčiny, že se jest v to vedlé práva neu- vázal, a jinému ve dsky kladl, sám práva svého prvé nedoveda vedlé zápisu svého. (O tom u dvorských desk dosti nálezóv najdeš, a najprvé v Žateckém kraji o Chotěbytice, kdež jest pře 40 mezi Albrechtem z Kolovrat, a opět v témž kraji o Třebivlice mezi Jindřichem z Duban.) 6. A jest tento rozum: Ktož drží které zbožie zápisem a svědčí jemu aby se uvázal, neuváže-li se, nemóž toho dskami ani kšaftem zavázati žádnému. — A potud o těch sloviech: kdyby bez nich býti nechtěli. Zklamal-li jest se kto jimi, 45 ten se viz: já za žádného odpoviedati nebudu. — A na tom jest konec knihám šestým učiněn.
Strana 298
Majjasnějšiemu kniežeti a pánu, panu Wladislawowi, uherskému, českému xc. králi, a markrabí morawskému xc. O práviech země české Viktorina ze Všehrd počínají se KNIHY SEDME. 1. O uvázání. A co jest, a kolikero jest uvázánie. 31) ani s malým úředníkem .. 35) moci žádné žádný .. 33) v dědictvie, kteréž proti právu nenie, když kto živ jsa zapíše dědictvie své, komužkoli, aby se ten po smrti jeho.. 55) co k překážce jest, 62) s komorníkem A též.. 65) na úřednících malých požádá .. . Pr. Poněvadž se jest v předešlých knihách šestých o zápi- siech řeč začala, mezi kterýmiž první jest položen s „miestem“ a s uvázániem, a o miestě již i o jiných potřebách k tomu pří- slušejících jest povědieno: nenie zbytečné také i o uvázání tak, s jakž na to záležie a mój rozum stačí, povědieti, pokud jsem o tom ve dskách i v náleziech rozličných čteniem i psaniem i skutečným zachovávániem a zkušeniem mohl najíti a srozuměti. 1. Uvázánie jest zápisníka nebo nápadníka jednoho nebo několika v dědictvie zapisujícieho nebo zapisujících za jeho nebo za jich 1o živnosti nebo po smrti jich s jedním komorníkem nebo bez komorníka vedlé zápisu a desk zemských uvedenie. 2. A jest uvázánie dvoje: Jedno, kdež se kto bez komorníka mocí svú, druhé, když se kto s komorníkem uvazuje, obé vedlé práva, obé vedlé řádu, zvyklosti a obyčeje zemského. Ale ono s komor- 15 níkem známějšie a obyčejnějšie, toto bez komorníka ne tak známé ani tak obyčejné, ale též vedlé práva jako prvnie jest. 3. Uvá- zánie mocí jest dvoje nebo troje: Jedno naprosto bezpravné. kteréž na samu moc spoléhá a žádnú spravedlností se nepod-
Majjasnějšiemu kniežeti a pánu, panu Wladislawowi, uherskému, českému xc. králi, a markrabí morawskému xc. O práviech země české Viktorina ze Všehrd počínají se KNIHY SEDME. 1. O uvázání. A co jest, a kolikero jest uvázánie. 31) ani s malým úředníkem .. 35) moci žádné žádný .. 33) v dědictvie, kteréž proti právu nenie, když kto živ jsa zapíše dědictvie své, komužkoli, aby se ten po smrti jeho.. 55) co k překážce jest, 62) s komorníkem A též.. 65) na úřednících malých požádá .. . Pr. Poněvadž se jest v předešlých knihách šestých o zápi- siech řeč začala, mezi kterýmiž první jest položen s „miestem“ a s uvázániem, a o miestě již i o jiných potřebách k tomu pří- slušejících jest povědieno: nenie zbytečné také i o uvázání tak, s jakž na to záležie a mój rozum stačí, povědieti, pokud jsem o tom ve dskách i v náleziech rozličných čteniem i psaniem i skutečným zachovávániem a zkušeniem mohl najíti a srozuměti. 1. Uvázánie jest zápisníka nebo nápadníka jednoho nebo několika v dědictvie zapisujícieho nebo zapisujících za jeho nebo za jich 1o živnosti nebo po smrti jich s jedním komorníkem nebo bez komorníka vedlé zápisu a desk zemských uvedenie. 2. A jest uvázánie dvoje: Jedno, kdež se kto bez komorníka mocí svú, druhé, když se kto s komorníkem uvazuje, obé vedlé práva, obé vedlé řádu, zvyklosti a obyčeje zemského. Ale ono s komor- 15 níkem známějšie a obyčejnějšie, toto bez komorníka ne tak známé ani tak obyčejné, ale též vedlé práva jako prvnie jest. 3. Uvá- zánie mocí jest dvoje nebo troje: Jedno naprosto bezpravné. kteréž na samu moc spoléhá a žádnú spravedlností se nepod-
Strana 299
VII. 1. O uvázání. A co jest etc. 299 pierá. Kteréž jest tuhými, starými i potomními nálezy přísně pod velikými pokutami zapovědieno; toho se každý člověk dobrý 20 vystřiehaj. 4. Druhé uvázánie mocí jest spravedlivé a vedlé práva, kdež se někto mocí svú v dědictvie jemu zapsané nebo poslúpnie uvazuje; taková moc spravedlností, právem nebo zá- pisem podepřená žádnému nenie uvazujíciemu škodná, leč by jemu toho kto chtěl súdem otpierati; tu by se již musil v súd 25 dáti, drženie se však a uvázánie mocného pokudž móž, nespú- štěje. Neb mnoho jest zápisóv, ješto se zapisuje dědictvie „bez uvázánie s komorníkem“ postúpeniem samým, kdež se každý nápadník musí mocí svú (poněvadž mu uvázánie s komorníkem nesvědčí) uvázati. Též také každý otec poruční v statek sirotčí 30 po smrti otce jich mocí svú se má, ne s komorníkem ani s menším úředníkem, uvázati. Též také i vdova po smrti muže svého v dědictvie své věnné mocí svú má se beze všech i komorníkóv i úředníkóv uvázati. A jiného k tomu podobného množstvie jest. Kteréžto moci žádný nemá otpierati, ani se o to pokúšeti, neb 35 to mocí uvázánie jest vedlé práva, jest vedlé desk, jest vedlé zápisóv; jinak moc desk, moc práva, při takových běziech od staradávna zachovávaná, byla by zlehčena, potupena a v nic obrácena. 5. Jest ještě jiné uvázánie mocí v dědictvie své, komuž by koli od kohož koli zapsané, aby se ten po smrti jeho 40 v to dědictvie s samým komorníkem uvázal, nebo bez komor- níka mocí svú s pomocí kterýchž koli lidí. V takovém běhu, ktož, nechaje komorníka anebo pro zastavenie práv komorníka dosieci nemoha, svú mocí sám nebo pomocí číž koli v dědictvie jemu tak zapsané se uváže, nic proti právu nedělá, poněvadž 45 jemu dsky tak svědčie. V dědictvie, tím během a takovým zá- pisem zapsané, ktož se mocí svú uváže, jděte práva nebo nejděte, nic proti právu nečiní, než viece právo zemské tvrdí než boří, viece zdělává než lehčí, rozšiřuje viece než umenšuje. A takové zá- pisy lidé rozumní s uvázániem mocí svú nebo s číž koli pomocí v dě- 50 dictvie jich proto činí, aby ti, komuž dědictvie své zapíší, kdyby války v zemi nebo jiní nepokojové znikli a práva stála, aby své spravedlnosti vždy užíti a k svému přijíti mohli. (A tak jsú se mnozí za starých i za našie paměti uvazovali.) Aniž v takovém běhu co k přiekážce nebo ke škodě jest, že oboje uvázánie zá- 55 pisník maje, aby se mohl s komorníkem nebo bez komorníka
VII. 1. O uvázání. A co jest etc. 299 pierá. Kteréž jest tuhými, starými i potomními nálezy přísně pod velikými pokutami zapovědieno; toho se každý člověk dobrý 20 vystřiehaj. 4. Druhé uvázánie mocí jest spravedlivé a vedlé práva, kdež se někto mocí svú v dědictvie jemu zapsané nebo poslúpnie uvazuje; taková moc spravedlností, právem nebo zá- pisem podepřená žádnému nenie uvazujíciemu škodná, leč by jemu toho kto chtěl súdem otpierati; tu by se již musil v súd 25 dáti, drženie se však a uvázánie mocného pokudž móž, nespú- štěje. Neb mnoho jest zápisóv, ješto se zapisuje dědictvie „bez uvázánie s komorníkem“ postúpeniem samým, kdež se každý nápadník musí mocí svú (poněvadž mu uvázánie s komorníkem nesvědčí) uvázati. Též také každý otec poruční v statek sirotčí 30 po smrti otce jich mocí svú se má, ne s komorníkem ani s menším úředníkem, uvázati. Též také i vdova po smrti muže svého v dědictvie své věnné mocí svú má se beze všech i komorníkóv i úředníkóv uvázati. A jiného k tomu podobného množstvie jest. Kteréžto moci žádný nemá otpierati, ani se o to pokúšeti, neb 35 to mocí uvázánie jest vedlé práva, jest vedlé desk, jest vedlé zápisóv; jinak moc desk, moc práva, při takových běziech od staradávna zachovávaná, byla by zlehčena, potupena a v nic obrácena. 5. Jest ještě jiné uvázánie mocí v dědictvie své, komuž by koli od kohož koli zapsané, aby se ten po smrti jeho 40 v to dědictvie s samým komorníkem uvázal, nebo bez komor- níka mocí svú s pomocí kterýchž koli lidí. V takovém běhu, ktož, nechaje komorníka anebo pro zastavenie práv komorníka dosieci nemoha, svú mocí sám nebo pomocí číž koli v dědictvie jemu tak zapsané se uváže, nic proti právu nedělá, poněvadž 45 jemu dsky tak svědčie. V dědictvie, tím během a takovým zá- pisem zapsané, ktož se mocí svú uváže, jděte práva nebo nejděte, nic proti právu nečiní, než viece právo zemské tvrdí než boří, viece zdělává než lehčí, rozšiřuje viece než umenšuje. A takové zá- pisy lidé rozumní s uvázániem mocí svú nebo s číž koli pomocí v dě- 50 dictvie jich proto činí, aby ti, komuž dědictvie své zapíší, kdyby války v zemi nebo jiní nepokojové znikli a práva stála, aby své spravedlnosti vždy užíti a k svému přijíti mohli. (A tak jsú se mnozí za starých i za našie paměti uvazovali.) Aniž v takovém běhu co k přiekážce nebo ke škodě jest, že oboje uvázánie zá- 55 pisník maje, aby se mohl s komorníkem nebo bez komorníka
Strana 300
300 VII. 2. Jak se má zachovati, kto etc. uvázati, když nechá komorníka na straně, a sám se v dědictvie jemu zapsané mocí svú uváže; neb toho má plnú svobodu zá- pisem danú, aby se mohl, jakž se jemu líbí, uvázati s komor- so níkem nebo bez komorníka. A jedno druhého uvázánie nic menšie nenie, ani jedno druhého pevnějšie; tolikéž moci a pev- nosti má uvázánie mocí svú, jako uvázánie s komorníkem, poně- vadž oboje takové uvázánie od zapisujícieho a od desk moc béře. 6. A též uvázánie mocí svú učiněné má ve dsky zapsáno 65 býti, když toho zápisník na úředníciech menších požádá, k jeho samého relací, jako uvázánie s komorníkem k relací komorníka, (jakož o tom níže vypsáno bude potřebněje.) — Ale zase k uvá- zání s komorníkem pojďmy. 2. Jak se má zachovati, kto se chce uvázati s komorníkem. 3) že právě komorníka povede. 6) od úřadú vydán. (Než jaká příčina urukovánie jest, tomu já rozuměti níkdy jsem nemohl, proč se urukuje na uvázánie, poněvadž ten, ktož by se zle uvázal, žádné pokuty nepropadá k žádnému). Než když zápis... 7) ktož nepravě vede, 3) ktož komorníka béře, 13) nedělí, tehdy má obeslán býti listem od úřadu, aby dal a škod na se a nákladóv aby nedopúštěl. Pakli nedá .. 18) ve všecko a má to držeti se všemi náklady. Než když.. 24) že právě po vedú. 26) osobně byl, ačkoli zápis 32) tak zachovává. 36) výpisu z desk učiniti, 54) buď k dědictví nebo.. 59) vydán býti. Než kdež by.. 69) kdy se jest a več se jest uvázal, 72) uváže, ten bude a má držeti.. 75) jakž se jest vně uvazoval a potud pokudž se jest uvazoval. Neb.. 84) v kteréž se uvazuje, 108) a proti jinému každému. Ale na toho.. 113) aby dovedl komorníka a komorník, aby póvoda uvedl. 163) s jedním komorníkem byl vyveden. 164) že žádný ktož v drženie dědictvie jemu zapsaného skutečně vkročí, 178) ten na kohož se právo vede, žádá, aby jemu zpráva dána byla, jak se . . . 1. Komuž dsky svědčie, aby se s komorníkem uvázal, a chce se uvázati, má najprvé rukojmi na dědictví svobodném dosta- tečně majícieho postaviti, aby zaň slíbil, že právě komorníka na uvázánie povede. A ten řád každý, kto se chce tak uvázati, 5 musí bez otporu zachovati, bohatý jako chudý; jinak, neuručí-li, nebude jemu komorník od úřadu na uvázánie vydán. 2. Příčina urukovánie jest tato, že každý, ktož komorníka na uvázánie nepravě nebo na zmatek vede, komorníku najvysšiemu padesát kop grošóv má dáti beze všeho otporu, i kdyby ten sám, ktož 10 komorníka na uvázánie béře, té summy padesáti kop grošóv najvyššiemu komorníku nemohl dáti (proto že nemá), aby ru-
300 VII. 2. Jak se má zachovati, kto etc. uvázati, když nechá komorníka na straně, a sám se v dědictvie jemu zapsané mocí svú uváže; neb toho má plnú svobodu zá- pisem danú, aby se mohl, jakž se jemu líbí, uvázati s komor- so níkem nebo bez komorníka. A jedno druhého uvázánie nic menšie nenie, ani jedno druhého pevnějšie; tolikéž moci a pev- nosti má uvázánie mocí svú, jako uvázánie s komorníkem, poně- vadž oboje takové uvázánie od zapisujícieho a od desk moc béře. 6. A též uvázánie mocí svú učiněné má ve dsky zapsáno 65 býti, když toho zápisník na úředníciech menších požádá, k jeho samého relací, jako uvázánie s komorníkem k relací komorníka, (jakož o tom níže vypsáno bude potřebněje.) — Ale zase k uvá- zání s komorníkem pojďmy. 2. Jak se má zachovati, kto se chce uvázati s komorníkem. 3) že právě komorníka povede. 6) od úřadú vydán. (Než jaká příčina urukovánie jest, tomu já rozuměti níkdy jsem nemohl, proč se urukuje na uvázánie, poněvadž ten, ktož by se zle uvázal, žádné pokuty nepropadá k žádnému). Než když zápis... 7) ktož nepravě vede, 3) ktož komorníka béře, 13) nedělí, tehdy má obeslán býti listem od úřadu, aby dal a škod na se a nákladóv aby nedopúštěl. Pakli nedá .. 18) ve všecko a má to držeti se všemi náklady. Než když.. 24) že právě po vedú. 26) osobně byl, ačkoli zápis 32) tak zachovává. 36) výpisu z desk učiniti, 54) buď k dědictví nebo.. 59) vydán býti. Než kdež by.. 69) kdy se jest a več se jest uvázal, 72) uváže, ten bude a má držeti.. 75) jakž se jest vně uvazoval a potud pokudž se jest uvazoval. Neb.. 84) v kteréž se uvazuje, 108) a proti jinému každému. Ale na toho.. 113) aby dovedl komorníka a komorník, aby póvoda uvedl. 163) s jedním komorníkem byl vyveden. 164) že žádný ktož v drženie dědictvie jemu zapsaného skutečně vkročí, 178) ten na kohož se právo vede, žádá, aby jemu zpráva dána byla, jak se . . . 1. Komuž dsky svědčie, aby se s komorníkem uvázal, a chce se uvázati, má najprvé rukojmi na dědictví svobodném dosta- tečně majícieho postaviti, aby zaň slíbil, že právě komorníka na uvázánie povede. A ten řád každý, kto se chce tak uvázati, 5 musí bez otporu zachovati, bohatý jako chudý; jinak, neuručí-li, nebude jemu komorník od úřadu na uvázánie vydán. 2. Příčina urukovánie jest tato, že každý, ktož komorníka na uvázánie nepravě nebo na zmatek vede, komorníku najvysšiemu padesát kop grošóv má dáti beze všeho otporu, i kdyby ten sám, ktož 10 komorníka na uvázánie béře, té summy padesáti kop grošóv najvyššiemu komorníku nemohl dáti (proto že nemá), aby ru-
Strana 301
VII. 2. Jak se má zachovati, kto etc. 301 kojmě jeho, kterýž má, zaň dáti musil. Pakli by nedal, a to ve dvú nedělí — kdyby však ten zmatek súdem panským byl nalezen prvé, tehdy od nalezenie zmatku po dvú nedělí — súdem panským má obeslán býti listem od úřadu aby dal, a 15 škod na se a nákladóv aby nedopúštěl, ten ktož jest zmatečně uvázal. Pakli nedá, tehdy najvyšší komorník s jedním komor- níkem menším móž se uvázati v dědictvie rukojmě ve všecko, a to bude moci držeti a jeho užívati, dokudž by jemu padesáti kop grošóv českých dáno nebylo, se všemi náklady, poněvadž 20 se jest týž rukojmě dskami zapsal. 3. Než když zápis několika osobám svědčí, a všickni na zemi za tu pokutu dosti mají, nenie jim rukojmí jiných potřebie, než jeden za druhého móž slíbiti, že právě komorníka na uvázánie povedú. 4. Také nenie potřebie tomu, ktož se uvázati chce s komorníkem, aby sám 25 u desk osobně byl a komorníka na uvázánie aby žádal, ačkoli zápis jemu samému svědčí, že se on má „s samým komorníkem“ uvázati; móž to každý, kohož se dotýče, poslem svým a listem bez přítomnosti své spraviti, opatře se rukojmí, a póvoda ke dskám pošle, který by komorníka vedl a dovedl na to zbožie, 30 v kteréž se uvázati má. (A to se až do dnešnieho dne vždycky tak od staradávna zachovává.) 5. Ale komorník má výpis z desk s sebú mieti, a vedlé toho výpisu má se uvázati, a nejinak. 6. Nemá také komorník lidem, v kteréž se uvazuje, nic roz- kazovati, ani jich k čemu nutiti ani rozpakovati, než učině, co 35 má vedlé práva a výpisu z desk vzatého učiniti z povinnosti své, má dále pohotově býti, chtie-li lidé člověčenstvie tomu, ktož se vede, slibovati; nebo chtie-li jej v drženie zámku, nebo tvrze, nebo dvoru držitelé pustiti, to při lidech a při držiteliech stojí. Neslíbí-li lidé, nepustí-li držitel v drženie, nic v tom proti 40 právu obojí neučinie: Má ten, kto se vede, před sebú vrch práva, kterémuž již viece ani lidé ani držitel odepřieti nebudú moci, než skutečně dědictvie držitel postúpiti a lidé člověčen- stvie slibovati musie. A to jest list obranní, kterýž se od úřadu po dvú nedělí od uvázánie k najvyššiemu purkrabí dává, aby 45 on mocí úřadu svého toho, ktož se vede, v skutečné drženie i uvedl, i uvedeného mocí svú proti každému právu otpornému i proti všie moci bránil; a to má a povinen a dlužen jest z úřadu svého každému toho potřebujíciemu učiniti; neb na to a za to
VII. 2. Jak se má zachovati, kto etc. 301 kojmě jeho, kterýž má, zaň dáti musil. Pakli by nedal, a to ve dvú nedělí — kdyby však ten zmatek súdem panským byl nalezen prvé, tehdy od nalezenie zmatku po dvú nedělí — súdem panským má obeslán býti listem od úřadu aby dal, a 15 škod na se a nákladóv aby nedopúštěl, ten ktož jest zmatečně uvázal. Pakli nedá, tehdy najvyšší komorník s jedním komor- níkem menším móž se uvázati v dědictvie rukojmě ve všecko, a to bude moci držeti a jeho užívati, dokudž by jemu padesáti kop grošóv českých dáno nebylo, se všemi náklady, poněvadž 20 se jest týž rukojmě dskami zapsal. 3. Než když zápis několika osobám svědčí, a všickni na zemi za tu pokutu dosti mají, nenie jim rukojmí jiných potřebie, než jeden za druhého móž slíbiti, že právě komorníka na uvázánie povedú. 4. Také nenie potřebie tomu, ktož se uvázati chce s komorníkem, aby sám 25 u desk osobně byl a komorníka na uvázánie aby žádal, ačkoli zápis jemu samému svědčí, že se on má „s samým komorníkem“ uvázati; móž to každý, kohož se dotýče, poslem svým a listem bez přítomnosti své spraviti, opatře se rukojmí, a póvoda ke dskám pošle, který by komorníka vedl a dovedl na to zbožie, 30 v kteréž se uvázati má. (A to se až do dnešnieho dne vždycky tak od staradávna zachovává.) 5. Ale komorník má výpis z desk s sebú mieti, a vedlé toho výpisu má se uvázati, a nejinak. 6. Nemá také komorník lidem, v kteréž se uvazuje, nic roz- kazovati, ani jich k čemu nutiti ani rozpakovati, než učině, co 35 má vedlé práva a výpisu z desk vzatého učiniti z povinnosti své, má dále pohotově býti, chtie-li lidé člověčenstvie tomu, ktož se vede, slibovati; nebo chtie-li jej v drženie zámku, nebo tvrze, nebo dvoru držitelé pustiti, to při lidech a při držiteliech stojí. Neslíbí-li lidé, nepustí-li držitel v drženie, nic v tom proti 40 právu obojí neučinie: Má ten, kto se vede, před sebú vrch práva, kterémuž již viece ani lidé ani držitel odepřieti nebudú moci, než skutečně dědictvie držitel postúpiti a lidé člověčen- stvie slibovati musie. A to jest list obranní, kterýž se od úřadu po dvú nedělí od uvázánie k najvyššiemu purkrabí dává, aby 45 on mocí úřadu svého toho, ktož se vede, v skutečné drženie i uvedl, i uvedeného mocí svú proti každému právu otpornému i proti všie moci bránil; a to má a povinen a dlužen jest z úřadu svého každému toho potřebujíciemu učiniti; neb na to a za to
Strana 302
302 VII. 2. Jak se má zachovati, kto etc. so zbožie k tomu úřadu od králóv a od země nadaná drží, jakož dsky o tom zboží jeho dostatečně svědčie. (Ale o listu obran- niem, i o jiných listech od desk vycházejících bude v jiných knihách povědieno.) 7. Nenie také potřebie tomu, kto chce se uvázati v které dědictvie buď k dědičnému držení, nebo 55 pro dluh k výplatě, držitele žádným listem ani svým ani od úřadu obsélati, a to, kdež jsú dsky nové a zápisové nedávní; než chce-li dle přátelstvie, móž to dobře učiniti, a listem jej obeslati svým nebo úředničím, a ten jemu k žádosti jeho má od úřadu vydán býti. A to kdyby se měl pro dluh nebo pro so summu k výplatě, ne k dědictví uvázati. Než kdež by zápisové byli staří pro neočištěnie nebo pro nedoloženie zpravy nebo pro jiné přičiny: v takových příčinách má každý prvé listem od úřadu obeslán býti. 8. Každý také, ktož komorníka vede, buďto žeby sám s ním jel, buďto žeby póvoda miesto sebe poslal, 65 zavázán jest jej na miesto dovésti; a když se uváže, zase k úřadu přivésti; a sem i tam jej ztravú příhodnú, a kóň jeho, jestliže pěšky nejde, obrokem opatřiti. 9. Kterýžto komorník když se z uvázánie zase k úřadu vrátí, má hned relací uvázánie svého u desk učiniti, kdy se jest a več uvázal, a ta relacie nebo vy- 70 znánie jeho má ve dsky při tom zápisu, kterýmž se jest uvazoval, hned zapsána býti, léto a den i komorníka přimíniece. 10. Pu- stí-li toho v drženie, ktož se uvazuje, ten to dědictvie bude a má držeti vedlé desk a zápisu svého. 11. Co se pak relacie ko- morničie dotýče, má se komorník v tom vedlé práva a spra- v5 vedlnosti zachovati, aby tak vyznal u desk, jakž se jest v ně uvázal, a potud, pokudž se jest uvázal. Neb kdež zápis ze jména na všecko neokazuje, než stojí ve dskách takto, že se má uvázati v jiné dědictvie jeho, kteréž má nebo mieti bude: tu relací má komorník, ke dskám přijeda, ze jména učiniti těch so vsí a zboží, v kteréž se jest uvázal, ač jich na ceduli v výpisu napsaných nemá. Pakli se jinak uvazuje, a jinak relací dělá, ten komorník jako nepravý a podvodný má vedlé práva trestán býti. 12. Pakli toho, ktož se uvazuje, nebo póvoda a posla jeho v drženie toho dědictvie, v kteréž se s komorníkem uva- 85 zuje, pustiti nechtie, nemá toho mocí dobývati, leč by tak zápis měl, aby se mocí svú uvázati mohl, než má od toho dne, v kte- rýž se jest uvázánie s komorníkem dálo, dvě neděli vyčkati.
302 VII. 2. Jak se má zachovati, kto etc. so zbožie k tomu úřadu od králóv a od země nadaná drží, jakož dsky o tom zboží jeho dostatečně svědčie. (Ale o listu obran- niem, i o jiných listech od desk vycházejících bude v jiných knihách povědieno.) 7. Nenie také potřebie tomu, kto chce se uvázati v které dědictvie buď k dědičnému držení, nebo 55 pro dluh k výplatě, držitele žádným listem ani svým ani od úřadu obsélati, a to, kdež jsú dsky nové a zápisové nedávní; než chce-li dle přátelstvie, móž to dobře učiniti, a listem jej obeslati svým nebo úředničím, a ten jemu k žádosti jeho má od úřadu vydán býti. A to kdyby se měl pro dluh nebo pro so summu k výplatě, ne k dědictví uvázati. Než kdež by zápisové byli staří pro neočištěnie nebo pro nedoloženie zpravy nebo pro jiné přičiny: v takových příčinách má každý prvé listem od úřadu obeslán býti. 8. Každý také, ktož komorníka vede, buďto žeby sám s ním jel, buďto žeby póvoda miesto sebe poslal, 65 zavázán jest jej na miesto dovésti; a když se uváže, zase k úřadu přivésti; a sem i tam jej ztravú příhodnú, a kóň jeho, jestliže pěšky nejde, obrokem opatřiti. 9. Kterýžto komorník když se z uvázánie zase k úřadu vrátí, má hned relací uvázánie svého u desk učiniti, kdy se jest a več uvázal, a ta relacie nebo vy- 70 znánie jeho má ve dsky při tom zápisu, kterýmž se jest uvazoval, hned zapsána býti, léto a den i komorníka přimíniece. 10. Pu- stí-li toho v drženie, ktož se uvazuje, ten to dědictvie bude a má držeti vedlé desk a zápisu svého. 11. Co se pak relacie ko- morničie dotýče, má se komorník v tom vedlé práva a spra- v5 vedlnosti zachovati, aby tak vyznal u desk, jakž se jest v ně uvázal, a potud, pokudž se jest uvázal. Neb kdež zápis ze jména na všecko neokazuje, než stojí ve dskách takto, že se má uvázati v jiné dědictvie jeho, kteréž má nebo mieti bude: tu relací má komorník, ke dskám přijeda, ze jména učiniti těch so vsí a zboží, v kteréž se jest uvázal, ač jich na ceduli v výpisu napsaných nemá. Pakli se jinak uvazuje, a jinak relací dělá, ten komorník jako nepravý a podvodný má vedlé práva trestán býti. 12. Pakli toho, ktož se uvazuje, nebo póvoda a posla jeho v drženie toho dědictvie, v kteréž se s komorníkem uva- 85 zuje, pustiti nechtie, nemá toho mocí dobývati, leč by tak zápis měl, aby se mocí svú uvázati mohl, než má od toho dne, v kte- rýž se jest uvázánie s komorníkem dálo, dvě neděli vyčkati.
Strana 303
VII. 2. Jak se má zachovati, kto etc. 303 A vyčekaje dvě nedělí, má k úřadu zemskému ke dskám sám přijeti, nebo miesto sebe posla svého, též jako k uvázání, roz- umného vypraviti, a listu obrannieho od úřadu k najvyššiemu 9o purkrabí žádati. A ten jemu nebo poslu jeho i jinému každému má z práva vydán býti beze všeho meškánie. 13. A on vezma ten list má s ním hned na hrad Pražský k purkrabí najvyš- šiemu nebo k jeho náměstku jíti, a toho listu jemu dodati; purkrabie pak hned beze všech odtahóv má jej vedlé toho listu 100 v skutečné drženie dědictvie, v kteréž se jest s komorníkem uvázal, mocí úřadu svého uvésti a uvedeného proti každého moci (jakož povědieno jest) brániti. 14. Pakliby se kto tak otporný a zle statečný nalezl, žeby i po listu obranniem v drženie pustiti nechtěl, to purkrabie najvyšší zemský má hned mocí 105 svú opatřiti, a toho, ktož jest list obranní vzal, vždy má v sku- tečné drženie bez meškánie uvesti a brániti jeho proti otporníku i proti jinému každému násilnému. (Ale na toho, ktož jest listu obranniemu odepřieti směl, jak má saženo býti, o tom při listu obranniem v osmých knihách šíře bude povědieno.) 110 15. Slušie při uvázání i toho nezapomienati, že k uvázání nenie potřebie než dvú osob, póvoda jednoho, komorníka druhého: póvod aby dovedl komorníka, a komorník aby uvedl póvoda (Dóvod toho všecky dsky zápisné, kdež se tak v každém zápise pokládá: jestliže nezaplatil, tehdy nápadník nebo věřitel s samým 115 komorníkem bude se moci uvázati v dědictvie, jakož zápis uka- zuje.) 16. Mají však toto zvláště úředníci menší znáti, že když se kto s komorníkem uvazuje, buď puštěn v drženie nebo nebuď, že proto relacie komorničie a vyznánie ve dsky má zúplna tím vším řádem a obyčejem zapsána býti, jakoby v drženie puštěn 120 byl. A to ne nadarmo, než z hodné příčiny se děje, aby ten, ktož jest v drženie pustiti nechtěl, přijeda k úřadu, věděl čemu a kde má odepřieti. 17. Než jakož sem nahoře pověděl, že list obranní po dvú nedělí má každému vydán býti, tomu chci, aby tak rozumíeno bylo, když uvázání otpor žádný vložen nenie. Neb jestliže se otpor proti uvázání stane, nebude moci list obranní od úřadu dán býti, aniž toho úředníci menší dopustiti mají. Než proti otporu musí se jiným právem jíti, to jest pó- honem k témuž otporu, aby súdem panským byl rozeznán, právě-li jest vložen čili na zmatek ten otpor. 18. Pakli v drženie 130 125
VII. 2. Jak se má zachovati, kto etc. 303 A vyčekaje dvě nedělí, má k úřadu zemskému ke dskám sám přijeti, nebo miesto sebe posla svého, též jako k uvázání, roz- umného vypraviti, a listu obrannieho od úřadu k najvyššiemu 9o purkrabí žádati. A ten jemu nebo poslu jeho i jinému každému má z práva vydán býti beze všeho meškánie. 13. A on vezma ten list má s ním hned na hrad Pražský k purkrabí najvyš- šiemu nebo k jeho náměstku jíti, a toho listu jemu dodati; purkrabie pak hned beze všech odtahóv má jej vedlé toho listu 100 v skutečné drženie dědictvie, v kteréž se jest s komorníkem uvázal, mocí úřadu svého uvésti a uvedeného proti každého moci (jakož povědieno jest) brániti. 14. Pakliby se kto tak otporný a zle statečný nalezl, žeby i po listu obranniem v drženie pustiti nechtěl, to purkrabie najvyšší zemský má hned mocí 105 svú opatřiti, a toho, ktož jest list obranní vzal, vždy má v sku- tečné drženie bez meškánie uvesti a brániti jeho proti otporníku i proti jinému každému násilnému. (Ale na toho, ktož jest listu obranniemu odepřieti směl, jak má saženo býti, o tom při listu obranniem v osmých knihách šíře bude povědieno.) 110 15. Slušie při uvázání i toho nezapomienati, že k uvázání nenie potřebie než dvú osob, póvoda jednoho, komorníka druhého: póvod aby dovedl komorníka, a komorník aby uvedl póvoda (Dóvod toho všecky dsky zápisné, kdež se tak v každém zápise pokládá: jestliže nezaplatil, tehdy nápadník nebo věřitel s samým 115 komorníkem bude se moci uvázati v dědictvie, jakož zápis uka- zuje.) 16. Mají však toto zvláště úředníci menší znáti, že když se kto s komorníkem uvazuje, buď puštěn v drženie nebo nebuď, že proto relacie komorničie a vyznánie ve dsky má zúplna tím vším řádem a obyčejem zapsána býti, jakoby v drženie puštěn 120 byl. A to ne nadarmo, než z hodné příčiny se děje, aby ten, ktož jest v drženie pustiti nechtěl, přijeda k úřadu, věděl čemu a kde má odepřieti. 17. Než jakož sem nahoře pověděl, že list obranní po dvú nedělí má každému vydán býti, tomu chci, aby tak rozumíeno bylo, když uvázání otpor žádný vložen nenie. Neb jestliže se otpor proti uvázání stane, nebude moci list obranní od úřadu dán býti, aniž toho úředníci menší dopustiti mají. Než proti otporu musí se jiným právem jíti, to jest pó- honem k témuž otporu, aby súdem panským byl rozeznán, právě-li jest vložen čili na zmatek ten otpor. 18. Pakli v drženie 130 125
Strana 304
304 VII. 2. Jak se má zachovati, kto etc. nepustí a také otporu neučiní, tehdy list obranní móž vzat býti když koli, dokudž tří let a osmnácti nedělí nemine, ale vždy ne prvé než ve dvú nedělí po uvázání. 19. Uvázánie má dopo- ledne jednáno býti, též jako jiná práva vedenie všecka. A má 135 komorník pečeť zemskú při sobě mieti, též jako na póhonu a na jiných všech práv vedeniech. Má komorník také lidí k uvá- zání zavolati z toho zbožie nebo z jiného, a to při jich pří- tomnosti má oznámiti, že se v to tento nebo tento vedlé práva uvazuje. 20. Komuž zápis s uvázániem svědčí, ten toho dě- 140 dictvie tak zapsaného, by pak i v držení byl, žádnému nemóž ve dsky žádným obyčejem klásti, dokudž se s komorníkem ne- uváže, nebo sám bez komorníka. Leč by to komu dědicky prodal a ve dsky klásti chtěl; tehdy ten, ktož jest u něho kúpil, móž jemu, tu u desk stoje, za uvázané přijeti, ale jinak nic. 21. Žádný, 145 ktož se jednú s komorníkem uváže, nemá se pro túž věc po druhé s komorníkem uvazovati, než bude-li z toho, več se jest jednú uvázal, jakúž koli mocí vyveden, má proto a z toho po- háněti, ne s komorníkem se podruhé uvazovati. Aniž toho úřed- níci dopustiti mají, aby kto uvázánie na uvázánie činil, a ko- 150 morníka druhého na komorníka prvnieho vedl; neb i zápis každý tak ukazuje, že se má s jedním komorníkem uvázati, ne s dvěma nebo se třmi. Kdež, jestliže uvázánie na uvázánie učiní a komorníka na komorníka povede, již proti svému zápisu, proti dskám, proti právu učiní, a na zmatek se bude uvazovati, 155 poněvadž se ne s jedním a s samým komorníkem, než se dvěma uvazovati bude. 22. Z té příčiny od starých ta slova zname- nitá v každém zápise s uvázániem se pokládají: že s jedním nebo s samým komorníkem se bude moci uvázati v dědictvie toto nebo toto: s jedním, ne se dvěma, s samým, ne s několika, 160 tak aby když se jednú uváže, viece se v to uvázati nemohl. Než byl-li by z toho vyveden, jakož jest svrchu povědieno, má poháněti, a súdem toho dobývati, z čehož jest po uvázání s jed- ním komorníkem mocí nebo lstí byl vyveden. 23. Toto však při každém uvázání a zápisu má vědieno býti, že, ktož by se 165 zmatečně uvázal, a to súdem panským uznáno bylo, že se jest zmatečně uvázal, ten žádné pokuty najvyššiemu komorníku ne- propadne, než má do vazby v panskú kázeň vzat býti. (Nález o tom v II. Dúpovcových G. 10. mezi Bohuslavem z Košině
304 VII. 2. Jak se má zachovati, kto etc. nepustí a také otporu neučiní, tehdy list obranní móž vzat býti když koli, dokudž tří let a osmnácti nedělí nemine, ale vždy ne prvé než ve dvú nedělí po uvázání. 19. Uvázánie má dopo- ledne jednáno býti, též jako jiná práva vedenie všecka. A má 135 komorník pečeť zemskú při sobě mieti, též jako na póhonu a na jiných všech práv vedeniech. Má komorník také lidí k uvá- zání zavolati z toho zbožie nebo z jiného, a to při jich pří- tomnosti má oznámiti, že se v to tento nebo tento vedlé práva uvazuje. 20. Komuž zápis s uvázániem svědčí, ten toho dě- 140 dictvie tak zapsaného, by pak i v držení byl, žádnému nemóž ve dsky žádným obyčejem klásti, dokudž se s komorníkem ne- uváže, nebo sám bez komorníka. Leč by to komu dědicky prodal a ve dsky klásti chtěl; tehdy ten, ktož jest u něho kúpil, móž jemu, tu u desk stoje, za uvázané přijeti, ale jinak nic. 21. Žádný, 145 ktož se jednú s komorníkem uváže, nemá se pro túž věc po druhé s komorníkem uvazovati, než bude-li z toho, več se jest jednú uvázal, jakúž koli mocí vyveden, má proto a z toho po- háněti, ne s komorníkem se podruhé uvazovati. Aniž toho úřed- níci dopustiti mají, aby kto uvázánie na uvázánie činil, a ko- 150 morníka druhého na komorníka prvnieho vedl; neb i zápis každý tak ukazuje, že se má s jedním komorníkem uvázati, ne s dvěma nebo se třmi. Kdež, jestliže uvázánie na uvázánie učiní a komorníka na komorníka povede, již proti svému zápisu, proti dskám, proti právu učiní, a na zmatek se bude uvazovati, 155 poněvadž se ne s jedním a s samým komorníkem, než se dvěma uvazovati bude. 22. Z té příčiny od starých ta slova zname- nitá v každém zápise s uvázániem se pokládají: že s jedním nebo s samým komorníkem se bude moci uvázati v dědictvie toto nebo toto: s jedním, ne se dvěma, s samým, ne s několika, 160 tak aby když se jednú uváže, viece se v to uvázati nemohl. Než byl-li by z toho vyveden, jakož jest svrchu povědieno, má poháněti, a súdem toho dobývati, z čehož jest po uvázání s jed- ním komorníkem mocí nebo lstí byl vyveden. 23. Toto však při každém uvázání a zápisu má vědieno býti, že, ktož by se 165 zmatečně uvázal, a to súdem panským uznáno bylo, že se jest zmatečně uvázal, ten žádné pokuty najvyššiemu komorníku ne- propadne, než má do vazby v panskú kázeň vzat býti. (Nález o tom v II. Dúpovcových G. 10. mezi Bohuslavem z Košině
Strana 305
VII. 3. Kterak se má mieti při uvázání etc. 305 etc.) 24. Má také vědieno býti, že žádný, ktož v drženie dě- dictvie jemu zapsaného skutečně vkročí, nenie zavázán, aby se 170 hned s komorníkem uvázal, a zvláště, když dědice má, a zápis jemu i jeho dědicóm svědčí. 25. A když toho prodati jinému nemínie, móž to bez uvázánie sám i dědici jeho i jich dědici věčně držeti. Než kdyžby to prodal, což jemu zapsáno jest, a ve dsky klásti chtěl, tu v tom běhu má se prvé než klásti bude, 175 uvázati; pakli se neuváže, móž jemu ten, komuž ve dsky má klásti, za uvázané tu hned přijieti. — A potud o uvázání, co se toho dotýče, ktož se vede. Již spravedlivě ten, na kohož se skrze uvázánie s komorníkem nebo bez komorníka právo vede, žádá, aby jemu zpráva dána byla, jak se při tom uvázání má 180 zachovati. 3. Kterak se má mieti při uvázání, na kohož se ko- morník vede. 1) Za právo jest, že žádný, na čiež se dědictvie... 7) na držitele puštěno nebylo, což by jej 16) z dědictvie svého se nehýbal 25) ve dvú neděli učiniti; zmešká-li dvě neděli... 34) užitek otporem přinésti. 46) že ten komuž otpierá, provésti nemohl, by se na zmatek uvázal; pakli toho neokáže dostatečně 54) škodné těm ktož po právě jdú, a zvlášť když práva nejdú, v tom naději majíce, 56) že za jich živnosti práva nepójdú, 61) od takových nepravých otporníkóv a lstivých dobrým 64) nebyl dopuštěn. Pakli by 68) svých spravedlností kteréž hledají, aby nalezli 70) mají přede všemi jinými póhony slyšáni býti. Ale nynie někteří otpoři od sedmi let k slyšení nemohú přijíti a strannie věci beze všech odtahóv se rozsuzují, kteréž vedlé práva ani slyšány býti nemají 73) děje a musie vložen býti; neb když kto dědictvie své prodá a ve dsky vloží, penieze za to vezma a potom to jinému zapíše, aby se v to po jeho smrti uvázal: 86) což z práva učiniti má; 92) otpor svój mohl pro- vésti. 101) spravedlnosti jemu zápisem 105) neb ačkoli i uvázánie i otpor 114) ne- bylo by ani otporu pro nepravé uvázánie potřebie. Ale že se mnozí právě uvazují a někteří.... 1. Známáť věc jest, že žádný, na čiež se dědictvie ko- morník vede, nenie hned povinen v drženie pustiti toho, ktož se uvazuje, leč list obranní, kterýž v tom vrch práva jest, naň přijde. A to každý beze všie škody, beze všeho zmatku móž učiniti a do dvú nedělí dědictvie po uvázání nesstupovati, a v tom 5 proti právu nic neučiní. Neb jsú staří i to pilně vážili, aby nic náhlého, nic kvapného na držitele nepřišlo, což by jej k škodě 20 Všehrd.
VII. 3. Kterak se má mieti při uvázání etc. 305 etc.) 24. Má také vědieno býti, že žádný, ktož v drženie dě- dictvie jemu zapsaného skutečně vkročí, nenie zavázán, aby se 170 hned s komorníkem uvázal, a zvláště, když dědice má, a zápis jemu i jeho dědicóm svědčí. 25. A když toho prodati jinému nemínie, móž to bez uvázánie sám i dědici jeho i jich dědici věčně držeti. Než kdyžby to prodal, což jemu zapsáno jest, a ve dsky klásti chtěl, tu v tom běhu má se prvé než klásti bude, 175 uvázati; pakli se neuváže, móž jemu ten, komuž ve dsky má klásti, za uvázané tu hned přijieti. — A potud o uvázání, co se toho dotýče, ktož se vede. Již spravedlivě ten, na kohož se skrze uvázánie s komorníkem nebo bez komorníka právo vede, žádá, aby jemu zpráva dána byla, jak se při tom uvázání má 180 zachovati. 3. Kterak se má mieti při uvázání, na kohož se ko- morník vede. 1) Za právo jest, že žádný, na čiež se dědictvie... 7) na držitele puštěno nebylo, což by jej 16) z dědictvie svého se nehýbal 25) ve dvú neděli učiniti; zmešká-li dvě neděli... 34) užitek otporem přinésti. 46) že ten komuž otpierá, provésti nemohl, by se na zmatek uvázal; pakli toho neokáže dostatečně 54) škodné těm ktož po právě jdú, a zvlášť když práva nejdú, v tom naději majíce, 56) že za jich živnosti práva nepójdú, 61) od takových nepravých otporníkóv a lstivých dobrým 64) nebyl dopuštěn. Pakli by 68) svých spravedlností kteréž hledají, aby nalezli 70) mají přede všemi jinými póhony slyšáni býti. Ale nynie někteří otpoři od sedmi let k slyšení nemohú přijíti a strannie věci beze všech odtahóv se rozsuzují, kteréž vedlé práva ani slyšány býti nemají 73) děje a musie vložen býti; neb když kto dědictvie své prodá a ve dsky vloží, penieze za to vezma a potom to jinému zapíše, aby se v to po jeho smrti uvázal: 86) což z práva učiniti má; 92) otpor svój mohl pro- vésti. 101) spravedlnosti jemu zápisem 105) neb ačkoli i uvázánie i otpor 114) ne- bylo by ani otporu pro nepravé uvázánie potřebie. Ale že se mnozí právě uvazují a někteří.... 1. Známáť věc jest, že žádný, na čiež se dědictvie ko- morník vede, nenie hned povinen v drženie pustiti toho, ktož se uvazuje, leč list obranní, kterýž v tom vrch práva jest, naň přijde. A to každý beze všie škody, beze všeho zmatku móž učiniti a do dvú nedělí dědictvie po uvázání nesstupovati, a v tom 5 proti právu nic neučiní. Neb jsú staří i to pilně vážili, aby nic náhlého, nic kvapného na držitele nepřišlo, což by jej k škodě 20 Všehrd.
Strana 306
306 VII. 3. Kterak se má mieti při uvázání etc. skrze nenadálost uvázánie přivésti mělo. 2. Z té příčiny za právo jsú nalezli, aby žádný, komuž se v dědictvie s komorníkem 1o uvazují, nebyl povinen hned v drženie pustiti a dědictvie po- stúpiti, než dvě neděli celé od uvázánie k opatření jeho za prodlenie jsú každému dali, aby se v tom času s svrchky opatřil, jestliže dna dědictvie obdržeti nemóže, a teprv po dvú nedělí, když naň list obranní přijde, aby dědictvie postúpil a v drženie pustil. Pakli spravedlnost k dědictví a ke dnu má, aby v těch dvú nedělí otpor uvazujíciemu vlože, z dědictvie se nehýbal, dokudž by súdem s svým otporníkem rozeznán nebyl. 3. A tak, jestliže k tomu dědictví, v kteréž se jest komorník uvázal, má lepší jakú spravedlnost nežli ten, ktož se uvazuje, buďto předešlým 20 zápisem nebo dskami nebo kterak koli jinak, a to v pravdě bude moci před pány okázati, tehdy hned po uvázání ke dskám přijeda, dvú nedělí od uvázánie nepropúštěje, tomu uvázání otpor udělati móže a v dědictví svém seděti do rozsudku a rozeznánie panského. 4. Než při tom máš toto věděti, že uvázání kto 2s chce odepřieti, má to ve dvú nedělí učiniti od uvázánie pořád zběhlých; zmešká-li dvě neděli, bude listem obranním z drženie vyveden. Ačkoli potom k otporu připuštěn bude, však ten otpor jemu tak užitečný nebude, jako ten, kterýž se ve dvú neděli po uvázání klade. 5. Má také při tom vědieno býti, že ktož so uvazujícieho v drženie pustiti nechce, ten nedělá odboje; nebo proti uvázání odboj nebývá, než proti zájmu toliko a brání 6. Ale každý, ktož uvázání otpierati chce, má se dobře roz- mysliti a uraditi, prvé než otpor vloží, móž-li jej dobře a spra- vedlivě vložiti čili nic, aby snad chtě sobě užitek otporem 35 dovésti a přivésti, škod nebo zmatku na sebe neuvedl. Neb věz, že ktož otpor uvázání klade a toho dskami zřetedlně nebo jinak před pány ukázati nemóže, ten každý na zmatek proti právu a proti nálezu panskému otpierá, a vedlé práva do věže vzat a kázán má býti, jakž se pánóm zdáti bude (jakož o tom již 40 povědieno jest v knihách přednějších v nápisu: „O postúpení a uvázání“). 7. Neb každý, ktož uvázání otpierá, jestliže právě ot- pierá, musí to před pány okázati, že ten, komuž otpierá, neprávě se jest a na zmatek uvázal; pakli toho neokáže dostatečně, tehdy na tom, což jest jinému stlal, beze všeho zmatku sám lehne, a sám to 45 na sebe uvede, že jest na zmatek otpieral, poněvadž jest na 15
306 VII. 3. Kterak se má mieti při uvázání etc. skrze nenadálost uvázánie přivésti mělo. 2. Z té příčiny za právo jsú nalezli, aby žádný, komuž se v dědictvie s komorníkem 1o uvazují, nebyl povinen hned v drženie pustiti a dědictvie po- stúpiti, než dvě neděli celé od uvázánie k opatření jeho za prodlenie jsú každému dali, aby se v tom času s svrchky opatřil, jestliže dna dědictvie obdržeti nemóže, a teprv po dvú nedělí, když naň list obranní přijde, aby dědictvie postúpil a v drženie pustil. Pakli spravedlnost k dědictví a ke dnu má, aby v těch dvú nedělí otpor uvazujíciemu vlože, z dědictvie se nehýbal, dokudž by súdem s svým otporníkem rozeznán nebyl. 3. A tak, jestliže k tomu dědictví, v kteréž se jest komorník uvázal, má lepší jakú spravedlnost nežli ten, ktož se uvazuje, buďto předešlým 20 zápisem nebo dskami nebo kterak koli jinak, a to v pravdě bude moci před pány okázati, tehdy hned po uvázání ke dskám přijeda, dvú nedělí od uvázánie nepropúštěje, tomu uvázání otpor udělati móže a v dědictví svém seděti do rozsudku a rozeznánie panského. 4. Než při tom máš toto věděti, že uvázání kto 2s chce odepřieti, má to ve dvú nedělí učiniti od uvázánie pořád zběhlých; zmešká-li dvě neděli, bude listem obranním z drženie vyveden. Ačkoli potom k otporu připuštěn bude, však ten otpor jemu tak užitečný nebude, jako ten, kterýž se ve dvú neděli po uvázání klade. 5. Má také při tom vědieno býti, že ktož so uvazujícieho v drženie pustiti nechce, ten nedělá odboje; nebo proti uvázání odboj nebývá, než proti zájmu toliko a brání 6. Ale každý, ktož uvázání otpierati chce, má se dobře roz- mysliti a uraditi, prvé než otpor vloží, móž-li jej dobře a spra- vedlivě vložiti čili nic, aby snad chtě sobě užitek otporem 35 dovésti a přivésti, škod nebo zmatku na sebe neuvedl. Neb věz, že ktož otpor uvázání klade a toho dskami zřetedlně nebo jinak před pány ukázati nemóže, ten každý na zmatek proti právu a proti nálezu panskému otpierá, a vedlé práva do věže vzat a kázán má býti, jakž se pánóm zdáti bude (jakož o tom již 40 povědieno jest v knihách přednějších v nápisu: „O postúpení a uvázání“). 7. Neb každý, ktož uvázání otpierá, jestliže právě ot- pierá, musí to před pány okázati, že ten, komuž otpierá, neprávě se jest a na zmatek uvázal; pakli toho neokáže dostatečně, tehdy na tom, což jest jinému stlal, beze všeho zmatku sám lehne, a sám to 45 na sebe uvede, že jest na zmatek otpieral, poněvadž jest na 15
Strana 307
VII. 3. Kterak se má mieti při uvázání etc. 307 toho, komuž otpierá, provésti nemohl, by se na zmatek a proti právu uvázal. A poněvadž jest zmatku hledal, zmatek najde a vedlé práva kázán bude, jako na takového slušie (neb nic menší zmatek nenie, otpor nespravedlivý pravému uvázání vlo- žiti, jako komorníka na zmatek vésti.) 8. Někteří jsú se zajisté 50 nalezli těchto časóv, ješto žádné spravedlnosti k otpierání ne- majíce, všetečně proti uvázání spravedlivému otpory jsú klásti směli, škodné těm, ktož po právě jdú; a zvláště když práva nejdú, otporové nespravedlivi jsú škodni těm, ktož se po právě jdúce uvazují. Kteréž lidé zle opatrní proti dobrých spravedli- vému uvázání kladú, v tom naději majíce, že za jich živnosti práva nepójdú, a tudy nepravými otpory dskám i právu hlavu zlomují, spravedlivých v drženie dědictvie jich pustiti nechtiece, a sami bezpravně v držení dědictvie cizieho ustavičně proti všie spravedlnosti zóstávajíce. A tak když práva a súdové nejdú, so přielišná se od takových otporníkóv dobrým a spravedlivým křivda děje. Na KMst a na pány slušie, takové nepravosti nové a přielišné právem dobrým a nálezem novým zastaviti, aby žádnému úkladný otpor do desk od úředníkóv nebyl klásti dopuštěn; pakliby to rozeznáno úředníky nemohlo býti, ale 65 ten otpor (by pak i práva nešla) aby radú královskú hned byl rozsúzen, a tudy aby dobří svých spravedlností dosáhnúti mohli, a úkladní a nepraví pomstu své nepravosti, kteréž hledají, aby nalezli. Neb i to v starých spisiech o práviech českých se na- cházie, žeby otporové z práva, poněvadž se desk dotýčí, měli 7o přede všemi jinými slyšáni a súzeni býti; ale někteří otpoři od několika let k slyšení nemohú přijíti. 9. Přiházie se však častokrát, že se otpor proti uvázání spravedlivě děje a musí jako bezděky vložen býti; neb když kto dědictvie své prodá a ve dsky vloží, penieze za to vezma, a prvé jinému zapíše, aby se v to po jeho smrti uvázal: takovému uvázání nebo ji- nému k tomu podobnému držitel, kterýž jest to kúpil, právě a spravedlivě má a povinen jest odepřieti; neb jest toho uči- niti neměl, ktož jest jednomu co zapsal, aby to potom jinému, zápisu nepropustě, prodával. A jiných mnoho příhod se nacházie, so kdež spravedlivě proti uvázání otpor móž vložen býti, ješto o všech dlúho by a mnoho bylo psáti. 10. Toto má znáti, ktož spravedlivě móž uvázání otpierati, a v tom se pilně má zacho- 55 75 20*
VII. 3. Kterak se má mieti při uvázání etc. 307 toho, komuž otpierá, provésti nemohl, by se na zmatek a proti právu uvázal. A poněvadž jest zmatku hledal, zmatek najde a vedlé práva kázán bude, jako na takového slušie (neb nic menší zmatek nenie, otpor nespravedlivý pravému uvázání vlo- žiti, jako komorníka na zmatek vésti.) 8. Někteří jsú se zajisté 50 nalezli těchto časóv, ješto žádné spravedlnosti k otpierání ne- majíce, všetečně proti uvázání spravedlivému otpory jsú klásti směli, škodné těm, ktož po právě jdú; a zvláště když práva nejdú, otporové nespravedlivi jsú škodni těm, ktož se po právě jdúce uvazují. Kteréž lidé zle opatrní proti dobrých spravedli- vému uvázání kladú, v tom naději majíce, že za jich živnosti práva nepójdú, a tudy nepravými otpory dskám i právu hlavu zlomují, spravedlivých v drženie dědictvie jich pustiti nechtiece, a sami bezpravně v držení dědictvie cizieho ustavičně proti všie spravedlnosti zóstávajíce. A tak když práva a súdové nejdú, so přielišná se od takových otporníkóv dobrým a spravedlivým křivda děje. Na KMst a na pány slušie, takové nepravosti nové a přielišné právem dobrým a nálezem novým zastaviti, aby žádnému úkladný otpor do desk od úředníkóv nebyl klásti dopuštěn; pakliby to rozeznáno úředníky nemohlo býti, ale 65 ten otpor (by pak i práva nešla) aby radú královskú hned byl rozsúzen, a tudy aby dobří svých spravedlností dosáhnúti mohli, a úkladní a nepraví pomstu své nepravosti, kteréž hledají, aby nalezli. Neb i to v starých spisiech o práviech českých se na- cházie, žeby otporové z práva, poněvadž se desk dotýčí, měli 7o přede všemi jinými slyšáni a súzeni býti; ale někteří otpoři od několika let k slyšení nemohú přijíti. 9. Přiházie se však častokrát, že se otpor proti uvázání spravedlivě děje a musí jako bezděky vložen býti; neb když kto dědictvie své prodá a ve dsky vloží, penieze za to vezma, a prvé jinému zapíše, aby se v to po jeho smrti uvázal: takovému uvázání nebo ji- nému k tomu podobnému držitel, kterýž jest to kúpil, právě a spravedlivě má a povinen jest odepřieti; neb jest toho uči- niti neměl, ktož jest jednomu co zapsal, aby to potom jinému, zápisu nepropustě, prodával. A jiných mnoho příhod se nacházie, so kdež spravedlivě proti uvázání otpor móž vložen býti, ješto o všech dlúho by a mnoho bylo psáti. 10. Toto má znáti, ktož spravedlivě móž uvázání otpierati, a v tom se pilně má zacho- 55 75 20*
Strana 308
308 VII. 4. O zápisu bez „miesta“ s postúpením. vati: Když komorník přijede, aby se jemu vedlé práva uvázati s5 nebránil, než pustil jemu právo před se, aby všecko uči- niti mohl, což z práva a z úřadu svého učiniti má; než toliko toho, ktož se s komorníkem uvazuje, v drženie aby nepúštěl, a ani dědictvie ani lidí jemu aby nepostupoval. A tak se zacho- vaje dřieve než dvě neděli od uvázánie minú, jeď ke dskám, 9o a otpor uvázání učiň, jakož jest povědieno. A z drženie vyveden nebudeš, a bezpečen i před obranniem listem budeš; než k súdu se připrav a hleď, aby otpor svój mohl dobře provésti. — A potud o tom, komuž se v dědictvie jeho spravedlivě nebo nespraved- livě s komorníkem uvazují, jak své spravedlnosti má právem 9s hájiti, a jak se má při uvázání zachovati. Neb poněvadž jest ukázáno póvodu, jak má své spravedlnosti zápisem s uvázániem dskami zapsané dobývati, spravedlivé se jest zdálo, aby také tomu, komuž by se v dědictvie jeho chtěli uvázati, obrana proti nepravému uvázání, a proti pravému naučenie a zpráva dána 100 byla. Neb ačkoli i uvázánie nebo otpor proti uvázání obé jest úmyslem dobrým a pro konec dobrý vymyšleno, však proto toho lidé někteří zle užívají a to k zlému nejedni obracují, což jest pro dobré vymyšleno, a dobře nalezených práv zle užívati smějí. A kdyby to tak nebylo, nebylo by pokuty od starých Čechóv 105 a zeměsprávcí na obě straně nalezeno, kteréž i ten, ktož se zmatečně uvazuje, i ten, ktož zmatečně otpierá, nésti a trpěti pro své zmatky (a to spravedlivě) musí. A kdyby se žádný ne- právě nevedl, než že by se všickni spravedlivě toliko uvazovali, nebylo by ani otporu, ani pokuty pro nepravé uvázánie potřebie. 110 A kdyby všickni právě otpierali, nebylo by proti zmatečným otpo- róm žádné pokuty nalezeno. Ale že se mnozí právě uvazují, a někteří také neprávě, i otpor i pokuty pro nepravé vymyšleny a nalezeny jsú od předkóv, kteříž jsú nic bez rozumu a hodné příčiny nenalézali. — A potud o zápisu s miestem a s uvázá- 115 niem i o uvázání jest povědieno. 4. O zápisu bez „miesta“ s postúpením. O zápisiech, kteříž se s uvázániem zapisovati mají, napřed již povědieno jest. Povědieno také jest, kde má zápis bez uvá-
308 VII. 4. O zápisu bez „miesta“ s postúpením. vati: Když komorník přijede, aby se jemu vedlé práva uvázati s5 nebránil, než pustil jemu právo před se, aby všecko uči- niti mohl, což z práva a z úřadu svého učiniti má; než toliko toho, ktož se s komorníkem uvazuje, v drženie aby nepúštěl, a ani dědictvie ani lidí jemu aby nepostupoval. A tak se zacho- vaje dřieve než dvě neděli od uvázánie minú, jeď ke dskám, 9o a otpor uvázání učiň, jakož jest povědieno. A z drženie vyveden nebudeš, a bezpečen i před obranniem listem budeš; než k súdu se připrav a hleď, aby otpor svój mohl dobře provésti. — A potud o tom, komuž se v dědictvie jeho spravedlivě nebo nespraved- livě s komorníkem uvazují, jak své spravedlnosti má právem 9s hájiti, a jak se má při uvázání zachovati. Neb poněvadž jest ukázáno póvodu, jak má své spravedlnosti zápisem s uvázániem dskami zapsané dobývati, spravedlivé se jest zdálo, aby také tomu, komuž by se v dědictvie jeho chtěli uvázati, obrana proti nepravému uvázání, a proti pravému naučenie a zpráva dána 100 byla. Neb ačkoli i uvázánie nebo otpor proti uvázání obé jest úmyslem dobrým a pro konec dobrý vymyšleno, však proto toho lidé někteří zle užívají a to k zlému nejedni obracují, což jest pro dobré vymyšleno, a dobře nalezených práv zle užívati smějí. A kdyby to tak nebylo, nebylo by pokuty od starých Čechóv 105 a zeměsprávcí na obě straně nalezeno, kteréž i ten, ktož se zmatečně uvazuje, i ten, ktož zmatečně otpierá, nésti a trpěti pro své zmatky (a to spravedlivě) musí. A kdyby se žádný ne- právě nevedl, než že by se všickni spravedlivě toliko uvazovali, nebylo by ani otporu, ani pokuty pro nepravé uvázánie potřebie. 110 A kdyby všickni právě otpierali, nebylo by proti zmatečným otpo- róm žádné pokuty nalezeno. Ale že se mnozí právě uvazují, a někteří také neprávě, i otpor i pokuty pro nepravé vymyšleny a nalezeny jsú od předkóv, kteříž jsú nic bez rozumu a hodné příčiny nenalézali. — A potud o zápisu s miestem a s uvázá- 115 niem i o uvázání jest povědieno. 4. O zápisu bez „miesta“ s postúpením. O zápisiech, kteříž se s uvázániem zapisovati mají, napřed již povědieno jest. Povědieno také jest, kde má zápis bez uvá-
Strana 309
VII. 5. Zpósob zápisu bez „miesta“ postúpením. 309 zánie ve dsky kladen býti, pro škod skrze zápis s uvázániem svědčící, kdež toho potřebie nenie, a pro práce a daremních nákladóv uvarovánie. Též skrze zápis bez uvázánie postúpeniem 5 zapsaný, kdež by měl s uvázániem ve dsky vložen býti. O tom obojiem již napřed povědieno jest, aby lidé skrze uvázánie zby- tečně v zápisu položené mohli daremnie práce i nákladóv ujíti; a zase kdež uvázánie potřebie jest, skrze zápis s uvá- zániem učiněný i práce i nákladu učiněného nelitovati. Ale že 10 zpósob zápisu s uvázániem jest napřed vypsán, má se též zá- pisu zpósob bez uvázánie oznámiti. 5. Zpósob zápisu bez „miesta“ postúpením. 12) zbytečné uvázánie.. 20) a bedlivú opatrnost mieti má, 21) zmatek jeho neumělostí, nepilností nebo nehotovostí přinésti. 1. Jan Strachota z Morašic přiznal se před úředníky, že jest dlužen tisíc kop grošóv Václavovi z Morašic bratru svému a jeho dědicóm. V kterémžto dluhu hned postúpil jest jemu dědic- tvie svého v Srbiciech, tvrze, dvoru poplužnieho s poplužiem, vsí, dvoróv kmetcích s platem, s dědinami, lukami, lesy, potoky, ryb- 5 níky i se vší zvolí, což k tomu přislušie, s plným panstvím toho všeho, což tu sám má, tak jakož jemu dsky od Halamy z Srbic plněje svědčie, k jmění, držení, prodání, zastavení, zapsání a k učinění z toho, coby se jemu zdálo, jako z svého vlastnieho dědického, žádného sobě práva tu dále k tomu dědictví 10 nepozóstavuje. 2. V takovém zápisu kdež kto postupuje hned toho dědictvie, kteréž zapisuje, kto nevidie, že by zbytečné s komorníkem uvázánie bylo? Též také, kdež mátie dietěti svému věno své zapisuje, kteréž má na jeho dědictví; též, kdež žena muži svému nebo muž ženě své dědictvie, na kterémž obá spolu 15 sedie, zapisuje, a jiných takových nečíslné množstvie zápisóv jest, ješto se každý má postúpeniem, a ne uvázániem, ve dsky klásti. 3. Protož písař, kterýž miesto najvyššieho písaře zem- ského drží, při tom i při jiném při všem zvláštní a starostlivú pilnost a bedlivú péči mieti má, aby lidí v jich spravedlnosti 20 věrně opatruje, nic nezanedbal, co by jim mohlo škodu, súd, zmatek, nesnáz jeho nedbanlivostí, nepilností nebo nehotovostí přinésti; a také, aby nic neopúštěl, což by k jich užitku slúžilo. A tak lidí vedlé vóle jich, rozumu a uměnie svého a spravedl-
VII. 5. Zpósob zápisu bez „miesta“ postúpením. 309 zánie ve dsky kladen býti, pro škod skrze zápis s uvázániem svědčící, kdež toho potřebie nenie, a pro práce a daremních nákladóv uvarovánie. Též skrze zápis bez uvázánie postúpeniem 5 zapsaný, kdež by měl s uvázániem ve dsky vložen býti. O tom obojiem již napřed povědieno jest, aby lidé skrze uvázánie zby- tečně v zápisu položené mohli daremnie práce i nákladóv ujíti; a zase kdež uvázánie potřebie jest, skrze zápis s uvá- zániem učiněný i práce i nákladu učiněného nelitovati. Ale že 10 zpósob zápisu s uvázániem jest napřed vypsán, má se též zá- pisu zpósob bez uvázánie oznámiti. 5. Zpósob zápisu bez „miesta“ postúpením. 12) zbytečné uvázánie.. 20) a bedlivú opatrnost mieti má, 21) zmatek jeho neumělostí, nepilností nebo nehotovostí přinésti. 1. Jan Strachota z Morašic přiznal se před úředníky, že jest dlužen tisíc kop grošóv Václavovi z Morašic bratru svému a jeho dědicóm. V kterémžto dluhu hned postúpil jest jemu dědic- tvie svého v Srbiciech, tvrze, dvoru poplužnieho s poplužiem, vsí, dvoróv kmetcích s platem, s dědinami, lukami, lesy, potoky, ryb- 5 níky i se vší zvolí, což k tomu přislušie, s plným panstvím toho všeho, což tu sám má, tak jakož jemu dsky od Halamy z Srbic plněje svědčie, k jmění, držení, prodání, zastavení, zapsání a k učinění z toho, coby se jemu zdálo, jako z svého vlastnieho dědického, žádného sobě práva tu dále k tomu dědictví 10 nepozóstavuje. 2. V takovém zápisu kdež kto postupuje hned toho dědictvie, kteréž zapisuje, kto nevidie, že by zbytečné s komorníkem uvázánie bylo? Též také, kdež mátie dietěti svému věno své zapisuje, kteréž má na jeho dědictví; též, kdež žena muži svému nebo muž ženě své dědictvie, na kterémž obá spolu 15 sedie, zapisuje, a jiných takových nečíslné množstvie zápisóv jest, ješto se každý má postúpeniem, a ne uvázániem, ve dsky klásti. 3. Protož písař, kterýž miesto najvyššieho písaře zem- ského drží, při tom i při jiném při všem zvláštní a starostlivú pilnost a bedlivú péči mieti má, aby lidí v jich spravedlnosti 20 věrně opatruje, nic nezanedbal, co by jim mohlo škodu, súd, zmatek, nesnáz jeho nedbanlivostí, nepilností nebo nehotovostí přinésti; a také, aby nic neopúštěl, což by k jich užitku slúžilo. A tak lidí vedlé vóle jich, rozumu a uměnie svého a spravedl-
Strana 310
310 VII. 6. Kde má státi „dědicóm“ v zápisu, a kde nic. 25 nosti má opatrovati, aby však nic proti právu, nálezóm panským a starodávniemu obyčeji desk a zřiezení neučinil. A také k právóm a nálezóm i zřiezení i obyčeji desk tak prohlédati má, aby lidí vedlé vóle jich, ne své, opatroval, a tak lidské žádosti, vóli a rozumu, i smluvám jich dosti čině i práv a desk v ničemž neu- 3o rážel, než obému, i lidem i právu, dosti činil; k jednomu hledě, druhého aby nezapomienal ani obmeškával. 6. Kde má státi „dědicóm“ v zápisu, a kde nic. 1) do života, v tom zápisu žádném nemá... 3) nemá psáno byti, neb žádný... 35) a pilně spatřieno, že kdež jest . . . 1. Ktož co komu zapisuje do života jeho toliko, ne k dě- dictví, v tom zápisu v žádném nemá státi: dědicóm jeho, než tomu samému, komuž se zapisuje. 2. A též, kdež se co ženské, kněžské nebo mnišské osobě nebo obci zapisuje; neb ti dědicóv 5 nemívají, než obec má budúcie; protož se klade v takovém běhu nynějším i budúcím. Též klášter, kaplan, opat budúcie mají; dě- dicóv nemají. 3. Než kdež se co klade samé osobě kněžské, ta ani budúcích nemá, jako i žena nebo panna; protož těm se samým klade toliko, a ani jich dědicóm ani budúcím nemá ve dsky 1o a v zápis kladeno býti, neb žádný jich budúcí nenie, než ten, komuž dále zapíší. 4. Ale když se co k dědictví a mužskému pohlaví, ne duchovniemu však, zapisuje, tu všudy má přidáno býti: a jeho dědicóm, aby ten, komuž se zapisuje, skrze nepři- dánie toho slova, kdyby toho zápisu dále dědicóm nezapsal, 15 dědicóv svých o to nepřipravil, a na krále aby nespadlo. A to by již jiným nepřišlo než písařem. 5. Mnoho se také zápisóv ve dskách nacházie, i nynie se to stává, kdež lidé jedni druhým svá zbožie zapisujíce, jich dědicóm toho přieti nechtie, z roz- ličných příčin: Druzí proto, že bratra má někto útratného nebo 20 strýce, jiní syny nepoddané, a jiní z jiných příčin. V kterýchžto všech takových zápisiech pro budúcieho omylu uvarovánie píše se, že zapisuje dědictvie své tento nebo onen Petrovi z Kasalic, a ne jeho dědicóm. 6. I toto má vědieno býti, že to slovo z zápisiech: tak jakož jest to sám měl a držal, ne nadarmo se 25 píše, a nemá v žádném zápisu opuštěno a obmeškáno býti. Neb kdež se to slovo stojí v kterém zápisu, tu všudy zpravce zapi-
310 VII. 6. Kde má státi „dědicóm“ v zápisu, a kde nic. 25 nosti má opatrovati, aby však nic proti právu, nálezóm panským a starodávniemu obyčeji desk a zřiezení neučinil. A také k právóm a nálezóm i zřiezení i obyčeji desk tak prohlédati má, aby lidí vedlé vóle jich, ne své, opatroval, a tak lidské žádosti, vóli a rozumu, i smluvám jich dosti čině i práv a desk v ničemž neu- 3o rážel, než obému, i lidem i právu, dosti činil; k jednomu hledě, druhého aby nezapomienal ani obmeškával. 6. Kde má státi „dědicóm“ v zápisu, a kde nic. 1) do života, v tom zápisu žádném nemá... 3) nemá psáno byti, neb žádný... 35) a pilně spatřieno, že kdež jest . . . 1. Ktož co komu zapisuje do života jeho toliko, ne k dě- dictví, v tom zápisu v žádném nemá státi: dědicóm jeho, než tomu samému, komuž se zapisuje. 2. A též, kdež se co ženské, kněžské nebo mnišské osobě nebo obci zapisuje; neb ti dědicóv 5 nemívají, než obec má budúcie; protož se klade v takovém běhu nynějším i budúcím. Též klášter, kaplan, opat budúcie mají; dě- dicóv nemají. 3. Než kdež se co klade samé osobě kněžské, ta ani budúcích nemá, jako i žena nebo panna; protož těm se samým klade toliko, a ani jich dědicóm ani budúcím nemá ve dsky 1o a v zápis kladeno býti, neb žádný jich budúcí nenie, než ten, komuž dále zapíší. 4. Ale když se co k dědictví a mužskému pohlaví, ne duchovniemu však, zapisuje, tu všudy má přidáno býti: a jeho dědicóm, aby ten, komuž se zapisuje, skrze nepři- dánie toho slova, kdyby toho zápisu dále dědicóm nezapsal, 15 dědicóv svých o to nepřipravil, a na krále aby nespadlo. A to by již jiným nepřišlo než písařem. 5. Mnoho se také zápisóv ve dskách nacházie, i nynie se to stává, kdež lidé jedni druhým svá zbožie zapisujíce, jich dědicóm toho přieti nechtie, z roz- ličných příčin: Druzí proto, že bratra má někto útratného nebo 20 strýce, jiní syny nepoddané, a jiní z jiných příčin. V kterýchžto všech takových zápisiech pro budúcieho omylu uvarovánie píše se, že zapisuje dědictvie své tento nebo onen Petrovi z Kasalic, a ne jeho dědicóm. 6. I toto má vědieno býti, že to slovo z zápisiech: tak jakož jest to sám měl a držal, ne nadarmo se 25 píše, a nemá v žádném zápisu opuštěno a obmeškáno býti. Neb kdež se to slovo stojí v kterém zápisu, tu všudy zpravce zapi-
Strana 311
VII. 7. „Se vší zvolí, co k tomu přislušie.“ 311 sujícieho jsú zpravú povinni i těm, komuž on zapisuje, a kdež toho nenie přidáno, tu zápisníkóm jeho zprava míjie. (Toho dóvod Venceslai Andreae M. 7. Páni nalezli vóbec.) 7. Nemá ani to nevědieno býti, že tato slova, o kterýchž hned psáti budu, 30 ve dskách jinak a jinak se píší: Někde v některých zápisiech klade se takto: k jmění, držení, prodání, zastavení, zapsání; a v druhých zápisiech takto: a to bude mocí držeti, prodati, za- staviti, zapsati; ač obého jeden a týž rozum jest, však zachová- vánie nenie jedno. Shlédnuto jest po starých dskách a pilně 35 shledáno, že kdež jest zápis s uvázániem, tu se všudy píše: a to bude moci držeti, prodati, zastaviti, zapsati; ale kdež jest zápis postúpeniem, tu se všudy klade: k jmění, držení, prodání, zastavení, zapsání. A to písaři směšováno a jinak proměňováno býti nemá; neb se to i do dnešnieho dne tak, jakž za starých 40 bylo, jako i jiné, zachovává; leč by který písař toho rozumem svým nedosáhl, ani od jiného zpraven byl, ten to, jako i jiné všecko neumělostí svú móž smiesiti. 7. „Se vší zvolí, co k tomu příslušie.“ 1) Mnozí dskám... 2) že se těmi slovy dědictvie a gruntové míní, 6) že nenie ten rozum ... 24) ješto ač žádného samého jednoho.. 25) A by pak i jednoho samého byly, 20) chce-li za člověka, a ne za lité hovado 32) netoliko křesťanu, ale i židu, vlachu i pohanu i knězi. (Konec). 1. Nejedni dskám málo méně nežli já rozumějíce, za to mají, že se těmi slovy ve dskách při trziech a při zápisiech dědictvie a gruntové mínie ti, kteříž nejsú v zápisu jmenováni, a že se těmi slovy zavierají, jakoby takto stálo: i se všiem, což k tomu příslušie. Ale to nenie tak; a móž dskami, ano samým s jedním zápisem světle okázáno býti, že nenie těch slov ten rozum; neb se téměř v každém zápisu tato slova kladú po dědictví ze jména jmenovaném: a v jiná dědictvie jeho a platy, kteréž má nebo mieti bude, ješto kdyby v zvóli gruntové a dědictvie se mínilo a zavieralo, toto přidánie jiného dědictvie a platóv v zá- 10 pisiech bylo by zbytečné a prázdné, a jedna věc dvakrát by se ve dsky vpisovala. Kdež ve dskách nic se daremnieho, nic zbyte- čnieho nemá psáti, jakož nic potřebného obmeškáno a opuštieno
VII. 7. „Se vší zvolí, co k tomu přislušie.“ 311 sujícieho jsú zpravú povinni i těm, komuž on zapisuje, a kdež toho nenie přidáno, tu zápisníkóm jeho zprava míjie. (Toho dóvod Venceslai Andreae M. 7. Páni nalezli vóbec.) 7. Nemá ani to nevědieno býti, že tato slova, o kterýchž hned psáti budu, 30 ve dskách jinak a jinak se píší: Někde v některých zápisiech klade se takto: k jmění, držení, prodání, zastavení, zapsání; a v druhých zápisiech takto: a to bude mocí držeti, prodati, za- staviti, zapsati; ač obého jeden a týž rozum jest, však zachová- vánie nenie jedno. Shlédnuto jest po starých dskách a pilně 35 shledáno, že kdež jest zápis s uvázániem, tu se všudy píše: a to bude moci držeti, prodati, zastaviti, zapsati; ale kdež jest zápis postúpeniem, tu se všudy klade: k jmění, držení, prodání, zastavení, zapsání. A to písaři směšováno a jinak proměňováno býti nemá; neb se to i do dnešnieho dne tak, jakž za starých 40 bylo, jako i jiné, zachovává; leč by který písař toho rozumem svým nedosáhl, ani od jiného zpraven byl, ten to, jako i jiné všecko neumělostí svú móž smiesiti. 7. „Se vší zvolí, co k tomu příslušie.“ 1) Mnozí dskám... 2) že se těmi slovy dědictvie a gruntové míní, 6) že nenie ten rozum ... 24) ješto ač žádného samého jednoho.. 25) A by pak i jednoho samého byly, 20) chce-li za člověka, a ne za lité hovado 32) netoliko křesťanu, ale i židu, vlachu i pohanu i knězi. (Konec). 1. Nejedni dskám málo méně nežli já rozumějíce, za to mají, že se těmi slovy ve dskách při trziech a při zápisiech dědictvie a gruntové mínie ti, kteříž nejsú v zápisu jmenováni, a že se těmi slovy zavierají, jakoby takto stálo: i se všiem, což k tomu příslušie. Ale to nenie tak; a móž dskami, ano samým s jedním zápisem světle okázáno býti, že nenie těch slov ten rozum; neb se téměř v každém zápisu tato slova kladú po dědictví ze jména jmenovaném: a v jiná dědictvie jeho a platy, kteréž má nebo mieti bude, ješto kdyby v zvóli gruntové a dědictvie se mínilo a zavieralo, toto přidánie jiného dědictvie a platóv v zá- 10 pisiech bylo by zbytečné a prázdné, a jedna věc dvakrát by se ve dsky vpisovala. Kdež ve dskách nic se daremnieho, nic zbyte- čnieho nemá psáti, jakož nic potřebného obmeškáno a opuštieno
Strana 312
312 VII. 8. O nábytciech a svrchciech. nemá býti. 2. Ale vší zvolí míní se svoboda a zvolnost po obec- 15 niem najprvé, a potom i po zvláštniem ciziem, aby ji každý po obecniem i po ciziem mohl k svému mieti, tak jako jest ten měl, ktož zapisuje neb prodává. 3. A ta zvóle jest najprvé v obciech, v řekách a v próhoniech, v mostiech, v studniciech, v močidliech, silniciech, v cestách, stezkách, kteréž musie jíti 20 přes cizie. Neb žádný tak bohatý býti nemóže, aby k svému všudy po svém a přes své, a ne přes cizie a súsedské mohl jezditi, voziti, honiti, choditi, dobytky napájeti, ovce práti, ko- nopie namáčeti a jiných zvolí takových množstvie k tomu po- dobných, ješto ač některé z nich žádného samého jednoho zvláštnie 25 nejsú, však společnie a vóbec všech jsú. 4. A by pak které i jed- noho samého byly, chce-li cizieho k své zvóli, potřebě a užitku bez jich škody užívati, musí jim také svého takovým během bez své škody nebrániti. Neb to každý člověk má a povinen jest jinému každému z přirozenie činiti, chce-li za člověka a ne za so hovado zóstati; jako u svého ohně dáti osvietiti, cestu blúdíciemu ukázati, střechy a domu svého každému pocestnému přieti, ztrátu nalezenú navrátiti, a též svěřenú věc zase dáti, netoliko křesťanu, ale židu, vlachu i pohanu i knězi i všelikému cizozemci naj- neznámějšiemu. 8. O nábytciech a svrchciech. 5) dřievie, a krátce což móž se dna... 7) že na dně jest. Jsú také, 14) ot hovad bohatstvie ... 78) i svrchky zapsáni. A o nábytciech ... 1. Nábytky a svrchky rozliční lidé rozličně vykládají; jiní tak, jiní jinak; ale s krátkú řečí: Jménem svrchkóv rozumie se všecko, což jest v domě, ve dvoře nebo na poli s příčinú ruky a práce lidské připraveno, kromě dna a gruntóv, jako obilé, 5 seno, šaty, pivo, víno, nádoby, lóže, dřievie sekané, a krátce což móž se dna nebo s gruntu bez zkázy stavenie sňato býti (A proto svrchek slove, že na dně jest a svrchu). 2. Jsú také, kteříž klenoty, listy a penieze hotové, nádoby všecky mezi svrchky pokládají. 3. Ale jménem nábytkóv jiného se nic neroz- 1o umie, než všecka hovada, kteráž ve dvoře, jako koni, krávy, ovce, svině, husy, kačice, slepice, anebo jiná hovada, která
312 VII. 8. O nábytciech a svrchciech. nemá býti. 2. Ale vší zvolí míní se svoboda a zvolnost po obec- 15 niem najprvé, a potom i po zvláštniem ciziem, aby ji každý po obecniem i po ciziem mohl k svému mieti, tak jako jest ten měl, ktož zapisuje neb prodává. 3. A ta zvóle jest najprvé v obciech, v řekách a v próhoniech, v mostiech, v studniciech, v močidliech, silniciech, v cestách, stezkách, kteréž musie jíti 20 přes cizie. Neb žádný tak bohatý býti nemóže, aby k svému všudy po svém a přes své, a ne přes cizie a súsedské mohl jezditi, voziti, honiti, choditi, dobytky napájeti, ovce práti, ko- nopie namáčeti a jiných zvolí takových množstvie k tomu po- dobných, ješto ač některé z nich žádného samého jednoho zvláštnie 25 nejsú, však společnie a vóbec všech jsú. 4. A by pak které i jed- noho samého byly, chce-li cizieho k své zvóli, potřebě a užitku bez jich škody užívati, musí jim také svého takovým během bez své škody nebrániti. Neb to každý člověk má a povinen jest jinému každému z přirozenie činiti, chce-li za člověka a ne za so hovado zóstati; jako u svého ohně dáti osvietiti, cestu blúdíciemu ukázati, střechy a domu svého každému pocestnému přieti, ztrátu nalezenú navrátiti, a též svěřenú věc zase dáti, netoliko křesťanu, ale židu, vlachu i pohanu i knězi i všelikému cizozemci naj- neznámějšiemu. 8. O nábytciech a svrchciech. 5) dřievie, a krátce což móž se dna... 7) že na dně jest. Jsú také, 14) ot hovad bohatstvie ... 78) i svrchky zapsáni. A o nábytciech ... 1. Nábytky a svrchky rozliční lidé rozličně vykládají; jiní tak, jiní jinak; ale s krátkú řečí: Jménem svrchkóv rozumie se všecko, což jest v domě, ve dvoře nebo na poli s příčinú ruky a práce lidské připraveno, kromě dna a gruntóv, jako obilé, 5 seno, šaty, pivo, víno, nádoby, lóže, dřievie sekané, a krátce což móž se dna nebo s gruntu bez zkázy stavenie sňato býti (A proto svrchek slove, že na dně jest a svrchu). 2. Jsú také, kteříž klenoty, listy a penieze hotové, nádoby všecky mezi svrchky pokládají. 3. Ale jménem nábytkóv jiného se nic neroz- 1o umie, než všecka hovada, kteráž ve dvoře, jako koni, krávy, ovce, svině, husy, kačice, slepice, anebo jiná hovada, která
Strana 313
VII. 9. „K učinění jako“ etc. — 10. O rozličných výmienkách etc. 313 v rybníciech, řekách a haltéřiech, jako kapři, štiky a jiné ryby jsú. (A mohú proto slúti nábytci, že od nich člověk statku na- bývá, jako za starých bylo, kteří jsú od hovad statku a bohatstvie docházeli a bohati páni skrze stáda byli, jako Abraham a strýc 15 jeho Lot, Izák syn jeho a Jakob jeho vnuk a synové jeho.) 4. Ještě v zápisiech nemá obmeškáno býti, aby při dědictví i nábytci nebyli i svrchci zapsáni nebo vymieněni. — A o nábytciech a svrchciech potud jest povědieno. 9. „K učinění jako z svého vlastnieho dědického.“ 5) než k zástavě nebo dluh na dědictví, tu má ... 10) a dluh nebo dě- dictvie zástavné též. (konec). 1. Ta slova rozdiel mají veliký, a ne ve všech zápisiech jednostajně mají kladena býti. Neb kdež kto dědictvie dědické k dědictví zapisuje, tu má tak, jakož svrchu stojí, beze všie proměny položeno býti; než kdež kto zapisuje dědictvie věnné nebo dědictvie dědičné, ne dědicky, než k zástavě nebo do ži- vota toliko, nebo dluh na dědictví, tu má psáno býti, že bude moci z toho učiniti jako z svého vlastnieho, v té summě; a dědic- kého nemá přidáno býti. 2. A to při takových zápisiech má pilně zachováváno býti, aby někomu dědictvie věnné v dědičné nebylo obráceno; a dluh nebo dědictvie zástavné též; a dědic- 10 tvie doživotnie aby nebylo obráceno v dědičné a věčné. 10. O rozličných výmienkách v zápisiech, a najprvé o moci, aby mohl kšaftem odkázati. 26) v moci své postavil, 29) summu jistú jmenovitú zóstavují.. 34) než jsu v zápise jmenovali.. 31) dědictvie své některé listem komuž by chtěl, dáti, než toliko aby mohl summu na to dědictvie peněžitú komuž koli od- kázati. Ale.. 109) aby to mohl učiniti, nenie mu listu mocného potřebie, po- něvadž.. 115) a sobě od sebe dskami danú 118) summa nebyla vydána, a potom umře, a ti kterýmž tak odkázáno jest, s tím listem jeho neb kšaftem ke dskám přijdúce... 1. Ktož dědictvie a zbožie své zapíše dluhem a moc sobě týmž zápisem pozóstaví, aby mohl za zdravého života nebo na smrtedlné posteli dáti a odkázati na dědictví, kteréž zapisuje, komuž-
VII. 9. „K učinění jako“ etc. — 10. O rozličných výmienkách etc. 313 v rybníciech, řekách a haltéřiech, jako kapři, štiky a jiné ryby jsú. (A mohú proto slúti nábytci, že od nich člověk statku na- bývá, jako za starých bylo, kteří jsú od hovad statku a bohatstvie docházeli a bohati páni skrze stáda byli, jako Abraham a strýc 15 jeho Lot, Izák syn jeho a Jakob jeho vnuk a synové jeho.) 4. Ještě v zápisiech nemá obmeškáno býti, aby při dědictví i nábytci nebyli i svrchci zapsáni nebo vymieněni. — A o nábytciech a svrchciech potud jest povědieno. 9. „K učinění jako z svého vlastnieho dědického.“ 5) než k zástavě nebo dluh na dědictví, tu má ... 10) a dluh nebo dě- dictvie zástavné též. (konec). 1. Ta slova rozdiel mají veliký, a ne ve všech zápisiech jednostajně mají kladena býti. Neb kdež kto dědictvie dědické k dědictví zapisuje, tu má tak, jakož svrchu stojí, beze všie proměny položeno býti; než kdež kto zapisuje dědictvie věnné nebo dědictvie dědičné, ne dědicky, než k zástavě nebo do ži- vota toliko, nebo dluh na dědictví, tu má psáno býti, že bude moci z toho učiniti jako z svého vlastnieho, v té summě; a dědic- kého nemá přidáno býti. 2. A to při takových zápisiech má pilně zachováváno býti, aby někomu dědictvie věnné v dědičné nebylo obráceno; a dluh nebo dědictvie zástavné též; a dědic- 10 tvie doživotnie aby nebylo obráceno v dědičné a věčné. 10. O rozličných výmienkách v zápisiech, a najprvé o moci, aby mohl kšaftem odkázati. 26) v moci své postavil, 29) summu jistú jmenovitú zóstavují.. 34) než jsu v zápise jmenovali.. 31) dědictvie své některé listem komuž by chtěl, dáti, než toliko aby mohl summu na to dědictvie peněžitú komuž koli od- kázati. Ale.. 109) aby to mohl učiniti, nenie mu listu mocného potřebie, po- něvadž.. 115) a sobě od sebe dskami danú 118) summa nebyla vydána, a potom umře, a ti kterýmž tak odkázáno jest, s tím listem jeho neb kšaftem ke dskám přijdúce... 1. Ktož dědictvie a zbožie své zapíše dluhem a moc sobě týmž zápisem pozóstaví, aby mohl za zdravého života nebo na smrtedlné posteli dáti a odkázati na dědictví, kteréž zapisuje, komuž-
Strana 314
314 VII. 10. O rozličných výmienkách v zápisech. koli do summy, pokud se jemu zdáti bude, kdyby to upevnil s listem pod pečetí svú a jiných dvú nebo tří dobrých lidí pe- četmi na svědomie, že ti, komuž jest zbožie své zapsal, takové jeho odkázánie vyplniti mají a povinni budú bez otpornosti. Pakli by nevyplnili, tehdy ten nebo ti, komuž by jim tak odkázáno bylo, s jedním komorníkem nebo bez komorníka mocí svú bude a 1o budú se moci uvázati v dědictvie v zápise jmenované ve všecko, a to budú moci držeti a jeho užívati tak dlúho, dokudž by jim summa v zápise jmenovaná nebyla zaplacena se všemi náklady. 2. Při té výmience najprvé toto má vědieno býti, že každý tak a potud listem móž odkazovati, jakž a pokudž sobě moc zápisem 15 ostaví, a jinak nic. Neb každé odkázánie listem nebo kšaftem učiněné má se srovnati s mocí v zápise zóstavenú; bude-li jinak listem odkázáno než jest zápisem vymínieno, nebude mocno, neb proti moci zápisem zóstavené bude, a tak proti zápisu a dskám. 3. A též, ktož sobě moc zóstaví, aby pod pečetí svú a pod jiných 20 lidí pečetmi odkázal, tak se zachovati při tom odkázání musí. Pakli postaví v výmience, že bude moci pod svú pečetí toliko odkázati, tehdy to také mocné jest. 4. A ktož sobě ostaví moc, aby mohl summu toliko na dědictví svém kšaftem odkázati, ne- odkazuj gruntóv, a též zase. 5. Též také, ktož sobě moci zá- 25 pisem nechá, aby mohl do jmenovité summy odkázati na tom, což zapisuje, viece nad tu summu, kterúž jest v moci své a v zápise postavil, odkázati nemóže. 6. Ale ktož sobě moc k od- kázání kšaftem pozóstavují, to ne jednostajně všickni činie, než rozdielně; někteří ze jména summu jistú sobě a jmenovitú zó- 3o stavují, jiní pak žádné summy jisté ze jména nepokládají, než do summy, pokudž by se jim zdálo, a ti lépe činie. Neb oni první, když summu jistú jmenují, druhdy jí odkázati a dáti listem zapomenú a to po smrti jich na krále připadá; někdy by také rádi viece odkázali, než jsú sobě v zápise vymínili a jmeno- s5 vali, i nemohú. 7. Ale toto v pochybnosti jest, móž-li kto větčí summu, moc sobě dskami pozóstavě, odkázati listem nebo kšaftem, nežli jest ta summa, v kteréž jest zápis učinil, a jakž jest sám zbožie své šacoval? A to takto: Někto zapsal dědictvie své v tisíci kopách všecko, moc sobě zóstaviv týmž zápisem, aby 40 mohl odkázati listem na témž dědictvie summu, kteráž by se jemu zdála; potom listem tři tisíce kop odkázal; jsú-li zápisníci po-
314 VII. 10. O rozličných výmienkách v zápisech. koli do summy, pokud se jemu zdáti bude, kdyby to upevnil s listem pod pečetí svú a jiných dvú nebo tří dobrých lidí pe- četmi na svědomie, že ti, komuž jest zbožie své zapsal, takové jeho odkázánie vyplniti mají a povinni budú bez otpornosti. Pakli by nevyplnili, tehdy ten nebo ti, komuž by jim tak odkázáno bylo, s jedním komorníkem nebo bez komorníka mocí svú bude a 1o budú se moci uvázati v dědictvie v zápise jmenované ve všecko, a to budú moci držeti a jeho užívati tak dlúho, dokudž by jim summa v zápise jmenovaná nebyla zaplacena se všemi náklady. 2. Při té výmience najprvé toto má vědieno býti, že každý tak a potud listem móž odkazovati, jakž a pokudž sobě moc zápisem 15 ostaví, a jinak nic. Neb každé odkázánie listem nebo kšaftem učiněné má se srovnati s mocí v zápise zóstavenú; bude-li jinak listem odkázáno než jest zápisem vymínieno, nebude mocno, neb proti moci zápisem zóstavené bude, a tak proti zápisu a dskám. 3. A též, ktož sobě moc zóstaví, aby pod pečetí svú a pod jiných 20 lidí pečetmi odkázal, tak se zachovati při tom odkázání musí. Pakli postaví v výmience, že bude moci pod svú pečetí toliko odkázati, tehdy to také mocné jest. 4. A ktož sobě ostaví moc, aby mohl summu toliko na dědictví svém kšaftem odkázati, ne- odkazuj gruntóv, a též zase. 5. Též také, ktož sobě moci zá- 25 pisem nechá, aby mohl do jmenovité summy odkázati na tom, což zapisuje, viece nad tu summu, kterúž jest v moci své a v zápise postavil, odkázati nemóže. 6. Ale ktož sobě moc k od- kázání kšaftem pozóstavují, to ne jednostajně všickni činie, než rozdielně; někteří ze jména summu jistú sobě a jmenovitú zó- 3o stavují, jiní pak žádné summy jisté ze jména nepokládají, než do summy, pokudž by se jim zdálo, a ti lépe činie. Neb oni první, když summu jistú jmenují, druhdy jí odkázati a dáti listem zapomenú a to po smrti jich na krále připadá; někdy by také rádi viece odkázali, než jsú sobě v zápise vymínili a jmeno- s5 vali, i nemohú. 7. Ale toto v pochybnosti jest, móž-li kto větčí summu, moc sobě dskami pozóstavě, odkázati listem nebo kšaftem, nežli jest ta summa, v kteréž jest zápis učinil, a jakž jest sám zbožie své šacoval? A to takto: Někto zapsal dědictvie své v tisíci kopách všecko, moc sobě zóstaviv týmž zápisem, aby 40 mohl odkázati listem na témž dědictvie summu, kteráž by se jemu zdála; potom listem tři tisíce kop odkázal; jsú-li zápisníci po-
Strana 315
VII. 10. O rozličných výmienkách v zápisiech. 315 vinni tu summu zaplatiti čili nic? Zdá se mnohým a zvláště těm, kterýmž tak odkázáno jest, že to móž býti a že jsú toho zápisníci povinni platiti a tu summu vyplniti, poněvadž jest sobě moc takovú zapisující pozóstavil, aby mohl odkázati listem 45 do summy, pokud by chtěl. Jiní tomu otpierají, praviece, že sobě žádný větčie moci zápisem zóstaviti nemóž, nežli jest sám dskami a zápisem zbožie své všecko šacoval. Také se zdá, že ktož od malé summy velikú odkazuje, netoliko proti právu, ale i proti rozumu činí; neb žádný od jednoho groše nemóž 50 dvú odkázati. Ještě, skrze takové nad summu a přes summu odkazovánie lidem se škoda a právu zemskému zlehčenie děje; tak že když jeden zbožie své druhému zapíše, moc sobě při tom pozóstavě, potom nakažen jsa nebo naveden proti němu od jiného, v nemoci leže a ke dskám nemoha, aby zápis propustil, 55 má-li miesto; pakli miesta nemá, jinak toho změniti nemoha, přesáhne summú, kterúž listem nebo kšaftem odkáže, netoliko summu zápisu, v kteréž jest zbožie své zapsal a šacoval, ale také i to zbožie, na kterémž summu listem odkazuje, když na něm tak velikú summu, ješto to zbožie za to nikdy nestane, 6o listem odkáže nebo kšaftem. A ten, komuž jest zapsáno, než by tu summu odkázanú dal, poněvadž cenu toho zbožie přesahá, raděje od toho dědictvie i od zápisu svého pustí. A tak tím odkázániem jemu škoda, a posměch právu, a dskám lehkost se móže státi, že jsú dsky nadarmo mazány, a na posměch jest ono- muno dědictvie dskami zapsal, jinému summu, za kterúžto nestojí, kšaftem na tom odkázav. Z toho se zdá, že ještě i jiní zmatci pojíti mohú: První, že ten, ktož dskami právo k dědictví skrze zápis má, od toho bývá odstrčen skrze list nebo kšaft přesazeniem summy listem nebo kšaftem odkázané. A ten, ktož právo listem nebo 70 kšaftem k summě odkázané toliko má, ne k dědictví, pro summu odkázanú v dědictvie se uváže, kteréž jest prvé jinému zapsáno. A tak list desk bude mocnější. Druhý zmatek mohl by býti ten, komuž summa svědčí, když se pro tu summu v dědictvie uváže a bude je držeti, kterak to dědictvie dále móž ve dsky klásti, 75 sám jeho ve dskách nemaje? A bude-li právo své klásti, tehdy bude zpletenie ve dskách takové, že nesnadně i súdem potom bude moci rozpleteno býti. (Kto chce, kterú chce cestu, drž: Bohuslavovi, Lévovi i jiným úředníkóm se jest vždycky zdálo, 65
VII. 10. O rozličných výmienkách v zápisiech. 315 vinni tu summu zaplatiti čili nic? Zdá se mnohým a zvláště těm, kterýmž tak odkázáno jest, že to móž býti a že jsú toho zápisníci povinni platiti a tu summu vyplniti, poněvadž jest sobě moc takovú zapisující pozóstavil, aby mohl odkázati listem 45 do summy, pokud by chtěl. Jiní tomu otpierají, praviece, že sobě žádný větčie moci zápisem zóstaviti nemóž, nežli jest sám dskami a zápisem zbožie své všecko šacoval. Také se zdá, že ktož od malé summy velikú odkazuje, netoliko proti právu, ale i proti rozumu činí; neb žádný od jednoho groše nemóž 50 dvú odkázati. Ještě, skrze takové nad summu a přes summu odkazovánie lidem se škoda a právu zemskému zlehčenie děje; tak že když jeden zbožie své druhému zapíše, moc sobě při tom pozóstavě, potom nakažen jsa nebo naveden proti němu od jiného, v nemoci leže a ke dskám nemoha, aby zápis propustil, 55 má-li miesto; pakli miesta nemá, jinak toho změniti nemoha, přesáhne summú, kterúž listem nebo kšaftem odkáže, netoliko summu zápisu, v kteréž jest zbožie své zapsal a šacoval, ale také i to zbožie, na kterémž summu listem odkazuje, když na něm tak velikú summu, ješto to zbožie za to nikdy nestane, 6o listem odkáže nebo kšaftem. A ten, komuž jest zapsáno, než by tu summu odkázanú dal, poněvadž cenu toho zbožie přesahá, raděje od toho dědictvie i od zápisu svého pustí. A tak tím odkázániem jemu škoda, a posměch právu, a dskám lehkost se móže státi, že jsú dsky nadarmo mazány, a na posměch jest ono- muno dědictvie dskami zapsal, jinému summu, za kterúžto nestojí, kšaftem na tom odkázav. Z toho se zdá, že ještě i jiní zmatci pojíti mohú: První, že ten, ktož dskami právo k dědictví skrze zápis má, od toho bývá odstrčen skrze list nebo kšaft přesazeniem summy listem nebo kšaftem odkázané. A ten, ktož právo listem nebo 70 kšaftem k summě odkázané toliko má, ne k dědictví, pro summu odkázanú v dědictvie se uváže, kteréž jest prvé jinému zapsáno. A tak list desk bude mocnější. Druhý zmatek mohl by býti ten, komuž summa svědčí, když se pro tu summu v dědictvie uváže a bude je držeti, kterak to dědictvie dále móž ve dsky klásti, 75 sám jeho ve dskách nemaje? A bude-li právo své klásti, tehdy bude zpletenie ve dskách takové, že nesnadně i súdem potom bude moci rozpleteno býti. (Kto chce, kterú chce cestu, drž: Bohuslavovi, Lévovi i jiným úředníkóm se jest vždycky zdálo, 65
Strana 316
316 VII. 10. O rozličných výmienkách v zápisiech. so že žádný nemóž na zboží svém viece listem odkázati, nežli jest je sám zápisem svým a dskami šacoval. Ale již se jest nález o tom mezi Margretú z Valdeka a mezi Janem z Sútic stal, léta božieho 1497., kdež týž Jan pohánie svrchupsané Margrety k otporu. A což jest jednomu nalezeno, v té při všem jiným 85 se nalezá.) 8. Při té moci v zápisu zóstavené jest ještě jiná pochybnost a otázka, a často před úředníky přicházie: Móže-li kto na tu moc, tak pozóstavenú listem svým, kterú ves v zápise jmenovanú nebo jiné dědictvie komu dáti nebo kšaftem odkázati? Odpovieděli jsú úředníci (a dobře), že nemóž; neb sobě moci po nenechává žádný tú výmienkú svrchupsanú, aby mohl dědictvie své některé v zápise jmenované na smrtedlné posteli nebo za svého zdravie listem komuž by chtěl dáti, než toliko aby mohl summu na tom dědictví peněžitú komuž koli odkázati. Ale kdyby kto sobě tu moc dskami a zápisem svým vymínil, aby mohl 95 diel dědictvie svého v zápise jmenovaného nebo všecko dědictvie listem svým nebo kšaftem, komužby se jemu zdálo, dáti a odká- zati a své zápisníky nebo nápadníky k tomu týmž zápisem zavázal, aby toho po smrti jeho bez otporu postúpili tomu, komuž by to on listem nebo kšaftem svým dal a odkázal: tehdy 100 se zdá, že na tu moc bude moci listem svým též dědictvie svého diel nebo všecko dáti, komuž chtieti bude, jakož móž summu na tom dědictví odkázati, na tu moc sobě dskami pozó- stavenú. Pakli se komu zdá, že to nenie mocné a dosti pevné, musí se jemu zdáti i ono prvnie nemožné a nepevné, kdež 105 summu odkazuje listem na dědictví, a zvláště, když větčí summu ukáže, než dědictvie stojí. 9. A ačkoli žádný dědictvie žádného zapisovati listem ani kšaftem nemóže, ktož listu mocného nemá (pravda jest), ale ktož sobě tu moc dskami a zápisem sám dá, aby to mohl učiniti: tomu listu mocného potřebie nenie, 110 poněvadž dsky tak mocné jsú všudy jako list mocný královský, a což jiným lidem král mocným listem dává, to jest tento sobě sám dskami a zápisem svým dal; jinak by dsky mocné býti nemohly, kdyby ta moc neměla býti pevná. 10. Při té moci zápisem vymíněné jest ještě i jiná pochybnost: Když kto na 115 tu moc dskami zóstavenú a sobě dskami danú odkáže listem dědictvie nebo summu peněžitú pod uvázániem v též dědictvie, kdyby zápisníku po smrti zapisujícieho postúpeno nebylo, nebo
316 VII. 10. O rozličných výmienkách v zápisiech. so že žádný nemóž na zboží svém viece listem odkázati, nežli jest je sám zápisem svým a dskami šacoval. Ale již se jest nález o tom mezi Margretú z Valdeka a mezi Janem z Sútic stal, léta božieho 1497., kdež týž Jan pohánie svrchupsané Margrety k otporu. A což jest jednomu nalezeno, v té při všem jiným 85 se nalezá.) 8. Při té moci v zápisu zóstavené jest ještě jiná pochybnost a otázka, a často před úředníky přicházie: Móže-li kto na tu moc, tak pozóstavenú listem svým, kterú ves v zápise jmenovanú nebo jiné dědictvie komu dáti nebo kšaftem odkázati? Odpovieděli jsú úředníci (a dobře), že nemóž; neb sobě moci po nenechává žádný tú výmienkú svrchupsanú, aby mohl dědictvie své některé v zápise jmenované na smrtedlné posteli nebo za svého zdravie listem komuž by chtěl dáti, než toliko aby mohl summu na tom dědictví peněžitú komuž koli odkázati. Ale kdyby kto sobě tu moc dskami a zápisem svým vymínil, aby mohl 95 diel dědictvie svého v zápise jmenovaného nebo všecko dědictvie listem svým nebo kšaftem, komužby se jemu zdálo, dáti a odká- zati a své zápisníky nebo nápadníky k tomu týmž zápisem zavázal, aby toho po smrti jeho bez otporu postúpili tomu, komuž by to on listem nebo kšaftem svým dal a odkázal: tehdy 100 se zdá, že na tu moc bude moci listem svým též dědictvie svého diel nebo všecko dáti, komuž chtieti bude, jakož móž summu na tom dědictví odkázati, na tu moc sobě dskami pozó- stavenú. Pakli se komu zdá, že to nenie mocné a dosti pevné, musí se jemu zdáti i ono prvnie nemožné a nepevné, kdež 105 summu odkazuje listem na dědictví, a zvláště, když větčí summu ukáže, než dědictvie stojí. 9. A ačkoli žádný dědictvie žádného zapisovati listem ani kšaftem nemóže, ktož listu mocného nemá (pravda jest), ale ktož sobě tu moc dskami a zápisem sám dá, aby to mohl učiniti: tomu listu mocného potřebie nenie, 110 poněvadž dsky tak mocné jsú všudy jako list mocný královský, a což jiným lidem král mocným listem dává, to jest tento sobě sám dskami a zápisem svým dal; jinak by dsky mocné býti nemohly, kdyby ta moc neměla býti pevná. 10. Při té moci zápisem vymíněné jest ještě i jiná pochybnost: Když kto na 115 tu moc dskami zóstavenú a sobě dskami danú odkáže listem dědictvie nebo summu peněžitú pod uvázániem v též dědictvie, kdyby zápisníku po smrti zapisujícieho postúpeno nebylo, nebo
Strana 317
VII. 11. Ktož zápis dědictvie svého učiní etc. 317 kdyby jemu summa nebyla vydána, a ti, kterýmž tak odkázáno jest, s tím listem jeho nebo kšaftem po smrti jeho ke dskám přijdúce žádají komorníka, aby se v to nebo pro to, což jest 120 jim odkázáno tím kšaftem, vedlé téhož kšaftu uvázali, kterýž ještě ve dsky vložen nenie: má-li jim na ten kšaft ještě do desk nevešlý a nevložený od úřadu komorník dán býti, a takové uvázánie nenie-li na zmatek? Tomu jsú úředníci přede mnú i za mne vždycky otpierali. Než což já věděti mohu a po dskách 125 shledati, dvakrát se to přihodilo, že jest na takové listem od- kázánie komorník od úřadu dán, kteréž jest ještě ve dsky ne- bylo vešlo. Ale o tom nenie potřebie široce psáti, poněvadž jest i to nálezem panským schváleno, že móž býti, a že každému na kšaft do desk neuvedený má komorník dán býti. A také 130 nenie proti čemu mluviti, poněvadž to jest s užitkem lidským, a kdyby na kšaft ve dsky neuvedený komorník nebyl puštěn, zádava by se mnohým lidem i škoda dála, než by to ve dsky vloženo bylo. A práce se tudy lidem ujímá, že nečekají krále ani súdu, aby rozkázal úředníkóm kšaft ve dsky vložiti. Neb 135 žádný list takový kšaftní ve dsky bez zvláštnieho rozkázánie královského se vložiti nemóž. Příčina toho: Neb se jest ten, ktož listem odkazuje, nepřiznal před úředníky, poněvadž jest umřel; a každé ve dsky kladenie předjíti má před úředníky přiznánie, bez kteréhož se nic nemá ve dsky klásti, leč po smrti 140 zapisujícieho královským povoleniem bude zmocněno. 11. Ktož zápis dědictvie svého učiní, a potom jemu dědictvie přibude, aby jiného zápisu pro to zbožie přibyté nedělal, jak to má opatřiti. 2) Když to což má, ze jména.. 6) toho znova zapisovati; neb jest již těmi slovy . . . . 1. Užitečná jest každému zapisujíciemu dědictvie své tato domienka: Když kto dědictvie, kteréž skutečně má, ze jména zapíše, aby toto k tomu přidáno bylo, že zapisuje i jíné dědic- tvie a platy své, kteréž má nebo mieti bude. Neb přikúpí-li kdy co potom, připadne-li co naň jakým zápisem nebo po přáteliech, 5 nebude jemu potřebie toho znovu zapisovati ani prvním zápisem
VII. 11. Ktož zápis dědictvie svého učiní etc. 317 kdyby jemu summa nebyla vydána, a ti, kterýmž tak odkázáno jest, s tím listem jeho nebo kšaftem po smrti jeho ke dskám přijdúce žádají komorníka, aby se v to nebo pro to, což jest 120 jim odkázáno tím kšaftem, vedlé téhož kšaftu uvázali, kterýž ještě ve dsky vložen nenie: má-li jim na ten kšaft ještě do desk nevešlý a nevložený od úřadu komorník dán býti, a takové uvázánie nenie-li na zmatek? Tomu jsú úředníci přede mnú i za mne vždycky otpierali. Než což já věděti mohu a po dskách 125 shledati, dvakrát se to přihodilo, že jest na takové listem od- kázánie komorník od úřadu dán, kteréž jest ještě ve dsky ne- bylo vešlo. Ale o tom nenie potřebie široce psáti, poněvadž jest i to nálezem panským schváleno, že móž býti, a že každému na kšaft do desk neuvedený má komorník dán býti. A také 130 nenie proti čemu mluviti, poněvadž to jest s užitkem lidským, a kdyby na kšaft ve dsky neuvedený komorník nebyl puštěn, zádava by se mnohým lidem i škoda dála, než by to ve dsky vloženo bylo. A práce se tudy lidem ujímá, že nečekají krále ani súdu, aby rozkázal úředníkóm kšaft ve dsky vložiti. Neb 135 žádný list takový kšaftní ve dsky bez zvláštnieho rozkázánie královského se vložiti nemóž. Příčina toho: Neb se jest ten, ktož listem odkazuje, nepřiznal před úředníky, poněvadž jest umřel; a každé ve dsky kladenie předjíti má před úředníky přiznánie, bez kteréhož se nic nemá ve dsky klásti, leč po smrti 140 zapisujícieho královským povoleniem bude zmocněno. 11. Ktož zápis dědictvie svého učiní, a potom jemu dědictvie přibude, aby jiného zápisu pro to zbožie přibyté nedělal, jak to má opatřiti. 2) Když to což má, ze jména.. 6) toho znova zapisovati; neb jest již těmi slovy . . . . 1. Užitečná jest každému zapisujíciemu dědictvie své tato domienka: Když kto dědictvie, kteréž skutečně má, ze jména zapíše, aby toto k tomu přidáno bylo, že zapisuje i jíné dědic- tvie a platy své, kteréž má nebo mieti bude. Neb přikúpí-li kdy co potom, připadne-li co naň jakým zápisem nebo po přáteliech, 5 nebude jemu potřebie toho znovu zapisovati ani prvním zápisem
Strana 318
318 VII. 12. Kto chce zápisu svého nepropúštěje etc. — 13. „Najprvé" etc. skrze propuštěnie hýbati; neb jest již těmi slovy to všecko, což je potom naň přišlo, zapsáno prvé nežli jest naň přišlo. 2. Pakli té výmienky v zápise jeho nebude, což koli potom přikúpí, což koli 10 naň potom odkudž koli přijde, jestliže toho znovu jiným zápisem nezapíše, a v tom bez dědicóv umře, to vše, což jest přikúpil, to vše, což jest naň jakž koli po komž koli přišlo, na krále po smrti jeho spadne. (Dóvodóv na to jest ve dskách i v náleziech dosti.) 12. Kto chce zápisu svého nepropúštěje uprodati dědic- tvie svého, jiným po smrti své zapsaného. 1) Ktož zbožie své zápisem řiedí, 12) jest dosti). A na tu výmienku 14) přes zápis svój móž prodati (konec). 1. Ktož dědictvie své zápisem řiedí, chce-li potom zápisem svým nehýbati pro uprodánie statku svého (ač by naň kdy po- třeba taková přišla, neb žádný nevie, co jemu den zajtřejší nebo ještě večer dnešní přinese), ten tuto výmienku v svém zápise postav, že bude moci dědictvie své v zápise jmenované společně nebo rozdielně prodati, dáti, zastaviti, zapsati, na něm věnovati a učiniti jako z svého vlastnieho, co se jemu zdáti bude, beze všie svrchupsaných zápisníkóv překážky i jiných všech lidí všie otpornosti. 2. A na tu výmienku, ktož chce, móž také i nepřieteli 1o svému svój statek i tomu každému, komuž ho nepřeje (a to ještě bez miesta) zapsati, žádného se zmatku v tom od žádného neboje. (A s takovými domienkami zápisóv ve dskách jest ne- málo). 3. A na tu výmienku netoliko diel svého statku, ale všecek statek svój přes zápis svój dskami tak učiněný móž prodati, 15 jakož jest o tom i prvé povědieno. 13. „Najprvé a přede všemi." 5) jest pochybnost, mohú-li ti kterýmž.. 12) kterýž tak po jedněch na druhé ukazuje, na kteréžto dědictvie po něm má přijíti 34) mnoho přidáno móž býti, kteříž .. 38) krátce lidí .... 40) zápis nerozumný; z kteréhož... 1. Ta slova se v zápisiech pokládají, kdež kto zbožie svého nápadníky rozličné ne pojednú a společně, ale jedny po druhých,
318 VII. 12. Kto chce zápisu svého nepropúštěje etc. — 13. „Najprvé" etc. skrze propuštěnie hýbati; neb jest již těmi slovy to všecko, což je potom naň přišlo, zapsáno prvé nežli jest naň přišlo. 2. Pakli té výmienky v zápise jeho nebude, což koli potom přikúpí, což koli 10 naň potom odkudž koli přijde, jestliže toho znovu jiným zápisem nezapíše, a v tom bez dědicóv umře, to vše, což jest přikúpil, to vše, což jest naň jakž koli po komž koli přišlo, na krále po smrti jeho spadne. (Dóvodóv na to jest ve dskách i v náleziech dosti.) 12. Kto chce zápisu svého nepropúštěje uprodati dědic- tvie svého, jiným po smrti své zapsaného. 1) Ktož zbožie své zápisem řiedí, 12) jest dosti). A na tu výmienku 14) přes zápis svój móž prodati (konec). 1. Ktož dědictvie své zápisem řiedí, chce-li potom zápisem svým nehýbati pro uprodánie statku svého (ač by naň kdy po- třeba taková přišla, neb žádný nevie, co jemu den zajtřejší nebo ještě večer dnešní přinese), ten tuto výmienku v svém zápise postav, že bude moci dědictvie své v zápise jmenované společně nebo rozdielně prodati, dáti, zastaviti, zapsati, na něm věnovati a učiniti jako z svého vlastnieho, co se jemu zdáti bude, beze všie svrchupsaných zápisníkóv překážky i jiných všech lidí všie otpornosti. 2. A na tu výmienku, ktož chce, móž také i nepřieteli 1o svému svój statek i tomu každému, komuž ho nepřeje (a to ještě bez miesta) zapsati, žádného se zmatku v tom od žádného neboje. (A s takovými domienkami zápisóv ve dskách jest ne- málo). 3. A na tu výmienku netoliko diel svého statku, ale všecek statek svój přes zápis svój dskami tak učiněný móž prodati, 15 jakož jest o tom i prvé povědieno. 13. „Najprvé a přede všemi." 5) jest pochybnost, mohú-li ti kterýmž.. 12) kterýž tak po jedněch na druhé ukazuje, na kteréžto dědictvie po něm má přijíti 34) mnoho přidáno móž býti, kteříž .. 38) krátce lidí .... 40) zápis nerozumný; z kteréhož... 1. Ta slova se v zápisiech pokládají, kdež kto zbožie svého nápadníky rozličné ne pojednú a společně, ale jedny po druhých,
Strana 319
VII. 13. „Najprvé a přede všemi.“ 319 a po smrti jedněch na druhé živé nápad dělá, a po těch opět na jiné, a tak dále, dokudž se komu zdá. 2. Ale kdež tak svědčí jedněm najprvé, a potom kdyby ti zemřeli, jiným, jest 5 otázka, mohú-li ti, kterýmž najprvé a přede všemi svědčí, dále jiným, komuž chtie, zapsati přes tyto zápisníky druhé nebo třetie, čili nic? Jestliže mohú zapsati jiným, tehdy nápad odejmú druhým, kterýmž zápis po nich svědčí; pakli nemohú zapsati, tehdy mají život toliko na tom, což jest jim tak zapsáno. 10 Tomu se rozum žádný dáti nemóž, než z zápisu musí vzat býti, kterýž tak po jedněch zápisníciech na druhé ukazuje. 3. Jestliže v zápisu stojí, že někto zapisuje Petrovi a jeho dědicóm najprvé a přede všemi; pakli by bez dědicóv nebo i s dědici umřel, tehdy (a prvé nic) tomuto nebo tomuto: tu známo jest, že ten, komuž 15 tak zápis svědčí, když dědicóv nemá nebo maje, že jemu zemrú, nemóž toho zápisu dále žádnému zavazovati přes ty druhé zá- pisníky, na kteréžto po něm má připadnúti. A chtěl-li by přes to zapisovati a k jiným ten zápis obrátiti mimo ty druhé zápis- níky, na kteréžto dědictvie po něm a po jeho smrti má přijíti, 20 mají tomu ti zápisníci druzí nebo třetí otpor vložiti, a hned po smrti jeho, let nepropúštějíce, prvním zápisem se v to uvázati. (O tom jest nález III. Andreae. B. 2. v při mezi Slavatú z Chlumu a Mikulášem z Lípy.) 4. Ale kde v zápisu takto stojí, že Jan z Myšlína zapisuje Petrovi a Václavovi z Rosic a jich dědicóm 25 najprvé a přede všemi; pakli by oni i s dědici zemřeli, a o dědictví v zápise položeném jinak nezřiedili, tehdy (a prvé nic) Mikulá- šovi nebo Ctiradovi etc.: tu v takovém zápise první zápisníci mohú dědictvie jim tak zapsané najprvé a přede všemi, sami i dědici jich přes druhé zápisníky spravedlivě a beze všeho s0 zmatku zapsati. (A jest takových zápisóv po dskách mnoho.) 5. A též, kdež zapisuje kto najprvé a přede všemi těmto nebo těmto, veliká mylnost skrze to přidánie dědicóv nebo nepřidánie přicházie. Neb stane-li jich dědicóm, a budú mieti dědice, a ti opět jiné dědice, tu opět na druhé zápisníky nic nepřijde. (Ale 35 takových omylóv a zmatkóv pilností a uměniem písaře mnoho odjato, a zase jeho nedostatkem mnoho móž přičiněno býti; neb když krátce lidi vyslyše v jich úmysliech a potřebách, a na miesto rozumu jich skrze vyptánie vóle jich a konečného úmyslu ne- vyzvěda, i dělá zápis pospěšný: v takovém chvátání móž se při 40
VII. 13. „Najprvé a přede všemi.“ 319 a po smrti jedněch na druhé živé nápad dělá, a po těch opět na jiné, a tak dále, dokudž se komu zdá. 2. Ale kdež tak svědčí jedněm najprvé, a potom kdyby ti zemřeli, jiným, jest 5 otázka, mohú-li ti, kterýmž najprvé a přede všemi svědčí, dále jiným, komuž chtie, zapsati přes tyto zápisníky druhé nebo třetie, čili nic? Jestliže mohú zapsati jiným, tehdy nápad odejmú druhým, kterýmž zápis po nich svědčí; pakli nemohú zapsati, tehdy mají život toliko na tom, což jest jim tak zapsáno. 10 Tomu se rozum žádný dáti nemóž, než z zápisu musí vzat býti, kterýž tak po jedněch zápisníciech na druhé ukazuje. 3. Jestliže v zápisu stojí, že někto zapisuje Petrovi a jeho dědicóm najprvé a přede všemi; pakli by bez dědicóv nebo i s dědici umřel, tehdy (a prvé nic) tomuto nebo tomuto: tu známo jest, že ten, komuž 15 tak zápis svědčí, když dědicóv nemá nebo maje, že jemu zemrú, nemóž toho zápisu dále žádnému zavazovati přes ty druhé zá- pisníky, na kteréžto po něm má připadnúti. A chtěl-li by přes to zapisovati a k jiným ten zápis obrátiti mimo ty druhé zápis- níky, na kteréžto dědictvie po něm a po jeho smrti má přijíti, 20 mají tomu ti zápisníci druzí nebo třetí otpor vložiti, a hned po smrti jeho, let nepropúštějíce, prvním zápisem se v to uvázati. (O tom jest nález III. Andreae. B. 2. v při mezi Slavatú z Chlumu a Mikulášem z Lípy.) 4. Ale kde v zápisu takto stojí, že Jan z Myšlína zapisuje Petrovi a Václavovi z Rosic a jich dědicóm 25 najprvé a přede všemi; pakli by oni i s dědici zemřeli, a o dědictví v zápise položeném jinak nezřiedili, tehdy (a prvé nic) Mikulá- šovi nebo Ctiradovi etc.: tu v takovém zápise první zápisníci mohú dědictvie jim tak zapsané najprvé a přede všemi, sami i dědici jich přes druhé zápisníky spravedlivě a beze všeho s0 zmatku zapsati. (A jest takových zápisóv po dskách mnoho.) 5. A též, kdež zapisuje kto najprvé a přede všemi těmto nebo těmto, veliká mylnost skrze to přidánie dědicóv nebo nepřidánie přicházie. Neb stane-li jich dědicóm, a budú mieti dědice, a ti opět jiné dědice, tu opět na druhé zápisníky nic nepřijde. (Ale 35 takových omylóv a zmatkóv pilností a uměniem písaře mnoho odjato, a zase jeho nedostatkem mnoho móž přičiněno býti; neb když krátce lidi vyslyše v jich úmysliech a potřebách, a na miesto rozumu jich skrze vyptánie vóle jich a konečného úmyslu ne- vyzvěda, i dělá zápis pospěšný: v takovém chvátání móž se při 40
Strana 320
320 VII. 14. O jiných výmienkách a o písařiech desk zemských. zápisu přihoditi ukrácenie, z kteréhož potom mezi lidmi súdové, róznice, nesnáze a škody rozličné přicházejí. Protož pro uvaro- vánie takových omylností lidem škodných najprvé má písař roz- umu lidského dosieci, a úmyslu jich a vóli konečně srozuměti, 45 jak nápady a k kterému rozumu o dědictví svém chtie činiti. A jestliže nápad s jedněch zápisníkóv předních na jiné a na poslednie mieti chtie, tehdy to má tak opatřiti, aby, když prvním zapisují, tak přidával, že jim to zapisují do jich života, a potom po smrti jich jiným. A pakli jiným zápisníkóm po prvních proto 50 toliko zapisují, aby to po smrti prvních zápisníkóv (kdyby toho neopatřili) na druhé zápisníky poslednějšie raděje než na krále přišlo: tehdy má tato slova přiložiti: Že zapisuje najprvé a přede všemi těmto a těmto, a když by ti zemřeli a o dědictví v zápise položeném jinak nezřiedili, tehdy (a prvé nic) těmto nebo těmto. 55 A skrze takové lidí při zápisiech jich opatrovánie mnohým bude omylóm moci vyvinuto býti. A též při dědiciech přidání nebo nepřidání a při jiných výmienkách nečíslných věrné a pilné má býti vyptávánie, aby se lidem proti vóli jich nic ve dsky zmatečně nekladlo. 14. O jiných výmienkách a o písařiech desk zemských. 3) ješto je všecky znáti viece písařóm než lidem příleží; 4) róznice i zmatky znamenité berú, o kterýchž.. 10) s pilností a s rozumem i.. 15) Neb písařstvie zemské nikdy se tak 17) ktož jsú toho skutečně zkusili; neb ne- toliko rozumu přirozeného, dobrého smyslu obecného a toho obého uměniem ozdobeného a známostí práv zemských, desk i nálezóv obecních i zvlá- štních nečíslných potřebie jest; 22) a obyčeje, prostranné výmluvnosti a snadné hotovosti ve všem a při všem rychlostí i v srozumění i v psání i.. 32) a žádnému neškodný. 1. Jsú i jiné ještě mnohé obecnie i zvláštnie a lidem uži- tečné výmienky, kteréž se v takových zápisiech z rozličné potřeby všecky pokládají, ješto je znáti viece písařóm než lidem příležie. Skrze kterýchžto výmienek opuštěnie lidé škody, zádavy, róznice, 5 súdy, nesnáze znamenité mívají, o kterýchž o všech tuto psáti, i dlúhá věc i tesklivá by byla, a také tomu, ktož jest prvé často
320 VII. 14. O jiných výmienkách a o písařiech desk zemských. zápisu přihoditi ukrácenie, z kteréhož potom mezi lidmi súdové, róznice, nesnáze a škody rozličné přicházejí. Protož pro uvaro- vánie takových omylností lidem škodných najprvé má písař roz- umu lidského dosieci, a úmyslu jich a vóli konečně srozuměti, 45 jak nápady a k kterému rozumu o dědictví svém chtie činiti. A jestliže nápad s jedněch zápisníkóv předních na jiné a na poslednie mieti chtie, tehdy to má tak opatřiti, aby, když prvním zapisují, tak přidával, že jim to zapisují do jich života, a potom po smrti jich jiným. A pakli jiným zápisníkóm po prvních proto 50 toliko zapisují, aby to po smrti prvních zápisníkóv (kdyby toho neopatřili) na druhé zápisníky poslednějšie raděje než na krále přišlo: tehdy má tato slova přiložiti: Že zapisuje najprvé a přede všemi těmto a těmto, a když by ti zemřeli a o dědictví v zápise položeném jinak nezřiedili, tehdy (a prvé nic) těmto nebo těmto. 55 A skrze takové lidí při zápisiech jich opatrovánie mnohým bude omylóm moci vyvinuto býti. A též při dědiciech přidání nebo nepřidání a při jiných výmienkách nečíslných věrné a pilné má býti vyptávánie, aby se lidem proti vóli jich nic ve dsky zmatečně nekladlo. 14. O jiných výmienkách a o písařiech desk zemských. 3) ješto je všecky znáti viece písařóm než lidem příleží; 4) róznice i zmatky znamenité berú, o kterýchž.. 10) s pilností a s rozumem i.. 15) Neb písařstvie zemské nikdy se tak 17) ktož jsú toho skutečně zkusili; neb ne- toliko rozumu přirozeného, dobrého smyslu obecného a toho obého uměniem ozdobeného a známostí práv zemských, desk i nálezóv obecních i zvlá- štních nečíslných potřebie jest; 22) a obyčeje, prostranné výmluvnosti a snadné hotovosti ve všem a při všem rychlostí i v srozumění i v psání i.. 32) a žádnému neškodný. 1. Jsú i jiné ještě mnohé obecnie i zvláštnie a lidem uži- tečné výmienky, kteréž se v takových zápisiech z rozličné potřeby všecky pokládají, ješto je znáti viece písařóm než lidem příležie. Skrze kterýchžto výmienek opuštěnie lidé škody, zádavy, róznice, 5 súdy, nesnáze znamenité mívají, o kterýchž o všech tuto psáti, i dlúhá věc i tesklivá by byla, a také tomu, ktož jest prvé často
Strana 321
VII. 15. O rozličnosti zápisóv. 321 u desk nebýval, nevelmi užitečná. A by pak tuto všecky do poslednie vypsány byly, proto jimi pojednú žádný písař ani úředník nový spraven dostatečně nebude moci býti, kterýž jest prvé u desk let několik s pilností ustavičně a s rozumem 10 i skutečným zkušeniem nesedal, a kterýž pilně a často a dlúho starých desk čítaje nepřevře a zvyklosti v tom veliké vlastním a skutečným zkušeniem nevezme (neb nekaždého člověka jest do Koryntú přijíti, aniž z každého dřeva nebo kamene obraz svatého Václava móž vyřezán neb utesán býti). 2. Neb písařstvie u desk 15 nikdy se tak veliké a tak těžké, tak pracné a tak nesnadné lidem nezdá, jako jest, a jako ti znají, kto jsú toho skutečně zkusili, když tomu dosti činiti chtie; neb netoliko rozumu přirozeného, dobrého smyslu obecného, a toho obého uměniem a známostí práv zemských, desk i nálezóv obecních i zvláštních nečíslných 20 ohrazeného potřebie jest, ale také mnohé opatrnosti, mnohé paměti, velikého zkušenie, zvyklosti a obyčeje, výmluvnosti, snadné hotovosti ve všem, a při všem rychlosti i v srozumění i v psání i v nalezení slov dobrých, platných a zřetedlných, a nad to nade všecko najprvé a přede vším spravedlnosti a upřiem- 25 nosti, k daróm nenávisti vždycky při tom úřadě písařstvie potře- bie jest. 3. Má také písař lítost zvláštní netoliko k sirotkóm a vdovám, ale ke všem chudým lidem a sprostným s přívětivostí mieti, aby rád dobře poradil, věrně opatřil, milostivě chudému od desk odpustil, sprostného trpělivě vyslyšal, a snadný k roz-so mluvení, trpělivý k vyslyšení býti, a všem, krátce, užitečný aby byl, a žádnému dobrému neškodný. A takový když bude, ten snadně lidi v jich spravedlnostech bez nesnází, súdóv, omylóv a potomních zmatkóv opatrovati bude, a všecky výmienky, obecníe i zvláštnie, obyčejné i neobyčejné, lidem potřebné, po dskách 35 vyhledá, a na snadně je všecky a jako řiekají, na prstech mieti bude. — A potud o výmienkách. 15. O rozličnosti zápisóv. 4) poručníkem jich jsa, zapisuje; za se i za sirotky se k zápisu u desk přiznává, 8) právo věnné maje ve dsky.. 21) Každý zápis svěřený (a o tom ještě tuto povědieno nenie) má „s miestem“ býti; ale zápisové dědiční, věční, věnní, i jiní těm podobní mohú s miestem i bez miesta ve dsky Všehrd. 21
VII. 15. O rozličnosti zápisóv. 321 u desk nebýval, nevelmi užitečná. A by pak tuto všecky do poslednie vypsány byly, proto jimi pojednú žádný písař ani úředník nový spraven dostatečně nebude moci býti, kterýž jest prvé u desk let několik s pilností ustavičně a s rozumem 10 i skutečným zkušeniem nesedal, a kterýž pilně a často a dlúho starých desk čítaje nepřevře a zvyklosti v tom veliké vlastním a skutečným zkušeniem nevezme (neb nekaždého člověka jest do Koryntú přijíti, aniž z každého dřeva nebo kamene obraz svatého Václava móž vyřezán neb utesán býti). 2. Neb písařstvie u desk 15 nikdy se tak veliké a tak těžké, tak pracné a tak nesnadné lidem nezdá, jako jest, a jako ti znají, kto jsú toho skutečně zkusili, když tomu dosti činiti chtie; neb netoliko rozumu přirozeného, dobrého smyslu obecného, a toho obého uměniem a známostí práv zemských, desk i nálezóv obecních i zvláštních nečíslných 20 ohrazeného potřebie jest, ale také mnohé opatrnosti, mnohé paměti, velikého zkušenie, zvyklosti a obyčeje, výmluvnosti, snadné hotovosti ve všem, a při všem rychlosti i v srozumění i v psání i v nalezení slov dobrých, platných a zřetedlných, a nad to nade všecko najprvé a přede vším spravedlnosti a upřiem- 25 nosti, k daróm nenávisti vždycky při tom úřadě písařstvie potře- bie jest. 3. Má také písař lítost zvláštní netoliko k sirotkóm a vdovám, ale ke všem chudým lidem a sprostným s přívětivostí mieti, aby rád dobře poradil, věrně opatřil, milostivě chudému od desk odpustil, sprostného trpělivě vyslyšal, a snadný k roz-so mluvení, trpělivý k vyslyšení býti, a všem, krátce, užitečný aby byl, a žádnému dobrému neškodný. A takový když bude, ten snadně lidi v jich spravedlnostech bez nesnází, súdóv, omylóv a potomních zmatkóv opatrovati bude, a všecky výmienky, obecníe i zvláštnie, obyčejné i neobyčejné, lidem potřebné, po dskách 35 vyhledá, a na snadně je všecky a jako řiekají, na prstech mieti bude. — A potud o výmienkách. 15. O rozličnosti zápisóv. 4) poručníkem jich jsa, zapisuje; za se i za sirotky se k zápisu u desk přiznává, 8) právo věnné maje ve dsky.. 21) Každý zápis svěřený (a o tom ještě tuto povědieno nenie) má „s miestem“ býti; ale zápisové dědiční, věční, věnní, i jiní těm podobní mohú s miestem i bez miesta ve dsky Všehrd. 21
Strana 322
322 VII. 16. Žádný se dluh nezpravuje. kladeni býti.) Ale že se jest zmienka stala o svěřeném zápisu, aby vědieno bylo co jest, musí se oznámiti: Zápis svěřený jest, kdež kto zbožie své zapisuje komuž koli „s miestem“ po své a po dětí svých smrti; aby děti jeho k letóm přijdúce, po smrti otce svého mohly sobě ten zápis z desk propustiti. Pakli by děti před léty zemřely, aby zbožie zapisujícího na ty komuž jest zapsal, raději přišlo, než na vý- prosníky. A též kdež poruční otec zbožie sirotčie zapisuje po jich smrti, svěřený zápis slove, a jiných množstvie těm podobných nečíslné. 1. Zápisové jsú rozliční: někteří dědiční, jiní věnní, druzí věční, nejedni doživotní, někteří zástavní, mnozí také dlužní. 2. Dědiční jsú, kdež kto dědictvie své dědické nebo sirotčie, poručníkem jich jsa, ve dsky klade, za se i za sirotky 5 se k zápisu u desk přiznává, a dědictvie jich zapisuje, jim i sobě beze škody (kterýchž zápisóv po dskách starých i nových nečíslné se nalezá množstvie.) 3. Věnní, kdež vdova věno své obdržané neb ktož koli jiný právo věnné od kohož koli maje ve dsky zapisuje. 4. Věční zápisové jsú, kdež kto zbožie své 10 k věčnosti; doživotní, kdež kto dědictvie své nebo plat svój do života zapisuje. 5. Zástavní pak zápisové jsú, kdež kto komu dědictvie své nebo plat do času dluhem s výplatú zastavuje. 6. Ale dlužní zápisové jsú, kdež kto dluh spravedlivý na dědictví svém zapisuje. 7. A jiných zápisóv jest mnoho, kteříž by i 15 mluvného někoho, kdyby je měl všecky zvláště vyčísti, umdliti mohly. Ale kteří jsú obyčejnější, ti téměř jsú, o kterýchž jest povědieno. 8. A každý z těch zápisóv svá slova zvláštnie, svú formu od jiných rozdielnú má, a každý z těch zápisóv jinak a jinak má ve dsky kladen býti, vedlé rozdielu, rozumu a potřeb 20 na též zápisy přislušejících. 9. Žádný zápis doživotný, žádný zápis dlužný nemá „s miestem“ zapisován býti, každý zápis svěřený téměř „s miestem“ bývá a s navráceniem nápadu dědictvie zase na zapisujícieho, o kterémž jest v šestých knihách povědieno. Ale zápisové dědiční, věční, věnní i jiní těm podobní mohú i 25 „S miestem" i bez „miesta" ve dsky kladeni býti. 16. Žádný se dluh nezpravuje. 5) měl a držal, tu zpravce zapisujícího... 12) přijmeš-li takové kla- denie ty kdožs kúpil, zklamáš se a zpravy žádné mieti nebudeš. A ty
322 VII. 16. Žádný se dluh nezpravuje. kladeni býti.) Ale že se jest zmienka stala o svěřeném zápisu, aby vědieno bylo co jest, musí se oznámiti: Zápis svěřený jest, kdež kto zbožie své zapisuje komuž koli „s miestem“ po své a po dětí svých smrti; aby děti jeho k letóm přijdúce, po smrti otce svého mohly sobě ten zápis z desk propustiti. Pakli by děti před léty zemřely, aby zbožie zapisujícího na ty komuž jest zapsal, raději přišlo, než na vý- prosníky. A též kdež poruční otec zbožie sirotčie zapisuje po jich smrti, svěřený zápis slove, a jiných množstvie těm podobných nečíslné. 1. Zápisové jsú rozliční: někteří dědiční, jiní věnní, druzí věční, nejedni doživotní, někteří zástavní, mnozí také dlužní. 2. Dědiční jsú, kdež kto dědictvie své dědické nebo sirotčie, poručníkem jich jsa, ve dsky klade, za se i za sirotky 5 se k zápisu u desk přiznává, a dědictvie jich zapisuje, jim i sobě beze škody (kterýchž zápisóv po dskách starých i nových nečíslné se nalezá množstvie.) 3. Věnní, kdež vdova věno své obdržané neb ktož koli jiný právo věnné od kohož koli maje ve dsky zapisuje. 4. Věční zápisové jsú, kdež kto zbožie své 10 k věčnosti; doživotní, kdež kto dědictvie své nebo plat svój do života zapisuje. 5. Zástavní pak zápisové jsú, kdež kto komu dědictvie své nebo plat do času dluhem s výplatú zastavuje. 6. Ale dlužní zápisové jsú, kdež kto dluh spravedlivý na dědictví svém zapisuje. 7. A jiných zápisóv jest mnoho, kteříž by i 15 mluvného někoho, kdyby je měl všecky zvláště vyčísti, umdliti mohly. Ale kteří jsú obyčejnější, ti téměř jsú, o kterýchž jest povědieno. 8. A každý z těch zápisóv svá slova zvláštnie, svú formu od jiných rozdielnú má, a každý z těch zápisóv jinak a jinak má ve dsky kladen býti, vedlé rozdielu, rozumu a potřeb 20 na též zápisy přislušejících. 9. Žádný zápis doživotný, žádný zápis dlužný nemá „s miestem“ zapisován býti, každý zápis svěřený téměř „s miestem“ bývá a s navráceniem nápadu dědictvie zase na zapisujícieho, o kterémž jest v šestých knihách povědieno. Ale zápisové dědiční, věční, věnní i jiní těm podobní mohú i 25 „S miestem" i bez „miesta" ve dsky kladeni býti. 16. Žádný se dluh nezpravuje. 5) měl a držal, tu zpravce zapisujícího... 12) přijmeš-li takové kla- denie ty kdožs kúpil, zklamáš se a zpravy žádné mieti nebudeš. A ty
Strana 323
VII. 17. O zápisu, kdež se dluh spravedlivý etc. 323 kdož prodav trhem na ten fortel kladeš zápisem, aby se ze zpravy sám vylínal, a na jiného ji (se samého přeskoče) převedl, kázně panské neujdeš, neb hned v témž nálezu stojí takto: Ale ktož jest co trhem prodal..... 1. Za obyčej jest, ktož co klade ve dsky dluhem a zápisem, že toho nemóž zpravovati; neb zprava toliko trhóv a kúpení jest. 2. Než kdež kto dědictvie své po své smrti jinému „s miestem" zavazuje, a toto slova v tom zápisu stojí: Tak a v témž plném právě, jakož jest to sám měl a držal, tu 5 zpravce zapisujícieho jsú také zpravú povinni i nápadníkóm. (Nález na to již napřed ukázaný.) 3. Ale tím se žádný nemyl, ktož které dědictvie komu prodá trhem, ješto sám za to zpravu má, a chtě s sebe zpravu na toho, od kohož má, svésti, i klade ve dsky tomu, komuž jest prodal ne trhem než zápisem a 10 dluhem, dotkna té výmienky v zápisu, tak jakož to sám měl a držal: přijme-li takové kladenie, ktož jest kúpil, zklamá se a zpravy žádné mieti nebude. Neb ten, ktož zpravuje zapisujíciemu, povedeš-li naň pro nezpravu, ten ktož jest kúpil, tomu práva vedení odepře; neb jemu tím během zpravú povinen nenie. 15 4. A ten, ktož prodav trhem, na ten zpósob klade zápisem ve dsky, aby ze zpravy sám vyšel, a na jiného ji (se samého pře- skoče) převedl, kázně panské s těžkostí ujde; neb hned po témž nálezu stojí takto: Ale ktož jest co trhem prodal, ten zachovaj řád a právo, jakož na trh slušie. 5. Též také ani poručníci 20 při nápadniem zápisu mohú činěni dětí a statku býti; neb jiné jest, nápadníky, a jiné, poručníky dělati; a jiný jest nápad, a jiné poručenstvie; a dsky, kdež se poručenstvie dětí a statku píše, jiné jsú, a jiné, kdež se zápisové nápadní kladú. (A věz každý, že to poručenstvie, kteréž se při nápadu dělá, mocné 25 nenie, a obdrží poručenstvie přes ten zápis, ktož za to krále prositi bude.) 17. O zápisu, kdež se dluh spravedlivý i s úrokem zapisuje. 1) Z těžka by konec knihám mohl učiněn býti, kdyby se všecko což by mohlo... 4) Kdo by chtěl rozum svój po něm probiehati, o zemských práviech píše, má každý, kde by umění své proháněl a výmluvnost svú široce rozprostieral, dosti miesta, bude-li chtieti o práviech a svobodách země české * 21
VII. 17. O zápisu, kdež se dluh spravedlivý etc. 323 kdož prodav trhem na ten fortel kladeš zápisem, aby se ze zpravy sám vylínal, a na jiného ji (se samého přeskoče) převedl, kázně panské neujdeš, neb hned v témž nálezu stojí takto: Ale ktož jest co trhem prodal..... 1. Za obyčej jest, ktož co klade ve dsky dluhem a zápisem, že toho nemóž zpravovati; neb zprava toliko trhóv a kúpení jest. 2. Než kdež kto dědictvie své po své smrti jinému „s miestem" zavazuje, a toto slova v tom zápisu stojí: Tak a v témž plném právě, jakož jest to sám měl a držal, tu 5 zpravce zapisujícieho jsú také zpravú povinni i nápadníkóm. (Nález na to již napřed ukázaný.) 3. Ale tím se žádný nemyl, ktož které dědictvie komu prodá trhem, ješto sám za to zpravu má, a chtě s sebe zpravu na toho, od kohož má, svésti, i klade ve dsky tomu, komuž jest prodal ne trhem než zápisem a 10 dluhem, dotkna té výmienky v zápisu, tak jakož to sám měl a držal: přijme-li takové kladenie, ktož jest kúpil, zklamá se a zpravy žádné mieti nebude. Neb ten, ktož zpravuje zapisujíciemu, povedeš-li naň pro nezpravu, ten ktož jest kúpil, tomu práva vedení odepře; neb jemu tím během zpravú povinen nenie. 15 4. A ten, ktož prodav trhem, na ten zpósob klade zápisem ve dsky, aby ze zpravy sám vyšel, a na jiného ji (se samého pře- skoče) převedl, kázně panské s těžkostí ujde; neb hned po témž nálezu stojí takto: Ale ktož jest co trhem prodal, ten zachovaj řád a právo, jakož na trh slušie. 5. Též také ani poručníci 20 při nápadniem zápisu mohú činěni dětí a statku býti; neb jiné jest, nápadníky, a jiné, poručníky dělati; a jiný jest nápad, a jiné poručenstvie; a dsky, kdež se poručenstvie dětí a statku píše, jiné jsú, a jiné, kdež se zápisové nápadní kladú. (A věz každý, že to poručenstvie, kteréž se při nápadu dělá, mocné 25 nenie, a obdrží poručenstvie přes ten zápis, ktož za to krále prositi bude.) 17. O zápisu, kdež se dluh spravedlivý i s úrokem zapisuje. 1) Z těžka by konec knihám mohl učiněn býti, kdyby se všecko což by mohlo... 4) Kdo by chtěl rozum svój po něm probiehati, o zemských práviech píše, má každý, kde by umění své proháněl a výmluvnost svú široce rozprostieral, dosti miesta, bude-li chtieti o práviech a svobodách země české * 21
Strana 324
324 VII. 17. O zápisu, kdež se dluh spravedlivý etc. psáti. Ale já toho v sobě svědom nejsa, rozumnějším to a umělejším, vý- mluvnějším a v práviech zemských zběhlejším nechám. Než když o obecních zápisiech poviem, zvláštním z nich rozuměti dám. 12) na kterémž všecko záleží, 14) s úrokem zapisuje pro bránie s komorníkem. Pr. Ne brzo by konec knihám mohl učiněn býti, kdyby se všecko, což by mohlo, o každém zápisu rozdielně mělo psáti; neb široké a přieliš prostranné pole jest, kto by chtěl rozum svój po něm pustiti, mnohé rozličnosti zápisóv a práva zemského s vypisuje. Ale já rozumnějším a umělejším, výmluvnějším a v práviech zemských zběhlejším toho nechám. Než když o obec- ních zápisiech poviem, zvláštním z nich rozuměti dám; neb jakož ne ovšem k sobě všickni zápisové podobní jsú, tak také ne ovšem jedni od druhých jsú rozdielní. Kdež to když se promění, 10 což má proměnieno býti, jiné všecko, což zóstává, jednostajnú tvář a formu drží, a má rozumem, právem a obyčejem všecko, a hotovú v tom běhlostí, a najviece od písaře, na kterémž to záležie, spraveno a opatřeno býti. 1. O zápisu, kdež se dluh s úrokem zapisuje a bránie s komorníkem, o kterémž ještě ve 15 všech knihách těchto nic povědieno nenie, užitečné mi se zdá, nemlčeti. 2. Kteréhož takový zpósob jest: Jan Satava z Šatavy přiznal se před úředníky, že jest dlužen pět set kop grošóv českých, pravého a spravedlivého dluhu, Martě z Bozkovic. S kteréhožto dluhu má a povinen jest jí platiti a úročiti padesáte kop grošóv 20 českých, platu ročnieho, holého, věčného, rozdielně: polovici počna na sv. Jiří najprv příštieho, a polovici na sv. Havla hned potom budúcieho, a tak jiná léta a roky, jakož země za právo má. Pakli by jí kterého úroka na který rok nedal, tehdy ona s jedním komorníkem nebo bez komorníka mocí svú, s pomocí číž koli, bude 25 moci bráti na dědictví jeho v Satavě, na tvrzí, na dvoře poplužniem s poplužiem, na vsi, na dvořiech kmetcích s platem, na dědinách, na lukách, na poliech, na lesiech, na rybníciech, na tom na všem, což tu má, až do plného vybránie úroku nezaplaceného, se všemi náklady. 3. A též, ktož trhem a zástavú na sobě plat komorní so se zpravú zapisuje, túž formu (změně toliko to, což má změnieno býti) zachovává.
324 VII. 17. O zápisu, kdež se dluh spravedlivý etc. psáti. Ale já toho v sobě svědom nejsa, rozumnějším to a umělejším, vý- mluvnějším a v práviech zemských zběhlejším nechám. Než když o obecních zápisiech poviem, zvláštním z nich rozuměti dám. 12) na kterémž všecko záleží, 14) s úrokem zapisuje pro bránie s komorníkem. Pr. Ne brzo by konec knihám mohl učiněn býti, kdyby se všecko, což by mohlo, o každém zápisu rozdielně mělo psáti; neb široké a přieliš prostranné pole jest, kto by chtěl rozum svój po něm pustiti, mnohé rozličnosti zápisóv a práva zemského s vypisuje. Ale já rozumnějším a umělejším, výmluvnějším a v práviech zemských zběhlejším toho nechám. Než když o obec- ních zápisiech poviem, zvláštním z nich rozuměti dám; neb jakož ne ovšem k sobě všickni zápisové podobní jsú, tak také ne ovšem jedni od druhých jsú rozdielní. Kdež to když se promění, 10 což má proměnieno býti, jiné všecko, což zóstává, jednostajnú tvář a formu drží, a má rozumem, právem a obyčejem všecko, a hotovú v tom běhlostí, a najviece od písaře, na kterémž to záležie, spraveno a opatřeno býti. 1. O zápisu, kdež se dluh s úrokem zapisuje a bránie s komorníkem, o kterémž ještě ve 15 všech knihách těchto nic povědieno nenie, užitečné mi se zdá, nemlčeti. 2. Kteréhož takový zpósob jest: Jan Satava z Šatavy přiznal se před úředníky, že jest dlužen pět set kop grošóv českých, pravého a spravedlivého dluhu, Martě z Bozkovic. S kteréhožto dluhu má a povinen jest jí platiti a úročiti padesáte kop grošóv 20 českých, platu ročnieho, holého, věčného, rozdielně: polovici počna na sv. Jiří najprv příštieho, a polovici na sv. Havla hned potom budúcieho, a tak jiná léta a roky, jakož země za právo má. Pakli by jí kterého úroka na který rok nedal, tehdy ona s jedním komorníkem nebo bez komorníka mocí svú, s pomocí číž koli, bude 25 moci bráti na dědictví jeho v Satavě, na tvrzí, na dvoře poplužniem s poplužiem, na vsi, na dvořiech kmetcích s platem, na dědinách, na lukách, na poliech, na lesiech, na rybníciech, na tom na všem, což tu má, až do plného vybránie úroku nezaplaceného, se všemi náklady. 3. A též, ktož trhem a zástavú na sobě plat komorní so se zpravú zapisuje, túž formu (změně toliko to, což má změnieno býti) zachovává.
Strana 325
VII. 18. O brání s komorníkem. 325 18. O brání s komorníkem. 2) purkrabie najvyššieho koní, krav, 9) nebo summy zajímá. A to . . . 1. Bránie jest pro úrok nezaplacený na dědictví dlužníka s komorníkem a poslem purkrabie najvyššieho, nebo bez komor- níka i posla mocí svú — koní, krav, ovec, sviní a jiného všelikého dobytka zájem, což za úrok nezaplacený i za náklady dosti móž býti. 2. A jest bránie dvoje, též jako i uvázánie: Jedno, 5 kdež kto s komorníkem, tak jakož povědieno jest, béře, a to jest obyčejné. Druhé, kdež kto mocí svú sám bez komorníka i bez purkrabova posla nebo s pomocí číž koli dlužníku svému pro nezaplacenie úroka nebo summy jistinné zajímá. 3. A to nenie tak obyčejné jako prvnie, ale proto jest vedlé práva, a tolikéž 10 moci má jako ono prvnie s komorníkem. A tím obyčejem druhým bráti žádný nemá, než ten, komuž tak zápis ukazuje, „aby mocí svú bral.“ A poněvadž to bránie mocí svú bez úřadu zemského se děje, nenie při tom potřebie dlúho státi, neb se každý při tom zápisem svým a rozumem sám od sebe móž 15 spraviti. 4. Než toto známo má býti, ktož tak mocí svú vedlé desk svých zajímá, a ke dskám po zájmu přijeda, žádá toho na úředníciech, aby to jeho bránie dskami zapsáno bylo, že má zapsáno k žádosti jeho z práva býti, beze všech otporóv; ale tolikéž k úřadu dáti musí, ktož toho žádá, jako by s komorníkem a 20 s poslem purkrabie najvyššieho bral; jinak nejsú povinni úřed- níci menší toho bránie ve dsky klásti. 5. Kterémužto brání mocí svú žádný otpierati nemá; pakli se kto proti tomu postaví, též odboj učiní a v pokutu odboje upadne, jako ten, ktož komor- níka odhánie a jemu zajímati nedá. Neb jako ten, ktož s komor- 25 níkem a poslem purkrabovým zajímá, vedlé desk svých a z práva zajímá, též ten, ktož bez komorníka mocí svú béře, vedlé desk a zápisu svého béře. A jedno bránie druhého nic větčie nenie, a odboj jeden druhého nic menší, než jeden druhému ve všem rovný jest; neb oba proti právu, oba proti zápisu, oba proti 30 dskám jsú.
VII. 18. O brání s komorníkem. 325 18. O brání s komorníkem. 2) purkrabie najvyššieho koní, krav, 9) nebo summy zajímá. A to . . . 1. Bránie jest pro úrok nezaplacený na dědictví dlužníka s komorníkem a poslem purkrabie najvyššieho, nebo bez komor- níka i posla mocí svú — koní, krav, ovec, sviní a jiného všelikého dobytka zájem, což za úrok nezaplacený i za náklady dosti móž býti. 2. A jest bránie dvoje, též jako i uvázánie: Jedno, 5 kdež kto s komorníkem, tak jakož povědieno jest, béře, a to jest obyčejné. Druhé, kdež kto mocí svú sám bez komorníka i bez purkrabova posla nebo s pomocí číž koli dlužníku svému pro nezaplacenie úroka nebo summy jistinné zajímá. 3. A to nenie tak obyčejné jako prvnie, ale proto jest vedlé práva, a tolikéž 10 moci má jako ono prvnie s komorníkem. A tím obyčejem druhým bráti žádný nemá, než ten, komuž tak zápis ukazuje, „aby mocí svú bral.“ A poněvadž to bránie mocí svú bez úřadu zemského se děje, nenie při tom potřebie dlúho státi, neb se každý při tom zápisem svým a rozumem sám od sebe móž 15 spraviti. 4. Než toto známo má býti, ktož tak mocí svú vedlé desk svých zajímá, a ke dskám po zájmu přijeda, žádá toho na úředníciech, aby to jeho bránie dskami zapsáno bylo, že má zapsáno k žádosti jeho z práva býti, beze všech otporóv; ale tolikéž k úřadu dáti musí, ktož toho žádá, jako by s komorníkem a 20 s poslem purkrabie najvyššieho bral; jinak nejsú povinni úřed- níci menší toho bránie ve dsky klásti. 5. Kterémužto brání mocí svú žádný otpierati nemá; pakli se kto proti tomu postaví, též odboj učiní a v pokutu odboje upadne, jako ten, ktož komor- níka odhánie a jemu zajímati nedá. Neb jako ten, ktož s komor- 25 níkem a poslem purkrabovým zajímá, vedlé desk svých a z práva zajímá, též ten, ktož bez komorníka mocí svú béře, vedlé desk a zápisu svého béře. A jedno bránie druhého nic větčie nenie, a odboj jeden druhého nic menší, než jeden druhému ve všem rovný jest; neb oba proti právu, oba proti zápisu, oba proti 30 dskám jsú.
Strana 326
326 VII. 19. O rukojmi na bránie. — 20. Co sobě má po rukojmí etc. 19. O rukojmi na bránie. 1. Žádnému se na bránie pro úrok ani pro summu nevydá komorník, leč prvé rukojmi postaví, že právě bráti bude, též jako ten, ktož na uvázánie komorníka pojímá. 2. A ten každý rukojmě má mieti svobodné dědictvie nezávadné prvé; pakli 5 svobodného nemá, ješto by za šedesáte kop grošóv stálo, anebo má-li a jest prvé závadné, nemá v rukojemstvie přijat býti, a to z té příčiny, žeby najvyšší komorník viny své nevěděl kde najíti. 3. Neb ktož koli zmatečně komorníka vede a to pány na plném súdu uznáno bude, že jest vedl komorníka zmatečně, takový 1o každý padesáte kop grošóv českých k najvyššiemu komorníku propadne, a to tolikrát, kolikrátž zmatečně na bránie povede komorníka. O kterúžto vinu dále najvyšší komorník nehledí k tomu, ktož jest zmatečně komorníka vedl, než k tomu, ktož jest zaň slíbil. 4. A ve dvú nedělí od rozeznánie panského 15 a zmatku nalezenie má rukojmě tu vinu najvyššiemu komorníku dáti; pakli by nedal, tehdy se najvyšší komorník s jedním komorníkem svým menším v dědictvie rukojmě móž uvázati, a to držeti tak dlúho, dokudž by jemu vina jeho dána nebyla, se všemi náklady. 20. Co sobě má po rukojmi viece zjednati a co učiniti, kto chce bráti. 19) a potud jakož na ně sluší; 20) pili a kuroptvy nebo jeřábky nebo zvěřinu ... 22) na obyčejné ztravě přestati... 1. Postavě rukojmě dostatečného, má ten, který chce zajímati s komorníkem, k úřadu penieze dáti; jestliže nenie prvé bráno, tehdy sto a šest grošóv českých dá; pakli jest prvé kdy za téhož držitele bráno, tehdy třidceti a jeden groš toliko. 5 A nemá-li peněz hotových, móž základ u desk miesto peněz ho- tových položiti, co by za sto a šest grošóv českých stálo; a ten základ má ve dvú nedělí po brání od desk vyplatiti; pakliby nevyplatil, tehdy základ úředníci mohú v židech zastaviti. (Kte-
326 VII. 19. O rukojmi na bránie. — 20. Co sobě má po rukojmí etc. 19. O rukojmi na bránie. 1. Žádnému se na bránie pro úrok ani pro summu nevydá komorník, leč prvé rukojmi postaví, že právě bráti bude, též jako ten, ktož na uvázánie komorníka pojímá. 2. A ten každý rukojmě má mieti svobodné dědictvie nezávadné prvé; pakli 5 svobodného nemá, ješto by za šedesáte kop grošóv stálo, anebo má-li a jest prvé závadné, nemá v rukojemstvie přijat býti, a to z té příčiny, žeby najvyšší komorník viny své nevěděl kde najíti. 3. Neb ktož koli zmatečně komorníka vede a to pány na plném súdu uznáno bude, že jest vedl komorníka zmatečně, takový 1o každý padesáte kop grošóv českých k najvyššiemu komorníku propadne, a to tolikrát, kolikrátž zmatečně na bránie povede komorníka. O kterúžto vinu dále najvyšší komorník nehledí k tomu, ktož jest zmatečně komorníka vedl, než k tomu, ktož jest zaň slíbil. 4. A ve dvú nedělí od rozeznánie panského 15 a zmatku nalezenie má rukojmě tu vinu najvyššiemu komorníku dáti; pakli by nedal, tehdy se najvyšší komorník s jedním komorníkem svým menším v dědictvie rukojmě móž uvázati, a to držeti tak dlúho, dokudž by jemu vina jeho dána nebyla, se všemi náklady. 20. Co sobě má po rukojmi viece zjednati a co učiniti, kto chce bráti. 19) a potud jakož na ně sluší; 20) pili a kuroptvy nebo jeřábky nebo zvěřinu ... 22) na obyčejné ztravě přestati... 1. Postavě rukojmě dostatečného, má ten, který chce zajímati s komorníkem, k úřadu penieze dáti; jestliže nenie prvé bráno, tehdy sto a šest grošóv českých dá; pakli jest prvé kdy za téhož držitele bráno, tehdy třidceti a jeden groš toliko. 5 A nemá-li peněz hotových, móž základ u desk miesto peněz ho- tových položiti, co by za sto a šest grošóv českých stálo; a ten základ má ve dvú nedělí po brání od desk vyplatiti; pakliby nevyplatil, tehdy základ úředníci mohú v židech zastaviti. (Kte-
Strana 327
VII. 21. Kde, kdy a jak se má bráti. 327 rýžto základ přijímá starosta komorničí s písařem desk menších.) 2. To učině má sobě zjednati holomka zemského od najvyššieho 10 purkrabie, a ten má každému bez meškánie od purkrabie, též jako komorník od úřadu, dán býti. Holomkem zemským a komor- níkem jsa opatřen, má s nimi sám na zájem jeti, nebo na miestě svém jiného kohož chce, poslati, aby vedl a dovedl holomka a ko- morníka na dědictvie toho, komuž bráti mají, a aby ukázal, kde 15 a na čem bráti mají. 3. A za se i za holomka i za komorníka ztravu aby sem i tam platil, až by je oba zase k úřadu zem- skému přivedl. A nemá velikých a zbytečných útrat na cestě činěno býti, než což potřebie jest, a potud, což na ně slušie; (ne aby víno nebo malvazí pili, a ptáky nebo zvěřinu sobě 20 nebo ryby připravovati dali; neb vědie, že tak doma netrávie; na obecné stravě přestati mají, tak jakož na ně slušie). 4. Má také komorník ty všecky útraty, kdež co sebú nebo koňmi protrávie, právě, pilně a věrně popisovati; neb to vše s úrokem má zase tomu, ktož na bránie komorníka vede, navráceno býti, a ty 25 útraty mají při brání všecky ze jména napsány býti. 21. Kde, kdy a jak se má bráti. 6) než na to zbožie, s kteréhož.. 13) z chlevóv, z pole, z dědin, 14) A takto bráti mají: Má se.. 16) a že jest ot úřadu s holomkem.. 30) aby neza- jímal, a mohú jej k tomu kyji ubiti jako toho, kterýž.. 42) aby bylo něco nad summu, 57) na poli zastihne, bud čiež bud, jako jeho vlastnie (konec.) 1. Komorník s holomkem zemským tu bráti mají, kdež je póvod přivede a kdež jim póvod ukáže, buď dobře nebo zle; neb to na póvoda slušie věděti a ukázati, kde má bráno býti a na čem; na komorníka a na holomka, co má bráno býti; (po- něvadž i od toho póvod slove, že má vésti a dovésti). 5 2. A nemá jinam póvod vésti, než na to dědictvie, s kteréhož se úrok platí, pro kterýž se má bráti, nebo na kterémž summa zapsána jest tomu, ktož pro nezaplacenie summy chce bráti; povede-li na cizie dědictvie, zmatečné bránie bude. Protož to znáti má póvod, že jinde nemá bráti než na tom, na čemž zápis 10 jest učiněn, na čemž dsky svědčie. 3. Nemá také vésti do
VII. 21. Kde, kdy a jak se má bráti. 327 rýžto základ přijímá starosta komorničí s písařem desk menších.) 2. To učině má sobě zjednati holomka zemského od najvyššieho 10 purkrabie, a ten má každému bez meškánie od purkrabie, též jako komorník od úřadu, dán býti. Holomkem zemským a komor- níkem jsa opatřen, má s nimi sám na zájem jeti, nebo na miestě svém jiného kohož chce, poslati, aby vedl a dovedl holomka a ko- morníka na dědictvie toho, komuž bráti mají, a aby ukázal, kde 15 a na čem bráti mají. 3. A za se i za holomka i za komorníka ztravu aby sem i tam platil, až by je oba zase k úřadu zem- skému přivedl. A nemá velikých a zbytečných útrat na cestě činěno býti, než což potřebie jest, a potud, což na ně slušie; (ne aby víno nebo malvazí pili, a ptáky nebo zvěřinu sobě 20 nebo ryby připravovati dali; neb vědie, že tak doma netrávie; na obecné stravě přestati mají, tak jakož na ně slušie). 4. Má také komorník ty všecky útraty, kdež co sebú nebo koňmi protrávie, právě, pilně a věrně popisovati; neb to vše s úrokem má zase tomu, ktož na bránie komorníka vede, navráceno býti, a ty 25 útraty mají při brání všecky ze jména napsány býti. 21. Kde, kdy a jak se má bráti. 6) než na to zbožie, s kteréhož.. 13) z chlevóv, z pole, z dědin, 14) A takto bráti mají: Má se.. 16) a že jest ot úřadu s holomkem.. 30) aby neza- jímal, a mohú jej k tomu kyji ubiti jako toho, kterýž.. 42) aby bylo něco nad summu, 57) na poli zastihne, bud čiež bud, jako jeho vlastnie (konec.) 1. Komorník s holomkem zemským tu bráti mají, kdež je póvod přivede a kdež jim póvod ukáže, buď dobře nebo zle; neb to na póvoda slušie věděti a ukázati, kde má bráno býti a na čem; na komorníka a na holomka, co má bráno býti; (po- něvadž i od toho póvod slove, že má vésti a dovésti). 5 2. A nemá jinam póvod vésti, než na to dědictvie, s kteréhož se úrok platí, pro kterýž se má bráti, nebo na kterémž summa zapsána jest tomu, ktož pro nezaplacenie summy chce bráti; povede-li na cizie dědictvie, zmatečné bránie bude. Protož to znáti má póvod, že jinde nemá bráti než na tom, na čemž zápis 10 jest učiněn, na čemž dsky svědčie. 3. Nemá také vésti do
Strana 328
328 VII. 21. Kde, kdy a jak se má bráti. komor ani do sklepóv, aniž komorník má z truhel bráti, než ze dvora, z chlevóv, z marštalí, s pole, s dědin, luk, lesóv, jakož napřed jest povědieno. 4. A takto zajímati a bráti mají: Má se 15 najprvé komorník opovědieti a oznámiti držiteli, úředníku jeho, čeledi nebo lidem jeho, že jest komorníkem, a že jest od úřadu a od desk s holomkem najvyššieho purkrabie přijel, aby bral a zajímal pro nezaplacenie úroka buď svatohavelského nebo svatojirského, nebo pro summu jistinnú; aby lidé věděli, jak se 20 při tom mají mieti. (Snad kdyby se neoznámil, že jest komor- níkem, a zajímati chtěl, neznajíce toho lidé nedali by zajímati, a snad by jemu s poslem purkrabovým i s póvodem přitlúkli). 5. Ale když se komorník opovie a oznámí, nemá jemu toho žádný hájiti, ani jeho má bíti, pod pokutú najtěžší; neb by na 25 všecko právo zemské sáhl, ktož by na komorníka při tom času sáhl. 6. Má také komorník při sobě pečeť zemskú mieti, aby po té poznán byl, a tu dovodil úřadu svého, že jest komorníkem, a že jest poslán od úřadu, jestliže by mu věřiti nechtěli. Pakli by pečeti zemské při sobě neměl, tehdy spravedlivě móž jemu 30 hájeno býti, aby nezajímal, jako tomu, kterýž jest neprovedl komornictva vedlé řádu a práva zemského. 7. Má také komorník ceduli od úřadu mieti, na kteréž psáno jest, komu a od koho, a proč a pro jakú summu zajímati má. A to jest povinen komorník, když zajímá, povědieti, pro kterú summu, pro které s5 náklady a útraty, a od koho zajímá. 8. A také z té příčiny má znáti summu všeho zájma, aby věděl, pokud má zají- mati, a co by za tu summu, pro kterúž béře, dosti bylo; neb kdyby pro pět kop zajal čtyři vozníky, ješto by každý stál za deset kop, zlá by to rozšafnost jeho byla, a tomu, komuž zajímá, škodná; poněvadž by dosti bylo, jeden kóň takový v té summě vzieti. 9. A též také níže aby nebral, než příhodně co by za to stálo, v čemž béře. (A jest lépe vždy tak zajieti, aby zbylo nad summu, nežli tak zajieti, aby se nedostalo pod summu.) 10. To potud jest povědieno, kde a jak se má bráti; ještě zóstává, aby 45 se povědělo, i kdy má bráno býti; neb ne každý čas, ne každý den k brání a k zájmu jest příhodný. Neb večer a po poledni žádný zajímati vedlé práva nemá, než každý zájem, každé bránie s komorníkem má se ráno a dopoledne toliko dieti (noc žádného práva vedenie nezná, ani súdu, ani jakých zápisóv u desk 40
328 VII. 21. Kde, kdy a jak se má bráti. komor ani do sklepóv, aniž komorník má z truhel bráti, než ze dvora, z chlevóv, z marštalí, s pole, s dědin, luk, lesóv, jakož napřed jest povědieno. 4. A takto zajímati a bráti mají: Má se 15 najprvé komorník opovědieti a oznámiti držiteli, úředníku jeho, čeledi nebo lidem jeho, že jest komorníkem, a že jest od úřadu a od desk s holomkem najvyššieho purkrabie přijel, aby bral a zajímal pro nezaplacenie úroka buď svatohavelského nebo svatojirského, nebo pro summu jistinnú; aby lidé věděli, jak se 20 při tom mají mieti. (Snad kdyby se neoznámil, že jest komor- níkem, a zajímati chtěl, neznajíce toho lidé nedali by zajímati, a snad by jemu s poslem purkrabovým i s póvodem přitlúkli). 5. Ale když se komorník opovie a oznámí, nemá jemu toho žádný hájiti, ani jeho má bíti, pod pokutú najtěžší; neb by na 25 všecko právo zemské sáhl, ktož by na komorníka při tom času sáhl. 6. Má také komorník při sobě pečeť zemskú mieti, aby po té poznán byl, a tu dovodil úřadu svého, že jest komorníkem, a že jest poslán od úřadu, jestliže by mu věřiti nechtěli. Pakli by pečeti zemské při sobě neměl, tehdy spravedlivě móž jemu 30 hájeno býti, aby nezajímal, jako tomu, kterýž jest neprovedl komornictva vedlé řádu a práva zemského. 7. Má také komorník ceduli od úřadu mieti, na kteréž psáno jest, komu a od koho, a proč a pro jakú summu zajímati má. A to jest povinen komorník, když zajímá, povědieti, pro kterú summu, pro které s5 náklady a útraty, a od koho zajímá. 8. A také z té příčiny má znáti summu všeho zájma, aby věděl, pokud má zají- mati, a co by za tu summu, pro kterúž béře, dosti bylo; neb kdyby pro pět kop zajal čtyři vozníky, ješto by každý stál za deset kop, zlá by to rozšafnost jeho byla, a tomu, komuž zajímá, škodná; poněvadž by dosti bylo, jeden kóň takový v té summě vzieti. 9. A též také níže aby nebral, než příhodně co by za to stálo, v čemž béře. (A jest lépe vždy tak zajieti, aby zbylo nad summu, nežli tak zajieti, aby se nedostalo pod summu.) 10. To potud jest povědieno, kde a jak se má bráti; ještě zóstává, aby 45 se povědělo, i kdy má bráno býti; neb ne každý čas, ne každý den k brání a k zájmu jest příhodný. Neb večer a po poledni žádný zajímati vedlé práva nemá, než každý zájem, každé bránie s komorníkem má se ráno a dopoledne toliko dieti (noc žádného práva vedenie nezná, ani súdu, ani jakých zápisóv u desk 40
Strana 329
VII. 22. O vyručení zájmu. 329 zemských). Také v neděli žádnú, v žádný svátek veliký 50 úroční, jako na Božie vstúpenie nebo na Vše Svaté a v jiné takové veliké slavnosti nemá právo puštěno, vedeno ani jednáno býti; než na jiné dni apoštolské a všecky svátky menšie móž vedlé práva zemského bráno býti. 11. A když zajímá komorník na dědictví dlužníka, tehdy móž všecko zajímati, tak dobře cizie, 55 což tu u něho na jeho dědictví, na dvoře, v marštali, v chleviech, na poli zastihne, buď čiež buď, jako jeho vlastnie, a toho jemu žádný brániti žádným právem nemá; (neb se jest to nejednú přihodilo, že kóň z marštale cizí vzat jest, a ten host nesměl jest toho brániti, ani tomu otpierati, než s tím, k komuž jest co přijel, o to uházej.) 12. Móž se někto tázati, když jeden zajímá druhému, za svój úrok nebo za summu jistinnú dosti nevezma, než ještě se jemu summy jeho diel nebo nákladu nedostane, když se zájem odhádá: móž-li po druhé zajímati čili nic? Ne brzo se to přihodí, aby nedojali, ktož zajímají, než spieše přejmú. 65 Ale jestliže jest nebylo co viece bráti, tehdy móž po druhé bráti, ktož jest prvé nedojal, za svú summu, že jest neměl co viece zajímati; než kdež jest bylo co zajieti, a póvod nezajal dosti za svú summu [za své], moha a maje co zajímati, sám sebú vinen jest; nemóž proto viece komorníka bráti, ani se 7o o to súditi, poněvadž sám sebú vinen jest. 22. O vyručení zájmu. 3) ten komuž jest bráno, zajatý .. 26) zájmu propustiti; dáva-li.. 28) zájmu i to zňámo býti, 29) kohož se dotýče a komuž se zajímá. Ale komuž nenie zajímáno, ten nemá žádných rukojmí stavěti. 38) úředníci menší Pražští. 1. Když komorník tu, kdež má zajieti, a tak jakž má zajieti, a tehdáž když má zajieti, zájem učiní, a spolu s póvodem i s holomkem ten zájem poženú k úřadu: ten, na čiemž jest dědictví bráno, zajatý dobytek móž vyručiti na hotové penieze do dvú nedělí od toho zájmu pořád zběhlých, a to rukojmí 5 dobrým, ješto by dědictvie svobodné měl. 2. A když tak vyručí, tehdy póvod, ne komorník, (neb to komorníku nepříležie), přijma rukojmi, má zajatý dobytek propustiti, a k úřadu zase s komor- níkem přijeti. 3. A když přijedú, komorník má oznámiti, kdy
VII. 22. O vyručení zájmu. 329 zemských). Také v neděli žádnú, v žádný svátek veliký 50 úroční, jako na Božie vstúpenie nebo na Vše Svaté a v jiné takové veliké slavnosti nemá právo puštěno, vedeno ani jednáno býti; než na jiné dni apoštolské a všecky svátky menšie móž vedlé práva zemského bráno býti. 11. A když zajímá komorník na dědictví dlužníka, tehdy móž všecko zajímati, tak dobře cizie, 55 což tu u něho na jeho dědictví, na dvoře, v marštali, v chleviech, na poli zastihne, buď čiež buď, jako jeho vlastnie, a toho jemu žádný brániti žádným právem nemá; (neb se jest to nejednú přihodilo, že kóň z marštale cizí vzat jest, a ten host nesměl jest toho brániti, ani tomu otpierati, než s tím, k komuž jest co přijel, o to uházej.) 12. Móž se někto tázati, když jeden zajímá druhému, za svój úrok nebo za summu jistinnú dosti nevezma, než ještě se jemu summy jeho diel nebo nákladu nedostane, když se zájem odhádá: móž-li po druhé zajímati čili nic? Ne brzo se to přihodí, aby nedojali, ktož zajímají, než spieše přejmú. 65 Ale jestliže jest nebylo co viece bráti, tehdy móž po druhé bráti, ktož jest prvé nedojal, za svú summu, že jest neměl co viece zajímati; než kdež jest bylo co zajieti, a póvod nezajal dosti za svú summu [za své], moha a maje co zajímati, sám sebú vinen jest; nemóž proto viece komorníka bráti, ani se 7o o to súditi, poněvadž sám sebú vinen jest. 22. O vyručení zájmu. 3) ten komuž jest bráno, zajatý .. 26) zájmu propustiti; dáva-li.. 28) zájmu i to zňámo býti, 29) kohož se dotýče a komuž se zajímá. Ale komuž nenie zajímáno, ten nemá žádných rukojmí stavěti. 38) úředníci menší Pražští. 1. Když komorník tu, kdež má zajieti, a tak jakž má zajieti, a tehdáž když má zajieti, zájem učiní, a spolu s póvodem i s holomkem ten zájem poženú k úřadu: ten, na čiemž jest dědictví bráno, zajatý dobytek móž vyručiti na hotové penieze do dvú nedělí od toho zájmu pořád zběhlých, a to rukojmí 5 dobrým, ješto by dědictvie svobodné měl. 2. A když tak vyručí, tehdy póvod, ne komorník, (neb to komorníku nepříležie), přijma rukojmi, má zajatý dobytek propustiti, a k úřadu zase s komor- níkem přijeti. 3. A když přijedú, komorník má oznámiti, kdy
Strana 330
330 VII. 23. Bránie rukojmí. 1o jsú brali, a co jsú zajali, a co jsú utratili, a kto jest vyručil. 4. Nemá se žádný tomu zpierati, ktož zajíma, aby vyručen zájem od něho nebyl. 5. Za právo se to od počátku desk a práva zemského drží, že každý, komuž jest zajato, móž doma nebo na cestě zájem vyručiti, a ten, ktož zajal, povinen jest rukojmi 15 jistého přijieti, a přijma, zájem a dobytek zase propustiti tomu, komuž bráno jest, a toho jemu brániti nemóž; než když vyručí, má jemu dobytek hned propuštěn býti beze všech otporóv a nesnází. 6. Ale jest otázka, kdyby komorník na zájem přijel a ten, komuž má zajímati, chtěl úrok komorníku i s náklady 2o a útratami dáti, aby nezajímal: má-li to od něho přijieti? Nemá; neb ne na komorníka slušie úroky přijímati, než na menšieho písaře desk malých, a u desk jich čekati, u desk je zdvíhati, ne do domu po ně upomínat jezditi. 7. A co komor- níku příležie na zájmu dělati, o tom již povědieno jest; kterýž 25 se v jiného nic dávati nemá, než v to, což na jeho komornictvo slušie, to jest zajieti a hnáti k úřadu, anebo když vyručie zájem, pustiti a propustiti; dává-li se več jiného komorník, proti úřadu svému a proti právu se dává. 8. Má při vyručení zájmu i to vědieno býti, že zájmu vyručiti žádný jiný nemá, než ten, kohož so se dotýče, a na číchž se gruntiech zajímá. Ale na číchž grun- tiech nenie zajímáno, ten nemá žádných rukojmí stavěti, poněvadž se jeho nedotýče; leč by byl úředník, služebník nebo čeledín toho, komuž jest zajato, nebo přietel jeho. 9. Každý, kto chce zájem vyručiti, má to doma nebo na cestě učiniti. Když do 35 domu ke dskám zájem bude přihnán, to při póvodu jest, chce-li toho dopustiti, aby vyručeno bylo. 10. Nakonec, zájem nemá jinam hnán býti, než do toho domu, kdež se dskami sedají úředníci menší. 23. Bránie rukojmi. 1) dvú nedělí od zájmu ani ten komuž bráno jest, ani.. 7) Než ko- morníku a holomku, každému XV grošóv českých, a starostovi jeden groš. 1. Pakli po vyjití dvú nedělí od zájmu, ani ten, na čiemž dědictví bráno jest, ani rukojmě jeho peněz úročních, nákladóv i útrat u desk nepoložie, co má póvod činiti? Má k úřadu
330 VII. 23. Bránie rukojmí. 1o jsú brali, a co jsú zajali, a co jsú utratili, a kto jest vyručil. 4. Nemá se žádný tomu zpierati, ktož zajíma, aby vyručen zájem od něho nebyl. 5. Za právo se to od počátku desk a práva zemského drží, že každý, komuž jest zajato, móž doma nebo na cestě zájem vyručiti, a ten, ktož zajal, povinen jest rukojmi 15 jistého přijieti, a přijma, zájem a dobytek zase propustiti tomu, komuž bráno jest, a toho jemu brániti nemóž; než když vyručí, má jemu dobytek hned propuštěn býti beze všech otporóv a nesnází. 6. Ale jest otázka, kdyby komorník na zájem přijel a ten, komuž má zajímati, chtěl úrok komorníku i s náklady 2o a útratami dáti, aby nezajímal: má-li to od něho přijieti? Nemá; neb ne na komorníka slušie úroky přijímati, než na menšieho písaře desk malých, a u desk jich čekati, u desk je zdvíhati, ne do domu po ně upomínat jezditi. 7. A co komor- níku příležie na zájmu dělati, o tom již povědieno jest; kterýž 25 se v jiného nic dávati nemá, než v to, což na jeho komornictvo slušie, to jest zajieti a hnáti k úřadu, anebo když vyručie zájem, pustiti a propustiti; dává-li se več jiného komorník, proti úřadu svému a proti právu se dává. 8. Má při vyručení zájmu i to vědieno býti, že zájmu vyručiti žádný jiný nemá, než ten, kohož so se dotýče, a na číchž se gruntiech zajímá. Ale na číchž grun- tiech nenie zajímáno, ten nemá žádných rukojmí stavěti, poněvadž se jeho nedotýče; leč by byl úředník, služebník nebo čeledín toho, komuž jest zajato, nebo přietel jeho. 9. Každý, kto chce zájem vyručiti, má to doma nebo na cestě učiniti. Když do 35 domu ke dskám zájem bude přihnán, to při póvodu jest, chce-li toho dopustiti, aby vyručeno bylo. 10. Nakonec, zájem nemá jinam hnán býti, než do toho domu, kdež se dskami sedají úředníci menší. 23. Bránie rukojmi. 1) dvú nedělí od zájmu ani ten komuž bráno jest, ani.. 7) Než ko- morníku a holomku, každému XV grošóv českých, a starostovi jeden groš. 1. Pakli po vyjití dvú nedělí od zájmu, ani ten, na čiemž dědictví bráno jest, ani rukojmě jeho peněz úročních, nákladóv i útrat u desk nepoložie, co má póvod činiti? Má k úřadu
Strana 331
VII. 24. Když se dlužníku zajímá, a on nevyručí. 331 přijeti, od desk druhého komorníka vzieti, a bráti rukojmi. 2. K kterémužto brání již nenie potřebie ani urukovati, ani peněz 5 k úřadu dáti, ani základu klásti; neb k úřadu již, když se na rukojmi vede, nic dáno býti nemá, než komorníku a holomku, každému XIV grošóv českých, a starostovi tři groše. A ty penieze jim mají dány býti, když se dobytek rukojmi zajatý odhádá, ve dvoře najvyššieho písaře královstvie českého, nebo v domě, 10 kdež se dskami sedají, do kteréhož má všecko, což jest zajato, přihnáno nebo přivedeno býti. 3. Také když rukojmi zajímají, již dále nemají zájmu na jiného rukojmi dávati; neb by tak zájmóm konce nebylo, než mají před se hnáti do domu najvyš- šieho písaře, kdež dsky zemské jsú, v kterémž úředníci menší 15 sedají. 4. A tu doženúce, chce-li rukojmě svój dobytek zase mieti, má hned všecky summy při úřadu položiti a polože dobytek zajieti. Pakli nepoloží, tehdy hned, leč by po poledni bylo, beze všeho meškánie a prodlévánie třetieho dne nečeka- jíc, ten zájem odhádán vedlé práva má býti. 5. A což se 20 odhádá, to póvod má nebo sobě zajieti a hnáti kam chce, nebo prodati jakž a kdež se jemu zdá najlépe. — A potud o zájmu, kdež se rukojmi zajímá. 24. Když se dlužníku zajímá, a on nevyručí. 1) Jestliže pak ten, na čiemž se zboží zajímá, 8) když již dohnán jest, nemá dán býti.... 1. Jestliže pak ten, na čiemž se dědictví zajímá, dobytka zajatého doma nebo na cestě nevyručí, má ten dobytek hnán a dohnán býti tu, kdež prvé jest povědieno, a tu má chován býti do třetieho dne. 2. A jestliže dlužník přijede, nebo na miestě svém pošle do těch tří dní penieze hotové úročnie s náklady i s útratami, má jemu dobytek propuštěn býti, když hotové penieze položi, beze všeho otporu. Než na rukojmi odtud, to jest od desk, když by již dohnán byl, nemá dán býti, leč k tomu svolí ten, ktož jest učinil zájem. 3. Pakli do třetieho dne ani sám nepřijede ten, komuž jest zajato, ani jiného na 10 miestě svém koho pošle, tehdy ten zájem všecek má vedlé práva odhádán býti. Neb se ne proto až do třetieho dne dobytek neod-
VII. 24. Když se dlužníku zajímá, a on nevyručí. 331 přijeti, od desk druhého komorníka vzieti, a bráti rukojmi. 2. K kterémužto brání již nenie potřebie ani urukovati, ani peněz 5 k úřadu dáti, ani základu klásti; neb k úřadu již, když se na rukojmi vede, nic dáno býti nemá, než komorníku a holomku, každému XIV grošóv českých, a starostovi tři groše. A ty penieze jim mají dány býti, když se dobytek rukojmi zajatý odhádá, ve dvoře najvyššieho písaře královstvie českého, nebo v domě, 10 kdež se dskami sedají, do kteréhož má všecko, což jest zajato, přihnáno nebo přivedeno býti. 3. Také když rukojmi zajímají, již dále nemají zájmu na jiného rukojmi dávati; neb by tak zájmóm konce nebylo, než mají před se hnáti do domu najvyš- šieho písaře, kdež dsky zemské jsú, v kterémž úředníci menší 15 sedají. 4. A tu doženúce, chce-li rukojmě svój dobytek zase mieti, má hned všecky summy při úřadu položiti a polože dobytek zajieti. Pakli nepoloží, tehdy hned, leč by po poledni bylo, beze všeho meškánie a prodlévánie třetieho dne nečeka- jíc, ten zájem odhádán vedlé práva má býti. 5. A což se 20 odhádá, to póvod má nebo sobě zajieti a hnáti kam chce, nebo prodati jakž a kdež se jemu zdá najlépe. — A potud o zájmu, kdež se rukojmi zajímá. 24. Když se dlužníku zajímá, a on nevyručí. 1) Jestliže pak ten, na čiemž se zboží zajímá, 8) když již dohnán jest, nemá dán býti.... 1. Jestliže pak ten, na čiemž se dědictví zajímá, dobytka zajatého doma nebo na cestě nevyručí, má ten dobytek hnán a dohnán býti tu, kdež prvé jest povědieno, a tu má chován býti do třetieho dne. 2. A jestliže dlužník přijede, nebo na miestě svém pošle do těch tří dní penieze hotové úročnie s náklady i s útratami, má jemu dobytek propuštěn býti, když hotové penieze položi, beze všeho otporu. Než na rukojmi odtud, to jest od desk, když by již dohnán byl, nemá dán býti, leč k tomu svolí ten, ktož jest učinil zájem. 3. Pakli do třetieho dne ani sám nepřijede ten, komuž jest zajato, ani jiného na 10 miestě svém koho pošle, tehdy ten zájem všecek má vedlé práva odhádán býti. Neb se ne proto až do třetieho dne dobytek neod-
Strana 332
332 VII. 25. O odhádání zájmu. haduje, aby mohl v těch dnech vyručen býti, než proto, aby mohl od toho, komuž zajat jest, bez odhádánie vyplacen hoto- 15 vými penězi býti. A to z té příčiny, aby škody jedny na druhé nešly; neb žádné odhádánie dlužníku nenie než škodné. — A po- něvadž odhádánie vrch zájmu jest, neslušie o něm mlčeti, než, jakým řádem, jakým se má právem konati, aby vědieno bylo, musie se povědieti. 25. O odhadání zájmu. 5) na písaře menšieho malých desk a na starostu.. 16) všeliké škody. Když pak ... 23) u desk a pod sluncem, beze všie ... 29) v zmatek i s úředníky vejde, též jako by na zmatek komorníka pojal. Toto také známo jest ... 50) mohli zbožie svá, děti, ženy, domy i jiné statky své beze vší překážky vždycky opatrovati, tak.. 53) co by k opatření zbožie, statku, dětí, 60) jako pro celý úrok (konec.) Pr. Kdy má odhádán býti zájem dobytka dlužníku zajatého, a kdy má odhádán býti zájem rukojmi zajatý, již napřed jest povědieno; ale jak se má odhádánie zájmu dieti, nynie otevřieno bude. 1. Každé odhádánie dědictvie i zájmu má se před pole- 5 dnem začieti. 2. Ale odhádánie zájmu slušie na písaře menšieho desk zemských a na starostu komorničieho, na jiného úředníka žádného. 3. A poněvadž to odhádánie jiného nic nenie, než vedlé spravedlnosti zájmu, zač by stál, tak jakoby měl řezníkóm nebo konieřóm nebo jiným kupcóm prodán býti, šacovánie: z té 10 příčiny jest-li dobytek zajatý kravského pohlavie jest, svinského, ovčieho nebo jiného tomu podobného, tehdy při odhádání toho dobytka mají býti dvá přísežná řezníky; pakli jsú koni nebo kobyly zajaty, tehdy mají při témž odhádání dva konieře pří- sežná býti. 4. A tak ti s písařem a s starostú rozšacujíce, to 15 mají odhádati vedlé spravedlnosti, bez dlužníka i toho ktož jest zajímal, všeliké (na tom šacování) ujmy. 5. Když pak to odhádají, mají to vše v moc dáti tomu, ktož právo vede, a zbude-li co přes jeho úrok, přes náklady a útraty, to má hned u desk položiti, aby navráceno bylo dlužníku, nebo tomu, komuž jest zajímáno. A to jemu má od desk hned bez odtahu vydáno býti. 6. Od toho odhádánie dává se toto: Písaři menšiemu dva groše, starostovi dva groše, a každému řezníku nebo konieři 20
332 VII. 25. O odhádání zájmu. haduje, aby mohl v těch dnech vyručen býti, než proto, aby mohl od toho, komuž zajat jest, bez odhádánie vyplacen hoto- 15 vými penězi býti. A to z té příčiny, aby škody jedny na druhé nešly; neb žádné odhádánie dlužníku nenie než škodné. — A po- něvadž odhádánie vrch zájmu jest, neslušie o něm mlčeti, než, jakým řádem, jakým se má právem konati, aby vědieno bylo, musie se povědieti. 25. O odhadání zájmu. 5) na písaře menšieho malých desk a na starostu.. 16) všeliké škody. Když pak ... 23) u desk a pod sluncem, beze všie ... 29) v zmatek i s úředníky vejde, též jako by na zmatek komorníka pojal. Toto také známo jest ... 50) mohli zbožie svá, děti, ženy, domy i jiné statky své beze vší překážky vždycky opatrovati, tak.. 53) co by k opatření zbožie, statku, dětí, 60) jako pro celý úrok (konec.) Pr. Kdy má odhádán býti zájem dobytka dlužníku zajatého, a kdy má odhádán býti zájem rukojmi zajatý, již napřed jest povědieno; ale jak se má odhádánie zájmu dieti, nynie otevřieno bude. 1. Každé odhádánie dědictvie i zájmu má se před pole- 5 dnem začieti. 2. Ale odhádánie zájmu slušie na písaře menšieho desk zemských a na starostu komorničieho, na jiného úředníka žádného. 3. A poněvadž to odhádánie jiného nic nenie, než vedlé spravedlnosti zájmu, zač by stál, tak jakoby měl řezníkóm nebo konieřóm nebo jiným kupcóm prodán býti, šacovánie: z té 10 příčiny jest-li dobytek zajatý kravského pohlavie jest, svinského, ovčieho nebo jiného tomu podobného, tehdy při odhádání toho dobytka mají býti dvá přísežná řezníky; pakli jsú koni nebo kobyly zajaty, tehdy mají při témž odhádání dva konieře pří- sežná býti. 4. A tak ti s písařem a s starostú rozšacujíce, to 15 mají odhádati vedlé spravedlnosti, bez dlužníka i toho ktož jest zajímal, všeliké (na tom šacování) ujmy. 5. Když pak to odhádají, mají to vše v moc dáti tomu, ktož právo vede, a zbude-li co přes jeho úrok, přes náklady a útraty, to má hned u desk položiti, aby navráceno bylo dlužníku, nebo tomu, komuž jest zajímáno. A to jemu má od desk hned bez odtahu vydáno býti. 6. Od toho odhádánie dává se toto: Písaři menšiemu dva groše, starostovi dva groše, a každému řezníku nebo konieři 20
Strana 333
VII. 25. O odhádání zájmu. 333 přísežnému dva groše. 6. Má také to odhádánie býti u desk a pod nebem, beze všie střechy. 7. A to odhádánie písař menší hned, když se dokoná, má při zájmu od počátku až do konce, 25 tak jakž se jest dálo, zapsati, co jest komu a v čem odhádáno, i s tím, co jest komu dáno, i s tím, co jest po odhádání zbylo. 8. Ale však vždy moc toho má dlužník, kdyby koli ke dskám přijel, buď jeho dobytek již odhádán neb ještě neodhádán, polože úrok, náklady a útraty u desk, dobytek svój zase zajieti, s0 a ten jemu, když to učiní, propuštěn býti má bez otporu. 9. Má také i toto známo býti, že odhádánie zájmu neodhaduje se třetinú výš, jako se odhaduje dědictvie pro nezpravu, než miesto třetiny odhaduje se s náklady a s útratami. Neb se také ani třetinú výš nezajímá. Ačkoli ve dskách se po 35 kládá, „že bude moci bráti v úrociech třetinú výš,“ však se proto třetinú výš ani na peněziech nebéře ani neodhaduje, než se tu jménem třetiny nákladové a útraty rozumějí. Pakli by kto chtěl třetinú výš zajímati nebo odhadovati, v zmatek i s úředníkem vejde. 10. Toto také známo jest, že, jděte súdové 40 nebo nejděte, buď pokoj v zemi nebo válka, že se vždy komor- níci od desk i na bránie i na uvázánie, i na jiných všech práv vedenie, ktož toho potřebuje a žádá, každému vydávají a vydati z práva mají. Též i úředníci menší na zvody i na od- hádánie jezdie a jezditi z práva mají. 11. Neb ačkoli skrze 45 róznice nebo jiné příhody súdové v zemi druhdy přetrženi bývají, mnohým ke zlému, a mnohým ke škodě, ješto vedlé práva vždycky jíti mají: však úřad menší, co se desk dotýče, má tak opatřen býti, aby beze všeho přetrženie tak v válku jako v pokoj před se jíti mohli, aby obyvatelé země mohli dědictvie svá, děti, ženy, domy i jiné statky své beze všie vždycky překážky opatrovati, tak jakož práva káží, aby se skrze války, búřky nebo jiné neřady žádnému nic neukracovalo, co by k opatření dědictvie, statku, dětí nebo ženy jednoho každého z práva přislušelo. 12. Nemá ještě při brání ani toto v zapomenutí zóstati, že, komuž úrok 55 z úplna dodán nenie, by pak desieti grošóv komu nebo méňě dodáno nebylo, též pro deset grošóv nebo pro jeden móž bráti svému dlužníku, jako pro celý úrok; a k tak velikým i ško- dám i nákladóm přiveden bude pro deset grošóv nedoložených, jako pro celý úrok, jest-li že jest prvé bráno. 50 60
VII. 25. O odhádání zájmu. 333 přísežnému dva groše. 6. Má také to odhádánie býti u desk a pod nebem, beze všie střechy. 7. A to odhádánie písař menší hned, když se dokoná, má při zájmu od počátku až do konce, 25 tak jakž se jest dálo, zapsati, co jest komu a v čem odhádáno, i s tím, co jest komu dáno, i s tím, co jest po odhádání zbylo. 8. Ale však vždy moc toho má dlužník, kdyby koli ke dskám přijel, buď jeho dobytek již odhádán neb ještě neodhádán, polože úrok, náklady a útraty u desk, dobytek svój zase zajieti, s0 a ten jemu, když to učiní, propuštěn býti má bez otporu. 9. Má také i toto známo býti, že odhádánie zájmu neodhaduje se třetinú výš, jako se odhaduje dědictvie pro nezpravu, než miesto třetiny odhaduje se s náklady a s útratami. Neb se také ani třetinú výš nezajímá. Ačkoli ve dskách se po 35 kládá, „že bude moci bráti v úrociech třetinú výš,“ však se proto třetinú výš ani na peněziech nebéře ani neodhaduje, než se tu jménem třetiny nákladové a útraty rozumějí. Pakli by kto chtěl třetinú výš zajímati nebo odhadovati, v zmatek i s úředníkem vejde. 10. Toto také známo jest, že, jděte súdové 40 nebo nejděte, buď pokoj v zemi nebo válka, že se vždy komor- níci od desk i na bránie i na uvázánie, i na jiných všech práv vedenie, ktož toho potřebuje a žádá, každému vydávají a vydati z práva mají. Též i úředníci menší na zvody i na od- hádánie jezdie a jezditi z práva mají. 11. Neb ačkoli skrze 45 róznice nebo jiné příhody súdové v zemi druhdy přetrženi bývají, mnohým ke zlému, a mnohým ke škodě, ješto vedlé práva vždycky jíti mají: však úřad menší, co se desk dotýče, má tak opatřen býti, aby beze všeho přetrženie tak v válku jako v pokoj před se jíti mohli, aby obyvatelé země mohli dědictvie svá, děti, ženy, domy i jiné statky své beze všie vždycky překážky opatrovati, tak jakož práva káží, aby se skrze války, búřky nebo jiné neřady žádnému nic neukracovalo, co by k opatření dědictvie, statku, dětí nebo ženy jednoho každého z práva přislušelo. 12. Nemá ještě při brání ani toto v zapomenutí zóstati, že, komuž úrok 55 z úplna dodán nenie, by pak desieti grošóv komu nebo méňě dodáno nebylo, též pro deset grošóv nebo pro jeden móž bráti svému dlužníku, jako pro celý úrok; a k tak velikým i ško- dám i nákladóm přiveden bude pro deset grošóv nedoložených, jako pro celý úrok, jest-li že jest prvé bráno. 50 60
Strana 334
334 VII. 26. Ktož bráti nedá. 26. Ktož bráti nedá. 2) a nedá zajímati, ten proti právu.. 16) A král se pány má takového v svú kázeň vzieti a trestati vedlé práva. Staří tak pravie... 37) podvoliti chtěla, kteréž já naděje nemám). — A o otboji... 1. Ktož komorníku vedlé práva zajímati chtějíciemu brání a nedá zajímati beze všie příčiny hodné, ten proti právu odboj činí, a má tu hned od komorníka z toho odboje pohnán býti, takto: Poháním tě Ctirade z Přimdy od najjasnějšieho kniežete a 5 pána, pana Jiřieho českého krále, od Jana z Janovic, najvyššieho purkrabí, od Jana Tovačovského z Cimburka najvyššieho komor- níka, od Jana Zajiece z Hazmburka najvyššieho sudieho, od Mikuláše z Lantštejna najvyššieho písaře královstvie českého, a ode všech úředníkóv menších desk zemských, a od toho (ze jména 10 od kohož béře), od každého z desieti hřiven střiebra bez lotu, pro odboj, aby stál k svému právu na hradě Pražském na suché dni najprvé příštie. 2. A ten póhon učině, má k úřadu desk zem- ských jeti a vyznánie před úředníky menšími učiniti, tak jakž se jest stalo; neb jděte súdové nebo nejděte, má komorník 15 každého pohnati hned, ktož odboj proti brání učiní. A rok jemu má položen býti na suché dni najprv příštie. 3. A král se pány má takového vedlé práva slyšeti a súditi. A póhon z odboje móž svědčen býti před samým písařem desk, jest-li že práva nejdú; pakli jdú práva, tehdy má svědčen býti mezi jinými 20 póhony, a má vepsán býti mezi póhonné pře, a slyšán též jako jiní póhonové, a ne prvé ani posléz (jakož to vše móž z nálezóv Červených póhonných vyhledáno býti, kdež Václav český král etc. pohánie Petra s Kosti. Staří tak pravie, jakož se to i v starých spisiech nalezá, že ktož odboj učiní, že jest statek 25 ztratil podlé práva, jako jiný zkázce a rušitel práva a všeho dobrého obecnieho zemského.) A to má hned v suché dni naj- prvnější, jest-li že práva nejdú, popraveno býti. 4. Pakli by komorníka, holomka nebo póvoda zabil nebo ranil nebo okrvavil, a na ty úředníky mocí sáhl, tehdy tak staří zpravují, že by hned so bez čekánie suchých dní mělo takovému na statek jeho saženo býti. 5. Ktož odboj učiní, po rozeznání odboje má to, z čehož jest pohnán, všecko k úřadu položiti; pakli nepoložie, zvedú se úředníci i s tím, ktož jest právo vedl, na dědictvie jeho, v tom,
334 VII. 26. Ktož bráti nedá. 26. Ktož bráti nedá. 2) a nedá zajímati, ten proti právu.. 16) A král se pány má takového v svú kázeň vzieti a trestati vedlé práva. Staří tak pravie... 37) podvoliti chtěla, kteréž já naděje nemám). — A o otboji... 1. Ktož komorníku vedlé práva zajímati chtějíciemu brání a nedá zajímati beze všie příčiny hodné, ten proti právu odboj činí, a má tu hned od komorníka z toho odboje pohnán býti, takto: Poháním tě Ctirade z Přimdy od najjasnějšieho kniežete a 5 pána, pana Jiřieho českého krále, od Jana z Janovic, najvyššieho purkrabí, od Jana Tovačovského z Cimburka najvyššieho komor- níka, od Jana Zajiece z Hazmburka najvyššieho sudieho, od Mikuláše z Lantštejna najvyššieho písaře královstvie českého, a ode všech úředníkóv menších desk zemských, a od toho (ze jména 10 od kohož béře), od každého z desieti hřiven střiebra bez lotu, pro odboj, aby stál k svému právu na hradě Pražském na suché dni najprvé příštie. 2. A ten póhon učině, má k úřadu desk zem- ských jeti a vyznánie před úředníky menšími učiniti, tak jakž se jest stalo; neb jděte súdové nebo nejděte, má komorník 15 každého pohnati hned, ktož odboj proti brání učiní. A rok jemu má položen býti na suché dni najprv příštie. 3. A král se pány má takového vedlé práva slyšeti a súditi. A póhon z odboje móž svědčen býti před samým písařem desk, jest-li že práva nejdú; pakli jdú práva, tehdy má svědčen býti mezi jinými 20 póhony, a má vepsán býti mezi póhonné pře, a slyšán též jako jiní póhonové, a ne prvé ani posléz (jakož to vše móž z nálezóv Červených póhonných vyhledáno býti, kdež Václav český král etc. pohánie Petra s Kosti. Staří tak pravie, jakož se to i v starých spisiech nalezá, že ktož odboj učiní, že jest statek 25 ztratil podlé práva, jako jiný zkázce a rušitel práva a všeho dobrého obecnieho zemského.) A to má hned v suché dni naj- prvnější, jest-li že práva nejdú, popraveno býti. 4. Pakli by komorníka, holomka nebo póvoda zabil nebo ranil nebo okrvavil, a na ty úředníky mocí sáhl, tehdy tak staří zpravují, že by hned so bez čekánie suchých dní mělo takovému na statek jeho saženo býti. 5. Ktož odboj učiní, po rozeznání odboje má to, z čehož jest pohnán, všecko k úřadu položiti; pakli nepoložie, zvedú se úředníci i s tím, ktož jest právo vedl, na dědictvie jeho, v tom,
Strana 335
VII. 27. O smluvách. 28. O odporu proti brání. 335 z čehož pohnán jest. (Ale již jest i to minulo, a jsú úředníci z toho, též jako i z jiných vin vyvedeni, a práva svá všecka jsú 35 promlčeli, aniž se na ně táhnúti mohú, leč by se k tomu země znovu podvoliti chtěla.) — A o odboji potud jest povědieno. 27. O smluvách. (Hlavy této v I. rec. zcela není.) 1. Každý, ktož s kým smlúvu má buď věčnú neb do času řezanú cedulí na papieře nebo na pergaméně s visutými pečetmi učiněnú, buď ta smlúva ve dsky vložena nebo nebuď (neb na tom nic nenie), má obojie strana ve všem i v jednom každém artikuli dosti činiti. 2. Pakli by jeden druhému dosti neučinil v čem koli, jestliže jsú pokuty pro nezdrženie nebo dosti nečiněnie smlúvě v též smlúvě položeny, má se strana držiecie smlúvu těch pokut držeti a na stranu nedržiecí vedlé těch pokut sáhnúti. 3. Pakli by žádné pokuty v smlúvě položeno nebylo, tehdy pro dosti neuči- něnie smlúvě v čemž koli, strana držiecie stranu nedržiecí má 10 k súdu zemskému pohnati z nedrženie smlúvy, nebo z dosti neučiněnie smlúvě. (Nálezóv na to dosti jest ve dskách.) 4. Než při smluvách toto má vědieno býti, že, ktož koli smlúvě dosti nečiní, že dosti nečiněniem smlúvě každá se smlúva ruší a zdvíhá, a strana druhá, jestliže se chce súdóv zbaviti, móž také smlúvy v ničemž druhé straně nedržeti. A tak ta smlúva skrze nedr- ženie a jí dosti nečiněnie a pro nezachovánie vedlé nie zmine a zrušena bude. (Nález o tom v III. Planových. L. 21. v při Markéty z Seslavic a Janem Šlechticem.) 5. Zóstává také smlúva řádně učiněná a přijatá a zachovaná proti dskám. (Nález v Modrých 20 póhonných, kdež Prokop z Prahy Mikuláše z Lobkovic pohánie.) 6. Item ktož smlúvě neotpierá o jeho věc učiněné skrze otce nebo máteř jeho, nebo jiného přietele, tu smlúvu má a povinen bude držeti, a má taková smlúva držána věčně a zachována býti. (Nález na to v při mezi Jindřichem z Stráže a Elškú 25 z Stráže léta božieho 1475, v úterý po zvěstování panny Marie. [1475 před zvěstovániem panně Marii]). 15 28. O otporu proti brání. 1) Zdá-li se pak komu, že by naň.. 12) šíře bude povědieno (konec.)
