z 332 stránek
Titul
I
II
III
IV
Předmluva
V
VI
VII
VIII
Obsah
IX
X
XI
XII
Edice
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
59
60
61
62
63
64
65
66
67
68
69
70
71
72
73
74
75
76
77
78
79
80
81
82
83
84
85
86
87
88
89
90
91
92
93
94
95
96
97
98
99
100
101
102
103
104
105
106
107
108
109
110
111
112
113
114
115
116
117
118
119
120
121
122
123
124
125
126
127
128
129
130
131
132
133
134
135
136
137
138
139
140
141
142
143
144
145
146
147
148
149
150
151
152
153
154
155
156
157
158
159
160
161
162
163
164
165
166
167
168
169
170
171
172
173
174
175
176
177
178
179
180
181
182
183
184
185
186
187
188
189
190
191
192
193
194
195
196
197
198
199
200
201
202
203
204
205
206
207
208
209
210
211
212
213
214
215
216
217
218
219
220
221
222
223
224
225
226
227
228
229
230
231
232
233
234
235
236
237
238
239
240
241
242
243
244
245
246
247
248
249
250
251
252
253
254
255
256
257
258
259
260
261
262
263
264
265
266
267
268
269
270
271
272
273
274
275
276
277
278
279
280
281
282
283
284
285
286
287
288
289
290
291
292
293
294
295
296
297
298
299
300
301
302
303
304
305
306
307
308
309
310
311
312
313
314
Rejstřík
315
316
317
318
319
320
- s. 1: ...ženou, v smyslu, kterýž Duch svatý prvotně mínil. 3. Příklady Krista Pána, svatých apoštolů a prvotní církve. 4. Sněmy a svoleními Jednoty...
- s. 21: ...s nimi, zachovával sem je ve jmenu tvém. A tak Kristus Pán církev svou rytěřující posůstaviv na zemi, dal sluhám svým moc...
- s. 21: ...i k tomu slouhy a po- mocníky říditi: čemuž však Kristus Pán duchem svým a dí- lem podstatným, požehnáním i ochrannou pravicí...
- s. 142: ...Křistus Pán vydal; nebo dítkám zjevně spasení neb království nebeské Kristus Pán vysvědčil; protož jim má křest činěn býti ve jmeno Otce...
- s. 150: ...Že křest u Římanů drží se býti Kristů, a od Krista Pána pošlý, ustanovený a vydaný jest, a ne od pa- peže,...
- s. 150: ...z apošťolův aneb po apoštolech z těch, kteříž právě po Kristu Pánu a jeho apoštolech šli, a tím uče- ním ve čtení...
- s. 153: ...a potom milost. Item. Nemůž žádný ospravedlněn býti jediné skrze Krista Pána. Item. Jakéby kněz neb jáhen padlý v hříchy neb v...
- s. 162: ...zákona, ale do- plniti: z toho jisté jest, že je Kristus Pán (Mat. 5.) nezapo- věděl, aby neměla v mezech od Boha...
- s. 172: ...s jinými kněžími Páně v zbořích v Jednotě k službě Kristu Pánu, v lidu jeho postavenými. Poněvadž ještě vždy zůstávali mnozí hodní...
- s. 190: ...nic nelehči. Oni pak k tomu čtvrtému paragrafu říkali, že Kristus Pán v ten čas, když řekl: odpouštějí se tobě hříchové tvoji,...
- s. 190: ...Odpovídáno jemu na to nemálo a to ukazováno, že i Kristus Pán, i každý slouha církve vždycky má moc hříchy odpouštěti, buď...
- s. 190: ...moc hříchy odpouštěti, buď v kostele, neb jinde; a tu Kristus Pán že vlastně hříchy odpouštěl. Sic tak smysliti, jak oni praví,...
- s. 190: ...také že se nesluší těmi svazovati. Neb i ten, jemuž Kristus Pán byl hříchy samému toliko tu odpustil, nebyl od Pána prvé...
- s. 194: ...ale sacramentaliter. circumcisio foedus est. Jako pascha transitus, baptismus regeneratio. Kristus Pán pak nazval chléb tělem svým proto, že my skrze přijímání...
- s. 215: ...sumovní krátce učiněna jest z pí- sem svatých. 1. Že Kristus Pán jedna osoba Bůh a člověk pravý jest v té své...
- s. 219: ...i nižší před- stavovali) daných a připojených, a v tom Krista Pána a řád jeho v starších ctíti, bez falešných domnění, ovšem...
- s. 226: ...Item. Všecky věci dal mu otec v ruce. Kteroužto moc Kristus Pán jedinou a rovnou s Bohem Otcem svým měv, došel jí...
- s. 226: ...skonání světa. Druhé. Táž moc ouzké rady dána jest od Krista Pána dvanácti osobám nazvaným od něho apoštolé, znovu z Boha zrozeným,...
- s. 227: ...s postem z víry je- dnomyslně i jednosvorně obětovali je Kristu Pánu, aby slu- žebníci jeho byli, k nim od něho poselství...
- s. 227: ...všeho zřízení ke všechněm službám. A ačkoli nejvyšší moc, od Krista Pána církvi svaté obecné neb její částce v větším neb v...
- s. 228: ...místa zřízeně drželi. Zavírka té předmluvy. Toto obšírné poznamenání moci Krista Pána církvi jeho dané a skrze částku té církve (totiž Jednotu...
- s. 237: ...to z těch příčin: 1. Poněvadž modlitby přede křtem k Kristu Pánu oběto- vány bývají za to, aby ráčil dítky skrze Ducha...
- s. 237: ...dověrnosti se činí, že to hned přítomně i potom budoucně Kristus Pán pro jmeno své svaté naplňuje a naplňovati bude podle slibů...
- s. 273: ...nemá. O věčném rození Kristovu. Jest otázka, proč se v Kristu Pánu mluví in formâ tem- poris praesentis, že se rodí? Odpovědíno,...
Název:
Dekrety Jednoty bratrské. Oddělení I., Spisy bratrské
Autor:
Gindely, Antonín
Rok vydání:
1865
Místo vydání:
Praha
Česká národní bibliografie:
Počet stran celkem:
332
Počet stran předmluvy plus obsahu:
XII+320
Obsah:
- I: Titul
- V: Předmluva
- IX: Obsah
- 1: Edice
- 315: Rejstřík
upravit
Strana I
DEKRETY JEDNOTY BRATRSKÉ. VYDÁVÁ ANTONIN GINDELY. (ODDĚLENÍ I.: SPISY BRATRSKÉ. 1.) V PRAZE. NÁKLADEM KNĚHKUPECTVÍ: I. L. KOBER. 1865.
DEKRETY JEDNOTY BRATRSKÉ. VYDÁVÁ ANTONIN GINDELY. (ODDĚLENÍ I.: SPISY BRATRSKÉ. 1.) V PRAZE. NÁKLADEM KNĚHKUPECTVÍ: I. L. KOBER. 1865.
Strana II
MONUMENTA HISTORIAE BOHEMICA EDITA AUXILIO ILLUSTRIUM AMICORUM PATRIAE HISTORIAE AB ANTONIO GINDELY. STARÉ PAMĚTI DĚJIN ČESKÝCH VYDÁVÁ POMOCÍ VZNEŠENÝCH PŘÍZNIVCŮ DOMÁCÍHO DĚJEPISU ANTONÍN GINDELY. 1. V PRAZE. NÁKLADEM KNĚHKUPECTVÍ: I. L. KOBER. 1865.
MONUMENTA HISTORIAE BOHEMICA EDITA AUXILIO ILLUSTRIUM AMICORUM PATRIAE HISTORIAE AB ANTONIO GINDELY. STARÉ PAMĚTI DĚJIN ČESKÝCH VYDÁVÁ POMOCÍ VZNEŠENÝCH PŘÍZNIVCŮ DOMÁCÍHO DĚJEPISU ANTONÍN GINDELY. 1. V PRAZE. NÁKLADEM KNĚHKUPECTVÍ: I. L. KOBER. 1865.
Strana III
Strana IV
Národní kněhtiskárna: I. L. Kober v Praze.
Národní kněhtiskárna: I. L. Kober v Praze.
Strana V
Podávám obecenstvu těmito dekrety Jednoty Bra- trské první část sbírky, která pod titulem: „Staré pa- měti dějin českých“ poznenáhla uveřejniti se má. Není zajisté zapotřebí na důležitost takového podniknutí po- ukázati, o ceně sbírky, která všecky starší prameny hi- storie české posud nevydané obsahovati má, nedá se ni- jakž pochybovati. Rád bych tomu býval, aby se ve vy- dání těchto památek přísný pořádek šetřil, tak aby roz- ličná oddělení jich a sice: 1. Spisy Jednoty Bratrské 2. kronisti a historikové; 3. sněmovní jednání; 4. zbytky starých desk; 5. diplomatář český; 6. korrespondence konsistoře utrakvistské a katolické v pořádku zde na- značeném vyšla. Nemělo-li se však vydání na dlouhá leta odložit, muselo se začíti tím, co velké přípravy ne- požadovalo. Naznačí se na titulu každého spisu, do kte- rého oddělení ten neb onen náleží, čímž se čtenářům pře- hled usnadní a zároveň umožní, aby sami sobě jednot- livé sešity do slušného pořádku klásti mohli. Tak na př. jsou zde podané dekrety první spis oddělení prvního, což při vazbě na hřbetu naznačeno může býti A. I. — Historikové Skála a Slavata, kteříž nyní k vydání se připravují, náleží do oddělení druhého. Skála, který nejdřív vyjde, naznačí se B. I. a jelikož asi ze 3 dílů
Podávám obecenstvu těmito dekrety Jednoty Bra- trské první část sbírky, která pod titulem: „Staré pa- měti dějin českých“ poznenáhla uveřejniti se má. Není zajisté zapotřebí na důležitost takového podniknutí po- ukázati, o ceně sbírky, která všecky starší prameny hi- storie české posud nevydané obsahovati má, nedá se ni- jakž pochybovati. Rád bych tomu býval, aby se ve vy- dání těchto památek přísný pořádek šetřil, tak aby roz- ličná oddělení jich a sice: 1. Spisy Jednoty Bratrské 2. kronisti a historikové; 3. sněmovní jednání; 4. zbytky starých desk; 5. diplomatář český; 6. korrespondence konsistoře utrakvistské a katolické v pořádku zde na- značeném vyšla. Nemělo-li se však vydání na dlouhá leta odložit, muselo se začíti tím, co velké přípravy ne- požadovalo. Naznačí se na titulu každého spisu, do kte- rého oddělení ten neb onen náleží, čímž se čtenářům pře- hled usnadní a zároveň umožní, aby sami sobě jednot- livé sešity do slušného pořádku klásti mohli. Tak na př. jsou zde podané dekrety první spis oddělení prvního, což při vazbě na hřbetu naznačeno může býti A. I. — Historikové Skála a Slavata, kteříž nyní k vydání se připravují, náleží do oddělení druhého. Skála, který nejdřív vyjde, naznačí se B. I. a jelikož asi ze 3 dílů
Strana VI
VI pozůstávati bude, naznačí se každy díl cifrou arab- skou, tak že B. I. 2. znamená druhý díl Skály. To pro udržení dobrého pořádku v celé sbírce. Co se zde podaných dekretů bratrských týče, vytištěny jsou podle exempláře, jehožto jedna část se v Českém Museu, druhá v Lešně Polském v Po- znaňsku nalézá. První část pozůstává z dvou dílů a sahá až do roku 1575. Sluší zde poznamenati, že Bra- tří rozuměli pod slovem „dekrety“ uzavření jedno- tlivých sněmů Jednoty, na kterýchž o článcích bud víry, buď kázně, buď všeobecného řízení se týkajících jednáno bylo. Jelikož Bratří od založení Jednoty až do posledního času svého ročně jednou a někdy i dva- kráte se scházívali, mělo by takových dekretů nale- zati se pro každý rok. Nezachovaly se však všecky ani bratří dost pilně k tomu nepřihlíželi. Než 1. 1617 uznali sami potřebu sestavení sněmů posavadných. Prací touto zaměstknával se jeden Bratr, nám dle jména neznámý. Místo aby sněmy položil vedle sebe v původním znění, snažil se uzavření nejstarší až do r. 1529 uvésti v takový pořádek, aby z toho sy- stem učení a kázně Jednoty vysvítal. O celé práci, která na 4 díly rozvržená byla, praví se v rukopisu na počátku: „Rozdělení těchto dekretů na 4 díly (a cožby jich i potom více přibylo) stalo se ne tak po- dle samých let, ale vlastně podle periodů Jednoty a spůsobu jejího. První díl obsahuje počátek Jednoty, druhý zdržuje v sobě prospěch a zrůst s těžkými pru- bami a pokušeními doma i odjinud přicházejícími, třetí obsahuje v sobě rozšíření Jednoty a začátek svobod- ného provozování náboženství, čtvrtý díl obsahuje ob- držení takové svobody předivným božím řízením a
VI pozůstávati bude, naznačí se každy díl cifrou arab- skou, tak že B. I. 2. znamená druhý díl Skály. To pro udržení dobrého pořádku v celé sbírce. Co se zde podaných dekretů bratrských týče, vytištěny jsou podle exempláře, jehožto jedna část se v Českém Museu, druhá v Lešně Polském v Po- znaňsku nalézá. První část pozůstává z dvou dílů a sahá až do roku 1575. Sluší zde poznamenati, že Bra- tří rozuměli pod slovem „dekrety“ uzavření jedno- tlivých sněmů Jednoty, na kterýchž o článcích bud víry, buď kázně, buď všeobecného řízení se týkajících jednáno bylo. Jelikož Bratří od založení Jednoty až do posledního času svého ročně jednou a někdy i dva- kráte se scházívali, mělo by takových dekretů nale- zati se pro každý rok. Nezachovaly se však všecky ani bratří dost pilně k tomu nepřihlíželi. Než 1. 1617 uznali sami potřebu sestavení sněmů posavadných. Prací touto zaměstknával se jeden Bratr, nám dle jména neznámý. Místo aby sněmy položil vedle sebe v původním znění, snažil se uzavření nejstarší až do r. 1529 uvésti v takový pořádek, aby z toho sy- stem učení a kázně Jednoty vysvítal. O celé práci, která na 4 díly rozvržená byla, praví se v rukopisu na počátku: „Rozdělení těchto dekretů na 4 díly (a cožby jich i potom více přibylo) stalo se ne tak po- dle samých let, ale vlastně podle periodů Jednoty a spůsobu jejího. První díl obsahuje počátek Jednoty, druhý zdržuje v sobě prospěch a zrůst s těžkými pru- bami a pokušeními doma i odjinud přicházejícími, třetí obsahuje v sobě rozšíření Jednoty a začátek svobod- ného provozování náboženství, čtvrtý díl obsahuje ob- držení takové svobody předivným božím řízením a
Strana VII
VII porovnání činěné mezi námi, druhým kněžstvem pod obojí s zachováním řádu jednoho i druhého kněžstva. Kdežto první díl, jak podotknuto, nedával sněmy v pů- vodním znění, nýbrž v soustavě systematické, neše- třilo se této v ostatních dílech, any se sněmy více méně úplně vedle sebe dle času kladly. Bohužel ne- zachovaly se všecky, zachoval se jedině druhý sahající až do r. 1575. Třetí sahal až do 1. 1608, čtvrtý od r. 1609—1617. Ztráta 3. a 4. dílu vysvětluje se ne pouze nepříznivými okolnostmi, s kterými vůbec později české spisy se setkaly, nýbrž i tím, že hned původně určeno bylo, že dekrety tyto jen v 3 exemplářích chovati se mají, jeden v Čechách, druhý na Moravě. třetí v Polsku. Možná že někdo jiný tak šťasten bude. a dopátrá se ještě posud pohřešených dvou dílů, mně se to nepoštěstilo. Ty dva díly zachovalé nacházejí se v Českém Museu, kam zásluhou p. professora Purkyně z Lešna Polského se dostaly. Co se ostatních sněmů bratrských zde podaných od 1. 1592 až ku konci týče, těch se mně samému po- štěstilo najíti v jednom rukopise v Lešně Polském. V ru- kopisu tom nachází se originalní zápisky o sněmích bratrských po r. 1620 v Polsce odbývaných, které v jednu knihu svázány jsou. Ku konci každého ta- kového originalního zápisku — nejraději by sme jej nazvali protokolem sněmu — jsou vlastnoruční podpisy tehdejších starších Jednoty. Některé z těch sněmů jsou psány vlastní rukou Amosa Komenského, který dlouhý čas v Lešně úřadoval a při schůzkách místo písaře zastával. Ze všeho toho vysvítá, že sbírka sněmův bratr- ských zde podaná, úplná není, rozumí se však samo
VII porovnání činěné mezi námi, druhým kněžstvem pod obojí s zachováním řádu jednoho i druhého kněžstva. Kdežto první díl, jak podotknuto, nedával sněmy v pů- vodním znění, nýbrž v soustavě systematické, neše- třilo se této v ostatních dílech, any se sněmy více méně úplně vedle sebe dle času kladly. Bohužel ne- zachovaly se všecky, zachoval se jedině druhý sahající až do r. 1575. Třetí sahal až do 1. 1608, čtvrtý od r. 1609—1617. Ztráta 3. a 4. dílu vysvětluje se ne pouze nepříznivými okolnostmi, s kterými vůbec později české spisy se setkaly, nýbrž i tím, že hned původně určeno bylo, že dekrety tyto jen v 3 exemplářích chovati se mají, jeden v Čechách, druhý na Moravě. třetí v Polsku. Možná že někdo jiný tak šťasten bude. a dopátrá se ještě posud pohřešených dvou dílů, mně se to nepoštěstilo. Ty dva díly zachovalé nacházejí se v Českém Museu, kam zásluhou p. professora Purkyně z Lešna Polského se dostaly. Co se ostatních sněmů bratrských zde podaných od 1. 1592 až ku konci týče, těch se mně samému po- štěstilo najíti v jednom rukopise v Lešně Polském. V ru- kopisu tom nachází se originalní zápisky o sněmích bratrských po r. 1620 v Polsce odbývaných, které v jednu knihu svázány jsou. Ku konci každého ta- kového originalního zápisku — nejraději by sme jej nazvali protokolem sněmu — jsou vlastnoruční podpisy tehdejších starších Jednoty. Některé z těch sněmů jsou psány vlastní rukou Amosa Komenského, který dlouhý čas v Lešně úřadoval a při schůzkách místo písaře zastával. Ze všeho toho vysvítá, že sbírka sněmův bratr- ských zde podaná, úplná není, rozumí se však samo
Strana VIII
VIII sebou, že s doplňkem váhati nebudu, jest-li nějakou šťastnou náhodou buď čásť nebo všechny ostatní sně- movní jednání Bratří se ještě objeví. Co se obsahu týče, líčí nám tyto sněmy organi- sací bratrskou do podrobna. Jsouť ony drahocenným přídavkem k historii církve a i osvěty české. Konečně vzdávám své díky p. Emlerovi, adjunk- tovi při zemském archivu, za pomoc laskavou, kterou mně při vydání bratrských sněmův jako vůbec při připravení celé sbírky starých pamětí poskytuje. Upo- zorňuji obecenstvo již nyní na to, že p. Emler vý- hradně se s sebráním zbytků starých desk zanáší, aby je časem svým k tisku připravil. V Praze, dne 17. května 1864. Antonín Gindely.
VIII sebou, že s doplňkem váhati nebudu, jest-li nějakou šťastnou náhodou buď čásť nebo všechny ostatní sně- movní jednání Bratří se ještě objeví. Co se obsahu týče, líčí nám tyto sněmy organi- sací bratrskou do podrobna. Jsouť ony drahocenným přídavkem k historii církve a i osvěty české. Konečně vzdávám své díky p. Emlerovi, adjunk- tovi při zemském archivu, za pomoc laskavou, kterou mně při vydání bratrských sněmův jako vůbec při připravení celé sbírky starých pamětí poskytuje. Upo- zorňuji obecenstvo již nyní na to, že p. Emler vý- hradně se s sebráním zbytků starých desk zanáší, aby je časem svým k tisku připravil. V Praze, dne 17. května 1864. Antonín Gindely.
Strana IX
OBSAH. Počínají se usouzení neb dekreta Jednoty Bratrské sebraná, spolu stará i nová, 1. Zpráva ustanovení a společných usouzení sněmovních 3. O příčinách oddělení 3. Příčiny odstoupení od služebností kostelních 5. O příčinách obzvláštního shromáždění 6. O původu Jednoty 7. O původu Jednoty Bratrské 7. O původu řádu v Jednotě, a v čem jednota a jedno- myslnost záleží bratrství tohoto 8. Co činí jednotu církve svaté 10. O roz- dílu jednoty církve 10. V čem naše jednota a jednomyslnost se všemi oudy církve svaté jest a býti má 10. Na sněmu jiném to bylo usouzeno, aby po krajích bylo oznámeno k jednomyslnosti 11. Z počtu vydání králi Vladisla- vovi 12. Vyznání víry o církvi svaté 13. Z listu králi Msti. o církvi svaté 14. O obcování svatých z sněmu l. P. 1488, 15. Z listu královského o témž 16. O moci církve souzeno l. P. 1499, 17. O řádu Jednoty v moci ustavené 21. O mo- cech církve zřízených 1499, 24. O díle služebném 24. Moc ouzké rady 25. Moc sudího v ouzké radě 26. Moc biskupa 26. Moc osoby ouzké rady 26. Moc ouřadná kněží 27. Moc ouřadu jahnův 27. O moci ouřadné v trestání podle řádu církve svaté 28. O zlosti sluh a o zřízeném trestání jich v cír- kvi 30. Pakli jest zjevný zlý kněz 30. O původu řádu Jednoty 32. O vo- lení do ouzké rady 33. O pořádku ouzké rady 34. O původu kněžství 34. Proč původ kněžství vzat z posloužení kněze římského 35. O kšaftu B. Ma- těje 37. O opatření místa B. Matěje 38. Zpráva k volení i k řízení bi- skupa neb staršího předního 39. Zákon přirozený 40. Zákon Kristův 40. Svolení osob ouzké rady 40. O skutečném řízení osob na místo B. Matěje 42. O pořádku mezi čtyřmi osobami k ordinování 43. Zpráva k řízení kněží 44. Práce kněžská 44. Povolení 45. Zkušení 45. Co jest řízení 46. Usta- vení 46. Potvrzení moci ouřadné 47. Služba k řízení jahnův 47. Úmluva k ouřadu jahenskému 47. Zpráva zřízení kněží 48. O hodném kněžském chození v povolání 53. Mají-li kněží peníze chovati? 57. O poručenství na chudé 58. O zbořích 58. Proč zborové býti mají a lid věrný jich neopou- štěti 58. Usouzení o zastavení zborův leta 1504, 58. O naplnění nedo- statkův v zbořích 59. O čítání zákona 59. O čítání knih doktorských 59. O věcech svatých služebných, a nejprv o slovu Božím 60. O svátostech 60. O přijímání 61. Soud podle čeho lidé nejníž měli by přijímáni býti 62. Rozdíl mezi oudy nemocnými našimi a světskými nábožnými 62. Co před- loženo k přijímání býti má 64. O přijímání bohatých urozených 64, O ne- bezpečenství při přijímání 66. Podle čeho nejníž mohou lidé k svátostem přijímáni býti 66. Přijetí kajících, 67. O poslušenství přijímajících svá- tostí 69. Smysl víry v těle Božím 70. O pokloně před svátostí 70. O roz- dávání svátostí 71. O manželství 71. Čeho třeba k manželství 72. O slibu manželův 73. O překážkách při manželství 75. Soudové při nemoci k dluhu placení 76. Provolání 77. O pokání 77. O pádu kajících 78. Rada ka- jícím 78. Zpráva vůle dobré 80. O upokojení zprávcův i lidu 80. O pří- (2) Dekrety Jednoty Bratrské.
OBSAH. Počínají se usouzení neb dekreta Jednoty Bratrské sebraná, spolu stará i nová, 1. Zpráva ustanovení a společných usouzení sněmovních 3. O příčinách oddělení 3. Příčiny odstoupení od služebností kostelních 5. O příčinách obzvláštního shromáždění 6. O původu Jednoty 7. O původu Jednoty Bratrské 7. O původu řádu v Jednotě, a v čem jednota a jedno- myslnost záleží bratrství tohoto 8. Co činí jednotu církve svaté 10. O roz- dílu jednoty církve 10. V čem naše jednota a jednomyslnost se všemi oudy církve svaté jest a býti má 10. Na sněmu jiném to bylo usouzeno, aby po krajích bylo oznámeno k jednomyslnosti 11. Z počtu vydání králi Vladisla- vovi 12. Vyznání víry o církvi svaté 13. Z listu králi Msti. o církvi svaté 14. O obcování svatých z sněmu l. P. 1488, 15. Z listu královského o témž 16. O moci církve souzeno l. P. 1499, 17. O řádu Jednoty v moci ustavené 21. O mo- cech církve zřízených 1499, 24. O díle služebném 24. Moc ouzké rady 25. Moc sudího v ouzké radě 26. Moc biskupa 26. Moc osoby ouzké rady 26. Moc ouřadná kněží 27. Moc ouřadu jahnův 27. O moci ouřadné v trestání podle řádu církve svaté 28. O zlosti sluh a o zřízeném trestání jich v cír- kvi 30. Pakli jest zjevný zlý kněz 30. O původu řádu Jednoty 32. O vo- lení do ouzké rady 33. O pořádku ouzké rady 34. O původu kněžství 34. Proč původ kněžství vzat z posloužení kněze římského 35. O kšaftu B. Ma- těje 37. O opatření místa B. Matěje 38. Zpráva k volení i k řízení bi- skupa neb staršího předního 39. Zákon přirozený 40. Zákon Kristův 40. Svolení osob ouzké rady 40. O skutečném řízení osob na místo B. Matěje 42. O pořádku mezi čtyřmi osobami k ordinování 43. Zpráva k řízení kněží 44. Práce kněžská 44. Povolení 45. Zkušení 45. Co jest řízení 46. Usta- vení 46. Potvrzení moci ouřadné 47. Služba k řízení jahnův 47. Úmluva k ouřadu jahenskému 47. Zpráva zřízení kněží 48. O hodném kněžském chození v povolání 53. Mají-li kněží peníze chovati? 57. O poručenství na chudé 58. O zbořích 58. Proč zborové býti mají a lid věrný jich neopou- štěti 58. Usouzení o zastavení zborův leta 1504, 58. O naplnění nedo- statkův v zbořích 59. O čítání zákona 59. O čítání knih doktorských 59. O věcech svatých služebných, a nejprv o slovu Božím 60. O svátostech 60. O přijímání 61. Soud podle čeho lidé nejníž měli by přijímáni býti 62. Rozdíl mezi oudy nemocnými našimi a světskými nábožnými 62. Co před- loženo k přijímání býti má 64. O přijímání bohatých urozených 64, O ne- bezpečenství při přijímání 66. Podle čeho nejníž mohou lidé k svátostem přijímáni býti 66. Přijetí kajících, 67. O poslušenství přijímajících svá- tostí 69. Smysl víry v těle Božím 70. O pokloně před svátostí 70. O roz- dávání svátostí 71. O manželství 71. Čeho třeba k manželství 72. O slibu manželův 73. O překážkách při manželství 75. Soudové při nemoci k dluhu placení 76. Provolání 77. O pokání 77. O pádu kajících 78. Rada ka- jícím 78. Zpráva vůle dobré 80. O upokojení zprávcův i lidu 80. O pří- (2) Dekrety Jednoty Bratrské.
Strana X
X saze 82. O změnění člověka v rodu novém a o moci víry 82. O obnovení církve 83. O vůdcích křesťanských 85. O dařích zprávcův 85. O zlém knězi i dobrém 85. O zmaření slova 86. O křesťanech věrných 86. O pří- saze 87. O trpělivosti s milostí 87. O moci světské 87. Odkud pochází oblevení 89. Míra požívání pokrmů a nápojů 89. Zpráva při oděvu 90. Zpráva předloženým 90. Zpráva zprávcům zemských věcí 90. O práci sku- tečné 91. Zpráva úředníkům 92. Zpráva soudcím světským 93. Zpráva jdoucího k soudu 94. Zpráva při rychtářství a konšelství 95. Zpráva řeč- níkům 96. Zpráva na vojnu jdoucím 97. Zpráva urozeným 97. Zpráva poddaným 98. Zpráva pánův k čeledi 98. Zpráva pánův k poddaným 99. Zpráva bohatým 99. Zpráva chudým 100. Zpráva zprávcům duchovním 100. Zpráva učitelům a pastýřům i pomocníkům 101. O smírnosti v chválení a zase v hanění 102. O vysokém mluvení 103. O rozvázaném mluvení 103. O původu bludův 103. O pokoře 104. O marné pokoře 105. Pýcha 105. O sprostnosti 105. Při soudu v při své 106. K soudu pře cizé jaká osoba potřebná býti má 106. Při soudu blížního 106. O nářku zpráva 107. Zpráva při slyšení o někom 108. Naučení o povolném rozmlouvání a nepřísnění 108. V soudu při slyšení pře jak se míti 108. O domnění 110. O snášení 111. O povinnostech Bratří pomocníkův 112. Napomenutí hospodářův 113. Na- pomenutí po domích 114. Zpráva hospodáře o manželku 114. Zpráva hospo- dáře k dětem 115. Hospodáře zpráva při čeledi 116. Zpráva hospodáře k přístavným 116. Napomenutí manželek k svým manželům 116. Samy při sobě 117. Při dítkách 117. Při čeledi 117. Napomenutí synům a dcerám 117. Napomenutí čeledi 118. Sluhám naučení 118. Zdrželivým 119. Pannám 119. Vdovy a vdovci 119. Mládencům a mladicím 120. Zpráva postaveným k radě těm, jenž by stav proměniti chtěli 120. Zpráva při svatbách 121. Příčiny svatby činění 121. Zprávcím nad almužnami 121. Zpráva almužnu dávajícím 121. Almužny beroucím zpráva 122. Proti lakomým a udíleti z milosti nechtícím 122. Nežádajícím cizího ani svého neudělujícím 123. Ti jenž svého udělujíce cizí berou 123. O lakomé žádosti 124. Z sněmu leta 1494, 125. Míra řemesel nebo obchodu 126. Zpráva o oděvu 127. Jiná zpráva při živnostech 127. Zpráva při obchodích 128. Zpráva řemeslní- kům 128. O opovídání jdoucích přes pole 129. Zpráva při posvíceních 129. Zpráva vandrovním 129. Při vaření piv zpráva 130. Zpráva při kupectví 130. Zpráva při nemocných 131. Z sněmu starého 132. Šněm 1. P. 1510, 133 až 139. O samostatnosti kněze 135. K nápravě knězi každému z téhož sněmu list psaný 135. Sjití ouzké rady v Přerově 139. Sněm v Brandejse 1. P. 1518, 140. Sněm 1. P. 1531, 141. Sněm v Brandejse 1. P. 1532, 142. L. P. 1536 Usouzení starších 1534, 147—152. O ceremoniích 147. Ceremonie do zboru chození 147. Ceremonie při křtu dítek 147. Ceremonie při oddá- vání 148. Zpověď nebo zpráva svědomí 148. O stěhování se zprávcův na jiné místo 148. O cedulkách mládencům neb jiným osobám 148. Jak se k učení našemu neb i jiných jednot s námi smýšlejících míti sluší 149. O šencích panských 149. O almužnách 149. Sněm 1. P. 1535 v Prostějově 152—156. O způsobu církve 154. Sněm 1. P. 1538, 156—158. O šenku z sněmu toho 156. Sněm 1. P. 1540, 158—163. O vyloučených kněžích a jahních 158. O lichvě 160. O přísaze 162. Sněm 1. P. 1545, 163. Sněm leta Páně 1546, 164. Sněm 1. P. 1547, 165. Sněm 1. P. 1548 v Žeravi- cích 165. Sněm 1. P. 1549 v Prostějově 167. Sněm 1. P. 1550, 170. Sněm 1. P. 1552 v Ml. Boleslavi 171. Sněm 1. P. 1553 v Prostějově 171. Sněm 1. P. 1553 v Přerově 173. Sněm 1. P. 1554 v Ml. Boleslavi 175—177. O ná- pravu mluveno 175. Křest dětí 176. O propuštění mládenců 177. Sněm 1. P. 1555 v Boleslavi 177. O dlužení se zprávců 177. Sněm 1. P. 1556 v Přerově 178—181. O vylučování po lístcích a jinač nevzdělatelně 180. Sněm 1. P. 1557 v Přerově 181—183. Proti obtížení zprávců pracemi nále- žitými 182. O vydání spisků neb traktatů a písniček 183. Kostelnictví 183.
X saze 82. O změnění člověka v rodu novém a o moci víry 82. O obnovení církve 83. O vůdcích křesťanských 85. O dařích zprávcův 85. O zlém knězi i dobrém 85. O zmaření slova 86. O křesťanech věrných 86. O pří- saze 87. O trpělivosti s milostí 87. O moci světské 87. Odkud pochází oblevení 89. Míra požívání pokrmů a nápojů 89. Zpráva při oděvu 90. Zpráva předloženým 90. Zpráva zprávcům zemských věcí 90. O práci sku- tečné 91. Zpráva úředníkům 92. Zpráva soudcím světským 93. Zpráva jdoucího k soudu 94. Zpráva při rychtářství a konšelství 95. Zpráva řeč- níkům 96. Zpráva na vojnu jdoucím 97. Zpráva urozeným 97. Zpráva poddaným 98. Zpráva pánův k čeledi 98. Zpráva pánův k poddaným 99. Zpráva bohatým 99. Zpráva chudým 100. Zpráva zprávcům duchovním 100. Zpráva učitelům a pastýřům i pomocníkům 101. O smírnosti v chválení a zase v hanění 102. O vysokém mluvení 103. O rozvázaném mluvení 103. O původu bludův 103. O pokoře 104. O marné pokoře 105. Pýcha 105. O sprostnosti 105. Při soudu v při své 106. K soudu pře cizé jaká osoba potřebná býti má 106. Při soudu blížního 106. O nářku zpráva 107. Zpráva při slyšení o někom 108. Naučení o povolném rozmlouvání a nepřísnění 108. V soudu při slyšení pře jak se míti 108. O domnění 110. O snášení 111. O povinnostech Bratří pomocníkův 112. Napomenutí hospodářův 113. Na- pomenutí po domích 114. Zpráva hospodáře o manželku 114. Zpráva hospo- dáře k dětem 115. Hospodáře zpráva při čeledi 116. Zpráva hospodáře k přístavným 116. Napomenutí manželek k svým manželům 116. Samy při sobě 117. Při dítkách 117. Při čeledi 117. Napomenutí synům a dcerám 117. Napomenutí čeledi 118. Sluhám naučení 118. Zdrželivým 119. Pannám 119. Vdovy a vdovci 119. Mládencům a mladicím 120. Zpráva postaveným k radě těm, jenž by stav proměniti chtěli 120. Zpráva při svatbách 121. Příčiny svatby činění 121. Zprávcím nad almužnami 121. Zpráva almužnu dávajícím 121. Almužny beroucím zpráva 122. Proti lakomým a udíleti z milosti nechtícím 122. Nežádajícím cizího ani svého neudělujícím 123. Ti jenž svého udělujíce cizí berou 123. O lakomé žádosti 124. Z sněmu leta 1494, 125. Míra řemesel nebo obchodu 126. Zpráva o oděvu 127. Jiná zpráva při živnostech 127. Zpráva při obchodích 128. Zpráva řemeslní- kům 128. O opovídání jdoucích přes pole 129. Zpráva při posvíceních 129. Zpráva vandrovním 129. Při vaření piv zpráva 130. Zpráva při kupectví 130. Zpráva při nemocných 131. Z sněmu starého 132. Šněm 1. P. 1510, 133 až 139. O samostatnosti kněze 135. K nápravě knězi každému z téhož sněmu list psaný 135. Sjití ouzké rady v Přerově 139. Sněm v Brandejse 1. P. 1518, 140. Sněm 1. P. 1531, 141. Sněm v Brandejse 1. P. 1532, 142. L. P. 1536 Usouzení starších 1534, 147—152. O ceremoniích 147. Ceremonie do zboru chození 147. Ceremonie při křtu dítek 147. Ceremonie při oddá- vání 148. Zpověď nebo zpráva svědomí 148. O stěhování se zprávcův na jiné místo 148. O cedulkách mládencům neb jiným osobám 148. Jak se k učení našemu neb i jiných jednot s námi smýšlejících míti sluší 149. O šencích panských 149. O almužnách 149. Sněm 1. P. 1535 v Prostějově 152—156. O způsobu církve 154. Sněm 1. P. 1538, 156—158. O šenku z sněmu toho 156. Sněm 1. P. 1540, 158—163. O vyloučených kněžích a jahních 158. O lichvě 160. O přísaze 162. Sněm 1. P. 1545, 163. Sněm leta Páně 1546, 164. Sněm 1. P. 1547, 165. Sněm 1. P. 1548 v Žeravi- cích 165. Sněm 1. P. 1549 v Prostějově 167. Sněm 1. P. 1550, 170. Sněm 1. P. 1552 v Ml. Boleslavi 171. Sněm 1. P. 1553 v Prostějově 171. Sněm 1. P. 1553 v Přerově 173. Sněm 1. P. 1554 v Ml. Boleslavi 175—177. O ná- pravu mluveno 175. Křest dětí 176. O propuštění mládenců 177. Sněm 1. P. 1555 v Boleslavi 177. O dlužení se zprávců 177. Sněm 1. P. 1556 v Přerově 178—181. O vylučování po lístcích a jinač nevzdělatelně 180. Sněm 1. P. 1557 v Přerově 181—183. Proti obtížení zprávců pracemi nále- žitými 182. O vydání spisků neb traktatů a písniček 183. Kostelnictví 183.
Strana XI
XI Sněm 1. P. 1557, 183. Sněm 1. P. 1558 v Boleslavi 185—188. O zřízení neb podělení prací mezi staršími anebo starších krajských 185. O jedno- myslnosti a řádu 186. O zpravování mládenců při kněžích 187. Sněm 1. P. 1558 v Lipníku 188—202. Sněm 1. P. 1559 v Žeravicích 202. O prvot- nosti 202. O spisích 202. Strany vojny 202. Sněm v Přerově 1. P. 1561, 203—208. Odpověď Janovi Augustovi 203. Sněm 1. P. 1562 v Přerově 208 —216. O knížce povinností ouzké rady 208. Moc a povinnost biskupů 209. Moc a povinnost sudího v radě 209. Povinnost písařů Jednoty zřízených ode vší rady 210. Povinnosti osob ouzké rady 211. O vězních Augustovi a Bílkovi 212. O Malopolských 213. O sjednocení se s Čechy 214. De Christo mediatore 214. Povstání lidu proti pánům 215. Lístky žebrákům 215. Živ- nosti kněží bratrských a jahnů 216. Coujugium cacerdotum et diaconorum 216. Sněm 1. P. 1563 v Přerově 216. O rozpustilosti lidu po zbořích 216. O oddavcích neřádně prvé sešlých a též o křtu sebranců 217. Sněm 1. P. 1565, 217—221. O augšpurské confessí 217. Při kšaftích naučení 219. Korbona 219. Povinnosti starších kněží i mladších spolu v jednom domě přebývajících 219. Povinnost staršího kněze 219. Povinnosti mladých kněží bydlících při starších 220. Sněm 1. P. 1567, 221—224. O jednocení se s luteriany zvlášt v Polště 221. O rubriku čtení a epištol 223. Doplnění v Přerově 1. P. 1566, 224. Sněm 1. P. 1568 v Přerově 225. O jednomysl- nosti 225. O nedostatku čeládek 225. Sněm 1. P. 1570, 226—232. Před- mluva na sexterník 226. Zavírka té předmluvy 228. Psaní B. Janovi Au- gustovi 229. Z strany propuštění k stavu manželskému 231. O muzice 231. O Turynských 231. Sněm 1. P. 1571, 232—235. Consultací potřebná 232. O confessí augšpurské 233. Sněm 1. P. 1571 v Evančicích 235. Sněm 1. P. 1572 v Přerově 236—238. O rozpustilostech 236. O synodech 236. Corpus doctrinae 237. O víře dítek křest přijímajících 237. O trestání vrchností 238. Odpověď hanlivým kněžím 239. O kázání v kostelích a brání po- krovů 239. O řečnících 239. O neřádných ženitbách 239. Sněm 1. P. 1573 v Holešově 240—242. O konfessí v Wittemberce tištěné a o legací naši k nim 240. O rozpustilosti 240. O manželství 241. O zbořích českých 242. Jičinští a jiní zborové sousení 242. Sněm 1. P. 1574, 242. Vykládání knih z latiny 242. Nevole poddaných se pány 242. Sněm 1. P. 1591 v Lipníce 243—249. O pokušení v Polsce 243. O odpovědi Hederikovi 243. Zbor poznaňský 243. O Arga 243. Štrbina, co s ním činiti 244. Kniha B. Si- meonova proti papežencům 244. Tertulian 244. Casus matrimonialis 244. O novoměstské a štemberské Bratří 245. O opětování křtu 245. O pově- rách 245. Lukáš Helic 246. Adam Oustský 246. B. Václav Preis a p. Jan Skrbenský na Fulnece 247. O mládeži bratrské nepobožné 247. O B. Strej- čka 247. Jakub Kostický 249. O shromáždění 249. Jmena starších 249. Sněm 1. P. 1592, 249—260. O impressí 250. Pán Boleslavský 250. Oddavky a svadby mají-li se činiti v časy zapověděné od starodávna 250. Poručen- ství Jeronymovo 250. Zbor Zlinský 251. Zbor v Kvasicích 251. Rady žáda- jicí: B. Sperat, B. Ariston, paní nějaká, Popel, B. Švorc, B. D. Stražnický, B. Jiřík Kavka, B. Václav Preis 251—253. O podmanického vyhnance 253. Po- volaní před starší: Petr Burianek, Šimon Křížek, Jan Bernhardt, Jan Lane- cius, Mikoláš Kohout, Daniel Rokytan 253—256. Psaní starším učinili: La- sicius, Škoda, Pavel Slovák, Tučapský, Jakub Kostický, Mlčanka, Květoň 256—258. Věci polské: B. Simeon, zbor poznaňský, o synod, o vražedlníky, controversia matrimonialis, o šaty ložní v Poznani, svíce při pohřbích mají-li býti, o Lukáše Helica a přátely jeho 258, 259. Věci od kněží podané: o locos communes, o písně německé a české aby tištěny byly, o rejstřík, o disposicí na řeči střední a páteční, o nápravě, o zprávách kněžských 259, 260. Sněm 1. P. 1594 v Přerově 260—265. Artikulové od kněží podaní 261. Biblí 262. Rejstřík 262. Při kázání o obrazích 263. Muzika 263. Zvonec štemberský 263. Lanškroun 263. O osobách: Mikuláš Kučera, Václav Ne-
XI Sněm 1. P. 1557, 183. Sněm 1. P. 1558 v Boleslavi 185—188. O zřízení neb podělení prací mezi staršími anebo starších krajských 185. O jedno- myslnosti a řádu 186. O zpravování mládenců při kněžích 187. Sněm 1. P. 1558 v Lipníku 188—202. Sněm 1. P. 1559 v Žeravicích 202. O prvot- nosti 202. O spisích 202. Strany vojny 202. Sněm v Přerově 1. P. 1561, 203—208. Odpověď Janovi Augustovi 203. Sněm 1. P. 1562 v Přerově 208 —216. O knížce povinností ouzké rady 208. Moc a povinnost biskupů 209. Moc a povinnost sudího v radě 209. Povinnost písařů Jednoty zřízených ode vší rady 210. Povinnosti osob ouzké rady 211. O vězních Augustovi a Bílkovi 212. O Malopolských 213. O sjednocení se s Čechy 214. De Christo mediatore 214. Povstání lidu proti pánům 215. Lístky žebrákům 215. Živ- nosti kněží bratrských a jahnů 216. Coujugium cacerdotum et diaconorum 216. Sněm 1. P. 1563 v Přerově 216. O rozpustilosti lidu po zbořích 216. O oddavcích neřádně prvé sešlých a též o křtu sebranců 217. Sněm 1. P. 1565, 217—221. O augšpurské confessí 217. Při kšaftích naučení 219. Korbona 219. Povinnosti starších kněží i mladších spolu v jednom domě přebývajících 219. Povinnost staršího kněze 219. Povinnosti mladých kněží bydlících při starších 220. Sněm 1. P. 1567, 221—224. O jednocení se s luteriany zvlášt v Polště 221. O rubriku čtení a epištol 223. Doplnění v Přerově 1. P. 1566, 224. Sněm 1. P. 1568 v Přerově 225. O jednomysl- nosti 225. O nedostatku čeládek 225. Sněm 1. P. 1570, 226—232. Před- mluva na sexterník 226. Zavírka té předmluvy 228. Psaní B. Janovi Au- gustovi 229. Z strany propuštění k stavu manželskému 231. O muzice 231. O Turynských 231. Sněm 1. P. 1571, 232—235. Consultací potřebná 232. O confessí augšpurské 233. Sněm 1. P. 1571 v Evančicích 235. Sněm 1. P. 1572 v Přerově 236—238. O rozpustilostech 236. O synodech 236. Corpus doctrinae 237. O víře dítek křest přijímajících 237. O trestání vrchností 238. Odpověď hanlivým kněžím 239. O kázání v kostelích a brání po- krovů 239. O řečnících 239. O neřádných ženitbách 239. Sněm 1. P. 1573 v Holešově 240—242. O konfessí v Wittemberce tištěné a o legací naši k nim 240. O rozpustilosti 240. O manželství 241. O zbořích českých 242. Jičinští a jiní zborové sousení 242. Sněm 1. P. 1574, 242. Vykládání knih z latiny 242. Nevole poddaných se pány 242. Sněm 1. P. 1591 v Lipníce 243—249. O pokušení v Polsce 243. O odpovědi Hederikovi 243. Zbor poznaňský 243. O Arga 243. Štrbina, co s ním činiti 244. Kniha B. Si- meonova proti papežencům 244. Tertulian 244. Casus matrimonialis 244. O novoměstské a štemberské Bratří 245. O opětování křtu 245. O pově- rách 245. Lukáš Helic 246. Adam Oustský 246. B. Václav Preis a p. Jan Skrbenský na Fulnece 247. O mládeži bratrské nepobožné 247. O B. Strej- čka 247. Jakub Kostický 249. O shromáždění 249. Jmena starších 249. Sněm 1. P. 1592, 249—260. O impressí 250. Pán Boleslavský 250. Oddavky a svadby mají-li se činiti v časy zapověděné od starodávna 250. Poručen- ství Jeronymovo 250. Zbor Zlinský 251. Zbor v Kvasicích 251. Rady žáda- jicí: B. Sperat, B. Ariston, paní nějaká, Popel, B. Švorc, B. D. Stražnický, B. Jiřík Kavka, B. Václav Preis 251—253. O podmanického vyhnance 253. Po- volaní před starší: Petr Burianek, Šimon Křížek, Jan Bernhardt, Jan Lane- cius, Mikoláš Kohout, Daniel Rokytan 253—256. Psaní starším učinili: La- sicius, Škoda, Pavel Slovák, Tučapský, Jakub Kostický, Mlčanka, Květoň 256—258. Věci polské: B. Simeon, zbor poznaňský, o synod, o vražedlníky, controversia matrimonialis, o šaty ložní v Poznani, svíce při pohřbích mají-li býti, o Lukáše Helica a přátely jeho 258, 259. Věci od kněží podané: o locos communes, o písně německé a české aby tištěny byly, o rejstřík, o disposicí na řeči střední a páteční, o nápravě, o zprávách kněžských 259, 260. Sněm 1. P. 1594 v Přerově 260—265. Artikulové od kněží podaní 261. Biblí 262. Rejstřík 262. Při kázání o obrazích 263. Muzika 263. Zvonec štemberský 263. Lanškroun 263. O osobách: Mikuláš Kučera, Václav Ne-
Strana XII
XII bořský, Jiřík Kavka, Pavel Slovák, Daněk z Horaždějovic, o mládencích, Lukáš Helic, B. Matěj Fabinus 263—265. O odumrť po B. Pavlovi Jesse- novi 265. Sněm 1. P. 1598, 265—275. O poselství do Polsky 266. Appen- dix o Tertulianovi 268. Jan Amplias, diakon doktor 268. M. Mikuláš 268. Študenti žádající na učení jíti 269. O rozpustilosti čeládek, jakou jim pomoc učiniti 270. Stav měniti žádající 271. O tištění knih 272. O vydávání knih bez povolení starších 272. Casus matrimonialis 272. Lámání chleba při posluhování 273. O věčném rození Kristovu, 273. Nesnáz mezi p. Zlin- ským a Brotanem zprávcem 273. Starších jmena 275. Sněm 1. P. 1601 v Boleslavi 275. Mikuláš Akoncius mládenec 275. Sněmy Bratří v cizině. Sněm 1. P. 1632 v Lešně 276. Sněm 1. P. 1632 v Lešně 277—283. O podělení se předních starších pracemi 278. O knihách 279. O rozptylené posluchače 280. O zprávce do Břehu 280. O stěhování se do vlasti 280. O prokázání J. Msti. p. vejvodovi Bielskému za ochranu v exilium vděč- nosti 280. Jak s padlými zacházeti při navrácení a zprávy církevní bohda v vlasti ujímání 281. O upadlých v apostasi kněžích a jáhních 281. O im- pressi. O kázeň sboru lešenského 282. O naučení dání soldatům jednomy- slným 282. Zavírka 283. Sněm 1. P. 1635 v Lešně, 283—298. Relací od sněmu ve Vlodavě 283. O exulantích 290. O B. Matěje Prokopa 291. O mládež 291. Pohoršliví Beniamin Ursin, Matěj Apollo, Ondřej Fabricius 292. O neosvícených posluchačích 293. O konsistoři Lešenské 294. O pro- venta zboru polského lešenského 294. O vražedlníka rozhříšení 294. Ako- lutové mají-li na katedru pouštíni býti 295. O kněžské ženění a mládeže od zprávců odívání 295. O pohřbích arianských 295. Ženichové 295. O modlitbách před kázáním 296. O moru 296. O škole 296. O místa 298. Sněm 1. P. 1635 v Lešně 298—301. O B. Adama Hartmana 298. O ná- městku B. Adamovi Hartmanovi v oekonomii torunské 299. O harmonii evangelistů svatých 299. O pana sudího vschovského 299. Křtiny arianské 300. O exulanty 300. O študenty 300. B. Jan Komenský 301. Sněm 1. P. 1636 v Lešně 302—306. O zbor ostrorogský 302. O concordii lešenskou 302. O zahradu a roli farní 303. O synod 303. O školu polskou v Lešně 304. Ondřej Fabricius 304. Jan Episcopius 304. B. Matouš Amerik 304. Pan sudí vschovský 305. Sněm 1. P. 1636 v Toruni 306—309. O B. Adama Hartmana 306. Odpověď na psaní p. Duraea 306. O české posluchače v Toruni 307. O zbor ostrorogský 307. Odpověď synodu belžicskému 308. O ministry do distriktu lubelského 308. Kněz Severin mnich 308. Místa 308. Študenti a praeceptoři 308. Sněm 1. P. 1636 v Lešně 309—314. Přijímání nového patrona v Lešně 309. Relací o torunském supperattendentů kon- ventu 309. Pacificací Duraeova 310. O modlitbě v čas sněmu 311. O sto- lici biskupské a seminarium mládeže z Ostroroga přenešení 311. O synod budoucí 312. Ordinování ministrů 313. Casus concubinatus 313. Zbor le- šenský 314. —
XII bořský, Jiřík Kavka, Pavel Slovák, Daněk z Horaždějovic, o mládencích, Lukáš Helic, B. Matěj Fabinus 263—265. O odumrť po B. Pavlovi Jesse- novi 265. Sněm 1. P. 1598, 265—275. O poselství do Polsky 266. Appen- dix o Tertulianovi 268. Jan Amplias, diakon doktor 268. M. Mikuláš 268. Študenti žádající na učení jíti 269. O rozpustilosti čeládek, jakou jim pomoc učiniti 270. Stav měniti žádající 271. O tištění knih 272. O vydávání knih bez povolení starších 272. Casus matrimonialis 272. Lámání chleba při posluhování 273. O věčném rození Kristovu, 273. Nesnáz mezi p. Zlin- ským a Brotanem zprávcem 273. Starších jmena 275. Sněm 1. P. 1601 v Boleslavi 275. Mikuláš Akoncius mládenec 275. Sněmy Bratří v cizině. Sněm 1. P. 1632 v Lešně 276. Sněm 1. P. 1632 v Lešně 277—283. O podělení se předních starších pracemi 278. O knihách 279. O rozptylené posluchače 280. O zprávce do Břehu 280. O stěhování se do vlasti 280. O prokázání J. Msti. p. vejvodovi Bielskému za ochranu v exilium vděč- nosti 280. Jak s padlými zacházeti při navrácení a zprávy církevní bohda v vlasti ujímání 281. O upadlých v apostasi kněžích a jáhních 281. O im- pressi. O kázeň sboru lešenského 282. O naučení dání soldatům jednomy- slným 282. Zavírka 283. Sněm 1. P. 1635 v Lešně, 283—298. Relací od sněmu ve Vlodavě 283. O exulantích 290. O B. Matěje Prokopa 291. O mládež 291. Pohoršliví Beniamin Ursin, Matěj Apollo, Ondřej Fabricius 292. O neosvícených posluchačích 293. O konsistoři Lešenské 294. O pro- venta zboru polského lešenského 294. O vražedlníka rozhříšení 294. Ako- lutové mají-li na katedru pouštíni býti 295. O kněžské ženění a mládeže od zprávců odívání 295. O pohřbích arianských 295. Ženichové 295. O modlitbách před kázáním 296. O moru 296. O škole 296. O místa 298. Sněm 1. P. 1635 v Lešně 298—301. O B. Adama Hartmana 298. O ná- městku B. Adamovi Hartmanovi v oekonomii torunské 299. O harmonii evangelistů svatých 299. O pana sudího vschovského 299. Křtiny arianské 300. O exulanty 300. O študenty 300. B. Jan Komenský 301. Sněm 1. P. 1636 v Lešně 302—306. O zbor ostrorogský 302. O concordii lešenskou 302. O zahradu a roli farní 303. O synod 303. O školu polskou v Lešně 304. Ondřej Fabricius 304. Jan Episcopius 304. B. Matouš Amerik 304. Pan sudí vschovský 305. Sněm 1. P. 1636 v Toruni 306—309. O B. Adama Hartmana 306. Odpověď na psaní p. Duraea 306. O české posluchače v Toruni 307. O zbor ostrorogský 307. Odpověď synodu belžicskému 308. O ministry do distriktu lubelského 308. Kněz Severin mnich 308. Místa 308. Študenti a praeceptoři 308. Sněm 1. P. 1636 v Lešně 309—314. Přijímání nového patrona v Lešně 309. Relací o torunském supperattendentů kon- ventu 309. Pacificací Duraeova 310. O modlitbě v čas sněmu 311. O sto- lici biskupské a seminarium mládeže z Ostroroga přenešení 311. O synod budoucí 312. Ordinování ministrů 313. Casus concubinatus 313. Zbor le- šenský 314. —
Strana 1
Počínají se usouzení neb dekreta Jednoty bratrské sebraná, spolu stará i nová. Léta Páně tisícího pětistého dvanáctého stalo se sjití Bratří všech starších, k ouzké radě příležících, na den svatého Mar- tina v Brandejse, a tu dána k soudu usouzení sněmová ouzké rady. — I usouzeno, aby přijata byla k zprávě a aby kněžím a zprávcům bývala čítána, a skrze ně aby se dávala zpráva lidu podle konečného zůstání a utvrzení místného. Čím zprávcové se zpravovati mají? 1. Nejprv a prvotně písmy svatými kanonisovanými. 2. Věrou obecnou křesťanskou v písmích svatých zalo- ženou, v smyslu, kterýž Duch svatý prvotně mínil. 3. Příklady Krista Pána, svatých apoštolů a prvotní církve. 4. Sněmy a svoleními Jednoty naší. V jednom sněmu zůstáno: To jsme za dobré usoudili, abychom rady i soudy své i bratří našich první i nynější měli za mnohem menší než to, což proroci a apoštolé mlu- vili neb psali, jsou od Boha k tomu způsobeni i dary zvlášt- ními opatřeni, aby jich následovníci na jich základ vzdělávali: ale soudcům svým nebo svolením zákonův neb přikázání věč ných nečinili. Zvláště při tom, čehož jsme pilně nedělali, jako v obě ruce berouc: aniž právě slýchali od těch, kteříž v tom mnohé časy a léta jsouce, sami s jinými práce užitečné vedli. Však což na nás jest, abychom řádu Bohem zřízeného, a soudcův spravedlivých v lehkost a v pohrdání, všetečnosti a smělosti lidské příčiny nedali. Nebo ač soud spravedlivý neomylně činiti samému Bohu nejvlastněji příleží; však soud a svolení rozumné lidí bohabojících, zvlášť těch, jichž péče jest o všecky sbory, a jsouce nad jinými v přednosti, pilně bdí, i ku pomoci jiných žádají, také má vážen i držán býti, a nemá proměněn býti do lepšího srozumění: leč s vědomím Dekrety Jednoty Bratrské.
Počínají se usouzení neb dekreta Jednoty bratrské sebraná, spolu stará i nová. Léta Páně tisícího pětistého dvanáctého stalo se sjití Bratří všech starších, k ouzké radě příležících, na den svatého Mar- tina v Brandejse, a tu dána k soudu usouzení sněmová ouzké rady. — I usouzeno, aby přijata byla k zprávě a aby kněžím a zprávcům bývala čítána, a skrze ně aby se dávala zpráva lidu podle konečného zůstání a utvrzení místného. Čím zprávcové se zpravovati mají? 1. Nejprv a prvotně písmy svatými kanonisovanými. 2. Věrou obecnou křesťanskou v písmích svatých zalo- ženou, v smyslu, kterýž Duch svatý prvotně mínil. 3. Příklady Krista Pána, svatých apoštolů a prvotní církve. 4. Sněmy a svoleními Jednoty naší. V jednom sněmu zůstáno: To jsme za dobré usoudili, abychom rady i soudy své i bratří našich první i nynější měli za mnohem menší než to, což proroci a apoštolé mlu- vili neb psali, jsou od Boha k tomu způsobeni i dary zvlášt- ními opatřeni, aby jich následovníci na jich základ vzdělávali: ale soudcům svým nebo svolením zákonův neb přikázání věč ných nečinili. Zvláště při tom, čehož jsme pilně nedělali, jako v obě ruce berouc: aniž právě slýchali od těch, kteříž v tom mnohé časy a léta jsouce, sami s jinými práce užitečné vedli. Však což na nás jest, abychom řádu Bohem zřízeného, a soudcův spravedlivých v lehkost a v pohrdání, všetečnosti a smělosti lidské příčiny nedali. Nebo ač soud spravedlivý neomylně činiti samému Bohu nejvlastněji příleží; však soud a svolení rozumné lidí bohabojících, zvlášť těch, jichž péče jest o všecky sbory, a jsouce nad jinými v přednosti, pilně bdí, i ku pomoci jiných žádají, také má vážen i držán býti, a nemá proměněn býti do lepšího srozumění: leč s vědomím Dekrety Jednoty Bratrské.
Strana 2
2 těch, kteříž prvé soudili a svolení činili. Neb i při tom má se plniti ono písmo: Všeho zkuste, a což dobrého, toho se držte. A opět: Duchové proroků prorokům poddáni jsou. Léta Páně tisícího čtyrstého devadesátého pátého utvrzeno i zapsáno v Rychnově mezi jinými takto: A protož od těch časů až do nynější chvíle co jsme psali anebo někdo z nás, ob- zvlášť od sebe nebo ze spolka, jako B. Rehoř co psal k mistru Rokycanovi, neb traktát o církvi, nebo zmaření slova, neb o dvojím díle i jiných kterýchžkoli, že těch věcí nezastáváme, by s nedostatkem psány nebyly. Neb z milosti Boží a z prací skutečných poznali sme, že jsou nad míru a bez středmosti některé věci položeny, a někteří kusové z příčin tehdejších položeni jsou. A tehdy tak bylo potřebí, ježtoby již jinými příčinámi škodu nésti mohly. Protož my, kteříž jsme z počátku při tom byli, s těmi, kteříž se potom k nám přivinuli, jednomyslně, s rozmyslem a s mnohým uptáním na tom jsme zůstali: abychom těmi věcmi sobě nepřekáželi, ani jich za zprávu budoucím zůstavovali: ani jako dluhem křesťanské zprávy povinni byli k nim státi. Než pokudžby se s písmy svatými srovnaly a k vzdělání uži- tečnému sloužily, potud aby přijímány byly pro písmo svaté. A že nám dosti na písmích svatých, ode všech křesťanů přija- tých z dávna, kteráž jsou v biblí zavřína atd. Protož leta Páně tisícího čtyrstého devadesátého pátého, aby to, což z po- lečného svolení sme zapsali, od všeho podezření zlého bylo vzdáleno, jeden každý svou vlastní rukou jsme se podepsali. 1. Michal Starý z Žamberka. 2. Matěj starší z Kunvalda. 3. Tuma z Přelouči. 4. Eliáš z Chřenovic. 5. Jíra z Meziříčí. 6. Tuma písař. 7. Prokop z Jindřichova Hradce. 8. Tuma z Bišic. 9. Jan Klenovský. 10. Václav z Berouna. 11. Jan Javornický. 12. Jan Nemocný. 13. Ambrož ze Škuče. 14. Jan Pořímský. 15. Jan Holček z Prahy. 16. Lukáš z Prahy. 17. Vavřinec z Krásonic. 18. Bernard z Přibyslavic.
2 těch, kteříž prvé soudili a svolení činili. Neb i při tom má se plniti ono písmo: Všeho zkuste, a což dobrého, toho se držte. A opět: Duchové proroků prorokům poddáni jsou. Léta Páně tisícího čtyrstého devadesátého pátého utvrzeno i zapsáno v Rychnově mezi jinými takto: A protož od těch časů až do nynější chvíle co jsme psali anebo někdo z nás, ob- zvlášť od sebe nebo ze spolka, jako B. Rehoř co psal k mistru Rokycanovi, neb traktát o církvi, nebo zmaření slova, neb o dvojím díle i jiných kterýchžkoli, že těch věcí nezastáváme, by s nedostatkem psány nebyly. Neb z milosti Boží a z prací skutečných poznali sme, že jsou nad míru a bez středmosti některé věci položeny, a někteří kusové z příčin tehdejších položeni jsou. A tehdy tak bylo potřebí, ježtoby již jinými příčinámi škodu nésti mohly. Protož my, kteříž jsme z počátku při tom byli, s těmi, kteříž se potom k nám přivinuli, jednomyslně, s rozmyslem a s mnohým uptáním na tom jsme zůstali: abychom těmi věcmi sobě nepřekáželi, ani jich za zprávu budoucím zůstavovali: ani jako dluhem křesťanské zprávy povinni byli k nim státi. Než pokudžby se s písmy svatými srovnaly a k vzdělání uži- tečnému sloužily, potud aby přijímány byly pro písmo svaté. A že nám dosti na písmích svatých, ode všech křesťanů přija- tých z dávna, kteráž jsou v biblí zavřína atd. Protož leta Páně tisícího čtyrstého devadesátého pátého, aby to, což z po- lečného svolení sme zapsali, od všeho podezření zlého bylo vzdáleno, jeden každý svou vlastní rukou jsme se podepsali. 1. Michal Starý z Žamberka. 2. Matěj starší z Kunvalda. 3. Tuma z Přelouči. 4. Eliáš z Chřenovic. 5. Jíra z Meziříčí. 6. Tuma písař. 7. Prokop z Jindřichova Hradce. 8. Tuma z Bišic. 9. Jan Klenovský. 10. Václav z Berouna. 11. Jan Javornický. 12. Jan Nemocný. 13. Ambrož ze Škuče. 14. Jan Pořímský. 15. Jan Holček z Prahy. 16. Lukáš z Prahy. 17. Vavřinec z Krásonic. 18. Bernard z Přibyslavic.
Strana 3
3 Zpráva ustanovení a společných usouzení sněmových. Nejprvé položeno bude o příčinách oddělení se od Řím- ské církve, a od přisluhování jejího, i moci úřadné. Za tím, o příčinách shromáždění Jednoty a zprávy její služebné, ce- lého přisluhování církevního, i řádu všech služebníků vyšších i nižších ano i lidu, v jednomyslnosti svaté a v poslušenství zřízeném v Jednotě shromážděného. O příčinách oddělení. Nejprv na tom zavříno a beze vší pochybnosti poznáno i za vůli Boží cele přijato, že oddělení naše od Římské jednoty hodné jest a spravedlivé, a ač pro jich zlé skutky; však víc pro jich zlé smýšlení při víře a ve mnohém bludné věření. Nebo ač někdo mezi nimi mohlby od skutkův zevnitř a hří- chův se zachovati, nejsa k nim nucen bezděky; ale od bludův při víře a potom od skutků modlářských z věření toho po- cházejících i kdo se zachová? Poněvadž od nich k tomu služba jde, a téměř každý bezděky nucen bývá, a kdoby toho s nimi činiti nechtěl a pro Boha i své svědomí nesměl, ten musí někdy rozličná postoupiti trápení. To pak jich věření i smýšlení bludné zvláště položeno jest při svátostech, kdežto těmi služebnostmi, Pán Kristus s užitky spasitedlnými, v jeho práci a v umučení složenými, mělby lidem v známost uveden býti. Tu pak skrze služebníky ty i služebnosti lidem zname- nitá překážka děje se, aby Krista Ježíše nepoznali, ani užitkův v něm složených doptati se mohli. Poněvadž v svátostech slo- žili a založili všechno což mělo v něm samém věřeno a skrze víru pokorně hledáno i důvěrně požíváno býti. V jiném sněmu šíře takto: Oddělení naše od Rímské církve i od jejích služebníkův i lidu i služeb vůbec jest, nejprv pro to, konečně pro spasení naše, kteréžto záleží v poslušenství hlasu Božího, jenž dí skrze proroka: Přestaňte zle činiti. A opět, odchyl se od zlého. Zlé pak, od něhož se odchýliti sluší, dvoje jest: jedno pod- statné a druhé služebné. Zlé podstatné i služebné jsou bludové a hříchové smrtelní se všemi příčinami a s služebnostmi svými, skrze něž se mi- lost Boží potracuje, aneb nenabývá, skutkové víry a přikázání lásky se ruší a zápovědi Boží přestupují, spasení zřízené se *
3 Zpráva ustanovení a společných usouzení sněmových. Nejprvé položeno bude o příčinách oddělení se od Řím- ské církve, a od přisluhování jejího, i moci úřadné. Za tím, o příčinách shromáždění Jednoty a zprávy její služebné, ce- lého přisluhování církevního, i řádu všech služebníků vyšších i nižších ano i lidu, v jednomyslnosti svaté a v poslušenství zřízeném v Jednotě shromážděného. O příčinách oddělení. Nejprv na tom zavříno a beze vší pochybnosti poznáno i za vůli Boží cele přijato, že oddělení naše od Římské jednoty hodné jest a spravedlivé, a ač pro jich zlé skutky; však víc pro jich zlé smýšlení při víře a ve mnohém bludné věření. Nebo ač někdo mezi nimi mohlby od skutkův zevnitř a hří- chův se zachovati, nejsa k nim nucen bezděky; ale od bludův při víře a potom od skutků modlářských z věření toho po- cházejících i kdo se zachová? Poněvadž od nich k tomu služba jde, a téměř každý bezděky nucen bývá, a kdoby toho s nimi činiti nechtěl a pro Boha i své svědomí nesměl, ten musí někdy rozličná postoupiti trápení. To pak jich věření i smýšlení bludné zvláště položeno jest při svátostech, kdežto těmi služebnostmi, Pán Kristus s užitky spasitedlnými, v jeho práci a v umučení složenými, mělby lidem v známost uveden býti. Tu pak skrze služebníky ty i služebnosti lidem zname- nitá překážka děje se, aby Krista Ježíše nepoznali, ani užitkův v něm složených doptati se mohli. Poněvadž v svátostech slo- žili a založili všechno což mělo v něm samém věřeno a skrze víru pokorně hledáno i důvěrně požíváno býti. V jiném sněmu šíře takto: Oddělení naše od Rímské církve i od jejích služebníkův i lidu i služeb vůbec jest, nejprv pro to, konečně pro spasení naše, kteréžto záleží v poslušenství hlasu Božího, jenž dí skrze proroka: Přestaňte zle činiti. A opět, odchyl se od zlého. Zlé pak, od něhož se odchýliti sluší, dvoje jest: jedno pod- statné a druhé služebné. Zlé podstatné i služebné jsou bludové a hříchové smrtelní se všemi příčinami a s služebnostmi svými, skrze něž se mi- lost Boží potracuje, aneb nenabývá, skutkové víry a přikázání lásky se ruší a zápovědi Boží přestupují, spasení zřízené se *
Strana 4
4 převrací a nepožívá. A to zlé oboje jest proti víře obecné kře- sťanské, dvanácti článků, proti písmu svatému, proti smyslu víry i zřízenému spasení a proti skutkům křesťanským v slu- hách i služebnostech i v lidu vůbec, pod vyznáním víry a pod jmenem křesťanským, pod jmenem církve i řádu, poslušenství i svatosti a celého náboženství. První zlé proti prvnímu článku, t.: „Věřím v Boha Otce, všemohoucího stvořitele nebe i země“ jest mnohotvárné po- kryté i zjevné modlářství, kteréž zapovídá Pán Bůh řka: Ne- budeš míti bohů jiných přede mnou, neučiníš sobě obraza ry- tého ani podobenství kterého. Pokryté modlářství jest, pod jmenem Božím, pod jmenem Pána Krista, pod slovy jeho, pod- písmy svatými, pod mocí Boží, pod divy, zázraky lživými atd. A to se děje při svátostech, v svěceninách a v kněžských služebnostech. Zjevné pak a holé pohanské modlářství pod jmenem sva- tých a světic i Pána Krista, Panny Marie, jsou obrazové, ma- lovaní neb rytí, ku poctě a ku pokloně postavení, a neb jimž se Božská čest děje. Též svatí vyšli z životův a světice, neb kosti a ostatci jich. Též i lidé živí moc Božskou i dobrotu samému Bohu příslušnou sobě připisujíce, neb jeho náměsten- ství a ctěni býti poctou Bohu příslušnou chtějíce. A lid poctu vnitřní i zevnitřní vznáší na ně jako víru, naději, žádosti, bá- zeň, náboženství a t. d. Zevnitřní poklony, jako modlitby klekání, na tvář padání, posty, svátků svěcení, poutě, offěry, ve jmeno svatých kostelů dělání, i jim obětování a t. d. proti zápovědi Boží. Nebudeš se jim klaněti ani jich ctíti; neb sem já Pán, mstitel horlivý tvůj. Též čarování, kouzelnictví, věšt- ství, při duchovních věcech i tělesných. Též nezřízené milo- vání těla, světa, žádostí a marností jeho, zvlášť v předních sluhách i jiných nižších v zboží, v panství i v rozkošech. Také řádu spravedlnosti převrácení hříchové zjevní bez kázně. Tyto všecky věci jsou proti prvnímu článku víry. Druhé zlé jest proti druhému článku víry, jenž jest: I v Jezu Krista, syna jeho jediného, Pána našeho, až do osmého, jenž jest nepoznání Pána Ježíše v užitku příchodu jeho a umu- čení i u vylití krve zasloužení jeho: ani řeči a výmluvnosti jeho, a nepoznání i neostříhání tak, aby na Pánu Kristu dosti měli i na jeho plnosti, ale že zásluhy svatých a světic vmě- šují s jeho zásluhou a je více váží, a že přenášejí bytně ty zásluhy na věci služebné a na moci ouřadné a sumou, že v Krista Ježíše řidcí věří, jakž věřiti k spasení sluší. Třetí zlé jest proti osmému článku: Věřím v Ducha sva- tého. A to jest marné duchovenství rozličné a lidská spravedl- nost, na niž jsa lid založen, domnívá se tím Bohu sloužiti, a
4 převrací a nepožívá. A to zlé oboje jest proti víře obecné kře- sťanské, dvanácti článků, proti písmu svatému, proti smyslu víry i zřízenému spasení a proti skutkům křesťanským v slu- hách i služebnostech i v lidu vůbec, pod vyznáním víry a pod jmenem křesťanským, pod jmenem církve i řádu, poslušenství i svatosti a celého náboženství. První zlé proti prvnímu článku, t.: „Věřím v Boha Otce, všemohoucího stvořitele nebe i země“ jest mnohotvárné po- kryté i zjevné modlářství, kteréž zapovídá Pán Bůh řka: Ne- budeš míti bohů jiných přede mnou, neučiníš sobě obraza ry- tého ani podobenství kterého. Pokryté modlářství jest, pod jmenem Božím, pod jmenem Pána Krista, pod slovy jeho, pod- písmy svatými, pod mocí Boží, pod divy, zázraky lživými atd. A to se děje při svátostech, v svěceninách a v kněžských služebnostech. Zjevné pak a holé pohanské modlářství pod jmenem sva- tých a světic i Pána Krista, Panny Marie, jsou obrazové, ma- lovaní neb rytí, ku poctě a ku pokloně postavení, a neb jimž se Božská čest děje. Též svatí vyšli z životův a světice, neb kosti a ostatci jich. Též i lidé živí moc Božskou i dobrotu samému Bohu příslušnou sobě připisujíce, neb jeho náměsten- ství a ctěni býti poctou Bohu příslušnou chtějíce. A lid poctu vnitřní i zevnitřní vznáší na ně jako víru, naději, žádosti, bá- zeň, náboženství a t. d. Zevnitřní poklony, jako modlitby klekání, na tvář padání, posty, svátků svěcení, poutě, offěry, ve jmeno svatých kostelů dělání, i jim obětování a t. d. proti zápovědi Boží. Nebudeš se jim klaněti ani jich ctíti; neb sem já Pán, mstitel horlivý tvůj. Též čarování, kouzelnictví, věšt- ství, při duchovních věcech i tělesných. Též nezřízené milo- vání těla, světa, žádostí a marností jeho, zvlášť v předních sluhách i jiných nižších v zboží, v panství i v rozkošech. Také řádu spravedlnosti převrácení hříchové zjevní bez kázně. Tyto všecky věci jsou proti prvnímu článku víry. Druhé zlé jest proti druhému článku víry, jenž jest: I v Jezu Krista, syna jeho jediného, Pána našeho, až do osmého, jenž jest nepoznání Pána Ježíše v užitku příchodu jeho a umu- čení i u vylití krve zasloužení jeho: ani řeči a výmluvnosti jeho, a nepoznání i neostříhání tak, aby na Pánu Kristu dosti měli i na jeho plnosti, ale že zásluhy svatých a světic vmě- šují s jeho zásluhou a je více váží, a že přenášejí bytně ty zásluhy na věci služebné a na moci ouřadné a sumou, že v Krista Ježíše řidcí věří, jakž věřiti k spasení sluší. Třetí zlé jest proti osmému článku: Věřím v Ducha sva- tého. A to jest marné duchovenství rozličné a lidská spravedl- nost, na niž jsa lid založen, domnívá se tím Bohu sloužiti, a
Strana 5
O z víry živé nehledají spravedlivi i živi býti. A to, což Ducha svatého vlastního díla jest, to připisují moci a služebnostem svým. Čtvrté zlé jest proti článku víry desátému: Věřím církev svatou obecnou a svatých obcování. A to zlé jest církev zlost- níkův v průvodu i v zběři své, obcuje bludům i hříchům i služebnostem porušeným i zlému tovaryšstvu. Páté zlé jest proti desátému článku: „Věřím hříchův od- puštění, že bez Krista a vnitřního daru víry živého a bez ob- cování podstatě a službě falešně a domněle věří hříchů odpu- štění z zpovědí ústních, z rozhřešování, z odpustků, z nadávání, z poutí a z jiných rozličností nesčíslných, jako z robotného říkání, z přímluv svatých, z zásluh jejich, a z služeb jim i poct jim činěných proti zápovědi Božské. Šesté zlé proti jedenáctému a dvanáctému článku, že věří vzkříšení budoucí i život věčný bez dojití podstatných věcí zřízeně a v pravdě. A mnozí naději mají očištěnu býti v pe- kle a toho tudy dojíti. A mnozí sou smyslů zlých Saducej- ských o ničemž nic nevěříce. A tak oddělení jest pro odporné věci víře i skutkům jejím, i zřízenému spasení v podstatě i v službě. A že nelze znajícího, dobrého svědomí ostříhati, ale musí je porušiti a proti němu činiti. Nadto více musí z po- žívání kostelních věcí účasten býti toho zlého, což jiní činí. A že není oddělení pro sám lid obecný ale pro zlé slouhy, často životem a obecně smyslem a pro služebnosti porušené v smy- slu i v úmyslu proti pravdě víry zřízeného spasení. Také jest oddělení z poslušenství hlavu Božího, kterýž vyjíti, odděliti se, odstoupiti, vystříhati se přikazuje. A že ta téměř všecka ne- pravost proti víře jmenovaná páše se pod přikrytím služby Boží a spasení lidského v kostelích, kdežto lidé docházejí ou- častnosti svrchu jmenovaných zlostí. Příčiny odstoupení od služebností kostelních. Nejprv marné náboženství, tak že samým chozením do ko- stela a díváním neb požíváním služebností, podle ustanovení lidských v bludu, a obyčejů i tvárností proti pravdě, proti zá- konu ve mnohém starému i novému, v zevnitřních činech do- mnívají se tím Bohu sloužiti, milosti docházeti i hříchův od- puštění, Bohu se tudy líbiti i sloužiti, povinnost svou tu a ne- jinde platiti, a odtud upokojení marného a domnělého dochá- zejí bez poznání víry pravé a živé, z níž se spravedlnost v Kristu zasloužená v duchu dává, a člověk se očišťuje od skutků mrtvých k sloužení Bohu živému, a z níž člověk spra- vedlivý živ jsa, hodnost i pravdu míti má.
O z víry živé nehledají spravedlivi i živi býti. A to, což Ducha svatého vlastního díla jest, to připisují moci a služebnostem svým. Čtvrté zlé jest proti článku víry desátému: Věřím církev svatou obecnou a svatých obcování. A to zlé jest církev zlost- níkův v průvodu i v zběři své, obcuje bludům i hříchům i služebnostem porušeným i zlému tovaryšstvu. Páté zlé jest proti desátému článku: „Věřím hříchův od- puštění, že bez Krista a vnitřního daru víry živého a bez ob- cování podstatě a službě falešně a domněle věří hříchů odpu- štění z zpovědí ústních, z rozhřešování, z odpustků, z nadávání, z poutí a z jiných rozličností nesčíslných, jako z robotného říkání, z přímluv svatých, z zásluh jejich, a z služeb jim i poct jim činěných proti zápovědi Božské. Šesté zlé proti jedenáctému a dvanáctému článku, že věří vzkříšení budoucí i život věčný bez dojití podstatných věcí zřízeně a v pravdě. A mnozí naději mají očištěnu býti v pe- kle a toho tudy dojíti. A mnozí sou smyslů zlých Saducej- ských o ničemž nic nevěříce. A tak oddělení jest pro odporné věci víře i skutkům jejím, i zřízenému spasení v podstatě i v službě. A že nelze znajícího, dobrého svědomí ostříhati, ale musí je porušiti a proti němu činiti. Nadto více musí z po- žívání kostelních věcí účasten býti toho zlého, což jiní činí. A že není oddělení pro sám lid obecný ale pro zlé slouhy, často životem a obecně smyslem a pro služebnosti porušené v smy- slu i v úmyslu proti pravdě víry zřízeného spasení. Také jest oddělení z poslušenství hlavu Božího, kterýž vyjíti, odděliti se, odstoupiti, vystříhati se přikazuje. A že ta téměř všecka ne- pravost proti víře jmenovaná páše se pod přikrytím služby Boží a spasení lidského v kostelích, kdežto lidé docházejí ou- častnosti svrchu jmenovaných zlostí. Příčiny odstoupení od služebností kostelních. Nejprv marné náboženství, tak že samým chozením do ko- stela a díváním neb požíváním služebností, podle ustanovení lidských v bludu, a obyčejů i tvárností proti pravdě, proti zá- konu ve mnohém starému i novému, v zevnitřních činech do- mnívají se tím Bohu sloužiti, milosti docházeti i hříchův od- puštění, Bohu se tudy líbiti i sloužiti, povinnost svou tu a ne- jinde platiti, a odtud upokojení marného a domnělého dochá- zejí bez poznání víry pravé a živé, z níž se spravedlnost v Kristu zasloužená v duchu dává, a člověk se očišťuje od skutků mrtvých k sloužení Bohu živému, a z níž člověk spra- vedlivý živ jsa, hodnost i pravdu míti má.
Strana 6
6 Druhé zlé služba k poctě a k pokloně modloslužebné. Třetí že se k tomu slouží, aby proti přikázání Božímu modlitby dály se ve mnohém říkání i nerozumným jazykem, a to svatým i světicem, obrazům malovaným neb rytým, svá- tostem a účinkům lidským, a ve jmeno svatých, světic, a ne ve jmeno Pána Krista u víře pravé, jedinému Bohu v Trojici svaté, a Trojici v jednotě Božské. A na druhou stranu, že se slouží ku překážce. Jedno, že se modlitby nemohou činiti je- dnomyslně v shromáždění pro rozmnožení mnohých oltářův proti přikázaní Páně i proti příkladu Pána Krista i apoštol- skému. Také pro povyky, zvuky i hudby, v rozličném říkání, zpívání, čítání, šeptání, žehnání, přenášení, obracování, v po- zdvihování svátosti, kterouž lid za Boha maje, poklonu i mo- dlitbu činí. A tak mnohým obyčejem, činěním, malováním, ří- káním, drahostem lid dívaje se, oči, uši toliko pase a překážku má modliti se v duchu a v pravdě společně. Ctvrté zlé, zcestné a bludné učení pod písmy svatými a smysly lidmi vymyšlenými odvozujícími tajně od pravdy víry a zřízeného spasení a přivozujícími k marnému náboženství, k mylné naději, k domnění nejistému místo víry, a ku poctě falešné, aby se lid pokojil v žádostech tělesných a v marno- stech světských. Páté zlé jest falešné věření a mylná naděje v požívání služebností kostelních, kdež kněží v nich rod nový podstatný a moc věka budoucího i oučastnost těla a krve jeho i všelikou milost a pravdu zakládají bytně, až i spasení života věčného: a že bez nich žádný milosti a pravdy ani spasení nedojde. Při nichž se mnohá ustanovení lidská svatokupecká a modlář- ská vedou za přikázání Boží. Tyto a jiné příčiny jsou odstoupení od sluh a služebnosti kněžského přisluhování kněží těch, jenž sobě kněžství Kri- stovo podstatné osobili lestně, ježto ani duchovního kněž- ství v lidu věřícím, ani v sobě samých neznají a nevedou v pravdě jeho. O příčinách obzvláštního shromáždění. Nuzná potřeba zřízeného spasení dojíti, aby služba i po- moc mohla býti podstatě víry, lásky i naděje, k dojití milo- sti i pravdy, v Kristu skrze Ducha svatého ku poznání i k požívání a v tom k zachování, k věčnému životu, aneb aby se služba dála spravedlnosti povinné, spravedlnosti Kristem zasloužené, spravedlnosti z víry dané, spravedlnosti požívané, spravedlnosti ostříhané k věčnému životu. A ta služba aby se
6 Druhé zlé služba k poctě a k pokloně modloslužebné. Třetí že se k tomu slouží, aby proti přikázání Božímu modlitby dály se ve mnohém říkání i nerozumným jazykem, a to svatým i světicem, obrazům malovaným neb rytým, svá- tostem a účinkům lidským, a ve jmeno svatých, světic, a ne ve jmeno Pána Krista u víře pravé, jedinému Bohu v Trojici svaté, a Trojici v jednotě Božské. A na druhou stranu, že se slouží ku překážce. Jedno, že se modlitby nemohou činiti je- dnomyslně v shromáždění pro rozmnožení mnohých oltářův proti přikázaní Páně i proti příkladu Pána Krista i apoštol- skému. Také pro povyky, zvuky i hudby, v rozličném říkání, zpívání, čítání, šeptání, žehnání, přenášení, obracování, v po- zdvihování svátosti, kterouž lid za Boha maje, poklonu i mo- dlitbu činí. A tak mnohým obyčejem, činěním, malováním, ří- káním, drahostem lid dívaje se, oči, uši toliko pase a překážku má modliti se v duchu a v pravdě společně. Ctvrté zlé, zcestné a bludné učení pod písmy svatými a smysly lidmi vymyšlenými odvozujícími tajně od pravdy víry a zřízeného spasení a přivozujícími k marnému náboženství, k mylné naději, k domnění nejistému místo víry, a ku poctě falešné, aby se lid pokojil v žádostech tělesných a v marno- stech světských. Páté zlé jest falešné věření a mylná naděje v požívání služebností kostelních, kdež kněží v nich rod nový podstatný a moc věka budoucího i oučastnost těla a krve jeho i všelikou milost a pravdu zakládají bytně, až i spasení života věčného: a že bez nich žádný milosti a pravdy ani spasení nedojde. Při nichž se mnohá ustanovení lidská svatokupecká a modlář- ská vedou za přikázání Boží. Tyto a jiné příčiny jsou odstoupení od sluh a služebnosti kněžského přisluhování kněží těch, jenž sobě kněžství Kri- stovo podstatné osobili lestně, ježto ani duchovního kněž- ství v lidu věřícím, ani v sobě samých neznají a nevedou v pravdě jeho. O příčinách obzvláštního shromáždění. Nuzná potřeba zřízeného spasení dojíti, aby služba i po- moc mohla býti podstatě víry, lásky i naděje, k dojití milo- sti i pravdy, v Kristu skrze Ducha svatého ku poznání i k požívání a v tom k zachování, k věčnému životu, aneb aby se služba dála spravedlnosti povinné, spravedlnosti Kristem zasloužené, spravedlnosti z víry dané, spravedlnosti požívané, spravedlnosti ostříhané k věčnému životu. A ta služba aby se
Strana 7
evangelium svatým dála a svátostmi podlé zákona Božího a církve první; neb nikdež neznati, by se kde dála v které Jed- notě, ano ani se slouhy k ní řídí, ale zpět, a ani sloužiti do- pouštějí, ale mordují a t. d. A že jináč znajícím pravdu nelze bylo k spasení zřízenému přijíti, protož oddělení z té druhé příčiny jest pro pravdu víry zřízeného spasení, o níž písma svatá svědectví vydávají. O původu Jednoty. Původ dvojí věc zavírá: jedno shromáždění Jednoty, druhé řád kněžský a moc šafování služebnostmi Páně. O původu Jednoty Bratrské. Původ Jednoty Bratrské, podle dověrnosti k pravdě při- sluhování i požívání jejímu jest z Boha. Toho důvod se klade v sněmu leta Páně tisícího čtyr- stého devadesátého sedmého, kdež takto stojí psáno: Ten pů- vod z Boha jest, kterýž ve jmeno Pána Krista z hodných pří- čin, čistým a upřímým úmyslem pro spasitedlný konec t. pro vzdělání víry, lásky a naděje začíná se zřízeně. Této pak Jed- noty podle dověrnosti svaté jest takový; tehdy z Boha jest. Jakož z hodných příčin a z nuzné potřeby spasení, že se stalo oddělení, důvod svrchu položen při příčinách oddělení. A že čistým úmyslem stalo se to, svědkové toho jsou ti, kteříž za- čínali Jednotu tuto, kdežto v sněmu jako zakletí jsouce, aby z mnohých křivých svědků nenadělali, v znamenitém sněmu přede všemi vyznali, že nic v tom jiného nehledali než spasení A to můž známo býti z skutků našich; poněvadž pohanění mnohá sme nesli, statkův sme nenabývali, ale sme na to vy- nakládali, s hrdly v nebezpečenství jsouce. Rozkoše života sme- nevedli, ale mnoho práce a nebezpečenství života sme podstu- povali. A tak že sme nebyli vedeni ani žádosti oči ani žádo- stí těla ani pejchou života. Těmi a jinými řečmi úmysl svůj přímý zpravovali a jiným vysvětlovali. Ten zajisté původ z Boha jest, kterýž z osob víry pravé křesťanské skutečně se shromažďuje. A že tento takový jest důvod (neb se počínal z osob víry v Boha Otce i v Krista Ježíše i v Ducha svatého, a z církve svaté obecné oudův skrze shromáždění osob z řádu kněžského i obecného lidu bohabo- jících, Krista v pravdě milujících a církve svaté, zřízené ob- cování svatým věcem a nenávidících antikrista i jeho zběři,
evangelium svatým dála a svátostmi podlé zákona Božího a církve první; neb nikdež neznati, by se kde dála v které Jed- notě, ano ani se slouhy k ní řídí, ale zpět, a ani sloužiti do- pouštějí, ale mordují a t. d. A že jináč znajícím pravdu nelze bylo k spasení zřízenému přijíti, protož oddělení z té druhé příčiny jest pro pravdu víry zřízeného spasení, o níž písma svatá svědectví vydávají. O původu Jednoty. Původ dvojí věc zavírá: jedno shromáždění Jednoty, druhé řád kněžský a moc šafování služebnostmi Páně. O původu Jednoty Bratrské. Původ Jednoty Bratrské, podle dověrnosti k pravdě při- sluhování i požívání jejímu jest z Boha. Toho důvod se klade v sněmu leta Páně tisícího čtyr- stého devadesátého sedmého, kdež takto stojí psáno: Ten pů- vod z Boha jest, kterýž ve jmeno Pána Krista z hodných pří- čin, čistým a upřímým úmyslem pro spasitedlný konec t. pro vzdělání víry, lásky a naděje začíná se zřízeně. Této pak Jed- noty podle dověrnosti svaté jest takový; tehdy z Boha jest. Jakož z hodných příčin a z nuzné potřeby spasení, že se stalo oddělení, důvod svrchu položen při příčinách oddělení. A že čistým úmyslem stalo se to, svědkové toho jsou ti, kteříž za- čínali Jednotu tuto, kdežto v sněmu jako zakletí jsouce, aby z mnohých křivých svědků nenadělali, v znamenitém sněmu přede všemi vyznali, že nic v tom jiného nehledali než spasení A to můž známo býti z skutků našich; poněvadž pohanění mnohá sme nesli, statkův sme nenabývali, ale sme na to vy- nakládali, s hrdly v nebezpečenství jsouce. Rozkoše života sme- nevedli, ale mnoho práce a nebezpečenství života sme podstu- povali. A tak že sme nebyli vedeni ani žádosti oči ani žádo- stí těla ani pejchou života. Těmi a jinými řečmi úmysl svůj přímý zpravovali a jiným vysvětlovali. Ten zajisté původ z Boha jest, kterýž z osob víry pravé křesťanské skutečně se shromažďuje. A že tento takový jest důvod (neb se počínal z osob víry v Boha Otce i v Krista Ježíše i v Ducha svatého, a z církve svaté obecné oudův skrze shromáždění osob z řádu kněžského i obecného lidu bohabo- jících, Krista v pravdě milujících a církve svaté, zřízené ob- cování svatým věcem a nenávidících antikrista i jeho zběři,
Strana 8
8 pro tu odpornost se oddělujících, a pro pravdu zřízeného spa- sení přímým úmyslem bez ducha zákonničího se shromážďují- cích) protož z Boha jest. Nebo ty věci, kteréž před sebou máme, jsou pravé z písma svatého a z víry obecné křesťanské, a tak z Boha pošlé, neb jim svědectví vydávají písma svatá, Bohem vdechnutá, řeči prorocké, i Pána Krista i apoštolské, kterážto písma jsou ode všech křesťanů přijatá. Také tomu všecky Jednoty křesťanské svědectví vydávají, že víra obecná křesťanská apoštolská pravá a spasitelná jest, z níž věří, že Kristus jest vykupitel a spasitel, a že se obětoval vzácnou obětí za hříchy lidu svého, a že krví svou obmyl a ne- přestává obmývati téhož lidu od hříchův a spasena činiti skrze víru a svědectví víry v úmluvě její. A poněvadž to jest zá- klad shromáždění našeho i konec, a všechny služebnosti naše pro ten cíl se řídí, abychom ku poznání jeho přišli skrze víru a milostí srdce s ním se spojili, a tak naději všeho dobrého skrze něho milosti i slávy odpočívali s ním. Tehdy z písem svatých, z víry obecné křesťanské i z svědectví Jednot kře- sťanských i naší vlastní ta věc stvrzení béře, a tak za jisté a stálé má držáno býti. Než na čem Římská jednota i jiné jí podobné ustavují se, není z víry písem svatých, by totiž pa- pež byl nejvyšší náměstek Pána Krista neb svatého Petra, aby všecko právě věřil i držel. Než oni sami, básněmi, sny, do- mněním ustavují se v nálezcích svých, netoliko neutvrzených z písem, ale na odpor a na odvedeni od víry Pána Ježíše Krista, a k ustrnutí v živlech a v přítomných věcech smyslu tělesných, chopných a citedlných. O původu řádu v Jednotě, a v čem jednota a jednomysl- nost záleží bratrství tohoto, z sněmu starého. Přede všemi pak věcmi nejprv utekli sme se k podstatným a základným věcem k spasení a na nich se zakládajíce svo- lení toto sme učinili. Přede všemi věcmi o to sme se svolili, abychom se spolu u víře Pána Krista ostříhali a v spravedlnosti ustavovali, kte- ráž z Boha jest, a v lásce přebývajíce naději měli v Bohu ži- vém, a toho skutky dobrými dokazovali, jedni druhým poslu- hujíce skrze lásku ducha, ctnostný život vedli, pokorný, tichý, zdrželivý, trpělivý, čistý; abychom skrze to více poznávali, že v pravdě víru máme a lásku a tak v tom naději jistou odlo- ženou v nebi. Dále sme se svolili, abychom poddané poslu- šenství měli spolu, jako písma svědčí Bohem vdechnutá, ve všech věcech.
8 pro tu odpornost se oddělujících, a pro pravdu zřízeného spa- sení přímým úmyslem bez ducha zákonničího se shromážďují- cích) protož z Boha jest. Nebo ty věci, kteréž před sebou máme, jsou pravé z písma svatého a z víry obecné křesťanské, a tak z Boha pošlé, neb jim svědectví vydávají písma svatá, Bohem vdechnutá, řeči prorocké, i Pána Krista i apoštolské, kterážto písma jsou ode všech křesťanů přijatá. Také tomu všecky Jednoty křesťanské svědectví vydávají, že víra obecná křesťanská apoštolská pravá a spasitelná jest, z níž věří, že Kristus jest vykupitel a spasitel, a že se obětoval vzácnou obětí za hříchy lidu svého, a že krví svou obmyl a ne- přestává obmývati téhož lidu od hříchův a spasena činiti skrze víru a svědectví víry v úmluvě její. A poněvadž to jest zá- klad shromáždění našeho i konec, a všechny služebnosti naše pro ten cíl se řídí, abychom ku poznání jeho přišli skrze víru a milostí srdce s ním se spojili, a tak naději všeho dobrého skrze něho milosti i slávy odpočívali s ním. Tehdy z písem svatých, z víry obecné křesťanské i z svědectví Jednot kře- sťanských i naší vlastní ta věc stvrzení béře, a tak za jisté a stálé má držáno býti. Než na čem Římská jednota i jiné jí podobné ustavují se, není z víry písem svatých, by totiž pa- pež byl nejvyšší náměstek Pána Krista neb svatého Petra, aby všecko právě věřil i držel. Než oni sami, básněmi, sny, do- mněním ustavují se v nálezcích svých, netoliko neutvrzených z písem, ale na odpor a na odvedeni od víry Pána Ježíše Krista, a k ustrnutí v živlech a v přítomných věcech smyslu tělesných, chopných a citedlných. O původu řádu v Jednotě, a v čem jednota a jednomysl- nost záleží bratrství tohoto, z sněmu starého. Přede všemi pak věcmi nejprv utekli sme se k podstatným a základným věcem k spasení a na nich se zakládajíce svo- lení toto sme učinili. Přede všemi věcmi o to sme se svolili, abychom se spolu u víře Pána Krista ostříhali a v spravedlnosti ustavovali, kte- ráž z Boha jest, a v lásce přebývajíce naději měli v Bohu ži- vém, a toho skutky dobrými dokazovali, jedni druhým poslu- hujíce skrze lásku ducha, ctnostný život vedli, pokorný, tichý, zdrželivý, trpělivý, čistý; abychom skrze to více poznávali, že v pravdě víru máme a lásku a tak v tom naději jistou odlo- ženou v nebi. Dále sme se svolili, abychom poddané poslu- šenství měli spolu, jako písma svědčí Bohem vdechnutá, ve všech věcech.
Strana 9
9 A k tomu abychom jedni od druhých naučení, napomí- nání, výstrahy i trestání přijímali. K tomu abychom smlouvy ostříhali, kteráž jest skrze Pána Krista, s Bohem v Duchu sva- tém. A vespolek naše svolení toto sme učinili, abychom sobě v té pravdě pomocni byli. A každý, jakž jest, vzal ode Pána Krista, aby o druhého pilnost měl, k vzdělání a ku polepšení jeho. A v tom poslušenství křesťanské, aby držel každý. A také aby v svých hříších a v nedostatcích se znal a kál i ní- žil, bázeň Boží a stud měl, napomínání a trestání napravoval a polepšoval, vinen se dávaje před Pánem Bohem i před lidmi. Pakliby kdo v těchto věcech napřed řečených smlouvy nedr- žal se s Pánem Bohem i spolu s křesťany věrnými, nesměli by hom jeho bezpečiti spasením: a mohlaby taková věc býti, že bychom se odloučili od takové osoby. Jednota tedy pravá křesťanská záleží u víře jediné kře- sťanské, o níž apoštol dí; jedna víra v pravdě podstatné a služebné. Podstatná záleží v osmi článcích víry aneb v tom trém, u víře v Boha Otce, u víře v Jezukrista, u víře v Ducha svatého. A ta pravda jest spravedlnost dlužná, strany stvoření k stvořiteli, v přikázaních starých zákonem přirozeným i psa- ným oznámená. Spravedlnost Jezukristem vtěleným, naroze ným, umučeným zasloužená dostatečně v milosti a pravdě k věčnému životu. Spravedlnost z víry darem Ducha svatého z milosti daná, z níž se plodí život milosti i pravdy v duchu a bývá spravedliv učiněn každý a spravedlnost miluje a ne- návidí nepravosti a povolný i hotový ke všemu dobrému bývá. Služebná pak pravda víry jest pro podstatnou ku poznání k dojití ku požívání, k stálosti i setrvání v nich, a jest shro- maždění zevnitřní sluh a lidu obecného pro požívání služeb- ností a pomocí zřízených, k dojití požívání podstatné a v ní zachování k životu slávy. A ta pravda služebná záleží v de- vátém a v desátém článku víry, jenž jsou: Věřím církev sva- tou obecnou, svatých obcování, totiž společné darův podstat- ných i služebných užívání. A v tom záleží spravedlnost slo- vem víry zvěstovaná z víry u víru, skrze slouhy a posly Jezu- krista předložená, ve vší moudrosti a v rozumu duchovním atd. Také spravedlnost tatáž svátostmi vyznamenaná a svěd- čená, v způsobení, a v dání i v požívání. A v tom záleží spravedlnost Boží, v odpuštění hříchů a první spasení. Napo- sledy záleží v tom ve všem z víry ostříhaná a padlých poká- ním nabytá, v níž se skonává církev v oudech, a dochází po smrti života věčného. To se krátce dotklo o víře a o pravdě její, na níž záleží Jednota.
9 A k tomu abychom jedni od druhých naučení, napomí- nání, výstrahy i trestání přijímali. K tomu abychom smlouvy ostříhali, kteráž jest skrze Pána Krista, s Bohem v Duchu sva- tém. A vespolek naše svolení toto sme učinili, abychom sobě v té pravdě pomocni byli. A každý, jakž jest, vzal ode Pána Krista, aby o druhého pilnost měl, k vzdělání a ku polepšení jeho. A v tom poslušenství křesťanské, aby držel každý. A také aby v svých hříších a v nedostatcích se znal a kál i ní- žil, bázeň Boží a stud měl, napomínání a trestání napravoval a polepšoval, vinen se dávaje před Pánem Bohem i před lidmi. Pakliby kdo v těchto věcech napřed řečených smlouvy nedr- žal se s Pánem Bohem i spolu s křesťany věrnými, nesměli by hom jeho bezpečiti spasením: a mohlaby taková věc býti, že bychom se odloučili od takové osoby. Jednota tedy pravá křesťanská záleží u víře jediné kře- sťanské, o níž apoštol dí; jedna víra v pravdě podstatné a služebné. Podstatná záleží v osmi článcích víry aneb v tom trém, u víře v Boha Otce, u víře v Jezukrista, u víře v Ducha svatého. A ta pravda jest spravedlnost dlužná, strany stvoření k stvořiteli, v přikázaních starých zákonem přirozeným i psa- ným oznámená. Spravedlnost Jezukristem vtěleným, naroze ným, umučeným zasloužená dostatečně v milosti a pravdě k věčnému životu. Spravedlnost z víry darem Ducha svatého z milosti daná, z níž se plodí život milosti i pravdy v duchu a bývá spravedliv učiněn každý a spravedlnost miluje a ne- návidí nepravosti a povolný i hotový ke všemu dobrému bývá. Služebná pak pravda víry jest pro podstatnou ku poznání k dojití ku požívání, k stálosti i setrvání v nich, a jest shro- maždění zevnitřní sluh a lidu obecného pro požívání služeb- ností a pomocí zřízených, k dojití požívání podstatné a v ní zachování k životu slávy. A ta pravda služebná záleží v de- vátém a v desátém článku víry, jenž jsou: Věřím církev sva- tou obecnou, svatých obcování, totiž společné darův podstat- ných i služebných užívání. A v tom záleží spravedlnost slo- vem víry zvěstovaná z víry u víru, skrze slouhy a posly Jezu- krista předložená, ve vší moudrosti a v rozumu duchovním atd. Také spravedlnost tatáž svátostmi vyznamenaná a svěd- čená, v způsobení, a v dání i v požívání. A v tom záleží spravedlnost Boží, v odpuštění hříchů a první spasení. Napo- sledy záleží v tom ve všem z víry ostříhaná a padlých poká- ním nabytá, v níž se skonává církev v oudech, a dochází po smrti života věčného. To se krátce dotklo o víře a o pravdě její, na níž záleží Jednota.
Strana 10
10 Co činí jednotu církve svaté. Zákon zajisté víry jest ovčinec Kristův jeden, o němž dí Kristus: A budeť jeden ovčinec a jeden pastýř. A svatý Pavel: Kterýž prý učinil obé jedno, t. v jednotě víry jedno tělo. Ja- kož dí opět: Jakož povoláni jste v jednom těle, a všichni vy jste jedno v Kristu Ježíši, totiž u víře Jezukrista, a každý druh druhého, oudové rozličného obdarování. A k té víře sám Pán Bůh dává spasitedlně srdce masité a jedno, a vlévaje vnitř a způsobuje Duchem svatým k věření, jakož písma svatá svědčí. A slouhy této víry způsobuje, jedno jim slovo víry ká- zati přikazuje, a jediná svá svědectví zákona víry svěřuje, za něž se modle dí: Aby byli Otče jedno všichni, jako i my je- dno jsme, aby uvěřil svět, že jsi ty mne poslal. A apoštol: Kdož štípí a kdož zalévá jedno jsou. A tak v tom jednota vší církve svaté obecné záleží, proti čemuž brány pekelné ne- odolávají. A ta skála jest Kristus u víře pravé křesťanské, na níž shromažďována i vzdělávána bývá v chrám i v příbytek Boží. O rozdíle jednoty církve. Kterážto však církev podle rozdílu pravd víry obecné křesťanské dělí se na podstatnou a na služebnou. Podstatná církev svatá jsou všichni údové, kteříž se nalézali, nalézají a nalézati budou stále do konce v podstatě milosti Boží, v za- sloužení Pána Krista i v dařích Ducha svatého, t. víry lásky i naděje. A ti jsou z počtu vyvolených Božích, budťo z ov- čince zákona přirozeného neb psaného neb milosti. Nebo Kri- stus včera, dnes i na věky jest všechněm příčina a původ věč- ného spasení. A ty Otec dal Synu a z těch žádný nezahyne ani z rukou Otce kdo vytrhne. A ta má s Kristem na věky obnovená kralovati a jest sama vlastně církví svatou. A kdož v počtu jejím do smrti nebude nalezen, nižádný takový nebude spasen. Čírkev pak svatá obecná strany pravd svatých služeb- ných jest počet všech sluh víry a služebností jejich i všech věrných obcujících jim v tovaryšství pospolném menším nebo větším, k témuž v pravdě smysla i úmysla Pána Krista slou- žících i služebnosti požívajících předešlých, přítomných i bu- doucích. Svatosti žádná věc neučiní ani dává, než sama pravda napřed podstatná a potom služebná. A o tom o všem i o cír- kvi doleji bude dotýkáno. V čem naše jednota a jednomyslnost se všemi oudy církve svaté jest a býti má! U vyznání víry křesťanské a apoštolské, a v přijímání pí- sem svatých starého i nového zákona za základ víry i zprávy
10 Co činí jednotu církve svaté. Zákon zajisté víry jest ovčinec Kristův jeden, o němž dí Kristus: A budeť jeden ovčinec a jeden pastýř. A svatý Pavel: Kterýž prý učinil obé jedno, t. v jednotě víry jedno tělo. Ja- kož dí opět: Jakož povoláni jste v jednom těle, a všichni vy jste jedno v Kristu Ježíši, totiž u víře Jezukrista, a každý druh druhého, oudové rozličného obdarování. A k té víře sám Pán Bůh dává spasitedlně srdce masité a jedno, a vlévaje vnitř a způsobuje Duchem svatým k věření, jakož písma svatá svědčí. A slouhy této víry způsobuje, jedno jim slovo víry ká- zati přikazuje, a jediná svá svědectví zákona víry svěřuje, za něž se modle dí: Aby byli Otče jedno všichni, jako i my je- dno jsme, aby uvěřil svět, že jsi ty mne poslal. A apoštol: Kdož štípí a kdož zalévá jedno jsou. A tak v tom jednota vší církve svaté obecné záleží, proti čemuž brány pekelné ne- odolávají. A ta skála jest Kristus u víře pravé křesťanské, na níž shromažďována i vzdělávána bývá v chrám i v příbytek Boží. O rozdíle jednoty církve. Kterážto však církev podle rozdílu pravd víry obecné křesťanské dělí se na podstatnou a na služebnou. Podstatná církev svatá jsou všichni údové, kteříž se nalézali, nalézají a nalézati budou stále do konce v podstatě milosti Boží, v za- sloužení Pána Krista i v dařích Ducha svatého, t. víry lásky i naděje. A ti jsou z počtu vyvolených Božích, budťo z ov- čince zákona přirozeného neb psaného neb milosti. Nebo Kri- stus včera, dnes i na věky jest všechněm příčina a původ věč- ného spasení. A ty Otec dal Synu a z těch žádný nezahyne ani z rukou Otce kdo vytrhne. A ta má s Kristem na věky obnovená kralovati a jest sama vlastně církví svatou. A kdož v počtu jejím do smrti nebude nalezen, nižádný takový nebude spasen. Čírkev pak svatá obecná strany pravd svatých služeb- ných jest počet všech sluh víry a služebností jejich i všech věrných obcujících jim v tovaryšství pospolném menším nebo větším, k témuž v pravdě smysla i úmysla Pána Krista slou- žících i služebnosti požívajících předešlých, přítomných i bu- doucích. Svatosti žádná věc neučiní ani dává, než sama pravda napřed podstatná a potom služebná. A o tom o všem i o cír- kvi doleji bude dotýkáno. V čem naše jednota a jednomyslnost se všemi oudy církve svaté jest a býti má! U vyznání víry křesťanské a apoštolské, a v přijímání pí- sem svatých starého i nového zákona za základ víry i zprávy
Strana 11
11 i důvodů, a všeliké pravdě víry podstatné i služebné, kdež se koli zachovává v částce menší neb v větší. Ač strany služeb- ností a sluh při skutcích víry i při zřízeném spasení veliký mezi námi i Římany nynějšími i jinými v tom se s nimi sje- dnávajícími rozdíl bylby, jakož svrchu při příčinách oddělení oznámeno, však strany víry obecné křesťanské i písem svatých jednotu s věrnými vyznáváme. O kterémž vyznání víry okolo leta tisícího čtyrstého osm- desátého osmého když pošel hlas, že by měli státi k slyšení, i učinivše sněm napsali jsou takto. Poněvadž podle řeči sva- tého Pavla, srdcem se věří k spravedlnosti, a ústy bývá vy- znání k spasení; protož i my ve jmeno Pána našeho Ježíše Krista počet vydáváme tímto psaním z těch věcí, kteréž jsou při nás. A nejprv z víry naší i naděje a z jiných věcí, kte- réž přislušejí k křesťanskému životu. A přede všemi věcmi věříme podle obecného vyznání církve křesťanské o Pánu Bohu, Pánu Bohu, i v Pána Boha, jakož písma prorocká i apo- štolská Bohem vdechnutá oznamují. A tak jim věříme o čemž kde píší, co máme věřiti, to věřiti, co máme činiti, to činiti: a tak je přijímajíce v jich svědectví srdcem věříme i ústy vy- znáváme: Nejprv v Boha Otce, všemohoucího stvořitele nebe i země, i v Jezukrista, Syna jeho jediného, Pána našeho, jenž se počal Duchem svatým: narodil se z Marije Panny, trpě. pod Pontským Pilátem, ukřižován, umřel i pohřben. Sstoupil do pekla, třetího dne vstal z mrtvých. Vzstoupil na nebesa, sedí na pravici Boha všemohoucího. Odtud přijde soudit ži- vých i mrtvých. Věříme i v Ducha svatého, utěšitele, od Otce i od Syna pocházejícího, a tak v Pána Boha jediného, jenž jest trůj v osobách a v podstatě jeden Bůh. A on jest Pán veliký a chvály hodný, jehož velebnost skutkové jeho velicí i zname- nití ukazují. Z nichžto tito tři vidí se býti zvláštní, totiž sku- tek stvoření a vykoupení i spasení, pro něžto Pán Bůh stvo- řitelem, vykupitelem a posvětitelem nazván jest atd. Viz osta- tek v tom spisu, v počtu vydání. Na sněmu jiném to bylo usouzeno, aby po krajích bylo oznámeno k jednomyslnosti. Bratří milí, však snad pamatujete, že když u vás Bratří byli, kraje procházejíce, a tu jsou některé věci vám předloženy od nich, v nichžto jednomyslnost mezi námi má býti. Jako nejprvé praveno jest o víře, kteráž jest o Trojici svaté, při niž se věří i vyznávají tři osoby a jeden Pán Bůh. Též tak
11 i důvodů, a všeliké pravdě víry podstatné i služebné, kdež se koli zachovává v částce menší neb v větší. Ač strany služeb- ností a sluh při skutcích víry i při zřízeném spasení veliký mezi námi i Římany nynějšími i jinými v tom se s nimi sje- dnávajícími rozdíl bylby, jakož svrchu při příčinách oddělení oznámeno, však strany víry obecné křesťanské i písem svatých jednotu s věrnými vyznáváme. O kterémž vyznání víry okolo leta tisícího čtyrstého osm- desátého osmého když pošel hlas, že by měli státi k slyšení, i učinivše sněm napsali jsou takto. Poněvadž podle řeči sva- tého Pavla, srdcem se věří k spravedlnosti, a ústy bývá vy- znání k spasení; protož i my ve jmeno Pána našeho Ježíše Krista počet vydáváme tímto psaním z těch věcí, kteréž jsou při nás. A nejprv z víry naší i naděje a z jiných věcí, kte- réž přislušejí k křesťanskému životu. A přede všemi věcmi věříme podle obecného vyznání církve křesťanské o Pánu Bohu, Pánu Bohu, i v Pána Boha, jakož písma prorocká i apo- štolská Bohem vdechnutá oznamují. A tak jim věříme o čemž kde píší, co máme věřiti, to věřiti, co máme činiti, to činiti: a tak je přijímajíce v jich svědectví srdcem věříme i ústy vy- znáváme: Nejprv v Boha Otce, všemohoucího stvořitele nebe i země, i v Jezukrista, Syna jeho jediného, Pána našeho, jenž se počal Duchem svatým: narodil se z Marije Panny, trpě. pod Pontským Pilátem, ukřižován, umřel i pohřben. Sstoupil do pekla, třetího dne vstal z mrtvých. Vzstoupil na nebesa, sedí na pravici Boha všemohoucího. Odtud přijde soudit ži- vých i mrtvých. Věříme i v Ducha svatého, utěšitele, od Otce i od Syna pocházejícího, a tak v Pána Boha jediného, jenž jest trůj v osobách a v podstatě jeden Bůh. A on jest Pán veliký a chvály hodný, jehož velebnost skutkové jeho velicí i zname- nití ukazují. Z nichžto tito tři vidí se býti zvláštní, totiž sku- tek stvoření a vykoupení i spasení, pro něžto Pán Bůh stvo- řitelem, vykupitelem a posvětitelem nazván jest atd. Viz osta- tek v tom spisu, v počtu vydání. Na sněmu jiném to bylo usouzeno, aby po krajích bylo oznámeno k jednomyslnosti. Bratří milí, však snad pamatujete, že když u vás Bratří byli, kraje procházejíce, a tu jsou některé věci vám předloženy od nich, v nichžto jednomyslnost mezi námi má býti. Jako nejprvé praveno jest o víře, kteráž jest o Trojici svaté, při niž se věří i vyznávají tři osoby a jeden Pán Bůh. Též tak
Strana 12
12 o Panně Mariji, o níž řečeno, že věřeno býti má, že panna počala, porodila a po porodu čistou pannou zůstala, nemající sobě podobné žádné ani první ani potomní. Z počtu vydání králi Vladislavovi. Věřili jsme, věříme i věřiti s pomocí Boží úmysl máme, a vůli dobrou i svobodnou pro spaseni naše do smrti, všeli- kou pravdu víry Duchem svatým zjevenou, a v credě apo- štolské sumou shromážděnou, od první církve skutečně ostří- hanou, mocí, divy a učením pravým i mučedlnictvem stvrzenou i ujištěnou, potom sněmem nicenským, potom od Athanasia biskupa i od mnohých učitelův proti kacířům vysvětlenou. Z kteréžto víry obecné věřili sme, věříme i s pomocí Boží do smrti věřiti míníme v způsobci i dárci spasení, že jest Bůh všemohoucí v podstatě Božství jediný, a trůj v osobách, Otec, Syn i Duch svatý, jeden Bůh na věky požehnaný. O Bohu Otci věříme, že Syna svého jediného před věky zplodil a že podle svého milosrdenství Syna dal na svět, na vykoupení a na spasení, a že podle vyvolení sám mocně v zasloužení jeho spasení činí. Věříme Bohu Otci, když úplně svědectví jeho věříme, a zvlášť při Synu jeho, o němž řekl: „Tentoť jest Syn můj milý, jeho poslouchejte,“ s nímž se blahoslavená a čistá vždy Panna sjednala řkucí: Cožkoli dí vám Syn můj, učiňte. Věříme též i přikázáním jeho, že u víře bez nich žádný rozumu užívající spasení v Kristu nedojde. Věříme v Boha Otce, stvořitele nebe i země; když, jej znajíc Bohem a Otcem všemohoucím a stvořitelem svým a jemu ve všem věříc, srdečně jeho milujeme i skutečně podle známosti a moci přikázání jeho svatá ostříháme. Z též víry obecné křesťanské věřili sme, věříme i věřiti chceme o spa- sení našeho způsobci, o Pánu Kristu, Pánu Kristu i v Pána Krista. O Pánu Kristu moudrosti věčné věříme, že jest pravý je- diný Bůh, rovný v božství s Otcem i s Duchem svatým, v moci, v moudrosti i v dobrotě a že jest věčný život a že jest věčně a před věky z Otce svého zplozen a že skrze něj vše učiněno. Kterýžto pro naplnění slibů Božských, k spasení našeho způ- sobení ráčil s nebe osobně v život blahoslavené, požehnané, Panny vždy čisté do smrti zůstávající sstoupiti a v životě je- jím Duchem svatým se vtěliti, z panny se naroditi, trpěti pod Pontským Pilátem i na kříži přibit jsa krev prolévaje, věčné spasení ve vší plnosti milosti a pravdy způsobuje umříti, v hrob vložen býti, do pekla sstoupiti, třetího dne z mrtvých vstáti, na nebesa k vzbuzení žádosti naši za sebou i pravé na-
12 o Panně Mariji, o níž řečeno, že věřeno býti má, že panna počala, porodila a po porodu čistou pannou zůstala, nemající sobě podobné žádné ani první ani potomní. Z počtu vydání králi Vladislavovi. Věřili jsme, věříme i věřiti s pomocí Boží úmysl máme, a vůli dobrou i svobodnou pro spaseni naše do smrti, všeli- kou pravdu víry Duchem svatým zjevenou, a v credě apo- štolské sumou shromážděnou, od první církve skutečně ostří- hanou, mocí, divy a učením pravým i mučedlnictvem stvrzenou i ujištěnou, potom sněmem nicenským, potom od Athanasia biskupa i od mnohých učitelův proti kacířům vysvětlenou. Z kteréžto víry obecné věřili sme, věříme i s pomocí Boží do smrti věřiti míníme v způsobci i dárci spasení, že jest Bůh všemohoucí v podstatě Božství jediný, a trůj v osobách, Otec, Syn i Duch svatý, jeden Bůh na věky požehnaný. O Bohu Otci věříme, že Syna svého jediného před věky zplodil a že podle svého milosrdenství Syna dal na svět, na vykoupení a na spasení, a že podle vyvolení sám mocně v zasloužení jeho spasení činí. Věříme Bohu Otci, když úplně svědectví jeho věříme, a zvlášť při Synu jeho, o němž řekl: „Tentoť jest Syn můj milý, jeho poslouchejte,“ s nímž se blahoslavená a čistá vždy Panna sjednala řkucí: Cožkoli dí vám Syn můj, učiňte. Věříme též i přikázáním jeho, že u víře bez nich žádný rozumu užívající spasení v Kristu nedojde. Věříme v Boha Otce, stvořitele nebe i země; když, jej znajíc Bohem a Otcem všemohoucím a stvořitelem svým a jemu ve všem věříc, srdečně jeho milujeme i skutečně podle známosti a moci přikázání jeho svatá ostříháme. Z též víry obecné křesťanské věřili sme, věříme i věřiti chceme o spa- sení našeho způsobci, o Pánu Kristu, Pánu Kristu i v Pána Krista. O Pánu Kristu moudrosti věčné věříme, že jest pravý je- diný Bůh, rovný v božství s Otcem i s Duchem svatým, v moci, v moudrosti i v dobrotě a že jest věčný život a že jest věčně a před věky z Otce svého zplozen a že skrze něj vše učiněno. Kterýžto pro naplnění slibů Božských, k spasení našeho způ- sobení ráčil s nebe osobně v život blahoslavené, požehnané, Panny vždy čisté do smrti zůstávající sstoupiti a v životě je- jím Duchem svatým se vtěliti, z panny se naroditi, trpěti pod Pontským Pilátem i na kříži přibit jsa krev prolévaje, věčné spasení ve vší plnosti milosti a pravdy způsobuje umříti, v hrob vložen býti, do pekla sstoupiti, třetího dne z mrtvých vstáti, na nebesa k vzbuzení žádosti naši za sebou i pravé na-
Strana 13
13 děje k vjití v slávu po smrti věrným ukázané vstoupiti, a na pravici Otce v nejvyšším a nejdůstojnějším nebi, aby byl pří- tomen tváři Boží za nás k přímluvě, k dání vší milosti i po- moci církve své, ráčil se posaditi, aby ku poctivosti jeho vše- liké koleno klekalo a každý jazyk jej tam vyznával, dokudž nepřijde soudit živých i mrtvých a dokudž jeho nepřátelé ne- budou položeni za podnože noh jeho. Věříme Kristu, když všechny řeči jeho, zvlášť přikazující v něho věřiti a úfati a milování jeho míti, za věrné a za pravé a za slova věčného života máme. Věříme v Krista, když jeho znajíc svého Boha a spasitele a Pána, všem jeho řečem úplně věříce, milujeme a s věrnými oudy jeho u víře láskou se spo- jujem. Z též víry věřiti chceme a míníme do smrti o Duchu svatém, Duchu svatému i v Duchu svatém. O Duchu svatém, že jest pravý Bůh s Otcem i Synem je- dnobytný, rozdílný toliko osobou a pocházením od obojího: a že skrze něj a dar jeho víry obživující, obnovující, opravující, každý k účastnosti Jezukrista zasloužilé milosti a pravdy spra- vedlnosti a dokonalého spasení dochází. A že jím církev svatá v Kristu a v jeho víře, proti níž brány pekelné neodolají, za- kládá se, kterouž v Duchu obmývá, v oudech víry pravé spra- vedlivy činí, osvěcuje, řídí, zpravuje, shromažďuje, moc dává i užitek působí. A že jím písma svatá vdechnuta jsou, jím se rozumějí, jím oudové v církvi se spojují, od něho darové k pravdě církve svaté pochodí, i jiné mnohé věci působí se, jediným a týmž Duchem svatým, na věky požehnaným, k ži- votu slávy. Věříme i Duchu svatému, když písmům svatým neb také i poslům Božím věříme. Věříme i v Ducha svatého, když o němi jemu věříc úplně, milujeme, ostříhajíc se v prav- dách jím zjevených, se všemi věrnými pravdy církve svaté, k slávě věčné. Vyznání víry o církvi svaté. O církvi svaté věříme i vyznáváme, že církev svatá obe- cná jest sbor všech Božích vyvolených, kteříž byli od počátku světa, jsou a budou do skonání. Jejížto údové rozprostříni jsou po všem světě, jichžto jmena a počet sám Bůh zná a ví. Než pak, kdežkoli jest shromáž- dění lidí u víře Pána Krista, místem některým nebo časem obsažené, ti nejsou nikdež sami církev svatá obecná, ale slouti mohou particularis ecclesiae t. j. částka církve svaté obecné, jako byly v Římě, v Effezu, v Korintu a jinde, jimžto apošto- lové píšíc nazývali je církví. A v takovém shromáždění byli a jsou zlí mezi dobrými a věrnými lidmi. A zvláště pokrytci,
13 děje k vjití v slávu po smrti věrným ukázané vstoupiti, a na pravici Otce v nejvyšším a nejdůstojnějším nebi, aby byl pří- tomen tváři Boží za nás k přímluvě, k dání vší milosti i po- moci církve své, ráčil se posaditi, aby ku poctivosti jeho vše- liké koleno klekalo a každý jazyk jej tam vyznával, dokudž nepřijde soudit živých i mrtvých a dokudž jeho nepřátelé ne- budou položeni za podnože noh jeho. Věříme Kristu, když všechny řeči jeho, zvlášť přikazující v něho věřiti a úfati a milování jeho míti, za věrné a za pravé a za slova věčného života máme. Věříme v Krista, když jeho znajíc svého Boha a spasitele a Pána, všem jeho řečem úplně věříce, milujeme a s věrnými oudy jeho u víře láskou se spo- jujem. Z též víry věřiti chceme a míníme do smrti o Duchu svatém, Duchu svatému i v Duchu svatém. O Duchu svatém, že jest pravý Bůh s Otcem i Synem je- dnobytný, rozdílný toliko osobou a pocházením od obojího: a že skrze něj a dar jeho víry obživující, obnovující, opravující, každý k účastnosti Jezukrista zasloužilé milosti a pravdy spra- vedlnosti a dokonalého spasení dochází. A že jím církev svatá v Kristu a v jeho víře, proti níž brány pekelné neodolají, za- kládá se, kterouž v Duchu obmývá, v oudech víry pravé spra- vedlivy činí, osvěcuje, řídí, zpravuje, shromažďuje, moc dává i užitek působí. A že jím písma svatá vdechnuta jsou, jím se rozumějí, jím oudové v církvi se spojují, od něho darové k pravdě církve svaté pochodí, i jiné mnohé věci působí se, jediným a týmž Duchem svatým, na věky požehnaným, k ži- votu slávy. Věříme i Duchu svatému, když písmům svatým neb také i poslům Božím věříme. Věříme i v Ducha svatého, když o němi jemu věříc úplně, milujeme, ostříhajíc se v prav- dách jím zjevených, se všemi věrnými pravdy církve svaté, k slávě věčné. Vyznání víry o církvi svaté. O církvi svaté věříme i vyznáváme, že církev svatá obe- cná jest sbor všech Božích vyvolených, kteříž byli od počátku světa, jsou a budou do skonání. Jejížto údové rozprostříni jsou po všem světě, jichžto jmena a počet sám Bůh zná a ví. Než pak, kdežkoli jest shromáž- dění lidí u víře Pána Krista, místem některým nebo časem obsažené, ti nejsou nikdež sami církev svatá obecná, ale slouti mohou particularis ecclesiae t. j. částka církve svaté obecné, jako byly v Římě, v Effezu, v Korintu a jinde, jimžto apošto- lové píšíc nazývali je církví. A v takovém shromáždění byli a jsou zlí mezi dobrými a věrnými lidmi. A zvláště pokrytci,
Strana 14
14 jichžto církev prázdna není, dokudž rytěřující jest; neb jest připodobněna poli pšeničnému, v němž se nalézá i koukol, a vrši puštěné v moře, kdežto mezi dobré ryby přiměšují se i zlé. Než však vždy podle řádu, kterýž Pán Ježíš způsobil v jednotě církve svaté, aby hříšníku zjevnému nedali místa mezi sebou. Neb jim na to dána jest moc ouřadná i klíčové, aby hodným odvírali a nehodným zavírali, činíce v tom Pánu svému i lidem věrně, by se pak některým i zoškliviti měli i trpěti od nich. A o takovém řádu držíme, že jest církve svaté, neb jest od Krista ustanoven a apoštoly utvrzen. Zhřeší-li bratr tvůj proti tobě atd. Ješto kdož by se ho koli doptal a v některém by jej shromáždění poznal a vstoupiti do něho nechtěl, v nebezpečenství se vstavuje při spasení svém; neb pohrdá potřebnou věcí k spasení zřízenou skrze samého Krista. Neb on dí: Kdo vámi pohrdá, mnou pohrdá; a opět: Cožkoli svížete na zemi, budeť svázáno i na nebi. Než kdožby ho poznati nemohl aneb se ho nedoptal, a ve jmenu toho řádu, že by se někde i zlých kněží přidržel, maje za to, že i jich kázal Pán Bůh poslouchati, a tak by je přijal ve jmeno pro- rokův nebo poslů Božích, že by od nich i svátostí přijímal, kterýmžkoli obyčejem, jakžby oni kázali a jestli jináč ten člověk dobrý, v základních věcech k spasení postavený, jenž jsou víra, láska, naděje, kterouž má z milosrdenství Božího, a z zasloužení Pána Krista a z svých dobrých skutkův, kteréž činí, pokudž ví a zná a zlého se varuje, cožkoli za zlé má, hotovost maje v srdci svém k činění i toho dobrého, kteréhož nezná, držíme v takovém, že spasen bude, kdežkoli jest na okršku země. Neb takový jest v církvi svaté obecné maje oučastnost se všechněmi údy Pána Krista, poněvadž se též hlavy přidrží jako i oni, založen jsa na tom základu, kterýž stojí pevný, maje toto znamení: Odstup od nepravosti každý, kdož vzývá jmeno Páně Z listu králi Milosti o církvi svaté. Z též plnosti víry věříme církev svatou obecnou, strany podstaty víry živé, spravedliva i spasena v milosti, v zaslou- čení Pána Krista činící, býti počet všech vyvolených od po- čátku světa až do skonání, kteréž Bůh otec v Kristu Duchem svým vyvoluje spravedlivy činí, povolává i zvelebuje k životu věčnému a kdož v té oučastnosti nebude, nebude spasen. Věříme církev svatou strany služebnosti, sbor všech sluh věrných, s lidem poddaným a poslušným, od počátku až do skonání všech časů vůli Boží sloužících, kteréž sám Bůh
14 jichžto církev prázdna není, dokudž rytěřující jest; neb jest připodobněna poli pšeničnému, v němž se nalézá i koukol, a vrši puštěné v moře, kdežto mezi dobré ryby přiměšují se i zlé. Než však vždy podle řádu, kterýž Pán Ježíš způsobil v jednotě církve svaté, aby hříšníku zjevnému nedali místa mezi sebou. Neb jim na to dána jest moc ouřadná i klíčové, aby hodným odvírali a nehodným zavírali, činíce v tom Pánu svému i lidem věrně, by se pak některým i zoškliviti měli i trpěti od nich. A o takovém řádu držíme, že jest církve svaté, neb jest od Krista ustanoven a apoštoly utvrzen. Zhřeší-li bratr tvůj proti tobě atd. Ješto kdož by se ho koli doptal a v některém by jej shromáždění poznal a vstoupiti do něho nechtěl, v nebezpečenství se vstavuje při spasení svém; neb pohrdá potřebnou věcí k spasení zřízenou skrze samého Krista. Neb on dí: Kdo vámi pohrdá, mnou pohrdá; a opět: Cožkoli svížete na zemi, budeť svázáno i na nebi. Než kdožby ho poznati nemohl aneb se ho nedoptal, a ve jmenu toho řádu, že by se někde i zlých kněží přidržel, maje za to, že i jich kázal Pán Bůh poslouchati, a tak by je přijal ve jmeno pro- rokův nebo poslů Božích, že by od nich i svátostí přijímal, kterýmžkoli obyčejem, jakžby oni kázali a jestli jináč ten člověk dobrý, v základních věcech k spasení postavený, jenž jsou víra, láska, naděje, kterouž má z milosrdenství Božího, a z zasloužení Pána Krista a z svých dobrých skutkův, kteréž činí, pokudž ví a zná a zlého se varuje, cožkoli za zlé má, hotovost maje v srdci svém k činění i toho dobrého, kteréhož nezná, držíme v takovém, že spasen bude, kdežkoli jest na okršku země. Neb takový jest v církvi svaté obecné maje oučastnost se všechněmi údy Pána Krista, poněvadž se též hlavy přidrží jako i oni, založen jsa na tom základu, kterýž stojí pevný, maje toto znamení: Odstup od nepravosti každý, kdož vzývá jmeno Páně Z listu králi Milosti o církvi svaté. Z též plnosti víry věříme církev svatou obecnou, strany podstaty víry živé, spravedliva i spasena v milosti, v zaslou- čení Pána Krista činící, býti počet všech vyvolených od po- čátku světa až do skonání, kteréž Bůh otec v Kristu Duchem svým vyvoluje spravedlivy činí, povolává i zvelebuje k životu věčnému a kdož v té oučastnosti nebude, nebude spasen. Věříme církev svatou strany služebnosti, sbor všech sluh věrných, s lidem poddaným a poslušným, od počátku až do skonání všech časů vůli Boží sloužících, kteréž sám Bůh
Strana 15
15 Duchem svým naplňuje, posílá s slovem svým v pravdě jmena svého k užitku spasitelnému lidu věrnému, jichžto počet i jmena sám ten, jenž je posílá, zná. V první stránce žádný zatracenec není: v této druhé stránce mnozí smíšeni s těmi, jenž jsou z zlostníka, kteréž nepřítel dábel posílá k zahynuti světu a k zkušení zvolených. A časův našich strany této církve již proroctví jsou naplněna, co o ní prorokováno od Pána Krista i od apoštolův, co mělo na ni přijíti, a v čí moc vjíti a opanována býti. Slibové také že bude obnovená. A my tak věříc podle písem v církvi svaté, nedržíc, abychom my sami byli obecnou církví svatou, ani by u nás toliko spasení bylo, ani bychom my sami měli spaseni býti, žádáme i s pil ností pracujeme v oučastnosti strany obojí pravdy její býti, ješto pro nic jiného než pro to naše spaseni to činíme i ouz- kosti mnohé, mohouc toho jako i jiní, bychom se Pána Boha nebáli, ujíti, v svobodě, ve cti živi býti, v potupě i v ohyzdě u všech jsouc snášíme: znajíce, že ta cesta Pánem Kristem do nebe v pravdě jeho začatá, po níž první církev chudá a opovržená a potupená od světa, chotě svého následujíc šla. O obcování svatých z sněmu leta Páně 1488. Věříme obcování svatých podle toho jakož dotčeno o církvi svaté. Neb ti, jenž jsou vešli v jednotu církve svaté, oučastni jsou nejprv hlavy Pána Krista a potom všeho těla, v němž jsou také oudové spojeni skrze milost Ducha svatého s oudy jinými a to by lépe a rozumněji mohlo česky jmeno- váno býti svatých spolčení, neb všichni svatí a dobří lidé spolek mají ve všem dobrém, což se koli kde děje ve vší církvi svaté po všem světě. A to obcování odtud jmena svého dosáhlo, že všichni dobří lidé, kdež jsou koli, mají vůbec všecko dobré, jako v některé vsi nebo městě mají spolu les nebo dráhy, ješto tomu říkají obec, aby všichni, kdož bydlejí v tom městě a sedí v právích, požívali toho řádně, což vši- chni spolu mají a k tomu jiní práva nemají, kteříž s nimi jich ustanovení nezachovávají, aneb nezachovávají s nimi všech věcí jako oni. Tak nápodobně tuto jest, kdož jsou spolu v jednotě cír- kve svaté, držíce se věrou a milováním Krista Ježíše a práv od něho vydaných ostříhajíce, i jsou účastni nejprv zasloužení jeho, neb se prvotně k němu všichni utíkají, vzácní učiněni jsouce Bohu Otci v milém Synu jeho. A potom, cožkoli Bůh dává kterým darů svých, jeden každý oud církve svaté jest toho účasten skrze poslušenství. A prvotně pro tu podstatu,
15 Duchem svým naplňuje, posílá s slovem svým v pravdě jmena svého k užitku spasitelnému lidu věrnému, jichžto počet i jmena sám ten, jenž je posílá, zná. V první stránce žádný zatracenec není: v této druhé stránce mnozí smíšeni s těmi, jenž jsou z zlostníka, kteréž nepřítel dábel posílá k zahynuti světu a k zkušení zvolených. A časův našich strany této církve již proroctví jsou naplněna, co o ní prorokováno od Pána Krista i od apoštolův, co mělo na ni přijíti, a v čí moc vjíti a opanována býti. Slibové také že bude obnovená. A my tak věříc podle písem v církvi svaté, nedržíc, abychom my sami byli obecnou církví svatou, ani by u nás toliko spasení bylo, ani bychom my sami měli spaseni býti, žádáme i s pil ností pracujeme v oučastnosti strany obojí pravdy její býti, ješto pro nic jiného než pro to naše spaseni to činíme i ouz- kosti mnohé, mohouc toho jako i jiní, bychom se Pána Boha nebáli, ujíti, v svobodě, ve cti živi býti, v potupě i v ohyzdě u všech jsouc snášíme: znajíce, že ta cesta Pánem Kristem do nebe v pravdě jeho začatá, po níž první církev chudá a opovržená a potupená od světa, chotě svého následujíc šla. O obcování svatých z sněmu leta Páně 1488. Věříme obcování svatých podle toho jakož dotčeno o církvi svaté. Neb ti, jenž jsou vešli v jednotu církve svaté, oučastni jsou nejprv hlavy Pána Krista a potom všeho těla, v němž jsou také oudové spojeni skrze milost Ducha svatého s oudy jinými a to by lépe a rozumněji mohlo česky jmeno- váno býti svatých spolčení, neb všichni svatí a dobří lidé spolek mají ve všem dobrém, což se koli kde děje ve vší církvi svaté po všem světě. A to obcování odtud jmena svého dosáhlo, že všichni dobří lidé, kdež jsou koli, mají vůbec všecko dobré, jako v některé vsi nebo městě mají spolu les nebo dráhy, ješto tomu říkají obec, aby všichni, kdož bydlejí v tom městě a sedí v právích, požívali toho řádně, což vši- chni spolu mají a k tomu jiní práva nemají, kteříž s nimi jich ustanovení nezachovávají, aneb nezachovávají s nimi všech věcí jako oni. Tak nápodobně tuto jest, kdož jsou spolu v jednotě cír- kve svaté, držíce se věrou a milováním Krista Ježíše a práv od něho vydaných ostříhajíce, i jsou účastni nejprv zasloužení jeho, neb se prvotně k němu všichni utíkají, vzácní učiněni jsouce Bohu Otci v milém Synu jeho. A potom, cožkoli Bůh dává kterým darů svých, jeden každý oud církve svaté jest toho účasten skrze poslušenství. A prvotně pro tu podstatu,
Strana 16
16 že jsou všichni účastni Pána Krista a pokudž v té účastnosti trvají a zůstávají, dotud jedenkaždý úd užitečný jest, k tomu skutku a dílu, kteréž mu jest svěřeno: jako i podle těla mlu- více, živý oud přidrže se hlavy živé a těla živého, pokudž s jinými oudy požívá přirozené horkosti a kořenné vlhkosti od srdce pocházejicí, kteráž drží podstatu živnosti ve všem těle, potud ten oud užitečný jest ku povinnosti své, sobě od přirozenosti půjčené, jako oko k vidění, ucho k slyšení, noha k chození a tak v jiných oudech. Tak nápodobně tuto mnozí oudové činí tělo jedno ducho- vní, jakož píše svatý Pavel (Román 12). Že mnozí jedno tělo jsme v Kristu a jeden druhého oudové majíce obdarování roz- ličná. Protož potud jest každý užitečný, a můž dělati dílo sobě poručené, pokudž se drží hlavy Pána Krista a účasten jest podstaty jeho, jenž jest pomazání od něho, jakož svrchu dotčeno o tom. Protož ten zle věří obcování svatých, kdož jest v hříchu smrtelném, poněvadž není v spolku s jinými svatými skrze účastnost Ducha svatého; ale jest odloučen od nich i od Pána Boha, poněvadž se oddal v službu hřícha. Spíše ten každý, buď kněz nebo obecný člověk, spolek má a účastnost se všemi hříšníky a tak po hříchu i s ďábly; neb ďábel od počátku hřeší. Kterakby tedy potřebí bylo, aby se člověk rychle dobyl z hříchu a z účastnosti zlého vyšel skrze přestání od zlého, a aby všel v oučastnost a v společnost sva- tých skrze pokání pravé. Protož dávno přijímání svátosti těla a krve Pána Krista latině tím slovem slove communio, jako i toto obcování, a po- dnes tomu tak říkají všichni latiníci na znamení toho, že sami ti přistoupiti mají k té svátosti, kteříž skrze víru a poslušen- ství zůstávají v Kristu a v církvi, jakož o tom dí: Krev Kri- sta Ježíše očišťuje nás od každého hříchu. A opět: Věrou očišťuje srdce jich. A svatý Petr: Čistíce duše vaše v poslu- šenství pravdy. Z listu královského o témž. Věříme obcování svatých, t. že údové církve svaté, majíc obecné věci církve svaté podstatné i služebné, všechněm z mi- losti Boží darmo způsobené i požívají jich obecně a sami se vydávají podle obdarování Božího k užitku obecnému. A z toho známo, že sami volení obcují víře živé a skrze ní mi- losti a spravedlnosti v zásluze Krista k věčnému životu. A mají-li služebnosti, v pravdě obcují jim hodně k spasení; pakli jsou v zavedení, nebudou jim k zatracení. Než zlí mrtvé víry,
16 že jsou všichni účastni Pána Krista a pokudž v té účastnosti trvají a zůstávají, dotud jedenkaždý úd užitečný jest, k tomu skutku a dílu, kteréž mu jest svěřeno: jako i podle těla mlu- více, živý oud přidrže se hlavy živé a těla živého, pokudž s jinými oudy požívá přirozené horkosti a kořenné vlhkosti od srdce pocházejicí, kteráž drží podstatu živnosti ve všem těle, potud ten oud užitečný jest ku povinnosti své, sobě od přirozenosti půjčené, jako oko k vidění, ucho k slyšení, noha k chození a tak v jiných oudech. Tak nápodobně tuto mnozí oudové činí tělo jedno ducho- vní, jakož píše svatý Pavel (Román 12). Že mnozí jedno tělo jsme v Kristu a jeden druhého oudové majíce obdarování roz- ličná. Protož potud jest každý užitečný, a můž dělati dílo sobě poručené, pokudž se drží hlavy Pána Krista a účasten jest podstaty jeho, jenž jest pomazání od něho, jakož svrchu dotčeno o tom. Protož ten zle věří obcování svatých, kdož jest v hříchu smrtelném, poněvadž není v spolku s jinými svatými skrze účastnost Ducha svatého; ale jest odloučen od nich i od Pána Boha, poněvadž se oddal v službu hřícha. Spíše ten každý, buď kněz nebo obecný člověk, spolek má a účastnost se všemi hříšníky a tak po hříchu i s ďábly; neb ďábel od počátku hřeší. Kterakby tedy potřebí bylo, aby se člověk rychle dobyl z hříchu a z účastnosti zlého vyšel skrze přestání od zlého, a aby všel v oučastnost a v společnost sva- tých skrze pokání pravé. Protož dávno přijímání svátosti těla a krve Pána Krista latině tím slovem slove communio, jako i toto obcování, a po- dnes tomu tak říkají všichni latiníci na znamení toho, že sami ti přistoupiti mají k té svátosti, kteříž skrze víru a poslušen- ství zůstávají v Kristu a v církvi, jakož o tom dí: Krev Kri- sta Ježíše očišťuje nás od každého hříchu. A opět: Věrou očišťuje srdce jich. A svatý Petr: Čistíce duše vaše v poslu- šenství pravdy. Z listu královského o témž. Věříme obcování svatých, t. že údové církve svaté, majíc obecné věci církve svaté podstatné i služebné, všechněm z mi- losti Boží darmo způsobené i požívají jich obecně a sami se vydávají podle obdarování Božího k užitku obecnému. A z toho známo, že sami volení obcují víře živé a skrze ní mi- losti a spravedlnosti v zásluze Krista k věčnému životu. A mají-li služebnosti, v pravdě obcují jim hodně k spasení; pakli jsou v zavedení, nebudou jim k zatracení. Než zlí mrtvé víry,
Strana 17
17 ač obcují služebným věcem, úřadům neb svátostem, obyčejům, by i v pravdě byli, když neobcují víře živé, nehodně obcují a pokrytci jsou. Pakli bludům obcují, mají příčinu svodu a oklamání. O moci církve souzeno leta Páně 1499. Dvoje se moc nalézá podstatná a služebná. Podstatná podstatně samému Bohu vlastně příleží, jako stvořiti, byt dáti, v bytu držeti, zachovávati, vykupovati, opra- vovati, obnoviti, ospravedlniti, milost dáti, hříchy odpustiti, ži- vot věčný dáti. Ta moc samému Bohu vlastně přisluší, a o té moci di Daniel: Moc jeho moc věčná, kteráž nebude odjatá, a moc tvá v končiny vší země, a moc jeho od pokolení až do pokolení; a Izaiaš: Zdaliž ukrácená a maličká učiněna ruka má, abych spasiti nemohl; a David: Neb Boží moc jest, a tobě Pane milosrdenství, a mnohá jiná písma v témž. Služebná moc jest dvoje. Jedna dána lidem k řízení a zachování lidí v časném dobrém, a ta slove moc světská zří- zená, o níž apoštol píše k Římanům řka: Není moci než od Boha, které moci od Boha zřízené jsou. A ta moc má míti zá- klad svůj, spravedlnosť přirozenou lidskou a podle ní má zpra- vovati. A kdež se to činí, slove zřízení Boží a moc Boží: pakli na odpor, slove moc šelmy. A té moci podle spravedl- nosti řídící přikazující nemá žádný odpírati ale poslouchati, a podle nepravosti nemá moci kaziti, leč vyšší mocí, ale samým neposloucháním skutečným ve zlém nižší dlužen odpírati. A o té moci bude jinde na svém místě. Druhá moc služebná jest darem daná k službě víry a zří- zeného spasení v ní, a k zřízení i k zachování lidí v duchovní pravdě a ta moc slove církev pro potřebu a pomoc k spasení. A ta se moc v písmě dvojí nalézá. Jedna v zákoně starém daná, a druhá v novém. První v tom záleží, že dána byla po- kolení Levitskému podle zřízení, práva zákona oznamovati, podle nich zpravovati, říditi, souditi, vypovídati, obětovati, vy- obcovati i ustavovati v naději budoucí pravdy. Druhá moc nového zákona, sloužiti pravdě víry a v ní zřízenému spasení, slouhy k tomu říditi, oznamovati, zpravo- vati, v ní potvrzovati, neb od ní odlučovati, ustavovati i za- chovávati v společnosti k spasení. A té moci základ jest Kri- stus, v své pravdě víry zřízeného spasení čtení svatého i v svě- dectví jeho, v smyslu zdravém i v úmyslu i skutku přímém. A potud jest moc Kristova, pokud se ta pravda nalézá a k pravdě se jí slouží: a když skrze ni se pravdě odpor činí, již neslove moc Kristova ale moc Antikristova. Neb úmysl byl Kristův,
17 ač obcují služebným věcem, úřadům neb svátostem, obyčejům, by i v pravdě byli, když neobcují víře živé, nehodně obcují a pokrytci jsou. Pakli bludům obcují, mají příčinu svodu a oklamání. O moci církve souzeno leta Páně 1499. Dvoje se moc nalézá podstatná a služebná. Podstatná podstatně samému Bohu vlastně příleží, jako stvořiti, byt dáti, v bytu držeti, zachovávati, vykupovati, opra- vovati, obnoviti, ospravedlniti, milost dáti, hříchy odpustiti, ži- vot věčný dáti. Ta moc samému Bohu vlastně přisluší, a o té moci di Daniel: Moc jeho moc věčná, kteráž nebude odjatá, a moc tvá v končiny vší země, a moc jeho od pokolení až do pokolení; a Izaiaš: Zdaliž ukrácená a maličká učiněna ruka má, abych spasiti nemohl; a David: Neb Boží moc jest, a tobě Pane milosrdenství, a mnohá jiná písma v témž. Služebná moc jest dvoje. Jedna dána lidem k řízení a zachování lidí v časném dobrém, a ta slove moc světská zří- zená, o níž apoštol píše k Římanům řka: Není moci než od Boha, které moci od Boha zřízené jsou. A ta moc má míti zá- klad svůj, spravedlnosť přirozenou lidskou a podle ní má zpra- vovati. A kdež se to činí, slove zřízení Boží a moc Boží: pakli na odpor, slove moc šelmy. A té moci podle spravedl- nosti řídící přikazující nemá žádný odpírati ale poslouchati, a podle nepravosti nemá moci kaziti, leč vyšší mocí, ale samým neposloucháním skutečným ve zlém nižší dlužen odpírati. A o té moci bude jinde na svém místě. Druhá moc služebná jest darem daná k službě víry a zří- zeného spasení v ní, a k zřízení i k zachování lidí v duchovní pravdě a ta moc slove církev pro potřebu a pomoc k spasení. A ta se moc v písmě dvojí nalézá. Jedna v zákoně starém daná, a druhá v novém. První v tom záleží, že dána byla po- kolení Levitskému podle zřízení, práva zákona oznamovati, podle nich zpravovati, říditi, souditi, vypovídati, obětovati, vy- obcovati i ustavovati v naději budoucí pravdy. Druhá moc nového zákona, sloužiti pravdě víry a v ní zřízenému spasení, slouhy k tomu říditi, oznamovati, zpravo- vati, v ní potvrzovati, neb od ní odlučovati, ustavovati i za- chovávati v společnosti k spasení. A té moci základ jest Kri- stus, v své pravdě víry zřízeného spasení čtení svatého i v svě- dectví jeho, v smyslu zdravém i v úmyslu i skutku přímém. A potud jest moc Kristova, pokud se ta pravda nalézá a k pravdě se jí slouží: a když skrze ni se pravdě odpor činí, již neslove moc Kristova ale moc Antikristova. Neb úmysl byl Kristův,
Strana 18
18 moc dáti k oznámení pravdy víry zřízeného spasení a k shro- máždění k ní věřících a ke všelikému dílu pravdy té i k za- chování v ní. A kdož maje moc, avšak s Kristem neshromaž- ďuje, ale rozptyluje: a kdož té moci utíkáním, opouštěním, nenásledováním odpírá, když jest zvlášť v původu, proti pravdě činí: neb apoštol dí, že nic nemůžem proti pravdě a že nám není dána moc k zkáze ale k vzdělání. A tak ta moc dána jest od Krista církvi pro pravdu, a dokudž pravda církvi jest přítomná, moc Kristova přítomná jest: a pakli pravdy není, ač moc býti může, však již Kristova přestává býti, ale toho jest moc, číž se věc pod tou mocí jedná. Pravda pak moci jest Kristus u víře zřízeného spasení základ pravý, a na tom služebníci s poddaným lidem v společném řádném shromáždění mají založeni býti. Pravda sluh jest úmysl upřímý, smysl víry a zřízeného spasení zdravý, život ctnostný, v přítomné práci služebné, dílo jednoho každého podle práce svěřené. Pravda poddaných, po- slušenství víry, v přijímání naučení, napomínání, výstrah i tre- stání i v opravení. Pravda pak smyslu i vší práce církve jest známost u víře zřízeného spasení v Kristu připraveného a úča- stenství jeho dání i požívání, a v tom zachovávání až do smrti. Moc církve prvotně jako hlavě Kristu od Boha Otce dána jest; neb sám di: Dána mi všeliká moc na nebi i na zemi; item věda, že mu všecky věci dal Otec v ruce jako pro- středníku; nebo Kristus jest osoba dvojího přirození, Božského a lidského. Protož ačkoli strany božství rovnou vždycky měl a má moc s Otcem i Duchem svatým; však i po přijetí přiro- zení lidského celé osobě Kristově dvojího přirození táž moc se připisuje: pro spojení toho dvojího přirození v jednu osobu, Syna Božího, i pro ponížení jeho a úřad prostřednický. A o té moci Kristus dí: Amen pravím vám, nemůž Syn nic činiti jediné což by viděl Otce činícího; cožkoli on činí, totéž i Syn činí. A jakož Otec křísí, obživuje, tak i Syn kteréž chce, ob- živuje. Protož ho svatý Pavel nazval, že jest moc Boží a mou- drost Boží a že neloupežem domněl se rovný býti Bohu t. v moci. A pro tu příčinu poctou touž jako Otec, má ctěn býti, jakož dí, aby všickni ctili Syna jako ctí Otce, a opět: Syn člověka má moc na zemi hříchy odpouštěti. Item: Otec můj až posavád dělá i já dělám. Otec miluje syna a ukazuje mu vše, co činiti má. A jakož Otec má život v sobě, tak dal ži- vot míti Synu v samém sobě, a moc dal jemu i soud činiti atd. Opět: Ponížil se samého, způsob služebníka přijal, učiněn poslušen Otce až k smrti a smrti kříže. Protož ho povýšil Bůh a dal mu jmeno, jenž jest nad každé jmeno. A v zje- vení: Hoden jest beránek, jenž zabit jest, přijíti moc a panství,
18 moc dáti k oznámení pravdy víry zřízeného spasení a k shro- máždění k ní věřících a ke všelikému dílu pravdy té i k za- chování v ní. A kdož maje moc, avšak s Kristem neshromaž- ďuje, ale rozptyluje: a kdož té moci utíkáním, opouštěním, nenásledováním odpírá, když jest zvlášť v původu, proti pravdě činí: neb apoštol dí, že nic nemůžem proti pravdě a že nám není dána moc k zkáze ale k vzdělání. A tak ta moc dána jest od Krista církvi pro pravdu, a dokudž pravda církvi jest přítomná, moc Kristova přítomná jest: a pakli pravdy není, ač moc býti může, však již Kristova přestává býti, ale toho jest moc, číž se věc pod tou mocí jedná. Pravda pak moci jest Kristus u víře zřízeného spasení základ pravý, a na tom služebníci s poddaným lidem v společném řádném shromáždění mají založeni býti. Pravda sluh jest úmysl upřímý, smysl víry a zřízeného spasení zdravý, život ctnostný, v přítomné práci služebné, dílo jednoho každého podle práce svěřené. Pravda poddaných, po- slušenství víry, v přijímání naučení, napomínání, výstrah i tre- stání i v opravení. Pravda pak smyslu i vší práce církve jest známost u víře zřízeného spasení v Kristu připraveného a úča- stenství jeho dání i požívání, a v tom zachovávání až do smrti. Moc církve prvotně jako hlavě Kristu od Boha Otce dána jest; neb sám di: Dána mi všeliká moc na nebi i na zemi; item věda, že mu všecky věci dal Otec v ruce jako pro- středníku; nebo Kristus jest osoba dvojího přirození, Božského a lidského. Protož ačkoli strany božství rovnou vždycky měl a má moc s Otcem i Duchem svatým; však i po přijetí přiro- zení lidského celé osobě Kristově dvojího přirození táž moc se připisuje: pro spojení toho dvojího přirození v jednu osobu, Syna Božího, i pro ponížení jeho a úřad prostřednický. A o té moci Kristus dí: Amen pravím vám, nemůž Syn nic činiti jediné což by viděl Otce činícího; cožkoli on činí, totéž i Syn činí. A jakož Otec křísí, obživuje, tak i Syn kteréž chce, ob- živuje. Protož ho svatý Pavel nazval, že jest moc Boží a mou- drost Boží a že neloupežem domněl se rovný býti Bohu t. v moci. A pro tu příčinu poctou touž jako Otec, má ctěn býti, jakož dí, aby všickni ctili Syna jako ctí Otce, a opět: Syn člověka má moc na zemi hříchy odpouštěti. Item: Otec můj až posavád dělá i já dělám. Otec miluje syna a ukazuje mu vše, co činiti má. A jakož Otec má život v sobě, tak dal ži- vot míti Synu v samém sobě, a moc dal jemu i soud činiti atd. Opět: Ponížil se samého, způsob služebníka přijal, učiněn poslušen Otce až k smrti a smrti kříže. Protož ho povýšil Bůh a dal mu jmeno, jenž jest nad každé jmeno. A v zje- vení: Hoden jest beránek, jenž zabit jest, přijíti moc a panství,
Strana 19
19 moudrost a čest, slávu i požehnání. A Izaiáš: Položí-li za hřích duši svou, uzří símě dlouhověké a vůle Páně v rukou jeho zpravována bude. A že Pán Kristus dům církve vykoupil, oči- stil, ospravedlnil, protož jej Bůh Otec v moci postavil, hlavou a pánem nad církví i nad všemi lidmi, jakož dí sv. Pavel: A jej dal hlavu nade vší církví, jenž jest tělo jeho a plnost jeho, jenž všecky věci ve všech t. oudech naplňuje, jakož dí sv. Jan: Viděli sme jeho plného milosti a pravdy a z plnosti jeho vzali sme všichni milost za milost. A svatý Petr: Jistě znej veškeren dům Izraelský, že i Pánem i Kristem učinil Bůh toho Ježíše, kteréhož ste vy ukřižovali. A že pán Ježíš netoliko jest hlavou milosti života i věčné slávy dostatečným zasloužením svým církvi své, jakož dí: Já sem vinný kořen pravý. A svatý Petr přivodí řeč prorockou: Aj já položím na Sionu kámen uhelný atd. A svatý Pavel: Základu jiného ne- můž žádný položiti, atd. Ale jest také hlavou všech sluh a služebností církve, k službě té milosti a pravdy. Neb tu moc v poselství svém od Otce přijal, jakož prorok dí: Duch Páně nade mnou, proto že pomazal mne, k zvěstování chudým evan- gelium poslal mne, abych léčil skroušené srdcem a abych ká- zal leto Páně milostivé a den pomsty Boha našeho. A Pán sám o svém poselství dí: Vyšel jsem od Otce svého a přišel jsem na svět. A opět: Já jsem od sebe nepřišel sám, ale jest pravý, jenž mne poslal; nebo od něho jsem a on mne poslal. A Bůh Otec potvrdil toho, když řekl: „Tentoť jest syn můj milý atd. Protož řekl, že mé učení není mé, ale toho, jenž mne poslal, abych dokonal dílo jeho. Dílo jeho jest, aby stvo- řený člověk k spravedlnosti a k slávě po svém pádu vykou- pením a spasením zase k tomu přišel. Protož milost i spra- vedlnost zvěstoval, království Boží, synovství, potěšení, nasy- cení, vidění tváři Boží, zvěstoval, že on jest ten zaslíbený k spasení zřízený Kristus. Učil pak, aby spravedlnost dlužnou poznali a svou nehodnost a pokání činili, v něho věřili a skrze něho k naději přicházeli, a ve zlé se nevracovali, a ty učil, kteréž mu Otec dal i v jedno shromažďoval, milování i sliby Otce zvěstoval hříchův odpuštění i ospravedlnění i příbytek věčný. A ty zde zachovával, dokudž zde byl. A z těch, jenž mu dáni a v něho uvěřili, služebníky na místě poselství jeho zřídil, jakož dí: Já jsem vás dvanácte vyvolil. A opět: Já sem vás poslal, abyste šli a užitek přinesli. A opět: Poďte po mně a učiním vás rybáře lidí. A k Petrovi dí: Od tohoto času lidi loviti budeš. A že v též moci a pravdě služebné po- sýlal slouhy své dí k Otci: Jakož si mne poslal na svět i já poslal sem je na svět. A Pán k nim dí: Jakož poslal mne Otec i já vás posílám. 2*
19 moudrost a čest, slávu i požehnání. A Izaiáš: Položí-li za hřích duši svou, uzří símě dlouhověké a vůle Páně v rukou jeho zpravována bude. A že Pán Kristus dům církve vykoupil, oči- stil, ospravedlnil, protož jej Bůh Otec v moci postavil, hlavou a pánem nad církví i nad všemi lidmi, jakož dí sv. Pavel: A jej dal hlavu nade vší církví, jenž jest tělo jeho a plnost jeho, jenž všecky věci ve všech t. oudech naplňuje, jakož dí sv. Jan: Viděli sme jeho plného milosti a pravdy a z plnosti jeho vzali sme všichni milost za milost. A svatý Petr: Jistě znej veškeren dům Izraelský, že i Pánem i Kristem učinil Bůh toho Ježíše, kteréhož ste vy ukřižovali. A že pán Ježíš netoliko jest hlavou milosti života i věčné slávy dostatečným zasloužením svým církvi své, jakož dí: Já sem vinný kořen pravý. A svatý Petr přivodí řeč prorockou: Aj já položím na Sionu kámen uhelný atd. A svatý Pavel: Základu jiného ne- můž žádný položiti, atd. Ale jest také hlavou všech sluh a služebností církve, k službě té milosti a pravdy. Neb tu moc v poselství svém od Otce přijal, jakož prorok dí: Duch Páně nade mnou, proto že pomazal mne, k zvěstování chudým evan- gelium poslal mne, abych léčil skroušené srdcem a abych ká- zal leto Páně milostivé a den pomsty Boha našeho. A Pán sám o svém poselství dí: Vyšel jsem od Otce svého a přišel jsem na svět. A opět: Já jsem od sebe nepřišel sám, ale jest pravý, jenž mne poslal; nebo od něho jsem a on mne poslal. A Bůh Otec potvrdil toho, když řekl: „Tentoť jest syn můj milý atd. Protož řekl, že mé učení není mé, ale toho, jenž mne poslal, abych dokonal dílo jeho. Dílo jeho jest, aby stvo- řený člověk k spravedlnosti a k slávě po svém pádu vykou- pením a spasením zase k tomu přišel. Protož milost i spra- vedlnost zvěstoval, království Boží, synovství, potěšení, nasy- cení, vidění tváři Boží, zvěstoval, že on jest ten zaslíbený k spasení zřízený Kristus. Učil pak, aby spravedlnost dlužnou poznali a svou nehodnost a pokání činili, v něho věřili a skrze něho k naději přicházeli, a ve zlé se nevracovali, a ty učil, kteréž mu Otec dal i v jedno shromažďoval, milování i sliby Otce zvěstoval hříchův odpuštění i ospravedlnění i příbytek věčný. A ty zde zachovával, dokudž zde byl. A z těch, jenž mu dáni a v něho uvěřili, služebníky na místě poselství jeho zřídil, jakož dí: Já jsem vás dvanácte vyvolil. A opět: Já sem vás poslal, abyste šli a užitek přinesli. A opět: Poďte po mně a učiním vás rybáře lidí. A k Petrovi dí: Od tohoto času lidi loviti budeš. A že v též moci a pravdě služebné po- sýlal slouhy své dí k Otci: Jakož si mne poslal na svět i já poslal sem je na svět. A Pán k nim dí: Jakož poslal mne Otec i já vás posílám. 2*
Strana 20
20 S čím je poslal dí: Zjevil sem jmeno tvé lidem, kteréž si mi dal: tvoji jsou byli a ty jsi mi je dal a řeč tvou zacho- vali jsou a poznali, že vše, což jsi mi dal, od tebe jest. Nebo slova, kteráž si mi dal, t. k zvěstování i k učení i k potvrzení, dal sem jim, a oni poznali atd. Protož posvěť jich v pravdě, řeč tvá pravda jest a já za ně posvěcuji se, aby i oni posvě- ceni byli v pravdě. Všecka pak moc daná od Krista sluhám k služebnostem církve zavřína jest v tomto slovu Pána Krista: jako člověk, jenž do daleké vlasti odšel, pozůstavil dům svůj a dal sluhám svým moc nad každým dílem a vrátnému přikázal, aby bděl. Člověk tento jest Pán Ježíš, jenž i pravý Bůh z Boha pošel, a na svět přišel ku přijetí člověčenství, aby skrze ně dům Boží opravil, jakož dí apoštol: Kristus jako Syn v domu svém, jenž ten dům prý my jsme. Ten dům z moci dábla vyprostil, očistil, vzácný k příbytku milosti Boží způsobil. A ten dům jest počet věřících v pravdě víry, zákona milosti zřízeného spasení a počet zvolených synův, jakož dí: Slouha nezůstává v domu na věky, ale syn zůstává. A tak dům jeho jest církev jeho strany podstaty víry, i strany služby zříze- ného spasení jím vzdělaná, jakož dí: A na té skále vzdělám církev mou. A tak základ domu jest skála Kristus a víra v něho, jejíž suma jest víra obecná křesťanská, proti kterémuž základu a vzdělání Božímu brány pekelné neodolají. Neb vzdělání Božímu strany podstaty dešťové, větrové ani povod- ňové pro skálu nepřekazí. Z tohoto domu opraveného, vší pilností potřeb opatřeného, bral se Pán Kristus podle svatého člověčenství do daleké vlasti t. v nebe, aby sobě přijal krá- lovství nad anděly, lidmi i nade všemi stvořenými věcmi, jsa proto a zůstávaje přítomný mocí, milostí a pravdou, podstatnou i služebnou, slova i svatostí i všelikou dostatečností, osvědčuje duchem svým, zpravuje, řídě i spasena čině zřízenč až do skonání spomáhaje a díla svého v srdcích lidských i v poslu- hování sluh svých potvrzuje. A však pozůstavil církev svou k službě ku péči i k stráži i k opatrování služebníkům svým služebně, aby skrze ně zvolené vzdělával a sobě moc mocnou a podstatnou, jako Pán pozůstavil, jehož moci i díla vnitřního skrze Ducha svatého mají slouhy šetřiti a tomu sloužiti; neb je skrze Boha svatého na to ustavil. Dí svatý Pavel: Pilní sebe buďte i všeho stáda, nad nímž vás Duch svatý postavil bi- skupy t. nad jinými pilné strážné, abyste zpravovali církev Boží, kteréž dobyl krví svou. A opět: Toto píši tobě synu Tymothee naději maje, že přijdu tudíž: pakli pomeškám, aby věděl, kterak máš v domu Páně obcovati, jenž jest církev Boha živého, sloup a utvrzení pravdy. A že ten dům Otci
20 S čím je poslal dí: Zjevil sem jmeno tvé lidem, kteréž si mi dal: tvoji jsou byli a ty jsi mi je dal a řeč tvou zacho- vali jsou a poznali, že vše, což jsi mi dal, od tebe jest. Nebo slova, kteráž si mi dal, t. k zvěstování i k učení i k potvrzení, dal sem jim, a oni poznali atd. Protož posvěť jich v pravdě, řeč tvá pravda jest a já za ně posvěcuji se, aby i oni posvě- ceni byli v pravdě. Všecka pak moc daná od Krista sluhám k služebnostem církve zavřína jest v tomto slovu Pána Krista: jako člověk, jenž do daleké vlasti odšel, pozůstavil dům svůj a dal sluhám svým moc nad každým dílem a vrátnému přikázal, aby bděl. Člověk tento jest Pán Ježíš, jenž i pravý Bůh z Boha pošel, a na svět přišel ku přijetí člověčenství, aby skrze ně dům Boží opravil, jakož dí apoštol: Kristus jako Syn v domu svém, jenž ten dům prý my jsme. Ten dům z moci dábla vyprostil, očistil, vzácný k příbytku milosti Boží způsobil. A ten dům jest počet věřících v pravdě víry, zákona milosti zřízeného spasení a počet zvolených synův, jakož dí: Slouha nezůstává v domu na věky, ale syn zůstává. A tak dům jeho jest církev jeho strany podstaty víry, i strany služby zříze- ného spasení jím vzdělaná, jakož dí: A na té skále vzdělám církev mou. A tak základ domu jest skála Kristus a víra v něho, jejíž suma jest víra obecná křesťanská, proti kterémuž základu a vzdělání Božímu brány pekelné neodolají. Neb vzdělání Božímu strany podstaty dešťové, větrové ani povod- ňové pro skálu nepřekazí. Z tohoto domu opraveného, vší pilností potřeb opatřeného, bral se Pán Kristus podle svatého člověčenství do daleké vlasti t. v nebe, aby sobě přijal krá- lovství nad anděly, lidmi i nade všemi stvořenými věcmi, jsa proto a zůstávaje přítomný mocí, milostí a pravdou, podstatnou i služebnou, slova i svatostí i všelikou dostatečností, osvědčuje duchem svým, zpravuje, řídě i spasena čině zřízenč až do skonání spomáhaje a díla svého v srdcích lidských i v poslu- hování sluh svých potvrzuje. A však pozůstavil církev svou k službě ku péči i k stráži i k opatrování služebníkům svým služebně, aby skrze ně zvolené vzdělával a sobě moc mocnou a podstatnou, jako Pán pozůstavil, jehož moci i díla vnitřního skrze Ducha svatého mají slouhy šetřiti a tomu sloužiti; neb je skrze Boha svatého na to ustavil. Dí svatý Pavel: Pilní sebe buďte i všeho stáda, nad nímž vás Duch svatý postavil bi- skupy t. nad jinými pilné strážné, abyste zpravovali církev Boží, kteréž dobyl krví svou. A opět: Toto píši tobě synu Tymothee naději maje, že přijdu tudíž: pakli pomeškám, aby věděl, kterak máš v domu Páně obcovati, jenž jest církev Boha živého, sloup a utvrzení pravdy. A že ten dům Otci
Strana 21
21 v moc a v péči podstatně poručil dí: již nejsem na světě a tito na světě jsou a já k tobě jdu. Otče svatý zachovej je ve jmenu tvém, kteréž si mi dal, aby byli jedno, jako i my jedno jsme. Já když sem byl s nimi, zachovával sem je ve jmenu tvém. A tak Kristus Pán církev svou rytěřující posůstaviv na zemi, dal sluhám svým moc každého díla, netoliko přítomným ale i všechněm budoucím zřízeně do skonání světa, totiž slou- žiti k pravdě víry zřízeného spasení i k tomu slouhy a po- mocníky říditi: čemuž však Kristus Pán duchem svým a dí- lem podstatným, požehnáním i ochrannou pravicí a všelikou zprávou k spasení potřebnou zaslíbil přítomen býti. O řádu Jednoty v moci ustavené. Řád jest zřízení předložených vyšších, prostředních i niž- ších k dílu služebnosti lidu poddanému, navracujících jedni druhým povinnosti své zřízeně. A o tom řádu v jednom sněmu takto se pokládá: K uvedení a k trvání jednomyslnosti přislu- hoval i přisluhuje řád podle zřízení a práv vydaných od Pána Krista a utvrzených od apoštolův skutkem i řečí. Neb lid, v kterém se koli úmysle shromažďuje, má-li v tom trvanlivě státi, což sou předsevzali, musí mezi sebou řád nebo zřízení míti, aby mnozí některými posvázáni byli, ješto by jich dostatečnější byli v moci i v moudrosti. A ti opět jinými až do jednoho, kdož první místo drží. Neb tím jedním má všeliká věc nová neb neobyčejná, nežli by začata byla, při- vedena býti k jednomyslnosti, ješto z toho mocná i stálá uči- něna bývá. A tak jedni při druhých zachováni bývají řádem, když žádní z nich nemohou nic obzvlášť znamenitého počíti; leč jedním řádem, k němuž se přivazují, budou přivedeni k jedno- myslnosti a tak z sebe moc berou, aby bylo stálé, což se řídí. A jakož Jednota obecná i obzvláštní jest, tak i řád církve. Řádu církve obecné jest hlava sám Kristus, jakož apoštol často dotýče. Obzvláštní pak neb částky té církve obecné, hlava jest jednota ouzké rady, a v ouzké radě ratione ordinis jeden v řádu postavený ke všelikému dílu obecnému, potřebnému zvolený, kterýž však sám nic velikého a zvláštního bez ouzké rady nemůže, ale spolu s nimi pracujíc vedle sobě od rady celé vyměřených povinností dělá. K tomu pak řádu, kteréhož všeliké shromáždění potřebuje, církev svatá nebo lidé boha- bojící toho ostříhati mají, aby všichni spolu i každý zvláště o své potřeby menší nebo větší, první a největší zření měli k Bohu, po Bohu ku písmům svatým a po písmu k lidem boha-
21 v moc a v péči podstatně poručil dí: již nejsem na světě a tito na světě jsou a já k tobě jdu. Otče svatý zachovej je ve jmenu tvém, kteréž si mi dal, aby byli jedno, jako i my jedno jsme. Já když sem byl s nimi, zachovával sem je ve jmenu tvém. A tak Kristus Pán církev svou rytěřující posůstaviv na zemi, dal sluhám svým moc každého díla, netoliko přítomným ale i všechněm budoucím zřízeně do skonání světa, totiž slou- žiti k pravdě víry zřízeného spasení i k tomu slouhy a po- mocníky říditi: čemuž však Kristus Pán duchem svým a dí- lem podstatným, požehnáním i ochrannou pravicí a všelikou zprávou k spasení potřebnou zaslíbil přítomen býti. O řádu Jednoty v moci ustavené. Řád jest zřízení předložených vyšších, prostředních i niž- ších k dílu služebnosti lidu poddanému, navracujících jedni druhým povinnosti své zřízeně. A o tom řádu v jednom sněmu takto se pokládá: K uvedení a k trvání jednomyslnosti přislu- hoval i přisluhuje řád podle zřízení a práv vydaných od Pána Krista a utvrzených od apoštolův skutkem i řečí. Neb lid, v kterém se koli úmysle shromažďuje, má-li v tom trvanlivě státi, což sou předsevzali, musí mezi sebou řád nebo zřízení míti, aby mnozí některými posvázáni byli, ješto by jich dostatečnější byli v moci i v moudrosti. A ti opět jinými až do jednoho, kdož první místo drží. Neb tím jedním má všeliká věc nová neb neobyčejná, nežli by začata byla, při- vedena býti k jednomyslnosti, ješto z toho mocná i stálá uči- něna bývá. A tak jedni při druhých zachováni bývají řádem, když žádní z nich nemohou nic obzvlášť znamenitého počíti; leč jedním řádem, k němuž se přivazují, budou přivedeni k jedno- myslnosti a tak z sebe moc berou, aby bylo stálé, což se řídí. A jakož Jednota obecná i obzvláštní jest, tak i řád církve. Řádu církve obecné jest hlava sám Kristus, jakož apoštol často dotýče. Obzvláštní pak neb částky té církve obecné, hlava jest jednota ouzké rady, a v ouzké radě ratione ordinis jeden v řádu postavený ke všelikému dílu obecnému, potřebnému zvolený, kterýž však sám nic velikého a zvláštního bez ouzké rady nemůže, ale spolu s nimi pracujíc vedle sobě od rady celé vyměřených povinností dělá. K tomu pak řádu, kteréhož všeliké shromáždění potřebuje, církev svatá nebo lidé boha- bojící toho ostříhati mají, aby všichni spolu i každý zvláště o své potřeby menší nebo větší, první a největší zření měli k Bohu, po Bohu ku písmům svatým a po písmu k lidem boha-
Strana 22
22 bojícím a zvlášť k zprávcům svým podle řádu napřed dotče- ného. A kdož by toho řádu neostříhal, v nebezpečenství by se svého spasení ustavoval, ovšem pak kdožby jím pohrdal, blízek by byl, aby pohrdal podstatnými věcmi k spasení a v kacířství nebo bludy by upadl. K Bohu pak první a nej- větší zření proto býti má, že jeho vůle jest pravidlem jediným a dokonalým všelikému povolání, církevnímu i politickému představeným: i všelikého dobrého řádu gruntem a základem. Protož zřetel o všecko a předně k Bohu býti má, jakož i Kristus o svém poselství: Nepřišel sem činiti vůli svou, ale vůli toho, kterýž mne poslal. A prorok dí: Oči mé vždycky ku Pánu, a on vytrhne z osidla nohy mé. A opět: Kdož bydlí v pomoci nejvyššího, v obraně Boha nebeského přebý- vati bude. A svatý Jakub: Všeliké dání nejlepší, a každý dar dokonalý s hůry jest sstupující od Otce světlosti. A svatý Bernard dí: Oklamáš se synu, oklamáš, jestli že se domníváš v světských mistra umění Božího dojíti, kteréhož sami učedl- níci Kristovi nabývají, kteréžto ne litera ale duch, ne čítání ale pomazání Boží učí. Ku písmu svatému proto zření míti, jakož apoštol dí: Všeliké písmo, Bohem vdechnuté, užitečné jest k naučení, k napravení, k trestání, k navedení k spravedlnosti. A opět, abychom skrze trpělivost a potěšení písem naději měli. K lidem pak bohabojícím po písmích svatých zření míti mají věrní církve oudové pro Boží vůli a jeho zřízení, kterýmž služebníky a učitele církve k tomu ustanovil, aby z úst kněze doptával se lid na vůli Boží a rtové kněze aby ostříhali Božího umění a tak světlo světa jsouce, aby lidi osvěcovali i zpravovali jak při smyslu víry písma svatého tak i při jejich svědomí. A tak všeho toho trého podle svrchu položeného řádu požívati nej- bezpečnější jest. Nebo řád jest pro uvedení jednoty, jedno- myslnosti, svornosti a pokoje, aby slouhy v mocech ouřadných mohly povinnosti své činiti v službě zřízeného spasení, a lid obecný služby v pomoci požívati. Kterýžto řád, právě zřízený a dobře stojící, pokojem nazývá svatý Pavel, řka: Pokoj v Kristu veseliž se v srdcích vašich, jakož povoláni jste v jedno tělo. A opět: Pokoj Kristův, jenž převyšuje všeliký smysl, ostříhej srdcí i rozumností vašich v Kristu Ježíši. Neb pokoj jest utišení řádu neb ostříhání řádu. Tak t. když vyšší po- vinnost svou činí nižším v péči, v službě i v zprávě, a nižší poddáni jsou a poslouchají aneb když se proti moci vyšší ne- zřízeně neprotiví a nad rovné se nepozdvihují a nad nižšími péči v službě zachovávají. Item z concilium leta Páně tisícího pětistého desátého jednomyslně na tom sme se všichni svolili, abychom v pod-
22 bojícím a zvlášť k zprávcům svým podle řádu napřed dotče- ného. A kdož by toho řádu neostříhal, v nebezpečenství by se svého spasení ustavoval, ovšem pak kdožby jím pohrdal, blízek by byl, aby pohrdal podstatnými věcmi k spasení a v kacířství nebo bludy by upadl. K Bohu pak první a nej- větší zření proto býti má, že jeho vůle jest pravidlem jediným a dokonalým všelikému povolání, církevnímu i politickému představeným: i všelikého dobrého řádu gruntem a základem. Protož zřetel o všecko a předně k Bohu býti má, jakož i Kristus o svém poselství: Nepřišel sem činiti vůli svou, ale vůli toho, kterýž mne poslal. A prorok dí: Oči mé vždycky ku Pánu, a on vytrhne z osidla nohy mé. A opět: Kdož bydlí v pomoci nejvyššího, v obraně Boha nebeského přebý- vati bude. A svatý Jakub: Všeliké dání nejlepší, a každý dar dokonalý s hůry jest sstupující od Otce světlosti. A svatý Bernard dí: Oklamáš se synu, oklamáš, jestli že se domníváš v světských mistra umění Božího dojíti, kteréhož sami učedl- níci Kristovi nabývají, kteréžto ne litera ale duch, ne čítání ale pomazání Boží učí. Ku písmu svatému proto zření míti, jakož apoštol dí: Všeliké písmo, Bohem vdechnuté, užitečné jest k naučení, k napravení, k trestání, k navedení k spravedlnosti. A opět, abychom skrze trpělivost a potěšení písem naději měli. K lidem pak bohabojícím po písmích svatých zření míti mají věrní církve oudové pro Boží vůli a jeho zřízení, kterýmž služebníky a učitele církve k tomu ustanovil, aby z úst kněze doptával se lid na vůli Boží a rtové kněze aby ostříhali Božího umění a tak světlo světa jsouce, aby lidi osvěcovali i zpravovali jak při smyslu víry písma svatého tak i při jejich svědomí. A tak všeho toho trého podle svrchu položeného řádu požívati nej- bezpečnější jest. Nebo řád jest pro uvedení jednoty, jedno- myslnosti, svornosti a pokoje, aby slouhy v mocech ouřadných mohly povinnosti své činiti v službě zřízeného spasení, a lid obecný služby v pomoci požívati. Kterýžto řád, právě zřízený a dobře stojící, pokojem nazývá svatý Pavel, řka: Pokoj v Kristu veseliž se v srdcích vašich, jakož povoláni jste v jedno tělo. A opět: Pokoj Kristův, jenž převyšuje všeliký smysl, ostříhej srdcí i rozumností vašich v Kristu Ježíši. Neb pokoj jest utišení řádu neb ostříhání řádu. Tak t. když vyšší po- vinnost svou činí nižším v péči, v službě i v zprávě, a nižší poddáni jsou a poslouchají aneb když se proti moci vyšší ne- zřízeně neprotiví a nad rovné se nepozdvihují a nad nižšími péči v službě zachovávají. Item z concilium leta Páně tisícího pětistého desátého jednomyslně na tom sme se všichni svolili, abychom v pod-
Strana 23
23 statě víry, lásky i naděje, v úmluvě její skutečně se obnovíc, věrně se a prvotně v sprostném srdci k Bohu i k lidem i ve- spolek zachovávali, a všech služebností Páně v smyslu zdra- vém a v úmyslu přímém, pokudž Pán Bůh dal známost toho, v jednotě ostříhali, pomocí všech užívajíc i zřízení podle zů- stání a nálezů zapsaných. Item: Abychom v lásce a v svornosti a v pokoji stáli skrze zachovávání ducha jednoty v svazku pokoje, jenž řád jest. Při kterémžto řádu všichni jsme se svolili jednomyslně, aby- chom podle zapsání starodávních k němu stáli všichni, i každý zvláště na svém místě, navracuje vyšším poctivost, poddanost a poslušenství: rovným milost a milování, v rovnosti bratrství a nižším službu a péči i skutečnou práci. A z nedostatkův při tom řádů předešlých z přítomných abychom pokání činili a k tomu sobě i jiným vespolek sloužili, i snášejíce se v lásce jedni druhých břemena nesouce pro naplnění zákona Kristova a opravujíce svá vyvinutí pokorně a od sebe vespolek přijí- majíce učení, výstrahy i trestání: a kdožbykoli s námi v řádu Jednoty jednomyslnosti a pokoje státi nechtěl, z zpoury a sobě volnosti, a pokání z toho nečinil ani chtěl, aby pokuta naň zákona Božího přišla. A v listu napomínají každého kněze takto: Napomínáme, aby spolu s námi, v podstatných věcech i služebných, v smlouvě Boží pro naději života věčného, v pravdě životné skutečné a přikázané jsa, jednoty ducha v milosti, v milování, v lásce, v svornosti, v řádu ostříhal a stál: přijímaje k sobě naučení, napomínání, výstrahy i trestání, nedostatkův vystříhaje se bedlivě, došlých pokorně opravuje, aby v řádu v poslušenství k vyšším stál, k rovným v milosti bratrské lásky se ostříhal, k nižším pokory v službě, v ná- sledování Krista ukazoval, věrně i pilně slouže Kristu Ježíši v lidu jeho. Z sněmu starého o témž. Aby řád užitečně státi mohl, učitelé a pastýři i jiní po- mocníci čím mají napomáhati lidu k dověrnosti a ji v nich utvrzovati? Zdá se, že podle řeči svatého Pavla: nejprv příkladem dobrým, jakož dí k Titovi: Ve všech věcech vydej se na pří- klad, v dobrých skutcích, v naučení, v celosti, v vážnosti, slovo zdravé bez trestání, aby ten, jenž z protivné strany jest, styděl se, nic nemaje co zlého praviti o vás. Protož krátce předložený zachovávaje se v podstatných věcech víry a lásky, aby nad sebou bděl, a hleděl se zachovávati příkladně ve všech věcech před těmi, kteréž učí, maje na péči, aby jedno-
23 statě víry, lásky i naděje, v úmluvě její skutečně se obnovíc, věrně se a prvotně v sprostném srdci k Bohu i k lidem i ve- spolek zachovávali, a všech služebností Páně v smyslu zdra- vém a v úmyslu přímém, pokudž Pán Bůh dal známost toho, v jednotě ostříhali, pomocí všech užívajíc i zřízení podle zů- stání a nálezů zapsaných. Item: Abychom v lásce a v svornosti a v pokoji stáli skrze zachovávání ducha jednoty v svazku pokoje, jenž řád jest. Při kterémžto řádu všichni jsme se svolili jednomyslně, aby- chom podle zapsání starodávních k němu stáli všichni, i každý zvláště na svém místě, navracuje vyšším poctivost, poddanost a poslušenství: rovným milost a milování, v rovnosti bratrství a nižším službu a péči i skutečnou práci. A z nedostatkův při tom řádů předešlých z přítomných abychom pokání činili a k tomu sobě i jiným vespolek sloužili, i snášejíce se v lásce jedni druhých břemena nesouce pro naplnění zákona Kristova a opravujíce svá vyvinutí pokorně a od sebe vespolek přijí- majíce učení, výstrahy i trestání: a kdožbykoli s námi v řádu Jednoty jednomyslnosti a pokoje státi nechtěl, z zpoury a sobě volnosti, a pokání z toho nečinil ani chtěl, aby pokuta naň zákona Božího přišla. A v listu napomínají každého kněze takto: Napomínáme, aby spolu s námi, v podstatných věcech i služebných, v smlouvě Boží pro naději života věčného, v pravdě životné skutečné a přikázané jsa, jednoty ducha v milosti, v milování, v lásce, v svornosti, v řádu ostříhal a stál: přijímaje k sobě naučení, napomínání, výstrahy i trestání, nedostatkův vystříhaje se bedlivě, došlých pokorně opravuje, aby v řádu v poslušenství k vyšším stál, k rovným v milosti bratrské lásky se ostříhal, k nižším pokory v službě, v ná- sledování Krista ukazoval, věrně i pilně slouže Kristu Ježíši v lidu jeho. Z sněmu starého o témž. Aby řád užitečně státi mohl, učitelé a pastýři i jiní po- mocníci čím mají napomáhati lidu k dověrnosti a ji v nich utvrzovati? Zdá se, že podle řeči svatého Pavla: nejprv příkladem dobrým, jakož dí k Titovi: Ve všech věcech vydej se na pří- klad, v dobrých skutcích, v naučení, v celosti, v vážnosti, slovo zdravé bez trestání, aby ten, jenž z protivné strany jest, styděl se, nic nemaje co zlého praviti o vás. Protož krátce předložený zachovávaje se v podstatných věcech víry a lásky, aby nad sebou bděl, a hleděl se zachovávati příkladně ve všech věcech před těmi, kteréž učí, maje na péči, aby jedno-
Strana 24
24 myslně s jinými učení vynášel a přitom jeden druhého ochra- ňoval, varuje se toho, aby z lehkých příčin jeden druhého nepohaníval a se samého před jiné nestavěl, ale v nízkosti a v pokoře hleděl se zachovávati. A jestliže by v čem vyvinul slovem nebo skutkem a v tom sám se postíhl, aby tímto řádem zase napomáhal a posloužil k dověrnosti Jednoty, dada se vinen před tím, před kými nedostatek ukázal. Pakli by jeho vina ukazována byla od jiných, aby se před ním neb jinde nevymlouval, ale v pokoře zůstal. Pakliby i viny nebylo při učiteli, z nížby narčen byl, vždy má onoho vésti, komuž chce posloužiti, a časem svým hleděti jej přivésti k srozumění sobě, aby seznáno bylo, že v trpělivosti nese protivenství, hledaje vždy v tom jeho opra- vení. A tak podle těchto věcí zachovaje se v celosti lásky a milosti, a také když se vydá na příklad u vážnosti. Tak že skrze něčí řeč hrdou, neb nemírnou žalobu nepohne se k hněvu: ani skrze řeč žalostivou neobrátí se k nerozumné lítosti. Té- mito věcmi vidí se, že budou moci posloužiti k dověrnosti Jednoty. O mocech církve zřízených 1499. Slouhy pak vyčítá svatý Pavel řka: A on dal některé apoštoly, některé proroky, evangelisty, pastýře, učitele k dílu služebnosti církve na základu víry v příbytek Boží, dav jim moc i dary. Moc úřadův, jako apoštolství, proroctví, evange liství, pastýřství, učitelství, dal dary, jako řeč moudrosti apo štolům, evangelistům i prorokům, pastýřům pak a učitelí řeč umění, rozeznání duchův, vykládání řečí. Pro který konec dí: K dokonání svatých, v nichž Kristus dílo své započal činiti měl do skonání. A to dokonání díla aby šlo skrze ty slouhy, jimž ouřadové dáni k všelikému dílu služebnosti, aby z toho vzdělávána byla církev v jednotu víry, a poznání Syna Božího, ve vší plnosti, milosti, spravedlnosti k slávě. A to též Pán praví, že jim dal moc služebnou nade vším dí- lem, jakož apoštol dí: Učinil nás slouhy nového svědectví. A opět: Co jest Apollo a co Cephas, jedině slouhy toho, v ně- hož ste uvěřili. Nebo ani ten, jenž štěpuje, ani ten, jenž za- lévá jest něco, ale ten, jenž zrůst dává. A opět: Nekážeme sami sebe, ale Pána našeho ukřižovaného, ale sami se pravíme býti slouhy vaše, skrze Krista Jezíše. O díle služebném. Dílo pak služebné v církvi mnohé a rozličné jest podle potřeb církve svaté k shromáždění, k zprávě i k zachování pravdě víry zřízeného spasení.