VII. 27. O smluvách. 28. O odporu proti brání. 335 z čehož pohnán jest. (Ale již jest i to minulo, a jsú úředníci z toho, též jako i z jiných vin vyvedeni, a práva svá všecka jsú 35 promlčeli, aniž se na ně táhnúti mohú, leč by se k tomu země znovu podvoliti chtěla.) — A o odboji potud jest povědieno. 27. O smluvách. (Hlavy této v I. rec. zcela není.) 1. Každý, ktož s kým smlúvu má buď věčnú neb do času řezanú cedulí na papieře nebo na pergaméně s visutými pečetmi učiněnú, buď ta smlúva ve dsky vložena nebo nebuď (neb na tom nic nenie), má obojie strana ve všem i v jednom každém artikuli dosti činiti. 2. Pakli by jeden druhému dosti neučinil v čem koli, jestliže jsú pokuty pro nezdrženie nebo dosti nečiněnie smlúvě v též smlúvě položeny, má se strana držiecie smlúvu těch pokut držeti a na stranu nedržiecí vedlé těch pokut sáhnúti. 3. Pakli by žádné pokuty v smlúvě položeno nebylo, tehdy pro dosti neuči- něnie smlúvě v čemž koli, strana držiecie stranu nedržiecí má 10 k súdu zemskému pohnati z nedrženie smlúvy, nebo z dosti neučiněnie smlúvě. (Nálezóv na to dosti jest ve dskách.) 4. Než při smluvách toto má vědieno býti, že, ktož koli smlúvě dosti nečiní, že dosti nečiněniem smlúvě každá se smlúva ruší a zdvíhá, a strana druhá, jestliže se chce súdóv zbaviti, móž také smlúvy v ničemž druhé straně nedržeti. A tak ta smlúva skrze nedr- ženie a jí dosti nečiněnie a pro nezachovánie vedlé nie zmine a zrušena bude. (Nález o tom v III. Planových. L. 21. v při Markéty z Seslavic a Janem Šlechticem.) 5. Zóstává také smlúva řádně učiněná a přijatá a zachovaná proti dskám. (Nález v Modrých 20 póhonných, kdež Prokop z Prahy Mikuláše z Lobkovic pohánie.) 6. Item ktož smlúvě neotpierá o jeho věc učiněné skrze otce nebo máteř jeho, nebo jiného přietele, tu smlúvu má a povinen bude držeti, a má taková smlúva držána věčně a zachována býti. (Nález na to v při mezi Jindřichem z Stráže a Elškú 25 z Stráže léta božieho 1475, v úterý po zvěstování panny Marie. [1475 před zvěstovániem panně Marii]). 15 28. O otporu proti brání. 1) Zdá-li se pak komu, že by naň.. 12) šíře bude povědieno (konec.)
Strana 336
336 VII. 29. Kdež nenie co zajímati. 1. Zdá-li se komu, že by naň komorník ne vedlé práva veden byl, nečině odboje, kterýmž své spravedlnosti žádný nepo- lepší: opatřen jest každý od těch, ktož jsú zemi české práva první nalezli, otporem, aby po zájmu ke dskám přijeda otpor s brání učinil, tak jakož jeho potřeba káže. 2. O kterýžto otpor chce-li rozeznán býti, musie ten ktož otpierá, toho komuž otpierá, k otporu pohnati, ne ten komuž se otpierá; neb ten, ktož jest bral pro úrok před otporem i po otporu (nebude-li mu úrok dáván), bude bráti, a to jemu žádným právem, žádným otporem 10 staveno býti nemóž. 3. Neb bránie pro každý úrok nemóž žádným otporem staveno býti, než každý přes otpor v každém úroce nezaplaceném vedlé práva a desk svých móž s komorníkem nebo mocí svú bráti (Ale o otporu potom šíře bude pově- dieno.) 4. Má také věděti ten, komuž by se přihodilo, že by z od- 15 boje pohnán byl, že má úřad plný býti; nebyl-li by úřad plný, snad by ta pomoc byla jemu, že by z odboje nebyl povinen odpo- viedati. (Nález v Červených póhonných, kdež Václav český král ete. pohánie Petra z Kosti.) 29. Kdež nenie co zajímati. 7) proti právu na zmatek s cizieho zajímal; druhým, když to dědi- ctvie... 11) plat má, zpustne, 22) dno, dědictvie a grunty (konec). 5 Pr. Přiházie se také často, že ten, ktož pro úrok bráti chce, přijeda na dědictvie a na grunty úročníka svého, nemá co bráti. A to se přiházie dvojím obyčejem: Jedním, když ten, komuž se má bráti, srozuměje tomu, v který čas naň komorník má přiveden býti, vyžene dobytek svój na jiné grunty; s kterýchž, ač vie póvod, že jest úročníka jeho dobytek, proto jeho zajímati nesmie, neb by proti právu na zmatek i proti dskám z cizieho zajímal. (Ale ten, ktož tak shánie z svých gruntóv dobytek, lest právu dělá, a kdyby v tom shledán byl, 10 má kázán býti vedlé panského zdánie). Druhým, když to dědic- tvie, na kterémž plat jest, zpustne, a od žádného se nedělá, než úlehlí a pustinú ležie. (Tu netoliko komorník, ale ani zloděj, ani smrt, obého nemilostivějšie, nemá co bráti). 1. Proti obému toto za právo se držie, že komorník, kterýž na zájem
336 VII. 29. Kdež nenie co zajímati. 1. Zdá-li se komu, že by naň komorník ne vedlé práva veden byl, nečině odboje, kterýmž své spravedlnosti žádný nepo- lepší: opatřen jest každý od těch, ktož jsú zemi české práva první nalezli, otporem, aby po zájmu ke dskám přijeda otpor s brání učinil, tak jakož jeho potřeba káže. 2. O kterýžto otpor chce-li rozeznán býti, musie ten ktož otpierá, toho komuž otpierá, k otporu pohnati, ne ten komuž se otpierá; neb ten, ktož jest bral pro úrok před otporem i po otporu (nebude-li mu úrok dáván), bude bráti, a to jemu žádným právem, žádným otporem 10 staveno býti nemóž. 3. Neb bránie pro každý úrok nemóž žádným otporem staveno býti, než každý přes otpor v každém úroce nezaplaceném vedlé práva a desk svých móž s komorníkem nebo mocí svú bráti (Ale o otporu potom šíře bude pově- dieno.) 4. Má také věděti ten, komuž by se přihodilo, že by z od- 15 boje pohnán byl, že má úřad plný býti; nebyl-li by úřad plný, snad by ta pomoc byla jemu, že by z odboje nebyl povinen odpo- viedati. (Nález v Červených póhonných, kdež Václav český král ete. pohánie Petra z Kosti.) 29. Kdež nenie co zajímati. 7) proti právu na zmatek s cizieho zajímal; druhým, když to dědi- ctvie... 11) plat má, zpustne, 22) dno, dědictvie a grunty (konec). 5 Pr. Přiházie se také často, že ten, ktož pro úrok bráti chce, přijeda na dědictvie a na grunty úročníka svého, nemá co bráti. A to se přiházie dvojím obyčejem: Jedním, když ten, komuž se má bráti, srozuměje tomu, v který čas naň komorník má přiveden býti, vyžene dobytek svój na jiné grunty; s kterýchž, ač vie póvod, že jest úročníka jeho dobytek, proto jeho zajímati nesmie, neb by proti právu na zmatek i proti dskám z cizieho zajímal. (Ale ten, ktož tak shánie z svých gruntóv dobytek, lest právu dělá, a kdyby v tom shledán byl, 10 má kázán býti vedlé panského zdánie). Druhým, když to dědic- tvie, na kterémž plat jest, zpustne, a od žádného se nedělá, než úlehlí a pustinú ležie. (Tu netoliko komorník, ale ani zloděj, ani smrt, obého nemilostivějšie, nemá co bráti). 1. Proti obému toto za právo se držie, že komorník, kterýž na zájem
Strana 337
VII. 30. Bránie a uvázánie s komorníkem etc. 337 přijede, když nemá co zajímati, má hned panovánie miesto 15 zájmu učiniti; a to slove jalové panovánie. A po polúletí opět má druhé panovánie jalové učiniti; a opět po polúletí třetie. 3. A když to troje panovánie jalové dokoná, tehdy ty dědiny mají odhádány býti k dědictví tomu, ktož na nich plat má, třetinú výš, podlé desk jeho. (Dóvod toho dsky všecky a nále- 20 zóv a takových práv vedení množstvie nečíslné). A když se dlužníku tak odhádá, již miesto platu bude mieti dno, dědictvie a grunty. 4. Aniž se kto na to obracuj, že by na sobě dluhem zapsal summu, z kteréž by úroky měl platiti, a tudy by se nadál, že naň právo k odhádání puštěno nebude, že dluhu toho ani 25 úroka nezpravuje, a úrokóv tudy chtě zniknúti; tím sobě žádný nefolkuj, než věz, k čemu jsi se dskami podvolil a zapsal, anebo v drženie takového dědictvie po jiném vkročil, na kterémž úroci dluhem jsú zapsáni, že tomu chtěj nebo nechtěj dosti činiti musíš, a úroky klásti. Pakli jich klásti nebudeš, též na tě odhádánie vedeno bude pro dluhem zapsané úroky, jakoby trhem se zpravú byli zapsáni, i se všemi úroky zadržalými, kromě třetiny výš. (Dóvod toho v III. Ondřejových A. 7. Albrecht Ojieř; a v Bielých póhonných, kdež Jan Mandelík pohánie Václava z Jilmanic; a v IV. Ondřejových L. 2. v při mezi týmž s5 Ondřejem z Těšínova a synem jeho a Václavem z Rastel.) 30 30. Bránie a uvázánie s komorníkem v čem jedno k druhému podobno jest, a v čem se dělí. 13) Ještě v tom spolčie, že komorníku.. 34) neb kdež nic nenie tu ani smrt nebéře. 43) na uvázánie nebo na zájem dává. Jest ještě, i tento 67) při práviech zemských mysliti, neb netoliko ... Pr. Aby světleje a zřetedlněje i bránie i uvázánie s komor- níkem poznáno býti mohlo, skrze obého rozdiel a spolčenie a jed- noho k druhému přirovnánie zřetedlněje oznámím. 1. V tom jednostajné jest uvázánie s brániem, že tak ten ktož se chce uvázati, jako ten ktož chce s komorníkem bráti, musie uručiti; onenno, že se právě uvazovati, a tento, že právě bude bráti. 2. A jakž k brání od desk výpis se dává, též i k uvázání. Všehrd. 22
VII. 30. Bránie a uvázánie s komorníkem etc. 337 přijede, když nemá co zajímati, má hned panovánie miesto 15 zájmu učiniti; a to slove jalové panovánie. A po polúletí opět má druhé panovánie jalové učiniti; a opět po polúletí třetie. 3. A když to troje panovánie jalové dokoná, tehdy ty dědiny mají odhádány býti k dědictví tomu, ktož na nich plat má, třetinú výš, podlé desk jeho. (Dóvod toho dsky všecky a nále- 20 zóv a takových práv vedení množstvie nečíslné). A když se dlužníku tak odhádá, již miesto platu bude mieti dno, dědictvie a grunty. 4. Aniž se kto na to obracuj, že by na sobě dluhem zapsal summu, z kteréž by úroky měl platiti, a tudy by se nadál, že naň právo k odhádání puštěno nebude, že dluhu toho ani 25 úroka nezpravuje, a úrokóv tudy chtě zniknúti; tím sobě žádný nefolkuj, než věz, k čemu jsi se dskami podvolil a zapsal, anebo v drženie takového dědictvie po jiném vkročil, na kterémž úroci dluhem jsú zapsáni, že tomu chtěj nebo nechtěj dosti činiti musíš, a úroky klásti. Pakli jich klásti nebudeš, též na tě odhádánie vedeno bude pro dluhem zapsané úroky, jakoby trhem se zpravú byli zapsáni, i se všemi úroky zadržalými, kromě třetiny výš. (Dóvod toho v III. Ondřejových A. 7. Albrecht Ojieř; a v Bielých póhonných, kdež Jan Mandelík pohánie Václava z Jilmanic; a v IV. Ondřejových L. 2. v při mezi týmž s5 Ondřejem z Těšínova a synem jeho a Václavem z Rastel.) 30 30. Bránie a uvázánie s komorníkem v čem jedno k druhému podobno jest, a v čem se dělí. 13) Ještě v tom spolčie, že komorníku.. 34) neb kdež nic nenie tu ani smrt nebéře. 43) na uvázánie nebo na zájem dává. Jest ještě, i tento 67) při práviech zemských mysliti, neb netoliko ... Pr. Aby světleje a zřetedlněje i bránie i uvázánie s komor- níkem poznáno býti mohlo, skrze obého rozdiel a spolčenie a jed- noho k druhému přirovnánie zřetedlněje oznámím. 1. V tom jednostajné jest uvázánie s brániem, že tak ten ktož se chce uvázati, jako ten ktož chce s komorníkem bráti, musie uručiti; onenno, že se právě uvazovati, a tento, že právě bude bráti. 2. A jakž k brání od desk výpis se dává, též i k uvázání. Všehrd. 22
Strana 338
338 VII. 30. Branie a uvázánie s komorníkem etc. 3. Opět, ani bránie ani uvázánie obecné bez komorníka býti nemóž, leč by kto zvláštní zápis ve dskách měl, aby „mohl bráti 1o nebo se uvázati mocí svú bez komorníka“; k takovému braní a uvázání nenie potřebie komorníka. 4. Ještě, uvázánie s brá- niem to společnie mají, že obé móž na zmatek, a obé ne na zmatek učiněno býti. 5. Ještě v tom spolčie, že komorníku na obém ztrava, póvod a obroky dány mají býti, a zase má 1s k úřadu komorník i po brání i po uvázání od póvoda doveden býti. 6. A obého, tak bránie jako uvázánie, komorník, když se zase vrátí, hned u desk má vyznánie učiniti, a má se i uvázá- nie i bránie ve dsky zapsati: Uvázánie při zápisu, bránie tu, kdež se úroci kladú. 7. Nakonec, ani k uvázání ani k brání 20 s komorníkem osobnieho u desk přiznánie toho, ktož chce právo vésti, nenie potřebie; než každý to obé móž poslem nebo služeb- níkem svým zjednati, jakož o tom v Čtvrtých knihách jest pově- dieno. To téměř jest, v čemž uvázánie s brániem jest jedno- stajno. 8. Ale v tomto se dělí, že k uvázání holomka purkrabova 25 potřebie nenie; ale bránie obecné bez něho býti nemóž. 9. Také při uvázání se nic nezajímá, ale při braní se zajímá; a uvázá- nie se děje v dědictvie a v grunty, v svrchky a nábytky, ale zajímají se toliko nábytci. 10. Ještě, žádnému uvázání odboj se nemóž státi, pusť kto v drženie nebo nepusť, daj se uvázati so nebo nedaj; ale ktož bráti nedá, každý takový odboj činí. 11. Ještě, komorník žádného, ktož v drženie po uvázání nepustí, nepohánie, ale každého, ktož bráti nedá, z odboje hned pohánie. 12. A uvázánie se děje i v pusté i v osedlé; ale bránie nemóž než na osedlém býti (neb na pustém a na opuštěném nenie co 35 bráti, a kdež nic nenie, tu ani smrt nebéře). 13. Ještě, po žádném uvázání panovánie komorník nedělá, ale po každém brání, kdež co nenie bráti, komorník panuje (jakož prvé jest povědieno). 14. Také žádné uvázánie k odhádání nepřicházie, ale každé bránie, kdež co nenie bráti, k odhádání dědičnému 40 přivedeno bývá. 15. A po brání navracují se zase nákladové i útraty, ale po uvázání sami nákladové. 16. A věz, že se jménem nákladóv ve dskách jiného nic nemiení, než to což se k úřadu na uvázánie nebo na zájem dává, a při zájmu ještě nadto ztrava, (jakož svrchu jest povědieno). 17. Jest ještě i tento rozdiel mezi 45 uvázániem a brániem, že když bráti nedadie, bývá z toho póhon
338 VII. 30. Branie a uvázánie s komorníkem etc. 3. Opět, ani bránie ani uvázánie obecné bez komorníka býti nemóž, leč by kto zvláštní zápis ve dskách měl, aby „mohl bráti 1o nebo se uvázati mocí svú bez komorníka“; k takovému braní a uvázání nenie potřebie komorníka. 4. Ještě, uvázánie s brá- niem to společnie mají, že obé móž na zmatek, a obé ne na zmatek učiněno býti. 5. Ještě v tom spolčie, že komorníku na obém ztrava, póvod a obroky dány mají býti, a zase má 1s k úřadu komorník i po brání i po uvázání od póvoda doveden býti. 6. A obého, tak bránie jako uvázánie, komorník, když se zase vrátí, hned u desk má vyznánie učiniti, a má se i uvázá- nie i bránie ve dsky zapsati: Uvázánie při zápisu, bránie tu, kdež se úroci kladú. 7. Nakonec, ani k uvázání ani k brání 20 s komorníkem osobnieho u desk přiznánie toho, ktož chce právo vésti, nenie potřebie; než každý to obé móž poslem nebo služeb- níkem svým zjednati, jakož o tom v Čtvrtých knihách jest pově- dieno. To téměř jest, v čemž uvázánie s brániem jest jedno- stajno. 8. Ale v tomto se dělí, že k uvázání holomka purkrabova 25 potřebie nenie; ale bránie obecné bez něho býti nemóž. 9. Také při uvázání se nic nezajímá, ale při braní se zajímá; a uvázá- nie se děje v dědictvie a v grunty, v svrchky a nábytky, ale zajímají se toliko nábytci. 10. Ještě, žádnému uvázání odboj se nemóž státi, pusť kto v drženie nebo nepusť, daj se uvázati so nebo nedaj; ale ktož bráti nedá, každý takový odboj činí. 11. Ještě, komorník žádného, ktož v drženie po uvázání nepustí, nepohánie, ale každého, ktož bráti nedá, z odboje hned pohánie. 12. A uvázánie se děje i v pusté i v osedlé; ale bránie nemóž než na osedlém býti (neb na pustém a na opuštěném nenie co 35 bráti, a kdež nic nenie, tu ani smrt nebéře). 13. Ještě, po žádném uvázání panovánie komorník nedělá, ale po každém brání, kdež co nenie bráti, komorník panuje (jakož prvé jest povědieno). 14. Také žádné uvázánie k odhádání nepřicházie, ale každé bránie, kdež co nenie bráti, k odhádání dědičnému 40 přivedeno bývá. 15. A po brání navracují se zase nákladové i útraty, ale po uvázání sami nákladové. 16. A věz, že se jménem nákladóv ve dskách jiného nic nemiení, než to což se k úřadu na uvázánie nebo na zájem dává, a při zájmu ještě nadto ztrava, (jakož svrchu jest povědieno). 17. Jest ještě i tento rozdiel mezi 45 uvázániem a brániem, že když bráti nedadie, bývá z toho póhon
Strana 339
VII. 31. O vinách, kteréž se propadají k úředníkóm etc. 339 z odboje a ze škod (tak jakož již povědieno jest); ale když po uvázání v drženie pustiti nechtie, na to ne póhon, než list obranní od desk vycházie. 18. Také ten, ktož otpor proti brání vloží, móž jemu přes otpor znovu, kolikrátž toho potřebie jest, bráno býti; ale když se uvázání otpor vloží, přes ten otpor list 50 obranní od desk nemóže vydán býti, než súd o takový otpor znikne. 19. Ještě, uvázánie se nemóž opakovati, ale bránie móž; neb pro žádnú věc žádný se nemóž než jednú toliko s komor- níkem uvázati; poněvadž všecky dsky a všickni zápisové tak svědčie, že se má každý s jedním komorníkem uvázati; kdyby 55 se po druhé nebo potřetie uvazoval, již by se ne s jedním komorníkem uvazoval. Než byl-li by vyveden z toho, več se jest jednú uvazoval, má z toho poháněti a súdem toho dobývati, ne podruhé se uvazovati. Ale ktož zajímá, móž, jednú zájem pro jeden úrok učině, potom i pro druhý zajímati, neb tak dsky so svědčie: „Když by který úrok na který rok dán nebyl, že bude moci s jedním komorníkem v každém úroce bráti.“ 20. A ktož se chce uvázati, musie k úřadu penieze hotové dáti; ale ktož chce s komorníkem bráti, móž miesto peněz základ u desk do dvú nedělí položiti. — Jest i jiných mnoho mezi braniem a uvá- 65 zániem rozdielóv, kteréž vyhledá, ktož bude chtieti na to my- sliti. (A jest i užitečné i kratochvilné o tom i o jiném při práviech zemských myšlenie, neb netoliko užitku všech a jed- noho každého práva zemská slúžie, ale také i rozum ostří, i paměť tvrdí těm, ktož o nich často myslie). 70 31. O vinách, kteréž se propadají k úředníkóm menším. 12) poněvadž jsú úředníci viny své, jako písař juxty své, promlčali; leč by to písařóm pomohlo, že jsú se o to proti vyšším úředníkóm pokusiti nesměli; neb jsú to tuze, aby o juxty žádný nestál, zapověděli a to pod ztraceniem úřadu, sami toliko úředníci větší. — A o zájmu... 1. Viny za starých (jakož se to po dskách, a zvláště póhonných shledává) byly jsú veliké k úředníkóm menším; neb ktož jest koli koho ze škod pohonil, z malých nebo velikých, a ty na pohnaném obdržal, to jest póvodu pohnaný dáti musil, a k úřadu úředníkóm menším tolikéž. 2. Ale již takové viny s všecky netbanlivostí úředníkóv jsú zminuly, a od žádného se 22
VII. 31. O vinách, kteréž se propadají k úředníkóm etc. 339 z odboje a ze škod (tak jakož již povědieno jest); ale když po uvázání v drženie pustiti nechtie, na to ne póhon, než list obranní od desk vycházie. 18. Také ten, ktož otpor proti brání vloží, móž jemu přes otpor znovu, kolikrátž toho potřebie jest, bráno býti; ale když se uvázání otpor vloží, přes ten otpor list 50 obranní od desk nemóže vydán býti, než súd o takový otpor znikne. 19. Ještě, uvázánie se nemóž opakovati, ale bránie móž; neb pro žádnú věc žádný se nemóž než jednú toliko s komor- níkem uvázati; poněvadž všecky dsky a všickni zápisové tak svědčie, že se má každý s jedním komorníkem uvázati; kdyby 55 se po druhé nebo potřetie uvazoval, již by se ne s jedním komorníkem uvazoval. Než byl-li by vyveden z toho, več se jest jednú uvazoval, má z toho poháněti a súdem toho dobývati, ne podruhé se uvazovati. Ale ktož zajímá, móž, jednú zájem pro jeden úrok učině, potom i pro druhý zajímati, neb tak dsky so svědčie: „Když by který úrok na který rok dán nebyl, že bude moci s jedním komorníkem v každém úroce bráti.“ 20. A ktož se chce uvázati, musie k úřadu penieze hotové dáti; ale ktož chce s komorníkem bráti, móž miesto peněz základ u desk do dvú nedělí položiti. — Jest i jiných mnoho mezi braniem a uvá- 65 zániem rozdielóv, kteréž vyhledá, ktož bude chtieti na to my- sliti. (A jest i užitečné i kratochvilné o tom i o jiném při práviech zemských myšlenie, neb netoliko užitku všech a jed- noho každého práva zemská slúžie, ale také i rozum ostří, i paměť tvrdí těm, ktož o nich často myslie). 70 31. O vinách, kteréž se propadají k úředníkóm menším. 12) poněvadž jsú úředníci viny své, jako písař juxty své, promlčali; leč by to písařóm pomohlo, že jsú se o to proti vyšším úředníkóm pokusiti nesměli; neb jsú to tuze, aby o juxty žádný nestál, zapověděli a to pod ztraceniem úřadu, sami toliko úředníci větší. — A o zájmu... 1. Viny za starých (jakož se to po dskách, a zvláště póhonných shledává) byly jsú veliké k úředníkóm menším; neb ktož jest koli koho ze škod pohonil, z malých nebo velikých, a ty na pohnaném obdržal, to jest póvodu pohnaný dáti musil, a k úřadu úředníkóm menším tolikéž. 2. Ale již takové viny s všecky netbanlivostí úředníkóv jsú zminuly, a od žádného se 22
Strana 340
340 VII. 32. O propuštění zápisu, trhu, věna. neberú, kromě té, kdež by kto z odboje pohnán byl (jakož na- hoře psáno jest), a té, kdež jeden druhému póhon propúštie z desk, od kteréhož osmdesáte grošóv jedním méně berú. 10 3. A poněvadž se neberú již viny, zbytečné jest o nich psáti; a by se pak na ně táhnúti chtěli, darmo se potáhnú, poněvadž jsú úředníci viny své proti zemi, jako písaři juxty proti pánóm svým, promlčali. — A o zájmu a o brání s komorníkem nebo bez komorníka, o rukojmiech a o odhádání zájmu potud jest po- 15 vědieno. 32. O propuštění zápisu, trhu, věna. 1) Propuštěnie jest mnohé a rozličné: Jiné jest trhu, jiné věna, 4) i z desk propuštěnie; neb nic se ve dsky.. 17) rozdiel nebo rozdělenie slove. 33) což ještě nenie .. 35) nebo jeho dědic. Pakli tomu dsky nesvědčí . . . 1. Propuštěnie z desk jest mnohé a rozličné: Jiné jest trhu, jiné věna, jiné zápisu, jiné spolku; a abych krátce pověděl všecko: Kolikero jest ve dsky kladenie, tolikero jest i z desk propuštěnie, kromě nálezóv a práv, kteráž se k věčnosti usta- 5 novují. Neb nic se ve dsky od jedněch druhým neklade, co by z nich zase nemohlo propuštěno býti. 2. Ale rozličnými slovy se propuštěnie ve dskách jmenuje, vedlé zvláštnosti toho, což se propúštie; neb trh, zápis, věno a jiné k tomu podobné, když se z desk vymazuje, propuštěnie slove. 3. A nic jiného pro- 1o puštěnie nenie, než z desk toho, což ve dsky prvé vloženo jest, vymazánie a v nic obrácenie. 4. Ale poručenstvie, ač se také od poručníkóv tomu ktož jest je zdělal, poručníky propúštie, však se častokrát odvolává, kdež ten, ktož jest poručníky dětí a statku svého zdělal, všecky nebo některé z nich zdvíhá. 15 5. A když jeden druhému dědictvie své naň po otci přišlé z desk všecko propúštie, oderčenie slove; ale když sobě dielu jednoho a bratru svému druhého nechá, tehdy rozdiel nebo diel slove. A tak z toho známo jest, že se zápis propúštie, poručen- stvie se odvolává, otcovský statek se nebo dělí nebo odřieká. 20 6. Zápisové k propuštění z desk nejsú jednostajní; někteří jsú k propuštění snadní, jiní jsú nesnadní. Zápis „s miestem“ každý k propuštění snadný jest; neb ten, ktož jest zápis „s miestem“ učinil, když chce, na miesto prázdné dolože kohož chce, móž takový zápis zkaziti. Ale zápis bez miesta, trh, spolek a jiná
340 VII. 32. O propuštění zápisu, trhu, věna. neberú, kromě té, kdež by kto z odboje pohnán byl (jakož na- hoře psáno jest), a té, kdež jeden druhému póhon propúštie z desk, od kteréhož osmdesáte grošóv jedním méně berú. 10 3. A poněvadž se neberú již viny, zbytečné jest o nich psáti; a by se pak na ně táhnúti chtěli, darmo se potáhnú, poněvadž jsú úředníci viny své proti zemi, jako písaři juxty proti pánóm svým, promlčali. — A o zájmu a o brání s komorníkem nebo bez komorníka, o rukojmiech a o odhádání zájmu potud jest po- 15 vědieno. 32. O propuštění zápisu, trhu, věna. 1) Propuštěnie jest mnohé a rozličné: Jiné jest trhu, jiné věna, 4) i z desk propuštěnie; neb nic se ve dsky.. 17) rozdiel nebo rozdělenie slove. 33) což ještě nenie .. 35) nebo jeho dědic. Pakli tomu dsky nesvědčí . . . 1. Propuštěnie z desk jest mnohé a rozličné: Jiné jest trhu, jiné věna, jiné zápisu, jiné spolku; a abych krátce pověděl všecko: Kolikero jest ve dsky kladenie, tolikero jest i z desk propuštěnie, kromě nálezóv a práv, kteráž se k věčnosti usta- 5 novují. Neb nic se ve dsky od jedněch druhým neklade, co by z nich zase nemohlo propuštěno býti. 2. Ale rozličnými slovy se propuštěnie ve dskách jmenuje, vedlé zvláštnosti toho, což se propúštie; neb trh, zápis, věno a jiné k tomu podobné, když se z desk vymazuje, propuštěnie slove. 3. A nic jiného pro- 1o puštěnie nenie, než z desk toho, což ve dsky prvé vloženo jest, vymazánie a v nic obrácenie. 4. Ale poručenstvie, ač se také od poručníkóv tomu ktož jest je zdělal, poručníky propúštie, však se častokrát odvolává, kdež ten, ktož jest poručníky dětí a statku svého zdělal, všecky nebo některé z nich zdvíhá. 15 5. A když jeden druhému dědictvie své naň po otci přišlé z desk všecko propúštie, oderčenie slove; ale když sobě dielu jednoho a bratru svému druhého nechá, tehdy rozdiel nebo diel slove. A tak z toho známo jest, že se zápis propúštie, poručen- stvie se odvolává, otcovský statek se nebo dělí nebo odřieká. 20 6. Zápisové k propuštění z desk nejsú jednostajní; někteří jsú k propuštění snadní, jiní jsú nesnadní. Zápis „s miestem“ každý k propuštění snadný jest; neb ten, ktož jest zápis „s miestem“ učinil, když chce, na miesto prázdné dolože kohož chce, móž takový zápis zkaziti. Ale zápis bez miesta, trh, spolek a jiná
Strana 341
VII. 33. O otpořiech. 341 ve dsky kladenie nesnadná jsú k propuštění; neb bez vóle těch, 25 kterýmž jsú ve dsky kladena, z desk propuštěna býti nemohú. Než poručenstvie každé snadně (též jako zápis „s miestem“) móž zkaženo a odvoláno býti. 7. Každé propuštěnie musie zápis nebo vklad ve dskách předjíti, a nic se z desk propustiti, od- volati ani odřieci nemóž, což by v nich prvé nebylo; neb pro- 30 puštěnie jest ve dsky vložené věci a zapsané zkaženie (a nic zkaženo a zrušeno býti nemóž, což jest se ještě nestalo, a nic zdviženo, což ještě neležie a nenie). 8. Žádný také zápisu, trhu ani jiného vkladu z desk propustiti nemóž, než ten sám, komuž dsky svědčie, nebo jeho dědic. Z té příčiny i ten, kohož na 35 prázdné miesto doloží, musí prvé v zápise státi, aby jemu dsky svědčily, a teprv zase propustiti. Pakli tomu dsky nesvědčie, ani také dědicem jest toho, komuž svědčie dsky, než od dědice právo jinak zapsané má, ten nemóž toho propúštěti; než, chce-li, móž ve dsky trhem nebo dluhem klásti. 9. Nakonec, nemóž 40 žádnému propuštěno z desk býti než dědici nebo držiteli sku- tečnému toho, což jest ve dsky kladeno. — A o propuštění dosti jest povědieno. 33. O otpořiech. 7) všemu což se ve dsky móž klásti... 15) všecko zbožie své beze všie obrany ztratí (konec). Poněvadž mluveno jest o uvázání i o brání s komorníkem i bez komorníka, netoliko jakým se řádem a obyčejem obé konati má od počátku až do konce, ale také i skrze přirovnánie jednoho k druhému, v čem uvázánie k brání jest podobné a v čem se jedno od druhého dielí; dotčeno také jest při tom i 5 otporu tak proti braní jako proti uvázání — ale že se otporové dále a šíře ztahují, než k brání a k uvázání toliko, (neb všemu, což se ve dsky od koho móž klásti, móž otpor vložen býti, ne- toliko uvázání a brání): z té příčiny užitečné se zdá, již o otpo- řiech k zprávě sprostných a k obraně spravedlivých mluviti, aby 10 uměli spravedlnosti svých právem hájiti proti těm, kteříž desk a práva zle užívati k svému zisku s škodú spravedlivých smějí. Malá věc, a mnoho na sobě nese! Otporem každý zbožie svého a spravedlnosti své, když jej v čas vloží, obhájí; a ktož ho v čas vložiti obmešká, všicku spravedlnost, všecko dědictvie své 15
VII. 33. O otpořiech. 341 ve dsky kladenie nesnadná jsú k propuštění; neb bez vóle těch, 25 kterýmž jsú ve dsky kladena, z desk propuštěna býti nemohú. Než poručenstvie každé snadně (též jako zápis „s miestem“) móž zkaženo a odvoláno býti. 7. Každé propuštěnie musie zápis nebo vklad ve dskách předjíti, a nic se z desk propustiti, od- volati ani odřieci nemóž, což by v nich prvé nebylo; neb pro- 30 puštěnie jest ve dsky vložené věci a zapsané zkaženie (a nic zkaženo a zrušeno býti nemóž, což jest se ještě nestalo, a nic zdviženo, což ještě neležie a nenie). 8. Žádný také zápisu, trhu ani jiného vkladu z desk propustiti nemóž, než ten sám, komuž dsky svědčie, nebo jeho dědic. Z té příčiny i ten, kohož na 35 prázdné miesto doloží, musí prvé v zápise státi, aby jemu dsky svědčily, a teprv zase propustiti. Pakli tomu dsky nesvědčie, ani také dědicem jest toho, komuž svědčie dsky, než od dědice právo jinak zapsané má, ten nemóž toho propúštěti; než, chce-li, móž ve dsky trhem nebo dluhem klásti. 9. Nakonec, nemóž 40 žádnému propuštěno z desk býti než dědici nebo držiteli sku- tečnému toho, což jest ve dsky kladeno. — A o propuštění dosti jest povědieno. 33. O otpořiech. 7) všemu což se ve dsky móž klásti... 15) všecko zbožie své beze všie obrany ztratí (konec). Poněvadž mluveno jest o uvázání i o brání s komorníkem i bez komorníka, netoliko jakým se řádem a obyčejem obé konati má od počátku až do konce, ale také i skrze přirovnánie jednoho k druhému, v čem uvázánie k brání jest podobné a v čem se jedno od druhého dielí; dotčeno také jest při tom i 5 otporu tak proti braní jako proti uvázání — ale že se otporové dále a šíře ztahují, než k brání a k uvázání toliko, (neb všemu, což se ve dsky od koho móž klásti, móž otpor vložen býti, ne- toliko uvázání a brání): z té příčiny užitečné se zdá, již o otpo- řiech k zprávě sprostných a k obraně spravedlivých mluviti, aby 10 uměli spravedlnosti svých právem hájiti proti těm, kteříž desk a práva zle užívati k svému zisku s škodú spravedlivých smějí. Malá věc, a mnoho na sobě nese! Otporem každý zbožie svého a spravedlnosti své, když jej v čas vloží, obhájí; a ktož ho v čas vložiti obmešká, všicku spravedlnost, všecko dědictvie své 15
Strana 342
342 VII. 34. Co jest otpor. beze všie obrany ztrati. Neb otpor jest obecná obrana jednomu každému proti všelikému práva vedení, i proti každému ve dsky kladení. (Mnoho by bylo nálezóv na obě straně vésti, kto jsú otpory v čas kladúce, trhóm, zápisóm, smluvám a jiným ve dsky 20 kladeniem dědictvie svého a spravedlností svých obránili, a zase mnozí, otporóv v čas nekladše, o své dědictvie a o spravedlnosti jsú přišli.) 34. Co jest otpor. 9) Jiní otporové nepraví a fortelní i zmateční, kteréž zlí 12) nemají za odpor a obranu než za zlé lsti a za úklady držáni býti; 14) neb se již toho nynie přieliš mnoho děje od chytrých a těch, kteříž.. 15) zle a úkladně užívati smějí.) 18) (otsúzenie boje) nesmie. 19) aby toho komuž odpierá, podvedl a jej 23) nepravého otporu a podvodného jest.. 24) jako spra- vedlivý, ale k súdu před pány .. 21) a jednú k němu pohnav, sebe zle svědom 30) dává se hned pohnanému za právo .,. 32) anebo požena k súdu z úmysla.. 33) že se sám za lháře a za podvodníka ústy svými a dskami zřetedlně odsuzuje; 37) toho okázati nemóž, ale ani k tomu pohnati ani pohnán jsa smie státi. A by pak.. 40) a tudy se za to, což svrchu jest pově- dieno, sám odsuzuje (konec). 1. Otpor jest dědictvie, platu (a abych krátkými slovy všecko zahrnul) všeliké spravedlnosti lidské, kteráž se do desk jakýmž koli zpósobem, trhem, zápisem nebo zástavú klade, obecná obrana a nárok, kterýmž jeden každý dědictvie svého a spra- 5 vedlnosti své proti každému nespravedlivému stále a světle bránie a odhajuje. 2. Že jsem řekl v oznámení otporu, „kterýmž každý dědictvie svého a spravedlnosti své hájí“, skrze to dávám znáti otpor spravedlivý a ne zmatečný, kterýž sám má za otpor položen býti. 3. Jiní otporové nepraví a fortelní, kteréž zlí a úkladní 10 lidé ne k obraně spravedlnosti své, (kteréž nemají), než na zkla- mánie spravedlivých a ustrašenie sprostných ve dsky kladú, nemají za otpor a za obranu, než za zlú lest držáni býti, a nálezy panskými vedlé práva mají jakožto zmateční a podvodní zastavováni býti. (Neb se již toho nynie mnoho děje od těch, 15 kteříž dobrých práv zemských a spravedlivých zle užívati smějí.) 4. Nepravý otpor dvojím obyčejem móž poznán býti: Jedním, když jej kto ve dsky vloží a k němu pohnati (své nespravedli- vosti svědom jsa a budúcieho se odsúzenie a kázně panské boje)
342 VII. 34. Co jest otpor. beze všie obrany ztrati. Neb otpor jest obecná obrana jednomu každému proti všelikému práva vedení, i proti každému ve dsky kladení. (Mnoho by bylo nálezóv na obě straně vésti, kto jsú otpory v čas kladúce, trhóm, zápisóm, smluvám a jiným ve dsky 20 kladeniem dědictvie svého a spravedlností svých obránili, a zase mnozí, otporóv v čas nekladše, o své dědictvie a o spravedlnosti jsú přišli.) 34. Co jest otpor. 9) Jiní otporové nepraví a fortelní i zmateční, kteréž zlí 12) nemají za odpor a obranu než za zlé lsti a za úklady držáni býti; 14) neb se již toho nynie přieliš mnoho děje od chytrých a těch, kteříž.. 15) zle a úkladně užívati smějí.) 18) (otsúzenie boje) nesmie. 19) aby toho komuž odpierá, podvedl a jej 23) nepravého otporu a podvodného jest.. 24) jako spra- vedlivý, ale k súdu před pány .. 21) a jednú k němu pohnav, sebe zle svědom 30) dává se hned pohnanému za právo .,. 32) anebo požena k súdu z úmysla.. 33) že se sám za lháře a za podvodníka ústy svými a dskami zřetedlně odsuzuje; 37) toho okázati nemóž, ale ani k tomu pohnati ani pohnán jsa smie státi. A by pak.. 40) a tudy se za to, což svrchu jest pově- dieno, sám odsuzuje (konec). 1. Otpor jest dědictvie, platu (a abych krátkými slovy všecko zahrnul) všeliké spravedlnosti lidské, kteráž se do desk jakýmž koli zpósobem, trhem, zápisem nebo zástavú klade, obecná obrana a nárok, kterýmž jeden každý dědictvie svého a spra- 5 vedlnosti své proti každému nespravedlivému stále a světle bránie a odhajuje. 2. Že jsem řekl v oznámení otporu, „kterýmž každý dědictvie svého a spravedlnosti své hájí“, skrze to dávám znáti otpor spravedlivý a ne zmatečný, kterýž sám má za otpor položen býti. 3. Jiní otporové nepraví a fortelní, kteréž zlí a úkladní 10 lidé ne k obraně spravedlnosti své, (kteréž nemají), než na zkla- mánie spravedlivých a ustrašenie sprostných ve dsky kladú, nemají za otpor a za obranu, než za zlú lest držáni býti, a nálezy panskými vedlé práva mají jakožto zmateční a podvodní zastavováni býti. (Neb se již toho nynie mnoho děje od těch, 15 kteříž dobrých práv zemských a spravedlivých zle užívati smějí.) 4. Nepravý otpor dvojím obyčejem móž poznán býti: Jedním, když jej kto ve dsky vloží a k němu pohnati (své nespravedli- vosti svědom jsa a budúcieho se odsúzenie a kázně panské boje)
Strana 343
VII. 35. Příčina v otporu má položena býti. 343 nesmie; než na to jest jej toliko vložil, aby toho, komuž otpierá, v něčem podtrhl [podvedl], a jej sobě tím otporem tak k tomu 20 přivedl, aby jej o statek vešken nebo o diel statku jeho, nebo o některakú summu připravil. Druhé znamenie nepravého otporu a zmatečného jest, když ten, ktož jest otpor vložil, požene k němu jako spravedlivý, anebo pohnán bude, ale k súdu před pány státi nesmie, ani dostáti jako nepravý. 5. A ačkoli, ktož k jiným přem požena několikrát k súdu nestoje, zase móž o túž věc pohnati, však tomu, ktož jest otpor vložil, a jednú k tomu pohnav, nebo pohnán jsa, sebe zle svědom jsa, k súdu státi ne- směl, po druhé k témuž otporu pohoniti spravedlivě právo zemské brání, než dává se hned tomu, ktož k súdu stojí, za právo. 30 6. Protož každý otporník nepravý, kterýž, otpor vlože, k němu pohnati nesmie, anebo požena anebo pohnán jsa, k súdu, z úmysla, moha a maje státi, nestojí, toto znaj a věz, že se sám ne póho- nem nebo nestániem svým, ústy svými a dskami zřetedlně od- suzuje; neb každý svój otpor, kterýž do desk klade, těmito 35 slovy zavierá: To chce okázati před pány, když mu toho potřebie bude. A tak se zavázav, netoliko toho okázati nemóž, k čemuž se jest dskami zavázal, ale ani k tomu pohnati nesmie; a by pak pohnal nebo pohnán byl, tehdy k súdu a k nálezu pan- skému nesmie dostáti, a tudy se a skrze to sám odsuzuje, za- 40 vázav se, „že to chce okázati před pány, když jemu toho potřebie bude, anebo když páni na súdě sednú.“ Neb každý, ktož otpor zmatečný vloží, najprvé odsúzen bude, a potom kázeň panskú trpěti musie, jakož to nálezové panští ukazují. (V IV. Ondřejo- vých A. 28. v při mezi Čeňkem Vyšehněvským; a v III. Ondře- 45 jových B. 4. v při mezi Ofkú z Švabínova. V týchž D. 14. v při mezi Václavem Hrzániem z Harasova. Item v IV. Ondřejovych L. 8. v při, kdež Zdeněk z Koněprus etc. a jiných nálezóv mnoho.) 25 35. Příčina v otporu má položena býti. 7) a to jest třetí znamenie otporu nepravého a zmatečného (konec). 1. Povinen jest každý, ktož spravedlivě otpierá, otporu svého příčinu ve dskách při témž otpierání položiti. (A to jest zna- menie spravedlivého a nezmatečného otporu.) 2. Ale ktož z jalova
VII. 35. Příčina v otporu má položena býti. 343 nesmie; než na to jest jej toliko vložil, aby toho, komuž otpierá, v něčem podtrhl [podvedl], a jej sobě tím otporem tak k tomu 20 přivedl, aby jej o statek vešken nebo o diel statku jeho, nebo o některakú summu připravil. Druhé znamenie nepravého otporu a zmatečného jest, když ten, ktož jest otpor vložil, požene k němu jako spravedlivý, anebo pohnán bude, ale k súdu před pány státi nesmie, ani dostáti jako nepravý. 5. A ačkoli, ktož k jiným přem požena několikrát k súdu nestoje, zase móž o túž věc pohnati, však tomu, ktož jest otpor vložil, a jednú k tomu pohnav, nebo pohnán jsa, sebe zle svědom jsa, k súdu státi ne- směl, po druhé k témuž otporu pohoniti spravedlivě právo zemské brání, než dává se hned tomu, ktož k súdu stojí, za právo. 30 6. Protož každý otporník nepravý, kterýž, otpor vlože, k němu pohnati nesmie, anebo požena anebo pohnán jsa, k súdu, z úmysla, moha a maje státi, nestojí, toto znaj a věz, že se sám ne póho- nem nebo nestániem svým, ústy svými a dskami zřetedlně od- suzuje; neb každý svój otpor, kterýž do desk klade, těmito 35 slovy zavierá: To chce okázati před pány, když mu toho potřebie bude. A tak se zavázav, netoliko toho okázati nemóž, k čemuž se jest dskami zavázal, ale ani k tomu pohnati nesmie; a by pak pohnal nebo pohnán byl, tehdy k súdu a k nálezu pan- skému nesmie dostáti, a tudy se a skrze to sám odsuzuje, za- 40 vázav se, „že to chce okázati před pány, když jemu toho potřebie bude, anebo když páni na súdě sednú.“ Neb každý, ktož otpor zmatečný vloží, najprvé odsúzen bude, a potom kázeň panskú trpěti musie, jakož to nálezové panští ukazují. (V IV. Ondřejo- vých A. 28. v při mezi Čeňkem Vyšehněvským; a v III. Ondře- 45 jových B. 4. v při mezi Ofkú z Švabínova. V týchž D. 14. v při mezi Václavem Hrzániem z Harasova. Item v IV. Ondřejovych L. 8. v při, kdež Zdeněk z Koněprus etc. a jiných nálezóv mnoho.) 25 35. Příčina v otporu má položena býti. 7) a to jest třetí znamenie otporu nepravého a zmatečného (konec). 1. Povinen jest každý, ktož spravedlivě otpierá, otporu svého příčinu ve dskách při témž otpierání položiti. (A to jest zna- menie spravedlivého a nezmatečného otporu.) 2. Ale ktož z jalova
Strana 344
344 VII. 36. Kto má k otporu pohnati. — 37. Kto má pohnán býti. otpierá, žádné otpieránie svého příčiny nepokládaje, ten komuž 5 otpierá, neboj se, než jist buď, že na zklamánie tvé nebo na zmatek svój tobě otpierá, a k tomu takovému otporu nestane. (A to jest třetie znamenie otporu zmatečného.) 36. Kto má k otporu pohnati. 1. Ačkoli tak otporník, jako ten komuž otpierá, obá té moci, obá té svobody jsú, že i otporník, i ten komuž se otpierá, móž jeden druhého k otporu pohnati (onenno, aby otpor svój vedl, tento, aby spravedlnosti své bránil): však k otporu učině- s nému nenie zavázán ten pohnati, komuž se otpierá, než ten sám, ktož otpierá. Dóvod toho, že každý ktož otpierá, k tomu se sám zavazuje, že to chce okázati před pány, a okázati nemóž, leč požene nebo vedlé práva pohnán jsa k súdu stane. 2. Ale držitel, kterémuž se otpierá, ten se k tomu nezavazuje a k otporu 1o nepohoně, dědictvie své beze všie překážky přes takový otpor bezpečně držeti móže. 3. A nepožene-li ho otporník za tři léta a za osmnádcte nedělí, sám se ten otpor za nepravý odsúdí a zmine a v nic obrácen bude; žádné škody tomu na statku jeho, proti komuž jest učiněn, nepřinášeje, než ještě spravedlnosti 15 jeho skrze nestánie otpierajícieho k svému otporu zřetedlně potvrdí. (A jistě každý člověk dobrý, kterýž otpor spravedlivý ve dsky klade, nebude póhonem meškati, své spravedlnosti svědom jsa a pravdy, než chvátati bude, aby jí obránil skrze okázánie jejie na súdu před pány. Zase, nepravý otporník k súdu ne- 20 chvátá ani k póhonu, své nespravedlnosti dobře svědom jsa, kteráž, kdyby jemu na překážku nebyla, nemeškal by otporu svého, vedlé závazku svého, což by mohl najspieše, k miestu přivésti.) 37. Kto má k otporu pohnán býti. 10) pohnán býti; neb toho, pročež odporník odpierá, ten komuž odpierá, nemá a nedrží, a z té příčiny se k němu o to, čehož nemá. 19) kdož dědi- ctvie drží, vyjíti. (Ale při držení jest rozdiel, kdož zapisuje po smrti a kdož hned postupuje, prodada nebo zapíše; neb druzí po smrti prodadúce teprv postupují.) Ten pak kdož to drží, 25) kteréž od něho máš, nařiekají, aby tě . . . 26) v tom proti takovému každému zastal, na súdě ... 32) že tě má zastúpiti; 57) rozličná zbožie a spravedlnosti...
344 VII. 36. Kto má k otporu pohnati. — 37. Kto má pohnán býti. otpierá, žádné otpieránie svého příčiny nepokládaje, ten komuž 5 otpierá, neboj se, než jist buď, že na zklamánie tvé nebo na zmatek svój tobě otpierá, a k tomu takovému otporu nestane. (A to jest třetie znamenie otporu zmatečného.) 36. Kto má k otporu pohnati. 1. Ačkoli tak otporník, jako ten komuž otpierá, obá té moci, obá té svobody jsú, že i otporník, i ten komuž se otpierá, móž jeden druhého k otporu pohnati (onenno, aby otpor svój vedl, tento, aby spravedlnosti své bránil): však k otporu učině- s nému nenie zavázán ten pohnati, komuž se otpierá, než ten sám, ktož otpierá. Dóvod toho, že každý ktož otpierá, k tomu se sám zavazuje, že to chce okázati před pány, a okázati nemóž, leč požene nebo vedlé práva pohnán jsa k súdu stane. 2. Ale držitel, kterémuž se otpierá, ten se k tomu nezavazuje a k otporu 1o nepohoně, dědictvie své beze všie překážky přes takový otpor bezpečně držeti móže. 3. A nepožene-li ho otporník za tři léta a za osmnádcte nedělí, sám se ten otpor za nepravý odsúdí a zmine a v nic obrácen bude; žádné škody tomu na statku jeho, proti komuž jest učiněn, nepřinášeje, než ještě spravedlnosti 15 jeho skrze nestánie otpierajícieho k svému otporu zřetedlně potvrdí. (A jistě každý člověk dobrý, kterýž otpor spravedlivý ve dsky klade, nebude póhonem meškati, své spravedlnosti svědom jsa a pravdy, než chvátati bude, aby jí obránil skrze okázánie jejie na súdu před pány. Zase, nepravý otporník k súdu ne- 20 chvátá ani k póhonu, své nespravedlnosti dobře svědom jsa, kteráž, kdyby jemu na překážku nebyla, nemeškal by otporu svého, vedlé závazku svého, což by mohl najspieše, k miestu přivésti.) 37. Kto má k otporu pohnán býti. 10) pohnán býti; neb toho, pročež odporník odpierá, ten komuž odpierá, nemá a nedrží, a z té příčiny se k němu o to, čehož nemá. 19) kdož dědi- ctvie drží, vyjíti. (Ale při držení jest rozdiel, kdož zapisuje po smrti a kdož hned postupuje, prodada nebo zapíše; neb druzí po smrti prodadúce teprv postupují.) Ten pak kdož to drží, 25) kteréž od něho máš, nařiekají, aby tě . . . 26) v tom proti takovému každému zastal, na súdě ... 32) že tě má zastúpiti; 57) rozličná zbožie a spravedlnosti...
Strana 345
VII. 37. Kto má k otporu pohnán býti. 345 1. Povědieno jest nynie, kto má k otporu pohoniti, a hned jiná otázka povstává, kto má k otporu pohnán býti. Nebo obecně při každém otporu tři se osoby sbiehají: Otporník, kterýž otpierá; ten ktož ve dsky klade, kterémuž se otpierá; a třetí držitel, kterémuž jest ve dsky kladeno. Kto z těch má pohnati k otporu, a již povědieno jest, a oznámeno že ten, kterýž otpierá; ale koho pohnati má, držitele či prodávajícieho nebo zapisujícieho, to ještě v pochybnosti jest. 2. Ta pochybnost aby také odjata byla, má vědieno býti, že držitel dědictvie, o kteréž jest róznice, nebo čehož koli jiného, má k otporu pohnán býti; neb toho 10 dědictvie, platu nebo gruntu, pro kterýž otporník otpierá, ten, komuž otpierá, nemá a nedrží, neb jest je prodal jinému nebo zapsal; z té příčiny k němu o to, čehož nemá, právem a súdem nemóž hleděti. A by se pak k němu právem hledělo a ustáno na něm bylo právo nebo nález byl učiněn: naň se právo 15 vésti nemóž, než na to dědictvie, kteréž v otporu, v při a v súdu jest. Ale když držitel pohnán nebude, na dědictvie své práva vésti nedopustí. Z té příčiny póhon k otporu má ne na toho, ktož jest ve dsky kladl, ale na toho ktož dědictvie drží, vyjíti. 3. Ten pak, ktož to drží což v otporu stojí, když pohnán bude 20 k otporu, má a povinen jest k súdu státi. Ale bez toho, od kohož jest jemu ve dsky kladeno, súditi se nemá, a zvlášť, jestli že za to zpravu má; než jakž brzo pohnán bude k otporu, daj svému zpravci úmluvu vedlé práva zemského, a v té jemu oznam, žeť to dědictvie, kteréž od něho máš, nařiekají otporem 25 nebo póhonem k otporu, aby tě v tom proti tomu ktož tebe pohánie, zastal na súdě zemském před pány. 4. Neb jest-li že úmluvy nedáš, jest-li že se tak neopatříš, a svévolně k súdu beze svého zpravce přistúpíš, a toho odsúzen budeš: svú zpravu bezpochybně ztratíš, a tu škodu sám poneseš, a tvój zpravce 30 tobě ničímž dále povinen nebude. 5. Po dání pak úmluvy bude-li tě chtieti tvój zpravce zastúpiti v súdě, drž jej k tomu, ať se dskami zapíše, že tě má a chce bez tvé škody zastúpiti; pak-liť se nebude chtieti dskami zapsati než toliko slovy die, že tě chce zastati, dosti na tom jest. (Ale pro uvarovánie škod a zmatkóv 35 lépe jest, aby se dskami k tomu zavázal). 6. Než proto ty, jest-li žeť se tvój zpravce tobě dskami zapíše, „že tě má v tom súdu bez tvé škody zastati“, ačs jemu i úmluvu dal, proto sám
VII. 37. Kto má k otporu pohnán býti. 345 1. Povědieno jest nynie, kto má k otporu pohoniti, a hned jiná otázka povstává, kto má k otporu pohnán býti. Nebo obecně při každém otporu tři se osoby sbiehají: Otporník, kterýž otpierá; ten ktož ve dsky klade, kterémuž se otpierá; a třetí držitel, kterémuž jest ve dsky kladeno. Kto z těch má pohnati k otporu, a již povědieno jest, a oznámeno že ten, kterýž otpierá; ale koho pohnati má, držitele či prodávajícieho nebo zapisujícieho, to ještě v pochybnosti jest. 2. Ta pochybnost aby také odjata byla, má vědieno býti, že držitel dědictvie, o kteréž jest róznice, nebo čehož koli jiného, má k otporu pohnán býti; neb toho 10 dědictvie, platu nebo gruntu, pro kterýž otporník otpierá, ten, komuž otpierá, nemá a nedrží, neb jest je prodal jinému nebo zapsal; z té příčiny k němu o to, čehož nemá, právem a súdem nemóž hleděti. A by se pak k němu právem hledělo a ustáno na něm bylo právo nebo nález byl učiněn: naň se právo 15 vésti nemóž, než na to dědictvie, kteréž v otporu, v při a v súdu jest. Ale když držitel pohnán nebude, na dědictvie své práva vésti nedopustí. Z té příčiny póhon k otporu má ne na toho, ktož jest ve dsky kladl, ale na toho ktož dědictvie drží, vyjíti. 3. Ten pak, ktož to drží což v otporu stojí, když pohnán bude 20 k otporu, má a povinen jest k súdu státi. Ale bez toho, od kohož jest jemu ve dsky kladeno, súditi se nemá, a zvlášť, jestli že za to zpravu má; než jakž brzo pohnán bude k otporu, daj svému zpravci úmluvu vedlé práva zemského, a v té jemu oznam, žeť to dědictvie, kteréž od něho máš, nařiekají otporem 25 nebo póhonem k otporu, aby tě v tom proti tomu ktož tebe pohánie, zastal na súdě zemském před pány. 4. Neb jest-li že úmluvy nedáš, jest-li že se tak neopatříš, a svévolně k súdu beze svého zpravce přistúpíš, a toho odsúzen budeš: svú zpravu bezpochybně ztratíš, a tu škodu sám poneseš, a tvój zpravce 30 tobě ničímž dále povinen nebude. 5. Po dání pak úmluvy bude-li tě chtieti tvój zpravce zastúpiti v súdě, drž jej k tomu, ať se dskami zapíše, že tě má a chce bez tvé škody zastúpiti; pak-liť se nebude chtieti dskami zapsati než toliko slovy die, že tě chce zastati, dosti na tom jest. (Ale pro uvarovánie škod a zmatkóv 35 lépe jest, aby se dskami k tomu zavázal). 6. Než proto ty, jest-li žeť se tvój zpravce tobě dskami zapíše, „že tě má v tom súdu bez tvé škody zastati“, ačs jemu i úmluvu dal, proto sám
Strana 346
346 VII. 38. Kdy se otpor móž klásti, a kdy nic. k súdu státi neobmeškávaj, aby snad, kdyby tvój zpravce v súdu 40 tebe nezastúpil, a ty také k súdu sám nestoje, svým nestániem zpravy své aby neztratil. Neb když úmluvu svému zpravci dáš, a on tebe v súdu zastúpiti netbá, musíš se sám o to, k čemus pohnán, nebo k čemus pohnal, súditi. A prosúdíš-li, povedeš se na svého zpravci třetinú výš, beze všech zmatkóv; pak-li vy- 45 súdíš a práv zóstaneš, o škody k svému žalobníku, kterýž jest tebe pohnal, hleděti budeš, ne k svému zpravci. (Toho všeho jest dóvod nález ve dskách Viktorinových A. 23., kdež Dobro- host z Ronšperka etc.) 7. Ještě se zase k tomu navrátím, kdež jsem řekl: „že držitel má k otporu pohnán býti“. Při kteréžto 50 řeči aby mnú žádný zklamán nebyl ani zmýlen, toto oznámím: Že při držení a při držiteli dědictvie nebo jakéž koli spravedl- nosti jest rozdiel, a ne malý, než veliký a mnohý, jak jsú mnohá a rozličná ve dsky kladenie. Neb nejednú se přiházie, že někto dědictvie nebo spravedlnost cizí dskami zapíše, ale proto je 55 sám držeti bude, než po smrti své teprv se v ní ten, komuž zapsána jest, uváže. Též také i trhem mnozí ve dsky kladú rozličná dědictvie a spravedlnosti, a teprv jich po smrti své postupují. Takovým zápisóm a trhóm ktož otpor vloží, ne toho má k otporu pohnati, komuž ve dsky vloženo jest, ani toho so čekati, až držitelem bude, než toho, ktož jest zapisoval, toho, ktož jest prodával; poněvadž ještě sám toho, což jest jinému ve dsky vložil, držitelem jest. 8. A tak při jiných rozličných ve dsky kladeniech a práva vedeniech týž zpósob se zachovává; avšak vždy všecko na držiteli se zavazuje, což se póhonu do- 65 týče netoliko k otporu, ale i jiných póhonóv všech o všeliké dědictvie, platy, nebo grunty i svrchky. 38. Kdy se otpor móž klásti, a kdy nic. 4) od kladenie ve dsky pořád čtúc. Než . . . 8) aniž od úředníkóv Pražských k otporu.. 15) nebude připuštěn (konec). 1. To při otpořiech má najprvé známo býti, že otpor proti žádnému zápisu, proti žádnému trhu, a s krátkú řečí, proti žádnému ve dsky kladení nemá vložen býti aniž móž po třech letech a po osmnádcti neděliech, od kladenie ve dsky počítajíce. 5 2. Než v tom času každý se opatř, ktož k čemu spravedlnost
346 VII. 38. Kdy se otpor móž klásti, a kdy nic. k súdu státi neobmeškávaj, aby snad, kdyby tvój zpravce v súdu 40 tebe nezastúpil, a ty také k súdu sám nestoje, svým nestániem zpravy své aby neztratil. Neb když úmluvu svému zpravci dáš, a on tebe v súdu zastúpiti netbá, musíš se sám o to, k čemus pohnán, nebo k čemus pohnal, súditi. A prosúdíš-li, povedeš se na svého zpravci třetinú výš, beze všech zmatkóv; pak-li vy- 45 súdíš a práv zóstaneš, o škody k svému žalobníku, kterýž jest tebe pohnal, hleděti budeš, ne k svému zpravci. (Toho všeho jest dóvod nález ve dskách Viktorinových A. 23., kdež Dobro- host z Ronšperka etc.) 7. Ještě se zase k tomu navrátím, kdež jsem řekl: „že držitel má k otporu pohnán býti“. Při kteréžto 50 řeči aby mnú žádný zklamán nebyl ani zmýlen, toto oznámím: Že při držení a při držiteli dědictvie nebo jakéž koli spravedl- nosti jest rozdiel, a ne malý, než veliký a mnohý, jak jsú mnohá a rozličná ve dsky kladenie. Neb nejednú se přiházie, že někto dědictvie nebo spravedlnost cizí dskami zapíše, ale proto je 55 sám držeti bude, než po smrti své teprv se v ní ten, komuž zapsána jest, uváže. Též také i trhem mnozí ve dsky kladú rozličná dědictvie a spravedlnosti, a teprv jich po smrti své postupují. Takovým zápisóm a trhóm ktož otpor vloží, ne toho má k otporu pohnati, komuž ve dsky vloženo jest, ani toho so čekati, až držitelem bude, než toho, ktož jest zapisoval, toho, ktož jest prodával; poněvadž ještě sám toho, což jest jinému ve dsky vložil, držitelem jest. 8. A tak při jiných rozličných ve dsky kladeniech a práva vedeniech týž zpósob se zachovává; avšak vždy všecko na držiteli se zavazuje, což se póhonu do- 65 týče netoliko k otporu, ale i jiných póhonóv všech o všeliké dědictvie, platy, nebo grunty i svrchky. 38. Kdy se otpor móž klásti, a kdy nic. 4) od kladenie ve dsky pořád čtúc. Než . . . 8) aniž od úředníkóv Pražských k otporu.. 15) nebude připuštěn (konec). 1. To při otpořiech má najprvé známo býti, že otpor proti žádnému zápisu, proti žádnému trhu, a s krátkú řečí, proti žádnému ve dsky kladení nemá vložen býti aniž móž po třech letech a po osmnádcti neděliech, od kladenie ve dsky počítajíce. 5 2. Než v tom času každý se opatř, ktož k čemu spravedlnost
Strana 347
VII. 39. Kde a při čem otpor má kladen býti. — 40. Čemu móž etc. 347 má, aby otpieral, těch tří let a osmnádcti nedělí nepropúštěje. Zanetbá-li v tom čase otpierati, potom nebude moci, když ten čas přejde, aniž od úředníkóv menších k otporu kladení bude dopuštěn. 3. Jiné jest o sirotku, kterýž by, let nemaje, ne- otpieral; ten k letóm spravedlivým přijda, móž i po letech 10 násobně prošlých otpor klásti, a k tomu má od úředníkóv do- puštěn býti. (O tom nález v Bielých póhonných, kdež Martin Holec z Nemošic pohánie Slavaty z Chlumu.) 4. Pakli by sirotek let spravedlivých dojda, od dosaženie let přirozených léta zemská propustil, i ten po letech propuštěných k otporu nebude připuštěn. 15 5. Item otpor každému práva vedení móže vložen býti, dokudž se odhádánie nestane, též jako každému ve dsky kladení. 39. Kde a při čem otpor má kladen býti. 6) ve dsky kladení, a sám o sobě nemá ... 1. Žádný nemá slepého otporu proti žádnému klásti, aniž toho úředníci dopustiti mají. A jest slepý otpor, kdež kto ve dskách zemských nebo v památných, zhola při ničemž, všem trhóm a zápisóm od někoho učiněným otpierá. Než každý otpor vedlé práva má kladen býti při trhu, při zápisu, při brání, při 5 uvázání nebo při jiném jakémž koli ve dsky kladení neb práva vedení, a sám o sobě nemá kladen býti. 2. Neb v takovém kladení otporu děje se lest, a držitel o dědictvie zlú lstí byl by připraven a otporník takový, právo promlče, skrze takový otpor slepý byl by zase k právu ztracenému připuštěn, kteréž jest 10 mlčením ztratil; neb nemoha při trhu nebo při zápisu pro léta prošlá otpierati, otpierá všem trhóm a všem zápisóm vesměs otporem samotným a slepým, žádnému zvláštniemu trhu ani zápisu otpierati pro let propuštěnie zemských nemoha. (Toho nález v IV. Ondřejových L. 8. mezi Hynkem z Mečkova a Je- 15 níkem strýcem jeho.) 40. Čemu móž a čemu nemóž otpor kladen býti. 1) všelikému ve dsky kladení odpor vložen býti, ale ne od každého s užitkem a se ctí, než od toho.. 3) kdež by se vésti neměl, tu móž slušně
VII. 39. Kde a při čem otpor má kladen býti. — 40. Čemu móž etc. 347 má, aby otpieral, těch tří let a osmnádcti nedělí nepropúštěje. Zanetbá-li v tom čase otpierati, potom nebude moci, když ten čas přejde, aniž od úředníkóv menších k otporu kladení bude dopuštěn. 3. Jiné jest o sirotku, kterýž by, let nemaje, ne- otpieral; ten k letóm spravedlivým přijda, móž i po letech 10 násobně prošlých otpor klásti, a k tomu má od úředníkóv do- puštěn býti. (O tom nález v Bielých póhonných, kdež Martin Holec z Nemošic pohánie Slavaty z Chlumu.) 4. Pakli by sirotek let spravedlivých dojda, od dosaženie let přirozených léta zemská propustil, i ten po letech propuštěných k otporu nebude připuštěn. 15 5. Item otpor každému práva vedení móže vložen býti, dokudž se odhádánie nestane, též jako každému ve dsky kladení. 39. Kde a při čem otpor má kladen býti. 6) ve dsky kladení, a sám o sobě nemá ... 1. Žádný nemá slepého otporu proti žádnému klásti, aniž toho úředníci dopustiti mají. A jest slepý otpor, kdež kto ve dskách zemských nebo v památných, zhola při ničemž, všem trhóm a zápisóm od někoho učiněným otpierá. Než každý otpor vedlé práva má kladen býti při trhu, při zápisu, při brání, při 5 uvázání nebo při jiném jakémž koli ve dsky kladení neb práva vedení, a sám o sobě nemá kladen býti. 2. Neb v takovém kladení otporu děje se lest, a držitel o dědictvie zlú lstí byl by připraven a otporník takový, právo promlče, skrze takový otpor slepý byl by zase k právu ztracenému připuštěn, kteréž jest 10 mlčením ztratil; neb nemoha při trhu nebo při zápisu pro léta prošlá otpierati, otpierá všem trhóm a všem zápisóm vesměs otporem samotným a slepým, žádnému zvláštniemu trhu ani zápisu otpierati pro let propuštěnie zemských nemoha. (Toho nález v IV. Ondřejových L. 8. mezi Hynkem z Mečkova a Je- 15 níkem strýcem jeho.) 40. Čemu móž a čemu nemóž otpor kladen býti. 1) všelikému ve dsky kladení odpor vložen býti, ale ne od každého s užitkem a se ctí, než od toho.. 3) kdež by se vésti neměl, tu móž slušně
Strana 348
348 VII. 40. Čemu móž a čemu nemóž otpor kladen býti. 16) leč by se jinam uvázánie vedlo, než zápis ukazuje. 38) a o tom čemu móž a čemu nemóž ani má... 1. Každému trhu, každému zápisu móž i všelikému ve dsky kladení, každému práva vedení otpor vložen býti; ale ne od každého s užitkem, než od toho toliko, ktož se jistě k tomu zná, což se ve dsky klade, spravedlivým býti. 2. Žádnému nálezu panskému, žádnému zvodu po nálezu panském nebo po právu staném učiněnému, nemá otpor kladen býti (neb by tak konce v súdiech ne- bylo, a byl by vždy súd z súdu, jeden z druhého, nový z minulého). 3. Než toto má vymieněno býti: Vedl-li by se kto po právě staném nebo po nálezu panském, kdež by se vésti neměl, neb 1o jakž by se vésti neměl, tu móž slušně otpor vložen býti; neb se tu právu stanému ani nálezu kmetskému neotpierá, než vedení nepravému a zmatečnému, a též odhádání. 4. Žadnému uvá- zání, žádnému brání s komorníkem, ktož se sám nebo jeho předek zapíše dskami, nemá vedlé práva otpor kladen býti, aniž 15 toho úředníci dopustiti mají; leč by se komu jinde bralo, leč by se jinam uvázánie a na jiné grunty vedlo, než zápis ukazuje. Pakli by kto přes to vždy přes svój zápis uvázání nebo zájmu otpieral, takový otpor jest zmatečný a nepravý. (Toho dóvod v IV. Ondráčkových A. 28., kdež Čeněk Vyšehněvský z Barchova 20 pohánie Petra z Nemyčevsi.) 5. Též také, když se kto rukojmiem zapíše pod uvázániem s komorníkem v statek jeho, jestliže by jich nevyvadil, uvázání jich otpierati nemá; pakli otpierá, na zmatek otpierá, a nález panský trpěti bude. (To stojí v témž nálezu.) 6. Ještě, kto by prvé dědictvie své zapsal pryč, a 25 potom odpor proti témuž dědictví vložil a k němu pohnal: ten otpor jest zmatečný. (Nález o tom v III. knihách Ondřejových H. 21. kdež Jan z Ovesné Lhoty pohánie Zdeňka z Kojkovic.) 7. Též také i ten otpor jest na zmatek, kdež kto dědictvie své prodada trhem, potom proti tomu dědictví otpor klade. (To stojí so v týchž dskách D. 14. kdež Petr Rešietko pohánie Jiříka Mihule z Kotelce.) 8. Naposledy, ktož nálezu panskému dosti neučiní, a zvodu po tom nálezu nebo po odhádání učiněnému otpierá, na zmatek otpierá, a nález panský trpěti musie. (To psáno v IV. Ondřejových L. 8. kdež Zdeněk z Koněprus etc.) — Ty s5 zmatky dobrý člověk znaje, nedopúštěj se takových otporóv, z kterýchžť by mohl jistý zmatek nalezen býti, a kteréž by
348 VII. 40. Čemu móž a čemu nemóž otpor kladen býti. 16) leč by se jinam uvázánie vedlo, než zápis ukazuje. 38) a o tom čemu móž a čemu nemóž ani má... 1. Každému trhu, každému zápisu móž i všelikému ve dsky kladení, každému práva vedení otpor vložen býti; ale ne od každého s užitkem, než od toho toliko, ktož se jistě k tomu zná, což se ve dsky klade, spravedlivým býti. 2. Žádnému nálezu panskému, žádnému zvodu po nálezu panském nebo po právu staném učiněnému, nemá otpor kladen býti (neb by tak konce v súdiech ne- bylo, a byl by vždy súd z súdu, jeden z druhého, nový z minulého). 3. Než toto má vymieněno býti: Vedl-li by se kto po právě staném nebo po nálezu panském, kdež by se vésti neměl, neb 1o jakž by se vésti neměl, tu móž slušně otpor vložen býti; neb se tu právu stanému ani nálezu kmetskému neotpierá, než vedení nepravému a zmatečnému, a též odhádání. 4. Žadnému uvá- zání, žádnému brání s komorníkem, ktož se sám nebo jeho předek zapíše dskami, nemá vedlé práva otpor kladen býti, aniž 15 toho úředníci dopustiti mají; leč by se komu jinde bralo, leč by se jinam uvázánie a na jiné grunty vedlo, než zápis ukazuje. Pakli by kto přes to vždy přes svój zápis uvázání nebo zájmu otpieral, takový otpor jest zmatečný a nepravý. (Toho dóvod v IV. Ondráčkových A. 28., kdež Čeněk Vyšehněvský z Barchova 20 pohánie Petra z Nemyčevsi.) 5. Též také, když se kto rukojmiem zapíše pod uvázániem s komorníkem v statek jeho, jestliže by jich nevyvadil, uvázání jich otpierati nemá; pakli otpierá, na zmatek otpierá, a nález panský trpěti bude. (To stojí v témž nálezu.) 6. Ještě, kto by prvé dědictvie své zapsal pryč, a 25 potom odpor proti témuž dědictví vložil a k němu pohnal: ten otpor jest zmatečný. (Nález o tom v III. knihách Ondřejových H. 21. kdež Jan z Ovesné Lhoty pohánie Zdeňka z Kojkovic.) 7. Též také i ten otpor jest na zmatek, kdež kto dědictvie své prodada trhem, potom proti tomu dědictví otpor klade. (To stojí so v týchž dskách D. 14. kdež Petr Rešietko pohánie Jiříka Mihule z Kotelce.) 8. Naposledy, ktož nálezu panskému dosti neučiní, a zvodu po tom nálezu nebo po odhádání učiněnému otpierá, na zmatek otpierá, a nález panský trpěti musie. (To psáno v IV. Ondřejových L. 8. kdež Zdeněk z Koněprus etc.) — Ty s5 zmatky dobrý člověk znaje, nedopúštěj se takových otporóv, z kterýchžť by mohl jistý zmatek nalezen býti, a kteréž by
Strana 349
VII. 41. Každý, ktož otpor vloží, etc. — 42. Zpósob otporóv. 349 škodu, hanbu, lehkost i kázeň přinésti mohli. — A o zmatciech a o zmatečných otpořiech, a o tom, čemu nemóž ani má otpieráno býti, potud jest povědieno. (O jiných pak zmatciech mnohých v posledních knihách v nápisu zvláštniem šíře bude povědieno.) 40 41. Každý, ktož otpor vloží, má jej před se vésti. 2) na zklamánie držitelóv ve dsky 3) Alexandra z Ratěnic.) — (konec.) 1. Mnozí omylným troštem se kojiece, otpor bez roz- mysla na zklamánie anebo na ustrašenie držitelóv ve dsky kladú, za to majíce, že jim to nic neškodí a že nejsú zavázáni vloženého otporu před se vésti. Žádný se tím omylem troštovati nedopúštěj, věda to, že každý, ktož otpor 5 klade (jakož jest napřed povědieno) má k němu pohnati. A každý otporník z práva zavázán jest vložený otpor před se vésti. (Dóvod toho v III. Ondřejových A. 20. kdež Elška z Střížkova pohánie Alexandra z Ratěnic.) 2. A každý, ktož otpor vloží, povinen jest jej před se vésti a ukázati před 10 súdem; pakli neokáže anebo nestane, svú při ztratí, a již se jest sám odsúdil. 3. A při otporu toto se zachovávalo, že ktož koli, buď póvod nebo pohnaný, k súdu nestojí, svú při beze všie obrany ztratí, a viece se o to súditi nemóže. 42. Zpósob a forma otporóv. 6) Při odpořiech má vědieno býti, že odporové vedlé práva mají přede všemi jinými póhony slyšáni ... 14) bez žaloby čtené, ten kdož jest pohnal . . . 30) naň vizu vložiti móže. A žádnému 33) neb při odpořiech všeho práva a desk základové se točí. 1. Barbora z Petrupimě otpierá proti tomu trhu, kterýž jest učinil Viecek z Slivna, a dědictví v něm jmenovanému, pra- vieci, že jest on Viecek toho dědictvie prodávati a ve dsky klásti neměl z té příčiny, že ona k tomu dědictví lepšie právo má nežli on Viecek, nebo kto koli jiný, po otci svém nedielném. To chce 5 okázati před pány, když najprvé na súdě sednú. 2. Při otpořiech má vědieno býti, že by otporové vedlé práva měli přede všemi
VII. 41. Každý, ktož otpor vloží, etc. — 42. Zpósob otporóv. 349 škodu, hanbu, lehkost i kázeň přinésti mohli. — A o zmatciech a o zmatečných otpořiech, a o tom, čemu nemóž ani má otpieráno býti, potud jest povědieno. (O jiných pak zmatciech mnohých v posledních knihách v nápisu zvláštniem šíře bude povědieno.) 40 41. Každý, ktož otpor vloží, má jej před se vésti. 2) na zklamánie držitelóv ve dsky 3) Alexandra z Ratěnic.) — (konec.) 1. Mnozí omylným troštem se kojiece, otpor bez roz- mysla na zklamánie anebo na ustrašenie držitelóv ve dsky kladú, za to majíce, že jim to nic neškodí a že nejsú zavázáni vloženého otporu před se vésti. Žádný se tím omylem troštovati nedopúštěj, věda to, že každý, ktož otpor 5 klade (jakož jest napřed povědieno) má k němu pohnati. A každý otporník z práva zavázán jest vložený otpor před se vésti. (Dóvod toho v III. Ondřejových A. 20. kdež Elška z Střížkova pohánie Alexandra z Ratěnic.) 2. A každý, ktož otpor vloží, povinen jest jej před se vésti a ukázati před 10 súdem; pakli neokáže anebo nestane, svú při ztratí, a již se jest sám odsúdil. 3. A při otporu toto se zachovávalo, že ktož koli, buď póvod nebo pohnaný, k súdu nestojí, svú při beze všie obrany ztratí, a viece se o to súditi nemóže. 42. Zpósob a forma otporóv. 6) Při odpořiech má vědieno býti, že odporové vedlé práva mají přede všemi jinými póhony slyšáni ... 14) bez žaloby čtené, ten kdož jest pohnal . . . 30) naň vizu vložiti móže. A žádnému 33) neb při odpořiech všeho práva a desk základové se točí. 1. Barbora z Petrupimě otpierá proti tomu trhu, kterýž jest učinil Viecek z Slivna, a dědictví v něm jmenovanému, pra- vieci, že jest on Viecek toho dědictvie prodávati a ve dsky klásti neměl z té příčiny, že ona k tomu dědictví lepšie právo má nežli on Viecek, nebo kto koli jiný, po otci svém nedielném. To chce 5 okázati před pány, když najprvé na súdě sednú. 2. Při otpořiech má vědieno býti, že by otporové vedlé práva měli přede všemi
Strana 350
350 VII. 42. Zpósob a forma otporóv. jinými póhony slyšáni a rozsuzováni býti, poněvadž každý otpor tím se zavierá, „že chce to okázati otporník, když najprvé páni 1o na súdě sednú,“ nebo „když mu toho potřebie bude“; a každý se otpor desk nebo práva vedenie dotýče. 3. Také se žádný otpor jako jiní póhonové, nevysvědčuje; a jakož se žádný nevysvědčuje, též také při žádném otporu žaloba se nezapisuje; než když strany před lavice do šrankóv vstúpie bez žaloby psané, ten 15 ktož jest pohnal, mluví potřebu svú a dsky své ukazuje; neb každý otpor viece na spravedlivém ukázání (jako i každý súd) než na vtipném mluvení záležie. 4. Žádný také nemá otporu klásti proti žádnému ve dsky kladení, ktož žádné spravedlnosti k tomu nemá, čemuž otpierati chce, než ten sám móž slušně 20 otpierati, ktož se zná lepší spravedlivost k čemu, než ten, ktož ve dsky klade, mieti. Ale to nemóž poznáno býti, kto jest spravedlivější, než když se nález o to stane; neb každý jednu stranu slyší, ale kmetové na súdě obě. 5. Nemóž také žádný otporu klásti po poslu ani po přieteli, než každý sám, kohož 25 se dotýče, osobně ke dskám přijda má otpierati, (ač jest to prvé bylo za obyčej.) 6. Nálezové, kterýmiž se otpoři rozsuzují, mají psáni býti ve dskách velikých, kdež se trhové píší, jakož se z staradávna zachovává. 7. Ktož k otporu požene, má sobě roky vždy opravovati, dokudž rozsúzen nebude; pakli sobě kdy 30 roku kdy neopraví, tehdy pohnaný naň vizu vložiti móže a jeho ze škod pohnati. 8. A žádnému k otporu pohnanému nedává se než jedno hojemstvie. 9. Žádný súd těžší a nesnadnější nenie jako otporové; neb při otpořiech všeho ve dsky kladenie, všeho práva vedenie základové se točie; a ktož všeho práva a desk 35 od základu až na vrch nezná, těžce mu spravedlivý súd (viem co mluvím) v při otporné přijde. Neb se netoliko trhóm, zápisóm, věnóm, poručenství a jiným ve dsky kladením rozličným otpo- rové dělají, ale také uvázáním, zájmóm, zvodóm, odhádáním a jiným práva vedením, kdež všem dskám, i všem práv vedením 40 od kořene rozuměti musie, ktož má otpory spravedlivými súdy děliti. — A o otpořiech dosti jest povědieno.
350 VII. 42. Zpósob a forma otporóv. jinými póhony slyšáni a rozsuzováni býti, poněvadž každý otpor tím se zavierá, „že chce to okázati otporník, když najprvé páni 1o na súdě sednú,“ nebo „když mu toho potřebie bude“; a každý se otpor desk nebo práva vedenie dotýče. 3. Také se žádný otpor jako jiní póhonové, nevysvědčuje; a jakož se žádný nevysvědčuje, též také při žádném otporu žaloba se nezapisuje; než když strany před lavice do šrankóv vstúpie bez žaloby psané, ten 15 ktož jest pohnal, mluví potřebu svú a dsky své ukazuje; neb každý otpor viece na spravedlivém ukázání (jako i každý súd) než na vtipném mluvení záležie. 4. Žádný také nemá otporu klásti proti žádnému ve dsky kladení, ktož žádné spravedlnosti k tomu nemá, čemuž otpierati chce, než ten sám móž slušně 20 otpierati, ktož se zná lepší spravedlivost k čemu, než ten, ktož ve dsky klade, mieti. Ale to nemóž poznáno býti, kto jest spravedlivější, než když se nález o to stane; neb každý jednu stranu slyší, ale kmetové na súdě obě. 5. Nemóž také žádný otporu klásti po poslu ani po přieteli, než každý sám, kohož 25 se dotýče, osobně ke dskám přijda má otpierati, (ač jest to prvé bylo za obyčej.) 6. Nálezové, kterýmiž se otpoři rozsuzují, mají psáni býti ve dskách velikých, kdež se trhové píší, jakož se z staradávna zachovává. 7. Ktož k otporu požene, má sobě roky vždy opravovati, dokudž rozsúzen nebude; pakli sobě kdy 30 roku kdy neopraví, tehdy pohnaný naň vizu vložiti móže a jeho ze škod pohnati. 8. A žádnému k otporu pohnanému nedává se než jedno hojemstvie. 9. Žádný súd těžší a nesnadnější nenie jako otporové; neb při otpořiech všeho ve dsky kladenie, všeho práva vedenie základové se točie; a ktož všeho práva a desk 35 od základu až na vrch nezná, těžce mu spravedlivý súd (viem co mluvím) v při otporné přijde. Neb se netoliko trhóm, zápisóm, věnóm, poručenství a jiným ve dsky kladením rozličným otpo- rové dělají, ale také uvázáním, zájmóm, zvodóm, odhádáním a jiným práva vedením, kdež všem dskám, i všem práv vedením 40 od kořene rozuměti musie, ktož má otpory spravedlivými súdy děliti. — A o otpořiech dosti jest povědieno.
Strana 351
Najjasnějšiemu kniežeti a nánu, panu Wladislawowi, uherskému, českému sc. králi, markrabí morawskému &c. O práviech země české Viktorina ze Všehrd počínají se KNIHY OSME. 1. 1) V Prvních, v Druhých, Třetích knihách práce mé o súdu zemském, o póhoniech rozličných a přísahách a což k tomu příležie, dosti široce 14) a nevelmi v práviech zběhlí zmýleni v svých jednániech a potřebách... Sepsánie tohoto o práviech země české v Prvních, Druhých a v Třetích knihách práce mé o súdu zemském, o póhoniech rozličných, o přísahách, a což k tomu příležie, dosti široce psáno jest. V Čtvrtých, v Pátých, v Šestých a Sedmých knihách o dskách zemských, o rozličných mezi lidmi jednániech, o trziech, 5 zástavách, zápisiech mnohých, dětí, žen i statku jich opatrování i o rozličném práva vedení skrze zvody, uvázání s komorníkem i bez komorníka, brání, odhádání, o jiných mnohých běziech, kteříž při dskách zemských a právě zemském jdú, široce dosti jest mluveno. A aby nic opuštěno nebylo, co by ke dskám, 10 dokonce přislušeti se zdálo: o menších dskách v těchto knihách Osmých psáti budu, o jich rozličných zápisiech, kteříž se v též dsky menšie nejednostajně zapisují, aby i při těch dskách dobří lidé, a nevelmi desk, řádu a práv zemských svědomí, obmeškáni skrze neznámost práv v svých jednániech a potřebách k menším 15 dskám přislušejících nebyli. Přidám také nenic o listech, kteříž mnozí a rozliční od desk v potřebách lidských vycházejí; a zvláště o listu obranniem, kterýž se od obojích desk, velikých
Najjasnějšiemu kniežeti a nánu, panu Wladislawowi, uherskému, českému sc. králi, markrabí morawskému &c. O práviech země české Viktorina ze Všehrd počínají se KNIHY OSME. 1. 1) V Prvních, v Druhých, Třetích knihách práce mé o súdu zemském, o póhoniech rozličných a přísahách a což k tomu příležie, dosti široce 14) a nevelmi v práviech zběhlí zmýleni v svých jednániech a potřebách... Sepsánie tohoto o práviech země české v Prvních, Druhých a v Třetích knihách práce mé o súdu zemském, o póhoniech rozličných, o přísahách, a což k tomu příležie, dosti široce psáno jest. V Čtvrtých, v Pátých, v Šestých a Sedmých knihách o dskách zemských, o rozličných mezi lidmi jednániech, o trziech, 5 zástavách, zápisiech mnohých, dětí, žen i statku jich opatrování i o rozličném práva vedení skrze zvody, uvázání s komorníkem i bez komorníka, brání, odhádání, o jiných mnohých běziech, kteříž při dskách zemských a právě zemském jdú, široce dosti jest mluveno. A aby nic opuštěno nebylo, co by ke dskám, 10 dokonce přislušeti se zdálo: o menších dskách v těchto knihách Osmých psáti budu, o jich rozličných zápisiech, kteříž se v též dsky menšie nejednostajně zapisují, aby i při těch dskách dobří lidé, a nevelmi desk, řádu a práv zemských svědomí, obmeškáni skrze neznámost práv v svých jednániech a potřebách k menším 15 dskám přislušejících nebyli. Přidám také nenic o listech, kteříž mnozí a rozliční od desk v potřebách lidských vycházejí; a zvláště o listu obranniem, kterýž se od obojích desk, velikých
Strana 352
VIII. 2. O menších dskách. 352 i menších, když toho komu potřebie jest, bez otporu a všelikého 20 meškánie vydává. O relaciech od súdu komornieho i purkrabo- vých, kteréž se oboje v též dsky menšie zapisují, na běhu při- pomenu. Ještě o výpisiech z desk tak zmienku učiním, jak a pokud vydáváni býti mají od desk vedlé práva starodávnieho, kteréž se do dnešnieho dne zachovává. O placení od desk, co 25 se od čeho platí a dává, když poviem, na tom psání a knihám Osmým konec učiním. 2. O menších dskách. 1) Staří Čechové, na kterýchž jest prvé správa země záležala, 14) na papieře píší, opatrovati mohli 21) nemóž do desk kladen býti.) (č. 5 v I. rec. není.) 32) A poněvadž zapisováním, výmienkami všemi, bráním i uvázáním dsky oboje k sobě podobné jsú, zbytečná věc jest, o zápisiech desk malých tuto psáti, poněvadž .. 37) zachovává. Protož každý.. 42) čehož žadati bude, všecko najde. 43) Neb již veliké dsky zápisné málo zápisóv micti budú, poněvadž každý, by po pól země české měl, móž jí v sto kopách zapsati a moci sobě nechaje .. 47) pod pečetí svú do kolikanádcti tisíc chce zapsati. 61) věčnější (konec). 1. Obyvatelé země české, páni Čechové, na kterýchž jest v ty časy správa země záležala, o dobré obecné zemské pilně jsú myslili i pracně usilovali, ne jednu stranu obce zemské a dobrého obecného opatrujíce a druhé zanedbávajíce, ale o všecko s tělo země české věrně a pracně se starajíce. Bohaté dskami velikými opatřivše, chudších jsú v zapomenutí zóstaviti nechtěli, než pro zemany nebohaté, pro dědinníky i sedláky dsky zemské menšie jsú vymyslili, aby také i ti o dědinách a statciech svých, ačkoli rovných, ale však dědičných a svobodných, zřízenie uči- 1o niti a je opatrovati mohli beze všie ujmy, též jako páni a zemané bohatí. 2. A kdež páni a zemané bohatí zbožie svá dskami velikými, zemskými, kteréž se pro věčnú paměť na pergaméně píší, opatrují, tu též aby zemané chudší dědiny a statky své dskami menšími, kteréž se na papieře píší (s menším placeniem od týchž desk 15 opatrovati mohli. 3. Kterýchžto desk menších a zápisóv tentýž řád a obyčej v sloviech, v skutciech i v práva vedení jako ve dskách velikých se zachovává; tím se toliko dělí od velikých desk, že do velikých desk zbožie veliká a statkové znamenití vcházejí, a do malých statkové a dědiny rovné a malé se kladú.
VIII. 2. O menších dskách. 352 i menších, když toho komu potřebie jest, bez otporu a všelikého 20 meškánie vydává. O relaciech od súdu komornieho i purkrabo- vých, kteréž se oboje v též dsky menšie zapisují, na běhu při- pomenu. Ještě o výpisiech z desk tak zmienku učiním, jak a pokud vydáváni býti mají od desk vedlé práva starodávnieho, kteréž se do dnešnieho dne zachovává. O placení od desk, co 25 se od čeho platí a dává, když poviem, na tom psání a knihám Osmým konec učiním. 2. O menších dskách. 1) Staří Čechové, na kterýchž jest prvé správa země záležala, 14) na papieře píší, opatrovati mohli 21) nemóž do desk kladen býti.) (č. 5 v I. rec. není.) 32) A poněvadž zapisováním, výmienkami všemi, bráním i uvázáním dsky oboje k sobě podobné jsú, zbytečná věc jest, o zápisiech desk malých tuto psáti, poněvadž .. 37) zachovává. Protož každý.. 42) čehož žadati bude, všecko najde. 43) Neb již veliké dsky zápisné málo zápisóv micti budú, poněvadž každý, by po pól země české měl, móž jí v sto kopách zapsati a moci sobě nechaje .. 47) pod pečetí svú do kolikanádcti tisíc chce zapsati. 61) věčnější (konec). 1. Obyvatelé země české, páni Čechové, na kterýchž jest v ty časy správa země záležala, o dobré obecné zemské pilně jsú myslili i pracně usilovali, ne jednu stranu obce zemské a dobrého obecného opatrujíce a druhé zanedbávajíce, ale o všecko s tělo země české věrně a pracně se starajíce. Bohaté dskami velikými opatřivše, chudších jsú v zapomenutí zóstaviti nechtěli, než pro zemany nebohaté, pro dědinníky i sedláky dsky zemské menšie jsú vymyslili, aby také i ti o dědinách a statciech svých, ačkoli rovných, ale však dědičných a svobodných, zřízenie uči- 1o niti a je opatrovati mohli beze všie ujmy, též jako páni a zemané bohatí. 2. A kdež páni a zemané bohatí zbožie svá dskami velikými, zemskými, kteréž se pro věčnú paměť na pergaméně píší, opatrují, tu též aby zemané chudší dědiny a statky své dskami menšími, kteréž se na papieře píší (s menším placeniem od týchž desk 15 opatrovati mohli. 3. Kterýchžto desk menších a zápisóv tentýž řád a obyčej v sloviech, v skutciech i v práva vedení jako ve dskách velikých se zachovává; tím se toliko dělí od velikých desk, že do velikých desk zbožie veliká a statkové znamenití vcházejí, a do malých statkové a dědiny rovné a malé se kladú.
Strana 353
VIII. 2. O menších dskách. 353 4. Ještě, do velikých desk zápisných klade se dědictvie a zbožie 20 v summách velikých (neb žádný zápis bez summy nemóž do žádných malých ani velikých desk kladen býti, jakž kto svój statek šacuje, kladú se); ale do malých desk zápisných summa sta kop grošóv výše nevcházie. 5. Naposledy, což se do velikých desk klade, tu se od každého sta kop grošóv dvanádete grošóv 25 českých dává, a k tomu od osoby každé po čtyřech grošiech českých; ale co se do menších desk zapisuje, tu se od každého sta kop grošóv od summy nic nebéře, než toliko od osoby každé po čtyřech grošiech českých. 6. Tím se dsky od desk, veliké zápisné od malých, dielí; jiným vším sobě podobné jsú, 30 kromě toho, což svrchu jest povědieno, že se veliké dsky na pergaméně, menšie na papieře píší. 7. A poněvadž zapisovániem, výmienkami všemi, brániem s komorníkem i bez komorníka, též i uvázániem dsky oboje k sobě podobné jsú, zbytečná věc jest o zápisiech desk malých, což se toho dotýče, široce tuto psáti, poněvadž nic nového, nic neznámého se při dskách zápisných menších neděje, než to též, což se při dskách velikých zachovává, o kterýchž jest již povědieno. 8. Protož každý, ktož nápad statku svého bude chtieti dskami menšími řiediti, odeslán buď k zápisóm, kteříž se dskami velkými řiedie, do Šestých knih se- 40 psánie tohoto k nápisu „O zápisiech nápadních“, a tu změně summu toliko, čehož hledati bude k té potřebě přislušejícieho, ač ne všecko, ale mnoho a větší diel najde. Neb již veliké dsky zápisné málo zápisóv mieti budú, poněvadž každý, by pak pól země české měl, bude-li chtieti zápis nápadní učiniti, móž 45 jej dskami menšími ve stu kopách zapsati, a moci sobě nechaje v témž zápisu, móž kšaftem pod pečetí svú na tom do kolika- nádcti tisíc chce zapsati a odkázati kterým koli osobám. (O tom nález najdeš léta božieho 1497 po sv. Jeronýmu, kdež Jan Ja- novský z Sútic pohánie Kateřiny z Valdeka k otporu.) 9. Při 50 tom také i to, že každý, komuž kšaftem tak se odkáže, móž se hned na ten kšaft v to s komorníkem uvázati, nečekaje, aby mu ve dsky kšaft všel, jakož jest to týž Janovský udělal, a také týž nález to i dsky ukazují (neb což se jednomu nalezá, všem se v též při nalezá). 10. Ale poněvadž všeliký statek a zbožie, 55 jakž koli veliké, móž ve dsky menšie ve stu kopách beze všie škody zapisujícieho i nápadníkóv jeho, též jako u veliké kla- 23 35 Všehrd.
VIII. 2. O menších dskách. 353 4. Ještě, do velikých desk zápisných klade se dědictvie a zbožie 20 v summách velikých (neb žádný zápis bez summy nemóž do žádných malých ani velikých desk kladen býti, jakž kto svój statek šacuje, kladú se); ale do malých desk zápisných summa sta kop grošóv výše nevcházie. 5. Naposledy, což se do velikých desk klade, tu se od každého sta kop grošóv dvanádete grošóv 25 českých dává, a k tomu od osoby každé po čtyřech grošiech českých; ale co se do menších desk zapisuje, tu se od každého sta kop grošóv od summy nic nebéře, než toliko od osoby každé po čtyřech grošiech českých. 6. Tím se dsky od desk, veliké zápisné od malých, dielí; jiným vším sobě podobné jsú, 30 kromě toho, což svrchu jest povědieno, že se veliké dsky na pergaméně, menšie na papieře píší. 7. A poněvadž zapisovániem, výmienkami všemi, brániem s komorníkem i bez komorníka, též i uvázániem dsky oboje k sobě podobné jsú, zbytečná věc jest o zápisiech desk malých, což se toho dotýče, široce tuto psáti, poněvadž nic nového, nic neznámého se při dskách zápisných menších neděje, než to též, což se při dskách velikých zachovává, o kterýchž jest již povědieno. 8. Protož každý, ktož nápad statku svého bude chtieti dskami menšími řiediti, odeslán buď k zápisóm, kteříž se dskami velkými řiedie, do Šestých knih se- 40 psánie tohoto k nápisu „O zápisiech nápadních“, a tu změně summu toliko, čehož hledati bude k té potřebě přislušejícieho, ač ne všecko, ale mnoho a větší diel najde. Neb již veliké dsky zápisné málo zápisóv mieti budú, poněvadž každý, by pak pól země české měl, bude-li chtieti zápis nápadní učiniti, móž 45 jej dskami menšími ve stu kopách zapsati, a moci sobě nechaje v témž zápisu, móž kšaftem pod pečetí svú na tom do kolika- nádcti tisíc chce zapsati a odkázati kterým koli osobám. (O tom nález najdeš léta božieho 1497 po sv. Jeronýmu, kdež Jan Ja- novský z Sútic pohánie Kateřiny z Valdeka k otporu.) 9. Při 50 tom také i to, že každý, komuž kšaftem tak se odkáže, móž se hned na ten kšaft v to s komorníkem uvázati, nečekaje, aby mu ve dsky kšaft všel, jakož jest to týž Janovský udělal, a také týž nález to i dsky ukazují (neb což se jednomu nalezá, všem se v též při nalezá). 10. Ale poněvadž všeliký statek a zbožie, 55 jakž koli veliké, móž ve dsky menšie ve stu kopách beze všie škody zapisujícieho i nápadníkóv jeho, též jako u veliké kla- 23 35 Všehrd.
Strana 354
VIII. 3. Co se jiného v menšie dsky zapisuje. 354 deno býti, nebylo by škodné, aby se též dsky menšie ne na pa- pieře psaly jako prvé, dokudž jsú se do nich lehká dědictvie so kladla, než na pergaméně, též jako se veliké dsky zápisné píší, pro větší jistotu a pevnost věčnější. — A o zápisiech nápadních do menších desk vcházejících potud jest povědieno. 3. Co se jiného v menší dsky zapisuje. 1) Ale že se netoliko zápisové nápadní v menšie dsky zápisné píší, ale také mnozí jiní a rozliční vkladové, z té příčiny .. 3) lidskému a k zprávě, kteříž 31) V též dsky menšie zapisují se škody, výbojové noční, 39) kteréž ze dvorských desk do zemských se převodie, tu se zapisovati mají. Pr. V menšie dsky zápisné, o kterýchž se tuto zmienka děje, netoliko se zápisové nápadní píší, ale také mnohé jiné a rozličné potřeby lidské. Z té příčiny toho všeho k naučení lidskému obecniemu i jednoho každého zvláštniemu, a k zprávě, kteříž s toho potřebují, užitečné se zdá krátce dotknúti; neb i zvláštním písařem dsky menšie jsú opatřeny, kterýž od nich jméno béře a písař menších desk slove, že je píše, opatruje a registruje, v nich hledá a u nich sedá. 1. Hned po zápisiech nápadních do desk menších smlúvy všecky kromě trhóv, spolkóv, směn nebo jiných k tomu podobných vkladóv se vpisují, a do těch desk mají pořád kladeny a pilně registrovány býti. 2. V též dsky menšie všickni zápisové ti se klásti mají, kdež kto zavadie zase komuž koli rukojmě, jestli že by jich nevyvadil, jim statkem svým se zavazuje, aby se v týž statek jeho pro nevyvazenie 15 z rukojemstvie s komorníkem uvázati mohli a jej držeti, a jeho tak dlúho užívati, dokavadž by z rukojemstvie, v kteréž jsú zavázáni, od něho nebo od dědicóv jeho vyvazeni nebyli, se všemi náklady a škodami pro to jakž koli vzatými, a pro nevyvazenie z podpor též. 3. V těch a takových zápisiech někdy se dědictvie 20 ze jména pokládá, v kteréž by se rukojmě uvázati měli; někdy se nic ze jména nepokládá, než obecným slovem všecko se dědictvie zapisujícieho krátce jmenuje, aby se pro nevyvazenie mohli uvázati v dědictvie jeho, kteréž má aneb mieti bude. (Takovými zápisy mnozí jsú se rukojmě v zbožie jistcóv a zá- 25 vadcí svých, nejsúce z rukojemstvie nebo z podpor vyvazeni, uvazovali, a ta jsú drželi dotud, dokudž jsú vyvazeni nebyli; 10
VIII. 3. Co se jiného v menšie dsky zapisuje. 354 deno býti, nebylo by škodné, aby se též dsky menšie ne na pa- pieře psaly jako prvé, dokudž jsú se do nich lehká dědictvie so kladla, než na pergaméně, též jako se veliké dsky zápisné píší, pro větší jistotu a pevnost věčnější. — A o zápisiech nápadních do menších desk vcházejících potud jest povědieno. 3. Co se jiného v menší dsky zapisuje. 1) Ale že se netoliko zápisové nápadní v menšie dsky zápisné píší, ale také mnozí jiní a rozliční vkladové, z té příčiny .. 3) lidskému a k zprávě, kteříž 31) V též dsky menšie zapisují se škody, výbojové noční, 39) kteréž ze dvorských desk do zemských se převodie, tu se zapisovati mají. Pr. V menšie dsky zápisné, o kterýchž se tuto zmienka děje, netoliko se zápisové nápadní píší, ale také mnohé jiné a rozličné potřeby lidské. Z té příčiny toho všeho k naučení lidskému obecniemu i jednoho každého zvláštniemu, a k zprávě, kteříž s toho potřebují, užitečné se zdá krátce dotknúti; neb i zvláštním písařem dsky menšie jsú opatřeny, kterýž od nich jméno béře a písař menších desk slove, že je píše, opatruje a registruje, v nich hledá a u nich sedá. 1. Hned po zápisiech nápadních do desk menších smlúvy všecky kromě trhóv, spolkóv, směn nebo jiných k tomu podobných vkladóv se vpisují, a do těch desk mají pořád kladeny a pilně registrovány býti. 2. V též dsky menšie všickni zápisové ti se klásti mají, kdež kto zavadie zase komuž koli rukojmě, jestli že by jich nevyvadil, jim statkem svým se zavazuje, aby se v týž statek jeho pro nevyvazenie 15 z rukojemstvie s komorníkem uvázati mohli a jej držeti, a jeho tak dlúho užívati, dokavadž by z rukojemstvie, v kteréž jsú zavázáni, od něho nebo od dědicóv jeho vyvazeni nebyli, se všemi náklady a škodami pro to jakž koli vzatými, a pro nevyvazenie z podpor též. 3. V těch a takových zápisiech někdy se dědictvie 20 ze jména pokládá, v kteréž by se rukojmě uvázati měli; někdy se nic ze jména nepokládá, než obecným slovem všecko se dědictvie zapisujícieho krátce jmenuje, aby se pro nevyvazenie mohli uvázati v dědictvie jeho, kteréž má aneb mieti bude. (Takovými zápisy mnozí jsú se rukojmě v zbožie jistcóv a zá- 25 vadcí svých, nejsúce z rukojemstvie nebo z podpor vyvazeni, uvazovali, a ta jsú drželi dotud, dokudž jsú vyvazeni nebyli; 10
Strana 355
VIII. 4. O dskách památných. 355 někteří jsú pak v dědictvie závadcí svých se uvázavše i dědicky je prodali, jako rukojmě Oldřicha z Mirovic Chotětice, a rukojmě Čeňka Barchovského statek jeho, a jiní mnozí rukojmě statky mnohé jistcóv svých těmi zápisy obdrževše prodávali, jakož to 30 široce po dskách móž vyhledáno býti.) 4. V též dsky menšie zapisují se škody komorníkem od desk ohledané, výbojové noční, zpasenie obilie a luk, lesóv zmýcenie, rybničná krádež nebo zkopánie, a jiné těm škody podobné, kteréž komorníci ohledují těm, kterýmž se dějí a ktož toho žádají a potřebují. 5. Též 85 i relacie práv staných v komoře před KMstí nebo před hajtmany; též relacie miestopurkrabie práv před ním ustaných, vše se v ty knihy menšie zápisné zapisují. 6. Ještě, relacie všech odúmrtí a práv na vrch dovedených, kteréž po náleziech a po rozsúzení súdu dvorského a po na vrch práva dovedení ze dvorských desk 40 do zemských se převodie, tu se zapisovati mají. A ty relacie činí písař desk dvorských, purkrabí své. Ale což ústaných práv jest v komoře před králem, ty činiti má jeden z pánóv nebo z vládyk, a ten ne každý, než ktož v radě královské jest; jiný žádný těch relací činiti nemá aniž móž, než ti, kteříž svrchu 45 jsú jmenováni. 7. Zapisují se také v též knihy poručenstvie pří, ktož své pře poručníky činí. (A lépe jest taková poručenstvie za- pisovati při póhoniech pro snadnějšie k súdu nalezenie a zmatkóv uvarovánie, jakož jest i prvé povědieno.) 8. Ještě se tu zapisují i ta poručenstvie, kteráž se z milosti královské nebo panské 50 k póhonóm lidem dějí, aby pro nemoc nebo v zemi nepřítomnost mohli poručiti, komuž se jim zdá, kto by na miestě jich k súdu poháněli, kohož se jim zdá; a také, ktož by toho pohnal, od kohož jsú oni poručníci, aby na miestě jeho k póhonu i k súdu ne na svój než na jeho zisk i škodu stáli. 9. Ještě se do 55 týchž desk opoviedánie jedněch proti druhým zapisují, když sročiece se spolu anebo od úřadu nebo z rozkázánie panského státi majíce, na čas jimi samými, ne pány uložený, jedna strana stojí a druhá nestojí, a jiné věci těm podobné. 4. O dskách památných. 3) (Před králem Jiřím památných desk nenie žádných). V ty jsú.. 7) rozeznáno nebylo. A obyčejně.. 19) (neb se na papieře píší) 26) móž z toho zemi všie i mnohým osobám zvláštním znamenité zlé přijíti... 23
VIII. 4. O dskách památných. 355 někteří jsú pak v dědictvie závadcí svých se uvázavše i dědicky je prodali, jako rukojmě Oldřicha z Mirovic Chotětice, a rukojmě Čeňka Barchovského statek jeho, a jiní mnozí rukojmě statky mnohé jistcóv svých těmi zápisy obdrževše prodávali, jakož to 30 široce po dskách móž vyhledáno býti.) 4. V též dsky menšie zapisují se škody komorníkem od desk ohledané, výbojové noční, zpasenie obilie a luk, lesóv zmýcenie, rybničná krádež nebo zkopánie, a jiné těm škody podobné, kteréž komorníci ohledují těm, kterýmž se dějí a ktož toho žádají a potřebují. 5. Též 85 i relacie práv staných v komoře před KMstí nebo před hajtmany; též relacie miestopurkrabie práv před ním ustaných, vše se v ty knihy menšie zápisné zapisují. 6. Ještě, relacie všech odúmrtí a práv na vrch dovedených, kteréž po náleziech a po rozsúzení súdu dvorského a po na vrch práva dovedení ze dvorských desk 40 do zemských se převodie, tu se zapisovati mají. A ty relacie činí písař desk dvorských, purkrabí své. Ale což ústaných práv jest v komoře před králem, ty činiti má jeden z pánóv nebo z vládyk, a ten ne každý, než ktož v radě královské jest; jiný žádný těch relací činiti nemá aniž móž, než ti, kteříž svrchu 45 jsú jmenováni. 7. Zapisují se také v též knihy poručenstvie pří, ktož své pře poručníky činí. (A lépe jest taková poručenstvie za- pisovati při póhoniech pro snadnějšie k súdu nalezenie a zmatkóv uvarovánie, jakož jest i prvé povědieno.) 8. Ještě se tu zapisují i ta poručenstvie, kteráž se z milosti královské nebo panské 50 k póhonóm lidem dějí, aby pro nemoc nebo v zemi nepřítomnost mohli poručiti, komuž se jim zdá, kto by na miestě jich k súdu poháněli, kohož se jim zdá; a také, ktož by toho pohnal, od kohož jsú oni poručníci, aby na miestě jeho k póhonu i k súdu ne na svój než na jeho zisk i škodu stáli. 9. Ještě se do 55 týchž desk opoviedánie jedněch proti druhým zapisují, když sročiece se spolu anebo od úřadu nebo z rozkázánie panského státi majíce, na čas jimi samými, ne pány uložený, jedna strana stojí a druhá nestojí, a jiné věci těm podobné. 4. O dskách památných. 3) (Před králem Jiřím památných desk nenie žádných). V ty jsú.. 7) rozeznáno nebylo. A obyčejně.. 19) (neb se na papieře píší) 26) móž z toho zemi všie i mnohým osobám zvláštním znamenité zlé přijíti... 23
Strana 356
356 VIII. 5. O dskách póhonných. 1. Jsú ještě i jiné dsky, kteréž k menšiemu písaři příslu- šejí, ješto Památné slovú. Kterýchž jest za starých nebylo, než znovu začaty jsú za krále Jiřieho; před králem Jiřím památných desk nenie, co bych já věděti mohl, žádných. 2. V ty jsú se prvé žádné věci pilné, a kteréž by k věčnosti trvati měly, nezapisovali, než což do času toliko nedlúhého státi mělo, dokudž by králem nebo pány rozeznáno nebylo, aby z paměti KMsti, pánóm nebo úředníkóm, kdyby znamenáno nebylo, nevy- padlo, a obyčejně to, což jest pro zavřenie práv a súdu zem- 10 ského nemohlo rozsúzeno býti. A to se zapisovalo tak těmi dskami pro paměť toliko toho, což se jest potom súdem zemským konati mělo, aby v zapomenutie nevešlo. 3. Listy posielacie pil- nějšie v ty dsky jsú úředníci zapisovali, svědomie také a jiné paměti, a těch velmi málo. 4. Ale nynie se v ty dsky (a neviem, 15 kudy jest to přišlo) nálezové netoliko zvláštní, kteříž se jistých osob, ale také i obecní, kteříž se všech vóbec a země dotýčí, i jiné mnohé věci pilné a znamenité píší, a téměř, což najpil- nějšieho jest a ješto by k věčnosti trvati mělo, těmi se dskami mdlými (neb se na papieře, na věci dosti nepevné, píší) upevňuje. 20 5. A za to mají mnozí, což se těmi dskami památnými zapíše, že jest to trvalejšie, pevnějšie a jistějšie, nežli by se dskami zemskými zapsalo. Ale nenie tak, neb dsky zemské na perga- méně se píší, ale památné na papieře, a zemské se na Karlštajně chovají; ale tyto se doma vždy u desk poválejí. (A nebude-li to 25 jinak opatřeno, aby najméně nálezové obecní z těch desk pa- mátných na dsky pergaménové přepsány byly, móž z toho mnohým osobám zvláštním znamenité zlé přijíti; neb papier jest věc velmi mdlá, netrvalá a nepevná, ale pergamén věčná). 6. A také za starých těch desk jest, jakož jsem svrchu pověděl, so nebylo. (Dóvod toho jest před očima, neb ještě i jedny knihy týchž desk památných nejsú napsány.) 5. O dskách póhonných. 1) menší písař, kteréž slovú póhonné. 1. Má ještě jiné dsky menší písař desk zemských úřadu svému přislušejície, kteréž slovú Póhonné. 2. Do těch se všickni
356 VIII. 5. O dskách póhonných. 1. Jsú ještě i jiné dsky, kteréž k menšiemu písaři příslu- šejí, ješto Památné slovú. Kterýchž jest za starých nebylo, než znovu začaty jsú za krále Jiřieho; před králem Jiřím památných desk nenie, co bych já věděti mohl, žádných. 2. V ty jsú se prvé žádné věci pilné, a kteréž by k věčnosti trvati měly, nezapisovali, než což do času toliko nedlúhého státi mělo, dokudž by králem nebo pány rozeznáno nebylo, aby z paměti KMsti, pánóm nebo úředníkóm, kdyby znamenáno nebylo, nevy- padlo, a obyčejně to, což jest pro zavřenie práv a súdu zem- 10 ského nemohlo rozsúzeno býti. A to se zapisovalo tak těmi dskami pro paměť toliko toho, což se jest potom súdem zemským konati mělo, aby v zapomenutie nevešlo. 3. Listy posielacie pil- nějšie v ty dsky jsú úředníci zapisovali, svědomie také a jiné paměti, a těch velmi málo. 4. Ale nynie se v ty dsky (a neviem, 15 kudy jest to přišlo) nálezové netoliko zvláštní, kteříž se jistých osob, ale také i obecní, kteříž se všech vóbec a země dotýčí, i jiné mnohé věci pilné a znamenité píší, a téměř, což najpil- nějšieho jest a ješto by k věčnosti trvati mělo, těmi se dskami mdlými (neb se na papieře, na věci dosti nepevné, píší) upevňuje. 20 5. A za to mají mnozí, což se těmi dskami památnými zapíše, že jest to trvalejšie, pevnějšie a jistějšie, nežli by se dskami zemskými zapsalo. Ale nenie tak, neb dsky zemské na perga- méně se píší, ale památné na papieře, a zemské se na Karlštajně chovají; ale tyto se doma vždy u desk poválejí. (A nebude-li to 25 jinak opatřeno, aby najméně nálezové obecní z těch desk pa- mátných na dsky pergaménové přepsány byly, móž z toho mnohým osobám zvláštním znamenité zlé přijíti; neb papier jest věc velmi mdlá, netrvalá a nepevná, ale pergamén věčná). 6. A také za starých těch desk jest, jakož jsem svrchu pověděl, so nebylo. (Dóvod toho jest před očima, neb ještě i jedny knihy týchž desk památných nejsú napsány.) 5. O dskách póhonných. 1) menší písař, kteréž slovú póhonné. 1. Má ještě jiné dsky menší písař desk zemských úřadu svému přislušejície, kteréž slovú Póhonné. 2. Do těch se všickni
Strana 357
VIII. 6. O dskách, v kteréž se svědomie píše. 357 póhonové (kromě póhonóv k otporóm) k velikému i k menšiemu súdu zemskému přislušející píší. A vedlé těch póhonóv nále- zové panští, staná práva, úmluvy, zvodové, panovánie a všeliká s po práviech staných nebo po náleziech panských práv vedenie. 2. Ty jsú dsky póhonné staří všecky na pergaméně psali, (jakož to dnes těmi starými, žlutými a pro starost ohnilými dskami, kterýmiž se již nehýbe, než též jest jim jako mrtvým pokoj dán, móž okázáno býti.) Nynie se pak ty dsky na papieře píší. 10 (Ale neškodilo by, kdyby ty, kteréž na papieře psány jsú, na pergamén přejaty byly; neb jest v nich velmi veliké množ- stvie potřebných nálezóv a přieliš užitečných, ne zvláštních toliko, ale i obecních. Z té příčiny ne zle by se stalo, kdyby ty dsky póhonné všecky na pergamén přejaty byly, a potom již aby se póhonné dsky všecky na pergaméně jakož jest za starých bylo, a ne na papieře, jakož se nynie zacho- vává, psali; neb papier jest velmi nepevná a nestálá věc, a tu se v póhonné dsky nálezové a rozsudkové mezi lidmi o veliké věci, a kteréž k věčnosti mezi nimi i mezi jich dětmi 20 a budúcími trvati mají, píší, o zbožie, o dědiny, lúky, lesy, po- toky, rybníky a jiné grunty a pře rozličné, o čest také a o jiná narčenie mnohá.) 15 6. O dskách, v kteréž se svědomie píše. 1) Ještě jsú jiné dsky k menšiemu písaři přislušejície, kdež se svě- domie všecka zapisují, kteréž by 10) na jinú stranu odstúpiti, 18) než každý zvlášť, jeden po druhém, a kterýž.. 24) druhých svědkóv napravovati; 32) čeho zapomněl, nebo ujal, jest-li že je co mimo pravdu z zapomenutie svědka nebo z omylu písaře přidáno. 41) učiní, má k prvniemu svědomí 43) že Petr z Javora učiniv 49) svědomie sám ten písař, kterýž jest je psal, nemá viece čísti, než na súdě toliko; 50) ani jiný žádný bez něho přijíti nemohl, a všeho což jest psal, hned má zapomenúti. (Ale pohřiechu slýchá se, a často, na súdě: „Čti mi toho svědka, a tohoto nečti“; a opět: „Ne toho čti, než čti, kdež Janek svědčí,“ a tak dále. Proč a z které příčiny jedněch svědkóv sobě čísti nedadie, a kteréž chtie, ty čísti rozkazují, než že vědie některé svědky sobě škodně svědčiti? A toho nemohú věděti než od těch, kdož svědomie v moci své mají; neb žádný kdož sobě svědky vede, nenie tak hlúpý, kdy by jemu chtěli ne to čehož on na nich žádá, než jiné, což by k zkáze jeho pře bylo, svědčiti, aby je sobě dal sám proti sobě zapisovati; než odmiesil by je každý před svědčeniem a řekl by: „Poně- vadž toho svědčiti nechceš, což já na tobě žádám, nechci také, by mi svědčil;
VIII. 6. O dskách, v kteréž se svědomie píše. 357 póhonové (kromě póhonóv k otporóm) k velikému i k menšiemu súdu zemskému přislušející píší. A vedlé těch póhonóv nále- zové panští, staná práva, úmluvy, zvodové, panovánie a všeliká s po práviech staných nebo po náleziech panských práv vedenie. 2. Ty jsú dsky póhonné staří všecky na pergaméně psali, (jakož to dnes těmi starými, žlutými a pro starost ohnilými dskami, kterýmiž se již nehýbe, než též jest jim jako mrtvým pokoj dán, móž okázáno býti.) Nynie se pak ty dsky na papieře píší. 10 (Ale neškodilo by, kdyby ty, kteréž na papieře psány jsú, na pergamén přejaty byly; neb jest v nich velmi veliké množ- stvie potřebných nálezóv a přieliš užitečných, ne zvláštních toliko, ale i obecních. Z té příčiny ne zle by se stalo, kdyby ty dsky póhonné všecky na pergamén přejaty byly, a potom již aby se póhonné dsky všecky na pergaméně jakož jest za starých bylo, a ne na papieře, jakož se nynie zacho- vává, psali; neb papier jest velmi nepevná a nestálá věc, a tu se v póhonné dsky nálezové a rozsudkové mezi lidmi o veliké věci, a kteréž k věčnosti mezi nimi i mezi jich dětmi 20 a budúcími trvati mají, píší, o zbožie, o dědiny, lúky, lesy, po- toky, rybníky a jiné grunty a pře rozličné, o čest také a o jiná narčenie mnohá.) 15 6. O dskách, v kteréž se svědomie píše. 1) Ještě jsú jiné dsky k menšiemu písaři přislušejície, kdež se svě- domie všecka zapisují, kteréž by 10) na jinú stranu odstúpiti, 18) než každý zvlášť, jeden po druhém, a kterýž.. 24) druhých svědkóv napravovati; 32) čeho zapomněl, nebo ujal, jest-li že je co mimo pravdu z zapomenutie svědka nebo z omylu písaře přidáno. 41) učiní, má k prvniemu svědomí 43) že Petr z Javora učiniv 49) svědomie sám ten písař, kterýž jest je psal, nemá viece čísti, než na súdě toliko; 50) ani jiný žádný bez něho přijíti nemohl, a všeho což jest psal, hned má zapomenúti. (Ale pohřiechu slýchá se, a často, na súdě: „Čti mi toho svědka, a tohoto nečti“; a opět: „Ne toho čti, než čti, kdež Janek svědčí,“ a tak dále. Proč a z které příčiny jedněch svědkóv sobě čísti nedadie, a kteréž chtie, ty čísti rozkazují, než že vědie některé svědky sobě škodně svědčiti? A toho nemohú věděti než od těch, kdož svědomie v moci své mají; neb žádný kdož sobě svědky vede, nenie tak hlúpý, kdy by jemu chtěli ne to čehož on na nich žádá, než jiné, což by k zkáze jeho pře bylo, svědčiti, aby je sobě dal sám proti sobě zapisovati; než odmiesil by je každý před svědčeniem a řekl by: „Poně- vadž toho svědčiti nechceš, což já na tobě žádám, nechci také, by mi svědčil;
Strana 358
358 VIII. 6. O dskách, v kteréž se svědomie píše. to čehož já na tobě nežádám; nech tak a jdi před se.“ Žádný tak zpozdilý nenie, aby chtěl k své škodě připlacovati; aniž také jest kdo tak zúfalý, aby chtěl komu bezděky svědčiti. Z toho dosti známo jest, když se kto v svých svědciech před súdem přebierá, jedny čísti rozkazuje a jiné pře- skakuje, že vie co jsú jemu svědčili. Ale od svědkóv toho nevie, pro příčiny svrchu psané — neb by žádný svědka sám proti sobě vésti nechtěl — musí tedy odjinud věděti, co který svědek jeho svědčí a který k zisku a který k jeho škodě svědčí. A odkud než odtud, kdož svědomie přezvie? Ale já žádného nejmenuji, než pro opatřenie desk, v kteréž se svědomie píší, zemi všie napoviedám). Svědomie tak ve dsky zapsané .. 103) nevěděl, co jsú jemu svědci.. 109) má potom tomu čiež jest, kolikrát chce, čteno býti, ale jinému žádnému. A potud o dskách, v kteréž se svědomie píše. 1. Nalezají se ještě jiné dsky k menšiemu písaři přislu- šejície, kdež se svědomie všecka zapisují, kteréž by měly velmi pilně a věrně i psány i chovány býti, aby skrze někoho, když by to svědomie přehlédl, některé straně škoda v jeho spravedlnosti, s v jeho zboží nebo i na cti znamenitá nepřišla. (Ty jak se mají psáti a jak se mají chovati, žádný netbá.) 2. Při svědomie přijímání toto se za právo drží a vždycky zachovává: Že když se píše svědomie, najprvé ten, ktož svědky vede, jakž brzo pří- sahu učiní, potud s nimi viece mluviti nemá, ani k nim přistú- 1o pati, než od nich jinam na jinú stranu nebo ven z světnice má odstúpiti, a s žádným nemluviti, až všickni svědomie vydadie do poslednieho. 3. Dále, když se svědomie píše, nemá při tom žádný člověk býti, než ten ktož svědčí, a ten písař, který svě- domie píše, a jiný úředník žádný. 4. Nemá také svědek žádný 15 nad-hlas svědčiti, než toliko, jakž by mohl od samého písaře slyšán býti, aniž toho kto jiný, než ten písař, kterýž píše, má poslúchati. 5. A ne všickni svědci spolu svědčiti mají, než každý zvláště a každý sám jeden po druhém; a kterýž odsvědčí, nemá k těm, kteříž jsú ještě nesvědčili, jíti, než na jinú stranu. 20 6. Když písař svědomie píše, nemá žádnému svědku nic namie- tati ani zpomienati, než tak v těch sloviech, jakž svědek mluví, má všecko psáti, nic svým rozumem nenapravuje, ani svědomie jednoho svědka k svědomí druhého skládaje nebo srovnávaje, ani po prvniem svědomí svědkóv prvních svědomie druhých 25 svědkóv svědčeniem napravovati, než věrně a právě ta slova, jakáž každý svědek mluví, ne jiná z své hlavy nebo z retoriky psáti, ani slov jinak překládati, než tak pořád, jakž od svědka
358 VIII. 6. O dskách, v kteréž se svědomie píše. to čehož já na tobě nežádám; nech tak a jdi před se.“ Žádný tak zpozdilý nenie, aby chtěl k své škodě připlacovati; aniž také jest kdo tak zúfalý, aby chtěl komu bezděky svědčiti. Z toho dosti známo jest, když se kto v svých svědciech před súdem přebierá, jedny čísti rozkazuje a jiné pře- skakuje, že vie co jsú jemu svědčili. Ale od svědkóv toho nevie, pro příčiny svrchu psané — neb by žádný svědka sám proti sobě vésti nechtěl — musí tedy odjinud věděti, co který svědek jeho svědčí a který k zisku a který k jeho škodě svědčí. A odkud než odtud, kdož svědomie přezvie? Ale já žádného nejmenuji, než pro opatřenie desk, v kteréž se svědomie píší, zemi všie napoviedám). Svědomie tak ve dsky zapsané .. 103) nevěděl, co jsú jemu svědci.. 109) má potom tomu čiež jest, kolikrát chce, čteno býti, ale jinému žádnému. A potud o dskách, v kteréž se svědomie píše. 1. Nalezají se ještě jiné dsky k menšiemu písaři přislu- šejície, kdež se svědomie všecka zapisují, kteréž by měly velmi pilně a věrně i psány i chovány býti, aby skrze někoho, když by to svědomie přehlédl, některé straně škoda v jeho spravedlnosti, s v jeho zboží nebo i na cti znamenitá nepřišla. (Ty jak se mají psáti a jak se mají chovati, žádný netbá.) 2. Při svědomie přijímání toto se za právo drží a vždycky zachovává: Že když se píše svědomie, najprvé ten, ktož svědky vede, jakž brzo pří- sahu učiní, potud s nimi viece mluviti nemá, ani k nim přistú- 1o pati, než od nich jinam na jinú stranu nebo ven z světnice má odstúpiti, a s žádným nemluviti, až všickni svědomie vydadie do poslednieho. 3. Dále, když se svědomie píše, nemá při tom žádný člověk býti, než ten ktož svědčí, a ten písař, který svě- domie píše, a jiný úředník žádný. 4. Nemá také svědek žádný 15 nad-hlas svědčiti, než toliko, jakž by mohl od samého písaře slyšán býti, aniž toho kto jiný, než ten písař, kterýž píše, má poslúchati. 5. A ne všickni svědci spolu svědčiti mají, než každý zvláště a každý sám jeden po druhém; a kterýž odsvědčí, nemá k těm, kteříž jsú ještě nesvědčili, jíti, než na jinú stranu. 20 6. Když písař svědomie píše, nemá žádnému svědku nic namie- tati ani zpomienati, než tak v těch sloviech, jakž svědek mluví, má všecko psáti, nic svým rozumem nenapravuje, ani svědomie jednoho svědka k svědomí druhého skládaje nebo srovnávaje, ani po prvniem svědomí svědkóv prvních svědomie druhých 25 svědkóv svědčeniem napravovati, než věrně a právě ta slova, jakáž každý svědek mluví, ne jiná z své hlavy nebo z retoriky psáti, ani slov jinak překládati, než tak pořád, jakž od svědka
Strana 359
VIII. 6. O dskách, v kteréž se svědomíe píše. 359 mluviecieho slyší, psáti. 7. A má tak dlúho psáti, jak svědek dlúho chce svědčiti. A když celé svědomie dopíše, tak že již svědek nevie, co viece svědčiti, má jemu písař hned všecko 3o jeho svědomie od počátku až do konce přečísti, a řieci jemu, aby se pamatoval a opravil a přidal, jestli že jest čeho zapomněl, nebo ujal, jestli že jest co mimo pravdu z zapomenutie svědka nebo z omylu a z nedoslyšenie písaře přidáno. A když svědek die, že jest tak, a že nemá co opravovati ani co viece svědčiti, tehdy s5 jej má písař pryč pustiti, a jiného slyšeti, a tak až do posled- nieho. 8. Pakli by který svědek po svědčení odstúpil jednú od písaře a zase se navrátě k němu chtěl svědčiti neb svědomie své opravovati, pravě, že jest ještě něčeho zapomněl, nemá po něm písař viece psáti, leč znovu přísahu učiní, ani když znovu 40 přísahu svědek učiní, k prvniemu svědomí toho svědomie při- pisovati, než znovu psáti jméno a titul jeho podruhé, předlože svědomí jeho druhému, že Petr z Žabokrh učiniv přísahu po- druhé svědčil jest takto. (To se tak od staradávna až do dneška vždycky zachovává. Pakli se kde najde svědomie podruhé 45 k prvniemu svědomí a zvláště jiného písaře rukú připisované, anebo jedno, kteréž jest první písař psal, vymazované a dru- hého písaře rukú nad tím nebo na straně nebo pod tím jiné psané, co to jest, hádaj, ktož umie.) 9. Tak sepsaných svědomí ani ten písař, kterýž jest je psal, ani jiný úředník žádný nemá 50 viece čísti, ani v ně nahlédati, ani o něm komu co praviti, než na súdu toliko. Než hned ty dsky, v kteréž jest svě- domie psal, má zavřieti, schovati a zamknúti, aby ani sám ani jiný žádný k tomu bez něho ani s ním přijíti a ohledovati svědomie toho nemohl. A všeho, což jest psal po svědciech, 55 hned má zapomenúti. 10. Co se svědomie dotýče, má vědieno býti, že se dvojím obyčejem při súdě zemském svědomie dává: Jedno osobně a ústně, když kto v laviciech nebo v šranciech stoje komu svědčí (ale to se nečasto přiházie.) Jiné, když kto u desk svědomie komu dává, kteréž se ve dsky po něm píše, a to obé 60 nemóž bez přísahy býti. Než každý, ktož svědomie k súdu zemskému dáti má, musie přísahu prvé podle práva učiniti, a tak teprv svědčiti; jinak svědomie dávati nebude moci. (A jak mají páni, kmetové a rytieřstvo a jak lidé obecní k svědomí přísahu činiti, o tom jest psáno v Druhých knihách sepsánie 65
VIII. 6. O dskách, v kteréž se svědomíe píše. 359 mluviecieho slyší, psáti. 7. A má tak dlúho psáti, jak svědek dlúho chce svědčiti. A když celé svědomie dopíše, tak že již svědek nevie, co viece svědčiti, má jemu písař hned všecko 3o jeho svědomie od počátku až do konce přečísti, a řieci jemu, aby se pamatoval a opravil a přidal, jestli že jest čeho zapomněl, nebo ujal, jestli že jest co mimo pravdu z zapomenutie svědka nebo z omylu a z nedoslyšenie písaře přidáno. A když svědek die, že jest tak, a že nemá co opravovati ani co viece svědčiti, tehdy s5 jej má písař pryč pustiti, a jiného slyšeti, a tak až do posled- nieho. 8. Pakli by který svědek po svědčení odstúpil jednú od písaře a zase se navrátě k němu chtěl svědčiti neb svědomie své opravovati, pravě, že jest ještě něčeho zapomněl, nemá po něm písař viece psáti, leč znovu přísahu učiní, ani když znovu 40 přísahu svědek učiní, k prvniemu svědomí toho svědomie při- pisovati, než znovu psáti jméno a titul jeho podruhé, předlože svědomí jeho druhému, že Petr z Žabokrh učiniv přísahu po- druhé svědčil jest takto. (To se tak od staradávna až do dneška vždycky zachovává. Pakli se kde najde svědomie podruhé 45 k prvniemu svědomí a zvláště jiného písaře rukú připisované, anebo jedno, kteréž jest první písař psal, vymazované a dru- hého písaře rukú nad tím nebo na straně nebo pod tím jiné psané, co to jest, hádaj, ktož umie.) 9. Tak sepsaných svědomí ani ten písař, kterýž jest je psal, ani jiný úředník žádný nemá 50 viece čísti, ani v ně nahlédati, ani o něm komu co praviti, než na súdu toliko. Než hned ty dsky, v kteréž jest svě- domie psal, má zavřieti, schovati a zamknúti, aby ani sám ani jiný žádný k tomu bez něho ani s ním přijíti a ohledovati svědomie toho nemohl. A všeho, což jest psal po svědciech, 55 hned má zapomenúti. 10. Co se svědomie dotýče, má vědieno býti, že se dvojím obyčejem při súdě zemském svědomie dává: Jedno osobně a ústně, když kto v laviciech nebo v šranciech stoje komu svědčí (ale to se nečasto přiházie.) Jiné, když kto u desk svědomie komu dává, kteréž se ve dsky po něm píše, a to obé 60 nemóž bez přísahy býti. Než každý, ktož svědomie k súdu zemskému dáti má, musie přísahu prvé podle práva učiniti, a tak teprv svědčiti; jinak svědomie dávati nebude moci. (A jak mají páni, kmetové a rytieřstvo a jak lidé obecní k svědomí přísahu činiti, o tom jest psáno v Druhých knihách sepsánie 65
Strana 360
360 VIII. 6. O dskách, v kteréž se svědomie píše. tohoto v nápisu: „O přísaze v kaple a o jiných přísahách.“) 11. Listem žádný vedlé práva k súdu zemskému svědčiti nemóž leč by přísahu na ten list učinil vedlé práva u desk, a ten list ve dsky, kde se svědomie píše, vložen byl. Než list ten, 7o kterýmž by kto komu svědomie vydal, a potom by umřel, ta- kové svědomie listovnie mrtvého člověka na súdě zemském se přijímá. Na súdě komorním svědomie listovnie pečetí zapečetěné toho, ktož svědčí, přijímá se, jakož jest při Přísahách povědieno. 12. Při svědomiech najvětšie práce jest těm, ktož na súdu zemském 75 své nebo cizie pře bránie. A mnoho proti svědkóm móž mluveno býti, než móž s osob jich vzato býti: A najprvé, dobrovolně-li svědčie, čili právem k svědčení připuzeni jsúce; neb proti těm, kteříž dobrovolně a bez póhonu svědčie, móž svobodně mluveno býti, a zvláště, jsú-li přátelé jeho, komuž svědčie, anebo nepřátelé toho, proti komu svědčie. Item svědčí-li jeden jinak než druhý, nebo jestli že se sám nesrovnává (neb se to druhdy štěstiem přiházie.) Móž i o zachování toho, ktož svědčí, mluveno býti; neb druhdy svědek z přiezně, z strachu, z peněz, z hněvu, z nenávisti, z přátelstvie svědčí. (Ale tomu ne hned postúpiti má, 85 ktož se brání, neb móž přietel proti přieteli i nepřietel proti ne- přieteli pravdu povědieti.) 13. Item svědek, kterýž slyšenú řeč svědčí, ten ne za svědka má [držán] přijat býti, než za toho, kterýž řeč těch, ješto jsú nepřísahali, po zprávě mluví. Item slepé svě- domie, když kto chce městem nebo obcí provoditi, pravě, že to 9o všecko město nebo obec, nebo všecka země vie, v žádném se súdu neváží ani se přijímá, neb též řeč slyšenú rozpráví těch, kteříž jsú za to nepřisahali. Item za svědky přijaty ne- mohú býti děti, a kteříž let spravedlivých nemají; item žena muže majície, než svědomie panen a vdov na každém se súdu při- 95 jímá. Item dvá svědky dobrá dosti jsú; neb při svědomí ne množstvie svědkóv, ale viera nenakažená v svědectví a pravda se váží. Item svědci z domu aneb z čeledi žalobníka; item pře poručníci a kteříž mluvie od koho v té při, se nepřijímají; též i přirození přátelé toho, komuž svědčie, a jakúž koli příbuzností 100 přirozenú spojení, a jiní těm podobní. Nakonec, žádný nemá za svědka přijat býti než ten, kterýžto svědčí, což jest očima svýma tehdáž, když se jest dálo, viděl a přítomen, když se jest stalo, osobně byl. 14. Svědomie pak tak ve dsky zapsané nemá 80
360 VIII. 6. O dskách, v kteréž se svědomie píše. tohoto v nápisu: „O přísaze v kaple a o jiných přísahách.“) 11. Listem žádný vedlé práva k súdu zemskému svědčiti nemóž leč by přísahu na ten list učinil vedlé práva u desk, a ten list ve dsky, kde se svědomie píše, vložen byl. Než list ten, 7o kterýmž by kto komu svědomie vydal, a potom by umřel, ta- kové svědomie listovnie mrtvého člověka na súdě zemském se přijímá. Na súdě komorním svědomie listovnie pečetí zapečetěné toho, ktož svědčí, přijímá se, jakož jest při Přísahách povědieno. 12. Při svědomiech najvětšie práce jest těm, ktož na súdu zemském 75 své nebo cizie pře bránie. A mnoho proti svědkóm móž mluveno býti, než móž s osob jich vzato býti: A najprvé, dobrovolně-li svědčie, čili právem k svědčení připuzeni jsúce; neb proti těm, kteříž dobrovolně a bez póhonu svědčie, móž svobodně mluveno býti, a zvláště, jsú-li přátelé jeho, komuž svědčie, anebo nepřátelé toho, proti komu svědčie. Item svědčí-li jeden jinak než druhý, nebo jestli že se sám nesrovnává (neb se to druhdy štěstiem přiházie.) Móž i o zachování toho, ktož svědčí, mluveno býti; neb druhdy svědek z přiezně, z strachu, z peněz, z hněvu, z nenávisti, z přátelstvie svědčí. (Ale tomu ne hned postúpiti má, 85 ktož se brání, neb móž přietel proti přieteli i nepřietel proti ne- přieteli pravdu povědieti.) 13. Item svědek, kterýž slyšenú řeč svědčí, ten ne za svědka má [držán] přijat býti, než za toho, kterýž řeč těch, ješto jsú nepřísahali, po zprávě mluví. Item slepé svě- domie, když kto chce městem nebo obcí provoditi, pravě, že to 9o všecko město nebo obec, nebo všecka země vie, v žádném se súdu neváží ani se přijímá, neb též řeč slyšenú rozpráví těch, kteříž jsú za to nepřisahali. Item za svědky přijaty ne- mohú býti děti, a kteříž let spravedlivých nemají; item žena muže majície, než svědomie panen a vdov na každém se súdu při- 95 jímá. Item dvá svědky dobrá dosti jsú; neb při svědomí ne množstvie svědkóv, ale viera nenakažená v svědectví a pravda se váží. Item svědci z domu aneb z čeledi žalobníka; item pře poručníci a kteříž mluvie od koho v té při, se nepřijímají; též i přirození přátelé toho, komuž svědčie, a jakúž koli příbuzností 100 přirozenú spojení, a jiní těm podobní. Nakonec, žádný nemá za svědka přijat býti než ten, kterýžto svědčí, což jest očima svýma tehdáž, když se jest dálo, viděl a přítomen, když se jest stalo, osobně byl. 14. Svědomie pak tak ve dsky zapsané nemá 80
Strana 361
VIII. 7. O dskách komorničích. — 8. O knihách úročních. 361 žádnému čteno býti, ani tomu, ktož je sobě vede, než toliko na súdě. (A z které příčiny to jest za právo nalezeno, aby 105 svědomie nebylo než na súdě čteno? Ne z jiné než z té, aby ten, ktož svědomie vede, nevěděl dokonce, co a jak jsú jemu svědci jeho svědčili. Než když svědomie na súdě jest přečteno, má potom tomu, čiež jest svědomie, kolikrát chce, čteno býti, ale jinému žádnému.) — A potud o dskách, v kteréž se svě- 110 domie píše a o svědciech. 7. O dskách komorničích. 9) na papieře píší (konec). 1. Týž písař menších desk má knihy, kteréž komorničie slovú, kdež se dědiny komorničie zapisují, kteréž oni sobě prodávají nebo po smrti dávají, kdež také sobě dluhy i ženám svým věna zapisují a kladú, a nálezové mezi nimi učinění také se v též dsky komorničie zapisují, i smlúvy jich. 2. A od kladenie v též 5 dsky písař menší sobě béře všecky penieze, a páni tu nic nemají; neb to naň slušie, a tak od staradávna se až do této chvíle zachovává. 3. A též se od nich platí ode všeho, jakoby do zemských desk bylo kladeno. 4. A ty se také na papieře píší. — A potud jest povědieno o dskách komorničích. 10 8. O knihách úročních. 26) dobré dáti (konec). 1. Nalezají se ještě jiné knihy k úřadu malého písaře přislušejície, v kteréž se úročnie a komornie penieze zapisují, kteréž sobě lidé dvakrát do roka u desk nebo jinde, kdež chtie, při sv. Jiří jednú, druhé při sv. Havle kladú. 2. V ty se všickni starodávní i nynější platové komorní zapisují, kto komu co 5 a z kterého zbožie platí, a kto úrok ten nebo plat komorní od desk zdvihne, také se to v týchž knihách znamenává. 3. A ty knihy se také na papieře píší. (Ale nic by hóře nebylo, kdyby se na pergaméně psali; neb mnozí svých platóv komorních dóvodóv jiných nemají, než ty knihy, kterýmiž se tiž platové 10 zapisují, a mnozí za našie paměti těmi samými knihami platóv
VIII. 7. O dskách komorničích. — 8. O knihách úročních. 361 žádnému čteno býti, ani tomu, ktož je sobě vede, než toliko na súdě. (A z které příčiny to jest za právo nalezeno, aby 105 svědomie nebylo než na súdě čteno? Ne z jiné než z té, aby ten, ktož svědomie vede, nevěděl dokonce, co a jak jsú jemu svědci jeho svědčili. Než když svědomie na súdě jest přečteno, má potom tomu, čiež jest svědomie, kolikrát chce, čteno býti, ale jinému žádnému.) — A potud o dskách, v kteréž se svě- 110 domie píše a o svědciech. 7. O dskách komorničích. 9) na papieře píší (konec). 1. Týž písař menších desk má knihy, kteréž komorničie slovú, kdež se dědiny komorničie zapisují, kteréž oni sobě prodávají nebo po smrti dávají, kdež také sobě dluhy i ženám svým věna zapisují a kladú, a nálezové mezi nimi učinění také se v též dsky komorničie zapisují, i smlúvy jich. 2. A od kladenie v též 5 dsky písař menší sobě béře všecky penieze, a páni tu nic nemají; neb to naň slušie, a tak od staradávna se až do této chvíle zachovává. 3. A též se od nich platí ode všeho, jakoby do zemských desk bylo kladeno. 4. A ty se také na papieře píší. — A potud jest povědieno o dskách komorničích. 10 8. O knihách úročních. 26) dobré dáti (konec). 1. Nalezají se ještě jiné knihy k úřadu malého písaře přislušejície, v kteréž se úročnie a komornie penieze zapisují, kteréž sobě lidé dvakrát do roka u desk nebo jinde, kdež chtie, při sv. Jiří jednú, druhé při sv. Havle kladú. 2. V ty se všickni starodávní i nynější platové komorní zapisují, kto komu co 5 a z kterého zbožie platí, a kto úrok ten nebo plat komorní od desk zdvihne, také se to v týchž knihách znamenává. 3. A ty knihy se také na papieře píší. (Ale nic by hóře nebylo, kdyby se na pergaméně psali; neb mnozí svých platóv komorních dóvodóv jiných nemají, než ty knihy, kterýmiž se tiž platové 10 zapisují, a mnozí za našie paměti těmi samými knihami platóv
Strana 362
362 VIII. 9. O registrách peněžitých etc. — 10. O knihách žalobních. svých komorních jsú obránili i dobyli, jiných desk žádných oká- zati k próvodóm nebo pro starost nebo pro zapomenutie nemohše.) 3. Při týchž knihách také se píší bránie všecka a uvázánie 15 s komorníky, den, léto, komorník, kdy, s kým, komu, a proč jest bráno nebo uvázáno, a co jest zajal i co jest utratil, též. 4. Ještě při týchž knihách toto se z práva zachovává, že se najprvé úrok položiti u desk má a vyčísti. Kterýžto úrok písař menších desk má přijímati a načtený sám stáhnúti a schovati, a tak teprv 2o v ty knihy zapsati, kto, komu a co, odkud a z kterého zbožie klade. A potom též penieze má písař menší tomu, komuž jsú položeny, když po ně ke dskám přijde nebo posla svého pošle, sám vyčísti a vydati, a hned když vydá, napsati, komu jest je vydal. A nedostane-li se čeho, má svým doložiti; pakli co zbude, 25 má úrok kladúciemu zase navrátiti. A zlé penieze nebo groše má jemu každý vyvrci, a on má za zlé dobré dáti. A od každého úroka, kdy se od desk zdvíhá, čtyři groše české sobě béře. 9. O registrách peněžitých a listovních. 10) i hanby i pekla nedobýval. 1. Poslednie z desk menšieho písaře jsú registra, kdež se peniezi zapisují, kteréž jedni druhým na zplacenie věn, nebo zástav, nebo jiných věcí k těm podobných u desk kladú. 2. Zapi- sují se také v týchž registrách i listové, kteréž jedni druhým 5v zpravě nebo jinak z jiných příčin u desk kladú. To jsú knihy a dsky menšie, o kterýchž jest mluveno, kteréž k písaři menšiemu přislušejí, kteréž on sám sobě v své truhle zvláštní bez jiných desk chová, a sám píše i registruje. (A toho má pilen býti, by netbánlivostí a neopatrovániem týchž desk 1o i registr lidem škody a sobě k tomu i hanby nedobyl.) 10. O knihách žalobních. (Této hlavy celé v I. recensí není.) 1. Má ještě menší písař jedny knihy, kteréž slovú Žalobnie, do kterýchž se žaloby všecky póhonné píší z desk póhonných; neb každá žaloba vedlé práva na dvé má ve dsky zapsána býti:
362 VIII. 9. O registrách peněžitých etc. — 10. O knihách žalobních. svých komorních jsú obránili i dobyli, jiných desk žádných oká- zati k próvodóm nebo pro starost nebo pro zapomenutie nemohše.) 3. Při týchž knihách také se píší bránie všecka a uvázánie 15 s komorníky, den, léto, komorník, kdy, s kým, komu, a proč jest bráno nebo uvázáno, a co jest zajal i co jest utratil, též. 4. Ještě při týchž knihách toto se z práva zachovává, že se najprvé úrok položiti u desk má a vyčísti. Kterýžto úrok písař menších desk má přijímati a načtený sám stáhnúti a schovati, a tak teprv 2o v ty knihy zapsati, kto, komu a co, odkud a z kterého zbožie klade. A potom též penieze má písař menší tomu, komuž jsú položeny, když po ně ke dskám přijde nebo posla svého pošle, sám vyčísti a vydati, a hned když vydá, napsati, komu jest je vydal. A nedostane-li se čeho, má svým doložiti; pakli co zbude, 25 má úrok kladúciemu zase navrátiti. A zlé penieze nebo groše má jemu každý vyvrci, a on má za zlé dobré dáti. A od každého úroka, kdy se od desk zdvíhá, čtyři groše české sobě béře. 9. O registrách peněžitých a listovních. 10) i hanby i pekla nedobýval. 1. Poslednie z desk menšieho písaře jsú registra, kdež se peniezi zapisují, kteréž jedni druhým na zplacenie věn, nebo zástav, nebo jiných věcí k těm podobných u desk kladú. 2. Zapi- sují se také v týchž registrách i listové, kteréž jedni druhým 5v zpravě nebo jinak z jiných příčin u desk kladú. To jsú knihy a dsky menšie, o kterýchž jest mluveno, kteréž k písaři menšiemu přislušejí, kteréž on sám sobě v své truhle zvláštní bez jiných desk chová, a sám píše i registruje. (A toho má pilen býti, by netbánlivostí a neopatrovániem týchž desk 1o i registr lidem škody a sobě k tomu i hanby nedobyl.) 10. O knihách žalobních. (Této hlavy celé v I. recensí není.) 1. Má ještě menší písař jedny knihy, kteréž slovú Žalobnie, do kterýchž se žaloby všecky póhonné píší z desk póhonných; neb každá žaloba vedlé práva na dvé má ve dsky zapsána býti:
Strana 363
VIII. 11. O dskách velikých zemských. 363 Najprvé při póhonu ve dsky póhonné, (a ktož by jie tu nevložil v ty dsky při póhonu, byl by jemu póhon zdvižen.) Potom táž 5 žaloba má z těch póhonných desk přepsána býti, tak jakž tam stojí, do žalobních knih, z kterýchž řečník v šranciech stoje žaluje a žalobu každému čte. 2. Byly jsú za starých ještě jedny dsky, kteréž jsú sluly Ubrmanské nebo Výpovědí, latině jim řiekali Arbitriorum; v ty jsú se psaly výpovědi, kteréž jsú úředníci 10 z podvolenie stran a z poddánie na ně činili. A ty výpovědi, kteréž jsú ubrmané mezi lidmi v krajích činili, také jsú se v ty dsky psávaly, když jsú straně obě s tú výpovědí sepsanú ke dskám přišly a toho na úředníciech žádaly. (Ale to jest již minulo; chtie raděje již súdem rozsúzováni o všecko býti.) 15 11. O dskách velikých zemských. 1) Miestopísař pak zemský, kterýž miesto najvyššieho písaře drží, nemá než dsky dvoje: Trhové jedny, zápisné druhé. V trhové.. 6) nápadové zbožie dluhem.. 9) zle bylo přepsáno. A to slove.. 12) Kterúžto věc i spra- vedlivú i potřebnú a dobrú někteří mně jsú ve zlú chtěli obrátiti, že jsem čtvery dsky Ondřejovy z práva a z povinnosti opravil, ale nemohli jsú; neb dobrého člověka bóh, štěstie a jeho spravedlnost vždycky vysvobozuje a ne- šlechetníky čerti . . 18) vždycky pohřížují až do pekla. 19) A ty dsky veliké oboje vždycky od staradávna miestopísař v své moci jest sám mieval, i já; než potom po mně jinak. (Jest nález panský o tom) 1. Miestopísař pak desk zemských, kterýž jest na miestě najvyššieho písaře, nemá než dsky dvoje: Trhové jedny, Zápisné druhé, a k tomu registra obojích desk těch. 2. V trhové dsky se píší všickni vkladové, o kterýchž jednoho každého zvlášť dotý- kajíc, jest v Čtvrtých, Pátých a Šestých knihách položenie toho 5 široce vypravováno; též nálezy obecnie všecky, též nálezy a otpory všecky. 3. Ale v zápisné dsky toliko se nápadové dědictvie zápisného dluhem po smrti nebo hned postúpeniem, a jiní rozliční dluhové velicí nad sto kop píší. 4. A ty oboje dsky na pergaméně se píší. 5. Kteréžto dsky oboje se vší pilností miestopísař hned, jakž se 10 které dokonají, má najprvé sám registrovati, a hned po kvater- niech opravovati, což by na pergamén s papieru zle bylo přepsáno od ingrossatora. A to slove korrigovati dsky. (Kterúžto věc i spravedlivú i potřebnú a dobrú někteří, tolikéž dskám
VIII. 11. O dskách velikých zemských. 363 Najprvé při póhonu ve dsky póhonné, (a ktož by jie tu nevložil v ty dsky při póhonu, byl by jemu póhon zdvižen.) Potom táž 5 žaloba má z těch póhonných desk přepsána býti, tak jakž tam stojí, do žalobních knih, z kterýchž řečník v šranciech stoje žaluje a žalobu každému čte. 2. Byly jsú za starých ještě jedny dsky, kteréž jsú sluly Ubrmanské nebo Výpovědí, latině jim řiekali Arbitriorum; v ty jsú se psaly výpovědi, kteréž jsú úředníci 10 z podvolenie stran a z poddánie na ně činili. A ty výpovědi, kteréž jsú ubrmané mezi lidmi v krajích činili, také jsú se v ty dsky psávaly, když jsú straně obě s tú výpovědí sepsanú ke dskám přišly a toho na úředníciech žádaly. (Ale to jest již minulo; chtie raděje již súdem rozsúzováni o všecko býti.) 15 11. O dskách velikých zemských. 1) Miestopísař pak zemský, kterýž miesto najvyššieho písaře drží, nemá než dsky dvoje: Trhové jedny, zápisné druhé. V trhové.. 6) nápadové zbožie dluhem.. 9) zle bylo přepsáno. A to slove.. 12) Kterúžto věc i spra- vedlivú i potřebnú a dobrú někteří mně jsú ve zlú chtěli obrátiti, že jsem čtvery dsky Ondřejovy z práva a z povinnosti opravil, ale nemohli jsú; neb dobrého člověka bóh, štěstie a jeho spravedlnost vždycky vysvobozuje a ne- šlechetníky čerti . . 18) vždycky pohřížují až do pekla. 19) A ty dsky veliké oboje vždycky od staradávna miestopísař v své moci jest sám mieval, i já; než potom po mně jinak. (Jest nález panský o tom) 1. Miestopísař pak desk zemských, kterýž jest na miestě najvyššieho písaře, nemá než dsky dvoje: Trhové jedny, Zápisné druhé, a k tomu registra obojích desk těch. 2. V trhové dsky se píší všickni vkladové, o kterýchž jednoho každého zvlášť dotý- kajíc, jest v Čtvrtých, Pátých a Šestých knihách položenie toho 5 široce vypravováno; též nálezy obecnie všecky, též nálezy a otpory všecky. 3. Ale v zápisné dsky toliko se nápadové dědictvie zápisného dluhem po smrti nebo hned postúpeniem, a jiní rozliční dluhové velicí nad sto kop píší. 4. A ty oboje dsky na pergaméně se píší. 5. Kteréžto dsky oboje se vší pilností miestopísař hned, jakž se 10 které dokonají, má najprvé sám registrovati, a hned po kvater- niech opravovati, což by na pergamén s papieru zle bylo přepsáno od ingrossatora. A to slove korrigovati dsky. (Kterúžto věc i spravedlivú i potřebnú a dobrú někteří, tolikéž dskám
Strana 364
364 VIII. 12. O registrách starosty komorničieho. 15 jako latině rozumějíce, jsú mně ve zlú chtěli obrátiti, že jsem čtvery dsky Ondřejovy z práva a z povinnosti opravil, a mne zle proti právu a bez slyšenie, doma proto odsuzujíce, ale nemohli jsú; neb dobrého člověka bóh, štěstie a jeho spravedlnost vždycky vysvobozuje, a zlé lidi čerti, neštěstie a jich nepravosti vždycky 20 otsuzují a jim otplacují konečně, nebo zde nebo potom až do pekla.) 6. A ty dsky veliké oboje vždycky od staradávna miesto- písař každý v své moci jest sám mieval, i já též; a jiní úředníci s tím jsú nechtěli nic mieti. 12. O registrách starosty komorničieho 4) a z těch registr svých na ceduli, 2) přepisují se (konec). 1. Starosta komorničí dvoje registra má: Jedna, kdež uvá- zánie a bránie s komorníkem zapisuje; v kterážto registra, když má komorníka vystrojiti na uvázánie nebo na bránie, má naj- prvé výpis z desk napsati, a z těch registr svých potom na ceduli, s kterúž komorníka vysielá (neb to vše jeho úřadu příle- žie). 2. Píše také do týchž registr všecky úmluvy, panovánie, škod ohledánie a póhony k otporóm. 3. Jiná registra má, na kteréž útoky a póhony všecky, krom póhonóv k otporóm, píše; z kterýchž registr potom ti póhonové po vrácení komorníkóv 10 z týchž póhonóv ve dsky póhonné, o kterýchž prvé jest pově- dieno, přepisují se. 4. Než práce starostova jest, každá registra póhonná každých suchých dní pořád po útociech na jiná registra sepsati, z kterýchž se na pře před súdem volá, aby pře pořád slyšány byly a podlé útokóv vedlé práva, toliko znamenaje, kto 15 koho pohánie, a nic viece. (A snad by nic neškodilo, aby v každé suché dni, všecky pře pořád napsány bývaly na arku, a na dveřiech přibyty bývaly, aby každý sobě ohledati mohl svú při, jak jest daleká nebo blízká, aby křikóv při súdě ujato bylo, a řečník i starosta i jiní úředníci aby pokoj v tom měli, na 20 kteréž mnozí volají, chtiece věděti, brzo-li jich pře k súdu přijde, a blízká-li jest čili daleká. A když jim povědie, že je daleká, a oni na tu při odejdú od súdu, a v tom jich pře přijde, a oni ztratie, i pomlúvají bez viny úředníkóv. Ti všickni nezpósobové i jiní byli by odjati i křikové při súdu, kdyby cedule všech pří
364 VIII. 12. O registrách starosty komorničieho. 15 jako latině rozumějíce, jsú mně ve zlú chtěli obrátiti, že jsem čtvery dsky Ondřejovy z práva a z povinnosti opravil, a mne zle proti právu a bez slyšenie, doma proto odsuzujíce, ale nemohli jsú; neb dobrého člověka bóh, štěstie a jeho spravedlnost vždycky vysvobozuje, a zlé lidi čerti, neštěstie a jich nepravosti vždycky 20 otsuzují a jim otplacují konečně, nebo zde nebo potom až do pekla.) 6. A ty dsky veliké oboje vždycky od staradávna miesto- písař každý v své moci jest sám mieval, i já též; a jiní úředníci s tím jsú nechtěli nic mieti. 12. O registrách starosty komorničieho 4) a z těch registr svých na ceduli, 2) přepisují se (konec). 1. Starosta komorničí dvoje registra má: Jedna, kdež uvá- zánie a bránie s komorníkem zapisuje; v kterážto registra, když má komorníka vystrojiti na uvázánie nebo na bránie, má naj- prvé výpis z desk napsati, a z těch registr svých potom na ceduli, s kterúž komorníka vysielá (neb to vše jeho úřadu příle- žie). 2. Píše také do týchž registr všecky úmluvy, panovánie, škod ohledánie a póhony k otporóm. 3. Jiná registra má, na kteréž útoky a póhony všecky, krom póhonóv k otporóm, píše; z kterýchž registr potom ti póhonové po vrácení komorníkóv 10 z týchž póhonóv ve dsky póhonné, o kterýchž prvé jest pově- dieno, přepisují se. 4. Než práce starostova jest, každá registra póhonná každých suchých dní pořád po útociech na jiná registra sepsati, z kterýchž se na pře před súdem volá, aby pře pořád slyšány byly a podlé útokóv vedlé práva, toliko znamenaje, kto 15 koho pohánie, a nic viece. (A snad by nic neškodilo, aby v každé suché dni, všecky pře pořád napsány bývaly na arku, a na dveřiech přibyty bývaly, aby každý sobě ohledati mohl svú při, jak jest daleká nebo blízká, aby křikóv při súdě ujato bylo, a řečník i starosta i jiní úředníci aby pokoj v tom měli, na 20 kteréž mnozí volají, chtiece věděti, brzo-li jich pře k súdu přijde, a blízká-li jest čili daleká. A když jim povědie, že je daleká, a oni na tu při odejdú od súdu, a v tom jich pře přijde, a oni ztratie, i pomlúvají bez viny úředníkóv. Ti všickni nezpósobové i jiní byli by odjati i křikové při súdu, kdyby cedule všech pří
Strana 365
VIII. 13. O listech, kteříž od úřadu desk zemských vycházejí. 365 v každé suché dní na dveřiech přibyta bývala, aby sobě svú 25 při každý sám ohledati mohl, jak by byla daleká neb blízká.) 13. O listech, kteříž od úřadu desk zemských vycházejí. 1. Ne jedni, než mnozí, nejednostajní, než rozliční listové od úřadu zemského vycházejí. Někteří zajisté jsú, kdež kto, maje se uvázati nebo bráti s komorníkem v úroce nebo pro dluh, žádá od úřadu listu, aby napomenut byl dlužník, aby dal což dáti má, nákladóv a škod na se nedopúštěje. 2. Jiní listové jsú, 5 kdež jeden druhému dává rok nebo pól léta napřed věděti, chtě dědictvie své nebo plat zastavený zase vyplatiti, nebo ten, ktož jest pójčil, své penieze zase mieti. 3. Jiní listové po dání napřed věděti roku nebo polúletie jsú, když ten kohož se dotýče, penieze u desk položí, a obsielá k nim věřitele svého, aby sroče se 10 s ním, ke dskám zemským přijeda, své penieze bral a jemu jeho zápis z desk aby propustil. 4. Též také k těm podobní listové k vdovám se dávají, kdež dědic nebo držitel zbožie penieze na zplacenie věna u desk položí, aby sročiece se dědic nebo držitel s vdovú, k úřadu zemskému přijeli: Vdova, aby věno své vezmúci 15 z desk je propustila, nebo ve dsky, svú závadu spravieci, kladla. 5. Jsú ještě i jiní listové, kteříž se od úřadu dávají na svědky, kteříž právem a póhonem k svědomí jsúce připraveni, svědčiti nechtie. 6. Ještě jsú i jiní listové (a ti s prvními platní a po- třební), kdež sirotek let přirozených dojda, k úřadu přijda žádá, 20 aby vedlé povinnosti úřadu svého úředníci menší listem svým poručníka jeho napomenuli: Poněvadž sirotek léta má, aby jemu dědictvie jeho poručník vedlé práva hned postupil a jej v drženie skutečné a vládnutie statku jeho pustil. 7. Jsú i jiní mnozí listové, kteříž se dávají z rozkázánie pánóv s plného súdu, ješto 25 těch listóv takových veliké množstvie jest podlé množstvie roz- ličných pří a potřeb lidských, kteréžto množstvie a ta rozličnost nemóž počtem stižena a vypsána býti; než to vše rozumem, uměniem a běhlostí miestopísaře a hotovostí jeho má dosaženo býti. Ale což obyčejných listóv jest, kteříž se od úřadu vydá- 30 vají, ti téměř jsú, o kterýchž povědieno jest. 8. Kteřížto všickni listové od úřadu zemského vycházejí pod pečetí jednoho ze tří úředníkóv: Nebo miestokomorníka, nebo miestosudieho, nebo
VIII. 13. O listech, kteříž od úřadu desk zemských vycházejí. 365 v každé suché dní na dveřiech přibyta bývala, aby sobě svú 25 při každý sám ohledati mohl, jak by byla daleká neb blízká.) 13. O listech, kteříž od úřadu desk zemských vycházejí. 1. Ne jedni, než mnozí, nejednostajní, než rozliční listové od úřadu zemského vycházejí. Někteří zajisté jsú, kdež kto, maje se uvázati nebo bráti s komorníkem v úroce nebo pro dluh, žádá od úřadu listu, aby napomenut byl dlužník, aby dal což dáti má, nákladóv a škod na se nedopúštěje. 2. Jiní listové jsú, 5 kdež jeden druhému dává rok nebo pól léta napřed věděti, chtě dědictvie své nebo plat zastavený zase vyplatiti, nebo ten, ktož jest pójčil, své penieze zase mieti. 3. Jiní listové po dání napřed věděti roku nebo polúletie jsú, když ten kohož se dotýče, penieze u desk položí, a obsielá k nim věřitele svého, aby sroče se 10 s ním, ke dskám zemským přijeda, své penieze bral a jemu jeho zápis z desk aby propustil. 4. Též také k těm podobní listové k vdovám se dávají, kdež dědic nebo držitel zbožie penieze na zplacenie věna u desk položí, aby sročiece se dědic nebo držitel s vdovú, k úřadu zemskému přijeli: Vdova, aby věno své vezmúci 15 z desk je propustila, nebo ve dsky, svú závadu spravieci, kladla. 5. Jsú ještě i jiní listové, kteříž se od úřadu dávají na svědky, kteříž právem a póhonem k svědomí jsúce připraveni, svědčiti nechtie. 6. Ještě jsú i jiní listové (a ti s prvními platní a po- třební), kdež sirotek let přirozených dojda, k úřadu přijda žádá, 20 aby vedlé povinnosti úřadu svého úředníci menší listem svým poručníka jeho napomenuli: Poněvadž sirotek léta má, aby jemu dědictvie jeho poručník vedlé práva hned postupil a jej v drženie skutečné a vládnutie statku jeho pustil. 7. Jsú i jiní mnozí listové, kteříž se dávají z rozkázánie pánóv s plného súdu, ješto 25 těch listóv takových veliké množstvie jest podlé množstvie roz- ličných pří a potřeb lidských, kteréžto množstvie a ta rozličnost nemóž počtem stižena a vypsána býti; než to vše rozumem, uměniem a běhlostí miestopísaře a hotovostí jeho má dosaženo býti. Ale což obyčejných listóv jest, kteříž se od úřadu vydá- 30 vají, ti téměř jsú, o kterýchž povědieno jest. 8. Kteřížto všickni listové od úřadu zemského vycházejí pod pečetí jednoho ze tří úředníkóv: Nebo miestokomorníka, nebo miestosudieho, nebo
Strana 366
366 VIII. 14. List, když kto chce pro úrok bráti. miestopísaře královstvie českého; a jiného úředníka menšieho 35 žádného pečetí nemají pečetěni býti. 9. A ti všickni listové otevření býti mají, a u prostřed listu pečeť pod písmem má přitištěna býti beze všeho osob přijímánie, tak pánu jako vlá- dyce; neb právo zemské (jakož častokrát povědieno) všem rovné jest a jednostajné, aniž tu co pán před vládykú napřed, 40 ani vládyka co za pánem nazad má. 10. Ale list obranní, (o kterémž na miestě svém bude povědieno), ten se ne pod úředničí, než pod pečetí zemskú od úřadu dává. 11. Těch všech listóv nejedna jest, ale jednoho každého jiná a jiná forma, kteréž žádné proměniti a zjinačiti neslušie, než tak zpósob 45 a řád ten se držeti při těch listech má, jakýž jest od stara- dávna zóstaven, a až do dnešnieho dne zachován. Pro kterúžto příčinu, aby se to snáze mohlo bez proměněnie v své zvyklosti staré seznati, užitečné zdálo mi se pro příklad některých listóv zpósob vypsati, a zvláště těch, kteříž jsú obecnější a častěje od 50 úřadu vycházejí. 14. List, když kto chce pro úrok bráti. 1) Úředníci menší desk zemských ... 4) na dědictví tvém v Libštajně pro.. 18) kterýž jsú Čechové staří při všech věcech tak opatrní jako vážní a před nimi.. 20) a po dnešní den oni i jiní učení a dobří lidé to držie a zachovávají, že najprvé v listu 25) od staradávna zachovával od počátku desk a až do dnešnieho dne zachovává, tak že titul svój 30) přijatý nemá měněn býti ani jinačen, než tak jakž jest za starých bylo, má býti zachován i v listu obranniem. 38) jakož svrchu stojí. A mají se psáti „úředníci zemští“ neb jsú jiní dvorští, a také že v úřadu zemském, ne v městském sedají k tomu také zemské statky a věci řiedie, ne městské, neb s městy nic činiti nemají. Z toho neumělost starých má i poznána i napravena býti, kteříž latině nedobře umějíc, latinské slovo dobré zle jsú v česko vykládali, tak že když latině ve dskách stojí „Pragenses“, tu jsú oni na Prahu vykládali, neznajíc toho, že se tím slovem „Pragenses“ ne Praha, ale všecka země česká miení. Protož ta slova ve dskách „protestatus est coram officialibus Pragensibus“ takto se právě vykládají: „Přiznal se před úředníky zemskými,“ ne „Pražskými“, aby smiešenie nerozumné lidí v blud a omyl neuvedlo, jako by co se dskami úředníci měst Pražských činiti měli. Neb úředníci Pražští jsú rozliční: Jiní v radě, kdež súdie; jiní v Šesti pániech, jiní rychtáři, jiní písaři rathauští, jiní krevní, jiní v celnici, jiní u bran; a jiní na Novém, jiní na Starém Městě, a jiných úředníkóv nižších a menších v Praze jest množstvie. A ti všickni slovú „úředníci Pražští“, před kterýmiž se nic ve dsky neklade, ani se o zemské věci před nimi kdo přiznává, než
366 VIII. 14. List, když kto chce pro úrok bráti. miestopísaře královstvie českého; a jiného úředníka menšieho 35 žádného pečetí nemají pečetěni býti. 9. A ti všickni listové otevření býti mají, a u prostřed listu pečeť pod písmem má přitištěna býti beze všeho osob přijímánie, tak pánu jako vlá- dyce; neb právo zemské (jakož častokrát povědieno) všem rovné jest a jednostajné, aniž tu co pán před vládykú napřed, 40 ani vládyka co za pánem nazad má. 10. Ale list obranní, (o kterémž na miestě svém bude povědieno), ten se ne pod úředničí, než pod pečetí zemskú od úřadu dává. 11. Těch všech listóv nejedna jest, ale jednoho každého jiná a jiná forma, kteréž žádné proměniti a zjinačiti neslušie, než tak zpósob 45 a řád ten se držeti při těch listech má, jakýž jest od stara- dávna zóstaven, a až do dnešnieho dne zachován. Pro kterúžto příčinu, aby se to snáze mohlo bez proměněnie v své zvyklosti staré seznati, užitečné zdálo mi se pro příklad některých listóv zpósob vypsati, a zvláště těch, kteříž jsú obecnější a častěje od 50 úřadu vycházejí. 14. List, když kto chce pro úrok bráti. 1) Úředníci menší desk zemských ... 4) na dědictví tvém v Libštajně pro.. 18) kterýž jsú Čechové staří při všech věcech tak opatrní jako vážní a před nimi.. 20) a po dnešní den oni i jiní učení a dobří lidé to držie a zachovávají, že najprvé v listu 25) od staradávna zachovával od počátku desk a až do dnešnieho dne zachovává, tak že titul svój 30) přijatý nemá měněn býti ani jinačen, než tak jakž jest za starých bylo, má býti zachován i v listu obranniem. 38) jakož svrchu stojí. A mají se psáti „úředníci zemští“ neb jsú jiní dvorští, a také že v úřadu zemském, ne v městském sedají k tomu také zemské statky a věci řiedie, ne městské, neb s městy nic činiti nemají. Z toho neumělost starých má i poznána i napravena býti, kteříž latině nedobře umějíc, latinské slovo dobré zle jsú v česko vykládali, tak že když latině ve dskách stojí „Pragenses“, tu jsú oni na Prahu vykládali, neznajíc toho, že se tím slovem „Pragenses“ ne Praha, ale všecka země česká miení. Protož ta slova ve dskách „protestatus est coram officialibus Pragensibus“ takto se právě vykládají: „Přiznal se před úředníky zemskými,“ ne „Pražskými“, aby smiešenie nerozumné lidí v blud a omyl neuvedlo, jako by co se dskami úředníci měst Pražských činiti měli. Neb úředníci Pražští jsú rozliční: Jiní v radě, kdež súdie; jiní v Šesti pániech, jiní rychtáři, jiní písaři rathauští, jiní krevní, jiní v celnici, jiní u bran; a jiní na Novém, jiní na Starém Městě, a jiných úředníkóv nižších a menších v Praze jest množstvie. A ti všickni slovú „úředníci Pražští“, před kterýmiž se nic ve dsky neklade, ani se o zemské věci před nimi kdo přiznává, než
Strana 367
VIII. 14. List, když kto chce pro úrok bráti. 367 před úředníky zemskými. A mnozí lidé urození, kterýmž jsú listové při- cházeli od úřadu zemského tak psaní: „Úředníci Pražští menší“ lehčili jsú sobě ty listy, vědúce, že od úředníkóv města Pražského nemají obesláni býti; jiní pak v omylu stáli a rozuměti nemohli, jací by to byli úředníci Pražští menší, od kterýchž se jim jest list stal a psal. Pro kteréhožto omylu uvarovánie i také cizieho nápisu a — by se Pražanóm což jich jest a na ně slušie, nebralo — vedlé pravého rozumu a zněnie toho slova „Pragenses" má psáno býti ve všech listech „Uředníci menší zemští“ a ve dskách »Přiznal se před úředníky zemskými“, neb „před úředníky desk zemských“, a ne „Pražskými“; neb se tím slovem „Pragenses" ne „Pražané" než páni, rytieřstvo a země mienie; jakož svrchu dotčeno jest. Také se žádný z najvyšších úředníkóv nepíše úředníkem Pražským, než „královstvie českého“ jako najvyšší komorník královstvie českého, najvyšší sudí, najvyšší písař též „královstvie českého“ nebo „desk zemských“. Tehdy úředníci menší těch pánóv miesta držiece, po svých pániech, kterýchž miesta v úřadě zemském držie, psáti se mají ne po Pražaniech, s kterými nic nemají. Ale to jest neumělostí některých písařóv zemských přišlo, kteříž jsú toho ne- znali, že v latinském psání jménem „Prahy“ ne „Praha“ se toliko, než všecka země česká mínie. Jest ještě druhý úřad v zemi české druhých desk, kteříž také v Praze sedie: Desk dvorských; ale však najvyšší sudí nepíše se „Pražský“ než „dvoru královského“ a jeho úředníci menší píší se „úřed- níci desk dvorských“, a ne „Pražští.“ A poněvadž se ti nepíší Pražskými úředníky, ješto i dóm v Praze mají, než dvorskými, spravedlivé jest, aby se úředníci zemští titulem psali svým vlastním, kterýž jim přislušie, ne cizím, kterýž se dskami nic činiti nemá, aniž k nim přislušie. Také se při těch listech.. 51) ti titulové připadní mají ve všech listech od úřadu pochá- zejících i ve dskách přidáváni býti k titulóm přirozeným těch kdož ty úřady nesú. A zvlášť co se úředníkóv zemských 60) miestokomorníka, miestosudieho nebo miestopísaře 61) (č. 8. 9. 10. 11. v I. rec. není). 88) komuž svědčí. Dále, vóbec při listech má vědieno býti, že téměř každé uvázánie a zvlášť kdež se kto starým zápisem chce uvázati, má list od úřadu předjíti, aby se ten mohl opatřiti, na kohož chtie komorníka vésti. Též také každé bránie, kdež jest nový držitel, má list od úřadu výstražný předjíti. Též také i to bránie kdež nikdy prvé nenie bráno, list má předjíti; než kdež se prvé s komorníkem béře a nenie držitel nový, tu listu od desk nic potřebie nenie. Ještě, každý list obranní, kdež se na věno dává, nebo list na poručníky aby sirotkóm jich dědictvie postúpili, vždycky takové listy obrannie má list výstražný od desk předjíti. Než po uvázání a po nálezu panském nenie potřebie, aby list od desk list obranní předcházel, neb onenno uvázánie, a tento úmluva a zvod předcházie. A tak se jest v takových věcech přede mnú i za mne vždycky z obyčeje, kterýž za právo jest, zachovávalo; neb před odhádániem, ačkoli úmluva, zvod a troje panovánie se děje, však proto držitele miestokomorník listem svým na dvě nedělí před odhádániem vždycky z práva obsielá. Nemá ani toto ... 98) vy- dáváni býti, a nemá toho žádnému 105) s komorníkem beze všeho obsie- lánie. 113) starým zápisem neuvazoval, 134) A to se jest zachovávalo prvé až do této chvíle. — A potud o listu....