24 myslně s jinými učení vynášel a přitom jeden druhého ochra- ňoval, varuje se toho, aby z lehkých příčin jeden druhého nepohaníval a se samého před jiné nestavěl, ale v nízkosti a v pokoře hleděl se zachovávati. A jestliže by v čem vyvinul slovem nebo skutkem a v tom sám se postíhl, aby tímto řádem zase napomáhal a posloužil k dověrnosti Jednoty, dada se vinen před tím, před kými nedostatek ukázal. Pakli by jeho vina ukazována byla od jiných, aby se před ním neb jinde nevymlouval, ale v pokoře zůstal. Pakliby i viny nebylo při učiteli, z nížby narčen byl, vždy má onoho vésti, komuž chce posloužiti, a časem svým hleděti jej přivésti k srozumění sobě, aby seznáno bylo, že v trpělivosti nese protivenství, hledaje vždy v tom jeho opra- vení. A tak podle těchto věcí zachovaje se v celosti lásky a milosti, a také když se vydá na příklad u vážnosti. Tak že skrze něčí řeč hrdou, neb nemírnou žalobu nepohne se k hněvu: ani skrze řeč žalostivou neobrátí se k nerozumné lítosti. Té- mito věcmi vidí se, že budou moci posloužiti k dověrnosti Jednoty. O mocech církve zřízených 1499. Slouhy pak vyčítá svatý Pavel řka: A on dal některé apoštoly, některé proroky, evangelisty, pastýře, učitele k dílu služebnosti církve na základu víry v příbytek Boží, dav jim moc i dary. Moc úřadův, jako apoštolství, proroctví, evange liství, pastýřství, učitelství, dal dary, jako řeč moudrosti apo štolům, evangelistům i prorokům, pastýřům pak a učitelí řeč umění, rozeznání duchův, vykládání řečí. Pro který konec dí: K dokonání svatých, v nichž Kristus dílo své započal činiti měl do skonání. A to dokonání díla aby šlo skrze ty slouhy, jimž ouřadové dáni k všelikému dílu služebnosti, aby z toho vzdělávána byla církev v jednotu víry, a poznání Syna Božího, ve vší plnosti, milosti, spravedlnosti k slávě. A to též Pán praví, že jim dal moc služebnou nade vším dí- lem, jakož apoštol dí: Učinil nás slouhy nového svědectví. A opět: Co jest Apollo a co Cephas, jedině slouhy toho, v ně- hož ste uvěřili. Nebo ani ten, jenž štěpuje, ani ten, jenž za- lévá jest něco, ale ten, jenž zrůst dává. A opět: Nekážeme sami sebe, ale Pána našeho ukřižovaného, ale sami se pravíme býti slouhy vaše, skrze Krista Jezíše. O díle služebném. Dílo pak služebné v církvi mnohé a rozličné jest podle potřeb církve svaté k shromáždění, k zprávě i k zachování pravdě víry zřízeného spasení.
Strana 25
25 K shromáždování pak církve v jednotu víry potřebni jsou evangelistové, t. zvěstovatelé evangelium svatého, a v něm spasení, i od něho zavedeni, aby ti, jenž uslyší, mohli žádati k dobrému zvěstovanému přijíti. K zprávě jich potřebni jsou učitelé neb proroci aby učili, skrze co mají naděje dobré dojíti, a kteříž k tomu přijíti usi- lují, potřebí jim dojíti pastýřův, aby v požívání svědomí do- brého i naděje pojištění a potvrzení přijali i zrůst. K zřízení pak těchto sluh a k svěření moci ouřadní nad církvi v částce menší nebo věčší potřebí apoštolův, t. prvot- ních neb svrchovaných sluh, skrze něž se mají všichni slu- žebníci říditi, na nichž by se mělo zavírati a odvírati. A pro- tož tomu počtu Kristus dí: Vrátnému pak přikázal, aby bděl. A ten počet má býti původ všeho řízení. A ač největší moc záleží ve vší církvi, jakož dí Kristus: Kdo by jí neuposlechl, buď tobě jako pekelník a zjevný hříšník. Kterážto církev slove zbor všech sluh od nejvyššího do nejnižšího ouřadu. Neb k soudu jejímu má státi netoliko biskup, ale i ouzká rada. Ovšem každý z sluh z obecných. A nic nemá býti držáno za pravé, leč bude ztvrzeno obecným přijetím a povolením. A ač- koli taková moc největší od Krista církvi svaté obecné neb její částce v menším neb v větším shromáždění dána: však ouzká rada pro řád církve, zvláštní a prvotní má moc po Kristu k církvi, a skrze církev sobě danou, nade všecky oudy služebné i obecné všechny, a tak moc církevní předně a vlastně jest moc Kristova. Svěřeně pak a služebně jest: celé církve, potom rady duchovní od církve zvolené, k zprávě a úsudkům Božím. Zatím jest moc každého biskupa a staršího v kraji a potom každého zprávce neb kněze a všickni tou mocí Boží směřovati mají k společnému vzdělání těla Kristova, jenž jest jeho svatá církev. Moc ouzké rady. Tyto pak věci z moci ouředné ouzké radě přislušeti mají, volení biskupa i k soudu ouzké rady sudího, zpravování jeho a nehodného ssazení, oka vyloupení horšícího tělo. Item: Volení do ouzké rady osob hodných z kněžstva. ltem: Volení na kněžství neb jahenství. ltem: Přisluší péče o potřebách celé Jednoty obecných. Item: Ustavovati, skládati, rozsouzené věci oznamovati, a večby nemohli uhoditi neb srovnati, mají na církev obecnou k rozeznání se dáti, a tu konec všemu; neb jinam není než k samé hlavě Kristu a k zákonu jeho a skrze něho k Bohu
25 K shromáždování pak církve v jednotu víry potřebni jsou evangelistové, t. zvěstovatelé evangelium svatého, a v něm spasení, i od něho zavedeni, aby ti, jenž uslyší, mohli žádati k dobrému zvěstovanému přijíti. K zprávě jich potřebni jsou učitelé neb proroci aby učili, skrze co mají naděje dobré dojíti, a kteříž k tomu přijíti usi- lují, potřebí jim dojíti pastýřův, aby v požívání svědomí do- brého i naděje pojištění a potvrzení přijali i zrůst. K zřízení pak těchto sluh a k svěření moci ouřadní nad církvi v částce menší nebo věčší potřebí apoštolův, t. prvot- ních neb svrchovaných sluh, skrze něž se mají všichni slu- žebníci říditi, na nichž by se mělo zavírati a odvírati. A pro- tož tomu počtu Kristus dí: Vrátnému pak přikázal, aby bděl. A ten počet má býti původ všeho řízení. A ač největší moc záleží ve vší církvi, jakož dí Kristus: Kdo by jí neuposlechl, buď tobě jako pekelník a zjevný hříšník. Kterážto církev slove zbor všech sluh od nejvyššího do nejnižšího ouřadu. Neb k soudu jejímu má státi netoliko biskup, ale i ouzká rada. Ovšem každý z sluh z obecných. A nic nemá býti držáno za pravé, leč bude ztvrzeno obecným přijetím a povolením. A ač- koli taková moc největší od Krista církvi svaté obecné neb její částce v menším neb v větším shromáždění dána: však ouzká rada pro řád církve, zvláštní a prvotní má moc po Kristu k církvi, a skrze církev sobě danou, nade všecky oudy služebné i obecné všechny, a tak moc církevní předně a vlastně jest moc Kristova. Svěřeně pak a služebně jest: celé církve, potom rady duchovní od církve zvolené, k zprávě a úsudkům Božím. Zatím jest moc každého biskupa a staršího v kraji a potom každého zprávce neb kněze a všickni tou mocí Boží směřovati mají k společnému vzdělání těla Kristova, jenž jest jeho svatá církev. Moc ouzké rady. Tyto pak věci z moci ouředné ouzké radě přislušeti mají, volení biskupa i k soudu ouzké rady sudího, zpravování jeho a nehodného ssazení, oka vyloupení horšícího tělo. Item: Volení do ouzké rady osob hodných z kněžstva. ltem: Volení na kněžství neb jahenství. ltem: Přisluší péče o potřebách celé Jednoty obecných. Item: Ustavovati, skládati, rozsouzené věci oznamovati, a večby nemohli uhoditi neb srovnati, mají na církev obecnou k rozeznání se dáti, a tu konec všemu; neb jinam není než k samé hlavě Kristu a k zákonu jeho a skrze něho k Bohu
Strana 26
26 Otci všemohoucímu modlitbami dověrnými, aby duchem svým ráčil zpraviti v zákoně víry obecné křesťanské písma svatého, neb hlava církve Kristus a Krista Bůh. Moc sudího v ouzké radě. K soudu pře obecné podávati. Zdání jednoho každého vy- slýchati. Srovnání neb nesrovnání hlasův znamenati, věc sou- zenou vážně úsudkem k konci zřízeně vésti a konečnou vy- pověditi i zaznamenati a s povolením tovaryšův sněm svolati starších kraje i je zpravovati, v smyslu víry, života, ouřadu i živnosti: pře starších kraje nesnadné na se vzíti, nemůželi jich k konci přivésti, na celou radu vznésti. A přede všemi věcmi známo býti má, že samé církvi Kristus moc dal a kromě církve moci žádnému nedal. A tak potud má moc každý, pokudž v církvi obcování pravd věrných sluh zůstává. A tím úmyslem všeliké shromáždění církve odíno býti má, že úmysl má moc dávati údům věrným i hodným v církvi a pro služebnosti církve v pravdě podstatné. A kdož by z církve bludem nebo hříchem neb zpurností vyjda mněl, že by měl té moci požívati, aby znáti mohl, by mu pak nebyla odjata, že jí nemá ven půjčené. Item: Kdož by zůstávaje zůstával v církvi, avšak k jinému by konci moci požívati chtěl i ten znej, že se mu nedala na to, a požívá-li, neřádně požívá. A nižádný úd ani v nejvyšším stupni nemá moci požívati, než toliko ten, kohož ouzká rada zvolí a postaví zřízeně. Moc biskupa. Volené světiti neb říditi na jahenství, na kněžství, neb do rady i biskupa potvrditi. Zprávce a pomocníky po zbořích ustavovati, kněží i pomocníky a čeládky jejich zpravovati, zbory sobě odměřené navštěvovati: chudé zprávce i pomocníky dle možnosti i v opatření vezdejším fedrovati, o almužny i chudé svého kraje pečovati. Moc osoby ouzké rady. V ouzké radě povolaný o obecné věci církve péči míti. Podanou věc k soudu souditi u sebe a na stranu spravedlivou, což nejslušněji můž, zdání pověditi biskupu, v kterémžby kraji byl.
26 Otci všemohoucímu modlitbami dověrnými, aby duchem svým ráčil zpraviti v zákoně víry obecné křesťanské písma svatého, neb hlava církve Kristus a Krista Bůh. Moc sudího v ouzké radě. K soudu pře obecné podávati. Zdání jednoho každého vy- slýchati. Srovnání neb nesrovnání hlasův znamenati, věc sou- zenou vážně úsudkem k konci zřízeně vésti a konečnou vy- pověditi i zaznamenati a s povolením tovaryšův sněm svolati starších kraje i je zpravovati, v smyslu víry, života, ouřadu i živnosti: pře starších kraje nesnadné na se vzíti, nemůželi jich k konci přivésti, na celou radu vznésti. A přede všemi věcmi známo býti má, že samé církvi Kristus moc dal a kromě církve moci žádnému nedal. A tak potud má moc každý, pokudž v církvi obcování pravd věrných sluh zůstává. A tím úmyslem všeliké shromáždění církve odíno býti má, že úmysl má moc dávati údům věrným i hodným v církvi a pro služebnosti církve v pravdě podstatné. A kdož by z církve bludem nebo hříchem neb zpurností vyjda mněl, že by měl té moci požívati, aby znáti mohl, by mu pak nebyla odjata, že jí nemá ven půjčené. Item: Kdož by zůstávaje zůstával v církvi, avšak k jinému by konci moci požívati chtěl i ten znej, že se mu nedala na to, a požívá-li, neřádně požívá. A nižádný úd ani v nejvyšším stupni nemá moci požívati, než toliko ten, kohož ouzká rada zvolí a postaví zřízeně. Moc biskupa. Volené světiti neb říditi na jahenství, na kněžství, neb do rady i biskupa potvrditi. Zprávce a pomocníky po zbořích ustavovati, kněží i pomocníky a čeládky jejich zpravovati, zbory sobě odměřené navštěvovati: chudé zprávce i pomocníky dle možnosti i v opatření vezdejším fedrovati, o almužny i chudé svého kraje pečovati. Moc osoby ouzké rady. V ouzké radě povolaný o obecné věci církve péči míti. Podanou věc k soudu souditi u sebe a na stranu spravedlivou, což nejslušněji můž, zdání pověditi biskupu, v kterémžby kraji byl.
Strana 27
27 Jsa povolán, poddánu býti, pomocníkem staršího věrným býti, v čem by ho kdy potřeboval, i v poselství a k zastání podle poručení. Moc ouřadná kněží. Kázati a učiti vůbec i osoby obzvláštně zpravovati vedle potřeby jejich svědomí a spasení. Soudy Boží místné vynášeti, modliti se za lid i k modlitbám napomínati a Krista Ježíše oběť milostivou Bohu k uslyšení připomínati a lidu od Boha k dověrnosti zvěstovati, věrně obráceným v úmluvě víry po- svěceným svědčiti, účastnost Krista a církve v požívání svě- domí i naděje. Svědomí slyšeti, znovu obráceným radu dá- vati, rozvazovati, svazovati, padlým raditi a zpovědi kajících se slyšeti, cestu ku pokání činiti, právě kající rozvazovati, nehodné svázati, v nemoci navštiviti, potěšiti, modliti se, v na- ději opatřiti, dítky rodičův věrných v smlouvě a v slibu kmo- trův v Jednotu křtem přijímati k učení i k zprávě, manželů v svazku manželském zřízeně potvrditi, rady a potřebná na- učení jim dávati a krátce slovem Božím, modlitbami i svátostmi přisluhovati. Moc ouřadu jahnův. Kázati i čísti, knězi svému přisluhovati, kalichem sloužiti, v nouzi pokřtíti, s knězem kamž třeba jíti, a pomocníkem kněžským býti, almužnami chudé opatrovati, v shromáždění při službách svatých při věcech posvátných pomáhati, i o opa tření vezdejší hospodáře a čeládky Boží pečovati skutečnou prací. Tito všickni služebníci, první, prostřední i poslední mají moc zřízeně přijímati i podle řádu k vzdělání pravdy ji poží- vati v jednomyslnosti. První jsou k řízení sluh a k zprávé všeho těla; druzí, totiž prostřední, jsou k službě vlastně potřebné, pro něž církev strany služebnosti v řádu a v pospolnosti se drží. Třetí jsou skutkův prostředních pomoci věcmi rozličnými. A však nižádný i z nejvyšších nemá moci té samé míti, tolik péči místu příle- žící vésti. Ale což prostřední mají, to též přijíti a podle mož- nosti v tom práci vésti, neb to jest konec Kristem míněný všech vyšších, lečby nemoc neb práce jiná duchovní místu příslušná nedopouštěla. A na to pamatovati sluší, ač od Krista moc jednou zřízená i daná jest všem sluhám podle přítomné pravdy k vzdělání těla Kristova, k službě, k zprávě, a k za- chování jeho, však to vše podle řádu již ukázaného,
27 Jsa povolán, poddánu býti, pomocníkem staršího věrným býti, v čem by ho kdy potřeboval, i v poselství a k zastání podle poručení. Moc ouřadná kněží. Kázati a učiti vůbec i osoby obzvláštně zpravovati vedle potřeby jejich svědomí a spasení. Soudy Boží místné vynášeti, modliti se za lid i k modlitbám napomínati a Krista Ježíše oběť milostivou Bohu k uslyšení připomínati a lidu od Boha k dověrnosti zvěstovati, věrně obráceným v úmluvě víry po- svěceným svědčiti, účastnost Krista a církve v požívání svě- domí i naděje. Svědomí slyšeti, znovu obráceným radu dá- vati, rozvazovati, svazovati, padlým raditi a zpovědi kajících se slyšeti, cestu ku pokání činiti, právě kající rozvazovati, nehodné svázati, v nemoci navštiviti, potěšiti, modliti se, v na- ději opatřiti, dítky rodičův věrných v smlouvě a v slibu kmo- trův v Jednotu křtem přijímati k učení i k zprávě, manželů v svazku manželském zřízeně potvrditi, rady a potřebná na- učení jim dávati a krátce slovem Božím, modlitbami i svátostmi přisluhovati. Moc ouřadu jahnův. Kázati i čísti, knězi svému přisluhovati, kalichem sloužiti, v nouzi pokřtíti, s knězem kamž třeba jíti, a pomocníkem kněžským býti, almužnami chudé opatrovati, v shromáždění při službách svatých při věcech posvátných pomáhati, i o opa tření vezdejší hospodáře a čeládky Boží pečovati skutečnou prací. Tito všickni služebníci, první, prostřední i poslední mají moc zřízeně přijímati i podle řádu k vzdělání pravdy ji poží- vati v jednomyslnosti. První jsou k řízení sluh a k zprávé všeho těla; druzí, totiž prostřední, jsou k službě vlastně potřebné, pro něž církev strany služebnosti v řádu a v pospolnosti se drží. Třetí jsou skutkův prostředních pomoci věcmi rozličnými. A však nižádný i z nejvyšších nemá moci té samé míti, tolik péči místu příle- žící vésti. Ale což prostřední mají, to též přijíti a podle mož- nosti v tom práci vésti, neb to jest konec Kristem míněný všech vyšších, lečby nemoc neb práce jiná duchovní místu příslušná nedopouštěla. A na to pamatovati sluší, ač od Krista moc jednou zřízená i daná jest všem sluhám podle přítomné pravdy k vzdělání těla Kristova, k službě, k zprávě, a k za- chování jeho, však to vše podle řádu již ukázaného,
Strana 28
28 O moci ouřadné v trestání podle řádu církve svaté. Moc zřízené kázně Pánem Kristem dána jest církvi předně nad služebníky těmito slovy: Horšíli tě oko, ruka, noha, vy- lup, utni, vrz od sebe. Potom i nad obecným oudem, když Mat. 18. dí: Zhřešilliby bratr tvůj proti tobě, jdi potresci jej. Uposlechne-li, ziskals bratra tvého, pakli neuposlechne, po- volej dvou nebo tří, aby v ústech dvou nebo tří stálo vše- liké slovo. Pakli jich neuposlechne, pověz církvi; neuposlech- neli církev buď tobě jako pekelník a zjevný hříšník. Zhře- šilliby tedy biskup, aby od úzké rady trestán byl i napraven aneb ssazen. Zhřešilliby který v ouzké radě, neb pobloudil, má býti napravován i trestán od biskupů a jiných spolu rád ních. Pobloudilaliby ouzká rada a bylo to seznáno zjevně, mají skrze starší církve a soudce krajův napomínáni a vy- stříháni býti. A nechtěliliby opraviti a byla ta věc na zkázu spasení pravdy naprosto potřebné, má církev svolána býti všech ouřadův i mnozí z obecných rozumnější a to společně opatřiti. A nechtěliliby svého zlostně a zpurně nechati, slušt církvi oči vyloupiti a jiné způsobiti. A zůstalliby který prvot- nost starosti držící, mají mu moc ku potvrzení dáti; pakliby nezůstal, tedy volence té neb těch osob vyvoliti i těch z kněží jenž by té osoby potvrditi měli a jim moc dáti. A tím řádem aby i jiní přijímáni byli. A tak moc není na jednom ani býti má, než potud pokudž sluší, jakož svrchu dotčeno; ani jest moc od Krista osobám dána církve a svěřená, by odjata býti nemohla, tak aby osoba ta beze vší moci zůstala; aniž zase by moc tu vyššího z nižších kdo sám neb jich několiko odjíti mohlo, leč starší z hodných příčin; ano ani všechna cír- kev, do níž starší na svých místech v pravdě byliby v hod- nosti. Než kdyžby starší a vyšší nevěrně a neprávě činil, již tu moc tak sluší, té osobě odjíti, jakož svrchu dotčeno. Pakli starší a předložení v té nevěře jsouce a v nepravosti svedliby a získali sobě jiné, tehdy zůstávající služebníci v pravdě mají na znamenitější z obce vznésti a z společnosti trestati. A ne- uposlechnou-li, učiníte což Kristus kázal. Také má známo býti, že nemínil Kristus moci dávati vždy po provázku, jakož římská církev vede. Ale i ona všudy toho nemůž provésti. Jináč Pán Kristus i hned z počátku učinil-by byl dvě hlavě, Petrovi dav moc jsa na zemi a Pavlovi na nebi, a skrze něho aby všichni jiní došli. Od něho žádný z apoštolův nepřijal potvrzení až do římského biskupa. A jest tu cos tvrdého. Všecky stolice apoštolské každá své ustavo- vala, a řídila obzláštně sněmy mívajíc, časem společné. Kte- rýžto římský biskup nade všecky stolice mocí světskou násil-
28 O moci ouřadné v trestání podle řádu církve svaté. Moc zřízené kázně Pánem Kristem dána jest církvi předně nad služebníky těmito slovy: Horšíli tě oko, ruka, noha, vy- lup, utni, vrz od sebe. Potom i nad obecným oudem, když Mat. 18. dí: Zhřešilliby bratr tvůj proti tobě, jdi potresci jej. Uposlechne-li, ziskals bratra tvého, pakli neuposlechne, po- volej dvou nebo tří, aby v ústech dvou nebo tří stálo vše- liké slovo. Pakli jich neuposlechne, pověz církvi; neuposlech- neli církev buď tobě jako pekelník a zjevný hříšník. Zhře- šilliby tedy biskup, aby od úzké rady trestán byl i napraven aneb ssazen. Zhřešilliby který v ouzké radě, neb pobloudil, má býti napravován i trestán od biskupů a jiných spolu rád ních. Pobloudilaliby ouzká rada a bylo to seznáno zjevně, mají skrze starší církve a soudce krajův napomínáni a vy- stříháni býti. A nechtěliliby opraviti a byla ta věc na zkázu spasení pravdy naprosto potřebné, má církev svolána býti všech ouřadův i mnozí z obecných rozumnější a to společně opatřiti. A nechtěliliby svého zlostně a zpurně nechati, slušt církvi oči vyloupiti a jiné způsobiti. A zůstalliby který prvot- nost starosti držící, mají mu moc ku potvrzení dáti; pakliby nezůstal, tedy volence té neb těch osob vyvoliti i těch z kněží jenž by té osoby potvrditi měli a jim moc dáti. A tím řádem aby i jiní přijímáni byli. A tak moc není na jednom ani býti má, než potud pokudž sluší, jakož svrchu dotčeno; ani jest moc od Krista osobám dána církve a svěřená, by odjata býti nemohla, tak aby osoba ta beze vší moci zůstala; aniž zase by moc tu vyššího z nižších kdo sám neb jich několiko odjíti mohlo, leč starší z hodných příčin; ano ani všechna cír- kev, do níž starší na svých místech v pravdě byliby v hod- nosti. Než kdyžby starší a vyšší nevěrně a neprávě činil, již tu moc tak sluší, té osobě odjíti, jakož svrchu dotčeno. Pakli starší a předložení v té nevěře jsouce a v nepravosti svedliby a získali sobě jiné, tehdy zůstávající služebníci v pravdě mají na znamenitější z obce vznésti a z společnosti trestati. A ne- uposlechnou-li, učiníte což Kristus kázal. Také má známo býti, že nemínil Kristus moci dávati vždy po provázku, jakož římská církev vede. Ale i ona všudy toho nemůž provésti. Jináč Pán Kristus i hned z počátku učinil-by byl dvě hlavě, Petrovi dav moc jsa na zemi a Pavlovi na nebi, a skrze něho aby všichni jiní došli. Od něho žádný z apoštolův nepřijal potvrzení až do římského biskupa. A jest tu cos tvrdého. Všecky stolice apoštolské každá své ustavo- vala, a řídila obzláštně sněmy mívajíc, časem společné. Kte- rýžto římský biskup nade všecky stolice mocí světskou násil-
Strana 29
29 norodně povýšen a zveleben. A že dvě hlavě v Římě mu se netrefili, bylou opustiv nebylé se místo držeti pravi. A tak nemínil Kristus moci dáti osobám, aby jí vládli, nehodným, zlým, bludným, k zkáze pravdě služebné i podstatné; a aby za ni dávali peníze, cti služby neb zboží a pod mocí tou aby páchali svobodně zlosti a nepravosti a tudy ctili ohavnost na místě moci ouřadné postavenou. Kdož ji tak dává neb při- jímá, nedává moci Kristovy ani přijímá, neb dí apoštol: není nám moc dána k zkáze ale k vzdělání církve v pravdě Krista Ježíše. A tak kdež se toto sejde, moc ouřadná, hodnost osobná, úmysl upřímý, přítomná pravda smyslu, práce ouřadná k míněnému Kristem konci: ta moc od lidí daná i přijatá Kristova má slouti. A že moci dané Kristem žádný člověk dobrotou ani čím jiným způsobuje neb činí. Neb jednou jest učiněná a církvi daná jako i ouřadové, ale v hodnosti své ji řádně přijímá, užívá. Kteréžto moci nejjistší důvod jest přítomná pravda strany pod- staty i služby. A přítomní oudové, jimž se sloužiti má, původ v naději při též pravdě. Neb bez pravdy, byť anděl s nebe přišed kázal, sloužil, prokletý jest. A co by učinil proti pravdě mocí tou na zemi, nebude to potvrzeno v nebi. A že hned Kristus nedal moci v jiném úmysle, ani k jinému konci než k službě pravdy, ani apoštolé měli jiného úmysla a smysla. Tedy vědomí to, že kdož vstoupil v moc úřadnou jinudy a ne skrze pravdu zloděj jest a lotr, a ten takový moci k jinému nemůž požívati než k tomu, v čemž od pravdy bloudí. A po- žíváli jiný od něho moci jeho, v úmysle i v smysle musí po- žívati. Jako římská církev nemá úmysla moci půjčovati než svým poddaným a nad svými k vzdělání svému. A však i mezi nimi, dal li by komu Pán Bůh pravdu poznati, již takový ne pro moc danou ale pro pravdu mohlby užitečným býti oudům Kristovým v službě. Též i při věrných zprávcích na- hodil-li by se bludný a moc přijalby, sama moc přijatá, ač ustavuje ouředníka, však bude-li jí zle požívati, není moc Kri- stova ani církve svaté. A ač Kristus dav moc sluhám svým nad všelikým dílem, tělem svým odešel, však mocí svou i mi- lostí i pilností i pravdou skrze ducha svatého přítomen jest, jako hlava oudům zrůst, živnost i ducha dávaje ratolestem na sobě štípeným a díla svého i sluh zkušuje ve dni poku- šení, a nehodné slouhy zamítaje moci své nepůjčuje, byť ji i lidé nezřízeně půjčili. A protož pastýři pastýřů mají pilně bdíti, a pravdy Krista šetřiti, aby s ním byli a s ním shromážďovali, a což činí, aby v moci jeho jako přítomného činili a oudům jeho v té naději činiti, že on v nich přebývá. A aby znali, že Kristus Pán
29 norodně povýšen a zveleben. A že dvě hlavě v Římě mu se netrefili, bylou opustiv nebylé se místo držeti pravi. A tak nemínil Kristus moci dáti osobám, aby jí vládli, nehodným, zlým, bludným, k zkáze pravdě služebné i podstatné; a aby za ni dávali peníze, cti služby neb zboží a pod mocí tou aby páchali svobodně zlosti a nepravosti a tudy ctili ohavnost na místě moci ouřadné postavenou. Kdož ji tak dává neb při- jímá, nedává moci Kristovy ani přijímá, neb dí apoštol: není nám moc dána k zkáze ale k vzdělání církve v pravdě Krista Ježíše. A tak kdež se toto sejde, moc ouřadná, hodnost osobná, úmysl upřímý, přítomná pravda smyslu, práce ouřadná k míněnému Kristem konci: ta moc od lidí daná i přijatá Kristova má slouti. A že moci dané Kristem žádný člověk dobrotou ani čím jiným způsobuje neb činí. Neb jednou jest učiněná a církvi daná jako i ouřadové, ale v hodnosti své ji řádně přijímá, užívá. Kteréžto moci nejjistší důvod jest přítomná pravda strany pod- staty i služby. A přítomní oudové, jimž se sloužiti má, původ v naději při též pravdě. Neb bez pravdy, byť anděl s nebe přišed kázal, sloužil, prokletý jest. A co by učinil proti pravdě mocí tou na zemi, nebude to potvrzeno v nebi. A že hned Kristus nedal moci v jiném úmysle, ani k jinému konci než k službě pravdy, ani apoštolé měli jiného úmysla a smysla. Tedy vědomí to, že kdož vstoupil v moc úřadnou jinudy a ne skrze pravdu zloděj jest a lotr, a ten takový moci k jinému nemůž požívati než k tomu, v čemž od pravdy bloudí. A po- žíváli jiný od něho moci jeho, v úmysle i v smysle musí po- žívati. Jako římská církev nemá úmysla moci půjčovati než svým poddaným a nad svými k vzdělání svému. A však i mezi nimi, dal li by komu Pán Bůh pravdu poznati, již takový ne pro moc danou ale pro pravdu mohlby užitečným býti oudům Kristovým v službě. Též i při věrných zprávcích na- hodil-li by se bludný a moc přijalby, sama moc přijatá, ač ustavuje ouředníka, však bude-li jí zle požívati, není moc Kri- stova ani církve svaté. A ač Kristus dav moc sluhám svým nad všelikým dílem, tělem svým odešel, však mocí svou i mi- lostí i pilností i pravdou skrze ducha svatého přítomen jest, jako hlava oudům zrůst, živnost i ducha dávaje ratolestem na sobě štípeným a díla svého i sluh zkušuje ve dni poku- šení, a nehodné slouhy zamítaje moci své nepůjčuje, byť ji i lidé nezřízeně půjčili. A protož pastýři pastýřů mají pilně bdíti, a pravdy Krista šetřiti, aby s ním byli a s ním shromážďovali, a což činí, aby v moci jeho jako přítomného činili a oudům jeho v té naději činiti, že on v nich přebývá. A aby znali, že Kristus Pán
Strana 30
30 je v moci ouřadné, ne pány ale služebníky zřídil a že mu počet mají dáti z moci sobě svěřené a budou-li dobře zpra- vovati, že dojdou chvály a odplaty věčné. Amen. Acta snnt anno 1499. O zlosti sluh a o zřízeném trestání jich v církvi. Leta Páně tisícího čtyrstého devadesátého čtvrtého zů- stáno: O zlém knězi držíme takto. Totiž ten, jenž řádně kněž- ství přijal, pravý smysl té neb jiné služebnosti maje a úmys upřímý, a že by potom v hřích nějaký upadl a v něm po- krytě jsa posluhoval, jestliže dostatečný jest v té službě, kteráž při té neb jiné práci býti má, a užitečný jest strany služeb nosti své; ačkoli strany modliteb nedostatek bude ale strany jiné, můž se dosti státi služebnosti té, v níž on postaven jest, zvláště jestližeby ten hřích, v kterýžby upadl, nad ním nepa- noval. Pakliby se tomu hříchu neb jiným dal přemoci, můž také i skrze to solí zmařenou býti, kteréžto zmaření soli nej- více bývá skrze smysl zlý a život bezbožný. Z jiného sněmu o témž. O zlém biskupu neb knězi, když jest zlý smyslem neb úmyslem zjevný hříšník, držíme, že jest nehodný strany po- moci, kterouž má s lidem k Bohu v Kristu činiti, oroduje, přimlouvaje se, živě lid vzbuzuje, důvěrně a doufanlivě i strany Krista poselství děje. A ač nemělby jsa nehodný sloužiti, ale pokání nejprv činiti; a sloužili a lid nezná, však slouží v smyslu a v úmyslu Krista a církve, jest služba jeho v Kristu a v cír- kvi z té strany užitečná, ač strany osoby jest nehodná, kte- roužto nehodnost sám on a ne lid ponese. Ač také i lid strany té nedostatek má, že věrného a hodného přímluvce nemá ani hodného služebníka; nebo kdo o svou duši věrně nepečuje, kterak o cizí pečovati má hodně. Pakli jest zjevný zlý kněz. Neměloby jemu, vědíli o tom starší, dopuštěno býti a on nemělby pod hříchem velikým sloužiti. Pakliby mu skrze starší zastaveno bylo a on proto sloužilby a věrným by to známo bylo, nemají u jeho služby býti; neb jest Bohu i církvi ne- milá, protože Kristus neměl úmysla takových posílati ani církev, a že nemůž netoliko sobě ale ani jiným hodně slou- žiti. Pakli není vyobcován a starší snad nevědí, ač jeho hřích
30 je v moci ouřadné, ne pány ale služebníky zřídil a že mu počet mají dáti z moci sobě svěřené a budou-li dobře zpra- vovati, že dojdou chvály a odplaty věčné. Amen. Acta snnt anno 1499. O zlosti sluh a o zřízeném trestání jich v církvi. Leta Páně tisícího čtyrstého devadesátého čtvrtého zů- stáno: O zlém knězi držíme takto. Totiž ten, jenž řádně kněž- ství přijal, pravý smysl té neb jiné služebnosti maje a úmys upřímý, a že by potom v hřích nějaký upadl a v něm po- krytě jsa posluhoval, jestliže dostatečný jest v té službě, kteráž při té neb jiné práci býti má, a užitečný jest strany služeb nosti své; ačkoli strany modliteb nedostatek bude ale strany jiné, můž se dosti státi služebnosti té, v níž on postaven jest, zvláště jestližeby ten hřích, v kterýžby upadl, nad ním nepa- noval. Pakliby se tomu hříchu neb jiným dal přemoci, můž také i skrze to solí zmařenou býti, kteréžto zmaření soli nej- více bývá skrze smysl zlý a život bezbožný. Z jiného sněmu o témž. O zlém biskupu neb knězi, když jest zlý smyslem neb úmyslem zjevný hříšník, držíme, že jest nehodný strany po- moci, kterouž má s lidem k Bohu v Kristu činiti, oroduje, přimlouvaje se, živě lid vzbuzuje, důvěrně a doufanlivě i strany Krista poselství děje. A ač nemělby jsa nehodný sloužiti, ale pokání nejprv činiti; a sloužili a lid nezná, však slouží v smyslu a v úmyslu Krista a církve, jest služba jeho v Kristu a v cír- kvi z té strany užitečná, ač strany osoby jest nehodná, kte- roužto nehodnost sám on a ne lid ponese. Ač také i lid strany té nedostatek má, že věrného a hodného přímluvce nemá ani hodného služebníka; nebo kdo o svou duši věrně nepečuje, kterak o cizí pečovati má hodně. Pakli jest zjevný zlý kněz. Neměloby jemu, vědíli o tom starší, dopuštěno býti a on nemělby pod hříchem velikým sloužiti. Pakliby mu skrze starší zastaveno bylo a on proto sloužilby a věrným by to známo bylo, nemají u jeho služby býti; neb jest Bohu i církvi ne- milá, protože Kristus neměl úmysla takových posílati ani církev, a že nemůž netoliko sobě ale ani jiným hodně slou- žiti. Pakli není vyobcován a starší snad nevědí, ač jeho hřích
Strana 31
31 všem neb mnohým bylby znám a věrným není známo, by mu zastaveno bylo, mají prosbou i radou jemu zastaviti, dokudž staršími nebude rozsouzen, ne aby jej skládali s ouřadu, ale prosbou a radou ponechání žádali; neb sloužíli jsa v jistém hříchu smrtedlném, zle a nehodně slouží. Pakli mu bude zastavená služba a to známo bude a on by svévolně sloužiti chtěl, mají věrní jím pohrdati. A kdož toho neučiní, obcuje jeho hříchu. A ovšem bylli by v úmyslu i v smyslu převrácen, v tom, čímž by sloužil, kdož tu jeho služby požívá účasten jest. Neználi a jest v Kristu věrný, odpuštěno jemu bude a na tomto vyhledáváno. Pakli ví a zná a z nehodné příčiny požívá, svolující s činícím bez pokání trestání neujde. Pakli jest kněz dobrý životem ctným aneb že hříchův smrtedlných světských u lidí u všech za to zná- mých, zjevně ani tajně by nečinil a ten smyslem antikrista i úmyslem jeho by zprzněn byl, nemají věrní služebnosti od něho požívati; neb služebnosti prvotně záleží na pravdě, smysla a úmysla a potom života. Jinák každý ctnostný mělby sloužiti a tomu by se měl toliko svěřiti úřad. Pakliby byl nalezen obojí dobrotu maje, což velmi řídkého i nebezpečného jest a jest v cizí jednotě, odporné pravdě té, mají věrní tomu velmi rádi býti; neb takové Bůh pro něco dobrého posílá. A však nemají k němu přistoupiti ani od něho služebnosti poží- vati, protože v té jest jednotě nebezpečné, od níž odstoupení spravedlivé. Druhé, žeby po smrti jeho neměli pastýře. Třetí, že on nemá nad sebou pomoci řádu a tovaryšství církve. Čtvrté, že věrní mají dostatečnost doma. Pakliby mnozí byli kněži původ a řád majíce i lid a smyslem zdravým v slovu i v skutku by sloužili, žádný z po- sluchačů našich, dokudž Jednota v pravdě jest, nemá přistou- piti k tomu, ani také potupovati, když to v pravdě začato a děje se. Ale starší mají péči vésti, mohouli v přátelství neb v jednotu s nimi vjíti. To se na díle z milosti Boží stalo těchto časů leta 1609, co i jednati s velikým úsilím leta 1575 začali, již jiní s pomocí Boží dokonali. Bůh jen rač požehnati tomu, aby Jednota utvrzena rozhojněna a ne nějak škodlivě příčinou svobody dané proměněna byla. Pakli jsou dostatečnější zvlášť při nejpilnějších věcech, na čem jednota služebného shromáždění záleží — a to zprávce poznají jistě, že stálé zkušené jest — mají i dlužni jsou s li- dem se poddati a poslušenstvi podniknouti. Pakli jsou nedo- statečnější, v tom, v čemž pravdu mají, nemají haníni ani po- tupováni býti. A jestli ta pravda tak veliká, jenžby grunt církve dostatečně nesla, nemají pohrdáni býti; ale kdyžby
31 všem neb mnohým bylby znám a věrným není známo, by mu zastaveno bylo, mají prosbou i radou jemu zastaviti, dokudž staršími nebude rozsouzen, ne aby jej skládali s ouřadu, ale prosbou a radou ponechání žádali; neb sloužíli jsa v jistém hříchu smrtedlném, zle a nehodně slouží. Pakli mu bude zastavená služba a to známo bude a on by svévolně sloužiti chtěl, mají věrní jím pohrdati. A kdož toho neučiní, obcuje jeho hříchu. A ovšem bylli by v úmyslu i v smyslu převrácen, v tom, čímž by sloužil, kdož tu jeho služby požívá účasten jest. Neználi a jest v Kristu věrný, odpuštěno jemu bude a na tomto vyhledáváno. Pakli ví a zná a z nehodné příčiny požívá, svolující s činícím bez pokání trestání neujde. Pakli jest kněz dobrý životem ctným aneb že hříchův smrtedlných světských u lidí u všech za to zná- mých, zjevně ani tajně by nečinil a ten smyslem antikrista i úmyslem jeho by zprzněn byl, nemají věrní služebnosti od něho požívati; neb služebnosti prvotně záleží na pravdě, smysla a úmysla a potom života. Jinák každý ctnostný mělby sloužiti a tomu by se měl toliko svěřiti úřad. Pakliby byl nalezen obojí dobrotu maje, což velmi řídkého i nebezpečného jest a jest v cizí jednotě, odporné pravdě té, mají věrní tomu velmi rádi býti; neb takové Bůh pro něco dobrého posílá. A však nemají k němu přistoupiti ani od něho služebnosti poží- vati, protože v té jest jednotě nebezpečné, od níž odstoupení spravedlivé. Druhé, žeby po smrti jeho neměli pastýře. Třetí, že on nemá nad sebou pomoci řádu a tovaryšství církve. Čtvrté, že věrní mají dostatečnost doma. Pakliby mnozí byli kněži původ a řád majíce i lid a smyslem zdravým v slovu i v skutku by sloužili, žádný z po- sluchačů našich, dokudž Jednota v pravdě jest, nemá přistou- piti k tomu, ani také potupovati, když to v pravdě začato a děje se. Ale starší mají péči vésti, mohouli v přátelství neb v jednotu s nimi vjíti. To se na díle z milosti Boží stalo těchto časů leta 1609, co i jednati s velikým úsilím leta 1575 začali, již jiní s pomocí Boží dokonali. Bůh jen rač požehnati tomu, aby Jednota utvrzena rozhojněna a ne nějak škodlivě příčinou svobody dané proměněna byla. Pakli jsou dostatečnější zvlášť při nejpilnějších věcech, na čem jednota služebného shromáždění záleží — a to zprávce poznají jistě, že stálé zkušené jest — mají i dlužni jsou s li- dem se poddati a poslušenstvi podniknouti. Pakli jsou nedo- statečnější, v tom, v čemž pravdu mají, nemají haníni ani po- tupováni býti. A jestli ta pravda tak veliká, jenžby grunt církve dostatečně nesla, nemají pohrdáni býti; ale kdyžby
Strana 32
32 s tím byly překážky jim nevědomé ale těmto známé, pro něž by zkáza pravdy potřebné k spasení přišla, nemají k nim při- stoupati ale ku poznání milostivě sloužiti. A z toho známo, že zlí životem oudové v církvi, dokudž zlí jsou nejsou hodni v církvi svaté, aniž z církve svaté dokudž v tom jsou. Zlí pak smyslem i úmyslem při víře neb skutcích víry nejsou církví svatou strany služebné pravdy ani z církve svaté. A od těch se odloučiti a odděliti, není se od církve svaté od- loučiti a odděliti, ale od zlého Bohem zapověděného. Také žádné shromáždění, obzvláštní jakkoli veliké byloby strany počtu lidí, není obecné, totiž zavírající všechen počet věrných ani strany spasencův, aby kromě nich neměl Bůh nikdyž jinde žádného spasence. Než sama víra obecná kře- sťanská v pravdě zřízeného spasení, ta kdežkoli jest v prav- dách svých, po všem jmenu křesťanském činí církev svatou obecnou, kromě níž není spasení. A kterýžkoli lid v jednotu té víry a v její zřízené spasení vejde, ten lid do jednoty cír- kve svaté obecné vejde, k obcování svatým věcem. A ten lid svatý Petr napomíná k jednomyslnosti řka: Všichni jedno- myslní u víře litostiví bratrstva, totiž jednoty bratrstva milo- vníci. A David dí: Aj jak dobré a jak utěšené přebývati bra- třím v jednotě a svazku pokoje. O původu řádu jednoty. Řád proto býti má, aby povinnost spravedlivosti navraco- vána byla od jednoho každého i k jednomu každému, buď od vyšších, od rovných i od nižších, aby z toho pokoj mohl býti v Jednotě. Původ pak řádu jakž celé Jednoty tak obzvláštně řádu kněžského jest sám Pán Bůh, milovník dobrého a kterýž chce, aby v domu jeho svaté církve všecko slušně a podle řádu do- brého dálo se. Jest pak Bůh původem řádu v církvi dvojím způsobem: podstatně podle vůle a vyměření svého svatého, služebně, jakž Pán dal moc církvi a církev konsistoři, kteráž tu moc od cír- kve vzala skrze volení osob hodných z kněží i z obecních sluh nižších povinnosti příslušejících a ustavených zřízeně, na nichž má řízení i soud všeliké pře i ustavení záležeti. A tu k soudu každý i nejvyšší řádu kněžského má státi, a odtud není jinam kam než k sněmu obecnému, z něhož zvo- lena ouzká rada i v moci ztvrzena k dílu slušnému. A o tom se pokládá v sněmu leta Páně tisícího čtyrstého devadesátého sedmého. Přiřkli tu na sněmu, ouzké radě všichni
32 s tím byly překážky jim nevědomé ale těmto známé, pro něž by zkáza pravdy potřebné k spasení přišla, nemají k nim při- stoupati ale ku poznání milostivě sloužiti. A z toho známo, že zlí životem oudové v církvi, dokudž zlí jsou nejsou hodni v církvi svaté, aniž z církve svaté dokudž v tom jsou. Zlí pak smyslem i úmyslem při víře neb skutcích víry nejsou církví svatou strany služebné pravdy ani z církve svaté. A od těch se odloučiti a odděliti, není se od církve svaté od- loučiti a odděliti, ale od zlého Bohem zapověděného. Také žádné shromáždění, obzvláštní jakkoli veliké byloby strany počtu lidí, není obecné, totiž zavírající všechen počet věrných ani strany spasencův, aby kromě nich neměl Bůh nikdyž jinde žádného spasence. Než sama víra obecná kře- sťanská v pravdě zřízeného spasení, ta kdežkoli jest v prav- dách svých, po všem jmenu křesťanském činí církev svatou obecnou, kromě níž není spasení. A kterýžkoli lid v jednotu té víry a v její zřízené spasení vejde, ten lid do jednoty cír- kve svaté obecné vejde, k obcování svatým věcem. A ten lid svatý Petr napomíná k jednomyslnosti řka: Všichni jedno- myslní u víře litostiví bratrstva, totiž jednoty bratrstva milo- vníci. A David dí: Aj jak dobré a jak utěšené přebývati bra- třím v jednotě a svazku pokoje. O původu řádu jednoty. Řád proto býti má, aby povinnost spravedlivosti navraco- vána byla od jednoho každého i k jednomu každému, buď od vyšších, od rovných i od nižších, aby z toho pokoj mohl býti v Jednotě. Původ pak řádu jakž celé Jednoty tak obzvláštně řádu kněžského jest sám Pán Bůh, milovník dobrého a kterýž chce, aby v domu jeho svaté církve všecko slušně a podle řádu do- brého dálo se. Jest pak Bůh původem řádu v církvi dvojím způsobem: podstatně podle vůle a vyměření svého svatého, služebně, jakž Pán dal moc církvi a církev konsistoři, kteráž tu moc od cír- kve vzala skrze volení osob hodných z kněží i z obecních sluh nižších povinnosti příslušejících a ustavených zřízeně, na nichž má řízení i soud všeliké pře i ustavení záležeti. A tu k soudu každý i nejvyšší řádu kněžského má státi, a odtud není jinam kam než k sněmu obecnému, z něhož zvo- lena ouzká rada i v moci ztvrzena k dílu slušnému. A o tom se pokládá v sněmu leta Páně tisícího čtyrstého devadesátého sedmého. Přiřkli tu na sněmu, ouzké radě všichni
Strana 33
33 poddanost a poslušenství a že chtí rádi pomáhati, tak totiž, cožkoli by na koho vloženo bylo neb přidáno neb ujato, že to chce přijíti a že jim plnou moc sněm dává, tak aby mohli bez svolání sněmu a bez nich, cožby se jim zdálo, proměniti neb usouditi, ustaviti, jakž by potřebu jednoty a vzdělání je- jího u víře v lásce znamenali. To též jednomyslně všichni přiřkli, B. Martin Bydžovský od obce mluvil a Šimon Hra- nický potvrdil. O volení do ouzké rady. Ač té hromádce samé příležeti by mělo takové volení, však pro mnohé dobré má na obec sebranou býti vloženo a má se jim naučení dáti a předložiti, že to místo jest rady a soudu jednoty, v němžto se každá pře obecná prvé nežby vy- nešena byla má souditi, končiti, říditi a ustavovati neb sklá- dati. A tu má počátek všeho, cožby znovu začato mělo býti, i konec bráti, a každý i nejstarší k soudu státi. A dále podle řádu není kam než k obecnému sněmu, od něhož moc dána již řečené ouzké radě, a od sněmu obecného ku Pánu Bohu atd. Protož to vědouce znejtež nedostatek k tomu počtu, a aby byl doplněn, pohledejtež mužův bohabojících, dověrných i milovných Jednoty této, v nichžby byla spravedlnost a pravda, upřímost a soud, vážnost i náboženství a dobrá pověsť, a to ve všech krajích; neb by měl býti z každého kraje někdo v ouzké radě z kněží, z svobodných neb manželův. Potom mají kněží i s jinými rozděleni na dvé býti, aby jedni z dru- hých vybírali, kolik třeba osob. Potom mají vybrané dati k soudu ouzké radě, a když budou vyvoleni, mají jmenováni býti, povoláni i postaveni, a má se jich otázáno býti: chtí-li na se vzíti práci ouzké rady a povinnost podniknouti? Povolí-li, tedy oznámiti práci příležící tuto. Práce místa toho jestiť: péči míti o obecných potřebách Jednoty; item, k obeslání starších sjíti se a co můž nalézti potřeb oznámiti sudímu toho času v ouzké radě a slušné-li, aby to vznešeno bylo na synod; item, podanou věc k soudu věrně beze všech vychylování a kvapností souditi a zdání své povědíti a povolnost, pokoru a tichost zachovati, a dokudž která věc jest nebude k konci při- vedena a nebude od starších s povolením vynesena, aby tajnost zachována byla. Dekrety Jednoty Bratrské. 3
33 poddanost a poslušenství a že chtí rádi pomáhati, tak totiž, cožkoli by na koho vloženo bylo neb přidáno neb ujato, že to chce přijíti a že jim plnou moc sněm dává, tak aby mohli bez svolání sněmu a bez nich, cožby se jim zdálo, proměniti neb usouditi, ustaviti, jakž by potřebu jednoty a vzdělání je- jího u víře v lásce znamenali. To též jednomyslně všichni přiřkli, B. Martin Bydžovský od obce mluvil a Šimon Hra- nický potvrdil. O volení do ouzké rady. Ač té hromádce samé příležeti by mělo takové volení, však pro mnohé dobré má na obec sebranou býti vloženo a má se jim naučení dáti a předložiti, že to místo jest rady a soudu jednoty, v němžto se každá pře obecná prvé nežby vy- nešena byla má souditi, končiti, říditi a ustavovati neb sklá- dati. A tu má počátek všeho, cožby znovu začato mělo býti, i konec bráti, a každý i nejstarší k soudu státi. A dále podle řádu není kam než k obecnému sněmu, od něhož moc dána již řečené ouzké radě, a od sněmu obecného ku Pánu Bohu atd. Protož to vědouce znejtež nedostatek k tomu počtu, a aby byl doplněn, pohledejtež mužův bohabojících, dověrných i milovných Jednoty této, v nichžby byla spravedlnost a pravda, upřímost a soud, vážnost i náboženství a dobrá pověsť, a to ve všech krajích; neb by měl býti z každého kraje někdo v ouzké radě z kněží, z svobodných neb manželův. Potom mají kněží i s jinými rozděleni na dvé býti, aby jedni z dru- hých vybírali, kolik třeba osob. Potom mají vybrané dati k soudu ouzké radě, a když budou vyvoleni, mají jmenováni býti, povoláni i postaveni, a má se jich otázáno býti: chtí-li na se vzíti práci ouzké rady a povinnost podniknouti? Povolí-li, tedy oznámiti práci příležící tuto. Práce místa toho jestiť: péči míti o obecných potřebách Jednoty; item, k obeslání starších sjíti se a co můž nalézti potřeb oznámiti sudímu toho času v ouzké radě a slušné-li, aby to vznešeno bylo na synod; item, podanou věc k soudu věrně beze všech vychylování a kvapností souditi a zdání své povědíti a povolnost, pokoru a tichost zachovati, a dokudž která věc jest nebude k konci při- vedena a nebude od starších s povolením vynesena, aby tajnost zachována byla. Dekrety Jednoty Bratrské. 3
Strana 34
34 A k tomu mají tento slib učiniti řkouce: Úmysl majíce, to což na nás vzloženo bude přijíti, slibu- jem Pánu Bohu a Jednotě věrnost, upřímost místu tomu se vším příslušenstvím podle pomoci Boží a bratři zachovávati. Tak nám Bůh pomáhej do smrti. Potom se jím má moc dáti skrze ordinátora takto: Podle vašeho slibu svěřuje se vám i dává místo v ouzké radě i povinnosti, abyste mohli i dlužni byli péči, o obecné dobré, starosti vésti v soudu, i v zřizení při pilných věcech Jednoty spolu s bratřími, dokudž v jedno- myslnosti trváte, pro odplatu koruny blahoslavené. Potom mají rukou dáním od starších i ode všech rádních přijati býti v to- varyšství místa i práce i povinnosti. A za to sluší modlitbu učiniti, aby jim Bůh moudrosti přispořil své a světla svého s opatrností ducha skrze Krista Ježíše. Pakliby obec nemohla svolána býti, tedy mohou po krajích v shromáždění hlasové dáváni býti řádem nahoře psaným, a potom ouzkou radou aby dokonáno bylo, kdyžby se sešli. O pořádku ouzké rady. Ze sněmu přerovského na Moravě leta Páně tisícího čtyř- stého devadesátého čtvrtého, kdež o napravení řádu, psáno mezi jinými takto: To sudímu ouzké rady přisluší míti, první místo v soudu aby držal, k soudu aby podával. Item z sněmu 1501. Starší řádu kněžského prvotnost ordinování času toho dr- žící do druhého bude povinovat v soudu ouzké rady prvotnost v soudu držeti, a spolustarším, potaz vezma, při k soudu ouzké radě podati, svoluje ji s povolením týchž spolustarších. I bude v soudu pilně vyslýchati zdání a své zdání oznámě s povolením týchž spolustarších zavříti neb odložiti. Item, svolení sněmová má vzíti a podle svolení ouzké rady má přidati neb ujíti a na ka- ždou schůzi podle svolení přečítati. Toto svolení stalo se jest, když byly zřízeny čtyry osoby místo B. Matěje držící, jakýž řád a obyčej svatý v Jednotě posavád se ostříhá i vždycky ostří- hati má. A ač i více osob takových nežli čtyry býti může, však nikdy jeden, aby na sobě sám nezavíral a co jest spolu jiných samému sobě v prvotnosti zpupně nepřivlastňoval. O původu kněžství. Z sněmu leta Páně tisícího čtyřstého devadesátého de- vátého. K vydání počtu o původu kněžství našeho, kudy sme
34 A k tomu mají tento slib učiniti řkouce: Úmysl majíce, to což na nás vzloženo bude přijíti, slibu- jem Pánu Bohu a Jednotě věrnost, upřímost místu tomu se vším příslušenstvím podle pomoci Boží a bratři zachovávati. Tak nám Bůh pomáhej do smrti. Potom se jím má moc dáti skrze ordinátora takto: Podle vašeho slibu svěřuje se vám i dává místo v ouzké radě i povinnosti, abyste mohli i dlužni byli péči, o obecné dobré, starosti vésti v soudu, i v zřizení při pilných věcech Jednoty spolu s bratřími, dokudž v jedno- myslnosti trváte, pro odplatu koruny blahoslavené. Potom mají rukou dáním od starších i ode všech rádních přijati býti v to- varyšství místa i práce i povinnosti. A za to sluší modlitbu učiniti, aby jim Bůh moudrosti přispořil své a světla svého s opatrností ducha skrze Krista Ježíše. Pakliby obec nemohla svolána býti, tedy mohou po krajích v shromáždění hlasové dáváni býti řádem nahoře psaným, a potom ouzkou radou aby dokonáno bylo, kdyžby se sešli. O pořádku ouzké rady. Ze sněmu přerovského na Moravě leta Páně tisícího čtyř- stého devadesátého čtvrtého, kdež o napravení řádu, psáno mezi jinými takto: To sudímu ouzké rady přisluší míti, první místo v soudu aby držal, k soudu aby podával. Item z sněmu 1501. Starší řádu kněžského prvotnost ordinování času toho dr- žící do druhého bude povinovat v soudu ouzké rady prvotnost v soudu držeti, a spolustarším, potaz vezma, při k soudu ouzké radě podati, svoluje ji s povolením týchž spolustarších. I bude v soudu pilně vyslýchati zdání a své zdání oznámě s povolením týchž spolustarších zavříti neb odložiti. Item, svolení sněmová má vzíti a podle svolení ouzké rady má přidati neb ujíti a na ka- ždou schůzi podle svolení přečítati. Toto svolení stalo se jest, když byly zřízeny čtyry osoby místo B. Matěje držící, jakýž řád a obyčej svatý v Jednotě posavád se ostříhá i vždycky ostří- hati má. A ač i více osob takových nežli čtyry býti může, však nikdy jeden, aby na sobě sám nezavíral a co jest spolu jiných samému sobě v prvotnosti zpupně nepřivlastňoval. O původu kněžství. Z sněmu leta Páně tisícího čtyřstého devadesátého de- vátého. K vydání počtu o původu kněžství našeho, kudy sme
Strana 35
35 k němu přišli, skrze-li Boha toliko zjevením aneb divem nějakým, čili skrze kněží, s kterými jsme se oddělili; na tom jsme zůstali společně, aby vyznáváno bylo v po- čtu vydávání, že ač věříme, že prvotně z Boha, z hnutí a z vůle milosti Boží; však podle zřízení jeho také z zvolení obce věrných, sebraných, z kněží i z lidu obecného osob hod- ných, jakož v listech bratrských zapsáno. A skrze kněze řím- ského svěcení, na biskupství zvoleného i potvrzeného, stalo se těch, kteréž obec zvolila, s modlitbami a s posty potvrzení na kněžství i na biskupství. Neb za první církve týž a jeden ouřad byl, a nebylo rozdílu mezi knězem a biskupem; neb dvůj řád toliko byl, jeden biskupův a druhý jahnův. A že to možné jest podle zákona Božího zvlášť v nouzi, toho důvo- dové jinde psáni jsou. A tak původ knězství strany podstaty víry i pravdy její, lásky i úmysla upřímého pro spasení své i blížních jest v pravdě z Boha Otce a z Krista Ježíše i z Ducha svatého pošlý a všelijak zkušený i potvrzený. Strany pak zevnitřní služebnosti jest z zvolení kněží s obec- ným lidem a z potvrzení skrze kněze římského svěcení, na to zvoleného i potvrzeného. A z toho důvodně jest z církve svaté. Proč původ kněžství vzat z posloužení kněze římského. Aby kněžství římské očištěné od bludův smysla i úmysla i od požívání zlého v Jednotě naší nebylo potupováno a za nic váženo. A ku poznání toho má pilně při římské církvi rozeznáno býti, co v sobě dobrého má, a co s přimíšením, a co zhola zlého. Dobré na prosto v sobě, jako vyznání víry dvanácti článkův, písma svatá v samém textu znamenaná, vy- volené mnohé Boží, vůli dobrou mající i žádost i svaté ctnosti. Zhola pak věci zlé jsou: Jako hříchové smrtedlní, žádosti tělesné, marnosti světské, a skutkové zlí proti víře, lásce i naději, a bludové proti víře i proti zřízenému spasení ne- ustupné bránění. S přimíšením pak jsou: jako řád, moc, ouřadové, svátosti, výkladové písma, concilia a ustanovení, obyčejové, tvárnosti atd., při nichž křiví oumyslové se přimísili a porušili i poru- šují svrchu jmenované věci, aby odtud jmena ty věci brala jiná. A že svatý Pavel dí: kdož se očistí od těch věcí, budeť osudím vzácným Páně. A Pán Bůh dí: očisťte se, jenž nosíte osudí Páně. Protož známo buď, že od prvních věcí dobrých na prosto jsme neodstoupili, ale k pravdě jich opuštěné přistoupili a v ní jsme i úmysl máme se všemi křesťany býti v jednotě jedno. *
35 k němu přišli, skrze-li Boha toliko zjevením aneb divem nějakým, čili skrze kněží, s kterými jsme se oddělili; na tom jsme zůstali společně, aby vyznáváno bylo v po- čtu vydávání, že ač věříme, že prvotně z Boha, z hnutí a z vůle milosti Boží; však podle zřízení jeho také z zvolení obce věrných, sebraných, z kněží i z lidu obecného osob hod- ných, jakož v listech bratrských zapsáno. A skrze kněze řím- ského svěcení, na biskupství zvoleného i potvrzeného, stalo se těch, kteréž obec zvolila, s modlitbami a s posty potvrzení na kněžství i na biskupství. Neb za první církve týž a jeden ouřad byl, a nebylo rozdílu mezi knězem a biskupem; neb dvůj řád toliko byl, jeden biskupův a druhý jahnův. A že to možné jest podle zákona Božího zvlášť v nouzi, toho důvo- dové jinde psáni jsou. A tak původ knězství strany podstaty víry i pravdy její, lásky i úmysla upřímého pro spasení své i blížních jest v pravdě z Boha Otce a z Krista Ježíše i z Ducha svatého pošlý a všelijak zkušený i potvrzený. Strany pak zevnitřní služebnosti jest z zvolení kněží s obec- ným lidem a z potvrzení skrze kněze římského svěcení, na to zvoleného i potvrzeného. A z toho důvodně jest z církve svaté. Proč původ kněžství vzat z posloužení kněze římského. Aby kněžství římské očištěné od bludův smysla i úmysla i od požívání zlého v Jednotě naší nebylo potupováno a za nic váženo. A ku poznání toho má pilně při římské církvi rozeznáno býti, co v sobě dobrého má, a co s přimíšením, a co zhola zlého. Dobré na prosto v sobě, jako vyznání víry dvanácti článkův, písma svatá v samém textu znamenaná, vy- volené mnohé Boží, vůli dobrou mající i žádost i svaté ctnosti. Zhola pak věci zlé jsou: Jako hříchové smrtedlní, žádosti tělesné, marnosti světské, a skutkové zlí proti víře, lásce i naději, a bludové proti víře i proti zřízenému spasení ne- ustupné bránění. S přimíšením pak jsou: jako řád, moc, ouřadové, svátosti, výkladové písma, concilia a ustanovení, obyčejové, tvárnosti atd., při nichž křiví oumyslové se přimísili a porušili i poru- šují svrchu jmenované věci, aby odtud jmena ty věci brala jiná. A že svatý Pavel dí: kdož se očistí od těch věcí, budeť osudím vzácným Páně. A Pán Bůh dí: očisťte se, jenž nosíte osudí Páně. Protož známo buď, že od prvních věcí dobrých na prosto jsme neodstoupili, ale k pravdě jich opuštěné přistoupili a v ní jsme i úmysl máme se všemi křesťany býti v jednotě jedno. *
Strana 36
36 Ale od druhých, totiž na prosto zlých jsme odstoupili z rozkázání Pána Boha našeho a z potřeby spasení svého. Než prostřední věci služebné, ač jsou porušeny jako někdy osudí v Babiloně aneb jako chrám i služebnosti jeho: ty věci i s sluhami mohly jsou přijíti k očištění a přijíti k prvnímu požívání. A zbořené věci místa Bohem vyvoleného mohly vzdělání přijíti a lid zajatý s kněžími mohl zase navrácen býti. Tak i kněžství řád, moc služebnosti i některá ustanovení, očistíc od bludův i úmyslův cizých zpohanilých, mohou býti k vzdělání díla Božího. Protož původ služebný kněžství v Jednotě bratrské, ač z kněžství římského svěcení vzat, však skrze kněžství oči- štěné od smyslův zlých i od úmyslův převrácených, pokudž nejdál možné bylo. Původ tedy řádu kněžského v Jednotě jest svolení sněmu neb ouzké rady a z potvr- zení kněze neb kněží téhož řádu a starosti. A ten původ za- čat nejprv na knězi Michalovi, faráři někdy Žamberském, po- tom na bratra Matěje přenesen a trval při něm až do smrti. A za času ještě života bratra Matěje leta Božího tisícího čtyřstého devadesátého devátého na konec masopustu sešla se ouzká rada v Prostějově a toto utvrdili. Na počátku zřízení bratrského skrze bratra Rehoře, Tůma Přeloucký a Eliaš k tomu zřízeni, aby, zůstaliliby po bratru Matějovi, jinou osobu místo něho ustaviti mohli neb jiné potvrditi, kohožby jim sněm s ouzkou radou ukázaly. Ta věc tehdy potvrzena jest, a moc těm osobám dána skrze vůli ouzké rady a skrze bratra Matěje, staršího tehdy řádu kněžského, rukou dáním, aby mohli to učiniti, kdyžby potřeba byla. A to dotud tu moc mají míti, dokudž by hodnou příčinou ta moc jim daná odvo- lána neb odjata nebyla skrze též osoby neb jiné místa jich držící. Jako kdyžby mezi to vstoupili (čehož Bože uchovej. bludové neb něktěří hříchové, neb zpečování proti Jednotě zpurné. Nebo potud moc dána jest, pokudž ten způsob zů- stává, podle kteréhož dána, a k tomu konci, aby jí užívali, k kterému dána; a též po nich jiným místa jich držícím aneb která nižší. Neb dí apoštol, že jim dal moc k vzdělání a ne k zkáze. Téhož leta nadepsaného při svaté Trojici sněm do Bran- deisa jest svolán, při kterémžto sjití potvrdili jsou všichni, což ouzká rada s bratrem Matějem starším při Tůmovi a Eliášovi zřídili. A při tom když přečteno, na čem jsme zůstali o maso-
36 Ale od druhých, totiž na prosto zlých jsme odstoupili z rozkázání Pána Boha našeho a z potřeby spasení svého. Než prostřední věci služebné, ač jsou porušeny jako někdy osudí v Babiloně aneb jako chrám i služebnosti jeho: ty věci i s sluhami mohly jsou přijíti k očištění a přijíti k prvnímu požívání. A zbořené věci místa Bohem vyvoleného mohly vzdělání přijíti a lid zajatý s kněžími mohl zase navrácen býti. Tak i kněžství řád, moc služebnosti i některá ustanovení, očistíc od bludův i úmyslův cizých zpohanilých, mohou býti k vzdělání díla Božího. Protož původ služebný kněžství v Jednotě bratrské, ač z kněžství římského svěcení vzat, však skrze kněžství oči- štěné od smyslův zlých i od úmyslův převrácených, pokudž nejdál možné bylo. Původ tedy řádu kněžského v Jednotě jest svolení sněmu neb ouzké rady a z potvr- zení kněze neb kněží téhož řádu a starosti. A ten původ za- čat nejprv na knězi Michalovi, faráři někdy Žamberském, po- tom na bratra Matěje přenesen a trval při něm až do smrti. A za času ještě života bratra Matěje leta Božího tisícího čtyřstého devadesátého devátého na konec masopustu sešla se ouzká rada v Prostějově a toto utvrdili. Na počátku zřízení bratrského skrze bratra Rehoře, Tůma Přeloucký a Eliaš k tomu zřízeni, aby, zůstaliliby po bratru Matějovi, jinou osobu místo něho ustaviti mohli neb jiné potvrditi, kohožby jim sněm s ouzkou radou ukázaly. Ta věc tehdy potvrzena jest, a moc těm osobám dána skrze vůli ouzké rady a skrze bratra Matěje, staršího tehdy řádu kněžského, rukou dáním, aby mohli to učiniti, kdyžby potřeba byla. A to dotud tu moc mají míti, dokudž by hodnou příčinou ta moc jim daná odvo- lána neb odjata nebyla skrze též osoby neb jiné místa jich držící. Jako kdyžby mezi to vstoupili (čehož Bože uchovej. bludové neb něktěří hříchové, neb zpečování proti Jednotě zpurné. Nebo potud moc dána jest, pokudž ten způsob zů- stává, podle kteréhož dána, a k tomu konci, aby jí užívali, k kterému dána; a též po nich jiným místa jich držícím aneb která nižší. Neb dí apoštol, že jim dal moc k vzdělání a ne k zkáze. Téhož leta nadepsaného při svaté Trojici sněm do Bran- deisa jest svolán, při kterémžto sjití potvrdili jsou všichni, což ouzká rada s bratrem Matějem starším při Tůmovi a Eliášovi zřídili. A při tom když přečteno, na čem jsme zůstali o maso-
Strana 37
37 pustě v Prostějově, až i to, že nehodný neb zlý biskup byl- liby neb zpurný, můž i má ho ouzká rada ovšem spolu s ní sněm složiti. Bratr Matěj starší přidal: bychť i já co takového počínal proti Jednotě i mne mají moc s ouřadu ssaditi a jej odjíti a z Jednoty vyobcovati a na mé místo jiného ustaviti. O kšaftu bratra Matěje. Leta Páně tisícího pětistého, když jsme spolu k ouzké radě příležící byli na Přerově v Moravě, při tom čase bratr Matěj starší v Lipníce byl velmi nemocen. K navštivení jeho bratří někteří z ouzké rady vypravili se do Lipníka, kteréžto velmi vděčně viděl za velikou milost soudě od Boha, že mu to Pán Bůh učinil, aby Bratří k němu přišli. A že mělo sjití kněží, jahnův a pomocníkův na Přerově býti, nemoha sám přítomen býti, aby k dověrnosti a ku poslušenství i k jedno- myslnosti (kterouž sám ostříhal) napomenul, ceduli k nim, psanou rukou Tůmy písaře a svou vlastní se podepsav, v tato slova odeslal: Pozdravení laskavé v žádosti spasitedlného dobrého ozna- muji vám, bratří v Kristu Ježíši milí. Známo činím vám, bratří milí, vůli i žádost mou, že bych byl rád přítomen vám nyní pro posloužení společné pravdě spasitedlné: než že jsa mnohou nemocí a nezpůsobilostí těla obklíčen toho v skutku dokonati nemohu. Ale však, bratři milí, nepřestávám vás z dluhu ouřadu mého k tomu napomí- nati, k čemuž jsem vás dávno prvé spolu s bratřími mými milými napomínal, a zvláště nedávno v Čechách na sněmě. abyste v povolání vašem hodně chodili. Snažnou práci o své i o blížních spasení vedouce v jednomyslnosti a v svornosti skrze poslušenství v pokoji se zachovejte všech roztržek i těch, jenž je činí, vystříhajíce se, jakož mne znáte, že jsem se k tomu ač s mnohými nedostatky měl a vždy mám a do smrti míti žádám. A toto což vám píši, bratří oustně způso- bileji vám oznámí i mou dověrnost. Bůh Otec skrze Syna svého v Duchu svatém dejž vám v díle svém posilnění a učiň rozmnožení a dokonej práci dobrou, a po práci dejž život věčný. Amen. Psán a dán leta od narození Páně tisícího pětistého v středu po svátku tří králův. Matěj, starší. Což tuto psáno nahoře, k tomu podpisuji se vlastní rukou mou z dobré vůle, z svo- bodné, s oblíbením.
37 pustě v Prostějově, až i to, že nehodný neb zlý biskup byl- liby neb zpurný, můž i má ho ouzká rada ovšem spolu s ní sněm složiti. Bratr Matěj starší přidal: bychť i já co takového počínal proti Jednotě i mne mají moc s ouřadu ssaditi a jej odjíti a z Jednoty vyobcovati a na mé místo jiného ustaviti. O kšaftu bratra Matěje. Leta Páně tisícího pětistého, když jsme spolu k ouzké radě příležící byli na Přerově v Moravě, při tom čase bratr Matěj starší v Lipníce byl velmi nemocen. K navštivení jeho bratří někteří z ouzké rady vypravili se do Lipníka, kteréžto velmi vděčně viděl za velikou milost soudě od Boha, že mu to Pán Bůh učinil, aby Bratří k němu přišli. A že mělo sjití kněží, jahnův a pomocníkův na Přerově býti, nemoha sám přítomen býti, aby k dověrnosti a ku poslušenství i k jedno- myslnosti (kterouž sám ostříhal) napomenul, ceduli k nim, psanou rukou Tůmy písaře a svou vlastní se podepsav, v tato slova odeslal: Pozdravení laskavé v žádosti spasitedlného dobrého ozna- muji vám, bratří v Kristu Ježíši milí. Známo činím vám, bratří milí, vůli i žádost mou, že bych byl rád přítomen vám nyní pro posloužení společné pravdě spasitedlné: než že jsa mnohou nemocí a nezpůsobilostí těla obklíčen toho v skutku dokonati nemohu. Ale však, bratři milí, nepřestávám vás z dluhu ouřadu mého k tomu napomí- nati, k čemuž jsem vás dávno prvé spolu s bratřími mými milými napomínal, a zvláště nedávno v Čechách na sněmě. abyste v povolání vašem hodně chodili. Snažnou práci o své i o blížních spasení vedouce v jednomyslnosti a v svornosti skrze poslušenství v pokoji se zachovejte všech roztržek i těch, jenž je činí, vystříhajíce se, jakož mne znáte, že jsem se k tomu ač s mnohými nedostatky měl a vždy mám a do smrti míti žádám. A toto což vám píši, bratří oustně způso- bileji vám oznámí i mou dověrnost. Bůh Otec skrze Syna svého v Duchu svatém dejž vám v díle svém posilnění a učiň rozmnožení a dokonej práci dobrou, a po práci dejž život věčný. Amen. Psán a dán leta od narození Páně tisícího pětistého v středu po svátku tří králův. Matěj, starší. Což tuto psáno nahoře, k tomu podpisuji se vlastní rukou mou z dobré vůle, z svo- bodné, s oblíbením.
Strana 38
38 O opatření místa bratra Matěje. Leta Páně tisícího pětistého po velikonoci sněm se sšel v Rychnově, kdežto podáno na obec do ouzké rady, aby ra- dili i pomáhali k tomu, kterakby místo bratra Matěje bylo opatřeno, a co by bylo užitečnějšího, jednou-li osobou to místo opatřiti čili několika, ještoby po krajích to břímě nesli. Příčiny pak povědíny byly tyto, pročby víc jich mělo býti na tom místě než jeden, a takto k nim od bratří mlu- veno. Bratří, ohledujíce, která nebezpečenství aneb co škodli- vého můž odtud pojíti, kdyžby jedna osoba tak předložená byla jako bratr Matěj byl, co také užitečného z toho, když jednota původ a hlas drželaby, kteráž na radě ouzké záležeti má podle povolení a moci dání vší obce ut supra. Nejprv co škodlivého, když by tak jedna osoba předlo- žená byla a z jiných vystavena? Jedno. Z strany té osoby, že, což tomu ouřadu a místu příleží, bude předložena a tomu dosti činiti nebude moci; neb bude-li choulostivá a bude-li znáti moci povinnost svou, na jaké zámutky a soužení přijde jako nesnesitedlné, když na to pohledí, co činiti má. Strany také lidí, bratří i světských, co chtí na té osobě míti umění, moudrosti a moci příkladnosti atd. ješto s to žádný býti nemůže. Pakli bude málo nerozumná, svého dluhu neznající, neb o sobě více držící, jaká škoda jiným, a sama jak blízká osidla škodlivého, aby se v pejchu pozdvihl, a více se mněl býti, nežliby byl. Neb bude-li smělý, co můž sobě neb jiným škod nadělati, a mnoho nesnází, byl-li by nepovolný. Než bude-li jich více sobě rovných, snáze rozdělené unesou břímě a je- dnotě se spíš dosti činiti bude. A aby k osobě jedné takového zření neměli a ji nepřectívali jako papeže, ale společně se za slouhy Kristovy a lidské měli a ku Pánu Kristu k hlavě všickni své zření obraceli, jakož toho příklad na apoštolech i na po- tomcích čtyrech stolicech. Také přišlaliby pokušení nebo války, aby neb k sobě ne- mohli neb některé zjímali, aby jiní zůstali a aby ti náměstka jiného potvrdili. A protož se bratřím užitečné vidělo, aby- chom sobě jedné osoby způsobem bratra Matěje neustavovali, kteráž ouřadnou mocí nebo zvláštním vystavením mimo všechny jiné mělaby býti, ale nejvyšší místo aby drželi ti, kteříž v ouzké radě jsou. Jako nyní: Br. Tůma Přeloučský, Eliáš, Jíra Černý, Prokop, Lukáš, Vavřinec, Tůma písař, Ambrož, Jan Pořimský, Šimon Hranický, Matěj Kunvaldský, Martin Byd- žovský. Aby ti společně drželi prvotnost v Jednotě a po nich kteřížby jich místa drželi zřízeně. A když ty příčiny po-
38 O opatření místa bratra Matěje. Leta Páně tisícího pětistého po velikonoci sněm se sšel v Rychnově, kdežto podáno na obec do ouzké rady, aby ra- dili i pomáhali k tomu, kterakby místo bratra Matěje bylo opatřeno, a co by bylo užitečnějšího, jednou-li osobou to místo opatřiti čili několika, ještoby po krajích to břímě nesli. Příčiny pak povědíny byly tyto, pročby víc jich mělo býti na tom místě než jeden, a takto k nim od bratří mlu- veno. Bratří, ohledujíce, která nebezpečenství aneb co škodli- vého můž odtud pojíti, kdyžby jedna osoba tak předložená byla jako bratr Matěj byl, co také užitečného z toho, když jednota původ a hlas drželaby, kteráž na radě ouzké záležeti má podle povolení a moci dání vší obce ut supra. Nejprv co škodlivého, když by tak jedna osoba předlo- žená byla a z jiných vystavena? Jedno. Z strany té osoby, že, což tomu ouřadu a místu příleží, bude předložena a tomu dosti činiti nebude moci; neb bude-li choulostivá a bude-li znáti moci povinnost svou, na jaké zámutky a soužení přijde jako nesnesitedlné, když na to pohledí, co činiti má. Strany také lidí, bratří i světských, co chtí na té osobě míti umění, moudrosti a moci příkladnosti atd. ješto s to žádný býti nemůže. Pakli bude málo nerozumná, svého dluhu neznající, neb o sobě více držící, jaká škoda jiným, a sama jak blízká osidla škodlivého, aby se v pejchu pozdvihl, a více se mněl býti, nežliby byl. Neb bude-li smělý, co můž sobě neb jiným škod nadělati, a mnoho nesnází, byl-li by nepovolný. Než bude-li jich více sobě rovných, snáze rozdělené unesou břímě a je- dnotě se spíš dosti činiti bude. A aby k osobě jedné takového zření neměli a ji nepřectívali jako papeže, ale společně se za slouhy Kristovy a lidské měli a ku Pánu Kristu k hlavě všickni své zření obraceli, jakož toho příklad na apoštolech i na po- tomcích čtyrech stolicech. Také přišlaliby pokušení nebo války, aby neb k sobě ne- mohli neb některé zjímali, aby jiní zůstali a aby ti náměstka jiného potvrdili. A protož se bratřím užitečné vidělo, aby- chom sobě jedné osoby způsobem bratra Matěje neustavovali, kteráž ouřadnou mocí nebo zvláštním vystavením mimo všechny jiné mělaby býti, ale nejvyšší místo aby drželi ti, kteříž v ouzké radě jsou. Jako nyní: Br. Tůma Přeloučský, Eliáš, Jíra Černý, Prokop, Lukáš, Vavřinec, Tůma písař, Ambrož, Jan Pořimský, Šimon Hranický, Matěj Kunvaldský, Martin Byd- žovský. Aby ti společně drželi prvotnost v Jednotě a po nich kteřížby jich místa drželi zřízeně. A když ty příčiny po-
Strana 39
39 vědíny, žeby bylo užitečněji i snesitedlněji, aby čtyři byli místo jednoho, zlíbila se řeč ta všechněm a oblíbivše všichni přivolili. I ukázána cesta k vyvolení osob podle zprávy této. Zpráva k volení i k řízení biskupa neb staršího předního. Při volení staršího neb biskupa má býti svolání, můž-li býti, všech kněží, pak ale těch v tom kraji, kdež má býti s ouzkou radou; a půst s modlitbou má zachován býti, aby Pán Bůh ukázal, koho ráčí za pastýře podle srdce svého míti. A prvé než co v ouzké radě začato bude, má se od staršího, toho času ouzké rady sudího, spolu s jinými připomenouti po- třeba a předložiti věrnost, kterouž Bohu a církvi zachovati mají, a péče o naplnění nedostaku při řízení osoby, k počtu starostí v ouřadu kněžském. A ač zdá se, že přislušeti má prvotně to ouzké radě samé, než opatrujíc dobré před Bohem i přede všemi lidmi, sluší na kněží, předložíc nedostatek, po- dati a tím jich poctíti. Totiž aby zdání svého nachýlení, každý napíše do tří osob toliko a ne víc, dal staršímu, času toho sudímu v ouzké radě; a neumíli psáti, ale aby jiného po- žil, kdyžby prvé ten jistý napsal své (jen aby tomu psáti ne- dal, jemuž by hlas dával). A starší ten aby nepřijímal, leč prvé své zdání napíše, položí na místě tom tajném, kdež zdání ouzké rady kladena býti mají. A když všichni kněží hlasy dadí napíšíc, tedy z ouzké rady každý oblášt týmž řádem prvního dne dlužen bude napíše dáti. A starší neohledávaje má věrně ty lístky pod zámek schovati, a druhého dne má sama ouzká rada totéž učiniti, a třetího dne ráno též, jestli- žeby tím rozmysl zdravější přijíti mohl, a každého oblášt starší dlužen bude lístky klásti. Item, třetího dne pak starší prvotnost drže i s svými tovaryši otevra truhlici má, věrně nejprv lístky kněží obecních přehledna, znamenati hlasy, na jednuli osobu nejvíc čili na dvě zároveň neb na tři jdou, a mnoho-li víc hlasův má jedna mimo jiné, bude-li sama. Potom mají hlasové prvního dne ouzké rady opatřeni býti, a též učiněno, jakož prvé psáno. Potom druhého dne, potom třetího. A srovnají-li se všichni hlasové k jedné osobě, kážíc ji ven z rady má oznámeno býti a na tom přestáno. Pakli budou osoby rovného hlasu dvě neb víc, jsou-li v ouzké radě, kážíc jim ven dlužni budou opět z ouzké rady lístky dávati, kte- ráby z nich měla volena býti. A jestliže by hlasové nemohli srovnáni býti, můž i má starší s povolením spolustarších, vidíli hodnost, převýše hlasem i zavříti. A toto také vše v pilné a
39 vědíny, žeby bylo užitečněji i snesitedlněji, aby čtyři byli místo jednoho, zlíbila se řeč ta všechněm a oblíbivše všichni přivolili. I ukázána cesta k vyvolení osob podle zprávy této. Zpráva k volení i k řízení biskupa neb staršího předního. Při volení staršího neb biskupa má býti svolání, můž-li býti, všech kněží, pak ale těch v tom kraji, kdež má býti s ouzkou radou; a půst s modlitbou má zachován býti, aby Pán Bůh ukázal, koho ráčí za pastýře podle srdce svého míti. A prvé než co v ouzké radě začato bude, má se od staršího, toho času ouzké rady sudího, spolu s jinými připomenouti po- třeba a předložiti věrnost, kterouž Bohu a církvi zachovati mají, a péče o naplnění nedostaku při řízení osoby, k počtu starostí v ouřadu kněžském. A ač zdá se, že přislušeti má prvotně to ouzké radě samé, než opatrujíc dobré před Bohem i přede všemi lidmi, sluší na kněží, předložíc nedostatek, po- dati a tím jich poctíti. Totiž aby zdání svého nachýlení, každý napíše do tří osob toliko a ne víc, dal staršímu, času toho sudímu v ouzké radě; a neumíli psáti, ale aby jiného po- žil, kdyžby prvé ten jistý napsal své (jen aby tomu psáti ne- dal, jemuž by hlas dával). A starší ten aby nepřijímal, leč prvé své zdání napíše, položí na místě tom tajném, kdež zdání ouzké rady kladena býti mají. A když všichni kněží hlasy dadí napíšíc, tedy z ouzké rady každý oblášt týmž řádem prvního dne dlužen bude napíše dáti. A starší neohledávaje má věrně ty lístky pod zámek schovati, a druhého dne má sama ouzká rada totéž učiniti, a třetího dne ráno též, jestli- žeby tím rozmysl zdravější přijíti mohl, a každého oblášt starší dlužen bude lístky klásti. Item, třetího dne pak starší prvotnost drže i s svými tovaryši otevra truhlici má, věrně nejprv lístky kněží obecních přehledna, znamenati hlasy, na jednuli osobu nejvíc čili na dvě zároveň neb na tři jdou, a mnoho-li víc hlasův má jedna mimo jiné, bude-li sama. Potom mají hlasové prvního dne ouzké rady opatřeni býti, a též učiněno, jakož prvé psáno. Potom druhého dne, potom třetího. A srovnají-li se všichni hlasové k jedné osobě, kážíc ji ven z rady má oznámeno býti a na tom přestáno. Pakli budou osoby rovného hlasu dvě neb víc, jsou-li v ouzké radě, kážíc jim ven dlužni budou opět z ouzké rady lístky dávati, kte- ráby z nich měla volena býti. A jestliže by hlasové nemohli srovnáni býti, můž i má starší s povolením spolustarších, vidíli hodnost, převýše hlasem i zavříti. A toto také vše v pilné a
Strana 40
40 v nuzné potřebě, kdyžby se času nedostávalo, můž jednoho dne i od samé ouzké rady působeno býti, aneb s povolením od tří starších řádu kněžského neb od dvou neb jednoho s po- volením nejníž staršího řádu kněžského, činěno býti. A kdyžby svrchu jmenované volení mělo býti, sluší napřed předložiti všem sněm přerovský i zákon přirozený, psaný v Kristu. Sněm přerovský 1494. V němžto potřebu jednoty napra- vujíce, řád pro snadší skonání věcí nesnadných a pro spomo- žení Jednoty, podali se všichni k tomu dobrovolně, ti spolu času toho sebraní, chtíce všichni i jedenkaždý na se vzíti bez výminky, co by na koho vloženo bylo nad moc i nad rozum jich a t. d. Potom tudíž sněm byl v Rychnově, na němžto vše ozná- meno a Bratří všichni k tomu zavázáni, aby, což na koho vloženo neb mu ujato bude přijal. K tomu se dobrovolně všichni jednomyslně ozvali i poddali. Zákon přirozený. Co chcete, aby vám lidé činili, čiňtež i vy jim. A opět: chtíti všem prospěti příleží. Zákon Kristův. Toto vám přikazuji, abyste se milovali. Po tom poznají všichni, že moji učedlníci jste, budete-li mé milování míti mezi sebou. A svatý Pavel: Jeden druhého břemena neste a tak naplníte zákon Kristův. Opět: Lib se každý blížnímu svému v dobrém. A blížní první Kristus a po něm Jednota. A kdož vidí nouzi bratra svého a zavře střeva svá od něho, kterak láska Boží jest v něm? Ale kdož miluje blížního, zákon na- plnil, z Boha se narodil, zná i má Boha a přenesen z smrti do života milován bude od Otce. Svolení osob ouzké rady. Svolení aby každý pro spomožení její, cožkoli vzloženo bude na koho, přijal dobrovolně s zapřením sebe. A že k tomu dávno svolili i zavázali se nejednou, protož přítomné povolení k tomu nemá žádáno býti, leč pro samo oznámení vůle ptána býtí má a na kohož přijde, přijíti. Má za pilné, prvé než lístky dávati budou, všem předloženo býti volencům, aby znali po- třebu místa, práce a službu, a tak aby žádné hodné osoby pro nechuť neb pro případnost ňákou neopomítal; ani zase osoby
40 v nuzné potřebě, kdyžby se času nedostávalo, můž jednoho dne i od samé ouzké rady působeno býti, aneb s povolením od tří starších řádu kněžského neb od dvou neb jednoho s po- volením nejníž staršího řádu kněžského, činěno býti. A kdyžby svrchu jmenované volení mělo býti, sluší napřed předložiti všem sněm přerovský i zákon přirozený, psaný v Kristu. Sněm přerovský 1494. V němžto potřebu jednoty napra- vujíce, řád pro snadší skonání věcí nesnadných a pro spomo- žení Jednoty, podali se všichni k tomu dobrovolně, ti spolu času toho sebraní, chtíce všichni i jedenkaždý na se vzíti bez výminky, co by na koho vloženo bylo nad moc i nad rozum jich a t. d. Potom tudíž sněm byl v Rychnově, na němžto vše ozná- meno a Bratří všichni k tomu zavázáni, aby, což na koho vloženo neb mu ujato bude přijal. K tomu se dobrovolně všichni jednomyslně ozvali i poddali. Zákon přirozený. Co chcete, aby vám lidé činili, čiňtež i vy jim. A opět: chtíti všem prospěti příleží. Zákon Kristův. Toto vám přikazuji, abyste se milovali. Po tom poznají všichni, že moji učedlníci jste, budete-li mé milování míti mezi sebou. A svatý Pavel: Jeden druhého břemena neste a tak naplníte zákon Kristův. Opět: Lib se každý blížnímu svému v dobrém. A blížní první Kristus a po něm Jednota. A kdož vidí nouzi bratra svého a zavře střeva svá od něho, kterak láska Boží jest v něm? Ale kdož miluje blížního, zákon na- plnil, z Boha se narodil, zná i má Boha a přenesen z smrti do života milován bude od Otce. Svolení osob ouzké rady. Svolení aby každý pro spomožení její, cožkoli vzloženo bude na koho, přijal dobrovolně s zapřením sebe. A že k tomu dávno svolili i zavázali se nejednou, protož přítomné povolení k tomu nemá žádáno býti, leč pro samo oznámení vůle ptána býtí má a na kohož přijde, přijíti. Má za pilné, prvé než lístky dávati budou, všem předloženo býti volencům, aby znali po- třebu místa, práce a službu, a tak aby žádné hodné osoby pro nechuť neb pro případnost ňákou neopomítal; ani zase osoby
Strana 41
41 nehodné pro milost, libost neb krevnost, přibuznost neb pro- naději něčeho nezvolil a nezvoloval; a při tom neb k tomu volení dobře řeči svatého Pavla k Timoteovi neb k Titovi přečísti. Třetí. Kdyžby měli listky psáti, aby o to jedni s dru- hými nemluvili a tu osobu jednu, k nížby se nejvíc každý oblášť chýlil, oznámil z jiných, kteréž píše (totiž napíše-li 2 nebo 3 osoby, však usuzuje-li i sám, kterou mezi nimi hodnější, aby i ten soud o ní položil). Potom sluší té osoby povolati a vůle její k povolení do- tázati se. A když oznámí povolení své, má všem oznámena býti. Potom jí předložiti, co přísluší jí nad jiné míti, že do- věrnost k Bohu v Kristu, že Jednota tato z Boha jest pro- spasení života věčného. Item. Milování bližší mimo jiné Pána Krista a Jednoty i oudův jeho v položení života, v práci i v péči za mnohé až k smrti a podstupování všeho, což přijde. Item. Umysl upřímý pro naději zde bližší pravdy následování Pána Krista v službě a pro odplatu života milosti i slávy. Item. Že má slib učiniti, že má úmysl se věrně míti, pravdu Jednoty vzdělávati, hájiti a nikoli ji nekaziti ani dopouštěti, pokudž slušné. Item. Jednomyslnosti a společnosti s staršími spolu ostříhati. Item. Concilia, kteráž se zachovávají, aby společně zachovával i jiné k tomu vedl. Item. Soud pravý bez vědomého uchylování v ouzké radě činiti. Item. K soudu ouzké rady chtíti státi. Item. Nic nového bez úsudkův prvé od ouzké rady usouzených a za pravé a zachovávání hodné přijatých činiti. Item. Bez vědomí a povolení ouzké rady neb svých tovaryšů, kdyžby se mohl s nimi sjíti, neordinovati. Item. Do cizé jednoty ani cizé neordinovati neb řediti. Item. Pilnost míti o kněžích a o zprávcích i o zbořích diecesy své. Item. Modlitby ustavičné za Jednotu činiti, i za nevědomí, za nemoci kněžské i lidu věrného. i Potom má slib učiniti tento: Ve jmeno Pána Jezukrista. Amen. Já N. dobrovolně se poddávaje podnikuji břímě práce i starosti společné s bratřími; slibuji prvotně Pánu Bohu i Jednotě této věrnost sprostnou, že to, k čemu se řidím a ustavovati budu, s pomocí Boží a Jednoty (tak mi Bůh pomáhej) vésti míním až do smrti. Potom má mu moc dána býti skrze biskupy tímto způsobem. Podle slibu tvého tohoto z vůle vší Jednoty a starost je- jich v poselství Pána Jezukrista svěřujeť se a dává slovem Pána Ježíše, pasiž beránky mé, moc pastýřská rovná spolu
41 nehodné pro milost, libost neb krevnost, přibuznost neb pro- naději něčeho nezvolil a nezvoloval; a při tom neb k tomu volení dobře řeči svatého Pavla k Timoteovi neb k Titovi přečísti. Třetí. Kdyžby měli listky psáti, aby o to jedni s dru- hými nemluvili a tu osobu jednu, k nížby se nejvíc každý oblášť chýlil, oznámil z jiných, kteréž píše (totiž napíše-li 2 nebo 3 osoby, však usuzuje-li i sám, kterou mezi nimi hodnější, aby i ten soud o ní položil). Potom sluší té osoby povolati a vůle její k povolení do- tázati se. A když oznámí povolení své, má všem oznámena býti. Potom jí předložiti, co přísluší jí nad jiné míti, že do- věrnost k Bohu v Kristu, že Jednota tato z Boha jest pro- spasení života věčného. Item. Milování bližší mimo jiné Pána Krista a Jednoty i oudův jeho v položení života, v práci i v péči za mnohé až k smrti a podstupování všeho, což přijde. Item. Umysl upřímý pro naději zde bližší pravdy následování Pána Krista v službě a pro odplatu života milosti i slávy. Item. Že má slib učiniti, že má úmysl se věrně míti, pravdu Jednoty vzdělávati, hájiti a nikoli ji nekaziti ani dopouštěti, pokudž slušné. Item. Jednomyslnosti a společnosti s staršími spolu ostříhati. Item. Concilia, kteráž se zachovávají, aby společně zachovával i jiné k tomu vedl. Item. Soud pravý bez vědomého uchylování v ouzké radě činiti. Item. K soudu ouzké rady chtíti státi. Item. Nic nového bez úsudkův prvé od ouzké rady usouzených a za pravé a zachovávání hodné přijatých činiti. Item. Bez vědomí a povolení ouzké rady neb svých tovaryšů, kdyžby se mohl s nimi sjíti, neordinovati. Item. Do cizé jednoty ani cizé neordinovati neb řediti. Item. Pilnost míti o kněžích a o zprávcích i o zbořích diecesy své. Item. Modlitby ustavičné za Jednotu činiti, i za nevědomí, za nemoci kněžské i lidu věrného. i Potom má slib učiniti tento: Ve jmeno Pána Jezukrista. Amen. Já N. dobrovolně se poddávaje podnikuji břímě práce i starosti společné s bratřími; slibuji prvotně Pánu Bohu i Jednotě této věrnost sprostnou, že to, k čemu se řidím a ustavovati budu, s pomocí Boží a Jednoty (tak mi Bůh pomáhej) vésti míním až do smrti. Potom má mu moc dána býti skrze biskupy tímto způsobem. Podle slibu tvého tohoto z vůle vší Jednoty a starost je- jich v poselství Pána Jezukrista svěřujeť se a dává slovem Pána Ježíše, pasiž beránky mé, moc pastýřská rovná spolu
Strana 42
42 s staršími nad kněžími, aby mohl i povinnovat byl u vrat Páně stoje k ouřadu kněžskému a jahenskému potvrzovati, totiž moc ouřadnou svěřovati, také společnou moc s spolustar- šími nad kněžími staršího potvrditi. Item. V ouzké radě, kdyžby na tě los přišel a střída, soudu sloužiti, podávati, vy- slýchati, usuzovati, vypovídati neb odkládati, zavírati i pože- hnání dávati podle zřízení Jednoty. Item. Svěřujeť se i dává moc v tom kraji, kdež jsi neb budeš, zpráva nade všemi kně- žími i zprávcemi, učiti, trestati i kázeň slušnou k vzdělání církve i zboru neb osob neb té osoby činiti, a to vše cožby bylo tomu kraji nápomocno k pravdě víry i mravům napra- vovati, řediti, ukládati. A to vše se dává a půjčuje, dokudž v Jednotě v pravdě a v jednomyslnosti státi budeš. Modlitba. Potom modlitby mají činěny býti ku Pánu Bohu, aby on z milosti své ráčil toho potvrditi v nebi a přispořiti síly a moci i darův k práci. Vzkládání rukou. Potom mají od biskupův ruce vzkládány býti těmito slovy: Forma potvrzení. Potvrdiž tebe Bůh Otec mocí svou, a zpravujž tě Jezu- krist moudrostí svou. Naplniž tě Duch svatý dary svými v dobrotě své, aby práci ouřadu tohoto svěřeného tobě veda užitečnou, došel odplaty v životě věčném skrze Krista Ježíše Pána našeho. Amen. Potom mu mají ruce dány býti od biskupů na společnost tovaryšství s objetím a s políbením, též řádní neb losní na poslušenství. Potom všichni kněží mají poddanost učiniti a poslušenství rukou dáním slíbiti. O skutečném řízení osob na místo B. Matěje. A když příčiny nadepsané povědíny, totiž, že by bylo užitečněji i snesitedlněji, aby čtyři byli místo jednoho, zlíbila se ta řeč všem a oblíbivše všichni přivolili a podle nahoře položeného pořádku hlasy psané i ústní bratřím starším v ouzké radě obláštně každý dával je. I přišli jsou nejvíc hlasové
42 s staršími nad kněžími, aby mohl i povinnovat byl u vrat Páně stoje k ouřadu kněžskému a jahenskému potvrzovati, totiž moc ouřadnou svěřovati, také společnou moc s spolustar- šími nad kněžími staršího potvrditi. Item. V ouzké radě, kdyžby na tě los přišel a střída, soudu sloužiti, podávati, vy- slýchati, usuzovati, vypovídati neb odkládati, zavírati i pože- hnání dávati podle zřízení Jednoty. Item. Svěřujeť se i dává moc v tom kraji, kdež jsi neb budeš, zpráva nade všemi kně- žími i zprávcemi, učiti, trestati i kázeň slušnou k vzdělání církve i zboru neb osob neb té osoby činiti, a to vše cožby bylo tomu kraji nápomocno k pravdě víry i mravům napra- vovati, řediti, ukládati. A to vše se dává a půjčuje, dokudž v Jednotě v pravdě a v jednomyslnosti státi budeš. Modlitba. Potom modlitby mají činěny býti ku Pánu Bohu, aby on z milosti své ráčil toho potvrditi v nebi a přispořiti síly a moci i darův k práci. Vzkládání rukou. Potom mají od biskupův ruce vzkládány býti těmito slovy: Forma potvrzení. Potvrdiž tebe Bůh Otec mocí svou, a zpravujž tě Jezu- krist moudrostí svou. Naplniž tě Duch svatý dary svými v dobrotě své, aby práci ouřadu tohoto svěřeného tobě veda užitečnou, došel odplaty v životě věčném skrze Krista Ježíše Pána našeho. Amen. Potom mu mají ruce dány býti od biskupů na společnost tovaryšství s objetím a s políbením, též řádní neb losní na poslušenství. Potom všichni kněží mají poddanost učiniti a poslušenství rukou dáním slíbiti. O skutečném řízení osob na místo B. Matěje. A když příčiny nadepsané povědíny, totiž, že by bylo užitečněji i snesitedlněji, aby čtyři byli místo jednoho, zlíbila se ta řeč všem a oblíbivše všichni přivolili a podle nahoře položeného pořádku hlasy psané i ústní bratřím starším v ouzké radě obláštně každý dával je. I přišli jsou nejvíc hlasové
Strana 43
43 na čtyři tyto, jenž i jmenováni jsou. Tůma Přeloučský, Eliáš, Lukáš a Ambrož. Kteřížto závazkem prvnějším i přítomným jsouc zavázáni, totiž na kohožkoli co vloženo bude, povoliti tomu aby přijal. A že dva první totiž Tůma a Eliáš hned při počátku zřízení na to jsou ustanovena, totiž na biskupství, a za bratra Matěje, dokud živ byl, od něho i od ouzké rady moc přijali, skrze téhož Bratra potvrditi, kohožby ouzká rada neb sama neb s obci volila. Protož ta dva, Lukáš a Ambrož- potvrzena jsou na biskupství skrze bratra Tůmu a Eliáše vzkládáním rukou, s postem a modlitbou a s přijetím tovaryš- ství spolu rovného ouřadu v moci služebné. Item. Aby po krajích, k nimžby kněží měli zření míti, postaveni byli ti čtyři: Tůma, Eliáš, Lukáš a Ambrož, a rovní mezi sebou a zvláštní nad jiné moc měli. Kterémuž by kdy bratří ouzké rady při sjití svém z nich kterých osob na kněžství potvrditi kázali, aby to jim příleželo učiniti. A na to Lukáš a Ambrož zvláštní potvrzení vzali skrze bratra Tůmu a Eliáše. Potom všichni kněží rukou dáním poslušenství jim slíbili. Item. Aby v svém kraji každý z nich svolání kněží a učitelův pro naučení neb jiné potřeby činiti mohl, kdyžby se vidělo, a obecných zborův ze všech krajův tak husto abychom neměli, leč bychom pří- činy hodné měli. O pořádku mezi čtyřmi osobami k ordinování. Stalo se sjití ouzké rady i sněmu léta Páně tisícího pěti- stého prvního v tu sobotu pšed svatým Janem. A tu zřízeno jest mezi čtyřmi osobami místo biskupské držícími, aby po- řádku práce ordinování drželi. Ten totiž, jenž prvotnost ordinování držeti má, aby do druhého ordinování prvotnost v svolání sněmu s tovaryši vedl, prvotně napomínal a sám prvotně počal napomínati k modlit- bám a čehožby koli potřebí bylo. Item. Ouzké radě k soudu přidati i s povolením tovaryšův i vyslýchati; s povolením týchž tovaryšův i zavírati. Item, vypověděti neb zavěsiti. Item. Svolení sněmová má vzíti a podle svolení ouzké rady přidati neb ujíti a na každém scházení podle svolení pře- čítati. Item. Na jiném sněmu zůstáno: kdyžby na koho ne- dostatečného k službě a nedůležitého ordinování přišlo, aby proto, že důležit není, nevynímal se právem z povinnosti své, ale přiznaje se k tomu, hleděl toho pokojně, kdožby mohl jeho v tom zastati a místo jeho doplniti. Item, zůstáno bylo: kdyžby sněm svolán byl, aby ten, jenžby prvotnost držeti měl, nebyl povinnovat sám, zvlášť nemoha s to býti, beze lsti od- býti mluvení; ale aby prvotně povinní se znali k tomu tova-
43 na čtyři tyto, jenž i jmenováni jsou. Tůma Přeloučský, Eliáš, Lukáš a Ambrož. Kteřížto závazkem prvnějším i přítomným jsouc zavázáni, totiž na kohožkoli co vloženo bude, povoliti tomu aby přijal. A že dva první totiž Tůma a Eliáš hned při počátku zřízení na to jsou ustanovena, totiž na biskupství, a za bratra Matěje, dokud živ byl, od něho i od ouzké rady moc přijali, skrze téhož Bratra potvrditi, kohožby ouzká rada neb sama neb s obci volila. Protož ta dva, Lukáš a Ambrož- potvrzena jsou na biskupství skrze bratra Tůmu a Eliáše vzkládáním rukou, s postem a modlitbou a s přijetím tovaryš- ství spolu rovného ouřadu v moci služebné. Item. Aby po krajích, k nimžby kněží měli zření míti, postaveni byli ti čtyři: Tůma, Eliáš, Lukáš a Ambrož, a rovní mezi sebou a zvláštní nad jiné moc měli. Kterémuž by kdy bratří ouzké rady při sjití svém z nich kterých osob na kněžství potvrditi kázali, aby to jim příleželo učiniti. A na to Lukáš a Ambrož zvláštní potvrzení vzali skrze bratra Tůmu a Eliáše. Potom všichni kněží rukou dáním poslušenství jim slíbili. Item. Aby v svém kraji každý z nich svolání kněží a učitelův pro naučení neb jiné potřeby činiti mohl, kdyžby se vidělo, a obecných zborův ze všech krajův tak husto abychom neměli, leč bychom pří- činy hodné měli. O pořádku mezi čtyřmi osobami k ordinování. Stalo se sjití ouzké rady i sněmu léta Páně tisícího pěti- stého prvního v tu sobotu pšed svatým Janem. A tu zřízeno jest mezi čtyřmi osobami místo biskupské držícími, aby po- řádku práce ordinování drželi. Ten totiž, jenž prvotnost ordinování držeti má, aby do druhého ordinování prvotnost v svolání sněmu s tovaryši vedl, prvotně napomínal a sám prvotně počal napomínati k modlit- bám a čehožby koli potřebí bylo. Item. Ouzké radě k soudu přidati i s povolením tovaryšův i vyslýchati; s povolením týchž tovaryšův i zavírati. Item, vypověděti neb zavěsiti. Item. Svolení sněmová má vzíti a podle svolení ouzké rady přidati neb ujíti a na každém scházení podle svolení pře- čítati. Item. Na jiném sněmu zůstáno: kdyžby na koho ne- dostatečného k službě a nedůležitého ordinování přišlo, aby proto, že důležit není, nevynímal se právem z povinnosti své, ale přiznaje se k tomu, hleděl toho pokojně, kdožby mohl jeho v tom zastati a místo jeho doplniti. Item, zůstáno bylo: kdyžby sněm svolán byl, aby ten, jenžby prvotnost držeti měl, nebyl povinnovat sám, zvlášť nemoha s to býti, beze lsti od- býti mluvení; ale aby prvotně povinní se znali k tomu tova-
Strana 44
44 ryši jeho. A bylo-liby hodné neb potřebné, komužby koli z ouzké rady rozkázali pomoci, aby to učinil. K tomu jsou se přiřkli míti všichni. Item. Napomenutí ranní a večerní, když se ouzká rada sejde, aby bývalo po pořádku, ač podle zřízené povin- nosti: a zvlášť při sněmu kněžském měloby náležeti samým biskupům; neb jim zprávy i modlitby církevní náležeti mě- lyby. Item. Zůstáno, aby ten, kdož prvotnost času, střídy dr- žalby, znal-liby potřeby slušné s povolením tovaryšův ouzkou radu svolal a k soudu jim s týmž nadepsaným povolením dá- val. A pakliby sám potřeby neměl, ale tovaryši jeho, neb někdo z nich, aby s povolením též bylo shromáždění ouzké rady. Než co se sněmu obecného dotýče, ten by neměl držán býti, leč s povolením ouzké rady, aneb lečby toho znamenitá po- třeba nuzná u příčině byla, kteráž láme zákony lidské a ně- které i Boží. Item. Podle povolení vší ouzké rady téhož nade- psaného leta Lukáš a Ambrož posláni jsouce do Prachenska, aby ordinovali na kněžství Ondřeje, písaře z Janovic, to jsou uči- nili skutečně na sněmu kraje toho na Štěkni. Leta Páně tísícího pětistého prvního, času toho dána k soudu ouzké radě agenda na ordinování. A ta přijata a podle ní ordinování stalo se čtyř na kněžství a tří na jahenství. Zpráva k řízení kněží. Trůj skutek biskupa: první řízení, druhý ustanovení, třetí zpravování. Co k řízení potřebí? Vyvolení, povolání, zkušení. Co k vyvolení potřebí! Strany volencův úmysl upřímý, známost zevnitřní, neb uptání hodnosti osob podle potřeby té práce, k níž se vyvolovati mají, větší nebo menší. V čem hodnost záleží? Ta nemůž ukázána býti bez místného ukázání práce. Práce kněžská. Kázati, čtení, učiti, zpravovati, soud činiti podle úmluvy Boží, modliti se, v svědomí i v naději rozvazovati neb svazo- vati, v požívání svědomí neb naděje ustavovati neb odlučovati.
44 ryši jeho. A bylo-liby hodné neb potřebné, komužby koli z ouzké rady rozkázali pomoci, aby to učinil. K tomu jsou se přiřkli míti všichni. Item. Napomenutí ranní a večerní, když se ouzká rada sejde, aby bývalo po pořádku, ač podle zřízené povin- nosti: a zvlášť při sněmu kněžském měloby náležeti samým biskupům; neb jim zprávy i modlitby církevní náležeti mě- lyby. Item. Zůstáno, aby ten, kdož prvotnost času, střídy dr- žalby, znal-liby potřeby slušné s povolením tovaryšův ouzkou radu svolal a k soudu jim s týmž nadepsaným povolením dá- val. A pakliby sám potřeby neměl, ale tovaryši jeho, neb někdo z nich, aby s povolením též bylo shromáždění ouzké rady. Než co se sněmu obecného dotýče, ten by neměl držán býti, leč s povolením ouzké rady, aneb lečby toho znamenitá po- třeba nuzná u příčině byla, kteráž láme zákony lidské a ně- které i Boží. Item. Podle povolení vší ouzké rady téhož nade- psaného leta Lukáš a Ambrož posláni jsouce do Prachenska, aby ordinovali na kněžství Ondřeje, písaře z Janovic, to jsou uči- nili skutečně na sněmu kraje toho na Štěkni. Leta Páně tísícího pětistého prvního, času toho dána k soudu ouzké radě agenda na ordinování. A ta přijata a podle ní ordinování stalo se čtyř na kněžství a tří na jahenství. Zpráva k řízení kněží. Trůj skutek biskupa: první řízení, druhý ustanovení, třetí zpravování. Co k řízení potřebí? Vyvolení, povolání, zkušení. Co k vyvolení potřebí! Strany volencův úmysl upřímý, známost zevnitřní, neb uptání hodnosti osob podle potřeby té práce, k níž se vyvolovati mají, větší nebo menší. V čem hodnost záleží? Ta nemůž ukázána býti bez místného ukázání práce. Práce kněžská. Kázati, čtení, učiti, zpravovati, soud činiti podle úmluvy Boží, modliti se, v svědomí i v naději rozvazovati neb svazo- vati, v požívání svědomí neb naděje ustavovati neb odlučovati.
Strana 45
45 Ta práce dvojí hodnosti potřebuje, jedné života ctného, druhé moci ouřadné. První hodnost potřebuje svědomí dobrého i obcování ctného a dobré pověsti. K ouřadné moci v službě potřebí úmysla upří- mého, smysla zdravého, umění, opatrnosti, rozšafnosti, síly, do- věrnosti, hotovosti, poslušenství, povolnosti, milosti ku práci o spasení lidské péče, starosti i skutečnosti. A podle toho můž pravé vyvolení poznáno býti, jenž bude znamení vyvolení Bo- žího. Podle řádu první církve měloby volení tu každého býti od toho zboru, v kterémžby byl ku práci, a aby byl na to vyslán s dobrým svědectvím hodnosti a ouzké radě podán a skrze ouzkou radu biskupovi k posvěcení neb k potvrzení. Povolání. Povolání jest osob před starší úmysla starších oznámení v požádání ku práci, a osob těch vůle neb úmysla zvědění. Zkušení. Dvoje má býti zkušení. Jedno předcházející života ctného a péče vlastní pilné o spasení své, hodnosti v chození povo- láním svým, víry, dověrnosti, poslušenství, povolnosti, pokory, trpělivosti, dobrých tvárností a pověsti dobré v pilnosti, v oby- čejích, bratrství i v čítání i v učení a t. d. Druhé má býti zkušení podle předešlé neb přítomné práce, nad níž byl usta- ven, v níž každý mělby prvé pro zkušení ordinován býti, jako místa připravování, zboru odvírání, zavírání, svolávání, přisluho- vání zboru pohodlnostmi, začínání písní, čítání, promlouvání, řízení při almužnách neb při časných věcech, soudu činění mezi jinými etc. Neb při tom má býti zkušovaná péče, pilnost, vážnost, rozšafnost, povolnost, pokora, trpělivost, stálost, opa- trnost, tajnost i ku práci milost. A bez práce té nemůž zku- šení býti. Protož nejbezpečnější věc zkušovati v svěření niž- ších prací. Třetí pak zkušení býti má smyslu víry, i při písmích svatých, i v rozumu pravdy při zřízeném spasení, mnoho-li toho nabyl, čiliby bylo co při něm z nezdravého učení aneb smysla zavrženého. Neb poněvadž má víře a slovu Božímu sloužiti k spasení lidskému zřízeně, povinen toho známost pra- vou míti. Pozdě bývá počátkům řemesla mistru ustavenému v verštatě se učiti. A byť v kterých artikulích ještě mdloba a nedokonalá osvícenost byla, jediné jestli způsob dobrý k na-
45 Ta práce dvojí hodnosti potřebuje, jedné života ctného, druhé moci ouřadné. První hodnost potřebuje svědomí dobrého i obcování ctného a dobré pověsti. K ouřadné moci v službě potřebí úmysla upří- mého, smysla zdravého, umění, opatrnosti, rozšafnosti, síly, do- věrnosti, hotovosti, poslušenství, povolnosti, milosti ku práci o spasení lidské péče, starosti i skutečnosti. A podle toho můž pravé vyvolení poznáno býti, jenž bude znamení vyvolení Bo- žího. Podle řádu první církve měloby volení tu každého býti od toho zboru, v kterémžby byl ku práci, a aby byl na to vyslán s dobrým svědectvím hodnosti a ouzké radě podán a skrze ouzkou radu biskupovi k posvěcení neb k potvrzení. Povolání. Povolání jest osob před starší úmysla starších oznámení v požádání ku práci, a osob těch vůle neb úmysla zvědění. Zkušení. Dvoje má býti zkušení. Jedno předcházející života ctného a péče vlastní pilné o spasení své, hodnosti v chození povo- láním svým, víry, dověrnosti, poslušenství, povolnosti, pokory, trpělivosti, dobrých tvárností a pověsti dobré v pilnosti, v oby- čejích, bratrství i v čítání i v učení a t. d. Druhé má býti zkušení podle předešlé neb přítomné práce, nad níž byl usta- ven, v níž každý mělby prvé pro zkušení ordinován býti, jako místa připravování, zboru odvírání, zavírání, svolávání, přisluho- vání zboru pohodlnostmi, začínání písní, čítání, promlouvání, řízení při almužnách neb při časných věcech, soudu činění mezi jinými etc. Neb při tom má býti zkušovaná péče, pilnost, vážnost, rozšafnost, povolnost, pokora, trpělivost, stálost, opa- trnost, tajnost i ku práci milost. A bez práce té nemůž zku- šení býti. Protož nejbezpečnější věc zkušovati v svěření niž- ších prací. Třetí pak zkušení býti má smyslu víry, i při písmích svatých, i v rozumu pravdy při zřízeném spasení, mnoho-li toho nabyl, čiliby bylo co při něm z nezdravého učení aneb smysla zavrženého. Neb poněvadž má víře a slovu Božímu sloužiti k spasení lidskému zřízeně, povinen toho známost pra- vou míti. Pozdě bývá počátkům řemesla mistru ustavenému v verštatě se učiti. A byť v kterých artikulích ještě mdloba a nedokonalá osvícenost byla, jediné jestli způsob dobrý k na-
Strana 46
46 bytí a chuť i milost ku práci větší, ti podle jiných umělejších aby pracovali a ne sami, i mohou tak ustaveni býti. Než kdež přílišná obutost, hloupost, nechtivost, nedbanlivost, neopatrnost, tvrdost, nepovolnost, nerozšafnost, mrtvost a žádost cti, chvály, peněz, života lhostejnost, rozkoš, nedůtklivost, vyhýbání útrp nosti se škodou spasení i nižší práce a t. d., takoví jsou-li v nižších prácech, nemají k vyšším vedeni býti. A některým nehodným i což mají, měloby odjato býti. Co jest řízení. Jest osob vyvolených a hodných k úřadům nižším neb vyšším, k služebné práci od starších způsobování, moci zřízené svěřování dle dobrého řádu a ve jmenu Božím v poselství Kristovu ho potvrzování. Ustavení. Ustavení dvojí věc nese: jednu oznámení úmysla i vůle starších a povolení přítomné těch, jenž ustavují; druhou věc nese moci půjčení a potvrzení skrze rukou vzkládání. A na tom svěření moci úřadu záleží. Pak jestiť toho pravda z obojí strany, tedy hodnost jest poselství Kristovo k lidu vésti; pakli není z které strany, z té strany nehodnost jest, pakli z obou, též. A tím mnozí zmatkové nyní při kněžství mohliby srovnáni býti, a kněží někteří přijímáni býti, a což se jim nedostalo přivezmouc v úmluvě učiněné v Jednotě ustaveni býti. Též jsou-li to hodní, kteréž zlí ustavují, aneb dobří zlé, a podle čeho nejníž můž a má ouřad státi? Že nejníž podle úmysla přijímajících s povolením obou stran, výš podle pravdy smy- sla a úmysla, výš k tomu podle života ctnostného, milování Pána Krista i oudův jeho, a nad to výš, kdež se to spolu vše zběhne. A jediný sám pravý kněz a biskup i pastýř hodnost pl- nou, bohulibou a vzácnou předevšemi má, jsa Pánem i dveřmi, základem i hlavou domu svého, uvodě, ostříhaje, zpravuje, pasa, zachovávaje, předcházeje a mocně proti všemu na odpor stoje a zastávaje. A všichni kněží, z lidí pošlí a k službě ustavení, mají jeho kněžství věčného, i obětí, i kněžství v lidu ducho- vního z oučastnosti jeho služebníci i pomocníci býti a s ním shromaždovati, jej oznamovati, v jeho bohatstvi jej oslavovati, k víře, k milování i k naději věčného života sloužiti a místo něho poselství díti k naději, prostředníci býti mezi nimi a Kristem v smlouvě a v úmluvě nového svědectví.
46 bytí a chuť i milost ku práci větší, ti podle jiných umělejších aby pracovali a ne sami, i mohou tak ustaveni býti. Než kdež přílišná obutost, hloupost, nechtivost, nedbanlivost, neopatrnost, tvrdost, nepovolnost, nerozšafnost, mrtvost a žádost cti, chvály, peněz, života lhostejnost, rozkoš, nedůtklivost, vyhýbání útrp nosti se škodou spasení i nižší práce a t. d., takoví jsou-li v nižších prácech, nemají k vyšším vedeni býti. A některým nehodným i což mají, měloby odjato býti. Co jest řízení. Jest osob vyvolených a hodných k úřadům nižším neb vyšším, k služebné práci od starších způsobování, moci zřízené svěřování dle dobrého řádu a ve jmenu Božím v poselství Kristovu ho potvrzování. Ustavení. Ustavení dvojí věc nese: jednu oznámení úmysla i vůle starších a povolení přítomné těch, jenž ustavují; druhou věc nese moci půjčení a potvrzení skrze rukou vzkládání. A na tom svěření moci úřadu záleží. Pak jestiť toho pravda z obojí strany, tedy hodnost jest poselství Kristovo k lidu vésti; pakli není z které strany, z té strany nehodnost jest, pakli z obou, též. A tím mnozí zmatkové nyní při kněžství mohliby srovnáni býti, a kněží někteří přijímáni býti, a což se jim nedostalo přivezmouc v úmluvě učiněné v Jednotě ustaveni býti. Též jsou-li to hodní, kteréž zlí ustavují, aneb dobří zlé, a podle čeho nejníž můž a má ouřad státi? Že nejníž podle úmysla přijímajících s povolením obou stran, výš podle pravdy smy- sla a úmysla, výš k tomu podle života ctnostného, milování Pána Krista i oudův jeho, a nad to výš, kdež se to spolu vše zběhne. A jediný sám pravý kněz a biskup i pastýř hodnost pl- nou, bohulibou a vzácnou předevšemi má, jsa Pánem i dveřmi, základem i hlavou domu svého, uvodě, ostříhaje, zpravuje, pasa, zachovávaje, předcházeje a mocně proti všemu na odpor stoje a zastávaje. A všichni kněží, z lidí pošlí a k službě ustavení, mají jeho kněžství věčného, i obětí, i kněžství v lidu ducho- vního z oučastnosti jeho služebníci i pomocníci býti a s ním shromaždovati, jej oznamovati, v jeho bohatstvi jej oslavovati, k víře, k milování i k naději věčného života sloužiti a místo něho poselství díti k naději, prostředníci býti mezi nimi a Kristem v smlouvě a v úmluvě nového svědectví.
Strana 47
47 K potvrzení moci ouřadné tyto věci potřebné jsou. Jako modlitby obecné po krajích s postem za jich hod- nost, vyvolení, povolání, řízení, ustavení. A při tom času bratří starší, kteréž míti mohou z kněží i z jahnův, mají jich k tomu povolati. Potom mají kázaní činěna býti od starších o ouřadu kněžském, o rozdíle kněžství Kristu vlastně příslušném od duchovního i od služebného, a o tom, co k ouřadu a k práci přisluší a jaká odplata odložena zde v milosti a potom v slávě. Služba k řízení jahnův. Nejprv má se zpívati písnička tato: Pán Bůh figurami dávno etc. neb i jiná případná k službě. Potom má se řeč čísti z skut- kův apoštolských kap. 6, 1 do 8, neb 1. Tim. 3, 8 do 14, neb Luk. 10, 1 do 21. Potom povolati jich a říci: Ouřad nižší jahen- ský v práci záleží a má svěřen býti: jedno pro zkušení, druhé pro službu a pomoc kněžím při stánku věrných. I optati se sluší: chcete-li na se vzíti práci ouřadu jahenského? I přidati: k té práci příleží toto: nejprv posvěcení za slouhy Pánu Kristu a Jednotě k práci příslušné v úmluvě učiněné, druhé přijeti zří- zeně moci k tomu. Potom se optati takto: chcete-li dobrovolně a svobodně oddati se za slouhy Kristu a církvi jeho, posvěceni jsouc v jednotě této ku práci úřadu jahenského, abyste z lozu jeho byli. I přidati: chcete-liž úmluvu podniknouti a ji s po- mocí Boží ostříhati věrně? I oznámiti: úmluva pak tatoť jest: nejprv stará úmluva při přijetí vašem učiněná k svědectví spravedlnosti z víry, ku požívání se všemi věrnými podle zá- kona víry, v odříkání i v přiříkání, aby v vás a při vás jsúcí v posvěcení, v pravdě, v ostříhání, v svědomí dobrém tím snažněji ostříhána byla, abyste tudy hodni jsouc v Bohu vzá- cně a sobě užitečně ku práci této přistoupili. I otázati se: má- te-liž tedy vůli i úmysl v pravdě, přijetí a posvěcení k bratr- ství, v úmluvě již řečené, v dověrnosti, v poddanosti a v po- slušenství, v jednomyslnosti, v řádu, v svornosti, v pokoji, v jednotě do smrti s pomocí Boží státi v nerozdílnosti. Úmluva pak k ouřadu jahenskému tatoť jest: Povolnost, poddanost i hotovost zvláštní k službě a po- slušenství při službě, k níž se oddati sluší. I přidati: chcete-liž podniknouti poddanost a poslušenství při službě, k níž se od- dati máte, a hotovost míti, aby kterémuž knězi budete dáni,
47 K potvrzení moci ouřadné tyto věci potřebné jsou. Jako modlitby obecné po krajích s postem za jich hod- nost, vyvolení, povolání, řízení, ustavení. A při tom času bratří starší, kteréž míti mohou z kněží i z jahnův, mají jich k tomu povolati. Potom mají kázaní činěna býti od starších o ouřadu kněžském, o rozdíle kněžství Kristu vlastně příslušném od duchovního i od služebného, a o tom, co k ouřadu a k práci přisluší a jaká odplata odložena zde v milosti a potom v slávě. Služba k řízení jahnův. Nejprv má se zpívati písnička tato: Pán Bůh figurami dávno etc. neb i jiná případná k službě. Potom má se řeč čísti z skut- kův apoštolských kap. 6, 1 do 8, neb 1. Tim. 3, 8 do 14, neb Luk. 10, 1 do 21. Potom povolati jich a říci: Ouřad nižší jahen- ský v práci záleží a má svěřen býti: jedno pro zkušení, druhé pro službu a pomoc kněžím při stánku věrných. I optati se sluší: chcete-li na se vzíti práci ouřadu jahenského? I přidati: k té práci příleží toto: nejprv posvěcení za slouhy Pánu Kristu a Jednotě k práci příslušné v úmluvě učiněné, druhé přijeti zří- zeně moci k tomu. Potom se optati takto: chcete-li dobrovolně a svobodně oddati se za slouhy Kristu a církvi jeho, posvěceni jsouc v jednotě této ku práci úřadu jahenského, abyste z lozu jeho byli. I přidati: chcete-liž úmluvu podniknouti a ji s po- mocí Boží ostříhati věrně? I oznámiti: úmluva pak tatoť jest: nejprv stará úmluva při přijetí vašem učiněná k svědectví spravedlnosti z víry, ku požívání se všemi věrnými podle zá- kona víry, v odříkání i v přiříkání, aby v vás a při vás jsúcí v posvěcení, v pravdě, v ostříhání, v svědomí dobrém tím snažněji ostříhána byla, abyste tudy hodni jsouc v Bohu vzá- cně a sobě užitečně ku práci této přistoupili. I otázati se: má- te-liž tedy vůli i úmysl v pravdě, přijetí a posvěcení k bratr- ství, v úmluvě již řečené, v dověrnosti, v poddanosti a v po- slušenství, v jednomyslnosti, v řádu, v svornosti, v pokoji, v jednotě do smrti s pomocí Boží státi v nerozdílnosti. Úmluva pak k ouřadu jahenskému tatoť jest: Povolnost, poddanost i hotovost zvláštní k službě a po- slušenství při službě, k níž se oddati sluší. I přidati: chcete-liž podniknouti poddanost a poslušenství při službě, k níž se od- dati máte, a hotovost míti, aby kterémuž knězi budete dáni,
Strana 48
48 kde kteří tu byli, poddanost, poslušenství, hotovost k službě, snažnost v péči příležící a věrnost ve všem zachovávali. A znajíc se pomocníky kněží Páně býti, té povolnosti, chcete-li té povinnosti následovati? Dále optati se: oddávate-liž se tak a posvěcujete-li v této úmluvě za slouhy Pánu Kristu a jed- notě? I přidati: slibujete-li v tom Pánu Kristu i jeho Jednotě věrně se míti v úmluvě i v službě té s pomocí Boží do konce. Potom mají za ně modliti, aby je Pán Bůh obětované sobě ráčil přijíti za slouhy k práci jahenského ouřadu a jich duchem svatým posvětě v Kristu hodné slouhy učiniti a za své ku práci té přijíti, darův přispořiti a požehnání dáti v Kristu Ježíši, Pánu našem. Potom ptáni býti mají: chtí-li se v službu předloženou povinně zavázati, zatím slib jahenský má se státi. Potom má jim moc dána býti: podle úmysla a vůle i srdce přímého k vzdělání služebnému Jednoty dává se vám moc tato: Nej- prv kněžím pomoci kázati, učiti, napomínati. Item. Moc se dává, děti v potřebě, kdež kněz přítomen není neb pošle, křtíti. Item. Moc se dává knězi přisluhovsti připravením nádob i chleba a vína a což přísluší k posluhování té i jiné svátosti. Item. Moc se dává, kdežbyste byli bez kněží sami neb ponaučeni od kněží byli napomenouti i posloužiti k mo- dlitbě aneb kdežbyste posláni jsouc přišli, též ale bez dávání požehnání po modlení. Item. Epištolu neb evangelium neb proroctví neb jinou řeč v zákoně popsanou čísti, písně začí- nati a jiné služebnosti činiti. Item. Nehodným nedati do zboru choditi a i od poživání svátosti ven vyvoditi, říditi i způso- bovati k přijímání. A tak se vám dává i svěřuje všecka moc ouřadu jahenského. Potom mají na ně ruce vloženy býti tě- mito slovy: Potvrdiž vás Pán Bůh všemohoucí v této moci svě- řené, a dejž vám svou pomoc z výsosti ku práci této, přispo- řuje vám darův svých a užitek v vás i skrze vás čině díla slu- žebnosti k životu věčnému skrze Pána našeho Jezukrista. Amen. Zpráva zřízení kněží. Nejprv vyvolené a zkušené ouzké radě před biskupem postaviti a říci takto: Tyto osoby vyvolivše Bratří i zkusivše (pokudž možné lidem znáti) v hodnosti žádají, aby byli po- svěceni k ouřadu kněžskému i potvrzeni a dokonáni. K nimž sluší říci takto. David dí: kněží tvoji oddíni buďte v spra- vedlnost a svatí tvoji veselte se. I přidati: řeč tato k vám bratří připadá, jenž na to jste postaveni, abyste, danou sobě moc práce služebného kněžství přijmouce, pracovali pro od- platu věčnou. Ale má-li se vám to svěřiti a vy přijíti, potřebí
48 kde kteří tu byli, poddanost, poslušenství, hotovost k službě, snažnost v péči příležící a věrnost ve všem zachovávali. A znajíc se pomocníky kněží Páně býti, té povolnosti, chcete-li té povinnosti následovati? Dále optati se: oddávate-liž se tak a posvěcujete-li v této úmluvě za slouhy Pánu Kristu a jed- notě? I přidati: slibujete-li v tom Pánu Kristu i jeho Jednotě věrně se míti v úmluvě i v službě té s pomocí Boží do konce. Potom mají za ně modliti, aby je Pán Bůh obětované sobě ráčil přijíti za slouhy k práci jahenského ouřadu a jich duchem svatým posvětě v Kristu hodné slouhy učiniti a za své ku práci té přijíti, darův přispořiti a požehnání dáti v Kristu Ježíši, Pánu našem. Potom ptáni býti mají: chtí-li se v službu předloženou povinně zavázati, zatím slib jahenský má se státi. Potom má jim moc dána býti: podle úmysla a vůle i srdce přímého k vzdělání služebnému Jednoty dává se vám moc tato: Nej- prv kněžím pomoci kázati, učiti, napomínati. Item. Moc se dává, děti v potřebě, kdež kněz přítomen není neb pošle, křtíti. Item. Moc se dává knězi přisluhovsti připravením nádob i chleba a vína a což přísluší k posluhování té i jiné svátosti. Item. Moc se dává, kdežbyste byli bez kněží sami neb ponaučeni od kněží byli napomenouti i posloužiti k mo- dlitbě aneb kdežbyste posláni jsouc přišli, též ale bez dávání požehnání po modlení. Item. Epištolu neb evangelium neb proroctví neb jinou řeč v zákoně popsanou čísti, písně začí- nati a jiné služebnosti činiti. Item. Nehodným nedati do zboru choditi a i od poživání svátosti ven vyvoditi, říditi i způso- bovati k přijímání. A tak se vám dává i svěřuje všecka moc ouřadu jahenského. Potom mají na ně ruce vloženy býti tě- mito slovy: Potvrdiž vás Pán Bůh všemohoucí v této moci svě- řené, a dejž vám svou pomoc z výsosti ku práci této, přispo- řuje vám darův svých a užitek v vás i skrze vás čině díla slu- žebnosti k životu věčnému skrze Pána našeho Jezukrista. Amen. Zpráva zřízení kněží. Nejprv vyvolené a zkušené ouzké radě před biskupem postaviti a říci takto: Tyto osoby vyvolivše Bratří i zkusivše (pokudž možné lidem znáti) v hodnosti žádají, aby byli po- svěceni k ouřadu kněžskému i potvrzeni a dokonáni. K nimž sluší říci takto. David dí: kněží tvoji oddíni buďte v spra- vedlnost a svatí tvoji veselte se. I přidati: řeč tato k vám bratří připadá, jenž na to jste postaveni, abyste, danou sobě moc práce služebného kněžství přijmouce, pracovali pro od- platu věčnou. Ale má-li se vám to svěřiti a vy přijíti, potřebí
Strana 49
49 vám té spravedlnosti, abyste jí odíni byli, z nížto svatí by se veselili. Spravedlnost pak v tomto záleží oděvu vašeho: Nejprv, abyste se Kristu a církvi v svém posvěcení oddali za slouhy věrné k ouřadu kněžskému, a v něm k přisluhování lidu jeho druhé, abyste úmluvu učinili; třetí, i slib učinili, že v té úmluvě státi chcete do smrti v posvěcení hodně chodíce. O kterémžto rouchu slyšte apoštola řkoucího: Věrná řeč, ač kdo biskupství žádá a t. d. Potom optati se sluší: chceteli se Bohu skrze Krista Ježíše a církvi svaté skrze bratří starší za slouhy k ou- řadu kněžskému dobrovolně i cele vydati i se vším právem, tak abyste svoji nebyli, ani potom moci měli sami z toho vy- cházeti. Opět ptáni býti mají: chceteli v úmluvu vjíti s Kri- stem a s církví svatou skrze nás a dobrovolně se zavázati k držení jejímu až do smrti? Úmluva tato jest: Abyste, majíce pravdu v sobě, ústy ji vyznali, totiž víru, věrnost, dověrnost, milost, poddanost, po- slušenství, a slíbili v té pravdě v Jednotě úmyslem upřímým, k čemuž se řídíte i ustaveni budete, státi s pomocí Boží do smrti. I přidati. Protož se vás ptám, míníteli v té pravdě, v kteréž jste přijati i v ní stojíte, a k níž jste při přijímání k oučastnosti Krista a církve skrze služebnosti v úmluvě za- vázáni, do smrti státi a nyní hojněji se ostříhati? I přidati: Máteli také pravou dověrnost vůle Boží dobře libé k spasení v Jednotě této? Milujeteliž z víry i milovati míníteli skutečně Pána Ježíše Krista, jeho řeči, i jeho Jednotu, i věrné oudy nad jiné obecné bratry, tak abyste svou duši chtěli položiti v službě za bratry? Máteli úmysl v poslušenství státi a zachovati se v řádu, v jednomyslnosti až do smrti, a povolnost míti, i místo změniti i býti, kdežby se ukázalo, a Jednoty ducha ostříhati, odporných věcí Jednotě neuvozovati ani těch, kteréž Jednota má za pravé, rušiti, lakomství a ducha Ananiášova i Šimo- nova, Gezy a Balámova se stříci, také řádův a dobrých oby- čejův i ustavení Jednoty této zachovávati? Přidati: Máte-li úmýsl, poddanost a poslušenství svým starším zachovávati v přijímání naučení, napomínání, výstrah i trestání, opravujíce i opravovati chtíce svá vyvinutí pokorně? I optati se: Oddá- váteliž se a posvěcujeteli Pánu Kristu a jeho Jednotě v této úmluvě způsobu služebníčího za pravé a věrné slouhy k práci ouřadu kněžského v lidu jeho. A zavazujeteliž se v tomto po- svěcení v úmluvě té Pánu Kristu i Jednotě státi s pomocí Boží, a práce vésti do smrti, a právo všecko nad sebou pu- stiti, tak abyste potom moci neměli, sami se z toho vynímati pro ouzkosti a trápení, lečby ti, jenž ustavují, složili. A to vy dobrovolně ústy svými vyznejte. Forma slibu kněžského. Podle upřímosti srdce našeho Dekrety Jednoty Bratrské. 4
49 vám té spravedlnosti, abyste jí odíni byli, z nížto svatí by se veselili. Spravedlnost pak v tomto záleží oděvu vašeho: Nejprv, abyste se Kristu a církvi v svém posvěcení oddali za slouhy věrné k ouřadu kněžskému, a v něm k přisluhování lidu jeho druhé, abyste úmluvu učinili; třetí, i slib učinili, že v té úmluvě státi chcete do smrti v posvěcení hodně chodíce. O kterémžto rouchu slyšte apoštola řkoucího: Věrná řeč, ač kdo biskupství žádá a t. d. Potom optati se sluší: chceteli se Bohu skrze Krista Ježíše a církvi svaté skrze bratří starší za slouhy k ou- řadu kněžskému dobrovolně i cele vydati i se vším právem, tak abyste svoji nebyli, ani potom moci měli sami z toho vy- cházeti. Opět ptáni býti mají: chceteli v úmluvu vjíti s Kri- stem a s církví svatou skrze nás a dobrovolně se zavázati k držení jejímu až do smrti? Úmluva tato jest: Abyste, majíce pravdu v sobě, ústy ji vyznali, totiž víru, věrnost, dověrnost, milost, poddanost, po- slušenství, a slíbili v té pravdě v Jednotě úmyslem upřímým, k čemuž se řídíte i ustaveni budete, státi s pomocí Boží do smrti. I přidati. Protož se vás ptám, míníteli v té pravdě, v kteréž jste přijati i v ní stojíte, a k níž jste při přijímání k oučastnosti Krista a církve skrze služebnosti v úmluvě za- vázáni, do smrti státi a nyní hojněji se ostříhati? I přidati: Máteli také pravou dověrnost vůle Boží dobře libé k spasení v Jednotě této? Milujeteliž z víry i milovati míníteli skutečně Pána Ježíše Krista, jeho řeči, i jeho Jednotu, i věrné oudy nad jiné obecné bratry, tak abyste svou duši chtěli položiti v službě za bratry? Máteli úmysl v poslušenství státi a zachovati se v řádu, v jednomyslnosti až do smrti, a povolnost míti, i místo změniti i býti, kdežby se ukázalo, a Jednoty ducha ostříhati, odporných věcí Jednotě neuvozovati ani těch, kteréž Jednota má za pravé, rušiti, lakomství a ducha Ananiášova i Šimo- nova, Gezy a Balámova se stříci, také řádův a dobrých oby- čejův i ustavení Jednoty této zachovávati? Přidati: Máte-li úmýsl, poddanost a poslušenství svým starším zachovávati v přijímání naučení, napomínání, výstrah i trestání, opravujíce i opravovati chtíce svá vyvinutí pokorně? I optati se: Oddá- váteliž se a posvěcujeteli Pánu Kristu a jeho Jednotě v této úmluvě způsobu služebníčího za pravé a věrné slouhy k práci ouřadu kněžského v lidu jeho. A zavazujeteliž se v tomto po- svěcení v úmluvě té Pánu Kristu i Jednotě státi s pomocí Boží, a práce vésti do smrti, a právo všecko nad sebou pu- stiti, tak abyste potom moci neměli, sami se z toho vynímati pro ouzkosti a trápení, lečby ti, jenž ustavují, složili. A to vy dobrovolně ústy svými vyznejte. Forma slibu kněžského. Podle upřímosti srdce našeho Dekrety Jednoty Bratrské. 4
Strana 50
50 z svobodné vůle své oddáváme se napřed Bohu v Kristu Je- žíši i církvi svaté v Jednotě této cele za věrné a pravé služeb- níky, chtíc dobrovolně přijíti, což na nás vloženo bude, upřímě pro své i blížních spasení. A podle toho slibujem Pánu Bohu a Jednotě i vám, na místě poselství dějícím Krista a církve, věrnost a poslušenství, a což se koli předložilo, k tomu se zavazujem podle pomoci Boží i vaší do smrti státi. Napomenutí. Napomínaje jich k modlitbě i jiných za ně přítomných, sluší píseň tuto prositebnou začíti a klečíce zpí- vati: O Bože žádoucí, o ty Otče náš všemohoucí a t. d. Potom pokleče vstana, sluší požehnání dáti. Rciž k nim takto: Mějtež dověrnost, že Bůh Otec pro zá- sluhu svého Syna, k společným prosbám v slibu svém slyše, činí i činiti bude, v potřebě přijímaje vás i slib váš, vůli, i žádost naplní skrze téhož Jezukrista Pána našeho. Amen. Potom čísti čtení, kteréž píše svatý Jan v kap. 17. o mo- dlitbě Pána Jezukrista. A při tom sluší posvěcení v moci svě- řené jednoty i odplaty dotknouti, potom se pak má dávati moc ouřadná podle pořádku služebnosti. Moc ouřadná kněžství posvátného má se dáti takto: I rciž: Práce pak k službě vaší, nad níž se vám moc k službě dává, záleží ve všem díle služebném podle řeči Páně, jenž dí: Dal jim moc nade vším dílem svým. A tak svěřuje se vám od Boha a skrze nás ode vší Jed- noty ouřad kněžství služebného. 1. Kázati evangelium neb slovo Boži v poselstvi Kri- stovu tím slovem: Jdouce po všem světě kažte evangelium všemu stvoření. 2. Učiti. Dává se vám moc věřící učiti tím slovem: Učíce je zachovávati všem věcem, kteréž jsem vám přikázal. 3. Souditi. Dává se vám moc i soud činiti spravedlivý tím slovem: a seděti budete na dvanácti stolicích, soudíce dva- náctero pokolení Izraelské, abyste ten soud činili spravedlivě, zřízeně, bez přijímání osob zevnitř při zjevných věcech; i vnitř svědomí slyšeti, rozeznávati i výpovědi činiti podle umění a práv zákona Božího, raditi, v svědomí pokojiti, i v naději po- dle přírody přítomné ustavovati, neb od ní, od požívání jejího společného s věrnými odlučovati. A to tím slovem Kristovým: Každý mistr učený v království nebeském podoben otci čeled- nímu, jenž z pokladu svého vynáší vetché i nové věci. A opět: Kdoť jest věrný a opatrný sluha, jehož Pán ustavil nad čeledí svou, aby jim dal v čas míru pšenice. 4. Moc klíčův. Svěřují se vám i klíčové království Božího služebně podle toho: Dám tobě klíče království ne- beského. A moc se dává hodným odvírati služebně dveře podle
50 z svobodné vůle své oddáváme se napřed Bohu v Kristu Je- žíši i církvi svaté v Jednotě této cele za věrné a pravé služeb- níky, chtíc dobrovolně přijíti, což na nás vloženo bude, upřímě pro své i blížních spasení. A podle toho slibujem Pánu Bohu a Jednotě i vám, na místě poselství dějícím Krista a církve, věrnost a poslušenství, a což se koli předložilo, k tomu se zavazujem podle pomoci Boží i vaší do smrti státi. Napomenutí. Napomínaje jich k modlitbě i jiných za ně přítomných, sluší píseň tuto prositebnou začíti a klečíce zpí- vati: O Bože žádoucí, o ty Otče náš všemohoucí a t. d. Potom pokleče vstana, sluší požehnání dáti. Rciž k nim takto: Mějtež dověrnost, že Bůh Otec pro zá- sluhu svého Syna, k společným prosbám v slibu svém slyše, činí i činiti bude, v potřebě přijímaje vás i slib váš, vůli, i žádost naplní skrze téhož Jezukrista Pána našeho. Amen. Potom čísti čtení, kteréž píše svatý Jan v kap. 17. o mo- dlitbě Pána Jezukrista. A při tom sluší posvěcení v moci svě- řené jednoty i odplaty dotknouti, potom se pak má dávati moc ouřadná podle pořádku služebnosti. Moc ouřadná kněžství posvátného má se dáti takto: I rciž: Práce pak k službě vaší, nad níž se vám moc k službě dává, záleží ve všem díle služebném podle řeči Páně, jenž dí: Dal jim moc nade vším dílem svým. A tak svěřuje se vám od Boha a skrze nás ode vší Jed- noty ouřad kněžství služebného. 1. Kázati evangelium neb slovo Boži v poselstvi Kri- stovu tím slovem: Jdouce po všem světě kažte evangelium všemu stvoření. 2. Učiti. Dává se vám moc věřící učiti tím slovem: Učíce je zachovávati všem věcem, kteréž jsem vám přikázal. 3. Souditi. Dává se vám moc i soud činiti spravedlivý tím slovem: a seděti budete na dvanácti stolicích, soudíce dva- náctero pokolení Izraelské, abyste ten soud činili spravedlivě, zřízeně, bez přijímání osob zevnitř při zjevných věcech; i vnitř svědomí slyšeti, rozeznávati i výpovědi činiti podle umění a práv zákona Božího, raditi, v svědomí pokojiti, i v naději po- dle přírody přítomné ustavovati, neb od ní, od požívání jejího společného s věrnými odlučovati. A to tím slovem Kristovým: Každý mistr učený v království nebeském podoben otci čeled- nímu, jenž z pokladu svého vynáší vetché i nové věci. A opět: Kdoť jest věrný a opatrný sluha, jehož Pán ustavil nad čeledí svou, aby jim dal v čas míru pšenice. 4. Moc klíčův. Svěřují se vám i klíčové království Božího služebně podle toho: Dám tobě klíče království ne- beského. A moc se dává hodným odvírati služebně dveře podle
Strana 51
51 víry v Krista, v zásluze jeho, v úmluvě nového svědectví tím slovem: Příjmete Ducha svatého. A rozvázati i svědčiti hří- chův odpuštění, pomoc, posvěcení i dokonání i život věčný tím slovem: Cožkoli rozvížete na zemi, rozvázáno bude i v nebi, a kterýmž odpustíte hříchy, budou jim odpuštěny. A zase moc se dává nehodným a nepovolným zdravému naučení, zpurným a neustupným zavírati, hříchy zadržovati i zatracení nekajícím svědčiti, tím slovem Kristovým: Cožkoli svížete na zemi, budeť svázáno v nebi, a komuž zadržíte hříchy, budou zadržány jim. 5. Obětování modliteb. Svěřují se vám modlitby svatých tím slovem: Modlete se všelikého času. Abyste je za lid činili i lidu k nim napomínali, potřeby předkládali, mo- dlitby věrných obětovali, přímluvy a připomínání činili, v oběti jediné Krista Ježíše prosíc, aby v něm a skrze něho přijma i učinil. Též modlitby činiti za nevědomí, i za nemoci lidu svěřeného, i za osoby kající, pracující; modlitby činíce, připo- mínati oběť umučeného Krista Ježíše, tváři Boží přístojící. A potom k lidu od Boha sliby zvěstovati a jeho požehnání, a obětovati tudy Krista k svědomí i k naději. Obětovati také duše i těla v posvěcení věrných i srdce právě kajících. Též i díkův činění a chvály i dobrořečení, a všeliké potomní oběti lidu, za lid, neb spolu s lidem Pánu Bohu. 6. Šafářství svátosti. Svěřuje se vám šafářství svá- tosti tím slovem Kristovým: Aby dával v čas míru pšenice čeledi jeho. A apoštol dí: Já, co jsem přijal ode Pána, to i vydal jsem vám. A podle toho moc se dává, svátostmi službu činiti k svědomí i naději podle pravdy přítomné v Kristu a v Jednotě i k pravdě budoucí věčného života. 7. Moc křtíti. A nejprv moc se dává křtem sloužiti v úmluvě Páně tím slovem: Křtíce je v jmeno Otce i Syna i Ducha svatého. A to děti i rozumu došlé, a však rozdílně. Strany dítek dává se moc vlastně a povinně křtem sloužiti a v úmluvě učiněné u víře rodičův a kmotrův i v slibu jich dítě pokřtíti v Jednotu církve k učení a navedení, i k trestání a t. d. Strany pak rozumu užívajících dává se moc křtem sloužiti k oznámení i k svědectví křtu duchovního rodu nového aneb spravedlnosti z víry v úmluvě nové, k svědomí dobrému i k naději v požívání a uvedení v církev svatou tím slovem: Křtíce je ve jmeno Otce a t. d. A kdož uvěří a pokřtí se spa- sen bude a t. d. 8. Svátosti těla a krve Páně. Item. Svěřuje se vám ouřad služebnosti svátosti těla a krve Páně tím slovem: To čiňte na mé spolupamatování. Při nížto se dává vám moc, to což sluší, před ní, při ní i skrze ni služebně činiti, jako slovem 4
51 víry v Krista, v zásluze jeho, v úmluvě nového svědectví tím slovem: Příjmete Ducha svatého. A rozvázati i svědčiti hří- chův odpuštění, pomoc, posvěcení i dokonání i život věčný tím slovem: Cožkoli rozvížete na zemi, rozvázáno bude i v nebi, a kterýmž odpustíte hříchy, budou jim odpuštěny. A zase moc se dává nehodným a nepovolným zdravému naučení, zpurným a neustupným zavírati, hříchy zadržovati i zatracení nekajícím svědčiti, tím slovem Kristovým: Cožkoli svížete na zemi, budeť svázáno v nebi, a komuž zadržíte hříchy, budou zadržány jim. 5. Obětování modliteb. Svěřují se vám modlitby svatých tím slovem: Modlete se všelikého času. Abyste je za lid činili i lidu k nim napomínali, potřeby předkládali, mo- dlitby věrných obětovali, přímluvy a připomínání činili, v oběti jediné Krista Ježíše prosíc, aby v něm a skrze něho přijma i učinil. Též modlitby činiti za nevědomí, i za nemoci lidu svěřeného, i za osoby kající, pracující; modlitby činíce, připo- mínati oběť umučeného Krista Ježíše, tváři Boží přístojící. A potom k lidu od Boha sliby zvěstovati a jeho požehnání, a obětovati tudy Krista k svědomí i k naději. Obětovati také duše i těla v posvěcení věrných i srdce právě kajících. Též i díkův činění a chvály i dobrořečení, a všeliké potomní oběti lidu, za lid, neb spolu s lidem Pánu Bohu. 6. Šafářství svátosti. Svěřuje se vám šafářství svá- tosti tím slovem Kristovým: Aby dával v čas míru pšenice čeledi jeho. A apoštol dí: Já, co jsem přijal ode Pána, to i vydal jsem vám. A podle toho moc se dává, svátostmi službu činiti k svědomí i naději podle pravdy přítomné v Kristu a v Jednotě i k pravdě budoucí věčného života. 7. Moc křtíti. A nejprv moc se dává křtem sloužiti v úmluvě Páně tím slovem: Křtíce je v jmeno Otce i Syna i Ducha svatého. A to děti i rozumu došlé, a však rozdílně. Strany dítek dává se moc vlastně a povinně křtem sloužiti a v úmluvě učiněné u víře rodičův a kmotrův i v slibu jich dítě pokřtíti v Jednotu církve k učení a navedení, i k trestání a t. d. Strany pak rozumu užívajících dává se moc křtem sloužiti k oznámení i k svědectví křtu duchovního rodu nového aneb spravedlnosti z víry v úmluvě nové, k svědomí dobrému i k naději v požívání a uvedení v církev svatou tím slovem: Křtíce je ve jmeno Otce a t. d. A kdož uvěří a pokřtí se spa- sen bude a t. d. 8. Svátosti těla a krve Páně. Item. Svěřuje se vám ouřad služebnosti svátosti těla a krve Páně tím slovem: To čiňte na mé spolupamatování. Při nížto se dává vám moc, to což sluší, před ní, při ní i skrze ni služebně činiti, jako slovem 4
Strana 52
52 sloužiti k pravdě její, k hodnosti, k rozsuzování, k zkušení, ku památce podle úmysla Pána Krista, jeho zasloužení, mi- losti i pravdy, účastnosti atd. Item. Modlitby činiti za hodnost svatou i pravdu míně- nou, již lační a žížní hodovníci Kristovi v spravedlnosti Kri- stově a smrti jeho podstoupené, slovy jeho na místě poselství jeho svátosti jím jednou ustavenou, přítomnou vysvědčiti, a jí hodným k jistotě účastnosti těla a krve Páně požívání du- chovního sloužiti posvátně. 9. Potvrzení manželství. Svěřuje se i dává vám moc, osoby hodné a řádné upřímě a poctivě k manželství jdoucí k řádnému manželství a k nerozdílnému spojení v smlově slušné a v slibu potvrzovati řečí Kristovou: Což Bůh spojil, člověk toho nerozlučuj. Přidejž: A tak se dává vám a svěřuje práce ve všem díle kněžství služebného k němu příležícího s těmito výmin- kami, dokudž v Jednotě této, v poslušenství a v pravdě smlouvy té učiněné státi a ostříhati se budete. A jestliže by i kdo pobloudil, jinam by se obrátil, i vězte, že byť nižádný neodjímal moci té, že jí ven dané nemáte. Potom ptáni býti mají: přijímáte-li tuto moc danou v povinnosti, abyste v ní práci užitečnou k vzdělání v Jednotě této vedli. Potom má začata býti písnička: „uslyšiž svůj lid žádostivý, o dobrotivý Otče náš milosrdný. Potom napomenouti k modlitbám za jich řízení a potvrzení v nebi, aby Bůh Otec podle svého milosrdenství Duchem svým svatým jich pomazal, řídil moudrostí jeho i mocí s výsosti Ducha svého oblékl a darův přispořil skrze Krista Ježíše Pána našeho. A tehdy má se začíti písnička: „O svatý přijdiž “ Duše, naplň tvých atd. Tu hned klečícím mají ruce vzkládány býti tou formou: Bůh Otec nebeský z milosti rač potvrditi svě- řené moci této mocí Ducha svého s výsosti a zpraviž v Kristu moudrostí svou a pomažiž Duchem svým, přispoře darův spa- sitedlných v dobrotě své skrze Krista Ježíše Pána našeho. Amen. Potom mají ustanoveni býti v dověrnosti i ordinování i všickni služebníci Páně a lid přítomný o Božím tom díle a ří- zení stálém. A na to na vše požehnání má dáti ordinátor v nově zřízeným takto: Dejž vám Bůh Otec požehnání své v Kristu Ježíši, a učiniž skrze vás prospěch v rozmahání díla užitečného k vašemu i k blížních spasení, a naplniž vám sliby své skrze Jezukrista Pána našeho. Amen. Zatím mají v nově zřízení kněží podati rukou svých star-
52 sloužiti k pravdě její, k hodnosti, k rozsuzování, k zkušení, ku památce podle úmysla Pána Krista, jeho zasloužení, mi- losti i pravdy, účastnosti atd. Item. Modlitby činiti za hodnost svatou i pravdu míně- nou, již lační a žížní hodovníci Kristovi v spravedlnosti Kri- stově a smrti jeho podstoupené, slovy jeho na místě poselství jeho svátosti jím jednou ustavenou, přítomnou vysvědčiti, a jí hodným k jistotě účastnosti těla a krve Páně požívání du- chovního sloužiti posvátně. 9. Potvrzení manželství. Svěřuje se i dává vám moc, osoby hodné a řádné upřímě a poctivě k manželství jdoucí k řádnému manželství a k nerozdílnému spojení v smlově slušné a v slibu potvrzovati řečí Kristovou: Což Bůh spojil, člověk toho nerozlučuj. Přidejž: A tak se dává vám a svěřuje práce ve všem díle kněžství služebného k němu příležícího s těmito výmin- kami, dokudž v Jednotě této, v poslušenství a v pravdě smlouvy té učiněné státi a ostříhati se budete. A jestliže by i kdo pobloudil, jinam by se obrátil, i vězte, že byť nižádný neodjímal moci té, že jí ven dané nemáte. Potom ptáni býti mají: přijímáte-li tuto moc danou v povinnosti, abyste v ní práci užitečnou k vzdělání v Jednotě této vedli. Potom má začata býti písnička: „uslyšiž svůj lid žádostivý, o dobrotivý Otče náš milosrdný. Potom napomenouti k modlitbám za jich řízení a potvrzení v nebi, aby Bůh Otec podle svého milosrdenství Duchem svým svatým jich pomazal, řídil moudrostí jeho i mocí s výsosti Ducha svého oblékl a darův přispořil skrze Krista Ježíše Pána našeho. A tehdy má se začíti písnička: „O svatý přijdiž “ Duše, naplň tvých atd. Tu hned klečícím mají ruce vzkládány býti tou formou: Bůh Otec nebeský z milosti rač potvrditi svě- řené moci této mocí Ducha svého s výsosti a zpraviž v Kristu moudrostí svou a pomažiž Duchem svým, přispoře darův spa- sitedlných v dobrotě své skrze Krista Ježíše Pána našeho. Amen. Potom mají ustanoveni býti v dověrnosti i ordinování i všickni služebníci Páně a lid přítomný o Božím tom díle a ří- zení stálém. A na to na vše požehnání má dáti ordinátor v nově zřízeným takto: Dejž vám Bůh Otec požehnání své v Kristu Ježíši, a učiniž skrze vás prospěch v rozmahání díla užitečného k vašemu i k blížních spasení, a naplniž vám sliby své skrze Jezukrista Pána našeho. Amen. Zatím mají v nově zřízení kněží podati rukou svých star-
Strana 53
53 ším na důvod svatého dálšího poslušenství, a všickni kněží skrze rukou dání přijíti je k svatému tovaryšství a zvláštnímu bratrství. Jahnové pak novým kněžím na svaté poslušenství při podávání rukou zpívati: Tobě předobrý Bože a j. pří- — padnější verše. Naposledy má se státi posluhování večeří Páně pro po- silnění u víře a dověrnosti i v práci povolání jednoho každého a k utvrzení Jednoty ducha v svazku pokoje a lásky. O hodném kněžském chození v povolání. Zpráva z sněmu starého. Dále svoleno jest, aby každý v svém povolání zachovával se v dobrém svědomí, jakož zpráva apoštolská učí. A níže: a nejprv kněží a ti, jenž jiné učí, aby se na příklad vydávali v skutcích i v slovích, aby nebylo co trestati. Item z ouřadu starších nad kněžími. Zpráva z povinností jich. Napomínáni býti mají kněží často k hodnosti své, a aby svě- domí dobrá měli, požívajíc rady i pomoci. Item. Napomínáni býti mají k modlitbám, k obecním i k obláštním, k čítání i k učení, zvlášť ráno, když jsou na místě, k přemýšlování v zá- koně, své i lidské povinnosti, k opatrování lidu a k zpravo- vání osobnému při bytu, živnosti, svobody neb jiné povahy při manželství, při požívání světa i při požívání časných věcí. Item. Napomínáni býti mají k procházení zborův podle příležící práce. Item k vážnému a ctnostnému obcování a k uvarování vší zlé tvárnosti i příčin k lakomství, k smilství neb jiných hříchův. Item. Napomínáni býti mají, aby upřímý úmysl měli, svě- ření svému dosti činiti, lidu věrně bez lenosti sloužiti, a aby snášeli a mnoho trpěli, nemstili se pod službami nebo klíči, ani se vzhůru zpínali neb chlubili; lidští služebníci a ne páni přísní aby byli, lidi a ne břicha svá pásli. Item. Tajnost v svěřených věcech aby měli, soudům spra- vedlivým aby se učili, přijímání osob aby se střáhli. Item. Když svazují neb rozvazují, o to aby modlitby či- nili, aby to nebylo odporné Bohu ale sjednané, a aby to mocné bylo a v nebi potvrzeno.
53 ším na důvod svatého dálšího poslušenství, a všickni kněží skrze rukou dání přijíti je k svatému tovaryšství a zvláštnímu bratrství. Jahnové pak novým kněžím na svaté poslušenství při podávání rukou zpívati: Tobě předobrý Bože a j. pří- — padnější verše. Naposledy má se státi posluhování večeří Páně pro po- silnění u víře a dověrnosti i v práci povolání jednoho každého a k utvrzení Jednoty ducha v svazku pokoje a lásky. O hodném kněžském chození v povolání. Zpráva z sněmu starého. Dále svoleno jest, aby každý v svém povolání zachovával se v dobrém svědomí, jakož zpráva apoštolská učí. A níže: a nejprv kněží a ti, jenž jiné učí, aby se na příklad vydávali v skutcích i v slovích, aby nebylo co trestati. Item z ouřadu starších nad kněžími. Zpráva z povinností jich. Napomínáni býti mají kněží často k hodnosti své, a aby svě- domí dobrá měli, požívajíc rady i pomoci. Item. Napomínáni býti mají k modlitbám, k obecním i k obláštním, k čítání i k učení, zvlášť ráno, když jsou na místě, k přemýšlování v zá- koně, své i lidské povinnosti, k opatrování lidu a k zpravo- vání osobnému při bytu, živnosti, svobody neb jiné povahy při manželství, při požívání světa i při požívání časných věcí. Item. Napomínáni býti mají k procházení zborův podle příležící práce. Item k vážnému a ctnostnému obcování a k uvarování vší zlé tvárnosti i příčin k lakomství, k smilství neb jiných hříchův. Item. Napomínáni býti mají, aby upřímý úmysl měli, svě- ření svému dosti činiti, lidu věrně bez lenosti sloužiti, a aby snášeli a mnoho trpěli, nemstili se pod službami nebo klíči, ani se vzhůru zpínali neb chlubili; lidští služebníci a ne páni přísní aby byli, lidi a ne břicha svá pásli. Item. Tajnost v svěřených věcech aby měli, soudům spra- vedlivým aby se učili, přijímání osob aby se střáhli. Item. Když svazují neb rozvazují, o to aby modlitby či- nili, aby to nebylo odporné Bohu ale sjednané, a aby to mocné bylo a v nebi potvrzeno.
Strana 54
54 Item. Každý svůj zbor i zvláštní osoby v potřebách aby modlitbami Bohu obětoval. Čistotu myslí i skutků aby zachovávali, a hotovost měli v hodnosti svědomí dobrého vždycky ustavičnou; neb se vždy nahodí, co obětovati a za koho. Žen zvlášť mladých ovšem podezřelých i s nimi obcování samotného, i řečnování s nimi besedného a lehkého se va- rovali, a v potřebném mluvení nad smysly svými panovali. Hleděním, mluvením i bytem poctivosti následovali jako ti, jenž státi mají za lid k Bohu a zase od Boha k lidu poselství díti. A aby sobě často epištoly k Timoteovi a k Titovi a zjevení o sedmi zbořích čítali a jimi se zpravovali. Item. Aby naději v Bohu živém měli a práce tělesné pro utíkání prázdnosti, lhostejnosti, neb pro odpočinutí vedli ti, kdož dělní a živní jsou. A kdož jsou zaháleví a prací du- chovních mnohých nemají, aby pro uvarování prázdnosti i pro příklad i pomoc živnosti pracovali rukama svýma, což dobrého jest, v tom se vystříhajíc spravedlností svých, pro něžby spravedlnosti Boží, k níž se zavázali, činiti nemohli. Také zase hleděli, aby nájemníci nebyli, ale dveřmi úmysla přímého všedše ovcem pastvy, a ne své a svých věcí hledali. A kdežby toho pohodlé nebylo, aby preč neběželi, ale vydávali se jako služebníci Boží ve mnohé trpělivosti, a zdí se posta- vovali za dům Boží a strážní byli věrní lidu Božího, bdíce bedlivě jako majíce počet vydati za duše Bohu, k čemu je měli přivésti. Item. Při služebnostech žádných výmyslův ani proměn bez dotazu starších nečinili. Item. Kněží mladí aby nepřijímali lidí k svátostem leč s povolením, ani svědomí při manželských bězích slýchali, leč komu zvlášt bude půjčeno od starších. Item. Več by v zpovědech uhoditi nemohli, mají zpověď odložiti a bez jmenování osob s staršími se o to raditi. Item. Tajně hřešící a tajně se vyznávající nemají trestáni býti zjevně kázněmi zjevnými ani pokorami, ale kněz s svědomím jich má za ně i s lidem se modliti a oběť obětovati a vylou- čili, ať jest opatrně, zvlášť při manželích. A o to má radu bráti. Item, před posluhováním má se sám rozsouditi, zku- siti, střízvost i žádost čistou míti, a nemá-li nic hrubého a ro- hatého, ani srdce zlostného a nepokojného atd., má proto za své nevědomí a za svou nemoc i za svou nehodnost nejprvé sám modliti se, i za to milosti božské žádaje, aby Bůh skrze něj službu v posloužení učinil a lid způsobil. Item. Máli kdy kázati neb zpravovati, vždy aby k Bohu věrné zření obracel, aby on ústa otevřel, slovo dával, jazyk zpravoval a srdce lidu otviral i užitek činil. Po mluvení pak aby od Boha žádal v tom požehnání lidu. A při tom při všem
54 Item. Každý svůj zbor i zvláštní osoby v potřebách aby modlitbami Bohu obětoval. Čistotu myslí i skutků aby zachovávali, a hotovost měli v hodnosti svědomí dobrého vždycky ustavičnou; neb se vždy nahodí, co obětovati a za koho. Žen zvlášť mladých ovšem podezřelých i s nimi obcování samotného, i řečnování s nimi besedného a lehkého se va- rovali, a v potřebném mluvení nad smysly svými panovali. Hleděním, mluvením i bytem poctivosti následovali jako ti, jenž státi mají za lid k Bohu a zase od Boha k lidu poselství díti. A aby sobě často epištoly k Timoteovi a k Titovi a zjevení o sedmi zbořích čítali a jimi se zpravovali. Item. Aby naději v Bohu živém měli a práce tělesné pro utíkání prázdnosti, lhostejnosti, neb pro odpočinutí vedli ti, kdož dělní a živní jsou. A kdož jsou zaháleví a prací du- chovních mnohých nemají, aby pro uvarování prázdnosti i pro příklad i pomoc živnosti pracovali rukama svýma, což dobrého jest, v tom se vystříhajíc spravedlností svých, pro něžby spravedlnosti Boží, k níž se zavázali, činiti nemohli. Také zase hleděli, aby nájemníci nebyli, ale dveřmi úmysla přímého všedše ovcem pastvy, a ne své a svých věcí hledali. A kdežby toho pohodlé nebylo, aby preč neběželi, ale vydávali se jako služebníci Boží ve mnohé trpělivosti, a zdí se posta- vovali za dům Boží a strážní byli věrní lidu Božího, bdíce bedlivě jako majíce počet vydati za duše Bohu, k čemu je měli přivésti. Item. Při služebnostech žádných výmyslův ani proměn bez dotazu starších nečinili. Item. Kněží mladí aby nepřijímali lidí k svátostem leč s povolením, ani svědomí při manželských bězích slýchali, leč komu zvlášt bude půjčeno od starších. Item. Več by v zpovědech uhoditi nemohli, mají zpověď odložiti a bez jmenování osob s staršími se o to raditi. Item. Tajně hřešící a tajně se vyznávající nemají trestáni býti zjevně kázněmi zjevnými ani pokorami, ale kněz s svědomím jich má za ně i s lidem se modliti a oběť obětovati a vylou- čili, ať jest opatrně, zvlášť při manželích. A o to má radu bráti. Item, před posluhováním má se sám rozsouditi, zku- siti, střízvost i žádost čistou míti, a nemá-li nic hrubého a ro- hatého, ani srdce zlostného a nepokojného atd., má proto za své nevědomí a za svou nemoc i za svou nehodnost nejprvé sám modliti se, i za to milosti božské žádaje, aby Bůh skrze něj službu v posloužení učinil a lid způsobil. Item. Máli kdy kázati neb zpravovati, vždy aby k Bohu věrné zření obracel, aby on ústa otevřel, slovo dával, jazyk zpravoval a srdce lidu otviral i užitek činil. Po mluvení pak aby od Boha žádal v tom požehnání lidu. A při tom při všem
Strana 55
55 má pilně připomenouti oběť Krista Ježíše za sebe i za lid k Bohu, a vstana v slibích Božích požehnání od Boha v Kri- stu žádostivě oznámiti. Item. Pomněti sluší na skutky ouřadu, jenž jsou: zvěsto- vati, učiti, souditi a zpravovati, v svědomí a v naději ustavo- vati neb zanechati; v tom pásti a ostříhati k věčnému životu. Item, mysliti má před posluhováním, čímby připomenouti mohl příčiny posvátného ustavení těla a krve Páně i přijímání a čímby mohlo poslouženo býti k známosti hodnosti lidu k tomu a k jakému konci mělby požívati a s čím domův jíti. A tak aby lidu před posluhováním svátostí posloužil slovem k roz- suzování, k zkušení, k střízvosti, k žádosti nábožné, a tak ku přípravě hodné. Potom za moc a za posílení s výsosti žádati, aby Kristus svou účastností příbytek měl, a člověk v něm nalezen byl, ne- maje své spravedlnosti, ale aby došel z zaslouženi těla jeho umrtveného a z vylití krve jeho účastnosti Božské spravedl- nosti, a jí krmen byl i napájín v milosti a v pravdě u vnitřním životu, v svědomí i v naději. Potom, aby přispoření dáno bylo darův podstatných, skrze něž se dává účastnost milosti a pravdy spravedlnosti; potom za hodnost chození povoláním v té spravedlnosti, potom za všelikou ctnost víry a spravedlnosti; potom aby v církvi cho- dili jednomyslně v jednotě, v svazku pokoje etc; potom mo- dliti se za odpuštění hříchů a ospravedlnění všech hodovníků, a za hodnost svatou k užívání svátostí; potom ustavě lid v do- věrnosti a potěšíc svědomí jejich svatým rozhřešením z moci poselství Kristova; za tím již kánon řikati a slovy na místě Krista poselství jeho díti u vysvědčení chleba tělem jeho a kalicha krví jeho; potom dobrořečiti s lidem v připomínání dobroty s chválami a s díkčiněním. Sám víru sprostnou maje podle vysvědčení slov Páně i přijímati a počestnost, vážnost i rozšafnost maje, lidu stojícímu neb klečícímu poctivě má přisluhovati. A před tím i potom oznamuje úmysl Kristů a konec všeho posluhování. A toho všeho zpráva šíře vypsána k soudu dána leta Páně tisícího pětistého prvního. I usouzena tehdy, i potom několika sněmy s tou výminkou, kteříž kněží s to býti mohou, aby podle ní služby posvátné činili, a kte- řížby nemohli s to býti, aby první zprávy požívali, při kte- réžto zprávě místně ukázáno, co, kdy, pokud mluviti neb činiti. Item. Posluhování kdy mají činiti, aby ne samým časem míry činili ale potřebou lidskou. A víc se k tomu lení a méně dbánliví klonili, aby častěji posluhování činili. Při smyslu pak svátosti i posvátné služby i požívání aby učeni byli, majíli věrní pastýři býti.
55 má pilně připomenouti oběť Krista Ježíše za sebe i za lid k Bohu, a vstana v slibích Božích požehnání od Boha v Kri- stu žádostivě oznámiti. Item. Pomněti sluší na skutky ouřadu, jenž jsou: zvěsto- vati, učiti, souditi a zpravovati, v svědomí a v naději ustavo- vati neb zanechati; v tom pásti a ostříhati k věčnému životu. Item, mysliti má před posluhováním, čímby připomenouti mohl příčiny posvátného ustavení těla a krve Páně i přijímání a čímby mohlo poslouženo býti k známosti hodnosti lidu k tomu a k jakému konci mělby požívati a s čím domův jíti. A tak aby lidu před posluhováním svátostí posloužil slovem k roz- suzování, k zkušení, k střízvosti, k žádosti nábožné, a tak ku přípravě hodné. Potom za moc a za posílení s výsosti žádati, aby Kristus svou účastností příbytek měl, a člověk v něm nalezen byl, ne- maje své spravedlnosti, ale aby došel z zaslouženi těla jeho umrtveného a z vylití krve jeho účastnosti Božské spravedl- nosti, a jí krmen byl i napájín v milosti a v pravdě u vnitřním životu, v svědomí i v naději. Potom, aby přispoření dáno bylo darův podstatných, skrze něž se dává účastnost milosti a pravdy spravedlnosti; potom za hodnost chození povoláním v té spravedlnosti, potom za všelikou ctnost víry a spravedlnosti; potom aby v církvi cho- dili jednomyslně v jednotě, v svazku pokoje etc; potom mo- dliti se za odpuštění hříchů a ospravedlnění všech hodovníků, a za hodnost svatou k užívání svátostí; potom ustavě lid v do- věrnosti a potěšíc svědomí jejich svatým rozhřešením z moci poselství Kristova; za tím již kánon řikati a slovy na místě Krista poselství jeho díti u vysvědčení chleba tělem jeho a kalicha krví jeho; potom dobrořečiti s lidem v připomínání dobroty s chválami a s díkčiněním. Sám víru sprostnou maje podle vysvědčení slov Páně i přijímati a počestnost, vážnost i rozšafnost maje, lidu stojícímu neb klečícímu poctivě má přisluhovati. A před tím i potom oznamuje úmysl Kristů a konec všeho posluhování. A toho všeho zpráva šíře vypsána k soudu dána leta Páně tisícího pětistého prvního. I usouzena tehdy, i potom několika sněmy s tou výminkou, kteříž kněží s to býti mohou, aby podle ní služby posvátné činili, a kte- řížby nemohli s to býti, aby první zprávy požívali, při kte- réžto zprávě místně ukázáno, co, kdy, pokud mluviti neb činiti. Item. Posluhování kdy mají činiti, aby ne samým časem míry činili ale potřebou lidskou. A víc se k tomu lení a méně dbánliví klonili, aby častěji posluhování činili. Při smyslu pak svátosti i posvátné služby i požívání aby učeni byli, majíli věrní pastýři býti.
Strana 56
56 Item. Mají navštěvováni býti od starších, a mělliby kdo proti nim při neb žalobu, aby od nich souzeni i opatrováni byli, kdyžby se sami smluviti nemohli. A časem slušným i jim svěřené zbory projíti a právěli se děje, opatřiti. Z sněmu před zřízením. Kdožkoli z Bratří jsa na- pomenut, obeslán neb žádán první neb druhé, a nechtělby před Bratřími státi k žalobám neb k vinám jemu od kohožkoli da- ným k zpravení se toho, a chtělby tak své vůle požívati, aby s takovým neobcovali, ani s tím, kdožby to věda chtěl přes to s ním obcovati. Item. Aby pomněl na dvoje posvěcení své: jedno strany vlastního svého spasení, v němž s jinými rovnou přijal milost, při příjetí a na smlouvu, kterouž činil v odříkání i v přiří- kání a t. d. odkudž má hodnost míti; druhé, pamatovati má na druhé posvěcení, jímž posvěcen v úmluvě k ouřadu kněž- ství služebného. Item. Žádný z kněží s žádným o nic se před světským nesoudili bez povolení starších, ani se v lékařství neb světské řízení dávali, ani v panské služby aneb pro ži- vnost v obchody, a aby bez rady starších nic nekupovali na zemi. Item. Potřebujíli doma neb na cestě, aby potřebou opa- tření byli. Item: Aby se neprocházel do jiných krajův neb zborův k zvěstování neb k zprávě bez povolení starších neb zprávce toho kraje, potřebujícího jeho pomoci. Item svědomí v cizých zbořích nemá vyslýchati. Z sněmu před zřízením. Kněz aby sám žádný ne- chodil, ale aby jemu od starších byl způsoben tovaryš hodný putování, aby svědectví při něm hodné bylo, aby všudy bez ourazu byli. Item. Kdežby přišli a zdáloby se pobýti, aby se prázdnosti varovali, ale aby se vždy zaneprázdnili něčím po- třebným. Pakliby mohl a uměl některým dílem pohodlným hospodáři pomoci, aby hotov byl, též i tovaryš putování jeho na místě pobytí, aby podělal řemesla neprázdně. Item. Bratří mladší protulování po krajině nikam aby nesměli činiti, leč z hodné potřeby s oznámením a s svolením starších i s odpuštěním. V témž sněmu proti lakomství. Item. O kněžích, kteřížby byli, aby všech příčin lakomství se varovali, aby knih ani peněz nad potřebu neshromážďovali. Item. Kněz co by potřeboval ku pokrmu, k oděvu, k knížkám kterým, na stravu cesty, to má z dluhu lásky jinými opatřeno býti, aby v tom jemu nedali nedostatku trpěti. A protož aby bratří neb i sestry zbírání neb skládání podle vůle laskavé u Bratra v tom kraji zvoleného měli obyčej vždy činiti. Z kteréhožto sebrání aby nejprv opatřeni byli kněží věrně s lidem pracující, druhé
56 Item. Mají navštěvováni býti od starších, a mělliby kdo proti nim při neb žalobu, aby od nich souzeni i opatrováni byli, kdyžby se sami smluviti nemohli. A časem slušným i jim svěřené zbory projíti a právěli se děje, opatřiti. Z sněmu před zřízením. Kdožkoli z Bratří jsa na- pomenut, obeslán neb žádán první neb druhé, a nechtělby před Bratřími státi k žalobám neb k vinám jemu od kohožkoli da- ným k zpravení se toho, a chtělby tak své vůle požívati, aby s takovým neobcovali, ani s tím, kdožby to věda chtěl přes to s ním obcovati. Item. Aby pomněl na dvoje posvěcení své: jedno strany vlastního svého spasení, v němž s jinými rovnou přijal milost, při příjetí a na smlouvu, kterouž činil v odříkání i v přiří- kání a t. d. odkudž má hodnost míti; druhé, pamatovati má na druhé posvěcení, jímž posvěcen v úmluvě k ouřadu kněž- ství služebného. Item. Žádný z kněží s žádným o nic se před světským nesoudili bez povolení starších, ani se v lékařství neb světské řízení dávali, ani v panské služby aneb pro ži- vnost v obchody, a aby bez rady starších nic nekupovali na zemi. Item. Potřebujíli doma neb na cestě, aby potřebou opa- tření byli. Item: Aby se neprocházel do jiných krajův neb zborův k zvěstování neb k zprávě bez povolení starších neb zprávce toho kraje, potřebujícího jeho pomoci. Item svědomí v cizých zbořích nemá vyslýchati. Z sněmu před zřízením. Kněz aby sám žádný ne- chodil, ale aby jemu od starších byl způsoben tovaryš hodný putování, aby svědectví při něm hodné bylo, aby všudy bez ourazu byli. Item. Kdežby přišli a zdáloby se pobýti, aby se prázdnosti varovali, ale aby se vždy zaneprázdnili něčím po- třebným. Pakliby mohl a uměl některým dílem pohodlným hospodáři pomoci, aby hotov byl, též i tovaryš putování jeho na místě pobytí, aby podělal řemesla neprázdně. Item. Bratří mladší protulování po krajině nikam aby nesměli činiti, leč z hodné potřeby s oznámením a s svolením starších i s odpuštěním. V témž sněmu proti lakomství. Item. O kněžích, kteřížby byli, aby všech příčin lakomství se varovali, aby knih ani peněz nad potřebu neshromážďovali. Item. Kněz co by potřeboval ku pokrmu, k oděvu, k knížkám kterým, na stravu cesty, to má z dluhu lásky jinými opatřeno býti, aby v tom jemu nedali nedostatku trpěti. A protož aby bratří neb i sestry zbírání neb skládání podle vůle laskavé u Bratra v tom kraji zvoleného měli obyčej vždy činiti. Z kteréhožto sebrání aby nejprv opatřeni byli kněží věrně s lidem pracující, druhé
Strana 57
57 na poselství k bratřím potřebné, třetí, aby nuzní bratří i se- stry z toho skladu opatrováni byli. Z svolení po zřízení. Také ve všech pohodlných vě- cech tělu, kteříž se spolu svolili, aby zvláštnosti neměli sobě osobení statků neb peněz, a tak nižádných věcí příkladem prv- ních vůdcí křesťanských, o nichž psáno, že jsou všechny věci opustili, a opět, že všechny věci vespolek měvše, žádný svého nic nepravil býti vlastního, ale jakož komu potřebí bylo, tak dělili. Neb to jest věc hodná a slušná, nejprv těm kdož po- selství dějí v službě Pána Krista, aby při pokrmu skrovném a oděvu rovném zůstávali, a v tom se Pánu Bohu dověřili, je- muž jest péče o nich. Protož všech věcí zbytečných aby od- bývali, ale na potřebě slušné doma i na cestě aby dosti měli, jakožby jim učiněno bylo a ku pohodlí dáno od těch, kterýmž přísluší. Protož potřebí jest bez péčování býti, ale všecku péči na Pána uvrci, a což dopustí trpěti s milostí hlad i zimu i trá- pení, vězení i smrt příkladem prvních vůdcí křesťanských; a tak má zřízení býti a světa opuštění. A kdož má statek světa, učiniti s ním, jakož písma káží zákona Božího: Chu- dým rozdávati, a vespolek se podělovati, a rukama svýma dě- lati, což dobrého jest. Ale takovým nejvíce sluší, a nejlepší jest dary Božími v slovu Božím pracovati, učíce blížní a mo- dlitby činíce, aby jim Pán Bůh zrůst v duchovním životě dal, a pak časem aby podělali a úsilé svého požívali, a pakli co zbude, blížním udíleli, pakli se nedostane k potřebě hodné, vzali od spolubratří jednomyslných v tom svolení, a ke všem tak se měli, jakžby bylo k vzdělání a ku polepšení, nedávajíce ou- razu a pohoršení při všech věcech, což na nich jest. Toto svolení bylo obecné kněží s jinými obecnými, kteréž dlouho státi nemohlo. Protož již na samy kněži přišlo, aby oni k němu nejblíže stáli, tak aby nic svého neměli, ale vůbec vše a což kdo má neb požívá, aby to podle vědomí starších šlo a jeho aby nebylo atd. Mají-li kněží peníze chovati? Leta Páně tisícího čtyřstého devadesátého osmého: Kněží aby bývali i z manželův. A živnosti své kteříž mohou vésti z svobodných i z manželův, aby vedli bez znamenitého obme- škání ouřadu svého. A mohou-li co sobě přichovati z výdělkův svých, aby přichovali aneb mělili by co po přátelích. Než svobodní aby neobráceli po smrti než na spolubratří pomocníky též práce, leč s povolením jiných, zvlášť přišel-li by k penězům který skrze službu a svou věrnou prací.
57 na poselství k bratřím potřebné, třetí, aby nuzní bratří i se- stry z toho skladu opatrováni byli. Z svolení po zřízení. Také ve všech pohodlných vě- cech tělu, kteříž se spolu svolili, aby zvláštnosti neměli sobě osobení statků neb peněz, a tak nižádných věcí příkladem prv- ních vůdcí křesťanských, o nichž psáno, že jsou všechny věci opustili, a opět, že všechny věci vespolek měvše, žádný svého nic nepravil býti vlastního, ale jakož komu potřebí bylo, tak dělili. Neb to jest věc hodná a slušná, nejprv těm kdož po- selství dějí v službě Pána Krista, aby při pokrmu skrovném a oděvu rovném zůstávali, a v tom se Pánu Bohu dověřili, je- muž jest péče o nich. Protož všech věcí zbytečných aby od- bývali, ale na potřebě slušné doma i na cestě aby dosti měli, jakožby jim učiněno bylo a ku pohodlí dáno od těch, kterýmž přísluší. Protož potřebí jest bez péčování býti, ale všecku péči na Pána uvrci, a což dopustí trpěti s milostí hlad i zimu i trá- pení, vězení i smrt příkladem prvních vůdcí křesťanských; a tak má zřízení býti a světa opuštění. A kdož má statek světa, učiniti s ním, jakož písma káží zákona Božího: Chu- dým rozdávati, a vespolek se podělovati, a rukama svýma dě- lati, což dobrého jest. Ale takovým nejvíce sluší, a nejlepší jest dary Božími v slovu Božím pracovati, učíce blížní a mo- dlitby činíce, aby jim Pán Bůh zrůst v duchovním životě dal, a pak časem aby podělali a úsilé svého požívali, a pakli co zbude, blížním udíleli, pakli se nedostane k potřebě hodné, vzali od spolubratří jednomyslných v tom svolení, a ke všem tak se měli, jakžby bylo k vzdělání a ku polepšení, nedávajíce ou- razu a pohoršení při všech věcech, což na nich jest. Toto svolení bylo obecné kněží s jinými obecnými, kteréž dlouho státi nemohlo. Protož již na samy kněži přišlo, aby oni k němu nejblíže stáli, tak aby nic svého neměli, ale vůbec vše a což kdo má neb požívá, aby to podle vědomí starších šlo a jeho aby nebylo atd. Mají-li kněží peníze chovati? Leta Páně tisícího čtyřstého devadesátého osmého: Kněží aby bývali i z manželův. A živnosti své kteříž mohou vésti z svobodných i z manželův, aby vedli bez znamenitého obme- škání ouřadu svého. A mohou-li co sobě přichovati z výdělkův svých, aby přichovali aneb mělili by co po přátelích. Než svobodní aby neobráceli po smrti než na spolubratří pomocníky též práce, leč s povolením jiných, zvlášť přišel-li by k penězům který skrze službu a svou věrnou prací.
Strana 58
58 O poručenství na chudé. Item. Poručilliby kdo co tajně na chudé neb osobě které z kněží poručiti chtěl. Což tajně na chudé se poroučí, aby to do měšce obecného kraje šlo, lečby přítomná jaká potřeba byla přítomné nouze. Item. Osoba žádná z kněží aby nebývala při poručenství. A cožby které poručeno bylo, aby se v tom svým starším oznámila. A není-li jí přítomně potřebí toho, aby vzato a za- psáno bylo ku potřebě potomní její a umřelali by, aby potom tu zůstalo. Item. Starší ten podle rady sobě přidaných starších kraje má hýbati tím prvotně na ty, jenž s lidmi pracují, netoliko na kněží ale i na nejnižší. Item. Domové společného shro- máždění učedlníků aby tím chováni byli. A ten dlužen bude počet dávati svým tovaryšům buď v kraji oblášt, buď v sněmu jedni druhým, přivezmouce k sobě některé z ouzké rady. O zbořích. Proč zborové býti mají a lid věrný jich neopouštěti? Příčiny tyto: Nejprv strany zprávcův, aby svou povinnost v službě všem vůbec mohli plniti v učení, v kazání, v napo- mínání, v trestání aneb v službě slova Božího, v službě modliteb, v službě i posvátných věcí. Druhé, strany lidu aby lid povinnost svou společně činil při slovu Božím, při modlitbách, při posvátných věcech, k na- bývání i k požívání i v trvání v podstatných věcech k spa- sení, a tudy pomoc maje přijíti mohl v té pravdě k životu věčnému. O zastavení zborův usouzeno leta 1504. Co se zborův zastavení mocí světskou dotýče, přijdeli, na tom zůstáno, aby za některý čas, jakž kde příčiny ukáží, po- necháno bylo. A mezi tím aby všudy hospodářům rozkázáno bylo, aby po domích všudy jeden každý s svou čeledí věrnou v neděli uprázdnil se ráno i o nešpořích, když kde kteří oby- čej scházeti se mají, zavrouce se. A umíli hospodář aneb kdo jiný čísti, aby něco přečetl a slušně-li, aby i písničku zpívali aneb něco promluvil, aneb to vše spolu učinil a napomenul k modlitbě.
58 O poručenství na chudé. Item. Poručilliby kdo co tajně na chudé neb osobě které z kněží poručiti chtěl. Což tajně na chudé se poroučí, aby to do měšce obecného kraje šlo, lečby přítomná jaká potřeba byla přítomné nouze. Item. Osoba žádná z kněží aby nebývala při poručenství. A cožby které poručeno bylo, aby se v tom svým starším oznámila. A není-li jí přítomně potřebí toho, aby vzato a za- psáno bylo ku potřebě potomní její a umřelali by, aby potom tu zůstalo. Item. Starší ten podle rady sobě přidaných starších kraje má hýbati tím prvotně na ty, jenž s lidmi pracují, netoliko na kněží ale i na nejnižší. Item. Domové společného shro- máždění učedlníků aby tím chováni byli. A ten dlužen bude počet dávati svým tovaryšům buď v kraji oblášt, buď v sněmu jedni druhým, přivezmouce k sobě některé z ouzké rady. O zbořích. Proč zborové býti mají a lid věrný jich neopouštěti? Příčiny tyto: Nejprv strany zprávcův, aby svou povinnost v službě všem vůbec mohli plniti v učení, v kazání, v napo- mínání, v trestání aneb v službě slova Božího, v službě modliteb, v službě i posvátných věcí. Druhé, strany lidu aby lid povinnost svou společně činil při slovu Božím, při modlitbách, při posvátných věcech, k na- bývání i k požívání i v trvání v podstatných věcech k spa- sení, a tudy pomoc maje přijíti mohl v té pravdě k životu věčnému. O zastavení zborův usouzeno leta 1504. Co se zborův zastavení mocí světskou dotýče, přijdeli, na tom zůstáno, aby za některý čas, jakž kde příčiny ukáží, po- necháno bylo. A mezi tím aby všudy hospodářům rozkázáno bylo, aby po domích všudy jeden každý s svou čeledí věrnou v neděli uprázdnil se ráno i o nešpořích, když kde kteří oby- čej scházeti se mají, zavrouce se. A umíli hospodář aneb kdo jiný čísti, aby něco přečetl a slušně-li, aby i písničku zpívali aneb něco promluvil, aneb to vše spolu učinil a napomenul k modlitbě.
Strana 59
59 Item. Aby doma své děti učil. Item, po času slušném, kdyžby mohl a měl býti zbor tajný, aby ne ve mnoze byl ani z rozličných míst dalekých ale pomalu a zvlášť posluhování. O naplnění nedostatkův v zbořích. V témž sjití zůstáno při zbořích, při nichž nedostatkové jsou strany učitelův: Zdá se, žeby tudy to mohlo napomoženo býti, aby kněz, můž-li býti, sám, neb má-li pomocníky, každou neděli po pořádku zbory navštěvoval, jednou samým slovem, druhé posluhováním. Item. Časem starší kraje, nejméně jed- nou v rok. Z sněmu před zřízením o čítání zákona. Při čítání zákona Páně aby se vážně měli. A zniklaliby která odpornost o rozumu slov jeho, aby pohádek nechajíce na staršího toho podali, a tak lásky mezi sebou neurazili. Z sněmu nadepsaného leta 1504. Co se tkne čtení a epištol nedělních, neměli jsme ani ještě za zákon uložený všem, by někdo nemohl něco jiného, cožby se zdálo za po- třebnějšího, přečísti, ani zase zastavovali jsme, ani ještě, kdyžby řeč příhodná byla, aneb někdo mohl neb uměl z ní potřebně promluviti, by přečtena neměla býti. Při čítání knih doktorských. Knihy, kteréžby u nás byly, neb mezi námi nalezeny do- ktorské, neb které kroniky, neb jakákoli napsání neb traktá- tové krom biblí, pilně má znamenáno býti, že ne proto jsme je mezi se pustili aneb je mezi sebou trpime, abychom jimi zcela se zpravovali, než že při něčem hoditi se mohou; neb jsou některé věci užitečné, zvlášt co se tkne o Bohu, i mnohé o životu mravném. A více proto někteří z naších je čítali, aby jich spisům vyrozuměli, a čím co provodí, toho došli prvé, nežby na nás s těmi důvody vystoupili, o kterýchž bychom neslýchali, a abychom před jich důvody a smysly opatřiti se mohli. Protož nechtělibychom, aby v nich čítali ledací, kdos bud v latinských nebo českých, lečby komu to bratří svěřili, kdoby mohl jich sobě neb jiným k dobrému požíti. Neb co můžem rozuměti, málo jsou kteří spisové neb traktátové, by v nich nebylo přimíšení škodlivých a některých bludův i lží pouhých. A zvlášť co se tkne nových sepsání od římských od někte-
59 Item. Aby doma své děti učil. Item, po času slušném, kdyžby mohl a měl býti zbor tajný, aby ne ve mnoze byl ani z rozličných míst dalekých ale pomalu a zvlášť posluhování. O naplnění nedostatkův v zbořích. V témž sjití zůstáno při zbořích, při nichž nedostatkové jsou strany učitelův: Zdá se, žeby tudy to mohlo napomoženo býti, aby kněz, můž-li býti, sám, neb má-li pomocníky, každou neděli po pořádku zbory navštěvoval, jednou samým slovem, druhé posluhováním. Item. Časem starší kraje, nejméně jed- nou v rok. Z sněmu před zřízením o čítání zákona. Při čítání zákona Páně aby se vážně měli. A zniklaliby která odpornost o rozumu slov jeho, aby pohádek nechajíce na staršího toho podali, a tak lásky mezi sebou neurazili. Z sněmu nadepsaného leta 1504. Co se tkne čtení a epištol nedělních, neměli jsme ani ještě za zákon uložený všem, by někdo nemohl něco jiného, cožby se zdálo za po- třebnějšího, přečísti, ani zase zastavovali jsme, ani ještě, kdyžby řeč příhodná byla, aneb někdo mohl neb uměl z ní potřebně promluviti, by přečtena neměla býti. Při čítání knih doktorských. Knihy, kteréžby u nás byly, neb mezi námi nalezeny do- ktorské, neb které kroniky, neb jakákoli napsání neb traktá- tové krom biblí, pilně má znamenáno býti, že ne proto jsme je mezi se pustili aneb je mezi sebou trpime, abychom jimi zcela se zpravovali, než že při něčem hoditi se mohou; neb jsou některé věci užitečné, zvlášt co se tkne o Bohu, i mnohé o životu mravném. A více proto někteří z naších je čítali, aby jich spisům vyrozuměli, a čím co provodí, toho došli prvé, nežby na nás s těmi důvody vystoupili, o kterýchž bychom neslýchali, a abychom před jich důvody a smysly opatřiti se mohli. Protož nechtělibychom, aby v nich čítali ledací, kdos bud v latinských nebo českých, lečby komu to bratří svěřili, kdoby mohl jich sobě neb jiným k dobrému požíti. Neb co můžem rozuměti, málo jsou kteří spisové neb traktátové, by v nich nebylo přimíšení škodlivých a některých bludův i lží pouhých. A zvlášť co se tkne nových sepsání od římských od někte-
Strana 60
60 rého sta let až do tohoto času, jako Tomáš z Aquiny a k tomu podobní, jenž jsou nemálo proti zdravému smyslu víry Kristovy a naučení spasitedlnému položili. O věcech svatých služebných, a nejprv o slovu Božím. Z listu královského. Z též studnice víry věříme o všech služebnostech církve svaté. A nejprv o první a největší služebnosti, prvotně církvi svaté dané k prvnímu sloužení čtení svatého, jenž jest ozná- mení milosti a pravdy skrze Krista Ježíše zasloužené, kteráž z milosti Boha Otce zvoleným skrze dar víry Ducha svatého duši k spasení dává se. Potom vyznáváme z potřeby býti církvi svaté k službě slovo zdravého učení podle smyslu víry, skrze co člověk poznati, dojíti, požívati má té pravdy, a v ní státi i setrvati k životu slávy. Z sněmu 1488. Jakož jsme napřed při článcích víry na- psali, tak jakož srdcem vyznáváme a pravíme, že žádný křesťan věrný nemá svátostmi pohrdati, ale jich s vděčností užívati z potřeby spasení svého, lečby jich beze lsti dojíti nemohl v té pravdě, v kteréž jsou od Pána Krista vydány. O svátostech. Dvě svátosti zjevně všem ku potřebě s výminkou k spa- sení od samého Krista ustaveny jsou, totiž křest a chléb a kalich Páně. O prvním dí: křtíce je ve jmeno Otce i Syna i Ducha svatého; a opět, kdož uvěří a pokřtí se, spasen bude. A nenarodíli se kdo z vody a z Ducha svatého, nemůž vjíti do království nebeského. O druhém svědčí tři evangelistové a svatý Pavel řka: Já vzal jsem ode Pána, což i vydal jsem vám a t. d. Co svátosti v sobě zavírají? Svátosti v sobě zavírají znamení a pravdu znamenanou posvátně, mocně a právě v poselství Krista Ježíše a církve svaté. A že zavírají v sobě znamení svatých věcí; neb jsou viditedlná znamení nevidělé milosti a pravdy v Kristu, v cír- kvi i v duši věrné. Dvoje pravda svátosti. Svátosti pravda dvoje. Jedna podstatná, jižto netoliko zna- mení ale i znamenaně neb posvátně jsou, a druhá posvátná,
60 rého sta let až do tohoto času, jako Tomáš z Aquiny a k tomu podobní, jenž jsou nemálo proti zdravému smyslu víry Kristovy a naučení spasitedlnému položili. O věcech svatých služebných, a nejprv o slovu Božím. Z listu královského. Z též studnice víry věříme o všech služebnostech církve svaté. A nejprv o první a největší služebnosti, prvotně církvi svaté dané k prvnímu sloužení čtení svatého, jenž jest ozná- mení milosti a pravdy skrze Krista Ježíše zasloužené, kteráž z milosti Boha Otce zvoleným skrze dar víry Ducha svatého duši k spasení dává se. Potom vyznáváme z potřeby býti církvi svaté k službě slovo zdravého učení podle smyslu víry, skrze co člověk poznati, dojíti, požívati má té pravdy, a v ní státi i setrvati k životu slávy. Z sněmu 1488. Jakož jsme napřed při článcích víry na- psali, tak jakož srdcem vyznáváme a pravíme, že žádný křesťan věrný nemá svátostmi pohrdati, ale jich s vděčností užívati z potřeby spasení svého, lečby jich beze lsti dojíti nemohl v té pravdě, v kteréž jsou od Pána Krista vydány. O svátostech. Dvě svátosti zjevně všem ku potřebě s výminkou k spa- sení od samého Krista ustaveny jsou, totiž křest a chléb a kalich Páně. O prvním dí: křtíce je ve jmeno Otce i Syna i Ducha svatého; a opět, kdož uvěří a pokřtí se, spasen bude. A nenarodíli se kdo z vody a z Ducha svatého, nemůž vjíti do království nebeského. O druhém svědčí tři evangelistové a svatý Pavel řka: Já vzal jsem ode Pána, což i vydal jsem vám a t. d. Co svátosti v sobě zavírají? Svátosti v sobě zavírají znamení a pravdu znamenanou posvátně, mocně a právě v poselství Krista Ježíše a církve svaté. A že zavírají v sobě znamení svatých věcí; neb jsou viditedlná znamení nevidělé milosti a pravdy v Kristu, v cír- kvi i v duši věrné. Dvoje pravda svátosti. Svátosti pravda dvoje. Jedna podstatná, jižto netoliko zna- mení ale i znamenaně neb posvátně jsou, a druhá posvátná,
Strana 61
61 jížto vlastně jsou. První podstatná pravda, jako druhé naro- zení duchovní Kristem zasloužené, z víry darem Ducha sva- tého dané, způsobení pokrmu a nápoje chleba živého, těla a krve jeho v umučení a v smrti z milosti a dání, z víry a z poslušenství víry účastnosti, i požívání jeho k životu věč- nému. Těmito pravdami nejsou svátosti podstatně, ale posvátně, mocně a právě. Pravda pak příležící jim vlastně jest moc a svědectví jisté v poselství Krista Ježíše, způsobení pravdy, dání i užívání v úsudku jeho. A ta moc původ má z ustavení Pána Krista, z úmysla přímého přítomného, z služby, modliteb i z slov smysla zdravého, skrze něž hodným svědčí se pokoj. a naděje utvrzuje se v Kristu v svědomí dobrém v rozmno- žení milosti, osvícení hojnější víry, i milování k Bohu i k blíž- ním vzbuzenější, i procítění žádosti k věčným věcem, odkudž bedlivost svědomí, rozsuzování i zkušení, pravdy nabývání, po- kání i opravování, ospravedlňování, povinností sluh i obecných činění, a tak o jiných milostech, jenž je Kristus činí skrze službu tomu, jenž podstatu svátosti má a způsobuje hodně k posvátnému přijímání. Z sněmu přerovského 1849. Vkterém smysle má býti slouženo? Otázka s odpovědí. V tomli smysle má svátostmi slouženo býti, že komuž jimi slouženo, že pravdu Krista a církve svaté jimi přisvědčujeme, čili že to v Kristu Ježíši připraveno věřícím svědčíme, což živlové svou příklad- ností posvátným způsobem v sobě zavírají. Než oni sebe zkuste co jsou, kdež nám krátko když se nebezpečenství předloží jim, napomenuti jsouc a vystřeženi, aby byli trpíni a poručeni Bohu asobě, do níž zjevně a důvodně nebude hříchu shledáno při nich. Odpověď. K tomu má svátostmi slouženo býti k obému, než při kterýchžby osobách bázeň byla, že snad pravdy svá- tosti podstatné podstatně nedošli, u vnitřním opravení i ze- vnitřním obcování, aby obláštně jich nebezpečenství bylo před- kládáno, jakož svrchu dotčeno, aby k soudu sobě nejedli. Než co se tkne tajností nám nevědomých, ty mají Bohu po- ručeny býti. O přijímání. Přijetí jest troje. Jedno k poslušenství Jednoty a řádu jejího v celém přisluhování a zprávě duchovní, druhé do zboru k slyšení slova Božího, třetí k svátostem. Máli přijat býti kdo k poslušenství, přijímání naučení, napomínání, výstrah i tre- stání, musí dověrnost míti o Jednotě té, že v ní pravda slu- žebná Kristova jest, jíž poddán býti má, pro niž má i v ní býti. Též máli do zboru přijat býti, má proto jíti, aby slovo Boží
61 jížto vlastně jsou. První podstatná pravda, jako druhé naro- zení duchovní Kristem zasloužené, z víry darem Ducha sva- tého dané, způsobení pokrmu a nápoje chleba živého, těla a krve jeho v umučení a v smrti z milosti a dání, z víry a z poslušenství víry účastnosti, i požívání jeho k životu věč- nému. Těmito pravdami nejsou svátosti podstatně, ale posvátně, mocně a právě. Pravda pak příležící jim vlastně jest moc a svědectví jisté v poselství Krista Ježíše, způsobení pravdy, dání i užívání v úsudku jeho. A ta moc původ má z ustavení Pána Krista, z úmysla přímého přítomného, z služby, modliteb i z slov smysla zdravého, skrze něž hodným svědčí se pokoj. a naděje utvrzuje se v Kristu v svědomí dobrém v rozmno- žení milosti, osvícení hojnější víry, i milování k Bohu i k blíž- ním vzbuzenější, i procítění žádosti k věčným věcem, odkudž bedlivost svědomí, rozsuzování i zkušení, pravdy nabývání, po- kání i opravování, ospravedlňování, povinností sluh i obecných činění, a tak o jiných milostech, jenž je Kristus činí skrze službu tomu, jenž podstatu svátosti má a způsobuje hodně k posvátnému přijímání. Z sněmu přerovského 1849. Vkterém smysle má býti slouženo? Otázka s odpovědí. V tomli smysle má svátostmi slouženo býti, že komuž jimi slouženo, že pravdu Krista a církve svaté jimi přisvědčujeme, čili že to v Kristu Ježíši připraveno věřícím svědčíme, což živlové svou příklad- ností posvátným způsobem v sobě zavírají. Než oni sebe zkuste co jsou, kdež nám krátko když se nebezpečenství předloží jim, napomenuti jsouc a vystřeženi, aby byli trpíni a poručeni Bohu asobě, do níž zjevně a důvodně nebude hříchu shledáno při nich. Odpověď. K tomu má svátostmi slouženo býti k obému, než při kterýchžby osobách bázeň byla, že snad pravdy svá- tosti podstatné podstatně nedošli, u vnitřním opravení i ze- vnitřním obcování, aby obláštně jich nebezpečenství bylo před- kládáno, jakož svrchu dotčeno, aby k soudu sobě nejedli. Než co se tkne tajností nám nevědomých, ty mají Bohu po- ručeny býti. O přijímání. Přijetí jest troje. Jedno k poslušenství Jednoty a řádu jejího v celém přisluhování a zprávě duchovní, druhé do zboru k slyšení slova Božího, třetí k svátostem. Máli přijat býti kdo k poslušenství, přijímání naučení, napomínání, výstrah i tre- stání, musí dověrnost míti o Jednotě té, že v ní pravda slu- žebná Kristova jest, jíž poddán býti má, pro niž má i v ní býti. Též máli do zboru přijat býti, má proto jíti, aby slovo Boží
Strana 62
62 slyšel a skrze ně podstaty víry, lásky a naděje došel u vnitř- ním životu, a došlé se dověděl a požíval, skrze co i ku při- jetí k svátostem měl by přijíti. K třetímu přijímání má pravdu podstaty míti víry živé v plnosti její, a v ní úmluvu učiniti a posvěcen býti, a podle toho i přijat k požívání svátosti, a skrze ně svědectví posel- ství Krista Ježíše účastnosti i církve svaté. A kdožkoli toho pořádku neotříhá, nemůž hodně a užitečně a v pravdě přijat býti. A tu příčina znamenitá dává se kněžím, že toho neostří- hají rozdílu velmi potřebného, protož musejí i s lidem blouditi. Soud, podle čeho lidé nejníž měliby přijímáni býti. Co jest obecného, podle něhož se oudové církve shromáž- ďují, ješto při komž by se to nalezlo, každý by měl v tova- ryšství a Jednotě ochráněn býti, než proto nemoci a vyvinutí aby trestány byly. Odpověď. Toto jakož svrchu napsáno, že částka církve svaté obecné jest shromáždění lidí u víře Pána Ježíše Krista podle nynější přítomné spravedlnosti: a tak, když člověk zvě- stování pravdy neb učení Pána Krista přijímá i jemu, věří a chce jeho činitel býti, k naučení také i k trestání se poddává, a částkou toho dokazuje a k budoucímu poslušenství se zava- zuje, dokudž v tom zůstává jsa přijat, má za ouda církve držán býti. Pakli není přijat a bylby v tom stálý, mělby přijat býti. Než v jakém p ak kdo srdci se ozývá, k tomu Boží soud jest. Byli-li jsou za oudy církve Ananiáš s Zafirou a Šímon čarodějník? Ačkoli zprávce a učitele dokonalého rozeznání mezi zlým a dobrým nemají, však dokudž se koli lidé poddávají, mají je učiti, napomínati i trestati, pokudž by k jich opravení rozuměti mohli; než u víře proto i v ctno- stech nemocné aby přijímali. Také nedošlé rozumu, ješto by dobrému rádi povolni byli, kdyžby jediné rozuměli. Pakliby kdo z takových v nejednomyslnost všel proti těm, jimž se v poslu- šenství poddal a zavázal, a v tom by trval směle a neustupně, anebo od nepravosti sobě známé, již jest každý povinnem od- volati, nepřestal skutkem neb nejméň odvolením, aby se proti tomu bojem postavoval, anebo jsa trestán i nechtěl podán býti, mohou se jeho odčísti. Rozdíl mezi oudy nemocnými našimi a světskými nábožnými. Otázka. Čím jsou nemocní a nepoctiví oudové církve rozdílni od světských poctivých a dobrých, poněvadž takoví
62 slyšel a skrze ně podstaty víry, lásky a naděje došel u vnitř- ním životu, a došlé se dověděl a požíval, skrze co i ku při- jetí k svátostem měl by přijíti. K třetímu přijímání má pravdu podstaty míti víry živé v plnosti její, a v ní úmluvu učiniti a posvěcen býti, a podle toho i přijat k požívání svátosti, a skrze ně svědectví posel- ství Krista Ježíše účastnosti i církve svaté. A kdožkoli toho pořádku neotříhá, nemůž hodně a užitečně a v pravdě přijat býti. A tu příčina znamenitá dává se kněžím, že toho neostří- hají rozdílu velmi potřebného, protož musejí i s lidem blouditi. Soud, podle čeho lidé nejníž měliby přijímáni býti. Co jest obecného, podle něhož se oudové církve shromáž- ďují, ješto při komž by se to nalezlo, každý by měl v tova- ryšství a Jednotě ochráněn býti, než proto nemoci a vyvinutí aby trestány byly. Odpověď. Toto jakož svrchu napsáno, že částka církve svaté obecné jest shromáždění lidí u víře Pána Ježíše Krista podle nynější přítomné spravedlnosti: a tak, když člověk zvě- stování pravdy neb učení Pána Krista přijímá i jemu, věří a chce jeho činitel býti, k naučení také i k trestání se poddává, a částkou toho dokazuje a k budoucímu poslušenství se zava- zuje, dokudž v tom zůstává jsa přijat, má za ouda církve držán býti. Pakli není přijat a bylby v tom stálý, mělby přijat býti. Než v jakém p ak kdo srdci se ozývá, k tomu Boží soud jest. Byli-li jsou za oudy církve Ananiáš s Zafirou a Šímon čarodějník? Ačkoli zprávce a učitele dokonalého rozeznání mezi zlým a dobrým nemají, však dokudž se koli lidé poddávají, mají je učiti, napomínati i trestati, pokudž by k jich opravení rozuměti mohli; než u víře proto i v ctno- stech nemocné aby přijímali. Také nedošlé rozumu, ješto by dobrému rádi povolni byli, kdyžby jediné rozuměli. Pakliby kdo z takových v nejednomyslnost všel proti těm, jimž se v poslu- šenství poddal a zavázal, a v tom by trval směle a neustupně, anebo od nepravosti sobě známé, již jest každý povinnem od- volati, nepřestal skutkem neb nejméň odvolením, aby se proti tomu bojem postavoval, anebo jsa trestán i nechtěl podán býti, mohou se jeho odčísti. Rozdíl mezi oudy nemocnými našimi a světskými nábožnými. Otázka. Čím jsou nemocní a nepoctiví oudové církve rozdílni od světských poctivých a dobrých, poněvadž takoví
Strana 63
63 zlí účinkové nalezeni bývají na dobrých? Což činí zlí? Pro kteréžto věci víry i lásky se odsuzují? Který bude důvod mi- lování Božího v nich a víry živé a pravé? Tento, že mají vůli dobrou, kteráž jest opravená milostí Boží, a stálý úmysl, a mnozí jiní skutkové dobří, pravé jich pokání, pokorné jich přijímání bratrského trestání, a že trvají v kázni, ješto je Bůh divně tresce podle vin jich v tomto životě, aby duše jich ča- stokrát jako pekelné muky trpěla. Neb který se člověk neozývá k hlasu Božímu ani zvlášť pilnosti má k dobrému, by vzbuzoval žádosti srdce k tomu, aby se líbil Bohu a vůlí se napravoval k tomu, aby pozná- val co Bůh chce; než čemuž jest obyčejem zvykl, podle ji- ných to činí v sloužení Bohu i v žádostech světa s obcí sro- vnávaje; a aniž co jiného před se beře, než aby tak dokonal běh života, jakž obyčej lidem: v takovém jest víra mrtvá. A pakli kteří k Bohu neb k dobrému jakou horlivost mají, a třebas se od obecných lidí náboženstvím oddělují; než jestli to podle vůle své a nálezův lidských činí, a k hlasu Božímu se neozývají ani v ponížení vůle Boží hledají, moudří jsouce a spravedlivi před očima svýma a tvrdé šíje v tom, co by Bůh chtěl: v takových jest láska omylná. A takoví, ačby byli poctivých obyčejův a dobrých tvárností, i mnohými by skutky převyšovali jiné, jsou kromě základu, na kterémž jest církev vzdělána, jenž jest poznání pravdy Krista Ježíše a zamilování a vůli napravení moci Boži, aby se člověk v srdci k hlasu Božímu ozýval, a vůli poddal ve všem vůli Boží, a v duchu se od světa oddělil a oudy církve zamiloval i to, což od Boha do- brého mají. Co předloženo k přijímání býti má? Při přijímání do zboru, ovšem k svátostem, zvláště těch, kteřížby měli proměniti místo nebo živnosti a t. d. hodné jest každému předložiti ono písmo: Synu přistoupě k službě Boží připrav duši svou ku pokušení. A opět ono: Jedni druhých bře- mena neste; neb Pán Ježíš způsob služebníka přijal. A každý jeho služebník podle možnosti má následovati Pána a mistra svého šlepějí. Neb apoštol oznamuje, nač křest má přijat býti; i dí: Zdaliž nevíte bratří, že kteřížkoli pokřtěni jsme v Kri- stu, v smrti jeho pokřtěni jsme; spolu pohřbeni jsme zajisté s ním skrze křest na smrt, aby jakož Kristus z mrtvých vstal skrze slávu Otcovu, tak i my abychom v obnovení života cho- dili. A opět: Budemeli spolu trpěti, budem spolu i královati. Protož napomenutí a výstraha mnohá potřebná, neb řídký se z mnohých tak rozumný nalezá, aby tím úmyslem přistu-
63 zlí účinkové nalezeni bývají na dobrých? Což činí zlí? Pro kteréžto věci víry i lásky se odsuzují? Který bude důvod mi- lování Božího v nich a víry živé a pravé? Tento, že mají vůli dobrou, kteráž jest opravená milostí Boží, a stálý úmysl, a mnozí jiní skutkové dobří, pravé jich pokání, pokorné jich přijímání bratrského trestání, a že trvají v kázni, ješto je Bůh divně tresce podle vin jich v tomto životě, aby duše jich ča- stokrát jako pekelné muky trpěla. Neb který se člověk neozývá k hlasu Božímu ani zvlášť pilnosti má k dobrému, by vzbuzoval žádosti srdce k tomu, aby se líbil Bohu a vůlí se napravoval k tomu, aby pozná- val co Bůh chce; než čemuž jest obyčejem zvykl, podle ji- ných to činí v sloužení Bohu i v žádostech světa s obcí sro- vnávaje; a aniž co jiného před se beře, než aby tak dokonal běh života, jakž obyčej lidem: v takovém jest víra mrtvá. A pakli kteří k Bohu neb k dobrému jakou horlivost mají, a třebas se od obecných lidí náboženstvím oddělují; než jestli to podle vůle své a nálezův lidských činí, a k hlasu Božímu se neozývají ani v ponížení vůle Boží hledají, moudří jsouce a spravedlivi před očima svýma a tvrdé šíje v tom, co by Bůh chtěl: v takových jest láska omylná. A takoví, ačby byli poctivých obyčejův a dobrých tvárností, i mnohými by skutky převyšovali jiné, jsou kromě základu, na kterémž jest církev vzdělána, jenž jest poznání pravdy Krista Ježíše a zamilování a vůli napravení moci Boži, aby se člověk v srdci k hlasu Božímu ozýval, a vůli poddal ve všem vůli Boží, a v duchu se od světa oddělil a oudy církve zamiloval i to, což od Boha do- brého mají. Co předloženo k přijímání býti má? Při přijímání do zboru, ovšem k svátostem, zvláště těch, kteřížby měli proměniti místo nebo živnosti a t. d. hodné jest každému předložiti ono písmo: Synu přistoupě k službě Boží připrav duši svou ku pokušení. A opět ono: Jedni druhých bře- mena neste; neb Pán Ježíš způsob služebníka přijal. A každý jeho služebník podle možnosti má následovati Pána a mistra svého šlepějí. Neb apoštol oznamuje, nač křest má přijat býti; i dí: Zdaliž nevíte bratří, že kteřížkoli pokřtěni jsme v Kri- stu, v smrti jeho pokřtěni jsme; spolu pohřbeni jsme zajisté s ním skrze křest na smrt, aby jakož Kristus z mrtvých vstal skrze slávu Otcovu, tak i my abychom v obnovení života cho- dili. A opět: Budemeli spolu trpěti, budem spolu i královati. Protož napomenutí a výstraha mnohá potřebná, neb řídký se z mnohých tak rozumný nalezá, aby tím úmyslem přistu-
Strana 64
64 poval k službě Boží, a podnikl řád mezi lidmi Boha bojícími, aby opustě marné náboženství i práci škodlivou, při službě hříchův i při dobývání živnosti, obmýšlel sobě užitečné při službě ctnosti, dobývaje sobě živností prací, jakož dí: Díla rukou tvých jísti budeš. A opět: Dělej, usiluje rukama svýma, což dobrého jest, aby měl odkudby mohl uděliti nouzi trpícímu. Pakliby nemohl práce mnohé vésti tělem pro starost neb pro mdlobu a byl chudý, ale aby práci vedl v duchovních vě- cech, nejvíce v častých modlitbách za se i za obecné potřeby. A umělliby neb uměla, mladé aby hospodářství učil neb učila opatrnosti, dítky kolébala, a čímby mohla, aby posloužila; a bohatší, též pilni jsouc modliteb, snadně chudým udávali z statků svých, lidí dělných i jiných pro jich nedostatky nepomlouvali, ani klevet přijímali, ale raději zastavovali a podle onoho písma činili: Vidíš-li bratra hřešícího, pros zaň. A jestližeby jiní neučinili jim toho neb jiného, aby se nehoršili, ani v dobrém umenšovali, vědouce, že každému bude odplaceno podle skutkův jeho. Neroďte, dí, opět blouditi, Bůh nebude zklamán, co bude kdo síti, to i žíti. A pakliby kdo ochudl, neb k nezdraví přišel pro plnění vůle Boží, aneb kterak koli v potřebě své nebyl opatřen slušně od jiných, aby nechaje postíhání jiných a vi- nění zpomenul na Sazara, že jemu ta veliká, za našich časů neslýchaná nouze neuškodila, a sláva a hodování bohatce nač přivedla. Protož pod takovými výminkami mají přijímáni býti lidé ke křtu i k jiným svátostem, aby v čas potřeby mohli říci s apoštolem: Napřed jsme pravili vám, že trpěti máte; a opět: Nejsou hodná utrpení tohoto času a t. d. O přijímání bohatých urozených. Zdá se spravedlivé, kdožby z bohatých, z urozených, z moudrých nebo z učených mohl přijíti učení Pána Krista nebo apoštolská na nízkém stupni, o němž apoštol dí: Boha- tým tohoto světa přikaž, nevysoce smysliti, a t. d.; vyšší stu- peň, vše rozdati chudým; a kdo chce býti moudrým, budiž bláznem: a jakož napřed řečeno, kdyžby se k naučení i k tre- stání poddávali a zavazovali, a nad některé chudé nebo hloupé, neb s nimi zárovno zachovávali neb zachovati chtěli, hanbu i nebezpečonství s námi podstupujíce, že bychom my také ne- měli sobě se líbiti ale blížním svým, a učiniti podle onoho písma: Není přijímání osob u Boha, a u nás také aby nebylo. A poněvadž na Pána Krista hanění hanějících přišla pro spo- máhaní hříšníkův i hříšnic, zjevných i tajných; kdo jsme pak my, abychme Boha i církev, i sami se před hanbou zachovati
64 poval k službě Boží, a podnikl řád mezi lidmi Boha bojícími, aby opustě marné náboženství i práci škodlivou, při službě hříchův i při dobývání živnosti, obmýšlel sobě užitečné při službě ctnosti, dobývaje sobě živností prací, jakož dí: Díla rukou tvých jísti budeš. A opět: Dělej, usiluje rukama svýma, což dobrého jest, aby měl odkudby mohl uděliti nouzi trpícímu. Pakliby nemohl práce mnohé vésti tělem pro starost neb pro mdlobu a byl chudý, ale aby práci vedl v duchovních vě- cech, nejvíce v častých modlitbách za se i za obecné potřeby. A umělliby neb uměla, mladé aby hospodářství učil neb učila opatrnosti, dítky kolébala, a čímby mohla, aby posloužila; a bohatší, též pilni jsouc modliteb, snadně chudým udávali z statků svých, lidí dělných i jiných pro jich nedostatky nepomlouvali, ani klevet přijímali, ale raději zastavovali a podle onoho písma činili: Vidíš-li bratra hřešícího, pros zaň. A jestližeby jiní neučinili jim toho neb jiného, aby se nehoršili, ani v dobrém umenšovali, vědouce, že každému bude odplaceno podle skutkův jeho. Neroďte, dí, opět blouditi, Bůh nebude zklamán, co bude kdo síti, to i žíti. A pakliby kdo ochudl, neb k nezdraví přišel pro plnění vůle Boží, aneb kterak koli v potřebě své nebyl opatřen slušně od jiných, aby nechaje postíhání jiných a vi- nění zpomenul na Sazara, že jemu ta veliká, za našich časů neslýchaná nouze neuškodila, a sláva a hodování bohatce nač přivedla. Protož pod takovými výminkami mají přijímáni býti lidé ke křtu i k jiným svátostem, aby v čas potřeby mohli říci s apoštolem: Napřed jsme pravili vám, že trpěti máte; a opět: Nejsou hodná utrpení tohoto času a t. d. O přijímání bohatých urozených. Zdá se spravedlivé, kdožby z bohatých, z urozených, z moudrých nebo z učených mohl přijíti učení Pána Krista nebo apoštolská na nízkém stupni, o němž apoštol dí: Boha- tým tohoto světa přikaž, nevysoce smysliti, a t. d.; vyšší stu- peň, vše rozdati chudým; a kdo chce býti moudrým, budiž bláznem: a jakož napřed řečeno, kdyžby se k naučení i k tre- stání poddávali a zavazovali, a nad některé chudé nebo hloupé, neb s nimi zárovno zachovávali neb zachovati chtěli, hanbu i nebezpečonství s námi podstupujíce, že bychom my také ne- měli sobě se líbiti ale blížním svým, a učiniti podle onoho písma: Není přijímání osob u Boha, a u nás také aby nebylo. A poněvadž na Pána Krista hanění hanějících přišla pro spo- máhaní hříšníkův i hříšnic, zjevných i tajných; kdo jsme pak my, abychme Boha i církev, i sami se před hanbou zachovati
Strana 65
65 mohli i před škodou? Poněvadž i při nejnižší živnosti, jako při přeslici, při tkadlcích jest nebezpečenství, a nevěra i faleš se nalezá; při chudých hodování, rozkoš a pýcha, soběvolnost, nedůtklivost; a zase při bohatých, urozených, moudrých po- kora, trpělivost, povolnost: hodné jest tedy přebírání poručiti andělům na skonání světa aneb blíže na světě vinařovi. Poně- vadž církev svatá přirovnána jest vrši puštěné v moře, shro- maždující ze všelikého plodu rybího, a poli pšeničnému, kdež se nalézá i koukol mezi pšenicí; a hned za Pána Krista i za apoštolův byli zlí mezi dobrými, bohatí mezi chudými; též v počátku shromáždění našeho ještě v malém počtu lidí; ovšem pak bez toho není ani bude, poněvadž se lid shromážďuje, a časové se prodlužují, a dlouho býti dobrému, pracné jest: pro- tož pastýři, bdíce nad stádem, sobě i lidem zjevné zlé tre- stati mají; neb jest to právo a dluh lásky všem křesťanům, o němž dí Pán Ježíš: Pilně znamenej, zhřešíli bratr tvůj a t. d. aneb: Vidíšli bratra svého hřešícího, pros zaň. A poně- vadž obecný bratr má trestati sobě rovného, nadto ten zavá- zán to učiniti, kdož má bdíti, jako počet maje vydati za duše jiných, však tak, jakž vzal kdo dar a milost, jakož něco toho dotčeno při tom: Kdožby chtěl nařknouti vinou někoho, má se důvodem opatřiti. Neb toto má váženo býti, že tuto zna- menitě dí, pilně znamenej; neb, vidíš-li bratra hřešícího atd. a nedí, slyšel-liby, nebo domnívalliby se, aneb obával, žeby bratr zhřešil, potresci ho; neb jedna řeč jest půl řeči, jedna pře půl pře. A neb přijma počet z domnění, kteréžby měl z vidění, z slyšení, pověda své zdání při tom nebo výstrahu, jak by potřeba byla, aneb jakž by se kdy zdálo neb událo, má každý míti pokoj s blížním svým. Pakliby někdo, zvlášť pastýř nebo zprávce znal jistě některá nebezpečenství snad i hříchy při někom, má každému povědíno býti jeho nebezpe- čenství nebo hřích, by pak byl nevelmi známý, a to vděk nebo nevděk. Kteřížby pak po trestání řádném neopravovali skut- kem ani rozumem, než volí, a též zas kteřížby opravovali skutkem proti vůli i proti rozumu svému, má mnohým z nich poslouženo býti všemi svátostmi s doufáním. Ještě i těm ně- kterým, ještoby neměli ani vůle, ani chtění živého neb oprav- dového ke všemu, čemuž by učeni byli v zbořích; ještě podle příčin po stranách, po osobách. Neb někteří nesrozumějí ani uvěří některým věcem dost potřebným, jedni pro hloupost, druzí pro rozum, a třetí proto, že nám zust a jim mimo uši. Protož musejí přijímáni býti nemocní u víře, ovšem pak nemocní v ctnostech. Cožby pak bylo s hříchy nám zjevnými, a jim neb jiným tajnými, těm posluhovati s čitedlnou lítostí a snášelivostí. A to máme činiti z přikázání Pána Krista, 5 Dekrety Jednoty Bratrské.
65 mohli i před škodou? Poněvadž i při nejnižší živnosti, jako při přeslici, při tkadlcích jest nebezpečenství, a nevěra i faleš se nalezá; při chudých hodování, rozkoš a pýcha, soběvolnost, nedůtklivost; a zase při bohatých, urozených, moudrých po- kora, trpělivost, povolnost: hodné jest tedy přebírání poručiti andělům na skonání světa aneb blíže na světě vinařovi. Poně- vadž církev svatá přirovnána jest vrši puštěné v moře, shro- maždující ze všelikého plodu rybího, a poli pšeničnému, kdež se nalézá i koukol mezi pšenicí; a hned za Pána Krista i za apoštolův byli zlí mezi dobrými, bohatí mezi chudými; též v počátku shromáždění našeho ještě v malém počtu lidí; ovšem pak bez toho není ani bude, poněvadž se lid shromážďuje, a časové se prodlužují, a dlouho býti dobrému, pracné jest: pro- tož pastýři, bdíce nad stádem, sobě i lidem zjevné zlé tre- stati mají; neb jest to právo a dluh lásky všem křesťanům, o němž dí Pán Ježíš: Pilně znamenej, zhřešíli bratr tvůj a t. d. aneb: Vidíšli bratra svého hřešícího, pros zaň. A poně- vadž obecný bratr má trestati sobě rovného, nadto ten zavá- zán to učiniti, kdož má bdíti, jako počet maje vydati za duše jiných, však tak, jakž vzal kdo dar a milost, jakož něco toho dotčeno při tom: Kdožby chtěl nařknouti vinou někoho, má se důvodem opatřiti. Neb toto má váženo býti, že tuto zna- menitě dí, pilně znamenej; neb, vidíš-li bratra hřešícího atd. a nedí, slyšel-liby, nebo domnívalliby se, aneb obával, žeby bratr zhřešil, potresci ho; neb jedna řeč jest půl řeči, jedna pře půl pře. A neb přijma počet z domnění, kteréžby měl z vidění, z slyšení, pověda své zdání při tom nebo výstrahu, jak by potřeba byla, aneb jakž by se kdy zdálo neb událo, má každý míti pokoj s blížním svým. Pakliby někdo, zvlášť pastýř nebo zprávce znal jistě některá nebezpečenství snad i hříchy při někom, má každému povědíno býti jeho nebezpe- čenství nebo hřích, by pak byl nevelmi známý, a to vděk nebo nevděk. Kteřížby pak po trestání řádném neopravovali skut- kem ani rozumem, než volí, a též zas kteřížby opravovali skutkem proti vůli i proti rozumu svému, má mnohým z nich poslouženo býti všemi svátostmi s doufáním. Ještě i těm ně- kterým, ještoby neměli ani vůle, ani chtění živého neb oprav- dového ke všemu, čemuž by učeni byli v zbořích; ještě podle příčin po stranách, po osobách. Neb někteří nesrozumějí ani uvěří některým věcem dost potřebným, jedni pro hloupost, druzí pro rozum, a třetí proto, že nám zust a jim mimo uši. Protož musejí přijímáni býti nemocní u víře, ovšem pak nemocní v ctnostech. Cožby pak bylo s hříchy nám zjevnými, a jim neb jiným tajnými, těm posluhovati s čitedlnou lítostí a snášelivostí. A to máme činiti z přikázání Pána Krista, 5 Dekrety Jednoty Bratrské.
Strana 66
66 jakož dí: nechtež obého růsti až do žní. To pak učině ti neb ten, komuž nejvíc příleží, učiní dosti spravedlivého od sebe. Než při věcech, kteréž mohou dobře neb zle činěny býti, jako chování peněz, dobývání živností při jídle a pití, učiníc výstrahu a dadouc naučení nápodobně k tomu, jakož Pán Ježíš učinil při postu a při almužně atd., ostatek Pánu Bohu poručiti a svědomí lidskému; nebo při takových věcech a k tomu podobných hodné to na péči míti, což Pán Ježíš dí: Neroďte souditi atd., neb nedokonale poznáváme. O nebezpečenství při přijímání. Nebezpečenství pak, kteráž jsou při přijímání k svátostem bohatých, i při trestání chudých, ješto bývají s naší hanbou a řídko ctí, a jiná mnohá, o nichž písma zjevného není, měli- bychom po mnohé péči a hledání vůle Boží poručiti se samy i své budoucí věrnému stvořiteli, učiníce svolení na některou stranu, věřiti aneb naději míti, že nám nedá blouditi s nena- bytou škodou. Neb dí prorok: Kdož bydlí v pomoci nejvyš- šiho atd., a svatý Petr: Všecku péči uvrhouce na něho. A to by mělo doufání přidati, poněvadž tím, jako i jiným nehledáme svých věcí ale Kristových. A poněvadž v zákoně Mojžišově prospěla oběť, kterouž biskup činil za své i lidské nevědomí; ovšem nám prospěje zasloužení Pána Krista a přímluvy jeho, když budem obětovati duch zarmoucený, srdce skroušené a ponížené za své neumění a nevědomí; poněvadž ho nám zů- stává méň, a při něčem víc než židům v starém zákoně. Pro- tož pro takové i větší viny neměli bychom tratiti doufání a slávy, naděje, kteráž má veliké obdarování. Neb pochybování a vrtkání z malých vin oznamuje malé poznání Boha v jeho dobrotě i Krista Ježíše v jeho zásluze. Neb kdož k tomu při- jdou, aby byli naplněni poznáním vůle Boží ve vší moudrosti a v rozumu duchovním, tiť rostou v milosti a v poznání Bo- žím, a jiným zvěstujíc milost a pokoj, drží o sobě to, což ji- ným mluví, jakož dí svatý Jan: Co sme viděli a slyšeli, zvě- stujeme vám, abyste i vy obecenství měli s námi, a obecenství vaše aby bylo s Otcem i s Synem Kristem. A toto píšem vám, abyste se radovali a radost vaše aby plná byla. Podle čeho nejníž mohou lidé k svátostem přijí- máni býti? K svátostem aby přijímáni byli, při kterýchž mohou zna- mení vidína býti, že jim dán zákon v srdce, a že k účastno-
66 jakož dí: nechtež obého růsti až do žní. To pak učině ti neb ten, komuž nejvíc příleží, učiní dosti spravedlivého od sebe. Než při věcech, kteréž mohou dobře neb zle činěny býti, jako chování peněz, dobývání živností při jídle a pití, učiníc výstrahu a dadouc naučení nápodobně k tomu, jakož Pán Ježíš učinil při postu a při almužně atd., ostatek Pánu Bohu poručiti a svědomí lidskému; nebo při takových věcech a k tomu podobných hodné to na péči míti, což Pán Ježíš dí: Neroďte souditi atd., neb nedokonale poznáváme. O nebezpečenství při přijímání. Nebezpečenství pak, kteráž jsou při přijímání k svátostem bohatých, i při trestání chudých, ješto bývají s naší hanbou a řídko ctí, a jiná mnohá, o nichž písma zjevného není, měli- bychom po mnohé péči a hledání vůle Boží poručiti se samy i své budoucí věrnému stvořiteli, učiníce svolení na některou stranu, věřiti aneb naději míti, že nám nedá blouditi s nena- bytou škodou. Neb dí prorok: Kdož bydlí v pomoci nejvyš- šiho atd., a svatý Petr: Všecku péči uvrhouce na něho. A to by mělo doufání přidati, poněvadž tím, jako i jiným nehledáme svých věcí ale Kristových. A poněvadž v zákoně Mojžišově prospěla oběť, kterouž biskup činil za své i lidské nevědomí; ovšem nám prospěje zasloužení Pána Krista a přímluvy jeho, když budem obětovati duch zarmoucený, srdce skroušené a ponížené za své neumění a nevědomí; poněvadž ho nám zů- stává méň, a při něčem víc než židům v starém zákoně. Pro- tož pro takové i větší viny neměli bychom tratiti doufání a slávy, naděje, kteráž má veliké obdarování. Neb pochybování a vrtkání z malých vin oznamuje malé poznání Boha v jeho dobrotě i Krista Ježíše v jeho zásluze. Neb kdož k tomu při- jdou, aby byli naplněni poznáním vůle Boží ve vší moudrosti a v rozumu duchovním, tiť rostou v milosti a v poznání Bo- žím, a jiným zvěstujíc milost a pokoj, drží o sobě to, což ji- ným mluví, jakož dí svatý Jan: Co sme viděli a slyšeli, zvě- stujeme vám, abyste i vy obecenství měli s námi, a obecenství vaše aby bylo s Otcem i s Synem Kristem. A toto píšem vám, abyste se radovali a radost vaše aby plná byla. Podle čeho nejníž mohou lidé k svátostem přijí- máni býti? K svátostem aby přijímáni byli, při kterýchž mohou zna- mení vidína býti, že jim dán zákon v srdce, a že k účastno-
Strana 67
67 sti Pána Krista přišli, aneb že přijímají naučení a poslou- chati chtí, a to na sobě ukazují v přítomných příčinách, když sebe zapírají. Tolikéž kteříž ač nepronášejí na se skrze za- pírání sebe, ale když také nic odporného se nenalézá ani smyslem ani skutkem, ač mrtvosti číti k skutkům dobrým a k mrtvení žádostí zlých; však také zjevně zlých když se ne- nalézá, a že se k tomu ohlašují, že poslouchati chtí, jakož obecně takoví bývají synové a dcery bratrské. Přijetí kajících. Též také kající někteří po pádech, když jsou tajní, než toliko se knězi pronesli, když praví, že želejí, a opravovati slibují, mohou připuštěni býti. Než když jich pádové zjevní lidem, tedy nemají; neb netoliko má účastnosti Krista šetříno býti, ale také i vzdělání Jednoty. Také že má posluhováno býti některým, o nichž víc bázeň jest, že účastnosti Krista nedošli, a některým do času aby nebylo, o kterýchž naděje, že došli pro bázeň jiných. Jinými slovy na touž otázku. Kdežkoli jest na- děje domnělá, že snad jest to pravda, aneb že není přítom- ných zlých věcí při člověku, odporných milosti Boží, a účast- nosti Kristově, a obnovení Ducha svatého, a církvi svaté strany služebníkův, služeb neb tovaryšstva, ti mohou přijímáni býti. Odpor milosti Boží, hříchové, modlářští, skutkové těla, mar- nosti světa, skuteční hříchové bez pokání, odpor oučastnosti Krista Ježíše, mylná naděje z jiného neb v jiné, svá neb zá- konníčí spravedlnost, odpor obnovení Ducha svatého, marné náboženství. Odpor církvi svaté jest požívání jiných jednot a cizých. Odpor sluhám jest nedověra a nepoddanost; odpor služebnostem nepřijímání naučení atd., odpor dobrému tova- ryšství nesvornost, nepokoj, různice, zlí obyčejové, zlé tvár- nosti a hříchové proti společné lásce činění.Kdež se ti odpo- rové zjevně najdou, nemá posluhováno býti. Při osobě padlé v hřích. Pakli jest osoba padlá v hřích, sluší znamenati, známý-li jest hřích všem čili samému knězi. Jestliže jest známý všem, a jest kající ta osoba, ale že hřích jest urážčivý, sluší od po- sluhování odloučiti, aneb podlé příčin pokoru raditi. Pakli zpovědlníku známo samému, podlé žalosti vyslovené a hoto- vosti k opravení přítomné, když není něco na překážku svrchu jmenovaného, má padlý k posluhování přijat býti. 5*
67 sti Pána Krista přišli, aneb že přijímají naučení a poslou- chati chtí, a to na sobě ukazují v přítomných příčinách, když sebe zapírají. Tolikéž kteříž ač nepronášejí na se skrze za- pírání sebe, ale když také nic odporného se nenalézá ani smyslem ani skutkem, ač mrtvosti číti k skutkům dobrým a k mrtvení žádostí zlých; však také zjevně zlých když se ne- nalézá, a že se k tomu ohlašují, že poslouchati chtí, jakož obecně takoví bývají synové a dcery bratrské. Přijetí kajících. Též také kající někteří po pádech, když jsou tajní, než toliko se knězi pronesli, když praví, že želejí, a opravovati slibují, mohou připuštěni býti. Než když jich pádové zjevní lidem, tedy nemají; neb netoliko má účastnosti Krista šetříno býti, ale také i vzdělání Jednoty. Také že má posluhováno býti některým, o nichž víc bázeň jest, že účastnosti Krista nedošli, a některým do času aby nebylo, o kterýchž naděje, že došli pro bázeň jiných. Jinými slovy na touž otázku. Kdežkoli jest na- děje domnělá, že snad jest to pravda, aneb že není přítom- ných zlých věcí při člověku, odporných milosti Boží, a účast- nosti Kristově, a obnovení Ducha svatého, a církvi svaté strany služebníkův, služeb neb tovaryšstva, ti mohou přijímáni býti. Odpor milosti Boží, hříchové, modlářští, skutkové těla, mar- nosti světa, skuteční hříchové bez pokání, odpor oučastnosti Krista Ježíše, mylná naděje z jiného neb v jiné, svá neb zá- konníčí spravedlnost, odpor obnovení Ducha svatého, marné náboženství. Odpor církvi svaté jest požívání jiných jednot a cizých. Odpor sluhám jest nedověra a nepoddanost; odpor služebnostem nepřijímání naučení atd., odpor dobrému tova- ryšství nesvornost, nepokoj, různice, zlí obyčejové, zlé tvár- nosti a hříchové proti společné lásce činění.Kdež se ti odpo- rové zjevně najdou, nemá posluhováno býti. Při osobě padlé v hřích. Pakli jest osoba padlá v hřích, sluší znamenati, známý-li jest hřích všem čili samému knězi. Jestliže jest známý všem, a jest kající ta osoba, ale že hřích jest urážčivý, sluší od po- sluhování odloučiti, aneb podlé příčin pokoru raditi. Pakli zpovědlníku známo samému, podlé žalosti vyslovené a hoto- vosti k opravení přítomné, když není něco na překážku svrchu jmenovaného, má padlý k posluhování přijat býti. 5*
Strana 68
68 Z sněmu starého o témž. Při pokání člověka pa- dlého, při tom se tak vidí: aby se nemělo měkce a lehce k němu, ale něco přísněji k bázni jeho, a to podle rozdílu osob. Neb někdo jest bázlivější a choulostivější a někdo svo- bodnější. A tak podle toho, jakož by se vidělo Bratru zprávci, aby nejprv odloučen byl od služebnosti, a tak ne i hned mu byla předložena milost a odpuštění, ale hledání milosti, a to s posty a s častými modlitbami, s předložením toho: Jestliže budeš hledati, mocenť Pán Bůh na milost přijíti. A kdyžby znamenáno bylo od jiných, že věrně hledá, tedy má jemu ukázána býti milost i doufání v odpuštění hříchův. A tak se zdá, že skrze takové věci nebude zastříno ani zasloužení Kri- stovo, ale napomůž se člověku a bázně se přidá jemu ku po- tomní výstraze. Při pádu všechněm i vně zjevném. Při zjevném hřešení Bratra, ještoby i vně známo bylo, více má vážen býti nežli tajný, a zjevnou aby pokutu trpěl, hanbu maje za to, co jest činil, by pak i zbor zapovědín byl jemu, aby svět znal, že se hříchu místa nedává. A jakžby při něm znali želení a opravení, tak nad ním lítost aby měli a k dobrému zase napomáhali, aby nebyl přemožen zámutkem. Z sněmu 1506. Kdožby se vyznal z hříchu k vyloučení proň nebezpečného a bylby kající, v té příčině nemá vyloučen býti; než má mu kněz říci, že pro takový hřích, kterýs učinil, nemělby přistoupati; avšak já tebe nevylučuji. Přistoupíšli, já podám, než ty věz, jak přijímati budeš. A ovšem nebyloliby číti pokání, a pakliby se radil, co činiti má, má mu rada dána býti opatrná, aby ponechal atd. V zmatcích manželé majíli přijímáni býti? Zdá se při tom, že nemají přijímáni býti k služebnostem zevnitřním. Než pokání se přeje takovým, a to proto, aby se neučinilo proti zápovědem Pána Krista: Kdo pustí ženu svou a jinou pojme, cizoloží. A také pro ouraz a pohoršení, aby nebyla uvedená zlá pověst na Jednotu tuto, a příčina aby se nedala k potomním časům skrze to k rozmnožení takových věcí; poněvadž v Jednotě církve svaté všecky věci mají býti podle řádu. A tak ten, kdož má pokání činiti, má-li býti stavín v naději spasení, musí vyjíti ze všech zmatkův.
68 Z sněmu starého o témž. Při pokání člověka pa- dlého, při tom se tak vidí: aby se nemělo měkce a lehce k němu, ale něco přísněji k bázni jeho, a to podle rozdílu osob. Neb někdo jest bázlivější a choulostivější a někdo svo- bodnější. A tak podle toho, jakož by se vidělo Bratru zprávci, aby nejprv odloučen byl od služebnosti, a tak ne i hned mu byla předložena milost a odpuštění, ale hledání milosti, a to s posty a s častými modlitbami, s předložením toho: Jestliže budeš hledati, mocenť Pán Bůh na milost přijíti. A kdyžby znamenáno bylo od jiných, že věrně hledá, tedy má jemu ukázána býti milost i doufání v odpuštění hříchův. A tak se zdá, že skrze takové věci nebude zastříno ani zasloužení Kri- stovo, ale napomůž se člověku a bázně se přidá jemu ku po- tomní výstraze. Při pádu všechněm i vně zjevném. Při zjevném hřešení Bratra, ještoby i vně známo bylo, více má vážen býti nežli tajný, a zjevnou aby pokutu trpěl, hanbu maje za to, co jest činil, by pak i zbor zapovědín byl jemu, aby svět znal, že se hříchu místa nedává. A jakžby při něm znali želení a opravení, tak nad ním lítost aby měli a k dobrému zase napomáhali, aby nebyl přemožen zámutkem. Z sněmu 1506. Kdožby se vyznal z hříchu k vyloučení proň nebezpečného a bylby kající, v té příčině nemá vyloučen býti; než má mu kněz říci, že pro takový hřích, kterýs učinil, nemělby přistoupati; avšak já tebe nevylučuji. Přistoupíšli, já podám, než ty věz, jak přijímati budeš. A ovšem nebyloliby číti pokání, a pakliby se radil, co činiti má, má mu rada dána býti opatrná, aby ponechal atd. V zmatcích manželé majíli přijímáni býti? Zdá se při tom, že nemají přijímáni býti k služebnostem zevnitřním. Než pokání se přeje takovým, a to proto, aby se neučinilo proti zápovědem Pána Krista: Kdo pustí ženu svou a jinou pojme, cizoloží. A také pro ouraz a pohoršení, aby nebyla uvedená zlá pověst na Jednotu tuto, a příčina aby se nedala k potomním časům skrze to k rozmnožení takových věcí; poněvadž v Jednotě církve svaté všecky věci mají býti podle řádu. A tak ten, kdož má pokání činiti, má-li býti stavín v naději spasení, musí vyjíti ze všech zmatkův.
Strana 69
69 O poslušenství přijímajících svátostí z sněmu dávního. V kterémžkoli lidu, od kterýchžkoli zprávcův a pastýřův kdo přijímá naučení a svátosti béře, má poslušenství z víry zachovati, svornost a jednotu v svazku pokoje. Neb Pán Ježíš věda všecky věci, netoliko přítomné, ale i budoucí, řekl: Kdo vás slyší, mne slyší a t. d., znaje to, že málo těch bude, kte- řížby uměli spravedlivě souditi a ne podle tváří. Protož z po- třeby spasení má zachováno býti poslušenství služebníkům církve, lečby jich kdo neznal. A kdožby se nemohl dověřiti spravedlivého soudu podle řádu Pána Krista, má také nesměti svátostí přijímati od nich. Leta Páně 1494. Přitom mluveno jest o svátosti těla a krve Pána Krista, abychom jednomyslně držali a věřili, kdež se tou svátostí přisluhuje podle zřízení a úmysla Pána Ježíše Krista, aby věřeno bylo srdcem a vyznáváno ústy, že chléb jest tělo Kristovo a víno krev jeho, posvátně totiž, figurně neb znamenaně, podobně tomu, jako i jiné řeči Páně vypravují, že on jest cesta, dvéře, on skála i beránek. A tu abychom sami rozumějíce, co jest tělo a krev přijímati posvátně, lidem to také vypravovali; neb můž to býti při někom, aby jedl a pil duchovně, a posvátně nic, a někdo posvátně toliko a ne du- chovně, a někdo posvátně i duchovně spolu, a někdo ani du chovně ani posvátně. Vyznání v listu psaném králi podle zůstání společného. Z též víry obecné křesťanské, v písmě svatém založené, věříme i ústy vyznáváme, že kdežkoli podle usta- vení smyslu i úmyslu Pána Ježíše děje se od služebníků cír- kve vysvědčení slovy Páně, jenž dí: Toť jest tělo mé, toť jest krev má, že ten chléb posvátný jest tělo Pána Ježíše za nás zrazené na smrt, a víno posvátné jest krev jeho vylitá na od- puštění hříchův. To vyznání víry naší má řeč Pána Ježíše od evangelistů i od svatého Pavla zapsanou. Také vyznáváme z víry, že to tělo a krev Pána Ježíše má přijímáno býti podle ustavení Páně a církve svaté první pod obojí způsobou chleba a vína na památku téhož Krista umučeného i vylití krve jeho, jakož dí: To čiňte na mé spo- lupamatování. A jakož apoštol dí: Kolikrátkoli budete jísti chléb tento a kalich Páně píti, smrt Páně zvěstovati budete, až i přijde. 1. A to vše pro účastnost pravdy duchovní, o níž svatý Jan Evangelista svědčí. A pro pojištění, dání, brání, přijímání i požívání skrze víru v naději též pravdy Páně, slovy vysvědčené, jakož dí: Vezměte a jezte, to jest tělo mé, kte-
69 O poslušenství přijímajících svátostí z sněmu dávního. V kterémžkoli lidu, od kterýchžkoli zprávcův a pastýřův kdo přijímá naučení a svátosti béře, má poslušenství z víry zachovati, svornost a jednotu v svazku pokoje. Neb Pán Ježíš věda všecky věci, netoliko přítomné, ale i budoucí, řekl: Kdo vás slyší, mne slyší a t. d., znaje to, že málo těch bude, kte- řížby uměli spravedlivě souditi a ne podle tváří. Protož z po- třeby spasení má zachováno býti poslušenství služebníkům církve, lečby jich kdo neznal. A kdožby se nemohl dověřiti spravedlivého soudu podle řádu Pána Krista, má také nesměti svátostí přijímati od nich. Leta Páně 1494. Přitom mluveno jest o svátosti těla a krve Pána Krista, abychom jednomyslně držali a věřili, kdež se tou svátostí přisluhuje podle zřízení a úmysla Pána Ježíše Krista, aby věřeno bylo srdcem a vyznáváno ústy, že chléb jest tělo Kristovo a víno krev jeho, posvátně totiž, figurně neb znamenaně, podobně tomu, jako i jiné řeči Páně vypravují, že on jest cesta, dvéře, on skála i beránek. A tu abychom sami rozumějíce, co jest tělo a krev přijímati posvátně, lidem to také vypravovali; neb můž to býti při někom, aby jedl a pil duchovně, a posvátně nic, a někdo posvátně toliko a ne du- chovně, a někdo posvátně i duchovně spolu, a někdo ani du chovně ani posvátně. Vyznání v listu psaném králi podle zůstání společného. Z též víry obecné křesťanské, v písmě svatém založené, věříme i ústy vyznáváme, že kdežkoli podle usta- vení smyslu i úmyslu Pána Ježíše děje se od služebníků cír- kve vysvědčení slovy Páně, jenž dí: Toť jest tělo mé, toť jest krev má, že ten chléb posvátný jest tělo Pána Ježíše za nás zrazené na smrt, a víno posvátné jest krev jeho vylitá na od- puštění hříchův. To vyznání víry naší má řeč Pána Ježíše od evangelistů i od svatého Pavla zapsanou. Také vyznáváme z víry, že to tělo a krev Pána Ježíše má přijímáno býti podle ustavení Páně a církve svaté první pod obojí způsobou chleba a vína na památku téhož Krista umučeného i vylití krve jeho, jakož dí: To čiňte na mé spo- lupamatování. A jakož apoštol dí: Kolikrátkoli budete jísti chléb tento a kalich Páně píti, smrt Páně zvěstovati budete, až i přijde. 1. A to vše pro účastnost pravdy duchovní, o níž svatý Jan Evangelista svědčí. A pro pojištění, dání, brání, přijímání i požívání skrze víru v naději též pravdy Páně, slovy vysvědčené, jakož dí: Vezměte a jezte, to jest tělo mé, kte-
Strana 70
70 réž se za vás dává, vezměte a píte, to jest krev má, kteráž se za vás vylévá na odpuštění hříchův. 2. Slavena býti má večeře Páně také pro společné poží- vání, když z potřeby věrní a hodní spolu s knězem přijímati mají společně, jakož dí: To čiňte na mé spolupamatování. A svatý Pavel: Kalich jemužto dobrořečíme, však obcování krve Kristovy jest, a chléb, kterýž lámeme, však společná oučast- nost těla Páně jest. Neb jeden chléb a jedno tělo; mnozí jsme, kteříž z jednoho chleba a z jednoho kalicha přijímáme společnou oučastnost. 3. Užívá se pro rozdíl od nevěrných a nehodných, pro zlost hříchův smrtedlných v nekání, k trestání a vyobcování jich. A o tom dí svatý Pavel: Nechci byste byli tovaryši dá- blův. Nemůžte píti kalicha Páně a kalicha ďáblův, nemůžte oučastni býti stolu Páně a stolu ďáblův. A opět: Vyvrzte zlé sami z sebe; nebo jestliže ten, jenž slove bratr neb křestan mezi vámi, bylby smilník neb modlář, neb opilec, neb zlo- lejce, neb dráč, s takovým ani pokrmu beřte. Smysl víry o těle Božím. A kdožby nechtěl na tom prostém vyznání míti dosti, ale smyslu by hledal, takovému pravíme smysl víry té tento býti, že chléb jest tělo Pána Krista posvátně, duchovně, mocně a právě, a též víno krev jeho. O pokloně před svátostí z sněmu před zřízením. Při služebnostech kněží světa aby všudy v procesích neb jiných jich obyčejích modloslužby se varovali. Pakli by komu z jeho mdloby přihodilo se tvárnost kterou toho ukázati, aby takovému shovíno bylo do času většího osvícení a skutečného napravení. Leta Páně 1494. Svolení stalo se ku potvrzení prvních starých svolení, aby naši před svátostí kostelní neklekali, buď to v procesí, neb když k nemocnému jdou. Proč se neklaníme svátosti? Nejprv, že není k tomu vydáno ani rozkázáno; druhé, že jest zapovědíno; třetí, že přikázáno Krista hledati, čenichati i ctíti na pravici Otce v bytu přirozeném podstatně podle víry písem svatých. Z sněmu leta 1498. Do kostelův choditi a tam poklony činiti, můžli to býti sneseno na kterých, aby s tím v Jednotě byli a svátostí užívali?
70 réž se za vás dává, vezměte a píte, to jest krev má, kteráž se za vás vylévá na odpuštění hříchův. 2. Slavena býti má večeře Páně také pro společné poží- vání, když z potřeby věrní a hodní spolu s knězem přijímati mají společně, jakož dí: To čiňte na mé spolupamatování. A svatý Pavel: Kalich jemužto dobrořečíme, však obcování krve Kristovy jest, a chléb, kterýž lámeme, však společná oučast- nost těla Páně jest. Neb jeden chléb a jedno tělo; mnozí jsme, kteříž z jednoho chleba a z jednoho kalicha přijímáme společnou oučastnost. 3. Užívá se pro rozdíl od nevěrných a nehodných, pro zlost hříchův smrtedlných v nekání, k trestání a vyobcování jich. A o tom dí svatý Pavel: Nechci byste byli tovaryši dá- blův. Nemůžte píti kalicha Páně a kalicha ďáblův, nemůžte oučastni býti stolu Páně a stolu ďáblův. A opět: Vyvrzte zlé sami z sebe; nebo jestliže ten, jenž slove bratr neb křestan mezi vámi, bylby smilník neb modlář, neb opilec, neb zlo- lejce, neb dráč, s takovým ani pokrmu beřte. Smysl víry o těle Božím. A kdožby nechtěl na tom prostém vyznání míti dosti, ale smyslu by hledal, takovému pravíme smysl víry té tento býti, že chléb jest tělo Pána Krista posvátně, duchovně, mocně a právě, a též víno krev jeho. O pokloně před svátostí z sněmu před zřízením. Při služebnostech kněží světa aby všudy v procesích neb jiných jich obyčejích modloslužby se varovali. Pakli by komu z jeho mdloby přihodilo se tvárnost kterou toho ukázati, aby takovému shovíno bylo do času většího osvícení a skutečného napravení. Leta Páně 1494. Svolení stalo se ku potvrzení prvních starých svolení, aby naši před svátostí kostelní neklekali, buď to v procesí, neb když k nemocnému jdou. Proč se neklaníme svátosti? Nejprv, že není k tomu vydáno ani rozkázáno; druhé, že jest zapovědíno; třetí, že přikázáno Krista hledati, čenichati i ctíti na pravici Otce v bytu přirozeném podstatně podle víry písem svatých. Z sněmu leta 1498. Do kostelův choditi a tam poklony činiti, můžli to býti sneseno na kterých, aby s tím v Jednotě byli a svátostí užívali?
Strana 71
71 Odpověď. Má lidem služba učiněna býti, proč nesluší choditi do kostelův. Že pro bázeň účastnosti toho zlého, od čehož odstoupení jest, a pro svědectví Kristovo proti Antikri- stu. A že to má za zlé oznámeno býti zvlášt těm, kteřížby chodili z příčiny chvály, neb lakomé žádosti, neb pro zacho- vání a zalíbení se lidem, neb pro ujití nelibosti od nepřátel ovšem pro pokrytství a důvod nedověrnosti celé, ješto Duch Boží praví: Neopouštějte společného vašeho shromáždění. Tedy svého buď pilen a jinému dej pokoj, když k němu nemáš dověrnosti. Od těchto věcí se zdržovati. Na kostely a na světla žebrati, na kněžství pomáhati, kmotrami nedůvěrným lidem býti, svíce k procesí vystavovati, k ofěře po pánu nebo po přátelích jíti. Od těch ode všech věcí mají se zdržovati. Leta 1500. 0 rozdávání svátosti. O posluhování. Abychom nejvíc stojícím podávali, a kdež není koho, na péči míti, aby sobě sami brali, aneb se jim na ruce dávalo, a proto aby někde klečícím bývalo, a jakžby kde příčiny ukázaly k posloužení. Při kanonu kněz aby stál a k chlebu i k lidu se obrátil. O manželství. Z listu královského o něm. Z víry držíme, že dvou osob mužského a ženského po- hlaví řádné, poctivé, slušné v Kristu a v církvi spojení, zacho- vávajících lože čistého s nerozdílností, jest znamení pravdy ve- liké, a spojení Krista s církví svatou a s věrnou duší. Z sněmu okolo let Páně tisícího čtyrstého sedmdesátého třetího na tu řeč: Kdo pustí ženu a t. d. V tom lidu židovském Mojžíš pro tvrdost jich srdcí dopustil, aby ženy pouštěli; ale že tak od počátku nebylo. Protož Pán Kristus vydavatel dokonalé spravedlnosti to zasta- vuje a praví, že kdožby koli pustil ženu a t. d. krom příčiny cizoložstva, aneb také kdož by pro ni nemohl zachovati učení Pána Krista, jakož jinde dí: Kdož pro mne neopustí všech věcí, otce, mateře, ženy a t. d. Pak toto přihází se rozličně, ješto podle svých zvláštností má ta věc souzena býti.
71 Odpověď. Má lidem služba učiněna býti, proč nesluší choditi do kostelův. Že pro bázeň účastnosti toho zlého, od čehož odstoupení jest, a pro svědectví Kristovo proti Antikri- stu. A že to má za zlé oznámeno býti zvlášt těm, kteřížby chodili z příčiny chvály, neb lakomé žádosti, neb pro zacho- vání a zalíbení se lidem, neb pro ujití nelibosti od nepřátel ovšem pro pokrytství a důvod nedověrnosti celé, ješto Duch Boží praví: Neopouštějte společného vašeho shromáždění. Tedy svého buď pilen a jinému dej pokoj, když k němu nemáš dověrnosti. Od těchto věcí se zdržovati. Na kostely a na světla žebrati, na kněžství pomáhati, kmotrami nedůvěrným lidem býti, svíce k procesí vystavovati, k ofěře po pánu nebo po přátelích jíti. Od těch ode všech věcí mají se zdržovati. Leta 1500. 0 rozdávání svátosti. O posluhování. Abychom nejvíc stojícím podávali, a kdež není koho, na péči míti, aby sobě sami brali, aneb se jim na ruce dávalo, a proto aby někde klečícím bývalo, a jakžby kde příčiny ukázaly k posloužení. Při kanonu kněz aby stál a k chlebu i k lidu se obrátil. O manželství. Z listu královského o něm. Z víry držíme, že dvou osob mužského a ženského po- hlaví řádné, poctivé, slušné v Kristu a v církvi spojení, zacho- vávajících lože čistého s nerozdílností, jest znamení pravdy ve- liké, a spojení Krista s církví svatou a s věrnou duší. Z sněmu okolo let Páně tisícího čtyrstého sedmdesátého třetího na tu řeč: Kdo pustí ženu a t. d. V tom lidu židovském Mojžíš pro tvrdost jich srdcí dopustil, aby ženy pouštěli; ale že tak od počátku nebylo. Protož Pán Kristus vydavatel dokonalé spravedlnosti to zasta- vuje a praví, že kdožby koli pustil ženu a t. d. krom příčiny cizoložstva, aneb také kdož by pro ni nemohl zachovati učení Pána Krista, jakož jinde dí: Kdož pro mne neopustí všech věcí, otce, mateře, ženy a t. d. Pak toto přihází se rozličně, ješto podle svých zvláštností má ta věc souzena býti.
Strana 72
72 Čeho třeba k manželství? Tyto jsou věci k dokonalému a bohulibému manželství potřebné: Umysl upřímý, vůle svobodná, hodnost osobná, slib prostý, a snětí poctivé a požívání řádné. Úmysl manželství. Úmysl,k upřímosti vede a zpra- vuje Boží mínění neb dopuštění. Umysl Bohem míněný jest prvotně plod, proňž dluhu placení, aby manželův prvotně k tomu konci úmysl obrácen byl, a tomu překážky svou ani zdrželi- vostí ani nezdrželivostí aby nečinili a t. d.: potom dopuštěný po pádu jest lékařství pro nemoc, v níž v nebezpečenství hří- cha bývá. A to potud požíváno býti má, pokudž není na pře- kážku plodu, manželce, náboženství, věku, času, řádu, poctivosti. Vůle svobodná. Vůle svobodná jest, kteráž jiným není svázána, ani jinému kdy právě mocně zřízeně dána, než tomu samému, kohož sobě k manželství zvoluje. Hodnost osoby. Hodnost osoby dvoje jest: Jedna strany přirození těla, druhá strany duše. K první příleží věk ne příliš mladý ni příliš starý, druhé způsob přirozený oudu k placení dluhu. Strany duše, aby v Kristu a v církvi byla a s touž oso- bou hledala spojena býti, tak aby v řádu manželském stáli, a aby plod k pravdě vedli, a v pokušení sobě pomocni byli, a Bohu se modlili. Také ta není hodná osoba, jenž se spojuje s krevní osobou, jako otec se dcerou, nebo s vnučkou, nebo s pravnučkou a tak dále; též mátě s synem neb s vňukem a tak naskrze po líně přímé; též bratr s sestrou nebo s ma- cechou, nebo se dcerou, a zase sestra s bratrem neb s jeho synem až do pátého kolene; též děd otců nemá pojímati dcery syna svého ni dcery té dcery; aneb dědkyně neb bába syna svého nebo vňuka; též strýčenci nebo sestřenci nemají se po- jímati; též syn nebo dcera nemá pojímati sestry otce nebo syna jeho, a též zase. Též osoba není hodná, jenžby příbuznost neb blížnost měla. A ta blížnost znamená se ne strany manželův, ale strany krevních přátel, buď muže nebo ženy, a též zase. Ač počátek a původ odtud se beře, jako když kdo pojímá ženu, a jest mi ten na druhém stupni krve, ta mi žena v příbuznosti bude také na druhém, jako i onen krevní. Protož při tom příbuzen- ství tato zpráva jest: Kolikéhož stupně tobě krevní jest ten, jenž se žení, toli- kého stupně jest příbuzná ta, jenž se vdává za něho. Jestliže pak já i ty příbuzni jsme, proto, že já pojalbych krev tvou, jestliže z ní urodím syna, ten jest tobě krevní a
72 Čeho třeba k manželství? Tyto jsou věci k dokonalému a bohulibému manželství potřebné: Umysl upřímý, vůle svobodná, hodnost osobná, slib prostý, a snětí poctivé a požívání řádné. Úmysl manželství. Úmysl,k upřímosti vede a zpra- vuje Boží mínění neb dopuštění. Umysl Bohem míněný jest prvotně plod, proňž dluhu placení, aby manželův prvotně k tomu konci úmysl obrácen byl, a tomu překážky svou ani zdrželi- vostí ani nezdrželivostí aby nečinili a t. d.: potom dopuštěný po pádu jest lékařství pro nemoc, v níž v nebezpečenství hří- cha bývá. A to potud požíváno býti má, pokudž není na pře- kážku plodu, manželce, náboženství, věku, času, řádu, poctivosti. Vůle svobodná. Vůle svobodná jest, kteráž jiným není svázána, ani jinému kdy právě mocně zřízeně dána, než tomu samému, kohož sobě k manželství zvoluje. Hodnost osoby. Hodnost osoby dvoje jest: Jedna strany přirození těla, druhá strany duše. K první příleží věk ne příliš mladý ni příliš starý, druhé způsob přirozený oudu k placení dluhu. Strany duše, aby v Kristu a v církvi byla a s touž oso- bou hledala spojena býti, tak aby v řádu manželském stáli, a aby plod k pravdě vedli, a v pokušení sobě pomocni byli, a Bohu se modlili. Také ta není hodná osoba, jenž se spojuje s krevní osobou, jako otec se dcerou, nebo s vnučkou, nebo s pravnučkou a tak dále; též mátě s synem neb s vňukem a tak naskrze po líně přímé; též bratr s sestrou nebo s ma- cechou, nebo se dcerou, a zase sestra s bratrem neb s jeho synem až do pátého kolene; též děd otců nemá pojímati dcery syna svého ni dcery té dcery; aneb dědkyně neb bába syna svého nebo vňuka; též strýčenci nebo sestřenci nemají se po- jímati; též syn nebo dcera nemá pojímati sestry otce nebo syna jeho, a též zase. Též osoba není hodná, jenžby příbuznost neb blížnost měla. A ta blížnost znamená se ne strany manželův, ale strany krevních přátel, buď muže nebo ženy, a též zase. Ač počátek a původ odtud se beře, jako když kdo pojímá ženu, a jest mi ten na druhém stupni krve, ta mi žena v příbuznosti bude také na druhém, jako i onen krevní. Protož při tom příbuzen- ství tato zpráva jest: Kolikéhož stupně tobě krevní jest ten, jenž se žení, toli- kého stupně jest příbuzná ta, jenž se vdává za něho. Jestliže pak já i ty příbuzni jsme, proto, že já pojalbych krev tvou, jestliže z ní urodím syna, ten jest tobě krevní a
Strana 73
73 není příbuzný, ale jestliže já manžel krevní tvé z jiné ženy syna zplodím, ten ani jest krevní ani příbuzný tobě. Pakli ty krevní ženy mé syna zplodíš, syn nemění plodu příbuznosti. A tak jestliže bych měl krevní tvou za ženu, a umřelaby, a pojalbych jinou, ty můžeš pojíti ženu, dceru té ženy druhé. Nebo příbuznost nepochází mezi krevnými muže. A protož dva bratří mohou pojíti dvě sestry od jinud pošlé, aneb otec a syn mohou pojíti máteř a dceru. Však pro sluš- nost věku a řádu případněji jest, aby otec pojal máteř a syn dceru, nežli naproti tomu. O slibu manželův. Dobře věrným aby slibův pokoutních a tajných se vy- stříhali, ale pomněli na svatého Pavla rozkázání: Poctivé po- jímání buď mezi vámi. Poctivé pojímání bývá zjevné, zřízené před hodnověrnými a ctnými, zvlášť nejslušněji při oddavcích, a to skrze slova slušně učiněná. Slova slušná jsou slova z úmy- sla upřímého, z vůle svobodné, od osoby hodné v přítomném slibu při úmluvě, a jsou tato, jako když muž dí: Pojímám neb beru, neb přijímám tě za svou pravou manželku a t. d. a ona zase též. A na potvrzení toho, že slib činí sobě, dávají sobě ruce neb dary. A ti, bylili jsou hodní a svobodní, již jsou k podstatě manželství přišli, a nemají se potom děliti, ale po- tvrzeni býti, a svadbou tu zjevně osvědčiti, a skutečným pře- býváním do smrti některé strany manželství držeti. Pakliby slova byla budoucí, jako: já tě chci pojíti nebo pojmu za svou, ta slova, by i slib byl, podle práv lidských, nevíží. Lečby vůle i úmysl a povolení obou dvou bylo přítomné, tehdy slova mají opravena býti ut supra. Pakliby úmysla upřímého k man- želství nebylo, by i slova byla přítomná, před Bohem není než před lidmi, když*) druhá strana měla a má, přinucen bývá, lečby mezi to vstoupilo neb jeho zapletení, neb blízké života zbavení neb něco jiného; jakož nucení k manželství řídko do- brý východ béře. Pakliby který slíbil slibem pravým a nechtěl potom dr- žeti, ale pojal jinou a s ní obýval, má vyloučen býti, a z ru- šení slibu pokání činiti, a nemá od ženy, s níž se spojil těle- sně, odjíti, a první má rozvázána býti, aby jiného pojala. *) Zde jest v rukopise znamení = a pak proužek papírový s podobným znamením, na němž jest napsáno: Tuto opět jest cos spleteného, snad takto by mělo býti: Nebo když druhá strana má přinucována býti, již tu do- bře nebývá, ale často k tomu přistupuje divné skormoucení a spletení, neb blízké života zbavení, neb něco jiného; jakož nucení k manželství řídko dobrý východ beře.
73 není příbuzný, ale jestliže já manžel krevní tvé z jiné ženy syna zplodím, ten ani jest krevní ani příbuzný tobě. Pakli ty krevní ženy mé syna zplodíš, syn nemění plodu příbuznosti. A tak jestliže bych měl krevní tvou za ženu, a umřelaby, a pojalbych jinou, ty můžeš pojíti ženu, dceru té ženy druhé. Nebo příbuznost nepochází mezi krevnými muže. A protož dva bratří mohou pojíti dvě sestry od jinud pošlé, aneb otec a syn mohou pojíti máteř a dceru. Však pro sluš- nost věku a řádu případněji jest, aby otec pojal máteř a syn dceru, nežli naproti tomu. O slibu manželův. Dobře věrným aby slibův pokoutních a tajných se vy- stříhali, ale pomněli na svatého Pavla rozkázání: Poctivé po- jímání buď mezi vámi. Poctivé pojímání bývá zjevné, zřízené před hodnověrnými a ctnými, zvlášť nejslušněji při oddavcích, a to skrze slova slušně učiněná. Slova slušná jsou slova z úmy- sla upřímého, z vůle svobodné, od osoby hodné v přítomném slibu při úmluvě, a jsou tato, jako když muž dí: Pojímám neb beru, neb přijímám tě za svou pravou manželku a t. d. a ona zase též. A na potvrzení toho, že slib činí sobě, dávají sobě ruce neb dary. A ti, bylili jsou hodní a svobodní, již jsou k podstatě manželství přišli, a nemají se potom děliti, ale po- tvrzeni býti, a svadbou tu zjevně osvědčiti, a skutečným pře- býváním do smrti některé strany manželství držeti. Pakliby slova byla budoucí, jako: já tě chci pojíti nebo pojmu za svou, ta slova, by i slib byl, podle práv lidských, nevíží. Lečby vůle i úmysl a povolení obou dvou bylo přítomné, tehdy slova mají opravena býti ut supra. Pakliby úmysla upřímého k man- želství nebylo, by i slova byla přítomná, před Bohem není než před lidmi, když*) druhá strana měla a má, přinucen bývá, lečby mezi to vstoupilo neb jeho zapletení, neb blízké života zbavení neb něco jiného; jakož nucení k manželství řídko do- brý východ béře. Pakliby který slíbil slibem pravým a nechtěl potom dr- žeti, ale pojal jinou a s ní obýval, má vyloučen býti, a z ru- šení slibu pokání činiti, a nemá od ženy, s níž se spojil těle- sně, odjíti, a první má rozvázána býti, aby jiného pojala. *) Zde jest v rukopise znamení = a pak proužek papírový s podobným znamením, na němž jest napsáno: Tuto opět jest cos spleteného, snad takto by mělo býti: Nebo když druhá strana má přinucována býti, již tu do- bře nebývá, ale často k tomu přistupuje divné skormoucení a spletení, neb blízké života zbavení, neb něco jiného; jakož nucení k manželství řídko dobrý východ beře.
Strana 74
74 Pakliby slib pravý obě strany sobě učinily, a potom se sobě nezlíbily z příčiny hodné, mají rozvázány býti, a se pro- pustiti, a pokání činiti, a potom, nemohou-li tak státi, má každý za jinou osobu jíti; však ne bez bedlivého uvážení soudu du- chovního i politického. Pakli by byl slib přítomný, že jí pojímá, a nežby se sešli, učiněn by byl slib jiné budoucími slovy, že tě půjmu, a skut- kem by s ní obýval, má z prvního slibu pokání činiti a roz- vázán býti, a s druhou, s níž obýval, manželsky živ býti, anebo podle zákona Božího jak cizoložník trestán býti. Sjití poctivé. Sjití poctivé zavírá v sobě oznámení manželství k skutečnému požívání. A to se působí skrze smlouvu, a kněze potvrzení, a svědectví svatby. A kdož jináč činí tajně, ačby i opravdu k manželství přistoupili, úmyslem, volí i slibem atd., však před lidmi nemůž za řádné manželství provedeno býti. A také nebezpečni budou; neb každý z nich bude se moci rozloučiti, když chce, a jiné tolikéž učiniti. Protož dobré takovým raditi, kdož sou ti, aby to řádem slušně opravili. Pacholek před čtrnácti lety nemá k manželství přistoupiti, ani děvka před dvanácti, ani ten, jenžby oudu zdravého k skutku neměl. A kdež se řádně sejdou manželé, nikdy až do smrti ně- které strany nemá rozdělení přijíti, leč pro samo cizoložství, byť pak někdo z nich blud přijal, a malomocný byl neb slepý atd. Také žádná strana těla svého v moci nemá, ani můž bez druhé strany povolení zdrželivosti slíbiti neb vésti, leč z své strany nežádati dluhu placení. A k dluhu placení mají ti, jenž nechtí, přinucováni býti; lečby hodná toho příčina byla. Žena bylali by zjevně a důvodně v cizoložství, nemá od ní muž žádati dluhu placení, ani jí navracovati, lečby či- nila pokání. Pakliby tajno bylo a nedůvodno, prvé nežby úsudek při- šel, žádán bylliby od ní, má navracovati. Pakliby i on cizoložník byl, nemá práva jí odpírati, ale pokání oba činiti a spolu býti. Řádné požívání. Požívají-li sebe časem slušným pro plod neb pro dluhu placení, tu hříchu není, když řád, poctivost, čas atd. k tomu se zachovává. Požívajíli sebe k vyplnění libosti, kochání sa- mého, tuť hřích jest. Pakli i běh přirozený mění rozličně, tu hříchové sodomští rozlíčně se páší. Čas slušný k požívání řád- nému jest čas krom ženské nemoci a těhotnosti znamenité, po rodu v šestinedělství, i chování dítěte, postův, modliteb, zborův, posluhování, hodův atd.
74 Pakliby slib pravý obě strany sobě učinily, a potom se sobě nezlíbily z příčiny hodné, mají rozvázány býti, a se pro- pustiti, a pokání činiti, a potom, nemohou-li tak státi, má každý za jinou osobu jíti; však ne bez bedlivého uvážení soudu du- chovního i politického. Pakli by byl slib přítomný, že jí pojímá, a nežby se sešli, učiněn by byl slib jiné budoucími slovy, že tě půjmu, a skut- kem by s ní obýval, má z prvního slibu pokání činiti a roz- vázán býti, a s druhou, s níž obýval, manželsky živ býti, anebo podle zákona Božího jak cizoložník trestán býti. Sjití poctivé. Sjití poctivé zavírá v sobě oznámení manželství k skutečnému požívání. A to se působí skrze smlouvu, a kněze potvrzení, a svědectví svatby. A kdož jináč činí tajně, ačby i opravdu k manželství přistoupili, úmyslem, volí i slibem atd., však před lidmi nemůž za řádné manželství provedeno býti. A také nebezpečni budou; neb každý z nich bude se moci rozloučiti, když chce, a jiné tolikéž učiniti. Protož dobré takovým raditi, kdož sou ti, aby to řádem slušně opravili. Pacholek před čtrnácti lety nemá k manželství přistoupiti, ani děvka před dvanácti, ani ten, jenžby oudu zdravého k skutku neměl. A kdež se řádně sejdou manželé, nikdy až do smrti ně- které strany nemá rozdělení přijíti, leč pro samo cizoložství, byť pak někdo z nich blud přijal, a malomocný byl neb slepý atd. Také žádná strana těla svého v moci nemá, ani můž bez druhé strany povolení zdrželivosti slíbiti neb vésti, leč z své strany nežádati dluhu placení. A k dluhu placení mají ti, jenž nechtí, přinucováni býti; lečby hodná toho příčina byla. Žena bylali by zjevně a důvodně v cizoložství, nemá od ní muž žádati dluhu placení, ani jí navracovati, lečby či- nila pokání. Pakliby tajno bylo a nedůvodno, prvé nežby úsudek při- šel, žádán bylliby od ní, má navracovati. Pakliby i on cizoložník byl, nemá práva jí odpírati, ale pokání oba činiti a spolu býti. Řádné požívání. Požívají-li sebe časem slušným pro plod neb pro dluhu placení, tu hříchu není, když řád, poctivost, čas atd. k tomu se zachovává. Požívajíli sebe k vyplnění libosti, kochání sa- mého, tuť hřích jest. Pakli i běh přirozený mění rozličně, tu hříchové sodomští rozlíčně se páší. Čas slušný k požívání řád- nému jest čas krom ženské nemoci a těhotnosti znamenité, po rodu v šestinedělství, i chování dítěte, postův, modliteb, zborův, posluhování, hodův atd.
Strana 75
75 O překážkách při manželství. Ale že mnohé jsou překážky překážející manželství, někdy blud, někdy omýlení. Jestliže by osoba jiná pod jmenem i hlasem v noci neb tajně přistoupila k placení dluhu, nemá souzeno býti za cizo- ložství, poněvadž svolení nebylo k jiné osobě. Hříchové překážející k manželství přistoupiti. Jako zamordování ženy první;a opět, kdožby uchvátil čí ne- věstu. Item. Kdožby cizoložství páchal s cizoložnicí, a on neb ona ukládala by smrt muži svému, takoví, by i spojeni byli, mají rozloučeni býti. Item. Věrný s nevěrným nemá v man- želství vjíti. A pakliby prvé všel a potom se obrátil a druhá strana povolila by s ním býti, nemá rozloučení býti; neb dí apoštol, že muž nevěrný posvěcen bývá skrze manželku věrnou. Pakli úmyslem dobrým, aby ji navedl; neb měl naději dobrou, že to tak bude, maje znamení některá, a ona neb by býti s ním nechtěla, neb by se rouhala pravdě, neb by táhla k své nevěře aneb k jinému hříchu smrtedlnému, můž ji opu- stiti s ohledáním starších a jinou pojíti. O násilí a strachu. Kdež násilí nebo strach přichází, povolení dobrovolné ruší, a tak manželství. A však rozdíl bývá mezi násilím a násilím, strachem a strachem. Strach i moc lehká, jíž by se mohl obrániti, nemá výmluvy, ale moc s násilím, že svíží neb bezděk vydrou a křičeti nedadí, tepouce nebo zabíti hrozíce, tu v pravdě násilé jest. Též bázeň mučení, smrti neb porušení, neb služby, neb vazby atd. A to když jest vyšší i větší moci, kdež mocí svou násilí neodepře než strach, že, ne- svolí-li, k zlému přijde, na tom místě rozloučení býti můž, leč by nepravost lhala sobě. Pakliby potom půl leta neb rok stála s mužem a z příčiny jiné, pohnoucí se, toto připomenula a rozloučení žádala, tuť jiný soud jest, zvlášť kdyžby s ním jsouc bez příčin svrchujmenovaných, i svolovalaby bydliti s ním. Item. Kdyžby muž zašel od ženy, a ona slyšecí, žeby umřel, i pojalaby jiného, a on potom vrátilby se, a ona zvě- dělaby, má ihned jíti k němu. A když takové svědomí stálo- by až do příchoda jeho, totiž žeby umřel, to vymlouvá od ci- zoložství i dítky, by je měla, a nepřekáží k dědictví. Pakliby i hned nešla, neb nepracovala o to, bude souzena za cizolož- nici. A pakli muž šel na vojnu a s jinými se nenavrátil, a ona mladá jest a vdání by potřebovala, má tím, pod číž stráží a mocí byl, se o něm ujistiti, a potom tak nebo jinak učiniti. O příbuznosti. O pří buznosti svrchu povědíno, že jest blížnost osob z sjití manželského pošlá, nepozůstavujíc po sobě rozmnožení té blížnosti. Jako když krevní přítel pojalby ženu,
75 O překážkách při manželství. Ale že mnohé jsou překážky překážející manželství, někdy blud, někdy omýlení. Jestliže by osoba jiná pod jmenem i hlasem v noci neb tajně přistoupila k placení dluhu, nemá souzeno býti za cizo- ložství, poněvadž svolení nebylo k jiné osobě. Hříchové překážející k manželství přistoupiti. Jako zamordování ženy první;a opět, kdožby uchvátil čí ne- věstu. Item. Kdožby cizoložství páchal s cizoložnicí, a on neb ona ukládala by smrt muži svému, takoví, by i spojeni byli, mají rozloučeni býti. Item. Věrný s nevěrným nemá v man- želství vjíti. A pakliby prvé všel a potom se obrátil a druhá strana povolila by s ním býti, nemá rozloučení býti; neb dí apoštol, že muž nevěrný posvěcen bývá skrze manželku věrnou. Pakli úmyslem dobrým, aby ji navedl; neb měl naději dobrou, že to tak bude, maje znamení některá, a ona neb by býti s ním nechtěla, neb by se rouhala pravdě, neb by táhla k své nevěře aneb k jinému hříchu smrtedlnému, můž ji opu- stiti s ohledáním starších a jinou pojíti. O násilí a strachu. Kdež násilí nebo strach přichází, povolení dobrovolné ruší, a tak manželství. A však rozdíl bývá mezi násilím a násilím, strachem a strachem. Strach i moc lehká, jíž by se mohl obrániti, nemá výmluvy, ale moc s násilím, že svíží neb bezděk vydrou a křičeti nedadí, tepouce nebo zabíti hrozíce, tu v pravdě násilé jest. Též bázeň mučení, smrti neb porušení, neb služby, neb vazby atd. A to když jest vyšší i větší moci, kdež mocí svou násilí neodepře než strach, že, ne- svolí-li, k zlému přijde, na tom místě rozloučení býti můž, leč by nepravost lhala sobě. Pakliby potom půl leta neb rok stála s mužem a z příčiny jiné, pohnoucí se, toto připomenula a rozloučení žádala, tuť jiný soud jest, zvlášť kdyžby s ním jsouc bez příčin svrchujmenovaných, i svolovalaby bydliti s ním. Item. Kdyžby muž zašel od ženy, a ona slyšecí, žeby umřel, i pojalaby jiného, a on potom vrátilby se, a ona zvě- dělaby, má ihned jíti k němu. A když takové svědomí stálo- by až do příchoda jeho, totiž žeby umřel, to vymlouvá od ci- zoložství i dítky, by je měla, a nepřekáží k dědictví. Pakliby i hned nešla, neb nepracovala o to, bude souzena za cizolož- nici. A pakli muž šel na vojnu a s jinými se nenavrátil, a ona mladá jest a vdání by potřebovala, má tím, pod číž stráží a mocí byl, se o něm ujistiti, a potom tak nebo jinak učiniti. O příbuznosti. O pří buznosti svrchu povědíno, že jest blížnost osob z sjití manželského pošlá, nepozůstavujíc po sobě rozmnožení té blížnosti. Jako když krevní přítel pojalby ženu,
Strana 76
76 a žena mi jest v příbuzenství těla, ale ne v rodu krve i mým i mého bratra příbuzným do kolene zapověděného, a nemá jí potom žádný z nás pojímati. A zplodíli děti z přítele krev- ního, ty děti budou mu i přátelům krve krevní. Pakliby on umřel, a ona by pojala jiného muže, a zplodilaby děti s ním, ty děti nic mi nejsou a mohou pojímány býti. Než ženy té přátelé krevní jsou mi i rodině mé příbuzní a ne krevní. A ta příbuznost vždy má zápověď v jistých stupních, a vždy to- liko muž nebo žena bude v příbuznosti mně i mým krevním, a přátelé její budou mi v příbuznosti na stupních, jakž kteří bližší neb dálší jsou v krevnosti s manželkou mou, avšak to- liko v prvním způsobu příbuznosti. Soudové při nemoci k dluhu placení. Jedna nemoc jest přirozená, jiná případná. Přirozená, jak studenost při muži, úzkost při ženě. Přirozená studenost brání k manželství a manžely rozlučuje, a žena, jenž trpí úzkost, můžli se jí spomoci lékařstvím neb se jí trefiti, že by pomoci mohl od toho, můž státi manželství. Pakliby nic pro- spěti nemohlo, ale strach by tudy byl nebezpečenství velikého, má rozvedená býti a ona žádného nepojímati. Item. Kdožkoli nemůž dluhu platiti, nemůž ani manželství právě přijíti, a při- jalliby, má rozloučen býti. Rozloučení nezpůsobných k manželství nemá býti než po třech letech, aby právě zkušeno bylo, takli jest čili jináč. A cožby mohlo, aby opraveno bylo řádně. A pakli potom před soudem stanouc vyznávají, že nemohou spolu skutku míti, ta- koví mají právo učiniti, že pilnou péči i práci přiložil, chtě ji poznati a nemohl dokonati. Žena právo říkati bude, že toho žádná příčina není, ani skrze ní se děje, a že nebyla po- znána od něho. A ti, jenž s nimi právo říkati budou, na to budou říkati, že pravdu mluví; a ti mají životy jich znáti a spolu učitelé jich býti, a jenžby víry hodni byli, žeby nechtěli křivě přisahati. Jestliže pro studenost se rozlučují, dáno bude ženě odpuštění, jíti za jiného, a ne muži. Pakli se rozlučují pro účinek zlých lidí, obojí straně se odpustí, muži oženiti se a ženě se vdáti; však s bedlivým soudem. Pakliby žena řekla, že ji muž nemůž poznati, a muž přísahou potvrdilby, že ji poznal, má muž přijat býti, lečby žena proti němu chtěla odpor činiti, aby zjevně ukázala, že on tu nemoc má. Budeli to, bude ženě věřeno, a budou rozloučeni. Pakli muž ženu požene k soudu řka, že ji nemůž poznati, a ona by pra- vila, že ji poznal, nemáli jistostných důvodův, nemá mu věřeno
76 a žena mi jest v příbuzenství těla, ale ne v rodu krve i mým i mého bratra příbuzným do kolene zapověděného, a nemá jí potom žádný z nás pojímati. A zplodíli děti z přítele krev- ního, ty děti budou mu i přátelům krve krevní. Pakliby on umřel, a ona by pojala jiného muže, a zplodilaby děti s ním, ty děti nic mi nejsou a mohou pojímány býti. Než ženy té přátelé krevní jsou mi i rodině mé příbuzní a ne krevní. A ta příbuznost vždy má zápověď v jistých stupních, a vždy to- liko muž nebo žena bude v příbuznosti mně i mým krevním, a přátelé její budou mi v příbuznosti na stupních, jakž kteří bližší neb dálší jsou v krevnosti s manželkou mou, avšak to- liko v prvním způsobu příbuznosti. Soudové při nemoci k dluhu placení. Jedna nemoc jest přirozená, jiná případná. Přirozená, jak studenost při muži, úzkost při ženě. Přirozená studenost brání k manželství a manžely rozlučuje, a žena, jenž trpí úzkost, můžli se jí spomoci lékařstvím neb se jí trefiti, že by pomoci mohl od toho, můž státi manželství. Pakliby nic pro- spěti nemohlo, ale strach by tudy byl nebezpečenství velikého, má rozvedená býti a ona žádného nepojímati. Item. Kdožkoli nemůž dluhu platiti, nemůž ani manželství právě přijíti, a při- jalliby, má rozloučen býti. Rozloučení nezpůsobných k manželství nemá býti než po třech letech, aby právě zkušeno bylo, takli jest čili jináč. A cožby mohlo, aby opraveno bylo řádně. A pakli potom před soudem stanouc vyznávají, že nemohou spolu skutku míti, ta- koví mají právo učiniti, že pilnou péči i práci přiložil, chtě ji poznati a nemohl dokonati. Žena právo říkati bude, že toho žádná příčina není, ani skrze ní se děje, a že nebyla po- znána od něho. A ti, jenž s nimi právo říkati budou, na to budou říkati, že pravdu mluví; a ti mají životy jich znáti a spolu učitelé jich býti, a jenžby víry hodni byli, žeby nechtěli křivě přisahati. Jestliže pro studenost se rozlučují, dáno bude ženě odpuštění, jíti za jiného, a ne muži. Pakli se rozlučují pro účinek zlých lidí, obojí straně se odpustí, muži oženiti se a ženě se vdáti; však s bedlivým soudem. Pakliby žena řekla, že ji muž nemůž poznati, a muž přísahou potvrdilby, že ji poznal, má muž přijat býti, lečby žena proti němu chtěla odpor činiti, aby zjevně ukázala, že on tu nemoc má. Budeli to, bude ženě věřeno, a budou rozloučeni. Pakli muž ženu požene k soudu řka, že ji nemůž poznati, a ona by pra- vila, že ji poznal, nemáli jistostných důvodův, nemá mu věřeno
Strana 77
77 býti; neb by toho mnoho bylo. Ano by obadva pravila, že se poznati nemohou, nemá malým důvodům věřeno býti, a ne- mají rozloučeni býti, leč z jistých a dostatečných příčin a důvodů. Provolání. Z mnohých zpletkův při manželech ustaveno jest pro- volání zjevné v kostelích, nežby se potvrdili, vědělliby kdo co, aby pověděl. Pakliby kdo znaje jakou překážku i nepo- věděl, jestližeby potom praviti chtěl, aby nebyl slyšán, leč s přísahou, že pro hodnou toho příčinu neučinil, neb že ne- mocen byl, neb vně z fary neb z osady byl, aneb že k němu to oznámení přijíti nemohlo. A na to přísaha aby byla, že potom zvěděl. O pokání. Z listu královského. Z víry držíme: když Bůh dal hříšnému padlému skroušené srdce nad hříchy a duch zar- moucený a ponížený u víře v Krista Ježíše; a z toho zůstání volí i úmyslem i skutkem hříchův dřív činěných; a, k tomu v té pravdě jsa, mělby kněze, umějícího odděliti zlé od do- brého, jehožto rtové umění by zákona Božího ostříhali, aby se mohl z úst jeho vzeptati na zákon, aby tím úmyslem se zpo- vídal, aby jako od soudce na místě Božím a církve rozsouzen byl, i rady nabyl ku pokání neb k opravení, a klíči Kristo- vými neb svázán neb rozvázán byl: budeli to s skroušeným srdcem, pravíme to pokání býti. Pakli nebude srdce skrouše- ného a duchu poníženého, neoblibujícího duchem z víry hří chův, a ducha poníženého ke vší vůli Boží a t. d., byť pak byla zpověď s rozhříšením i dostičinění tvárná a tělesná, ne- bude znamení milosti přítomné ale svodu a oklamání. Z sněmu starého zpráva. Nejprv lidi, počínajíc, mají zpraviti, v čem záleží pravé pokání. Ale že vyznání hříchův má předjíti želení srdečné, a odvolení všech hříchův, a utvrzení u vůli takové, že nemají více úmysla hřešiti: takoví s pomocí Boží naději mají, že jim toho Pán Bůh bude pomocník konati; a žeby raději chtěli těžké věci podstoupiti, škody na statku, i ujmu na dobré pověsti, i na životu trápení, nežby se hříchům poddali. Pakliby při kterých znamenali, že na starý smysl chtě- liby se vyznávati, má jim odloženo býti, ažby nejprv srozuměli, v čem záleží pravé pokání. Při zpovědi mají tázáni býti, čím a kterak jsou Pána Boha hněvali od své mladosti až do toho času, majíc v tom to na péči, aby otázkami nedali někomu příčiny k hříchům.
77 býti; neb by toho mnoho bylo. Ano by obadva pravila, že se poznati nemohou, nemá malým důvodům věřeno býti, a ne- mají rozloučeni býti, leč z jistých a dostatečných příčin a důvodů. Provolání. Z mnohých zpletkův při manželech ustaveno jest pro- volání zjevné v kostelích, nežby se potvrdili, vědělliby kdo co, aby pověděl. Pakliby kdo znaje jakou překážku i nepo- věděl, jestližeby potom praviti chtěl, aby nebyl slyšán, leč s přísahou, že pro hodnou toho příčinu neučinil, neb že ne- mocen byl, neb vně z fary neb z osady byl, aneb že k němu to oznámení přijíti nemohlo. A na to přísaha aby byla, že potom zvěděl. O pokání. Z listu královského. Z víry držíme: když Bůh dal hříšnému padlému skroušené srdce nad hříchy a duch zar- moucený a ponížený u víře v Krista Ježíše; a z toho zůstání volí i úmyslem i skutkem hříchův dřív činěných; a, k tomu v té pravdě jsa, mělby kněze, umějícího odděliti zlé od do- brého, jehožto rtové umění by zákona Božího ostříhali, aby se mohl z úst jeho vzeptati na zákon, aby tím úmyslem se zpo- vídal, aby jako od soudce na místě Božím a církve rozsouzen byl, i rady nabyl ku pokání neb k opravení, a klíči Kristo- vými neb svázán neb rozvázán byl: budeli to s skroušeným srdcem, pravíme to pokání býti. Pakli nebude srdce skrouše- ného a duchu poníženého, neoblibujícího duchem z víry hří chův, a ducha poníženého ke vší vůli Boží a t. d., byť pak byla zpověď s rozhříšením i dostičinění tvárná a tělesná, ne- bude znamení milosti přítomné ale svodu a oklamání. Z sněmu starého zpráva. Nejprv lidi, počínajíc, mají zpraviti, v čem záleží pravé pokání. Ale že vyznání hříchův má předjíti želení srdečné, a odvolení všech hříchův, a utvrzení u vůli takové, že nemají více úmysla hřešiti: takoví s pomocí Boží naději mají, že jim toho Pán Bůh bude pomocník konati; a žeby raději chtěli těžké věci podstoupiti, škody na statku, i ujmu na dobré pověsti, i na životu trápení, nežby se hříchům poddali. Pakliby při kterých znamenali, že na starý smysl chtě- liby se vyznávati, má jim odloženo býti, ažby nejprv srozuměli, v čem záleží pravé pokání. Při zpovědi mají tázáni býti, čím a kterak jsou Pána Boha hněvali od své mladosti až do toho času, majíc v tom to na péči, aby otázkami nedali někomu příčiny k hříchům.
Strana 78
78 Kdyžby pak kteří měli přijati býti, mají nejprv zpraveni býti, které jsou věci při nás; a kdež to může býti, aby prvé při tom byli, když jiné přijímají. Item, prvé před tím některý čas aby zpovídali se, a naučení jim dávána byla, co potřebí ku přijetí, a coby bylo a t. d. O pádu kajících. Při těch, kteřížby v pokání stojíce, i zhřešili, jsouli při- jati, mají odloučeni býti od posluhování. A jak se dále k ta- kovým míti, poraditi se s těmi, kdožby v těch věcech svědo- mější byli. Rada kajícím nejpřípadněji může dána býti podle hříšného, příčin a osoby i hříchův jeho, hříchové jsouli tělesní čili duchovní. Proti tě- lesným půst a bdění a trápení, jako jsou smilství, obžerství, opilství a t. d.; proti lakomství almužna; proti zlosti a ze zlo- sti zlému myšlení, blížnímu zle činiti, v srdci žalost a dobré zase myšlení. Proti mluvení též i proti činění pokora a skute- čná oprava; proti pýše ponížení, prosba; proti závisti příznivé udělování, a tak o jiných. A to má překládáno býti, že to nemá slouti dostiučinění Bohu za hříchy, ale radě dané, ku- dyby mohl a měl hledati milosti, a srdce kající právě pronésti a poníženě, což na něm, činiti. Neb odpuštění se dává z mi- losti Boží v zasloužení Pána Krista Duchem svatým. A tohoť nemůž žádný dáti nežli Bůh. Ale slouha jeho rady zdravé předkládá, aby kázeň přijatá, víru, poslušenství i práci zjevila, a srdce kající, kteréž Bůh navštivil, oznámila, aby slouha po- dle úmluvy Boží mohl poselství díti a svědčiti zřízeně odpu- štění hříchův kajícího. Dvoje věc při hříchu znamenána býti má podle člověka, jedna vina a druhá pokuta. Při vině pokorně sluší milosti a odpuštění žádati, vyzná- vaje se sprostně s studem, aneb přiznávaje se řka s Davidem: Zhřešil jsem. A opět: řekl jsem, vyznávati budu proti sobě nepravost mou Pánu, a ty jsi odpustil nepravost hříchu mého. A opět: Tobě jsem samému zhřešil a před tebou jsem zlé činil. Při pokutě sluší poddánu býti kázni tužší neb milostivější před jinými. Forma rozhříšení. Prvé než se rozhříšení stane, dlužen kněz se modliti zaň. A že jest dvoje rozvázání, jedno slovem tajné, druhé zjevné. Protož při tajném podle zákona má, nemůžli zjevně, ale tajně modliti se Bohu, přimlouvaje se, aby se nad ním smiloval, a
78 Kdyžby pak kteří měli přijati býti, mají nejprv zpraveni býti, které jsou věci při nás; a kdež to může býti, aby prvé při tom byli, když jiné přijímají. Item, prvé před tím některý čas aby zpovídali se, a naučení jim dávána byla, co potřebí ku přijetí, a coby bylo a t. d. O pádu kajících. Při těch, kteřížby v pokání stojíce, i zhřešili, jsouli při- jati, mají odloučeni býti od posluhování. A jak se dále k ta- kovým míti, poraditi se s těmi, kdožby v těch věcech svědo- mější byli. Rada kajícím nejpřípadněji může dána býti podle hříšného, příčin a osoby i hříchův jeho, hříchové jsouli tělesní čili duchovní. Proti tě- lesným půst a bdění a trápení, jako jsou smilství, obžerství, opilství a t. d.; proti lakomství almužna; proti zlosti a ze zlo- sti zlému myšlení, blížnímu zle činiti, v srdci žalost a dobré zase myšlení. Proti mluvení též i proti činění pokora a skute- čná oprava; proti pýše ponížení, prosba; proti závisti příznivé udělování, a tak o jiných. A to má překládáno býti, že to nemá slouti dostiučinění Bohu za hříchy, ale radě dané, ku- dyby mohl a měl hledati milosti, a srdce kající právě pronésti a poníženě, což na něm, činiti. Neb odpuštění se dává z mi- losti Boží v zasloužení Pána Krista Duchem svatým. A tohoť nemůž žádný dáti nežli Bůh. Ale slouha jeho rady zdravé předkládá, aby kázeň přijatá, víru, poslušenství i práci zjevila, a srdce kající, kteréž Bůh navštivil, oznámila, aby slouha po- dle úmluvy Boží mohl poselství díti a svědčiti zřízeně odpu- štění hříchův kajícího. Dvoje věc při hříchu znamenána býti má podle člověka, jedna vina a druhá pokuta. Při vině pokorně sluší milosti a odpuštění žádati, vyzná- vaje se sprostně s studem, aneb přiznávaje se řka s Davidem: Zhřešil jsem. A opět: řekl jsem, vyznávati budu proti sobě nepravost mou Pánu, a ty jsi odpustil nepravost hříchu mého. A opět: Tobě jsem samému zhřešil a před tebou jsem zlé činil. Při pokutě sluší poddánu býti kázni tužší neb milostivější před jinými. Forma rozhříšení. Prvé než se rozhříšení stane, dlužen kněz se modliti zaň. A že jest dvoje rozvázání, jedno slovem tajné, druhé zjevné. Protož při tajném podle zákona má, nemůžli zjevně, ale tajně modliti se Bohu, přimlouvaje se, aby se nad ním smiloval, a
Strana 79
79 aby to rozvázání v nebi bylo. A potom promluvením k kající- mu: smiluj se Bůh Otec nad tebou v Kristu Ježíši, a račiž odpu- štění v něm skrze Ducha svého učiniti a moci přidati, k vůli své se ostříhati. A já tě mocí mně svěřenou v poselství Kri- sta Ježíše rozvazuji od svazku, v kterýžs všel v té naději, že tě Bůh Otec v Kristu Ježíši, v Duchu svatém rozvazuje a pří- jímá zase k milosti v obnovené úmluvě svědectví poselství svého ve jmeno Otce, i Syna, i Ducha svatého. Amen. Jdiž v pokoji a nechtějž více hřešiti. A prvé než k svátosti při- stoupí, za zjevný hřích má pokoru ukázati, pakli jest tajný, tedy sám kněz zaň tajně a potom posluhováním posvátně roz- vázati. Forma od Pána Krista vydaná. Odpouštějí se tobě hříchové tvojí, jdiž v pokoji a nechtějž více hřešiti, ať se tobě něco horšího nepřihodí. Leta Páně 1504 toto souzeno jest. Proč lidé naděje vůbec nepožívají? I vidělo se toho času proto, že pro nedo- statky strany zprávcův, že když se neslouží zřízeně, podle úmluv Božích s lidmi a slibův jeho, na kterýchž věcech vla- stně záleží naděje budoucí milosti a pravdy v Kristu, že bude dána. Strany pak lidu nedostatek někdy bývá strany dověrno- sti, poslušenství a svědomí, a pravdy úmluvy Boží neostříhání, v kteréžkoli věci se nadíti sluší. Dosti zdá se lidem, věrným zprávcům věřiti a na jich ubezpečení ctnostně spolehnouti, když ve všem jim bylby člověk zjeven sprostně. Z sněmu jiného. Výše držeti o opravení lidském, jest příčina pochybování o sobě při naději, a že milostí Boží ne- mnějí býti, když takové nečijí, jakž o ní smýšlí. A z toho také všecka provinění blížních svých nesnáz nesou, když za to mají, žeby toho nemělo býti, a z toho i nezbytedlní. Ale poznati, co jest člověk a kterak malé jest jeho opravení v moudrosti i v moci, jest příčina ponížení, že tak zkaženého umínil ještě i s tím Bůh spasiti v Kristu. A že v tom nalézaje se, má čeho vděčen býti od Boha. A z toho jest příčina snášeti jiné a sna- dně jich viny odpouštěti a nemilostivě jich nesouditi, ovšem nepotupovati. Neb v tom jest skutečné zákona Božího plnění, a přikázaní Božího ostříhání, aby chtěl vše činiti, což Bůh chce od něho činěno míti a činil, což ví a můž. A podle zří- zení Božího aby se k tomu poddal, aby chtěl od lidí přijímati naučení, výstrahy i trestání, a opravoval neb opraviti chtěl viny, kteréž poznává pokorně; zvlášť o kterýchžby se mohl domněti nejblíže, že jemu věrně a právě podle Boha radiliby, a že oni jsou ti, o kterýchž Pán Ježíš dí: Kdo vás slyší, mne slyší. Kdož to do sebe mají, ti víry živé a lásky k Bohu i k lidem dokazují, by písem málo svědomi byli; neb jsou jich
79 aby to rozvázání v nebi bylo. A potom promluvením k kající- mu: smiluj se Bůh Otec nad tebou v Kristu Ježíši, a račiž odpu- štění v něm skrze Ducha svého učiniti a moci přidati, k vůli své se ostříhati. A já tě mocí mně svěřenou v poselství Kri- sta Ježíše rozvazuji od svazku, v kterýžs všel v té naději, že tě Bůh Otec v Kristu Ježíši, v Duchu svatém rozvazuje a pří- jímá zase k milosti v obnovené úmluvě svědectví poselství svého ve jmeno Otce, i Syna, i Ducha svatého. Amen. Jdiž v pokoji a nechtějž více hřešiti. A prvé než k svátosti při- stoupí, za zjevný hřích má pokoru ukázati, pakli jest tajný, tedy sám kněz zaň tajně a potom posluhováním posvátně roz- vázati. Forma od Pána Krista vydaná. Odpouštějí se tobě hříchové tvojí, jdiž v pokoji a nechtějž více hřešiti, ať se tobě něco horšího nepřihodí. Leta Páně 1504 toto souzeno jest. Proč lidé naděje vůbec nepožívají? I vidělo se toho času proto, že pro nedo- statky strany zprávcův, že když se neslouží zřízeně, podle úmluv Božích s lidmi a slibův jeho, na kterýchž věcech vla- stně záleží naděje budoucí milosti a pravdy v Kristu, že bude dána. Strany pak lidu nedostatek někdy bývá strany dověrno- sti, poslušenství a svědomí, a pravdy úmluvy Boží neostříhání, v kteréžkoli věci se nadíti sluší. Dosti zdá se lidem, věrným zprávcům věřiti a na jich ubezpečení ctnostně spolehnouti, když ve všem jim bylby člověk zjeven sprostně. Z sněmu jiného. Výše držeti o opravení lidském, jest příčina pochybování o sobě při naději, a že milostí Boží ne- mnějí býti, když takové nečijí, jakž o ní smýšlí. A z toho také všecka provinění blížních svých nesnáz nesou, když za to mají, žeby toho nemělo býti, a z toho i nezbytedlní. Ale poznati, co jest člověk a kterak malé jest jeho opravení v moudrosti i v moci, jest příčina ponížení, že tak zkaženého umínil ještě i s tím Bůh spasiti v Kristu. A že v tom nalézaje se, má čeho vděčen býti od Boha. A z toho jest příčina snášeti jiné a sna- dně jich viny odpouštěti a nemilostivě jich nesouditi, ovšem nepotupovati. Neb v tom jest skutečné zákona Božího plnění, a přikázaní Božího ostříhání, aby chtěl vše činiti, což Bůh chce od něho činěno míti a činil, což ví a můž. A podle zří- zení Božího aby se k tomu poddal, aby chtěl od lidí přijímati naučení, výstrahy i trestání, a opravoval neb opraviti chtěl viny, kteréž poznává pokorně; zvlášť o kterýchžby se mohl domněti nejblíže, že jemu věrně a právě podle Boha radiliby, a že oni jsou ti, o kterýchž Pán Ježíš dí: Kdo vás slyší, mne slyší. Kdož to do sebe mají, ti víry živé a lásky k Bohu i k lidem dokazují, by písem málo svědomi byli; neb jsou jich
Strana 80
80 plnitelé. A protož kteřížkoli lidé, v kterékoli jednotě, dojdou těchto věcí podstatných k spasení, budou spaseni. A protož od converše do papeže, od sedláka do císaře, ze všech těch stavův a řádův, kteřížby přišli k podstatným vě- cem k spasení, mohou býti spaseni. Než že Pán Ježíš dí, že snáze velbloudu vjíti skrze jehelné uši, než bohatému vjíti do království Božího; totiž v bohatství mnohém, doufání v něm a v důstojenství vysokém zachovati se Bohu, jest u lidí ne- podobné. Než také Pán Kristus řekl: Což u lidí nepodobné, to u Boha možné. Protož dáli Bůh kterým to štěstí, aby za zdravého života neb na smrti přišli k základním věcem k spa- sení, přejem každému a držíme o nich, že spaseni budou. Protož není toho při nás, abychom svým oddělením jiné po- tupovali, kdožby s námi nebyli. Toť římská církev a jiné jednoty o sobě drží a tak směle svědčí, že bez jich církve žádný spasen nebude. Zpráva vůle dobré. Pravé to jest, vezma víru, lásku za dar Boží, jímž se věří, miluje, jenž jest vůle dobrá, hotová k věření, k milování, k naději, k poslušenství i k činění i k opatrování; ale vezma víru za to, co má a o čem, neb več věřeno býti, a z víry té činěno, a lásku za to, s čím a jak má býti spojení, a co a jak milováno a zachováno z podstaty spasení, a naději za to, v čem a jak má doufáno býti a ostříháno, tu musí jiný soud býti. Neb tímto vůle dobrá má u věření i v milování zpravována býti i v naději, má-li skutečně věřiti, milovati a nadíti se. Neb k spasení to dvé příleží. Dar Boží z milosti vůli dobrou způsobující k věření, k milování i k naději. Druhé, oznámení vůle Boží skrze Kristovy slouhy k věření, k činění i k na- ději. A kdež se to spolu sejde, v tom výborná vůle Boží jest, a spasení pravé právě i zřízeně požívá se. A kdež vůle dobrá jest bez druhého, totiž bez poznání co věřiti, činiti, mi- lovati, nadíti se, v nedostatku náramném jest jako nemluvně zývající. A ovšem kdež při bludu jest, tu nad to v nedosta- tku života v nebezpečenství jest. A však Bohu u víře v Kri- sta Ježíše všemožné odpustiti, snésti i doplniti. O upokojení zprávcův i lidu. V obci křesťanské dvojí zprávcové i poddaní jsou, a obojí že dobře stojí a v svém povolání hodně chodí, po tomto se
80 plnitelé. A protož kteřížkoli lidé, v kterékoli jednotě, dojdou těchto věcí podstatných k spasení, budou spaseni. A protož od converše do papeže, od sedláka do císaře, ze všech těch stavův a řádův, kteřížby přišli k podstatným vě- cem k spasení, mohou býti spaseni. Než že Pán Ježíš dí, že snáze velbloudu vjíti skrze jehelné uši, než bohatému vjíti do království Božího; totiž v bohatství mnohém, doufání v něm a v důstojenství vysokém zachovati se Bohu, jest u lidí ne- podobné. Než také Pán Kristus řekl: Což u lidí nepodobné, to u Boha možné. Protož dáli Bůh kterým to štěstí, aby za zdravého života neb na smrti přišli k základním věcem k spa- sení, přejem každému a držíme o nich, že spaseni budou. Protož není toho při nás, abychom svým oddělením jiné po- tupovali, kdožby s námi nebyli. Toť římská církev a jiné jednoty o sobě drží a tak směle svědčí, že bez jich církve žádný spasen nebude. Zpráva vůle dobré. Pravé to jest, vezma víru, lásku za dar Boží, jímž se věří, miluje, jenž jest vůle dobrá, hotová k věření, k milování, k naději, k poslušenství i k činění i k opatrování; ale vezma víru za to, co má a o čem, neb več věřeno býti, a z víry té činěno, a lásku za to, s čím a jak má býti spojení, a co a jak milováno a zachováno z podstaty spasení, a naději za to, v čem a jak má doufáno býti a ostříháno, tu musí jiný soud býti. Neb tímto vůle dobrá má u věření i v milování zpravována býti i v naději, má-li skutečně věřiti, milovati a nadíti se. Neb k spasení to dvé příleží. Dar Boží z milosti vůli dobrou způsobující k věření, k milování i k naději. Druhé, oznámení vůle Boží skrze Kristovy slouhy k věření, k činění i k na- ději. A kdež se to spolu sejde, v tom výborná vůle Boží jest, a spasení pravé právě i zřízeně požívá se. A kdež vůle dobrá jest bez druhého, totiž bez poznání co věřiti, činiti, mi- lovati, nadíti se, v nedostatku náramném jest jako nemluvně zývající. A ovšem kdež při bludu jest, tu nad to v nedosta- tku života v nebezpečenství jest. A však Bohu u víře v Kri- sta Ježíše všemožné odpustiti, snésti i doplniti. O upokojení zprávcův i lidu. V obci křesťanské dvojí zprávcové i poddaní jsou, a obojí že dobře stojí a v svém povolání hodně chodí, po tomto se
Strana 81
81 poznává: Jistota obojích i upokojení jest, když svornost a je- dnotu ducha mezi sebou zachovávají, vynakládají se z milosti pro poddané své, a k Bohu prosby činíce dověřují se slibům jeho, že je zpraví při všem a nedopustí škodně blouditi. Pro- tož, když mezi sebou svolujíce se, což mohou za dobré zna- menati před Bohem a prospěšné, ten čas sobě i lidu toho ostříhají a lidi k tomu vedou, dosti činí, by pak čemu doko- nale v zákoně nerozuměli. Pakli jim potom co Pán Bůh oznámí, že opět toho ostříhají. A poddaný lid, když poslouchá zprávcův svých ve všem, a podle rady a naučení jich se ustanovuje, zprávce i lid obecný milování Božího pravého i blížních svých dokazují. Zprávce, když Bohu se dověříce, že jich neopustí, z milosti s lidmi práci vedou, o své i o jiných dobré péčujíce, pokudž Bůh tomu chce od nich. A lid obecný, když ve všem poslouchá, poně- vadž také Bůh tomu chce od nich, jakož dí: kdo vás slyší, mne slyší. A jich zpravováním aby se všichni řídili a to za zákon měli; neb to jest konečně po mnohém učení jeho po- ručenství i přikázání, aby se zprávce milujíce pro poddané vynakládali, a poddaní z milosti poslouchali. A poněvadž ten v pravdě Boha miluje, kdo jeho přikázaní ostříhá, protož v tomto předpověděném když se zachovávají, obojí pravého milování Boha i sebe vespolek dokazují. A že žádný neslouží vděčněji Bohu, než kdož činí, což předložený rozkazuje, podle vůle Boží. A takovým kázal, aby mu se důvěřovali; když prositi budou, že jich neopustí, ale naučí a zpraví, a rozličné potřeby v čas připomene. Protož nejlépe se v tom svěřiti Bohu a jeho zprávě. A poddanému lidu kázal ve všem po- slouchati takových. Protož poddaní nejlépe Bohu slouží a při- kázaní plní, když ve všem poslouchají, a nejhůř, když nepo- slouchají; neb neposlušenství jest hřích proti Bohu a jeho zá- konu, i svatému řádu. A protož kdož neposlouchá lidí, než sobě volný jest, pro- náší se, že ani Boha, ani jeho řádu neposlouchá a nemiluje; a v tom jest všeho zákona přestupník, pokudž na milování Boha a blížního plnost zákona závisí. Z sněmu leta 1498. Otázka. Mají-li kteří od nás v naději ustaveni býti, kteříž řádu Jednoty naší nezachovávají v chození do zboru, v požívání svátosti, ale ještě, by s námi byli, toho ukrývají. A zase sluší-li jim naději bořiti, když ji při nás sobě dělají, a ješto se zdá, že mylně někteří, a někteří blízce z podstat- ných věcí. Odpověď. Má jim služba činěna býti, aby rozuměli, Dekrety Jednoty Bratrské.
81 poznává: Jistota obojích i upokojení jest, když svornost a je- dnotu ducha mezi sebou zachovávají, vynakládají se z milosti pro poddané své, a k Bohu prosby činíce dověřují se slibům jeho, že je zpraví při všem a nedopustí škodně blouditi. Pro- tož, když mezi sebou svolujíce se, což mohou za dobré zna- menati před Bohem a prospěšné, ten čas sobě i lidu toho ostříhají a lidi k tomu vedou, dosti činí, by pak čemu doko- nale v zákoně nerozuměli. Pakli jim potom co Pán Bůh oznámí, že opět toho ostříhají. A poddaný lid, když poslouchá zprávcův svých ve všem, a podle rady a naučení jich se ustanovuje, zprávce i lid obecný milování Božího pravého i blížních svých dokazují. Zprávce, když Bohu se dověříce, že jich neopustí, z milosti s lidmi práci vedou, o své i o jiných dobré péčujíce, pokudž Bůh tomu chce od nich. A lid obecný, když ve všem poslouchá, poně- vadž také Bůh tomu chce od nich, jakož dí: kdo vás slyší, mne slyší. A jich zpravováním aby se všichni řídili a to za zákon měli; neb to jest konečně po mnohém učení jeho po- ručenství i přikázání, aby se zprávce milujíce pro poddané vynakládali, a poddaní z milosti poslouchali. A poněvadž ten v pravdě Boha miluje, kdo jeho přikázaní ostříhá, protož v tomto předpověděném když se zachovávají, obojí pravého milování Boha i sebe vespolek dokazují. A že žádný neslouží vděčněji Bohu, než kdož činí, což předložený rozkazuje, podle vůle Boží. A takovým kázal, aby mu se důvěřovali; když prositi budou, že jich neopustí, ale naučí a zpraví, a rozličné potřeby v čas připomene. Protož nejlépe se v tom svěřiti Bohu a jeho zprávě. A poddanému lidu kázal ve všem po- slouchati takových. Protož poddaní nejlépe Bohu slouží a při- kázaní plní, když ve všem poslouchají, a nejhůř, když nepo- slouchají; neb neposlušenství jest hřích proti Bohu a jeho zá- konu, i svatému řádu. A protož kdož neposlouchá lidí, než sobě volný jest, pro- náší se, že ani Boha, ani jeho řádu neposlouchá a nemiluje; a v tom jest všeho zákona přestupník, pokudž na milování Boha a blížního plnost zákona závisí. Z sněmu leta 1498. Otázka. Mají-li kteří od nás v naději ustaveni býti, kteříž řádu Jednoty naší nezachovávají v chození do zboru, v požívání svátosti, ale ještě, by s námi byli, toho ukrývají. A zase sluší-li jim naději bořiti, když ji při nás sobě dělají, a ješto se zdá, že mylně někteří, a někteří blízce z podstat- ných věcí. Odpověď. Má jim služba činěna býti, aby rozuměli, Dekrety Jednoty Bratrské.
Strana 82
82 proč do Jednoty vjíti sluší, a proč jí požívati. Že pro ou- časnost služby a pro pomoc dobrého tovaryšstva, aby tudy k známosti podstatných věcí přijíti mohl, i v požívání v svě- domí dobrém a v naději v úmluvě Páně podle jeho svědectví plnění slibův Božích, k zrůstu i k setrvání. A protož sluší jim to za dobré praviti a toho zbavenu býti, že jest se v ne- bezpečenství dáti, zvlášť jenž z příčin chvály světa, statku neb pohodlí života chtělby prázden býti. Protož nesluší jim naděje bořiti, leč nebezpečenství uka- zovati, a v tom chtění i práci vzbuditi a v nemožnosti pokory k Bohu požívati. A jiným krom Jednoty služebné nesluší ani odsuzovati ani potupovati. Protož, můžli kdo v podstatě bez služebnosti neb v poruše- ných, od nichž jsme odstoupili, zůstati, má poručeno býti jeho svědomí. Než proto předce má služba činěna býti ku poznání a následování lepšího celým sprostým úmyslem k jistotě spasení. Leta 1503 usouzeno, aby každý v Jednotě byl zjevný a ne tajný. Toho první příčina jest, aby služebnosti požíval k nabytí známosti spasení, ku pojištění i k setrvání v pravdě Boží; druhá, pro svědectví pravdě, že vůle Boží jest proti římské církvi; třetí, aby upřímost k Bohu i k lidem se- znána byla. Toto bylo mluveno Panu Rendlovi žádajícímu, aby mu povědíno bylo, proč by oň péče nebyla, a jakáby a podle čeho byla a nejináč, že aby každý, by i v nemoci postaven byl, byl zjevný bratr. O přísaze z sněmu leta 1498. Otázka. Při přísaze jmenovati Pannu Marii neb svaté jestli hřích modlářský, a jestli tím zbožňovati je? Odpověď. Že při přísaze jmenovati svaté jest hřích modlářský; nebo tu svatým čest a moc se přidává na samého Boha slušná, a že jest je zbožňovati, když se jim vědění a moc Bohu příslušná přísahou připisuje. Než tomu máli se odpírati zjevně čili tajně? Odpověď. Čemu Bůh a jeho svaté slovo zjevně odpírá, také zjevně poslu- šný jeho podle svědomí dobrého (když toho zvláštní potřeba jest) odpírati má, a pravdy v pochybnosti neb v nejistotě, ovšem v pokrytství nenechávati. O změnění člověka v rodu novém a o moci víry. Když Bůh dar víry dá, z níž počne člověk vnitř u vůli a v žádosti živ býti, chtě všemu dobrému pro spasení a nechtě
82 proč do Jednoty vjíti sluší, a proč jí požívati. Že pro ou- časnost služby a pro pomoc dobrého tovaryšstva, aby tudy k známosti podstatných věcí přijíti mohl, i v požívání v svě- domí dobrém a v naději v úmluvě Páně podle jeho svědectví plnění slibův Božích, k zrůstu i k setrvání. A protož sluší jim to za dobré praviti a toho zbavenu býti, že jest se v ne- bezpečenství dáti, zvlášť jenž z příčin chvály světa, statku neb pohodlí života chtělby prázden býti. Protož nesluší jim naděje bořiti, leč nebezpečenství uka- zovati, a v tom chtění i práci vzbuditi a v nemožnosti pokory k Bohu požívati. A jiným krom Jednoty služebné nesluší ani odsuzovati ani potupovati. Protož, můžli kdo v podstatě bez služebnosti neb v poruše- ných, od nichž jsme odstoupili, zůstati, má poručeno býti jeho svědomí. Než proto předce má služba činěna býti ku poznání a následování lepšího celým sprostým úmyslem k jistotě spasení. Leta 1503 usouzeno, aby každý v Jednotě byl zjevný a ne tajný. Toho první příčina jest, aby služebnosti požíval k nabytí známosti spasení, ku pojištění i k setrvání v pravdě Boží; druhá, pro svědectví pravdě, že vůle Boží jest proti římské církvi; třetí, aby upřímost k Bohu i k lidem se- znána byla. Toto bylo mluveno Panu Rendlovi žádajícímu, aby mu povědíno bylo, proč by oň péče nebyla, a jakáby a podle čeho byla a nejináč, že aby každý, by i v nemoci postaven byl, byl zjevný bratr. O přísaze z sněmu leta 1498. Otázka. Při přísaze jmenovati Pannu Marii neb svaté jestli hřích modlářský, a jestli tím zbožňovati je? Odpověď. Že při přísaze jmenovati svaté jest hřích modlářský; nebo tu svatým čest a moc se přidává na samého Boha slušná, a že jest je zbožňovati, když se jim vědění a moc Bohu příslušná přísahou připisuje. Než tomu máli se odpírati zjevně čili tajně? Odpověď. Čemu Bůh a jeho svaté slovo zjevně odpírá, také zjevně poslu- šný jeho podle svědomí dobrého (když toho zvláštní potřeba jest) odpírati má, a pravdy v pochybnosti neb v nejistotě, ovšem v pokrytství nenechávati. O změnění člověka v rodu novém a o moci víry. Když Bůh dar víry dá, z níž počne člověk vnitř u vůli a v žádosti živ býti, chtě všemu dobrému pro spasení a nechtě
Strana 83
83 zlému pro zatracení, ihned odtud změnění vnitřního člověka v duchu tak a potud, pokudž zákon hřícha s svým ovocem v moci ducha víry a známosti býti můž přemáhán; aneb po- kudž Bůh jemu meze činí, že člověk byv mrtvý v duchu k Bohu, k slovu, k spravedlnosti, k poslům atd. bývá milostí Boží v Kristu živ a změňuje se v vůli, v úmysle, v mysli, v rozumu, v paměti, v žádosti, v milosti, v bázni, v doufání atd., a podle známosti rozumu i vůle moc víry mění obyčeje, skutky, návyklosti pracně, a to jak komu a pokud půjčeno bývá z moci víry v duchu proti zákonu hřícha. Tak že v duchu, v vůli i v úmysle, byv jako medvěd zlostně mstivý v duchu a v vůli, bude proměněn, chtě i práci veda, zastavuje neb opravuje skutky. A mnohému práce, ctnosti v zvyklost vejde, aby i přirození v obyčeji předešlém zlém nebo skutku proměnu bralo i zemdlení v své přílišnosti, nad čímž duch panství obdržeti můž. To při opilství, to i při jiných mnohých náchylnostech známo, že někteří skrze varo- vání příčin zlých a obmýšlení dobrých s prací toho došli. Než však přirození těla s zákonem hřícha samo z sebe v pro- měnění ducha nebude změněno do smrti; než skutkové jeho smrtedlní vědomí a možní člověku vnitřnímu mohou a mají měněni býti mocí víry, slova, pravdy neb pokáním, a však vše v pomoci Boží. O moci víry. Též může i má slyšáno i čítáno býti o moci víry, jelikož dar Boží jest. Ona jest proměňující a přemáhájící a činící vše s povolením člověka, nad čímž moc má v duchu. A ta moc když v odporu jest pro zákon hřícha, s nemocí se činí a s ne- dostatky menšími neb většími, jakž zkáza a oprava ducha odměří. A k tomu jsou oběti i očištění; byť byla sama duše bez zákona těla neb oudův. Obživená jsúcí, opravená, osví- cená i v moci pestavená, dokonale by znala, mohla i činila, vše by přemáhala mocí víry; neb jest náramná moc víry živé, a onaby vše změnila v moci ducha Kristova. A bratr Rehoř o mocí víry i o změnění podle toho můž dobře vzat i vy- mluven býti. O obnovení církve. Zastaralost bludův, obyčejův zlých i skutkův, od nichž člověk starý má jméno. Obnovení církve. Hledíc na zkázu cír- kve dvojí při mravích i při víře, v službě i v pravdě, má ob- novena býti v smyslu, v úmyslu i v skutku od bludův i od trvanlivých hříchův, i od zjevných zlosynův, i od mnohých pří- 6*
83 zlému pro zatracení, ihned odtud změnění vnitřního člověka v duchu tak a potud, pokudž zákon hřícha s svým ovocem v moci ducha víry a známosti býti můž přemáhán; aneb po- kudž Bůh jemu meze činí, že člověk byv mrtvý v duchu k Bohu, k slovu, k spravedlnosti, k poslům atd. bývá milostí Boží v Kristu živ a změňuje se v vůli, v úmysle, v mysli, v rozumu, v paměti, v žádosti, v milosti, v bázni, v doufání atd., a podle známosti rozumu i vůle moc víry mění obyčeje, skutky, návyklosti pracně, a to jak komu a pokud půjčeno bývá z moci víry v duchu proti zákonu hřícha. Tak že v duchu, v vůli i v úmysle, byv jako medvěd zlostně mstivý v duchu a v vůli, bude proměněn, chtě i práci veda, zastavuje neb opravuje skutky. A mnohému práce, ctnosti v zvyklost vejde, aby i přirození v obyčeji předešlém zlém nebo skutku proměnu bralo i zemdlení v své přílišnosti, nad čímž duch panství obdržeti můž. To při opilství, to i při jiných mnohých náchylnostech známo, že někteří skrze varo- vání příčin zlých a obmýšlení dobrých s prací toho došli. Než však přirození těla s zákonem hřícha samo z sebe v pro- měnění ducha nebude změněno do smrti; než skutkové jeho smrtedlní vědomí a možní člověku vnitřnímu mohou a mají měněni býti mocí víry, slova, pravdy neb pokáním, a však vše v pomoci Boží. O moci víry. Též může i má slyšáno i čítáno býti o moci víry, jelikož dar Boží jest. Ona jest proměňující a přemáhájící a činící vše s povolením člověka, nad čímž moc má v duchu. A ta moc když v odporu jest pro zákon hřícha, s nemocí se činí a s ne- dostatky menšími neb většími, jakž zkáza a oprava ducha odměří. A k tomu jsou oběti i očištění; byť byla sama duše bez zákona těla neb oudův. Obživená jsúcí, opravená, osví- cená i v moci pestavená, dokonale by znala, mohla i činila, vše by přemáhala mocí víry; neb jest náramná moc víry živé, a onaby vše změnila v moci ducha Kristova. A bratr Rehoř o mocí víry i o změnění podle toho můž dobře vzat i vy- mluven býti. O obnovení církve. Zastaralost bludův, obyčejův zlých i skutkův, od nichž člověk starý má jméno. Obnovení církve. Hledíc na zkázu cír- kve dvojí při mravích i při víře, v službě i v pravdě, má ob- novena býti v smyslu, v úmyslu i v skutku od bludův i od trvanlivých hříchův, i od zjevných zlosynův, i od mnohých pří- 6*
Strana 84
84 čin sloužících k svodu a k oklamání, jakož dí apoštol: Ob- novte se duchem mysli vaší; a opět: Oblecte se v nového člo- věka, a obnovte se v novotě smysla vašeho. A Jeremiáš dí: Zořte sobě ouhor, a nesejte mezi trní; obřežtež se, a odejměte neobřízku srdcí vašich, aby nevyšlo jako oheň rozhněvání mé, a zapáleno by bylo, a nebylby kdoby uhasil. A pán nižádný nevlévá vína nového v sudy staré, jinak víno nové rozpučí sudy a vyteče; ale víno nové lito bývá v sudy nové, a obé bývá zachováno. A to obnovení ničímž jiným nejde nežli pravdou. A podle toho můž držáno i upraveno býti, že se stalo obnovení svolání bratrství neb církve částky skrze od- stoupení od bludu žádosti porušující a skrze přistoupení k pravdě podle toho, jakž Bůh a lidská pochopnost, zákonem hřícha ne zaklopená, pochopiti a přijíti mohla, jenž své činy dál obno- vuje v požívání pravdy. A z toho obnovení v poznání pravdy i svodu pošel původ kněžství skrze volení i potvrzení kněze obnoveného římského svěcení v smyslu, v úmyslu, v dověrnosti, atd., v osobách též pravdy a v upřímnosti srdce. A z též i při též pravdě služebnosti obnoveny, jako slovo i svátosti od bludův, pokudž tedy možné bylo v moci úřadné v pravdě. A z toho Pán Bůh mnohý lid v Jednotě obnovil v známosti Antikrista i Krista a vůle Boží k spasení, a mnohé z těch obnovil zákony Ducha svatého věrou živou i pokáním, a i podnes činí, kde a kdy a jak ráči. A že to žádný div není, žeby obnovení celé a dokonalé nepřišlo, ale s mnohým zatměním a nedostatky se stalo, když jedno základ a počátek z Boha jest byl, srdce upřímost a vůle hotovost, známost víry a z víry Pána Boha všemohoucího i pocty jeho, známost Pána Krista i zásluhy jeho, církve svaté i zavedení, i pravdy ve mnoze známost, i práce, i zřízení skutečné a t. d. Nebo i za apoštolův ne i hned vše způsobeno v církvi při sluhách, při služebnostech i při lidu. A než se počalo jedno konati, už se jiné počalo z druhé strany kaziti, jakož v listech apo- štola i v zjevení známo. A chrám Šalomounů zbořený pro překážky za sedmdesát let dělán s boji, s překážkami i s pra- cemi. A lid z vězení vyšlý z pohaniny, kteréž v Babiloně na- byl, ne i hned se z ní vykašlal, ale za čas některý v tom tr- val. A apoštol některým dí přijatým dávno: Obnovte se du- chem mysli vaší. A opět, že byste měli prý čas býti mistři; a opět: Pakli ještě v čem jináče smyslíte, nežby náleželo, i toť vám Bůh zjeví. V tom pak dobrém, k čemu jste přišli podle bezpečně dověrného smyslu, při jednostejném pravidle trvejte.
84 čin sloužících k svodu a k oklamání, jakož dí apoštol: Ob- novte se duchem mysli vaší; a opět: Oblecte se v nového člo- věka, a obnovte se v novotě smysla vašeho. A Jeremiáš dí: Zořte sobě ouhor, a nesejte mezi trní; obřežtež se, a odejměte neobřízku srdcí vašich, aby nevyšlo jako oheň rozhněvání mé, a zapáleno by bylo, a nebylby kdoby uhasil. A pán nižádný nevlévá vína nového v sudy staré, jinak víno nové rozpučí sudy a vyteče; ale víno nové lito bývá v sudy nové, a obé bývá zachováno. A to obnovení ničímž jiným nejde nežli pravdou. A podle toho můž držáno i upraveno býti, že se stalo obnovení svolání bratrství neb církve částky skrze od- stoupení od bludu žádosti porušující a skrze přistoupení k pravdě podle toho, jakž Bůh a lidská pochopnost, zákonem hřícha ne zaklopená, pochopiti a přijíti mohla, jenž své činy dál obno- vuje v požívání pravdy. A z toho obnovení v poznání pravdy i svodu pošel původ kněžství skrze volení i potvrzení kněze obnoveného římského svěcení v smyslu, v úmyslu, v dověrnosti, atd., v osobách též pravdy a v upřímnosti srdce. A z též i při též pravdě služebnosti obnoveny, jako slovo i svátosti od bludův, pokudž tedy možné bylo v moci úřadné v pravdě. A z toho Pán Bůh mnohý lid v Jednotě obnovil v známosti Antikrista i Krista a vůle Boží k spasení, a mnohé z těch obnovil zákony Ducha svatého věrou živou i pokáním, a i podnes činí, kde a kdy a jak ráči. A že to žádný div není, žeby obnovení celé a dokonalé nepřišlo, ale s mnohým zatměním a nedostatky se stalo, když jedno základ a počátek z Boha jest byl, srdce upřímost a vůle hotovost, známost víry a z víry Pána Boha všemohoucího i pocty jeho, známost Pána Krista i zásluhy jeho, církve svaté i zavedení, i pravdy ve mnoze známost, i práce, i zřízení skutečné a t. d. Nebo i za apoštolův ne i hned vše způsobeno v církvi při sluhách, při služebnostech i při lidu. A než se počalo jedno konati, už se jiné počalo z druhé strany kaziti, jakož v listech apo- štola i v zjevení známo. A chrám Šalomounů zbořený pro překážky za sedmdesát let dělán s boji, s překážkami i s pra- cemi. A lid z vězení vyšlý z pohaniny, kteréž v Babiloně na- byl, ne i hned se z ní vykašlal, ale za čas některý v tom tr- val. A apoštol některým dí přijatým dávno: Obnovte se du- chem mysli vaší. A opět, že byste měli prý čas býti mistři; a opět: Pakli ještě v čem jináče smyslíte, nežby náleželo, i toť vám Bůh zjeví. V tom pak dobrém, k čemu jste přišli podle bezpečně dověrného smyslu, při jednostejném pravidle trvejte.
Strana 85
85 O vůdcích křesťanských. O vůdcích křesťanských takéž má slyšáno býti jako i o křesťanech, jacíby měli býti. A jest tak, žeby měli takoví býti; neb tomu učí zákon spravedlnosti. A však ne vždy můž v skutku u všech vše býti pro příčiny svrchu položené. Pro- tož dosti jest, aby oprava šla možná, v čem z dluhu a z po- vinnosti povinovati jsou, na příklad se vydávati. Neb i v Je- ruzalémě z příčiny a ne na příklad to učiněno, aby spolek byl. A to nejprv proto, aby mohli svobodni býti a čekati zkázy Jeruzaléma; druhé, aby mohli jíti po všem světě, a aby vši- chni všudy slovo vyšlé z Jeruzaléma zvěstovali a učili. Též apoštol dělal rukama, a pro nevěrné a falešné, a na příklad zahálevým i nedělným, a k zkrocení těla a t. d. O dařích zprávcův. Výborné jest, aby všichni dary hojné měli, buď spasite- dlné, buď přirozené, buď pracně nabyté. A tak by mělo býti, ale že ne u každého vše, ani jeden dar bez nedostatku ani u všech v hojnosti. Protož musejí toho hledati u Boha a u sebe vespolek. Skrze služebnosti a pomoci doplni toto, aby, což se jednomu oudu nedostává, druhý doplnil, a byli o se vespolek pečliví oudové, a Kristus hlava o všecky. A Bůh skrze Krista aby naplňoval i dokonával. A tak jest pravé, že služebníci mají míti dary. Nemáli kdo a jest slouhou, má pilnost přiči- niti, aby mohl nabýti, jako řeči moudrosti, umění, rozšafnosti a opatrnosti. A že Bůh dával a dává jedněm skrze druhé, toho očitý důvod na těch, kteří dověru mají k sobě. A podle toho trošť Bratra Rehořů na budoucí čas můž dobře vzat býti, že totiž Pán Bůh dá. O zlém knězi i o dobrém. O zlém knězi i o dobrém. Můž vymluven býti, ač se při svém nedostatku nezastává. A ač psal o dvojí dobrotě i o zlosti, smysla víry i mravův; však víc byl nakloněn k základu kře- sťanství dobrého a mravného, a zlého odporného, což i lidem snáz ukázati i poznati a na tom se zastaviti. Tak že kterýžby člo- věk moci víry došel a svěcen byl řádně od biskupa svého, že ten v tom úřadu prospěšný jest dotud, dokudž se v tom skrze hříchy bezbožné nemaří, a potud Bůh skrze něj dílo své dělá. Pakli se zmaří, tedy nezůstane v pravdě, než v mrtvosti a v ze- vnitřním způsobu, bez moci a pravdy v formě, rozumu a pa-
85 O vůdcích křesťanských. O vůdcích křesťanských takéž má slyšáno býti jako i o křesťanech, jacíby měli býti. A jest tak, žeby měli takoví býti; neb tomu učí zákon spravedlnosti. A však ne vždy můž v skutku u všech vše býti pro příčiny svrchu položené. Pro- tož dosti jest, aby oprava šla možná, v čem z dluhu a z po- vinnosti povinovati jsou, na příklad se vydávati. Neb i v Je- ruzalémě z příčiny a ne na příklad to učiněno, aby spolek byl. A to nejprv proto, aby mohli svobodni býti a čekati zkázy Jeruzaléma; druhé, aby mohli jíti po všem světě, a aby vši- chni všudy slovo vyšlé z Jeruzaléma zvěstovali a učili. Též apoštol dělal rukama, a pro nevěrné a falešné, a na příklad zahálevým i nedělným, a k zkrocení těla a t. d. O dařích zprávcův. Výborné jest, aby všichni dary hojné měli, buď spasite- dlné, buď přirozené, buď pracně nabyté. A tak by mělo býti, ale že ne u každého vše, ani jeden dar bez nedostatku ani u všech v hojnosti. Protož musejí toho hledati u Boha a u sebe vespolek. Skrze služebnosti a pomoci doplni toto, aby, což se jednomu oudu nedostává, druhý doplnil, a byli o se vespolek pečliví oudové, a Kristus hlava o všecky. A Bůh skrze Krista aby naplňoval i dokonával. A tak jest pravé, že služebníci mají míti dary. Nemáli kdo a jest slouhou, má pilnost přiči- niti, aby mohl nabýti, jako řeči moudrosti, umění, rozšafnosti a opatrnosti. A že Bůh dával a dává jedněm skrze druhé, toho očitý důvod na těch, kteří dověru mají k sobě. A podle toho trošť Bratra Rehořů na budoucí čas můž dobře vzat býti, že totiž Pán Bůh dá. O zlém knězi i o dobrém. O zlém knězi i o dobrém. Můž vymluven býti, ač se při svém nedostatku nezastává. A ač psal o dvojí dobrotě i o zlosti, smysla víry i mravův; však víc byl nakloněn k základu kře- sťanství dobrého a mravného, a zlého odporného, což i lidem snáz ukázati i poznati a na tom se zastaviti. Tak že kterýžby člo- věk moci víry došel a svěcen byl řádně od biskupa svého, že ten v tom úřadu prospěšný jest dotud, dokudž se v tom skrze hříchy bezbožné nemaří, a potud Bůh skrze něj dílo své dělá. Pakli se zmaří, tedy nezůstane v pravdě, než v mrtvosti a v ze- vnitřním způsobu, bez moci a pravdy v formě, rozumu a pa-
Strana 86
86 měti slouže, a Bůh skrze něho nedělá. Než lidu proto ten nedostatek k víře a k modlitbě doplňuje, když tajný jest atd. V tom má zajisté pravdu, že by to mělo býti, aby každý kněz byl pravý a dobrý ctný křesťan, a že z toho základu dary svými v ouřadu má sloužiti slovem nebo svátostmi, a že služba slova, modliteb, napomínání, trestání, soudův, v naději tvrzení atd. nejpravěji a nejlépe odtud pochodí v posloužení, když při tom smysl jest a úmysl pravdy, ne aby bytná pravda byla vlévána, ale osvícení její u víře a v ctnostech, a ustavení v naději, a hledání Boha, i pocty činění i chvály. Ale zlý kněz mravně, neníli bludný, nemůž sloužiti živě, ale mrtvými věcmi zůstávajícími při něm, do níž bludem nebudou poru- šeny. A tak zlý, mrtvý v duchu a od Boha odvrácený, ne- kající, a v svědomí porušený kněz, by vše měl zevnitř krásné, však nemůž se v tom živě míti, a zvlášť ku Pánu Bohu, s li- dem v dověrnosti. A z té strany zmařený jest a neprospívá, ale mešká a nedostatek uvodí; ovšem bludný a hříšný, jakož těch nejvíce jest. O zmaření slova. Slovo Boží mařeno bývá. Jedno strany sluh, druhé strany lidu. Strany sluh na dvé. Jedno strany života zlého a ne- příkladného, odkudž nebývá příjemnost v dověrnosti k sku- tečnému následování ale náramná ujma, a z té částky se maří; druhé strany smysla bludného a úmysla převráceného. Tu se naprosto, pokudž ta zlost bylaby, potud se sůl maří a není užitečná; než aby vyvržena byla a potlačena. Strany lidu se maří, když se neb neslyší, aneb na jiný smysl slyší, aneb bez užitku bývá. A o tom Pán ráčil oznámiti v podobenství o semeni, na tři částky země bez užitka padlém. O křesťanech věrných. O křesťanech pravých, o jejich víře, lásce, i o ctnostech jací by měli býti. Dobře píše bratr Rehoř, žeby takoví měli býti; než proč nemohou býti, a coby místo toho mělo býti a čím doloženo. Dosti křesťanu v církvi svaté býti a věrně upřímě chtíti a poslouchati, a nedostatky tím, což Bůh a církev svatá velí, opravovati. Dokudž kdo v tom jest v Kristu a v církvi, nic mu nebude k zatracení. Než co má chtíti a přijímati, i věřiti neb činiti atd., to mají zprávcové znáti, a zvěstovati, i učiti a t. d.
86 měti slouže, a Bůh skrze něho nedělá. Než lidu proto ten nedostatek k víře a k modlitbě doplňuje, když tajný jest atd. V tom má zajisté pravdu, že by to mělo býti, aby každý kněz byl pravý a dobrý ctný křesťan, a že z toho základu dary svými v ouřadu má sloužiti slovem nebo svátostmi, a že služba slova, modliteb, napomínání, trestání, soudův, v naději tvrzení atd. nejpravěji a nejlépe odtud pochodí v posloužení, když při tom smysl jest a úmysl pravdy, ne aby bytná pravda byla vlévána, ale osvícení její u víře a v ctnostech, a ustavení v naději, a hledání Boha, i pocty činění i chvály. Ale zlý kněz mravně, neníli bludný, nemůž sloužiti živě, ale mrtvými věcmi zůstávajícími při něm, do níž bludem nebudou poru- šeny. A tak zlý, mrtvý v duchu a od Boha odvrácený, ne- kající, a v svědomí porušený kněz, by vše měl zevnitř krásné, však nemůž se v tom živě míti, a zvlášť ku Pánu Bohu, s li- dem v dověrnosti. A z té strany zmařený jest a neprospívá, ale mešká a nedostatek uvodí; ovšem bludný a hříšný, jakož těch nejvíce jest. O zmaření slova. Slovo Boží mařeno bývá. Jedno strany sluh, druhé strany lidu. Strany sluh na dvé. Jedno strany života zlého a ne- příkladného, odkudž nebývá příjemnost v dověrnosti k sku- tečnému následování ale náramná ujma, a z té částky se maří; druhé strany smysla bludného a úmysla převráceného. Tu se naprosto, pokudž ta zlost bylaby, potud se sůl maří a není užitečná; než aby vyvržena byla a potlačena. Strany lidu se maří, když se neb neslyší, aneb na jiný smysl slyší, aneb bez užitku bývá. A o tom Pán ráčil oznámiti v podobenství o semeni, na tři částky země bez užitka padlém. O křesťanech věrných. O křesťanech pravých, o jejich víře, lásce, i o ctnostech jací by měli býti. Dobře píše bratr Rehoř, žeby takoví měli býti; než proč nemohou býti, a coby místo toho mělo býti a čím doloženo. Dosti křesťanu v církvi svaté býti a věrně upřímě chtíti a poslouchati, a nedostatky tím, což Bůh a církev svatá velí, opravovati. Dokudž kdo v tom jest v Kristu a v církvi, nic mu nebude k zatracení. Než co má chtíti a přijímati, i věřiti neb činiti atd., to mají zprávcové znáti, a zvěstovati, i učiti a t. d.
Strana 87
87 O přísaze. Nejprv držal, že nemá žádným obyčejem býti činěna jako věc nekřesťanská. V tom jeho Jednota opravuje, totiž kdyžby člověk, varuje se vší nepravosti i nespravedlnosti, úmysl měl sprostný pravdu mysliti, mluviti, i činiti spravedlnost, a nežá- dal přísahy ani k ní nutil, ale jsa od toho, jenž v Jednotě není, nucen, aby vzýváním jmena Božího na vědomí pře té potvrdil neb úmysla, kdožby to učinil s vážností soudu a v pravdě a v spravedlnosti, žeby tím nerušil řečí Božích. O trpělivosti s milostí. Zdá se, že měl nedostatek a že výš smyslil o trpělivosti než slušelo, původ maje od jiných řečí i z písem. Při tom slovu — nezprotiviti se zlému — Jednota jej opra- vuje, že to prvotně lidu obecnému Kristus mluvil, jenž nemají úřadův mocí světa. Potom že ani úředníkům sluší ze zlosti neb jiné nezřízené žádosti, a ovšem v při své zlému útrpnému se zprotiviti, a že se člověk může i má hříchu a nepravosti zpro- tiviti i trestáni učiniti slovem i skutkem nad těmi, jenž pod ně slušejí zachovávajíc milování a trpělivost. A neučiníli, zle učiní. A to trestání aby činěno bylo úmyslem prospěchu bližních bez úmysla pomsty neb jiných zlých žádostí. Také ta psaní časem a osobami i příčinami mají vymlu- vena býti, a nemají ta psaní pro nedostatky některé lehčena býti; ale podle smyslu víry obecné křesťanské a písem sva- tých a Jednoty držána pro mnohé pravdy v nich svědčené a trvající. Ani se sluší báti, by kdo mohl tím neb jiným proti smyslu Jednoty v Jednotě čeleti; neb i všichni jsou v Jednotě poddáni Jednotě, soudu i opatření. A ti jenž vně jsou, ni- čímž sobě neprospějí ani tím, leč zase dověrnost míti budou, a domácí dověrností a poslušenstvím. Leta Páně tisícího čtyřstého devadesátého devátého o moci světské zůstáno takto. O moci světské podle předešlých úsudkův také jsme po- tvrdili, že jí mezi sebou místo dáváme, aby ti páni nebo úřed- níci, konšelé nebo rychtáři, kteřížby z hodných příčin v tom byli a ujíti toho nemohli, kdyžby se hříchův jiných varovali, jichž všichni z povinnosti utíkati dlužni jsou, a žeby moci užívali řádně, jakž jest od Boha k kterému konci zřízena, že se takovým mezi námi místo dává.
87 O přísaze. Nejprv držal, že nemá žádným obyčejem býti činěna jako věc nekřesťanská. V tom jeho Jednota opravuje, totiž kdyžby člověk, varuje se vší nepravosti i nespravedlnosti, úmysl měl sprostný pravdu mysliti, mluviti, i činiti spravedlnost, a nežá- dal přísahy ani k ní nutil, ale jsa od toho, jenž v Jednotě není, nucen, aby vzýváním jmena Božího na vědomí pře té potvrdil neb úmysla, kdožby to učinil s vážností soudu a v pravdě a v spravedlnosti, žeby tím nerušil řečí Božích. O trpělivosti s milostí. Zdá se, že měl nedostatek a že výš smyslil o trpělivosti než slušelo, původ maje od jiných řečí i z písem. Při tom slovu — nezprotiviti se zlému — Jednota jej opra- vuje, že to prvotně lidu obecnému Kristus mluvil, jenž nemají úřadův mocí světa. Potom že ani úředníkům sluší ze zlosti neb jiné nezřízené žádosti, a ovšem v při své zlému útrpnému se zprotiviti, a že se člověk může i má hříchu a nepravosti zpro- tiviti i trestáni učiniti slovem i skutkem nad těmi, jenž pod ně slušejí zachovávajíc milování a trpělivost. A neučiníli, zle učiní. A to trestání aby činěno bylo úmyslem prospěchu bližních bez úmysla pomsty neb jiných zlých žádostí. Také ta psaní časem a osobami i příčinami mají vymlu- vena býti, a nemají ta psaní pro nedostatky některé lehčena býti; ale podle smyslu víry obecné křesťanské a písem sva- tých a Jednoty držána pro mnohé pravdy v nich svědčené a trvající. Ani se sluší báti, by kdo mohl tím neb jiným proti smyslu Jednoty v Jednotě čeleti; neb i všichni jsou v Jednotě poddáni Jednotě, soudu i opatření. A ti jenž vně jsou, ni- čímž sobě neprospějí ani tím, leč zase dověrnost míti budou, a domácí dověrností a poslušenstvím. Leta Páně tisícího čtyřstého devadesátého devátého o moci světské zůstáno takto. O moci světské podle předešlých úsudkův také jsme po- tvrdili, že jí mezi sebou místo dáváme, aby ti páni nebo úřed- níci, konšelé nebo rychtáři, kteřížby z hodných příčin v tom byli a ujíti toho nemohli, kdyžby se hříchův jiných varovali, jichž všichni z povinnosti utíkati dlužni jsou, a žeby moci užívali řádně, jakž jest od Boha k kterému konci zřízena, že se takovým mezi námi místo dává.