VIII. 14. List, když kto chce pro úrok bráti. 367 před úředníky zemskými. A mnozí lidé urození, kterýmž jsú listové při- cházeli od úřadu zemského tak psaní: „Úředníci Pražští menší“ lehčili jsú sobě ty listy, vědúce, že od úředníkóv města Pražského nemají obesláni býti; jiní pak v omylu stáli a rozuměti nemohli, jací by to byli úředníci Pražští menší, od kterýchž se jim jest list stal a psal. Pro kteréhožto omylu uvarovánie i také cizieho nápisu a — by se Pražanóm což jich jest a na ně slušie, nebralo — vedlé pravého rozumu a zněnie toho slova „Pragenses" má psáno býti ve všech listech „Uředníci menší zemští“ a ve dskách »Přiznal se před úředníky zemskými“, neb „před úředníky desk zemských“, a ne „Pražskými“; neb se tím slovem „Pragenses" ne „Pražané" než páni, rytieřstvo a země mienie; jakož svrchu dotčeno jest. Také se žádný z najvyšších úředníkóv nepíše úředníkem Pražským, než „královstvie českého“ jako najvyšší komorník královstvie českého, najvyšší sudí, najvyšší písař též „královstvie českého“ nebo „desk zemských“. Tehdy úředníci menší těch pánóv miesta držiece, po svých pániech, kterýchž miesta v úřadě zemském držie, psáti se mají ne po Pražaniech, s kterými nic nemají. Ale to jest neumělostí některých písařóv zemských přišlo, kteříž jsú toho ne- znali, že v latinském psání jménem „Prahy“ ne „Praha“ se toliko, než všecka země česká mínie. Jest ještě druhý úřad v zemi české druhých desk, kteříž také v Praze sedie: Desk dvorských; ale však najvyšší sudí nepíše se „Pražský“ než „dvoru královského“ a jeho úředníci menší píší se „úřed- níci desk dvorských“, a ne „Pražští.“ A poněvadž se ti nepíší Pražskými úředníky, ješto i dóm v Praze mají, než dvorskými, spravedlivé jest, aby se úředníci zemští titulem psali svým vlastním, kterýž jim přislušie, ne cizím, kterýž se dskami nic činiti nemá, aniž k nim přislušie. Také se při těch listech.. 51) ti titulové připadní mají ve všech listech od úřadu pochá- zejících i ve dskách přidáváni býti k titulóm přirozeným těch kdož ty úřady nesú. A zvlášť co se úředníkóv zemských 60) miestokomorníka, miestosudieho nebo miestopísaře 61) (č. 8. 9. 10. 11. v I. rec. není). 88) komuž svědčí. Dále, vóbec při listech má vědieno býti, že téměř každé uvázánie a zvlášť kdež se kto starým zápisem chce uvázati, má list od úřadu předjíti, aby se ten mohl opatřiti, na kohož chtie komorníka vésti. Též také každé bránie, kdež jest nový držitel, má list od úřadu výstražný předjíti. Též také i to bránie kdež nikdy prvé nenie bráno, list má předjíti; než kdež se prvé s komorníkem béře a nenie držitel nový, tu listu od desk nic potřebie nenie. Ještě, každý list obranní, kdež se na věno dává, nebo list na poručníky aby sirotkóm jich dědictvie postúpili, vždycky takové listy obrannie má list výstražný od desk předjíti. Než po uvázání a po nálezu panském nenie potřebie, aby list od desk list obranní předcházel, neb onenno uvázánie, a tento úmluva a zvod předcházie. A tak se jest v takových věcech přede mnú i za mne vždycky z obyčeje, kterýž za právo jest, zachovávalo; neb před odhádániem, ačkoli úmluva, zvod a troje panovánie se děje, však proto držitele miestokomorník listem svým na dvě nedělí před odhádániem vždycky z práva obsielá. Nemá ani toto ... 98) vy- dáváni býti, a nemá toho žádnému 105) s komorníkem beze všeho obsie- lánie. 113) starým zápisem neuvazoval, 134) A to se jest zachovávalo prvé až do této chvíle. — A potud o listu....
Strana 368
368 VIII. 14. List, když kto chce pro úrok bráti. 1. Uředníci Pražští menší desk zemských. Urozenému pánu, panu Benešovi z Kolovrat. Službu svú vzkazujem. Dávámyť věděti, že Petr z Vitbachu žádal jest na nás od úřadu komorníka, chtě bráti na dědictví tvém v Zálesí pro nepoloženie úroka svato- 5 havelského nynějšieho. My jsme to ještě na sobě zdržali do obe- slánie tvého. Protož to věda opatř to, a učiň jemu, což učiniti máš vedlé desk jeho, ač se chceš škod i nákladóv uvarovati. Dán u desk zemských v Praze léta božieho 1496 v pátek před Božím Narozeniem pod pečetí Lévy z Mašťova, na miestě najvyššieho 1o sudieho desk královstvie českého. 2. Při tom listu nenic, což k zvláštnosti jeho příslušie i také což obecně k jiným všem listóm příležie, užitečné jest povědieti. A najprvé vóbec, což se při všech listech zachovává, toto slušie věděti: Že v těch listech, kteříž od úřadu zemského vycházejí, ve všech, úředníci 15 menší, jakož se nepodpisují obyčejem obecným listóv, kteréž sobě páni nebo zemané posielají, též se nenadpisují obyčejem královským nebo kniežetským, než starodávním obyčejem, kterýž jsú Čechové staří rozumně (jako všecko jiné,) a před nimi Ře- kové i Římané staří v psaní svém ke všem lidem i sami mezi 2o sebú zachovávali, a po dnešní den oni i jiní, kteříž jich násle- dují, lidé to držie a zachovávají, že najprvé v listu na počátku pořád píší svá jména, jmenóm těch, k kterýmž píší, vždycky je předkládajíce, by pak ciesaři, králi, kniežeti neb jakž koli urozenému pánu najchudší člověk list psal. 3. Ten obyčej starý 25 a chvalitebný úřad zemský vždycky jest od staradávna zacho- vával a zachovává tak až do dnešnieho dne, že titul svój kaž- dého tituli, komuž od úřadu píší, předkládají, tak jakož zpósob listu napřed položeného ukazuje. Kterýžto obyčej starý a chva- litebný od Rekóv a od Římanóv pošlý a od starých pánóv so českých přijatý má býti zachováván i v listu obranniem, kterýž od úřadu k najvyššiemu purkrabí vycházie. Ten se jest obyčej zachovával, ale potom od nových písařóv méně učených a ne- běhlých to v listu obranniem toliko změněno jest, že se titul a jméno purkrabie najvyššieho tituli úřadu zemského předkládá; s5 ale v jiných listech ve všech starý se obyčej v psání zachovává. 4. Také v těch listech úředníci menší jmény svými vlastními se nepíší aniž se psáti mají, než jménem úřadu, a to společným a nerozdielným, takto: Uředníci menší, jakož svrchu stojí. 5. Také
368 VIII. 14. List, když kto chce pro úrok bráti. 1. Uředníci Pražští menší desk zemských. Urozenému pánu, panu Benešovi z Kolovrat. Službu svú vzkazujem. Dávámyť věděti, že Petr z Vitbachu žádal jest na nás od úřadu komorníka, chtě bráti na dědictví tvém v Zálesí pro nepoloženie úroka svato- 5 havelského nynějšieho. My jsme to ještě na sobě zdržali do obe- slánie tvého. Protož to věda opatř to, a učiň jemu, což učiniti máš vedlé desk jeho, ač se chceš škod i nákladóv uvarovati. Dán u desk zemských v Praze léta božieho 1496 v pátek před Božím Narozeniem pod pečetí Lévy z Mašťova, na miestě najvyššieho 1o sudieho desk královstvie českého. 2. Při tom listu nenic, což k zvláštnosti jeho příslušie i také což obecně k jiným všem listóm příležie, užitečné jest povědieti. A najprvé vóbec, což se při všech listech zachovává, toto slušie věděti: Že v těch listech, kteříž od úřadu zemského vycházejí, ve všech, úředníci 15 menší, jakož se nepodpisují obyčejem obecným listóv, kteréž sobě páni nebo zemané posielají, též se nenadpisují obyčejem královským nebo kniežetským, než starodávním obyčejem, kterýž jsú Čechové staří rozumně (jako všecko jiné,) a před nimi Ře- kové i Římané staří v psaní svém ke všem lidem i sami mezi 2o sebú zachovávali, a po dnešní den oni i jiní, kteříž jich násle- dují, lidé to držie a zachovávají, že najprvé v listu na počátku pořád píší svá jména, jmenóm těch, k kterýmž píší, vždycky je předkládajíce, by pak ciesaři, králi, kniežeti neb jakž koli urozenému pánu najchudší člověk list psal. 3. Ten obyčej starý 25 a chvalitebný úřad zemský vždycky jest od staradávna zacho- vával a zachovává tak až do dnešnieho dne, že titul svój kaž- dého tituli, komuž od úřadu píší, předkládají, tak jakož zpósob listu napřed položeného ukazuje. Kterýžto obyčej starý a chva- litebný od Rekóv a od Římanóv pošlý a od starých pánóv so českých přijatý má býti zachováván i v listu obranniem, kterýž od úřadu k najvyššiemu purkrabí vycházie. Ten se jest obyčej zachovával, ale potom od nových písařóv méně učených a ne- běhlých to v listu obranniem toliko změněno jest, že se titul a jméno purkrabie najvyššieho tituli úřadu zemského předkládá; s5 ale v jiných listech ve všech starý se obyčej v psání zachovává. 4. Také v těch listech úředníci menší jmény svými vlastními se nepíší aniž se psáti mají, než jménem úřadu, a to společným a nerozdielným, takto: Uředníci menší, jakož svrchu stojí. 5. Také
Strana 369
VIII. 14. List, když kto chce pro úrok bráti. 369 se při těch listech při všech to zachovává, že, komuž se koli od úřadu píše, kromě Kské Jsti, buď pán nebo vládyka, každému 40 se jako jednomu, ne jako dvěma píše (jakož forma listu před- ložená ukazuje), a žadnému se nepíše Vaší Milosti, než tobě; neb právo zemské jest všem rovné a jednostajné. Než co se titulóv dotýče, ti se již zachovávají při listech od úřadu vy- cházejících jako při obecních, že se píše pánu dvakrát pánu, 45 a zemanu jednú pánu; ale ve dskách žádný se pánem psáti nemá, než jménem pravým, křestným a příjmiem a titulem přirozeným. 6. Co se pak titulóv případných dotýče, jako že jest někto najvyšším purkrabí, najvyšším komorníkem, naj- vyšším sudím, najvyšším písařem, a jiných všelikých nápisóv 50 případných, kteříž na lidi po úřadiech jim od krále daných přicházejí: ti titulové případní mají přidáváni býti k titulóm přirozeným těch, ktož ty úřady nesú, ve všech listech od úřadu pocházejících i ve dskách; a zvláště co se úředníkóv zemských velikých i menších dotýče, to má při 65 těch pilněje ostřieháno a zachováváno býti, aby každý takový úředník po přirozeném tituli titulem úřadu svého psán byl. 7. Ještě, vóbec při všech listech má vědieno býti, že se při každém listu, kterýž od úřadu zemského vycházie, léto na konci a den, kdy jest a kde jest dán, píše. A k tomu každý list má co pečetí jednoho zetří úředníkóv menších zapečetěn býti, miesto- komorníka, miestosudieho nebo miestopísaře. 8. Dále, vóbec při listech má vědieno býti, že téměř každé uvázánie, a zvláště kdež se kto starým zápisem chce uvázati, má list od úřadu předjíti, aby se ten mohl opatřiti, na kohož chtie komorníka vésti. 9. Též 65 také každé bránie, kdež jest nový držitel, má od úřadu list výstražný předjíti. Též také i to bránie, kdež nikdy nenie prvé bráno, list má předjíti; než kdež se prvé s komorníkem béře, a nenie držitel nový, tu listu od desk nic potřebie nenie. 10. Ještě, každý list obranní, kdež se na věno dává, nebo list 70 na poručníky, aby sirotkóm jich dědictvie postúpili, vždycky ta- kové listy obranní má list výstražný od desk předjíti. Než po uvázání a po nálezu panském nenie potřebie, aby list od desk list obranní předcházel; neb onenno uvázánie, a tento úmluva a zvod předcházie. 11. A tak se jest v takových věcech přede 75 mnú i za mne vždycky z obyčeje, kterýž za právo jest, zacho- 24 Všehrd.
VIII. 14. List, když kto chce pro úrok bráti. 369 se při těch listech při všech to zachovává, že, komuž se koli od úřadu píše, kromě Kské Jsti, buď pán nebo vládyka, každému 40 se jako jednomu, ne jako dvěma píše (jakož forma listu před- ložená ukazuje), a žadnému se nepíše Vaší Milosti, než tobě; neb právo zemské jest všem rovné a jednostajné. Než co se titulóv dotýče, ti se již zachovávají při listech od úřadu vy- cházejících jako při obecních, že se píše pánu dvakrát pánu, 45 a zemanu jednú pánu; ale ve dskách žádný se pánem psáti nemá, než jménem pravým, křestným a příjmiem a titulem přirozeným. 6. Co se pak titulóv případných dotýče, jako že jest někto najvyšším purkrabí, najvyšším komorníkem, naj- vyšším sudím, najvyšším písařem, a jiných všelikých nápisóv 50 případných, kteříž na lidi po úřadiech jim od krále daných přicházejí: ti titulové případní mají přidáváni býti k titulóm přirozeným těch, ktož ty úřady nesú, ve všech listech od úřadu pocházejících i ve dskách; a zvláště co se úředníkóv zemských velikých i menších dotýče, to má při 65 těch pilněje ostřieháno a zachováváno býti, aby každý takový úředník po přirozeném tituli titulem úřadu svého psán byl. 7. Ještě, vóbec při všech listech má vědieno býti, že se při každém listu, kterýž od úřadu zemského vycházie, léto na konci a den, kdy jest a kde jest dán, píše. A k tomu každý list má co pečetí jednoho zetří úředníkóv menších zapečetěn býti, miesto- komorníka, miestosudieho nebo miestopísaře. 8. Dále, vóbec při listech má vědieno býti, že téměř každé uvázánie, a zvláště kdež se kto starým zápisem chce uvázati, má list od úřadu předjíti, aby se ten mohl opatřiti, na kohož chtie komorníka vésti. 9. Též 65 také každé bránie, kdež jest nový držitel, má od úřadu list výstražný předjíti. Též také i to bránie, kdež nikdy nenie prvé bráno, list má předjíti; než kdež se prvé s komorníkem béře, a nenie držitel nový, tu listu od desk nic potřebie nenie. 10. Ještě, každý list obranní, kdež se na věno dává, nebo list 70 na poručníky, aby sirotkóm jich dědictvie postúpili, vždycky ta- kové listy obranní má list výstražný od desk předjíti. Než po uvázání a po nálezu panském nenie potřebie, aby list od desk list obranní předcházel; neb onenno uvázánie, a tento úmluva a zvod předcházie. 11. A tak se jest v takových věcech přede 75 mnú i za mne vždycky z obyčeje, kterýž za právo jest, zacho- 24 Všehrd.
Strana 370
370 VIII. 14. List, když kto chce pro úrok bráti. vávalo; neb před odhádániem, ačkoli úmluva, zvod a troje pa- novánie se děje, však proto držitele miestokomorník listem svým na dvě neděli před odhádániem vždycky z práva obsielá. so 12. Ještě i to, což se obecně při všech listech zachovává, kteříž se píší od úřadu k měšťanóm, k dědinníkóm nebo k jiným obecným lidem, má vědieno býti, že k těm lidem obecným úřed- níci píšíce, nepíší jim služby, než toliko: dávámyť věděti; ale pánóm a rytieřstvu a zemanóm službu svú vzkazují. 13. Ne- 85 slušie i toho v zapomenutí nechati, což ke všem listóm příležie, že úředníci menší žádného listu povinni nejsú sami posielati ani na posly sami nakládati; než ten vezma list při úřadu, kohož se dotýče, každý sobě má posla zjednati, nebo sám list od úřadu donésti tomu, komuž svědčí. 14. Nemá ani toho zanecháno 90 býti při listech ani mlčeniem pominuto, že nekaždému toho žádajíciemu list se od úřadu dává, než tomu toliko, ktož po- třebně a vedle práva žádá; ani o každú při, než o tu toliko, kteréž toho slušně a vedlé povinnosti úřadu menšieho nemóž odepřieno býti. Mnozí zajisté rozličných listóv od úřadu a často 95 žádají, a k rozličným potřebám svým a přiem, ješto se to desk ani úřadu nic nedotýče; ale těm se listové od úřadu žádajícím a k těm potřebám a příhodám jich nedávají, než těm samým, ktož spravedlivě vedlé práva, řádu a obyčeje, a k tomu vedlé desk žádají. Tak žádajícím z práva listové mají od úřadu vy- 100 dáváni býti beze všech otporóv i odkládánie i všelikých odtahóv, jako jiné všecko, a nemá toho žádnému otpieráno ani zbraňováno býti tak (jakož svrchu povědieno jest) žádajíciemu. 15. Ale po- něvadž dosti povědieno jest vóbec o listech, kteříž od úřadu rozličně vycházejí, jest užitečné již povědieti, co k listóm zvláště 105 k jednomu každému příležie. A najprvé o tom, kterýž se dává, když kto chce pro úrok s komorníkem bráti, kteréhož forma jest prvé vypsána. Při tom toto se za právo drží, že žádný nenie povinen, ani kterým právem k tomu zavázán, aby úroč- níka svého listem pro nedánie úroka nebo summy obsielal, neb 110 každý bráti móž pro úrok i pro summu se uvázati s komor- níkem nebo bez komorníka mocí svú, jestli že tak dsky svědčie, beze všeho obsielánie. 16. Leč by kto novým držitelem po kúpení nebo po nápadniem zápisu toho platu byl, ten má list prvé, než by zajímal nebo se uvazoval, od úřadu vzieti. A zvláště
370 VIII. 14. List, když kto chce pro úrok bráti. vávalo; neb před odhádániem, ačkoli úmluva, zvod a troje pa- novánie se děje, však proto držitele miestokomorník listem svým na dvě neděli před odhádániem vždycky z práva obsielá. so 12. Ještě i to, což se obecně při všech listech zachovává, kteříž se píší od úřadu k měšťanóm, k dědinníkóm nebo k jiným obecným lidem, má vědieno býti, že k těm lidem obecným úřed- níci píšíce, nepíší jim služby, než toliko: dávámyť věděti; ale pánóm a rytieřstvu a zemanóm službu svú vzkazují. 13. Ne- 85 slušie i toho v zapomenutí nechati, což ke všem listóm příležie, že úředníci menší žádného listu povinni nejsú sami posielati ani na posly sami nakládati; než ten vezma list při úřadu, kohož se dotýče, každý sobě má posla zjednati, nebo sám list od úřadu donésti tomu, komuž svědčí. 14. Nemá ani toho zanecháno 90 býti při listech ani mlčeniem pominuto, že nekaždému toho žádajíciemu list se od úřadu dává, než tomu toliko, ktož po- třebně a vedle práva žádá; ani o každú při, než o tu toliko, kteréž toho slušně a vedlé povinnosti úřadu menšieho nemóž odepřieno býti. Mnozí zajisté rozličných listóv od úřadu a často 95 žádají, a k rozličným potřebám svým a přiem, ješto se to desk ani úřadu nic nedotýče; ale těm se listové od úřadu žádajícím a k těm potřebám a příhodám jich nedávají, než těm samým, ktož spravedlivě vedlé práva, řádu a obyčeje, a k tomu vedlé desk žádají. Tak žádajícím z práva listové mají od úřadu vy- 100 dáváni býti beze všech otporóv i odkládánie i všelikých odtahóv, jako jiné všecko, a nemá toho žádnému otpieráno ani zbraňováno býti tak (jakož svrchu povědieno jest) žádajíciemu. 15. Ale po- něvadž dosti povědieno jest vóbec o listech, kteříž od úřadu rozličně vycházejí, jest užitečné již povědieti, co k listóm zvláště 105 k jednomu každému příležie. A najprvé o tom, kterýž se dává, když kto chce pro úrok s komorníkem bráti, kteréhož forma jest prvé vypsána. Při tom toto se za právo drží, že žádný nenie povinen, ani kterým právem k tomu zavázán, aby úroč- níka svého listem pro nedánie úroka nebo summy obsielal, neb 110 každý bráti móž pro úrok i pro summu se uvázati s komor- níkem nebo bez komorníka mocí svú, jestli že tak dsky svědčie, beze všeho obsielánie. 16. Leč by kto novým držitelem po kúpení nebo po nápadniem zápisu toho platu byl, ten má list prvé, než by zajímal nebo se uvazoval, od úřadu vzieti. A zvláště
Strana 371
VIII. 15. List, kdež se rok nebo pól léta dává napřed věděti. 371 ktož by se chtěl některakým starým zápisem pro summu, 115 o kteréž držitel nevie, uvázati, nebo pro úrok, ješto jest jeho nikdy držitel neplatil, bráti. Tu jest spravedlivé, aby byl prvé listem od úřadu držitel o takové věci staré a neznámé obeslán, jakož se jest to vždycky od staradávna až do této chvíle za- chovávalo, že se jest žádný starým zápisem nezpravoval, neuva- 120 zoval ani pro úrok prvé neplacený zajímal, leč jest najprvé listem od úřadu držitele vedlé práva obeslal, a úředníci menší při všech brániech nebo uvázániech ty, kdož jsú bráti nebo se s komorníkem chtěli uvazovati, napomínali jsú, aby držitele listem od úřadu najprvé obeslali. 17. Také ktož listem obešle, nemá bráti, leč se posel jeho zase vrátí; jinak by se mohl v tom brání zmatek státi. 18. Ještě, v tom listu, kterýž se dává pro nezaplacenie úroka, má zejména postaveno býti, na kterých dědinách neb na kterém zboží ten plat jest; než summy ze jména nenie potřebie v tom listu psáti. 19. A ačkoli žádný 130 v úrociech zadržalých bráti nemóže, leč by komu zřetedlně dsky svědčily, aby mohl i v zadržalých úrociech bráti společně nebo rozdielně: však proto v listu často jmenovaném píše se, že jest chtěl tento neb tento bráti v úroce svatojirském nebo svato- havelském, i v jiných úrociech zadržalých ve všech. A to se 185 jest tak zachovávalo prvé, a až do té chvíle se drží. — A potud o listu, kterýž se píše pro nezaplacenie úroka. 20. A což o tom jest povědieno, kterýž se před brániem dává pro úrok, to se též rozumie o tom, kterýž se před uvázániem dává pro summy nebo pro dluhu nezaplacenie. A táž jest tohoto jako prvnieho 140 forma, když se změní, co má změnieno býti. 21. Nakonec, každý list od úřadu pro nezaplacenie úroka nebo dluhu má držiteli dědictvie i psán i dodán býti. 125 15. List, kdež se rok nebo pól léta napřed věděti dává. 24) kde a kdy se takoví listové dávají, 37) Než ten ktož na koho list 1. Uředníci Pražští menší desk zemských. Urozenému pánu Jaro- šovi z Babic. Službu svú vzkazujem. Dávámyť věděti, že Jaroslav z Pětichvost žádal jest na nás od úřadu, abychom tě listem naším obeslali, žeť dává pól léta napřed věděti, chtě, aby od něho plat svój v Babiciceh, kterýž s jemu dskami zastavil, zase vyplatil, tak 5 24*
VIII. 15. List, kdež se rok nebo pól léta dává napřed věděti. 371 ktož by se chtěl některakým starým zápisem pro summu, 115 o kteréž držitel nevie, uvázati, nebo pro úrok, ješto jest jeho nikdy držitel neplatil, bráti. Tu jest spravedlivé, aby byl prvé listem od úřadu držitel o takové věci staré a neznámé obeslán, jakož se jest to vždycky od staradávna až do této chvíle za- chovávalo, že se jest žádný starým zápisem nezpravoval, neuva- 120 zoval ani pro úrok prvé neplacený zajímal, leč jest najprvé listem od úřadu držitele vedlé práva obeslal, a úředníci menší při všech brániech nebo uvázániech ty, kdož jsú bráti nebo se s komorníkem chtěli uvazovati, napomínali jsú, aby držitele listem od úřadu najprvé obeslali. 17. Také ktož listem obešle, nemá bráti, leč se posel jeho zase vrátí; jinak by se mohl v tom brání zmatek státi. 18. Ještě, v tom listu, kterýž se dává pro nezaplacenie úroka, má zejména postaveno býti, na kterých dědinách neb na kterém zboží ten plat jest; než summy ze jména nenie potřebie v tom listu psáti. 19. A ačkoli žádný 130 v úrociech zadržalých bráti nemóže, leč by komu zřetedlně dsky svědčily, aby mohl i v zadržalých úrociech bráti společně nebo rozdielně: však proto v listu často jmenovaném píše se, že jest chtěl tento neb tento bráti v úroce svatojirském nebo svato- havelském, i v jiných úrociech zadržalých ve všech. A to se 185 jest tak zachovávalo prvé, a až do té chvíle se drží. — A potud o listu, kterýž se píše pro nezaplacenie úroka. 20. A což o tom jest povědieno, kterýž se před brániem dává pro úrok, to se též rozumie o tom, kterýž se před uvázániem dává pro summy nebo pro dluhu nezaplacenie. A táž jest tohoto jako prvnieho 140 forma, když se změní, co má změnieno býti. 21. Nakonec, každý list od úřadu pro nezaplacenie úroka nebo dluhu má držiteli dědictvie i psán i dodán býti. 125 15. List, kdež se rok nebo pól léta napřed věděti dává. 24) kde a kdy se takoví listové dávají, 37) Než ten ktož na koho list 1. Uředníci Pražští menší desk zemských. Urozenému pánu Jaro- šovi z Babic. Službu svú vzkazujem. Dávámyť věděti, že Jaroslav z Pětichvost žádal jest na nás od úřadu, abychom tě listem naším obeslali, žeť dává pól léta napřed věděti, chtě, aby od něho plat svój v Babiciceh, kterýž s jemu dskami zastavil, zase vyplatil, tak 5 24*
Strana 372
372 VIII. 15. List, kdež se rok nebo pól léta dává napřed věděti. jakož o tom dsky plněje svědčie. Ty, věda to, opatř se v tom, aby jemu učinil, což učiniti máš vedlé desk jeho, řádu a práva zemského, ač se chceš škod i nákladóv uvarovati Dán u desk léta etc. pod pečetí Alše z Košetic, miestokomorníka královstvie 10 českého. 2. A táž forma listu, když ten, ktož jest zastavil, chce zase svój plat nebo dědictvie vyplatiti, změniec, což má změněno býti. 3. Při takových listech toto má najprvé známo býti, že, ktož chce napřed pól léta dáti věděti, má se v tom při svém zápisu tak jakž dsky svědčie, zachovati; neb ne na každý čas 15 móž se dáti pól léta nebo rok napřed věděti, leč by ve dskách zřetedlně stálo, že „bude moci své vyplatiti, dada pól léta nebo rok napřed věděti když koli.“ Než kdež stojí ve dskách, že má „dáti pól léta napřed věděti, při sv. Jiří nebo při sv. Havle“, tu nemóž jindy dáno býti pól léta napřed věděti, než na ten den 20 sv. Jiřie nebo na den sv. Havla, a okolo těch rokóv dvě neděli napřed nebo dvě neděli potom. Prvé ani posléz nemóž býti vedlé práva; než to, což povědieno jest, za právo se drží. 4. A ačkoli ve všech listech od úřadu zemského pocházejících má dátum psáno býti, kde a kdy se dávají, však při těchto 25 listech, kdež se rok nebo pól léta napřed věděti dává, to má pilněje zachováváno býti, aby nebylo opuštěno; neb skrze opuštěnie toho hned zmatek, hned súd, hned róznice a z toho i škody mezi stranami zniknú. A pro jiné příčiny mnohé nemá to opu- štěno býti, o kterýchž pro dlúhost viece psáti nechci. 5. Toto se však nemá při těch listech zapomenuto býti, že mnozí sobě ústně dávají pól léta nebo rok napřed věděti; ale bývají o to potom mezi nimi hádky a pótky rozličné. Mnohem užitečněje jest listem to oznamovati od úřadu nežli slovy. 6. A to takové listem od desk věděti dánie hned jakž se list napíše, má ve dsky při zápisu 35 znamenáno býti, tu kdež sobě zastavují, kto jest a kdy a komu co dal napřed věděti. A to se z práva tak má zapisovati pro zapřenie a súdóv i róznic mezi stranami uvarovánie. 7. Než ten, ktož na to list od úřadu béře, má to pilně opatřiti, aby toho, na koho jest vzat, týž list došel a jemu dodán byl. 8. A móž ten 40 list vzat býti bez přítomnosti toho, kohož se dotýče, a bez osob- nieho u desk postavenie, jako jiní listové všickni. — A potud o těch listech, kdež strana straně dává napřed věděti rok nebo pól léta.
372 VIII. 15. List, kdež se rok nebo pól léta dává napřed věděti. jakož o tom dsky plněje svědčie. Ty, věda to, opatř se v tom, aby jemu učinil, což učiniti máš vedlé desk jeho, řádu a práva zemského, ač se chceš škod i nákladóv uvarovati Dán u desk léta etc. pod pečetí Alše z Košetic, miestokomorníka královstvie 10 českého. 2. A táž forma listu, když ten, ktož jest zastavil, chce zase svój plat nebo dědictvie vyplatiti, změniec, což má změněno býti. 3. Při takových listech toto má najprvé známo býti, že, ktož chce napřed pól léta dáti věděti, má se v tom při svém zápisu tak jakž dsky svědčie, zachovati; neb ne na každý čas 15 móž se dáti pól léta nebo rok napřed věděti, leč by ve dskách zřetedlně stálo, že „bude moci své vyplatiti, dada pól léta nebo rok napřed věděti když koli.“ Než kdež stojí ve dskách, že má „dáti pól léta napřed věděti, při sv. Jiří nebo při sv. Havle“, tu nemóž jindy dáno býti pól léta napřed věděti, než na ten den 20 sv. Jiřie nebo na den sv. Havla, a okolo těch rokóv dvě neděli napřed nebo dvě neděli potom. Prvé ani posléz nemóž býti vedlé práva; než to, což povědieno jest, za právo se drží. 4. A ačkoli ve všech listech od úřadu zemského pocházejících má dátum psáno býti, kde a kdy se dávají, však při těchto 25 listech, kdež se rok nebo pól léta napřed věděti dává, to má pilněje zachováváno býti, aby nebylo opuštěno; neb skrze opuštěnie toho hned zmatek, hned súd, hned róznice a z toho i škody mezi stranami zniknú. A pro jiné příčiny mnohé nemá to opu- štěno býti, o kterýchž pro dlúhost viece psáti nechci. 5. Toto se však nemá při těch listech zapomenuto býti, že mnozí sobě ústně dávají pól léta nebo rok napřed věděti; ale bývají o to potom mezi nimi hádky a pótky rozličné. Mnohem užitečněje jest listem to oznamovati od úřadu nežli slovy. 6. A to takové listem od desk věděti dánie hned jakž se list napíše, má ve dsky při zápisu 35 znamenáno býti, tu kdež sobě zastavují, kto jest a kdy a komu co dal napřed věděti. A to se z práva tak má zapisovati pro zapřenie a súdóv i róznic mezi stranami uvarovánie. 7. Než ten, ktož na to list od úřadu béře, má to pilně opatřiti, aby toho, na koho jest vzat, týž list došel a jemu dodán byl. 8. A móž ten 40 list vzat býti bez přítomnosti toho, kohož se dotýče, a bez osob- nieho u desk postavenie, jako jiní listové všickni. — A potud o těch listech, kdež strana straně dává napřed věděti rok nebo pól léta.
Strana 373
VIII. 16. O listu, když po vyjíti etc. — 17. 0 listu, kdež se věno 373 16. O listu, když po vyjití polúletie nebo roku napřed daného věděti k penězóm se obsielá ten, ktož je bráti má. 1. Uředníci Pražští menší desk zemských. Urozenému pánu Jaro- slavovi z Pětichvost. Službu svú vzkazujem. Dávámyť věděti, že Jaroš z Babic položil jest tobě penieze u desk na zplacenie platu svého v Babiciech, kterýž od něho dskami zemskými zapsaný máš. Pro- tož, to věda, sročiece se k určenému dni, k úřadu desk zemských 5 přijdúce, ty penieze své vezmeš, a jemu také učiníš, co učiniti máš vedlé desk a řádu zemského. Dán u desk pod pečetí Alše z Košetic na miestě najvyššieho komorníka královstvie českého, léta božieho 1496 v pátek před Novým létem. 2. Při tom listu najprvé má vědieno býti, že nemá od úřadu psán ani dán býti, leč prvé 10 peniezi na výplatu u desk položeni budú. 3. A peniezi se u desk kladú nevyčteni než zapečetěni, kteréž ne úředníci menší vyčítati mají, než ten sám, ktož jest je položil, nebo ten, komuž by to registry zemskými poručil, a jinak nic. 4. A ty penieze písař menších desk má přijímati, zapisovati i vydávati, též jako úročnie. 15 5. Ktož takový list na penieze u desk položené béře od úřadu, má při tom svój list vedlé listu úředníkóv poslati, v kterémž má rok tomu, komuž peniezi u desk ležie, položiti a oznámiti, kdy má k úřadu a ke dskám přijeti. 6. Pakli chce a žádá toho, aby v listu úředničiem rok druhé straně byl položen, to také 20 móž učiniti, a toho jemu úředníci menší nemají otpierati. 7. Pakli na rok složený nebo úředníky uložený která strana ke dskám nepřijede, v ničemž nic; neb znovu sobě musie rok nebo pól léta dáti napřed věděti, anebo desk a pokut svých se držeti. A kteráž strana stane, má ten celý den vystáti, a na- 25 zajtřie móž žádati úředníkóv, aby vedlé desk komorník vydán byl, anebo jest-li jiná která pokuta, aby při té zachován byl; pakli žádné pokuty nenie, móž se opovědieti před úředníky, že stojí vedlé psánie jich. A chce-li, móž žádati, aby to stánie jeho a druhé strany nestánie dskami zapsáno pro paměť a potřebu 30 budúcí bylo. A to úředníci každému učiniti mají. 17. O listu, kdež se věno zplacuje. 1. Uředníci Pražští menší desk zemských. Urozené paní Adličce z Všestud, manželce někdy Mstibora z Waldeka. Službu svú vzkazu-
VIII. 16. O listu, když po vyjíti etc. — 17. 0 listu, kdež se věno 373 16. O listu, když po vyjití polúletie nebo roku napřed daného věděti k penězóm se obsielá ten, ktož je bráti má. 1. Uředníci Pražští menší desk zemských. Urozenému pánu Jaro- slavovi z Pětichvost. Službu svú vzkazujem. Dávámyť věděti, že Jaroš z Babic položil jest tobě penieze u desk na zplacenie platu svého v Babiciech, kterýž od něho dskami zemskými zapsaný máš. Pro- tož, to věda, sročiece se k určenému dni, k úřadu desk zemských 5 přijdúce, ty penieze své vezmeš, a jemu také učiníš, co učiniti máš vedlé desk a řádu zemského. Dán u desk pod pečetí Alše z Košetic na miestě najvyššieho komorníka královstvie českého, léta božieho 1496 v pátek před Novým létem. 2. Při tom listu najprvé má vědieno býti, že nemá od úřadu psán ani dán býti, leč prvé 10 peniezi na výplatu u desk položeni budú. 3. A peniezi se u desk kladú nevyčteni než zapečetěni, kteréž ne úředníci menší vyčítati mají, než ten sám, ktož jest je položil, nebo ten, komuž by to registry zemskými poručil, a jinak nic. 4. A ty penieze písař menších desk má přijímati, zapisovati i vydávati, též jako úročnie. 15 5. Ktož takový list na penieze u desk položené béře od úřadu, má při tom svój list vedlé listu úředníkóv poslati, v kterémž má rok tomu, komuž peniezi u desk ležie, položiti a oznámiti, kdy má k úřadu a ke dskám přijeti. 6. Pakli chce a žádá toho, aby v listu úředničiem rok druhé straně byl položen, to také 20 móž učiniti, a toho jemu úředníci menší nemají otpierati. 7. Pakli na rok složený nebo úředníky uložený která strana ke dskám nepřijede, v ničemž nic; neb znovu sobě musie rok nebo pól léta dáti napřed věděti, anebo desk a pokut svých se držeti. A kteráž strana stane, má ten celý den vystáti, a na- 25 zajtřie móž žádati úředníkóv, aby vedlé desk komorník vydán byl, anebo jest-li jiná která pokuta, aby při té zachován byl; pakli žádné pokuty nenie, móž se opovědieti před úředníky, že stojí vedlé psánie jich. A chce-li, móž žádati, aby to stánie jeho a druhé strany nestánie dskami zapsáno pro paměť a potřebu 30 budúcí bylo. A to úředníci každému učiniti mají. 17. O listu, kdež se věno zplacuje. 1. Uředníci Pražští menší desk zemských. Urozené paní Adličce z Všestud, manželce někdy Mstibora z Waldeka. Službu svú vzkazu-
Strana 374
374 VIII. 18. List, kdež se poručníci obsielají. jem. Dávámyť věděti, že Jan z Waldeka, dědic dědin a zbožie Waldeckého, položil jest tobě u nás při úřadu penieze na zplacenie s věna tvého, kteréž dskami máš od svrchupsaného Mstibora někdy manžela tvého zapsané, tak jakož o tom též dsky zemské plněje svědčie. Protož to vědúci, sročiece se k určenému dni, ke dskám a k úřadu přijedúce, ty penieze své věnné vezmeš a jemu zase učiníš, což učiniti máš vedlé řádu a práva zemského. Dán u desk 1o v Praze léta božieho 1497, v ten úterý po Novém letě, pod pečetí Alše z Košetic, miestokomorníka královstvie českého. 2. Ale že o zplacování věn, jaký se při tom obyčej z práva zachovává, dosti jest povědieno v Pátých knihách v nápisu „o zplacení věn“ i z té příčiny, aby se jedna věc dvakrát nemluvila, o tom listu, 15 kterýž se na zplacenie od úřadu dává, nenie potřebie viece psáti. 18. List, kdež se poručníci obsielají, aby sirotkóm let došlým zbožie jich postúpili. 1. Uředníci Pražští menší desk zemských. Urozeným pánóm Ha- bartovi z Třebiš a Ctiradovi z Kocňovic, mocným otcóm poručním sirotkóv někdy Hilbranta z Payru. Službu svú vzkazujem. Dávámy vám věděti, že Filibéř z Payru, maje léta spravedlivá, námi vedlé 5 práva zemského ohledaná a nalezená, žádal jest na nás, abychom vás listem naším od úřadu obeslali, abyšte vy jemu i bratřiem jeho mladším zbožie jich, kteréhož jste až do této chvíle poručníci byli, postúpili. My jemu toho slušně odepřieti nemohúce, tímto naším listem vás napomienámy, abyšte jemu, poněvadž léta spra- 1o vedlivá má, zbožie jeho i bratří jeho mladších ještě let nemajících, vedlé práva postúpili beze všech odtahóv, pro uvarovánie škod a nákladóv mezi vámi dalších. Dán u desk na hradě Pražském léta božieho 1497 v úterý po Novém letě pod pečetí Jana z Plané, miestopísaře desk královstvie českého. 2. Při tom listu za právo 15 se toto drží: Že úředníci každému sirotku let došlému toho na nich žádajíciemu list takový vydati mají, a poručníci kteříž koli, otcem učinění, králem daní nebo příbuzenstviem v to vešlí, po takovém od úřadu obeslání mají a povinni jsú hned sirotkóm zbožie jich postúpiti, vedlé práva zemského, ničímž se nezastie- 20 rajíce. 3. Neb žádné poručenstvie déle netrvá, než do let jed- noho sirotka najstaršieho, bud ten mužského pohlavie nebo žen-
374 VIII. 18. List, kdež se poručníci obsielají. jem. Dávámyť věděti, že Jan z Waldeka, dědic dědin a zbožie Waldeckého, položil jest tobě u nás při úřadu penieze na zplacenie s věna tvého, kteréž dskami máš od svrchupsaného Mstibora někdy manžela tvého zapsané, tak jakož o tom též dsky zemské plněje svědčie. Protož to vědúci, sročiece se k určenému dni, ke dskám a k úřadu přijedúce, ty penieze své věnné vezmeš a jemu zase učiníš, což učiniti máš vedlé řádu a práva zemského. Dán u desk 1o v Praze léta božieho 1497, v ten úterý po Novém letě, pod pečetí Alše z Košetic, miestokomorníka královstvie českého. 2. Ale že o zplacování věn, jaký se při tom obyčej z práva zachovává, dosti jest povědieno v Pátých knihách v nápisu „o zplacení věn“ i z té příčiny, aby se jedna věc dvakrát nemluvila, o tom listu, 15 kterýž se na zplacenie od úřadu dává, nenie potřebie viece psáti. 18. List, kdež se poručníci obsielají, aby sirotkóm let došlým zbožie jich postúpili. 1. Uředníci Pražští menší desk zemských. Urozeným pánóm Ha- bartovi z Třebiš a Ctiradovi z Kocňovic, mocným otcóm poručním sirotkóv někdy Hilbranta z Payru. Službu svú vzkazujem. Dávámy vám věděti, že Filibéř z Payru, maje léta spravedlivá, námi vedlé 5 práva zemského ohledaná a nalezená, žádal jest na nás, abychom vás listem naším od úřadu obeslali, abyšte vy jemu i bratřiem jeho mladším zbožie jich, kteréhož jste až do této chvíle poručníci byli, postúpili. My jemu toho slušně odepřieti nemohúce, tímto naším listem vás napomienámy, abyšte jemu, poněvadž léta spra- 1o vedlivá má, zbožie jeho i bratří jeho mladších ještě let nemajících, vedlé práva postúpili beze všech odtahóv, pro uvarovánie škod a nákladóv mezi vámi dalších. Dán u desk na hradě Pražském léta božieho 1497 v úterý po Novém letě pod pečetí Jana z Plané, miestopísaře desk královstvie českého. 2. Při tom listu za právo 15 se toto drží: Že úředníci každému sirotku let došlému toho na nich žádajíciemu list takový vydati mají, a poručníci kteříž koli, otcem učinění, králem daní nebo příbuzenstviem v to vešlí, po takovém od úřadu obeslání mají a povinni jsú hned sirotkóm zbožie jich postúpiti, vedlé práva zemského, ničímž se nezastie- 20 rajíce. 3. Neb žádné poručenstvie déle netrvá, než do let jed- noho sirotka najstaršieho, bud ten mužského pohlavie nebo žen-
Strana 375
VIII. 19. List na svědka, když pohnán jsa svědčiti nechce. 375 ského. 4. Pakli by se tomu zbraňovali, tehdy napřed proti právu učinie, a potom od toho dne škodami budú moci vedlé práva od sirotkóv honěni býti, neb dále k držení statku sirotčieho žádného práva nemají. 5. Pakli by toho vždy učiniti nechtěli, 25 tehdy sirotci list obranní od úřadu desk zemských vezmúce, v zbožie své mají od najvyššieho purkrabie zemského uvedeni býti, beze všech zmatkóv. 19. List na svědka, když, pohnán jsa, svědčiti nechce. 47) aby sám toliko písař slyšal. Má také.. 66) na úřadu slyšeti žáda- jící má čteno svědomie býti, 1. Uředníci Pražští menší desk zemských. Urozenému pánu Šlay- borovi z Pintic. Službu svú vzkazujem. Dávámyť věděti, že KMst se pány s plného súdu zemského ráčili jsú nám rozkázati, abychom tě listem naším od úřadu obeslali, kdežs pohnán od Plika Anti- šnoble z Varóv, aby jemu vedlé práva svědomie vydal, čehož by 5 v při jeho svědom byl. Ale tys toho učiniti zanetbal. Král JMst a páni tobě rozkazují, aby tomu, k čemuž právem a póhonem připraven jsi, dosti vedlé práva učinil, a svědomie Antišnoblovi, kteréhož na tobě žádá, aby vydal, a to konečně v úterý najprv příští, ničímž se nevymlúvaje. Pakli toho neučiníš, a jemu svědo- 10 mie nevydáš, a on pro tvé nesvědčenie které škody vezme, věz, že těch škod všech na tobě a na statku tvém vedlé práva bude moci postihnúti. Dán na hradě Pražském léta božieho 1497, v středu před božím křtěniem, pod pečetí Václava z Březnice, písaře desk královstvie českého. 2. Mnoho takových listóv vycházie na svědky, 15 a téměř znamenitější každý po póhonu nechce svědčiti, než po listu. (Ale má vědieno býti, že jsú takoví listové noví a za mne začatí, o kterýchž jsú staří nic nevěděli, než po póhonu vedlé práva každý musel svědčiti, věz nebo nevěz). 3. Ti listové z roz- kázánie KMsti a pánóv dávají se již od úřadu let od osmi; 20 a netoliko se dávají, když páni na súdě sedie, ale také u desk dole kromě súdu, když toho komu potřebie jest. (Neb to obecnie rozkázánie KMsti a panóv jest, ačkoli dskami zapsáno nenie). 4. Po tom listu každý zavázán jest svědčiti; pakli by nesvědčil, co má jemu z toho přijíti, to konec listu svrchu psaného uka- 25
VIII. 19. List na svědka, když pohnán jsa svědčiti nechce. 375 ského. 4. Pakli by se tomu zbraňovali, tehdy napřed proti právu učinie, a potom od toho dne škodami budú moci vedlé práva od sirotkóv honěni býti, neb dále k držení statku sirotčieho žádného práva nemají. 5. Pakli by toho vždy učiniti nechtěli, 25 tehdy sirotci list obranní od úřadu desk zemských vezmúce, v zbožie své mají od najvyššieho purkrabie zemského uvedeni býti, beze všech zmatkóv. 19. List na svědka, když, pohnán jsa, svědčiti nechce. 47) aby sám toliko písař slyšal. Má také.. 66) na úřadu slyšeti žáda- jící má čteno svědomie býti, 1. Uředníci Pražští menší desk zemských. Urozenému pánu Šlay- borovi z Pintic. Službu svú vzkazujem. Dávámyť věděti, že KMst se pány s plného súdu zemského ráčili jsú nám rozkázati, abychom tě listem naším od úřadu obeslali, kdežs pohnán od Plika Anti- šnoble z Varóv, aby jemu vedlé práva svědomie vydal, čehož by 5 v při jeho svědom byl. Ale tys toho učiniti zanetbal. Král JMst a páni tobě rozkazují, aby tomu, k čemuž právem a póhonem připraven jsi, dosti vedlé práva učinil, a svědomie Antišnoblovi, kteréhož na tobě žádá, aby vydal, a to konečně v úterý najprv příští, ničímž se nevymlúvaje. Pakli toho neučiníš, a jemu svědo- 10 mie nevydáš, a on pro tvé nesvědčenie které škody vezme, věz, že těch škod všech na tobě a na statku tvém vedlé práva bude moci postihnúti. Dán na hradě Pražském léta božieho 1497, v středu před božím křtěniem, pod pečetí Václava z Březnice, písaře desk královstvie českého. 2. Mnoho takových listóv vycházie na svědky, 15 a téměř znamenitější každý po póhonu nechce svědčiti, než po listu. (Ale má vědieno býti, že jsú takoví listové noví a za mne začatí, o kterýchž jsú staří nic nevěděli, než po póhonu vedlé práva každý musel svědčiti, věz nebo nevěz). 3. Ti listové z roz- kázánie KMsti a pánóv dávají se již od úřadu let od osmi; 20 a netoliko se dávají, když páni na súdě sedie, ale také u desk dole kromě súdu, když toho komu potřebie jest. (Neb to obecnie rozkázánie KMsti a panóv jest, ačkoli dskami zapsáno nenie). 4. Po tom listu každý zavázán jest svědčiti; pakli by nesvědčil, co má jemu z toho přijíti, to konec listu svrchu psaného uka- 25
Strana 376
376 VIII. 19. List na svědka, když, pohnán jsa, svědčiti nechce. zuje. 5. Také při tom toto se zachovává, že, ktož koli pohnán jsa k svědčení, svědčí po póhonu, ten od svědomie má zaplatiti, ktož pohánie; ale ktož po listu svědčí, ten sám od svého svěd- čenie má zaplatiti. 6. A také, ktož koho k svědomí požene, 30 tehdy na ten rok, k kterémuž jest pohnal, má sám státi, a pohnané tu najda, má jim oznámiti, co na nich žádá, a k úřadu s nimi přijíti. Pakli sám požena nestane, tehdy pohnaní nejsú povinni jemu svědčiti, poněvadž nevědie co, aniž má na ně list svrchupsaný dán býti od úřadu; poněvadž jest jimi nic nesešlo, 35 než tím samým, ktož jest jich pohnal. Chce-li pak, aby mu svědčili, má jich znovu k svědomí pohnati; neb list ne na každého se dává k svědomí pohnaného, než na toho toliko, ktož, pohnán jsa, nestojí, nebo stoje svědčiti nechce. 7. Také s svědky po přísaze učiněné ten, ktož je vede, nemá viece nic 40 mluviti, ani jim co zpomienati; a chtěl-li by co mluviti, toho jemu úředníci menší nemají dopustiti. Než dokudž přísahy svědci neučinie, móž s nimi mluviti i jim zpomienati a je pamatovati, co jemu svědčiti mají. Než po přísaze má od nich hned odstúpiti, a s nimi nic dále mluviti nemá. 8. A svědci 45 ti spolu přísahu učiniti mnozí pojednú mohú, ale svědčiti spolu nemohú, než každý zvláště, pořád po jednom až do poslednieho (jakož o tom již psáno jest při dskách, v kteréž se svědomie píší,) a to ne nad hlas, než aby sám toliko písař slyšal, v ucho. Má také písař, kterýž svědomie píše, ne tak, jakž chce, ale tak 50 jakž svědci pravie, po nich psáti, nic neopravuje z sebe, tref se svědomie jich nebo netref, buď k rozumu nebo nebuď. A má ta slova, kteráž svědek každý praví a ne jiná, tak pořád jakž praví a ne jinak psáti, ani jednoho svědka s druhým má srovná- vati ani co zpomienati, než mlče a pilně poslúchaje, to což oni 55 vyznávají, psáti. 9. A když dosvědčí svědek, tak že dí: již já viec nejsem svědom, tehdy písař má každému svědku svědomie přečísti, aby rozuměl, tak-li jest psáno, jakž jest svědčil, čili jinak, a to slyše, aby mohl opraviti, změniti, ujieti, přičiniti, tak jakž svědom jest. 10. Ale při tom svědčení toto má písař so pilně znáti, že žádný svědek, kterýž, vyslyše své svědomie, odstúpí od písaře, nemá a nemóž v ničemž svého svědomie opravovati, ani co k tomu dále připisovati, aniž k tomu vedlé práva dopuštěn býti. Než chce-li co ještě svědčiti, má znovu
376 VIII. 19. List na svědka, když, pohnán jsa, svědčiti nechce. zuje. 5. Také při tom toto se zachovává, že, ktož koli pohnán jsa k svědčení, svědčí po póhonu, ten od svědomie má zaplatiti, ktož pohánie; ale ktož po listu svědčí, ten sám od svého svěd- čenie má zaplatiti. 6. A také, ktož koho k svědomí požene, 30 tehdy na ten rok, k kterémuž jest pohnal, má sám státi, a pohnané tu najda, má jim oznámiti, co na nich žádá, a k úřadu s nimi přijíti. Pakli sám požena nestane, tehdy pohnaní nejsú povinni jemu svědčiti, poněvadž nevědie co, aniž má na ně list svrchupsaný dán býti od úřadu; poněvadž jest jimi nic nesešlo, 35 než tím samým, ktož jest jich pohnal. Chce-li pak, aby mu svědčili, má jich znovu k svědomí pohnati; neb list ne na každého se dává k svědomí pohnaného, než na toho toliko, ktož, pohnán jsa, nestojí, nebo stoje svědčiti nechce. 7. Také s svědky po přísaze učiněné ten, ktož je vede, nemá viece nic 40 mluviti, ani jim co zpomienati; a chtěl-li by co mluviti, toho jemu úředníci menší nemají dopustiti. Než dokudž přísahy svědci neučinie, móž s nimi mluviti i jim zpomienati a je pamatovati, co jemu svědčiti mají. Než po přísaze má od nich hned odstúpiti, a s nimi nic dále mluviti nemá. 8. A svědci 45 ti spolu přísahu učiniti mnozí pojednú mohú, ale svědčiti spolu nemohú, než každý zvláště, pořád po jednom až do poslednieho (jakož o tom již psáno jest při dskách, v kteréž se svědomie píší,) a to ne nad hlas, než aby sám toliko písař slyšal, v ucho. Má také písař, kterýž svědomie píše, ne tak, jakž chce, ale tak 50 jakž svědci pravie, po nich psáti, nic neopravuje z sebe, tref se svědomie jich nebo netref, buď k rozumu nebo nebuď. A má ta slova, kteráž svědek každý praví a ne jiná, tak pořád jakž praví a ne jinak psáti, ani jednoho svědka s druhým má srovná- vati ani co zpomienati, než mlče a pilně poslúchaje, to což oni 55 vyznávají, psáti. 9. A když dosvědčí svědek, tak že dí: již já viec nejsem svědom, tehdy písař má každému svědku svědomie přečísti, aby rozuměl, tak-li jest psáno, jakž jest svědčil, čili jinak, a to slyše, aby mohl opraviti, změniti, ujieti, přičiniti, tak jakž svědom jest. 10. Ale při tom svědčení toto má písař so pilně znáti, že žádný svědek, kterýž, vyslyše své svědomie, odstúpí od písaře, nemá a nemóž v ničemž svého svědomie opravovati, ani co k tomu dále připisovati, aniž k tomu vedlé práva dopuštěn býti. Než chce-li co ještě svědčiti, má znovu
Strana 377
VIII. 20. List, kdež s plného súdu král rozkazuje někomu etc. 377 přísahu učiniti, a znovu má svědomie jeho podruhé samo o sobě zvláště, ne s prvním, psáno býti. 11. Těch svědomí tak zapsaných 65 žádný z pánóv, žádný z úředníkóv zemských sám sobě nemá ohledovati ani čísti, aniž také které straně toho na úřadu žáda- jície má čteno svědomie býti, než zavřené má schováno býti, až do súdu, kdež straně žádajície má bez otporu čteno býti. Než to svědomie, kteréž by na súdu zemském čteno bylo, to móž potom dole u desk nebo nahoře čteno býti, ktož by toho žádal, i z desk vypsáno. — A potud o listu na svědky a o svědomí. 70 20. List, kdež s plného súdu král rozkazuje někomu, aby stál, nebo páni. 1. Uředníci Pražští menší. Urozenému pánu Niklovi z Ronš- perka. Službu svú vzkazujem. Dávámyť věděti, že král JMst se pány s plného súdu tobě rozkazují, aby před JMsti na súdu zemském stál v ten úterý po suchých dnech postních najprv příštích beze všech omluv, a Fabianovi ze Erkeříc, z čehož tě viniti bude, aby 5 práv byl. To znaje, vedlé rozkázánie krále JMsti a pánóv a psanie našeho tak se zachováš. Dán na hradě Pražském léta božieho 1497, v pátek před božím křteniem, pod pečetí etc. 2. Při těch listech toto najprvé známo jest, že jsú noví a neobyčejní; neb vedlé práva k súdu zemskému každý obyvatel země české 10 ne listem, než póhonem a komorníkem má připraven býti, a k žádnému obeslání státi k súdu nenie povinen listovniemu, než k póhonu samému. 3. Aniž vedlé práva která pře na súdě zemském nepóhonná má slyšána býti, jakož to pak se často od pánóv slýchá, „že pře stranné, kteréž v úterý súdie, z milosti, 15 ne z práva slyšie“. A poněvadž ne z práva než z milosti takové pře se súdie, tehdy žádný, ktož právem chce živ býti viece než milostí, k tomu súdu státi nenie zavázán, poněvadž se to ne z práva než z milosti děje (jakož o tom také v Prvních knihách tohoto sepsánie mého dosti jest povědieno). 4. Než, když s volí 20 obú stran jest, že se k tomu z dobré vóle poddadie, aby tím súdem slyšáni byli, tu jest každý takovým během k tomu súdu státi povinen, poněvadž dobrovolné podvolenie všecka práva v nic obracie. Ale kdež takového podvolenie s obú stran se nestane, tu jeden k tomu nesvoliv druhému toho žádajíciemu 25
VIII. 20. List, kdež s plného súdu král rozkazuje někomu etc. 377 přísahu učiniti, a znovu má svědomie jeho podruhé samo o sobě zvláště, ne s prvním, psáno býti. 11. Těch svědomí tak zapsaných 65 žádný z pánóv, žádný z úředníkóv zemských sám sobě nemá ohledovati ani čísti, aniž také které straně toho na úřadu žáda- jície má čteno svědomie býti, než zavřené má schováno býti, až do súdu, kdež straně žádajície má bez otporu čteno býti. Než to svědomie, kteréž by na súdu zemském čteno bylo, to móž potom dole u desk nebo nahoře čteno býti, ktož by toho žádal, i z desk vypsáno. — A potud o listu na svědky a o svědomí. 70 20. List, kdež s plného súdu král rozkazuje někomu, aby stál, nebo páni. 1. Uředníci Pražští menší. Urozenému pánu Niklovi z Ronš- perka. Službu svú vzkazujem. Dávámyť věděti, že král JMst se pány s plného súdu tobě rozkazují, aby před JMsti na súdu zemském stál v ten úterý po suchých dnech postních najprv příštích beze všech omluv, a Fabianovi ze Erkeříc, z čehož tě viniti bude, aby 5 práv byl. To znaje, vedlé rozkázánie krále JMsti a pánóv a psanie našeho tak se zachováš. Dán na hradě Pražském léta božieho 1497, v pátek před božím křteniem, pod pečetí etc. 2. Při těch listech toto najprvé známo jest, že jsú noví a neobyčejní; neb vedlé práva k súdu zemskému každý obyvatel země české 10 ne listem, než póhonem a komorníkem má připraven býti, a k žádnému obeslání státi k súdu nenie povinen listovniemu, než k póhonu samému. 3. Aniž vedlé práva která pře na súdě zemském nepóhonná má slyšána býti, jakož to pak se často od pánóv slýchá, „že pře stranné, kteréž v úterý súdie, z milosti, 15 ne z práva slyšie“. A poněvadž ne z práva než z milosti takové pře se súdie, tehdy žádný, ktož právem chce živ býti viece než milostí, k tomu súdu státi nenie zavázán, poněvadž se to ne z práva než z milosti děje (jakož o tom také v Prvních knihách tohoto sepsánie mého dosti jest povědieno). 4. Než, když s volí 20 obú stran jest, že se k tomu z dobré vóle poddadie, aby tím súdem slyšáni byli, tu jest každý takovým během k tomu súdu státi povinen, poněvadž dobrovolné podvolenie všecka práva v nic obracie. Ale kdež takového podvolenie s obú stran se nestane, tu jeden k tomu nesvoliv druhému toho žádajíciemu 25
Strana 378
378 VIII. 21. List k odhádání. — 22. List obranní. a k tomu svolujíciemu, by pak byl i listem obeslán, nenie státi zavázán, ani, by pak stál, odpoviedati, na právo se odvolaje, aby k tomu právem a póhonem vedlé řádu zemského a obyčeje byl připraven. A při tom každý má zóstaven býti, neb se práva hájiti so žádnému nemá ani móže od žádného. 21. List k odhádání. 3) k odhádání držitele zavřený bývá; 1. Všickni listové, kteříž se od úřadu dávají, otevření býti mají. 2. Sám list, kterýmž miestokomorník obsielá k odhádání držitele dědictvie, kteréž se má odhádati, zavřený bývá; neb ten list viece se od miestokomorníka samého než od úřadu zemského s dává; protož i on sám v tom listu se podpisuje, i pečetí svú ten list zavra zapečetuje. 3. Toho zpósob jest tento: Uroze- nému pánu Janovi z Bohnic. Aleš z Košetic, miestokomorník královstvie českého. Službu svú vzkazuji. Dávámť věděti, že dědic- tvie tvé na Prosíku odhádati mám Janovi Štuksovi z Strašnic 1o vedlé úřadu svého, a to konečně ve dvú nedělí od dánie listu tohoto pořád zběhlých. Ty to věda, s přátely svými na ten den tu při tom odhádání buď, neb tu také i Strašnický s přátely svými bude a já též, a dědictvie tvé vedlé práva a úřadu mého jemu odhádám. Dán v Praze u desk zemských léta božieho 1497 15 v pátek na božie křtěnie. 4. Ten list, kterýmž miestokomorník držitele obsielá, má vždycky přede dvěma nedělmi odhádánie předejíti, aby se držitel mohl v tom času přátely i jinými potře- bami opatřiti. A to se za právo od staradávna až do dnešnieho dne zachovává. — Potud o listu k odhádání. 22. List obranní. 1. Urozenému pánu, panu Janovi Jencovi z Janovic a s Pétršpurka, najvyššiemu purkrabí Pražskému, neb jeho miesto držíeciemu. Uředníci menší desk zemských. Službu svú vzkazujem. Užitečné se jest nám zdálo, urozený pane, WMsti oznámiti, kterak 5 Jan z Kútóv uvázal se jest, řád práva země české zachovav, s komorníkem v dědictvie někdy Přibíka Tluksy z Poseči, v Lautr- bachu v hrad, v dvór poplužni s poplužiem, ves celú, dvory
378 VIII. 21. List k odhádání. — 22. List obranní. a k tomu svolujíciemu, by pak byl i listem obeslán, nenie státi zavázán, ani, by pak stál, odpoviedati, na právo se odvolaje, aby k tomu právem a póhonem vedlé řádu zemského a obyčeje byl připraven. A při tom každý má zóstaven býti, neb se práva hájiti so žádnému nemá ani móže od žádného. 21. List k odhádání. 3) k odhádání držitele zavřený bývá; 1. Všickni listové, kteříž se od úřadu dávají, otevření býti mají. 2. Sám list, kterýmž miestokomorník obsielá k odhádání držitele dědictvie, kteréž se má odhádati, zavřený bývá; neb ten list viece se od miestokomorníka samého než od úřadu zemského s dává; protož i on sám v tom listu se podpisuje, i pečetí svú ten list zavra zapečetuje. 3. Toho zpósob jest tento: Uroze- nému pánu Janovi z Bohnic. Aleš z Košetic, miestokomorník královstvie českého. Službu svú vzkazuji. Dávámť věděti, že dědic- tvie tvé na Prosíku odhádati mám Janovi Štuksovi z Strašnic 1o vedlé úřadu svého, a to konečně ve dvú nedělí od dánie listu tohoto pořád zběhlých. Ty to věda, s přátely svými na ten den tu při tom odhádání buď, neb tu také i Strašnický s přátely svými bude a já též, a dědictvie tvé vedlé práva a úřadu mého jemu odhádám. Dán v Praze u desk zemských léta božieho 1497 15 v pátek na božie křtěnie. 4. Ten list, kterýmž miestokomorník držitele obsielá, má vždycky přede dvěma nedělmi odhádánie předejíti, aby se držitel mohl v tom času přátely i jinými potře- bami opatřiti. A to se za právo od staradávna až do dnešnieho dne zachovává. — Potud o listu k odhádání. 22. List obranní. 1. Urozenému pánu, panu Janovi Jencovi z Janovic a s Pétršpurka, najvyššiemu purkrabí Pražskému, neb jeho miesto držíeciemu. Uředníci menší desk zemských. Službu svú vzkazujem. Užitečné se jest nám zdálo, urozený pane, WMsti oznámiti, kterak 5 Jan z Kútóv uvázal se jest, řád práva země české zachovav, s komorníkem v dědictvie někdy Přibíka Tluksy z Poseči, v Lautr- bachu v hrad, v dvór poplužni s poplužiem, ves celú, dvory
Strana 379
VIII. 23. Nač se dává list obranní. 379 kmetcie s platem, s dědinami, lukami, lesy, potoky, rybníky i se vší zvolí, co k tomu příslušie, s plným panstviem, tak a v témž plném právě, jakož jemu dsky veliké zápisné od svrchupsaného Tluksy plněje svědčie. Ale že někteří práva netrpěliví, a zvláště Tiema z Perknova a Hrdibor z Vymyslova jemu v držení toho dědictvie překážku činie, VMst vedle povinnosti úřadu našeho napomínámy, abyšte VMst jej Jana z Kútóv v dědictvie svrchu psané, v Lautrbach, mocí úřadu Vašeho vedlé práva uvedli, a uve- dúce jeho bránili a hájili proti každému násilnému, jakož úřad Váš káže a žádá. Dán u desk na hradě Pražském léta božieho 1497 v pátek po sv. Valentínu pod pečetí zemskú k tomuto listu s druhé strany přitištěnú. 10 15 20 Jan z Plané, písař královstvie českého. 2. Tato jest forma a zpósob listu obrannieho, kterýž z desk IV. Matějových E. 28. móž vzat býti slovo od slova; v kterémžto listu, ač se koli všickni úředníci menší titulem obecným všeho úřadu píší, však se to proto z práva vždycky 25 zachovává, že se miestopísař titulem svým a jménem přiro- zeným a vlastním i titulem úřadu svého v témž listu sám rukú svú podpisuje, tak jakož svrchu psaný zpósob to svě- tleje ukazuje. 23. Nač se dává list obranní. 3) pustíti nechtie. A to trojím obyčejem se přiházie: 6) neb držitele po nálezu panském toho, komuž jest přisúzeno dědictvie zvodem, v drženie pustiti nechtie, kdež vdovy v dědictvie její věnné .. 21) nápadníku po uvázání když ho v drženie pustiti nechtie; 29) na trhy, na nálezy, na práva stanná a na jiné spósoby list obranní nevycházie; 36) nálezem panským, na kteréžto jestli že po zvodu pustiti v drženie nechtie, 41) nálezem přisúdí, než kdež se diel nebo polovice přisúdí některého dědictvie, tu má právo před se k odhádání vedeno býti, a prvé vyměřeno, aby ten, komuž jest přisúzeno, věděl co a pokud držeti má. Těch listóv obranních.. 58) zpraviti mají, aby sobě, 1. List obranní od úřadu se dává z té příčiny, kdež koho v drženie dědictvie jeho dědičného, věnného nebo zástavného proti právu a spravedlnosti i dskám jeho pustiti nechtie po uvázání nebo po smrti manžela 2. A to se trojím obyčejem přiházie: Kdež dědice let došlého poručníci v dědictvie jeho dědičné, nebo 5 držitelé dědictvie po nálezu panském toho, komuž jest přisúzeno
VIII. 23. Nač se dává list obranní. 379 kmetcie s platem, s dědinami, lukami, lesy, potoky, rybníky i se vší zvolí, co k tomu příslušie, s plným panstviem, tak a v témž plném právě, jakož jemu dsky veliké zápisné od svrchupsaného Tluksy plněje svědčie. Ale že někteří práva netrpěliví, a zvláště Tiema z Perknova a Hrdibor z Vymyslova jemu v držení toho dědictvie překážku činie, VMst vedle povinnosti úřadu našeho napomínámy, abyšte VMst jej Jana z Kútóv v dědictvie svrchu psané, v Lautrbach, mocí úřadu Vašeho vedlé práva uvedli, a uve- dúce jeho bránili a hájili proti každému násilnému, jakož úřad Váš káže a žádá. Dán u desk na hradě Pražském léta božieho 1497 v pátek po sv. Valentínu pod pečetí zemskú k tomuto listu s druhé strany přitištěnú. 10 15 20 Jan z Plané, písař královstvie českého. 2. Tato jest forma a zpósob listu obrannieho, kterýž z desk IV. Matějových E. 28. móž vzat býti slovo od slova; v kterémžto listu, ač se koli všickni úředníci menší titulem obecným všeho úřadu píší, však se to proto z práva vždycky 25 zachovává, že se miestopísař titulem svým a jménem přiro- zeným a vlastním i titulem úřadu svého v témž listu sám rukú svú podpisuje, tak jakož svrchu psaný zpósob to svě- tleje ukazuje. 23. Nač se dává list obranní. 3) pustíti nechtie. A to trojím obyčejem se přiházie: 6) neb držitele po nálezu panském toho, komuž jest přisúzeno dědictvie zvodem, v drženie pustiti nechtie, kdež vdovy v dědictvie její věnné .. 21) nápadníku po uvázání když ho v drženie pustiti nechtie; 29) na trhy, na nálezy, na práva stanná a na jiné spósoby list obranní nevycházie; 36) nálezem panským, na kteréžto jestli že po zvodu pustiti v drženie nechtie, 41) nálezem přisúdí, než kdež se diel nebo polovice přisúdí některého dědictvie, tu má právo před se k odhádání vedeno býti, a prvé vyměřeno, aby ten, komuž jest přisúzeno, věděl co a pokud držeti má. Těch listóv obranních.. 58) zpraviti mají, aby sobě, 1. List obranní od úřadu se dává z té příčiny, kdež koho v drženie dědictvie jeho dědičného, věnného nebo zástavného proti právu a spravedlnosti i dskám jeho pustiti nechtie po uvázání nebo po smrti manžela 2. A to se trojím obyčejem přiházie: Kdež dědice let došlého poručníci v dědictvie jeho dědičné, nebo 5 držitelé dědictvie po nálezu panském toho, komuž jest přisúzeno
Strana 380
380 VIII. 23. Nač se dává list obranni. dědictvie, po zvodu v drženie pustiti nechtie; a po právu staném též, (ješto toho zvodu k odhádání vésti potřebie nenie); kdež vdovy v dědictvie jejie věnné po smrti muže jejieho, kdež ná- 10 padníka nebo zápisníka, držitelé po uvázání s komorníkem nebo mocí svú bez komorníka v dědictvie jeho dědické nebo zástavné pustiti nechtie. 3. Prvnie se zavierá v tom slově, kdež stojí: v drženie dědictvie jeho dědičného, a to se sirotkóv dotýče; druhé v tom slově věnného, a to vdově příležie; třetie v tom, kdež stojí zástavného, a to se zápisníka dotýče, kterýž peněz k tomu pójčí, a potom k tomu přijíti nemóž. A též nápadník, na kteréhož zbožie po smrti čiež koli dědicky přijde, míní se a zavierá v tom slově: v drženie dědictvie jeho dědičného. 4. Si- rotku list obranní má proti poručníkóm dán býti, když koli let dojde (tak jakož o letech v Pátých knihách položenie tohoto psáno jest). Nápadníku po uvázání s komorníkem nebo bez ko- morníka, když jeho v drženie dědictvie jemu zapsaného pustiti nechtie, a též zápisníku po uvázání; ale to nemóž prvé býti, než úplně po dvú nedělí po uvázání pořád zběhlých. Vdově se 25 má list obranní dáti po smrti muže jejieho, když jí drženie a uvázánie věna jejieho bránie a peněz věnných jí nedadie (jakož o tom v Pátých knihách při věniech, a v Sedmých knihách při uvázání široce jest povědieno.) 5. Na ty se věci listové obranní toliko dávají, a na jiné žádné; neb na trhy, na nálezy o penieze so nebo o summy nebo o škody, na práva staná též o penieze, nebo o škody a na jiné zpósoby list obranní nevycházie, než jdú na to zvodové, póhonové a jiná práva vedenie, kteráž úředníci menší vedú a dovozují. 6. Ale toto, co se listu obrannieho do- týče, počínají toliko úředníci menší skrze komorníka, a vedú 35 skrze list obranní, ale dovodí a koná najvyšší purkrabí zemský mocí úřadu svého: Po nálezu, kdež kdo dědictvie obdrží ná- lezem panským nebo právem staným, na kteréžto jestliže jeho po zvodu pustiti nechtie, nemá práva k odhádání vésti, než má listem obranním v drženie uveden býti (jakož o tom v Druhých 40 knihách jest povědieno a móž po dskách shledáno býti). A zvláště kdež se dědictvie všecko nebo celé nálezem přisúdí nebo ustojí; než kdež se diel nebo polovice přisúdí některého dě- dictvie nebo ustojí, tu, nepustie-li v drženie po zvodu, móž list obranní vyjíti krátce po každém nálezu nebo po právě staném. 15 20
380 VIII. 23. Nač se dává list obranni. dědictvie, po zvodu v drženie pustiti nechtie; a po právu staném též, (ješto toho zvodu k odhádání vésti potřebie nenie); kdež vdovy v dědictvie jejie věnné po smrti muže jejieho, kdež ná- 10 padníka nebo zápisníka, držitelé po uvázání s komorníkem nebo mocí svú bez komorníka v dědictvie jeho dědické nebo zástavné pustiti nechtie. 3. Prvnie se zavierá v tom slově, kdež stojí: v drženie dědictvie jeho dědičného, a to se sirotkóv dotýče; druhé v tom slově věnného, a to vdově příležie; třetie v tom, kdež stojí zástavného, a to se zápisníka dotýče, kterýž peněz k tomu pójčí, a potom k tomu přijíti nemóž. A též nápadník, na kteréhož zbožie po smrti čiež koli dědicky přijde, míní se a zavierá v tom slově: v drženie dědictvie jeho dědičného. 4. Si- rotku list obranní má proti poručníkóm dán býti, když koli let dojde (tak jakož o letech v Pátých knihách položenie tohoto psáno jest). Nápadníku po uvázání s komorníkem nebo bez ko- morníka, když jeho v drženie dědictvie jemu zapsaného pustiti nechtie, a též zápisníku po uvázání; ale to nemóž prvé býti, než úplně po dvú nedělí po uvázání pořád zběhlých. Vdově se 25 má list obranní dáti po smrti muže jejieho, když jí drženie a uvázánie věna jejieho bránie a peněz věnných jí nedadie (jakož o tom v Pátých knihách při věniech, a v Sedmých knihách při uvázání široce jest povědieno.) 5. Na ty se věci listové obranní toliko dávají, a na jiné žádné; neb na trhy, na nálezy o penieze so nebo o summy nebo o škody, na práva staná též o penieze, nebo o škody a na jiné zpósoby list obranní nevycházie, než jdú na to zvodové, póhonové a jiná práva vedenie, kteráž úředníci menší vedú a dovozují. 6. Ale toto, co se listu obrannieho do- týče, počínají toliko úředníci menší skrze komorníka, a vedú 35 skrze list obranní, ale dovodí a koná najvyšší purkrabí zemský mocí úřadu svého: Po nálezu, kdež kdo dědictvie obdrží ná- lezem panským nebo právem staným, na kteréžto jestliže jeho po zvodu pustiti nechtie, nemá práva k odhádání vésti, než má listem obranním v drženie uveden býti (jakož o tom v Druhých 40 knihách jest povědieno a móž po dskách shledáno býti). A zvláště kdež se dědictvie všecko nebo celé nálezem přisúdí nebo ustojí; než kdež se diel nebo polovice přisúdí některého dě- dictvie nebo ustojí, tu, nepustie-li v drženie po zvodu, móž list obranní vyjíti krátce po každém nálezu nebo po právě staném. 15 20
Strana 381
VIII. 24. Kdy a v který čas list obranní etc. — 25. List obranní etc. 381 7. O dědictvie, kdež se žádné peněžité summy nedotýče, kdyby 45 po zvodu držitel v drženie pustiti nechtěl, má list obranní od úřadu dán býti, a nemá to k odhádání vedeno býti; neb každé odhádánie v peněziech a v summě jisté peněz se děje; ale kdež se dědictvie nálezem panským přisúdí, nebo právem staným ustojí, poněvadž tu žádné summy se nejmenuje peněžité, nemóž 50 to k odhádaní a nemá vedeno býti. 8. Těch listóv obranních, kteříž se dávají od úřadu sirotkóm k jich poručníkóm, póvodóm po nálezu k držitelóm dědictvie súdem obdrženého, vdovám na věno jich, těm, ktož se s komorníkem vedú, po uvázání: všech těch listóv rozličné a nejednostajné jsú formy, o kterýchž o všech 55 vypisovati i dlúhá i tesklivá věc jest. Úředníci menší to, a zvláště miestopísař rozumem svým a zvyklostí práv spraviti má, aby sobě, dskám, lidem i jiným úředníkóm škody i hanby nedobyl. 24. Kdy a v který čas list obranní má dán býti. 3) č. 3. v I. rec. není. 1. List obranní, jakož dřieve dvú nedělí, co se uvázánie dotýče, nemá aniž móže dán býti: tak také po otporu proti uvázání učiněnému nemá žádnému vydán býti. Než nestane-li se otpor uvázání, tehdy do tří let a do osmnádcti nedělí má a móž každému po uvázání list obranní vydán býti. 2. A též vdově 5 pro nevpuštěnie v drženie skutečné věna jejieho ve třech letech a v osmnádcti nedělích móž dán býti; než po vyjití toho času nemá ani nápadníku ani vdově vydán býti, než své věno, když z něho neupomíná, promlčí. (To psáno v III. dskách Václavových L. 26.) 3. Než sirotkóm má dán býti na poručníky, když toho 10 požadají, po nálezu a po právě staném ve dvú nedělí po pa- nování. 25. List obranní pod jakú pečetí má dán býti. 2) pod pečetí zemskú s druhé strany listu, kdež nic psáno nenie, 7) pří poručenství léto a den, kdy jest list obranní.. 14) A to se tak od staradávna až do tohoto času zachovalo, též jako uvázánie, bránie.) 20) ktož mocí drženie hájí, aby toho komuž.. 22) beze všech otporóv a zmatkóv. (konec.)
VIII. 24. Kdy a v který čas list obranní etc. — 25. List obranní etc. 381 7. O dědictvie, kdež se žádné peněžité summy nedotýče, kdyby 45 po zvodu držitel v drženie pustiti nechtěl, má list obranní od úřadu dán býti, a nemá to k odhádání vedeno býti; neb každé odhádánie v peněziech a v summě jisté peněz se děje; ale kdež se dědictvie nálezem panským přisúdí, nebo právem staným ustojí, poněvadž tu žádné summy se nejmenuje peněžité, nemóž 50 to k odhádaní a nemá vedeno býti. 8. Těch listóv obranních, kteříž se dávají od úřadu sirotkóm k jich poručníkóm, póvodóm po nálezu k držitelóm dědictvie súdem obdrženého, vdovám na věno jich, těm, ktož se s komorníkem vedú, po uvázání: všech těch listóv rozličné a nejednostajné jsú formy, o kterýchž o všech 55 vypisovati i dlúhá i tesklivá věc jest. Úředníci menší to, a zvláště miestopísař rozumem svým a zvyklostí práv spraviti má, aby sobě, dskám, lidem i jiným úředníkóm škody i hanby nedobyl. 24. Kdy a v který čas list obranní má dán býti. 3) č. 3. v I. rec. není. 1. List obranní, jakož dřieve dvú nedělí, co se uvázánie dotýče, nemá aniž móže dán býti: tak také po otporu proti uvázání učiněnému nemá žádnému vydán býti. Než nestane-li se otpor uvázání, tehdy do tří let a do osmnádcti nedělí má a móž každému po uvázání list obranní vydán býti. 2. A též vdově 5 pro nevpuštěnie v drženie skutečné věna jejieho ve třech letech a v osmnádcti nedělích móž dán býti; než po vyjití toho času nemá ani nápadníku ani vdově vydán býti, než své věno, když z něho neupomíná, promlčí. (To psáno v III. dskách Václavových L. 26.) 3. Než sirotkóm má dán býti na poručníky, když toho 10 požadají, po nálezu a po právě staném ve dvú nedělí po pa- nování. 25. List obranní pod jakú pečetí má dán býti. 2) pod pečetí zemskú s druhé strany listu, kdež nic psáno nenie, 7) pří poručenství léto a den, kdy jest list obranní.. 14) A to se tak od staradávna až do tohoto času zachovalo, též jako uvázánie, bránie.) 20) ktož mocí drženie hájí, aby toho komuž.. 22) beze všech otporóv a zmatkóv. (konec.)
Strana 382
382 VIII. 26. Kto by se proti listu obranniemu a uvedení purkrabí zepřel. 1. Nemá list obranní od desk jinak vydán býti než pod pečetí zemskú s druhé strany toho listu, kdež nic psáno nenie, na hřbetě přitištěnú, na červeném vosku a papierem se svrchu přikrytú, má dán býti list obranní každý, ne s visutú, než při- s tištěnú, a má býti otevřený. 2. A jakž brzo napsán a vydán bude od desk, má hned ve dskách při zápisu, při věnu nebo při poručenství nebo jinde při jiném, po čemž se dává, léto a den, kdy jest list obranní od úřadu vyšel, znamenáno býti. 3. Kteréhož listu úředníci menší sami neposielají k najvyššiemu 1o purkrabí, též jako jiných žádných listóv; než tomu jej v ruce dávají, kohož se dotýče, neb tomu, kohož on na miestě svém pošle (neb to móž býti bez přítomnosti osobnie u desk toho, ktož jeho žádá, a móž to každý poslem nebo listem svým zpra- viti. A to se jest tak od staradávna až do tohoto času beze 15 všeho proměněnie jako i jiné všecko zachovávalo, též jako uvá- zánie a bránie.) 4. Kterýžto posel, list obranní od úřadu vezma, nese jej k purkrabí najvyššiemu anebo k tomu, ktož miesto jeho drží. 5. A tu hned beze všeho meškánie holomka zemského purkrabí s svým listem dostatečným a s mocí plnú má poslati 20 k tomu, ktož mocí v drženie pustiti nechce, aby toho, komuž se drženie hájí, v skutečné a v pravé drženie mocí úřadu svého uvedl, beze všech otporóv a zmatkóv i odkládánie všelikterakého. 26. Kto by se proti listu obranniemu a uvedení pur- krabí zepřel. 1) Tomu a takovému uvedení skutečnému, 5) má k němu od KMst napřed, od pánóv i ode všie země hledieno býti a naň saženo, jako na ote- vřeného nepřítele a zhúbci zemského a dobrého obecného rušitele a práv zemských zkázcí (a podle práv starých takový by měl statek ztratiti, jako se stalo Koldovi a jiným před ním, kteříž jsú právu odpierati směli. Neb žádný nepřítel... 13) aby zemské dobré rušil, ale také práva, jimiž země stojí, smie kaziti, a jim se protiviti, 15) a jich proti svévolným a zlým všem hájiti; neb když dobré obecné a zemské dobře stojí, všem vóbec i jednomu každému zvlášť dobře se děje, ale když obecné dobré se kazí a zlé stojí, všem vuobec i každému zvlášť zle se musí dieti. Z té příčiny u všech lidí ... 26) a svému dobrému předkládá.) Ale to všecko ten rozum má, ktož by se listu obranniemu, věda a rozuměje, svévolně zepřel, na toho tak má saženo býti jako na Koldu jest saženo; ale kdo by z nevědomie...36) ješto by se mu se nětco ne vedlé práva stalo, 36) při tom
382 VIII. 26. Kto by se proti listu obranniemu a uvedení purkrabí zepřel. 1. Nemá list obranní od desk jinak vydán býti než pod pečetí zemskú s druhé strany toho listu, kdež nic psáno nenie, na hřbetě přitištěnú, na červeném vosku a papierem se svrchu přikrytú, má dán býti list obranní každý, ne s visutú, než při- s tištěnú, a má býti otevřený. 2. A jakž brzo napsán a vydán bude od desk, má hned ve dskách při zápisu, při věnu nebo při poručenství nebo jinde při jiném, po čemž se dává, léto a den, kdy jest list obranní od úřadu vyšel, znamenáno býti. 3. Kteréhož listu úředníci menší sami neposielají k najvyššiemu 1o purkrabí, též jako jiných žádných listóv; než tomu jej v ruce dávají, kohož se dotýče, neb tomu, kohož on na miestě svém pošle (neb to móž býti bez přítomnosti osobnie u desk toho, ktož jeho žádá, a móž to každý poslem nebo listem svým zpra- viti. A to se jest tak od staradávna až do tohoto času beze 15 všeho proměněnie jako i jiné všecko zachovávalo, též jako uvá- zánie a bránie.) 4. Kterýžto posel, list obranní od úřadu vezma, nese jej k purkrabí najvyššiemu anebo k tomu, ktož miesto jeho drží. 5. A tu hned beze všeho meškánie holomka zemského purkrabí s svým listem dostatečným a s mocí plnú má poslati 20 k tomu, ktož mocí v drženie pustiti nechce, aby toho, komuž se drženie hájí, v skutečné a v pravé drženie mocí úřadu svého uvedl, beze všech otporóv a zmatkóv i odkládánie všelikterakého. 26. Kto by se proti listu obranniemu a uvedení pur- krabí zepřel. 1) Tomu a takovému uvedení skutečnému, 5) má k němu od KMst napřed, od pánóv i ode všie země hledieno býti a naň saženo, jako na ote- vřeného nepřítele a zhúbci zemského a dobrého obecného rušitele a práv zemských zkázcí (a podle práv starých takový by měl statek ztratiti, jako se stalo Koldovi a jiným před ním, kteříž jsú právu odpierati směli. Neb žádný nepřítel... 13) aby zemské dobré rušil, ale také práva, jimiž země stojí, smie kaziti, a jim se protiviti, 15) a jich proti svévolným a zlým všem hájiti; neb když dobré obecné a zemské dobře stojí, všem vóbec i jednomu každému zvlášť dobře se děje, ale když obecné dobré se kazí a zlé stojí, všem vuobec i každému zvlášť zle se musí dieti. Z té příčiny u všech lidí ... 26) a svému dobrému předkládá.) Ale to všecko ten rozum má, ktož by se listu obranniemu, věda a rozuměje, svévolně zepřel, na toho tak má saženo býti jako na Koldu jest saženo; ale kdo by z nevědomie...36) ješto by se mu se nětco ne vedlé práva stalo, 36) při tom
Strana 383
VIII. 26. Ktoby se proti listu obranniemu a uvedení purkrabie zeprel. 383 listu obranniem stalo, má odpuštieno.. 41) aby uměli při nich a věděli jak se zachovati mají? 1. Po listu obranniem, od desk zemských vydaném, tomu a takovému uvedení skutečnému, najvyšším purkrabím zemským učiněnému, žádný se zpierati ani otpierati žádnú mocí, žádným právem nemá, ani se o to pokúšeti má. Pakli by kto té své- volnosti býti směl a tomu by odepřel, má k němu od najvyššieho 5 purkrabie napřed, a potom od pánov i ode všie země (bylo-li by toho potřebie) hleděno býti, a naň saženo jako na otevřeného nepřietele a zhúbci zemského a zloděje a dobrého obecného rušitele a práv zemských zkázci. A podlé práv starých takový by měl statek ztratiti a z země vypovědien býti jako ten, kterýž 10 jest právu otpierati směl. Neb žádný nepřietel a zhúbce tak škodný zemi nenie jako ten, ktož se netoliko o to pokúšie, aby zemské dobré svévolností svú rušil, ale také práva, jimiž země stojí od staradávna, smie kaziti a jim se protiviti, zavázán jsa právóm poddán býti a jich proti svévolným a 15 zlým všem vedlé země hájiti, netoliko proti těm, kteří je smějí kaziti, ale proti těm také, kteříž je chtie měniti, jina- čiti a převraceti, a jinak, nežli jsú od staradávna vynešena a držána, a proti těm, kteříž jich chtie ujímati. (Neb když práva zemská v své pevnosti a neproměnnosti jsú, i obecné zemské 20 dobré dobře stojí, všem vóbec i jednomu každému zvláště dobře se děje; ale když obecné dobré se kazí, a zlé stojí, a práva se zemská jinačie, všem vóbec a každému zvláště zle se musí dieti. Z té příčiny u všech lidí rozumu nenakaženého požívajících, i u Turkóv a u jiných pekelníkóv, kteříž boha ani 25 slova jeho neznají, obecné dobré zvláštniemu domáciemu a svému dobrému i všelikým užitkóm vlastním a svým se předkládá). 2. Ale což se listu obrannieho dotýče, ktož by se listu obranniemu, věda a rozuměje, svévolně zepřel, na toho má tak saženo býti mocí purkrabie najvyššieho, jakož list obranní káže a svědčí. 30 Ale kto by z nevědomie, z nerozumu a z hlúposti listu obran- niemu odepřel anebo z některé jiné spravedlivé příčiny, ješto by se jemu při tom což koli ne vedlé práva stalo, tu jest jiná pře. Jestli že by se co ne vedlé práva při tom stalo skrze omyl úřed- níkóv, to má súdem panským rozeznáno býti a k úředníkóm 35
VIII. 26. Ktoby se proti listu obranniemu a uvedení purkrabie zeprel. 383 listu obranniem stalo, má odpuštieno.. 41) aby uměli při nich a věděli jak se zachovati mají? 1. Po listu obranniem, od desk zemských vydaném, tomu a takovému uvedení skutečnému, najvyšším purkrabím zemským učiněnému, žádný se zpierati ani otpierati žádnú mocí, žádným právem nemá, ani se o to pokúšeti má. Pakli by kto té své- volnosti býti směl a tomu by odepřel, má k němu od najvyššieho 5 purkrabie napřed, a potom od pánov i ode všie země (bylo-li by toho potřebie) hleděno býti, a naň saženo jako na otevřeného nepřietele a zhúbci zemského a zloděje a dobrého obecného rušitele a práv zemských zkázci. A podlé práv starých takový by měl statek ztratiti a z země vypovědien býti jako ten, kterýž 10 jest právu otpierati směl. Neb žádný nepřietel a zhúbce tak škodný zemi nenie jako ten, ktož se netoliko o to pokúšie, aby zemské dobré svévolností svú rušil, ale také práva, jimiž země stojí od staradávna, smie kaziti a jim se protiviti, zavázán jsa právóm poddán býti a jich proti svévolným a 15 zlým všem vedlé země hájiti, netoliko proti těm, kteří je smějí kaziti, ale proti těm také, kteříž je chtie měniti, jina- čiti a převraceti, a jinak, nežli jsú od staradávna vynešena a držána, a proti těm, kteříž jich chtie ujímati. (Neb když práva zemská v své pevnosti a neproměnnosti jsú, i obecné zemské 20 dobré dobře stojí, všem vóbec i jednomu každému zvláště dobře se děje; ale když obecné dobré se kazí, a zlé stojí, a práva se zemská jinačie, všem vóbec a každému zvláště zle se musí dieti. Z té příčiny u všech lidí rozumu nenakaženého požívajících, i u Turkóv a u jiných pekelníkóv, kteříž boha ani 25 slova jeho neznají, obecné dobré zvláštniemu domáciemu a svému dobrému i všelikým užitkóm vlastním a svým se předkládá). 2. Ale což se listu obrannieho dotýče, ktož by se listu obranniemu, věda a rozuměje, svévolně zepřel, na toho má tak saženo býti mocí purkrabie najvyššieho, jakož list obranní káže a svědčí. 30 Ale kto by z nevědomie, z nerozumu a z hlúposti listu obran- niemu odepřel anebo z některé jiné spravedlivé příčiny, ješto by se jemu při tom což koli ne vedlé práva stalo, tu jest jiná pře. Jestli že by se co ne vedlé práva při tom stalo skrze omyl úřed- níkóv, to má súdem panským rozeznáno býti a k úředníkóm 35
Strana 384
384 VIII. 27. Co má v listu obranniem ze jména státi. o to hleděno. Pakli by se z nevědomie a z hlúposti co při tom listu obranniem stalo od toho, na kohož dán jest, má odpuštěno snadně a prominuto býti; neb nevědomie každý hřiech, každú vinu vymlúvá. A kto móž věděti, jak se má při tom i při 40 jiných práva vedení zachovati, poněvadž práva od několika let a súdové jdú a nikdy se všem vóbec nečtú, aby uměli a věděli, jak se při nich a pokud zachovati mají? 27. Co má v listu obranniem ze jména státi. 3) v drženie pustiti nechce, aby purkrabí najvyšší věděl, 8) ve své spravedlnosti. Má také najvyšší.. 20) dóchody znamenité z obecnieho vy- bieraje úřad svój se vším dostatkem vedl, silnice opatroval, zločince vyhle- dával, a lidí po právě zemském jdúcích proti násilným a bezpravným aby hájil, ne z svého na to náklady dělaje, než z obecnieho. Vrch práva jest list obranní a uvedenie purkrabie zemského, kterémuž žádný odpierati nemóž, ani se o to dále súditi; leč ten kdoby chtěl to na zmatek učiniti.). 1. Má v listu obranniem zejména netoliko to dědictvie, v kteréž bezpravně pustiti nechtie, postaveno býti, ale také i ten má jmenován v témž listu býti, ktož v drženie pustiti nechce toho, ktož po právu jde a právo vedlé řádu vede, aby purkrabí najvyšší věděl, na koho mocí úřadu svého sáhnúti má a komu rozkázati, aby svévolně právu neotpieral. 2. A také, več a v které grunty má toho, komuž se hájí drženie, uvésti, aby v ničemž obmeškán nebyl žádný v své spravedlnosti, právo veda a na to statek svój nakládaje. 3. Má také najvyšší purkrabí každého 10 listem obranním v drženie uvedeného mocí svú proti všeliké moci bezpravné brániti, neb jest k tomu z práva zavázán, a má pro takovú potřebu i pro jiné zemské potřeby k jeho úřadu příslu- šejície dvořany a služebníky chovati, aby mohl každého svévol- ného zkrotiti. (Neb na to a pro to od starých králóv a od země 15 české zbožie znamenitá k úřadu purkrabstvie najvyššieho jsú obrácena, aby úřadu tomu purkrabí mohl dosti učiniti, jakož to ve dskách móž nalezeno býti. Kteréžto zbožie k úřadu purkrabskému ne pro purkrabí jsú, aby on toho sám k své libosti užíval, obrátili, ale pro zemské a obecné dobré, aby 20 on ty dóchody z obecnieho vybieraje, úřad svój se vším dostatkem vedl, silnice opatroval, zločince vyhledávati kázal a nad nimi popravovati, a lidí po právě zemském jdúcích proti
384 VIII. 27. Co má v listu obranniem ze jména státi. o to hleděno. Pakli by se z nevědomie a z hlúposti co při tom listu obranniem stalo od toho, na kohož dán jest, má odpuštěno snadně a prominuto býti; neb nevědomie každý hřiech, každú vinu vymlúvá. A kto móž věděti, jak se má při tom i při 40 jiných práva vedení zachovati, poněvadž práva od několika let a súdové jdú a nikdy se všem vóbec nečtú, aby uměli a věděli, jak se při nich a pokud zachovati mají? 27. Co má v listu obranniem ze jména státi. 3) v drženie pustiti nechce, aby purkrabí najvyšší věděl, 8) ve své spravedlnosti. Má také najvyšší.. 20) dóchody znamenité z obecnieho vy- bieraje úřad svój se vším dostatkem vedl, silnice opatroval, zločince vyhle- dával, a lidí po právě zemském jdúcích proti násilným a bezpravným aby hájil, ne z svého na to náklady dělaje, než z obecnieho. Vrch práva jest list obranní a uvedenie purkrabie zemského, kterémuž žádný odpierati nemóž, ani se o to dále súditi; leč ten kdoby chtěl to na zmatek učiniti.). 1. Má v listu obranniem zejména netoliko to dědictvie, v kteréž bezpravně pustiti nechtie, postaveno býti, ale také i ten má jmenován v témž listu býti, ktož v drženie pustiti nechce toho, ktož po právu jde a právo vedlé řádu vede, aby purkrabí najvyšší věděl, na koho mocí úřadu svého sáhnúti má a komu rozkázati, aby svévolně právu neotpieral. 2. A také, več a v které grunty má toho, komuž se hájí drženie, uvésti, aby v ničemž obmeškán nebyl žádný v své spravedlnosti, právo veda a na to statek svój nakládaje. 3. Má také najvyšší purkrabí každého 10 listem obranním v drženie uvedeného mocí svú proti všeliké moci bezpravné brániti, neb jest k tomu z práva zavázán, a má pro takovú potřebu i pro jiné zemské potřeby k jeho úřadu příslu- šejície dvořany a služebníky chovati, aby mohl každého svévol- ného zkrotiti. (Neb na to a pro to od starých králóv a od země 15 české zbožie znamenitá k úřadu purkrabstvie najvyššieho jsú obrácena, aby úřadu tomu purkrabí mohl dosti učiniti, jakož to ve dskách móž nalezeno býti. Kteréžto zbožie k úřadu purkrabskému ne pro purkrabí jsú, aby on toho sám k své libosti užíval, obrátili, ale pro zemské a obecné dobré, aby 20 on ty dóchody z obecnieho vybieraje, úřad svój se vším dostatkem vedl, silnice opatroval, zločince vyhledávati kázal a nad nimi popravovati, a lidí po právě zemském jdúcích proti
Strana 385
VIII. 28. O pečeti zemské. — 29. O výpisiech z desk. 385 násilným a bezprávným aby hájil, a mocí svú aby je v skutečné drženie po právě uvodil, ne z svého na to náklady dělaje než z obecnieho. Z té příčiny i na hradě Pražském sedí a z práva 25 seděti má, aby k němu snadný a ustavičný přístup v potřebách lidských mohl býti. Vrch práva jest list obranní a uvedenie v dědictvie purkrabím zemským, kterémuž žádný otpierati nemóž, ani se o to dále súditi, leč ten, ktož by chtěl to na zmatek učiniti). — A potud o listu obranniem i o jiných listech. 30 28. O pečeti zemské. (Hlavy této v I. recensí celkem není.) Pečeť zemská, kterúž miestopísař v své moci má a k tomu pól třetie kopy grošov platu ukázaného, ne od toho slove, jako- by jie země v potřebách obecniech užívala, aby to pečetí tvrzeno bylo, co by se zemského dobrého vně nebo doma v zemi jednalo, než od toho slove, že jie úřad zemský při dskách, při listech a 5 při komorníciech užívá. A z té příčiny i při menším písaři v moci jeho zóstává, aby jie k listóm obranním užíval, a komorníkóm aby ji dával, a k výpisóm komorničím, kteříž se z desk komor- ničích k potřebám jich pod zemskú pečetí vydávají, aby ji při- tískal. Od toho zemská slove; neb věci zemské, kteréž se v zemi 10 jednají, ty se dskami, a kteréž se vně pósobie, ty se majestá- tem královským tvrdie. — A o pečeti zemské potud. 29. O výpisiech z desk. 1) Výpisu žádného písař zemský bezdečně.. 7) k práva vedení, neb jsú rozliční... 16) zachovati (konec). 1. Výpisu žádného miestopísař ani menší písař desk bez- děčně a z moci žádnému člověku nenie povinen vydávati. (O tom jest nález v III. dskách Václavových N. 15. Páni vóbec nalezli.) Než kto sobě to na králi zjedná, tomu výpis má dán býti. 2. A ten nález se rozumie o těch výpisiech, kteříž se z deska slovo od slova dávají, tak jakž dsky svědčie, ne o těch, kteříž se dávají z týchž desk k práva vedení na zvody, na uvázánie, na bránie, a jiní k těm podobní. 3. Neb jsú rozliční výpisové, kteříž se od desk dávají: Jedni ti, o kterýchž nynie povědieno jest; jiní, kdež se na uvázánie, na bránie, na zvod, na úmluvy, 10 25 Všehrd.
VIII. 28. O pečeti zemské. — 29. O výpisiech z desk. 385 násilným a bezprávným aby hájil, a mocí svú aby je v skutečné drženie po právě uvodil, ne z svého na to náklady dělaje než z obecnieho. Z té příčiny i na hradě Pražském sedí a z práva 25 seděti má, aby k němu snadný a ustavičný přístup v potřebách lidských mohl býti. Vrch práva jest list obranní a uvedenie v dědictvie purkrabím zemským, kterémuž žádný otpierati nemóž, ani se o to dále súditi, leč ten, ktož by chtěl to na zmatek učiniti). — A potud o listu obranniem i o jiných listech. 30 28. O pečeti zemské. (Hlavy této v I. recensí celkem není.) Pečeť zemská, kterúž miestopísař v své moci má a k tomu pól třetie kopy grošov platu ukázaného, ne od toho slove, jako- by jie země v potřebách obecniech užívala, aby to pečetí tvrzeno bylo, co by se zemského dobrého vně nebo doma v zemi jednalo, než od toho slove, že jie úřad zemský při dskách, při listech a 5 při komorníciech užívá. A z té příčiny i při menším písaři v moci jeho zóstává, aby jie k listóm obranním užíval, a komorníkóm aby ji dával, a k výpisóm komorničím, kteříž se z desk komor- ničích k potřebám jich pod zemskú pečetí vydávají, aby ji při- tískal. Od toho zemská slove; neb věci zemské, kteréž se v zemi 10 jednají, ty se dskami, a kteréž se vně pósobie, ty se majestá- tem královským tvrdie. — A o pečeti zemské potud. 29. O výpisiech z desk. 1) Výpisu žádného písař zemský bezdečně.. 7) k práva vedení, neb jsú rozliční... 16) zachovati (konec). 1. Výpisu žádného miestopísař ani menší písař desk bez- děčně a z moci žádnému člověku nenie povinen vydávati. (O tom jest nález v III. dskách Václavových N. 15. Páni vóbec nalezli.) Než kto sobě to na králi zjedná, tomu výpis má dán býti. 2. A ten nález se rozumie o těch výpisiech, kteříž se z deska slovo od slova dávají, tak jakž dsky svědčie, ne o těch, kteříž se dávají z týchž desk k práva vedení na zvody, na uvázánie, na bránie, a jiní k těm podobní. 3. Neb jsú rozliční výpisové, kteříž se od desk dávají: Jedni ti, o kterýchž nynie povědieno jest; jiní, kdež se na uvázánie, na bránie, na zvod, na úmluvy, 10 25 Všehrd.
Strana 386
386 VIII. 30. Jakým obyčejem výpisové z desk mají býti vydáváni. na panovánie a na jiná práv vedenie výpisové dávají; (neb se žádné právo od úřadu zemského bez výpisu nevede). O kterýchžto výpisiech tuto se nic psáti nebude, aniž jest potřebie, neb jest o nich při každém práva vedení dosti povědieno; než o těch 15 výpisiech, o kterýchž nález svrchu psaný zní, nenie nepotřebné psáti, aby lidé znáti mohli, co se při tom z práva má zachovati. 4. Žádného výpisu z desk nemají úředníci žádnému člověku, chudému ani bohatému, dáti bez rozkázánie královského nebo s plného súdu panského bez relátora zvláštnieho. Pakli by to 20 který učinil, v pokutu najtěžší upadne. Z té příčiny před každým výpisem z desk píší se tato slova: Vypsáno z desk zemských z rozkázánie královského nebo panského etc. a při tom posel od KMsti nebo od pánóv, a k tomu rok a den. 5. Toho jsú však vždycky svobodu písaři od staradávna měli, že jsú sobě nálezy 25 panské obecnie i zvláštnie vypisovali svobodně, aby se v svých úřadiech i jiné lidi uměli spraviti, co jest za právo, a co nic. 30. Jakým obyčejem výpisové z desk mají býti vydáváni. 13) nebo do zemí okolních. Dávají se také i ne k súdu, než k jiným potřebám .. 22) od KMsti byl jest ke dskám Albrecht Kostka z Postupic, minc- majstr na Horách Kutných etc., od JMKské jsa k tomu zvláště vyslaný leta Božieho 1497 v tu neděli po Božiem křtění. 26) tu moc mají páni v plném súdu mieti, všickni spolu, a jiný žádný kmet ani úředník najvyšší té moci nemají, aby tak dskami vládli. A kteříž se výpisové v zemi dávají, ti mají býti zavření a pečetí jednoho ze čtyř úředníkóv zemských menších zapečetění, nebo dvěma, neb všemi třmi, totižto pečetí miestokomorníka, miestosudieho a miestopísaře. Ale výpisové, kteříž se ven z země dávají, ti se mají pod zemskú pečetí dávati, a jinak nic. A v každém výpisu, buď v zemi nebo ven z země, miestopísař královstvie českého má se jménem a titulem svým přirozeným i případným podepsati. (Konec.) 1. Žádný výpis z desk nemá žádnému dán býti bez roz- kázánie královského nebo panského. 2. Kromě těch výpisóv, kteříž se dávají z desk k súdu dvorskému; ti mají každému, a vždycky bez vědomie královského i panského, dáváni býti a 5 beze všech pečetí, než toliko když se v nich písař zemský rukú svú podpíše. Ale nemají po komž koli ke dskám dvorským po- sieláni býti takoví výpisové, než po komorníku zemském nebo
386 VIII. 30. Jakým obyčejem výpisové z desk mají býti vydáváni. na panovánie a na jiná práv vedenie výpisové dávají; (neb se žádné právo od úřadu zemského bez výpisu nevede). O kterýchžto výpisiech tuto se nic psáti nebude, aniž jest potřebie, neb jest o nich při každém práva vedení dosti povědieno; než o těch 15 výpisiech, o kterýchž nález svrchu psaný zní, nenie nepotřebné psáti, aby lidé znáti mohli, co se při tom z práva má zachovati. 4. Žádného výpisu z desk nemají úředníci žádnému člověku, chudému ani bohatému, dáti bez rozkázánie královského nebo s plného súdu panského bez relátora zvláštnieho. Pakli by to 20 který učinil, v pokutu najtěžší upadne. Z té příčiny před každým výpisem z desk píší se tato slova: Vypsáno z desk zemských z rozkázánie královského nebo panského etc. a při tom posel od KMsti nebo od pánóv, a k tomu rok a den. 5. Toho jsú však vždycky svobodu písaři od staradávna měli, že jsú sobě nálezy 25 panské obecnie i zvláštnie vypisovali svobodně, aby se v svých úřadiech i jiné lidi uměli spraviti, co jest za právo, a co nic. 30. Jakým obyčejem výpisové z desk mají býti vydáváni. 13) nebo do zemí okolních. Dávají se také i ne k súdu, než k jiným potřebám .. 22) od KMsti byl jest ke dskám Albrecht Kostka z Postupic, minc- majstr na Horách Kutných etc., od JMKské jsa k tomu zvláště vyslaný leta Božieho 1497 v tu neděli po Božiem křtění. 26) tu moc mají páni v plném súdu mieti, všickni spolu, a jiný žádný kmet ani úředník najvyšší té moci nemají, aby tak dskami vládli. A kteříž se výpisové v zemi dávají, ti mají býti zavření a pečetí jednoho ze čtyř úředníkóv zemských menších zapečetění, nebo dvěma, neb všemi třmi, totižto pečetí miestokomorníka, miestosudieho a miestopísaře. Ale výpisové, kteříž se ven z země dávají, ti se mají pod zemskú pečetí dávati, a jinak nic. A v každém výpisu, buď v zemi nebo ven z země, miestopísař královstvie českého má se jménem a titulem svým přirozeným i případným podepsati. (Konec.) 1. Žádný výpis z desk nemá žádnému dán býti bez roz- kázánie královského nebo panského. 2. Kromě těch výpisóv, kteříž se dávají z desk k súdu dvorskému; ti mají každému, a vždycky bez vědomie královského i panského, dáváni býti a 5 beze všech pečetí, než toliko když se v nich písař zemský rukú svú podpíše. Ale nemají po komž koli ke dskám dvorským po- sieláni býti takoví výpisové, než po komorníku zemském nebo
Strana 387
VIII. 31. O odúmrtech. 387 dvorském, anebo též po ingrossatorovi, nebo po registratorovi desk zemských. A ten každý výpis má v ruce úředníkóv dvor- ských dodán býti, a na každém má s druhé strany napsáno býti, 1o koho se dotýče. 3. Dávají se také výpisové k jiným súdóm kterýmž koli v zemi české; dávají se také i ven z země, jako do Moravy, nebo do zemí okolních k českému království pří- slušejících, jakož jest Levlaróm dán výpis závazku zemského, kterýmž jsú též Levláry v službu a v obranu svú vzali. 4. Dávají 15 se také i ne k súdu než k jiným potřebám pro radu, aby se uměli zpraviti, ktož toho potřebují, z kteréž koli příčiny. 5. Ale při těch při všech výpisiech musí býti rozkázánie krá- lovské nebo panské a relátor, a to rozkázánie i relátor, den a rok, má při každém z svrchu psaných výpisóv napsáno býti 20 takto: Vypsáno z desk zemských z rozkázánie najjasnějšího knie- žete a pána, pana Jiřího českého krále. Posel od KMsti ke dskám byl jest Petr z Šumburka z pánóv od JMKské jsa k tomu zvláště vyslaný, léta božieho 1467 v tu neděli po Božiem křtění. 6. Když krále v zemi nenie (kterýž móž rozkázati komuž chce a kdy 25 chce výpisy kteréž koli z desk dáti), tu moc mají páni, dániem však královským, na plném súdu mieti všickni spolu, a jiný žádný kmet. 7. Při každém výpisu z desk má se miestopísař rukú svú podepsati, pro příčiny rozličné. 31. O odúmrtech. 21) A ty takové odúmrtí, KMst móž dáti komuž chce, beze všech rad, chudému jako bohatému, jakož to dskami dvorskými i zemskými móž široce provedeno býti. 28) jakož jest od staradávna vždycky zachováváno. (Nález na to III. Venceslai J. 11 v při Hynčíka etc. a Beneše Čerta z Ho- řovic, a jiných nálezóv starších i potomních viece). 1. Poněvadž jest o všech dskách zemských mluveno, po- třebie jest i o dskách manských nebo dvorských pověděti, ač ty dsky i svój úřad i své úředníky dvorské i svój dóm od desk zemských rozdílnie mají a ke dskám zemským nepříslušejí. 2. Ty dsky dvorské jsú dvoje nebo troje: Jedny, v kterýchž manové 5 dědictvie svá manská jedni druhým prodávají, trhem kladú, a také, kdež jedni druhým dedictvie manská zastavují, věnují, a jiné vklady dělají; item, kdež dědictvie svá manská jedni 25
VIII. 31. O odúmrtech. 387 dvorském, anebo též po ingrossatorovi, nebo po registratorovi desk zemských. A ten každý výpis má v ruce úředníkóv dvor- ských dodán býti, a na každém má s druhé strany napsáno býti, 1o koho se dotýče. 3. Dávají se také výpisové k jiným súdóm kterýmž koli v zemi české; dávají se také i ven z země, jako do Moravy, nebo do zemí okolních k českému království pří- slušejících, jakož jest Levlaróm dán výpis závazku zemského, kterýmž jsú též Levláry v službu a v obranu svú vzali. 4. Dávají 15 se také i ne k súdu než k jiným potřebám pro radu, aby se uměli zpraviti, ktož toho potřebují, z kteréž koli příčiny. 5. Ale při těch při všech výpisiech musí býti rozkázánie krá- lovské nebo panské a relátor, a to rozkázánie i relátor, den a rok, má při každém z svrchu psaných výpisóv napsáno býti 20 takto: Vypsáno z desk zemských z rozkázánie najjasnějšího knie- žete a pána, pana Jiřího českého krále. Posel od KMsti ke dskám byl jest Petr z Šumburka z pánóv od JMKské jsa k tomu zvláště vyslaný, léta božieho 1467 v tu neděli po Božiem křtění. 6. Když krále v zemi nenie (kterýž móž rozkázati komuž chce a kdy 25 chce výpisy kteréž koli z desk dáti), tu moc mají páni, dániem však královským, na plném súdu mieti všickni spolu, a jiný žádný kmet. 7. Při každém výpisu z desk má se miestopísař rukú svú podepsati, pro příčiny rozličné. 31. O odúmrtech. 21) A ty takové odúmrtí, KMst móž dáti komuž chce, beze všech rad, chudému jako bohatému, jakož to dskami dvorskými i zemskými móž široce provedeno býti. 28) jakož jest od staradávna vždycky zachováváno. (Nález na to III. Venceslai J. 11 v při Hynčíka etc. a Beneše Čerta z Ho- řovic, a jiných nálezóv starších i potomních viece). 1. Poněvadž jest o všech dskách zemských mluveno, po- třebie jest i o dskách manských nebo dvorských pověděti, ač ty dsky i svój úřad i své úředníky dvorské i svój dóm od desk zemských rozdílnie mají a ke dskám zemským nepříslušejí. 2. Ty dsky dvorské jsú dvoje nebo troje: Jedny, v kterýchž manové 5 dědictvie svá manská jedni druhým prodávají, trhem kladú, a také, kdež jedni druhým dedictvie manská zastavují, věnují, a jiné vklady dělají; item, kdež dědictvie svá manská jedni 25
Strana 388
388 VIII. 32. O placení od desk. druhým po smrti své zapisují, zápisy nápadní dělajíce. Jiné 1o jsú, kdež se výprosy odúmrtí králových a nápadóv rozličných na KMst připadajících zapisují, když KMst odúmrť některú na JMst přišlú komu ráčí dáti, anebo nápad který, kdyby kdo proti zemi nebo proti KMsti učinil a statek takového pro ten účinek na JMKskú by připadl. Ty odúmrtí a takoví nápadové na KMst 15 přišlí v ty dsky vedlé řádu a práva starodávnieho se zapisují. 3. Při těch dskách má toto vědieno býti, že žádný man nemóž zástavú, zápisem ani věnem ve dsky manské klásti, než s povolením krá- lovským. 4. Co se pak odúmrtí dotýče, všecky odúmrtí právem starodávním a najstarším, když kto bez dědicóv umře a dědictvie 2o svého žádnému nezapíše, na Kskú Mst beze všeho zmatku při- cházejí, a na přátely nic, leč by nedielní byli. 5. A ty takové odúmrti KMst móž dáti komuž chce a komuž se JMKské zdá, beze všech rad, chudému jako bohatému, jakož to dskami dvor- skými i zemskými široce přieliš a slunce světleje móž prove- deno býti. 6. Než což se nápadóv pro viny dotýče, kteréž pro účinek proti zemi spáchaný statkové a dědictvie lidí živých na KMst přicházejí, těch KMst nemá žádným osobám zvláštním dávati, než s radú panskú na zemské dobré obraceti, jakož jest od staradávna vždycky zachováváno. (Nález na to III. Wenceslai J. 11. v při Hynka a Beneše Čerta, a jiných nálezóv starších i potomních viece.) 25 30 32. O placení od desk. 1) Každé úsilie a všelikú práci pro užitek a odplatu některakú lidé podstupují, 7) najpilněje neslédil? Bychme.. 13) to dvé rozdělili a roztrhli, 16) odtud zlodějstvie, odtud falšovánie kšaftóv, mincí i přátelstvie, odtud krádežové obecní, odtud zrady, odtud královstvie nesytá a neslušná žádost od lehkých a k tomu nepřirozených lidí, 21) žádostí cti rozum zaslepený majíce, 29) panstvie své válkami spravedlivými rozšiřovali, okolnie země mnohé podmanivše a v služebnost věčnú je uvedše. 41) Ale to se nynie po- hřiechu tak dělí, že nemóž spojeno býti. Z kteréhožto rozdvojenie a uži- tečného od slušného rozvedenie dary, halafance a rozličné pocty a spolky v přech hanebné jsú se v zemi zrodily, a to u těch, kterýmiž by to mělo býti zastavováno. A za to .. 49) roznášejí. Ale já tuto o užitcích úředníkóv všech, 54) kteříž skrze spolky s stranami, skrze překupovánie pří, skrze ha- lafance, dary a pocty přicházejí, Pr. Všelikú práci s slušností spojenú pro užitek a od- platu lidé podstupují, a tím zapáleni jsúce, těžkých, tvrdých
388 VIII. 32. O placení od desk. druhým po smrti své zapisují, zápisy nápadní dělajíce. Jiné 1o jsú, kdež se výprosy odúmrtí králových a nápadóv rozličných na KMst připadajících zapisují, když KMst odúmrť některú na JMst přišlú komu ráčí dáti, anebo nápad který, kdyby kdo proti zemi nebo proti KMsti učinil a statek takového pro ten účinek na JMKskú by připadl. Ty odúmrtí a takoví nápadové na KMst 15 přišlí v ty dsky vedlé řádu a práva starodávnieho se zapisují. 3. Při těch dskách má toto vědieno býti, že žádný man nemóž zástavú, zápisem ani věnem ve dsky manské klásti, než s povolením krá- lovským. 4. Co se pak odúmrtí dotýče, všecky odúmrtí právem starodávním a najstarším, když kto bez dědicóv umře a dědictvie 2o svého žádnému nezapíše, na Kskú Mst beze všeho zmatku při- cházejí, a na přátely nic, leč by nedielní byli. 5. A ty takové odúmrti KMst móž dáti komuž chce a komuž se JMKské zdá, beze všech rad, chudému jako bohatému, jakož to dskami dvor- skými i zemskými široce přieliš a slunce světleje móž prove- deno býti. 6. Než což se nápadóv pro viny dotýče, kteréž pro účinek proti zemi spáchaný statkové a dědictvie lidí živých na KMst přicházejí, těch KMst nemá žádným osobám zvláštním dávati, než s radú panskú na zemské dobré obraceti, jakož jest od staradávna vždycky zachováváno. (Nález na to III. Wenceslai J. 11. v při Hynka a Beneše Čerta, a jiných nálezóv starších i potomních viece.) 25 30 32. O placení od desk. 1) Každé úsilie a všelikú práci pro užitek a odplatu některakú lidé podstupují, 7) najpilněje neslédil? Bychme.. 13) to dvé rozdělili a roztrhli, 16) odtud zlodějstvie, odtud falšovánie kšaftóv, mincí i přátelstvie, odtud krádežové obecní, odtud zrady, odtud královstvie nesytá a neslušná žádost od lehkých a k tomu nepřirozených lidí, 21) žádostí cti rozum zaslepený majíce, 29) panstvie své válkami spravedlivými rozšiřovali, okolnie země mnohé podmanivše a v služebnost věčnú je uvedše. 41) Ale to se nynie po- hřiechu tak dělí, že nemóž spojeno býti. Z kteréhožto rozdvojenie a uži- tečného od slušného rozvedenie dary, halafance a rozličné pocty a spolky v přech hanebné jsú se v zemi zrodily, a to u těch, kterýmiž by to mělo býti zastavováno. A za to .. 49) roznášejí. Ale já tuto o užitcích úředníkóv všech, 54) kteříž skrze spolky s stranami, skrze překupovánie pří, skrze ha- lafance, dary a pocty přicházejí, Pr. Všelikú práci s slušností spojenú pro užitek a od- platu lidé podstupují, a tím zapáleni jsúce, těžkých, tvrdých
Strana 389
VIII. 32. O placení od desk. 389 a nebezpečných se věcí opovažují; neb nic tak přirozeného člověku nenie jako užitek. Všickni žádámy užitku a k němu taženi bývámy, aniž jinak činiti žádným obyčejem móžmy; s neb kto jest, ješto by se užitečného varoval? Anebo raděje kto jest, ješto by po užitečném najpilněje nestál? Bychmy jedné dobře znáti uměli, co jest užitečné! — A jakož se jest múdrým zdálo, nenie užitečné od slušného rozděleno, než jest jedno s druhým nerozdielně svázáno; tak že nic užitečné býti 10 nemóž, co by nebylo slušné, a nic nemóž za slušné položeno býti, co by nebylo užitečné. Aniž které nakaženie mezi lidmi většie móž zniknúti, než domněnie těch, kteříž jsú to dvé roz- vedli a roztrhli, jinú věc užitečnú i jinú slušnú položivše. Z kteréhožto roztrženie všecko zlé se počíná, rodí, roste 15 i koná; odtud trávenie, odtud zlodějstva, odtud i krádežové obecní, odtud zrady, odtud zbožie a statkóv i královstvie ne- slušná a nenasycená žádost od lehkých a k tomu nepřirozených lidí skrze lest, úklady a trávenie králóv spravedlivých a k tomu přirozených a v královstvie řádně a z boha přišlých. Neb když 20 lidé zlí, lakomstvím poraženi, žádostí cti přibyté rozum zasle- pený majíce, to, což se zdá užitečné, zachvátie: to v mysl vezmúce, na to, což slušné jest, hned zapomienají, neznajíce toho, že jedna a rovná modla jest slušného a užitečného, kteráž obé vyměřuje, a ta jest tato. A rád bych, aby byla všem naj- 25 známějšie, aby nebo to, což se zdá užitečné, mrzké a neslušné nebylo, anebo bylo-li by mrzké a neslušné, aby se užitečným býti nezdálo. K té staří Čechové prohlédajíce, kteříž jsú země české rukú bránili a panstvie své válkami spravedlivými roz- šiřovali, okolnie země mnohé v poddanost, v manstvie, služebnost so věčnú je uvedše, na řád jsú (kterýmž se země v pokoj i v válku spravuje) nezapomenuli, než zemi českú a dobré zemské právy jsú hradili a ozdobovali, úředníkóm zemským najvyšším i jich náměstkóm menším užitky za práci jich s slušností spojené nalezše a ustanovivše, na kterýchž všickni úředníci přestati s5 a dosti mieti mají. Pakli kteří na těch užitciech s slušností spojených přestati nechtie, než na větčie se užitky táhnú, ti užitečné od slušného rozdělují, a takového užitku dosáhnúce slušnost s spravedlností potracují. Kteráž, když potracena bude, i to, což se zdá užitečné a nenie, v škodu a v mrzkost obrátí, 40
VIII. 32. O placení od desk. 389 a nebezpečných se věcí opovažují; neb nic tak přirozeného člověku nenie jako užitek. Všickni žádámy užitku a k němu taženi bývámy, aniž jinak činiti žádným obyčejem móžmy; s neb kto jest, ješto by se užitečného varoval? Anebo raděje kto jest, ješto by po užitečném najpilněje nestál? Bychmy jedné dobře znáti uměli, co jest užitečné! — A jakož se jest múdrým zdálo, nenie užitečné od slušného rozděleno, než jest jedno s druhým nerozdielně svázáno; tak že nic užitečné býti 10 nemóž, co by nebylo slušné, a nic nemóž za slušné položeno býti, co by nebylo užitečné. Aniž které nakaženie mezi lidmi většie móž zniknúti, než domněnie těch, kteříž jsú to dvé roz- vedli a roztrhli, jinú věc užitečnú i jinú slušnú položivše. Z kteréhožto roztrženie všecko zlé se počíná, rodí, roste 15 i koná; odtud trávenie, odtud zlodějstva, odtud i krádežové obecní, odtud zrady, odtud zbožie a statkóv i královstvie ne- slušná a nenasycená žádost od lehkých a k tomu nepřirozených lidí skrze lest, úklady a trávenie králóv spravedlivých a k tomu přirozených a v královstvie řádně a z boha přišlých. Neb když 20 lidé zlí, lakomstvím poraženi, žádostí cti přibyté rozum zasle- pený majíce, to, což se zdá užitečné, zachvátie: to v mysl vezmúce, na to, což slušné jest, hned zapomienají, neznajíce toho, že jedna a rovná modla jest slušného a užitečného, kteráž obé vyměřuje, a ta jest tato. A rád bych, aby byla všem naj- 25 známějšie, aby nebo to, což se zdá užitečné, mrzké a neslušné nebylo, anebo bylo-li by mrzké a neslušné, aby se užitečným býti nezdálo. K té staří Čechové prohlédajíce, kteříž jsú země české rukú bránili a panstvie své válkami spravedlivými roz- šiřovali, okolnie země mnohé v poddanost, v manstvie, služebnost so věčnú je uvedše, na řád jsú (kterýmž se země v pokoj i v válku spravuje) nezapomenuli, než zemi českú a dobré zemské právy jsú hradili a ozdobovali, úředníkóm zemským najvyšším i jich náměstkóm menším užitky za práci jich s slušností spojené nalezše a ustanovivše, na kterýchž všickni úředníci přestati s5 a dosti mieti mají. Pakli kteří na těch užitciech s slušností spojených přestati nechtie, než na větčie se užitky táhnú, ti užitečné od slušného rozdělují, a takového užitku dosáhnúce slušnost s spravedlností potracují. Kteráž, když potracena bude, i to, což se zdá užitečné a nenie, v škodu a v mrzkost obrátí, 40
Strana 390
390 VIII. 33. Co se jest od desk bralo za starých. poněvadž nic užitečné býti nemóž, což nenie slušné. Ale to jest nynie vóbec netoliko v Čechách, ale po všem světě tak rozděleno, že nemóž spojeno býti. Kteréžto rozdvojenie a užitečného od slušného rozvedenie dary, pocty a spolky 45 v přech hanebné jest v zemi zrodilo, a to u těch, kterýmiž by to mělo býti zastavováno. A za to se styděti nechtie, na tom se postavivše, že žádný o tom nevie, kdež se velmi klamají; neb každý, ktož jim co dá, najprvé o tom sám jiným rozprávie, a ti to dále opět mezi jiné roznášejí. Ale co se vóbec po 50 zemiech a po královstviech i po kniežetstviech i po jiných panstviech děje, toho nechaje, k užitkóm se úředníkóv desk zemských obrátím. — A tuto o užitciech úředníkóv všech, vyšších i menších, se ctí a slušností spojených mluvím, ne o užitciech od slušnosti oddielených, kteříž skrze spolky od někoho s stra- 55 nami skrze překupovánie pří, skrze alafance, dary a pocty a jinak přicházejí. Kteréž, ktož přijímá, čest a slušnost pro mrzké užitky potracuje, a v úřadě žádný takový býti ani v súdě vedlé práva sedati nemá; neb ten pro dary a pro své užitky neslušné, spravedlnost obecnie i zvláštnie, bez kteréž každý súd jest nepravost, převrátí a právu dobrému rozum zlý dá. — Ale nynie k užitkóm spravedlivým s slušností spo- jeným se navrátím. 60 33. Co se jest od desk bralo za starých. 1) Za starých od počátku desk, což se po starých spisiech shledává, to dvé se jest bralo od kladenie ve dsky, 5) musil dáti od desk sto gr. a tak výš nebo níž. (A to móž starým sepsániem o práviech jistě ukázáno a provedeno býti.) Ale potom jest toho práva polovice.... 21) odpuštěno. A což se koli.. 26) groše bielé béře, kteréž se co ve dsky klade. (A to též v starém sepsání o práviech móž nalezeno býti) 30) kúpí, od toho béře ten i panské i písařské, kdož dsky na pargamen píše, ješto jemu říkají ingros- sator. A též.. 38) ty jsú vždycky brali miestopisaři a z práva bráti mají, poněvadž dsky úsilím písařským se konají (Než o to jsú se páni za mé pa- měti pokúšeli, aby i to z rukú písařóv bezpravní mocí vzali, spravedlnosti k tomu žádné nemajíce, a to jsú dovedli za Ondřejova úřadu z Tišňova). Pakli se co .. 41) až do dnešnieho dne. Při tom toto se drží. 55) na české groše kladlo. Ne tak, což se na zlaté klade... 56) než pól kopy grošóv. A tak kdož za dvě stě.. 74) než 22 gr. českých. Což se pak ve dsky.. 88) na každé suché dni dávají (konec.)
390 VIII. 33. Co se jest od desk bralo za starých. poněvadž nic užitečné býti nemóž, což nenie slušné. Ale to jest nynie vóbec netoliko v Čechách, ale po všem světě tak rozděleno, že nemóž spojeno býti. Kteréžto rozdvojenie a užitečného od slušného rozvedenie dary, pocty a spolky 45 v přech hanebné jest v zemi zrodilo, a to u těch, kterýmiž by to mělo býti zastavováno. A za to se styděti nechtie, na tom se postavivše, že žádný o tom nevie, kdež se velmi klamají; neb každý, ktož jim co dá, najprvé o tom sám jiným rozprávie, a ti to dále opět mezi jiné roznášejí. Ale co se vóbec po 50 zemiech a po královstviech i po kniežetstviech i po jiných panstviech děje, toho nechaje, k užitkóm se úředníkóv desk zemských obrátím. — A tuto o užitciech úředníkóv všech, vyšších i menších, se ctí a slušností spojených mluvím, ne o užitciech od slušnosti oddielených, kteříž skrze spolky od někoho s stra- 55 nami skrze překupovánie pří, skrze alafance, dary a pocty a jinak přicházejí. Kteréž, ktož přijímá, čest a slušnost pro mrzké užitky potracuje, a v úřadě žádný takový býti ani v súdě vedlé práva sedati nemá; neb ten pro dary a pro své užitky neslušné, spravedlnost obecnie i zvláštnie, bez kteréž každý súd jest nepravost, převrátí a právu dobrému rozum zlý dá. — Ale nynie k užitkóm spravedlivým s slušností spo- jeným se navrátím. 60 33. Co se jest od desk bralo za starých. 1) Za starých od počátku desk, což se po starých spisiech shledává, to dvé se jest bralo od kladenie ve dsky, 5) musil dáti od desk sto gr. a tak výš nebo níž. (A to móž starým sepsániem o práviech jistě ukázáno a provedeno býti.) Ale potom jest toho práva polovice.... 21) odpuštěno. A což se koli.. 26) groše bielé béře, kteréž se co ve dsky klade. (A to též v starém sepsání o práviech móž nalezeno býti) 30) kúpí, od toho béře ten i panské i písařské, kdož dsky na pargamen píše, ješto jemu říkají ingros- sator. A též.. 38) ty jsú vždycky brali miestopisaři a z práva bráti mají, poněvadž dsky úsilím písařským se konají (Než o to jsú se páni za mé pa- měti pokúšeli, aby i to z rukú písařóv bezpravní mocí vzali, spravedlnosti k tomu žádné nemajíce, a to jsú dovedli za Ondřejova úřadu z Tišňova). Pakli se co .. 41) až do dnešnieho dne. Při tom toto se drží. 55) na české groše kladlo. Ne tak, což se na zlaté klade... 56) než pól kopy grošóv. A tak kdož za dvě stě.. 74) než 22 gr. českých. Což se pak ve dsky.. 88) na každé suché dni dávají (konec.)
Strana 391
VIII. 33. Co se jest od desk bralo za starých. 391 1. Když jsú se dsky najprvé nalezli, co se po starých spisiech shledává, pravie se, že se jest to dvé bralo od kladenie ve dsky, což se nynie béře; neb jsú brali od každé kopy, což kto zač kúpil, věnoval neb zastavil, groš jeden český, tak že ktož kúpil za sto kop grošóv, musil dáti od trhu do desk kla- 5 denie sto grošóv, a tak výš nebo níž. Item od každého po- ručníka dětí a statku brali jednu kopu grošóv, od zápisu do větších desk dvadceti grošóv od každého sta. Item od čtenie desk starších, od každého vkladu, jednu kopu grošóv. Item od propuštěnie zápisu z větších desk jednu kopu grošóv. Item 10 od odhádánie bylo od každého sta deset kop grošóv. (A to móž starým sepsániem o práviech zemských a o dskách jistě oká- záno a provedeno býti.) 2. Ale potom jest toho práva polovice ulevena, že se od kopy grošóv nebéře než pól groše českého, tak že ktož co kúpí za sto kop, nedá od desk než padesáte 15 grošóv, a od osoby písaři čtyři groše nad to. A ještě se z toho každému milost má z práva učiniti, ktož toho žádá, bohatému i chudému (ale nejednostajně, neb chudému má viece, a boha- tému méně odpuštěno býti). A pakli jest kto velmi chudý nebo sirotek nebo vdova, nemá od nie (jakož jsú staří zpravo- 20 vali) nic vzato býti, než všecko jí má býti odpuštěno. A za obyčej se vracovalo každému, ktož toho žádal u desk, komuž se kladlo, od každé kopy grošóv čtyři groše. 3. A což se koli ve dsky veliké trhové klade, to vše úředníci najvyšší tří berú: Najvyšší sudí, komorník a písař, a o to se rovně dělie, kromě 25 toho, že miestopísař od každé osoby čtyři groše béře, kteréž se co ve dsky klade, a probošt Vyšehradský též od každé kopy čtyři groše (a to též v starém sepsání o práviech móž nalezeno býti.) 4. Jiný úředník menší žádný z toho nic nemá, krom co se za deset kop grošóv českých nebo míšenských kúpí, nebo so za dvadcet zlatých uherských nebo rýnských, od toho béře ten i panské i písařské, ktož dsky na pergamén píše, ješto jemu řiekají ingrossator. A též, kdež bratr od bratra za diel deset kop grošóv jakýchž koli béře; též také i od věna, a tak ode všeho jiného, od desieti kop až do jedné kopy a do jednoho 35 groše; to vše na ingrossatora vedlé starodávnieho práva slušie. 5. Kromě také těch trhóv, kteříž se při zápisiech píší, kterýmž „juxty“ řiekají; ty jsú vždycky brali miestopísaři (ale ty jsú ne-
VIII. 33. Co se jest od desk bralo za starých. 391 1. Když jsú se dsky najprvé nalezli, co se po starých spisiech shledává, pravie se, že se jest to dvé bralo od kladenie ve dsky, což se nynie béře; neb jsú brali od každé kopy, což kto zač kúpil, věnoval neb zastavil, groš jeden český, tak že ktož kúpil za sto kop grošóv, musil dáti od trhu do desk kla- 5 denie sto grošóv, a tak výš nebo níž. Item od každého po- ručníka dětí a statku brali jednu kopu grošóv, od zápisu do větších desk dvadceti grošóv od každého sta. Item od čtenie desk starších, od každého vkladu, jednu kopu grošóv. Item od propuštěnie zápisu z větších desk jednu kopu grošóv. Item 10 od odhádánie bylo od každého sta deset kop grošóv. (A to móž starým sepsániem o práviech zemských a o dskách jistě oká- záno a provedeno býti.) 2. Ale potom jest toho práva polovice ulevena, že se od kopy grošóv nebéře než pól groše českého, tak že ktož co kúpí za sto kop, nedá od desk než padesáte 15 grošóv, a od osoby písaři čtyři groše nad to. A ještě se z toho každému milost má z práva učiniti, ktož toho žádá, bohatému i chudému (ale nejednostajně, neb chudému má viece, a boha- tému méně odpuštěno býti). A pakli jest kto velmi chudý nebo sirotek nebo vdova, nemá od nie (jakož jsú staří zpravo- 20 vali) nic vzato býti, než všecko jí má býti odpuštěno. A za obyčej se vracovalo každému, ktož toho žádal u desk, komuž se kladlo, od každé kopy grošóv čtyři groše. 3. A což se koli ve dsky veliké trhové klade, to vše úředníci najvyšší tří berú: Najvyšší sudí, komorník a písař, a o to se rovně dělie, kromě 25 toho, že miestopísař od každé osoby čtyři groše béře, kteréž se co ve dsky klade, a probošt Vyšehradský též od každé kopy čtyři groše (a to též v starém sepsání o práviech móž nalezeno býti.) 4. Jiný úředník menší žádný z toho nic nemá, krom co se za deset kop grošóv českých nebo míšenských kúpí, nebo so za dvadcet zlatých uherských nebo rýnských, od toho béře ten i panské i písařské, ktož dsky na pergamén píše, ješto jemu řiekají ingrossator. A též, kdež bratr od bratra za diel deset kop grošóv jakýchž koli béře; též také i od věna, a tak ode všeho jiného, od desieti kop až do jedné kopy a do jednoho 35 groše; to vše na ingrossatora vedlé starodávnieho práva slušie. 5. Kromě také těch trhóv, kteříž se při zápisiech píší, kterýmž „juxty“ řiekají; ty jsú vždycky brali miestopísaři (ale ty jsú ne-
Strana 392
392 VIII. 33. Co se jest prvé od desk bralo. svorností úředníkóv za Plány písařóm odjaty, a za mé paměti 4o páni jsú je zapoviedali za úřadu Ondřejova z Tíšňova, aby o ně po ten den žádný písař viece nestál, pod ztraceniem úřadu svého.) 6. Pakli se co ve dsky klade městu, městečku, vsi, klášteru, konventu, kolleji, [škole], špitálu nebo které koli obci nebo množství, neb také, což se koli klade kostelu, oltáři, kaple nebo k jaké- 45 muž koli záduší, tu páni od každé kopy pól groše berú; ale písař jednu kopu grošóv béře od takových všech ve dsky kla- dení. 7.To se ta k od počátku desk zachovávalo a držalo, a trvá tak a stojí nepohnutě až do dnešnieho dne, jako i jiné všecko při právě zemském a při dskách (neb jsú práva zemská ne 50 do času, ale k věčnosti nepohnutě od starých ustanovena, a držením skutečným potomních a mladších až do tohoto času ztvrzena, jakož to obé světle móž dskami i nálezy panskými býti okázáno.) 8. Při tom toto se drží a zachovává: Což se koli ve dsky klade, buď na české nebo na míšenské groše, tolikéž 55 se od desk béře, když se na míšenské klade, jako by se na české groše kladlo, a to takto: Ktož co kúpí za sto kop mi- šenských grošóv, a tak sobě dá ve dsky klásti, dá od desk padesáte grošóv českých, a ktož co za sto kop grošóv českých kúpí, a tak sobě káže ve dsky klásti, též padesáte grošóv so českých dá, jako ten, ktož ve stu kopách grošóv míšenských klade. Ne tak, což se na zlatě klade, buď uherské nebo rýnské: neb ode dvú zlatých uherských nebéře se jeden groš, než pól groše toliko, tak že ktož kúpí za dvě stě zlatých uherských, nemá od desk dáti než padesát grošóv českých, (neb vedlé 65 práva země české zlatý uherský nemá viece platiti, než pól kopy grošóv, tehdy ode dvú set zlatých nemá než padesáte grošóv.) A tak, ktož za dvě stě zlatých uherských kúpí, tolikéž jest, jako by za sto kop grošóv českých kúpil, a ode sta kop grošóv nemá vzato býti než padesáte grošóv, tehdy ode dvú 7o set zlatých nemá než padesáte grošóv dáno býti. A též což se na rýnské zlaté klade, od třidceti zlatých rýnských nemá dáno býti než pól šesta groše, poněvadž rýnský zlatý neplatí vedlé práva země české než dvamezcietma grošóv českých. A tak na větčiem počtu též vedlé srovnánie a učtenie zlatých rýnských 75 na groše české, ne na míšenské. 9. Což se pak ve dsky veliké zápisné klade, to samému najvyššiemu písaři příslušie, a naň
392 VIII. 33. Co se jest prvé od desk bralo. svorností úředníkóv za Plány písařóm odjaty, a za mé paměti 4o páni jsú je zapoviedali za úřadu Ondřejova z Tíšňova, aby o ně po ten den žádný písař viece nestál, pod ztraceniem úřadu svého.) 6. Pakli se co ve dsky klade městu, městečku, vsi, klášteru, konventu, kolleji, [škole], špitálu nebo které koli obci nebo množství, neb také, což se koli klade kostelu, oltáři, kaple nebo k jaké- 45 muž koli záduší, tu páni od každé kopy pól groše berú; ale písař jednu kopu grošóv béře od takových všech ve dsky kla- dení. 7.To se ta k od počátku desk zachovávalo a držalo, a trvá tak a stojí nepohnutě až do dnešnieho dne, jako i jiné všecko při právě zemském a při dskách (neb jsú práva zemská ne 50 do času, ale k věčnosti nepohnutě od starých ustanovena, a držením skutečným potomních a mladších až do tohoto času ztvrzena, jakož to obé světle móž dskami i nálezy panskými býti okázáno.) 8. Při tom toto se drží a zachovává: Což se koli ve dsky klade, buď na české nebo na míšenské groše, tolikéž 55 se od desk béře, když se na míšenské klade, jako by se na české groše kladlo, a to takto: Ktož co kúpí za sto kop mi- šenských grošóv, a tak sobě dá ve dsky klásti, dá od desk padesáte grošóv českých, a ktož co za sto kop grošóv českých kúpí, a tak sobě káže ve dsky klásti, též padesáte grošóv so českých dá, jako ten, ktož ve stu kopách grošóv míšenských klade. Ne tak, což se na zlatě klade, buď uherské nebo rýnské: neb ode dvú zlatých uherských nebéře se jeden groš, než pól groše toliko, tak že ktož kúpí za dvě stě zlatých uherských, nemá od desk dáti než padesát grošóv českých, (neb vedlé 65 práva země české zlatý uherský nemá viece platiti, než pól kopy grošóv, tehdy ode dvú set zlatých nemá než padesáte grošóv.) A tak, ktož za dvě stě zlatých uherských kúpí, tolikéž jest, jako by za sto kop grošóv českých kúpil, a ode sta kop grošóv nemá vzato býti než padesáte grošóv, tehdy ode dvú 7o set zlatých nemá než padesáte grošóv dáno býti. A též což se na rýnské zlaté klade, od třidceti zlatých rýnských nemá dáno býti než pól šesta groše, poněvadž rýnský zlatý neplatí vedlé práva země české než dvamezcietma grošóv českých. A tak na větčiem počtu též vedlé srovnánie a učtenie zlatých rýnských 75 na groše české, ne na míšenské. 9. Což se pak ve dsky veliké zápisné klade, to samému najvyššiemu písaři příslušie, a naň
Strana 393
VIII. 34. Kto má od desk platiti. — 35. Od dielu etc. 393 samého to jde, a béře se, ktož zápisem svój statek ve dsky klade, od každého sta kop grošóv dvanácte grošóv, a od osob zvláště, též jakož nahoře povědieno jest. A od toho najvyšší písař má úředníka svého zvláštnieho, kterýž jeho penieze k sobě so přijímá; ten slove assessor, to jest přísediecí, a slušie naň uvázánie a bránie s komorníkem, též jako na jiného úředníka, a při dielu každém peněz na suché dni pól třetie kopy a šestnádcte grošóv z truhlice, jako na jiné úředníky všecky. (Ale i to jest jiným úředníkóm nynie odjato, a sami třie, miestokomorník, miestosudí a přísediecí, po pól třetie kopě a po šestnádcti grošiech českých v každé suché dni berú, a jiných třmi groši odbývají. Nerovná odplata jednostajné práce! Ingrossátorovi kopu grošóv na každé suché dni dávají při dielu peněz panských z truhlice. 85 34. Kto má od desk platiti. 2) kdo by měl od toho platiti, 3) aby nic nedal, a zvláště tu... Pr. Mnohé a časté róznice a pótky o to před úředníky bývají, když se ve dsky klade, kto by měl od desk platiti; a rád by každý tomu, aby nic nedal od desk; a zvláště tu, kdež jeden druhému co zastavuje. 1. V tom za právo se drží, že ten od desk má platiti, komuž se ve dsky klade, ne ten, ktož klade 5 nebo zapisuje. 2. Než byla-li by mezi stranami o placení prvé smlúva, tehdy by ta tím právem hnula, a ten by od desk platiti byl povinen, ktož by se k tomu podvolil. 35. Od dielu co se béře. Od spolku. Od frajmarku nebo směny. 1) Když se bratr s bratrem nebo strýc s strýcem dielí, a.. 3) XL gr. dáti pánóm a písaři IIII groše; 1. Když se syn s otcem, bratr s bratrem, nebo strýc s strýcem o dědictvie spolu dělie, a oběma se diel jich ve dsky klade, má každý z nich čtyřidceti grošóv dáti od desk, a písaři čtyři groše. Pakli jest jich viece, a každému se diel jeho ve dsky klade, tehdy má každý dáti též čtyřidceti a čtyři groše od svého 5 dielu. 2. Pakli se diel ne oběma nebo ne všem ve dsky klade, než jednomu toliko, tak že jeden od druhého nebo od jiných diel béře, dědictvie, plat nebo penieze: od toho dielu nemá
VIII. 34. Kto má od desk platiti. — 35. Od dielu etc. 393 samého to jde, a béře se, ktož zápisem svój statek ve dsky klade, od každého sta kop grošóv dvanácte grošóv, a od osob zvláště, též jakož nahoře povědieno jest. A od toho najvyšší písař má úředníka svého zvláštnieho, kterýž jeho penieze k sobě so přijímá; ten slove assessor, to jest přísediecí, a slušie naň uvázánie a bránie s komorníkem, též jako na jiného úředníka, a při dielu každém peněz na suché dni pól třetie kopy a šestnádcte grošóv z truhlice, jako na jiné úředníky všecky. (Ale i to jest jiným úředníkóm nynie odjato, a sami třie, miestokomorník, miestosudí a přísediecí, po pól třetie kopě a po šestnádcti grošiech českých v každé suché dni berú, a jiných třmi groši odbývají. Nerovná odplata jednostajné práce! Ingrossátorovi kopu grošóv na každé suché dni dávají při dielu peněz panských z truhlice. 85 34. Kto má od desk platiti. 2) kdo by měl od toho platiti, 3) aby nic nedal, a zvláště tu... Pr. Mnohé a časté róznice a pótky o to před úředníky bývají, když se ve dsky klade, kto by měl od desk platiti; a rád by každý tomu, aby nic nedal od desk; a zvláště tu, kdež jeden druhému co zastavuje. 1. V tom za právo se drží, že ten od desk má platiti, komuž se ve dsky klade, ne ten, ktož klade 5 nebo zapisuje. 2. Než byla-li by mezi stranami o placení prvé smlúva, tehdy by ta tím právem hnula, a ten by od desk platiti byl povinen, ktož by se k tomu podvolil. 35. Od dielu co se béře. Od spolku. Od frajmarku nebo směny. 1) Když se bratr s bratrem nebo strýc s strýcem dielí, a.. 3) XL gr. dáti pánóm a písaři IIII groše; 1. Když se syn s otcem, bratr s bratrem, nebo strýc s strýcem o dědictvie spolu dělie, a oběma se diel jich ve dsky klade, má každý z nich čtyřidceti grošóv dáti od desk, a písaři čtyři groše. Pakli jest jich viece, a každému se diel jeho ve dsky klade, tehdy má každý dáti též čtyřidceti a čtyři groše od svého 5 dielu. 2. Pakli se diel ne oběma nebo ne všem ve dsky klade, než jednomu toliko, tak že jeden od druhého nebo od jiných diel béře, dědictvie, plat nebo penieze: od toho dielu nemá
Strana 394
394 VIII. 36. O propuštění. 15 20 dáno býti než čtyřidceti čtyři groše; a to dává, ktož diel béře. 10 (Vedlé pravé spravedlnosti ten by dáti od desk měl, od kohož se diel béře; neb se to viece tomu ve dsky klade, od kohož diel vzat jest, než tomu, ktož jest diel vzal; kterýž také toho kladenie nepotřebuje, než ten, ktož diel dává, aby se naň oddě- lený potom nenavrátil). 3. Kdež se syn, dcera, bratr, strýc, sestra nebo teta statku odřieká, ten každý, od kohož se odřieká, má čtyřidceti čtyři grošóv dáti. 4. Od spolku kdež se dva spolčíta spolkem pravým a dědičným na plném súdu s královským nebo s panským povoleniem, má každý dáti čtyři a čtyřidceti grošóv. 5. A též, jestli viece společníkóv než dvá, každý tolikéž daj. 6. Od frajmarku nebo směny. Kolik jest těch, ješto spolu frajmark neb směnu činie, každý čtyři a čtyřidceti grošóv má dáti. 36. O propuštění. 1. Propuštěnie jest rozličné a mnohé, tak široké, jako ve dsky kladenie; neb všecko, což se ve dsky skrze svolenie stran- klade, skrze též svolenie, a nikde bez svolenie, móž z desk propuštěno a zase vymazáno býti. 2. Kdež se trh, věno, zástava 5 nebo co jiného k tomu podobného propúštie, od toho má dáno býti čtyři a čtyřidceti grošóv; kdež se pak spolek propúštie, fraj- mark nebo směna, tu od takového propuštěnie, kolik jest společ- níkóv nebo frajmarečníkóv, každý z nich má dáti čtyři a čtyři- dceti grošóv. A též, kdež se rozdielové propúštějí, každýmá dáti, 1o buď jich koliko koli buď, čtyři a čtyřidceti grošóv. 3. Při tom toto se za právo drží, že což koli se od těch svrchu psaných propuštění z desk béře, to vše na samého pana písaře slušie a na jeho náměstka, tak že čtyřidceti grošóv najvyšší pan písař, a čtyři groše miesto jeho držiecí písař béře. Jiní pak páni v tom 15 nic nemají. 4. Ktož pak zápis velikými dskami zemskými nebo menšími „s miestem“ zapsaný propúštie, jestliže na miesto prázdné koho doloží, osm grošóv od toho propuštěnie dá; pakli nedoloží, než některý zápisník v tom zápise položený ten zápis jemu zase propustí, tehdy čtyři groše toliko dáti má. A to berú 20 písaři; jest-li v velikých dskách zápis, tehdy miestopísař to béře, pakli v malých, tehdy písař menší. 5. A kolikaž se koli
394 VIII. 36. O propuštění. 15 20 dáno býti než čtyřidceti čtyři groše; a to dává, ktož diel béře. 10 (Vedlé pravé spravedlnosti ten by dáti od desk měl, od kohož se diel béře; neb se to viece tomu ve dsky klade, od kohož diel vzat jest, než tomu, ktož jest diel vzal; kterýž také toho kladenie nepotřebuje, než ten, ktož diel dává, aby se naň oddě- lený potom nenavrátil). 3. Kdež se syn, dcera, bratr, strýc, sestra nebo teta statku odřieká, ten každý, od kohož se odřieká, má čtyřidceti čtyři grošóv dáti. 4. Od spolku kdež se dva spolčíta spolkem pravým a dědičným na plném súdu s královským nebo s panským povoleniem, má každý dáti čtyři a čtyřidceti grošóv. 5. A též, jestli viece společníkóv než dvá, každý tolikéž daj. 6. Od frajmarku nebo směny. Kolik jest těch, ješto spolu frajmark neb směnu činie, každý čtyři a čtyřidceti grošóv má dáti. 36. O propuštění. 1. Propuštěnie jest rozličné a mnohé, tak široké, jako ve dsky kladenie; neb všecko, což se ve dsky skrze svolenie stran- klade, skrze též svolenie, a nikde bez svolenie, móž z desk propuštěno a zase vymazáno býti. 2. Kdež se trh, věno, zástava 5 nebo co jiného k tomu podobného propúštie, od toho má dáno býti čtyři a čtyřidceti grošóv; kdež se pak spolek propúštie, fraj- mark nebo směna, tu od takového propuštěnie, kolik jest společ- níkóv nebo frajmarečníkóv, každý z nich má dáti čtyři a čtyři- dceti grošóv. A též, kdež se rozdielové propúštějí, každýmá dáti, 1o buď jich koliko koli buď, čtyři a čtyřidceti grošóv. 3. Při tom toto se za právo drží, že což koli se od těch svrchu psaných propuštění z desk béře, to vše na samého pana písaře slušie a na jeho náměstka, tak že čtyřidceti grošóv najvyšší pan písař, a čtyři groše miesto jeho držiecí písař béře. Jiní pak páni v tom 15 nic nemají. 4. Ktož pak zápis velikými dskami zemskými nebo menšími „s miestem“ zapsaný propúštie, jestliže na miesto prázdné koho doloží, osm grošóv od toho propuštěnie dá; pakli nedoloží, než některý zápisník v tom zápise položený ten zápis jemu zase propustí, tehdy čtyři groše toliko dáti má. A to berú 20 písaři; jest-li v velikých dskách zápis, tehdy miestopísař to béře, pakli v malých, tehdy písař menší. 5. A kolikaž se koli
Strana 395
VIII. 37. Od propuštěnie póhonu. — 38. Od poručenstvie etc. 395 osobám zápis neb což koli jiného propúštie, každý, komuž se propúštie, čtyři groše má dáti. 37. Od propuštěnie póhonu. 1. Jestli že jest póhon k velikému súdu zemskému, tehdy od propuštěnie póhonu má dáno býti, jestli že jest jeden póvod, bez jednoho osmdesáte grošóv; pakli jest viece póvodóv, tehdy tolikrát má dáno býti osmdesáte grošóv bez jednoho, kolikž póvodóv jest. A to jde na úředníky menšie, na miestokomorníka,a na miestosudieho, na úředníka králové, na probošta Vyšehradského, na assessora a na podkomořieho úředníka, tak že to ti mezi sebú dělie, též jako uvázánie nebo bránie. Písař menších desk tu má čtyři groše; veliký písař ani miestopísař nic. 2. Pakli jest póhon k súdu menšiemu zemskému, tehdy od propuštěnie toho 10 póhonu nemá vzato býti viec než čtyři groše, jestliže jest jeden póvod; pakli jest viece póvodóv než jeden, tehdy každý póvod má čtyři groše dáti. A to slušie na písaře desk menších, leč by se kdy omyl stal. 3. Ale od propuštěnie póhonu k otporu buď v velikých nebo v malých dskách, nebéře se viece než čtyři 15 groše, leč by viece póvodóv bylo než jeden. A to též na písaře slušie. 38. Od poručenstvie otcem učiněného. Od děkovánie z poručenstvie. 1. Kolik otcóv poručních udělá ten, ktož děti a statek svój poručí, nebo bratří nebo strýce své, tolikrát čtyři a čtyři- dceti grošóv k úřadu má dáti. Páni čtyřidceti berú, a miesto- písař čtyři, jakož i při všech jiných ve dsky kladeniech. 2. A toli- kéž, když kto kterého poručníka odvolává, leč by kto všecky 5 poručníky odvolal, žádného nejmenuje; tu, by pak deset poruč- níkóv bylo odvoláno, nemá dáti než čtyři a čtyřidceti grošóv. 3. Komuž král poručenstvie sirotkóv dá, od toho má vzato býti od desk čtyřidceti a čtyři groše. 4. Od děkovánie z poru- čenstvie. Když sirotek z poručenstvie děkuje poručníkóm svým, 10 jestliže jest jeden poručník, tehdy má dáti čtyřidceti čtyři groše,
VIII. 37. Od propuštěnie póhonu. — 38. Od poručenstvie etc. 395 osobám zápis neb což koli jiného propúštie, každý, komuž se propúštie, čtyři groše má dáti. 37. Od propuštěnie póhonu. 1. Jestli že jest póhon k velikému súdu zemskému, tehdy od propuštěnie póhonu má dáno býti, jestli že jest jeden póvod, bez jednoho osmdesáte grošóv; pakli jest viece póvodóv, tehdy tolikrát má dáno býti osmdesáte grošóv bez jednoho, kolikž póvodóv jest. A to jde na úředníky menšie, na miestokomorníka,a na miestosudieho, na úředníka králové, na probošta Vyšehradského, na assessora a na podkomořieho úředníka, tak že to ti mezi sebú dělie, též jako uvázánie nebo bránie. Písař menších desk tu má čtyři groše; veliký písař ani miestopísař nic. 2. Pakli jest póhon k súdu menšiemu zemskému, tehdy od propuštěnie toho 10 póhonu nemá vzato býti viec než čtyři groše, jestliže jest jeden póvod; pakli jest viece póvodóv než jeden, tehdy každý póvod má čtyři groše dáti. A to slušie na písaře desk menších, leč by se kdy omyl stal. 3. Ale od propuštěnie póhonu k otporu buď v velikých nebo v malých dskách, nebéře se viece než čtyři 15 groše, leč by viece póvodóv bylo než jeden. A to též na písaře slušie. 38. Od poručenstvie otcem učiněného. Od děkovánie z poručenstvie. 1. Kolik otcóv poručních udělá ten, ktož děti a statek svój poručí, nebo bratří nebo strýce své, tolikrát čtyři a čtyři- dceti grošóv k úřadu má dáti. Páni čtyřidceti berú, a miesto- písař čtyři, jakož i při všech jiných ve dsky kladeniech. 2. A toli- kéž, když kto kterého poručníka odvolává, leč by kto všecky 5 poručníky odvolal, žádného nejmenuje; tu, by pak deset poruč- níkóv bylo odvoláno, nemá dáti než čtyři a čtyřidceti grošóv. 3. Komuž král poručenstvie sirotkóv dá, od toho má vzato býti od desk čtyřidceti a čtyři groše. 4. Od děkovánie z poru- čenstvie. Když sirotek z poručenstvie děkuje poručníkóm svým, 10 jestliže jest jeden poručník, tehdy má dáti čtyřidceti čtyři groše,
Strana 396
396 VIII. 39. Od let. — 40. Od vysvobození etc. — 41. Od nadánie. pakli viece jich jest než jeden, každý tolikéž. A od toho mají poručníci sami, ne sirotci platiti, a to buďte otcem učinění nebo králem daní poručníci. 5. Pakli jest sirotkóv viece než jeden, 15 kteříž z poručenstvie děkují, nemá od toho děkovánie od sirotčích osob, než od poručníkóv toliko bráno býti; neb se tu sirotkóv nic než poručníkóv samých všecko dotýče, a poručníkóm toho jest, ne sirotkóm potřebie. 39. Od let. 4) léta odhadují, od toho se nic nikdy nebéře (Konec.) 1. Kterémuž sirotku král léta dá, a to se dánie let ve dsky zapíše, jest-li jeden sirotek, má vzato býti od toho čtyři- dceti čtyři groše; pakli jest sirotkóv viece, každý tolikéž daj. 2. Než komuž menší úředníci léta ohlédají, od toho se nikdy nic 5 nebéře; neb se to také dskami nezapisuje, než při tom se toliko toho, což ten, léta maje, komu ve dsky klade, na běhu dotýká. 40. Od vysvobozenie z manstvie dědictvie. 1) Komuž král manstvie svobodí, neb kterýž koli jiný pán, od toho, když se ve dsky klade, Kohož král z manstvie vysvobodí, nebo kterýž koli jiný pán, od toho vysvobozenie z manstvie, když se ve dsky klade, má dáno býti sto grošóv. Páni z toho čtyřidceti grošóv berú, a miestopísař kopu grošóv. 41. Od nadánie. Od dánie. 1. Ktož co k obci porúčie, odkazuje, nadává nebo dává, k kostelu, k kaple, k oltáři neb k jakému koli záduší, též k špitálu, k klášteru, konventu, kolleji, škole, městu, městečku, vsi, konšelóm nebo jakémuž koli množství neb jakéž koli obci: 5 od každého takového poručenie, odkázánie, nadánie nebo dánie, když se ve dsky klade, od desk se béře sto grošóv. Na pány jde čtyřidceti grošóv, a na miestopísaře kopa grošóv. 2. Když jeden druhému dědictvie, plat, hotové penieze, nebo což koli jiného dskami dává, od každého takového dánie
396 VIII. 39. Od let. — 40. Od vysvobození etc. — 41. Od nadánie. pakli viece jich jest než jeden, každý tolikéž. A od toho mají poručníci sami, ne sirotci platiti, a to buďte otcem učinění nebo králem daní poručníci. 5. Pakli jest sirotkóv viece než jeden, 15 kteříž z poručenstvie děkují, nemá od toho děkovánie od sirotčích osob, než od poručníkóv toliko bráno býti; neb se tu sirotkóv nic než poručníkóv samých všecko dotýče, a poručníkóm toho jest, ne sirotkóm potřebie. 39. Od let. 4) léta odhadují, od toho se nic nikdy nebéře (Konec.) 1. Kterémuž sirotku král léta dá, a to se dánie let ve dsky zapíše, jest-li jeden sirotek, má vzato býti od toho čtyři- dceti čtyři groše; pakli jest sirotkóv viece, každý tolikéž daj. 2. Než komuž menší úředníci léta ohlédají, od toho se nikdy nic 5 nebéře; neb se to také dskami nezapisuje, než při tom se toliko toho, což ten, léta maje, komu ve dsky klade, na běhu dotýká. 40. Od vysvobozenie z manstvie dědictvie. 1) Komuž král manstvie svobodí, neb kterýž koli jiný pán, od toho, když se ve dsky klade, Kohož král z manstvie vysvobodí, nebo kterýž koli jiný pán, od toho vysvobozenie z manstvie, když se ve dsky klade, má dáno býti sto grošóv. Páni z toho čtyřidceti grošóv berú, a miestopísař kopu grošóv. 41. Od nadánie. Od dánie. 1. Ktož co k obci porúčie, odkazuje, nadává nebo dává, k kostelu, k kaple, k oltáři neb k jakému koli záduší, též k špitálu, k klášteru, konventu, kolleji, škole, městu, městečku, vsi, konšelóm nebo jakémuž koli množství neb jakéž koli obci: 5 od každého takového poručenie, odkázánie, nadánie nebo dánie, když se ve dsky klade, od desk se béře sto grošóv. Na pány jde čtyřidceti grošóv, a na miestopísaře kopa grošóv. 2. Když jeden druhému dědictvie, plat, hotové penieze, nebo což koli jiného dskami dává, od každého takového dánie
Strana 397
VIII. 42. Od listu obrannieho a od jiných listóv etc. 397 béře se sto grošóv, pánóm čtyřidceti, miestopísaři kopa grošóv. 10 3. Též ktož kšaftem což koli dává nebo odkazuje, buď dědictvie, plat nebo jiné grunty jakéž koli, nebo summu hotových peněz, malú nebo velikú, kterýmž koli osobám, každá ta osoba, když se ten kšaft ve dsky nebo list klade, má dáti sto grošóv, a z toho vždy páni čtyřidceti grošóv, a písař desk zemských kopu grošóv 15 béře. 4. Též také ktož nadá kaplu, kostel, klášter, špitál a což koli takového, a toho nadánie kolátory nebo správce učiní, od toho též má dáno býti sto grošóv, pánóm čtyřidceti a miesto- písaři kopu grošóv. 42. Od listu obrannieho a od jiných listóv. Od relacie na rukojmě, na uvázánie nebo na zájem. Od výpisu. Od majestátóv. 1) Jestliže list obranní jednomu se dává, tehdy se od něho béře XLIIII gr.; pakli dvěma nebo třem nebo viec, od každého tolikéž. A to na samého miestopisaře slušie, a IIII gr. na jeho ingrossátora 6) Od listu přiznávajícieho, jako mu říkají, rekognicí, IIII gr., a to ingros- sator béře. 8) Od každého listu posielacieho dva groše, a ty ingrossator má bráti. A od žádného listu nemá viece bráno býti než dva groše. 17) i z památných desk nebo z menších (ale oni i od výpisu z menších desk po XLIIII gr. berú; tu nemá dáno býti.. 23) od svrchupsánie IIII gr. a dále se toho nic viece nebéře (konec). 1. Jestliže list obranní jednomu od desk zemských se dává, tehdy se od něho béře čtyřidceti čtyři groše; pakli dvěma nebo třem nebo viece, od každého tolikéž. A to na samého miestopísaře slušie, a čtyři groše na jeho ingrossátora, a to když se desk větších dotýče; od menších též a tolikéž, ale to 5 slušie na písaře desk menších. 2. Od listu přiznavacieho, jako mu rekognicie řiekají, čtyři groše, a to ingrossátor béře. Od každého listu posielajícieho dva groše, ty ingrossátor má bráti. 3. A od žádného listu nemá viece bráno býti než dva groše, kterýž od desk vycházie pod pečetí jednoho ze tří úředníkóv. 4. Odrelacie 10 narukojmě, na uvázánie nebo na zájem. Když se relacie jakáž koli zapíše na kóži knih nebo na přikrývadle, čtyři groše se dávají ingrossátorovi; též od zapsánie rukojmě za toho, kto chce bráti nebo se s komorníkem uvázati, groš jeden menšiemu písaři. 5. Od výpisu. Od každého výpisu, tak z velikých desk 15 jako z menších, čtyřidceti čtyři groše. A to na písaře jde; ingros-
VIII. 42. Od listu obrannieho a od jiných listóv etc. 397 béře se sto grošóv, pánóm čtyřidceti, miestopísaři kopa grošóv. 10 3. Též ktož kšaftem což koli dává nebo odkazuje, buď dědictvie, plat nebo jiné grunty jakéž koli, nebo summu hotových peněz, malú nebo velikú, kterýmž koli osobám, každá ta osoba, když se ten kšaft ve dsky nebo list klade, má dáti sto grošóv, a z toho vždy páni čtyřidceti grošóv, a písař desk zemských kopu grošóv 15 béře. 4. Též také ktož nadá kaplu, kostel, klášter, špitál a což koli takového, a toho nadánie kolátory nebo správce učiní, od toho též má dáno býti sto grošóv, pánóm čtyřidceti a miesto- písaři kopu grošóv. 42. Od listu obrannieho a od jiných listóv. Od relacie na rukojmě, na uvázánie nebo na zájem. Od výpisu. Od majestátóv. 1) Jestliže list obranní jednomu se dává, tehdy se od něho béře XLIIII gr.; pakli dvěma nebo třem nebo viec, od každého tolikéž. A to na samého miestopisaře slušie, a IIII gr. na jeho ingrossátora 6) Od listu přiznávajícieho, jako mu říkají, rekognicí, IIII gr., a to ingros- sator béře. 8) Od každého listu posielacieho dva groše, a ty ingrossator má bráti. A od žádného listu nemá viece bráno býti než dva groše. 17) i z památných desk nebo z menších (ale oni i od výpisu z menších desk po XLIIII gr. berú; tu nemá dáno býti.. 23) od svrchupsánie IIII gr. a dále se toho nic viece nebéře (konec). 1. Jestliže list obranní jednomu od desk zemských se dává, tehdy se od něho béře čtyřidceti čtyři groše; pakli dvěma nebo třem nebo viece, od každého tolikéž. A to na samého miestopísaře slušie, a čtyři groše na jeho ingrossátora, a to když se desk větších dotýče; od menších též a tolikéž, ale to 5 slušie na písaře desk menších. 2. Od listu přiznavacieho, jako mu rekognicie řiekají, čtyři groše, a to ingrossátor béře. Od každého listu posielajícieho dva groše, ty ingrossátor má bráti. 3. A od žádného listu nemá viece bráno býti než dva groše, kterýž od desk vycházie pod pečetí jednoho ze tří úředníkóv. 4. Odrelacie 10 narukojmě, na uvázánie nebo na zájem. Když se relacie jakáž koli zapíše na kóži knih nebo na přikrývadle, čtyři groše se dávají ingrossátorovi; též od zapsánie rukojmě za toho, kto chce bráti nebo se s komorníkem uvázati, groš jeden menšiemu písaři. 5. Od výpisu. Od každého výpisu, tak z velikých desk 15 jako z menších, čtyřidceti čtyři groše. A to na písaře jde; ingros-
Strana 398
398 VIII. 43. Od uvázánie s komorníkem. sátor z toho čtyři groše má. Než od výpisu svědka a z památných desk nálezu nebo čehož koli jiného, tu nemá dáno býti než čtyři groše, a to na menšieho písaře slušie. 6. Od majestátóv 20 Od každého majestátu, kterýž se ve dsky klade, má najprvé dáno býti sto a čtyři groše, panóm čtyřidceti grošóv, miestopísaři kopa grošóv, ingrossátorovi od svrchu napsánie, že jest ten majestát ve dsky vložen, čtyři groše, a dále se od toho nic viece nebéře. 7. Neb což se majestátóv ve dsky kladenie dotýče, též i kšaftóv, při tom 25 při každém ve dsky kladení připisuje se takto: Kterýžto majestát (nebo kšaft) vložen jest ve dsky z rozkázánie najjasnějšieho knie- žete a pána, pana Jiřího krále českého etc. Posel na to od KMsti byl jest Jan z Cimburka, ſpana Vladislava uherského, českého krále etc. Posel na to od KMsti byl jest Jindřich z Hradce naj- so vyšší komorník královstvie českého] z panóv od JMKské jsa k tomu zvláště vyslaný. 8. A to se též na každém majestátě, když se již ve dsky vloží, na hřbetě píše, a k tomu léto a den, v kterýž vložen jest ve dsky takový majestát, a na kšaftiech též. 43. Od uvázánie s komorníkem. *) aby to uvázánie dskami zapsáno bylo, 10 1. Každý, ktož se s komorníkem uvazuje anebo svú mocí, a chce, aby to uvázánie mocí jeho učiněné dskami zapsáno bylo, též také, kdež jeden druhému za uvázánie přijímá: každý z těch vždycky má dáti k úřadu pól druhé kopy a šest grošóv, a komor- 5 níku tam i zase ztravu a obrok. Z toho miestokomorník má patnádcte grošóv, miestosudí patnádcte grošóv, assessor, kterýž penieze za najvyššieho písaře přijímá, patnádcte grošóv, úředník králové patnádcte grošóv, úředník probošta Vyšehradského pól osma groše, úředník podkomořieho pól osma groše; komorník patnádcte grošóv, písař čtyři groše, starosta dva groše. 2. Než když se za uvázánie přijímá, anebo když kto svú mocí se uváže a žádá, aby zapsáno to uvázanie bylo ve dsky, tu nemá dáno býti než pól druhé kopy a čtyři groše. A tu se komorníku z toho nic nedává; poněvadž komorník žádný na to nejezdí, než starosta 15 miesto dvú groší béře patnádcte grošóv, kteříž na komorníka, kdyby na uvázanie jel, slušejí (a nadarmo se o to komorníci zasazují, chtiece těch patnádcte grošóv starostovi vytočiti a k sobě
398 VIII. 43. Od uvázánie s komorníkem. sátor z toho čtyři groše má. Než od výpisu svědka a z památných desk nálezu nebo čehož koli jiného, tu nemá dáno býti než čtyři groše, a to na menšieho písaře slušie. 6. Od majestátóv 20 Od každého majestátu, kterýž se ve dsky klade, má najprvé dáno býti sto a čtyři groše, panóm čtyřidceti grošóv, miestopísaři kopa grošóv, ingrossátorovi od svrchu napsánie, že jest ten majestát ve dsky vložen, čtyři groše, a dále se od toho nic viece nebéře. 7. Neb což se majestátóv ve dsky kladenie dotýče, též i kšaftóv, při tom 25 při každém ve dsky kladení připisuje se takto: Kterýžto majestát (nebo kšaft) vložen jest ve dsky z rozkázánie najjasnějšieho knie- žete a pána, pana Jiřího krále českého etc. Posel na to od KMsti byl jest Jan z Cimburka, ſpana Vladislava uherského, českého krále etc. Posel na to od KMsti byl jest Jindřich z Hradce naj- so vyšší komorník královstvie českého] z panóv od JMKské jsa k tomu zvláště vyslaný. 8. A to se též na každém majestátě, když se již ve dsky vloží, na hřbetě píše, a k tomu léto a den, v kterýž vložen jest ve dsky takový majestát, a na kšaftiech též. 43. Od uvázánie s komorníkem. *) aby to uvázánie dskami zapsáno bylo, 10 1. Každý, ktož se s komorníkem uvazuje anebo svú mocí, a chce, aby to uvázánie mocí jeho učiněné dskami zapsáno bylo, též také, kdež jeden druhému za uvázánie přijímá: každý z těch vždycky má dáti k úřadu pól druhé kopy a šest grošóv, a komor- 5 níku tam i zase ztravu a obrok. Z toho miestokomorník má patnádcte grošóv, miestosudí patnádcte grošóv, assessor, kterýž penieze za najvyššieho písaře přijímá, patnádcte grošóv, úředník králové patnádcte grošóv, úředník probošta Vyšehradského pól osma groše, úředník podkomořieho pól osma groše; komorník patnádcte grošóv, písař čtyři groše, starosta dva groše. 2. Než když se za uvázánie přijímá, anebo když kto svú mocí se uváže a žádá, aby zapsáno to uvázanie bylo ve dsky, tu nemá dáno býti než pól druhé kopy a čtyři groše. A tu se komorníku z toho nic nedává; poněvadž komorník žádný na to nejezdí, než starosta 15 miesto dvú groší béře patnádcte grošóv, kteříž na komorníka, kdyby na uvázanie jel, slušejí (a nadarmo se o to komorníci zasazují, chtiece těch patnádcte grošóv starostovi vytočiti a k sobě
Strana 399
VIII. 44. Od bránie nebo od zájmu etc. 399 obrátiti; najprvé, že jsú toho komorníci nikdy nebrali, ani jsú toho v držení a v užívání kdy byli, než vždycky jsú to starosty brali, držali a toho užívali. Druhá příčina, že od každého uvá- 20 zánie starosta béře dva groše, když komorník se uvazuje na to vyjeda. Ale tuto kdyby komorníci brali patnádete grošóv, kdež nejedú, starosta by nic nebral, a tak by byl nižší komorníkóv, že by oni darmo brali nikam nejezdiece, a starosta to uvázánie zapisuje, též jako jiné, za svú práci spravedlivého užitku byl by 25 zbaven. Z těch příčin známo jest, že v takových běziech komor- níci nic nemají, než těch patnádcte grošóv starostovi spravedlivě příležie). 44. Od bránie nebo od zájmu. Od ohledánie škod. Od veřejí. Od úmluvy. Od panovánie. Od zvodu. 15) Každý ktož komorníka vede, 25) Od úmluvy XXI gr., jestliže se od jednoho jednomu dává, aneb od jednoho dvěma nebo viec, od každého tolikéž má dáno býti. Z toho písař má.. 30) pakli jest v póhonných, po právu stanném, tehdy .. 33) komorníku nedává. Od panovánie.. 32) na úředníky najvyšší, kteříž jsú penieze od zvodóv brali, jako i od odhádánie. 60) se všemi jeho služebníky tam i zase, dostatečná... 1. Každý, ktož zajímá pro úrok nebo pro summu, jestli že jest prvé nezajímal, anebo jestli že jest nový držitel platu komornieho nebo také dědictvie, na kterémž ten plat jest, má dáti k úřadu šest a sto grošóv, a komorníku i poslu purkrabovu ztravu tam i zase. A to se též mezi úředníky dělí jako to, což 5 se od uvázánie béře, než tento jest rozdiel, že od zájmu ko- morník nemá než čtrnádcte grošóv, a posel purkrabóv čtrnádcte, a starosta tři groše. Pakli jest kdy prvé bráno za téhož držitele platu nebo dědictvie, tehdy nemá dáno býti než jeden a pól kopy grošóv, a z toho komorník má čtrnádcte grošóv, 10 posel purkrabóv čtrnádcte a starosta tři groše. A ktož mocí svú bez komorníka i bez posla zajímá, ten nic k úřadu nedá, jako ani ten, ktož se mocí svú uvazuje; než chce-li, aby to jeho bránie zapsáno u desk bylo, má dáti sto grošóv. 2. Od ohle- dánie škod. Ktož komorníka vede na ohledánie škod, má dáti 15 pětmezcietma grošóv a ztravu tam i zase komorníku, a z toho komorník má patnádcte grošóv, miestokomorník dva groše, miesto- sudí dva, písař menší čtyři groše, starosta dva. Než jestli že
VIII. 44. Od bránie nebo od zájmu etc. 399 obrátiti; najprvé, že jsú toho komorníci nikdy nebrali, ani jsú toho v držení a v užívání kdy byli, než vždycky jsú to starosty brali, držali a toho užívali. Druhá příčina, že od každého uvá- 20 zánie starosta béře dva groše, když komorník se uvazuje na to vyjeda. Ale tuto kdyby komorníci brali patnádete grošóv, kdež nejedú, starosta by nic nebral, a tak by byl nižší komorníkóv, že by oni darmo brali nikam nejezdiece, a starosta to uvázánie zapisuje, též jako jiné, za svú práci spravedlivého užitku byl by 25 zbaven. Z těch příčin známo jest, že v takových běziech komor- níci nic nemají, než těch patnádcte grošóv starostovi spravedlivě příležie). 44. Od bránie nebo od zájmu. Od ohledánie škod. Od veřejí. Od úmluvy. Od panovánie. Od zvodu. 15) Každý ktož komorníka vede, 25) Od úmluvy XXI gr., jestliže se od jednoho jednomu dává, aneb od jednoho dvěma nebo viec, od každého tolikéž má dáno býti. Z toho písař má.. 30) pakli jest v póhonných, po právu stanném, tehdy .. 33) komorníku nedává. Od panovánie.. 32) na úředníky najvyšší, kteříž jsú penieze od zvodóv brali, jako i od odhádánie. 60) se všemi jeho služebníky tam i zase, dostatečná... 1. Každý, ktož zajímá pro úrok nebo pro summu, jestli že jest prvé nezajímal, anebo jestli že jest nový držitel platu komornieho nebo také dědictvie, na kterémž ten plat jest, má dáti k úřadu šest a sto grošóv, a komorníku i poslu purkrabovu ztravu tam i zase. A to se též mezi úředníky dělí jako to, což 5 se od uvázánie béře, než tento jest rozdiel, že od zájmu ko- morník nemá než čtrnádcte grošóv, a posel purkrabóv čtrnádcte, a starosta tři groše. Pakli jest kdy prvé bráno za téhož držitele platu nebo dědictvie, tehdy nemá dáno býti než jeden a pól kopy grošóv, a z toho komorník má čtrnádcte grošóv, 10 posel purkrabóv čtrnádcte a starosta tři groše. A ktož mocí svú bez komorníka i bez posla zajímá, ten nic k úřadu nedá, jako ani ten, ktož se mocí svú uvazuje; než chce-li, aby to jeho bránie zapsáno u desk bylo, má dáti sto grošóv. 2. Od ohle- dánie škod. Ktož komorníka vede na ohledánie škod, má dáti 15 pětmezcietma grošóv a ztravu tam i zase komorníku, a z toho komorník má patnádcte grošóv, miestokomorník dva groše, miesto- sudí dva, písař menší čtyři groše, starosta dva. Než jestli že
Strana 400
400 VIII. 44. Od branie nebo od zájmu. na ohledánie škod jiných a jiných vede, tehdy tolikrát pět- mezcietma grošóv má dáti, kolikrát se ohledávají škody, aneb 20 na kolik škódcí komorníka vede. 3. Od veřejí. Když po listu provolaciem dání královskému žádný neodpierá, a potom ko- morník od úřadu zemského vedlé práva a nálezu k veřejiem jede, má dáno býti od toho sedmnádcte grošóv; patnádcte komorník z toho má, a dva groše starosta; a má ztrava komorníku tam 25 i zase dána býti. 4. Od úmluvy. Má dáno býti od úmluvy, buď to pro nezpravu nebo po nálezu, jeden a dvadceti grošóv, jestli že se od jednoho jednomu dává; pakli se dává ode dvú jednomu, anebo od jednoho dvěma nebo viece, od každého to- likéž má dáno býti. Z toho písař má čtyři groše, když jest ve 30 dskách zemských. Pakli jest ve dskách póhonných po právu staném, tehdy osmnádcte grošóv má dáno býti, a písař menší nemá než dva groše od toho, a komorník patnádcte grošóv, starosta dva groše; a tu se ztrava komorníku nedává. Pakli jest úmluva, která se má zapsati ve dskách starých, které 35 dole nejsú, tu nic miestopísař nebéře než ingrossátor. A též od zvodóv i od panovánie. 5. Od panovánie má dáno býti jeden- mezcietma grošóv beze ztravy. Z toho komorník má mieti patnádcte grošóv, písař čtyři groše, starosta dva groše. 6. Od zvodu. Jestli že jest v Praze zvod na Novém Městě neb na Starém (to slove Pražský a první kraj), tehdy sedmdesáte pět grošóv, a k tomu komorníku, písaři, starostovi jedenmezcietma grošóv má dáno býti. Pakli jest v druhém kraji, tehdy dvakrát pět a sedmdesáte grošóv, a jednú jedenmezcietma grošóv pro komorníka, písaře a starostu (a jest druhý kraj hned 45 za Prahú, za zdmi Kúřimský, a za Vltavú na Malé Straně Slánský.) Pakli jest v třetím kraji (jako v Čáslavsku nebo jinde v Chrudimsku,) tehdy třikrát pět a sedmdesáte grošóv, a vždy jedenmezcietma grošóv. Pakli jest v čtvrtém kraji, pět kop grošóv a jedenmezcietma grošóv. A již dalšieho kraje nenie 50 než čtvrtý, a ten mají úředníci vyčiesti dřieve, než penieze na zvod vezmú. A slušeli jsú zvodové (jakož v sepsání starých o práviech stojí) na úředníky najvyššie. Kteřížto úředníci naj- vyšší od zvodóv penieze jsú brávali, jako i od odhádánie ještě najvyšší komorník béře. Ale najvyšší písař, kterýž jest měl stól 55 svému miestopísaři s jinými jeho písaři menšiemi držeti [kterýž jest 40
400 VIII. 44. Od branie nebo od zájmu. na ohledánie škod jiných a jiných vede, tehdy tolikrát pět- mezcietma grošóv má dáti, kolikrát se ohledávají škody, aneb 20 na kolik škódcí komorníka vede. 3. Od veřejí. Když po listu provolaciem dání královskému žádný neodpierá, a potom ko- morník od úřadu zemského vedlé práva a nálezu k veřejiem jede, má dáno býti od toho sedmnádcte grošóv; patnádcte komorník z toho má, a dva groše starosta; a má ztrava komorníku tam 25 i zase dána býti. 4. Od úmluvy. Má dáno býti od úmluvy, buď to pro nezpravu nebo po nálezu, jeden a dvadceti grošóv, jestli že se od jednoho jednomu dává; pakli se dává ode dvú jednomu, anebo od jednoho dvěma nebo viece, od každého to- likéž má dáno býti. Z toho písař má čtyři groše, když jest ve 30 dskách zemských. Pakli jest ve dskách póhonných po právu staném, tehdy osmnádcte grošóv má dáno býti, a písař menší nemá než dva groše od toho, a komorník patnádcte grošóv, starosta dva groše; a tu se ztrava komorníku nedává. Pakli jest úmluva, která se má zapsati ve dskách starých, které 35 dole nejsú, tu nic miestopísař nebéře než ingrossátor. A též od zvodóv i od panovánie. 5. Od panovánie má dáno býti jeden- mezcietma grošóv beze ztravy. Z toho komorník má mieti patnádcte grošóv, písař čtyři groše, starosta dva groše. 6. Od zvodu. Jestli že jest v Praze zvod na Novém Městě neb na Starém (to slove Pražský a první kraj), tehdy sedmdesáte pět grošóv, a k tomu komorníku, písaři, starostovi jedenmezcietma grošóv má dáno býti. Pakli jest v druhém kraji, tehdy dvakrát pět a sedmdesáte grošóv, a jednú jedenmezcietma grošóv pro komorníka, písaře a starostu (a jest druhý kraj hned 45 za Prahú, za zdmi Kúřimský, a za Vltavú na Malé Straně Slánský.) Pakli jest v třetím kraji (jako v Čáslavsku nebo jinde v Chrudimsku,) tehdy třikrát pět a sedmdesáte grošóv, a vždy jedenmezcietma grošóv. Pakli jest v čtvrtém kraji, pět kop grošóv a jedenmezcietma grošóv. A již dalšieho kraje nenie 50 než čtvrtý, a ten mají úředníci vyčiesti dřieve, než penieze na zvod vezmú. A slušeli jsú zvodové (jakož v sepsání starých o práviech stojí) na úředníky najvyššie. Kteřížto úředníci naj- vyšší od zvodóv penieze jsú brávali, jako i od odhádánie ještě najvyšší komorník béře. Ale najvyšší písař, kterýž jest měl stól 55 svému miestopísaři s jinými jeho písaři menšiemi držeti [kterýž jest 40
Strana 401
VIII. 45. K komuž úředníci jdú neb jedú. Od odhádánie. 401 stól svému miestopísaři s jinými jeho písaři menšími dával] za to jest jemu své zvody dal. (Ale já bych raději pánu zvody vrátil, aby mi ztravu dával s mými písaři, a zvody aby sám bral, jakož jest bylo za staradávna. Ale kudy jest miestokomorník so a miestosudí v zvody všel, toho já neviem.) Má také ztrava úředníku, když na zvod jede, se všemi jeho služebníky, kteréž s sebú z potřeby na zvod jeda má, tam i zase, dostatečná dána býti, i koňóm obrok; než koně nebo vóz to sobě má sám zjednati a z svého vozkovi zaplatiti. 45. K komuž úředníci jedú nebo jdú. Od odhádánie. 1) nebo vyjdú, má dáti pět kop gr. 12) že by té jiezdy jich nebylo potřebie, 15) mají zase vrátiti, a to se tak vždy 18) Od každého sto kop gr. béře se pět kop gr., od padesáti kop tří kopy gr. a od desieti kop 29) oby- čejně bývají laici, jako miestosudí, i jiní menší úředníci. 1. K komuž úředníci jedú nebo jdú, ten každý, dřieve než vyjedú nebo vyjdú úředníci od desk z Prahy, má dáti pět kop grošóv, a k tomu vóz i koně i vozku svého dáti má, a ztravu dostatečnú sem i tam, a k tomu což se u něho jedná, zvlášť tím vším obyčejem zaplatiti má, jako by se u desk dálo. 2. A nemají jezditi k žádnému než dvá ze tří úřed- níkóv, miestokomorník s miestopísařem, anebo miestosudí s miestopísařem, a těch pěti kop polovici jeden úředník a polovici písař vždycky béře. 3. Ale při té výjezdě i při jiných při všech toto má vědieno býti: Že, když který úředník 10 od úřadu vyjede nebo vyjedú, by se hned zase vrátili a nedojeli na miesto, že by té jiezdy jich tomu, ktož jich [jest toho] žádal, nebylo potřebie, tehdy penieze nemají zase vráceny býti; než kdyby penieze vezmúc nikam nevyjížděli od desk a nebylo potřebie, aby jeli, tehdy penieze mají zase vrátiti tomu, k komuž 15 jsú měli jeti. (A to se tak vždycky až do dnešnieho dne za- chovává od staradávna beze všeho proměněnie). 4. Od od- hádánie. Od každého sta kop béře se šest kop grošóv, od padesáti kop tři kopy grošóv, a od desieti kop pět a pól grošóv. To komorníku najvyššiemu; a miestopísaři, odhádaj 20 se v čemž koli, v mále nebo ve mnoze, vždy od každého odhádánie jedna kopa grošóv jde, a jedenmezcietma grošóv komorníku, Všehrd. 26
VIII. 45. K komuž úředníci jdú neb jedú. Od odhádánie. 401 stól svému miestopísaři s jinými jeho písaři menšími dával] za to jest jemu své zvody dal. (Ale já bych raději pánu zvody vrátil, aby mi ztravu dával s mými písaři, a zvody aby sám bral, jakož jest bylo za staradávna. Ale kudy jest miestokomorník so a miestosudí v zvody všel, toho já neviem.) Má také ztrava úředníku, když na zvod jede, se všemi jeho služebníky, kteréž s sebú z potřeby na zvod jeda má, tam i zase, dostatečná dána býti, i koňóm obrok; než koně nebo vóz to sobě má sám zjednati a z svého vozkovi zaplatiti. 45. K komuž úředníci jedú nebo jdú. Od odhádánie. 1) nebo vyjdú, má dáti pět kop gr. 12) že by té jiezdy jich nebylo potřebie, 15) mají zase vrátiti, a to se tak vždy 18) Od každého sto kop gr. béře se pět kop gr., od padesáti kop tří kopy gr. a od desieti kop 29) oby- čejně bývají laici, jako miestosudí, i jiní menší úředníci. 1. K komuž úředníci jedú nebo jdú, ten každý, dřieve než vyjedú nebo vyjdú úředníci od desk z Prahy, má dáti pět kop grošóv, a k tomu vóz i koně i vozku svého dáti má, a ztravu dostatečnú sem i tam, a k tomu což se u něho jedná, zvlášť tím vším obyčejem zaplatiti má, jako by se u desk dálo. 2. A nemají jezditi k žádnému než dvá ze tří úřed- níkóv, miestokomorník s miestopísařem, anebo miestosudí s miestopísařem, a těch pěti kop polovici jeden úředník a polovici písař vždycky béře. 3. Ale při té výjezdě i při jiných při všech toto má vědieno býti: Že, když který úředník 10 od úřadu vyjede nebo vyjedú, by se hned zase vrátili a nedojeli na miesto, že by té jiezdy jich tomu, ktož jich [jest toho] žádal, nebylo potřebie, tehdy penieze nemají zase vráceny býti; než kdyby penieze vezmúc nikam nevyjížděli od desk a nebylo potřebie, aby jeli, tehdy penieze mají zase vrátiti tomu, k komuž 15 jsú měli jeti. (A to se tak vždycky až do dnešnieho dne za- chovává od staradávna beze všeho proměněnie). 4. Od od- hádánie. Od každého sta kop béře se šest kop grošóv, od padesáti kop tři kopy grošóv, a od desieti kop pět a pól grošóv. To komorníku najvyššiemu; a miestopísaři, odhádaj 20 se v čemž koli, v mále nebo ve mnoze, vždy od každého odhádánie jedna kopa grošóv jde, a jedenmezcietma grošóv komorníku, Všehrd. 26
Strana 402
402 VIII. 46. O meziech. — 47. Od otporu a od jiných rozličných věcí. ingrossátorovi a starostovi. A měřiči zemskému zvláště: Jestli že nic nebude měřiti, tehdy patnádcte grošóv, pakli bude měřiti, tehdy od miery má zaplaceno býti, což vyměří. 5. A má na 25 odhádánie jezditi miestokomorník sám toliko, a žádný jiný úřed- ník k tomu zavázán nenie, leč by kto z dobré vóle jeti chtěl. Než komorník, měřič zemský s miestokomorníkem mají jeti, a miestopísař má s nimi jednoho z svých písařóv poslati, ne aby odhadoval, než aby odhádánie sepsal (neb miestokomorníci oby- 3o čejně bývají, kteříž latině neumějí, jako miestosudí i jiní menší úředníci). A má se na odhádání těm všem ztrava i obrok dáti, než koně nebo vóz sami sobě mají zjednati a vozkovi sami z svého zaplatiti. 6. A dokonaj se odhádánie nebo nedokonaj (jakož se často přiházie, že se smlúvají), ztravu má proto všem 35 dáti ten, ktož vede na odhádánie, a sám vozkovi zaplatiti; než peněz miestopísař a komorník nemají zase vrátiti, když se vyjede. 46. O meziech. Na meze nynie sám miestopurkrabí jezdí, a béře od každé strany, kteráž na meze vede, pět kop grošóv; a nemá viece bráno býti než pět kop grošóv vedlé práva. (Ale prvé jest s ním jezdíval miestopísař zemský a bral jest toho polovici). 47. Od otporu a od jiných rozličných věcí. 12) Ale když se staré dsky nahoře čtú, tu se beře pól kopy gr. 15) miesto jeho držiecí (než prvé se jest brala kopa a IIII gr. za starých, jakož to spis o praviech svědčí). Památného když se co komu súdem panským neb úředníkóv menších přisúdí, najviece dva zlatá uherská neb kopu gr. berú a najméně čtyři groše, a z toho miestosudí tři [čtyři] diely má, miestopísař dva, miestokomorník a králové úředník jeden diel, pod- komořieho a proboštóv jeden. (A nemají úředníci lidí památným přetaho- vati, než na přísahu i na duši pamatujíce, i také na chudobu lidskú hlediece vedlé spravedlnosti to památné mají bráti.) Komuž se miesto zóstaví. 23) čtyři groše, a to na písaře slušie. .... 1. Když kto jeden proti druhému otpor klade, má dáti čtyři groše, a to na písaře slušie; pakli dvá nebo viece otpor- níkóv jest, každý tolikéž dáti má, a též kolik jest těch, kterýmž otpierají. 2. Od roku opravenie k otporu každý čtyři groše, 5 a též od poručníka udělánie při otporu čtyři groše. 3. Od vizy
402 VIII. 46. O meziech. — 47. Od otporu a od jiných rozličných věcí. ingrossátorovi a starostovi. A měřiči zemskému zvláště: Jestli že nic nebude měřiti, tehdy patnádcte grošóv, pakli bude měřiti, tehdy od miery má zaplaceno býti, což vyměří. 5. A má na 25 odhádánie jezditi miestokomorník sám toliko, a žádný jiný úřed- ník k tomu zavázán nenie, leč by kto z dobré vóle jeti chtěl. Než komorník, měřič zemský s miestokomorníkem mají jeti, a miestopísař má s nimi jednoho z svých písařóv poslati, ne aby odhadoval, než aby odhádánie sepsal (neb miestokomorníci oby- 3o čejně bývají, kteříž latině neumějí, jako miestosudí i jiní menší úředníci). A má se na odhádání těm všem ztrava i obrok dáti, než koně nebo vóz sami sobě mají zjednati a vozkovi sami z svého zaplatiti. 6. A dokonaj se odhádánie nebo nedokonaj (jakož se často přiházie, že se smlúvají), ztravu má proto všem 35 dáti ten, ktož vede na odhádánie, a sám vozkovi zaplatiti; než peněz miestopísař a komorník nemají zase vrátiti, když se vyjede. 46. O meziech. Na meze nynie sám miestopurkrabí jezdí, a béře od každé strany, kteráž na meze vede, pět kop grošóv; a nemá viece bráno býti než pět kop grošóv vedlé práva. (Ale prvé jest s ním jezdíval miestopísař zemský a bral jest toho polovici). 47. Od otporu a od jiných rozličných věcí. 12) Ale když se staré dsky nahoře čtú, tu se beře pól kopy gr. 15) miesto jeho držiecí (než prvé se jest brala kopa a IIII gr. za starých, jakož to spis o praviech svědčí). Památného když se co komu súdem panským neb úředníkóv menších přisúdí, najviece dva zlatá uherská neb kopu gr. berú a najméně čtyři groše, a z toho miestosudí tři [čtyři] diely má, miestopísař dva, miestokomorník a králové úředník jeden diel, pod- komořieho a proboštóv jeden. (A nemají úředníci lidí památným přetaho- vati, než na přísahu i na duši pamatujíce, i také na chudobu lidskú hlediece vedlé spravedlnosti to památné mají bráti.) Komuž se miesto zóstaví. 23) čtyři groše, a to na písaře slušie. .... 1. Když kto jeden proti druhému otpor klade, má dáti čtyři groše, a to na písaře slušie; pakli dvá nebo viece otpor- níkóv jest, každý tolikéž dáti má, a též kolik jest těch, kterýmž otpierají. 2. Od roku opravenie k otporu každý čtyři groše, 5 a též od poručníka udělánie při otporu čtyři groše. 3. Od vizy
Strana 403
VIII. 48. Menší písař sám toto béře. 403 na otpor čtyři groše, od poklidu každá strana čtyři groše, od pro- puštěnie otporu čtyři groše a od zapsánie póhonu k otporu čtyři groše; to vše příležie písaři samému. 4. Od přečtenie trhu, věna, zápisu a jiného všeho v velikých dskách čtyři groše miestopísaři, a v menších dskách jeden groš menšiemu písaři, kromě nálezóv 10 pří póhonných; od těch béře menší písař čtyři groše; a v pa- mátných dskách ode všeho groš toliko. 5. Ale když se staré dsky nahoře čtú komu, kteréž dole nebývají, tu se béře pól kopy a čtyři groše; pól kopy grošóv najvyšší písař béře, a čtyři groše miesto jeho držiecí. 6. Od přečtenie zvodu, úmluvy, pano- 15 vánie, odhádánie všudy čtyři groše; od bránie, od uvázánie, od otporu též čtyři groše v větších dskách, v menších všudy sedm peněz. 7. Než což se koli k súdu čte dole neb nahoře, od toho se nic nebéře. 8. Od těch desk, kteréž dole bývají, kdyby je sobě kto čísti kázal nahoře, má dáno býti též čtyři groše toliko, 20 jako dole. 9. A mají každé dsky každému beze všie výmluvy, ktož chce, své nebo cizie, bez otporu čteny býti, kromě svědomie, a to kolikrátž kto chce, beze všeho počtu. 10. S krátkú řečí, ode čtenie všeliké věci najmenšie u větčích dskách čtyři groše, v menších dskách sedm peněz, kromě nálezóv od kterýchž se po čtyřech grošiech 25 dává. 11. Komuž se miesto dává nebo zóstaví, aby se potom přiznal, a byl doložen na prázdné miesto jemu zóstavené, od toho doloženie berú se čtyři groše; a též, ktož dokládá miesto prázdné, aby mu byl zápis propuštěn, čtyři groše, tak v menších jakožto v větčích dskách; a to na písaře slušie. 12. Což se trhem 30 ve dsky klade, od jedné kopy až do desieti, tu panské i písařské slušic na ingrossátora, a on to má bráti; od dielu, od věna přievodu v desieti kopách též. 48. Menší písař sám toto béře. 6) pět kop grošóv a k tomu od každého svědka... 16) každému zapsati.) Od žaloby vloženie. 28) béře. Od každého registříku groš. Kdo se zmatečně.. 34) o svú vinu hleděti. To jsú ti... 37) (č. 4. 5. vI. recensí není). 49) Toto jsú ti úředníkóv... užitkové, kteříž všickni nikdež v žádných dskách, 10) na písaře najvyššieho. Z těch peněz .. 80) ještěi za mé v úřadě přítom- nosti. 89) tak jakž se jest přede mnú i za mne zachovávalo a pokudž jest mú pamětí a rozumem postiženo býti mohlo. A potud o súdu i o dskách. 26*
VIII. 48. Menší písař sám toto béře. 403 na otpor čtyři groše, od poklidu každá strana čtyři groše, od pro- puštěnie otporu čtyři groše a od zapsánie póhonu k otporu čtyři groše; to vše příležie písaři samému. 4. Od přečtenie trhu, věna, zápisu a jiného všeho v velikých dskách čtyři groše miestopísaři, a v menších dskách jeden groš menšiemu písaři, kromě nálezóv 10 pří póhonných; od těch béře menší písař čtyři groše; a v pa- mátných dskách ode všeho groš toliko. 5. Ale když se staré dsky nahoře čtú komu, kteréž dole nebývají, tu se béře pól kopy a čtyři groše; pól kopy grošóv najvyšší písař béře, a čtyři groše miesto jeho držiecí. 6. Od přečtenie zvodu, úmluvy, pano- 15 vánie, odhádánie všudy čtyři groše; od bránie, od uvázánie, od otporu též čtyři groše v větších dskách, v menších všudy sedm peněz. 7. Než což se koli k súdu čte dole neb nahoře, od toho se nic nebéře. 8. Od těch desk, kteréž dole bývají, kdyby je sobě kto čísti kázal nahoře, má dáno býti též čtyři groše toliko, 20 jako dole. 9. A mají každé dsky každému beze všie výmluvy, ktož chce, své nebo cizie, bez otporu čteny býti, kromě svědomie, a to kolikrátž kto chce, beze všeho počtu. 10. S krátkú řečí, ode čtenie všeliké věci najmenšie u větčích dskách čtyři groše, v menších dskách sedm peněz, kromě nálezóv od kterýchž se po čtyřech grošiech 25 dává. 11. Komuž se miesto dává nebo zóstaví, aby se potom přiznal, a byl doložen na prázdné miesto jemu zóstavené, od toho doloženie berú se čtyři groše; a též, ktož dokládá miesto prázdné, aby mu byl zápis propuštěn, čtyři groše, tak v menších jakožto v větčích dskách; a to na písaře slušie. 12. Což se trhem 30 ve dsky klade, od jedné kopy až do desieti, tu panské i písařské slušic na ingrossátora, a on to má bráti; od dielu, od věna přievodu v desieti kopách též. 48. Menší písař sám toto béře. 6) pět kop grošóv a k tomu od každého svědka... 16) každému zapsati.) Od žaloby vloženie. 28) béře. Od každého registříku groš. Kdo se zmatečně.. 34) o svú vinu hleděti. To jsú ti... 37) (č. 4. 5. vI. recensí není). 49) Toto jsú ti úředníkóv... užitkové, kteříž všickni nikdež v žádných dskách, 10) na písaře najvyššieho. Z těch peněz .. 80) ještěi za mé v úřadě přítom- nosti. 89) tak jakž se jest přede mnú i za mne zachovávalo a pokudž jest mú pamětí a rozumem postiženo býti mohlo. A potud o súdu i o dskách. 26*
Strana 404
404 VIII. 48. Menší písař sám toto béře. 1. Od každé smlúvy každá strana má dáti čtyři groše, a od propuštěnie též; ode všech relací, buď v komoře před KMstí, buď od desk dvorských, buď od purkrabí, na kolik se osob stane relacie, tolikrát čtyři groše. Od každého svědka čtyři groše, 5 a jede-li z rozkázanie královského ven na svědkóv vyslyšenie, pět kop grošóv, jeď do najbližšieho nebo do najdalšieho kraje, a k tomu od každého svědka zvláště čtyři groše béře. A též od výpisu každého svědka čtyři groše. Ale z zápisných menších čtyři- dceti čtyři groše béře (ale zdá se, že nemá než čtyři groše bráti). Od 10 každé osoby, ktož co zapisuje v menších dskách, čtyři groše, a též zase, když propúštie. Od vyzdviženie summy u desk položené čtyři groše, od položenie nic, a od zdviženie listóv též. Od zdviženie úroka svatojirského, komuž se u desk klade, od kaž- dého čtyři groše, od svatohavelského též. Komuž pak doma 15 úrok položí, chce-li, aby jemu u desk zapsán byl, přijda ke dskám, daj čtyři groše. (A to úředníci mají z práva každému zapsati, a má jeho vyznání věřeno beze všech otporóv býti, nebo tomu, kohož by poslal.) Od žaloby vloženie a zapsánie v póhonné knihy dva groše. 2. Řečníku od prožalovánie žaloby patnádcte grošóv. Od vepsánie póhonu v knihy póhonné starosta má dáti, jestli že jest trój póhon, tři groše, pakli jest jeden, tehdy groš toliko, a od osob dvú dva groše a tak dále. Od svědčenie póhonu dva groše, od roku opravenie groš, od vizy vloženie groš, od poručníka groš; 25 a to vše, kdež se jednoho dotýče toliko, než kdež dvú nebo tří a výše, tu od každého též groš. Od poklidu zapsánie každá strana groš; od každého registříku groš. A písař menší potud béře. 3. Kto se zmatečně s komorníkem uváže anebo zajímá, 3o ten najvyššiemu komorníku padesáte kop grošóv českých propadne, a z té příčiny každý, ktož chce komorníka na uváza- nie vzieti a na bránie, musie rukojmí na zemi majícím uručiti, že zmatečně komorníka nepovede, aby najvyšší komorník, jestliže by kto zmatečně komorníka vedl, věděl k komu o svú vinu 35 hleděti; ale padesáte kop žádný nepropadá, leč nálezem panským zmatek jemu nalezen bude. 4. Památného, kteréž se béře, komuž co nálezem pan- ským nebo právem staným přisúzeno bývá, najviece dva 20
404 VIII. 48. Menší písař sám toto béře. 1. Od každé smlúvy každá strana má dáti čtyři groše, a od propuštěnie též; ode všech relací, buď v komoře před KMstí, buď od desk dvorských, buď od purkrabí, na kolik se osob stane relacie, tolikrát čtyři groše. Od každého svědka čtyři groše, 5 a jede-li z rozkázanie královského ven na svědkóv vyslyšenie, pět kop grošóv, jeď do najbližšieho nebo do najdalšieho kraje, a k tomu od každého svědka zvláště čtyři groše béře. A též od výpisu každého svědka čtyři groše. Ale z zápisných menších čtyři- dceti čtyři groše béře (ale zdá se, že nemá než čtyři groše bráti). Od 10 každé osoby, ktož co zapisuje v menších dskách, čtyři groše, a též zase, když propúštie. Od vyzdviženie summy u desk položené čtyři groše, od položenie nic, a od zdviženie listóv též. Od zdviženie úroka svatojirského, komuž se u desk klade, od kaž- dého čtyři groše, od svatohavelského též. Komuž pak doma 15 úrok položí, chce-li, aby jemu u desk zapsán byl, přijda ke dskám, daj čtyři groše. (A to úředníci mají z práva každému zapsati, a má jeho vyznání věřeno beze všech otporóv býti, nebo tomu, kohož by poslal.) Od žaloby vloženie a zapsánie v póhonné knihy dva groše. 2. Řečníku od prožalovánie žaloby patnádcte grošóv. Od vepsánie póhonu v knihy póhonné starosta má dáti, jestli že jest trój póhon, tři groše, pakli jest jeden, tehdy groš toliko, a od osob dvú dva groše a tak dále. Od svědčenie póhonu dva groše, od roku opravenie groš, od vizy vloženie groš, od poručníka groš; 25 a to vše, kdež se jednoho dotýče toliko, než kdež dvú nebo tří a výše, tu od každého též groš. Od poklidu zapsánie každá strana groš; od každého registříku groš. A písař menší potud béře. 3. Kto se zmatečně s komorníkem uváže anebo zajímá, 3o ten najvyššiemu komorníku padesáte kop grošóv českých propadne, a z té příčiny každý, ktož chce komorníka na uváza- nie vzieti a na bránie, musie rukojmí na zemi majícím uručiti, že zmatečně komorníka nepovede, aby najvyšší komorník, jestliže by kto zmatečně komorníka vedl, věděl k komu o svú vinu 35 hleděti; ale padesáte kop žádný nepropadá, leč nálezem panským zmatek jemu nalezen bude. 4. Památného, kteréž se béře, komuž co nálezem pan- ským nebo právem staným přisúzeno bývá, najviece dva 20
Strana 405
VIII. 48. Menší písař sám toto béře. 405 zlatá nebo jedna kopa grošóv, najméně osm grošóv. (Tak když dva tisiece hřiven byl ustál Jeník z Mečkova, vzata jest 40 toliko kopa grošóv od něho. Od Markéty z Horek, když jest nálezem panským dědictvie své poslúpné obdržala, item od kněžny Těšinské, když jest polovici Přibyslavského a Ronovského zbožie obdržala nálezem panským, nenie vzato než po dvú zlatých uherských, a viece nenie nikdy bráno památného). 5. To památné takto dělie: Béře miestosudí dva groše, miestopísař dva groše, miestokomorník groš, úředník králové groš, úředník proboštóv groš, úředník podkomořieho groš. 6. To jsú ti úředníkóv Pražských větčích i menších dócho- dové a práce jich užitkové, kteříž nikdež v žádných dskách, v žádných knihách ani práviech popsáni jsú nebyli, než v lidské a v úředníkóv menších paměti až do dnešnieho dne jsú nošeni. Kteréž jsem já tuto pro pamět budúcí pilně a společně sepsal, tak jakž jsem od jiných je bráti viděl i sám brával. A nic se nemá viece než to, což tuto se-55 psáno jest, bráti, bez přijímánie osob i všeliké přiezně i nepřie- zně, ne chudého přejímajíce a bohatému odpúštějíce, než ode všech (kromě chudých vdov) jednostajně berúce vedlé práva a sepsánie tohoto. A zdá se mnohým, že přieliš mnoho od nich berú a že je přejímají; kdež se od takových křivda úředníkóm 60 menším děje zřetedlná, kteříž od žádného neberú aniž bráti smějí než to, což od každého mají z práva bráti. Kteréžto všie summy na Pražské úředníky najvyššie i najmenšie do roka přišlé i na komorníky nezdá mi se, by viece mohlo vzato býti (když by to kto chtěl všecko sčísti) nad pól druhého tisiece 65 kop grošóv českých. 7. Ty penieze, kteréž se pánóm do truhlice dostávají, na každého čtvrt léta před suchými dny úředníci menší na tři diely rovně dělie: Jeden jde na komorníka, druhý na sudieho, třetí na písaře najvyššieho. Než probošt Vyše- 70 hradský ten od každé kopy čtyři groše béře, kolikž koli kop do truhlice vejde. Z těch peněz miestokomorník, miestosudí a přisediecí nebo assessor, každý béře v každé dělenie pól třetie kopy a šestnádcte grošóv českých, miestopísaři dávají deset grošóv českých, ingrossátorovi kopu grošóv, a jiným úředníkóm 75 všem po třech grošiech, registrátoróm dvanádcte grošóv, a kaž- 45 50
VIII. 48. Menší písař sám toto béře. 405 zlatá nebo jedna kopa grošóv, najméně osm grošóv. (Tak když dva tisiece hřiven byl ustál Jeník z Mečkova, vzata jest 40 toliko kopa grošóv od něho. Od Markéty z Horek, když jest nálezem panským dědictvie své poslúpné obdržala, item od kněžny Těšinské, když jest polovici Přibyslavského a Ronovského zbožie obdržala nálezem panským, nenie vzato než po dvú zlatých uherských, a viece nenie nikdy bráno památného). 5. To památné takto dělie: Béře miestosudí dva groše, miestopísař dva groše, miestokomorník groš, úředník králové groš, úředník proboštóv groš, úředník podkomořieho groš. 6. To jsú ti úředníkóv Pražských větčích i menších dócho- dové a práce jich užitkové, kteříž nikdež v žádných dskách, v žádných knihách ani práviech popsáni jsú nebyli, než v lidské a v úředníkóv menších paměti až do dnešnieho dne jsú nošeni. Kteréž jsem já tuto pro pamět budúcí pilně a společně sepsal, tak jakž jsem od jiných je bráti viděl i sám brával. A nic se nemá viece než to, což tuto se-55 psáno jest, bráti, bez přijímánie osob i všeliké přiezně i nepřie- zně, ne chudého přejímajíce a bohatému odpúštějíce, než ode všech (kromě chudých vdov) jednostajně berúce vedlé práva a sepsánie tohoto. A zdá se mnohým, že přieliš mnoho od nich berú a že je přejímají; kdež se od takových křivda úředníkóm 60 menším děje zřetedlná, kteříž od žádného neberú aniž bráti smějí než to, což od každého mají z práva bráti. Kteréžto všie summy na Pražské úředníky najvyššie i najmenšie do roka přišlé i na komorníky nezdá mi se, by viece mohlo vzato býti (když by to kto chtěl všecko sčísti) nad pól druhého tisiece 65 kop grošóv českých. 7. Ty penieze, kteréž se pánóm do truhlice dostávají, na každého čtvrt léta před suchými dny úředníci menší na tři diely rovně dělie: Jeden jde na komorníka, druhý na sudieho, třetí na písaře najvyššieho. Než probošt Vyše- 70 hradský ten od každé kopy čtyři groše béře, kolikž koli kop do truhlice vejde. Z těch peněz miestokomorník, miestosudí a přisediecí nebo assessor, každý béře v každé dělenie pól třetie kopy a šestnádcte grošóv českých, miestopísaři dávají deset grošóv českých, ingrossátorovi kopu grošóv, a jiným úředníkóm 75 všem po třech grošiech, registrátoróm dvanádcte grošóv, a kaž- 45 50
Strana 406
406 VIII. 48. Menší písař sám toto béře. dému komorníku po dvú groších, a k tomu pacholatóm svým po dvú grošiech a což piva nebo patok při tom dělení vypíti so mohú. (Než za starých jsú malvazí a rivolu při dělení peněz píjeli a ještě i za mé paměti a v úřadě přítomnosti.) A potud o placení od desk a o súdu zemském. Od póhonu až do práva staného, od žaloby až do nálezu a přísahy v kaple Všech Svatých jest povědieno. Nenie také ani o dskách nic zamlčáno, 85 než od trhu a od všelikého ve dsky kladenie až do zaplacenie dosti široce jest vypravováno. Aniž rozličné práva vedenie v za- pomenutí necháno jest, než od úmluvy do odhádánie a posled- nieho panovánie, od uvázánie do listu obrannieho i o jiném téměř jest vypsáno. A nic nenie opuštěno, což by k súdu zem- so skému nebo ke dskám z práva příslušeti se zdálo, tak jakž se jest přede mnú od staradávna nepohnutě a neproměnitedlně, i za mne zachovávalo, pokudž jest mú pamětí a rozumem postiženo býti mohlo. A potud o súdu i o dskách.