Strana 88
88 A při věcech časných neb tohoto života, že Bratří k nim se utíkati mají příčinami slušnými a je za obránce míti, kdežby k dopomožení spravedlnosti bylo bez zkázy jiného dobrého, majíce to na péči, že mají předkládati spasení blížních před své věci tělesné, neb aby lacinějšími věcmi totiž tělesnými ne- kazili dražších, totiž duchovních věcí mezi sebou. A kdežby tomu rozuměti mohli, aby věděli právo křesťanské, že lépe jest ke škodě někde přidati a k tomu státi, což Pán Kristus dí: Kdo se chce s tebou souditi, pusť jemu i plášť, aneb kdo tě udeří v pravé líce tvé, nasaď jemu i druhého. Ale moci světské nemáme požívati v těch věcech, kteréž jsou k spa- sení, by skrze její bázeň měli nás kteří poslouchati; než aby v tom všichni svobodnou vůli měli, neb s námi býti, neb se opovědouce odstoupiti, a z poslušenství vyjíti, aneb kdyžby se jim od nás pro neposlušenství církve trestání stalo, aby přišli na to: buď tobě jako pekelník a zjevný hříšník: abychom jich potom v pokoji nechali a mocí nehledali spomáhati. A pakliby na kom to všechno došlo, což k úředníkům duchovním pří- leží, a on škoditi lidem našim nepřestával, při duchovních vě- cech ohyzďuje nás, a učení bludná vnášeje proti víře, aneb k zkažení milosti v některých, a kdybychom i my mohli skrze moc světskou tomu překaziti, abychom ani k tomu jí požívali; než opatříc to, i poručili Bohu, patříce na to, že musejí i kacířstva býti, aby kteříž zkušeni jsou, byli zjevní mezi námi, a kteréž vyvolil, že těch i povolal. A opět, že základ Boží pevný stojí, a že ovcí Kristových žádný z rukou jeho nevytrhne. To abychom dělali a toho smyslu zkusili mlčíce. Leta Páně 1512 po svatém Martině v Brandejse. Paní Boleslavská radila se starších, máli užívání panství opustěc vysésti s hradu, čili má předce užívati? I souzeno na obě straně, co by bylo bezpečnějšího a lepšího, a otázána k čemu větší milosti má. I porozuměvše, že víc nakloněná k užívání moci a panství, i učinili jsou výpověď tuto: Jakož jste se nachýlyly k tomu, abyste sobě panování pozůstavily, to se dopustí s těmito výminkami. Abyste zprávu měly u sebe i čítaly, kteráž vydána urozeným a moci světa požívajícím, a podle ní hleděly se zachovávati. Item. Abyste na místo své pana bratra svého ustavily k řízení a k zprávě. Item. Abyste mu touž zprávu svrchu jmenovanou vy- daly, aby podle toho naučení v zprávě se i úředníky i lidi zpravoval. Item. Abyste mu úředníky poddaly, aby on jich užívati mohl, jakžby potřeba kázala, a oni poslušni byli. Item. Pokudž možné i slušné, aby milost a milosrdenství
88 A při věcech časných neb tohoto života, že Bratří k nim se utíkati mají příčinami slušnými a je za obránce míti, kdežby k dopomožení spravedlnosti bylo bez zkázy jiného dobrého, majíce to na péči, že mají předkládati spasení blížních před své věci tělesné, neb aby lacinějšími věcmi totiž tělesnými ne- kazili dražších, totiž duchovních věcí mezi sebou. A kdežby tomu rozuměti mohli, aby věděli právo křesťanské, že lépe jest ke škodě někde přidati a k tomu státi, což Pán Kristus dí: Kdo se chce s tebou souditi, pusť jemu i plášť, aneb kdo tě udeří v pravé líce tvé, nasaď jemu i druhého. Ale moci světské nemáme požívati v těch věcech, kteréž jsou k spa- sení, by skrze její bázeň měli nás kteří poslouchati; než aby v tom všichni svobodnou vůli měli, neb s námi býti, neb se opovědouce odstoupiti, a z poslušenství vyjíti, aneb kdyžby se jim od nás pro neposlušenství církve trestání stalo, aby přišli na to: buď tobě jako pekelník a zjevný hříšník: abychom jich potom v pokoji nechali a mocí nehledali spomáhati. A pakliby na kom to všechno došlo, což k úředníkům duchovním pří- leží, a on škoditi lidem našim nepřestával, při duchovních vě- cech ohyzďuje nás, a učení bludná vnášeje proti víře, aneb k zkažení milosti v některých, a kdybychom i my mohli skrze moc světskou tomu překaziti, abychom ani k tomu jí požívali; než opatříc to, i poručili Bohu, patříce na to, že musejí i kacířstva býti, aby kteříž zkušeni jsou, byli zjevní mezi námi, a kteréž vyvolil, že těch i povolal. A opět, že základ Boží pevný stojí, a že ovcí Kristových žádný z rukou jeho nevytrhne. To abychom dělali a toho smyslu zkusili mlčíce. Leta Páně 1512 po svatém Martině v Brandejse. Paní Boleslavská radila se starších, máli užívání panství opustěc vysésti s hradu, čili má předce užívati? I souzeno na obě straně, co by bylo bezpečnějšího a lepšího, a otázána k čemu větší milosti má. I porozuměvše, že víc nakloněná k užívání moci a panství, i učinili jsou výpověď tuto: Jakož jste se nachýlyly k tomu, abyste sobě panování pozůstavily, to se dopustí s těmito výminkami. Abyste zprávu měly u sebe i čítaly, kteráž vydána urozeným a moci světa požívajícím, a podle ní hleděly se zachovávati. Item. Abyste na místo své pana bratra svého ustavily k řízení a k zprávě. Item. Abyste mu touž zprávu svrchu jmenovanou vy- daly, aby podle toho naučení v zprávě se i úředníky i lidi zpravoval. Item. Abyste mu úředníky poddaly, aby on jich užívati mohl, jakžby potřeba kázala, a oni poslušni byli. Item. Pokudž možné i slušné, aby milost a milosrdenství
Strana 89
89 nad chudými a nuznými poddanými činěno bylo s vaším vě- děním a povolením, a někde s rozkázáním. Item. Čeledi zbytečné leč pro Bůh abyste nechovaly, a což může býti, na péči to měly, aby při nich oplzlosti a světa věcí nebylo. Item. Čeledi dělné aby slušná potřeba dávána byla též i na robotách, kdež slušné jest. Item. Odjímejte příčiny hostem, což na vás jest, i da- remných útrat s hříchem. Z sněmu, na němž bylo rozjímáno, odkud pochází oblevení? Ti lidé, kteříž se ku pokání z řádu panského, panošského neb městského obracují, ješto přivykli pokrmům, oděvům rozdíl- ným od obecného lidu, zdá se, aby jim shovíváno bylo při tako- vých věcech podle příčin jich hodných, jakožby mohlo jim po sloužiti a napomoci k trvání při pokání. Pohodlí takoví mohou požívati i pokojův zvláštních s bázní Boží. Lid pak obecný z řádův nižších nemá sobě z nich příkladův bráti; než učení mají býti, aby se tak měli při těch věcech, jakož jim příleží, a na ně sluší roucho i kroj prostější. Pakliby poslechnouti nechtěli, kdyžby jim ukazováno bylo i pohroženo, že se tak od mnohých svolení stalo, mohliby takoví i v zboru jmeno- váni býti i zahanbeni, aby i jiní znali, že Bratří vůle není, než že takoví nemoc ukazují, rady nemohouc poslouchati. Onino pak kteřížby v těch věcech obývali, aby ty věci u sebe za nedostatek měli, a před jinými toho nezastávali, ani vymlou- vali, ale svým nemocem přičítali, a pokudžby mohli, aby sni- žovali, aby toho ubývalo a nepřibývalo. Staří, pak nemocní a mdlí pohodlí v pokrmích neb v rouše a v lehání mimo jiné mohou požívati, a má se jim toho s mi- listí příti i tím posloužiti. A mladí nemají od nich příkladu bráti k témuž; a oni sami nemají na sobě těch věcí zastávati, než nemoci je své připisovati. Míra požívání pokrmů a nápojů leta 1506. Potřeba stavu, věku, nemoci, slušnost v střídmosti bez rozkoší a hodování. Rozkoš slove, čehož samachuť mimo potřebu se škodou zdraví i s hříchem obtíženě požívá. Hodování časté, nepotřebné krmí množení a jich pojídání
89 nad chudými a nuznými poddanými činěno bylo s vaším vě- děním a povolením, a někde s rozkázáním. Item. Čeledi zbytečné leč pro Bůh abyste nechovaly, a což může býti, na péči to měly, aby při nich oplzlosti a světa věcí nebylo. Item. Čeledi dělné aby slušná potřeba dávána byla též i na robotách, kdež slušné jest. Item. Odjímejte příčiny hostem, což na vás jest, i da- remných útrat s hříchem. Z sněmu, na němž bylo rozjímáno, odkud pochází oblevení? Ti lidé, kteříž se ku pokání z řádu panského, panošského neb městského obracují, ješto přivykli pokrmům, oděvům rozdíl- ným od obecného lidu, zdá se, aby jim shovíváno bylo při tako- vých věcech podle příčin jich hodných, jakožby mohlo jim po sloužiti a napomoci k trvání při pokání. Pohodlí takoví mohou požívati i pokojův zvláštních s bázní Boží. Lid pak obecný z řádův nižších nemá sobě z nich příkladův bráti; než učení mají býti, aby se tak měli při těch věcech, jakož jim příleží, a na ně sluší roucho i kroj prostější. Pakliby poslechnouti nechtěli, kdyžby jim ukazováno bylo i pohroženo, že se tak od mnohých svolení stalo, mohliby takoví i v zboru jmeno- váni býti i zahanbeni, aby i jiní znali, že Bratří vůle není, než že takoví nemoc ukazují, rady nemohouc poslouchati. Onino pak kteřížby v těch věcech obývali, aby ty věci u sebe za nedostatek měli, a před jinými toho nezastávali, ani vymlou- vali, ale svým nemocem přičítali, a pokudžby mohli, aby sni- žovali, aby toho ubývalo a nepřibývalo. Staří, pak nemocní a mdlí pohodlí v pokrmích neb v rouše a v lehání mimo jiné mohou požívati, a má se jim toho s mi- listí příti i tím posloužiti. A mladí nemají od nich příkladu bráti k témuž; a oni sami nemají na sobě těch věcí zastávati, než nemoci je své připisovati. Míra požívání pokrmů a nápojů leta 1506. Potřeba stavu, věku, nemoci, slušnost v střídmosti bez rozkoší a hodování. Rozkoš slove, čehož samachuť mimo potřebu se škodou zdraví i s hříchem obtíženě požívá. Hodování časté, nepotřebné krmí množení a jich pojídání
Strana 90
90 pro pýchu, marnou chloubu neb kratochvíle atd., též napíjení, ležení, spaní a jiné tomu podobné. Item, prázdnosti a zahálek se varovati, marného, prázdného i škodlivého mluvení, posuzování lidského, smíchův, žertův, kratochvílí, světských veselí i dívaček při nich. Item. Dětí k marnostem světa a k oplzlostem nevésti. Zpráva při oděvu. Leta Páně 1506. Oděv oplzlý a smilný i pyšný aby nebyl dopustín, a ře- meslníci aby napomínáni byli, aby oučastníci toho dílem svým nebyli, aby na ně nepřišlo: Svolující s činícím jednostejnou muku trpěti budou. Item. Při oděvu to na péči míti; neslušnost, zlou tvár- nost, zlá požívání skládati: míru pak tuto zachovati, jakž po- třeba života, slušnost osoby, věku, stavu, řádu, poctivost, ná- boženství vyhledává. Zpráva předloženým. Aby pro žádost chvály, cti, důstojenství a mrzkého zisku úmyslem v zprávy nevcházeli, ani se lstí vtírali, vkupovali. A povoláni jsouc aby znali, že k práci povoláni jsou, aby slu- žebníci byli, a službu lidu činíce vhod se činili. Item. Aby úřadem se nevyvyšovali nad jiné ani pýchali, ale aby znali, že jsou Boží služebníci, a že Pánu počet vydati mají z svě- ření svého. Item. Věrnost, upřímost v práci své aby zachovali, lenosti, rozkoši, prázdnosti se stříhli. Zprávcům zemských věcí. Aby se urozením nepovyšovali nad lidi, ale znali se při- rozením rovni a povahou slouhy jich, pýchy, i marné chvály, i žádostí jiných těla a rozkoší jiných života utíkali. Item. Aby věděli, že mají sloužiti, a služebníci a dobro- dinci lidští býti, a v úřadech věrnou práci vésti, moci k užitku poddaných požívati. Item. Žádné křivdy nečiniti, aniž pokudž slušné dopou- štěti. Item. Aby dobrodinci slouli i byli a darmo chléba nepožívali. Item. Marnosti i hříchův se varovali, soudy aby sprave- dlivé činili, vysokomyslnosti a zlosti se varovali. Item. Aby se nemstili v své při strany osoby své.
90 pro pýchu, marnou chloubu neb kratochvíle atd., též napíjení, ležení, spaní a jiné tomu podobné. Item, prázdnosti a zahálek se varovati, marného, prázdného i škodlivého mluvení, posuzování lidského, smíchův, žertův, kratochvílí, světských veselí i dívaček při nich. Item. Dětí k marnostem světa a k oplzlostem nevésti. Zpráva při oděvu. Leta Páně 1506. Oděv oplzlý a smilný i pyšný aby nebyl dopustín, a ře- meslníci aby napomínáni byli, aby oučastníci toho dílem svým nebyli, aby na ně nepřišlo: Svolující s činícím jednostejnou muku trpěti budou. Item. Při oděvu to na péči míti; neslušnost, zlou tvár- nost, zlá požívání skládati: míru pak tuto zachovati, jakž po- třeba života, slušnost osoby, věku, stavu, řádu, poctivost, ná- boženství vyhledává. Zpráva předloženým. Aby pro žádost chvály, cti, důstojenství a mrzkého zisku úmyslem v zprávy nevcházeli, ani se lstí vtírali, vkupovali. A povoláni jsouc aby znali, že k práci povoláni jsou, aby slu- žebníci byli, a službu lidu činíce vhod se činili. Item. Aby úřadem se nevyvyšovali nad jiné ani pýchali, ale aby znali, že jsou Boží služebníci, a že Pánu počet vydati mají z svě- ření svého. Item. Věrnost, upřímost v práci své aby zachovali, lenosti, rozkoši, prázdnosti se stříhli. Zprávcům zemských věcí. Aby se urozením nepovyšovali nad lidi, ale znali se při- rozením rovni a povahou slouhy jich, pýchy, i marné chvály, i žádostí jiných těla a rozkoší jiných života utíkali. Item. Aby věděli, že mají sloužiti, a služebníci a dobro- dinci lidští býti, a v úřadech věrnou práci vésti, moci k užitku poddaných požívati. Item. Žádné křivdy nečiniti, aniž pokudž slušné dopou- štěti. Item. Aby dobrodinci slouli i byli a darmo chléba nepožívali. Item. Marnosti i hříchův se varovali, soudy aby sprave- dlivé činili, vysokomyslnosti a zlosti se varovali. Item. Aby se nemstili v své při strany osoby své.
Strana 91
91 Item. Svým povýšeným aby poddanost zachovávali i po- čestnost atd. Nad spolu rovné aby se nevyvýšovali, ani se sami mstili, neb i jim ve při jejich nesluší. Nad poddanými svými úřad svůj konali, úmysl upřímý měli, aby prvotně pro Boha a pro odplatu věčnou úřadnou práci vedli, varujíce se konečného úmysla v chvále, neb v lakomství, neb v rozkoši skládati. Item. Konec služby v tom záležeti má, Pánu Bohu se lí- biti, vůli jeho činiti pro odplatu života věčného. O práci skutečné. Práce skutečná v službě záleží v zprávě, v soudu a v kázni i v trestání pro to, aby lid poddaný v pokoji mohl živnosti dobývati, a živ v společném shromáždění býti, potřeb požívati, a sobě vespolek neškoditi, a od škůdci vysvobozen býti. Zpráva záleží při řízení a ustavení úředníkův a práv, a při uvození obyčejův. A při tom sluší na péči míti, aby pod- daných svých dobrodince a ne škůdce ustavoval, a jenžby do- brého páně potud opatrovali, pokudžby na zkázu poddaných nešla. Práva aby podle spravedlnosti vedli k užitku obecnému, obyčeje zlé ke škodě lidské i k zkáze měnili. Při soudu. Soudy spravedlivé se učili činiti bez přijí- mání osob, nemajíc péče na milost, nemilost, přízeň, nepřízeň, líbost, nelíbost, nenávist. Item. Darův bráti se varovali a po- nich neodcházeli, příčin okolostojících pilně šetřili, kdo, co, kdy, proč, kterou pomocí atd. a neb čas, místo, osoba, příčina. Při trestání. Při činění trestání aby úmysl byl, přivé- sti skrze to k opravení té osoby neb jiných, a k odvedení od zlého té osoby neb jiných. A to trestání někdy bývá slovy přísnými, zahanbujícími neb zarmucujícími, před mnohými zjevně neb v soukromí tajně. To má činěno býti z provinění jistého a jiné pohoršujícího, máli zjevné býti, a však bez lání a zlořečenství, bez přísah a jiných zlých řečí. Neb při všelikém trestání má způsob vinného šetřín býti, z kterých příčin u vinu všel, a jak se v ní má. A podle toho má trestání s střídmostí, rozšafně činěno býti. A tu musí hněvu, náhlosti, zlosti místa nedávati, a zvlášť zlosti, jenž míry v řeči nemá. Někdy také bývá trestání i skutkem při statku, při cti i při životu. Při statku, jako daněmi neb odjetím věcí některých nebo všech. A tu musí soud jistý předjíti, proč to odjímání statku býti má, a můžli tím jaké napravení čeho se státi, aby lakomá žádost u příčině nebyla, ale nuzná potřeba pro bázeň jiných
91 Item. Svým povýšeným aby poddanost zachovávali i po- čestnost atd. Nad spolu rovné aby se nevyvýšovali, ani se sami mstili, neb i jim ve při jejich nesluší. Nad poddanými svými úřad svůj konali, úmysl upřímý měli, aby prvotně pro Boha a pro odplatu věčnou úřadnou práci vedli, varujíce se konečného úmysla v chvále, neb v lakomství, neb v rozkoši skládati. Item. Konec služby v tom záležeti má, Pánu Bohu se lí- biti, vůli jeho činiti pro odplatu života věčného. O práci skutečné. Práce skutečná v službě záleží v zprávě, v soudu a v kázni i v trestání pro to, aby lid poddaný v pokoji mohl živnosti dobývati, a živ v společném shromáždění býti, potřeb požívati, a sobě vespolek neškoditi, a od škůdci vysvobozen býti. Zpráva záleží při řízení a ustavení úředníkův a práv, a při uvození obyčejův. A při tom sluší na péči míti, aby pod- daných svých dobrodince a ne škůdce ustavoval, a jenžby do- brého páně potud opatrovali, pokudžby na zkázu poddaných nešla. Práva aby podle spravedlnosti vedli k užitku obecnému, obyčeje zlé ke škodě lidské i k zkáze měnili. Při soudu. Soudy spravedlivé se učili činiti bez přijí- mání osob, nemajíc péče na milost, nemilost, přízeň, nepřízeň, líbost, nelíbost, nenávist. Item. Darův bráti se varovali a po- nich neodcházeli, příčin okolostojících pilně šetřili, kdo, co, kdy, proč, kterou pomocí atd. a neb čas, místo, osoba, příčina. Při trestání. Při činění trestání aby úmysl byl, přivé- sti skrze to k opravení té osoby neb jiných, a k odvedení od zlého té osoby neb jiných. A to trestání někdy bývá slovy přísnými, zahanbujícími neb zarmucujícími, před mnohými zjevně neb v soukromí tajně. To má činěno býti z provinění jistého a jiné pohoršujícího, máli zjevné býti, a však bez lání a zlořečenství, bez přísah a jiných zlých řečí. Neb při všelikém trestání má způsob vinného šetřín býti, z kterých příčin u vinu všel, a jak se v ní má. A podle toho má trestání s střídmostí, rozšafně činěno býti. A tu musí hněvu, náhlosti, zlosti místa nedávati, a zvlášť zlosti, jenž míry v řeči nemá. Někdy také bývá trestání i skutkem při statku, při cti i při životu. Při statku, jako daněmi neb odjetím věcí některých nebo všech. A tu musí soud jistý předjíti, proč to odjímání statku býti má, a můžli tím jaké napravení čeho se státi, aby lakomá žádost u příčině nebyla, ale nuzná potřeba pro bázeň jiných
Strana 92
92 aneb pro opravu té osoby a pro výstrahu budoucí. A také ne- sluší nad nevědomým neb nemocným neb nedostatečným toho činiti, aneb z lehké příčiny pro rozkazování svá k svým užitkům: než kdežby bylo proti dobrému obecnému, neb užitku, neb na zkázu něčeho, a aby pro svá neb svých předkův ustavení ne- rušili Božích přikázaní, a aby svých pří osobných proti sobě činěných nemstili; neb to nepříleží k spravedlnosti. Neb ani zákon první toho nedopouštěl víc se mstíti než uškozeno. A nový zákon zapovídá odpírati zlému. Též při odjetí cti má soud jistý býti, jako z úřadův ssa- zení, vyobcování z obce, z cechu atd., sluší-li pro tu příčinu to učiniti čili nic, a můžli tím opravu neb kázeň spravedlno- sti uvésti čili nic. Též při trestání trápením na těle, bitím, vězením, hladem, okovami co má nad sobě volnými toliko činěno býti, a ješto od svého zlého škodlivého řečí ani hanbou ani škodou mohou odvedeni býti, než samou bázní toho. Při odjetí oudův a ovšem života, tu sluší jistý soud Boží míti, hoden-li je podle úsudku Božího pro tu vinu toho, a ne- můžli jináč od svého zlého odveden býti, jiným škodlivého. A při těch při všech trestáních sluší se ukrutnosti, zlosti, pomsty, nenávisti a jiných nepravostí vystříhati, a soudy v milosrdenství činiti a práva k užitku přítomnému poddaných nakloňovati. Item. Aby moci nebylo požíváno proti starým a novým zápovědem ani ku pomoci duchovních věcí. Zpráva úředníkům. Úředníci mají učeni býti, aby k úřadům světským, kdož v nich zvláště nebyl, žádný nechvátal. A pakliby kdo prvé býval v tom, aneb v tom prvé zastížen, má učen býti, aby v tom hodně chodil, a nejprv aby byl u pána spravedlivého. Item. Neználi, aby se učil řádu spravedlnoti, a uče se podle něho činil; totiž že Boží věci před lidské stavěti má, a lid- skou věc obecnou užitečnou před svou obláštní atd. V té zří- zené spravedlnosti aby pánu svému věrně a právě činiti chtěl, maje s ním smlouvu, aby proti spravedlnosti a svému svědomí, i proti svému spasení nic nepomáhal proti Bohu i lidem v do- bývání užitkův neb v zprávě lidí. Item, aby pýchy, marné chlouby a chvály, lakomství, zlosti a ukrutnosti, i náhlosti, zlořečenství, lání, i všeho zlého s pilností se stříhl. Item. Soudy spravedlivé soudil bez přijímání osob. Item. Darův aby nepři- jímal oslepujících i pravost ukřivujících. Item. Nekradl pánu tajně ani zjevně, ale všelikou upřímost a věrnost ukazoval.
92 aneb pro opravu té osoby a pro výstrahu budoucí. A také ne- sluší nad nevědomým neb nemocným neb nedostatečným toho činiti, aneb z lehké příčiny pro rozkazování svá k svým užitkům: než kdežby bylo proti dobrému obecnému, neb užitku, neb na zkázu něčeho, a aby pro svá neb svých předkův ustavení ne- rušili Božích přikázaní, a aby svých pří osobných proti sobě činěných nemstili; neb to nepříleží k spravedlnosti. Neb ani zákon první toho nedopouštěl víc se mstíti než uškozeno. A nový zákon zapovídá odpírati zlému. Též při odjetí cti má soud jistý býti, jako z úřadův ssa- zení, vyobcování z obce, z cechu atd., sluší-li pro tu příčinu to učiniti čili nic, a můžli tím opravu neb kázeň spravedlno- sti uvésti čili nic. Též při trestání trápením na těle, bitím, vězením, hladem, okovami co má nad sobě volnými toliko činěno býti, a ješto od svého zlého škodlivého řečí ani hanbou ani škodou mohou odvedeni býti, než samou bázní toho. Při odjetí oudův a ovšem života, tu sluší jistý soud Boží míti, hoden-li je podle úsudku Božího pro tu vinu toho, a ne- můžli jináč od svého zlého odveden býti, jiným škodlivého. A při těch při všech trestáních sluší se ukrutnosti, zlosti, pomsty, nenávisti a jiných nepravostí vystříhati, a soudy v milosrdenství činiti a práva k užitku přítomnému poddaných nakloňovati. Item. Aby moci nebylo požíváno proti starým a novým zápovědem ani ku pomoci duchovních věcí. Zpráva úředníkům. Úředníci mají učeni býti, aby k úřadům světským, kdož v nich zvláště nebyl, žádný nechvátal. A pakliby kdo prvé býval v tom, aneb v tom prvé zastížen, má učen býti, aby v tom hodně chodil, a nejprv aby byl u pána spravedlivého. Item. Neználi, aby se učil řádu spravedlnoti, a uče se podle něho činil; totiž že Boží věci před lidské stavěti má, a lid- skou věc obecnou užitečnou před svou obláštní atd. V té zří- zené spravedlnosti aby pánu svému věrně a právě činiti chtěl, maje s ním smlouvu, aby proti spravedlnosti a svému svědomí, i proti svému spasení nic nepomáhal proti Bohu i lidem v do- bývání užitkův neb v zprávě lidí. Item, aby pýchy, marné chlouby a chvály, lakomství, zlosti a ukrutnosti, i náhlosti, zlořečenství, lání, i všeho zlého s pilností se stříhl. Item. Soudy spravedlivé soudil bez přijímání osob. Item. Darův aby nepři- jímal oslepujících i pravost ukřivujících. Item. Nekradl pánu tajně ani zjevně, ale všelikou upřímost a věrnost ukazoval.
Strana 93
93 Item. Lidem aby křivdy z úmysla nečinil, učiněnou opravil. Item. Hledě na čas budoucí a na užitky věčné a v přítomný čas spravedlnost aby střídmě vedl, aby lidé mohli živnost na čas budoucí míti. Item nehleděl nad předešlé úředníky shro mažďovati důchodův ke cti své se škodou lidskou a zkázou. Item. Povolnost pánu svému ve všem aby zachovával. Item. Pilnost i snažnost v práci měl netoliko při důchodích, ale i při živnosti a bytu lidí pána svého podle práce svěřené. Item. Aby spravedlností křesťanských nerušil a obyčejův dobrých neopouštěl ni při sobě, ni svou příčinou při jiných. Item. Aby se nevyvyšoval, ani pýchal, ani rozkoší následoval; služebností a zvyklostí Jednoty aby ostříhal, za bratrství se nestyděl, a učení Kristovo ve všem ozdoboval, po lakomství neodcházel. Item. Při svědomí zprávy a rady užíval. Zpráva soudcím světským. Soudcím příleží, aby soudu, co by byl, srozuměli a co úsudek. Soud jest pravé rozeznání mezi pří a pří, skrze vy- slyšení obou pří, a vzeptání i rozvážení příčin okolostojících dostatečně bez nezřízených náchylností. Usudek pak jest vyhledaná jistá spravedlnost, neb nepravost, pravda neb křivda, ctnost neb hřích, užitek neb škoda atd. Item. Učení soudce mají býti, aby prvé, nežby vyslyšeli dostatečně, nesoudili, a dřív nežby usoudili, nevypovídali. Item. Aby po dle svých náchylností převracujících soud rozumnosti a pravdy nesoudili, ani tváří a osoby čížkoli přijímali, tak aby od pra- vého odešli, jakož k tomu mnohé výstrahy písem jsou polo- ženy. Item. Aby soudy v střízvosti s opatrností vedli a znali, kterým soudem a jak souditi budou, že od Boha souzeni budou, a kterou měrou měřiti budou, táž se jim odměří. Item. Aby se právům a soudům Božím zákona Božího prvotně učili a k nim práva světa neb svá směřovali, aby odporná jim ne- bývala, aby skrze nevědomí své neb hloupost tohoto nepřipra- vili někoho k hanbě neb ke škodě, jížby nezasloužil, ano by Bůh to zapověděl. Učeni také býti mají, aby nebyli žádnému příčina k smrti, ale aby sama nepravost nezkázaná, již Bůh nemilostivému, ne- kajícímu se trpěti nedá ale mstíti, byla příčina smrti nebo pokuty. Jestliže ta nepravost z vůle svobodné a zvyklosti obyčejné jde a ne z samé příhody rušecí pokoj, svornost tovaryšství, byt, živnost, čest, statek, neb život odjímající neřádně neb ne- právě, a k mnohému zlému přítomnému neb budoucímu přivo- děcí, a nemůžli jiným takový odveden býti od toho zlého, má soud činěn býti podle zákona milosti.
93 Item. Lidem aby křivdy z úmysla nečinil, učiněnou opravil. Item. Hledě na čas budoucí a na užitky věčné a v přítomný čas spravedlnost aby střídmě vedl, aby lidé mohli živnost na čas budoucí míti. Item nehleděl nad předešlé úředníky shro mažďovati důchodův ke cti své se škodou lidskou a zkázou. Item. Povolnost pánu svému ve všem aby zachovával. Item. Pilnost i snažnost v práci měl netoliko při důchodích, ale i při živnosti a bytu lidí pána svého podle práce svěřené. Item. Aby spravedlností křesťanských nerušil a obyčejův dobrých neopouštěl ni při sobě, ni svou příčinou při jiných. Item. Aby se nevyvyšoval, ani pýchal, ani rozkoší následoval; služebností a zvyklostí Jednoty aby ostříhal, za bratrství se nestyděl, a učení Kristovo ve všem ozdoboval, po lakomství neodcházel. Item. Při svědomí zprávy a rady užíval. Zpráva soudcím světským. Soudcím příleží, aby soudu, co by byl, srozuměli a co úsudek. Soud jest pravé rozeznání mezi pří a pří, skrze vy- slyšení obou pří, a vzeptání i rozvážení příčin okolostojících dostatečně bez nezřízených náchylností. Usudek pak jest vyhledaná jistá spravedlnost, neb nepravost, pravda neb křivda, ctnost neb hřích, užitek neb škoda atd. Item. Učení soudce mají býti, aby prvé, nežby vyslyšeli dostatečně, nesoudili, a dřív nežby usoudili, nevypovídali. Item. Aby po dle svých náchylností převracujících soud rozumnosti a pravdy nesoudili, ani tváří a osoby čížkoli přijímali, tak aby od pra- vého odešli, jakož k tomu mnohé výstrahy písem jsou polo- ženy. Item. Aby soudy v střízvosti s opatrností vedli a znali, kterým soudem a jak souditi budou, že od Boha souzeni budou, a kterou měrou měřiti budou, táž se jim odměří. Item. Aby se právům a soudům Božím zákona Božího prvotně učili a k nim práva světa neb svá směřovali, aby odporná jim ne- bývala, aby skrze nevědomí své neb hloupost tohoto nepřipra- vili někoho k hanbě neb ke škodě, jížby nezasloužil, ano by Bůh to zapověděl. Učeni také býti mají, aby nebyli žádnému příčina k smrti, ale aby sama nepravost nezkázaná, již Bůh nemilostivému, ne- kajícímu se trpěti nedá ale mstíti, byla příčina smrti nebo pokuty. Jestliže ta nepravost z vůle svobodné a zvyklosti obyčejné jde a ne z samé příhody rušecí pokoj, svornost tovaryšství, byt, živnost, čest, statek, neb život odjímající neřádně neb ne- právě, a k mnohému zlému přítomnému neb budoucímu přivo- děcí, a nemůžli jiným takový odveden býti od toho zlého, má soud činěn býti podle zákona milosti.
Strana 94
94 Pakli co z příhody přišlo, a v tom prvé nebyl ani my- slíval, ale z nepaměti, neb z zápalu náramného, neb z návodu zle učinil, a v tom zlém obyčeje neb zvyklosti nemá, ale opra- viti i smluviti se žádá, má takovému milost činěna býti, a on spravedlivě učiniti za vinu svou aneb umluviti se. A byť pak i v tom šel a rozumu neměl, má kázní nižší trestán býti a odvozen od toho, možnéli, vzetím na rukojmě. Než jsou to věci velmi nejisté, a protož od toho soudu má člověk, pokudž můž, vzdalovati se. Item. Podle Boha nemá právem proti spravedlnosti odsuzovati, ani se samými právy a výsadami bez spravedlnosti a milostivosti zpravovati, chceli se kdo Bohu líbiti. Item. Pře své nesouditi jináč než cizí, a též zase. Item. Pře spravedlivé některé strany nemá lehce na přátely dáti, lečby tomu nelze bylo jináč říkati, aneb na horší mělo přijíti, aneb sama vůle dobrá toho, číž jest, bylaby. Item. Odkladův nečiniti pro vzatky neb své lenosti a žádati nezřízenosti, ale konce činiti. Item. Podle Boha sama slova nesouditi ale spra- vedlnost vyhledati. Item. V pokutě osob nepřijímati. Zpráva jdoucího k soudu. Má pilně znamenati s kterou příčinou neb osobou chce se souditi. Jestli osoba z Jednoty v poslušenství stojící, nemá se před světskými s ní souditi, ale domácími má ohledán býti. Item. Jestli osoba svárlivá a on netrpělivý a nepokojný, a k tomu nemáli koho, aby zaň vedl spravedlnost, a aniž ji- stoty spravedlnosti má ale pochybení, má soudu nechati a ne- poháněti k soudu. Také můželi se přátelsky smluviti a konec sobě učiniti, nemá k soudu táhnouti, aneb jsa k soudu tažen, můž-li k témuž přijíti, můž toho pokusiti; pakli nemůž, má doma ohledán býti. A jestli jistá věc spravedlivá a znamenitá, bez nížto nedostek znamenitý mělby míti neb veň padnouti, sluší se k ohledání soudu dáti s zachováním pokory, tichosti, po- volnosti, s trpělivosti, bez hanění a utrhání, i pomsty i pohrů- žek, s zachováním milosti pracně, by měl i křivě odsouzen býti. Pakli jest o věc ač spravedlivou však zbytečnou, bez níž dobře býti můž, nemá se souditi a nesnáze a nepokoje strojiti, ale doma ohledán jsa od zprávcův, máli pravdu a co pro ni škoduje, má to na poklad vložiti. A poněvadž to má při svém činiti, i ovšem při cizým. Item. Ze zlosti a z pomsty nemá poháněti, a pohnán jsa, nemá zlým za zlé odplacovati, ani zlořečiti a před soudci se svářiti a haněti, a potom se mstíti. Item. Žádný by neměl jíti k soudu, leč z nuzné potřeby, bez níž býti nemůž. A byť i nuzná věc byla, ne
94 Pakli co z příhody přišlo, a v tom prvé nebyl ani my- slíval, ale z nepaměti, neb z zápalu náramného, neb z návodu zle učinil, a v tom zlém obyčeje neb zvyklosti nemá, ale opra- viti i smluviti se žádá, má takovému milost činěna býti, a on spravedlivě učiniti za vinu svou aneb umluviti se. A byť pak i v tom šel a rozumu neměl, má kázní nižší trestán býti a odvozen od toho, možnéli, vzetím na rukojmě. Než jsou to věci velmi nejisté, a protož od toho soudu má člověk, pokudž můž, vzdalovati se. Item. Podle Boha nemá právem proti spravedlnosti odsuzovati, ani se samými právy a výsadami bez spravedlnosti a milostivosti zpravovati, chceli se kdo Bohu líbiti. Item. Pře své nesouditi jináč než cizí, a též zase. Item. Pře spravedlivé některé strany nemá lehce na přátely dáti, lečby tomu nelze bylo jináč říkati, aneb na horší mělo přijíti, aneb sama vůle dobrá toho, číž jest, bylaby. Item. Odkladův nečiniti pro vzatky neb své lenosti a žádati nezřízenosti, ale konce činiti. Item. Podle Boha sama slova nesouditi ale spra- vedlnost vyhledati. Item. V pokutě osob nepřijímati. Zpráva jdoucího k soudu. Má pilně znamenati s kterou příčinou neb osobou chce se souditi. Jestli osoba z Jednoty v poslušenství stojící, nemá se před světskými s ní souditi, ale domácími má ohledán býti. Item. Jestli osoba svárlivá a on netrpělivý a nepokojný, a k tomu nemáli koho, aby zaň vedl spravedlnost, a aniž ji- stoty spravedlnosti má ale pochybení, má soudu nechati a ne- poháněti k soudu. Také můželi se přátelsky smluviti a konec sobě učiniti, nemá k soudu táhnouti, aneb jsa k soudu tažen, můž-li k témuž přijíti, můž toho pokusiti; pakli nemůž, má doma ohledán býti. A jestli jistá věc spravedlivá a znamenitá, bez nížto nedostek znamenitý mělby míti neb veň padnouti, sluší se k ohledání soudu dáti s zachováním pokory, tichosti, po- volnosti, s trpělivosti, bez hanění a utrhání, i pomsty i pohrů- žek, s zachováním milosti pracně, by měl i křivě odsouzen býti. Pakli jest o věc ač spravedlivou však zbytečnou, bez níž dobře býti můž, nemá se souditi a nesnáze a nepokoje strojiti, ale doma ohledán jsa od zprávcův, máli pravdu a co pro ni škoduje, má to na poklad vložiti. A poněvadž to má při svém činiti, i ovšem při cizým. Item. Ze zlosti a z pomsty nemá poháněti, a pohnán jsa, nemá zlým za zlé odplacovati, ani zlořečiti a před soudci se svářiti a haněti, a potom se mstíti. Item. Žádný by neměl jíti k soudu, leč z nuzné potřeby, bez níž býti nemůž. A byť i nuzná věc byla, ne
Strana 95
95 mohl-liby v tom Božích přikázání zachovati, má radče nouzi trpěti na statku, na cti i na životu. A tak doma má prvé radu bráti, slušíli to učiniti čili nic. A tak krátce osoba, pří- čina a způsob neb nezpůsob k tomu má spatřen býti. Item. Nemá žádný bez rady a dotazu koho stavovati, a tudy ke škodě lidí připraviti. Item. Nemá žádný žádnému v své při na hrdlo státi aneb ku pomstě volati, ne zlým za zlé odplacovati, a ze zlého nepříteli neb škůdci učiněného se těšiti aneb na kata nakládati, aby škůdci zlé za zlé jeho učiněno bylo žádaje. ltem. Nemá žádný soudcím utrhati, ani pohrůžky jaké činiti, a co soud přinese, když nelze jinak, tomu obvykati. Zpráva při rychtářství a konšelství. K úřadům těm přisluší nejprv osoba hodná, zlostí a la- komstvím a jinými nepravostmi prvé nezkažená a nad sebou mocná. Item. Mimo jiné moudrost, rozšafnost i opatrnost ma- jící, aneb se učící k rozeznání pří i k vyrčení úsudkův usou- zených spravedlivě. Item. Pilné vzeptávání aby měla při soudu pře podle příčin okolostojících těchto: co, kdo, proč, kterými pomocmi, kdy, kde, komu, kolikrát atd. mluvil, učinil neb zpět atd., aneb čas, osoba, příčina, místo. Item, sluší kvapnosti a brzkosti u vypovídání úsudkův vystříhati se a na druhou stranu přílišné nedbanlivosti, váha- vosti, a odkládání častého. Item. Sluší na péči míti osob přijímání, jenž místo má při osobách, jenž jsou v rovnosti vin, spravedlnosti pokut aby v týchž ve všech příčinách zároveň, kdyžby obě straně neb oba byla nalezena, jednomu nebylo nakládáno a nad druhým mstěno. Item. Sluší se stříci darův přijímání, přízně, milosti neb zlosti, nenávisti, nelíbosti, po- msty při soudu, a bázeň Boží míti, jehož soud jest. Item. Práva, pokudž možné jest, k spravedlnostem v milosti nakloňovati, podle užitku mnohých neb jednoho, bez škody jiných v spra- vedlnosti. Item. Sluší tajnost v radě zachovávati a do pře sko- nání nevynášeti. Item. V soudu po vyslyšení obou stran ne- raditi obláštně některé straně, leč s povolením všech z příčiny spravedlivé, ani v soudu nakloňovati neb natahovati k některé straně. Item. Podle tváří nesouditi, pro neumělost, neb nevý- mluvnost, neb hloupost spravedlnosti vědomě neodsuzovati, ani pro výmluvnost vědomě nepravému pravost přidávati. Item. Nepravého s pravým na přátely snadně nedávati, ale pomá- hati soudem spravedlivým spravedlivému a neutískati jeho. Item. Zachovávati střídmost v řeči, nepředčiti zdání své po- věditi, povolnost v pokoře zachovati. A zvlášť při soudu smrti bázlivě se míti, a pokudž možné, prázdnu toho býti, tak
95 mohl-liby v tom Božích přikázání zachovati, má radče nouzi trpěti na statku, na cti i na životu. A tak doma má prvé radu bráti, slušíli to učiniti čili nic. A tak krátce osoba, pří- čina a způsob neb nezpůsob k tomu má spatřen býti. Item. Nemá žádný bez rady a dotazu koho stavovati, a tudy ke škodě lidí připraviti. Item. Nemá žádný žádnému v své při na hrdlo státi aneb ku pomstě volati, ne zlým za zlé odplacovati, a ze zlého nepříteli neb škůdci učiněného se těšiti aneb na kata nakládati, aby škůdci zlé za zlé jeho učiněno bylo žádaje. ltem. Nemá žádný soudcím utrhati, ani pohrůžky jaké činiti, a co soud přinese, když nelze jinak, tomu obvykati. Zpráva při rychtářství a konšelství. K úřadům těm přisluší nejprv osoba hodná, zlostí a la- komstvím a jinými nepravostmi prvé nezkažená a nad sebou mocná. Item. Mimo jiné moudrost, rozšafnost i opatrnost ma- jící, aneb se učící k rozeznání pří i k vyrčení úsudkův usou- zených spravedlivě. Item. Pilné vzeptávání aby měla při soudu pře podle příčin okolostojících těchto: co, kdo, proč, kterými pomocmi, kdy, kde, komu, kolikrát atd. mluvil, učinil neb zpět atd., aneb čas, osoba, příčina, místo. Item, sluší kvapnosti a brzkosti u vypovídání úsudkův vystříhati se a na druhou stranu přílišné nedbanlivosti, váha- vosti, a odkládání častého. Item. Sluší na péči míti osob přijímání, jenž místo má při osobách, jenž jsou v rovnosti vin, spravedlnosti pokut aby v týchž ve všech příčinách zároveň, kdyžby obě straně neb oba byla nalezena, jednomu nebylo nakládáno a nad druhým mstěno. Item. Sluší se stříci darův přijímání, přízně, milosti neb zlosti, nenávisti, nelíbosti, po- msty při soudu, a bázeň Boží míti, jehož soud jest. Item. Práva, pokudž možné jest, k spravedlnostem v milosti nakloňovati, podle užitku mnohých neb jednoho, bez škody jiných v spra- vedlnosti. Item. Sluší tajnost v radě zachovávati a do pře sko- nání nevynášeti. Item. V soudu po vyslyšení obou stran ne- raditi obláštně některé straně, leč s povolením všech z příčiny spravedlivé, ani v soudu nakloňovati neb natahovati k některé straně. Item. Podle tváří nesouditi, pro neumělost, neb nevý- mluvnost, neb hloupost spravedlnosti vědomě neodsuzovati, ani pro výmluvnost vědomě nepravému pravost přidávati. Item. Nepravého s pravým na přátely snadně nedávati, ale pomá- hati soudem spravedlivým spravedlivému a neutískati jeho. Item. Zachovávati střídmost v řeči, nepředčiti zdání své po- věditi, povolnost v pokoře zachovati. A zvlášť při soudu smrti bázlivě se míti, a pokudž možné, prázdnu toho býti, tak
Strana 96
96 aby předkem volí, úmyslem, řečí i skutkem příčinou nebývali; neb ta věc jistého soudu Božího a jeho úsudku i výpovědi potřebuje; neb Boží jest zabíti. Item. Varovati se marné chvály, cti, kvasův, hodův, pití, ale vyprošovati se a radče peníze dáti než svědomí dobré rušiti a dobrého bratrství pověst, mužnosti, vážnosti, náboženství atd. A kdožby v tom maje věrný úmysl práci tak vésti, mohlby pomoc míti, zachovati se od hříchův. Zpráva řečníkům. Žádný z nájmu řečníkem býti nemá pod pokutou církve. Item. Budeli kdo míti býti řečníkem, nemá toho bez do- tazu starších svých učiniti. A budeli dopuštěno, má prvé právě vyptati se na spravedlnost, máli ji ten, zaňž řečníkem býti má; pakli nemá, nemá toho činiti. Item. Nemá pře nesprave- dlivé vědomě nižádným obyčejem vyvozovati za spravedlivou. Item. Za toho toliko řečníkem býti má, kdožby své pře spra- vedlivé nemohl vymluviti. Item. Všelikých řečí zbytečných, ovšem hánlivých neb mstivých má se varovati. Item. Má pr- vního mluvícího vyslyšeti do konce a jemu v řeč nevskako- vati ani překážky činiti. Item. S poctivostí, soudem, řádně, s dotazem vše činiti. Item. Než se skoná pře, jiné pře v to nemísiti ani odpovídati, leč s dotazem, aby nesnáze soudcím nečinil. Item. Pokudž možné tak spravedlnost vyvoditi, aby přátelství neb milost nějaká zůstati mohla. Zpráva svědkům. Svědkové mají učeni býti, aby z své kvapnosti sami z sebe k tomu nekráčeli, ale na radu šli a tu ohledáni byli, mají-li jistotu skutečnou, čili řeč slyšenou, čili domnění nejisté z vi- dění, z slyšení, z tvárnosti jaké. A by se zdálo, žeby měli i spravedlnost, má opatřeno i to býti, nezrušíli ta spravedlnost Boží spravedlnosti a neobra- cuje-li se na větší zlé. Bude-li k tomu nucen a tažen, aneb po- třebou nuznou blížního veden k tomu bez rušení přikázaní Božích, a nemá-li břevna nemilostivosti v oku aneb ruce ote- vřené k darům, oči plné lakomství, jazyk pochlebný, nohy rychlé k vylití krve. Item. Máli toliko slyšení o té při od té osoby čili jiné, viděníli cízé čili své atd. to má a ne jiné po- vědíti. Item. Nemá žádného k přísaze hnáti, lečby mu právo kázalo. A sám se jí, zvlášť nekřestanské, pokudž nejvíc můž, varovati. A že při těch věcech mnohé nejistoty běží, protož
96 aby předkem volí, úmyslem, řečí i skutkem příčinou nebývali; neb ta věc jistého soudu Božího a jeho úsudku i výpovědi potřebuje; neb Boží jest zabíti. Item. Varovati se marné chvály, cti, kvasův, hodův, pití, ale vyprošovati se a radče peníze dáti než svědomí dobré rušiti a dobrého bratrství pověst, mužnosti, vážnosti, náboženství atd. A kdožby v tom maje věrný úmysl práci tak vésti, mohlby pomoc míti, zachovati se od hříchův. Zpráva řečníkům. Žádný z nájmu řečníkem býti nemá pod pokutou církve. Item. Budeli kdo míti býti řečníkem, nemá toho bez do- tazu starších svých učiniti. A budeli dopuštěno, má prvé právě vyptati se na spravedlnost, máli ji ten, zaňž řečníkem býti má; pakli nemá, nemá toho činiti. Item. Nemá pře nesprave- dlivé vědomě nižádným obyčejem vyvozovati za spravedlivou. Item. Za toho toliko řečníkem býti má, kdožby své pře spra- vedlivé nemohl vymluviti. Item. Všelikých řečí zbytečných, ovšem hánlivých neb mstivých má se varovati. Item. Má pr- vního mluvícího vyslyšeti do konce a jemu v řeč nevskako- vati ani překážky činiti. Item. S poctivostí, soudem, řádně, s dotazem vše činiti. Item. Než se skoná pře, jiné pře v to nemísiti ani odpovídati, leč s dotazem, aby nesnáze soudcím nečinil. Item. Pokudž možné tak spravedlnost vyvoditi, aby přátelství neb milost nějaká zůstati mohla. Zpráva svědkům. Svědkové mají učeni býti, aby z své kvapnosti sami z sebe k tomu nekráčeli, ale na radu šli a tu ohledáni byli, mají-li jistotu skutečnou, čili řeč slyšenou, čili domnění nejisté z vi- dění, z slyšení, z tvárnosti jaké. A by se zdálo, žeby měli i spravedlnost, má opatřeno i to býti, nezrušíli ta spravedlnost Boží spravedlnosti a neobra- cuje-li se na větší zlé. Bude-li k tomu nucen a tažen, aneb po- třebou nuznou blížního veden k tomu bez rušení přikázaní Božích, a nemá-li břevna nemilostivosti v oku aneb ruce ote- vřené k darům, oči plné lakomství, jazyk pochlebný, nohy rychlé k vylití krve. Item. Máli toliko slyšení o té při od té osoby čili jiné, viděníli cízé čili své atd. to má a ne jiné po- vědíti. Item. Nemá žádného k přísaze hnáti, lečby mu právo kázalo. A sám se jí, zvlášť nekřestanské, pokudž nejvíc můž, varovati. A že při těch věcech mnohé nejistoty běží, protož
Strana 97
97 se toho dobré stříci a nesvědčiti leč v nuzné spravedlivé a ji- sté potřebě, jenžby nerušila řádu spravedlnosti. Zpráva na vojnu jdoucím. Učeni býti mají, aby, pokudž nejvíc mohou, vojny se va- rovali, a zvlášť když jest pře, o níž se bojuje, strany toho, kdož k ní volá, nespravedlivá a neslušná, jako pýcha toliko neb lakomá žádost, zlost, ukrutnost, křivda, aneb věc ducho- vní, pro niž sluší trpěti. Neb má křesťan nebýti pomocník ne- pravosti pod příčinou spravedlnosti. Pakli král neb pán po- koje hledaje i následuje a svou příčinou války nezbuzuje, ale od jiného on neb jeho poddaní násilí a ukrutnost trpí i škodu; a ten, jenž činiti chce neb činí moc a násilé nespra- vedlivé, v tom zlém stojí, a umluviti mu se nezdá, a proti ko- muž pak to činí, ten od vyššího povolení má brániti sprave- dlnosti i lidu svého, i brání, a k tomu ku pomoci lid poddaný volá, mezi nimiž věrní jsou: ta věc snesitedlnější této strany býti se zdá nežli druhé. Avšak učeni býti mají, aby ze mzdy nižádný na vojnu nešel, by i pře spravedlivá byla. Druhé, můžli, aby sami za se najímali. A pakli nemožné, aby v vojště tu byli, kdežby jim po- hodlni byli, při vozích a při jiných potřebách, neb doma na zámku hlídali, neb jiné věci řídili. A pakliby i to býti nemohlo, ale aby se vystříhali předčení a nabývání cti skrze udatnosti, neb přivážnivosti a ukrutnosti, a loupežův, a kořistí, a lakomé žádosti s jinými nepravostmi aby se stříhli, a aby neradi leč bezděk na to šli a měli vůli býti vysvobozeni, a Pána Boha aby prosili, aby zbavil od zlého; neb na vojně mnohé zlé se přihází. Neb sám člověk v hříších zabit bude, neb jiné v hří- ších morduje, neb škodu mnohou lidem činí bera, pále, šacuje. Proti čemuž svatý Jan Křtitel práva oznamoval, aby žádného násilím neutískali, ani čeho neprávě žádali. A že již vojny bývají proti zákonu přirozenému, starému i novému, protož se jich sluší což nejdál možné vystříhati. Zpráva urozeným. Aby se urozením nevyvyšovali v mysli své nad neurozené, ale pokory následovali zvlášť ti, jenž nemají nad čím svého urození provoditi. Ti by neměli ani poctivosti lidské k sobě žádati. Neb urození má býti v šlechetnosti, k tomu konci Dekrety Jednoty Bratrské.
97 se toho dobré stříci a nesvědčiti leč v nuzné spravedlivé a ji- sté potřebě, jenžby nerušila řádu spravedlnosti. Zpráva na vojnu jdoucím. Učeni býti mají, aby, pokudž nejvíc mohou, vojny se va- rovali, a zvlášť když jest pře, o níž se bojuje, strany toho, kdož k ní volá, nespravedlivá a neslušná, jako pýcha toliko neb lakomá žádost, zlost, ukrutnost, křivda, aneb věc ducho- vní, pro niž sluší trpěti. Neb má křesťan nebýti pomocník ne- pravosti pod příčinou spravedlnosti. Pakli král neb pán po- koje hledaje i následuje a svou příčinou války nezbuzuje, ale od jiného on neb jeho poddaní násilí a ukrutnost trpí i škodu; a ten, jenž činiti chce neb činí moc a násilé nespra- vedlivé, v tom zlém stojí, a umluviti mu se nezdá, a proti ko- muž pak to činí, ten od vyššího povolení má brániti sprave- dlnosti i lidu svého, i brání, a k tomu ku pomoci lid poddaný volá, mezi nimiž věrní jsou: ta věc snesitedlnější této strany býti se zdá nežli druhé. Avšak učeni býti mají, aby ze mzdy nižádný na vojnu nešel, by i pře spravedlivá byla. Druhé, můžli, aby sami za se najímali. A pakli nemožné, aby v vojště tu byli, kdežby jim po- hodlni byli, při vozích a při jiných potřebách, neb doma na zámku hlídali, neb jiné věci řídili. A pakliby i to býti nemohlo, ale aby se vystříhali předčení a nabývání cti skrze udatnosti, neb přivážnivosti a ukrutnosti, a loupežův, a kořistí, a lakomé žádosti s jinými nepravostmi aby se stříhli, a aby neradi leč bezděk na to šli a měli vůli býti vysvobozeni, a Pána Boha aby prosili, aby zbavil od zlého; neb na vojně mnohé zlé se přihází. Neb sám člověk v hříších zabit bude, neb jiné v hří- ších morduje, neb škodu mnohou lidem činí bera, pále, šacuje. Proti čemuž svatý Jan Křtitel práva oznamoval, aby žádného násilím neutískali, ani čeho neprávě žádali. A že již vojny bývají proti zákonu přirozenému, starému i novému, protož se jich sluší což nejdál možné vystříhati. Zpráva urozeným. Aby se urozením nevyvyšovali v mysli své nad neurozené, ale pokory následovali zvlášť ti, jenž nemají nad čím svého urození provoditi. Ti by neměli ani poctivosti lidské k sobě žádati. Neb urození má býti v šlechetnosti, k tomu konci Dekrety Jednoty Bratrské.
Strana 98
98 k zprávě a k službě lidu poddanému svrchu jmenované. A když toho někdo nemá, ač z toho kmene se urodil, však v svém urození nedochází konce svého. Item. By pak měl skutek urození svého, lid poddaný, nemá se vyvyšovati samým urozením ale znáti se v rovnosti býti strany přirození s lidmi chudými, za něž nejurozenější Kristus, Syn jednorozený, se vydal v práci do ukrutné smrti a v ponížení i v potupu, a bratřími i dítkami je nazýval, aby znal, že má Pána Krista v pokoře následovati a nepýchati. Item. Urození své ne rouchem a prázdností ale ctností, mravy, poctivostí a prací o dobré své i blížních aby ozdoboval. Item. V tom i v jiném, aby, světu umra, za mrtvého pokřtěn byl a jeho nenásledoval, ani marné chvály jeho. Item. O své urození a lehkosti se nesoudil a zlostí neprovozoval. Item. Nákladův zbytečných na roucha, na šperky, na oplzlosti a nádhernosti nečinil. Item. Prázdnosti se varoval i jiných nepravosti. Zpráva poddaným. Učeni mají býti, aby znali řád světa Bohem zřízený sobě k dobrému, a aby znali místo své a slouhy světa k svému do- brému neb pro zachování zlého, a aby jim poddáni byli neto- liko pro bázeň, ale i pro svědomí; neb tomu Bůh chce. A aby poslouchali, učení činili, nezřízeně sobě moci nesvěřené nikdy neužívali, ale radče trpěli, k každému skutku dobrému hoto- vost měli, všelikou krotkost ukazovali, neproklínali ani zloře- čili, poplatky i daně platili, dobré a věrné pány aby milovali. Rovnosti s nimi v chodu neb v sedění miti s nimi se stříhli, poctivostí je předcházeli i jich poslané, křivdy trpělivě snášeli, vědouc že Bůh dí, mně pomsta a jáť odplatím. A aby nepo- mlouvali, ani utrhali, ani potupovali, ale za ně se Bohu modlili. O snášení křivd v trpělivosti. Item. Bratří mají učeni býti tomu, aby trpělivě snášeli ty věci, jestližeby kdy kde na koho více vzloženo bylo v obci nežli na jiné, proto že někte- rých věcí s jinými zároveň nezastávají. Zpráva pánův k čeledi. Učeni mají býti páni, aby čeleď měli toliko ku potřebě a slušně tu, kterouž mají, chovali, potřebami opatrovali, křivdy nečiníce v pokrmu, neb v trestání, neb ve mzdě. Item, zlostem a nepravostem zjevného místa nedávali. Item. Zbytečných sluh, koní ani jiných věcí pro samú chválu, pýchu neb marnosti
98 k zprávě a k službě lidu poddanému svrchu jmenované. A když toho někdo nemá, ač z toho kmene se urodil, však v svém urození nedochází konce svého. Item. By pak měl skutek urození svého, lid poddaný, nemá se vyvyšovati samým urozením ale znáti se v rovnosti býti strany přirození s lidmi chudými, za něž nejurozenější Kristus, Syn jednorozený, se vydal v práci do ukrutné smrti a v ponížení i v potupu, a bratřími i dítkami je nazýval, aby znal, že má Pána Krista v pokoře následovati a nepýchati. Item. Urození své ne rouchem a prázdností ale ctností, mravy, poctivostí a prací o dobré své i blížních aby ozdoboval. Item. V tom i v jiném, aby, světu umra, za mrtvého pokřtěn byl a jeho nenásledoval, ani marné chvály jeho. Item. O své urození a lehkosti se nesoudil a zlostí neprovozoval. Item. Nákladův zbytečných na roucha, na šperky, na oplzlosti a nádhernosti nečinil. Item. Prázdnosti se varoval i jiných nepravosti. Zpráva poddaným. Učeni mají býti, aby znali řád světa Bohem zřízený sobě k dobrému, a aby znali místo své a slouhy světa k svému do- brému neb pro zachování zlého, a aby jim poddáni byli neto- liko pro bázeň, ale i pro svědomí; neb tomu Bůh chce. A aby poslouchali, učení činili, nezřízeně sobě moci nesvěřené nikdy neužívali, ale radče trpěli, k každému skutku dobrému hoto- vost měli, všelikou krotkost ukazovali, neproklínali ani zloře- čili, poplatky i daně platili, dobré a věrné pány aby milovali. Rovnosti s nimi v chodu neb v sedění miti s nimi se stříhli, poctivostí je předcházeli i jich poslané, křivdy trpělivě snášeli, vědouc že Bůh dí, mně pomsta a jáť odplatím. A aby nepo- mlouvali, ani utrhali, ani potupovali, ale za ně se Bohu modlili. O snášení křivd v trpělivosti. Item. Bratří mají učeni býti tomu, aby trpělivě snášeli ty věci, jestližeby kdy kde na koho více vzloženo bylo v obci nežli na jiné, proto že někte- rých věcí s jinými zároveň nezastávají. Zpráva pánův k čeledi. Učeni mají býti páni, aby čeleď měli toliko ku potřebě a slušně tu, kterouž mají, chovali, potřebami opatrovali, křivdy nečiníce v pokrmu, neb v trestání, neb ve mzdě. Item, zlostem a nepravostem zjevného místa nedávali. Item. Zbytečných sluh, koní ani jiných věcí pro samú chválu, pýchu neb marnosti
Strana 99
99 aby nechovali, ale raději náklady činili na věci potřebné a slu- šné ku pomoci poddaných. Item. Aby nad čeledí měli kázeň slušnou bez náhlosti a lání a zlosti. Item. Časův náboženství aby jim nepřekáželi, ale jakož sami ostříhati postův, svátkův křesťanských, jako hodův a nedělí, aby i je k témuž měli, aby povinnost náboženství svého činili. Zpráva pánův k poddaným. Aby povinnost svou vlastní znali, že je proto Bůh nad nimi ustanovil, aby mu při nich sloužili a za to od nich čest a platy brali k své živnosti, aby měli o čem práci vésti i zpravovati i obhajovati jich, a aby znali, že mají z toho po- čet vydati Pánu dědičnému jich, jemuž je Otec jakož všecky národy dal. Protož se mají nevýšiti v mysli, ani pýchati, ani sobě mysliti, by jeho byli, tak aby z nich činil, cožby chtěl: ale že jeho jsou k zprávě a k zachování; i k obraně. Ale vlastně sou Boží a zvlášť lid křesťanský. Item. Uředníky nad nimi k témuž konci ustavovati, nemůžli sám dosti činiti a přihlédati, aby se právě povinnost vedla. Item. Křivdy ne- činiti ani dopouštěti. Item. Vzložené věci nespravedlivě jako břemena dolův tisknoucí skládati, a nových nedopouštěti vzklá- dati. Item. Nuzným milost činiti i spomáhati, aby mohli se živiti. Item. Pro svou spravedlnost ukrutnosti neprovoditi nad těmi, jenž k ní státi nemohou, jako v daních neb v robotách. Zpráva bohatým. Aby se v soud vzali, spravedlivěli jsou statku toho došli čili nespravedlivě. Item. Jak jsou jeho uživali, podleli Boha a vůle jeho, čili nic. Jestliže spravedlivě bez hříchu i křivdy blížního, tedy od Boha jej mají znáti sobě daný, pakli s hříchy a s nepravostmi a s křivdami bližních, mají pokání činiti opraviti, a neníli komu, ale chudým; neb písmo dí: Dobré zboží, jemuž není svědomí hřícha. Pakli dobře a spravedlivě dobytý byl, ale zle jeho se užívalo, odkudž chudí, nuzní, pro něž jej dal jemu, aby jim z něho dobře činil, a on rozptýlel na marnosti světské i tělesné žádosti, a oni nouzi trpíce ža- lují naň, aby složen byl, má pokání činiti a almužnami vy- kupovati se, a již učiti se znáti v zboží šafářem býti Božím podle vůle jeho, věda, že má pán požádati počtu, a on jej z každého šartu vydati. A tak se nesluší v zboží vyvyšovati, ani chudých potu-
99 aby nechovali, ale raději náklady činili na věci potřebné a slu- šné ku pomoci poddaných. Item. Aby nad čeledí měli kázeň slušnou bez náhlosti a lání a zlosti. Item. Časův náboženství aby jim nepřekáželi, ale jakož sami ostříhati postův, svátkův křesťanských, jako hodův a nedělí, aby i je k témuž měli, aby povinnost náboženství svého činili. Zpráva pánův k poddaným. Aby povinnost svou vlastní znali, že je proto Bůh nad nimi ustanovil, aby mu při nich sloužili a za to od nich čest a platy brali k své živnosti, aby měli o čem práci vésti i zpravovati i obhajovati jich, a aby znali, že mají z toho po- čet vydati Pánu dědičnému jich, jemuž je Otec jakož všecky národy dal. Protož se mají nevýšiti v mysli, ani pýchati, ani sobě mysliti, by jeho byli, tak aby z nich činil, cožby chtěl: ale že jeho jsou k zprávě a k zachování; i k obraně. Ale vlastně sou Boží a zvlášť lid křesťanský. Item. Uředníky nad nimi k témuž konci ustavovati, nemůžli sám dosti činiti a přihlédati, aby se právě povinnost vedla. Item. Křivdy ne- činiti ani dopouštěti. Item. Vzložené věci nespravedlivě jako břemena dolův tisknoucí skládati, a nových nedopouštěti vzklá- dati. Item. Nuzným milost činiti i spomáhati, aby mohli se živiti. Item. Pro svou spravedlnost ukrutnosti neprovoditi nad těmi, jenž k ní státi nemohou, jako v daních neb v robotách. Zpráva bohatým. Aby se v soud vzali, spravedlivěli jsou statku toho došli čili nespravedlivě. Item. Jak jsou jeho uživali, podleli Boha a vůle jeho, čili nic. Jestliže spravedlivě bez hříchu i křivdy blížního, tedy od Boha jej mají znáti sobě daný, pakli s hříchy a s nepravostmi a s křivdami bližních, mají pokání činiti opraviti, a neníli komu, ale chudým; neb písmo dí: Dobré zboží, jemuž není svědomí hřícha. Pakli dobře a spravedlivě dobytý byl, ale zle jeho se užívalo, odkudž chudí, nuzní, pro něž jej dal jemu, aby jim z něho dobře činil, a on rozptýlel na marnosti světské i tělesné žádosti, a oni nouzi trpíce ža- lují naň, aby složen byl, má pokání činiti a almužnami vy- kupovati se, a již učiti se znáti v zboží šafářem býti Božím podle vůle jeho, věda, že má pán požádati počtu, a on jej z každého šartu vydati. A tak se nesluší v zboží vyvyšovati, ani chudých potu-
Strana 100
100 povati, ani jimi pohrdati. Item. Nemá naděje míti v nejistém zboží ale v Bohu živém, v jehož rukou jest dáti neb odjíti, živiti neb umořiti. Nespravedlivé aby nedobývali s ourazem, a s pohoršením, a s přestoupením přikázání Božího, a nečinili křivdy chudině neb nuzným, ani by zboží zle požívali, mar- notratně utracujíce, hodujíce, rozkoše plodíce a veselé marná; ale bázeň majíce, aby jich tím Bůh neoddělil, a čekajíce, že počtu od nich požádá a ssadí z šafářství skrze smrt. Item. Aby na pýchu, na marnou chválu, na šaty, na život, na zbytečná stavení nenakládali, aby na ně bída předpověděná Kristem ne- přišla. Item. Aby skoupě, neužile nedrželi statku chudým ruky nevztahujíce, čeledi ani sobě potřeby dějíce. Item. Aby snadní byli k udílení. Item. Chudé sousedy aby zakládali, aneb své poddané v nouzi půjčili, pohodlni byli, aby činili poklad v nebi. Oklamaliliby kdy koho, neb co nespravedlivě vzali, aby na- vrátili, neb chudým dali. Zpráva chudým zase. Chudé duchem i tělem sluší těšiti, aby se nebáli, ale na- dějí budoucího dobrého sobě pomáhali, za bezpečnější to, v čemž sou, majíce. Aby trpělivě se měli, bohatým nezáviděli, ani jich potupovali, práva sobě k nim v dávání nečinili. A což berou, aby znali, že povinni budou milost za mi- lost učiniti, a pro kohož činí, že jim dávají, totiž pro Boha, tomu za ně se velmi modliti, aby on za ně vším dobrým se odplatil. Item. Aby bohatým věrně sloužili, pochlebníci pro vzatky nebývali. Item. Nežádali nespravedlivě obohaceni býti. Item. Nic cizého nežádali ani brali. Item, ani pro nouzi svou nehřešili. Item. Aby pokorní, trpěliví i vděční byli. Item. Mar- nosti se stříhli, lenosti, lhostejnosti i prázdnosti; čímž mohou, rádi sloužili, vhod se činili, nedostatky v živnosti trpělivě sná- šeli, vědouce, že jest život věčný budoucí v nebi vší rozkoše beze všech nedostatkův plný. Zpráva zprávcům duchovním. Aby pro žádost chvály, cti, důstojenství a mrzkého zisku úmyslem v zprávy nevcházeli ani se lstí vtírali, vkupovali, ale povolni jsouc upřímě z milosti, kterouž ku Pánu Kristu mají, aby mu v oudech jeho sloužili, za slouhy se posvětíc ku práci přistoupili a sloužili, a službu lidu činíc vhod se činili. Item. Aby se úřadem nevyvýšovali nad jiné ani pýchali, ale
100 povati, ani jimi pohrdati. Item. Nemá naděje míti v nejistém zboží ale v Bohu živém, v jehož rukou jest dáti neb odjíti, živiti neb umořiti. Nespravedlivé aby nedobývali s ourazem, a s pohoršením, a s přestoupením přikázání Božího, a nečinili křivdy chudině neb nuzným, ani by zboží zle požívali, mar- notratně utracujíce, hodujíce, rozkoše plodíce a veselé marná; ale bázeň majíce, aby jich tím Bůh neoddělil, a čekajíce, že počtu od nich požádá a ssadí z šafářství skrze smrt. Item. Aby na pýchu, na marnou chválu, na šaty, na život, na zbytečná stavení nenakládali, aby na ně bída předpověděná Kristem ne- přišla. Item. Aby skoupě, neužile nedrželi statku chudým ruky nevztahujíce, čeledi ani sobě potřeby dějíce. Item. Aby snadní byli k udílení. Item. Chudé sousedy aby zakládali, aneb své poddané v nouzi půjčili, pohodlni byli, aby činili poklad v nebi. Oklamaliliby kdy koho, neb co nespravedlivě vzali, aby na- vrátili, neb chudým dali. Zpráva chudým zase. Chudé duchem i tělem sluší těšiti, aby se nebáli, ale na- dějí budoucího dobrého sobě pomáhali, za bezpečnější to, v čemž sou, majíce. Aby trpělivě se měli, bohatým nezáviděli, ani jich potupovali, práva sobě k nim v dávání nečinili. A což berou, aby znali, že povinni budou milost za mi- lost učiniti, a pro kohož činí, že jim dávají, totiž pro Boha, tomu za ně se velmi modliti, aby on za ně vším dobrým se odplatil. Item. Aby bohatým věrně sloužili, pochlebníci pro vzatky nebývali. Item. Nežádali nespravedlivě obohaceni býti. Item. Nic cizého nežádali ani brali. Item, ani pro nouzi svou nehřešili. Item. Aby pokorní, trpěliví i vděční byli. Item. Mar- nosti se stříhli, lenosti, lhostejnosti i prázdnosti; čímž mohou, rádi sloužili, vhod se činili, nedostatky v živnosti trpělivě sná- šeli, vědouce, že jest život věčný budoucí v nebi vší rozkoše beze všech nedostatkův plný. Zpráva zprávcům duchovním. Aby pro žádost chvály, cti, důstojenství a mrzkého zisku úmyslem v zprávy nevcházeli ani se lstí vtírali, vkupovali, ale povolni jsouc upřímě z milosti, kterouž ku Pánu Kristu mají, aby mu v oudech jeho sloužili, za slouhy se posvětíc ku práci přistoupili a sloužili, a službu lidu činíc vhod se činili. Item. Aby se úřadem nevyvýšovali nad jiné ani pýchali, ale
Strana 101
101 aby znali, že jsou Boží služebníci a že Pánu počet mají vy- dati z svěření svého. Item. Věrnost, upřímost aby v práci své zachovávali, lenosti, rozkoše, prázdnosti aby se varovali. Zprávu pak jim dává svatý Pavel k Timoteovi a Titovi, že jim to přisluší: život ctný, smysl zdravý, učení věrné, práce skutečná v službě i v zprávě a zmaření sebe, způsob služebníka a ča- sté vydávání sebe jako slouhy Boží ve mnohé trpělivosti v zá- mutcích. Item. Pokládání duše své za věrné. Item. Dověrnost k Bohu, milost k spasení lidskému, srdce nelakomé, chudoba ducha a t. d., milování Krista nad jiné, nabývání umění Božího pro službu lidu, doufání v něho, časté modlení za posluchače i za sebe. Z sněmu starého zpráva učitelům a pastýřům i pomocníkům. Učitelé a pastýři i jiní pomocníci čím mají napomáhati lidu k dověrnosti, a ji v nich utvrzovati? Zdá se, že podle řeči svatého Pavla nejprv příkladem dobrým, jakož dí k Ti- tovi: Ve všech věcech vydej se samého na příklad dobrých skutkův v naučení, v celosti, v vážnosti, slovo zdravé bez úhony, aby ten, jenž z protivné strany jest, styděl se, nic zlého nemaje praviti o vás. Protož krátce předložený, zachovávaje se v podstatných věcech víry, lásky a naděje, aby nad sebou bděl a hleděl se zachovávati příkladně ve všech věcech před těmi, kteréž učí, maje na péči, aby jednomyslné s jinými učení vynášel, a při tom jeden druhého ochraňoval, varuje se toho, aby z lehkých příčin jeden druhého nepohaníval a se samého před jiné ne- stavěl, ale v nízkosti a v pokoře hleděl se zachovávati. A jest- ližeby v čem vyvinul slovem nebo skutkem a v tom se sám postihl, aby tímto řádem zase napomohl a posloužil k dověr- nosti Jednoty, dada se vinen před tím, před kýmž nedostatek ukázal. Pakliby byla jeho vina ukazována od jiných, aby se před nimi neb jinde nevymlouval, ale v pokoře zůstal. Pakliby viny nebylo při učiteli, z nížby narčen byl, vždy má onoho vésti, komuž má posloužiti, a časem svým přivésti jeho k sro- zumění sebe, aby seznáno bylo, že v trpělivosti nese protiven- ství, hledaje v tom jeho napravení. A tak podle těchto věcí zachová se v celosti lásky a milosti. A také, kdož se vydá i na příklad, zachová se u vážnosti, tak že skrze řeč něčí, hrdou neb nemírnou žalobu nepohne se k hněvu, ani skrze řeč žalostivou nepohne se k nerozumné lítosti; těmito věcmi vidí se, že budou moci posloužiti k dověrnosti Jednoty. Z téhož sněmu. Aby posloužení bylo v posloužení, po-
101 aby znali, že jsou Boží služebníci a že Pánu počet mají vy- dati z svěření svého. Item. Věrnost, upřímost aby v práci své zachovávali, lenosti, rozkoše, prázdnosti aby se varovali. Zprávu pak jim dává svatý Pavel k Timoteovi a Titovi, že jim to přisluší: život ctný, smysl zdravý, učení věrné, práce skutečná v službě i v zprávě a zmaření sebe, způsob služebníka a ča- sté vydávání sebe jako slouhy Boží ve mnohé trpělivosti v zá- mutcích. Item. Pokládání duše své za věrné. Item. Dověrnost k Bohu, milost k spasení lidskému, srdce nelakomé, chudoba ducha a t. d., milování Krista nad jiné, nabývání umění Božího pro službu lidu, doufání v něho, časté modlení za posluchače i za sebe. Z sněmu starého zpráva učitelům a pastýřům i pomocníkům. Učitelé a pastýři i jiní pomocníci čím mají napomáhati lidu k dověrnosti, a ji v nich utvrzovati? Zdá se, že podle řeči svatého Pavla nejprv příkladem dobrým, jakož dí k Ti- tovi: Ve všech věcech vydej se samého na příklad dobrých skutkův v naučení, v celosti, v vážnosti, slovo zdravé bez úhony, aby ten, jenž z protivné strany jest, styděl se, nic zlého nemaje praviti o vás. Protož krátce předložený, zachovávaje se v podstatných věcech víry, lásky a naděje, aby nad sebou bděl a hleděl se zachovávati příkladně ve všech věcech před těmi, kteréž učí, maje na péči, aby jednomyslné s jinými učení vynášel, a při tom jeden druhého ochraňoval, varuje se toho, aby z lehkých příčin jeden druhého nepohaníval a se samého před jiné ne- stavěl, ale v nízkosti a v pokoře hleděl se zachovávati. A jest- ližeby v čem vyvinul slovem nebo skutkem a v tom se sám postihl, aby tímto řádem zase napomohl a posloužil k dověr- nosti Jednoty, dada se vinen před tím, před kýmž nedostatek ukázal. Pakliby byla jeho vina ukazována od jiných, aby se před nimi neb jinde nevymlouval, ale v pokoře zůstal. Pakliby viny nebylo při učiteli, z nížby narčen byl, vždy má onoho vésti, komuž má posloužiti, a časem svým přivésti jeho k sro- zumění sebe, aby seznáno bylo, že v trpělivosti nese protiven- ství, hledaje v tom jeho napravení. A tak podle těchto věcí zachová se v celosti lásky a milosti. A také, kdož se vydá i na příklad, zachová se u vážnosti, tak že skrze řeč něčí, hrdou neb nemírnou žalobu nepohne se k hněvu, ani skrze řeč žalostivou nepohne se k nerozumné lítosti; těmito věcmi vidí se, že budou moci posloužiti k dověrnosti Jednoty. Z téhož sněmu. Aby posloužení bylo v posloužení, po-
Strana 102
102 třebí míti rozdíl mezi zvěstováním, učením, napomínáním, vý- strahami a trestáním. Zvěstování. Zvěstování jest oznamování čtení svatého víry a pravdy obecné křesťanské, a vůle Boží jisté k věření i k činění. Učení. Učení jest osvěcování člověka radou Boží, aby věděl, kudy člověk při té víře čtení svatého došelby spravedl- nosti z víry, a v ní stoje mohl přijíti k životu věčnému. Napomínání. Napomínání jest pilné přidržení člověka k pravdě oblíbené a přijaté, aby v ní hodně chodil, jí požíval a v ní trval i setrval. Výstrahy. Jsouť opatrnost ducha, vyhýbání a varování se věcí, škodlivých spasení a pravdě víry odporných. Trestání. Jest kázeň z hříchův, z nevěry, z nepravosti, z nepovolnosti, z tvrdosti, z nekajícnosti, z pohoršeni, z oble- vení v dobrém. O smírnosti v chválení a zase v hanění. Dobré chváliti, zlé hyzditi, lidem příjemně s jich užitkem bez své škody chtíti příleží, ale dokonati nesnadné jest. Pro- tož kdožby chtěl dobré lidi, ctnosti, skutky chváliti, toto má na péči míti, aby za pochlebníka nezůstal, a aby se nechlubil, a aby nepřechválil, ažby snad sám s to býti nemohl, a aby neposloužil k zalíbení k sobě, než aby posloužil ku posilnění a k utvrzení v dobrém. Zlé, hyzditi lidi nebo hříchy neb bludy. Též na péči míti, aby nepřeháněl, ažby v to upadl, že potupuješ, a aby více viny bylo než se řečí oznamuje, a aby úmysl ochránil aneb naň nesáhl, a aby v tom sám i s pomocníky svými trvanlivě nezůstával. By pak i v to uhodil, nesnadné jest, proto aby se ne- rozhněval, kdyžby příjemen nebyl, a aby o sobě neb o své práci nepochyboval, a kdyžby se dařilo, aby sám se nekázal ale Krista Ježíše ukřižovaného. V štěstí při věcech duchovních nebo v světských býti po- kornému a v protivenství trpělivému pracné jest. A kdyžby se nedařilo býti bez pochybování a bez reptání, řídké jest. V ne- dostatcích při takových věcech zlý počátek můž býti opraven dobrým koncem, totiž srdcem pokorným Bohu a skutkem nebo řečí lidem, zvlášť při zjevných věcech.
102 třebí míti rozdíl mezi zvěstováním, učením, napomínáním, vý- strahami a trestáním. Zvěstování. Zvěstování jest oznamování čtení svatého víry a pravdy obecné křesťanské, a vůle Boží jisté k věření i k činění. Učení. Učení jest osvěcování člověka radou Boží, aby věděl, kudy člověk při té víře čtení svatého došelby spravedl- nosti z víry, a v ní stoje mohl přijíti k životu věčnému. Napomínání. Napomínání jest pilné přidržení člověka k pravdě oblíbené a přijaté, aby v ní hodně chodil, jí požíval a v ní trval i setrval. Výstrahy. Jsouť opatrnost ducha, vyhýbání a varování se věcí, škodlivých spasení a pravdě víry odporných. Trestání. Jest kázeň z hříchův, z nevěry, z nepravosti, z nepovolnosti, z tvrdosti, z nekajícnosti, z pohoršeni, z oble- vení v dobrém. O smírnosti v chválení a zase v hanění. Dobré chváliti, zlé hyzditi, lidem příjemně s jich užitkem bez své škody chtíti příleží, ale dokonati nesnadné jest. Pro- tož kdožby chtěl dobré lidi, ctnosti, skutky chváliti, toto má na péči míti, aby za pochlebníka nezůstal, a aby se nechlubil, a aby nepřechválil, ažby snad sám s to býti nemohl, a aby neposloužil k zalíbení k sobě, než aby posloužil ku posilnění a k utvrzení v dobrém. Zlé, hyzditi lidi nebo hříchy neb bludy. Též na péči míti, aby nepřeháněl, ažby v to upadl, že potupuješ, a aby více viny bylo než se řečí oznamuje, a aby úmysl ochránil aneb naň nesáhl, a aby v tom sám i s pomocníky svými trvanlivě nezůstával. By pak i v to uhodil, nesnadné jest, proto aby se ne- rozhněval, kdyžby příjemen nebyl, a aby o sobě neb o své práci nepochyboval, a kdyžby se dařilo, aby sám se nekázal ale Krista Ježíše ukřižovaného. V štěstí při věcech duchovních nebo v světských býti po- kornému a v protivenství trpělivému pracné jest. A kdyžby se nedařilo býti bez pochybování a bez reptání, řídké jest. V ne- dostatcích při takových věcech zlý počátek můž býti opraven dobrým koncem, totiž srdcem pokorným Bohu a skutkem nebo řečí lidem, zvlášť při zjevných věcech.
Strana 103
103 O vysokém mluvení. Z vysokého mluvení a z plnějšího nad to, než se můž plniti a zachovávati, ačkoli pocházeloby i z dobré milosti k Bohu i k ctnostem, může škoda býti některým bázlivým k pochy- bování, a smělým k postíhání a k pohrdání. O rozvázaném mluvení. Rozvázaného mluvení a polehčujícího zvláště bez opatrno- sti můž býti škoda mnohým; než proto pro zlé neopouštěti do- brého, jako oznamovati práci Pána Krista a zasloužení jeho, komu neb kterým prospěje. O původu bludův. Svatý Pavel dotýče v listech svých, proč všech časů mnozí srdcem zbloudili a cesty Boží nepoznali, a někteří z poznalé odcházeli a jiné svodili, i dí, že proto, když víry nepřidávali k slovu Božímu a což bylo od Boha skrze jeho posly ozna- mováno, v to kráčeli soudem smyslu svého, vtipu přirozeného, a to při věcech základných k spasení, ještě při služebných i případných. Protož apoštol dí vystříhaje: Žádný vás nesvod v pokoře a v náboženství andělském, kterýchž věcí neviděl, chodě nadarmo, nadut jsa smyslem těla svého atd. A tak apo- štol znaje při tom nebezpečenství mnohá a škody již stalé a chtě srovnati nesnáze, kteréž byly mezi těmi, kteříž přijali víru Pána Krista z Židův i z pohanův, praví všem: Skrze mi- lost kteráž mi dána, aby ne více smyslili než má smyšleno býti; a druhé: Nevysokých věcí smýšlejíce. První, totiž více smysliti, brání u víře růsti a díla Bo- žího dělati. Též při ctnostech víry, při hříších, opět při svá- tostech; kdožkoli chce při těch neb při jiných věcech víry mnoho rozuměti, ten více smyslí. Smysliti k střízvosti podle míry víry jest, neuchylovati se podle důmyslu a vtipu slušného a podobného k pravdě nahoru ani dolův; než jakž Bůh pověděl skrze Pána Krista neb apo- štoly tak sprostně věřiti, by se mělo něco i hlouposti přimísiti. Neb víra z slyšení, a spravedlivý z víry živ. A Bůh všech ča- sův více miluje sprostné věřitele než chytré a vtipné zpytatele. Druhé, totiž vysoké smýšlení dary od Boha dané menší a dík činění Bohu ujímá, dověrnost k zprávcům kazí, když jich nenajde takových, jakž o nich smyslil. Neb kteříž čtouce
103 O vysokém mluvení. Z vysokého mluvení a z plnějšího nad to, než se můž plniti a zachovávati, ačkoli pocházeloby i z dobré milosti k Bohu i k ctnostem, může škoda býti některým bázlivým k pochy- bování, a smělým k postíhání a k pohrdání. O rozvázaném mluvení. Rozvázaného mluvení a polehčujícího zvláště bez opatrno- sti můž býti škoda mnohým; než proto pro zlé neopouštěti do- brého, jako oznamovati práci Pána Krista a zasloužení jeho, komu neb kterým prospěje. O původu bludův. Svatý Pavel dotýče v listech svých, proč všech časů mnozí srdcem zbloudili a cesty Boží nepoznali, a někteří z poznalé odcházeli a jiné svodili, i dí, že proto, když víry nepřidávali k slovu Božímu a což bylo od Boha skrze jeho posly ozna- mováno, v to kráčeli soudem smyslu svého, vtipu přirozeného, a to při věcech základných k spasení, ještě při služebných i případných. Protož apoštol dí vystříhaje: Žádný vás nesvod v pokoře a v náboženství andělském, kterýchž věcí neviděl, chodě nadarmo, nadut jsa smyslem těla svého atd. A tak apo- štol znaje při tom nebezpečenství mnohá a škody již stalé a chtě srovnati nesnáze, kteréž byly mezi těmi, kteříž přijali víru Pána Krista z Židův i z pohanův, praví všem: Skrze mi- lost kteráž mi dána, aby ne více smyslili než má smyšleno býti; a druhé: Nevysokých věcí smýšlejíce. První, totiž více smysliti, brání u víře růsti a díla Bo- žího dělati. Též při ctnostech víry, při hříších, opět při svá- tostech; kdožkoli chce při těch neb při jiných věcech víry mnoho rozuměti, ten více smyslí. Smysliti k střízvosti podle míry víry jest, neuchylovati se podle důmyslu a vtipu slušného a podobného k pravdě nahoru ani dolův; než jakž Bůh pověděl skrze Pána Krista neb apo- štoly tak sprostně věřiti, by se mělo něco i hlouposti přimísiti. Neb víra z slyšení, a spravedlivý z víry živ. A Bůh všech ča- sův více miluje sprostné věřitele než chytré a vtipné zpytatele. Druhé, totiž vysoké smýšlení dary od Boha dané menší a dík činění Bohu ujímá, dověrnost k zprávcům kazí, když jich nenajde takových, jakž o nich smyslil. Neb kteříž čtouce
Strana 104
104 písma prorocká o Pánu Kristu a vysoce je slyšeli, příští jeho u veliké slávě čekali. A když mezi své vlastní přišel, svoji jsou jeho nepřijali. A svět skrze něj učiněn, a svět ho nepo- znal; neb obcováním nalezen jako člověk. Opět, když písmo jest o ctnostech a o opravení u vnitř- ních mocech duše, jenž jsou: rozum, paměť a vůle, i slyší to o skutcích, jenž se konají s nemocí pro rozličné překážky těla, světa a dábla, ješto dí apoštol: Chtíti mi příleží, ale dokonati nenalézám. Opět někdo mní, že povinen jest míti darův k službě jiných, což sotva tři neb čtyři mají, jako by chtěl míti, co jest měl Mojžiš nebo Aron, nebo Jozue, maje věděti, že jednomu každému dávaná bývá milost podle míry obdarování. Kdož umí dary Boží v blížních vážiti, kteréž sám má, těch užitečně požive, a kterých nemá k své nebo jiných po- třebě, těch od Boha nebo skrze jiné nabude. A při komž toho není, by co dobrého měl, v tom růsti nebude a v zámutcích mnohých a v nebezpečenstvích časy trá- viti bude. Také vysoké smýšlení lásku bratrského milování boří, pohrdání nemocnými oudy uvodí, pochybování mnohá činí, různice a roty vzdělává, v naději se nedá radovati, neb chce z samých skutkův jich míti. V zarmoucení takoví bývají ne- trpělivi, neb hořké věci není čím osladčiti. Ovšem na modlit- bách nedá ustavičnu býti, neb se neumí ustavičně a žádostivě modliti, aniž jest tak dobrý, aby jej Bůh slyšel. Potřebám svatých nemůž obcovati, leč málo něco; neb neví komu dáti. A ti, kteřížby vzali, jedni zlí a druzí nedělní a třetí utratili- by na ledacos, aneb by snad marná chvála zkazila jemu co by učinil. A to též podobné učitelům se přihází při učení, že přestávají neb nechtivě to činí. Proti tomu výborné lékařství jest pokora a sprostnost každému učiteli a zprávci, i obecnému. Z sněmu jednoho o pokoře. Co jest pokora. Pokora jest ctnost ustavující člověka v nízkosti srdce skrze poznání ponížení jeho, k němuž jest přišel skrze provinění hřícha. Podle kteréhož poznání snadný člověk bývá k svým vinám se přiznati, a máli co dobrého, toho sobě skrze loupež nepřipisuje, ale od Boha to býti zná. A tak pokorný sám o sobě nízce smyslí a nežádá, aby od ji- ných o něm výše smýšleno bylo. A toho dokazuje, když to o svém myšlení nedrží, by bylo zjevení neb něco velikého. O rozumu, by se zdál z písma.
104 písma prorocká o Pánu Kristu a vysoce je slyšeli, příští jeho u veliké slávě čekali. A když mezi své vlastní přišel, svoji jsou jeho nepřijali. A svět skrze něj učiněn, a svět ho nepo- znal; neb obcováním nalezen jako člověk. Opět, když písmo jest o ctnostech a o opravení u vnitř- ních mocech duše, jenž jsou: rozum, paměť a vůle, i slyší to o skutcích, jenž se konají s nemocí pro rozličné překážky těla, světa a dábla, ješto dí apoštol: Chtíti mi příleží, ale dokonati nenalézám. Opět někdo mní, že povinen jest míti darův k službě jiných, což sotva tři neb čtyři mají, jako by chtěl míti, co jest měl Mojžiš nebo Aron, nebo Jozue, maje věděti, že jednomu každému dávaná bývá milost podle míry obdarování. Kdož umí dary Boží v blížních vážiti, kteréž sám má, těch užitečně požive, a kterých nemá k své nebo jiných po- třebě, těch od Boha nebo skrze jiné nabude. A při komž toho není, by co dobrého měl, v tom růsti nebude a v zámutcích mnohých a v nebezpečenstvích časy trá- viti bude. Také vysoké smýšlení lásku bratrského milování boří, pohrdání nemocnými oudy uvodí, pochybování mnohá činí, různice a roty vzdělává, v naději se nedá radovati, neb chce z samých skutkův jich míti. V zarmoucení takoví bývají ne- trpělivi, neb hořké věci není čím osladčiti. Ovšem na modlit- bách nedá ustavičnu býti, neb se neumí ustavičně a žádostivě modliti, aniž jest tak dobrý, aby jej Bůh slyšel. Potřebám svatých nemůž obcovati, leč málo něco; neb neví komu dáti. A ti, kteřížby vzali, jedni zlí a druzí nedělní a třetí utratili- by na ledacos, aneb by snad marná chvála zkazila jemu co by učinil. A to též podobné učitelům se přihází při učení, že přestávají neb nechtivě to činí. Proti tomu výborné lékařství jest pokora a sprostnost každému učiteli a zprávci, i obecnému. Z sněmu jednoho o pokoře. Co jest pokora. Pokora jest ctnost ustavující člověka v nízkosti srdce skrze poznání ponížení jeho, k němuž jest přišel skrze provinění hřícha. Podle kteréhož poznání snadný člověk bývá k svým vinám se přiznati, a máli co dobrého, toho sobě skrze loupež nepřipisuje, ale od Boha to býti zná. A tak pokorný sám o sobě nízce smyslí a nežádá, aby od ji- ných o něm výše smýšleno bylo. A toho dokazuje, když to o svém myšlení nedrží, by bylo zjevení neb něco velikého. O rozumu, by se zdál z písma.
Strana 105
105 Neb bez zkušení neb činění řídko můž kdo mírně rozuměti, zvláště k zpravení sebe neb jiných, lečby zvláštní dar měl. O soudu, zvláště při své při, o paměti, o své spravedlnosti, o domnění, když bývá z vidění, z slyšení, že o tom o všem bázlivě drží, zvlášť při nelibé věci. Item. Znamení pokory, kdyžby hanín byl, buď v učení nebo v službě neb v řemesle, že se od hněvu zdržuje a pomstiti se nechce; než můžli to býti, hledí se pokorně zpraviti, více sobě váže pokoru a trpě- livost než hanbu. Pokora bývá známá nejvíc po tom dvém; po nízkém o sobě a o svých věcech smýšlení, a po poddanosti a po poslušenství. O marné pokoře, kteráž v řeči pěkné nebo v tvárnosti bývá bez pravdy; a marné náboženství, kteréž základ má v lidských zámyslech bez pravdy skutkův, Bohem rozkázaných, jakož svatý Pavel dí: Chodě nadarmo, nadut jsa smyslem těla svého. Protož řeči vysoké, pokory, a náboženství andělské, zachovávání časův atd. poručme pokrytcům a falešným prorokům, aby se něco divného a veli- kého ukázali lidem. Ale my učme se příkladem Pána Krista a apoštolským, abychme obcováním nalezeni byli jako lidé, a jedni druhých břemena nesouc, abychom plnili zákon Kristů. Pýcha jest dvoje, zjevná a pokrytá. Zjevná, o sobě vysoce smysle, vysokosti hledati nezřízeně nad jiné, a chtíti v tom jmín býti, že mu rovný neb nadeň žádný není, a nižádnému nebýti poddán. Pokrytá, pod řečí, rouchem, postavou, tvárností, totéž v smyslu, v mysli, v řeči i v skutku míti. O sprostnosti. Sprostnost jest ctnost, skrze niž se člověk ustavuje v upří- mosti srdce k Bohu i k lidem, v řeči i v skutku beze lsti se zachovávaje, smělosti i hlouposti se vystříhaje. A ta upřímost záleží k Bohu v věření jeho řečem sprostně a v práci k vy- plnění jich, buď těžko nebo lehko, a přiď načkoli, by pak měl ztratiti statek, čest i život. A též což by nesměl vyznati před lidmi zlými i dobrými, aby také nesměl toho držeti srdcem neústupně, a jakož srdcem věří, tak aby ústy vyzná- val; a což má za pochybné neb za nebezpečné, takéž vyznati. By sprostní sprostně mluvili i činili, mnohých by ne- snází zbyli, a užitečně by posloužiti mohli. Neb pravda bez moudrosti spíš prospěje u dobrých než moudrost bez pravdy.
105 Neb bez zkušení neb činění řídko můž kdo mírně rozuměti, zvláště k zpravení sebe neb jiných, lečby zvláštní dar měl. O soudu, zvláště při své při, o paměti, o své spravedlnosti, o domnění, když bývá z vidění, z slyšení, že o tom o všem bázlivě drží, zvlášť při nelibé věci. Item. Znamení pokory, kdyžby hanín byl, buď v učení nebo v službě neb v řemesle, že se od hněvu zdržuje a pomstiti se nechce; než můžli to býti, hledí se pokorně zpraviti, více sobě váže pokoru a trpě- livost než hanbu. Pokora bývá známá nejvíc po tom dvém; po nízkém o sobě a o svých věcech smýšlení, a po poddanosti a po poslušenství. O marné pokoře, kteráž v řeči pěkné nebo v tvárnosti bývá bez pravdy; a marné náboženství, kteréž základ má v lidských zámyslech bez pravdy skutkův, Bohem rozkázaných, jakož svatý Pavel dí: Chodě nadarmo, nadut jsa smyslem těla svého. Protož řeči vysoké, pokory, a náboženství andělské, zachovávání časův atd. poručme pokrytcům a falešným prorokům, aby se něco divného a veli- kého ukázali lidem. Ale my učme se příkladem Pána Krista a apoštolským, abychme obcováním nalezeni byli jako lidé, a jedni druhých břemena nesouc, abychom plnili zákon Kristů. Pýcha jest dvoje, zjevná a pokrytá. Zjevná, o sobě vysoce smysle, vysokosti hledati nezřízeně nad jiné, a chtíti v tom jmín býti, že mu rovný neb nadeň žádný není, a nižádnému nebýti poddán. Pokrytá, pod řečí, rouchem, postavou, tvárností, totéž v smyslu, v mysli, v řeči i v skutku míti. O sprostnosti. Sprostnost jest ctnost, skrze niž se člověk ustavuje v upří- mosti srdce k Bohu i k lidem, v řeči i v skutku beze lsti se zachovávaje, smělosti i hlouposti se vystříhaje. A ta upřímost záleží k Bohu v věření jeho řečem sprostně a v práci k vy- plnění jich, buď těžko nebo lehko, a přiď načkoli, by pak měl ztratiti statek, čest i život. A též což by nesměl vyznati před lidmi zlými i dobrými, aby také nesměl toho držeti srdcem neústupně, a jakož srdcem věří, tak aby ústy vyzná- val; a což má za pochybné neb za nebezpečné, takéž vyznati. By sprostní sprostně mluvili i činili, mnohých by ne- snází zbyli, a užitečně by posloužiti mohli. Neb pravda bez moudrosti spíš prospěje u dobrých než moudrost bez pravdy.
Strana 106
106 Při soudu v při své. Toto jest při soudu potřebné, aby každý prohlédl k tomu, aby sám se soudil podle skutku a blížního podle úmysla jeho, maje na péči to, aby tak bratru neb sestře ukázal to, coby se jich úmyslu dobrému nedostávalo. Nesnadné jest ale užitečné, kdož se nedá zlostí přemoci, s tím se souditi anebo při držeti, kdož umí cizé viny ukazo- vati a své vymlouvati aneb se v nich zpravovati. Neb ten, kdož svou vinu poznaje křiv zůstal, vyhrál; neb ví co opra- vovati a čeho se potom vystříhati. A kdož práv zůstane, sotvy jistiny obrání, totiž, aby se nechlubil, a nebo potom v své při se škodou tužší nebyl. K soudu pře cizé jaká osoba potřebná býti má? Každý dobrý, sprostný, neb učený, neb moudrý, neb ne- učený atd. můž býti užitečný k soudu i k mnohým potřebám podle daru a milosti sobě dané, když není marností naplněn, psotou přemožen, bázní svázán ale korunován. Item. Jakož kdo byl škodný, můž býti užitečný, opraven jsa milostí Boží; tak zase jakž kdo byl neb jest užitečný, tak můž býti škodný. A též i přirození darové jako moudrost, výmluvnost, atd. ještě i spasitedlní, jakož Pán Ježíš dí: Bu- de-li sůl zmařena, k ničemuž se nehodí. A opět dí: Jestliže světlo, kteréž jest v tobě, bude tmou. A bratří píší v listu o církvi, že by mohl každý oklamán býti, by pak měl i nej- větší dary, kdyžby se v pýchu pozdvihl sám sobě se zalíbě, moudrým by se zdál před svýma očima, a tak by dary Boží potratil, a jediné by zůstala tvárnost svrchní dobroty, skrze niž by se zklamal i jiné, jako onen biskup Laodicenský, o němž v zjevení psáno. Při soudu blížního. Potřebí soudci pilně šetřiti těchto věcí, jenž jsou: milost, bázeň, nelíbost k někomu v srdci a nezřízená žádosť aneb po- hodlé od někoho neb posloužení, aby některá z těch věcí ne- překazila soudu spravedlivému. A z druhé strany soudu napo- máhá osoba, příčina, čas a místo. Chtění, vůle, úmysl, ty věci mají ochraňovány býti; nebo jsou drahé, a komuž se na ně sáhne, blízek jest splašení i rozhněvání.
106 Při soudu v při své. Toto jest při soudu potřebné, aby každý prohlédl k tomu, aby sám se soudil podle skutku a blížního podle úmysla jeho, maje na péči to, aby tak bratru neb sestře ukázal to, coby se jich úmyslu dobrému nedostávalo. Nesnadné jest ale užitečné, kdož se nedá zlostí přemoci, s tím se souditi anebo při držeti, kdož umí cizé viny ukazo- vati a své vymlouvati aneb se v nich zpravovati. Neb ten, kdož svou vinu poznaje křiv zůstal, vyhrál; neb ví co opra- vovati a čeho se potom vystříhati. A kdož práv zůstane, sotvy jistiny obrání, totiž, aby se nechlubil, a nebo potom v své při se škodou tužší nebyl. K soudu pře cizé jaká osoba potřebná býti má? Každý dobrý, sprostný, neb učený, neb moudrý, neb ne- učený atd. můž býti užitečný k soudu i k mnohým potřebám podle daru a milosti sobě dané, když není marností naplněn, psotou přemožen, bázní svázán ale korunován. Item. Jakož kdo byl škodný, můž býti užitečný, opraven jsa milostí Boží; tak zase jakž kdo byl neb jest užitečný, tak můž býti škodný. A též i přirození darové jako moudrost, výmluvnost, atd. ještě i spasitedlní, jakož Pán Ježíš dí: Bu- de-li sůl zmařena, k ničemuž se nehodí. A opět dí: Jestliže světlo, kteréž jest v tobě, bude tmou. A bratří píší v listu o církvi, že by mohl každý oklamán býti, by pak měl i nej- větší dary, kdyžby se v pýchu pozdvihl sám sobě se zalíbě, moudrým by se zdál před svýma očima, a tak by dary Boží potratil, a jediné by zůstala tvárnost svrchní dobroty, skrze niž by se zklamal i jiné, jako onen biskup Laodicenský, o němž v zjevení psáno. Při soudu blížního. Potřebí soudci pilně šetřiti těchto věcí, jenž jsou: milost, bázeň, nelíbost k někomu v srdci a nezřízená žádosť aneb po- hodlé od někoho neb posloužení, aby některá z těch věcí ne- překazila soudu spravedlivému. A z druhé strany soudu napo- máhá osoba, příčina, čas a místo. Chtění, vůle, úmysl, ty věci mají ochraňovány býti; nebo jsou drahé, a komuž se na ně sáhne, blízek jest splašení i rozhněvání.
Strana 107
107 Každý by rád, aby s jeho řečí pěkně nakládali a dobře ji brali, a s smyslem ještě pěkněji, a s úmyslem pak nad to. Neb při těch věcech jest každý blízek splašení i uražení. Pro- tož s plachými věcmi sluší se krotce obírati. Než když lidé spolu dělají, nahodí se jim, aby jeden dru- hého urazil nechtě, neb pohaněl, a někdy s ofuknutím; proto nemají zběhnouti z díla, ani sobě v tom za zlé míti. Neb pří- hoda své právo má. A pakliby velmi bolelo toho, kdo uražen nebo pohanín, snad se jemu příměť přivrhl, totiž přivzal do- mnění, aneb hluboko zaboden, totiž na smysl nebo na úmysl saženo, aneb jest choulostivý a nedůtklivý, snad i hrdý. Jestli který skutek nebo řeč tak dobrá, ještoby od ně- koho zle nemohla vzata býti, skutek jako modlitba, půst, almužna, posloužení a t. d., řeč, napomínání, výstrah i tre- stání, soud, rada a t. d.; a též zase jestli který hřích a v smy- slu neb v řeči nedostatek, ještoby výmluvy neměl jako hřích vymlouvati, že z úmysla neučinil ale z nemoci neb z potřeby, že neodvrátil se srdcem od Boha, a někdy že menší zlé do- pouští se pro větší zlé, (v smyslu neb v řeči nedostatek vy- mlouván bývá, jako hloupost sprostností vymluviti aneb pře- mudrování moudrostí, tříbení neb cezení komárův osvíceným rozumem, důmysl lidský smyslem víry, a smysl neb rozum vě- rou): při takových věcech, komuž má poslouženo býti, má toto zachováno býti. Moudrému ani hloupému, zlému ani dobrému nesluší ha- něti dobrého pro zlé, jako modlitby, postu, almužny a t. d. Než dada místo dobrému, nedostatek oznámiti, od nebezpečen- ství vystříci, a to často bez trestání a hanění; neb ušlechtilý jest rozum lidský, snáze veden bývá nežli tažen. Kdož jest v prácech bývalý a v písmích svědomý, nedáli se místo jeho pravdě nebezpečné, více bude snášeti hloupost, nežli opraví nedostatek. To pomáhá, i učí rozuměti i sprave- dlivě souditi, když na sobě neb na tom, kdož se zdá nevinný, pohledá viny, a na tom, kdož se zdá vinný, neviny pohledá a rozsoudí. Kdež bývá pře mezi lidmi, a nemohou ji snadně srovnati, řídko jednou stranou schází než oběma. Než to časté jest, že jedna strana více bývá vinna než druhá. O nářku z práva. Item. Kdyžby kdo jeden na druhého, by pak kdo z obec- ných Bratří na učitele co pravil, aby ten, kdož slyší, ne i hned ho zastal, a toho, kdož pověděl, zavrhl; než jestli slušné, aby
107 Každý by rád, aby s jeho řečí pěkně nakládali a dobře ji brali, a s smyslem ještě pěkněji, a s úmyslem pak nad to. Neb při těch věcech jest každý blízek splašení i uražení. Pro- tož s plachými věcmi sluší se krotce obírati. Než když lidé spolu dělají, nahodí se jim, aby jeden dru- hého urazil nechtě, neb pohaněl, a někdy s ofuknutím; proto nemají zběhnouti z díla, ani sobě v tom za zlé míti. Neb pří- hoda své právo má. A pakliby velmi bolelo toho, kdo uražen nebo pohanín, snad se jemu příměť přivrhl, totiž přivzal do- mnění, aneb hluboko zaboden, totiž na smysl nebo na úmysl saženo, aneb jest choulostivý a nedůtklivý, snad i hrdý. Jestli který skutek nebo řeč tak dobrá, ještoby od ně- koho zle nemohla vzata býti, skutek jako modlitba, půst, almužna, posloužení a t. d., řeč, napomínání, výstrah i tre- stání, soud, rada a t. d.; a též zase jestli který hřích a v smy- slu neb v řeči nedostatek, ještoby výmluvy neměl jako hřích vymlouvati, že z úmysla neučinil ale z nemoci neb z potřeby, že neodvrátil se srdcem od Boha, a někdy že menší zlé do- pouští se pro větší zlé, (v smyslu neb v řeči nedostatek vy- mlouván bývá, jako hloupost sprostností vymluviti aneb pře- mudrování moudrostí, tříbení neb cezení komárův osvíceným rozumem, důmysl lidský smyslem víry, a smysl neb rozum vě- rou): při takových věcech, komuž má poslouženo býti, má toto zachováno býti. Moudrému ani hloupému, zlému ani dobrému nesluší ha- něti dobrého pro zlé, jako modlitby, postu, almužny a t. d. Než dada místo dobrému, nedostatek oznámiti, od nebezpečen- ství vystříci, a to často bez trestání a hanění; neb ušlechtilý jest rozum lidský, snáze veden bývá nežli tažen. Kdož jest v prácech bývalý a v písmích svědomý, nedáli se místo jeho pravdě nebezpečné, více bude snášeti hloupost, nežli opraví nedostatek. To pomáhá, i učí rozuměti i sprave- dlivě souditi, když na sobě neb na tom, kdož se zdá nevinný, pohledá viny, a na tom, kdož se zdá vinný, neviny pohledá a rozsoudí. Kdež bývá pře mezi lidmi, a nemohou ji snadně srovnati, řídko jednou stranou schází než oběma. Než to časté jest, že jedna strana více bývá vinna než druhá. O nářku z práva. Item. Kdyžby kdo jeden na druhého, by pak kdo z obec- ných Bratří na učitele co pravil, aby ten, kdož slyší, ne i hned ho zastal, a toho, kdož pověděl, zavrhl; než jestli slušné, aby
Strana 108
108 jemu něco povolil, a na to se pilně přeptaje, byloliby co ško- dlivého, aby se k němu tak měl, jakž vina větší nebo menší, bez přijímání osob. Kdožby chtěl vinou nařknouti koho, máli jemu posloužiti užitečně, musí se důvodem opatřiti, totiž příčinu pověděti, aby narčeného přivedl ku paměti, aby srozuměti mohl vině. Neb což můž rozumem a pamětí dovedeno býti, užitečněji a příjem- něji jest, nežby čtyřmi nebo mnohem více svědky provedl. Zpráva při slyšení o někom. Každý učitel můž toho požíti k učení i k zpravování, kdyžby o některém Bratru slyšel zlou pověsť, aneb že by se na něm uráželi Bratří i světští, pověděti co o něm slyšeti a říci, aby z toho počet vydal. A vymlouvalliby se neznaje sebe, domnívaje se, že by se zpravoval, neumělliby naň dovoditi viny rozumně a pamětlivě, tedy pod rozprávku pověditi jemu zdání své. A na konci zavříti: Cožbych pravdy pověděl, pro- sím příjmi, a pohledej viny své, a najda, což můžeš opravuj. A přesáhl-li bych tebe čím, také prosím odpusť mi, a poživ mne jako nedostatečného v té věci, někteří bratří mohliby tebe lépe zpraviti v tom nežli já. Naučení o povolném rozmlouvání a nepřísném. Abychom se učili v moři vrší klásti a nástrah do nich připravovati, jenž jsou povolná rozmlouvání, zpravování rozu- mná, obcování příkladná, zvlášť v milování nepřátel a dobrého činění zlým i dobrým, Bratřím i světským. Ješto ty věci sou některé jako lísice na plaché koně a síť na prudké ryby a na čerstvé, nebo tloukem, totiž přísným mluvením, hrožením nebo strašením, ovšem haněním. V moři nebo u veliké řece málo můž ryb vehnati do saku, totiž do jednoty; nebo se do ní shromážďují lidé bez moci světa, podle dobrovolnosti a důvěr- nosti darem Božim dané. V soudu při slyšení pře jak se míti. Také kdyby mezi sebou přijímajíc jeden s řečí napřed předšel, aneb podle výmluvnosti lépe svou při postaviti uměl, aneb svou vinu ještoby zmalil a jiného vinu velikou učinil, aneb kdyžby jeden strany obcování lepší svědectví měl, a druhý
108 jemu něco povolil, a na to se pilně přeptaje, byloliby co ško- dlivého, aby se k němu tak měl, jakž vina větší nebo menší, bez přijímání osob. Kdožby chtěl vinou nařknouti koho, máli jemu posloužiti užitečně, musí se důvodem opatřiti, totiž příčinu pověděti, aby narčeného přivedl ku paměti, aby srozuměti mohl vině. Neb což můž rozumem a pamětí dovedeno býti, užitečněji a příjem- něji jest, nežby čtyřmi nebo mnohem více svědky provedl. Zpráva při slyšení o někom. Každý učitel můž toho požíti k učení i k zpravování, kdyžby o některém Bratru slyšel zlou pověsť, aneb že by se na něm uráželi Bratří i světští, pověděti co o něm slyšeti a říci, aby z toho počet vydal. A vymlouvalliby se neznaje sebe, domnívaje se, že by se zpravoval, neumělliby naň dovoditi viny rozumně a pamětlivě, tedy pod rozprávku pověditi jemu zdání své. A na konci zavříti: Cožbych pravdy pověděl, pro- sím příjmi, a pohledej viny své, a najda, což můžeš opravuj. A přesáhl-li bych tebe čím, také prosím odpusť mi, a poživ mne jako nedostatečného v té věci, někteří bratří mohliby tebe lépe zpraviti v tom nežli já. Naučení o povolném rozmlouvání a nepřísném. Abychom se učili v moři vrší klásti a nástrah do nich připravovati, jenž jsou povolná rozmlouvání, zpravování rozu- mná, obcování příkladná, zvlášť v milování nepřátel a dobrého činění zlým i dobrým, Bratřím i světským. Ješto ty věci sou některé jako lísice na plaché koně a síť na prudké ryby a na čerstvé, nebo tloukem, totiž přísným mluvením, hrožením nebo strašením, ovšem haněním. V moři nebo u veliké řece málo můž ryb vehnati do saku, totiž do jednoty; nebo se do ní shromážďují lidé bez moci světa, podle dobrovolnosti a důvěr- nosti darem Božim dané. V soudu při slyšení pře jak se míti. Také kdyby mezi sebou přijímajíc jeden s řečí napřed předšel, aneb podle výmluvnosti lépe svou při postaviti uměl, aneb svou vinu ještoby zmalil a jiného vinu velikou učinil, aneb kdyžby jeden strany obcování lepší svědectví měl, a druhý
Strana 109
109 nezpůsobnější jsa, co naň pravil; aby proto slušně vyslyšán byl, a při druhém také aby hledán byl nedostatek. A nezacho- valli se při tom v míře a v řádu ten, kdož žaloval, aby mu ukázáno bylo, co se mu nedostávalo a co měl při tom zacho- vati, poučiti jeho a potom se obrátiti, totiž k vinám jeho, na kohož žaluje. Člověk horší i lepší smí zle učiniti a dobře nesmí, proto neb se bojí škody, jako k nedostatku se přiznati a zaň pro- siti, zlého se smí domnívati, po stranách posuzovati anebo i pomlouvati, a bratřím zprávcům nesmí pověditi. Neužitečná jest to bázeň, nesmíti pro bázeň neb zámutek dobře učiniti příteli. Nerozum jest hněvati se, že vina povědína tomu, kdožby od ní pomoci uměl; neb chce za lepšího jmínu býti než jest. Kdož chce za lepšího neb moudřejšího držán býti než jest, ten chodí po nesnadných cestách, a nesnadně a řídko uhodí na cestu pokoje, a skůro a snadně s ní sejde. Často umělý následuje neumělého se škodou a to proto, neb neumělý důvodně při svou nebo příčinu praví jako po- věda vinu něčí; brání s ním o to mluviti zvláště zjevně, proto aby ho nerozhněval aneb v milosti jeho k sobě neumenšil. Zlostí zlých, nevděčností nevděčných aby sobě nepřeka- zili, tak ažby snad někteří přestali dobře činiti, a někteříby ani počali chudým v nouzi posloužiti, nevděčnému poraditi, od nebezpečenství vystříci. Kdož se vinen dává neznaje viny, ctí toho, kdož jej viní, aneb sobě pokoj obmýšlí, někdy užitečný někdy škodný. Ne kdo vinen jsa dí, nezastávám sebe, to jest počátek dobrý k shledání vin svých, jako závdavek na purkrecht, jestliže jest tak, jakž mluví. Ale nebudeli čím platiti ostatku, strach by závdavku neztratil, totiž nesrozumíli sobě, neopraví, než někdy bude litovati pokory své nebo práce. K tomu podobné jest, když se někdo od polu zná u vině své, jako že nedobře mluvil, ale proto drží, že pravdu mluvil, než to zná, že netrefnými slovy a nepokojně a t. d. A i to jest dobrý obyčej přiznati se k vině, pokudž ji zná, a to ještě lepší hledati pokorně, čehožby neznal. A povolně pak přijíti a opravovati, kdyžby viny ukazovány byly, to jest výborné. Ano snad zlí i dobří, nejvíc zle činí z nevědomí a z okla- mání. Neb někdo mělby s něco moci, by rozumu měl co do- brého a co zlého, neb neví by hřích byl, leč malý. A někdy hřích za ctnost mní býti, aneb se oklamá pokáním budoucím. Opět omýlení bývá, když mezi dvěma nedostatky jeden sobě schválí, kdež má obé odloženo býti a uprostřed ctnosti hledati. Jako poznaje škodu z mluvení, schválí sobě mlčení řka: nejlép jest mlčeti, když mluviti neumím, a zvláště poně-
109 nezpůsobnější jsa, co naň pravil; aby proto slušně vyslyšán byl, a při druhém také aby hledán byl nedostatek. A nezacho- valli se při tom v míře a v řádu ten, kdož žaloval, aby mu ukázáno bylo, co se mu nedostávalo a co měl při tom zacho- vati, poučiti jeho a potom se obrátiti, totiž k vinám jeho, na kohož žaluje. Člověk horší i lepší smí zle učiniti a dobře nesmí, proto neb se bojí škody, jako k nedostatku se přiznati a zaň pro- siti, zlého se smí domnívati, po stranách posuzovati anebo i pomlouvati, a bratřím zprávcům nesmí pověditi. Neužitečná jest to bázeň, nesmíti pro bázeň neb zámutek dobře učiniti příteli. Nerozum jest hněvati se, že vina povědína tomu, kdožby od ní pomoci uměl; neb chce za lepšího jmínu býti než jest. Kdož chce za lepšího neb moudřejšího držán býti než jest, ten chodí po nesnadných cestách, a nesnadně a řídko uhodí na cestu pokoje, a skůro a snadně s ní sejde. Často umělý následuje neumělého se škodou a to proto, neb neumělý důvodně při svou nebo příčinu praví jako po- věda vinu něčí; brání s ním o to mluviti zvláště zjevně, proto aby ho nerozhněval aneb v milosti jeho k sobě neumenšil. Zlostí zlých, nevděčností nevděčných aby sobě nepřeka- zili, tak ažby snad někteří přestali dobře činiti, a někteříby ani počali chudým v nouzi posloužiti, nevděčnému poraditi, od nebezpečenství vystříci. Kdož se vinen dává neznaje viny, ctí toho, kdož jej viní, aneb sobě pokoj obmýšlí, někdy užitečný někdy škodný. Ne kdo vinen jsa dí, nezastávám sebe, to jest počátek dobrý k shledání vin svých, jako závdavek na purkrecht, jestliže jest tak, jakž mluví. Ale nebudeli čím platiti ostatku, strach by závdavku neztratil, totiž nesrozumíli sobě, neopraví, než někdy bude litovati pokory své nebo práce. K tomu podobné jest, když se někdo od polu zná u vině své, jako že nedobře mluvil, ale proto drží, že pravdu mluvil, než to zná, že netrefnými slovy a nepokojně a t. d. A i to jest dobrý obyčej přiznati se k vině, pokudž ji zná, a to ještě lepší hledati pokorně, čehožby neznal. A povolně pak přijíti a opravovati, kdyžby viny ukazovány byly, to jest výborné. Ano snad zlí i dobří, nejvíc zle činí z nevědomí a z okla- mání. Neb někdo mělby s něco moci, by rozumu měl co do- brého a co zlého, neb neví by hřích byl, leč malý. A někdy hřích za ctnost mní býti, aneb se oklamá pokáním budoucím. Opět omýlení bývá, když mezi dvěma nedostatky jeden sobě schválí, kdež má obé odloženo býti a uprostřed ctnosti hledati. Jako poznaje škodu z mluvení, schválí sobě mlčení řka: nejlép jest mlčeti, když mluviti neumím, a zvláště poně-
Strana 110
110 vadž příjemen nejsem. To můž býti pravé, ale velmi řídko; neb lépe se jest učiti, aby uměl mluviti a hleděl se tak míti, mohlliby příjemen býti. Ale pro malý užitek nechce se tak veliké práce. To opět pravé nebude; neb neprospělliby tou věcí jednomu, ale jinému by mohl prospěti aneb sobě netoliko k jedné potřebě ale k mnohým. Kdo dělá, ten se učí a dělaje poněkud zví o sobě, co umí a čeho neumí. A řídko se nahodí ten, jenžby ukázal, čeho neumí a coby měl uměti a kterak; a těch ještě méně, aby to ukázání snadně přijali a opravili. Neb nesnadné rozuměti, po- něvadž trápení rozum dává, a práce užitek přináší. A toho obého se nechce. Jedna ctnost ani dvě, jeden dar ani dva nemohou samy vše zdělati, jako velikému hospodářství jeden neb dva dosti učiniti, ovšem pak dvojímu. Nadto pak ten, kdožby chtěl sám za se, i za jiné, i za Boha mnoho zříditi. Za Boha neb za lidi dělá, kdož při zlé tvárnosti nechce přijíti počtu od toho, kdož se zpravuje, než jiného se domnívá předce jakž počal. O domnění. Bratr Bratru a v některých příčinách i světskému víc sluší věřiti než svému domnění. A tak aby domněním vládl a ne domnění člověkem. Pakliby se komu zdálo, že má ji- stotu, ať poví, z kterých příčin jest ta jistota. A budeli se narčený zpravovati, ještě i v tom nei hned aby počteno bylo, žeby se vymlouval. A pakliby i tak bylo, žeby se vymlouval, dobré se domnívati o něm, že to činí z omýlení, neznaje sebe, neb z nepaměti. Posloužiti jemu, můžli to býti, aby se v tom poznal aneb pamatoval, a pakli klamal z bázně neb jinak, po- ručiti jej Pánu Bohu a jeho svědomí. Při malé věci tajně a při znamenitější věci zjevně, a sám hněvu a nelibosti aby se bránil. A rozpomenulliby se ten kdy, kdož sklamal neb brá- nil, netrestati jeho přísně, než přimluviti se zaň a napome- nouti, aby se potom toho vystříhal přidada to: Jižť potom budu více věřiti než prvé. A tak vinnému spíš pomůž, a sám bez viny zůstane. Lidé počínající neb jiní, kteříž mohou víc věřiti než rozu- měti, dobře činí, když poznají ty, jimž věřiti hodné jest. Než což jest nad rozum neb proti rozumu, nesnadno věřiti bez srozumění, zvlášť při těch věcech, kteréž mají činěny býti nebo nečiněny. Někteří lidé slyšíce dobré věci a oblíbujíce poněkud, při- jímají, a práci vedouce, málo udělají. A takoví obecně žalují
110 vadž příjemen nejsem. To můž býti pravé, ale velmi řídko; neb lépe se jest učiti, aby uměl mluviti a hleděl se tak míti, mohlliby příjemen býti. Ale pro malý užitek nechce se tak veliké práce. To opět pravé nebude; neb neprospělliby tou věcí jednomu, ale jinému by mohl prospěti aneb sobě netoliko k jedné potřebě ale k mnohým. Kdo dělá, ten se učí a dělaje poněkud zví o sobě, co umí a čeho neumí. A řídko se nahodí ten, jenžby ukázal, čeho neumí a coby měl uměti a kterak; a těch ještě méně, aby to ukázání snadně přijali a opravili. Neb nesnadné rozuměti, po- něvadž trápení rozum dává, a práce užitek přináší. A toho obého se nechce. Jedna ctnost ani dvě, jeden dar ani dva nemohou samy vše zdělati, jako velikému hospodářství jeden neb dva dosti učiniti, ovšem pak dvojímu. Nadto pak ten, kdožby chtěl sám za se, i za jiné, i za Boha mnoho zříditi. Za Boha neb za lidi dělá, kdož při zlé tvárnosti nechce přijíti počtu od toho, kdož se zpravuje, než jiného se domnívá předce jakž počal. O domnění. Bratr Bratru a v některých příčinách i světskému víc sluší věřiti než svému domnění. A tak aby domněním vládl a ne domnění člověkem. Pakliby se komu zdálo, že má ji- stotu, ať poví, z kterých příčin jest ta jistota. A budeli se narčený zpravovati, ještě i v tom nei hned aby počteno bylo, žeby se vymlouval. A pakliby i tak bylo, žeby se vymlouval, dobré se domnívati o něm, že to činí z omýlení, neznaje sebe, neb z nepaměti. Posloužiti jemu, můžli to býti, aby se v tom poznal aneb pamatoval, a pakli klamal z bázně neb jinak, po- ručiti jej Pánu Bohu a jeho svědomí. Při malé věci tajně a při znamenitější věci zjevně, a sám hněvu a nelibosti aby se bránil. A rozpomenulliby se ten kdy, kdož sklamal neb brá- nil, netrestati jeho přísně, než přimluviti se zaň a napome- nouti, aby se potom toho vystříhal přidada to: Jižť potom budu více věřiti než prvé. A tak vinnému spíš pomůž, a sám bez viny zůstane. Lidé počínající neb jiní, kteříž mohou víc věřiti než rozu- měti, dobře činí, když poznají ty, jimž věřiti hodné jest. Než což jest nad rozum neb proti rozumu, nesnadno věřiti bez srozumění, zvlášť při těch věcech, kteréž mají činěny býti nebo nečiněny. Někteří lidé slyšíce dobré věci a oblíbujíce poněkud, při- jímají, a práci vedouce, málo udělají. A takoví obecně žalují
Strana 111
111 na nemoc a na neumění. Ano snad při některých věcech vůle rozumná, kteráž jest hlava jiných mocí duše, nepoddala se tomu všecka, než s nějakou výminkou, kteráž svede a oklamá, jako co trpěti a od koho. Pokorný chce býti bez potupení, trpělivý bez protivenství úzkost, hlad trpěti, a jiné věci podstoupiti, kdyžby žádným obyčejem nelze bylo zbýti toho, aneb cožby sám sobě zvolil. Pakli toho kdo jiný byl příčina, na toho se hněvá, sápá, vymstění obmýšlí. To v sobě zastaviti a pokojně snésti ctnost jest, a potom s tím hnouti, jakž káže potřeba. Při mno- hých věcech nechtí lidé frejmarčiti hříchy na ctnosti. Neb zhanějí sobě ctnosti a hříchy schválí. A to se proto děje; neb zlé podobné jest dobrému a dobré ke zlému, jako choulostivost k bázni, smělost k doufání, hloupost k sprostnosti, lehkost k pří- větivosti, neochotnost k vážnosti, lenost k tichosti, nedbánli- vost k snášení, pomsta k trestání, a tak o jiných. Omýlení při takových věcech vystříci se nesnadné jest; neb důvodně zlé uhaní dobré a potvrdí sobě toho tím, že skutek pravdu vykládá, když ofukne neb otepe, že se bojí a poslouchají, pak když snáší a trpívá, tedy horší jsou. O snášení. Snášení jest užitečné a potřebné, a někdy jest škodlivé a meškavé. Užitečné jest snésti, když někdo učiní, čehož nemá učiniti, jako pomlouvání o sobě aneb zlého domnívání, neb křivdu učiněnou, kdyžby se stala z vědomí neb z nevědomí toho, kterýž učinil. Aneb opět když někdo obmeškal činiti, což učiniti měl, aneb z nepaměti neb z nedopatření atd., ně- které věci snesa i pominouti, jichž lituje a sám se tresce, ně- které odpustě v známost uvéstí, jichž nezná. Od těch napo- menouti a vystříci, kteréž často činí z nemoci a z nepaměti, a ty trestati, kteréž z zpoury neb z nedbanlivosti pocházely by. Snášeti ty věci, jichž Bůh nesnáší, škodlivé jest. Meškavé snášení: když někdo maje opravovati něco při sobě neb při jiném v smyslu, v řeči nebo v skutku i snáší, vinen jsa i od- pustí, trápě jiné i trpí, a někdy křiv jsa i prosí Boha za jiné. Které se věci snášejí a snad jsou lidem přidány, a bez nich lépe by bylo i bezpečněji, jako při stavení, při oděvu a pokrmu atd., při takových věcech někdy více prospěje prosba a výstraha nežli přísné trestání. A někdy také mocné zasta- vení některých věcí dobře poslouží. A tak budou prvé závory dělány, než koně vyvedou. A též kdyžby někdo neznal viny své, by pak byla i veliká a trestán by byl, někdy se spíše rozhněvá aneb se lituje než opravi. A kdož tak tresce, ten lapá ryby před sakem.
111 na nemoc a na neumění. Ano snad při některých věcech vůle rozumná, kteráž jest hlava jiných mocí duše, nepoddala se tomu všecka, než s nějakou výminkou, kteráž svede a oklamá, jako co trpěti a od koho. Pokorný chce býti bez potupení, trpělivý bez protivenství úzkost, hlad trpěti, a jiné věci podstoupiti, kdyžby žádným obyčejem nelze bylo zbýti toho, aneb cožby sám sobě zvolil. Pakli toho kdo jiný byl příčina, na toho se hněvá, sápá, vymstění obmýšlí. To v sobě zastaviti a pokojně snésti ctnost jest, a potom s tím hnouti, jakž káže potřeba. Při mno- hých věcech nechtí lidé frejmarčiti hříchy na ctnosti. Neb zhanějí sobě ctnosti a hříchy schválí. A to se proto děje; neb zlé podobné jest dobrému a dobré ke zlému, jako choulostivost k bázni, smělost k doufání, hloupost k sprostnosti, lehkost k pří- větivosti, neochotnost k vážnosti, lenost k tichosti, nedbánli- vost k snášení, pomsta k trestání, a tak o jiných. Omýlení při takových věcech vystříci se nesnadné jest; neb důvodně zlé uhaní dobré a potvrdí sobě toho tím, že skutek pravdu vykládá, když ofukne neb otepe, že se bojí a poslouchají, pak když snáší a trpívá, tedy horší jsou. O snášení. Snášení jest užitečné a potřebné, a někdy jest škodlivé a meškavé. Užitečné jest snésti, když někdo učiní, čehož nemá učiniti, jako pomlouvání o sobě aneb zlého domnívání, neb křivdu učiněnou, kdyžby se stala z vědomí neb z nevědomí toho, kterýž učinil. Aneb opět když někdo obmeškal činiti, což učiniti měl, aneb z nepaměti neb z nedopatření atd., ně- které věci snesa i pominouti, jichž lituje a sám se tresce, ně- které odpustě v známost uvéstí, jichž nezná. Od těch napo- menouti a vystříci, kteréž často činí z nemoci a z nepaměti, a ty trestati, kteréž z zpoury neb z nedbanlivosti pocházely by. Snášeti ty věci, jichž Bůh nesnáší, škodlivé jest. Meškavé snášení: když někdo maje opravovati něco při sobě neb při jiném v smyslu, v řeči nebo v skutku i snáší, vinen jsa i od- pustí, trápě jiné i trpí, a někdy křiv jsa i prosí Boha za jiné. Které se věci snášejí a snad jsou lidem přidány, a bez nich lépe by bylo i bezpečněji, jako při stavení, při oděvu a pokrmu atd., při takových věcech někdy více prospěje prosba a výstraha nežli přísné trestání. A někdy také mocné zasta- vení některých věcí dobře poslouží. A tak budou prvé závory dělány, než koně vyvedou. A též kdyžby někdo neznal viny své, by pak byla i veliká a trestán by byl, někdy se spíše rozhněvá aneb se lituje než opravi. A kdož tak tresce, ten lapá ryby před sakem.
Strana 112
112 Prosba. Bratří milí a sestry, máme za to že Pána Boha milujete a blížní své, a každý z vás rádby byl živ ke cti Bohu a ku příkladu blížním. Prosímeť vás, vystříhejtež se těch věcí, ji- miž byste měli proti tomu činiti, buď vedouce živnosti své aneb požívajíce pokrmův, nápojův a oděvův atd. Poněvadž jste někteří větší věci opustili a těžší podstoupili, kdyžby to přišlo a dopuštěno bylo, nekaztež toho dětinnými žádostmi. Neb vězte, že ku posměchu svému i k ourazu blížních ty věci činíte, nebo slyšeti, ano říkají: Hle onoho bratra, hle onéno sestry a t. d. Bratří pomocníci ustavení nad zborem na péči tyto věci mají míti. Aby rádni i pomocni byli při běžných věcech, kdožby jich potřeboval, podle zprávy o naučení níže položeného. Nejprvé, kdež zborové jsou v městech, v městečkách nebo ve vsech, a lidé tu domácky osedlí, a oni při nich jsou, aby nejméň jednou ve čtvrt letě na suché dny neb v svátky domy jednomyslných a čeledi věrné prošli, vzeptávajíce se na zacho- vání pokoje, řádů a obyčejů dobrých a ctného obcování. A najdeli se co proti tomu, nápravu učiníce, budeli potřebí s vi nou kázati k knězi neb k Bratru, kterýž na to ustanoven atd. Item. Půtky a různice zjevně srovnávati a kněžím pokuty poroučeti, a vyslyšíc při z obou stran dostatečně, i hleděti smlouvou přátelskou smluviti. Nejprv vinu oznámíc z obou stran, potom optati, chtíli se pro Boha a spaseni své smlu- viti, a sobě odčiníc co možného, ostatek odpustiti, že jim v tom rádni a pomocni chtí býti. I ukázati opravu příslušnou té vině a osobě, i smířiti as vinou proti Bohu a církvi, k zpo vědi odeslati, a vystříhati se, aby právy a soudy světským během nesoudili; neb práva a úsudkové milosti nepřidávají a nemají činěny býti, lečby jináč býti nemohlo. Item. Raditi mají při kupování rolí, domův, statkův atd., aby jakž komu příleží a pokud a seč mohou býti, aby i ra- dou zvykali posluhovati. A zase, komu by se nepříleželo, a co na koho neslušelo, a seč by kdo býti nemohl, aby toho nechal. Při poručenstvích raditi, aby bylo v čas při nemocných rozumně a zjevně podle řádu opatřeno a podle obyčeje obce, aby po- tom nebylo zmatkův. Item. Přihlédati k poručníkům, aby opatrovali vdovy a sirotky, aby se pilně měli a věrně činili. Item Celeď van
112 Prosba. Bratří milí a sestry, máme za to že Pána Boha milujete a blížní své, a každý z vás rádby byl živ ke cti Bohu a ku příkladu blížním. Prosímeť vás, vystříhejtež se těch věcí, ji- miž byste měli proti tomu činiti, buď vedouce živnosti své aneb požívajíce pokrmův, nápojův a oděvův atd. Poněvadž jste někteří větší věci opustili a těžší podstoupili, kdyžby to přišlo a dopuštěno bylo, nekaztež toho dětinnými žádostmi. Neb vězte, že ku posměchu svému i k ourazu blížních ty věci činíte, nebo slyšeti, ano říkají: Hle onoho bratra, hle onéno sestry a t. d. Bratří pomocníci ustavení nad zborem na péči tyto věci mají míti. Aby rádni i pomocni byli při běžných věcech, kdožby jich potřeboval, podle zprávy o naučení níže položeného. Nejprvé, kdež zborové jsou v městech, v městečkách nebo ve vsech, a lidé tu domácky osedlí, a oni při nich jsou, aby nejméň jednou ve čtvrt letě na suché dny neb v svátky domy jednomyslných a čeledi věrné prošli, vzeptávajíce se na zacho- vání pokoje, řádů a obyčejů dobrých a ctného obcování. A najdeli se co proti tomu, nápravu učiníce, budeli potřebí s vi nou kázati k knězi neb k Bratru, kterýž na to ustanoven atd. Item. Půtky a různice zjevně srovnávati a kněžím pokuty poroučeti, a vyslyšíc při z obou stran dostatečně, i hleděti smlouvou přátelskou smluviti. Nejprv vinu oznámíc z obou stran, potom optati, chtíli se pro Boha a spaseni své smlu- viti, a sobě odčiníc co možného, ostatek odpustiti, že jim v tom rádni a pomocni chtí býti. I ukázati opravu příslušnou té vině a osobě, i smířiti as vinou proti Bohu a církvi, k zpo vědi odeslati, a vystříhati se, aby právy a soudy světským během nesoudili; neb práva a úsudkové milosti nepřidávají a nemají činěny býti, lečby jináč býti nemohlo. Item. Raditi mají při kupování rolí, domův, statkův atd., aby jakž komu příleží a pokud a seč mohou býti, aby i ra- dou zvykali posluhovati. A zase, komu by se nepříleželo, a co na koho neslušelo, a seč by kdo býti nemohl, aby toho nechal. Při poručenstvích raditi, aby bylo v čas při nemocných rozumně a zjevně podle řádu opatřeno a podle obyčeje obce, aby po- tom nebylo zmatkův. Item. Přihlédati k poručníkům, aby opatrovali vdovy a sirotky, aby se pilně měli a věrně činili. Item Celeď van
Strana 113
113 drovní říditi, místem i opatrovati a list fedrovní dáti. Též i čeleď přístavnou a podružnou. Item. Kdoby oč chtěl ku pánu, neb k ouředníkům, neb k konšelům utéci, příčiny předzvě- douc, radu dáti tak neb jinak, jako kdyby chtěl na žalobu, neb k soudu, nebo koho zastaviti, nebo něco jiného. Item. Opatro- vati řemesla a živnosti, aby se spravedlivě dála. Item. O živnosti raditi i k živnosti. Item. Konšelům, jsouli, zprávu obecnou dá- vati, a obecné věci opatrovati. A toho všeho zpráva položena bude doleji. A v těch i v jiných věcech, kdyžby znamenité byly a nebývalé, aneb večby uhoditi nemohli, mají s staršími se raditi, a bez jich vědomí nečiniti. Napomenutí hospodářův z sněmu starého. Takéž i hospodáři aby každý svou čeleď zřídil tak, jakoby se Pánu Bohu líbilo; a sám se na příklad aby vydal slovem i skutkem; aby je zpravoval duchem tichým a pokojným v mou- drosti Boží, každému pravdu čině, jakož sluší na věrného kře- sfana, kterak se má míti ku polepšení, k manželce, k dětem i služebníkům, k sousedům i ku pánu, pod kýmž jest. Také chudým podle možnosti udíleje, hosti přijímaje, kte- říž jdou pro své neb jiných spasení. A tak ve všem se mají míti, jakož učí apoštolé, nejsvětější otcové a nejstarší práv vydávatelé křesťany věrné. Z sněmu jiného. Bratr hospodář jsa v podstatě víry té, jenž skrze lásku dělá ctnostné obcování, má učen býti, aby sám v poslušenství stál k svým vyšším podle duchovních věcí i časných, zachovávaje se podle věrného naučení, bez rady nic nečině, ani přes pole chodě, ani živnosti měně, ani v znameni- tějších věcech bez rady prodávaje nebo kupuje, ku pánům, k úředníkům poctivost, poddanost, poslušenství zachovávaje, k sousedům poctivost, ochotnost, a tak příkladné obcování před Bohem i před lidmi maje. Péči míti má o dům svůj, to jest o ženu, o dítky, o če- leď svou. Aby službou, zprávou i péči hledal je vésti podle Boha a spravedlnosti jeho. Pilen jsa vydávati se na příklad v skutku, netoliko v do- brém skutku, ale i v nedostatku svém v pokoře u vině se se- znaje, želeje, milosti prose, jakož svatý Petr učí: Všickni po- koru prokazujte. Učen býti má, aby hospodářný, přívětivý k chudým neb k pocestným byl, dům svůj aby zřízený měl a čeleď věrnou. 8 Dekrety Jednoty Bratrské.
113 drovní říditi, místem i opatrovati a list fedrovní dáti. Též i čeleď přístavnou a podružnou. Item. Kdoby oč chtěl ku pánu, neb k ouředníkům, neb k konšelům utéci, příčiny předzvě- douc, radu dáti tak neb jinak, jako kdyby chtěl na žalobu, neb k soudu, nebo koho zastaviti, nebo něco jiného. Item. Opatro- vati řemesla a živnosti, aby se spravedlivě dála. Item. O živnosti raditi i k živnosti. Item. Konšelům, jsouli, zprávu obecnou dá- vati, a obecné věci opatrovati. A toho všeho zpráva položena bude doleji. A v těch i v jiných věcech, kdyžby znamenité byly a nebývalé, aneb večby uhoditi nemohli, mají s staršími se raditi, a bez jich vědomí nečiniti. Napomenutí hospodářův z sněmu starého. Takéž i hospodáři aby každý svou čeleď zřídil tak, jakoby se Pánu Bohu líbilo; a sám se na příklad aby vydal slovem i skutkem; aby je zpravoval duchem tichým a pokojným v mou- drosti Boží, každému pravdu čině, jakož sluší na věrného kře- sfana, kterak se má míti ku polepšení, k manželce, k dětem i služebníkům, k sousedům i ku pánu, pod kýmž jest. Také chudým podle možnosti udíleje, hosti přijímaje, kte- říž jdou pro své neb jiných spasení. A tak ve všem se mají míti, jakož učí apoštolé, nejsvětější otcové a nejstarší práv vydávatelé křesťany věrné. Z sněmu jiného. Bratr hospodář jsa v podstatě víry té, jenž skrze lásku dělá ctnostné obcování, má učen býti, aby sám v poslušenství stál k svým vyšším podle duchovních věcí i časných, zachovávaje se podle věrného naučení, bez rady nic nečině, ani přes pole chodě, ani živnosti měně, ani v znameni- tějších věcech bez rady prodávaje nebo kupuje, ku pánům, k úředníkům poctivost, poddanost, poslušenství zachovávaje, k sousedům poctivost, ochotnost, a tak příkladné obcování před Bohem i před lidmi maje. Péči míti má o dům svůj, to jest o ženu, o dítky, o če- leď svou. Aby službou, zprávou i péči hledal je vésti podle Boha a spravedlnosti jeho. Pilen jsa vydávati se na příklad v skutku, netoliko v do- brém skutku, ale i v nedostatku svém v pokoře u vině se se- znaje, želeje, milosti prose, jakož svatý Petr učí: Všickni po- koru prokazujte. Učen býti má, aby hospodářný, přívětivý k chudým neb k pocestným byl, dům svůj aby zřízený měl a čeleď věrnou. 8 Dekrety Jednoty Bratrské.
Strana 114
114 Napomenutí po domích. Hospodář máli na péči povolání své, a ználi, co jeho mí- stu z dluhu příleží. Že péče, zpráva a zachování podle řádu, domu, manželky, dítek, čeledi, a že má Bohu z toho počet vydati, dům svůj hospodář zřízený a poctivý hleděl míti, na příklad se v dobrých skutcích vydati. K dobrému původ býti, k modlitbám, k zboru, k postům a t. d. sám se aby v řádu ostříhal. Vyšším svým poddán jsa, nižším zprávou a péčí a opa- trováním i dobrodiním předčil. Sám se a své pře nad žádným z svého úsudku nemstil. Od sebe každému práv býti chtěl. Žádnému křivdy nečinil, a učiněnou sebou opravil. Pokoru příslušnou z provinění svého činil. Odcházeje z domu ozna- moval. Dům svůj zřízeně, poctivě a pokojně zpravoval. Po- třeby slušné časem do domů opatřil. S sousedy pokoj měl. Domovních věcí půjčoval. Sousedský, přívětivý i účinný aby pro lidi byl. A při škodách sobě učiněných trpělivost maje s bratřími se radil. A aby nebýval příliš houževný, kořistný ani zase marnotratný. Dům pocestným věrným otvíral, přijí maje hosti přívětivý byl. Chudým z své roboty almužny dá val. A ráno i večer aby k modlitbám napomínal, k obědu a k večeři benedikcí aby říkal neb zpíval. Do domu nectných a zlé pověsti nepřijímal, leč kající. Nepřijímal vykletých, od nichž se výstraha děje. Bez rady v znamenitých věcech nic ne činil ani při živnosti neb v změnění místa, stavu a t. d. Item Pověstí, novin, klevet, nedal do domů nositi ani lidí posuzo vati. Ani neřádův a svad počínati. Zahálek, tulaček, besedo vání daremního se varovati. Bez potreby znamenité z domu nevycházeti. A kdyžby v svátek zboru nebylo, doma maje věrnou čeleď zbor míti, něco přečísti z písma přiloženého, zpí- váním a modlitbami tolikéž poctu Boží konati, a v dověrnosti se krmiti záživným Božím pokrmem. Item. Po zboru děti učiti, což sluší z povinnosti. Zpráva hospodáře o manželku. Manželku svou má v poctivosti míti, před čeledí s ní se nesvářiti, nehaněti ani potupovati Péči o ní vlastenskou míti, o živnost její, o roucho i o jiné potřeby, aby nouze netrpěla. Item. V těhotnosti prácemi násilnými neobtěžovati. Potřebami opatřiti v šesti nedělech. Item. Více sobě vážiti manželku než děvku, ano jako těla svého vlastního. Zaviníli z hlouposti, z ne- paměti, aby se k ní měl tak jako sám k sobě; neb z blížních jest nejblížnější, a budeli potřebí kázně, má se varovati zlosti,
114 Napomenutí po domích. Hospodář máli na péči povolání své, a ználi, co jeho mí- stu z dluhu příleží. Že péče, zpráva a zachování podle řádu, domu, manželky, dítek, čeledi, a že má Bohu z toho počet vydati, dům svůj hospodář zřízený a poctivý hleděl míti, na příklad se v dobrých skutcích vydati. K dobrému původ býti, k modlitbám, k zboru, k postům a t. d. sám se aby v řádu ostříhal. Vyšším svým poddán jsa, nižším zprávou a péčí a opa- trováním i dobrodiním předčil. Sám se a své pře nad žádným z svého úsudku nemstil. Od sebe každému práv býti chtěl. Žádnému křivdy nečinil, a učiněnou sebou opravil. Pokoru příslušnou z provinění svého činil. Odcházeje z domu ozna- moval. Dům svůj zřízeně, poctivě a pokojně zpravoval. Po- třeby slušné časem do domů opatřil. S sousedy pokoj měl. Domovních věcí půjčoval. Sousedský, přívětivý i účinný aby pro lidi byl. A při škodách sobě učiněných trpělivost maje s bratřími se radil. A aby nebýval příliš houževný, kořistný ani zase marnotratný. Dům pocestným věrným otvíral, přijí maje hosti přívětivý byl. Chudým z své roboty almužny dá val. A ráno i večer aby k modlitbám napomínal, k obědu a k večeři benedikcí aby říkal neb zpíval. Do domu nectných a zlé pověsti nepřijímal, leč kající. Nepřijímal vykletých, od nichž se výstraha děje. Bez rady v znamenitých věcech nic ne činil ani při živnosti neb v změnění místa, stavu a t. d. Item Pověstí, novin, klevet, nedal do domů nositi ani lidí posuzo vati. Ani neřádův a svad počínati. Zahálek, tulaček, besedo vání daremního se varovati. Bez potreby znamenité z domu nevycházeti. A kdyžby v svátek zboru nebylo, doma maje věrnou čeleď zbor míti, něco přečísti z písma přiloženého, zpí- váním a modlitbami tolikéž poctu Boží konati, a v dověrnosti se krmiti záživným Božím pokrmem. Item. Po zboru děti učiti, což sluší z povinnosti. Zpráva hospodáře o manželku. Manželku svou má v poctivosti míti, před čeledí s ní se nesvářiti, nehaněti ani potupovati Péči o ní vlastenskou míti, o živnost její, o roucho i o jiné potřeby, aby nouze netrpěla. Item. V těhotnosti prácemi násilnými neobtěžovati. Potřebami opatřiti v šesti nedělech. Item. Více sobě vážiti manželku než děvku, ano jako těla svého vlastního. Zaviníli z hlouposti, z ne- paměti, aby se k ní měl tak jako sám k sobě; neb z blížních jest nejblížnější, a budeli potřebí kázně, má se varovati zlosti,
Strana 115
115 pomsty, náhlosti, ale raději k lítosti, jako k mdlejšímu osudí vždycky nakloněn býti. A pakli žeňkyl jest, má péči vynaložiti, aby panovati jí nad sebou nedal, a k řádu se i ji přivodil. A krátce péči má míti, aby úmluvu manželskou k ní zachoval, věrnost těla svého, péči o ní v potřebách a nerozdílnost, a uměle se měl podle věrného naučení manželu přislušícího. Zpráva hospodáře k dětem. Povinnost úmluvy při křtu činěnou i slíbenou aby na péči měl. Učiti, vésti, zpravovati, i dítky v kázni a bázni míti, z náhlosti a ze zlosti náramné netrestati pěstí za vrch neb kyjem, ale metlou, z domu bez dopuštění nedati nikam jíti, milost v srdci míti a krýti, a dětinsky se neměti. A pro děti s sousedy se nesvářiti ale šilink vymésti. A pacholat s děvečkami neklásti, ani na pastvu spolu do- pouštěti; a též kromě sebe aby je kladli, a zvláště když jsou již drahní. Obyčejům dobrým v modlení, v mluvení skrovném a po- ctivém, a v činění šlechetném a mravném, v chození do zboru neb kamž pošlí, neb doma při stole i jinde aby je mravům i všeliké poctivosti a uctivosti učili, živnostmi křesťanskými opa třili, a o duše jich přední péči měli. Při dětech mladých vidí se toto za dobré a za užitečné, aby nejprv otec svolil se s mateří, aby jeden mimo druhého nepochleboval dětem, než aby tu přirozenou milost skrývali před nimi, a hleděli v rozumné kázni i bázni je míti; a nej- pilněji toto, aby rodičové vedli děti k skutečnému poslušen- ství, když jemu dějí učiň to, aby učinilo, aneb nech toho, aby nechalo. A k zbytečnému jídlu a pití aby jich nenapomínali, a v tom, cožby sobě díti zachtělo, nepovolovali. K dětem světským, pokudž by mohlo býti, aby jim bylo zabráněno běhati a s nimi hráti. A k tomu prostředku aby bylo prohledáno, jestliže člověk dítěti toho dobrého, kteréž sám Bůh dává, nemůž dáti; ale aby jemu, což na něm jest, hleděl posloužiti, a pokudž možné zastavovati, varuje se při tom také na druhou stranu přísnosti. Syn nebo dcera dorostlí kdyžby chtěli oděv pěkný neb barevný míti, aneb něco takového, ještoby mohlo k ourazu býti, nemají jim těch věcí žádných rodičové věrní obmýšleti; ale což na které sluší, v jich potřebě slušně je opatřiti, prvotně jsouce jim sami na příklad ve všem a k tomu je vedouce. 3*
115 pomsty, náhlosti, ale raději k lítosti, jako k mdlejšímu osudí vždycky nakloněn býti. A pakli žeňkyl jest, má péči vynaložiti, aby panovati jí nad sebou nedal, a k řádu se i ji přivodil. A krátce péči má míti, aby úmluvu manželskou k ní zachoval, věrnost těla svého, péči o ní v potřebách a nerozdílnost, a uměle se měl podle věrného naučení manželu přislušícího. Zpráva hospodáře k dětem. Povinnost úmluvy při křtu činěnou i slíbenou aby na péči měl. Učiti, vésti, zpravovati, i dítky v kázni a bázni míti, z náhlosti a ze zlosti náramné netrestati pěstí za vrch neb kyjem, ale metlou, z domu bez dopuštění nedati nikam jíti, milost v srdci míti a krýti, a dětinsky se neměti. A pro děti s sousedy se nesvářiti ale šilink vymésti. A pacholat s děvečkami neklásti, ani na pastvu spolu do- pouštěti; a též kromě sebe aby je kladli, a zvláště když jsou již drahní. Obyčejům dobrým v modlení, v mluvení skrovném a po- ctivém, a v činění šlechetném a mravném, v chození do zboru neb kamž pošlí, neb doma při stole i jinde aby je mravům i všeliké poctivosti a uctivosti učili, živnostmi křesťanskými opa třili, a o duše jich přední péči měli. Při dětech mladých vidí se toto za dobré a za užitečné, aby nejprv otec svolil se s mateří, aby jeden mimo druhého nepochleboval dětem, než aby tu přirozenou milost skrývali před nimi, a hleděli v rozumné kázni i bázni je míti; a nej- pilněji toto, aby rodičové vedli děti k skutečnému poslušen- ství, když jemu dějí učiň to, aby učinilo, aneb nech toho, aby nechalo. A k zbytečnému jídlu a pití aby jich nenapomínali, a v tom, cožby sobě díti zachtělo, nepovolovali. K dětem světským, pokudž by mohlo býti, aby jim bylo zabráněno běhati a s nimi hráti. A k tomu prostředku aby bylo prohledáno, jestliže člověk dítěti toho dobrého, kteréž sám Bůh dává, nemůž dáti; ale aby jemu, což na něm jest, hleděl posloužiti, a pokudž možné zastavovati, varuje se při tom také na druhou stranu přísnosti. Syn nebo dcera dorostlí kdyžby chtěli oděv pěkný neb barevný míti, aneb něco takového, ještoby mohlo k ourazu býti, nemají jim těch věcí žádných rodičové věrní obmýšleti; ale což na které sluší, v jich potřebě slušně je opatřiti, prvotně jsouce jim sami na příklad ve všem a k tomu je vedouce. 3*
Strana 116
116 Hospodáře zpráva při čeledi. Hospodáři, což na nich jest, aby měli čeleď věrnou, ne- kázané, zlé, převrácené čeledi, zlosti a nepravosti pášící ne přijímali, mezi nimi zlému místa nedávali, nesnáze vzniklé mezi nimi rovnali, k modlitbě společné vedli, i k obyčejům křesťanským, a zvlášť čeledi nové oznamujíce obyčeje naše, a potom do zboru potahujíce. Zpráva hospodáře k přístavným. Věrné slouhy aby milovali. Item. Pěkně a střídmě roz- kazovali, hrůzy odpouštěli, pohodlím opatrovali, zjevného zlého jim v svých zbořích činiti nedopouštěli, ani sami příči- nou jich zlého bývali. Křivdy v pokrmu, v pohodlí, ve mzdě nečiniti a jich neoklamávati počítáním na ně škod, jimiž ne- jsou vinni, aby ne tomu chtíc to činili, aneb úkory nespra- vedlivé činíc, mstíce se nad nimi zlořečenstvím i bitím; neb toho Bůh mstitel jest. Také věrného sluší slouhu napomenouti, k čemuž s ji- nými z povinnosti sáti má v náboženství, a k tomu jej svo- bodna činiti, jako do zboru choditi, pokudž nejdál možné, a při tom i obmeškání snésti. Item. Jedni druhým aby čeledi neloudili, ani jim návěští dávali, by jim chtěli; než hospodář s Bratřími aby o to roz mluvil, kdež toho zřízení, a s hospodářem, u něhož jest. Napomenutí manželek, a nejprv k svým manželům. Aby na smlouvu manželům učiněnou věrnosti, poddanosti, nerozdílnosti pamatovaly. Item. Aby milovaly manžely své, věrnost dobrou ve všem zachovávaly, muže v poctivosti měly, hospodářův poslouchaly, učení jich činily, nebývaly svárlivé, zlostné, reptavé a mstivé, bály se mužův svých, před čeledí mužův svých nevinily, ale soukromí zpravily. A zdáloliby se, že muži jim křivdu činí, aby na zprávce svého duchovního vznesly. O dům a čeleď aby péči měly. Z domu ani do domů aby klevet nenosily. Opatrné i rozšafné aby byly. Bez vědomí hospodáře aby neprodávaly, ani kupovaly, nepotřebně peněz neutrácely. V potřebě slušné schránlivě se měly, dobře uvařily neb upekly. Což zbude, podle vůle hospodáře neb chu- dým daly neb schránlivě schovaly k potomku. Z domu jdouce opovídaly se.
116 Hospodáře zpráva při čeledi. Hospodáři, což na nich jest, aby měli čeleď věrnou, ne- kázané, zlé, převrácené čeledi, zlosti a nepravosti pášící ne přijímali, mezi nimi zlému místa nedávali, nesnáze vzniklé mezi nimi rovnali, k modlitbě společné vedli, i k obyčejům křesťanským, a zvlášť čeledi nové oznamujíce obyčeje naše, a potom do zboru potahujíce. Zpráva hospodáře k přístavným. Věrné slouhy aby milovali. Item. Pěkně a střídmě roz- kazovali, hrůzy odpouštěli, pohodlím opatrovali, zjevného zlého jim v svých zbořích činiti nedopouštěli, ani sami příči- nou jich zlého bývali. Křivdy v pokrmu, v pohodlí, ve mzdě nečiniti a jich neoklamávati počítáním na ně škod, jimiž ne- jsou vinni, aby ne tomu chtíc to činili, aneb úkory nespra- vedlivé činíc, mstíce se nad nimi zlořečenstvím i bitím; neb toho Bůh mstitel jest. Také věrného sluší slouhu napomenouti, k čemuž s ji- nými z povinnosti sáti má v náboženství, a k tomu jej svo- bodna činiti, jako do zboru choditi, pokudž nejdál možné, a při tom i obmeškání snésti. Item. Jedni druhým aby čeledi neloudili, ani jim návěští dávali, by jim chtěli; než hospodář s Bratřími aby o to roz mluvil, kdež toho zřízení, a s hospodářem, u něhož jest. Napomenutí manželek, a nejprv k svým manželům. Aby na smlouvu manželům učiněnou věrnosti, poddanosti, nerozdílnosti pamatovaly. Item. Aby milovaly manžely své, věrnost dobrou ve všem zachovávaly, muže v poctivosti měly, hospodářův poslouchaly, učení jich činily, nebývaly svárlivé, zlostné, reptavé a mstivé, bály se mužův svých, před čeledí mužův svých nevinily, ale soukromí zpravily. A zdáloliby se, že muži jim křivdu činí, aby na zprávce svého duchovního vznesly. O dům a čeleď aby péči měly. Z domu ani do domů aby klevet nenosily. Opatrné i rozšafné aby byly. Bez vědomí hospodáře aby neprodávaly, ani kupovaly, nepotřebně peněz neutrácely. V potřebě slušné schránlivě se měly, dobře uvařily neb upekly. Což zbude, podle vůle hospodáře neb chu- dým daly neb schránlivě schovaly k potomku. Z domu jdouce opovídaly se.
Strana 117
117 Samy při sobě. Pýchy, sobě volnosti a zpurnosti se stříhly, pokory v pro- vinění a trpělivosti následovaly, nádhernosti, ovšem oplzlosti v rouše neb v jiném se varovaly, ale slušný oděv, jako na ka- jící sluší, nesly. Hodův radovánek neb pojídání a napíjení krom svých domův aby se stříhly. Čárův, kouzlův, žehnání, pověr aby se varovaly, do zboru rády chodily, v sobotu sobě něco připravily, aby mohly v zboru pobýti, vody, drev a jiných potřeb pro dobytek nachystaly, aby mohly v zboru pokojně seděti a úrazu nedávati. Ráno nelenovati se k modlitbě s jinými vstáti. Pakli která nemá s kým neb zamešká, modl se sama. Kunštův, smíchův, žertův, posměchův jiným i z ji- ných aby nečinily, zvlášť z svých hospodářův neb z čeládky. Při dítkách. Dítky aby milovaly, slušně opatrovaly podle potřeb, zby- tečně v ně necpaly, ani na ně šperkův nakládaly, děveček krom sebe nikam neodpouštěly, vyučovaly všemu tomu, co při křtu s jinými přiřkly, o ně se s žádným nesvářily, a kázeň nad nimi bez zlosti měly, k mravům ctnostným a poctivým i k poslušenství vedly. Při čeledi. S čeledí aby dobře nakládaly, pro malou vinu aby ne ihned trestaly ale učily, napomínaly i vystříhaly, pro velikou a jistou nedlouho trestaly ani příliš kvátraly, aby reptavých neučinily. Item aby se nad čeledí nemstily, nehaněly, ani jména po- směšná, porouhavá, potupná vynášely, ani pro vinu z nedo- patření učiněnou škod na mzdě nesrážely. Item. Aby jich ochraňovaly, i v péči slušné měly. Item. Křivdy proti sobě učiněné od čeledi svým hospo- dářům poručily. Příkladně se před čeledí měly atd. Aby ve všem ozdobovaly učení Pána našeho Jezu Krista. Napomenutí synům a dcerám. Sám Bůh napomíná i přikazuje ctíti rodiče, zaslíbení čině časná i věčná. A svatý Pavel: Synové poslouchejte rodičův v Pánu; neb to spravedlivé jest. Cti otce tvého i matku tvou; nebo to při- kázaní první v zaslíbení jest, aby dobře bylo tobě, a byl dlouho- věký na zemi.
117 Samy při sobě. Pýchy, sobě volnosti a zpurnosti se stříhly, pokory v pro- vinění a trpělivosti následovaly, nádhernosti, ovšem oplzlosti v rouše neb v jiném se varovaly, ale slušný oděv, jako na ka- jící sluší, nesly. Hodův radovánek neb pojídání a napíjení krom svých domův aby se stříhly. Čárův, kouzlův, žehnání, pověr aby se varovaly, do zboru rády chodily, v sobotu sobě něco připravily, aby mohly v zboru pobýti, vody, drev a jiných potřeb pro dobytek nachystaly, aby mohly v zboru pokojně seděti a úrazu nedávati. Ráno nelenovati se k modlitbě s jinými vstáti. Pakli která nemá s kým neb zamešká, modl se sama. Kunštův, smíchův, žertův, posměchův jiným i z ji- ných aby nečinily, zvlášť z svých hospodářův neb z čeládky. Při dítkách. Dítky aby milovaly, slušně opatrovaly podle potřeb, zby- tečně v ně necpaly, ani na ně šperkův nakládaly, děveček krom sebe nikam neodpouštěly, vyučovaly všemu tomu, co při křtu s jinými přiřkly, o ně se s žádným nesvářily, a kázeň nad nimi bez zlosti měly, k mravům ctnostným a poctivým i k poslušenství vedly. Při čeledi. S čeledí aby dobře nakládaly, pro malou vinu aby ne ihned trestaly ale učily, napomínaly i vystříhaly, pro velikou a jistou nedlouho trestaly ani příliš kvátraly, aby reptavých neučinily. Item aby se nad čeledí nemstily, nehaněly, ani jména po- směšná, porouhavá, potupná vynášely, ani pro vinu z nedo- patření učiněnou škod na mzdě nesrážely. Item. Aby jich ochraňovaly, i v péči slušné měly. Item. Křivdy proti sobě učiněné od čeledi svým hospo- dářům poručily. Příkladně se před čeledí měly atd. Aby ve všem ozdobovaly učení Pána našeho Jezu Krista. Napomenutí synům a dcerám. Sám Bůh napomíná i přikazuje ctíti rodiče, zaslíbení čině časná i věčná. A svatý Pavel: Synové poslouchejte rodičův v Pánu; neb to spravedlivé jest. Cti otce tvého i matku tvou; nebo to při- kázaní první v zaslíbení jest, aby dobře bylo tobě, a byl dlouho- věký na zemi.
Strana 118
118 A tak učeni býti mají, aby rodiče milovali, odměnnou lásku ukazujíce. V poctivosti míti mají, slovem neodreptávajíce, ani zloře- číce, ani proklínajíce. Item. Aby skutečně jako pánům sloužili, nemrhali statků rodičův, ani na se zbytečně nakládajíce a rodiče své chudíce. Ať rodičův nezarmucují a věrnost ve všem zachovávají. Křtění v Jednotě ať smlouvě učiněné se učí, a při ní se vésti dadí, všech nebojácností, nekázaností se vystříhají, s dětmi cizými a nekázanými neobcují, trestání rádi podnikují, mra- vův, dobrých obyčejův i poctivostí následují, a v poslušenství bratrském zachovávají. Napomenutí čeledi. Hospodáře s hospodyní aby v poctivosti měli, aby jich spolu nevadili, po stranách řeči nosíce, nehaněli jich, ani se s nimi svářili. Své křivdy, o něž se smluviti nemohou, aby na hospodáře vznesli, nad žádným se v čeledi nemstili slovem ani skutkem, ani svářili, ale k soudu hospodáře stáli a sobě práva nečinili, věrnost v domu zachovávali, nic cizého ne- brali ani žádali, ani sobě bez vědomí jich platili, do domu klevet a rozprávek o lidech nenosili, lehkostí, kunštův, žertův, posměchův i příčin ke zlému dávání se stříhli, s hospodářem časem slušným modlitby činili, hospodáři podle možnosti při- napomáhali. Někdy pohlídati dítek, domu neb něco jiného. Obecnosti přílišné mužské pohlaví s ženským, i pokoutného mluvení, i samotného soukromného bytí stříci se. Poctivostí se vespolek předcházeli, modliteb společných i dobrých oby- čejův zachovávali, pokoj a svornost milovali, sobě snadně ve- spolek odpouštěli i pokoru činili. Sluhám naučení. Aby znali místo své i povinnost svou, pánům aby pod- dáni byli, učení poslouchali i činili, k rozkázaní hotovost měli, díla svá dobře a věrně dělati hleděli, nebyli reptaví, nedůt- kliví, netrpěliví, nevhodní. Že škod skrze se učiněných aby se kořili, milosti žádajíce aby prosili. Ne kotu sloužíce, ani jako lidem, ale Pánu, věrnost ve všem dobrou ukazujíce, za šíjkování podle svědomí dobrého nesouce, břemena cizá ne- tolik pro mzdu ale i pro přikázání Páně nesouce, sami sobě mzdy neplatíce, neškodíce ani jiným dopouštějíce, pilnost
118 A tak učeni býti mají, aby rodiče milovali, odměnnou lásku ukazujíce. V poctivosti míti mají, slovem neodreptávajíce, ani zloře- číce, ani proklínajíce. Item. Aby skutečně jako pánům sloužili, nemrhali statků rodičův, ani na se zbytečně nakládajíce a rodiče své chudíce. Ať rodičův nezarmucují a věrnost ve všem zachovávají. Křtění v Jednotě ať smlouvě učiněné se učí, a při ní se vésti dadí, všech nebojácností, nekázaností se vystříhají, s dětmi cizými a nekázanými neobcují, trestání rádi podnikují, mra- vův, dobrých obyčejův i poctivostí následují, a v poslušenství bratrském zachovávají. Napomenutí čeledi. Hospodáře s hospodyní aby v poctivosti měli, aby jich spolu nevadili, po stranách řeči nosíce, nehaněli jich, ani se s nimi svářili. Své křivdy, o něž se smluviti nemohou, aby na hospodáře vznesli, nad žádným se v čeledi nemstili slovem ani skutkem, ani svářili, ale k soudu hospodáře stáli a sobě práva nečinili, věrnost v domu zachovávali, nic cizého ne- brali ani žádali, ani sobě bez vědomí jich platili, do domu klevet a rozprávek o lidech nenosili, lehkostí, kunštův, žertův, posměchův i příčin ke zlému dávání se stříhli, s hospodářem časem slušným modlitby činili, hospodáři podle možnosti při- napomáhali. Někdy pohlídati dítek, domu neb něco jiného. Obecnosti přílišné mužské pohlaví s ženským, i pokoutného mluvení, i samotného soukromného bytí stříci se. Poctivostí se vespolek předcházeli, modliteb společných i dobrých oby- čejův zachovávali, pokoj a svornost milovali, sobě snadně ve- spolek odpouštěli i pokoru činili. Sluhám naučení. Aby znali místo své i povinnost svou, pánům aby pod- dáni byli, učení poslouchali i činili, k rozkázaní hotovost měli, díla svá dobře a věrně dělati hleděli, nebyli reptaví, nedůt- kliví, netrpěliví, nevhodní. Že škod skrze se učiněných aby se kořili, milosti žádajíce aby prosili. Ne kotu sloužíce, ani jako lidem, ale Pánu, věrnost ve všem dobrou ukazujíce, za šíjkování podle svědomí dobrého nesouce, břemena cizá ne- tolik pro mzdu ale i pro přikázání Páně nesouce, sami sobě mzdy neplatíce, neškodíce ani jiným dopouštějíce, pilnost
Strana 119
119 v péči i v poslech majíce, spasení svého neopouštějíce, modli- teb, postův, almužen pilni jsouce, smlouvu se vší trpělivostí ostříhajíce, hospodáře i hospodyně v poctivosti majíce, nelajíc soukromně ani klnouc, ze mzdy své věrně jim sloužíce. Zdrželivým. Učeni býti mají, kterým úmyslem zdrželivost zachovávati mají. Že proto, proč se Bohu libiti v zdrželivosti mají; jako aby snáz mohli se k vůli Pánu Bohu zachovati a přikázaní pl- niti, cizí břemena nésti, bezpečnější pokušením býti, víc my- sliti, pečovati o své spasení, modlitby za se i za jiné snažněji činiti. Ku posloužení a k skutkům dobrým hotovější býti, a nebudouli, že mají počet vydati. Střízlivost v potřebě i v řeči míti a skrovnosti následovati pro umrtvení žádosti. Zdrželivost míti od zlého myšlení i kochání. Pokora v mysli, v rouše i postavě, vážnost před lehkými. Stud v hledění i v mluvení, a nemohouli žádostem odolati, aby s radou stav proměnili. Pannám. Aby nebyly blekotné, utrhavé a klevetné, mnohovluvné, sprostné srdcem i postavou, rozpustilostí, kunštův, smíchův, lehkostí, zabývek se stříhly, stud milovaly, mezi mládence nechodily, objímání, dotýkání, i řečí soukromných a pokout- ných se varovaly, milosti neslušné se stříhly, střídmost, po- koru, čistotu milovaly, z čistoty se nevyvyšovaly, ani chvály hledaly, slyšení oplzlého se varovaly, oči své ku pohoršení vylupovaly, i ruce duchovně i nohy zdrželivostí utínaly, a tak nad smysly svými panovaly, krotkost i poddanost milovaly, modliteb, postův i náboženství pilny byly. Vdovy a vdovci. Aby zdrželivost milovali a první běh, bylli v čem proti Bohu, vykupovali, v rouše, v postavě poníženě se nesly. Modliteb pilni byli, v Bohu naději měli. Lidí podezřelých do domův nepřijímali. Po domích po besedách netěkali. Blekotné ani životův lidských přesudlivé aby nebývaly. Čeleď čistou aby měli. Rozkoše v jídle, v pití, v léhání aby se varovali.
119 v péči i v poslech majíce, spasení svého neopouštějíce, modli- teb, postův, almužen pilni jsouce, smlouvu se vší trpělivostí ostříhajíce, hospodáře i hospodyně v poctivosti majíce, nelajíc soukromně ani klnouc, ze mzdy své věrně jim sloužíce. Zdrželivým. Učeni býti mají, kterým úmyslem zdrželivost zachovávati mají. Že proto, proč se Bohu libiti v zdrželivosti mají; jako aby snáz mohli se k vůli Pánu Bohu zachovati a přikázaní pl- niti, cizí břemena nésti, bezpečnější pokušením býti, víc my- sliti, pečovati o své spasení, modlitby za se i za jiné snažněji činiti. Ku posloužení a k skutkům dobrým hotovější býti, a nebudouli, že mají počet vydati. Střízlivost v potřebě i v řeči míti a skrovnosti následovati pro umrtvení žádosti. Zdrželivost míti od zlého myšlení i kochání. Pokora v mysli, v rouše i postavě, vážnost před lehkými. Stud v hledění i v mluvení, a nemohouli žádostem odolati, aby s radou stav proměnili. Pannám. Aby nebyly blekotné, utrhavé a klevetné, mnohovluvné, sprostné srdcem i postavou, rozpustilostí, kunštův, smíchův, lehkostí, zabývek se stříhly, stud milovaly, mezi mládence nechodily, objímání, dotýkání, i řečí soukromných a pokout- ných se varovaly, milosti neslušné se stříhly, střídmost, po- koru, čistotu milovaly, z čistoty se nevyvyšovaly, ani chvály hledaly, slyšení oplzlého se varovaly, oči své ku pohoršení vylupovaly, i ruce duchovně i nohy zdrželivostí utínaly, a tak nad smysly svými panovaly, krotkost i poddanost milovaly, modliteb, postův i náboženství pilny byly. Vdovy a vdovci. Aby zdrželivost milovali a první běh, bylli v čem proti Bohu, vykupovali, v rouše, v postavě poníženě se nesly. Modliteb pilni byli, v Bohu naději měli. Lidí podezřelých do domův nepřijímali. Po domích po besedách netěkali. Blekotné ani životův lidských přesudlivé aby nebývaly. Čeleď čistou aby měli. Rozkoše v jídle, v pití, v léhání aby se varovali.
Strana 120
120 Mládencům a mladicím. Staré aby v poctivosti měli, aby se jim neposmívali, a jim rádi sloužili, za to se nestydíce, střízlivost v jídle, v pití, v spaní milovali. Poctivostí a mravův mezi lidmi ostříhali, první pozdravovali i děkovali, hotovi k službám bývali, mra- vův v řeči, v jídle, v pití ostříhali, konce řeči dočekávali, krátce a slušně k otázce odpovídali, s staršími sebe se nesvá- řili, v mísu první nesáhali ani, což před jinými položeno, brali, za jídlem málo mluvili, k stolu přisluhovali, posty i modlitby křesťanské milovali, nad žádostmi svými panovali, nekázaných se varovali i příčin zlých, a tudy učení Páně ve všem ozdobovali. Z mladosti jho Páně nesli, světa nemilovali ale přemáhali. Zpráva postaveným k radě těm, jenžby stav proměniti chtěli. Mají nejprv příčinu proměnění stavu zvěděti svobodného. Potom mají osobu spatřiti, hodnáli k manželství. Item. S zpráv- cem té osoby, možnéli, poraditi se. Budeli hodná i hodné, tedy mají osobu, budeli tu v mí- stě tom neb v kraji, hodnou věkem i náboženstvím i slušnou povahami oznámiti. Nejprvé skrze zprávce duchovního mluvíc s ní, chceli stav proměniti. Chceli tedy způsobiti, nevidělili sou sebe prvé, aby sebe viděli. Pakli ta osoba žádající za opatření mělaby osobu v mysli, kterouž oblibuje, mají se na to vyptati, a byloliby co neslušného vystříci, pakli slušné, mluviti sami s tou osobou a úmysl zvěděti. A přede všemi věcmi mají toto naučení dá- vati, aby hodni jsouc i příčiny manželství znajíc a sobě chtíc, úmysl upřímý majíc, v smlouvě jeden druhému nad tělem právo dáti chtěl, překládati ctnost, poctivost, nábožnost, jednomysl- nost u víře při spasení. A aby se za to Pánu Bohu modlili, aby Pán Bůh k jich dobrému z milosti dal dobré, poctivé a hodné manželky a manželkám manžely. Pakli nemají tu doma ani v kraji, ale jsouli tu oblíž v jiném kraji, mají jemu dáti lístek k zprávci toho kraje. A pakli ani tak není možné, mají mu radu dáti, aby hledal, kdež ví poctivé a mravné, a sobě příhodné a slušné, a podle obyčeje slušného bez frejův zaslal lidi poctivé. Pakli doma ta věc ut supra býti může, mají raditi též aby zaslal k těm, v číž moci jest. A budeli povolení, tedy aby úmluva činěna byla a oddání a t. d. A prvé nežliby se sešli, aby řádu manželskému naučeni byli, zvláště při zprávě jejich svědomí.
120 Mládencům a mladicím. Staré aby v poctivosti měli, aby se jim neposmívali, a jim rádi sloužili, za to se nestydíce, střízlivost v jídle, v pití, v spaní milovali. Poctivostí a mravův mezi lidmi ostříhali, první pozdravovali i děkovali, hotovi k službám bývali, mra- vův v řeči, v jídle, v pití ostříhali, konce řeči dočekávali, krátce a slušně k otázce odpovídali, s staršími sebe se nesvá- řili, v mísu první nesáhali ani, což před jinými položeno, brali, za jídlem málo mluvili, k stolu přisluhovali, posty i modlitby křesťanské milovali, nad žádostmi svými panovali, nekázaných se varovali i příčin zlých, a tudy učení Páně ve všem ozdobovali. Z mladosti jho Páně nesli, světa nemilovali ale přemáhali. Zpráva postaveným k radě těm, jenžby stav proměniti chtěli. Mají nejprv příčinu proměnění stavu zvěděti svobodného. Potom mají osobu spatřiti, hodnáli k manželství. Item. S zpráv- cem té osoby, možnéli, poraditi se. Budeli hodná i hodné, tedy mají osobu, budeli tu v mí- stě tom neb v kraji, hodnou věkem i náboženstvím i slušnou povahami oznámiti. Nejprvé skrze zprávce duchovního mluvíc s ní, chceli stav proměniti. Chceli tedy způsobiti, nevidělili sou sebe prvé, aby sebe viděli. Pakli ta osoba žádající za opatření mělaby osobu v mysli, kterouž oblibuje, mají se na to vyptati, a byloliby co neslušného vystříci, pakli slušné, mluviti sami s tou osobou a úmysl zvěděti. A přede všemi věcmi mají toto naučení dá- vati, aby hodni jsouc i příčiny manželství znajíc a sobě chtíc, úmysl upřímý majíc, v smlouvě jeden druhému nad tělem právo dáti chtěl, překládati ctnost, poctivost, nábožnost, jednomysl- nost u víře při spasení. A aby se za to Pánu Bohu modlili, aby Pán Bůh k jich dobrému z milosti dal dobré, poctivé a hodné manželky a manželkám manžely. Pakli nemají tu doma ani v kraji, ale jsouli tu oblíž v jiném kraji, mají jemu dáti lístek k zprávci toho kraje. A pakli ani tak není možné, mají mu radu dáti, aby hledal, kdež ví poctivé a mravné, a sobě příhodné a slušné, a podle obyčeje slušného bez frejův zaslal lidi poctivé. Pakli doma ta věc ut supra býti může, mají raditi též aby zaslal k těm, v číž moci jest. A budeli povolení, tedy aby úmluva činěna byla a oddání a t. d. A prvé nežliby se sešli, aby řádu manželskému naučeni byli, zvláště při zprávě jejich svědomí.
Strana 121
121 Zpráva při svatbách z sněmu starého. Svateb světským obyčejem aby Bratří nečinili, než skro- vně se při tom měli, sousedův, lidí dobré vůle pozvouce i také přátel v mále pro oznámení lidem, že jsou se nesešli neřádně. Příčiny svatby činění. Nejprv aby hodní svědkové byli a společným jídlem po- tvrdili, snětí to řádné a poctivé k manželství že jest v Kristu a v církvi, jakož apoštol dí: Poctivé jest u všelijakých manželství. Druhá příčina jest duchovní pravda v Kristu, v církvi a v duši pojímání, a svatby duchovní vyznamenání, jakož apoštol dí: Tajemství toto veliké jest, ale já pravím o Kristu a o církvi. A Pán Jezu Krist dí: Podobno království nebeské člověku králi, kterýž učinil svatbu synu svému. A apoštol: Zasnoubil jsem vás jednomu muži oddati pannu čistou. A o nebeské svatbě, na niž Kristus všel, a církev jemu vstříc vyšla, chtěcí na ni přijíti dí: Podobno království nebeské desíti pannám a t. d., a o svatbě beránka mluví v zjevení, což se plní i nyní v církvi a pravdě duchovní, a naplní se dokonale při vzkří- šení. A tu choť bude odína rouchem stkvoucím, tělem slavným, a vejde na svatbu věčnou. Zprávcím nad almužnami. Těm přisluší věrnost, pilnost, ochotnost, sprostnost, milo- stivost a rozšafnost, tajnost. Příjem zapsati a co kdo dal ze jména znamenati a toho nevypravovati; útraty též zapisovati. Chudé, sirotky, vdovy, nemocné, nuzné neb potřebné obecné, neb zprávce navštíviti, a znamenajíc potřebu podle rady star- ších svých rozdávati buď sukně, peníze, neb jiné potřeby. Item. Poručenství na chudé tajné neb zjevné skrze se samy neb jiné přijímati a zapisovati. Item. Žádný sám jeden nemělby přijí- mati ani vydávati, ale společně. Jeden má míti truhlici, druhý klíč a třetí péro neb registra. Item. O vánocích a svatém Janu Křtiteli mají Bratří po zbořích napomenuti býti k zbír- kám, a časem svým almužníci mají počet dáti starším. Zpráva almužny dávajícím. Ti, jenž chudým udílejí, učeni býti mají, aby dávali v sprost- nosti a v ochotnosti, a aby se nevyvýšovali tím nad ty, jimž udilejí, tak aby z toho zdáli se lepší, a aby poznali, že což
121 Zpráva při svatbách z sněmu starého. Svateb světským obyčejem aby Bratří nečinili, než skro- vně se při tom měli, sousedův, lidí dobré vůle pozvouce i také přátel v mále pro oznámení lidem, že jsou se nesešli neřádně. Příčiny svatby činění. Nejprv aby hodní svědkové byli a společným jídlem po- tvrdili, snětí to řádné a poctivé k manželství že jest v Kristu a v církvi, jakož apoštol dí: Poctivé jest u všelijakých manželství. Druhá příčina jest duchovní pravda v Kristu, v církvi a v duši pojímání, a svatby duchovní vyznamenání, jakož apoštol dí: Tajemství toto veliké jest, ale já pravím o Kristu a o církvi. A Pán Jezu Krist dí: Podobno království nebeské člověku králi, kterýž učinil svatbu synu svému. A apoštol: Zasnoubil jsem vás jednomu muži oddati pannu čistou. A o nebeské svatbě, na niž Kristus všel, a církev jemu vstříc vyšla, chtěcí na ni přijíti dí: Podobno království nebeské desíti pannám a t. d., a o svatbě beránka mluví v zjevení, což se plní i nyní v církvi a pravdě duchovní, a naplní se dokonale při vzkří- šení. A tu choť bude odína rouchem stkvoucím, tělem slavným, a vejde na svatbu věčnou. Zprávcím nad almužnami. Těm přisluší věrnost, pilnost, ochotnost, sprostnost, milo- stivost a rozšafnost, tajnost. Příjem zapsati a co kdo dal ze jména znamenati a toho nevypravovati; útraty též zapisovati. Chudé, sirotky, vdovy, nemocné, nuzné neb potřebné obecné, neb zprávce navštíviti, a znamenajíc potřebu podle rady star- ších svých rozdávati buď sukně, peníze, neb jiné potřeby. Item. Poručenství na chudé tajné neb zjevné skrze se samy neb jiné přijímati a zapisovati. Item. Žádný sám jeden nemělby přijí- mati ani vydávati, ale společně. Jeden má míti truhlici, druhý klíč a třetí péro neb registra. Item. O vánocích a svatém Janu Křtiteli mají Bratří po zbořích napomenuti býti k zbír- kám, a časem svým almužníci mají počet dáti starším. Zpráva almužny dávajícím. Ti, jenž chudým udílejí, učeni býti mají, aby dávali v sprost- nosti a v ochotnosti, a aby se nevyvýšovali tím nad ty, jimž udilejí, tak aby z toho zdáli se lepší, a aby poznali, že což
Strana 122
122 rozdávají, že ne z svého ale Páně. A protož aby opatrně věcmi Páně šafovali, a aby těm nedávali, jimž Bůh dáti brání, a aby udíleli těm, jimž sluší, a aby mnoho těm ne- dávali, jimž na mále dosti jest, ani málo těm, jimž více sluší; a aby klopotnosti i váhavosti přílišné se střáhli; a aby zpozdilým dáváním netrápili těch jimž dávají; a aby upřímý úmysl v dávání měli, varujíc se marné chvály, marného nábo- ženství, mylné naděje i odplaty od lidí; a aby s milostí dávali dle Pána Boha, a komuž nesluší dáti, dali dar naučení, a ko- muž přisluší, nezkazili daru přílišným omlouváním a trestáním. Almužny beroucím zpráva. Ti, jenž almužny berou, učeni mají býti tomu, co Pán dí a praviti chce v den soudu: Co jste mému nejmenšímu učinili mně jste učinili: aby myslili býti z těch, o nichž tu Pán dí: neb běda bude, berouli ve jmeno Krista, a nebyliby z těch nejmenších bratří věřících v něho, že musejí za to trpěti muky věčné. Item. Aby nebrali leč z nuzné potřeby, a berouce, aby marnotratně toho nepožívali, ovšem ne střízvě, skvostně, s hří- chy. Neb poněvadž toho nesluší činiti dobývajícím prací, nad- to beroucím z dobré milosti dávajícím. Item. Znáti mají, aby pokudž možné, odplaceli se Bohu děkováním, že tu jim snaž- nost i milost dává k udílení, a lidem udělujícím modlitbami věrnými za ně a příkladným obcováním. Item. Aby závisti se velmi stříhli, svárův, nepokojův i všeho, což modlitbu činí ne- hodnou a almužnu nevzácnou. Item. Aby měli dobrou vůli, by to možné bylo, žeby rádi bez toho byli. Item. Z darův vděčnost ukazovali. Proti lakomým a udíleti z milosti nechtícím. A ti, jenž cizí berou, učeni býti mají tomu, co Pán dí a praviti chce v den soudu. Lačen jsem byl, žízniv jsem byl, nah, host, nemocen, v žaláři, a neposloužili jste mi a t. d. A poněvadž tito, jenž svého nerozdávali, tak od Pána trestáni i odsouzeni budou; čím pak více ti, jenž statky odjímali. Na takových se plní to: Běda, jenž shromažďují ne své; a opět: Dokud proti sobě obtěžujete husté bláto; a opět: Běda jenž připojujete dům k domu a pole k poli; a opět: Lakomý ne- bude naplněn penězi, a kdož miluje bohatství, užitkův nebude bráti z něho; a opět: Kdož chvátá obohacen býti, nebude ne-
122 rozdávají, že ne z svého ale Páně. A protož aby opatrně věcmi Páně šafovali, a aby těm nedávali, jimž Bůh dáti brání, a aby udíleli těm, jimž sluší, a aby mnoho těm ne- dávali, jimž na mále dosti jest, ani málo těm, jimž více sluší; a aby klopotnosti i váhavosti přílišné se střáhli; a aby zpozdilým dáváním netrápili těch jimž dávají; a aby upřímý úmysl v dávání měli, varujíc se marné chvály, marného nábo- ženství, mylné naděje i odplaty od lidí; a aby s milostí dávali dle Pána Boha, a komuž nesluší dáti, dali dar naučení, a ko- muž přisluší, nezkazili daru přílišným omlouváním a trestáním. Almužny beroucím zpráva. Ti, jenž almužny berou, učeni mají býti tomu, co Pán dí a praviti chce v den soudu: Co jste mému nejmenšímu učinili mně jste učinili: aby myslili býti z těch, o nichž tu Pán dí: neb běda bude, berouli ve jmeno Krista, a nebyliby z těch nejmenších bratří věřících v něho, že musejí za to trpěti muky věčné. Item. Aby nebrali leč z nuzné potřeby, a berouce, aby marnotratně toho nepožívali, ovšem ne střízvě, skvostně, s hří- chy. Neb poněvadž toho nesluší činiti dobývajícím prací, nad- to beroucím z dobré milosti dávajícím. Item. Znáti mají, aby pokudž možné, odplaceli se Bohu děkováním, že tu jim snaž- nost i milost dává k udílení, a lidem udělujícím modlitbami věrnými za ně a příkladným obcováním. Item. Aby závisti se velmi stříhli, svárův, nepokojův i všeho, což modlitbu činí ne- hodnou a almužnu nevzácnou. Item. Aby měli dobrou vůli, by to možné bylo, žeby rádi bez toho byli. Item. Z darův vděčnost ukazovali. Proti lakomým a udíleti z milosti nechtícím. A ti, jenž cizí berou, učeni býti mají tomu, co Pán dí a praviti chce v den soudu. Lačen jsem byl, žízniv jsem byl, nah, host, nemocen, v žaláři, a neposloužili jste mi a t. d. A poněvadž tito, jenž svého nerozdávali, tak od Pána trestáni i odsouzeni budou; čím pak více ti, jenž statky odjímali. Na takových se plní to: Běda, jenž shromažďují ne své; a opět: Dokud proti sobě obtěžujete husté bláto; a opět: Běda jenž připojujete dům k domu a pole k poli; a opět: Lakomý ne- bude naplněn penězi, a kdož miluje bohatství, užitkův nebude bráti z něho; a opět: Kdož chvátá obohacen býti, nebude ne-
Strana 123
123 vinný; a opět: Komuž z počátku dědictví chvátá, nejposléz bez požehnání bude; a opět: Co prospěšno člověku, by vešken svět získal a své duši škodu učinil; a opět: Stanou sprave- dliví ve vší ustavičnosti proti těm, jenž je nuzili a úsilé jich brali a t. d. Často takovým napomáhá památka smrti a soudu budoucího. Nežádajícím cizího ani svého neudělujícím. Učeni mají býti příkladem, že země, z nížto vzati jsou, všem obecně plodí. A tak nadarmo se nevinní domnívají, jenž obecné dobré, kteréž mají od Boha, sami sobě je osobují a ji- ným nerozdávají. A ti zle požívají i obecných věcí Bohem přisluhovaných, v světě i v církvi, v duchovních i v časných věcech, kteréž se rozdělují. Protož ti spravedliví nejsou, ani spravedlnost jich zůstává. Neb dí David: Rozdělil a dal chu- dým a spravedlnost jeho zůstává na věky. A tak, což Pán z svého dáti přikázal, spravedlností nazval, aby obecně činěna byla. A k tomu Šalomoun dí: Kdož spravedlivý jest, udílí a nepřestává; ale ti jenž mají z čeho a mohou, a neudílejí, právě onomu fikovi neplodnému přirovnáni jsou, jenž zaměstknává jinému, jenžby užitek nesl tu. Ti ku příkladu mají bohatce v pekle, jenž milosti žádaje pro svou ukrutnost milosti zba- ven, a že v slušném nezřízeně se měl. A skoupí učeni býti mají, že tu křivdu první Bohu činí, že z jeho darův jemu neobětují. Ti jenž svého udělujíce, cizí berou. A ti učeni býti mají, aby dobrodinci vidíni býti nežá- dali; neb ti své věci nerozšafně rozdávajíce přicházejí k ža- losti, k lítosti a k reptání, a nouzí jsouce tištěni přistupují k lakomství, a z toho se hříchové mnozí plodí. A ti učeni býti mají, aby nejprv se rozumně držeti uměli, a potom aby cizího nežádali, a aby, což mají dávati, rozšafně dávali, a toho rozdávání aby loupežem potomním nekazili. Neb proti tomu mluví Bůh řka: Já Pán miluje soud, v nená- visti maje loupež v oběti. A opět: Oběti nemilostivých ohavné, kteréž obětují z hříchův. Neb často se potřebným odjímá, což se Bohu dává. A to Bůh v mrzkosti maje dí: Kdož obětuje oběť z statku chudého, jako ten kdož obětuje syna před tváří jeho; neb co ukrutnějšího můž býti, nežli smrt syna před obličejem otce. A ti často což dávají, váži, a což vyderou, nechtí věděti.
123 vinný; a opět: Komuž z počátku dědictví chvátá, nejposléz bez požehnání bude; a opět: Co prospěšno člověku, by vešken svět získal a své duši škodu učinil; a opět: Stanou sprave- dliví ve vší ustavičnosti proti těm, jenž je nuzili a úsilé jich brali a t. d. Často takovým napomáhá památka smrti a soudu budoucího. Nežádajícím cizího ani svého neudělujícím. Učeni mají býti příkladem, že země, z nížto vzati jsou, všem obecně plodí. A tak nadarmo se nevinní domnívají, jenž obecné dobré, kteréž mají od Boha, sami sobě je osobují a ji- ným nerozdávají. A ti zle požívají i obecných věcí Bohem přisluhovaných, v světě i v církvi, v duchovních i v časných věcech, kteréž se rozdělují. Protož ti spravedliví nejsou, ani spravedlnost jich zůstává. Neb dí David: Rozdělil a dal chu- dým a spravedlnost jeho zůstává na věky. A tak, což Pán z svého dáti přikázal, spravedlností nazval, aby obecně činěna byla. A k tomu Šalomoun dí: Kdož spravedlivý jest, udílí a nepřestává; ale ti jenž mají z čeho a mohou, a neudílejí, právě onomu fikovi neplodnému přirovnáni jsou, jenž zaměstknává jinému, jenžby užitek nesl tu. Ti ku příkladu mají bohatce v pekle, jenž milosti žádaje pro svou ukrutnost milosti zba- ven, a že v slušném nezřízeně se měl. A skoupí učeni býti mají, že tu křivdu první Bohu činí, že z jeho darův jemu neobětují. Ti jenž svého udělujíce, cizí berou. A ti učeni býti mají, aby dobrodinci vidíni býti nežá- dali; neb ti své věci nerozšafně rozdávajíce přicházejí k ža- losti, k lítosti a k reptání, a nouzí jsouce tištěni přistupují k lakomství, a z toho se hříchové mnozí plodí. A ti učeni býti mají, aby nejprv se rozumně držeti uměli, a potom aby cizího nežádali, a aby, což mají dávati, rozšafně dávali, a toho rozdávání aby loupežem potomním nekazili. Neb proti tomu mluví Bůh řka: Já Pán miluje soud, v nená- visti maje loupež v oběti. A opět: Oběti nemilostivých ohavné, kteréž obětují z hříchův. Neb často se potřebným odjímá, což se Bohu dává. A to Bůh v mrzkosti maje dí: Kdož obětuje oběť z statku chudého, jako ten kdož obětuje syna před tváří jeho; neb co ukrutnějšího můž býti, nežli smrt syna před obličejem otce. A ti často což dávají, váži, a což vyderou, nechtí věděti.
Strana 124
124 O lakomé žádosti. Při živnostech sluší se lakomé žádosti varovati, jakož apo- štol dí: Buďtež mravové vaši neb obchodové bez lakomství. A zákon milování blížního jakož se samého ostříhati, hříchův se varovati, jako závisti, nenávisti a lakomství. O lakomství. Lakomství jest nezřízená a nenasycená žádost jmění, proti níž k výstraze Pán dí: Varujte se od všelikého lakomství; neb ne v hojnosti těch věcí, jimiž vládne člověk, jest život jeho, nýbrž lakomství jest modloslužba. A kdož mu slouží, mo- dlářem jest, jakož dí: Lakomství, jenž jest modlám sloužení. A pro péči nezřízenou jeho nelze Bohu sloužiti člověku při svém ani cizím spasení, ano ani v světa řízení právě. Lakom- ství nemá ani jmenováno býti mezi svatými. Znamení lakomé žádosti. Kořen všeho zlého jest lakomá žádost. Znamení její mno- háť jsou a zvlášť zřetedlná. Chtivé dobývání statku s obmeš- káním potřebných věcí k spasení, v přílišném rozšíření a za neprázdnění při hospodářství. Item, z méně u více kráčení. Item. Obchodu k obchodu přijímání, kdežby na jednom mohlo býti dosti k živnosti. Aneb změnění méně užitečného u víc užitečné. V prospěchu při těch věcech lehkost, rozpuštění, řeč o tom mnohá. Item. Při neštěstí nebo při příhodách, když se škoda stane, neb co ne k vůli bude, že v nepokoj vejde, sám u sebe i při čeledi své ukáže, snadně se rozhněvá i pro ma- lou věc. A z toho svár, vinění, postíhání, žaloby, nesnáze, soudy Item. Dobývání statků s pohoršením i s ourazem. Item. Když kupuje, hyzdí chtě lacino koupiti, a když prodává, své chválí chtě draho prodati. A z těch věcí nepříkladnosti, vý- mluvy, zástěry, tvrdosti, nepřímosti, nepřívětivosti, nezdílnosti neposlužitedlnosti: vše proti víře a lásce. Neb v tom ve všem lidé více svého nežli blížního hledají. Item. Tovaryšstva hle- dání s tim [toho], kdoby pomáhal, a od toho, kdoby překážel nebo ukazoval, cizení a t. d. Item Nepoddanost radě jiných a po výstraze nebo po trestání jednom i druhém neopravování. Při skrytějších pak pod tvárností dobroty, ješto se ne tak zlobí při příčinách, ale pod snesením vždy proto k svému zisku při- tahují, buď při čeleděch, neb při kupování, neb při prodávání řeč rozmnožují. A jiní, ješto sobě obchody rozmnožují, pod zá- myslem, že toho potřebným udělují a při tom mnohé nepří- klady ukazují, zvláště obmeškávání potřebných věcí k spa-
124 O lakomé žádosti. Při živnostech sluší se lakomé žádosti varovati, jakož apo- štol dí: Buďtež mravové vaši neb obchodové bez lakomství. A zákon milování blížního jakož se samého ostříhati, hříchův se varovati, jako závisti, nenávisti a lakomství. O lakomství. Lakomství jest nezřízená a nenasycená žádost jmění, proti níž k výstraze Pán dí: Varujte se od všelikého lakomství; neb ne v hojnosti těch věcí, jimiž vládne člověk, jest život jeho, nýbrž lakomství jest modloslužba. A kdož mu slouží, mo- dlářem jest, jakož dí: Lakomství, jenž jest modlám sloužení. A pro péči nezřízenou jeho nelze Bohu sloužiti člověku při svém ani cizím spasení, ano ani v světa řízení právě. Lakom- ství nemá ani jmenováno býti mezi svatými. Znamení lakomé žádosti. Kořen všeho zlého jest lakomá žádost. Znamení její mno- háť jsou a zvlášť zřetedlná. Chtivé dobývání statku s obmeš- káním potřebných věcí k spasení, v přílišném rozšíření a za neprázdnění při hospodářství. Item, z méně u více kráčení. Item. Obchodu k obchodu přijímání, kdežby na jednom mohlo býti dosti k živnosti. Aneb změnění méně užitečného u víc užitečné. V prospěchu při těch věcech lehkost, rozpuštění, řeč o tom mnohá. Item. Při neštěstí nebo při příhodách, když se škoda stane, neb co ne k vůli bude, že v nepokoj vejde, sám u sebe i při čeledi své ukáže, snadně se rozhněvá i pro ma- lou věc. A z toho svár, vinění, postíhání, žaloby, nesnáze, soudy Item. Dobývání statků s pohoršením i s ourazem. Item. Když kupuje, hyzdí chtě lacino koupiti, a když prodává, své chválí chtě draho prodati. A z těch věcí nepříkladnosti, vý- mluvy, zástěry, tvrdosti, nepřímosti, nepřívětivosti, nezdílnosti neposlužitedlnosti: vše proti víře a lásce. Neb v tom ve všem lidé více svého nežli blížního hledají. Item. Tovaryšstva hle- dání s tim [toho], kdoby pomáhal, a od toho, kdoby překážel nebo ukazoval, cizení a t. d. Item Nepoddanost radě jiných a po výstraze nebo po trestání jednom i druhém neopravování. Při skrytějších pak pod tvárností dobroty, ješto se ne tak zlobí při příčinách, ale pod snesením vždy proto k svému zisku při- tahují, buď při čeleděch, neb při kupování, neb při prodávání řeč rozmnožují. A jiní, ješto sobě obchody rozmnožují, pod zá- myslem, že toho potřebným udělují a při tom mnohé nepří- klady ukazují, zvláště obmeškávání potřebných věcí k spa-
Strana 125
125 sení a opuštění příčin k nabytí dobrého, a opuštění modliteb, rad neužívání. Jakým úmyslem kteří chápají se lakomství. Některých se samých nezřízené milování i svých dětí. Proto zajisté se dobývá, aby sobě člověk povolil v jídle, v pití, v měk- kém lehání aneb některých, aby sobě shromáždili ku potomku bojíce se nouze těla. Též chování dětem z milosti té tělesné. Také při svododných učitelích pro zaneprázdnění někdy pilná opuštění bývá často pilnějších věcí, a z toho škody. Lékařství proti lakomství. Opravení toho vnitřní sám Bůh všemohoucí dávaje v du- chu známost a přitrhuje k milování svému, odtrhuje srdce od milování těla, světa a t. d. Zevnitřní pak ti, jenž jsou jiným předloženi, aby se v tom pilně ohledali, k čemu lid vedou, aby jemu v tom na příklad se vydávali. A v čemby sami sebe nestíhali, aby jiným sobě předloženým rádi poddáni byli. Dále s modlitbou ku Pánu Bohu podle moci a umění i milosti, jakžby komu co podle jeho povolání příleželo dáti, laskavé a pokorné ukazování s připomínáním dobrodiní Bož ských, i potrestání k opravení, tak aby jakž při kterých úraz zjeven byl, též i opraveni. Také i rada, a to rozličně, i místa změnění, v zboru za pomoc žádání, statku, čeledi umenšení. A pakliby i v zboru potřebí bylo, vyobcování, aby i jiní bázeň měli, a aby také zjevné bylo, že takovému zjevnému zlému mezi sebou místa nedáváme. Také při kterýchžby se tyto věci ukazovaly, aby při nich soud pravý činíce, ohledovali z kterýchby se příčin ti rato- lesti ukazovaly. Z lakomé žádosti, čili z nouze potřeb tělesných, aby po dle toho jim lékařství činěno bylo. Item. Připomínána má býti jim památka své vlastní smrti, a že nic jsme nepřinesli na svět, ovšem nic neodneseme. Item. Nebezpečenství a osidla mnohá. Item. Že z každého šartu počet vydati mají. A aby vykupovali hříchy navrácením, což nespravedlivě dobývali, al- mužnami hojnými a posloužením v nouzi. Z sněmu leta 1494. Při věcech pak světských a tělesných, totiž při obchodech lidských a jich živnostech, kterak bychom se měli míti. Takto
125 sení a opuštění příčin k nabytí dobrého, a opuštění modliteb, rad neužívání. Jakým úmyslem kteří chápají se lakomství. Některých se samých nezřízené milování i svých dětí. Proto zajisté se dobývá, aby sobě člověk povolil v jídle, v pití, v měk- kém lehání aneb některých, aby sobě shromáždili ku potomku bojíce se nouze těla. Též chování dětem z milosti té tělesné. Také při svododných učitelích pro zaneprázdnění někdy pilná opuštění bývá často pilnějších věcí, a z toho škody. Lékařství proti lakomství. Opravení toho vnitřní sám Bůh všemohoucí dávaje v du- chu známost a přitrhuje k milování svému, odtrhuje srdce od milování těla, světa a t. d. Zevnitřní pak ti, jenž jsou jiným předloženi, aby se v tom pilně ohledali, k čemu lid vedou, aby jemu v tom na příklad se vydávali. A v čemby sami sebe nestíhali, aby jiným sobě předloženým rádi poddáni byli. Dále s modlitbou ku Pánu Bohu podle moci a umění i milosti, jakžby komu co podle jeho povolání příleželo dáti, laskavé a pokorné ukazování s připomínáním dobrodiní Bož ských, i potrestání k opravení, tak aby jakž při kterých úraz zjeven byl, též i opraveni. Také i rada, a to rozličně, i místa změnění, v zboru za pomoc žádání, statku, čeledi umenšení. A pakliby i v zboru potřebí bylo, vyobcování, aby i jiní bázeň měli, a aby také zjevné bylo, že takovému zjevnému zlému mezi sebou místa nedáváme. Také při kterýchžby se tyto věci ukazovaly, aby při nich soud pravý činíce, ohledovali z kterýchby se příčin ti rato- lesti ukazovaly. Z lakomé žádosti, čili z nouze potřeb tělesných, aby po dle toho jim lékařství činěno bylo. Item. Připomínána má býti jim památka své vlastní smrti, a že nic jsme nepřinesli na svět, ovšem nic neodneseme. Item. Nebezpečenství a osidla mnohá. Item. Že z každého šartu počet vydati mají. A aby vykupovali hříchy navrácením, což nespravedlivě dobývali, al- mužnami hojnými a posloužením v nouzi. Z sněmu leta 1494. Při věcech pak světských a tělesných, totiž při obchodech lidských a jich živnostech, kterak bychom se měli míti. Takto
Strana 126
126 aby lidé necháni byli při obchodích svých, vymíníce některé, jichžto nemnoho jest, jako lichva, té abychom místa nedávali. Kupectví abychom některým zastavovali, zvláště těm, kteříž jsou v tom prvé nebyli, a ješto se mají čím jiným živiti. Než někteří v tom mohou sneseni býti, nepravosti a falše v mě- rách a v váhách se vystříhajíce. Kteřížby na Boha a na své svědomí péči měli, a ješto v tom prvé bývali, a jmeno dobré obdrželi, a jiným se živiti nemohou, a nemají, a neumějí. Pak ti i jiní řemeslníci kteřížkoli, mají učeni býti, aby hleděli v slušné míře zůstati při všech věcech, majíce na péči desa- tero přikázaní Boží, aby k němu skutečně stáli, Boha sobě nade vše vážíce a nad něho ani s ním zaroveň nic nemilujíce. Druhé, čeho při Bohu není, toho jemu nepřipisujíce, jako bývá, když kdo jmenem Božím neb křivou svou pšísahou faleš nebo nepravost provésti chce.] A třetí, povinnost svou, z níž pocta Bohu od člověka činěna býti má, znajíce a ji neopouštějíce. A čtvrté milujíce blížní jako se v Bohu, pro Boha a podle Boha. To bude míra, v nížby měl zůstati každý, kdož chce u víře křesfanské spasen býti, maje v nenávisti nepravost, a miluje spravedlnost, a stoje k ní skutečne podle možnosti své, rady lidí dobrých v tom požívaje. Ješto pak při těch věcech péče vůdcí a zprávcí taková býti má, aby podle toho, jakžby rozuměti mohli, lidé zpravovali, aby z těchto mezí nevycházeli. A ješto i v těch aby také zůstaly, totiž co na koho sluší, který oděv kdo míti má. Pokudby hospodář sám slušně se maje, hospodyni své nebo dětem svým mel oděvu požívati do pustiti A pokud při tom mělby jim některé šperky zastavovati. Z sněmu leta 1500. Míra živností, řemesel nebo obchodů. Zdá se, aby na péči jmína byla potřebnost a užitečnost lidská. Druhé vyvarování škod, aby se to naplnilo, všem prospěti a žádnému neškoditi. Ti vlastně škodí, jenž se lichvami a okla- máním živí, koupě falešné a zlé prodávajíce. Ti neprospívají jenž prodávají ty věci neb dělají, z nichž potřeba žádná díti se nemůž, ano často škoda duše i těla, jako kejklířství, hudby, pišťby atd, aneb mnozí šmejdy nepotřebné majíce. V potřebných a v prospěšných živnostech míra jest spra- vedlnost odměnná a pravda. Aby řemesla spravedlivě a právě dělána byla a potřeby dobré i užitečné kupovány byly, a obyčej slušný v prodaji zachováván byl. Nadeňž, kdež rovnost v čem jest, ani příiš podeň nemá prodáváno býti. Též obchodové v koupěch, v prodajích potřebných míru, váhu, slušnou cenu ostříhati.
126 aby lidé necháni byli při obchodích svých, vymíníce některé, jichžto nemnoho jest, jako lichva, té abychom místa nedávali. Kupectví abychom některým zastavovali, zvláště těm, kteříž jsou v tom prvé nebyli, a ješto se mají čím jiným živiti. Než někteří v tom mohou sneseni býti, nepravosti a falše v mě- rách a v váhách se vystříhajíce. Kteřížby na Boha a na své svědomí péči měli, a ješto v tom prvé bývali, a jmeno dobré obdrželi, a jiným se živiti nemohou, a nemají, a neumějí. Pak ti i jiní řemeslníci kteřížkoli, mají učeni býti, aby hleděli v slušné míře zůstati při všech věcech, majíce na péči desa- tero přikázaní Boží, aby k němu skutečně stáli, Boha sobě nade vše vážíce a nad něho ani s ním zaroveň nic nemilujíce. Druhé, čeho při Bohu není, toho jemu nepřipisujíce, jako bývá, když kdo jmenem Božím neb křivou svou pšísahou faleš nebo nepravost provésti chce.] A třetí, povinnost svou, z níž pocta Bohu od člověka činěna býti má, znajíce a ji neopouštějíce. A čtvrté milujíce blížní jako se v Bohu, pro Boha a podle Boha. To bude míra, v nížby měl zůstati každý, kdož chce u víře křesfanské spasen býti, maje v nenávisti nepravost, a miluje spravedlnost, a stoje k ní skutečne podle možnosti své, rady lidí dobrých v tom požívaje. Ješto pak při těch věcech péče vůdcí a zprávcí taková býti má, aby podle toho, jakžby rozuměti mohli, lidé zpravovali, aby z těchto mezí nevycházeli. A ješto i v těch aby také zůstaly, totiž co na koho sluší, který oděv kdo míti má. Pokudby hospodář sám slušně se maje, hospodyni své nebo dětem svým mel oděvu požívati do pustiti A pokud při tom mělby jim některé šperky zastavovati. Z sněmu leta 1500. Míra živností, řemesel nebo obchodů. Zdá se, aby na péči jmína byla potřebnost a užitečnost lidská. Druhé vyvarování škod, aby se to naplnilo, všem prospěti a žádnému neškoditi. Ti vlastně škodí, jenž se lichvami a okla- máním živí, koupě falešné a zlé prodávajíce. Ti neprospívají jenž prodávají ty věci neb dělají, z nichž potřeba žádná díti se nemůž, ano často škoda duše i těla, jako kejklířství, hudby, pišťby atd, aneb mnozí šmejdy nepotřebné majíce. V potřebných a v prospěšných živnostech míra jest spra- vedlnost odměnná a pravda. Aby řemesla spravedlivě a právě dělána byla a potřeby dobré i užitečné kupovány byly, a obyčej slušný v prodaji zachováván byl. Nadeňž, kdež rovnost v čem jest, ani příiš podeň nemá prodáváno býti. Též obchodové v koupěch, v prodajích potřebných míru, váhu, slušnou cenu ostříhati.
Strana 127
127 A při tom při všem má na péči jmíno býti žádost la- komá, žádost tělesná a marnost světská, aby řemesla k tomu konci nebyla dělána, zvláště kdež to připadá: Běda světu pro pohoršení. Žádost tělesná se míní obžerství, hodování, opil- ství a smilství, aby toho věrní příčinou nebývali, jako šen- kýři, jenž neřády dávají, neb ti, jenž oplzlé a smilné kroje dělají pro žádost lakomou. A tak krátce potřeba; spravedli vost odměnná, pravda slušnost bez žadosti lakomé, tělesné a marnosti světské. O oděvu, zpráva z sněmu 1506. Item. Oděv oplzlý, pyšný a smilný, aby nebýval dopou- štín. A řemeslníci toho aby napomínáni byli, aby účastníci toho dílem svým nebývali, aby na ně nepřišlo: Svolující s či- nícím jednostejnou muku trpěti budou. Item. Míra oděvu již dávno vypsaná obecná aby zachovávána byla, totiž potřeba života, stavu, řádu, věku, povahy, poctivost a náboženství. Oděv pro dvojí vě jest, jedno pro potřebu, druhé pro po- čestnost. Potřeba v tom, odjíti nahotu, zimu a jinou strast za- hnati, a život v teple chovati. Ale že lidé v nerovnosti povahy jsou, protož strany té nemůž jednostejnost a rovnost nalezena býti. Neb jsou staří, mladí, jsou zdraví, nemocní, jsou povýšení, ponížení atd. Avšak k tomu konci má smířeno i razeno býti, aby nebylo příliš na- horu neb dolův, než pokudž potřeba káže a slušnost, nerušíc pověsti nábožné neb pokání, a neuvozující podnětův světských, krojův oplzlých, drahostí přílišných, k ozdobnosti sloužící, k šperkům, k zlé tvárnosti, k smilství neb k pýše vzbuzujíci. Takový oděv má skládán býti, a zvláště při těch, jenž lakomě dobývají, aneb chudinu aneb své lidi drou, a na se na kládají, aneb se na to dluží, aneb z zbytkův svých nečiníc sobě pokladův v nebi, i sami na se zbytečně a nepotřebně nakládají. Také má při tom stav a věk šetřín býti, že jiný oděv sedláku, jiný měšťáku a jiný pánu atd. příleží; jiný manželu, jidý vdově, jiný mladému, jiný starému, jiný du- chovním a nábožnému atd. Jiná zpráva při živnostech. Aby sobě předkládali království Boži a spravedlnost jeho, i služebné i pomocné věci k tomu, a aby lakomou žádost v žádání, v dobývání, i v držení na péči měli k výstraze. Item. Což mohou s nejmenším aby živnost vedli, aby, chtíc se rozšířiti, v pokušení a v nesnáze i v hříchy nevešli,
127 A při tom při všem má na péči jmíno býti žádost la- komá, žádost tělesná a marnost světská, aby řemesla k tomu konci nebyla dělána, zvláště kdež to připadá: Běda světu pro pohoršení. Žádost tělesná se míní obžerství, hodování, opil- ství a smilství, aby toho věrní příčinou nebývali, jako šen- kýři, jenž neřády dávají, neb ti, jenž oplzlé a smilné kroje dělají pro žádost lakomou. A tak krátce potřeba; spravedli vost odměnná, pravda slušnost bez žadosti lakomé, tělesné a marnosti světské. O oděvu, zpráva z sněmu 1506. Item. Oděv oplzlý, pyšný a smilný, aby nebýval dopou- štín. A řemeslníci toho aby napomínáni byli, aby účastníci toho dílem svým nebývali, aby na ně nepřišlo: Svolující s či- nícím jednostejnou muku trpěti budou. Item. Míra oděvu již dávno vypsaná obecná aby zachovávána byla, totiž potřeba života, stavu, řádu, věku, povahy, poctivost a náboženství. Oděv pro dvojí vě jest, jedno pro potřebu, druhé pro po- čestnost. Potřeba v tom, odjíti nahotu, zimu a jinou strast za- hnati, a život v teple chovati. Ale že lidé v nerovnosti povahy jsou, protož strany té nemůž jednostejnost a rovnost nalezena býti. Neb jsou staří, mladí, jsou zdraví, nemocní, jsou povýšení, ponížení atd. Avšak k tomu konci má smířeno i razeno býti, aby nebylo příliš na- horu neb dolův, než pokudž potřeba káže a slušnost, nerušíc pověsti nábožné neb pokání, a neuvozující podnětův světských, krojův oplzlých, drahostí přílišných, k ozdobnosti sloužící, k šperkům, k zlé tvárnosti, k smilství neb k pýše vzbuzujíci. Takový oděv má skládán býti, a zvláště při těch, jenž lakomě dobývají, aneb chudinu aneb své lidi drou, a na se na kládají, aneb se na to dluží, aneb z zbytkův svých nečiníc sobě pokladův v nebi, i sami na se zbytečně a nepotřebně nakládají. Také má při tom stav a věk šetřín býti, že jiný oděv sedláku, jiný měšťáku a jiný pánu atd. příleží; jiný manželu, jidý vdově, jiný mladému, jiný starému, jiný du- chovním a nábožnému atd. Jiná zpráva při živnostech. Aby sobě předkládali království Boži a spravedlnost jeho, i služebné i pomocné věci k tomu, a aby lakomou žádost v žádání, v dobývání, i v držení na péči měli k výstraze. Item. Což mohou s nejmenším aby živnost vedli, aby, chtíc se rozšířiti, v pokušení a v nesnáze i v hříchy nevešli,
Strana 128
128 a někomu neb mnohým živností neodjali, a k nouzi neposlou- žily, a tudy u viny mnohé nevešli a krví jich hříšni nebyli. Nespravedlivě a s urážkou dobrého svědomí aby nedobývali aneb s obmeškáním obyčejů dobrých. Item. Spravedlivě do- bytého statku aby skoupě a tvrdě, se škodou přirození svého, neb ženy, neb dítek, neb nuzných aby nedrželi, a podle na- učení věrného nuzným rádi udíleli, aneb dobytého statku aby marnotratně neutráceli, na jídla a pití rozkošná, neb lahodná, nepotřebná. A skoupí aby sobě i svým potřeby činili, chudé zaklá- dali, půjčili. Zpráva při obchodích. Dvojí jsou obchodové neb živnosti, zlí a dobří: Zlí obchodové jsou pro zrušení přikázání Božích strany duše a spasení vlastního a pro škození blížním, jako jsou: Kostkářství, hry, kejklové, maléřství, veštcování, hádání, čaro- vání, lichvy, alchymi, rufianství, nevěstčí obchodové, hudby atd. Dobří obchodové, když k tomu dobrý a spravedlivý a upřímý člověk jest, jako sedláctví, rybářství, řemesl dělání k rolí, k stavení, k pokrmu, k nápoji, k rouchu, k potřebám, k přípravám, k nádobám, bez nichž lidé býti nemohou, a ješto při nich snáz mohou lidé zachováni býti, když jsou bez zby- tečnosti, nepravosti, šperkův, rozkoší a nespravedlností atd. I jsou v sobě živnosti křesťanské, jimiž se mohou lidé spra- vedlivě i bezpečně živiti, varujíc se lakomství a jiných ne- pravostí. Zpráva řemeslníkům. Aby řemeslům svým dobře se naučili, a aby spravedli- vost milovali v koupěch a v prodajích. Dobré a lidem užitečné dílo aby dělali, a toho nefalšovali. Potřeby do verkštatů aby dobré dávali, k jich dílům aby přihlídali. Spravedlivě aby prodávali i nad spravedlivé aby necenili, jako v trhu aby ni- žádného neoklamávali. Též ani sami neužitečnou věc za do- brou prodávali, ani za ni brali záplatu jako za dobrou, a do- brou věc v nouzi s útiskem lidským nespravedlivě nenataho- vali. Obyčeje slušného a míry v koupích i v prodajích aby šetřili, v cechu povolnost zachovávali, k každému dobrému skutku hotovi byli, nepředčili ani se o nespravedlivé pře za- sazovali, s radou a s dotazem, což mluví, aby mluvili s po- ctivostí podle řádu, svolení dobrému poddani byli, by i se ško- dou bylo. Odporův hanlivých, smělých, zlobivých a různici
128 a někomu neb mnohým živností neodjali, a k nouzi neposlou- žily, a tudy u viny mnohé nevešli a krví jich hříšni nebyli. Nespravedlivě a s urážkou dobrého svědomí aby nedobývali aneb s obmeškáním obyčejů dobrých. Item. Spravedlivě do- bytého statku aby skoupě a tvrdě, se škodou přirození svého, neb ženy, neb dítek, neb nuzných aby nedrželi, a podle na- učení věrného nuzným rádi udíleli, aneb dobytého statku aby marnotratně neutráceli, na jídla a pití rozkošná, neb lahodná, nepotřebná. A skoupí aby sobě i svým potřeby činili, chudé zaklá- dali, půjčili. Zpráva při obchodích. Dvojí jsou obchodové neb živnosti, zlí a dobří: Zlí obchodové jsou pro zrušení přikázání Božích strany duše a spasení vlastního a pro škození blížním, jako jsou: Kostkářství, hry, kejklové, maléřství, veštcování, hádání, čaro- vání, lichvy, alchymi, rufianství, nevěstčí obchodové, hudby atd. Dobří obchodové, když k tomu dobrý a spravedlivý a upřímý člověk jest, jako sedláctví, rybářství, řemesl dělání k rolí, k stavení, k pokrmu, k nápoji, k rouchu, k potřebám, k přípravám, k nádobám, bez nichž lidé býti nemohou, a ješto při nich snáz mohou lidé zachováni býti, když jsou bez zby- tečnosti, nepravosti, šperkův, rozkoší a nespravedlností atd. I jsou v sobě živnosti křesťanské, jimiž se mohou lidé spra- vedlivě i bezpečně živiti, varujíc se lakomství a jiných ne- pravostí. Zpráva řemeslníkům. Aby řemeslům svým dobře se naučili, a aby spravedli- vost milovali v koupěch a v prodajích. Dobré a lidem užitečné dílo aby dělali, a toho nefalšovali. Potřeby do verkštatů aby dobré dávali, k jich dílům aby přihlídali. Spravedlivě aby prodávali i nad spravedlivé aby necenili, jako v trhu aby ni- žádného neoklamávali. Též ani sami neužitečnou věc za do- brou prodávali, ani za ni brali záplatu jako za dobrou, a do- brou věc v nouzi s útiskem lidským nespravedlivě nenataho- vali. Obyčeje slušného a míry v koupích i v prodajích aby šetřili, v cechu povolnost zachovávali, k každému dobrému skutku hotovi byli, nepředčili ani se o nespravedlivé pře za- sazovali, s radou a s dotazem, což mluví, aby mluvili s po- ctivostí podle řádu, svolení dobrému poddani byli, by i se ško- dou bylo. Odporův hanlivých, smělých, zlobivých a různici
Strana 129
129 činících aby nedělali; ale ve všem ozdobovali učení Pána Krista, čeledi aby křivdy nečinili. O opovídání jdoucích přes pole. Kdyžby po svých potřebách kterýchžkoli Bratří nebo Sestry měli odjíti, buď hospodáři nebo svobodní, za dobré se soudí, aby bylo opovídání se a za pamět i modlitby žádání. Nejprv hospodář, mělliby kam přes pole odjíti, aby se opo- věděl zprávci neb některému z soudců zboru, sebe nejbližšímu. Pakliby kde jinam a blíže, můž hospodyni neb někomu z čeledi povědětí a oznámiti, a též hospodyně hospodáři. A tak kdožkoli jiný z čeledi. Pakliby kdo bez opovědění odšel, aby jiní nebyli povinni jeho čekati. A jestližeby kdo tak, buď i sám hospodář, večeři zmeškal, aby to za pokutu měl, proto že se jest neopověděl. Z téhož sněmu při posvíceních. Při posvícení má se Bratr varovati k jiným choditi na posvícení, ani manželce, ani dětem svým nedopouštěti. A sám také posvícení naschvále aby nedělal, ani na ně zval. Než jestližeby kteří sami přišli, aby byli odbyti pěkně a skrovně, a aby jim bylo oznámeno, že my takových obyčejův nezacho- váváme. Než vždy má hleděti Bratr i Sestra, aby takovým přátelům neb hostem ku příkladu byli dobrými skutky nebo řečmi, a v neděli k náboženství na kázaní jich nabídnouti. Item. Jestližeby Bratr měl ženu hospodyni nejednomyslnou, a ona chtěla přátely zváti, tak žeby nechtěla nikoli jinak uči- niti, můž jí povoliti pro zachování pokoje s ní, aby učinila skrovně, a sám, mohlliby, někam odjíti. O chození na jarmarky. Item. Bratří a Sestry bez potřeby hodné jarmarkův, i trhův, i jiných chození aby ne- chali a zvláště ve dny Páně nedělní. Pakli jest tomu potřeba dobře se opověděti, a kdež přij- dou, aby platili za stravu, a bez pohoršení mezi jinými byli, do krčem nechodili, pakliby kteří potřebu měli napíti se, soukromí sobě nabrali. Zpráva vandrovním. Aby svým mistrům poddáni byli, povolnosti ostříhali, své vůle ustupovali, povědouc své zdání rozkázaní činili, varujíc Dekrety Jednoty Bratrské. 9
129 činících aby nedělali; ale ve všem ozdobovali učení Pána Krista, čeledi aby křivdy nečinili. O opovídání jdoucích přes pole. Kdyžby po svých potřebách kterýchžkoli Bratří nebo Sestry měli odjíti, buď hospodáři nebo svobodní, za dobré se soudí, aby bylo opovídání se a za pamět i modlitby žádání. Nejprv hospodář, mělliby kam přes pole odjíti, aby se opo- věděl zprávci neb některému z soudců zboru, sebe nejbližšímu. Pakliby kde jinam a blíže, můž hospodyni neb někomu z čeledi povědětí a oznámiti, a též hospodyně hospodáři. A tak kdožkoli jiný z čeledi. Pakliby kdo bez opovědění odšel, aby jiní nebyli povinni jeho čekati. A jestližeby kdo tak, buď i sám hospodář, večeři zmeškal, aby to za pokutu měl, proto že se jest neopověděl. Z téhož sněmu při posvíceních. Při posvícení má se Bratr varovati k jiným choditi na posvícení, ani manželce, ani dětem svým nedopouštěti. A sám také posvícení naschvále aby nedělal, ani na ně zval. Než jestližeby kteří sami přišli, aby byli odbyti pěkně a skrovně, a aby jim bylo oznámeno, že my takových obyčejův nezacho- váváme. Než vždy má hleděti Bratr i Sestra, aby takovým přátelům neb hostem ku příkladu byli dobrými skutky nebo řečmi, a v neděli k náboženství na kázaní jich nabídnouti. Item. Jestližeby Bratr měl ženu hospodyni nejednomyslnou, a ona chtěla přátely zváti, tak žeby nechtěla nikoli jinak uči- niti, můž jí povoliti pro zachování pokoje s ní, aby učinila skrovně, a sám, mohlliby, někam odjíti. O chození na jarmarky. Item. Bratří a Sestry bez potřeby hodné jarmarkův, i trhův, i jiných chození aby ne- chali a zvláště ve dny Páně nedělní. Pakli jest tomu potřeba dobře se opověděti, a kdež přij- dou, aby platili za stravu, a bez pohoršení mezi jinými byli, do krčem nechodili, pakliby kteří potřebu měli napíti se, soukromí sobě nabrali. Zpráva vandrovním. Aby svým mistrům poddáni byli, povolnosti ostříhali, své vůle ustupovali, povědouc své zdání rozkázaní činili, varujíc Dekrety Jednoty Bratrské. 9
Strana 130
130 se zle z úmysla činiti. Spravedlivě, dobře, i požitečně aby dě- lali; vhod se činili mistrům chudým nedůložitým; snášeli ne- dostatky v jídle a pití, v léhání. V verštatě aby lehkostí a marností nechali, zlobivosti a hněvův se varovali, písně dobré rádi zpívali, u věrných, jednomyslných rádi dělali; modliteb, postův i almužen z výdělkův svých pilni byli, řemeslu se pilně učili, dobře a spěšně dělati zvykali, vhod se činili hospodářům, rádi posloužili i služebně se měli, bez potřeby nepili, postův, zborův pilni byli, nesvářili se ani předčili, ale pokorni i po- volni byli. Jiným se v kunštích a v marnostech nepřirovná- vali, v oděvu ani v rozpustilostech, ale to k výstraze měli, by měli neváženi i posmíváni býti. V svátek do zboru aby chodili, v svátek sobě čtli a zpívali neb se modlili. Rozpustilostí tě- lesných i žádostí dětinských aby se varovali, mzdu aby spra- vedlivou brali, ji věrně zasluhovali, z propití z práva a tvrdě neupomínali. Při vaření piv zpráva. Ti jenž se nemají jiným čím živiti než z vaření piv neb z vinohradův, mají hleděti dobře a spravedlivě, i k užitku lid- skému působiti, a v sudích piva neb vína vyprodati. A nemo- hliliby, a mělo se jim zkaziti, aby takoví domův dávali, a na řad nedávali, leč pocestným v potřebě, aby nebyli služebníci opilství, a zbytečného pití, a marností mnohých, i škod potom- ních duchovních, i nebezpečenství. Míry aby spravedlivé měli a spravedlivě dávali, a zlým, neřádným, nepoctivým místa u sebe nedávali pro své hospo- dyně i dítky, a aby neobcovali cizím hříchům. Zpráva při kupectví. Kupectví všeliké jest nebezpečné, a kdož ho můž prázden býti a jiným se živiti, lép se míti můž, když jinak dobrý jest. A zvlášť to kupectví nepříleží věrným, by pak i svýma rukama neuměli se jinak živiti, kteréž nenese užitku, ani na- plňuje potřebu slušnou lidskou, ale přivodí škodu a zbytek, jako jsou kupectví daleká, blízká, městná, k rozkoši, k pýše a k dětinským žádostem sloužící, na něž kupci jedí, pijí, a dobrá bydla mají a prázdní. Ale kupectví potřebná a užitečná, jenž z prací jdou, ač jsou nebezpečná, však bližší k snášení, když se jiným čím ži- viti nemá. Jak v soli, v železe a v jiných potřebách, jichž neb v zemi neb oblížně není; než že je musí voziti a práci
130 se zle z úmysla činiti. Spravedlivě, dobře, i požitečně aby dě- lali; vhod se činili mistrům chudým nedůložitým; snášeli ne- dostatky v jídle a pití, v léhání. V verštatě aby lehkostí a marností nechali, zlobivosti a hněvův se varovali, písně dobré rádi zpívali, u věrných, jednomyslných rádi dělali; modliteb, postův i almužen z výdělkův svých pilni byli, řemeslu se pilně učili, dobře a spěšně dělati zvykali, vhod se činili hospodářům, rádi posloužili i služebně se měli, bez potřeby nepili, postův, zborův pilni byli, nesvářili se ani předčili, ale pokorni i po- volni byli. Jiným se v kunštích a v marnostech nepřirovná- vali, v oděvu ani v rozpustilostech, ale to k výstraze měli, by měli neváženi i posmíváni býti. V svátek do zboru aby chodili, v svátek sobě čtli a zpívali neb se modlili. Rozpustilostí tě- lesných i žádostí dětinských aby se varovali, mzdu aby spra- vedlivou brali, ji věrně zasluhovali, z propití z práva a tvrdě neupomínali. Při vaření piv zpráva. Ti jenž se nemají jiným čím živiti než z vaření piv neb z vinohradův, mají hleděti dobře a spravedlivě, i k užitku lid- skému působiti, a v sudích piva neb vína vyprodati. A nemo- hliliby, a mělo se jim zkaziti, aby takoví domův dávali, a na řad nedávali, leč pocestným v potřebě, aby nebyli služebníci opilství, a zbytečného pití, a marností mnohých, i škod potom- ních duchovních, i nebezpečenství. Míry aby spravedlivé měli a spravedlivě dávali, a zlým, neřádným, nepoctivým místa u sebe nedávali pro své hospo- dyně i dítky, a aby neobcovali cizím hříchům. Zpráva při kupectví. Kupectví všeliké jest nebezpečné, a kdož ho můž prázden býti a jiným se živiti, lép se míti můž, když jinak dobrý jest. A zvlášť to kupectví nepříleží věrným, by pak i svýma rukama neuměli se jinak živiti, kteréž nenese užitku, ani na- plňuje potřebu slušnou lidskou, ale přivodí škodu a zbytek, jako jsou kupectví daleká, blízká, městná, k rozkoši, k pýše a k dětinským žádostem sloužící, na něž kupci jedí, pijí, a dobrá bydla mají a prázdní. Ale kupectví potřebná a užitečná, jenž z prací jdou, ač jsou nebezpečná, však bližší k snášení, když se jiným čím ži- viti nemá. Jak v soli, v železe a v jiných potřebách, jichž neb v zemi neb oblížně není; než že je musí voziti a práci
Strana 131
131 i nebezpečenství míti. Ale kupectví místná i těch věcí, jenž s malou neb s žádnou prací nejdou, i ta nepříhodná jsou, než prostřední nejpříhodnější. A ti učeni býti mají, aby přílišných ziskův rychlých v na- bývání statkův nehleděli, nad spravedlivé neutískali, koupí nefalšovali, míry, váhy, lokty spravedlivé měli, i spravedlivě činili, neklamali ani přisahali; na cestách opilství a jiných se nepravostí střáhli, a na své povolání pamatovali; škody trpě- livě snášeli, a sami na cestě jiným nečinili. A i toho nesluší dopustiti obchodu, lečby žádným jiným obyčejem býti nemohlo. Zpráva při nemocných. Napomínáni mají býti nemocní, jenž jsou prvé v nedo- statcích bývali, aby znali kázeň Páně, a jsouli v pravé víře a v pokání, aby tudy znali důvod milování jeho, jakož dí: Já, kteréž miluji, tresci, a důvod synovství svého, jakož dí: Synu nechtěj zanedbávati kázně Páně, ani ustávej, když býváš od něho trestán. A jsteli bez kázně, nejste synové; nebo koho Pán miluje, tresce a švihá všelikého syna, kteréhož přijímá. Také ti učeni býti mají, jenž pro spravedlnost z víry ne- moci jsou došli, aby se těšili, že nejsou hodná utrpení tohoto času k budoucí slávě, a že do života věčného skrze mnohá protivenství a zámutky musíme vjíti, a aby dlouhé čekání za spasení měli; neb kamení k vzdělání nebeského Jeruza- léma musí zde tesáno býti, aby potom vnitř v chrámu ne- bylo slyšáno než radost a veselé. Item. Aby patřili, jak těžká nebezpečenství, trápení, práce podstupují ti, jenž časné věci čenichají a musejí, mají-li jich dojíti; ovšem tyto věčné hodny jsou pracného docházení. A aby na své zlé předešlé zpomí- nali i na své nedostatky, a rádi v duchu podstupovali i to. A kteříž se blíží k smrti, aby způsobovali dům svůj, a aby věrou v naději a osvícení byli i posilněni. Také má jim předkládáno býti, těm jenž dlouho nemocni leží, že mnohé užitky mají nad mnohé zdravé. Nejprv, aby na se právě pohleděti mohli, co jsou na světě a proč, a jak všecky věci temnostmi jsou na světě, jimiž se kojí; druhé, jak krátkost života rychlá jest, a brzké odjetí zdraví; třetí, popatření na život svůj a na svědomí, a jak zlé svědomí hryze jako červ, a kterak jest vděčné dobré svědomí; čtvrté, hojení a léčení svědomí v dobré naději; páté, zemdlení těles- ných žádostí a posilnění ducha proti tělu, jakož apoštol dí: Když jsem nemocen, tedy jsem silen; šesté, žádost rozdělení 9*
131 i nebezpečenství míti. Ale kupectví místná i těch věcí, jenž s malou neb s žádnou prací nejdou, i ta nepříhodná jsou, než prostřední nejpříhodnější. A ti učeni býti mají, aby přílišných ziskův rychlých v na- bývání statkův nehleděli, nad spravedlivé neutískali, koupí nefalšovali, míry, váhy, lokty spravedlivé měli, i spravedlivě činili, neklamali ani přisahali; na cestách opilství a jiných se nepravostí střáhli, a na své povolání pamatovali; škody trpě- livě snášeli, a sami na cestě jiným nečinili. A i toho nesluší dopustiti obchodu, lečby žádným jiným obyčejem býti nemohlo. Zpráva při nemocných. Napomínáni mají býti nemocní, jenž jsou prvé v nedo- statcích bývali, aby znali kázeň Páně, a jsouli v pravé víře a v pokání, aby tudy znali důvod milování jeho, jakož dí: Já, kteréž miluji, tresci, a důvod synovství svého, jakož dí: Synu nechtěj zanedbávati kázně Páně, ani ustávej, když býváš od něho trestán. A jsteli bez kázně, nejste synové; nebo koho Pán miluje, tresce a švihá všelikého syna, kteréhož přijímá. Také ti učeni býti mají, jenž pro spravedlnost z víry ne- moci jsou došli, aby se těšili, že nejsou hodná utrpení tohoto času k budoucí slávě, a že do života věčného skrze mnohá protivenství a zámutky musíme vjíti, a aby dlouhé čekání za spasení měli; neb kamení k vzdělání nebeského Jeruza- léma musí zde tesáno býti, aby potom vnitř v chrámu ne- bylo slyšáno než radost a veselé. Item. Aby patřili, jak těžká nebezpečenství, trápení, práce podstupují ti, jenž časné věci čenichají a musejí, mají-li jich dojíti; ovšem tyto věčné hodny jsou pracného docházení. A aby na své zlé předešlé zpomí- nali i na své nedostatky, a rádi v duchu podstupovali i to. A kteříž se blíží k smrti, aby způsobovali dům svůj, a aby věrou v naději a osvícení byli i posilněni. Také má jim předkládáno býti, těm jenž dlouho nemocni leží, že mnohé užitky mají nad mnohé zdravé. Nejprv, aby na se právě pohleděti mohli, co jsou na světě a proč, a jak všecky věci temnostmi jsou na světě, jimiž se kojí; druhé, jak krátkost života rychlá jest, a brzké odjetí zdraví; třetí, popatření na život svůj a na svědomí, a jak zlé svědomí hryze jako červ, a kterak jest vděčné dobré svědomí; čtvrté, hojení a léčení svědomí v dobré naději; páté, zemdlení těles- ných žádostí a posilnění ducha proti tělu, jakož apoštol dí: Když jsem nemocen, tedy jsem silen; šesté, žádost rozdělení 9*
Strana 132
132 a bytí s Kristem; sedmé, utíkání mnohého zlého i nebezpe- čenství. A mají býti v čem, aby byli trpělivi i vděčni poslou- žení, které se jim děje. A služebník má s ním práci vésti oznamuje i vytazuje se na přístup a práci k dobrému. Nemocní podle duše mají se znáti v nemocech svých, a mají pokorní býti, pomoci hledati poslušenstvím, povolností, hotovostí, utíkáním, odjímáním podle možnosti příčin, pokory následováním k Bohu i k lidem, ukazováním vděčnosti, že jej snáší, častými modlitbami, aby nevešli v pokušení a byli od zlého zachováni atd. Z sněmu starého. Otázka. Odkud oblevení při dobré práci? Odpověd. Nejprv z podepření a z spolehnutí na milost Boží uslyše, že z milosti jest spasení, a že tělesné zvykání jest k malým věcem užitečné. Item. Nedostatek v věření, že člověk věří, že některá jest věc zlá, ale že snad ji Bůh snáší; aneb že dobrá, ale že člověk můž bez ní spasen býti. Item. Spolehnutí na předzvědění a na vyvolení Boží. Item. Mnohé zobecnění jedněch k druhým, že jeden druhého se nestydí, a jeden druhému odpustí a za- nedbává. A to přijde někdy, že člověk chce ujíti, aby nebyl těžký a neochotný, neb příliš vážný, i upadne v lehkost, chté posloužiti ochotnosti. Item. Zření na příklad jiných i chtě někdy, kteříž drží prvotnost; aneb chudých zření na bohatší, i pustí se člověk po zemských věcech. Item. Nedobré příčiny a těžká práce, pro niž se děje obmeškání modliteb. Item. Bratří starších obmeškávání v ukazování, zvláštním při osobách procházením i po čeledech, spolehnutí toliko na obecná mlu- vení po zbořích. Item. Očekávání od Boha darův, kterýž mocen jest dáti, když chce, a když není při tom práce a hle- dání. Item. Z porozvázání věcí tvárných, a z obšírného mlu- vení o milosti a o snášení Božím. Item. Když není pilnosti při trestání nedostatkův a ukazování vin, ale poroučí se svě- domí jednoho každého. Item. Rada nerozšafná stranných uči- telův, buďto skrze nerozumné zhrození a trestání, a od naděje odstrčení, buďto podání a snadno dojíti milosti. Lékařství proti tomu. Prvotně kdyby] ti, kteříž sou jiným předložení, v čemkoli skrze své obcování neb i v povinné práci oblevili, a jiným dali příčinu k oblevení, aby sami se na- pravovali skutečně, sami nad sebou bdíce a věrně pracujíce, ji- ným ku příkladu byli. A v učení aby mluvili k pilnosti a k bázni, hledíce k příčinám tohoto času. O milosti Boží mluvíce roz- šafně k vzdělání nejen víry v věření, ale i života jejího v prokazo-
132 a bytí s Kristem; sedmé, utíkání mnohého zlého i nebezpe- čenství. A mají býti v čem, aby byli trpělivi i vděčni poslou- žení, které se jim děje. A služebník má s ním práci vésti oznamuje i vytazuje se na přístup a práci k dobrému. Nemocní podle duše mají se znáti v nemocech svých, a mají pokorní býti, pomoci hledati poslušenstvím, povolností, hotovostí, utíkáním, odjímáním podle možnosti příčin, pokory následováním k Bohu i k lidem, ukazováním vděčnosti, že jej snáší, častými modlitbami, aby nevešli v pokušení a byli od zlého zachováni atd. Z sněmu starého. Otázka. Odkud oblevení při dobré práci? Odpověd. Nejprv z podepření a z spolehnutí na milost Boží uslyše, že z milosti jest spasení, a že tělesné zvykání jest k malým věcem užitečné. Item. Nedostatek v věření, že člověk věří, že některá jest věc zlá, ale že snad ji Bůh snáší; aneb že dobrá, ale že člověk můž bez ní spasen býti. Item. Spolehnutí na předzvědění a na vyvolení Boží. Item. Mnohé zobecnění jedněch k druhým, že jeden druhého se nestydí, a jeden druhému odpustí a za- nedbává. A to přijde někdy, že člověk chce ujíti, aby nebyl těžký a neochotný, neb příliš vážný, i upadne v lehkost, chté posloužiti ochotnosti. Item. Zření na příklad jiných i chtě někdy, kteříž drží prvotnost; aneb chudých zření na bohatší, i pustí se člověk po zemských věcech. Item. Nedobré příčiny a těžká práce, pro niž se děje obmeškání modliteb. Item. Bratří starších obmeškávání v ukazování, zvláštním při osobách procházením i po čeledech, spolehnutí toliko na obecná mlu- vení po zbořích. Item. Očekávání od Boha darův, kterýž mocen jest dáti, když chce, a když není při tom práce a hle- dání. Item. Z porozvázání věcí tvárných, a z obšírného mlu- vení o milosti a o snášení Božím. Item. Když není pilnosti při trestání nedostatkův a ukazování vin, ale poroučí se svě- domí jednoho každého. Item. Rada nerozšafná stranných uči- telův, buďto skrze nerozumné zhrození a trestání, a od naděje odstrčení, buďto podání a snadno dojíti milosti. Lékařství proti tomu. Prvotně kdyby] ti, kteříž sou jiným předložení, v čemkoli skrze své obcování neb i v povinné práci oblevili, a jiným dali příčinu k oblevení, aby sami se na- pravovali skutečně, sami nad sebou bdíce a věrně pracujíce, ji- ným ku příkladu byli. A v učení aby mluvili k pilnosti a k bázni, hledíce k příčinám tohoto času. O milosti Boží mluvíce roz- šafně k vzdělání nejen víry v věření, ale i života jejího v prokazo-
Strana 133
133 vání pravdy její podle vyvolení, povolání a posvěcení. Item. Sprostnost a dověrnost k zprávcům, a víra k tomu, co se uka- zuje, by pak člověk tomu i nerozuměl. Item časté spolu roz- mlouvání o dobrých věcech. Item. Přemýšlování časté o konci života, o chudobě, o životu Pána Krista, k němuž se člověk oddal, aby jeho následoval. A sumou při všech příčinách, v nichž člověk jest, bázeň Boží míti, a spolu rady věrně po- žívati, pilnost a bedlivost nad sebou míti, a ku Pánu Bohu na pomoc volati. Item. Kdoby po výstraze a trestání nedbali opravovati, aby bylo požíváno klíčův podle rozšafnosti. Toby také bylo lidem k bázni a ku pilnosti, i k napravení a uži- tečnému vzdělání. Leta Páně tisícího pětistého desátého. Stalo se sjití celé rady z Čech i z Moravy k první neděli po oktavu vzkříšení Páně, v kterémžto sjití k soudu mezi ji- nými toto podáno: Pročby Pán Bůh nynější pokušení zvlášť na nás dopouštěl? I nalezeno toto, že strany lidí Jednoty této největší pří- čina jest, nehodné chození v povolání a v úmluvě víry, tak že kterých se věcí odřeklo, totiž dábla, těla a světa, těch se od mnohých následuje v podstatě i v službě. A ty věci s sebou do Jednoty přinesli a uvedli. A což přiřkli Pánu Bohu a církvi, toho nenásledují, v podstatě i v službě opouštějí obyčejův, i mravův, i pomocí Božích mnohých. A to široce psáno v tom spisu, kterýž slove o pokušení, kterýž i tu dán k přečtení ku potřebě té. I zůstáno na tom, aby bylo pokání všechněm všudy ká- záno v Jednotě, a že my zprávcové prvotnost držíce s předky některými našimi uznali jsme, že jsme tím nejvinnější s svými nepříklady, nedbanlivostmi, a nesvornostmi předešlými našich předkův, a dopuštění věcí nebezpečných atd. A protož jednomyslně jsme zůstali na tom, abychme sami prvotně při sobě i při lidu pokání činili, životy měníce, ne- dostatky opravujíce při práci úřadův svých, a čím jsme kteří příčinu jakou k oblevení dali, opravovali. Item. Jednomyslně jsme se na tom všichni svolili, aby- chom v podstatě víry, lásky a naděje, v úmluvě její se sku- tečně obnovíc, věrně se a prvotně, v sprostném srdci k Bohu i k lidem, i vespolek se zachovávali, a všech služebností Páně v smyslu zdravém a v úmyslu přímém, pokudž Pán Bůh dal známost toho v Jednotě této, ostříhati, pomocí všech užívajíc i zřízení podle zůstání a nálezův napsaných. Item. Abychom v lásce, a v svornosti, a v pokoji stáli skrze zachovávání Jednoty a jednomyslnosti v svazku pokoje, jenž řád
133 vání pravdy její podle vyvolení, povolání a posvěcení. Item. Sprostnost a dověrnost k zprávcům, a víra k tomu, co se uka- zuje, by pak člověk tomu i nerozuměl. Item časté spolu roz- mlouvání o dobrých věcech. Item. Přemýšlování časté o konci života, o chudobě, o životu Pána Krista, k němuž se člověk oddal, aby jeho následoval. A sumou při všech příčinách, v nichž člověk jest, bázeň Boží míti, a spolu rady věrně po- žívati, pilnost a bedlivost nad sebou míti, a ku Pánu Bohu na pomoc volati. Item. Kdoby po výstraze a trestání nedbali opravovati, aby bylo požíváno klíčův podle rozšafnosti. Toby také bylo lidem k bázni a ku pilnosti, i k napravení a uži- tečnému vzdělání. Leta Páně tisícího pětistého desátého. Stalo se sjití celé rady z Čech i z Moravy k první neděli po oktavu vzkříšení Páně, v kterémžto sjití k soudu mezi ji- nými toto podáno: Pročby Pán Bůh nynější pokušení zvlášť na nás dopouštěl? I nalezeno toto, že strany lidí Jednoty této největší pří- čina jest, nehodné chození v povolání a v úmluvě víry, tak že kterých se věcí odřeklo, totiž dábla, těla a světa, těch se od mnohých následuje v podstatě i v službě. A ty věci s sebou do Jednoty přinesli a uvedli. A což přiřkli Pánu Bohu a církvi, toho nenásledují, v podstatě i v službě opouštějí obyčejův, i mravův, i pomocí Božích mnohých. A to široce psáno v tom spisu, kterýž slove o pokušení, kterýž i tu dán k přečtení ku potřebě té. I zůstáno na tom, aby bylo pokání všechněm všudy ká- záno v Jednotě, a že my zprávcové prvotnost držíce s předky některými našimi uznali jsme, že jsme tím nejvinnější s svými nepříklady, nedbanlivostmi, a nesvornostmi předešlými našich předkův, a dopuštění věcí nebezpečných atd. A protož jednomyslně jsme zůstali na tom, abychme sami prvotně při sobě i při lidu pokání činili, životy měníce, ne- dostatky opravujíce při práci úřadův svých, a čím jsme kteří příčinu jakou k oblevení dali, opravovali. Item. Jednomyslně jsme se na tom všichni svolili, aby- chom v podstatě víry, lásky a naděje, v úmluvě její se sku- tečně obnovíc, věrně se a prvotně, v sprostném srdci k Bohu i k lidem, i vespolek se zachovávali, a všech služebností Páně v smyslu zdravém a v úmyslu přímém, pokudž Pán Bůh dal známost toho v Jednotě této, ostříhati, pomocí všech užívajíc i zřízení podle zůstání a nálezův napsaných. Item. Abychom v lásce, a v svornosti, a v pokoji stáli skrze zachovávání Jednoty a jednomyslnosti v svazku pokoje, jenž řád
Strana 134
134 jest. Při kterémžto řádu všickni jsme se svolili jednomyslně, aby- chom podle zapsání starodávných k němu stáli všichni, i každý na svém místě navracuje vyšším poctivost a poslušenství a poddanost, rovným milost, milování v rovnosti, bratrství, a nižším službu a péči i skutečnou práci; a z nedostatkův při tom řádu, z předešlých i přítomných, abychom pokání činili, a k tomu vespolek sobě i jiným sloužili, snášejíce se v lásce, jedni dru- hých břemena nesouce pro naplnění zákona Kristova, a opra- vujíce vyvinutí svá pokorně, a od sebe vespolek přijímajíce učení, výstrahy i trestání. A kdožby koli s námi v řádu Je- dnoty, jednomyslnosti a pokoje státi nechtěl, aby pokuta kázně Kristovy na něho přišla. Item. Na tom jsme se svolili, abychom svolení předešlých skutečně ostříhali a jich nelehčili. A ač jsme z nich zákonův nepohnutých nenadělali; neb jediný Kristů zákon víry obecné křesťanské, čtení svatého máme v písních Bohem vdechnutých založený v nepohnute- dlnosti: avšak pokudž se s tím zákonem srovnávají, a jimi se slouží a napomáhá k němu, a na odpor i na zkázu jeho nejsou, abychom jich potud užívali, a aby žádný obláštně neměl moci jich kaziti, ani směl utrhati neb haněti jich. Neb poznalliby škodu jakou při nich, to aby na celou radu vznesl a k soudu dal. A tu jakož soudem a svolením co přijato, aby týmž sou- dem a svolením, byloliby třeba, bylo složeno neb proměněno. A pakliby kdo jináč činil, aby trestán byl podle provinění svého Item. Vespolek jsme sobě sloužili ku pokání, oznamujíc nedostatky své i Jednoty, a svobodu jsme k sobě pustili je- denkaždý společného i obláštního vin ukazování, v úmysle při- jímání i opravování. A kteříž přítomni s námi nejsou a býti by měli, to též aby jim známo činěno bylo, aby spolu s námi v tom jednomyslnost pravou křesťanskou zachovávali. Item. Všem kněžím i každému obláště aby toto bylo uka- zováno, a k témuž aby vedeni byli podle napsání níže do tčeného. Item. Po všech zbořích aby rozepsáno bylo, co jsme za škodného k spasení i za trestání hodného v Jednotě poznali, a napomenutí ku pokání, abychom od vyšších do nižších všichni pokání činili, a milosti Boží hledali. Item. Času pokušení nynějšího abychom my zprávce vý- strah Pána Krista požívali řkoucího: Buďte opatrni jako ha- dové a sprostni jako holubice; vystříhejte se lidí, nebo vás zradí, a svatého Pavla řkoucího: Choďte v opatrnosti k těm, jenž vně jsou. A však těch výstrah požívejme bez obmeškání práce slu-
134 jest. Při kterémžto řádu všickni jsme se svolili jednomyslně, aby- chom podle zapsání starodávných k němu stáli všichni, i každý na svém místě navracuje vyšším poctivost a poslušenství a poddanost, rovným milost, milování v rovnosti, bratrství, a nižším službu a péči i skutečnou práci; a z nedostatkův při tom řádu, z předešlých i přítomných, abychom pokání činili, a k tomu vespolek sobě i jiným sloužili, snášejíce se v lásce, jedni dru- hých břemena nesouce pro naplnění zákona Kristova, a opra- vujíce vyvinutí svá pokorně, a od sebe vespolek přijímajíce učení, výstrahy i trestání. A kdožby koli s námi v řádu Je- dnoty, jednomyslnosti a pokoje státi nechtěl, aby pokuta kázně Kristovy na něho přišla. Item. Na tom jsme se svolili, abychom svolení předešlých skutečně ostříhali a jich nelehčili. A ač jsme z nich zákonův nepohnutých nenadělali; neb jediný Kristů zákon víry obecné křesťanské, čtení svatého máme v písních Bohem vdechnutých založený v nepohnute- dlnosti: avšak pokudž se s tím zákonem srovnávají, a jimi se slouží a napomáhá k němu, a na odpor i na zkázu jeho nejsou, abychom jich potud užívali, a aby žádný obláštně neměl moci jich kaziti, ani směl utrhati neb haněti jich. Neb poznalliby škodu jakou při nich, to aby na celou radu vznesl a k soudu dal. A tu jakož soudem a svolením co přijato, aby týmž sou- dem a svolením, byloliby třeba, bylo složeno neb proměněno. A pakliby kdo jináč činil, aby trestán byl podle provinění svého Item. Vespolek jsme sobě sloužili ku pokání, oznamujíc nedostatky své i Jednoty, a svobodu jsme k sobě pustili je- denkaždý společného i obláštního vin ukazování, v úmysle při- jímání i opravování. A kteříž přítomni s námi nejsou a býti by měli, to též aby jim známo činěno bylo, aby spolu s námi v tom jednomyslnost pravou křesťanskou zachovávali. Item. Všem kněžím i každému obláště aby toto bylo uka- zováno, a k témuž aby vedeni byli podle napsání níže do tčeného. Item. Po všech zbořích aby rozepsáno bylo, co jsme za škodného k spasení i za trestání hodného v Jednotě poznali, a napomenutí ku pokání, abychom od vyšších do nižších všichni pokání činili, a milosti Boží hledali. Item. Času pokušení nynějšího abychom my zprávce vý- strah Pána Krista požívali řkoucího: Buďte opatrni jako ha- dové a sprostni jako holubice; vystříhejte se lidí, nebo vás zradí, a svatého Pavla řkoucího: Choďte v opatrnosti k těm, jenž vně jsou. A však těch výstrah požívejme bez obmeškání práce slu-
Strana 135
135 žebné a péče sobě svěřené, a nejníž bez škod duchovních a spasení duší lidských, a při všem zpravujíce se ostříháním řádu spravedlnosti Boží, kdež nás naučí, co komu předkládati máme. A přišloliby kdy na koho co z nedopatření, tak žeby jat byl, abychom se nevinili. A kdežby kteří v úzkostech jedni druhých v svých zbořích požíti v službě, v péči a v práci mohli, zvlášť v neznámosti, aby to mohlo státi, a proměn v kraji požíváno býti. Item. Na tom jsme zůstali, abychom hříchům, nepravostem, i podnětům a příčinám těm, v nichž svět ve zlém hoří a na sobě je má, jenž jsou žádost očí, těla a pýcha života, místa více nedávali, ale plenili a kazili při všelikém řádu, stavu, věku i povolání, pohlaví mužského neb ženského, a tudy svět podešlý ven honili, a lid v způsob křesťanského života napra- vovali, aby na něm té ohavnosti jako na místě svatém nezů- stalo, buď v postavě, v chodu, v rouše, v živnosti, v obcování mezi lidmi. O samotnosti kněze. Item. Žádný kněz aby samotný nebýval bez pomocníka neb učedlníka, kdež jest nebo jde, aby svědka života svého měl. Item. Kněží prázdností a tulaček marných, a světských věcí, a všech divadel a nepříkladův se varovali, a kteříž mají kdy a mohou, aby neopouštěli duchovních věcí, rukama pracovali, a sami sobě pohodlé opatrovali, a přívětivosti bez obtěžování jiných následovali. Item. Na tom zůstáno společně, abychom, jakož svrchu dotčeno, ty všechny nedostatky spišíc, kteréž v Jednotě nale- zeny, s napomenutím, kteříž i v listu do zborův mají býti po- sláni, dali nejprv je vytisknouti a potom mezi Bratří rozeslali. K nápravě knězi každému z téhož sněmu list psaný. Bratří starší řádu kněžského s spolustaršími úzké rady se- branými ve jmeno Páně! Pozdravení laskavé s mnohou žádostí spasení tvého, i pro- spěchu užitečné práce úřadu tvého psaním tímto oznamujem. Bratře milý, známo činíme a psaním tímto věděti dáváme, že nyní společné sjití měli jsme, abychom společně rozjímali pří- činy, pročby Pán Bůh na nás a zvláště na zprávce pokušení prvotně dopouštěl. I znamenali jsme příčiny dvě: Jednu, aby nás ku pokání
135 žebné a péče sobě svěřené, a nejníž bez škod duchovních a spasení duší lidských, a při všem zpravujíce se ostříháním řádu spravedlnosti Boží, kdež nás naučí, co komu předkládati máme. A přišloliby kdy na koho co z nedopatření, tak žeby jat byl, abychom se nevinili. A kdežby kteří v úzkostech jedni druhých v svých zbořích požíti v službě, v péči a v práci mohli, zvlášť v neznámosti, aby to mohlo státi, a proměn v kraji požíváno býti. Item. Na tom jsme zůstali, abychom hříchům, nepravostem, i podnětům a příčinám těm, v nichž svět ve zlém hoří a na sobě je má, jenž jsou žádost očí, těla a pýcha života, místa více nedávali, ale plenili a kazili při všelikém řádu, stavu, věku i povolání, pohlaví mužského neb ženského, a tudy svět podešlý ven honili, a lid v způsob křesťanského života napra- vovali, aby na něm té ohavnosti jako na místě svatém nezů- stalo, buď v postavě, v chodu, v rouše, v živnosti, v obcování mezi lidmi. O samotnosti kněze. Item. Žádný kněz aby samotný nebýval bez pomocníka neb učedlníka, kdež jest nebo jde, aby svědka života svého měl. Item. Kněží prázdností a tulaček marných, a světských věcí, a všech divadel a nepříkladův se varovali, a kteříž mají kdy a mohou, aby neopouštěli duchovních věcí, rukama pracovali, a sami sobě pohodlé opatrovali, a přívětivosti bez obtěžování jiných následovali. Item. Na tom zůstáno společně, abychom, jakož svrchu dotčeno, ty všechny nedostatky spišíc, kteréž v Jednotě nale- zeny, s napomenutím, kteříž i v listu do zborův mají býti po- sláni, dali nejprv je vytisknouti a potom mezi Bratří rozeslali. K nápravě knězi každému z téhož sněmu list psaný. Bratří starší řádu kněžského s spolustaršími úzké rady se- branými ve jmeno Páně! Pozdravení laskavé s mnohou žádostí spasení tvého, i pro- spěchu užitečné práce úřadu tvého psaním tímto oznamujem. Bratře milý, známo činíme a psaním tímto věděti dáváme, že nyní společné sjití měli jsme, abychom společně rozjímali pří- činy, pročby Pán Bůh na nás a zvláště na zprávce pokušení prvotně dopouštěl. I znamenali jsme příčiny dvě: Jednu, aby nás ku pokání
Strana 136
136 vzbudil, druhou, aby nás hotové k trpělivosti a hodné v svě- domí dobrém způsobil. I poznali jsme jistě, že jest z čeho pokání nám prvotně, a tudíž tobě i jiným podobným činiti. Nám kdež se Bohu a lidem vinni dáváme vyznávajíce se, že jsme] s otci našimi předešlými i sami přítomně při pravdách Božských, k nimž nás Bůh povo- lati ráčil, k našemu vlastnímu osobnému spasení nehodně, zpozdile, zmeškalivě a nedbanlivě chodili, opouštějíce povinnou práci z příčin rozličných, odkudž Jednota tato při pravdách víry křesťanské a zřízeného spasení znamenitých nedostatkův došla, a mnoho toho, čehož jsme nerádi, v ní vzniklo, odkudž bázeň a strach Boží prvotně na nás spadl. I napomenuti jsme Božím společným napomenutím, abychom jednomyslně z na- šich nedostatkův pokání činili, hledajíce tváři Boží v slitování Krista Ježíše v srdci skroušeném a v duchu zarmouceném, majíce úmysl svůj, lépe se míti i chovati při osobě své i při ouřadu svěřeném, za to i Pána Boha za pomoc i za požehnání žádajíce. Toto pak tobě proto píšem, aby, toto věda, i ty spolu s námi jednomyslně ku pokání skutečnému ruce stáhl, z toho, což i při tobě strany osoby tvé neb práce svěřené, strany lidu tobě svěřeného sešloby, a přítomného zlého tvými příčinami, nedban- livostmi, nepříkladem atd. nalezeno bylo, věda to, že lid Boží nám Bohem svěřený jináč pokání nemůž činiti a nebude, leč my činiti budeme. Neb apoštol dí: Zarmouceni býváme pro vaše zarmoucení. A tou příčinou Pán Bůh na nás zarmoucení a pokušení dopouští, abychom my byli zarmouceni tím zár- mutkem, kterýž stálé pokání činí. A zvláště vezma zprávu zřízeného spasení v Kristu a v církvi, i přiměřiž k sobě, k péči a k službě tvé, a potom k lidu, a při tom šetř, takli se pravda spasitedlná při osobách i při zbořích nalézá, neníli čeho zje- vného zapověděného v lidu z kvasu starého člověka, hříchův tělesných, i podnětův, i marností světských na lidu i v lidu tom, kdež nesluší, a nejsouli strůjce toho i jiného zlého. A zase jestli svatost povolání, pravda křesťanství, příklad a obyčej svatý, řád, kázeň se vší spravedlností, i ospravedlňováním Páně. Když na tyto věci v jasném dni pohledíš, tu poznáš mnoholi máš jmen, kteříž roucha svého nepoškvrniliby, a chodiliby bez ža- loby, a zase uzříš, z čeho budeš míti pokání činiti a k opravě vztáhnouti ruku s bázní Boží, aby Pán Bůh z hněvu nepohnul svícnem tvým, a nepočal tě vymítati z ust svých. To až potud buď o prvním napomenutí. Druhé napomínání, aby spolu s námi v podstatných věcech i v služebných, v smlouvě Boží pro naději věčného života, v pravdě, skutečně, životně i příkladně jsa, Jednoty ducha v milosti, v milování, v lásce, v svornosti, v řádu ostříhal a
136 vzbudil, druhou, aby nás hotové k trpělivosti a hodné v svě- domí dobrém způsobil. I poznali jsme jistě, že jest z čeho pokání nám prvotně, a tudíž tobě i jiným podobným činiti. Nám kdež se Bohu a lidem vinni dáváme vyznávajíce se, že jsme] s otci našimi předešlými i sami přítomně při pravdách Božských, k nimž nás Bůh povo- lati ráčil, k našemu vlastnímu osobnému spasení nehodně, zpozdile, zmeškalivě a nedbanlivě chodili, opouštějíce povinnou práci z příčin rozličných, odkudž Jednota tato při pravdách víry křesťanské a zřízeného spasení znamenitých nedostatkův došla, a mnoho toho, čehož jsme nerádi, v ní vzniklo, odkudž bázeň a strach Boží prvotně na nás spadl. I napomenuti jsme Božím společným napomenutím, abychom jednomyslně z na- šich nedostatkův pokání činili, hledajíce tváři Boží v slitování Krista Ježíše v srdci skroušeném a v duchu zarmouceném, majíce úmysl svůj, lépe se míti i chovati při osobě své i při ouřadu svěřeném, za to i Pána Boha za pomoc i za požehnání žádajíce. Toto pak tobě proto píšem, aby, toto věda, i ty spolu s námi jednomyslně ku pokání skutečnému ruce stáhl, z toho, což i při tobě strany osoby tvé neb práce svěřené, strany lidu tobě svěřeného sešloby, a přítomného zlého tvými příčinami, nedban- livostmi, nepříkladem atd. nalezeno bylo, věda to, že lid Boží nám Bohem svěřený jináč pokání nemůž činiti a nebude, leč my činiti budeme. Neb apoštol dí: Zarmouceni býváme pro vaše zarmoucení. A tou příčinou Pán Bůh na nás zarmoucení a pokušení dopouští, abychom my byli zarmouceni tím zár- mutkem, kterýž stálé pokání činí. A zvláště vezma zprávu zřízeného spasení v Kristu a v církvi, i přiměřiž k sobě, k péči a k službě tvé, a potom k lidu, a při tom šetř, takli se pravda spasitedlná při osobách i při zbořích nalézá, neníli čeho zje- vného zapověděného v lidu z kvasu starého člověka, hříchův tělesných, i podnětův, i marností světských na lidu i v lidu tom, kdež nesluší, a nejsouli strůjce toho i jiného zlého. A zase jestli svatost povolání, pravda křesťanství, příklad a obyčej svatý, řád, kázeň se vší spravedlností, i ospravedlňováním Páně. Když na tyto věci v jasném dni pohledíš, tu poznáš mnoholi máš jmen, kteříž roucha svého nepoškvrniliby, a chodiliby bez ža- loby, a zase uzříš, z čeho budeš míti pokání činiti a k opravě vztáhnouti ruku s bázní Boží, aby Pán Bůh z hněvu nepohnul svícnem tvým, a nepočal tě vymítati z ust svých. To až potud buď o prvním napomenutí. Druhé napomínání, aby spolu s námi v podstatných věcech i v služebných, v smlouvě Boží pro naději věčného života, v pravdě, skutečně, životně i příkladně jsa, Jednoty ducha v milosti, v milování, v lásce, v svornosti, v řádu ostříhal a
Strana 137
137 stál, přijímaje k sobě naučení, napomínání, výstrahy i tre- stání, nedostatkův se vystříhaje, bedlivě došlých pokorně oble- voval, v řádu a v poslušenství k vyšším stál, k rovným milost bratrské lásky se ostříhal, k nižším pokory v službě, v násle- dování Krista ukazoval, věrně a pilně slouže Kristu Ježíši v lidu jeho, druhému narození i moci jeho, i účastnosti těla a krve jeho k spasení života, milosti i slávy, aby věrný i hodný šafář Boží nad čeledí jeho nalezen byl, a stánku Božímu slou- žil, a stráž v bedlivosti zachovával. Také tě napomínáme k modlitbám úřadu příležícím, aby v nich bděl ustavičně, chodě v svatosti a v čistotě pravdy, pozdvihuje rukou čistých za lid tobě svěřený i s lidem, aby hněv Boží krotil a varoval se takový býti, kterýžby dráždil a rozpaloval hněv Boží, a aby tě lid vždy hotového v potřebě k Bohu nalezl každého času. Napomínáme tě, aby spolu s námi ve všech obyčejích, řádích posvátných, v smyslu i v úmyslu jednomyslný byl, a k jednomyslnosti a k dověrnosti věrně sloužil, nic nečině k roztržce Jednoty pravdy. Také aby ve všem svědomí dobrého a naděje, i spolu dobré pověsti v pravdě pečlivě ostříhal, a smlouvu úřadu tobě svě- řeného v způsobu služebníka v chudobě, v čistotě a v poslu- šenství zachovával, a svědka s sebou vždy měl života i ob- cování tvého, učedlníka nebo pomocníka, a samoty se varoval, zvlášť v obývání s ženským pohlavím. A krátce, což kde tebou sešlo, naprav bud životem, bud slovem, buď skutkem, aby pokání tvé celé a pravé bylo spolu s námi nalezeno. A Bohu i zboru Božímu nestyď se z vyvi- nutí svého pokory ukazovati, ať i lid tvým příkladem k témuž bude moci napraven býti v tom, což se jemu od nás napíše. Také ku potěšení, i ku pomoci, i ku posilnění tvému toto oznamujeme, že jsme se v dověrnosti posílili i ustavili v tom, že pravda v Jednotě naší z Boha jest zřízeného a pravého spasení, ač při ní strany naší i lidu mnozí nedostatkové jsou, a že jsme blíže k jednomyslnosti a k bratrské lásce přistou- pili v sprostnosti srdce, a v tom se ustavili, abychom o se ve- spolek i o lid věrný práci věrnou měli, s pomocí Boží vedli, vespolek sobě k témuž sloužíce, zlé kazíce a dobré vzdělá- vajíce, a v řádu a v jednomyslnosti se zachovávajíce, a ke všem lidem milost majíce bez potupování. A kdožby s námi toho nechtěl ostříhati a zlého, kteréž z jednomyslnosti za zlé míti a dobrého za dobré, po řádném trestání, nechtělliby se změniti, chtělibychom ho konečně od- sednouti. A vnášelliby co tajně nebo stranně v lidi, aby- chom od něho i jiné odvodili.
137 stál, přijímaje k sobě naučení, napomínání, výstrahy i tre- stání, nedostatkův se vystříhaje, bedlivě došlých pokorně oble- voval, v řádu a v poslušenství k vyšším stál, k rovným milost bratrské lásky se ostříhal, k nižším pokory v službě, v násle- dování Krista ukazoval, věrně a pilně slouže Kristu Ježíši v lidu jeho, druhému narození i moci jeho, i účastnosti těla a krve jeho k spasení života, milosti i slávy, aby věrný i hodný šafář Boží nad čeledí jeho nalezen byl, a stánku Božímu slou- žil, a stráž v bedlivosti zachovával. Také tě napomínáme k modlitbám úřadu příležícím, aby v nich bděl ustavičně, chodě v svatosti a v čistotě pravdy, pozdvihuje rukou čistých za lid tobě svěřený i s lidem, aby hněv Boží krotil a varoval se takový býti, kterýžby dráždil a rozpaloval hněv Boží, a aby tě lid vždy hotového v potřebě k Bohu nalezl každého času. Napomínáme tě, aby spolu s námi ve všech obyčejích, řádích posvátných, v smyslu i v úmyslu jednomyslný byl, a k jednomyslnosti a k dověrnosti věrně sloužil, nic nečině k roztržce Jednoty pravdy. Také aby ve všem svědomí dobrého a naděje, i spolu dobré pověsti v pravdě pečlivě ostříhal, a smlouvu úřadu tobě svě- řeného v způsobu služebníka v chudobě, v čistotě a v poslu- šenství zachovával, a svědka s sebou vždy měl života i ob- cování tvého, učedlníka nebo pomocníka, a samoty se varoval, zvlášť v obývání s ženským pohlavím. A krátce, což kde tebou sešlo, naprav bud životem, bud slovem, buď skutkem, aby pokání tvé celé a pravé bylo spolu s námi nalezeno. A Bohu i zboru Božímu nestyď se z vyvi- nutí svého pokory ukazovati, ať i lid tvým příkladem k témuž bude moci napraven býti v tom, což se jemu od nás napíše. Také ku potěšení, i ku pomoci, i ku posilnění tvému toto oznamujeme, že jsme se v dověrnosti posílili i ustavili v tom, že pravda v Jednotě naší z Boha jest zřízeného a pravého spasení, ač při ní strany naší i lidu mnozí nedostatkové jsou, a že jsme blíže k jednomyslnosti a k bratrské lásce přistou- pili v sprostnosti srdce, a v tom se ustavili, abychom o se ve- spolek i o lid věrný práci věrnou měli, s pomocí Boží vedli, vespolek sobě k témuž sloužíce, zlé kazíce a dobré vzdělá- vajíce, a v řádu a v jednomyslnosti se zachovávajíce, a ke všem lidem milost majíce bez potupování. A kdožby s námi toho nechtěl ostříhati a zlého, kteréž z jednomyslnosti za zlé míti a dobrého za dobré, po řádném trestání, nechtělliby se změniti, chtělibychom ho konečně od- sednouti. A vnášelliby co tajně nebo stranně v lidi, aby- chom od něho i jiné odvodili.
Strana 138
138 Protož ty věda to, posiliž i ty se spolu s námi a týmiž šlepějemi pospolně hleď v Jednotě bratrství tohoto choditi, a lid v dověrnosti a v pravdě té vésti. A varuj se rozpakovati srdce i rukou lidu Božího, ať by na tě prokletí přišlo, kteréž přišlo u figuře na špehéře země Izraelské; ani stranných vécí stanův bývej pilen, ať oheň nezžíře tě, jako Choré, Dátana a Abirona, ani pochybené archy, (chtě, sám se vytrhna, z vše- tečnosti spomoci) dotýkej se, aby ruka neuschla atd. Než z studnice jedné važ, v jednom domu beránka požívej, pře- bývej s bratřími v Jednotě atd., a dáť Bůh milost a pokoj a v Jednotě své jednoty svatých dokonale dojíti; neb znáš, žeť Bůh milosti a pravdy nedal než v Jednotě; ano ani moci úřadné si došel jináč, ani ji máš ven dané svěřené. Následujž tehdy tím snažněji spolu s námi Jednoty ducha v svazku pokoje. Naposledy Bratře milý posílámeť napsaní v napomenutí zboru každého tvého, podle čehož i ty péči máš míti takovou. Nejprv okolo hodu Ducha svatého neb v hody při každém zboru svolej starší a pomocníky tvé, a jim naše zvolení, kteréž tobě na listu napíšem, oznam. A potom jim list poslaný do zboru přečti, dávaje jim to znáti prvé než jiným, a jim té cti udíleje. A napomeň jich našim slovem, ať i oni jednomyslně vůli tuto ne naši ale Boží znajíce, tvoji pomocníci budou, aby zlé kaženo bylo a dobré vzděláváno. Potom pak všudy oznam, že suché dni budou v středu, v pátek i v sobotu před svatou Trojicí, a zvláštní náš jedno- myslný půst s modlitbami za tyto věci. Aby Pán Bůh z milosti své ráčil se nad svým lidem v tomto času smilovati, a dopustíli toto pokušení pro naše provinění (jakož tak nám spravedlivé smysliti strany naší), aby nám všechněm ráčil dáti hodné pokání činiti skutečně, dada srdce skroušené a ponížené, ducha zarmouceného, vůli i úmysl od zlého odtržený, věrné obdaření srdečné, a úmluvy Páně obno- vení, i skutečné opravování podle poznání vin, kteréž ukazo- vány budou. A aby nám dal milost a oblíbení k tomu státi a tváři Boží s pláčem hledati v ponížení, a aby neodjímal od nás po- moci sluh a služebností, ani vydával nás v ruce nemilostivých na věky, a obrátil pláč náš v radost, úzkost, v prostranství atd. Pak uložil díla svého zkusiti v pravdě své, ať s námi ráčí býti a neopouštěti a mocí posilovati, stálost i setrvání dáti, moudrosti svého ducha naplňovati, v dobrotě jeho ustavovati i ostříhati, k životu slávy dada přijíti. A aby potřeby naší Jednoty milostivě, jakož zná sám nejlépe, naplňovati ráčil atd. Potom at v středu i v pátek zborové podle možnosti jsou v způsobu, jakýž býti může, a ať se všem vůbec neb po část-
138 Protož ty věda to, posiliž i ty se spolu s námi a týmiž šlepějemi pospolně hleď v Jednotě bratrství tohoto choditi, a lid v dověrnosti a v pravdě té vésti. A varuj se rozpakovati srdce i rukou lidu Božího, ať by na tě prokletí přišlo, kteréž přišlo u figuře na špehéře země Izraelské; ani stranných vécí stanův bývej pilen, ať oheň nezžíře tě, jako Choré, Dátana a Abirona, ani pochybené archy, (chtě, sám se vytrhna, z vše- tečnosti spomoci) dotýkej se, aby ruka neuschla atd. Než z studnice jedné važ, v jednom domu beránka požívej, pře- bývej s bratřími v Jednotě atd., a dáť Bůh milost a pokoj a v Jednotě své jednoty svatých dokonale dojíti; neb znáš, žeť Bůh milosti a pravdy nedal než v Jednotě; ano ani moci úřadné si došel jináč, ani ji máš ven dané svěřené. Následujž tehdy tím snažněji spolu s námi Jednoty ducha v svazku pokoje. Naposledy Bratře milý posílámeť napsaní v napomenutí zboru každého tvého, podle čehož i ty péči máš míti takovou. Nejprv okolo hodu Ducha svatého neb v hody při každém zboru svolej starší a pomocníky tvé, a jim naše zvolení, kteréž tobě na listu napíšem, oznam. A potom jim list poslaný do zboru přečti, dávaje jim to znáti prvé než jiným, a jim té cti udíleje. A napomeň jich našim slovem, ať i oni jednomyslně vůli tuto ne naši ale Boží znajíce, tvoji pomocníci budou, aby zlé kaženo bylo a dobré vzděláváno. Potom pak všudy oznam, že suché dni budou v středu, v pátek i v sobotu před svatou Trojicí, a zvláštní náš jedno- myslný půst s modlitbami za tyto věci. Aby Pán Bůh z milosti své ráčil se nad svým lidem v tomto času smilovati, a dopustíli toto pokušení pro naše provinění (jakož tak nám spravedlivé smysliti strany naší), aby nám všechněm ráčil dáti hodné pokání činiti skutečně, dada srdce skroušené a ponížené, ducha zarmouceného, vůli i úmysl od zlého odtržený, věrné obdaření srdečné, a úmluvy Páně obno- vení, i skutečné opravování podle poznání vin, kteréž ukazo- vány budou. A aby nám dal milost a oblíbení k tomu státi a tváři Boží s pláčem hledati v ponížení, a aby neodjímal od nás po- moci sluh a služebností, ani vydával nás v ruce nemilostivých na věky, a obrátil pláč náš v radost, úzkost, v prostranství atd. Pak uložil díla svého zkusiti v pravdě své, ať s námi ráčí býti a neopouštěti a mocí posilovati, stálost i setrvání dáti, moudrosti svého ducha naplňovati, v dobrotě jeho ustavovati i ostříhati, k životu slávy dada přijíti. A aby potřeby naší Jednoty milostivě, jakož zná sám nejlépe, naplňovati ráčil atd. Potom at v středu i v pátek zborové podle možnosti jsou v způsobu, jakýž býti může, a ať se všem vůbec neb po část-
Strana 139
139 kách přečte tento list od bratří, a ať potom každý přijda oznámí úmysl svůj, chceli k tomu státi. Jestliže sám zná viny které, pokání i opravení podle věr- ného naučení má činiti; pakliby neznal, ale povolnost ukazu- jícím má míti, a poslušně a dověrně má přijíti. A to nejprvé ať počato jest od kněží a pomocníkův. A dobré, aby kněz svým pomocníkům poručil se k jich svědomí, znajíli při něm co, aby mu laskavě oznámili. A potom aby i on to též při po- mocnících činil věrně, aby tudy oprava jíti mohla. Dejžť Pán Bůh všemohoucí srdce k tomuto ke všemu a své požehnání, aby tuto vůli Boží oblíbě, přijal k tvému i k mnohých věr- ných spasení v Kristu Ježíši Pánu našem. Statuta synodorum vel decreta conciliorum cum plurimis catholicis doctrinis annexis finiunt. Anno Domini 1514. Sab bato post Epiphania Hora 13. Boleslaviae. Tempore quo per- sequutio non modica super Dominam Boleslaviensem et super nonnullos saeviebat.*) Leta Páně 1515 stalo se sjití ouzké rady na Přerově k té neděli před svatým Jiřím, kdež zůstáno o těchto kusích. Nejprv o tom, majíli vylučováni býti ze zboru čili nic, zůstáno, aby z lehkých příčin zvlášť kněží mladí bez rady starších svých toho nečinili. Item. Co se tkne lidí novotných, kteří se v poslušenství nedali, ti nemají od čeho vylučováni býti, než mohou, dlouhý čas chodíce, napomínáni i zpravováni býti. Lečby při kterých byl zlý smysl neb blud, neb věc ta, pro niž ani v obci ne- trpí takových atd., ti napomenutím pěkným mohou odbyti býti. Pakli jsou kteří, ješto se v poslušenství dali, avšak zboru nepožívají, neposlušní, marní, rozpustilí a nekající zůstávají, ti mají napomínáni, vystříháni i trestáni slovy býti. A přes to neopravíli, má jim pohrůžka učiněna býti vyloučením pro- puštěním atd. Pakli ani to opraví, a jest věc urážčivá i jiných, mají na čas vyloučeni býti s tou výminkou, do níž nepočnou opravovati; pakli počnou, mají zase milost míti. Item. Co se tkne přijatých a vyloučených od posluhování, aby od zboru nebývali vylučováni než pro tyto příčiny. Nejprv. Kdyžby, při majíce, jedni proti druhým a nechtěli *) Na straně jest připsáno v ruk. a však přetrženo: Hoc ego non intelligo.
139 kách přečte tento list od bratří, a ať potom každý přijda oznámí úmysl svůj, chceli k tomu státi. Jestliže sám zná viny které, pokání i opravení podle věr- ného naučení má činiti; pakliby neznal, ale povolnost ukazu- jícím má míti, a poslušně a dověrně má přijíti. A to nejprvé ať počato jest od kněží a pomocníkův. A dobré, aby kněz svým pomocníkům poručil se k jich svědomí, znajíli při něm co, aby mu laskavě oznámili. A potom aby i on to též při po- mocnících činil věrně, aby tudy oprava jíti mohla. Dejžť Pán Bůh všemohoucí srdce k tomuto ke všemu a své požehnání, aby tuto vůli Boží oblíbě, přijal k tvému i k mnohých věr- ných spasení v Kristu Ježíši Pánu našem. Statuta synodorum vel decreta conciliorum cum plurimis catholicis doctrinis annexis finiunt. Anno Domini 1514. Sab bato post Epiphania Hora 13. Boleslaviae. Tempore quo per- sequutio non modica super Dominam Boleslaviensem et super nonnullos saeviebat.*) Leta Páně 1515 stalo se sjití ouzké rady na Přerově k té neděli před svatým Jiřím, kdež zůstáno o těchto kusích. Nejprv o tom, majíli vylučováni býti ze zboru čili nic, zůstáno, aby z lehkých příčin zvlášť kněží mladí bez rady starších svých toho nečinili. Item. Co se tkne lidí novotných, kteří se v poslušenství nedali, ti nemají od čeho vylučováni býti, než mohou, dlouhý čas chodíce, napomínáni i zpravováni býti. Lečby při kterých byl zlý smysl neb blud, neb věc ta, pro niž ani v obci ne- trpí takových atd., ti napomenutím pěkným mohou odbyti býti. Pakli jsou kteří, ješto se v poslušenství dali, avšak zboru nepožívají, neposlušní, marní, rozpustilí a nekající zůstávají, ti mají napomínáni, vystříháni i trestáni slovy býti. A přes to neopravíli, má jim pohrůžka učiněna býti vyloučením pro- puštěním atd. Pakli ani to opraví, a jest věc urážčivá i jiných, mají na čas vyloučeni býti s tou výminkou, do níž nepočnou opravovati; pakli počnou, mají zase milost míti. Item. Co se tkne přijatých a vyloučených od posluhování, aby od zboru nebývali vylučováni než pro tyto příčiny. Nejprv. Kdyžby, při majíce, jedni proti druhým a nechtěli *) Na straně jest připsáno v ruk. a však přetrženo: Hoc ego non intelligo.
Strana 140
140 na bratrském soudu přestati, ale s hříchem i s pohoršením sobě volně chtěli k soudu světskému neb vůle své požívati. Item. Kdyžby kdo padl v hříchy hanebné a z nich pokání činiti nechtěl, ale s ourazem i s pohoršením je předce činil. Kdyžby pak seznání bylo, obrácení i pokorné milosti hle- dání, mají zase časem slušným přijati s pokorou touto býti: Bratři milí a sestry, prosím vás modlete se za mne Pánu Bohu, ať mi ráčí dáti, hodné ovoce pokání činiti a milosti své svaté hledati; nebo litujíc toho, což jsem proti Pánu Bohu i proti vám učinil, prosím Boha i vás za odpuštění i za mo- dlitby svaté. Item. Děti neposlušní, nekázaní, své vůle užívající a mar- nosti světa a rozpustilosti i žádosti často mimo světské násle- dující, chodíli do zboru, má jim výstraha dána býti. A po jednom a po druhém i po třetím trestání, neopravíli, mají poodloučeni býti s tou výminkou, dokudž nepokoří se, podobně jako padlí, a v tom napomínáni býti atd. Majíli novotní neb padlí a vyloučení při posluhování bý- vati čili nic? Usouzeno. Novotní lidé mají nejprv do zboru obecného vedeni býti, a kdyžby žádost měli posluhování viděti, mají to ti, jenž vedou je, s radou zprávcův učiniti. Item. Novotní v poslušenství oddaní mají s kajícími pa- dlými při posluhování dopuštěni býti, aby zvlášť času přislu- hování neb na straně neb z zadu stáli. Item. Novotní, kteříž při tom byli jednou, druhé a neopra- vují, ani pravdy následují, aby s padlými nekajícími přítomni nebývali, a též i děti neposlušní, svévolní, marnosti a své vůle následující. Item, zůstáno, aby toto bylo nejprv po zbořích oznámeno všady, aby vystřeženi byli i zpraveni. Leta Páně 1518 stalo se sjití v Brandejse v neděli devítníkovou. A tu podáno k soudu. Nejprv, kdyžby kněz hříchem smr- tedlným hřešil tajným, mělliby vyloučen býti od požívání úřadu. Item. Bylliby před ordinováním v hříchu smrtedlném, a zvlášť ohavném nalezen, a v tom se neoznámil, máli mu úřad zastaven býti. K první otázce říkáno i usouzeno, že má vyloučen býti; zvlášť pak nekající dotud, dokudžby se podle řádu pokání při něm dosti neučinilo. A potom má rozvázán býti zřízeně v ob- novení smlouvy, a má mu dopuštěno býti. Též k druhé otázce
140 na bratrském soudu přestati, ale s hříchem i s pohoršením sobě volně chtěli k soudu světskému neb vůle své požívati. Item. Kdyžby kdo padl v hříchy hanebné a z nich pokání činiti nechtěl, ale s ourazem i s pohoršením je předce činil. Kdyžby pak seznání bylo, obrácení i pokorné milosti hle- dání, mají zase časem slušným přijati s pokorou touto býti: Bratři milí a sestry, prosím vás modlete se za mne Pánu Bohu, ať mi ráčí dáti, hodné ovoce pokání činiti a milosti své svaté hledati; nebo litujíc toho, což jsem proti Pánu Bohu i proti vám učinil, prosím Boha i vás za odpuštění i za mo- dlitby svaté. Item. Děti neposlušní, nekázaní, své vůle užívající a mar- nosti světa a rozpustilosti i žádosti často mimo světské násle- dující, chodíli do zboru, má jim výstraha dána býti. A po jednom a po druhém i po třetím trestání, neopravíli, mají poodloučeni býti s tou výminkou, dokudž nepokoří se, podobně jako padlí, a v tom napomínáni býti atd. Majíli novotní neb padlí a vyloučení při posluhování bý- vati čili nic? Usouzeno. Novotní lidé mají nejprv do zboru obecného vedeni býti, a kdyžby žádost měli posluhování viděti, mají to ti, jenž vedou je, s radou zprávcův učiniti. Item. Novotní v poslušenství oddaní mají s kajícími pa- dlými při posluhování dopuštěni býti, aby zvlášť času přislu- hování neb na straně neb z zadu stáli. Item. Novotní, kteříž při tom byli jednou, druhé a neopra- vují, ani pravdy následují, aby s padlými nekajícími přítomni nebývali, a též i děti neposlušní, svévolní, marnosti a své vůle následující. Item, zůstáno, aby toto bylo nejprv po zbořích oznámeno všady, aby vystřeženi byli i zpraveni. Leta Páně 1518 stalo se sjití v Brandejse v neděli devítníkovou. A tu podáno k soudu. Nejprv, kdyžby kněz hříchem smr- tedlným hřešil tajným, mělliby vyloučen býti od požívání úřadu. Item. Bylliby před ordinováním v hříchu smrtedlném, a zvlášť ohavném nalezen, a v tom se neoznámil, máli mu úřad zastaven býti. K první otázce říkáno i usouzeno, že má vyloučen býti; zvlášť pak nekající dotud, dokudžby se podle řádu pokání při něm dosti neučinilo. A potom má rozvázán býti zřízeně v ob- novení smlouvy, a má mu dopuštěno býti. Též k druhé otázce
Strana 141
141 povědíno podobně, a při tom usouzeno za dobré toto: Nejprv aby biskupi zpravovali kněží podle svědomí. Item. Kdyžby měl kdo ordinován býti, aby staršímu nad jinými, pod nímž jest, zpravoval svědomí i obnovil je, a v tom rozsouzen byl, nebylaliby překážka jaká při něm škodlivá. Leta Páně 1531. Všickni za jednoho člověka smluvili jsme se, abychom spolu jediného Pána služebníci a jediné pravdy dělníci byli, pomáhajíce sobě věrně vyhledávati té předrahé pravdy spa- sení lidského, nic v tom svého neobmýšlejíc, ani předky svými (s ujmou pravdy) sobě překážejíc, a zástěry jimi činíc; ale přítomné příčiny před očima majíc, postavené pilně abychom vážili a rozsuzovali, spatřujíce vůli Pána svého. Až i strany spisu Jednoty srovnali a na tom spolu zů- stali jsme, aby žádný z kněží tak tvrdě k těm spisům a zprá- vám nebyl dotiskán: ale zákon Boží s lidem obecným v po- vinnostech svých aby dlužni byli plniti, pod zbavením milosti. Než spisův nemá žádný haněti, potupovati, ovšem zamítati: ale v nich což pravého jest vyhledati a pilně rozsuzovati, coby v nich napsáno bylo, můžli těchto časův všecko dobře státi. a před nepřátely pravdy Boží bezpečné býti. To sluší kaž- dému z nás upřímě činiti. Také jich žádný nemá chváliti a velebiti s potupou pravdy, ovšem jimi se tarasovati proti pravdě, na svém zámyslu chtě státi neustupně s pohoršením mnohým: ale což pravého, to oblíbiti a čest v tom Boží obmýšleti, to hodné a spravedlivé jest. Pakliby co nedostatečného nalezeno bylo, k svému neumění se přiznati a skutečně napraviti, opu- stíc všecky omluvy nespravedlivé: ne aby pro nedostatek za- vrhl užitečnou pravdu na větším díle. Potom dále potaz učiněn, čemuby se všickni v Jednotě učiti měli podle rozdílných stupňů a povolání? I stalo se je- dnomyslné svolení, že mají se všickni hojně čemu vždycky učiti, a nejprv mládenci chtějící a žádající dojíti ouřadu; druhé, přijímající ouřady, neb kteří jsou je již přijali; třetí, coby po- třebí bylo těm, kteříž v prvotnosti k zprávě vší Jednoty po- staveni jsou? I přečten o tom spisek vnově učiněný a přijat; potom druhý čtyř bratří rozmlouvání o spasení celém, potom kázání, učiněné k přijímání slova Božího, a k tomu agenda k témuž přijímání přečtena jest, a potom kázání k přijímání křtu a agenda přečtena jest. Potom před posluhováním ká- zání i kanon přečten. Nejposléze čtlo se kázání k přijímání padlých a agenda na to. I oblíbili ty všecky věci a přijali
141 povědíno podobně, a při tom usouzeno za dobré toto: Nejprv aby biskupi zpravovali kněží podle svědomí. Item. Kdyžby měl kdo ordinován býti, aby staršímu nad jinými, pod nímž jest, zpravoval svědomí i obnovil je, a v tom rozsouzen byl, nebylaliby překážka jaká při něm škodlivá. Leta Páně 1531. Všickni za jednoho člověka smluvili jsme se, abychom spolu jediného Pána služebníci a jediné pravdy dělníci byli, pomáhajíce sobě věrně vyhledávati té předrahé pravdy spa- sení lidského, nic v tom svého neobmýšlejíc, ani předky svými (s ujmou pravdy) sobě překážejíc, a zástěry jimi činíc; ale přítomné příčiny před očima majíc, postavené pilně abychom vážili a rozsuzovali, spatřujíce vůli Pána svého. Až i strany spisu Jednoty srovnali a na tom spolu zů- stali jsme, aby žádný z kněží tak tvrdě k těm spisům a zprá- vám nebyl dotiskán: ale zákon Boží s lidem obecným v po- vinnostech svých aby dlužni byli plniti, pod zbavením milosti. Než spisův nemá žádný haněti, potupovati, ovšem zamítati: ale v nich což pravého jest vyhledati a pilně rozsuzovati, coby v nich napsáno bylo, můžli těchto časův všecko dobře státi. a před nepřátely pravdy Boží bezpečné býti. To sluší kaž- dému z nás upřímě činiti. Také jich žádný nemá chváliti a velebiti s potupou pravdy, ovšem jimi se tarasovati proti pravdě, na svém zámyslu chtě státi neustupně s pohoršením mnohým: ale což pravého, to oblíbiti a čest v tom Boží obmýšleti, to hodné a spravedlivé jest. Pakliby co nedostatečného nalezeno bylo, k svému neumění se přiznati a skutečně napraviti, opu- stíc všecky omluvy nespravedlivé: ne aby pro nedostatek za- vrhl užitečnou pravdu na větším díle. Potom dále potaz učiněn, čemuby se všickni v Jednotě učiti měli podle rozdílných stupňů a povolání? I stalo se je- dnomyslné svolení, že mají se všickni hojně čemu vždycky učiti, a nejprv mládenci chtějící a žádající dojíti ouřadu; druhé, přijímající ouřady, neb kteří jsou je již přijali; třetí, coby po- třebí bylo těm, kteříž v prvotnosti k zprávě vší Jednoty po- staveni jsou? I přečten o tom spisek vnově učiněný a přijat; potom druhý čtyř bratří rozmlouvání o spasení celém, potom kázání, učiněné k přijímání slova Božího, a k tomu agenda k témuž přijímání přečtena jest, a potom kázání k přijímání křtu a agenda přečtena jest. Potom před posluhováním ká- zání i kanon přečten. Nejposléze čtlo se kázání k přijímání padlých a agenda na to. I oblíbili ty všecky věci a přijali
Strana 142
142 k zprávě na čas budoucí, dokudžby P. Bůh lepšího přitom srozumění nedal. Potom souzeni jsou artikulové tito dole polo- žení, i zavříni každý obláštně s vážností i s uptáním při nich vůle Boží dobré podle nejvyšší možnosti naší, atd. Nejprvé, při časích stanovených lidmi: jakož hodův, sla- vností svátkův, adventův, devítníkův, postův, suchých dnů a křížových, i ochtábův a tak jiných. Jak se má náš lid při tom míti, i my jej čemu vyučovati máme? I usouzeno toto, aby všickni časové ti v jeden čas nám obráceni byli, a že u Boha není žádný čas jeden mimo druhý vzáctnější. Protož aby k těm časům svrchu oznámeným lidská svědomí zavazována nebyla, ale z toho vězení vysvobozena, však tak, aby památky skut- kův Kristových podle článkův víry přes celý rok držány byly a v nich naše vykoupení a spasení v známost lidem uvozo- váno bylo, a aby se úražek a pohoršení slepým nedávalo, od- kudžby i pokušení na lid Jednoty této vzbuzeno býti mohlo. Jináč sic před Pánem Bohem z neostříhání těch časův nepo- koj v svědomí věrným nemá činěn býti. Item. Pokoutní slibové a závazkové nemají u nás tak jako u světa váženi býti, než slušné bez frejův, aby s vůlí ro- dičův neb přátel, neb poručníkův ta věc jednána byla; neb bez toho na mnohé zmatky přichází se. Protož i to tázání se v agendě nemá pominuto býti, ne- mášli slibu s osobou jiného pohlaví? Item. V devítníky i jindy nám nesluší pod Božím svědo- mím zachovávati; ale bylaliby hodná příčina oddati, nic se v tom Boží urážky nebáti. Též manželům z neostříhání těch časův svědomí nedělati, ale k slušnosti je napomínati, a s po- volením se uprázdňovati, k modlitbám učiti potřebí. Leta Páně 1532 v Brandejse stalo se usouzení o těchto věcech. Nejprv o křest dítek pozůstáno na tom, že mají křtěny býti Kristovým křtem plným a celým, tak jakž jej Křistus Pán vydal; nebo dítkám zjevně spasení neb království nebeské Kristus Pán vysvědčil; protož jim má křest činěn býti ve jmeno Otce i Syna i Ducha svatého ku posvěcení a přijetí za oudy církve svaté, Pánem Kristem vykoupené a očistěné. Druhé. Zůstáno na tom, aby řád Kristů v Jednotě za- chován byl, a jedenkaždý z předložených, vyšších, prostřed- ních i nižších, až i obecný Bratr podle práva Kristova jeho k sobě i od sebe požívati má, a to prvotně takto:
142 k zprávě na čas budoucí, dokudžby P. Bůh lepšího přitom srozumění nedal. Potom souzeni jsou artikulové tito dole polo- žení, i zavříni každý obláštně s vážností i s uptáním při nich vůle Boží dobré podle nejvyšší možnosti naší, atd. Nejprvé, při časích stanovených lidmi: jakož hodův, sla- vností svátkův, adventův, devítníkův, postův, suchých dnů a křížových, i ochtábův a tak jiných. Jak se má náš lid při tom míti, i my jej čemu vyučovati máme? I usouzeno toto, aby všickni časové ti v jeden čas nám obráceni byli, a že u Boha není žádný čas jeden mimo druhý vzáctnější. Protož aby k těm časům svrchu oznámeným lidská svědomí zavazována nebyla, ale z toho vězení vysvobozena, však tak, aby památky skut- kův Kristových podle článkův víry přes celý rok držány byly a v nich naše vykoupení a spasení v známost lidem uvozo- váno bylo, a aby se úražek a pohoršení slepým nedávalo, od- kudžby i pokušení na lid Jednoty této vzbuzeno býti mohlo. Jináč sic před Pánem Bohem z neostříhání těch časův nepo- koj v svědomí věrným nemá činěn býti. Item. Pokoutní slibové a závazkové nemají u nás tak jako u světa váženi býti, než slušné bez frejův, aby s vůlí ro- dičův neb přátel, neb poručníkův ta věc jednána byla; neb bez toho na mnohé zmatky přichází se. Protož i to tázání se v agendě nemá pominuto býti, ne- mášli slibu s osobou jiného pohlaví? Item. V devítníky i jindy nám nesluší pod Božím svědo- mím zachovávati; ale bylaliby hodná příčina oddati, nic se v tom Boží urážky nebáti. Též manželům z neostříhání těch časův svědomí nedělati, ale k slušnosti je napomínati, a s po- volením se uprázdňovati, k modlitbám učiti potřebí. Leta Páně 1532 v Brandejse stalo se usouzení o těchto věcech. Nejprv o křest dítek pozůstáno na tom, že mají křtěny býti Kristovým křtem plným a celým, tak jakž jej Křistus Pán vydal; nebo dítkám zjevně spasení neb království nebeské Kristus Pán vysvědčil; protož jim má křest činěn býti ve jmeno Otce i Syna i Ducha svatého ku posvěcení a přijetí za oudy církve svaté, Pánem Kristem vykoupené a očistěné. Druhé. Zůstáno na tom, aby řád Kristů v Jednotě za- chován byl, a jedenkaždý z předložených, vyšších, prostřed- ních i nižších, až i obecný Bratr podle práva Kristova jeho k sobě i od sebe požívati má, a to prvotně takto:
Strana 143
143 Jestliby zprávce v jaké nehodnosti při své povinnosti v smyslu aneb obcování nalezen byl, a lid by ho v učení jeho požívati nemohl, a nevzdělával se, tedy soudcové mají tu věc znamenati, a čím se on i lid kazí to spatřiti, a to při kázá- ních, obcování i při soudích. A seznajíce to mají jemu z po- vinnosti a z práva Kristova s náležitou uctivostí a vážností ukázati, a on napraviti povinnen bude. Pakliby prvního napomenutí zanedbal a neopravil, mají mu to podruhé s předložením škod z toho jdoucích ukázati, však vždy vážnost a poctivost jako k zprávci zachovajíc. Nebyloliby pak ani podruhém napomenutí opravy, a takové škody seznaliby i obecní Bratří při zprávci, tedy soudcové, po- volajíc některých osob rozumnějších obecních Bratří k sobě, mají jemu spolu s nimi takové věci ukázati. Nechtělliby pak ani tak napraviti, tedy soudcové povinni jsou bratřím starším neb jednomu z nich (pro napraveni jeho a pro odjeti škody, která se skrz něj děje) oznámiti. Item: Jestližeby pak soudcové takových škodlivých věcí při něm neseznali, aneb je na něm se škodou obecného lidu při spasení jejich snášeli, a to by někteří z obecních Bratři seznali, buď dva, tři neb čtyři, aneb jich více, povinni jsou po- dle téhož práva Kristova s soudcemi o to rozmluviti, buď s ně- kterými toliko, nebo i se všechněmi, a jim to ukázati, a soud- cové slyšíce to, mají zprávci ty věci ukázati, podle svrchu oznámeného řádu.“ Pakliby soudcové takové věci přehlídali a zanedbávali, a škoda by v lidu předce šla, a potupa na pravdu Kristovu i na jeho přisluhování uvozována byla, a ta věc by vší obci zboru Kristova těžká, tesklivá a pohoršitedlná byla; tedy dva neb tří rozumnější, řádem slušným ode vší obce svoléce se, jemu to ukázati, a s ním o to promluviti a k nápravě napomenouti povinni jsou. Nebyloliby pak i tak nápravy, a škody předce šly, a soudcové se na to dívali; tedy ti obecní Bratří mají na starší tu věc vznésti, aby to k ná- pravě přivedeno bylo. Item. Každá osoba v zboru, kterážby žalobu měla proti zprávci, tak žeby proto k němu dověrnosti a pokoje míti ne- mohla, povinna jest v tom se zjeviti a oznámiti: nejprvé jemu samému, a neupokojíli se s ním sama, má to na soudce zboru vznésti. A on povinnen jest jako jiný obecní, bylliby vinen, jí před soudcemi práv býti, zvláště co se jeho osoby neb věci dotýče. A nechtělliby od sebe spravedlivého ten zprávce uči- niti, mají soudcové té osobě k starším zprávcům ukázati. Item. Bylaliby pak která osoba svévolná a zpurná, a zoumyslné příčiny sobě zbírala k zošklivení zprávce a k po- tupení služebnosti jeho, a tudy Pána Krista a jeho pravdy,
143 Jestliby zprávce v jaké nehodnosti při své povinnosti v smyslu aneb obcování nalezen byl, a lid by ho v učení jeho požívati nemohl, a nevzdělával se, tedy soudcové mají tu věc znamenati, a čím se on i lid kazí to spatřiti, a to při kázá- ních, obcování i při soudích. A seznajíce to mají jemu z po- vinnosti a z práva Kristova s náležitou uctivostí a vážností ukázati, a on napraviti povinnen bude. Pakliby prvního napomenutí zanedbal a neopravil, mají mu to podruhé s předložením škod z toho jdoucích ukázati, však vždy vážnost a poctivost jako k zprávci zachovajíc. Nebyloliby pak ani podruhém napomenutí opravy, a takové škody seznaliby i obecní Bratří při zprávci, tedy soudcové, po- volajíc některých osob rozumnějších obecních Bratří k sobě, mají jemu spolu s nimi takové věci ukázati. Nechtělliby pak ani tak napraviti, tedy soudcové povinni jsou bratřím starším neb jednomu z nich (pro napraveni jeho a pro odjeti škody, která se skrz něj děje) oznámiti. Item: Jestližeby pak soudcové takových škodlivých věcí při něm neseznali, aneb je na něm se škodou obecného lidu při spasení jejich snášeli, a to by někteří z obecních Bratři seznali, buď dva, tři neb čtyři, aneb jich více, povinni jsou po- dle téhož práva Kristova s soudcemi o to rozmluviti, buď s ně- kterými toliko, nebo i se všechněmi, a jim to ukázati, a soud- cové slyšíce to, mají zprávci ty věci ukázati, podle svrchu oznámeného řádu.“ Pakliby soudcové takové věci přehlídali a zanedbávali, a škoda by v lidu předce šla, a potupa na pravdu Kristovu i na jeho přisluhování uvozována byla, a ta věc by vší obci zboru Kristova těžká, tesklivá a pohoršitedlná byla; tedy dva neb tří rozumnější, řádem slušným ode vší obce svoléce se, jemu to ukázati, a s ním o to promluviti a k nápravě napomenouti povinni jsou. Nebyloliby pak i tak nápravy, a škody předce šly, a soudcové se na to dívali; tedy ti obecní Bratří mají na starší tu věc vznésti, aby to k ná- pravě přivedeno bylo. Item. Každá osoba v zboru, kterážby žalobu měla proti zprávci, tak žeby proto k němu dověrnosti a pokoje míti ne- mohla, povinna jest v tom se zjeviti a oznámiti: nejprvé jemu samému, a neupokojíli se s ním sama, má to na soudce zboru vznésti. A on povinnen jest jako jiný obecní, bylliby vinen, jí před soudcemi práv býti, zvláště co se jeho osoby neb věci dotýče. A nechtělliby od sebe spravedlivého ten zprávce uči- niti, mají soudcové té osobě k starším zprávcům ukázati. Item. Bylaliby pak která osoba svévolná a zpurná, a zoumyslné příčiny sobě zbírala k zošklivení zprávce a k po- tupení služebnosti jeho, a tudy Pána Krista a jeho pravdy,
Strana 144
144 tedy soudcové seznajíce to pilným soudem, mají to té osobě ukázati, a z toho ji potrestati, a žaloby na zprávce nepřijímati, leč pode dvěma neb třmi svědky. Jestližeby pak předce ta osoba nepřestávala zlého díla dělati, a ze zlosti by toho zprávce ošklivila, a u vině shledána byla, má od zboru trestána býti, a nenapravilaliby, má vyvr- žena býti a za hříšníka vyhlášena; neb jest to kacířská a velmi škodlivá nepravost. Item. Mělaliby která osoba zboru žalobu proti kterému z soudcův, povinnen jest před jinými soudci každý soudce státi a jí práv býti, bylliby v něčem vinen. Item. Mělliby pak kdo žalobu proti všechněm soudcům strany soudu, žeby mu se ubližovalo při něčem, nemá jich pomlouvati, ale na zprávce tu věc má vznésti, a zprávce můžli, má ho v tom upokojiti, a rozumělliby, že se mu křivda stala skrze nedopatření, to napraviti. Pakliby na tom přestati nechtěl, ale předce žalobu vésti chtěl, má s nimi na obec zboru podán býti. A jestližeby uznáno bylo, že by mu něco od soudcův ublíženo bylo, nechť se náprava stane s rozšafností. Pakliby taková věc byla, že by jí ten zprávce i s tím zborem vyrozuměti nemohl, mají k tomu jiných dospělejších povolati, zvláště starších Bratří. Než jestliže by pak žalobník z své neustupnosti proti soudcům čelil, a naučení i potrestání přijíti nechěl, ale bouřky by činil a soudce před jinými haněl a potupoval, má býti trestán od zboru i vyloučením; protože nepravost svou pro- vésti chce, řádu spravedlivému Kristovu poddán nejsa. Item. Bylalibý pak tak znamenitá věc a nesnadná, žeby někdo tím řádem upokojen býti nemohl, tedy bez potupování a hanění i pomlouvání přítomných soudcův s opověděním se jim, můž se odvolati k starším vší Jednoty. A na tom přestati povinnen jest. Item. Zase pak zprávce s soudcemi i s pomocníky svými má míti péči o všecken lid, aby jej v pokoji zpravoval a v lásce zachovával, spasitedlnými věcmi v Kristu Ježíši jim přisluhoval, k tomu jim slouže, aby hodně chodili povoláním. Pakliby hodně nechodil kdokoli a z řádu vystupoval, v hříchy neb v bludy by šel, tedy zprávce věda o tom má podle řádu Kristova jeho povolati, a potrestati samého, a napo- menouti k hodnému chození v povolání. Uposlechneli, získá duši jeho; pakli neuposlechne a přece v nepravosti stane bez pokání, má zprávce povolati soudcův, a před nimi i spolu s nimi jeho trestati; a pakli ani soudcův neuposlechne, neb, kdyžby soudcův nebylo, tedy z obce přednějších, a jestliby i těch
144 tedy soudcové seznajíce to pilným soudem, mají to té osobě ukázati, a z toho ji potrestati, a žaloby na zprávce nepřijímati, leč pode dvěma neb třmi svědky. Jestližeby pak předce ta osoba nepřestávala zlého díla dělati, a ze zlosti by toho zprávce ošklivila, a u vině shledána byla, má od zboru trestána býti, a nenapravilaliby, má vyvr- žena býti a za hříšníka vyhlášena; neb jest to kacířská a velmi škodlivá nepravost. Item. Mělaliby která osoba zboru žalobu proti kterému z soudcův, povinnen jest před jinými soudci každý soudce státi a jí práv býti, bylliby v něčem vinen. Item. Mělliby pak kdo žalobu proti všechněm soudcům strany soudu, žeby mu se ubližovalo při něčem, nemá jich pomlouvati, ale na zprávce tu věc má vznésti, a zprávce můžli, má ho v tom upokojiti, a rozumělliby, že se mu křivda stala skrze nedopatření, to napraviti. Pakliby na tom přestati nechtěl, ale předce žalobu vésti chtěl, má s nimi na obec zboru podán býti. A jestližeby uznáno bylo, že by mu něco od soudcův ublíženo bylo, nechť se náprava stane s rozšafností. Pakliby taková věc byla, že by jí ten zprávce i s tím zborem vyrozuměti nemohl, mají k tomu jiných dospělejších povolati, zvláště starších Bratří. Než jestliže by pak žalobník z své neustupnosti proti soudcům čelil, a naučení i potrestání přijíti nechěl, ale bouřky by činil a soudce před jinými haněl a potupoval, má býti trestán od zboru i vyloučením; protože nepravost svou pro- vésti chce, řádu spravedlivému Kristovu poddán nejsa. Item. Bylalibý pak tak znamenitá věc a nesnadná, žeby někdo tím řádem upokojen býti nemohl, tedy bez potupování a hanění i pomlouvání přítomných soudcův s opověděním se jim, můž se odvolati k starším vší Jednoty. A na tom přestati povinnen jest. Item. Zase pak zprávce s soudcemi i s pomocníky svými má míti péči o všecken lid, aby jej v pokoji zpravoval a v lásce zachovával, spasitedlnými věcmi v Kristu Ježíši jim přisluhoval, k tomu jim slouže, aby hodně chodili povoláním. Pakliby hodně nechodil kdokoli a z řádu vystupoval, v hříchy neb v bludy by šel, tedy zprávce věda o tom má podle řádu Kristova jeho povolati, a potrestati samého, a napo- menouti k hodnému chození v povolání. Uposlechneli, získá duši jeho; pakli neuposlechne a přece v nepravosti stane bez pokání, má zprávce povolati soudcův, a před nimi i spolu s nimi jeho trestati; a pakli ani soudcův neuposlechne, neb, kdyžby soudcův nebylo, tedy z obce přednějších, a jestliby i těch
Strana 145
145 neuposlechl, tedy s radou a usouzením zprávce svého podle Kristova řádu mají ho trestati. Neuposlechne-li zprávce ani zboru, má za pekelníka a zjevného hříšníka držán a vyhlášen býti ode všech. A což ta- kovým řádem svazuje se na zemi v církvi, to Bůh i v nebi svazuje. Item: Jestližeby kdy z takových vyloučených kterému dal Pán Bůh pokání činiti, týmž řádem má zase přijat býti. A nej- prv aby u zprávce pomoci a rady hledal, potom u soudcův s radou zprávce, vinen se dávaje Bohu, že jest jich neupo- slechl. A potom časem slušným zase vyhlášen za Bratra býti má, a milost k němu utvrzená. Item: Jestližeby pak obecný Bratr neb Sestra jaké ne- slušnosti viděl při druhém, ježto by proti jeho povolání byly, též jest povinen jeho potrestati a tu škodu jemu ukázati; a pak- liby se hněval a opraviti nechtěl, má to staršímu neb někte- rému z soudcův oznámiti, a on řádem svrchu oznámeným k ta- kovému se zachovati má, aby všeliká kázeň v církvi Kristově státi mohla, bez nížto lidé cizoložňata jsou, jakož apoštol svědčí. ltem: Tímto řádem ti hříchové trestáni býti mají, kteříž se rozličnou chytrostí přikrývají, a nevelmi zjevni býti mohou. Protož potřebí prvního i druhého až i třetího trestání, aby tak skrze pilný soud na jevo k zjevnému trestání přišli. Nebo ja- kož apoštol praví, že některých lidí hříchové předcházejí soud, ale jiní soudem zjeveni bývají. Ti pak hříchové, kteříž soud předcházejí, aby souzeni byli, a jsou ti, ješto všechněm zjevni jsou, jako: smilstva, ci- zoložství, opilství, krádeže a t. d. Kdež jsou tyto věci zjevné, tu není potřebí mnohého soudu, než zjevného trestání a vy- loučení, jakož apoštol učí: Zjevně hřešící přede všemi tresci. A což tu mluví o služebnících církve, rozumí se i o poslú- chačích. Zprávce pak zůstávající na svém místě má právo i povin- nost, všecky soudce i lidi sobě svěřené učiti, napomínati i tres- tati, jakžby kdy čí potřebu seznal, jakožto počet maje vydati za duše jich. A lid i soudcové přidržející se jeho tomu pro své spasení poddán býti má dobrovolně. A však moc, právo i povinnost každý z soudců má, řádem slušným jemu nedo- statky ukazovati, jakž o tom svrchu. Tyto věci svrchu psané povinen jest podle rady Kristovy každý zachovati, jestliže cizích hříchův při tom při všem úča- sten a tudy vinen před Bohem býti nechce. Nebo kdož toho nezachová a znaje zlé věci při blížních, k nápravě jich ne- vede, těchto všech zlých věcí účasten bude. Také aby přestu- puje řád tento a jinde o tom mluvě, tajný utrhač a pomlúvač 10 Dekrety Jednoty Bratrské.
145 neuposlechl, tedy s radou a usouzením zprávce svého podle Kristova řádu mají ho trestati. Neuposlechne-li zprávce ani zboru, má za pekelníka a zjevného hříšníka držán a vyhlášen býti ode všech. A což ta- kovým řádem svazuje se na zemi v církvi, to Bůh i v nebi svazuje. Item: Jestližeby kdy z takových vyloučených kterému dal Pán Bůh pokání činiti, týmž řádem má zase přijat býti. A nej- prv aby u zprávce pomoci a rady hledal, potom u soudcův s radou zprávce, vinen se dávaje Bohu, že jest jich neupo- slechl. A potom časem slušným zase vyhlášen za Bratra býti má, a milost k němu utvrzená. Item: Jestližeby pak obecný Bratr neb Sestra jaké ne- slušnosti viděl při druhém, ježto by proti jeho povolání byly, též jest povinen jeho potrestati a tu škodu jemu ukázati; a pak- liby se hněval a opraviti nechtěl, má to staršímu neb někte- rému z soudcův oznámiti, a on řádem svrchu oznámeným k ta- kovému se zachovati má, aby všeliká kázeň v církvi Kristově státi mohla, bez nížto lidé cizoložňata jsou, jakož apoštol svědčí. ltem: Tímto řádem ti hříchové trestáni býti mají, kteříž se rozličnou chytrostí přikrývají, a nevelmi zjevni býti mohou. Protož potřebí prvního i druhého až i třetího trestání, aby tak skrze pilný soud na jevo k zjevnému trestání přišli. Nebo ja- kož apoštol praví, že některých lidí hříchové předcházejí soud, ale jiní soudem zjeveni bývají. Ti pak hříchové, kteříž soud předcházejí, aby souzeni byli, a jsou ti, ješto všechněm zjevni jsou, jako: smilstva, ci- zoložství, opilství, krádeže a t. d. Kdež jsou tyto věci zjevné, tu není potřebí mnohého soudu, než zjevného trestání a vy- loučení, jakož apoštol učí: Zjevně hřešící přede všemi tresci. A což tu mluví o služebnících církve, rozumí se i o poslú- chačích. Zprávce pak zůstávající na svém místě má právo i povin- nost, všecky soudce i lidi sobě svěřené učiti, napomínati i tres- tati, jakžby kdy čí potřebu seznal, jakožto počet maje vydati za duše jich. A lid i soudcové přidržející se jeho tomu pro své spasení poddán býti má dobrovolně. A však moc, právo i povinnost každý z soudců má, řádem slušným jemu nedo- statky ukazovati, jakž o tom svrchu. Tyto věci svrchu psané povinen jest podle rady Kristovy každý zachovati, jestliže cizích hříchův při tom při všem úča- sten a tudy vinen před Bohem býti nechce. Nebo kdož toho nezachová a znaje zlé věci při blížních, k nápravě jich ne- vede, těchto všech zlých věcí účasten bude. Také aby přestu- puje řád tento a jinde o tom mluvě, tajný utrhač a pomlúvač 10 Dekrety Jednoty Bratrské.
Strana 146
146 v lidu proti zápovědi Boží nalezen nebyl. Nebo kdožby pomina tento řád, jinde tajně po stranách o blížních utrhal a pomlou- val, ten hříchem proti nařízení Kristovu, i proti blížním, i proti lásce vinen bude, a hoden jest přede všemi zjevného trestání a z Jednoty od řádu vyloučení; poněvadž ho neostříhá, ale proti němu hřeší; nebo tajný utrhač v lidu ohavným jest před Bohem i před lidem Božím. Potom všech napomenouti sluší v zboru, aby se každý v tom věrně a sprostně zachoval, a vědělliby kde co a při kom škodlivého, tu, kdež oznámiti má, aby oznámil, a nic na to nedbal, by se ten měl i hněvati, na kohožby nepravost jeho oznámil, jedně jemu se opověda, poněvadž opraviti nechce ani sám k světlu jíti, že toho na svém svědomí nechati nemůž. Pakliby kdo věda i zamlčel a neoznámil tu, kdež toho řád a místo, a potom by po stranách to oznamoval a těžkal by se a horšil, takový že trestán bude. Leta Páně 1536 rozjímáno i zavříno o těchto věcech: Nejprv, že se máme všickni jednomyslně celým srdcem zdravého a pravého učení Kristova aneb víry obecné křesťanské přidržeti, kteréžto vyučuje, věřiti v Pána Ježíše Krista, a po- kání ve jmenu jeho činiti. Všecky pak ceremonie a řády, neb všeliká ustavení tak a potud říditi i také držeti, pokudžby k tomu k víře v Pána Ježíše Krista a ku pokání pravému a v pravdě jeho přisluhovala, i také lid v lásce a v svornosti a v dobrém pobožném pokoji zachovávala. Druhé, aby jedenkaždý z nás, kteříž jsme v radě, spolu řádného tovaryše držel býti na jeho místě za věrného a pil- ného Bohu i Jednotě jako sebe samého na svém místě, a ji- náče se o něm nedomýšlel, ani na něj jiným věřil, dokavádž by skutky zjevnými aneb dvěma i třemi svědky hodnověr nými na něho prokázáno, a v ouzké radě uznáno dobře ne bylo. Aby se mezi námi řeč apoštola tudy plnila, kterouž jest psal zboru Filipenskému v kap. 2.: Jedni druhé za dů- stojnější mějte. Třetí, aby tajnost rady od každého z nás zachovávána byla pod hříchem a pokutou rady Boží, a od žádného nikam vynášína nebyla žádným obyčejem, lečby komu od staršího co z hodných příčin dopuštěno bylo. Čtvrté, na čem sme se společně svolili aneb kdy svo- líme při kterékoli věci, buď veliké neb malé, to aby každý zachovával, toho se neodčítal, dař se nebo nedař, a jináče toho nižádný neměnil, leč zase s společným úsudkem.
146 v lidu proti zápovědi Boží nalezen nebyl. Nebo kdožby pomina tento řád, jinde tajně po stranách o blížních utrhal a pomlou- val, ten hříchem proti nařízení Kristovu, i proti blížním, i proti lásce vinen bude, a hoden jest přede všemi zjevného trestání a z Jednoty od řádu vyloučení; poněvadž ho neostříhá, ale proti němu hřeší; nebo tajný utrhač v lidu ohavným jest před Bohem i před lidem Božím. Potom všech napomenouti sluší v zboru, aby se každý v tom věrně a sprostně zachoval, a vědělliby kde co a při kom škodlivého, tu, kdež oznámiti má, aby oznámil, a nic na to nedbal, by se ten měl i hněvati, na kohožby nepravost jeho oznámil, jedně jemu se opověda, poněvadž opraviti nechce ani sám k světlu jíti, že toho na svém svědomí nechati nemůž. Pakliby kdo věda i zamlčel a neoznámil tu, kdež toho řád a místo, a potom by po stranách to oznamoval a těžkal by se a horšil, takový že trestán bude. Leta Páně 1536 rozjímáno i zavříno o těchto věcech: Nejprv, že se máme všickni jednomyslně celým srdcem zdravého a pravého učení Kristova aneb víry obecné křesťanské přidržeti, kteréžto vyučuje, věřiti v Pána Ježíše Krista, a po- kání ve jmenu jeho činiti. Všecky pak ceremonie a řády, neb všeliká ustavení tak a potud říditi i také držeti, pokudžby k tomu k víře v Pána Ježíše Krista a ku pokání pravému a v pravdě jeho přisluhovala, i také lid v lásce a v svornosti a v dobrém pobožném pokoji zachovávala. Druhé, aby jedenkaždý z nás, kteříž jsme v radě, spolu řádného tovaryše držel býti na jeho místě za věrného a pil- ného Bohu i Jednotě jako sebe samého na svém místě, a ji- náče se o něm nedomýšlel, ani na něj jiným věřil, dokavádž by skutky zjevnými aneb dvěma i třemi svědky hodnověr nými na něho prokázáno, a v ouzké radě uznáno dobře ne bylo. Aby se mezi námi řeč apoštola tudy plnila, kterouž jest psal zboru Filipenskému v kap. 2.: Jedni druhé za dů- stojnější mějte. Třetí, aby tajnost rady od každého z nás zachovávána byla pod hříchem a pokutou rady Boží, a od žádného nikam vynášína nebyla žádným obyčejem, lečby komu od staršího co z hodných příčin dopuštěno bylo. Čtvrté, na čem sme se společně svolili aneb kdy svo- líme při kterékoli věci, buď veliké neb malé, to aby každý zachovával, toho se neodčítal, dař se nebo nedař, a jináče toho nižádný neměnil, leč zase s společným úsudkem.
Strana 147
147 Usouzení společné B. S. téhož leta 1534. O cerimoních. Nejprv, při chlebu abychom oplatky přisluhovali, jakož od počátku Jednoty tak bylo, i potom za naší paměti v někte- rých zbořích. A tou cerimoní abychom se bezpotřebně od jiných lidí nedělili. Kalichy, škatule, totiž nádobky k posluhování slušné aby byly, ubrusy, šátky k tomu příhodné, stůl neb oltář, svícnové a svíce, jakož kde potřeba se vidí. A to všechno aby šetrně chováno bylo. Zpívání se rozšafnosti služebníka poroučí, jak kde býti může. Item, má všecken zbor amen říkati, když toho zvláštní potřeba jest. Cerimonie do zboru chození. Item. Jak kde v kterém zboru zvyk mají, jednou neb dva- krát do téhodne všední dny choditi do zboru, nechť se to ne- mění bez hodných příčin a vědomí starších. Item, svátkové znamenitější a památky svatých, zvláštně apoštolův, ať nejsou opuštíni, ale aby každý z povinnosti šel ráno, neb mnoho zborův máme, a nemůže se každému služby dostávati v neděli od starších, nechť se ale v svátky to vypl- ňuje, kdež býti může. Item, v postě, jakž kdy zprávce starší sezná potřebu, tolik dní nechť vyvolí k scházení; však obecně dvakrát v středu a v pátek aby bývalo. Item. Když se čtení svaté čte aneb některá řeč Boží, aby stáli poslúchači. Item. V zboru napomínati, aby po domích ráno a večer, a kdež může býti i k obědu a k večeři modlitby činili, aneb některý veršík písničky před stolem i po stole aby se zpívaly, jakož tak od počátku Jednoty dálo se. Item. Když zprávce čas příhodný, zvláště v neděli ráno po kázání, a příčinu hodnou vidí, aby požehnání dal lidu; a lid aby na to říkal Amen. Item. Suché dni aby oznamovány byly, i potřeby a pří- činy jich, a jak se v které obci zachovávají při nich, tak je držeti a pro ně lid na obé straně nedrážditi. Cerimonie při křtu dítek. Umluva také i modlitba za dítě předcházeti má křest. Item. Rodičové a kmotrové mají sobě ruce dávati při smlouvě. Rodičové na znamení, že plnou moc a právo dávají kmotrům nad dítětem, kmotrové že je přijímají z milosti k péči a 10*
147 Usouzení společné B. S. téhož leta 1534. O cerimoních. Nejprv, při chlebu abychom oplatky přisluhovali, jakož od počátku Jednoty tak bylo, i potom za naší paměti v někte- rých zbořích. A tou cerimoní abychom se bezpotřebně od jiných lidí nedělili. Kalichy, škatule, totiž nádobky k posluhování slušné aby byly, ubrusy, šátky k tomu příhodné, stůl neb oltář, svícnové a svíce, jakož kde potřeba se vidí. A to všechno aby šetrně chováno bylo. Zpívání se rozšafnosti služebníka poroučí, jak kde býti může. Item, má všecken zbor amen říkati, když toho zvláštní potřeba jest. Cerimonie do zboru chození. Item. Jak kde v kterém zboru zvyk mají, jednou neb dva- krát do téhodne všední dny choditi do zboru, nechť se to ne- mění bez hodných příčin a vědomí starších. Item, svátkové znamenitější a památky svatých, zvláštně apoštolův, ať nejsou opuštíni, ale aby každý z povinnosti šel ráno, neb mnoho zborův máme, a nemůže se každému služby dostávati v neděli od starších, nechť se ale v svátky to vypl- ňuje, kdež býti může. Item, v postě, jakž kdy zprávce starší sezná potřebu, tolik dní nechť vyvolí k scházení; však obecně dvakrát v středu a v pátek aby bývalo. Item. Když se čtení svaté čte aneb některá řeč Boží, aby stáli poslúchači. Item. V zboru napomínati, aby po domích ráno a večer, a kdež může býti i k obědu a k večeři modlitby činili, aneb některý veršík písničky před stolem i po stole aby se zpívaly, jakož tak od počátku Jednoty dálo se. Item. Když zprávce čas příhodný, zvláště v neděli ráno po kázání, a příčinu hodnou vidí, aby požehnání dal lidu; a lid aby na to říkal Amen. Item. Suché dni aby oznamovány byly, i potřeby a pří- činy jich, a jak se v které obci zachovávají při nich, tak je držeti a pro ně lid na obé straně nedrážditi. Cerimonie při křtu dítek. Umluva také i modlitba za dítě předcházeti má křest. Item. Rodičové a kmotrové mají sobě ruce dávati při smlouvě. Rodičové na znamení, že plnou moc a právo dávají kmotrům nad dítětem, kmotrové že je přijímají z milosti k péči a 10*
Strana 148
148 k vyučování umění i známosti spasení, a tak že je společně ve vší kázni Páně povedou k tomu, k čemuž pokřtěno bývá. Item. Při křtu třikrát aby se polilo čistou vodou, a jestli- žeby jaký úraz a pohoršení z toho šlo, můž rozšafný slu- žebník jednou v hrst nabrati a třikrát politi, a ta slova toliko: ve jmeno Otce, i Syna, i Ducha svatého říkati, jakož tak Pán Kristus vydal. Item. Křtíti jiným lidem kromě Jednoty, rozšafnosti slu- žebníka se poroučí, poznalliby toho býti pobožné příčiny. Ceremonie při oddávání. Aby ženich stál na vyšším a nevěsta na nižším místě. Item. Slušněji jest, aby k oddávání do zboru chodili, kdežto snadně býti může, aby se i tím, kdežby se z lehkých příčin po domích chodilo, zbor v lehkost nedával. Avšak jakž kdy zprávce toho příčinu a potřebu uznamená, aby tak činil. Při potvrzování jednou neb dvakrát aneb třikrát říci: Což Bůh spojil atd. Modlitba konečně jedna a k tomu oddávání způ- sobná, a druhá na závírku modlitba Páně potvrzení býti má. Zpověď nebo zpráva svědomí. Zpověď má býti z potřeby lidu i zprávců. Jedna obzvláštní některým osobám; a ta každého času, komu jaká potřeba jeho svědomí nastane. kdy Druhá obecná, aby zprávce přehlídl a přeběhl lid veške- ren napořád, kdyžkoli by potřebu toho uznamenal, a k tomu dostačiti mohl, jednou v rok neb dvakrát, a to všecky při- jaté. A tu vyptávati se na nich na známost a každému, což přisluší podle daru sobě daného, předkládati, a vyučovati je, což potřebí. O stěhování se zprávců na jiné místo. Každý zprávce, který se má jinam hnouti z rozkazu star- ších, zpraveného lidu jinému náměstku postoupiti má. Pakli by jeho bezelstně zpraviti nemohl, tedy aby mu o tom slušnou zprávu učinil. Přijdouli k němu, jak s nimi, zvláště s vylou- čenými činiti má; neb jemu bez vědomí prvního vyloučených přijímati nesluší. Item. Kteřížby se sami svévolně z zpoury, z pýchu aneb z pohrdání buď služebníků neb služebností kterých vylučovali, těch jináče nepřijímáti navrátilili by se, než jako jiné vyvr- žené a vypověděné přede vším zborem. O cedulkách mládencům neb i jiným osobám. Takové cedulky od jedněch zprávců k druhým mají se dávati z hodných mnohých příčin, k dobrému řádu příležících.
148 k vyučování umění i známosti spasení, a tak že je společně ve vší kázni Páně povedou k tomu, k čemuž pokřtěno bývá. Item. Při křtu třikrát aby se polilo čistou vodou, a jestli- žeby jaký úraz a pohoršení z toho šlo, můž rozšafný slu- žebník jednou v hrst nabrati a třikrát politi, a ta slova toliko: ve jmeno Otce, i Syna, i Ducha svatého říkati, jakož tak Pán Kristus vydal. Item. Křtíti jiným lidem kromě Jednoty, rozšafnosti slu- žebníka se poroučí, poznalliby toho býti pobožné příčiny. Ceremonie při oddávání. Aby ženich stál na vyšším a nevěsta na nižším místě. Item. Slušněji jest, aby k oddávání do zboru chodili, kdežto snadně býti může, aby se i tím, kdežby se z lehkých příčin po domích chodilo, zbor v lehkost nedával. Avšak jakž kdy zprávce toho příčinu a potřebu uznamená, aby tak činil. Při potvrzování jednou neb dvakrát aneb třikrát říci: Což Bůh spojil atd. Modlitba konečně jedna a k tomu oddávání způ- sobná, a druhá na závírku modlitba Páně potvrzení býti má. Zpověď nebo zpráva svědomí. Zpověď má býti z potřeby lidu i zprávců. Jedna obzvláštní některým osobám; a ta každého času, komu jaká potřeba jeho svědomí nastane. kdy Druhá obecná, aby zprávce přehlídl a přeběhl lid veške- ren napořád, kdyžkoli by potřebu toho uznamenal, a k tomu dostačiti mohl, jednou v rok neb dvakrát, a to všecky při- jaté. A tu vyptávati se na nich na známost a každému, což přisluší podle daru sobě daného, předkládati, a vyučovati je, což potřebí. O stěhování se zprávců na jiné místo. Každý zprávce, který se má jinam hnouti z rozkazu star- ších, zpraveného lidu jinému náměstku postoupiti má. Pakli by jeho bezelstně zpraviti nemohl, tedy aby mu o tom slušnou zprávu učinil. Přijdouli k němu, jak s nimi, zvláště s vylou- čenými činiti má; neb jemu bez vědomí prvního vyloučených přijímati nesluší. Item. Kteřížby se sami svévolně z zpoury, z pýchu aneb z pohrdání buď služebníků neb služebností kterých vylučovali, těch jináče nepřijímáti navrátilili by se, než jako jiné vyvr- žené a vypověděné přede vším zborem. O cedulkách mládencům neb i jiným osobám. Takové cedulky od jedněch zprávců k druhým mají se dávati z hodných mnohých příčin, k dobrému řádu příležících.
Strana 149
149 Jak se k učení našemu nebi jiných jednot s námi smýšlejících míti sluší? Nemá jedno druhým, zvláště pokudž pravdu má, potupeno, lehčeno, ovšem zkaženo býti. Aniž také má cizí domácímu předkládáno býti; ale dary Boží a v nich Ducha svatého všudy a zvláště doma v Jednotě každý věrný povinen jest vážiti. O šencích panských. Pánům šenkování, i všeliké odjímání lidem živnosti, i ne- křesťanské jich obtěžování má při nich zastavováno býti mocí Kristovou ode všech nás. A k tomu přidržáni býti mají, aby s Bratřími, lidmi svými, povinovati byli k soudům bratrským státi, jako i obecní Bratří povinni jsou, kdyby se toho po- třeba uznala. O almužnách. Aby lid k almužnám napomínán byl při každém posluho- vání a v suché dny, k zbírkám pak při vánocích a při sva- tém Janu Křtiteli, a někdy, kdyžby řeč případná byla, aby o tom promlouváno bylo, tak aby lid věděl, že to má činiti a proč. Item. Vidí se za nejlepší býti, aby při zbořích poklad- nice v sloupích vzdělány byly, dvěma zámky zamčené, a z těch aby almužníci časy svými peníze vybírali, a do rejstr zapíšíce, co vzali, mezi jiné schovali a z toho časem svým počet činili. Item. Žádný v svých zbořích aby bez staršího soudcí sobě neustavoval. Item. Aby domů zborových bez rady staršího nestavěli, též ani jiného stavení: neb mnozí bezpotřebně stavějí. Item. Aby žádný zprávce žádného nezasnuboval k manžel- ství; neb z toho mnohé nesnáze, starosti a pomluvy pocházejí. Item. Což úředníkům, rychtářům a konšelům náleží, aby toho zprávce na se nebral ani soudcové, než radu dáti mohou, aby se o to přátelsky jako bratří smluvili. Item. Aby žádný zprávce z jiného zboru do svého nelou- dil neb nepotahoval. Item. Aby žádný k domu bratrskému nic nepřikupoval, ani neodprodával bez vědomí a rady starších. Těchto příčin hlavních podáno jest od Bratří starších zbo- rům k obecnému rozsouzení a poznání toho, že křesť nemá býti opětován. Jedno. Apoštol Páně Pavel svatý napsal v epištole k Effez- ským v kapitole 4.: Jeden Pán, jedna víra, jeden křest. A kdožby křest ten Páně opětoval, činí dvůj: Poněvadž i u Ří- manův není křest papežův ale křest Kristů, ačkoli ho oni zle užívají, však tím křest Kristů býti dokonce nepřestává.
149 Jak se k učení našemu nebi jiných jednot s námi smýšlejících míti sluší? Nemá jedno druhým, zvláště pokudž pravdu má, potupeno, lehčeno, ovšem zkaženo býti. Aniž také má cizí domácímu předkládáno býti; ale dary Boží a v nich Ducha svatého všudy a zvláště doma v Jednotě každý věrný povinen jest vážiti. O šencích panských. Pánům šenkování, i všeliké odjímání lidem živnosti, i ne- křesťanské jich obtěžování má při nich zastavováno býti mocí Kristovou ode všech nás. A k tomu přidržáni býti mají, aby s Bratřími, lidmi svými, povinovati byli k soudům bratrským státi, jako i obecní Bratří povinni jsou, kdyby se toho po- třeba uznala. O almužnách. Aby lid k almužnám napomínán byl při každém posluho- vání a v suché dny, k zbírkám pak při vánocích a při sva- tém Janu Křtiteli, a někdy, kdyžby řeč případná byla, aby o tom promlouváno bylo, tak aby lid věděl, že to má činiti a proč. Item. Vidí se za nejlepší býti, aby při zbořích poklad- nice v sloupích vzdělány byly, dvěma zámky zamčené, a z těch aby almužníci časy svými peníze vybírali, a do rejstr zapíšíce, co vzali, mezi jiné schovali a z toho časem svým počet činili. Item. Žádný v svých zbořích aby bez staršího soudcí sobě neustavoval. Item. Aby domů zborových bez rady staršího nestavěli, též ani jiného stavení: neb mnozí bezpotřebně stavějí. Item. Aby žádný zprávce žádného nezasnuboval k manžel- ství; neb z toho mnohé nesnáze, starosti a pomluvy pocházejí. Item. Což úředníkům, rychtářům a konšelům náleží, aby toho zprávce na se nebral ani soudcové, než radu dáti mohou, aby se o to přátelsky jako bratří smluvili. Item. Aby žádný zprávce z jiného zboru do svého nelou- dil neb nepotahoval. Item. Aby žádný k domu bratrskému nic nepřikupoval, ani neodprodával bez vědomí a rady starších. Těchto příčin hlavních podáno jest od Bratří starších zbo- rům k obecnému rozsouzení a poznání toho, že křesť nemá býti opětován. Jedno. Apoštol Páně Pavel svatý napsal v epištole k Effez- ským v kapitole 4.: Jeden Pán, jedna víra, jeden křest. A kdožby křest ten Páně opětoval, činí dvůj: Poněvadž i u Ří- manův není křest papežův ale křest Kristů, ačkoli ho oni zle užívají, však tím křest Kristů býti dokonce nepřestává.
Strana 150
150 Druhé: Obecný smysl mezi Bratřími jest v Jednotě, vy- znalý a zapsaný v spisu o církvi, že římská církev má troje věci. Jedny na prosto zlé, druhé zlé spolu s dobrými smíšené, a třetí předce dobré. Z toho vyznávají, že jest stalo se od těch, které jsou na prosto zlé (jako modlářství a hříchové smrtelní) odstoupení, a ty věci, kteréž jsou smíšené, dobré se zlými, že jsou očistili; a ty že jsou mezi jinými věcmi i svátosti. A ne- pokládá se, aby je zhola opustili neb zavrhli; ale že je očistili a k tomu v Jednotu shromáždili se, aby toho což dobrého, od čehož neodstoupili spolu s tím, což poškvrněného a smíšeno se zlým, očistili, v společnosti svaté požívali, opustivše všecko zlé sobě vědomé, a od něho odstoupivše i očistivše se dokonale. Třetí příčina složení opětování křtu v Jednotě jsou uči- telé a kazatelé čtení svatého, kteréž Bůh vzbuditi ráčil v kra- jinách okolních německých. Kteříž z příčiny novokřtěncův mluvili i psali proti tomu opětování křtu, dovodíce, že ač Cy- prian svatý po kacířích s svými biskupy v Africe křest opě- tovati; však že svatý Augustin proti tomu psal, i jiní staří učitelé ve Vlaších. A potom brzy po smrti svatého Cypriana zastaveno a opu- štěno to křtu opětování. A aniž kdy v církvi obecné usouzeno a držáno, než po částkách z příčin kacířův někteří po druhé křtili, a nejvíce kacíři sami mezi sebou jedni po druhých. Až i těchto předšlých let pod zámyslem čtení svatého kázání v kra- jinách německých novokřtěnci povstali a rozličná kacířství stará, Arianská, Novacianská, Donatistská vzkřísili a rozsili. ti také to znovukřtění velmi obnovili a utvrzovali, ale v smy- slu zlém, na vyhlazení křtu dítek, i na potupu všech přílišnou, kdož se s nimi v tom nesrovnávají. Čtvrtá příčina. Že křest u Římanů drží se býti Kristů, a od Krista Pána pošlý, ustanovený a vydaný jest, a ne od pa- peže, ani od Jeronyma, ani Augustina, a křtí se v jmenu Tro- jice svaté, a ne v jiném čím jmenu. Protož toho opětovati není potřebí, než toliko to opustiti a zavrci, což při tom nalepáno od Antikrista. Neb jestližeby pro ty přídavky a ceremonie vymy- šlené od lidí všetečných, měl přestati býti Kristů, a aby hned Kristovým nebyl jmenován, takť by i jiné svátosti v týž soud a úsudek musily přivedeny býti. Pátá příčina. Nenalezá se toho v písmě svatém, aby to podruhé křtění pošlo z apošťolův aneb po apoštolech z těch, kteříž právě po Kristu Pánu a jeho apoštolech šli, a tím uče- ním ve čtení svatém vydaným ode Pána právě, věrně a upřímě se řídili a zpravovali i jiné. Než zjevné jest, že z kacířův a jich příčin povstalo. Sestá příčina. Má při tom pilně váženo býti a souzeno,
150 Druhé: Obecný smysl mezi Bratřími jest v Jednotě, vy- znalý a zapsaný v spisu o církvi, že římská církev má troje věci. Jedny na prosto zlé, druhé zlé spolu s dobrými smíšené, a třetí předce dobré. Z toho vyznávají, že jest stalo se od těch, které jsou na prosto zlé (jako modlářství a hříchové smrtelní) odstoupení, a ty věci, kteréž jsou smíšené, dobré se zlými, že jsou očistili; a ty že jsou mezi jinými věcmi i svátosti. A ne- pokládá se, aby je zhola opustili neb zavrhli; ale že je očistili a k tomu v Jednotu shromáždili se, aby toho což dobrého, od čehož neodstoupili spolu s tím, což poškvrněného a smíšeno se zlým, očistili, v společnosti svaté požívali, opustivše všecko zlé sobě vědomé, a od něho odstoupivše i očistivše se dokonale. Třetí příčina složení opětování křtu v Jednotě jsou uči- telé a kazatelé čtení svatého, kteréž Bůh vzbuditi ráčil v kra- jinách okolních německých. Kteříž z příčiny novokřtěncův mluvili i psali proti tomu opětování křtu, dovodíce, že ač Cy- prian svatý po kacířích s svými biskupy v Africe křest opě- tovati; však že svatý Augustin proti tomu psal, i jiní staří učitelé ve Vlaších. A potom brzy po smrti svatého Cypriana zastaveno a opu- štěno to křtu opětování. A aniž kdy v církvi obecné usouzeno a držáno, než po částkách z příčin kacířův někteří po druhé křtili, a nejvíce kacíři sami mezi sebou jedni po druhých. Až i těchto předšlých let pod zámyslem čtení svatého kázání v kra- jinách německých novokřtěnci povstali a rozličná kacířství stará, Arianská, Novacianská, Donatistská vzkřísili a rozsili. ti také to znovukřtění velmi obnovili a utvrzovali, ale v smy- slu zlém, na vyhlazení křtu dítek, i na potupu všech přílišnou, kdož se s nimi v tom nesrovnávají. Čtvrtá příčina. Že křest u Římanů drží se býti Kristů, a od Krista Pána pošlý, ustanovený a vydaný jest, a ne od pa- peže, ani od Jeronyma, ani Augustina, a křtí se v jmenu Tro- jice svaté, a ne v jiném čím jmenu. Protož toho opětovati není potřebí, než toliko to opustiti a zavrci, což při tom nalepáno od Antikrista. Neb jestližeby pro ty přídavky a ceremonie vymy- šlené od lidí všetečných, měl přestati býti Kristů, a aby hned Kristovým nebyl jmenován, takť by i jiné svátosti v týž soud a úsudek musily přivedeny býti. Pátá příčina. Nenalezá se toho v písmě svatém, aby to podruhé křtění pošlo z apošťolův aneb po apoštolech z těch, kteříž právě po Kristu Pánu a jeho apoštolech šli, a tím uče- ním ve čtení svatém vydaným ode Pána právě, věrně a upřímě se řídili a zpravovali i jiné. Než zjevné jest, že z kacířův a jich příčin povstalo. Sestá příčina. Má při tom pilně váženo býti a souzeno,
Strana 151
151 že jsou apoštolé Páně při těch, kteříž jednou pokřtěni byli, nenapravovali nedostatkův (čeho se kde kterým nedostalo) po druhé křtěním, než učením a rukou vzkládáním, jakož psáno v skutcích apoštolských: Že někteří, pokřtěni byvše ve jmeno Pána Krista, nepřijali Ducha svatého; avšak apoštolé nekřtili jich po druhé, a byla věc veliká, že nebyli křtěni ve jmeno Trojice svaté, poněvadž o Duchu svatém nevěděli. Však viz čím to doplnili a napravili, že kázáním jim o Duchu svatém, a vzkládáním na ně rukou s vzýváním jmena Páně. A Duch svatý toho potvrdil, tak že napsáno světle, že jsou přijali Ducha svatého. Pak zatím to bývalo vždy v nepokoji a v ohledování až i vynalezení toho, že nestane, ale časem svým proměnu vezme, když dá Pán Bůh širší obnovení církve skrze kázání hojnější čtení svatého v čistotě. A z těch příčin i B. Lukáš starší v Jednotě, jeden muž od Boha zvláštně osvícený v psaní svém, kteréž činil jednomu starému Bratru a kazateli moudrému Johannesovi Jestřebskému, písaři v Turnově, i dí mezi jinými věcmi prý: Mohou ty pří- činy nastati, že nebude potřebí ani křtu opětovati. A bylo i jiných více, několik mužův moudrých i učených v Jednotě, ješto o tom mnohá rozmlouvání mívali, a to napovídali, a hned i předpovídali, že opětování křtu časem svým musí Bratří slo- žiti a jeho zanechati, tak jako jsou ho i afrikánští zborové a jejich zprávcové musili zanechati, chtělili jsou z obecnosti vší církve apoštolské v vlašských i řeckých krajinách vyvrženi nebýti. — A z toho ze všeho soudíce, i vybírajíce, i také nejvýše Boha a jeho pravdy, co kdy on činiti ráčí, šetříce: a potom i jak podle písem svatých předpovědění čas obnovení církve přišel a se rozmnožuje, musili jsou Bratří vzíti v mnohý a bedlivý soud všecky věci a příčiny tyto výše předložené, a to nejednou. Nejprv sami starší v radě úzké, potom všecken obecný sněm služebníkův, kněží, jáhnův i soudců a pomocníků po zbořích. A tak nám není potřebí v nynějším obnovení církve opě- tovati křtu při těch, kteří byli pokřtěni ve jmenu svaté Tro- jice: byť pak kteří k nám přistoupili i z zavedení antikristova, na čemž se snesli všickni starší s kněžími a zbory Páně. A z toho Pánu Bohu děkovali všickni, že jest dal a dává, aby lepší světlo k hojnějšímu rozšíření, vzdělání a obnovení církve rozsvěcovalo se, a mnoho lidu z toho se utvrdili v do- věrnosti k pravdě Boží v Jednotě a poznali to, že Bratří, což píší i mluví, k tomu v pravdě stojí, a tak činí, cožkoli kde lepšího poznají, při kterékoli věci z Božího osvícení i jiných
151 že jsou apoštolé Páně při těch, kteříž jednou pokřtěni byli, nenapravovali nedostatkův (čeho se kde kterým nedostalo) po druhé křtěním, než učením a rukou vzkládáním, jakož psáno v skutcích apoštolských: Že někteří, pokřtěni byvše ve jmeno Pána Krista, nepřijali Ducha svatého; avšak apoštolé nekřtili jich po druhé, a byla věc veliká, že nebyli křtěni ve jmeno Trojice svaté, poněvadž o Duchu svatém nevěděli. Však viz čím to doplnili a napravili, že kázáním jim o Duchu svatém, a vzkládáním na ně rukou s vzýváním jmena Páně. A Duch svatý toho potvrdil, tak že napsáno světle, že jsou přijali Ducha svatého. Pak zatím to bývalo vždy v nepokoji a v ohledování až i vynalezení toho, že nestane, ale časem svým proměnu vezme, když dá Pán Bůh širší obnovení církve skrze kázání hojnější čtení svatého v čistotě. A z těch příčin i B. Lukáš starší v Jednotě, jeden muž od Boha zvláštně osvícený v psaní svém, kteréž činil jednomu starému Bratru a kazateli moudrému Johannesovi Jestřebskému, písaři v Turnově, i dí mezi jinými věcmi prý: Mohou ty pří- činy nastati, že nebude potřebí ani křtu opětovati. A bylo i jiných více, několik mužův moudrých i učených v Jednotě, ješto o tom mnohá rozmlouvání mívali, a to napovídali, a hned i předpovídali, že opětování křtu časem svým musí Bratří slo- žiti a jeho zanechati, tak jako jsou ho i afrikánští zborové a jejich zprávcové musili zanechati, chtělili jsou z obecnosti vší církve apoštolské v vlašských i řeckých krajinách vyvrženi nebýti. — A z toho ze všeho soudíce, i vybírajíce, i také nejvýše Boha a jeho pravdy, co kdy on činiti ráčí, šetříce: a potom i jak podle písem svatých předpovědění čas obnovení církve přišel a se rozmnožuje, musili jsou Bratří vzíti v mnohý a bedlivý soud všecky věci a příčiny tyto výše předložené, a to nejednou. Nejprv sami starší v radě úzké, potom všecken obecný sněm služebníkův, kněží, jáhnův i soudců a pomocníků po zbořích. A tak nám není potřebí v nynějším obnovení církve opě- tovati křtu při těch, kteří byli pokřtěni ve jmenu svaté Tro- jice: byť pak kteří k nám přistoupili i z zavedení antikristova, na čemž se snesli všickni starší s kněžími a zbory Páně. A z toho Pánu Bohu děkovali všickni, že jest dal a dává, aby lepší světlo k hojnějšímu rozšíření, vzdělání a obnovení církve rozsvěcovalo se, a mnoho lidu z toho se utvrdili v do- věrnosti k pravdě Boží v Jednotě a poznali to, že Bratří, což píší i mluví, k tomu v pravdě stojí, a tak činí, cožkoli kde lepšího poznají, při kterékoli věci z Božího osvícení i jiných
Strana 152
152 spolu věrných ukázání, nestydí se za to, napraviti, opraviti a k dokonalejšímu i k jistějšímu přistoupiti. Protož z toho mnozí po zbořích v Čechách i v Moravě přistoupili k Bratřím a zbory se rozmnožily více nadevšecky časy předešlé po vší Jednotě. Z čehož Pánu Bohu čest a věrným veliké potěšení spasitedlně rozmnoženo. Leta Páně 1535. Toto když jsme spolu byli v Prostějově uvažováno jest: Proč lid i čeleď nemá dověrnosti k zprávcům? Pro nejisté vyhledávání pravdy v ouzké radě, z čehož neustavičnost, škoda pochází. Pro vysoké smýšlení o svém vtipu, pročež ne brzo jinému povolí v pravdě. Pro nezřízené vychvalování cizých spisů. Pro učedlníky převrácené, kteříž jinde učení schválili a domácí zhyzdili. Pro nepříklady a neúctu starších. Pro učedlníky nejednomyslných mistrů v učení rozdílném. Pro spisy nejednostejně vydané. Pro vysoké i necelé kázání o věcech s vyprázdněním jiných. Pro vinění mladých, že staří vždy na ně žalovali; a též zase mladí na staré. Pro rozpustilost a přílišnou zobecnělost. Pro lehké rozhřešování. Pro přílišné, vysoké, zevnitřní, pošmourné náboženství. Pro přílišné hanění kněžstva i služebností jejich. Pro zamítání ceremonií kostelních i našich. Pro kázání nestřídmé o jistém spasení. Pro nerozšafné vyvýšování víry a hanění skutkův. Pro věření lžem a pomlouváním lidským o nás. Pro kázání rozhřešující bez jiných prostředkův. Proto že dábel nenávidí evangelium, pro jehož potupu skutky příliš velebí. Pro kazatele, kteříž více sebe než Jednotu oslavují, říka- jíce: Slyšte, coť jsem řekl, neb coť já, já pravím atd.; a byť kdo jináče pravil, vězte, že jest falešný prorok. Falešný pak prorok jest falešný kazatel, neb falešný učitel. Item proti kalencům i všem, moci světa odpírajícím a pro- tivícím se nařízení Božímu, toto sluší promluviti. Bratříť žádného neobživují, kohož Bůh umořuje, a žád- ného neumrtvují, kohož Bůh obživuje.
152 spolu věrných ukázání, nestydí se za to, napraviti, opraviti a k dokonalejšímu i k jistějšímu přistoupiti. Protož z toho mnozí po zbořích v Čechách i v Moravě přistoupili k Bratřím a zbory se rozmnožily více nadevšecky časy předešlé po vší Jednotě. Z čehož Pánu Bohu čest a věrným veliké potěšení spasitedlně rozmnoženo. Leta Páně 1535. Toto když jsme spolu byli v Prostějově uvažováno jest: Proč lid i čeleď nemá dověrnosti k zprávcům? Pro nejisté vyhledávání pravdy v ouzké radě, z čehož neustavičnost, škoda pochází. Pro vysoké smýšlení o svém vtipu, pročež ne brzo jinému povolí v pravdě. Pro nezřízené vychvalování cizých spisů. Pro učedlníky převrácené, kteříž jinde učení schválili a domácí zhyzdili. Pro nepříklady a neúctu starších. Pro učedlníky nejednomyslných mistrů v učení rozdílném. Pro spisy nejednostejně vydané. Pro vysoké i necelé kázání o věcech s vyprázdněním jiných. Pro vinění mladých, že staří vždy na ně žalovali; a též zase mladí na staré. Pro rozpustilost a přílišnou zobecnělost. Pro lehké rozhřešování. Pro přílišné, vysoké, zevnitřní, pošmourné náboženství. Pro přílišné hanění kněžstva i služebností jejich. Pro zamítání ceremonií kostelních i našich. Pro kázání nestřídmé o jistém spasení. Pro nerozšafné vyvýšování víry a hanění skutkův. Pro věření lžem a pomlouváním lidským o nás. Pro kázání rozhřešující bez jiných prostředkův. Proto že dábel nenávidí evangelium, pro jehož potupu skutky příliš velebí. Pro kazatele, kteříž více sebe než Jednotu oslavují, říka- jíce: Slyšte, coť jsem řekl, neb coť já, já pravím atd.; a byť kdo jináče pravil, vězte, že jest falešný prorok. Falešný pak prorok jest falešný kazatel, neb falešný učitel. Item proti kalencům i všem, moci světa odpírajícím a pro- tivícím se nařízení Božímu, toto sluší promluviti. Bratříť žádného neobživují, kohož Bůh umořuje, a žád- ného neumrtvují, kohož Bůh obživuje.
Strana 153
153 Item. Nepřátel šetřiti a přátely urážeti, jest velmi ne- bezpečné. Item. Nemůž nás ďábel v tolik pádů uvésti, aby prostřed- nictví a přímluva Kristova nepostačila a toho nepotřela. Item. Pokání podle všech učitelů svědectví, a jistě pra- vého, jest bolest pro hřích s uloženým pokáním, úmyslem, lépe živu býti, aneb života polepšiti. A ta bolest přichází z dotčení zákona. Toho pokání příklad máme na Adamovi, na Davi- dovi, na Pavlovi atd. že prvé trestáni, potom jim teprv evan- gelium spomoženo. A sám Pán Kristus dí: Pokání čiňte a uvěřte evangelium, přiblíží se království Boží. Též evange- lista: Musiloť jest ve jmenu jeho kázáno býti pokání a od- puštění hříchův. Též že Duch svatý tresce z hříchu. Též svatý Pavel k Římanům, nejprvé předkládá hřích a potom milost. Item. Nemůž žádný ospravedlněn býti jediné skrze Krista Pána. Item. Jakéby kněz neb jáhen padlý v hříchy neb v bludy měl pokání činiti? Že takové, aby se k svému Bratrství opravdově napravil neb navrátil, a netoliko k Bratrství, ale i k kněžství neb k jáhenství. Item. Božské milosti žádná věc nepřekáží, ani hříšnost ani spravedlnost lidská. Item. Slu- žebník všechněm slouží, ale Bůh, koho chce, milostí svou daří. Však oboje dílo jeden užitek nese, když milost a pravda skrze ně zjevuje se to v novém stvoření, jenž jest života vnitř i zevnitř změnění. Item. Křesťané jsou svobodní i při dobrých skutcích, jako když nemohou kázati, modliti se, almužny dávati. Item. Cožkoli jest nesnází a rozepří na světě při věcech spasitedlných, všecko toliko ty věci o sama slova jsou. Nebo jsou písma, kteráž všecku dokonalost spasení našeho samému jedinému Bohu přidávají a připisují, kterýž všecko ve všech dělá; jsouť také i jiná písma, kteráž pujčují toho služebníkům a služebnostem, totiž že Bůh skrze ně spasena činiti ráči. Item. Co jest to smlouva Boži s lidmi a lidí s Bohem?" Jest narovnání o odpuštění hříchův a o věčný život, aneb jest slib a přiřčení, kterýmž Bůh život věčný připovídá, a člověk Bohu věrné a stálé poslušenství vůle jeho. Item. Můžli se to srdce Bohem dané potratiti? Můž i nemůž. Můž se potratiti zlým činěním a zachovati dobřeči- něním. Nebo poněvadž jest Adam, jsa v tom ve všem prvotně hned stvořen, (tak že v té stránce můž slouti starým stvoře- ním) vypadnouti mohl ze všeho, když sobě zle činiti vyvolil, ovšem nové stvoření, zase u vůli svobodné postavené, padnouti i ode všeho odpadnouti může. Avšak jakož i Adam ne sebou sám ale Bohem svým pozdvížen jest, tak i lidé z svých pádův, atd.
153 Item. Nepřátel šetřiti a přátely urážeti, jest velmi ne- bezpečné. Item. Nemůž nás ďábel v tolik pádů uvésti, aby prostřed- nictví a přímluva Kristova nepostačila a toho nepotřela. Item. Pokání podle všech učitelů svědectví, a jistě pra- vého, jest bolest pro hřích s uloženým pokáním, úmyslem, lépe živu býti, aneb života polepšiti. A ta bolest přichází z dotčení zákona. Toho pokání příklad máme na Adamovi, na Davi- dovi, na Pavlovi atd. že prvé trestáni, potom jim teprv evan- gelium spomoženo. A sám Pán Kristus dí: Pokání čiňte a uvěřte evangelium, přiblíží se království Boží. Též evange- lista: Musiloť jest ve jmenu jeho kázáno býti pokání a od- puštění hříchův. Též že Duch svatý tresce z hříchu. Též svatý Pavel k Římanům, nejprvé předkládá hřích a potom milost. Item. Nemůž žádný ospravedlněn býti jediné skrze Krista Pána. Item. Jakéby kněz neb jáhen padlý v hříchy neb v bludy měl pokání činiti? Že takové, aby se k svému Bratrství opravdově napravil neb navrátil, a netoliko k Bratrství, ale i k kněžství neb k jáhenství. Item. Božské milosti žádná věc nepřekáží, ani hříšnost ani spravedlnost lidská. Item. Slu- žebník všechněm slouží, ale Bůh, koho chce, milostí svou daří. Však oboje dílo jeden užitek nese, když milost a pravda skrze ně zjevuje se to v novém stvoření, jenž jest života vnitř i zevnitř změnění. Item. Křesťané jsou svobodní i při dobrých skutcích, jako když nemohou kázati, modliti se, almužny dávati. Item. Cožkoli jest nesnází a rozepří na světě při věcech spasitedlných, všecko toliko ty věci o sama slova jsou. Nebo jsou písma, kteráž všecku dokonalost spasení našeho samému jedinému Bohu přidávají a připisují, kterýž všecko ve všech dělá; jsouť také i jiná písma, kteráž pujčují toho služebníkům a služebnostem, totiž že Bůh skrze ně spasena činiti ráči. Item. Co jest to smlouva Boži s lidmi a lidí s Bohem?" Jest narovnání o odpuštění hříchův a o věčný život, aneb jest slib a přiřčení, kterýmž Bůh život věčný připovídá, a člověk Bohu věrné a stálé poslušenství vůle jeho. Item. Můžli se to srdce Bohem dané potratiti? Můž i nemůž. Můž se potratiti zlým činěním a zachovati dobřeči- něním. Nebo poněvadž jest Adam, jsa v tom ve všem prvotně hned stvořen, (tak že v té stránce můž slouti starým stvoře- ním) vypadnouti mohl ze všeho, když sobě zle činiti vyvolil, ovšem nové stvoření, zase u vůli svobodné postavené, padnouti i ode všeho odpadnouti může. Avšak jakož i Adam ne sebou sám ale Bohem svým pozdvížen jest, tak i lidé z svých pádův, atd.
Strana 154
154 Item. V čem člověk na zemi a angelé v nebi jsou po- dobni obrazu Božímu? 1. Strany rozumnosti. 2. Strany nevinnosti a svatosti. 3. Strany nesmrtedlnosti. 4. Strany přednosti a panství. Nebo i člověk pánem všeho stvoření nazván, i angelé jsou panstvo, trůnové, knížatstvo. O způsobu církve. Všecky roty jsou církví křesťanskou, neb se ne k Ma- chometovi, ne k Židům atd., ale k jmenu Kristovu hlásají. A tak jsou lid Kristů. Než již pak teprva rozdílové půjdou, totiž co ji svatou činí, protož již o svatost její běží. A tak jest jiná věc o církvi svaté mluviti, a jiná o svatosti její, aneb, co ji svatou činí. Svatost pak její nejde podle jiného než podle Božího po- svěcení a jeho slova, a to tak, když se Božím slovem řídí a zpravuje. Protož kterouž za bližší slova Božího spatřujeme, tu máme za bližší církve svaté, až i za nejbližší, jakž ona nejbližší jest slova Božího, jakož na ten čas o naší Jednotě držíme. A zase kterouž spatřujeme proti slovu Božímu býti, to jest církev antikristova aneb církev zlostníků. A zase, byť pak který lid i bludný byl, však když povol- nost a hotovost k přijetí lepšího podle Božího slova při něm skutečně se nachází, církví Kristovou předce jest. Neb to zvlášť s počátku i mezi apoštoly bylo, a též v některých vě- cech i v Jednotě této v počátcích nacházelo se, a ještě by se nahoditi mohlo, nic divného jako u lidí. Ale Boží slovo a po- volné srdce Bohem lidem dané vše zpraviti může. A tak před- zřízených neb vyvolených jinák se nedoptáš, než po slovu Božském, k němu když se ozývají víc a méň. Nebo proto Pán Bůh služebnosti obnovuje, aby své vyvolené vědomě spaseny činil. Ač chceli koho spasena učiniti to jest při něm, než my o tom strany tajnosti Boží nic nevíme, leč se zjevuji Božím dílem a povoláním. Item. Moc ouřadná kněžství bez pravdy neprospívá, ale pravda bez moci ouřadné zvlášť v nuzné potřebě prospívá. Než když můž oboje v pravdě býti bez bludův výborné jest. A zase nezáleží na tom, že by někdo třebas z Kristova úřadu vzal; když pravdy nemá, nic neprospívá. Neb sv. Jan dí: Z násť sou vyšli, ale nebyli z nás. ltem. V čem neb čím se posluhování očišťuje? Čtverov věcí: Jednou, obětí Krista Ježíše na pravici sedícího, druhé, Duchem svatým; třetí, věrou a čtvrté; modlitbou. Item. Čeho se podává při posluhování?