406 VIII. 48. Menší písař sám toto béře. dému komorníku po dvú groších, a k tomu pacholatóm svým po dvú grošiech a což piva nebo patok při tom dělení vypíti so mohú. (Než za starých jsú malvazí a rivolu při dělení peněz píjeli a ještě i za mé paměti a v úřadě přítomnosti.) A potud o placení od desk a o súdu zemském. Od póhonu až do práva staného, od žaloby až do nálezu a přísahy v kaple Všech Svatých jest povědieno. Nenie také ani o dskách nic zamlčáno, 85 než od trhu a od všelikého ve dsky kladenie až do zaplacenie dosti široce jest vypravováno. Aniž rozličné práva vedenie v za- pomenutí necháno jest, než od úmluvy do odhádánie a posled- nieho panovánie, od uvázánie do listu obrannieho i o jiném téměř jest vypsáno. A nic nenie opuštěno, což by k súdu zem- so skému nebo ke dskám z práva příslušeti se zdálo, tak jakž se jest přede mnú od staradávna nepohnutě a neproměnitedlně, i za mne zachovávalo, pokudž jest mú pamětí a rozumem postiženo býti mohlo. A potud o súdu i o dskách.
Strana 407
Majjasnějšiemu kniežeti a pánu, panu Wladislawowi, uherskému, českému xc. králi, a markrabi morawskému xc. O práviech země české Viktorina ze Všehrd počínají se KNIHY DEVATÉ. 1. Varianty rukopisu křižovnického. 114) při dskách, při súdu, při radách dějí, 117) časóv, kteříž jsú od toho znamenitého pána 120) Ale za našich časóv těch takových zmatkóv (děkujíc bohu) nenie; 123) hodie. Aniž darové, pocty neb alafancí nebo spolkové v přiech u úředníkóv a u sudí tohoto času miesto mají, než všecko řádem a spravedlností a právem jde. Dóvod toho mlčenie všech, že žádný na to nikdyž nežaluje, než spieše žalují lidé, že nenie kto by chtěl od nich dary a alafance bráti; zahnáni jsúce dary, za to se stydie, domóv dary své nositi musiece. Aniž se bohatému nakládá v žádných súdiech nebo přiech proti chudému, poněvadž se spieše na bohatého daleko než na chudého nález stane. Ještě druhdy chudého, ač i to proti právu jest, na smlúvu přátelskú podadie, aby přiesnost súdu olejem milosrdenstvie změkčena byla; ale bohatému nálezem rozeznají, a všem právo rovné a jednostajné jde. Aniž se na chudého mocí sahá od kterých úředníkóv, neb ti na jiných, ktož by moc činili, toho popravují, a kdyby to sami činili, těžšími by pomstami nad nimi mělo mštěno býti, než nad jinými; neb jim úřadové na to dáni jsú, aby moc všelikú zastavovali; ne sami ji pod přikrytiem úřadóv svých činili, kteréž by bez úřadu jsúce tak provoditi nemohli. Na to jsú úřady přijali, aby dobrých bránili a zlé zkrocovali; ne aby dobrým škodili, ale aby jim v úřadiech svých slúžili, poněvadž úřad jiného nic nenie než služebnost všem vuobec. Neboj se žádný najchudší, byť na koho mocí od nich saháno bylo, než každého k súdu spravedlivému a k slyšení stavějí, každému vinu prvé dávají než naň pomstu uvodie. A „nestaneť se křivda!“ Každý svého žalobníka prvé vidí, žalobu slyší, odpoviedá, odpierá, súzen bývá a tepruv pokutován nebo za spravedlivého zóstaven. Bez žalobníka zřetedlného, bez viny zřetedlně ukázané, bez póhonu, bez obeslánie, na žádného netoliko nesahají pomstú, ale také žádného nesúdie, ani na koho moci sahají. „Nestanet se křivda!“ Neb
Majjasnějšiemu kniežeti a pánu, panu Wladislawowi, uherskému, českému xc. králi, a markrabi morawskému xc. O práviech země české Viktorina ze Všehrd počínají se KNIHY DEVATÉ. 1. Varianty rukopisu křižovnického. 114) při dskách, při súdu, při radách dějí, 117) časóv, kteříž jsú od toho znamenitého pána 120) Ale za našich časóv těch takových zmatkóv (děkujíc bohu) nenie; 123) hodie. Aniž darové, pocty neb alafancí nebo spolkové v přiech u úředníkóv a u sudí tohoto času miesto mají, než všecko řádem a spravedlností a právem jde. Dóvod toho mlčenie všech, že žádný na to nikdyž nežaluje, než spieše žalují lidé, že nenie kto by chtěl od nich dary a alafance bráti; zahnáni jsúce dary, za to se stydie, domóv dary své nositi musiece. Aniž se bohatému nakládá v žádných súdiech nebo přiech proti chudému, poněvadž se spieše na bohatého daleko než na chudého nález stane. Ještě druhdy chudého, ač i to proti právu jest, na smlúvu přátelskú podadie, aby přiesnost súdu olejem milosrdenstvie změkčena byla; ale bohatému nálezem rozeznají, a všem právo rovné a jednostajné jde. Aniž se na chudého mocí sahá od kterých úředníkóv, neb ti na jiných, ktož by moc činili, toho popravují, a kdyby to sami činili, těžšími by pomstami nad nimi mělo mštěno býti, než nad jinými; neb jim úřadové na to dáni jsú, aby moc všelikú zastavovali; ne sami ji pod přikrytiem úřadóv svých činili, kteréž by bez úřadu jsúce tak provoditi nemohli. Na to jsú úřady přijali, aby dobrých bránili a zlé zkrocovali; ne aby dobrým škodili, ale aby jim v úřadiech svých slúžili, poněvadž úřad jiného nic nenie než služebnost všem vuobec. Neboj se žádný najchudší, byť na koho mocí od nich saháno bylo, než každého k súdu spravedlivému a k slyšení stavějí, každému vinu prvé dávají než naň pomstu uvodie. A „nestaneť se křivda!“ Každý svého žalobníka prvé vidí, žalobu slyší, odpoviedá, odpierá, súzen bývá a tepruv pokutován nebo za spravedlivého zóstaven. Bez žalobníka zřetedlného, bez viny zřetedlně ukázané, bez póhonu, bez obeslánie, na žádného netoliko nesahají pomstú, ale také žádného nesúdie, ani na koho moci sahají. „Nestanet se křivda!“ Neb
Strana 408
408 IX. 1. kdyby jinak činili (jehož bože všemohúcí ostřez!), takoví úředníci a súdce již by hodni nebyli, aby jiné súdili, než jiných by úředníkóv a súdcí potře- bovali raděje nežli by jiné nepravě odsuzovati měli. Také se tu spiknutí žádného, dvú, tří nebo čtyř neboj, aby když by se přietele některého z těch čtyř dotýkalo nebo služebníka jednoho z nich, nebo spolku, anebo čehož koli k tomu podobného, aby k jeho vystrčení zdániem svým jinam stříleli, buď práv nebo nepráv, křiv nebo spravedliv; než bez osob přijímánie jde každému spravedlivý súd, ne v túž otplatu, aby potom jeden každý z těch několik též činil, což jest jemu při jeho služebníku, přieteli nebo společníku nebo kúpené při nebo jinak jakž koli od jiných učiněno. Těch mrzkých a viece než nespravedlivých zmatkóv v súdiech nynějšiech nenajdeš, ani přiezně ani nepřiezně, než vedlé přísah, vedlé nálezóv starých súdové se spravedliví dějí. Kteréž každý v mysli a obyčejiech nezkažený dobrý člověk chválí a až do nebe (jakož hodné jest) slovy i chvalami vyzdvíhá a k súdu rád, když toho potřebie jest, bez strachu přistupuje, o súdciech k své spravedlnosti a nevině, o svědomí i o dskách dobrú a jistú naději maje. Aniž tu jakého takého z lavic od koho návěštie čekati slušie, hlavy nebo ruky hnutiem nebo páteře vókol otočovániem nebo spuštěniem nebo zd viženiem, nic viece než jakoby na obrazy malované, řezané, tesané nebo lité nebo na těla mrtvá hleděl, v kterýchž netoliko návěštie žádného, ale ani hnutie, leč k potazu, neuzříš. 204) rovné. Všecky pod póhony, bez póhonu a bez slyšenie žádného nesúdie, leč by se k tomu kto sám dobrovolně podvolil; ani jedné strany toliko než obě vždycky slyšie, to v paměti majíce, co jest Homerus napsal: „Zdrž se od súdu, leč obě straně slyšeti budeš“. Také na žádného pomstú neukvapie, leč vinu dostatečně a zřetedlně na súdě zjevném a dobře osaze- ném seznají. „Nestaneť se křivda“ v žádném súdě, a zvlášť před hajtmanem kterýž bez rady k sobě přidaných nic nedělá, leč by se kdy zapřisáhl, to by bylo jiné, než — „nestaneť se křivda!“ — Ale že sluší skrovně chváliti.... Varianty rukopisu universitního. 150) k slyšení spravedlivému připúštějí, než k pomstám kvapným a náhlým přitahují; neb nenie.. 162) potupu uvodie k věčnosti. To všecko před očima majíce 207) než obě vždycky, a to spolu slyšie, to v paměti majíce, co je Homerus napsal, a Lucianus in oratione de calumnia připo- míná: „Zdržuj se od súdu, leč obojí stranu slyšeti budeš.“ Také se na žádného pomstú neukvapuje, leč vina prvé dostatečně a zřetedlně na súdě otevřeném, ne v sklepě nebo jinde za zavřeniem, i s žalobníka osobnú pří- tomnosti bude poznána. Ale že slušie skrovně chváliti..... Budú-li kde jací sirotci, Od čeho jsú ve dskách zmatci, Netbaje zemského súdu, Do jich let držeti budu, Anebo ještě i dále, Pomoc maje svého krále.
408 IX. 1. kdyby jinak činili (jehož bože všemohúcí ostřez!), takoví úředníci a súdce již by hodni nebyli, aby jiné súdili, než jiných by úředníkóv a súdcí potře- bovali raděje nežli by jiné nepravě odsuzovati měli. Také se tu spiknutí žádného, dvú, tří nebo čtyř neboj, aby když by se přietele některého z těch čtyř dotýkalo nebo služebníka jednoho z nich, nebo spolku, anebo čehož koli k tomu podobného, aby k jeho vystrčení zdániem svým jinam stříleli, buď práv nebo nepráv, křiv nebo spravedliv; než bez osob přijímánie jde každému spravedlivý súd, ne v túž otplatu, aby potom jeden každý z těch několik též činil, což jest jemu při jeho služebníku, přieteli nebo společníku nebo kúpené při nebo jinak jakž koli od jiných učiněno. Těch mrzkých a viece než nespravedlivých zmatkóv v súdiech nynějšiech nenajdeš, ani přiezně ani nepřiezně, než vedlé přísah, vedlé nálezóv starých súdové se spravedliví dějí. Kteréž každý v mysli a obyčejiech nezkažený dobrý člověk chválí a až do nebe (jakož hodné jest) slovy i chvalami vyzdvíhá a k súdu rád, když toho potřebie jest, bez strachu přistupuje, o súdciech k své spravedlnosti a nevině, o svědomí i o dskách dobrú a jistú naději maje. Aniž tu jakého takého z lavic od koho návěštie čekati slušie, hlavy nebo ruky hnutiem nebo páteře vókol otočovániem nebo spuštěniem nebo zd viženiem, nic viece než jakoby na obrazy malované, řezané, tesané nebo lité nebo na těla mrtvá hleděl, v kterýchž netoliko návěštie žádného, ale ani hnutie, leč k potazu, neuzříš. 204) rovné. Všecky pod póhony, bez póhonu a bez slyšenie žádného nesúdie, leč by se k tomu kto sám dobrovolně podvolil; ani jedné strany toliko než obě vždycky slyšie, to v paměti majíce, co jest Homerus napsal: „Zdrž se od súdu, leč obě straně slyšeti budeš“. Také na žádného pomstú neukvapie, leč vinu dostatečně a zřetedlně na súdě zjevném a dobře osaze- ném seznají. „Nestaneť se křivda“ v žádném súdě, a zvlášť před hajtmanem kterýž bez rady k sobě přidaných nic nedělá, leč by se kdy zapřisáhl, to by bylo jiné, než — „nestaneť se křivda!“ — Ale že sluší skrovně chváliti.... Varianty rukopisu universitního. 150) k slyšení spravedlivému připúštějí, než k pomstám kvapným a náhlým přitahují; neb nenie.. 162) potupu uvodie k věčnosti. To všecko před očima majíce 207) než obě vždycky, a to spolu slyšie, to v paměti majíce, co je Homerus napsal, a Lucianus in oratione de calumnia připo- míná: „Zdržuj se od súdu, leč obojí stranu slyšeti budeš.“ Také se na žádného pomstú neukvapuje, leč vina prvé dostatečně a zřetedlně na súdě otevřeném, ne v sklepě nebo jinde za zavřeniem, i s žalobníka osobnú pří- tomnosti bude poznána. Ale že slušie skrovně chváliti..... Budú-li kde jací sirotci, Od čeho jsú ve dskách zmatci, Netbaje zemského súdu, Do jich let držeti budu, Anebo ještě i dále, Pomoc maje svého krále.
Strana 409
IX. 1. 409 To jeden z prvních někdy a v zemi české předních pánóv v svých knihách „Nové Rady“ o zmatciech, kteříž tak při dskách jako při súdu zemském běžie, k věčné paměti a napo- menutí budúcích lidí a obyvatelóv země české napsal jest. 10 A jinde, na jiném miestě, k témuž takto mluví: Naleznu-ť já cestu k tomu: Jenž mají potřebu v domu, Ve dskách změtené příčiny, Uvieži-ť se jim i v dědiny. Nedaj jich před se pustiti, Budú-liť žalovati chtieti; Věř mně lépe svému hrdině: „Komuž vzato, ten jest v vině! Na toho-ť se slušie hněvati, Chce-lit z toho žalovati." Leč bez viny, leč buď s vinú, Já-ť se uvieži v dědinu, Všudy vókol bera mocí Budu-ť lépe slúžiti moci. Kde co vzieti, tu se ptaje, Z daróv neupomienaje, Vždy-ť hotov budu s svú zběří, A což-ť jest nás, vše-ť smy šeří! Divoce-ť hlediemy z kukly, O kohožť bychom se schukli, Toho-ť viec bóh zapomane, Ač-ť se nám v ruce dostane. 15 20 25 30 — To o dskách. O súdu pak zemském a o úředniciech na jiném miestě opět takto: Nadto o zemském úřadě Neměj se k tomu tak mladě! Viz, kak kto tvú obec súdí, Ať vdovy, sirotci, chudí Po zle odsúzené ztrátě Plačíce netúžie na tě; Všecka vina na tě spadne, Neb Tvá Milost najviec vládne 35 40
IX. 1. 409 To jeden z prvních někdy a v zemi české předních pánóv v svých knihách „Nové Rady“ o zmatciech, kteříž tak při dskách jako při súdu zemském běžie, k věčné paměti a napo- menutí budúcích lidí a obyvatelóv země české napsal jest. 10 A jinde, na jiném miestě, k témuž takto mluví: Naleznu-ť já cestu k tomu: Jenž mají potřebu v domu, Ve dskách změtené příčiny, Uvieži-ť se jim i v dědiny. Nedaj jich před se pustiti, Budú-liť žalovati chtieti; Věř mně lépe svému hrdině: „Komuž vzato, ten jest v vině! Na toho-ť se slušie hněvati, Chce-lit z toho žalovati." Leč bez viny, leč buď s vinú, Já-ť se uvieži v dědinu, Všudy vókol bera mocí Budu-ť lépe slúžiti moci. Kde co vzieti, tu se ptaje, Z daróv neupomienaje, Vždy-ť hotov budu s svú zběří, A což-ť jest nás, vše-ť smy šeří! Divoce-ť hlediemy z kukly, O kohožť bychom se schukli, Toho-ť viec bóh zapomane, Ač-ť se nám v ruce dostane. 15 20 25 30 — To o dskách. O súdu pak zemském a o úředniciech na jiném miestě opět takto: Nadto o zemském úřadě Neměj se k tomu tak mladě! Viz, kak kto tvú obec súdí, Ať vdovy, sirotci, chudí Po zle odsúzené ztrátě Plačíce netúžie na tě; Všecka vina na tě spadne, Neb Tvá Milost najviec vládne 35 40
Strana 410
410 IX. 1. 50 55 60 65 70 75 Právem i všelikými súdy. Mnohý súdce těžce blúdí, Jenž od tebe jest usazen, Věře, aby on byl snažen, Pravdy pomocen každému, Bohatému i chudému By za roveň pravdu činil. Ač-bych já jich nerad vinil, Již-ť jest zjevno v každém kraji, Žeť tu pravdu najímají: Nejeden se v úřad vkúpil Proto, aby obec (zemskú) lúpil, Což najviece móž vydřieti, Přes nájem chtě sobě vzieti. Co se křivdy pro to stane! Ach zlý a nevěrný pane! Zda-lit jest črt na to radil, Aby miesto sebe vsadil Z peněz v úřad lakomého! Pravím-ť podlé smysla svého: Kdež se súdce dary kojí, Mnohokrát křivda ostojí, Svú při zvede podlé chtěnie; Někdy se také dsky změnie Jedné straně ku pomoci. Lakomstvie-ť jest také moci, Žeť pravdu grošem zastiení A pravdu v křivdu promění. Toť lakomstvo mnohé mračí. Protož, ač Tvá Milost ráčí, Móž to dobře znamenati A na to se dále ptáti. A toť jest, králi, tvá práce, Toběť to radím na krátce, O to již nemluvě mnoho, Ač jest co v úřadě toho Neb v súdě zemském neřadu. Jsú-liť takoví v úřadu, 45
410 IX. 1. 50 55 60 65 70 75 Právem i všelikými súdy. Mnohý súdce těžce blúdí, Jenž od tebe jest usazen, Věře, aby on byl snažen, Pravdy pomocen každému, Bohatému i chudému By za roveň pravdu činil. Ač-bych já jich nerad vinil, Již-ť jest zjevno v každém kraji, Žeť tu pravdu najímají: Nejeden se v úřad vkúpil Proto, aby obec (zemskú) lúpil, Což najviece móž vydřieti, Přes nájem chtě sobě vzieti. Co se křivdy pro to stane! Ach zlý a nevěrný pane! Zda-lit jest črt na to radil, Aby miesto sebe vsadil Z peněz v úřad lakomého! Pravím-ť podlé smysla svého: Kdež se súdce dary kojí, Mnohokrát křivda ostojí, Svú při zvede podlé chtěnie; Někdy se také dsky změnie Jedné straně ku pomoci. Lakomstvie-ť jest také moci, Žeť pravdu grošem zastiení A pravdu v křivdu promění. Toť lakomstvo mnohé mračí. Protož, ač Tvá Milost ráčí, Móž to dobře znamenati A na to se dále ptáti. A toť jest, králi, tvá práce, Toběť to radím na krátce, O to již nemluvě mnoho, Ač jest co v úřadě toho Neb v súdě zemském neřadu. Jsú-liť takoví v úřadu, 45
Strana 411
IX. 1. 411 Neroď se k tomu leniti, Ale rač je vypleniti, Ať se jimi jiní káží A v též se zlosti nemaží. A tiem, králi, nerač dlíti, Nedaj v tom déle bydliti, Ač chceš k bohu býti zčasten A jich zlosti neúčasten. A ještě na jiném miestě o súdciech a o raddách takto: Zlato, střiebro vieru lomí: Co zlého činie lakomí, Ješto dary v radu berú! Ti svú nesklidnú nevěrú Obci všecko zlé přivodie; Tobě, králi, najprv škodie. Neb-s ty hlava lidu svého, Požívaj v tom smyslu tvého, Aby to právě rozsúdil, Nevěrného z rady zpudil, Jenž tak pokútně zlost kutí A celú zemi zamútí, Aby naplnil svú skříni. — Obec jich ni v čemž neviní Neb oni toho nevědie — Na tě-ť, králi, všecko hledie! Protož sezři pilně radu, Ať na tě viny nekladú. Múdrý-ť král má múdré mieti V své radě, ač chce prospěti; Po radě-ť jest pána znáti, Takú chválu jemu vzdáti! To jsem z té příčiny z starých spisóv přivedl, chtě o zmatciech, kteříž se při dskách i při súdu dějí, psáti, abych okázal, že jsú se i prvé za starých zmatci při těch věcech při- 115 házeli, ač snad ne tak hustě ani tak zřetedlně jako za potomních časóv, předešlých mnohem horších. Kteříž jsú od toho zname- nitého pána svrchu jmenovaného rozumem, múdrostí a opatrnú výmluvností jeho viece k potomním časóm předpověděni, nežli 85 90 95 100 105 110
IX. 1. 411 Neroď se k tomu leniti, Ale rač je vypleniti, Ať se jimi jiní káží A v též se zlosti nemaží. A tiem, králi, nerač dlíti, Nedaj v tom déle bydliti, Ač chceš k bohu býti zčasten A jich zlosti neúčasten. A ještě na jiném miestě o súdciech a o raddách takto: Zlato, střiebro vieru lomí: Co zlého činie lakomí, Ješto dary v radu berú! Ti svú nesklidnú nevěrú Obci všecko zlé přivodie; Tobě, králi, najprv škodie. Neb-s ty hlava lidu svého, Požívaj v tom smyslu tvého, Aby to právě rozsúdil, Nevěrného z rady zpudil, Jenž tak pokútně zlost kutí A celú zemi zamútí, Aby naplnil svú skříni. — Obec jich ni v čemž neviní Neb oni toho nevědie — Na tě-ť, králi, všecko hledie! Protož sezři pilně radu, Ať na tě viny nekladú. Múdrý-ť král má múdré mieti V své radě, ač chce prospěti; Po radě-ť jest pána znáti, Takú chválu jemu vzdáti! To jsem z té příčiny z starých spisóv přivedl, chtě o zmatciech, kteříž se při dskách i při súdu dějí, psáti, abych okázal, že jsú se i prvé za starých zmatci při těch věcech při- 115 házeli, ač snad ne tak hustě ani tak zřetedlně jako za potomních časóv, předešlých mnohem horších. Kteříž jsú od toho zname- nitého pána svrchu jmenovaného rozumem, múdrostí a opatrnú výmluvností jeho viece k potomním časóm předpověděni, nežli 85 90 95 100 105 110
Strana 412
412 IX. 1. 120 při lidech jeho věku nalezeni. Ale za těchto časóv takových zmatkóv nenie; neb se ani vprošují ani vkupují v úřady úřed- níci budúcí, než vedlé hodnosti těm se úřadové dávají, ktož se k nim najlépe hodie. Též i daróm, poctám, spolkóm v přech a trhóm skrytým žádného miesta nikdež nenie, než všecko všudy 125 a ve všem řádem, spravedlností a pravdú i právem jde. Dóvod toho o onom mlčenie, o tomto chválenie všech lidí. Aniž se bohatému proti chudému v čem nakládá, než všem napořád bez proměny právo a súd rovně a jednostajně jde. Aniž se na chudého mocí sahá od kterých úředníkóv; neb ti sami toho 130 nad jinými, ktož by moc činili, popravují, a kdyby se sami o to pokúšeli, těžšími by pomstami nad nimi mělo mštěno býti než nad jinými. Neb jim úřadové na to dáni jsú, aby moc všelikú zastavovali, ne sami ji pod přikrytiem úřadóv svých či- nili, kteréž by bez úřadóv jsúce tak provoditi ani směli ani 135 mohli. Na to jsú zajisté úřady přijali, také i přísahu činili, aby dobrých a nevinných beze všeho rozdielu bránili, a zlé aby skro- covali; ne aby nevinným a chudým škodili, ale aby jim v úřa- diech svých slúžili, poněvadž úřad jiného nic nenie, než služeb- nost všem vóbec. Neboj se žádný najchudší, byť na koho mocí 140 saháno bylo, než každého k súdu spravedlivému a k slyšení stavějí, každému vinu dávají prvé, a aby odmlúval a odpieral, k svobodnému slyšení připúštějí, než naň pomstu uvodie. Každý svého žalobníka prvé vidí, žalobu slyší, odpoviedá, otpierá, súzen bývá a odsúzen, a teprv pokutován nebo za spravedli- 145 vého zóstaven. Bez žalobníka osobnieho a přítomného, bez viny zřetedlně ukázané a v pravdě dóvody světlými provedené, bez póhonu, bez obeslánie na žádného netoliko nesahají pomstú, ale také žádného nesúdie. Tak daleké jest, aby na koho mocí svú sahali, poněvadž zlodějóm, vražedlníkóm, mordéřóm, žhářóm, 150 paličóm i jiným zločincóm slyšenie přejí, a prvé je k slyšení spravedlivému připúštějí, nežli by na ně pomstami sáhli. Neb nenie obyčej Čechóm (jako někdy i Římanóm), aby koho bez slyšenie odsuzovali, leč by prvé ten, ktož obžalován jest, osobnie a přítomné měl žalobníky, a miesto k obraně aby přijal k oči- 155 štění vin, kteréž by se jemu od nich dávaly. A to u všech lidí, i u Turkóv, za právo se drží. Vědie také úředníci a všickni súdce, jak veliká nepravost jest, jak těžký jim po-
412 IX. 1. 120 při lidech jeho věku nalezeni. Ale za těchto časóv takových zmatkóv nenie; neb se ani vprošují ani vkupují v úřady úřed- níci budúcí, než vedlé hodnosti těm se úřadové dávají, ktož se k nim najlépe hodie. Též i daróm, poctám, spolkóm v přech a trhóm skrytým žádného miesta nikdež nenie, než všecko všudy 125 a ve všem řádem, spravedlností a pravdú i právem jde. Dóvod toho o onom mlčenie, o tomto chválenie všech lidí. Aniž se bohatému proti chudému v čem nakládá, než všem napořád bez proměny právo a súd rovně a jednostajně jde. Aniž se na chudého mocí sahá od kterých úředníkóv; neb ti sami toho 130 nad jinými, ktož by moc činili, popravují, a kdyby se sami o to pokúšeli, těžšími by pomstami nad nimi mělo mštěno býti než nad jinými. Neb jim úřadové na to dáni jsú, aby moc všelikú zastavovali, ne sami ji pod přikrytiem úřadóv svých či- nili, kteréž by bez úřadóv jsúce tak provoditi ani směli ani 135 mohli. Na to jsú zajisté úřady přijali, také i přísahu činili, aby dobrých a nevinných beze všeho rozdielu bránili, a zlé aby skro- covali; ne aby nevinným a chudým škodili, ale aby jim v úřa- diech svých slúžili, poněvadž úřad jiného nic nenie, než služeb- nost všem vóbec. Neboj se žádný najchudší, byť na koho mocí 140 saháno bylo, než každého k súdu spravedlivému a k slyšení stavějí, každému vinu dávají prvé, a aby odmlúval a odpieral, k svobodnému slyšení připúštějí, než naň pomstu uvodie. Každý svého žalobníka prvé vidí, žalobu slyší, odpoviedá, otpierá, súzen bývá a odsúzen, a teprv pokutován nebo za spravedli- 145 vého zóstaven. Bez žalobníka osobnieho a přítomného, bez viny zřetedlně ukázané a v pravdě dóvody světlými provedené, bez póhonu, bez obeslánie na žádného netoliko nesahají pomstú, ale také žádného nesúdie. Tak daleké jest, aby na koho mocí svú sahali, poněvadž zlodějóm, vražedlníkóm, mordéřóm, žhářóm, 150 paličóm i jiným zločincóm slyšenie přejí, a prvé je k slyšení spravedlivému připúštějí, nežli by na ně pomstami sáhli. Neb nenie obyčej Čechóm (jako někdy i Římanóm), aby koho bez slyšenie odsuzovali, leč by prvé ten, ktož obžalován jest, osobnie a přítomné měl žalobníky, a miesto k obraně aby přijal k oči- 155 štění vin, kteréž by se jemu od nich dávaly. A to u všech lidí, i u Turkóv, za právo se drží. Vědie také úředníci a všickni súdce, jak veliká nepravost jest, jak těžký jim po-
Strana 413
IX. 1. 413 směch a přielišná hanba jich, když by na koho mocí sáhnúce jej do vězenie dali, a nic naň uvésti nemohúce jakožto na ne- vinného, potom jej jako spravedlivého pustiti musili. Vědie, že 160 ne na toho, než sami na se hanbu, posměch, nepravost, hlúpost a všelikú potupu uvodie k věčnosti; neb, jestli že vinen nenie, proč naň sahají, pakli jest vinen byl, proč jej bez pomsty pú- štějí? Má každému prvé svobodné slyšenie dáno býti a právem má k súdu připraven býti, a tak teprv, když jeho vina světle 165 a v pravdě poznána bude, má naň jakožto na vinného moc práva puštěna býti, jinak nic. Jiné však jest, kdyby kto v zřetedlném a v skutečném účinku neslušném nebo v zločinstvu byl po- stižen; a ještě i ten má vedlé práva, by v zlodějství, v mordu nebo v jakémž koli zločinstvu postižen skutečně byl, k slyšení 170 spravedlivému připuštěn býti. Než k znešení lidí zlých a k taj- nému obžalování a skrytému anebo z domněnie nemá na žád- ného obyvatele země české žádnú mocí práva, žádným právem saháno býti; neb kdyby to bylo, k čemu by práva, k čemu by súdové otevření byli? To všecko před očima majíce na žádného 175 mocí nesahají; neb kdyby jinak činili (čehož bože všemohúcí nedaj!), takoví úředníci a súdce již by hodni nebyli, aby jiné súdili, než jiných by úředníkóv a súdcí potřebovali, aby od nich sami súzeni spravedlivě byli raděje, nežli by jiné nebo mocí bezpravnú bez súdu trápiti, nebo falešným súdem neprávě 180 odsuzovati měli. Také se tu spiknutie žádného dvú, tří nebo několika neboj, aby skrze to v túž odplatu byl kto odsúzen, buď práv nebo nepráv, křiv nebo spravedliv, než beze všeho osob přijímánie každému spravedlivý súd jde. Též služebníka čiehož koli jako neslužebníka, též nepřietele čiehož koli z nich 185 jako přietele súdie. Těch mrzkých a viece než nespravedlivých zmatkóv v žádných súdiech nenajdeš, ani přiezně ani nepřiezně, než vedlé upřiemnosti, pravdy a spravedlnosti, vedlé práv, vedlé přísah, vedlé nálezóv obecných i zvláštních, súdové sprave- dliví všem bez rozdielu se dějí. Kteréž každý v mysli a v zlých 190 obyčejiech nenakažený dobrý člověk chválí a až k nebi (jakož hodné jest) slovy i chvalami vyzdvíhá, a toho, aby tak dlúho trvalo, žádá, a k súdu rád, když potřeba káže, bez strachu přistúpá, o súdciech k své spravedlnosti a nevině, o práviech a svědomí, o dskách, o úředníciech dobrú a jistú naději maje. 195
IX. 1. 413 směch a přielišná hanba jich, když by na koho mocí sáhnúce jej do vězenie dali, a nic naň uvésti nemohúce jakožto na ne- vinného, potom jej jako spravedlivého pustiti musili. Vědie, že 160 ne na toho, než sami na se hanbu, posměch, nepravost, hlúpost a všelikú potupu uvodie k věčnosti; neb, jestli že vinen nenie, proč naň sahají, pakli jest vinen byl, proč jej bez pomsty pú- štějí? Má každému prvé svobodné slyšenie dáno býti a právem má k súdu připraven býti, a tak teprv, když jeho vina světle 165 a v pravdě poznána bude, má naň jakožto na vinného moc práva puštěna býti, jinak nic. Jiné však jest, kdyby kto v zřetedlném a v skutečném účinku neslušném nebo v zločinstvu byl po- stižen; a ještě i ten má vedlé práva, by v zlodějství, v mordu nebo v jakémž koli zločinstvu postižen skutečně byl, k slyšení 170 spravedlivému připuštěn býti. Než k znešení lidí zlých a k taj- nému obžalování a skrytému anebo z domněnie nemá na žád- ného obyvatele země české žádnú mocí práva, žádným právem saháno býti; neb kdyby to bylo, k čemu by práva, k čemu by súdové otevření byli? To všecko před očima majíce na žádného 175 mocí nesahají; neb kdyby jinak činili (čehož bože všemohúcí nedaj!), takoví úředníci a súdce již by hodni nebyli, aby jiné súdili, než jiných by úředníkóv a súdcí potřebovali, aby od nich sami súzeni spravedlivě byli raděje, nežli by jiné nebo mocí bezpravnú bez súdu trápiti, nebo falešným súdem neprávě 180 odsuzovati měli. Také se tu spiknutie žádného dvú, tří nebo několika neboj, aby skrze to v túž odplatu byl kto odsúzen, buď práv nebo nepráv, křiv nebo spravedliv, než beze všeho osob přijímánie každému spravedlivý súd jde. Též služebníka čiehož koli jako neslužebníka, též nepřietele čiehož koli z nich 185 jako přietele súdie. Těch mrzkých a viece než nespravedlivých zmatkóv v žádných súdiech nenajdeš, ani přiezně ani nepřiezně, než vedlé upřiemnosti, pravdy a spravedlnosti, vedlé práv, vedlé přísah, vedlé nálezóv obecných i zvláštních, súdové sprave- dliví všem bez rozdielu se dějí. Kteréž každý v mysli a v zlých 190 obyčejiech nenakažený dobrý člověk chválí a až k nebi (jakož hodné jest) slovy i chvalami vyzdvíhá, a toho, aby tak dlúho trvalo, žádá, a k súdu rád, když potřeba káže, bez strachu přistúpá, o súdciech k své spravedlnosti a nevině, o práviech a svědomí, o dskách, o úředníciech dobrú a jistú naději maje. 195
Strana 414
414 IX. 2. O dvojích zmatciech. Aniž tu také jakého od koho návěštie slušie hlavy nebo ruky hnutiem neb čiemž koli jiným čekati, nic jináč, než jako by na obrazy malované, řezané, tesané nebo ryté hleděl, v kterýchž netoliko návěštie žádného, ale ani hnutie, leč k potazu, neuzříš. 200 Tak daleké jest, aby se tu kto směl jeden s druhým raditi nebo šeptati nebo dřiemati. Ne osoby tu, než pře súdie. Podlé pří a spravedlností nebo nespravedlností a próvodóv, ne podlé přiezně, nepřátelstvie, hněvu, závisti nebo jiného jakéhož koli mysli na- kaženie rozsudkové se dějí. Všem právo rovné, súdové všem 2o5 jednostajní, všecky pod póhony, bez póhonu žádného nesúdie, bez slyšenie a osobnie přítomnosti žádného neodsuzují, ani jednu stranu toliko, než obě vždycky, a to osobně nebo skrze poručníky přítomné slyšie, to v paměti a před očima vždycky majíce. — Ale že slušie skrovně chváliti, a mnohem skrovněje 210 hyzditi, jiným toho k chválení miesta nechaje, poněvadž k konci těchto knih pospiechám, o chvalách súdu zemského v Čechách potud jsem pověděl. — A již se k zmatkóm vedlé nápisu těchto Devátých knih obrátím; neb poněvadž v předešlých knihách osmerých dosti široce jest povědieno, čeho se má 215 každý při súdiech i při dskách držeti, co činiti a po čem jíti: zdálo mi se jest užitečné i potřebné, aby také oznámeno bylo, co jest, čehož se lidé mají varovati a vystřiehati. A to jsú ti, o kterýchž se hned psáti bude, zmatci. 2. O dvojích zmatciech. 3) súdce. Bez jednoho z toho čtvera žádného súdu nenie, a nad to otsúzenie ani pomsty. 9) súdci spravedlnost, rozum, práv známost, uměnie, daróv nenávist, pravdy milost, všelikého hnutie mysli .. 17) panují, nikdy spravedlivý súd nemóž učiněn býti, poněvadž ta hnutie rozum i súd, jakož jest Virgilius napsal, převracují a naprosto odjímají. 22) k zmatkóm. Dvojí mohú zmatci býti při súdu: Jedni se přiházejí súdciem, druzí stranám. Zmatci, kteříž se súdciem přicházejí, ti jsú nečíslní, tak že od žádného vymluveni býti nemohú žádným rozumem, když se jich jednú súdce dopustí. Mezi nimiž jest první nemúdrost, druhý neumělost, třetí nevěra k bohu, čtvrtý neupřiemost a lest k lidem, pátý daróv žádost a lakomstvie, šestý žádost pomsty proti tomu, kohož súdí, aby se tu nad svými nepřáteli (po něvadž jinde nemohú) mstili. A jiných těm podobných, a kteříž z nich plynú, zmatkóv množstvie nečíslné, o kterýchž jest svaté a dobré paměti, starý Čech, pan Flaška v knihách svých „Nové Rady“ na mnohých miestech nenic vypsal. — Jiní jsú zmatci, kteříž se stranám při súdu přiházejí, v kteréž někdy z úmysla, ale častěje z nechtěnie a z neznámosti práv zem-
414 IX. 2. O dvojích zmatciech. Aniž tu také jakého od koho návěštie slušie hlavy nebo ruky hnutiem neb čiemž koli jiným čekati, nic jináč, než jako by na obrazy malované, řezané, tesané nebo ryté hleděl, v kterýchž netoliko návěštie žádného, ale ani hnutie, leč k potazu, neuzříš. 200 Tak daleké jest, aby se tu kto směl jeden s druhým raditi nebo šeptati nebo dřiemati. Ne osoby tu, než pře súdie. Podlé pří a spravedlností nebo nespravedlností a próvodóv, ne podlé přiezně, nepřátelstvie, hněvu, závisti nebo jiného jakéhož koli mysli na- kaženie rozsudkové se dějí. Všem právo rovné, súdové všem 2o5 jednostajní, všecky pod póhony, bez póhonu žádného nesúdie, bez slyšenie a osobnie přítomnosti žádného neodsuzují, ani jednu stranu toliko, než obě vždycky, a to osobně nebo skrze poručníky přítomné slyšie, to v paměti a před očima vždycky majíce. — Ale že slušie skrovně chváliti, a mnohem skrovněje 210 hyzditi, jiným toho k chválení miesta nechaje, poněvadž k konci těchto knih pospiechám, o chvalách súdu zemského v Čechách potud jsem pověděl. — A již se k zmatkóm vedlé nápisu těchto Devátých knih obrátím; neb poněvadž v předešlých knihách osmerých dosti široce jest povědieno, čeho se má 215 každý při súdiech i při dskách držeti, co činiti a po čem jíti: zdálo mi se jest užitečné i potřebné, aby také oznámeno bylo, co jest, čehož se lidé mají varovati a vystřiehati. A to jsú ti, o kterýchž se hned psáti bude, zmatci. 2. O dvojích zmatciech. 3) súdce. Bez jednoho z toho čtvera žádného súdu nenie, a nad to otsúzenie ani pomsty. 9) súdci spravedlnost, rozum, práv známost, uměnie, daróv nenávist, pravdy milost, všelikého hnutie mysli .. 17) panují, nikdy spravedlivý súd nemóž učiněn býti, poněvadž ta hnutie rozum i súd, jakož jest Virgilius napsal, převracují a naprosto odjímají. 22) k zmatkóm. Dvojí mohú zmatci býti při súdu: Jedni se přiházejí súdciem, druzí stranám. Zmatci, kteříž se súdciem přicházejí, ti jsú nečíslní, tak že od žádného vymluveni býti nemohú žádným rozumem, když se jich jednú súdce dopustí. Mezi nimiž jest první nemúdrost, druhý neumělost, třetí nevěra k bohu, čtvrtý neupřiemost a lest k lidem, pátý daróv žádost a lakomstvie, šestý žádost pomsty proti tomu, kohož súdí, aby se tu nad svými nepřáteli (po něvadž jinde nemohú) mstili. A jiných těm podobných, a kteříž z nich plynú, zmatkóv množstvie nečíslné, o kterýchž jest svaté a dobré paměti, starý Čech, pan Flaška v knihách svých „Nové Rady“ na mnohých miestech nenic vypsal. — Jiní jsú zmatci, kteříž se stranám při súdu přiházejí, v kteréž někdy z úmysla, ale častěje z nechtěnie a z neznámosti práv zem-
Strana 415
IX. 2. O dvojích zmatciech. 415 ských lidé vcházejí, nenikdy také i z neopatrnosti. 37) uměli od nich jako od rokle [šlaku] a jámy nohu odtrhnúti. Než o těch zmatciech kterýchž se súdce chtiece a vědúce z úmysla dopúštějí, nenie... 1. Zmatci při súdu dvojí býti mohú, jakož dvojí lidé jsú, bez kterýchž súd býti nemóže: Jedni súdce, kteříž lidi súdie, druzí strany, kteréž od súdcí súzeny bývají. 2. Neb při každém súdu toto čtvero z potřeby musie býti: Žalobník, otporník, svědek nebo próvod, a súdce. 3. Žalobník jest, kterýž žaluje 5 a viní kohož koli; otporník, kterýž žalobníku svému odpoviedaje otpierá; svědek, kterýmž žalobník žalobu svú provodí nebo se otporník vyvodí (pod kterýmž se všickni jiní próvodové zavie- rají); súdce, kterýž pilně i žalobníka i otporníka s jich pró- vody a otpory vyslýchaje, což pravého jest a co křivého, roze- 10 znává. Bez toho čtvera žádného súdu spravedlivého nenie, a nadto odsúzenie a pomsty. 4. Žalobníku příležie viněnie a próvod; otporníku viny bráněnie; svědkóm pravda, a próvodóm též; súdci spravedlnost, rozum, uměnie, aby obě straně spolu slyšal, známost práv, daróv nenávist, pravdy milovánie a všelikého 15 hnutie mysli k přiezni, k nepřiezni, k závisti, k hněvu a k těm podobným zahnánie. (Neb kdež ty věci a taková hnutie panují, nikdy spravedlivý súd nemóž učiněn býti, poněvadž taková hnutie rozum, jakož jest Virgilius napsal, převracie a druhdy naprosto odjímají, a z těžka súdce pravdu vyhledá, kdež hnutie 20 taková panují, jakož jest Julius Ciesař pověděl.) Ale zase k zmatkóm. 5. Zmatci, kteříž se súdciem přiházejí, ti jsú ne jedni, než téměř nečíslní, a když se jich který súdce dopustí, žádné výmluvy svého poblúzenie nemá. Mezi kterýmižto zmatky jeden s prvními znamenitý jest neumělost, kteráž lidskému 25 pokolení mnohého zlého jest póvodem a počátkem. Jiný zmatek súdci tak velmi jako první škodný, osobovánie múdrosti a uměnie domnělého, kteréž se pyšné všetečnosti rovná. Jiný zmatek, prvnějších obú mnohem škodlivější, nepravost súdce, že z úmysla spravedlivého súdu nechce učiniti. (Z té příčiny Šalomún, ano 30 raděje skrze Šalomúna bóh, súdce všecky napomiená k samé spravedlnosti, kdež die: „Milujte spravedlnost, kteříž súdiete na zemi.“ Nenapomiená, aby milovali uměnie nebo výmluvnost nebo vtipnost, ale samú spravedlnost, kterúž se i práva všecka spravují a súdové všickni se jí tvrdie. K témuž onen dobrý 35
IX. 2. O dvojích zmatciech. 415 ských lidé vcházejí, nenikdy také i z neopatrnosti. 37) uměli od nich jako od rokle [šlaku] a jámy nohu odtrhnúti. Než o těch zmatciech kterýchž se súdce chtiece a vědúce z úmysla dopúštějí, nenie... 1. Zmatci při súdu dvojí býti mohú, jakož dvojí lidé jsú, bez kterýchž súd býti nemóže: Jedni súdce, kteříž lidi súdie, druzí strany, kteréž od súdcí súzeny bývají. 2. Neb při každém súdu toto čtvero z potřeby musie býti: Žalobník, otporník, svědek nebo próvod, a súdce. 3. Žalobník jest, kterýž žaluje 5 a viní kohož koli; otporník, kterýž žalobníku svému odpoviedaje otpierá; svědek, kterýmž žalobník žalobu svú provodí nebo se otporník vyvodí (pod kterýmž se všickni jiní próvodové zavie- rají); súdce, kterýž pilně i žalobníka i otporníka s jich pró- vody a otpory vyslýchaje, což pravého jest a co křivého, roze- 10 znává. Bez toho čtvera žádného súdu spravedlivého nenie, a nadto odsúzenie a pomsty. 4. Žalobníku příležie viněnie a próvod; otporníku viny bráněnie; svědkóm pravda, a próvodóm též; súdci spravedlnost, rozum, uměnie, aby obě straně spolu slyšal, známost práv, daróv nenávist, pravdy milovánie a všelikého 15 hnutie mysli k přiezni, k nepřiezni, k závisti, k hněvu a k těm podobným zahnánie. (Neb kdež ty věci a taková hnutie panují, nikdy spravedlivý súd nemóž učiněn býti, poněvadž taková hnutie rozum, jakož jest Virgilius napsal, převracie a druhdy naprosto odjímají, a z těžka súdce pravdu vyhledá, kdež hnutie 20 taková panují, jakož jest Julius Ciesař pověděl.) Ale zase k zmatkóm. 5. Zmatci, kteříž se súdciem přiházejí, ti jsú ne jedni, než téměř nečíslní, a když se jich který súdce dopustí, žádné výmluvy svého poblúzenie nemá. Mezi kterýmižto zmatky jeden s prvními znamenitý jest neumělost, kteráž lidskému 25 pokolení mnohého zlého jest póvodem a počátkem. Jiný zmatek súdci tak velmi jako první škodný, osobovánie múdrosti a uměnie domnělého, kteréž se pyšné všetečnosti rovná. Jiný zmatek, prvnějších obú mnohem škodlivější, nepravost súdce, že z úmysla spravedlivého súdu nechce učiniti. (Z té příčiny Šalomún, ano 30 raděje skrze Šalomúna bóh, súdce všecky napomiená k samé spravedlnosti, kdež die: „Milujte spravedlnost, kteříž súdiete na zemi.“ Nenapomiená, aby milovali uměnie nebo výmluvnost nebo vtipnost, ale samú spravedlnost, kterúž se i práva všecka spravují a súdové všickni se jí tvrdie. K témuž onen dobrý 35
Strana 416
416 IX. 3. O zmatciech, kteříž se póvodovi přiházejí. Cicero uhodil, když takto mluvil: „Budúciem súdcí nebo kon- šelu nežádá se výmluvnosti, ani jazyka ohebnosti, ani uměnie práv, než dobroty, nevinnosti, upřiemnosti a spravedlnosti.“) Jiný zmatek při súdci nevěra k bohu, k lidem lest a neupřiemnost. 40 Jiný zmatek lakomstvie a daróv žádost. Ještě jiný zmatek osob v súdu přijímánie, kdež bohatému súdce, vstana proti němu, seděti káže, a chudého nechá, aby stál. Jiný zmatek pomsty žádost proti tomu, kohož súdí, aby se tu aspoň, když jinde nemóž, nad svým nepřietelem pomstil. A jiných k těm podob- 45 ných zmatkóv množstvie veliké a nečíslné, kteříž všickni z svrchu- psaných hnutí mysli jako z studnice plynú, o kterýchž jest šťastné a dobré paměti starý i Čech i pán a s prvními urozený, pan Flaška z Rychmburka, v knihách svých „Rady Nové“ na mnohých miestech nenic vypsal. 4. Jiní jsú zmatci, ješto se 5o stranám při súdu přiházejí. V kteréžto zmatky někdy z úmysla, ale častěje z nechtěnie, nenikdy také z neznámosti práv zem- ských, druhdy (i to ne zřiedka) skrze lidí nebo nerozumných zpozdilé, nebo smělých všetečné rady upadají, nejednú také i z neopatrnosti. — O těch jistých zmatciech, kteříž se stra- 55 nám přiházejí — to jest nebo póvodu nebo pohnanému — úmysl jest mój v těchto knihách posledních krátce mluviti, aby lidé dobří, seznajíce je, uměli od nich jako od šlaku a jámy nohy své odtrhnúti. Než o těch zmatciech, kterýchž se súdce chtiece, vědúce, z úmyslu dopúštie, nenie tuto úmyslu mého vypra- co vovati; jiným toho nechávám, budú-li kteří kdy chtieti o práviech psáti, aby i o těch zmatciech nenic, což by lidem k budúcí paměti zóstati mělo, psáti mohli. 3. O zmatciech, kteříž se póvodovi přiházejí. 4) (Dle rukopisu křižov- nického) omylnú a fortelnú nebo v trošt jakž koli k súdu připravuje a po- hánie. (Snad se to, což jsem nynie po- věděl, někomu, kdož chce, abychom jej všickni chválili — a nám toho se dělati nezdá, nic na něm chvály hodného nevidúcím — anebo jinému, kdož se sobě sám dobře líbí a jinému 4) (Dle rukopisu univer- sitního) k súdu připravuje a po- hánie. (Snad se to, což jsem nynie po- věděl, někomu, kdož chce, aby jej všickni chválili — a jiným se toho dělati nechce, nic na něm tako- vého chválenie hodného nevidúcím, anebo jinému — neviem komu — ješto se sobě sám dobře líbí a ji-
416 IX. 3. O zmatciech, kteříž se póvodovi přiházejí. Cicero uhodil, když takto mluvil: „Budúciem súdcí nebo kon- šelu nežádá se výmluvnosti, ani jazyka ohebnosti, ani uměnie práv, než dobroty, nevinnosti, upřiemnosti a spravedlnosti.“) Jiný zmatek při súdci nevěra k bohu, k lidem lest a neupřiemnost. 40 Jiný zmatek lakomstvie a daróv žádost. Ještě jiný zmatek osob v súdu přijímánie, kdež bohatému súdce, vstana proti němu, seděti káže, a chudého nechá, aby stál. Jiný zmatek pomsty žádost proti tomu, kohož súdí, aby se tu aspoň, když jinde nemóž, nad svým nepřietelem pomstil. A jiných k těm podob- 45 ných zmatkóv množstvie veliké a nečíslné, kteříž všickni z svrchu- psaných hnutí mysli jako z studnice plynú, o kterýchž jest šťastné a dobré paměti starý i Čech i pán a s prvními urozený, pan Flaška z Rychmburka, v knihách svých „Rady Nové“ na mnohých miestech nenic vypsal. 4. Jiní jsú zmatci, ješto se 5o stranám při súdu přiházejí. V kteréžto zmatky někdy z úmysla, ale častěje z nechtěnie, nenikdy také z neznámosti práv zem- ských, druhdy (i to ne zřiedka) skrze lidí nebo nerozumných zpozdilé, nebo smělých všetečné rady upadají, nejednú také i z neopatrnosti. — O těch jistých zmatciech, kteříž se stra- 55 nám přiházejí — to jest nebo póvodu nebo pohnanému — úmysl jest mój v těchto knihách posledních krátce mluviti, aby lidé dobří, seznajíce je, uměli od nich jako od šlaku a jámy nohy své odtrhnúti. Než o těch zmatciech, kterýchž se súdce chtiece, vědúce, z úmyslu dopúštie, nenie tuto úmyslu mého vypra- co vovati; jiným toho nechávám, budú-li kteří kdy chtieti o práviech psáti, aby i o těch zmatciech nenic, což by lidem k budúcí paměti zóstati mělo, psáti mohli. 3. O zmatciech, kteříž se póvodovi přiházejí. 4) (Dle rukopisu křižov- nického) omylnú a fortelnú nebo v trošt jakž koli k súdu připravuje a po- hánie. (Snad se to, což jsem nynie po- věděl, někomu, kdož chce, abychom jej všickni chválili — a nám toho se dělati nezdá, nic na něm chvály hodného nevidúcím — anebo jinému, kdož se sobě sám dobře líbí a jinému 4) (Dle rukopisu univer- sitního) k súdu připravuje a po- hánie. (Snad se to, což jsem nynie po- věděl, někomu, kdož chce, aby jej všickni chválili — a jiným se toho dělati nechce, nic na něm tako- vého chválenie hodného nevidúcím, anebo jinému — neviem komu — ješto se sobě sám dobře líbí a ji-
Strana 417
IX. 3. O zmatciech, kteříž se póvodovi přiházejí. dobrému žádnému, —- anebo komuž koliv u sebe a doma přieliš múdrému — ujiných ne tak — snad se toto bude zdáti nebo bláznivé nebo ne- rozumné ; neb dosti divu jest, aby někdo někoho poháněti, žádné k němu viny nemaje, směl. Ale mnohem div- nějšíe já poviem a každému dobrému nesnesitedlnějšie, žejsú se nalezli dvá, kteříž na nevinného pod přikrytiem úřadóv svých beze vší viny viece než mocí sáhše netoliko jsú jeho nesly- šali, netoliko žalobníka nevystavili a súdu žádného neosadili, ani po- háněli, ani obsielali; ale jsúce tázáni, aby vinu aspoň jmenovali, proč by naň takovů mocí sáhli — té jsú (neb jí v ničemž nikdyž najíti ani smy- šlené nemohli) jmenovati a dáti ne- uměli ani mohli, a proto jst svú bezpravnost pokudž najdále mohli a směli, provodili. Ale ne tak jí daleko vésti mohli jak jsú vésti umínili a jak jsú se uradili;, a pokud jsú žádali a chtěli, jiného nic zavinu než „ne- stanef se kfivda* nepoloživše, ano se již viec než na silnici a pekelní křivda, bezpraví a moc ani v Židech ani v pohanech, ani mezi lotry a na silnici neslýchaná jemu od nich dála. Ale odtud (poněvadž psáno jest: Mně'pomsta a ját odplatím) odejdu, a což se nepodobného zdá, poněvadž jest příkladem a zkušeniem jistým již ukázáno, také má dskami nálezem provedeno býti. V III. dskách Ondřejových v té při... 9 učinil jest na zmatek.) Již-liž vidíš, že ten nemaje žádné spravedl- nosti dobrého člověka jest beze všie potřeby k súdu poháněl, jako onino beze všie viny i sudu i slyšenie k zrádnému falešných některých sú- kromních a tajemných žalobníkóv a polizačóv, svých přikázaných, k ne- pravému znešení a obžalování lsti- Všehrd. 417 nému druhému žádnému, — anebo komuž koli u sebe a doma přieliš můúdrému — u jiných ne tak — ta- kovému někomu nebo jim podobnému bude se toto zdáti nebo bláznivé nebo nerozumné; neb dosti divu jest, aby někdo poháněti směl někoho, žádné k němu viny nemaje. Ale já bych mohl okázati v pravdě div- nějšíe a každému dobrému nesnesi- tedlné, což se jest jednomu od kte- rýchž koli přihodilo, na kteréhož Jest beze všie viny, bez žalobníka, bez súdu, bez slyšenie, bezpravně sażeno, kterémužto na svú se vinu na nich ptajíciemu právě jsú nikdež Ji najiti nemohice jmenovati nemohli a složené vyhlásiti nesměli. Co já okázati mohu, pomíjím, abych se sám slovy nemstil; poněvadž psáno jest : Mně pomsta a já odplatím. Než to což jsem prvé pověděl, druhého na straně nechaje, dskami a nálezem okáži. V tretiech dskách Ondřejo- vých... 9) ucinil jest na zmatek.) Jiź-liż vidíš, że ten nemaje žádné spra- vedlnosti dobrého člověka beze vší potřeby k súdu jest poháněl. Též i onino beze vší příčiny na nevin- ného jsú mocí sáhli.
IX. 3. O zmatciech, kteříž se póvodovi přiházejí. dobrému žádnému, —- anebo komuž koliv u sebe a doma přieliš múdrému — ujiných ne tak — snad se toto bude zdáti nebo bláznivé nebo ne- rozumné ; neb dosti divu jest, aby někdo někoho poháněti, žádné k němu viny nemaje, směl. Ale mnohem div- nějšíe já poviem a každému dobrému nesnesitedlnějšie, žejsú se nalezli dvá, kteříž na nevinného pod přikrytiem úřadóv svých beze vší viny viece než mocí sáhše netoliko jsú jeho nesly- šali, netoliko žalobníka nevystavili a súdu žádného neosadili, ani po- háněli, ani obsielali; ale jsúce tázáni, aby vinu aspoň jmenovali, proč by naň takovů mocí sáhli — té jsú (neb jí v ničemž nikdyž najíti ani smy- šlené nemohli) jmenovati a dáti ne- uměli ani mohli, a proto jst svú bezpravnost pokudž najdále mohli a směli, provodili. Ale ne tak jí daleko vésti mohli jak jsú vésti umínili a jak jsú se uradili;, a pokud jsú žádali a chtěli, jiného nic zavinu než „ne- stanef se kfivda* nepoloživše, ano se již viec než na silnici a pekelní křivda, bezpraví a moc ani v Židech ani v pohanech, ani mezi lotry a na silnici neslýchaná jemu od nich dála. Ale odtud (poněvadž psáno jest: Mně'pomsta a ját odplatím) odejdu, a což se nepodobného zdá, poněvadž jest příkladem a zkušeniem jistým již ukázáno, také má dskami nálezem provedeno býti. V III. dskách Ondřejových v té při... 9 učinil jest na zmatek.) Již-liž vidíš, že ten nemaje žádné spravedl- nosti dobrého člověka jest beze všie potřeby k súdu poháněl, jako onino beze všie viny i sudu i slyšenie k zrádnému falešných některých sú- kromních a tajemných žalobníkóv a polizačóv, svých přikázaných, k ne- pravému znešení a obžalování lsti- Všehrd. 417 nému druhému žádnému, — anebo komuž koli u sebe a doma přieliš můúdrému — u jiných ne tak — ta- kovému někomu nebo jim podobnému bude se toto zdáti nebo bláznivé nebo nerozumné; neb dosti divu jest, aby někdo poháněti směl někoho, žádné k němu viny nemaje. Ale já bych mohl okázati v pravdě div- nějšíe a každému dobrému nesnesi- tedlné, což se jest jednomu od kte- rýchž koli přihodilo, na kteréhož Jest beze všie viny, bez žalobníka, bez súdu, bez slyšenie, bezpravně sażeno, kterémužto na svú se vinu na nich ptajíciemu právě jsú nikdež Ji najiti nemohice jmenovati nemohli a složené vyhlásiti nesměli. Co já okázati mohu, pomíjím, abych se sám slovy nemstil; poněvadž psáno jest : Mně pomsta a já odplatím. Než to což jsem prvé pověděl, druhého na straně nechaje, dskami a nálezem okáži. V tretiech dskách Ondřejo- vých... 9) ucinil jest na zmatek.) Jiź-liż vidíš, że ten nemaje žádné spra- vedlnosti dobrého člověka beze vší potřeby k súdu jest poháněl. Též i onino beze vší příčiny na nevin- ného jsú mocí sáhli.
Strana 418
418 IX. 3. O zmatciech, kteříž se póvodovi přiházejí. vému, pro jichžto lži ohavnost a ne- jistotu zrazenie těch znášečóv ani jmenovati jsú nesměli, na nevinného mocí bezpravnú sáhše a nic nedo- vedše, svú sami hanbu na sobě nesú a nésti budú věčně.) Jiný k témuž podobný zmatek.... 16) když kto toho, ktož jemu nic vinen nenie, pohánie; a to se při- házie, když kto z prodaného.. 22) na zmatek, a proto aby trpěla pokutu vedlé panského nálezu). Ještě jiný zmatek se nacházie.. 32) Jiný zmatek, kdež kto o některú při prvé nálezem kmetským — pohánie (o tom nález v Modrých dskách póhonných, kdež Dorota z Skalice Kunše z Skalice pohánie, a v týchž dskách póhonných jiný nález, kdež Beneš z Kolovrat po- hánie Fridricha z Valdštejna, a v týchž dskách, kdež Markéta ž Dúdleb pohánie Albrechta z Jilovce, a opět jiný o témž nález v Bielých póhonných, kdež Otík z Tlučné pohánie Jana Žida z Vetly). Jiný zmatek, kdež kto zápis maje . . . 33) s nápadem, domnievaje se že každý z týchž zápisníkóv svého práva jinému žádnému zapsati pro nápad nemóže, i viece chce mieti, než jemu dsky a jeho zápis svědčí. (Nález o tom v Modrých póhonných, kdež Kateřina z Prahy Matěje z Žatce pohání. A k témuž nález v Památných, kdež Viktorin ze Všehrd pohání Jana Tře- bického a Jiříka syna jeho z Prahy k otporu léta božieho 1498 při suchých dnech postních). Jiný... 89) Martin z Dřenie úředník desk zemských a 98) (č. 16 v I. rec. není.) 113) sprav se (konec.) 1. Zmatci, kteříž se póvodovi přiházejí, mnozí jsú: Naj- prvnější a najvětší, když kto beze všie příčiny člověka spra- vedlivého, an jemu nic vinen nenie, v naději některakú mylnú, nebo složenú a fortelnú, nebo úkladnú a chytrú k súdu 5 připravuje a pohánie. (O tom nález v III. dskách Ondřejových, v té při, kdež Jan z Ovesné Lhoty Zdeňka Kojkovského po- hánie k otporu, takto stojí: Poněvadž jest on Jan ty dědiny prvé zapsal, a potom k otporu pohnal, již tu nic nemaje, protož ten póhon učinil jest na zmatek). 2. Jiný k témuž podobný zmatek, 10 když kto jsa jednú nálezem panským a vládyckým rozsúzen, o túž věc opět podruhé a znovu pohánie. (To stojí v Bielých póhonných, kdež Otík z Tlučné Jana Žida z Vetly pohánie, kdež takto jest nalezeno: Poněvadž on Otík pohnal jej Žida o tu při, kteráž jest prvé mezi nimi rozsúzena, že jest toho uči- 15 niti neměl a že jest jej na zmatek pohnal.) 3. Ještě jiný k témuž podobný zmatek, když kto z prodaného nebo zapsaného dědictvie prvé od otce nebo od bratra nebo jakž koli, potom pohánie,
418 IX. 3. O zmatciech, kteříž se póvodovi přiházejí. vému, pro jichžto lži ohavnost a ne- jistotu zrazenie těch znášečóv ani jmenovati jsú nesměli, na nevinného mocí bezpravnú sáhše a nic nedo- vedše, svú sami hanbu na sobě nesú a nésti budú věčně.) Jiný k témuž podobný zmatek.... 16) když kto toho, ktož jemu nic vinen nenie, pohánie; a to se při- házie, když kto z prodaného.. 22) na zmatek, a proto aby trpěla pokutu vedlé panského nálezu). Ještě jiný zmatek se nacházie.. 32) Jiný zmatek, kdež kto o některú při prvé nálezem kmetským — pohánie (o tom nález v Modrých dskách póhonných, kdež Dorota z Skalice Kunše z Skalice pohánie, a v týchž dskách póhonných jiný nález, kdež Beneš z Kolovrat po- hánie Fridricha z Valdštejna, a v týchž dskách, kdež Markéta ž Dúdleb pohánie Albrechta z Jilovce, a opět jiný o témž nález v Bielých póhonných, kdež Otík z Tlučné pohánie Jana Žida z Vetly). Jiný zmatek, kdež kto zápis maje . . . 33) s nápadem, domnievaje se že každý z týchž zápisníkóv svého práva jinému žádnému zapsati pro nápad nemóže, i viece chce mieti, než jemu dsky a jeho zápis svědčí. (Nález o tom v Modrých póhonných, kdež Kateřina z Prahy Matěje z Žatce pohání. A k témuž nález v Památných, kdež Viktorin ze Všehrd pohání Jana Tře- bického a Jiříka syna jeho z Prahy k otporu léta božieho 1498 při suchých dnech postních). Jiný... 89) Martin z Dřenie úředník desk zemských a 98) (č. 16 v I. rec. není.) 113) sprav se (konec.) 1. Zmatci, kteříž se póvodovi přiházejí, mnozí jsú: Naj- prvnější a najvětší, když kto beze všie příčiny člověka spra- vedlivého, an jemu nic vinen nenie, v naději některakú mylnú, nebo složenú a fortelnú, nebo úkladnú a chytrú k súdu 5 připravuje a pohánie. (O tom nález v III. dskách Ondřejových, v té při, kdež Jan z Ovesné Lhoty Zdeňka Kojkovského po- hánie k otporu, takto stojí: Poněvadž jest on Jan ty dědiny prvé zapsal, a potom k otporu pohnal, již tu nic nemaje, protož ten póhon učinil jest na zmatek). 2. Jiný k témuž podobný zmatek, 10 když kto jsa jednú nálezem panským a vládyckým rozsúzen, o túž věc opět podruhé a znovu pohánie. (To stojí v Bielých póhonných, kdež Otík z Tlučné Jana Žida z Vetly pohánie, kdež takto jest nalezeno: Poněvadž on Otík pohnal jej Žida o tu při, kteráž jest prvé mezi nimi rozsúzena, že jest toho uči- 15 niti neměl a že jest jej na zmatek pohnal.) 3. Ještě jiný k témuž podobný zmatek, když kto z prodaného nebo zapsaného dědictvie prvé od otce nebo od bratra nebo jakž koli, potom pohánie,
Strana 419
IX. 3. O zmatciech, kteříž se póvodovi přiházejí. 419 (jako se jest přihodilo Anně z Lúněvic v Modrých póhonných, kdež pohánie Oldřicha z Kramolína, tu takto stojí: Poněvadž otec též Anny zapsal jest listem ve dsky vloženým dědictvie, 20 z kteréhož pohánie Oldřicha, že jest tudy pohnala na zmatek.) 4. Ještě se jiný zmatek nacházie, když kto z dielu dědického pohánie, trhóm, věnóm a jiným ve dsky kladeniem neotpieraje. (Nález na to v Modrých póhonných, kdež Václav Hysrle z Dra- hovic pohánie Jana Calty z Kamenné Hory, a stojí takto: 25 Poněvadž on Jan Calta okázal jest dsky, kdežto troje trhy a čtvrté věno od nadepsaného póvoda, strýce, syna jeho i vnuka, prodá- váno jest a dskami zavazováno, jakož dsky okazují, a on póvod těm trhóm neotpieral jest: a podlé toho dáno jest Janovi Caltovi za právo, a takový póhon jest na zmatek. A v témž nálezu na 30 zad dostaveno: A poněvadž póvod jest Němec a práva neznaje, z té příčiny jemu milost činie, že mu to promíjejí.) 5. Jiný zmatek, kdež kto zápis maje s několika jinými zápisníky s ná- padem prodává právo své nebo zapíše, kteréž vedlé jiných zá- pisníkóv má, a ten, komuž prodá nebo zapíše, viece chce 35 mieti, než jemu dsky a jeho zápis svědčie. (Nález o tom v Modrých póhonných, kdež Kateřina z Prahy Matěje z Žatce pohánie.) 6. Jiný zmatek, kdež kto smlúvu o některú věc učině potom o túž věc přes tu smlúvu pohánie. (Nález o tom v Modrých póhonných, kdež Markéta z Želevic po- 40 hánie Baltazara z Želevic.) 7. Jest ještě jiný zmatek, kdež póvod jsa v pravdě proti svému bezpravníku spravedliv, samým práva neznániem nohama v zmatek vchází. A to tehdy, když se komu výboj nebo moc nebo škoda od úředníka, služeb- níka, člověka nebo žoldnéře některého pána stane, a ten, komuž 45 se moc nebo křivda neb což koli jiného tak stane, lidi jeho, úředníka, služebníka nebo žoldnéře pohánie, maje pána samého, u kohož jest ten který byl, pohnati. (Dóvod toho v Modrých póhonných, kdež Otík z Tlučné pohánie Jana Hoholta z Vyškova, kdež takto stojí: Poněvadž jest byl úředníkem pána svého, že 50 jeho z toho pohoniti neměl, a že se jest póhon stal na zmatek.) 8. Jiný zmatek, když kto z cizích škod pohánie, anebo z těch, k kterýmž ještě práva nemá. (Nález o tom v Bielých póhonných, kdež Anna z Nelžejovic pohánie Děpolta z Lobkovic, a v týchž dskách, kdež Erhart z Dúpova pohánie Jana z Svojkova). 55 27
IX. 3. O zmatciech, kteříž se póvodovi přiházejí. 419 (jako se jest přihodilo Anně z Lúněvic v Modrých póhonných, kdež pohánie Oldřicha z Kramolína, tu takto stojí: Poněvadž otec též Anny zapsal jest listem ve dsky vloženým dědictvie, 20 z kteréhož pohánie Oldřicha, že jest tudy pohnala na zmatek.) 4. Ještě se jiný zmatek nacházie, když kto z dielu dědického pohánie, trhóm, věnóm a jiným ve dsky kladeniem neotpieraje. (Nález na to v Modrých póhonných, kdež Václav Hysrle z Dra- hovic pohánie Jana Calty z Kamenné Hory, a stojí takto: 25 Poněvadž on Jan Calta okázal jest dsky, kdežto troje trhy a čtvrté věno od nadepsaného póvoda, strýce, syna jeho i vnuka, prodá- váno jest a dskami zavazováno, jakož dsky okazují, a on póvod těm trhóm neotpieral jest: a podlé toho dáno jest Janovi Caltovi za právo, a takový póhon jest na zmatek. A v témž nálezu na 30 zad dostaveno: A poněvadž póvod jest Němec a práva neznaje, z té příčiny jemu milost činie, že mu to promíjejí.) 5. Jiný zmatek, kdež kto zápis maje s několika jinými zápisníky s ná- padem prodává právo své nebo zapíše, kteréž vedlé jiných zá- pisníkóv má, a ten, komuž prodá nebo zapíše, viece chce 35 mieti, než jemu dsky a jeho zápis svědčie. (Nález o tom v Modrých póhonných, kdež Kateřina z Prahy Matěje z Žatce pohánie.) 6. Jiný zmatek, kdež kto smlúvu o některú věc učině potom o túž věc přes tu smlúvu pohánie. (Nález o tom v Modrých póhonných, kdež Markéta z Želevic po- 40 hánie Baltazara z Želevic.) 7. Jest ještě jiný zmatek, kdež póvod jsa v pravdě proti svému bezpravníku spravedliv, samým práva neznániem nohama v zmatek vchází. A to tehdy, když se komu výboj nebo moc nebo škoda od úředníka, služeb- níka, člověka nebo žoldnéře některého pána stane, a ten, komuž 45 se moc nebo křivda neb což koli jiného tak stane, lidi jeho, úředníka, služebníka nebo žoldnéře pohánie, maje pána samého, u kohož jest ten který byl, pohnati. (Dóvod toho v Modrých póhonných, kdež Otík z Tlučné pohánie Jana Hoholta z Vyškova, kdež takto stojí: Poněvadž jest byl úředníkem pána svého, že 50 jeho z toho pohoniti neměl, a že se jest póhon stal na zmatek.) 8. Jiný zmatek, když kto z cizích škod pohánie, anebo z těch, k kterýmž ještě práva nemá. (Nález o tom v Bielých póhonných, kdež Anna z Nelžejovic pohánie Děpolta z Lobkovic, a v týchž dskách, kdež Erhart z Dúpova pohánie Jana z Svojkova). 55 27
Strana 420
420 IX. 3. O zmatciech, kteříž se póvodovi přiházejí. 9. Ještě i v tento zmatek póvod častokrát vcházie beze všic zlé lsti, než samým práv neznániem, když nebo dědictvie nebo základu nebo jiného čehož koli neobdrže a nemaje v skutečném držení, ani ve dskách, ješto jest toho měl prvé právem dobý- so vati, ze škod pohánie. (A na to jest nálezóv množstvie, ale že sama sebú dosti světlá věc a téměř známá jest, nálezy jí pro- voditi zbytečné mi se zdá.) 10. Nacházie se ještě i jiný zmatek, kdež odbytá před spolčeniem otce svého z dědictvie a spolku pohánie. (Nález o tom v Modrých póhonných, kdež Hedvika 65 z Hořiněvsi pohánie Smila z Hořiněvsi.) 11. Jiný zmatek, kdež kto k listu vyvazenému pohánie. (Nález o tom v Modrých pó- honných, kdež Otík z Boršic pohánie Ctibora Sekerky z Sedčic.) 12. A tež, ktož nestániem k súdu neb k póhonu ztratí dědictvie, a potom na zpravce, tak ztratě, ne pro jich závadu, než pro 7o své nestánie, zpravú na svého zpravce sahá. (V týchž dskách toho dóvod v témž nálezu.) 13. Jest ještě nalezen i jiný zmatek, kdež ubrman pohnán jest pro nedokonánie ubrmanstvie, ješto jest měl jiný ubrman volen býti vedlé smlúvy. (Nález o tom v Modrých póhonných, kdež Mikuláš 7 Ventlar z Kadaně pohánie Jana Pitrkafa.) — Ti i jiní mnozí od těch rozdielní i těm podobní zmatci, přiházejí se póvo- dóm při póhoniech. 14. Jiní zmatci přiházejí se při žalo- bách, jiní po náleziech, při práva vedení, jiní při dskách, mnozí při uvázání, nejedni při brání s komorníkem, a abych so jednú pověděl, při každém právu, řádu, súdu, i při jiné věci každé zmatci se nacházejí. (Neb mezi všemi lidmi nic ze všech stran dokonalého pro nečíslná nakaženie nemóže býti; musie nejednú i múdrý klesnúti a každý přistrčiti, jakož psáno jest: Sedmkrát přes den spravedlivý padne a vstává.) 15. Jest ještě 85 zmatek, kterýž se pohánějiciemu přiházie, když pokutu svú maje dskami zapsanú, buďto uvázánie, buďto bránie s komorníkem nebo bez komorníka, nebo jakúž koli jinú pokutu listem, smluvú neb jakž koli jinak ukázanú, a tu opustě a jí se spustě, dá se v póhon. (Nález o tom v Bielých póhonných, kdež Martin z Dřenie, starosta komorničí, úředník desk zemských a komor- ničí správce, Ondřeje Kafunka pohánie, a stojí takto: Poněvadž Martin póvod maje dsky a pokutu vedlé toho dskami zapsanú, maje se zápisem svým spravovati a pokuty své se držeti, to opustiv 90
420 IX. 3. O zmatciech, kteříž se póvodovi přiházejí. 9. Ještě i v tento zmatek póvod častokrát vcházie beze všic zlé lsti, než samým práv neznániem, když nebo dědictvie nebo základu nebo jiného čehož koli neobdrže a nemaje v skutečném držení, ani ve dskách, ješto jest toho měl prvé právem dobý- so vati, ze škod pohánie. (A na to jest nálezóv množstvie, ale že sama sebú dosti světlá věc a téměř známá jest, nálezy jí pro- voditi zbytečné mi se zdá.) 10. Nacházie se ještě i jiný zmatek, kdež odbytá před spolčeniem otce svého z dědictvie a spolku pohánie. (Nález o tom v Modrých póhonných, kdež Hedvika 65 z Hořiněvsi pohánie Smila z Hořiněvsi.) 11. Jiný zmatek, kdež kto k listu vyvazenému pohánie. (Nález o tom v Modrých pó- honných, kdež Otík z Boršic pohánie Ctibora Sekerky z Sedčic.) 12. A tež, ktož nestániem k súdu neb k póhonu ztratí dědictvie, a potom na zpravce, tak ztratě, ne pro jich závadu, než pro 7o své nestánie, zpravú na svého zpravce sahá. (V týchž dskách toho dóvod v témž nálezu.) 13. Jest ještě nalezen i jiný zmatek, kdež ubrman pohnán jest pro nedokonánie ubrmanstvie, ješto jest měl jiný ubrman volen býti vedlé smlúvy. (Nález o tom v Modrých póhonných, kdež Mikuláš 7 Ventlar z Kadaně pohánie Jana Pitrkafa.) — Ti i jiní mnozí od těch rozdielní i těm podobní zmatci, přiházejí se póvo- dóm při póhoniech. 14. Jiní zmatci přiházejí se při žalo- bách, jiní po náleziech, při práva vedení, jiní při dskách, mnozí při uvázání, nejedni při brání s komorníkem, a abych so jednú pověděl, při každém právu, řádu, súdu, i při jiné věci každé zmatci se nacházejí. (Neb mezi všemi lidmi nic ze všech stran dokonalého pro nečíslná nakaženie nemóže býti; musie nejednú i múdrý klesnúti a každý přistrčiti, jakož psáno jest: Sedmkrát přes den spravedlivý padne a vstává.) 15. Jest ještě 85 zmatek, kterýž se pohánějiciemu přiházie, když pokutu svú maje dskami zapsanú, buďto uvázánie, buďto bránie s komorníkem nebo bez komorníka, nebo jakúž koli jinú pokutu listem, smluvú neb jakž koli jinak ukázanú, a tu opustě a jí se spustě, dá se v póhon. (Nález o tom v Bielých póhonných, kdež Martin z Dřenie, starosta komorničí, úředník desk zemských a komor- ničí správce, Ondřeje Kafunka pohánie, a stojí takto: Poněvadž Martin póvod maje dsky a pokutu vedlé toho dskami zapsanú, maje se zápisem svým spravovati a pokuty své se držeti, to opustiv 90
Strana 421
IX. 4. O zmatciech při žalobě. 421 pohnal, vedlé toho na zmatek jest pohnal.) 16. K tomu v podobný zmatek vcházie, ktož právo stané obdržie, a toho k konci a k miestu nedoveda, tak jakž právo zemské káže, přes to po- 95 hánie. (Nález na to v Bielých póhonných, kdež Marta z Tachova Jana Hošťálka pohánie, a v týchž dskách, kdež Václav Polacký pohánie Václava z Rúpova.) 17. A týž zmatek by učinil, ktož by, po nálezu panském maje právo vésti, zase znovu pohnal. 18. Ještě se zmatek, a ten velmi škodný, přiházie tomu, komuž 100 když póhon zdvihnú nálezem anebo vizú, a po tom zdvižení strana jeho ze škod požene, na něj se póhonem utekúcí, a on z těch škod práv a o ně rozsúzen nejsa, nálezem ani jinak o ně konce nemaje, zase o svú při toho nezčekaje požene, anebo jiným, aby o túž při poháněli, své právo zapíše. (Nález o tom v Bie- 105 lých póhonných, kdež Zikmund a Mikuláš bratřie z Poběžovic pohánějí Šárovce a Viktorína.) 19. Ale kto by mohl všecky ty zmatky, kteříž se při póhoniech póvodu přiházejí, vypsati?! Kte- rýchž se tak mnoho přihoditi móže, jak mnoho pří a róznic mezi lidmi jest, a mnohem viece; ale o těch, kteříž obecnější 110 jsú, potud jest povědieno. Nad to rozumem, dskami, nálezy zvláštními i obecnými, a cizími příhodami přes toto sepsánie každý, ktož v súd bude mieti vstúpiti, sprav se. — A o zmat- ciech, kteříž se póvodu přiházejí při póhoniech, potud jest povědieno. 115 4. O zmatciech při žalobě. 42) ani dostatečně neprovodí, při takových všech žalobách i k tomu podobných zmatek se nachází. Ale všech zmatkóv... 31) kdež se žaloba ze škod nebo z moci uteče z dědictvie; kdež... 56) neopravuje; protož ten každý kdož sobě... 60) na smaznú jistě hrá. 1. Ktož k súdu požena kohož koli, žaloby sobě vedlé práva v póhonných dskách při póhonu nezapíše (neb v žalobních kni- hách písaři mají žalobu, ne póvod zapsati), při takovém žaloby nezapsání žádného zmatku nenie, než ten se póhon zdvíhá a přetrhuje. A též ktož žalobu zapíše a k súdu nestojí, zmatku 5 ujde, než ten se póhon zdvíhá. (Ale snad mi toho nekaždý uvěří, leč to dskami nebo nálezy okáži, a dobře udělá; má zajisté což píše kto o práviech zemských, všecko nálezy, nebo dskami, nebo i jinými próvody okázáno býti. Jest v Bielých
IX. 4. O zmatciech při žalobě. 421 pohnal, vedlé toho na zmatek jest pohnal.) 16. K tomu v podobný zmatek vcházie, ktož právo stané obdržie, a toho k konci a k miestu nedoveda, tak jakž právo zemské káže, přes to po- 95 hánie. (Nález na to v Bielých póhonných, kdež Marta z Tachova Jana Hošťálka pohánie, a v týchž dskách, kdež Václav Polacký pohánie Václava z Rúpova.) 17. A týž zmatek by učinil, ktož by, po nálezu panském maje právo vésti, zase znovu pohnal. 18. Ještě se zmatek, a ten velmi škodný, přiházie tomu, komuž 100 když póhon zdvihnú nálezem anebo vizú, a po tom zdvižení strana jeho ze škod požene, na něj se póhonem utekúcí, a on z těch škod práv a o ně rozsúzen nejsa, nálezem ani jinak o ně konce nemaje, zase o svú při toho nezčekaje požene, anebo jiným, aby o túž při poháněli, své právo zapíše. (Nález o tom v Bie- 105 lých póhonných, kdež Zikmund a Mikuláš bratřie z Poběžovic pohánějí Šárovce a Viktorína.) 19. Ale kto by mohl všecky ty zmatky, kteříž se při póhoniech póvodu přiházejí, vypsati?! Kte- rýchž se tak mnoho přihoditi móže, jak mnoho pří a róznic mezi lidmi jest, a mnohem viece; ale o těch, kteříž obecnější 110 jsú, potud jest povědieno. Nad to rozumem, dskami, nálezy zvláštními i obecnými, a cizími příhodami přes toto sepsánie každý, ktož v súd bude mieti vstúpiti, sprav se. — A o zmat- ciech, kteříž se póvodu přiházejí při póhoniech, potud jest povědieno. 115 4. O zmatciech při žalobě. 42) ani dostatečně neprovodí, při takových všech žalobách i k tomu podobných zmatek se nachází. Ale všech zmatkóv... 31) kdež se žaloba ze škod nebo z moci uteče z dědictvie; kdež... 56) neopravuje; protož ten každý kdož sobě... 60) na smaznú jistě hrá. 1. Ktož k súdu požena kohož koli, žaloby sobě vedlé práva v póhonných dskách při póhonu nezapíše (neb v žalobních kni- hách písaři mají žalobu, ne póvod zapsati), při takovém žaloby nezapsání žádného zmatku nenie, než ten se póhon zdvíhá a přetrhuje. A též ktož žalobu zapíše a k súdu nestojí, zmatku 5 ujde, než ten se póhon zdvíhá. (Ale snad mi toho nekaždý uvěří, leč to dskami nebo nálezy okáži, a dobře udělá; má zajisté což píše kto o práviech zemských, všecko nálezy, nebo dskami, nebo i jinými próvody okázáno býti. Jest v Bielých
Strana 422
422 IX. 4. O zmatciech při žalobě. 10 póhonných nález, kdež Diviš Malovec pohánie Vodňanských, a v týchž dskách, kdež Offka z Petrovic Beneše z Vajtmile etc., a v týchž póhonných, kdež Mikuláš z Křečova pohánie Pavla z Jenštajna.) 2. Než ktož kde v žalobě své svědomie se dokládá, a potom na súdě stoje žádného neokazuje, ten 15 v zmatek upadá. (Nález o tom v Modrých póhonných, kdež Jan ze Zvěřince pohánie Alše z Klinštajna, a v Bielých póhon- ných, kdež Václav Kopanský pohánie Zikmunda z Barše.) 3. A též, když se póvod čehož koli jiného v své žalobě doloží, čehož potom v při vedení okázati nemóže, v zmatek nohama 20 vejde. Ale ten ktož žalobu svú řečí promění, a jiné mluví v pře své líčení slovy, nežli jest v žalobě napsal a prožaloval. zmatku zajisté ujde, ale póhonu zdvižení neujde. (Ale i to též, jako jiné všecko, má nálezem provedeno býti, a ten jest v Modrých pohonných, kdež Mikuláš z Lobkovic Jana z Vře- 25 sovic pohánie.) 4. Ne všudy však (nemyl se tím žádný), kdež jest žaloba zmatečná, i hned se zmatek s pomstú nacházie, než tu toliko, kdež v pravdě a v skutku zmatek jest. Neb někdy ta slova v některém nálezu položena budú, „že jest póhon zmatečný,“ nebo „žaloba", nebo „pře líčenie"; a však proto ne- 30 zmatek se nalezá, než póhon se zdvíhá. (Dóvod toho, což jsem pověděl, jest v Modrých póhonných, kdež Hanuš ze Strpie po- hánie Jana ze Strpie, a tu takto stojí: Poněvadž Hanuš póvod zmatečně jest žalobu položil, páni ten póhon zdvihají. Opět v týchž dskách, kdež Mikuláš z Lobkovic pohánie Jana z Vře- 35 sovic, tu takto stojí: Že ten póhon i s žalobú jest na zmatek, a protož ten póhon i s žalobú král a páni zdvihají.) 5. A abych krátce o zmatciech, kteří při žalobě běží, mnoho nebo pojednú všecko zahrnul. Kdež se žaloba ze škod nebo z moci póhonu z dědictvie, kteréhož v držení nejsi, uteče, kdež se kto dokládá 40 v žalobě, čehož okázati nemóže; kdež řečí psanú žalobu pro- mění, z jiného v řeči vině, než jest položil v žalobě; když viní, a ničímž dostatečně neprovodí, ani práva nežádá — bude jemu póhon zdvižen, nebo pohnanému přisúzena bude jeho spravedlnost. Při takových všech žalobách i k tomu podobných zmatek se 45 nacházie. 6. Ale všech zmatkóv najvětší zmatek, když kto na nevinného svévolně žaluje, též i ktož sám počátek na druhého svévolně skutkem nebo řečí hanlivú učině, potom jeho k súdu
422 IX. 4. O zmatciech při žalobě. 10 póhonných nález, kdež Diviš Malovec pohánie Vodňanských, a v týchž dskách, kdež Offka z Petrovic Beneše z Vajtmile etc., a v týchž póhonných, kdež Mikuláš z Křečova pohánie Pavla z Jenštajna.) 2. Než ktož kde v žalobě své svědomie se dokládá, a potom na súdě stoje žádného neokazuje, ten 15 v zmatek upadá. (Nález o tom v Modrých póhonných, kdež Jan ze Zvěřince pohánie Alše z Klinštajna, a v Bielých póhon- ných, kdež Václav Kopanský pohánie Zikmunda z Barše.) 3. A též, když se póvod čehož koli jiného v své žalobě doloží, čehož potom v při vedení okázati nemóže, v zmatek nohama 20 vejde. Ale ten ktož žalobu svú řečí promění, a jiné mluví v pře své líčení slovy, nežli jest v žalobě napsal a prožaloval. zmatku zajisté ujde, ale póhonu zdvižení neujde. (Ale i to též, jako jiné všecko, má nálezem provedeno býti, a ten jest v Modrých pohonných, kdež Mikuláš z Lobkovic Jana z Vře- 25 sovic pohánie.) 4. Ne všudy však (nemyl se tím žádný), kdež jest žaloba zmatečná, i hned se zmatek s pomstú nacházie, než tu toliko, kdež v pravdě a v skutku zmatek jest. Neb někdy ta slova v některém nálezu položena budú, „že jest póhon zmatečný,“ nebo „žaloba", nebo „pře líčenie"; a však proto ne- 30 zmatek se nalezá, než póhon se zdvíhá. (Dóvod toho, což jsem pověděl, jest v Modrých póhonných, kdež Hanuš ze Strpie po- hánie Jana ze Strpie, a tu takto stojí: Poněvadž Hanuš póvod zmatečně jest žalobu položil, páni ten póhon zdvihají. Opět v týchž dskách, kdež Mikuláš z Lobkovic pohánie Jana z Vře- 35 sovic, tu takto stojí: Že ten póhon i s žalobú jest na zmatek, a protož ten póhon i s žalobú král a páni zdvihají.) 5. A abych krátce o zmatciech, kteří při žalobě běží, mnoho nebo pojednú všecko zahrnul. Kdež se žaloba ze škod nebo z moci póhonu z dědictvie, kteréhož v držení nejsi, uteče, kdež se kto dokládá 40 v žalobě, čehož okázati nemóže; kdež řečí psanú žalobu pro- mění, z jiného v řeči vině, než jest položil v žalobě; když viní, a ničímž dostatečně neprovodí, ani práva nežádá — bude jemu póhon zdvižen, nebo pohnanému přisúzena bude jeho spravedlnost. Při takových všech žalobách i k tomu podobných zmatek se 45 nacházie. 6. Ale všech zmatkóv najvětší zmatek, když kto na nevinného svévolně žaluje, též i ktož sám počátek na druhého svévolně skutkem nebo řečí hanlivú učině, potom jeho k súdu
Strana 423
IX. 5. O zmatciech po nálezíech při práva vedení. 423 právem pohánie; ten každý v zmatek a v pokutu práv sprave- dlivě vedlé všech práv upadá, jako ten, kterýž se sám skutkem pomstí nad tiem, ktož jest naň počátek učinil, anebo se řečí 50 hanlivú zase odplatí, když k súdu pohánie toho, komuž se jest odplatil. Nebéře súdem žádné opravy, poněvadž sobě jest prvé sám, práva nečekaje, to, což jest jemu bylo přečiněno čiemž koli, týmž zase opravil, neb práva po druhé nemstie. A chtěl-li jest, aby jemu právem opraveno bylo, měl jest to osvědčiti a k právu 55 se utéci, sám sobě neopravuje. A nad to, ktož sám počátek na jiného učiní, a potom, když se jemu otpor stane, pohánie! Protož ten každý, ktož sobě sám prvé učiněnú křivdu skutkem nebo slovem jímž týmž opravě, potom k súdu pohánie, žádné opravy druhé od súdu nečekaj, než ujde-liť zmatku, dobřeť jest; na 6o smaznú jistě hrá! (Nález o tom v Bielých póhonných, kdež Daniel ze Všebořic z nářku cti pohánie.) — A o zmatciech při žalobě potud jest povědieno. 5. O zmatciech po náleziech při práva vedení. 1) Ačkoli při náleziech, když se vynášejí, já nic nepravím, by se jací zmatci dáli za prvnějšiech nebo za nynějšiech práv, však se jest kdys přiho- dilo, že jest nálezem jedna věc přisúzena jednomu, a potom táž věc jiným nálezem jest tomu komuž ješt přisúzena byla, zase odjata a odporné straně přisúzena. A opět té straně třetím nálezem odjata a zase podruhé prvnie přisúzena, a potom v těch rozsuzovániech a přisuzovániech po těch náleziech všech v smlúvu jest uvedena. (Nález první v III. Ondráčkových H. 20 v při mezi Marketú, druhý v IV. Ondráčkových G. 15. v při mezi Janem Přeboz- ským, třetí nález o túž při v dskách Viktorinových A 22. Jakož jest nález etc. A po těch po všech třech náleziech přivedeno jest k smlúvě.) Ale já o náleziech nechci nic mluviti, než o zmatciech po náleziech k uvarování jich mluviti budu. Komuž se .. 22) ze škod požena nálezem práv zóstane, ten móž bez zmatku na kteréž chce dědictvie pohnaného vésti (konec). Pr. Při náleziech, když se vynášejí, by se jací zmatci dáli, o tom já nic neumiem praviti; než o zmatciech, kteříž se po náleziech lidem, ne súdciem, přiházejí, píši, aby se jich lidé dobří, pokudž mohú, varovati mohli a uměli. 1. Komuž se nález stane buďto o dědictvie, buďto o dluh, buďto o škody s nebo jiné věci k tomu podobné, když jemu toho postúpiti nebo dosti učiniti vedlé nálezu nechce ten, na kohož jest nález uči-
IX. 5. O zmatciech po nálezíech při práva vedení. 423 právem pohánie; ten každý v zmatek a v pokutu práv sprave- dlivě vedlé všech práv upadá, jako ten, kterýž se sám skutkem pomstí nad tiem, ktož jest naň počátek učinil, anebo se řečí 50 hanlivú zase odplatí, když k súdu pohánie toho, komuž se jest odplatil. Nebéře súdem žádné opravy, poněvadž sobě jest prvé sám, práva nečekaje, to, což jest jemu bylo přečiněno čiemž koli, týmž zase opravil, neb práva po druhé nemstie. A chtěl-li jest, aby jemu právem opraveno bylo, měl jest to osvědčiti a k právu 55 se utéci, sám sobě neopravuje. A nad to, ktož sám počátek na jiného učiní, a potom, když se jemu otpor stane, pohánie! Protož ten každý, ktož sobě sám prvé učiněnú křivdu skutkem nebo slovem jímž týmž opravě, potom k súdu pohánie, žádné opravy druhé od súdu nečekaj, než ujde-liť zmatku, dobřeť jest; na 6o smaznú jistě hrá! (Nález o tom v Bielých póhonných, kdež Daniel ze Všebořic z nářku cti pohánie.) — A o zmatciech při žalobě potud jest povědieno. 5. O zmatciech po náleziech při práva vedení. 1) Ačkoli při náleziech, když se vynášejí, já nic nepravím, by se jací zmatci dáli za prvnějšiech nebo za nynějšiech práv, však se jest kdys přiho- dilo, že jest nálezem jedna věc přisúzena jednomu, a potom táž věc jiným nálezem jest tomu komuž ješt přisúzena byla, zase odjata a odporné straně přisúzena. A opět té straně třetím nálezem odjata a zase podruhé prvnie přisúzena, a potom v těch rozsuzovániech a přisuzovániech po těch náleziech všech v smlúvu jest uvedena. (Nález první v III. Ondráčkových H. 20 v při mezi Marketú, druhý v IV. Ondráčkových G. 15. v při mezi Janem Přeboz- ským, třetí nález o túž při v dskách Viktorinových A 22. Jakož jest nález etc. A po těch po všech třech náleziech přivedeno jest k smlúvě.) Ale já o náleziech nechci nic mluviti, než o zmatciech po náleziech k uvarování jich mluviti budu. Komuž se .. 22) ze škod požena nálezem práv zóstane, ten móž bez zmatku na kteréž chce dědictvie pohnaného vésti (konec). Pr. Při náleziech, když se vynášejí, by se jací zmatci dáli, o tom já nic neumiem praviti; než o zmatciech, kteříž se po náleziech lidem, ne súdciem, přiházejí, píši, aby se jich lidé dobří, pokudž mohú, varovati mohli a uměli. 1. Komuž se nález stane buďto o dědictvie, buďto o dluh, buďto o škody s nebo jiné věci k tomu podobné, když jemu toho postúpiti nebo dosti učiniti vedlé nálezu nechce ten, na kohož jest nález uči-
Strana 424
424 IX. 6. O zmatciech při uvázání s komorníkem. něn, bude-li z toho podruhé poháněti, na zmatek požene. Než má právo vésti po nálezu, jakož řád zemský káže. 2. Též také 1o počna právo vésti po nálezu, jakož řád zemský káže, opustě práva vedenie, bude-li znovu a podruhé poháněti, zmatek sobě udělá. Než chce-li se zmatku uvarovati, veď před se právo, a doveď. (A že jsú se těch zmatkóv lidé dopúštěli, dóvodové jsú nálezové někteří již napřed oznámení, a jiných kto chce ve 15 dskách hledati, bude jich moci viece najíti.) 3. A tiž zmatci, kteříž se při práva vedení po náleziech přiházejí, též se také i po právu staném přiházejí. 4. Stávají se ještě i jiní zmatci při práva vedení po náleziech, když kto jinam a na jiné dě- dictvie právo po nálezu vede, než na to, na kteréž póhon jeho 20 a nález okazuje. A to se toliko přiházie, když kto z dědictvie pohánie, anebo když také právo kto pro nezpravu vede; než když z dluhu, ze škod, nebo z základu propadeného, nebo ze rčenie požena, nebo z jiného k tomu podobného, a nálezem práv zóstane, tu po nálezu, jestli že jemu se dosti nestane, móž 25 bez zmatku na kteréž koli chce dědictvie pohnaného vésti, po- něvadž se v těch ve všech póhoniech ta slova „a kdež co má“ pokládají. 6. O zmatciech při uvázání s komorníkem. 7) uvazuje, zmatek se činí. Též když se uvazuje, nemaje se uvazo- vati než bráti nebo zvod vésti. Ještě ten, ktož maje zápis „s uvázániem“ pro škody a připraven jsa k súdu, provoditi má škody a tak se tepruv uva- zovati, a nechaje próvodu i uváže se s komorníkem, zmatek udělá. (Nález o tom v dskách Viktorinových B. 15. v při kdež Václav z Hněvsína). A jiných při uvazování ..... 16) kteříž se při uvázání dějí, že pro žádný zmatek takový do věže nemá brán býti žádný, ktož se tak uvazuje, ani v žádnú kázeň panskú. (A to svrchupsaný nález ukazuje a jiní mnozí). A též při brání o zmatku má rozuměno býti, jakož to nalezové mnozí ukazují. 5 Pr. O uvázání, co při něm z práva má zachováno býti, dosti jest povědieno v Sedmých knihách sepsánie tohoto; ale nynie ne o uvázání, než o zmatciech, kteříž se při něm dějí, píši. 1. Při kterémž tento zmatek první jest: Jestli že se kto na jiné dědictvie vede, než na to, na kteréž zápis jeho ukazuje. Též když se na viece vede, než dsky jeho svědčie. 2. Ještě
424 IX. 6. O zmatciech při uvázání s komorníkem. něn, bude-li z toho podruhé poháněti, na zmatek požene. Než má právo vésti po nálezu, jakož řád zemský káže. 2. Též také 1o počna právo vésti po nálezu, jakož řád zemský káže, opustě práva vedenie, bude-li znovu a podruhé poháněti, zmatek sobě udělá. Než chce-li se zmatku uvarovati, veď před se právo, a doveď. (A že jsú se těch zmatkóv lidé dopúštěli, dóvodové jsú nálezové někteří již napřed oznámení, a jiných kto chce ve 15 dskách hledati, bude jich moci viece najíti.) 3. A tiž zmatci, kteříž se při práva vedení po náleziech přiházejí, též se také i po právu staném přiházejí. 4. Stávají se ještě i jiní zmatci při práva vedení po náleziech, když kto jinam a na jiné dě- dictvie právo po nálezu vede, než na to, na kteréž póhon jeho 20 a nález okazuje. A to se toliko přiházie, když kto z dědictvie pohánie, anebo když také právo kto pro nezpravu vede; než když z dluhu, ze škod, nebo z základu propadeného, nebo ze rčenie požena, nebo z jiného k tomu podobného, a nálezem práv zóstane, tu po nálezu, jestli že jemu se dosti nestane, móž 25 bez zmatku na kteréž koli chce dědictvie pohnaného vésti, po- něvadž se v těch ve všech póhoniech ta slova „a kdež co má“ pokládají. 6. O zmatciech při uvázání s komorníkem. 7) uvazuje, zmatek se činí. Též když se uvazuje, nemaje se uvazo- vati než bráti nebo zvod vésti. Ještě ten, ktož maje zápis „s uvázániem“ pro škody a připraven jsa k súdu, provoditi má škody a tak se tepruv uva- zovati, a nechaje próvodu i uváže se s komorníkem, zmatek udělá. (Nález o tom v dskách Viktorinových B. 15. v při kdež Václav z Hněvsína). A jiných při uvazování ..... 16) kteříž se při uvázání dějí, že pro žádný zmatek takový do věže nemá brán býti žádný, ktož se tak uvazuje, ani v žádnú kázeň panskú. (A to svrchupsaný nález ukazuje a jiní mnozí). A též při brání o zmatku má rozuměno býti, jakož to nalezové mnozí ukazují. 5 Pr. O uvázání, co při něm z práva má zachováno býti, dosti jest povědieno v Sedmých knihách sepsánie tohoto; ale nynie ne o uvázání, než o zmatciech, kteříž se při něm dějí, píši. 1. Při kterémž tento zmatek první jest: Jestli že se kto na jiné dědictvie vede, než na to, na kteréž zápis jeho ukazuje. Též když se na viece vede, než dsky jeho svědčie. 2. Ještě
Strana 425
IX. 7. O zmatciech při brání nebo při zájmu. 425 když se před časem uvazuje, a též po času přešlém, když léta zemská projdú, a on toho v skutečném drženie nejsa, uvazuje se s komorníkem. 3. Ještě když se kto uvazuje s komorníkem, nemaje se uvazovati než bráti, nebo zajímati, nebo zvod vzieti, nebo jinak maje než uvázániem právo vésti, v tom každém ta- kovém uvázání zmatek jest. 4. Ale najvětší při uvázání zmatek jest, když se kto uvazuje, žádných desk nemaje, buďto komor- níkem nebo mocí svú. — A jiných při uvazování zmatkóv dosti najde, ktož dsky póhonné čísti bude. 5. Ale toto při těch 15 zmatciech, kteříž při uvázání běžie, vědieno má býti, že pro žádný zmatek takový žádné summy ten, ktož se uvazuje, ko- morníku najvyššiemu nepropadá, než kázeň a vazbu panskú trpěti má. (Nález na to II. Dúpovec O. 10. v při Bohuslava z Košině a Zdeňka Kostky.) 6. Též ten, když sebe ze všech desk, 20 a též, kdež se kto mocí uváže. A což se bránie s komorníkem nebo mocí dotýče, též o všem má rozuměno býti (jakož to nále- zové mnozí svědčie). 10 7. O zmatciech při brání nebo při zájmu. 12) (č. 4. v I. rec. není) 1. Kteříž koli při. uvázání zmatci běžie, ti se téměř též i při brání nacházejí. Ale nad ty, kteříž se při uvázání dějí, při braní tito zvláštní jsú: Ktož béře pro viece, než má bráti; též kto na český groš béře, nemaje než na míšenský bráti; i tento i onenno zmatečně béře. 2. Jiný zmatek, když kto 5 béře, drženie provésti nemoha, a když léta zemská projdú. (Nález o tom v III. Ondřejových D. 13. v při mezi Tomášem z Dobrošovic a Karlovú kollejí.) 3. Též také zmatek sobě udělá, když kto na ciziem béře, na čemž zápisu nemá, jako i ten, ktož zapíše se sám dobrovolně rukojmiem pod uvázániem, 10 že je má vyvaditi, a když se pro nevyvazenie uvěžie, potom jich uvázání otpierá. (Nález o tom v IV. Ondřejových A. 28.) 4. Než ktož zmatečně béře, ten padesáte kop grošóv najvyš- šiemu komorníku propadá, než vazby jest prázden a nižádnú pokutú vinen nenie, ani ten, ktož se na zmatek uvazuje, ani 15 ten, ktož na zmatek béře, dokudž súdem panským zmatek jemu nalezen nebude.
IX. 7. O zmatciech při brání nebo při zájmu. 425 když se před časem uvazuje, a též po času přešlém, když léta zemská projdú, a on toho v skutečném drženie nejsa, uvazuje se s komorníkem. 3. Ještě když se kto uvazuje s komorníkem, nemaje se uvazovati než bráti, nebo zajímati, nebo zvod vzieti, nebo jinak maje než uvázániem právo vésti, v tom každém ta- kovém uvázání zmatek jest. 4. Ale najvětší při uvázání zmatek jest, když se kto uvazuje, žádných desk nemaje, buďto komor- níkem nebo mocí svú. — A jiných při uvazování zmatkóv dosti najde, ktož dsky póhonné čísti bude. 5. Ale toto při těch 15 zmatciech, kteříž při uvázání běžie, vědieno má býti, že pro žádný zmatek takový žádné summy ten, ktož se uvazuje, ko- morníku najvyššiemu nepropadá, než kázeň a vazbu panskú trpěti má. (Nález na to II. Dúpovec O. 10. v při Bohuslava z Košině a Zdeňka Kostky.) 6. Též ten, když sebe ze všech desk, 20 a též, kdež se kto mocí uváže. A což se bránie s komorníkem nebo mocí dotýče, též o všem má rozuměno býti (jakož to nále- zové mnozí svědčie). 10 7. O zmatciech při brání nebo při zájmu. 12) (č. 4. v I. rec. není) 1. Kteříž koli při. uvázání zmatci běžie, ti se téměř též i při brání nacházejí. Ale nad ty, kteříž se při uvázání dějí, při braní tito zvláštní jsú: Ktož béře pro viece, než má bráti; též kto na český groš béře, nemaje než na míšenský bráti; i tento i onenno zmatečně béře. 2. Jiný zmatek, když kto 5 béře, drženie provésti nemoha, a když léta zemská projdú. (Nález o tom v III. Ondřejových D. 13. v při mezi Tomášem z Dobrošovic a Karlovú kollejí.) 3. Též také zmatek sobě udělá, když kto na ciziem béře, na čemž zápisu nemá, jako i ten, ktož zapíše se sám dobrovolně rukojmiem pod uvázániem, 10 že je má vyvaditi, a když se pro nevyvazenie uvěžie, potom jich uvázání otpierá. (Nález o tom v IV. Ondřejových A. 28.) 4. Než ktož zmatečně béře, ten padesáte kop grošóv najvyš- šiemu komorníku propadá, než vazby jest prázden a nižádnú pokutú vinen nenie, ani ten, ktož se na zmatek uvazuje, ani 15 ten, ktož na zmatek béře, dokudž súdem panským zmatek jemu nalezen nebude.
Strana 426
426 IX. 8. O zmatciech při otpořiech. 8. O zmatciech při otpořiech. 1) Při otpořiech první zmatek jest, ktož žádného práva nemaje k ně- kterému dědictví, smie otpierati ve dsky kladení. A též ktož prodada nebo zapíše sám nebo jeho předci, potom ve dsky kladení otpierá. Mezi jinými zmatky při otpořiech tento jest najznamenitější: Když se kto sám dskami v jakéžkoli při zapíše „pod uvázániem“ neho „pod brániem“ nebo jinak, a když se uvázánie pro dosti nečiněnie stane od toho komuž jest zápis udělal, anebo bránie anebo zvod, tehdy když tomu práva vedení otpierá ten ktož jest tak zapsal: na zmatek každý otpierá, ktož tak otpierá; neb ten dskám i právu i sám sobě otpierá, tolikéž jakoby své pečeti otpieral. (Nález o tom v IV. Ondráčkových A. 28. v při mezi Čeňkem.) A též ktož otpor učiní ve dsky kladení proti těm dědinám kteréž sám prodává, ve zmatek upadá. A ti zmatci nesú i kázeň královskú i panskú. (A již se o takové otpory těchto časóv nejedni pokúšeti smějí). Též v zmatek upadá, ktož.. 31) věcech, při dskách, při trziech i při jiných ve dsky kladeniech i při zvodiech, pano- vániech, odhádániech, zmatci se (jakož svrchu jest povědieno) nacházejí; však o těch o všech psáti nenie potřebie, neb z těch, kteříž jsú psáni, těm i jiným móž porozuměno býti. 1. Při otpořiech první zmatek jest, když kto žádného práva nemaje k některému dědictví, smie otpierati ve dsky kladení, a též, ktož prodada dědictvie své, nebo zapíše sám nebo jeho předci, potom ve dsky svému neb předkóv svých 5 kladení otpierá. 2. Mezi jinými zmatky při otpořiech tento jest najhorší, když se kto sám dskami v jakéž koli při zapíše „pod uvázániem“ nebo „pod brániem“ nebo jinak, a když se uvázánie pro dostineučiněnie stane od toho, komuž jest zápis udělán, anebo bránie, anebo zvod, tehdy tomu práva vedení 10 otpierá ten, ktož se jest zapsal. Takový otpor jest najznameni- tější a ničímž vymluven nemóž býti. Neb ktož tak otpierá, právu i sám sobě otpierá, i dskám tolikéž činí nebo viece, jako by své pečeti otpieral. (A aby neřekl někto, že to nadarmo píši, a že žádný tak bláznivý nenie, kto by se o to směl po- 15 kusiti, čti sobě nález o tom v IV. Ondřejových A. 28. v při mezi Čeňkem. A o takové otpory těchto časóv nejedni se pokúšejí, kteréž bych mohl hned jmenovati, kdybych chtěl, ale k užitku mnohým píše a usiluje k potupě nic nechci a k zleh- čení žádného psáti.) 3. Též i ten v zmatek upadá, ktož otpor 20 učině, potom ne k otporu pohonie, než otpor opustě, v jiný se póhon o túž věc k súdu zemskému dává. Neb ktož otpor proti
426 IX. 8. O zmatciech při otpořiech. 8. O zmatciech při otpořiech. 1) Při otpořiech první zmatek jest, ktož žádného práva nemaje k ně- kterému dědictví, smie otpierati ve dsky kladení. A též ktož prodada nebo zapíše sám nebo jeho předci, potom ve dsky kladení otpierá. Mezi jinými zmatky při otpořiech tento jest najznamenitější: Když se kto sám dskami v jakéžkoli při zapíše „pod uvázániem“ neho „pod brániem“ nebo jinak, a když se uvázánie pro dosti nečiněnie stane od toho komuž jest zápis udělal, anebo bránie anebo zvod, tehdy když tomu práva vedení otpierá ten ktož jest tak zapsal: na zmatek každý otpierá, ktož tak otpierá; neb ten dskám i právu i sám sobě otpierá, tolikéž jakoby své pečeti otpieral. (Nález o tom v IV. Ondráčkových A. 28. v při mezi Čeňkem.) A též ktož otpor učiní ve dsky kladení proti těm dědinám kteréž sám prodává, ve zmatek upadá. A ti zmatci nesú i kázeň královskú i panskú. (A již se o takové otpory těchto časóv nejedni pokúšeti smějí). Též v zmatek upadá, ktož.. 31) věcech, při dskách, při trziech i při jiných ve dsky kladeniech i při zvodiech, pano- vániech, odhádániech, zmatci se (jakož svrchu jest povědieno) nacházejí; však o těch o všech psáti nenie potřebie, neb z těch, kteříž jsú psáni, těm i jiným móž porozuměno býti. 1. Při otpořiech první zmatek jest, když kto žádného práva nemaje k některému dědictví, smie otpierati ve dsky kladení, a též, ktož prodada dědictvie své, nebo zapíše sám nebo jeho předci, potom ve dsky svému neb předkóv svých 5 kladení otpierá. 2. Mezi jinými zmatky při otpořiech tento jest najhorší, když se kto sám dskami v jakéž koli při zapíše „pod uvázániem“ nebo „pod brániem“ nebo jinak, a když se uvázánie pro dostineučiněnie stane od toho, komuž jest zápis udělán, anebo bránie, anebo zvod, tehdy tomu práva vedení 10 otpierá ten, ktož se jest zapsal. Takový otpor jest najznameni- tější a ničímž vymluven nemóž býti. Neb ktož tak otpierá, právu i sám sobě otpierá, i dskám tolikéž činí nebo viece, jako by své pečeti otpieral. (A aby neřekl někto, že to nadarmo píši, a že žádný tak bláznivý nenie, kto by se o to směl po- 15 kusiti, čti sobě nález o tom v IV. Ondřejových A. 28. v při mezi Čeňkem. A o takové otpory těchto časóv nejedni se pokúšejí, kteréž bych mohl hned jmenovati, kdybych chtěl, ale k užitku mnohým píše a usiluje k potupě nic nechci a k zleh- čení žádného psáti.) 3. Též i ten v zmatek upadá, ktož otpor 20 učině, potom ne k otporu pohonie, než otpor opustě, v jiný se póhon o túž věc k súdu zemskému dává. Neb ktož otpor proti
Strana 427
IX. 9. O zmatciech pohnaného. 427 čemu učiní, má jej před se vésti. (Nález o tom v III. Ondře- jových H. 20. v při mezi Elškú z Střiežkova.) — A jiných zmatkóv při otpořiech takových i k těm podobných jest viece, ale pro ukrácenie o zmatciech potud jest povědieno. 4. A ač- 25 koli i při jiných všech věcech, kteréž při dskách běžie, při trziech i při jiném ve dsky kladení rozličném, při zvodiech, při panovániech, při odhádániech i při jiném práva vedení mnohém zmatci se (jakož svrchu jest povědieno) rozliční na- cházejí, však o všech psáti nenie potřebie; neb z těch, kteříž jsú vypsáni, i jiným snadně bude moci porozuměno býti. 30 9. O zmatciech pohnaného. 1) Jest mluveno o zmatciech póvoda, kteříž se jemu rozličně přiházejí; nemá dopuštěno býti, aby se o zmatciech pohnaného mlčalo. Pohnanému mezi všemi zmatky větčí se státi zmatek nemóže, než když jsa vinen a na- pomenut přátelsky od toho komuž vinen jest, jemu dosti z dobré vóle učiniti nechce, než právu se a súdu dopúští, v kterémž křiv zóstane, buď oč koli buď. A zvláště když by co zlého a škodného póvodu, anebo proti své cti a nebo proti právu učinil, anebo maje něčeho nečiniti, toho se dopustil. Takoví zmatci někteří pomstu, někteří hanbu, jiní škodu, otsúzenie a lehkost všickni pohnanému přinášejí. Ale ktož by to poznal, že by naň který ta- kový zmatek měl přijíti, suď se doma sám, a vinu svú uznaje, póhonu, súdu a práva nečekaje, jsa napomenut, učiň od sebe dosti; smluv se a v čas (jakož příslovie běží) rovné přijmi a otsúzenie a póhonu se viece než vlčí jámy vy- střiehaj! 18) z země položen nestojí a po malé chvíli se před súdem okážie, 23) než zmatkóv bez škody práva s jeho samého škodú, těch dosti jest, ale o těch... Pr. Jest mluveno o zmatciech póvoda, kteříž se jemu rozličně přiházejí; nemá dopuštěno býti, aby se o zmatciech pohnaného mlčeti mělo; protož i o těch nenic má povědieno býti. 1. Po- hnanému mezi všemi zmatky větčí se a horší zmatek státi ne- móže, než když vinen jsa, a přátelsky napomenut od toho, komuž v pravdě vinen jest, jemu dosti z dobré vóle a sám od sebe učiniti nechce, než práva se a súdu svévolně dopúštie, věda, že křiv zóstane, a zvláště, kdy by co póvodovi zlého nebo škod- ného, nebo proti právu učinil. Takoví zmatci někteří hanbu, jiní pomstu a pokutu, všickni škodu pohnanému přinášejí. (Z té 10 příčiny, ktož by to poznal, že by naň který takový zmatek měl přijíti, suď se doma sám, a vinu svú uznaje, póhonu, súdu, 5
IX. 9. O zmatciech pohnaného. 427 čemu učiní, má jej před se vésti. (Nález o tom v III. Ondře- jových H. 20. v při mezi Elškú z Střiežkova.) — A jiných zmatkóv při otpořiech takových i k těm podobných jest viece, ale pro ukrácenie o zmatciech potud jest povědieno. 4. A ač- 25 koli i při jiných všech věcech, kteréž při dskách běžie, při trziech i při jiném ve dsky kladení rozličném, při zvodiech, při panovániech, při odhádániech i při jiném práva vedení mnohém zmatci se (jakož svrchu jest povědieno) rozliční na- cházejí, však o všech psáti nenie potřebie; neb z těch, kteříž jsú vypsáni, i jiným snadně bude moci porozuměno býti. 30 9. O zmatciech pohnaného. 1) Jest mluveno o zmatciech póvoda, kteříž se jemu rozličně přiházejí; nemá dopuštěno býti, aby se o zmatciech pohnaného mlčalo. Pohnanému mezi všemi zmatky větčí se státi zmatek nemóže, než když jsa vinen a na- pomenut přátelsky od toho komuž vinen jest, jemu dosti z dobré vóle učiniti nechce, než právu se a súdu dopúští, v kterémž křiv zóstane, buď oč koli buď. A zvláště když by co zlého a škodného póvodu, anebo proti své cti a nebo proti právu učinil, anebo maje něčeho nečiniti, toho se dopustil. Takoví zmatci někteří pomstu, někteří hanbu, jiní škodu, otsúzenie a lehkost všickni pohnanému přinášejí. Ale ktož by to poznal, že by naň který ta- kový zmatek měl přijíti, suď se doma sám, a vinu svú uznaje, póhonu, súdu a práva nečekaje, jsa napomenut, učiň od sebe dosti; smluv se a v čas (jakož příslovie běží) rovné přijmi a otsúzenie a póhonu se viece než vlčí jámy vy- střiehaj! 18) z země položen nestojí a po malé chvíli se před súdem okážie, 23) než zmatkóv bez škody práva s jeho samého škodú, těch dosti jest, ale o těch... Pr. Jest mluveno o zmatciech póvoda, kteříž se jemu rozličně přiházejí; nemá dopuštěno býti, aby se o zmatciech pohnaného mlčeti mělo; protož i o těch nenic má povědieno býti. 1. Po- hnanému mezi všemi zmatky větčí se a horší zmatek státi ne- móže, než když vinen jsa, a přátelsky napomenut od toho, komuž v pravdě vinen jest, jemu dosti z dobré vóle a sám od sebe učiniti nechce, než práva se a súdu svévolně dopúštie, věda, že křiv zóstane, a zvláště, kdy by co póvodovi zlého nebo škod- ného, nebo proti právu učinil. Takoví zmatci někteří hanbu, jiní pomstu a pokutu, všickni škodu pohnanému přinášejí. (Z té 10 příčiny, ktož by to poznal, že by naň který takový zmatek měl přijíti, suď se doma sám, a vinu svú uznaje, póhonu, súdu, 5
Strana 428
428 IX. 10. Co jest při dskách a při súdu změněno. nálezu a odsúzenie nečekaje, jsa napomenut, učiň sám od sebe dosti, jakož za starých a za přirozeného zákona bylo; smluv 15 se, a v čas — jakož v přisloví běží — rovné přijmi, a póhonu se a odsúzenie viece než rokle a šlaku najhoršieho vystřiehaj.) 2. Ti zmatci při vinách pohnaného běžie, ale při právě a při súdě tento: Ktož pohnán jsa a za nemocna nebo ven z země jest položen, a k póhonu nebo k žalobě nestojí, a po malé chvíli se při svědčení nebo před súdem okáže, ten v zmatek ničímž nevýmluvný upadá. (Nález o tom starý najdeš). 3. Ji- ných zmatkóv, kterýchž by se pohnaný škodně před právem báti měl, nenalezám, než zmatkóv kromě práva s jeho samého vinú, těch tolikéž móže jako póvodových nahledáno býti; ale o těch 25 se tuto nepíše, než o těch toliko, kteříž se při právě dějí. A o prvních jest dosti při póhonu, při žalobě i jinde v přede- šlých knihách povědieno. — A o zmatciech potud. 20 10. Co jest při dskách a při súdu změněno. Tit. Co jest přidskách a súdu za těchto časóv změněno. (Dle rukopisukřižovnického.) (Dle rukopisu universitního.) 1. Najprvé toto jest změněno při sedání v laviciech, že jsú staří v kuklách jako kněžie sedali. A za těchto časóv Jaroš Stranovský ten obyčej ještě držal. A jest dosti lidí starých, kteříž pamatují že jsú tak staří a první kmetové v súdu sedali. A toho dóvod jest, že znamenitý s prvními v zemi české pán, pan Flaška, v svých knihách o súdiech zemských takto jest napsal, jakož i napřed jest toho dotčeno: Divoce-ť hlediemy z kukly, o kohož bychom se schukli. Tohoť viec bóh zapomane, ačť se nám v ruce dostane. Ale jest změněno, že bez kukel sedají. 2. Dále změněno jest, že prvé každý bez osobnieho přiznánie mohl 1. Při sedání v laviciech na súdě zemském toto jest najprvé promě- něno, že jsú staří v kuklách jako kněžie nebo židé na súdu sedali. Kterýž obyčej za našie paměti pan Jaroš Stranovský jest zachovával. A jest dosti lidí starých, kteříž to pamatují, že jsú tak staří kmetové v súdu sedali. Čehož znamenitý urozeniem i rozumem pán, pan Flaška, v svých knihách „Nové Rady“ velmi vtipně sepsaných, takto dotýká: Divoce-ť hlediemy z kukly, o kohož bychom se schukli etc. 2. Dále změněno jest, že jsú prvé póhony jedni na druhé brávali
428 IX. 10. Co jest při dskách a při súdu změněno. nálezu a odsúzenie nečekaje, jsa napomenut, učiň sám od sebe dosti, jakož za starých a za přirozeného zákona bylo; smluv 15 se, a v čas — jakož v přisloví běží — rovné přijmi, a póhonu se a odsúzenie viece než rokle a šlaku najhoršieho vystřiehaj.) 2. Ti zmatci při vinách pohnaného běžie, ale při právě a při súdě tento: Ktož pohnán jsa a za nemocna nebo ven z země jest položen, a k póhonu nebo k žalobě nestojí, a po malé chvíli se při svědčení nebo před súdem okáže, ten v zmatek ničímž nevýmluvný upadá. (Nález o tom starý najdeš). 3. Ji- ných zmatkóv, kterýchž by se pohnaný škodně před právem báti měl, nenalezám, než zmatkóv kromě práva s jeho samého vinú, těch tolikéž móže jako póvodových nahledáno býti; ale o těch 25 se tuto nepíše, než o těch toliko, kteříž se při právě dějí. A o prvních jest dosti při póhonu, při žalobě i jinde v přede- šlých knihách povědieno. — A o zmatciech potud. 20 10. Co jest při dskách a při súdu změněno. Tit. Co jest přidskách a súdu za těchto časóv změněno. (Dle rukopisukřižovnického.) (Dle rukopisu universitního.) 1. Najprvé toto jest změněno při sedání v laviciech, že jsú staří v kuklách jako kněžie sedali. A za těchto časóv Jaroš Stranovský ten obyčej ještě držal. A jest dosti lidí starých, kteříž pamatují že jsú tak staří a první kmetové v súdu sedali. A toho dóvod jest, že znamenitý s prvními v zemi české pán, pan Flaška, v svých knihách o súdiech zemských takto jest napsal, jakož i napřed jest toho dotčeno: Divoce-ť hlediemy z kukly, o kohož bychom se schukli. Tohoť viec bóh zapomane, ačť se nám v ruce dostane. Ale jest změněno, že bez kukel sedají. 2. Dále změněno jest, že prvé každý bez osobnieho přiznánie mohl 1. Při sedání v laviciech na súdě zemském toto jest najprvé promě- něno, že jsú staří v kuklách jako kněžie nebo židé na súdu sedali. Kterýž obyčej za našie paměti pan Jaroš Stranovský jest zachovával. A jest dosti lidí starých, kteříž to pamatují, že jsú tak staří kmetové v súdu sedali. Čehož znamenitý urozeniem i rozumem pán, pan Flaška, v svých knihách „Nové Rady“ velmi vtipně sepsaných, takto dotýká: Divoce-ť hlediemy z kukly, o kohož bychom se schukli etc. 2. Dále změněno jest, že jsú prvé póhony jedni na druhé brávali
Strana 429
IX. 10. Co jest při dskách a při súdu změněno. jest póhon po listu, po služebníku, po súsedu nebo po přieteli na kaž- dého vzieti. A tak jest držáno i přede mnůú bylo, i za mne, dotud dokudž (neviem ot koho) jest změ- něno. (Než to viem, že žádným zóstaniem zemským, nálezem obecním žádným, to změněno nenie, ani kde napsáno, než jedním nebo dvěma.) Skrze kteréžto změněnie pohánějícíem práce a útrat a pohnaným škod jest pričinčno: tak že póvod z domu sám pro póhon jeti nadcte mil musí sám-několik, moha to listem nebo poslem jedním zjednati. Pohnanému pak jest škoda přidána, že což póvod ntratí, sám-několik jeda po póhon, to k škodám pohnanému bude při- dáno, a bude-li otsúzen, ty škody póvodu vedlé jiných zaplatiti musí. A dokudž tak stálo, že jsú póhonové bez osobnieho před starostů při- znánie každému dávání byli, žádných takových závad, žádných škod, ani kterých z toho zmatkóv jest nebylo. Neb na svědčení póhonu každý se osobně musil přiznati, státi, ohlásiti; pak-li by nestál, tehdy pohnaný pó- honu prázden jsa, póvoda kterýž by osobně na svědčení nestál, ze škod pohnati móže. Z jaké se jest príčiny a>pro jaký užitek ta promčna stala, nenie zbytečné toho pohlédati a na to se poptati; poněvadž listové obranní, uvázánie, bránie, úmluvy, zvodové, panovánie, othádánie, kteréž všecky ty věci i každá z nich jest póhonu větčie, avšak se každému bez jeho přítomnosti po služebníku nebo po jeho listu od desk vydávají a púštějí, a jiné mnohé též. Při čemž mnohá a znamenitá nebezpečenstvie mohla by se spieše než při póhonu brání bez osobnieho přiznánie při- hoditi. Aniž jest to od starých bez rozumu a bez příčiny tak bylo na- 429 bez osobnieho před starostů při- znánie, po listu, po služebníku, po súsedu nebo přieteli. A tak jest bylo přede mnůú i za mne dřieve, až jest (neviem ot koho) změněno a u- staveno, aby každý k starostovi ktož by chtěl koho pohnati, osobně sám přišel. | Skrze kteréžto změněnie pohánějíciemu práce a útrat a po- hnanému škod přičiněno; tak že póvod když sám z domu několik mil s osobami a koňmi několika jeti k starostovi: musie, útraty své tu počítá, moha to listem nebo jedním poslem zjednati. Pohnanému jest škod přičiněno, že což pó- vod utratie, sám-několik jeda po póhon, to k škodám pohnaného bude přidáno, a bude-li otsúzen, ty škody póvodu vedlé jiných platiti musie. Pakli póvod bude otsúzen, což jest utratil sám po útok jezdě napfedv tom hynúti bude, a k tomu škody jiné, kterýž jest pohnanému připravil, jemu platiti bude. Než prvé jest dosti bylo, útok listem nebo poslem vzieti, a k svědčení nebo k súdu osobně státi. A z toho jest nikdy žádných zmatkóv nepři- cházelo, ani jest od nich kdy čteno ani slýcháno. Než nestál-li jest póvod na svčdčenie nebo k súdu, svój póhon jest ztratil a od pohnaného mohl hned ze škod pohnán býti. Z jaké se příčiny a pro jaký užitek ta proměna dála, nenie neužitečné toho pohlédati a na to se poptati, poněvadž listové obranní, uvázánie, bránie, zvodové, úmluvy, panovánie, odhádánie, kteréž všecky ty věci i jedna každá z nich jest póhonu větčie, avšak to všecko jednomu každému toho potfebujíciemu bez jeho přítomnosti a osobnieho při- znánie dává se od desk, po jeho listu nebo po služebníku, a jiného
IX. 10. Co jest při dskách a při súdu změněno. jest póhon po listu, po služebníku, po súsedu nebo po přieteli na kaž- dého vzieti. A tak jest držáno i přede mnůú bylo, i za mne, dotud dokudž (neviem ot koho) jest změ- něno. (Než to viem, že žádným zóstaniem zemským, nálezem obecním žádným, to změněno nenie, ani kde napsáno, než jedním nebo dvěma.) Skrze kteréžto změněnie pohánějícíem práce a útrat a pohnaným škod jest pričinčno: tak že póvod z domu sám pro póhon jeti nadcte mil musí sám-několik, moha to listem nebo poslem jedním zjednati. Pohnanému pak jest škoda přidána, že což póvod ntratí, sám-několik jeda po póhon, to k škodám pohnanému bude při- dáno, a bude-li otsúzen, ty škody póvodu vedlé jiných zaplatiti musí. A dokudž tak stálo, že jsú póhonové bez osobnieho před starostů při- znánie každému dávání byli, žádných takových závad, žádných škod, ani kterých z toho zmatkóv jest nebylo. Neb na svědčení póhonu každý se osobně musil přiznati, státi, ohlásiti; pak-li by nestál, tehdy pohnaný pó- honu prázden jsa, póvoda kterýž by osobně na svědčení nestál, ze škod pohnati móže. Z jaké se jest príčiny a>pro jaký užitek ta promčna stala, nenie zbytečné toho pohlédati a na to se poptati; poněvadž listové obranní, uvázánie, bránie, úmluvy, zvodové, panovánie, othádánie, kteréž všecky ty věci i každá z nich jest póhonu větčie, avšak se každému bez jeho přítomnosti po služebníku nebo po jeho listu od desk vydávají a púštějí, a jiné mnohé též. Při čemž mnohá a znamenitá nebezpečenstvie mohla by se spieše než při póhonu brání bez osobnieho přiznánie při- hoditi. Aniž jest to od starých bez rozumu a bez příčiny tak bylo na- 429 bez osobnieho před starostů při- znánie, po listu, po služebníku, po súsedu nebo přieteli. A tak jest bylo přede mnůú i za mne dřieve, až jest (neviem ot koho) změněno a u- staveno, aby každý k starostovi ktož by chtěl koho pohnati, osobně sám přišel. | Skrze kteréžto změněnie pohánějíciemu práce a útrat a po- hnanému škod přičiněno; tak že póvod když sám z domu několik mil s osobami a koňmi několika jeti k starostovi: musie, útraty své tu počítá, moha to listem nebo jedním poslem zjednati. Pohnanému jest škod přičiněno, že což pó- vod utratie, sám-několik jeda po póhon, to k škodám pohnaného bude přidáno, a bude-li otsúzen, ty škody póvodu vedlé jiných platiti musie. Pakli póvod bude otsúzen, což jest utratil sám po útok jezdě napfedv tom hynúti bude, a k tomu škody jiné, kterýž jest pohnanému připravil, jemu platiti bude. Než prvé jest dosti bylo, útok listem nebo poslem vzieti, a k svědčení nebo k súdu osobně státi. A z toho jest nikdy žádných zmatkóv nepři- cházelo, ani jest od nich kdy čteno ani slýcháno. Než nestál-li jest póvod na svčdčenie nebo k súdu, svój póhon jest ztratil a od pohnaného mohl hned ze škod pohnán býti. Z jaké se příčiny a pro jaký užitek ta proměna dála, nenie neužitečné toho pohlédati a na to se poptati, poněvadž listové obranní, uvázánie, bránie, zvodové, úmluvy, panovánie, odhádánie, kteréž všecky ty věci i jedna každá z nich jest póhonu větčie, avšak to všecko jednomu každému toho potfebujíciemu bez jeho přítomnosti a osobnieho při- znánie dává se od desk, po jeho listu nebo po služebníku, a jiného
Strana 430
430 lezeno i držáno, kteříž jsú všecko vtipně, opatrně i spravedlivě, apokudž jest mohlo býti, s najmenšími záda- vami vymyšlovali i nalézali. A vždy toho neviem, kto jest se o to po- kusil, aby to po nich směl opravo- vati a tím jinak hýbati a to měniti, odkudž větčí škody lidem než užitci přivedeni jsú. 3. Dále za těchto časóv změně- no jest rokóv opravovánie při pó- honiech. Kdežto prvé každý ktož jest kohož koli z čehož koli k zemskému nebo úředničiemu súdu i k otporu pohnal, vždycky jest sobě po vzdání súdu rok ve dvü nedělí opravovati musil k druhým suchým dnóm potom najprvé přištiem, tudy skrze roku opravovánie k súdu se volaje a hláse. A to vždy po každých suchých dnech, dokudž jest póhon jeho k slyšení a k rozeznání konečnému nepřišel. A to takové rokóv opravovánie od starých Čechóv jest nalezeno, a vždycky od počátku v zemi české tak jest držáno bylo a zachováváno, jakož to všemi dskami póhonnými, všemi dskami zemskými, trhovými i zápisnými, malými i velikými, od najstarších i od těch ohnilych pocnüce móž zřetedlně a světle okázáno býti. Kdež to od starých Čechóv (jako i jiné všecko) ne bez rozumu, ne bez příčiny, ani nadarmo jest vymy- Sleno. Tudy zajisté skrze rokóv opravovánie poznávaly jsú se pře nerozsúzené, jako nazpátek skrze rokóv neopravovánie pře rozsúzené, nebo smluvené, nebo skrze jednoho z stran smrt minulé, nebo skrze vizy vloženie zdvižené. Kdež skrze to rokóv neopravovánie, hleď na to očima kto chce i myslí, v jaké jsme smiešenie a v jaké tmy nohama vešli, žetoničiemž rozeznati nemožmy,které jsú minulé a které neminulé pře! Z IX. 10. Co jest při dskách a při súdu změněno. mnoho též. Při kterýchžto věcech mohlo by se spieše viece nebezpe- čenstvie a zmatkóv přihoditi, nežli při útokóv kladení nebo póhonóv brání bez osobnieho přiznánie. 3. Změněno jest dále rokóv při póhoniech opravovánie. Kdežto prvé každý ktož jest koho k zemskému súdunebk úředníkóm pohnal, vždycky jest sobě po vzdání súdu do druhých suchých dní rok ve dvú nedělí k témuž súdu opraviti musil k budúciem su- chým dnóm najprv příštiem, tudy skrze roku opravenie k súdu se volaje a hlase. A to potud, dokudž jest póhon jeho k slyšení a k rozeznání nepřišel. A to takové rokóv opravo- vánie od starých Čechóv jest nalezeno a od počátku práv v zemi české tak jest držáno bylo a zachováváno bylo, jakož to všemi dskami póhonnými, zemskými, trhovými, zápisnými, veli- kými i malými, od najstarších i od těch ohnilých počnůúce, móž zřetedlně a světle okázáno býti. Kdež to od sta- rých Čechóv (jako i jiné všecko) ne bez rozumu, ne bez'příčiny, ani nadar- mojestvymyšleno. Tudy zajisté skrze roku opravenie poznávali jsú se pře nerozsuzené, jako nazpátek skrze rokóv neopravovánie pře nebo rozsú- zené, nebo smluvené, nebo skrze jed- noho z stran smrt minulé, nebo skrze vizy vloženie zdvižené. Kudež skrze to zdviženie, aby sobě póvodové rokóv neopravovali a k súdu se nehlásili, hleď na tc kdo chce očima, myslí, v jaké se jest směšenie vešlo, že toho ničiemž rozeznati žádný ne- móž, které jsú minulé a které ne- minulé pře! Z toho škodu všickni pohnaní znamenitů nésti musie, že
430 lezeno i držáno, kteříž jsú všecko vtipně, opatrně i spravedlivě, apokudž jest mohlo býti, s najmenšími záda- vami vymyšlovali i nalézali. A vždy toho neviem, kto jest se o to po- kusil, aby to po nich směl opravo- vati a tím jinak hýbati a to měniti, odkudž větčí škody lidem než užitci přivedeni jsú. 3. Dále za těchto časóv změně- no jest rokóv opravovánie při pó- honiech. Kdežto prvé každý ktož jest kohož koli z čehož koli k zemskému nebo úředničiemu súdu i k otporu pohnal, vždycky jest sobě po vzdání súdu rok ve dvü nedělí opravovati musil k druhým suchým dnóm potom najprvé přištiem, tudy skrze roku opravovánie k súdu se volaje a hláse. A to vždy po každých suchých dnech, dokudž jest póhon jeho k slyšení a k rozeznání konečnému nepřišel. A to takové rokóv opravovánie od starých Čechóv jest nalezeno, a vždycky od počátku v zemi české tak jest držáno bylo a zachováváno, jakož to všemi dskami póhonnými, všemi dskami zemskými, trhovými i zápisnými, malými i velikými, od najstarších i od těch ohnilych pocnüce móž zřetedlně a světle okázáno býti. Kdež to od starých Čechóv (jako i jiné všecko) ne bez rozumu, ne bez příčiny, ani nadarmo jest vymy- Sleno. Tudy zajisté skrze rokóv opravovánie poznávaly jsú se pře nerozsúzené, jako nazpátek skrze rokóv neopravovánie pře rozsúzené, nebo smluvené, nebo skrze jednoho z stran smrt minulé, nebo skrze vizy vloženie zdvižené. Kdež skrze to rokóv neopravovánie, hleď na to očima kto chce i myslí, v jaké jsme smiešenie a v jaké tmy nohama vešli, žetoničiemž rozeznati nemožmy,které jsú minulé a které neminulé pře! Z IX. 10. Co jest při dskách a při súdu změněno. mnoho též. Při kterýchžto věcech mohlo by se spieše viece nebezpe- čenstvie a zmatkóv přihoditi, nežli při útokóv kladení nebo póhonóv brání bez osobnieho přiznánie. 3. Změněno jest dále rokóv při póhoniech opravovánie. Kdežto prvé každý ktož jest koho k zemskému súdunebk úředníkóm pohnal, vždycky jest sobě po vzdání súdu do druhých suchých dní rok ve dvú nedělí k témuž súdu opraviti musil k budúciem su- chým dnóm najprv příštiem, tudy skrze roku opravenie k súdu se volaje a hlase. A to potud, dokudž jest póhon jeho k slyšení a k rozeznání nepřišel. A to takové rokóv opravo- vánie od starých Čechóv jest nalezeno a od počátku práv v zemi české tak jest držáno bylo a zachováváno bylo, jakož to všemi dskami póhonnými, zemskými, trhovými, zápisnými, veli- kými i malými, od najstarších i od těch ohnilých počnůúce, móž zřetedlně a světle okázáno býti. Kdež to od sta- rých Čechóv (jako i jiné všecko) ne bez rozumu, ne bez'příčiny, ani nadar- mojestvymyšleno. Tudy zajisté skrze roku opravenie poznávali jsú se pře nerozsuzené, jako nazpátek skrze rokóv neopravovánie pře nebo rozsú- zené, nebo smluvené, nebo skrze jed- noho z stran smrt minulé, nebo skrze vizy vloženie zdvižené. Kudež skrze to zdviženie, aby sobě póvodové rokóv neopravovali a k súdu se nehlásili, hleď na tc kdo chce očima, myslí, v jaké se jest směšenie vešlo, že toho ničiemž rozeznati žádný ne- móž, které jsú minulé a které ne- minulé pře! Z toho škodu všickni pohnaní znamenitů nésti musie, že
Strana 431
IX. 10. Co jest při dskách a při súdu změněno, toho škodu všickni pohnaní znamenitů nésti musie, že když se rokové neopra- vují, viz klásti na póhony pro neopra- venie rokóv (jakož jsú prvé činívali) nemohú, s znamenitů svů škodů. Neb mnohokrát se jest přiházelo, že pohnaný, když jest sobě roku póvod neopravil, vizu na póhon vlože, ten póhon jest vizú zdvihl a póvoda ze škod pohnal, a v tom smlúvy nebo lepšieho štěstie dočekal, někdy i k zmatkóm póvoda přivedl. Kdež již skrze zdviženie toho, aby rokové opravováni nebyli, pohnaný těch všech obran i užitkóv jest zbaven. A takz toho zdviženie a proměněnie, aby rokové opravováni nebyli, pó- vodóm se jest dobře, ale pohnaným velmi zle stalo. 4. Změnivše rokóyv opravovánie, změněno jest i viz kladenie na pó- hony pro rokóv neopravovánie. 5. Změněno jest i póvodóv od pohnaných ze škod pohoněnie, kteréž jsú nedávno súzeny bývaly i přisu- zovány. Což dskami móž snadně provedeno býti. Ještě i v paměti mnozí držie, že jest řiekáno těm, kterýchž jsú pře k súdu nebyly vzaty, „aby roky sobě opraviece domuov jeli.“ 6. Jiná proměna stala se jest, kteréž prvé za starých nikdy nebylo: Kdež kto z moci jeden druhého po- žene, aby obá, póvod i pohnaný, osobně před súdem stála a poručníka k súdu aby sobě žádný nemohl, ani póvod ani pohnaný, učiniti, kterýž 431 když se rokové neopravují, viz na póhony klásti pro rokóv neopravenie jako jsú prvé dělávali, nemohůú, s zna- menitúů škodúů svúů. Neb se jest ne- jednů přiházelo, že pohnaný, když jest sobě roku póvod neopravil, vizu na póhon vlože ten póhon jest zdvihl a póvoda ze škod pohnal; a mezi tím jest smlúvy nebo lepšieho štěstie dočekal, nenikdy také i po- vóda k zmatkóm přivodil. Kdež nynie skrze zdviženie toho, aby rokové opravováni nebyli, pohnaný těch všech obran i užitkóv zbaven jest. A tak z toho zdviženie a proměněnie aby rokové opravování nebyli, povódóm se jest dobře, ale pohnaným nevelmi dobře stalo. 4. Po změnění rokóv opravovánie změněno jest i viz kladenie na pó- hony pro neopravovánie rokóv. 5. Změněno jest i póvodóv od pohnaných ze škod poháněnie, kteříž jsú ještě nevelmi dávno súzeni bývali i nálezy panskými přisuzováni. Což dskami póhonnými i nálezy mnohými móž snadně provedeno býti, a což ještě nejedni v paměti, kterýmž jsú přisuzováni, držie. Někteří pak skrze póhonu vizami zdviženie, pro neopra- venie rokóv, ze škod od pohnaných jsúce pohnáni, súdu nečekajiece, ty summy, z čehož jsú od nich pohnáni byli, hned jsú pohnaným kladli, aby jich zase o svú při vizú jim zdviženů poháněti mohli. A známé slovo jest: „Kteréž pře jmenovány nebudůú, roky sobě opraviece, jeďte domóv.“ 6. Jiná proměna: Ve všech přiech prvé, za starých i nedávno za našie paměti, každý, tak póvod jako po- hnaný, mohl jest sobě poručníka udělati, aby miesto něho stál k súdu. To jest nynie zjinačeno, že ktož jeden druhého z moci pohánie,
IX. 10. Co jest při dskách a při súdu změněno, toho škodu všickni pohnaní znamenitů nésti musie, že když se rokové neopra- vují, viz klásti na póhony pro neopra- venie rokóv (jakož jsú prvé činívali) nemohú, s znamenitů svů škodů. Neb mnohokrát se jest přiházelo, že pohnaný, když jest sobě roku póvod neopravil, vizu na póhon vlože, ten póhon jest vizú zdvihl a póvoda ze škod pohnal, a v tom smlúvy nebo lepšieho štěstie dočekal, někdy i k zmatkóm póvoda přivedl. Kdež již skrze zdviženie toho, aby rokové opravováni nebyli, pohnaný těch všech obran i užitkóv jest zbaven. A takz toho zdviženie a proměněnie, aby rokové opravováni nebyli, pó- vodóm se jest dobře, ale pohnaným velmi zle stalo. 4. Změnivše rokóyv opravovánie, změněno jest i viz kladenie na pó- hony pro rokóv neopravovánie. 5. Změněno jest i póvodóv od pohnaných ze škod pohoněnie, kteréž jsú nedávno súzeny bývaly i přisu- zovány. Což dskami móž snadně provedeno býti. Ještě i v paměti mnozí držie, že jest řiekáno těm, kterýchž jsú pře k súdu nebyly vzaty, „aby roky sobě opraviece domuov jeli.“ 6. Jiná proměna stala se jest, kteréž prvé za starých nikdy nebylo: Kdež kto z moci jeden druhého po- žene, aby obá, póvod i pohnaný, osobně před súdem stála a poručníka k súdu aby sobě žádný nemohl, ani póvod ani pohnaný, učiniti, kterýž 431 když se rokové neopravují, viz na póhony klásti pro rokóv neopravenie jako jsú prvé dělávali, nemohůú, s zna- menitúů škodúů svúů. Neb se jest ne- jednů přiházelo, že pohnaný, když jest sobě roku póvod neopravil, vizu na póhon vlože ten póhon jest zdvihl a póvoda ze škod pohnal; a mezi tím jest smlúvy nebo lepšieho štěstie dočekal, nenikdy také i po- vóda k zmatkóm přivodil. Kdež nynie skrze zdviženie toho, aby rokové opravováni nebyli, pohnaný těch všech obran i užitkóv zbaven jest. A tak z toho zdviženie a proměněnie aby rokové opravování nebyli, povódóm se jest dobře, ale pohnaným nevelmi dobře stalo. 4. Po změnění rokóv opravovánie změněno jest i viz kladenie na pó- hony pro neopravovánie rokóv. 5. Změněno jest i póvodóv od pohnaných ze škod poháněnie, kteříž jsú ještě nevelmi dávno súzeni bývali i nálezy panskými přisuzováni. Což dskami póhonnými i nálezy mnohými móž snadně provedeno býti, a což ještě nejedni v paměti, kterýmž jsú přisuzováni, držie. Někteří pak skrze póhonu vizami zdviženie, pro neopra- venie rokóv, ze škod od pohnaných jsúce pohnáni, súdu nečekajiece, ty summy, z čehož jsú od nich pohnáni byli, hned jsú pohnaným kladli, aby jich zase o svú při vizú jim zdviženů poháněti mohli. A známé slovo jest: „Kteréž pře jmenovány nebudůú, roky sobě opraviece, jeďte domóv.“ 6. Jiná proměna: Ve všech přiech prvé, za starých i nedávno za našie paměti, každý, tak póvod jako po- hnaný, mohl jest sobě poručníka udělati, aby miesto něho stál k súdu. To jest nynie zjinačeno, že ktož jeden druhého z moci pohánie,
Strana 432
432 by miesto něho mohl k súdu státi. Jestli co &kodného skrze tu takovü proměnu, nebo nevolného a obtiež- ného na lidi uvedeno, nechť to jiní rozeznají; než já toto toliko poviem, že poručník za svého jistce má nebo sám pokutu nésti nebo jej miesto sebe v určeném roce k nalezené súdem pokutě postaviti. (Nález o tom v Modrých póhonných, kdež Hedvika z Hořiněvsi pohánie Smila z Hoři- névsi). 7. Jiná proména, Ze odümrtie, kteréž jsú vždycky na krále přichá- zely, ty jsú již od krále na přátely přenešeny. A o těch jest v přede- šlých knihách mluveno: nenie po- třebie mluviti podruhé. 8. Jiná proměna, že ktož jest kdy pohnán byl k svědomí, každý musil pod přísahů u desk svědčiti. Městóm jest to oblehčeno, aby před konšely svědčily, a ti aby jich svě- domie spišíc k súdu poslali. 9. Jiná proměna, že za starých na súdě zemském samy jsú pře pó- honné toliko súdievali, jiných žád- ných, poněvadž to zemské právo káže. Nynie i strannie slyšie a súdie, a na ty ač jest den zvláštní odložen, však se proto nejedny i v jiné dni slý- chají. A že jsú toliko pře póhonné na súdě zemském súzeny bývaly, dó- vod toho dsky všecky, póhonné i trhové, i ty staré ohnilé a zetlelé, kteréž se na pargameně psaly. 10. Jiná proměna, že za starých když jsú k súdu přistúpili, každému se konec nálezem a rozsudkem stal. Nynie nálezu nechajíce strany smlá- vají, kdež strany, kdyby byly chtěly smlúvami rovnány a ne súdem býti, toho jsú mohly bez póhonu, škod, IX. 10. Co jest pfi dskách a při súdu změněno. tak póvod jako pohnaný, aby obá osobně, žádných poručníkóv v té při sobě nečiniece, před súdem stála. 7. Jiná proměna, £e odümrtie, kteréž jsú vždycky na krále přichá- zely, ty jsúů již s krále na přátely pfene&eny. Aie o téch odümrtech, že jest již v předešlých knihách, mluveno, po druhé potrebie mluviti nenie. 8. Jiná proměna, že každý ktož jest byl pohnán k svědomí, musil pod pfísahü u desk svědčiti. Méstóm jest to oblehéeno, Ze mé&éané pred konšely toho města svédéiti mají, a konšelé jich svědomie spišiece k súdu poslati mají, pečetí městsků zape- četiece. 9. Jiná proměna, že prvé na súdě zemském samy póhonné pře jsú toliko rozsuzovány a slyšány bývaly, jiné žádné. Nynie seistrannie slyšie, a jest jim den úterní odložen. A že jsú toliko pře póhonné na súdě zem- ském súzeny bývaly, to dskami všemi póhonnými najstaršiemi móž hned provedeno býti, neb to zemské právo káže a známé slovo panské, že „pře strannie ne z práva než z milosti sudiemy.“
432 by miesto něho mohl k súdu státi. Jestli co &kodného skrze tu takovü proměnu, nebo nevolného a obtiež- ného na lidi uvedeno, nechť to jiní rozeznají; než já toto toliko poviem, že poručník za svého jistce má nebo sám pokutu nésti nebo jej miesto sebe v určeném roce k nalezené súdem pokutě postaviti. (Nález o tom v Modrých póhonných, kdež Hedvika z Hořiněvsi pohánie Smila z Hoři- névsi). 7. Jiná proména, Ze odümrtie, kteréž jsú vždycky na krále přichá- zely, ty jsú již od krále na přátely přenešeny. A o těch jest v přede- šlých knihách mluveno: nenie po- třebie mluviti podruhé. 8. Jiná proměna, že ktož jest kdy pohnán byl k svědomí, každý musil pod přísahů u desk svědčiti. Městóm jest to oblehčeno, aby před konšely svědčily, a ti aby jich svě- domie spišíc k súdu poslali. 9. Jiná proměna, že za starých na súdě zemském samy jsú pře pó- honné toliko súdievali, jiných žád- ných, poněvadž to zemské právo káže. Nynie i strannie slyšie a súdie, a na ty ač jest den zvláštní odložen, však se proto nejedny i v jiné dni slý- chají. A že jsú toliko pře póhonné na súdě zemském súzeny bývaly, dó- vod toho dsky všecky, póhonné i trhové, i ty staré ohnilé a zetlelé, kteréž se na pargameně psaly. 10. Jiná proměna, že za starých když jsú k súdu přistúpili, každému se konec nálezem a rozsudkem stal. Nynie nálezu nechajíce strany smlá- vají, kdež strany, kdyby byly chtěly smlúvami rovnány a ne súdem býti, toho jsú mohly bez póhonu, škod, IX. 10. Co jest pfi dskách a při súdu změněno. tak póvod jako pohnaný, aby obá osobně, žádných poručníkóv v té při sobě nečiniece, před súdem stála. 7. Jiná proměna, £e odümrtie, kteréž jsú vždycky na krále přichá- zely, ty jsúů již s krále na přátely pfene&eny. Aie o téch odümrtech, že jest již v předešlých knihách, mluveno, po druhé potrebie mluviti nenie. 8. Jiná proměna, že každý ktož jest byl pohnán k svědomí, musil pod pfísahü u desk svědčiti. Méstóm jest to oblehéeno, Ze mé&éané pred konšely toho města svédéiti mají, a konšelé jich svědomie spišiece k súdu poslati mají, pečetí městsků zape- četiece. 9. Jiná proměna, že prvé na súdě zemském samy póhonné pře jsú toliko rozsuzovány a slyšány bývaly, jiné žádné. Nynie seistrannie slyšie, a jest jim den úterní odložen. A že jsú toliko pře póhonné na súdě zem- ském súzeny bývaly, to dskami všemi póhonnými najstaršiemi móž hned provedeno býti, neb to zemské právo káže a známé slovo panské, že „pře strannie ne z práva než z milosti sudiemy.“
Strana 433
IX. Co jest při dskách a při súdu změněno. nákladóv a súdu dlúhého očekávánie doma, často k súdu nejezdiece, dovésti. 11. Jiná proměna, že poručen- stvie sirotkóv žádný sobě uprositi na králi nemóž, dokudž který přietel až do najdalšieho móž nalezen býti, buď dielný nebo nedielný, odbytá nebo neodbytá. Kdež prvé i mimo najbližšie, když jsú toliko dielní byli, poručen- stvie jest sirotkóv prosícím za to krále vždycky bylo dáváno. (Čehož jsú všecky dsky plny.) 12.. Jiná proměna, že vždycky od staradávna, ktož jest měl pohnán býti k súdu, jedním komorníkem toliko (neb tak najstaršie právo zem ské káže) býval jest pohoněn. To svědčenie póhonóv všech světle oka- zuje, kdež komorník, kterýž póhony vysvědčuje, takto je vysvědčuje a řieká: Pohnal jsem (od tohoto onoho), a ne: Pohnali jsme. „Pohnal jsem“ jako jeden, ne „Pohnali jsme“ jako dvá. -— To všecky dsky póhonné uka- zují a na to volají, kdež při každém póhonu toliko se jeden všudy a vždycky komorník píše a nikdyž dvá. Při všech o všecky věci póhoniech, i o dědi- ctvie, kdež se po třikrát pohánie, tu všudy ve všech póhonných dskách stojí při póhonu: Komorník první byl jest Krk nebo Tomek; druhý Oi- kule nebo Teřiešek ; třetí Řícha nebo Křížek, a nikdyž nestojí „dvá ko- morníci“, než „komorník“, ani „druzí“ nebo „třetí“, než „druhý“ a „třetí“ a „prvý.“ A tak jest za mého u desk bytie vždycky bylo zachováváno. — To také všecka práv vedenie též hlásají a svědčie, že jeden komorník na úmluvu, jeden na zvod, jeden na pa- novánie, jeden na odhádánie, na škod ohledánie jeden, jeden k veřejiem, i na jiná práva všecka vycházie, všudy a vždycky jeden, a nikdež dvá. To všecky dsky zápisné i trhové též Všehrd. 433 11. Jiná promčna, že poručen- stvie sirotkóv žádný sobé na králi uprositi nemóž, dokudž který přietel sirotčí až do nejdalšieho móž nalezen býti, buď diclný nebo nedielný, od- bytá nebo neodbytá, kdež se jest jinak prvé zachovávalo. 12. Jiná proměna, že vždycky od staradávna, ktož jest měl pohnán býti k súdu, jedním komorníkem toliko samým býval jest poháněn, neb tak práva země české kážie. To svédčenie póhbonóv všech světle oka- zuje, když komorník, který póhony vysvědčuje, řieká: Pohnal jsem, jako jeden, ne: Pohnali jsme, jako dvá. To všecky dsky póhonné ukazují a na to volají, když při každém póhonu toliko se jeden všudy a vždycky ko- morník píše, a nikdež dvá, při všech o všecky věci póhoniech, i o dědictvie, kdež se po třikrát pohánie, ale vždy jednicm, jiným však a jiným komor- níkem. A to všudy při všech těch póhoniech o dědictvie takto stojí: Komorník první byl jest Krk nebo Tomek, druhý Cikule nebo Teřiešek ; třetí Řícha nebo Křížek; nikdež ne- stojí „komorníci“, než „komorník“, ani „druzí“ nebo „třie“, než „druhý“, „třetí“ a „prvý“. A tak jest za mého u desk bytie bylo vždycky zachováno. To také i všecka práv vedenie též svěd- čie, že jeden komorník na úmluvu, jeden na zvod, jeden na panovánie, jeden na odhádánie, na škod ohle- dánie jeden, jeden k veřejiem i na jiná práva všecka vychází, všudy a vždycky jeden a nikdež dvá. To všecky zápisné i trhové dsky též svědčie, kdež zřetedlně všude stojí, 28
IX. Co jest při dskách a při súdu změněno. nákladóv a súdu dlúhého očekávánie doma, často k súdu nejezdiece, dovésti. 11. Jiná proměna, že poručen- stvie sirotkóv žádný sobě uprositi na králi nemóž, dokudž který přietel až do najdalšieho móž nalezen býti, buď dielný nebo nedielný, odbytá nebo neodbytá. Kdež prvé i mimo najbližšie, když jsú toliko dielní byli, poručen- stvie jest sirotkóv prosícím za to krále vždycky bylo dáváno. (Čehož jsú všecky dsky plny.) 12.. Jiná proměna, že vždycky od staradávna, ktož jest měl pohnán býti k súdu, jedním komorníkem toliko (neb tak najstaršie právo zem ské káže) býval jest pohoněn. To svědčenie póhonóv všech světle oka- zuje, kdež komorník, kterýž póhony vysvědčuje, takto je vysvědčuje a řieká: Pohnal jsem (od tohoto onoho), a ne: Pohnali jsme. „Pohnal jsem“ jako jeden, ne „Pohnali jsme“ jako dvá. -— To všecky dsky póhonné uka- zují a na to volají, kdež při každém póhonu toliko se jeden všudy a vždycky komorník píše a nikdyž dvá. Při všech o všecky věci póhoniech, i o dědi- ctvie, kdež se po třikrát pohánie, tu všudy ve všech póhonných dskách stojí při póhonu: Komorník první byl jest Krk nebo Tomek; druhý Oi- kule nebo Teřiešek ; třetí Řícha nebo Křížek, a nikdyž nestojí „dvá ko- morníci“, než „komorník“, ani „druzí“ nebo „třetí“, než „druhý“ a „třetí“ a „prvý.“ A tak jest za mého u desk bytie vždycky bylo zachováváno. — To také všecka práv vedenie též hlásají a svědčie, že jeden komorník na úmluvu, jeden na zvod, jeden na pa- novánie, jeden na odhádánie, na škod ohledánie jeden, jeden k veřejiem, i na jiná práva všecka vycházie, všudy a vždycky jeden, a nikdež dvá. To všecky dsky zápisné i trhové též Všehrd. 433 11. Jiná promčna, že poručen- stvie sirotkóv žádný sobé na králi uprositi nemóž, dokudž který přietel sirotčí až do nejdalšieho móž nalezen býti, buď diclný nebo nedielný, od- bytá nebo neodbytá, kdež se jest jinak prvé zachovávalo. 12. Jiná proměna, že vždycky od staradávna, ktož jest měl pohnán býti k súdu, jedním komorníkem toliko samým býval jest poháněn, neb tak práva země české kážie. To svédčenie póhbonóv všech světle oka- zuje, když komorník, který póhony vysvědčuje, řieká: Pohnal jsem, jako jeden, ne: Pohnali jsme, jako dvá. To všecky dsky póhonné ukazují a na to volají, když při každém póhonu toliko se jeden všudy a vždycky ko- morník píše, a nikdež dvá, při všech o všecky věci póhoniech, i o dědictvie, kdež se po třikrát pohánie, ale vždy jednicm, jiným však a jiným komor- níkem. A to všudy při všech těch póhoniech o dědictvie takto stojí: Komorník první byl jest Krk nebo Tomek, druhý Cikule nebo Teřiešek ; třetí Řícha nebo Křížek; nikdež ne- stojí „komorníci“, než „komorník“, ani „druzí“ nebo „třie“, než „druhý“, „třetí“ a „prvý“. A tak jest za mého u desk bytie bylo vždycky zachováno. To také i všecka práv vedenie též svěd- čie, že jeden komorník na úmluvu, jeden na zvod, jeden na panovánie, jeden na odhádánie, na škod ohle- dánie jeden, jeden k veřejiem i na jiná práva všecka vychází, všudy a vždycky jeden a nikdež dvá. To všecky zápisné i trhové dsky též svědčie, kdež zřetedlně všude stojí, 28
Strana 434
434 svědčie, kdež zřetedlně všudy stojí, že s jedním nebo s samým komorníkem bude moci bráti, a též s jedním nebo s samým komorníkem bude se moci uvá- zati. Ale snad jsú tomu staří neroz- uměli, aby snáze a lépe bylo jedním komorníkem poháněti nežli dvěma. Bylí jsú však někdy za starých (ale tomu pamětníkóv již nenie) ve všech krajích póvodové nekomorníci, a ti svědomí jeden každý v svém kraji všech siedel panských, zemanských i dědinných. Ti jsú, že jest země hustá a dobře osedlá zemany byla (nebylo jestè skupovänie zeman, ani siedel ze- manských bofcnie a tvrzi i zamkôv zemanských kaženie i s zemí srovná- vanie, ani rybníky zemanóv i vsí * a dódin najlepsich i luk vytopovdnie): z té příčiny jsú póvodové pro veliki zeman v českém království hustost a počet téměř nečíslný, od starých byli vymyšleni, ne aby oni poháněli, než aby komorníkóm okazovali siedla těch, kteříž jsú měli býti pohnáni, v každém kraji, jakož to stará regi- stra komorničie světle oznamují. Alc potom, když jest země téměř třetí diel zpuštěn a siedl zemanskych množstvic přielišné v každém kraji jest zbořeno a zahlazeno: nebylo pó- vodóv potřebie, aby komornika do- vazeli k pohnaným, a když jsú zoe- manć zfiedli, v zemi, fiedkost jest odjala omylovanie. A co jsu prvć komornikôm pôvodové byvali, to nynie jest jim każdy starosta. Kteryż na póvodu se vyptaje o pohnaném, kde v kterém kraji sedie a k kterému městu neb městečku přísedie, jakoby jim prstem ukázal, to jim na ceduli dá vypsáno. A ti pôvodové jsû ne- poháněli, aniž jsú té moci- měli ani toho práva, než toliko jsú komorníky vodili a dovázeli k těm, ktož jsú měli pohnáni býti. Ale aby kdy dvá IX. 10. Co jest při dskách a při súdu změněno. że s jedniem neb s samým komor- nikem bude moci brdti, a též s jed- nebo s samým komorníkem bude se moci uvizati, Ale snad jsú tomu staří nerozuměli, aby snáze a lópe bylo jedniem komorníkem po- háněti, nežli dvěma. Byli jsń vsak někdy za starých (ale toho již pa- mótnikóv uenie) ve všech krajích póvodové nekomorníci; a ti svědomí jeden každý v svém kraji všech siedel panských, zemanských i dědinných. Ti jsu, że jest zemó husta a dobre osedli zemany byla (nebylo ještě skupovänie zeman, ani siedel zeman- ských bořenie a tvrzí i zámkóv ze- maunských kaženic a s zemí srovná- vánic, ani rybníky zeman i sedlákóv, vsí, dódin i luk vytopovinie): z tć příčiny ti póvodové pro veliků zeman a vší v zemi české hustost a počet téměř nečíslný od starých byli jsú vy- myšleni, ne aby oni poháněli (neb jest jim to nepřiležalo), ale aby komor- nikóm okazovali siedla tóch ktoż jsú měli býti pohnáni, a aby komor- níka k jich siedlöm dovedli (z kte- réžto příčiny i póvodové jsú sluli). To všecko stará komorničie registra svêtle okaznji. Ale potom, když jest země téměř třetí dicl zpuštěn válkami a mory, a siedl zemanskych mnozstvie přiclišné v každém kraji jest zahu- beno a rozbośeno, a coż po meći, ohui a moru zóstalo, to jest z vótcie témér strany rybníky zatopeno: ne- bylo póvodóv viece potiebie, aby komornika k pohnanym dovodili ; neb když js zemané zřiedli v zemi, ta sama řiedkost lidí odjala jest vselikü mýlku, kteráž při každém množství se nalezá. A co jsú prvé v množství lidí a siedl komorníkóm póvodové byvali, to nynie v fiedkosti jest jim každý starosta, ktefiż se na póvodu, když útok béře, nebo na jeho poslu niem
434 svědčie, kdež zřetedlně všudy stojí, že s jedním nebo s samým komorníkem bude moci bráti, a též s jedním nebo s samým komorníkem bude se moci uvá- zati. Ale snad jsú tomu staří neroz- uměli, aby snáze a lépe bylo jedním komorníkem poháněti nežli dvěma. Bylí jsú však někdy za starých (ale tomu pamětníkóv již nenie) ve všech krajích póvodové nekomorníci, a ti svědomí jeden každý v svém kraji všech siedel panských, zemanských i dědinných. Ti jsú, že jest země hustá a dobře osedlá zemany byla (nebylo jestè skupovänie zeman, ani siedel ze- manských bofcnie a tvrzi i zamkôv zemanských kaženie i s zemí srovná- vanie, ani rybníky zemanóv i vsí * a dódin najlepsich i luk vytopovdnie): z té příčiny jsú póvodové pro veliki zeman v českém království hustost a počet téměř nečíslný, od starých byli vymyšleni, ne aby oni poháněli, než aby komorníkóm okazovali siedla těch, kteříž jsú měli býti pohnáni, v každém kraji, jakož to stará regi- stra komorničie světle oznamují. Alc potom, když jest země téměř třetí diel zpuštěn a siedl zemanskych množstvic přielišné v každém kraji jest zbořeno a zahlazeno: nebylo pó- vodóv potřebie, aby komornika do- vazeli k pohnaným, a když jsú zoe- manć zfiedli, v zemi, fiedkost jest odjala omylovanie. A co jsu prvć komornikôm pôvodové byvali, to nynie jest jim każdy starosta. Kteryż na póvodu se vyptaje o pohnaném, kde v kterém kraji sedie a k kterému městu neb městečku přísedie, jakoby jim prstem ukázal, to jim na ceduli dá vypsáno. A ti pôvodové jsû ne- poháněli, aniž jsú té moci- měli ani toho práva, než toliko jsú komorníky vodili a dovázeli k těm, ktož jsú měli pohnáni býti. Ale aby kdy dvá IX. 10. Co jest při dskách a při súdu změněno. że s jedniem neb s samým komor- nikem bude moci brdti, a též s jed- nebo s samým komorníkem bude se moci uvizati, Ale snad jsú tomu staří nerozuměli, aby snáze a lópe bylo jedniem komorníkem po- háněti, nežli dvěma. Byli jsń vsak někdy za starých (ale toho již pa- mótnikóv uenie) ve všech krajích póvodové nekomorníci; a ti svědomí jeden každý v svém kraji všech siedel panských, zemanských i dědinných. Ti jsu, że jest zemó husta a dobre osedli zemany byla (nebylo ještě skupovänie zeman, ani siedel zeman- ských bořenie a tvrzí i zámkóv ze- maunských kaženic a s zemí srovná- vánic, ani rybníky zeman i sedlákóv, vsí, dódin i luk vytopovinie): z tć příčiny ti póvodové pro veliků zeman a vší v zemi české hustost a počet téměř nečíslný od starých byli jsú vy- myšleni, ne aby oni poháněli (neb jest jim to nepřiležalo), ale aby komor- nikóm okazovali siedla tóch ktoż jsú měli býti pohnáni, a aby komor- níka k jich siedlöm dovedli (z kte- réžto příčiny i póvodové jsú sluli). To všecko stará komorničie registra svêtle okaznji. Ale potom, když jest země téměř třetí dicl zpuštěn válkami a mory, a siedl zemanskych mnozstvie přiclišné v každém kraji jest zahu- beno a rozbośeno, a coż po meći, ohui a moru zóstalo, to jest z vótcie témér strany rybníky zatopeno: ne- bylo póvodóv viece potiebie, aby komornika k pohnanym dovodili ; neb když js zemané zřiedli v zemi, ta sama řiedkost lidí odjala jest vselikü mýlku, kteráž při každém množství se nalezá. A co jsú prvé v množství lidí a siedl komorníkóm póvodové byvali, to nynie v fiedkosti jest jim každý starosta, ktefiż se na póvodu, když útok béře, nebo na jeho poslu niem
Strana 435
IX. 10. Co jest při dskách a při súdu změněno, komorniky poháněla k súdu, nebo jaké jiné právo vedla, toho žádný věčně neokáze; neb jsń proti tomu všecky dsky póhonné, všecka práva vedenie, všecky dsky zápisné i trhové, kdež tak uvázánie jako bránice s jedním oboje má býti komorníkem, nikdy se dvěma; i to póhonu vysvědčovánie, kdež tak svědčie: Pohnal jsem vždycky a pohnali jsme nikdy; i registra sta- rost, kdež se každému póvodu méně dávalo než komorníku, ješto kdyby dvá komorníky byla poháněla, čím by jeden horší byl druhého, aby jednomu viece bylo dáno a druhému méně? 13. Jiná proměna, že za starých každý komorník sám svć pókony (aby všudy a ve všem pravda při súdu zemském, při právě i při dskách držána byla) jest vysvědčoval, kte- rýchž jest koli poháněl. Ale nynie jeden vysvědčuje všecky, a někdy ten, ktož vysvědčuje, žádného jest nepohánél, a proto vždy řieká: Po- hnal jsem. Ale snesitedlněje by bylo, kdyby řiekal: Pohnán jest. Ale hned všeliká proměna zřiezenie starého mysl obrážie a uši urážie! 14. Jiná proměna, že za starých ve velikých přiech vždycky jest trój póhon na pohnaného vycházel, aby se v veliké nesnázi pohnaný mohl dostatečně opatřiti, delší čas a pro- strannější v trojiem póhonu k radám i hledání přátel i všech věcí své při 435 vyptaje o pohnaném, kde v kterém kraji sedí, a k kterému městu nebo městečku přísedí, to vše komorníkóm na ceduli vypíše a jako prstem, kde kdo sedí, okáže. Aniž jsú také ti jistí póvodové poháněli, ani té moci měli, než toliko vedli komor- níky a dovodili k těm, ktož jsú měli pohoneni byti. Ale aby kdy dvd ko- morniky spolu k sńdu pohonila nebo jaké jiné právo vedla, toho žádný věčně neokáže; neb jsúů proti tomu dsky všecky, práva vedenie všecka, všecky dsky zápisné i trhové, kdež také uvázánie jáko bránie s jedniem se oboje komorníkem koná, se dvěma nikdy; i to póhonóv vysvědčenie, kdež tak svědčie vždycky: Pohnal jsen a pohnali jsme nikdy; i stará komor- ničie registra (neb nová na samého ko- morníka ukazují), to též v sobě držie, kdež se jest každému póvodu méně dá- valo než komorníku, ješto kdyby dvá komorníci poháněla, čím by jeden byl horší druhého, aby se jednomu viece, druhému méně dávalo? 13. Jiná proměna, že za starých každý komorník sám jest své póhony (aby všudy a ve všem pravda při súdu zemském držána byla) vysvědčoval, kohož jest koli poháněl. Ale nynie jeden vysvédéuje vSecky, a nékdy ten, kto£ póhony vysvédéuje, Zádného jest k těm suchým dnóm nepohánél. A proto vždy řieká: Pohnal jsem. Ale snešitedlněje by bylo, by řiekal Pohnán jest. Ale hned všeliká pro- měna zřízenie starého mysl i uší urážie! 14. Jiná proměna, že za starých v velikých přiech vždycky jest trój póhon na pohnaného vycházel, aby se v veliké nesnázi pohnaný mohl dostatečněje opatřiti, delší čas a pro- strannější v trojiem póhonu k radám i k hledání přátel i všech potřeb 28 *
IX. 10. Co jest při dskách a při súdu změněno, komorniky poháněla k súdu, nebo jaké jiné právo vedla, toho žádný věčně neokáze; neb jsń proti tomu všecky dsky póhonné, všecka práva vedenie, všecky dsky zápisné i trhové, kdež tak uvázánie jako bránice s jedním oboje má býti komorníkem, nikdy se dvěma; i to póhonu vysvědčovánie, kdež tak svědčie: Pohnal jsem vždycky a pohnali jsme nikdy; i registra sta- rost, kdež se každému póvodu méně dávalo než komorníku, ješto kdyby dvá komorníky byla poháněla, čím by jeden horší byl druhého, aby jednomu viece bylo dáno a druhému méně? 13. Jiná proměna, že za starých každý komorník sám svć pókony (aby všudy a ve všem pravda při súdu zemském, při právě i při dskách držána byla) jest vysvědčoval, kte- rýchž jest koli poháněl. Ale nynie jeden vysvědčuje všecky, a někdy ten, ktož vysvědčuje, žádného jest nepohánél, a proto vždy řieká: Po- hnal jsem. Ale snesitedlněje by bylo, kdyby řiekal: Pohnán jest. Ale hned všeliká proměna zřiezenie starého mysl obrážie a uši urážie! 14. Jiná proměna, že za starých ve velikých přiech vždycky jest trój póhon na pohnaného vycházel, aby se v veliké nesnázi pohnaný mohl dostatečně opatřiti, delší čas a pro- strannější v trojiem póhonu k radám i hledání přátel i všech věcí své při 435 vyptaje o pohnaném, kde v kterém kraji sedí, a k kterému městu nebo městečku přísedí, to vše komorníkóm na ceduli vypíše a jako prstem, kde kdo sedí, okáže. Aniž jsú také ti jistí póvodové poháněli, ani té moci měli, než toliko vedli komor- níky a dovodili k těm, ktož jsú měli pohoneni byti. Ale aby kdy dvd ko- morniky spolu k sńdu pohonila nebo jaké jiné právo vedla, toho žádný věčně neokáže; neb jsúů proti tomu dsky všecky, práva vedenie všecka, všecky dsky zápisné i trhové, kdež také uvázánie jáko bránie s jedniem se oboje komorníkem koná, se dvěma nikdy; i to póhonóv vysvědčenie, kdež tak svědčie vždycky: Pohnal jsen a pohnali jsme nikdy; i stará komor- ničie registra (neb nová na samého ko- morníka ukazují), to též v sobě držie, kdež se jest každému póvodu méně dá- valo než komorníku, ješto kdyby dvá komorníci poháněla, čím by jeden byl horší druhého, aby se jednomu viece, druhému méně dávalo? 13. Jiná proměna, že za starých každý komorník sám jest své póhony (aby všudy a ve všem pravda při súdu zemském držána byla) vysvědčoval, kohož jest koli poháněl. Ale nynie jeden vysvédéuje vSecky, a nékdy ten, kto£ póhony vysvédéuje, Zádného jest k těm suchým dnóm nepohánél. A proto vždy řieká: Pohnal jsem. Ale snešitedlněje by bylo, by řiekal Pohnán jest. Ale hned všeliká pro- měna zřízenie starého mysl i uší urážie! 14. Jiná proměna, že za starých v velikých přiech vždycky jest trój póhon na pohnaného vycházel, aby se v veliké nesnázi pohnaný mohl dostatečněje opatřiti, delší čas a pro- strannější v trojiem póhonu k radám i k hledání přátel i všech potřeb 28 *
Strana 436
436 IX. 10. Co jest při dskách a při súdu změněno. užitečných maje, nežli v jednom. A také se žalobníku jeho spieše při trojiem póhonu mohlo nenic přiho- diti proti právu, nenic i příhodami strannými kromě práva, skrze nemoc nebo na cestě (jakož se jednomu mnoho přiházie), nežli při jednom póhonu. Skrze kteréžto příhody po- hnanému mnoho k polepšení pře jeho přijíti mohlo. To nynie jest změněno, s užitkem póvoda malým, ale se škodú pohnaného nemalú, že již k každé při jedniem se toliko póhonem pohánie, k malé jako k ve- liké, kromě póhonu o dědictvie. 15. Jiná proměna, že jsú žádní zápisové z desk nikdy prvé tak vy- mazováni nebývali, aby všecka slova i litery zamazovány černidlem byly, tak že jich žádný po takovém vyma- zání čísti ani vyčísti nemóže. Než tak se jest vymazovalo: Skrze pře- trženie toliko toho zápisu pérem několikrát napřieč sem i tam, aby ne tak vymazáno bylo, jako pře- trháno, že pro to vymazánie mohlo se jest čísti všeliké zapsánie ve dsky, když potřeba kázala, a dáno býti vy- psáno. Ale již se někteří zápisové z desk tak vymazují, aby jich věčně čísti nemohl žádný, ne přetrženiem péra, než všeho zápisu a všech slov i liter černidlem po každém řádku zama- zániem. Kto tomu nevěří, najdi ten zápis, kterýž jest ve dsky vložen, kterýmž se jest kněz Hynek Minster- berský uherskému králi Mathiášovi zapsal, a což mluvím, tomu lépe po- rozumie, když jeho vymazánie uzřie. Někteří pravie, žeby i nálezové na některé obyvatele země české učinění tak vymazáni byli, ale toho jsem já neviděl, protož o tom nic psáti nechci. 16. Jiná proměna, že žádný nález nikdy se jest na žádného bez přítom- nosti jeho a bez žalobníka a odpo- k své při užitečných maje, nežli v jednom. A spieše se při trojiem stání póvodu mohlo přihoditi nenic proti právu, nenic kromě práva, při nemoci neb při zdraví, doma nebo na cestě, nežli při jednom (jakož se mnoho a vše lidem přiházie). To nynie je změněno, s užitkem póvoda malým, ale se škodú pohnaných ne- malú, že již k každé při jedním se toliko póhonem pohánie, k malé jako k veliké, kromě póhonu o dědictvie. 15. Jiná proměna, že se zápisové někteří tak z desk vymazují, aby žádným obyčejem přečteni býti ne- mohli, což se v starých dskách těžce a nesnadně najde. Někteří praví, že by tak i někteří nálezové na některé učinění z desk vymazáni byli; ale toho jsem já neviděl. Z té příčiny o tom nic psáti ani mluviti nechci, jako i o tom že se slyšie, že by na některé lidi nálezové na- psáni byli, kteříž nikdy súzeni ani pohnáni nejsú od žádného.