154 Item. V čem člověk na zemi a angelé v nebi jsou po- dobni obrazu Božímu? 1. Strany rozumnosti. 2. Strany nevinnosti a svatosti. 3. Strany nesmrtedlnosti. 4. Strany přednosti a panství. Nebo i člověk pánem všeho stvoření nazván, i angelé jsou panstvo, trůnové, knížatstvo. O způsobu církve. Všecky roty jsou církví křesťanskou, neb se ne k Ma- chometovi, ne k Židům atd., ale k jmenu Kristovu hlásají. A tak jsou lid Kristů. Než již pak teprva rozdílové půjdou, totiž co ji svatou činí, protož již o svatost její běží. A tak jest jiná věc o církvi svaté mluviti, a jiná o svatosti její, aneb, co ji svatou činí. Svatost pak její nejde podle jiného než podle Božího po- svěcení a jeho slova, a to tak, když se Božím slovem řídí a zpravuje. Protož kterouž za bližší slova Božího spatřujeme, tu máme za bližší církve svaté, až i za nejbližší, jakž ona nejbližší jest slova Božího, jakož na ten čas o naší Jednotě držíme. A zase kterouž spatřujeme proti slovu Božímu býti, to jest církev antikristova aneb církev zlostníků. A zase, byť pak který lid i bludný byl, však když povol- nost a hotovost k přijetí lepšího podle Božího slova při něm skutečně se nachází, církví Kristovou předce jest. Neb to zvlášť s počátku i mezi apoštoly bylo, a též v některých vě- cech i v Jednotě této v počátcích nacházelo se, a ještě by se nahoditi mohlo, nic divného jako u lidí. Ale Boží slovo a po- volné srdce Bohem lidem dané vše zpraviti může. A tak před- zřízených neb vyvolených jinák se nedoptáš, než po slovu Božském, k němu když se ozývají víc a méň. Nebo proto Pán Bůh služebnosti obnovuje, aby své vyvolené vědomě spaseny činil. Ač chceli koho spasena učiniti to jest při něm, než my o tom strany tajnosti Boží nic nevíme, leč se zjevuji Božím dílem a povoláním. Item. Moc ouřadná kněžství bez pravdy neprospívá, ale pravda bez moci ouřadné zvlášť v nuzné potřebě prospívá. Než když můž oboje v pravdě býti bez bludův výborné jest. A zase nezáleží na tom, že by někdo třebas z Kristova úřadu vzal; když pravdy nemá, nic neprospívá. Neb sv. Jan dí: Z násť sou vyšli, ale nebyli z nás. ltem. V čem neb čím se posluhování očišťuje? Čtverov věcí: Jednou, obětí Krista Ježíše na pravici sedícího, druhé, Duchem svatým; třetí, věrou a čtvrté; modlitbou. Item. Čeho se podává při posluhování?
Strana 155
155 I podává se těla a krve Páně. Toho důvod máme, že tak Kristovo ustavení jest. Item. Nač to oboje ustavil, a nač přijímáme? Že na stvrzení slibův. Slíbil, že chce otcem milostivým býti, a my že jsme synové a dcery jeho, slíbil odpuštění hří- chův, slíbil život věčný. Item. Svátosti těla a krve Páně oznamuje se, svědčí a dává odpuštění hříchů, a to těm, kteříž mají v těle svém hříšném ducha Kristova, kterýž je vede k srdci truchlému a žalost- nému, a tudy ku pokání, jenž jest přestání a uložení, v hříchy a v opuštění dobrého se nedávati a příčin ke zlému ucházeti. Item. Některý služebník bojí se, maje přijímati ouřad, aby v něm nesetrval, a nehledí na to, že jest jeho spasení větší, a zdá se mu, že v tom setrvá s pomocí Boží, a tuto se v men- ším zatíná a pochybuje. Sluší soud a pomoc sobě při tom činiti. ltem. Proč by se pak měl člověk neb mládenec k službě oddati? Jsou toho mnohé dobré příčiny zvlášť tyto čtyry: 1. Pro lepší snadnost k dobrému. 2. Pro odměnu Pánu Kristu. 3. Pro svědectví jiných učedlníkův, zvlášť při kterém by byl podle příkladu Kristova. Neb on také pro tu jednu pří- činu při sobě učedlníky měl, aby potom o něm mohli lidu Bo- žímu dobré svědectví vydati. Protož sám dí Jan. 16: I vy prý svědectví vydávati budete o mně, neb od počátku se mnou jste. 4. Aby jsa učedlníkem mohl potom k službě vyšší vzat býti, jsa vyučen v dobrých povahách osmera blahoslavenství, jimž Pán Kristus zaslíbení činí, a zase pohrůžku hroznou, kterýby jich člověk a prvotně služebník neměl. V témž shromáždění i toto rozjímáno a na tom ten čas zanecháno. Co se tkne toho, když nerovní v stav manželský vstupují, na tom jsme zůstali, mladému staré a starému mladé pojímati nedopouštěli z příčin těchto: Nejprvé, že nejvíc v to vcházejí vedeni jsouce lakomou a ne manželskou podle vůle Boží zřízenou žádostí. Druhé, že to jest proti přirození; neb přirození mladé starého nežádá, alebrž utíká ho. A proti přirození činiti, jest proti Bohu hřešiti; neb apoštol sv. Pavel k Rímanům dovodí toho. Třetí, že jest u všech lidí taková věc v posměchu a pří- čina k mnohým hříchům potomním. A křesťanu náleží, žádnému žádného ourazu a příčiny ke zlému nedávati; ale toho, cožby slušného, poctivého, a dobré pověsti k vzdělání jiných šetřiti, a hleděti, a sobě se líbiti. Míra věku slušného tato jest, aby
155 I podává se těla a krve Páně. Toho důvod máme, že tak Kristovo ustavení jest. Item. Nač to oboje ustavil, a nač přijímáme? Že na stvrzení slibův. Slíbil, že chce otcem milostivým býti, a my že jsme synové a dcery jeho, slíbil odpuštění hří- chův, slíbil život věčný. Item. Svátosti těla a krve Páně oznamuje se, svědčí a dává odpuštění hříchů, a to těm, kteříž mají v těle svém hříšném ducha Kristova, kterýž je vede k srdci truchlému a žalost- nému, a tudy ku pokání, jenž jest přestání a uložení, v hříchy a v opuštění dobrého se nedávati a příčin ke zlému ucházeti. Item. Některý služebník bojí se, maje přijímati ouřad, aby v něm nesetrval, a nehledí na to, že jest jeho spasení větší, a zdá se mu, že v tom setrvá s pomocí Boží, a tuto se v men- ším zatíná a pochybuje. Sluší soud a pomoc sobě při tom činiti. ltem. Proč by se pak měl člověk neb mládenec k službě oddati? Jsou toho mnohé dobré příčiny zvlášť tyto čtyry: 1. Pro lepší snadnost k dobrému. 2. Pro odměnu Pánu Kristu. 3. Pro svědectví jiných učedlníkův, zvlášť při kterém by byl podle příkladu Kristova. Neb on také pro tu jednu pří- činu při sobě učedlníky měl, aby potom o něm mohli lidu Bo- žímu dobré svědectví vydati. Protož sám dí Jan. 16: I vy prý svědectví vydávati budete o mně, neb od počátku se mnou jste. 4. Aby jsa učedlníkem mohl potom k službě vyšší vzat býti, jsa vyučen v dobrých povahách osmera blahoslavenství, jimž Pán Kristus zaslíbení činí, a zase pohrůžku hroznou, kterýby jich člověk a prvotně služebník neměl. V témž shromáždění i toto rozjímáno a na tom ten čas zanecháno. Co se tkne toho, když nerovní v stav manželský vstupují, na tom jsme zůstali, mladému staré a starému mladé pojímati nedopouštěli z příčin těchto: Nejprvé, že nejvíc v to vcházejí vedeni jsouce lakomou a ne manželskou podle vůle Boží zřízenou žádostí. Druhé, že to jest proti přirození; neb přirození mladé starého nežádá, alebrž utíká ho. A proti přirození činiti, jest proti Bohu hřešiti; neb apoštol sv. Pavel k Rímanům dovodí toho. Třetí, že jest u všech lidí taková věc v posměchu a pří- čina k mnohým hříchům potomním. A křesťanu náleží, žádnému žádného ourazu a příčiny ke zlému nedávati; ale toho, cožby slušného, poctivého, a dobré pověsti k vzdělání jiných šetřiti, a hleděti, a sobě se líbiti. Míra věku slušného tato jest, aby
Strana 156
156 což mohou nejblíž sobě byli rovni. Ostatek se poroučí soudu rozumnému a pobožnému; nebo jednostejnou regulí to nemůže býti při všech osobách zpraveno. Leta Páně 1538. Věci zapovězené všechněm Bratřím a Sestrám v Jednotě pod vyloučením podle dávných úsudkův Bratří starších. Soudové na rathouzích a před pány, činění nesnází své- volných a nepokojných bez rady. Dávání se v šeňky a v ledajakés kupectví bez pobožné rady. Snoubení k stavu manželskému pokoutní, neřádná synův neb dcer k ženitbám a k vdavkům bez povolení a rady těch, číž jsou. Lání hanebná, řeči oplzlé a jazyk nestydatý, mluvení po domích. Vády na ulicech neb na trhu s lidmi, a hanění jedni dru- hých s pohoršením. Klevety, pomlouvání, utrhání a přesuzování jedni druhých, tajná i zjevná. Chození na pití do domů šenkovních, a sedání na kvasích a hodech s lidmi rozpustilými a bezbožnými. Opilství, hry, tancové, a všeliké takové rozpustilosti i noční toulky, popíjení a posedávání. Šaty oplzlé, řezané, krátké, zpo- tvořené, šmuky zlaté, péří za klobouky. Item. Ženám sukně vykrojené, široce premované, šněro- vané, třevíce nízké, čepce, tkanice zlaté, obojky peřesté. Dá- vání se v dluhy skrze vypůjčování peněz na lichvu neb jinák. A z toho potom klamové, neplacení lidem a jiné zlé věci po- cházejí. Všickni kteřížkoli chtějí Bratřími neb Sestrami věr- nými a Pána Boha poslušnými býti, těchto věcí napřed ozná- mených všech jako hříchů velikých mají se varovati a utíkati, a kteříž je činili neb se jich dopouštěli, skutečně z nich po- kání činiti mají a je napraviti, tak jakž o tom v nápravě psané a vůbec vydané zjevně oznámeno a o těch věcech vy- světleno jest. Kteřížby pak koli takových zlých věcí přestati nechtěli, a v ně zoumyslně vcházeli, i v nich sobě povolovali, takovým Bratří sloužiti a v spasení jich ustavovati úmýsla nemají a pro Boha nemohou a nesmějí. Tím každý aby se zpravil. O šeňku z sněmu 1538. Při užívání šeňkův kterak by se chovati měli? Ač by nejlépe bylo všem Bratřím, toho obchodu prázdnu býti; však že na mnohých místech možno není zvlášť tu, kdež vrchnost
156 což mohou nejblíž sobě byli rovni. Ostatek se poroučí soudu rozumnému a pobožnému; nebo jednostejnou regulí to nemůže býti při všech osobách zpraveno. Leta Páně 1538. Věci zapovězené všechněm Bratřím a Sestrám v Jednotě pod vyloučením podle dávných úsudkův Bratří starších. Soudové na rathouzích a před pány, činění nesnází své- volných a nepokojných bez rady. Dávání se v šeňky a v ledajakés kupectví bez pobožné rady. Snoubení k stavu manželskému pokoutní, neřádná synův neb dcer k ženitbám a k vdavkům bez povolení a rady těch, číž jsou. Lání hanebná, řeči oplzlé a jazyk nestydatý, mluvení po domích. Vády na ulicech neb na trhu s lidmi, a hanění jedni dru- hých s pohoršením. Klevety, pomlouvání, utrhání a přesuzování jedni druhých, tajná i zjevná. Chození na pití do domů šenkovních, a sedání na kvasích a hodech s lidmi rozpustilými a bezbožnými. Opilství, hry, tancové, a všeliké takové rozpustilosti i noční toulky, popíjení a posedávání. Šaty oplzlé, řezané, krátké, zpo- tvořené, šmuky zlaté, péří za klobouky. Item. Ženám sukně vykrojené, široce premované, šněro- vané, třevíce nízké, čepce, tkanice zlaté, obojky peřesté. Dá- vání se v dluhy skrze vypůjčování peněz na lichvu neb jinák. A z toho potom klamové, neplacení lidem a jiné zlé věci po- cházejí. Všickni kteřížkoli chtějí Bratřími neb Sestrami věr- nými a Pána Boha poslušnými býti, těchto věcí napřed ozná- mených všech jako hříchů velikých mají se varovati a utíkati, a kteříž je činili neb se jich dopouštěli, skutečně z nich po- kání činiti mají a je napraviti, tak jakž o tom v nápravě psané a vůbec vydané zjevně oznámeno a o těch věcech vy- světleno jest. Kteřížby pak koli takových zlých věcí přestati nechtěli, a v ně zoumyslně vcházeli, i v nich sobě povolovali, takovým Bratří sloužiti a v spasení jich ustavovati úmýsla nemají a pro Boha nemohou a nesmějí. Tím každý aby se zpravil. O šeňku z sněmu 1538. Při užívání šeňkův kterak by se chovati měli? Ač by nejlépe bylo všem Bratřím, toho obchodu prázdnu býti; však že na mnohých místech možno není zvlášť tu, kdež vrchnost
Strana 157
157 nutí. Protož kdež jinak býti nelze, aby svědomí dobré zacho- váno býti mohlo, vyhledány míry k tomu, aby vždy, pokudž nejvýše možné, zlé se předcházelo a přetrhovalo. Pakliby se jinak dálo, aby aspoň za hřích jmíno a trestáno bylo, kdež možné. O tom vyhledání bratrské velmi pilné a bedlivé dávní i nynější takové jest: Nejprv. Znáti sluší, že ač šeňk sám v sobě hříchem není, ale jest živnost a obchod v městě a obci lidem hostinským a domácím potřebný a pohodlný, zvláště šeňk vína a piva. Však jest živnost a obchod jeden z těch, kteříž sou velmi nebez peční a nesnadní, aby ho mohl člověk bez svých a cizích hří- chův užívati. Protože má při sobě příčiny k mnohému zlému sloužící, zvláště toho času v nejhorším věku k skonání světa. Nebo příčiny jsou tu k opilství, k zahálce, k hodování, k roz- koši, k marnosti, k nečistotám, k smilství, a nad to více k svárům, zlostem, láním, vraždám duchovním i tělesným, a těm podobným zlým věcem. Protož se každý věrný křesťan takového obchodu, pokudž mu nejvýše možno jest, vystříhati, a sám pro své nebezpečen- ství při spasení bez něho se živiti a opatrovati má, jakž může, byť i chudým býti měl. A kdožby pak bezelstně nemohl bez toho býti, a neměl čím jiným slušně se živiti, ten se má v tom takto míti a zachovati. Nejprvé. Tak se s tou živností obírati má, aby spasení svého a služby sobě k němu od Boha činěné v slovu jeho i v péči služebníkův a jich službách neopouštěl, a nezanedbá- val pro tu ani žádnou jinou živnost. Druhé. Nadto výše nemá opouštěti Božích poct, poklon, chval, modliteb ranních, večerních, svátečních i všedních, doma i v shromáždění s věrnými. Třetí. Potom také má to, což má šeňkovati, buď víno neb pivo, míti jakž spravedlivě zjednané, koupené neb směněné, tak také dobré a užitečné, nefalešné, nezmíchané ale hodné ku požitku, ne ledajakés, aby mohl za dobré provoditi a vy- dávati lidem k užitku spravedlivě. Ctvrté. Má načínati a dávati slušně, zač by stálo, aby pře- výšeno drahotou nebylo, než mírně hodně se prodávalo. Páté. Šenkéře neb šenkéřky má míti ne podezřalé, lehké, falešné, ale spravedlivé a poctivé své čelediny a věrné. Šesté. Též má k tomu přihlédati, aby byla dávána míra dobrá, spravedlivá, beze vší falše a fortelů. Sedmé. Má o to státi, pokudž nejvýše možno jest, aby na řad nedával, než radče ven aby sobě lidé domů brali.
157 nutí. Protož kdež jinak býti nelze, aby svědomí dobré zacho- váno býti mohlo, vyhledány míry k tomu, aby vždy, pokudž nejvýše možné, zlé se předcházelo a přetrhovalo. Pakliby se jinak dálo, aby aspoň za hřích jmíno a trestáno bylo, kdež možné. O tom vyhledání bratrské velmi pilné a bedlivé dávní i nynější takové jest: Nejprv. Znáti sluší, že ač šeňk sám v sobě hříchem není, ale jest živnost a obchod v městě a obci lidem hostinským a domácím potřebný a pohodlný, zvláště šeňk vína a piva. Však jest živnost a obchod jeden z těch, kteříž sou velmi nebez peční a nesnadní, aby ho mohl člověk bez svých a cizích hří- chův užívati. Protože má při sobě příčiny k mnohému zlému sloužící, zvláště toho času v nejhorším věku k skonání světa. Nebo příčiny jsou tu k opilství, k zahálce, k hodování, k roz- koši, k marnosti, k nečistotám, k smilství, a nad to více k svárům, zlostem, láním, vraždám duchovním i tělesným, a těm podobným zlým věcem. Protož se každý věrný křesťan takového obchodu, pokudž mu nejvýše možno jest, vystříhati, a sám pro své nebezpečen- ství při spasení bez něho se živiti a opatrovati má, jakž může, byť i chudým býti měl. A kdožby pak bezelstně nemohl bez toho býti, a neměl čím jiným slušně se živiti, ten se má v tom takto míti a zachovati. Nejprvé. Tak se s tou živností obírati má, aby spasení svého a služby sobě k němu od Boha činěné v slovu jeho i v péči služebníkův a jich službách neopouštěl, a nezanedbá- val pro tu ani žádnou jinou živnost. Druhé. Nadto výše nemá opouštěti Božích poct, poklon, chval, modliteb ranních, večerních, svátečních i všedních, doma i v shromáždění s věrnými. Třetí. Potom také má to, což má šeňkovati, buď víno neb pivo, míti jakž spravedlivě zjednané, koupené neb směněné, tak také dobré a užitečné, nefalešné, nezmíchané ale hodné ku požitku, ne ledajakés, aby mohl za dobré provoditi a vy- dávati lidem k užitku spravedlivě. Ctvrté. Má načínati a dávati slušně, zač by stálo, aby pře- výšeno drahotou nebylo, než mírně hodně se prodávalo. Páté. Šenkéře neb šenkéřky má míti ne podezřalé, lehké, falešné, ale spravedlivé a poctivé své čelediny a věrné. Šesté. Též má k tomu přihlédati, aby byla dávána míra dobrá, spravedlivá, beze vší falše a fortelů. Sedmé. Má o to státi, pokudž nejvýše možno jest, aby na řad nedával, než radče ven aby sobě lidé domů brali.
Strana 158
158 Osmé. V neděli v hodiny a v časy ty, když se dějí Boží služby v shromáždění věrných, jako ráno do obědův, a potom o nešpořích, žádnému na řad píti dávati vína ani piva nemá, ale radče jíti k slyšení Božího slova, i jiným k tomu příčinou býti. Deváté. Má zvláštní pilnost míti v ten čas, když šeňkuje, každý hospodář i hospodyně o svůj dům, manželku, dítky všecku čeládku, aby v nic zlého a neslušného příčinou toho šeňku nevešli, aneb jinými uvedeni nebyli, ano i škody aby se v domě nestalo a ovšem podle toho i jiným. Desáté. Aby žádný hanebných ožralců, jich nestydatého pití a ožralství v domě svém netrpěli, dopouštěti nemají ani jim vína dávati, ani sloužiti k opilství do němoty anebo do vy- vrácení hanebného. Jedenacté. Žádných her, hudeb, tancův, křikův, zpěvův, řečí oplzlých, a k tomu podobných zlých věcí nemají trpěti. Dvanácté. Žádných osob nectných, podezřelých, ovšem frejů, objímání oplzlých a k tomu podobných věcí nemají do- pouštěti v domě svém. Třinácté. Žádných večerních a nočních sedání a pití ne- mají dopouštěti, než v uložený čas všech hostí z domů vybý- vati, pití jim více nic nedávati, jich nepřechovávati. Ctrnácté. Bratřím domácím na řad žádný Bratr, kdož šeň- kuje nemá dávati, a jim k ožralství nesloužiti. A také ani nemá Bratr k Bratru na samopití choditi pod zámyslem žádným. A kdež se z zvláštní a nevyhnutedlné potřeby trefí, Bratr tu, kdež se šenkuje vino neb pivo, to proč přišel, jednej. A jestli potřeba, žídlík vína neb piva vypije, nic více neřaduj, předse jdi. A lépe kdež možné nic nepíti, než zpravě, proč přišel, preč jíti. Patnácté. Sám pak hospodář ke všem lidem pobožně, vážně, poctivě, slušně, pokojně se měj, ctným, dobrým ochotně poslou- žiti rozkaž, zlým, nectným, nešlechetným místa nedávej, jim k jejich zlému nesluž, jakž na hoře. Ale věrným hospodářem v domě svém buď, buď tobě s ziskem neb se škodou. Leta Páně 1540. Společné vyhledání bratrské o vyloučených kně- žích a jahních. Když byla schůze kněží a jahnů v Boleslavi Mladé při svatém Vítě, bylo jest mezi námi staršími rozjímáno o kněžích a jahních, kteříž z svého povolání svévolně po nejednom kře- sťanském slušném napomenutí vystupují a vylučováni bývají. Co máme s nimi činiti když nás zase hledají a ku pokání, že
158 Osmé. V neděli v hodiny a v časy ty, když se dějí Boží služby v shromáždění věrných, jako ráno do obědův, a potom o nešpořích, žádnému na řad píti dávati vína ani piva nemá, ale radče jíti k slyšení Božího slova, i jiným k tomu příčinou býti. Deváté. Má zvláštní pilnost míti v ten čas, když šeňkuje, každý hospodář i hospodyně o svůj dům, manželku, dítky všecku čeládku, aby v nic zlého a neslušného příčinou toho šeňku nevešli, aneb jinými uvedeni nebyli, ano i škody aby se v domě nestalo a ovšem podle toho i jiným. Desáté. Aby žádný hanebných ožralců, jich nestydatého pití a ožralství v domě svém netrpěli, dopouštěti nemají ani jim vína dávati, ani sloužiti k opilství do němoty anebo do vy- vrácení hanebného. Jedenacté. Žádných her, hudeb, tancův, křikův, zpěvův, řečí oplzlých, a k tomu podobných zlých věcí nemají trpěti. Dvanácté. Žádných osob nectných, podezřelých, ovšem frejů, objímání oplzlých a k tomu podobných věcí nemají do- pouštěti v domě svém. Třinácté. Žádných večerních a nočních sedání a pití ne- mají dopouštěti, než v uložený čas všech hostí z domů vybý- vati, pití jim více nic nedávati, jich nepřechovávati. Ctrnácté. Bratřím domácím na řad žádný Bratr, kdož šeň- kuje nemá dávati, a jim k ožralství nesloužiti. A také ani nemá Bratr k Bratru na samopití choditi pod zámyslem žádným. A kdež se z zvláštní a nevyhnutedlné potřeby trefí, Bratr tu, kdež se šenkuje vino neb pivo, to proč přišel, jednej. A jestli potřeba, žídlík vína neb piva vypije, nic více neřaduj, předse jdi. A lépe kdež možné nic nepíti, než zpravě, proč přišel, preč jíti. Patnácté. Sám pak hospodář ke všem lidem pobožně, vážně, poctivě, slušně, pokojně se měj, ctným, dobrým ochotně poslou- žiti rozkaž, zlým, nectným, nešlechetným místa nedávej, jim k jejich zlému nesluž, jakž na hoře. Ale věrným hospodářem v domě svém buď, buď tobě s ziskem neb se škodou. Leta Páně 1540. Společné vyhledání bratrské o vyloučených kně- žích a jahních. Když byla schůze kněží a jahnů v Boleslavi Mladé při svatém Vítě, bylo jest mezi námi staršími rozjímáno o kněžích a jahních, kteříž z svého povolání svévolně po nejednom kře- sťanském slušném napomenutí vystupují a vylučováni bývají. Co máme s nimi činiti když nás zase hledají a ku pokání, že
Strana 159
159 by je zase činiti chtěli, se hlásají. I bylo jest při tom před- kládáno to, kterak časův předešlých mnohým z takových bylo to, čehož jsou žádali, snadně dopouštíno, však potom z žádného nic čackého nebylo, tak že nad nimi těžce vzdy- cháno, že jsou mezi námi. Z toho přišlo na to, poněvadž spatřujeme je zůstávati bez napraveni ducha; nejsouli oni z toho houfu lidí, o nichž písma mluví: Že těm, kteříž jsou prvé okusili dobrých věcí Páně, nemožno jest obnoviti se ku pokání, a nehřešíli oni hříchem věčným, za něž se modliti nesluší, a nejsouli tou solí zmařenou, kteráž se k ničemuž nehodí než k tomu, aby ven vyvržená a od lidí potlačená byla. Ale však vidouce při tom hluboké soudy Boží nám nepostihlé, bojíme se, kdyby- chom jim nesloužili a nepomáhali, aby v zoufalství dokonce neuběhli, a tím i jiní zděšeni nebyli od dobrého předsevzetí, kteréž Bůh někdy v některých dělá, odraženi nebyli, a nema- jíc pomocníci díla Božího býti, tudy jemu nepřekáželi. I usou- dili jsme, abychom jim pokání, kdyžby se k němu hlásili, ne- odpírali. Však pro pilnější a bedlivější vyhledávání, bylaliby v nich jaká opravdovost a stálé Bohem dané jim pokání, aby to šlo tímto řádem níže položeným. Nejprvé aby s nimi o to žádný z jiných činiti nemíval krom starších zprávců nad kněžími z příčiny té, že jiní k té potřebě jejich umění nemají, aniž jim ta zpráva nad služeb- níky poručená jest. Starší pak každý aby takovým ne hned po vůli byl, ale to jim předkládal, že on, poněvadž místo v Boží církvi drží, jináče se k němu chovati nemůž, než tak jakž Bůh se k němu praví chovati a míti, když dí: Volati budou ke mně, a jáť jich neuslyším; neb sou nechtěli hlasu mého slyšeti, když jsem já jich také volal. A tím aby v duchu tuhém odbýváni bý- vali oni i přímluvci za ně. Když by pak pokoje nedali a nebyloliby toho na ně znáti, by se u více zlého vydávali; tedy aby ten starší udělil a ozval mu se v této milosti, že chce s ním dobrotivě rozmluviti. A tu aby mu uložil čas, kdyby měl k němu přijíti, ne sám toliko, ale s lidmi hodnými. Přišelliby, tedy viděloliby se Bratru staršímu koho také k sobě povolati, to bude moci učiniti (jakož jest slušné), zvláště při těch, ješto by se obával. A tu jej před jinými vyslyšeti, čeho žádá a potřebuje. Po oznámení potřeby a žádosti jeho má vzeptáno na něm býti, víli proč jest vyloučen, a ználi hříchy své? Přiználi se sám k hříchům svým neb k připomenutým přihlásíli se, sluší se ho dále vzeptati na to, jak on o tom drží, spravedlivěli jest pro ně od Bratří starších vyloučen? Díli že spravedlivě, tedy říci jemu: Nu poněvadž se znáš k tomu,
159 by je zase činiti chtěli, se hlásají. I bylo jest při tom před- kládáno to, kterak časův předešlých mnohým z takových bylo to, čehož jsou žádali, snadně dopouštíno, však potom z žádného nic čackého nebylo, tak že nad nimi těžce vzdy- cháno, že jsou mezi námi. Z toho přišlo na to, poněvadž spatřujeme je zůstávati bez napraveni ducha; nejsouli oni z toho houfu lidí, o nichž písma mluví: Že těm, kteříž jsou prvé okusili dobrých věcí Páně, nemožno jest obnoviti se ku pokání, a nehřešíli oni hříchem věčným, za něž se modliti nesluší, a nejsouli tou solí zmařenou, kteráž se k ničemuž nehodí než k tomu, aby ven vyvržená a od lidí potlačená byla. Ale však vidouce při tom hluboké soudy Boží nám nepostihlé, bojíme se, kdyby- chom jim nesloužili a nepomáhali, aby v zoufalství dokonce neuběhli, a tím i jiní zděšeni nebyli od dobrého předsevzetí, kteréž Bůh někdy v některých dělá, odraženi nebyli, a nema- jíc pomocníci díla Božího býti, tudy jemu nepřekáželi. I usou- dili jsme, abychom jim pokání, kdyžby se k němu hlásili, ne- odpírali. Však pro pilnější a bedlivější vyhledávání, bylaliby v nich jaká opravdovost a stálé Bohem dané jim pokání, aby to šlo tímto řádem níže položeným. Nejprvé aby s nimi o to žádný z jiných činiti nemíval krom starších zprávců nad kněžími z příčiny té, že jiní k té potřebě jejich umění nemají, aniž jim ta zpráva nad služeb- níky poručená jest. Starší pak každý aby takovým ne hned po vůli byl, ale to jim předkládal, že on, poněvadž místo v Boží církvi drží, jináče se k němu chovati nemůž, než tak jakž Bůh se k němu praví chovati a míti, když dí: Volati budou ke mně, a jáť jich neuslyším; neb sou nechtěli hlasu mého slyšeti, když jsem já jich také volal. A tím aby v duchu tuhém odbýváni bý- vali oni i přímluvci za ně. Když by pak pokoje nedali a nebyloliby toho na ně znáti, by se u více zlého vydávali; tedy aby ten starší udělil a ozval mu se v této milosti, že chce s ním dobrotivě rozmluviti. A tu aby mu uložil čas, kdyby měl k němu přijíti, ne sám toliko, ale s lidmi hodnými. Přišelliby, tedy viděloliby se Bratru staršímu koho také k sobě povolati, to bude moci učiniti (jakož jest slušné), zvláště při těch, ješto by se obával. A tu jej před jinými vyslyšeti, čeho žádá a potřebuje. Po oznámení potřeby a žádosti jeho má vzeptáno na něm býti, víli proč jest vyloučen, a ználi hříchy své? Přiználi se sám k hříchům svým neb k připomenutým přihlásíli se, sluší se ho dále vzeptati na to, jak on o tom drží, spravedlivěli jest pro ně od Bratří starších vyloučen? Díli že spravedlivě, tedy říci jemu: Nu poněvadž se znáš k tomu,
Strana 160
160 já tobě také chci rád raditi, však tak, chcešli ty mou radu přijíti. Přisvědčíli se k tomu, tuto radu dáti má, aby on Bratří starších rady, kdyžby kde pospolu byli, za to požádal, aby jej ku pokání přijali i jemu, jak by je činiti měl, ukázali. S čímby pak a v jakém způsobu předstoupiti měl před Bratří, k tomu jej týž Bratr starší způsobovati povinen bude, a tu se jemu za přítele vydávati, i přistup k Bratřím přiříci jednati. A oni, jakž toho potřeby kdy při tom uznají, tak aby učinili pro jeho i jiných vzdělání, a radu potřebnou dali ku pokání k Bohu, potom i k jeho svatému řádu, až i strany jeho skutečného polepšení a života kajícího. Předně. Aby mu nejprv místo ukázáno bylo v zboru, kdeby je držeti měl. Tu již pak aby nad ním stráž a péče držána byla od zprávce toho zboru i od pomocníků jeho, a pilně šetříno, jak sobě počínati bude. A na tom místě uká- zaném aby trval, dokudž se toho potřeba uzná. Žádalliby pak obnoviti smlouvu a k rozvázání přijíti, tedy aby to šlo skrze staršího s radou jiných starších. Bylliby pak přijat, tedy proto aby v zboru předce poslední místo držel, aneb k posluhování nejposléz po jiných přistoupal. A o to pak všecko z příčin svrchu dotčených ponaměřilo pro ty, kteříž mnoho zmatkův a pohoršení mezi věrnými dě- lají, však za zákon nepohnutý a neproměnitedlný se neklade, ale opatrnosti a hospodářské rozšafnosti se poroučí. O lichvě soud bratrský. Téhož také času svrchu oznámeného bylo rozjímáno i o lichvě, o kteréž předešlých časův a schůzí mnohá rozjímání jsme činívali až do tesknosti z příčiny té, když mnozí z urozených nacházeli se, že jsou chtěli rádi Bratřími býti, i o to stáli, kte- říž na lichvách peníze měli, a některých vyzdvihovati ani vy- povídati pro zápisy nemohli. Jiní pak z chudších, jiné živnosti nemohouce míti ani k ní přijíti, tím se u bohatších živili atd. Že pak někteří z ta- kových od nás některých přijímáni byli k Bratrství, na ten způsob, aby ty lichvy vyzdvihnouc, na zemi sobě statky ku- povali. I než k tomu přišlo, za drahný čas se to při někte- rých prodlíti musilo. Z toho povstal veliký pokřik na nás, s rozličným pohoršitedlným mluvením, že sme Bratřím lichviti dopustili. A mnozí se na nás domlouvali, abychom jim pově- děli co o tom smyšlíme, jestli vším obyčejem hříchem? Kdežto my chtějme neb nechtějme, musili jsme o tom rozjímati. I vzali jsme nejprvé to před sebe, abychom o ní místná písma svatá vyhledali, z nichž sme potom našli, že ji Bůh zapovídal i dopouštěl.
160 já tobě také chci rád raditi, však tak, chcešli ty mou radu přijíti. Přisvědčíli se k tomu, tuto radu dáti má, aby on Bratří starších rady, kdyžby kde pospolu byli, za to požádal, aby jej ku pokání přijali i jemu, jak by je činiti měl, ukázali. S čímby pak a v jakém způsobu předstoupiti měl před Bratří, k tomu jej týž Bratr starší způsobovati povinen bude, a tu se jemu za přítele vydávati, i přistup k Bratřím přiříci jednati. A oni, jakž toho potřeby kdy při tom uznají, tak aby učinili pro jeho i jiných vzdělání, a radu potřebnou dali ku pokání k Bohu, potom i k jeho svatému řádu, až i strany jeho skutečného polepšení a života kajícího. Předně. Aby mu nejprv místo ukázáno bylo v zboru, kdeby je držeti měl. Tu již pak aby nad ním stráž a péče držána byla od zprávce toho zboru i od pomocníků jeho, a pilně šetříno, jak sobě počínati bude. A na tom místě uká- zaném aby trval, dokudž se toho potřeba uzná. Žádalliby pak obnoviti smlouvu a k rozvázání přijíti, tedy aby to šlo skrze staršího s radou jiných starších. Bylliby pak přijat, tedy proto aby v zboru předce poslední místo držel, aneb k posluhování nejposléz po jiných přistoupal. A o to pak všecko z příčin svrchu dotčených ponaměřilo pro ty, kteříž mnoho zmatkův a pohoršení mezi věrnými dě- lají, však za zákon nepohnutý a neproměnitedlný se neklade, ale opatrnosti a hospodářské rozšafnosti se poroučí. O lichvě soud bratrský. Téhož také času svrchu oznámeného bylo rozjímáno i o lichvě, o kteréž předešlých časův a schůzí mnohá rozjímání jsme činívali až do tesknosti z příčiny té, když mnozí z urozených nacházeli se, že jsou chtěli rádi Bratřími býti, i o to stáli, kte- říž na lichvách peníze měli, a některých vyzdvihovati ani vy- povídati pro zápisy nemohli. Jiní pak z chudších, jiné živnosti nemohouce míti ani k ní přijíti, tím se u bohatších živili atd. Že pak někteří z ta- kových od nás některých přijímáni byli k Bratrství, na ten způsob, aby ty lichvy vyzdvihnouc, na zemi sobě statky ku- povali. I než k tomu přišlo, za drahný čas se to při někte- rých prodlíti musilo. Z toho povstal veliký pokřik na nás, s rozličným pohoršitedlným mluvením, že sme Bratřím lichviti dopustili. A mnozí se na nás domlouvali, abychom jim pově- děli co o tom smyšlíme, jestli vším obyčejem hříchem? Kdežto my chtějme neb nechtějme, musili jsme o tom rozjímati. I vzali jsme nejprvé to před sebe, abychom o ní místná písma svatá vyhledali, z nichž sme potom našli, že ji Bůh zapovídal i dopouštěl.
Strana 161
161 Tu potom hledali sme příčiny, proč jest ji Bůh lidu Jzra- helskému zapovídal? Našli sme, že proto aby utiskováni a nu- zováni nebyli, ale opatrováni od bohatších. Protož z toho uvážili jsme, že když ti, kteříž na lichvu z nouze peníze berou, skrze to více chudnou, a i v větší nouzi vcházejí. Na prosto že ti a takoví, kteříž jim na lichvu půj- čují a dávají, těžce hřeší, a loupežníci a dráči chudého lidu slouti mají, kteříž v lidu Božím žádného místa míti nemají, ale jako přestupníci Božího přikázání trestáni a ku pokání vedeni býti mají. Zase pak také sme rozvažovali, když ti, kteříž na lichvu ne z nouze (jakož jich nyní drahný počet jest), ale z nena- sycené lakomé žádosti berou a skrze to netoliko nechudnou, alebrž ještě bohatnou, v statcích se rozmáhají, chudým statky živné z rukou vydírají atd., a chudí nemajíce co a kde za tak málo (an bohatí vše obsáhnou) kupovati, a čím ani kde se ži- viti, i dávají těm boháčům z potřeby a z nouze na lichvu; že tu ti boháči, berouce tak od nich na lichvu hřeší, a též tak za loupežníky i dráče a nuzitele jmíni býti mají, a ne ti, kte- říž jim na lichvu dávati musejí; poněvadž lichva proto jest od Boha zapovědína, aby chudých nenuzila. Tuto pak to, že chudí na lichvu dávají, těch boháčů a lakomců nenuzí alebrž obo- hacuje. Než to, že bohatí na lichvy berou a za ty sumy statky od chudých skupují, tudyť se jim chudým zádavy mnohé činí. Ale kdo svět napraví? Protož sme podle toho tak zavřeli, abychom všecky i ty, kteříž na lichvu berou, i ty, kteříž na lichvu dávají, k tomu přidrželi a pilně učili, aby loupežníci a dráči, nuzitelé lidští nebývali, že jest tak vůle Boží. Jestliže pak kteří musejí z nuzné potřeby na lichvu dá- vati, jako vdovy osiřalé a lidé sešlí, nemocní, zchromilí a jiní, kteříž se sami nijakž živiti nemohou, ještoby sic z povinnosti a z práva přirozeného i Božího chováni a opatrováni býti měli, by třebas nic neměli, aby takoví žádnému chudému člověku, kterýž se svými rukami pracně živí, ještoby mu to bylo k vět- šímu obtížení, nedávali hned pod hříchem, než těm boháčům, kteříž peníze těží, buď v kupectví, buď přivětšujíce sobě stat- kův a důchodův, neb jakýmkoli jiným způsobem. Kteřížby pak bohatší jsouce peníze zbytečné měli, ti aby jich nikoli na lichvu nedávali, ale chudé živné lidi, řemeslníky, sedláky a ty, kteříž sobě pracně chleba dobývají, aby zakládali, půjčo- vali i dávali všem na pořád, zlým i dobrým, a tudy řeči Páně dosti činili. Mat. 5. Luk. 6. kdež di: Chceli kdo od tebe vy- půjčiti, neodvracuj se. A opět: Půjčujte nic se odtud nenadě- jíce. To jest, chceli kdo z chudých od tebe vypůjčiti, o nichž 11 Dekrety Jednoty Bratrské.
161 Tu potom hledali sme příčiny, proč jest ji Bůh lidu Jzra- helskému zapovídal? Našli sme, že proto aby utiskováni a nu- zováni nebyli, ale opatrováni od bohatších. Protož z toho uvážili jsme, že když ti, kteříž na lichvu z nouze peníze berou, skrze to více chudnou, a i v větší nouzi vcházejí. Na prosto že ti a takoví, kteříž jim na lichvu půj- čují a dávají, těžce hřeší, a loupežníci a dráči chudého lidu slouti mají, kteříž v lidu Božím žádného místa míti nemají, ale jako přestupníci Božího přikázání trestáni a ku pokání vedeni býti mají. Zase pak také sme rozvažovali, když ti, kteříž na lichvu ne z nouze (jakož jich nyní drahný počet jest), ale z nena- sycené lakomé žádosti berou a skrze to netoliko nechudnou, alebrž ještě bohatnou, v statcích se rozmáhají, chudým statky živné z rukou vydírají atd., a chudí nemajíce co a kde za tak málo (an bohatí vše obsáhnou) kupovati, a čím ani kde se ži- viti, i dávají těm boháčům z potřeby a z nouze na lichvu; že tu ti boháči, berouce tak od nich na lichvu hřeší, a též tak za loupežníky i dráče a nuzitele jmíni býti mají, a ne ti, kte- říž jim na lichvu dávati musejí; poněvadž lichva proto jest od Boha zapovědína, aby chudých nenuzila. Tuto pak to, že chudí na lichvu dávají, těch boháčů a lakomců nenuzí alebrž obo- hacuje. Než to, že bohatí na lichvy berou a za ty sumy statky od chudých skupují, tudyť se jim chudým zádavy mnohé činí. Ale kdo svět napraví? Protož sme podle toho tak zavřeli, abychom všecky i ty, kteříž na lichvu berou, i ty, kteříž na lichvu dávají, k tomu přidrželi a pilně učili, aby loupežníci a dráči, nuzitelé lidští nebývali, že jest tak vůle Boží. Jestliže pak kteří musejí z nuzné potřeby na lichvu dá- vati, jako vdovy osiřalé a lidé sešlí, nemocní, zchromilí a jiní, kteříž se sami nijakž živiti nemohou, ještoby sic z povinnosti a z práva přirozeného i Božího chováni a opatrováni býti měli, by třebas nic neměli, aby takoví žádnému chudému člověku, kterýž se svými rukami pracně živí, ještoby mu to bylo k vět- šímu obtížení, nedávali hned pod hříchem, než těm boháčům, kteříž peníze těží, buď v kupectví, buď přivětšujíce sobě stat- kův a důchodův, neb jakýmkoli jiným způsobem. Kteřížby pak bohatší jsouce peníze zbytečné měli, ti aby jich nikoli na lichvu nedávali, ale chudé živné lidi, řemeslníky, sedláky a ty, kteříž sobě pracně chleba dobývají, aby zakládali, půjčo- vali i dávali všem na pořád, zlým i dobrým, a tudy řeči Páně dosti činili. Mat. 5. Luk. 6. kdež di: Chceli kdo od tebe vy- půjčiti, neodvracuj se. A opět: Půjčujte nic se odtud nenadě- jíce. To jest, chceli kdo z chudých od tebe vypůjčiti, o nichž 11 Dekrety Jednoty Bratrské.
Strana 162
162 Bůh přikázání vydal, řka: Půjčíšli peněz chudému lidu mému, nebudeš nuzitelem jeho, ani vzložíš naň lichvy 2. Mojž. 22. Aby těm takovým půjčováno bylo darmo z lítosti, z po- třeby jich, pro odplatu Boží; neb tak chudým půjčovati na almužnu jest Bohu na lichvu dávati. To na ten čas usoudili sme do dalšího příčinami zkušení neb od Boha osvícení. O přísaze. Při tom času o přísaze rozjímáno a souzeno bylo podle těchto paragrafův: Nejprvé. Poněvadž přísaha zřízená v zákoně byla dopuštěna, a sám předně Bůh jí užíval, a též i patriarchové, a po nich mnozí svatí lidé; Kristus pak nepřišel zrušiti zákona, ale do- plniti: z toho jisté jest, že je Kristus Pán (Mat. 5.) nezapo- věděl, aby neměla v mezech od Boha dopuštěných užívána býti v církvi i zprávě světa. Než nezřízenosti, rušení jí, a zbytky při ní, i lehkost a nevážnost v obecném užívání, to jest Pán k nápravě vedl. Druhé. Poněvadž přisahati jest, v nesnázi a rozepři lidem neznámé a v svém něčeho připovídání Boha za svědka vzý- vati, jím, jenž vše ví, že pravdu praví jistiti, tvrditi, na něho samého se volati, jím sliby a přípovědi své pečetiti, a byloli- by jináč pomsty od něho na sebe žádati, což přehrozné jest. A to čině, jest Bohu nejvyšší čest v slibu, v nevědomosti pravdy, spravedlnosti, a každé nepravdy a lži pomsty zuřivé připisovati, čehož žádné věci stvořené, jenž Bůh není, přidá- vati nesluší; neb Bůh cti své jinam nedává. Z toho závírka jde, že na stvoření žádném nikoli nesluší v tom rozumu ut supra přisahati, jakož pak to Pán zjevně zapověděl. (Mat. 5.) A ač se nachází, že svatí nebem, zemí, duší osvědčovali, avšak na Boha tím se volajíc, jenž ty věci v moci měl a má, jimi vládne a mohl i může těmi věcmi i na těch věcech duši, tělo atd. trestati sám. A toho posvědčují formy přísahy vydané, kdež toliko v jmenu svém a ne na stvoření, ani v jmenu bohů cizých přisahati velí, a cti své jim skrze přísahy osobovati brání, jakž z těchto písem světle známé jest. Deuteronom. 6. 10. Báti se budeš Pána Boha tvého, jemu sloužiti a skrze jmeno jeho přisahati. Izaiáš 5. Mně se klaněti bude každé koleno a přísahati každý jazyk. Izai. 65: Kdožkoli chtíti bude přisahati, skrze Boha pravého přisahati bude. Jozue 23: Když přijdete mezi národy, nebudete přisahati jmenem bohův jejich. Jerem. 5.: Synové tvoji opustili mne, a přisahali jsou skrze bohy, jenž nejsou bohové. A skrze Sofoniáše hrozí vytětím přisahajícím skrze stvo-
162 Bůh přikázání vydal, řka: Půjčíšli peněz chudému lidu mému, nebudeš nuzitelem jeho, ani vzložíš naň lichvy 2. Mojž. 22. Aby těm takovým půjčováno bylo darmo z lítosti, z po- třeby jich, pro odplatu Boží; neb tak chudým půjčovati na almužnu jest Bohu na lichvu dávati. To na ten čas usoudili sme do dalšího příčinami zkušení neb od Boha osvícení. O přísaze. Při tom času o přísaze rozjímáno a souzeno bylo podle těchto paragrafův: Nejprvé. Poněvadž přísaha zřízená v zákoně byla dopuštěna, a sám předně Bůh jí užíval, a též i patriarchové, a po nich mnozí svatí lidé; Kristus pak nepřišel zrušiti zákona, ale do- plniti: z toho jisté jest, že je Kristus Pán (Mat. 5.) nezapo- věděl, aby neměla v mezech od Boha dopuštěných užívána býti v církvi i zprávě světa. Než nezřízenosti, rušení jí, a zbytky při ní, i lehkost a nevážnost v obecném užívání, to jest Pán k nápravě vedl. Druhé. Poněvadž přisahati jest, v nesnázi a rozepři lidem neznámé a v svém něčeho připovídání Boha za svědka vzý- vati, jím, jenž vše ví, že pravdu praví jistiti, tvrditi, na něho samého se volati, jím sliby a přípovědi své pečetiti, a byloli- by jináč pomsty od něho na sebe žádati, což přehrozné jest. A to čině, jest Bohu nejvyšší čest v slibu, v nevědomosti pravdy, spravedlnosti, a každé nepravdy a lži pomsty zuřivé připisovati, čehož žádné věci stvořené, jenž Bůh není, přidá- vati nesluší; neb Bůh cti své jinam nedává. Z toho závírka jde, že na stvoření žádném nikoli nesluší v tom rozumu ut supra přisahati, jakož pak to Pán zjevně zapověděl. (Mat. 5.) A ač se nachází, že svatí nebem, zemí, duší osvědčovali, avšak na Boha tím se volajíc, jenž ty věci v moci měl a má, jimi vládne a mohl i může těmi věcmi i na těch věcech duši, tělo atd. trestati sám. A toho posvědčují formy přísahy vydané, kdež toliko v jmenu svém a ne na stvoření, ani v jmenu bohů cizých přisahati velí, a cti své jim skrze přísahy osobovati brání, jakž z těchto písem světle známé jest. Deuteronom. 6. 10. Báti se budeš Pána Boha tvého, jemu sloužiti a skrze jmeno jeho přisahati. Izaiáš 5. Mně se klaněti bude každé koleno a přísahati každý jazyk. Izai. 65: Kdožkoli chtíti bude přisahati, skrze Boha pravého přisahati bude. Jozue 23: Když přijdete mezi národy, nebudete přisahati jmenem bohův jejich. Jerem. 5.: Synové tvoji opustili mne, a přisahali jsou skrze bohy, jenž nejsou bohové. A skrze Sofoniáše hrozí vytětím přisahajícím skrze stvo-
Strana 163
163 ření. Protož dokládá skrze Jeremiáše, takto budeš přisahati: Živť jest Hospodin v pravdě, v soudu, v spravedlnosti. A tím učí nejprv přísaze ve jmenu samého věčného Boha, a takť jsou svatí patriarchové zdvihajíc ruce k nebi přisahali: Živť jest Hospodin. Druhé: Jakým duchem, srdcem a úmyslem? Aby to činil na pravdě, a ne na lži neb falši, činil soudně, ne všetečně neb Bůh mstí, ne proti spravedlnosti na vyhlazení jí, lásky k Bohu i k bližním neruše, křivdě nenapomáhaje. Neb před Bohem nic skrytého není, a též každému odplatí netoliko po- dle skutkův a řečí jeho, ale i těch nejskrytějších myšlení. Leta Páně 1545 na tomto zůstáno: 1. O díle Ducha svatého, aby bylo středmě mluveno, a tak Bohu čest dávána, aby služebné pravdy nebyly vyprazdňovány. 2. O služebníky, aby byli svoláváni v místa slušná kněží, jahnové, učedlníci i mládenci, když by se toho viděl čas slušný a potřeba. 3. O pány, aby jim služba tak činěna byla, jak by jim nejlépe poslouženo býti mohlo a potřeba kázala k jejich spa- sení i povolání. 4. O pořádek učení ročního. V tom dána svoboda, jakby se za lepší při které věci vidělo a zdálo Bratru Martinovi Mi- chalcovi změniti neb přestaviti, aneb oboje postaviti, v tom žádného zákona míti nemá; a potom v spolku aby ohledáno bylo. 5. O pokušení služebníkům i lidu rozšafně předkládati a k modlitbám napomínati s opatrností a rozšafností. 6. Bratr Bratra, jsa nucen od moci světa, máli vydati v ruce protivníkům? Nalezeno, že nemá, lečby rozuměl, že by jemu nemohl nic prospěti a sobě i jemu škoditi. 7. O agendy, aby ode všechněch spolu řádných, když by jim je starší vydali, užíváno bylo a spatřovalo se i znamená- valo, kdeby co opraviti se mělo, vypustiti neb přidati, a potom do spolku přinésti, a to spolu rozmluviti a se v tom snésti. 8. O apologí, aby pozpravená byla vydána, jakž by se užitek spatřil Jednoty i jiných. 9. Listové naši k Němcům a jejich k nám aby od Bratra Martina dáni byli k vytištění v Holomouci; však s opatrností Bratru Martinovi vědomou. 10. O zbor neb sjití naše, kdyby se znáti nám z Čech do Moravy dalo. 11. O Pavla Němce, aby s ním tak děláno bylo, jakž by 11*
163 ření. Protož dokládá skrze Jeremiáše, takto budeš přisahati: Živť jest Hospodin v pravdě, v soudu, v spravedlnosti. A tím učí nejprv přísaze ve jmenu samého věčného Boha, a takť jsou svatí patriarchové zdvihajíc ruce k nebi přisahali: Živť jest Hospodin. Druhé: Jakým duchem, srdcem a úmyslem? Aby to činil na pravdě, a ne na lži neb falši, činil soudně, ne všetečně neb Bůh mstí, ne proti spravedlnosti na vyhlazení jí, lásky k Bohu i k bližním neruše, křivdě nenapomáhaje. Neb před Bohem nic skrytého není, a též každému odplatí netoliko po- dle skutkův a řečí jeho, ale i těch nejskrytějších myšlení. Leta Páně 1545 na tomto zůstáno: 1. O díle Ducha svatého, aby bylo středmě mluveno, a tak Bohu čest dávána, aby služebné pravdy nebyly vyprazdňovány. 2. O služebníky, aby byli svoláváni v místa slušná kněží, jahnové, učedlníci i mládenci, když by se toho viděl čas slušný a potřeba. 3. O pány, aby jim služba tak činěna byla, jak by jim nejlépe poslouženo býti mohlo a potřeba kázala k jejich spa- sení i povolání. 4. O pořádek učení ročního. V tom dána svoboda, jakby se za lepší při které věci vidělo a zdálo Bratru Martinovi Mi- chalcovi změniti neb přestaviti, aneb oboje postaviti, v tom žádného zákona míti nemá; a potom v spolku aby ohledáno bylo. 5. O pokušení služebníkům i lidu rozšafně předkládati a k modlitbám napomínati s opatrností a rozšafností. 6. Bratr Bratra, jsa nucen od moci světa, máli vydati v ruce protivníkům? Nalezeno, že nemá, lečby rozuměl, že by jemu nemohl nic prospěti a sobě i jemu škoditi. 7. O agendy, aby ode všechněch spolu řádných, když by jim je starší vydali, užíváno bylo a spatřovalo se i znamená- valo, kdeby co opraviti se mělo, vypustiti neb přidati, a potom do spolku přinésti, a to spolu rozmluviti a se v tom snésti. 8. O apologí, aby pozpravená byla vydána, jakž by se užitek spatřil Jednoty i jiných. 9. Listové naši k Němcům a jejich k nám aby od Bratra Martina dáni byli k vytištění v Holomouci; však s opatrností Bratru Martinovi vědomou. 10. O zbor neb sjití naše, kdyby se znáti nám z Čech do Moravy dalo. 11. O Pavla Němce, aby s ním tak děláno bylo, jakž by 11*
Strana 164
164 se při něm na kteroukoli stranu za dobré Jednotě a tomu zboru vidělo a uznalo. 12. Při lichvě. Ta při prvním zůstání a vyhledání na- před zůstává. Toliko aby při tom pilně šetříno bylo, aby la- komá žádost při vypůjčujícím a půjčujícím nepředčila, a na to pilně patříno bylo a souzeno, proč Pán Bůh lichvu zapovídal. Leta Páně 1546. Stalo se shromáždění starších v Boleslavi, a mezi jinými věcmi předně vzata jest před se kniha zpráv kněžských, od Bratří starších za zpravování B. Lukáše dobré a svaté paměti udělaná a kněžím k zprávě vytištěná a vydaná. Kterážto kniha času předešlého po smrti Bratra Lukáše byla jest od nás poopuštěna a opovržena z příčin těch, že jsou Bratří jako prvé tak i tehdáž vždy hledali, mohliliby co lepšího mimo Jed- notu naleznouti. A času toho učení luteriánské v Němcích skrze kazatele jejich slavně se před očima mnohých stkvělo, tak že se i nám některým mimo Jednotu a učení její svět- lejší a dokonalejší býti zdálo. Ale v prodlenějším času i skrze skutečné zkušení poznáno jest od nás, že víc blesku v slav- ných výmluvnostech slov a v slibných lahodách řečí z umění jazyků (počemž všecken svět dychtí) bylo jest, nežli celost a dokonalosť pravdy Bohem zřízeného spasení. A protož se k tomu, což Bůh Jednotě prvé z milosti dáti ráčil, obrátivše se srdcem a myslí svou, s pilností již jmeno- vanou knihu před sebe vzali, a čtli jsme naskrze všecku a soudili. I našli celost víry i smysla jejího při všech pravdách k spasení potřebných, a že není nám potřebí jinde lepšího hledati, ale doma Jednotě od Boha daného uměti s vděčností uživati. A tak jsme se na tom všickni snesli a za jednoho člo- věka srovnali, abychom na domácích věcech dosti měli, a k nim se celým srdcem navrátili i napravili, a je ač by kde bylo potřebí napravovali, co jsme pak kde opustili pokání činili. A tu jest B. Jan Roh starší přede všechněmi námi toto mluvil, že jest nikdyž ve všech učitelích jiných jednot, co jest jich kde v těch nemalých časích přeběhl a ohledal, nenalezl tak celého a gruntovního učení při všem Bohem zřízeném spa- sení jako v Jednotě Bratrské. Ano vyznávaje se a pokání před námi s pláčem čině toto pověděl. Já jsem prý tomu nerozu- měl a znáti nemohl i neuměl, jak veliké a přečisté věci Jed- nota má. Překážel sem sobě knihami německými, (ač nepra- vím, abych příčinou jich jasněji a lépe nepoznal věcí bratr- ských,) ale toho což jsem v této knize i v jiných bratrských
164 se při něm na kteroukoli stranu za dobré Jednotě a tomu zboru vidělo a uznalo. 12. Při lichvě. Ta při prvním zůstání a vyhledání na- před zůstává. Toliko aby při tom pilně šetříno bylo, aby la- komá žádost při vypůjčujícím a půjčujícím nepředčila, a na to pilně patříno bylo a souzeno, proč Pán Bůh lichvu zapovídal. Leta Páně 1546. Stalo se shromáždění starších v Boleslavi, a mezi jinými věcmi předně vzata jest před se kniha zpráv kněžských, od Bratří starších za zpravování B. Lukáše dobré a svaté paměti udělaná a kněžím k zprávě vytištěná a vydaná. Kterážto kniha času předešlého po smrti Bratra Lukáše byla jest od nás poopuštěna a opovržena z příčin těch, že jsou Bratří jako prvé tak i tehdáž vždy hledali, mohliliby co lepšího mimo Jed- notu naleznouti. A času toho učení luteriánské v Němcích skrze kazatele jejich slavně se před očima mnohých stkvělo, tak že se i nám některým mimo Jednotu a učení její svět- lejší a dokonalejší býti zdálo. Ale v prodlenějším času i skrze skutečné zkušení poznáno jest od nás, že víc blesku v slav- ných výmluvnostech slov a v slibných lahodách řečí z umění jazyků (počemž všecken svět dychtí) bylo jest, nežli celost a dokonalosť pravdy Bohem zřízeného spasení. A protož se k tomu, což Bůh Jednotě prvé z milosti dáti ráčil, obrátivše se srdcem a myslí svou, s pilností již jmeno- vanou knihu před sebe vzali, a čtli jsme naskrze všecku a soudili. I našli celost víry i smysla jejího při všech pravdách k spasení potřebných, a že není nám potřebí jinde lepšího hledati, ale doma Jednotě od Boha daného uměti s vděčností uživati. A tak jsme se na tom všickni snesli a za jednoho člo- věka srovnali, abychom na domácích věcech dosti měli, a k nim se celým srdcem navrátili i napravili, a je ač by kde bylo potřebí napravovali, co jsme pak kde opustili pokání činili. A tu jest B. Jan Roh starší přede všechněmi námi toto mluvil, že jest nikdyž ve všech učitelích jiných jednot, co jest jich kde v těch nemalých časích přeběhl a ohledal, nenalezl tak celého a gruntovního učení při všem Bohem zřízeném spa- sení jako v Jednotě Bratrské. Ano vyznávaje se a pokání před námi s pláčem čině toto pověděl. Já jsem prý tomu nerozu- měl a znáti nemohl i neuměl, jak veliké a přečisté věci Jed- nota má. Překážel sem sobě knihami německými, (ač nepra- vím, abych příčinou jich jasněji a lépe nepoznal věcí bratr- ských,) ale toho což jsem v této knize i v jiných bratrských
Strana 165
165 nalezl, nikdyž v žádných jiných jsem nenalezl. Toť mohu Bohu a pravdě jeho ke cti pověděti. A protož vám Bratří milí není potřebí jinde hledati, máte doma dosti, čim byste sebe i jiné dostatečně zpraviti mohli. A napomínám vás, abyste v své věci domácí, kteréž v Jednotě máte, pilně nahlédali a jim dobře srozumívati se učili; najdete všecko, čehožkoli potřebovati budete. *) Leta Páně 1547. Bratr Johannes poddán jsa společné radě a usouzení jich, práci a péči plné povinosti sudího v radě s bázní Boží, ve jmeno Páně na sebe jest přijal; a rada všecka poslušenství, tak jakž na sudího náleží rukou dáním jemu jsou přiřkli, a pomáhati věrně při všech pracech obecných Jednoty jsou slí- bili. Toho pak všeho modlitbou svatou s vzýváním jmena Bo- žího, aby on tomu všemu žehnati ráčil, potvrzeno jest. Potom v témž shromáždění na tom sme se snesli, aby- chom podle příkladů otců našich, Bratří předešlých, všeliká společná usouzení naše a nařízení zapisovali, a zapsané v shro- mážděních sobě často přečítali, v ně nahlédali, jimi se zpra- vovali, a kde potřebí je, napravovali sami pro sebe i pro bu- doucí naše. Tu také vyhledávány příčiny pokušení tohoto, a tyto nalezeny. 1. Aby se písma naplnila. 2. Aby hříchové naši i předků našich byli trestáni, zvláště neznámost pravdy zjevené, nedověra, nevděčnost, pohrdání, zlehčování. 3. Svět aby od nás zahnán byl. 4. Aby život Kristů a první církve na nás uveden byl. Leta Páně 1548. (Kteréhož roku jat byl B. Jan Augusta s Bratrem Jaku- bem Bílkem) stalo se starších shromáždění v Žeravicích. A v tom sjití toto rozjímáno: Nejprv, abychom se obnovili v tom, k čemuž jsme za ži- vota dobré a svaté paměti B. Jana Roha a B. Michalce se napravili. *) Doplnění toho v. k. r. 1566.
165 nalezl, nikdyž v žádných jiných jsem nenalezl. Toť mohu Bohu a pravdě jeho ke cti pověděti. A protož vám Bratří milí není potřebí jinde hledati, máte doma dosti, čim byste sebe i jiné dostatečně zpraviti mohli. A napomínám vás, abyste v své věci domácí, kteréž v Jednotě máte, pilně nahlédali a jim dobře srozumívati se učili; najdete všecko, čehožkoli potřebovati budete. *) Leta Páně 1547. Bratr Johannes poddán jsa společné radě a usouzení jich, práci a péči plné povinosti sudího v radě s bázní Boží, ve jmeno Páně na sebe jest přijal; a rada všecka poslušenství, tak jakž na sudího náleží rukou dáním jemu jsou přiřkli, a pomáhati věrně při všech pracech obecných Jednoty jsou slí- bili. Toho pak všeho modlitbou svatou s vzýváním jmena Bo- žího, aby on tomu všemu žehnati ráčil, potvrzeno jest. Potom v témž shromáždění na tom sme se snesli, aby- chom podle příkladů otců našich, Bratří předešlých, všeliká společná usouzení naše a nařízení zapisovali, a zapsané v shro- mážděních sobě často přečítali, v ně nahlédali, jimi se zpra- vovali, a kde potřebí je, napravovali sami pro sebe i pro bu- doucí naše. Tu také vyhledávány příčiny pokušení tohoto, a tyto nalezeny. 1. Aby se písma naplnila. 2. Aby hříchové naši i předků našich byli trestáni, zvláště neznámost pravdy zjevené, nedověra, nevděčnost, pohrdání, zlehčování. 3. Svět aby od nás zahnán byl. 4. Aby život Kristů a první církve na nás uveden byl. Leta Páně 1548. (Kteréhož roku jat byl B. Jan Augusta s Bratrem Jaku- bem Bílkem) stalo se starších shromáždění v Žeravicích. A v tom sjití toto rozjímáno: Nejprv, abychom se obnovili v tom, k čemuž jsme za ži- vota dobré a svaté paměti B. Jana Roha a B. Michalce se napravili. *) Doplnění toho v. k. r. 1566.
Strana 166
166 Druhé rozjímáno bylo o nový a starý pořádek, a bylo praveno, že sobě někteří kazatelé stejští až i přítomní v radě, že nevědí co kázati na ten nový, a lidé že sobě stejští, že zvyk- lých čtení nemohou slýchati, kteráž někteří z paměti umějí. Tu bylo rozjímáno, že jest ne podle úsudku společného vyšel ale skrze jednu osobu. Neb bylo zůstáno na tom, aby toliko některé osoby toho koštovaly, jak se to bude dařiti a lid to přijímati. A tyto osoby to na se z poručení vzaly: B. Johannes, B. Martin Michalec, B. Mach Sionský, a komužby oni dopustili, uznajíc při nich to, že v to dobře býti mohou, jináč nic. A potom B. Martin Michalec rozprostřel to kněžím vůbec na jejich veliké žádosti, čehož se chytili jahnové i podjahnové. I zůstáno na tom nyní, aby žádný tím sobě těžkosti ne- dělal, aby musel tento neb onenno pořádek držeti, ale tak dě- lati, jakžby vzdělávalo v lidu a sloužiloby jim k spasení. Neb jest to předešlých časů i v Jednotě bylo, že jsou žádných po- řádků nešetřili, ale co se komu líbilo aneb jak kdo zákon otevřel anebo na písničku, kterou tu zpívali, na to promlou- vali. Ano i to za první církve bývalo, že první kazatelé ne- hledali ani mívali pořádku, než jak se co a komu líbilo. Někdo někdy na některé knihy Mojžíšovy, aneb některého proroka, neb některého evangelisty, neb některou epištolu kázávali. A na tom tak nyní zavříno do dalšího božího opatření. Třetí, i toho podáno bylo, máli jaké řízení služebníků býti čili nic. I zůstáno na tom, aby tak zanecháno bylo nyní z příčiny mnohých a rozličných pokušení toho času nastalých do dalšího Božího opatření. Ctvrté. I toho podáno, kterak se při nynějších postech míti máme, že sobě mnozí s nimi stejští a nejvíce při pití, zvlášť na poli i v jiné dělné dny. I obnovili jsme se v těch postech, a na tom zůstáno, abychom je drželi a v nich s mod- litbami svatými se chovali, každý služebník podle svědomí svého. A jiné při tom říditi a zpravovati, jakž věk čí a mož- nost káže, a zvláště pak lidu obecného, pracovitého v dělné časy nad jich možnost neobtěžovati. (Páté, i toho podáno: Máli ten list panu hejtmanovi do- dán býti na žádost B. Johannesa? Po mnohém rozjímání na tom zůstáno: poněvadž Bratří Čeští to na sebe vzali, aby oni jemu jeho z Čech dodali. *) Šesté, i toho podáno bylo; mělliby kdo z nás starších za Bratřími vypověděnými jeti neb vypraven býti? I rozjímáno *) V originalu přetrženo.
166 Druhé rozjímáno bylo o nový a starý pořádek, a bylo praveno, že sobě někteří kazatelé stejští až i přítomní v radě, že nevědí co kázati na ten nový, a lidé že sobě stejští, že zvyk- lých čtení nemohou slýchati, kteráž někteří z paměti umějí. Tu bylo rozjímáno, že jest ne podle úsudku společného vyšel ale skrze jednu osobu. Neb bylo zůstáno na tom, aby toliko některé osoby toho koštovaly, jak se to bude dařiti a lid to přijímati. A tyto osoby to na se z poručení vzaly: B. Johannes, B. Martin Michalec, B. Mach Sionský, a komužby oni dopustili, uznajíc při nich to, že v to dobře býti mohou, jináč nic. A potom B. Martin Michalec rozprostřel to kněžím vůbec na jejich veliké žádosti, čehož se chytili jahnové i podjahnové. I zůstáno na tom nyní, aby žádný tím sobě těžkosti ne- dělal, aby musel tento neb onenno pořádek držeti, ale tak dě- lati, jakžby vzdělávalo v lidu a sloužiloby jim k spasení. Neb jest to předešlých časů i v Jednotě bylo, že jsou žádných po- řádků nešetřili, ale co se komu líbilo aneb jak kdo zákon otevřel anebo na písničku, kterou tu zpívali, na to promlou- vali. Ano i to za první církve bývalo, že první kazatelé ne- hledali ani mívali pořádku, než jak se co a komu líbilo. Někdo někdy na některé knihy Mojžíšovy, aneb některého proroka, neb některého evangelisty, neb některou epištolu kázávali. A na tom tak nyní zavříno do dalšího božího opatření. Třetí, i toho podáno bylo, máli jaké řízení služebníků býti čili nic. I zůstáno na tom, aby tak zanecháno bylo nyní z příčiny mnohých a rozličných pokušení toho času nastalých do dalšího Božího opatření. Ctvrté. I toho podáno, kterak se při nynějších postech míti máme, že sobě mnozí s nimi stejští a nejvíce při pití, zvlášť na poli i v jiné dělné dny. I obnovili jsme se v těch postech, a na tom zůstáno, abychom je drželi a v nich s mod- litbami svatými se chovali, každý služebník podle svědomí svého. A jiné při tom říditi a zpravovati, jakž věk čí a mož- nost káže, a zvláště pak lidu obecného, pracovitého v dělné časy nad jich možnost neobtěžovati. (Páté, i toho podáno: Máli ten list panu hejtmanovi do- dán býti na žádost B. Johannesa? Po mnohém rozjímání na tom zůstáno: poněvadž Bratří Čeští to na sebe vzali, aby oni jemu jeho z Čech dodali. *) Šesté, i toho podáno bylo; mělliby kdo z nás starších za Bratřími vypověděnými jeti neb vypraven býti? I rozjímáno *) V originalu přetrženo.
Strana 167
167 bylo o tom a dosti bedlivě ohledováno sem i tam, kdo by se tam hoditi mohl? I na tom sme se snesli a jednomyslně zů- stali, aby za nimi byl vypraven B. Mach Sionský, kterýž v Bo- leslavi býval zprávcí. A to sme jemu usoudili z těchto příčin, že se po něm ptali nepřátelé jeho i naši a špehovali, chtíc ho vzíti, a jemu ubohému Bratru bylo se těžko skrývati a scho- vávati s jeho nemocmi. By pak mezi námi kterými měl se kde krýti, nemohlby nic dělati, a my k němu chodíc, proná- šeli bychom ho. Když tam vyjede, bude moci volně dělati a ouřad Pána svého vykonávati mezi tím lidem Božím z Čech vyšlým. Leta Páně 1549. Když se B. Mach Sionský z Prus do Moravy z potřeb pilných navrátil, a k sobě starších z Čech i z Moravy do Pro- stějova ke dni svatých Šimona a Judy povolal, o těchto vě- cech společně rozjímáno a zavříno bylo. Nejprvé. Odpověď dána Pavlovi Sperátovi, biskupu Poma- zánskému v Prusích, na jeho široké psaní, všechněm starším leta téhož měsíce září 18. dne učiněné, v němž zprávy od nich žádal, ne jedněch artikulů Jednoty tu se dotýkaje, a zvlášť stavu zdrželivého zprávy od nich žádal. A poněvadž to jeho psaní i s odpovědí bratrskou mnozí mají, z té příčiny se zmínka o tom stala pro potomky. Item. Na přímluvu velikou téhož biskupa Speráta, ano více pro očištění Jednoty narčené a široce rozvolané, že zou- myslně a potupně vším školním literním uměním pohrdá, z té příčiny nařízeno jest, aby někteří mládenci vypraveni byli na učení, jako ze jmena Jan Přerovský Blahoslav, Jan Ro- kyta. A na to jim pomoc učiněna, totiž každému z nich pa- desáte tolarů dáno, a do Basilie vysláni. Potom Jan Benát- ský, Jan Lorenc, Martin Abdon do Královce, aby se v potře- bách také pilných Jednotě hoditi mohli. Item. Také jest dána odpověď B. Urbanovi Hermanovi do Prus na jeho psaní, kteréž Bratřím starším učinil, v němžto nemožnost svou v stavu zdrželivém zůstati, bez škodlivých poškvrn duše a nebezpečenství svědomí svého býti, oznámil. I dopuštěno jest jemu toho, aby se raději oženil, nežli by se pálil; však to na jeho svědomí vloženo, aby se v tom ohledal, upřímněli se má při tom a neklamáli nepravost, o čemž v od- povědi na psaní jeho šíře se předkládá. Item. Johannes Jirk, bakalář v Kvizině v Prusích, za
167 bylo o tom a dosti bedlivě ohledováno sem i tam, kdo by se tam hoditi mohl? I na tom sme se snesli a jednomyslně zů- stali, aby za nimi byl vypraven B. Mach Sionský, kterýž v Bo- leslavi býval zprávcí. A to sme jemu usoudili z těchto příčin, že se po něm ptali nepřátelé jeho i naši a špehovali, chtíc ho vzíti, a jemu ubohému Bratru bylo se těžko skrývati a scho- vávati s jeho nemocmi. By pak mezi námi kterými měl se kde krýti, nemohlby nic dělati, a my k němu chodíc, proná- šeli bychom ho. Když tam vyjede, bude moci volně dělati a ouřad Pána svého vykonávati mezi tím lidem Božím z Čech vyšlým. Leta Páně 1549. Když se B. Mach Sionský z Prus do Moravy z potřeb pilných navrátil, a k sobě starších z Čech i z Moravy do Pro- stějova ke dni svatých Šimona a Judy povolal, o těchto vě- cech společně rozjímáno a zavříno bylo. Nejprvé. Odpověď dána Pavlovi Sperátovi, biskupu Poma- zánskému v Prusích, na jeho široké psaní, všechněm starším leta téhož měsíce září 18. dne učiněné, v němž zprávy od nich žádal, ne jedněch artikulů Jednoty tu se dotýkaje, a zvlášť stavu zdrželivého zprávy od nich žádal. A poněvadž to jeho psaní i s odpovědí bratrskou mnozí mají, z té příčiny se zmínka o tom stala pro potomky. Item. Na přímluvu velikou téhož biskupa Speráta, ano více pro očištění Jednoty narčené a široce rozvolané, že zou- myslně a potupně vším školním literním uměním pohrdá, z té příčiny nařízeno jest, aby někteří mládenci vypraveni byli na učení, jako ze jmena Jan Přerovský Blahoslav, Jan Ro- kyta. A na to jim pomoc učiněna, totiž každému z nich pa- desáte tolarů dáno, a do Basilie vysláni. Potom Jan Benát- ský, Jan Lorenc, Martin Abdon do Královce, aby se v potře- bách také pilných Jednotě hoditi mohli. Item. Také jest dána odpověď B. Urbanovi Hermanovi do Prus na jeho psaní, kteréž Bratřím starším učinil, v němžto nemožnost svou v stavu zdrželivém zůstati, bez škodlivých poškvrn duše a nebezpečenství svědomí svého býti, oznámil. I dopuštěno jest jemu toho, aby se raději oženil, nežli by se pálil; však to na jeho svědomí vloženo, aby se v tom ohledal, upřímněli se má při tom a neklamáli nepravost, o čemž v od- povědi na psaní jeho šíře se předkládá. Item. Johannes Jirk, bakalář v Kvizině v Prusích, za
Strana 168
168 hodného ku přijetí ouřadu kněžského od nás jest usouzen podle toho: Jedno, že jest Bratr dobrý, svědomí Boží mající. Druhé, že má dar milosti k službě církve. Třetí, smysl zdravý, umění, rozšafnost atd., kterýž se zvláště v Prusích Jednotě dobře hoditi může. Item. S pilností rozjímáno o křtění dítek od kněžstva římského svěcení. Při tom zůstáno, abychom se tak chovali v pokušeních, jako staří Bratří, otcové naši. Kdež možné jest, v opatrnosti abychom předce křtili, a kdež by nikoli nemohlo jinak býti, k kněžím nésti (však bez odříkání se Jednoty a závazků nekřesťanských) nezbraňovali. Ale rada rodičům a kmotrům dávána býti má, aby úmyslem přímým křtu žádali, což Kristova jest přijímali atd. v dověrnosti, o čistém přislu- hování v Jednotě nehynuli, rovného křtu v smíšení s nečisto- tami atd. tomu, kteréhož se v Jednotě v čistotě užívá, neči- nili, péče sobě o dítky povinné neopouštěli. Item. Zůstáno, aby od zborů českých i moravských opa- trně pomoc, ano almužna svatá učiněna byla těm ubohým, chudým lidem, Bratřím našim vypověděným, a v Prusích se těžce sadícím. Což se vše potom vykonalo. Item. Usouzeno jest, aby apologí bratrská, knížeti Jiřímu, Markrabí Brandenburskému, vydaná, z latiny do češtiny vy- ložená a zpravená, vytištěna a vydána byla. Též psaní bratrská, v pokušeních králům, knížatům, pá- nům i jiným činěná, sepsána, vytištěna a vydána býti mají, a to pro očištění Jednoty a vyvedení se z nářků nepravých, ji- miž od nepřátel zmazáni a narčeni sme atd. Item. O chování koní nám a kněžím našim zůstáno na tom, aby dopouštíno nebylo žádnému bez společného starších toho usouzení a příčin i potřeb náležitých vyhledání. Item. O těch, kteříž bez lístků k nám přicházejí, usou- zeno jest, aby přijímáni ani fedrováni nebyli, jakž o tom i starých Bratří usouzení jest. A kteříž z Prus svědectví o svém bratrství přinášejí, má se s nimi opatrně zacházeti pro uvaro- vání budoucích z toho těžkostí a nebezpečenství v nynějších pokušeních. V témž shromáždění zůstáno a poručeno, aby B. Mach, pozůstana na Moravě a opatrnosti v ukrývání se užívaje, vše- cky kněží Jednoty České i Moravské podle svědomí strany bratrství i ouřadu přehlídl a přeslyšel, a tak jim k obnovení posloužil. A to vše zvláště času adventního tak se vykonalo. Nejprv při smlouvě bratrství, druhé při povolání k ouřadům, totiž k učedlnictví, k jahenství a k kněžství, tak jakž toho pořádek v knihách zpráv kněžských se pokládá. Ano i při
168 hodného ku přijetí ouřadu kněžského od nás jest usouzen podle toho: Jedno, že jest Bratr dobrý, svědomí Boží mající. Druhé, že má dar milosti k službě církve. Třetí, smysl zdravý, umění, rozšafnost atd., kterýž se zvláště v Prusích Jednotě dobře hoditi může. Item. S pilností rozjímáno o křtění dítek od kněžstva římského svěcení. Při tom zůstáno, abychom se tak chovali v pokušeních, jako staří Bratří, otcové naši. Kdež možné jest, v opatrnosti abychom předce křtili, a kdež by nikoli nemohlo jinak býti, k kněžím nésti (však bez odříkání se Jednoty a závazků nekřesťanských) nezbraňovali. Ale rada rodičům a kmotrům dávána býti má, aby úmyslem přímým křtu žádali, což Kristova jest přijímali atd. v dověrnosti, o čistém přislu- hování v Jednotě nehynuli, rovného křtu v smíšení s nečisto- tami atd. tomu, kteréhož se v Jednotě v čistotě užívá, neči- nili, péče sobě o dítky povinné neopouštěli. Item. Zůstáno, aby od zborů českých i moravských opa- trně pomoc, ano almužna svatá učiněna byla těm ubohým, chudým lidem, Bratřím našim vypověděným, a v Prusích se těžce sadícím. Což se vše potom vykonalo. Item. Usouzeno jest, aby apologí bratrská, knížeti Jiřímu, Markrabí Brandenburskému, vydaná, z latiny do češtiny vy- ložená a zpravená, vytištěna a vydána byla. Též psaní bratrská, v pokušeních králům, knížatům, pá- nům i jiným činěná, sepsána, vytištěna a vydána býti mají, a to pro očištění Jednoty a vyvedení se z nářků nepravých, ji- miž od nepřátel zmazáni a narčeni sme atd. Item. O chování koní nám a kněžím našim zůstáno na tom, aby dopouštíno nebylo žádnému bez společného starších toho usouzení a příčin i potřeb náležitých vyhledání. Item. O těch, kteříž bez lístků k nám přicházejí, usou- zeno jest, aby přijímáni ani fedrováni nebyli, jakž o tom i starých Bratří usouzení jest. A kteříž z Prus svědectví o svém bratrství přinášejí, má se s nimi opatrně zacházeti pro uvaro- vání budoucích z toho těžkostí a nebezpečenství v nynějších pokušeních. V témž shromáždění zůstáno a poručeno, aby B. Mach, pozůstana na Moravě a opatrnosti v ukrývání se užívaje, vše- cky kněží Jednoty České i Moravské podle svědomí strany bratrství i ouřadu přehlídl a přeslyšel, a tak jim k obnovení posloužil. A to vše zvláště času adventního tak se vykonalo. Nejprv při smlouvě bratrství, druhé při povolání k ouřadům, totiž k učedlnictví, k jahenství a k kněžství, tak jakž toho pořádek v knihách zpráv kněžských se pokládá. Ano i při
Strana 169
169 povinnostech k bratrství i k ouřadům náležejících, kterak se toho kdy i skrze co došlo, jak při obojí smlouvě skutečná a věrná práce a míst ostříhání byla a bylo, a kterak se toho, což Bůh dobrého v Jednotě složiti ráčil, užívalo? I nalezeno jest mnoho vin a škodných nedostatkův při poznání i poží- vání vlastního spasení, při smyslu, při péči pastýřské, při ob- cování v domích s čeládkami. Pročež Pán Bůh hodně poku- šení dopustil i je ztužuje. Protož slouženo ku pokání svatému a k dověrnosti, a skutečnému ostříhání se v obojí smlouvě, též k živosti a opravdovosti při všem, k řádu, k lásce, ctnému obcování, a zvlášť aby podle zůstání B. Jana Roha k domá- cím věcem se napravili a obrátili, cizími učeními se nepletli. Tu jeden každý z nich v svědomí svém se obnovil a zpravil radou, naučení a posilnění přijal; a na to posluhování tělem a krví Páně všechněm jest učiněno. A tu zase k učení i k smyslu obecnému Jednoty při všech věcech podstatných, základných, služebných i případných, tak jakž v spisích bratr- ských zvlášť starých o tom jest atd., nás všech společné obrá- cení a napravení se stalo. Item. V témž shromáždění rozjímáno i na tom zůstáno: kterýchž Bratří a Sester kázání slova božího v pokušeních pro moc antikristovu a tyranství jeho docházeti nemůže, aby zavozováni byli čítati sobě spisy bratrské zvláště staré: jako o gruntu víry, otázky o pokání, o pokušení atd. A jakž kte- rým čeho potřebí jest, tím sebe i jiné zanášeti mají. Však z příčin některých Korvín, Španbergius nemá jim zastavován býti. Než co by kde v nich škodného, nedůležitého bylo, a možnost kde postačovala, to jim oznamovati. Item. Osob neřádných a v stavu manželském zpletených k slovu Božímu a ovšem k svědomí dobrému žádný aby ne- přijímal. A kdož sou z kněží bez vůle starších to činili, ty trestati, a aby i jiní toho více nečinili, napomenutí učiniti. Item. Při opatrování obecných věcí Jednoty každý kněz i s čeládkou svou věrnost má zachovati, a jakožto o svém vlastním i ještě větší péči, aby se nemrhalo, pod svědomím má míti. Item. Což obecného kde jest, starší když zbory navště- vovati budou, mají to při domích bratrských, což toho kde jest, zregistrovati. A kdyžby který kněz z jednoho místa na jiné pohnut byl, z toho počet má učiniti. A žádný bez povo- lení starších nemá nic, což obecného jest, měniti neb prodá- vati ani odbývati, lečby mu dopuštěno bylo. Item. Kdyžby který z kněží našich umřel, nemá žádný věcí po něm pozůstalých sobě osobovati, ovšem bráti bez spo- lečného usouzení a povolení starších; ale starší, kterýžby nej-
169 povinnostech k bratrství i k ouřadům náležejících, kterak se toho kdy i skrze co došlo, jak při obojí smlouvě skutečná a věrná práce a míst ostříhání byla a bylo, a kterak se toho, což Bůh dobrého v Jednotě složiti ráčil, užívalo? I nalezeno jest mnoho vin a škodných nedostatkův při poznání i poží- vání vlastního spasení, při smyslu, při péči pastýřské, při ob- cování v domích s čeládkami. Pročež Pán Bůh hodně poku- šení dopustil i je ztužuje. Protož slouženo ku pokání svatému a k dověrnosti, a skutečnému ostříhání se v obojí smlouvě, též k živosti a opravdovosti při všem, k řádu, k lásce, ctnému obcování, a zvlášť aby podle zůstání B. Jana Roha k domá- cím věcem se napravili a obrátili, cizími učeními se nepletli. Tu jeden každý z nich v svědomí svém se obnovil a zpravil radou, naučení a posilnění přijal; a na to posluhování tělem a krví Páně všechněm jest učiněno. A tu zase k učení i k smyslu obecnému Jednoty při všech věcech podstatných, základných, služebných i případných, tak jakž v spisích bratr- ských zvlášť starých o tom jest atd., nás všech společné obrá- cení a napravení se stalo. Item. V témž shromáždění rozjímáno i na tom zůstáno: kterýchž Bratří a Sester kázání slova božího v pokušeních pro moc antikristovu a tyranství jeho docházeti nemůže, aby zavozováni byli čítati sobě spisy bratrské zvláště staré: jako o gruntu víry, otázky o pokání, o pokušení atd. A jakž kte- rým čeho potřebí jest, tím sebe i jiné zanášeti mají. Však z příčin některých Korvín, Španbergius nemá jim zastavován býti. Než co by kde v nich škodného, nedůležitého bylo, a možnost kde postačovala, to jim oznamovati. Item. Osob neřádných a v stavu manželském zpletených k slovu Božímu a ovšem k svědomí dobrému žádný aby ne- přijímal. A kdož sou z kněží bez vůle starších to činili, ty trestati, a aby i jiní toho více nečinili, napomenutí učiniti. Item. Při opatrování obecných věcí Jednoty každý kněz i s čeládkou svou věrnost má zachovati, a jakožto o svém vlastním i ještě větší péči, aby se nemrhalo, pod svědomím má míti. Item. Což obecného kde jest, starší když zbory navště- vovati budou, mají to při domích bratrských, což toho kde jest, zregistrovati. A kdyžby který kněz z jednoho místa na jiné pohnut byl, z toho počet má učiniti. A žádný bez povo- lení starších nemá nic, což obecného jest, měniti neb prodá- vati ani odbývati, lečby mu dopuštěno bylo. Item. Kdyžby který z kněží našich umřel, nemá žádný věcí po něm pozůstalých sobě osobovati, ovšem bráti bez spo- lečného usouzení a povolení starších; ale starší, kterýžby nej-
Strana 170
170 blíže byl toho, jenž umřel, má to opatřiti a sepsati, a do spo- lečného shromáždění starších to přinésti, a potom, jakž kde potřebu uznají a usoudí, to tam obraceti. Item. Kněží i jahny i čeleď, kdežby toho potřebí bylo, mají starší i v časných věcech opatrovati z obecného měšce podle možnosti. (Item. Rozjímáno a ohledováno pilně, měloliby Janovi Moravcovi užívání ouřadu zase dopuštěno býti? Při tom zů- stáno. Poněvadž kající a v tom pokání za dosti dlouhý čas zkušen jest, aby mu dopuštěno bylo zase ouřadu užívati, však s obnovením obojí smlouvy, a s zapsáním se svou rukou, že v tom věrněji nežli prvé státi chce s pomocí Boží do smrti.*) Item. Špisové bratrští všickni zvlášť psaní, kdežby kteří po těch, jenž zemřeli neb zemrou, zůstávající byli, pilně od starších mají opatrováni býti, aby nehynuli. A jestližeby komu z starších kterého potřebí bylo, má jemu půjčeno býti, však s zapisováním, aby zase, kdyžby mu rozkázáno bylo navrátil. Item. Písní nových dělání, od kohokoli z našich bez poru- čení, ohledávání a usouzení starších Jednoty vydávání tvrdě zapovědíno. A kteréž jsou kde již rozprostříny, ty mají všecky vyzdvihovány býti od navštěvujících zbory, a k bu- doucímu soudu starších mají zachovány býti. A podtud spisů ani písniček žádný více nemá dělati, ovšem vydávati bez po- ručení a usouzení těch, komuž náleží. Neb se v tom veliký neřád našel, ano i Jednoty nebez- pečenství těžší skrze lecjakés dosti lehké písně. Item. Kdyžby o které věci v radě vyhledávání a soud či- něn býti měl, má se nejpvé o tom v dekretě, v knize kněžské i v jiných psaních bratrských starých úsudků pohledati, a z toho soud činiti, a pokudž možné na nich přestati, neb k doplnění (podle nových příčin) přivoditi, a nesnadně nových dělati. A tak čest pravdě bude dávána, i meškání daremné přítrže bráti bude. Leta Páně 1550. V shromáždění starších B. Mach moc svou k potvrzení biskupa, jestližeby on v Prusích umřel a B. Johannesa Pán Bůh nenavrátil, B. Václavovi Vrouteckému a B. Danielovi ru- kou dáním jest svěřil. Ale oni oba prvé než se toho co dálo, zemřeli. Též B. Matoušovi Strejcovi a B. Janovi Černému svěřil moc a práci místa svého, totiž sněmy svolávati, na nich *) V originalu přetrženo.
170 blíže byl toho, jenž umřel, má to opatřiti a sepsati, a do spo- lečného shromáždění starších to přinésti, a potom, jakž kde potřebu uznají a usoudí, to tam obraceti. Item. Kněží i jahny i čeleď, kdežby toho potřebí bylo, mají starší i v časných věcech opatrovati z obecného měšce podle možnosti. (Item. Rozjímáno a ohledováno pilně, měloliby Janovi Moravcovi užívání ouřadu zase dopuštěno býti? Při tom zů- stáno. Poněvadž kající a v tom pokání za dosti dlouhý čas zkušen jest, aby mu dopuštěno bylo zase ouřadu užívati, však s obnovením obojí smlouvy, a s zapsáním se svou rukou, že v tom věrněji nežli prvé státi chce s pomocí Boží do smrti.*) Item. Špisové bratrští všickni zvlášť psaní, kdežby kteří po těch, jenž zemřeli neb zemrou, zůstávající byli, pilně od starších mají opatrováni býti, aby nehynuli. A jestližeby komu z starších kterého potřebí bylo, má jemu půjčeno býti, však s zapisováním, aby zase, kdyžby mu rozkázáno bylo navrátil. Item. Písní nových dělání, od kohokoli z našich bez poru- čení, ohledávání a usouzení starších Jednoty vydávání tvrdě zapovědíno. A kteréž jsou kde již rozprostříny, ty mají všecky vyzdvihovány býti od navštěvujících zbory, a k bu- doucímu soudu starších mají zachovány býti. A podtud spisů ani písniček žádný více nemá dělati, ovšem vydávati bez po- ručení a usouzení těch, komuž náleží. Neb se v tom veliký neřád našel, ano i Jednoty nebez- pečenství těžší skrze lecjakés dosti lehké písně. Item. Kdyžby o které věci v radě vyhledávání a soud či- něn býti měl, má se nejpvé o tom v dekretě, v knize kněžské i v jiných psaních bratrských starých úsudků pohledati, a z toho soud činiti, a pokudž možné na nich přestati, neb k doplnění (podle nových příčin) přivoditi, a nesnadně nových dělati. A tak čest pravdě bude dávána, i meškání daremné přítrže bráti bude. Leta Páně 1550. V shromáždění starších B. Mach moc svou k potvrzení biskupa, jestližeby on v Prusích umřel a B. Johannesa Pán Bůh nenavrátil, B. Václavovi Vrouteckému a B. Danielovi ru- kou dáním jest svěřil. Ale oni oba prvé než se toho co dálo, zemřeli. Též B. Matoušovi Strejcovi a B. Janovi Černému svěřil moc a práci místa svého, totiž sněmy svolávati, na nich *) V originalu přetrženo.
Strana 171
171 vše říditi, zbory projížděti, kněží i jahnů svědomí vyslýchati a zpravovati i v řádu držeti. A vykonav i vyřídiv to vše, zas se do Polsky a Prus navrátil a tam byl až do smrti, aniž kdy více synodu starších přítomen byl. Leta Páně 1552. Při památce hodu Trojice svaté stalo se sjití Bratří ouzké rady z Čech, z Moravy, z Prus do Boleslavi Mladé. Toto shromáždění za několik neděl trvalo z příčiny oče- kávání psaní jistých od B. Johannesa Augusty z vězení. Mezi tím o těchto věcech rozmlouvání a rozjímání společné od Bratří držáno a činěno bylo, o čemž jinde šíře, tuto suma kratičká pro paměť toliko položena jest. Nejprv, o učení Jednoty, v čemby plnost a celost jeho záležela, a jací při něm nedostatkové v Jednotě spatřováni byli. Což podle dvanácti článků víry uvažováno bylo. Druhé, o spisích domácích Jednoty a též cizých, jakby jich zřízeně užíváno býti mělo. Třetí, o opatrování čeládek a pomocí zřízených jim k zrů- stu činění z příčin opět zvláštních, vrtkání a odcházení. Při tom též o opatrování chudých, o něž mnozí zprávcové a zbo- rové malou péči mají. A víme, že za apoštolů a první církve veliká i pilná práce i péče o chudé bývala. Čtvrté, o pobožném způsobu živností starších a kněží Je- dnoty s čeládkami jejich. Neb toho byly příčiny na ten čas zvláštní, a některá škodná oblevení i přeběhnutí a zbytečnosti, kteráž jsou nápravě vedená. Páté, příčiny pokušení těchto (podle svolení a za potřebné uznání) od rady sepsané podle svědomí do rady položeny jsou. Což potom i od kněží a jahnů i od zborů všech jest činěno, a starším Bratřím psané odsíláno bylo. Odkudž Náprava (knížka tak řečená) pošla, zborům potom čtena i k tištění dána byla. Sesté, rozjímáno i o tajnostech rady Boží i všech kněží. Svědomí Boha bázlivému při tom, jako i při všem jiném učiti se mají a pod hříchem trestání hodným nijakž tajných věci nevynášeti (jakž staré bratrské usouzení o tom jest). Usudku rady žádnému k připisování nedávati, lečby komu co obzvlášťně z pilné potřeby od starších dovoleno bylo. Leta Páně 1553. Před nedělí křížovou ten týden bylo opět shromáždění starších všech do Prostějova.
171 vše říditi, zbory projížděti, kněží i jahnů svědomí vyslýchati a zpravovati i v řádu držeti. A vykonav i vyřídiv to vše, zas se do Polsky a Prus navrátil a tam byl až do smrti, aniž kdy více synodu starších přítomen byl. Leta Páně 1552. Při památce hodu Trojice svaté stalo se sjití Bratří ouzké rady z Čech, z Moravy, z Prus do Boleslavi Mladé. Toto shromáždění za několik neděl trvalo z příčiny oče- kávání psaní jistých od B. Johannesa Augusty z vězení. Mezi tím o těchto věcech rozmlouvání a rozjímání společné od Bratří držáno a činěno bylo, o čemž jinde šíře, tuto suma kratičká pro paměť toliko položena jest. Nejprv, o učení Jednoty, v čemby plnost a celost jeho záležela, a jací při něm nedostatkové v Jednotě spatřováni byli. Což podle dvanácti článků víry uvažováno bylo. Druhé, o spisích domácích Jednoty a též cizých, jakby jich zřízeně užíváno býti mělo. Třetí, o opatrování čeládek a pomocí zřízených jim k zrů- stu činění z příčin opět zvláštních, vrtkání a odcházení. Při tom též o opatrování chudých, o něž mnozí zprávcové a zbo- rové malou péči mají. A víme, že za apoštolů a první církve veliká i pilná práce i péče o chudé bývala. Čtvrté, o pobožném způsobu živností starších a kněží Je- dnoty s čeládkami jejich. Neb toho byly příčiny na ten čas zvláštní, a některá škodná oblevení i přeběhnutí a zbytečnosti, kteráž jsou nápravě vedená. Páté, příčiny pokušení těchto (podle svolení a za potřebné uznání) od rady sepsané podle svědomí do rady položeny jsou. Což potom i od kněží a jahnů i od zborů všech jest činěno, a starším Bratřím psané odsíláno bylo. Odkudž Náprava (knížka tak řečená) pošla, zborům potom čtena i k tištění dána byla. Sesté, rozjímáno i o tajnostech rady Boží i všech kněží. Svědomí Boha bázlivému při tom, jako i při všem jiném učiti se mají a pod hříchem trestání hodným nijakž tajných věci nevynášeti (jakž staré bratrské usouzení o tom jest). Usudku rady žádnému k připisování nedávati, lečby komu co obzvlášťně z pilné potřeby od starších dovoleno bylo. Leta Páně 1553. Před nedělí křížovou ten týden bylo opět shromáždění starších všech do Prostějova.
Strana 172
172 V tom shromáždění po rozpuštění kněží a jahnů pilně rozjímáno, co máme činiti, poněvadž sme v ouřadu biskup- ském mezi sebou již žádného neměli; neb byli zemřeli, a B. Johannes Augusta u vězení byl. A toho času zhola sme nevědéli, jestli živ; neb zhusta hlá- sáno, že sou stínáni z příčiny těch listů jim do vězení od nás poslaných a přejatých, kteříž se v ruce nepřátel dostali. A byl nám B. Johannes Augusta z vězení psaním svým přísně za- pověděl, abychom neustavovali a neřídili bez něho biskupů, než naň počkali. A již byli i ti dva starci umřeli, jimž byla moc dána od B. Macha k potvrzení biskupa, kohož by jim rada ouzká postavila a ukázala, totiž B. Václav Vroutecký a B. Daniel Borovnický. A tak k radě náležejících málo víc přes polovici bylo pro sjití a vymření jich. Protož sme do velmi těsného a ouzkého vehnáni byli, až na samém klesnutí a rozprchnutí se Jednota zdála býti, o čemž tesklivá a žalostivá rozmlouvání bývala mezi námi. Protož pozůstavše tu pilným a bedlivým soudem, i s modlitbami obzvláštně sme to vyhledávali, a na tom se ustanovili, že jest nám povinné a dlužné to obé opatřiti, radu ouzkou doplniti, a biskupy v ní zříditi, a toho déle neodklá- dati, ale s pomocí Boží to k napravení i s jinými kněžími Páně v zbořích v Jednotě k službě Kristu Pánu, v lidu jeho postavenými. Poněvadž ještě vždy zůstávali mnozí hodní a do- bří muži mezi kněžími, krom rady v obci kněží Páně. A též byli i jahnové vyspělí a zkušení v těch pokušeních, kteříž hodně k ouřadu kněžskému řízeni býti mohli pro potřebu zborů Páně v Jednotě; neb se i zprávců na mnoha místech nedostávalo. Protož pro zpravení a doplnění tak velikých potřeb ve jmenu Páně s jeho svatou pomocí uložili jsme i vyhlásili zvláštní modlitby i s postem při suchých letničných dnech po vši Jednotě služebníkům předně, a potom i všem zborům za po- moc a opatření Jednoty lidu Kristova věrnými a hodnými slu- žebníky, prostředními i vyššími. Což všech došlo a vykonáváno s mnohou žádostí a horlivostí ducha od mnohých. Za tím hned sme položili a rozepsali synod služebníkům kněžím v Jednotě na pořád, kteřížby jen pro starost a nemoci mohli, a jahnům přednějším a vyspělejším, aby co nejtišeji a nejtajněji býti může shromáždili se do Přerova v Moravě. A Pán Bůh požehnal, že se i stalo, a vše podle vůle jeho svaté vykonáno v ochraně jeho Božské. —
172 V tom shromáždění po rozpuštění kněží a jahnů pilně rozjímáno, co máme činiti, poněvadž sme v ouřadu biskup- ském mezi sebou již žádného neměli; neb byli zemřeli, a B. Johannes Augusta u vězení byl. A toho času zhola sme nevědéli, jestli živ; neb zhusta hlá- sáno, že sou stínáni z příčiny těch listů jim do vězení od nás poslaných a přejatých, kteříž se v ruce nepřátel dostali. A byl nám B. Johannes Augusta z vězení psaním svým přísně za- pověděl, abychom neustavovali a neřídili bez něho biskupů, než naň počkali. A již byli i ti dva starci umřeli, jimž byla moc dána od B. Macha k potvrzení biskupa, kohož by jim rada ouzká postavila a ukázala, totiž B. Václav Vroutecký a B. Daniel Borovnický. A tak k radě náležejících málo víc přes polovici bylo pro sjití a vymření jich. Protož sme do velmi těsného a ouzkého vehnáni byli, až na samém klesnutí a rozprchnutí se Jednota zdála býti, o čemž tesklivá a žalostivá rozmlouvání bývala mezi námi. Protož pozůstavše tu pilným a bedlivým soudem, i s modlitbami obzvláštně sme to vyhledávali, a na tom se ustanovili, že jest nám povinné a dlužné to obé opatřiti, radu ouzkou doplniti, a biskupy v ní zříditi, a toho déle neodklá- dati, ale s pomocí Boží to k napravení i s jinými kněžími Páně v zbořích v Jednotě k službě Kristu Pánu, v lidu jeho postavenými. Poněvadž ještě vždy zůstávali mnozí hodní a do- bří muži mezi kněžími, krom rady v obci kněží Páně. A též byli i jahnové vyspělí a zkušení v těch pokušeních, kteříž hodně k ouřadu kněžskému řízeni býti mohli pro potřebu zborů Páně v Jednotě; neb se i zprávců na mnoha místech nedostávalo. Protož pro zpravení a doplnění tak velikých potřeb ve jmenu Páně s jeho svatou pomocí uložili jsme i vyhlásili zvláštní modlitby i s postem při suchých letničných dnech po vši Jednotě služebníkům předně, a potom i všem zborům za po- moc a opatření Jednoty lidu Kristova věrnými a hodnými slu- žebníky, prostředními i vyššími. Což všech došlo a vykonáváno s mnohou žádostí a horlivostí ducha od mnohých. Za tím hned sme položili a rozepsali synod služebníkům kněžím v Jednotě na pořád, kteřížby jen pro starost a nemoci mohli, a jahnům přednějším a vyspělejším, aby co nejtišeji a nejtajněji býti může shromáždili se do Přerova v Moravě. A Pán Bůh požehnal, že se i stalo, a vše podle vůle jeho svaté vykonáno v ochraně jeho Božské. —
Strana 173
173 Leta Páně 1553. V pondělí po Božím těle stalo se sjití Bratří starších i všech kněží Jednoty Bratrské z Čech, z Moravy a z Polsky atd. i s mnohými jahny přednějšími do Přerova na Moravu. A tu nejprv od Bratří starších rozjímán, ano také na vše- cken zbor kněží v shromážděných podán byl tento artikul. Jakby Jednota opatřena byla služebníky předními i niž- šími řádu kněžského? Poněvadž se to vidí, že v těchto malých letech od začetí těch pokušení na náramné ochuzení a nedostatky Jednota tato přišla: tak že všickni z biskupů nám jsou odjati, tři skrze smrt a čtvrtý do těžkého a dlouhého vězení jest schován; nad to i tento počet starších v radě ještě pozůstávajících příliš zmenšen jest, aby nebylo s kým co čacky dělati (ovšem ne- smíme pro Boží bázeň, kolik nás osob tak velikých věcí Jednoty na sobě zdržovati a zavírati) protož vznešeno na kněží a jahny, aby opatřiti toho pomohli, a z prostředku svého vy- brali muže hodné, poběžné, věrné a upřímé k doplnění ouzké rady. A naučení dáno, jakby to s bázní Boží před se bráti měli, s soudem volným, bohomyslným, kněží sami u sebe ty muže obírajíc bez zjevování se jiným, ovšem společného o tom ro- kování a vyzdvídání na druhém atd. A kterékoli oberou, aby každý sám oustně Bratřím starším oznámil. Jahnové pak v své zvláštnosti pořádný potaz majíce, aby potom hlasy srovnajíc, na které by nejvíc šlo, podobně je Bratřím starším skrze jednoho neb dva vynesli. Toto podání přijato oblíbeně, všecek zbor kněží Páně podle předloženého naučení jsou se zachovali, a pět osob do rady zvolili a zřídili, a dvě osoby k přední starosti, B. Jana Černého a B. Matěje Červenku. Tu opět veliký nedostatek byl, kdoby jich potvrditi měl, poněvadž jakž svrchu žádného z biskupů nezůstalo, kterýžby to učiniti mohl i měl, jakž dekret a příkladové předešlí v Je- dnotě ukazují. Z té příčiny od ouzké rady zvoleni dva, B. Ma- touš Streyc a B. Pavel Paulín, i moc jim dána ode všech star ších i od celého zboru neb kněží Páně, aby jich k tomu zří- zeně, smlouvu s nimi od Jednoty učiníc, rukou vložením po- tvrdili. A oni to k sobě přijavše na zejtří ve čtvrtek vyko- nali. A po smlouvě předně oni dva s dobrořečením, po nich všickni starší rukou vzložením jich potvrdili, a potom zas ru- kou dáním podanost dověrnou slíbili. Za tím tyto věci uvažovány jsou: Předně usouzeno jest, a přísně pod trestáním všechněm kněžím vyhlásiti se má, aby od dnešního dne žádným jahnům
173 Leta Páně 1553. V pondělí po Božím těle stalo se sjití Bratří starších i všech kněží Jednoty Bratrské z Čech, z Moravy a z Polsky atd. i s mnohými jahny přednějšími do Přerova na Moravu. A tu nejprv od Bratří starších rozjímán, ano také na vše- cken zbor kněží v shromážděných podán byl tento artikul. Jakby Jednota opatřena byla služebníky předními i niž- šími řádu kněžského? Poněvadž se to vidí, že v těchto malých letech od začetí těch pokušení na náramné ochuzení a nedostatky Jednota tato přišla: tak že všickni z biskupů nám jsou odjati, tři skrze smrt a čtvrtý do těžkého a dlouhého vězení jest schován; nad to i tento počet starších v radě ještě pozůstávajících příliš zmenšen jest, aby nebylo s kým co čacky dělati (ovšem ne- smíme pro Boží bázeň, kolik nás osob tak velikých věcí Jednoty na sobě zdržovati a zavírati) protož vznešeno na kněží a jahny, aby opatřiti toho pomohli, a z prostředku svého vy- brali muže hodné, poběžné, věrné a upřímé k doplnění ouzké rady. A naučení dáno, jakby to s bázní Boží před se bráti měli, s soudem volným, bohomyslným, kněží sami u sebe ty muže obírajíc bez zjevování se jiným, ovšem společného o tom ro- kování a vyzdvídání na druhém atd. A kterékoli oberou, aby každý sám oustně Bratřím starším oznámil. Jahnové pak v své zvláštnosti pořádný potaz majíce, aby potom hlasy srovnajíc, na které by nejvíc šlo, podobně je Bratřím starším skrze jednoho neb dva vynesli. Toto podání přijato oblíbeně, všecek zbor kněží Páně podle předloženého naučení jsou se zachovali, a pět osob do rady zvolili a zřídili, a dvě osoby k přední starosti, B. Jana Černého a B. Matěje Červenku. Tu opět veliký nedostatek byl, kdoby jich potvrditi měl, poněvadž jakž svrchu žádného z biskupů nezůstalo, kterýžby to učiniti mohl i měl, jakž dekret a příkladové předešlí v Je- dnotě ukazují. Z té příčiny od ouzké rady zvoleni dva, B. Ma- touš Streyc a B. Pavel Paulín, i moc jim dána ode všech star ších i od celého zboru neb kněží Páně, aby jich k tomu zří- zeně, smlouvu s nimi od Jednoty učiníc, rukou vložením po- tvrdili. A oni to k sobě přijavše na zejtří ve čtvrtek vyko- nali. A po smlouvě předně oni dva s dobrořečením, po nich všickni starší rukou vzložením jich potvrdili, a potom zas ru- kou dáním podanost dověrnou slíbili. Za tím tyto věci uvažovány jsou: Předně usouzeno jest, a přísně pod trestáním všechněm kněžím vyhlásiti se má, aby od dnešního dne žádným jahnům
Strana 174
174 oddavků a mládencům křtu poroučino nebylo, lečby které starší za hodné k tomu uznali a jim to zřízeně poručili, jakž to v nouzech i předkové naši činívali. Item, poněvadž nyní na Moravě mnoho lidu jest pod službami kněžskými, kteříž se k Bratřím utíkají o křty, o oddavky: buď někteří z dověrnosti, jiní že kněží svých do- cházeti nemohou, jiní aby ušli ouplatků atd.: i souzeno bylo, má-li křtěno i oddáváno býti ven z Jednoty? I usouzeno bylo o tom na tento čas tak: Poněvadž jakož slovo takéž i ty slu- žebnosti jsou pro ten konec vydány, aby jimi přisluhováno bylo lidem, že to můž činěno býti v mezech a v mírách slušných, a kdežby bylo k slávě Boží a k jeho poctě, i k vzdě- lání pravdy a ku posloužení Jednotě, zvlášť kdežby strana některá ženich neb nevěsta, opět otec neb matka z Jednoty byli; opět osoby hodné k stavu manželskému, poctivě a řádně k tomu jdoucí, bez ukrádání a uluzování ven z liní krev- nosti, v věku slušnosti, atd.; též dítky řádných rodičů, ne pankharti atd. Item. Aby ke křtu rodičové ti, nejsouce z Jednoty, někoho z Bratří za kmotry měli; neb tudy bude přístup našim k jich dítkám, aby jim potom sloužiti mohli. A naši, žádáni jsouc od oněch pobožnějších, mají připověditi kmotrovství neb otcov- ství duchovní s tím doložením, že jakž se v Jednotě učí, a což sami za dobré mají, k témuž je vésti chtí. Protož vy- platí se, chtí-li je tak za kmotry míti. Též předložiti jim při tom, že my mnohé ceremonie zbytečné při tom opouštíme. Též o těch, jenž z cizé Jednoty o oddavky by mluvili a žá- dali, svědectví míti o nich od zachovalých a řádných lidí. Item. O lichvě rozjímáno a zůstáno, abychom se úsudkem bratrským při tom zpravili, bohaté všelijak od lichvy odvo- diti i nesloužením jim. Při kterýchž pak výminky bratrské položené se najdou, totiž že křivdy tudy nečiní a jináče pro věku sešlost, nemoci atd. živiti se nemohou, těch proto neod- lučovati; všuk vždy v bázni Boží jim sloužiti a svědomí ne- rozpasovati, že proto docela a vselijak bez hříchu nejsou; protož aby almužnami svatými i toho sobě posvěcovali. Při tom promlouváno, aby péče naše byla, i od těch znik- lých, v Jednotě hříšných, a k zlému sloužících, příliš osvobo- zených kupectví odvoditi po málu lidí. Item. Co se dotýče přijímání k slovu Božímu i k svě- domí dobrému, našlo se, že někteří z kněží přijímání dvojili. Neb nejprv přijímali rukou dáním soukromně, potom k slovu Božímu zjevně. Toho v Jednotě nebývalo a jest zbytečné. Neb buď že kdo k péči přijat bylby, obzvláštně rukou dáním, jako někdy jeden neb dva, bud v zboru zjevně, jedno a též
174 oddavků a mládencům křtu poroučino nebylo, lečby které starší za hodné k tomu uznali a jim to zřízeně poručili, jakž to v nouzech i předkové naši činívali. Item, poněvadž nyní na Moravě mnoho lidu jest pod službami kněžskými, kteříž se k Bratřím utíkají o křty, o oddavky: buď někteří z dověrnosti, jiní že kněží svých do- cházeti nemohou, jiní aby ušli ouplatků atd.: i souzeno bylo, má-li křtěno i oddáváno býti ven z Jednoty? I usouzeno bylo o tom na tento čas tak: Poněvadž jakož slovo takéž i ty slu- žebnosti jsou pro ten konec vydány, aby jimi přisluhováno bylo lidem, že to můž činěno býti v mezech a v mírách slušných, a kdežby bylo k slávě Boží a k jeho poctě, i k vzdě- lání pravdy a ku posloužení Jednotě, zvlášť kdežby strana některá ženich neb nevěsta, opět otec neb matka z Jednoty byli; opět osoby hodné k stavu manželskému, poctivě a řádně k tomu jdoucí, bez ukrádání a uluzování ven z liní krev- nosti, v věku slušnosti, atd.; též dítky řádných rodičů, ne pankharti atd. Item. Aby ke křtu rodičové ti, nejsouce z Jednoty, někoho z Bratří za kmotry měli; neb tudy bude přístup našim k jich dítkám, aby jim potom sloužiti mohli. A naši, žádáni jsouc od oněch pobožnějších, mají připověditi kmotrovství neb otcov- ství duchovní s tím doložením, že jakž se v Jednotě učí, a což sami za dobré mají, k témuž je vésti chtí. Protož vy- platí se, chtí-li je tak za kmotry míti. Též předložiti jim při tom, že my mnohé ceremonie zbytečné při tom opouštíme. Též o těch, jenž z cizé Jednoty o oddavky by mluvili a žá- dali, svědectví míti o nich od zachovalých a řádných lidí. Item. O lichvě rozjímáno a zůstáno, abychom se úsudkem bratrským při tom zpravili, bohaté všelijak od lichvy odvo- diti i nesloužením jim. Při kterýchž pak výminky bratrské položené se najdou, totiž že křivdy tudy nečiní a jináče pro věku sešlost, nemoci atd. živiti se nemohou, těch proto neod- lučovati; všuk vždy v bázni Boží jim sloužiti a svědomí ne- rozpasovati, že proto docela a vselijak bez hříchu nejsou; protož aby almužnami svatými i toho sobě posvěcovali. Při tom promlouváno, aby péče naše byla, i od těch znik- lých, v Jednotě hříšných, a k zlému sloužících, příliš osvobo- zených kupectví odvoditi po málu lidí. Item. Co se dotýče přijímání k slovu Božímu i k svě- domí dobrému, našlo se, že někteří z kněží přijímání dvojili. Neb nejprv přijímali rukou dáním soukromně, potom k slovu Božímu zjevně. Toho v Jednotě nebývalo a jest zbytečné. Neb buď že kdo k péči přijat bylby, obzvláštně rukou dáním, jako někdy jeden neb dva, bud v zboru zjevně, jedno a též
Strana 175
175 jest přijetí k slovu Božímu, a nepotřebí ho opětovati. K svě- domí pak dobrému bez staršího kraje kněz žádný sám přijí- mati nemá, leč v nouzi, v nemoci neb něčeho, aneb když mu starší poručil. Leta Páně 1554. Stalo se sjití Bratří starších z Čech a z Moravy do Bole- slavě Mladé. O nejednomyslnosti byla liby v čem mezi námi, a jak by to napraveno bylo? Kdež nejprv usouzení otců a předků našich v Pánu sobě jsme přečtli, na čemž společné naše zůstání, a při čem pravá jednomyslnost jakož v učení tak i svátostmi přisluhování býti má mezi námi, k čemuž abychom stáli skutečně napomenuli sme se. A seznal-li by kdo z nás jakou nejednomyslnost strany učení a smyslu při svátostech, buď mezi námi staršími neb jinými služebníky v Jednotě, v tom aby věrnost Bohu v Jednotě zachoval, a byla-liby zjevná zjevně, a pakli tajná tajně starším oznámil, a to k nápravě aby přivedeno býti mohlo. Že pak se některým zdálo, jakoby v zprávě a řízení Jednoty od starších, jako obsílání k synodu, a časem toliko ně- kterých starších, a tu o některých věcech jednání a zavírání z nuzných a náhlých potřeb atd. nejednomyslnost byla, o to sme se pěkně vyslechli a snesli, toho se vespolek zpravili, a co předně starším i každé potom osobě v radě oblášť i pospolu povinného by bylo, na usouzení o tom předků našich sme přestali, a že se tak chovati budeme všickni na svých místech připověděli sme. Item. Co se kázání v zbořích a ne jedněch při tom pro- měn dotýče, ač o tom žádné neproměnné vyměření býti ne- může; však zůstáno na tom, aby bez opouštění čtení přilože- ných (pokudž nejdál trefovati se mohou) přece pořádek víry obecné křesťanské, zřízeného spasení od nás kázán a v lid uvo- zován byl: a písma svatá k tomu sloužící prorocká, evange- listská i apoštolská, aby pilně v zbořích čtena byla. O nápravu mluveno. A jakož předešlého roku z usouzení společného napome- nutí k napravení předešlých výstupků a nedostatků v Jednotě všechněm zprávcům Jednoty s čeládkami, i zborům odesláno a již ne jednou čteno bylo, bylo to mezi námi přítomně rozjí- máno, coby z toho dobrého šlo, a byl-liby jaký toho užitek při nás zprávcích i lidu čili škoda. I našlo se, že žádné škody z toho napomenutí není v Jednotě, uznáno a nenachází se mezi
175 jest přijetí k slovu Božímu, a nepotřebí ho opětovati. K svě- domí pak dobrému bez staršího kraje kněz žádný sám přijí- mati nemá, leč v nouzi, v nemoci neb něčeho, aneb když mu starší poručil. Leta Páně 1554. Stalo se sjití Bratří starších z Čech a z Moravy do Bole- slavě Mladé. O nejednomyslnosti byla liby v čem mezi námi, a jak by to napraveno bylo? Kdež nejprv usouzení otců a předků našich v Pánu sobě jsme přečtli, na čemž společné naše zůstání, a při čem pravá jednomyslnost jakož v učení tak i svátostmi přisluhování býti má mezi námi, k čemuž abychom stáli skutečně napomenuli sme se. A seznal-li by kdo z nás jakou nejednomyslnost strany učení a smyslu při svátostech, buď mezi námi staršími neb jinými služebníky v Jednotě, v tom aby věrnost Bohu v Jednotě zachoval, a byla-liby zjevná zjevně, a pakli tajná tajně starším oznámil, a to k nápravě aby přivedeno býti mohlo. Že pak se některým zdálo, jakoby v zprávě a řízení Jednoty od starších, jako obsílání k synodu, a časem toliko ně- kterých starších, a tu o některých věcech jednání a zavírání z nuzných a náhlých potřeb atd. nejednomyslnost byla, o to sme se pěkně vyslechli a snesli, toho se vespolek zpravili, a co předně starším i každé potom osobě v radě oblášť i pospolu povinného by bylo, na usouzení o tom předků našich sme přestali, a že se tak chovati budeme všickni na svých místech připověděli sme. Item. Co se kázání v zbořích a ne jedněch při tom pro- měn dotýče, ač o tom žádné neproměnné vyměření býti ne- může; však zůstáno na tom, aby bez opouštění čtení přilože- ných (pokudž nejdál trefovati se mohou) přece pořádek víry obecné křesťanské, zřízeného spasení od nás kázán a v lid uvo- zován byl: a písma svatá k tomu sloužící prorocká, evange- listská i apoštolská, aby pilně v zbořích čtena byla. O nápravu mluveno. A jakož předešlého roku z usouzení společného napome- nutí k napravení předešlých výstupků a nedostatků v Jednotě všechněm zprávcům Jednoty s čeládkami, i zborům odesláno a již ne jednou čteno bylo, bylo to mezi námi přítomně rozjí- máno, coby z toho dobrého šlo, a byl-liby jaký toho užitek při nás zprávcích i lidu čili škoda. I našlo se, že žádné škody z toho napomenutí není v Jednotě, uznáno a nenachází se mezi
Strana 176
176 věrnými, nýbrž užitek v počátcích potěšený a v naději ještě hojnější. A že tak po jednou v lid uvedena býti nemůže (ano v nás samý), tím sobě překážeti a od ní pouštěti nemáme, ale raději k pilné práci při ní se napomenouti. A nejprv sami s čeládkami doma sobě ji často přečítajíce, opravdově, což strany nás a služebníků neb pomocníků schá- zelo by, napravovati, jako hněvy, zuřivosti, nevhodnosti, leni- vosti, nepracovitosti, přílišné pohodlnosti a jiné. Potom i v lidu ji pěkně uvozovati z jednomyslnosti a do vší Jednoty na ká- záních, i při obzvláštních vyslýcháních a zpravách svědomí, vy- tazováních na ní, i obsíláním soukromným k sobě osob, při nichž by to kdy co nehodného spatříno bylo. Item, poněvadž doslý- chati, že se někteří po místech nad tím horší a repcí, napo- menuli sme se, i zprávců jiných napomenouti máme, aby žádný vysokým toho napomenutím, bráním a větších gloz než text bylby děláním k tomu příčin nedával, ale rozumně a pobožně lid k tomu v učení Páně v duchu tichosti napomínal, i lítosti- vým trestáním přidržel. Křiky pak lidí světských i domácích, necelých a tělesných nic sobě v tom překážeti nemáme; neb domácím pobožným, věrným a důvěrným vydána jest. Světu pak Kristus duch a pravda jeho nikdy se netrefila a netrefi. Křesť dětí. Smysl o křtění dítek při napravení a doplnění otců na- šich v Pánu předešlých zanechán jest, kterýž jaký by byl, ano i v čem plnější, ano bylo-liby ještě co poopraviti, to jsme sobě k pilnému považování i budoucímu o tom vyhledávání vzali. Z té příčiny i o agendě od týchž otců vydané a lůni v Přerově stvrzené zůstali sme. Item. Zůstáno, aby obzvláštní péče o děti, křtěné v Je- dnotě, v učení a vnapomínání na kázáních i obzvlášť jmína i vedena byla. Neb se při tom vidí škodlivé oblevení a dítek bratrských rozpuštění mimo dobrý obyčej a příklad našich předků a t. d. Item. Usouzeno, aby přijímání k dobrému svědomí v Je- dnotě křtěných (zvlášť dětí) a z jiných jednot obrácených roz- dílně se dávalo, a lehce se nesměšovalo, lečby kde hodné pří- činy toho byly, jako malost počtu jich a t. d. Ano i péče kmotrů, s nimi stavení, počtu z nich vydání i zřízeného pro- pušťování, aby všelijak k prvnímu octů našich užívání napra- vena byla; poněvadž se to vše v knize kněžské, k níž naše obrácení jest, pokládá. Item. Agenda přijímání k slovu Božímu, aby v plnosti své jmína a užívána byla, jakž ji otcové připravili s předmlu- vou svou i s koncem, čemu by potom ti přijati vyučováni býti
176 věrnými, nýbrž užitek v počátcích potěšený a v naději ještě hojnější. A že tak po jednou v lid uvedena býti nemůže (ano v nás samý), tím sobě překážeti a od ní pouštěti nemáme, ale raději k pilné práci při ní se napomenouti. A nejprv sami s čeládkami doma sobě ji často přečítajíce, opravdově, což strany nás a služebníků neb pomocníků schá- zelo by, napravovati, jako hněvy, zuřivosti, nevhodnosti, leni- vosti, nepracovitosti, přílišné pohodlnosti a jiné. Potom i v lidu ji pěkně uvozovati z jednomyslnosti a do vší Jednoty na ká- záních, i při obzvláštních vyslýcháních a zpravách svědomí, vy- tazováních na ní, i obsíláním soukromným k sobě osob, při nichž by to kdy co nehodného spatříno bylo. Item, poněvadž doslý- chati, že se někteří po místech nad tím horší a repcí, napo- menuli sme se, i zprávců jiných napomenouti máme, aby žádný vysokým toho napomenutím, bráním a větších gloz než text bylby děláním k tomu příčin nedával, ale rozumně a pobožně lid k tomu v učení Páně v duchu tichosti napomínal, i lítosti- vým trestáním přidržel. Křiky pak lidí světských i domácích, necelých a tělesných nic sobě v tom překážeti nemáme; neb domácím pobožným, věrným a důvěrným vydána jest. Světu pak Kristus duch a pravda jeho nikdy se netrefila a netrefi. Křesť dětí. Smysl o křtění dítek při napravení a doplnění otců na- šich v Pánu předešlých zanechán jest, kterýž jaký by byl, ano i v čem plnější, ano bylo-liby ještě co poopraviti, to jsme sobě k pilnému považování i budoucímu o tom vyhledávání vzali. Z té příčiny i o agendě od týchž otců vydané a lůni v Přerově stvrzené zůstali sme. Item. Zůstáno, aby obzvláštní péče o děti, křtěné v Je- dnotě, v učení a vnapomínání na kázáních i obzvlášť jmína i vedena byla. Neb se při tom vidí škodlivé oblevení a dítek bratrských rozpuštění mimo dobrý obyčej a příklad našich předků a t. d. Item. Usouzeno, aby přijímání k dobrému svědomí v Je- dnotě křtěných (zvlášť dětí) a z jiných jednot obrácených roz- dílně se dávalo, a lehce se nesměšovalo, lečby kde hodné pří- činy toho byly, jako malost počtu jich a t. d. Ano i péče kmotrů, s nimi stavení, počtu z nich vydání i zřízeného pro- pušťování, aby všelijak k prvnímu octů našich užívání napra- vena byla; poněvadž se to vše v knize kněžské, k níž naše obrácení jest, pokládá. Item. Agenda přijímání k slovu Božímu, aby v plnosti své jmína a užívána byla, jakž ji otcové připravili s předmlu- vou svou i s koncem, čemu by potom ti přijati vyučováni býti
Strana 177
177 měli. A tak učením těch pravd aby lid pilně k přijímání k do- brému svědomí připravován byl, a ne leckdos (jen aby počet a řad veliký byl) k přijímání starším byl podáván. O propouštění mládenců. Má jim k tomu dvému slouženo býti: Jedno, aby sobě dar povolání Božího k tomu místu pře- draze vážili a lehce o něm nesmýšleli; neb to jim práci a kaž- dou při tom nesnadnost osladčovati má. Druhé, aby sami svých svědomí soudci nebývali, ovšem sami sobě neusuzovali, jakby státi neb nestáti mohli; ale k soudu Božímu vrchnímu Je- dnoty státi a na něm přestávati. Našli-liby se pak kteří, žeby po mnohém učení, radách po- božných, zkušování, míst změňování a jiných pomocech bezelstně tak dobře státi nemohli, nemají nuceni býti, ale pěkně od starších propuštěni s bratrstvím (ač nepotratililiby ho a aby jim odjato nebylo, nezasloužili-li sou toho). A tak aspoň by mo- hli zachováváni býti, aby aspoň hospodáři jsouce kdy a v čem se při zbořích Jednotě hoditi mohli. Item. Přijatých za učedlníky žádný bez starších propou- štěti nemá; jahnů pak leč všecka ouzká rada, leč by kdo za- sloužil toho, aby jako atd. vyhnán býti musil od svého hospo- dáře. Item, kohož by kdo sám přijal na zkušení, také ho i propustiti může. Leta Páně 1555 od starších Jednoty, shromážděných v Boleslavi ke dni obrá- cení sv. Pavla na víru usouzeno: O dlužení se zprávců. Z příčiny prodlužení se některých kněží z marnotratnosti a nerozšafnosti zůstáno na tom, aby k živnostem kněží každý biskup v své dioecesi pilně přihlídal, jak je vedou a nedlu- ží-li se? A zvlášť poněvadž někteří, do míst dobře opatřených dostávajíce se, marnotratně sobě počínají, věci obecné mrhají, sobě nezřízeně osobují, šaty ložní poderou, vysejpají, a ani za jeden groš téměř nejedni opravy na tom neučiní, než vyživou a hospodářství spustí, knihy rozberou a t. d.: to má trestáním skutečným přetrhováno jim býti. Ano ovšem v budoucím shro- máždění všechněm kněžím chvalitebné předků zůstání obno- veno i ztuženo býti má, totiž to, aby žádný kněz bratrský (též jahen) nedlužil se a nevypůjčoval, ani sobě ani jiným za- kládaje, je od jedněch jako sobě vypůjčuje a druhým tajně půjčuje. Jináče činící pokutováni budou, a Bratří se jim opo- 12 Dekrety Jednoty Bratrské.
177 měli. A tak učením těch pravd aby lid pilně k přijímání k do- brému svědomí připravován byl, a ne leckdos (jen aby počet a řad veliký byl) k přijímání starším byl podáván. O propouštění mládenců. Má jim k tomu dvému slouženo býti: Jedno, aby sobě dar povolání Božího k tomu místu pře- draze vážili a lehce o něm nesmýšleli; neb to jim práci a kaž- dou při tom nesnadnost osladčovati má. Druhé, aby sami svých svědomí soudci nebývali, ovšem sami sobě neusuzovali, jakby státi neb nestáti mohli; ale k soudu Božímu vrchnímu Je- dnoty státi a na něm přestávati. Našli-liby se pak kteří, žeby po mnohém učení, radách po- božných, zkušování, míst změňování a jiných pomocech bezelstně tak dobře státi nemohli, nemají nuceni býti, ale pěkně od starších propuštěni s bratrstvím (ač nepotratililiby ho a aby jim odjato nebylo, nezasloužili-li sou toho). A tak aspoň by mo- hli zachováváni býti, aby aspoň hospodáři jsouce kdy a v čem se při zbořích Jednotě hoditi mohli. Item. Přijatých za učedlníky žádný bez starších propou- štěti nemá; jahnů pak leč všecka ouzká rada, leč by kdo za- sloužil toho, aby jako atd. vyhnán býti musil od svého hospo- dáře. Item, kohož by kdo sám přijal na zkušení, také ho i propustiti může. Leta Páně 1555 od starších Jednoty, shromážděných v Boleslavi ke dni obrá- cení sv. Pavla na víru usouzeno: O dlužení se zprávců. Z příčiny prodlužení se některých kněží z marnotratnosti a nerozšafnosti zůstáno na tom, aby k živnostem kněží každý biskup v své dioecesi pilně přihlídal, jak je vedou a nedlu- ží-li se? A zvlášť poněvadž někteří, do míst dobře opatřených dostávajíce se, marnotratně sobě počínají, věci obecné mrhají, sobě nezřízeně osobují, šaty ložní poderou, vysejpají, a ani za jeden groš téměř nejedni opravy na tom neučiní, než vyživou a hospodářství spustí, knihy rozberou a t. d.: to má trestáním skutečným přetrhováno jim býti. Ano ovšem v budoucím shro- máždění všechněm kněžím chvalitebné předků zůstání obno- veno i ztuženo býti má, totiž to, aby žádný kněz bratrský (též jahen) nedlužil se a nevypůjčoval, ani sobě ani jiným za- kládaje, je od jedněch jako sobě vypůjčuje a druhým tajně půjčuje. Jináče činící pokutováni budou, a Bratří se jim opo- 12 Dekrety Jednoty Bratrské.
Strana 178
178 vídají, že za ně platiti více nebudou, ale i po smrti neřád je- jich k hanbě jmena jich a živým k výstraze ohlašováno bude. Téhož leta 1555 při sv. Martině v Prostějově zůstáno na tom, abychom my starší pilně spisy Jednoty čtli, a bylo- liby co potřebí v nich napravovati a obnovovati, to abychom do spolku přinášejíc zřízeně opravovati pečovali. Item. Zůstáno na tom, aby kancionál náš byl přehlédnut pilně (k čemuž i osoby voleny sou B. Jan Černý, B. Jan Blahoslav, B. Adam Šturm) a aby přidány byly písničky B. Jana Augusty i některé jiné, a tak zpravený aby dán byl k tištění. Item. Aby mládenci schopní k učení latinskému jazyku a německému byli tím na domích opatrováni a tu bráni, kdež by k tomu pomoci měli, i čas jim k učení propůjčován. Item. Aby živností rozšířených na domích zprávců sku- tečně bylo ujímáno, a k řemeslům od rolí a vinohradů aby se raději obraceli pro mnohé dobré mládeže a všech čeládek Pánu posvěcených. Item. Též hodů, neb na pouštění se jedněch k druhým zvání neb ku pánům, a dvorského ctění mezi zprávci aby pří- trž mocně učiněna byla. Item. Rozjímáno o páních lakomých, lidí poddaných su- žování, a jejich šeňcích v městech a t. d. Aby zpravováni byli nálezy bratrskými; nechtí-li poslouchati, aby k nim kázní bylo přikračováno. Item. Usouzeno, aby k králi mladému Maximiliánovi do Vídně vysláno bylo s supplikací a s jiným psaním, a když starý král v Čechách bude, aby též supplikacími od pánů a rytířstva při něm jednáno bylo o osvobození zborů. Item. Podle knižky „Nápravy“ aby vždy bez oblevení k rouchům přihlídáno bylo po zbořích, a k skutečnému slo- žení vší neslušnosti a ohavnosti vedeno. Leta Páně 1556 v pondělí před proměněním Pána Krista v Přerově usouzeno: Předně. Poněvadž my starší máme býti všech jiných příkladem a původem řádu, jedomyslnosti, pokoje a drahého milování, i slušíť nám to opatrovati, aby to mezi námi sa- mými skutkem vzděláváno i zas odporné tomu kaženo bylo. Z té příčiny potaz na sebe sme učinili, aby každý (sprostnost a upřímnost Bohu i tomuto místu náležitou zachovaje) pově- děl, vidí-li při osobách kterýchkoli (a zvlášť starších) místa to- hoto co škodného, nebezpečného, nevzdělavatedlného, a k umen- šení dověrnosti jemu ano i jiným sloužícího, o tom rozuměje,
178 vídají, že za ně platiti více nebudou, ale i po smrti neřád je- jich k hanbě jmena jich a živým k výstraze ohlašováno bude. Téhož leta 1555 při sv. Martině v Prostějově zůstáno na tom, abychom my starší pilně spisy Jednoty čtli, a bylo- liby co potřebí v nich napravovati a obnovovati, to abychom do spolku přinášejíc zřízeně opravovati pečovali. Item. Zůstáno na tom, aby kancionál náš byl přehlédnut pilně (k čemuž i osoby voleny sou B. Jan Černý, B. Jan Blahoslav, B. Adam Šturm) a aby přidány byly písničky B. Jana Augusty i některé jiné, a tak zpravený aby dán byl k tištění. Item. Aby mládenci schopní k učení latinskému jazyku a německému byli tím na domích opatrováni a tu bráni, kdež by k tomu pomoci měli, i čas jim k učení propůjčován. Item. Aby živností rozšířených na domích zprávců sku- tečně bylo ujímáno, a k řemeslům od rolí a vinohradů aby se raději obraceli pro mnohé dobré mládeže a všech čeládek Pánu posvěcených. Item. Též hodů, neb na pouštění se jedněch k druhým zvání neb ku pánům, a dvorského ctění mezi zprávci aby pří- trž mocně učiněna byla. Item. Rozjímáno o páních lakomých, lidí poddaných su- žování, a jejich šeňcích v městech a t. d. Aby zpravováni byli nálezy bratrskými; nechtí-li poslouchati, aby k nim kázní bylo přikračováno. Item. Usouzeno, aby k králi mladému Maximiliánovi do Vídně vysláno bylo s supplikací a s jiným psaním, a když starý král v Čechách bude, aby též supplikacími od pánů a rytířstva při něm jednáno bylo o osvobození zborů. Item. Podle knižky „Nápravy“ aby vždy bez oblevení k rouchům přihlídáno bylo po zbořích, a k skutečnému slo- žení vší neslušnosti a ohavnosti vedeno. Leta Páně 1556 v pondělí před proměněním Pána Krista v Přerově usouzeno: Předně. Poněvadž my starší máme býti všech jiných příkladem a původem řádu, jedomyslnosti, pokoje a drahého milování, i slušíť nám to opatrovati, aby to mezi námi sa- mými skutkem vzděláváno i zas odporné tomu kaženo bylo. Z té příčiny potaz na sebe sme učinili, aby každý (sprostnost a upřímnost Bohu i tomuto místu náležitou zachovaje) pově- děl, vidí-li při osobách kterýchkoli (a zvlášť starších) místa to- hoto co škodného, nebezpečného, nevzdělavatedlného, a k umen- šení dověrnosti jemu ano i jiným sloužícího, o tom rozuměje,
Strana 179
179 cožby povrchního bylo, nechaje při pokoji oumyslů i svědomí každého; ano i proti některé osobě, měl-liby kdo jakou těž- kost, i uražen k ní bylby, v tom aby se otevřel. Tu sme se k sobě milostně a vlastenskou ducha Kristova upřímností ozvali, v dověrnosti plné ohlásili i utvrdili: nedo- statků některých laskavé ukázání sobě vespolek učinili, k ná- pravě našich nešvar se ohlásili a zařkli, proto, aby od nás dílu Božímu nebylo překáženo, ale raději napomáháno, a což děláme, abychom ve vší dověrnosti, jednosvornosti, lásce, a s dobrým svědomím dělali, a těmi ctnostmi z místa tohoto i jiným v Jednotě na příklad svítili. A že se toho po mistech dosti zhusta doslejchá, kterak někteří z kněží a z jahnů rozličné pomluvy a reptání činí, do- týkajíc jiní i této kapitoly a jejích soudů, až zvláštně i ně- kterých osob (jakoby snad nenáležité přednosti užívati a vše na sobě zdržovati a zavírati chtěli, ano pro svou mladost i poslušenství a vážnosti méně hodni byli), jakož jsou se v tom patrně někteří slyšeti dali: i rozjímáno, jak bychom se při tom míti a to k nápravě vésti měli? A takto zůstáno: Nejprv. Což tak zvláštního není a osob našich toliko se povrchně dotýče, abychom mlčením a trpělivostí to pomíjeli, vědouc, že i od nás ne vše jim můž tak vhod učiněno býti, jako i od nich nám, a ne jednou můžem jim k tomu svým neuměním i příčinu dáti. Ovšem když my, což na nás jest, hledíme a pracujeme upřímě, vše vedle vůle Boží a poručení zpravovati, poroučejíc se v tom Pánu, (k jehož soudu stojíme) i již lidských a domácích soudů nevelmi dbáti máme, ale po- mluvy ty trpělivě nésti, majíc toho všeho příklady i na otcích našich předešlých a t. d., an snad v něčem spravedlivě se za nás jako i my za ně obávati mohouce, tím se krmí a podílejí. Druhé. Dostal-liby se kdo s takovými ostouzeními a žalo- bami k komu z nás starších, takového zpravovati, z domnění vyvoditi, i pokojiti, i pohrůžkami a opověděním se jemu, že to kamž náleží vznese, napravovati máme; a pakliby se po- dobna žaloba našla, na sebe to vezma mlčení mu uložiti, a že to opatřeno dostatečně bude, tím ho spokojiti. Třetí. Byl-liby pak kdo tak v tom domnění a pomlouvání soudcem křivým, bez důvodu nenapravitedlně a urputně po nejednom napomenutí trvající, takový má na kněží a jahny odkládán, a jim k soudu podáván býti. A co mu koli soud přinese, to trpěti povinen bude, a tak tomu zlému přítrž či- něna býti může. Item. Opět pro náramné potřeby Jednoty, i ven do jiných zemí nastalé a nastávající, promluveno a zůstáno o učení mlá- denců, kteříž by chopni byli, aby německy a latině se učili. 12*
179 cožby povrchního bylo, nechaje při pokoji oumyslů i svědomí každého; ano i proti některé osobě, měl-liby kdo jakou těž- kost, i uražen k ní bylby, v tom aby se otevřel. Tu sme se k sobě milostně a vlastenskou ducha Kristova upřímností ozvali, v dověrnosti plné ohlásili i utvrdili: nedo- statků některých laskavé ukázání sobě vespolek učinili, k ná- pravě našich nešvar se ohlásili a zařkli, proto, aby od nás dílu Božímu nebylo překáženo, ale raději napomáháno, a což děláme, abychom ve vší dověrnosti, jednosvornosti, lásce, a s dobrým svědomím dělali, a těmi ctnostmi z místa tohoto i jiným v Jednotě na příklad svítili. A že se toho po mistech dosti zhusta doslejchá, kterak někteří z kněží a z jahnů rozličné pomluvy a reptání činí, do- týkajíc jiní i této kapitoly a jejích soudů, až zvláštně i ně- kterých osob (jakoby snad nenáležité přednosti užívati a vše na sobě zdržovati a zavírati chtěli, ano pro svou mladost i poslušenství a vážnosti méně hodni byli), jakož jsou se v tom patrně někteří slyšeti dali: i rozjímáno, jak bychom se při tom míti a to k nápravě vésti měli? A takto zůstáno: Nejprv. Což tak zvláštního není a osob našich toliko se povrchně dotýče, abychom mlčením a trpělivostí to pomíjeli, vědouc, že i od nás ne vše jim můž tak vhod učiněno býti, jako i od nich nám, a ne jednou můžem jim k tomu svým neuměním i příčinu dáti. Ovšem když my, což na nás jest, hledíme a pracujeme upřímě, vše vedle vůle Boží a poručení zpravovati, poroučejíc se v tom Pánu, (k jehož soudu stojíme) i již lidských a domácích soudů nevelmi dbáti máme, ale po- mluvy ty trpělivě nésti, majíc toho všeho příklady i na otcích našich předešlých a t. d., an snad v něčem spravedlivě se za nás jako i my za ně obávati mohouce, tím se krmí a podílejí. Druhé. Dostal-liby se kdo s takovými ostouzeními a žalo- bami k komu z nás starších, takového zpravovati, z domnění vyvoditi, i pokojiti, i pohrůžkami a opověděním se jemu, že to kamž náleží vznese, napravovati máme; a pakliby se po- dobna žaloba našla, na sebe to vezma mlčení mu uložiti, a že to opatřeno dostatečně bude, tím ho spokojiti. Třetí. Byl-liby pak kdo tak v tom domnění a pomlouvání soudcem křivým, bez důvodu nenapravitedlně a urputně po nejednom napomenutí trvající, takový má na kněží a jahny odkládán, a jim k soudu podáván býti. A co mu koli soud přinese, to trpěti povinen bude, a tak tomu zlému přítrž či- něna býti může. Item. Opět pro náramné potřeby Jednoty, i ven do jiných zemí nastalé a nastávající, promluveno a zůstáno o učení mlá- denců, kteříž by chopni byli, aby německy a latině se učili. 12*
Strana 180
180 A tu moc dána B. Janovi Černému a B. Matějovi Červen- kovi, aby oni uznajíc k tomu hodné mládence mocni byli je vyzdvihovati od hospodářů a tam obraceti, kdež by toho do- cházeti mohli, zvlášť doma v Jednotě; ano aby i ven, totiž do Němec mohli některé odeslati, o nichž by naděje byla, že toho k dobrému uživou, ano i rodičové chtělili-by na některé doložiti. Také při tom napomenutí se stalo, a starší to při kněžích svých stříd zpraviti mají, aby mládence pěkně v učení zavo- dili, ukládajíc jim co by sobě čísti i psáti vzdělavatedlně měli, a k tomu aby jim času propůjčovali, a časem i počtu od nich žádali pro probuzení jich k pilnosti. O vylučování po lístcích a jináč nevzdělávatedlně. Jakož v jednom z předešlých shromáždění našem usou- zeno, aby s klíči Kristovými z strany vylučování a kletí roz- šafně zacházíno bylo, a žádný zprávce po lístcích nebo vzka- zováních bez vyslyšení druhé strany a místného obvinění aby žádného nevylučoval, buď od bratrství neb soudu, neb kaza- telství, toho nyní potvrzujíc přidáváme tyto paragrafy: Jedno. Že žádný zprávce, by i starší byl, v své při (s ně- kým z zborů svých se znesnadně a od něho uhaněn jsa) ne- vylučoval, a své při soudce i trestatel nebýval; ale kněz jsa, staršího svého, aneb starší byl-liby, spolustaršího aby užiti k tomu hleděl. A vždy sluší řád Kristů v paměti míti, to jest, osoby některé z zboru prvé na soudce toho zboru podávati, a ne- chtěl-liby jich uposlechnouti, na zbor podati, a neuposlechl-li by, tehdy nejposléz na starší Jednoty odložiti. Druhé. Co se dotýče padlých, dlouho v pádu bez pokání trvajících a však do zboru chodících, ješto je světští za Bra- tří mají, a tudy ourazy na nich zbírají, co s nimi činiti? Usouzeno za dobré, aby dokudž v péči jsou, nic služeb- ník Páně při nich neobmeškával, učením, napomínáním a t. d. A nebylo-liby nic platno, má je pěkně oznámiti zboru, z péče je dokonale složiti, od nich se očistiti, zboru jich podati. Chce- lit zbor jakou milost jim učiniti a jakého místa jim mezi sebou po- příti, a jeho neb je tím napraviti, to můž učiniti a koštovati. Chodili-liby předce do zboru, zvlášť zlostně, nechati jich při tom, an žid můž vjíti atd., když tobě jen péče o nich není. Třetí. Žádný zprávce, vnově do některého zboru daný, nemá snadně vyloučených zase přijímati, lečby o nich místně od svého přednáměstka, oustně neb rejstříkem, neb skrze soudce a svědectví jejich neb hodnějších osob, Bratří i Sestr (zvlášť o ženském pohlaví od Sestr starších), měl. A kohožby našel, žeby se nespravedlivě na předešlém zprávci urážel, toho nepřijímati, leč se dokonale s týmž zprávcem spokojí, a svědectví toho
180 A tu moc dána B. Janovi Černému a B. Matějovi Červen- kovi, aby oni uznajíc k tomu hodné mládence mocni byli je vyzdvihovati od hospodářů a tam obraceti, kdež by toho do- cházeti mohli, zvlášť doma v Jednotě; ano aby i ven, totiž do Němec mohli některé odeslati, o nichž by naděje byla, že toho k dobrému uživou, ano i rodičové chtělili-by na některé doložiti. Také při tom napomenutí se stalo, a starší to při kněžích svých stříd zpraviti mají, aby mládence pěkně v učení zavo- dili, ukládajíc jim co by sobě čísti i psáti vzdělavatedlně měli, a k tomu aby jim času propůjčovali, a časem i počtu od nich žádali pro probuzení jich k pilnosti. O vylučování po lístcích a jináč nevzdělávatedlně. Jakož v jednom z předešlých shromáždění našem usou- zeno, aby s klíči Kristovými z strany vylučování a kletí roz- šafně zacházíno bylo, a žádný zprávce po lístcích nebo vzka- zováních bez vyslyšení druhé strany a místného obvinění aby žádného nevylučoval, buď od bratrství neb soudu, neb kaza- telství, toho nyní potvrzujíc přidáváme tyto paragrafy: Jedno. Že žádný zprávce, by i starší byl, v své při (s ně- kým z zborů svých se znesnadně a od něho uhaněn jsa) ne- vylučoval, a své při soudce i trestatel nebýval; ale kněz jsa, staršího svého, aneb starší byl-liby, spolustaršího aby užiti k tomu hleděl. A vždy sluší řád Kristů v paměti míti, to jest, osoby některé z zboru prvé na soudce toho zboru podávati, a ne- chtěl-liby jich uposlechnouti, na zbor podati, a neuposlechl-li by, tehdy nejposléz na starší Jednoty odložiti. Druhé. Co se dotýče padlých, dlouho v pádu bez pokání trvajících a však do zboru chodících, ješto je světští za Bra- tří mají, a tudy ourazy na nich zbírají, co s nimi činiti? Usouzeno za dobré, aby dokudž v péči jsou, nic služeb- ník Páně při nich neobmeškával, učením, napomínáním a t. d. A nebylo-liby nic platno, má je pěkně oznámiti zboru, z péče je dokonale složiti, od nich se očistiti, zboru jich podati. Chce- lit zbor jakou milost jim učiniti a jakého místa jim mezi sebou po- příti, a jeho neb je tím napraviti, to můž učiniti a koštovati. Chodili-liby předce do zboru, zvlášť zlostně, nechati jich při tom, an žid můž vjíti atd., když tobě jen péče o nich není. Třetí. Žádný zprávce, vnově do některého zboru daný, nemá snadně vyloučených zase přijímati, lečby o nich místně od svého přednáměstka, oustně neb rejstříkem, neb skrze soudce a svědectví jejich neb hodnějších osob, Bratří i Sestr (zvlášť o ženském pohlaví od Sestr starších), měl. A kohožby našel, žeby se nespravedlivě na předešlém zprávci urážel, toho nepřijímati, leč se dokonale s týmž zprávcem spokojí, a svědectví toho
Strana 181
181 před svým přijetím přinese. Nesluší pak žalob lehce přijímati na zprávce předešlé; ano, by i co nehodného našel, povinen ho ochrániti a výmluvna učiniti, jakž nejohradněji může. Item. Co se poručenství rolí, luk, zahrad k domům bra- trským na živnost tu zprávci dotýče, na to my starší sahati nemáme, ale zanechávati toho soudcům k opatrování a zříze- ným hospodářům od zboru. Jakož zase, co se nám starším expresse a obzvláštně porouči, v to oni nám sahati nemají, abychom toho neměli jak rozumíme užívati, třebas i odprodati. Leta Páně 1557. V pondělí po neděli Jubilate Bratří starší shromáždivše se z Čech, i z Moravy do Přerova o těchto artikulích práci společnou vedli: Předně. Počet přijat z spisů, kteříž k přečtení starším roz- dílně dáni byli v předešlém shromáždění, a soud o nich do rady od některých psaný položen. A tu sme se napomenuli k pilnému čtení i užívání všech spisů Jednoty. Za tím. Agendy neb canonové k posluhování dvě, delší a kratší, z jiných sebrané čteny, přijaty a k tištění usouzeny, aby potom všechněm kněžím Jednoty k jednomyslnému uží- vání vydány byly. Item. Za potřebné nalezeno a konečně na tom zůstáno, aby počet rady přidáním osob doplněn byl, a tím déle odklá- dáno nebylo, a z počtu plného rady aby k biskupům prvním jiní dva přidáni byli; neb toho obojího místa náramná potřeba jest, práce nemírné, a jim dosti činiti nemožné. Item. Napomenutí přepotřebné a otcovské od biskupa B. Jana Černého učiněno, abychom my starší sami od sebe kazů napravovati počínali ku příkladu dobrému jiným obecným kněžím a pomocníkům, a k vyprázdnění pohoršení a ourazů, kteréž sobě na nás zbírají, a to i v příkladu i v skutku při těchto věcech: Jedno. Abychom o sobě dobré smýšlení majíce všech domnění, podhlídavostí, zlých zpráv o sobě, a o pověstí přijí- mání, jim pověřování atd. pilně pod svědomím se varovali; ano při mladších kněžích a pomocnících ty věci skutečným trestáním stavovali. Druhé. Načem kdy spolu v radě zůstáváme, sebe se v tom neodčítali, ovšem nevinili, ale k tomu skutečně abychom stáli, tím soudů Božích nezlehčovali, a sami v podstatě (čehož tato společnost naše velice potřebuje) státi mohli.
181 před svým přijetím přinese. Nesluší pak žalob lehce přijímati na zprávce předešlé; ano, by i co nehodného našel, povinen ho ochrániti a výmluvna učiniti, jakž nejohradněji může. Item. Co se poručenství rolí, luk, zahrad k domům bra- trským na živnost tu zprávci dotýče, na to my starší sahati nemáme, ale zanechávati toho soudcům k opatrování a zříze- ným hospodářům od zboru. Jakož zase, co se nám starším expresse a obzvláštně porouči, v to oni nám sahati nemají, abychom toho neměli jak rozumíme užívati, třebas i odprodati. Leta Páně 1557. V pondělí po neděli Jubilate Bratří starší shromáždivše se z Čech, i z Moravy do Přerova o těchto artikulích práci společnou vedli: Předně. Počet přijat z spisů, kteříž k přečtení starším roz- dílně dáni byli v předešlém shromáždění, a soud o nich do rady od některých psaný položen. A tu sme se napomenuli k pilnému čtení i užívání všech spisů Jednoty. Za tím. Agendy neb canonové k posluhování dvě, delší a kratší, z jiných sebrané čteny, přijaty a k tištění usouzeny, aby potom všechněm kněžím Jednoty k jednomyslnému uží- vání vydány byly. Item. Za potřebné nalezeno a konečně na tom zůstáno, aby počet rady přidáním osob doplněn byl, a tím déle odklá- dáno nebylo, a z počtu plného rady aby k biskupům prvním jiní dva přidáni byli; neb toho obojího místa náramná potřeba jest, práce nemírné, a jim dosti činiti nemožné. Item. Napomenutí přepotřebné a otcovské od biskupa B. Jana Černého učiněno, abychom my starší sami od sebe kazů napravovati počínali ku příkladu dobrému jiným obecným kněžím a pomocníkům, a k vyprázdnění pohoršení a ourazů, kteréž sobě na nás zbírají, a to i v příkladu i v skutku při těchto věcech: Jedno. Abychom o sobě dobré smýšlení majíce všech domnění, podhlídavostí, zlých zpráv o sobě, a o pověstí přijí- mání, jim pověřování atd. pilně pod svědomím se varovali; ano při mladších kněžích a pomocnících ty věci skutečným trestáním stavovali. Druhé. Načem kdy spolu v radě zůstáváme, sebe se v tom neodčítali, ovšem nevinili, ale k tomu skutečně abychom stáli, tím soudů Božích nezlehčovali, a sami v podstatě (čehož tato společnost naše velice potřebuje) státi mohli.
Strana 182
182 Třetí. Poněvadž duchem kořistným, kterýž i mezi star- šími se našel, k těžkým pohoršením a k zlým příkladům se sloužilo, a zvlášť při postupováních a stěhováních skrbně sobě lečehos osobování, braní, sobě vyrážení, o to se sváření, až se to i v zbory i v lid příliš pohoršitedlně vnášelo: i zůstáno a ode všech starších se k tomu ozvání stalo, aby to k skutečné nápravě přivedeno bylo pod trestáním a pokutami uloženými na ty, z nichž zjevní ourazové jdou. Také pro uvarování těžkých nesnází svolili sme se, aby každý z starších pořízení neb kšaft učinil, a s ním vždy ho- tov byl, nevěda kdy ho Pán Bůh zavolati by ráčil. Item. Nařízení se stalo, aby starší po krajích svých ne- mocné kněží a jahny slušně opatrovali místem, pohodlím i lékařem. A kteřížby tak klesli, žeby čáky k čackému zdraví jejich žádné nebylo, a nemohliby prací užitečných Jednotě vésti a v nich užíváni býti, ti mají slušným místem, služeb- níkem i pohodlím náležitým při starších neb zprávcích opa- trováni býti. A nemá jim býti dopouštíno své vůle provoditi, totiž žebrati a holdovati zborů a lidu obecného (jakž mnohých obyčej), ale na opatření Jednoty neb starších ať dosti mají, zvlášť mladší a pracemi obecnými ne tak zmožení. Proti obtížení zprávců pracemi nenáležitými. Našlo se dvojité škodné, nenáležité, meškavé, a z toho i hříšné, nad čímž se od rozumnějších tesklivě a spravedlivě postonávalo. Jedno, že zprávcové a zvlášť při velikých zbořích ne- mírně a mimo náležitost obtíženi jsou pracemi při lidu (a to těmi, o nichž Pán dí: Kdo mne ustavil děličem atd., totiž při věcech vezdejších, živných, koupěch, směnách, ročení, ro- vnání, meze, děvek přistavování a čeledi jednání, jich braní někdy i nevděčnosti z obojí strany i s pomluvami pánů) tak velmi, až za tím pilnější věci pastýřské práce z rukou upou- štěli, a lid zase navedli a tomu jej zučili, aby k nim o ty věci patření měl větší a na ně nabíhal, než o potřeby svědomí neb spasení. Druhé, rušilo a převracelo se tudy zřízení svaté Jednoty, ano pomalu mizí a opouští se totiž soudcové ustanovení a jich k těm prácem řádné postavení, když oni za tím svých povinností zanechávají, lenějí zvlášť lenochové, a múdřejší na to skrze prsty hledíc, potom to starším vracejí při projíždění zborů, že to bez nich se dálo. Z té příčiny usouzeno: Jedno, aby lid tomu pilně učen byl, oč má předně své zření k zprávcům svým míti strany duše neb svědomí a oč k soudcům, jako při věcech tělesných,
182 Třetí. Poněvadž duchem kořistným, kterýž i mezi star- šími se našel, k těžkým pohoršením a k zlým příkladům se sloužilo, a zvlášť při postupováních a stěhováních skrbně sobě lečehos osobování, braní, sobě vyrážení, o to se sváření, až se to i v zbory i v lid příliš pohoršitedlně vnášelo: i zůstáno a ode všech starších se k tomu ozvání stalo, aby to k skutečné nápravě přivedeno bylo pod trestáním a pokutami uloženými na ty, z nichž zjevní ourazové jdou. Také pro uvarování těžkých nesnází svolili sme se, aby každý z starších pořízení neb kšaft učinil, a s ním vždy ho- tov byl, nevěda kdy ho Pán Bůh zavolati by ráčil. Item. Nařízení se stalo, aby starší po krajích svých ne- mocné kněží a jahny slušně opatrovali místem, pohodlím i lékařem. A kteřížby tak klesli, žeby čáky k čackému zdraví jejich žádné nebylo, a nemohliby prací užitečných Jednotě vésti a v nich užíváni býti, ti mají slušným místem, služeb- níkem i pohodlím náležitým při starších neb zprávcích opa- trováni býti. A nemá jim býti dopouštíno své vůle provoditi, totiž žebrati a holdovati zborů a lidu obecného (jakž mnohých obyčej), ale na opatření Jednoty neb starších ať dosti mají, zvlášť mladší a pracemi obecnými ne tak zmožení. Proti obtížení zprávců pracemi nenáležitými. Našlo se dvojité škodné, nenáležité, meškavé, a z toho i hříšné, nad čímž se od rozumnějších tesklivě a spravedlivě postonávalo. Jedno, že zprávcové a zvlášť při velikých zbořích ne- mírně a mimo náležitost obtíženi jsou pracemi při lidu (a to těmi, o nichž Pán dí: Kdo mne ustavil děličem atd., totiž při věcech vezdejších, živných, koupěch, směnách, ročení, ro- vnání, meze, děvek přistavování a čeledi jednání, jich braní někdy i nevděčnosti z obojí strany i s pomluvami pánů) tak velmi, až za tím pilnější věci pastýřské práce z rukou upou- štěli, a lid zase navedli a tomu jej zučili, aby k nim o ty věci patření měl větší a na ně nabíhal, než o potřeby svědomí neb spasení. Druhé, rušilo a převracelo se tudy zřízení svaté Jednoty, ano pomalu mizí a opouští se totiž soudcové ustanovení a jich k těm prácem řádné postavení, když oni za tím svých povinností zanechávají, lenějí zvlášť lenochové, a múdřejší na to skrze prsty hledíc, potom to starším vracejí při projíždění zborů, že to bez nich se dálo. Z té příčiny usouzeno: Jedno, aby lid tomu pilně učen byl, oč má předně své zření k zprávcům svým míti strany duše neb svědomí a oč k soudcům, jako při věcech tělesných,
Strana 183
183 živných rady bera o živnosti, k mírům stoje, a z nás aby sobě rychtářů nedělali. Druhé, aby zborové soudcemi hodnými pilně byli opatro- vání, a ti ku povinnostem svým pod svědomím přidržáni, aby samého jmena bez pravdy nenesli. A však k soudcům jejich pilně zprávcové přihlídati mají, a soudům přímým je učiti, j soudy jejich opravovati, spiskem opět znovu vydaným je opatrovati, a k čtení jeho společnému je přidržeti. O vydávání spisků neb traktátů a písniček. Starý nález a usouzení předků našich za příčinami no- vými pilně ohledán i obnoven a stvrzen jest, totiž to, aby žádný z zprávců Jednoty od starších do mladších žádných traktátů a písní bez ohledání a usouzení zřízeného soudu Jednoty nevydával ani od osoby své, ani (a ovšem nikoli) od Jednoty a pod jmenem neb jmenem jejím. Ano by pak kdo co toho dostal, což by třebas někdy od starších aneb někoho z nich uděláno a napsáno bylo, nemá toho žádný stranně vy- dávati, ovšem v zbory uvoditi. Kostelnictví. Kteří by pěkně zniknouti (s zastoupením třebas jiných obecných prací) nemohli, nemají se o to se pány a s obcemi bouřlivě svářiti, ale pokorně to podniknouti, ohradíc slušnou odpovědí svědomí své. A zažha světla v kostele, i co třeba připravě, zas do zboru jíti. Byl-liby o to trestán, raději tr- pěti, aneb místo a byt změniti, zvlášť když by bez modlo- služby tomu přítomen býti nemohl. Leta Páně 1557. Ten pondělí před svatým Bartolomějem shromáždili se do Slezan všickni B. starší z Čech, z Moravy, z Polsky, z Prus, a synod také svolali. Kdež nejprvé sněmu široce ukázáno a přečteno z dekretů staré svolení Jednoty, aby čtyři bývali biskupi a ne jeden způ- sobem papežským. A to takto šlo. Kněží všickni opět k soudu bedlivému tajně sám u sebe každý zavázáni, aby ten den do večera pomyslil a usoudil dvě osoby, které by se mu podle svědomí jeho k tomu místu a jeho práci zdáli býti nejhod- nější z kněží neb z ouzké rady. A ráno vstana, nenalezl-liby hodnějších, ty napsal, aneb jiné, jestližeby u sebe v volném rozmyslu hodnější usoudil. A to napsání aby do cedulky bylo zavřené, a dáno starším, neb vloženo do škatule podané od
183 živných rady bera o živnosti, k mírům stoje, a z nás aby sobě rychtářů nedělali. Druhé, aby zborové soudcemi hodnými pilně byli opatro- vání, a ti ku povinnostem svým pod svědomím přidržáni, aby samého jmena bez pravdy nenesli. A však k soudcům jejich pilně zprávcové přihlídati mají, a soudům přímým je učiti, j soudy jejich opravovati, spiskem opět znovu vydaným je opatrovati, a k čtení jeho společnému je přidržeti. O vydávání spisků neb traktátů a písniček. Starý nález a usouzení předků našich za příčinami no- vými pilně ohledán i obnoven a stvrzen jest, totiž to, aby žádný z zprávců Jednoty od starších do mladších žádných traktátů a písní bez ohledání a usouzení zřízeného soudu Jednoty nevydával ani od osoby své, ani (a ovšem nikoli) od Jednoty a pod jmenem neb jmenem jejím. Ano by pak kdo co toho dostal, což by třebas někdy od starších aneb někoho z nich uděláno a napsáno bylo, nemá toho žádný stranně vy- dávati, ovšem v zbory uvoditi. Kostelnictví. Kteří by pěkně zniknouti (s zastoupením třebas jiných obecných prací) nemohli, nemají se o to se pány a s obcemi bouřlivě svářiti, ale pokorně to podniknouti, ohradíc slušnou odpovědí svědomí své. A zažha světla v kostele, i co třeba připravě, zas do zboru jíti. Byl-liby o to trestán, raději tr- pěti, aneb místo a byt změniti, zvlášť když by bez modlo- služby tomu přítomen býti nemohl. Leta Páně 1557. Ten pondělí před svatým Bartolomějem shromáždili se do Slezan všickni B. starší z Čech, z Moravy, z Polsky, z Prus, a synod také svolali. Kdež nejprvé sněmu široce ukázáno a přečteno z dekretů staré svolení Jednoty, aby čtyři bývali biskupi a ne jeden způ- sobem papežským. A to takto šlo. Kněží všickni opět k soudu bedlivému tajně sám u sebe každý zavázáni, aby ten den do večera pomyslil a usoudil dvě osoby, které by se mu podle svědomí jeho k tomu místu a jeho práci zdáli býti nejhod- nější z kněží neb z ouzké rady. A ráno vstana, nenalezl-liby hodnějších, ty napsal, aneb jiné, jestližeby u sebe v volném rozmyslu hodnější usoudil. A to napsání aby do cedulky bylo zavřené, a dáno starším, neb vloženo do škatule podané od
Strana 184
184 starších, s podpisem jmena svého každý. Starší pak dávali třikrát. Nejprvé toho večera zapečetíc s cifrou, 1. potom ráno před kněžími po druhé 2., a potom po třetí po nich 3. pro polepšení soudu, kdež poslední hlas mrtví první. Od samých pak jahnů B. Jan Černý na síni přijal hlasy pravené. A když hlasové byli ohledáni a všickni snešeni starších, kněží i jahnů na tyto tři hlasové nejvíc připadli: na Jiřího Izraele, na Jana Blahoslava, na Václava Čecha. Ač jiní drahně hlasů měli, však tito nejvíc, zvlášť první dva a Čech po nich. Pročež Če- chovi po biskupích hned první hlas a místo dáno jest v ouzké radě. Těmto pak dvěma oznámeni jsou losové, a oni je při- jali s mnohou omluvou a s bázní, totiž Izrael a Blahoslav. Na zejtří pak v pátek po modlitbách obecných vyhlášení se toho stalo v zboru, že jest Pán Bůh naplnil modlitby věr- ných svých a přidal k prácem přednějším Jednoty dvě hodné osoby, kteréž i hned zavolány jsou. A tu podle příkladu a zapsání otců řízeni a potvrzeni jsou k požívání prvotnosti mezi kněžími v ouřadu biskupském. V témž shromáždění dána odpověď pánům polským tu přítomným na tyto věci: Mají-li Augšpurskou apologii přijíti, naši propustíce? Od- pověď: Nijakž, ale předse se držeti naší, a to z těchto příčin: Jedno, již sme se v tom pronesli v té apologii (přičteno by nám bylo, že sme nestálí) nebo jest i králi podána i jiným; druhé, neplná jest a nedokonalá Augustanská confessi v mno- hých věcech, kteréž i jmenovány byly; naše dokonalejší k zprávě svědomí, onano nepostačovala zvlášť strany řádu a kázně. Třetí, již mnozí jiní confessí psali jako Sasové, kníže Wirtem- berské a t. d. Čtvrté, naše apologí přijata od Wittemberských, od Královeckých, též v Kožmínku. A tak rada dána Polákům, přijdeli zvlášť v sněmu, aby sprostnost zachovali: totiž oznámiti že své confessí se nemíní pustiti pro příčiny svrchu položené. Příkladové také jsou po- dobní otců, kteříž v podobných příčinách podobně činívali. Druhý artikul. Měli-liby povoliti, aby povoláni byli Calvin a Filip do Polsky a t. d. k učinění narovnání mezi evange- liky a našimi a t. d. Odpověď: Netřeba toho, již prvé jest srovnání nás s luteriany, v Wittemberce s Luterem a s jinými, též s Bucerem, Calvinem atd. Též v Kožminku slíbili evan- gelíci, že již více naši apologí přesuzovati nebudou, a žádnému přesuzovati nepošlí neb nedadí, ale že přijímají ji. Třetí artikul. Měli-liby evangelíci postavování kaplanů svých před biskupem povoliti? Odpověď. Nikoli, neb to jest podvod. Otcům našim před padesáti lety toho bylo podáváno, ale za- vrhli a nepřijali toho. Lest jest v tom papeženců. Příklad na
184 starších, s podpisem jmena svého každý. Starší pak dávali třikrát. Nejprvé toho večera zapečetíc s cifrou, 1. potom ráno před kněžími po druhé 2., a potom po třetí po nich 3. pro polepšení soudu, kdež poslední hlas mrtví první. Od samých pak jahnů B. Jan Černý na síni přijal hlasy pravené. A když hlasové byli ohledáni a všickni snešeni starších, kněží i jahnů na tyto tři hlasové nejvíc připadli: na Jiřího Izraele, na Jana Blahoslava, na Václava Čecha. Ač jiní drahně hlasů měli, však tito nejvíc, zvlášť první dva a Čech po nich. Pročež Če- chovi po biskupích hned první hlas a místo dáno jest v ouzké radě. Těmto pak dvěma oznámeni jsou losové, a oni je při- jali s mnohou omluvou a s bázní, totiž Izrael a Blahoslav. Na zejtří pak v pátek po modlitbách obecných vyhlášení se toho stalo v zboru, že jest Pán Bůh naplnil modlitby věr- ných svých a přidal k prácem přednějším Jednoty dvě hodné osoby, kteréž i hned zavolány jsou. A tu podle příkladu a zapsání otců řízeni a potvrzeni jsou k požívání prvotnosti mezi kněžími v ouřadu biskupském. V témž shromáždění dána odpověď pánům polským tu přítomným na tyto věci: Mají-li Augšpurskou apologii přijíti, naši propustíce? Od- pověď: Nijakž, ale předse se držeti naší, a to z těchto příčin: Jedno, již sme se v tom pronesli v té apologii (přičteno by nám bylo, že sme nestálí) nebo jest i králi podána i jiným; druhé, neplná jest a nedokonalá Augustanská confessi v mno- hých věcech, kteréž i jmenovány byly; naše dokonalejší k zprávě svědomí, onano nepostačovala zvlášť strany řádu a kázně. Třetí, již mnozí jiní confessí psali jako Sasové, kníže Wirtem- berské a t. d. Čtvrté, naše apologí přijata od Wittemberských, od Královeckých, též v Kožmínku. A tak rada dána Polákům, přijdeli zvlášť v sněmu, aby sprostnost zachovali: totiž oznámiti že své confessí se nemíní pustiti pro příčiny svrchu položené. Příkladové také jsou po- dobní otců, kteříž v podobných příčinách podobně činívali. Druhý artikul. Měli-liby povoliti, aby povoláni byli Calvin a Filip do Polsky a t. d. k učinění narovnání mezi evange- liky a našimi a t. d. Odpověď: Netřeba toho, již prvé jest srovnání nás s luteriany, v Wittemberce s Luterem a s jinými, též s Bucerem, Calvinem atd. Též v Kožminku slíbili evan- gelíci, že již více naši apologí přesuzovati nebudou, a žádnému přesuzovati nepošlí neb nedadí, ale že přijímají ji. Třetí artikul. Měli-liby evangelíci postavování kaplanů svých před biskupem povoliti? Odpověď. Nikoli, neb to jest podvod. Otcům našim před padesáti lety toho bylo podáváno, ale za- vrhli a nepřijali toho. Lest jest v tom papeženců. Příklad na
Strana 185
185 císaři Sigmundovi, jenž papeži přisáhl a Čechům potom slí- bil, a pak jsa napomínán aby plnil, dvorsky jich, příklad na panně dávaje, odbyl. Čtvrtý artikul. Má-li Lismaninovi napomáháno býti, aby klatba ta byla opuštěna. Odpověď, že jest to skutek lásky, aby blížnímu pomoženo bylo i nejmenšímu, ovšem pak jemu, poně- vadž přítel náš jest. Leta Páně 1558. Starší všickni shromáždivše se v Boleslavi uvažovali: O zřízení neb podělení prací mezi staršími anebo starších krajských. Kdež řád spravedlnosti jest, to jest starších v péči před- ložení a nižších v poddanosti přivázání, tu má býti i zřízení, to jest pracemi podělení, jisté ukázání, oč kdo vlastně pečovati má, aby uneseny býti mohly. A poněvadž Pán Bůh přede- šlého času na sněmu Slezanském k doplnění počtu starších předních nám dopomoci ráčil, však zřízení toho na ten čas vykonati se nemohlo, tou příčinou již nyní v tomto zboru svatém po vyřízení a doplnění toho, aby se ve jmenu Páně stalo. A to v tomto záležeti má: Nejprvé, v podělení pracemi zvláštními biskupů podle míst a možností jejich. Druhé, v rozdělení mezi ně krajů s kněžími a zbory Páně k vlastnějšímu pečování, a k nim týchž krajů obrácení, k če- muž v svých dioecesích ku pomoci starší míti mají. A protož B. Jan Černý, jakož prvé za sudího Jednoty zřízen byl, toho se mu od přítomné vší rady potvrdilo. Toli- kéž B. Matěj Červenka, byv prvé za písaře Jednoty v Pře- rovském sněmu zřízen, v tom skrze přítomný zbor zmocněn jest. A čehož se při řízení jeho buď nedostalo, buď na zku- šení odloženo bylo, toho se tu doplnění stalo, aby v plnosti s jinými tovaryši svými v ouřadu biskupském ustaven byl. B. Jiřík Izrael moc B. Jana Černého a pravé náměsten- ství v Polště v potřebách nastalých držeti má, i zvláštní do spisů bratrských nahlédání a k nápravě sudímu odsílání při- jal jest. B. Jan Blahoslav k B. Matějovi Červenkovi za písaře Jednoty přidán jest, a tu moc sobě zřízeně svěřenou přijal. A to vše ve jmenu Páně rukou dáním skrze předního mezi biskupy B. Jana Černého dáváno a přijímáno jest.
185 císaři Sigmundovi, jenž papeži přisáhl a Čechům potom slí- bil, a pak jsa napomínán aby plnil, dvorsky jich, příklad na panně dávaje, odbyl. Čtvrtý artikul. Má-li Lismaninovi napomáháno býti, aby klatba ta byla opuštěna. Odpověď, že jest to skutek lásky, aby blížnímu pomoženo bylo i nejmenšímu, ovšem pak jemu, poně- vadž přítel náš jest. Leta Páně 1558. Starší všickni shromáždivše se v Boleslavi uvažovali: O zřízení neb podělení prací mezi staršími anebo starších krajských. Kdež řád spravedlnosti jest, to jest starších v péči před- ložení a nižších v poddanosti přivázání, tu má býti i zřízení, to jest pracemi podělení, jisté ukázání, oč kdo vlastně pečovati má, aby uneseny býti mohly. A poněvadž Pán Bůh přede- šlého času na sněmu Slezanském k doplnění počtu starších předních nám dopomoci ráčil, však zřízení toho na ten čas vykonati se nemohlo, tou příčinou již nyní v tomto zboru svatém po vyřízení a doplnění toho, aby se ve jmenu Páně stalo. A to v tomto záležeti má: Nejprvé, v podělení pracemi zvláštními biskupů podle míst a možností jejich. Druhé, v rozdělení mezi ně krajů s kněžími a zbory Páně k vlastnějšímu pečování, a k nim týchž krajů obrácení, k če- muž v svých dioecesích ku pomoci starší míti mají. A protož B. Jan Černý, jakož prvé za sudího Jednoty zřízen byl, toho se mu od přítomné vší rady potvrdilo. Toli- kéž B. Matěj Červenka, byv prvé za písaře Jednoty v Pře- rovském sněmu zřízen, v tom skrze přítomný zbor zmocněn jest. A čehož se při řízení jeho buď nedostalo, buď na zku- šení odloženo bylo, toho se tu doplnění stalo, aby v plnosti s jinými tovaryši svými v ouřadu biskupském ustaven byl. B. Jiřík Izrael moc B. Jana Černého a pravé náměsten- ství v Polště v potřebách nastalých držeti má, i zvláštní do spisů bratrských nahlédání a k nápravě sudímu odsílání při- jal jest. B. Jan Blahoslav k B. Matějovi Červenkovi za písaře Jednoty přidán jest, a tu moc sobě zřízeně svěřenou přijal. A to vše ve jmenu Páně rukou dáním skrze předního mezi biskupy B. Jana Černého dáváno a přijímáno jest.
Strana 186
186 Suma všeho toho tato jest: Abychom se všickni starší od prvního biskupa až do čtvrtého tak chovali, jakž o tom vy- měření dekretu bratrského jest. Naposledy spoluradní v Pánu nejmilejší napomenutí zvláštní a pobožné k nám čtyřem učinili, abychom všech nesvorností se varovali, jednoty svaté ostříhali, aby nebylo říkáno: Tento jest Cefů a druhý Pavlů atd. To od nich přijavše k tomu sme se oblíbeně poddali. Item. Z příčin tu nahodilých připomenuto a obnoveno to, že zpravování kněží atd. v svědomí vlastně starším krajů ná- leží. Ač chtěl-liby kněz v tom užiti toho i z nižších starších, jest mu to volné, zvlášť když by prvé zprávce svědomí jeho byl. Svědomí jahnů a učedlníků svých každý kněz zpraviti může, avšak proto i jahen i učedlník svobodu k staršímu kněžskému míti má. O jednomyslnosti a řádu. Napomenuli sme se, ano i zapsání otců z dekretu před- ložili, aby jednomyslnosti a řádu od nás pilně pro vzdělání Jednoty ostříháno bylo. Jednomyslnost má záležeti v učení jednostejném a jedi- ném plné pravdy podstatné i služebné zřízeného spasení. Zá- leží u víře obecné křesťanské v slovu zdravém bez ouhony. A tu sme se ponukli, abychom k svým kázáním i kněží pilně přihlídali, jednomyslné učení vynášeti pracovali, bludů něja- kých a kacířství nevynášeli; ano v tom sebe vespolek zvlášť mladši pamatovali i napravovali atd. Strany řádu tímž zapsáním v dekretě zpravovati se máme leta Páně 1526; pořádek toliko věcí, k nimž zření míti máme, k opravě přivodíce, totižto, že my služebníci přední zření o všecko ku P. Bohu míti máme, potom ku písmům svatým, Ducha Božího vnuknutím zřízeně sepsaným a v canonu se zdržujícím, potom k lidem, osvíceným pravdou a řádem posvá- zaným a sjednoceným, smysl pravdy majícím, a mistrovství příkladu prvotní církve povědomým. A odtud také naše služby vyplývati a lidu docházeti mají. Potom všickni na svých místech stojíce jim dosti k vyš- ším rovným neb nižším činiti, více sobě neosobovati, výše se nenáležitě nesázeti ani pod titulem, že někdo starší jest, v něco nového se nevydávati a neobyčejného v Jednotě předně strany učení a potom i zpravování, jakž se to nacházívalo při ně- kterých všetečných lidech, a že jim vše sluší mějících, totiž kázati jako přednějším starším a zpravovati po zbořích Páně.
186 Suma všeho toho tato jest: Abychom se všickni starší od prvního biskupa až do čtvrtého tak chovali, jakž o tom vy- měření dekretu bratrského jest. Naposledy spoluradní v Pánu nejmilejší napomenutí zvláštní a pobožné k nám čtyřem učinili, abychom všech nesvorností se varovali, jednoty svaté ostříhali, aby nebylo říkáno: Tento jest Cefů a druhý Pavlů atd. To od nich přijavše k tomu sme se oblíbeně poddali. Item. Z příčin tu nahodilých připomenuto a obnoveno to, že zpravování kněží atd. v svědomí vlastně starším krajů ná- leží. Ač chtěl-liby kněz v tom užiti toho i z nižších starších, jest mu to volné, zvlášť když by prvé zprávce svědomí jeho byl. Svědomí jahnů a učedlníků svých každý kněz zpraviti může, avšak proto i jahen i učedlník svobodu k staršímu kněžskému míti má. O jednomyslnosti a řádu. Napomenuli sme se, ano i zapsání otců z dekretu před- ložili, aby jednomyslnosti a řádu od nás pilně pro vzdělání Jednoty ostříháno bylo. Jednomyslnost má záležeti v učení jednostejném a jedi- ném plné pravdy podstatné i služebné zřízeného spasení. Zá- leží u víře obecné křesťanské v slovu zdravém bez ouhony. A tu sme se ponukli, abychom k svým kázáním i kněží pilně přihlídali, jednomyslné učení vynášeti pracovali, bludů něja- kých a kacířství nevynášeli; ano v tom sebe vespolek zvlášť mladši pamatovali i napravovali atd. Strany řádu tímž zapsáním v dekretě zpravovati se máme leta Páně 1526; pořádek toliko věcí, k nimž zření míti máme, k opravě přivodíce, totižto, že my služebníci přední zření o všecko ku P. Bohu míti máme, potom ku písmům svatým, Ducha Božího vnuknutím zřízeně sepsaným a v canonu se zdržujícím, potom k lidem, osvíceným pravdou a řádem posvá- zaným a sjednoceným, smysl pravdy majícím, a mistrovství příkladu prvotní církve povědomým. A odtud také naše služby vyplývati a lidu docházeti mají. Potom všickni na svých místech stojíce jim dosti k vyš- ším rovným neb nižším činiti, více sobě neosobovati, výše se nenáležitě nesázeti ani pod titulem, že někdo starší jest, v něco nového se nevydávati a neobyčejného v Jednotě předně strany učení a potom i zpravování, jakž se to nacházívalo při ně- kterých všetečných lidech, a že jim vše sluší mějících, totiž kázati jako přednějším starším a zpravovati po zbořích Páně.
Strana 187
187 O zpravování mládenců při kněžích. Zvláštního umění, rozšafnosti i ducha otcovského, mírného potřebují kněží k zpravování mládenců, kteréž při sobě mí- vají, aby je Bohu i Jednotě vychovati mohli. Neb nám starším tu velmi ouzko bývá, když mnozí kněží pomocníků žádají, zborové bezelstně potřebují; mládenců pak neb se nedostává, a pakli kteří jsou, k některým zprávcům nikoli docházeti ne- chtí, ale radče téměř na vandr se pouštějí, a pakli z poslu- šenství ctnostného důjdou, ne dlouho na místech zůstávají. A nachází se, že mnoho jakož mládenci tak i staršími jejich v tom scházívá. Protož sluší tyto věci kněžím při mládencích na péči míti. Jedno, aby darů Božích při nich strany vlastního spasení i oddání se Kristu v církvi pilně šetřili a je zpytovali, totiž úmyslu, horlivosti a t. d. Ano při tom i přirozených způsobů uměníčka, výmluvnosti, a těch jako základů aby neudušovali, ale rozněcovali a pomocníci byli, spolu s Bohem jim sloužíce, a k zrůstu těch dobrých počátků službu jim činíce. Druhé, jakž toho při nich více neb méně najdou, tak je v práce zavoditi mají, a zřízeně jim něco připoroučeti vezdej- šího i duchovního, doma i v zbořích: ano i při soudcích v učení soudů Božích a míru je zavoditi. Neb některým nehodí se brzo svěřovati a poroučeti služeb v zbořích, aby pýchou a nadutím odtud jdoucím zkaženi nebyli. Některým opět dlouhým odklá- dáním a prací nezkušováním zle se posloužiti může, zakrsají, a potom těžce se dají zapřahati; a hanba se učiti, když věk přechází. Třetí, potřebují také zpravování při učení, jakby se měli učiti náležitě, co čísti, psáti, aby se nepletli, nemeškali, ovšem nekazili, toho se chápajíc, co jim ještě neslouží a nesluší. Ale toho umění řídkost jest i při kněžích, a lecos sami čtou, kro- niky, lékařské knihy, a trety: a mládencům téměř všeho do- pustí i k přepisování poskytají. Ovšem i času slušného k tomu jim propůjčovati, zvlášť ve dny sobotní před službami neděl- ními s nimi se o kázání snášeti, pozor na jejich skutky, služby i obcování míti, k nápravě škodlivé věci přivoditi a časem po- čtu z čtení i z psaní požádati. Čtvrté, stříci se sluší panského a lakomého ducha, aby v něm od čeládky seznáni, ovšem posuzováni nebyli. Neb když čeládka více bázní otrockou než synovskou, a milováním i dobrovolností ducha osvíceného, a svědomím živým stojí a trvá, nerádo tu co stálého bývá krom příliš mladých a těles- ných. Protož někdy v klášteřích nevylučovali do let 17. než vypráskali podle provinění. Ale někteří kněží vylučováním i
187 O zpravování mládenců při kněžích. Zvláštního umění, rozšafnosti i ducha otcovského, mírného potřebují kněží k zpravování mládenců, kteréž při sobě mí- vají, aby je Bohu i Jednotě vychovati mohli. Neb nám starším tu velmi ouzko bývá, když mnozí kněží pomocníků žádají, zborové bezelstně potřebují; mládenců pak neb se nedostává, a pakli kteří jsou, k některým zprávcům nikoli docházeti ne- chtí, ale radče téměř na vandr se pouštějí, a pakli z poslu- šenství ctnostného důjdou, ne dlouho na místech zůstávají. A nachází se, že mnoho jakož mládenci tak i staršími jejich v tom scházívá. Protož sluší tyto věci kněžím při mládencích na péči míti. Jedno, aby darů Božích při nich strany vlastního spasení i oddání se Kristu v církvi pilně šetřili a je zpytovali, totiž úmyslu, horlivosti a t. d. Ano při tom i přirozených způsobů uměníčka, výmluvnosti, a těch jako základů aby neudušovali, ale rozněcovali a pomocníci byli, spolu s Bohem jim sloužíce, a k zrůstu těch dobrých počátků službu jim činíce. Druhé, jakž toho při nich více neb méně najdou, tak je v práce zavoditi mají, a zřízeně jim něco připoroučeti vezdej- šího i duchovního, doma i v zbořích: ano i při soudcích v učení soudů Božích a míru je zavoditi. Neb některým nehodí se brzo svěřovati a poroučeti služeb v zbořích, aby pýchou a nadutím odtud jdoucím zkaženi nebyli. Některým opět dlouhým odklá- dáním a prací nezkušováním zle se posloužiti může, zakrsají, a potom těžce se dají zapřahati; a hanba se učiti, když věk přechází. Třetí, potřebují také zpravování při učení, jakby se měli učiti náležitě, co čísti, psáti, aby se nepletli, nemeškali, ovšem nekazili, toho se chápajíc, co jim ještě neslouží a nesluší. Ale toho umění řídkost jest i při kněžích, a lecos sami čtou, kro- niky, lékařské knihy, a trety: a mládencům téměř všeho do- pustí i k přepisování poskytají. Ovšem i času slušného k tomu jim propůjčovati, zvlášť ve dny sobotní před službami neděl- ními s nimi se o kázání snášeti, pozor na jejich skutky, služby i obcování míti, k nápravě škodlivé věci přivoditi a časem po- čtu z čtení i z psaní požádati. Čtvrté, stříci se sluší panského a lakomého ducha, aby v něm od čeládky seznáni, ovšem posuzováni nebyli. Neb když čeládka více bázní otrockou než synovskou, a milováním i dobrovolností ducha osvíceného, a svědomím živým stojí a trvá, nerádo tu co stálého bývá krom příliš mladých a těles- ných. Protož někdy v klášteřích nevylučovali do let 17. než vypráskali podle provinění. Ale někteří kněží vylučováním i
Strana 188
188 pro lecos i při mladých, u nichž svědomí ještě málo dělá, lehce šafují. A pakli duch lakomý přistoupí, že někdo ne Kri- stu, Jednotě a zborům, ale svému lakomství čeleď chová a osobuje, k prácem nemírně žene, pohodlím, oděvem, stravou neopatruje, z mozolů čeládky poklady v zemi skládá, i co ten při mládencích vzdělá než reptání, vychladnutí, zhoršení a na- posledy vyvrácení? Leta Páně 1558. V neděli 20. v Lipníku byli pospolu starší, a poslové Pol- ští k nim vypraveni. Na dlouhou řeč legatů Polských krátká odpověď dána od Bratří skrze B. Matěje Červenku v tento rozum, že Bratři omluvu starších jejich, kterouž skrze ně činí, přijímají a ně- jakých stranních domnění, odporných té jejich zprávě, že o nich míti nechtí; neb tomu že chce láska. Tomu pak také že ne- odpírají povoliti, což by jim kdo lepšího ukázal; nikdy že jsou se za tak dokonalé neměli, aby v ničemž věci jich neměly mě- něny býti, čehož i tím dokazovoli, když se všechněm vůbec k soudu podávali. K čemuž připomenuto i snešení Kožmínské, na němž tak zůstáno, a oni k tomu i napomenuti byli skrze B. Jana Černého, aby se v pilné čtení confessí a apologí naší vydali, aby tak viděli a spatřili, co jsou schválili i přijali atd. Za tím oni oznámili, že mají místa poznamenaná, kteráž se jim, totiž starším jejich všechněm hodná k napravení vidí, ano že jsou i confessí s sebou tu polskou, již tak zpravenou s napravením těch míst přinesli, aby tak se mohlo buď pová- žením těch kusů z confessí vytažených, buď přečtením con- fessí celé vyrozuměti, co kde a jak k napravení hodného oni usoudili. Že jsou pak to polsky a ne latině učinili, toho položili za příčinu toto: Poněvadž slyší, že by papistové s nimi snad nějaké hádky latině strojiti chtěli, k čemuž již i ku pomoci legata papežova poně, Canisia jesuitu, tu v Krakově biskup má; ale oni že by jim v to jíti nechtěli, aby se s nimi v hádky latině dávali. A proto confessí polské podali, aby ji Vlaši čísti a rozuměti nemohli, a tak jim spíše o to pokoj dáti musili, kdyžby i smlouvati se s nimi polsky neuměli. I promluveno k nim potom skrze Bratra Matěje Červenku, kterak se tomu Bratří diví, že oni tak častými zpravováními jich při mnohých artikulích confessí naší ještě nemohou k tomu přivedeni býti, aby Bratřím cele rozuměli atd. Připomenuto shledání Pinčovské, na němž mnoho o tom rozmlouvání bylo, až i doktor Lismanin, jemuž předešle na
188 pro lecos i při mladých, u nichž svědomí ještě málo dělá, lehce šafují. A pakli duch lakomý přistoupí, že někdo ne Kri- stu, Jednotě a zborům, ale svému lakomství čeleď chová a osobuje, k prácem nemírně žene, pohodlím, oděvem, stravou neopatruje, z mozolů čeládky poklady v zemi skládá, i co ten při mládencích vzdělá než reptání, vychladnutí, zhoršení a na- posledy vyvrácení? Leta Páně 1558. V neděli 20. v Lipníku byli pospolu starší, a poslové Pol- ští k nim vypraveni. Na dlouhou řeč legatů Polských krátká odpověď dána od Bratří skrze B. Matěje Červenku v tento rozum, že Bratři omluvu starších jejich, kterouž skrze ně činí, přijímají a ně- jakých stranních domnění, odporných té jejich zprávě, že o nich míti nechtí; neb tomu že chce láska. Tomu pak také že ne- odpírají povoliti, což by jim kdo lepšího ukázal; nikdy že jsou se za tak dokonalé neměli, aby v ničemž věci jich neměly mě- něny býti, čehož i tím dokazovoli, když se všechněm vůbec k soudu podávali. K čemuž připomenuto i snešení Kožmínské, na němž tak zůstáno, a oni k tomu i napomenuti byli skrze B. Jana Černého, aby se v pilné čtení confessí a apologí naší vydali, aby tak viděli a spatřili, co jsou schválili i přijali atd. Za tím oni oznámili, že mají místa poznamenaná, kteráž se jim, totiž starším jejich všechněm hodná k napravení vidí, ano že jsou i confessí s sebou tu polskou, již tak zpravenou s napravením těch míst přinesli, aby tak se mohlo buď pová- žením těch kusů z confessí vytažených, buď přečtením con- fessí celé vyrozuměti, co kde a jak k napravení hodného oni usoudili. Že jsou pak to polsky a ne latině učinili, toho položili za příčinu toto: Poněvadž slyší, že by papistové s nimi snad nějaké hádky latině strojiti chtěli, k čemuž již i ku pomoci legata papežova poně, Canisia jesuitu, tu v Krakově biskup má; ale oni že by jim v to jíti nechtěli, aby se s nimi v hádky latině dávali. A proto confessí polské podali, aby ji Vlaši čísti a rozuměti nemohli, a tak jim spíše o to pokoj dáti musili, kdyžby i smlouvati se s nimi polsky neuměli. I promluveno k nim potom skrze Bratra Matěje Červenku, kterak se tomu Bratří diví, že oni tak častými zpravováními jich při mnohých artikulích confessí naší ještě nemohou k tomu přivedeni býti, aby Bratřím cele rozuměli atd. Připomenuto shledání Pinčovské, na němž mnoho o tom rozmlouvání bylo, až i doktor Lismanin, jemuž předešle na
Strana 189
189 některé artikule z též confessi obšírná dávána byla od našich legatů zpráva, tak že jest to on vyznal, že mu dosti učiněno. Odpověděli oni, že jim doktor Lismanin nic nepravil o žádné zprávě, nýbrž všecko dobré a poctivé o Bratřích mlu- viv, nedávno některých z nich i k tomu ponoukal, aby s Bra- třími měli shledání a o všecko, na čem by se zastavovali, roz- mluvení, že jsou Bratří lidé povlovní a snadní. Za tím přistoupeno k těm artikulům, aby bylo pohledíno na to, co jest to tak velikého, na čemž se oni zastavují, a by- loliby kde potřebí, aby zpráva jim dána byla. Oni pak nejprv předložili místo z Augustina, kteréž v prv- ním artikuli confessí jest, pravíce, že to místo ne vlastně se přivodí, však potom, v čemby ta nevlastnost byla, ukázati ne- mohli. Odkudž snadně rozuměti se mohlo, že od Lasského byli nastrojeni, smyslu jeho však nesrozuměli. Na to jim od- povědíno. První místo (neb dvě tam jsou) že jest v Augustinových psaních v nově vydaných; druhé že položeno jest v dekretě, což když jest pravé, že nemají nás z čeho viniti. Však proto snadně může podle exemplářů nových napraveno býti. A tak že to exempláři knih Augustinových a ne námi sešlo. Druhé předložili za tím z artikule confessí pátého o zpo- vědi obzvláštní. To že jsou oni vyvrhli, nebo Bratřím jich starším se vidí, že by o tom mlčela svatá písma, papežská že by se to zdála ještě býti věc, a tak neužitečná, nýbrž i škodná. Poněvadž oni tak to nalézají, žeby lidé užívajíce té zvláštní absolucí potom publicam obecné, kteráž se dává v kostele, sobě nevážili, zlehčíce ji sobě, kdyžby na ní přestávati ne- chtěli. Ač proti tomu nemluví, by neměli ovce s pastýřem svým promluviti a raditi se o své potřeby; nýbrž že potřebné to býti znají, aby pastýři s svými ovečkami se často ne před samým posluhováním toliko zpovídali] atd. Na to jim odpovědíno: Že se to zákonně neděje, nepřikazuje se, ale radí atd.; ne tak jakž v papežství to drží, ale na svobodě jest, buď i před posluhováním přijíti, buď i prvé, a s zprávcem svým o své po- třeby promluviti. Že se to také neděje, aby vždycky každý obzvláštně měl býti absolvován: ale více se při takových s lidmi o jejich potřeby promlouváních a rad potřebných dá- váních odkazování činí k onomu obecnému rozhříšení, aby je sobě tam s jinými brali v zboru. Že také ta privata abso- lutio není v písmě zapovědína, a protož na svobodě zůstává. Že jsou příkladové v písmě svatém; Kristus pán že činíval privatim, když říkal, odpouštějí se tobě hříchové tvoji. Item. Jdi, nechtěj více hřešiti. A řekl sám Pán, komužbykoli hří-
189 některé artikule z též confessi obšírná dávána byla od našich legatů zpráva, tak že jest to on vyznal, že mu dosti učiněno. Odpověděli oni, že jim doktor Lismanin nic nepravil o žádné zprávě, nýbrž všecko dobré a poctivé o Bratřích mlu- viv, nedávno některých z nich i k tomu ponoukal, aby s Bra- třími měli shledání a o všecko, na čem by se zastavovali, roz- mluvení, že jsou Bratří lidé povlovní a snadní. Za tím přistoupeno k těm artikulům, aby bylo pohledíno na to, co jest to tak velikého, na čemž se oni zastavují, a by- loliby kde potřebí, aby zpráva jim dána byla. Oni pak nejprv předložili místo z Augustina, kteréž v prv- ním artikuli confessí jest, pravíce, že to místo ne vlastně se přivodí, však potom, v čemby ta nevlastnost byla, ukázati ne- mohli. Odkudž snadně rozuměti se mohlo, že od Lasského byli nastrojeni, smyslu jeho však nesrozuměli. Na to jim od- povědíno. První místo (neb dvě tam jsou) že jest v Augustinových psaních v nově vydaných; druhé že položeno jest v dekretě, což když jest pravé, že nemají nás z čeho viniti. Však proto snadně může podle exemplářů nových napraveno býti. A tak že to exempláři knih Augustinových a ne námi sešlo. Druhé předložili za tím z artikule confessí pátého o zpo- vědi obzvláštní. To že jsou oni vyvrhli, nebo Bratřím jich starším se vidí, že by o tom mlčela svatá písma, papežská že by se to zdála ještě býti věc, a tak neužitečná, nýbrž i škodná. Poněvadž oni tak to nalézají, žeby lidé užívajíce té zvláštní absolucí potom publicam obecné, kteráž se dává v kostele, sobě nevážili, zlehčíce ji sobě, kdyžby na ní přestávati ne- chtěli. Ač proti tomu nemluví, by neměli ovce s pastýřem svým promluviti a raditi se o své potřeby; nýbrž že potřebné to býti znají, aby pastýři s svými ovečkami se často ne před samým posluhováním toliko zpovídali] atd. Na to jim odpovědíno: Že se to zákonně neděje, nepřikazuje se, ale radí atd.; ne tak jakž v papežství to drží, ale na svobodě jest, buď i před posluhováním přijíti, buď i prvé, a s zprávcem svým o své po- třeby promluviti. Že se to také neděje, aby vždycky každý obzvláštně měl býti absolvován: ale více se při takových s lidmi o jejich potřeby promlouváních a rad potřebných dá- váních odkazování činí k onomu obecnému rozhříšení, aby je sobě tam s jinými brali v zboru. Že také ta privata abso- lutio není v písmě zapovědína, a protož na svobodě zůstává. Že jsou příkladové v písmě svatém; Kristus pán že činíval privatim, když říkal, odpouštějí se tobě hříchové tvoji. Item. Jdi, nechtěj více hřešiti. A řekl sám Pán, komužbykoli hří-
Strana 190
190 chové odpuštěni byli od služebníků, že mu se odpouštějí, ne- oznámil jak, an privatim an publice. Také že to Bratří mají zkušené, že se tím publicum ministerium nic nelehči. Oni pak k tomu čtvrtému paragrafu říkali, že Kristus Pán v ten čas, když řekl: odpouštějí se tobě hříchové tvoji, neužíval ouřadu služebnického, než tak toliko ho potěšoval. A tak že může každý křesťan učiniti, potěšuje blížního svého připomenouti mu hříchů odpuštění. Futilis sane et inepta fuit cavillatio. Odpovídáno jemu na to nemálo a to ukazováno, že i Kristus Pán, i každý slouha církve vždycky má moc hříchy odpouštěti, buď v kostele, neb jinde; a tu Kristus Pán že vlastně hříchy odpouštěl. Sic tak smysliti, jak oni praví, že by bylo hráti s písmy svatými. A tu jim také ukazováno, kteraké toho veliké a znamenité potřeby bývají při některých, aby zvláštně byli zpravováni i rozhřešo- váni v svých mnohých spletcích atd., což jest u nás již zku- šené. I takž něco tím poobraženi jsouce podali toho, že by již proti tomu nebyli, aby byla ta privata absolutio, však to- liko in tali casu, kdyby kdo pro své výstupky byl vyloučen zvláště, že by také zvláštně rozvázán býti mohl. Na to jim odpovědíno; že se toho nepřijímá, bezpotřebná jest to výmínka, poněvadž to písmy se nezapovídá; také že se nesluší těmi svazovati. Neb i ten, jemuž Kristus Pán byl hříchy samému toliko tu odpustil, nebyl od Pána prvé nikdy vylučován. A tak jejich té myšlénce není povoleno, sed repudiata sunt omnia, cožkoli o tom od nich na odpor naší confessí bylo předkládáno. Třetí věc. Z artikule šestého dostatečně cele a doko- nale více předložili, kterakby se jim vidělo, že žádný cele do- statečné a dokonalé víry míti nemůže zde v tomto životě. Na to odpověď dána, že Bratří nemíní na tu víru, kte- rážby cele dokonalá byla beze všeho nedostatku, alebrž tu celost míní v tom, aby žádného artikule, kterýž věřen býti má, nevymítal člověk (jako činí kacíři), ale všemu cele věřil, což věřeno býti má. Přijali to a zapsali sobě, jakož sic be- dlivý čtenář et a cavillationibus alienus snadně sám tomu z slov confessí v tom artikuli položených maxime ex ipso orationis contextu porozuměti mohl. Ale všetečná ac praesumtuosa cu- riositas lecos najde. Čtvrtá věc předložena od nich z artikule též šestého, de ipsa exclusiva sola fides justificat. Tu cos chtěli rozdělovati inter fidem infusam et formatam atd. a připletli k tomu dítky, kterak by ony spaseny býti mohly; poněvadž víry nabýti z služby slova Páně nemohou. Ta vojna hned shořela, když jim bylo povědíno, nos non propter fidei dignitatem justificari, sed propter hoc, quod fides
190 chové odpuštěni byli od služebníků, že mu se odpouštějí, ne- oznámil jak, an privatim an publice. Také že to Bratří mají zkušené, že se tím publicum ministerium nic nelehči. Oni pak k tomu čtvrtému paragrafu říkali, že Kristus Pán v ten čas, když řekl: odpouštějí se tobě hříchové tvoji, neužíval ouřadu služebnického, než tak toliko ho potěšoval. A tak že může každý křesťan učiniti, potěšuje blížního svého připomenouti mu hříchů odpuštění. Futilis sane et inepta fuit cavillatio. Odpovídáno jemu na to nemálo a to ukazováno, že i Kristus Pán, i každý slouha církve vždycky má moc hříchy odpouštěti, buď v kostele, neb jinde; a tu Kristus Pán že vlastně hříchy odpouštěl. Sic tak smysliti, jak oni praví, že by bylo hráti s písmy svatými. A tu jim také ukazováno, kteraké toho veliké a znamenité potřeby bývají při některých, aby zvláštně byli zpravováni i rozhřešo- váni v svých mnohých spletcích atd., což jest u nás již zku- šené. I takž něco tím poobraženi jsouce podali toho, že by již proti tomu nebyli, aby byla ta privata absolutio, však to- liko in tali casu, kdyby kdo pro své výstupky byl vyloučen zvláště, že by také zvláštně rozvázán býti mohl. Na to jim odpovědíno; že se toho nepřijímá, bezpotřebná jest to výmínka, poněvadž to písmy se nezapovídá; také že se nesluší těmi svazovati. Neb i ten, jemuž Kristus Pán byl hříchy samému toliko tu odpustil, nebyl od Pána prvé nikdy vylučován. A tak jejich té myšlénce není povoleno, sed repudiata sunt omnia, cožkoli o tom od nich na odpor naší confessí bylo předkládáno. Třetí věc. Z artikule šestého dostatečně cele a doko- nale více předložili, kterakby se jim vidělo, že žádný cele do- statečné a dokonalé víry míti nemůže zde v tomto životě. Na to odpověď dána, že Bratří nemíní na tu víru, kte- rážby cele dokonalá byla beze všeho nedostatku, alebrž tu celost míní v tom, aby žádného artikule, kterýž věřen býti má, nevymítal člověk (jako činí kacíři), ale všemu cele věřil, což věřeno býti má. Přijali to a zapsali sobě, jakož sic be- dlivý čtenář et a cavillationibus alienus snadně sám tomu z slov confessí v tom artikuli položených maxime ex ipso orationis contextu porozuměti mohl. Ale všetečná ac praesumtuosa cu- riositas lecos najde. Čtvrtá věc předložena od nich z artikule též šestého, de ipsa exclusiva sola fides justificat. Tu cos chtěli rozdělovati inter fidem infusam et formatam atd. a připletli k tomu dítky, kterak by ony spaseny býti mohly; poněvadž víry nabýti z služby slova Páně nemohou. Ta vojna hned shořela, když jim bylo povědíno, nos non propter fidei dignitatem justificari, sed propter hoc, quod fides
Strana 191
191 apprehendit atd. Dítky pak že mají zaslíbení: Ero Deus se- minis tui. Item. Nechte dítek jíti ke mně; nebo takových jest království nebeské. Páté předloženo, o hříchu k smrti, totiž proti Duchu sva- tému jak smyslíme? Poněvadž se toho dotýká v confessí a přivodí se svatý Pavel, kterak nemožné se obrátiti vypadlým atd. S Calvinem-li pravíme, žeby se mělo věděti před smrtí ta- kových hříšníků, čili s Filipem Melanktonem, kterýž tak praví, že toho hříchu proti Duchu svatému žádný nemůž poznati a souditi nemá, než až po smrti toho hříšníka, kterýž nečinil-li pokání, jisté teprv jest, že byl hříchem proti Duchu svatému vinen atd. Tu Srněnský dotázán jsa, jak by oni o tom s staršími svými smyslili, pověděl, že se na tom ještě nesnesli a nesjed- nomyslnili, ale jedni s Filipem jiní s Calvinem že smyslí. Však on sám od sebe pověděl, že v tom Filipa následuje, a že se mu vidí ta sentencí býti způsobnější. 1. Poněvadž všechněm lidem pokání předloženo: Gratia abundavit super peccatum, totiž žádný hřích není neodpustitedlný pro Krista. 2. Že se vidí consultius conscientiis, aby snad někdo v hříších jsa, chtěje pokání činiti nemyslil, že již nemůže dojíti odpuštění. Na to odpovědíno, že Bratří s svatým Pavlem i svatým Janem drží, kterýž dí: Jestiť hřích k smrti, nepravím by se za ten kdo modlil. A že sou to již zkušením nalezli a některé takové znali, ješto když hřeší proti poznalé pravdě dobrovolně, Bůh jim nedal pokání. A také že hrozný jest příklad od a- poštolů přivedený o Ezau, kterýž hledal i s pláčem, a však nenalezl. Také že to ne k zoufání svědomím sloužiti má, ale k bázni svaté věrným; pročež i apoštolé to přivodili, nebojíce se, by tím zle sloužili lidem. Šesté předloženo z artikule v confessí devátého de labore manuum et de decimis. Tvrdé se jim zdálo býti to, což Bra- tří položili. Předkládali to, kterak věrnému a pilnému pastýři nic času nezbývá, jejž by měl v té práci tráviti. Na to odpo- věď dána, že Bratří o tom vědí, jak času nezbývá věrným zprávcům; ale však poněvadž my máme při sobě jahny a mlá- dence, jenž nejsou zapřeženi v celou pastýřskou péči, těm že to vlastněji náleží i podělávati. Anobrž, poněvadž ne vždycky možné jest bez přestání při duchovní práci trvati, byť někdy sám pastýř zboru pro občerstvení mysli v nějakou se práci na chvíli vydal, že lépe učiní nežli by hrál, zahálel a jaké- koli marnosti provodil, jakž se toho v confessi dokládá. A zvláště pak poněvadž ne všickni jsou k tomu tak způsobní, aby v duchovních prácech mnoho a dlouho pořád býti mohli, buď pro mdlobu neb jakýkoli jiný nezpůsob přirození svého.
191 apprehendit atd. Dítky pak že mají zaslíbení: Ero Deus se- minis tui. Item. Nechte dítek jíti ke mně; nebo takových jest království nebeské. Páté předloženo, o hříchu k smrti, totiž proti Duchu sva- tému jak smyslíme? Poněvadž se toho dotýká v confessí a přivodí se svatý Pavel, kterak nemožné se obrátiti vypadlým atd. S Calvinem-li pravíme, žeby se mělo věděti před smrtí ta- kových hříšníků, čili s Filipem Melanktonem, kterýž tak praví, že toho hříchu proti Duchu svatému žádný nemůž poznati a souditi nemá, než až po smrti toho hříšníka, kterýž nečinil-li pokání, jisté teprv jest, že byl hříchem proti Duchu svatému vinen atd. Tu Srněnský dotázán jsa, jak by oni o tom s staršími svými smyslili, pověděl, že se na tom ještě nesnesli a nesjed- nomyslnili, ale jedni s Filipem jiní s Calvinem že smyslí. Však on sám od sebe pověděl, že v tom Filipa následuje, a že se mu vidí ta sentencí býti způsobnější. 1. Poněvadž všechněm lidem pokání předloženo: Gratia abundavit super peccatum, totiž žádný hřích není neodpustitedlný pro Krista. 2. Že se vidí consultius conscientiis, aby snad někdo v hříších jsa, chtěje pokání činiti nemyslil, že již nemůže dojíti odpuštění. Na to odpovědíno, že Bratří s svatým Pavlem i svatým Janem drží, kterýž dí: Jestiť hřích k smrti, nepravím by se za ten kdo modlil. A že sou to již zkušením nalezli a některé takové znali, ješto když hřeší proti poznalé pravdě dobrovolně, Bůh jim nedal pokání. A také že hrozný jest příklad od a- poštolů přivedený o Ezau, kterýž hledal i s pláčem, a však nenalezl. Také že to ne k zoufání svědomím sloužiti má, ale k bázni svaté věrným; pročež i apoštolé to přivodili, nebojíce se, by tím zle sloužili lidem. Šesté předloženo z artikule v confessí devátého de labore manuum et de decimis. Tvrdé se jim zdálo býti to, což Bra- tří položili. Předkládali to, kterak věrnému a pilnému pastýři nic času nezbývá, jejž by měl v té práci tráviti. Na to odpo- věď dána, že Bratří o tom vědí, jak času nezbývá věrným zprávcům; ale však poněvadž my máme při sobě jahny a mlá- dence, jenž nejsou zapřeženi v celou pastýřskou péči, těm že to vlastněji náleží i podělávati. Anobrž, poněvadž ne vždycky možné jest bez přestání při duchovní práci trvati, byť někdy sám pastýř zboru pro občerstvení mysli v nějakou se práci na chvíli vydal, že lépe učiní nežli by hrál, zahálel a jaké- koli marnosti provodil, jakž se toho v confessi dokládá. A zvláště pak poněvadž ne všickni jsou k tomu tak způsobní, aby v duchovních prácech mnoho a dlouho pořád býti mohli, buď pro mdlobu neb jakýkoli jiný nezpůsob přirození svého.
Strana 192
192 Dali oni tomu místo však s tím doložením, že se to u nich tak jako u nás a zvláště tam v Polště trefovati nemůže. Strany desátků předložili toto, že se jim vidí, že brány býti mohou totiž ode všech, kteříž by kde a k které faře při- náleželi, z těchto příčin: Že poddaní lidé mají to hned sobě uložené od pánů svých, od nichž grunty své ujali (a ne kou- pili) s takovou výmínkou, aby těch gruntů užívali a za to užívání aby jemu, od kohož přijali grunty, totiž pánu svému a jeho budoucím určitý plat dávali aneb robotovali, a knězi též desátek podle téhož pána vyměření a uložení na ten grunt. A takoví nedávají svého, když dávají desatiny, ale dávají věc od pána kněžím nadanou. Videntur haec bona non esse bona rusticorum, sed bona fundi. Odpověď na to dána, Bratří že jsou toho nikdy nesmy- slili, by neměli služebníci věrní od lidu opatrováni býti i ta- kových desátků jim dáváním. Poněvadž i apoštol to připomíná, že kdož oltáři slouží, z oltáře živ býti by měl; však o desátky aby se měli kněží Páně hadrovati a nesnadniti, ovšem od těch, kterýmž neslouží jich žádati, to že by se věc nenáležitá na služebníky Boží viděla. Přijali oni to přidavše, že jich ministrové na tom nejsou, aby se o to měli vaditi s těmi, kdožby jich služby neužívajíce, dávati jim se vzdalovali. Sedmé. Z artikule 11. vzali ta slova: Non enim sacra- menta propter exhibentem illa, qualis sit, neque ob eum qui ea suscipit, sed propter ordinationem etc. Tu tak mluvili jako by se jim zdálo, že bychom my to mínili, že i zlí lidé, když sacramentum přijímají, předce Krista účastni jsou. A tak jako by bylo ex opere operato, proti čemuž se v témž artikuli mluví. Tu jim odpověď dána a tento smysl bratrský těch slov světle povědín, že každý přijímající svátosti přijímá pravou svátost; ona že pro jeho nevěru se neproměňuje, aby jiné neb jiným něčím byla dobrému a jiným zlému.*) I takž toho ne- chali a radše při jiné po tom příčině o tom rozmluvení toho jest poodloženo. Osmé. Z téhož artikule jedenáctého předložili tato slova s počátku téměř hned: Quorum beneficio fideles meritorum Christi participes redduntur. Těmito slovy že by se svátostem mnoho připisovalo, kterakby věrní skrze ně k Kristu přiučast- ňováni bývali, ješto to činí skrze Ducha svatého. Protož oni že sou proměnili ta slova, totiž místo těch položili tato: Že skrze svátosti jistí se a pečetí pravé s Kristem spojení a součastnění. *) Slova od „aby“ až „zlému“ jsou podtržena a na straně jest od Rybin- ského připsáno: „o ty niewmadzilo by pomyslič.“ —
192 Dali oni tomu místo však s tím doložením, že se to u nich tak jako u nás a zvláště tam v Polště trefovati nemůže. Strany desátků předložili toto, že se jim vidí, že brány býti mohou totiž ode všech, kteříž by kde a k které faře při- náleželi, z těchto příčin: Že poddaní lidé mají to hned sobě uložené od pánů svých, od nichž grunty své ujali (a ne kou- pili) s takovou výmínkou, aby těch gruntů užívali a za to užívání aby jemu, od kohož přijali grunty, totiž pánu svému a jeho budoucím určitý plat dávali aneb robotovali, a knězi též desátek podle téhož pána vyměření a uložení na ten grunt. A takoví nedávají svého, když dávají desatiny, ale dávají věc od pána kněžím nadanou. Videntur haec bona non esse bona rusticorum, sed bona fundi. Odpověď na to dána, Bratří že jsou toho nikdy nesmy- slili, by neměli služebníci věrní od lidu opatrováni býti i ta- kových desátků jim dáváním. Poněvadž i apoštol to připomíná, že kdož oltáři slouží, z oltáře živ býti by měl; však o desátky aby se měli kněží Páně hadrovati a nesnadniti, ovšem od těch, kterýmž neslouží jich žádati, to že by se věc nenáležitá na služebníky Boží viděla. Přijali oni to přidavše, že jich ministrové na tom nejsou, aby se o to měli vaditi s těmi, kdožby jich služby neužívajíce, dávati jim se vzdalovali. Sedmé. Z artikule 11. vzali ta slova: Non enim sacra- menta propter exhibentem illa, qualis sit, neque ob eum qui ea suscipit, sed propter ordinationem etc. Tu tak mluvili jako by se jim zdálo, že bychom my to mínili, že i zlí lidé, když sacramentum přijímají, předce Krista účastni jsou. A tak jako by bylo ex opere operato, proti čemuž se v témž artikuli mluví. Tu jim odpověď dána a tento smysl bratrský těch slov světle povědín, že každý přijímající svátosti přijímá pravou svátost; ona že pro jeho nevěru se neproměňuje, aby jiné neb jiným něčím byla dobrému a jiným zlému.*) I takž toho ne- chali a radše při jiné po tom příčině o tom rozmluvení toho jest poodloženo. Osmé. Z téhož artikule jedenáctého předložili tato slova s počátku téměř hned: Quorum beneficio fideles meritorum Christi participes redduntur. Těmito slovy že by se svátostem mnoho připisovalo, kterakby věrní skrze ně k Kristu přiučast- ňováni bývali, ješto to činí skrze Ducha svatého. Protož oni že sou proměnili ta slova, totiž místo těch položili tato: Že skrze svátosti jistí se a pečetí pravé s Kristem spojení a součastnění. *) Slova od „aby“ až „zlému“ jsou podtržena a na straně jest od Rybin- ského připsáno: „o ty niewmadzilo by pomyslič.“ —
Strana 193
193 Na to odpověď dána, že Bratři nemíní tu na podstatné k Kristu přiúčastňování ale na služebné a posvátné, jakož to jiná místa v též konfessí dosti světle vyjadřují. I zanecháno toho opět při tom všem s poodložením na to, když potom vlastně o svátosti večeře Páně mluveno bude; neb se tak zdálo, že sobě tu nejvíce na odporu budeme, a tu jakáž takáž hruda že se svalí. Deváté. Z dvanáctého artikule připomenuli to, což se tam o zastávání pravdy křtu Kristova a užitku jeho proti Ha- brovanským píše. Item. A o složení opětování křtu. Ty věci poněvadž se jim tam v Polště netrefují atd., že jsou též oni vyvrhli jako nepotřebné. Odpovědíno jim, že na tom nic ne- záleží. Však promlouváno tu mezi námi, žeby i toho nebylo potřebí vymítati pro zachování jednomyslnosti v confessí pol- ské s českou i s latinskou, ale to předmluvou snadně že by mohlo zpraveno býti. To opět tak necháno s tou zavírkou, že jest ta věc nejmenší, na ní že málo záleží. Desáté. Tu již přistoupeno k tomu, což k smyslu o ve- čeři Páně vlastně náleží. Předložili oni, kterakby confessí naše sobě odporné věci zdržovala, pugnantia quaedam. Poněvadž v artikuli 13. praví se, že by těm slovům Kristovým: toť jest tělo mé atd. sprostně mělo věříno býti, a v artikuli šestém vyznání se činí o Kristovu vstoupení na nebe a o jeho tam přebývání a ne zde: odkudž se vidí, že by slova Kristova podle artikule toho šestého vyznávání ne sprostně, ale figurně brána býti měla. Dána na to odpověď, že Bratří tím slovem sprostně nevyprázdňují figury, aneb mluvení Kristova figurného neza- pírají, ale v tom slovu sprostně to se zavírá, což jest proti Ří- manům a Habrovanským, jakž z níže položených věcí snadně může býti rozumíno, totiž aby taková sprostnost a upřímnost k slovům Kristovým zachována byla, aby k nim ani přidá- váno ani ujímáno nic nebylo, jako přidávají papistové, když netoliko tělo Kristovo ale celého Krista i s Božstvím atd. tu věřiti velejí; ani ovšem aby slova Páně převrácína a falšována nebyla obyčejem Habrovanských aneb Karološtadiovým, kteříž obojí, ne na chleb žeby Kristus ale na osobu svou ukazoval, řka: to jest tělo mé, pravili. A takž to slovo sprostně tam obrácíno býti má, a ne k vyprázdnění figury při slovích Krí- stových. To opět při tom zanecháno jest; avšak oni to slovo v svém polském exempláři confessí naší vyvrhli, nerozumě- jíce vlastnosti toho slova sprostně, kteréž má jinou signifikací nežli to, když se řekne prostě. Toto figuru vyprázdňuje a ne ono. Za tím se již počala disputací o svátost večeře Páně. Tu nejprv oni z té své polské confessi přečtli, jak jsou ten ar- 13 Dekrety Jednoty Bratrské.
193 Na to odpověď dána, že Bratři nemíní tu na podstatné k Kristu přiúčastňování ale na služebné a posvátné, jakož to jiná místa v též konfessí dosti světle vyjadřují. I zanecháno toho opět při tom všem s poodložením na to, když potom vlastně o svátosti večeře Páně mluveno bude; neb se tak zdálo, že sobě tu nejvíce na odporu budeme, a tu jakáž takáž hruda že se svalí. Deváté. Z dvanáctého artikule připomenuli to, což se tam o zastávání pravdy křtu Kristova a užitku jeho proti Ha- brovanským píše. Item. A o složení opětování křtu. Ty věci poněvadž se jim tam v Polště netrefují atd., že jsou též oni vyvrhli jako nepotřebné. Odpovědíno jim, že na tom nic ne- záleží. Však promlouváno tu mezi námi, žeby i toho nebylo potřebí vymítati pro zachování jednomyslnosti v confessí pol- ské s českou i s latinskou, ale to předmluvou snadně že by mohlo zpraveno býti. To opět tak necháno s tou zavírkou, že jest ta věc nejmenší, na ní že málo záleží. Desáté. Tu již přistoupeno k tomu, což k smyslu o ve- čeři Páně vlastně náleží. Předložili oni, kterakby confessí naše sobě odporné věci zdržovala, pugnantia quaedam. Poněvadž v artikuli 13. praví se, že by těm slovům Kristovým: toť jest tělo mé atd. sprostně mělo věříno býti, a v artikuli šestém vyznání se činí o Kristovu vstoupení na nebe a o jeho tam přebývání a ne zde: odkudž se vidí, že by slova Kristova podle artikule toho šestého vyznávání ne sprostně, ale figurně brána býti měla. Dána na to odpověď, že Bratří tím slovem sprostně nevyprázdňují figury, aneb mluvení Kristova figurného neza- pírají, ale v tom slovu sprostně to se zavírá, což jest proti Ří- manům a Habrovanským, jakž z níže položených věcí snadně může býti rozumíno, totiž aby taková sprostnost a upřímnost k slovům Kristovým zachována byla, aby k nim ani přidá- váno ani ujímáno nic nebylo, jako přidávají papistové, když netoliko tělo Kristovo ale celého Krista i s Božstvím atd. tu věřiti velejí; ani ovšem aby slova Páně převrácína a falšována nebyla obyčejem Habrovanských aneb Karološtadiovým, kteříž obojí, ne na chleb žeby Kristus ale na osobu svou ukazoval, řka: to jest tělo mé, pravili. A takž to slovo sprostně tam obrácíno býti má, a ne k vyprázdnění figury při slovích Krí- stových. To opět při tom zanecháno jest; avšak oni to slovo v svém polském exempláři confessí naší vyvrhli, nerozumě- jíce vlastnosti toho slova sprostně, kteréž má jinou signifikací nežli to, když se řekne prostě. Toto figuru vyprázdňuje a ne ono. Za tím se již počala disputací o svátost večeře Páně. Tu nejprv oni z té své polské confessi přečtli, jak jsou ten ar- 13 Dekrety Jednoty Bratrské.
Strana 194
194 tikul položili, a tak jakž se jim zdálo pravili. I nalezeno v tom, že jsou některé paragrafy vypustili, a na to místo jinou sentencí položili. Jako nejprv druhý paragraf v confessí vy- pustivše, položili místo něho tato slova: Při užívání slušném večeře Panské věrní všickni netoliko chleba a vína užívají jako pokrmu tělesného, ale též užívají pravdivě těla jeho, kteréž jest vydáno. Zdálo se jim to tvrdě býti povědíno, což stojí v paragrafu, totiž že chléb večeře Páně jest pravé tělo Kristovo. Když pak oni tak proměňovali ten artikul na některých místech, i dotázáni jsou na sumu smyslu jejich při tom artikuli, totiž při večeři Páně. I vypravoval Srněnský, že oni slovům Páně se neprotiví, ale věří také, že chléb večeře Páně jest tělo Kristovo, jakž slova Páně vznějí, však že ihned to vypravují, proč chléb tělem ode Pána jest nazván, a kterak jest chléb tělem, že ne- tak podstatně realiter, substantialiter, ale sacramentaliter. circumcisio foedus est. Jako pascha transitus, baptismus regeneratio. Kristus Pán pak nazval chléb tělem svým proto, že my skrze přijímání svátosti věrou právě se sjednocujeme s Kristem, svou hlavou, a též jeden oud s druhým oudem. Jakož jeden oud od druhého i daleko jsa mistem, však maje jednostejnou víru, i jedno jest s ním, takž majíce i my částku téhož ducha Kristova, kterýž ho naplnil, i jsme s ním spolu jedno: oudové z oudů jeho, tělo z těla jeho. A málo toho vypravoval vše na ten smysl: Quod sacramenta sunt signa exhibitiva ministe- rialiter aut sacramentaliter, quod nos fide accipimus, ac sum tione sacramentorum verissime reddimur participes Christi. Za tím dal se v širší vykládání toho, pravě, že tripliciter ex- hibetur corpus Christi: per Spiritum sanctum, verbum, sacra- menta. Potom dále jsa dotázán od B. Matěje Červenky, věří-li o tom, že zlí lidé, obcujíci večeři Páně, jedí tělo Kristovo, odpověděl, že i zlí přijímají chléb nazvaný tělem Kristo- vým. Ale jakž věřící jedí tělo Kristovo s Pánem Kristem se jednotíce, tak že zlí těla Kristova duchovně skrze víru nejedí, se Pánem Kristem se nepojí, poněvadž víry nemají. Tu ještě dotázáni byli, jsou-li všickni v té jednomyslnosti jejich starší a ministrové? I odpověděli, že v tom artikuli jsou všickni ce- leji a toužeji nežli v jiných vši ckni jednomyslní i starší, i pá- nové, i všickni kněží. Takž jim tu teprv vypravován skrze B. Matéje Červenku smysl Jednoty při svátosti té. A nejprvé oznámeno jest jim, že my slova Pána Jezíše Krista napřed stavíme, a jím víru
194 tikul položili, a tak jakž se jim zdálo pravili. I nalezeno v tom, že jsou některé paragrafy vypustili, a na to místo jinou sentencí položili. Jako nejprv druhý paragraf v confessí vy- pustivše, položili místo něho tato slova: Při užívání slušném večeře Panské věrní všickni netoliko chleba a vína užívají jako pokrmu tělesného, ale též užívají pravdivě těla jeho, kteréž jest vydáno. Zdálo se jim to tvrdě býti povědíno, což stojí v paragrafu, totiž že chléb večeře Páně jest pravé tělo Kristovo. Když pak oni tak proměňovali ten artikul na některých místech, i dotázáni jsou na sumu smyslu jejich při tom artikuli, totiž při večeři Páně. I vypravoval Srněnský, že oni slovům Páně se neprotiví, ale věří také, že chléb večeře Páně jest tělo Kristovo, jakž slova Páně vznějí, však že ihned to vypravují, proč chléb tělem ode Pána jest nazván, a kterak jest chléb tělem, že ne- tak podstatně realiter, substantialiter, ale sacramentaliter. circumcisio foedus est. Jako pascha transitus, baptismus regeneratio. Kristus Pán pak nazval chléb tělem svým proto, že my skrze přijímání svátosti věrou právě se sjednocujeme s Kristem, svou hlavou, a též jeden oud s druhým oudem. Jakož jeden oud od druhého i daleko jsa mistem, však maje jednostejnou víru, i jedno jest s ním, takž majíce i my částku téhož ducha Kristova, kterýž ho naplnil, i jsme s ním spolu jedno: oudové z oudů jeho, tělo z těla jeho. A málo toho vypravoval vše na ten smysl: Quod sacramenta sunt signa exhibitiva ministe- rialiter aut sacramentaliter, quod nos fide accipimus, ac sum tione sacramentorum verissime reddimur participes Christi. Za tím dal se v širší vykládání toho, pravě, že tripliciter ex- hibetur corpus Christi: per Spiritum sanctum, verbum, sacra- menta. Potom dále jsa dotázán od B. Matěje Červenky, věří-li o tom, že zlí lidé, obcujíci večeři Páně, jedí tělo Kristovo, odpověděl, že i zlí přijímají chléb nazvaný tělem Kristo- vým. Ale jakž věřící jedí tělo Kristovo s Pánem Kristem se jednotíce, tak že zlí těla Kristova duchovně skrze víru nejedí, se Pánem Kristem se nepojí, poněvadž víry nemají. Tu ještě dotázáni byli, jsou-li všickni v té jednomyslnosti jejich starší a ministrové? I odpověděli, že v tom artikuli jsou všickni ce- leji a toužeji nežli v jiných vši ckni jednomyslní i starší, i pá- nové, i všickni kněží. Takž jim tu teprv vypravován skrze B. Matéje Červenku smysl Jednoty při svátosti té. A nejprvé oznámeno jest jim, že my slova Pána Jezíše Krista napřed stavíme, a jím víru
Strana 195
195 pravou. A protož i v confessi tak jest položeno, poněvadž sám Pán Kristus i též po něm apoštol svatý Pavel tak na- zývá chléb tělem a víno krví; nenalézáme toho, proč by se tak nemělo také vyznávati, jakž Kristus ustavil, i jeho apo- štolé vyznávati se nestyděli. A ačkoli věříme, jakž slova Páně vznějí, že chléb jest tělo Páně za nás zrazené, a víno jest krev Páně za nás vylitá, tak odpírali sme a odpíráme, by na ve- čeři bylo tělo jeho podstatně, přirozeně a smyslně, ani by tu bylo živé, oslavené, et indefinitum seu glorificatum; neb dí Pán: Kteréž bude zrazeno: a tím mínil býti těla smrtedlného, ale díme: chléb jest tělo Páně, víno krev posvátně, id est per analogiam vel significationem, repraesentationem, exhibitionem, čemuž někdy říkáme znamenaně a svědčeně. Neb chléb chlé- bem a víno vínem v svém přirození zůstávaje, a netratě ho, ani měně, ani přejinačuje, ani v přirozený byt těla Kristova měně. A protož užíváme formule Kristových slov, chléb jest tělo, víno jest krev. A za bludné že máme držeti, že v chlébě neb pod chlébem, neb s chlébem jest, to že jest u nás od pa- desáti let repudiatum. To pak pro zřízení ustavení a slova Páně propter scili- cet attributionem institutionemque Domini, qui dicit EST. Si non dixisset, nihil attribui pani posset. Ideo non sua natura, sed attributione Domini panis est corpus. Jako podobně pe- četi přidává se čest, víra panská atd., ješto vosk toho nemá z svého přirození, ale že tak autoritate superiorum to jemu přidáno; protož i kdo ruší pečeti, ne pro vosk vinen, sed in- currit in crimen laesae majestatis, takž per attributionem in- stitutionemque panis naturalis est corpus Christi. Z toho dále díme, že když takový chléb ad usum sacramentalem segrega- tus et consecratus jeden a víno pito bývá, by od zlých bylo, požívá se tělo a krev Kristova posvátně. A protož nehodně jedoucí vinen bývá tělem a krví Páně, jakož dí svatý Pavel, ne tělem církve, ale zrazeným na smrt a vylitou krví. A proto Korintští byli in reatu, deinde in poena; neb i nemocněli i mřeli. A více míníme slovem attributi nežli samú denominací; quia ut circumcisionis sigillo amisso foederis amissio, exstirpa- tio a populo etc. annexa erat. Sigillo adest authoritas et quo- dammodo fides majestasque regia, et violantes crimen laesae majestatis comittunt. Tak díme býti tělo Kristovo chléb prae- sentiae corporis attributae non elisis elementis, jako slovo kázané (idem enim est judicium de sacramentis) pravdivé jest, buď že je dobrý neb zlý slyší. A protož vinen bývá hříchem proti Duchu svatému, kdož ho nepřijímá.*) Non estis vos lo- *) Na straně napsáno: Ein wenig zu hart. 13*
195 pravou. A protož i v confessi tak jest položeno, poněvadž sám Pán Kristus i též po něm apoštol svatý Pavel tak na- zývá chléb tělem a víno krví; nenalézáme toho, proč by se tak nemělo také vyznávati, jakž Kristus ustavil, i jeho apo- štolé vyznávati se nestyděli. A ačkoli věříme, jakž slova Páně vznějí, že chléb jest tělo Páně za nás zrazené, a víno jest krev Páně za nás vylitá, tak odpírali sme a odpíráme, by na ve- čeři bylo tělo jeho podstatně, přirozeně a smyslně, ani by tu bylo živé, oslavené, et indefinitum seu glorificatum; neb dí Pán: Kteréž bude zrazeno: a tím mínil býti těla smrtedlného, ale díme: chléb jest tělo Páně, víno krev posvátně, id est per analogiam vel significationem, repraesentationem, exhibitionem, čemuž někdy říkáme znamenaně a svědčeně. Neb chléb chlé- bem a víno vínem v svém přirození zůstávaje, a netratě ho, ani měně, ani přejinačuje, ani v přirozený byt těla Kristova měně. A protož užíváme formule Kristových slov, chléb jest tělo, víno jest krev. A za bludné že máme držeti, že v chlébě neb pod chlébem, neb s chlébem jest, to že jest u nás od pa- desáti let repudiatum. To pak pro zřízení ustavení a slova Páně propter scili- cet attributionem institutionemque Domini, qui dicit EST. Si non dixisset, nihil attribui pani posset. Ideo non sua natura, sed attributione Domini panis est corpus. Jako podobně pe- četi přidává se čest, víra panská atd., ješto vosk toho nemá z svého přirození, ale že tak autoritate superiorum to jemu přidáno; protož i kdo ruší pečeti, ne pro vosk vinen, sed in- currit in crimen laesae majestatis, takž per attributionem in- stitutionemque panis naturalis est corpus Christi. Z toho dále díme, že když takový chléb ad usum sacramentalem segrega- tus et consecratus jeden a víno pito bývá, by od zlých bylo, požívá se tělo a krev Kristova posvátně. A protož nehodně jedoucí vinen bývá tělem a krví Páně, jakož dí svatý Pavel, ne tělem církve, ale zrazeným na smrt a vylitou krví. A proto Korintští byli in reatu, deinde in poena; neb i nemocněli i mřeli. A více míníme slovem attributi nežli samú denominací; quia ut circumcisionis sigillo amisso foederis amissio, exstirpa- tio a populo etc. annexa erat. Sigillo adest authoritas et quo- dammodo fides majestasque regia, et violantes crimen laesae majestatis comittunt. Tak díme býti tělo Kristovo chléb prae- sentiae corporis attributae non elisis elementis, jako slovo kázané (idem enim est judicium de sacramentis) pravdivé jest, buď že je dobrý neb zlý slyší. A protož vinen bývá hříchem proti Duchu svatému, kdož ho nepřijímá.*) Non estis vos lo- *) Na straně napsáno: Ein wenig zu hart. 13*
Strana 196
196 quentes. A proto bude tíže městům slyšícím než Sodomě atd. Tak svátost pravá předce jest svátostí pravou, totiž tělo Kri- stovo posvátně neb sacramentaliter i zlým i dobrým, *) toliko že ne k spasení zlým, ale k soudu jako zlým slovo na svěde- ctvi. Effectus ergo diversus est, non immutata veritate sacra- menti, sicut nec verbi, toliko že dobrý dobře, zlý zle užívá; dobrý k dobrému, zlý k zlému. A to jedni pro víru, druzí pro nevěru neb jinou nepravost, duchovně pak skrz víru tu zlí těla Kristova nejedí, a protož mrtví zůstávají. Těmto všem řečem oni neodpírali ale místo dávali; neb se jim vidělo, že od sebe my totiž od nich nejsme velmi rozdílní. Protož za tím promluveno více od B. Matěje Červenky, že by Bratří tomu rádi byli, aby i pan Laský také i s star- šími jich toho se nevzdalovali, aby neměli těch slov Kristo- vých jako i my napřed klásti, a tak jakž Kristova slova vznějí vyznávati, totiž že chléb jest tělo Kristovo, a víno krev, kte- réžto obé i zlí i dobří přijímati mohou, však dobří duchovně i posvátně, a tak hodně a spasitedlně, ale zlí toliko posvátně, a i to nehodně, protož k obvinění a k soudu těžšímu. Odpovídali oni, že za to mají, že tomu ani pan Laský ani starší jich odpírati nebudou. Toliko žádali za to, aby jim nějaká suma toho dána byla sepsaná pro paměť, aby to po- tom mohli předložiti starším i panu Laskémn náležitě, cožjim připovědíno. Po dokonání toho i hned při jiných dalších artikulích ne- byli příliš tuzí, ale velmi oslábli. Předložili obzvláštně to, proč se klečícím rozdává, jakž i v confessí v témž artikuli doloženo? I když jim povědíno, že ne proto, aby tu ctěna byla svátost, sed propter aptitudi- nem, pro dobrý způsob k službě; a také že to není za zákon, ale někdy že se podává klečícím, jindy stojícím, jindy sedí- cím, a třebas i ležícím, jako při nemocných bývá, i přestali na tom. Jedenácté. Předložili také o svěcení svátků, o čemž v con- fessí v 15. artikuli stojí, to místo žeby se jim hodné k vy- vržení vidělo. Nebo tomu rozumějí, že jest položeno pro Čechy a Moravce, kdež se těch věcí velmi šetří a více snad šetřívali oněch let, když psána konfessí, ale u nich že již o to pokoj jest. V Krakově toho něco že ještě zůstává, ale jinde téměř nic. A také ti svátkové nejsou užiteční, poněvadž v ty dni, lidé když nepracují, v pití a jiné rozpustilosti se vydávají. Protož že by s tou věcí mlčeti chtěli a toho v confessí ne- *) Slova „i zlým i dobrým“ jsou podtržena a na straně připsáno od Ry- binského: „Diversum sentiunt Heidelbergenses".
196 quentes. A proto bude tíže městům slyšícím než Sodomě atd. Tak svátost pravá předce jest svátostí pravou, totiž tělo Kri- stovo posvátně neb sacramentaliter i zlým i dobrým, *) toliko že ne k spasení zlým, ale k soudu jako zlým slovo na svěde- ctvi. Effectus ergo diversus est, non immutata veritate sacra- menti, sicut nec verbi, toliko že dobrý dobře, zlý zle užívá; dobrý k dobrému, zlý k zlému. A to jedni pro víru, druzí pro nevěru neb jinou nepravost, duchovně pak skrz víru tu zlí těla Kristova nejedí, a protož mrtví zůstávají. Těmto všem řečem oni neodpírali ale místo dávali; neb se jim vidělo, že od sebe my totiž od nich nejsme velmi rozdílní. Protož za tím promluveno více od B. Matěje Červenky, že by Bratří tomu rádi byli, aby i pan Laský také i s star- šími jich toho se nevzdalovali, aby neměli těch slov Kristo- vých jako i my napřed klásti, a tak jakž Kristova slova vznějí vyznávati, totiž že chléb jest tělo Kristovo, a víno krev, kte- réžto obé i zlí i dobří přijímati mohou, však dobří duchovně i posvátně, a tak hodně a spasitedlně, ale zlí toliko posvátně, a i to nehodně, protož k obvinění a k soudu těžšímu. Odpovídali oni, že za to mají, že tomu ani pan Laský ani starší jich odpírati nebudou. Toliko žádali za to, aby jim nějaká suma toho dána byla sepsaná pro paměť, aby to po- tom mohli předložiti starším i panu Laskémn náležitě, cožjim připovědíno. Po dokonání toho i hned při jiných dalších artikulích ne- byli příliš tuzí, ale velmi oslábli. Předložili obzvláštně to, proč se klečícím rozdává, jakž i v confessí v témž artikuli doloženo? I když jim povědíno, že ne proto, aby tu ctěna byla svátost, sed propter aptitudi- nem, pro dobrý způsob k službě; a také že to není za zákon, ale někdy že se podává klečícím, jindy stojícím, jindy sedí- cím, a třebas i ležícím, jako při nemocných bývá, i přestali na tom. Jedenácté. Předložili také o svěcení svátků, o čemž v con- fessí v 15. artikuli stojí, to místo žeby se jim hodné k vy- vržení vidělo. Nebo tomu rozumějí, že jest položeno pro Čechy a Moravce, kdež se těch věcí velmi šetří a více snad šetřívali oněch let, když psána konfessí, ale u nich že již o to pokoj jest. V Krakově toho něco že ještě zůstává, ale jinde téměř nic. A také ti svátkové nejsou užiteční, poněvadž v ty dni, lidé když nepracují, v pití a jiné rozpustilosti se vydávají. Protož že by s tou věcí mlčeti chtěli a toho v confessí ne- *) Slova „i zlým i dobrým“ jsou podtržena a na straně připsáno od Ry- binského: „Diversum sentiunt Heidelbergenses".
Strana 197
197 vkládati. Odpověď na to, že u nás to býti musí předce, aby těch svátků bylo šetříno pro vrchnosti i jiný lid atd. Tam v Polště snad že to mohloby býti, tomu že se neodpírá; než u nás, poněvadž i toho dobře užíti se můž, nevidí se, pročby to mělo měněno býti. Dvanácté. O blahoslavené Panně což se v artikuli 17. po- kládá, to též že se jim vidí hodné k vyvržení, totiž o sklá- dání písní a zpívání o Panně Marii, to že by papeženci na svou stranu táhnouti mohli. Odpověď k tomu dána, Bratří že jsou to z velikých příčin k očištění svému položiti musili; neb naříkáni byli, že o Panně Marii i o svatých zle smyslili i mlu- vili, rúhači jejich byli atd., jakž i majestát krále Vladislava to v sobě široce zdržuje. Protož musili jsou předkové naši víru svou o tom jako i o jiných artikulích náboženství kře- sťanského vyznati se a očistiti. Přestali Poláci též i na tom. Třinácté přidali dále ještě i toto, že se to jejich starším nelíbí, což jest v confessí v artikuli 16. položeno, paragrafu pátém tantum Dei verbo, cujusque ministri etc. Pravili oni: Videtur hic locus removere magistratum ab ecclesiastica ordi- natione; poněvadž jest již to recepta sententia, magistratum custodem esse utriusque tabulae etc. O to jest nemálo řečí bylo, netoliko mezi nimi a námi, ale i potom po odjití jich mezi námi samými pilně toho vyhledáváno, čím by to mohlo kterými písmy býti obráněno a utvrzeno, že se nesluší moci světa plísti v věci duchovní, totiž že magistratus jest custos tantum secundae tabulae. Poněvadž mnozí příkladové starého zákona tak ukazují, že moc světa čest Boží obmýšleti má; ano z toho viní Pán Bůh mnohé krále Izraelské, že jsou dopou- štěli obětí modlářských v hájích, Kristus toho neodvolal ani apoštolé; příklad též na dobrém císaři, kterýž to činil, vě- domý jest: a proto od otců a předků našich, totiž tehdejší církve služebníků, nebyl proto trestán, aniž mu to bylo za- stavováno; a tolikéž při některých jiných vrchnostech dobrých a pobožných. Oni pak, totiž legati polští předkládali, že písmo ono v Ezechielovi také k vrchnostem přináleží: Requiram sangui- nem de manibus tuis, i ono obecné přísloví připomínajíce: Tu rege, tu protege, tuque labora. A po mnohých o tom rozmlouváních a toho valchováních povědíno legatům tak skrze Bratra Matěje Červenku, že jsou Bratří po všecky časy na tom dosti míti vrchnostem, kteříž z nich se jimi zpravovati chtěli, učili, aby všech svých pod- daných dobré podle těla obmýšleli, a služebníci církve pilně učení Boží předkládali, a je v lid uvodili. Kdoby pak nechtěl následovati pravdy, a jiným podle těla neškodil, vrchnosti také
197 vkládati. Odpověď na to, že u nás to býti musí předce, aby těch svátků bylo šetříno pro vrchnosti i jiný lid atd. Tam v Polště snad že to mohloby býti, tomu že se neodpírá; než u nás, poněvadž i toho dobře užíti se můž, nevidí se, pročby to mělo měněno býti. Dvanácté. O blahoslavené Panně což se v artikuli 17. po- kládá, to též že se jim vidí hodné k vyvržení, totiž o sklá- dání písní a zpívání o Panně Marii, to že by papeženci na svou stranu táhnouti mohli. Odpověď k tomu dána, Bratří že jsou to z velikých příčin k očištění svému položiti musili; neb naříkáni byli, že o Panně Marii i o svatých zle smyslili i mlu- vili, rúhači jejich byli atd., jakž i majestát krále Vladislava to v sobě široce zdržuje. Protož musili jsou předkové naši víru svou o tom jako i o jiných artikulích náboženství kře- sťanského vyznati se a očistiti. Přestali Poláci též i na tom. Třinácté přidali dále ještě i toto, že se to jejich starším nelíbí, což jest v confessí v artikuli 16. položeno, paragrafu pátém tantum Dei verbo, cujusque ministri etc. Pravili oni: Videtur hic locus removere magistratum ab ecclesiastica ordi- natione; poněvadž jest již to recepta sententia, magistratum custodem esse utriusque tabulae etc. O to jest nemálo řečí bylo, netoliko mezi nimi a námi, ale i potom po odjití jich mezi námi samými pilně toho vyhledáváno, čím by to mohlo kterými písmy býti obráněno a utvrzeno, že se nesluší moci světa plísti v věci duchovní, totiž že magistratus jest custos tantum secundae tabulae. Poněvadž mnozí příkladové starého zákona tak ukazují, že moc světa čest Boží obmýšleti má; ano z toho viní Pán Bůh mnohé krále Izraelské, že jsou dopou- štěli obětí modlářských v hájích, Kristus toho neodvolal ani apoštolé; příklad též na dobrém císaři, kterýž to činil, vě- domý jest: a proto od otců a předků našich, totiž tehdejší církve služebníků, nebyl proto trestán, aniž mu to bylo za- stavováno; a tolikéž při některých jiných vrchnostech dobrých a pobožných. Oni pak, totiž legati polští předkládali, že písmo ono v Ezechielovi také k vrchnostem přináleží: Requiram sangui- nem de manibus tuis, i ono obecné přísloví připomínajíce: Tu rege, tu protege, tuque labora. A po mnohých o tom rozmlouváních a toho valchováních povědíno legatům tak skrze Bratra Matěje Červenku, že jsou Bratří po všecky časy na tom dosti míti vrchnostem, kteříž z nich se jimi zpravovati chtěli, učili, aby všech svých pod- daných dobré podle těla obmýšleli, a služebníci církve pilně učení Boží předkládali, a je v lid uvodili. Kdoby pak nechtěl následovati pravdy, a jiným podle těla neškodil, vrchnosti také
Strana 198
198 svou povinnost konal, takového aby Pánu Bohu poručili a po- koj mu dali. Nebo Bratří nahledí, že z takových věcí, totiž pletení vrchností v věci církevní, často mnoho zlého pocházelo. Protož se toho vystříhali, raději příkladu toho, kterýž stojí na- psán v knihách Jozue 24. kap., následovati učivše. I takž ta věc zanechána a jako odložena jest téměř na ten způsob, aby každý na svém smyslu dosti měl. Byli pak oni ten artikul 16. všecken vyvrhli a místo něho Laský udělal de eadem materia, totiž o moci světa, a spolu s tím de bonis ecclesiasticis, totiž o zboží církevním, neb o platích a desát- cích na svůj smysl sepsání ve všem téměř naproti tomu, což se pokládá v naší confessí. I podali nám toho latině sepsa- ného, abychom na to pohleděli a toho posoudili, jakby nám se líbilo. Příčinu pak vložení toho artikule de bonis ecclesia- sticis tuto kladli, že mnozí to o nich mluví, že by oni pod příčinou evangelium (totiž pánové) stáli o to, aby duchovní zboží kněžím bráno býti mohlo atd. I protož aby se osvědčili, tudy že oni nejsou zboží církve neb duchovenství žádostiví, ale což církve jest, aby církevní zůstávalo, totiž kněžím, kte- réž by měli kteří. Přijato bylo od nich to sepsání, aby po- tom i čteno i souzeno bylo. Čtrnácté. A takž podobně učinili při artikuli 19. totiž o stavu svobodném, že jej všicek opustili, protože by se jim zdál tam v jejich příčinách netrefovati. Na místo pak toho artikule oznámili, že jsou žádali pana Laského, aby napsal artikul o ženitbě kněžské, a ten aby vložen byl na místo toho o stavu svobodném. I podali nám toho sepsání s tím dolože- ním, že se i jim samým nelíbí, však ne proto, že by ten smysl jim se scestný býti zdál, ale pro samou dlouhost psaní toho. Přijato jest též i to psaní, a jim řečeno, že do něho na- hlédneme. I byli čteni (po jejich vystoupení) oba ti jejich artikulové a souzeni. Poznán první býti, jakž napřed povědíno, smyslu Jednoty, a tak písmům svatým odporný, a druhý pak ovšem a nadto více. In summa poznány jsou moudrosti Laského k folkování Adama starého velmi příhodné, čímž z gruntu zvláště v artikuli tom o ženitbě kněžské mnohá psaní Jednoty vyvrácena by byla, anobrž i svatého Pavla napsáni, jenž dí: Beatior erit etc. Patnácté. Potom vstoupivše zase ještě předložili z artikule confessí 18. o postech, že se starším jich vidí, že bychom my posty příliš zvelebovali, ač ne tak dalece v confessi jako v apo- logí, kdež napsáno na listu 105. při počátku artikule toho o postech, že by někteří postové byli de necessitate salutis. Na to jim dána odpověď krátká. Nejprv to, co jest polo-
198 svou povinnost konal, takového aby Pánu Bohu poručili a po- koj mu dali. Nebo Bratří nahledí, že z takových věcí, totiž pletení vrchností v věci církevní, často mnoho zlého pocházelo. Protož se toho vystříhali, raději příkladu toho, kterýž stojí na- psán v knihách Jozue 24. kap., následovati učivše. I takž ta věc zanechána a jako odložena jest téměř na ten způsob, aby každý na svém smyslu dosti měl. Byli pak oni ten artikul 16. všecken vyvrhli a místo něho Laský udělal de eadem materia, totiž o moci světa, a spolu s tím de bonis ecclesiasticis, totiž o zboží církevním, neb o platích a desát- cích na svůj smysl sepsání ve všem téměř naproti tomu, což se pokládá v naší confessí. I podali nám toho latině sepsa- ného, abychom na to pohleděli a toho posoudili, jakby nám se líbilo. Příčinu pak vložení toho artikule de bonis ecclesia- sticis tuto kladli, že mnozí to o nich mluví, že by oni pod příčinou evangelium (totiž pánové) stáli o to, aby duchovní zboží kněžím bráno býti mohlo atd. I protož aby se osvědčili, tudy že oni nejsou zboží církve neb duchovenství žádostiví, ale což církve jest, aby církevní zůstávalo, totiž kněžím, kte- réž by měli kteří. Přijato bylo od nich to sepsání, aby po- tom i čteno i souzeno bylo. Čtrnácté. A takž podobně učinili při artikuli 19. totiž o stavu svobodném, že jej všicek opustili, protože by se jim zdál tam v jejich příčinách netrefovati. Na místo pak toho artikule oznámili, že jsou žádali pana Laského, aby napsal artikul o ženitbě kněžské, a ten aby vložen byl na místo toho o stavu svobodném. I podali nám toho sepsání s tím dolože- ním, že se i jim samým nelíbí, však ne proto, že by ten smysl jim se scestný býti zdál, ale pro samou dlouhost psaní toho. Přijato jest též i to psaní, a jim řečeno, že do něho na- hlédneme. I byli čteni (po jejich vystoupení) oba ti jejich artikulové a souzeni. Poznán první býti, jakž napřed povědíno, smyslu Jednoty, a tak písmům svatým odporný, a druhý pak ovšem a nadto více. In summa poznány jsou moudrosti Laského k folkování Adama starého velmi příhodné, čímž z gruntu zvláště v artikuli tom o ženitbě kněžské mnohá psaní Jednoty vyvrácena by byla, anobrž i svatého Pavla napsáni, jenž dí: Beatior erit etc. Patnácté. Potom vstoupivše zase ještě předložili z artikule confessí 18. o postech, že se starším jich vidí, že bychom my posty příliš zvelebovali, ač ne tak dalece v confessi jako v apo- logí, kdež napsáno na listu 105. při počátku artikule toho o postech, že by někteří postové byli de necessitate salutis. Na to jim dána odpověď krátká. Nejprv to, co jest polo-
Strana 199
199 ženo v confessí, jest jim vysvětleno, totiž oznámeno, že Bratří posty pobožné v mnohých příčinách schvalují, a za díl Boží pocty mají, když upřímým úmyslem bývají činěny, jakž pří- kladové svatých písem ukazují. Ale v apologí že není dobře položeno, a to že sešlo vykladačem z češtiny v latinu, více smělým než umělým. A že neměl poloziti de necessitate salutis, zle vyložil phrasin nostram bohemicam, což bohda že k ná- pravě časem svým bude přivedeno jako i jiné věci, kteréž k té apologí jsou nápravy hodné. I přestali legati na tom. A tak konec stal se té vší disputací, když oni neměli, co by nám více předkládati z poručení svých starších měli. Však zavřeli všecky své řeči obšírnou orací na ten rozum, že již toho velmi žádají, aby jim povoleno bylo, ut eis pace no- stra liceret ea, de quibus jam dictum est, mutare, tak jakož již tu v confessí té polské položeno. To že nebude nic nového, poněvadž již nejednou naše confessí měněna jest v latině j v češtině tak velmi, že se i ta latinská s českou nesrovnává v některých místech; a ovšem s tou, kteráž byla králi Vladi- slavovi vydána, kterýžto exemplář pan Laský že má; neb tehdáž při králi Vladislavovi byl, a tu confessí on že sobě li- buje, a jako při ní stojí. Kdyžby pak tato confessí tak napravená byla tím způso- bem, že ta pochybnost bylaby vyňata, kteráž při ní byla, když sobě ji jedni tak, jiní jinak vykládali, a Luteriani i jiní. Jako prý i Luter kdyby byl sobě vaši confessí na svůj smysl ne- vyložil, bylť by své předmluvy takové na ni neučinil, ale do- mnívavše se, že Bratří jednostejně s ním smyslí, i schválil confessi. I z těch tedy příčin že jest toho veliká potřeba, aby se to osvětlilo, a zvláště jim nyní v Polště, poněvadž již po všech jiných vydaných confessích zvláštní svou confessí vydati chtí, že náleží, ut esset aliquid perfectius et absolutius. Tomu my že bychom neměli se zbraňovati ani jim toho odpírati, poně- vadž i oni také k nám se vždy hrnou, ano i jiné confessí až i Augustanskou pronáší že jsou opustili a ji nepřijali. To když my jim k takovým jejich žádostem slušným v tak ve- liké potřebě učiníme, tak aby i velikopolští Bratří naši k tomu povolili, a k té confessi tak opravené přináleželi, i ji spolu s nimi drželi, králi potom, požádal-liby toho, podali, a potom i jednomyslně proti všechněm nepřátelům hájili, tedy velikou věc učiníme. Nebo oni, když tak svorní budou, nepochybují, že na tom sněmu, kteréhož očekávají, mnoho provésti moci budou, tak proti nepřátelům silni jsouce. A protož urgebant ut cogitaremus, in quo essemus loco, quam multum possemus
199 ženo v confessí, jest jim vysvětleno, totiž oznámeno, že Bratří posty pobožné v mnohých příčinách schvalují, a za díl Boží pocty mají, když upřímým úmyslem bývají činěny, jakž pří- kladové svatých písem ukazují. Ale v apologí že není dobře položeno, a to že sešlo vykladačem z češtiny v latinu, více smělým než umělým. A že neměl poloziti de necessitate salutis, zle vyložil phrasin nostram bohemicam, což bohda že k ná- pravě časem svým bude přivedeno jako i jiné věci, kteréž k té apologí jsou nápravy hodné. I přestali legati na tom. A tak konec stal se té vší disputací, když oni neměli, co by nám více předkládati z poručení svých starších měli. Však zavřeli všecky své řeči obšírnou orací na ten rozum, že již toho velmi žádají, aby jim povoleno bylo, ut eis pace no- stra liceret ea, de quibus jam dictum est, mutare, tak jakož již tu v confessí té polské položeno. To že nebude nic nového, poněvadž již nejednou naše confessí měněna jest v latině j v češtině tak velmi, že se i ta latinská s českou nesrovnává v některých místech; a ovšem s tou, kteráž byla králi Vladi- slavovi vydána, kterýžto exemplář pan Laský že má; neb tehdáž při králi Vladislavovi byl, a tu confessí on že sobě li- buje, a jako při ní stojí. Kdyžby pak tato confessí tak napravená byla tím způso- bem, že ta pochybnost bylaby vyňata, kteráž při ní byla, když sobě ji jedni tak, jiní jinak vykládali, a Luteriani i jiní. Jako prý i Luter kdyby byl sobě vaši confessí na svůj smysl ne- vyložil, bylť by své předmluvy takové na ni neučinil, ale do- mnívavše se, že Bratří jednostejně s ním smyslí, i schválil confessi. I z těch tedy příčin že jest toho veliká potřeba, aby se to osvětlilo, a zvláště jim nyní v Polště, poněvadž již po všech jiných vydaných confessích zvláštní svou confessí vydati chtí, že náleží, ut esset aliquid perfectius et absolutius. Tomu my že bychom neměli se zbraňovati ani jim toho odpírati, poně- vadž i oni také k nám se vždy hrnou, ano i jiné confessí až i Augustanskou pronáší že jsou opustili a ji nepřijali. To když my jim k takovým jejich žádostem slušným v tak ve- liké potřebě učiníme, tak aby i velikopolští Bratří naši k tomu povolili, a k té confessi tak opravené přináleželi, i ji spolu s nimi drželi, králi potom, požádal-liby toho, podali, a potom i jednomyslně proti všechněm nepřátelům hájili, tedy velikou věc učiníme. Nebo oni, když tak svorní budou, nepochybují, že na tom sněmu, kteréhož očekávají, mnoho provésti moci budou, tak proti nepřátelům silni jsouce. A protož urgebant ut cogitaremus, in quo essemus loco, quam multum possemus
Strana 200
200 nunc efficere, si vellemus, jakou svornost a lásku vzdělati u nich v Polště, a zase, kdybychom odpírali žádostem jejich slu- šným, kterakby z toho mnohé zlé, nesvornost, a za tím zkáza šla. Na ty jejich široké a mnohé řeči dána jim tato odpověď ode všech Bratří skrze Bratra Matěje Červenku, že tomu do- bře rozuměti mohou, jakby se jim to trefiti a k čemu přičteno býti mohlo, kdyby oni měli nyní v té confessí opravování se vydati a ji nějak přejinačovati, ano prvé dosti řečí o častém se u nás víry měnění, tak jakž oni sami toho prvé dotýkali. A zvláště pak, když již tato confessí podána jest byla císaři Ferdinandovi, ano i jiným vrchnostem některým; k tomu teď skrze to vydání Wergeriovo že jest rozprostřína po vší říši i dále. Pro ty příčiny na tento čas že se nevidí Bratřím, aby náležitá věc byla, tím hýbati. A nejprvé proto, poněvadž se nám tak dobře trefuje, když v ní tak položeni jsou artikulové všickni, jak vlastně u nás sami v sobě jsou. By jiného něco mělo psáno odporného tomu býti, že by se trefovati nemohlo s tím, což se v skutku v Jednotě děje, jako při moci světa, stavu svobodném, desátcích atd. A také kdyby i mělo co mě- něno v učení Jednoty býti, že by k tomu musili netoliko starší všickni se svolati, ale i všickni kněží a pastýřové zborů Páně. Však tomu že Bratří dobře rozumějí, že se jim to vše tak v Polště v jejich způsobích jako u nás trefovati nemůže. Pro- tož že se jim toho půjčuje, ut eis nostra pace liceret vel ad- dere, vel mutare, podle toho jakž potřebu vidí; a to aby mo- hli vydati, ne od nás neb jmenem naším ale od sebe. Za tím doloženo jim: a jakož pak některé věci naše u vás se trefovati nemohou, takž také některé věci vaše u nás nijakž nemohlyby se dobře trefovati, jako i ti dva artikulové od Laského sepsani. Tu se oni doptali, nemáme-li pak za blu- dné toho, což Laský tu sepsal zvláště de conjugio ministro- rum. Odpovědíno jim, že se nám vidí drobet nesrovnávati se s svatým Pavlem, nýbrž že se tu ubližuje svatého Pavla ře- čem; neb on di: Beatior erit etc. Pan Laský pak na odpor tomu praví, protož toho že nemůžeme chváliti. Ale však bychom kde i v čem sobě poněkud na odporu byli, že nemá to mezi námi svaté lásky rušiti, abychom měli jedni druhé proto po- tupovati, jako se tak přihodilo mezi Luterem a Cwingliem. Jakož pak i oni legati také toho byli dotkli, aby o těch menších věcech mezi námi nebyla nějaká concertací, bychom pak ne hned pojednou ve všem mohli se sjednomyslniti, takž i k nim také mluveno jest. K tomu řečeno: Is Luterem bylo takové srozumění, ješto ne ve všem naskrze mohli sme jednomyslní býti, a však proto po- koj, láska a Kristovo milování mezi námi bylo. O čemž že i
200 nunc efficere, si vellemus, jakou svornost a lásku vzdělati u nich v Polště, a zase, kdybychom odpírali žádostem jejich slu- šným, kterakby z toho mnohé zlé, nesvornost, a za tím zkáza šla. Na ty jejich široké a mnohé řeči dána jim tato odpověď ode všech Bratří skrze Bratra Matěje Červenku, že tomu do- bře rozuměti mohou, jakby se jim to trefiti a k čemu přičteno býti mohlo, kdyby oni měli nyní v té confessí opravování se vydati a ji nějak přejinačovati, ano prvé dosti řečí o častém se u nás víry měnění, tak jakž oni sami toho prvé dotýkali. A zvláště pak, když již tato confessí podána jest byla císaři Ferdinandovi, ano i jiným vrchnostem některým; k tomu teď skrze to vydání Wergeriovo že jest rozprostřína po vší říši i dále. Pro ty příčiny na tento čas že se nevidí Bratřím, aby náležitá věc byla, tím hýbati. A nejprvé proto, poněvadž se nám tak dobře trefuje, když v ní tak položeni jsou artikulové všickni, jak vlastně u nás sami v sobě jsou. By jiného něco mělo psáno odporného tomu býti, že by se trefovati nemohlo s tím, což se v skutku v Jednotě děje, jako při moci světa, stavu svobodném, desátcích atd. A také kdyby i mělo co mě- něno v učení Jednoty býti, že by k tomu musili netoliko starší všickni se svolati, ale i všickni kněží a pastýřové zborů Páně. Však tomu že Bratří dobře rozumějí, že se jim to vše tak v Polště v jejich způsobích jako u nás trefovati nemůže. Pro- tož že se jim toho půjčuje, ut eis nostra pace liceret vel ad- dere, vel mutare, podle toho jakž potřebu vidí; a to aby mo- hli vydati, ne od nás neb jmenem naším ale od sebe. Za tím doloženo jim: a jakož pak některé věci naše u vás se trefovati nemohou, takž také některé věci vaše u nás nijakž nemohlyby se dobře trefovati, jako i ti dva artikulové od Laského sepsani. Tu se oni doptali, nemáme-li pak za blu- dné toho, což Laský tu sepsal zvláště de conjugio ministro- rum. Odpovědíno jim, že se nám vidí drobet nesrovnávati se s svatým Pavlem, nýbrž že se tu ubližuje svatého Pavla ře- čem; neb on di: Beatior erit etc. Pan Laský pak na odpor tomu praví, protož toho že nemůžeme chváliti. Ale však bychom kde i v čem sobě poněkud na odporu byli, že nemá to mezi námi svaté lásky rušiti, abychom měli jedni druhé proto po- tupovati, jako se tak přihodilo mezi Luterem a Cwingliem. Jakož pak i oni legati také toho byli dotkli, aby o těch menších věcech mezi námi nebyla nějaká concertací, bychom pak ne hned pojednou ve všem mohli se sjednomyslniti, takž i k nim také mluveno jest. K tomu řečeno: Is Luterem bylo takové srozumění, ješto ne ve všem naskrze mohli sme jednomyslní býti, a však proto po- koj, láska a Kristovo milování mezi námi bylo. O čemž že i
Strana 201
201 sám Luter v své předmluvě nemálo píše, připomenuto bylo. A tím revulsum erat, což oni byli navrhli mezi jinou řečí, ja- koby Luter nás commendoval pro nevyrozumění nám. Při tom také učinili od pana Laského protestací takovou, že on na tom není, aby měl to sjednocení Kožmínské rušiti, o tom že psal ku panu Filipovskému. I ukázali nám na ten list rukou Laského psaný, totiž kolik řádků ruky Laského v listu jiném napsané v ten rozum, že není na tom, aby měl rušiti to sjednocení, kteréž učiněno mezi Bratřími a Malopol- skými, ačkoli o tom slyší, že by Bulingerus proti Bratrské confessí a apologí měl něco psáti atd. Na to odpovědíno, že Bratří také nejsou na tom, aby jimi mělo co při tom scházeti, jakož to i skutek svědčí. Potom žá- dali oni, aby jim bylo psaní nějaké dáno k jejich starším pro svědectví pokojného se o všecky věci snesení. I připovědíno jim. Za tím ještě túžebně promluvili, jako žalujíce na některé Bratří naše, velikopolské pány, že se jich cizí, nedbalí jsou po- máhati blížním svým, velmi prý nečujní; pan Ostrorog a jiní, když jest v sněmích a jinde, že mlčí, a z toho, což by mohl vytahuje se. Když kdy legaty voliti mají k odeslání na sněm, tedy leckohos nastrčí, a sami doma sedí mnoho mohouce. A ti vyslaní činí lecos, aneb málo mohou, jsouce nebo špatní, neb neumělí, aneb nevelicí přátelé pravdy. Pakli se oni kdy dosta- nou na sněm, tedy brzy zase chvátají k hospodářství i s po- horšením mnohých. O to že jest již mnoho mluveno, i u dvoru královského že ta věc známá. Králi že jest to těžké. Přiřknuto jim i to, že mají od nás pobožně býti napome- nuti, aby, pokudž na nich jest, obecného dobrého pomocníci byli. Také i za to žádali, aby B. Jiříkovi o tomto jednání i přátelském rozmlouvání oznámeno bylo. I vše to připovědíno. Na zejtří pak totiž 27. Octobris dáni jim listové, k star- ším jejich jeden a druhý ku panu Laseckému. Též dána jim suma latině poznamenaná toho, což o svátosti večeře Páně jim předkládáno bylo, když smysl Jednoty při tom byl vypravo- ván. A při tom oznámeno, že psaní k B. Jiříkovi potom po našem jistém poslu bude posláno; i oznámeno bude jemu o tomto našem jednání, i páni někteří od něho aby ku povinno- stem svým napomenuti byli. A takž sme se rozžehnali a k svým místům každý se obrátiti strojili. Však ještě jim ta omluva učiněna naposledy, že jsou tak odbyti, jakž nejlépe a nejpobožněji býti mohlo, nač se koli doptávali, zprávy že jsou dávány. Avšak jestliže by co kde ještě snad i ne tak bylo, jakž by býti mělo, Pán Bůh aby ráčil i nás také napravovati. Pakliť se kdy dobře smyslí, Pán Bůh aby pomáhati nám ráčil. Amen.
201 sám Luter v své předmluvě nemálo píše, připomenuto bylo. A tím revulsum erat, což oni byli navrhli mezi jinou řečí, ja- koby Luter nás commendoval pro nevyrozumění nám. Při tom také učinili od pana Laského protestací takovou, že on na tom není, aby měl to sjednocení Kožmínské rušiti, o tom že psal ku panu Filipovskému. I ukázali nám na ten list rukou Laského psaný, totiž kolik řádků ruky Laského v listu jiném napsané v ten rozum, že není na tom, aby měl rušiti to sjednocení, kteréž učiněno mezi Bratřími a Malopol- skými, ačkoli o tom slyší, že by Bulingerus proti Bratrské confessí a apologí měl něco psáti atd. Na to odpovědíno, že Bratří také nejsou na tom, aby jimi mělo co při tom scházeti, jakož to i skutek svědčí. Potom žá- dali oni, aby jim bylo psaní nějaké dáno k jejich starším pro svědectví pokojného se o všecky věci snesení. I připovědíno jim. Za tím ještě túžebně promluvili, jako žalujíce na některé Bratří naše, velikopolské pány, že se jich cizí, nedbalí jsou po- máhati blížním svým, velmi prý nečujní; pan Ostrorog a jiní, když jest v sněmích a jinde, že mlčí, a z toho, což by mohl vytahuje se. Když kdy legaty voliti mají k odeslání na sněm, tedy leckohos nastrčí, a sami doma sedí mnoho mohouce. A ti vyslaní činí lecos, aneb málo mohou, jsouce nebo špatní, neb neumělí, aneb nevelicí přátelé pravdy. Pakli se oni kdy dosta- nou na sněm, tedy brzy zase chvátají k hospodářství i s po- horšením mnohých. O to že jest již mnoho mluveno, i u dvoru královského že ta věc známá. Králi že jest to těžké. Přiřknuto jim i to, že mají od nás pobožně býti napome- nuti, aby, pokudž na nich jest, obecného dobrého pomocníci byli. Také i za to žádali, aby B. Jiříkovi o tomto jednání i přátelském rozmlouvání oznámeno bylo. I vše to připovědíno. Na zejtří pak totiž 27. Octobris dáni jim listové, k star- ším jejich jeden a druhý ku panu Laseckému. Též dána jim suma latině poznamenaná toho, což o svátosti večeře Páně jim předkládáno bylo, když smysl Jednoty při tom byl vypravo- ván. A při tom oznámeno, že psaní k B. Jiříkovi potom po našem jistém poslu bude posláno; i oznámeno bude jemu o tomto našem jednání, i páni někteří od něho aby ku povinno- stem svým napomenuti byli. A takž sme se rozžehnali a k svým místům každý se obrátiti strojili. Však ještě jim ta omluva učiněna naposledy, že jsou tak odbyti, jakž nejlépe a nejpobožněji býti mohlo, nač se koli doptávali, zprávy že jsou dávány. Avšak jestliže by co kde ještě snad i ne tak bylo, jakž by býti mělo, Pán Bůh aby ráčil i nás také napravovati. Pakliť se kdy dobře smyslí, Pán Bůh aby pomáhati nám ráčil. Amen.
Strana 202
202 Leta Páně 1559. Shromáždéní starších v Žeravicích. O prvotnosti. Obnovili sme sobě zůstání jednomyslné vší Jednoty, zapsané v dekrétě o starších, že nemá jeden žádný sám jako jedna hlava v té přednosti a tím způsobem jako papež v římské církvi vy- stavován neb vystavována býti, aby na ní vše záleželo, a jí sa- mou zavíráno bylo; ale ta práce někdy jedné osoby, aby na čtyři převedena byla, jakž se stalo a kšaft Bratra Lukáše svaté paměti to ukazuje. Ač pak jeden totiž sudí netoliko v plné radě ale i mezi těmi čtyřmi přednosti užívati má, je- likož sudím jest, ratione ordinis; a však ani ti čtyři bez rady ani ten jeden bez tří atd. nic před se bráti, vydávati, zaví- rati atd. nemá. Jináč Jednoty nebude, ale té osoby. K té jednomyslnosti takové sebe napomenuli, i v ní se obnovení uči- nili sme z potřeby náramné; neb se tomu ne odevšech poroz- umělo, jak potřebna jest jednomyslnost a z ní práce celé rady. O spisích též zůstáno, aby v moci Jednoty zůstávali, a bez ohledání nebyli přijímáni, ovšem k užívání vydáváni. Neb mají-li býti spisové Jednoty, mají od celé rady zřízeně ohledováni i usuzováni býti, ano i k nápravě kde potřebí při- vozováni. Strany vojny. Nejprvé předložiti zprávcům a oni lidu, přijde-li to, že to přijde zvláštní a hrozná metla Boží, a nač jim přijde, potáhnou-li na ni, strany duše i těla, jak hrozné a příliš duši i tělu nebezpečné věci to budou. Tu poběhne o ženu, děti, dcerky, sestry, děvky atd. od domácích předně, potom od pohana. Protož dávati přepilnou radu, aby hotovi byli, dobré svědomí měli, s ním mříti hotovi byli, a budou li co od nešlechetných trpěti v té míře, totiž dokud Bohu věrni budou, že jako mučedlníci trpěti budou. Item, aby se v to zoumyslně netřeli a nedávali. Item, přijde-li na veřejnost, aby se poddaně, poslušně, pokorně ve všem měli, pro obecné dobré první byli, aby za zrádce neb novokřtěnce nebyli počteni a neříkali, já nevím, nechť třebas přijede ten Turek atd. Suma, když hoří všickni hasiti pro Boží poslušenství i vrchnosti věr- nost. Item, nějaké naučení sepsané dáti táhnoucím na vojnu neb doma zůstávajícím; buď Turecký spisek doplniti, neb ně jaké výběrky otců: a to aby samým zprávcům vydáváno bylo, ne vůbec. Toho zavírka, kterékoli pokušení připadloby, abychom my zpravcové nebyli strašliví zajíci a naříkači, neb rukama lo- mící, ale zmužilí byli, ustavení, jiné zdržující a těšící. A my
202 Leta Páně 1559. Shromáždéní starších v Žeravicích. O prvotnosti. Obnovili sme sobě zůstání jednomyslné vší Jednoty, zapsané v dekrétě o starších, že nemá jeden žádný sám jako jedna hlava v té přednosti a tím způsobem jako papež v římské církvi vy- stavován neb vystavována býti, aby na ní vše záleželo, a jí sa- mou zavíráno bylo; ale ta práce někdy jedné osoby, aby na čtyři převedena byla, jakž se stalo a kšaft Bratra Lukáše svaté paměti to ukazuje. Ač pak jeden totiž sudí netoliko v plné radě ale i mezi těmi čtyřmi přednosti užívati má, je- likož sudím jest, ratione ordinis; a však ani ti čtyři bez rady ani ten jeden bez tří atd. nic před se bráti, vydávati, zaví- rati atd. nemá. Jináč Jednoty nebude, ale té osoby. K té jednomyslnosti takové sebe napomenuli, i v ní se obnovení uči- nili sme z potřeby náramné; neb se tomu ne odevšech poroz- umělo, jak potřebna jest jednomyslnost a z ní práce celé rady. O spisích též zůstáno, aby v moci Jednoty zůstávali, a bez ohledání nebyli přijímáni, ovšem k užívání vydáváni. Neb mají-li býti spisové Jednoty, mají od celé rady zřízeně ohledováni i usuzováni býti, ano i k nápravě kde potřebí při- vozováni. Strany vojny. Nejprvé předložiti zprávcům a oni lidu, přijde-li to, že to přijde zvláštní a hrozná metla Boží, a nač jim přijde, potáhnou-li na ni, strany duše i těla, jak hrozné a příliš duši i tělu nebezpečné věci to budou. Tu poběhne o ženu, děti, dcerky, sestry, děvky atd. od domácích předně, potom od pohana. Protož dávati přepilnou radu, aby hotovi byli, dobré svědomí měli, s ním mříti hotovi byli, a budou li co od nešlechetných trpěti v té míře, totiž dokud Bohu věrni budou, že jako mučedlníci trpěti budou. Item, aby se v to zoumyslně netřeli a nedávali. Item, přijde-li na veřejnost, aby se poddaně, poslušně, pokorně ve všem měli, pro obecné dobré první byli, aby za zrádce neb novokřtěnce nebyli počteni a neříkali, já nevím, nechť třebas přijede ten Turek atd. Suma, když hoří všickni hasiti pro Boží poslušenství i vrchnosti věr- nost. Item, nějaké naučení sepsané dáti táhnoucím na vojnu neb doma zůstávajícím; buď Turecký spisek doplniti, neb ně jaké výběrky otců: a to aby samým zprávcům vydáváno bylo, ne vůbec. Toho zavírka, kterékoli pokušení připadloby, abychom my zpravcové nebyli strašliví zajíci a naříkači, neb rukama lo- mící, ale zmužilí byli, ustavení, jiné zdržující a těšící. A my
Strana 203
203 jiné obecné pokuty néstí musíme, jako hlad, žízeň, mor, žhář- ství atd., a však bez bláznivé drzosti a zoumyslného, všeteč- ného se nepřátelům dávání, zvlášť při zapovědění zborů atd. Bylo-liby tažení obecné mnohého lidu našeho, aby některý zprávce s nimi vypraven byl. Leta Páně 1561. Shromáždění starších v Přerově. Odpověď starších k B. Janovi Augustovi do vězení. My čtyři na ten čas místo to přední jedno držící vznesli sme na všecku pospolnost rady opět znovu žádost B. Jana Augusty podle přípovědi naší, kterouž sme jemu psaním svým posledním učinili, že mu odpověď dáme z celé rady. Za tím přečteno a připomenuto sněmu Žeravského zůstání a úsudek. Přečtena i psaní, kteráž od toho času nám čtyřem od B. Jana Augusty činěna byla i od nás jemu, též i některá místa z dekretu k tomu přináležející. K tomu také vší radě předložen skutek jeho mezi tím zběhlý, totiž přiznání se jeho k straně pod obojí a zamlčení Jednoty. Tu přečten i zápis jeho, kterýž na sebe arciknížeti učinil, vysvětlení jeho, i bránění a zastávání, a i jiná rozličná jeho při tom psaní některým osobám atd. Potom po všem či- něn soud s bedlivostí a pilností opravdovou, a zůstáno ode všech společně a jednomyslně na tomto. Nejprv, aby B. Janovi Augustovi odpověď dána byla ode vší kapitoly konečná, místná, sprostná a světlá, kterouž by se dostatečně zpraviti, nám z ní plně vyrozuměti, ano, dal-liby Pán Bůh, i sobě umysliti a bázní jeho svatou proboden býti mohl: nýbrž kterouž by také i potomkům našim osvědčeno bylo do- statečně, že sme, věrnou péči za času svého o Jednotu majíce, s pomocí Boží duchu tomu, vysokosti nemírné atd. z cest Bo- žích, na něž Pán Bůh otce naše a tak i nás navedl, slouditi a svésti se nedali; ale výstrahou apoštolů svatých, a ovšem ra- dami Páně se zpravili i v tom utvrdili. Ta pak odpověď dána jest tomu dobrému muži v tato slova. Lásku Kristova ducha, a v ní milování zřízené se vším ná- ležitým jeho ovocem vzkazujeme Bratře v Kristu milý! Poně- vadž předešlých časů žádost vaši, kterouž jste na všecky nás, i obláštně na starší čtyři atd. s tuhým napomenutím a domlou- váním vzložili, abychom se napravili k vám, pokání činili
203 jiné obecné pokuty néstí musíme, jako hlad, žízeň, mor, žhář- ství atd., a však bez bláznivé drzosti a zoumyslného, všeteč- ného se nepřátelům dávání, zvlášť při zapovědění zborů atd. Bylo-liby tažení obecné mnohého lidu našeho, aby některý zprávce s nimi vypraven byl. Leta Páně 1561. Shromáždění starších v Přerově. Odpověď starších k B. Janovi Augustovi do vězení. My čtyři na ten čas místo to přední jedno držící vznesli sme na všecku pospolnost rady opět znovu žádost B. Jana Augusty podle přípovědi naší, kterouž sme jemu psaním svým posledním učinili, že mu odpověď dáme z celé rady. Za tím přečteno a připomenuto sněmu Žeravského zůstání a úsudek. Přečtena i psaní, kteráž od toho času nám čtyřem od B. Jana Augusty činěna byla i od nás jemu, též i některá místa z dekretu k tomu přináležející. K tomu také vší radě předložen skutek jeho mezi tím zběhlý, totiž přiznání se jeho k straně pod obojí a zamlčení Jednoty. Tu přečten i zápis jeho, kterýž na sebe arciknížeti učinil, vysvětlení jeho, i bránění a zastávání, a i jiná rozličná jeho při tom psaní některým osobám atd. Potom po všem či- něn soud s bedlivostí a pilností opravdovou, a zůstáno ode všech společně a jednomyslně na tomto. Nejprv, aby B. Janovi Augustovi odpověď dána byla ode vší kapitoly konečná, místná, sprostná a světlá, kterouž by se dostatečně zpraviti, nám z ní plně vyrozuměti, ano, dal-liby Pán Bůh, i sobě umysliti a bázní jeho svatou proboden býti mohl: nýbrž kterouž by také i potomkům našim osvědčeno bylo do- statečně, že sme, věrnou péči za času svého o Jednotu majíce, s pomocí Boží duchu tomu, vysokosti nemírné atd. z cest Bo- žích, na něž Pán Bůh otce naše a tak i nás navedl, slouditi a svésti se nedali; ale výstrahou apoštolů svatých, a ovšem ra- dami Páně se zpravili i v tom utvrdili. Ta pak odpověď dána jest tomu dobrému muži v tato slova. Lásku Kristova ducha, a v ní milování zřízené se vším ná- ležitým jeho ovocem vzkazujeme Bratře v Kristu milý! Poně- vadž předešlých časů žádost vaši, kterouž jste na všecky nás, i obláštně na starší čtyři atd. s tuhým napomenutím a domlou- váním vzložili, abychom se napravili k vám, pokání činili
Strana 204
204 z toho, což ste vy při nás za viny uznali atd. to jest, aby- chom zření své všickni k vám obrátili, vámi se skrze psaní zpravovali, nic sobě v tom ani dekrety, ani nesnadným k vám přístupem nedadouce překážeti, tak jakž jest to na větším díle prvé bylo před Sležanským sněmem: tu žádost i s jejími rato- lestmi v našem shromáždění před dvěma lety v Žeravicích pilně a bedlivě, s bázní Boží, i upřímým a dověrným vůle Boží do- bře libé při tom hledáním, a Duchu Páně se poroučením roz- suzovavše, tak sme všickni společně a jednomyslně se na tom snesli, a to zavřeli, i za celou vůli Páně přijali, což v sobě od čtyr starších obláštně, i ode vší rady pospolu daná zavírá, to- tiž, že my toho, což jest Pán Bůh a jak mezi námi zříditi rá- čil, držeti se míníme, a tak podle míst a povolání svých Pánu Bohu sloužiti, vámi nic nepohrdajíce, nýbrž podle možnosti a náležitosti vás užívajíce a mnoho na tom, až by nám vás Pán Bůh vrátil, očekávajíce, toho všeho majíce veliké, hodné a spravedlivé příčiny. Ale že pak tou odpovědí naší vy jste k žádnému spokojení nepřišli, ale více se proti nám ztěžkali, psaní naše neb odpovědi rozličné sobě zglozovali, ke čtyrem nám starším učinivše potom po dlouhém mlčení důtklivé psaní, a v něm Ducha svého celeji vylivše, i s pohrůžkami několika nám velmi divnými ztužujíce, předce i rozšiřujíce žádost svou nezbedně, tak ze čtyř z nás starších žádná odpověď a zpráva, ani podávání se velmi povlovné podle nejvyšší možnosti, po- kudž jen pro Boha a své svědomí směli, ani též z nezpůsobů těch vašich vám povlovné s vejstrahou bohda svatou předklá- dání místa nemělo. Což vše podle náležitosti a zřízení Božího většímu počtu nás vší rady jest teď oznámeno, jakž na to od- loženo bylo, aby tu ze vší pospolnosti již vám konečná a místná odpověď dána byla. A protož když Pán Bůh teď způ- sobiti ráčil naše spolu shledání, vzavše to opět všecko v pilný soud, připomenuvše sobě psaní vaše i naše, ano i nynější sku- tek váš, toho se přiznání k straně pod obojí (bez opovědi o- všem rady vší pospolnosti, k jejímuž soudu vy státi povinni ste a tak již snad splnění té pohrůžky o pohledáni sobě jiných a o soužení nám země České i světa atd., i tuto vám jedno- myslnou a konečnou z společnosti naši odpověď dáváme. Nejprv. Že zůstání našeho v shromáždění Žeravském leta 1559, z něhož vám psaní to dvoje učiněno bylo, potvrzujeme, to jest, že všecko to zřízení Páně mezi námi máme a míti chceme, ne za neřádů páchání, Boha opouštění, jemu se pro- tivení atd., ale za dobře libou Boží vůli, při nás a vší Jednotě od Boha vykonanou. Item, že staré nařízení otců našich před šedesáti lety stalé (zapsané v dekretě Jednoty a ne předělané ani zkažené atd. o tom, aby čtyři osoby první místo drželi,
204 z toho, což ste vy při nás za viny uznali atd. to jest, aby- chom zření své všickni k vám obrátili, vámi se skrze psaní zpravovali, nic sobě v tom ani dekrety, ani nesnadným k vám přístupem nedadouce překážeti, tak jakž jest to na větším díle prvé bylo před Sležanským sněmem: tu žádost i s jejími rato- lestmi v našem shromáždění před dvěma lety v Žeravicích pilně a bedlivě, s bázní Boží, i upřímým a dověrným vůle Boží do- bře libé při tom hledáním, a Duchu Páně se poroučením roz- suzovavše, tak sme všickni společně a jednomyslně se na tom snesli, a to zavřeli, i za celou vůli Páně přijali, což v sobě od čtyr starších obláštně, i ode vší rady pospolu daná zavírá, to- tiž, že my toho, což jest Pán Bůh a jak mezi námi zříditi rá- čil, držeti se míníme, a tak podle míst a povolání svých Pánu Bohu sloužiti, vámi nic nepohrdajíce, nýbrž podle možnosti a náležitosti vás užívajíce a mnoho na tom, až by nám vás Pán Bůh vrátil, očekávajíce, toho všeho majíce veliké, hodné a spravedlivé příčiny. Ale že pak tou odpovědí naší vy jste k žádnému spokojení nepřišli, ale více se proti nám ztěžkali, psaní naše neb odpovědi rozličné sobě zglozovali, ke čtyrem nám starším učinivše potom po dlouhém mlčení důtklivé psaní, a v něm Ducha svého celeji vylivše, i s pohrůžkami několika nám velmi divnými ztužujíce, předce i rozšiřujíce žádost svou nezbedně, tak ze čtyř z nás starších žádná odpověď a zpráva, ani podávání se velmi povlovné podle nejvyšší možnosti, po- kudž jen pro Boha a své svědomí směli, ani též z nezpůsobů těch vašich vám povlovné s vejstrahou bohda svatou předklá- dání místa nemělo. Což vše podle náležitosti a zřízení Božího většímu počtu nás vší rady jest teď oznámeno, jakž na to od- loženo bylo, aby tu ze vší pospolnosti již vám konečná a místná odpověď dána byla. A protož když Pán Bůh teď způ- sobiti ráčil naše spolu shledání, vzavše to opět všecko v pilný soud, připomenuvše sobě psaní vaše i naše, ano i nynější sku- tek váš, toho se přiznání k straně pod obojí (bez opovědi o- všem rady vší pospolnosti, k jejímuž soudu vy státi povinni ste a tak již snad splnění té pohrůžky o pohledáni sobě jiných a o soužení nám země České i světa atd., i tuto vám jedno- myslnou a konečnou z společnosti naši odpověď dáváme. Nejprv. Že zůstání našeho v shromáždění Žeravském leta 1559, z něhož vám psaní to dvoje učiněno bylo, potvrzujeme, to jest, že všecko to zřízení Páně mezi námi máme a míti chceme, ne za neřádů páchání, Boha opouštění, jemu se pro- tivení atd., ale za dobře libou Boží vůli, při nás a vší Jednotě od Boha vykonanou. Item, že staré nařízení otců našich před šedesáti lety stalé (zapsané v dekretě Jednoty a ne předělané ani zkažené atd. o tom, aby čtyři osoby první místo drželi,
Strana 205
205 poděleni jsouce pracemi toho místa, a ne jeden způsobem pa- pežským, a ovšem pak ještě nejsa přítomný) za svaté, Bohu milé a Jednotě přeužitečné máme. Item, moc zpravování Je- dnoty a všech jejích potřeb ne na jednom člověku (ovšem ne- přítomném) že zůstává, ale na vší celé radě, jíž ta moc jest ode všeho sněmu a tak skrze církev od Krista dána, k její- muž soudu každému věrnému a jednomyslnému oudu Jednoty bez výmínky státi náležité, spravedlivé i povinné jest. Druhé. Vám se také osvědčujeme, že těch vašich hanění a naříkání nás, vinění, domlouvání se rozličných, pohrůžek i zlořečenství v výstrahách jakýchs, okazování k sobě nepřipou- štíme, jistě věříce Pánu Bohu svému, kterýž nás k dílu to- muto postavil, jemuž věrní býti usilujeme jako nestateční, že to vše nám obráti v požehnání, jakož pak i tak již činí, a doufáme že nepřestane, vám toho srdečně nepřejíce, že se dílu Božímu protivíte, je neřádů pácháním atd. nazýváte, je zloře- číte, i je kaziti usilujete. Čemuž nic neučiníte, již pak vy tomu věřte neb nevěřte, skutek ukáže. Třetí. Oznamujeme, že vašich těch žádostí již mnohokráte vzkládaných, v nichž se upokojiti nechcete, poněvadž sou proti svědomí našemu, plniti nemíníme a nebudeme, hned o tom cele beze vší pochybnosti vězte; a že vy to při nás čer- tovým svědomím nazýváte, lítost nad tím majíce, aby vám Pán Bůh to, že jste díla jeho neuctili (i v té částce) odpu- stiti ráčil, Pána Boha žádáme. Našich osob co se dotýče, to vše vám nežádajícímu za to mile odpouštějíce. Čtvrté. Vám oznamujeme, že (ač ste vy na nás toho nic nepodávali, ani rady jaké od nás potřebovali, ale vše směle o své ujmě dělali) vašeho toho přiznání se k straně pod obojí vám nechválíme, ale za zlou věc pokládáme. Nešli ste upří- mou královskou cestou, jako onen dobrý Eleazar, ale uchýlili ste se k opatrnostem těla. Nepoctili ste Božího díla v Jednotě, nepřiznavše se k té sektě, kterouž kacířskou býti vyhlašuje církev římská i kališná, nenásledovavše příkladu Pavla sva- tého, kterýž se k čemu, neb k komu a jak přiznal, víte. Ma- ličké syny světa pokojiti chtěvše pro žádost vysvobození z vazby, maličké v Jednotě blížnější zuráželi ste. Napomenuti jsouce pobožně a laskavě neusmyslili ste sobě jako Petr svatý po na- pomenutí a přímluvě Pavlově; ale vydali ste se v hněv, ha- nění a úštipky trescícího, ano laskavě a synovsky a téměř sl- zavě upamatujícího, své skutky schvalujíce a jiným bludy, ne- poznání atd. připisujíce. Přiznavše se prvé, (když vám pa- pežova a kališná jednota předložena byla, abyste přistoupili k které chcete) k straně pod obojí, v níž ste, jakž panu Štemberkovi ste napsali, se zrodili, i teprv potom to ličite
205 poděleni jsouce pracemi toho místa, a ne jeden způsobem pa- pežským, a ovšem pak ještě nejsa přítomný) za svaté, Bohu milé a Jednotě přeužitečné máme. Item, moc zpravování Je- dnoty a všech jejích potřeb ne na jednom člověku (ovšem ne- přítomném) že zůstává, ale na vší celé radě, jíž ta moc jest ode všeho sněmu a tak skrze církev od Krista dána, k její- muž soudu každému věrnému a jednomyslnému oudu Jednoty bez výmínky státi náležité, spravedlivé i povinné jest. Druhé. Vám se také osvědčujeme, že těch vašich hanění a naříkání nás, vinění, domlouvání se rozličných, pohrůžek i zlořečenství v výstrahách jakýchs, okazování k sobě nepřipou- štíme, jistě věříce Pánu Bohu svému, kterýž nás k dílu to- muto postavil, jemuž věrní býti usilujeme jako nestateční, že to vše nám obráti v požehnání, jakož pak i tak již činí, a doufáme že nepřestane, vám toho srdečně nepřejíce, že se dílu Božímu protivíte, je neřádů pácháním atd. nazýváte, je zloře- číte, i je kaziti usilujete. Čemuž nic neučiníte, již pak vy tomu věřte neb nevěřte, skutek ukáže. Třetí. Oznamujeme, že vašich těch žádostí již mnohokráte vzkládaných, v nichž se upokojiti nechcete, poněvadž sou proti svědomí našemu, plniti nemíníme a nebudeme, hned o tom cele beze vší pochybnosti vězte; a že vy to při nás čer- tovým svědomím nazýváte, lítost nad tím majíce, aby vám Pán Bůh to, že jste díla jeho neuctili (i v té částce) odpu- stiti ráčil, Pána Boha žádáme. Našich osob co se dotýče, to vše vám nežádajícímu za to mile odpouštějíce. Čtvrté. Vám oznamujeme, že (ač ste vy na nás toho nic nepodávali, ani rady jaké od nás potřebovali, ale vše směle o své ujmě dělali) vašeho toho přiznání se k straně pod obojí vám nechválíme, ale za zlou věc pokládáme. Nešli ste upří- mou královskou cestou, jako onen dobrý Eleazar, ale uchýlili ste se k opatrnostem těla. Nepoctili ste Božího díla v Jednotě, nepřiznavše se k té sektě, kterouž kacířskou býti vyhlašuje církev římská i kališná, nenásledovavše příkladu Pavla sva- tého, kterýž se k čemu, neb k komu a jak přiznal, víte. Ma- ličké syny světa pokojiti chtěvše pro žádost vysvobození z vazby, maličké v Jednotě blížnější zuráželi ste. Napomenuti jsouce pobožně a laskavě neusmyslili ste sobě jako Petr svatý po na- pomenutí a přímluvě Pavlově; ale vydali ste se v hněv, ha- nění a úštipky trescícího, ano laskavě a synovsky a téměř sl- zavě upamatujícího, své skutky schvalujíce a jiným bludy, ne- poznání atd. připisujíce. Přiznavše se prvé, (když vám pa- pežova a kališná jednota předložena byla, abyste přistoupili k které chcete) k straně pod obojí, v níž ste, jakž panu Štemberkovi ste napsali, se zrodili, i teprv potom to ličite
Strana 206
206 jakýmis opatrnostmi, a teprv tam dokládáte, že od Jednoty nemůžete odstoupiti. A to rozličně pletete, tu stranu pod obojí proti smyslu obecnému divně znadívavše k přistrojení sobě kozích vrátec. Čemuž již i svět srozuměl a vám z toho těž- kosti přibylo a přibývá. A my vězte před domácími i těmi, jenž vně sou, pro opatření Jednoty, kdežby potřeba toho ká- zala, osvědčovati se musíme, že s naším vědomím ovšem radou ste nečinili; ano ani k tomu vyznání víry o večeři Páně v té formě slov, od vás proti artikulům arciknížecím položené, při- znati se nemůžeme. Odtud i odjinud vidí se, že vy již s Jednotou v svaté jednomyslnosti nestojíte, ale z ní ste vykročili. Druhé též zřetedlné jest již, že ani v řádu nestojíte, nebo s oudy Jednoty jinými k soudu ouzké rady nechcete státi, ale jakés starství sobě připisujete, a jakýs ouřad nad námi daný, a že bychom my byli povinni, rozkazy vaše plniti, též i soudů svých tam vám do vězení podávati, a požehnání odtud čekati, posvěcení odtud bráti, což vše psaní vaše šíře obsahují. A to všecko proti úsudkům a svatým zápisům Jednoty i proti příkladu prvotní církve, nýbrž i proti svým vlastním mnohým nám o takových věcech psaním, jakž vám to světle jest a nepřemo- ženě ukázáno prvé. I z té příčiny my vás již Pánu Bohu spravedlivému soudci poroučíme, on sudiž mezi vámi i námi. Za tím my všickni jednomyslně, mocí Pána našeho Ježíše Krista církvi danou a tak i Jednotě, od ní ode vší radě ouzké, vší totiž pospolnotí naší (kterouž vy pobíháte a jí pohrdáte, již i ducha Kristova odsuzujete, nad ní za hlavu se nezřízeně stavějíce) tomu všemu konec již činíme, a vám pravíme, abyste nám a Jednotě pokoj dali, a o zpravování, opatrování i vyvo- zování pře její se nestarali atd. A to dotud, dokudž koli toho ducha, z kteréhož se vyvésti po dnes ste nedali, zůstáváte a zůstávali byste, a dokudž při vás zřetedlného pokání a ná- pravy se nespatří. S tím mějtež se dobře. A Pán všemohoucí račiž oči vaše otevříti, i duchem pokory a poníženosti darovati, a byla-liby vůle jeho svatá, i z toho vězení tesklivého vysvoboditi pro čest a slávu jmena svého i potěšení vaše i naše, za čež my důvěrně prositi jeho milosti Božské nepřestáváme. Z strany pak věcí tělesných, tuť se obláštně ohlašujeme, že podle naší nejvyšší možnosti, čehož byste koli v svém vězení potřebovali od nás, v tom se vám rádi s ochotností propůjčovati hotovi sme nic méně jako i prvé vždycky. Celá kapitola vám známých. Při tom pilně také rozjímáno a souzeno bylo o našem se s evangelíky kterými koli srovnávání neb nesrovnávání, po-
206 jakýmis opatrnostmi, a teprv tam dokládáte, že od Jednoty nemůžete odstoupiti. A to rozličně pletete, tu stranu pod obojí proti smyslu obecnému divně znadívavše k přistrojení sobě kozích vrátec. Čemuž již i svět srozuměl a vám z toho těž- kosti přibylo a přibývá. A my vězte před domácími i těmi, jenž vně sou, pro opatření Jednoty, kdežby potřeba toho ká- zala, osvědčovati se musíme, že s naším vědomím ovšem radou ste nečinili; ano ani k tomu vyznání víry o večeři Páně v té formě slov, od vás proti artikulům arciknížecím položené, při- znati se nemůžeme. Odtud i odjinud vidí se, že vy již s Jednotou v svaté jednomyslnosti nestojíte, ale z ní ste vykročili. Druhé též zřetedlné jest již, že ani v řádu nestojíte, nebo s oudy Jednoty jinými k soudu ouzké rady nechcete státi, ale jakés starství sobě připisujete, a jakýs ouřad nad námi daný, a že bychom my byli povinni, rozkazy vaše plniti, též i soudů svých tam vám do vězení podávati, a požehnání odtud čekati, posvěcení odtud bráti, což vše psaní vaše šíře obsahují. A to všecko proti úsudkům a svatým zápisům Jednoty i proti příkladu prvotní církve, nýbrž i proti svým vlastním mnohým nám o takových věcech psaním, jakž vám to světle jest a nepřemo- ženě ukázáno prvé. I z té příčiny my vás již Pánu Bohu spravedlivému soudci poroučíme, on sudiž mezi vámi i námi. Za tím my všickni jednomyslně, mocí Pána našeho Ježíše Krista církvi danou a tak i Jednotě, od ní ode vší radě ouzké, vší totiž pospolnotí naší (kterouž vy pobíháte a jí pohrdáte, již i ducha Kristova odsuzujete, nad ní za hlavu se nezřízeně stavějíce) tomu všemu konec již činíme, a vám pravíme, abyste nám a Jednotě pokoj dali, a o zpravování, opatrování i vyvo- zování pře její se nestarali atd. A to dotud, dokudž koli toho ducha, z kteréhož se vyvésti po dnes ste nedali, zůstáváte a zůstávali byste, a dokudž při vás zřetedlného pokání a ná- pravy se nespatří. S tím mějtež se dobře. A Pán všemohoucí račiž oči vaše otevříti, i duchem pokory a poníženosti darovati, a byla-liby vůle jeho svatá, i z toho vězení tesklivého vysvoboditi pro čest a slávu jmena svého i potěšení vaše i naše, za čež my důvěrně prositi jeho milosti Božské nepřestáváme. Z strany pak věcí tělesných, tuť se obláštně ohlašujeme, že podle naší nejvyšší možnosti, čehož byste koli v svém vězení potřebovali od nás, v tom se vám rádi s ochotností propůjčovati hotovi sme nic méně jako i prvé vždycky. Celá kapitola vám známých. Při tom pilně také rozjímáno a souzeno bylo o našem se s evangelíky kterými koli srovnávání neb nesrovnávání, po-
Strana 207
207 kud to může a má býti neb nebýti. Sumou, pokudž té pravdy (kterouž Pán Bůh Jednotě dal poznati, užívati i k ní sloužiti) kteří mají, potud a v tom od nich se nedělíme, ale to dobré s nimi máme; a zase pokudžby při kterých co té pravdě od- porného bylo, potud s nimi nejsme. Z těch příčin šíře i dále rozjímáno: Poněvadž v Polště nyní dvojí se nalézají evangelíkové, kteříž jedni i druzí Jednotu k sobě táhnou a připojiti usilují, totiž jedni ti, jenž se držeti praví Augustanské confessi, a druzi Calvina, tak jakž i prvé se Jednotě dálo, když německy confessí naše byla vydána a dvakrát tištěna rozdílně, pročež Švýcaři k Bratřím posílali: k kterým tedy naše přiznání má býti a pokud? Též jak a čím kterých odbýváno býti má v mluveních s nimi? Po dlouhém těch věcí rozsuzování zavíráno na tomto: Ačkoli srovnání toho a jako v tovaryšství vjití předků na- šich s doktorem Martinem Luterem a pomocníky jeho, potom též s doktorem Martinem Bucerem a jeho tovaryši nehaníme ani pobíháme, ale to, na čemž sme spolu zůstali, nepohnutě držeti míníme, totiž abychom my zůstávali apoštolé čeští atd., a oni totiž Luterovi pomocníci a učedlníci atd. němečtí, dobře o sobě smýšlejíce i Pánu Bohu se jedni za druhé modlíce; však že jsou nás ještě bližší evangelíkové ti, kteříž Calvina následují, s nimi naše v Kožmínku snešení leta Páně 1555 stalo se. Ale že pak oboji ti s sebou nejsou v lásce, ale protivice se jedni proti druhým, obojí nás k sobě táhnou; onino podle smluv s Luterem stalých, tito pak podle smluv v Kožmínku učiněných, a my k kterým bychom se koli cele připojili, dru- hým křivda by se zdála, a my snad u nich za neupřímé po- čteni bychom byli; protož majíce toho hodné příčiny, zůstávati míníme v své obzvláštnosti Jednoty a řádu Kristova, v ničem, ničímž ji naprzniti nedopouštějíce s tím doufáním, že ten, číž dílo v Jednoté jest, nedopustí toho, aby Jordan od moře kte- réhokoli pozřín atd. býti mél. Domlouvajícím se pak na to Luterovým učedlníkům buď těm v Turyni, buď jiným těm po- dobným, toto má předkládáno a jich tím odbýváno býti, že my je máme za slouhy Boží a lid jich poslouchající za kře- sťany pravé, mezi nimiž též jako i jinde mezi jinými učení Kristovo majícími P. Bůh má vyvolené své s mnohými mrt- vými oudy, jako pšenici s koukolem smíšené. Však abychom my s nimi právě se a cele ve všem srov- nali a spojili, a mezi lidem jich poslouchajícím a nás, též mezi služebníky Páně lidu v Jednotě a jimi aby žádného rozdílu nebylo, to že nyní ještě býti nemůž z příčin mnohých.
207 kud to může a má býti neb nebýti. Sumou, pokudž té pravdy (kterouž Pán Bůh Jednotě dal poznati, užívati i k ní sloužiti) kteří mají, potud a v tom od nich se nedělíme, ale to dobré s nimi máme; a zase pokudžby při kterých co té pravdě od- porného bylo, potud s nimi nejsme. Z těch příčin šíře i dále rozjímáno: Poněvadž v Polště nyní dvojí se nalézají evangelíkové, kteříž jedni i druzí Jednotu k sobě táhnou a připojiti usilují, totiž jedni ti, jenž se držeti praví Augustanské confessi, a druzi Calvina, tak jakž i prvé se Jednotě dálo, když německy confessí naše byla vydána a dvakrát tištěna rozdílně, pročež Švýcaři k Bratřím posílali: k kterým tedy naše přiznání má býti a pokud? Též jak a čím kterých odbýváno býti má v mluveních s nimi? Po dlouhém těch věcí rozsuzování zavíráno na tomto: Ačkoli srovnání toho a jako v tovaryšství vjití předků na- šich s doktorem Martinem Luterem a pomocníky jeho, potom též s doktorem Martinem Bucerem a jeho tovaryši nehaníme ani pobíháme, ale to, na čemž sme spolu zůstali, nepohnutě držeti míníme, totiž abychom my zůstávali apoštolé čeští atd., a oni totiž Luterovi pomocníci a učedlníci atd. němečtí, dobře o sobě smýšlejíce i Pánu Bohu se jedni za druhé modlíce; však že jsou nás ještě bližší evangelíkové ti, kteříž Calvina následují, s nimi naše v Kožmínku snešení leta Páně 1555 stalo se. Ale že pak oboji ti s sebou nejsou v lásce, ale protivice se jedni proti druhým, obojí nás k sobě táhnou; onino podle smluv s Luterem stalých, tito pak podle smluv v Kožmínku učiněných, a my k kterým bychom se koli cele připojili, dru- hým křivda by se zdála, a my snad u nich za neupřímé po- čteni bychom byli; protož majíce toho hodné příčiny, zůstávati míníme v své obzvláštnosti Jednoty a řádu Kristova, v ničem, ničímž ji naprzniti nedopouštějíce s tím doufáním, že ten, číž dílo v Jednoté jest, nedopustí toho, aby Jordan od moře kte- réhokoli pozřín atd. býti mél. Domlouvajícím se pak na to Luterovým učedlníkům buď těm v Turyni, buď jiným těm po- dobným, toto má předkládáno a jich tím odbýváno býti, že my je máme za slouhy Boží a lid jich poslouchající za kře- sťany pravé, mezi nimiž též jako i jinde mezi jinými učení Kristovo majícími P. Bůh má vyvolené své s mnohými mrt- vými oudy, jako pšenici s koukolem smíšené. Však abychom my s nimi právě se a cele ve všem srov- nali a spojili, a mezi lidem jich poslouchajícím a nás, též mezi služebníky Páně lidu v Jednotě a jimi aby žádného rozdílu nebylo, to že nyní ještě býti nemůž z příčin mnohých.
Strana 208
208 Leta Páně 1562. Ten pondělí po něděli misericordias opět shromáždivše se Bratří starší do Přerova, o těchto paragrafích rozmlouvali a za- vírali ve jmenu Páně. O knížce povinností ouzké rady. Nejprv excerpt neb sexterník o povinnostech ouzké rady a osob jejích, kterýž k opravě roku předešlého usouzen byl a t. d., ode vší rady přečten, oblíben, a abychom se jim zpra- vovali, za hodný usouzen jest. A na potvrzení toho všickni starší jmena vlastní rukama svýma do téhož excerptu čtyř exemplářů podepsali sou, kterýž se takto počíná: Moc celé rady se čtyřmi osobami nejvyšší místo držícími, aneb kolikžby jich koli živých pozůstávalo, daná a přivlast- něná jí ode všeho plného sněmu vší Jednoty leta Páně 1494, když B. Matěj byl sněmu se poddav za opatření žádal atd., a sněm všecken z příčin hodných povinnost sudího z něho sňal a ji Bratru Prokopovi dal. A potom po smrti B. Ma- těje leta 1500 totéž dostatečněji utvrzeno a zapsáno v de- kretu Jednoty. 1. Nejprvé všecku a plnou péči míti o potřeby vší Jednoty. 2. Osoby do ouzké rady říditi, ustavovati a místa jim v radě ukázati. 3. Říditi a ustavovati biskupy. 4. Pořádek mezi biskupy zříditi, sudího, písaře voliti a zříditi, čehož příklad v sněmu leta 1500, kdež to místo jedno a všecka práce jeho čtyřem osobám poručena, a rozdílně na každého vložen díl práce podle možnosti a náležitosti jeho atd. 5. Biskupy i každou osobu v radě od nejvyšších až do nejnižších ku povinnostem ouřadu a míst jejich přidržeti, vy- vinutí při nich napravovati, je trestati, a pro nehodnost i od ouřadu skládati, i z rady vysazovati. 6. V concilia a v spisy Jednoty nahlédati, a byla-liby kde potřeba napravovati; odporníků spisy proti Jednotě pilně, kte- réž potřebí, ohledovati a usouditi, a bylaliby potřeba toho, pí- sařům poroučeti, aby se jim odpovědí dosti činilo. 7. Spisové ku potřebě Jednoty aby děláni byli, kdyžby toho potřeba byla atd.; písaře zřízené k tomu míti. 8. Osoby hodné k ouřadům jahenskému i kněžskému vy- hledávati a usuzovati, a biskupům k svěcení oddávati. 9. Řády, ustavení, obyčeje dobré v Jednotě vzdělávati a ustavovati, a nehodné neb překážející skládati, usouzené, zku- šené, dobré věci v známost a v paměť uvoditi, a k ostříhání přivoditi.
208 Leta Páně 1562. Ten pondělí po něděli misericordias opět shromáždivše se Bratří starší do Přerova, o těchto paragrafích rozmlouvali a za- vírali ve jmenu Páně. O knížce povinností ouzké rady. Nejprv excerpt neb sexterník o povinnostech ouzké rady a osob jejích, kterýž k opravě roku předešlého usouzen byl a t. d., ode vší rady přečten, oblíben, a abychom se jim zpra- vovali, za hodný usouzen jest. A na potvrzení toho všickni starší jmena vlastní rukama svýma do téhož excerptu čtyř exemplářů podepsali sou, kterýž se takto počíná: Moc celé rady se čtyřmi osobami nejvyšší místo držícími, aneb kolikžby jich koli živých pozůstávalo, daná a přivlast- něná jí ode všeho plného sněmu vší Jednoty leta Páně 1494, když B. Matěj byl sněmu se poddav za opatření žádal atd., a sněm všecken z příčin hodných povinnost sudího z něho sňal a ji Bratru Prokopovi dal. A potom po smrti B. Ma- těje leta 1500 totéž dostatečněji utvrzeno a zapsáno v de- kretu Jednoty. 1. Nejprvé všecku a plnou péči míti o potřeby vší Jednoty. 2. Osoby do ouzké rady říditi, ustavovati a místa jim v radě ukázati. 3. Říditi a ustavovati biskupy. 4. Pořádek mezi biskupy zříditi, sudího, písaře voliti a zříditi, čehož příklad v sněmu leta 1500, kdež to místo jedno a všecka práce jeho čtyřem osobám poručena, a rozdílně na každého vložen díl práce podle možnosti a náležitosti jeho atd. 5. Biskupy i každou osobu v radě od nejvyšších až do nejnižších ku povinnostem ouřadu a míst jejich přidržeti, vy- vinutí při nich napravovati, je trestati, a pro nehodnost i od ouřadu skládati, i z rady vysazovati. 6. V concilia a v spisy Jednoty nahlédati, a byla-liby kde potřeba napravovati; odporníků spisy proti Jednotě pilně, kte- réž potřebí, ohledovati a usouditi, a bylaliby potřeba toho, pí- sařům poroučeti, aby se jim odpovědí dosti činilo. 7. Spisové ku potřebě Jednoty aby děláni byli, kdyžby toho potřeba byla atd.; písaře zřízené k tomu míti. 8. Osoby hodné k ouřadům jahenskému i kněžskému vy- hledávati a usuzovati, a biskupům k svěcení oddávati. 9. Řády, ustavení, obyčeje dobré v Jednotě vzdělávati a ustavovati, a nehodné neb překážející skládati, usouzené, zku- šené, dobré věci v známost a v paměť uvoditi, a k ostříhání přivoditi.
Strana 209
209 10. Usuzovati a dávati zborům příhodné zprávce a zase z příčin hodných vyzdvihovati, do jiných zborů z potřeby dávati. Jestliže by pak věc nemohli nijakž trefiti atd., to vznésti na zbor všech kněží. Moc ouřadná a povinnost obláštní každého z bi- skupů, v níž oni všickni čtyři od prvního až do čtvrtého sobě rovni jsou. 1. V pravdě, v Jednotě a v jednomyslnosti státi. 2. K soudu ouzké rady chtíti státi, hotov jsa přijíti po- učení, radu, výstrahu i potrestání. 3. Kněží i jahny i učedlníky k ouřadům jich říditi, svě- titi, ustavovati, a v tom ve všem zpravovati. Též v svědomí, v obcování i v živnosti opatrovati, vyvinutí napravovati, a své- volné trestati, až i vylučovati podle obecného svolení. Zbory po krajích rozměřených, jakž každému ukázáno, projížděti, a všecky potřeby v nich zpravovati při zprávcích, soudcích, ša- fářích almužen i lidu vůbec. A což by zpraviti nemohl, to na sudího vznésti, a on, bude-li třeba, na jiné spolu starší, totiž biskupy. Když by toho také potřebu obecní neb obzvláštní uznal, aby kněží, jahny a nižší kraje sobě v péči svěřeného, kteréby se jemu vidělo neb všecky, obeslal, a při tom jim službu obecného napomenutí k pilnosti, k bedlivosti a k ho- dnému chození povoláním v jejich povinnostech, tak ouřad- ných jako vlastního spasení učinil, a kdež může býti i poslu- hování. O tom viz širší zprávu v dekretě bratrském B. Vá- clava Vrouteckého rukou psaném. D. 18. Tovaryše svého kteréhokoli, sudího, písaře neb jiného v po- vinnosti jeho, když by on nemohl, zastávati, a vše na místě jeho činiti bez pobídky sám od sebe z povinnosti své. Však činiti to mají podle pořádku míst svých. Nejprvé ten, kterýž po sudím první místo drží; pakliby ten nemohl, tedy ten, kte- rýž po něm jest, a tak až do posledního. Také na kteréhožby mimo pořádek vzloženo bylo ode vší rady, a on s to dobře býti mohl, aby to bez výmluvy přijal a vedl s dobrou a dověrnou myslí ve jmenu Páně. S staršími předními potvrditi staršího, to jest biskupa světiti. Moc a povinnost obláštní sudího v radě. Pilnou péči o Jednotu i všecky její míti, i tovaryšům svým k tomu dobrým příkladem býti, radu s povolením tovaryšů svých obsílati, první místo v soudu držeti, a shromážděným příčíny obeslání oznámiti. K modlení napomínati začíti tova- ryšům svým, totiž biskupům, jimž to sic zvláštně samým mě- loby příležeti v sněmu; ale však pro cvičení jiných pořádka 14 Dekrety Jednoty Bratrské.
209 10. Usuzovati a dávati zborům příhodné zprávce a zase z příčin hodných vyzdvihovati, do jiných zborů z potřeby dávati. Jestliže by pak věc nemohli nijakž trefiti atd., to vznésti na zbor všech kněží. Moc ouřadná a povinnost obláštní každého z bi- skupů, v níž oni všickni čtyři od prvního až do čtvrtého sobě rovni jsou. 1. V pravdě, v Jednotě a v jednomyslnosti státi. 2. K soudu ouzké rady chtíti státi, hotov jsa přijíti po- učení, radu, výstrahu i potrestání. 3. Kněží i jahny i učedlníky k ouřadům jich říditi, svě- titi, ustavovati, a v tom ve všem zpravovati. Též v svědomí, v obcování i v živnosti opatrovati, vyvinutí napravovati, a své- volné trestati, až i vylučovati podle obecného svolení. Zbory po krajích rozměřených, jakž každému ukázáno, projížděti, a všecky potřeby v nich zpravovati při zprávcích, soudcích, ša- fářích almužen i lidu vůbec. A což by zpraviti nemohl, to na sudího vznésti, a on, bude-li třeba, na jiné spolu starší, totiž biskupy. Když by toho také potřebu obecní neb obzvláštní uznal, aby kněží, jahny a nižší kraje sobě v péči svěřeného, kteréby se jemu vidělo neb všecky, obeslal, a při tom jim službu obecného napomenutí k pilnosti, k bedlivosti a k ho- dnému chození povoláním v jejich povinnostech, tak ouřad- ných jako vlastního spasení učinil, a kdež může býti i poslu- hování. O tom viz širší zprávu v dekretě bratrském B. Vá- clava Vrouteckého rukou psaném. D. 18. Tovaryše svého kteréhokoli, sudího, písaře neb jiného v po- vinnosti jeho, když by on nemohl, zastávati, a vše na místě jeho činiti bez pobídky sám od sebe z povinnosti své. Však činiti to mají podle pořádku míst svých. Nejprvé ten, kterýž po sudím první místo drží; pakliby ten nemohl, tedy ten, kte- rýž po něm jest, a tak až do posledního. Také na kteréhožby mimo pořádek vzloženo bylo ode vší rady, a on s to dobře býti mohl, aby to bez výmluvy přijal a vedl s dobrou a dověrnou myslí ve jmenu Páně. S staršími předními potvrditi staršího, to jest biskupa světiti. Moc a povinnost obláštní sudího v radě. Pilnou péči o Jednotu i všecky její míti, i tovaryšům svým k tomu dobrým příkladem býti, radu s povolením tovaryšů svých obsílati, první místo v soudu držeti, a shromážděným příčíny obeslání oznámiti. K modlení napomínati začíti tova- ryšům svým, totiž biskupům, jimž to sic zvláštně samým mě- loby příležeti v sněmu; ale však pro cvičení jiných pořádka 14 Dekrety Jednoty Bratrské.
Strana 210
210 jíti má i v tom po všech spoluradních. A potom povinnosti náležité celé radě rozkázati čísti. Potom má čten býti předešlého sněmu zápis, a k tomu pil- ně přihlédnuto, stalo-li se a děje-li se tomu dosti, což jest bylo usouzeno, aneb bylo-li co oblášť kterým osobám poručeno v pře- dešlém shromáždění. Za tím doptávati se přítomných v radě na potřeby Jednoty, zborů, zprávců i lidu, a věci oznámené od každého podle jeho povinnosti rozkázati zapsati. Věcí potřebných podávati srozumitedlně k soudu, a aby k nim pořád říkali poňoukati. Ty, kteříž by se neuměle přimlouvali v radě, zpravovati, zdání jednoho každého vyslýchati a souditi, srovnávání neb ne- srovnávání hlasů jich znamenati a v paměti skládati, soud svůj též mezi ně vložiti, a chce-li co kdo přidati neb svého poopra- viti, na ně toho podati. Potom ještě oznámiti má, čím by ten soud chtěl zavříti. Pakliby co nebezpečného bylo, k potomku odložiti. Paměť toho, na čem to postaví, rozkázati zapsati. Sněmy obecné s povolením tovaryšů svých, a když možné jest, i s povolením rady svolávati, v nich všeho původ a ře- ditel býti, kázání spolu s tovaryši svými činiti, úsudky v sně- mu vypovídati i přečítati, a k ostříhání jich všecko přivoditi, vyvinutí každého napravovati i trestati. Spisy od písařů zříze- ných neb od písaře, buď k potřebě Jednoty o kterýchkoli pravdách sepsané, buď dosti činící nepřátelům, vezma spolu souditi, a potom buď vydati, buď k jinému času odložiti a scho- vati, jakž by toho potřeba ode vší celé rady uznána byla. Když by sněm obeslán býti měl, spolu s tovaryši svými o to pečovati má aneb jinému poručiti, aby potřebami vezdej- šími podle slušnosti opatřen byl. Všelikým nevážnostem pohoršitedlným, žertům, smíchům, pohráváním atd. přítrž a zástavu činiti, k soudu rady státi; nebo dále není kam leč k sněmu (od něhož jest moc dána radě), a odtud toliko ku Pánu Bohu. Povinnost písaře neb písařů Jednoty volených a zřízených ode vší rady. Pilné a bedlivé čteni spisů domácích i cizých pro jistou a místnou povědomost, co se buď doma v Jednotě buď jinde děje a působí. Bedlivé a časté rozsuzování toho, co jest v Jednotě a čeho potřebí Jednotě, aby odtud se patřilo na to, byl-liby kde v čem jaký nedostatek, totiž potřeba ještě nenaplněná, a to v těchto věcech: Předně. Nebylo-liby ještě o které pravdě víry, totiž o kte- rém artikuli učení Božího světle vypsáno, tak jakž by náleželo.
210 jíti má i v tom po všech spoluradních. A potom povinnosti náležité celé radě rozkázati čísti. Potom má čten býti předešlého sněmu zápis, a k tomu pil- ně přihlédnuto, stalo-li se a děje-li se tomu dosti, což jest bylo usouzeno, aneb bylo-li co oblášť kterým osobám poručeno v pře- dešlém shromáždění. Za tím doptávati se přítomných v radě na potřeby Jednoty, zborů, zprávců i lidu, a věci oznámené od každého podle jeho povinnosti rozkázati zapsati. Věcí potřebných podávati srozumitedlně k soudu, a aby k nim pořád říkali poňoukati. Ty, kteříž by se neuměle přimlouvali v radě, zpravovati, zdání jednoho každého vyslýchati a souditi, srovnávání neb ne- srovnávání hlasů jich znamenati a v paměti skládati, soud svůj též mezi ně vložiti, a chce-li co kdo přidati neb svého poopra- viti, na ně toho podati. Potom ještě oznámiti má, čím by ten soud chtěl zavříti. Pakliby co nebezpečného bylo, k potomku odložiti. Paměť toho, na čem to postaví, rozkázati zapsati. Sněmy obecné s povolením tovaryšů svých, a když možné jest, i s povolením rady svolávati, v nich všeho původ a ře- ditel býti, kázání spolu s tovaryši svými činiti, úsudky v sně- mu vypovídati i přečítati, a k ostříhání jich všecko přivoditi, vyvinutí každého napravovati i trestati. Spisy od písařů zříze- ných neb od písaře, buď k potřebě Jednoty o kterýchkoli pravdách sepsané, buď dosti činící nepřátelům, vezma spolu souditi, a potom buď vydati, buď k jinému času odložiti a scho- vati, jakž by toho potřeba ode vší celé rady uznána byla. Když by sněm obeslán býti měl, spolu s tovaryši svými o to pečovati má aneb jinému poručiti, aby potřebami vezdej- šími podle slušnosti opatřen byl. Všelikým nevážnostem pohoršitedlným, žertům, smíchům, pohráváním atd. přítrž a zástavu činiti, k soudu rady státi; nebo dále není kam leč k sněmu (od něhož jest moc dána radě), a odtud toliko ku Pánu Bohu. Povinnost písaře neb písařů Jednoty volených a zřízených ode vší rady. Pilné a bedlivé čteni spisů domácích i cizých pro jistou a místnou povědomost, co se buď doma v Jednotě buď jinde děje a působí. Bedlivé a časté rozsuzování toho, co jest v Jednotě a čeho potřebí Jednotě, aby odtud se patřilo na to, byl-liby kde v čem jaký nedostatek, totiž potřeba ještě nenaplněná, a to v těchto věcech: Předně. Nebylo-liby ještě o které pravdě víry, totiž o kte- rém artikuli učení Božího světle vypsáno, tak jakž by náleželo.
Strana 211
211 Druhé. Bylo-liby potřebí kde v čem kterých psaní od Jndnoty vydaných napraviti; poněvadž rozdílnost času rozdíl- nost příčin činí, a rozdílnost příčin těch i oněch rozdílného jakož v jiném tak i v spisech způsobu žádá. Třetí. Byliliby jací protivníci Jednoty, jimž by náleželo i psaním odpovídati a dosti činiti, co by pak koli za potřebné uznal, znamenávati, ano i napsati jakž nejlépe a nejdosta- tečněji možné podle náležitosti, a potom sudímu ukázati, a sudí s povolením tovaryšů svých radě toho k soudu podati. Ovšem pak kdyžby sudí se vší radou toho potřebu uznali, a jaké psani neb spis učiniti rozkázali, povinen jest k tomu hotov býti podle možnosti, a potom vykonaje rozkaz podati toho sudímu atd. Na sněmích acta s pilností a bedlivě spisovati, a po vy konání sněmu před závírkou všeho přečísti zápis artikulů i jich zavírání, a bylo-liby co potřebí doložiti kde neb opraviti, to hned tu aby vykonal. Povinnosti osob ouzké rady. Aby pečoval a staral se každý z nich o obecné dobré Jednoty se vší opravdivostí. Povolán jsa od starších v uká- zané místo, aby se povolně s ochotností najíti dal, a na něm s trpělivostí do propuštění trval. Cožbykoli znal neb věděl, že by náleželo ouzké radě zpraviti neb opatřiti, na dotázku sudího v radě oznámiti upřímě a sprostně. V radě jsa místo své má držeti, z něho k vyšším i nižším vážnost a uctivost příslušnou zachovávati, ku potazu pořádně odpovídati; soud svůj krátce, srozumitedlně a sprostně, po náchylnostech svých nepostupuje, ani toho, co jiní pravili, mnoho opětuje, vypo- vídati. Jiných soud bedlivě a sprostně vyslýchaje spravedlivě rozvažovati. Po potazu, má-li k čemu, pokojně se a středmě přimluviti, a měl-liby jaký odpor proti čemu, nevkládati ho bez dotazu a povolení sudího Kdyžby pak soud zavřín byl a zjevně vynesen, aby toho po straně, když by se něco neda- řilo, nepřetřásal říkaje: toto takto, a ono onakno mělo býti atd. A ovšem se toho neodčítal, poněvadž s jinými to usou- dil za dobré a za vůli Boží měl, lepšího ani znal ani pověditi uměl, než spolu s tovaryšem svým k též radě náležícím, po- kudž by k vzdělání bylo, může o to promluviti, a byla-liby toho potřeba, to na všecku radu ouzkou neb na samého sudího v radě poctivě vznésti. Tajnost ouzké rady aby s velikou věrností zachována byla. A toho s pilností sluší šetřiti, aby žádným návěštím ne- byla pronášína pod skutečným trestáním, na kohož by co toho uznáno bylo. Jestližeby biskup kraje kterého z rady 14*
211 Druhé. Bylo-liby potřebí kde v čem kterých psaní od Jndnoty vydaných napraviti; poněvadž rozdílnost času rozdíl- nost příčin činí, a rozdílnost příčin těch i oněch rozdílného jakož v jiném tak i v spisech způsobu žádá. Třetí. Byliliby jací protivníci Jednoty, jimž by náleželo i psaním odpovídati a dosti činiti, co by pak koli za potřebné uznal, znamenávati, ano i napsati jakž nejlépe a nejdosta- tečněji možné podle náležitosti, a potom sudímu ukázati, a sudí s povolením tovaryšů svých radě toho k soudu podati. Ovšem pak kdyžby sudí se vší radou toho potřebu uznali, a jaké psani neb spis učiniti rozkázali, povinen jest k tomu hotov býti podle možnosti, a potom vykonaje rozkaz podati toho sudímu atd. Na sněmích acta s pilností a bedlivě spisovati, a po vy konání sněmu před závírkou všeho přečísti zápis artikulů i jich zavírání, a bylo-liby co potřebí doložiti kde neb opraviti, to hned tu aby vykonal. Povinnosti osob ouzké rady. Aby pečoval a staral se každý z nich o obecné dobré Jednoty se vší opravdivostí. Povolán jsa od starších v uká- zané místo, aby se povolně s ochotností najíti dal, a na něm s trpělivostí do propuštění trval. Cožbykoli znal neb věděl, že by náleželo ouzké radě zpraviti neb opatřiti, na dotázku sudího v radě oznámiti upřímě a sprostně. V radě jsa místo své má držeti, z něho k vyšším i nižším vážnost a uctivost příslušnou zachovávati, ku potazu pořádně odpovídati; soud svůj krátce, srozumitedlně a sprostně, po náchylnostech svých nepostupuje, ani toho, co jiní pravili, mnoho opětuje, vypo- vídati. Jiných soud bedlivě a sprostně vyslýchaje spravedlivě rozvažovati. Po potazu, má-li k čemu, pokojně se a středmě přimluviti, a měl-liby jaký odpor proti čemu, nevkládati ho bez dotazu a povolení sudího Kdyžby pak soud zavřín byl a zjevně vynesen, aby toho po straně, když by se něco neda- řilo, nepřetřásal říkaje: toto takto, a ono onakno mělo býti atd. A ovšem se toho neodčítal, poněvadž s jinými to usou- dil za dobré a za vůli Boží měl, lepšího ani znal ani pověditi uměl, než spolu s tovaryšem svým k též radě náležícím, po- kudž by k vzdělání bylo, může o to promluviti, a byla-liby toho potřeba, to na všecku radu ouzkou neb na samého sudího v radě poctivě vznésti. Tajnost ouzké rady aby s velikou věrností zachována byla. A toho s pilností sluší šetřiti, aby žádným návěštím ne- byla pronášína pod skutečným trestáním, na kohož by co toho uznáno bylo. Jestližeby biskup kraje kterého z rady 14*
Strana 212
212 k sobě povolal, aby se k němu k času oznámenému každý povolně najíti dal (lečby mu toho nemožnost učiniti zbránila), a cožby mu na místě svém poručil neb učiniti rozkázal, aby to vše podle možnosti věrně vykonal. Když bychom kde spolu byli, tehdy dvěma spoluradním aby poručeno bylo péči míti o vezdejších věcech. A kteříž místa nižší v radě drží, péči míti mají o písně v zbořích, při stolích, pokudž Bratří po spolu budou, a přisluhovati k stolu starším. Rejstřík tento officiorum, totiž povinností neb moci plné ouzké rady osoby v ní v Jednotě Bratrské k svému ob- novení a doplnění i napravení přiveden jest podle povolení i žádosti osob celé rady leta 1561. A to se stalo: Jedno podle dekretu bratrského, k němuž strany smyslu i slov otců v něm položených všickni tito kusové směřováni a pokládáni sou. Druhé, stalo se to podle pravdy Bohem příčinami v nově da- nými ukázané a k plnějšímu poznání přivedené, jíž čest vla- stní dána a místo ukázáno v radě býti má. A ta jest, aby Kristu a duchu jeho v Jednotě prvotnost cti a moci základné připisována byla, potom teprv zřízeně Jednotě a hlavnímu soudu jejímu, totiž ouzké radě v plnosti její, i vysazení a po- stavení zřízeném osob jejích, a to služebně, a aby vyhnuto bylo mrzuté antikristově ohavnosti, kterýž sobě primatum, to- tiž prvotnost a vikářství Kristovo osobně připisuje, a tím pý- chy a moci nezřízené nad spolusluhami (i monarchami světa) užívá atd. A víme, že sou se toho způsobu prvotnosti osoby jedné otcové naši v plném shromáždění neb sněmu Jednoty odepsali leta 1500. A protož my, kteříž sme tento napravený officiorum rej- střík s dobrým nestranným soudem a uvažováním čtli a roz- jímali, potom pak jej přijali a přijímáme, tuto se svými vlast- ními rukami ze jmena zapsali sme a zapisujeme, aby všechněm potomkům našim, kdyžkoli po nás světle známo bylo, co a z kterých příčin učinili sme. Bratří: Jan Černý, Matěj Červenka, Jiřík Izrael, Jan Blahoslav. Václav Holý, Matěj Kramplíř, Matěj Skalický, Havel Dřevínek, Mikuláš Dobromír, Zachariáš, Jan Lorenc, Pavel Žalud, Jan Javor. O vězních Augustovi a Bílkovi. A že nad předešlou nevoli, kteráž nám byla s Bratrem Janem Augustou psaními obapolnými atd., (o čemž v lonském synodu obšírněji zapsáno stojí) nové opět přetěžké a příliš po- horšitedlné věci od týchž osob před se brány jsou, jako že
212 k sobě povolal, aby se k němu k času oznámenému každý povolně najíti dal (lečby mu toho nemožnost učiniti zbránila), a cožby mu na místě svém poručil neb učiniti rozkázal, aby to vše podle možnosti věrně vykonal. Když bychom kde spolu byli, tehdy dvěma spoluradním aby poručeno bylo péči míti o vezdejších věcech. A kteříž místa nižší v radě drží, péči míti mají o písně v zbořích, při stolích, pokudž Bratří po spolu budou, a přisluhovati k stolu starším. Rejstřík tento officiorum, totiž povinností neb moci plné ouzké rady osoby v ní v Jednotě Bratrské k svému ob- novení a doplnění i napravení přiveden jest podle povolení i žádosti osob celé rady leta 1561. A to se stalo: Jedno podle dekretu bratrského, k němuž strany smyslu i slov otců v něm položených všickni tito kusové směřováni a pokládáni sou. Druhé, stalo se to podle pravdy Bohem příčinami v nově da- nými ukázané a k plnějšímu poznání přivedené, jíž čest vla- stní dána a místo ukázáno v radě býti má. A ta jest, aby Kristu a duchu jeho v Jednotě prvotnost cti a moci základné připisována byla, potom teprv zřízeně Jednotě a hlavnímu soudu jejímu, totiž ouzké radě v plnosti její, i vysazení a po- stavení zřízeném osob jejích, a to služebně, a aby vyhnuto bylo mrzuté antikristově ohavnosti, kterýž sobě primatum, to- tiž prvotnost a vikářství Kristovo osobně připisuje, a tím pý- chy a moci nezřízené nad spolusluhami (i monarchami světa) užívá atd. A víme, že sou se toho způsobu prvotnosti osoby jedné otcové naši v plném shromáždění neb sněmu Jednoty odepsali leta 1500. A protož my, kteříž sme tento napravený officiorum rej- střík s dobrým nestranným soudem a uvažováním čtli a roz- jímali, potom pak jej přijali a přijímáme, tuto se svými vlast- ními rukami ze jmena zapsali sme a zapisujeme, aby všechněm potomkům našim, kdyžkoli po nás světle známo bylo, co a z kterých příčin učinili sme. Bratří: Jan Černý, Matěj Červenka, Jiřík Izrael, Jan Blahoslav. Václav Holý, Matěj Kramplíř, Matěj Skalický, Havel Dřevínek, Mikuláš Dobromír, Zachariáš, Jan Lorenc, Pavel Žalud, Jan Javor. O vězních Augustovi a Bílkovi. A že nad předešlou nevoli, kteráž nám byla s Bratrem Janem Augustou psaními obapolnými atd., (o čemž v lonském synodu obšírněji zapsáno stojí) nové opět přetěžké a příliš po- horšitedlné věci od týchž osob před se brány jsou, jako že
Strana 213
213 jest Jakub na radu Augustovu od kněze kališného svátost při- jímal, a na sebe zápis hrozný nás se odčítaje učinil, Augusta pak opět nové přiznání se bezvýmínečné k straně pod obojí učinil, nad námi se pro lonské jemu napsáni více rozzlobil, i o nás naříkavé řeči roztrousil, že by od nás opuštěni byli, a tak psaní ledajakás k vzdělání nesloužící sem tam rozprostřel atd., tarasuje se v nich a svá předsebrání: i podáno k soudu, zač by měli jmíni býti, a budou-li propuštěni a k některým z nás by se dostali, jak by se každý k nim zachovati měl? Za jiné jich míti nemůžeme, než zač je skutkové jejich vlastní vysvědčují; neb my těch skutků jejich nechválíme, je za zlé máme, za ohavné a bezbožné, a za ty, jakž sám Augu- sta k Litomyšlským napsal, totiž Krista a Jednoty zbavující. A protož ač od nás vykleti nejsou, však ti skutkové jejich dostatečně sou je vyloučili a bratrství i kněžství v Jednotě zbavili. Druhé: Dostalo-liby se jim neb některému z nich mezi nás navrátiti, abychom podle lonského k Augustovi napsání strany časných pohodlí, přijetí a opatření v domě atd. k nim se chovali; než služeb nižádných čeládce ani zborům nikoli jim dopouštěti nemáme, ani jakých ovšem bouření. A volali- liby se na slyšení, aneb ty své skutky vymlouvati by chtěli, o to jim na celou radu ukázáno býti má. Třetí. Způsobí-li Pán Bůh, aby kde kněží spolu byli, má jim zpráva této vší rozepře mezi námi a Augustou dána býti, ano i jiní pobožní lidé na to se ptající mají pěkně býti zpra- vováni, zvlášť že jsou toho ničehož on Augusta i Jakub na bratrskou radu před sebe nebrali, nýbrž proti jistým ne jed- něm pamatováním a výstrahám, a [že toho se jim nechválí, ale za příliš zlé (ač lítostivě) má, a že na lidech nesluší se za- kládati, a Pán Bůh že i tím zkušuje, jakou dověrnost k pravdě a k Jednotě máme. O Malopolských. Kdež roku předešlého na žádost Malopolských (zvlášt P. Bonara) vysláni byli ad colloquium Buzenské B. Havel, Za- chariáš, Lorenc atd., teprv počet od nich radě vydán z těch všech actií. A tu což se zdálo za méně potřebné neb nedůle- žité, poslům ukázáno a k nápravě přivedeno jest. A však dále na plnou radu podáno bylo, jak bychom se na potomu k týmž Malopolským chovati měli. Poněvadž se to vidí, že nás jíz- dami a obsílkami na své sněmy příliš obtěžují, a zas našich zpráv ústních i psaných málo dobře užívají, ano téměř mi- strují a štrafují; i zůstáno, aby jim buď psaním buď oustně, dočkajíc příčin, tyto věci jako odpovědné předloženy a ozná-
213 jest Jakub na radu Augustovu od kněze kališného svátost při- jímal, a na sebe zápis hrozný nás se odčítaje učinil, Augusta pak opět nové přiznání se bezvýmínečné k straně pod obojí učinil, nad námi se pro lonské jemu napsáni více rozzlobil, i o nás naříkavé řeči roztrousil, že by od nás opuštěni byli, a tak psaní ledajakás k vzdělání nesloužící sem tam rozprostřel atd., tarasuje se v nich a svá předsebrání: i podáno k soudu, zač by měli jmíni býti, a budou-li propuštěni a k některým z nás by se dostali, jak by se každý k nim zachovati měl? Za jiné jich míti nemůžeme, než zač je skutkové jejich vlastní vysvědčují; neb my těch skutků jejich nechválíme, je za zlé máme, za ohavné a bezbožné, a za ty, jakž sám Augu- sta k Litomyšlským napsal, totiž Krista a Jednoty zbavující. A protož ač od nás vykleti nejsou, však ti skutkové jejich dostatečně sou je vyloučili a bratrství i kněžství v Jednotě zbavili. Druhé: Dostalo-liby se jim neb některému z nich mezi nás navrátiti, abychom podle lonského k Augustovi napsání strany časných pohodlí, přijetí a opatření v domě atd. k nim se chovali; než služeb nižádných čeládce ani zborům nikoli jim dopouštěti nemáme, ani jakých ovšem bouření. A volali- liby se na slyšení, aneb ty své skutky vymlouvati by chtěli, o to jim na celou radu ukázáno býti má. Třetí. Způsobí-li Pán Bůh, aby kde kněží spolu byli, má jim zpráva této vší rozepře mezi námi a Augustou dána býti, ano i jiní pobožní lidé na to se ptající mají pěkně býti zpra- vováni, zvlášť že jsou toho ničehož on Augusta i Jakub na bratrskou radu před sebe nebrali, nýbrž proti jistým ne jed- něm pamatováním a výstrahám, a [že toho se jim nechválí, ale za příliš zlé (ač lítostivě) má, a že na lidech nesluší se za- kládati, a Pán Bůh že i tím zkušuje, jakou dověrnost k pravdě a k Jednotě máme. O Malopolských. Kdež roku předešlého na žádost Malopolských (zvlášt P. Bonara) vysláni byli ad colloquium Buzenské B. Havel, Za- chariáš, Lorenc atd., teprv počet od nich radě vydán z těch všech actií. A tu což se zdálo za méně potřebné neb nedůle- žité, poslům ukázáno a k nápravě přivedeno jest. A však dále na plnou radu podáno bylo, jak bychom se na potomu k týmž Malopolským chovati měli. Poněvadž se to vidí, že nás jíz- dami a obsílkami na své sněmy příliš obtěžují, a zas našich zpráv ústních i psaných málo dobře užívají, ano téměř mi- strují a štrafují; i zůstáno, aby jim buď psaním buď oustně, dočkajíc příčin, tyto věci jako odpovědné předloženy a ozná-
Strana 214
214 meny byly. Jedno, že jsou oni mnohými příčinami smlouvy a unii v Kožmínku sročené zrušili, což slíbili při agendách a dobrých obyčejích Jednoty, tomu dosti neučinivše jinam o po- moci služebné se utíkavše, a lépe sobě nad Jednotu oblibo- vavše, ovšem confessí, k níž přistoupili, potom odpor činivše, a ji podle své vůle opravovavše a mistrovavše. Pročež sprave- dlivě a hodně, že bychom jich odsednouti mohli a můžeme. Druhé. Čeho se jim prvé podávalo, má jim ještě jako osvědčeně povědíno býti, totiž chtí-li při confessí zůstati nepo- hnutě a v řádu, i v poslušenství s námi zůstávati a se ostří- hati bez trhání se ohyzdných, že my jim žádné povinnosti bra- trské nezadržíme. Pakliť nemohou pro svědomí (jakž oni pra- vili a praví) ani všech artikulů confessí přijíti, ani s námi v službách se srovnati, že jich proti svědomí k ničemuž ne- potahujeme. Nechažť svou confessí, řád i služby mají, vedou a konají, a zkušením dosahují pravdy jako otcové naši i my, a však ať nás také proti našim svědomím nepotahují, ani k nápravě podle jejich vůle nezkušené, buď confessí neb do- brých adiafor. Neb nám to možné není netoliko dle svě- domí, ale ani zborů našich, aby zbouřeni nebyli. Třetí. Že my k nim na ty jejich synody neb sněmy jez- diti neb vysílati nemůžeme a možné nám není, buď pro práce domácí při zbořích nesnesitedlné takměř, buď pro nebezpečen- ství od vrchností, a naše též k nákladům na cesty nedostatky atd. Ctvrté. A však nebudou-li se k nám nepřátelsky chovati, my že chceme k nim lásky a milování ostříhati jako i k ji- ným křesťanským učitelům a jednotám, s nimiž buď otců na- šich neb potom nás snesení křesťanské se stalo. O sjednocení se s Čechy. Poněvadž čáka jest a hlasové o tom proskakují, že dá-li Pán Bůh Maximilianovi dosednouti na stolici království Če- ského a korunovánu býti, bude chtíti nějakou reformací cír- kevní míti, a snad podle confessí Augšpurské atd. napomenutí se stalo, abychom se k tomu časně strojili, a která by pře Je- dnoty byla i příčiny hodné oddělení atd., toho se zmocňovali, až i confessi Augšpurskou čtli a jí něco povědomi byli, o čemž lůni v synodu šířeji promlouváno i zapsáno jest. Confessí Augšpurská psaná půjčena Dobromirovi a Zachariášovi. De Christo mediatore. Z příčiny těžké nesnáze, zniklé v Polště mezi Stangarem a Pinčovskými o prostřednictví Kristovo, o čež i na Bratří otázky bývají nejedny činěny, totiž strany-li obojího přirození Kristus jest prostředníkem naším, jakž Pinčovští vedou, čili
214 meny byly. Jedno, že jsou oni mnohými příčinami smlouvy a unii v Kožmínku sročené zrušili, což slíbili při agendách a dobrých obyčejích Jednoty, tomu dosti neučinivše jinam o po- moci služebné se utíkavše, a lépe sobě nad Jednotu oblibo- vavše, ovšem confessí, k níž přistoupili, potom odpor činivše, a ji podle své vůle opravovavše a mistrovavše. Pročež sprave- dlivě a hodně, že bychom jich odsednouti mohli a můžeme. Druhé. Čeho se jim prvé podávalo, má jim ještě jako osvědčeně povědíno býti, totiž chtí-li při confessí zůstati nepo- hnutě a v řádu, i v poslušenství s námi zůstávati a se ostří- hati bez trhání se ohyzdných, že my jim žádné povinnosti bra- trské nezadržíme. Pakliť nemohou pro svědomí (jakž oni pra- vili a praví) ani všech artikulů confessí přijíti, ani s námi v službách se srovnati, že jich proti svědomí k ničemuž ne- potahujeme. Nechažť svou confessí, řád i služby mají, vedou a konají, a zkušením dosahují pravdy jako otcové naši i my, a však ať nás také proti našim svědomím nepotahují, ani k nápravě podle jejich vůle nezkušené, buď confessí neb do- brých adiafor. Neb nám to možné není netoliko dle svě- domí, ale ani zborů našich, aby zbouřeni nebyli. Třetí. Že my k nim na ty jejich synody neb sněmy jez- diti neb vysílati nemůžeme a možné nám není, buď pro práce domácí při zbořích nesnesitedlné takměř, buď pro nebezpečen- ství od vrchností, a naše též k nákladům na cesty nedostatky atd. Ctvrté. A však nebudou-li se k nám nepřátelsky chovati, my že chceme k nim lásky a milování ostříhati jako i k ji- ným křesťanským učitelům a jednotám, s nimiž buď otců na- šich neb potom nás snesení křesťanské se stalo. O sjednocení se s Čechy. Poněvadž čáka jest a hlasové o tom proskakují, že dá-li Pán Bůh Maximilianovi dosednouti na stolici království Če- ského a korunovánu býti, bude chtíti nějakou reformací cír- kevní míti, a snad podle confessí Augšpurské atd. napomenutí se stalo, abychom se k tomu časně strojili, a která by pře Je- dnoty byla i příčiny hodné oddělení atd., toho se zmocňovali, až i confessi Augšpurskou čtli a jí něco povědomi byli, o čemž lůni v synodu šířeji promlouváno i zapsáno jest. Confessí Augšpurská psaná půjčena Dobromirovi a Zachariášovi. De Christo mediatore. Z příčiny těžké nesnáze, zniklé v Polště mezi Stangarem a Pinčovskými o prostřednictví Kristovo, o čež i na Bratří otázky bývají nejedny činěny, totiž strany-li obojího přirození Kristus jest prostředníkem naším, jakž Pinčovští vedou, čili
Strana 215
215 strany samého lidského, jakž Štangarus toho mocně brániti chce. Otázka na radu učiněna, jak kdo o tom smýšlí. O tom tato determinací sumovní krátce učiněna jest z pí- sem svatých. 1. Že Kristus Pán jedna osoba Bůh a člověk pravý jest v té své osobě, a tou svou osobou pravým jediným prostředníkem. 2. A poněvadž má dvoje přirození, podle obojího že jest pravým prostředníkem, a žádnému přirození samému to při- vlasťnováno býtí nemůže, nýbrž řád spravedlnosti Boží ten byl a potřeba vykoupení našeho, aby prostředník ten v jedné osobě dvoje přirození maje, pravý Bůh a pravý člověk byl. A však podle týchž písem svatých má moudřejším ukazováno býti, že ač Kristus jediná osoba strany obojího přirození jest prostředníkem naším, však že vlastností a zvláštních skutků týchž přirození v Kristu šetříno býti má a nezapíráno. Neb dí apoštol svatý Pavel, že jest syn Davidů strany těla, a svatý Petr, že umřel na těle, a že Bůh dobyl církve svou vlastní krví. A protož regule církevní o obcování jmen neb vlastno- stí své místo míti má, ale před lidem obecným nejlép jest těch vyměřování zanechávati. Povstání lidu proti pánům. Nejprv sluší to předkládati, že Pán Bůh spravedlivý pro mnohé nešlechetnosti pánů i lidu spravedlivě ty rány dopouští, a jedny skrze druhé tresce. Druhé. Kdež našim možné raditi (ač i to přenesnadné jest; neb odtud raď jak raď na zprávce zřetel bývá), má jim předkládáno býti: Jedno. Aby vrchnosti jakž dobré tak i zlé poddáni byli a hříchům svým to přičítali ut supra. Druhé. A nemohou-li toho prázdni býti jsouce v obcech, aby nehleděli předčiti ale z zadu bývati. Třetí. Bylali-by pře obce a žaloba na pány nepravé, ra- ději i od obce trpěti. Kteří pak z Bratří pánů neb v obcech (raďte se o to neb nechte) toho prázdni býti nemohou, nemá jim nikoli slouženo býti od zprávců tělem a krví Páně, doniž by ta pře skon- čena nebyla. Vinné pak, ovšem bouřlivé a zpurné trestati náležitě pro očištění Jednoty a zprávců. Lístky žebrákům. Lístků žebrákům cizým nikoli dáváno, ani odpovědi a přímluvy za ně v zbořích činěny býti mají; neb nám ne-
215 strany samého lidského, jakž Štangarus toho mocně brániti chce. Otázka na radu učiněna, jak kdo o tom smýšlí. O tom tato determinací sumovní krátce učiněna jest z pí- sem svatých. 1. Že Kristus Pán jedna osoba Bůh a člověk pravý jest v té své osobě, a tou svou osobou pravým jediným prostředníkem. 2. A poněvadž má dvoje přirození, podle obojího že jest pravým prostředníkem, a žádnému přirození samému to při- vlasťnováno býtí nemůže, nýbrž řád spravedlnosti Boží ten byl a potřeba vykoupení našeho, aby prostředník ten v jedné osobě dvoje přirození maje, pravý Bůh a pravý člověk byl. A však podle týchž písem svatých má moudřejším ukazováno býti, že ač Kristus jediná osoba strany obojího přirození jest prostředníkem naším, však že vlastností a zvláštních skutků týchž přirození v Kristu šetříno býti má a nezapíráno. Neb dí apoštol svatý Pavel, že jest syn Davidů strany těla, a svatý Petr, že umřel na těle, a že Bůh dobyl církve svou vlastní krví. A protož regule církevní o obcování jmen neb vlastno- stí své místo míti má, ale před lidem obecným nejlép jest těch vyměřování zanechávati. Povstání lidu proti pánům. Nejprv sluší to předkládati, že Pán Bůh spravedlivý pro mnohé nešlechetnosti pánů i lidu spravedlivě ty rány dopouští, a jedny skrze druhé tresce. Druhé. Kdež našim možné raditi (ač i to přenesnadné jest; neb odtud raď jak raď na zprávce zřetel bývá), má jim předkládáno býti: Jedno. Aby vrchnosti jakž dobré tak i zlé poddáni byli a hříchům svým to přičítali ut supra. Druhé. A nemohou-li toho prázdni býti jsouce v obcech, aby nehleděli předčiti ale z zadu bývati. Třetí. Bylali-by pře obce a žaloba na pány nepravé, ra- ději i od obce trpěti. Kteří pak z Bratří pánů neb v obcech (raďte se o to neb nechte) toho prázdni býti nemohou, nemá jim nikoli slouženo býti od zprávců tělem a krví Páně, doniž by ta pře skon- čena nebyla. Vinné pak, ovšem bouřlivé a zpurné trestati náležitě pro očištění Jednoty a zprávců. Lístky žebrákům. Lístků žebrákům cizým nikoli dáváno, ani odpovědi a přímluvy za ně v zbořích činěny býti mají; neb nám ne-
Strana 216
216 sluší z cizého štědrým býti, ani svých loupiti a cizým lotrům naháněti. Item, domácím nedopouštěti žebrati, lístků nedávati ni- koli, ale starši kraje to opatřiti, totiž nemůže-li ten zbor z al- mužen svých chudých opatřiti, užíti jiných zborů možnějších atd. Nemá dopouštíno býti žebrati. Živnosti kněží bratrských a jahnů. Promluveno o živnostech kněžských a jahenských, aby od starších (podle toho jakž v rejstříku povinností stojí za- psáno) opatrováni byli, a k nim přihlídáno bylo. Kteřížby chudší byli a živiti se (pro závisť a zlost obcí a cechů) ne- mohli, aby jim udělíno bylo a žebroty všelijak zastavovány. Lakomců pak pohoršitedlné živnosti zastaveny, jako lékařství, jimiž se velice hyzdí a pro ně lepší práci opouštějí. Též půj- čování peněz na kupectví, na obilí, během tovaryšství, po jar- marcích se plíhání. Conjugium sacerdotum et diaconorum. Aby podle confessí a psaní proti panu Vojtěchovi starší po krajích svědomí kněží a jahnů zpravujíc, při kterýchžby bezelstnou potřebu a nebezpečenství spasení seznali, jim radili a pomocni byli k proměnění stavu, a spoluradní aby se nad tím netěžkali, ale raději jiné obecní kněží a Bratří pěkně při tom zpravovali. Leta Páně 1563. V pondělí po sv. Filipovi a Jakubovi shromáždění star- ších z Čech, z Moravy i z Polsky bylo v Přerově, na němž o těchto níže položených paragrafích jednomyslně rozmlouvali a zavírali. O rozpustilosti lidu po zbořích. Vidí se jakés plačtivé oblevení a osvobození v těle a žá- dostech světských, opilých, lakomých, marných atd. při lidu všech zborů, a zvlášť i mezi pány Bratřími, soudové, hadruňci atd, což zdá se rozmnoženo býti jedno tím, že dnové zlí jsou právě ostatní příliš nebezpeční (jakž o nich prorokováno), v nichž plno zlých příčin a podnětů. A my v svém přirození také jacísi ničemnější jsme a klopotnější, a křehčejší v bídném těle nad první věky. Druhé. Že se nad tím oblevuje jaksi i od nás zprávců některých i od vrchnosti, kteráž se tomu téměř směje. Někteří se kvapně, nezkušení přijímají, některým se folkuje od neumě-
216 sluší z cizého štědrým býti, ani svých loupiti a cizým lotrům naháněti. Item, domácím nedopouštěti žebrati, lístků nedávati ni- koli, ale starši kraje to opatřiti, totiž nemůže-li ten zbor z al- mužen svých chudých opatřiti, užíti jiných zborů možnějších atd. Nemá dopouštíno býti žebrati. Živnosti kněží bratrských a jahnů. Promluveno o živnostech kněžských a jahenských, aby od starších (podle toho jakž v rejstříku povinností stojí za- psáno) opatrováni byli, a k nim přihlídáno bylo. Kteřížby chudší byli a živiti se (pro závisť a zlost obcí a cechů) ne- mohli, aby jim udělíno bylo a žebroty všelijak zastavovány. Lakomců pak pohoršitedlné živnosti zastaveny, jako lékařství, jimiž se velice hyzdí a pro ně lepší práci opouštějí. Též půj- čování peněz na kupectví, na obilí, během tovaryšství, po jar- marcích se plíhání. Conjugium sacerdotum et diaconorum. Aby podle confessí a psaní proti panu Vojtěchovi starší po krajích svědomí kněží a jahnů zpravujíc, při kterýchžby bezelstnou potřebu a nebezpečenství spasení seznali, jim radili a pomocni byli k proměnění stavu, a spoluradní aby se nad tím netěžkali, ale raději jiné obecní kněží a Bratří pěkně při tom zpravovali. Leta Páně 1563. V pondělí po sv. Filipovi a Jakubovi shromáždění star- ších z Čech, z Moravy i z Polsky bylo v Přerově, na němž o těchto níže položených paragrafích jednomyslně rozmlouvali a zavírali. O rozpustilosti lidu po zbořích. Vidí se jakés plačtivé oblevení a osvobození v těle a žá- dostech světských, opilých, lakomých, marných atd. při lidu všech zborů, a zvlášť i mezi pány Bratřími, soudové, hadruňci atd, což zdá se rozmnoženo býti jedno tím, že dnové zlí jsou právě ostatní příliš nebezpeční (jakž o nich prorokováno), v nichž plno zlých příčin a podnětů. A my v svém přirození také jacísi ničemnější jsme a klopotnější, a křehčejší v bídném těle nad první věky. Druhé. Že se nad tím oblevuje jaksi i od nás zprávců některých i od vrchnosti, kteráž se tomu téměř směje. Někteří se kvapně, nezkušení přijímají, některým se folkuje od neumě-
Strana 217
217 lých zprávců, a někteří nepříkladností svou to vzdělávaji, buď na cestách, jarmarcích atd. Třetí. Poněvadž naši v zapletení mnohých světských ouřadů také bývají (co Daniel u dvora krále Babilonského), i nemožné jim v těch ouřadech světských a službách dvor- ských všeho utéci a časem nezprzniti se atd., v čemž musí litování býti a na nich mimo jiné snášíno. Čtvrté. Ustavičnými berněmi, šacuňky obtíženi jsouc, již živností, jak mohou, užívati chtějí, zvlášť šeňku. A ty mnohé jim (nad způsob Bratří starých) z příčin nových propuštěny býti musily atd., aniž se jináč živiti mohou. I čímž je nadávati? Páté. Obecnost služebníků některých a domácnost se pány, žerty, jídla, pití atd., z čehož potom těžce se trestati dadí. — Rada a napomůžení jiné býti nemůž než pilné učení, jakby všickni v svých povoláních pobožně živi býti měli, jako sv. Jan žoldnéřům radil. A aby se nikoli nedopouštělo těch živ- ností jakýchžkoli vésti s hříchem, jako šeňkovati ve dny ne- dělní, a s dopuštěním své vůle lidem lehkým a zlotřilým atd. Připíjení kněží jedněch k druhým, někdy ku pánům, všelijak mezi námi a pány našimi kažena a stavována býti mají. Vý- stupkové zjevní zřízeně napravováni aby byli, kněží obráceni k kníze kněžské a listu starému, lid k nápravě tištěné napsá- ním krátkým a ran Božích jdoucích předložením. A tak aby služebníci živější služby činili, a příkladnější v obcování byli. O oddavcích neřádně prvé sešlých, a též o křtu sebranců. Zdá se, že kdežby ti tak prohřešilí byli kající, a k tomu se opravdově volající, a kdyžby podle Božího vyrčení svoji býti chtěli (jakož zákon Boží dí, neb pojmi neb věno dej), že mají býti a mohou oddáváni, a neodstrkáni aneb k kněžím na posměch a rouhání odsíláni, zvlášť poněvadž ten způsob oddávání víc jest politicum institutum. A těch potom tak zplo- zené děti také křtíti, totiž brzáky a ranuše. Ale aby vesměs pankharti lehkých osob, nikdy na stav manželský a oprav- dové pokání nemyslících křtěni býti měli, vidí se, že není na to vydán Kristů křest, a tak lehce jim nesluší šafovati, ale utíkati takových křtění, lečby na opravdové pokání se oddali. Protož i tu pilné rozšafnosti sluhám církve jest potřebí. Leta Páně 1565. V shromáždění starších rozjímáno o confessi Augšpurské a naší, byl-liby jaký rozdíl mezi nimi, a mělaliby od nás při- jata býti, kdyby o to na nás dotíráno býti mělo?
217 lých zprávců, a někteří nepříkladností svou to vzdělávaji, buď na cestách, jarmarcích atd. Třetí. Poněvadž naši v zapletení mnohých světských ouřadů také bývají (co Daniel u dvora krále Babilonského), i nemožné jim v těch ouřadech světských a službách dvor- ských všeho utéci a časem nezprzniti se atd., v čemž musí litování býti a na nich mimo jiné snášíno. Čtvrté. Ustavičnými berněmi, šacuňky obtíženi jsouc, již živností, jak mohou, užívati chtějí, zvlášť šeňku. A ty mnohé jim (nad způsob Bratří starých) z příčin nových propuštěny býti musily atd., aniž se jináč živiti mohou. I čímž je nadávati? Páté. Obecnost služebníků některých a domácnost se pány, žerty, jídla, pití atd., z čehož potom těžce se trestati dadí. — Rada a napomůžení jiné býti nemůž než pilné učení, jakby všickni v svých povoláních pobožně živi býti měli, jako sv. Jan žoldnéřům radil. A aby se nikoli nedopouštělo těch živ- ností jakýchžkoli vésti s hříchem, jako šeňkovati ve dny ne- dělní, a s dopuštěním své vůle lidem lehkým a zlotřilým atd. Připíjení kněží jedněch k druhým, někdy ku pánům, všelijak mezi námi a pány našimi kažena a stavována býti mají. Vý- stupkové zjevní zřízeně napravováni aby byli, kněží obráceni k kníze kněžské a listu starému, lid k nápravě tištěné napsá- ním krátkým a ran Božích jdoucích předložením. A tak aby služebníci živější služby činili, a příkladnější v obcování byli. O oddavcích neřádně prvé sešlých, a též o křtu sebranců. Zdá se, že kdežby ti tak prohřešilí byli kající, a k tomu se opravdově volající, a kdyžby podle Božího vyrčení svoji býti chtěli (jakož zákon Boží dí, neb pojmi neb věno dej), že mají býti a mohou oddáváni, a neodstrkáni aneb k kněžím na posměch a rouhání odsíláni, zvlášť poněvadž ten způsob oddávání víc jest politicum institutum. A těch potom tak zplo- zené děti také křtíti, totiž brzáky a ranuše. Ale aby vesměs pankharti lehkých osob, nikdy na stav manželský a oprav- dové pokání nemyslících křtěni býti měli, vidí se, že není na to vydán Kristů křest, a tak lehce jim nesluší šafovati, ale utíkati takových křtění, lečby na opravdové pokání se oddali. Protož i tu pilné rozšafnosti sluhám církve jest potřebí. Leta Páně 1565. V shromáždění starších rozjímáno o confessi Augšpurské a naší, byl-liby jaký rozdíl mezi nimi, a mělaliby od nás při- jata býti, kdyby o to na nás dotíráno býti mělo?