436 IX. 10. Co jest při dskách a při súdu změněno. užitečných maje, nežli v jednom. A také se žalobníku jeho spieše při trojiem póhonu mohlo nenic přiho- diti proti právu, nenic i příhodami strannými kromě práva, skrze nemoc nebo na cestě (jakož se jednomu mnoho přiházie), nežli při jednom póhonu. Skrze kteréžto příhody po- hnanému mnoho k polepšení pře jeho přijíti mohlo. To nynie jest změněno, s užitkem póvoda malým, ale se škodú pohnaného nemalú, že již k každé při jedniem se toliko póhonem pohánie, k malé jako k ve- liké, kromě póhonu o dědictvie. 15. Jiná proměna, že jsú žádní zápisové z desk nikdy prvé tak vy- mazováni nebývali, aby všecka slova i litery zamazovány černidlem byly, tak že jich žádný po takovém vyma- zání čísti ani vyčísti nemóže. Než tak se jest vymazovalo: Skrze pře- trženie toliko toho zápisu pérem několikrát napřieč sem i tam, aby ne tak vymazáno bylo, jako pře- trháno, že pro to vymazánie mohlo se jest čísti všeliké zapsánie ve dsky, když potřeba kázala, a dáno býti vy- psáno. Ale již se někteří zápisové z desk tak vymazují, aby jich věčně čísti nemohl žádný, ne přetrženiem péra, než všeho zápisu a všech slov i liter černidlem po každém řádku zama- zániem. Kto tomu nevěří, najdi ten zápis, kterýž jest ve dsky vložen, kterýmž se jest kněz Hynek Minster- berský uherskému králi Mathiášovi zapsal, a což mluvím, tomu lépe po- rozumie, když jeho vymazánie uzřie. Někteří pravie, žeby i nálezové na některé obyvatele země české učinění tak vymazáni byli, ale toho jsem já neviděl, protož o tom nic psáti nechci. 16. Jiná proměna, že žádný nález nikdy se jest na žádného bez přítom- nosti jeho a bez žalobníka a odpo- k své při užitečných maje, nežli v jednom. A spieše se při trojiem stání póvodu mohlo přihoditi nenic proti právu, nenic kromě práva, při nemoci neb při zdraví, doma nebo na cestě, nežli při jednom (jakož se mnoho a vše lidem přiházie). To nynie je změněno, s užitkem póvoda malým, ale se škodú pohnaných ne- malú, že již k každé při jedním se toliko póhonem pohánie, k malé jako k veliké, kromě póhonu o dědictvie. 15. Jiná proměna, že se zápisové někteří tak z desk vymazují, aby žádným obyčejem přečteni býti ne- mohli, což se v starých dskách těžce a nesnadně najde. Někteří praví, že by tak i někteří nálezové na některé učinění z desk vymazáni byli; ale toho jsem já neviděl. Z té příčiny o tom nic psáti ani mluviti nechci, jako i o tom že se slyšie, že by na některé lidi nálezové na- psáni byli, kteříž nikdy súzeni ani pohnáni nejsú od žádného.
Strana 437
IX. 10. Co jest při dskách a při súdu změněno. 437 viedánie pohnaného a súdu světlého a zřetedlného nestával, ani ve dsky kdy kde takový jest vpisován; leč by kto svévolně, pohnán jsa k súdu, státi nechtěl. A tu by proti takovému ne nález byl napsán, než právo by stané naň bylo dáno. Ale nynie již to jest proměněno, že jest nález a zápis bez žalobníka, bez slyšenie stran, bez řádu, bez opoviedánie, bez žaloby (neviem od koho) i nalezen i zapsán, bez přítomnosti tak žalobníka jako pohnaného, aniž jest tomu a před tiem, na kohož jest udělán, kdy čten. To bude-li mieti před se jíti, žádný v zemi hrdlem, žádný statkem, žádný ctí svú bezpečen nikdy nebude, když obžalovánie skrytá a tajemní ná- lezové budú se o lidech bez jich přítomnosti nalézati a pokútněje ve dsky vpisovati. Máme takové spravedlnosti všickni vděčni býti a mlčeti, a chváliti takové nálezy, a nic o tom nikdyž neřiekati a biti jsúce neplakati? A abych po proměnách široce jda z miery knih nevystúpil a dlú- hostí psánie čtúcím tesknosti neučinil, o stranných a zvláštniech proměnách nenic pověděv, o obecné proměně ještě promluvě, k konci se přiblížím. 17. Učiněna jest ještě, a to za mého úřadu, ve všech dskách tato proměna, že se česky všecky dsky píší již, kteréž jsú se od počátku vždycky latině psávali i registrovali. A jakž se jest ta proměna najprvé stala, potom jest ke všem jiným napřed položeným přišlo. By jedné tu již přestalo, aby snad i dsky v listy se neproměnily, a súdové zemští obecní v súdy krajóv zvláštnie a v lamfridy nevešli! A tak což jest od předkóv a starých Čechóv pracně, pilně, múdře, opatrně, vtipně a i spra- A abych po proměnách široce chodě z miery knih nevystúpil a dlúhostí proměn vyčietaje čtúciem tesknost abych neučinil, o zvláštniech proměnách nenic povědieno; o obe- cních proměnách ještě zmienku učiniec k konci se přiblížím. 17. Učiněna jest ještě, a to za méhe u desk bytie, ve všech dskách tato proměna, že se již dsky všecky česky píšie, kdež jsú se od počátku vždycky latině psávali. V tom se škody veliké nezná a užitku také, leč ten, abychom jazyk svój, poně- vadž jsme Čechové, i třeli i rozši- řovali; neb jsú toho i jiní národové všickni pilni, a německy se učiece abychom česky i psali i mluvili a v obyčejiech dobrých a českých trvajiece, abychom se v horšie ne- měnili. Chtěli jsú však před časy
IX. 10. Co jest při dskách a při súdu změněno. 437 viedánie pohnaného a súdu světlého a zřetedlného nestával, ani ve dsky kdy kde takový jest vpisován; leč by kto svévolně, pohnán jsa k súdu, státi nechtěl. A tu by proti takovému ne nález byl napsán, než právo by stané naň bylo dáno. Ale nynie již to jest proměněno, že jest nález a zápis bez žalobníka, bez slyšenie stran, bez řádu, bez opoviedánie, bez žaloby (neviem od koho) i nalezen i zapsán, bez přítomnosti tak žalobníka jako pohnaného, aniž jest tomu a před tiem, na kohož jest udělán, kdy čten. To bude-li mieti před se jíti, žádný v zemi hrdlem, žádný statkem, žádný ctí svú bezpečen nikdy nebude, když obžalovánie skrytá a tajemní ná- lezové budú se o lidech bez jich přítomnosti nalézati a pokútněje ve dsky vpisovati. Máme takové spravedlnosti všickni vděčni býti a mlčeti, a chváliti takové nálezy, a nic o tom nikdyž neřiekati a biti jsúce neplakati? A abych po proměnách široce jda z miery knih nevystúpil a dlú- hostí psánie čtúcím tesknosti neučinil, o stranných a zvláštniech proměnách nenic pověděv, o obecné proměně ještě promluvě, k konci se přiblížím. 17. Učiněna jest ještě, a to za mého úřadu, ve všech dskách tato proměna, že se česky všecky dsky píší již, kteréž jsú se od počátku vždycky latině psávali i registrovali. A jakž se jest ta proměna najprvé stala, potom jest ke všem jiným napřed položeným přišlo. By jedné tu již přestalo, aby snad i dsky v listy se neproměnily, a súdové zemští obecní v súdy krajóv zvláštnie a v lamfridy nevešli! A tak což jest od předkóv a starých Čechóv pracně, pilně, múdře, opatrně, vtipně a i spra- A abych po proměnách široce chodě z miery knih nevystúpil a dlúhostí proměn vyčietaje čtúciem tesknost abych neučinil, o zvláštniech proměnách nenic povědieno; o obe- cních proměnách ještě zmienku učiniec k konci se přiblížím. 17. Učiněna jest ještě, a to za méhe u desk bytie, ve všech dskách tato proměna, že se již dsky všecky česky píšie, kdež jsú se od počátku vždycky latině psávali. V tom se škody veliké nezná a užitku také, leč ten, abychom jazyk svój, poně- vadž jsme Čechové, i třeli i rozši- řovali; neb jsú toho i jiní národové všickni pilni, a německy se učiece abychom česky i psali i mluvili a v obyčejiech dobrých a českých trvajiece, abychom se v horšie ne- měnili. Chtěli jsú však před časy
Strana 438
438 vedlivě nalezeno, vymyšleno, ustano- veno, naší leností, netbanlivostí a bláznovstvím v zapomenutie a v zkázu aby nevešlo a v nic obráceno nebylo ! A jistě k tomu přijde, jestliže spravedlnost v sudiech v nepravost, pravda v lež, upřiemnost v lest, viera v nevěru, a súd a právo spra- vedlivé v lakomstvie, v dary, v ala- fance, v spolky v přech obráceno bude. A bude-li to, což jest od sta- rých Čechóv, tak mužných jako roz- umných, tak dobrých jako statečných, k obraně všech vóbec i každého zvláště, chudého jako bohatého, nale- zeno, k zkáze všech dobrých a chu- dých najprvé, potom vdov a sirotkóv obracováno, a bezpravníci v dobré obecné zle se velhúce přikrytiem do- broty a přísah svých všeliků lest, bez- právnosti, křivdy, nepravosti, úklady provoditi budú, a tak lidi dobré, spravedlivé, užitečné lstivě kaziti budú: tehdy tudíž konec všemu učiněn bude, a nebude na tuto zemi Turkóv žádných, žádných cizozemcóv, žád- ných nepřátel, ani meče, ani ohně potřebie, než všecko bude jménem spravedlnosti a přikrytiem od domá- cích nepřátel, všech pohanóv i cizo- zemcóv ukrutnějších, nenadále a ne- zřetedlně zkaženo, vykořeněno, a v nic jich lstmi, úklady a falšemi obráceno. A čehož jsú nikdy žádní cizozemci, žádní nepřátelé mocí železa ani ohně zkaziti mohli, a jest jim vždycky bráněno i obráněno, toho tito meče nedobývajíce, ani ohně na zemi půštějíce, lstí svúů pod přikrytiem práv, súdu a pokoje na miesto a na konec založie. Ale však v tak velikém zlém zúfati neslušie; ať jest nynie zle, ne hned tak vždycky bude. Bypakvšickni lidé zesnuli a proti těm takovým bezpravným každému dobrému i obci škodným úkladóm a IX. 10. Co jest při dskách a při súdu změněno. nedávno minulými nejedni (a o to jsúi na sněmiech mluvili), aby každý spravedlnost svúů sám sobě doma choval a dsky aby v listy byli pro- měněny. Též také aby se samy po krajiech súdili, súdu zemského i jiných nechajiece, a tak což jest od předkóv a starých Čechóv pracně a pilně nalezeno, a ustaveno, to aby v zapomenutie vešlo a v nic obráceno bylo. A z těžka by k tomu nebylo přišlo, by tomu záhé nebylo ode- přieno ! A snad k horšiemu móž přijíti; jestli že by spravedlnost v nepravost, pravda v lež se proměnila. A bude-li to což jest od starých k obraně všech vóbec i každého zvláště, tak chudého jako bohatého nalezeno, k zkáze skrze kohož koli všech dobrých a vdov a sirotkóv i chudých všech obrá- ceno: v krátkém čase všemu konec budce učiněn, aníž na zemi česků budce potřebie Turkóv nebo cizozem- cóv, jestli že domácí zlé v jiskře a v počátku udušeno nebude. Neb svor- ností najmenšie věci vysoko zcházejí, nesvorností najvětčie panstvie i kra- lovstvie rózno se rozcházejí! Ale však neslušie i v najvětčiem zlém zanufati: Bylo-li by kdy zle, ne hned tak vždycky bude! By pak všickni lidé zesnuli a ve zlém umlkli, hóh, kterýž pravda jest a pravdu miluje, a všeliké lži, nepravosti a lsti nená- vidie, ten: všecko zlé mocí svů, než se lidé nadějí, přetrhnúůti, zkaziti a od kořene zahladiti móže a k lep- šiemu přivésti, než lidé mysliti umějí. Dopůúštieť zlé na dobré dosti dlúho, ale nikdy do konce dobrých neopůúštie; neb jest tak i přísahal i slíbil, a jest v slibiech svých vždycky pravý nale- zen, a viděli jsmy to očima svýma nedávno! V žalmě XXXVI takto stojí: = Meč jsů vybtrhli: bezpravnícíi,
438 vedlivě nalezeno, vymyšleno, ustano- veno, naší leností, netbanlivostí a bláznovstvím v zapomenutie a v zkázu aby nevešlo a v nic obráceno nebylo ! A jistě k tomu přijde, jestliže spravedlnost v sudiech v nepravost, pravda v lež, upřiemnost v lest, viera v nevěru, a súd a právo spra- vedlivé v lakomstvie, v dary, v ala- fance, v spolky v přech obráceno bude. A bude-li to, což jest od sta- rých Čechóv, tak mužných jako roz- umných, tak dobrých jako statečných, k obraně všech vóbec i každého zvláště, chudého jako bohatého, nale- zeno, k zkáze všech dobrých a chu- dých najprvé, potom vdov a sirotkóv obracováno, a bezpravníci v dobré obecné zle se velhúce přikrytiem do- broty a přísah svých všeliků lest, bez- právnosti, křivdy, nepravosti, úklady provoditi budú, a tak lidi dobré, spravedlivé, užitečné lstivě kaziti budú: tehdy tudíž konec všemu učiněn bude, a nebude na tuto zemi Turkóv žádných, žádných cizozemcóv, žád- ných nepřátel, ani meče, ani ohně potřebie, než všecko bude jménem spravedlnosti a přikrytiem od domá- cích nepřátel, všech pohanóv i cizo- zemcóv ukrutnějších, nenadále a ne- zřetedlně zkaženo, vykořeněno, a v nic jich lstmi, úklady a falšemi obráceno. A čehož jsú nikdy žádní cizozemci, žádní nepřátelé mocí železa ani ohně zkaziti mohli, a jest jim vždycky bráněno i obráněno, toho tito meče nedobývajíce, ani ohně na zemi půštějíce, lstí svúů pod přikrytiem práv, súdu a pokoje na miesto a na konec založie. Ale však v tak velikém zlém zúfati neslušie; ať jest nynie zle, ne hned tak vždycky bude. Bypakvšickni lidé zesnuli a proti těm takovým bezpravným každému dobrému i obci škodným úkladóm a IX. 10. Co jest při dskách a při súdu změněno. nedávno minulými nejedni (a o to jsúi na sněmiech mluvili), aby každý spravedlnost svúů sám sobě doma choval a dsky aby v listy byli pro- měněny. Též také aby se samy po krajiech súdili, súdu zemského i jiných nechajiece, a tak což jest od předkóv a starých Čechóv pracně a pilně nalezeno, a ustaveno, to aby v zapomenutie vešlo a v nic obráceno bylo. A z těžka by k tomu nebylo přišlo, by tomu záhé nebylo ode- přieno ! A snad k horšiemu móž přijíti; jestli že by spravedlnost v nepravost, pravda v lež se proměnila. A bude-li to což jest od starých k obraně všech vóbec i každého zvláště, tak chudého jako bohatého nalezeno, k zkáze skrze kohož koli všech dobrých a vdov a sirotkóv i chudých všech obrá- ceno: v krátkém čase všemu konec budce učiněn, aníž na zemi česků budce potřebie Turkóv nebo cizozem- cóv, jestli že domácí zlé v jiskře a v počátku udušeno nebude. Neb svor- ností najmenšie věci vysoko zcházejí, nesvorností najvětčie panstvie i kra- lovstvie rózno se rozcházejí! Ale však neslušie i v najvětčiem zlém zanufati: Bylo-li by kdy zle, ne hned tak vždycky bude! By pak všickni lidé zesnuli a ve zlém umlkli, hóh, kterýž pravda jest a pravdu miluje, a všeliké lži, nepravosti a lsti nená- vidie, ten: všecko zlé mocí svů, než se lidé nadějí, přetrhnúůti, zkaziti a od kořene zahladiti móže a k lep- šiemu přivésti, než lidé mysliti umějí. Dopůúštieť zlé na dobré dosti dlúho, ale nikdy do konce dobrých neopůúštie; neb jest tak i přísahal i slíbil, a jest v slibiech svých vždycky pravý nale- zen, a viděli jsmy to očima svýma nedávno! V žalmě XXXVI takto stojí: = Meč jsů vybtrhli: bezpravnícíi,
Strana 439
IX. 10. Co jest při dskách a při súdu změněno. lstem umlkli, aby toho netoliko skut- kem a mocí bránili a zastávati ne- chtěli, ale aby ani šeptati o tom ne- směli: kóh, kterýž pravda jest a pravdu miluje, a všeliké lži, nepra- vosti a lsti nenávidí, to svú mocí, než se lidé nadějí, zkazí, přetrhne a do kořene zahladí, a mnohem k lep- šiemu přivede, než lidé mysliti umějí. Dopü&tít zlé na dobré dosti dlúho, ale nikdy dokonce dobrych neopüstí, než časem svým je vysvobozuje; neb jest tak slíbil, a vždycky jest v sli- biech svých věrena práv byl nalezen, a viděli jsme to očima svýma ne- dávno! V žalmě šestém a třidcátém takto stojí: Meč jsú vytrhli bezprav- nici, napiali jsú samostFiely svć aby přelstili chudého a opuštěného, aby mov- dovali upřiemé srdcem. Meč jich vnikni v srdce jich, a samostřielové jejich zlá- mání buďte. Lépe jest maličko spra- vedlivému nad mnohá, neb ramena bezpravníkóv po- třiena budů, ale upevňuje spravedlivé Pán. A dále: Nepřátelé Páně, hned jakž učteni a povýšení budů, hynůce jako dým zmizují. A málo níže: Vidět jsem nevěrného vyvýšeného jako dřievie cedrovć na Libanu, a pominul jsem, a hle ou nebyl! Hledal jsem, o nenie nalezeno miesto jeho! A netoliko na takové na samy pomsta od najvyš- šieho a samého pána pravého při- cházie, ale na děti jich ; neb tak jinde psáno jest: Ovoce jich z země vyhla- díš, siemě jich od synóv lidských, neb jsù se schýlilů ma tě, zlé věci vady jsú vymyżlovali, kterychż js ustanoviti ne- mohli. Kde jest egyptský král Farao, mocný a přieliš bohatý se všiem vojskem svým, s vozy i s koňmi? Pro bezpravnost svü pfikryt jest vo- dami mofskymi, a miesto hrobu a kamene mramorového v tekuté vodě zbožie bezpravników 439 napiali js samostřiely své, aby pře- lstilà chudého a opuštěného, aby mor- dovali upřiemé srdce; meč jich vejdiž v srdce jich, a lučiště jich buďte zlá- mána. Lépe jest málo spravedlivému mad zboïie bezpravnikov mnohá, neb ramena bezpravników potriena budú, ale upevňuje spravedlivé Pán. A dále: Nepřátelé Páně hned jakž učtení a povýšení budů, hynůce jako dým zmi- zejí. A málo níže: Viděl jsem bez- pravnika vyvýšeného a vyzdviżenćho Jako džievie cedrové na Libanu, a pomi- nul jsem, a hle an ho nebylo! Hledal jsem, a nenie nalezeno miesto jeho! A netoliko na takové bezpravníky na samy pomsta od najvyššieho sa- mého a pravého Pána přicházie, ale také i na děti jich; neb tak jinde psáno jest: Ovoce jich z země vy- hladiš, a sémě od synóv lidských; neb jsù chytili na tě zlé věci, vady jsú vymyšlovali, kterychź jst ustanoviti nemohli. Kde jest egyptsky král bohaty a přieliš mocný Farao se všiem voj- skem svým, s vozy i s koňmi? Pro nespravnost svü a lest prikryt jest vodami mořskými a miesto hrobu kamenem mramorovým vzdělaného v tekuté vodě pochován jest! Hodný bezpravníka úkladného pohřeb, aby jakož jest živ jsa neobyčejně spra- vedlivých a nevinných utískal, tak neobyčejnú a pfieliš téžkú smrtí vy- hlazen jsa, neobyčejným i pohřebem byl pochován! A ten jest měl viece noZ nékto, ješto se za velmi boha- tého a velmi mocného pokládá! A dláho jest Farao bezpravnost svü pod pfikrytiem a sliby lstivymi pro- vodil, jako by chtěl, což jest měl, učiniti; až rychle a v okamZení když se nenadál, jest pojednü i zahlazen těžce i pohřben mrzce, aby se na něm naplnilo, což psáno jest: Pohře-
IX. 10. Co jest při dskách a při súdu změněno. lstem umlkli, aby toho netoliko skut- kem a mocí bránili a zastávati ne- chtěli, ale aby ani šeptati o tom ne- směli: kóh, kterýž pravda jest a pravdu miluje, a všeliké lži, nepra- vosti a lsti nenávidí, to svú mocí, než se lidé nadějí, zkazí, přetrhne a do kořene zahladí, a mnohem k lep- šiemu přivede, než lidé mysliti umějí. Dopü&tít zlé na dobré dosti dlúho, ale nikdy dokonce dobrych neopüstí, než časem svým je vysvobozuje; neb jest tak slíbil, a vždycky jest v sli- biech svých věrena práv byl nalezen, a viděli jsme to očima svýma ne- dávno! V žalmě šestém a třidcátém takto stojí: Meč jsú vytrhli bezprav- nici, napiali jsú samostFiely svć aby přelstili chudého a opuštěného, aby mov- dovali upřiemé srdcem. Meč jich vnikni v srdce jich, a samostřielové jejich zlá- mání buďte. Lépe jest maličko spra- vedlivému nad mnohá, neb ramena bezpravníkóv po- třiena budů, ale upevňuje spravedlivé Pán. A dále: Nepřátelé Páně, hned jakž učteni a povýšení budů, hynůce jako dým zmizují. A málo níže: Vidět jsem nevěrného vyvýšeného jako dřievie cedrovć na Libanu, a pominul jsem, a hle ou nebyl! Hledal jsem, o nenie nalezeno miesto jeho! A netoliko na takové na samy pomsta od najvyš- šieho a samého pána pravého při- cházie, ale na děti jich ; neb tak jinde psáno jest: Ovoce jich z země vyhla- díš, siemě jich od synóv lidských, neb jsù se schýlilů ma tě, zlé věci vady jsú vymyżlovali, kterychż js ustanoviti ne- mohli. Kde jest egyptský král Farao, mocný a přieliš bohatý se všiem vojskem svým, s vozy i s koňmi? Pro bezpravnost svü pfikryt jest vo- dami mofskymi, a miesto hrobu a kamene mramorového v tekuté vodě zbožie bezpravników 439 napiali js samostřiely své, aby pře- lstilà chudého a opuštěného, aby mor- dovali upřiemé srdce; meč jich vejdiž v srdce jich, a lučiště jich buďte zlá- mána. Lépe jest málo spravedlivému mad zboïie bezpravnikov mnohá, neb ramena bezpravników potriena budú, ale upevňuje spravedlivé Pán. A dále: Nepřátelé Páně hned jakž učtení a povýšení budů, hynůce jako dým zmi- zejí. A málo níže: Viděl jsem bez- pravnika vyvýšeného a vyzdviżenćho Jako džievie cedrové na Libanu, a pomi- nul jsem, a hle an ho nebylo! Hledal jsem, a nenie nalezeno miesto jeho! A netoliko na takové bezpravníky na samy pomsta od najvyššieho sa- mého a pravého Pána přicházie, ale také i na děti jich; neb tak jinde psáno jest: Ovoce jich z země vy- hladiš, a sémě od synóv lidských; neb jsù chytili na tě zlé věci, vady jsú vymyšlovali, kterychź jst ustanoviti nemohli. Kde jest egyptsky král bohaty a přieliš mocný Farao se všiem voj- skem svým, s vozy i s koňmi? Pro nespravnost svü a lest prikryt jest vodami mořskými a miesto hrobu kamenem mramorovým vzdělaného v tekuté vodě pochován jest! Hodný bezpravníka úkladného pohřeb, aby jakož jest živ jsa neobyčejně spra- vedlivých a nevinných utískal, tak neobyčejnú a pfieliš téžkú smrtí vy- hlazen jsa, neobyčejným i pohřebem byl pochován! A ten jest měl viece noZ nékto, ješto se za velmi boha- tého a velmi mocného pokládá! A dláho jest Farao bezpravnost svü pod pfikrytiem a sliby lstivymi pro- vodil, jako by chtěl, což jest měl, učiniti; až rychle a v okamZení když se nenadál, jest pojednü i zahlazen těžce i pohřben mrzce, aby se na něm naplnilo, což psáno jest: Pohře-
Strana 440
440 pochován jest. Hodny bezpravníka takového pohřeb! Ale jako jest ne- obyčejně spravedlivých a nevinných utískal, živ jsa, tak neobycejnu a pfehroznü smrtí zahlazen byl, a ne- obyčejným i pohřebem byl pochován. A ten jest mél viece nez Hlubokü s Pardubicemi, nez Kostomlaty s Tro- skami, neż Teleć s Slavonicemi, neż Krumlov s Soběslaví, než Švihov s Ridnici. A dliho bezpravnost svń pod přikrytiem lstí provodil, až rychle v okamZení, kdyZ se nenadál, pojednü jest i zahlazen i pohrben. A coz jest jemu hroznü smrt pfineslo, to téz jest jemu i hrobem uéinéno. Kde jest Seon amorejsky, kde Og bazansky, kde Moab madiansky, kde Amalech a jiní bezpravníci ? Málo sobě v svých bezpravnostech povo- livše lidí dobrých, jichž jsú utiskali hrozbami a slovy, hanebně a mrzce jsú zbiti a bez meče, beze všie zbroje jsú zahlazeni, a země jich s pan- stvími jich i bohatstvím od sprave- dlivých jsú opanovány. Kde jest Herodes, kterýž znika- jícieho krále, pravého samého pána, učinitele svého, vysvoboditele našeho, ještě v kolébce, ano raděje v jeslech plačícieho, před časem lstivě myslil aby zahladil? Vyptávaje se kradmo od čarodějníkóv i od zákonníkóv, kde by se měl naroditi král židov- ský, jako by se i on jemu chtěl kla- něti, a nemoha se doptati, lsti veliké mnohem větčí jest nepravost přidal, a ukrutností přielišnúů lest svü a úklad i odkryl jest i přesáhl, zmor- dovati děti všecky ode dvü let az do jednoho dne zrozené, rozkázav. Kdež jest ten takový úkladný bez- pravník a bezpravný ükladník? Dlü- ho-li se jest po spáchané lsti a po ukrutnosti, ne tu kde£ jest chtěl, než tu, kdež sc jest nadál, dove- IX. 10. Co jest pfi dskách a pfi südu zménéno. bem oslovým pochován bude blázen. A což jest jemu smrt tézkü přineslo, to též jest jemu i hrobem učiněno ! Kde jest Seon amorrejský, kde Og bazanský, kde Moab madianitský, kde Amelech, bohatí, mocní, urození a přielišně váleční bezpravníci! Málo sobě v svých bezpravnostech povo- livše lidí dobrych, kterychż jsû uti- skali hrozbami a slovy, hanebně a mrzce jsú zbiti a bez meče, bez broje jsû zablazeni à země jich všech s panstviemi jich širokými, bohat- stviemi neménénymi, od téch kte- rychź jsi utiskali, opanovány jsü a obdrzany. Kdejest Herodes bohatý a mocný, kterýž znikajícieho krále, pravého a samého pána, učinitele svého i vy- svoboditele, ještě i v kolébce, ano raděje v jeslech plačícieho, před časem lstivě jest myslil a úkladně aby za- hladil? Kradí se vyptávaje, pod při- krytiem a falší dobroty, od čaroděj- níkóv i od zákonníkóv, kde by se měl naroditi král židovský, jako by se i on jemu chtěl klaněti. Nemoha se doptati, lstí veliké mno- hém vétéí jest nepravost pfridal a ukrutností pfieliánü lest svü a ńklad iodkryl jest i přesáhl, děti všecky ode dvü let aZ do jednoho dne zrozené zmordovati nemilostivě rozkázav, aby póvoda života, kteréhož jest samého zvláštně najíti k zabití a zamordo- vání nemohl, v množství věku jedno- stajného jeho se nechybil. Té slepoty! Pro královstvie zemské toho chtěl zabíti, kterýž jest jemu chtěl k zem- skému i nebeské přidati! Kdež jest ten takovy ńkladny bezpravnik a bezpravny ńkladnik ? Tak-li jest jemu takový úklad prošel? Dliho-li sc jest po spáchané lsti a po ukrut- nosti ne tu kdež jest chtěl, než tu kdež se jest nadál. dovedené, dlúho-li
440 pochován jest. Hodny bezpravníka takového pohřeb! Ale jako jest ne- obyčejně spravedlivých a nevinných utískal, živ jsa, tak neobycejnu a pfehroznü smrtí zahlazen byl, a ne- obyčejným i pohřebem byl pochován. A ten jest mél viece nez Hlubokü s Pardubicemi, nez Kostomlaty s Tro- skami, neż Teleć s Slavonicemi, neż Krumlov s Soběslaví, než Švihov s Ridnici. A dliho bezpravnost svń pod přikrytiem lstí provodil, až rychle v okamZení, kdyZ se nenadál, pojednü jest i zahlazen i pohrben. A coz jest jemu hroznü smrt pfineslo, to téz jest jemu i hrobem uéinéno. Kde jest Seon amorejsky, kde Og bazansky, kde Moab madiansky, kde Amalech a jiní bezpravníci ? Málo sobě v svých bezpravnostech povo- livše lidí dobrých, jichž jsú utiskali hrozbami a slovy, hanebně a mrzce jsú zbiti a bez meče, beze všie zbroje jsú zahlazeni, a země jich s pan- stvími jich i bohatstvím od sprave- dlivých jsú opanovány. Kde jest Herodes, kterýž znika- jícieho krále, pravého samého pána, učinitele svého, vysvoboditele našeho, ještě v kolébce, ano raděje v jeslech plačícieho, před časem lstivě myslil aby zahladil? Vyptávaje se kradmo od čarodějníkóv i od zákonníkóv, kde by se měl naroditi král židov- ský, jako by se i on jemu chtěl kla- něti, a nemoha se doptati, lsti veliké mnohem větčí jest nepravost přidal, a ukrutností přielišnúů lest svü a úklad i odkryl jest i přesáhl, zmor- dovati děti všecky ode dvü let az do jednoho dne zrozené, rozkázav. Kdež jest ten takový úkladný bez- pravník a bezpravný ükladník? Dlü- ho-li se jest po spáchané lsti a po ukrutnosti, ne tu kde£ jest chtěl, než tu, kdež sc jest nadál, dove- IX. 10. Co jest pfi dskách a pfi südu zménéno. bem oslovým pochován bude blázen. A což jest jemu smrt tézkü přineslo, to též jest jemu i hrobem učiněno ! Kde jest Seon amorrejský, kde Og bazanský, kde Moab madianitský, kde Amelech, bohatí, mocní, urození a přielišně váleční bezpravníci! Málo sobě v svých bezpravnostech povo- livše lidí dobrych, kterychż jsû uti- skali hrozbami a slovy, hanebně a mrzce jsú zbiti a bez meče, bez broje jsû zablazeni à země jich všech s panstviemi jich širokými, bohat- stviemi neménénymi, od téch kte- rychź jsi utiskali, opanovány jsü a obdrzany. Kdejest Herodes bohatý a mocný, kterýž znikajícieho krále, pravého a samého pána, učinitele svého i vy- svoboditele, ještě i v kolébce, ano raděje v jeslech plačícieho, před časem lstivě jest myslil a úkladně aby za- hladil? Kradí se vyptávaje, pod při- krytiem a falší dobroty, od čaroděj- níkóv i od zákonníkóv, kde by se měl naroditi král židovský, jako by se i on jemu chtěl klaněti. Nemoha se doptati, lstí veliké mno- hém vétéí jest nepravost pfridal a ukrutností pfieliánü lest svü a ńklad iodkryl jest i přesáhl, děti všecky ode dvü let aZ do jednoho dne zrozené zmordovati nemilostivě rozkázav, aby póvoda života, kteréhož jest samého zvláštně najíti k zabití a zamordo- vání nemohl, v množství věku jedno- stajného jeho se nechybil. Té slepoty! Pro královstvie zemské toho chtěl zabíti, kterýž jest jemu chtěl k zem- skému i nebeské přidati! Kdež jest ten takovy ńkladny bezpravnik a bezpravny ńkladnik ? Tak-li jest jemu takový úklad prošel? Dliho-li sc jest po spáchané lsti a po ukrut- nosti ne tu kdež jest chtěl, než tu kdež se jest nadál. dovedené, dlúho-li
Strana 441
IX. 10. Co jest při dskách a při súdu změněno. dené na zemi radoval? Herodesa prý horčejší den ode dne neduh trápil jest, smrti a pomsty za nedávno spá- chanů nešlechetnost žádaje. Nená- hlým zajisté ohněm vně po svrchu těla pálen jest byl, ale vnitř přielišné bylo jest zavřeno hořenie. Přielišná žádost byla jest ustavičně jiedla, ale však nasycena nikdy býti nemohla. Vzteklými rty zapálená zřutost vnitř- nie vředy osutá. Bolestmi také zadku přepřielišně se jest mučil, vlhkost židká a zelená při oteklých nohách jest obiehala, a od paty noh až do břicha otokem roztažen byl jest. Ale i lóno jeho shnilostí zkaženo, červy se jest rozlézalo. I ducha k vieře nepodobné nadýmánie a utořenie přieliš mrzké i proklaté. Ale těch všech bolestí smrad ukrutnější, nebo z shnilosti a zkaženie údóv nebo z dychánie ducha, vycházel jest. Tak se všech stran mučeními utrápenému žádná moc k vytrpení stačiti jest nemohla. Pravili jsú ti, kteříž uměnie hadačóv měli, že jest těch muk z božieho dopu- štěnie, odnajvyššieho hajtmana. boha, pro mnohé Herodesovy nešlechetné a ukrutné úklady a skutky zadáno. A potom všecko tělo jeho neduh opa- novav rozličným jest jej zkaženiem sobě osoboval. Zimnice zajisté dlúhá jednů stranú jest jej trápila, s druhé strany svrab nesnesitedlný po kóži všeho těla rozlitý a zadku najča- stějšíce bolest. Nohy až do lóna vodno- tedlné nadutie jest posedlo, lóno zka- žené shnilostí a červy rozlezlé stalo se jest, duch smrdutý z zkažených střev páchal jest, i oči z svého miesta jsú vystúpily. Potom pak, když byl i lakotúů i žádostí jiedla i kašlem roztahován, když již z násilé bolesti cítil, že se konec. života jeho blíží, vzem jablko, nože jest sobě podati kázal (neb jest obyčej měl, sám 441 se jest na zemi radoval? Herodesa prý horčejší den ode dne neduh mučil jest, smrti a pomsty za nedávno zpáchanů nešlechetnost žádaje, nená- hlým zajisté ohněm vně po těle svrchu pálen jest byl, ale vnitř. Přielišné bylo jest zavřeno hořenie, přielišná žádost byla jest ustavičně k jiedlu; ale však nasycena nikdy býti nemohla. Vzteklýmirty zapálená zřutost vnitřnie vředy osutá. Bolestmi také zadku přepřielišně se jest mučil, vlhkost židká a zelená při oteklých nohách jest obiehala, a od paty noh až do břicha otokem roztažen jest byl. Ale i lóno jeho shnilostí zkažené, červy se jest rozlézalo. A ducha k vieře nepodobné nadýmánie a utvořenie přieliš mrzké a proklaté. Ale těch všech bolestí smrad ukrutnější nebo z hnilosti a zkaženie údov, nebo z dýchanie duchu vycházel jest. Tak se všech stran mukami utrápenému žádná mocnost ani síla k vytrpění stačiti jest nemohla. Pravili jsú ti, kteříž uměnie hadačóv měli, že jest těch muk z božského dopuštěnie od najvyššieho hajtmana boha pro mnohé Herodesovy nešlechetné a ukrutné úklady a skutky zadáno. A potom všecko tělo jeho neduh opanovav rozličným jest jej sobě zkaženiem osoboval. Zimnice zajisté dlúhá a ustavičná jednúů stranů jest jej trá- pila, s druhé strany svrab nesnesi- telný po kóži všeho těla rozlitý, a zadku najčastějšíc bolest. Nohy až do lóna vodnotedlné nadutie jest po- sedlo; lóno zkažené hnilostí a červy rozlezlé stalo jest; duch smrdutý z zkažených třev páchal jest, i očí z svého miesta jsú vystúpily. Potom pak když jest byl i žádostí jiedla i kašlem roztahován, když již z násilé bolesti cítil, že se konec životu jeho blíží, vzem jablko nože jest sobě
IX. 10. Co jest při dskách a při súdu změněno. dené na zemi radoval? Herodesa prý horčejší den ode dne neduh trápil jest, smrti a pomsty za nedávno spá- chanů nešlechetnost žádaje. Nená- hlým zajisté ohněm vně po svrchu těla pálen jest byl, ale vnitř přielišné bylo jest zavřeno hořenie. Přielišná žádost byla jest ustavičně jiedla, ale však nasycena nikdy býti nemohla. Vzteklými rty zapálená zřutost vnitř- nie vředy osutá. Bolestmi také zadku přepřielišně se jest mučil, vlhkost židká a zelená při oteklých nohách jest obiehala, a od paty noh až do břicha otokem roztažen byl jest. Ale i lóno jeho shnilostí zkaženo, červy se jest rozlézalo. I ducha k vieře nepodobné nadýmánie a utořenie přieliš mrzké i proklaté. Ale těch všech bolestí smrad ukrutnější, nebo z shnilosti a zkaženie údóv nebo z dychánie ducha, vycházel jest. Tak se všech stran mučeními utrápenému žádná moc k vytrpení stačiti jest nemohla. Pravili jsú ti, kteříž uměnie hadačóv měli, že jest těch muk z božieho dopu- štěnie, odnajvyššieho hajtmana. boha, pro mnohé Herodesovy nešlechetné a ukrutné úklady a skutky zadáno. A potom všecko tělo jeho neduh opa- novav rozličným jest jej zkaženiem sobě osoboval. Zimnice zajisté dlúhá jednů stranú jest jej trápila, s druhé strany svrab nesnesitedlný po kóži všeho těla rozlitý a zadku najča- stějšíce bolest. Nohy až do lóna vodno- tedlné nadutie jest posedlo, lóno zka- žené shnilostí a červy rozlezlé stalo se jest, duch smrdutý z zkažených střev páchal jest, i oči z svého miesta jsú vystúpily. Potom pak, když byl i lakotúů i žádostí jiedla i kašlem roztahován, když již z násilé bolesti cítil, že se konec. života jeho blíží, vzem jablko, nože jest sobě podati kázal (neb jest obyčej měl, sám 441 se jest na zemi radoval? Herodesa prý horčejší den ode dne neduh mučil jest, smrti a pomsty za nedávno zpáchanů nešlechetnost žádaje, nená- hlým zajisté ohněm vně po těle svrchu pálen jest byl, ale vnitř. Přielišné bylo jest zavřeno hořenie, přielišná žádost byla jest ustavičně k jiedlu; ale však nasycena nikdy býti nemohla. Vzteklýmirty zapálená zřutost vnitřnie vředy osutá. Bolestmi také zadku přepřielišně se jest mučil, vlhkost židká a zelená při oteklých nohách jest obiehala, a od paty noh až do břicha otokem roztažen jest byl. Ale i lóno jeho shnilostí zkažené, červy se jest rozlézalo. A ducha k vieře nepodobné nadýmánie a utvořenie přieliš mrzké a proklaté. Ale těch všech bolestí smrad ukrutnější nebo z hnilosti a zkaženie údov, nebo z dýchanie duchu vycházel jest. Tak se všech stran mukami utrápenému žádná mocnost ani síla k vytrpění stačiti jest nemohla. Pravili jsú ti, kteříž uměnie hadačóv měli, že jest těch muk z božského dopuštěnie od najvyššieho hajtmana boha pro mnohé Herodesovy nešlechetné a ukrutné úklady a skutky zadáno. A potom všecko tělo jeho neduh opanovav rozličným jest jej sobě zkaženiem osoboval. Zimnice zajisté dlúhá a ustavičná jednúů stranů jest jej trá- pila, s druhé strany svrab nesnesi- telný po kóži všeho těla rozlitý, a zadku najčastějšíc bolest. Nohy až do lóna vodnotedlné nadutie jest po- sedlo; lóno zkažené hnilostí a červy rozlezlé stalo jest; duch smrdutý z zkažených třev páchal jest, i očí z svého miesta jsú vystúpily. Potom pak když jest byl i žádostí jiedla i kašlem roztahován, když již z násilé bolesti cítil, že se konec životu jeho blíží, vzem jablko nože jest sobě
Strana 442
442 jablko oblúpé a skrájeje jésti,) potom ohledaje se, aby někto nebyl, ktoby jemu překazil, sám proti sobě zdvihl jest pravú ruku a nožem se jest probodl. Takový jest toho bezprav- níka byl konec! Té nešlechetnosti hodná pomsta, že jest děti v Beth- lemě mordovati kázal, a že jest lest a úklad o pánu našem a vysvobo- diteli skládal ! A aby neřekl někto, že jsem sobě to sám smyslil, k svědkóm jej viery hodným a vážným přivedu: Čti sobě Josefa Flavia v druhých a sedmých knihách a Eusebia v Kronice kře- sfťanské v prvních. Jdi nynie a své moci úfaje skládaj úklady o nevin- ných, páchaj nepravosti proti spra- vedlivým, čiň moc a bezpravie chudým, a nestyď se za svú neu- přiemnú a zlú lest, než ještě se chlub složenými Istmi a úklady, by pak dovedeni nebyli: jistě Herodesa nejsi urozenější ani Faraona bohatější, ani Oga a Seona mocnější. Ba chu- dáčku nuzný a špatný, poznaj se, co jsi a čím's byl, a co tě čeká, pohleď; poněvadž těm velikým není odpustěno, věz jistě, že ty nad to šanován nebudes! Nechci o pohanských bez- pravníciech mluviti, kterak jest Julius: Ciesař římský na se sa- mého, to co jest bylo všech, přená- šeje, od Bruta Cassia a od jiných senatoróv v laviciech třmi a třidceti ranami bodenými zabit. Falaris Agrigentský od svých najprvé vyhnán a potom po navrácení ukamenován. Jak mrzkú smrtí Nero bezpravník sšel jest, žádného téměř nenie, kto by neznal. Lentulus Ceparius, Ga- binius a jiní první a čelní z římských kniežat najznamenitějšícho a naj- staršieho rodu, mužní, prieliš stateční a váleční, pro své úklady rozká- IX. 10. Co jest při dskách a při súdu změněno. podati kázal (neb jest obyčej měl sám jablko oblúpě a zkrájeje jésti), potom ohlédaje se aby tu někoho nebylo, ješto by jemu překazil, sám proti sobě zdvihl jest ruku pravú a nožem se jest probodl. Takového jest toho úkladníka ukrutného a ukrut- níka úkladného byl konec! Té nešle- chetnosti hodná pomsta, že jest děti nevinné mordovati rozkázal, a že jest lest, úklad a faleš tajnú o pánu a vysvoboditeli svčta skládal! A aby neřekl někto, že bych to sobě sám smyslil, k svědkóm jej viery hodným přivedu: Čti sobě Jo- sefa v druhých a sedmých knihách a Eusebia v Kronyce křesťanské v prvniech. Kde jsú Židé bojovní a nečíslní s zemí zaslíbenů, s svatým městem i s kostelem? Pro falešné ne- vinného obžalovánie a na smrt odsú- zenie všecko panstvie jich jest v slu- žebnost nuznú obráceno, mésto jich i s kostelem zkaženo, ani svátost jemu zpomoci mohla, ani po všem světě rozptýlenie; a již ani krále ani vódce ani biskupa ani kostela nemají, oběti jich i s zákonem jich přestaly. A ti jsú byli bohu sami mezi lidmi všeho světa oddělení a zvláštní! A proto i těm pro úklad jich a bez- pravnost neodpustil. Jdi nynie a moci své málomocné úfaje úklady skládaj o nevinných proti spravedlivým, ne- pravost páchaj, čiň moc a bezpravie chudým a nestyď se za svú neu- přiemnost a zlú lest, než ještě se složenú Istí a úklady (by pak dove- dení sebú na vrch nepravosti nebyli) počhlubuj: Jisté Herodesa nejsi uro- zenější ani Faraona bohatší, ani Oga, Seona a Moaba mocnější! Poznaj se (dokudž móžeš, dokudž slušie), co jsi a čiem že byl, a co tě čeká, pohleď! Poněvadž těm velikým nenie odpu-
442 jablko oblúpé a skrájeje jésti,) potom ohledaje se, aby někto nebyl, ktoby jemu překazil, sám proti sobě zdvihl jest pravú ruku a nožem se jest probodl. Takový jest toho bezprav- níka byl konec! Té nešlechetnosti hodná pomsta, že jest děti v Beth- lemě mordovati kázal, a že jest lest a úklad o pánu našem a vysvobo- diteli skládal ! A aby neřekl někto, že jsem sobě to sám smyslil, k svědkóm jej viery hodným a vážným přivedu: Čti sobě Josefa Flavia v druhých a sedmých knihách a Eusebia v Kronice kře- sfťanské v prvních. Jdi nynie a své moci úfaje skládaj úklady o nevin- ných, páchaj nepravosti proti spra- vedlivým, čiň moc a bezpravie chudým, a nestyď se za svú neu- přiemnú a zlú lest, než ještě se chlub složenými Istmi a úklady, by pak dovedeni nebyli: jistě Herodesa nejsi urozenější ani Faraona bohatější, ani Oga a Seona mocnější. Ba chu- dáčku nuzný a špatný, poznaj se, co jsi a čím's byl, a co tě čeká, pohleď; poněvadž těm velikým není odpustěno, věz jistě, že ty nad to šanován nebudes! Nechci o pohanských bez- pravníciech mluviti, kterak jest Julius: Ciesař římský na se sa- mého, to co jest bylo všech, přená- šeje, od Bruta Cassia a od jiných senatoróv v laviciech třmi a třidceti ranami bodenými zabit. Falaris Agrigentský od svých najprvé vyhnán a potom po navrácení ukamenován. Jak mrzkú smrtí Nero bezpravník sšel jest, žádného téměř nenie, kto by neznal. Lentulus Ceparius, Ga- binius a jiní první a čelní z římských kniežat najznamenitějšícho a naj- staršieho rodu, mužní, prieliš stateční a váleční, pro své úklady rozká- IX. 10. Co jest při dskách a při súdu změněno. podati kázal (neb jest obyčej měl sám jablko oblúpě a zkrájeje jésti), potom ohlédaje se aby tu někoho nebylo, ješto by jemu překazil, sám proti sobě zdvihl jest ruku pravú a nožem se jest probodl. Takového jest toho úkladníka ukrutného a ukrut- níka úkladného byl konec! Té nešle- chetnosti hodná pomsta, že jest děti nevinné mordovati rozkázal, a že jest lest, úklad a faleš tajnú o pánu a vysvoboditeli svčta skládal! A aby neřekl někto, že bych to sobě sám smyslil, k svědkóm jej viery hodným přivedu: Čti sobě Jo- sefa v druhých a sedmých knihách a Eusebia v Kronyce křesťanské v prvniech. Kde jsú Židé bojovní a nečíslní s zemí zaslíbenů, s svatým městem i s kostelem? Pro falešné ne- vinného obžalovánie a na smrt odsú- zenie všecko panstvie jich jest v slu- žebnost nuznú obráceno, mésto jich i s kostelem zkaženo, ani svátost jemu zpomoci mohla, ani po všem světě rozptýlenie; a již ani krále ani vódce ani biskupa ani kostela nemají, oběti jich i s zákonem jich přestaly. A ti jsú byli bohu sami mezi lidmi všeho světa oddělení a zvláštní! A proto i těm pro úklad jich a bez- pravnost neodpustil. Jdi nynie a moci své málomocné úfaje úklady skládaj o nevinných proti spravedlivým, ne- pravost páchaj, čiň moc a bezpravie chudým a nestyď se za svú neu- přiemnost a zlú lest, než ještě se složenú Istí a úklady (by pak dove- dení sebú na vrch nepravosti nebyli) počhlubuj: Jisté Herodesa nejsi uro- zenější ani Faraona bohatší, ani Oga, Seona a Moaba mocnější! Poznaj se (dokudž móžeš, dokudž slušie), co jsi a čiem že byl, a co tě čeká, pohleď! Poněvadž těm velikým nenie odpu-
Strana 443
IX. 10. Co jest při dskách a při súdu změněno. zaniem Cicerona, nového člověka a neurozeného, hanebné jsú zvěšeni. Athenští súdce a kniežata několikrát pro bezpravné súdyjsú vyhnáni z země řecké i z mósta, nejednń do jednoho zmordováni ! Toho mléeniem pominüti nechci : Kde jsú ti, kteříž jsú lstí, ńkladem a zradń domácí svatń spravedlivń i nevinnü Ilus na oheň ven z země vydali, a na ni falesnéjsie i Istivéjsic svédomie smyslivée a postaviv&e, faleśneje jsń ji odsńdili daleko, neż obżalovali a zradili, że jest jich neślechetnosti v brání, jakož psáno jest, kázal, je opraviti žá- daje? Kde jsú ti? Již jest i pamět jich s zvukem zahynula! Již jsú i miesta jich zahlazena a s zemí srov- nána, a aby se Písmo naplnilo: „Po- něvadž jsú zradili, učiněno jest obý- vánie jich pusté, a biskupstvie jich ujali jsú jiní se vším zbožiem apan- stviem jich, a již na ně ani rosa nebeská neprší; neb jsú se neroz- pomienali, aby se nad spravedlivym 443 štieno, věz jistě Ze ty chaternéj&í nad to šanován nebudeš! Nechci o pohanských bez- pravnících mluviti, kterak jest Julius ciésař | římský najprvnější, na se samého to což jest bylo všech vóbec, přenášeje, od Bruta, od Kassia a od jiných senátoróv v laviciech třmi a třidceti ranami bodenymi zabit! Falaris Agrigent- sky od svých najprvé z země vy- hnán a po tom po navrácení v svém mésté jest ukamenován. Jak mrzkü smrtí a hanebnü bezpravník Nero sšel jest, žádného téměř nenie, kto by neznal. Lentulus Ceparius, Gabi- nius a jiní první a čelní z římských kniežat najznamenitějšícho rodu a najstaršieho mužní, přieliš stateční a váleční, pro své úklady rozkázaniem Cicerona, nového člověka a neuro- zeného, hanebné jsü zvé&eni. Athen- sti sádce a knieZata nejedná jsü pro hrdost a bezpravnost z země vyhnáni, nékolikráte do jednoho zmor- dováni! Toho mléeniem pominúti no- mohu: Kde jsú ti, kteříž jsú lstí, úkladem a zradú domácí svatú, spra- vedlivń a nevinnů Hus na oheň ven z zemé vydali a na ni faleinéj&ie a lstivéjáie svédomie smyslivsie a slo- živše, falešněje jsú ji daleko odsú- dili než obžalovali? Kde jsú ti? Již jest i pamět jich s zvukem za- hynula! Již jsú i miesta jich zahla- zena a s zemí srovnána, aby se Pi- smo naplnilo: „Poněvadž jsú nevin- ného odsúdili, učiněno jest obývánie jich pusté a biskupstvie ujali jsú jiní, se všiem zbožeim a panstviem jich! A již na ně ani déšť ani rosa ne- beská neprší, neb jsú se nerozpomí- nali, aby se nad spravedlivým slito- vali. — A kde jsú i ti, ješto jsú radu nedávno vydali, aby dobrý a
IX. 10. Co jest při dskách a při súdu změněno. zaniem Cicerona, nového člověka a neurozeného, hanebné jsú zvěšeni. Athenští súdce a kniežata několikrát pro bezpravné súdyjsú vyhnáni z země řecké i z mósta, nejednń do jednoho zmordováni ! Toho mléeniem pominüti nechci : Kde jsú ti, kteříž jsú lstí, ńkladem a zradń domácí svatń spravedlivń i nevinnü Ilus na oheň ven z země vydali, a na ni falesnéjsie i Istivéjsic svédomie smyslivée a postaviv&e, faleśneje jsń ji odsńdili daleko, neż obżalovali a zradili, że jest jich neślechetnosti v brání, jakož psáno jest, kázal, je opraviti žá- daje? Kde jsú ti? Již jest i pamět jich s zvukem zahynula! Již jsú i miesta jich zahlazena a s zemí srov- nána, a aby se Písmo naplnilo: „Po- něvadž jsú zradili, učiněno jest obý- vánie jich pusté, a biskupstvie jich ujali jsú jiní se vším zbožiem apan- stviem jich, a již na ně ani rosa nebeská neprší; neb jsú se neroz- pomienali, aby se nad spravedlivym 443 štieno, věz jistě Ze ty chaternéj&í nad to šanován nebudeš! Nechci o pohanských bez- pravnících mluviti, kterak jest Julius ciésař | římský najprvnější, na se samého to což jest bylo všech vóbec, přenášeje, od Bruta, od Kassia a od jiných senátoróv v laviciech třmi a třidceti ranami bodenymi zabit! Falaris Agrigent- sky od svých najprvé z země vy- hnán a po tom po navrácení v svém mésté jest ukamenován. Jak mrzkü smrtí a hanebnü bezpravník Nero sšel jest, žádného téměř nenie, kto by neznal. Lentulus Ceparius, Gabi- nius a jiní první a čelní z římských kniežat najznamenitějšícho rodu a najstaršieho mužní, přieliš stateční a váleční, pro své úklady rozkázaniem Cicerona, nového člověka a neuro- zeného, hanebné jsü zvé&eni. Athen- sti sádce a knieZata nejedná jsü pro hrdost a bezpravnost z země vyhnáni, nékolikráte do jednoho zmor- dováni! Toho mléeniem pominúti no- mohu: Kde jsú ti, kteříž jsú lstí, úkladem a zradú domácí svatú, spra- vedlivń a nevinnů Hus na oheň ven z zemé vydali a na ni faleinéj&ie a lstivéjáie svédomie smyslivsie a slo- živše, falešněje jsú ji daleko odsú- dili než obžalovali? Kde jsú ti? Již jest i pamět jich s zvukem za- hynula! Již jsú i miesta jich zahla- zena a s zemí srovnána, aby se Pi- smo naplnilo: „Poněvadž jsú nevin- ného odsúdili, učiněno jest obývánie jich pusté a biskupstvie ujali jsú jiní, se všiem zbožeim a panstviem jich! A již na ně ani déšť ani rosa ne- beská neprší, neb jsú se nerozpomí- nali, aby se nad spravedlivým slito- vali. — A kde jsú i ti, ješto jsú radu nedávno vydali, aby dobrý a
Strana 444
444 slitovali.“ Kde jsú ti, kteříž jsú radu nedávno vydali, aby dobrý a upřiemý pravd boZích rozhlasitel, Michal od sv. Jiljie, do vazby najprvé a potom na smrt úkradí vydán byl beze všeho sly- šenie,k kterémuž se jest vždycky volal a dovolati se nikdy nemohl, než bez žalobníka zřetedlného, bez slyšenie a súdu zjevného, bez svědomie jest jat, mocí do vazby těžké vstrčen a jakož se slyší, ukrutně jest mučen až do smrti: kde jsú ti jeho úklad- níci a súdce? Sotva již jednoho neb dva z térady vidíme, a těch co čeká, nevieme! Snad to, co jest Virgilius napsal: O gens infelix, cui te exitio Deus ipse reservat! (Ach &eledi biedná, k jaké tebe pomstě chová bóh!) Tak vždycky božskými zpósoby, u kteréhož nic daremnieho, nic prázdného nenie, lest, úklad, bezpravic, moc takové odplaty své neupfiemnosti berü! Neb ani ten, ktož faleš nalezá, ani ten, ktož jí pomáhá, ani ten, ktož ji proti spravedlivému přemáhá, v čemž koli, kdežkoli, nikdy dlúho nedědie! Ale od proměněnie při dskách v zemi české daleko jsem zašel k pro- měněniem obyčejóv dobrých ve zlé, starých v nové, obyčejných v neslý- chané, pravých v nepravé, upřiemých ve lstivé, sprostných v úkladné, súd- ných v bezpravné, příklady některými hnuv i z cizích zemí starodávními, žádného však nejmenuje ani koho zvláště dotýkaje, než vóbec bez jme- novánie osob píše. Z kteréžto pří- činy, když tak jest, žádný na mne, (jak Cicero praví) hněvati se nemá, leč ten, kto by to sám o sobě pro- hlásil, a o těch, kteříž jsúů pomsty ohavné a přemrzké pro své lsti a IX. 10. Co jest při dskách a pří súdu změněno. úpřiemý pravd božích rozhlasitel, Michal od sv. Jiljie, (kteréhož pro počestnost jmenuji,) do vězenie naj- prvé a potom na mučenie a na smrt úkradí vydán byl, beze všeho slyše- nie, k kterémuž se jest vždycky vo- lal a nikdy se dovolati nemohl, než bez žalobníka zřetedlného, bez slyše- nie a súdu zjevného jat jest mocí, do vězenie těžkého vsazen a jakož jsú lidé mluvili, ukrutně jest až do smrti umučen, a nic na něm vyzvědieno nenie. Kde jsú ti úkladníci? Sotva již jednoho nebo najviece dva z té rady vidiemy; a těch co čeká, ne- viemy. Snad to, což je Virgilius napsal: O gens infelix, cw te exitio fortuna. reservat? (to jest: Ach celedi biedná, k jaké tebe pomstie chovd bóh?). Tak vždycky boZskymi zpó- soby, u kteréhoZz mic daremnieho, nic prázdného menie, lest, üklad, bezpravie, moc, takové odplaty své nevéry béfe! A čímž déle na ta- kové pomsta nepřicházie, tím potom téZ&ie a nesnesitedInéjsie prijde. Neb ani ten, ktož faleš nalezá, ani ten, ktož jie pomáhá, ani ten, ktož po- mocí její proti spravedlivému pře- máhá, nikdy dlüho nedédie! Ale od proménénie pfi dskách zemských daleko jsem zašel k pro- měněniem obyčejóv dobrých ve zlé, starých v nové, obyčejných v neslý- chané, pravých v nepravé, upřiemých v lstivé, sprostnych v úkladné, pří- klady některými hnuv z ciziech zemí a národóv starodávniech, žádného však nejmenuje ani koho zvláště dotýkaje, tuto i ve všech knihách těchto, než vóbec bez jmenovánie osob píše. Z kteréžto příčiny, po- něvadž tak jest, žádný se na mne (jakož Cicero praví) hněvati nemáóž, leč ten, ktož by to sám osobně prvé prohlásil. O těch jsem psal, kteříž
444 slitovali.“ Kde jsú ti, kteříž jsú radu nedávno vydali, aby dobrý a upřiemý pravd boZích rozhlasitel, Michal od sv. Jiljie, do vazby najprvé a potom na smrt úkradí vydán byl beze všeho sly- šenie,k kterémuž se jest vždycky volal a dovolati se nikdy nemohl, než bez žalobníka zřetedlného, bez slyšenie a súdu zjevného, bez svědomie jest jat, mocí do vazby těžké vstrčen a jakož se slyší, ukrutně jest mučen až do smrti: kde jsú ti jeho úklad- níci a súdce? Sotva již jednoho neb dva z térady vidíme, a těch co čeká, nevieme! Snad to, co jest Virgilius napsal: O gens infelix, cui te exitio Deus ipse reservat! (Ach &eledi biedná, k jaké tebe pomstě chová bóh!) Tak vždycky božskými zpósoby, u kteréhož nic daremnieho, nic prázdného nenie, lest, úklad, bezpravic, moc takové odplaty své neupfiemnosti berü! Neb ani ten, ktož faleš nalezá, ani ten, ktož jí pomáhá, ani ten, ktož ji proti spravedlivému přemáhá, v čemž koli, kdežkoli, nikdy dlúho nedědie! Ale od proměněnie při dskách v zemi české daleko jsem zašel k pro- měněniem obyčejóv dobrých ve zlé, starých v nové, obyčejných v neslý- chané, pravých v nepravé, upřiemých ve lstivé, sprostných v úkladné, súd- ných v bezpravné, příklady některými hnuv i z cizích zemí starodávními, žádného však nejmenuje ani koho zvláště dotýkaje, než vóbec bez jme- novánie osob píše. Z kteréžto pří- činy, když tak jest, žádný na mne, (jak Cicero praví) hněvati se nemá, leč ten, kto by to sám o sobě pro- hlásil, a o těch, kteříž jsúů pomsty ohavné a přemrzké pro své lsti a IX. 10. Co jest při dskách a pří súdu změněno. úpřiemý pravd božích rozhlasitel, Michal od sv. Jiljie, (kteréhož pro počestnost jmenuji,) do vězenie naj- prvé a potom na mučenie a na smrt úkradí vydán byl, beze všeho slyše- nie, k kterémuž se jest vždycky vo- lal a nikdy se dovolati nemohl, než bez žalobníka zřetedlného, bez slyše- nie a súdu zjevného jat jest mocí, do vězenie těžkého vsazen a jakož jsú lidé mluvili, ukrutně jest až do smrti umučen, a nic na něm vyzvědieno nenie. Kde jsú ti úkladníci? Sotva již jednoho nebo najviece dva z té rady vidiemy; a těch co čeká, ne- viemy. Snad to, což je Virgilius napsal: O gens infelix, cw te exitio fortuna. reservat? (to jest: Ach celedi biedná, k jaké tebe pomstie chovd bóh?). Tak vždycky boZskymi zpó- soby, u kteréhoZz mic daremnieho, nic prázdného menie, lest, üklad, bezpravie, moc, takové odplaty své nevéry béfe! A čímž déle na ta- kové pomsta nepřicházie, tím potom téZ&ie a nesnesitedInéjsie prijde. Neb ani ten, ktož faleš nalezá, ani ten, ktož jie pomáhá, ani ten, ktož po- mocí její proti spravedlivému pře- máhá, nikdy dlüho nedédie! Ale od proménénie pfi dskách zemských daleko jsem zašel k pro- měněniem obyčejóv dobrých ve zlé, starých v nové, obyčejných v neslý- chané, pravých v nepravé, upřiemých v lstivé, sprostnych v úkladné, pří- klady některými hnuv z ciziech zemí a národóv starodávniech, žádného však nejmenuje ani koho zvláště dotýkaje, tuto i ve všech knihách těchto, než vóbec bez jmenovánie osob píše. Z kteréžto příčiny, po- něvadž tak jest, žádný se na mne (jakož Cicero praví) hněvati nemáóž, leč ten, ktož by to sám osobně prvé prohlásil. O těch jsem psal, kteříž
Strana 445
IX. 10. Co jest při dskách a při súdu změněno. úklady, moci, nepravosti a bezprav- nosti vždycky od boha, někdy i od lidí svých nešlechetností hodné brávali. A to jsem z dvojie příčiny uči- nil: Aby se toho budúcí súdce a po- tomní zhroziece varovali, aby na ně totéž jako na onyno nepřišlo, aby odvrhúce lest, úklady, se všelikú bezpravností a nepravostí, pravdu vedlé svých přísah ve všeliké upřiem- nosti a sprostnosti vedli, křivdu se všeliků lstí a úklady tupili, k spra- vedlnosti viec než k přiezni, k pravdě viec než k nenávisti, k súdu zjev- nému viec než k znášení zrádnému a k tajemnému, k slyšení otevřenému vjec než k obžalování tak lživému jako tajnému, k nevině jednoho kaž- dého, jakžkoli chudého, viec než k daróm a k své moci prchlé a časné prohlédajíce, rozsuzovánie domnění svých raděje protahujíce, než k pomstě bez viny chvátajíce, by se pak i v své prchlosti a prchlivosti zapřisáhli, aby nohy jich rychlé nebývali k vylévání krve, a nevinné zvláště. To jedna příčina z strany správcí, súdcí a kme- tóv a hajtmanóv. Druhá s stranytěch, kteříž k súdu přistůpají aneb přitaženi bývají, aby, jestliže by se jim kdy mimo jich na- ději, spravedlnost a nevinu událo nepravě odsúzenu býti, nebo lestně kdy na ně a úkladně, bezpravností viec než právem, ukrutností a mocí viec než súdem a vinú, falší viec než pravdú saženo bylo, aby trpčli- vost mieti uméli, ne v lánie, ne v hrózy, ne v netrpělivosti, v pomstu se vy- lévajíce, než Pánu a najvyššiemu a najspravedlivéjšiemu Súdci pomstu aby zachovati uměli, a jemu věřili, že jich neviny, jich křivdy ten naj- lép pomstí, kterýž najviec moci, mú- drosti a uměnie má. A v tom aby 445 jsú pomsty těžké, neobyčejné a mrzké pro své lsti, úklady, moci, nepravosti, bezpravnosti často od boha, nenikdy od lidí, od svého svědomie zlého vždycky, brávali a ti, kteříž jsúů jim podobni v tom nebo budů, berúů a bráti budú. A to jsem z dvojie príčiny uči- nil: Aby se toho budůcí a potomní zhroziece varovali, aby na ně to též jako na onyno staré nepřišlo a aby odvrhúce lest, úklady se všeliků nevěrúů a nepravostí, pravdu ve vše- liké upřiemnosti vedli, křivdu se vše- likú lstí, nevěru s bezpravností a s úklady tupili, k spravedlnosti viece nežli k přiezni, k právě viece než k nepřiezni, k nevině jednoho kaž- dého jakžkoli chudého, viece než k daróm anebo k moci své časné a prchlé prohlédajíce, aby nohy jich rychlé k vylévání krve nevinné anebo k zkáze lidí nevinných nebyly. To jedna příčina s strany mocných. Druhá s strany chudších, kteříž spravování od jiných bývají, aby jestli žeby se jim kdy mimo jich naději, spravedlnost a nevinu událo, nepravě utištěnu býti mocí nebo úklady ja- kýmiž koli, prikrytiem viece nespra- vedlnosti a vinú, aby trpělivost měli a zachovati uměli, ne v lánie, ne v hrózy, ne v netrpělivost se vylé- vajíce, a v činěnie, kdyby mohli, nebo v žádánie pomsty, kdyby se mstíti mohli, než najvyššiemu a naj- spravedlivéjšiemu samému a pravému Pánu, kterýž když čas svój uzfie, spravedlnosti přesuzovati bude, po- mstu aby zachovati uměli, kteříž sám odplatí hojně činíciem pýchu; tomu aby věřili, ten jich bezpravie, jich křivdy vrchovatě pomstí, kterýž najviece moci, múdrosti i uménie má. A v tom aby sobě nesteskli ani ustávali, než radčje se veselili,
IX. 10. Co jest při dskách a při súdu změněno. úklady, moci, nepravosti a bezprav- nosti vždycky od boha, někdy i od lidí svých nešlechetností hodné brávali. A to jsem z dvojie příčiny uči- nil: Aby se toho budúcí súdce a po- tomní zhroziece varovali, aby na ně totéž jako na onyno nepřišlo, aby odvrhúce lest, úklady, se všelikú bezpravností a nepravostí, pravdu vedlé svých přísah ve všeliké upřiem- nosti a sprostnosti vedli, křivdu se všeliků lstí a úklady tupili, k spra- vedlnosti viec než k přiezni, k pravdě viec než k nenávisti, k súdu zjev- nému viec než k znášení zrádnému a k tajemnému, k slyšení otevřenému vjec než k obžalování tak lživému jako tajnému, k nevině jednoho kaž- dého, jakžkoli chudého, viec než k daróm a k své moci prchlé a časné prohlédajíce, rozsuzovánie domnění svých raděje protahujíce, než k pomstě bez viny chvátajíce, by se pak i v své prchlosti a prchlivosti zapřisáhli, aby nohy jich rychlé nebývali k vylévání krve, a nevinné zvláště. To jedna příčina z strany správcí, súdcí a kme- tóv a hajtmanóv. Druhá s stranytěch, kteříž k súdu přistůpají aneb přitaženi bývají, aby, jestliže by se jim kdy mimo jich na- ději, spravedlnost a nevinu událo nepravě odsúzenu býti, nebo lestně kdy na ně a úkladně, bezpravností viec než právem, ukrutností a mocí viec než súdem a vinú, falší viec než pravdú saženo bylo, aby trpčli- vost mieti uméli, ne v lánie, ne v hrózy, ne v netrpělivosti, v pomstu se vy- lévajíce, než Pánu a najvyššiemu a najspravedlivéjšiemu Súdci pomstu aby zachovati uměli, a jemu věřili, že jich neviny, jich křivdy ten naj- lép pomstí, kterýž najviec moci, mú- drosti a uměnie má. A v tom aby 445 jsú pomsty těžké, neobyčejné a mrzké pro své lsti, úklady, moci, nepravosti, bezpravnosti často od boha, nenikdy od lidí, od svého svědomie zlého vždycky, brávali a ti, kteříž jsúů jim podobni v tom nebo budů, berúů a bráti budú. A to jsem z dvojie príčiny uči- nil: Aby se toho budůcí a potomní zhroziece varovali, aby na ně to též jako na onyno staré nepřišlo a aby odvrhúce lest, úklady se všeliků nevěrúů a nepravostí, pravdu ve vše- liké upřiemnosti vedli, křivdu se vše- likú lstí, nevěru s bezpravností a s úklady tupili, k spravedlnosti viece nežli k přiezni, k právě viece než k nepřiezni, k nevině jednoho kaž- dého jakžkoli chudého, viece než k daróm anebo k moci své časné a prchlé prohlédajíce, aby nohy jich rychlé k vylévání krve nevinné anebo k zkáze lidí nevinných nebyly. To jedna příčina s strany mocných. Druhá s strany chudších, kteříž spravování od jiných bývají, aby jestli žeby se jim kdy mimo jich naději, spravedlnost a nevinu událo, nepravě utištěnu býti mocí nebo úklady ja- kýmiž koli, prikrytiem viece nespra- vedlnosti a vinú, aby trpělivost měli a zachovati uměli, ne v lánie, ne v hrózy, ne v netrpělivost se vylé- vajíce, a v činěnie, kdyby mohli, nebo v žádánie pomsty, kdyby se mstíti mohli, než najvyššiemu a naj- spravedlivéjšiemu samému a pravému Pánu, kterýž když čas svój uzfie, spravedlnosti přesuzovati bude, po- mstu aby zachovati uměli, kteříž sám odplatí hojně činíciem pýchu; tomu aby věřili, ten jich bezpravie, jich křivdy vrchovatě pomstí, kterýž najviece moci, múdrosti i uménie má. A v tom aby sobě nesteskli ani ustávali, než radčje se veselili,
Strana 446
446 se radovali, když křivdu, nátisky, moc i úklady bcz viny od nešlechet- ných trpie, raděje než na pomstu myslili. Neb to jest dóvod, že se ti najvyššiemu bohu líbie, kteříž se zlým a mocnářóm nemocným nelíbie, jimžto nelíbiti sc, jest dokonale chvá- lenu býti, a že již dobroty nemalý diel mají, když se nešlechetníkóm nelíbie. Neb myslmy sobě co chcem: tak musí býti, že nic od Pána naj- vyššicho, boha, bez příčiny a nadarmo nenie, kterýž zlé lidi, vysoké, mocné, nepravé 1 nešlechetné pro dobré jest zřiedil, aby byl, ktoby utískal muže dobrého a trápil, a dobrý aby měl koho, aby přemáhal. Tojsú nástrojové čertovi, skrze ty on svůú zlost všecku provodí, těmi jako tesař sekerú dělá, sám se dívaje, jakož Origenes a Gregorius mluví: „Kniežata a súd světa a všickni nešlechetnosti služeb- níci, ti jsú lid čertóv, kteříž se vždycky dobrým protivie, o nich lsti, o nich úklady skládají, na ty bezpravností, na ty mocí svů pod úřady svými sahají, ty kradí a súkromě před krá- lem sočie, falešně obžalovávají tajně, a v-uoči všeho zapřie, a když se jim nezdaří, na krále svů bezpravnost vzložie. Pakli se vedlé chtěnie jich zdaří, sobě to ke cti přijímají, aby což se od nich zlé stane, to bylo královské, a což se zdá dobré býti, to aby bylo jich vlastnie. | Máme na takové laskavi býti, kteříž nás tak v dobrotě a v mužnosti cvičie, a nás (s jich však zlým a s jich věčnů škodú a biedů) k dobrému a k věč- nému štěstí (budeme-li však trpělivě jich bezpravie a šibalstva nésti) při- vodie. Neb vždycky z zlého jich spravedlivým nemieněné dobré při- chází. By nebylo Kaina nešlechet- ného, neměli bychom Abele mučedl- níka prvnieho! Odejmi zlost a ne- IX. 10. Co jest při dskách a při súdu změněno. že křivdu trpice, a žádnému ji nečinie. Neb to jest jistý dobroty dóvod a dokonalá chvála: Zlým se nemoci ani líbiti ani zachovati, a že již dobroty nemalý diel mají, když se bezpravníkóm nelíbie. Neb mysl sobě kto co chce: tak musí býti, že muž dobrý (jak Firmianus píše) musí v moci nepravého býti a křivdu trpěti vedlé zpósobu a zřiezenie Pána naj- vyššieho, boha, kterýž bez příčiny a nadarmo nic nečiní, kterýž zlé lidi a ukrutné a bezpravné pro dobré jest zřiedil, aby byli kto by dobrých utískali a trápili, a dobří aby měli koho by přemáhali. To jsú nástro- jové čertovi; skrze ty on svůúů zlost všicku provodí; těmi jako tesař se- kerú dělá, sám se dívaje, jakož Ori- gines a Gregorius mluví. A jsú jich slova tato: „Kniežata a súdce světa a všickni nepravosti služebníci, ti jsú lid čertóv, kteříž se vždycky dobrým protiví, na ně mocí a roz- ličnými úklady sahajíce, súkromně jinam znášejíce, žalujíce, a když se zlé zdaří, jinam své bezpravmnosti výš podadie. Pakli se vedlé chtěnie jich zvede, sobě to ke cti přijmůú, a tak což se od nich zlé stane, to aby bylo cizie, a což se zdá dobré býti; to aby jich bylo vlastnie. Mají dobří na takové laskavi býti, kteříž je tak v mužnosti a v trpělivosti lomie, a je, (s svým však zlým) k najlepšiemu štěstí přivodie; neb vždycky ze zlého jich spravedlivým nemieněné dobré přicházie. By nebylo Kaina úklad- ného, neměli bychom Abele mučedl- níka prvnieho! Odejmi zlost a zá- vist od bratří Josefových, nečísiné množstvie velikého dobrého i Josefu i bratřiem jeho i otci jich, Israhelovi i egyptskému králi i všemu Egyptu i světu odejmeš! Učiň ať kniežat a súdcí i Jidáše nenie, ani kříže,
446 se radovali, když křivdu, nátisky, moc i úklady bcz viny od nešlechet- ných trpie, raděje než na pomstu myslili. Neb to jest dóvod, že se ti najvyššiemu bohu líbie, kteříž se zlým a mocnářóm nemocným nelíbie, jimžto nelíbiti sc, jest dokonale chvá- lenu býti, a že již dobroty nemalý diel mají, když se nešlechetníkóm nelíbie. Neb myslmy sobě co chcem: tak musí býti, že nic od Pána naj- vyššicho, boha, bez příčiny a nadarmo nenie, kterýž zlé lidi, vysoké, mocné, nepravé 1 nešlechetné pro dobré jest zřiedil, aby byl, ktoby utískal muže dobrého a trápil, a dobrý aby měl koho, aby přemáhal. Tojsú nástrojové čertovi, skrze ty on svůú zlost všecku provodí, těmi jako tesař sekerú dělá, sám se dívaje, jakož Origenes a Gregorius mluví: „Kniežata a súd světa a všickni nešlechetnosti služeb- níci, ti jsú lid čertóv, kteříž se vždycky dobrým protivie, o nich lsti, o nich úklady skládají, na ty bezpravností, na ty mocí svů pod úřady svými sahají, ty kradí a súkromě před krá- lem sočie, falešně obžalovávají tajně, a v-uoči všeho zapřie, a když se jim nezdaří, na krále svů bezpravnost vzložie. Pakli se vedlé chtěnie jich zdaří, sobě to ke cti přijímají, aby což se od nich zlé stane, to bylo královské, a což se zdá dobré býti, to aby bylo jich vlastnie. | Máme na takové laskavi býti, kteříž nás tak v dobrotě a v mužnosti cvičie, a nás (s jich však zlým a s jich věčnů škodú a biedů) k dobrému a k věč- nému štěstí (budeme-li však trpělivě jich bezpravie a šibalstva nésti) při- vodie. Neb vždycky z zlého jich spravedlivým nemieněné dobré při- chází. By nebylo Kaina nešlechet- ného, neměli bychom Abele mučedl- níka prvnieho! Odejmi zlost a ne- IX. 10. Co jest při dskách a při súdu změněno. že křivdu trpice, a žádnému ji nečinie. Neb to jest jistý dobroty dóvod a dokonalá chvála: Zlým se nemoci ani líbiti ani zachovati, a že již dobroty nemalý diel mají, když se bezpravníkóm nelíbie. Neb mysl sobě kto co chce: tak musí býti, že muž dobrý (jak Firmianus píše) musí v moci nepravého býti a křivdu trpěti vedlé zpósobu a zřiezenie Pána naj- vyššieho, boha, kterýž bez příčiny a nadarmo nic nečiní, kterýž zlé lidi a ukrutné a bezpravné pro dobré jest zřiedil, aby byli kto by dobrých utískali a trápili, a dobří aby měli koho by přemáhali. To jsú nástro- jové čertovi; skrze ty on svůúů zlost všicku provodí; těmi jako tesař se- kerú dělá, sám se dívaje, jakož Ori- gines a Gregorius mluví. A jsú jich slova tato: „Kniežata a súdce světa a všickni nepravosti služebníci, ti jsú lid čertóv, kteříž se vždycky dobrým protiví, na ně mocí a roz- ličnými úklady sahajíce, súkromně jinam znášejíce, žalujíce, a když se zlé zdaří, jinam své bezpravmnosti výš podadie. Pakli se vedlé chtěnie jich zvede, sobě to ke cti přijmůú, a tak což se od nich zlé stane, to aby bylo cizie, a což se zdá dobré býti; to aby jich bylo vlastnie. Mají dobří na takové laskavi býti, kteříž je tak v mužnosti a v trpělivosti lomie, a je, (s svým však zlým) k najlepšiemu štěstí přivodie; neb vždycky ze zlého jich spravedlivým nemieněné dobré přicházie. By nebylo Kaina úklad- ného, neměli bychom Abele mučedl- níka prvnieho! Odejmi zlost a zá- vist od bratří Josefových, nečísiné množstvie velikého dobrého i Josefu i bratřiem jeho i otci jich, Israhelovi i egyptskému králi i všemu Egyptu i světu odejmeš! Učiň ať kniežat a súdcí i Jidáše nenie, ani kříže,
Strana 447
IX. 10. Co jest při dskách a při súdu změněno. návist od bratří Josefových, nečíslné muožstvie velikého dobrého i Josefovi i bratřím jeho i otci jich, Israhelovi i králi egyptskému odejmeš! Učiň ať Jidáše nenie, ani kříže ani umu- čenie Pána, našeho vysvoboditele, ne- bude! A když kříže nebude, nebudń zkažena knicžata a moci, aniž bude zvítězenie na dřevě kříže! A chceš-li k kofenu pfijíti: By byl čert nepra- vosti v nebi neučinil, anebo po spá- chané nepravosti kdyby od ného vóle zlosti odjata byla, bude i nám válka proti chytrostem jeho odjata, a když války nebude, nebude ani odplaty vitezstvie. * Ale poněvadž otporna moc s svými pomocníky nás k dobrému lomí a zvykánie skrze zlé dábly i lidi na&ie muznosti a dobroty befem, neustá- vajme v trápení à v bezpravnostech nim od nich nastrojenych! Stójme radéje, à ne moc mocí jich, a zže- nilost zlosti jich, mužností dobroty nebeské přemáhajme. Naději Jistu majíce, Ze vysvobozeni od nich ko- neéné budeme, proti jich v&ie nadéji, kdyZ se oni toho najméné domyileti budů, a odplatu neviny své při sobě a nad úkladníky lsti jich a bezprav- nosti pomstu uzříme, jakož psáno jest: Očima svýma hleděti: budeš a odplatu bezpravníkóv uzřieš! A ještě jinde: Ustydłe se mneslechetnict, «a buďte svedeni do pekla! Oněmějte rlove lstiví, kteří mluvie proti spraved- livémau nepravost o pjse a neobyécej- nosti! A na tom jest devátým a posled- ním knihám konec o praviech zemé české. 1. Při sedání v laviciech 447 ani umucenie Pána a svéta vysvobo- ditele nebude! A když kříže a umu- cenie nebude, nebudń zkażena knie- żata a moci, aniž bude zvítězenie na dřievě kříže. A chceš-li k kořenu přijíti: By byl čert nepravosti v nebi se nedopustil, anebo po dopuštění nepravosti kdyby byla od něho vóle zlosti jeho odjata byla, bude i všem dobrým válka proti chytrostem jeho odjata a když války nebude, ne- bude ani odplaty vítězstvie.“ Ale pončvadž otporná moc s svými spolupomocníky spravedlivé a nevinné k dobrému lomí a zvyká- nie skrze zlé dábly i lidi: mužnosti i dobroty své berü, neslusie ustávati v trápeniech a bezpravnostech, od zlych nebo dokonanych nebo nastro- jených, než státi raděje, trvati a je přemáhati a nemoc moci jich a zže- nilost zlosti a lsti jich mužností do- majíce, že od nich konečně vysvobo- zeni budú proti jich všie naději, když se oni toho najméně domýšleti budů, a odplatu neviny své při sobě a nad mocmi odpornymi i üdy jich pomstu uzřie, jakož psáno Jest: Očima tvýma hleděti budeš a odplatu bezprávníkóv uzřieš. A na jiném mie- stě: Když hynůti budů bezpravnict, dívati se budeš. A ještě jinde: Ustydte se nepravi, a buďte svedení do pekla; ončmějte wvlové lstlivt, kteříž mluvie proti spravedlivému nepravost v pýše a v neobyčejnosti! A natom jest devátým a posled- ním knihám konec o praviech země české učiněn. na sadu zemskóm toto jest naj- prvé proměněno, že jsú staří v kuklách jako knóżie nebo Židé
IX. 10. Co jest při dskách a při súdu změněno. návist od bratří Josefových, nečíslné muožstvie velikého dobrého i Josefovi i bratřím jeho i otci jich, Israhelovi i králi egyptskému odejmeš! Učiň ať Jidáše nenie, ani kříže ani umu- čenie Pána, našeho vysvoboditele, ne- bude! A když kříže nebude, nebudń zkažena knicžata a moci, aniž bude zvítězenie na dřevě kříže! A chceš-li k kofenu pfijíti: By byl čert nepra- vosti v nebi neučinil, anebo po spá- chané nepravosti kdyby od ného vóle zlosti odjata byla, bude i nám válka proti chytrostem jeho odjata, a když války nebude, nebude ani odplaty vitezstvie. * Ale poněvadž otporna moc s svými pomocníky nás k dobrému lomí a zvykánie skrze zlé dábly i lidi na&ie muznosti a dobroty befem, neustá- vajme v trápení à v bezpravnostech nim od nich nastrojenych! Stójme radéje, à ne moc mocí jich, a zže- nilost zlosti jich, mužností dobroty nebeské přemáhajme. Naději Jistu majíce, Ze vysvobozeni od nich ko- neéné budeme, proti jich v&ie nadéji, kdyZ se oni toho najméné domyileti budů, a odplatu neviny své při sobě a nad úkladníky lsti jich a bezprav- nosti pomstu uzříme, jakož psáno jest: Očima svýma hleděti: budeš a odplatu bezpravníkóv uzřieš! A ještě jinde: Ustydłe se mneslechetnict, «a buďte svedeni do pekla! Oněmějte rlove lstiví, kteří mluvie proti spraved- livémau nepravost o pjse a neobyécej- nosti! A na tom jest devátým a posled- ním knihám konec o praviech zemé české. 1. Při sedání v laviciech 447 ani umucenie Pána a svéta vysvobo- ditele nebude! A když kříže a umu- cenie nebude, nebudń zkażena knie- żata a moci, aniž bude zvítězenie na dřievě kříže. A chceš-li k kořenu přijíti: By byl čert nepravosti v nebi se nedopustil, anebo po dopuštění nepravosti kdyby byla od něho vóle zlosti jeho odjata byla, bude i všem dobrým válka proti chytrostem jeho odjata a když války nebude, ne- bude ani odplaty vítězstvie.“ Ale pončvadž otporná moc s svými spolupomocníky spravedlivé a nevinné k dobrému lomí a zvyká- nie skrze zlé dábly i lidi: mužnosti i dobroty své berü, neslusie ustávati v trápeniech a bezpravnostech, od zlych nebo dokonanych nebo nastro- jených, než státi raděje, trvati a je přemáhati a nemoc moci jich a zže- nilost zlosti a lsti jich mužností do- majíce, že od nich konečně vysvobo- zeni budú proti jich všie naději, když se oni toho najméně domýšleti budů, a odplatu neviny své při sobě a nad mocmi odpornymi i üdy jich pomstu uzřie, jakož psáno Jest: Očima tvýma hleděti budeš a odplatu bezprávníkóv uzřieš. A na jiném mie- stě: Když hynůti budů bezpravnict, dívati se budeš. A ještě jinde: Ustydte se nepravi, a buďte svedení do pekla; ončmějte wvlové lstlivt, kteříž mluvie proti spravedlivému nepravost v pýše a v neobyčejnosti! A natom jest devátým a posled- ním knihám konec o praviech země české učiněn. na sadu zemskóm toto jest naj- prvé proměněno, že jsú staří v kuklách jako knóżie nebo Židé
Strana 448
448 IX. 10. Co jest při dskách a při súdu změněno. na súdu sedali; kterýž obyčej za našie paměti pan Jaroš Stra- novský jest zachovával. A jest dosti lidí starých, kteříž to pa matují, že jsú tak staří kmetové na súdu sedali. 2. Dále změněno jest, že jsú prvé póhony jedni na druhé brávali bez osobnieho před starostú přiznánie, po listu neb po služebníku, po súsedu neb po přieteli. A tak jest bylo přede mnú i za mne držáno, až jest (neviem od koho) změněno a ustanoveno, aby každý k starostovi, ktož by chtěl koho pohnati, osobně sám přišel. Skrze kteréžto změněnie pohánějíciemu jest práce a útrat, a pohnanému škod přičiněno. Tak že póvod, když sám z domu několiko mil s osobami a koňmi několika jeti k starostovi musí, útraty své tu počítá, moha to listem nebo jedním poslem zjednati. Pohnanému jest škod přičiněno, že což póvod utratí sám několik mil jeda pro póhon, to k škodám pohnaného bude přidáno, a bude-li odsúzen, ty škody póvodu vedlé jiných platiti musí. Pakli póvod bude odsúzen, což jest utratil sám pro útok nebo pro póhon jezdě, napřed v tom hy- núti bude, a k tomu škody jiné, kterúž jest pohnanému připravil, jemu platiti musí. Než prvé jest dosti bylo, útok nebo póhon listem nebo poslem vzieti, a k svědčení nebo k súdu osobně státi. A z toho jest nikdy žádných zmatkóv nepřicházelo, ani jest o nich kdy slýcháno a čteno, než nestál-li jest póvod na svědčení nebo k súdu, svój póhon jest ztratil, a od pohna- ného mohl hned ze škod pohnán býti. Z jaké se jest příčiny a pro jaký užitek ta proměna stala, nenie neužitečné toho po- hlédati a na to se poptati, poněvadž listové obranní, uvázánie, bránie, zvodové, úmluvy, panovánie, odhádánie, kteréž ty všecky věci i jedna každá z nich jest póhonu větčie, avšak to všecko jednomu každému toho potřebujíciemu bez jeho přítomnosti a osobnieho přiznánie dává se od desk po jeho listu nebo po služebníku, a jiného mnoho. Při kterýchžto věcech mohlo by se spieše viece nebezpečenstvie a zmatkóv přihoditi, nežli při útokóv vkládání nebo póhonóv brání bez osobnieho přiznánie. Při súdu také dvorském to se ještě do dnešnieho drží dne, že, ktož co na KMsti vyslúží, nechodí sám s listem ke dskám, než pošle kohož chce, a dává se list provolací bez přiznánie výpros- níka u desk dvorských, a též se otpor klade dání královskému a výprose od druhé strany po poslu, po listu, bez přítomnosti
448 IX. 10. Co jest při dskách a při súdu změněno. na súdu sedali; kterýž obyčej za našie paměti pan Jaroš Stra- novský jest zachovával. A jest dosti lidí starých, kteříž to pa matují, že jsú tak staří kmetové na súdu sedali. 2. Dále změněno jest, že jsú prvé póhony jedni na druhé brávali bez osobnieho před starostú přiznánie, po listu neb po služebníku, po súsedu neb po přieteli. A tak jest bylo přede mnú i za mne držáno, až jest (neviem od koho) změněno a ustanoveno, aby každý k starostovi, ktož by chtěl koho pohnati, osobně sám přišel. Skrze kteréžto změněnie pohánějíciemu jest práce a útrat, a pohnanému škod přičiněno. Tak že póvod, když sám z domu několiko mil s osobami a koňmi několika jeti k starostovi musí, útraty své tu počítá, moha to listem nebo jedním poslem zjednati. Pohnanému jest škod přičiněno, že což póvod utratí sám několik mil jeda pro póhon, to k škodám pohnaného bude přidáno, a bude-li odsúzen, ty škody póvodu vedlé jiných platiti musí. Pakli póvod bude odsúzen, což jest utratil sám pro útok nebo pro póhon jezdě, napřed v tom hy- núti bude, a k tomu škody jiné, kterúž jest pohnanému připravil, jemu platiti musí. Než prvé jest dosti bylo, útok nebo póhon listem nebo poslem vzieti, a k svědčení nebo k súdu osobně státi. A z toho jest nikdy žádných zmatkóv nepřicházelo, ani jest o nich kdy slýcháno a čteno, než nestál-li jest póvod na svědčení nebo k súdu, svój póhon jest ztratil, a od pohna- ného mohl hned ze škod pohnán býti. Z jaké se jest příčiny a pro jaký užitek ta proměna stala, nenie neužitečné toho po- hlédati a na to se poptati, poněvadž listové obranní, uvázánie, bránie, zvodové, úmluvy, panovánie, odhádánie, kteréž ty všecky věci i jedna každá z nich jest póhonu větčie, avšak to všecko jednomu každému toho potřebujíciemu bez jeho přítomnosti a osobnieho přiznánie dává se od desk po jeho listu nebo po služebníku, a jiného mnoho. Při kterýchžto věcech mohlo by se spieše viece nebezpečenstvie a zmatkóv přihoditi, nežli při útokóv vkládání nebo póhonóv brání bez osobnieho přiznánie. Při súdu také dvorském to se ještě do dnešnieho drží dne, že, ktož co na KMsti vyslúží, nechodí sám s listem ke dskám, než pošle kohož chce, a dává se list provolací bez přiznánie výpros- níka u desk dvorských, a též se otpor klade dání královskému a výprose od druhé strany po poslu, po listu, bez přítomnosti
Strana 449
IX. 10. Co jest při dskách a při súdu změněno. 449 osobnie. Též od súdu komornieho vydává se list póhonný na každého, bez osobnie přítomnosti póvoda. 3. Změněno jest dále rokóv při póhoniech opravovánie. Kdežto prvé každý, ktož jest koho k zemskému súdu nebo k úředničiemu poháněl, vždycky jest sobě po vzdání súdu do druhých suchých dní rok ve dvú nedělí k témuž súdu opraviti musil k budúcím suchým dnóm najprvé přištím [po vzdání súdu k budúcím suchým dnóm najprvé příštiem rok opravoval]; a tudy skrze roku opravenie k súdu se volaje a hláse, a to dotud, dokudž jest póhon jeho k slyšení a k rozeznání nepřišel. A to takové rokóv opravovánie od starých Čechóv jest nalezeno a od počátku práv v zemi české tak jest držáno bylo a zachováváno, jakožto všemi dskami póhonnými, zemskými trhovými, zápisnými malými i velikými, od najstarších i od těch ohnilých počnúce, móž zřetedlně a světle okázáno býti. Kdež to od starých Čechóv (jako i jiné všecko) ne bez rozumu, ne bez příčiny, ani nadarmo jest vymyšleno. Tudy zajisté skrze rokóv opravovánie poznávaly jsú se pře nerozsúzené, jako nazpátek skrze rokóv neopravo- vánie pře nebo rozsúzené, nebo smluvené, nebo skrze jednoho z stran smrti minulé, nebo skrze vizy vloženie zdvižené. Kdež skrze to zdviženie, aby sobě póvodové rokóv neopravovali a k súdu se nehlásili, hleď na to kto chce očima, myslí, v jaké jest smiešenie vešlo, že toho ničiemž rozeznati žádný nemóž, které jsú minulé, a které neminulé pře skrze nestánie, leč když se na ně k súdu volá! Z toho škodu všickni pohnaní znamenitú nésti musejí, že když se rokové neopravují, viz na póhony klásti pro rokóv neopravenie (jako jsú prvé dělali) nemohú, s zname- nitú škodú svú. Neb se jest nejednú přiházelo, že pohnaný, když jest sobě roku póvod neopravil, vizu na póhon vlože, ten póhon jest zdvihl a póvoda ze škod pohnal, a mezi tiem jest smlúvy nebo lepšicho štěstie dočekal, ne nikdy také i póvoda k zmat- kóm přivedl; kdež nynie skrze zdviženie toho, aby rokové opra- vováni nebyli, pohnaný těch všech obran i užitkóv zbaven jest. A tak z toho zdviženie a proměněnie aby rokové opravováni ne- byli, póvodóm se jest dobře, ale pohnaným nevelmi dobře stalo. 4. Po změnění rokóv opravovánie změněno jest i viz kla- denie na póhony pro neopravenie rokóv. Všehrd. 29
IX. 10. Co jest při dskách a při súdu změněno. 449 osobnie. Též od súdu komornieho vydává se list póhonný na každého, bez osobnie přítomnosti póvoda. 3. Změněno jest dále rokóv při póhoniech opravovánie. Kdežto prvé každý, ktož jest koho k zemskému súdu nebo k úředničiemu poháněl, vždycky jest sobě po vzdání súdu do druhých suchých dní rok ve dvú nedělí k témuž súdu opraviti musil k budúcím suchým dnóm najprvé přištím [po vzdání súdu k budúcím suchým dnóm najprvé příštiem rok opravoval]; a tudy skrze roku opravenie k súdu se volaje a hláse, a to dotud, dokudž jest póhon jeho k slyšení a k rozeznání nepřišel. A to takové rokóv opravovánie od starých Čechóv jest nalezeno a od počátku práv v zemi české tak jest držáno bylo a zachováváno, jakožto všemi dskami póhonnými, zemskými trhovými, zápisnými malými i velikými, od najstarších i od těch ohnilých počnúce, móž zřetedlně a světle okázáno býti. Kdež to od starých Čechóv (jako i jiné všecko) ne bez rozumu, ne bez příčiny, ani nadarmo jest vymyšleno. Tudy zajisté skrze rokóv opravovánie poznávaly jsú se pře nerozsúzené, jako nazpátek skrze rokóv neopravo- vánie pře nebo rozsúzené, nebo smluvené, nebo skrze jednoho z stran smrti minulé, nebo skrze vizy vloženie zdvižené. Kdež skrze to zdviženie, aby sobě póvodové rokóv neopravovali a k súdu se nehlásili, hleď na to kto chce očima, myslí, v jaké jest smiešenie vešlo, že toho ničiemž rozeznati žádný nemóž, které jsú minulé, a které neminulé pře skrze nestánie, leč když se na ně k súdu volá! Z toho škodu všickni pohnaní znamenitú nésti musejí, že když se rokové neopravují, viz na póhony klásti pro rokóv neopravenie (jako jsú prvé dělali) nemohú, s zname- nitú škodú svú. Neb se jest nejednú přiházelo, že pohnaný, když jest sobě roku póvod neopravil, vizu na póhon vlože, ten póhon jest zdvihl a póvoda ze škod pohnal, a mezi tiem jest smlúvy nebo lepšicho štěstie dočekal, ne nikdy také i póvoda k zmat- kóm přivedl; kdež nynie skrze zdviženie toho, aby rokové opra- vováni nebyli, pohnaný těch všech obran i užitkóv zbaven jest. A tak z toho zdviženie a proměněnie aby rokové opravováni ne- byli, póvodóm se jest dobře, ale pohnaným nevelmi dobře stalo. 4. Po změnění rokóv opravovánie změněno jest i viz kla- denie na póhony pro neopravenie rokóv. Všehrd. 29
Strana 450
450 IX. 10. Co jest při dskách a při súdu změněno. 5. Změněno jest i póvodóv od pohnaných ze škod pohá- něnie, kteréž jsú ještě nevelmi dávno súzeny bývaly i nálezy panskými přisuzovány. Což dskami póhonnými i nálezy mnohými móž snadně provedeno býti, a což ještě nejedni v paměti, kte- rýmž jsú přisuzovány, držie. Někteří pak skrze póhonu vizami zdviženie pro neopravenie rokóv ze škod od pohnaných jsúce pohnáni, súdu nečekajíce, ty summy, z čehož jsú od nich po- hnáni byli, hned jsú pohnaným kladli, aby jich zase o svú při vizú jim zdviženú poháněti mohli. A známé slovo jest, „kteréž pře jmenovány nebudú, roky sobě opraviece, jeďte domóv.“ 6. Jiná proměna: Ve všech přiech, za starých i nedávno za našie paměti, každý tak póvod jako pohnaný mohl jest sobě poručníka udělati, aby miesto něho stál k súdu. To jest nynie zjinačeno, že ktož jeden druhého z moci pohánie, tak póvod jako pohnaný, aby obá osobně, žádných poručníkóv sobě v té při nečiniece, před súdem stála. 7. Jiná proměna, že každý, ktož jest byl pohnán k svě- domí, musil pod přísahú svědčiti u desk. Městóm jest to oblehčeno, že měšťané před konšely toho města svědčiti a kon- šelé jich svědomie spíšíce k súdu poslati mají, pečetí městskú zapečetiece. 8. Jiná proměna, že prvé na súdě zemském samy póhonné pře jsú toliko rozsuzovány a slyšány bývaly, jiné žádné; nynie se i strannie slyšie, a jest jim den úterní odložen. A že jsú toliko pře póhonné na súdě zemském súzeny bývaly, to dskami všemi póhonnými najstaršími móž hned provedeno býti, neb to zemské právo káže a známé slovo panské, že „pře strannie ne z práva, než z milosti súdiemy.“ 9. Jiná proměna, že vždycky od staradávna, ktož jest měl pohnán býti k súdu, jedním komorníkem toliko samým býval jest poháněn, neb tak práva země české kážic. To svěd- čenie póhonóv všech světle ukazuje, kdež komorník, kterýž póhony vysvědčuje, řieká: Pohnal jsem, jako jeden, ne Pohnala jsva, jako dvá. To všecky dsky póhonné ukazují a na to volají, kdež při každém póhonu toliko se jeden všudy a vždycky komor- ník píše, a nikdež dvá, při všech o všecky věci póhoniech, i o dědictvie, kdež se po třikrát pohánie, ale vždycky jedniem toliko, jiným však a jiným komorníkem. A to všudy při všech těch
450 IX. 10. Co jest při dskách a při súdu změněno. 5. Změněno jest i póvodóv od pohnaných ze škod pohá- něnie, kteréž jsú ještě nevelmi dávno súzeny bývaly i nálezy panskými přisuzovány. Což dskami póhonnými i nálezy mnohými móž snadně provedeno býti, a což ještě nejedni v paměti, kte- rýmž jsú přisuzovány, držie. Někteří pak skrze póhonu vizami zdviženie pro neopravenie rokóv ze škod od pohnaných jsúce pohnáni, súdu nečekajíce, ty summy, z čehož jsú od nich po- hnáni byli, hned jsú pohnaným kladli, aby jich zase o svú při vizú jim zdviženú poháněti mohli. A známé slovo jest, „kteréž pře jmenovány nebudú, roky sobě opraviece, jeďte domóv.“ 6. Jiná proměna: Ve všech přiech, za starých i nedávno za našie paměti, každý tak póvod jako pohnaný mohl jest sobě poručníka udělati, aby miesto něho stál k súdu. To jest nynie zjinačeno, že ktož jeden druhého z moci pohánie, tak póvod jako pohnaný, aby obá osobně, žádných poručníkóv sobě v té při nečiniece, před súdem stála. 7. Jiná proměna, že každý, ktož jest byl pohnán k svě- domí, musil pod přísahú svědčiti u desk. Městóm jest to oblehčeno, že měšťané před konšely toho města svědčiti a kon- šelé jich svědomie spíšíce k súdu poslati mají, pečetí městskú zapečetiece. 8. Jiná proměna, že prvé na súdě zemském samy póhonné pře jsú toliko rozsuzovány a slyšány bývaly, jiné žádné; nynie se i strannie slyšie, a jest jim den úterní odložen. A že jsú toliko pře póhonné na súdě zemském súzeny bývaly, to dskami všemi póhonnými najstaršími móž hned provedeno býti, neb to zemské právo káže a známé slovo panské, že „pře strannie ne z práva, než z milosti súdiemy.“ 9. Jiná proměna, že vždycky od staradávna, ktož jest měl pohnán býti k súdu, jedním komorníkem toliko samým býval jest poháněn, neb tak práva země české kážic. To svěd- čenie póhonóv všech světle ukazuje, kdež komorník, kterýž póhony vysvědčuje, řieká: Pohnal jsem, jako jeden, ne Pohnala jsva, jako dvá. To všecky dsky póhonné ukazují a na to volají, kdež při každém póhonu toliko se jeden všudy a vždycky komor- ník píše, a nikdež dvá, při všech o všecky věci póhoniech, i o dědictvie, kdež se po třikrát pohánie, ale vždycky jedniem toliko, jiným však a jiným komorníkem. A to všudy při všech těch
Strana 451
IX. 10. Co jest při dskách a při súdu změněno. 451 póhoniech o dědictvie takto stojí: Komorník první byl jest Krk nebo Tomek, druhý Cikule nebo Teřiešek, třetí Sticha nebo Křížek, a nikdež nestojí „dvá komorníky“, než „komorník“, ani „druzí“ nebo „třetí“, než „druhý“ a „třetí“ a „prvý“. A tak jest za mého u desk bytie vždycky bylo zachováváno. To také i všecka práv vedenie též svědčie, že jeden komorník na úmluvu, jeden na zvod, jeden na panovánie, jeden na odhádánie, na škod ohledánie jeden, jeden k veřejiem i na jiná práva všecka vycházie, všudy a vždycky jeden, a nikdež dvá. To všecky dsky zápisné i trhové též svědčie, kdež zřetedlně všudy stojí, že s jedniem, nebo s samým komorníkem bude moci bráti a též s jedniem nebo s samým komorníkem bude se moci uvázati. Ale snad jsú tomu staří ne- rozuměli, aby bylo jedniem komorníkem snáze a lépe poháněti než-li dvěma. Byli jsú však někdy za starých (ale tomu již pamětníkóv nenie) ve všech krajiech póvodové ne komorníci; a ti jsú svědomi byli, jedenkaždý v svém kraji, všech siedel panských, zemanských i dědinných. A že jest země hustá a dobře osedlá zemany byla (nebyloť ještě skupovánie zeman ani siedel zemanských bořenie, a tvrzí i zámkóv zemanských kaženie a s zemí srovnávánie, ani rybníky zeman i sedlákóv, vsí i dědin i luk vytopovánie): z té příčiny ti póvodové pro velikú zeman a vsí v zemi české hustost a počet téměř nečíslný od starých byli jsú vymyšleni, ne aby oni poháněli (neb jest jim to nepři- ležalo), ale aby komorníkóm okazovali siedla těch, kteříž jsú měli býti pohnáni, a aby komorníky k jich siedlóm povodili [dovedli], z kteréžto příčiny i póvodové jsú slúli. To všecka stará komorničie registra světle ukazují. Ale potom když jest země téměř třetí diel zpuštěn válkami a mory, a siedel zeman- ských množstvie přielišné v každém kraji jest zahubeno a roz- bořeno, a co po meči, ohni a moru zóstalo, to jest s větčie téměř strany rybníky zatopeno: nebylo póvodóv viece potřebie, aby komorníka k pohnaným povodili; neb když jsú zemané zřiedli v zemi, ta sama řiedkost lidí odjala jest všelikú mýlku, kteráž při každém množství se nalezá. A co jsú prvé v množ- ství lidí a siedel komorníkóm póvodové bývali, to nynie v řied- kosti jest jim každý starosta, kterýž se na póvodu, když útok béře, nebo na jeho poslu vyptaje o pohnaném, kde v kterém kraji sedí a k kterému městu nebo městečku přisedí, to vše 29*
IX. 10. Co jest při dskách a při súdu změněno. 451 póhoniech o dědictvie takto stojí: Komorník první byl jest Krk nebo Tomek, druhý Cikule nebo Teřiešek, třetí Sticha nebo Křížek, a nikdež nestojí „dvá komorníky“, než „komorník“, ani „druzí“ nebo „třetí“, než „druhý“ a „třetí“ a „prvý“. A tak jest za mého u desk bytie vždycky bylo zachováváno. To také i všecka práv vedenie též svědčie, že jeden komorník na úmluvu, jeden na zvod, jeden na panovánie, jeden na odhádánie, na škod ohledánie jeden, jeden k veřejiem i na jiná práva všecka vycházie, všudy a vždycky jeden, a nikdež dvá. To všecky dsky zápisné i trhové též svědčie, kdež zřetedlně všudy stojí, že s jedniem, nebo s samým komorníkem bude moci bráti a též s jedniem nebo s samým komorníkem bude se moci uvázati. Ale snad jsú tomu staří ne- rozuměli, aby bylo jedniem komorníkem snáze a lépe poháněti než-li dvěma. Byli jsú však někdy za starých (ale tomu již pamětníkóv nenie) ve všech krajiech póvodové ne komorníci; a ti jsú svědomi byli, jedenkaždý v svém kraji, všech siedel panských, zemanských i dědinných. A že jest země hustá a dobře osedlá zemany byla (nebyloť ještě skupovánie zeman ani siedel zemanských bořenie, a tvrzí i zámkóv zemanských kaženie a s zemí srovnávánie, ani rybníky zeman i sedlákóv, vsí i dědin i luk vytopovánie): z té příčiny ti póvodové pro velikú zeman a vsí v zemi české hustost a počet téměř nečíslný od starých byli jsú vymyšleni, ne aby oni poháněli (neb jest jim to nepři- ležalo), ale aby komorníkóm okazovali siedla těch, kteříž jsú měli býti pohnáni, a aby komorníky k jich siedlóm povodili [dovedli], z kteréžto příčiny i póvodové jsú slúli. To všecka stará komorničie registra světle ukazují. Ale potom když jest země téměř třetí diel zpuštěn válkami a mory, a siedel zeman- ských množstvie přielišné v každém kraji jest zahubeno a roz- bořeno, a co po meči, ohni a moru zóstalo, to jest s větčie téměř strany rybníky zatopeno: nebylo póvodóv viece potřebie, aby komorníka k pohnaným povodili; neb když jsú zemané zřiedli v zemi, ta sama řiedkost lidí odjala jest všelikú mýlku, kteráž při každém množství se nalezá. A co jsú prvé v množ- ství lidí a siedel komorníkóm póvodové bývali, to nynie v řied- kosti jest jim každý starosta, kterýž se na póvodu, když útok béře, nebo na jeho poslu vyptaje o pohnaném, kde v kterém kraji sedí a k kterému městu nebo městečku přisedí, to vše 29*
Strana 452
452 IX. 10. Co jest při dskách a při súdu změněno. komorníkóm na ceduli vypíše, a jako prstem, kde kto sedí, jim okáže. Aniž jsú také ti jistí póvodové poháněli, ani jsú té moci měli, než toliko vodili komorníky a dovodili k těm, ktož jsú měli poháněni býti. Ale aby kdy dvá komorníky spolu k súdu pohonila nebo jaké jiné právo vedla, toho žádný věčně dskami ani nálezy panskými neokáže, neb jsú proti tomu dsky všecky, práva vědenie všecka, všechny dsky zápisné i trhové, kdež tak uvázánie jako bránie s jedním se oboje koná komorníkem, se dvěma nikdy. I to póhonóv vysvědčovánie, kdež tak svědčí vždycky Pohnal jsem, a Pohnala sva nikdy. I stará komorničie registra (neb nová na samého komorníka ukazují) to též v sobě držie, kdež se jest každému póvodu ne méně dávalo než komor- níku, ješto kdyby dvá komorníky poháněla, čímž by horší byl jeden druhého, aby se jednomu viece, druhému méně dávalo? 10. Jiná proměna, že za starých každý komorník sám jest své póhony (aby všudy a ve všem pravda při súdu zemském držána byla) vysvědčoval, kohož jest koli poháněl. Ale nynie jeden vysvědčuje všecky, a někdy ten, ktož póhony vysvědčuje, žádného jest k těm suchým dnóm nepoháněl, a proto vždy řieká Pohnal jsem. (Ale snesitedlněje by bylo, kdyby řiekal Pohnán jest; ale hned všeliká proměna zřiezenie starého mysl i uši urážie!) 11. Jiná proměna, že za starých v velikých přiech vždycky jest trój póhon na pohnaného vycházel, aby se v veliké nesnázi pohnaný mohl dostatečněje opatřiti, delší čas a prostrannější v trojiem póhonu k radám i k hledání přátel i všech potřeb své při užitečných maje nežli v jednom. A také se žalobníku jeho spieše při trojím póhonu mohlo by nenic přihoditi proti právu, nenic i příhodami stranniemi kromě práva, skrze nemoc nebo na cestě (jako se jednomu mnoho přiházie a jinak by se přihoditi mohlo), nežli při jednom póhonu. Skrze kteréžto pří- hody pohnanému mnoho k polepšení pře jeho přijíti by mohlo. To nynie jest změněno, s užitkem póvoda malým, ale se škodú pohnaného nemalú, že již k každé při jedním se toliko póhonem pohánie, k malé jako k veliké, kromě póhonu o dědictvie. 12. Jiná proměna, že se zápisové někteří tak z desk vy- mazují, aby žádným obyčejem přečteni býti nemohli; což se v starých dskách těžce a nesnadně najde.
452 IX. 10. Co jest při dskách a při súdu změněno. komorníkóm na ceduli vypíše, a jako prstem, kde kto sedí, jim okáže. Aniž jsú také ti jistí póvodové poháněli, ani jsú té moci měli, než toliko vodili komorníky a dovodili k těm, ktož jsú měli poháněni býti. Ale aby kdy dvá komorníky spolu k súdu pohonila nebo jaké jiné právo vedla, toho žádný věčně dskami ani nálezy panskými neokáže, neb jsú proti tomu dsky všecky, práva vědenie všecka, všechny dsky zápisné i trhové, kdež tak uvázánie jako bránie s jedním se oboje koná komorníkem, se dvěma nikdy. I to póhonóv vysvědčovánie, kdež tak svědčí vždycky Pohnal jsem, a Pohnala sva nikdy. I stará komorničie registra (neb nová na samého komorníka ukazují) to též v sobě držie, kdež se jest každému póvodu ne méně dávalo než komor- níku, ješto kdyby dvá komorníky poháněla, čímž by horší byl jeden druhého, aby se jednomu viece, druhému méně dávalo? 10. Jiná proměna, že za starých každý komorník sám jest své póhony (aby všudy a ve všem pravda při súdu zemském držána byla) vysvědčoval, kohož jest koli poháněl. Ale nynie jeden vysvědčuje všecky, a někdy ten, ktož póhony vysvědčuje, žádného jest k těm suchým dnóm nepoháněl, a proto vždy řieká Pohnal jsem. (Ale snesitedlněje by bylo, kdyby řiekal Pohnán jest; ale hned všeliká proměna zřiezenie starého mysl i uši urážie!) 11. Jiná proměna, že za starých v velikých přiech vždycky jest trój póhon na pohnaného vycházel, aby se v veliké nesnázi pohnaný mohl dostatečněje opatřiti, delší čas a prostrannější v trojiem póhonu k radám i k hledání přátel i všech potřeb své při užitečných maje nežli v jednom. A také se žalobníku jeho spieše při trojím póhonu mohlo by nenic přihoditi proti právu, nenic i příhodami stranniemi kromě práva, skrze nemoc nebo na cestě (jako se jednomu mnoho přiházie a jinak by se přihoditi mohlo), nežli při jednom póhonu. Skrze kteréžto pří- hody pohnanému mnoho k polepšení pře jeho přijíti by mohlo. To nynie jest změněno, s užitkem póvoda malým, ale se škodú pohnaného nemalú, že již k každé při jedním se toliko póhonem pohánie, k malé jako k veliké, kromě póhonu o dědictvie. 12. Jiná proměna, že se zápisové někteří tak z desk vy- mazují, aby žádným obyčejem přečteni býti nemohli; což se v starých dskách těžce a nesnadně najde.
Strana 453
Zavřenie všech knih. 453 A abych po proměnách široce chodě z miery knih nevy- stúpil, a dlúhostí proměn vyčítaje, čtúcím tesknouti abych neu- činil, o zvláštniech proměnách ne nic pověděv, o obecných pro- měnách ještě zmienku učině, k konci se přiblížím. 13. Učiněna jest ještě, a to za mého u desk bytie, ve všech dskách proměna, že se již dsky všecky česky píší, kteréž jsú se od počátku vždycky latině psávaly. V tom se škody veliké nezná, a užitku také, leč ten, abychom jazyk svój (po- něvadž jsmy Čechové) i třeli i rozšiřovali, neb jsú toho i jiní národové pilni, a německy se učiece, abychom česky i psali i mluvili, a v obyčejiech dobrých a českých trvajíce, abychom se v horšie neměnili. 14. Chtěli jsú však před časy nedávno minulými nejedni, (a o to jsú i na sněmiech obecních nejednú mluvili) aby každý spravedlnost svú sám sobě doma choval, a dsky aby v listy byly proměněny; též také aby se sami po krajiech súdili, súdu zem- ského i jiných súdóv nechajíce, a tak což jest od předkóv a starých Čechóv pracně a pilně nalezeno i ustaveno, to aby v zapomenutie vešlo a v nic obráceno bylo. A z těžka by k tomu nebylo přišlo, by tomu za času nebylo odepřieno! A o tom proměnění a o správě při súdiech i při dskách potud jest povědieno. Zavřenie všech knih. (Dlerukopisu križovnického.) (Dle rukopisu universitního.) Máte urození páni, páni z Po- stupic, knihy o práviech, o súdiech i o dskách země české, prací a pil- ností mú sepsané, kteréž jsem já ne pro své chlubenie, ani pro chválu a lehký vietr od lidí pocházející ne- snadně shledávaje spisoval, ale pro práv a země české řádóv připomie- nánie a chválenie, pro své i lidské nepaměti zpomoženie, pro užitek (ač však z toho jaký bude moci vzat býti) VMstí najprvé a potom jiných skrze VMst mnohých. Máte urození páni, páni z Po- stupic, knihy o práviech, o súdiech i o dskách země české, prací a pil- ností mú sepsané, kteréž jsem já ne pro své chlubenie ani pro chválu a lehký vietr od lidí pocházející nesnadně shledávaje spisoval, ale pro práv a země české řádóv při- pomínánie a chválenie a pro své i lidské nepaměti zpomoženie; pro užitek také (ač však z toho jaký bude moci vzat býti) VMsti naj- prvé a potom jiných skrze VMst mnohých.
Zavřenie všech knih. 453 A abych po proměnách široce chodě z miery knih nevy- stúpil, a dlúhostí proměn vyčítaje, čtúcím tesknouti abych neu- činil, o zvláštniech proměnách ne nic pověděv, o obecných pro- měnách ještě zmienku učině, k konci se přiblížím. 13. Učiněna jest ještě, a to za mého u desk bytie, ve všech dskách proměna, že se již dsky všecky česky píší, kteréž jsú se od počátku vždycky latině psávaly. V tom se škody veliké nezná, a užitku také, leč ten, abychom jazyk svój (po- něvadž jsmy Čechové) i třeli i rozšiřovali, neb jsú toho i jiní národové pilni, a německy se učiece, abychom česky i psali i mluvili, a v obyčejiech dobrých a českých trvajíce, abychom se v horšie neměnili. 14. Chtěli jsú však před časy nedávno minulými nejedni, (a o to jsú i na sněmiech obecních nejednú mluvili) aby každý spravedlnost svú sám sobě doma choval, a dsky aby v listy byly proměněny; též také aby se sami po krajiech súdili, súdu zem- ského i jiných súdóv nechajíce, a tak což jest od předkóv a starých Čechóv pracně a pilně nalezeno i ustaveno, to aby v zapomenutie vešlo a v nic obráceno bylo. A z těžka by k tomu nebylo přišlo, by tomu za času nebylo odepřieno! A o tom proměnění a o správě při súdiech i při dskách potud jest povědieno. Zavřenie všech knih. (Dlerukopisu križovnického.) (Dle rukopisu universitního.) Máte urození páni, páni z Po- stupic, knihy o práviech, o súdiech i o dskách země české, prací a pil- ností mú sepsané, kteréž jsem já ne pro své chlubenie, ani pro chválu a lehký vietr od lidí pocházející ne- snadně shledávaje spisoval, ale pro práv a země české řádóv připomie- nánie a chválenie, pro své i lidské nepaměti zpomoženie, pro užitek (ač však z toho jaký bude moci vzat býti) VMstí najprvé a potom jiných skrze VMst mnohých. Máte urození páni, páni z Po- stupic, knihy o práviech, o súdiech i o dskách země české, prací a pil- ností mú sepsané, kteréž jsem já ne pro své chlubenie ani pro chválu a lehký vietr od lidí pocházející nesnadně shledávaje spisoval, ale pro práv a země české řádóv při- pomínánie a chválenie a pro své i lidské nepaměti zpomoženie; pro užitek také (ač však z toho jaký bude moci vzat býti) VMsti naj- prvé a potom jiných skrze VMst mnohých.
Strana 454
454 Kteréžto také knihy VMsti ra- děje jsem než komu jinému dal i nápis učinil, kterýmž jsem zemské dobré k mysli vždycky viece, než své vlastnie býti seznal, ne sám já toliko, ale i jiní dobří všickni. Pro kteréžto obecnie a zemské i pána svého krále JMsti dobré beze všech daróv nikdy jste VMti nákladóv, útrat, statku i zboží svých nelitovali, kolikrátž jest toho a když koli po- třebie bylo. A pro dobré zemské a pána svého krále JMti v zřetedlná ne- bezpečenstvie životy i hrdla svá, vně i v zemi doma, svobodně jste vydá- vali. I země brániece i meze její a hranice k rozmnožení slávy její a cti Vaší rozšířujíce, vedlé zemských práv vždycky stojíce, v ničemž proti pra- vóm nikdy nevystupujíce, země jste se VMsti a pána svého včrně, stále a mužně po všecky časy držeti ráčili. Na žádného se moc jak koli veliků, ani na sílu jakž koli nepřemoženů ne- ohledajíce; k žádným slibóm, k žád- ným daróm (viem co mluvím) očí svých neobracujíce, tuhému nepřie- teli zemskému a velmi mocnému té- měř v hrdle vždycky seděvše, ato tak nepohnutě, že jsú ani odstupujících příkladové VMstí s úmysla Vašeho hnúti nemohli. A ač jsú nejednů rozliční puntové, rozliční zápisové a závazkové v zemi české se po straně dáli: však jste VMsti v žádná pun- továnie, v žádné zápisy, ani v které závazky nikdy s žádným jíti neráčili, než při pánu svém, při zemi a při práviech zemských s svů škodůú a hrdla nebezpečenstviem nepohnutí sto- jíce, čest a dobré obecnie Pána svého všem užitkóm zvláštniem, všem ško- dám domácím, všemnebezpečenstviem vždycky předkládajíce. Předky své sobě v tom za příklad vzemše, kte- říž pro své viery zachovánie [pro svú Zavřenie všech knih. Kteréžto knihy VMsti raděje jsem než komu jinému dal a nápis učinil, kterýmž jsem zemské dobré k mysli vždycky viece, nežli své vlastnie býti seznal, ne sám já toliko, ale i jiní dobří mnozí. Pro kteréžto obecnie zemské i pána svého krále JMsti dobré nikdy jste Vaše Msti nákladóv, útrat, statku a zboží svých nelitovali, kolik- krátž jest toho a když koli potřebie bylo. Pro dobré zemské a pána svého krále v zřetedlná nebezpečenstvie životy i hrdla svá, vně i v zemi a doma, svobodně jste vydávali. Země brániece a meze jejie k rozmnožení slávy její a cti Vašie rozšiřujíce, vedlé zemských práv vždycky se zachovávajíce, v ničemž proti nim nevystupujíce, země jste se a pána svého věrně, stále a mužně po všecky časy držetí ráčili. Na žádného se moc jakž koli velikú ani sílu jakž koli ne- přemoženů neohlédajíce, k žádným slibóm, k žádným daróm (viem co mluvím) očí svých neobracujíce, tu- hému nepříteli zemskému a velmi lstnému a mocnému téměř v hrdle vždycky seděvše. A v tom jste tak nepohnutě stáli, že jsúů ani odstupu- jících příkladové VMsti s úmysla hnúti nemohli. A ač jsú se nejednů rozliční puntové a zápisové dáli, však jste v takové s žádným neráčili jíti, dobré obecné a pokoj všem užitkóm zvláštniem, škodám i nebezpečenstvím předkládajíce. Předky své sobě v tem za příklad vzemše, kteříž pro své vicry, zachovánie a mužnost v radách královských ustavičně jsú zaslúžilí býti, a pro svú hodnost velikými a téměř najprvnějšími úřady v zemi české jsú darováni a uctěni,
454 Kteréžto také knihy VMsti ra- děje jsem než komu jinému dal i nápis učinil, kterýmž jsem zemské dobré k mysli vždycky viece, než své vlastnie býti seznal, ne sám já toliko, ale i jiní dobří všickni. Pro kteréžto obecnie a zemské i pána svého krále JMsti dobré beze všech daróv nikdy jste VMti nákladóv, útrat, statku i zboží svých nelitovali, kolikrátž jest toho a když koli po- třebie bylo. A pro dobré zemské a pána svého krále JMti v zřetedlná ne- bezpečenstvie životy i hrdla svá, vně i v zemi doma, svobodně jste vydá- vali. I země brániece i meze její a hranice k rozmnožení slávy její a cti Vaší rozšířujíce, vedlé zemských práv vždycky stojíce, v ničemž proti pra- vóm nikdy nevystupujíce, země jste se VMsti a pána svého včrně, stále a mužně po všecky časy držeti ráčili. Na žádného se moc jak koli veliků, ani na sílu jakž koli nepřemoženů ne- ohledajíce; k žádným slibóm, k žád- ným daróm (viem co mluvím) očí svých neobracujíce, tuhému nepřie- teli zemskému a velmi mocnému té- měř v hrdle vždycky seděvše, ato tak nepohnutě, že jsú ani odstupujících příkladové VMstí s úmysla Vašeho hnúti nemohli. A ač jsú nejednů rozliční puntové, rozliční zápisové a závazkové v zemi české se po straně dáli: však jste VMsti v žádná pun- továnie, v žádné zápisy, ani v které závazky nikdy s žádným jíti neráčili, než při pánu svém, při zemi a při práviech zemských s svů škodůú a hrdla nebezpečenstviem nepohnutí sto- jíce, čest a dobré obecnie Pána svého všem užitkóm zvláštniem, všem ško- dám domácím, všemnebezpečenstviem vždycky předkládajíce. Předky své sobě v tom za příklad vzemše, kte- říž pro své viery zachovánie [pro svú Zavřenie všech knih. Kteréžto knihy VMsti raděje jsem než komu jinému dal a nápis učinil, kterýmž jsem zemské dobré k mysli vždycky viece, nežli své vlastnie býti seznal, ne sám já toliko, ale i jiní dobří mnozí. Pro kteréžto obecnie zemské i pána svého krále JMsti dobré nikdy jste Vaše Msti nákladóv, útrat, statku a zboží svých nelitovali, kolik- krátž jest toho a když koli potřebie bylo. Pro dobré zemské a pána svého krále v zřetedlná nebezpečenstvie životy i hrdla svá, vně i v zemi a doma, svobodně jste vydávali. Země brániece a meze jejie k rozmnožení slávy její a cti Vašie rozšiřujíce, vedlé zemských práv vždycky se zachovávajíce, v ničemž proti nim nevystupujíce, země jste se a pána svého věrně, stále a mužně po všecky časy držetí ráčili. Na žádného se moc jakž koli velikú ani sílu jakž koli ne- přemoženů neohlédajíce, k žádným slibóm, k žádným daróm (viem co mluvím) očí svých neobracujíce, tu- hému nepříteli zemskému a velmi lstnému a mocnému téměř v hrdle vždycky seděvše. A v tom jste tak nepohnutě stáli, že jsúů ani odstupu- jících příkladové VMsti s úmysla hnúti nemohli. A ač jsú se nejednů rozliční puntové a zápisové dáli, však jste v takové s žádným neráčili jíti, dobré obecné a pokoj všem užitkóm zvláštniem, škodám i nebezpečenstvím předkládajíce. Předky své sobě v tem za příklad vzemše, kteříž pro své vicry, zachovánie a mužnost v radách královských ustavičně jsú zaslúžilí býti, a pro svú hodnost velikými a téměř najprvnějšími úřady v zemi české jsú darováni a uctěni,
Strana 455
Zavřenie všech knib. vieru] a muZnost v radách královských ustavičně býti zaslúžili jsú, a pro čest a hodnost svú velikými a téměř najpřednějšími úřady v zemi české jsú darováni a uctěni, miesta sobě přednie mužnostmi svými ohradivše. Na kteréžto předky VMti hle- diece jako v zrcadla, co sluší a co nesluší, dostatečně sezřieti móžete, od domácích rodu svého příkladóv k cizím oči obraceti potřeby nema- jíce. Neb jsú ti nikdy proti zemi, nikdy proti pánu svému nebývali, než vedlé země vždycky, vedlé pánóv svých vždycky nepohnutě stojíce, ač jsú proto statku nemálo ztratili, však jsú cti sobě, i VMtem, potomním svým, ne málo, než mnohem viece dobyli, kteréžto VMstem jsń za najvětčie zbożie a bohatstvie nechali a zó- stavili. Kterychżto że v tom nelenivć nasledujete, z té příčiny sc VMstem cti a slávy neumenšuje, než den ode dne viece a viece přibývá a přibý- vati bohdá (buď komu libo nebo žel) bude! Již o spravedlnosti, kterúž jste ke všem s dobrotivostí a svobodń zachovati přivykli, i k svým lidem, beze všech bezpravných a znovu vy- myšlených robot, zádav, nátiskóv a nových obtěžování, (skrze vína totižto mezi lidi: své po městečkách i po vsech rozvážení a po chalupách jich i po domech, kdyžby píti nemohli nebo nechtěli, po několika pintách každému roznášení i jiných obchodóv městských a kupcckých vedení, jako někteří dělají) — o té spravedlnosti VMtí lépe jest mlčeti nežli co málo povědieti. Málo se slyší od lidí, aby na VMsti žalovali pro zádavy bez- pravné anebo nátisky vymyšlené. Poněvadž i viny spravedlivě propa- dené milostivě všem všecky odpü- 455 Kterýchžto předkóv Vašich, že nelenivě následujete, z té příčiny se cti a slávy VMsti neumenšuje, než den ode dne viece a viece (chtěj kdo nebo nechtěj) přibývá. Již o spravedlnosti, kterúž jste ke viem s svobodü zachovávati při- vykli, i k svým lidem, beze všech bezpravných a znovu vymyšlených robot, zádav, nátiskóv a nových ob- těžování, i bez jiných obchodóv měst- skych à kupeckych vedení — o té spravedlnosti a miernosti VMsti lépe jest mlčeti nežli co málo po- věděti. Málo se od lidí cizích i do- mácích slyší, aby na VMst žalo- vali pro zádavy bezpravné anebo nátisky vymyšlené. Poněvadž i viny spravedlivě propadené milostivě všem všecky odpůúštíte, ne z škod lidí, a poddaných svých sobě užitky při- vodiece. Privśtivost VMsti vsecky lidi dobré v se obracie, táhne stálá upřiemnost, vine viery a upřiemnosti
Zavřenie všech knib. vieru] a muZnost v radách královských ustavičně býti zaslúžili jsú, a pro čest a hodnost svú velikými a téměř najpřednějšími úřady v zemi české jsú darováni a uctěni, miesta sobě přednie mužnostmi svými ohradivše. Na kteréžto předky VMti hle- diece jako v zrcadla, co sluší a co nesluší, dostatečně sezřieti móžete, od domácích rodu svého příkladóv k cizím oči obraceti potřeby nema- jíce. Neb jsú ti nikdy proti zemi, nikdy proti pánu svému nebývali, než vedlé země vždycky, vedlé pánóv svých vždycky nepohnutě stojíce, ač jsú proto statku nemálo ztratili, však jsú cti sobě, i VMtem, potomním svým, ne málo, než mnohem viece dobyli, kteréžto VMstem jsń za najvětčie zbożie a bohatstvie nechali a zó- stavili. Kterychżto że v tom nelenivć nasledujete, z té příčiny sc VMstem cti a slávy neumenšuje, než den ode dne viece a viece přibývá a přibý- vati bohdá (buď komu libo nebo žel) bude! Již o spravedlnosti, kterúž jste ke všem s dobrotivostí a svobodń zachovati přivykli, i k svým lidem, beze všech bezpravných a znovu vy- myšlených robot, zádav, nátiskóv a nových obtěžování, (skrze vína totižto mezi lidi: své po městečkách i po vsech rozvážení a po chalupách jich i po domech, kdyžby píti nemohli nebo nechtěli, po několika pintách každému roznášení i jiných obchodóv městských a kupcckých vedení, jako někteří dělají) — o té spravedlnosti VMtí lépe jest mlčeti nežli co málo povědieti. Málo se slyší od lidí, aby na VMsti žalovali pro zádavy bez- pravné anebo nátisky vymyšlené. Poněvadž i viny spravedlivě propa- dené milostivě všem všecky odpü- 455 Kterýchžto předkóv Vašich, že nelenivě následujete, z té příčiny se cti a slávy VMsti neumenšuje, než den ode dne viece a viece (chtěj kdo nebo nechtěj) přibývá. Již o spravedlnosti, kterúž jste ke viem s svobodü zachovávati při- vykli, i k svým lidem, beze všech bezpravných a znovu vymyšlených robot, zádav, nátiskóv a nových ob- těžování, i bez jiných obchodóv měst- skych à kupeckych vedení — o té spravedlnosti a miernosti VMsti lépe jest mlčeti nežli co málo po- věděti. Málo se od lidí cizích i do- mácích slyší, aby na VMst žalo- vali pro zádavy bezpravné anebo nátisky vymyšlené. Poněvadž i viny spravedlivě propadené milostivě všem všecky odpůúštíte, ne z škod lidí, a poddaných svých sobě užitky při- vodiece. Privśtivost VMsti vsecky lidi dobré v se obracie, táhne stálá upřiemnost, vine viery a upřiemnosti
Strana 456
456 Zavřenie všech knih. štíte, ne ze škod lidí a poddaných svých sobě užitky, než z svých škod poddaným svým přivodiece. Přívěti- vost VMstí všecky lidi dobré k sobě obrací, táhne stálá upřiemnost, vine nelstivá, než viery a upřiemnosti plná ochotnost, brání mužná lítost všech dobrých, kterýmž se křivda, nátisk, bezpravie nebo úklad děje, a spravedlivá přísnost všecky zlé káže pod mocí VMstí postavené. Tudy se jest stalo, že na dvoře VMstí všem dobrým jest svoboda, a žádnému zmatečnému, žádnému zlému nenie miesta. Jsú všickni dobří po zboží VMstí opatrností a radou VMstí dostatečně ohraženi, tak poddaní VMstí jako všickni jiní, do- mácí i cizozemci, že po gruntech VMstí vždycky každý pocestný svo- bodně ve dne i v noci beze všic brani jakéž kolivěk zbožie vésti nebo hnáti a (jako řiekají) zlato na hlavě nésti, bez škody i všelikého nebez- pečenstvie pronésti móže. Toho dó- vod jest dnem i nocí zkušenie ve- zdejšie u VMstí. Ne tak po ciziech gruntiech. Což v mysli jest, to se i v slo- viech nalézá, a čehož v mysli nenie, to se ani v sloviech neokazuje. Ne- nie tu, aby se jiné na hotově v ja- zyku mělo, jakžby ukazovalo, a jiné v zavření srdce a mysli se chovalo. Což jest u jiných nejedněch a někte- rých za múdrost a za umění najvyššie přijato, kteříž (jako Plautus mluví,) jednú rukú chleba podávají a v druhé kámen drží, a kdyby tak mluvili jakž myslie nebo tak myslili jakž mluví, zdálo by se jim, že jsú zhlúpěli. Dobře činiti komuž koli móžeta, neškoditi žádnému, VMstí jest. Tudy jest přišlo, že jsú všickni dobří pobožní VMstí dostatečně opatřeni a ohraženi, že po gruntiech VMsti každý svobodně pocestný ve dne i v noci beze všie brani jakéž- koli zbožie vézti nebo nésti nebo hnáti i jeti beze všie škody své a nebezpečenstvie móže. Toho dóvod jest dnem i nocí zkušenie ustavične. Což u VMsti v mysli jest, to se i v sloviech nalézá, a čehož v mysli nenie, to se ani v slovicch neokazuje. Nenie tu, aby se jiné na hotovè v ja- zyku mělo a jiné v zavření srdce a mysli se chovalo. Což jest u jiných lidí ne jedněch za múdrost a za umění najvyšší přijato, kteříž (jako Plautus mluví) jednú rukú chleba podávají a v druhé kámen držie, a kdyby tak jakž myslí, i mluvili, zdálo by se jim, že jsú hlúpi. plna snadnost, brání mužná lítost- nevinných, kterýmž se křivda, moc, bezpravie nebo úklad děje, všecky zlé spravedlivá přiesnost káže. Bych měl sílu a velikomyslnost, stálost, vieru, držemnost, miernost Dobře činiti komuž koli móžte, neškoditi žádnému, domácie VMsti jest. Bych měl sílu a velikomyslnost, stálost, držemnost, a při všech skut-
456 Zavřenie všech knih. štíte, ne ze škod lidí a poddaných svých sobě užitky, než z svých škod poddaným svým přivodiece. Přívěti- vost VMstí všecky lidi dobré k sobě obrací, táhne stálá upřiemnost, vine nelstivá, než viery a upřiemnosti plná ochotnost, brání mužná lítost všech dobrých, kterýmž se křivda, nátisk, bezpravie nebo úklad děje, a spravedlivá přísnost všecky zlé káže pod mocí VMstí postavené. Tudy se jest stalo, že na dvoře VMstí všem dobrým jest svoboda, a žádnému zmatečnému, žádnému zlému nenie miesta. Jsú všickni dobří po zboží VMstí opatrností a radou VMstí dostatečně ohraženi, tak poddaní VMstí jako všickni jiní, do- mácí i cizozemci, že po gruntech VMstí vždycky každý pocestný svo- bodně ve dne i v noci beze všic brani jakéž kolivěk zbožie vésti nebo hnáti a (jako řiekají) zlato na hlavě nésti, bez škody i všelikého nebez- pečenstvie pronésti móže. Toho dó- vod jest dnem i nocí zkušenie ve- zdejšie u VMstí. Ne tak po ciziech gruntiech. Což v mysli jest, to se i v slo- viech nalézá, a čehož v mysli nenie, to se ani v sloviech neokazuje. Ne- nie tu, aby se jiné na hotově v ja- zyku mělo, jakžby ukazovalo, a jiné v zavření srdce a mysli se chovalo. Což jest u jiných nejedněch a někte- rých za múdrost a za umění najvyššie přijato, kteříž (jako Plautus mluví,) jednú rukú chleba podávají a v druhé kámen drží, a kdyby tak mluvili jakž myslie nebo tak myslili jakž mluví, zdálo by se jim, že jsú zhlúpěli. Dobře činiti komuž koli móžeta, neškoditi žádnému, VMstí jest. Tudy jest přišlo, že jsú všickni dobří pobožní VMstí dostatečně opatřeni a ohraženi, že po gruntiech VMsti každý svobodně pocestný ve dne i v noci beze všie brani jakéž- koli zbožie vézti nebo nésti nebo hnáti i jeti beze všie škody své a nebezpečenstvie móže. Toho dóvod jest dnem i nocí zkušenie ustavične. Což u VMsti v mysli jest, to se i v sloviech nalézá, a čehož v mysli nenie, to se ani v slovicch neokazuje. Nenie tu, aby se jiné na hotovè v ja- zyku mělo a jiné v zavření srdce a mysli se chovalo. Což jest u jiných lidí ne jedněch za múdrost a za umění najvyšší přijato, kteříž (jako Plautus mluví) jednú rukú chleba podávají a v druhé kámen držie, a kdyby tak jakž myslí, i mluvili, zdálo by se jim, že jsú hlúpi. plna snadnost, brání mužná lítost- nevinných, kterýmž se křivda, moc, bezpravie nebo úklad děje, všecky zlé spravedlivá přiesnost káže. Bych měl sílu a velikomyslnost, stálost, vieru, držemnost, miernost Dobře činiti komuž koli móžte, neškoditi žádnému, domácie VMsti jest. Bych měl sílu a velikomyslnost, stálost, držemnost, a při všech skut-
Strana 457
Zavřenie všech knih. 457 při všech skutciech VMsti, i mluvenie svobodu, také štědrost a jiné mužnosti VMstí vypravovati, času by mi se spieše a slov než účinkóv VMstí znamenitých, cti plných i chvály hodných nedostalo. Kteréžto veliké, mnohé, nečíslné a řiedké mužnosti při VMstech od mnohých lidí znamenitých, vtipných, rozumných i dobrých v pravdě a skutku shlednuté příčinu jsú i mně daly, abych tyto knihy úsilé mého k VMtem dal a obrátil. Nebo komu jest bylo příhodněje o zemském dobrém, to- tižto o práviech, súdiech a dskách i svobodách zemských dar, ačkoli malý, obrátiti, než k těm, kteříž o zemské dobré pilně, věrně, nákladně, přiemně i pracně se starajíce vždycky usilují? Odkudž snad neprostředně takovému úmyslu skutečnému bude moci zpomoženo býti, kterýžto při VMtech vždycky beze všeho přetrženie trvá. A ač snad málo těmito knihami k známosti práv, svobod, súdóv i desk zemských přidáno VMtem bude moci býti, poněvadž to téměř všecko prvé v známosti a zvyklosti skutečné i v paměti a v mysli VMstí jest složeno, nežli ode mne tuto sepsáno, a skrze živé předkóv VMtí příklady vždycký se v mysl Vaší Mti ukládá, kolikrátž v zmienku VMtem přichá- zejí: však skrze napomenutie, skrze chválenie předkóv VMtí a starodáv- ních Čechóv, skrze rozšiřovánie i ozna- movánie práv, svobod i súdóv, zřie- zení zemských, ne všem tak jako VMtem známých, k větčí pilnosti a práci mysl VMtí bude se moci hnúti, že ne uměnie VMtem přidávaje, než chtěnie rozněcuje. Kteréžto knihy račte VMsti ode mne s vděčností přijieti a dobře sú- diti a ne čísti toliko ale i přečísti. A toto dánie mé doma toliko chovati, ciech VMsti i mluvenie miernost, a jiné mužnosti Vaší Msti vypravovati, času by mi se spieše a slov než účinkóv VMsti chvály hodných ne- dostalo. Kteréžto veliké a řiedké muž- nosti při VMsti od mnohých lidí znamenitých, dobrých a rozumných v pravdě a v skutku shledané, pří- činu jsú i mně daly, abych tyto knihy úsilé mého k VMsti obrátil. Neb komu jest bylo příhodněje o zem- ském dobrém, to jest o praviech, súdiech a dskách zemských dar, ač- koli malý, obratiti, nežli k těm, kteříž o zemské dobré věrně a upřiemně se starajíce, pracně a nákladně vždycky usilují. Odkudž snad neprostředně takovému úmyslu skutečnému bude moci zpomoženo býti. Kterýžto dar račte VMsti ode mne s vděčností přijieti a dobře súditi a ne čisti toliko, ale i přie- čísti. A toto dánie mé doma toliko
Zavřenie všech knih. 457 při všech skutciech VMsti, i mluvenie svobodu, také štědrost a jiné mužnosti VMstí vypravovati, času by mi se spieše a slov než účinkóv VMstí znamenitých, cti plných i chvály hodných nedostalo. Kteréžto veliké, mnohé, nečíslné a řiedké mužnosti při VMstech od mnohých lidí znamenitých, vtipných, rozumných i dobrých v pravdě a skutku shlednuté příčinu jsú i mně daly, abych tyto knihy úsilé mého k VMtem dal a obrátil. Nebo komu jest bylo příhodněje o zemském dobrém, to- tižto o práviech, súdiech a dskách i svobodách zemských dar, ačkoli malý, obrátiti, než k těm, kteříž o zemské dobré pilně, věrně, nákladně, přiemně i pracně se starajíce vždycky usilují? Odkudž snad neprostředně takovému úmyslu skutečnému bude moci zpomoženo býti, kterýžto při VMtech vždycky beze všeho přetrženie trvá. A ač snad málo těmito knihami k známosti práv, svobod, súdóv i desk zemských přidáno VMtem bude moci býti, poněvadž to téměř všecko prvé v známosti a zvyklosti skutečné i v paměti a v mysli VMstí jest složeno, nežli ode mne tuto sepsáno, a skrze živé předkóv VMtí příklady vždycký se v mysl Vaší Mti ukládá, kolikrátž v zmienku VMtem přichá- zejí: však skrze napomenutie, skrze chválenie předkóv VMtí a starodáv- ních Čechóv, skrze rozšiřovánie i ozna- movánie práv, svobod i súdóv, zřie- zení zemských, ne všem tak jako VMtem známých, k větčí pilnosti a práci mysl VMtí bude se moci hnúti, že ne uměnie VMtem přidávaje, než chtěnie rozněcuje. Kteréžto knihy račte VMsti ode mne s vděčností přijieti a dobře sú- diti a ne čísti toliko ale i přečísti. A toto dánie mé doma toliko chovati, ciech VMsti i mluvenie miernost, a jiné mužnosti Vaší Msti vypravovati, času by mi se spieše a slov než účinkóv VMsti chvály hodných ne- dostalo. Kteréžto veliké a řiedké muž- nosti při VMsti od mnohých lidí znamenitých, dobrých a rozumných v pravdě a v skutku shledané, pří- činu jsú i mně daly, abych tyto knihy úsilé mého k VMsti obrátil. Neb komu jest bylo příhodněje o zem- ském dobrém, to jest o praviech, súdiech a dskách zemských dar, ač- koli malý, obratiti, nežli k těm, kteříž o zemské dobré věrně a upřiemně se starajíce, pracně a nákladně vždycky usilují. Odkudž snad neprostředně takovému úmyslu skutečnému bude moci zpomoženo býti. Kterýžto dar račte VMsti ode mne s vděčností přijieti a dobře súditi a ne čisti toliko, ale i přie- čísti. A toto dánie mé doma toliko
Strana 458
458 ne je ven vypúštéti. Pakli se VMsti zdáti bude i jiným vóbec vydati, jestli že je užitečné býti obci a do- brým usúdíte, to při VMsti stój, pod takovú však vymienků: Bylo-li by co při nich (jakož mi se zdá) od ně- kterého nevelmi dobrého nalezeno, ješto by se jemu zle líbilo, tu vinu VMst sama abyste podstúpiti ráčili a se mne na se přijieti anebo mne před takovým každým zlostným brá- niti. Poněvadž již taková vina ne má, kterýž jsem chtěl, aby zachováno doma toto sepsánie bylo, než VMsti bude, že jste je ven pustiti ráčili. Neb úmysl mój jest, aby toto mé jakéž koli sepsánie ne prvé než po mé smrti mezi lidi vóbec vyšlo, kromě VMstí; pro některých nepřátel mých lítů zlost proti mně beze všie pří- činy slušné neslušné zdviženú, k fa- lešnému a tajemnému jich polizačóv a mých úkladníkóv znešení, kteří jsú mně vždycky tak velmi v mrzko- sti byli, jak jsem se já jim velmi nelíbil. A již jsú někteří doma, a ji- ných za sebú tudiež pozoví. Neb to v pravdě řieci mohu, že těchto knih ode mne žádný člověk živý nemá. V kterýchž nic psáno nenie, což by dskami, nálezy, obyčejem, roz- umem neb obecními právy prove- deno býti nemohlo, jakož jsem i na- před o tom oznámil. Kteréžto knihy jestliže se VMtem dobře líbiti budú, k tomu se myslí i skutkem přičiním, prodlí-li mi Pán mój života, abych podlé o- becních | práv o těchto týchž věcech jiné knihy a těchto užiteč- néjšie : sepsal, Poněvadž jsem tuto viece psal to, což se jest v zemi české zachovávalo za mého úřadu a přede mnůú, nežli co se jest po Zavřenie všech knih. chovati, ne ven je a na světlo mezi lidi vypúšstěti; neb jeho ne tak súdím hodného, aby v mnohých ruce smělo přijieti; a zvláště mezi těmito všudy pokaženými obyčeji, kdež i dobrým úmyslem skutky učiněné nejední z nakažených obyčejóv zlé súdie. A že se mně súdu všech vóbec o mé práci a usilí podniknúti nezdá, z té príčiny račte to doma chovati, ven (žádným obyčejem) nevypůúůštějície. Pakli se přes tuto mů vóli a žádost Vaší Msti zdáti bude, někdy i jiným vóbec vydati, tehdy nejinak než pod túto výmienku to račte uči- niti: Bylo-li by co v těchto psáních (jakož mi se nezdá), ješto by se ně- komu nebo některým zle líbilo, tu vinu abyste sami podstúpiti ráčili a se mne na se přejali, a mne před takovým každým bránili, beze všech mých pótek a nesnází. Poněvadž již taková vina ne má by byla, kterýž jsem nechtěl, než aby doma toto mé sepsánie chováno bylo, než VMsti, kdyžby se Vám zdálo ven a světlo je vypustiti. Neb úmysl mój ten jest, aby ne prvé než po devieti létech, jakož Oracius radí, mezi lidí vóbec vyšlo, poněvadž těchto knih žádný jiný ode mne kromě VMsti nemá. V kterýchž nic psáno nenie, což by nemohlo dskami, nálezy, obyče- jem, rozumem nebo obecním zacho- vániem nebo jinými dóvody provedeno býti, jakož jsem i napřed osvědčoval. A což koli v nich psáno jest, bez úrazu všech, i dotýkánie jednoho každého psáno jest, s žádného škodůú, s užitkem nežádného.
458 ne je ven vypúštéti. Pakli se VMsti zdáti bude i jiným vóbec vydati, jestli že je užitečné býti obci a do- brým usúdíte, to při VMsti stój, pod takovú však vymienků: Bylo-li by co při nich (jakož mi se zdá) od ně- kterého nevelmi dobrého nalezeno, ješto by se jemu zle líbilo, tu vinu VMst sama abyste podstúpiti ráčili a se mne na se přijieti anebo mne před takovým každým zlostným brá- niti. Poněvadž již taková vina ne má, kterýž jsem chtěl, aby zachováno doma toto sepsánie bylo, než VMsti bude, že jste je ven pustiti ráčili. Neb úmysl mój jest, aby toto mé jakéž koli sepsánie ne prvé než po mé smrti mezi lidi vóbec vyšlo, kromě VMstí; pro některých nepřátel mých lítů zlost proti mně beze všie pří- činy slušné neslušné zdviženú, k fa- lešnému a tajemnému jich polizačóv a mých úkladníkóv znešení, kteří jsú mně vždycky tak velmi v mrzko- sti byli, jak jsem se já jim velmi nelíbil. A již jsú někteří doma, a ji- ných za sebú tudiež pozoví. Neb to v pravdě řieci mohu, že těchto knih ode mne žádný člověk živý nemá. V kterýchž nic psáno nenie, což by dskami, nálezy, obyčejem, roz- umem neb obecními právy prove- deno býti nemohlo, jakož jsem i na- před o tom oznámil. Kteréžto knihy jestliže se VMtem dobře líbiti budú, k tomu se myslí i skutkem přičiním, prodlí-li mi Pán mój života, abych podlé o- becních | práv o těchto týchž věcech jiné knihy a těchto užiteč- néjšie : sepsal, Poněvadž jsem tuto viece psal to, což se jest v zemi české zachovávalo za mého úřadu a přede mnůú, nežli co se jest po Zavřenie všech knih. chovati, ne ven je a na světlo mezi lidi vypúšstěti; neb jeho ne tak súdím hodného, aby v mnohých ruce smělo přijieti; a zvláště mezi těmito všudy pokaženými obyčeji, kdež i dobrým úmyslem skutky učiněné nejední z nakažených obyčejóv zlé súdie. A že se mně súdu všech vóbec o mé práci a usilí podniknúti nezdá, z té príčiny račte to doma chovati, ven (žádným obyčejem) nevypůúůštějície. Pakli se přes tuto mů vóli a žádost Vaší Msti zdáti bude, někdy i jiným vóbec vydati, tehdy nejinak než pod túto výmienku to račte uči- niti: Bylo-li by co v těchto psáních (jakož mi se nezdá), ješto by se ně- komu nebo některým zle líbilo, tu vinu abyste sami podstúpiti ráčili a se mne na se přejali, a mne před takovým každým bránili, beze všech mých pótek a nesnází. Poněvadž již taková vina ne má by byla, kterýž jsem nechtěl, než aby doma toto mé sepsánie chováno bylo, než VMsti, kdyžby se Vám zdálo ven a světlo je vypustiti. Neb úmysl mój ten jest, aby ne prvé než po devieti létech, jakož Oracius radí, mezi lidí vóbec vyšlo, poněvadž těchto knih žádný jiný ode mne kromě VMsti nemá. V kterýchž nic psáno nenie, což by nemohlo dskami, nálezy, obyče- jem, rozumem nebo obecním zacho- vániem nebo jinými dóvody provedeno býti, jakož jsem i napřed osvědčoval. A což koli v nich psáno jest, bez úrazu všech, i dotýkánie jednoho každého psáno jest, s žádného škodůú, s užitkem nežádného.
Strana 459
Zavřenie všech knih. všem světě u všech lidí za staradávna držalo, a ještě se u některých drží; k tomu přivázán jsa, abych psal, co se v zemi za právo drží, a dskami, nálezy nebo obyčeji móž provedeno býti, ne to, což by nad to k témuž slúžiti mohlo, což se v práviech obec- niech vypisuje, ale zde přijato nenie. Však nynie toto přijieti račte. O čemžto móž, ale bez chlubenie, povědieno býti, že se tak společné zprávy o práviech nikdež ještě nenajde, aniž jest kdy od koho v Čechách bylo sepsáno prvé než ode mne. A byla-li jsú jaká práva a zpósobové súdóv v zemi české za starých sepsána, smím řieci, že jsú jiného v sobě nic nedržela, než to, což tuto sepsáno jest. To jest, čehož jsú nynější i pře- dešlí mnohými sjezdy, mnohými sněmy hledali a najíti nemohli, neb jsú hle- dati neuměli, ano o prostřed všech stálo, ano ve dskách, ano v náleziech obecních i zvláštních bylo zavřieno; ale vódce se nedostávalo, ješto by hledajícím cestu k pravdě ukázal, a aby je jako ke dveřóm otevřeným, aby vstúpili, přivedl. Kteréžto mé sepsánie, by se pak žádnému nehodilo, mně jistě užitečné a kratochvilné bude samému. Jehožto čtenie a poznánie, ač neveliký snad dobrým lidem užitek přinese, ale jistě, čehož já viece žádám, dobrú vóli; kteráž častokrát za účinek sama přijata bývá, a při velikých věcech (mezi kterymiz tyto mohü položeny byti) také na samém chténí, na samé vóli dosti jest! Pověděl jsem! 159 O kterýchž toto móž (ale bez chlubenie) povědieno býti, že tak spoleéné zprávy o práviech nikdeZ ještě nalezeno nenie, aniž jest od koho v Čechách bylo sepsáno prvé tak, jakož jest tuto sepsáno. A byla-li jsú kdy jaká práva za starých a zpósobové súdu v zemi české sepsání, směl bych řieci, že jsú v sobě jiného nic nedržaly, mimo to, což tuto se- psáno jest, neb jest to bez psánie v obyčeji a v skutečném zachování až do těch časóv vždycky bylo držáno. Toto jest, čehož jsú nynější i předešlí mnohými sněmy, mnohými sjezdy hledali, a najíti jsú nemohli, nebjsú hledati neuměli, a v prostředku jich bylo, mezi nimi se vrtělo, čehož jsú hledali, ve dskách, v náleziech, obecních i zvláštních bylo zavřeno; ale vuodce se nedostávalo, ježto by hledajícím cestu k pravdě ukázal. Kteréžto mé sepsánie, by se pak žádnému nehodilo, mně jistě užitečné a kratochvilné bude samému. Ne ve- liký snad i mně užitek přinese, ale jistě (čehož já viece žádám) dobrú vóli; kteráž za účinek sama přijata bývá, a při velikých věcech (mezi kterýmiž toto móž položeno býti) také na samém chtění a na samé vóli dosti jest. Nemohl.li jsem do- statečně, neuměl-li jsem dokonale dovésti, ale v pravdě móž povědieno býti, že jsem chtěl dobře ! Povédél jsem!
Zavřenie všech knih. všem světě u všech lidí za staradávna držalo, a ještě se u některých drží; k tomu přivázán jsa, abych psal, co se v zemi za právo drží, a dskami, nálezy nebo obyčeji móž provedeno býti, ne to, což by nad to k témuž slúžiti mohlo, což se v práviech obec- niech vypisuje, ale zde přijato nenie. Však nynie toto přijieti račte. O čemžto móž, ale bez chlubenie, povědieno býti, že se tak společné zprávy o práviech nikdež ještě nenajde, aniž jest kdy od koho v Čechách bylo sepsáno prvé než ode mne. A byla-li jsú jaká práva a zpósobové súdóv v zemi české za starých sepsána, smím řieci, že jsú jiného v sobě nic nedržela, než to, což tuto sepsáno jest. To jest, čehož jsú nynější i pře- dešlí mnohými sjezdy, mnohými sněmy hledali a najíti nemohli, neb jsú hle- dati neuměli, ano o prostřed všech stálo, ano ve dskách, ano v náleziech obecních i zvláštních bylo zavřieno; ale vódce se nedostávalo, ješto by hledajícím cestu k pravdě ukázal, a aby je jako ke dveřóm otevřeným, aby vstúpili, přivedl. Kteréžto mé sepsánie, by se pak žádnému nehodilo, mně jistě užitečné a kratochvilné bude samému. Jehožto čtenie a poznánie, ač neveliký snad dobrým lidem užitek přinese, ale jistě, čehož já viece žádám, dobrú vóli; kteráž častokrát za účinek sama přijata bývá, a při velikých věcech (mezi kterymiz tyto mohü položeny byti) také na samém chténí, na samé vóli dosti jest! Pověděl jsem! 159 O kterýchž toto móž (ale bez chlubenie) povědieno býti, že tak spoleéné zprávy o práviech nikdeZ ještě nalezeno nenie, aniž jest od koho v Čechách bylo sepsáno prvé tak, jakož jest tuto sepsáno. A byla-li jsú kdy jaká práva za starých a zpósobové súdu v zemi české sepsání, směl bych řieci, že jsú v sobě jiného nic nedržaly, mimo to, což tuto se- psáno jest, neb jest to bez psánie v obyčeji a v skutečném zachování až do těch časóv vždycky bylo držáno. Toto jest, čehož jsú nynější i předešlí mnohými sněmy, mnohými sjezdy hledali, a najíti jsú nemohli, nebjsú hledati neuměli, a v prostředku jich bylo, mezi nimi se vrtělo, čehož jsú hledali, ve dskách, v náleziech, obecních i zvláštních bylo zavřeno; ale vuodce se nedostávalo, ježto by hledajícím cestu k pravdě ukázal. Kteréžto mé sepsánie, by se pak žádnému nehodilo, mně jistě užitečné a kratochvilné bude samému. Ne ve- liký snad i mně užitek přinese, ale jistě (čehož já viece žádám) dobrú vóli; kteráž za účinek sama přijata bývá, a při velikých věcech (mezi kterýmiž toto móž položeno býti) také na samém chtění a na samé vóli dosti jest. Nemohl.li jsem do- statečně, neuměl-li jsem dokonale dovésti, ale v pravdě móž povědieno býti, že jsem chtěl dobře ! Povédél jsem!
Strana 460
460 Zavřenie všech knih. Kteréžto sepsánie mé, ač snad nevelmi veliký užitek těm, ktož by co před súdem nebo u desk činiti měli, ale jistě vóli dobrú přinese, že jsem chtěl pokudž jsem mohl, jim pomoci a poslúžiti. Na kteréžto samé vóli a chtění, a při velikých věcech zvláště, dosti jest. Kteréhožto sepsánie sobě chovati doma a jeho skrývati nechci, než všem vóbec je vydávám a přepisovati dobrovolně dopúštím. Než to sepsánie, kteréž ne mnú, než jiným (neviem kým) jest některým toliko vydáno, a ne všem vóbec, bez mé vóle, bez mého vědomie, to jako nedokonalé odvolávám; neb jest ani opravené, ani mnú vydané, než z přiepisu a škart přepsané. v- —
460 Zavřenie všech knih. Kteréžto sepsánie mé, ač snad nevelmi veliký užitek těm, ktož by co před súdem nebo u desk činiti měli, ale jistě vóli dobrú přinese, že jsem chtěl pokudž jsem mohl, jim pomoci a poslúžiti. Na kteréžto samé vóli a chtění, a při velikých věcech zvláště, dosti jest. Kteréhožto sepsánie sobě chovati doma a jeho skrývati nechci, než všem vóbec je vydávám a přepisovati dobrovolně dopúštím. Než to sepsánie, kteréž ne mnú, než jiným (neviem kým) jest některým toliko vydáno, a ne všem vóbec, bez mé vóle, bez mého vědomie, to jako nedokonalé odvolávám; neb jest ani opravené, ani mnú vydané, než z přiepisu a škart přepsané. v- —
Strana 461
REGISTRUM (z rukopisu Ambraského z r. 1552.) Bráti, kto chce pro úrok, co sobě má viece po rukojmí zjednati a co učiniti. VII. 20. O brání s komorníkem pro úroky zadržalé a nezaplacené. VII. 18. Bráti kdy a jak se má. VII. 21. O brání rukojmi pro nezaplacenie úroka. Vl. 23. Bráti kdo nedá komorníkem vedlé práva, ten odboj právu činí. VII. 26. Bránie a uvázánie s komorníkem v čem jedno k druhému podobno jest a v čem se dělie. VII. 30. O Dání dědictvie nebo platu a nadání všelikých. VI. 22. Dánie zvláštnieho zpósob neb forma. VI. 23. Dědictvie své ktož zapíše, a potom jemu dědictvie přibude, aby jiného zápisu pro to zbožie dobyté nedělal, kterak to má opa- třiti. VII. 11. Dědictvie kto chce uprodati po smrti své zapsané, zápisu nepro- púštěje, kterak to má udělati. VII. 12. „Dědicóm“ v zápisu kde má státi a kde nic. VII. 6. Dědictvie se v spolku ze jména neklade. VI. 16. Dědictvie odděleného, když umře, na koho přicházie. VI. 6. Dědictvie nezapsané na krále přicházic. Vl. 34. O děkování z poručenstvie. VI. 25. O děkování z poručenstvie zpósob. Vl. 26. Diel otec synu, bratr bratru, strýc strýci má a povinen jest dáti. VI. 7. Na diel co jde a co nic. VI, 8. Děliti kto má. VI. 9. Dicl trojím obyčejem se nacházie. VI. 10. Diel rovný syn otci i dětem jeho má-li dáti. VI. 11. O dielu k konci nedovedeném. VI. 12. O dskách památných. VIII. 4. O dskách póhonných. VIII. 5.
REGISTRUM (z rukopisu Ambraského z r. 1552.) Bráti, kto chce pro úrok, co sobě má viece po rukojmí zjednati a co učiniti. VII. 20. O brání s komorníkem pro úroky zadržalé a nezaplacené. VII. 18. Bráti kdy a jak se má. VII. 21. O brání rukojmi pro nezaplacenie úroka. Vl. 23. Bráti kdo nedá komorníkem vedlé práva, ten odboj právu činí. VII. 26. Bránie a uvázánie s komorníkem v čem jedno k druhému podobno jest a v čem se dělie. VII. 30. O Dání dědictvie nebo platu a nadání všelikých. VI. 22. Dánie zvláštnieho zpósob neb forma. VI. 23. Dědictvie své ktož zapíše, a potom jemu dědictvie přibude, aby jiného zápisu pro to zbožie dobyté nedělal, kterak to má opa- třiti. VII. 11. Dědictvie kto chce uprodati po smrti své zapsané, zápisu nepro- púštěje, kterak to má udělati. VII. 12. „Dědicóm“ v zápisu kde má státi a kde nic. VII. 6. Dědictvie se v spolku ze jména neklade. VI. 16. Dědictvie odděleného, když umře, na koho přicházie. VI. 6. Dědictvie nezapsané na krále přicházic. Vl. 34. O děkování z poručenstvie. VI. 25. O děkování z poručenstvie zpósob. Vl. 26. Diel otec synu, bratr bratru, strýc strýci má a povinen jest dáti. VI. 7. Na diel co jde a co nic. VI, 8. Děliti kto má. VI. 9. Dicl trojím obyčejem se nacházie. VI. 10. Diel rovný syn otci i dětem jeho má-li dáti. VI. 11. O dielu k konci nedovedeném. VI. 12. O dskách památných. VIII. 4. O dskách póhonných. VIII. 5.
Strana 462
462 Registrum. O dskách, v kterýchž se svědomie píší. VIII. 6. O dskách komorničích. VIII. 7. O dskách úročních. VIII. 8. O dskách velikých zemských. VIII. 11. Dsky zápisné dvoje jsú, veliké a malé. VI. 32. O dovedení nálezu a o zvodiech po nálezu rozličných II. 22. Dluh žádný se nezpravuje. VII. 16. Dluh spravedlivý i s úrokem kde se zapisuje. VII. 17. Dlužníku když se zajímá a on nevyručí zájmu, co po tom bývá. VII. 24. O Frajmarku nebo směně. VI. 27. Forma neb zpósob poručenstvie otcovského V. 34. Forma a zpósob poručenstvie králem daného. V. 39. Forma a zpósob zástavy dědictvie se zpravú na prostání. V. 2. Forma a zpósob přievodu věna, kdež se diel toliko přievodí. V. 30. Forma a zpósob let dánie královského sirotkóm. V. 49. Forma dielu, kdež se za diel obojím gruntové dostanú. VI. 3. Forma a zpósob otporu. VII. 42. O Hojemství. II. 14. K Kladení věna do desk nemá žena osobně býti, než k přievodu toliko. V. 11. Kláštera nebo města kterého kto by pohnati chtěl. III. 10. Král jak má pohnán býti. III. 11. Král dvojím obyčejem sirotkóm léta dává. V. 48. O knihách žalobních. VIII. 10. O knihách úročních. VIII. 8. „Kdyby bez nich býti nechtěli“, kterak ta slova mají roz- umiena býti. VI. 41. O komornicíchudesk zemských, a jací mají býti komorníci. III. 17. S komorníkem kto se chce uvázati, kterak se v tom zachovati má. VII. 2. O kupujíciem. IV. 5. Léta dvoje. V. 45. O létech. V. 44. O létech králem daných. V. 46. Léta sirotkóm kto móž dáti. V. 47. O listech, kteří od úřadu desk zemských vycházejí. VIII. 13. O listu přiznavacím, kterýž se od desk dává. IV. 9. List, kdež kto chce pro úrok bráti. VIII. 14. O listu, kdež po vyjíti polúletí nebo roku napřed daného věděti k penězóm se obsielá ten, ktož je bráti má. VIII. 16. O listu, kdež se věno zplacuje. VIII. 17.
462 Registrum. O dskách, v kterýchž se svědomie píší. VIII. 6. O dskách komorničích. VIII. 7. O dskách úročních. VIII. 8. O dskách velikých zemských. VIII. 11. Dsky zápisné dvoje jsú, veliké a malé. VI. 32. O dovedení nálezu a o zvodiech po nálezu rozličných II. 22. Dluh žádný se nezpravuje. VII. 16. Dluh spravedlivý i s úrokem kde se zapisuje. VII. 17. Dlužníku když se zajímá a on nevyručí zájmu, co po tom bývá. VII. 24. O Frajmarku nebo směně. VI. 27. Forma neb zpósob poručenstvie otcovského V. 34. Forma a zpósob poručenstvie králem daného. V. 39. Forma a zpósob zástavy dědictvie se zpravú na prostání. V. 2. Forma a zpósob přievodu věna, kdež se diel toliko přievodí. V. 30. Forma a zpósob let dánie královského sirotkóm. V. 49. Forma dielu, kdež se za diel obojím gruntové dostanú. VI. 3. Forma a zpósob otporu. VII. 42. O Hojemství. II. 14. K Kladení věna do desk nemá žena osobně býti, než k přievodu toliko. V. 11. Kláštera nebo města kterého kto by pohnati chtěl. III. 10. Král jak má pohnán býti. III. 11. Král dvojím obyčejem sirotkóm léta dává. V. 48. O knihách žalobních. VIII. 10. O knihách úročních. VIII. 8. „Kdyby bez nich býti nechtěli“, kterak ta slova mají roz- umiena býti. VI. 41. O komornicíchudesk zemských, a jací mají býti komorníci. III. 17. S komorníkem kto se chce uvázati, kterak se v tom zachovati má. VII. 2. O kupujíciem. IV. 5. Léta dvoje. V. 45. O létech. V. 44. O létech králem daných. V. 46. Léta sirotkóm kto móž dáti. V. 47. O listech, kteří od úřadu desk zemských vycházejí. VIII. 13. O listu přiznavacím, kterýž se od desk dává. IV. 9. List, kdež kto chce pro úrok bráti. VIII. 14. O listu, kdež po vyjíti polúletí nebo roku napřed daného věděti k penězóm se obsielá ten, ktož je bráti má. VIII. 16. O listu, kdež se věno zplacuje. VIII. 17.
Strana 463
Registrum. 463 List, kdež se poručníci obsélají, aby sirotkóm let došlým zbožie jich postúpili. VIII. 18. List na svědka, když pohnán jsa svědčiti nechce. VIII. 19. List kdež z plného súdu rozkazuje král někomu, aby stál na súdu, anebo páni. VIII. 20. List k odhádání jaký se dává. VIII. 21. Listu obrannicho zpósob a forma. VIII. 22. List obranní nač se dává. VIII. 23. List obranní kdy a v který čas má dán býti. VIII. 24. List obranní pod jakú pečetí má dán býti VIII. 25. Proti listu obranniemu uvedení purkrabie Pražského kto by se zepřel. VIII. 26. V listu obranniem co má ze jména státi. VIII. 27. O Menších dskách. VIII. 2. Do menších desk co se jiného zapisuje. VIII. 3. Mesta nebo kláštera kto by chtěl pohnati, kterak má pohnati. III. 10. „Miesto“ v zápisicch co jest. VI. 36. O moci a má-li se mocí bráti. VII. 26. O moci, aby mohl kšaftem odkázati a o rozličných výmienkách v zápisiech. VII. 10. O Nábytcích a svršcích a co jsú svršci a nábytci. VII. 8. Nač se nález dělá v súdu. II. 31. „Najprvé a přede všemi“ proč se ta slova v zápisiech poklá- dají a kterak mají rozumiena býti. VII. 13. O nálezu panském. II. 21. Nález v súdu nač se dělá. II. 31. O nálezu dovedení a o zvodiech po nálezu rozličných. II. 22. Za nemocna a ven z země na svědčení póhonu položenie. II. 6. Za nemocna a ven z země před súdem a při žalobě položenie. II. 16. „Obranci“ sirotkóv a statku jich jsú poručníci. V. 36. Obranní list nač se vydává od desk. VIII. 22. (a od té hlavy v týchž knihách pořád hledaje, najdeš o tom listu šíře psáno). O očistniciech. II. 27. O odhádání. IV. 16. O odhádání zájmu, kde má odhádán býti zájem. VII. 25. Oderčenie zpósob. VI. 5. O otpořiech. VII. 33. Otpor co jest. VII. 34. O otporu proti brání pro úrok. VII. 28. Otporu zpósob a forma. VII. 42. V otporu má příčina položena býti. VII. 35.
Registrum. 463 List, kdež se poručníci obsélají, aby sirotkóm let došlým zbožie jich postúpili. VIII. 18. List na svědka, když pohnán jsa svědčiti nechce. VIII. 19. List kdež z plného súdu rozkazuje král někomu, aby stál na súdu, anebo páni. VIII. 20. List k odhádání jaký se dává. VIII. 21. Listu obrannicho zpósob a forma. VIII. 22. List obranní nač se dává. VIII. 23. List obranní kdy a v který čas má dán býti. VIII. 24. List obranní pod jakú pečetí má dán býti VIII. 25. Proti listu obranniemu uvedení purkrabie Pražského kto by se zepřel. VIII. 26. V listu obranniem co má ze jména státi. VIII. 27. O Menších dskách. VIII. 2. Do menších desk co se jiného zapisuje. VIII. 3. Mesta nebo kláštera kto by chtěl pohnati, kterak má pohnati. III. 10. „Miesto“ v zápisicch co jest. VI. 36. O moci a má-li se mocí bráti. VII. 26. O moci, aby mohl kšaftem odkázati a o rozličných výmienkách v zápisiech. VII. 10. O Nábytcích a svršcích a co jsú svršci a nábytci. VII. 8. Nač se nález dělá v súdu. II. 31. „Najprvé a přede všemi“ proč se ta slova v zápisiech poklá- dají a kterak mají rozumiena býti. VII. 13. O nálezu panském. II. 21. Nález v súdu nač se dělá. II. 31. O nálezu dovedení a o zvodiech po nálezu rozličných. II. 22. Za nemocna a ven z země na svědčení póhonu položenie. II. 6. Za nemocna a ven z země před súdem a při žalobě položenie. II. 16. „Obranci“ sirotkóv a statku jich jsú poručníci. V. 36. Obranní list nač se vydává od desk. VIII. 22. (a od té hlavy v týchž knihách pořád hledaje, najdeš o tom listu šíře psáno). O očistniciech. II. 27. O odhádání. IV. 16. O odhádání zájmu, kde má odhádán býti zájem. VII. 25. Oderčenie zpósob. VI. 5. O otpořiech. VII. 33. Otpor co jest. VII. 34. O otporu proti brání pro úrok. VII. 28. Otporu zpósob a forma. VII. 42. V otporu má příčina položena býti. VII. 35.
Strana 464
464 Registrum. K otporu kto má pohnati. VII. 36. K otporu kto má pohnán býti. VII. 37. Otpor kdy se má klásti a kdy nic. VII. 38. Otpor kde má a při čem kladen býti. VII. 39. Otpor ktož vloží, má jej před se vésti. VII. 41. O opravení roku. III. 19. O opatření statku zápisem. VI. 33. O odúmrtech. VIII. 31. O Pánu z lavic. II. 18, O panování. IV. 15. O placení ot pohonóv podlé práva a co se do kterého kraje dává. III. 25. O placení rozličném od desk VIII. (počna ot hlavy 32 až do konce těch knih.) Platiti od desk má zvláště, kdež jeden druhému co zastavuje. VIII. 32. Práv ktož proti komu na súdě zóstane, co činiti má, aby svých škod na svém otporníku dobyl. II. 30. Právo stané když se dává na súdu zemském. II. 44. O právu staném a proč se dává. III. 18. O pečeti zemské VIII. 28. Pře jak se jakým řádem slyší na súdě zemském. II. 9. Převedenie věna jak a z kterých příčin bývá. V. 26. O převedení věna. V. 25. O převedení věna z jedněch knih do druhých a z jedné země do druhé. V. 31. Převedenie věna s jednoho dědictvie na druhé. V. 27. Přievodu věna, kde se diel toliko převodí, zpósob a forma. V. 30. O písařích u desk zemských a o jiných výmienkách v zápisiech. VII. 14. O primě, a co jest prima, a o rozdielu přísah v kaple Vsech Svatých. II. 28. O přidání věna. V. 7. Příjemci věna co přileží. V. 28. O přísaze v kaple a o jiných přísahách rozličných. II. 23, 24. Před přísahú v kaple co má býti. II. 25. Při přísaze v kaple co má býti. II. 26. Po přísaze v kaple co má býti. II. 29. O přiznání osobním u desk IV. 7. O póhonóv svědčení. II. 3. Póhon z otboje jak má býti. III. 9. O póhonu najvyšších úředníkóv zemských a jiných lidí. III. 9. Póhonu zpósob od najvyššieho úředníka. III. 9. O póhonu měst a klášteróv. III. 10. Póhon na krále a jak jiných král pohánie. III. 11.
464 Registrum. K otporu kto má pohnati. VII. 36. K otporu kto má pohnán býti. VII. 37. Otpor kdy se má klásti a kdy nic. VII. 38. Otpor kde má a při čem kladen býti. VII. 39. Otpor ktož vloží, má jej před se vésti. VII. 41. O opravení roku. III. 19. O opatření statku zápisem. VI. 33. O odúmrtech. VIII. 31. O Pánu z lavic. II. 18, O panování. IV. 15. O placení ot pohonóv podlé práva a co se do kterého kraje dává. III. 25. O placení rozličném od desk VIII. (počna ot hlavy 32 až do konce těch knih.) Platiti od desk má zvláště, kdež jeden druhému co zastavuje. VIII. 32. Práv ktož proti komu na súdě zóstane, co činiti má, aby svých škod na svém otporníku dobyl. II. 30. Právo stané když se dává na súdu zemském. II. 44. O právu staném a proč se dává. III. 18. O pečeti zemské VIII. 28. Pře jak se jakým řádem slyší na súdě zemském. II. 9. Převedenie věna jak a z kterých příčin bývá. V. 26. O převedení věna. V. 25. O převedení věna z jedněch knih do druhých a z jedné země do druhé. V. 31. Převedenie věna s jednoho dědictvie na druhé. V. 27. Přievodu věna, kde se diel toliko převodí, zpósob a forma. V. 30. O písařích u desk zemských a o jiných výmienkách v zápisiech. VII. 14. O primě, a co jest prima, a o rozdielu přísah v kaple Vsech Svatých. II. 28. O přidání věna. V. 7. Příjemci věna co přileží. V. 28. O přísaze v kaple a o jiných přísahách rozličných. II. 23, 24. Před přísahú v kaple co má býti. II. 25. Při přísaze v kaple co má býti. II. 26. Po přísaze v kaple co má býti. II. 29. O přiznání osobním u desk IV. 7. O póhonóv svědčení. II. 3. Póhon z otboje jak má býti. III. 9. O póhonu najvyšších úředníkóv zemských a jiných lidí. III. 9. Póhonu zpósob od najvyššieho úředníka. III. 9. O póhonu měst a klášteróv. III. 10. Póhon na krále a jak jiných král pohánie. III. 11.
Strana 465
Registrum. 465 Póhon jeden kdy a trój kde má býti. III. 22. O póhoniech některých zvláštních, jak se při nich póvod vedlé práva zachovati má. III. 24. Póhonové kteří se vysvědčují a kteří nic. II. 8. Pohnaný proti žalobě jak se má mieti. II. 17. Pohnati ze škod jak má ktož proti komu práv zóstane na súdě. 11. 30. O póhonu. III. 1. Póhon co jest. III. 2. Póhon komuž zdvihnú a bude zase ze škod pohnán, nemá zase poháněti pohnaného leč s ním najprvé o škody rozsúzen bude. III. 6. O poklidu. II. 15. O položení za nemocna na svědčení póhonóv. II. 5. O položení ven ze země na svědčení póhonóv. II. 6. O položení ven z země a za nemocna před súdem a při žalobě. II. 16. Poručenstvic móž býti doma kromě desk. V. 35. Poručenstvie dokud trvá. V. 37. Poručenstvie jest troje. V. 38. O poručenství dětí a statku a co jest poručenstvie. V. 33. Poručenstvie otcovského forma a zpósob. V. 34. Poručenstvie králem daného zpósob a forma. V. 39. Pri poručenství sirotčiem co za právo jest. V. 43. Poručníci z čeho mají počet sirotkóm činiti, když sirotci k letóm přijdú, a z čeho nic. V. 41. Poručník sirotčí móž-li jiného poručníka udělati. V. 40. O poručníciech pří. II. 19. Postúpenie věna, jak má býti po zplacení. V. 15. O postúpení a uvázání. VI. 37. O potazu panském. II. 20. Póvod při žalobě co má zachovati. II. 11. Póvod má všecko pohotově mieti. II. 13. Póvodu co přiležie prvé než by pohnati chtěl. III. 7. Póvodu a pohnanému společné a obecnie, i rozdielné a zvláštnie co jest. III. 14. O prodávajíciem. IV. 4. O proměnění stavu vdovského. V. 10. O propuštění z spolkóv. VI. 21. O propuštění zápisu, trhu, věna etc. VII. 32. O próvodiech k súdu. III. 12. O Ranění na cestě a rozvodnění. II. 7. O registrách peněžitých a listovních. VIII. 9. O registrách starosty komorničieho VIII. 12. O relátořiech a relaciech ke dskám. IV. 10. Všehrd. 30
Registrum. 465 Póhon jeden kdy a trój kde má býti. III. 22. O póhoniech některých zvláštních, jak se při nich póvod vedlé práva zachovati má. III. 24. Póhonové kteří se vysvědčují a kteří nic. II. 8. Pohnaný proti žalobě jak se má mieti. II. 17. Pohnati ze škod jak má ktož proti komu práv zóstane na súdě. 11. 30. O póhonu. III. 1. Póhon co jest. III. 2. Póhon komuž zdvihnú a bude zase ze škod pohnán, nemá zase poháněti pohnaného leč s ním najprvé o škody rozsúzen bude. III. 6. O poklidu. II. 15. O položení za nemocna na svědčení póhonóv. II. 5. O položení ven ze země na svědčení póhonóv. II. 6. O položení ven z země a za nemocna před súdem a při žalobě. II. 16. Poručenstvic móž býti doma kromě desk. V. 35. Poručenstvie dokud trvá. V. 37. Poručenstvie jest troje. V. 38. O poručenství dětí a statku a co jest poručenstvie. V. 33. Poručenstvie otcovského forma a zpósob. V. 34. Poručenstvie králem daného zpósob a forma. V. 39. Pri poručenství sirotčiem co za právo jest. V. 43. Poručníci z čeho mají počet sirotkóm činiti, když sirotci k letóm přijdú, a z čeho nic. V. 41. Poručník sirotčí móž-li jiného poručníka udělati. V. 40. O poručníciech pří. II. 19. Postúpenie věna, jak má býti po zplacení. V. 15. O postúpení a uvázání. VI. 37. O potazu panském. II. 20. Póvod při žalobě co má zachovati. II. 11. Póvod má všecko pohotově mieti. II. 13. Póvodu co přiležie prvé než by pohnati chtěl. III. 7. Póvodu a pohnanému společné a obecnie, i rozdielné a zvláštnie co jest. III. 14. O prodávajíciem. IV. 4. O proměnění stavu vdovského. V. 10. O propuštění z spolkóv. VI. 21. O propuštění zápisu, trhu, věna etc. VII. 32. O próvodiech k súdu. III. 12. O Ranění na cestě a rozvodnění. II. 7. O registrách peněžitých a listovních. VIII. 9. O registrách starosty komorničieho VIII. 12. O relátořiech a relaciech ke dskám. IV. 10. Všehrd. 30
Strana 466
466 Registrum. Rytieřský a zemanský člověk každý, pojmi sobě ženu jakéhož koli řádu, móž jí věno dskami zemskými klásti. V. 16. O rociech k svědčení póhonóv. III. 16. O roku opravení. III. 19. O rozdielu přísah a o primě. II. 28. O rozdielu přátel příbuzných i jiných lidí. VI. 1. O rozdielech mezi nepříbuznými a příbuznými. VI. 13. O rozličných zvodiech po nálezu a o dovedení nálezu. II. 22. O rozličnosti súdóv v zemi české. I. 1. O rozličných výmienkách v zápisiech VII. 14. O rozličnosti zápisóv. VII. 15. O rozličnosti póhonóv. III. 21 O rozličnosti přievodóv věn. V. 29. O rozvodnění a ranění na cestě. II. 7. Rozum zápisu s „s miestem“ a „s uvázániem“. VI. 39. O rukojmi na bránie s komorníkem pro úroky zadržalé. VII. 19. Po rukojmi co sobě má viece zjednati a co učiniti ktož chce pro úrok bráti. VII. 20. O Splacení věna. V. 32. O splacení zástavy nebo o ssutí. V. 5. Stané právo, kdy se na súdu zemském dává. II. 4. O staném právu a proč se dává. III. 18. Statek svój, kto chce zapsati, kterak jej zapsati má, „s miestem"-li či bez „miesta“. VI. 35. Statek svój jeden každý kterak opatřiti má zápisem. VI. 33. O starostovi komorničím. III. 15. O směně nebo frajmarku. VI. 27. Směna jak se ve dsky klásti má. VI. 28. Syn nedielný otce svého, má-li otci svému a jiným dětem jeho diel rovný dáti statku svého. VI. 11. O spolku. VI. 14. Spolku zpósob. VI. 15. Spolkové pro nezachovánie při nich vedlé práva míjejí. VI. 17. V spolku dědictvie ze jména se neklade. VI. 16. V spolky kto mohú vstupovati. VI. 18. Spolek se též jako jiné dědictvie promlčí. VI. 19. Z spolku propuštěnie. VI. 21. O spolku s sirotky. V. 42. O smluvách. VII. 19. Súd zemský, veliký jak má osazen býti. II. 1. O súdu zemského velikosti a moci. I. 1. O súdu komorniem. I. 2. O súdu dvorském. I. 3. O súdu duchovniem. I. 4. O súdu purkrabie Pražského. I. 5.
466 Registrum. Rytieřský a zemanský člověk každý, pojmi sobě ženu jakéhož koli řádu, móž jí věno dskami zemskými klásti. V. 16. O rociech k svědčení póhonóv. III. 16. O roku opravení. III. 19. O rozdielu přísah a o primě. II. 28. O rozdielu přátel příbuzných i jiných lidí. VI. 1. O rozdielech mezi nepříbuznými a příbuznými. VI. 13. O rozličných zvodiech po nálezu a o dovedení nálezu. II. 22. O rozličnosti súdóv v zemi české. I. 1. O rozličných výmienkách v zápisiech VII. 14. O rozličnosti zápisóv. VII. 15. O rozličnosti póhonóv. III. 21 O rozličnosti přievodóv věn. V. 29. O rozvodnění a ranění na cestě. II. 7. Rozum zápisu s „s miestem“ a „s uvázániem“. VI. 39. O rukojmi na bránie s komorníkem pro úroky zadržalé. VII. 19. Po rukojmi co sobě má viece zjednati a co učiniti ktož chce pro úrok bráti. VII. 20. O Splacení věna. V. 32. O splacení zástavy nebo o ssutí. V. 5. Stané právo, kdy se na súdu zemském dává. II. 4. O staném právu a proč se dává. III. 18. Statek svój, kto chce zapsati, kterak jej zapsati má, „s miestem"-li či bez „miesta“. VI. 35. Statek svój jeden každý kterak opatřiti má zápisem. VI. 33. O starostovi komorničím. III. 15. O směně nebo frajmarku. VI. 27. Směna jak se ve dsky klásti má. VI. 28. Syn nedielný otce svého, má-li otci svému a jiným dětem jeho diel rovný dáti statku svého. VI. 11. O spolku. VI. 14. Spolku zpósob. VI. 15. Spolkové pro nezachovánie při nich vedlé práva míjejí. VI. 17. V spolku dědictvie ze jména se neklade. VI. 16. V spolky kto mohú vstupovati. VI. 18. Spolek se též jako jiné dědictvie promlčí. VI. 19. Z spolku propuštěnie. VI. 21. O spolku s sirotky. V. 42. O smluvách. VII. 19. Súd zemský, veliký jak má osazen býti. II. 1. O súdu zemského velikosti a moci. I. 1. O súdu komorniem. I. 2. O súdu dvorském. I. 3. O súdu duchovniem. I. 4. O súdu purkrabie Pražského. I. 5.
Strana 467
Registrum. 467 O súdu menšiem Pražském. I. 6. O svrchciech a nábytciech, a co jsú svrchci a nábytci. VII. 8. Škod kterak máš na svém otporníku dobýti, když by proti němu práv zóstal na súdě. II. 30. O Trhu. IV. 3. Trh a prodánie dědictvie věnu předešlému nic neškodí. V. 23. Trhu, věna, zápisu propuštěnie. VII. 32. Třetina co jest. IV. 12. O třetině věnné. V. 8. Třetina jest dvoje. V. 9. O Úmluvě. IV. 13. O úředníciech a úřadu desk zemských. IV. 2. Na úředníka najvyššieho zpósob póhonu. III. 9. Úředníci menší, když k komu jedú nebo jdú. IV. 8. Úředníkóv menších viny. VII. 31. Uvázánie co jest a kolikero jest. VII. 1. Uvázati se s komorníkem kto chce, jak se má při tom zachovati. VII. 2. Při uvázání komorníkem kterak se má mieti ten, na kohož se ko- morník vede. VII. 3. Uvázánie a bránie s komorníkem, v čem jedno druhému podobno jest a v čem se dělí. VII. 30. O útoku a od čeho slove útok. III. 3. O útoku nedohnaném. III. 4. V útoku má každý jmenovati, z čeho chce pohnati. III. 5. Véno žádnému nezapsané, když vdova umře, na koho přicházie. V. 17. Věno ženě své každý rytieřský a zemanský člověk, buď ona kteréhož koli řádu, móž jí dskami zemskými věno klásti. V. 16. Věnovati kto mohú. V. 18. Věno se zpravú. V. 19. Za věno co jest dosti. V. 20. Věno na čem móž kladeno býti. V. 21. Věna vznešenie. V. 22. Věnu předešlému trh a prodánie dědictvic nic neškodí. V. 23. Věna svého žádná žena zavaditi nemóž, dokudž jest muž jejie živ. V. 24. Věna přievod. V. 25. Věno z kterých se příčin převodie. V. 26. Věna převedenie s jednoho dědictvie na jiné tak má zachováno býti jakž věno první okazuje. V. 27. Věno se převodie s jedněch desk do druhých a z jedné země do druhé. V. 31. O věnu. Co jest věno a kterak se ujišťuje. V. 6. K věnu kladení žena nemá osobně u desk býti, než k přievodu. V. 11. Věna svého jak má dosieci vdova. V. 12. 30 *
Registrum. 467 O súdu menšiem Pražském. I. 6. O svrchciech a nábytciech, a co jsú svrchci a nábytci. VII. 8. Škod kterak máš na svém otporníku dobýti, když by proti němu práv zóstal na súdě. II. 30. O Trhu. IV. 3. Trh a prodánie dědictvie věnu předešlému nic neškodí. V. 23. Trhu, věna, zápisu propuštěnie. VII. 32. Třetina co jest. IV. 12. O třetině věnné. V. 8. Třetina jest dvoje. V. 9. O Úmluvě. IV. 13. O úředníciech a úřadu desk zemských. IV. 2. Na úředníka najvyššieho zpósob póhonu. III. 9. Úředníci menší, když k komu jedú nebo jdú. IV. 8. Úředníkóv menších viny. VII. 31. Uvázánie co jest a kolikero jest. VII. 1. Uvázati se s komorníkem kto chce, jak se má při tom zachovati. VII. 2. Při uvázání komorníkem kterak se má mieti ten, na kohož se ko- morník vede. VII. 3. Uvázánie a bránie s komorníkem, v čem jedno druhému podobno jest a v čem se dělí. VII. 30. O útoku a od čeho slove útok. III. 3. O útoku nedohnaném. III. 4. V útoku má každý jmenovati, z čeho chce pohnati. III. 5. Véno žádnému nezapsané, když vdova umře, na koho přicházie. V. 17. Věno ženě své každý rytieřský a zemanský člověk, buď ona kteréhož koli řádu, móž jí dskami zemskými věno klásti. V. 16. Věnovati kto mohú. V. 18. Věno se zpravú. V. 19. Za věno co jest dosti. V. 20. Věno na čem móž kladeno býti. V. 21. Věna vznešenie. V. 22. Věnu předešlému trh a prodánie dědictvic nic neškodí. V. 23. Věna svého žádná žena zavaditi nemóž, dokudž jest muž jejie živ. V. 24. Věna přievod. V. 25. Věno z kterých se příčin převodie. V. 26. Věna převedenie s jednoho dědictvie na jiné tak má zachováno býti jakž věno první okazuje. V. 27. Věno se převodie s jedněch desk do druhých a z jedné země do druhé. V. 31. O věnu. Co jest věno a kterak se ujišťuje. V. 6. K věnu kladení žena nemá osobně u desk býti, než k přievodu. V. 11. Věna svého jak má dosieci vdova. V. 12. 30 *
Strana 468
468 Registrum. Věnné dědictvie dokud má držeti vdova. V. 13. Věno též se jako jiné dědictvie promlčí. V. 14. Věna postúpenie po zplacení jak má býti. V. 15. O výmienkách rozličných v zápisiech a najprvé o moci. aby mohl kšaftem odkázati. VII. 10. O výmienkách a o písařiech u desk zemských. VII. 14. O vinách, kteréž se propadají úředníkóm menšiem. VII. 31. O výpisiech z desk. VIII. 29. Výpisové z desk jakým obyčejem mají vydáváni býti. VIII. 29. O vyručení zájmu VII. 22. O vysvobození dědictvie manského z manstvic. VI. 29. „Se vší zvolí“ co ta slova v sobě zavierají a kterak jim má roz- uměno býti. VII. 7. O vize. III. 20. Zájmu vyručenie. VII. 22. O zájmu dlužníka, a když zájmu nevyručí, co potom bude. VII. 24. Zájmu odhádánie, a kdy má zájem odhádán býti. VII. 25. Zajímati kdež nenic co. VII. 29. O zahájení súdu zemského. II. 2. O zápisiech nápadniech. VI. 31. Zapsati statek svój kto by chtěl, „s miestem"-li či bez „miesta." VI. 35. Zápisné dsky dvoje, veliké a malé. VI. 32. O zápisu „s miestem“ a s uvázániem, zpósob nebo forma. VI. 38. Zápisu „s miestem“ a s uvázániem rozum. VI. 39. O zápisu svěřeném. VI. 40. O zápisu bez „miesta“ s postúpeniem, zpósob a forma. VII. 5. O zápisu bez „miesta“ s postúpenicm. VII. 4. V zápisu kde má státi „dědicóm“ a kde nic. VII. 6. Zápisem zástava bez zpravy. V. 4. Zapíše-li kto komu dědictvie své a potom jemu viece dědictvie při- bude. VII. 11. Zápisu nepropúštěje kto chce dědictvic svého uprodati. VII. 12. Zápisóv rozličnost. VII. 15. O zápisu kdež se dluh spravedlivý i s úrokem zapisuje. VII. 17. Zápisu, trhu, věna propuštěnie. VII. 31. O zástavě, V. 1. O zástavě platu komornieho. V. 3. Zástava zápisem bez zpravy. V. 4. Zástavy zplacenie nebo ssutie. V. 5. Zmatci dvojí při súdu býti mohú. IX. 2. O zmatciech, kteříž se póvodu přiházejí. IX. 3. O zmatciech při žalobě. IX. 4. O zmatciech při náleziech, při práva vedení. IX. 5. O zmatciech při uvázání s komorníkem. IX. 6.
468 Registrum. Věnné dědictvie dokud má držeti vdova. V. 13. Věno též se jako jiné dědictvie promlčí. V. 14. Věna postúpenie po zplacení jak má býti. V. 15. O výmienkách rozličných v zápisiech a najprvé o moci. aby mohl kšaftem odkázati. VII. 10. O výmienkách a o písařiech u desk zemských. VII. 14. O vinách, kteréž se propadají úředníkóm menšiem. VII. 31. O výpisiech z desk. VIII. 29. Výpisové z desk jakým obyčejem mají vydáváni býti. VIII. 29. O vyručení zájmu VII. 22. O vysvobození dědictvie manského z manstvic. VI. 29. „Se vší zvolí“ co ta slova v sobě zavierají a kterak jim má roz- uměno býti. VII. 7. O vize. III. 20. Zájmu vyručenie. VII. 22. O zájmu dlužníka, a když zájmu nevyručí, co potom bude. VII. 24. Zájmu odhádánie, a kdy má zájem odhádán býti. VII. 25. Zajímati kdež nenic co. VII. 29. O zahájení súdu zemského. II. 2. O zápisiech nápadniech. VI. 31. Zapsati statek svój kto by chtěl, „s miestem"-li či bez „miesta." VI. 35. Zápisné dsky dvoje, veliké a malé. VI. 32. O zápisu „s miestem“ a s uvázániem, zpósob nebo forma. VI. 38. Zápisu „s miestem“ a s uvázániem rozum. VI. 39. O zápisu svěřeném. VI. 40. O zápisu bez „miesta“ s postúpeniem, zpósob a forma. VII. 5. O zápisu bez „miesta“ s postúpenicm. VII. 4. V zápisu kde má státi „dědicóm“ a kde nic. VII. 6. Zápisem zástava bez zpravy. V. 4. Zapíše-li kto komu dědictvie své a potom jemu viece dědictvie při- bude. VII. 11. Zápisu nepropúštěje kto chce dědictvic svého uprodati. VII. 12. Zápisóv rozličnost. VII. 15. O zápisu kdež se dluh spravedlivý i s úrokem zapisuje. VII. 17. Zápisu, trhu, věna propuštěnie. VII. 31. O zástavě, V. 1. O zástavě platu komornieho. V. 3. Zástava zápisem bez zpravy. V. 4. Zástavy zplacenie nebo ssutie. V. 5. Zmatci dvojí při súdu býti mohú. IX. 2. O zmatciech, kteříž se póvodu přiházejí. IX. 3. O zmatciech při žalobě. IX. 4. O zmatciech při náleziech, při práva vedení. IX. 5. O zmatciech při uvázání s komorníkem. IX. 6.
Strana 469
Registrum. 469 O zmatciech při brání nebo zájmu. IX. 7. O zmatciech při otpořiech. IX. 8. O zmatciech pohnaného. IX. 9. O zpravě, co jest zprava. IV. 11. O zpravě živého společníka. VI. 20. O zvláštniech některých póhoniech. III. 24. O změnění při súdu a při dskách. IX. 10. O zvodu. IV. 14. O zvodiech po náleziech. II. 22. Zpósob dielu zřetedlného. VI. 2. Zpósob dielu, kdež jeden od druhého penieze vezme a druhý v gruntiech zóstane. VI. 4. Zpósob oderčenie. VI. 5. Zpósob dánie zvláštnie osobě. VI. 23. Zpósob děkovánie z poručenstvie. VI. 25. Zpósob toho jak se má směna ve dsky klásti. VI. 28. Zpósob propuštěnic z manstvie. VI. 30. Zpósob zápisu „s miestem“ a s uvázániem. VI. 38. Zpósob zápisu bez „miesta“ postúpeniem. VII. 5. Zpósob a forma otporu. VII. 42. Zpósob póhonu na najvyššieho úředníka. III. 9. Zpósob póhonu z otboje. III. 22. Zena žádná věna svého zavaditi nemóž dokudž jest muž jejie živ. V. 24. O žalobách rozličných. II. 10. Při žalobě póvod co má zachovati. II. 11. O žaloby zavření a konci. II. 12. Proti žalobníku jak se má mieti pohnaný II. 17. O žalobníku. III. 8. O žalobních knihách. VIII. 10.
Registrum. 469 O zmatciech při brání nebo zájmu. IX. 7. O zmatciech při otpořiech. IX. 8. O zmatciech pohnaného. IX. 9. O zpravě, co jest zprava. IV. 11. O zpravě živého společníka. VI. 20. O zvláštniech některých póhoniech. III. 24. O změnění při súdu a při dskách. IX. 10. O zvodu. IV. 14. O zvodiech po náleziech. II. 22. Zpósob dielu zřetedlného. VI. 2. Zpósob dielu, kdež jeden od druhého penieze vezme a druhý v gruntiech zóstane. VI. 4. Zpósob oderčenie. VI. 5. Zpósob dánie zvláštnie osobě. VI. 23. Zpósob děkovánie z poručenstvie. VI. 25. Zpósob toho jak se má směna ve dsky klásti. VI. 28. Zpósob propuštěnic z manstvie. VI. 30. Zpósob zápisu „s miestem“ a s uvázániem. VI. 38. Zpósob zápisu bez „miesta“ postúpeniem. VII. 5. Zpósob a forma otporu. VII. 42. Zpósob póhonu na najvyššieho úředníka. III. 9. Zpósob póhonu z otboje. III. 22. Zena žádná věna svého zavaditi nemóž dokudž jest muž jejie živ. V. 24. O žalobách rozličných. II. 10. Při žalobě póvod co má zachovati. II. 11. O žaloby zavření a konci. II. 12. Proti žalobníku jak se má mieti pohnaný II. 17. O žalobníku. III. 8. O žalobních knihách. VIII. 10.
Strana 470
Strana 471
PŘIDAVKY.
PŘIDAVKY.
Strana 472
Strana 473
VÝSVĚTLIVKY. V pořádku Knih Devaterých podává H. Jireček. I. Předmluva. Ř. 1. (rec. I.). Páni z Postupic. Rod pánův z Postupic jest jeden z těch, jenž událostmi XIV. věku v Čechách z nízkého stupně zemanského Kostkův z Postupic povznesl se na stupeň řádu panského, nabuda znamenitého jmění a velikého jména politického v zemi. Velikostí rodu toho prvním zakladatelem byl bojovný a věhlasný Vilém Kostka z Postupic, jenž r. 1432 účasten byl poselství ke sboru Basilejskému, r. 1434 v bitvě u Lipan porážel Tábory, až r. 1436 pokořuje Hradec nad Labem Sigmundovi králi, zabit jest u Vysoké nad Labem. Nedávno před smrtí přiřknul jemu Sigmund panství biskupství Litomyšlského (21. Sept. 1436). — Zdeněk, slávu rodu svého obnovil, an věrně stál k Jiřímu Poděbradskému, jenž sám buda králem, propůjčil mu minemisterství zemské a povýšil rod jeho ve stav panský. Věrnost svou ku králi zpečetil, tak jako strýc, smrtí na bojišti, an r. 1468 v bitvě padnul u Zvole proti Uhrům Ma- tyášovým. — V třetí generací prosluli Kostkové: Vilém, Zdeněk a Bohuše, současníci i příznivci Všehrdovi. Statkové jich toho času byly: Litomyšl, Brandýs nad Orlicí, Landšperk, Landskroun. Všehrd v těsném svazku přátelském zejména byl s prostředním z nich, panem Zdeňkem, jemuž připsal knihy Cyprianovy v překladu a jenž jemu psaní psal v záležitostech Knih devaterých. — (Porovnej „Zavřenie všech knih“.) Ř. 6. O mužnosti jich (Čechův) etc. Blízký byl Všehrd oněch časův, kde jméno české na poli válečném zvučně se rozléhalo po Europě. Kolik válečníků českých jmenováno v tom století, a to doma ve vlasti i za hranicemi v cizině! Možno říci, že skutky
VÝSVĚTLIVKY. V pořádku Knih Devaterých podává H. Jireček. I. Předmluva. Ř. 1. (rec. I.). Páni z Postupic. Rod pánův z Postupic jest jeden z těch, jenž událostmi XIV. věku v Čechách z nízkého stupně zemanského Kostkův z Postupic povznesl se na stupeň řádu panského, nabuda znamenitého jmění a velikého jména politického v zemi. Velikostí rodu toho prvním zakladatelem byl bojovný a věhlasný Vilém Kostka z Postupic, jenž r. 1432 účasten byl poselství ke sboru Basilejskému, r. 1434 v bitvě u Lipan porážel Tábory, až r. 1436 pokořuje Hradec nad Labem Sigmundovi králi, zabit jest u Vysoké nad Labem. Nedávno před smrtí přiřknul jemu Sigmund panství biskupství Litomyšlského (21. Sept. 1436). — Zdeněk, slávu rodu svého obnovil, an věrně stál k Jiřímu Poděbradskému, jenž sám buda králem, propůjčil mu minemisterství zemské a povýšil rod jeho ve stav panský. Věrnost svou ku králi zpečetil, tak jako strýc, smrtí na bojišti, an r. 1468 v bitvě padnul u Zvole proti Uhrům Ma- tyášovým. — V třetí generací prosluli Kostkové: Vilém, Zdeněk a Bohuše, současníci i příznivci Všehrdovi. Statkové jich toho času byly: Litomyšl, Brandýs nad Orlicí, Landšperk, Landskroun. Všehrd v těsném svazku přátelském zejména byl s prostředním z nich, panem Zdeňkem, jemuž připsal knihy Cyprianovy v překladu a jenž jemu psaní psal v záležitostech Knih devaterých. — (Porovnej „Zavřenie všech knih“.) Ř. 6. O mužnosti jich (Čechův) etc. Blízký byl Všehrd oněch časův, kde jméno české na poli válečném zvučně se rozléhalo po Europě. Kolik válečníků českých jmenováno v tom století, a to doma ve vlasti i za hranicemi v cizině! Možno říci, že skutky
Strana 474
474 a osudy mužů těchto líčiti bezmála tolik jest co psáti děje tehdejší střední Europy. Nebylo vojny, kde by neměli účastenství Češi s Moravany, nebylo bojiště, kde by neválčili bojovníci jména českého. Na výšinách Balkánu, u brány Trajanské octnuly se vozy české (1443) a hlomoz jich prostíral se v úžinách této „Staré Planiny“ tak jako druhdy rachotily podél Šumavského hvozdu. V nešťastné bitvě Varnenské (1444) podlehl zástup Jiskrovců, v bitvě Chvojnické (1454) dopomohli křížovníkům pruským k vítězství. Na půdě char- vatské, u Samoboru, zvítězil (1441) zeman český Vítovec a (1457) zajal bezmála v Celji císaře Fridricha IV. U Lučence (1451) po- razil Jiskra, zeman moravský, nejstatečnějšího reka uherského, Jana Hunyada. Z prvních bojů s Turky (1437) přivedli Čechové a Mora- vané zajaté své s sebou do vlasti, „aby mohli chlubiti se jimi na znamení svého vítězství nad nevěřícími“, a málo let před tím (1433) napájeli Sirotci koně své na břehách Baltyku a plnili láhve své vodou morskou na znamení, že protáhli až k moři. Na břehách Visly i na břehách Dunaje byly roty české jako doma, a i na lese Teutoburském zjevila se (1447) vojska česká. Smělť souvěký básník německý při dvoře Ladislava Pohrobka, Michal Behaim, říci: „Sollt die zwitracht nit sein zu Beham in dem reiche, so wär' es wol mügleiche, dasz mein Herer Küng Lassla mit ihn’ möcht' zwingen da all' dies’ welt mit einander, als der grosse Alexander thät mit der Griechen heer!“ A Bohuslav z Hasišteina o Vlčkovi pěje: Hujus Danubius virtutes et Vistula novit, Et qui Sarmaticas potat, Alanus, aquas! (Viz Palackého dějiny české IV. I, str. 433—462 a Jirečkova různá pojednání o Válečnících českých.) Ř. 17. Ženy české za starých Čechóv etc. Svědčí tato slova, že historické pověsti ze starověku českého (nejvíce zajisté na základě kroniky Dalemilovy) vůbec známy byly v lidu českém a že Hájek přijímaje pověsti tyto do své kroniky, shodoval se v tom s názorem své doby. Ř. 43. V kterýchž se již VMsti Kské . . . . Král Vladislav korunován jest na království r. 1471 v m. Srpnu; že pak se tu dí, kterak se jím již 37 let země česká spravuje, zjevno, že předmluva ku králi Vladislavovi složena jest r. 1508 nebo 1509. Ř. 51. V manstvie a v službu uvedenie .. . Míní zde Všehrd sloučení okolních zemí s korunou českou, kteréž po- nejvíce přičiněním krále Karla IV. na místo jest postaveno. (Viz Jirečkovy Základy zemského zřízení za Karla IV. str. 32—48.) Některé z těch zemí a manství ztraceny jsou ještě v XV. věku, jako Braniborsko a četná manství v dnešních Bavořích. Ř. 64. vedlé práva starodávnieho nynie obnove- ného atd. Míní zde Všehrd snešení sněmovní ode dne 18. Febr. r. 1486. Král se pány a vládykami, „nahlédše pilně v starodávnie
474 a osudy mužů těchto líčiti bezmála tolik jest co psáti děje tehdejší střední Europy. Nebylo vojny, kde by neměli účastenství Češi s Moravany, nebylo bojiště, kde by neválčili bojovníci jména českého. Na výšinách Balkánu, u brány Trajanské octnuly se vozy české (1443) a hlomoz jich prostíral se v úžinách této „Staré Planiny“ tak jako druhdy rachotily podél Šumavského hvozdu. V nešťastné bitvě Varnenské (1444) podlehl zástup Jiskrovců, v bitvě Chvojnické (1454) dopomohli křížovníkům pruským k vítězství. Na půdě char- vatské, u Samoboru, zvítězil (1441) zeman český Vítovec a (1457) zajal bezmála v Celji císaře Fridricha IV. U Lučence (1451) po- razil Jiskra, zeman moravský, nejstatečnějšího reka uherského, Jana Hunyada. Z prvních bojů s Turky (1437) přivedli Čechové a Mora- vané zajaté své s sebou do vlasti, „aby mohli chlubiti se jimi na znamení svého vítězství nad nevěřícími“, a málo let před tím (1433) napájeli Sirotci koně své na břehách Baltyku a plnili láhve své vodou morskou na znamení, že protáhli až k moři. Na břehách Visly i na břehách Dunaje byly roty české jako doma, a i na lese Teutoburském zjevila se (1447) vojska česká. Smělť souvěký básník německý při dvoře Ladislava Pohrobka, Michal Behaim, říci: „Sollt die zwitracht nit sein zu Beham in dem reiche, so wär' es wol mügleiche, dasz mein Herer Küng Lassla mit ihn’ möcht' zwingen da all' dies’ welt mit einander, als der grosse Alexander thät mit der Griechen heer!“ A Bohuslav z Hasišteina o Vlčkovi pěje: Hujus Danubius virtutes et Vistula novit, Et qui Sarmaticas potat, Alanus, aquas! (Viz Palackého dějiny české IV. I, str. 433—462 a Jirečkova různá pojednání o Válečnících českých.) Ř. 17. Ženy české za starých Čechóv etc. Svědčí tato slova, že historické pověsti ze starověku českého (nejvíce zajisté na základě kroniky Dalemilovy) vůbec známy byly v lidu českém a že Hájek přijímaje pověsti tyto do své kroniky, shodoval se v tom s názorem své doby. Ř. 43. V kterýchž se již VMsti Kské . . . . Král Vladislav korunován jest na království r. 1471 v m. Srpnu; že pak se tu dí, kterak se jím již 37 let země česká spravuje, zjevno, že předmluva ku králi Vladislavovi složena jest r. 1508 nebo 1509. Ř. 51. V manstvie a v službu uvedenie .. . Míní zde Všehrd sloučení okolních zemí s korunou českou, kteréž po- nejvíce přičiněním krále Karla IV. na místo jest postaveno. (Viz Jirečkovy Základy zemského zřízení za Karla IV. str. 32—48.) Některé z těch zemí a manství ztraceny jsou ještě v XV. věku, jako Braniborsko a četná manství v dnešních Bavořích. Ř. 64. vedlé práva starodávnieho nynie obnove- ného atd. Míní zde Všehrd snešení sněmovní ode dne 18. Febr. r. 1486. Král se pány a vládykami, „nahlédše pilně v starodávnie
Strana 475
475 zřízenie a ustanovenie, což se zamkóv a hradóv, tvrzí v království českém odcizování dotýče, kterak jest to pod velikými pokutami zřiezeno a utvrzeno, aby toho nebylo“, „též i nynie nalezli a usta- novili za právo vuobec“, aby cizozemcům nic od království nebylo prodáváno atd. — Všehrd ještě častěji k tomuto snešení ukazuje, jako III. 17, IV. 5. Vloženo bylo ve dsky veliké, a sice III. Andreæ B. 1, i čte se plným textem otištěné v Archivu V. str. 427. — Ono „starodávnie zřiezenie a ustanovenie“, na kteréž povolává se sněm z r. 1486, jiného nic není než Concessio libertatum regno et incolis Bohemiæ r. 1310 od Jana Lucemburského, an za krále byl přijat, daná; zavazujet se král, quod nullum alienigenam vel extraneum in Boemia et Moravia hereditates, castra, possessiones, bona immo- bilia vel jura aliqua emere vel empta retinere aliqualiter admittemus etc. (art. VIII. Viz Codex II. 2. P. 195). — Z té příčiny praví Všehrd, žeť to „právo starodávnie, nyní obnovené a znova ztvrzené“. Ř. 145. Dskami . . . Jakkoli dosti psáno a známo jest o dskách, přece časté citací desk u Všehrda k tomu nutí, aby se zde obecná o nich podala zpráva. Dsky zemské, rozdílné od desk dvorských, tyto byly v Čechách: A. Dsky, ješto je měl místopísař desk zemských: a) Dsky trhové neboli dsky naprosto tak slovoucí, v kte- rýchž se trhové, věna, převodové, rozdílové, spolkové, poručenství, léta, děkování, dání, nadání, odhádání, listové mocní, kšafti a jiní majestáti, nalezové obecní i zvláštní pilnější a kteříž se týchž desk dotýčí, a jiné věci rozličné psali. (VI. 32). Psány byly dsky tyto vesměs na pergaméně a jmenovány jsou po místopísaři, kterýž je které spravoval. Bylyť jsou tyto: Zdislavových tré, Přisňákovy jedny, Dačického jedny, Oldřichových dvé, Prokopovy jedny, Vácslavových dvé, Mikulášových dvé, Štěpánova jedna, Maříkových dvé, Vácsla- vových dalších dvé, do válek táborských; po valkách těchto Matě- jových sedmero, Dúpovcových dvé, Vácslavova Ondřejova jedna, Plánových sedmero, Ondřejových z Těšíňova (či Ondráčkových) čtvero, Viktorinova jedna. Za nejstarší Všehrd klade dsky Zdislavovy (1320); ale známky starších desk trhových jeví se hned r. 1287, 1291, 1295, 1297, 1309, 1312, 1315, 1316, 1319. (Codex II. 2. 5.) b) Dsky zápisné veliké. V zápisné dsky — pro rozdíl od trhových — toliko se nápadové dědictvie zápisného dluhem po smrti nebo hned postoupením a jiní rozliční dluhové velicí nad sto kop psali (VIII. 11), i byly pro bohaté pány a zemany, kteříž v tisíce děli a zboží široká, znamenitá a veliká měli, aby oni těmi dskami velikými veliká zboží svá opatrovali, v velikých summách veliká zboží zapisujíce. (VI. 32). Dsky zápisné psány byly na perga- méně a nazývány jsou po barvě: Zelené, bílé atd. Založeny jsou na samém počátku XV. století.
475 zřízenie a ustanovenie, což se zamkóv a hradóv, tvrzí v království českém odcizování dotýče, kterak jest to pod velikými pokutami zřiezeno a utvrzeno, aby toho nebylo“, „též i nynie nalezli a usta- novili za právo vuobec“, aby cizozemcům nic od království nebylo prodáváno atd. — Všehrd ještě častěji k tomuto snešení ukazuje, jako III. 17, IV. 5. Vloženo bylo ve dsky veliké, a sice III. Andreæ B. 1, i čte se plným textem otištěné v Archivu V. str. 427. — Ono „starodávnie zřiezenie a ustanovenie“, na kteréž povolává se sněm z r. 1486, jiného nic není než Concessio libertatum regno et incolis Bohemiæ r. 1310 od Jana Lucemburského, an za krále byl přijat, daná; zavazujet se král, quod nullum alienigenam vel extraneum in Boemia et Moravia hereditates, castra, possessiones, bona immo- bilia vel jura aliqua emere vel empta retinere aliqualiter admittemus etc. (art. VIII. Viz Codex II. 2. P. 195). — Z té příčiny praví Všehrd, žeť to „právo starodávnie, nyní obnovené a znova ztvrzené“. Ř. 145. Dskami . . . Jakkoli dosti psáno a známo jest o dskách, přece časté citací desk u Všehrda k tomu nutí, aby se zde obecná o nich podala zpráva. Dsky zemské, rozdílné od desk dvorských, tyto byly v Čechách: A. Dsky, ješto je měl místopísař desk zemských: a) Dsky trhové neboli dsky naprosto tak slovoucí, v kte- rýchž se trhové, věna, převodové, rozdílové, spolkové, poručenství, léta, děkování, dání, nadání, odhádání, listové mocní, kšafti a jiní majestáti, nalezové obecní i zvláštní pilnější a kteříž se týchž desk dotýčí, a jiné věci rozličné psali. (VI. 32). Psány byly dsky tyto vesměs na pergaméně a jmenovány jsou po místopísaři, kterýž je které spravoval. Bylyť jsou tyto: Zdislavových tré, Přisňákovy jedny, Dačického jedny, Oldřichových dvé, Prokopovy jedny, Vácslavových dvé, Mikulášových dvé, Štěpánova jedna, Maříkových dvé, Vácsla- vových dalších dvé, do válek táborských; po valkách těchto Matě- jových sedmero, Dúpovcových dvé, Vácslavova Ondřejova jedna, Plánových sedmero, Ondřejových z Těšíňova (či Ondráčkových) čtvero, Viktorinova jedna. Za nejstarší Všehrd klade dsky Zdislavovy (1320); ale známky starších desk trhových jeví se hned r. 1287, 1291, 1295, 1297, 1309, 1312, 1315, 1316, 1319. (Codex II. 2. 5.) b) Dsky zápisné veliké. V zápisné dsky — pro rozdíl od trhových — toliko se nápadové dědictvie zápisného dluhem po smrti nebo hned postoupením a jiní rozliční dluhové velicí nad sto kop psali (VIII. 11), i byly pro bohaté pány a zemany, kteříž v tisíce děli a zboží široká, znamenitá a veliká měli, aby oni těmi dskami velikými veliká zboží svá opatrovali, v velikých summách veliká zboží zapisujíce. (VI. 32). Dsky zápisné psány byly na perga- méně a nazývány jsou po barvě: Zelené, bílé atd. Založeny jsou na samém počátku XV. století.
Strana 476
476 B. Dsky, kteréž k menšímu písaři přislušely: 1. Dsky póhonné. Ty byly k tomu, aby se „v ně póhonové (kromě póhonův k odporům), k velikému i k menšímu soudu zem- skému příslušející“ psali. Avšak vcházely do nich „vedlé těch póhonův i nálezové panští, staná práva, úmluvy, zvodové, panování, a všeliká po právích staných nebo po nálezích panských práv vedení“ (VIII. 5.) Staré dsky póhonné psány byly na pergaméně, za časů Vše- hrdových na papíře. Žehrá na to Všehrd, i radí, aby ty, kteréž na papíře napsány jsou, na pergamén přijaty byly, neb jest v nich velmi veliké množství potřebných nálezův a příliš užitečných, ne zvláštních toliko ale i obecních. A dále: „A tu se v póhonné dsky nálezové a rozsudkové mezi lidmi o veliké věci a kteréž k věčnosti mezi nimi a mezi jich dětmi a budúcími trvati mají, píší: O zboží, o dědiny, lúky, lesy, potoky, rybníky i jiné grunty a pře rozličné, o čest také a o jiná narčení mnohá.“ (VIII. 5.) Které byly za časů Všehrdových nejstarší při úřadu, byly již žluté a pro starost ohnilé, tak že jimi se již nehýbalo, „než jest jim, jako mrtvým, pokoj dán“ (VIII. 5.). Znamenitý zbytek desk těchto (1316—1320), jenž záhuby r. 1541 ušel, nalezen jest r. 1867 v archivu Jindřichohradeckém in originali, a otištěn o sobě r. 1868, po druhé pak v Reliquiæ tabu- larum Emlerových (I.) 2. Knihy žalobní. „Do knih, kteréž slovú žalobní, všecky póhony z desk póhonných se píší; neb každá žaloba vedlé práva na dvé má ve dsky zapsána býti; nejprvé při póhonu ve dsky pó- honné; potom táž žaloba má z těch póhonných desk přepsána býti. tak jakž tam stojí, do žalobních desk, z kterýchž řečník v šrancích stoje, žalobu každému čte.“ (VIII. 10.) 3. Dsky svědomí, kdež se zapisovala svědectví svědků ke přem soudním náležitá. (VIII. 6.) — proti velikým 4. Dsky menší zápisné. „Malé dsky zápisným — byly pro chudé zemany, pro dědinníky a jiné všecky lidi chudé; do nich summa sto kop gr. výše nevcházela.“ Kromě zá- pisův vlastně tak řečených vcházely do nich „smlouvy všecky, (kromě trhů a spolků, směn a jiných vkladů k tomu podobných), rukojemství, škody komorníkem od desk ohledané, výbojové noční, spasení obilí a luk, lesův smýcení, rybničná krádež nebo zkopání a jiné škody, kteréž komorníci ohledovali těm, kterýmž se dály a kdož toho žádali a potřebovali, též relací práv staných v komoře...“ (VI. 32, VIII. 2.) 5. Dsky památné. Dsky tyto začaty jsou za krále Jiřího, jakž dí Všehrd (VIII. 4.), či vlastně již za krále Ladislava r. 1453, kdež latině slovou Memoriæ (In memoriis). Kterýžto název „memoriæ“ hned r. 1419 a 1437 při dskách, ovšem jen nahodile, se vyskytuje. Dsky památné obdržely jméno toto ne od toho, že by se co paměti- hodného do nich kladlo, alebrž od toho, že se zprvu v ně věci méně pilné a nikoli věčnosti trvalé zapisovaly, než což do času
476 B. Dsky, kteréž k menšímu písaři přislušely: 1. Dsky póhonné. Ty byly k tomu, aby se „v ně póhonové (kromě póhonův k odporům), k velikému i k menšímu soudu zem- skému příslušející“ psali. Avšak vcházely do nich „vedlé těch póhonův i nálezové panští, staná práva, úmluvy, zvodové, panování, a všeliká po právích staných nebo po nálezích panských práv vedení“ (VIII. 5.) Staré dsky póhonné psány byly na pergaméně, za časů Vše- hrdových na papíře. Žehrá na to Všehrd, i radí, aby ty, kteréž na papíře napsány jsou, na pergamén přijaty byly, neb jest v nich velmi veliké množství potřebných nálezův a příliš užitečných, ne zvláštních toliko ale i obecních. A dále: „A tu se v póhonné dsky nálezové a rozsudkové mezi lidmi o veliké věci a kteréž k věčnosti mezi nimi a mezi jich dětmi a budúcími trvati mají, píší: O zboží, o dědiny, lúky, lesy, potoky, rybníky i jiné grunty a pře rozličné, o čest také a o jiná narčení mnohá.“ (VIII. 5.) Které byly za časů Všehrdových nejstarší při úřadu, byly již žluté a pro starost ohnilé, tak že jimi se již nehýbalo, „než jest jim, jako mrtvým, pokoj dán“ (VIII. 5.). Znamenitý zbytek desk těchto (1316—1320), jenž záhuby r. 1541 ušel, nalezen jest r. 1867 v archivu Jindřichohradeckém in originali, a otištěn o sobě r. 1868, po druhé pak v Reliquiæ tabu- larum Emlerových (I.) 2. Knihy žalobní. „Do knih, kteréž slovú žalobní, všecky póhony z desk póhonných se píší; neb každá žaloba vedlé práva na dvé má ve dsky zapsána býti; nejprvé při póhonu ve dsky pó- honné; potom táž žaloba má z těch póhonných desk přepsána býti. tak jakž tam stojí, do žalobních desk, z kterýchž řečník v šrancích stoje, žalobu každému čte.“ (VIII. 10.) 3. Dsky svědomí, kdež se zapisovala svědectví svědků ke přem soudním náležitá. (VIII. 6.) — proti velikým 4. Dsky menší zápisné. „Malé dsky zápisným — byly pro chudé zemany, pro dědinníky a jiné všecky lidi chudé; do nich summa sto kop gr. výše nevcházela.“ Kromě zá- pisův vlastně tak řečených vcházely do nich „smlouvy všecky, (kromě trhů a spolků, směn a jiných vkladů k tomu podobných), rukojemství, škody komorníkem od desk ohledané, výbojové noční, spasení obilí a luk, lesův smýcení, rybničná krádež nebo zkopání a jiné škody, kteréž komorníci ohledovali těm, kterýmž se dály a kdož toho žádali a potřebovali, též relací práv staných v komoře...“ (VI. 32, VIII. 2.) 5. Dsky památné. Dsky tyto začaty jsou za krále Jiřího, jakž dí Všehrd (VIII. 4.), či vlastně již za krále Ladislava r. 1453, kdež latině slovou Memoriæ (In memoriis). Kterýžto název „memoriæ“ hned r. 1419 a 1437 při dskách, ovšem jen nahodile, se vyskytuje. Dsky památné obdržely jméno toto ne od toho, že by se co paměti- hodného do nich kladlo, alebrž od toho, že se zprvu v ně věci méně pilné a nikoli věčnosti trvalé zapisovaly, než což do času
Strana 477
477 toliko nedlouhého státi mělo, dokudž by králem nebo pány rozeznáno nebylo; a obyčejně to, což jest pro zavření práv a pro skončení soudu zemského nemohlo již rozsouzeno býti, aby z paměti JMsti králi, pánům nebo úředníkům, kdyby zaznamenáno nebylo, nevypadlo. Ale prodlením let a již za Všehrda psány jsou v ty dsky i věci velmi důležité a trvalé, nálezové netoliko zvláštní, kteříž se jistých osob, ale i také obecní, kteříž se všech vůbec a země dotýkali, i jiné mnohé věci pilné a znamenité. Ano vešlo za obyčej, že což bylo nejpilnějšího a což by k věčnosti upevňovalo, do desk památ- tných vpisováno. A za to měli mnozí, což se těmito dskami zapíše, že jest to trvalejší, pevnější, jistější, nežli by se dskami zemskými psalo. Kterémužto mínění Všehrd velmi ostře a určitě odpor činí, dodávaje mezi jiným, že „tyto dsky se doma vždy u desk poválejí, a že na papíře a nikoli na pergaméně se píší.“ — Všehrdovi toliko první kniha desk těchto známa byla, neb za jeho času „ještě i jedny knihy týchž desk“ nebyly napsány. — Později se počet jich roz- množil až do samého osudného roku 1541; první knihy pak z XV. věku pochodící po barvě nazvány jsou „Žluté památné“ neboli „lvové památné.“ 6. Libri arbitriorum. V tyto dsky ubrmanské, jak je nazývá Všehrd, psaly se výpovědi, kteréž úředníci z podvolení stran a z podání na ně činili, a též výpovědi, kteréž úbrmané mezi lidmi v krajích činili, když jsou strany obě s tou výpovědí sepsanou ke dskám přišly a toho na úřednících žádaly. Zdá se, že dsky tyto slušely do století XIVtého; za Všehrda již platnosti neměly, neb se strany raději soudem rozsuzovati daly než rozhodčími. (VIII. 10.) 7. Dsky komorničí. Tak sluly knihy, kdež komorníci soudní dědiny za službu od králův sobě propůjčené (starobylé dědiny kladské) prodávali nebo po smrti dávali, kdež také sobě dluhy a ženám svým věna kladli a kde se nálezové mezi nimi učinění zapi- sovali i smlouvy jich. Dsky tyto na papíře se psaly. (VIII. 7.) 8. Knihy úroční. V ty se platové komorní, starodávní i novější, všichni zapisovali, kdo komu co a z kterého zboží platil, a kdo úrok ten nebo plat komorní od desk zdvihnul. Při týchž knihách také se psala všecka soudní brání, všecka uvázání s komor- níkem, den, leto, kdy komorník, s kým, komu a proč jest bráno nebo uvázáno a co jest zajal. Knihy tyto psány na papíře. (VIII. 8.) 9. Registra penčžitá a listovní. V registra tato zapi- sovaly se peníze, kteréž jedni druhým na zplacení věn nebo zástav nebo jiných věcí k těm podobných u desk kladli. Též se v ně kladli i listové, kteréž jedni druhým ve zpravě nebo jinak z jiných příčin u desk kladli. (VIII. 9.) C. Registra starosty komorničího. Starosta komorničí dvojí registra měl: Jedna, kdež uvázání a brání s komorníkem zapisoval. V kterážto registra starosta maje
477 toliko nedlouhého státi mělo, dokudž by králem nebo pány rozeznáno nebylo; a obyčejně to, což jest pro zavření práv a pro skončení soudu zemského nemohlo již rozsouzeno býti, aby z paměti JMsti králi, pánům nebo úředníkům, kdyby zaznamenáno nebylo, nevypadlo. Ale prodlením let a již za Všehrda psány jsou v ty dsky i věci velmi důležité a trvalé, nálezové netoliko zvláštní, kteříž se jistých osob, ale i také obecní, kteříž se všech vůbec a země dotýkali, i jiné mnohé věci pilné a znamenité. Ano vešlo za obyčej, že což bylo nejpilnějšího a což by k věčnosti upevňovalo, do desk památ- tných vpisováno. A za to měli mnozí, což se těmito dskami zapíše, že jest to trvalejší, pevnější, jistější, nežli by se dskami zemskými psalo. Kterémužto mínění Všehrd velmi ostře a určitě odpor činí, dodávaje mezi jiným, že „tyto dsky se doma vždy u desk poválejí, a že na papíře a nikoli na pergaméně se píší.“ — Všehrdovi toliko první kniha desk těchto známa byla, neb za jeho času „ještě i jedny knihy týchž desk“ nebyly napsány. — Později se počet jich roz- množil až do samého osudného roku 1541; první knihy pak z XV. věku pochodící po barvě nazvány jsou „Žluté památné“ neboli „lvové památné.“ 6. Libri arbitriorum. V tyto dsky ubrmanské, jak je nazývá Všehrd, psaly se výpovědi, kteréž úředníci z podvolení stran a z podání na ně činili, a též výpovědi, kteréž úbrmané mezi lidmi v krajích činili, když jsou strany obě s tou výpovědí sepsanou ke dskám přišly a toho na úřednících žádaly. Zdá se, že dsky tyto slušely do století XIVtého; za Všehrda již platnosti neměly, neb se strany raději soudem rozsuzovati daly než rozhodčími. (VIII. 10.) 7. Dsky komorničí. Tak sluly knihy, kdež komorníci soudní dědiny za službu od králův sobě propůjčené (starobylé dědiny kladské) prodávali nebo po smrti dávali, kdež také sobě dluhy a ženám svým věna kladli a kde se nálezové mezi nimi učinění zapi- sovali i smlouvy jich. Dsky tyto na papíře se psaly. (VIII. 7.) 8. Knihy úroční. V ty se platové komorní, starodávní i novější, všichni zapisovali, kdo komu co a z kterého zboží platil, a kdo úrok ten nebo plat komorní od desk zdvihnul. Při týchž knihách také se psala všecka soudní brání, všecka uvázání s komor- níkem, den, leto, kdy komorník, s kým, komu a proč jest bráno nebo uvázáno a co jest zajal. Knihy tyto psány na papíře. (VIII. 8.) 9. Registra penčžitá a listovní. V registra tato zapi- sovaly se peníze, kteréž jedni druhým na zplacení věn nebo zástav nebo jiných věcí k těm podobných u desk kladli. Též se v ně kladli i listové, kteréž jedni druhým ve zpravě nebo jinak z jiných příčin u desk kladli. (VIII. 9.) C. Registra starosty komorničího. Starosta komorničí dvojí registra měl: Jedna, kdež uvázání a brání s komorníkem zapisoval. V kterážto registra starosta maje
Strana 478
478 komorníka vystrojiti na uvázání nebo na brání, měl nejprvé výpis z desk napsati a z těch register svých potom na ceduli, s kterouž komorníka vysílal. Psal také do týchž register všecky úmluvy, panování, škod ohledání a póhony k odporům. — Jiná registra měl, na kteréž útoky a póhony všecky (kromě póhonův k odporům) psal. (VIII. 12. IX. 10.) R. 230. Kdež jestli.. Místo „kdež“ čísti se musí „kteréž Ř. 237. Ale pro snadnějšie nalezenie . . . Všehrd dílo své rozdělil na „knihy“, a knihy na „titule“, jakž se toho sám dokládá V. 32. Uváděje titule, nedodává čísel, než sám nadpis: „Jakož o tom jest povědieno napřed v tituli „Dokud má vdova věnné — Číslování titulů pochodí od pozdějších opiso- dědictvie držeti“. vačův, kteří také „titule“ nazvali „hlavami“, název to, jehož v prvních opisech není. Při tom opisovači dosti nenáležitě postupovali, kladouce titul neb hlavu, kde jí dle obsahu samého nebylo třeba, jako na př. VIII. 48: „Menší písař toto sám beře.“ I. 1. Ř. 2. Súd zemský. Kromě krále sedali na súdu zemském (jus terrae, judicium terrae): 1. Nejvyšší úředníci zemští, totiž pur- krabí, komorník a sudí. 2. Dvanácte pánův. 3. Osm vládyk. Ješté za Ondřeje z Dubé na soudu zemském více pánův než 12 sedati mohlo, ale za právo bylo ode dávna, že jich mělo sedati dvanácte, a nejméně sedm, větší polovice, mimo úřad (§ 62). Vládykám při- souzeno sedati na soudu teprvé po válkách husitských. — Soud zemský sedal čtyřikráte do roka, na časy obyčejné, t. j. na každé suché dni (postní, letniční, sv. Jeronyma a adventní), až zména učiněna na samém závěrku XV. věku, že „súd o suchých dnech adventních má minútí, než póhonové mají před se jíti“ (ZZVlad. 4). I. 2. Ř. 1. Súd komorni (judicium camerae regis). „Což se súdu komornieho dotýče, ten se nynie držeti má dvakrát do roka" — tak zní snešení sněmovní z r. 1492 — „jeden na Sv. Martina, a druhý na Svátosti, (jinými slovy): jeden na Sv. Martina, a druhý dvě neděli před Sv. duchem“. Snešení toto — (přejaté i do ZZVlad. 380) — vepsáno bylo do desk Památných Q. 18 i čte se plným textem v Arch. V. str. 446. Ř. 63. Knihy súdóv královských. Nálezové soudu ko- morního, kdež v komoře král s raddou svou pře do komory slušející soudil, zapisovány jsou, počínajíc králem Vladislavem, do kněh, po- dobným během a způsobem jako do desk nálezové soudu zemského. Několiko „Rozsudků královských“ známé: A. 8, A. 9, A. 11, C. 4, D. 2, D. 4 etc. (Viz ZZVlad. 1500, Codex III. 2, str. 176 atd.)
478 komorníka vystrojiti na uvázání nebo na brání, měl nejprvé výpis z desk napsati a z těch register svých potom na ceduli, s kterouž komorníka vysílal. Psal také do týchž register všecky úmluvy, panování, škod ohledání a póhony k odporům. — Jiná registra měl, na kteréž útoky a póhony všecky (kromě póhonův k odporům) psal. (VIII. 12. IX. 10.) R. 230. Kdež jestli.. Místo „kdež“ čísti se musí „kteréž Ř. 237. Ale pro snadnějšie nalezenie . . . Všehrd dílo své rozdělil na „knihy“, a knihy na „titule“, jakž se toho sám dokládá V. 32. Uváděje titule, nedodává čísel, než sám nadpis: „Jakož o tom jest povědieno napřed v tituli „Dokud má vdova věnné — Číslování titulů pochodí od pozdějších opiso- dědictvie držeti“. vačův, kteří také „titule“ nazvali „hlavami“, název to, jehož v prvních opisech není. Při tom opisovači dosti nenáležitě postupovali, kladouce titul neb hlavu, kde jí dle obsahu samého nebylo třeba, jako na př. VIII. 48: „Menší písař toto sám beře.“ I. 1. Ř. 2. Súd zemský. Kromě krále sedali na súdu zemském (jus terrae, judicium terrae): 1. Nejvyšší úředníci zemští, totiž pur- krabí, komorník a sudí. 2. Dvanácte pánův. 3. Osm vládyk. Ješté za Ondřeje z Dubé na soudu zemském více pánův než 12 sedati mohlo, ale za právo bylo ode dávna, že jich mělo sedati dvanácte, a nejméně sedm, větší polovice, mimo úřad (§ 62). Vládykám při- souzeno sedati na soudu teprvé po válkách husitských. — Soud zemský sedal čtyřikráte do roka, na časy obyčejné, t. j. na každé suché dni (postní, letniční, sv. Jeronyma a adventní), až zména učiněna na samém závěrku XV. věku, že „súd o suchých dnech adventních má minútí, než póhonové mají před se jíti“ (ZZVlad. 4). I. 2. Ř. 1. Súd komorni (judicium camerae regis). „Což se súdu komornieho dotýče, ten se nynie držeti má dvakrát do roka" — tak zní snešení sněmovní z r. 1492 — „jeden na Sv. Martina, a druhý na Svátosti, (jinými slovy): jeden na Sv. Martina, a druhý dvě neděli před Sv. duchem“. Snešení toto — (přejaté i do ZZVlad. 380) — vepsáno bylo do desk Památných Q. 18 i čte se plným textem v Arch. V. str. 446. Ř. 63. Knihy súdóv královských. Nálezové soudu ko- morního, kdež v komoře král s raddou svou pře do komory slušející soudil, zapisovány jsou, počínajíc králem Vladislavem, do kněh, po- dobným během a způsobem jako do desk nálezové soudu zemského. Několiko „Rozsudků královských“ známé: A. 8, A. 9, A. 11, C. 4, D. 2, D. 4 etc. (Viz ZZVlad. 1500, Codex III. 2, str. 176 atd.)
Strana 479
479 Sekretář královský. Takovým byl za Všehrdovy doby Jan Šlechta ze Všehrd, Viktorinův strýc erbovní. I. 3. Ř. 1. Súd dvorský neb manský. Obšírný rozklad o soudu dvoru královského (jus curiae regiae, judicium curiae regalis) na- chází se ve ZZVlad. 304—379. (Por. I. 6 recensí první: Súd dvorský kdež se manstvie a dánie královská neb výsluhy súdie.) Ř. 25. Dsky dvorské t. j. dsky soudu dvorského. Dva- kráte jich připomíná Všehrd v knihách svých. Úřad desk dvorských za Všehrdových časův měl svůj vlastní dům v Praze (VIII. 14, rec. I.). Dsky tyto byly troje (VIII. 31. Viz též V. 31.). Ř. 87. kdež Bohuslav z Prahy pohánie Vácslava Skuhrovského. Vácslav Skuhrovský ze Skuhrova ve dsky kladl, sám práva nemaje, a vedlé té viny za falešníka zóstal. Byl prý též první, kterýž cos takového v Čechách učinil: „Kterýž se jest o tu nepravost v Čechách najprvé pokusil a ve dsky kladl čehož jest sám neměl.“ (IV. 4. rec. I.) Nález o to stal se dne 11. Okt. 1456, i zapsán jest v Modrých póhonných v tato slova: „Et prout Wenceslaus citatus dskami zapisoval, sám ve dskách řádně nemaje, tu je zavinil kázně a pomsty veliké, ale toliko že jsú páni s ním milost učinili, a zvláště proto, že na něm ta vina najprv se okázala, za krále Ladislava“ (Emler Rel. I. pag. 116, 117). I. 4. Ř. 5. Akta. Učí nás Všchrd, že soud duchovní, arcibiskupský, podobně měl akta svá jako soud zemský dsky zemské, soud dvorský dsky dvorské a soudy městské knihy městské. Akta tato arcibiskupská posud snad schována jsou v archivu kapituly Pražské, ač sám Všehrd dokládá, že akt starých celých snad není. Byla by důležitým pra- menem místopisu českého i pravních poměrů na zboží duchovenském. I. 5. R. 2. Súd purkrabí Pražského. Dle I. recensí slul tento soud ne soud purkrabí, než soud „miestopurkrabie Pražského", Široká zpráva o soudu tom obsažena jest ve ZZVlad. 381—407. II. 1. Ř. 1. Na velikém etc. Majestát Vladislavův o sedání na soudu zemském, pochodící z r. 1487 a vložený do desk zemských III. Andreæ F. 8., čte se ve ZZVlad. 2.
479 Sekretář královský. Takovým byl za Všehrdovy doby Jan Šlechta ze Všehrd, Viktorinův strýc erbovní. I. 3. Ř. 1. Súd dvorský neb manský. Obšírný rozklad o soudu dvoru královského (jus curiae regiae, judicium curiae regalis) na- chází se ve ZZVlad. 304—379. (Por. I. 6 recensí první: Súd dvorský kdež se manstvie a dánie královská neb výsluhy súdie.) Ř. 25. Dsky dvorské t. j. dsky soudu dvorského. Dva- kráte jich připomíná Všehrd v knihách svých. Úřad desk dvorských za Všehrdových časův měl svůj vlastní dům v Praze (VIII. 14, rec. I.). Dsky tyto byly troje (VIII. 31. Viz též V. 31.). Ř. 87. kdež Bohuslav z Prahy pohánie Vácslava Skuhrovského. Vácslav Skuhrovský ze Skuhrova ve dsky kladl, sám práva nemaje, a vedlé té viny za falešníka zóstal. Byl prý též první, kterýž cos takového v Čechách učinil: „Kterýž se jest o tu nepravost v Čechách najprvé pokusil a ve dsky kladl čehož jest sám neměl.“ (IV. 4. rec. I.) Nález o to stal se dne 11. Okt. 1456, i zapsán jest v Modrých póhonných v tato slova: „Et prout Wenceslaus citatus dskami zapisoval, sám ve dskách řádně nemaje, tu je zavinil kázně a pomsty veliké, ale toliko že jsú páni s ním milost učinili, a zvláště proto, že na něm ta vina najprv se okázala, za krále Ladislava“ (Emler Rel. I. pag. 116, 117). I. 4. Ř. 5. Akta. Učí nás Všchrd, že soud duchovní, arcibiskupský, podobně měl akta svá jako soud zemský dsky zemské, soud dvorský dsky dvorské a soudy městské knihy městské. Akta tato arcibiskupská posud snad schována jsou v archivu kapituly Pražské, ač sám Všehrd dokládá, že akt starých celých snad není. Byla by důležitým pra- menem místopisu českého i pravních poměrů na zboží duchovenském. I. 5. R. 2. Súd purkrabí Pražského. Dle I. recensí slul tento soud ne soud purkrabí, než soud „miestopurkrabie Pražského", Široká zpráva o soudu tom obsažena jest ve ZZVlad. 381—407. II. 1. Ř. 1. Na velikém etc. Majestát Vladislavův o sedání na soudu zemském, pochodící z r. 1487 a vložený do desk zemských III. Andreæ F. 8., čte se ve ZZVlad. 2.
Strana 480
480 Ř. 12. Tak za našie paměti... Král Vladislav, volen jsa roku 1490 za krále uherského, vyjel z Čech do Uher v měs. Junii 1490 a vrátil se do Čech zase teprvé ve Febr. 1497, po šesti létech. Po ten čas celý sedal v majestátu královu na soudě zemském nejvyšší purkrabí, pan Jan Jenec z Janovic a z Petršpurka, poslední rodu toho starožitného. (Pal. Děj. V. 2. 365.) Ř. 18. jako správci, ne jako hajtmanu. Důležitý rozdíl mezi spravcím (gubernatorem) a hajtmanem (kapitánem zemským) je zde připomenutý. Spravcím byl na př. Jiří z Poděbrad za nezle- tilosti krále Ladislavovy, přiznaný spolu od země, kdežto hajtman za místo držícího od krále samotného postavován do času. O moci hejtmana zemského viz Jirečkovy „Základy zřízení zemského“ (str. 74, 75). R. 36. jako hofmistr zemský... Hofmisterství i maršal- ství bylo v Čechách dvojí: Jedno zemské, druhé dvorské, jakž zjevně píše Všehrd III. 24. (Viz Jirečkovy Základy str. 109 a 140.) Maje- státem z r. 1497 zřízena jest posloupnost nejvyšších úřadů zemských, tak že první místo držeti má nejvyšší purkrabí Pražský, potom nejv. hofmistr království českého, potom nejv. maršálek král. č., potom nejv. komorník král. č., potom nejv. sudí král. č., potom nejv. kancléř král. č. (Arch. V. 474. — O působnosti a moci nejv. hofmistra kr. č. široce jedná ZZVlad. č. 470—471.) Ř. 68. Za jednoho tří. Mezi menšími písaři zde jmeno- vanými jeden, Johanes, jest onen Jan z Domaslavi, jenž, jsa důvěrník pana Bohuslava Hasišteinského a horlivý pod jednou, zevnitrný popud dal k rozdvojení Bohuslava s Viktorinem. (Viz Životopis.) Ř. 114. Do kaply... Rozumí se tu kaple Všech Svatých na hradě Pražském, kdež od staradávna odbývány jsou přísahy soudní ode stran. Vystavena jest kapla tato r. 1263 přičiněním děkana Víta, horlivého stavitele, nákladem zemského sudího Čéče (induxit item d. decanus Czieczonem judicem totius regni Boemiæ ad constru- endam ecclesiam Omnium Sanctorum, quæ sita est in exitu claustri versus curiam regalem. Cosm. Cont.). Z čehož souditi se může, že hned od počátku byl kostelík tento kaplí soudní soudu zemského. Kdekoliv u Všehrda připomíná se kaple, jiná není než soudní Všech Svatých (II. 5.) Ř. 181. a 191. Ale moci panský nález nemá, jakož se po starých spisiech nalezá.. Tato připomínka vztahuje se k páně Ondřejovu z Dubé „Výkladu na právo zemské“, kdež se píše v §. 59 a 61.: §. 59. (O moci nálezóv panských.) Kde panský nález moc má? Pravím že když páni súd osadí a popsáni budú ve čtyřech laviciech, a voláno bude řečníkem na sstupky, na spolky a na dánie, v tom miestě za starých pánóv nálezi panští šli, ale ne jinde. — Pakli by se strany svolily kdežkoli, a úřad to slyšal: tehdá pod- volenie práva ruší a moci panské potvrzuje, buď jich málo neb mnoho.
480 Ř. 12. Tak za našie paměti... Král Vladislav, volen jsa roku 1490 za krále uherského, vyjel z Čech do Uher v měs. Junii 1490 a vrátil se do Čech zase teprvé ve Febr. 1497, po šesti létech. Po ten čas celý sedal v majestátu královu na soudě zemském nejvyšší purkrabí, pan Jan Jenec z Janovic a z Petršpurka, poslední rodu toho starožitného. (Pal. Děj. V. 2. 365.) Ř. 18. jako správci, ne jako hajtmanu. Důležitý rozdíl mezi spravcím (gubernatorem) a hajtmanem (kapitánem zemským) je zde připomenutý. Spravcím byl na př. Jiří z Poděbrad za nezle- tilosti krále Ladislavovy, přiznaný spolu od země, kdežto hajtman za místo držícího od krále samotného postavován do času. O moci hejtmana zemského viz Jirečkovy „Základy zřízení zemského“ (str. 74, 75). R. 36. jako hofmistr zemský... Hofmisterství i maršal- ství bylo v Čechách dvojí: Jedno zemské, druhé dvorské, jakž zjevně píše Všehrd III. 24. (Viz Jirečkovy Základy str. 109 a 140.) Maje- státem z r. 1497 zřízena jest posloupnost nejvyšších úřadů zemských, tak že první místo držeti má nejvyšší purkrabí Pražský, potom nejv. hofmistr království českého, potom nejv. maršálek král. č., potom nejv. komorník král. č., potom nejv. sudí král. č., potom nejv. kancléř král. č. (Arch. V. 474. — O působnosti a moci nejv. hofmistra kr. č. široce jedná ZZVlad. č. 470—471.) Ř. 68. Za jednoho tří. Mezi menšími písaři zde jmeno- vanými jeden, Johanes, jest onen Jan z Domaslavi, jenž, jsa důvěrník pana Bohuslava Hasišteinského a horlivý pod jednou, zevnitrný popud dal k rozdvojení Bohuslava s Viktorinem. (Viz Životopis.) Ř. 114. Do kaply... Rozumí se tu kaple Všech Svatých na hradě Pražském, kdež od staradávna odbývány jsou přísahy soudní ode stran. Vystavena jest kapla tato r. 1263 přičiněním děkana Víta, horlivého stavitele, nákladem zemského sudího Čéče (induxit item d. decanus Czieczonem judicem totius regni Boemiæ ad constru- endam ecclesiam Omnium Sanctorum, quæ sita est in exitu claustri versus curiam regalem. Cosm. Cont.). Z čehož souditi se může, že hned od počátku byl kostelík tento kaplí soudní soudu zemského. Kdekoliv u Všehrda připomíná se kaple, jiná není než soudní Všech Svatých (II. 5.) Ř. 181. a 191. Ale moci panský nález nemá, jakož se po starých spisiech nalezá.. Tato připomínka vztahuje se k páně Ondřejovu z Dubé „Výkladu na právo zemské“, kdež se píše v §. 59 a 61.: §. 59. (O moci nálezóv panských.) Kde panský nález moc má? Pravím že když páni súd osadí a popsáni budú ve čtyřech laviciech, a voláno bude řečníkem na sstupky, na spolky a na dánie, v tom miestě za starých pánóv nálezi panští šli, ale ne jinde. — Pakli by se strany svolily kdežkoli, a úřad to slyšal: tehdá pod- volenie práva ruší a moci panské potvrzuje, buď jich málo neb mnoho.
Strana 481
481 §. 61. (O nálezu v jiném miestě). Bude-li pak kdy, pro po- třebu a pro to, že tomu páni chticti budú, v jiném miestě nález panský, aby se stal buď v klášteře neb v jiném domu, a starší úředníci při tom budú a straně obě svolé: móže ve dsky vloženo býti, ale s dobrú pamětí, kterak a kde se stalo, kteří páni při tom byli, a kdo potaz panský vynesl, a vóli stran také psáti (neb jinak proti tomu řeč bývá: „Pokútně jsme odsúzeni a ne v tom miestě, kde právo, a nejsme k tomu připraveni právem zemským“, i jiných mnoho omluv.) II. 9. Ř. 44. A snad by nic neškodilo... Navržení zde od Vschrda učiněné dobre svédčí o praktickém názoru právnickém. Jestě jednou mluví o té věci Všehrd VIII. 12. II. 10. Ř. 37. Nálezu starého o moc. Nález ten, pochodící z r. 1402, zapsán jest I. Stephani K. 17, K. 18: Mocí žádný jeden na druhého nesahaj. (Cf. III. 23). Plným zněním čte se nález ten u Emlera I. 594., Codex II. 2. str. 44, 45. (Porovnej Všehrd II. 20.) Ř. 42. Nálezu starého o čest. Viz dsky Památné A. 11. Ř. 47. po starých spisiech. Ukazuje zde Všehrd k Vý- kladu páně Ondřejovu, kdež formulí žalob několikero jest položeno v §. 19. atd. — Jiné formule žalob čtou se v Codexu j. boem. II. 2. str. 312—333. II. 11. R. 82. Kdež Vácslav... Nález ten stal se r. 1493 v ro- zepři mezi Vácslavem (Kopanským) z Vranieho a Sigmundem (Baršem) z Kamenice, i zní takto: „Poněvadž on Kopanský póvod v své žalobě svědomie se dokládal a maje čas a prodlení k tomu, toho svědomie podlé práva sobě nezjednal, i protož skrze to na zmatek jest pohnal, i z té příčiny páni a vládyky na plném súdu jej Kopanského v svú kázeň berú.“ (Emler I. 214). II. 13. Ř. 29. (I. rec.) Kromě žaloby z moci... Viz nález z r. 1495, v Památných T. 14. (Cod. III. 2. 153): Ktož požene z moci, že tu obá mají státi k té při a poručníkóv k ní nemohú dě- lati. — Příčinu k tomu novému nálezu zavdala rozepře mezi Jindřichem Opozdilem ze Strhař a Ctiborem z Wolštejně (v Póhonných r. 1495). Všehrd. 31
481 §. 61. (O nálezu v jiném miestě). Bude-li pak kdy, pro po- třebu a pro to, že tomu páni chticti budú, v jiném miestě nález panský, aby se stal buď v klášteře neb v jiném domu, a starší úředníci při tom budú a straně obě svolé: móže ve dsky vloženo býti, ale s dobrú pamětí, kterak a kde se stalo, kteří páni při tom byli, a kdo potaz panský vynesl, a vóli stran také psáti (neb jinak proti tomu řeč bývá: „Pokútně jsme odsúzeni a ne v tom miestě, kde právo, a nejsme k tomu připraveni právem zemským“, i jiných mnoho omluv.) II. 9. Ř. 44. A snad by nic neškodilo... Navržení zde od Vschrda učiněné dobre svédčí o praktickém názoru právnickém. Jestě jednou mluví o té věci Všehrd VIII. 12. II. 10. Ř. 37. Nálezu starého o moc. Nález ten, pochodící z r. 1402, zapsán jest I. Stephani K. 17, K. 18: Mocí žádný jeden na druhého nesahaj. (Cf. III. 23). Plným zněním čte se nález ten u Emlera I. 594., Codex II. 2. str. 44, 45. (Porovnej Všehrd II. 20.) Ř. 42. Nálezu starého o čest. Viz dsky Památné A. 11. Ř. 47. po starých spisiech. Ukazuje zde Všehrd k Vý- kladu páně Ondřejovu, kdež formulí žalob několikero jest položeno v §. 19. atd. — Jiné formule žalob čtou se v Codexu j. boem. II. 2. str. 312—333. II. 11. R. 82. Kdež Vácslav... Nález ten stal se r. 1493 v ro- zepři mezi Vácslavem (Kopanským) z Vranieho a Sigmundem (Baršem) z Kamenice, i zní takto: „Poněvadž on Kopanský póvod v své žalobě svědomie se dokládal a maje čas a prodlení k tomu, toho svědomie podlé práva sobě nezjednal, i protož skrze to na zmatek jest pohnal, i z té příčiny páni a vládyky na plném súdu jej Kopanského v svú kázeň berú.“ (Emler I. 214). II. 13. Ř. 29. (I. rec.) Kromě žaloby z moci... Viz nález z r. 1495, v Památných T. 14. (Cod. III. 2. 153): Ktož požene z moci, že tu obá mají státi k té při a poručníkóv k ní nemohú dě- lati. — Příčinu k tomu novému nálezu zavdala rozepře mezi Jindřichem Opozdilem ze Strhař a Ctiborem z Wolštejně (v Póhonných r. 1495). Všehrd. 31
Strana 482
482 Ř. 97. Při žalobě žádný... Viz staré ustanovení práv Kunrátových, č. 27: Nullus ad judicium accedat, nisi de domo secun- dum jus prius citetur. II. 14. R. 53. Ale prvé... Nalez tuto o hojemství připomenutý stal se r. 1489: „Regia Majestas cum dominis baronibus et clientibus in pleno judicio ad vota Arnesti citati dederunt partibus hojemstvie ad feriam VI. Quatuor temporum Pentecostes proximam tantum, aby stáli se všemi potřebami svými, a potom aby sobě žádného hojem- stvic nebrali.“ (Albo citat. — Emler, I. 156: Katherina de Kalenicz). II. 16. Ř. 23. Také jsem já při tom byl... Případ zde zpo- menutý stal se r. 1487, dne 1. Okt. (Albo citationum. Emler 1. 191): „Domini barones et clientes in pleno judicio juramentum zdvihají, ex eo, quia viderunt eam infirmam“. II. 19. Ř. 39. Leč by komu král... Král Vladislav se pány učinil Bočkovi z Kunstatu tu milost pro jeho nedostatek, aby učinil sobě poručníky svých pří, a on zřídil na to knížete Albrechta a Jiříka strýce své (viz níže ř. 88.) Ř. 44. (I. rec.) Ctibor z Tovačova t. j. odjinud z Cim- burka, slavný pisatel knihy Tovačovské. Místo toto poroucháno, anoť pan Ctibor zemřel r. 1494, 26. Jun. — Pan Ctibor byl poručníkem Adama z Cimburka, syna bratrova Ctiborova, Jana, i měl moc od krále sobě danou, aby Adama za zletilého prohlásil, kdykoliv by se jemu za dobré zdálo. I dána jsou mu léta věčná, či ustavičná aby hned svým statkem vládnul (V. 48). Ř. 88. Ačkoli některým... Jeví se zde rozdíl mezi právem českým a právy přespolními, že po právu českém nebylo dopuštěno, aby poručník pře jiného poručníka ze své moci směl a mohl usta- noviti. Nález k tomu pochodí z r. 1492, kdež Jan Lukavecký z Lukavce pohání knížete Viktorina a Bočka. Páni na plném soudu kázali jsou zavolati Bočka z Kunštátu pohnaného, jemuž král prvé se pány byl dal tu milost, aby sobě pořídil poručníky pří svých; čehož on uživ zřídil strýce své knížete Albrechta a knížete Jiříka. Že pak na soudě nezastoupili Bočka poručníci tito, než jiný po- ručník od těchto zřízený, Zdeněk Mtihlavský, nalezli páni, vážíce odpor Jana Lukaveckého, že poručník poručníka učiniti nemóž. (Albo citationum. Emler I. str. 183.)
482 Ř. 97. Při žalobě žádný... Viz staré ustanovení práv Kunrátových, č. 27: Nullus ad judicium accedat, nisi de domo secun- dum jus prius citetur. II. 14. R. 53. Ale prvé... Nalez tuto o hojemství připomenutý stal se r. 1489: „Regia Majestas cum dominis baronibus et clientibus in pleno judicio ad vota Arnesti citati dederunt partibus hojemstvie ad feriam VI. Quatuor temporum Pentecostes proximam tantum, aby stáli se všemi potřebami svými, a potom aby sobě žádného hojem- stvic nebrali.“ (Albo citat. — Emler, I. 156: Katherina de Kalenicz). II. 16. Ř. 23. Také jsem já při tom byl... Případ zde zpo- menutý stal se r. 1487, dne 1. Okt. (Albo citationum. Emler 1. 191): „Domini barones et clientes in pleno judicio juramentum zdvihají, ex eo, quia viderunt eam infirmam“. II. 19. Ř. 39. Leč by komu král... Král Vladislav se pány učinil Bočkovi z Kunstatu tu milost pro jeho nedostatek, aby učinil sobě poručníky svých pří, a on zřídil na to knížete Albrechta a Jiříka strýce své (viz níže ř. 88.) Ř. 44. (I. rec.) Ctibor z Tovačova t. j. odjinud z Cim- burka, slavný pisatel knihy Tovačovské. Místo toto poroucháno, anoť pan Ctibor zemřel r. 1494, 26. Jun. — Pan Ctibor byl poručníkem Adama z Cimburka, syna bratrova Ctiborova, Jana, i měl moc od krále sobě danou, aby Adama za zletilého prohlásil, kdykoliv by se jemu za dobré zdálo. I dána jsou mu léta věčná, či ustavičná aby hned svým statkem vládnul (V. 48). Ř. 88. Ačkoli některým... Jeví se zde rozdíl mezi právem českým a právy přespolními, že po právu českém nebylo dopuštěno, aby poručník pře jiného poručníka ze své moci směl a mohl usta- noviti. Nález k tomu pochodí z r. 1492, kdež Jan Lukavecký z Lukavce pohání knížete Viktorina a Bočka. Páni na plném soudu kázali jsou zavolati Bočka z Kunštátu pohnaného, jemuž král prvé se pány byl dal tu milost, aby sobě pořídil poručníky pří svých; čehož on uživ zřídil strýce své knížete Albrechta a knížete Jiříka. Že pak na soudě nezastoupili Bočka poručníci tito, než jiný po- ručník od těchto zřízený, Zdeněk Mtihlavský, nalezli páni, vážíce odpor Jana Lukaveckého, že poručník poručníka učiniti nemóž. (Albo citationum. Emler I. str. 183.)
Strana 483
483 II. 20. Ř. 39. V potazu panském.. Staří ten způsob zachová- vali, že se jest sudí pořád a po jednom všech kmetův tázal až do posledního. Tak oznamuje pán z Dubé v §. 63. „O pánu s potazem. Když pán s potazem, přijma rozkázánie sudieho, po pániech jde, a páni jej učiti budú atd.“ Ř. 42. Pakli se kdy .. . K tomu, co od Všehrda zde pra- veno, porovnej slova páně Ondřejova 63: „O pánu s potazem. V tom ač se páni rozdělie, po větčie straně má býti. Pakli se rovně počtem rozdělie, tehdy k kteréž straně přistúpí úřad větčí, to má před se jíti, a písař má opatren býti v též róznici, věda koho psáti a koho nechati.“ — Poznáváme též ze slov Všehrdových, že v nále- zích psáni jsou toliko ti z kmetů, kteří se v tom nálezu srovnali; kteří jsou se od jiných dělili, těch jsou do nálezu nepsali. Tím se dokonale porozumí, proč v nálezích nás došlých ne vždy všickni kmeté ze jména jsou psáni a jmenováni. Ř. 88. Za právo jest... Což tuto Všchrd přivodí, do slova vzato jest z Výkladu páně Ondřejova §. 60. „Panského potazu nemóž žádný pán vynésti, než na kohož sudí podá; a ten má býti kmet od svých předkóv. A co jest kmet, to páni vědie.“ II. 21. Ř. 73. Pakli by se kto proti tomu zepřel.. Zde jest řeč o exekucí proti těm, kteří by učiniti nálezu z potupy nebo z moci nebo z hrdosti nechtěli; má se k takovým všecka země jako k nepřieteli a zhůbci všic země a dobrého obecného rušiteli mieti. (Viz také II. 22. ř. 78. Porovnej Ond. z Dubé §. 106.) Ř. 78. Jako se jest za pana Jiřieho.. Taková exekucí vykonána jest r. 1456 proti známému násilníkovi Janu Koldovi z Žam- pachu, jenž svévolně v mírné zemi zprotivil se jest právu zemskému, k póhonóm ani právóm svévolně stávati ani komu práv býti nechtě. A vedle toho páni zemští sáhli jsú na takového právu protivného, a zámkóv, kteréž jest držal, na něm dobyli. (Nález v Památných A. 15. — Arch IV. 558.) R. 89. A jsú nálezové dvojí ... ZZVlad. složeno jest z nálezův právu zemského; v tom pak záleží vážnost jeho, že nálezům namnoze v jednotlivých případech zvláště vydaným skrze Zřízení dána platnost obecná. Ten rozum mají úvodní slova v nálezích, ze kterých se Zřízení skládá: „Nalezli vóbec za právo“; těmito slovy učinény jsou nálezy namnoze potud podrobní nálezy obecnými. Ř. 118. Nalezá se v starých spisech atd. Míněn tu Výklad páné Ondřejův z Dubé, kdež se čte toto 57: „Nálezové v rovných přech. Často také v rovných přech páni jiné a jiné na- lézají; a to bývá bez jich viny, ale vinú stran. A v tom kusu 31
483 II. 20. Ř. 39. V potazu panském.. Staří ten způsob zachová- vali, že se jest sudí pořád a po jednom všech kmetův tázal až do posledního. Tak oznamuje pán z Dubé v §. 63. „O pánu s potazem. Když pán s potazem, přijma rozkázánie sudieho, po pániech jde, a páni jej učiti budú atd.“ Ř. 42. Pakli se kdy .. . K tomu, co od Všehrda zde pra- veno, porovnej slova páně Ondřejova 63: „O pánu s potazem. V tom ač se páni rozdělie, po větčie straně má býti. Pakli se rovně počtem rozdělie, tehdy k kteréž straně přistúpí úřad větčí, to má před se jíti, a písař má opatren býti v též róznici, věda koho psáti a koho nechati.“ — Poznáváme též ze slov Všehrdových, že v nále- zích psáni jsou toliko ti z kmetů, kteří se v tom nálezu srovnali; kteří jsou se od jiných dělili, těch jsou do nálezu nepsali. Tím se dokonale porozumí, proč v nálezích nás došlých ne vždy všickni kmeté ze jména jsou psáni a jmenováni. Ř. 88. Za právo jest... Což tuto Všchrd přivodí, do slova vzato jest z Výkladu páně Ondřejova §. 60. „Panského potazu nemóž žádný pán vynésti, než na kohož sudí podá; a ten má býti kmet od svých předkóv. A co jest kmet, to páni vědie.“ II. 21. Ř. 73. Pakli by se kto proti tomu zepřel.. Zde jest řeč o exekucí proti těm, kteří by učiniti nálezu z potupy nebo z moci nebo z hrdosti nechtěli; má se k takovým všecka země jako k nepřieteli a zhůbci všic země a dobrého obecného rušiteli mieti. (Viz také II. 22. ř. 78. Porovnej Ond. z Dubé §. 106.) Ř. 78. Jako se jest za pana Jiřieho.. Taková exekucí vykonána jest r. 1456 proti známému násilníkovi Janu Koldovi z Žam- pachu, jenž svévolně v mírné zemi zprotivil se jest právu zemskému, k póhonóm ani právóm svévolně stávati ani komu práv býti nechtě. A vedle toho páni zemští sáhli jsú na takového právu protivného, a zámkóv, kteréž jest držal, na něm dobyli. (Nález v Památných A. 15. — Arch IV. 558.) R. 89. A jsú nálezové dvojí ... ZZVlad. složeno jest z nálezův právu zemského; v tom pak záleží vážnost jeho, že nálezům namnoze v jednotlivých případech zvláště vydaným skrze Zřízení dána platnost obecná. Ten rozum mají úvodní slova v nálezích, ze kterých se Zřízení skládá: „Nalezli vóbec za právo“; těmito slovy učinény jsou nálezy namnoze potud podrobní nálezy obecnými. Ř. 118. Nalezá se v starých spisech atd. Míněn tu Výklad páné Ondřejův z Dubé, kdež se čte toto 57: „Nálezové v rovných přech. Často také v rovných přech páni jiné a jiné na- lézají; a to bývá bez jich viny, ale vinú stran. A v tom kusu 31
Strana 484
484 páni svými nálezy ničiemž nejsú vinni.“ — 58. „Pročež také páni dřieve svých nálezóv nikdy nepřipúštěli ve dsky zemské klásti, ne- chtiece tím honěni býti, že o jednu a túž věc neb velmi podobnú jiné a jiné nálezy činili. Než když jsú co nalezli, kázali zvod úřadu učiniti neb v druhých věcech purkrabí Pražskému.“ — Kterak roz- uměti této zprávě pana Ondřeje? Všakť nálezy kmetské všecky do desk jsou zapisovány, a vedení práva bez desk ani před se jíti nemohlo! II. 22. Nadpis. Číslo nadpisu buď 22 (ne jakž chybou položeno 21). Ř. 69. po ztracení bitvy... Bitvou rozumí se zde souboj či sedání soudní, duellum, o němž zprávu širokou viz v Řádu práva zemského (Cap. I). Případ bitvy soudní stal se ještě r. 1456 mezi Janem z Děčína a Mikulášem z Lobkovic. Mikuláš svolil se, že chce rukú dovoditi, a tu jsú zaručili bitvu každá strana pod tisíci kopami grošiú, že to mají konati ten pátek před sv. Vítem, a mají v šranciech státi, každý z nich k tomu hotov jsa, v hodinu 11tú na hradě Pražském, kdež jim šrankové budú uděláni. (Arch. IV. 560). Ř. 76. Na to (purkrabí pražský) od země zbožic O zboží purkrabském mluví Všehrd obšírněji na jiném místě, totiž VIII. 27. Již král Jan statky nadal úřad purkrabský (dedit ad bur- graviatum Pragensem bona. I. Zdislai C. 44.) R. 77. Ajiní páni... Viz poznámku II. 21., ř. 73 a 78. II. 23. Ř. 37. přísahu, kteráž obecná jest. Formule přísah ze starší doby viz u pana Ondřeje z Dubé §. 32.—36 a Formulæ ju- ramentorum (Cod. II. 2. 331). Ř. 61. Kterážto přísaha krátká... V kratčích slovích ustavena jest přísaha za cís. Karla r. 1368, což byl značný pokrok u porovnání k předešlé době, kdež přísaha byla dlouhá a proto nebezpečná (quæ quidem forma longa nimium et periculosa erat. Viz Cod. II. 2. 27.) Dí o tom Štítný: Potom opět ciesař Karel ustavil, že kratčími slovy již přísahají než dřieve; neb dřieve ten ktož pohonil, učinil žalobu velmě dlúhú a nesnadnú a sám se jí učil několik neděl neb jeho řečník, aby ji uměl prožalovati; a druhý pak, jen třikrát ji uslyše, měl přisieci týmiž slovy, a jakž chybil na jediném slovu, tak vše ztratil. To-j' již minulo. (O obecných věcech křest. — Súdciem). — Později viz nález o přísahách I. Matthiæ G. 14. (1414). Ř. 69. Čte se ve dskách... Nález tuto připomenutý stal se r. 1456 a dne 7 Mart. vložen byl do desk Památných A. 11. Páni na plném súdu mezi Janem z Děčína a Mikulášem z Lobkovic atd.
484 páni svými nálezy ničiemž nejsú vinni.“ — 58. „Pročež také páni dřieve svých nálezóv nikdy nepřipúštěli ve dsky zemské klásti, ne- chtiece tím honěni býti, že o jednu a túž věc neb velmi podobnú jiné a jiné nálezy činili. Než když jsú co nalezli, kázali zvod úřadu učiniti neb v druhých věcech purkrabí Pražskému.“ — Kterak roz- uměti této zprávě pana Ondřeje? Všakť nálezy kmetské všecky do desk jsou zapisovány, a vedení práva bez desk ani před se jíti nemohlo! II. 22. Nadpis. Číslo nadpisu buď 22 (ne jakž chybou položeno 21). Ř. 69. po ztracení bitvy... Bitvou rozumí se zde souboj či sedání soudní, duellum, o němž zprávu širokou viz v Řádu práva zemského (Cap. I). Případ bitvy soudní stal se ještě r. 1456 mezi Janem z Děčína a Mikulášem z Lobkovic. Mikuláš svolil se, že chce rukú dovoditi, a tu jsú zaručili bitvu každá strana pod tisíci kopami grošiú, že to mají konati ten pátek před sv. Vítem, a mají v šranciech státi, každý z nich k tomu hotov jsa, v hodinu 11tú na hradě Pražském, kdež jim šrankové budú uděláni. (Arch. IV. 560). Ř. 76. Na to (purkrabí pražský) od země zbožic O zboží purkrabském mluví Všehrd obšírněji na jiném místě, totiž VIII. 27. Již král Jan statky nadal úřad purkrabský (dedit ad bur- graviatum Pragensem bona. I. Zdislai C. 44.) R. 77. Ajiní páni... Viz poznámku II. 21., ř. 73 a 78. II. 23. Ř. 37. přísahu, kteráž obecná jest. Formule přísah ze starší doby viz u pana Ondřeje z Dubé §. 32.—36 a Formulæ ju- ramentorum (Cod. II. 2. 331). Ř. 61. Kterážto přísaha krátká... V kratčích slovích ustavena jest přísaha za cís. Karla r. 1368, což byl značný pokrok u porovnání k předešlé době, kdež přísaha byla dlouhá a proto nebezpečná (quæ quidem forma longa nimium et periculosa erat. Viz Cod. II. 2. 27.) Dí o tom Štítný: Potom opět ciesař Karel ustavil, že kratčími slovy již přísahají než dřieve; neb dřieve ten ktož pohonil, učinil žalobu velmě dlúhú a nesnadnú a sám se jí učil několik neděl neb jeho řečník, aby ji uměl prožalovati; a druhý pak, jen třikrát ji uslyše, měl přisieci týmiž slovy, a jakž chybil na jediném slovu, tak vše ztratil. To-j' již minulo. (O obecných věcech křest. — Súdciem). — Později viz nález o přísahách I. Matthiæ G. 14. (1414). Ř. 69. Čte se ve dskách... Nález tuto připomenutý stal se r. 1456 a dne 7 Mart. vložen byl do desk Památných A. 11. Páni na plném súdu mezi Janem z Děčína a Mikulášem z Lobkovic atd.
Strana 485
485 Mikuláši! . . . více's řekl, že to chceš provésti a dovésti, jakž by bylo nalezeno; protož, máš-li svědomie, vediž; pakli svědomiem ne- dovedeš, ale, zdá-liť se, očisť otce jeho a samého k tomu hodnými slovy. Pak-liť se nezdá toho učiniti, ale tak jakož Jan praví, že chce napřed otce svého čest očistiti, i rukú svú hájiti toho: protož také más rukú dovoditi, řád v tom zachovaje. (Arch. český IV. 560). Ř. 76. Vazači. Vazači službu konali při klání, při turnajích i při sedání či souboji soudním. Dí pan Flaška v Nové Radě (kuoň): — Všady slyšeti trubače mnohý křičí na vazače, aby j'mu dal dřevo v ruce! Dle svědectví Všehrdova ještě i za jeho časův vazač assistoval při souboji soudním, an dí, že o tom,“ což se ruky dotýče, vazači zprávy a naučenie, ktož by toho potřeboval, dadie“. — Jungmann má citát o vazačích, z kteréhož jde, že hlavně raněných zavazovali: „Řezníci, vazači, lékaři ran, kteří ukrutný způsob vedau.“ Ř. 84. Nalezl jsem v knihách pro starost shnilých. Měl tu Všehrd před očima Řád Práva Zemského, kdež v §. 68 toto se píše: „Pakli by obojí (přísahú) prošli, tehdy póvod má do vody břiesti a pohnaný za ním, tři kročeje vzdálí atd. (Et si omnes jurando processerint, quid ultra faciendum sit, hoc ignoro; quia prius citatus super aquam mittebatur, quod jam abolitum est, et quid juris sit pro eo, per barones nondum est inventum. Cod. II. 2. str. 239). — Dobře Všehrd určuje věk Řádu Práva zemského, an dí, že jeden, „ode sta let o tom píše,“ takto jest pověděl. Není pochyby, že exemplář Řádu, ve kterémž zprávu svou Všehrd nalezl, již tenkráte nacházel se při dskách a při úřadu deskovém. Ř. 90. Když jsú pan Heralt... „Jednú se za našie pa- měti — dí Všehrd II. 26. — zdařilo, — neviem jakým štěstiem — že pan Heralt z Kunštátu póvod a pan Šumburk pohnaný, oba jsú přísahu v kaple Všech Svatých provedla.“ — Stalo se to za paměti Všehrdovy, z čehož jde, žeť obá dvá páni současnící byli Všehrdovi, tedy nejspíše pan Jan Heralt z Kunštátu, první manžel paní Johanky z Kravař, nejv. komorník cúdy olomúcké, jenž zemřel r. 1494, a pan Šumburk, nepochybně pan Fridrich z Šumburka. — Při té příležitosti Všehrd napomíná vyšší úředníky, když kdo se zmatkem přisahati má, aby tu teprvé v kaple Všech Svatých přísahu sami menšímu písaři psáti kázali, a z té tak napsané aby přísaha stranám dávána byla, ne z té, kterouž písař v tobolce nosí. II. 24. Ř. 28. Než za starých ... Co zde dí Všehrd, že za starých a při počátku zemských práv i komorníci póhončí jsou ne jiní než zemané býti mohli, z desk samých nelze nyní určitě rozeznati. V nejstarších dskách půhonných komorníci jednoduše jmenují se
485 Mikuláši! . . . více's řekl, že to chceš provésti a dovésti, jakž by bylo nalezeno; protož, máš-li svědomie, vediž; pakli svědomiem ne- dovedeš, ale, zdá-liť se, očisť otce jeho a samého k tomu hodnými slovy. Pak-liť se nezdá toho učiniti, ale tak jakož Jan praví, že chce napřed otce svého čest očistiti, i rukú svú hájiti toho: protož také más rukú dovoditi, řád v tom zachovaje. (Arch. český IV. 560). Ř. 76. Vazači. Vazači službu konali při klání, při turnajích i při sedání či souboji soudním. Dí pan Flaška v Nové Radě (kuoň): — Všady slyšeti trubače mnohý křičí na vazače, aby j'mu dal dřevo v ruce! Dle svědectví Všehrdova ještě i za jeho časův vazač assistoval při souboji soudním, an dí, že o tom,“ což se ruky dotýče, vazači zprávy a naučenie, ktož by toho potřeboval, dadie“. — Jungmann má citát o vazačích, z kteréhož jde, že hlavně raněných zavazovali: „Řezníci, vazači, lékaři ran, kteří ukrutný způsob vedau.“ Ř. 84. Nalezl jsem v knihách pro starost shnilých. Měl tu Všehrd před očima Řád Práva Zemského, kdež v §. 68 toto se píše: „Pakli by obojí (přísahú) prošli, tehdy póvod má do vody břiesti a pohnaný za ním, tři kročeje vzdálí atd. (Et si omnes jurando processerint, quid ultra faciendum sit, hoc ignoro; quia prius citatus super aquam mittebatur, quod jam abolitum est, et quid juris sit pro eo, per barones nondum est inventum. Cod. II. 2. str. 239). — Dobře Všehrd určuje věk Řádu Práva zemského, an dí, že jeden, „ode sta let o tom píše,“ takto jest pověděl. Není pochyby, že exemplář Řádu, ve kterémž zprávu svou Všehrd nalezl, již tenkráte nacházel se při dskách a při úřadu deskovém. Ř. 90. Když jsú pan Heralt... „Jednú se za našie pa- měti — dí Všehrd II. 26. — zdařilo, — neviem jakým štěstiem — že pan Heralt z Kunštátu póvod a pan Šumburk pohnaný, oba jsú přísahu v kaple Všech Svatých provedla.“ — Stalo se to za paměti Všehrdovy, z čehož jde, žeť obá dvá páni současnící byli Všehrdovi, tedy nejspíše pan Jan Heralt z Kunštátu, první manžel paní Johanky z Kravař, nejv. komorník cúdy olomúcké, jenž zemřel r. 1494, a pan Šumburk, nepochybně pan Fridrich z Šumburka. — Při té příležitosti Všehrd napomíná vyšší úředníky, když kdo se zmatkem přisahati má, aby tu teprvé v kaple Všech Svatých přísahu sami menšímu písaři psáti kázali, a z té tak napsané aby přísaha stranám dávána byla, ne z té, kterouž písař v tobolce nosí. II. 24. Ř. 28. Než za starých ... Co zde dí Všehrd, že za starých a při počátku zemských práv i komorníci póhončí jsou ne jiní než zemané býti mohli, z desk samých nelze nyní určitě rozeznati. V nejstarších dskách půhonných komorníci jednoduše jmenují se
Strana 486
486 jménem jako camerarius Radslaus, Trojan, Hodislaus, Zdeslaus, Smil, Holart, Bohosud atd. Ještě jednou tak dí Všehrd (III. 17.), že jest za starých komorníkem nemohl býti než zeman a vládycký člověk, „jakož se to ve dskách po jich jmenech a tituliech shledává. Toť ovšem svědectví dostačitelné! Ř. 47. Ale to jsem jinak viděl... Druhý to případ, kde Všehrd o sobě dí, že při tom stál, ana se přísaha v kaple Všech Svatých dála. První případ jest onen z r. 1487. (II. 16.) Ř. 80. Ale měšťané všickni... Městům stalo se ob- lehčení, že majíce svědčiti u desk pod přísahou, místo toho svědomí své od konšel sepsané ke dskám zasílali, pod pečetí městskou (viz Proměny IX. 10. číslo 8). II. 25. Ř. 7. Aby se prima zvonila... Slove prima ta hodina, kterúž celú na kaple Všech Svatých v pátek o suchých dnech neb nazajtřie sv. Jeronyma, zvonie, když se póhonové vysvědčují, aby ti kterýmž jest přísaha se zmatkem nalezena, věděli a znali, že mají k přísaze státi a čekati před kaplú, hned, když se prima odzvoní (II. 28.) Ř. 34. Kteréž rozličné mnozí ... Svědčí zde Všehrd, že mnozí za jeho časů měli nálezy panské z desk vypsané. My známe sbírky, podnes zachovalé, některé, ze kterých na díle možné bylo obnoviti text a obsah desk shořelých. Připomínáme sbírku vládyky Ojíře z Očědělic (Cod. II. 3), sbírku Nálezův z r. 1531, kodex tak zvaný Talmberský, jehož osnova dle domnění Palackého (Děj. V. 1. str. 366) pochodí od samého pana Jindřicha z Hradce, nejv. komorníka zemského 1479—1507. Písaři zemští toho jsou svobodu měli od staradávna, že jsou sobě nálezy z desk vypisovali svobodně, jakož i Všehrd učinil. Čehož bylo tím více zapotřebí, anoť úředníci povinni byli znáti právo zemské. Viz VIII. 29. II. 26. Ř. 110. neb se v starých spisiech.. Míněno tu Officium circa tabulas, kdež ve čl. 90 takto jest psáno: „Si citatur aliquis baro, qui est popravce, i. e. kmet ex duodecim juratis kmetonibus unus přísežný, pro dampnis: tunc debet idem citatus manum ponere super pectus et recipere super suum kmetskú juramentum: Jímž mne N. viní, tím sem jemu nevinen. Sic me Deus adjuvet et omnes sancti (Cod. II. 2. str. 256.) III. 2. Ř. 22. O úterniem dni etc. Tohoto připomenutí v I. rec. není, což se tím vysvětluje, že teprvé okolo r. 1500 proměna zde
486 jménem jako camerarius Radslaus, Trojan, Hodislaus, Zdeslaus, Smil, Holart, Bohosud atd. Ještě jednou tak dí Všehrd (III. 17.), že jest za starých komorníkem nemohl býti než zeman a vládycký člověk, „jakož se to ve dskách po jich jmenech a tituliech shledává. Toť ovšem svědectví dostačitelné! Ř. 47. Ale to jsem jinak viděl... Druhý to případ, kde Všehrd o sobě dí, že při tom stál, ana se přísaha v kaple Všech Svatých dála. První případ jest onen z r. 1487. (II. 16.) Ř. 80. Ale měšťané všickni... Městům stalo se ob- lehčení, že majíce svědčiti u desk pod přísahou, místo toho svědomí své od konšel sepsané ke dskám zasílali, pod pečetí městskou (viz Proměny IX. 10. číslo 8). II. 25. Ř. 7. Aby se prima zvonila... Slove prima ta hodina, kterúž celú na kaple Všech Svatých v pátek o suchých dnech neb nazajtřie sv. Jeronyma, zvonie, když se póhonové vysvědčují, aby ti kterýmž jest přísaha se zmatkem nalezena, věděli a znali, že mají k přísaze státi a čekati před kaplú, hned, když se prima odzvoní (II. 28.) Ř. 34. Kteréž rozličné mnozí ... Svědčí zde Všehrd, že mnozí za jeho časů měli nálezy panské z desk vypsané. My známe sbírky, podnes zachovalé, některé, ze kterých na díle možné bylo obnoviti text a obsah desk shořelých. Připomínáme sbírku vládyky Ojíře z Očědělic (Cod. II. 3), sbírku Nálezův z r. 1531, kodex tak zvaný Talmberský, jehož osnova dle domnění Palackého (Děj. V. 1. str. 366) pochodí od samého pana Jindřicha z Hradce, nejv. komorníka zemského 1479—1507. Písaři zemští toho jsou svobodu měli od staradávna, že jsou sobě nálezy z desk vypisovali svobodně, jakož i Všehrd učinil. Čehož bylo tím více zapotřebí, anoť úředníci povinni byli znáti právo zemské. Viz VIII. 29. II. 26. Ř. 110. neb se v starých spisiech.. Míněno tu Officium circa tabulas, kdež ve čl. 90 takto jest psáno: „Si citatur aliquis baro, qui est popravce, i. e. kmet ex duodecim juratis kmetonibus unus přísežný, pro dampnis: tunc debet idem citatus manum ponere super pectus et recipere super suum kmetskú juramentum: Jímž mne N. viní, tím sem jemu nevinen. Sic me Deus adjuvet et omnes sancti (Cod. II. 2. str. 256.) III. 2. Ř. 22. O úterniem dni etc. Tohoto připomenutí v I. rec. není, což se tím vysvětluje, že teprvé okolo r. 1500 proměna zde
Strana 487
487 jmenovaná v právě zemském se stala; ustanovenoť, že pře stranní, nepóhonné, jež prvé páni ne zpráva, než z milosti toliko soudili, pravi- delně na soudu zemském mají slyšány a rozsuzovány býti. Určen jest schválně den úterní k tomu v každé suché dni, kdež soud zemský zasedal, a rozsudky v takových přech vynešené zapisovány jsou v nové knihy deskové, kvaterny úterní nazvané a rokem 1500 počínající (Сf. IX. 10, 9). III. 3. Ř. 32. druzí páteře ... Růžence, jakž jiným názvem slouti mohou páteře, za časů Všehrdových obecně nosíváno. I na jiném místě (IX. 1.) dí, že nesluší od kmetů z lavic čekati jakého návěští, buď hlavy neb ruky hnutím nebo páteře vůkol otočováním nebo spuštěním nebo zdvižením. III. 7. R. 85. neb se jest nedávno... Všehrd rád do textu vkládá připomínky podrobných údajů; zde na př., že se nedávno nalezl jeden, „kterýž jest své vlastnie a křestnie jméno opovrhl a cizie jest sobě, ješto tak nenie křtěn, osobil.“ — Jinde III. 15., kterak se přihodilo starostě komorničímu dobře vtipnému, ano stranám napsal jiný den ke stání nežli náleželo. Ale ten se jest toho od- přisáhl, a lidé chudí ztrátu měli, v pátek stojíce k póhonu, jakž cedule ukazovala, měvše v středu státi. — Jinde III. 18., kterak — jeden schválně nestál k súdu, chtě „fortelem a lstí lidí oklamati.“ Opět III. 20., že jeden úředník, kterémuž nepřiležalo, rok póvodu opravil, a druhý kterémuž to přiležalo, od pohnaného přes rok opravený, toho nehledě, vizu na póhon vložil. Z toho jací jsú zma- tkové a nesnáze šly, jest o nich těžko i zpomínati: desk mazánie, struhánie, a zase psánie a opět strúhánie a j. Ř. 127. Žádný člověk let spravedlivých ... „Staří spi- sové o práviech českých nepotupní,“ od Všehrda zde citovaní, jsou Řád Práva Zemského, kdež se praví v §. 24.: „Ktyž by kto let nemaje z hlavy otcovy neb kterého jiného přietele chtěl koho pohoniti, má se ve dsky sirotkem psáti.“ — „A pakli by jemu ohradil právo si- rotčie, tehdy móž kterýžkoli přietel jeho vstúpití a zaň súd vésti až do bitvy. A když by se měl bíti, tehdy ten sirotek má státi před šraňky, meč a štít drže, a ten přietel má ten meč a štít vzieti z jeho rukú, i bíti se zaň s jeho vrahem až do skonánie." III. 9. R. 19. a 65. kdež Margreta... Tento póhon paní Mar- kety z Michalovic stal se na pana Zdenka z Šternberka nejv. pur-
487 jmenovaná v právě zemském se stala; ustanovenoť, že pře stranní, nepóhonné, jež prvé páni ne zpráva, než z milosti toliko soudili, pravi- delně na soudu zemském mají slyšány a rozsuzovány býti. Určen jest schválně den úterní k tomu v každé suché dni, kdež soud zemský zasedal, a rozsudky v takových přech vynešené zapisovány jsou v nové knihy deskové, kvaterny úterní nazvané a rokem 1500 počínající (Сf. IX. 10, 9). III. 3. Ř. 32. druzí páteře ... Růžence, jakž jiným názvem slouti mohou páteře, za časů Všehrdových obecně nosíváno. I na jiném místě (IX. 1.) dí, že nesluší od kmetů z lavic čekati jakého návěští, buď hlavy neb ruky hnutím nebo páteře vůkol otočováním nebo spuštěním nebo zdvižením. III. 7. R. 85. neb se jest nedávno... Všehrd rád do textu vkládá připomínky podrobných údajů; zde na př., že se nedávno nalezl jeden, „kterýž jest své vlastnie a křestnie jméno opovrhl a cizie jest sobě, ješto tak nenie křtěn, osobil.“ — Jinde III. 15., kterak se přihodilo starostě komorničímu dobře vtipnému, ano stranám napsal jiný den ke stání nežli náleželo. Ale ten se jest toho od- přisáhl, a lidé chudí ztrátu měli, v pátek stojíce k póhonu, jakž cedule ukazovala, měvše v středu státi. — Jinde III. 18., kterak — jeden schválně nestál k súdu, chtě „fortelem a lstí lidí oklamati.“ Opět III. 20., že jeden úředník, kterémuž nepřiležalo, rok póvodu opravil, a druhý kterémuž to přiležalo, od pohnaného přes rok opravený, toho nehledě, vizu na póhon vložil. Z toho jací jsú zma- tkové a nesnáze šly, jest o nich těžko i zpomínati: desk mazánie, struhánie, a zase psánie a opět strúhánie a j. Ř. 127. Žádný člověk let spravedlivých ... „Staří spi- sové o práviech českých nepotupní,“ od Všehrda zde citovaní, jsou Řád Práva Zemského, kdež se praví v §. 24.: „Ktyž by kto let nemaje z hlavy otcovy neb kterého jiného přietele chtěl koho pohoniti, má se ve dsky sirotkem psáti.“ — „A pakli by jemu ohradil právo si- rotčie, tehdy móž kterýžkoli přietel jeho vstúpití a zaň súd vésti až do bitvy. A když by se měl bíti, tehdy ten sirotek má státi před šraňky, meč a štít drže, a ten přietel má ten meč a štít vzieti z jeho rukú, i bíti se zaň s jeho vrahem až do skonánie." III. 9. R. 19. a 65. kdež Margreta... Tento póhon paní Mar- kety z Michalovic stal se na pana Zdenka z Šternberka nejv. pur-
Strana 488
488 krabie Pražského r. 1455 skrze pana Zbyňka Zajíce z Hazmburka. — Druhý póhon na nejvyššího sudího Pótu z Ryzmberka podlé doby není znám; sudím byl Póta r. 1479—1495. Ř. 11. a 29. Nález o tom v Černých póhonných: Náležitěji snad čísti se má „v Červených póhonných“. „Nálezové“ tak citují. Případ ten vztahuje se k r. 1408. U Emlera toho nálezu není. Ř. 75. že jedniem komorníkem má... Stůj že „nemá,“ — neb z dědictví troj póhon zůstal, i když v jiných přech nařízen póhon toliko jeden. (Viz Proměny IX. 10. číslo 14. a III. 22.) III. 11. Ř. 6. Svědčí to také ti, kteříž jsú před sto lety o práviech psali... Officium circa tabulas 22: „Rex debet per baronem datnm in judicio citari; et similiter archiepiscopus, purcravius Pragensis et beneficiarii majores et judex curiæ“ (Cod. II. 2. pag. 258). I zde Všehrd dobře pověděl, že spis ten psán jest „před sto lety“. Avšak ve dskách samotných, jakž dí Všehrd níže, nic o tom nenalezalo zřetedlně. Ř. 17. To psáno v Černých ... Wenceslaus rex Bohemia citat Putam de Brzeznice, quia se imtromisit suo posse sine jure et tenet hereditatem ejus Brzezniczy etc. — Král Vácslav osobně stál na svědčení půhonu a že pohnaný se nepostavil, ustál právo na něm: Wenceslaus rex propria in persona fuit in testatione citationis sicut communis terrigena, volens jure uti a právem živ býti, ipso citato non comparente, dederunt sibi, domino regi, pro jure obtento juxta querelam et suae tabulas. Dedit memoriales. (Emler I. 98). Případ ten stal se r. 1410. — Druhé případy, kdež král Ladislav a král Jiří poháněli komorníkem, ve zbytcích desk nezachovaly se. Ř. 22. Král Jiří, všem králóm.. Tato oslava krále Jiřího v ústech Všehrdových tím jest důležitější, že na jiném místě VIII. 32. horlí proti králům ne z krve královské pošlým: „Odtud královstvie neslušná a nenasycená žádost od lehkých a k tomu nepřirozených lidí skrze lest, úklady a trávenie králóv spravedlivých a k tomu při- rozených a v královstvie řádně a z boha přišlých.“ III. 12. R. 17. bledost, strach... Rukopisy mají sice „prach“, což samo o sobě beze smyslu jest; pročež čtení naše „strach“. III. 13. I. rec. Nalezá se však i toto v starých spisiech.. Viz Officium circa tabulas, kdež se čte toto ustanovení: 143. Si
488 krabie Pražského r. 1455 skrze pana Zbyňka Zajíce z Hazmburka. — Druhý póhon na nejvyššího sudího Pótu z Ryzmberka podlé doby není znám; sudím byl Póta r. 1479—1495. Ř. 11. a 29. Nález o tom v Černých póhonných: Náležitěji snad čísti se má „v Červených póhonných“. „Nálezové“ tak citují. Případ ten vztahuje se k r. 1408. U Emlera toho nálezu není. Ř. 75. že jedniem komorníkem má... Stůj že „nemá,“ — neb z dědictví troj póhon zůstal, i když v jiných přech nařízen póhon toliko jeden. (Viz Proměny IX. 10. číslo 14. a III. 22.) III. 11. Ř. 6. Svědčí to také ti, kteříž jsú před sto lety o práviech psali... Officium circa tabulas 22: „Rex debet per baronem datnm in judicio citari; et similiter archiepiscopus, purcravius Pragensis et beneficiarii majores et judex curiæ“ (Cod. II. 2. pag. 258). I zde Všehrd dobře pověděl, že spis ten psán jest „před sto lety“. Avšak ve dskách samotných, jakž dí Všehrd níže, nic o tom nenalezalo zřetedlně. Ř. 17. To psáno v Černých ... Wenceslaus rex Bohemia citat Putam de Brzeznice, quia se imtromisit suo posse sine jure et tenet hereditatem ejus Brzezniczy etc. — Král Vácslav osobně stál na svědčení půhonu a že pohnaný se nepostavil, ustál právo na něm: Wenceslaus rex propria in persona fuit in testatione citationis sicut communis terrigena, volens jure uti a právem živ býti, ipso citato non comparente, dederunt sibi, domino regi, pro jure obtento juxta querelam et suae tabulas. Dedit memoriales. (Emler I. 98). Případ ten stal se r. 1410. — Druhé případy, kdež král Ladislav a král Jiří poháněli komorníkem, ve zbytcích desk nezachovaly se. Ř. 22. Král Jiří, všem králóm.. Tato oslava krále Jiřího v ústech Všehrdových tím jest důležitější, že na jiném místě VIII. 32. horlí proti králům ne z krve královské pošlým: „Odtud královstvie neslušná a nenasycená žádost od lehkých a k tomu nepřirozených lidí skrze lest, úklady a trávenie králóv spravedlivých a k tomu při- rozených a v královstvie řádně a z boha přišlých.“ III. 12. R. 17. bledost, strach... Rukopisy mají sice „prach“, což samo o sobě beze smyslu jest; pročež čtení naše „strach“. III. 13. I. rec. Nalezá se však i toto v starých spisiech.. Viz Officium circa tabulas, kdež se čte toto ustanovení: 143. Si
Strana 489
489 mulier, actrix vel rea, est in puerperio, non debet sibi præjudicari in jure ; et si per partem negatur, datur camerarius ad conspicien- dum eam. (Cod. II. 2. str. 277. Všehrd překládá skoro do slova). — S tím porovnej, což praveno u Všehrda níže v III. 18. ř. 207: Žádné ženě... R. 180. to jest obyčej přespolní a neznámý, kterýž v Čechách miesta nemá. — Míněn tu dle výslovného rčení I. rec. obyčej moravský (to jest obyčej moravský, kterýž v Čechách miesta nemá). Por. Knihu Tov. kap. 67.: „Pohnaný aby otpoviedal, když naň bude po tři dni zavoláno; pakli se kto zmešká neb žalovati, neb pohnaný nebude otpoviedati, ten právo své ztratí, leč by příčinu hodnú prokázal a pány pochválenú měl a tu opověděl.“ (Brandl 44). III. 14. R. 38. Kromě pře o moc, jakož jest letos nale- zeno... Nález ten, pochodící z r. 1495, vložen byl do desk Pa- mátných T. 14: „Ktož požene z moci, tu mají obá státi k té při a poručníkóv k ní nemohú dělati“. (ZZVlad. 30. — Cod. III. 2. str. 153.) III. 17. Ř. 9. A když komorník přísahu učiní, má jemu pečeť zemská na pergaméně ... Pečetidlo, kterýmž pečeť tuto připomenutá vytištěna bývala na pergaméně voskem červeným, podnes se zachovalo. Jest ze zvonoviny s držadlem litým, lva představujícím, an na zadních nohách sedí. Pochodí z počátku XIV. věku i chová se posud u desk v Praze. Pečeť podoby okrouhlé představuje sv. Vácslava v brnění, an stoje drží štít v levici s orlicí a praporec znamenaný osmihrannou hvězdou; v pravici mu vlaje list s nápisem: WENCESLA: CITAT AD JUDICIUM. U nohy v pravo sedí soudce zemský, maje nohy na kříž přeložené, v pravici list, v levici právo. V levo pozoruje se stromek nebo letorost. Okolo hlavy sv. Vácslava jest záře s opisem: S. WENCEZLAUS. Opis celé pečeti kolem zní: S. JUSTICIE TOCIVS TERRE SCI. WENZESLAI DVCIS BOEM. (t. j. Pečeť (sigillum) práva celé země sv. Vácslava knížete českého). Ř. 17. Má také komorník... Snešení sněmovní o vylou- čení cizozemců z úřadů zemských stalo se r. 1467 i vloženo jest do desk zemských V. Plana G. 6. (Viz ZZVlad. 237 a 467.) Král Jiří vykládal sám ústně postavení krále českého k císaři, řka, že králové čeští nebyli manové císařovi, leč pokud zastávali úřad kur- firstský, a že ku propůjčování práv a svobod v zemi své nepotře- bovali nikdy svolení jeho. Na tom sněmu obnovena jsou stará zří- zení o berni a úrocích, o volání na vojny, o odúmrtech, o minci
489 mulier, actrix vel rea, est in puerperio, non debet sibi præjudicari in jure ; et si per partem negatur, datur camerarius ad conspicien- dum eam. (Cod. II. 2. str. 277. Všehrd překládá skoro do slova). — S tím porovnej, což praveno u Všehrda níže v III. 18. ř. 207: Žádné ženě... R. 180. to jest obyčej přespolní a neznámý, kterýž v Čechách miesta nemá. — Míněn tu dle výslovného rčení I. rec. obyčej moravský (to jest obyčej moravský, kterýž v Čechách miesta nemá). Por. Knihu Tov. kap. 67.: „Pohnaný aby otpoviedal, když naň bude po tři dni zavoláno; pakli se kto zmešká neb žalovati, neb pohnaný nebude otpoviedati, ten právo své ztratí, leč by příčinu hodnú prokázal a pány pochválenú měl a tu opověděl.“ (Brandl 44). III. 14. R. 38. Kromě pře o moc, jakož jest letos nale- zeno... Nález ten, pochodící z r. 1495, vložen byl do desk Pa- mátných T. 14: „Ktož požene z moci, tu mají obá státi k té při a poručníkóv k ní nemohú dělati“. (ZZVlad. 30. — Cod. III. 2. str. 153.) III. 17. Ř. 9. A když komorník přísahu učiní, má jemu pečeť zemská na pergaméně ... Pečetidlo, kterýmž pečeť tuto připomenutá vytištěna bývala na pergaméně voskem červeným, podnes se zachovalo. Jest ze zvonoviny s držadlem litým, lva představujícím, an na zadních nohách sedí. Pochodí z počátku XIV. věku i chová se posud u desk v Praze. Pečeť podoby okrouhlé představuje sv. Vácslava v brnění, an stoje drží štít v levici s orlicí a praporec znamenaný osmihrannou hvězdou; v pravici mu vlaje list s nápisem: WENCESLA: CITAT AD JUDICIUM. U nohy v pravo sedí soudce zemský, maje nohy na kříž přeložené, v pravici list, v levici právo. V levo pozoruje se stromek nebo letorost. Okolo hlavy sv. Vácslava jest záře s opisem: S. WENCEZLAUS. Opis celé pečeti kolem zní: S. JUSTICIE TOCIVS TERRE SCI. WENZESLAI DVCIS BOEM. (t. j. Pečeť (sigillum) práva celé země sv. Vácslava knížete českého). Ř. 17. Má také komorník... Snešení sněmovní o vylou- čení cizozemců z úřadů zemských stalo se r. 1467 i vloženo jest do desk zemských V. Plana G. 6. (Viz ZZVlad. 237 a 467.) Král Jiří vykládal sám ústně postavení krále českého k císaři, řka, že králové čeští nebyli manové císařovi, leč pokud zastávali úřad kur- firstský, a že ku propůjčování práv a svobod v zemi své nepotře- bovali nikdy svolení jeho. Na tom sněmu obnovena jsou stará zří- zení o berni a úrocích, o volání na vojny, o odúmrtech, o minci
Strana 490
490 a úřadech zemských (Pal. Děj. IV. 2. str. 273). Přípravy k tomu sněmu dály se hned r. 1466, ano pan Zdeněk ze Šternberka s jinými pány seděl na ohledování práv a listů i desk, což se svobod zem- ských dotýče (Arch. V. str. 362). — Druhé podobné snešení o cizozemcích pochodí z r. 1486 a vloženo jest do desk III. Andreæ B. 1. (Viz o tom napřed: Předmluva Ř. 64.) — Třetí konečně stalo se r. 1497 a vloženo jest do desk Vácslava Hyndráka B. 3. (ZZVlad. 237). Ř. 27. Máš od svých Čechóv... Známá slova z kro- niky Dalemilovy, pronešená k Vratislavovi od Kojaty za příčinou volby biskupské. R. 32. Jakož jest nedávno... Svědčí tato slova, že za komorníky póhončí ustaveni byli ten čas dvá Němci, kteří „pro jazyk“ zase ssazeni jsou z úřadu komornictva. Bližšího nic o tom není vědomo. Ř. 69. Nemá také komorník... Ještě kniha Rožmberská dí, že kdož má v Čechách zboží a v jiné zemi sedí, poháněn býti má jako by v zemi seděl, ale komorníci jděte do jiné země v dům, kdež s ženú sedí nebo dvorem, i dejtež věděti jediné třetí rok u dvora. (Cod. II. 2. str. 77.) — Této nepravidelnosti právní za věku Všehrdova více nebylo. III. 18. Ř. 1. Ne jedné... V tituli tomto s nadšením mluví Všehrd o povaze práva českého, což i na jiných místech u něho se opakuje. Zajímavé jest připomenutí, že práva česká ne v knihách a psání zvláštním společně, ale v obyčeji a v paměti lidské, v nálezích starých a ve dskách rozdílně a po různu tak dlouho trvají. A v pravdě, právo české až do r. 1500 nebylo v kodex uvedeno, a ještě r. 1466 připomenuli si pánové, že se nemají psanými nálezy spravovati. (Arch. V. 363.) III. 20. Ř. 7. Horatius napsal... Citát Všehrdův vzat jest ze Satyr Horácových. I. 4. Ř. 11. Staří Čechové ... Dí Všehrd, že staří Čechové práva svá zemská latině psaná měli, kteráž jsú snad netbanlivosti a času vetchostí potracena. V odporu k tomu jest, což svrchu pravil III. 18. Zatím Všehrdovi dobře povědomy byly památky pravní: Ordo Judicii Terræ, Officium circa tabulas, pana Ondřeje z Dubé Výklad. III. 22. Ř. 46. Při póhoniech... Důležité místo toto! Posky- tujeť, jako ona připomínka o pobouření lidu poddanského proti
490 a úřadech zemských (Pal. Děj. IV. 2. str. 273). Přípravy k tomu sněmu dály se hned r. 1466, ano pan Zdeněk ze Šternberka s jinými pány seděl na ohledování práv a listů i desk, což se svobod zem- ských dotýče (Arch. V. str. 362). — Druhé podobné snešení o cizozemcích pochodí z r. 1486 a vloženo jest do desk III. Andreæ B. 1. (Viz o tom napřed: Předmluva Ř. 64.) — Třetí konečně stalo se r. 1497 a vloženo jest do desk Vácslava Hyndráka B. 3. (ZZVlad. 237). Ř. 27. Máš od svých Čechóv... Známá slova z kro- niky Dalemilovy, pronešená k Vratislavovi od Kojaty za příčinou volby biskupské. R. 32. Jakož jest nedávno... Svědčí tato slova, že za komorníky póhončí ustaveni byli ten čas dvá Němci, kteří „pro jazyk“ zase ssazeni jsou z úřadu komornictva. Bližšího nic o tom není vědomo. Ř. 69. Nemá také komorník... Ještě kniha Rožmberská dí, že kdož má v Čechách zboží a v jiné zemi sedí, poháněn býti má jako by v zemi seděl, ale komorníci jděte do jiné země v dům, kdež s ženú sedí nebo dvorem, i dejtež věděti jediné třetí rok u dvora. (Cod. II. 2. str. 77.) — Této nepravidelnosti právní za věku Všehrdova více nebylo. III. 18. Ř. 1. Ne jedné... V tituli tomto s nadšením mluví Všehrd o povaze práva českého, což i na jiných místech u něho se opakuje. Zajímavé jest připomenutí, že práva česká ne v knihách a psání zvláštním společně, ale v obyčeji a v paměti lidské, v nálezích starých a ve dskách rozdílně a po různu tak dlouho trvají. A v pravdě, právo české až do r. 1500 nebylo v kodex uvedeno, a ještě r. 1466 připomenuli si pánové, že se nemají psanými nálezy spravovati. (Arch. V. 363.) III. 20. Ř. 7. Horatius napsal... Citát Všehrdův vzat jest ze Satyr Horácových. I. 4. Ř. 11. Staří Čechové ... Dí Všehrd, že staří Čechové práva svá zemská latině psaná měli, kteráž jsú snad netbanlivosti a času vetchostí potracena. V odporu k tomu jest, což svrchu pravil III. 18. Zatím Všehrdovi dobře povědomy byly památky pravní: Ordo Judicii Terræ, Officium circa tabulas, pana Ondřeje z Dubé Výklad. III. 22. Ř. 46. Při póhoniech... Důležité místo toto! Posky- tujeť, jako ona připomínka o pobouření lidu poddanského proti
Strana 491
491 pánům IV. 4., dosti dobrý pohled v společenské poměry české za Všehrdova věku. Všehrd sám v prvním sepsání klonil se k tomu náhledu, že člověk poddaný může pána svého pohnati; v druhém však sepsání jinak a sice proti lidu poddanskému mluví. Která by to práva byla, podlé nichž páni měli nad lidmi, též jako i nad svými služebníky „plnú i života moc i smrti“, těžko uhodnouti; Majestas Carolina, kdež se píše LXXIX „De potestate baronum in homines ipsorum“, nemůže být zde míněna; neboť právě zde obme- zuje se moc pánův nad lidmi velmi určitě, anoť řečeno, že staré právo jest, aby žádný pán, vládyka nebo jiný člověk člověku svému oči nevyvrhl, nos neuřezal atd.; jinaká moc že má býti zachována. Není zde tedy řeči o moci nějaké pánův nad životem lidí poddaných. III. 23. Ř. 31. Nočnieho zloděje vedle desk římských . . . Furem interdiu deprehensum non aliter occidere Lex XII tabularum permisit, quam si telo se defendat. Ř. 42. Ale jest ten ne psaný, než přirozený zákon... Vyňato z Cicerona, jak sám Všehrd v I. rec. dí. — Ještě i na jiných místech Všehrd k přirozenému právu se táhne, jako VII. 7., VIII. 26., IX. 9. Ř. 76. Jako jest Palček udělal. — Výslovně buď při- pomenuto, že rukopisy výrazně píší „Palček“ (ne Paleček) a že ona forma jest této správnější. Důležité jest toto svědectví Všehrdovo o Palečkovi, anoť ukazuje, že již na závěrku XV. věku pro- povědi onoho filosofa, živšího za krále Jiřího, byly v národu obecně rozšířeny. (Viz Jireček Rukověť). Ř. 78. ani mniši... Toť jediné místo, kde Všehrd zmínku činí o českých Bratřích. Činí to ne v textu Vladislavovském, ale v textu Postupickém; původní rčení textu Postupického: „ani mnišie ani bratřie“ zmeněno jest v textu Vladislavovském takto: „ani mnišie nynie ani žádní zákonní bratřie, ani pikharti ...“ kdež patrno, že pikharty míněni jsou Bratří, anoť mnich a zákonný bratr jedno jest a totéž. III. 24. Ř. 66. A tak se v starých spisiech, kdež co jest o práviech psáno.. Obsah celého titule či hlavy vzat jest z Řádu Práva Zemského Cap. IV. 51—53, Cap. V. 54—60, Cap. XII. 87. Všehrd před rukama měl český text Řádu, neb slova jeho: „Pravie tak staří a nalezá se v jich starých spisiech, když póvod .... ten koň má sobě komorník vzieti“ zcela se shodují se Řádem §. 56: „A když by je uzřel, má s koně ssiesti a má s sebe kuklu snieti, a
491 pánům IV. 4., dosti dobrý pohled v společenské poměry české za Všehrdova věku. Všehrd sám v prvním sepsání klonil se k tomu náhledu, že člověk poddaný může pána svého pohnati; v druhém však sepsání jinak a sice proti lidu poddanskému mluví. Která by to práva byla, podlé nichž páni měli nad lidmi, též jako i nad svými služebníky „plnú i života moc i smrti“, těžko uhodnouti; Majestas Carolina, kdež se píše LXXIX „De potestate baronum in homines ipsorum“, nemůže být zde míněna; neboť právě zde obme- zuje se moc pánův nad lidmi velmi určitě, anoť řečeno, že staré právo jest, aby žádný pán, vládyka nebo jiný člověk člověku svému oči nevyvrhl, nos neuřezal atd.; jinaká moc že má býti zachována. Není zde tedy řeči o moci nějaké pánův nad životem lidí poddaných. III. 23. Ř. 31. Nočnieho zloděje vedle desk římských . . . Furem interdiu deprehensum non aliter occidere Lex XII tabularum permisit, quam si telo se defendat. Ř. 42. Ale jest ten ne psaný, než přirozený zákon... Vyňato z Cicerona, jak sám Všehrd v I. rec. dí. — Ještě i na jiných místech Všehrd k přirozenému právu se táhne, jako VII. 7., VIII. 26., IX. 9. Ř. 76. Jako jest Palček udělal. — Výslovně buď při- pomenuto, že rukopisy výrazně píší „Palček“ (ne Paleček) a že ona forma jest této správnější. Důležité jest toto svědectví Všehrdovo o Palečkovi, anoť ukazuje, že již na závěrku XV. věku pro- povědi onoho filosofa, živšího za krále Jiřího, byly v národu obecně rozšířeny. (Viz Jireček Rukověť). Ř. 78. ani mniši... Toť jediné místo, kde Všehrd zmínku činí o českých Bratřích. Činí to ne v textu Vladislavovském, ale v textu Postupickém; původní rčení textu Postupického: „ani mnišie ani bratřie“ zmeněno jest v textu Vladislavovském takto: „ani mnišie nynie ani žádní zákonní bratřie, ani pikharti ...“ kdež patrno, že pikharty míněni jsou Bratří, anoť mnich a zákonný bratr jedno jest a totéž. III. 24. Ř. 66. A tak se v starých spisiech, kdež co jest o práviech psáno.. Obsah celého titule či hlavy vzat jest z Řádu Práva Zemského Cap. IV. 51—53, Cap. V. 54—60, Cap. XII. 87. Všehrd před rukama měl český text Řádu, neb slova jeho: „Pravie tak staří a nalezá se v jich starých spisiech, když póvod .... ten koň má sobě komorník vzieti“ zcela se shodují se Řádem §. 56: „A když by je uzřel, má s koně ssiesti a má s sebe kuklu snieti, a
Strana 492
492 meč otložiti, plášť i jiné růcho s sebe svléci až po pas; pakliby toho neučinil, tehdy ten kóň, meč i to rúcho, v čemž by jej zastihli na koni, má spadnúti na komorníky. III. 25. R. 6. Ktož se pohoní v Praze... Všehrd na dvou místech zmínku činí o krajích; ze jména připomíná: 1. Pražský — první kraj. Za zdmi za Prahú hned bylo Kúřimsko, a za Vltavú na Malé Straně Slansko. (VIII. 44). 2. Slansko 3. Kúřimsko. 4. Vltavsko. 5. Žatecko. 6. Boleslavsko. 7. Čáslavsko. 8. Chrudimsko. 9. Hradecko. 10. Plzensko. 11. Bechynsko. 12. Prachensko. (VIII. 44.) Paměť ve ZZVlad. 124 uložená (Arch. V. 65, 66 etc.) přidává ještě, což u Všehrda schází, 13. kraj Klatovský a 14. Litoměřický. IV. 2. Ř. 7. Úředníkóv menších jest sedm. Tento počet úředníkův menších, kterýž s počtem I. 6. uvedeným až na místo- purkrabí se shoduje, uvádí se již r. 1385 ve dskách Václavových: I. Wenc. A. 1. Kterak úředník králové, úředník probošta Vyše- hradského a úředník podkomořího do toho počtu menších soudců zemských přišli nebo přijati jsou, ješto jinak nic se soudem zemským činiti neměli, na ten čas vysvětleno není. V Řádu P. Z. uvozují se minores beneficiarii tři: Místokomorník, místosudí a místopísař, jenž na menším soudě zasedali a soudili, ale spolu „cum aliis beneficiariis et terrigenis“ t. j. s jinými úředníky a zemany. Litovati jest, že se nezachovalo zřízení těchto úředníků v oněch dskách spolu obsa- žené; snad by otázka tato lepšího světla nabyla. Poněkud poučení máme v pojednání na počátku XV. věku sepsaném a v Cod. III. 2. napřed otištěném; praví se tu, že úředník podkomořího má z práva měsťan střieci kralových a jich potřeby před úředníky jinými jednati. Podlé toho sedal by tento úředník co zástupce měst královských na menším soudě. Podlé toho by též úředník králové zasedal na soudé co zástupce měst královiných. Ř. 19. Probošt Vyšehradský za to že jest dsky staré chovával někdy prvé a opatroval etc. Probošt Vy- šehradský byl dle veřejného práva českého nejvyšším kancléřem království; že by však kdy byl dsky choval a opatroval, o tom nej- menší paměti není; neboť dsky od prvopočátku svůj zvláštní úřad měly a žádný jiný s nimi nic neměl co činiti. Zůstáváť tedy i přes domněnku Všehrdovu záhadou, proč a z které příčiny probošt Vyše- hradský počítán jest mezi úředníky deskové a na čem se zakládalo podílnictví jeho v taxách deskových. — (O proboštovi mluví nad to v IV. 2 a VIII. 33.)
492 meč otložiti, plášť i jiné růcho s sebe svléci až po pas; pakliby toho neučinil, tehdy ten kóň, meč i to rúcho, v čemž by jej zastihli na koni, má spadnúti na komorníky. III. 25. R. 6. Ktož se pohoní v Praze... Všehrd na dvou místech zmínku činí o krajích; ze jména připomíná: 1. Pražský — první kraj. Za zdmi za Prahú hned bylo Kúřimsko, a za Vltavú na Malé Straně Slansko. (VIII. 44). 2. Slansko 3. Kúřimsko. 4. Vltavsko. 5. Žatecko. 6. Boleslavsko. 7. Čáslavsko. 8. Chrudimsko. 9. Hradecko. 10. Plzensko. 11. Bechynsko. 12. Prachensko. (VIII. 44.) Paměť ve ZZVlad. 124 uložená (Arch. V. 65, 66 etc.) přidává ještě, což u Všehrda schází, 13. kraj Klatovský a 14. Litoměřický. IV. 2. Ř. 7. Úředníkóv menších jest sedm. Tento počet úředníkův menších, kterýž s počtem I. 6. uvedeným až na místo- purkrabí se shoduje, uvádí se již r. 1385 ve dskách Václavových: I. Wenc. A. 1. Kterak úředník králové, úředník probošta Vyše- hradského a úředník podkomořího do toho počtu menších soudců zemských přišli nebo přijati jsou, ješto jinak nic se soudem zemským činiti neměli, na ten čas vysvětleno není. V Řádu P. Z. uvozují se minores beneficiarii tři: Místokomorník, místosudí a místopísař, jenž na menším soudě zasedali a soudili, ale spolu „cum aliis beneficiariis et terrigenis“ t. j. s jinými úředníky a zemany. Litovati jest, že se nezachovalo zřízení těchto úředníků v oněch dskách spolu obsa- žené; snad by otázka tato lepšího světla nabyla. Poněkud poučení máme v pojednání na počátku XV. věku sepsaném a v Cod. III. 2. napřed otištěném; praví se tu, že úředník podkomořího má z práva měsťan střieci kralových a jich potřeby před úředníky jinými jednati. Podlé toho sedal by tento úředník co zástupce měst královských na menším soudě. Podlé toho by též úředník králové zasedal na soudé co zástupce měst královiných. Ř. 19. Probošt Vyšehradský za to že jest dsky staré chovával někdy prvé a opatroval etc. Probošt Vy- šehradský byl dle veřejného práva českého nejvyšším kancléřem království; že by však kdy byl dsky choval a opatroval, o tom nej- menší paměti není; neboť dsky od prvopočátku svůj zvláštní úřad měly a žádný jiný s nimi nic neměl co činiti. Zůstáváť tedy i přes domněnku Všehrdovu záhadou, proč a z které příčiny probošt Vyše- hradský počítán jest mezi úředníky deskové a na čem se zakládalo podílnictví jeho v taxách deskových. — (O proboštovi mluví nad to v IV. 2 a VIII. 33.)
Strana 493
493 Ř. 83. Těch desk... Že desk nelze přesvědčiti, vyrčeno v nálezích mnohých, a sice, pokud víme: II. Wenc. A. 8. Nad dsky paméti žádné jiné není a desk žádný nemóž přesvědčiti. — II. Nicolai B. 2. (V při Purkarta z Janovic) — IV. Wenc. C. 20. Desk listem přesvědčiti nemůž. Ř. 88. Při tom toto za právo Jest nalezeno .... . Vážné ono snešení o dskách (aby totiž psány byly jazykem českým, a ne již latině) stalo se dne 16. Marta v pondělí před sv. Kedrutú 1495 i zapsáno jest jak ve dsky památné T. 15, tak i v menší zápisné: Páni a vládyky na plném sněmu obecním, kterýž byl držán v pátek o suchých dnech postních l. b. 1495, s povoleniem najjasnějšícho kniežete a pána, pana Vladislava boží milostí uherského a českého etc. krále, na tom jsú zóstati ráčili, aby již po dnešní den všichni vkladové ve dsky zemské, buď větčie, neb menšie, v trhové nebo zápisné, v póhonné nebo památné aby česky psáno bylo, a to aby věčně tak bylo držáno a zachováváno. Než což se majestátóv nebo jiných listóv latinských nebo německých dotýče, kteříž by ve dsky slovo od slova vpisováni měli býti, ti aby tak jakž psáni jsú, buď latině nebo německy, ve dsky kladeni byli. Poslové na to byli jsú ke dskám od JMsti Jindřich z Hradce najvyšší komorník královstvie českého, Puota z Ryzmberka a z Švihova najv. sudí kr. č., z pánóv jsúce k tomu zvláště vyslaní. Stalo se v pondělí před sv. Gedrutú. (ZZVlad. 249.) — Všehrd ještě dvakráte o tomto snešení píše: VI. 32 mimochodem a IX. 10 v Proměnách, řka zde, „že jakž se ta „V tom proměna najprvé stala, potom jest ke všem jiným přišlo.“ — se škody veliké nezná, a užitku také, leč ten, abychom jazyk svój poněvadž jsme Čechové, i třeli i rozšiřovali, neb jsú toho i jiní ná- — Sluší konečně doložiti, že v této věci rodové všichni pilni.“ Moravané příklad Čechům dali, neb jazyk český uveden zde do desk již r. 1480, o 15 let dříve: „L. b. 1480 najprv v Olomúci, když práva . . . . . a súd zaseděn jest, za úřadu pana Václava z Bo- skovic a v Brně pana Viléma z Pernšteina, těch práv komorníkóv, s volí pana hajtmana a pánóv i všie země, začali se v jich dsky nové českú řečí vkladové vpisovati; neb prvé latinsky vpisováno bylo. A k tomu páni pro obec a pány komorníky svolili, pro menší práci a lepší rozum těm, kteří latině neumějí. (Kn. Tov. 90.) IV. 3. Ř. 1. Počátek kupovánie... Unde illud est, quod vulgo dicebatur, per permutationem rerum emptionem et venditionem con- trahi, eamque speciem emptionis venditionisque vetustissimam esse. Tak se čte v Institucích III. 28. §. 2. Ř. 17. Co v práviech obecniech i přespolniech... Právy obecními Všehrd rozumí právo římské tehdá v Německu ještě
493 Ř. 83. Těch desk... Že desk nelze přesvědčiti, vyrčeno v nálezích mnohých, a sice, pokud víme: II. Wenc. A. 8. Nad dsky paméti žádné jiné není a desk žádný nemóž přesvědčiti. — II. Nicolai B. 2. (V při Purkarta z Janovic) — IV. Wenc. C. 20. Desk listem přesvědčiti nemůž. Ř. 88. Při tom toto za právo Jest nalezeno .... . Vážné ono snešení o dskách (aby totiž psány byly jazykem českým, a ne již latině) stalo se dne 16. Marta v pondělí před sv. Kedrutú 1495 i zapsáno jest jak ve dsky památné T. 15, tak i v menší zápisné: Páni a vládyky na plném sněmu obecním, kterýž byl držán v pátek o suchých dnech postních l. b. 1495, s povoleniem najjasnějšícho kniežete a pána, pana Vladislava boží milostí uherského a českého etc. krále, na tom jsú zóstati ráčili, aby již po dnešní den všichni vkladové ve dsky zemské, buď větčie, neb menšie, v trhové nebo zápisné, v póhonné nebo památné aby česky psáno bylo, a to aby věčně tak bylo držáno a zachováváno. Než což se majestátóv nebo jiných listóv latinských nebo německých dotýče, kteříž by ve dsky slovo od slova vpisováni měli býti, ti aby tak jakž psáni jsú, buď latině nebo německy, ve dsky kladeni byli. Poslové na to byli jsú ke dskám od JMsti Jindřich z Hradce najvyšší komorník královstvie českého, Puota z Ryzmberka a z Švihova najv. sudí kr. č., z pánóv jsúce k tomu zvláště vyslaní. Stalo se v pondělí před sv. Gedrutú. (ZZVlad. 249.) — Všehrd ještě dvakráte o tomto snešení píše: VI. 32 mimochodem a IX. 10 v Proměnách, řka zde, „že jakž se ta „V tom proměna najprvé stala, potom jest ke všem jiným přišlo.“ — se škody veliké nezná, a užitku také, leč ten, abychom jazyk svój poněvadž jsme Čechové, i třeli i rozšiřovali, neb jsú toho i jiní ná- — Sluší konečně doložiti, že v této věci rodové všichni pilni.“ Moravané příklad Čechům dali, neb jazyk český uveden zde do desk již r. 1480, o 15 let dříve: „L. b. 1480 najprv v Olomúci, když práva . . . . . a súd zaseděn jest, za úřadu pana Václava z Bo- skovic a v Brně pana Viléma z Pernšteina, těch práv komorníkóv, s volí pana hajtmana a pánóv i všie země, začali se v jich dsky nové českú řečí vkladové vpisovati; neb prvé latinsky vpisováno bylo. A k tomu páni pro obec a pány komorníky svolili, pro menší práci a lepší rozum těm, kteří latině neumějí. (Kn. Tov. 90.) IV. 3. Ř. 1. Počátek kupovánie... Unde illud est, quod vulgo dicebatur, per permutationem rerum emptionem et venditionem con- trahi, eamque speciem emptionis venditionisque vetustissimam esse. Tak se čte v Institucích III. 28. §. 2. Ř. 17. Co v práviech obecniech i přespolniech... Právy obecními Všehrd rozumí právo římské tehdá v Německu ještě
Strana 494
494 obvyklé, o kterémž v I. rec. praví, že v něm učený není. Ale již v „Zavření všech kněh“ dává návěští, že prodlí-li Pán života, při- činí se, aby podlé obecních práv o těchto týchž věcech jiné knihy a těchto užitečnější sepsal. I jest podobné, že se Všehrd, vyjda z úřadu zemského, oddal důkladným studiím práva římského; což tím podobnější, že v II. rec. oněch slov více nepřivodí, „že by v práviech obecniech učený nebyl. Ř. 22. Při trhu v právě zemském ... Tuto Všehrd vý- razně rozdíl činí mezi právem českým a právy přespolními, i jest trh jeden z oněch závodů pravních, kterýž jinaký byl v právě českém a jinaký v právě římském. IV. 4. Ř. 105. ani dědictví svobodného. Všehrd proti dědictví manskému klade a staví zde dědictví „svobodné“; na jiném místě (IV. 5.) mluví o zboží „svobodném“ tak jako by se jím mělo roz- uměti zboží, kteréž do desk zemských (ne dvorských) mělo a smělo kladeno býti; tak že by zboží svobodné stálo i proti zboží městskému. Avšak v témž tituli níže praví zase, že sedláci i dědinníci i měšťané pánům neb zemanům smějí do desk klásti dědictví svá svobodná. — Svobodné dědictví v tomto rozumu souhlasné bylo s dědictvím zpupným, kteréhožto názvu jinak Všehrd toliko na jednom místě IV. 11. užívá: „Aniž se v tom slušie zpupností zbožie troštovati.“ Ř 123. Z kteréhožto bezpraví prvé v zemi neslý- chaného... Všehrd nejprvé tu připomíná vzbouření lidu poddan- ského v okolí Zábřeha na Moravě, pak lidu poddanského Adama Ploskovského v Čechách, čemuž příčina zde i tam bylo utiskování novými nebývalými robotami. Zábřežští pana Tunkle, pána svého, dokonce jsou porazili a zbili. Byl to pan Tunkl starší z Brníčka, jenž spravoval nepochybně královské hospodářství také na sou- sedním Šumberce. („To se stalo panu Tunklovi staršiemu v Šum- berce“ stojí v ruk. univ. XVII. C. 31 in margine). Dle zpráv souvěkých „lidé až z některých vsí se rozběhli a je pusty nechali, nemohouce dávek, robot a rukojemství i jiného obtížení snésti: ještě nad to nikdež místa bezpečného míti svým hrdlům nemohou. (Pal. Děj. V. 1. 391.) Toť se na Moravé stalo r. 1496. Podobný příběh stal se o nedlouho potom v Čechách na statku rytíře Adama Ploskovského v kraji Litoměřickém, kdež poddaní Adamovi zdvihli se brannou rukou proti němu. I jali se obléhati jej v tvrzi Ploskovicích, až on bráně se i raněn a dobyt s tvrzí. Na to Dalibor rytíř z Kozojed statek Ploskovice s lidmi jeho na se přijal, pro kterýžto skutek na právu zemském nálezem dne 13. Mart. 1198 odsouzen jest hrdla. (Pal. Děj. V. 1. 391.) Nález obecný zní takto: „Když by se lidé poddaní kterému pánu svému zprotivili, a statek jemu odňali, a ktož by koli ty lidi v obranu přijal a statek tak odjatý k sobě přijal a
494 obvyklé, o kterémž v I. rec. praví, že v něm učený není. Ale již v „Zavření všech kněh“ dává návěští, že prodlí-li Pán života, při- činí se, aby podlé obecních práv o těchto týchž věcech jiné knihy a těchto užitečnější sepsal. I jest podobné, že se Všehrd, vyjda z úřadu zemského, oddal důkladným studiím práva římského; což tím podobnější, že v II. rec. oněch slov více nepřivodí, „že by v práviech obecniech učený nebyl. Ř. 22. Při trhu v právě zemském ... Tuto Všehrd vý- razně rozdíl činí mezi právem českým a právy přespolními, i jest trh jeden z oněch závodů pravních, kterýž jinaký byl v právě českém a jinaký v právě římském. IV. 4. Ř. 105. ani dědictví svobodného. Všehrd proti dědictví manskému klade a staví zde dědictví „svobodné“; na jiném místě (IV. 5.) mluví o zboží „svobodném“ tak jako by se jím mělo roz- uměti zboží, kteréž do desk zemských (ne dvorských) mělo a smělo kladeno býti; tak že by zboží svobodné stálo i proti zboží městskému. Avšak v témž tituli níže praví zase, že sedláci i dědinníci i měšťané pánům neb zemanům smějí do desk klásti dědictví svá svobodná. — Svobodné dědictví v tomto rozumu souhlasné bylo s dědictvím zpupným, kteréhožto názvu jinak Všehrd toliko na jednom místě IV. 11. užívá: „Aniž se v tom slušie zpupností zbožie troštovati.“ Ř 123. Z kteréhožto bezpraví prvé v zemi neslý- chaného... Všehrd nejprvé tu připomíná vzbouření lidu poddan- ského v okolí Zábřeha na Moravě, pak lidu poddanského Adama Ploskovského v Čechách, čemuž příčina zde i tam bylo utiskování novými nebývalými robotami. Zábřežští pana Tunkle, pána svého, dokonce jsou porazili a zbili. Byl to pan Tunkl starší z Brníčka, jenž spravoval nepochybně královské hospodářství také na sou- sedním Šumberce. („To se stalo panu Tunklovi staršiemu v Šum- berce“ stojí v ruk. univ. XVII. C. 31 in margine). Dle zpráv souvěkých „lidé až z některých vsí se rozběhli a je pusty nechali, nemohouce dávek, robot a rukojemství i jiného obtížení snésti: ještě nad to nikdež místa bezpečného míti svým hrdlům nemohou. (Pal. Děj. V. 1. 391.) Toť se na Moravé stalo r. 1496. Podobný příběh stal se o nedlouho potom v Čechách na statku rytíře Adama Ploskovského v kraji Litoměřickém, kdež poddaní Adamovi zdvihli se brannou rukou proti němu. I jali se obléhati jej v tvrzi Ploskovicích, až on bráně se i raněn a dobyt s tvrzí. Na to Dalibor rytíř z Kozojed statek Ploskovice s lidmi jeho na se přijal, pro kterýžto skutek na právu zemském nálezem dne 13. Mart. 1198 odsouzen jest hrdla. (Pal. Děj. V. 1. 391.) Nález obecný zní takto: „Když by se lidé poddaní kterému pánu svému zprotivili, a statek jemu odňali, a ktož by koli ty lidi v obranu přijal a statek tak odjatý k sobě přijal a
Strana 495
495 jej sobě osoboval, věda o tom: takový by učinil nešlechetně, nepravě, proti právu a proti králi JMsti; hrdlo propadl jest, a statek tak odjatý má zase tomu navrácen býti, komuž jest byl odjat (I. Hyndrák C. 5, ZZVlad. 415. — Cod juris III. 2. 164). Odsouzení cti i hrdla Dalibora, že jest cizí lidi v obranu přijal. (I. Hyndrák K. 5. Mezi Adamem z Drahonic etc. 1497. Nálezové, o zmatku. Codex juris III. 2. 165.) Ř. 136. v kraji Prachenském... Tak všecky rukopisy píší, ač zjevně státi má „v kraji Litoměřickém“, kdež Ploskovice. Ruk. univ. XVII. C. 31 má in margine (pozdější rukou) „v kraji Litoměřickém.“ IV. 5, Ř. 32. Praha však... Všehrd zde píše o právu Pražan ke dskám; jakožto majetníkovi domu v Praze bylo toto právo osobně jemu důležité. Jistě také zavděčil se Pražanům, že, jakž níže píše ř. 57, za jeho úřadu pilně vyhledáno jest po starých dskách, že pořízení Pražana učiněné ku prospěchu obecnému ve dsky má a může kla- deno býti i bez povolení královského. Ř. 97. Neb ti mají... Svědčí tato slova Všehrdova, ža úředníci zemští také i menší „mají nálezy všecky obecní i práve zemská ven uměti a znáti“, aby úřad svůj řádně mohli vésti. Z té příčiny také volno bylo písařům od staradávna, aby sobě nálezy panské z desk vypisovali svobodně. Všehrd VIII. 29 dí, že se to dálo proto, aby se písaři v svých úřadech vyznati a sebe i jiné lidi spraviti mohli, co jest za právo a co nic. Ř. 125. Každému komuž král herb dá... Rozumí se zde ne šlechtictví rodové, ale šlechtictví z milosti královské po- chodící, jakéhož se dostalo i samému spisovali Knih Devaterých. Stalo se ostatně snešení r. 1497, že komuž by koli erb dán byl od krále, ten se má opovědíti před pány na soudu zemském, aby ve dsky zapsán byl. Také vyrčeno, že takovému do jeho života ne má kladeno býti ve dsky, než dědicům jeho k letům přišlým a v tom erbu zrodilým. (Arch. V. 468.) IV. 6. Ř. 9. neb v právě českém ... V prvním sepsání jinak dí Všehrd o dcerách a jich právu dědickém: „V právě českém dcera tak dobře dědí jako syn.“ Táhne se ke dskám I. Zdislavovým B. 47, kdež psáno takto: Quælibet filia moriente patre et non relinquente post se filios, gaudere debet de successione omnium bonorum et he- reditatum patris, quo filius. Ř. 27. Psáno jest, že Abraham... V příkladu Ismaelovu shledává Všehrd podobnost práva českého s Písmem, že syn z ne-
495 jej sobě osoboval, věda o tom: takový by učinil nešlechetně, nepravě, proti právu a proti králi JMsti; hrdlo propadl jest, a statek tak odjatý má zase tomu navrácen býti, komuž jest byl odjat (I. Hyndrák C. 5, ZZVlad. 415. — Cod juris III. 2. 164). Odsouzení cti i hrdla Dalibora, že jest cizí lidi v obranu přijal. (I. Hyndrák K. 5. Mezi Adamem z Drahonic etc. 1497. Nálezové, o zmatku. Codex juris III. 2. 165.) Ř. 136. v kraji Prachenském... Tak všecky rukopisy píší, ač zjevně státi má „v kraji Litoměřickém“, kdež Ploskovice. Ruk. univ. XVII. C. 31 má in margine (pozdější rukou) „v kraji Litoměřickém.“ IV. 5, Ř. 32. Praha však... Všehrd zde píše o právu Pražan ke dskám; jakožto majetníkovi domu v Praze bylo toto právo osobně jemu důležité. Jistě také zavděčil se Pražanům, že, jakž níže píše ř. 57, za jeho úřadu pilně vyhledáno jest po starých dskách, že pořízení Pražana učiněné ku prospěchu obecnému ve dsky má a může kla- deno býti i bez povolení královského. Ř. 97. Neb ti mají... Svědčí tato slova Všehrdova, ža úředníci zemští také i menší „mají nálezy všecky obecní i práve zemská ven uměti a znáti“, aby úřad svůj řádně mohli vésti. Z té příčiny také volno bylo písařům od staradávna, aby sobě nálezy panské z desk vypisovali svobodně. Všehrd VIII. 29 dí, že se to dálo proto, aby se písaři v svých úřadech vyznati a sebe i jiné lidi spraviti mohli, co jest za právo a co nic. Ř. 125. Každému komuž král herb dá... Rozumí se zde ne šlechtictví rodové, ale šlechtictví z milosti královské po- chodící, jakéhož se dostalo i samému spisovali Knih Devaterých. Stalo se ostatně snešení r. 1497, že komuž by koli erb dán byl od krále, ten se má opovědíti před pány na soudu zemském, aby ve dsky zapsán byl. Také vyrčeno, že takovému do jeho života ne má kladeno býti ve dsky, než dědicům jeho k letům přišlým a v tom erbu zrodilým. (Arch. V. 468.) IV. 6. Ř. 9. neb v právě českém ... V prvním sepsání jinak dí Všehrd o dcerách a jich právu dědickém: „V právě českém dcera tak dobře dědí jako syn.“ Táhne se ke dskám I. Zdislavovým B. 47, kdež psáno takto: Quælibet filia moriente patre et non relinquente post se filios, gaudere debet de successione omnium bonorum et he- reditatum patris, quo filius. Ř. 27. Psáno jest, že Abraham... V příkladu Ismaelovu shledává Všehrd podobnost práva českého s Písmem, že syn z ne-
Strana 496
496 řádného lóže pošlý, t. j. nemanželský, dle českého práva nedědil po otci .. . IV. 11. Ř. 1. Zprava, tak jakž... Slovo „zprava“ ve smyslu evikcí (disbrigatio) píšeme venkoncem krátce, též i sloveso „zpravovati" (evictionem præstare). Rozdílné jest psání slova „zpráva“ (nuntium, notitia). Jinak také píšeme slovo „správa“ (administratio), a „spra- vovati" (administrare). Tedy: Zpravce = evictionem debens, správce = gubernator. — Zprava, krátce psáno, souvisí se starším slovcem „zpravovati“, „zpraviti“, (t. j. dokazovati, dolíčovati, jenž v knizo Rožmberské často se objevuje: Z hlavy zpraviti sč atd.) Ř. 158. mezi Vácslavem Hrzániem... Tak píšeme, ne Hřániem, poněvadž jméno to — dle osadního názvu Hrzenice — čísti se má Hrzáň, ne Hřán. Ř. 165. Žádný se také nemóž pro žádnú ne- zpravu... Co zde Všehrd napovídá, stalo se o nedlouho, anoť nalezeno dne 28. Martia 1498, že též každý pro nezpravu bude moci právo vésti na dědiny zápisné, tím vším obyčejem, jakož tento nález a rozkázánie ukazuje, když by se dědictvie nebo dědin svo- bodných nedostalo. (V lvových póhonných, Cod. III. 2. 170). — S tímto místem porovnej také IV. 14. ř. 113: „A nenic nepodobné, že též král JMst s radú svú ještě najde, aby na duchovnic i pro nezpravú vedeno bylo, jakož jest najíti ráčil, aby vedeno bylo po — (Viz též IV. 16. ř. 104: Již jest i pro právu staném a nálezu.“ nezpravu nalezeno.) IV. 14. Ř. I. zvod ve dvú nedělí.. Zvod v XV. věku zkráceně se psalo místo původního vzvod (inductio super hereditatem), tak jako i hojemství místo lhojemství. Ř. 23. A kdež se koli dělá zvod.... Obyčej zde připo- menutý prastarým zdá se býti, tak jako i zvyk při panování IV. 15. ř. 11. a při odhádání IV. 16. ř. 128, pak VII. 25, ř. 23. přivedený. Ř. 35. Léta božieho... Nemyl se tím nikdo, že zde ve formuli zvodu od Všehrda položeno jméno místopísaře Jana Plány k r. 1495, kdež toho času místopísařem byl sám Všehrd. Činí tak Všehrd i na jiných místech často: VIII. 18, VIII. 22. Zdá se, že Všehrdovi nezdálo se zrovna jmenovati sebe. Jan z Plané místo- písařem byl dosti dlouho před Všehrdem (1456—1469), po něm pak následoval Ondráček či Ondřej z Těšínova až do r. 1492, pak Všehrd 1493—1497.
496 řádného lóže pošlý, t. j. nemanželský, dle českého práva nedědil po otci .. . IV. 11. Ř. 1. Zprava, tak jakž... Slovo „zprava“ ve smyslu evikcí (disbrigatio) píšeme venkoncem krátce, též i sloveso „zpravovati" (evictionem præstare). Rozdílné jest psání slova „zpráva“ (nuntium, notitia). Jinak také píšeme slovo „správa“ (administratio), a „spra- vovati" (administrare). Tedy: Zpravce = evictionem debens, správce = gubernator. — Zprava, krátce psáno, souvisí se starším slovcem „zpravovati“, „zpraviti“, (t. j. dokazovati, dolíčovati, jenž v knizo Rožmberské často se objevuje: Z hlavy zpraviti sč atd.) Ř. 158. mezi Vácslavem Hrzániem... Tak píšeme, ne Hřániem, poněvadž jméno to — dle osadního názvu Hrzenice — čísti se má Hrzáň, ne Hřán. Ř. 165. Žádný se také nemóž pro žádnú ne- zpravu... Co zde Všehrd napovídá, stalo se o nedlouho, anoť nalezeno dne 28. Martia 1498, že též každý pro nezpravu bude moci právo vésti na dědiny zápisné, tím vším obyčejem, jakož tento nález a rozkázánie ukazuje, když by se dědictvie nebo dědin svo- bodných nedostalo. (V lvových póhonných, Cod. III. 2. 170). — S tímto místem porovnej také IV. 14. ř. 113: „A nenic nepodobné, že též král JMst s radú svú ještě najde, aby na duchovnic i pro nezpravú vedeno bylo, jakož jest najíti ráčil, aby vedeno bylo po — (Viz též IV. 16. ř. 104: Již jest i pro právu staném a nálezu.“ nezpravu nalezeno.) IV. 14. Ř. I. zvod ve dvú nedělí.. Zvod v XV. věku zkráceně se psalo místo původního vzvod (inductio super hereditatem), tak jako i hojemství místo lhojemství. Ř. 23. A kdež se koli dělá zvod.... Obyčej zde připo- menutý prastarým zdá se býti, tak jako i zvyk při panování IV. 15. ř. 11. a při odhádání IV. 16. ř. 128, pak VII. 25, ř. 23. přivedený. Ř. 35. Léta božieho... Nemyl se tím nikdo, že zde ve formuli zvodu od Všehrda položeno jméno místopísaře Jana Plány k r. 1495, kdež toho času místopísařem byl sám Všehrd. Činí tak Všehrd i na jiných místech často: VIII. 18, VIII. 22. Zdá se, že Všehrdovi nezdálo se zrovna jmenovati sebe. Jan z Plané místo- písařem byl dosti dlouho před Všehrdem (1456—1469), po něm pak následoval Ondráček či Ondřej z Těšínova až do r. 1492, pak Všehrd 1493—1497.
Strana 497
497 IV. 15. Ř. 36. Panovánic v úrociech před sv. Jiřiem i před sv. Havlem ... Tyto dvě doby vyroční zde jmenované základ mají v rolním hospodářství země české. Již Kniha Rožm. §. 182 praví, že sveřepice ot sv. Havla mohú choditi kdež chtie po oseních, bez pastvy; do sv. Jiřic nemóž jich vdáti. Ale ot sv. Jiřie do sv. Havla právo sveřepice pásti pastevci nebo kobylníku, že nemohú choditi — kudyž chtiec, že móž s právem brániti, že móž na škodě vdáti. Lhůty svatojirská i svatohavelská podnes v Čechách velikou mají platnost. IV. 16. R. 5. Starí jsú odhádání říkali vděděnie. Slova tato vzata jsou z Výkladu pána z Dubé, ješto se praví v §. 52.: „A potom má pak othádánie přijíti, ježto starým právem slove vdedenie. R. 7. A jest othádání vrch a zámek práva. I tato slova pochodí z Výkladu §. 53, 55: „Othádánie, jenž jest zámek všeho práva, neb othádánie všecka práva zavierá.“ V. 5. Ř. 26. v spisiech starých o práviech země české... Což tuto položeno, vzato jest z Výkladu páně Ondřejova 14, kdež takto psáno jest: „A nebude-li pohnaný přede pány chtieti svých peněz vzieti a dědin póvodovi sstúpiti, tehda úřad má penieze mieti a dědiny póvod. — Pohnaný také ztratí dědiny bez peněz nechtěniem vzieti peněz; ale vždy penieze mají při úřadu ostati a dědiny při póvodu.“ (Por. též, což se dí v RPZ. §. 70). „Ale to jest — dí Všehrd — pokuta veliká a v těchto letech jest z obyčeje vyšla.“ V. 6. Ř. 19. Při kterémžto véna ve dsky kladení ... Ve dskách samých žádný z pánův ani z vládyk pánem se nepsal; za to manželky všech pánův, vládyk i jiných chudých lidí paními se psali. Opakuje to Všehrd i v tituli VIII. 14, kdež vůbec o titula- tuře píše. V. 16. Ř. 3. Jako Vratislav král český... Zmýlil se Všehrd v osobě, řka že Vratislav II. byl sedlku přijal a z sedlky ji krá- lovnú českú učinil; mínilť Oldřicha knížete, jenž za manželku pojal Boženu z Peruci. Všehrd. 32
497 IV. 15. Ř. 36. Panovánic v úrociech před sv. Jiřiem i před sv. Havlem ... Tyto dvě doby vyroční zde jmenované základ mají v rolním hospodářství země české. Již Kniha Rožm. §. 182 praví, že sveřepice ot sv. Havla mohú choditi kdež chtie po oseních, bez pastvy; do sv. Jiřic nemóž jich vdáti. Ale ot sv. Jiřie do sv. Havla právo sveřepice pásti pastevci nebo kobylníku, že nemohú choditi — kudyž chtiec, že móž s právem brániti, že móž na škodě vdáti. Lhůty svatojirská i svatohavelská podnes v Čechách velikou mají platnost. IV. 16. R. 5. Starí jsú odhádání říkali vděděnie. Slova tato vzata jsou z Výkladu pána z Dubé, ješto se praví v §. 52.: „A potom má pak othádánie přijíti, ježto starým právem slove vdedenie. R. 7. A jest othádání vrch a zámek práva. I tato slova pochodí z Výkladu §. 53, 55: „Othádánie, jenž jest zámek všeho práva, neb othádánie všecka práva zavierá.“ V. 5. Ř. 26. v spisiech starých o práviech země české... Což tuto položeno, vzato jest z Výkladu páně Ondřejova 14, kdež takto psáno jest: „A nebude-li pohnaný přede pány chtieti svých peněz vzieti a dědin póvodovi sstúpiti, tehda úřad má penieze mieti a dědiny póvod. — Pohnaný také ztratí dědiny bez peněz nechtěniem vzieti peněz; ale vždy penieze mají při úřadu ostati a dědiny při póvodu.“ (Por. též, což se dí v RPZ. §. 70). „Ale to jest — dí Všehrd — pokuta veliká a v těchto letech jest z obyčeje vyšla.“ V. 6. Ř. 19. Při kterémžto véna ve dsky kladení ... Ve dskách samých žádný z pánův ani z vládyk pánem se nepsal; za to manželky všech pánův, vládyk i jiných chudých lidí paními se psali. Opakuje to Všehrd i v tituli VIII. 14, kdež vůbec o titula- tuře píše. V. 16. Ř. 3. Jako Vratislav král český... Zmýlil se Všehrd v osobě, řka že Vratislav II. byl sedlku přijal a z sedlky ji krá- lovnú českú učinil; mínilť Oldřicha knížete, jenž za manželku pojal Boženu z Peruci. Všehrd. 32
Strana 498
498 V. 18. Ř. 10. (rec. I.) kteréž jest dobré paměti... Všehrd ze spisův staročeských obzvláště znal, cenil a velebil „Radu“ páně Smila Flaškovu z Richmburka; viz o tom ze jména IX. V. 24. Ř. 24. A takové závazky ... Žena muže mající příčinou věna o své újmě v závazky právní vstupovati nesměla, anať byla v moci muže svého. Ten jest rozum slov, že manželky jsou „vězňové mužův svých.“ Zajímavý jest případ zde od Všehrda z desk půhonných citovaný (Albo citat. Emler II. 172), kdež Anna z Žrnosek pohnána byla od Jana Slatiny. V. 31. Ř. 4. Bývá i z Moravy do Čech... Co se týče statkův držení, stálo hned v XV. věku pravidlo, že obyvatelé markrabství moravského i jiných zemí obyvatelé, kteříž jsou dědičně a mocně k království českému připojeni a vtěleni, za cizozemce pokládati se nesmějí (viz snešení sněmovní z r. 1486, III. Andreæ B. 1. Arch. V. str. 427). I Všehrd zastává se názoru tohoto, an proti pochybova- telům dí, že věna z desk moravských do desk českých a též zase z desk českých do desk moravských i též z jiných zemí k zemi koruny české přislušejících převáděti se mají převodem, ne pak znovu kladením. — Země ke království přivtělené byly toho času: Markrabství mo- ravské, knížectví slezské, markrabství lužické a Šestiměstí (1499). V. 32. Ř. 19. Při kterémžto věna zplacování... Podána zde vítaná zpráva o penězích ve druhé polovici XV. věku. Počítáno na kopy groše české a groše míšenské (kopa grošů míšenských = 30 grošům českým či půl kopě grošů českých), na zlaté uherské a rýnské (zlatý uherský platil 30 gr. č., zlatý rýnský 22 gr. č. Por. též VIII. 33.) — Velikému změtění peněz, jenž nastalo válkami tá- borskými, král Jiří se sněmem r. 1469 v pondělí den sv. Bonifacia konec učinil, ano nařízeno, že mají dělány býti groše české po XIV penězích tak vážné jako za krále Vácslava, a peníz podvojný a haléřky s korunkami. Snešení toto zapsáno dskami Památnými C. 11. Kterakou cenu v těch letech od r. 1459—1465 měly zlaté uherské naproti grošům českým, zapsáno úředně ve dskách Památných N. 16. (3. Mart. 1489). — Co zde Všehrd píše o normalním roce 1490, k tomuto nařízení královskému se vztahuje: Rozeznává Všehrd věno,
498 V. 18. Ř. 10. (rec. I.) kteréž jest dobré paměti... Všehrd ze spisův staročeských obzvláště znal, cenil a velebil „Radu“ páně Smila Flaškovu z Richmburka; viz o tom ze jména IX. V. 24. Ř. 24. A takové závazky ... Žena muže mající příčinou věna o své újmě v závazky právní vstupovati nesměla, anať byla v moci muže svého. Ten jest rozum slov, že manželky jsou „vězňové mužův svých.“ Zajímavý jest případ zde od Všehrda z desk půhonných citovaný (Albo citat. Emler II. 172), kdež Anna z Žrnosek pohnána byla od Jana Slatiny. V. 31. Ř. 4. Bývá i z Moravy do Čech... Co se týče statkův držení, stálo hned v XV. věku pravidlo, že obyvatelé markrabství moravského i jiných zemí obyvatelé, kteříž jsou dědičně a mocně k království českému připojeni a vtěleni, za cizozemce pokládati se nesmějí (viz snešení sněmovní z r. 1486, III. Andreæ B. 1. Arch. V. str. 427). I Všehrd zastává se názoru tohoto, an proti pochybova- telům dí, že věna z desk moravských do desk českých a též zase z desk českých do desk moravských i též z jiných zemí k zemi koruny české přislušejících převáděti se mají převodem, ne pak znovu kladením. — Země ke království přivtělené byly toho času: Markrabství mo- ravské, knížectví slezské, markrabství lužické a Šestiměstí (1499). V. 32. Ř. 19. Při kterémžto věna zplacování... Podána zde vítaná zpráva o penězích ve druhé polovici XV. věku. Počítáno na kopy groše české a groše míšenské (kopa grošů míšenských = 30 grošům českým či půl kopě grošů českých), na zlaté uherské a rýnské (zlatý uherský platil 30 gr. č., zlatý rýnský 22 gr. č. Por. též VIII. 33.) — Velikému změtění peněz, jenž nastalo válkami tá- borskými, král Jiří se sněmem r. 1469 v pondělí den sv. Bonifacia konec učinil, ano nařízeno, že mají dělány býti groše české po XIV penězích tak vážné jako za krále Vácslava, a peníz podvojný a haléřky s korunkami. Snešení toto zapsáno dskami Památnými C. 11. Kterakou cenu v těch letech od r. 1459—1465 měly zlaté uherské naproti grošům českým, zapsáno úředně ve dskách Památných N. 16. (3. Mart. 1489). — Co zde Všehrd píše o normalním roce 1490, k tomuto nařízení královskému se vztahuje: Rozeznává Všehrd věno,
Strana 499
499 kterémuž bylo by více než 30 let od léta božího 1490 dolů (t. j. nazpět) počítajíce = r. 1460; věno, které by nebylo tak staré, než od 24, nebo 25 nebo 26 let = 1466, 1465, 1464; věno ještě novější od 15, 16, 17, 18, 19, 20 let = 1475—1470. — Co zde dále cituje dsky Památné Všehrd: G. 5. a R. 30, vztahuje se k r. 1478 a 1493—1494. Ř. 125. proto že dsky staré dole nejsú ... Roku 1497 učiněno jest opatření, aby staré dsky chovány byly budoucně na hradě Pražském; a jestli že by jich kdo potřeboval, aby úředníci s ním nahoru šli a jemu je čtli (ZZVlad. 170). V. 35. Ř. 23. A ačkoli v každém majestátu... Moc královská na závěrku XV. věku valnými kroky ustupovala moci panstva; tak i co zde položeno, svědectvím jest o novém obmezení moci královské. V. 37. Ř. 27. Jinak kdyby to ženskému pohlaví... Dobře dí Vschrd, že by grunt práva českého byl zdvižen, kdyby neměla býti rovnost pohlaví mužského a ženského v právu rodovém. Toť ovsem prastarý základ práva slovansko-českého, že dcera též jako syn tím vším právem dědí. Táhne se tu Všehrd k nálezu více jak dvoustěletému, ba bezmála třistaletému, za krále Jana učiněnému, (1. Zdislai B. 47). Viz také IV. 6. titul o dědicích. V. 39. Ř. 40. Neb každý, ktož za poručenstvie... Bylo v Čechách volno žádati krále za poručenství sirotkům komuž koli; až to zastaveno v létech 1495—1500, kdež nařízeno, že poručenství sirotkův žádný sobě uprositi na králi nemóž, dokudž by který přítel až do nejdalšího mohl nalezen býti, buď dílný nebo nedílný, odbytá nebo neodbytá. (Viz také IX. 10. Proměnu 11.) V. 43. Ř. 11. Kdož poručníkóv otec dskami nebo kšaftem Quibus autem testamento tutor datus non sit, iis ex Lege XII tabu- larum agnati sunt tutores, qui vocantur legitimi. (Inst. I. 15. pr. §. 2.) Ř. 14. Neb jsú i Římané dsky měli. Ovšem jiného nemíní zde Všehrd než Dsky dvanáctery (leges duodecim tabularum). * 32"
499 kterémuž bylo by více než 30 let od léta božího 1490 dolů (t. j. nazpět) počítajíce = r. 1460; věno, které by nebylo tak staré, než od 24, nebo 25 nebo 26 let = 1466, 1465, 1464; věno ještě novější od 15, 16, 17, 18, 19, 20 let = 1475—1470. — Co zde dále cituje dsky Památné Všehrd: G. 5. a R. 30, vztahuje se k r. 1478 a 1493—1494. Ř. 125. proto že dsky staré dole nejsú ... Roku 1497 učiněno jest opatření, aby staré dsky chovány byly budoucně na hradě Pražském; a jestli že by jich kdo potřeboval, aby úředníci s ním nahoru šli a jemu je čtli (ZZVlad. 170). V. 35. Ř. 23. A ačkoli v každém majestátu... Moc královská na závěrku XV. věku valnými kroky ustupovala moci panstva; tak i co zde položeno, svědectvím jest o novém obmezení moci královské. V. 37. Ř. 27. Jinak kdyby to ženskému pohlaví... Dobře dí Vschrd, že by grunt práva českého byl zdvižen, kdyby neměla býti rovnost pohlaví mužského a ženského v právu rodovém. Toť ovsem prastarý základ práva slovansko-českého, že dcera též jako syn tím vším právem dědí. Táhne se tu Všehrd k nálezu více jak dvoustěletému, ba bezmála třistaletému, za krále Jana učiněnému, (1. Zdislai B. 47). Viz také IV. 6. titul o dědicích. V. 39. Ř. 40. Neb každý, ktož za poručenstvie... Bylo v Čechách volno žádati krále za poručenství sirotkům komuž koli; až to zastaveno v létech 1495—1500, kdež nařízeno, že poručenství sirotkův žádný sobě uprositi na králi nemóž, dokudž by který přítel až do nejdalšího mohl nalezen býti, buď dílný nebo nedílný, odbytá nebo neodbytá. (Viz také IX. 10. Proměnu 11.) V. 43. Ř. 11. Kdož poručníkóv otec dskami nebo kšaftem Quibus autem testamento tutor datus non sit, iis ex Lege XII tabu- larum agnati sunt tutores, qui vocantur legitimi. (Inst. I. 15. pr. §. 2.) Ř. 14. Neb jsú i Římané dsky měli. Ovšem jiného nemíní zde Všehrd než Dsky dvanáctery (leges duodecim tabularum). * 32"
Strana 500
500 V. 45. Ř. 4. Léta přirozená... Prvotní to spůsob, aby poznaly se léta životní, založený ovšem na běhu přírodním. I za starovčku řím- ského tento spůsob let poznávání platnost měl, až to Justinian zastavil. Ř. 35. ale ono kněžské v jich práviech kostel- niech... Že má dívka ve 12 letech a pacholík ve 14 léta spra- vedlivá míti, původně cís. Justinianem vysloveno jest (Inst. l. 22.), kdež se dí: Pubertatem in masculis post quartum decimum annum completum illico initium accipere disposuimus; antiquitatis normam in feminis personis bene positam suo ordine relinquentes, ut post duodecimum annum completum viripotentes esse credantur. Toto počítání přijato jest i v právě církevním. Zdá se také, že na těch základech spočívá i přiznání zletilosti kralevicům českým ve 14. roce životním. Ř. 42. dokudž toho Justinianus nesložil. Viz Instit. I. 22: Pubertatem veteres quidem non solum ex annis, sed etiam ex habitu corporis in masculis æstimari volebant. Nostra autem Maj. dignum esse castitate temporum nostrorum bene putavit, quod in feminis et antiquis impudicum esse visum est (id est inspectionem habitudinis corporis), hoc etiam et in masculos extendere. Ř. 51. Skrze kteréžto let... O při zde připomenuté mezi knížetem Jindřichem, synem krále Jiřího, a panem Janem z Janovic, nejv. purkrabí Pražským, bližšího na ten čas nic se neví. V. 47. Ř. 4. leč by jim té moci... Odjížděje na delší čas do Uher, propůjčil král Vladislav r. 1490 pánům českým moc všelikterou králi jinak příslušnou, ze jména, aby sirotkům léta dáti mohli, aby dopouštěli kšafty a listy do desk klásti, avšak toliko o suchých dnech a ne jindy. (Dsky památné G. 30. Arch. V. 439.) „Kteréžto povo- lení naše oznamte vší zemi a povězte lidem“. V. 48. Ř. 6. Takové let dánie... Výminkou — a to velikou — stalo se, že král Vladislav Adamovi z Cimburka dal léta věčná t. j. ustavičná, aby hned svým statkem vládl bez přetržení, jako by léta spravedlivá měl a přirozená. Dí Všehrd, žeť to jediný případ takového let dání královského. VI. 7. R. 16. Přiházie se také ... Slova tato vzata jsou z Vý- kladu páně Ondřejova, kdež se §. 68 píše takto: „Když syn otce neb
500 V. 45. Ř. 4. Léta přirozená... Prvotní to spůsob, aby poznaly se léta životní, založený ovšem na běhu přírodním. I za starovčku řím- ského tento spůsob let poznávání platnost měl, až to Justinian zastavil. Ř. 35. ale ono kněžské v jich práviech kostel- niech... Že má dívka ve 12 letech a pacholík ve 14 léta spra- vedlivá míti, původně cís. Justinianem vysloveno jest (Inst. l. 22.), kdež se dí: Pubertatem in masculis post quartum decimum annum completum illico initium accipere disposuimus; antiquitatis normam in feminis personis bene positam suo ordine relinquentes, ut post duodecimum annum completum viripotentes esse credantur. Toto počítání přijato jest i v právě církevním. Zdá se také, že na těch základech spočívá i přiznání zletilosti kralevicům českým ve 14. roce životním. Ř. 42. dokudž toho Justinianus nesložil. Viz Instit. I. 22: Pubertatem veteres quidem non solum ex annis, sed etiam ex habitu corporis in masculis æstimari volebant. Nostra autem Maj. dignum esse castitate temporum nostrorum bene putavit, quod in feminis et antiquis impudicum esse visum est (id est inspectionem habitudinis corporis), hoc etiam et in masculos extendere. Ř. 51. Skrze kteréžto let... O při zde připomenuté mezi knížetem Jindřichem, synem krále Jiřího, a panem Janem z Janovic, nejv. purkrabí Pražským, bližšího na ten čas nic se neví. V. 47. Ř. 4. leč by jim té moci... Odjížděje na delší čas do Uher, propůjčil král Vladislav r. 1490 pánům českým moc všelikterou králi jinak příslušnou, ze jména, aby sirotkům léta dáti mohli, aby dopouštěli kšafty a listy do desk klásti, avšak toliko o suchých dnech a ne jindy. (Dsky památné G. 30. Arch. V. 439.) „Kteréžto povo- lení naše oznamte vší zemi a povězte lidem“. V. 48. Ř. 6. Takové let dánie... Výminkou — a to velikou — stalo se, že král Vladislav Adamovi z Cimburka dal léta věčná t. j. ustavičná, aby hned svým statkem vládl bez přetržení, jako by léta spravedlivá měl a přirozená. Dí Všehrd, žeť to jediný případ takového let dání královského. VI. 7. R. 16. Přiházie se také ... Slova tato vzata jsou z Vý- kladu páně Ondřejova, kdež se §. 68 píše takto: „Když syn otce neb
Strana 501
501 bratr bratra zabije neb hanebně ochromí, podle starého práva mimo jiné viny svój diel k jiným bratřiem neb sestrám ztratí; a nebude-li žádného, ale na krále spadne; a přes to na panském nálezu ostane. §. 69. Když panna se vdá bez otcovy vóle neb po otci bez bratrovy vóle neb poručníkóv, má své věno ztratiti právem starým.“ VI. 10. Ř. 10. Ale dskám starost neškodí. Krásná slova od Všehrda o dskách zde pronešená, kohož by tesklivě se nedotknula, pomýšlejícího, že poklad tento, „věrná tato stráž věcí do nich zapsa- ných i vložených“, r. 1541 ohněm jest zkažen dokonce! VI. 14. Ř. 29. Z té příčiny za starých ... Znám byl Všehrdovi starobylý závod, že na soudu zemském, hned jakž byl osazen a za- hájen, voláno od řečníka na sstupky, na spolky a na dání. Závod ten připomíná se ještě u pána z Dubé §. 59. a 99. (Spolkové a dání neb sstupkové nemají voláni býti než na plném súdě panském.) VI. 22. Ř. 1. Jedenkaždý ... Zde nalezáme obyvatelstvo od Všehrda na čtvero řádův roztříděné: Řád panský, zemanský (jinde vládycký nebo rytířský), městský a sedlský. (Por. V. 16.) Slova „řád“ (ordo) užívá Všehrd i jinde (II. 18.), an dí: „buď jakéhož koli řádu, panského, vládyckého, městského nebo sedlského.“ Názvem „stav“ značí pak „status personarum“: Světského stavu nebo duchov- nieho (I. 6.) Ř. 22. A to dánie... V první recensí klade Všehrd, že „každý obyvatel zemský móž i kurvě i pankhartu své zbožie dáti.“ Zajímavo bylo by zvěděti, zdaliž mezi těmity slovy, v druhé recensí zmírněnými, a mezi osobami dále jmenovanými jest jaký svazek; píšeť zajisté Všehrd, že taková dání za jeho paměti stala se od kní- žete Hynka Minstrberského, syna Poděbradova, skladatele „Majového snu“, a od Pavla z Jenštejna, kterýž jest syna svého pobočního nezapomněl. VI. 29. Ř. 1. Pán každý... Titul tento i následující, jenž oba o manství jednají, vzácné jsou ku poznání manského práva českého. Slovo „man“ (vasallus) pochodí z německého „mann“ (homo), tak že manstvie značí „homagium“ i v dalším významu „feudum“, později se vyskytuje. Nejstarší „beneficium". Slovo „léno“
501 bratr bratra zabije neb hanebně ochromí, podle starého práva mimo jiné viny svój diel k jiným bratřiem neb sestrám ztratí; a nebude-li žádného, ale na krále spadne; a přes to na panském nálezu ostane. §. 69. Když panna se vdá bez otcovy vóle neb po otci bez bratrovy vóle neb poručníkóv, má své věno ztratiti právem starým.“ VI. 10. Ř. 10. Ale dskám starost neškodí. Krásná slova od Všehrda o dskách zde pronešená, kohož by tesklivě se nedotknula, pomýšlejícího, že poklad tento, „věrná tato stráž věcí do nich zapsa- ných i vložených“, r. 1541 ohněm jest zkažen dokonce! VI. 14. Ř. 29. Z té příčiny za starých ... Znám byl Všehrdovi starobylý závod, že na soudu zemském, hned jakž byl osazen a za- hájen, voláno od řečníka na sstupky, na spolky a na dání. Závod ten připomíná se ještě u pána z Dubé §. 59. a 99. (Spolkové a dání neb sstupkové nemají voláni býti než na plném súdě panském.) VI. 22. Ř. 1. Jedenkaždý ... Zde nalezáme obyvatelstvo od Všehrda na čtvero řádův roztříděné: Řád panský, zemanský (jinde vládycký nebo rytířský), městský a sedlský. (Por. V. 16.) Slova „řád“ (ordo) užívá Všehrd i jinde (II. 18.), an dí: „buď jakéhož koli řádu, panského, vládyckého, městského nebo sedlského.“ Názvem „stav“ značí pak „status personarum“: Světského stavu nebo duchov- nieho (I. 6.) Ř. 22. A to dánie... V první recensí klade Všehrd, že „každý obyvatel zemský móž i kurvě i pankhartu své zbožie dáti.“ Zajímavo bylo by zvěděti, zdaliž mezi těmity slovy, v druhé recensí zmírněnými, a mezi osobami dále jmenovanými jest jaký svazek; píšeť zajisté Všehrd, že taková dání za jeho paměti stala se od kní- žete Hynka Minstrberského, syna Poděbradova, skladatele „Majového snu“, a od Pavla z Jenštejna, kterýž jest syna svého pobočního nezapomněl. VI. 29. Ř. 1. Pán každý... Titul tento i následující, jenž oba o manství jednají, vzácné jsou ku poznání manského práva českého. Slovo „man“ (vasallus) pochodí z německého „mann“ (homo), tak že manstvie značí „homagium“ i v dalším významu „feudum“, později se vyskytuje. Nejstarší „beneficium". Slovo „léno“
Strana 502
502 památka česká, kdež slovo „man“ se vyskytá, jest KRožm. 208. (Man, v Čechách sedě, též právo jmá sč otpřisieci jako zeměnín, právem zemským). — R. 1467 jistil Zdeněk Konopištský, že „král český jest man ciesaře římského,“ načež mu odpovědieno, že „král český nenie manem jeho, aniž kdy jest slýcháno, by kdy předkové krále českého byli manové ciesařovi.“ (Let. 183.) — „Neb jste vy manové koruny české“ pravili Čechové r. 1454 při korunovací Ladi- slava k Moravanům, načež Moravané odpověděli, že „k tomu se znají, že jsou úd koruny, ale žádní manové, než svobodní páni tak dobře jako páni čeští.“ (KTov. 7.) — K poznání práva manského v Čechách dobře slouží „Jus Curiæ regiæ“ (Cod. II. 2 str. 403) a pojednáni Všehr- dovo VIII. 31. „O odúmrtech“, kdež se i bližší zpráva nalezá o dskách dvorských a o jich zřízení. VI. 32. Ř. 17. a věci rovné . . . Slovem „rovný“ Všehrd roz- umí „skrovný“. Ř. 21. neb ono slovú dsky naprosto. „Dsky“ naprosto sluly dsky trhové, proti všem ostatním dskám zemským, jakž tuto Všehrd výslovně dosvědčuje. VI. 34. Ř. 1. Nejedni... Odúmrtí královské t. j. nápad statkův odumřelých na krále, pokládá Všehrd za nejstarší právo v zemi, za základ a kořen práva zemského i dvorského; k tomu náhledu přiměly jej dsky trhové, kteréž nejstarší při úřadě byli Zdislavovi z časův krále Jana; tuť arci plno jest nápadův takových, ačkoliv právě za Jana, když brán byl za krále, svobodami zemskými utvrzeno jest, že statkové jen v řídkých případech odumírati mají. (Conc. libert. 1310 Cod. j. b. II. 2. str. 194). Ř. 20. v týchž dskách Zdislavových, kteréž jsú najstaršie ze všech. Jakkoli Všehrd dsky trhové Zdislavovy, z doby krále Janovy, pokládá za nejstarší ze všech, přece stopy zjevné ukazují, že dsky trhové sahaly výše, nejméně do r. 1287 (viz Cod. j. b. II. 2.). Při úřadě za časův Všehrdových dobře mohly být dsky Zdislavovy nejstarší, anoť starší snad nějak zašly. Ř. 80. To slavné paměti král Jiří... Táhne se zde Všehrd k relací královské z dne 24. Sept. 1467 (V. Plana G. 6), kdež o odúmrtech dí se takto: „Odúmrtí všelikteraké král dává těm, kteří za to krále prosí, ale že to stojí na sudím dvorském a na páních, kteří v soudu dvorském sedají, jestliže by to bylo přisouzeno súdem dvorským, což by král za odúmrť dal komuž koli, tehdy by jemu ostalo; nebo král nedává než to k čemuž by právo měl. A v té ve vší věci král ráčí se zachovati ku pánům, rytířstvu i ke
502 památka česká, kdež slovo „man“ se vyskytá, jest KRožm. 208. (Man, v Čechách sedě, též právo jmá sč otpřisieci jako zeměnín, právem zemským). — R. 1467 jistil Zdeněk Konopištský, že „král český jest man ciesaře římského,“ načež mu odpovědieno, že „král český nenie manem jeho, aniž kdy jest slýcháno, by kdy předkové krále českého byli manové ciesařovi.“ (Let. 183.) — „Neb jste vy manové koruny české“ pravili Čechové r. 1454 při korunovací Ladi- slava k Moravanům, načež Moravané odpověděli, že „k tomu se znají, že jsou úd koruny, ale žádní manové, než svobodní páni tak dobře jako páni čeští.“ (KTov. 7.) — K poznání práva manského v Čechách dobře slouží „Jus Curiæ regiæ“ (Cod. II. 2 str. 403) a pojednáni Všehr- dovo VIII. 31. „O odúmrtech“, kdež se i bližší zpráva nalezá o dskách dvorských a o jich zřízení. VI. 32. Ř. 17. a věci rovné . . . Slovem „rovný“ Všehrd roz- umí „skrovný“. Ř. 21. neb ono slovú dsky naprosto. „Dsky“ naprosto sluly dsky trhové, proti všem ostatním dskám zemským, jakž tuto Všehrd výslovně dosvědčuje. VI. 34. Ř. 1. Nejedni... Odúmrtí královské t. j. nápad statkův odumřelých na krále, pokládá Všehrd za nejstarší právo v zemi, za základ a kořen práva zemského i dvorského; k tomu náhledu přiměly jej dsky trhové, kteréž nejstarší při úřadě byli Zdislavovi z časův krále Jana; tuť arci plno jest nápadův takových, ačkoliv právě za Jana, když brán byl za krále, svobodami zemskými utvrzeno jest, že statkové jen v řídkých případech odumírati mají. (Conc. libert. 1310 Cod. j. b. II. 2. str. 194). Ř. 20. v týchž dskách Zdislavových, kteréž jsú najstaršie ze všech. Jakkoli Všehrd dsky trhové Zdislavovy, z doby krále Janovy, pokládá za nejstarší ze všech, přece stopy zjevné ukazují, že dsky trhové sahaly výše, nejméně do r. 1287 (viz Cod. j. b. II. 2.). Při úřadě za časův Všehrdových dobře mohly být dsky Zdislavovy nejstarší, anoť starší snad nějak zašly. Ř. 80. To slavné paměti král Jiří... Táhne se zde Všehrd k relací královské z dne 24. Sept. 1467 (V. Plana G. 6), kdež o odúmrtech dí se takto: „Odúmrtí všelikteraké král dává těm, kteří za to krále prosí, ale že to stojí na sudím dvorském a na páních, kteří v soudu dvorském sedají, jestliže by to bylo přisouzeno súdem dvorským, což by král za odúmrť dal komuž koli, tehdy by jemu ostalo; nebo král nedává než to k čemuž by právo měl. A v té ve vší věci král ráčí se zachovati ku pánům, rytířstvu i ke
Strana 503
503 vší zemi tak jakož jeho předkové zachovávali jsou se, králové čeští; a páni a rytířstvo mají se také ke králi právě zachovati, jakož jsou se předkové jich k předkům jeho, králům českým, z staradávna za- chovávali.“ (Arch. V. 366). — Toť byla odpověď na žádosti pánův a rytířstva, kteří chtěli nepochybně, aby odúmrtí na nejbližší přátely po meči připadávalo; pakli by těch nebylo, ale též na nejbližší přátely po přeslici. Později, za krále Vladislava, došli páni cíle svého. (ZZVlad. 219.) VI. 37. Ř. 49. Nález jest... Čeněk Vyšehněvský z Barchova byl ten, jenž přes svůj zápis zájmu odpírati směl. Viz kladné o tom svědectví IX. 8: „A aby neřekl někto, že to nadarmo píši, čti sobě nález o tom v IV. Ondřejových A. 28 v při mezi Čeňkem“ (Por. Cod. III. 2, str. 126.) Ř. 52. Ale již sobě mnozí věže... Všelikteré poklésky a viny trestány byly vsazením do „věže.“ Hned Štítný píše o věži káznici: Ano zde u kniežecích dvoróv a panských když se dopustí něčeho někto, pokážic jeho věží .. . ještoj' se nikdy věže nedopustil (O očistci). — Ano i zde u dvoróv někto se dopustí něco, že musí do věže v kázeň páně jíti. (I. 6.) Kdo byl vsazen u věž, nacházel se, jak říkáno, „v kázni královské i panské.“ VI. 39. Ř. 119. Albík probošt Vyšehradský... Albík, mistr svobodného umění a doktor práv Paduanský, vlastně vyniknul umě- ním lečitelským, tak že učiněn až dvorským lékařem krále Vácslava. R. 1411 volen jest na arcibiskupství, kteréž zase r. 1413 s sebe složil a za to probošství Vyšehradské na se vzal. V ten čas (až do r. 1419) stal se vklad zápisu jeho do Zelených desk zápisných E. 20., anoť Albík sedmi osobám zapsal svůj statek po své smrti. Obligavit mag. Albik hereditates suas personis aliquot, sub ea condi- tione, si ipsum mori contigerit prius quam eos, quibus obligavit, aby se de eis poterint cum camerario Pragensi intromittere, et decedente aliquo ex eis pars cujuslibet mortui in superstites devolvi debet.“ Osoby tyto byly: Mistr Krišťan z Prachatic, Matěj z Žatce (z Chře- nova?) místopísař desk zemských, Vácslav Ondřej též místopísař, Margareta Šleglová, Kateřina dcera Albíkova, a jiných tré neznámých. (Viz IX. 3). Ř. 122. kdež Kateřina z Prahy... Případ zde připo- menutý ve spojení jest s oním zápisem Albíkovým. Kateřina z Prahy zajisté není než dcera Albíkova, jakž se ve dskách půhonných Modrých výslovně nazývá: Filia Albiconis, magister Albik (Emler I. 119.)
503 vší zemi tak jakož jeho předkové zachovávali jsou se, králové čeští; a páni a rytířstvo mají se také ke králi právě zachovati, jakož jsou se předkové jich k předkům jeho, králům českým, z staradávna za- chovávali.“ (Arch. V. 366). — Toť byla odpověď na žádosti pánův a rytířstva, kteří chtěli nepochybně, aby odúmrtí na nejbližší přátely po meči připadávalo; pakli by těch nebylo, ale též na nejbližší přátely po přeslici. Později, za krále Vladislava, došli páni cíle svého. (ZZVlad. 219.) VI. 37. Ř. 49. Nález jest... Čeněk Vyšehněvský z Barchova byl ten, jenž přes svůj zápis zájmu odpírati směl. Viz kladné o tom svědectví IX. 8: „A aby neřekl někto, že to nadarmo píši, čti sobě nález o tom v IV. Ondřejových A. 28 v při mezi Čeňkem“ (Por. Cod. III. 2, str. 126.) Ř. 52. Ale již sobě mnozí věže... Všelikteré poklésky a viny trestány byly vsazením do „věže.“ Hned Štítný píše o věži káznici: Ano zde u kniežecích dvoróv a panských když se dopustí něčeho někto, pokážic jeho věží .. . ještoj' se nikdy věže nedopustil (O očistci). — Ano i zde u dvoróv někto se dopustí něco, že musí do věže v kázeň páně jíti. (I. 6.) Kdo byl vsazen u věž, nacházel se, jak říkáno, „v kázni královské i panské.“ VI. 39. Ř. 119. Albík probošt Vyšehradský... Albík, mistr svobodného umění a doktor práv Paduanský, vlastně vyniknul umě- ním lečitelským, tak že učiněn až dvorským lékařem krále Vácslava. R. 1411 volen jest na arcibiskupství, kteréž zase r. 1413 s sebe složil a za to probošství Vyšehradské na se vzal. V ten čas (až do r. 1419) stal se vklad zápisu jeho do Zelených desk zápisných E. 20., anoť Albík sedmi osobám zapsal svůj statek po své smrti. Obligavit mag. Albik hereditates suas personis aliquot, sub ea condi- tione, si ipsum mori contigerit prius quam eos, quibus obligavit, aby se de eis poterint cum camerario Pragensi intromittere, et decedente aliquo ex eis pars cujuslibet mortui in superstites devolvi debet.“ Osoby tyto byly: Mistr Krišťan z Prachatic, Matěj z Žatce (z Chře- nova?) místopísař desk zemských, Vácslav Ondřej též místopísař, Margareta Šleglová, Kateřina dcera Albíkova, a jiných tré neznámých. (Viz IX. 3). Ř. 122. kdež Kateřina z Prahy... Případ zde připo- menutý ve spojení jest s oním zápisem Albíkovým. Kateřina z Prahy zajisté není než dcera Albíkova, jakž se ve dskách půhonných Modrých výslovně nazývá: Filia Albiconis, magister Albik (Emler I. 119.)
Strana 504
504 VI. 41. Ř. 39. O tom u dvorských desk... Dsky dvorské, jenž ušly osudu r. 1541 dskám zemským přisouzeného, nemenší mají důležitost pro domácí dějiny české nežli dsky zemské. Bohdá že i těm dostane se veřejnosti tak jako zbytkům desk zemských! VII. 2. Ř. 6. Příčina... Mluvě tu o pokutě 50 kop k nejvyššímu komorníku, v I. recensí dí Všehrd, že tomu rozuměti nikdy nemohl, jaká příčina urukování jest a proč se urukuje na uvázání, poněvadž ten kdož by se zle uvázal, žádné pokuty nepropadá k žádnému. Ale v rec. II. již určitě píše, znaje příčinu tu, že pokuta propadá k nejv. komorníku. (Por. VII. 19 a 20.) VII. 3. Ř. 8. Z té příčiny staří za právo... Což tuto Všehrd praví, vztahuje se k Výkladu pána z Dubé §. 55. „o panování druhém“: Potom pak po othádání, jenž zámek jest práva, ještě bývá panovánie ve dvú nedělí, pro otporníky, byl-liby kto, ježto by snad právo k dědinám maje, o póhonu, o staném právu, o zvodu. o pa- novániech nevěděl, a již vidí skutek netajný, othádánie zjevné — ještě dvě nedělí měj k otpoře, a té požíti má až ukáže. Pakli by jí zameškal, již nemá k otpoře dopuštěn býti. Ř. 69. neb i to v starých spisiech o práviech českých... Vyňato z Výkladu pána z Dubé §. 119.: Ale jsú-li jiní (otporové), jižto mají právo k těm dědinám, kteréž jsú pro jiné otsúzeny, mají slyšáni býti tak v zemském súdě jako ve dvorském. Ř. 71. ale někteří otpoři... V I. rec. určitěji mluví Všehrd, totižto že „nynie někteří otpoři od sedmi let k slyšení ne- mohú přijíti ...“ Toť ukazuje na dobu od r. 1490 až do r. 1497, celý ten čas, co nebylo krále v zemi. Nebo Všehrd knihy sedmé ne před r. 1497, ale brzo po něm skládal a spisoval. (Viz VII. 42.) VII. 6. Ř. 35. Shlédnuto jest po starých dskách... Podobný tu rozdíl, jako v tituli II, 12. „O zavření a konci žaloby. VII. 10. R. 79. Bohuslavovi, Lévovi i jiným úředníkům ctc. Léva (z Mašťova) místokomorníkem byl 1474, místosudím zemským mezi 1. 1480—1496. — Jest zápis v Půhonných Bílých z r. 1493,
504 VI. 41. Ř. 39. O tom u dvorských desk... Dsky dvorské, jenž ušly osudu r. 1541 dskám zemským přisouzeného, nemenší mají důležitost pro domácí dějiny české nežli dsky zemské. Bohdá že i těm dostane se veřejnosti tak jako zbytkům desk zemských! VII. 2. Ř. 6. Příčina... Mluvě tu o pokutě 50 kop k nejvyššímu komorníku, v I. recensí dí Všehrd, že tomu rozuměti nikdy nemohl, jaká příčina urukování jest a proč se urukuje na uvázání, poněvadž ten kdož by se zle uvázal, žádné pokuty nepropadá k žádnému. Ale v rec. II. již určitě píše, znaje příčinu tu, že pokuta propadá k nejv. komorníku. (Por. VII. 19 a 20.) VII. 3. Ř. 8. Z té příčiny staří za právo... Což tuto Všehrd praví, vztahuje se k Výkladu pána z Dubé §. 55. „o panování druhém“: Potom pak po othádání, jenž zámek jest práva, ještě bývá panovánie ve dvú nedělí, pro otporníky, byl-liby kto, ježto by snad právo k dědinám maje, o póhonu, o staném právu, o zvodu. o pa- novániech nevěděl, a již vidí skutek netajný, othádánie zjevné — ještě dvě nedělí měj k otpoře, a té požíti má až ukáže. Pakli by jí zameškal, již nemá k otpoře dopuštěn býti. Ř. 69. neb i to v starých spisiech o práviech českých... Vyňato z Výkladu pána z Dubé §. 119.: Ale jsú-li jiní (otporové), jižto mají právo k těm dědinám, kteréž jsú pro jiné otsúzeny, mají slyšáni býti tak v zemském súdě jako ve dvorském. Ř. 71. ale někteří otpoři... V I. rec. určitěji mluví Všehrd, totižto že „nynie někteří otpoři od sedmi let k slyšení ne- mohú přijíti ...“ Toť ukazuje na dobu od r. 1490 až do r. 1497, celý ten čas, co nebylo krále v zemi. Nebo Všehrd knihy sedmé ne před r. 1497, ale brzo po něm skládal a spisoval. (Viz VII. 42.) VII. 6. Ř. 35. Shlédnuto jest po starých dskách... Podobný tu rozdíl, jako v tituli II, 12. „O zavření a konci žaloby. VII. 10. R. 79. Bohuslavovi, Lévovi i jiným úředníkům ctc. Léva (z Mašťova) místokomorníkem byl 1474, místosudím zemským mezi 1. 1480—1496. — Jest zápis v Půhonných Bílých z r. 1493,
Strana 505
505 kdež Léva z Maštiova, místosudí kr. č., pohání Jana Běškovce ze škod. (Emler I. 189.) R. 81. ale již se jest nález... Nález nový z r. 1497, kterýmž se záhadná otázka rozřešila, můž-li kdo na zboží svém více listem odkázati, nežli jest je sám zápisem svým a listem šacoval. Rozřešení stalo se soudem proti názoru úředníkův svrchu jmenovaných i zůstalo za právo nové: „Ktož zápis udělá ve stu kopách, neb v jiné jakéžkoli ze jména sumě, a moc sobě v témž zápisu pozó- staví že bude moci dáti a odkázati do sumy, pokudž se jemu zdáti a líbiti bude, na tu věc může každý větší sumu, nežli v jakéž jest zapisoval, dáti a odkázati. (I. Hyndrák I. 1497 mezi Markétú z Wal- deka etc. Cod. III. 2. 166.) Ř. 89. Odpověděli jsú úředníci... Podlé tohoto připomenutí zdá se, že páni v některých případech tázali se úřadu, kterakou zkušenost nebo názor úřad má v té neb oné záhadě? Odtud původ všech skoro psaných pamětí o právu českém i morav- ském. „Chci rád svú paměť tobě, pane, povědieti; i zdáť mi se, když nás chceš slyšeti, rač k tomu také přivolati starého“ praví písař práv písařských k nejv. písaři panu Mikulášovi Svitáčkovi z Lantštejna (Cod. III. 2 str. 205.) — „Poněvadž chtieti jmieti ráčíte paměť mú sepsanú, jak se pamatuji a svědom jsem obyčejóv a zvyklostí starodávnicch“ praví pan Ctibor z Cimburka v úvodu ke Knize Tovačovské a j. Ř. 125. Než což já věděti mohu... Zde se ukazuje ona neobyčejná, jelikož podrobná známost desk, kterou měl Všehrd: Což všem úředníkům zůstávalo neznámé, on věděl, že totiž ve dvou případech komorník od úřadu dán jest na listem odkázání, ač ve dsky nebylo ještě vešlo. VII. 13. Ř. 48. Do jich života... Časté byly ve starověku zápisy doživotné, kdež majetník zapsal statek svůj někomu, dokudž by ten živ byl; někdy zapisováno statek do dvou životů, do tří, načež statek zase měl vrácen býti původnímu vlastníku neb jeho následníkům. Bylať to smlouva jako jiné o vlastnictví, i přiházela se mezi lidmi vespolek zcela cizími, nikoli snad mezi příbuznými toliko. Také králové výsluhy dávali tímto během, do dvú, do tří životů. Smluv takových děláno napořád, až do Zákona Občanského, ač mezi lidmi ani potom nepřestaly. O hospodářstvích doživotných psáno v Právníku r. 1861 od c. kr. raddy Fr. Plačka. (Cf. VII. 6.) VII. 18. Ř. 2. poslem purkrabie najvyššieho... Posel purkrabský na jiných místech „holomek zemský“ slove (VII. 20, VII. 21 atd.)
505 kdež Léva z Maštiova, místosudí kr. č., pohání Jana Běškovce ze škod. (Emler I. 189.) R. 81. ale již se jest nález... Nález nový z r. 1497, kterýmž se záhadná otázka rozřešila, můž-li kdo na zboží svém více listem odkázati, nežli jest je sám zápisem svým a listem šacoval. Rozřešení stalo se soudem proti názoru úředníkův svrchu jmenovaných i zůstalo za právo nové: „Ktož zápis udělá ve stu kopách, neb v jiné jakéžkoli ze jména sumě, a moc sobě v témž zápisu pozó- staví že bude moci dáti a odkázati do sumy, pokudž se jemu zdáti a líbiti bude, na tu věc může každý větší sumu, nežli v jakéž jest zapisoval, dáti a odkázati. (I. Hyndrák I. 1497 mezi Markétú z Wal- deka etc. Cod. III. 2. 166.) Ř. 89. Odpověděli jsú úředníci... Podlé tohoto připomenutí zdá se, že páni v některých případech tázali se úřadu, kterakou zkušenost nebo názor úřad má v té neb oné záhadě? Odtud původ všech skoro psaných pamětí o právu českém i morav- ském. „Chci rád svú paměť tobě, pane, povědieti; i zdáť mi se, když nás chceš slyšeti, rač k tomu také přivolati starého“ praví písař práv písařských k nejv. písaři panu Mikulášovi Svitáčkovi z Lantštejna (Cod. III. 2 str. 205.) — „Poněvadž chtieti jmieti ráčíte paměť mú sepsanú, jak se pamatuji a svědom jsem obyčejóv a zvyklostí starodávnicch“ praví pan Ctibor z Cimburka v úvodu ke Knize Tovačovské a j. Ř. 125. Než což já věděti mohu... Zde se ukazuje ona neobyčejná, jelikož podrobná známost desk, kterou měl Všehrd: Což všem úředníkům zůstávalo neznámé, on věděl, že totiž ve dvou případech komorník od úřadu dán jest na listem odkázání, ač ve dsky nebylo ještě vešlo. VII. 13. Ř. 48. Do jich života... Časté byly ve starověku zápisy doživotné, kdež majetník zapsal statek svůj někomu, dokudž by ten živ byl; někdy zapisováno statek do dvou životů, do tří, načež statek zase měl vrácen býti původnímu vlastníku neb jeho následníkům. Bylať to smlouva jako jiné o vlastnictví, i přiházela se mezi lidmi vespolek zcela cizími, nikoli snad mezi příbuznými toliko. Také králové výsluhy dávali tímto během, do dvú, do tří životů. Smluv takových děláno napořád, až do Zákona Občanského, ač mezi lidmi ani potom nepřestaly. O hospodářstvích doživotných psáno v Právníku r. 1861 od c. kr. raddy Fr. Plačka. (Cf. VII. 6.) VII. 18. Ř. 2. poslem purkrabie najvyššieho... Posel purkrabský na jiných místech „holomek zemský“ slove (VII. 20, VII. 21 atd.)
Strana 506
506 Vysvětluje se tím nynější nelibý význam slova „holomek“, ješto ná- leželo na něho brání exekutivné, služba ovšem obecenstvu ne právě přívětivá. Podobného nepřívětivého významu dostalo se „holotě“ t. j. starověkým sluhům knížecím, majícím na starosti psy lovecké; poněvadž bez poplatku směli se zastavovati v příbytcích a ztravovati se tam na cizí útraty, přišli v nenávist lidu obecnímu. VII. 22. Ř. 12. Za právo... Mezi nejstarší právo české klade Všehrd také právo vyručení žájmu, jako dědické právo dcer a nápad statků odumřelých na krále. Též tak i rovnost práva a pohánění k soudu jedním komorníkem (VIII. 14. IX. 10. Prom. 12). VII. 23. Ř. 10. ve dvoře najvyššieho písaře... Dsky na přechodu XIV. věku do XV. chovány byly v domě nebolito dvoře samého nejv. písaře; tak r. 1385 v domě pana Beneše Chúsníka, na Starém Městě, proti dveřům kostela svatojilského. Tento dům r. 1409 koupen od nejvyššího písaře Mikuláše z Egerberka a brzo potom r. 1412 od obce Pražské, a to schválně pro dsky a úřad deskový (curia tabularum.) Ve válkách táborských chováno dsky na Karlštejně. Za časů Všehrdových zase byly dsky a úřad deskový v domě nejv. písaře, neznámo kterého, nejspíše na Malé Straně. — Sepsání o úřednících na počátku XV. věku složené a v Cod. j. b. III. 2. I.—VI. otištěné učí nás, že toho času nejv. písař odpovědným byl i za chování desk: „Má také desk, kvaternóv starých i nových, — Brzo po vyjití Všehrdovu snažně chovati pod svými zámky.“ z úřadu ustanoveno od soudu zemského, že dsky staré mají chovány býti na hradě Pražském (nahoře), odkudž pošel rozdíl, že se říkalo, staré dsky že jsou „nahoře“ a nové běžné „dole“. (VIII. 48.) VII. 26. Ř. 23. Staří tak pravie, jakož se to i v starých spisiech nalezá etc. — Výklad pána z Dubé §. 109: „Když otboj bude ukázán na koho, a on jsa pohnán roku zmešká, móž naň hned beze všeho volánie saženo býti, i k zboží i k hrdlu. Pakli by ranil neb zabil komorníka neb úředníka, ihned má k němu i bez póhonu k hrdlu i k zboží jeho saženo býti.“ Za věku Všehrdova moc úředničí i v této věci byla zmenšena, jakž slova závěrečná tohoto titule ukazují. (O tomto viz VII. 28. i VII. 31.)
506 Vysvětluje se tím nynější nelibý význam slova „holomek“, ješto ná- leželo na něho brání exekutivné, služba ovšem obecenstvu ne právě přívětivá. Podobného nepřívětivého významu dostalo se „holotě“ t. j. starověkým sluhům knížecím, majícím na starosti psy lovecké; poněvadž bez poplatku směli se zastavovati v příbytcích a ztravovati se tam na cizí útraty, přišli v nenávist lidu obecnímu. VII. 22. Ř. 12. Za právo... Mezi nejstarší právo české klade Všehrd také právo vyručení žájmu, jako dědické právo dcer a nápad statků odumřelých na krále. Též tak i rovnost práva a pohánění k soudu jedním komorníkem (VIII. 14. IX. 10. Prom. 12). VII. 23. Ř. 10. ve dvoře najvyššieho písaře... Dsky na přechodu XIV. věku do XV. chovány byly v domě nebolito dvoře samého nejv. písaře; tak r. 1385 v domě pana Beneše Chúsníka, na Starém Městě, proti dveřům kostela svatojilského. Tento dům r. 1409 koupen od nejvyššího písaře Mikuláše z Egerberka a brzo potom r. 1412 od obce Pražské, a to schválně pro dsky a úřad deskový (curia tabularum.) Ve válkách táborských chováno dsky na Karlštejně. Za časů Všehrdových zase byly dsky a úřad deskový v domě nejv. písaře, neznámo kterého, nejspíše na Malé Straně. — Sepsání o úřednících na počátku XV. věku složené a v Cod. j. b. III. 2. I.—VI. otištěné učí nás, že toho času nejv. písař odpovědným byl i za chování desk: „Má také desk, kvaternóv starých i nových, — Brzo po vyjití Všehrdovu snažně chovati pod svými zámky.“ z úřadu ustanoveno od soudu zemského, že dsky staré mají chovány býti na hradě Pražském (nahoře), odkudž pošel rozdíl, že se říkalo, staré dsky že jsou „nahoře“ a nové běžné „dole“. (VIII. 48.) VII. 26. Ř. 23. Staří tak pravie, jakož se to i v starých spisiech nalezá etc. — Výklad pána z Dubé §. 109: „Když otboj bude ukázán na koho, a on jsa pohnán roku zmešká, móž naň hned beze všeho volánie saženo býti, i k zboží i k hrdlu. Pakli by ranil neb zabil komorníka neb úředníka, ihned má k němu i bez póhonu k hrdlu i k zboží jeho saženo býti.“ Za věku Všehrdova moc úředničí i v této věci byla zmenšena, jakž slova závěrečná tohoto titule ukazují. (O tomto viz VII. 28. i VII. 31.)
Strana 507
507 VII. 28. Ř. 14. Mátaké věděti... To se vztahuje k nálezu z r. 1400, obsaženému Rubeo citationum: Et majores beneficiarii stant simul cum minoribus beneficiariis, prout fuit ab antiquo circa repulsas servatum. (Emler I. Cod. II. 2. str. 389.) VII. 29. Ř. 35. a v IV. Ondřejových L. 2, v při mezi týmž Oudřejem z Těšínova... Předchůdce Všehrdův v úřadě místo- písařském byl a jmenoval se „Ondřej z Těšínova“, (nikoli z Tíšňova, jakž u Palackého). Důvod tomu nematný nález panský z r. 1492, kdež Ondřej propuštěn z úřadu, slovoucí: „Andreas de Tessinow vicenotarius tabularum terræ“. (Jest pak Těšínov — Těšenov — podnes osada blíž Nového Rychnova, starobylé sídlo vládycké s tvrzí). — Také Všehrd dává mu svrchu název „Ondřeje z Těšínova“, a i jinde: II. 20. IV. 14, IV. 16. — Ondřej místopísař a syn jeho ne- dílný Jaroslav měli těžkou rozepři s Václavem z Rastel, kdež Ondřej konečně i úředníky menší nařekl a je vinil, pravě, že by naň právo a na syna jeho nedílného skrytě, úkladně a nepravě vedli. — Týž Ondřej u Všehrda i v Nálezích často slove prostým názvem „On- dráček“. VII. 31. Ř. 1. Viny za starých.. O vinách obšírněji píše pán z Dubé, a co zde Všehrd dí, z Ondřejova spisu vzato jest §. 108 (O vinách úředničích), §. 109 (O otbojnících), §. 110. (Co má z vin bráno býti). — Viz také Constitutio officialium terræ (Cod. II. 2. str. 352.) Ř 13. jako písaři juxty své... Slovo juxta co znamená? „Když kto komu zapíše na př. 1000 kop v tom umře, pak ten komuž zápis svědčí, potom prodá to jinému, tomu přezděli jsú juxty.“ Tak čteme v Řádu r. 1456—1463 menším úředníkům předepsaném (Emler Rel. I. 141—145, Codex III. 2. str. 200). Nejvyšší úředníci, obávajíce se, aby těmi juxtami v potomních časích všecky knihy zápisné převedeny nebyly v juxty a pod těmi juxtami řád a právo starodávní desk a knih zápisných aby nehynul a požitky nejv. písaře i jiných též: juxty takové písařům přísně zapovídali; poprvé r. 1455, za Vácslava Ondřeje místopísaře, potom dle Všehrdova svědectví opět za Plány místopísaře 1457—1477, potom zase za Ondřeje z Těšiňova, 1477—1492 (za mé paměti páni jsú je zapověděli za úřadu Ondře- jova z Těšínova, aby o ně po ten den žádný písař viece nestál, pod ztraceniem úřadu svého). Nicméně ještě i za Všehrda takové juxty za obyčej byly. (Jan Hlaváč juxtú odkazuje L kop gr. č. k špitálu proti sv. Ambroži. Viz Viktorinovy dsky B. 26.) — V krá-
507 VII. 28. Ř. 14. Mátaké věděti... To se vztahuje k nálezu z r. 1400, obsaženému Rubeo citationum: Et majores beneficiarii stant simul cum minoribus beneficiariis, prout fuit ab antiquo circa repulsas servatum. (Emler I. Cod. II. 2. str. 389.) VII. 29. Ř. 35. a v IV. Ondřejových L. 2, v při mezi týmž Oudřejem z Těšínova... Předchůdce Všehrdův v úřadě místo- písařském byl a jmenoval se „Ondřej z Těšínova“, (nikoli z Tíšňova, jakž u Palackého). Důvod tomu nematný nález panský z r. 1492, kdež Ondřej propuštěn z úřadu, slovoucí: „Andreas de Tessinow vicenotarius tabularum terræ“. (Jest pak Těšínov — Těšenov — podnes osada blíž Nového Rychnova, starobylé sídlo vládycké s tvrzí). — Také Všehrd dává mu svrchu název „Ondřeje z Těšínova“, a i jinde: II. 20. IV. 14, IV. 16. — Ondřej místopísař a syn jeho ne- dílný Jaroslav měli těžkou rozepři s Václavem z Rastel, kdež Ondřej konečně i úředníky menší nařekl a je vinil, pravě, že by naň právo a na syna jeho nedílného skrytě, úkladně a nepravě vedli. — Týž Ondřej u Všehrda i v Nálezích často slove prostým názvem „On- dráček“. VII. 31. Ř. 1. Viny za starých.. O vinách obšírněji píše pán z Dubé, a co zde Všehrd dí, z Ondřejova spisu vzato jest §. 108 (O vinách úředničích), §. 109 (O otbojnících), §. 110. (Co má z vin bráno býti). — Viz také Constitutio officialium terræ (Cod. II. 2. str. 352.) Ř 13. jako písaři juxty své... Slovo juxta co znamená? „Když kto komu zapíše na př. 1000 kop v tom umře, pak ten komuž zápis svědčí, potom prodá to jinému, tomu přezděli jsú juxty.“ Tak čteme v Řádu r. 1456—1463 menším úředníkům předepsaném (Emler Rel. I. 141—145, Codex III. 2. str. 200). Nejvyšší úředníci, obávajíce se, aby těmi juxtami v potomních časích všecky knihy zápisné převedeny nebyly v juxty a pod těmi juxtami řád a právo starodávní desk a knih zápisných aby nehynul a požitky nejv. písaře i jiných též: juxty takové písařům přísně zapovídali; poprvé r. 1455, za Vácslava Ondřeje místopísaře, potom dle Všehrdova svědectví opět za Plány místopísaře 1457—1477, potom zase za Ondřeje z Těšiňova, 1477—1492 (za mé paměti páni jsú je zapověděli za úřadu Ondře- jova z Těšínova, aby o ně po ten den žádný písař viece nestál, pod ztraceniem úřadu svého). Nicméně ještě i za Všehrda takové juxty za obyčej byly. (Jan Hlaváč juxtú odkazuje L kop gr. č. k špitálu proti sv. Ambroži. Viz Viktorinovy dsky B. 26.) — V krá-
Strana 508
508 lovské recensí svého díla píše o tom Všehrd: „Ty juxty jsú vždycky brali miestopísaři, a z práva bráti mají; poněvadž dsky úsilím písařským se konají; než o to jsú se páni za mé paměti pokúšeli, aby i to z rukú písařuov bezpravní moci vzali, spravedlnosti k tomu žádné nemajíce.“ — (Por. VIII. 33.) — Ve ZZVlad. juxty opět jsou dopuštěny i důchod z nich místopísařům: „Od každé juxty, kolika se osobám juxty dělají, od každé osoby po 4 gr č.“ VIII. 4. Ř. 23. a zemské se na Karlstejně... Těžko je srov- nati tuto zprávu se zpravou v téže knize od Všehrda položenou, že dsky byly v domě najv. písaře v Praze a od r. 1497 že mají staré dsky chovány býti na hradě Pražském. Že dsky chovány jsou ně- který čas na Karlštejně, jisté jest; nebť píše Letopisec z dob tábor- ských, že dsky již na Karlštajně se chovají i všecka jiná práva zemská a i s korunú královstvic (St. Let. 52.) VIII. 5. Ř. 7. Dsky póhonné staří... Z desk trhových či prostě dsky řečených nejstarší, které Všehrd znal, Zdislavovy byly, z časův krále Janových; dsky pak póhonné, které znal nejstarší, již byly žluté a pro starost ohnilé, „kterýmiž se již nehýbe, než též jest jim jako mrtvým pokoj dán.“ O těchto póhonných nejstarších rozuměti se musí, což dále dí Všehrd IX. 10: „Jakož to všemi dskami, od nejstarších i od těch ohnilých počnúce, móž okázáno býti.“ „Dóvod toho dsky všecky, póhonné i trhové, i ty staré ohnilé a zetlelé, kteréž se na pergaméně psaly. VIII. 6. Ř. 50. (I. rec.) Svědomie. Což tuto Všehrd napovídá, aby svědomí a svědectví lépe od země opatřeno bylo, skutkem se stalo r. 1497, anoť nález učiněn na soudu zemském, „aby svědomie byla opatrována, aby jich žádný neohledoval, kromě toho ktož je spisuje; a jestli žeby je pronesl, aby hrdlo ztratil bez milosti. A k svědomí aby byla truhlice se třmi zámky atd.“ (I. Hyndrák B. 2. Cod. III. 2 str. 162.) Vidno, že Všehrd ne bez důvodu o nehodném projevování svědectva mluví a že rada jeho nezůstala pustým slovem. VIII. 8. Ř. 11. a mnozí za našie paměti... Skvělé svědectví dskám se tuto vydává, že totiž knihami úročnými mnozí, a těmi jediné, platů svých komorních obránili a dobyli.
508 lovské recensí svého díla píše o tom Všehrd: „Ty juxty jsú vždycky brali miestopísaři, a z práva bráti mají; poněvadž dsky úsilím písařským se konají; než o to jsú se páni za mé paměti pokúšeli, aby i to z rukú písařuov bezpravní moci vzali, spravedlnosti k tomu žádné nemajíce.“ — (Por. VIII. 33.) — Ve ZZVlad. juxty opět jsou dopuštěny i důchod z nich místopísařům: „Od každé juxty, kolika se osobám juxty dělají, od každé osoby po 4 gr č.“ VIII. 4. Ř. 23. a zemské se na Karlstejně... Těžko je srov- nati tuto zprávu se zpravou v téže knize od Všehrda položenou, že dsky byly v domě najv. písaře v Praze a od r. 1497 že mají staré dsky chovány býti na hradě Pražském. Že dsky chovány jsou ně- který čas na Karlštejně, jisté jest; nebť píše Letopisec z dob tábor- ských, že dsky již na Karlštajně se chovají i všecka jiná práva zemská a i s korunú královstvic (St. Let. 52.) VIII. 5. Ř. 7. Dsky póhonné staří... Z desk trhových či prostě dsky řečených nejstarší, které Všehrd znal, Zdislavovy byly, z časův krále Janových; dsky pak póhonné, které znal nejstarší, již byly žluté a pro starost ohnilé, „kterýmiž se již nehýbe, než též jest jim jako mrtvým pokoj dán.“ O těchto póhonných nejstarších rozuměti se musí, což dále dí Všehrd IX. 10: „Jakož to všemi dskami, od nejstarších i od těch ohnilých počnúce, móž okázáno býti.“ „Dóvod toho dsky všecky, póhonné i trhové, i ty staré ohnilé a zetlelé, kteréž se na pergaméně psaly. VIII. 6. Ř. 50. (I. rec.) Svědomie. Což tuto Všehrd napovídá, aby svědomí a svědectví lépe od země opatřeno bylo, skutkem se stalo r. 1497, anoť nález učiněn na soudu zemském, „aby svědomie byla opatrována, aby jich žádný neohledoval, kromě toho ktož je spisuje; a jestli žeby je pronesl, aby hrdlo ztratil bez milosti. A k svědomí aby byla truhlice se třmi zámky atd.“ (I. Hyndrák B. 2. Cod. III. 2 str. 162.) Vidno, že Všehrd ne bez důvodu o nehodném projevování svědectva mluví a že rada jeho nezůstala pustým slovem. VIII. 8. Ř. 11. a mnozí za našie paměti... Skvělé svědectví dskám se tuto vydává, že totiž knihami úročnými mnozí, a těmi jediné, platů svých komorních obránili a dobyli.
Strana 509
509 Ř. 25. A zlé penieze... Což tuto povědíno, opakuje se již v RPZ. 70.: „Když by který groš byl měděný nebo falešný“ etc. VIII. 11. Ř. 10. Kteréžto dsky... Ze slov zde položených vidí se, kterak se postupovalo při samém psání desk. S papíru ingros- sator přepisoval vklady desk trhových na pergamén; sám pak místopísař hned, jakž se které knihy dokonaly, nejprvé jich registro- val, potom po kvaterních opravoval. A to slulo korrigovati dsky. Avšak takové korrigování desk za vinu bylo položeno Všehrdovi, že je v úřadě svém místopísařském předsebral. Opravování desk vyhra- ženo bylo soudu samému, jakž vidno z případu, jenž se stal r. 1488: „Opravení ve dskách stalo se panským rozkázáním a nálezem z plného soudu, proto že jest se stal omyl písařem, že maje napsati: Léta LXXXVII, i napsal byl: Léta LXXXVIII.“ (I. Wenceslai G. 9.) Nicméně zase psáno stojí v staré paměti otištěné v Cod. j. b. III. 2 str. IV., že „písaři vklady píší a ingrossují, korrigují a registrují. Rec. 1. Jest nález panský o tom... Nález tuto při- pomenutý jiný není než ono snešení z měs. Máje neb Junia r. 1497 (I. Hyndrak. B. 3), aby dsky staré nahoře zuostávaly na hradě Pražském (I. Wenc. Hyndrak. B. 3. ZZVlad. č. 170). Od té chvíle místopísař dsky oboje veliké nemíval již v moci své sám, jako do té doby; rozuměj staré; neb nové ovšem v rukou jeho zůstati musely, dokud ukončení nedošly. VIII. 14. R. 1. Úředníci Pražští menší ... V první recensí Všehrd široce se rozpisuje o užívání formule „Uředníci Pražští menší desk zemských“, dovozujíc že se psáti mají jednoduše „Úředníci zemští“. Případný jest rozum jeho, že starobylé „officiales Pragenses“ nemá vykládati se na „úředníky Pražské“, alebrž na „úředníky zemské království českého“, ano slovem „Praga“ rozuměna zde všecka země. Ovšemť že rozklad ten nemá než cenu theoretickou. Příčinu Vše- hrdovi patrně zavdalo snešení z r. 1492, obsažené v Černých zápisných I. 15., kdež nařízeno, že úředníci Pražští menší desk zemských mají zapisovati takovým titulem napřed: „Přiznal se před úředníky Pražskými“, jakož to bylo od starodávna zapisováno; než komuž by list psali od úřadu, tehdy mají takovým titulem se napřed psáti: „Uředníci Pražští menších desk zemských“, jakož od staradávna bývalo. V recensí královské (Toto ustanovení vešlo i ve ZZVlad. 244.) — již o tom ničehož nepíše Všehrd.
509 Ř. 25. A zlé penieze... Což tuto povědíno, opakuje se již v RPZ. 70.: „Když by který groš byl měděný nebo falešný“ etc. VIII. 11. Ř. 10. Kteréžto dsky... Ze slov zde položených vidí se, kterak se postupovalo při samém psání desk. S papíru ingros- sator přepisoval vklady desk trhových na pergamén; sám pak místopísař hned, jakž se které knihy dokonaly, nejprvé jich registro- val, potom po kvaterních opravoval. A to slulo korrigovati dsky. Avšak takové korrigování desk za vinu bylo položeno Všehrdovi, že je v úřadě svém místopísařském předsebral. Opravování desk vyhra- ženo bylo soudu samému, jakž vidno z případu, jenž se stal r. 1488: „Opravení ve dskách stalo se panským rozkázáním a nálezem z plného soudu, proto že jest se stal omyl písařem, že maje napsati: Léta LXXXVII, i napsal byl: Léta LXXXVIII.“ (I. Wenceslai G. 9.) Nicméně zase psáno stojí v staré paměti otištěné v Cod. j. b. III. 2 str. IV., že „písaři vklady píší a ingrossují, korrigují a registrují. Rec. 1. Jest nález panský o tom... Nález tuto při- pomenutý jiný není než ono snešení z měs. Máje neb Junia r. 1497 (I. Hyndrak. B. 3), aby dsky staré nahoře zuostávaly na hradě Pražském (I. Wenc. Hyndrak. B. 3. ZZVlad. č. 170). Od té chvíle místopísař dsky oboje veliké nemíval již v moci své sám, jako do té doby; rozuměj staré; neb nové ovšem v rukou jeho zůstati musely, dokud ukončení nedošly. VIII. 14. R. 1. Úředníci Pražští menší ... V první recensí Všehrd široce se rozpisuje o užívání formule „Uředníci Pražští menší desk zemských“, dovozujíc že se psáti mají jednoduše „Úředníci zemští“. Případný jest rozum jeho, že starobylé „officiales Pragenses“ nemá vykládati se na „úředníky Pražské“, alebrž na „úředníky zemské království českého“, ano slovem „Praga“ rozuměna zde všecka země. Ovšemť že rozklad ten nemá než cenu theoretickou. Příčinu Vše- hrdovi patrně zavdalo snešení z r. 1492, obsažené v Černých zápisných I. 15., kdež nařízeno, že úředníci Pražští menší desk zemských mají zapisovati takovým titulem napřed: „Přiznal se před úředníky Pražskými“, jakož to bylo od starodávna zapisováno; než komuž by list psali od úřadu, tehdy mají takovým titulem se napřed psáti: „Uředníci Pražští menších desk zemských“, jakož od staradávna bývalo. V recensí královské (Toto ustanovení vešlo i ve ZZVlad. 244.) — již o tom ničehož nepíše Všehrd.
Strana 510
510 VIII. 19. Ř. 14. pod pečetí Vácslava z Březnice, písaře desk kr. č. Podlé datum (1497 ve středu před Božím křtěnicm) psal se tak následník Všehrdův v místopísařství, jinak známý pod jmenem „Vácslav Hyndrák z Habrové.“ (1497—1504). Ř. 17. Ale má vědieno býti.. Kdežto prvé svědci voláni byli k soudu půhonem, stala se za úřadu Všehrdova změna ta, že již pozýváni byli listem. Sám Všehrd naznačuje tuto novotu co obyčej soudní, „neb to obecnie rozkázánie KMsti a pánóv jest, ačkoli dskami zapsáno nenie.“ Avšak i do desk stalo se vepsání, anoť psáno: „A což se svědkóv dotýče, kteříž by po póhonu svědčiti nechtěli, ti mají obesláni býti listem, aby svědčili.“ (Arch V. 469.) VIII. 20. Ř. 8. Při těch listech ... I zde jest novota; neb prvé každý obyvatel země české ne listem, než půhonem a komorníkem k soudu měl připraven býti. Sám Všehrd dí, že listové půhonní „jsú noví a neobyčejní.“ Avšak nebyly tím zrušeny půhony vůbec. Stojíť v nálezu dotčeném z r. 1497 (I. Hyndrák B. 2.) „Žádný listem od úřadu aby nebyl obsílán, kteráž věc k póhonnému právu přisluší: krom leč by zvláštní bylo rozkázánie od pánóv na plném súdu, ten na kohož by rozkázáno bylo, má a móž býti listem od úřadu obeslán. (Arch. V. 469.) VIII. 23. Ř. 35. Ale dovodí a koná najv. purkrabí... Důle- žité jest zde sloveso, „konati“ jakožto základ slova „zá-kon". „Po- čínají úředníci — ale dovodí a koná pukrabie.“ A jinde IV. 5.: „konečnie srovnánie, kterýmž se každý trh zavierá a koná“, etc. Platné jest, což náležitě dokonáno. (Viz Slov. Právo l. 145). VIII. 26. Ř. 9. A podlé práv starých takový by měl statek ztratiti... Příklad Koldy z Náchoda a pokoření jeho pod řád a právo zemské dlouho zůstalo v paměti lidu. Udál se ten příběh za Jiřího Poděbradského správce zemského r. 1456, a ještě na zá- věrku XV. století živě o něm mluví Všehrd. Starými právy rozumí se zde Výklad pána z Dubé „O otbojnících“. Porovnej též výpis „o zhúbcích zemských“ z r. 1466, kdež se podobně dí, že na zhoubce takové „král najprvé s purkrabí Pražským a s úředníky, s městy a s kláštery má sáhnúti. Pakli by na tom málo bylo, ale
510 VIII. 19. Ř. 14. pod pečetí Vácslava z Březnice, písaře desk kr. č. Podlé datum (1497 ve středu před Božím křtěnicm) psal se tak následník Všehrdův v místopísařství, jinak známý pod jmenem „Vácslav Hyndrák z Habrové.“ (1497—1504). Ř. 17. Ale má vědieno býti.. Kdežto prvé svědci voláni byli k soudu půhonem, stala se za úřadu Všehrdova změna ta, že již pozýváni byli listem. Sám Všehrd naznačuje tuto novotu co obyčej soudní, „neb to obecnie rozkázánie KMsti a pánóv jest, ačkoli dskami zapsáno nenie.“ Avšak i do desk stalo se vepsání, anoť psáno: „A což se svědkóv dotýče, kteříž by po póhonu svědčiti nechtěli, ti mají obesláni býti listem, aby svědčili.“ (Arch V. 469.) VIII. 20. Ř. 8. Při těch listech ... I zde jest novota; neb prvé každý obyvatel země české ne listem, než půhonem a komorníkem k soudu měl připraven býti. Sám Všehrd dí, že listové půhonní „jsú noví a neobyčejní.“ Avšak nebyly tím zrušeny půhony vůbec. Stojíť v nálezu dotčeném z r. 1497 (I. Hyndrák B. 2.) „Žádný listem od úřadu aby nebyl obsílán, kteráž věc k póhonnému právu přisluší: krom leč by zvláštní bylo rozkázánie od pánóv na plném súdu, ten na kohož by rozkázáno bylo, má a móž býti listem od úřadu obeslán. (Arch. V. 469.) VIII. 23. Ř. 35. Ale dovodí a koná najv. purkrabí... Důle- žité jest zde sloveso, „konati“ jakožto základ slova „zá-kon". „Po- čínají úředníci — ale dovodí a koná pukrabie.“ A jinde IV. 5.: „konečnie srovnánie, kterýmž se každý trh zavierá a koná“, etc. Platné jest, což náležitě dokonáno. (Viz Slov. Právo l. 145). VIII. 26. Ř. 9. A podlé práv starých takový by měl statek ztratiti... Příklad Koldy z Náchoda a pokoření jeho pod řád a právo zemské dlouho zůstalo v paměti lidu. Udál se ten příběh za Jiřího Poděbradského správce zemského r. 1456, a ještě na zá- věrku XV. století živě o něm mluví Všehrd. Starými právy rozumí se zde Výklad pána z Dubé „O otbojnících“. Porovnej též výpis „o zhúbcích zemských“ z r. 1466, kdež se podobně dí, že na zhoubce takové „král najprvé s purkrabí Pražským a s úředníky, s městy a s kláštery má sáhnúti. Pakli by na tom málo bylo, ale
Strana 511
511 povolají na popravce toho kraje. Pakli by i to málo bylo, tehdy (Arch. V. 364.) na jiné pány i na obec.“ VIII. 27. Ř. 14. Neb na to a proto... Mluví zde Všehrd o úřadu a povinnostech nejv. purkrabí Pražského, a to slovy takovými, jakoby purkrabím vytýkal, že statků k purkrabství pro potřeby zemské daných sami užívali ke své libosti. VIII. 28. Ř. 1. Pečeť zemská... O pečeti zemské, kterak zevnitrně vypadala, psáno hned napřed. Zde buď ukázáno na vzácnou připo- mínku, že „věci zemské, kteréž se v zemi jednají, dskami se tvrdí, a kteréž se vně působí, majestátem královským.“ Ř. 23. Toho jsú však svobodu... Písařům volno bylo z desk výpisy sobě dělati, a to proto, že povinni byli důkladně znáti právo zemské z nálezův složené. Zachovalo se něco takových souborných výpisův z desk, a těm jediné jest co děkovati, že se aspoň nálezové právní i přes shoření desk zachovali po dnešní den. Známé „Nálezy“ z r. 1531 otištěné v „Právníku“ I. 1862, známé výpisy soudce zemského Ojíře z Očedělic; vzácný kodex Talmberský jiného neobsahuje než soubor výpisů deskových; také i Jan z Písnice místo- písař z r. 1534 zachoval řadu 40 výpisův. (Arch V.) VIII. 30. Ř. 11. Dávají se také výpisové... Země okolní k če- skému království toho času příslušející byly kromě markrabství moravského knížectví slezské a země lužická, Sestiměstí v to počítajíc. Ř. 14. jako jest Levláróm dán výpis závazku zem- ského etc. Byliť Levláři spolek rytířský, (Gesellschaft der Löwenritter) jenž utvořil se v Bavořích 1489 proti knížatům Albrechtovi Mnichovskému a Jiřímu Landshutskému pro veliká od nich utiskování. Znamením byl jim lev (pod znamením lvovým), odkudž i jméno. Král Vladislav slíbil jim listem ode dne 2. Okt. 1490 ochranu svou i království českého, žádaje spolu aby i země česká přiznala se ke skutku takovému, což se i stalo na sněmu Benešovském toho roku držaném. Levláře král přijal ve svou obranu dobře s 80 zámky; a ti měli králi do smrti sloužiti a po smrti krá- lově koruně české 15 let; na své zámky krále i koruny obyvatele měli pustiti. Mínil král, že k zámkům v Bavorsku a v Říši někdy za Karla ke koruně české zjednaným, později pak odtrženým, skrze Levláře bude moci zase přijíti. Záležitost Levlářů táhla se až do r. 1492. (Pal. Děj. V. 1. 310 a 328. Arch. V. 437.)
511 povolají na popravce toho kraje. Pakli by i to málo bylo, tehdy (Arch. V. 364.) na jiné pány i na obec.“ VIII. 27. Ř. 14. Neb na to a proto... Mluví zde Všehrd o úřadu a povinnostech nejv. purkrabí Pražského, a to slovy takovými, jakoby purkrabím vytýkal, že statků k purkrabství pro potřeby zemské daných sami užívali ke své libosti. VIII. 28. Ř. 1. Pečeť zemská... O pečeti zemské, kterak zevnitrně vypadala, psáno hned napřed. Zde buď ukázáno na vzácnou připo- mínku, že „věci zemské, kteréž se v zemi jednají, dskami se tvrdí, a kteréž se vně působí, majestátem královským.“ Ř. 23. Toho jsú však svobodu... Písařům volno bylo z desk výpisy sobě dělati, a to proto, že povinni byli důkladně znáti právo zemské z nálezův složené. Zachovalo se něco takových souborných výpisův z desk, a těm jediné jest co děkovati, že se aspoň nálezové právní i přes shoření desk zachovali po dnešní den. Známé „Nálezy“ z r. 1531 otištěné v „Právníku“ I. 1862, známé výpisy soudce zemského Ojíře z Očedělic; vzácný kodex Talmberský jiného neobsahuje než soubor výpisů deskových; také i Jan z Písnice místo- písař z r. 1534 zachoval řadu 40 výpisův. (Arch V.) VIII. 30. Ř. 11. Dávají se také výpisové... Země okolní k če- skému království toho času příslušející byly kromě markrabství moravského knížectví slezské a země lužická, Sestiměstí v to počítajíc. Ř. 14. jako jest Levláróm dán výpis závazku zem- ského etc. Byliť Levláři spolek rytířský, (Gesellschaft der Löwenritter) jenž utvořil se v Bavořích 1489 proti knížatům Albrechtovi Mnichovskému a Jiřímu Landshutskému pro veliká od nich utiskování. Znamením byl jim lev (pod znamením lvovým), odkudž i jméno. Král Vladislav slíbil jim listem ode dne 2. Okt. 1490 ochranu svou i království českého, žádaje spolu aby i země česká přiznala se ke skutku takovému, což se i stalo na sněmu Benešovském toho roku držaném. Levláře král přijal ve svou obranu dobře s 80 zámky; a ti měli králi do smrti sloužiti a po smrti krá- lově koruně české 15 let; na své zámky krále i koruny obyvatele měli pustiti. Mínil král, že k zámkům v Bavorsku a v Říši někdy za Karla ke koruně české zjednaným, později pak odtrženým, skrze Levláře bude moci zase přijíti. Záležitost Levlářů táhla se až do r. 1492. (Pal. Děj. V. 1. 310 a 328. Arch. V. 437.)
Strana 512
512 VIII. 33. Ř. 1. Co se po starých spisiech shledává.. Porovnej pána z Dubé Výklad §. 97.: „Trh, komuž kladú ve dsky, buď málo nebo mnoho, ot každé kopy má dáti groš, za kolikož kop kúpil. Pak „Přímluvu“ téhož pána: Od vkladóv ve dsky úřad má bráti od trhu, buď mnoho neb málo, ot kopy groš, s milostí. — Porovnej též Řád u desk (Cod. III. 2. str. 204), kdež stojí psáno: „Komuž trh kladú ve dsky, buď málo nebo mnoho, od každé kopy má dáti groš, za koliko kop kúpil; a písařóm 4 groše." R. 11. A to móž starým sepsáním o práviech zem- ských a o dskách.. Zmínka tato týče se „Sepsání o úřednících (Cod. j. b. III. 3. I—V.), neb v sepsání tomto dosti mnoho i o dskách a úřadu desk nachází se připomenuto. Ř. 23. A což se koli ve dsky veliké trhové... „Ko- morník najvyšši, sudí najvyšší, písař najvyšší má třetinu peněz ode všech vkladóv u veliké dsky; úředník proboštóv Vyšehradského má svého práva ort (t. j. 4 groše) ode všech vkladóv, což k dielu mezi dřevniemi třmi pány přislušie.“ Zpráva tato též obsažena jest v „Se- psání o úřednících“ z počátku XV. století (Cod. j. b. III. 3. str. I.—V.) Por. též „Práva písařská“ (I. b. str. 205.) Ř. 37. Kromě také těch trhóv... O juxtách psáno hned napřed (VII. 31.). Jan z Plané místopísařil 1457—1477, po něm pak Ondřej z Těšinova 1477—1492. Rozsáhlé pojednání o juxtách viz v Ordo agendi. (Cod. j. b. III. 2 str. z r. 1456—1463 str. 200.) Místo „z Tišňova“ stůj zde ostatně „z Těšinova“. VIII. 44. Ř. 51. A slušeli jsú zvodové (jakož v sepsání starých o práviech)... Opět zde rozumí Všehrd sepsání z po- čátku XV. století (Cod. III. 2. I.—V.), kdež stojí, že „komorník najvyšší má všechny zvody a odhádánie dědinné kromě jiných úred- níkóv sám.“ Ř. 57. Ale já bych raději pánu zvody vrátil etc. Dle „Sepsání“ z počátku XV. věku nejv. písař místopísaři svému dával ztravu samému třetímu. Také dle „Práv písařských“ (r. 1468 až 1484 složených) míval místopísař ztravu od nejv. písaře sám třetí anebo 40 gr. na každý týden. Pan Mikuláš Svitáček z Lantšteina, jsa nejv. písařem 1468—1484, dával ztravu, avšak nechtěje miti Vácslava v úřadě, dával jest ztravu chvíli, až se jemu stýskalo se prací, nejsa vždy sám doma. I tak jest zpósobil, že nechtě té práce mieti, i dal jest písařovi zvody, aby na to ztravu měl, jakž móž, a groš. Ingrossátorovi dal jest na každý týden 7 grošóv na ztravu, a chtěl k tomu písaři přidati panovánie, a toho nedokonav i umřel jest. (Cod. j. b. III. 2. 206.). — Kdo za úřadu Všchrdeva
512 VIII. 33. Ř. 1. Co se po starých spisiech shledává.. Porovnej pána z Dubé Výklad §. 97.: „Trh, komuž kladú ve dsky, buď málo nebo mnoho, ot každé kopy má dáti groš, za kolikož kop kúpil. Pak „Přímluvu“ téhož pána: Od vkladóv ve dsky úřad má bráti od trhu, buď mnoho neb málo, ot kopy groš, s milostí. — Porovnej též Řád u desk (Cod. III. 2. str. 204), kdež stojí psáno: „Komuž trh kladú ve dsky, buď málo nebo mnoho, od každé kopy má dáti groš, za koliko kop kúpil; a písařóm 4 groše." R. 11. A to móž starým sepsáním o práviech zem- ských a o dskách.. Zmínka tato týče se „Sepsání o úřednících (Cod. j. b. III. 3. I—V.), neb v sepsání tomto dosti mnoho i o dskách a úřadu desk nachází se připomenuto. Ř. 23. A což se koli ve dsky veliké trhové... „Ko- morník najvyšši, sudí najvyšší, písař najvyšší má třetinu peněz ode všech vkladóv u veliké dsky; úředník proboštóv Vyšehradského má svého práva ort (t. j. 4 groše) ode všech vkladóv, což k dielu mezi dřevniemi třmi pány přislušie.“ Zpráva tato též obsažena jest v „Se- psání o úřednících“ z počátku XV. století (Cod. j. b. III. 3. str. I.—V.) Por. též „Práva písařská“ (I. b. str. 205.) Ř. 37. Kromě také těch trhóv... O juxtách psáno hned napřed (VII. 31.). Jan z Plané místopísařil 1457—1477, po něm pak Ondřej z Těšinova 1477—1492. Rozsáhlé pojednání o juxtách viz v Ordo agendi. (Cod. j. b. III. 2 str. z r. 1456—1463 str. 200.) Místo „z Tišňova“ stůj zde ostatně „z Těšinova“. VIII. 44. Ř. 51. A slušeli jsú zvodové (jakož v sepsání starých o práviech)... Opět zde rozumí Všehrd sepsání z po- čátku XV. století (Cod. III. 2. I.—V.), kdež stojí, že „komorník najvyšší má všechny zvody a odhádánie dědinné kromě jiných úred- níkóv sám.“ Ř. 57. Ale já bych raději pánu zvody vrátil etc. Dle „Sepsání“ z počátku XV. věku nejv. písař místopísaři svému dával ztravu samému třetímu. Také dle „Práv písařských“ (r. 1468 až 1484 složených) míval místopísař ztravu od nejv. písaře sám třetí anebo 40 gr. na každý týden. Pan Mikuláš Svitáček z Lantšteina, jsa nejv. písařem 1468—1484, dával ztravu, avšak nechtěje miti Vácslava v úřadě, dával jest ztravu chvíli, až se jemu stýskalo se prací, nejsa vždy sám doma. I tak jest zpósobil, že nechtě té práce mieti, i dal jest písařovi zvody, aby na to ztravu měl, jakž móž, a groš. Ingrossátorovi dal jest na každý týden 7 grošóv na ztravu, a chtěl k tomu písaři přidati panovánie, a toho nedokonav i umřel jest. (Cod. j. b. III. 2. 206.). — Kdo za úřadu Všchrdeva
Strana 513
513 v létech 1493--1497 byl nejvyšším písařem zemským, na ten čas s plnou jistotou se neví. Pan Jan z Roupova, posledně co písař jme- novaný dne 4. Junia 1493, zastával napotom úřad hofmisterský. R. 1497 za nejv. písaře ustanoven jest, ale již po Všehrdovu z úřadu vyjití, Mikuláš Hořický z Hořic a na Pecce, ještě dne 3. Januaru 1497 purkrabí kraje hradeckého. VIII. 46. Ř. 1. Na meze... Jest toho velmi litovati, že Všehrd, při- pomínaje zde soud mezní, obmezil se na zprávu tak kratičkou; tím více, že celého postupu při právu mezním jakožto místopísař dobře zajisté byl svědom, a jiných zpráv z toho času málo. VIII. 47. Ř. 14. (I. rec.) za starých, jakožto spis o práviech svědčí. Rozumí zde Všehrd páně Ondřejův Výklad, kdež stojí v Přípisu: Ot ohledánie desk, buď mnoho neb málo, vždy kopu grošóv a písaři 4 groše. — Od ohledovánie desk, ktož potřebuje obláště, ten má kopu dáti, a písařóm 4 groše. VIII. 48. Ř. 49. To jsú ti úředníkóv Pražských ... Zajímavé bude porovnání mezi touto zpravou Všehrdovou o poplatcích a dů- chodech úřadu zemského a zpravou podobnou položenou do ZZVlad.: „Zpósob a řád, kterýž se při dskách zachovává, vedlé uptánie a paměti uředníkóv, a zvláště těch, kteříž při dskách od dávních let jsú“ (137 až 168). Všeho důchodu z poplatkův vypočítává Všehrd na 1500 kop gr. č. do roka. IX. 1. Ř. 7. v svých knihách „Nové Rady“. Toť „Nová Rada“ pána Smila Flašky. (Výb. z lit. I.) Budú-liť... Řeč Supova (str. 870.) — Naleznu-ť ... Řeč Vlkova (869. Por. IX. 10.) Nad to v zemském úředě ... Řeč Řeřabova (867). — Zlato, střiebro... Řeč Levhartova (862.) IX. 2. Ř. 48. O kterýchž jest urozený pán Flaška z Rychmburka v knihách svých Nové Rady... Všehrd na několika místech spisů svých oznamuje se co velebitel a obzvláštní Všehrd. 33
513 v létech 1493--1497 byl nejvyšším písařem zemským, na ten čas s plnou jistotou se neví. Pan Jan z Roupova, posledně co písař jme- novaný dne 4. Junia 1493, zastával napotom úřad hofmisterský. R. 1497 za nejv. písaře ustanoven jest, ale již po Všehrdovu z úřadu vyjití, Mikuláš Hořický z Hořic a na Pecce, ještě dne 3. Januaru 1497 purkrabí kraje hradeckého. VIII. 46. Ř. 1. Na meze... Jest toho velmi litovati, že Všehrd, při- pomínaje zde soud mezní, obmezil se na zprávu tak kratičkou; tím více, že celého postupu při právu mezním jakožto místopísař dobře zajisté byl svědom, a jiných zpráv z toho času málo. VIII. 47. Ř. 14. (I. rec.) za starých, jakožto spis o práviech svědčí. Rozumí zde Všehrd páně Ondřejův Výklad, kdež stojí v Přípisu: Ot ohledánie desk, buď mnoho neb málo, vždy kopu grošóv a písaři 4 groše. — Od ohledovánie desk, ktož potřebuje obláště, ten má kopu dáti, a písařóm 4 groše. VIII. 48. Ř. 49. To jsú ti úředníkóv Pražských ... Zajímavé bude porovnání mezi touto zpravou Všehrdovou o poplatcích a dů- chodech úřadu zemského a zpravou podobnou položenou do ZZVlad.: „Zpósob a řád, kterýž se při dskách zachovává, vedlé uptánie a paměti uředníkóv, a zvláště těch, kteříž při dskách od dávních let jsú“ (137 až 168). Všeho důchodu z poplatkův vypočítává Všehrd na 1500 kop gr. č. do roka. IX. 1. Ř. 7. v svých knihách „Nové Rady“. Toť „Nová Rada“ pána Smila Flašky. (Výb. z lit. I.) Budú-liť... Řeč Supova (str. 870.) — Naleznu-ť ... Řeč Vlkova (869. Por. IX. 10.) Nad to v zemském úředě ... Řeč Řeřabova (867). — Zlato, střiebro... Řeč Levhartova (862.) IX. 2. Ř. 48. O kterýchž jest urozený pán Flaška z Rychmburka v knihách svých Nové Rady... Všehrd na několika místech spisů svých oznamuje se co velebitel a obzvláštní Všehrd. 33
Strana 514
514 ctitel nejvyššího někdy písaře, synovce arcibiskupa Arnoštova, pana Smila Flašky z Rychmburka. Již v Předmluvě ke knižce „O napra- vení padlého“ píše o něm: „A budú nás v tom laici domácí múdřejší, kteříž buďto kroniky, buďto svú múdrost jako „Ptačí Radu“ i jiné knihy mnohé píšíce, svým jazykem českým, ne cizím jsú psáti chtěli“ (1495). — Tuto pak píšíc o zmatcích, dí, že o nich „jest šťastné a dobré paměti starý i Čech i pán a s prvními urozený, pan Flaška z Rychmburka, v knihách svých Rady Nové na mnohých miestech ne-nic vypsal.“ (Porovnej V. 18. první recensí a IX. 1, IX. 10.) IX. 5. Ř. 1. (I. rec.) Ačkoli při náleziech... Uvádí tu Všehrd příklad, že soud zemský jednu při třikráte po sobě, vždy jinak a jinak, rozsoudil. Případ ten stal se v létech 1487—1493. — Podobně stalo se r. 1497, po vyjití Všehrdovu z úřadu, že páni nález jimi na plném soudu z omylu učiněný zase napravili, odsouzeného práva uči- nili, a škody při tom zdvihli. (I. Hyndrák. A. 22.) IX. 10. Proměny. První proměna, která se ve starém zřízení zem- ského soudu a úřadu deskového stala, dle Všehrda bylo ono snešení z 13. Mart. 1495, aby dsky psány byly česky. Po tom prý násle- dovaly všecky ostatní proměny: „A jakž se jest ta proměna najprvé stala, potom jest ke všem jiným přišlo.“ Důležité to svědectví, z něhož jde na jevo, že proměny od Všehrda připomenuté vesměs pocházejí z posledního pětiletí XV. věku (1495—1499), anoť dílo Všehrdovo v prvním sepsání dokonáno r. 1499. Proměna 1. Pan Jaroš Stranovský. Již r. 1440 jme- nuje se Jaroš ze Stranova mezi lantfridníky kraje boleslavského. Podlé všech zpráv (z r. 1454, 1459—1463) byl pan Jaroš činný v záležitostech právních jednak jako plnomocný jednatel pana Jindřicha z Michalovic, jednak co otec poruční sirotkův po Jindřichovi Hrza- novi z Harasova. R. 1470 povolán byl ke zřízení pole z kraje boleslavského, r. 1472 přimlouval se za mír (že by rád již viděl pokoj a dobré této země), roku pak 1475 zasedal na soudu zemském. (Arch. IV. 77, 296.) Slove Jarossius de Sowojowic dictus Stranowsky (Jaroš z S. a na Stranově.) Proměna 2. Až do Všehrda i za Všehrda bylo lze póhon před starostou komorničím oznámiti po listu, po služebníku, po sou- sedu nebo po příteli, bez osobního před starostou přiznání. Po Vše- hrdovi brzo to změněno, ale ne nálezem obecním, než volí prý jednoho neb dvou úředníků, aby ke starostovi každý kdo by chtěl pohnati, osobně sám přišel.
514 ctitel nejvyššího někdy písaře, synovce arcibiskupa Arnoštova, pana Smila Flašky z Rychmburka. Již v Předmluvě ke knižce „O napra- vení padlého“ píše o něm: „A budú nás v tom laici domácí múdřejší, kteříž buďto kroniky, buďto svú múdrost jako „Ptačí Radu“ i jiné knihy mnohé píšíce, svým jazykem českým, ne cizím jsú psáti chtěli“ (1495). — Tuto pak píšíc o zmatcích, dí, že o nich „jest šťastné a dobré paměti starý i Čech i pán a s prvními urozený, pan Flaška z Rychmburka, v knihách svých Rady Nové na mnohých miestech ne-nic vypsal.“ (Porovnej V. 18. první recensí a IX. 1, IX. 10.) IX. 5. Ř. 1. (I. rec.) Ačkoli při náleziech... Uvádí tu Všehrd příklad, že soud zemský jednu při třikráte po sobě, vždy jinak a jinak, rozsoudil. Případ ten stal se v létech 1487—1493. — Podobně stalo se r. 1497, po vyjití Všehrdovu z úřadu, že páni nález jimi na plném soudu z omylu učiněný zase napravili, odsouzeného práva uči- nili, a škody při tom zdvihli. (I. Hyndrák. A. 22.) IX. 10. Proměny. První proměna, která se ve starém zřízení zem- ského soudu a úřadu deskového stala, dle Všehrda bylo ono snešení z 13. Mart. 1495, aby dsky psány byly česky. Po tom prý násle- dovaly všecky ostatní proměny: „A jakž se jest ta proměna najprvé stala, potom jest ke všem jiným přišlo.“ Důležité to svědectví, z něhož jde na jevo, že proměny od Všehrda připomenuté vesměs pocházejí z posledního pětiletí XV. věku (1495—1499), anoť dílo Všehrdovo v prvním sepsání dokonáno r. 1499. Proměna 1. Pan Jaroš Stranovský. Již r. 1440 jme- nuje se Jaroš ze Stranova mezi lantfridníky kraje boleslavského. Podlé všech zpráv (z r. 1454, 1459—1463) byl pan Jaroš činný v záležitostech právních jednak jako plnomocný jednatel pana Jindřicha z Michalovic, jednak co otec poruční sirotkův po Jindřichovi Hrza- novi z Harasova. R. 1470 povolán byl ke zřízení pole z kraje boleslavského, r. 1472 přimlouval se za mír (že by rád již viděl pokoj a dobré této země), roku pak 1475 zasedal na soudu zemském. (Arch. IV. 77, 296.) Slove Jarossius de Sowojowic dictus Stranowsky (Jaroš z S. a na Stranově.) Proměna 2. Až do Všehrda i za Všehrda bylo lze póhon před starostou komorničím oznámiti po listu, po služebníku, po sou- sedu nebo po příteli, bez osobního před starostou přiznání. Po Vše- hrdovi brzo to změněno, ale ne nálezem obecním, než volí prý jednoho neb dvou úředníků, aby ke starostovi každý kdo by chtěl pohnati, osobně sám přišel.
Strana 515
515 Proměna 3. Nález o opravování rokův stal se r. 1497: „Což se rokóv opravovánie při póhoniech dotýče, ti mají minúti; neb ktož ku právu nestojí, dosti jest ztratil podlé práva starodávnieho. (I. Wenc. Hyndrak. B. 2.) — Ustanoveni toto vešlo i ve ZZVlad. 250. Proměna 4. byla jednoduchý důsledek proměny o opravo- vání rokův. Proměna 6. Nález o moc stal se r. 1495 i vložen jest do desk Památných T. 14.: „Ktož požene z moci, tu mají obá státi k té při a poručníkóv k ní nemohú dělati.“ Nález tento všel do ZZVlad. 30. Proměna 7. Na velikém sněmu r. 1497 odbývaném u pří- tomnosti krále (po šestiletém nebytí jeho v zemi) vymohli páni, rytířstvo a města na králi tu milost zvláštní, že všecky odúmrti, kteréž jsou na krále připadaly, dány jsou jim a odpuštěny na časy budoucí a věčné, tak aby na krále české více nepřipadaly, a to na takový způsob, aby připadaly na přátely po meči příbuzné, když by kdo statku svého nezřídil a poručenství neučinil. (Obšírný text sněmu toho viz v Arch. V. 467 atd. a ZZVlad. 460.) — Proměna 8. „Což se svědomí pánóv Pražan i jiných měst v království českém dotýče, konšelé v týchž městech mají na své přísahy dávati téhož města; než jiní osedlí měšťané v týchž městech mají před purkmistrem a konšely obyčejem země přísahu činiti a purkmistr a konšelé pod pečetí města mají to svědomí zavřené dáti.“ Novotný nález tento stal se r. 1497. (Arch. V. 471.) Proměna 9. Prvé na soudu zemském podlé pravidla toliko pře půhonné bývaly souzeny; avšak z milosti soudili páni i pře nepůhonné, stranní, když strany o to žádaly. Nyní ustaveno, že takovým přem stranním má býti věnován schvální den ze 14 dní soudních, a to den úterní. Proměna 10. Co zde Všehrd dí, tvrdí se případem, jenž se stal r. 1497 a zapsán jest ve dskách Hyndrákových K. 10: „Páni podali strany na smlouvy přátelské, ješto nebylo o čest, než o statek“ (Cod. III. 2. str. 166.) Proměna 11. Poručenství sirotkův nikdo více neměl sobě na králi uprošovati, dokudž by kdo z přátel byl na živu. Proměna 12. Důkladně píše zde Všehrd proti tomu, aby dvá komorníci vysíláni byli s půhonem. Stalo se totiž snešení r. 1497, aby dvěma komorníky poháněno bylo z dědictví, prý „podlé práva starodávnieho“ (Cod. III. 2. 167). — (Připomenouti sluší, že dokud trvaly cúdy krajské, s komorníkem Pražským vždy chodíval komorník té cúdy; v době ještě starší půhončí měl „osadu“ podlé sebe.) Proměna 14. Za starých vždycky jest trój póhon.. Proměna tato učiněna r. 1497, anoť nalezeno, „což se póhonóv z dědictvie dotýče, aby trój póhon byl a dvěma komorníky, podlé práva starodávnieho; než o jiné všecky věci aby jedniem póhonem poháněno bylo.“ (I. Hyndrak. Cod. III. 2. str. 167.) 33*
515 Proměna 3. Nález o opravování rokův stal se r. 1497: „Což se rokóv opravovánie při póhoniech dotýče, ti mají minúti; neb ktož ku právu nestojí, dosti jest ztratil podlé práva starodávnieho. (I. Wenc. Hyndrak. B. 2.) — Ustanoveni toto vešlo i ve ZZVlad. 250. Proměna 4. byla jednoduchý důsledek proměny o opravo- vání rokův. Proměna 6. Nález o moc stal se r. 1495 i vložen jest do desk Památných T. 14.: „Ktož požene z moci, tu mají obá státi k té při a poručníkóv k ní nemohú dělati.“ Nález tento všel do ZZVlad. 30. Proměna 7. Na velikém sněmu r. 1497 odbývaném u pří- tomnosti krále (po šestiletém nebytí jeho v zemi) vymohli páni, rytířstvo a města na králi tu milost zvláštní, že všecky odúmrti, kteréž jsou na krále připadaly, dány jsou jim a odpuštěny na časy budoucí a věčné, tak aby na krále české více nepřipadaly, a to na takový způsob, aby připadaly na přátely po meči příbuzné, když by kdo statku svého nezřídil a poručenství neučinil. (Obšírný text sněmu toho viz v Arch. V. 467 atd. a ZZVlad. 460.) — Proměna 8. „Což se svědomí pánóv Pražan i jiných měst v království českém dotýče, konšelé v týchž městech mají na své přísahy dávati téhož města; než jiní osedlí měšťané v týchž městech mají před purkmistrem a konšely obyčejem země přísahu činiti a purkmistr a konšelé pod pečetí města mají to svědomí zavřené dáti.“ Novotný nález tento stal se r. 1497. (Arch. V. 471.) Proměna 9. Prvé na soudu zemském podlé pravidla toliko pře půhonné bývaly souzeny; avšak z milosti soudili páni i pře nepůhonné, stranní, když strany o to žádaly. Nyní ustaveno, že takovým přem stranním má býti věnován schvální den ze 14 dní soudních, a to den úterní. Proměna 10. Co zde Všehrd dí, tvrdí se případem, jenž se stal r. 1497 a zapsán jest ve dskách Hyndrákových K. 10: „Páni podali strany na smlouvy přátelské, ješto nebylo o čest, než o statek“ (Cod. III. 2. str. 166.) Proměna 11. Poručenství sirotkův nikdo více neměl sobě na králi uprošovati, dokudž by kdo z přátel byl na živu. Proměna 12. Důkladně píše zde Všehrd proti tomu, aby dvá komorníci vysíláni byli s půhonem. Stalo se totiž snešení r. 1497, aby dvěma komorníky poháněno bylo z dědictví, prý „podlé práva starodávnieho“ (Cod. III. 2. 167). — (Připomenouti sluší, že dokud trvaly cúdy krajské, s komorníkem Pražským vždy chodíval komorník té cúdy; v době ještě starší půhončí měl „osadu“ podlé sebe.) Proměna 14. Za starých vždycky jest trój póhon.. Proměna tato učiněna r. 1497, anoť nalezeno, „což se póhonóv z dědictvie dotýče, aby trój póhon byl a dvěma komorníky, podlé práva starodávnieho; než o jiné všecky věci aby jedniem póhonem poháněno bylo.“ (I. Hyndrak. Cod. III. 2. str. 167.) 33*
Strana 516
516 Proměna 15. Zápisem ode dne 6. Febr. 1489 postoupil kníže Hynek Minstrberský, skladatel „Snu Májového“, panství své Poděbrady a Kostomlaty králi Matyášovi a synu jeho Janovi Korví- novi dědičně. Praví sice kníže Hynek v poslední vůli své dne 23. Junia 1492 učiněné a do desk dvorských vložené, že „zápis ten, kterýž král Matyáš na náš statek a zboží měl, toho sme zápisu nikdy neviděli, ani o mnohé kusy, kteří jsou v něm, nikdy nejednali, ani zmínky s kým měli; to k naší cti i k naší víře béřeme a na naši duši; než pokudž rozumíme, že jest neobyčejný a podlé řádu země této ani udělaný ani spůsobený.“ — Nicméně vložen jest zápis ten do desk dvorských i zemských, když r. 1490 Jan Korvín práva svého postoupil králi Vladislavovi. Avšak král Vladislav vyrovnav se s knížaty Minstrberskými, kázal jej r. 1495 vymazati z desk spůsobem, jakž dí Všehrd, novým a při dskách neobyčejným. Ve dskách dvorských (kdež zápis proto vložen, že Poděbrady i Kosto- mlaty byly jsou původně manství korunní) podnes vidí se, kterak onen zápis učiněn jest neznatedlným. (Emler). — Por. Palackého Dějiny. V. 1. str. 286. Proměna 16. Co se zde o proměně píše, patrně na nic jiného se nevztahuje než na Všehrda samého, jenž vůbec trpkou stížnost vede, že bez slyšení byl úřadu místopísařského zbaven. Nález a zápis zde připomenutý bez pochyby jest onen, o kterémž mluví v VIII. 11. (Jest nález panský o tom). Proměna 17. Snešení o českém psání desk z r. 1495 viz svrchu str. 493. — Str. 440. A ten jest měl viece než Hlubokú s Pardu- bicemi etc. — Všehrd ukazuje tu na majetníky rozsáhlých statků v Čechách a na Moravě, a sice na pana Viléma z Pernšteina, nejv. hofmistra, jenž měl „Hlubokú s Pardubicemi“, na pana Jana z Šeln- berka, nejv. kancléře („Kostomlaty s Troskami“), na pana Jindřicha ze Hradce, nejv. komornika („Teleč s Slavonicemi“), na pana Petra z Rožm berka („Krumlov se Soběslaví“), konečně na pana Půtu z Risenberka, nejv. sudího („Švihov s Rúdnicí.“) Str. 444. Kněz Michal od sv. Jiljí. Příhoda kněze Michala, faráře pod obojí u sv. Jiljí na Starém Městě Pražském, rozeného Poláka (kterýž byl veliká příčina, že jest byl král Vladislav králem v Čechách), obšírně vypsána jest od kněze Vácslava z Slaného, faráře svatovalen- tinského. (Staří let. čeští 503.) Viněn byl s jinými faráři Pražskými pod obojí, že podněcuje lid k nepokojům, i vězen jest na Karlštejně, až tam i zemřel po vazbě desetinedělní (dne 2. Nov. 1480). Obecné bylo domnění, že zemřel utrápen mukami, ač tomu tak nebylo, a že předními původy té jeho smrti byl Waitmilar, mincmistr, a Oppl z Victum, Duriňk, maršálek královský. K těm také Všehrd ukazuje, an se ptá: „Kde jsú ti úkladníci? Sotva již jednoho nebo najviece dvú z té rady vidiemy, a těch co čeká neviemy!“ — „Jednomu hlava prknem sražena — dí letopisec — a druhý hlizú udáven.
516 Proměna 15. Zápisem ode dne 6. Febr. 1489 postoupil kníže Hynek Minstrberský, skladatel „Snu Májového“, panství své Poděbrady a Kostomlaty králi Matyášovi a synu jeho Janovi Korví- novi dědičně. Praví sice kníže Hynek v poslední vůli své dne 23. Junia 1492 učiněné a do desk dvorských vložené, že „zápis ten, kterýž král Matyáš na náš statek a zboží měl, toho sme zápisu nikdy neviděli, ani o mnohé kusy, kteří jsou v něm, nikdy nejednali, ani zmínky s kým měli; to k naší cti i k naší víře béřeme a na naši duši; než pokudž rozumíme, že jest neobyčejný a podlé řádu země této ani udělaný ani spůsobený.“ — Nicméně vložen jest zápis ten do desk dvorských i zemských, když r. 1490 Jan Korvín práva svého postoupil králi Vladislavovi. Avšak král Vladislav vyrovnav se s knížaty Minstrberskými, kázal jej r. 1495 vymazati z desk spůsobem, jakž dí Všehrd, novým a při dskách neobyčejným. Ve dskách dvorských (kdež zápis proto vložen, že Poděbrady i Kosto- mlaty byly jsou původně manství korunní) podnes vidí se, kterak onen zápis učiněn jest neznatedlným. (Emler). — Por. Palackého Dějiny. V. 1. str. 286. Proměna 16. Co se zde o proměně píše, patrně na nic jiného se nevztahuje než na Všehrda samého, jenž vůbec trpkou stížnost vede, že bez slyšení byl úřadu místopísařského zbaven. Nález a zápis zde připomenutý bez pochyby jest onen, o kterémž mluví v VIII. 11. (Jest nález panský o tom). Proměna 17. Snešení o českém psání desk z r. 1495 viz svrchu str. 493. — Str. 440. A ten jest měl viece než Hlubokú s Pardu- bicemi etc. — Všehrd ukazuje tu na majetníky rozsáhlých statků v Čechách a na Moravě, a sice na pana Viléma z Pernšteina, nejv. hofmistra, jenž měl „Hlubokú s Pardubicemi“, na pana Jana z Šeln- berka, nejv. kancléře („Kostomlaty s Troskami“), na pana Jindřicha ze Hradce, nejv. komornika („Teleč s Slavonicemi“), na pana Petra z Rožm berka („Krumlov se Soběslaví“), konečně na pana Půtu z Risenberka, nejv. sudího („Švihov s Rúdnicí.“) Str. 444. Kněz Michal od sv. Jiljí. Příhoda kněze Michala, faráře pod obojí u sv. Jiljí na Starém Městě Pražském, rozeného Poláka (kterýž byl veliká příčina, že jest byl král Vladislav králem v Čechách), obšírně vypsána jest od kněze Vácslava z Slaného, faráře svatovalen- tinského. (Staří let. čeští 503.) Viněn byl s jinými faráři Pražskými pod obojí, že podněcuje lid k nepokojům, i vězen jest na Karlštejně, až tam i zemřel po vazbě desetinedělní (dne 2. Nov. 1480). Obecné bylo domnění, že zemřel utrápen mukami, ač tomu tak nebylo, a že předními původy té jeho smrti byl Waitmilar, mincmistr, a Oppl z Victum, Duriňk, maršálek královský. K těm také Všehrd ukazuje, an se ptá: „Kde jsú ti úkladníci? Sotva již jednoho nebo najviece dvú z té rady vidiemy, a těch co čeká neviemy!“ — „Jednomu hlava prknem sražena — dí letopisec — a druhý hlizú udáven.
Strana 517
517 Oppel z Victum zemřel r. 1486, Beneš Krabice z Weitmile (Weit- milar) r. 1496. (O knězi Michalovi viz Palackého Dějiny V. 1. str. 201.) — Snad že k těmto dvěma osobám vztahuje se i rčení Všehrdovo, napřed na str. 438 položené: „Dopúštieť bóh zlé na dobré dosti dlúho, ale nikdy do konce dobrých neopúštie; neb jest tak i přísahal a slíbil, a jest v slibiech svých vždycky pravý nalezen, a viděli jsmy to očima svýma nedávno!“ A jiné, v knihách III. 13., I. rec. položené: „A viec poviem, čemu se diviti budeš: Pod při- krytím moci a bez póhonu i bez súdu pomstú již sahají, před vinú i žalobú jako róže hněvem se červenajíce a žádostí krvé nevinné kly kancovými ostře nevinné sečí, úkladem chvátajíce již beze všeho i studu i súdu. — Čehož jsme se my již ne od kniežat, ne od králóv, neviem od koho a od jakých cizozemcóv, dočkali!“ Zavřenie všech knih. Str. 453. Máte urození páni, páni z Postupic... Tato mluva k pánům z Postupic jedna chválořeč jest o znamenitém rodu tomto. Slaveni jsou tu páni z Postupic právě pro takové zásluhy, kterých jinému panstvu toho času na mnoze chybělo. Věhlas a patriotismus, kterými se vyznamenávali páni tito, nemohl nalézti výmluvnějšího vy- psání, jež zároveň jest zrcadlem celé té zajímavé doby. Jmenovitě tu vidno, že Všehrd, tak jako vůbec brojil proti všemu což bylo ne- spravedlivé, ostře zamítal a zavrhoval obtěžování obecného lidu novými a divnými nálezky panstva i rytířstva. Str. 458. K teréžto knihy.... Napovídá zde Všehrd, že by psáti chtěl podobné dílo o právích obecných, t. j. o právu římském, pokud toho času platné bylo, „co se jest po všem světě u všech lidí za staradávna držalo a ještě se u některých drží. Str. 459. To jest, čehož jsú..... Což tuto od Všehrda pověděno, rozuměj se o přípravách ke složení a sepsání „Zřízení Zemského“. Hlasové po správném zákonníku zemského práva ozý- vali se kolik let před r. 1500, kdež konečně „Zřízení“ Vladisla- vovské dokonáno. Již s jara r. 1497, hned jak se král vrátil z Uher, ustanoveno na sněmu, „aby najprvé tato naše svolení a k tomu ná- lezové obecní staří i noví, aby při dskách byli v jedny knihy sepsáni a kdož by kolivěk toho žádal, aby každému čteni byli, čehož by kdo žádal, (aby se tím lidé uměli spravovati), a jednú v roce při sv. Vácslavě aby čteni byli všem vóbec. A ta svolení a nálezové aby dána byla tisknúti, aby je každý k své potřebě měl a kúpiti mohl.“ (I. Wenc. Hyndrak. A. 30. — Arch. V. 465). — Na toto snešení a na podobné povolává se sněm dne 27. Aug. 1499 držaný, an dí: „V předešlých časích na tom zuostáno, aby páni i také rytieřstvo sjeli se v témdni po sv. Jeronymu na hrad Pražský, a tu aby v to nahlédli, což se nálezóv dotýče vóbec, aby to vybráno bylo což jest potřebného, a v jedny knihy vepsáno, a to již potomně a budoucně
517 Oppel z Victum zemřel r. 1486, Beneš Krabice z Weitmile (Weit- milar) r. 1496. (O knězi Michalovi viz Palackého Dějiny V. 1. str. 201.) — Snad že k těmto dvěma osobám vztahuje se i rčení Všehrdovo, napřed na str. 438 položené: „Dopúštieť bóh zlé na dobré dosti dlúho, ale nikdy do konce dobrých neopúštie; neb jest tak i přísahal a slíbil, a jest v slibiech svých vždycky pravý nalezen, a viděli jsmy to očima svýma nedávno!“ A jiné, v knihách III. 13., I. rec. položené: „A viec poviem, čemu se diviti budeš: Pod při- krytím moci a bez póhonu i bez súdu pomstú již sahají, před vinú i žalobú jako róže hněvem se červenajíce a žádostí krvé nevinné kly kancovými ostře nevinné sečí, úkladem chvátajíce již beze všeho i studu i súdu. — Čehož jsme se my již ne od kniežat, ne od králóv, neviem od koho a od jakých cizozemcóv, dočkali!“ Zavřenie všech knih. Str. 453. Máte urození páni, páni z Postupic... Tato mluva k pánům z Postupic jedna chválořeč jest o znamenitém rodu tomto. Slaveni jsou tu páni z Postupic právě pro takové zásluhy, kterých jinému panstvu toho času na mnoze chybělo. Věhlas a patriotismus, kterými se vyznamenávali páni tito, nemohl nalézti výmluvnějšího vy- psání, jež zároveň jest zrcadlem celé té zajímavé doby. Jmenovitě tu vidno, že Všehrd, tak jako vůbec brojil proti všemu což bylo ne- spravedlivé, ostře zamítal a zavrhoval obtěžování obecného lidu novými a divnými nálezky panstva i rytířstva. Str. 458. K teréžto knihy.... Napovídá zde Všehrd, že by psáti chtěl podobné dílo o právích obecných, t. j. o právu římském, pokud toho času platné bylo, „co se jest po všem světě u všech lidí za staradávna držalo a ještě se u některých drží. Str. 459. To jest, čehož jsú..... Což tuto od Všehrda pověděno, rozuměj se o přípravách ke složení a sepsání „Zřízení Zemského“. Hlasové po správném zákonníku zemského práva ozý- vali se kolik let před r. 1500, kdež konečně „Zřízení“ Vladisla- vovské dokonáno. Již s jara r. 1497, hned jak se král vrátil z Uher, ustanoveno na sněmu, „aby najprvé tato naše svolení a k tomu ná- lezové obecní staří i noví, aby při dskách byli v jedny knihy sepsáni a kdož by kolivěk toho žádal, aby každému čteni byli, čehož by kdo žádal, (aby se tím lidé uměli spravovati), a jednú v roce při sv. Vácslavě aby čteni byli všem vóbec. A ta svolení a nálezové aby dána byla tisknúti, aby je každý k své potřebě měl a kúpiti mohl.“ (I. Wenc. Hyndrak. A. 30. — Arch. V. 465). — Na toto snešení a na podobné povolává se sněm dne 27. Aug. 1499 držaný, an dí: „V předešlých časích na tom zuostáno, aby páni i také rytieřstvo sjeli se v témdni po sv. Jeronymu na hrad Pražský, a tu aby v to nahlédli, což se nálezóv dotýče vóbec, aby to vybráno bylo což jest potřebného, a v jedny knihy vepsáno, a to již potomně a budoucně
Strana 518
518 aby držáno bylo za právo“. (Arch. V. 495). — Komissí sněmovní, kteréž také vládyka Rendl z Aušavy členem byl, dokonala práci svou tak, že již r. 1500 „Zřízení zemské“ tiskem vyjíti mohlo. — Z postupu toho vidno jest, že živě uznávána jest potřeba psaného a budoucně vůbec platného zákonníka, čehož po tu dobu nebylo, pak že nálezy sněmovní a soudní pokládány za jediné pravý pramen zákonův, a že konečně potřebí důkladného vyhlášení takového zakon- níka, k čemuž ovšem nepostačoval starobylý prostředek veřejného předčítání, a k čemuž právě dobře se hodil tisk nově nalezený. — Divnoť ostatně, kterak Všehrd vytýká, jakoby sněm neznal cesty k takovému sepsání Zákonův; kdežto přece sněm jiného zření neměl než k nálezům a ke dskám, nálezy obsahujícím, zrovna tak jako sám Všehrd činil při spisování svého díla! Ku konci buď zde postaven seznam nejvyšších úředníků zem- ských, kteří za doby Všehrdovy byli v úřadech. Jsou to tito: Nejv. purkrabí Jan Jenec z Janovic a z Petršpurka (1470 až 1503), Jindřich ze Hradce (1503—1507). Nejv. komorník: Jan Tovačovský z Cimburka (1479—1483), Jindřich ze Hradce (1485—1503), Jan z Šelnberka (1503—1507). Nejv. sudí: Jan Tovačovský z Cimburka (1475—1479), Půta Švihovský z Risenberka (1479—1504). Nejv. písař: Mikuláš Svitáček z Lantšteina (1468 -1484), Jan z Roupova (1485—1493, 4. Junia), ...... Mikuláš Hořický z Hořic a na Pecce (1497, 20. Julia). Nejv. kancléř: Jan z Šelnberka (1480—1503). Místokomorník: Leva z Mašťova 1474, Albrecht Ojíř z Očedělic 1485, Vácslav ze Svárova 1487, Aleš z Košetic 1488, 1489, a j. Mistosudí: Albrecht Ojíř z Očedělic 1478, Leva z Mašťova 1480—1483 .... Mistopísař: Jan z Plané (Plána) 1457.-1477, Ondřej z Tě- šínova (Ondráček) 1477—1492, Viktorin ze Všehrd 1493—1497, Vácslav Hyndrák z Habrové 1497—1504. Se-
518 aby držáno bylo za právo“. (Arch. V. 495). — Komissí sněmovní, kteréž také vládyka Rendl z Aušavy členem byl, dokonala práci svou tak, že již r. 1500 „Zřízení zemské“ tiskem vyjíti mohlo. — Z postupu toho vidno jest, že živě uznávána jest potřeba psaného a budoucně vůbec platného zákonníka, čehož po tu dobu nebylo, pak že nálezy sněmovní a soudní pokládány za jediné pravý pramen zákonův, a že konečně potřebí důkladného vyhlášení takového zakon- níka, k čemuž ovšem nepostačoval starobylý prostředek veřejného předčítání, a k čemuž právě dobře se hodil tisk nově nalezený. — Divnoť ostatně, kterak Všehrd vytýká, jakoby sněm neznal cesty k takovému sepsání Zákonův; kdežto přece sněm jiného zření neměl než k nálezům a ke dskám, nálezy obsahujícím, zrovna tak jako sám Všehrd činil při spisování svého díla! Ku konci buď zde postaven seznam nejvyšších úředníků zem- ských, kteří za doby Všehrdovy byli v úřadech. Jsou to tito: Nejv. purkrabí Jan Jenec z Janovic a z Petršpurka (1470 až 1503), Jindřich ze Hradce (1503—1507). Nejv. komorník: Jan Tovačovský z Cimburka (1479—1483), Jindřich ze Hradce (1485—1503), Jan z Šelnberka (1503—1507). Nejv. sudí: Jan Tovačovský z Cimburka (1475—1479), Půta Švihovský z Risenberka (1479—1504). Nejv. písař: Mikuláš Svitáček z Lantšteina (1468 -1484), Jan z Roupova (1485—1493, 4. Junia), ...... Mikuláš Hořický z Hořic a na Pecce (1497, 20. Julia). Nejv. kancléř: Jan z Šelnberka (1480—1503). Místokomorník: Leva z Mašťova 1474, Albrecht Ojíř z Očedělic 1485, Vácslav ze Svárova 1487, Aleš z Košetic 1488, 1489, a j. Mistosudí: Albrecht Ojíř z Očedělic 1478, Leva z Mašťova 1480—1483 .... Mistopísař: Jan z Plané (Plána) 1457.-1477, Ondřej z Tě- šínova (Ondráček) 1477—1492, Viktorin ze Všehrd 1493—1497, Vácslav Hyndrák z Habrové 1497—1504. Se-
Strana 519
ZNÁMÍ RUKOPISOVÉ DÍLA VŠEHRDOVA. A. Kterýchž jsme užíti mohli osobně. Pražský universitní (Klementinský.) Sign. XVII. C. 42. Malé folio, listy nečíslované. Opis z konce XVI. stol., zají- mavý tím, že náleží k recensí první a že druhá ruka zkorrigovala jej venkoncem podle recensí královské. Porovnavatel byl C. T. Hora- vinus. Na závěrku postaveno jest datum: „1499 Sabbati Wamberk die Sancti Augustini.“ (Ještě jiné datum nalezá se tam na samém konci kněh devátých: „Letha Božieho 1501 w weliky Pátek przed hodem Welikonocznym na Hradczy.“) Universitní Pražský (Klementinský) první. Sign. XVII. C. 31. (někdy kan. Pešiny z Čechorodu: Ex libris Czechorodianis 1672, po něm Conventus Woborzistensis Ord. Sti. Pauli primi ere- mitæ 1739). Velké folio na papíře, listů 203. — Předmluvy nemá žádné; kapitol neznačí čísly, ovšem nadpisy. Na listu 55 b) při závěrku III. knih napsáno: „Anno 1514 feria Abdonis,“ na listu 181 při zavření VIII. knih: „Konec 1517 letha psany jsú v lantsskrunie“, konečně na listu 197 před „Zavřením všech knih“: „A na tom jest dewátým a posledním kniehám konec o práwiech zemie czeské ucziněn. A psán leta božieho 1517 v úterý u wigilgi S. aposstolow Ssimonisse a Judy.“ Křižovnický Pražský. Sign. XXII. A. 3. Kodex tento (papírový ve 4°) napřed obsahuje sbírku nálezův vládyky Ojíře z Očedělíc; načež následuje Všehrd pod titulem: „O práviech země czeské mistra Viktorina ze Všehrd počínají se knihy prvnie.“ Text spisu Všehrdova v tomtu kodexu divně jest složen. Předmluva zní k pánům Kostkům (rec. I.), knihy I. II. III. pak až do kap. „O roz- ličnosti póhonóv“ náležejí k rec. královské, načež u prostřed té kapitoly počíná zase text recensí I. a jde až do konce celého spisu.
ZNÁMÍ RUKOPISOVÉ DÍLA VŠEHRDOVA. A. Kterýchž jsme užíti mohli osobně. Pražský universitní (Klementinský.) Sign. XVII. C. 42. Malé folio, listy nečíslované. Opis z konce XVI. stol., zají- mavý tím, že náleží k recensí první a že druhá ruka zkorrigovala jej venkoncem podle recensí královské. Porovnavatel byl C. T. Hora- vinus. Na závěrku postaveno jest datum: „1499 Sabbati Wamberk die Sancti Augustini.“ (Ještě jiné datum nalezá se tam na samém konci kněh devátých: „Letha Božieho 1501 w weliky Pátek przed hodem Welikonocznym na Hradczy.“) Universitní Pražský (Klementinský) první. Sign. XVII. C. 31. (někdy kan. Pešiny z Čechorodu: Ex libris Czechorodianis 1672, po něm Conventus Woborzistensis Ord. Sti. Pauli primi ere- mitæ 1739). Velké folio na papíře, listů 203. — Předmluvy nemá žádné; kapitol neznačí čísly, ovšem nadpisy. Na listu 55 b) při závěrku III. knih napsáno: „Anno 1514 feria Abdonis,“ na listu 181 při zavření VIII. knih: „Konec 1517 letha psany jsú v lantsskrunie“, konečně na listu 197 před „Zavřením všech knih“: „A na tom jest dewátým a posledním kniehám konec o práwiech zemie czeské ucziněn. A psán leta božieho 1517 v úterý u wigilgi S. aposstolow Ssimonisse a Judy.“ Křižovnický Pražský. Sign. XXII. A. 3. Kodex tento (papírový ve 4°) napřed obsahuje sbírku nálezův vládyky Ojíře z Očedělíc; načež následuje Všehrd pod titulem: „O práviech země czeské mistra Viktorina ze Všehrd počínají se knihy prvnie.“ Text spisu Všehrdova v tomtu kodexu divně jest složen. Předmluva zní k pánům Kostkům (rec. I.), knihy I. II. III. pak až do kap. „O roz- ličnosti póhonóv“ náležejí k rec. královské, načež u prostřed té kapitoly počíná zase text recensí I. a jde až do konce celého spisu.
Strana 520
520 Opis dokonán jest r. 1524. (Finis anno Domini MXXIIII. feria quinta ante Reliquiarum.) Dvorský Ambrasský. Rukopis tento, v cís. dvorské bibliotéce Vídenské signaturou 7696 (jur. civ. 37) znamenaný, po- chází ze sbírek Ambrasských. Na přední desce vytlačen jest r. 1552. Vazba bělokožená; spony odtrženy. Na hřbetě novější nápis: Victo- rini de Wschehrd Jura regni Bohemiæ 397. — Nadpisy hlav: Naj- jasnějšiemu kniežeti a pánu, panu Vladislavovi etc. Na závěrku čte se registrum věcné, při jiných opisech neobyčejné, u nás vytištěné na str. 461—468. Počáteční litery při hlavách slabě naznačeny, k vůli illuminování sice neprovedenému. Knihy dělí se na „hlavy“ Rukopis pěkný, ale od písaře řemeslníka nedosti správně zhotovený: někde vynechány řádky celé, jinde řádek dvakráte psán. Kinský z r. 1515, nyní universitní Pražský F. VI. 2. Obsa- huje text Vladislavovský a důležitý jest hlavně tím, že po něm upra- veno vydání Hankovo z r. 1841. (Rukopisu toho neměli jsme sice v rukou, že však základem jest vydání Hankova, stavíme jej mezi rukopisy od nás užité.) Universitní Pražský (Klementinský) druhý. XVII. B. 9. Veliké folio, listův 661 v tuhé vazbě. Opis tento zhotoven jest 1593 skrze Jana Wencelina Boleslavského v městě Hradci Králové nad Labem a dokonán toho roku „v auterey po S. Petru v okovách.“ — Zajímavá jest předmluva, ješto zní prostě beze všech vztahů ani k pánům z Postupic ani ke králi Vladislavovi. Knihy rozděleny jsou na „hlavy“. Znám byl již Procházkovi. Zieglerovsko-Chrudimský. Folio v tuhých dskách. Obsah bez předmluvy, rozdělení na knihy a hlavy. Recensí Vladi- slavská, opis ze samého konce XVI. století. V Museu Chrudimském. B. Kterých známe ze zpráv jiných. Lobkovický Pražský I. (v bibliotéce knížat z Lobkovic v Praze.) Podle připsání pánům Kostkům — recensí I. (Hanka). Lobkovický Roudnický, I. recensí první, datovaný roku 1533. (Hanka.) Vídenský, recensí první, z r. 1510. Hanka nic bližšího o rukopisu tomto nepraví; nepochybně však míní onen kodex, o němž hned Balbin praví, žeť to „liber est præstantissimus et inventu rarissimus.“ Ten se nalezal v dvorské bibliothéce císařské. Přepyšský, recensí první, chovaný někdy ve faře Přepyšské na Opočensku, kdež ho však dle osobní poptávky naší od více jak třidceti let není. Znám byl Hankovi r. 1840. Musejní, recensí první, avšak bez přípisu. (Hanka.) Lobkovický Pražský II. a Lobkovický Pražský III. Bez přípisu, avšak textu Vladislavovského. Oba tyto rukopisy tím
520 Opis dokonán jest r. 1524. (Finis anno Domini MXXIIII. feria quinta ante Reliquiarum.) Dvorský Ambrasský. Rukopis tento, v cís. dvorské bibliotéce Vídenské signaturou 7696 (jur. civ. 37) znamenaný, po- chází ze sbírek Ambrasských. Na přední desce vytlačen jest r. 1552. Vazba bělokožená; spony odtrženy. Na hřbetě novější nápis: Victo- rini de Wschehrd Jura regni Bohemiæ 397. — Nadpisy hlav: Naj- jasnějšiemu kniežeti a pánu, panu Vladislavovi etc. Na závěrku čte se registrum věcné, při jiných opisech neobyčejné, u nás vytištěné na str. 461—468. Počáteční litery při hlavách slabě naznačeny, k vůli illuminování sice neprovedenému. Knihy dělí se na „hlavy“ Rukopis pěkný, ale od písaře řemeslníka nedosti správně zhotovený: někde vynechány řádky celé, jinde řádek dvakráte psán. Kinský z r. 1515, nyní universitní Pražský F. VI. 2. Obsa- huje text Vladislavovský a důležitý jest hlavně tím, že po něm upra- veno vydání Hankovo z r. 1841. (Rukopisu toho neměli jsme sice v rukou, že však základem jest vydání Hankova, stavíme jej mezi rukopisy od nás užité.) Universitní Pražský (Klementinský) druhý. XVII. B. 9. Veliké folio, listův 661 v tuhé vazbě. Opis tento zhotoven jest 1593 skrze Jana Wencelina Boleslavského v městě Hradci Králové nad Labem a dokonán toho roku „v auterey po S. Petru v okovách.“ — Zajímavá jest předmluva, ješto zní prostě beze všech vztahů ani k pánům z Postupic ani ke králi Vladislavovi. Knihy rozděleny jsou na „hlavy“. Znám byl již Procházkovi. Zieglerovsko-Chrudimský. Folio v tuhých dskách. Obsah bez předmluvy, rozdělení na knihy a hlavy. Recensí Vladi- slavská, opis ze samého konce XVI. století. V Museu Chrudimském. B. Kterých známe ze zpráv jiných. Lobkovický Pražský I. (v bibliotéce knížat z Lobkovic v Praze.) Podle připsání pánům Kostkům — recensí I. (Hanka). Lobkovický Roudnický, I. recensí první, datovaný roku 1533. (Hanka.) Vídenský, recensí první, z r. 1510. Hanka nic bližšího o rukopisu tomto nepraví; nepochybně však míní onen kodex, o němž hned Balbin praví, žeť to „liber est præstantissimus et inventu rarissimus.“ Ten se nalezal v dvorské bibliothéce císařské. Přepyšský, recensí první, chovaný někdy ve faře Přepyšské na Opočensku, kdež ho však dle osobní poptávky naší od více jak třidceti let není. Znám byl Hankovi r. 1840. Musejní, recensí první, avšak bez přípisu. (Hanka.) Lobkovický Pražský II. a Lobkovický Pražský III. Bez přípisu, avšak textu Vladislavovského. Oba tyto rukopisy tím
Strana 521
521 se vyznamenávají, že kniha devátá připsána jest zvláště panu Albrechtovi Libšteinskému z Kolovrat — „Albrechtovi z Libšteina a na Mělníce“ — nejv. kancléři království českého v létech 1503 až 1510, jenž byl osobní příznivec Všehrdův, jak z životopisu vě- domo. — Rukopisové tito byli prvé v rukou p. Putzlachera (Hanka, Palacký). Lobkovický Roudnický II., vážný tím, že obsahuje nej- prvnější opis textu Vladislavovského, anť pochází z r. 1511. (Hanka.) Pražský universitní (Klementinský) III. Sig. F. VI. 122, exemplář velmi hezký a správný, z r. 1515, recensí Vladisla- vovské (Hanuš). Strahovský, recensí Vladislavovské (Hanka). Mikanský někdy professora Mikana, recensí Vladislavovské, z r. 1538 (Hanka). Litoměřický rec. Vladislavovské, beze všeho přípisu (Hanka). Pravoslavský rec. Vladislavovské, někdy v majetku Brožov- ského z Pravoslav (Hanka). Stankovský rec. Vladislavovské. (Hanka). Hauserovský, rec. Vladislavovské, v rukou někdy faráře Perúckého Hausera. (Hanka). Kinský, rec. Vladislavovské, v bibliotéce knížat Kinských. (Hanka). -
521 se vyznamenávají, že kniha devátá připsána jest zvláště panu Albrechtovi Libšteinskému z Kolovrat — „Albrechtovi z Libšteina a na Mělníce“ — nejv. kancléři království českého v létech 1503 až 1510, jenž byl osobní příznivec Všehrdův, jak z životopisu vě- domo. — Rukopisové tito byli prvé v rukou p. Putzlachera (Hanka, Palacký). Lobkovický Roudnický II., vážný tím, že obsahuje nej- prvnější opis textu Vladislavovského, anť pochází z r. 1511. (Hanka.) Pražský universitní (Klementinský) III. Sig. F. VI. 122, exemplář velmi hezký a správný, z r. 1515, recensí Vladisla- vovské (Hanuš). Strahovský, recensí Vladislavovské (Hanka). Mikanský někdy professora Mikana, recensí Vladislavovské, z r. 1538 (Hanka). Litoměřický rec. Vladislavovské, beze všeho přípisu (Hanka). Pravoslavský rec. Vladislavovské, někdy v majetku Brožov- ského z Pravoslav (Hanka). Stankovský rec. Vladislavovské. (Hanka). Hauserovský, rec. Vladislavovské, v rukou někdy faráře Perúckého Hausera. (Hanka). Kinský, rec. Vladislavovské, v bibliotéce knížat Kinských. (Hanka). -
Strana 522
MATERIAL ŽIVOTOPISNY. 1. 1479. (Decanatus mag. Wenceslai de Praga.) Mag. Wenceslao decanatum ferente anno a Messiæ natali 1479 die 29. Febr. ante Quatuor Tempora Quadragesimalia immediate sequentia examen baccalariandorum publice præsignifatum est et apertum omnium una magistrorum accedente voluntate. In crastino vero die Sabbati delecti sunt examinatores et decano adjuncti: Mag. Simon ex Chrudim, mag. Wenceslaus de Paczov, mag. Wenceslaus de Trzepsko, mag. Laurentius de Rokiczano. Qui quidem magistri hos baccalariandos, paulo inferius nominatim inscriptos, fideliter examinatos assumserunt, hocque ordine locaverunt, quorum primus: Benedictus de Zebrak, Laurentius de Krasonicz, Joannes Albus de Praga, Joannes Niger de Praga, Victorinus de Chrudim, Joannes de Thabor, Duchko de Wyklek, Duchko de Alta-Muta, Mathias de Glatowia, Jacobus de Verona, Nicolaus de Kamenicz dd. 20. Petrus de Skutecz. Item anno 1479 sub mag. Wenceslao de Paczow, Laurentius de Krasonicz, Joannes Albus de Praga, Victorinus de Chrudim, Joannes de Thabor, Duchko de Wyklek, Duchko de Alta-Muta feria quinta post dominicam Judica baccalarii artium sunt effecti. 1481. (Decanatus mag. Duchkonis ex Melnik.) Anno præmisso, scilicet 1481 ? Septembris rev. mag. Wenceslaus de Trzepsko, S. Michaelis in Civitate Antiqua plebanus, almæe univer- sitatis Pragensis rector, veluti legitimus dictæ universitatis, sede archiepiscopali vacante, cancellarius, ex privilegiis eidem universitati ab antiquo concessis, examen magistrandorum aperuit. Cui in propria etiam persona præsedit, sibique hos magistros, qui sequuntur, ad hoc opus coassumsit: Mag. Jacobum de Paczow, mag. Simonem de Chrudim, mag. Gregorium de Praga, mag. Laurentium de Rockyczano. Qui examinatos legitime eo, qui suscribitur, ordine locauerunt: Wenceslaus de Nova civitate Pragensi, Joannes de Blowicz, d. Victo- rinus de Chrudim. Martinus de Przyssymas. 1481. (Decanatus mag. Martini de Poczatek.) Item
MATERIAL ŽIVOTOPISNY. 1. 1479. (Decanatus mag. Wenceslai de Praga.) Mag. Wenceslao decanatum ferente anno a Messiæ natali 1479 die 29. Febr. ante Quatuor Tempora Quadragesimalia immediate sequentia examen baccalariandorum publice præsignifatum est et apertum omnium una magistrorum accedente voluntate. In crastino vero die Sabbati delecti sunt examinatores et decano adjuncti: Mag. Simon ex Chrudim, mag. Wenceslaus de Paczov, mag. Wenceslaus de Trzepsko, mag. Laurentius de Rokiczano. Qui quidem magistri hos baccalariandos, paulo inferius nominatim inscriptos, fideliter examinatos assumserunt, hocque ordine locaverunt, quorum primus: Benedictus de Zebrak, Laurentius de Krasonicz, Joannes Albus de Praga, Joannes Niger de Praga, Victorinus de Chrudim, Joannes de Thabor, Duchko de Wyklek, Duchko de Alta-Muta, Mathias de Glatowia, Jacobus de Verona, Nicolaus de Kamenicz dd. 20. Petrus de Skutecz. Item anno 1479 sub mag. Wenceslao de Paczow, Laurentius de Krasonicz, Joannes Albus de Praga, Victorinus de Chrudim, Joannes de Thabor, Duchko de Wyklek, Duchko de Alta-Muta feria quinta post dominicam Judica baccalarii artium sunt effecti. 1481. (Decanatus mag. Duchkonis ex Melnik.) Anno præmisso, scilicet 1481 ? Septembris rev. mag. Wenceslaus de Trzepsko, S. Michaelis in Civitate Antiqua plebanus, almæe univer- sitatis Pragensis rector, veluti legitimus dictæ universitatis, sede archiepiscopali vacante, cancellarius, ex privilegiis eidem universitati ab antiquo concessis, examen magistrandorum aperuit. Cui in propria etiam persona præsedit, sibique hos magistros, qui sequuntur, ad hoc opus coassumsit: Mag. Jacobum de Paczow, mag. Simonem de Chrudim, mag. Gregorium de Praga, mag. Laurentium de Rockyczano. Qui examinatos legitime eo, qui suscribitur, ordine locauerunt: Wenceslaus de Nova civitate Pragensi, Joannes de Blowicz, d. Victo- rinus de Chrudim. Martinus de Przyssymas. 1481. (Decanatus mag. Martini de Poczatek.) Item
Strana 523
523 anno supra dicto, feria 2. ante festum Galli Wenceslaus de Praga Nova, Jo. de Blowicz, Victorinus de Chrudim, Martinus de Przyssymas, sub rev. mag. Wenceslao de Trzepsko, artium facultatis rectore ac plebano s. Michaelis in Antiqua civitate Pragensi, licentiam de examine a præmemorato rectore susceperunt. 1483. (Dec. mag. Wenceslai Paczowiensis tertius) Sub mag. Jacobo de Paczow licentiati in artibus, Jo. de Blewicz, Victorinus de Chrudim, inceperunt in eisdem, et gradum magi- stralem ingenti cum gloria magnifice sunt consecuti die 30 mensis Januarii, qua celebratur festivitas gloriosi Joannis Chrysostomi, in sacrarum expositione scripturarum doctoris Græecorum quam fidelissimi. 1484. (Decanatus mag. Victorini Cornelii Chru- denensis), quem anno salutis nostræe 1484 sabbato ante Galli in plena universitatis convocatione omni eo ritu et ordine, quem hujus nostræe universitatis statuta declarant, suscepit. Cui eodem die additi sunt quatuor magistri lectionum pecuniarumque facultatis dispensatores collectoresque: Mag. Wenceslaus de Trepsko, mag. Gregorius de Praga, dispensatores; collectores: Mag. Duchko Melnicensis, mag. Paulus Zathensis (qui eodem anno rectorem universitatis gessit). Quamquam hodie plerique omnes decani solent eventus regni urbiumque istarum varios hujus libri paginis commendare, illos tamen ego, decreti publici rationem habens, consulto prætereo ; sola demum commoda incommodave, quæ me decanum gerente universitati ac suppositis universitatis obtigere, his chartis mandare par duxi, cujus in decanatu pauca quidem, at gravia omnia, omnia insolita, inaudita contigerunt. Atque ut ad ea tandem aliquando veniamus. exponam primum commoda, deinde incommoda totius universitatis. Determinatio baccalariorum ante per mgros reverendos jam me- moratos examinatorum facta est sub rev. mag. de Brny Mathia. Horum inscriptiones nominaque sunt haec: Wenceslaus Moravus de Hunga- ricali Broda, Matthaeus Sutoris e Chrudym Simonis, Jacobus de Pelřimow, Joannes Pieska, Joannes e Luthomysl, Joannes Blewicensis, Sslechta cognominatus, Adam de Benessow. Adhuc me decano sub tempus mensis Januarii per memet magistrorum facta est convocatio hujus consultationis causa: Sollici- tandus sit nec ne rector universitatis pro magistrandorum examine his temporibus aperiundo; in qua consultatione tantus omnium mgrorum consensus erat atque vox una omnibus, ut neminem habue- rimus contra. Missi sunt itaque luce statim sequenti ad gravissimum modestissimumque mag. Paulum, ea tempestate Pragensis studii moderatorem excellentissimum, hi magistri: Victorinus Corne- lius, artium facultatis decanus, mag. Gregorius, et mag. Joannes Pražak. Ubi profusis suis ac ceterorum mgrorum precibus rectoris mentem ad rem, quam petebant, facile inclinaverunt. Is itaque examen magistrandorum feria 6. ante festum Purificationis aperuit. Examinator primus ipse rector esse voluit, ad seque junxit Victo-
523 anno supra dicto, feria 2. ante festum Galli Wenceslaus de Praga Nova, Jo. de Blowicz, Victorinus de Chrudim, Martinus de Przyssymas, sub rev. mag. Wenceslao de Trzepsko, artium facultatis rectore ac plebano s. Michaelis in Antiqua civitate Pragensi, licentiam de examine a præmemorato rectore susceperunt. 1483. (Dec. mag. Wenceslai Paczowiensis tertius) Sub mag. Jacobo de Paczow licentiati in artibus, Jo. de Blewicz, Victorinus de Chrudim, inceperunt in eisdem, et gradum magi- stralem ingenti cum gloria magnifice sunt consecuti die 30 mensis Januarii, qua celebratur festivitas gloriosi Joannis Chrysostomi, in sacrarum expositione scripturarum doctoris Græecorum quam fidelissimi. 1484. (Decanatus mag. Victorini Cornelii Chru- denensis), quem anno salutis nostræe 1484 sabbato ante Galli in plena universitatis convocatione omni eo ritu et ordine, quem hujus nostræe universitatis statuta declarant, suscepit. Cui eodem die additi sunt quatuor magistri lectionum pecuniarumque facultatis dispensatores collectoresque: Mag. Wenceslaus de Trepsko, mag. Gregorius de Praga, dispensatores; collectores: Mag. Duchko Melnicensis, mag. Paulus Zathensis (qui eodem anno rectorem universitatis gessit). Quamquam hodie plerique omnes decani solent eventus regni urbiumque istarum varios hujus libri paginis commendare, illos tamen ego, decreti publici rationem habens, consulto prætereo ; sola demum commoda incommodave, quæ me decanum gerente universitati ac suppositis universitatis obtigere, his chartis mandare par duxi, cujus in decanatu pauca quidem, at gravia omnia, omnia insolita, inaudita contigerunt. Atque ut ad ea tandem aliquando veniamus. exponam primum commoda, deinde incommoda totius universitatis. Determinatio baccalariorum ante per mgros reverendos jam me- moratos examinatorum facta est sub rev. mag. de Brny Mathia. Horum inscriptiones nominaque sunt haec: Wenceslaus Moravus de Hunga- ricali Broda, Matthaeus Sutoris e Chrudym Simonis, Jacobus de Pelřimow, Joannes Pieska, Joannes e Luthomysl, Joannes Blewicensis, Sslechta cognominatus, Adam de Benessow. Adhuc me decano sub tempus mensis Januarii per memet magistrorum facta est convocatio hujus consultationis causa: Sollici- tandus sit nec ne rector universitatis pro magistrandorum examine his temporibus aperiundo; in qua consultatione tantus omnium mgrorum consensus erat atque vox una omnibus, ut neminem habue- rimus contra. Missi sunt itaque luce statim sequenti ad gravissimum modestissimumque mag. Paulum, ea tempestate Pragensis studii moderatorem excellentissimum, hi magistri: Victorinus Corne- lius, artium facultatis decanus, mag. Gregorius, et mag. Joannes Pražak. Ubi profusis suis ac ceterorum mgrorum precibus rectoris mentem ad rem, quam petebant, facile inclinaverunt. Is itaque examen magistrandorum feria 6. ante festum Purificationis aperuit. Examinator primus ipse rector esse voluit, ad seque junxit Victo-
Strana 524
524 rinum Cornelium decanum, mag. Jacobum de Pacow, mag. Wence- slaum de Třepsko, mag. Wenceslaum de Praga. In illud autem examen hæ quatuor personæ descenderunt: Joannes de Wlassim, Mathias de Pelřimow, Jacobus de Střiebro, Duccho Brodensis. Con- fecto igitur examine de locis, quo scilicet ordine alterum alter sequatur, grandis est quaestio ipsos inter examinatores suborta. Aliis siquidem par visum est, eum ordinem teneant, quo in examen venerunt; alii justum esse rati sunt, pro cujusque ingenio doctrinaque singulis loca conferre. Utcunque tamen actum fuit; hoc ordine, quo examinabantur loca suscepere: Joannes Wlassim primum, Mathias de Pelřimow secundum, Jacobus de Střiebro tertium, d. Ducchko Brodensis ultimum. Ex his duo ultimi, Jacobus scilicet de Strziebro et Duchko de Broda-bohemicali, determinaverunt ad gradum magisterii feria 2. post Palmas sub decano mag. Victorino Cornelio. II. 1483. My purkmistr a radda oznamujem tímto zápisem, že paní Barbora Janúškova s mistrem Viktorinem, se synem svým, vstúpivše do raddy přiznali se, že spolek s statky svými mocný uči- nili jsú tak: Ktož by koho živností přebyl, na toho aby všecek statek jeho, což jeho koli má, buď zde neb jinde, málo neb mnoho, mocně bez překážky všelikého člověka spadl. Actum feria VI post Ascens. Dom. Ao. LXXXIII sub magistro civ. Bartossio Krupin. (Ex Libro Contractuum Chrudimensi. Fol. K. XIX.) III. 1488. Wenceslaw de . . . . et Catherina, uxor eius, vendi- derunt eandem (domum, t. j. dům svobodný, vystavený v Starém Městě Pražském proti kuoru svatého Haštala, někdy Petříkův, písaře páně Zdeňkova ze Sternberka, potom Henrichův, purkrabí v Míšní, hraběte z Hertenšteynu a pána z Plavna) Victorino Wssehrdensi, procuratori ea tempestate camerariorum regni Bohemiæ et ingrossa- tori tabularum ejusdem regni, pro centum quatuor sex. gr. pecuniarum promptarum, die facundissimi deorum nuncii Mercurii, anno salutis octogesimo octavo supra millesimum et quater centesimum, Wladislao Bohemiæ regnatore tam iustissimo ac æquissimo quam nobilissimo. IV. 1489. Dec. 31. Bohuslaus Hassisteinius Victorino de Wssehrd S. D. Cecinimus nuper de moribus patriæ, Satyros imitati, etsi præter consuetudinem Satyræ in initio precatione ad S. Wenceslaum usi sumus. Quos versiculos tibi dicare constitui, qui
524 rinum Cornelium decanum, mag. Jacobum de Pacow, mag. Wence- slaum de Třepsko, mag. Wenceslaum de Praga. In illud autem examen hæ quatuor personæ descenderunt: Joannes de Wlassim, Mathias de Pelřimow, Jacobus de Střiebro, Duccho Brodensis. Con- fecto igitur examine de locis, quo scilicet ordine alterum alter sequatur, grandis est quaestio ipsos inter examinatores suborta. Aliis siquidem par visum est, eum ordinem teneant, quo in examen venerunt; alii justum esse rati sunt, pro cujusque ingenio doctrinaque singulis loca conferre. Utcunque tamen actum fuit; hoc ordine, quo examinabantur loca suscepere: Joannes Wlassim primum, Mathias de Pelřimow secundum, Jacobus de Střiebro tertium, d. Ducchko Brodensis ultimum. Ex his duo ultimi, Jacobus scilicet de Strziebro et Duchko de Broda-bohemicali, determinaverunt ad gradum magisterii feria 2. post Palmas sub decano mag. Victorino Cornelio. II. 1483. My purkmistr a radda oznamujem tímto zápisem, že paní Barbora Janúškova s mistrem Viktorinem, se synem svým, vstúpivše do raddy přiznali se, že spolek s statky svými mocný uči- nili jsú tak: Ktož by koho živností přebyl, na toho aby všecek statek jeho, což jeho koli má, buď zde neb jinde, málo neb mnoho, mocně bez překážky všelikého člověka spadl. Actum feria VI post Ascens. Dom. Ao. LXXXIII sub magistro civ. Bartossio Krupin. (Ex Libro Contractuum Chrudimensi. Fol. K. XIX.) III. 1488. Wenceslaw de . . . . et Catherina, uxor eius, vendi- derunt eandem (domum, t. j. dům svobodný, vystavený v Starém Městě Pražském proti kuoru svatého Haštala, někdy Petříkův, písaře páně Zdeňkova ze Sternberka, potom Henrichův, purkrabí v Míšní, hraběte z Hertenšteynu a pána z Plavna) Victorino Wssehrdensi, procuratori ea tempestate camerariorum regni Bohemiæ et ingrossa- tori tabularum ejusdem regni, pro centum quatuor sex. gr. pecuniarum promptarum, die facundissimi deorum nuncii Mercurii, anno salutis octogesimo octavo supra millesimum et quater centesimum, Wladislao Bohemiæ regnatore tam iustissimo ac æquissimo quam nobilissimo. IV. 1489. Dec. 31. Bohuslaus Hassisteinius Victorino de Wssehrd S. D. Cecinimus nuper de moribus patriæ, Satyros imitati, etsi præter consuetudinem Satyræ in initio precatione ad S. Wenceslaum usi sumus. Quos versiculos tibi dicare constitui, qui
Strana 525
525 et nostri amicissimus es et bonarum artium percupidus. Ceterum cave, ne in publicum exeant: Non sunt enim huiusmodi, ut in arce, tanquam Minerva Phidiæ, poni possint. Continent etiam pleraque, quæ sibi ipsis male conscii fortassis in se dicta putarent. Quamquam enim ego neminem nomino, atque ideo, ut ille ait, „irasci mihi nemo possit, nisi quis ante de se velit confiteri“: vereor tamen tacitas eorum suspiciones, quos offendere hoc tempore periculosum est. Neque præterea judicium vulgi hac in re magnifacio, quoniam et laude populari extolli et vituperio frangi, æque leve est: sed te solo con- tentus sum, a quo probari et improbari jucundissimum mihi erit. Utrum enim horum feceris, id te optimo atque amantissimo animo facturum certe scio. Vale. Datum in ædibus nostris pridie Kalendas Januarii Anni 1490. V. 1490. Jan. Victorinus de Wssehrd domino Bohu- slao de Hassistein S. D. Quam gratæ mihi fuerunt literæ tuæ, Bohuslae, Musarum et eloquentiæ princeps, nequeo satis explicare, quibus benevolentiam erga me tuam non signicasti modo, sed etiam liquido declarasti : Quippe Satyram nostra tempora et mores notantem (quam nuper excudisti) et mihi dedicas et judiciolo meo examinandam pensitandamque permittis, vulgi, "quod interdum (ut Flaccus ait) nil rectum videt“, non contentus judicio. Tanquam igitur animi tui erga me voluntatem nulla unquam temporum diuturnitate obliterari aut e mente mea eradi patiar: quin etiam, quam referre non possum, habebo, dum spiritus hos reget artus, gratiam. Sed nunc ad Satyræe judicium redeo, in quo alium quemvis doctiorem ac literatiorem periclitari velim potius quam me. Quantula enim sit in me vis ingenii, quantula doctrinæ exercitationisque, ipse vides: Neque vero adeo impudens, adeoque perditus videri studeo, quo aliquid, cuius plane conscius mihi non sum, temere arroganterque (id quod nonnulli faciunt,) mihi vendicare præsumam, sed neque in re literaria me certe in secundis tertiisque, quod Ciceroni pulchrum videbatur, consistere puto, sed eum me potius esse volo, quem Fabius intelligit, cum ait: „Nemo tamen reperitur, qui studio nihil sit consequutus.“ Sic itaque mihi conscius Satyram tuam discutere, deque ipsa pronunciare minime auderem, nisi ipse id fieri et velis et jubeas, cuius imperio repugnare nefas esse putavi. Dicto itaque parens, Satyram tuam (quam mihi non legisse solum ac relegisse, sed etiam quam optime edidicisse et utile et jucundum fuerat) multum habere salis et fellis judico, nec candoris minus, et quod Satyræ proprium est, ut mordaciter, ita verissime improbos hominum mores insectatur. Non enim fictum quicquam aut commenticium habet, aut quod aliquo teste probationeque indigeat. Luce clariora sunt, quæ committere gestiunt, quos acerbitas Satyræe stimulat et pungit. Carpit enim mordaci-veritati omnium fere Ordinum
525 et nostri amicissimus es et bonarum artium percupidus. Ceterum cave, ne in publicum exeant: Non sunt enim huiusmodi, ut in arce, tanquam Minerva Phidiæ, poni possint. Continent etiam pleraque, quæ sibi ipsis male conscii fortassis in se dicta putarent. Quamquam enim ego neminem nomino, atque ideo, ut ille ait, „irasci mihi nemo possit, nisi quis ante de se velit confiteri“: vereor tamen tacitas eorum suspiciones, quos offendere hoc tempore periculosum est. Neque præterea judicium vulgi hac in re magnifacio, quoniam et laude populari extolli et vituperio frangi, æque leve est: sed te solo con- tentus sum, a quo probari et improbari jucundissimum mihi erit. Utrum enim horum feceris, id te optimo atque amantissimo animo facturum certe scio. Vale. Datum in ædibus nostris pridie Kalendas Januarii Anni 1490. V. 1490. Jan. Victorinus de Wssehrd domino Bohu- slao de Hassistein S. D. Quam gratæ mihi fuerunt literæ tuæ, Bohuslae, Musarum et eloquentiæ princeps, nequeo satis explicare, quibus benevolentiam erga me tuam non signicasti modo, sed etiam liquido declarasti : Quippe Satyram nostra tempora et mores notantem (quam nuper excudisti) et mihi dedicas et judiciolo meo examinandam pensitandamque permittis, vulgi, "quod interdum (ut Flaccus ait) nil rectum videt“, non contentus judicio. Tanquam igitur animi tui erga me voluntatem nulla unquam temporum diuturnitate obliterari aut e mente mea eradi patiar: quin etiam, quam referre non possum, habebo, dum spiritus hos reget artus, gratiam. Sed nunc ad Satyræe judicium redeo, in quo alium quemvis doctiorem ac literatiorem periclitari velim potius quam me. Quantula enim sit in me vis ingenii, quantula doctrinæ exercitationisque, ipse vides: Neque vero adeo impudens, adeoque perditus videri studeo, quo aliquid, cuius plane conscius mihi non sum, temere arroganterque (id quod nonnulli faciunt,) mihi vendicare præsumam, sed neque in re literaria me certe in secundis tertiisque, quod Ciceroni pulchrum videbatur, consistere puto, sed eum me potius esse volo, quem Fabius intelligit, cum ait: „Nemo tamen reperitur, qui studio nihil sit consequutus.“ Sic itaque mihi conscius Satyram tuam discutere, deque ipsa pronunciare minime auderem, nisi ipse id fieri et velis et jubeas, cuius imperio repugnare nefas esse putavi. Dicto itaque parens, Satyram tuam (quam mihi non legisse solum ac relegisse, sed etiam quam optime edidicisse et utile et jucundum fuerat) multum habere salis et fellis judico, nec candoris minus, et quod Satyræ proprium est, ut mordaciter, ita verissime improbos hominum mores insectatur. Non enim fictum quicquam aut commenticium habet, aut quod aliquo teste probationeque indigeat. Luce clariora sunt, quæ committere gestiunt, quos acerbitas Satyræe stimulat et pungit. Carpit enim mordaci-veritati omnium fere Ordinum
Strana 526
526 delinquentes, ab alto magnatum sanguine insurgens, perque minus nobiles discurrens, sensim ad vulgus incertum usque descendit. Et merito! Nullum enim fere membrum in nostra Republica reperias, quod non fractum debilitatumque jaceat! Habet præterea Satyra grave in sententiis pondus, excultum in verbis splendorem, quæ pulchre translata rebus aptissime cohærent; ad hæc magnam in rebus probandi vim figurarum et sententiarum copiam non mediocrem, et quod maxime carmen huiusmodi decere videtur, libertatem pæne Lucillianam. Et ipsa tota, si quis eam paulo altius intueatur, quid aliud est, quam vitæ ingeniorumque eruditio? Siquidem per ea, quæ avare, superbe, luxuriose, sacrilege, versute, callide, vafre, fraudulenter ac dolose facta detestatur, quid fugiendum nobis, quidve sine contentione imitandum sit, docet quam apertissime. Plura in eius laudem dicere supersedeo, ne adulari magis videar, quam vere laudare. Hoc unum si addidero, orationi modum imponam: Felicem te nimium, Bohuslae, cui ingenium ipsâ naturâ potens studio doctrinaque contigit excoluisse! Non te poenitebit tot annos Bononiæ alibique in studia jugiter incumbentem tot sumtus fecisse, cum sapientiam eloquentiæ conjunctam omni patrimonio, omni- que censu hinc abstuleris præstantiorem! Fortunatam quoque Bohe- miam, sua si bona norit, quæ talem tantumque alumnum, prioribus (ut ego sentio) sæculis nunquam habitum, possideret! Hæc in tuam et Satyræ tuæ laudem dixisse sat erit: Neque enim is ego sum, qui me laudes tuas plene et pro merito æquare posse putem, neque te adeo popularis auræe cupiditate agitari scio, ut avide laudes tuas vel legere possis, vel audire. Quo vitio non Demosthenem solum, qui et sussurro aquæ delectabatur, sed etiam Tullium nostrum laboravisse legimus; hic enim ab Lucio Luceio sui nominis illustrationem petens, ea in re efficienda eum leges historiæ negligere hortatus est, atque amori suo plusculum etiam, quam veritas concedebat, largiri. A quo ego te vitio tantum abesse, quantum me ab Luceio, et multo magis quam ab Helenis seniores plebis abscessisse scio. Hæc sunt, quæ de Satyra tua homo parum ingeniosus, minus eruditus, amantissimus tamen et observantissimus tui, sensit: cuius judicium in partem accipias meliorem, precamur. Dat enim quod habet, et dedisset amplius, si res ampla doni similisque affectibus esset. Reliqua de Satyra, quæ lumen aliquod explanationemque desi- derant, alia epistola demonstrabit et quæret. Interea T. H. me totum utpote maiori et præceptori commendo. Vale et Victorinum tuum, ut coepisti, ama. Quod admones, Satyram privatos inter parietes contineri, ne dubita, fiet, ut jubes. V. F. Domi meæ mense Januario. VI. 1492. Victorinus de Wssehrd domino Bohuslao de Hassistein S. D. Statueram iam pridem, vir magnifice, H. T.
526 delinquentes, ab alto magnatum sanguine insurgens, perque minus nobiles discurrens, sensim ad vulgus incertum usque descendit. Et merito! Nullum enim fere membrum in nostra Republica reperias, quod non fractum debilitatumque jaceat! Habet præterea Satyra grave in sententiis pondus, excultum in verbis splendorem, quæ pulchre translata rebus aptissime cohærent; ad hæc magnam in rebus probandi vim figurarum et sententiarum copiam non mediocrem, et quod maxime carmen huiusmodi decere videtur, libertatem pæne Lucillianam. Et ipsa tota, si quis eam paulo altius intueatur, quid aliud est, quam vitæ ingeniorumque eruditio? Siquidem per ea, quæ avare, superbe, luxuriose, sacrilege, versute, callide, vafre, fraudulenter ac dolose facta detestatur, quid fugiendum nobis, quidve sine contentione imitandum sit, docet quam apertissime. Plura in eius laudem dicere supersedeo, ne adulari magis videar, quam vere laudare. Hoc unum si addidero, orationi modum imponam: Felicem te nimium, Bohuslae, cui ingenium ipsâ naturâ potens studio doctrinaque contigit excoluisse! Non te poenitebit tot annos Bononiæ alibique in studia jugiter incumbentem tot sumtus fecisse, cum sapientiam eloquentiæ conjunctam omni patrimonio, omni- que censu hinc abstuleris præstantiorem! Fortunatam quoque Bohe- miam, sua si bona norit, quæ talem tantumque alumnum, prioribus (ut ego sentio) sæculis nunquam habitum, possideret! Hæc in tuam et Satyræ tuæ laudem dixisse sat erit: Neque enim is ego sum, qui me laudes tuas plene et pro merito æquare posse putem, neque te adeo popularis auræe cupiditate agitari scio, ut avide laudes tuas vel legere possis, vel audire. Quo vitio non Demosthenem solum, qui et sussurro aquæ delectabatur, sed etiam Tullium nostrum laboravisse legimus; hic enim ab Lucio Luceio sui nominis illustrationem petens, ea in re efficienda eum leges historiæ negligere hortatus est, atque amori suo plusculum etiam, quam veritas concedebat, largiri. A quo ego te vitio tantum abesse, quantum me ab Luceio, et multo magis quam ab Helenis seniores plebis abscessisse scio. Hæc sunt, quæ de Satyra tua homo parum ingeniosus, minus eruditus, amantissimus tamen et observantissimus tui, sensit: cuius judicium in partem accipias meliorem, precamur. Dat enim quod habet, et dedisset amplius, si res ampla doni similisque affectibus esset. Reliqua de Satyra, quæ lumen aliquod explanationemque desi- derant, alia epistola demonstrabit et quæret. Interea T. H. me totum utpote maiori et præceptori commendo. Vale et Victorinum tuum, ut coepisti, ama. Quod admones, Satyram privatos inter parietes contineri, ne dubita, fiet, ut jubes. V. F. Domi meæ mense Januario. VI. 1492. Victorinus de Wssehrd domino Bohuslao de Hassistein S. D. Statueram iam pridem, vir magnifice, H. T.
Strana 527
527 quatenus non datur pedibus, vel literulis meis adire; sed conatus meos hactenus tabellariorum penuria fregit. Nunc autem frangere nullo pacto poterat, Joanne, tabularum curiæ scriba, viam huic pro- posito monstrante. Reducem ego te, Bohuslae, nobilium eruditissime, eruditorum nobilissime, post tot ac tantos tam magni orbis circuitus varios, populorum mores lustratos et urbes, in patriam domumque tuam revertisse gaudeo ! Doleo vero plurimum, me aspectu tuo tuisque confabulationibus suavissimis fraudari: unde nonnihil emolumenti lite- rarii me consequi posse certo scio. Discerem enim a te, quæ nuper pedibus oculisque lustraveras, oratione repræsentante, maria, insulas, fontes, flumina, lacus, montes, urbium terrarumque situs; varios præterea gentium diversarum mores cultusque, et alia id genus permulta scitu digna, quæ apud autores lectitans non satis intelligere valeo; te super his dissertante multo planius cognoscerem auscultando. Multis enim hæc legisse tantum, tibi vero et vidisse licuit, faciliorque et (mea quidem opinione) certior est rerum cognitio, quam inventione acquirimus, et experientia ea cognitione, quam consequimur per doctrinam. Qua duplici via omnem scientiam constare Aristoteles prodidit, inventione videlicet et doctrina. Utroque istorum modorum ego te cum antea semper, tum vero hoc tempore potissimum excellere et judicavi et prædicavi, judico et plane prædico nuncitoque. Ne salutis et felicis reditus tui ingratus, aut immemor animi tui erga me benevolentiæ . . . . . his te literis quoque haud magna cum re, non parva vero fide et integritate convenire statui. Et venissem profecto ipse perlibenter, sed „fata obstant, tristique palus inamabilis unda alligat etc.“ Scit enim M. T., scit purpuratorum nostrorum variam mutabili- tatem, quibus vix unquam a paribus, nedum ab inferioribus satis fieri potest. Huc accedit, ne a Satyrico nostro discedam etc. Adde, quod nostrum omnium, qui literarum studio flagramus, infelix genus est, convitiisque stupidorum patens: Qui si quid aliquando ex philosophiæ præceptis afferimus, id ipsum totum nobiscum et cum ipsa philosophia indignabundi contemnunt projiciuntque, "ex libris nos loqui“ (utor enim verbis eorum) cavillantes. Consueverunt præterea, quoscunque doctos eruditosque viderint, cuiuscunque ordinis illi fuerint, „latine sapientes“ nominitare. Vitio enim datur apud illos, esse doctos, esse eruditos, ita ut sæpenumero, si lucrum temporale attendas, nil didicisse sit longe fructuosius et magis gloriosum, quam multum in ludo literario promovisse. Gratissimum mihi fuit, quod me primum ex Venetiis verbis tuis per quendam mercatorem, deinde scriptis per epistolam salutare voluisti. Hæc ego semper maximi ducam, abs te, tali tantoque viro (quod sine adulatione dictum velimus) tam remotis terris salutari; a quo non salutari tantum, sed nominari etiam summum honorem reputo!
527 quatenus non datur pedibus, vel literulis meis adire; sed conatus meos hactenus tabellariorum penuria fregit. Nunc autem frangere nullo pacto poterat, Joanne, tabularum curiæ scriba, viam huic pro- posito monstrante. Reducem ego te, Bohuslae, nobilium eruditissime, eruditorum nobilissime, post tot ac tantos tam magni orbis circuitus varios, populorum mores lustratos et urbes, in patriam domumque tuam revertisse gaudeo ! Doleo vero plurimum, me aspectu tuo tuisque confabulationibus suavissimis fraudari: unde nonnihil emolumenti lite- rarii me consequi posse certo scio. Discerem enim a te, quæ nuper pedibus oculisque lustraveras, oratione repræsentante, maria, insulas, fontes, flumina, lacus, montes, urbium terrarumque situs; varios præterea gentium diversarum mores cultusque, et alia id genus permulta scitu digna, quæ apud autores lectitans non satis intelligere valeo; te super his dissertante multo planius cognoscerem auscultando. Multis enim hæc legisse tantum, tibi vero et vidisse licuit, faciliorque et (mea quidem opinione) certior est rerum cognitio, quam inventione acquirimus, et experientia ea cognitione, quam consequimur per doctrinam. Qua duplici via omnem scientiam constare Aristoteles prodidit, inventione videlicet et doctrina. Utroque istorum modorum ego te cum antea semper, tum vero hoc tempore potissimum excellere et judicavi et prædicavi, judico et plane prædico nuncitoque. Ne salutis et felicis reditus tui ingratus, aut immemor animi tui erga me benevolentiæ . . . . . his te literis quoque haud magna cum re, non parva vero fide et integritate convenire statui. Et venissem profecto ipse perlibenter, sed „fata obstant, tristique palus inamabilis unda alligat etc.“ Scit enim M. T., scit purpuratorum nostrorum variam mutabili- tatem, quibus vix unquam a paribus, nedum ab inferioribus satis fieri potest. Huc accedit, ne a Satyrico nostro discedam etc. Adde, quod nostrum omnium, qui literarum studio flagramus, infelix genus est, convitiisque stupidorum patens: Qui si quid aliquando ex philosophiæ præceptis afferimus, id ipsum totum nobiscum et cum ipsa philosophia indignabundi contemnunt projiciuntque, "ex libris nos loqui“ (utor enim verbis eorum) cavillantes. Consueverunt præterea, quoscunque doctos eruditosque viderint, cuiuscunque ordinis illi fuerint, „latine sapientes“ nominitare. Vitio enim datur apud illos, esse doctos, esse eruditos, ita ut sæpenumero, si lucrum temporale attendas, nil didicisse sit longe fructuosius et magis gloriosum, quam multum in ludo literario promovisse. Gratissimum mihi fuit, quod me primum ex Venetiis verbis tuis per quendam mercatorem, deinde scriptis per epistolam salutare voluisti. Hæc ego semper maximi ducam, abs te, tali tantoque viro (quod sine adulatione dictum velimus) tam remotis terris salutari; a quo non salutari tantum, sed nominari etiam summum honorem reputo!
Strana 528
528 Tu vero hæc scripta mea, quibus non fides, sed cum reliquis artibus bonis elegantia, literarumque peritia deest, ab homine tibi deditissimo grato animo suscipias, nostrasque excusationes non com- menticias, sed veras esse æstima, nec fronte caperata perlegito. Vale, et me pro tua mansuetudine ama. Datum domi meæ 1492. VII. 1492. M. Victorino Chrudimensi de Wssehrd S. D. Hodie mihi abs te literae redditae sunt, quas avide legi intellexique, et studium tuum in me atque benevolentiam rursus mirifice et probo et amplector. Quae autem ex me cognoscere cupis, paucis accipe. Ego, Victorine, cum primum huius rei mentio fieret, in extremis terrarum oris constitutus eram, reversusque deinde in patriam ita me gessi, ut fastigium hoc pontificale neque appeterem neque plane reformidarem, sed utranque fortunam ferre paratus essem, eventum rei scilicet facile expectans. Id etsi mihi omnes mei pæne vitio dant, me tamen huius instituti mei minime poenituit: qui non per fenestram, sed per ostium ovile Dominicum ingredi cupio. Neque est, quod me ad eos remittas, qui dignitates huiusmodi per fas et nefas ambiunt: non enim tanti (quicunque tandem illi sunt) a me fiunt, ut eos pro speculo atque exemplari actionum mearum habeam, sed malo bonus quam dives, integer quam honoratus esse. Haec qualia sunt, facile perspicere potes, qui naturae meae non omnino (ut arbitror) ignarus es. Ceterum quemcunque exitum negotium Olo- mucense habuerit, ego tamen tum aliis Moraviae proceribus, tum domino Stiborio me plurimum debere confiteor, qui me nullo sibi officio aut familiaritate coniunctum, prae omnibus aliis delegerit, quem ad tantum culmen, quantum in eo est, provehat; habeoque non parvam homini in praesentia gratiam, neque referre gravabor, si quando ita tempora tulerint, ut ei utilitati aut honori esse possim. Scripsissem plura, sed nuntius tuus adeo properat, ut mihi vix dimi- dium horae ad rescribendum concesserit. Vale. Ex Bulsavia 1492. Die Martis post ferias Simonis et Judae. VIII. 1492. Eidem S. D. D. Stiborius, quem nescio, Praesidem-ne an Praetorem appellare conveniat — Capitaneus enim omnino barbarum est — perhumanas nuperrime atque perbenignas ad me literas dedit. Id ego totum abs te manasse, scio potius, quam suspicor. Itaque egi homini verbis, quibus potui, gratias: addidi tamen, non oportere Victorino Wssehrdio de Bohuslao referenti semper credi, qui bene- volentia atque amore excoecatus, ea plerunque in vulgus spargit, quae Bohuslaus minime praestare potest. Has literas ad te mitto, et rogo, ut quamprimum quempiam nactus fueris, qui Moraviam versus proficiscatur, eas ad D. Stiborium perferri cures.
528 Tu vero hæc scripta mea, quibus non fides, sed cum reliquis artibus bonis elegantia, literarumque peritia deest, ab homine tibi deditissimo grato animo suscipias, nostrasque excusationes non com- menticias, sed veras esse æstima, nec fronte caperata perlegito. Vale, et me pro tua mansuetudine ama. Datum domi meæ 1492. VII. 1492. M. Victorino Chrudimensi de Wssehrd S. D. Hodie mihi abs te literae redditae sunt, quas avide legi intellexique, et studium tuum in me atque benevolentiam rursus mirifice et probo et amplector. Quae autem ex me cognoscere cupis, paucis accipe. Ego, Victorine, cum primum huius rei mentio fieret, in extremis terrarum oris constitutus eram, reversusque deinde in patriam ita me gessi, ut fastigium hoc pontificale neque appeterem neque plane reformidarem, sed utranque fortunam ferre paratus essem, eventum rei scilicet facile expectans. Id etsi mihi omnes mei pæne vitio dant, me tamen huius instituti mei minime poenituit: qui non per fenestram, sed per ostium ovile Dominicum ingredi cupio. Neque est, quod me ad eos remittas, qui dignitates huiusmodi per fas et nefas ambiunt: non enim tanti (quicunque tandem illi sunt) a me fiunt, ut eos pro speculo atque exemplari actionum mearum habeam, sed malo bonus quam dives, integer quam honoratus esse. Haec qualia sunt, facile perspicere potes, qui naturae meae non omnino (ut arbitror) ignarus es. Ceterum quemcunque exitum negotium Olo- mucense habuerit, ego tamen tum aliis Moraviae proceribus, tum domino Stiborio me plurimum debere confiteor, qui me nullo sibi officio aut familiaritate coniunctum, prae omnibus aliis delegerit, quem ad tantum culmen, quantum in eo est, provehat; habeoque non parvam homini in praesentia gratiam, neque referre gravabor, si quando ita tempora tulerint, ut ei utilitati aut honori esse possim. Scripsissem plura, sed nuntius tuus adeo properat, ut mihi vix dimi- dium horae ad rescribendum concesserit. Vale. Ex Bulsavia 1492. Die Martis post ferias Simonis et Judae. VIII. 1492. Eidem S. D. D. Stiborius, quem nescio, Praesidem-ne an Praetorem appellare conveniat — Capitaneus enim omnino barbarum est — perhumanas nuperrime atque perbenignas ad me literas dedit. Id ego totum abs te manasse, scio potius, quam suspicor. Itaque egi homini verbis, quibus potui, gratias: addidi tamen, non oportere Victorino Wssehrdio de Bohuslao referenti semper credi, qui bene- volentia atque amore excoecatus, ea plerunque in vulgus spargit, quae Bohuslaus minime praestare potest. Has literas ad te mitto, et rogo, ut quamprimum quempiam nactus fueris, qui Moraviam versus proficiscatur, eas ad D. Stiborium perferri cures.
Strana 529
529 IX. 1492. My purkmistr a radda etc. Oznamujem tímto zápisem všem nynějším i potomním na budúcie čas, že dobré paměti syn nebožtíka Janúška, někdy súseda našeho, přijal jest k sobě CC kop gr. VI kop dielu Kateřiny dcery nebožtíka Vácslava, téz syna nade- psaného Janúska, bratra svého. sirotka pozostalého, dielu, kterýž na ni jde k statku po otci jejiem, jakož zápis na rozdiel učinený K. XIX to šieře v sobě svědčie a ukazuje, a těch CC kop gr. VI k. svrchu- psaný mistr Viktorin požívati má do let poctivosti. (Ex libro con- tractuum Chrud. Fol. M. 11 ) 1492. Těch CC k. gr. VI k. již jmenovaný mistr Viktorin má dáti a plniti témuž sirotku, jak se panu purkmistru a konšelóm ty časy zdáti bude, na které časy a po čem. Pakli by sirotek ten umřel, tehdy často psaný mistr Viktorin má nadepsanú summu v moc pánóm, kteríž ty časy budů, na raddě zde v Chrudimi rathúze položiti, a ktoz k nim právo mieti bude, ten užive podle práva. A za ty penieze zastavil jest rukojmě ku pánóm raddě, a aby tomu jakož svrchu se píše dosti učinil, tyto zejména: Vácslava Lhotu, Rosu starého a Jakuba Čubanč. A slibují rukú společnú a nerozdielnú. Actum feria IV ante Urbani Anno etc. XCII sub magistro domino Andrea Kokess. 1492. Týž mistr Viktorin tu též a při tom času všecky dluhy, kteréž má v městě našem po paní Barboře máteři své, jakožto na Machovi z Křížkóv za dóm a na Tomkovi řezníkovi za voly, mocně poručil na svém miestě k upomínání Rosovi starému. Actum die et anno et sub eodem magistro ut supra. (I. b.) X. 1493. Is demum Victorinus prædictam (domum) vendidit do- mino Joanni Pibreo de Pibra, camerariorum similiter regni Bohemiæ procuratori, pro nonaginta sexag. gr. Prag. MCCCCXCIII Dominicæ incarnationis, feria III in crastino post divisionem apostolorum sanctorum. XI. 1493, konec roku. Epigramma domini Bohuslai a Lobkovic in Summum Pontificem. Coelorum pelagique sator, terræeque jacentis, Huc, precor, o rerum maxime rector, ades ! Magna parant homines, quorum tu nomina nosti, Et vix mortali perficienda manu. Horum, summe parens! inspira pectora: sacrum Et flatum populi mentibus inde tui. Všehrd. 34
529 IX. 1492. My purkmistr a radda etc. Oznamujem tímto zápisem všem nynějším i potomním na budúcie čas, že dobré paměti syn nebožtíka Janúška, někdy súseda našeho, přijal jest k sobě CC kop gr. VI kop dielu Kateřiny dcery nebožtíka Vácslava, téz syna nade- psaného Janúska, bratra svého. sirotka pozostalého, dielu, kterýž na ni jde k statku po otci jejiem, jakož zápis na rozdiel učinený K. XIX to šieře v sobě svědčie a ukazuje, a těch CC kop gr. VI k. svrchu- psaný mistr Viktorin požívati má do let poctivosti. (Ex libro con- tractuum Chrud. Fol. M. 11 ) 1492. Těch CC k. gr. VI k. již jmenovaný mistr Viktorin má dáti a plniti témuž sirotku, jak se panu purkmistru a konšelóm ty časy zdáti bude, na které časy a po čem. Pakli by sirotek ten umřel, tehdy často psaný mistr Viktorin má nadepsanú summu v moc pánóm, kteríž ty časy budů, na raddě zde v Chrudimi rathúze položiti, a ktoz k nim právo mieti bude, ten užive podle práva. A za ty penieze zastavil jest rukojmě ku pánóm raddě, a aby tomu jakož svrchu se píše dosti učinil, tyto zejména: Vácslava Lhotu, Rosu starého a Jakuba Čubanč. A slibují rukú společnú a nerozdielnú. Actum feria IV ante Urbani Anno etc. XCII sub magistro domino Andrea Kokess. 1492. Týž mistr Viktorin tu též a při tom času všecky dluhy, kteréž má v městě našem po paní Barboře máteři své, jakožto na Machovi z Křížkóv za dóm a na Tomkovi řezníkovi za voly, mocně poručil na svém miestě k upomínání Rosovi starému. Actum die et anno et sub eodem magistro ut supra. (I. b.) X. 1493. Is demum Victorinus prædictam (domum) vendidit do- mino Joanni Pibreo de Pibra, camerariorum similiter regni Bohemiæ procuratori, pro nonaginta sexag. gr. Prag. MCCCCXCIII Dominicæ incarnationis, feria III in crastino post divisionem apostolorum sanctorum. XI. 1493, konec roku. Epigramma domini Bohuslai a Lobkovic in Summum Pontificem. Coelorum pelagique sator, terræeque jacentis, Huc, precor, o rerum maxime rector, ades ! Magna parant homines, quorum tu nomina nosti, Et vix mortali perficienda manu. Horum, summe parens! inspira pectora: sacrum Et flatum populi mentibus inde tui. Všehrd. 34
Strana 530
530 Fac, possit laqueos Stygii vitare tyranni Tensaque in exitium spicula mille suum ! Quique diu in tenebris vixit caliginis atræ, Nunc videat lumen, sidereumque jubar! XII. (Victorini) Invectiva in papam. Qui coelum terramque Deus, mariaque creasti De nihilo: coeptis non fave, quæso, novis, Quæ gens Pragensis operâ molitur inani, Et quæ perficere musca, culexque potest. Sed Tu contrarias mentes, animosque viriles, Spiritus et valida flamina mitte tui: Romani coeca possint effugere monstri Vincula, cui mentis lumen abesse vident. Nam primi e populis atras sensere tenebras Papalis monstri, pestiferumque nefas, Quo gentes, late vacuas infecit et urbes, Jura sua statuens, praecipitansque Dei! Ille jugis gravibus onerat populos et iniquas Constituit leges, abrogitatque bonas ! Papa, stupor mundi, primus corrupit avitam Virtutem, docuit desidiamque sequi! Namque illo auctore Romanis bellica virtus Erepta est, sanctis relligioque pia. Da mihi Torquatos, Fabios, fortisque Camillos: Papa, stupor mundi, sustulit omne decus! Si vitam inspicias illius, religionis Vestigia sanctae cernere nulla datur. Fastus et ambitio, impietas dominatur, Atque omnis morbi mater, avaritia. Versutiæ, fraudes regnant et dulcia furta, Et sternit cunctos vana superstitio. Agricolae ista boni seges est: hanc disserit ille, Pontificis summi qui loca summa tenet. Et ne forte putes, haec nos confingere vane, Æneae tu hymnum terque quaterque lege. Iste sponte tibi papam testabitur esse Adversum Christo moribus, ore, fide. Asserit et papam esse dæmone deteriorem, Non modo latrones vincere nequitia. Ex quo Silvester summi mandata parentis Rupit et abiecit cum probitate fidem — Tum natum omne nephas, scelerataque pestis habendi Incubuit templis et tulit omne malum;
530 Fac, possit laqueos Stygii vitare tyranni Tensaque in exitium spicula mille suum ! Quique diu in tenebris vixit caliginis atræ, Nunc videat lumen, sidereumque jubar! XII. (Victorini) Invectiva in papam. Qui coelum terramque Deus, mariaque creasti De nihilo: coeptis non fave, quæso, novis, Quæ gens Pragensis operâ molitur inani, Et quæ perficere musca, culexque potest. Sed Tu contrarias mentes, animosque viriles, Spiritus et valida flamina mitte tui: Romani coeca possint effugere monstri Vincula, cui mentis lumen abesse vident. Nam primi e populis atras sensere tenebras Papalis monstri, pestiferumque nefas, Quo gentes, late vacuas infecit et urbes, Jura sua statuens, praecipitansque Dei! Ille jugis gravibus onerat populos et iniquas Constituit leges, abrogitatque bonas ! Papa, stupor mundi, primus corrupit avitam Virtutem, docuit desidiamque sequi! Namque illo auctore Romanis bellica virtus Erepta est, sanctis relligioque pia. Da mihi Torquatos, Fabios, fortisque Camillos: Papa, stupor mundi, sustulit omne decus! Si vitam inspicias illius, religionis Vestigia sanctae cernere nulla datur. Fastus et ambitio, impietas dominatur, Atque omnis morbi mater, avaritia. Versutiæ, fraudes regnant et dulcia furta, Et sternit cunctos vana superstitio. Agricolae ista boni seges est: hanc disserit ille, Pontificis summi qui loca summa tenet. Et ne forte putes, haec nos confingere vane, Æneae tu hymnum terque quaterque lege. Iste sponte tibi papam testabitur esse Adversum Christo moribus, ore, fide. Asserit et papam esse dæmone deteriorem, Non modo latrones vincere nequitia. Ex quo Silvester summi mandata parentis Rupit et abiecit cum probitate fidem — Tum natum omne nephas, scelerataque pestis habendi Incubuit templis et tulit omne malum;
Strana 531
531 Tum quoque vox e coelo fertur audita sereno, Infusum esse nocens virus in ecclesiam. Quæreret incassum nostro Lactantius ævo, Cur data sint curtis, curque negata piis Regna, urbes et opes et rerum copia fallax, Cum videat cunctos his inhiare bonis ! Boemicus sanguis, si quot tibi restat aviti Roboris, indigno subtrahe colla iugo! Qui Domini tanto servasti iussa superni Tempore, papalibus contaminari cave ! XIII. 1494. Januarii 2. Bouslaus de Lobkowicz et de Hassistein Joanni suo de Domaslavie apud tabulas publicas S. p. d. Misisti ad me blasphemias cuiusdam, in ecclesiam Dei ore sacrilego debacchantis, et magnopere petis ut his respondeam. In magnum me conjicis pellagus, Joannes, et adversus eum cogis scribere, quem ob suam in me humanitatem unice semper et colui et dilexi! Accedit his, quod in hujusmodi scribendi genere admodum invitus versor: quippe quod non solum in Demosthene et Cicerone, sed in Ruffino quoque et Hieronymo nunquam probare consuevi. Geram tamen tibi morem, quoniam ita vis: sed ut modestiæ meæe nequa- quam obliviscar. Si enim Torquati, Fabii, Camillique, quos ille tantopere admirari videtur, ut pæne Apostolis anteponat, pro re publica innumeris sese discriminibus atque periculis obiecerunt: cui iure displicere posset, me neminem maioris quam orthodoxam religionem facere ? Paulus Cephæ in faciem restitit, et Aristoteles adversum Platonem scribens pium putat in honore veritatem præeferre. Ignoscet certe mihi amicus iste: Si cum canes pro dominis latrare soleant, ipse quoque pro Christo (cujus sponsam pessundare conatur) non tacuero et se quantum per me fieri potest, a perniciosissima opinione revo- cavero. Neque tamen est cur se novi erroris existimet: jam antea enim Datan et Abiron adversus Moysen murmurabant et dominus Jesus a Judæis Samaritanus et dæmonium habens vocabatur. Luci- feriani ex ecclesia dei lupanar factum quoesti sunt: quos amicus noster sequi videtur; fortasse autem, quum qui Luciferiani fuerint ignorat, Joannem Viclefium temeritatis ducem habuit, apud quem familiare est Ecclesiam romanam esse synagogam satanae. Ceterum debebat pro prudentia sua eorum exitus perhorrescere, quorum facta imitatur. Arrius Alexandrinus presbyter, qui pestiferum in religione virus toto fere terrarum orbe seminaverat, cum opus naturæ necessarium ageret, viscera pariter emisit. Julianus cæsar dum multa adversum Christi- anos molitur, in expeditione Parthica mortifero vulnere saucius coactus est exclamare: Vicisti, Galilee, vicisti! (Ita enim Salvatorem nostrum 34*
531 Tum quoque vox e coelo fertur audita sereno, Infusum esse nocens virus in ecclesiam. Quæreret incassum nostro Lactantius ævo, Cur data sint curtis, curque negata piis Regna, urbes et opes et rerum copia fallax, Cum videat cunctos his inhiare bonis ! Boemicus sanguis, si quot tibi restat aviti Roboris, indigno subtrahe colla iugo! Qui Domini tanto servasti iussa superni Tempore, papalibus contaminari cave ! XIII. 1494. Januarii 2. Bouslaus de Lobkowicz et de Hassistein Joanni suo de Domaslavie apud tabulas publicas S. p. d. Misisti ad me blasphemias cuiusdam, in ecclesiam Dei ore sacrilego debacchantis, et magnopere petis ut his respondeam. In magnum me conjicis pellagus, Joannes, et adversus eum cogis scribere, quem ob suam in me humanitatem unice semper et colui et dilexi! Accedit his, quod in hujusmodi scribendi genere admodum invitus versor: quippe quod non solum in Demosthene et Cicerone, sed in Ruffino quoque et Hieronymo nunquam probare consuevi. Geram tamen tibi morem, quoniam ita vis: sed ut modestiæ meæe nequa- quam obliviscar. Si enim Torquati, Fabii, Camillique, quos ille tantopere admirari videtur, ut pæne Apostolis anteponat, pro re publica innumeris sese discriminibus atque periculis obiecerunt: cui iure displicere posset, me neminem maioris quam orthodoxam religionem facere ? Paulus Cephæ in faciem restitit, et Aristoteles adversum Platonem scribens pium putat in honore veritatem præeferre. Ignoscet certe mihi amicus iste: Si cum canes pro dominis latrare soleant, ipse quoque pro Christo (cujus sponsam pessundare conatur) non tacuero et se quantum per me fieri potest, a perniciosissima opinione revo- cavero. Neque tamen est cur se novi erroris existimet: jam antea enim Datan et Abiron adversus Moysen murmurabant et dominus Jesus a Judæis Samaritanus et dæmonium habens vocabatur. Luci- feriani ex ecclesia dei lupanar factum quoesti sunt: quos amicus noster sequi videtur; fortasse autem, quum qui Luciferiani fuerint ignorat, Joannem Viclefium temeritatis ducem habuit, apud quem familiare est Ecclesiam romanam esse synagogam satanae. Ceterum debebat pro prudentia sua eorum exitus perhorrescere, quorum facta imitatur. Arrius Alexandrinus presbyter, qui pestiferum in religione virus toto fere terrarum orbe seminaverat, cum opus naturæ necessarium ageret, viscera pariter emisit. Julianus cæsar dum multa adversum Christi- anos molitur, in expeditione Parthica mortifero vulnere saucius coactus est exclamare: Vicisti, Galilee, vicisti! (Ita enim Salvatorem nostrum 34*
Strana 532
532 per contemptum appellabat.) Neque hæc loquor, quo aut huic amico, aut cuipiam alteri quicquam mali ominari velim, id enim amoribus meis prorsus alienum est. Sed multa dominus tolerat et lento (ut ille ait) gradu ad vindictam procedit, tarditatemque supplicii gravi- tate compensat. Poeta quoque ingeniosus „Ultima semper“ (inquit) "expectanda dies homini est, dicique beatus ante obitum nemo supremaque funera debet.“ Non carebit profecto unquam virtus suo præmio, neque perfidia temeritasque poenâ. Horres tu quidem, Joannes, quæ tua pietas est, impudentem hanc blasphemiam; sed non est quare ecclesiae pertimescas. Solidiora enim et firmiora sunt ejus fundamenta, quam ut eiusmodi deliramentis convelli possint, et quæe adversus tot persecutiones hæresesque stabilis atque inviolata mansit: hujus quoque conviciatoris improbos conatus facile in nihilum rediget. Neque enim dominus frustra ait: "Petre, rogavi pro te, ut non deficiat fides tua.“ Possem certe surda, ut dici solet, aure hacc pertransire ; quantoquidem tela quæ in nos jacit tam valida sunt ut tute vel papiracce scuto excipi queant; sed vereor ne quae dissimulo approbare, et quae contemno, timere me arbitretur, atque in angulis et inter suas mulierculas tanquam victor glorictur. Itaque exagitandus parumper est, et docendus, quamquam sibi onmia sumit: non omnia tamen eum praestare. At quam magnifice orditur putares montes parturire — Accusat libidinem pontificum: a qua suspicione si non anteacta uita ac aetas certe decrepita eos liberat. Sed quis est hic Hippo- litus, qui aliena oculis lyncæis inspicit? In suis talpa est! ls pro- fecto, qui inter scorta meretriculasque a pueritia versatur, in cujus domo pellices una cum matrefamilias degunt, qui adeo mulier- culis afficitur, ut inter eas philosophari quoque pulchrum putet, is, inquam, (adeo pudorem verecundiamque omnem exuit), libidinem eccle- siae exprobrat!! Innumerabilia dici potuissent, Joannes, sed non patitur episto- laris angustia nos latius evagari. Neque etiam haec in adversarium scribimus; quis enim labor est, suas ineptias convincere! Sed tibi cui aliquid negare nephas iudicamus, satisfacere voluimus. Ut autem cognoscas, quanta sit doctrina huius poetae, errores quos in versibus commisit, huie epistolae subjunximus: In primo versu tribrachum in quinto posuit. In secundo in „fave“ corripuit ultimam sillabam. In quinto secundam sillabam in "contrarias“ similiter male corripuit. In septimo in „effugere“ secundam sillabam produxit. In vigesimo secundo secundam sillabam in „vestigia“ corripuit et iambum secunde loco posuit. In vigesimo tertio integer pes deest. In vigesimo quinto secundam sillabam in „versutiae“ male corripuit. In ultimo secun- dam sillabam in "papalibus“, quam antea produxerat, nunc corripit, putatque sibi tantum in ea dictione licere quantum Virgilio in "con-
532 per contemptum appellabat.) Neque hæc loquor, quo aut huic amico, aut cuipiam alteri quicquam mali ominari velim, id enim amoribus meis prorsus alienum est. Sed multa dominus tolerat et lento (ut ille ait) gradu ad vindictam procedit, tarditatemque supplicii gravi- tate compensat. Poeta quoque ingeniosus „Ultima semper“ (inquit) "expectanda dies homini est, dicique beatus ante obitum nemo supremaque funera debet.“ Non carebit profecto unquam virtus suo præmio, neque perfidia temeritasque poenâ. Horres tu quidem, Joannes, quæ tua pietas est, impudentem hanc blasphemiam; sed non est quare ecclesiae pertimescas. Solidiora enim et firmiora sunt ejus fundamenta, quam ut eiusmodi deliramentis convelli possint, et quæe adversus tot persecutiones hæresesque stabilis atque inviolata mansit: hujus quoque conviciatoris improbos conatus facile in nihilum rediget. Neque enim dominus frustra ait: "Petre, rogavi pro te, ut non deficiat fides tua.“ Possem certe surda, ut dici solet, aure hacc pertransire ; quantoquidem tela quæ in nos jacit tam valida sunt ut tute vel papiracce scuto excipi queant; sed vereor ne quae dissimulo approbare, et quae contemno, timere me arbitretur, atque in angulis et inter suas mulierculas tanquam victor glorictur. Itaque exagitandus parumper est, et docendus, quamquam sibi onmia sumit: non omnia tamen eum praestare. At quam magnifice orditur putares montes parturire — Accusat libidinem pontificum: a qua suspicione si non anteacta uita ac aetas certe decrepita eos liberat. Sed quis est hic Hippo- litus, qui aliena oculis lyncæis inspicit? In suis talpa est! ls pro- fecto, qui inter scorta meretriculasque a pueritia versatur, in cujus domo pellices una cum matrefamilias degunt, qui adeo mulier- culis afficitur, ut inter eas philosophari quoque pulchrum putet, is, inquam, (adeo pudorem verecundiamque omnem exuit), libidinem eccle- siae exprobrat!! Innumerabilia dici potuissent, Joannes, sed non patitur episto- laris angustia nos latius evagari. Neque etiam haec in adversarium scribimus; quis enim labor est, suas ineptias convincere! Sed tibi cui aliquid negare nephas iudicamus, satisfacere voluimus. Ut autem cognoscas, quanta sit doctrina huius poetae, errores quos in versibus commisit, huie epistolae subjunximus: In primo versu tribrachum in quinto posuit. In secundo in „fave“ corripuit ultimam sillabam. In quinto secundam sillabam in "contrarias“ similiter male corripuit. In septimo in „effugere“ secundam sillabam produxit. In vigesimo secundo secundam sillabam in „vestigia“ corripuit et iambum secunde loco posuit. In vigesimo tertio integer pes deest. In vigesimo quinto secundam sillabam in „versutiae“ male corripuit. In ultimo secun- dam sillabam in "papalibus“, quam antea produxerat, nunc corripit, putatque sibi tantum in ea dictione licere quantum Virgilio in "con-
Strana 533
533 nubio“ et „Sidonia“. Quod si vis, ut uno verbo rem absolvam : scito carmina sua magis spongia quam emendatione indigere. Vale. Datae Bulsauiae Anno salutis nostrae MCCCCLXXXXIIII die secundo Januarii. (Addidit autem idem dominus Bohuslaus de Lobkowicz et Hassen- stein aduersus memorata magistri Victorini carmina in calce huius epistolae epigramma tale :) Pontificem quisquis mordaci dente lacessis — An dapibus blattas vis satiare novis ? Ista quidem culicum: non curant spicula Barri, Hyblæas Scythicus nec timet ursus apes ! Nec læedunt Itacum Thersitæ dicta procacis, Nec Sanctae Ecclesiae iniqua canina nocet ! Taliter, ut fama est, Phlegræo ex agmine fratres Tentarunt supera pellere sede deos. Quid fuste e duro quadratam marmore turrim Et solido muros ex adamante quatis, Scilicet ut foedo scarabes stercoris orbe, Sic tu stultitia pascere, talpa, tua! Dant sine mente sonum raucæe per ruræ cicadae, Devia (?) cum bibulam Sirius urit humum. Tu carmen sine mente facis, dum pectus Erinys Occupat et Stygii cetera turba lacus. Nec tamen exulta: siquidem moderator Olympi Non dormit, quamquam fulmina nulla iacit. Aut hoc, aut alio certe, nisi desinis, orbe Perfidiae capies præmia digna tuae ! XIV. 1494. Victorino S. P. D. Petis iterum, Victorine, a me, ut versus quosdam, nescio an a te compositos, manu certe tua scriptos, tibi remittam. Gessissem jam pridem tibi morem, et te cura, quæ animum tuum exagitat, liberassem, sicubi comparerent : sed neque comparent, neque huiusmodi sunt, ut scriniis nostris dignos judicem, quippe in quibus plus blasphemiæe quam elegantiæ continetur. Neque ego his (quamquam manifeste me peterent) respondendum putavissem, nisi Joannes meus Pibreus temeritatem illius (quisquis tandem eorum versuum autor est) a me retundi et cohiberi voluisset. Quamobrem, si tui sunt, noli indignari, si lacessitus abs te (ut visum est) respondi: sin autem (ut tu persuadere conaris) alterius, ille, qui scripsit, in se scripta existimet. Et quoniam male loquutus est, male quoque se audire, æquo animo ferat. Quod cupis, ut nostra (ne tibi aliquando obsint) revocem: id, si mihi integrum esset, per- facile a me impetrares, sed penes Joanem quoque Pibreum eius rei potestas est, qui tantus amator gloriæ nostræ est, ut etiam, quæ
533 nubio“ et „Sidonia“. Quod si vis, ut uno verbo rem absolvam : scito carmina sua magis spongia quam emendatione indigere. Vale. Datae Bulsauiae Anno salutis nostrae MCCCCLXXXXIIII die secundo Januarii. (Addidit autem idem dominus Bohuslaus de Lobkowicz et Hassen- stein aduersus memorata magistri Victorini carmina in calce huius epistolae epigramma tale :) Pontificem quisquis mordaci dente lacessis — An dapibus blattas vis satiare novis ? Ista quidem culicum: non curant spicula Barri, Hyblæas Scythicus nec timet ursus apes ! Nec læedunt Itacum Thersitæ dicta procacis, Nec Sanctae Ecclesiae iniqua canina nocet ! Taliter, ut fama est, Phlegræo ex agmine fratres Tentarunt supera pellere sede deos. Quid fuste e duro quadratam marmore turrim Et solido muros ex adamante quatis, Scilicet ut foedo scarabes stercoris orbe, Sic tu stultitia pascere, talpa, tua! Dant sine mente sonum raucæe per ruræ cicadae, Devia (?) cum bibulam Sirius urit humum. Tu carmen sine mente facis, dum pectus Erinys Occupat et Stygii cetera turba lacus. Nec tamen exulta: siquidem moderator Olympi Non dormit, quamquam fulmina nulla iacit. Aut hoc, aut alio certe, nisi desinis, orbe Perfidiae capies præmia digna tuae ! XIV. 1494. Victorino S. P. D. Petis iterum, Victorine, a me, ut versus quosdam, nescio an a te compositos, manu certe tua scriptos, tibi remittam. Gessissem jam pridem tibi morem, et te cura, quæ animum tuum exagitat, liberassem, sicubi comparerent : sed neque comparent, neque huiusmodi sunt, ut scriniis nostris dignos judicem, quippe in quibus plus blasphemiæe quam elegantiæ continetur. Neque ego his (quamquam manifeste me peterent) respondendum putavissem, nisi Joannes meus Pibreus temeritatem illius (quisquis tandem eorum versuum autor est) a me retundi et cohiberi voluisset. Quamobrem, si tui sunt, noli indignari, si lacessitus abs te (ut visum est) respondi: sin autem (ut tu persuadere conaris) alterius, ille, qui scripsit, in se scripta existimet. Et quoniam male loquutus est, male quoque se audire, æquo animo ferat. Quod cupis, ut nostra (ne tibi aliquando obsint) revocem: id, si mihi integrum esset, per- facile a me impetrares, sed penes Joanem quoque Pibreum eius rei potestas est, qui tantus amator gloriæ nostræ est, ut etiam, quæ
Strana 534
534 dormitantibus nobis excidunt, in vulgus emittat. Quæ de amicitia vero commemoras, ea et probantur mihi et a natura consuetudineque mea minime abhorrent, neque unquam aut violata sunt a me, nec violabuntur. Cæterum, ut probi integrique hominis est, amicitias fidas pure, sancte, sincereque colere: ita et prudentis, fictas subdolasque (quantum fieri potest) cavere; id tibi quoque faciendum censeo. Vale. XV. 1494. D. Bohuslaus Ioanni Pibreo. Ad invectivam, quam mihi misisti, nihil aliud, quod respondam, habeo, nisi me asi- num non vocaturum in jus, etiamsi ab eo calce ictus essem. Blacteret ille, ut vult, insaniat, quantum libet: nunquam tamen efficiet, ut mei obliviscar, et cum eo probris maledictisque certare velim, qui totus probrum et maledictum est, nec illi unquam per me poeticum ille dicere licebit: "Nec tam turpe fuit vinci, quam contendisse decorum." Me certe miseret hominis, a me, ut scis, aliquando familiariter amati, qui, tot vitæ famæque periculis edoctus, a temeritate atque impudentia non cessat. Possem quidem facile refellere, quae objicit: sed vereor, ne rem superfluam agam. Quod enim ad doctrinam, religionem moresque meos attinet, tacente etiam me, apud doctos Christianos et vitæ meæ conscios, causa mea defecta est. Cæteri autem eius similes, quid de me sentiant, prorsus nihili facio ! XVI. 1494. Victorinus de Wssehrd ad Gregorium Hruby. (Inter cætera.) Sed, ut video, domestica te plus externis juvant. Etiam in hoc tibi multos, et eos quidem claros demonstrabo viros, qui ut ingenio me, ita rerum variarum scientia, usuque ac experientia vincunt. Nam, si eloquentiam respicias, mutum me prorsus ac alinguem, eorum comparatione, deprehendes. Qui sint hi, jam dudum te au- scultantem ac arrectum aures stare video. Habes Bohuslaum Hassen- steinium, legum et juris pontificii doctorem, historicum veritate insignem, poetarum poetam maximum, sive quempiam laudet, sive vituperet: cuius jam numerosa factura non Bohemiam solum, sed finitimas etiam terras implevit. In omni genere copiosus. Extant enim historiæ multæ, quæ doctrinam eruditionemque eius testantur: nec carmina varii generis desunt. Habes heroica, elegiaca, nec satyram intentatam reliquit: Epitaphiorum vero acervi leguntur. epistolarum quoque diversi generis copia. Philippicas etiam in me emovuit. At ego laudem eius et vituperationem (quantum ad me pertinet) juxta reputo. Aequa enim laus est a laudatis laudari, et improbari ab illaudatis.
534 dormitantibus nobis excidunt, in vulgus emittat. Quæ de amicitia vero commemoras, ea et probantur mihi et a natura consuetudineque mea minime abhorrent, neque unquam aut violata sunt a me, nec violabuntur. Cæterum, ut probi integrique hominis est, amicitias fidas pure, sancte, sincereque colere: ita et prudentis, fictas subdolasque (quantum fieri potest) cavere; id tibi quoque faciendum censeo. Vale. XV. 1494. D. Bohuslaus Ioanni Pibreo. Ad invectivam, quam mihi misisti, nihil aliud, quod respondam, habeo, nisi me asi- num non vocaturum in jus, etiamsi ab eo calce ictus essem. Blacteret ille, ut vult, insaniat, quantum libet: nunquam tamen efficiet, ut mei obliviscar, et cum eo probris maledictisque certare velim, qui totus probrum et maledictum est, nec illi unquam per me poeticum ille dicere licebit: "Nec tam turpe fuit vinci, quam contendisse decorum." Me certe miseret hominis, a me, ut scis, aliquando familiariter amati, qui, tot vitæ famæque periculis edoctus, a temeritate atque impudentia non cessat. Possem quidem facile refellere, quae objicit: sed vereor, ne rem superfluam agam. Quod enim ad doctrinam, religionem moresque meos attinet, tacente etiam me, apud doctos Christianos et vitæ meæ conscios, causa mea defecta est. Cæteri autem eius similes, quid de me sentiant, prorsus nihili facio ! XVI. 1494. Victorinus de Wssehrd ad Gregorium Hruby. (Inter cætera.) Sed, ut video, domestica te plus externis juvant. Etiam in hoc tibi multos, et eos quidem claros demonstrabo viros, qui ut ingenio me, ita rerum variarum scientia, usuque ac experientia vincunt. Nam, si eloquentiam respicias, mutum me prorsus ac alinguem, eorum comparatione, deprehendes. Qui sint hi, jam dudum te au- scultantem ac arrectum aures stare video. Habes Bohuslaum Hassen- steinium, legum et juris pontificii doctorem, historicum veritate insignem, poetarum poetam maximum, sive quempiam laudet, sive vituperet: cuius jam numerosa factura non Bohemiam solum, sed finitimas etiam terras implevit. In omni genere copiosus. Extant enim historiæ multæ, quæ doctrinam eruditionemque eius testantur: nec carmina varii generis desunt. Habes heroica, elegiaca, nec satyram intentatam reliquit: Epitaphiorum vero acervi leguntur. epistolarum quoque diversi generis copia. Philippicas etiam in me emovuit. At ego laudem eius et vituperationem (quantum ad me pertinet) juxta reputo. Aequa enim laus est a laudatis laudari, et improbari ab illaudatis.
Strana 535
535 XVII. 1493—1497. Dsky Viktorinovy, pokud jich nyní známe. A. 11. V té při etc. (Knihy devatery III. 13). A. 22. Jakož jest nález etc. (Knihy devatery IX. 5. I. rec.) A. 23. Ktož by se koli o dědiny súdil atd. (Arch. V. 514.) A. 24. Ktož zpravce maje a z toho dědictvie jsa pohnán. (Všehrd IV. 11., III. 13., VII. 37. — Nálezové O zpravě. — ZZVlad. 17. — Codex III. 2. str. 136.) B. 15. V při kdež Vácslav z Hněvsína (Knihy devatery IX. 6. I. rec.) B. 16. Dánie a milosti královské etc. (Nálezové, O nápadiech. — Codex III. 2 str. 137.) B. 26. Zdenko a Johannes de Pitkowitz Joanni Hlawacz, Petro de Hrussowa, tu Jan Hlawacz juxtu odkazuje Lti kop gr. českých k špitálu proti sv. Ambroži v Čelechovicích na vsi celé a na d. k. s. p. (vedle domu mého na Příkopech. Ruk. Křiž. XXII. A. 3. pag. 6.) F. 2. Jestli žeby kto komu co zastavil etc. (Nálezové O zmatku. — Tamže O moci. — Codex III. 2. str. 137.) F. 3. Každý služebník móž od pána svého etc. (Nálezové, O lidech a služebnících. — Codex III. 2. str. 137.) H. 15. Uvázání otpor i póhon k otporu páni zdvihli pro moc. (Nálezové, O uvázání. Codex III. 2. str. 137.) II. 23. Osvícený Jindřich kníže Minstrberské, hrabě Kladské etc. (Prodej panství Litického panu Vilémovi z Pernšteina. Otištěno plným zněním v Arch. V. 550. — Datum 1495 Okt. 24.) H. 25. Osvícený Jindřich kníže Minstrberské etc. (Ujištění věna kněžny Ursuly na Litickém zboží. Otištěno plným zněním v Arch. V. 552. — Datum 1495 Okt. 2.) K. 23. Bratr starší maje mladší bratry etc. (Nálezové, Poruč- níci sirotkóv. — Codex III. 2. str. 137.) L. 3. Ktož útok učiní, by pak nebyl zapsán etc. (Všehrd III. 4. — Nálezové, O zmatku. — Codex III. 2. str. 137.) M. 20. Bohuslav a Vlachen bratří z Leskovce etc. (Vklad plným zněním otištěn v Arch. V. str. 558. — Datum 1496, Okt. 3.) Ve dskách Viktorinových: Tak jsú léta Janovi z Vrchotic třikrát dávána (V. 49.) XVIII. 1497. Mart. 15. Léta božieho 1497 v středu den sv. Longina Kská Mst ráčil jest rozkázati ve dsky zapsati, což se dotýče ve dsky zapisování, kdež Viktorin ze Všehrd, někdy místopísař desk zemských, ve dsky zemské zapisoval „přiznal se před pány úředníky desk zemských“ jakož v těchto zápisiech se světleji ukazuje: že on Viktorin
535 XVII. 1493—1497. Dsky Viktorinovy, pokud jich nyní známe. A. 11. V té při etc. (Knihy devatery III. 13). A. 22. Jakož jest nález etc. (Knihy devatery IX. 5. I. rec.) A. 23. Ktož by se koli o dědiny súdil atd. (Arch. V. 514.) A. 24. Ktož zpravce maje a z toho dědictvie jsa pohnán. (Všehrd IV. 11., III. 13., VII. 37. — Nálezové O zpravě. — ZZVlad. 17. — Codex III. 2. str. 136.) B. 15. V při kdež Vácslav z Hněvsína (Knihy devatery IX. 6. I. rec.) B. 16. Dánie a milosti královské etc. (Nálezové, O nápadiech. — Codex III. 2 str. 137.) B. 26. Zdenko a Johannes de Pitkowitz Joanni Hlawacz, Petro de Hrussowa, tu Jan Hlawacz juxtu odkazuje Lti kop gr. českých k špitálu proti sv. Ambroži v Čelechovicích na vsi celé a na d. k. s. p. (vedle domu mého na Příkopech. Ruk. Křiž. XXII. A. 3. pag. 6.) F. 2. Jestli žeby kto komu co zastavil etc. (Nálezové O zmatku. — Tamže O moci. — Codex III. 2. str. 137.) F. 3. Každý služebník móž od pána svého etc. (Nálezové, O lidech a služebnících. — Codex III. 2. str. 137.) H. 15. Uvázání otpor i póhon k otporu páni zdvihli pro moc. (Nálezové, O uvázání. Codex III. 2. str. 137.) II. 23. Osvícený Jindřich kníže Minstrberské, hrabě Kladské etc. (Prodej panství Litického panu Vilémovi z Pernšteina. Otištěno plným zněním v Arch. V. 550. — Datum 1495 Okt. 24.) H. 25. Osvícený Jindřich kníže Minstrberské etc. (Ujištění věna kněžny Ursuly na Litickém zboží. Otištěno plným zněním v Arch. V. 552. — Datum 1495 Okt. 2.) K. 23. Bratr starší maje mladší bratry etc. (Nálezové, Poruč- níci sirotkóv. — Codex III. 2. str. 137.) L. 3. Ktož útok učiní, by pak nebyl zapsán etc. (Všehrd III. 4. — Nálezové, O zmatku. — Codex III. 2. str. 137.) M. 20. Bohuslav a Vlachen bratří z Leskovce etc. (Vklad plným zněním otištěn v Arch. V. str. 558. — Datum 1496, Okt. 3.) Ve dskách Viktorinových: Tak jsú léta Janovi z Vrchotic třikrát dávána (V. 49.) XVIII. 1497. Mart. 15. Léta božieho 1497 v středu den sv. Longina Kská Mst ráčil jest rozkázati ve dsky zapsati, což se dotýče ve dsky zapisování, kdež Viktorin ze Všehrd, někdy místopísař desk zemských, ve dsky zemské zapisoval „přiznal se před pány úředníky desk zemských“ jakož v těchto zápisiech se světleji ukazuje: že on Viktorin
Strana 536
536 to zapisování jest všetečně učinil, bez povolení krále JMsti a pánuov úředníkuov větčích. Pro kterúžto všetečnost král JMst týmž pánuom úředníkuom jej Viktorina ráčil jest rozkázati trestati; takže již po dnešní den takového zapisování být nemá, by psáno býti mělo „přiznal se před úředníky desk zemských“, než má zapisováno býti „před úředníky Praž- skými“ časy budúcí a věčné, tak jakož od staradávna zapisováno bylo. Na to poslové od KMsti byli jsú Jindřich ze Hradce najv. komorník král. česk.; Puota z Rizmberka a z Švihova najv. sudí král. českého z pánuov, jsúce k tomu od JMKské zvláště vysláni. (V Černých větších zápisných J. XV.) XIX. Knihy Zlatoústého O napravení padlého. 1495. Viktorin ze Všehrd. na miestě najvyššieho písaře královstvie českého, ctnému a nábožnému knězi Jírovi, faráři kostela Matky božie na Lůži, pozdravenie. Uložil jsi mi, kněže Jiro, ať-bych knihy Zlatoustého, velikého učitele viery křesťanské „O napravení padlého“, v nás jazyk český přeložil. Já, kterýž jsem přivykl ne sobě, ale jiným živ býti, tvému uložení, ačkoli dosti tvrdému a nesnadnému, všeho jiného však od- loživ, k tomu jsem mysl svú obrátil a o to jsem se pokusil, ať-bych dosti učiniti mohl, aby tento užitek naučenie svatého, kterýž jest od toho znamenitého učitele dáním božským mezi lidi vyšel, skrze tě i jiným mnohým, kteříž viery pravé hledají, k správě a napravení mohl přijíti; aby netoliko Rekové a Latiníci, ale také i Čechové a Slováci řecké učitele k vzdělání viery křesťanské a upevnění mohli čísti, čtúc rozuměti, rozumějíc po tom naučení choditi, až by k ne- smrtedlnosti, kteráž jest viery odplata, došli. A ač jsi mi dal na vóli, abych nebo O dóstojenství kněžském knihy téhož učitele, neb O napravení padlého, kteréž by mi se zdálo, jedny ze dvojích, v českú řeč obrátil, raděje jsem však k vyložení těchto nežli oněch přistúpil; neb ony k řiedkým, ale tyto ke všem zřie; ony kněžím jsú toliko, ale tyto i kněžím i nekněžím užitečné. Neb i kněžie tak brzo jako laici padnúti mohů, a padnú-li, tieže mnohem než laici padnú. Aniž chci, aby ktož koli titul a nápis těchto knih čísti bude „O napravení padlého,“ o pádu prvnieho člověka Adama rozuměl, v němž všickni lidé, žádného nevynímajíc, padli jsú, ani o pádu po- hanóv, kteříž od poznánie Boha nesmrtedlného a od ctěnie neb služby jeho (neb jsú i oni zprvu známosť boha měli) k bohóm slitým, řezaným, rytým a němým odvrátivše se padli. Ale o pádu toho, kterýž vieru křesťanskú přijav, v nedověru, a z té v nepravosti, z těch pak potom v potupu a v zúfalstvie upadl jest. Takového
536 to zapisování jest všetečně učinil, bez povolení krále JMsti a pánuov úředníkuov větčích. Pro kterúžto všetečnost král JMst týmž pánuom úředníkuom jej Viktorina ráčil jest rozkázati trestati; takže již po dnešní den takového zapisování být nemá, by psáno býti mělo „přiznal se před úředníky desk zemských“, než má zapisováno býti „před úředníky Praž- skými“ časy budúcí a věčné, tak jakož od staradávna zapisováno bylo. Na to poslové od KMsti byli jsú Jindřich ze Hradce najv. komorník král. česk.; Puota z Rizmberka a z Švihova najv. sudí král. českého z pánuov, jsúce k tomu od JMKské zvláště vysláni. (V Černých větších zápisných J. XV.) XIX. Knihy Zlatoústého O napravení padlého. 1495. Viktorin ze Všehrd. na miestě najvyššieho písaře královstvie českého, ctnému a nábožnému knězi Jírovi, faráři kostela Matky božie na Lůži, pozdravenie. Uložil jsi mi, kněže Jiro, ať-bych knihy Zlatoustého, velikého učitele viery křesťanské „O napravení padlého“, v nás jazyk český přeložil. Já, kterýž jsem přivykl ne sobě, ale jiným živ býti, tvému uložení, ačkoli dosti tvrdému a nesnadnému, všeho jiného však od- loživ, k tomu jsem mysl svú obrátil a o to jsem se pokusil, ať-bych dosti učiniti mohl, aby tento užitek naučenie svatého, kterýž jest od toho znamenitého učitele dáním božským mezi lidi vyšel, skrze tě i jiným mnohým, kteříž viery pravé hledají, k správě a napravení mohl přijíti; aby netoliko Rekové a Latiníci, ale také i Čechové a Slováci řecké učitele k vzdělání viery křesťanské a upevnění mohli čísti, čtúc rozuměti, rozumějíc po tom naučení choditi, až by k ne- smrtedlnosti, kteráž jest viery odplata, došli. A ač jsi mi dal na vóli, abych nebo O dóstojenství kněžském knihy téhož učitele, neb O napravení padlého, kteréž by mi se zdálo, jedny ze dvojích, v českú řeč obrátil, raděje jsem však k vyložení těchto nežli oněch přistúpil; neb ony k řiedkým, ale tyto ke všem zřie; ony kněžím jsú toliko, ale tyto i kněžím i nekněžím užitečné. Neb i kněžie tak brzo jako laici padnúti mohů, a padnú-li, tieže mnohem než laici padnú. Aniž chci, aby ktož koli titul a nápis těchto knih čísti bude „O napravení padlého,“ o pádu prvnieho člověka Adama rozuměl, v němž všickni lidé, žádného nevynímajíc, padli jsú, ani o pádu po- hanóv, kteříž od poznánie Boha nesmrtedlného a od ctěnie neb služby jeho (neb jsú i oni zprvu známosť boha měli) k bohóm slitým, řezaným, rytým a němým odvrátivše se padli. Ale o pádu toho, kterýž vieru křesťanskú přijav, v nedověru, a z té v nepravosti, z těch pak potom v potupu a v zúfalstvie upadl jest. Takového
Strana 537
537 pádu, té klésky tuto Zlatoustý lituje a od nedověry a hřiechóv i do zúfalstvie odvodě, k vieře, naději a doufání a k mužnosti každého tak kleslého přivodí. A kto jest ze všech křesťanóv, ješto by po přijetí viery neklesl? Mnozí povalem padli, jiní padše ležie; řiedký se pozdvíhá, a žádný snad na nohách ještě nestojí. Úžitečné jistě a přeúžitečné tyto knihy jsú, ne jednomu, ale každému: poněvadž jsmy všichni, jakož Apoštol praví, padli, a všichni potřebujem slávy božie. A teď toho pádu pozdviženie, teď toho neduhu uzdravenie, teď toho úrazu uléčenie se ukazuje, ku kterémuž ktož přijíti nebude chtieti, v svém pádu ležeti, v svém úrazu hynúti bude a v svém neduhu umře, a miesto nesmrtedlnosti v smrť neko- nečnú přijde. Jsú ještě tyto knihy, ktož by jim čta pilně mohl srozuměti, užitečné každému člověku; neb se v nich základ a suma náboženstvie křesťanského všeho oznamuje, kteréž všecko na vieře pravé a na doufání nevšetečném záleží. A v týchž knihách se zakládá suma též všeho prokletie, kteréž na nevěře a na zúfalstvie všecko jako na ne- pohnutých základiech leží, vypravuje. A jakož ono prvnie, totižto viera a doufánie, člověka k nesmrtedlnosti přivodí: takéž toto po- slednie k smrti a k zatracení každého nevěrného a zufalého táhne. Ale snad se bude zdáti někomu odporné, kdež jsem řekl, že suma náboženstvie pravého všecka na vieře záleží? A snad die, kdež pak skutkové? Tomu já odpoviem, ne z sebe, ale z těch, kteráž jsú lidem k správě pozóstavena, Písem. Řekl jest Apoštol, že bez viery nelze se jest líbiti Bohu: tedy skutečníci bez pravé viery jsú těmi slovy od Boha a od Krista jeho odcizeni, poněvadž se jemu líbiti nemohú. A o pravě věříciem učitel náš s prvními znamenitý, Jeronymus, na první žalm praví tak: že ktož pravě věří, nehřeší. Vidíš tehdy, že pravá viera všecky hřiechy zahánie, všecky spravedlnosti k sobě táhne. A tak známo jest, že na nie všecko jest: neb my ne našimi skutky, ne našimi zasluhováními, ale dobrotú a smilováním božím a Krista jeho zaslúžením k nesmrtedlnosti, skrze však vieru a milosť, přicháziemy, tu i spravedlivi učiněni bývámy. Uvěřil pray Abraham Bohu, a počteno jest jemu za spravedlnosť. Z té příčiny i křesťané všickni, že všecko náboženstvie na vieře pravé záleží, věrní slovú: a pohané, židé i všickni jiní, kteříž Krista neznají, nevěrní, ač i skutky tvrdé oblibují. Ale nynie o vieře širšieho mluvenie zanechám: K Zlatoústému se navrátím, kterýž ode mne nynie jest vyložen. Kteréhož jsem i z té také příčiny rád vyložil, aby se jazyk náš český i tudy šířil, šlechtil a rozmáhal. Neb nenie tak úzký, ani tak nehladký, jakož se některým zdá. Hojnosť a bohatstvie jeho z toho móž poznáno býti, že což koli řecky, což koli latině (o němčině nic nynie nepravím) móž povědieno býti, to též i česky. A nenie těch knih žádných řeckých ani latinských (leč bych se já, milostí jazyka svého pojat jsa, mýlil,) aby v český obráceny býti nemohly. Co se pak hladkosti jeho
537 pádu, té klésky tuto Zlatoustý lituje a od nedověry a hřiechóv i do zúfalstvie odvodě, k vieře, naději a doufání a k mužnosti každého tak kleslého přivodí. A kto jest ze všech křesťanóv, ješto by po přijetí viery neklesl? Mnozí povalem padli, jiní padše ležie; řiedký se pozdvíhá, a žádný snad na nohách ještě nestojí. Úžitečné jistě a přeúžitečné tyto knihy jsú, ne jednomu, ale každému: poněvadž jsmy všichni, jakož Apoštol praví, padli, a všichni potřebujem slávy božie. A teď toho pádu pozdviženie, teď toho neduhu uzdravenie, teď toho úrazu uléčenie se ukazuje, ku kterémuž ktož přijíti nebude chtieti, v svém pádu ležeti, v svém úrazu hynúti bude a v svém neduhu umře, a miesto nesmrtedlnosti v smrť neko- nečnú přijde. Jsú ještě tyto knihy, ktož by jim čta pilně mohl srozuměti, užitečné každému člověku; neb se v nich základ a suma náboženstvie křesťanského všeho oznamuje, kteréž všecko na vieře pravé a na doufání nevšetečném záleží. A v týchž knihách se zakládá suma též všeho prokletie, kteréž na nevěře a na zúfalstvie všecko jako na ne- pohnutých základiech leží, vypravuje. A jakož ono prvnie, totižto viera a doufánie, člověka k nesmrtedlnosti přivodí: takéž toto po- slednie k smrti a k zatracení každého nevěrného a zufalého táhne. Ale snad se bude zdáti někomu odporné, kdež jsem řekl, že suma náboženstvie pravého všecka na vieře záleží? A snad die, kdež pak skutkové? Tomu já odpoviem, ne z sebe, ale z těch, kteráž jsú lidem k správě pozóstavena, Písem. Řekl jest Apoštol, že bez viery nelze se jest líbiti Bohu: tedy skutečníci bez pravé viery jsú těmi slovy od Boha a od Krista jeho odcizeni, poněvadž se jemu líbiti nemohú. A o pravě věříciem učitel náš s prvními znamenitý, Jeronymus, na první žalm praví tak: že ktož pravě věří, nehřeší. Vidíš tehdy, že pravá viera všecky hřiechy zahánie, všecky spravedlnosti k sobě táhne. A tak známo jest, že na nie všecko jest: neb my ne našimi skutky, ne našimi zasluhováními, ale dobrotú a smilováním božím a Krista jeho zaslúžením k nesmrtedlnosti, skrze však vieru a milosť, přicháziemy, tu i spravedlivi učiněni bývámy. Uvěřil pray Abraham Bohu, a počteno jest jemu za spravedlnosť. Z té příčiny i křesťané všickni, že všecko náboženstvie na vieře pravé záleží, věrní slovú: a pohané, židé i všickni jiní, kteříž Krista neznají, nevěrní, ač i skutky tvrdé oblibují. Ale nynie o vieře širšieho mluvenie zanechám: K Zlatoústému se navrátím, kterýž ode mne nynie jest vyložen. Kteréhož jsem i z té také příčiny rád vyložil, aby se jazyk náš český i tudy šířil, šlechtil a rozmáhal. Neb nenie tak úzký, ani tak nehladký, jakož se některým zdá. Hojnosť a bohatstvie jeho z toho móž poznáno býti, že což koli řecky, což koli latině (o němčině nic nynie nepravím) móž povědieno býti, to též i česky. A nenie těch knih žádných řeckých ani latinských (leč bych se já, milostí jazyka svého pojat jsa, mýlil,) aby v český obráceny býti nemohly. Co se pak hladkosti jeho
Strana 538
538 dotýče, neviem, by tak výmluvně, tak ozdobně, tak lahodně všecko jazykem českým povědieno býti nemohlo, jako řeckým nebo latin- ským. Bychom se toliko snažili a jedni mimo druhé chvátali, abychom jej vyzdvíhali: tudiež by jazyk český hojný, mnohý, vytřený a sebe světlejší vidien býti mohl i pulérovanější. Němci, jichž jazyk tak drsnatý, tak dreptavý a tak nerozumný jest, že jeden s druhým mluvě, Němec s Němcem, sobě častokrát nerozumievají, avšak jej našemu na potupu šiřie a trú, tak že i latinská slova veň vtrušují, aby vždy jazyk jich byl dostatečnější a hojnější, a čehož doma nemají, u súsedóv ač dobře dalekých vy- pójčují. A již téměř všecky knihy pohanské i křesťanské z latinských, jeden jazyk druhým vykládajíc, německé jsú učinili, kdež my snad ještě žádných nemámy. A tak skrze tu pilnosť vykládánie a snažnosť, skrze takovú milosť, kterúž k jazyku svému mají, stalo se jest, že což v Čechách a v jiných národiech učení toliko čtú, tomu v Němcích i laici napořád svým jazykem čtúc rozumějí. A divie se mnozí, jak říšská města, v nichž s větčie strany Němci jsú, jak německé země v pokoji, v bohatství, bez búřek, bez zločinstva, lúpežuov, morduov, bez zemí i měst zkaženie, v spravedlnostech městských a v řádu tak mnoho let trvají, a den ode dne v zboží, v slávě, v pověsti a vzá- cnosti, v múdrosti, umění rozličném i výmluvnosti zřetedlně se roz- šiřují; jak obecné věci i domácie dobrým pořadem i sami se spravují, obecné dobré ziskóm domácím předkládajíce. Ale ktož toto o Němciech vie, ten se tomu diviti nebude; neb rozličné knihy čítajíc, mají čím by se mohli vně i doma spraviti, a starých lidí následujíc, nová zločinstva zkrocují a s počátku jim zniknúti nedopúštějí: kdež u nás ani zákon boží, ani pravda božie, ani ustavičná den jako den kázánie, pěnie, zpievánie, nic k tomu podobného uvesti, ani v městech, ani na zemi nemohú! Ale od obecného k zvláštniemu dobrému se obrátě, řeč svú k konci přivedu, když o vykládání nenic promluvím. Ktož z jednoho jazyka v jiný vykládají, druzí slovo z slova, jiní rozum z rozumu vykládají: Já pak v tomto vyložení obého jsem následoval, viece však rozum z rozumu vykládaje než slovo z slova. Neb žádný, ktož co vykládá, k tomu zavázán nenie, aby slovo z slova vykládal; než když tentýž rozum jiným jazykem rozumně a věrně vyloží, dosti jest tomu učinil. Horacius a Jeronymus to svědčie. To jsem já v těchto i v jiných knihách, kteréž jsem ne jedny již vyložil, zachovával, za práci svú ne cti, ne jména rozšířenie, ne peněz, ne chválenie zde od lidí čekaje, ale užitku obecného toliko nynie a vděčnosti od dobrých, a potom od Boha jakéž takéž odplaty. A srozumiem-li tomu, žeť tato má práce příjemna bude, přičiním se k tomu, aťbych viece a viece v tom, a zvlášť uprázdním-li se kdy od svých domácích i obecných roztržených zaměstknání, svým úsilím slúžil. Nechť jiní knihy nové latině píšíc skládají, a římský jazyk, vody do moře při- lévajíc, šířie (ač i těch velmi málo u nás jest), já knihy a sepsánie
538 dotýče, neviem, by tak výmluvně, tak ozdobně, tak lahodně všecko jazykem českým povědieno býti nemohlo, jako řeckým nebo latin- ským. Bychom se toliko snažili a jedni mimo druhé chvátali, abychom jej vyzdvíhali: tudiež by jazyk český hojný, mnohý, vytřený a sebe světlejší vidien býti mohl i pulérovanější. Němci, jichž jazyk tak drsnatý, tak dreptavý a tak nerozumný jest, že jeden s druhým mluvě, Němec s Němcem, sobě častokrát nerozumievají, avšak jej našemu na potupu šiřie a trú, tak že i latinská slova veň vtrušují, aby vždy jazyk jich byl dostatečnější a hojnější, a čehož doma nemají, u súsedóv ač dobře dalekých vy- pójčují. A již téměř všecky knihy pohanské i křesťanské z latinských, jeden jazyk druhým vykládajíc, německé jsú učinili, kdež my snad ještě žádných nemámy. A tak skrze tu pilnosť vykládánie a snažnosť, skrze takovú milosť, kterúž k jazyku svému mají, stalo se jest, že což v Čechách a v jiných národiech učení toliko čtú, tomu v Němcích i laici napořád svým jazykem čtúc rozumějí. A divie se mnozí, jak říšská města, v nichž s větčie strany Němci jsú, jak německé země v pokoji, v bohatství, bez búřek, bez zločinstva, lúpežuov, morduov, bez zemí i měst zkaženie, v spravedlnostech městských a v řádu tak mnoho let trvají, a den ode dne v zboží, v slávě, v pověsti a vzá- cnosti, v múdrosti, umění rozličném i výmluvnosti zřetedlně se roz- šiřují; jak obecné věci i domácie dobrým pořadem i sami se spravují, obecné dobré ziskóm domácím předkládajíce. Ale ktož toto o Němciech vie, ten se tomu diviti nebude; neb rozličné knihy čítajíc, mají čím by se mohli vně i doma spraviti, a starých lidí následujíc, nová zločinstva zkrocují a s počátku jim zniknúti nedopúštějí: kdež u nás ani zákon boží, ani pravda božie, ani ustavičná den jako den kázánie, pěnie, zpievánie, nic k tomu podobného uvesti, ani v městech, ani na zemi nemohú! Ale od obecného k zvláštniemu dobrému se obrátě, řeč svú k konci přivedu, když o vykládání nenic promluvím. Ktož z jednoho jazyka v jiný vykládají, druzí slovo z slova, jiní rozum z rozumu vykládají: Já pak v tomto vyložení obého jsem následoval, viece však rozum z rozumu vykládaje než slovo z slova. Neb žádný, ktož co vykládá, k tomu zavázán nenie, aby slovo z slova vykládal; než když tentýž rozum jiným jazykem rozumně a věrně vyloží, dosti jest tomu učinil. Horacius a Jeronymus to svědčie. To jsem já v těchto i v jiných knihách, kteréž jsem ne jedny již vyložil, zachovával, za práci svú ne cti, ne jména rozšířenie, ne peněz, ne chválenie zde od lidí čekaje, ale užitku obecného toliko nynie a vděčnosti od dobrých, a potom od Boha jakéž takéž odplaty. A srozumiem-li tomu, žeť tato má práce příjemna bude, přičiním se k tomu, aťbych viece a viece v tom, a zvlášť uprázdním-li se kdy od svých domácích i obecných roztržených zaměstknání, svým úsilím slúžil. Nechť jiní knihy nové latině píšíc skládají, a římský jazyk, vody do moře při- lévajíc, šířie (ač i těch velmi málo u nás jest), já knihy a sepsánie
Strana 539
539 starých a právě dobrých lidí v českú řeč překládaje, chudého chci raděje obohatiti, nežli se k bohatému špatnými dárky a jemu ne- vděčnými lísaje, pohrdán a potupen býti. To jsú i staří Římané činili: Řeckému jazyku se v Athenách vyučiec, svój jsú, nic řecky než všecko latině píšíc, velebili, šířili, zdělávali. A jest bez pochyby, na jich samých seznánie, jazyk řecký lahodnější, ozdobnější i na slova bohatší nežli latinský! Učinil to také nedávno i Dantes Vlach, kterýž velikým filozofem času svého jsa, a výborně jazyk latinský znaje a dokonale jej uměje, však proto múdrosť svú v knihy, k věčné potomním paměti, svým vlastním přirozeným vlaským jazykem raděje nežli latinským sepsal jest. Kdyby též i Čechové činili, měli by řeč svú mnohem zprave- nější, ozdobnější, hojnější; aniž by potřebie bylo pro učenie ven do cizích zemí vlaských nebo německých jezditi a statkem svým cizo- zemce bohatiti, znamenité na se i na děti své náklady a útraty činiec, když by se tomu všemu doma v své řeči mohli naučiti při- rozené. Neb uměnie všecka od počátku byla jsú mezi lidmi prvními v jich vlastniem a přirozeném jazyku: Kaldejští mudrci jazykem kal- dejským svú múdrost jsú i psali i vypravovali; Egyptští též egyptským jazykem filozofovali; Homerus Řek své knihy oboje řečí řeckú při- rozenú sepsal; Sokrates, Plato, Aristoteles tiem jazykem, v kterémž se zrodili, filozofovali; a jiní, jichžto nečíslné množstvie jest, Rekové, jako Demosthenes, Eschines, Izokrates, i jiní výmluvní též. Staří Římané neb Latiníci, dokudž z jednoho jazyka dvú nebylo, též jsú filozofí svú svým jazykem učili; tak Kato, tak Cicero, tak Seneka, tak Ennius, Lukrecius, Virgilius, Ovidius, Tibullus, Katullus, Propercius, Lukanus, Juvenalis, Marcialis, Silius Klaudianus a jiných všecko množstvie. A abych daleké a staré věci vyčítaje, toho což před rukama jest, neminul: náš učitel, tento Zlatoústý znamenitý, jazykem svým řeckým psal, mluvil, učil i kázal; Mojžieš Židóm jazykem židovským naučenie božská vypravoval; Jezus, světa vysvoboditel, pán náš, poněvadž k domu izrahelskému přišel, aby jej najprv vysvobodil, tiem jest jazykem mluvil, kterýmž Izrael rozuměl, a ne jiným. My sami latin- ským jazykem filozofujíc, latině, aby nám žádný nerozuměl, věčně mluviti budem, a ciziemu jazyku se učiec, nic Latiníkóm tiem ne- přidadúc, svój jazyk, jeho zanedbávajíc, tlačiti budem? A budú nás v tom laici domácí múdřejší, kteříž buďto kroniky, buďto svú múdrosť, jako „Ptačí radu“, i jiné knihy mnohé píšíce, svým jazykem českým, ne cizím, jsú psáti chtěli, aby ne sami sobě, ale všem vuobec pracovali, ktož česky rozumějí. A sami my ze všech národóv budem, kteříž svoj jazyk přirozený, dobrý, ušlechtilý, roz- umný, ozdobný, bohatý a hojný, nám od boha daný, potupíc, latinský nebo německý, obojím nevděk, sobě k posměchu, zdělávati budem! Já pak jiných nechaje, o sobě nynie mluviti budu, z jiných se ne všetečně vytrhna: ačkoli také bych mohl latině snad, tak jako jiní mně rovní
539 starých a právě dobrých lidí v českú řeč překládaje, chudého chci raděje obohatiti, nežli se k bohatému špatnými dárky a jemu ne- vděčnými lísaje, pohrdán a potupen býti. To jsú i staří Římané činili: Řeckému jazyku se v Athenách vyučiec, svój jsú, nic řecky než všecko latině píšíc, velebili, šířili, zdělávali. A jest bez pochyby, na jich samých seznánie, jazyk řecký lahodnější, ozdobnější i na slova bohatší nežli latinský! Učinil to také nedávno i Dantes Vlach, kterýž velikým filozofem času svého jsa, a výborně jazyk latinský znaje a dokonale jej uměje, však proto múdrosť svú v knihy, k věčné potomním paměti, svým vlastním přirozeným vlaským jazykem raděje nežli latinským sepsal jest. Kdyby též i Čechové činili, měli by řeč svú mnohem zprave- nější, ozdobnější, hojnější; aniž by potřebie bylo pro učenie ven do cizích zemí vlaských nebo německých jezditi a statkem svým cizo- zemce bohatiti, znamenité na se i na děti své náklady a útraty činiec, když by se tomu všemu doma v své řeči mohli naučiti při- rozené. Neb uměnie všecka od počátku byla jsú mezi lidmi prvními v jich vlastniem a přirozeném jazyku: Kaldejští mudrci jazykem kal- dejským svú múdrost jsú i psali i vypravovali; Egyptští též egyptským jazykem filozofovali; Homerus Řek své knihy oboje řečí řeckú při- rozenú sepsal; Sokrates, Plato, Aristoteles tiem jazykem, v kterémž se zrodili, filozofovali; a jiní, jichžto nečíslné množstvie jest, Rekové, jako Demosthenes, Eschines, Izokrates, i jiní výmluvní též. Staří Římané neb Latiníci, dokudž z jednoho jazyka dvú nebylo, též jsú filozofí svú svým jazykem učili; tak Kato, tak Cicero, tak Seneka, tak Ennius, Lukrecius, Virgilius, Ovidius, Tibullus, Katullus, Propercius, Lukanus, Juvenalis, Marcialis, Silius Klaudianus a jiných všecko množstvie. A abych daleké a staré věci vyčítaje, toho což před rukama jest, neminul: náš učitel, tento Zlatoústý znamenitý, jazykem svým řeckým psal, mluvil, učil i kázal; Mojžieš Židóm jazykem židovským naučenie božská vypravoval; Jezus, světa vysvoboditel, pán náš, poněvadž k domu izrahelskému přišel, aby jej najprv vysvobodil, tiem jest jazykem mluvil, kterýmž Izrael rozuměl, a ne jiným. My sami latin- ským jazykem filozofujíc, latině, aby nám žádný nerozuměl, věčně mluviti budem, a ciziemu jazyku se učiec, nic Latiníkóm tiem ne- přidadúc, svój jazyk, jeho zanedbávajíc, tlačiti budem? A budú nás v tom laici domácí múdřejší, kteříž buďto kroniky, buďto svú múdrosť, jako „Ptačí radu“, i jiné knihy mnohé píšíce, svým jazykem českým, ne cizím, jsú psáti chtěli, aby ne sami sobě, ale všem vuobec pracovali, ktož česky rozumějí. A sami my ze všech národóv budem, kteříž svoj jazyk přirozený, dobrý, ušlechtilý, roz- umný, ozdobný, bohatý a hojný, nám od boha daný, potupíc, latinský nebo německý, obojím nevděk, sobě k posměchu, zdělávati budem! Já pak jiných nechaje, o sobě nynie mluviti budu, z jiných se ne všetečně vytrhna: ačkoli také bych mohl latině snad, tak jako jiní mně rovní
Strana 540
540 psáti. Ale věda, že jsem Čech, chci se latině učiti, ale česky i psáti i mluviti; aniž mi se zdá tak svú řeč přirozenú v nenávisti mieti (ačkoli někteří se za ni stydie), a tak jie nemilovati, abych všeho, což bych koli psáti chtěl, českým jazykem raděje nežli latinským nepsal. Ale svého psánie nynie ponechaje, zdá mi se úžitečněje, ještě jiných řečí s studem vykládati, nežli své buď česky nebo latině všetečně vtrušovati. Ale již se k Zlatoústému obraťmy, a dobře-li česky mluviti bude, pozorujmy. Léta vykúpenie našeho MCCCCXCV, XII die Marcii. Ex Aula reginæ. Knihy Cyprianovy O potupení světa. 1501. Viktorín ze Všehrd Zdeňkovi z Postupic pozdravenie. Rozličných na světě lidí rozliční jsú úmyslové, jimiž nuceni bývají, aby rozličné práce podstupovali, ne pro jednostajný neb užitek neb kratochvil neb chválu. Věc válečná komuž k mysli jest, žene jej, aby těžké odění dnem i nocí na se bera tělo své tvrdostí zbroje hnětl, a hladem, žízní, zimú a nespáním je, a duši pečlivým myšlením nuzně sužoval, aby sobě tak neb cti lidské krve prolitím, neb zboží cizích statkův sebráním dobyl. Kupec zisku hladovitý mnohá těla svého trápení po světě těžkú práci veda podstupuje, život svój na cestách i na vodách dalekých do krajin jezdě v nebezpečenstvíe vydává, mdlému častokrát dřevu ufaje, aby nestálého zisku někdy dosáhna kratochvile libé sobě mohl užiti. Vytrvává mnoho rozličných diel lopotně robotný oráč, aby užitek práce své, nuznú a velmi chudú živnost s dětmi, v zedrané chalupě sedě, s hojným nedostatkem mohl míti; úroka pánu časnému přes chudú živnost svú podzimním i podletním časem zúplna bez milosti dobývaje, a těžké přes to přese všecko a krvavé a častokrát i nespravedlivé roboty pracně robotuje, ještě k tomu ke všemu pocti- viny, berně a rozličné a vymyšlené daně a pomoci jemu dává, a když potřeba války káže, maje od pána svého časného obhajován a bráněn býti, sám sebe, ženy, statku i dětí svých, jakoby žádných daní neplatil, k tomu i pána svého musí brániti, a na vojnu i penieze dáti i jeti; avšak ty takové trudy všecky a bezpravnosti míle vy- trpívá, užitkem chudé živnosti své jsa popuzen. Trvá na studeném povětří chlubný myslivec, mladé manželky zapomena, aby se utíkající zvěři před chrty podíval, křikem svým i ohařóv k honu ponukaje i zvěři k běhu popuzuje strašlivému. Jiné též všecky lidi vedlé úmyslův jich rozličně žádost jich při rozličných věcech drží, a žádného člověka nenajdeš, kterémuž by něco v životě jeho k mysli zvláštnieho nebylo. Mně pak, poněvadž jsem umínil o zbožie se nesmierně nestarati, cti a chválenie u lidí nedobývati, cizieho užitku viece než svého hleděti,
540 psáti. Ale věda, že jsem Čech, chci se latině učiti, ale česky i psáti i mluviti; aniž mi se zdá tak svú řeč přirozenú v nenávisti mieti (ačkoli někteří se za ni stydie), a tak jie nemilovati, abych všeho, což bych koli psáti chtěl, českým jazykem raděje nežli latinským nepsal. Ale svého psánie nynie ponechaje, zdá mi se úžitečněje, ještě jiných řečí s studem vykládati, nežli své buď česky nebo latině všetečně vtrušovati. Ale již se k Zlatoústému obraťmy, a dobře-li česky mluviti bude, pozorujmy. Léta vykúpenie našeho MCCCCXCV, XII die Marcii. Ex Aula reginæ. Knihy Cyprianovy O potupení světa. 1501. Viktorín ze Všehrd Zdeňkovi z Postupic pozdravenie. Rozličných na světě lidí rozliční jsú úmyslové, jimiž nuceni bývají, aby rozličné práce podstupovali, ne pro jednostajný neb užitek neb kratochvil neb chválu. Věc válečná komuž k mysli jest, žene jej, aby těžké odění dnem i nocí na se bera tělo své tvrdostí zbroje hnětl, a hladem, žízní, zimú a nespáním je, a duši pečlivým myšlením nuzně sužoval, aby sobě tak neb cti lidské krve prolitím, neb zboží cizích statkův sebráním dobyl. Kupec zisku hladovitý mnohá těla svého trápení po světě těžkú práci veda podstupuje, život svój na cestách i na vodách dalekých do krajin jezdě v nebezpečenstvíe vydává, mdlému častokrát dřevu ufaje, aby nestálého zisku někdy dosáhna kratochvile libé sobě mohl užiti. Vytrvává mnoho rozličných diel lopotně robotný oráč, aby užitek práce své, nuznú a velmi chudú živnost s dětmi, v zedrané chalupě sedě, s hojným nedostatkem mohl míti; úroka pánu časnému přes chudú živnost svú podzimním i podletním časem zúplna bez milosti dobývaje, a těžké přes to přese všecko a krvavé a častokrát i nespravedlivé roboty pracně robotuje, ještě k tomu ke všemu pocti- viny, berně a rozličné a vymyšlené daně a pomoci jemu dává, a když potřeba války káže, maje od pána svého časného obhajován a bráněn býti, sám sebe, ženy, statku i dětí svých, jakoby žádných daní neplatil, k tomu i pána svého musí brániti, a na vojnu i penieze dáti i jeti; avšak ty takové trudy všecky a bezpravnosti míle vy- trpívá, užitkem chudé živnosti své jsa popuzen. Trvá na studeném povětří chlubný myslivec, mladé manželky zapomena, aby se utíkající zvěři před chrty podíval, křikem svým i ohařóv k honu ponukaje i zvěři k běhu popuzuje strašlivému. Jiné též všecky lidi vedlé úmyslův jich rozličně žádost jich při rozličných věcech drží, a žádného člověka nenajdeš, kterémuž by něco v životě jeho k mysli zvláštnieho nebylo. Mně pak, poněvadž jsem umínil o zbožie se nesmierně nestarati, cti a chválenie u lidí nedobývati, cizieho užitku viece než svého hleděti,
Strana 541
541 abych všecken, kdyby to býti mohlo, prospěšný byl, nic milejšího nenie, než vždycky ne-nic nalezti, co by k životu pravému mohlo slúžiti; abych neb pravdu mohl poznati, neb v poznalé již a nale- zené se saditi, kořeniti, pevniti a rósti, a tak upevněn jsa všem větrům, odkudž by kolivěk přišli, buď z blízka a z domu těla a při- rozenie mého, buď zdaleka a z Egypta světa vždycky se vlnami búřek znášejícího, buďto od kniežete pekelného, kteréž světem a všemi, kdož jej milují, vládne, abych mohl trpě s pomocí toho, pro kohož bych trpěl, odepříti. A poněvadž dosti nynic těch jest, kteříž svú prací nalezená naučenie opravení lidskému na světlo vynášejí: úmysl mój jest, abych starých a prvních učitelův, kteréž i život jich i mučedlnická smrt schvaluje, mluvenie, učenie i spisovánie, kterýchž jsú k vzdělání veli- kého domu božího pracně z prorockých a svatých písem dobývali, neb starostí časóv zasutá a zařicená, neb samým učeným a latiníkům známá vykopával a na světlo českým jazykem k užitku lidskému vynášel, a to aspoň, když dřívie cedrového a cypřišového nemám k vzdělání domu božieho, abych přinášel. Poněvadž jsú někteří kóže a srsti ovčí a kozlecí k dokonání stánku dávali, kdybych toliko toho slibu dojíti mohl, kterýž se takovým slibuje: „Kdož mi vysvětlují, život nesmrtelný míti budú“; za bezpečnějšie pokládaje, po starých a ubitých cestách choditi, nežli nové sobě stezky prorážeti, kterýmiž chtiece sobě druhdy ukrácením cesty polehčiti, mnozí potom bludem pojati jsúce, častokrát až do ustánie sobě a zastesknutí utěžují. Z těch učitelův starých, o nichž jsem napřed zmienku učinil, jeden a neposlední jest Cyprianus, kterýž pohanem ještě jsa, veliké sobě umením, výmluvnosti slávy mezi pohany dobyl; neb jest byl vtipu hotového, hojného, libého, a kteráž největší dokonalost řeči jest, otevřeného. Potom na křesťanskú se vieru obrátiv, statek svój vešken chudým rozdal, a po času knězem volen jsa, potom i bisku- pem jest postaven Kartaginenským. Ten mnoho divných věcí k na- učení a potvrzení křesťanskému sepsal jest, kteréž ukazují dostatečně kázanie neb mluvenie jeho, epištoly rozličné, čtenie a písem mnozí praví a gruntovní výkladové. Naposledy korunu mučedlnickú pro víru přijal jest, když Valerianus kniežetem římským byl. Svědci toho, což mluvím, jsou Laktancius a Jeronymus. Toho, kteréhož pro počestnost jmenují, Cypriana knihy, kteréž jest mluvil O potupení světa k Do- natovi, (kterýž i on; prvé než osvícen jest světlem poznání pravdy, učeným pohanem byl jest), z latinských jsem české vedlé možnosti své udělal, a tobě jsem je raděje, komuž takové věci k mysli jsú, než komu jinému, napsal a poslal. V nichž čta, slávě světa a bohat- ství najprvé porozuměje, že nic stálého, nic pravého, nic věčného nemá, potom jej i slávu jeho aby potupil, a k tomu jednomu ne- pohnutému pravému, věrnému a věčnému upokojení poznánie božího, kteréž se z nebe dává, přijda, v něm do konce a do tohoto života zkaženie aby mohl dostáti.
541 abych všecken, kdyby to býti mohlo, prospěšný byl, nic milejšího nenie, než vždycky ne-nic nalezti, co by k životu pravému mohlo slúžiti; abych neb pravdu mohl poznati, neb v poznalé již a nale- zené se saditi, kořeniti, pevniti a rósti, a tak upevněn jsa všem větrům, odkudž by kolivěk přišli, buď z blízka a z domu těla a při- rozenie mého, buď zdaleka a z Egypta světa vždycky se vlnami búřek znášejícího, buďto od kniežete pekelného, kteréž světem a všemi, kdož jej milují, vládne, abych mohl trpě s pomocí toho, pro kohož bych trpěl, odepříti. A poněvadž dosti nynic těch jest, kteříž svú prací nalezená naučenie opravení lidskému na světlo vynášejí: úmysl mój jest, abych starých a prvních učitelův, kteréž i život jich i mučedlnická smrt schvaluje, mluvenie, učenie i spisovánie, kterýchž jsú k vzdělání veli- kého domu božího pracně z prorockých a svatých písem dobývali, neb starostí časóv zasutá a zařicená, neb samým učeným a latiníkům známá vykopával a na světlo českým jazykem k užitku lidskému vynášel, a to aspoň, když dřívie cedrového a cypřišového nemám k vzdělání domu božieho, abych přinášel. Poněvadž jsú někteří kóže a srsti ovčí a kozlecí k dokonání stánku dávali, kdybych toliko toho slibu dojíti mohl, kterýž se takovým slibuje: „Kdož mi vysvětlují, život nesmrtelný míti budú“; za bezpečnějšie pokládaje, po starých a ubitých cestách choditi, nežli nové sobě stezky prorážeti, kterýmiž chtiece sobě druhdy ukrácením cesty polehčiti, mnozí potom bludem pojati jsúce, častokrát až do ustánie sobě a zastesknutí utěžují. Z těch učitelův starých, o nichž jsem napřed zmienku učinil, jeden a neposlední jest Cyprianus, kterýž pohanem ještě jsa, veliké sobě umením, výmluvnosti slávy mezi pohany dobyl; neb jest byl vtipu hotového, hojného, libého, a kteráž největší dokonalost řeči jest, otevřeného. Potom na křesťanskú se vieru obrátiv, statek svój vešken chudým rozdal, a po času knězem volen jsa, potom i bisku- pem jest postaven Kartaginenským. Ten mnoho divných věcí k na- učení a potvrzení křesťanskému sepsal jest, kteréž ukazují dostatečně kázanie neb mluvenie jeho, epištoly rozličné, čtenie a písem mnozí praví a gruntovní výkladové. Naposledy korunu mučedlnickú pro víru přijal jest, když Valerianus kniežetem římským byl. Svědci toho, což mluvím, jsou Laktancius a Jeronymus. Toho, kteréhož pro počestnost jmenují, Cypriana knihy, kteréž jest mluvil O potupení světa k Do- natovi, (kterýž i on; prvé než osvícen jest světlem poznání pravdy, učeným pohanem byl jest), z latinských jsem české vedlé možnosti své udělal, a tobě jsem je raděje, komuž takové věci k mysli jsú, než komu jinému, napsal a poslal. V nichž čta, slávě světa a bohat- ství najprvé porozuměje, že nic stálého, nic pravého, nic věčného nemá, potom jej i slávu jeho aby potupil, a k tomu jednomu ne- pohnutému pravému, věrnému a věčnému upokojení poznánie božího, kteréž se z nebe dává, přijda, v něm do konce a do tohoto života zkaženie aby mohl dostáti.
Strana 542
542 Tu v knihách těchto, jakžkoli malých, najdeš najprvé řády a šlechetnosti světa široce rozlitého, kteříž sebe v přirozeném a pravém přátelstva příbuzenství znáti nechtiece a jedni druhé za cizí a neznámé majíce, silnice všechněm obyvatelům světa obecné a svobodné, lotry, lúpežníky, zloději a mordéři na zemi i na vodách obsazují. Potom války po zemích rozděleného světa a po jazycích, a mordy válečné, jednak ve všech končinách světa rozlité uzříš. To přejda městská práva, obyčeje, hry a divadla, neb krvavá neb ohyzdná, nestydatosti, neb zjevné neb domácími stěnami zakryté, čísti budeš i súdnému místu a spravedlnosti jeho se podíváš. Odtud k úřadóm vysokým a k dóstojenstvím přijda, co v sobě blahoslaveného a šťastného mají, zhlédneš. Srozumíš také i svému i jiných panství zbožiem velikým. Naposledy, aby nic pominuto a necháno nebylo, což svět za veliké a za divné má, královského dóstojenství a kníežetského slávu uhledáš: Jakož pak to vše v knihách těchto pořád jedno od druhého zname- nitě jest rozděleno. Po tom po všem rozumem svým se protuluje a pilně sobě všecko rozvažuje, jiného nic než osidla všady polečená neuzříš, z kterýchž šťastný jest, kdož uvázna v nich, nohy vyplete, jako Cyprianus tento, a k kterémuž mluvil, Donatus: Sťastnější, kdo skrze ně a přes ně bez lysky, a aby neuvázl, přejde; ale nejšťast- nější, kdož zdaleka, když je uhlédá, nohy své odtuď odtrhna vyhne, a k bohu, tomu samému upokojení, se obrátí, den ode dne, jakož psáno jest, z ctnosti do ctnosti vcházeje, tak až do smrti setrvá. Pakli se toho chybí, v osidla světa bez odporu upadne, a z těch bez šrámů neujde. Neb o nich tak nepomním, který z prorokův napsal: „Strach, jáma a osidlo na tě, kdož obyvatel jsi země, bude: Kdož uteče před tváří strachu, upadne v jámu, a kdo se vyhrabe z jámy, uvázne v osidle. Chci také, aby věděl, že Cyprianus tento chtě Donatovi svět v potupu uvésti, aby se veň po vyjití z něho zase nenavrátil, nepra- vosti a nebezpečenství světa všeho, kteréž každý móž znáti, vypravuje, potom z vlastních některých končin světa a měst, a zvlášť Římu, a tu obyčeje starodávnie, práva, hry, oplzlosti, divadla svého času zhyz- ďuje, kterýchž i tam již nynie všech nenic. Těm věcem těžko bude snad srozuměti; budeš-li pak co míti v pochybnosti, pošli ke mně, a já vedlé prostřednosti rozumu a učení mého, budu-li moci, to tobě otevru, a z nesnadného udělám snadné. Neb cožkoli tuto Cyprianus o světě mluví, o pohanech mluví; neb to na nich křesťanu okazuje. Aniž se na tom urážej, že Pavel apoštol k Římanům psal jakožto křesťanům, a Cyprianus daleko po sv. Pavlu na světě byl, domnívaje se, že by Římané křesťané byli. Byli jsú Římané křesťané, ale ne všickni, než někteří chudší světu neznámější, a město o nich sotva vědělo toho času. Neb hrám, divadlóm buď krvavým neb oplzlým, válkám a všeliké nepravosti mezi křesťany miesta nenie, a snad ani království, panství a světskému dóstojenství; poněvadž od toho kře- sťany Cyprianus odvodí, a těm praví: že králové pohanští panují jim
542 Tu v knihách těchto, jakžkoli malých, najdeš najprvé řády a šlechetnosti světa široce rozlitého, kteříž sebe v přirozeném a pravém přátelstva příbuzenství znáti nechtiece a jedni druhé za cizí a neznámé majíce, silnice všechněm obyvatelům světa obecné a svobodné, lotry, lúpežníky, zloději a mordéři na zemi i na vodách obsazují. Potom války po zemích rozděleného světa a po jazycích, a mordy válečné, jednak ve všech končinách světa rozlité uzříš. To přejda městská práva, obyčeje, hry a divadla, neb krvavá neb ohyzdná, nestydatosti, neb zjevné neb domácími stěnami zakryté, čísti budeš i súdnému místu a spravedlnosti jeho se podíváš. Odtud k úřadóm vysokým a k dóstojenstvím přijda, co v sobě blahoslaveného a šťastného mají, zhlédneš. Srozumíš také i svému i jiných panství zbožiem velikým. Naposledy, aby nic pominuto a necháno nebylo, což svět za veliké a za divné má, královského dóstojenství a kníežetského slávu uhledáš: Jakož pak to vše v knihách těchto pořád jedno od druhého zname- nitě jest rozděleno. Po tom po všem rozumem svým se protuluje a pilně sobě všecko rozvažuje, jiného nic než osidla všady polečená neuzříš, z kterýchž šťastný jest, kdož uvázna v nich, nohy vyplete, jako Cyprianus tento, a k kterémuž mluvil, Donatus: Sťastnější, kdo skrze ně a přes ně bez lysky, a aby neuvázl, přejde; ale nejšťast- nější, kdož zdaleka, když je uhlédá, nohy své odtuď odtrhna vyhne, a k bohu, tomu samému upokojení, se obrátí, den ode dne, jakož psáno jest, z ctnosti do ctnosti vcházeje, tak až do smrti setrvá. Pakli se toho chybí, v osidla světa bez odporu upadne, a z těch bez šrámů neujde. Neb o nich tak nepomním, který z prorokův napsal: „Strach, jáma a osidlo na tě, kdož obyvatel jsi země, bude: Kdož uteče před tváří strachu, upadne v jámu, a kdo se vyhrabe z jámy, uvázne v osidle. Chci také, aby věděl, že Cyprianus tento chtě Donatovi svět v potupu uvésti, aby se veň po vyjití z něho zase nenavrátil, nepra- vosti a nebezpečenství světa všeho, kteréž každý móž znáti, vypravuje, potom z vlastních některých končin světa a měst, a zvlášť Římu, a tu obyčeje starodávnie, práva, hry, oplzlosti, divadla svého času zhyz- ďuje, kterýchž i tam již nynie všech nenic. Těm věcem těžko bude snad srozuměti; budeš-li pak co míti v pochybnosti, pošli ke mně, a já vedlé prostřednosti rozumu a učení mého, budu-li moci, to tobě otevru, a z nesnadného udělám snadné. Neb cožkoli tuto Cyprianus o světě mluví, o pohanech mluví; neb to na nich křesťanu okazuje. Aniž se na tom urážej, že Pavel apoštol k Římanům psal jakožto křesťanům, a Cyprianus daleko po sv. Pavlu na světě byl, domnívaje se, že by Římané křesťané byli. Byli jsú Římané křesťané, ale ne všickni, než někteří chudší světu neznámější, a město o nich sotva vědělo toho času. Neb hrám, divadlóm buď krvavým neb oplzlým, válkám a všeliké nepravosti mezi křesťany miesta nenie, a snad ani království, panství a světskému dóstojenství; poněvadž od toho kře- sťany Cyprianus odvodí, a těm praví: že králové pohanští panují jim
Strana 543
543 a t. d. Ale vy ne tak! A jinde: Královstvie mé nenie z světa tohoto. Panují-li tehdy pohanóm pohané, a královstvie Kristovo z světa nenie, tehdy křesťané nepanují ani kralují. Ale o tom nechť učenější roz- suzují; na mne nesluší nic zavierati o tom na žádnú stranu. Ale zase k Cyprianovi našemu se navrátím, prose i napomínaje, aby tyto jeho knihy pracně vyložené netoliko četl, ale i přečetl, a opět přečetl. Užitek čtenie jich potom sám poznáš. Neb i jiného takového viece dáti míním, srozumím-li, že toto dobře oblibovati budeš. Cyprianův Výklad na Modlitbu Páně. 1501. Urozené paní, paní Johance z Krajku Viktorin ze Všchrd pozdravenie! Starodávnieho učitele křesťanského a velikého mučedlníka Cypri- ana na Modlitbu Páně výklad, ode mne nynie z latinského jazyka v český obrácený, komu bych raděje dal, než TMsti, urozená paní, paní milá, není žádného. Neb k tomu mi se zdálo, což k modlitbě sluší, nejužitečněje obrátiti a nejpříhodněje, o komž jsem jist a viem, že se rád modlí. A nic k modlitbě tak dobře nesluší, jako rozum modlitby, aby ten, kdož se modlí, dřieve než k modlení přistúpí, rozuměl, jak a zač se modliti má. Toho všeho v těchto knihách Cypriana svatého učitele, nenie-li suma a celý dostatek, nikdež jinde nenie. Neb ten brzo po apoštolech velikú rozumu svého vtipnost, hojnú výmluvnost, mnohú rozličného uměnie múdrost, (kteréž mezi pohany, než k poznání pravdy přišel, nabyl,) když světlem poznání boha z nebe osvícen jest, k ponížení, k sprostnosti a neumělosti všeho, krom samého Boha, jest obrátil, a proto i v posměch od uče- ných v světě, jakož Laktancius píše, upadl jest. Ten tak živ jsa, jak učil, mnohú práci v církvi svaté nesa, mnoho protivného, smut- ného a žalostného trpěl jest; mnoho snažnú pilností písma svatého věrně a v pravém smyslu vykládal, jakož budeš moci z tohoto vy- kládání jeho poznati; a tak bez měněnie a všelikého vrtkánie stálý a nepohnutý trvaje, (neb ne na písku, ale na tvrdé skále grunt svój položil), i smrt jest pro pána svého podstúpil, a svědkem jeho ne- zavrženým jest učiněn. Nebylo jest toho času lahodné a měkké žádnému Pána Krista vyznánie, než s tvrdú odplatú; neb statku ztracenie, neb z obývánie svého vyhnánie, neb těžkého vězenie, neb smrti každému služba boží stála. Aniž jsú tak vtipní tehdáž a tak múdří a tak umělí křesťané byli, aby uměli, když protivenstvie přišlo, své viery jiné rozumy a výklady rychle nalézati, jako nynie jsú. Dokudž protivenstvie žádného nenie, směle mluví, a že tak má věřeno, smýšleno, činěno, mluveno býti, jistí, a tak živu býti sprostnějším přísně přikazují: a když po- kušení přijde, což prvé učili, tvrdili a jistili, neumělostí a nerozumem zakryjíce, nové teprv rozumy a glozy vydávají, a prvnie učenie, které- muž učedlníci jich, jako jistému, skutečně a dávno zvykli, zdvihnúc
543 a t. d. Ale vy ne tak! A jinde: Královstvie mé nenie z světa tohoto. Panují-li tehdy pohanóm pohané, a královstvie Kristovo z světa nenie, tehdy křesťané nepanují ani kralují. Ale o tom nechť učenější roz- suzují; na mne nesluší nic zavierati o tom na žádnú stranu. Ale zase k Cyprianovi našemu se navrátím, prose i napomínaje, aby tyto jeho knihy pracně vyložené netoliko četl, ale i přečetl, a opět přečetl. Užitek čtenie jich potom sám poznáš. Neb i jiného takového viece dáti míním, srozumím-li, že toto dobře oblibovati budeš. Cyprianův Výklad na Modlitbu Páně. 1501. Urozené paní, paní Johance z Krajku Viktorin ze Všchrd pozdravenie! Starodávnieho učitele křesťanského a velikého mučedlníka Cypri- ana na Modlitbu Páně výklad, ode mne nynie z latinského jazyka v český obrácený, komu bych raděje dal, než TMsti, urozená paní, paní milá, není žádného. Neb k tomu mi se zdálo, což k modlitbě sluší, nejužitečněje obrátiti a nejpříhodněje, o komž jsem jist a viem, že se rád modlí. A nic k modlitbě tak dobře nesluší, jako rozum modlitby, aby ten, kdož se modlí, dřieve než k modlení přistúpí, rozuměl, jak a zač se modliti má. Toho všeho v těchto knihách Cypriana svatého učitele, nenie-li suma a celý dostatek, nikdež jinde nenie. Neb ten brzo po apoštolech velikú rozumu svého vtipnost, hojnú výmluvnost, mnohú rozličného uměnie múdrost, (kteréž mezi pohany, než k poznání pravdy přišel, nabyl,) když světlem poznání boha z nebe osvícen jest, k ponížení, k sprostnosti a neumělosti všeho, krom samého Boha, jest obrátil, a proto i v posměch od uče- ných v světě, jakož Laktancius píše, upadl jest. Ten tak živ jsa, jak učil, mnohú práci v církvi svaté nesa, mnoho protivného, smut- ného a žalostného trpěl jest; mnoho snažnú pilností písma svatého věrně a v pravém smyslu vykládal, jakož budeš moci z tohoto vy- kládání jeho poznati; a tak bez měněnie a všelikého vrtkánie stálý a nepohnutý trvaje, (neb ne na písku, ale na tvrdé skále grunt svój položil), i smrt jest pro pána svého podstúpil, a svědkem jeho ne- zavrženým jest učiněn. Nebylo jest toho času lahodné a měkké žádnému Pána Krista vyznánie, než s tvrdú odplatú; neb statku ztracenie, neb z obývánie svého vyhnánie, neb těžkého vězenie, neb smrti každému služba boží stála. Aniž jsú tak vtipní tehdáž a tak múdří a tak umělí křesťané byli, aby uměli, když protivenstvie přišlo, své viery jiné rozumy a výklady rychle nalézati, jako nynie jsú. Dokudž protivenstvie žádného nenie, směle mluví, a že tak má věřeno, smýšleno, činěno, mluveno býti, jistí, a tak živu býti sprostnějším přísně přikazují: a když po- kušení přijde, což prvé učili, tvrdili a jistili, neumělostí a nerozumem zakryjíce, nové teprv rozumy a glozy vydávají, a prvnie učenie, které- muž učedlníci jich, jako jistému, skutečně a dávno zvykli, zdvihnúc
Strana 544
544 a jako zlé potupíc, nová naučení, aby protivenstvie znikli, vymýšlejí; a tak kolik protivenství povstane, tolik nových naučení vydávají, toliko prvních naučení svých za neužitečná zavrhuce, a odstupovati od své viery a učenie svého se nestydie. Ale já žádného nejmenuji, protož se žádný na mě hněvati ne- móže, leč by kdo sám sebe svědom jsa, o sobe prvé vyhlásiti chtěl. Já takovú nestálost a časté sem i tam klácenie znaje při některých nových učitelích, kteříž sami se nenaučivše, pletú život lidský, neučí, sobě a svým učením odporné věci učíce. a nic jistého neukazujíce, těmito starými hýbi, a jako zasuté vetchosti času a nedbanlivostí lidskú odhrabuji a na svetlo vynáším, aby i českým jazykem mohli čteni býti, za bezpečnějšie maje, po starých cestách a dobře ubitých choditi, než nových a zlodějských stezek všetečně proražených ná- sleduje, po nich zablúditi. Protož užitek, ač jest který této práce mé, TMsti, aby ho nejprv okusila, posílám, a darem tímto jakžkolvěk malým, TMsti prosím, nezhrzej, než rač čísti a přečisti. A bude-liť se dobře líbiti, přidám práce i pilnosti, od jiného se všeho uprázdně, ať-bych k tomu podobného vicce poslal, když srozumím, že toto málo s vděčností při- jímáš. Pakli které nedostatky tu najdeš, těch nerač Cyprianovi, ale hlúposti a neumělosti mé přičítati. Ale již Cypriana mluvícího slyšme. Přidán zde buď úsudek slavného Blahoslava o těchto překladech Všehrdových: „Viktorin ze Všehrd, což koli vykládal do češtiny, hodí se čisti; čeština jest dobrá a i věci velmi užitečné, a zvláště ti spisové Cypri- anovi a Chryzostomovi.“ — A na jiném místě: „Viktorin ze Všehrd, kterýž z latiny do češtiny nemálo vykládal, což koli psal, česky i — „Naříká v předmluvě své kněz Philomathes latině, pěkně psal.“ nad velikau nedbanlivostí lidu českého a zvláště těch, kteříž přední jsau ac veluti proceres totius gentis. A jest nemálo nad čím na- říkati; pročež i dávno před ním někteří více naříkali, jako učený onen a vzácný toho času muž, pan Viktorin ze Všehrd, někdy místo- písař království českého, kterýž v předmluvě na výklad knížky jedné Jana Zlatoústého, množství veliké mužův slavných vyčítaje, kteríž knihy o rozličných věcech spisovavše, nečinili toho cizím jazykem, ale svým vlastním, v němž jsau se zrodili — těmi příklady ponauká i Čechů, aby o ozdobu jazyka svého stáli a bližním svým, vlasti obyvatelům, tudy dobré obmýšleli.“ Dokládáme zde zprávy literární o překladech, jichžto předmluvy svrchu jsou položeny: Knížka „O napravení padlého“ tiskem poprvé vyšla r. 1495, kterýžto tisk počítá se mezi prvotisky české; podruhé otištěna r. 1820 u Foetterle; — předmluva ve Výboru literatury české Il. (str. 1040—1048). Rukopis jeden nachází se v univ. bibliothece
544 a jako zlé potupíc, nová naučení, aby protivenstvie znikli, vymýšlejí; a tak kolik protivenství povstane, tolik nových naučení vydávají, toliko prvních naučení svých za neužitečná zavrhuce, a odstupovati od své viery a učenie svého se nestydie. Ale já žádného nejmenuji, protož se žádný na mě hněvati ne- móže, leč by kdo sám sebe svědom jsa, o sobe prvé vyhlásiti chtěl. Já takovú nestálost a časté sem i tam klácenie znaje při některých nových učitelích, kteříž sami se nenaučivše, pletú život lidský, neučí, sobě a svým učením odporné věci učíce. a nic jistého neukazujíce, těmito starými hýbi, a jako zasuté vetchosti času a nedbanlivostí lidskú odhrabuji a na svetlo vynáším, aby i českým jazykem mohli čteni býti, za bezpečnějšie maje, po starých cestách a dobře ubitých choditi, než nových a zlodějských stezek všetečně proražených ná- sleduje, po nich zablúditi. Protož užitek, ač jest který této práce mé, TMsti, aby ho nejprv okusila, posílám, a darem tímto jakžkolvěk malým, TMsti prosím, nezhrzej, než rač čísti a přečisti. A bude-liť se dobře líbiti, přidám práce i pilnosti, od jiného se všeho uprázdně, ať-bych k tomu podobného vicce poslal, když srozumím, že toto málo s vděčností při- jímáš. Pakli které nedostatky tu najdeš, těch nerač Cyprianovi, ale hlúposti a neumělosti mé přičítati. Ale již Cypriana mluvícího slyšme. Přidán zde buď úsudek slavného Blahoslava o těchto překladech Všehrdových: „Viktorin ze Všehrd, což koli vykládal do češtiny, hodí se čisti; čeština jest dobrá a i věci velmi užitečné, a zvláště ti spisové Cypri- anovi a Chryzostomovi.“ — A na jiném místě: „Viktorin ze Všehrd, kterýž z latiny do češtiny nemálo vykládal, což koli psal, česky i — „Naříká v předmluvě své kněz Philomathes latině, pěkně psal.“ nad velikau nedbanlivostí lidu českého a zvláště těch, kteříž přední jsau ac veluti proceres totius gentis. A jest nemálo nad čím na- říkati; pročež i dávno před ním někteří více naříkali, jako učený onen a vzácný toho času muž, pan Viktorin ze Všehrd, někdy místo- písař království českého, kterýž v předmluvě na výklad knížky jedné Jana Zlatoústého, množství veliké mužův slavných vyčítaje, kteríž knihy o rozličných věcech spisovavše, nečinili toho cizím jazykem, ale svým vlastním, v němž jsau se zrodili — těmi příklady ponauká i Čechů, aby o ozdobu jazyka svého stáli a bližním svým, vlasti obyvatelům, tudy dobré obmýšleli.“ Dokládáme zde zprávy literární o překladech, jichžto předmluvy svrchu jsou položeny: Knížka „O napravení padlého“ tiskem poprvé vyšla r. 1495, kterýžto tisk počítá se mezi prvotisky české; podruhé otištěna r. 1820 u Foetterle; — předmluva ve Výboru literatury české Il. (str. 1040—1048). Rukopis jeden nachází se v univ. bibliothece
Strana 545
545 Pražské XVII. II. 11 N. 1. — Knížka k Donatovi „O potupení světa" přeložena r. 1500, poprvé vydána jest r. 1501 a podruhé r. 1828 péčí arcib. konsistoře Pražské. — „Výklad“ konečně na „Modlitbu Páně“ podobně psán r. 1500 a vydán tak jako knížka k Donatovi. Paní Johanka z Krajku, jíž výklad ten jest připsán, byla choť pana Jana Tovačovského z Cimburka, po jeho pak smrti pana Jana z Šeln- berka na a Kosti, nejvyššího kancléře 1479—1503, nejvyššího komo- řího 1503—1507. XX. 1502. Januaru 25. Páně Zdeňkův Kostky z Po- stúpic list k Viktorinovi ze Všehrd. Domine Victorine, přieteli milý! Že by měl rozprávěti někde, že bychom my psaná práva tvá, kterážs mně ukazoval, že by skrze nás na jevo vyšla — mienímť i strýce své — jestliže jest tak, prosím, daj mi znáti; neb já tomu nevěřím, by to mluvil. Nebo vieš, že jsú je od tebe jiní měli; a já sám na čtyřech miestech viem, kdežs jich puojčoval. A to viem, že pamatuješ, žes mi jich jednú ku přečtení puojčil, když jsem nemocen dlúho ležel, teď dvě létě budú; a ještě celá nebyla, ani svázaná. Ty když jsem přečetl, vrátil jsem je; a při tom, co mi se líbilo, chválil jsem, co zlé, hyzdil jsem; a zvlášť to hanění pod podobenstvím, že k tomu nesluší; tos byl řekl učiniti a vymazati. A od té chvíle, to mohu tobě jistě psáti, že žádných nečetl jsem. Dále prosím, daj mi to znáti, tak-li jest; neb jistě věz, že nám křivdu činí, kto by tobě to pravil. Neb kdyby vyšla od tebe, nic velmi škodného, aniž velmi zač snad styděti se jest: ale by měl rozprávěti, že od nás, to by škoda byla, neoplatil by se nám dobrým. Toto psaní věřím, že trpělivě sneseš: nebť jest nám i tobě toho potřebie, pro zachovánie mezi námi vuole dobré. Dán na Novém Hradě, den S. Petra na vieru obrácení. Duška. Slyšal jsem, že by nějaké spisy proti svolení aneb právóm těmto tištěným vydával, ač žádných neviděl jsem. Však což slyším, podlé toho nezdá mi se tvé dobré v tom, ale zlé; aniž to z tebe, ale skrze tebe jest. Bojím se, i což rozuměti mohu, by tvé zlé nebylo, ku kterémuž neběžíš, ale letíš. Prosím tě, co to slovo v sobě nese, aby „nepřieteli tvému nevěřil na věky?“ Kto jsú to v světě a jací nepřietelé? Vím že o tom často čteš; napiš mi o tom. Zdaří-liť se, dobře; pakli klesneš, ne byť tobě pomohli, ale až k úpadku dorazí. Podpieráš-li se na sliby? Kto tobě uvěří? Budeť třeba svědomie. Aniž cestu mohú, ačť by kteří chtěli nad tebú se pomstiti, lepší najíti než tu, na kteréž ty se jako na pevnú zeď zpodpieráš. Nicť divnějšieho nenie, než že ty pospiecháš zle činiti těm, ktož tobě dobře činili jsú; a i nám, neviem, rozumíš-li, že zle tiem činíš, ač vieš a pamatuješ, žeť jsme dobře činili. Milý! muožeš-li, přetrhni; takť bych radil, ač by mne poslúchati chtěl; shledal by, že Všehrd. 35
545 Pražské XVII. II. 11 N. 1. — Knížka k Donatovi „O potupení světa" přeložena r. 1500, poprvé vydána jest r. 1501 a podruhé r. 1828 péčí arcib. konsistoře Pražské. — „Výklad“ konečně na „Modlitbu Páně“ podobně psán r. 1500 a vydán tak jako knížka k Donatovi. Paní Johanka z Krajku, jíž výklad ten jest připsán, byla choť pana Jana Tovačovského z Cimburka, po jeho pak smrti pana Jana z Šeln- berka na a Kosti, nejvyššího kancléře 1479—1503, nejvyššího komo- řího 1503—1507. XX. 1502. Januaru 25. Páně Zdeňkův Kostky z Po- stúpic list k Viktorinovi ze Všehrd. Domine Victorine, přieteli milý! Že by měl rozprávěti někde, že bychom my psaná práva tvá, kterážs mně ukazoval, že by skrze nás na jevo vyšla — mienímť i strýce své — jestliže jest tak, prosím, daj mi znáti; neb já tomu nevěřím, by to mluvil. Nebo vieš, že jsú je od tebe jiní měli; a já sám na čtyřech miestech viem, kdežs jich puojčoval. A to viem, že pamatuješ, žes mi jich jednú ku přečtení puojčil, když jsem nemocen dlúho ležel, teď dvě létě budú; a ještě celá nebyla, ani svázaná. Ty když jsem přečetl, vrátil jsem je; a při tom, co mi se líbilo, chválil jsem, co zlé, hyzdil jsem; a zvlášť to hanění pod podobenstvím, že k tomu nesluší; tos byl řekl učiniti a vymazati. A od té chvíle, to mohu tobě jistě psáti, že žádných nečetl jsem. Dále prosím, daj mi to znáti, tak-li jest; neb jistě věz, že nám křivdu činí, kto by tobě to pravil. Neb kdyby vyšla od tebe, nic velmi škodného, aniž velmi zač snad styděti se jest: ale by měl rozprávěti, že od nás, to by škoda byla, neoplatil by se nám dobrým. Toto psaní věřím, že trpělivě sneseš: nebť jest nám i tobě toho potřebie, pro zachovánie mezi námi vuole dobré. Dán na Novém Hradě, den S. Petra na vieru obrácení. Duška. Slyšal jsem, že by nějaké spisy proti svolení aneb právóm těmto tištěným vydával, ač žádných neviděl jsem. Však což slyším, podlé toho nezdá mi se tvé dobré v tom, ale zlé; aniž to z tebe, ale skrze tebe jest. Bojím se, i což rozuměti mohu, by tvé zlé nebylo, ku kterémuž neběžíš, ale letíš. Prosím tě, co to slovo v sobě nese, aby „nepřieteli tvému nevěřil na věky?“ Kto jsú to v světě a jací nepřietelé? Vím že o tom často čteš; napiš mi o tom. Zdaří-liť se, dobře; pakli klesneš, ne byť tobě pomohli, ale až k úpadku dorazí. Podpieráš-li se na sliby? Kto tobě uvěří? Budeť třeba svědomie. Aniž cestu mohú, ačť by kteří chtěli nad tebú se pomstiti, lepší najíti než tu, na kteréž ty se jako na pevnú zeď zpodpieráš. Nicť divnějšieho nenie, než že ty pospiecháš zle činiti těm, ktož tobě dobře činili jsú; a i nám, neviem, rozumíš-li, že zle tiem činíš, ač vieš a pamatuješ, žeť jsme dobře činili. Milý! muožeš-li, přetrhni; takť bych radil, ač by mne poslúchati chtěl; shledal by, že Všehrd. 35
Strana 546
546 by toho nepykal. A bych mohl s tebú se viděti, což se psáti nehodí, ústyť bych pověděl; a ten dluh vždy ještě platil bych, znaje žes nám rád slúžil, a nepřálť bych nic zlého. Nebť jest tobě již nikdy viec třeba rady nebylo; bychť nevěděl, nepsalť bych. Ostatku sám ale srozuměj. Země se smluví; bojím se, aby ta hra o tebe nebyla. Prosím, v tom mi za zlé neměj, a muožeš-li, nedaj se štváti, do mého s tebú viděnie; shledáš, že potom ještě v čas budeš. Psaní mého prosím neukazuj žádnému nynie: než chceš-li mi nač odpověď dáti, rád uhlédám, a zvláště, cožť jsem na listu psal. A trpělivě se méj! XXI. 1506. Obec král. města Kolína r. 1506 rozepři měla s opatem Svato-Prokopským o 10 kop platu na Starém Kolíně; i hledali porady u znalců právních. Sám pak nejv. kancléř pan Albrecht z Kolovrat odporučil jim mistra Viktorina, a ten dal raddu tuto následující: „Mistr Victorin tuto radu nám vydal: Že prvnější králové jsú tu moc měli, že strany s práva strhovali a mezi nimi sami rozsudek učinili; nad to v této při, poněvadž klášterové jsú věc královská, a Kolinští jsú také královští, a to muož král snadné zastaviti a toho dotud odložiti, když sám JMst v zemi bude; to mezi nimi jakožto svými spravedlivě rozeznati, jest to JMsti možné. Protož to velmi dobře přileží, aby pan kancléř psaní králi učiniti ráčil, aby ta věc králem JMstí přetržena byla, jakož i nynější práva ukazují. Item nebude-li ta věc králem JMstí přetržena, tudy tehdy král JMst neb Kolinští budú moci tomu právu vedení odpierati, a to tudy, že výplaty nepoloživ, kterúž jest ustál, právo vede, a ještě k tomu práva nevede pro výplatu, ale zhola vede se na plat, i protož tomu se rozumie, že ten plat výplaty nemá, ale bez spravedlnosti a nějak úkladně to vede, ješto proto on v pokutu velikú upadne." Pozn. Materiálu tohoto č. I. vyňato jest z pamětí university Pražské (Monumenta historica univ. Pragensis.). Č. II. a IX. z Rybičkova pojednání „Něco o rodu m. Viktorina ze Všehrd“ (Č. Č. Musea 1860). Č. III. a X. sdělil s námi archivář dr. Emler. Č. IV.—VIII., XI.—XV. pochází z vydané T. Mitisem korrespondencí pana Bohuslava z Lobkovic (por. Procházkovo pojednání v Miscellaneem der böhm. und mähr. Literatur II. 1785 a Vina- řického Věk a spisy pana B. H. z L.). Č. XVI. otištěno u Procházky. Č. XVII. sestavili jsme z rozličných pramenů sami. Č. XVIII. propůjčil nám dr. Fr. Palacký ze svých zápisek. Č. XX. nalezá se v archivu Třeboňském, kamž se dostalo, byvši v opise posláno panem Zdeňkem Kostkou nejv. kancléři panu z Šelnberka a od toho pánu Petrovi z Rozmberka. (Viz Pa- lackého Úvod k vydání Hankovu.) Č. XXI. sdělil s námi dr. Čelakovský.
546 by toho nepykal. A bych mohl s tebú se viděti, což se psáti nehodí, ústyť bych pověděl; a ten dluh vždy ještě platil bych, znaje žes nám rád slúžil, a nepřálť bych nic zlého. Nebť jest tobě již nikdy viec třeba rady nebylo; bychť nevěděl, nepsalť bych. Ostatku sám ale srozuměj. Země se smluví; bojím se, aby ta hra o tebe nebyla. Prosím, v tom mi za zlé neměj, a muožeš-li, nedaj se štváti, do mého s tebú viděnie; shledáš, že potom ještě v čas budeš. Psaní mého prosím neukazuj žádnému nynie: než chceš-li mi nač odpověď dáti, rád uhlédám, a zvláště, cožť jsem na listu psal. A trpělivě se méj! XXI. 1506. Obec král. města Kolína r. 1506 rozepři měla s opatem Svato-Prokopským o 10 kop platu na Starém Kolíně; i hledali porady u znalců právních. Sám pak nejv. kancléř pan Albrecht z Kolovrat odporučil jim mistra Viktorina, a ten dal raddu tuto následující: „Mistr Victorin tuto radu nám vydal: Že prvnější králové jsú tu moc měli, že strany s práva strhovali a mezi nimi sami rozsudek učinili; nad to v této při, poněvadž klášterové jsú věc královská, a Kolinští jsú také královští, a to muož král snadné zastaviti a toho dotud odložiti, když sám JMst v zemi bude; to mezi nimi jakožto svými spravedlivě rozeznati, jest to JMsti možné. Protož to velmi dobře přileží, aby pan kancléř psaní králi učiniti ráčil, aby ta věc králem JMstí přetržena byla, jakož i nynější práva ukazují. Item nebude-li ta věc králem JMstí přetržena, tudy tehdy král JMst neb Kolinští budú moci tomu právu vedení odpierati, a to tudy, že výplaty nepoloživ, kterúž jest ustál, právo vede, a ještě k tomu práva nevede pro výplatu, ale zhola vede se na plat, i protož tomu se rozumie, že ten plat výplaty nemá, ale bez spravedlnosti a nějak úkladně to vede, ješto proto on v pokutu velikú upadne." Pozn. Materiálu tohoto č. I. vyňato jest z pamětí university Pražské (Monumenta historica univ. Pragensis.). Č. II. a IX. z Rybičkova pojednání „Něco o rodu m. Viktorina ze Všehrd“ (Č. Č. Musea 1860). Č. III. a X. sdělil s námi archivář dr. Emler. Č. IV.—VIII., XI.—XV. pochází z vydané T. Mitisem korrespondencí pana Bohuslava z Lobkovic (por. Procházkovo pojednání v Miscellaneem der böhm. und mähr. Literatur II. 1785 a Vina- řického Věk a spisy pana B. H. z L.). Č. XVI. otištěno u Procházky. Č. XVII. sestavili jsme z rozličných pramenů sami. Č. XVIII. propůjčil nám dr. Fr. Palacký ze svých zápisek. Č. XX. nalezá se v archivu Třeboňském, kamž se dostalo, byvši v opise posláno panem Zdeňkem Kostkou nejv. kancléři panu z Šelnberka a od toho pánu Petrovi z Rozmberka. (Viz Pa- lackého Úvod k vydání Hankovu.) Č. XXI. sdělil s námi dr. Čelakovský.
Strana 547
SEZNAM VŠEHRDOVÝCH CITATŮ Z DESK. Pozn. „Reliquiæ“ značí publikací Emlerovu: Reliquiæ tabularum terra; „Codex j. b.“ pak Jirečkovo dílo: Codex juris bohemici. Doložky z Reliquií, pokud tuto scházejí, bude lze doplniti, jakmile dílo Emlerovo bude celé. Signa- tura desk Název desk Všehrd Emler Reliquiae Jireček Codex j.b. 1. Zdislai. (1320—1336.) A. 38. Jan z božie milosti 1321 B. 21 Jan z božie milosti 1322 D. 40 Jan z božie milosti 1326 D. 45 Jan český a polský král . . 1326 . Jan z božie milosti 1321 A. 28 U. 21 Jan z božie milosti B. 47 Jan z božie milosti B. 4 Kdež Boleslav. . 1321 B. 21 1. 3, VI. 34 1. 3 I. 3 1. 3 1. 3 I. 3 IV. 6 VI. 34 VI. 34 I. 401 1. 402 1. 403 I. 403 I. 401 1. 403 I. 402 I. 402 II. 2. p. 19 II. 2. p. 20 II. 2. 21 1l. 2. 21 II. 2. 19 II. 2. 21 11. 2. 20 II. 2. 20 II. Zdislai. (1337—1345.) D. 25 B. 8 1340 II. 1 11. 1 I. 409 1. 408 H. 2. p. 21 II. 2. p. 21 III. Zdislai. (1348—1355). . 1348 B. 17 Karel se pány 1. Procopii. (1380—1384.) U. 13 Páni nalezli III. 7 I. 3, IV. 5 1. 414 II. 2. 22 1. 480 II. 2. 33 35
SEZNAM VŠEHRDOVÝCH CITATŮ Z DESK. Pozn. „Reliquiæ“ značí publikací Emlerovu: Reliquiæ tabularum terra; „Codex j. b.“ pak Jirečkovo dílo: Codex juris bohemici. Doložky z Reliquií, pokud tuto scházejí, bude lze doplniti, jakmile dílo Emlerovo bude celé. Signa- tura desk Název desk Všehrd Emler Reliquiae Jireček Codex j.b. 1. Zdislai. (1320—1336.) A. 38. Jan z božie milosti 1321 B. 21 Jan z božie milosti 1322 D. 40 Jan z božie milosti 1326 D. 45 Jan český a polský král . . 1326 . Jan z božie milosti 1321 A. 28 U. 21 Jan z božie milosti B. 47 Jan z božie milosti B. 4 Kdež Boleslav. . 1321 B. 21 1. 3, VI. 34 1. 3 I. 3 1. 3 1. 3 I. 3 IV. 6 VI. 34 VI. 34 I. 401 1. 402 1. 403 I. 403 I. 401 1. 403 I. 402 I. 402 II. 2. p. 19 II. 2. p. 20 II. 2. 21 1l. 2. 21 II. 2. 19 II. 2. 21 11. 2. 20 II. 2. 20 II. Zdislai. (1337—1345.) D. 25 B. 8 1340 II. 1 11. 1 I. 409 1. 408 H. 2. p. 21 II. 2. p. 21 III. Zdislai. (1348—1355). . 1348 B. 17 Karel se pány 1. Procopii. (1380—1384.) U. 13 Páni nalezli III. 7 I. 3, IV. 5 1. 414 II. 2. 22 1. 480 II. 2. 33 35
Strana 548
548 eee 13 11 29 Signa- Näzev desk Všehrd tura desk U.26|Léta boziebo . .1383; J. 3, IV. 11 $. 19| Léta bozieho . . 1383 IV. 14 I Wenceslai. (1385—1388.) A. 1 1384 IV. 2 L. 26| \У při kteráž byla | mezi Kačkú . 1386 | V. 14 I. Nicolai. i (1391— 1396.) | В. 2 | У při mezi Sobëhrdem ! V. 41 II. Nicolai. (1397—1399.) B. 2 |In causa Anne II. 11 B. 2 | V pri Purkarta z Janovic Iv. 2 B. 2 | V při mezi Sobéhrdem IV. 4 B. 22| Martin z Hotinévsi IV. 4 B. 2 | V při mezi Annú i JV. 6 D. 22| V pfi Smila z Richmburka | JV. 11 I. Stephani. | | (1400—1403.) K. 17) Také páni nalezli 1402; 1L 13, II. | | II. 23 K. 19 Kdez Anezka z Se- zemic . . 1402 | II. 22 X.30 1404 | IV. 16 I Mauritii. (1404—1406 ) B. > | V té při kdež Jan z Her&teina . Lol 11. 6, 111. B. 5 It.páni nalezli vóbec 1404 | II. 13, 1V. B. 5 | V pfi Eulalie(2krát) 1406 ! V. 21, VI. IT. Mauritii. (1406 —1405.) O. 11: Komornikem . . 1408 IH. 9 O. 11, V pfi Eulalie z Ko- stelce. . . .1408 HI. 13 O. 11|, V pfi Kateřiny : , | z Kostomlat . 1408 V. 25 Er Reli nler iguiae I. 482 I. — — — — — — 479 . 497 . 910 . 570 . 569 . 546 . 0(1 . 010 . 57-4 . 504 . 095 . 606 11. II. 11. 11. — m RK sc 46 ‚ 46 Jireček Codex j. b. ]I. 2. 35 IL. 2. 32 Ц. 2. 35 11. 2. 37 ll. 2. 40 11. 2. 41 11. 2. 41 11. 2. 42 ll. 2. |1 Il. 9. 43 11. 2, p. 44 IL. 2. p. 46 II. 9. 47 1I. 2. p. 48 JI. 2. p. 18 И. 2. 50 ]. 2. 52 И. 2. 52 H. 2. 54
548 eee 13 11 29 Signa- Näzev desk Všehrd tura desk U.26|Léta boziebo . .1383; J. 3, IV. 11 $. 19| Léta bozieho . . 1383 IV. 14 I Wenceslai. (1385—1388.) A. 1 1384 IV. 2 L. 26| \У při kteráž byla | mezi Kačkú . 1386 | V. 14 I. Nicolai. i (1391— 1396.) | В. 2 | У při mezi Sobëhrdem ! V. 41 II. Nicolai. (1397—1399.) B. 2 |In causa Anne II. 11 B. 2 | V pri Purkarta z Janovic Iv. 2 B. 2 | V při mezi Sobéhrdem IV. 4 B. 22| Martin z Hotinévsi IV. 4 B. 2 | V při mezi Annú i JV. 6 D. 22| V pfi Smila z Richmburka | JV. 11 I. Stephani. | | (1400—1403.) K. 17) Také páni nalezli 1402; 1L 13, II. | | II. 23 K. 19 Kdez Anezka z Se- zemic . . 1402 | II. 22 X.30 1404 | IV. 16 I Mauritii. (1404—1406 ) B. > | V té při kdež Jan z Her&teina . Lol 11. 6, 111. B. 5 It.páni nalezli vóbec 1404 | II. 13, 1V. B. 5 | V pfi Eulalie(2krát) 1406 ! V. 21, VI. IT. Mauritii. (1406 —1405.) O. 11: Komornikem . . 1408 IH. 9 O. 11, V pfi Eulalie z Ko- stelce. . . .1408 HI. 13 O. 11|, V pfi Kateřiny : , | z Kostomlat . 1408 V. 25 Er Reli nler iguiae I. 482 I. — — — — — — 479 . 497 . 910 . 570 . 569 . 546 . 0(1 . 010 . 57-4 . 504 . 095 . 606 11. II. 11. 11. — m RK sc 46 ‚ 46 Jireček Codex j. b. ]I. 2. 35 IL. 2. 32 Ц. 2. 35 11. 2. 37 ll. 2. 40 11. 2. 41 11. 2. 41 11. 2. 42 ll. 2. |1 Il. 9. 43 11. 2, p. 44 IL. 2. p. 46 II. 9. 47 1I. 2. p. 48 JI. 2. p. 18 И. 2. 50 ]. 2. 52 И. 2. 52 H. 2. 54
Strana 549
549 Signa- tura desk Název desk Všehrd Emler Reliquiae Jireček Codex j. b. R. 12 J. 11 А. 2 Q. 2 N. 15 L. 26 III. Wenceslai. (1409—1410.) . 1410 Item nalezli V při Hynčíka . 1409 Páni vóbec nalezli 1408 Páni nalezli vóbec Páni vóbec nalezli 1410 V při mezi Kačkú 1410 I. 3 I. 3, II. 13, VIII. 31 II. 13 III. 7 III. 9, VIII. 29 V. 14 II. 75 II. 2. 62 II. 61 II. 2. 58 II. 50 II. 2. 54 II. 2. 60 II. 67 II. 2. 58 II. 64 II. 2. 58 C. 16 М. 20 G. 15 G. 14 A. 3 A. 27 А. 27 А. 2 А. 3 A. 6 A. 5 B. 14 В. 22 В. 28 IV. Wenceslai. (1411—1413.) . . 1411 Páni nalezli Páni na plném súdu (2kráte) . . . 1413 I. Matthiae. (1414—1415.) Páni vóbec nalezli (třikráte) . . 1414 . . 1414 Páni nalezli Páni na plném súdu 1413 III. Matthiae. (1418—1419.) A jestli že by kto komu . . . . 1417 IV. Matthiae. (1437). Najjasnější knieže a pán, (2kráte) 1437 Léta božieho . . 1437 Páni nalezli . . 1437 Páni na plném súdu 1437 Páni na plném súdu 1437 Páni o člověku němém . . . 1437 V při mezi Petrem 1437 (Forma listu obran.) 1437 II. Dúpovcovy. (1453—1454.) Páni na plném súdu (dvakrát) 1454 V. 12 I. 3 II.23, II. 24, VI.15 II. 23 I. 5 I. 5 II. 1, IV. 2 II. 5, II. 23, II. 26 II. 13 III. 23 IV. 4 V. 13 VIII. 22 II. 80 II. 2. 63 II. 97 II. 2. 65 II. 111 II. 110 II. 2. 66 II. 2. 65 II. 2. 67 II. 159 II. 150 II. 151 II. 151 II. 151 III. 2. 8 III. 2. 1 III. 2. 2 III. 2. 3 III. 2. 3 II. 163 I. 4 P. 29 I. 3, II. 26, III. 4, III. 5, IV. 4 II. 256 III. 2 18
549 Signa- tura desk Název desk Všehrd Emler Reliquiae Jireček Codex j. b. R. 12 J. 11 А. 2 Q. 2 N. 15 L. 26 III. Wenceslai. (1409—1410.) . 1410 Item nalezli V při Hynčíka . 1409 Páni vóbec nalezli 1408 Páni nalezli vóbec Páni vóbec nalezli 1410 V při mezi Kačkú 1410 I. 3 I. 3, II. 13, VIII. 31 II. 13 III. 7 III. 9, VIII. 29 V. 14 II. 75 II. 2. 62 II. 61 II. 2. 58 II. 50 II. 2. 54 II. 2. 60 II. 67 II. 2. 58 II. 64 II. 2. 58 C. 16 М. 20 G. 15 G. 14 A. 3 A. 27 А. 27 А. 2 А. 3 A. 6 A. 5 B. 14 В. 22 В. 28 IV. Wenceslai. (1411—1413.) . . 1411 Páni nalezli Páni na plném súdu (2kráte) . . . 1413 I. Matthiae. (1414—1415.) Páni vóbec nalezli (třikráte) . . 1414 . . 1414 Páni nalezli Páni na plném súdu 1413 III. Matthiae. (1418—1419.) A jestli že by kto komu . . . . 1417 IV. Matthiae. (1437). Najjasnější knieže a pán, (2kráte) 1437 Léta božieho . . 1437 Páni nalezli . . 1437 Páni na plném súdu 1437 Páni na plném súdu 1437 Páni o člověku němém . . . 1437 V při mezi Petrem 1437 (Forma listu obran.) 1437 II. Dúpovcovy. (1453—1454.) Páni na plném súdu (dvakrát) 1454 V. 12 I. 3 II.23, II. 24, VI.15 II. 23 I. 5 I. 5 II. 1, IV. 2 II. 5, II. 23, II. 26 II. 13 III. 23 IV. 4 V. 13 VIII. 22 II. 80 II. 2. 63 II. 97 II. 2. 65 II. 111 II. 110 II. 2. 66 II. 2. 65 II. 2. 67 II. 159 II. 150 II. 151 II. 151 II. 151 III. 2. 8 III. 2. 1 III. 2. 2 III. 2. 3 III. 2. 3 II. 163 I. 4 P. 29 I. 3, II. 26, III. 4, III. 5, IV. 4 II. 256 III. 2 18
Strana 550
E. c J. 29 mw REFERER ; N > Název desk Páni na plném súdu 1454 Však to také úředn. 1454 Mezi Bohuslavem z Košíně . 1454 Wenceslai Andres. (1454 —1450.) Item léta božieho 1457 1456 Páni na plném súdu 1456 V při m. Oldřichem 1456 V při mezi Medkem 1456 Mezi Zbyňkem z Sobésina (3krat) 1456 Páni na plném súdě 1455 V při mezi Zbyň- kem (2kráte) . 1456 I. Planae. (1457—1458.) V při mezi Marketü pfevofisí . . 1457 V při mezi Proko- pem Apatekářem 1458 II. Planae. (1459—1461.) Zahájen jest súd . 1460 M. Zdenkem Kostkú1460 Najjasnější . 1460 Najjasnéjsi . . 1459 Serenissimus, v pfi Hedviky . . 1460 Najjasnéjsi . . 1459 III. Plan ae. (1461—1463.) (Mezi Vañkem z Valdstejna . 1461 Mezi Zachaïem z Říčan. . . . 1461 "V při Markéty z Seslavic Všehrd | Emler | Reliquiae IV. 10 | | VII. 2, IX. 6 | V. VI. L 3 IL. 26 IV. 11 IV. 11 IV. 14 38, V. 42 VI. 16 18, VI. 20, VIL. 6 IV. 1 V. 38 VII. 27 | | | IL. 947 II | i i | 1 II 11. TL IL TI. II. II. II. IT. IT. IT. IT. . 275 . 219 214 279 279 274 274 284 304 . 301 lo o o 308 300 III. Ш. Ш. Ш. ПЕ. Ш. Ш. Ш. IIT. TIL. III. ITI. TIT. IIT. Ш. 307 | Ш. Ш. IC 15 n2 19 bo N N 10 Jireček Codex j. b. SON D go vs Vo À Le x 1L č x c To -1 . DT . 57 . 56
E. c J. 29 mw REFERER ; N > Název desk Páni na plném súdu 1454 Však to také úředn. 1454 Mezi Bohuslavem z Košíně . 1454 Wenceslai Andres. (1454 —1450.) Item léta božieho 1457 1456 Páni na plném súdu 1456 V při m. Oldřichem 1456 V při mezi Medkem 1456 Mezi Zbyňkem z Sobésina (3krat) 1456 Páni na plném súdě 1455 V při mezi Zbyň- kem (2kráte) . 1456 I. Planae. (1457—1458.) V při mezi Marketü pfevofisí . . 1457 V při mezi Proko- pem Apatekářem 1458 II. Planae. (1459—1461.) Zahájen jest súd . 1460 M. Zdenkem Kostkú1460 Najjasnější . 1460 Najjasnéjsi . . 1459 Serenissimus, v pfi Hedviky . . 1460 Najjasnéjsi . . 1459 III. Plan ae. (1461—1463.) (Mezi Vañkem z Valdstejna . 1461 Mezi Zachaïem z Říčan. . . . 1461 "V při Markéty z Seslavic Všehrd | Emler | Reliquiae IV. 10 | | VII. 2, IX. 6 | V. VI. L 3 IL. 26 IV. 11 IV. 11 IV. 14 38, V. 42 VI. 16 18, VI. 20, VIL. 6 IV. 1 V. 38 VII. 27 | | | IL. 947 II | i i | 1 II 11. TL IL TI. II. II. II. IT. IT. IT. IT. . 275 . 219 214 279 279 274 274 284 304 . 301 lo o o 308 300 III. Ш. Ш. Ш. ПЕ. Ш. Ш. Ш. IIT. TIL. III. ITI. TIT. IIT. Ш. 307 | Ш. Ш. IC 15 n2 19 bo N N 10 Jireček Codex j. b. SON D go vs Vo À Le x 1L č x c To -1 . DT . 57 . 56
Strana 551
Signa- (ara desk A. 6 G. 6 A. 2 G. 6 K. 18 13. Emler | Jireček (Dohrov. podvolenie etc.) Mezi Alšem z Sternberka Item JMst toto povolenie V při Bořivoje Najjasnější . Léta boZieho . Kdež Jiří Tunkl . Ve jméno božie (3krát). | Petr z Sternberka | Najjasnéjsi (9kráte) . Však to také úředn. (2kr.) V při mezi Alšem V při mezi Ctiborem V při mezi Kundratem | V při mezi Václavem Léta božieho . | Mez Tomásem Kdež Dorota z Dubé V při m. Slavatú z Chlumu Albrecht Ojieř V při mezi Ofkú. V při mezi Václavem Kdež Jan z Ovesné Lhoty Kdež Petr Re&ietko . Kdez Flska ze Stfízkova Kdež Jan z Ovesné Lhoty V při mezi Elškú Název desk Všehrd | Codex j. b. IV. Planae. | (1463—1465.) | TI. 13 V. Planae. (1466—1470.) III. 11 III. 2. 81 IV. 5 III. 9. 82 IV. 16 IIT. 2. 81 VI. 34 IH. 9. 82 I Andreae. (1477—1481.) IV. 16 IIT. 2. 83 II. Andreae. | (1481—1485.) | | Lo III. 2, 89 HI. Andre ac. | (1486—1488). I. 3 III.2.p.104 II. 1 IIT.2.p.104 II. 21 II. 23, IL. 24 : HL 17, IV. 5 | III. 9. 97 IV. 10 IIT. 2. 104 ; III. 2. 108 IV. 11 | IIT. 2. 98 IV. 11 TIT. 2. 98 IV. 11 ! IIT. 2. 103 IV. 16 i IIT. 2. 112 V. 3 ! IIT. 2. 102 V. 9T i TII. 2.96 VII. 15 i III. 2. 98 VII. 29 | VII. 34 III. 2. 99 VII. 34 III. 2. 103 VII. 40 IIT. 2. 108 VII. 40 III. 2. 103 VII. 41 i IX. 3 IIT. 9. 103 IX. 4, IX. 8 ; III. 2. 107 IX. 7 : IIT. 2. 102 V při mezi Tomášem
Signa- (ara desk A. 6 G. 6 A. 2 G. 6 K. 18 13. Emler | Jireček (Dohrov. podvolenie etc.) Mezi Alšem z Sternberka Item JMst toto povolenie V při Bořivoje Najjasnější . Léta boZieho . Kdež Jiří Tunkl . Ve jméno božie (3krát). | Petr z Sternberka | Najjasnéjsi (9kráte) . Však to také úředn. (2kr.) V při mezi Alšem V při mezi Ctiborem V při mezi Kundratem | V při mezi Václavem Léta božieho . | Mez Tomásem Kdež Dorota z Dubé V při m. Slavatú z Chlumu Albrecht Ojieř V při mezi Ofkú. V při mezi Václavem Kdež Jan z Ovesné Lhoty Kdež Petr Re&ietko . Kdez Flska ze Stfízkova Kdež Jan z Ovesné Lhoty V při mezi Elškú Název desk Všehrd | Codex j. b. IV. Planae. | (1463—1465.) | TI. 13 V. Planae. (1466—1470.) III. 11 III. 2. 81 IV. 5 III. 9. 82 IV. 16 IIT. 2. 81 VI. 34 IH. 9. 82 I Andreae. (1477—1481.) IV. 16 IIT. 2. 83 II. Andreae. | (1481—1485.) | | Lo III. 2, 89 HI. Andre ac. | (1486—1488). I. 3 III.2.p.104 II. 1 IIT.2.p.104 II. 21 II. 23, IL. 24 : HL 17, IV. 5 | III. 9. 97 IV. 10 IIT. 2. 104 ; III. 2. 108 IV. 11 | IIT. 2. 98 IV. 11 TIT. 2. 98 IV. 11 ! IIT. 2. 103 IV. 16 i IIT. 2. 112 V. 3 ! IIT. 2. 102 V. 9T i TII. 2.96 VII. 15 i III. 2. 98 VII. 29 | VII. 34 III. 2. 99 VII. 34 III. 2. 103 VII. 40 IIT. 2. 108 VII. 40 III. 2. 103 VII. 41 i IX. 3 IIT. 9. 103 IX. 4, IX. 8 ; III. 2. 107 IX. 7 : IIT. 2. 102 V při mezi Tomášem
Strana 552
552 Signa- tura desk Název desk Všehrd Emler Reliquiae Jireček Codex j.b. IV. Andreae. (1489—1492.) N. A. L. 2 17 2 L. L. A. A. A. L. 2 10 17 28 28 8 L. А. 8 28 Kdež Jiřík Tunkl Léta božieho . V při mezi Ondřejem z Těšínova . V při Bořivoje Kdež Jan z Valštajna V při, kdež Jan z Kolovrat Mezi Čeňkem z Barchova V při mezi Čeňkem . V při, kdež Zdeněk. . Mezi Hynkem z Mečkova Kdež Čeněk Vyšehněvský (2kráte) . V při mezi J. Přebozským II. 1 II. 22, IV. 14, IV. 16, VII. 39 IV. 16 V. 37 VI 7, VI. 11 VI. 37 VII. 34 VII. 34, VII. 40, IX. 7, IX. 8 VII. 39 VII. 40 IX. 5 III. 2. 149 III. 2. 151 III. 2. 125 III. 2. 126 III. 2. 126 III. 2. 151 III. 2. 150 III. 2. 126 I. 5 G. 15 Viktorini. (1493—1497.) III. 2. 137 L. 3 A. 11 А. 24 (Vůbec) 23 A. A. 22 B. 15 V té při, kteráž jest 1495 V té při, kdež Do- brohost . . . 1493 V té při, kdež Do- brohost . . . 1493 Kdež Dobrohost . 1493 Jakož jest nález . 1493 V při kdež Václav z Hněvsína . . 1493 III. 4 III. 13 IV. 11 V. 48 VII. 37 IX. 5 IX. 6 III. 2. 136 III. 2. 138 III. 2. 136 Rubeus citationum. (Červené pohonné.) (1389—1404). Kdež Věník z Slupna Kdež Jar. z Heřm. Městce (2kráte) Kdež Petřík z Smikús Kdež Hynek z Wism- burka . . 1398 Kdež Hereš z Břez. 1404 II. 5. III. 13 III. 9 III. 13 IV. 6 IV. 6 I. 86 I. 85 I. 79 I. 79 II. 2. 389 II. 2. 392 II. 2. 391 II. 2. 388 II. 2. 392
552 Signa- tura desk Název desk Všehrd Emler Reliquiae Jireček Codex j.b. IV. Andreae. (1489—1492.) N. A. L. 2 17 2 L. L. A. A. A. L. 2 10 17 28 28 8 L. А. 8 28 Kdež Jiřík Tunkl Léta božieho . V při mezi Ondřejem z Těšínova . V při Bořivoje Kdež Jan z Valštajna V při, kdež Jan z Kolovrat Mezi Čeňkem z Barchova V při mezi Čeňkem . V při, kdež Zdeněk. . Mezi Hynkem z Mečkova Kdež Čeněk Vyšehněvský (2kráte) . V při mezi J. Přebozským II. 1 II. 22, IV. 14, IV. 16, VII. 39 IV. 16 V. 37 VI 7, VI. 11 VI. 37 VII. 34 VII. 34, VII. 40, IX. 7, IX. 8 VII. 39 VII. 40 IX. 5 III. 2. 149 III. 2. 151 III. 2. 125 III. 2. 126 III. 2. 126 III. 2. 151 III. 2. 150 III. 2. 126 I. 5 G. 15 Viktorini. (1493—1497.) III. 2. 137 L. 3 A. 11 А. 24 (Vůbec) 23 A. A. 22 B. 15 V té při, kteráž jest 1495 V té při, kdež Do- brohost . . . 1493 V té při, kdež Do- brohost . . . 1493 Kdež Dobrohost . 1493 Jakož jest nález . 1493 V při kdež Václav z Hněvsína . . 1493 III. 4 III. 13 IV. 11 V. 48 VII. 37 IX. 5 IX. 6 III. 2. 136 III. 2. 138 III. 2. 136 Rubeus citationum. (Červené pohonné.) (1389—1404). Kdež Věník z Slupna Kdež Jar. z Heřm. Městce (2kráte) Kdež Petřík z Smikús Kdež Hynek z Wism- burka . . 1398 Kdež Hereš z Břez. 1404 II. 5. III. 13 III. 9 III. 13 IV. 6 IV. 6 I. 86 I. 85 I. 79 I. 79 II. 2. 389 II. 2. 392 II. 2. 391 II. 2. 388 II. 2. 392
Strana 553
553 Signa- tura deskl Název desk Všehrd Emler Reliquiae Jireček Codex j.b. Kdež Vácslav český král . . 1404 Kdež Přiba z Bynic 1410 Niger citationum. (Černé póhonné.) (1407—1410.) Kdež Král Vácslav 1410 IV. 10, VII. 26, VII. 28 V. 24 III. 11 I. 86 85 I. I. 98 II. 2. 389 II. 2. 392 II. 2. 395 Viridis citationum. (Zelené póhonné.) (1411—1417.) Kdež Petr z Dra- . . . 1412 hobuzi Albus citationum. (Póhonné za ciesaře Sigmunda. — Bielé póhonné za ciesaře Sigmunda.) (1418—1437). Kdež Herbort z Ro- čova . . . 1418 . Kdež Jan z Vrabí (Rabí) Kdež Albrecht z Běliny . . . 1419 Rudkéř za úmluvu a za zvod přijal 1419 Kdež Hynek z Dubé 1437 Modré póhonné. (Flaveus citationum.) V. 23 II. 5, III. 13 II. 11 II. 26 IV. 13 V. 23 I. 104 I. 106 I. 108 I. 105 I. 105 I. 106 II. 2. 396 II. 2. 397 II. 2. 397 II. 2. 397 Kdež Bohuslav z . . . 1455 I. 3, IV. 4 Prahy Kdež Vilém z Talm- . berka. 1456 . . II. 5 Kdež Beneš z Bu- . řenic . . II. 11 Kdež Jan ze Zvě- řince . . II. 11 . 1463 Kdež Mikuláš z Lobkovic . . 1462 II. 17 Kdež Burian z Gut- štejna II. 19 I. 116 I. 139 I. 118 I. 129 I. 131 I. 117 III. 2. . 1462
553 Signa- tura deskl Název desk Všehrd Emler Reliquiae Jireček Codex j.b. Kdež Vácslav český král . . 1404 Kdež Přiba z Bynic 1410 Niger citationum. (Černé póhonné.) (1407—1410.) Kdež Král Vácslav 1410 IV. 10, VII. 26, VII. 28 V. 24 III. 11 I. 86 85 I. I. 98 II. 2. 389 II. 2. 392 II. 2. 395 Viridis citationum. (Zelené póhonné.) (1411—1417.) Kdež Petr z Dra- . . . 1412 hobuzi Albus citationum. (Póhonné za ciesaře Sigmunda. — Bielé póhonné za ciesaře Sigmunda.) (1418—1437). Kdež Herbort z Ro- čova . . . 1418 . Kdež Jan z Vrabí (Rabí) Kdež Albrecht z Běliny . . . 1419 Rudkéř za úmluvu a za zvod přijal 1419 Kdež Hynek z Dubé 1437 Modré póhonné. (Flaveus citationum.) V. 23 II. 5, III. 13 II. 11 II. 26 IV. 13 V. 23 I. 104 I. 106 I. 108 I. 105 I. 105 I. 106 II. 2. 396 II. 2. 397 II. 2. 397 II. 2. 397 Kdež Bohuslav z . . . 1455 I. 3, IV. 4 Prahy Kdež Vilém z Talm- . berka. 1456 . . II. 5 Kdež Beneš z Bu- . řenic . . II. 11 Kdež Jan ze Zvě- řince . . II. 11 . 1463 Kdež Mikuláš z Lobkovic . . 1462 II. 17 Kdež Burian z Gut- štejna II. 19 I. 116 I. 139 I. 118 I. 129 I. 131 I. 117 III. 2. . 1462
Strana 554
554 Signa- tura desk. Název desk Všehrd Jireček Emler Reliquiae Codexj.b. Kdež Hedvika z Ho- řiněvsi . . 1454 . Kdež Jan Sokol . Kdež Markéta z Michalovic (2krát) Kdež Mikuláš Čapek (2krát) . 1461 Kdež Otík z Tlučné 1457 Kdež Anna z Ko- vářova . . . 1453 Kdež Václav z Va- lečova . . 1456 . Kdež Otík z Boršic 1457 Kdež Jar. Plichta 1453 Kdež Anna z Holaj- šova . . . 1455 . Kdež Sezema z . Všenor . . 1456 Kdež Kateřina z Sekyřic . . . 1456 Kdež Elška z Ko- . vaně . Kdež Petr z Hod- kova . . . . 1460 Kdež Václav z Ko- něprus . . . 1455 Kdež Václav Hysrle 1460 Kdež Elška z Sku- hrova . . 1457 . . Kdež Dorota z Uli- bic (2krát) . . 1463 Kdež Kateřina z Prahy . . . 1454 . Kdež Bohuslav z Dobrošovic . . 1457 Kdež Humprecht z Tasnovic . . 1460 Kdež Prokop z Prahy 1 456 Kdež Jan Steger . 1455 Kdež Anna z Ku- ňovic (Luněvic) 1456 II. 19 II. 19 III. 9 IV. 4 IV. 4 IV. 4 IV. 10 IV. 11 IV. 13 V. 13 V. 17 V. 22 V. 22 V. 23 V. 24 VI. 10, IX. 3 VI. 12 VI. 17 VI. 39, IX. 3 VI. 39 VI. 40 VII. 27 VI. 41 I. 131 I. 133 I. 112 I. 139 I. 133 I. 125 I. 113 I. 137 I. 119 I. 122 I. 136 I. 138 I. 139 I. 121 I. 119 I. 118 I. 117 I. 118 I. 123 I. 135 I. 125 I. 123 IX. 3 I. 113
554 Signa- tura desk. Název desk Všehrd Jireček Emler Reliquiae Codexj.b. Kdež Hedvika z Ho- řiněvsi . . 1454 . Kdež Jan Sokol . Kdež Markéta z Michalovic (2krát) Kdež Mikuláš Čapek (2krát) . 1461 Kdež Otík z Tlučné 1457 Kdež Anna z Ko- vářova . . . 1453 Kdež Václav z Va- lečova . . 1456 . Kdež Otík z Boršic 1457 Kdež Jar. Plichta 1453 Kdež Anna z Holaj- šova . . . 1455 . Kdež Sezema z . Všenor . . 1456 Kdež Kateřina z Sekyřic . . . 1456 Kdež Elška z Ko- . vaně . Kdež Petr z Hod- kova . . . . 1460 Kdež Václav z Ko- něprus . . . 1455 Kdež Václav Hysrle 1460 Kdež Elška z Sku- hrova . . 1457 . . Kdež Dorota z Uli- bic (2krát) . . 1463 Kdež Kateřina z Prahy . . . 1454 . Kdež Bohuslav z Dobrošovic . . 1457 Kdež Humprecht z Tasnovic . . 1460 Kdež Prokop z Prahy 1 456 Kdež Jan Steger . 1455 Kdež Anna z Ku- ňovic (Luněvic) 1456 II. 19 II. 19 III. 9 IV. 4 IV. 4 IV. 4 IV. 10 IV. 11 IV. 13 V. 13 V. 17 V. 22 V. 22 V. 23 V. 24 VI. 10, IX. 3 VI. 12 VI. 17 VI. 39, IX. 3 VI. 39 VI. 40 VII. 27 VI. 41 I. 131 I. 133 I. 112 I. 139 I. 133 I. 125 I. 113 I. 137 I. 119 I. 122 I. 136 I. 138 I. 139 I. 121 I. 119 I. 118 I. 117 I. 118 I. 123 I. 135 I. 125 I. 123 IX. 3 I. 113
Strana 555
555 Sigua- tura desk Název desk Všehrd Emler Jireček Reliquiae Codexj.b. Kdež Markéta z Želevčic . . . 1455 Kdež Otík z Tlučné 1464 Kdež Hedvika z Ho- 1454 řiněvsi . . Kdež Otík z Boršic (dvakráte) . . 1457 Kdež Markéta z Dúdleb . . . 1455 Kdež Dorota z Ska- lice . . 1461 Kdež Beneš z Ko- lovrat . . 1452 Kdež Václ. Ventlar 1460 Kdež Jan z Zvěřince 1463 Kdež Mikuláš z Lob- kovic (2krát) . 1462 Kdež Hanuš z Strpie 1455 IX. 3 IX. 3 IX. 3, IX. 10 Pr. IX. 3 IX. 3 IX. 3 IX. 3 IX. 3 IX. 4 IX. 4 IX. 4 I. 130 I. 134 I. 123 I. 133 I. 129 I. 120 I. 116 I. 131 I. 129 I. 131 I. 123 Bielé póhonné. (Albus novus cita- tionum.) III. 2. Kdež Jan Mandelík 1485 Kdež Jan Hlavsa 1496-97 Kdež Petr z Do- brošovic . . . 1465 Kdež Petr z Štern- berka . . 1494 Kdež Jiřík z Kasalic 1490 Kdež Jan z Leskovce Kdež Václav z Vra- nieho . . 1493 Kdež DivišCholinka 1488 Kdež Mikuláš z Křečova . . . 1483 Kdež Ofka z Petrovic 1 488 Kdež Jiřík z Túšenie 1487 Kdež Markéta z . Horek . . 1490 Kdež Gerunk z Lomóv . . 1492 I. 5 I. 5 I. 6 I. 6 II. 4 II. 5 II. 7 II. 11 II. 11 II. 11 II. 11 II. 11 I. 172 I. 184 I. 201 I. 204 I. 188 I. 214 I. 158 I. 198 I. 199 I. 164 I. 191 II. 11 I. 163
555 Sigua- tura desk Název desk Všehrd Emler Jireček Reliquiae Codexj.b. Kdež Markéta z Želevčic . . . 1455 Kdež Otík z Tlučné 1464 Kdež Hedvika z Ho- 1454 řiněvsi . . Kdež Otík z Boršic (dvakráte) . . 1457 Kdež Markéta z Dúdleb . . . 1455 Kdež Dorota z Ska- lice . . 1461 Kdež Beneš z Ko- lovrat . . 1452 Kdež Václ. Ventlar 1460 Kdež Jan z Zvěřince 1463 Kdež Mikuláš z Lob- kovic (2krát) . 1462 Kdež Hanuš z Strpie 1455 IX. 3 IX. 3 IX. 3, IX. 10 Pr. IX. 3 IX. 3 IX. 3 IX. 3 IX. 3 IX. 4 IX. 4 IX. 4 I. 130 I. 134 I. 123 I. 133 I. 129 I. 120 I. 116 I. 131 I. 129 I. 131 I. 123 Bielé póhonné. (Albus novus cita- tionum.) III. 2. Kdež Jan Mandelík 1485 Kdež Jan Hlavsa 1496-97 Kdež Petr z Do- brošovic . . . 1465 Kdež Petr z Štern- berka . . 1494 Kdež Jiřík z Kasalic 1490 Kdež Jan z Leskovce Kdež Václav z Vra- nieho . . 1493 Kdež DivišCholinka 1488 Kdež Mikuláš z Křečova . . . 1483 Kdež Ofka z Petrovic 1 488 Kdež Jiřík z Túšenie 1487 Kdež Markéta z . Horek . . 1490 Kdež Gerunk z Lomóv . . 1492 I. 5 I. 5 I. 6 I. 6 II. 4 II. 5 II. 7 II. 11 II. 11 II. 11 II. 11 II. 11 I. 172 I. 184 I. 201 I. 204 I. 188 I. 214 I. 158 I. 198 I. 199 I. 164 I. 191 II. 11 I. 163
Strana 556
556 Signa- tura desk Název desk Všehrd Emler Reliquiae Jireček Codex j. b. Kdež Mikuláš z . Budětic Kdež Mikuláš z Kolovrat Kdež Václav z Vranieho . . 1494 Kdež Jindřich Opozdil . . . 1495 Kdež Kateřina z Kalenic . . . 1488 Kdež Hynek z Pra- . větic . . . 1492 Kdež Beneš z Vait- mille . . . . 1494 Kdež Markéta z Malšína . . . 1487 Kdež Mart. z Dřenie 1485 Kdež Jiřík z Dubé Kdež Jan z Leskovce 1 492 Kdež Jan z Lukavce 1492 Kdež Jan z Leskovce 1 485 Kdež Jan Mandelík z Chrástu . . 1485 Kdež Sigmund a Mikuláš bratří . 1486 Kdež Tristram z Kocova . . 1476-95 Kdež Jindř. Opozdil 1495 Kdež Marta z Ta- chova. . . . 1488 Kdež Václ. Polacký 1495 Jiříkovi z Dubé Janovi z Nemyčevsi 1486 Vácslavovi Kopan- skému . . . 1494 Kdež Mart. z Dřenie 1485 Kdež Lukáš z Le- rojid . Kdež Sigmund z Roznhánu . . 1489 Mezi Sigmundem a Janem II. 11 II. 11 II. 11 II. 13 II. 14 II. 14 II. 14 II. 16 II. 17 II. 19 II. 19 II. 19 II. 19 II. 22 III. 6 III. 9 III. 14 III. 18 III. 18 III. 18 III. 18 III. 18 III. 18 III. 20 IV. 4 IV. 4 I. 214 I. 171 I. 156 I. 168 I. 151 I. 192 I. 190 I. 165 I. 188 I. 183 I. 188 I. 172 I. 208 I. 211 I. 171 I. 192 I. 215 I. 164 I. 173 I. 214 I. 190 I. 198 I. 199 I. 209 . 1465
556 Signa- tura desk Název desk Všehrd Emler Reliquiae Jireček Codex j. b. Kdež Mikuláš z . Budětic Kdež Mikuláš z Kolovrat Kdež Václav z Vranieho . . 1494 Kdež Jindřich Opozdil . . . 1495 Kdež Kateřina z Kalenic . . . 1488 Kdež Hynek z Pra- . větic . . . 1492 Kdež Beneš z Vait- mille . . . . 1494 Kdež Markéta z Malšína . . . 1487 Kdež Mart. z Dřenie 1485 Kdež Jiřík z Dubé Kdež Jan z Leskovce 1 492 Kdež Jan z Lukavce 1492 Kdež Jan z Leskovce 1 485 Kdež Jan Mandelík z Chrástu . . 1485 Kdež Sigmund a Mikuláš bratří . 1486 Kdež Tristram z Kocova . . 1476-95 Kdež Jindř. Opozdil 1495 Kdež Marta z Ta- chova. . . . 1488 Kdež Václ. Polacký 1495 Jiříkovi z Dubé Janovi z Nemyčevsi 1486 Vácslavovi Kopan- skému . . . 1494 Kdež Mart. z Dřenie 1485 Kdež Lukáš z Le- rojid . Kdež Sigmund z Roznhánu . . 1489 Mezi Sigmundem a Janem II. 11 II. 11 II. 11 II. 13 II. 14 II. 14 II. 14 II. 16 II. 17 II. 19 II. 19 II. 19 II. 19 II. 22 III. 6 III. 9 III. 14 III. 18 III. 18 III. 18 III. 18 III. 18 III. 18 III. 20 IV. 4 IV. 4 I. 214 I. 171 I. 156 I. 168 I. 151 I. 192 I. 190 I. 165 I. 188 I. 183 I. 188 I. 172 I. 208 I. 211 I. 171 I. 192 I. 215 I. 164 I. 173 I. 214 I. 190 I. 198 I. 199 I. 209 . 1465
Strana 557
557 Signa- tura desk Název desk Všehrd Emler Reliquiae Jireček Codex j. b. Kdež Chomútovští 1492 Kdež Jan Mandelík z Chrástu . . 1485 (A Vladislav) . Kdež Václav z Vra- . . 1494 nieho . Kdež Magdalena z Tetova Kdež Markéta z . Robous Kdež Jindř. Opozdil z Strhař (2krát) 1495 Kdež Jan Slatina . . z Prahy . L. B. 1493. Kdež Barbara z Vrch- labie (2krát) . 1493 Kdež Jan Luka- vecký . 1492 Kdež Markéta z Libčic . 1489 Kdež Vavřinec z Tábora . . 1487 Kdež Mikuláš z Velešic . 1487 Kdež Zbyněk z Ži- hobec Kdež Kateřina z . Chořov . . 1487 Kdež Jan Mandelík 1485 Kdež Martin Holec 1485 Kdež Anna z Na- 1488 lžejovic . . . Kdež Erhart z Dú- pova . . 1488 Kdež Mart. z Dřenie 1485 Kdež Marta z Ta- chova. . . . 1488 Kdež Václ. Polacký 1495 Kdež Zigmund a Mikuláš . 1486 . . Kdež Diviš Malovec 1465 IV. 16 V. 12 V. 22 V. 24 V. 24 V. 37 V. 40 V. 43 V. 43 VI. 12 VI. 19 VI. 40 VII. 29 VII. 38 IX. 3 IX. 3 IX. 3 IX. 3 IX. 3 IX. 3 IX. 4 I. 215 I. 193 1. 171 1. 172 I. 151 1. 183 1. 192 1. 188 I. 197 I. 156 I. 172 I. 189 1. 146 1. 160 1. 190 I. 192 I. 216 I. 208 I. 159 IV. 8 IV. 14, 16 IV. 14 I. 220 I. 172
557 Signa- tura desk Název desk Všehrd Emler Reliquiae Jireček Codex j. b. Kdež Chomútovští 1492 Kdež Jan Mandelík z Chrástu . . 1485 (A Vladislav) . Kdež Václav z Vra- . . 1494 nieho . Kdež Magdalena z Tetova Kdež Markéta z . Robous Kdež Jindř. Opozdil z Strhař (2krát) 1495 Kdež Jan Slatina . . z Prahy . L. B. 1493. Kdež Barbara z Vrch- labie (2krát) . 1493 Kdež Jan Luka- vecký . 1492 Kdež Markéta z Libčic . 1489 Kdež Vavřinec z Tábora . . 1487 Kdež Mikuláš z Velešic . 1487 Kdež Zbyněk z Ži- hobec Kdež Kateřina z . Chořov . . 1487 Kdež Jan Mandelík 1485 Kdež Martin Holec 1485 Kdež Anna z Na- 1488 lžejovic . . . Kdež Erhart z Dú- pova . . 1488 Kdež Mart. z Dřenie 1485 Kdež Marta z Ta- chova. . . . 1488 Kdež Václ. Polacký 1495 Kdež Zigmund a Mikuláš . 1486 . . Kdež Diviš Malovec 1465 IV. 16 V. 12 V. 22 V. 24 V. 24 V. 37 V. 40 V. 43 V. 43 VI. 12 VI. 19 VI. 40 VII. 29 VII. 38 IX. 3 IX. 3 IX. 3 IX. 3 IX. 3 IX. 3 IX. 4 I. 215 I. 193 1. 171 1. 172 I. 151 1. 183 1. 192 1. 188 I. 197 I. 156 I. 172 I. 189 1. 146 1. 160 1. 190 I. 192 I. 216 I. 208 I. 159 IV. 8 IV. 14, 16 IV. 14 I. 220 I. 172
Strana 558
558 Signa- tura desk! Název desk Všehrd Emler Reliquiae Jireček Codex j. b. Kdež Ofka z Petrovic 1 487 Kdež Mikuláš z Křečova . . . 1493 Kdež Václ. Kopanský1 486 Kdež Daniel z Vše- bořic . . IX. 4 IX. 4 IX. 4 IX. 4 I. 199 I. 198 I. 212 I. 159 Viridis obligatio- num. — (Zelené zá- pisné.) E. 20 Albík probošt Vy- šehradský VI. 39 11. 2. 387 Menší zápisné. Léta B. 1495. Páni a . rytieřstvo . L. B. 1494. Vedle ná- lezu prvnieho . . L. B. 1495. V pondělí před sv. Kedrutú . II. 9 V. 41 VI. 32 III. 2. 154 Památné. M. 1 Královská Jasnost 1487 Najjasnější . N. 20 . . 1489 Kniežata, páni . 1492 Q. 18 Co se dotýče . . 1495 S. 21 А. 11 Páni . 1456 . 29 M. 1488 S. 11 1495 N. 11 Kdež Ctibor z Cim- burka 1489 . S. 19 Kdež Adam z Cim- burka. . . 1195 A. 15 Jiří z Kunštatu . 1456 Q. 19 Páni a vládyky (2kráte) . . 1492 G. 9 Jiří . L. B. 1495 v pondělí 1195 N. 21 Najjasnější knieže 1489 K. 15 Najjasnější . . . 1487 P. 7 Vladislav (2krát) 1489 M. 14 Páni a vládyky . 1488 P. 7 Vladislav z B.milosti 1 489 I. 2, III. 7 I. 2, II. 14 I. 2, 1. 5 I. 3 II. 14, 11. 24 II. 19 II. 19 II. 19 II. 19 1I. 21 II. 22 II. 24 IV. 2 IV. 5 IV. 5 IV. 14 IV. 16 IV. 16 III. 2. 111 III. 2. 122 III. 2. 132 III. 2. 153 III. 2. 40 11I. 2. 119 III. 2. 153 III. 2. 120 II1. 2. 153 III. 2. 41 III. 2. 133 III. 2. 122 III. 2. 109 III. 2. 124 III. 2. 119 II1. 2. 124
558 Signa- tura desk! Název desk Všehrd Emler Reliquiae Jireček Codex j. b. Kdež Ofka z Petrovic 1 487 Kdež Mikuláš z Křečova . . . 1493 Kdež Václ. Kopanský1 486 Kdež Daniel z Vše- bořic . . IX. 4 IX. 4 IX. 4 IX. 4 I. 199 I. 198 I. 212 I. 159 Viridis obligatio- num. — (Zelené zá- pisné.) E. 20 Albík probošt Vy- šehradský VI. 39 11. 2. 387 Menší zápisné. Léta B. 1495. Páni a . rytieřstvo . L. B. 1494. Vedle ná- lezu prvnieho . . L. B. 1495. V pondělí před sv. Kedrutú . II. 9 V. 41 VI. 32 III. 2. 154 Památné. M. 1 Královská Jasnost 1487 Najjasnější . N. 20 . . 1489 Kniežata, páni . 1492 Q. 18 Co se dotýče . . 1495 S. 21 А. 11 Páni . 1456 . 29 M. 1488 S. 11 1495 N. 11 Kdež Ctibor z Cim- burka 1489 . S. 19 Kdež Adam z Cim- burka. . . 1195 A. 15 Jiří z Kunštatu . 1456 Q. 19 Páni a vládyky (2kráte) . . 1492 G. 9 Jiří . L. B. 1495 v pondělí 1195 N. 21 Najjasnější knieže 1489 K. 15 Najjasnější . . . 1487 P. 7 Vladislav (2krát) 1489 M. 14 Páni a vládyky . 1488 P. 7 Vladislav z B.milosti 1 489 I. 2, III. 7 I. 2, II. 14 I. 2, 1. 5 I. 3 II. 14, 11. 24 II. 19 II. 19 II. 19 II. 19 1I. 21 II. 22 II. 24 IV. 2 IV. 5 IV. 5 IV. 14 IV. 16 IV. 16 III. 2. 111 III. 2. 122 III. 2. 132 III. 2. 153 III. 2. 40 11I. 2. 119 III. 2. 153 III. 2. 120 II1. 2. 153 III. 2. 41 III. 2. 133 III. 2. 122 III. 2. 109 III. 2. 124 III. 2. 119 II1. 2. 124
Strana 559
559 Signa- tura desk Název desk Všehrd Euler Jireček Reliquiae Codex j.b. . 1492 1478 Q. 19 Páni a vládyky G. 5 R. 30 F. 6 Najjasnější . P. 30 1490 Kdež Viktorin ze Všehrd . . . 1498 IV. 16 V. 32 V. 32 V. 38 V. 47 IX. 3 11I. 2. 133 III. 2. 83 III. 2. 152 III. 2. 175 III. 2. 130 111. 2. 173 Dsky dvorské. V žateckém kraji o Chotěbytice, kdež jest pře mezi Albrechtem z Kolovrat VI. 41. V témž kraji o Třebivlice mezi Jindřichem z Duban VI. 41. Citací desk bez bližšího doložení. Nález o tom v při Jindřicha z Stráže a Elšky z Stráže r. 1475 I. 3. VII. 27. Léta božieho 1495 v pondělí před sv. Řehořem, kdež Adam z Cimburka Il. 19. V té při kteráž jest byla mezi Košinkú a Janem z Šelln- berka I1. 20. V knihách póhonných, kdež Dorota Rubášova z Prahy a Hla- dička pohánějí II. 23. Nález o tom mezi Petrem ze Svojšína II. 26. Nález o tom, kdež kněz Jindřich nebo synové jeho pohánějí Jana z Janovic V. 45. Nález o tom mezi Margretú z Valdeku a mezi Janen z Sútic, l. b. 1497, kdež týž Jan pohánie svrchupsané Margrety k otporu VII. 10. O tom nález najdeš 1. b. 1497 po sv. Jeronymu, kdež Jan Janovský z Sútic pohánie Kateřiny z Valdeka k otporu VIII. 2.
559 Signa- tura desk Název desk Všehrd Euler Jireček Reliquiae Codex j.b. . 1492 1478 Q. 19 Páni a vládyky G. 5 R. 30 F. 6 Najjasnější . P. 30 1490 Kdež Viktorin ze Všehrd . . . 1498 IV. 16 V. 32 V. 32 V. 38 V. 47 IX. 3 11I. 2. 133 III. 2. 83 III. 2. 152 III. 2. 175 III. 2. 130 111. 2. 173 Dsky dvorské. V žateckém kraji o Chotěbytice, kdež jest pře mezi Albrechtem z Kolovrat VI. 41. V témž kraji o Třebivlice mezi Jindřichem z Duban VI. 41. Citací desk bez bližšího doložení. Nález o tom v při Jindřicha z Stráže a Elšky z Stráže r. 1475 I. 3. VII. 27. Léta božieho 1495 v pondělí před sv. Řehořem, kdež Adam z Cimburka Il. 19. V té při kteráž jest byla mezi Košinkú a Janem z Šelln- berka I1. 20. V knihách póhonných, kdež Dorota Rubášova z Prahy a Hla- dička pohánějí II. 23. Nález o tom mezi Petrem ze Svojšína II. 26. Nález o tom, kdež kněz Jindřich nebo synové jeho pohánějí Jana z Janovic V. 45. Nález o tom mezi Margretú z Valdeku a mezi Janen z Sútic, l. b. 1497, kdež týž Jan pohánie svrchupsané Margrety k otporu VII. 10. O tom nález najdeš 1. b. 1497 po sv. Jeronymu, kdež Jan Janovský z Sútic pohánie Kateřiny z Valdeka k otporu VIII. 2.
Strana 560
PŘISLOVI A RČENI. Lépe jest se (vedlé starého přísloví) tři léta súditi a sněmo- vati než jeden rok váleti. (Předm.) Každý sobě raděje než obci živ jest. (I. 6.) Svého všichni hledie, obecnieho ne každému se chce. (l. 6.) U velikých věcech i na samém chtění dosti jest, by k žádnému skutku nepřišlo. (I. 6.) — Na vóli a chtění, a při velikých věcech zvláště, dosti jest. (Zavřenie.) Póvod i k svědčení i k súdu se všemi potřebami má hotov býti. II. 3, II. 5, II. 8, II. 13, III. 13. Dobrovolné stran podvolenie práva láme II. 1. Dobrovolné podvolenie právo ruší. II. 13. Dobrovolné podvolenie právy hýbc. II. 13, V. 41. Dobrovolné podvolenie všecka práva v nic obrací. VIII. 20. Na súdu má všeliká vážnost a pravda držána a zachována býti. II. 5. Právo buď řádné a všem rovné II. 9. a jednostajné VIII. 13. 14. Kto nechce otpoviedati, nemá se nač tázati. (II. 14.) Tieže jest se brániti nežli žalovati. II. 17. Snáze jest rány dělati než hojiti. II. 17. Jsi-li vinen, smluv se raděje a v čas (jak příslovie běží) rovné přijmi. II. 17. IX. 9. Spravedlnosti a pravdě všecka práva pomáhají II. 17. Spravedlivému bóh, štěstie i právo pomáhá. II. 17. III. 13. 11. Nález nálezu, právo právu nikdy nebývá odporné. 11. 17. A často z třmeniště vól sniedal. II. 18. Člověk v štěstí mnoho vyčte přátel. II. 18. Mravenci do prázdných stodol nikdy nelezú. II. 18. Někteří řečí, někteří nohama v nález jdú. II. 20. Co se jednomu nalezá, všem se v též při nalezá. II. 20, VII. 10. VIII. 2. Kto křiv jsa přísahu provede, žádný dlúho nedědí zde na světě. II. 23. IX. 10. VIII.
PŘISLOVI A RČENI. Lépe jest se (vedlé starého přísloví) tři léta súditi a sněmo- vati než jeden rok váleti. (Předm.) Každý sobě raděje než obci živ jest. (I. 6.) Svého všichni hledie, obecnieho ne každému se chce. (l. 6.) U velikých věcech i na samém chtění dosti jest, by k žádnému skutku nepřišlo. (I. 6.) — Na vóli a chtění, a při velikých věcech zvláště, dosti jest. (Zavřenie.) Póvod i k svědčení i k súdu se všemi potřebami má hotov býti. II. 3, II. 5, II. 8, II. 13, III. 13. Dobrovolné stran podvolenie práva láme II. 1. Dobrovolné podvolenie právo ruší. II. 13. Dobrovolné podvolenie právy hýbc. II. 13, V. 41. Dobrovolné podvolenie všecka práva v nic obrací. VIII. 20. Na súdu má všeliká vážnost a pravda držána a zachována býti. II. 5. Právo buď řádné a všem rovné II. 9. a jednostajné VIII. 13. 14. Kto nechce otpoviedati, nemá se nač tázati. (II. 14.) Tieže jest se brániti nežli žalovati. II. 17. Snáze jest rány dělati než hojiti. II. 17. Jsi-li vinen, smluv se raděje a v čas (jak příslovie běží) rovné přijmi. II. 17. IX. 9. Spravedlnosti a pravdě všecka práva pomáhají II. 17. Spravedlivému bóh, štěstie i právo pomáhá. II. 17. III. 13. 11. Nález nálezu, právo právu nikdy nebývá odporné. 11. 17. A často z třmeniště vól sniedal. II. 18. Člověk v štěstí mnoho vyčte přátel. II. 18. Mravenci do prázdných stodol nikdy nelezú. II. 18. Někteří řečí, někteří nohama v nález jdú. II. 20. Co se jednomu nalezá, všem se v též při nalezá. II. 20, VII. 10. VIII. 2. Kto křiv jsa přísahu provede, žádný dlúho nedědí zde na světě. II. 23. IX. 10. VIII.
Strana 561
561 Nevieš-li cos, bud svědkem nebo očistníkem, zvieš. II. 27. Pře strannie, pře nepóhonné páni z milosti, ne z práva súdie III. 1. VIII. 20. Pře strannie ne z práva, než z milosti súdiemy (známé slovo panské). IX. 10. Jestiť prvé uklátiti, a potom hryzti. III. 7. Oko všecko jiné vidí, samo sebe nevidí. III. 7. Všickni se raděje v přednější mošně, v kteréž cizie, nežli v zadnější, v kteréž své nedostatky nosie, přemietají III. 7. Dobrému a múdrému všeho prvé rozumem zkusiti slušie než valkú neb súdem. III. 7. Čelem miesta dojíti. III. 7. Kde jest dým, tu jest oheň. III. 12. (Známé slovo jest): Ktož nevěry a jidášstva neumie, nemóž státi a bude zkažen. VII. 21. (Vetché slovo jest, že) ze zlých obyčejóv dobrá se práva liehnú. III. 21. — (Staré slovo jest, že) z zlých obyčejóv dobrá se práva rodie. IV. 13. — (Staré příslovie jest, že) práva dobrá ze zlých se obyčejóv rodie. VI. 37. Mlčie práva mezi železem. III. 23. IV. 11. Dá-liť kto políček v líce pravé, podaj mu i druhého, a ktož vezme, přidaj mu i plášť. III. 23. Žádného oděv nedělá lepšieho ani vzácnějšieho. IV. 2. Zprava zemská nezáleží na osobách lidských, než na dědinách gruntiech IV. 14. Othádánie jest zámek a vrch práva IV. 16. Žena se po muži šlechtí, ale muž po ženě nic. V. 16. Děti ne po máteři se šlechtí, než po otci. V. 16. Ženy jsú vězňové mužóv svých. V. 24. Ta miesta kdež mají praví poručníci býti, ještě jsú v nebi prázdna. V. 33. Král — najvyšší všech sirotkóv poručník. V. 38. Mnohem spieše uzříš kobu bílú nebo labuť černú než (řádného) poručníka (sirotkův.) V. 39. Od stromu ovoce nedaleko padá. V. 45. Viece jest svědek očitý jeden nežli ušatých deset (Plau- V. 45. Žádnému nenie potřebie toho dávati, což prvé má. V. 47. V známé věci svědkóv nepotřebných nenie potřebie. V. 6. Kdež mladšiemu (bratru) stele, tu sám častokráte léhá. VI. 9. Což jest jinému stlal, sám lehne. VII. 3. Dskám starost neškodí. VI. 10. Rodičové synóm hromážditi mají (jakož psáno stojí.) Vl. 11. Pán Bóh spolčil, a čert dělil. — Bůh stvořil volky a čert spolky. VI. 14. Když komu co dávají, rád každý děkuje. VI. 24. Mluví se řeč. VI. 33. sukni a na tus) Všehrd. 36
561 Nevieš-li cos, bud svědkem nebo očistníkem, zvieš. II. 27. Pře strannie, pře nepóhonné páni z milosti, ne z práva súdie III. 1. VIII. 20. Pře strannie ne z práva, než z milosti súdiemy (známé slovo panské). IX. 10. Jestiť prvé uklátiti, a potom hryzti. III. 7. Oko všecko jiné vidí, samo sebe nevidí. III. 7. Všickni se raděje v přednější mošně, v kteréž cizie, nežli v zadnější, v kteréž své nedostatky nosie, přemietají III. 7. Dobrému a múdrému všeho prvé rozumem zkusiti slušie než valkú neb súdem. III. 7. Čelem miesta dojíti. III. 7. Kde jest dým, tu jest oheň. III. 12. (Známé slovo jest): Ktož nevěry a jidášstva neumie, nemóž státi a bude zkažen. VII. 21. (Vetché slovo jest, že) ze zlých obyčejóv dobrá se práva liehnú. III. 21. — (Staré slovo jest, že) z zlých obyčejóv dobrá se práva rodie. IV. 13. — (Staré příslovie jest, že) práva dobrá ze zlých se obyčejóv rodie. VI. 37. Mlčie práva mezi železem. III. 23. IV. 11. Dá-liť kto políček v líce pravé, podaj mu i druhého, a ktož vezme, přidaj mu i plášť. III. 23. Žádného oděv nedělá lepšieho ani vzácnějšieho. IV. 2. Zprava zemská nezáleží na osobách lidských, než na dědinách gruntiech IV. 14. Othádánie jest zámek a vrch práva IV. 16. Žena se po muži šlechtí, ale muž po ženě nic. V. 16. Děti ne po máteři se šlechtí, než po otci. V. 16. Ženy jsú vězňové mužóv svých. V. 24. Ta miesta kdež mají praví poručníci býti, ještě jsú v nebi prázdna. V. 33. Král — najvyšší všech sirotkóv poručník. V. 38. Mnohem spieše uzříš kobu bílú nebo labuť černú než (řádného) poručníka (sirotkův.) V. 39. Od stromu ovoce nedaleko padá. V. 45. Viece jest svědek očitý jeden nežli ušatých deset (Plau- V. 45. Žádnému nenie potřebie toho dávati, což prvé má. V. 47. V známé věci svědkóv nepotřebných nenie potřebie. V. 6. Kdež mladšiemu (bratru) stele, tu sám častokráte léhá. VI. 9. Což jest jinému stlal, sám lehne. VII. 3. Dskám starost neškodí. VI. 10. Rodičové synóm hromážditi mají (jakož psáno stojí.) Vl. 11. Pán Bóh spolčil, a čert dělil. — Bůh stvořil volky a čert spolky. VI. 14. Když komu co dávají, rád každý děkuje. VI. 24. Mluví se řeč. VI. 33. sukni a na tus) Všehrd. 36
Strana 562
562 Světu slunce okazovati. VI. 34. Co mluvie, nevědí. VI. 34. Přidati jest užitečněje k starým nálezóm tisíc nových než jeden změniti nebo ujieti. VI. 34. Nevie žádný co budúcí čas komu přinese. VI. 35. Přietel se dlúho hledá, sotva se nalezá a najtieže zachován bývá. VI. 35. A jest přátelstvie dobrovolné mnohem větčie přirozeného. VI. 35. Pečeti své žádný dobrý otpierati nesmie. VI. 37. Bezhlavé jest každé právo, v kterémž se žádná vyštěrbujícím pomsta neukládá. VI. 37. Zápisník mój přátelstvie změní, a já dsky. VI. 39. Lidé viece statek a zbožie než přátely milují. VI. 39. Žádný od jednoho groše nemóž dvú odkázati. VII. 10. Žádný nevie, co jemu den zajtřejší nebo ještě večer dnešní přinese. VII. 12. Ne každého člověka jest do Koryntu přijíti. VII. 15. Ne z každého dřeva nebo kamene obraz sv. Václava móž vyřezán nebo utesán býti. VII. 15. Noc žádného práva vedenie nezná, ani súdu, ani jakých zápisóv u desk zemských. VII. 21. Odhádánie vrch zájmu jest. VII. 24. Dosti nečiněním smlúvě každá se smlúva ruší a zdvihá. VII. 27. (Kde nic nenie), tu ani zloděj ani smrt nemá co bráti. VII. 29. nic nenie, tu ani smrt nebéře. VII. 30. Práva zemská užitku všech a jednoho každé slúžie VII. 30. Práva hájiti žádnému se nemá od žádného. VIII. 20. Nevědomie každý hřiech, každú vinu vymlúvá. VIII. 26. Vrch práva jest list obranní. VIII. 27. Žádné právo od úřadu zemského bez výpisu (z desk) se nevede. 29. Nic tak přirozeného člověku nenie jako užitek. VIII. 32. Řádem se země v pokoj i v válku spravuje. VIII. 32. Bez spravedlnosti každý súd jest nepravost. VII. 32. Zdrž se ot súdu, leč obě straně slyšeti budeš. IX. I. Na súdu ne osoby než pře se súdic. IX. 1. Musí nejednú i múdrý klesnúti a každý přistrčiti. IX. 3. Sedmkrát přes den spravedlivý padne a vstává. IX. 3. Práva po druhé nemstie. IX. 4. Ať jest nyní zle, ne hned tak vždycky bude. IX. 10. Svorností najmenšie věci vysoko zcházejí, nesvorností najvětčie panstvie i královstvie rózno se rozcházejí! IX. 10. Jistý dobroty dóvod a dokonalá chvála, zlým se nemoci líbiti ani zachovati. IX. 10. Kdež VIII.
562 Světu slunce okazovati. VI. 34. Co mluvie, nevědí. VI. 34. Přidati jest užitečněje k starým nálezóm tisíc nových než jeden změniti nebo ujieti. VI. 34. Nevie žádný co budúcí čas komu přinese. VI. 35. Přietel se dlúho hledá, sotva se nalezá a najtieže zachován bývá. VI. 35. A jest přátelstvie dobrovolné mnohem větčie přirozeného. VI. 35. Pečeti své žádný dobrý otpierati nesmie. VI. 37. Bezhlavé jest každé právo, v kterémž se žádná vyštěrbujícím pomsta neukládá. VI. 37. Zápisník mój přátelstvie změní, a já dsky. VI. 39. Lidé viece statek a zbožie než přátely milují. VI. 39. Žádný od jednoho groše nemóž dvú odkázati. VII. 10. Žádný nevie, co jemu den zajtřejší nebo ještě večer dnešní přinese. VII. 12. Ne každého člověka jest do Koryntu přijíti. VII. 15. Ne z každého dřeva nebo kamene obraz sv. Václava móž vyřezán nebo utesán býti. VII. 15. Noc žádného práva vedenie nezná, ani súdu, ani jakých zápisóv u desk zemských. VII. 21. Odhádánie vrch zájmu jest. VII. 24. Dosti nečiněním smlúvě každá se smlúva ruší a zdvihá. VII. 27. (Kde nic nenie), tu ani zloděj ani smrt nemá co bráti. VII. 29. nic nenie, tu ani smrt nebéře. VII. 30. Práva zemská užitku všech a jednoho každé slúžie VII. 30. Práva hájiti žádnému se nemá od žádného. VIII. 20. Nevědomie každý hřiech, každú vinu vymlúvá. VIII. 26. Vrch práva jest list obranní. VIII. 27. Žádné právo od úřadu zemského bez výpisu (z desk) se nevede. 29. Nic tak přirozeného člověku nenie jako užitek. VIII. 32. Řádem se země v pokoj i v válku spravuje. VIII. 32. Bez spravedlnosti každý súd jest nepravost. VII. 32. Zdrž se ot súdu, leč obě straně slyšeti budeš. IX. I. Na súdu ne osoby než pře se súdic. IX. 1. Musí nejednú i múdrý klesnúti a každý přistrčiti. IX. 3. Sedmkrát přes den spravedlivý padne a vstává. IX. 3. Práva po druhé nemstie. IX. 4. Ať jest nyní zle, ne hned tak vždycky bude. IX. 10. Svorností najmenšie věci vysoko zcházejí, nesvorností najvětčie panstvie i královstvie rózno se rozcházejí! IX. 10. Jistý dobroty dóvod a dokonalá chvála, zlým se nemoci líbiti ani zachovati. IX. 10. Kdež VIII.
Strana 563
SEZNAM VECNY. (Čísla vztahují se ke stránkám.) Akta sudu duchovnicho 97. arcibiskup Praźsky 27. assessor 393, 395, 398, 405. Bitva 84. bránie jest pro ürok nezaplaceny na dědictví dlužníka s komor- níkem a poslem purkrabie naj- vyśsieho, nebo bez komorníka i posla mocí svú — koní, krav, ovec, sviní a jiného všelikého dobytka zájem, což za úrok nezaplacený i za náklady dosti móž býti 325; v čem od uvázánie se dělí 337—339; co uéiniti má, kto chce bráti 326—327, 366 až 371; kde, kdy a jak se má bráti 327—329, v. zmatkové při brání; když zájem učiněn 329 az 334, 362; ktož bráti nedá 384—335; kdeZ nenie co bráti 386—337; od bránie 399; branie rukojmi 330—331. brániti se 151—152, 203. Ced ule: póhonéí 194, 181 ; s ümluvü 193; na zájem à na uvázánie 328, 364. cizozemec 96, 134—135, 171, 173. Čeleď 29, 30, 110, 360. clovécenstvie 204, 301. člověk 65, 114, 148, 150, 229. étenie desk 161, 391, 403. Dánie 273—276, 396—397. dcera 175, 177, 262. dédic 44, 175—177, 214, 222, 238, 292, 310. dědictvie; dědické, dědičné, věnné, zápisné, zästavné, královské, duchovnie, kostelnie, zádušnie, svobodné, manské, 48, 147—149, 170, 173, 203, 226, 268, 379—380. dédinník 171—173, 184, 274, 280, 352, 370. dédiny: duchovnie 26; komornicie 134, 161. dékovánie z poruéenstvie 179, 276—277, 395 — 396. děti 177, 224. dicl jest netoliko příbuzných přátel, ale i jiných lidí mezi sebú čiemž koli nedielných, jedněch od druhých dědinami, platy, listy, majestáty nebo hotovými penězi konećnć oddelenie 259, 266—267; diel zřetelný 259—261, 264; diel nezřetelný 259, 264—265; kto komu diel povinen jest dáti 262, 265; kto diel svój ztracuje 36 *
SEZNAM VECNY. (Čísla vztahují se ke stránkám.) Akta sudu duchovnicho 97. arcibiskup Praźsky 27. assessor 393, 395, 398, 405. Bitva 84. bránie jest pro ürok nezaplaceny na dědictví dlužníka s komor- níkem a poslem purkrabie naj- vyśsieho, nebo bez komorníka i posla mocí svú — koní, krav, ovec, sviní a jiného všelikého dobytka zájem, což za úrok nezaplacený i za náklady dosti móž býti 325; v čem od uvázánie se dělí 337—339; co uéiniti má, kto chce bráti 326—327, 366 až 371; kde, kdy a jak se má bráti 327—329, v. zmatkové při brání; když zájem učiněn 329 az 334, 362; ktož bráti nedá 384—335; kdeZ nenie co bráti 386—337; od bránie 399; branie rukojmi 330—331. brániti se 151—152, 203. Ced ule: póhonéí 194, 181 ; s ümluvü 193; na zájem à na uvázánie 328, 364. cizozemec 96, 134—135, 171, 173. Čeleď 29, 30, 110, 360. clovécenstvie 204, 301. člověk 65, 114, 148, 150, 229. étenie desk 161, 391, 403. Dánie 273—276, 396—397. dcera 175, 177, 262. dédic 44, 175—177, 214, 222, 238, 292, 310. dědictvie; dědické, dědičné, věnné, zápisné, zästavné, královské, duchovnie, kostelnie, zádušnie, svobodné, manské, 48, 147—149, 170, 173, 203, 226, 268, 379—380. dédinník 171—173, 184, 274, 280, 352, 370. dédiny: duchovnie 26; komornicie 134, 161. dékovánie z poruéenstvie 179, 276—277, 395 — 396. děti 177, 224. dicl jest netoliko příbuzných přátel, ale i jiných lidí mezi sebú čiemž koli nedielných, jedněch od druhých dědinami, platy, listy, majestáty nebo hotovými penězi konećnć oddelenie 259, 266—267; diel zřetelný 259—261, 264; diel nezřetelný 259, 264—265; kto komu diel povinen jest dáti 262, 265; kto diel svój ztracuje 36 *
Strana 564
564 262—263, 179, 262—264, 266 267, 393—394. dielný 175, 261—202. dluh29—30, 83, 149, 322—324, 363. dobrá vóle 27. dóchodové ûfednitie 155—156, 389—406. dovedenie nâlezu 82—84. dsk y dvorské 24, 26, 367, 387—388. — komornicie 361. — manské v. dvorské. — památné 356. — póhonné 31, 80, 133, 356—357, 363, 364. — svědomie 358—361. — trhové (slovú dsky naprosto) 80, 280, 350, 368 - 364, — ubrmanské 363. — zápisné veliké 161, 162, 352—353, 368, 392. menšie (malé) 28, 154, 161, 162, 280, 352—355. — české, moravské 234. duchovnie osoby 184, 274, 310. dielu dovedenie 83, od dielu 280, Frajmark v. sména. Grose 236. gubernator v. správce zemský. Hajtman: zemsky 28, 33, 58, 355; kraje 224. herb 174, 176. hlava 50, 112, 149. hofmistr: dvorský 89; zemský 33, 79, 89, 110. hojemstvie jest súdu a odpovědi pohnaného prodlenie, v které by mohl mysliti, raditi se v přá- teliech, ve dskách, v máleziech a jinde obrany, pomoci, rady i otporu hledati a se dobře proti svému žalobníku opatřiti, a tak se uradě a opatře tepruv jemu odpoviedati, 22, 23, 25, 56—59, 74, 130, 148, 145, 350. holomek zemský 34, 325, 327— 328, 334, 382 v. posel. Chlapstvie 110. chlebenie 221. chrom 95. Ingrossator 30, 34, 161, 162, 397, 391, 393, 397, 400, 402, 403. Jaty 66. jazyk na súdu a při dskách 7, 162, 280, 437, 453. jistec 188, 189. juxta 340, 391. Kapla Vsech Svatých 85—-87, 91 az 96. kladenie ve dgky 26, 163—169, 171—174,176—184,223, 229, 254. klášter 117, 184, 310. kmet 6, 78, 88, 89, 91—96, 115—116, 184. kněžie 89, 172. knihy póhonné 50, 363. — súdóv královských 23. — úročnie 361—362. — żalobnie 50, 362—363. kollátor 275, 397. komorník najvyšší král. česk. 32—34, 78, 79, 90—91, 104, 115, 134 160, 300—301, 326, 391, 404— 405, — dvorsky 24, 387. -—- (póhonéf) 34, 40, 88, 103—104, 115—116, 123—124, 130—131, 133 — 135, 142, 153—150, 160, 161, 193, 195, 201, 205—204, 298 az 305, 327—328, 330—331, 333 az 334, 336, 386, 398—102. korrigovati dsky 363. kostelnie práva v. práva ko- stelnie. kraje 156. 400. král od zemé volen jest a zemi přísahu činí 150, pány a vládyky у sid zemský voli 84, i v sud 104,
564 262—263, 179, 262—264, 266 267, 393—394. dielný 175, 261—202. dluh29—30, 83, 149, 322—324, 363. dobrá vóle 27. dóchodové ûfednitie 155—156, 389—406. dovedenie nâlezu 82—84. dsk y dvorské 24, 26, 367, 387—388. — komornicie 361. — manské v. dvorské. — památné 356. — póhonné 31, 80, 133, 356—357, 363, 364. — svědomie 358—361. — trhové (slovú dsky naprosto) 80, 280, 350, 368 - 364, — ubrmanské 363. — zápisné veliké 161, 162, 352—353, 368, 392. menšie (malé) 28, 154, 161, 162, 280, 352—355. — české, moravské 234. duchovnie osoby 184, 274, 310. dielu dovedenie 83, od dielu 280, Frajmark v. sména. Grose 236. gubernator v. správce zemský. Hajtman: zemsky 28, 33, 58, 355; kraje 224. herb 174, 176. hlava 50, 112, 149. hofmistr: dvorský 89; zemský 33, 79, 89, 110. hojemstvie jest súdu a odpovědi pohnaného prodlenie, v které by mohl mysliti, raditi se v přá- teliech, ve dskách, v máleziech a jinde obrany, pomoci, rady i otporu hledati a se dobře proti svému žalobníku opatřiti, a tak se uradě a opatře tepruv jemu odpoviedati, 22, 23, 25, 56—59, 74, 130, 148, 145, 350. holomek zemský 34, 325, 327— 328, 334, 382 v. posel. Chlapstvie 110. chlebenie 221. chrom 95. Ingrossator 30, 34, 161, 162, 397, 391, 393, 397, 400, 402, 403. Jaty 66. jazyk na súdu a při dskách 7, 162, 280, 437, 453. jistec 188, 189. juxta 340, 391. Kapla Vsech Svatých 85—-87, 91 az 96. kladenie ve dgky 26, 163—169, 171—174,176—184,223, 229, 254. klášter 117, 184, 310. kmet 6, 78, 88, 89, 91—96, 115—116, 184. kněžie 89, 172. knihy póhonné 50, 363. — súdóv královských 23. — úročnie 361—362. — żalobnie 50, 362—363. kollátor 275, 397. komorník najvyšší král. česk. 32—34, 78, 79, 90—91, 104, 115, 134 160, 300—301, 326, 391, 404— 405, — dvorsky 24, 387. -—- (póhonéf) 34, 40, 88, 103—104, 115—116, 123—124, 130—131, 133 — 135, 142, 153—150, 160, 161, 193, 195, 201, 205—204, 298 az 305, 327—328, 330—331, 333 az 334, 336, 386, 398—102. korrigovati dsky 363. kostelnie práva v. práva ko- stelnie. kraje 156. 400. král od zemé volen jest a zemi přísahu činí 150, pány a vládyky у sid zemský voli 84, i v sud 104,
Strana 565
dvorský 24, sám úředníky všecky sadí 34, 160. Král na súdu zemském 21, 32, 78. Král léta dává 255—258, móž rozkázati úředníkóm, aby k komu jeli nebo šli 179. Když ho v zemi nenie 33, 357, Jak má pohnán býti král a jak jiných pohánie 118 až 119. V. nápadové na krále. králová 160. kšaft 184, 274, 280, 284, 314—317, 397. knehmistr najvyšší král. česk. 33, 79, 89. kúpě; kupovánie v. trh. kupujície 170—174. kvitancí 179. Lánie 27, 28—29, 276. léta násobnie 66, 347. — Spravedlivá; dvojímobyéejem přicházejí: jedna skrze přiro- zenie a přirozená slovü, druhá skrze vyplněnic a dánie královské a slovúkrálem daná 112, 167, 245, 258, 255, 262, 271, 276, 295—296, 347, 360. — zemská (tři léta a 158 nedělí) 26, 28, 66, 190, 207, 222, 272, 297, 304, 344, 347, 381. let dánie 183, 255—258. list, kdež se dává napřed vědět 179, 215, 365, 371—312. — kdež se poručníci obsielají, aby sirotkóm let došlým zbožie jich postüpili 245, 365, 369, 374—375. — kdeZ se véno zplacuje 235, 365, 373—314. — když kto chce pro úrok bráti (se uvázati) 179, 302, 365, 366 až 371. -— když k penězóm se obsielá ten, ktož je bráti má 215, 365, 373. — kéaftni v. kšaft. — mocný královský 242, 284—285, 316. 565 — napomienajici (vystraźnie) 221 až 222, 369. —- obranní 83, 179, 199, 221, 229, 245, 301, 303, 305—306, 366, 375, 378—385, 397. — k odhádání 179, 203, 378. — na peniezy s rukojmémi 27 aZ 29, 110. — póhonny 22, 98, 377. — provolací 24. — pfiznavací (přiznávající), 181—183. — na svédka 179, 365, 375—377. — zatykaci 23, 28, 140, 198. 167, Majestát 243, 398. man 24, 278, 388. manželka 217, 228—229. maršálek: zemský 33, dvorský 89. meze 181, 402. měřič zemský 402. města 73, 90, 117—118. 171, 450. měšťan 171, 172, 432, 450 v. řád. miesto (v zápisu) jest moc pozósta- vená k změnění toho zápisu, 79, 89; kterýž s miestem jest, když se zapisujiciemu zdá, 286—287, 292—293, 403. miestokomorník 30, 34, 88, 134, 156, 160, 161, 180, 196, 203—207, 378, 395, 398, 399, 402, 405. miestopísaf 30, 34—36, 88, 91, 160, 180, 181, 196, 363—364, 379, 385, 391, 896—401, 403, 405, miestopurkrabi 27—30, 34, 88, 160, 161, 181, 382, 402. miestosudí 30, 34, 88, 156, 160, 161, 180, 196, 395, 398, 405. mnich 172. mnożstvie 156—15T, 392, 396. . mord 155. moc 49, 149, 150—153, 187. muž 224.
dvorský 24, sám úředníky všecky sadí 34, 160. Král na súdu zemském 21, 32, 78. Král léta dává 255—258, móž rozkázati úředníkóm, aby k komu jeli nebo šli 179. Když ho v zemi nenie 33, 357, Jak má pohnán býti král a jak jiných pohánie 118 až 119. V. nápadové na krále. králová 160. kšaft 184, 274, 280, 284, 314—317, 397. knehmistr najvyšší král. česk. 33, 79, 89. kúpě; kupovánie v. trh. kupujície 170—174. kvitancí 179. Lánie 27, 28—29, 276. léta násobnie 66, 347. — Spravedlivá; dvojímobyéejem přicházejí: jedna skrze přiro- zenie a přirozená slovü, druhá skrze vyplněnic a dánie královské a slovúkrálem daná 112, 167, 245, 258, 255, 262, 271, 276, 295—296, 347, 360. — zemská (tři léta a 158 nedělí) 26, 28, 66, 190, 207, 222, 272, 297, 304, 344, 347, 381. let dánie 183, 255—258. list, kdež se dává napřed vědět 179, 215, 365, 371—312. — kdež se poručníci obsielají, aby sirotkóm let došlým zbožie jich postüpili 245, 365, 369, 374—375. — kdeZ se véno zplacuje 235, 365, 373—314. — když kto chce pro úrok bráti (se uvázati) 179, 302, 365, 366 až 371. -— když k penězóm se obsielá ten, ktož je bráti má 215, 365, 373. — kéaftni v. kšaft. — mocný královský 242, 284—285, 316. 565 — napomienajici (vystraźnie) 221 až 222, 369. —- obranní 83, 179, 199, 221, 229, 245, 301, 303, 305—306, 366, 375, 378—385, 397. — k odhádání 179, 203, 378. — na peniezy s rukojmémi 27 aZ 29, 110. — póhonny 22, 98, 377. — provolací 24. — pfiznavací (přiznávající), 181—183. — na svédka 179, 365, 375—377. — zatykaci 23, 28, 140, 198. 167, Majestát 243, 398. man 24, 278, 388. manželka 217, 228—229. maršálek: zemský 33, dvorský 89. meze 181, 402. měřič zemský 402. města 73, 90, 117—118. 171, 450. měšťan 171, 172, 432, 450 v. řád. miesto (v zápisu) jest moc pozósta- vená k změnění toho zápisu, 79, 89; kterýž s miestem jest, když se zapisujiciemu zdá, 286—287, 292—293, 403. miestokomorník 30, 34, 88, 134, 156, 160, 161, 180, 196, 203—207, 378, 395, 398, 399, 402, 405. miestopísaf 30, 34—36, 88, 91, 160, 180, 181, 196, 363—364, 379, 385, 391, 896—401, 403, 405, miestopurkrabi 27—30, 34, 88, 160, 161, 181, 382, 402. miestosudí 30, 34, 88, 156, 160, 161, 180, 196, 395, 398, 405. mnich 172. mnożstvie 156—15T, 392, 396. . mord 155. moc 49, 149, 150—153, 187. muž 224.
Strana 566
566 Nábytky: všecka hovada, která ve dvoře, jako koni, krávy, ovce, svině, husy, kačice, slepice, anebo jiná hovada, která v rybníciech, řekách a haltéřiech, jako kapři, štiky a jiné ryby jsú. A mohú proto slúti nábytci, že od nich člověk statku nabývá. 226, 312 až 313. nadánie 273—276, 396—397. „naj prvé a přede všemi“ 318—320. náklady; jménem nákladóv jiného nic se nemiení než to, což se k úřadu na uvázánie nebo na zájem dává a při zájmu ještě nad to ztrava, 82, 198, 338. nález; nálezové jsú dvojí: obecní, kteréž všickni i každý zvláště držeti mají a k tomu jsú zavá- záni, zvláštní, kteréž se toliko mezi osobami zvláštními o jich pře na súdě nalezají 36—37, 78—81, 100—101, 348, 363, 436 až 439; na súdu dvorském 24; na súdu menšiem Pražském 30. nápadnie statkové: jsú, kteréž na lidi přicházejí tak na příbuzné jako na nepříbuzné 266—267. nápadník 228, 282, 323. nápadové na krále 25—26, 172, 173, 176, 177, 224, 262, 281, 283, 318, 388. nárok 25. v. otpor. nářek cti 49, 57, 149. násilie 149. násobnie leta v. leta násobnie. nedielní 73, 167, 169, 175, 232. nemoc v. položenie za nemocna. neřádně (pobočně) na svět přišlí 66, 175—176. nesmyslný 66. nestánie v. právo stané. nevěsta 224. nezprava v. zprava. němý 167. nůze 42. Obec 171, 310. obrany pohnaného 62—64, 141. obvěniti 218. obyčej 8, 33, 121, 204, 217, 321. očistník 88, 91—92, 96—97. odboj 56, 149, 325, 334—335. oderčenie 260, 261, 340. odhádánie jest kupujícieho, nápad- níka, póvoda v dědictvie jakéž koli vedlé spravedlnosti šacované konečné a skutečné, beze všech otporóv a překážek, skrze miesto- komorníka desk zemských, tak jakž země za právo má, mocné vedlé práva uvedenie, 83, 179, 198—200, 202—207, 337; — 0. zájmu jiného nic nenie než vedlé spravedlnosti zájmu zač by stál, tak jakoby měl řezníkóm nebo konieřóm neb jiným kupcóm prodán býti, šacovánie 331—333. odpieránie 65. odpoviedati 55—57, 66, 114. odúmrť 23—26, 387—388, 432. odvolánie 21, 26, 80. — poručníkóv 340, 395. ohledánie let 254. 255, 396. — škod 154, 179, 355, 364. opravenie roku jiného nic nenie, než póvoda k súdu hlášenie 23, 74, 142—143, 145, 350, 404, 430—431, 449. žaloby 51, 55, 145. otec 262, 265. otec poruční v. poručník. otpor jest dědictvie, platu (a abych krátkými slovy všecko zahrnul) všeliké spravedlnosti lidské, kteráž se do desk jakýmž koli zpósobem, trhem, zápisem nebo zástavú klade, obecná obrana i nárok, kterýmž jeden každý dě- dictvie svého a spravedlnosti své proti každému nespravedlivému stále a světle bránie a odhazuje 342—343; příčina v otporu má
566 Nábytky: všecka hovada, která ve dvoře, jako koni, krávy, ovce, svině, husy, kačice, slepice, anebo jiná hovada, která v rybníciech, řekách a haltéřiech, jako kapři, štiky a jiné ryby jsú. A mohú proto slúti nábytci, že od nich člověk statku nabývá. 226, 312 až 313. nadánie 273—276, 396—397. „naj prvé a přede všemi“ 318—320. náklady; jménem nákladóv jiného nic se nemiení než to, což se k úřadu na uvázánie nebo na zájem dává a při zájmu ještě nad to ztrava, 82, 198, 338. nález; nálezové jsú dvojí: obecní, kteréž všickni i každý zvláště držeti mají a k tomu jsú zavá- záni, zvláštní, kteréž se toliko mezi osobami zvláštními o jich pře na súdě nalezají 36—37, 78—81, 100—101, 348, 363, 436 až 439; na súdu dvorském 24; na súdu menšiem Pražském 30. nápadnie statkové: jsú, kteréž na lidi přicházejí tak na příbuzné jako na nepříbuzné 266—267. nápadník 228, 282, 323. nápadové na krále 25—26, 172, 173, 176, 177, 224, 262, 281, 283, 318, 388. nárok 25. v. otpor. nářek cti 49, 57, 149. násilie 149. násobnie leta v. leta násobnie. nedielní 73, 167, 169, 175, 232. nemoc v. položenie za nemocna. neřádně (pobočně) na svět přišlí 66, 175—176. nesmyslný 66. nestánie v. právo stané. nevěsta 224. nezprava v. zprava. němý 167. nůze 42. Obec 171, 310. obrany pohnaného 62—64, 141. obvěniti 218. obyčej 8, 33, 121, 204, 217, 321. očistník 88, 91—92, 96—97. odboj 56, 149, 325, 334—335. oderčenie 260, 261, 340. odhádánie jest kupujícieho, nápad- níka, póvoda v dědictvie jakéž koli vedlé spravedlnosti šacované konečné a skutečné, beze všech otporóv a překážek, skrze miesto- komorníka desk zemských, tak jakž země za právo má, mocné vedlé práva uvedenie, 83, 179, 198—200, 202—207, 337; — 0. zájmu jiného nic nenie než vedlé spravedlnosti zájmu zač by stál, tak jakoby měl řezníkóm nebo konieřóm neb jiným kupcóm prodán býti, šacovánie 331—333. odpieránie 65. odpoviedati 55—57, 66, 114. odúmrť 23—26, 387—388, 432. odvolánie 21, 26, 80. — poručníkóv 340, 395. ohledánie let 254. 255, 396. — škod 154, 179, 355, 364. opravenie roku jiného nic nenie, než póvoda k súdu hlášenie 23, 74, 142—143, 145, 350, 404, 430—431, 449. žaloby 51, 55, 145. otec 262, 265. otec poruční v. poručník. otpor jest dědictvie, platu (a abych krátkými slovy všecko zahrnul) všeliké spravedlnosti lidské, kteráž se do desk jakýmž koli zpósobem, trhem, zápisem nebo zástavú klade, obecná obrana i nárok, kterýmž jeden každý dě- dictvie svého a spravedlnosti své proti každému nespravedlivému stále a světle bránie a odhazuje 342—343; příčina v otporu má
Strana 567
položena býti 343—344; kto má k otporu pohnati 344; kto má k otporu pohnán býti 344—346 ; kdy se otpor móž klásti a kdy nic 346—347; kde a při čem otpor má kladen býti 347, čemu móž a čemu nemóž otpor kladen býti 141, 347—349. otpor proti bránie 335—336, proti uvázánie 303—304, 306—307, proti vý- prose 24—-95. proti zvodu 194 aZ 199; zpósoh a forma otporu 55, 114, 849—350 ; od otporu 402, 403. V. zmatkové pfi otporiech. Památné 404—405. pan z lavic 67—71. pani 21, 24, 33, 36—37, Ts. №0, panna 360. panovánie plné, jalové 74, 82—83. 179, 200—202, 337, 357, 400. pečeť zemská 134, 135, 101, 328, 382, 385. peniezi přihlavní v. hlava; úroční a komorní 361—362. písař najvyšší král. česk. 33, 51, 36, 90, 91, 104, 112—116, 160. 391, 392. písař větčiech v. miestopisar. —- men&iech desk (menší) 30. 34, 53, 91, 93, 143, 161, 181, 280, 332, 354, 356, 361, 362, 395, 397, 403—406. — desk dvorských 355. — krevní 366. — rathauský 366. — u bran 366. — v celnici 366 placenie od póhonóv 155—157, od desk 388—400. plat holý 213, komornie 210—213, 361. pobočně na svét přišlý v. neřadně na sv. př. podävenie 155. desk (větčí) e > O podkomožie 160. pohlaví 69, 245. pohnaný 22, 36, 40, 43, 44, 51, 54, 57, 58, 61—67: 69, 88, 94 až 95, 104, 112—113, 122—130. V. obrany, zmatky pohnaného. póhon jest jednoho od druhého komorníkem nebo kmetem k súdu vedlé práva připravenie, 102 až 104; rozličnost póhonóv 145 až 148; kde jeden a kde troj póhon 148—150, 435 — 436, 452 ; vzetie a vloženie pöhonu 179, 357. 364, 448; jak sc pohánie 24, 115—119, 125, 135, 153—155, 488—435, 450—452; póhon se zdvihá 39, 40, 48, 47, 50—59, 62, 63, 69, 107, 111, 125—127, 129, 421—422. V. placenie od póhonóv, svédéenie póhonów, zmatky, kteří se póvodovi při- házejí, zmatky pohnaného. póhončí v. komorník. poklid 59, 74, 143, 145, 404. pokuta pro nedrżenie smlivy 355, pokuty pii zástavách 209. položenie ven z země: na svědčenie póhonóv 44—45, při súdu a při žalobě 60—61, při přísaze 92. — za nemocna: na svědčenie póhonóv 41—44, pii sádu a při žalobě 60—61, při přísaze 92. popravce 162, 224. poručenstvie dětí a statku (sirotčí). Poručenstvie jest dětí a statku svého, kterýž kto ve dskách má, k opatrování a k množení ne k umenšení, komuž se zdá, dskami nebo kšaftem na list mocný královský svěřenie a po smrti své postüpenie dětí a statku svého dědičného a svo- bodného nebo manského nebo zástavného, 239—242; troje po- ruéenstvie: otcovské, přirozené,
položena býti 343—344; kto má k otporu pohnati 344; kto má k otporu pohnán býti 344—346 ; kdy se otpor móž klásti a kdy nic 346—347; kde a při čem otpor má kladen býti 347, čemu móž a čemu nemóž otpor kladen býti 141, 347—349. otpor proti bránie 335—336, proti uvázánie 303—304, 306—307, proti vý- prose 24—-95. proti zvodu 194 aZ 199; zpósoh a forma otporu 55, 114, 849—350 ; od otporu 402, 403. V. zmatkové pfi otporiech. Památné 404—405. pan z lavic 67—71. pani 21, 24, 33, 36—37, Ts. №0, panna 360. panovánie plné, jalové 74, 82—83. 179, 200—202, 337, 357, 400. pečeť zemská 134, 135, 101, 328, 382, 385. peniezi přihlavní v. hlava; úroční a komorní 361—362. písař najvyšší král. česk. 33, 51, 36, 90, 91, 104, 112—116, 160. 391, 392. písař větčiech v. miestopisar. —- men&iech desk (menší) 30. 34, 53, 91, 93, 143, 161, 181, 280, 332, 354, 356, 361, 362, 395, 397, 403—406. — desk dvorských 355. — krevní 366. — rathauský 366. — u bran 366. — v celnici 366 placenie od póhonóv 155—157, od desk 388—400. plat holý 213, komornie 210—213, 361. pobočně na svét přišlý v. neřadně na sv. př. podävenie 155. desk (větčí) e > O podkomožie 160. pohlaví 69, 245. pohnaný 22, 36, 40, 43, 44, 51, 54, 57, 58, 61—67: 69, 88, 94 až 95, 104, 112—113, 122—130. V. obrany, zmatky pohnaného. póhon jest jednoho od druhého komorníkem nebo kmetem k súdu vedlé práva připravenie, 102 až 104; rozličnost póhonóv 145 až 148; kde jeden a kde troj póhon 148—150, 435 — 436, 452 ; vzetie a vloženie pöhonu 179, 357. 364, 448; jak sc pohánie 24, 115—119, 125, 135, 153—155, 488—435, 450—452; póhon se zdvihá 39, 40, 48, 47, 50—59, 62, 63, 69, 107, 111, 125—127, 129, 421—422. V. placenie od póhonóv, svédéenie póhonów, zmatky, kteří se póvodovi při- házejí, zmatky pohnaného. póhončí v. komorník. poklid 59, 74, 143, 145, 404. pokuta pro nedrżenie smlivy 355, pokuty pii zástavách 209. položenie ven z země: na svědčenie póhonóv 44—45, při súdu a při žalobě 60—61, při přísaze 92. — za nemocna: na svědčenie póhonóv 41—44, pii sádu a při žalobě 60—61, při přísaze 92. popravce 162, 224. poručenstvie dětí a statku (sirotčí). Poručenstvie jest dětí a statku svého, kterýž kto ve dskách má, k opatrování a k množení ne k umenšení, komuž se zdá, dskami nebo kšaftem na list mocný královský svěřenie a po smrti své postüpenie dětí a statku svého dědičného a svo- bodného nebo manského nebo zástavného, 239—242; troje po- ruéenstvie: otcovské, přirozené,
Strana 568
568 królem danć 245—247, 433; for- ma a zpósob porucenstvie otcov- ského 242, králem daného 247 až 249; poručenstvie ve dsky kla- denie 179, 183; poručenstvie móž byti doma kromé desk 242—244: dokud poruéenstvie trvá 944 a7 245, 374; móž-li poručník sirotčí poručníka jiného udělati 249 až 250; z čeho mají poručníci počet činiti 250—251; co při poručen- stvie sirotčiem za právo jest 252—253; od poručenstvie 395. poručenstvie pří, kdež kdo s dru- hým súd maje pře své, kohož se jemu zdá, učiní k súdu po- ručníka, aby na miestě jeho stá- val a miesto něho aby se súdil, smlúval, právo vedl po nálezu 28, 45, 71—75, 129, 179, 355. 431—432, 450, od poručníka 404. poruéník détíastatku (si- rotéí) 167, 294, 299 v. poru- čenstvie dětí a statku. poručník pří 71—75, 360, v. poruéenstvie pří. posel purkrabóv v. holomek zemsky. postüpenie 287—290. potaz panský 75—78. potřeba 42, 58, 59, 12 = póvod (actor) 23, 49—52, 53---56, 58, 88, 107, 108—113, 128—130, 143, v. póhon. póvod 195, 301, 303, 327, 334, 433—435, 451—452. Praha, Pražané 171. práva kostelnie 253. — obecnie 162, 163, 458. — česká, vlaská, německá. majtburská 6, 74. právo městské 172. — přirozené 265 v. zákon při- rozený. — stané 28, 41, 136—142, 357. — zemské, dvorské 283. prima slove ta hodina, kterúž celú na kaple Všech Svatých v pátek o suchých dnech neb nazajtřie sv. Jeronýma zvonie, když se póhonové vysvědčují, 31, 91, 97. probošt Vyšehradský 160, 391, 395, 405. prodávánie v. trh. prodávající 164—170. prokurator komorničie v. sta- rosta. proměněnie stavu vdovského v. vdovského stavu proměněnie. promlčenie: listu 28, zpravy 190, věna 222. propuštěnie (z desk): jiného nic nenie, než z desk toho, což ve dsky vloženo jest, vymazánie a v nic obrácenie 340—341, 394 aż 395; z priejmu 232, z społków 272—2973. próvod 85, 119—120. provolati 24. proZalovánie Zaloby 51, 404. pte póhonná 68, 79, 80, 103. — nepóhonná (strannie) 68, 80, 103, 377, 432, 450. — otporná v. otpor. pfetrzenie práv (když práva nejdń) 293, 334. přidánie věna 217—218, 220. pfiejem 232 v. přievod věna. přiejemce jiného nic nenie než pfievodu véna zpravce 239. V. přievod věna. pfíhlavní peniezi v. peniezi příhlavní. příhoda 42. v. potřeba. přirozenic 9, 312, v. zákon při- rozený. pfísaha 85, rozliónost piísah 86 aZ 91, 97, co před přísahou 91 aZ 92, co při přísaze 92—96, co po přísaze 98. přísediecí v. assessor. přievod věna jiného nic nenie,
568 królem danć 245—247, 433; for- ma a zpósob porucenstvie otcov- ského 242, králem daného 247 až 249; poručenstvie ve dsky kla- denie 179, 183; poručenstvie móž byti doma kromé desk 242—244: dokud poruéenstvie trvá 944 a7 245, 374; móž-li poručník sirotčí poručníka jiného udělati 249 až 250; z čeho mají poručníci počet činiti 250—251; co při poručen- stvie sirotčiem za právo jest 252—253; od poručenstvie 395. poručenstvie pří, kdež kdo s dru- hým súd maje pře své, kohož se jemu zdá, učiní k súdu po- ručníka, aby na miestě jeho stá- val a miesto něho aby se súdil, smlúval, právo vedl po nálezu 28, 45, 71—75, 129, 179, 355. 431—432, 450, od poručníka 404. poruéník détíastatku (si- rotéí) 167, 294, 299 v. poru- čenstvie dětí a statku. poručník pří 71—75, 360, v. poruéenstvie pří. posel purkrabóv v. holomek zemsky. postüpenie 287—290. potaz panský 75—78. potřeba 42, 58, 59, 12 = póvod (actor) 23, 49—52, 53---56, 58, 88, 107, 108—113, 128—130, 143, v. póhon. póvod 195, 301, 303, 327, 334, 433—435, 451—452. Praha, Pražané 171. práva kostelnie 253. — obecnie 162, 163, 458. — česká, vlaská, německá. majtburská 6, 74. právo městské 172. — přirozené 265 v. zákon při- rozený. — stané 28, 41, 136—142, 357. — zemské, dvorské 283. prima slove ta hodina, kterúž celú na kaple Všech Svatých v pátek o suchých dnech neb nazajtřie sv. Jeronýma zvonie, když se póhonové vysvědčují, 31, 91, 97. probošt Vyšehradský 160, 391, 395, 405. prodávánie v. trh. prodávající 164—170. prokurator komorničie v. sta- rosta. proměněnie stavu vdovského v. vdovského stavu proměněnie. promlčenie: listu 28, zpravy 190, věna 222. propuštěnie (z desk): jiného nic nenie, než z desk toho, což ve dsky vloženo jest, vymazánie a v nic obrácenie 340—341, 394 aż 395; z priejmu 232, z społków 272—2973. próvod 85, 119—120. provolati 24. proZalovánie Zaloby 51, 404. pte póhonná 68, 79, 80, 103. — nepóhonná (strannie) 68, 80, 103, 377, 432, 450. — otporná v. otpor. pfetrzenie práv (když práva nejdń) 293, 334. přidánie věna 217—218, 220. pfiejem 232 v. přievod věna. přiejemce jiného nic nenie než pfievodu véna zpravce 239. V. přievod věna. pfíhlavní peniezi v. peniezi příhlavní. příhoda 42. v. potřeba. přirozenic 9, 312, v. zákon při- rozený. pfísaha 85, rozliónost piísah 86 aZ 91, 97, co před přísahou 91 aZ 92, co při přísaze 92—96, co po přísaze 98. přísediecí v. assessor. přievod věna jiného nic nenie,
Strana 569
než s jednoho dědictvie, na kterémž | věnováno jest, všie summy věnné, polovice nebo dielu některého na jiné dědictvie svobodné a čisté v témž právě jakž najprvé jest věnováno, pře- ne&enie 230; zpósob a forma přievodu 233—234 ; příčiny přie- vodóv 230—281 ; rozliénost ptie- vodôv 233; přievod z jedněch desk do druhých, z jedné země do druhé 234—235; převedenie tak má zachováno býti, jakž věno prvnie ukazuje 231 až 232. přiznánie osobní u desk 166, 177—179, 220, 291, 817. psanec 93, 96. purkrabí najvyšší král. čes. 32, 34, 79, 84, 90, 91, 104, 115, 160, 221, 355, 380, 383—384. -— Prazsky v. miestopurkrabi. Rada královská 21, 307, 355. raněnie 45, 155. rčenie 149. registra penéZitá a listovnie 235, 362. — starostykomornicieho 105, 130—131, 364—365, 434, 435. registrator 34, 162, 387. registrovati dsky 363. rekognicie v. list pfiznávac. relacie 133, 183—184, 302, 355, 387, 897, 404. relator slove posel ten, kteryż od krále nebo od pánóv z plného súdu nebo od země z obecnieho sněmu ke dskám pro kterúž koli příčinu poslán bývá, a s čímž od krále nebo od pánóv nebo od země poslán jest, u desk to vypravuje 188—184. roboty 168, 455. го Ку 31, 42, 91, 97, 131—133, 430, 431. rozdiel v. diel. rozkázánie panské 80. rozvodněnie 45. ruka 87. rukojmě: při póhonu 53—54, na uvázánie 300—301, na bránie 326, sirotkóm 247. rychtáři 366. rytieřský člověk v. řád. Řád: panský, rytieřský (zemanský, vládycký), městský, selský, 21, 69, 89, 176, 217, 223—224, 274, 370. feénik 34—36, 38, 47, 53, 363, 404. — (vymlüvaë) 7, 9, 69—70, 360. ředitel 275. Sedlák v. rád. sekretář královský 22, 23, 89. sepřenie stran 75. sestra 232. sirotek 66, 111, 149, 347, V. po- ručenstvie dětí a statku. sleženie 46, 121, 129, 142. slib 149. slyšenie pře 35—37, 46—48. směna jest, když se jeden s druhým o zbožie, o dědictvie, o plat neb o jakéž koli grunty dědičné, zbožiem jiným, dědictviem, pla- tem nebo jakýmž koli dnem smění, svého jinému postńpi a k sobě, což jest jiného bylo, přijímá, 277—278; od směny 394. smlüvy 179, 335, 404. smrt 44, 141, 182. sněm obecní 183. spolek jest lidí od sebe všemi oby- čeji dielných, dědinami, zbožiemi a statky jich též nábytky i svrchky, klenoty i listy, kteréž mají neb mieti budů, na plném südu sestüpenie a shromáZdénie 267—268, spolek s sirotky 251; zpósob spolku 269; kladenie ve dsky spolku 179, 183, 270 ; spolek
než s jednoho dědictvie, na kterémž | věnováno jest, všie summy věnné, polovice nebo dielu některého na jiné dědictvie svobodné a čisté v témž právě jakž najprvé jest věnováno, pře- ne&enie 230; zpósob a forma přievodu 233—234 ; příčiny přie- vodóv 230—281 ; rozliénost ptie- vodôv 233; přievod z jedněch desk do druhých, z jedné země do druhé 234—235; převedenie tak má zachováno býti, jakž věno prvnie ukazuje 231 až 232. přiznánie osobní u desk 166, 177—179, 220, 291, 817. psanec 93, 96. purkrabí najvyšší král. čes. 32, 34, 79, 84, 90, 91, 104, 115, 160, 221, 355, 380, 383—384. -— Prazsky v. miestopurkrabi. Rada královská 21, 307, 355. raněnie 45, 155. rčenie 149. registra penéZitá a listovnie 235, 362. — starostykomornicieho 105, 130—131, 364—365, 434, 435. registrator 34, 162, 387. registrovati dsky 363. rekognicie v. list pfiznávac. relacie 133, 183—184, 302, 355, 387, 897, 404. relator slove posel ten, kteryż od krále nebo od pánóv z plného súdu nebo od země z obecnieho sněmu ke dskám pro kterúž koli příčinu poslán bývá, a s čímž od krále nebo od pánóv nebo od země poslán jest, u desk to vypravuje 188—184. roboty 168, 455. го Ку 31, 42, 91, 97, 131—133, 430, 431. rozdiel v. diel. rozkázánie panské 80. rozvodněnie 45. ruka 87. rukojmě: při póhonu 53—54, na uvázánie 300—301, na bránie 326, sirotkóm 247. rychtáři 366. rytieřský člověk v. řád. Řád: panský, rytieřský (zemanský, vládycký), městský, selský, 21, 69, 89, 176, 217, 223—224, 274, 370. feénik 34—36, 38, 47, 53, 363, 404. — (vymlüvaë) 7, 9, 69—70, 360. ředitel 275. Sedlák v. rád. sekretář královský 22, 23, 89. sepřenie stran 75. sestra 232. sirotek 66, 111, 149, 347, V. po- ručenstvie dětí a statku. sleženie 46, 121, 129, 142. slib 149. slyšenie pře 35—37, 46—48. směna jest, když se jeden s druhým o zbožie, o dědictvie, o plat neb o jakéž koli grunty dědičné, zbožiem jiným, dědictviem, pla- tem nebo jakýmž koli dnem smění, svého jinému postńpi a k sobě, což jest jiného bylo, přijímá, 277—278; od směny 394. smlüvy 179, 335, 404. smrt 44, 141, 182. sněm obecní 183. spolek jest lidí od sebe všemi oby- čeji dielných, dědinami, zbožiemi a statky jich též nábytky i svrchky, klenoty i listy, kteréž mají neb mieti budů, na plném südu sestüpenie a shromáZdénie 267—268, spolek s sirotky 251; zpósob spolku 269; kladenie ve dsky spolku 179, 183, 270 ; spolek
Strana 570
570 se promléie a mijie 270—272, propusténie z spolkóv 272—273; od spolku 394. správce zemský 33, 58. sročenie 236, 355, 365, sstupek 37, v. spolek. ssutie 149, 214—210. starosta komorniécí, 30, 91, 109, 130—131, 156, 161, 192, 332, 364. 398, 39 9. státi k súdu v. právo stand. stav světský, duchovní 69. súd duchovní 27. — dvorský 23—27. — komorní 21—23. — menší Pražský 29—31. — purkrabie Pražského (mic- stopurkrabie) 27—29. — zemský 21, 32—37. sudí najvyšší král 34—37, 76—79, 115, 160, 391, 405. — dvorský najvyšší 24. súkup 174. svědčenie póhonóv jiného nic nenie, nez na ten čas, kterýž v pohoniech jest položen, týchž póhonóv skrze komorníka piede všemi vyhlášenie 35, 39—40, 40, 15, 131 —133, 404, 435 —480, 452. svédek, 23, 90, 114, 181, 351—200, 315—311, 404. svědomie: ústní, listovní v. svědek. svrchky: vsecko, coż jest v domě, ve dvoře nebo na poli s příčinů ruky a práce lidské připraveno, kromě dna a gruntóv, jako obilé, seno, šaty, pivo, víno, nádoby, lóže, dřievie sekané a krátce, což móž se (dna nebo gruntu bez zkázy stavenie sňato býti. A proto svrchek slove, že na dně jest a svrchu. 312. čes. 32, 90—91, 104, Šenk najvyšší král. čes, 33, 79, 89. est pánóv (üfad šestipanský) 366. škody 22, 49, 99—100, 110, 125; 149, 154, 156, 355, 431, 450. slechtiti 224. Těhotná 46. titul 176, 217, 369. trh jiného nic nenie, než mezi pro- dávajícícm a kupujíciem o kúpi vedlé rovnosti peněz a kúpě s obú stran dobrovolné k při- jetí jednoho za druhé svolenie. 103—174, 178, 363. truksas nejvyšší král 19, 89. třetina věnná jest tolikóż coź po panně jmenováno jest a toho polovice 218, 219. — zpravná jest třetí dicl peněz a summy, za kterúž jest co ků- peno a prodáno a též dědin a platu 191, jest třetí diel summy jistinné pro kterúž se kto dle nezpravy na jiné dědictvie vedl 219. čes. 33, Ubrman 420. úmluva jiného nic nenie, nez ozná- menie spravedlnosti své zpravci nebo vinnému podániem k piá- telskómu umluveni a k vystraze práva vedenie dalšieho, jestli že úmluvu ten, ktož zpravuje nebo vinen jest, opovrže, tak aby každý, ktoż z dobre vóle sim od sebe spravedlivého druhému učiniti nechce, právem jsa přinucen, musil bezděčně učiniti, což jest činiti měl dobrovolně. 44, 47, x2, 127, 179, 155, 191--194, 357, 364, 400, únos 149, 155. úročník 336, v. úrok. úrok 28, 206, 212, 324, 362. urukovati v. rukojme. úředníci najvyšší 160. — menší 160.
570 se promléie a mijie 270—272, propusténie z spolkóv 272—273; od spolku 394. správce zemský 33, 58. sročenie 236, 355, 365, sstupek 37, v. spolek. ssutie 149, 214—210. starosta komorniécí, 30, 91, 109, 130—131, 156, 161, 192, 332, 364. 398, 39 9. státi k súdu v. právo stand. stav světský, duchovní 69. súd duchovní 27. — dvorský 23—27. — komorní 21—23. — menší Pražský 29—31. — purkrabie Pražského (mic- stopurkrabie) 27—29. — zemský 21, 32—37. sudí najvyšší král 34—37, 76—79, 115, 160, 391, 405. — dvorský najvyšší 24. súkup 174. svědčenie póhonóv jiného nic nenie, nez na ten čas, kterýž v pohoniech jest položen, týchž póhonóv skrze komorníka piede všemi vyhlášenie 35, 39—40, 40, 15, 131 —133, 404, 435 —480, 452. svédek, 23, 90, 114, 181, 351—200, 315—311, 404. svědomie: ústní, listovní v. svědek. svrchky: vsecko, coż jest v domě, ve dvoře nebo na poli s příčinů ruky a práce lidské připraveno, kromě dna a gruntóv, jako obilé, seno, šaty, pivo, víno, nádoby, lóže, dřievie sekané a krátce, což móž se (dna nebo gruntu bez zkázy stavenie sňato býti. A proto svrchek slove, že na dně jest a svrchu. 312. čes. 32, 90—91, 104, Šenk najvyšší král. čes, 33, 79, 89. est pánóv (üfad šestipanský) 366. škody 22, 49, 99—100, 110, 125; 149, 154, 156, 355, 431, 450. slechtiti 224. Těhotná 46. titul 176, 217, 369. trh jiného nic nenie, než mezi pro- dávajícícm a kupujíciem o kúpi vedlé rovnosti peněz a kúpě s obú stran dobrovolné k při- jetí jednoho za druhé svolenie. 103—174, 178, 363. truksas nejvyšší král 19, 89. třetina věnná jest tolikóż coź po panně jmenováno jest a toho polovice 218, 219. — zpravná jest třetí dicl peněz a summy, za kterúž jest co ků- peno a prodáno a též dědin a platu 191, jest třetí diel summy jistinné pro kterúž se kto dle nezpravy na jiné dědictvie vedl 219. čes. 33, Ubrman 420. úmluva jiného nic nenie, nez ozná- menie spravedlnosti své zpravci nebo vinnému podániem k piá- telskómu umluveni a k vystraze práva vedenie dalšieho, jestli že úmluvu ten, ktož zpravuje nebo vinen jest, opovrže, tak aby každý, ktoż z dobre vóle sim od sebe spravedlivého druhému učiniti nechce, právem jsa přinucen, musil bezděčně učiniti, což jest činiti měl dobrovolně. 44, 47, x2, 127, 179, 155, 191--194, 357, 364, 400, únos 149, 155. úročník 336, v. úrok. úrok 28, 206, 212, 324, 362. urukovati v. rukojme. úředníci najvyšší 160. — menší 160.
Strana 571
úředníci Pražští městští 366. úředník králové, podkomo- řieho, probošta Vyšehrad- ského 30, 160, 395, 405. ustáti právo v. právo stané. úterní den 104, 432. útok, kterýž každý póhon předchází, jest, když kto na koho utkne, žádaje aby byl pohnán, 105—107, 130, 364. uvázánie jest zápisníka nebo ná- padníka jednoho nebo několika v dédictvie zapisujícieho nebo zapisujících za jeho nebo za jich živnosti nebo po smrti jich s jedním komorníkem nebo bez komorníka vedlé zápisu a desk zemských uvedenie 2958, kolikero jest uvázánie 298—300 ; jak se má zachovati, kto se chce uvá- zati s komorníkem 300— 305, kterak se má mieti při uvázání, na hohož se komorník vede 305 — 308, od uvázánie s komor- níkem 398—399, V, zmatkové při uvázání s komorníkem. Vazač 87. vdáti se 223—224, 263. vdédémnie v. odhádánie. vdova 360, v. véno. vdovského stavu proménénie 319—220. vedenie práva 84, v. dovedenic nálezu. vereje 24, 400. věno jest summy penèz tfetinû vys nebo tolikéž, což po panně nebo po vdově jmenováno jest, dskami, listem, rukojměmi nebo vzneše- niem, manželce od muže nebo od přietele jeho nebo od kohož koli na dědictví jistém dosta- tečné ujištění 216, věno se zpravü 925, kto věnovati mohú 224, co jest dosti za věno 225, 571 na čem móž věno kladeno býti 226, kladenie věna v dsky 178, 220; věnu předešlému trh a pro- dánie dědictvie nic neškodí 189, 227—228, věna svého žádná žena zavaditi nemóž dokudž jest muž její živ 228—229; jak má vdova věna svého dosieci 220—221, do- kud má vdova věnné dědictvie držeti 221—222, zplacenie věna 235—239, postúpenie věna po zplacení 222—223, promléenie věna 222, věno nezapsané, když vdova umře 224, V. přidánie, přievod věna, třetina věnná, vdov- ského stavu proměněnie, vzne- šenie věna. vězeň 45—46, 66. vina 326, 339—340. viza, vloženie vizy nie jiného nenie než póhonu zdviženie nebo čehož koli jiného obstavenie a zabráně- nie, aby dále jinak hýbáno žád- ným obyčejem ani opravováno nebylo, než tak, jak jest vidieno, aby zóstalo. 74, 143—145, 404. vládyka v. rád. vybitie noónic 153—134, 355. vymienky v zapisiech 313 až 317, 318—321. výpis z desk 184, 385—387, 397 aZ 598. vyprosa 24—926. vyručenie zájmu 329. vysvobozenie manstvie 183, 226, 278—279, 396. vzdánie súdu 41, 111, 152. vzne&enie véna 226—227. Zahájenie südu 38. zachovänie 142. zájem v bránie. základ 149. zákon přirozený, psaný 152, 249, 265, 428 v. přirozenie. zápisové: dědiční, věnní, věční
úředníci Pražští městští 366. úředník králové, podkomo- řieho, probošta Vyšehrad- ského 30, 160, 395, 405. ustáti právo v. právo stané. úterní den 104, 432. útok, kterýž každý póhon předchází, jest, když kto na koho utkne, žádaje aby byl pohnán, 105—107, 130, 364. uvázánie jest zápisníka nebo ná- padníka jednoho nebo několika v dédictvie zapisujícieho nebo zapisujících za jeho nebo za jich živnosti nebo po smrti jich s jedním komorníkem nebo bez komorníka vedlé zápisu a desk zemských uvedenie 2958, kolikero jest uvázánie 298—300 ; jak se má zachovati, kto se chce uvá- zati s komorníkem 300— 305, kterak se má mieti při uvázání, na hohož se komorník vede 305 — 308, od uvázánie s komor- níkem 398—399, V, zmatkové při uvázání s komorníkem. Vazač 87. vdáti se 223—224, 263. vdédémnie v. odhádánie. vdova 360, v. véno. vdovského stavu proménénie 319—220. vedenie práva 84, v. dovedenic nálezu. vereje 24, 400. věno jest summy penèz tfetinû vys nebo tolikéž, což po panně nebo po vdově jmenováno jest, dskami, listem, rukojměmi nebo vzneše- niem, manželce od muže nebo od přietele jeho nebo od kohož koli na dědictví jistém dosta- tečné ujištění 216, věno se zpravü 925, kto věnovati mohú 224, co jest dosti za věno 225, 571 na čem móž věno kladeno býti 226, kladenie věna v dsky 178, 220; věnu předešlému trh a pro- dánie dědictvie nic neškodí 189, 227—228, věna svého žádná žena zavaditi nemóž dokudž jest muž její živ 228—229; jak má vdova věna svého dosieci 220—221, do- kud má vdova věnné dědictvie držeti 221—222, zplacenie věna 235—239, postúpenie věna po zplacení 222—223, promléenie věna 222, věno nezapsané, když vdova umře 224, V. přidánie, přievod věna, třetina věnná, vdov- ského stavu proměněnie, vzne- šenie věna. vězeň 45—46, 66. vina 326, 339—340. viza, vloženie vizy nie jiného nenie než póhonu zdviženie nebo čehož koli jiného obstavenie a zabráně- nie, aby dále jinak hýbáno žád- ným obyčejem ani opravováno nebylo, než tak, jak jest vidieno, aby zóstalo. 74, 143—145, 404. vládyka v. rád. vybitie noónic 153—134, 355. vymienky v zapisiech 313 až 317, 318—321. výpis z desk 184, 385—387, 397 aZ 598. vyprosa 24—926. vyručenie zájmu 329. vysvobozenie manstvie 183, 226, 278—279, 396. vzdánie súdu 41, 111, 152. vzne&enie véna 226—227. Zahájenie südu 38. zachovänie 142. zájem v bránie. základ 149. zákon přirozený, psaný 152, 249, 265, 428 v. přirozenie. zápisové: dědiční, věnní, věční
Strana 572
572 doživotní, zástavní, dlužní 322, kde se dluh s úrokem zapisuje 323—324, nápadní 279, 281, 286—287, 323, postúpeniem 299, 311, bez „miesta“ s postúpeniem 227, 308, 309, svěření 294—296, s uvázáním 288, 311, s „miestem“ a uvázáním 227, 290—294. zápisník v. zápisové. záplata v. trh. zástava 178, 208—214. V. ssutie. zatykač v. list zatykací. zbitie 155. zeman v. řád. země 84, 150, 183. zmatkové 414—416, kteříž se pó- vodovi přiházejí 416—421, při žalobě 421—423, při práva vedení po náleziech 423—424, při uvá- zání s komorníkem 424—425, při brání 425, při otpořiech 426 až 427, pohnaného 427—428. znamenie 119. zprava jiného nic nenie, než dědi- ctvie svého nebo cizieho pro dědictvie prodané, zastavené nebo zapsané k očištění závad od práva na to dědictvie prodané, zastavené nebo zapsané přišlých, třetinú výš nebo bez třetiny, k věčnosti nebo do času jmeno- vitého, zavazenie 184—190, 272, 323, 345. zpravce v. zprava. zvod jiného nic nenie, než skutečné uvedenie kupujícieho nebo dě- dicóv jeho nebo póvoda vedlé práva v dědictvie zpravce nebo pohnaného 74, 82, 179, 195—200, 357, 400. zvóle jest svoboda a zvolnost po obecniem najprvé, a potom i po zvláštniem ciziem, aby ji každý po obecniem i po ciziem mohl k svému mieti, tak jako jest ten měl, ktož zapisuje neb pro- dává 169—170, 311—312. zvyklosť 8, v. obyčej. Žaloba 48—52, 53, 55, 404. žalobník 113—114. A dann
572 doživotní, zástavní, dlužní 322, kde se dluh s úrokem zapisuje 323—324, nápadní 279, 281, 286—287, 323, postúpeniem 299, 311, bez „miesta“ s postúpeniem 227, 308, 309, svěření 294—296, s uvázáním 288, 311, s „miestem“ a uvázáním 227, 290—294. zápisník v. zápisové. záplata v. trh. zástava 178, 208—214. V. ssutie. zatykač v. list zatykací. zbitie 155. zeman v. řád. země 84, 150, 183. zmatkové 414—416, kteříž se pó- vodovi přiházejí 416—421, při žalobě 421—423, při práva vedení po náleziech 423—424, při uvá- zání s komorníkem 424—425, při brání 425, při otpořiech 426 až 427, pohnaného 427—428. znamenie 119. zprava jiného nic nenie, než dědi- ctvie svého nebo cizieho pro dědictvie prodané, zastavené nebo zapsané k očištění závad od práva na to dědictvie prodané, zastavené nebo zapsané přišlých, třetinú výš nebo bez třetiny, k věčnosti nebo do času jmeno- vitého, zavazenie 184—190, 272, 323, 345. zpravce v. zprava. zvod jiného nic nenie, než skutečné uvedenie kupujícieho nebo dě- dicóv jeho nebo póvoda vedlé práva v dědictvie zpravce nebo pohnaného 74, 82, 179, 195—200, 357, 400. zvóle jest svoboda a zvolnost po obecniem najprvé, a potom i po zvláštniem ciziem, aby ji každý po obecniem i po ciziem mohl k svému mieti, tak jako jest ten měl, ktož zapisuje neb pro- dává 169—170, 311—312. zvyklosť 8, v. obyčej. Žaloba 48—52, 53, 55, 404. žalobník 113—114. A dann
Strana 573
OBSAH. Strana V—XXXII Mr. Viktorin ze Všehrd a jeho dílo . Viktorina ze Všehrd O práviech země české Knihy Devatery Knihy prvnie Knihy druhé Knihy třetie Knihy čtvrté Knihy páté Knihy šesté Knihy sedmé Knihy osmé Knihy deváté Registrum Přídavky Vysvětlivky Známí rukopisové díla Všehrdova Material životopisný Seznam Všehrdových citátů z desk Přísloví a rčení Seznam věcný . 1—460 3— 31 32—101 102—157 158—207 208—258 259—297 298—350 351—406 407—460 461—469 471—572 473—518 519—521 522—546 547—559 560—562 563—572
OBSAH. Strana V—XXXII Mr. Viktorin ze Všehrd a jeho dílo . Viktorina ze Všehrd O práviech země české Knihy Devatery Knihy prvnie Knihy druhé Knihy třetie Knihy čtvrté Knihy páté Knihy šesté Knihy sedmé Knihy osmé Knihy deváté Registrum Přídavky Vysvětlivky Známí rukopisové díla Všehrdova Material životopisný Seznam Všehrdových citátů z desk Přísloví a rčení Seznam věcný . 1—460 3— 31 32—101 102—157 158—207 208—258 259—297 298—350 351—406 407—460 461—469 471—572 473—518 519—521 522—546 547—559 560—562 563—572
Strana 574
OMYLOVÉ. Na str. 10 ř. 230 stůj Kteréž (místo Kdež) " " 81 (vnadpisu) „ 22. (místo 21.) „ plné (místo plané) „ 201 ř. 20 „ „ 212 ř. 66 „ „ Než (místo Ne)
OMYLOVÉ. Na str. 10 ř. 230 stůj Kteréž (místo Kdež) " " 81 (vnadpisu) „ 22. (místo 21.) „ plné (místo plané) „ 201 ř. 20 „ „ 212 ř. 66 „ „ Než (místo Ne)
Strana 575
CODEX JURIS BOHEMICI. Vydavatel Všehrdova díla, dr. H. Jireček, zanáší se po delší čas uveřejňováním pramenův práva českého. Sbírka těch pramenů nadepsána jest „Codex juris bohemici“, a i dílo Všehrdovo pojato jest ve sborník tento. Rozvrh celého sborníka vydávaného s latinskými nadpisy, jest následující: Tomus I. ætatem Přemyslidarum continens (vydáno v Praze r. 1867). Tomus II. continens monumenta saculi XIV. (1306—1420). Pars I. Monumenta juris publici. Pars II. Jus terrie atque jus curiæ regiæ sæculi XIV. (vydáno v Praze r. 1870). Pars III. Monumenta juris municipalis. Pars IV. Litteræ ad rempublicam administrandam pertinentes nec non scripta juris consultonem. Tomus III. complectens monumenta sæculi XV. (1420—1500). Pars II. Monumenta juris publici. Pars II. Jus terræ saculi XV. (vydáno v Praze r. 1873). Pars III. Scripta jurisprudentium quæ ad jus terræ referuntur. (Dílo Všehrdovo). Pars IV. Monumenta juris municipalis. Pars V. Litteræe ad rempublicam administrandam pertinentes. Tomus IV. dedicatus monumentis saeculi XVI (1500—1620.) Pars I. Monumenta juris publici. Pars II. Monumenta juris terræ.
CODEX JURIS BOHEMICI. Vydavatel Všehrdova díla, dr. H. Jireček, zanáší se po delší čas uveřejňováním pramenův práva českého. Sbírka těch pramenů nadepsána jest „Codex juris bohemici“, a i dílo Všehrdovo pojato jest ve sborník tento. Rozvrh celého sborníka vydávaného s latinskými nadpisy, jest následující: Tomus I. ætatem Přemyslidarum continens (vydáno v Praze r. 1867). Tomus II. continens monumenta saculi XIV. (1306—1420). Pars I. Monumenta juris publici. Pars II. Jus terrie atque jus curiæ regiæ sæculi XIV. (vydáno v Praze r. 1870). Pars III. Monumenta juris municipalis. Pars IV. Litteræ ad rempublicam administrandam pertinentes nec non scripta juris consultonem. Tomus III. complectens monumenta sæculi XV. (1420—1500). Pars II. Monumenta juris publici. Pars II. Jus terræ saculi XV. (vydáno v Praze r. 1873). Pars III. Scripta jurisprudentium quæ ad jus terræ referuntur. (Dílo Všehrdovo). Pars IV. Monumenta juris municipalis. Pars V. Litteræe ad rempublicam administrandam pertinentes. Tomus IV. dedicatus monumentis saeculi XVI (1500—1620.) Pars I. Monumenta juris publici. Pars II. Monumenta juris terræ.
Strana 576
Pars III. Monumenta juris municipalis. Pars IV. Monumenta juris feodalis. Pars V. Leges atque scripta rempublicam administrandam spectantia. Tomus V. continens monumenta saeculi XVII. atque XVIII. (1620—1780.) Pars I. Leges atque constitutiones. Pars II. Scripta jurisperitorum. Tomus VI. Series chronologica scriptorum ad jus Boemicum pertinentium. — Vitæ jurisprudentium terræe Bohemiæ ac Moraviæ. Výslovně se připomíná, že jednotlivé svazky tohoto sborníka vychá- zejí ne pořádkem tuto vytknutým, nýbrž po různu a na přeskáčku, jak který svazek právě k tisku bývá upraven.
Pars III. Monumenta juris municipalis. Pars IV. Monumenta juris feodalis. Pars V. Leges atque scripta rempublicam administrandam spectantia. Tomus V. continens monumenta saeculi XVII. atque XVIII. (1620—1780.) Pars I. Leges atque constitutiones. Pars II. Scripta jurisperitorum. Tomus VI. Series chronologica scriptorum ad jus Boemicum pertinentium. — Vitæ jurisprudentium terræe Bohemiæ ac Moraviæ. Výslovně se připomíná, že jednotlivé svazky tohoto sborníka vychá- zejí ne pořádkem tuto vytknutým, nýbrž po různu a na přeskáčku, jak který svazek právě k tisku bývá upraven.
Strana 577
Seznam posavadních právnických spisů dra. Hermenegilda Jirečka. Ueber Eigenthumsverletzungen und deren Rechtsfolgen nach dem altböhmischen Rechte. Wien 1855. Selbstverlag — 40 kr. Slovanské právo v Čechách a na Moravě. Doba nejstarší: Od prvních zpráv do konce X. století (s mapou). V Praze 1863. K. Bellmann. — 2. zl. Doba druhá: Od počátku XI. do konce XIII. století (s mapou). V Praze 1864. K. Bellmann. — 2. zl. 50 kr. Doba třetí: Století čtrnácté. Svazek I. Základy zemského zřízení. V Praze 1872. Fr. Tempsky. — 1 zl. 80 kr. Das Recht in Böhmen und Mähren. Geschichtlich dargestellt. I. Band. Von den ersten Nachrichten bis zum Schlusse des XII. Jahrh. Prag 1866. Bellmann. — 2 fl. 92 kr. Codex juris bohemici. Tomus I, ætatem Přemyslidarum continens. Pragæ 1867. I. L. Kober. 3 fl 20 c. Tomi II. pars 2. continens Jus terræ atque curiæ regiæ sæeculi XIV. Pragæ 1870. Fr. Tempsky. — 2 fl. 70 c. Tomi III. pars 2. complectens Jus terræ sæculi XVmi (1420—1500). Pragæ 1873. Fr. Tempsky. — 2 fl. Tomi III. pars 3. exhibens mag. Victorini a Všehrd opus boemicum: „De jure terra Boemiæ libri novem“ Pragæ 1874. Fr. Tempsky. 5 fl. Justiniana ciesaře ustanovenie a naučenie neb Prvniech počátkuov práv městských knihy čtvery. (D. Justiniani Institutionum libri quatuor). Text latinský a staročeský. V Praze 1867. Právnická Jednota. — 1 zl. 20.
Seznam posavadních právnických spisů dra. Hermenegilda Jirečka. Ueber Eigenthumsverletzungen und deren Rechtsfolgen nach dem altböhmischen Rechte. Wien 1855. Selbstverlag — 40 kr. Slovanské právo v Čechách a na Moravě. Doba nejstarší: Od prvních zpráv do konce X. století (s mapou). V Praze 1863. K. Bellmann. — 2. zl. Doba druhá: Od počátku XI. do konce XIII. století (s mapou). V Praze 1864. K. Bellmann. — 2. zl. 50 kr. Doba třetí: Století čtrnácté. Svazek I. Základy zemského zřízení. V Praze 1872. Fr. Tempsky. — 1 zl. 80 kr. Das Recht in Böhmen und Mähren. Geschichtlich dargestellt. I. Band. Von den ersten Nachrichten bis zum Schlusse des XII. Jahrh. Prag 1866. Bellmann. — 2 fl. 92 kr. Codex juris bohemici. Tomus I, ætatem Přemyslidarum continens. Pragæ 1867. I. L. Kober. 3 fl 20 c. Tomi II. pars 2. continens Jus terræ atque curiæ regiæ sæeculi XIV. Pragæ 1870. Fr. Tempsky. — 2 fl. 70 c. Tomi III. pars 2. complectens Jus terræ sæculi XVmi (1420—1500). Pragæ 1873. Fr. Tempsky. — 2 fl. Tomi III. pars 3. exhibens mag. Victorini a Všehrd opus boemicum: „De jure terra Boemiæ libri novem“ Pragæ 1874. Fr. Tempsky. 5 fl. Justiniana ciesaře ustanovenie a naučenie neb Prvniech počátkuov práv městských knihy čtvery. (D. Justiniani Institutionum libri quatuor). Text latinský a staročeský. V Praze 1867. Právnická Jednota. — 1 zl. 20.
- I: Array
- V: Array
- 1: Array
- 3: Array
- 32: Array
- 102: Array
- 158: Array
- 208: Array
- 259: Array
- 298: Array
- 351: Array
- 407: Array
- 461: Array
- 471: Array
- 519: Array
- 522: Array
- 547: Array
- 560: Array
- 563: Array
- 573: Array