Strana 218
218 Co se učení dotýče, že ačby rozdíl nějaký v učení na- šem a jejich nalezen býti mohl, ten že nejvíce se vidí při ar- tikuli o ospravedlnění při svátostech, o nichž oni vysoce mluví, o kázni neplně, a zlého životem kněžstva i lidu vymlouvání a rozpasování, a smíšení se s mocí světa, i jí místa od nich dávání v zprávě církve a v jmění zboží proti artikuli starých Čechů, že kněží nemají světsky panovati. A protož co se confessí Augustanské dotýče, bude-li nám podána, soudili sme, poněvadž artikule mnohé křesťanské či- stého evangelium v sobě má, a otcové naši s Luterem se po- snesli v Witemberce a v Prusích po druhé; a nyní páni v sup- plikací jí svědectví vysoké dali atd., abychom my také ji ne- zamítali, ani pobíhali, ani ovšem naříkali a tupili, jakož i v Prusích přirčeno, že proti ní kázati nebudou. Ale při tom abychom vždy se volali k naší, již dvěma císařům a třetímu králi Polskému podané, od Lutera a Witemberských prvé při- jaté, a při ní zachováni býti žádali, zvláště strany těch kusů, při nichž jsou sami vůdce evangelíků první svou nedošlost seznávali a opravy žádali, totiž strany řádu a kázně. Řád se míní jednota lidu a zprávců, zřízení služebníků, a plné poslu- šenství a jednomyslnost; kázeň trestání skutečné bludných smy- slů i životů při kněžích i lidu. Za tím odpověď usouzena urozenému pánu panu Jindři- chovi Kurepachovi atd. a na Ronově, kterýž na Bratří starší podal, nebylo-liby to dobré, aby své žáky na svěcení do Wi- temberka odsílali (ačkoli on nepochybuje o kněžství bratrském), proto aby opatření sami lepší a k lidu přístup volnější míti mohli. Tu nejprv rozjímáno o kněžství naše, jak někteří nás do konce odsuzují; jiní ač propůjčují, ale z oddělení tuze viní a z strannosti i z sektářství i s lidem naším. A však my v tom se ustavovati a stvrzovati máme, kněžství Kristova zří- zeně jsme došli řádem Kristovým i služebným lidským. Druhé. A k tomu se strojiti, abychom bude-li nám řádné slyšení dáno, jakož z učení tak i z kněžství počet řádný vydali. Třetí. Jinam také na řízení a svěcení neodsílati; neb by to bylo činiti na potupu jmena a pravdy Kristovy mezi námi, na odsouzení předků a otců našich, jakoby kněžství neměli, na roztrhání a jiným v moc podmanění Jednoty. A protož pánu bez rozkládání těch věcí odpověď prostá dána býti má, jako: nejprv poděkování z lásky a přízně, a že starší o to pečují hotovi jsouce, aby jakož z učení tak i z kněžství počet vydali a přijati v obojím byli. A tak dálšímu času to poroučejí, jaké jim Pán Bůh příčiny dá, tak hotovi jsouce Jednoty a lásky se všemi pravými evangelíky následo- vati a s nimi o to srozumění míti.
218 Co se učení dotýče, že ačby rozdíl nějaký v učení na- šem a jejich nalezen býti mohl, ten že nejvíce se vidí při ar- tikuli o ospravedlnění při svátostech, o nichž oni vysoce mluví, o kázni neplně, a zlého životem kněžstva i lidu vymlouvání a rozpasování, a smíšení se s mocí světa, i jí místa od nich dávání v zprávě církve a v jmění zboží proti artikuli starých Čechů, že kněží nemají světsky panovati. A protož co se confessí Augustanské dotýče, bude-li nám podána, soudili sme, poněvadž artikule mnohé křesťanské či- stého evangelium v sobě má, a otcové naši s Luterem se po- snesli v Witemberce a v Prusích po druhé; a nyní páni v sup- plikací jí svědectví vysoké dali atd., abychom my také ji ne- zamítali, ani pobíhali, ani ovšem naříkali a tupili, jakož i v Prusích přirčeno, že proti ní kázati nebudou. Ale při tom abychom vždy se volali k naší, již dvěma císařům a třetímu králi Polskému podané, od Lutera a Witemberských prvé při- jaté, a při ní zachováni býti žádali, zvláště strany těch kusů, při nichž jsou sami vůdce evangelíků první svou nedošlost seznávali a opravy žádali, totiž strany řádu a kázně. Řád se míní jednota lidu a zprávců, zřízení služebníků, a plné poslu- šenství a jednomyslnost; kázeň trestání skutečné bludných smy- slů i životů při kněžích i lidu. Za tím odpověď usouzena urozenému pánu panu Jindři- chovi Kurepachovi atd. a na Ronově, kterýž na Bratří starší podal, nebylo-liby to dobré, aby své žáky na svěcení do Wi- temberka odsílali (ačkoli on nepochybuje o kněžství bratrském), proto aby opatření sami lepší a k lidu přístup volnější míti mohli. Tu nejprv rozjímáno o kněžství naše, jak někteří nás do konce odsuzují; jiní ač propůjčují, ale z oddělení tuze viní a z strannosti i z sektářství i s lidem naším. A však my v tom se ustavovati a stvrzovati máme, kněžství Kristova zří- zeně jsme došli řádem Kristovým i služebným lidským. Druhé. A k tomu se strojiti, abychom bude-li nám řádné slyšení dáno, jakož z učení tak i z kněžství počet řádný vydali. Třetí. Jinam také na řízení a svěcení neodsílati; neb by to bylo činiti na potupu jmena a pravdy Kristovy mezi námi, na odsouzení předků a otců našich, jakoby kněžství neměli, na roztrhání a jiným v moc podmanění Jednoty. A protož pánu bez rozkládání těch věcí odpověď prostá dána býti má, jako: nejprv poděkování z lásky a přízně, a že starší o to pečují hotovi jsouce, aby jakož z učení tak i z kněžství počet vydali a přijati v obojím byli. A tak dálšímu času to poroučejí, jaké jim Pán Bůh příčiny dá, tak hotovi jsouce Jednoty a lásky se všemi pravými evangelíky následo- vati a s nimi o to srozumění míti.
Strana 219
219 Při kšaftích naučení. Aby svých peněz, kteréž na hotově mají, obecným Bra- třím k schováni nedávali, ovšem na zisky vína, obilí atd. ne- půjčovali a nehandlovali, panovníků světa nezakládali. Tolikéž aby se nikoli nedlužili, ale v potřebách svých k starším svým se utíkali, od nich že opatrováni budou. Naposledy, jakž na před oznámeno, pořádnými kšafty to opatrovali, aby po sobě Bratřím nevolí a soudů nezanechávali. Korbona. Obecný měšec neb corbona unitatis od samých starších po dioecesích opatrován aby byl, a v tom aby sobě starší zjevní jsouce spolu, po kterém kraji co jest, zapsané měli. Povinnosti kněží starších i mladších spolu v je- dnom domě přebývajících. Poněvadž se to po místech nachází, že spolu v jednom obydlí dva neb tři kněží starší, mladší, až i sobě rovní obý- vati musejí, jakož pro cvičení v nově zřízených od starších neb tovaryšů svých, tak pro potřebu zborů a lidu rozmnože- ného; a však se přihází, že lecjakés nevole a nesvornosti mezi nimi (až i nezbytedlnosti) vznikají s mnohým pohoršením če- ládek jich i osob po zbořích: protož za potřebné se vidělo, aby místné povinnosti jejich vypsány a jim jako mezníkové položeni byli, aby dílo Boží, kteréž společně konati mají, pří- trže nebralo, a těm pohoršením vstříc se vycházelo. Neb ač jednoho díla služebníci při zbořích a lidu Páně býti mají, však řádně podle darů i svěření při stavení i při dání jedněch k druhým. Povinnost staršího kněze. Kněz pak starší, buď z této hromádky neb z obce kněží za hospodáře a zprávce zboru představený, první místo držící, takto se k pomocníkům svým kněžím mladším chovati má: Nejprv. Dověrně je přijímati a vděčnu jich býti, jako od Boha a Krista sobě skrze starší ouzké rady, (jimž to zřízeně poručeno jest v Jednotě, aby zborům zprávce vyšší i nižší před- stavovali) daných a připojených, a v tom Krista Pána a řád jeho v starších ctíti, bez falešných domnění, ovšem reptání Da- tanovských, jakoby ho Bratří starší zle opatrovali, neb něco na pomstu neb z vášně dělali, když mu neb prvního pomocníka vezmou, neb jiného jemu nevděčného dadí, z potřeb a příčin jim známých, jakož nemalý nedostatek při některých v té důvěr- nosti se nachází, a z toho reptání i neposlušenství hodné trestání.
219 Při kšaftích naučení. Aby svých peněz, kteréž na hotově mají, obecným Bra- třím k schováni nedávali, ovšem na zisky vína, obilí atd. ne- půjčovali a nehandlovali, panovníků světa nezakládali. Tolikéž aby se nikoli nedlužili, ale v potřebách svých k starším svým se utíkali, od nich že opatrováni budou. Naposledy, jakž na před oznámeno, pořádnými kšafty to opatrovali, aby po sobě Bratřím nevolí a soudů nezanechávali. Korbona. Obecný měšec neb corbona unitatis od samých starších po dioecesích opatrován aby byl, a v tom aby sobě starší zjevní jsouce spolu, po kterém kraji co jest, zapsané měli. Povinnosti kněží starších i mladších spolu v je- dnom domě přebývajících. Poněvadž se to po místech nachází, že spolu v jednom obydlí dva neb tři kněží starší, mladší, až i sobě rovní obý- vati musejí, jakož pro cvičení v nově zřízených od starších neb tovaryšů svých, tak pro potřebu zborů a lidu rozmnože- ného; a však se přihází, že lecjakés nevole a nesvornosti mezi nimi (až i nezbytedlnosti) vznikají s mnohým pohoršením če- ládek jich i osob po zbořích: protož za potřebné se vidělo, aby místné povinnosti jejich vypsány a jim jako mezníkové položeni byli, aby dílo Boží, kteréž společně konati mají, pří- trže nebralo, a těm pohoršením vstříc se vycházelo. Neb ač jednoho díla služebníci při zbořích a lidu Páně býti mají, však řádně podle darů i svěření při stavení i při dání jedněch k druhým. Povinnost staršího kněze. Kněz pak starší, buď z této hromádky neb z obce kněží za hospodáře a zprávce zboru představený, první místo držící, takto se k pomocníkům svým kněžím mladším chovati má: Nejprv. Dověrně je přijímati a vděčnu jich býti, jako od Boha a Krista sobě skrze starší ouzké rady, (jimž to zřízeně poručeno jest v Jednotě, aby zborům zprávce vyšší i nižší před- stavovali) daných a připojených, a v tom Krista Pána a řád jeho v starších ctíti, bez falešných domnění, ovšem reptání Da- tanovských, jakoby ho Bratří starší zle opatrovali, neb něco na pomstu neb z vášně dělali, když mu neb prvního pomocníka vezmou, neb jiného jemu nevděčného dadí, z potřeb a příčin jim známých, jakož nemalý nedostatek při některých v té důvěr- nosti se nachází, a z toho reptání i neposlušenství hodné trestání.
Strana 220
220 Druhé. Tak sobě zřízeně daného a důvěrně přijatého po- mocníka povinen jest dále v práci dobrou a jemu s ouřadem svěřenou zavoditi, v ruce mu ji dávati, poroučeti, naučení při tom dávati, zpravovati, cesty ukazovati, a tak skrze práci a zkušení k potřebnému umění službu činiti; neb vlastně tím povinen jemu jest, ano Kristu a církvi, aby ho mohl, dalliby Bůh a požehnal práci jeho, i za náměstka po sobě zboru Páně zanechati. Protož těžce hřeší ti, kteříž netoliko toho a tak by neči- nili, ale ještě třebas náležité práce (místo zavozování) z rukou vyrážejí, a ničehož se jim dotýkati nedopouštějí. Třetí. Mají duchem otcovským, neumění jejich a nedo- statky předně napravovati, pěkně jim je ukazovati, na užitky i škody oči otvírati, a tak doplňovati. Potom také i ne jedno, jako na učedlnících (když jen věrně dělají) snášeti, ne všeho kořistovati, a o vše se sápati a ježiti, lečby svévolní a nena- pravitedlní byli, potrestávati vážně, i staršími pohroziti. Čtvrté. Mají také jim cti náležité udíleti, a ač jich sobě rovných buď přectíváním, ovšem špačkováním, pohráváním, a nevážností a čeledností hříšnou činiti nemají, avšak vždy cti udíleti, sobě vážiti a šanovati, před čeládkou a zborem ne- zlehčovati, ale slušně chrániti povinni sou, prohledajíce i k da- rům i k věku jejich. Nebo když by je sami sobě zlehčili (če- hož se ani páni při svých ouřadech nedopustí), i jakž by co skrze ně hodně a služebně dělati mohli. Zvlášť pak stříci se pilně, aby nic skrze svár nečinili, rot nedělali, byť se měli i jinam s nimi totiž k starším odvolati. Povinnosti mladých kněží bydlících při starších. Též nejprv dověrnosti a svatého poslušenství jim potřebí, aby to přijímali za vůli Boží, když při starších jsou, že se v tom vzdělání jejich a potřeby zboru Páně obmýšlejí a opa- trují od otců. Druhé. Mají znáti místo své, že ač jsou ouřad kněžský přijali, však ne hned se rovnati svým starším mají, ale znáti své místo učedlnické předně. Potom že plní zprávcové zborů těch nejsou, ale toliko pomocníci, jako přídruhy k pomoci svým starším přidaní. Třetí. A protož v řádu státi a zůstávati mají, i kázání na ně slušná, nerovnajíce se starším svým činiti, na lid tak mocně nedojížděti, ani se na ně domlouvati, ale za starším svým jako za pavézou státi, jemu cti zanechávati, na něj ukazovati, odkládati, rady bráti, jakž poručí, naučí, pokud odměří, na tom přestávati, a poslouchati cele a dověrně, jakž toho příklad
220 Druhé. Tak sobě zřízeně daného a důvěrně přijatého po- mocníka povinen jest dále v práci dobrou a jemu s ouřadem svěřenou zavoditi, v ruce mu ji dávati, poroučeti, naučení při tom dávati, zpravovati, cesty ukazovati, a tak skrze práci a zkušení k potřebnému umění službu činiti; neb vlastně tím povinen jemu jest, ano Kristu a církvi, aby ho mohl, dalliby Bůh a požehnal práci jeho, i za náměstka po sobě zboru Páně zanechati. Protož těžce hřeší ti, kteříž netoliko toho a tak by neči- nili, ale ještě třebas náležité práce (místo zavozování) z rukou vyrážejí, a ničehož se jim dotýkati nedopouštějí. Třetí. Mají duchem otcovským, neumění jejich a nedo- statky předně napravovati, pěkně jim je ukazovati, na užitky i škody oči otvírati, a tak doplňovati. Potom také i ne jedno, jako na učedlnících (když jen věrně dělají) snášeti, ne všeho kořistovati, a o vše se sápati a ježiti, lečby svévolní a nena- pravitedlní byli, potrestávati vážně, i staršími pohroziti. Čtvrté. Mají také jim cti náležité udíleti, a ač jich sobě rovných buď přectíváním, ovšem špačkováním, pohráváním, a nevážností a čeledností hříšnou činiti nemají, avšak vždy cti udíleti, sobě vážiti a šanovati, před čeládkou a zborem ne- zlehčovati, ale slušně chrániti povinni sou, prohledajíce i k da- rům i k věku jejich. Nebo když by je sami sobě zlehčili (če- hož se ani páni při svých ouřadech nedopustí), i jakž by co skrze ně hodně a služebně dělati mohli. Zvlášť pak stříci se pilně, aby nic skrze svár nečinili, rot nedělali, byť se měli i jinam s nimi totiž k starším odvolati. Povinnosti mladých kněží bydlících při starších. Též nejprv dověrnosti a svatého poslušenství jim potřebí, aby to přijímali za vůli Boží, když při starších jsou, že se v tom vzdělání jejich a potřeby zboru Páně obmýšlejí a opa- trují od otců. Druhé. Mají znáti místo své, že ač jsou ouřad kněžský přijali, však ne hned se rovnati svým starším mají, ale znáti své místo učedlnické předně. Potom že plní zprávcové zborů těch nejsou, ale toliko pomocníci, jako přídruhy k pomoci svým starším přidaní. Třetí. A protož v řádu státi a zůstávati mají, i kázání na ně slušná, nerovnajíce se starším svým činiti, na lid tak mocně nedojížděti, ani se na ně domlouvati, ale za starším svým jako za pavézou státi, jemu cti zanechávati, na něj ukazovati, odkládati, rady bráti, jakž poručí, naučí, pokud odměří, na tom přestávati, a poslouchati cele a dověrně, jakž toho příklad
Strana 221
221 na manželkách věrných, kteréž když manžely své cti a vůli jejich konají, dobře a zřízeně dělají (jináč nic). A těmť Bůh žehná. Čtvrté. Byli-liby dva sobě rovní při starším svém, též dlužni jsou svatého tovaryšství vespolek ostříhati, pokoj a lásku ostříhajíce, a však řádně, totiž jak kterého na kterém místě postaví starší, tu státi. Co se mu poručí, to dělati věrně a pilně podle pravdy a svědomí, a však sebe tovaryšsky reto- vati, zastávati i zastupovati, ano i nižším povinnost od sebe činiti k vzdělání jich. Tyto osobné povinnosti sepsány sou, aby při vizitování od starších byly přečítány neb předkládány, aby mohli svě- domí dobré spolu bydlící zachovati, dílo Boží jednosvorně dě- lati, v lásce a pokoji se ostříhati, k vzdělání sobě i čeládkám i zborům býti, a svými nepříklady maličkých P. nehoršiti, ovšem jich nezabíjeti. Leta Páně 1567. Ke dni narození svatého Jana Křtitele zbor učinili Bratří starší v Přerově, kdež rejstřík officiorum ouzké rady čten byl. Za potřebné se našlo, při něm toto čtvero rozsouditi i doplniti: Nejprv. Kdež položeno stojí, že hlava ouzké rady jsou čtyři biskupi, neb kolik koli jich zůstává, to aby bylo vy- vrženo, aby nebyli od nepřátel nazváni šelma mnohohlavá. Nebo všecka ouzká rada v svém zřízení a plnosti a počtu dvanáctním jest jako (zdravě rozumějíc) služebná jedna hlava. Druhé. Kdež se pokládá, že původ moci ouzké rady jest z dání neb poručení ode vší Jednoty leta 1494, zdá se, že po- třebí, aby lepší grunt moci té položen byl, totiž z Krista a z moci zřízené jeho a od něho svěřené sluhám, o čemž pěkně v dekretu starém pod titulem: o dvojí moci. Třetí. Promluveno o jmenu ouzké rady, že neobyčejné a nesrozumitedlné jiným krom Jednoty, a konsistoř neb kapitola není přijato; protož nejlépe nazývati ji starší Jednoty pro rozdíl od starších zborů. Ctvrté. Zůstáno, aby examen učiněn byl všech nás podle po- vinností v též knížce osobně zapsaných, a to kdyžby možné bylo. O jednocení se s luteriány zvlášť v Polště, na jaký způsob býti by mělo. Veliká nesnáz a nevole potýká nás v Polště, ano i zde po místech o oddělení; nebo nás viní evangelíci z dělení se od nich a lidu jejich k sobě obracování, a sjednocení žádají, ač však bychom napravili, co proti nám z apologi vyhledali
221 na manželkách věrných, kteréž když manžely své cti a vůli jejich konají, dobře a zřízeně dělají (jináč nic). A těmť Bůh žehná. Čtvrté. Byli-liby dva sobě rovní při starším svém, též dlužni jsou svatého tovaryšství vespolek ostříhati, pokoj a lásku ostříhajíce, a však řádně, totiž jak kterého na kterém místě postaví starší, tu státi. Co se mu poručí, to dělati věrně a pilně podle pravdy a svědomí, a však sebe tovaryšsky reto- vati, zastávati i zastupovati, ano i nižším povinnost od sebe činiti k vzdělání jich. Tyto osobné povinnosti sepsány sou, aby při vizitování od starších byly přečítány neb předkládány, aby mohli svě- domí dobré spolu bydlící zachovati, dílo Boží jednosvorně dě- lati, v lásce a pokoji se ostříhati, k vzdělání sobě i čeládkám i zborům býti, a svými nepříklady maličkých P. nehoršiti, ovšem jich nezabíjeti. Leta Páně 1567. Ke dni narození svatého Jana Křtitele zbor učinili Bratří starší v Přerově, kdež rejstřík officiorum ouzké rady čten byl. Za potřebné se našlo, při něm toto čtvero rozsouditi i doplniti: Nejprv. Kdež položeno stojí, že hlava ouzké rady jsou čtyři biskupi, neb kolik koli jich zůstává, to aby bylo vy- vrženo, aby nebyli od nepřátel nazváni šelma mnohohlavá. Nebo všecka ouzká rada v svém zřízení a plnosti a počtu dvanáctním jest jako (zdravě rozumějíc) služebná jedna hlava. Druhé. Kdež se pokládá, že původ moci ouzké rady jest z dání neb poručení ode vší Jednoty leta 1494, zdá se, že po- třebí, aby lepší grunt moci té položen byl, totiž z Krista a z moci zřízené jeho a od něho svěřené sluhám, o čemž pěkně v dekretu starém pod titulem: o dvojí moci. Třetí. Promluveno o jmenu ouzké rady, že neobyčejné a nesrozumitedlné jiným krom Jednoty, a konsistoř neb kapitola není přijato; protož nejlépe nazývati ji starší Jednoty pro rozdíl od starších zborů. Ctvrté. Zůstáno, aby examen učiněn byl všech nás podle po- vinností v též knížce osobně zapsaných, a to kdyžby možné bylo. O jednocení se s luteriány zvlášť v Polště, na jaký způsob býti by mělo. Veliká nesnáz a nevole potýká nás v Polště, ano i zde po místech o oddělení; nebo nás viní evangelíci z dělení se od nich a lidu jejich k sobě obracování, a sjednocení žádají, ač však bychom napravili, co proti nám z apologi vyhledali
Strana 222
222 a sepsali. I což v té míře činiti? K rozvážení toho přečten nález a úsudek starých Bratří leta 1496 učiněný, jak bychom se k jiným jednotám chovati měli. A ten oblíben i za pra- vidlo přijat, a podle něho na tomto zavříno. Poněvadž nám Pán Bůh z milosti své prvé hned v na šich předcích dal pravdu poznati, k ní se shluknouti, a v po- slušenství její uvésti, i řád s kázní vyzdvíhnouti, pro službu též pravdy, že nám, prvé než jim v Kristu bylým a ještě zů- stávajícím, nesluší od této pravdy a služby její i od obcování a svazku lásky i pokoje v mír s zrušením a zkázou Jednoty odstoupiti pro Boha a svědomí. Druhé. V té pravdě a podělení jich netupíce (ovšem toho dobrého co jim Pán Bůh dávati ráčil), rádi s nimi v dobrém přátelství zůstávati a trvati chceme, a jim sloužiti k hojněj- šímu osvícení. A dá-liť jim Bůh dokonalost větší ne v řeč ale v skutku, i pomoci k pravdě zřízené, s nimi se cele spol čiti. Zatím, jakož prvé sme opravili, při čem bychom z po- sloužení Božího a lidí osvícených posloužení při sobě našli, tak i ještě té vůle a hotovosti jsme. Protož k nim se trpělivě a pokojně míti chceme, mnoho od nich snášejíce, zdaby Bůh dal je i vyzískati. A však ne- přestanou-li na tom a tužšími odpory proti nám půjdou, již náležeti bude místné příčiny sepsati a jim jich podati, proč od své společnosti pustiti a s zkázou neb pádem Jednoty s nimi se smísiti náležité nebyloby atd. A když i na obor kněží toho též podáno bylo, tuto nám odpověď dali, jakž níže stojí. Bratří a otcové naši v Kristu: Kdež ten artikul na nás podán jest, hodně-li se předkové naši oddělili od římské a ka- lišné sekty, a sluší-li nám k nim zase přistoupiti, též i k evan- gelíkům se připojiti, toto k tomu říkáme. Co se dotýče římské a kališné strany, poněvadž ty věci při nich předce zůstávají, a oni se ještě více v nich tvrdí, pro něž oddělení spravedlivě se stalo a zvláštní shromáždění uči- něno, tak se nám vidí, že toho učiniti nesluší, lečby kdo chtěl charakter neb znamení šelmy na své čelo přijíti. Strany pak evangelíků toto se nám vidí: pokudž koli kteří mají co dobrého, na kterých koli místech více neb méně, jich nezamítáme, ale přijímáme a jedno jsme, jakož pak na ten způsob otcové naši předešlých časů svaté tovaryšství s nimi učinili. Jináče vidí se, že bychom pravdě Boží potupu činili. A však tak, aby shromáždění naše, kteréž učiněno jest pro užívání obnovených pravd víry, tím opuštěno nebylo ale zachováno a vždy víc rozmnožováno. Co se pak evangelíků marných, tím jmenem přikrytých (kteříž pro svá provinění
222 a sepsali. I což v té míře činiti? K rozvážení toho přečten nález a úsudek starých Bratří leta 1496 učiněný, jak bychom se k jiným jednotám chovati měli. A ten oblíben i za pra- vidlo přijat, a podle něho na tomto zavříno. Poněvadž nám Pán Bůh z milosti své prvé hned v na šich předcích dal pravdu poznati, k ní se shluknouti, a v po- slušenství její uvésti, i řád s kázní vyzdvíhnouti, pro službu též pravdy, že nám, prvé než jim v Kristu bylým a ještě zů- stávajícím, nesluší od této pravdy a služby její i od obcování a svazku lásky i pokoje v mír s zrušením a zkázou Jednoty odstoupiti pro Boha a svědomí. Druhé. V té pravdě a podělení jich netupíce (ovšem toho dobrého co jim Pán Bůh dávati ráčil), rádi s nimi v dobrém přátelství zůstávati a trvati chceme, a jim sloužiti k hojněj- šímu osvícení. A dá-liť jim Bůh dokonalost větší ne v řeč ale v skutku, i pomoci k pravdě zřízené, s nimi se cele spol čiti. Zatím, jakož prvé sme opravili, při čem bychom z po- sloužení Božího a lidí osvícených posloužení při sobě našli, tak i ještě té vůle a hotovosti jsme. Protož k nim se trpělivě a pokojně míti chceme, mnoho od nich snášejíce, zdaby Bůh dal je i vyzískati. A však ne- přestanou-li na tom a tužšími odpory proti nám půjdou, již náležeti bude místné příčiny sepsati a jim jich podati, proč od své společnosti pustiti a s zkázou neb pádem Jednoty s nimi se smísiti náležité nebyloby atd. A když i na obor kněží toho též podáno bylo, tuto nám odpověď dali, jakž níže stojí. Bratří a otcové naši v Kristu: Kdež ten artikul na nás podán jest, hodně-li se předkové naši oddělili od římské a ka- lišné sekty, a sluší-li nám k nim zase přistoupiti, též i k evan- gelíkům se připojiti, toto k tomu říkáme. Co se dotýče římské a kališné strany, poněvadž ty věci při nich předce zůstávají, a oni se ještě více v nich tvrdí, pro něž oddělení spravedlivě se stalo a zvláštní shromáždění uči- něno, tak se nám vidí, že toho učiniti nesluší, lečby kdo chtěl charakter neb znamení šelmy na své čelo přijíti. Strany pak evangelíků toto se nám vidí: pokudž koli kteří mají co dobrého, na kterých koli místech více neb méně, jich nezamítáme, ale přijímáme a jedno jsme, jakož pak na ten způsob otcové naši předešlých časů svaté tovaryšství s nimi učinili. Jináče vidí se, že bychom pravdě Boží potupu činili. A však tak, aby shromáždění naše, kteréž učiněno jest pro užívání obnovených pravd víry, tím opuštěno nebylo ale zachováno a vždy víc rozmnožováno. Co se pak evangelíků marných, tím jmenem přikrytých (kteříž pro svá provinění
Strana 223
223 jinde trpíni nebývají, ale sem ucházejí) dotýče, tu o tom ta- kový soud máme, že naše spolu s nimi stovaryšení býti nemá a nemůže. A to z těchto příčin: Jedno, že nemají zdravého a čistého učení, ale smíšené a nejednomyslné. Druhé proto, že se v Jednotu ducha víry, lásky, naděje nevzdělávají, ale zůstávají v roztrhání. Třetí, že v řádu sami nestojí, a kázně Kristovy zřízené mezi sebou nemají, ani ji při lidu vykonávají. O rubriku čtení a epištol. Též podáno na obor kněží, (neb v předešlých sněmích na ně to vloženo bylo), jakým by způsobem služby výroční je- dnomyslně díti se měly, podle-li čtení a epištol starodávných, či nějaké nové snůšky; poněvadž i Bratr Johannes způsob a formu toho pohotově má. Na čem pak se snesli, o tom sami psanou odpověď dali v tato slova. Bratří a otcové v Pánu milí. Na podáni vaše na nás, podle čeho by přisluhování slovem Božím díti se mělo uži- tečně, podleli pořádku víry čili podle čtení a epištol svatých, na to z společného našeho všech nás snešení tuto odpověď dá- váme, že se nám za nejlepší vidí, aby podle čtení výročních ty služby konány byly. A to pro tyto příčiny: Jedno proto, že jest to nařízení i užívání první církve dobré a užitečné a Bratří v tom spisu o církvi položili, že z těch trojích věcí, kteréž i při římské církvi nalezli, dobré zachovány býti mají; poněvadž jsou čisté slovo Boží. Druhé, že to nařízení starobylé od otců našich hned s po- čátku Jednoty bylo přijato i užíváno za mnohá leta, a dobře k vzdělání sloužilo, podle čehož na táž čtení a epyštoly mnohé výklady činili, i písně na ně udělali. Třetí, že sou mnozí pobožní muži v Jednotě přední toho obhajovali a za lepší schvalovali, jako předně Bratr Lukáš v listu svém, kterýž psal mistru Havlovi do Ouště leta Páně 1502, když proti tomu počal něco činiti. Item. Bratr Jan Roh, když se již začínalo sloužiti podle víry, předpověděl, že zase musí na to přijíti, aby podle čtení obvyklých kázáno bylo, říkávaje, že ve čtení svatém víra, a u víře čtení svaté kázáno býti má. Čtvrté, že se z takových přisluhování spatřují mnozí užit- kové, vzdělání u víře, v lásce a v pokoji, poněvadž všecka celá víra všech článků v nich se káže a zvěstuje. Ačkoli tím
223 jinde trpíni nebývají, ale sem ucházejí) dotýče, tu o tom ta- kový soud máme, že naše spolu s nimi stovaryšení býti nemá a nemůže. A to z těchto příčin: Jedno, že nemají zdravého a čistého učení, ale smíšené a nejednomyslné. Druhé proto, že se v Jednotu ducha víry, lásky, naděje nevzdělávají, ale zůstávají v roztrhání. Třetí, že v řádu sami nestojí, a kázně Kristovy zřízené mezi sebou nemají, ani ji při lidu vykonávají. O rubriku čtení a epištol. Též podáno na obor kněží, (neb v předešlých sněmích na ně to vloženo bylo), jakým by způsobem služby výroční je- dnomyslně díti se měly, podle-li čtení a epištol starodávných, či nějaké nové snůšky; poněvadž i Bratr Johannes způsob a formu toho pohotově má. Na čem pak se snesli, o tom sami psanou odpověď dali v tato slova. Bratří a otcové v Pánu milí. Na podáni vaše na nás, podle čeho by přisluhování slovem Božím díti se mělo uži- tečně, podleli pořádku víry čili podle čtení a epištol svatých, na to z společného našeho všech nás snešení tuto odpověď dá- váme, že se nám za nejlepší vidí, aby podle čtení výročních ty služby konány byly. A to pro tyto příčiny: Jedno proto, že jest to nařízení i užívání první církve dobré a užitečné a Bratří v tom spisu o církvi položili, že z těch trojích věcí, kteréž i při římské církvi nalezli, dobré zachovány býti mají; poněvadž jsou čisté slovo Boží. Druhé, že to nařízení starobylé od otců našich hned s po- čátku Jednoty bylo přijato i užíváno za mnohá leta, a dobře k vzdělání sloužilo, podle čehož na táž čtení a epyštoly mnohé výklady činili, i písně na ně udělali. Třetí, že sou mnozí pobožní muži v Jednotě přední toho obhajovali a za lepší schvalovali, jako předně Bratr Lukáš v listu svém, kterýž psal mistru Havlovi do Ouště leta Páně 1502, když proti tomu počal něco činiti. Item. Bratr Jan Roh, když se již začínalo sloužiti podle víry, předpověděl, že zase musí na to přijíti, aby podle čtení obvyklých kázáno bylo, říkávaje, že ve čtení svatém víra, a u víře čtení svaté kázáno býti má. Čtvrté, že se z takových přisluhování spatřují mnozí užit- kové, vzdělání u víře, v lásce a v pokoji, poněvadž všecka celá víra všech článků v nich se káže a zvěstuje. Ačkoli tím
Strana 224
224 pořádkem to nejde, ale kdežkoli na kterém místě stojí, vše dobře jest. Páté. Pro uvarování mnohých škod z toho pocházejících, jako pohoršení, rušení svazku lásky, jednomyslnosti, různic, nesnází a nepokoje, netoliko mezi lidem obecným ale i mezi služebníky vyššími i nižšími. Co pak toho mezi cizými jest, ne bez potupy pravdy o tom se mlčí. Šešté. Proto abychom proti našemu vlastnímu křesťan- skému společnému vyznání nečinili; poněvadž v prvním arti- kuli confessí naší v tom sme se ohlásili, že sme netoliko ta čtení přijali, ale podle nich služby vedeme. Z čehož jestližeby jinak činěno bylo, toto by pojíti mohlo, žeby spravedlivě to o nás mluvili, že jiné mluvíme a jinak činíme. Item. Příčina bylaby nepřátelům k utrhání dána, že se měníme co měsíc, že jsme vetešníci, a že jsme od starších Bratří odstoupili své- myslně, a s žádným z křesťanstva že se nesrovnáváme, a strach z toho hrozného a většího pokušení. Sedmé. A byť pak i to změnění býti mohlo, což nepo- dobné jest, tedy příčiny přítomné, čas, místo, a příhodnost toho nedopouští, na čež také přepilné šetření býti má. Není dáno kněžím odpovědi. A protož zůstalo to v zavěšení na ouzké radě, poněvadž se ta kniha Bratra Johannesa (Sumovník řečená) zpravuje a soudí, až se to vykoná. Neb vzíti jim z rukou obvyklý pořá- dek a jiného nedati atd., větši by zpletek byl. Doplnění v Přerově leta 1566. Ne tak domácích věcí velebíme, jako bychom bez nedo- statku byli, nýbrž k nedospělostem se známe, a napravovati hotovost máme i slibujeme, aniž též toho tupíme, co Pán Bůh jinde dobrého dělá a má, ale příčinu sobě dáváme k ohledo- vání obojího známosti a vděčnému užívání domácího. A což by i tam dobrého nalezeno bylo, aby společným úsudkem ohle- dáno i přijato bylo, a tak již mezi domácím Jednoty místo mělo a naše sloulo. A to proto, abychom byli pravá a řádná Jednota, ne jako kněží, kteříž toho i onoho se chápají atd.: an B. Lukáš starý říkával, že v Jednotě vše našel a odtud bral; ač víme že z starých doktorů i celé paragrafy a stránky v své spisy vkládal, ale bez pochyby že od otců prvé přijaté. Nebo nám nikoli nesluší starých otců našich zamítati. A ač po nich jako po B. Rehořovi potomní mnohé věci strany učení i služebných řádů k nápravě a k doplnění při- vodili (a po nás též učiní potomci naši), však se jich neodčí- tali; a my tak podobně činiti máme.
224 pořádkem to nejde, ale kdežkoli na kterém místě stojí, vše dobře jest. Páté. Pro uvarování mnohých škod z toho pocházejících, jako pohoršení, rušení svazku lásky, jednomyslnosti, různic, nesnází a nepokoje, netoliko mezi lidem obecným ale i mezi služebníky vyššími i nižšími. Co pak toho mezi cizými jest, ne bez potupy pravdy o tom se mlčí. Šešté. Proto abychom proti našemu vlastnímu křesťan- skému společnému vyznání nečinili; poněvadž v prvním arti- kuli confessí naší v tom sme se ohlásili, že sme netoliko ta čtení přijali, ale podle nich služby vedeme. Z čehož jestližeby jinak činěno bylo, toto by pojíti mohlo, žeby spravedlivě to o nás mluvili, že jiné mluvíme a jinak činíme. Item. Příčina bylaby nepřátelům k utrhání dána, že se měníme co měsíc, že jsme vetešníci, a že jsme od starších Bratří odstoupili své- myslně, a s žádným z křesťanstva že se nesrovnáváme, a strach z toho hrozného a většího pokušení. Sedmé. A byť pak i to změnění býti mohlo, což nepo- dobné jest, tedy příčiny přítomné, čas, místo, a příhodnost toho nedopouští, na čež také přepilné šetření býti má. Není dáno kněžím odpovědi. A protož zůstalo to v zavěšení na ouzké radě, poněvadž se ta kniha Bratra Johannesa (Sumovník řečená) zpravuje a soudí, až se to vykoná. Neb vzíti jim z rukou obvyklý pořá- dek a jiného nedati atd., větši by zpletek byl. Doplnění v Přerově leta 1566. Ne tak domácích věcí velebíme, jako bychom bez nedo- statku byli, nýbrž k nedospělostem se známe, a napravovati hotovost máme i slibujeme, aniž též toho tupíme, co Pán Bůh jinde dobrého dělá a má, ale příčinu sobě dáváme k ohledo- vání obojího známosti a vděčnému užívání domácího. A což by i tam dobrého nalezeno bylo, aby společným úsudkem ohle- dáno i přijato bylo, a tak již mezi domácím Jednoty místo mělo a naše sloulo. A to proto, abychom byli pravá a řádná Jednota, ne jako kněží, kteříž toho i onoho se chápají atd.: an B. Lukáš starý říkával, že v Jednotě vše našel a odtud bral; ač víme že z starých doktorů i celé paragrafy a stránky v své spisy vkládal, ale bez pochyby že od otců prvé přijaté. Nebo nám nikoli nesluší starých otců našich zamítati. A ač po nich jako po B. Rehořovi potomní mnohé věci strany učení i služebných řádů k nápravě a k doplnění při- vodili (a po nás též učiní potomci naši), však se jich neodčí- tali; a my tak podobně činiti máme.
Strana 225
225 Leta Páně 1568. Bratří starší Jednoty Kristovy Čeští i Moravští, shromá- ždivše se do Přerova před svatým Jiljím, o těchto věcech níže psaných spolu rokovali a zavírali. O jednomyslnosti. Nejprv pak od sebe sme počali. A že o hromádce této do nejedněch myšlení vtroušena byla, a ta se i v rozmlou- váních zjevovala, jakoby hned při předních osobách jejích ně- jaká nejednomyslnost byla v učení i v řízení: protož ta věc pilně ohledána i spokojena jest, a k pravé jednomyslnosti vši- ckni sme se ohlásili a napomenuli, a to podle dřevních zápisů, čím má Jednota zpravována býti. O nedostatku čeládek. A že pro rozšíření zborů potřebných pomocníků a čelá- dek veliký nedostatek po místech se vidí, a od některých i odcházejí, pilně rozvažováno, čím to schází a kudy by tomu napomoženo i vytknuto býti mohlo. A nejprv příčiny toho hlavní tyto nalezeny jsou: Učení cizí a hostinské, z něhož nabývají ducha hostin- ského, nedomácího, víry prostranné, svědomí rozpásaného, že mohou tak dobře a snáze jinde též spaseni býti, a lepší zvolnosti, pohodlnosti i poctivosti dosáhnouti a užiti. A tak jest již zlost světa rozmnožena, že k tomu plno služeb a vnad všudy pod evangelium má. Protož Kristova života útrpného a následování jeho utí- kají, a sami sebe i své vůle zapírati nechtí, zvlášť když mnozí domnělého pohodlí nenacházejí. Že se jim k tomu služeb od otců, hospodářů čeládkám, ano snad ani od nás v zbořích i jináč projížděním a navště- vováním neděje a nedochází. Neumělé chování, pěstování a opatrování mnohých zprávců, od nichž i preč běží, i k nim mermo docházeti nechtí. Ano příkladové zlí, v nichž spíše než v dobrých svých před- ložených následují, jako zbytečné pohodlnosti, šperkové atd. Bai v šeré sukni vášně, svávůle, pejcha, nepobožnost, pohodlí atd. A při těch všech kusích skutečné opravy pro napomožení těm nedostatkům potřebí jest. A z té příčiny i potřeby knížka učedlnická opravena, do- plněna, vytištěna a k zprávě zase vydána býti má. Ano ovšem za to Pánu Bohu pilně se modliti i k tomu zbory vzbuzovati 15 Dekrety Jednoty Bratrské.
225 Leta Páně 1568. Bratří starší Jednoty Kristovy Čeští i Moravští, shromá- ždivše se do Přerova před svatým Jiljím, o těchto věcech níže psaných spolu rokovali a zavírali. O jednomyslnosti. Nejprv pak od sebe sme počali. A že o hromádce této do nejedněch myšlení vtroušena byla, a ta se i v rozmlou- váních zjevovala, jakoby hned při předních osobách jejích ně- jaká nejednomyslnost byla v učení i v řízení: protož ta věc pilně ohledána i spokojena jest, a k pravé jednomyslnosti vši- ckni sme se ohlásili a napomenuli, a to podle dřevních zápisů, čím má Jednota zpravována býti. O nedostatku čeládek. A že pro rozšíření zborů potřebných pomocníků a čelá- dek veliký nedostatek po místech se vidí, a od některých i odcházejí, pilně rozvažováno, čím to schází a kudy by tomu napomoženo i vytknuto býti mohlo. A nejprv příčiny toho hlavní tyto nalezeny jsou: Učení cizí a hostinské, z něhož nabývají ducha hostin- ského, nedomácího, víry prostranné, svědomí rozpásaného, že mohou tak dobře a snáze jinde též spaseni býti, a lepší zvolnosti, pohodlnosti i poctivosti dosáhnouti a užiti. A tak jest již zlost světa rozmnožena, že k tomu plno služeb a vnad všudy pod evangelium má. Protož Kristova života útrpného a následování jeho utí- kají, a sami sebe i své vůle zapírati nechtí, zvlášť když mnozí domnělého pohodlí nenacházejí. Že se jim k tomu služeb od otců, hospodářů čeládkám, ano snad ani od nás v zbořích i jináč projížděním a navště- vováním neděje a nedochází. Neumělé chování, pěstování a opatrování mnohých zprávců, od nichž i preč běží, i k nim mermo docházeti nechtí. Ano příkladové zlí, v nichž spíše než v dobrých svých před- ložených následují, jako zbytečné pohodlnosti, šperkové atd. Bai v šeré sukni vášně, svávůle, pejcha, nepobožnost, pohodlí atd. A při těch všech kusích skutečné opravy pro napomožení těm nedostatkům potřebí jest. A z té příčiny i potřeby knížka učedlnická opravena, do- plněna, vytištěna a k zprávě zase vydána býti má. Ano ovšem za to Pánu Bohu pilně se modliti i k tomu zbory vzbuzovati 15 Dekrety Jednoty Bratrské.
Strana 226
226 náleží, aby Pán Bůh potřebných všech díla svého pomocníků přispářeti ráčil. Leta Páně 1570. Předmluva na sexterník. Moc duchovní Kristova v církvi křesťanské a tak i v Je- dnotě naší, jenž jest částka té církve svaté, jejížto přední ou- dové a služebníci slovou ouzká rada, jimž ta moc Kristova od všeho shromáždění věrných jest dána a přivlastněna. Předmluvka, kteráž v sobě zdržuje původu moci ouzké rady ne dlouhé a velmi potřebné vysvětlení. Předešlých časů od nepřátel Jednoty naší, zvláště od mi- strů a kněží pražských, často při příčinách říkáno bývalo: Kde jsou Pikharti tu moc vzali, aby sobě kněží světili, svá- tostmi sloužili etc. Na taková a těm podobná jejich slova odpovědi místné a dostatečné bývaly jsou jim dávány od předků našich, kte- rýchžto všech odpovědí krátká suma tato jest: Známo býti má, že ta moc, kterouž Jednota Bratrská také se míti praví jako i jiné křesťanské jednoty, jest moc nejvyš- šího biskupa, pravé hlavy vší církve svatého Pána Jezukrista, daná jemu samému od otce, jakž sám Pán dí, dal jemu moc nad každým tělem. Item. Všecky věci dal mu otec v ruce. Kteroužto moc Kristus Pán jedinou a rovnou s Bohem Otcem svým měv, došel jí podle člověčenství pro předivné jeho spo- jení s Božstvím, a pro ponížení a umučení atd., aby skrze ruce jeho, pravicí Boží poctěného vůle Páně šťastně zpravována byla, a k nápravě přivedeny byly všecky věci i ty, kteréž jsou na zemi, i ty, kteréž jsou na nebi, a aby byl hlavou všeho těla církve Boží i všech oudů téhož těla, též byl i vinným kořenem všech ratolestí vštípených v něj od Otce Duchem sva- tým, kterýž zaslíbil s církví služebníků svých zůstávati až do skonání světa, řka: Dána jest mi všeliká moc na nebi i na zemi, protož jděte, učte všecky národy, křtíce je ve jmeno Otce i Syna i Ducha svatého, učíce je zachovávati, cožkoli jsem vám přikázal. A aj, s vámi jsem až do skonání světa. Druhé. Táž moc ouzké rady dána jest od Krista Pána dvanácti osobám nazvaným od něho apoštolé, znovu z Boha zrozeným, vyvoleným z oučastníků jeho, povolaným, zřízeným, posvěceným zkušeným, posazeným na stolicích k zpravování církve Boží a k opatrování ji služebně. O kteréžto moci dí sám Kristus Pán: Otče svatý, slávu (totiž moc), kterouž jsi mi dal, dal jsem jim, aby jedno byli jako i my jedno jsme atd.
226 náleží, aby Pán Bůh potřebných všech díla svého pomocníků přispářeti ráčil. Leta Páně 1570. Předmluva na sexterník. Moc duchovní Kristova v církvi křesťanské a tak i v Je- dnotě naší, jenž jest částka té církve svaté, jejížto přední ou- dové a služebníci slovou ouzká rada, jimž ta moc Kristova od všeho shromáždění věrných jest dána a přivlastněna. Předmluvka, kteráž v sobě zdržuje původu moci ouzké rady ne dlouhé a velmi potřebné vysvětlení. Předešlých časů od nepřátel Jednoty naší, zvláště od mi- strů a kněží pražských, často při příčinách říkáno bývalo: Kde jsou Pikharti tu moc vzali, aby sobě kněží světili, svá- tostmi sloužili etc. Na taková a těm podobná jejich slova odpovědi místné a dostatečné bývaly jsou jim dávány od předků našich, kte- rýchžto všech odpovědí krátká suma tato jest: Známo býti má, že ta moc, kterouž Jednota Bratrská také se míti praví jako i jiné křesťanské jednoty, jest moc nejvyš- šího biskupa, pravé hlavy vší církve svatého Pána Jezukrista, daná jemu samému od otce, jakž sám Pán dí, dal jemu moc nad každým tělem. Item. Všecky věci dal mu otec v ruce. Kteroužto moc Kristus Pán jedinou a rovnou s Bohem Otcem svým měv, došel jí podle člověčenství pro předivné jeho spo- jení s Božstvím, a pro ponížení a umučení atd., aby skrze ruce jeho, pravicí Boží poctěného vůle Páně šťastně zpravována byla, a k nápravě přivedeny byly všecky věci i ty, kteréž jsou na zemi, i ty, kteréž jsou na nebi, a aby byl hlavou všeho těla církve Boží i všech oudů téhož těla, též byl i vinným kořenem všech ratolestí vštípených v něj od Otce Duchem sva- tým, kterýž zaslíbil s církví služebníků svých zůstávati až do skonání světa, řka: Dána jest mi všeliká moc na nebi i na zemi, protož jděte, učte všecky národy, křtíce je ve jmeno Otce i Syna i Ducha svatého, učíce je zachovávati, cožkoli jsem vám přikázal. A aj, s vámi jsem až do skonání světa. Druhé. Táž moc ouzké rady dána jest od Krista Pána dvanácti osobám nazvaným od něho apoštolé, znovu z Boha zrozeným, vyvoleným z oučastníků jeho, povolaným, zřízeným, posvěceným zkušeným, posazeným na stolicích k zpravování církve Boží a k opatrování ji služebně. O kteréžto moci dí sám Kristus Pán: Otče svatý, slávu (totiž moc), kterouž jsi mi dal, dal jsem jim, aby jedno byli jako i my jedno jsme atd.
Strana 227
227 A svatý Pavel dí: Dal mi Pán moc k vzdělání ne k zkažení vašemu. A Pán sám v podobenství dal služebníkům svým moc, a jednomu každému dílo jeho, vrátnému pak přikázal, aby bděl atd. Item v skut. 20. pilni sebe buďte i všeho stáda, v němžto Duch svatý ustavil vás biskupy atd. Tato moc Kristova v obojí částce uvedena jest v Jednotě mezi nás tudy, když jí dáno skrze víru Krista se přijíti se vší tou mocí v kázaní, v učení, v řízení, v ustavení, v přiká- zání, vydání atd. A když jsou skrze slovo pravdy, víry a lásky Boží i na- děje znovu porozeni a ve jmeno jeho sebráni v Jednotu, o níž řekl: Kdež dva nebo tři shromážděni budou ve jmeno mé, jáť jsem uprostřed nich. A cožkoli oni svíží nebo rozvíží na zemi, to bude svázáno neb rozvázáno na nebi. A potom když z samých sebe vybrali muže a modlitbou s postem z víry je- dnomyslně i jednosvorně obětovali je Kristu Pánu, aby slu- žebníci jeho byli, k nim od něho poselství konali atd. A když v tom potvrzeni jsou z moci Kristovy, a z moci zboru jeho svrchu oznámené, skrze staršího kněze rukou na něj vzklá- dání. Kteréžto služebníky ten, kterýž slíbil s nimi do skonání světa zůstati, Pán rozličnými dary svými daruje, sobě je tak k rozličným dílům v lidu svém stroje pro ten cíl, o němž k Efez. 4. totiž k dokonání svatých atd. Nejprv k tomu, aby byli náměstkové svatých apoštolů, totiž první neb svrchovaní služebníci, skrze něž se mají vši- ckni jiní služebníci říditi, na nichž by se mělo všecko zaví- rati i otvírati. Nebo tomu počtu Kristus dí, vrátnému pak Kristus přikázal, aby bděl. A tenť počeť má býti původ všeho zřízení ke všechněm službám. A ačkoli nejvyšší moc, od Krista Pána církvi svaté obecné neb její částce v větším neb v menším shromáždění daná, tu v církvi té vlastně jest, jakž dí Pán: Kdožby jí neupo- slechl, buď tobě jako pekelník a zjevný hříšník; však ouzká rada zvláštní a prvotní má míti moc, od Krista církvi a skrze církev od zborů všech sluh sobě danou. V té pak radě ouzké zvláštních osob ne jednostejné jest pracemi moci té podělení, jako i darové ducha Páně nejedno- stejní jsou, čehož příklad jest na učedlnících Páně, svrchu ře- čených apoštolích dvanácti. Podle kteréhožto příkladu při předcích našich, původích služebných Jednoty této, také tak se jest dálo. Nebo když je Pán Bůh shromáždil a jedny s druhými sjednomyslnil a spo- jil, i v svatou Jednotu uvedl a vzdělal, také i řád mezi nimi vzdělán jest, tak že jedni druhým představeni jsou příkladem 15*
227 A svatý Pavel dí: Dal mi Pán moc k vzdělání ne k zkažení vašemu. A Pán sám v podobenství dal služebníkům svým moc, a jednomu každému dílo jeho, vrátnému pak přikázal, aby bděl atd. Item v skut. 20. pilni sebe buďte i všeho stáda, v němžto Duch svatý ustavil vás biskupy atd. Tato moc Kristova v obojí částce uvedena jest v Jednotě mezi nás tudy, když jí dáno skrze víru Krista se přijíti se vší tou mocí v kázaní, v učení, v řízení, v ustavení, v přiká- zání, vydání atd. A když jsou skrze slovo pravdy, víry a lásky Boží i na- děje znovu porozeni a ve jmeno jeho sebráni v Jednotu, o níž řekl: Kdež dva nebo tři shromážděni budou ve jmeno mé, jáť jsem uprostřed nich. A cožkoli oni svíží nebo rozvíží na zemi, to bude svázáno neb rozvázáno na nebi. A potom když z samých sebe vybrali muže a modlitbou s postem z víry je- dnomyslně i jednosvorně obětovali je Kristu Pánu, aby slu- žebníci jeho byli, k nim od něho poselství konali atd. A když v tom potvrzeni jsou z moci Kristovy, a z moci zboru jeho svrchu oznámené, skrze staršího kněze rukou na něj vzklá- dání. Kteréžto služebníky ten, kterýž slíbil s nimi do skonání světa zůstati, Pán rozličnými dary svými daruje, sobě je tak k rozličným dílům v lidu svém stroje pro ten cíl, o němž k Efez. 4. totiž k dokonání svatých atd. Nejprv k tomu, aby byli náměstkové svatých apoštolů, totiž první neb svrchovaní služebníci, skrze něž se mají vši- ckni jiní služebníci říditi, na nichž by se mělo všecko zaví- rati i otvírati. Nebo tomu počtu Kristus dí, vrátnému pak Kristus přikázal, aby bděl. A tenť počeť má býti původ všeho zřízení ke všechněm službám. A ačkoli nejvyšší moc, od Krista Pána církvi svaté obecné neb její částce v větším neb v menším shromáždění daná, tu v církvi té vlastně jest, jakž dí Pán: Kdožby jí neupo- slechl, buď tobě jako pekelník a zjevný hříšník; však ouzká rada zvláštní a prvotní má míti moc, od Krista církvi a skrze církev od zborů všech sluh sobě danou. V té pak radě ouzké zvláštních osob ne jednostejné jest pracemi moci té podělení, jako i darové ducha Páně nejedno- stejní jsou, čehož příklad jest na učedlnících Páně, svrchu ře- čených apoštolích dvanácti. Podle kteréhožto příkladu při předcích našich, původích služebných Jednoty této, také tak se jest dálo. Nebo když je Pán Bůh shromáždil a jedny s druhými sjednomyslnil a spo- jil, i v svatou Jednotu uvedl a vzdělal, také i řád mezi nimi vzdělán jest, tak že jedni druhým představeni jsou příkladem 15*
Strana 228
228 apoštolským, o čemž sami v zápisu sněmu jednoho obšírně vyznání učinili, jehož tato zavírka jest: Protož my, kteříž sme s počátku při tom byli s těmi, kte- říž se potom k nám přivinuli, jednomyslně s rozmyslem a s mnohým uptáním na tom sme zůstali, že jest nám dosti na písmích svatých, ode všech křesťanů přijatých, kteráž slovou biblia sacra. A aby to, což z společného svoleni sme zapsali, ode všeho podezření zlého bylo vzdáleno, jedenkaždý svou vlastní rukou sme se podepsali: Michal starý z Žamberka. Matěj starší z Konvalda. Tůma z Přelouči. Eliáš z Chřenovic. Jíra z Mezříčí. Tůma Písař. Prokop z Jindřichova Hradce. Tůma z Byšic. Jan Klenovský. Václav z Berouna. Jan Javornický. Jan Nemocný. Ambrož ze Skuče. Jan Pořímský. Jan Holček z Hory. Lukáš z Prahy. Vavřinec z Krasonic. Bernart z Přibislavic. Toto zapsání stalo se leta Páně 1495. Viz v dekretě vět- ším starém list A 4., a potom i po druhé leta Páně 1500, když způsob řádu nebo řízení toho, kteréž mezi sebou měli, v přítomnosti všeho sněmu kněží Páně proměněn jest, totiž když na místo Bratra Matěje Konvaldského čtyři osoby zří- zeny byly, z nichž na jednoho povinnost sudího vzložena byla, a na tom zůstáno, aby ne jedna osoba ale Jednota, kteráž na ouzké radě záležeti má, moc, hlas a původ měla. Ti aby spo- lečně drželi prvotnost v Jednotě a po nich, kteříž by jich místa zřízeně drželi. Zavírka té předmluvy. Toto obšírné poznamenání moci Krista Pána církvi jeho dané a skrze částku té církve (totiž Jednotu tuto počet všech sluh věrných shromážděných) ouzké radě a tak osobám těm, kteréžby kdy koli na místě tom postaveny byly buď pospolně buď obláštně, i ne jednou bylo ohledováno a korrigováno i oblibováno ode vší rady ouzké. Však nyní z příčin vnově nastalých s větší bedlivostí a pilností mimo jiné časy pře- víváno jest. A kdež se potřeba spatřila, přečištěno i doplněno jest a utvrzeno od nás ode všech, kteříž sme se ze jmena tuto podepsali. Jan Augusta. Jiřík Izrael. Jan Blahoslav. Mikuláš Dobromír. Zachariáš. Jan Laurentius. Jan Javor. Ondřej Štefan. Jakub Veliký. Petr Herbert. Jan Kalef. Jan Aquin. Jiřík Filipenský. Toto napsání, kteréž má býti jako za předmluvku na sexterník ten officiorum, přijato jest a potvrzeno ode všech
228 apoštolským, o čemž sami v zápisu sněmu jednoho obšírně vyznání učinili, jehož tato zavírka jest: Protož my, kteříž sme s počátku při tom byli s těmi, kte- říž se potom k nám přivinuli, jednomyslně s rozmyslem a s mnohým uptáním na tom sme zůstali, že jest nám dosti na písmích svatých, ode všech křesťanů přijatých, kteráž slovou biblia sacra. A aby to, což z společného svoleni sme zapsali, ode všeho podezření zlého bylo vzdáleno, jedenkaždý svou vlastní rukou sme se podepsali: Michal starý z Žamberka. Matěj starší z Konvalda. Tůma z Přelouči. Eliáš z Chřenovic. Jíra z Mezříčí. Tůma Písař. Prokop z Jindřichova Hradce. Tůma z Byšic. Jan Klenovský. Václav z Berouna. Jan Javornický. Jan Nemocný. Ambrož ze Skuče. Jan Pořímský. Jan Holček z Hory. Lukáš z Prahy. Vavřinec z Krasonic. Bernart z Přibislavic. Toto zapsání stalo se leta Páně 1495. Viz v dekretě vět- ším starém list A 4., a potom i po druhé leta Páně 1500, když způsob řádu nebo řízení toho, kteréž mezi sebou měli, v přítomnosti všeho sněmu kněží Páně proměněn jest, totiž když na místo Bratra Matěje Konvaldského čtyři osoby zří- zeny byly, z nichž na jednoho povinnost sudího vzložena byla, a na tom zůstáno, aby ne jedna osoba ale Jednota, kteráž na ouzké radě záležeti má, moc, hlas a původ měla. Ti aby spo- lečně drželi prvotnost v Jednotě a po nich, kteříž by jich místa zřízeně drželi. Zavírka té předmluvy. Toto obšírné poznamenání moci Krista Pána církvi jeho dané a skrze částku té církve (totiž Jednotu tuto počet všech sluh věrných shromážděných) ouzké radě a tak osobám těm, kteréžby kdy koli na místě tom postaveny byly buď pospolně buď obláštně, i ne jednou bylo ohledováno a korrigováno i oblibováno ode vší rady ouzké. Však nyní z příčin vnově nastalých s větší bedlivostí a pilností mimo jiné časy pře- víváno jest. A kdež se potřeba spatřila, přečištěno i doplněno jest a utvrzeno od nás ode všech, kteříž sme se ze jmena tuto podepsali. Jan Augusta. Jiřík Izrael. Jan Blahoslav. Mikuláš Dobromír. Zachariáš. Jan Laurentius. Jan Javor. Ondřej Štefan. Jakub Veliký. Petr Herbert. Jan Kalef. Jan Aquin. Jiřík Filipenský. Toto napsání, kteréž má býti jako za předmluvku na sexterník ten officiorum, přijato jest a potvrzeno ode všech
Strana 229
229 Bratří starších v shromáždění jejich leta Páně 1570 na Kar- meli 1. die Septembris. K Bratru Johannesovi Augustovi psani. Milování svaté s žádostí rozmnožení všeho dobrého a toho, což by se Pánu Bohu líbilo, vás i nás zde i věčně těšiti mo- hlo, za pozdraveni vzkazujeme vám Bratře Johannes otče nám v Pánu nejmilejší. Ačkoli předešlého času, když sme spolu byli, od vás sme to slyšeli, že žádosti naší z strany sumovníku naplniti nemůžete; však sme se nadáli, že prohledajíce na příčiny ne jedny, nějak mysl svou proměníte. Ale nyní tomu sme vyrozuměli, že předce ta kniha se dělá a s ní se pospíchá, při tom nebezpečenství i vám i jiným, a snad i vší Jednotě nastává. Protož my, kterýmž s vámi spolu péči o Jednotu míti náleží a povinné jest, všickni vám vědomí k vám tohoto posla a spolubratra tou příčinou vypravili sme, a jemu, aby vám ode všech nás některé věci předložil, poručili. Že vás všickni jako otce milého, jehož bychom neradi v ničem hněvali atd. prosime pro Boha a jmeno jeho svaté, a jakž nejvýše prošeno býti může, abyšte na ten čas tištění té knihy zanechali až do našeho společného s vámi shledání a o to všecko dostatečné promluvení. Prosíme, nechť naše tato prosba nynější pokorná u vás místo má; neboť se Pána Boha v tom dokládáme (a před obličejem jeho, na všecky věci jasně patřícího, upřímnost a věrnost srdce našeho i svatou jmena jeho bázeň, i k vám sy- novskou lásku s drahým sobě vás vážením vidoucího), žeť v tom nic svého nehledáme, ovšem časného, ale toliko povin- nosti naší, k níž zavázáni jsme, poslušného a věrného konání, a v tom svědomí dobrého zachování; poněvadž nám spolu s vámi řečeno jest: a vrátnému přikázal, aby bděl. My pak víme, a tak se nám všechněm vidí, že se na tom nic nemý- líme, že té knihy vydáním velmi se zle i pravdě, kterouž Pán Bůh v Jednotě této má, i jejím oučastníkům i vám také poslouží. Neb ačkoli to vše, což v ní jest dobrého, s písmy svatými i s confessí se srovnávajícího, nám by milé a vzácné bylo, ale některé věci při tom položené nám nemohou než velmi odporné býti, k nimž my se přiznati a jich přijíti ni- jakž nemůžeme pro svědomí své. Protož žádáme, aby toho všeho do shledání našeho ut supra odloženo bylo, však to nepříliš dlouhé prodlení a pood- ložení nic tomu všemu, což již vytištěno jest, na škodu nebude. Také, bude-li tak vůle Boží, nenesnadně i dílo to raději doma doděláno býti může, poněvadž impressí svou dostatečnou v Je-
229 Bratří starších v shromáždění jejich leta Páně 1570 na Kar- meli 1. die Septembris. K Bratru Johannesovi Augustovi psani. Milování svaté s žádostí rozmnožení všeho dobrého a toho, což by se Pánu Bohu líbilo, vás i nás zde i věčně těšiti mo- hlo, za pozdraveni vzkazujeme vám Bratře Johannes otče nám v Pánu nejmilejší. Ačkoli předešlého času, když sme spolu byli, od vás sme to slyšeli, že žádosti naší z strany sumovníku naplniti nemůžete; však sme se nadáli, že prohledajíce na příčiny ne jedny, nějak mysl svou proměníte. Ale nyní tomu sme vyrozuměli, že předce ta kniha se dělá a s ní se pospíchá, při tom nebezpečenství i vám i jiným, a snad i vší Jednotě nastává. Protož my, kterýmž s vámi spolu péči o Jednotu míti náleží a povinné jest, všickni vám vědomí k vám tohoto posla a spolubratra tou příčinou vypravili sme, a jemu, aby vám ode všech nás některé věci předložil, poručili. Že vás všickni jako otce milého, jehož bychom neradi v ničem hněvali atd. prosime pro Boha a jmeno jeho svaté, a jakž nejvýše prošeno býti může, abyšte na ten čas tištění té knihy zanechali až do našeho společného s vámi shledání a o to všecko dostatečné promluvení. Prosíme, nechť naše tato prosba nynější pokorná u vás místo má; neboť se Pána Boha v tom dokládáme (a před obličejem jeho, na všecky věci jasně patřícího, upřímnost a věrnost srdce našeho i svatou jmena jeho bázeň, i k vám sy- novskou lásku s drahým sobě vás vážením vidoucího), žeť v tom nic svého nehledáme, ovšem časného, ale toliko povin- nosti naší, k níž zavázáni jsme, poslušného a věrného konání, a v tom svědomí dobrého zachování; poněvadž nám spolu s vámi řečeno jest: a vrátnému přikázal, aby bděl. My pak víme, a tak se nám všechněm vidí, že se na tom nic nemý- líme, že té knihy vydáním velmi se zle i pravdě, kterouž Pán Bůh v Jednotě této má, i jejím oučastníkům i vám také poslouží. Neb ačkoli to vše, což v ní jest dobrého, s písmy svatými i s confessí se srovnávajícího, nám by milé a vzácné bylo, ale některé věci při tom položené nám nemohou než velmi odporné býti, k nimž my se přiznati a jich přijíti ni- jakž nemůžeme pro svědomí své. Protož žádáme, aby toho všeho do shledání našeho ut supra odloženo bylo, však to nepříliš dlouhé prodlení a pood- ložení nic tomu všemu, což již vytištěno jest, na škodu nebude. Také, bude-li tak vůle Boží, nenesnadně i dílo to raději doma doděláno býti může, poněvadž impressí svou dostatečnou v Je-
Strana 230
230 dnotě máme, a mnohem bezpečněji, ješto poně tamto hrozné některým jest nebezpečenství, a již se na ně číhá. Jestliže pak této naší nynější žádosti a prosby přijíti a uslyšeti nebudete chtíti, ale tak naší věrností a ponížeností pohrdnete, tedy již nám nemějte za zlé. Myť Pánu Bohu, Jednotě a dušem i svědomím našim věrnost zachovati úmysl pevný a stálý majíce, to což na místo naše náleží, podle po- vinnosti naší učiniti a činiti musíme, i nyní hned skrze toho vyslaného našeho, i potom všickni spolu, když toho čas přijde. S tímto vám se nyní ohlášením a opověděním, že tím vším, což jste vy i již učinili a učiníte, anebo více byste činili, žá- dnému se v svých předsevzetích upamatovati nedadouce, ale všemi pohrdajíce, i což my z místa svého činíme a činiti bu- deme, vinni před Bohem, Jednotou i přede všemi pobožnými a věrnými lidmi býti nechceme. Vy vězte, jak tím Bůh a pravda jeho svatá v Jednotě poctěna bude, i dobrá vaše pověsť a jmeno poctivé ozdobeno. Myť věříme, a na tom se beze všeho pochybování bezpečíme, žeť naší věrnosti, upřímnosti a sprostnosti Pán Bůh i svědectví časem svým dá, a tomuto se doufanlivému, ode vší všetečnosti a nevážnosti vzdálenému opovážení žehnati bude; poněvadž k tomu ničímž jiným než samou Boží bázní a žádostí věrnou dobrého svědomí zachováni, vedeni a nuceni i přinuceni jsme. V čemž se, když toho čas přijde, tu kdež místo takových věcí jest, svobodně ohlásiti před každým svědomím lidským hotovi jsme a bohdá budeme. Pak-li tuto naši pokornou žádost přijmouce uslyšíte a na- plníte, (k čemuž aby Pán Bůh duchem svým ducha vašeho na- klonil, milosti jeho svaté prosíme, a což by nám velmi vděčné a potěšitedlné bylo,) tehdy vás skrze tohoto spolubratra k vám vyslaného ještě za jednu věc snažně a důvěrně pro- síme, totiž abyšte vrchnosti světa, skrze niž Pán Bůh i vás v pokoji tomto časném a tělesném chová a ochraňuje, větší svobody sobě přivažčivě osobováním nedráždili, ale na tom nyní (do času a vůle Boží), což máte, na čež se vrchnost jako skrze prsty dívá, přestávali a toho užívali. Tak věříme, že první žádost naši uslyšeli byšte, i v této také nás neoslyšíte. Neboť se tak nadějeme, a svědomí naše nám tak před Bohem svědčí, že jakž první prosba tak i tato spravedlivá a svatá jest, i hodná toho, abyšte ji skutkem vyplnili. Toť jest suma tohoto našeho k vám poselství, kteréž Bra- tru tomuto od nás k skutečnému vykonání jest poručeno. A s tím vás Pánu Bohu a jeho svatému opatrování jako i sami sebe poroučíme. Vám známí a na vás na svých modlitbách vždycky pamětliví Bratří starší ouzké rady.
230 dnotě máme, a mnohem bezpečněji, ješto poně tamto hrozné některým jest nebezpečenství, a již se na ně číhá. Jestliže pak této naší nynější žádosti a prosby přijíti a uslyšeti nebudete chtíti, ale tak naší věrností a ponížeností pohrdnete, tedy již nám nemějte za zlé. Myť Pánu Bohu, Jednotě a dušem i svědomím našim věrnost zachovati úmysl pevný a stálý majíce, to což na místo naše náleží, podle po- vinnosti naší učiniti a činiti musíme, i nyní hned skrze toho vyslaného našeho, i potom všickni spolu, když toho čas přijde. S tímto vám se nyní ohlášením a opověděním, že tím vším, což jste vy i již učinili a učiníte, anebo více byste činili, žá- dnému se v svých předsevzetích upamatovati nedadouce, ale všemi pohrdajíce, i což my z místa svého činíme a činiti bu- deme, vinni před Bohem, Jednotou i přede všemi pobožnými a věrnými lidmi býti nechceme. Vy vězte, jak tím Bůh a pravda jeho svatá v Jednotě poctěna bude, i dobrá vaše pověsť a jmeno poctivé ozdobeno. Myť věříme, a na tom se beze všeho pochybování bezpečíme, žeť naší věrnosti, upřímnosti a sprostnosti Pán Bůh i svědectví časem svým dá, a tomuto se doufanlivému, ode vší všetečnosti a nevážnosti vzdálenému opovážení žehnati bude; poněvadž k tomu ničímž jiným než samou Boží bázní a žádostí věrnou dobrého svědomí zachováni, vedeni a nuceni i přinuceni jsme. V čemž se, když toho čas přijde, tu kdež místo takových věcí jest, svobodně ohlásiti před každým svědomím lidským hotovi jsme a bohdá budeme. Pak-li tuto naši pokornou žádost přijmouce uslyšíte a na- plníte, (k čemuž aby Pán Bůh duchem svým ducha vašeho na- klonil, milosti jeho svaté prosíme, a což by nám velmi vděčné a potěšitedlné bylo,) tehdy vás skrze tohoto spolubratra k vám vyslaného ještě za jednu věc snažně a důvěrně pro- síme, totiž abyšte vrchnosti světa, skrze niž Pán Bůh i vás v pokoji tomto časném a tělesném chová a ochraňuje, větší svobody sobě přivažčivě osobováním nedráždili, ale na tom nyní (do času a vůle Boží), což máte, na čež se vrchnost jako skrze prsty dívá, přestávali a toho užívali. Tak věříme, že první žádost naši uslyšeli byšte, i v této také nás neoslyšíte. Neboť se tak nadějeme, a svědomí naše nám tak před Bohem svědčí, že jakž první prosba tak i tato spravedlivá a svatá jest, i hodná toho, abyšte ji skutkem vyplnili. Toť jest suma tohoto našeho k vám poselství, kteréž Bra- tru tomuto od nás k skutečnému vykonání jest poručeno. A s tím vás Pánu Bohu a jeho svatému opatrování jako i sami sebe poroučíme. Vám známí a na vás na svých modlitbách vždycky pamětliví Bratří starší ouzké rady.
Strana 231
231 Z strany propouštění k stavu manželskému. Mámeť pak za to, že od nich v smyslu rozdílni nic ne- jsme, než tak že činíme, jakž učíme a v confessi zapsáno jest; aby zprávcové neb kněží pro pilnější učení se písmům sva- tým a volnější zborům Páně sloužení (což nejvýš pro svědomí možné) byli svobodní a volní atd. Item. A však za hřích nepokládají, aniž pro to koho od- suzují, kdyžby z hodných příčin kněží se ženili atd. Tak se stalo při Strejčkovi, item při Kavkovi. Nikda mu nebylo zbra- ňováno, ale co on činil jak řádně? Nýbrž jak čeládce i všemu tomu zboru posvítil? Ano jakou útržku na Bratři uvedl, když toho u nás neví? A snad i on to sám již lépe zná a vidí, maje sobě světle tu věc předloženou? Ale o to bohda při shle- dání pěkně a bratrsky i milostně spolu uhodíme a se sjedno- myslníme, abychom jednostejně i mluvili i činili. O muzice. Co se muziky dotýče, poněvadž středmého užívání jí, kdežby nebyla ku překážce ale ku pomoci pobožnosti, nikdy žádný z rozumných a svatých mužů předků našich i jiných nehaněl a netupil, rozumíme, že ani vy toho nečiníte. A takž na odpor nestředmému jí užívání, více se s ní nežli s učením jiným theologickým, náležitým ku pobožnosti atd. obírání et ceteris abusibus, my sme nikdy místa dávati a povolovati úmy- slu neměli a nemáme, leč by se co toho kde mimo naši vědo- most přihodilo, pročež i k tomu se přihlídne bedlivě. V čas pak protivenství a zármutku, netoliko že muziky zanecháno býti má a húsle po vrbinách rozvěšeny, ale také i potřebného života pohodlí, a nad to tělesných zvolností a rozkoší, ovšem svobodného a bezuzdného žádostí těla vyplňování že jsou se předešlí svatí varovali, a od toho, Kristova ducha majíce, mocí jeho se zdržovali, to všechněm, zvláště staré učitele čítajícím známé jest. A protož nepochybujemeť, že v tom ve všem i vy s námi i my s vámi právě jsme jednomyslní, jako ti, jenž jedním du- cha Kristova světlem poděleni i svatou láskou gruntovně a cele spojeni jsme, a takovít bohda zůstaneme in aeternum, zpráv lidských a nesrozumění sobě, ač bylaliby v čem jaká, k shledání společnému odložíce. O Turynských. Ze strany osob některých jako Johannesa Gircea, poně- vadž Turynští rádi by ho měli, povoliti mu a pustiti ho v tom úmysle, v kterémž se ohlašuje, že věrný předce Jednotě zů-
231 Z strany propouštění k stavu manželskému. Mámeť pak za to, že od nich v smyslu rozdílni nic ne- jsme, než tak že činíme, jakž učíme a v confessi zapsáno jest; aby zprávcové neb kněží pro pilnější učení se písmům sva- tým a volnější zborům Páně sloužení (což nejvýš pro svědomí možné) byli svobodní a volní atd. Item. A však za hřích nepokládají, aniž pro to koho od- suzují, kdyžby z hodných příčin kněží se ženili atd. Tak se stalo při Strejčkovi, item při Kavkovi. Nikda mu nebylo zbra- ňováno, ale co on činil jak řádně? Nýbrž jak čeládce i všemu tomu zboru posvítil? Ano jakou útržku na Bratři uvedl, když toho u nás neví? A snad i on to sám již lépe zná a vidí, maje sobě světle tu věc předloženou? Ale o to bohda při shle- dání pěkně a bratrsky i milostně spolu uhodíme a se sjedno- myslníme, abychom jednostejně i mluvili i činili. O muzice. Co se muziky dotýče, poněvadž středmého užívání jí, kdežby nebyla ku překážce ale ku pomoci pobožnosti, nikdy žádný z rozumných a svatých mužů předků našich i jiných nehaněl a netupil, rozumíme, že ani vy toho nečiníte. A takž na odpor nestředmému jí užívání, více se s ní nežli s učením jiným theologickým, náležitým ku pobožnosti atd. obírání et ceteris abusibus, my sme nikdy místa dávati a povolovati úmy- slu neměli a nemáme, leč by se co toho kde mimo naši vědo- most přihodilo, pročež i k tomu se přihlídne bedlivě. V čas pak protivenství a zármutku, netoliko že muziky zanecháno býti má a húsle po vrbinách rozvěšeny, ale také i potřebného života pohodlí, a nad to tělesných zvolností a rozkoší, ovšem svobodného a bezuzdného žádostí těla vyplňování že jsou se předešlí svatí varovali, a od toho, Kristova ducha majíce, mocí jeho se zdržovali, to všechněm, zvláště staré učitele čítajícím známé jest. A protož nepochybujemeť, že v tom ve všem i vy s námi i my s vámi právě jsme jednomyslní, jako ti, jenž jedním du- cha Kristova světlem poděleni i svatou láskou gruntovně a cele spojeni jsme, a takovít bohda zůstaneme in aeternum, zpráv lidských a nesrozumění sobě, ač bylaliby v čem jaká, k shledání společnému odložíce. O Turynských. Ze strany osob některých jako Johannesa Gircea, poně- vadž Turynští rádi by ho měli, povoliti mu a pustiti ho v tom úmysle, v kterémž se ohlašuje, že věrný předce Jednotě zů-
Strana 232
232 stávati míní a chce, koštuje se co bude, poněvadž prvé něco o tom naměření a vymezení soudem všech starších stalo se, co v takových věcech a podobných činiti sluší. Podle toho nechť se Bratří chovají. Leta Páně 1571. Consultací potřebná. 1. Kudy to přišlo a přichází, že mnozí služebníci Jednoty klesají a padají? Předešle Žalud, nyní Beneš Kavka, Mohel- nický, a teď Kohout? Nalezáme příčinu toho býti velikou, nedostatek potřeb- ných služeb jim vlastně náležejících, poněvadž sněmů nebývá a služby potřebné služebníků z společnosti nedocházejí, jako se to dálo předešlých let. 2. Item, že se čacky nepřihlídá, a při visitování věci ne- malé, soudem pilným někdy i v nemalých přech vyhledané, k svým cílům se nevedou, ale mnoho se toho opouští, a někdy vinní vymluveni bývají a nevinní zahanbeni po zprávách jedné strany. Nebo někteří, netoliko se v takových příčinách k chy- trosti hříšné, ale také i ke lži na pomoc utíkají. 3. Příčin se neutíná: někteří přijímají děvky mladé fre- jované atd., a za příčinou kuchmistrství marného v častá roz- mlouvání se s nimi i mladí dávají, a ne jedni i soukromnosti hledí, jako tak Žalud zašel atd. Pokrytství ne jedna při mnohých se přehlídají, ješto příči- nami se to při nich seznává, že zle stojí v stavu svobodném atd. Co tedy činiti?" Zdali pustiti je jako koně bez uzdy? Ale coby Pán tomu řekl? Strach žeby takové strážné zavrhl, odit enim opera Ni- colaitarum. Čili snad (revocare gradum) na první cesty otců nastoupiti, netoliko dávných starých ještě před Bratrem Luká- šem, ale teď věku našeho rozpomenouti se, jak se v takových věcech otcové naši měli? Bratr Martin Michalec jak to zpra- voval? Příčiny dobré čeládce obmýšlel, v nichž dobře stáli i rostli. Slušíť i nám tou cestou jíti, roty milovné, vykleté fautores nebýti atd. Čili snad pustiti bychom měli všecky k ženám? Ale kde budou mládenci, kteřížby pomalu strojeni byli k přijetí časem svým ouřadu kněžského, jak je vycho- vávají takoví? Mnoho-li jich vychoval Urban, Křižák, Žalud a jiní jim podobní? Ano děti jejich k čemu se hodí, jaké svě- dectví o sobě mají? atd. S ostatkem se mlčí.
232 stávati míní a chce, koštuje se co bude, poněvadž prvé něco o tom naměření a vymezení soudem všech starších stalo se, co v takových věcech a podobných činiti sluší. Podle toho nechť se Bratří chovají. Leta Páně 1571. Consultací potřebná. 1. Kudy to přišlo a přichází, že mnozí služebníci Jednoty klesají a padají? Předešle Žalud, nyní Beneš Kavka, Mohel- nický, a teď Kohout? Nalezáme příčinu toho býti velikou, nedostatek potřeb- ných služeb jim vlastně náležejících, poněvadž sněmů nebývá a služby potřebné služebníků z společnosti nedocházejí, jako se to dálo předešlých let. 2. Item, že se čacky nepřihlídá, a při visitování věci ne- malé, soudem pilným někdy i v nemalých přech vyhledané, k svým cílům se nevedou, ale mnoho se toho opouští, a někdy vinní vymluveni bývají a nevinní zahanbeni po zprávách jedné strany. Nebo někteří, netoliko se v takových příčinách k chy- trosti hříšné, ale také i ke lži na pomoc utíkají. 3. Příčin se neutíná: někteří přijímají děvky mladé fre- jované atd., a za příčinou kuchmistrství marného v častá roz- mlouvání se s nimi i mladí dávají, a ne jedni i soukromnosti hledí, jako tak Žalud zašel atd. Pokrytství ne jedna při mnohých se přehlídají, ješto příči- nami se to při nich seznává, že zle stojí v stavu svobodném atd. Co tedy činiti?" Zdali pustiti je jako koně bez uzdy? Ale coby Pán tomu řekl? Strach žeby takové strážné zavrhl, odit enim opera Ni- colaitarum. Čili snad (revocare gradum) na první cesty otců nastoupiti, netoliko dávných starých ještě před Bratrem Luká- šem, ale teď věku našeho rozpomenouti se, jak se v takových věcech otcové naši měli? Bratr Martin Michalec jak to zpra- voval? Příčiny dobré čeládce obmýšlel, v nichž dobře stáli i rostli. Slušíť i nám tou cestou jíti, roty milovné, vykleté fautores nebýti atd. Čili snad pustiti bychom měli všecky k ženám? Ale kde budou mládenci, kteřížby pomalu strojeni byli k přijetí časem svým ouřadu kněžského, jak je vycho- vávají takoví? Mnoho-li jich vychoval Urban, Křižák, Žalud a jiní jim podobní? Ano děti jejich k čemu se hodí, jaké svě- dectví o sobě mají? atd. S ostatkem se mlčí.
Strana 233
233 O těch věcech mnoho spolu promlouvajíce naposledy na tomto sme jednomyslně zůstali, a to sme za pravý prostředek býti usoudili, abychom se přičinili věrně a pilně k nápravě vésti napravitedlné, a nenapravitedlné, odtínati, a tak Jednotu od takových hanebných věcí očišťovati podle nejvyšší mož- nosti naší. A hned bez meškání započíti ve jmenu Páně. 1. pilně přihlídati k nim, k zprávcům i k čeládkám. 2. Bráti a odtínati zlé příčiny buď jak buď, nedbati nic na jejich rep- tání atd. Byť byla v čas Kohoutova ta děvka vzata, snad byl byl nepřišel na to. 3. Vystupující z mezí a nechovající se podle confessí trestati přísně na odivu jiným. 4. Kteřížby nebezpečně stáli v stavu svobodném, pouštěti k ženění, ano i kázati se bezděk ženiti těm, jenž jsouce již zkaženi nemohou se zdržovati, jako se stalo Lukanovi, a snad, nebude-li se ji- nak chovati, i Viktorinovi a jemu podobným některým státi se musí tak, aby jim vždy k opravdové nápravě dopomoženo bylo, buďto propuštěním jich k oženění se, nýbrž i rozkázá- ním jim atd., buďto obmyšlením jim příčin dobrých a odjetím příčin zlých, lib se jim to neb nelib. Pamatovati nám jistě sluší na slova, přísahy pro přízeň neb pro nepřízeň nečiniti atd. O čemž Matěj Pařížský velmi pěkně napsal toho doklá- daje světle, že kdež by co toho bylo (totiž nepravost, že by nebyla horlivě vyhlazována, a pravdě nenapomáháno, sed e contra černé za bílé, bílé za černé jmíno bylo) to vlastně že by byla ohyzdná ohavnost, na místě svatém stojící. Myslitiť na to často musíme a máme, aby příčinou naší jmeno Páně a pravda nebyla v porouhání dávána, nad čímž Bůh mnoho skrze proroky svaté naříkával atd. A tak sme obšírně napo- menuli se k bedlivosti a pilnosti při našich povinnostech, aby- chom hleděli předně sami, každý z nás dobře státi, sami od sebe samých začínali, kde co kdo při sobě spatří, že by se zle dělalo, napravovati. Potom to i k jiným zřízeně podle nále- žitosti a míst našich vykonávati atd. Atque hac ratione pur- gare arcam Domini, aby nás sám Pán hrozně nevypurgoval a ven z Siona oknem nebo dveřmi po hlavě nevyházel. O confessí augšpurské. Ač nejednou to v našich shromážděních rozjímáno, (o čemž zápisové in actis synodicis svědčí,) však opět nám pří- čina dána veliká, sněmem leta tohoto v Praze držaným, v němž stavové království Českého (strana pod obojí všickni kromě tří osob), připojivše k sobě naše pány, kteříž v Jednotě jsou, žádali J. M. Císařské, aby podle augšpurské confessí učení volné a svobodné, tak jako v Rakousích jim puštěno a osvo- bozeno bylo.
233 O těch věcech mnoho spolu promlouvajíce naposledy na tomto sme jednomyslně zůstali, a to sme za pravý prostředek býti usoudili, abychom se přičinili věrně a pilně k nápravě vésti napravitedlné, a nenapravitedlné, odtínati, a tak Jednotu od takových hanebných věcí očišťovati podle nejvyšší mož- nosti naší. A hned bez meškání započíti ve jmenu Páně. 1. pilně přihlídati k nim, k zprávcům i k čeládkám. 2. Bráti a odtínati zlé příčiny buď jak buď, nedbati nic na jejich rep- tání atd. Byť byla v čas Kohoutova ta děvka vzata, snad byl byl nepřišel na to. 3. Vystupující z mezí a nechovající se podle confessí trestati přísně na odivu jiným. 4. Kteřížby nebezpečně stáli v stavu svobodném, pouštěti k ženění, ano i kázati se bezděk ženiti těm, jenž jsouce již zkaženi nemohou se zdržovati, jako se stalo Lukanovi, a snad, nebude-li se ji- nak chovati, i Viktorinovi a jemu podobným některým státi se musí tak, aby jim vždy k opravdové nápravě dopomoženo bylo, buďto propuštěním jich k oženění se, nýbrž i rozkázá- ním jim atd., buďto obmyšlením jim příčin dobrých a odjetím příčin zlých, lib se jim to neb nelib. Pamatovati nám jistě sluší na slova, přísahy pro přízeň neb pro nepřízeň nečiniti atd. O čemž Matěj Pařížský velmi pěkně napsal toho doklá- daje světle, že kdež by co toho bylo (totiž nepravost, že by nebyla horlivě vyhlazována, a pravdě nenapomáháno, sed e contra černé za bílé, bílé za černé jmíno bylo) to vlastně že by byla ohyzdná ohavnost, na místě svatém stojící. Myslitiť na to často musíme a máme, aby příčinou naší jmeno Páně a pravda nebyla v porouhání dávána, nad čímž Bůh mnoho skrze proroky svaté naříkával atd. A tak sme obšírně napo- menuli se k bedlivosti a pilnosti při našich povinnostech, aby- chom hleděli předně sami, každý z nás dobře státi, sami od sebe samých začínali, kde co kdo při sobě spatří, že by se zle dělalo, napravovati. Potom to i k jiným zřízeně podle nále- žitosti a míst našich vykonávati atd. Atque hac ratione pur- gare arcam Domini, aby nás sám Pán hrozně nevypurgoval a ven z Siona oknem nebo dveřmi po hlavě nevyházel. O confessí augšpurské. Ač nejednou to v našich shromážděních rozjímáno, (o čemž zápisové in actis synodicis svědčí,) však opět nám pří- čina dána veliká, sněmem leta tohoto v Praze držaným, v němž stavové království Českého (strana pod obojí všickni kromě tří osob), připojivše k sobě naše pány, kteříž v Jednotě jsou, žádali J. M. Císařské, aby podle augšpurské confessí učení volné a svobodné, tak jako v Rakousích jim puštěno a osvo- bozeno bylo.
Strana 234
234 Čemuž když J. M. C. srozuměl, že Bratří s jinými v tom sou se srovnali, bylo mu to divné a lecos o tom mluvil. A pan kanclíř nejvyšší, ten obzvláštně tuze na některé pány z našich jako se domlouval, co se to děje? Proč Bratří od svých věcí, stálí předešlých časů byvše při své víře, ano i mnoho prvé trpěvše, tak po jednou již pustili a pouštějí? S vědomostíli a radou svých zprávců to činí? A proč se s nimi o to neradí?" Jiní pak z lidí znamenitých o to mluvili, jednali s Bra- třími a k tomu pilně radili, abychom předce v jednotu s evan- gelíky vešli, confessí tu přijali, avšak od kázně a řádu ne- pouštěli. Za příčinami takovými očekávalo se toho, jestliže páni naši, kteříž sou v Jednotě z Čech, na radu k nám pošlí, co by při tom činiti měli? Aby jim rada tato dána byla: 1. Že Bratří k tomu, což prvé předkové jejich věřili, učili, vyznávali, předce se znají, při tom stojí, a s pomocí Boží státi míní, a tou příčinou confessí předků svých, a tak své zavrci, a něco jiného před sebe bráti a přijímati nemíní. Ne pro samo to (jakož někteří to o nás na zošklivení nás do- brým lidem mluví) že sou Bratří prvé svou confesssi, a ne jednou vydali, králům, knížatům, ani ovšem proto, že by se jim snad zdála mimo jiné všecky dostatečnější a plnější (ač- koli, aby kde v českém jazyku dostatečnější byla, tak že by naši převyšovati mohla, o tom ještě nevíme, ještěť sme ta kové, ano ani jiné jakékoli neviděli). A ovšem pak ne proto, že jest confessí naše od některých znamenitých a velikých mužů za pravou uznána a schválena (ačkoli i ty věci také nejsou nic), ale však jinouť toho větší příčinu mají Bratří, totiž tutu: že sou předkové naši ne to psali, jakby mělo věřeno a smýšleno při spasitedlných věcech býti, neb jak o tom ti neb jiní křesťané smyslí, ale psali vlastně o tom, jaké oni mají učení, jaký jeho pořádek, jak a kterým způsobem, jakými i slovy v zbořích se ono předkládá. Potom i jak se tomu učení obcuje, jaká péče o to jest, s kterakým usilováním a jakou snažností, aby skutkové a tak život posluchačů s tím učením se srovnával, jaká se při tom vede kázeň, jaký jest řád mezi oudy Jednoty, a kterakým způsobem všickni oudové v násle- dování života Kristova se uvozují? A tak o svých vlastních věcech (ač Bratří kratičce psali) a ne o jiných národů neb jednot obyčejích, vědí pak to všickni vůbec, žeť nemůže všudy ve všech krajinách a náro- dech jednostejný býti zborů svatých i oudů jejich způsob, jakž toho i osvícený muž Luter v své předmluvě dotekl, ale musíť
234 Čemuž když J. M. C. srozuměl, že Bratří s jinými v tom sou se srovnali, bylo mu to divné a lecos o tom mluvil. A pan kanclíř nejvyšší, ten obzvláštně tuze na některé pány z našich jako se domlouval, co se to děje? Proč Bratří od svých věcí, stálí předešlých časů byvše při své víře, ano i mnoho prvé trpěvše, tak po jednou již pustili a pouštějí? S vědomostíli a radou svých zprávců to činí? A proč se s nimi o to neradí?" Jiní pak z lidí znamenitých o to mluvili, jednali s Bra- třími a k tomu pilně radili, abychom předce v jednotu s evan- gelíky vešli, confessí tu přijali, avšak od kázně a řádu ne- pouštěli. Za příčinami takovými očekávalo se toho, jestliže páni naši, kteříž sou v Jednotě z Čech, na radu k nám pošlí, co by při tom činiti měli? Aby jim rada tato dána byla: 1. Že Bratří k tomu, což prvé předkové jejich věřili, učili, vyznávali, předce se znají, při tom stojí, a s pomocí Boží státi míní, a tou příčinou confessí předků svých, a tak své zavrci, a něco jiného před sebe bráti a přijímati nemíní. Ne pro samo to (jakož někteří to o nás na zošklivení nás do- brým lidem mluví) že sou Bratří prvé svou confesssi, a ne jednou vydali, králům, knížatům, ani ovšem proto, že by se jim snad zdála mimo jiné všecky dostatečnější a plnější (ač- koli, aby kde v českém jazyku dostatečnější byla, tak že by naši převyšovati mohla, o tom ještě nevíme, ještěť sme ta kové, ano ani jiné jakékoli neviděli). A ovšem pak ne proto, že jest confessí naše od některých znamenitých a velikých mužů za pravou uznána a schválena (ačkoli i ty věci také nejsou nic), ale však jinouť toho větší příčinu mají Bratří, totiž tutu: že sou předkové naši ne to psali, jakby mělo věřeno a smýšleno při spasitedlných věcech býti, neb jak o tom ti neb jiní křesťané smyslí, ale psali vlastně o tom, jaké oni mají učení, jaký jeho pořádek, jak a kterým způsobem, jakými i slovy v zbořích se ono předkládá. Potom i jak se tomu učení obcuje, jaká péče o to jest, s kterakým usilováním a jakou snažností, aby skutkové a tak život posluchačů s tím učením se srovnával, jaká se při tom vede kázeň, jaký jest řád mezi oudy Jednoty, a kterakým způsobem všickni oudové v násle- dování života Kristova se uvozují? A tak o svých vlastních věcech (ač Bratří kratičce psali) a ne o jiných národů neb jednot obyčejích, vědí pak to všickni vůbec, žeť nemůže všudy ve všech krajinách a náro- dech jednostejný býti zborů svatých i oudů jejich způsob, jakž toho i osvícený muž Luter v své předmluvě dotekl, ale musíť
Strana 235
235 býti někde tak a někde jinak. A protož kdybychom my i confessí naši i všecky ty dobré a výborné, na způsob první apoštolské církve zřízené způsoby, kteříž u nás mohou (a již i v zvyku jsou) zachovány býti zavrhše, a něco nového, nám se a u nás v Jednotě netrefujícího přijali, každý rozumný člověk nás by netoliko za neprozřetedlné a neopatrné lidi ale za lehkomyslné spravedlivě míti mohl. 2. Však augšpurské confessi, tak jakž interpretatio její i v confessí saxonicarum ecclesiarum tridentýnskému concilium psané, i teď v novém katechismu od theologů wittemberských tohoto leta 1571 vydaném vysvětluje, Bratří místo dávají, po- něvadž se vidí zřetedlně, že jedna a táž pravda jest i od Bratří i od Wittemberských vyznána. 3. Disciplinam autem et ordinem Fratres retinere volunt, a od ní žádnou měrou nijakž pustiti nemíní, ale ji zachová- vati tak jako prvé hned od počátku Jednoty své, kterážby na všecky oudy i nejpřednější i nejposlednější, totiž na kněží i na lid obecný, což ho koli jest tím učením v Jednotě se zpravují- cího, kterého koli stavu, poddaných i vrchností atd. docházela. 4. V čemž jim theologové, mnozí muži osvícení a učení, až i ovšem dávno s nimi seznámení, spříznění Witemberští,i ti, jenž byli autores confessi augšpurské, i ti, jenž ji nyní vy světlili, nic za zlé neměli a nemají, nýbrž to velmi schvalovali, i sám doktor Martin Luter i jiní collegae jeho. Ano sám říká- val, že by tomu velice rád byl, kdyby bylo možné jim tako- vouž kázeň v církvi jejich vyzdvíhnoti. 5. Jestliže pak kdy Pán Bůh k tomu přijíti dá, aby om- nes evangelici reformatarum ecclesiarum doctores, pastores ac ministri tak se sjednomyslnili a sjednotili, aby všickni ze spolka jednu confessí, buď některou z těch, jichž drahný po- čet již jest vydán, buď novou nějakou mimo všecky dostateč- nější vydali, přijali a stvrdili, jiné pak všecky odložili, tedy Bratří z takové jednomyslnosti veliké majíce potěšení, tak se při tom zachovají, aby všickni pobožní a rozumní říci museli, že sou pravých a věrných křesťanů jakož v jiném tak i v tom chvalitebný před Bohem i lidmi zachovali způsob. Leta Páně 1571. V středu před svatým Havlem shromáždili se Bratří starší v Evančicích. Tyto pak věci jsou v tom shromáždění zpraveny: Osob losem vyvolených do rady ouzké před třemi lety B. Jana Kalefa a B. Jana Aquina (poněvadž práci místu tomu
235 býti někde tak a někde jinak. A protož kdybychom my i confessí naši i všecky ty dobré a výborné, na způsob první apoštolské církve zřízené způsoby, kteříž u nás mohou (a již i v zvyku jsou) zachovány býti zavrhše, a něco nového, nám se a u nás v Jednotě netrefujícího přijali, každý rozumný člověk nás by netoliko za neprozřetedlné a neopatrné lidi ale za lehkomyslné spravedlivě míti mohl. 2. Však augšpurské confessi, tak jakž interpretatio její i v confessí saxonicarum ecclesiarum tridentýnskému concilium psané, i teď v novém katechismu od theologů wittemberských tohoto leta 1571 vydaném vysvětluje, Bratří místo dávají, po- něvadž se vidí zřetedlně, že jedna a táž pravda jest i od Bratří i od Wittemberských vyznána. 3. Disciplinam autem et ordinem Fratres retinere volunt, a od ní žádnou měrou nijakž pustiti nemíní, ale ji zachová- vati tak jako prvé hned od počátku Jednoty své, kterážby na všecky oudy i nejpřednější i nejposlednější, totiž na kněží i na lid obecný, což ho koli jest tím učením v Jednotě se zpravují- cího, kterého koli stavu, poddaných i vrchností atd. docházela. 4. V čemž jim theologové, mnozí muži osvícení a učení, až i ovšem dávno s nimi seznámení, spříznění Witemberští,i ti, jenž byli autores confessi augšpurské, i ti, jenž ji nyní vy světlili, nic za zlé neměli a nemají, nýbrž to velmi schvalovali, i sám doktor Martin Luter i jiní collegae jeho. Ano sám říká- val, že by tomu velice rád byl, kdyby bylo možné jim tako- vouž kázeň v církvi jejich vyzdvíhnoti. 5. Jestliže pak kdy Pán Bůh k tomu přijíti dá, aby om- nes evangelici reformatarum ecclesiarum doctores, pastores ac ministri tak se sjednomyslnili a sjednotili, aby všickni ze spolka jednu confessí, buď některou z těch, jichž drahný po- čet již jest vydán, buď novou nějakou mimo všecky dostateč- nější vydali, přijali a stvrdili, jiné pak všecky odložili, tedy Bratří z takové jednomyslnosti veliké majíce potěšení, tak se při tom zachovají, aby všickni pobožní a rozumní říci museli, že sou pravých a věrných křesťanů jakož v jiném tak i v tom chvalitebný před Bohem i lidmi zachovali způsob. Leta Páně 1571. V středu před svatým Havlem shromáždili se Bratří starší v Evančicích. Tyto pak věci jsou v tom shromáždění zpraveny: Osob losem vyvolených do rady ouzké před třemi lety B. Jana Kalefa a B. Jana Aquina (poněvadž práci místu tomu
Strana 236
236 náležitou vedli, a slibu povinného ještě neučinili a potvrzeni nebyli) stalo se potvrzení. Naposledy vidělo se Bratřím, že ještě někteří nedostat- kové v radě zůstávají nenaplněni, totiž že počet rady velmi zmenšen, písař jeden toliko i ten špatné zdraví mající zůstává, místo pak sudího prázdné. Protož i o to společně nemalé stalo se promluvení, a potom přidání osob do rady odloženo do ji- ného času. Písaři dva k prvnímu přidáni, totiž Bratr Ondřej Štefan a Bratr Jan Lorenc k Bratrovi Janovi Blahoslavovi. O to pak místo sudího v radě (po propuštění z něho Bra- tra Jana Augusty prázdné) nemálo mezi sebou promlouvali a cest k opatření toho podle povinnosti své osoby řádné vyhle- dávali, až i na cedulek dávání přišlo. Ale Bratří ti, kteříž jako nápad přední k tomu měli, a o nichž naděje byla, žeby některý z nich na to místo posazen býti měl, prvé něco toho mezi sebou v rozmlouvání měvše, když jim Bratří spoluradní svůj soud předložili a po cedulkách oznámili, přijavše cedulky a je spálivše bez přehlednutí jich, z práce při vyhledávání pilném opatření toho místa všechněm poděkujíce, přidali k je- jich soudu své o to snešení, že oni oba povinnosti toho místa na sebe vzíti chtějí, a je věrně, společně, nerozdílně, jedno- svorně podle možnosti své konati jedenkaždý z nich podle daru sobě daného. Připomenuli jim i příklady, kterak se bylo stalo při B. Matějovi a B. Prokopovi; item při B. Martinovi Škodovi a B. Janovi Rohovi, ano naposledy při B. Janovi Černém a B. Augustovi. Na tom netoliko přestali všecka rada, ale to schvá- lili, a z toho ve všech věcech pěkného laskavého se snášení Pánu Bohu poděkovali. Sněm Přerovský leta Páně 1572. Shromáždili se B. starší 14. dne Februarii v Přerově. O rozpustilostech. Ne jedni z obecných i povýšených v mnohé rozpustilosti, lakomství, opilství, v tance, hry atd. se vydávají. Rozmlouváno co s nimi činiti, a na tom zavříno, abychom se úsudky du- cha Páně a zápisy starými zpravovali a služebníků aby jedno- myslnosti s námi užívali k tomu jich napomenouti máme. O synodích. Při tom toto dvé ohledováno: Ze synodové ještě v pořádnost nejsou uvedeni a zapsáni,
236 náležitou vedli, a slibu povinného ještě neučinili a potvrzeni nebyli) stalo se potvrzení. Naposledy vidělo se Bratřím, že ještě někteří nedostat- kové v radě zůstávají nenaplněni, totiž že počet rady velmi zmenšen, písař jeden toliko i ten špatné zdraví mající zůstává, místo pak sudího prázdné. Protož i o to společně nemalé stalo se promluvení, a potom přidání osob do rady odloženo do ji- ného času. Písaři dva k prvnímu přidáni, totiž Bratr Ondřej Štefan a Bratr Jan Lorenc k Bratrovi Janovi Blahoslavovi. O to pak místo sudího v radě (po propuštění z něho Bra- tra Jana Augusty prázdné) nemálo mezi sebou promlouvali a cest k opatření toho podle povinnosti své osoby řádné vyhle- dávali, až i na cedulek dávání přišlo. Ale Bratří ti, kteříž jako nápad přední k tomu měli, a o nichž naděje byla, žeby některý z nich na to místo posazen býti měl, prvé něco toho mezi sebou v rozmlouvání měvše, když jim Bratří spoluradní svůj soud předložili a po cedulkách oznámili, přijavše cedulky a je spálivše bez přehlednutí jich, z práce při vyhledávání pilném opatření toho místa všechněm poděkujíce, přidali k je- jich soudu své o to snešení, že oni oba povinnosti toho místa na sebe vzíti chtějí, a je věrně, společně, nerozdílně, jedno- svorně podle možnosti své konati jedenkaždý z nich podle daru sobě daného. Připomenuli jim i příklady, kterak se bylo stalo při B. Matějovi a B. Prokopovi; item při B. Martinovi Škodovi a B. Janovi Rohovi, ano naposledy při B. Janovi Černém a B. Augustovi. Na tom netoliko přestali všecka rada, ale to schvá- lili, a z toho ve všech věcech pěkného laskavého se snášení Pánu Bohu poděkovali. Sněm Přerovský leta Páně 1572. Shromáždili se B. starší 14. dne Februarii v Přerově. O rozpustilostech. Ne jedni z obecných i povýšených v mnohé rozpustilosti, lakomství, opilství, v tance, hry atd. se vydávají. Rozmlouváno co s nimi činiti, a na tom zavříno, abychom se úsudky du- cha Páně a zápisy starými zpravovali a služebníků aby jedno- myslnosti s námi užívali k tomu jich napomenouti máme. O synodích. Při tom toto dvé ohledováno: Ze synodové ještě v pořádnost nejsou uvedeni a zapsáni,
Strana 237
237 protož aby o to pečováno bylo je spořádati a zregistrovati, a v jednu knihu uvésti pro lepší snadnost v nesnadných přech ohledovati, co jest kdy o tom souzeno. Rozjímáno o časy synodů, kdy by bývati měly buď nás starších, nebo i ministrů až i čeládek? Po nejedněch toho i jiného rozmítání na tom zůstáno, že není snadné toho deter- minovati, protož aby to v moci starších zůstávalo. Oni vidouc potřeby i čas k tomu aby obmýšleli, buď po dioecesích (šetříce příhodnosti) neb někde generalem synodum convocare. O tom zápis viz leta 1545. Corpus doctrinae. Předloženo bylo od Bratří z Polsky, poněvadž sjednocení tam s evangelíky v Sudoměři učinili, při čemž nemalá zmínka byla, jestliže by příčiny někdy jim nastaly, aby spolu corpus doctrinae psali a ze spolku jednomyslně publikovali, i rozjí- máno, co činiti mají, byliliby k tomu přidržáni; psáti-li co no- vého čili se přiznati k psaným prvé knihám tak jmenovaným k Wittemberskému neb Pruskému. Tou příčinou bychom vě- děli, jaké jest corpus doctrinae pruské. Poněvadž jest polsky vytištěno, čteno v témž shromáždění, a nalezen smysl Jednotě odporný v něm, jako exorcism, ubiquitas, a o dobrých skut- cích. Protož k němu se přihlašovati a jeho za svůj smysl při- jíti nemůžeme. Bratří pak naši v Polště, budouli přinucováni tam s nimi něco spisovati, mají směřovati k tomu, aby psáno bylo to, což v confessí naší za smysl náš jest vyznáno. A takové sepsání kdyžby učiněno bylo, obmýšleti to mají, aby nám bylo ode- sláno, aby potom i od nás souzeno bylo a z jednomyslnosti vyšlo. O víře dítek křest přijímajících. Příčinami ne jedněmi jsouc i napomínání od theologů wittemberských, abychom se v tom artikuli vysvětlili, poně- vadž i latinská confessí vydána býti má, rozjímali sme pilně artikul ten, a na tom jednomyslně se snesli, věřiti i vyznáva- ti, že křest k přítomné víře dítek dává se, a ony že nemají víry odsuzovány býti, a to z těch příčin: 1. Poněvadž modlitby přede křtem k Kristu Pánu oběto- vány bývají za to, aby ráčil dítky skrze Ducha svatého znovu zroditi k účastnosti svého předrahého zasloužení a k losu sva- tých svých připojiti. A po modlitbách ustavení v dověrnosti se činí, že to hned přítomně i potom budoucně Kristus Pán pro jmeno své svaté naplňuje a naplňovati bude podle slibů svých. Podle toho, jest-liže je znovu porozuje a k účastnosti své přivodí, takéť je darem tímto víry pravé daří.
237 protož aby o to pečováno bylo je spořádati a zregistrovati, a v jednu knihu uvésti pro lepší snadnost v nesnadných přech ohledovati, co jest kdy o tom souzeno. Rozjímáno o časy synodů, kdy by bývati měly buď nás starších, nebo i ministrů až i čeládek? Po nejedněch toho i jiného rozmítání na tom zůstáno, že není snadné toho deter- minovati, protož aby to v moci starších zůstávalo. Oni vidouc potřeby i čas k tomu aby obmýšleli, buď po dioecesích (šetříce příhodnosti) neb někde generalem synodum convocare. O tom zápis viz leta 1545. Corpus doctrinae. Předloženo bylo od Bratří z Polsky, poněvadž sjednocení tam s evangelíky v Sudoměři učinili, při čemž nemalá zmínka byla, jestliže by příčiny někdy jim nastaly, aby spolu corpus doctrinae psali a ze spolku jednomyslně publikovali, i rozjí- máno, co činiti mají, byliliby k tomu přidržáni; psáti-li co no- vého čili se přiznati k psaným prvé knihám tak jmenovaným k Wittemberskému neb Pruskému. Tou příčinou bychom vě- děli, jaké jest corpus doctrinae pruské. Poněvadž jest polsky vytištěno, čteno v témž shromáždění, a nalezen smysl Jednotě odporný v něm, jako exorcism, ubiquitas, a o dobrých skut- cích. Protož k němu se přihlašovati a jeho za svůj smysl při- jíti nemůžeme. Bratří pak naši v Polště, budouli přinucováni tam s nimi něco spisovati, mají směřovati k tomu, aby psáno bylo to, což v confessí naší za smysl náš jest vyznáno. A takové sepsání kdyžby učiněno bylo, obmýšleti to mají, aby nám bylo ode- sláno, aby potom i od nás souzeno bylo a z jednomyslnosti vyšlo. O víře dítek křest přijímajících. Příčinami ne jedněmi jsouc i napomínání od theologů wittemberských, abychom se v tom artikuli vysvětlili, poně- vadž i latinská confessí vydána býti má, rozjímali sme pilně artikul ten, a na tom jednomyslně se snesli, věřiti i vyznáva- ti, že křest k přítomné víře dítek dává se, a ony že nemají víry odsuzovány býti, a to z těch příčin: 1. Poněvadž modlitby přede křtem k Kristu Pánu oběto- vány bývají za to, aby ráčil dítky skrze Ducha svatého znovu zroditi k účastnosti svého předrahého zasloužení a k losu sva- tých svých připojiti. A po modlitbách ustavení v dověrnosti se činí, že to hned přítomně i potom budoucně Kristus Pán pro jmeno své svaté naplňuje a naplňovati bude podle slibů svých. Podle toho, jest-liže je znovu porozuje a k účastnosti své přivodí, takéť je darem tímto víry pravé daří.
Strana 238
238 2. Poněvadž svatý Petr křtu svatému přisvědčuje spasení. 1. Petr 3. A svatý Pavel Tit. 3. podle milosrdenství svého spasil nás skrze obmytí druhého narození. Podle čehož před- kové naši to v agendě křtové také vyznali a položili, že dítky nemohou spasení odsuzovány býti, ale že se ono také k nim nepochybně vztahuje. Jestliže pak spasení nemohou odsuzovány býti, jakž je kdo víry odsoudí? 3. Také apoštol svědčí, že bez víry nelze se líbiti Bohu. Dítky pak že se jemu líbí, zjevným příkladem Pán toho potvrdil a objímal je, království jim přivlastňoval. A jakož ony obcují tělu a krvi, i on přioučastnil se k nim, pro ně se narodil umřel i z mrtvých vstal, miléť jsou jemu a líbíce se víru mají 4. Vyznáváme také i s předky našimi, že Pán Bůh v či- nech svých a skutcích divných jest svobodný a nesvázaný aby dary své dával kdy a kterým chce, jakož rozumu došlým tak i malým. Čehož i zjevní důvodové při Jakubovi a Janovi Křtiteli. Onoho vyvolil v životě matky, a tento poznal spasitele a plesal mu, nevida ho zrakem zevnitřním těšil se z něho. Což vše nebylo bez víry toho daru zvláštního a díla Ducha svatého. Jest i to přejisté, že věci, kterýchž nám Bůh podává a poskýtá, v slovu i v svátostech béřeme a přijímáme je věrou. Máliť tedy dítě te bráti a přijímati, čehož mu Kristus v své služebnosti podává, musíť míti ten dar, jímž to béře. Jinak prázdné a zbavené toho, anižby křtu přijímalo než rodičové. A dítky v mladosti věku pokřtěné jsúc nebraly by samy té milosti a pravdy, a tak by bez ní z světa scházely. Neníť tedy to na lidech víru někomu chovati, ji sobě vzíti a potom mu ji dáti neb vrátiti v letech dospělých; Bůh dárce toho jest, komuž ji dá, ten ji má. Že ony pak té víry vyznávati nemohou, tímť to nemůže kaženo býti, že daru jejího prázdny jsou. Tento smysl usou- zený v jiné služebníky i v lid uvoditi máme, a i v confessi latinské o tom světle položiti. Toto že se nestalo, příčiny v to hodné v kročily. Nebo když confessí do Wittemberka sme s tím opravenim odeslali, ti kte- říž tam jsou a dobrého nám přejí, radu dali, abychom s tím de materia disputabili nekvapili, že dosti jest na tom, když my tomu svědectví dáváme, že dítky jsou z počtu lidu Bo- žího, k nimž zaslíbení Boží také přináležejí. Synod v Slavkově, téhož leta 1572 ve čtvrtek po svatém Matěji apoštolu Páně. O trestání vrchností. O trestání vrchností, kteříž Bratřími jsou, jaká potřeba zvláštní rady. Zdaž Bůh v slovu svém jinou cestu neb svo-
238 2. Poněvadž svatý Petr křtu svatému přisvědčuje spasení. 1. Petr 3. A svatý Pavel Tit. 3. podle milosrdenství svého spasil nás skrze obmytí druhého narození. Podle čehož před- kové naši to v agendě křtové také vyznali a položili, že dítky nemohou spasení odsuzovány býti, ale že se ono také k nim nepochybně vztahuje. Jestliže pak spasení nemohou odsuzovány býti, jakž je kdo víry odsoudí? 3. Také apoštol svědčí, že bez víry nelze se líbiti Bohu. Dítky pak že se jemu líbí, zjevným příkladem Pán toho potvrdil a objímal je, království jim přivlastňoval. A jakož ony obcují tělu a krvi, i on přioučastnil se k nim, pro ně se narodil umřel i z mrtvých vstal, miléť jsou jemu a líbíce se víru mají 4. Vyznáváme také i s předky našimi, že Pán Bůh v či- nech svých a skutcích divných jest svobodný a nesvázaný aby dary své dával kdy a kterým chce, jakož rozumu došlým tak i malým. Čehož i zjevní důvodové při Jakubovi a Janovi Křtiteli. Onoho vyvolil v životě matky, a tento poznal spasitele a plesal mu, nevida ho zrakem zevnitřním těšil se z něho. Což vše nebylo bez víry toho daru zvláštního a díla Ducha svatého. Jest i to přejisté, že věci, kterýchž nám Bůh podává a poskýtá, v slovu i v svátostech béřeme a přijímáme je věrou. Máliť tedy dítě te bráti a přijímati, čehož mu Kristus v své služebnosti podává, musíť míti ten dar, jímž to béře. Jinak prázdné a zbavené toho, anižby křtu přijímalo než rodičové. A dítky v mladosti věku pokřtěné jsúc nebraly by samy té milosti a pravdy, a tak by bez ní z světa scházely. Neníť tedy to na lidech víru někomu chovati, ji sobě vzíti a potom mu ji dáti neb vrátiti v letech dospělých; Bůh dárce toho jest, komuž ji dá, ten ji má. Že ony pak té víry vyznávati nemohou, tímť to nemůže kaženo býti, že daru jejího prázdny jsou. Tento smysl usou- zený v jiné služebníky i v lid uvoditi máme, a i v confessi latinské o tom světle položiti. Toto že se nestalo, příčiny v to hodné v kročily. Nebo když confessí do Wittemberka sme s tím opravenim odeslali, ti kte- říž tam jsou a dobrého nám přejí, radu dali, abychom s tím de materia disputabili nekvapili, že dosti jest na tom, když my tomu svědectví dáváme, že dítky jsou z počtu lidu Bo- žího, k nimž zaslíbení Boží také přináležejí. Synod v Slavkově, téhož leta 1572 ve čtvrtek po svatém Matěji apoštolu Páně. O trestání vrchností. O trestání vrchností, kteříž Bratřími jsou, jaká potřeba zvláštní rady. Zdaž Bůh v slovu svém jinou cestu neb svo-
Strana 239
239 bodu pouští pánům a jinou nepánům? Protož každý zprávo- ván býti má v svém stavu podle pravidla slova Božího. O odpověď hanlivým kněžím. O odpověď hanlivým kněžím máli se dávati čili co činiti. V tom není lepší rady než chovati se nám v ctném a pobož- ném životu, jakž na služebníky Kristovy náleží, ostatek tr- pělivostí svatou dosazovati. Budouli co praviti neb psáti kla- mavého, nebude jim od věrných a pobožných nás znajících věřeno, sami padnou. O kázaní v kostelích a brání pokrovů. O kázaní v kostelích a brání po mrtvých z mar pokrovů tím se zpravovati, kdež může býti kázaní bez nesnází a vrch- nost dopustí a rozkáže, učiniti. Pokrov dadí-li sami a pošlí ti, kteříž jím vládnou, z dobré vůle, přijmi, pakli nic, sám nebeř. O řečnících. Pečovati, aby pře spravedlivé byli oratorové. Mají-li pak z peněz to činiti? Samo se to káže. Kdo co darmo má? To- liko aby lakomé žádosti a útisků nuzných nečinili, k tomu jim sloužiti. O neřádných ženitbách. Co se ženiteb neřádných dotýče, o tom jsou úsudkové dávní, těmi v potřebách zpravovati se snažte. Také sluší roz- uměti, co za neřádné míti? Nebo jiné jest když se která vdává s vůlí rodičů a vrchnosti bez nějakých zpletků, jiné když se kteří neřádně scházejí proti Bohu, neb kteří se kra- dou, ješto na to zřízení zemská jsou a vrchnosti takové trescí. Protož první, kdež se poctivě sejdou, není proč trestati, druhé podle provinění kárati. Leta téhož 1572 v outerý po druhé neděli adventní shro- máždili se Bratří starší v Rosicích, a rozjímáno spolu o těchto věcech. O confessí latinskou a vydání jí podle ne jedněch prvních úsudků. Poněvadž ji Bratří v Polště a my prvé v Boleslavi rozsuzovali, již abychom to na něčem místném postavili. Z té příčiny pilně jsme ji znovu všickni čtli i soud a censum jiných při ní uvažovali. A nejprv předmluvu, v níž když dosti tuze Illirykovi odpovědíno bylo, na tom sme se snesli, pokudž nejvýš možné abychom jeho nedráždili, ale jen pravdy zastati se snažovali a krátce jeho odbyli. A ostatek k vykonání dobrým přátelům zvlášť vykladači té confessí po- ručili atd. (Kterýž vida i s jinými, že není Illirykus hoden,
239 bodu pouští pánům a jinou nepánům? Protož každý zprávo- ván býti má v svém stavu podle pravidla slova Božího. O odpověď hanlivým kněžím. O odpověď hanlivým kněžím máli se dávati čili co činiti. V tom není lepší rady než chovati se nám v ctném a pobož- ném životu, jakž na služebníky Kristovy náleží, ostatek tr- pělivostí svatou dosazovati. Budouli co praviti neb psáti kla- mavého, nebude jim od věrných a pobožných nás znajících věřeno, sami padnou. O kázaní v kostelích a brání pokrovů. O kázaní v kostelích a brání po mrtvých z mar pokrovů tím se zpravovati, kdež může býti kázaní bez nesnází a vrch- nost dopustí a rozkáže, učiniti. Pokrov dadí-li sami a pošlí ti, kteříž jím vládnou, z dobré vůle, přijmi, pakli nic, sám nebeř. O řečnících. Pečovati, aby pře spravedlivé byli oratorové. Mají-li pak z peněz to činiti? Samo se to káže. Kdo co darmo má? To- liko aby lakomé žádosti a útisků nuzných nečinili, k tomu jim sloužiti. O neřádných ženitbách. Co se ženiteb neřádných dotýče, o tom jsou úsudkové dávní, těmi v potřebách zpravovati se snažte. Také sluší roz- uměti, co za neřádné míti? Nebo jiné jest když se která vdává s vůlí rodičů a vrchnosti bez nějakých zpletků, jiné když se kteří neřádně scházejí proti Bohu, neb kteří se kra- dou, ješto na to zřízení zemská jsou a vrchnosti takové trescí. Protož první, kdež se poctivě sejdou, není proč trestati, druhé podle provinění kárati. Leta téhož 1572 v outerý po druhé neděli adventní shro- máždili se Bratří starší v Rosicích, a rozjímáno spolu o těchto věcech. O confessí latinskou a vydání jí podle ne jedněch prvních úsudků. Poněvadž ji Bratří v Polště a my prvé v Boleslavi rozsuzovali, již abychom to na něčem místném postavili. Z té příčiny pilně jsme ji znovu všickni čtli i soud a censum jiných při ní uvažovali. A nejprv předmluvu, v níž když dosti tuze Illirykovi odpovědíno bylo, na tom sme se snesli, pokudž nejvýš možné abychom jeho nedráždili, ale jen pravdy zastati se snažovali a krátce jeho odbyli. A ostatek k vykonání dobrým přátelům zvlášť vykladači té confessí po- ručili atd. (Kterýž vida i s jinými, že není Illirykus hoden,
Strana 240
240 aby v té knize, co o něm zmínky bylo činěno, všecko vypu- stil a hned o něm zmínky neučinil.) Jiné věci, instrukcí davše, poručili sme poslu svému, poněvadž něco toho tam začal je- dnati, aby to i konal. K čemu za potřebné usouzeno, aby psaní theologům wit- temberským od nás z jednomyslnosti učiněno bylo, což se i stalo. A toho přípis in historia Unitatis leta 1573. Leta Páně 1573. Stalo se shromáždění starších Bratří v Holešově k neděli 15. po svaté Trojici, v kterémžto rozjímáno a zavíráno o těchto věcech poznamenaných. O confessí v Wittemberce tištěné a legací naší k nim. Souzeno, že ta kniha podle naší věrné práce a péče ne tak ve všem vyšla, jakž sme toho žádostivi byli, poněvadž sme se toho od nich, totiž theologů wittemberských žádali, aby soud svůj a svědectví učiníc o ní, to tak podobně jako prvé Luter a Filip vytisknouti tam dali atd. Oni pak přičinami některými ne tak, jakž sme my žádali, při též confessí učnili, ale vytisknouti dopustivše, Luterovo svě- dectví představili a na naše psaní jim odpověď svou psanou pod pečetí consistoře odeslali. Pročež rozjímáno, co s tím jejich svědectvím činiti máme? Takli sami mezi sebou ho užívati čili publice vytisknouti dáti? Příčiny nejedny rozsuzujíce, rada předním starším to v moc dala, aby oni s tím, jakž příčiny a potřeby uznají, tak naložili. O rozpustilosti. Ten artikul nejednou v synodích od starších byl pilně pěstován a v přítomnosti naší bedlivě rozsuzován, poněvadž nemalé částky těch věcí v zbořích našich se spatřují. Mezi jinými věcmi opilství, hry, tance, radovánky hříšné, šperko- vání se v rouchu, při svatbách trubačové a hudby atd. Pro- tož mnoho o tom a dlouho bedlivě všickni i jedenkaždý sme rozjímali, co s tím činiti? Poněvadž svět zlý jest a naši ze všeho vymluviti a vytočiti divně před služebníky se hledí, tak-li toho nechati? Usouzeno, že se nemá nikoli tomu díváno býti a bez tre- stání pomíjeti, a zvláště opilství, hry v kostky, v karty, v vrh- cáby, jimiž se marnosti a lakomství provodí i Boží přikázání „Nepožádáš“ atd., přestupuje. Tancové, pýcha v oděvu, rado-
240 aby v té knize, co o něm zmínky bylo činěno, všecko vypu- stil a hned o něm zmínky neučinil.) Jiné věci, instrukcí davše, poručili sme poslu svému, poněvadž něco toho tam začal je- dnati, aby to i konal. K čemu za potřebné usouzeno, aby psaní theologům wit- temberským od nás z jednomyslnosti učiněno bylo, což se i stalo. A toho přípis in historia Unitatis leta 1573. Leta Páně 1573. Stalo se shromáždění starších Bratří v Holešově k neděli 15. po svaté Trojici, v kterémžto rozjímáno a zavíráno o těchto věcech poznamenaných. O confessí v Wittemberce tištěné a legací naší k nim. Souzeno, že ta kniha podle naší věrné práce a péče ne tak ve všem vyšla, jakž sme toho žádostivi byli, poněvadž sme se toho od nich, totiž theologů wittemberských žádali, aby soud svůj a svědectví učiníc o ní, to tak podobně jako prvé Luter a Filip vytisknouti tam dali atd. Oni pak přičinami některými ne tak, jakž sme my žádali, při též confessí učnili, ale vytisknouti dopustivše, Luterovo svě- dectví představili a na naše psaní jim odpověď svou psanou pod pečetí consistoře odeslali. Pročež rozjímáno, co s tím jejich svědectvím činiti máme? Takli sami mezi sebou ho užívati čili publice vytisknouti dáti? Příčiny nejedny rozsuzujíce, rada předním starším to v moc dala, aby oni s tím, jakž příčiny a potřeby uznají, tak naložili. O rozpustilosti. Ten artikul nejednou v synodích od starších byl pilně pěstován a v přítomnosti naší bedlivě rozsuzován, poněvadž nemalé částky těch věcí v zbořích našich se spatřují. Mezi jinými věcmi opilství, hry, tance, radovánky hříšné, šperko- vání se v rouchu, při svatbách trubačové a hudby atd. Pro- tož mnoho o tom a dlouho bedlivě všickni i jedenkaždý sme rozjímali, co s tím činiti? Poněvadž svět zlý jest a naši ze všeho vymluviti a vytočiti divně před služebníky se hledí, tak-li toho nechati? Usouzeno, že se nemá nikoli tomu díváno býti a bez tre- stání pomíjeti, a zvláště opilství, hry v kostky, v karty, v vrh- cáby, jimiž se marnosti a lakomství provodí i Boží přikázání „Nepožádáš“ atd., přestupuje. Tancové, pýcha v oděvu, rado-
Strana 241
241 vánky hříšné, při tom hodování a opilství, chození našich sester při ouvodích do kostela. Item, zváni bývajíc na nové mše, a tam s kněžími hodo- vání, trubačů a muziky hříšného užívání, k rozpustilostem a tancům atd. Těch všech věcí a k těm podobných, a zvláště zjevně písmy svatými zapověděných, ti kdož se Pána Boha báti a za Bratří držáni býti chtějí, varovati se mají; a my je zastavovati máme a tomu vstříc vycházeti tímto: Jedno, pilným a živým kázaním Božího slova a předklá- dáním toho, nač se milost Boží ukázala. Item, čtením knížky té řečené „Náprava“ atd. Druhé, obsíláním a rozmlouváním osob potřebujících na- pomenutí zvláštně a s nimi mluvením, kteříž jsou v naší péči. Třetí, výstrah předkládáním i před soudcemi, proč ty věci před sebe berou a jich se dopouštějí, aby jich zanechávali, osvědčováním, nepřestanou-li toho, že trestáni budou. Čtvrté, neposlušných a nenapravitelných trestání skutečné podle provinění. Při tom usouzeno za dobré, aby ku probu- zení většímu lidu obnovení se stalo předešlého psaní všechněm zborům, do něhož mají vloženi býti úsudkové bratrští věcí za- pověděných všechněm Bratřím a Sestrám. O manželství. Nalézá se, že někteří nerovní v manželství vstupují, mlá- denci baby staré sobě berou, neb mladice některé starce. Protož obnovili sme sobě při tom úsudek leta Páně 1536, podle něhož se chovati máme. Při tom nemalá zmínka byla i o příbuz- nosti a přátelství mezi námi učiněna, pokud dopouštěti man- želství mezi nimi. Usoudili sme za nejbezpečnější to, abychom zůstávali při vyměření Božském v knihách 3. Mojž. v rozdíle 18. položeném, čehož práva duchovní i světská potvrzují. Toho tedy ostříhati máme, nevážíce se při tom zákony mno- hými lidmi vymyšlenými do pátého kolena, ani zase rozpou- štějíce a osvobozujíce, čehož Bůh nedopouští. Na třetím ko- lenu Wittemberští i Helvetští in linea transversali dopouštějí, i příkladové v písmích toho jsou na Rague, Tobiášovi a Ra- guelovi. Oni dva bratří byvše, dítky jich v manželství vstou- pili. Tobiáš mladý Sáru vzal, Marie Jozefovi zasnoubena byla atd. To však kdyby se stalo kde a státi mělo, sluší opatrovati dobré netotiko před Bohem ale i lidmi, aby v zemi té a v krajině, kdež ty osoby bylyby, dálo se to bez pohor- šení. Ale že se i to přítomně nalézalo, že jeden zeman měv manželku, ta když umřela jemu, chtěl sestru její k manželství vzíti, učiní-li to přes to, má vyloučen býti. Dekrety Jednoty Bratrské. 16
241 vánky hříšné, při tom hodování a opilství, chození našich sester při ouvodích do kostela. Item, zváni bývajíc na nové mše, a tam s kněžími hodo- vání, trubačů a muziky hříšného užívání, k rozpustilostem a tancům atd. Těch všech věcí a k těm podobných, a zvláště zjevně písmy svatými zapověděných, ti kdož se Pána Boha báti a za Bratří držáni býti chtějí, varovati se mají; a my je zastavovati máme a tomu vstříc vycházeti tímto: Jedno, pilným a živým kázaním Božího slova a předklá- dáním toho, nač se milost Boží ukázala. Item, čtením knížky té řečené „Náprava“ atd. Druhé, obsíláním a rozmlouváním osob potřebujících na- pomenutí zvláštně a s nimi mluvením, kteříž jsou v naší péči. Třetí, výstrah předkládáním i před soudcemi, proč ty věci před sebe berou a jich se dopouštějí, aby jich zanechávali, osvědčováním, nepřestanou-li toho, že trestáni budou. Čtvrté, neposlušných a nenapravitelných trestání skutečné podle provinění. Při tom usouzeno za dobré, aby ku probu- zení většímu lidu obnovení se stalo předešlého psaní všechněm zborům, do něhož mají vloženi býti úsudkové bratrští věcí za- pověděných všechněm Bratřím a Sestrám. O manželství. Nalézá se, že někteří nerovní v manželství vstupují, mlá- denci baby staré sobě berou, neb mladice některé starce. Protož obnovili sme sobě při tom úsudek leta Páně 1536, podle něhož se chovati máme. Při tom nemalá zmínka byla i o příbuz- nosti a přátelství mezi námi učiněna, pokud dopouštěti man- želství mezi nimi. Usoudili sme za nejbezpečnější to, abychom zůstávali při vyměření Božském v knihách 3. Mojž. v rozdíle 18. položeném, čehož práva duchovní i světská potvrzují. Toho tedy ostříhati máme, nevážíce se při tom zákony mno- hými lidmi vymyšlenými do pátého kolena, ani zase rozpou- štějíce a osvobozujíce, čehož Bůh nedopouští. Na třetím ko- lenu Wittemberští i Helvetští in linea transversali dopouštějí, i příkladové v písmích toho jsou na Rague, Tobiášovi a Ra- guelovi. Oni dva bratří byvše, dítky jich v manželství vstou- pili. Tobiáš mladý Sáru vzal, Marie Jozefovi zasnoubena byla atd. To však kdyby se stalo kde a státi mělo, sluší opatrovati dobré netotiko před Bohem ale i lidmi, aby v zemi té a v krajině, kdež ty osoby bylyby, dálo se to bez pohor- šení. Ale že se i to přítomně nalézalo, že jeden zeman měv manželku, ta když umřela jemu, chtěl sestru její k manželství vzíti, učiní-li to přes to, má vyloučen býti. Dekrety Jednoty Bratrské. 16
Strana 242
242 O zbořích českých. Poněvadž tam Pán Bůh drobet pokoje propůjčovati ráči, a lid, žádostivý Bohu se líbiti, z obecných i z povýšených k nám se obrací, místa ta, v nichž se služby konají v domích nezvolná jsou, a téměř není se kde a kam shromažďovati, po- dáno k soudu, mohlo-li by to býti, aby v Boleslavi do starého kláštera se scházeli. Zůstáno na tom, aby ještě při prvním způsobu zůstávalo, zvláště poněvadž císaře do Čech čekají a sněm býti má. Tu čemu se vyrozumí a příčiny jaké, potom tak činiti se má, jakž by dobře bylo. Jičínští a jiní zborové soužení. Nalezeno i to, že v Moravě duchovníci, kapitola a jiní zbory zastavují a lidem na gruntech svých do zborů choditi zbraňují, až i pan Haugvic v Chropyni a na tom panství křest i oddavky zastavil. Co raditi těm, jenž od nás rady žádají? Zůstáno na tom, aby Jičínští, pokudž mají volnost služeb, jich užívali, a nedají-li tam synům jejich se osazovati, jinde jim živnost obmýšleti. U těch duchovníků, může-li objednáno to i u pana Haugvice býti skrze dobré pány, aby naši těžkosti neměli, k tomu se přičiniti; nezjednajíli nic, a oni je nutiti budou k čemu proti svědomí, rady Kristovy uposlechnouti, jinam se bráti, kdežby toho, čehož svědomí jich potřebuje, docházeti mohli. Z Chropyně se křtem a oddavky do Přerova obráceni býti mají, bude-li to moci průchod míti. Leta Páně 1574. Vykládání knih z latiny. Za příčinou některých vykladačů mladých i těch, kteříž se po nových věcech rádi táhnou, soudili sme, že žáci umějící latině neb jiné jazyky, chtěli-li by vykládati co na žádost ně- kterých pro své cvičení, nemá jim toho býti zabraňováno, však s radou staršího. A což by toho přeložili, nemají toho roz- prostírati mezi jiné, leč prvé to rozsouzeno tu, kdež náleží, bude. Při tom zpraviti se úsudkem v synodích. Nevole poddaných se pány. Poněvadž se pánem svým nevole mají Říkovští, a tou pří- činou jsou od posluhování odloženi, připomenuli sme sobě při
242 O zbořích českých. Poněvadž tam Pán Bůh drobet pokoje propůjčovati ráči, a lid, žádostivý Bohu se líbiti, z obecných i z povýšených k nám se obrací, místa ta, v nichž se služby konají v domích nezvolná jsou, a téměř není se kde a kam shromažďovati, po- dáno k soudu, mohlo-li by to býti, aby v Boleslavi do starého kláštera se scházeli. Zůstáno na tom, aby ještě při prvním způsobu zůstávalo, zvláště poněvadž císaře do Čech čekají a sněm býti má. Tu čemu se vyrozumí a příčiny jaké, potom tak činiti se má, jakž by dobře bylo. Jičínští a jiní zborové soužení. Nalezeno i to, že v Moravě duchovníci, kapitola a jiní zbory zastavují a lidem na gruntech svých do zborů choditi zbraňují, až i pan Haugvic v Chropyni a na tom panství křest i oddavky zastavil. Co raditi těm, jenž od nás rady žádají? Zůstáno na tom, aby Jičínští, pokudž mají volnost služeb, jich užívali, a nedají-li tam synům jejich se osazovati, jinde jim živnost obmýšleti. U těch duchovníků, může-li objednáno to i u pana Haugvice býti skrze dobré pány, aby naši těžkosti neměli, k tomu se přičiniti; nezjednajíli nic, a oni je nutiti budou k čemu proti svědomí, rady Kristovy uposlechnouti, jinam se bráti, kdežby toho, čehož svědomí jich potřebuje, docházeti mohli. Z Chropyně se křtem a oddavky do Přerova obráceni býti mají, bude-li to moci průchod míti. Leta Páně 1574. Vykládání knih z latiny. Za příčinou některých vykladačů mladých i těch, kteříž se po nových věcech rádi táhnou, soudili sme, že žáci umějící latině neb jiné jazyky, chtěli-li by vykládati co na žádost ně- kterých pro své cvičení, nemá jim toho býti zabraňováno, však s radou staršího. A což by toho přeložili, nemají toho roz- prostírati mezi jiné, leč prvé to rozsouzeno tu, kdež náleží, bude. Při tom zpraviti se úsudkem v synodích. Nevole poddaných se pány. Poněvadž se pánem svým nevole mají Říkovští, a tou pří- činou jsou od posluhování odloženi, připomenuli sme sobě při
Strana 243
243 té věci nález, podle něhož se při nich zachovati sluší. Však tu excepcí přiložili sme, aby ženy a podruhové i dítky do- spělé v to nebyly pojímány. Leta Páně 1591.*) V pondělí po Mistru Janovi Husovi i starší z Čech, i z Moravy i z Polsky shromáždili se do Lipníka a o tyto věci rozmlúvali společně. 1. O pokušení v Polsce. Pokudž nejvýše možné předkem Pána Boha žádati, aby chránil od nesnesitedlných pokušení, pokání činiti, opatrnosti užívati, strojiti se a i své, i lid ke pokušení, pokojně se cho- vati, nepřátel nedrážditi ani slovy ani skutkem, pánům raditi, aby při vrchnosti pokojně ochrany hledali, a sumou všech po- kojných prostředkův prvé okoštovali. Nepostačilo-li by to, od- poru nezačínati, ale na jiné evangelíky pozor míti, oni jestliže by předce secundum leges regni, obhajujíce svobod, tyranství opříti se slušně chtěli, jich neopouštěti. 2. O odpovědi Hederikovi. Na častou žádost B. Poláků, aby Hederikovi na psaní jeho jim hrubě škodlivé dána byla odpověď, i zůstáno na tom, aby bez jmenováni Hedrika a knih jeho in genere více ad argumenta adversarii, jimiž naši škodí, nežli ze jmena na tu všecku jeho knihu odpověd nějaká nastrojena byla od B. Po- láků; však prvé nežli by se publikovala, nám ji do Moravy mají k ohledání podati. 3. Zbor Poznaňský. Bratří Poznaňští Poláci chtí míti svého zpěvce, jako Němci mají svého; že jej chovati a opatrovati chtí sami. Dovoleno, vědí-li Bratří, kým a jak to opatřiti, aby se to stalo. My- slíme, nepotrefil-li by se tam Matěj Ryba. 4. O Arga. Kněz ten sám sobě s pomocí B. Ozlíka faru zjednal na Slezsku, na žádného nic nedbá, lutrianům pochlebuje, a zdá *) Následující dekrety Jednoty Bratrské vzaty jsou z rukopisu náležejícího církvi helvetské v Lešně v Polsce. 16*
243 té věci nález, podle něhož se při nich zachovati sluší. Však tu excepcí přiložili sme, aby ženy a podruhové i dítky do- spělé v to nebyly pojímány. Leta Páně 1591.*) V pondělí po Mistru Janovi Husovi i starší z Čech, i z Moravy i z Polsky shromáždili se do Lipníka a o tyto věci rozmlúvali společně. 1. O pokušení v Polsce. Pokudž nejvýše možné předkem Pána Boha žádati, aby chránil od nesnesitedlných pokušení, pokání činiti, opatrnosti užívati, strojiti se a i své, i lid ke pokušení, pokojně se cho- vati, nepřátel nedrážditi ani slovy ani skutkem, pánům raditi, aby při vrchnosti pokojně ochrany hledali, a sumou všech po- kojných prostředkův prvé okoštovali. Nepostačilo-li by to, od- poru nezačínati, ale na jiné evangelíky pozor míti, oni jestliže by předce secundum leges regni, obhajujíce svobod, tyranství opříti se slušně chtěli, jich neopouštěti. 2. O odpovědi Hederikovi. Na častou žádost B. Poláků, aby Hederikovi na psaní jeho jim hrubě škodlivé dána byla odpověď, i zůstáno na tom, aby bez jmenováni Hedrika a knih jeho in genere více ad argumenta adversarii, jimiž naši škodí, nežli ze jmena na tu všecku jeho knihu odpověd nějaká nastrojena byla od B. Po- láků; však prvé nežli by se publikovala, nám ji do Moravy mají k ohledání podati. 3. Zbor Poznaňský. Bratří Poznaňští Poláci chtí míti svého zpěvce, jako Němci mají svého; že jej chovati a opatrovati chtí sami. Dovoleno, vědí-li Bratří, kým a jak to opatřiti, aby se to stalo. My- slíme, nepotrefil-li by se tam Matěj Ryba. 4. O Arga. Kněz ten sám sobě s pomocí B. Ozlíka faru zjednal na Slezsku, na žádného nic nedbá, lutrianům pochlebuje, a zdá *) Následující dekrety Jednoty Bratrské vzaty jsou z rukopisu náležejícího církvi helvetské v Lešně v Polsce. 16*
Strana 244
244 se, že mezi nimi zůstati chce. Co tedy s ním činiti? Má, když Bratři odsud se vracujíce do Miliče se dostanou, zavolán býti; s ním aby bylo rozmluveno, chce-li řádu Jednoty státi, nechtěl-li by, zavolati ho na synod a míti ho k tomu, aby se deklaroval, co myslí. Chtěl-li by ven, co mu v Jednotě dáno, to mu to zase odníti. 5. Štrbina, co s ním činiti? Zuostáno na tom, abychom s bratrství nepřítelem a Je- dnoty člověkem neměli nic činiti; zprávce, kdež bude, pilný pozor aby na něj měl, co dále činiti bude. Nepřestal-li by škoditi, zjevně v zboru přede všemi za nepřítele Jednoty aby byl vyhlášen. 6. Kniha Bratra Simeonova proti papežencům. Proti jezuitům Poznaňským i jiným proti evangelíkům i našim v Polště pišícím napsal knihu B. Simeon, v níž za všecky evangelíky i nás bojuje, kteroužto knihu nám ku pře- čtení odeslal a žádal, aby vuobec vydána byla. Zuostáno na tom, poněvadž i jezuitové více proti jiným evangelíkuom, nežli proti nám píší, nám že nesluší mimo jiné proti nim napřed se vytrhovati, abychom snad jezovitů zvláštně na sebe neobrátili, od evangelíků opuštěni nebyli a v posměch uvedeni, a ne- uměle bojujíce netoliko nepřátel ale i přátel neurazili, a k větší roztržce příčiny nedali. Jestliže by pak někdy to psaní B. Si- meonovo mělo býti vydáno, tehdy ještě i od domácích i od evangelíků, i patronů jejich i našich na synodách každé strany, aby pilně přehlednuto skonponováno, nám však bez ujmy při- jato, stvrzeno bylo, a potom teprva vůlí, jmenem všech evan- gelíků vydáno. 7. Tertulian. Mládenec ten od Bratrů vychovaný, i na učení víc než jednou od nich dávaný po své vůli za drahný čas na učení se obracel, tak že bázeň byla, aby nám neprošel. Ten však, před námi v tomto shromáždění postavě se, ohlásil se, že v po- slušenství Bratří státi a co nejdříve domů z učení se vrátiti rád chce, a mysl jeho že nebyla a není ven z Jednoty se dávati. 8. Casus matrimonialis. Nějaký člověk ženu cizoložnici zahnal beze všeho o té věci náležitého soudu. Toliko se pánu opověděl, že to učiniti
244 se, že mezi nimi zůstati chce. Co tedy s ním činiti? Má, když Bratři odsud se vracujíce do Miliče se dostanou, zavolán býti; s ním aby bylo rozmluveno, chce-li řádu Jednoty státi, nechtěl-li by, zavolati ho na synod a míti ho k tomu, aby se deklaroval, co myslí. Chtěl-li by ven, co mu v Jednotě dáno, to mu to zase odníti. 5. Štrbina, co s ním činiti? Zuostáno na tom, abychom s bratrství nepřítelem a Je- dnoty člověkem neměli nic činiti; zprávce, kdež bude, pilný pozor aby na něj měl, co dále činiti bude. Nepřestal-li by škoditi, zjevně v zboru přede všemi za nepřítele Jednoty aby byl vyhlášen. 6. Kniha Bratra Simeonova proti papežencům. Proti jezuitům Poznaňským i jiným proti evangelíkům i našim v Polště pišícím napsal knihu B. Simeon, v níž za všecky evangelíky i nás bojuje, kteroužto knihu nám ku pře- čtení odeslal a žádal, aby vuobec vydána byla. Zuostáno na tom, poněvadž i jezuitové více proti jiným evangelíkuom, nežli proti nám píší, nám že nesluší mimo jiné proti nim napřed se vytrhovati, abychom snad jezovitů zvláštně na sebe neobrátili, od evangelíků opuštěni nebyli a v posměch uvedeni, a ne- uměle bojujíce netoliko nepřátel ale i přátel neurazili, a k větší roztržce příčiny nedali. Jestliže by pak někdy to psaní B. Si- meonovo mělo býti vydáno, tehdy ještě i od domácích i od evangelíků, i patronů jejich i našich na synodách každé strany, aby pilně přehlednuto skonponováno, nám však bez ujmy při- jato, stvrzeno bylo, a potom teprva vůlí, jmenem všech evan- gelíků vydáno. 7. Tertulian. Mládenec ten od Bratrů vychovaný, i na učení víc než jednou od nich dávaný po své vůli za drahný čas na učení se obracel, tak že bázeň byla, aby nám neprošel. Ten však, před námi v tomto shromáždění postavě se, ohlásil se, že v po- slušenství Bratří státi a co nejdříve domů z učení se vrátiti rád chce, a mysl jeho že nebyla a není ven z Jednoty se dávati. 8. Casus matrimonialis. Nějaký člověk ženu cizoložnici zahnal beze všeho o té věci náležitého soudu. Toliko se pánu opověděl, že to učiniti
Strana 245
245 chce, a pán mu povolil. Nyní žádá spokojen býti v svědomí a Bratrem. Co mu za odpověď dáti? Od druhého žena cizoložnice odešla. Máli tolikéž za Bratra přijat býti a jinou pojíti. Mohou i spokojeni býti v svědomí i oženiti se. 9. O Novoměstské a Štemberské Bratří. Mnohým těžkostem Bratří Novoměstské a Štemberské od knížete jejich potkávajícím i o nářky p. Dubského a hanění hanebná B. Ulfra a B. Kavky nemohlo na ten čas rady jiné nalezeno býti, než, aby i Ulfrus i B. Kavka i Stražnický, Přerovského zboru zprávce, vypravili se ku panu Vojskovi a s ním něco o ty věci se poradili. 10. O opětování křtu. Otec jsa knězem okřtil své vlastní dítě, protože mdlé bylo, potom dostana jiného dal je znovu křtíti. Otázka má-li jemu i druhému to trpíno býti a při tom i to, sluší-li otci knězi své dítě křtíti? Odpověď. Oběmať jest co ukázati, otci, zdá se že tomu málo rozumí, jak a pokud jest křest ku spasení potřebný, druhý, že všetečně učinil, ano i hříšně, a zvlášt věděl-li, že otec prvé křtil. Obadva hodni jsou náležitého potrestání. Co se dotýče druhé otázky, zdá se, že otec to učiniti muože, však pro slušnost a uvarování se pohoršení lépe jiného služebníka si vzíti. 11. O pověrách. Mnoho rozličných pověr ještě se nachází i mezi našimi. Jak je kaziti, a čím i jim k tomu sloužiti, aby nebyli pověrní. Odváděti je slovem Božím a ukazovati, že Bůh tomu chce, abychom v něm samém doufali, v bídách prostředků zřízených užívali. Neprospěly-li by ty, kázeň Boží trpělivě nésti, a z metel jeho skrze zapověděné prostředky (jako jsou všeli- jaké pověry a čarování) se nevytahovati, a byť někdy i uzdra- veni býti skrze nějaké kouzle mohli, u dábla toho nehledati. Máme-li na žádost pánuov těch, jenž Bratřími nejsou, a lid také náš není, služebníky naše dávati? Nejpředněji domácího lidu šetřiti a ten služebníky opa- trovati povinni sme, pánuom, kteří více tu svých věcí nežli cti Boží hledají, byť pak i z našich byli, ovšem nejednomy- slným, ani lidu tomu, kterýž žádné milosti k nám nemá, bez zvláštního a bedlivého na všecky příčiny patření a soudu ne-
245 chce, a pán mu povolil. Nyní žádá spokojen býti v svědomí a Bratrem. Co mu za odpověď dáti? Od druhého žena cizoložnice odešla. Máli tolikéž za Bratra přijat býti a jinou pojíti. Mohou i spokojeni býti v svědomí i oženiti se. 9. O Novoměstské a Štemberské Bratří. Mnohým těžkostem Bratří Novoměstské a Štemberské od knížete jejich potkávajícím i o nářky p. Dubského a hanění hanebná B. Ulfra a B. Kavky nemohlo na ten čas rady jiné nalezeno býti, než, aby i Ulfrus i B. Kavka i Stražnický, Přerovského zboru zprávce, vypravili se ku panu Vojskovi a s ním něco o ty věci se poradili. 10. O opětování křtu. Otec jsa knězem okřtil své vlastní dítě, protože mdlé bylo, potom dostana jiného dal je znovu křtíti. Otázka má-li jemu i druhému to trpíno býti a při tom i to, sluší-li otci knězi své dítě křtíti? Odpověď. Oběmať jest co ukázati, otci, zdá se že tomu málo rozumí, jak a pokud jest křest ku spasení potřebný, druhý, že všetečně učinil, ano i hříšně, a zvlášt věděl-li, že otec prvé křtil. Obadva hodni jsou náležitého potrestání. Co se dotýče druhé otázky, zdá se, že otec to učiniti muože, však pro slušnost a uvarování se pohoršení lépe jiného služebníka si vzíti. 11. O pověrách. Mnoho rozličných pověr ještě se nachází i mezi našimi. Jak je kaziti, a čím i jim k tomu sloužiti, aby nebyli pověrní. Odváděti je slovem Božím a ukazovati, že Bůh tomu chce, abychom v něm samém doufali, v bídách prostředků zřízených užívali. Neprospěly-li by ty, kázeň Boží trpělivě nésti, a z metel jeho skrze zapověděné prostředky (jako jsou všeli- jaké pověry a čarování) se nevytahovati, a byť někdy i uzdra- veni býti skrze nějaké kouzle mohli, u dábla toho nehledati. Máme-li na žádost pánuov těch, jenž Bratřími nejsou, a lid také náš není, služebníky naše dávati? Nejpředněji domácího lidu šetřiti a ten služebníky opa- trovati povinni sme, pánuom, kteří více tu svých věcí nežli cti Boží hledají, byť pak i z našich byli, ovšem nejednomy- slným, ani lidu tomu, kterýž žádné milosti k nám nemá, bez zvláštního a bedlivého na všecky příčiny patření a soudu ne-
Strana 246
246 mají býti dáváni. Neb i při lidu tom málo se co vzdělá, a služebníkům při takových býti s větší jest škodou nežli s užit- kem. Jsú-li pak již kde v takových místech, mají býti odtud vyzdvihováni. Má-li se pánům raditi, aby statek prodadouce z úroků živi byli? Mnozí páni i pro sešlost, i čeládek neposlušenství, neb zadlužilost, i pro zniknutí břemen obecných, a že dědiců ne- mají, rádi by statky své prodali, a v městě jsouce pokojnější život vedli, peníze pod úrok dadouce tím se živili. Sluší-li jim k tomu raditi, a pokud sluší? Zuostáno na tom, že nejbezpečnější věc jest raditi, aby páni zuostávali pány a nevytahovali se nikoli z povolání svého, peněz na úrok nedávali podle nejvyšší možnosti, a zvláště marnotratcuom. O bídných, živiti se nijak nemohoucích jinde jest znamenáno v druhém dílu j. z. 12. Lukáš Helič. Odpuštěn byl do Poznaně pro navštivení matky, jeho žá- dostivé, z kteréžto cesty v šesti nedělích slíbil se navrátiti. Ale nezachoval se tak, jak sliboval; neb maje přímo jíti do Po- znaně obrátil se do Krakova, odtud do Varšavy, do Kdánska, Turyně atd., a teprva do Poznani, tam s lutriany se hadroval, slovy i psaním bojoval, proti zprávci toho zboru se postavo- val i proti staršímu polskému, je přetřásal, zlehčoval a jiných nevolí původem i příčinou byl. Odtud, neopověda se žádnému, vypravil se do Wittemberka, tam u pastora i u jiných naše věci zpravoval, mládence naše, aby tam šli ku posluhování, namluvil, vše bez řádu, nejsa k tomu povolán. Kázání své tam tisknouti dal, peněz nemálo marně utratil, svou netrefností také jest těžký hospodáři svému, jehož sobě málo váží, ale často zlehčuje. Usouzeno, aby mu hříchové jeho stíženi a čacky ukázáni byli, těch, kterých z služebníků našich urazil, aby odprosil, psaní všelijaká bez vuole starších jemu zapově- dína; v kázáních a jiných zprávách aby šetřil vuole toho, u něhož jest, a o své ujmě nic nečinil, ale v povolání svém stál. Nechtěl-li by tak se chovati, aby mu dostatečně osvědčeno bylo, že již více šetřen nebude, ale jako svévolný z počtu služebníků vyvržen. To vše v témž shromáždění vykonáno a on těch, kteréž urazil odprosil, což mu ukázáno napraviti, slibil. 13. Adam Oustský. Sám užívá rolí a všeho, což tu v Evanovicích více tomu, kdož v Evanovicích bylby jako více na pomoc zprávci slezan-
246 mají býti dáváni. Neb i při lidu tom málo se co vzdělá, a služebníkům při takových býti s větší jest škodou nežli s užit- kem. Jsú-li pak již kde v takových místech, mají býti odtud vyzdvihováni. Má-li se pánům raditi, aby statek prodadouce z úroků živi byli? Mnozí páni i pro sešlost, i čeládek neposlušenství, neb zadlužilost, i pro zniknutí břemen obecných, a že dědiců ne- mají, rádi by statky své prodali, a v městě jsouce pokojnější život vedli, peníze pod úrok dadouce tím se živili. Sluší-li jim k tomu raditi, a pokud sluší? Zuostáno na tom, že nejbezpečnější věc jest raditi, aby páni zuostávali pány a nevytahovali se nikoli z povolání svého, peněz na úrok nedávali podle nejvyšší možnosti, a zvláště marnotratcuom. O bídných, živiti se nijak nemohoucích jinde jest znamenáno v druhém dílu j. z. 12. Lukáš Helič. Odpuštěn byl do Poznaně pro navštivení matky, jeho žá- dostivé, z kteréžto cesty v šesti nedělích slíbil se navrátiti. Ale nezachoval se tak, jak sliboval; neb maje přímo jíti do Po- znaně obrátil se do Krakova, odtud do Varšavy, do Kdánska, Turyně atd., a teprva do Poznani, tam s lutriany se hadroval, slovy i psaním bojoval, proti zprávci toho zboru se postavo- val i proti staršímu polskému, je přetřásal, zlehčoval a jiných nevolí původem i příčinou byl. Odtud, neopověda se žádnému, vypravil se do Wittemberka, tam u pastora i u jiných naše věci zpravoval, mládence naše, aby tam šli ku posluhování, namluvil, vše bez řádu, nejsa k tomu povolán. Kázání své tam tisknouti dal, peněz nemálo marně utratil, svou netrefností také jest těžký hospodáři svému, jehož sobě málo váží, ale často zlehčuje. Usouzeno, aby mu hříchové jeho stíženi a čacky ukázáni byli, těch, kterých z služebníků našich urazil, aby odprosil, psaní všelijaká bez vuole starších jemu zapově- dína; v kázáních a jiných zprávách aby šetřil vuole toho, u něhož jest, a o své ujmě nic nečinil, ale v povolání svém stál. Nechtěl-li by tak se chovati, aby mu dostatečně osvědčeno bylo, že již více šetřen nebude, ale jako svévolný z počtu služebníků vyvržen. To vše v témž shromáždění vykonáno a on těch, kteréž urazil odprosil, což mu ukázáno napraviti, slibil. 13. Adam Oustský. Sám užívá rolí a všeho, což tu v Evanovicích více tomu, kdož v Evanovicích bylby jako více na pomoc zprávci slezan-
Strana 247
247 skému, nadáno jest. Má-li to místo míti? Usouzeno, aby mu všecko z ouplna nebylo pouštíno. Jak pak a pokud by to býti mělo, starší to zpraviti má. 14. B. Václav Preis a pan Jan Skrbenský na Fulnece. Po mnohých nesnázech mezi Bratrem Václavem a tím ne- pokojným pánem, kterýž nikoli jeho tu v Fulnece trpěti nechtěl, ačkoli všemi cestami, kterých se užiti mohlo, ohledáváno, aby ten pán od svého pustil, poněvadž žádné slušné příčiny neměl k takové proti němu zlosti, místo Bratru Preisovi proměněno. 15. O mládeži bratrské nepobožné. Myšleno i rozjímáno o tom, mohla-li by ještě jaká cesta nalezena býti k napravení jich. Zuostáno na tom, že k tomu potřebí velikého umění a bedlivosti při tom, kteráž podle těchto stupňův ukazována. 1. Při přijímání mládeže, aby se šetřilo velice a předně pobožnosti, nalézali-li se v ní prvé nežli se v žádosti ohlásili. 2. Darův služebníkům potřebných, bez nichž, by i pobožný byl, nemohl by služebníkem užitečným býti. 3. Opatrování nejen věcmi tělesnými ale i pilným k nim do- hlídáním, jak v svědomí rostou, nenabývají-li toliko umění proto, aby sobě více než Kristu a církvi sloužili, přetrhováním pokrytství, v práce zavozováním, častým s nimi rozmlouváním, míst potřebným časně proměňováním, modlitby za ně ku Pánu Bohu činěním. Zlých pak netrpěti, ale je vyháněti, nijakž nefedrovati v domích našich, ani jich za tovaryše netrpěti, ale všelijak jich se vzdalovati, jakž i jinde o tom úsudek jest v druhém dílu N. 7. a C. 29. 16. O B. Strejčka. Poněvadž více než jednou s nespůsoby jeho na plnou radu odkládáno bylo, a on málo napravoval, za tou i jinými příčinami ode všech nás pilně ohledáno, jak by pohoršením od něho pocházejícím vstříc se vyšlo, a již aspoň někdy pokoj o něho a nepříklady jeho byl. Ukázáni tedy jsou jemu a aby se z nich zpravil předloženi z mnohých hříchů jeho zvláštně tito: 1. Že proti řádu po své vůli se ženil, o to, kdež nále- želo, rady nehledaje, po světsku ženu nejednomyslnou s ostra- žením mnohých pobožných sobě vzal. 2. Neposlušný jakož v jiných věcech tak obvláštně v fe- derování Štabina nenáležitě proti předešlým zápověděm, tak i
247 skému, nadáno jest. Má-li to místo míti? Usouzeno, aby mu všecko z ouplna nebylo pouštíno. Jak pak a pokud by to býti mělo, starší to zpraviti má. 14. B. Václav Preis a pan Jan Skrbenský na Fulnece. Po mnohých nesnázech mezi Bratrem Václavem a tím ne- pokojným pánem, kterýž nikoli jeho tu v Fulnece trpěti nechtěl, ačkoli všemi cestami, kterých se užiti mohlo, ohledáváno, aby ten pán od svého pustil, poněvadž žádné slušné příčiny neměl k takové proti němu zlosti, místo Bratru Preisovi proměněno. 15. O mládeži bratrské nepobožné. Myšleno i rozjímáno o tom, mohla-li by ještě jaká cesta nalezena býti k napravení jich. Zuostáno na tom, že k tomu potřebí velikého umění a bedlivosti při tom, kteráž podle těchto stupňův ukazována. 1. Při přijímání mládeže, aby se šetřilo velice a předně pobožnosti, nalézali-li se v ní prvé nežli se v žádosti ohlásili. 2. Darův služebníkům potřebných, bez nichž, by i pobožný byl, nemohl by služebníkem užitečným býti. 3. Opatrování nejen věcmi tělesnými ale i pilným k nim do- hlídáním, jak v svědomí rostou, nenabývají-li toliko umění proto, aby sobě více než Kristu a církvi sloužili, přetrhováním pokrytství, v práce zavozováním, častým s nimi rozmlouváním, míst potřebným časně proměňováním, modlitby za ně ku Pánu Bohu činěním. Zlých pak netrpěti, ale je vyháněti, nijakž nefedrovati v domích našich, ani jich za tovaryše netrpěti, ale všelijak jich se vzdalovati, jakž i jinde o tom úsudek jest v druhém dílu N. 7. a C. 29. 16. O B. Strejčka. Poněvadž více než jednou s nespůsoby jeho na plnou radu odkládáno bylo, a on málo napravoval, za tou i jinými příčinami ode všech nás pilně ohledáno, jak by pohoršením od něho pocházejícím vstříc se vyšlo, a již aspoň někdy pokoj o něho a nepříklady jeho byl. Ukázáni tedy jsou jemu a aby se z nich zpravil předloženi z mnohých hříchů jeho zvláštně tito: 1. Že proti řádu po své vůli se ženil, o to, kdež nále- želo, rady nehledaje, po světsku ženu nejednomyslnou s ostra- žením mnohých pobožných sobě vzal. 2. Neposlušný jakož v jiných věcech tak obvláštně v fe- derování Štabina nenáležitě proti předešlým zápověděm, tak i
Strana 248
248 v neodvedení staršímu obdarování na duom i zbor Hranický, role a luky; item kšaftu svého, inventáře věcí obecných zboru i domu, i knihy o pekle, o čemž mu dostatečně od staršího bylo poručeno. 3. Že vše o své újmě, neradě se kdež náleží, ano bez i proti radě dělá, zbor v Olšovci i stavěl bez rady. V učení, v řádích Jednoty nesrovnává se s jinými při křtění, při svát- cích, pašijí čtení: když čtena býti má, sám přijímání mívá. 4. Na ty, o nichž se domnívá, že by starším o jeho ne- zpuosobích něco oznámili, se zlobí, naříká, i obvláště i zjevně v zboru nad nimi se vymstívá. 5. Duom od člověka nějakého o své ujmě s panskou mocí i vězením doháněje, když mu na prodaj nebyl, koupil a mnoho tím takovým kupováním pohoršení nadělal. 6. Jakýsi neobyčejný list sobě a svědecství od zboru jednal a zjednal, a to zpravil, aby k tomu listu pečet na rathouzi přitisknuta byla. O jiných jeho hříších viz jinde etc. Zprávu pokojnou a upřímnou dáti maje, zlostně a nevážně se ku vší radě ukázal, hříchy některé maje sobě ukázané některých zapíral, jiné zlehčoval, lžemi, klevetami, calumniemi nazýval, jiných smíchem odbýval, tak že všechněm i těžké i žalostné bylo to jeho se zpravování a slepota nad hříchy i nestydatost v odpírání zjevné pravdy. Po takové jeho nezprávě dáno mu vystoupiti a rozjímáno, co s ním činiti. Ukázáno, aby mu ještě k známosti hříchů slouženo bylo, a bude-li předce tak neustupný nalezen, aby již beze všeho se na něj a jeho zlost ohlédání z rady byl vysazen; poněvadž sobě toho již dávno a nejednou zasloužil, leč by se nějak zvláště byl pokazil. Po takovém úsudku zavolán a otázka mu učiněna, ještě-li tak slepý jest nad hříchy a u sebe spravedlivý. Tu počal trochu pokojněji se míti a v něčem se vinna dávati. Naposledy když mu vše v ústa i v oči vecpáno bylo, že již neměl čím se a nemohl brániti, teprva se v prosbu dal slibuje, že již skutečně napra- vovati vady sobě okázané chce, aby nad ním jako nad nedo- statečným litost byla pokorně žádaje. K takové jeho tužebné prosbě, ještě kázeň, kteráž na nespravedlivé dojíti měla a již byla po hotově, jest poodložena s velikým však osvědčením, i jiným napomenutím, aby aspoň již v věku svém scházejícím jináče než prvé napravoval, dověrnější i poslušnější k Jednotě a řádu jejímu byl, nebyl sám svůj, ale s jinými vše dělal, a tak šťastně v dodré dopracovati hleděl. Šlíbil, že se tak ve všem zachovati chce, z trestání poděkoval, a za pomoc žádal. Při tom syna svého Václava před Bratřími postavil a jej za vlastního jim a Jednotě dal. Syn také že rád poslouchati chce, a s jinými v poslušenství jako syn Jednoty zuostávati
248 v neodvedení staršímu obdarování na duom i zbor Hranický, role a luky; item kšaftu svého, inventáře věcí obecných zboru i domu, i knihy o pekle, o čemž mu dostatečně od staršího bylo poručeno. 3. Že vše o své újmě, neradě se kdež náleží, ano bez i proti radě dělá, zbor v Olšovci i stavěl bez rady. V učení, v řádích Jednoty nesrovnává se s jinými při křtění, při svát- cích, pašijí čtení: když čtena býti má, sám přijímání mívá. 4. Na ty, o nichž se domnívá, že by starším o jeho ne- zpuosobích něco oznámili, se zlobí, naříká, i obvláště i zjevně v zboru nad nimi se vymstívá. 5. Duom od člověka nějakého o své ujmě s panskou mocí i vězením doháněje, když mu na prodaj nebyl, koupil a mnoho tím takovým kupováním pohoršení nadělal. 6. Jakýsi neobyčejný list sobě a svědecství od zboru jednal a zjednal, a to zpravil, aby k tomu listu pečet na rathouzi přitisknuta byla. O jiných jeho hříších viz jinde etc. Zprávu pokojnou a upřímnou dáti maje, zlostně a nevážně se ku vší radě ukázal, hříchy některé maje sobě ukázané některých zapíral, jiné zlehčoval, lžemi, klevetami, calumniemi nazýval, jiných smíchem odbýval, tak že všechněm i těžké i žalostné bylo to jeho se zpravování a slepota nad hříchy i nestydatost v odpírání zjevné pravdy. Po takové jeho nezprávě dáno mu vystoupiti a rozjímáno, co s ním činiti. Ukázáno, aby mu ještě k známosti hříchů slouženo bylo, a bude-li předce tak neustupný nalezen, aby již beze všeho se na něj a jeho zlost ohlédání z rady byl vysazen; poněvadž sobě toho již dávno a nejednou zasloužil, leč by se nějak zvláště byl pokazil. Po takovém úsudku zavolán a otázka mu učiněna, ještě-li tak slepý jest nad hříchy a u sebe spravedlivý. Tu počal trochu pokojněji se míti a v něčem se vinna dávati. Naposledy když mu vše v ústa i v oči vecpáno bylo, že již neměl čím se a nemohl brániti, teprva se v prosbu dal slibuje, že již skutečně napra- vovati vady sobě okázané chce, aby nad ním jako nad nedo- statečným litost byla pokorně žádaje. K takové jeho tužebné prosbě, ještě kázeň, kteráž na nespravedlivé dojíti měla a již byla po hotově, jest poodložena s velikým však osvědčením, i jiným napomenutím, aby aspoň již v věku svém scházejícím jináče než prvé napravoval, dověrnější i poslušnější k Jednotě a řádu jejímu byl, nebyl sám svůj, ale s jinými vše dělal, a tak šťastně v dodré dopracovati hleděl. Šlíbil, že se tak ve všem zachovati chce, z trestání poděkoval, a za pomoc žádal. Při tom syna svého Václava před Bratřími postavil a jej za vlastního jim a Jednotě dal. Syn také že rád poslouchati chce, a s jinými v poslušenství jako syn Jednoty zuostávati
Strana 249
249 slíbil, a za takovou péči o sebe, že Bratřím starším děkuje, a aby i dále o něj pečovali, je žádá. 17. Jakub Kostický. Obeslán byl, aby se toho zpravil, co se o něm slyší, jestli tak totiž, že by kuchařku v Hodoníně obtěžkal? Od- píral tomu, že tím hříchem vinen není, a že to s sebe dosta- tečně svésti chce a od toho hříchu se očistiti. Má se na to počkati, aby to co nejdříve učinil. Nesvede-li toho nářku s sebe, kázeň aby zjevně naň došla; mezi tím, dokud se ta věc k konci nepřivede, posluhování aby nečinil. 18. O shromáždění. Usouzeno, aby budoucího leta 1592 bylo schromáždění čeládek českých zvláště, a zvláště moravských; moravským místo v Žeravicích, českým v Boleslavi; čas v úterý po neděli jubilate. Druhé shromáždění aby bylo všech z Čech i z Mo- ravy, kněží i jahnů způsobnějších. Místo Lipník, čas ten úterý po druhé neděli po svaté Trojici. 19. Jmena starších. B. Jan Eneas. Simeon Theofil. Jan Efreim. Pavel Jessen. Jan Stavoň. Lukáš Andronyk. Bičík Strejc. Jan Gyrk. Jakub Narcyssus. Pavel Sperat. Jan Němčansky. Krištof Musonius. Samuel Sušický. B. Jakub Veliký pro nemoc přijeti nemohl, však psaním se přihlásil. B. Boreáš ač byl též v Lipníku, však pro nemoc přítomen nebyl vždycky. B. Martin Siradský z Polsky také k témuž shromáždění přijel, ale nemocen sa, s námi ani jednou nebyl, a z té nemoci nepovstav život svůj v pánu tu v Lipníku dokonal v čtvrtek po rozeslání apoštolů na poli k 4. hodině na noc na pátek. Leta Páně 1592. Bratří starší z Čech, z Moravy i z Polsky ku pátku před druhou neděli po svaté Trojici shromáždili se do Lipníka, za nimiž hned v úterý sešli se jiní kněží z Čech a z Moravy. V kterémžto shromáždění tyto věci konány jsou. Nejprvé služba slovem Božím kněžím Páně k místu a povolání jejich náležitá jest učiněna.
249 slíbil, a za takovou péči o sebe, že Bratřím starším děkuje, a aby i dále o něj pečovali, je žádá. 17. Jakub Kostický. Obeslán byl, aby se toho zpravil, co se o něm slyší, jestli tak totiž, že by kuchařku v Hodoníně obtěžkal? Od- píral tomu, že tím hříchem vinen není, a že to s sebe dosta- tečně svésti chce a od toho hříchu se očistiti. Má se na to počkati, aby to co nejdříve učinil. Nesvede-li toho nářku s sebe, kázeň aby zjevně naň došla; mezi tím, dokud se ta věc k konci nepřivede, posluhování aby nečinil. 18. O shromáždění. Usouzeno, aby budoucího leta 1592 bylo schromáždění čeládek českých zvláště, a zvláště moravských; moravským místo v Žeravicích, českým v Boleslavi; čas v úterý po neděli jubilate. Druhé shromáždění aby bylo všech z Čech i z Mo- ravy, kněží i jahnů způsobnějších. Místo Lipník, čas ten úterý po druhé neděli po svaté Trojici. 19. Jmena starších. B. Jan Eneas. Simeon Theofil. Jan Efreim. Pavel Jessen. Jan Stavoň. Lukáš Andronyk. Bičík Strejc. Jan Gyrk. Jakub Narcyssus. Pavel Sperat. Jan Němčansky. Krištof Musonius. Samuel Sušický. B. Jakub Veliký pro nemoc přijeti nemohl, však psaním se přihlásil. B. Boreáš ač byl též v Lipníku, však pro nemoc přítomen nebyl vždycky. B. Martin Siradský z Polsky také k témuž shromáždění přijel, ale nemocen sa, s námi ani jednou nebyl, a z té nemoci nepovstav život svůj v pánu tu v Lipníku dokonal v čtvrtek po rozeslání apoštolů na poli k 4. hodině na noc na pátek. Leta Páně 1592. Bratří starší z Čech, z Moravy i z Polsky ku pátku před druhou neděli po svaté Trojici shromáždili se do Lipníka, za nimiž hned v úterý sešli se jiní kněží z Čech a z Moravy. V kterémžto shromáždění tyto věci konány jsou. Nejprvé služba slovem Božím kněžím Páně k místu a povolání jejich náležitá jest učiněna.
Strana 250
250 Za tím kněží 33 jest přizřízeno, a rada úzká čtyřmi oso- bami doplněna, kteréž tyto ze jmena jsou: B. Jan Popel, Za- chariáš Ariston, Jan Albin, Jakub Alfeus. Mezi tím i o jiné věci jest promluveno, jmenovitě: 1. O impressí. Zuostáno na tom, aby zase pomalu zpravována byla, někdo učeň aby na místo B. Solinovo hoditi se mohl, i če- ládka k tomu zpuosobná aby pomalu strojena byla. A vidí se, že by tito k té práci se hodili: Poláček, Elam a k sochoru Valenta. Zákon měl-li by tištěn býti, aby tisíc exemplářů vy- tištěno bylo. 2. Pán Boleslavský. Chce tomu, aby ženiti se chtějící potři neděle před tím, než by byli oddáni, na katedře od našich oznámeni a vyvo- láni byli. Item, lotři k šibenici aby také byli vyprovázeni a těšeni, pořádku s knězem v tom držíce. Z strany první věci pěkně ho skrze někoho jemu příjemného, aby od toho pustil, žádati, i to jemu ukazovati, že u nás jest ten řád, aby od- davky nesloužilo se než řádně se pojímajícím. Item, že u nás žádný z služebníků jakož ustanovovati, tak nových od jinud vnášeti do zborů našich řádů nemá bez vuole a snešení ji- ných. Stál-li by předce na tom, nebouřiti o to, ale učiniti to dvakrát anebo třikráte, snad to potom samo zmizí. Z strany druhé, tuť nikoli jemu v tom povolovati nesluší, a v to se dávati, abychom těšili toho, kohož Buoh netěší, tomu milost svědčiti, komuž ji Buoh nesvědčí, byť bylo proto i trpěti. 3. Oddavky a svadby mají-li se činiti v časy zapo- věděné od starodávna. Při té věci ač nesluší tak nějak tuze a bez výminky svě- domí vázati, však šetřiti slušnosti a poctivosti, a Božích služeb zvláštních, k nimž kdy se strojíme, aby lidé i od náležitých věcí, však překážku v náboženství nečinících, se zdržovali, mají býti učeni. Viz o tom v druhém dílu decr. B. 21. 4. Poručenství Jeronymovo. Po smrti jeho přišla jedna z sester jeho chtějící po něm i na místě sester svých statek pozuostalý bráti. Však když jí od některých z obecních mluveno, že nic soudem neobdrží, psaní starším učinila prositebně, nemůže-li býti mnoho, aby jí
250 Za tím kněží 33 jest přizřízeno, a rada úzká čtyřmi oso- bami doplněna, kteréž tyto ze jmena jsou: B. Jan Popel, Za- chariáš Ariston, Jan Albin, Jakub Alfeus. Mezi tím i o jiné věci jest promluveno, jmenovitě: 1. O impressí. Zuostáno na tom, aby zase pomalu zpravována byla, někdo učeň aby na místo B. Solinovo hoditi se mohl, i če- ládka k tomu zpuosobná aby pomalu strojena byla. A vidí se, že by tito k té práci se hodili: Poláček, Elam a k sochoru Valenta. Zákon měl-li by tištěn býti, aby tisíc exemplářů vy- tištěno bylo. 2. Pán Boleslavský. Chce tomu, aby ženiti se chtějící potři neděle před tím, než by byli oddáni, na katedře od našich oznámeni a vyvo- láni byli. Item, lotři k šibenici aby také byli vyprovázeni a těšeni, pořádku s knězem v tom držíce. Z strany první věci pěkně ho skrze někoho jemu příjemného, aby od toho pustil, žádati, i to jemu ukazovati, že u nás jest ten řád, aby od- davky nesloužilo se než řádně se pojímajícím. Item, že u nás žádný z služebníků jakož ustanovovati, tak nových od jinud vnášeti do zborů našich řádů nemá bez vuole a snešení ji- ných. Stál-li by předce na tom, nebouřiti o to, ale učiniti to dvakrát anebo třikráte, snad to potom samo zmizí. Z strany druhé, tuť nikoli jemu v tom povolovati nesluší, a v to se dávati, abychom těšili toho, kohož Buoh netěší, tomu milost svědčiti, komuž ji Buoh nesvědčí, byť bylo proto i trpěti. 3. Oddavky a svadby mají-li se činiti v časy zapo- věděné od starodávna. Při té věci ač nesluší tak nějak tuze a bez výminky svě- domí vázati, však šetřiti slušnosti a poctivosti, a Božích služeb zvláštních, k nimž kdy se strojíme, aby lidé i od náležitých věcí, však překážku v náboženství nečinících, se zdržovali, mají býti učeni. Viz o tom v druhém dílu decr. B. 21. 4. Poručenství Jeronymovo. Po smrti jeho přišla jedna z sester jeho chtějící po něm i na místě sester svých statek pozuostalý bráti. Však když jí od některých z obecních mluveno, že nic soudem neobdrží, psaní starším učinila prositebně, nemůže-li býti mnoho, aby jí
Strana 251
251 něco aspoň na památku jeho vždy dáno bylo. Co tu učiniti? Ukázati jí i jiným přáteluom pěkně, potahovali-li by se však více na to, že po něm málo zuostalo, a i to, což zuostalo, že za to nestojí, jak dlouho i mnoho od Bratří chován a opatro- ván i v nemoci, obláštně za nemalý čas před smrtí. Nechtěli-li by se spokojiti, ale předce soudem jíti, na kšaft ukázati, je k tomu míti, aby od jiných přátel všech zmocnění pod pečetí městskou za to slíbili, že se na to žádný více potahovati ne- bude; pakli by se potahoval, oni aby se, že ho spokoji za- vázali. Co se dotýče jiných na lejstříku znamenaných i ně- kterých služebníků, tomu aby místa dáváno nebylo jako věci proti úsudku Jednoty odporné. 5. Zbor Zlinský. Když nic k stavení jeho před rukama není a neví se hned, odkud by nějaká pomoc na náklad učiněna byla, a pán, není naděje, aby co učiniti chtěl, zuostáno na tom, ažby Pán Buoh lepší někdy k tomu cestu ukázal, na ten čas aby se do světnice scházeli. 6. Zbor v Kvasicích. Kostelík nějaký tam pán předešlý obnovil tím úmyslem, (neradě se však s žádným), aby tam zprávce dán byl, anebo aspoň tam bylo chodíváno odjinud. Dřív nežli žádost jeho naplněna, prodal to jinému pánu, kterýž také, rozumí se, že té některé věci z těch dvou žádati bude. Což by tehdy jemu za odpověd dáno bylo? Nemá jemu v žádné té věci povoleno býti; protože tam Bratří málo jest, a pro vody z Holešova tam často se přicházeti nemůže, avšak žádal-li by toho předce, obrátiti je k Napajedlem a péči B. Aristonovi poručiti. 7. Rady žádají: a) B. Sperat, hoštický ouředník někdy stražnický, chce, aby jemu B. Pavel svědectví dal před soudem zemským proti stražnickému pánu. Rada dána, aby, přišlo-li by k tomu, tomu, jenž svědectví žádá, by je pak i dal, že mu bude k hor- šímu, ukázáno bylo. Nechtěl-li by na tom přestati, poraditi se s některým z pánů tomu rozumějících. b) B. Ariston ptá se, má-li nějakou roli překoupenou k darování od p. Fridricha žádati, poněvadž se sám pán v tom podává, že by jmenem všech poručníků na ten způsob dáti chtěl, že paní tu roli ze všech povinností propustila, a oni že
251 něco aspoň na památku jeho vždy dáno bylo. Co tu učiniti? Ukázati jí i jiným přáteluom pěkně, potahovali-li by se však více na to, že po něm málo zuostalo, a i to, což zuostalo, že za to nestojí, jak dlouho i mnoho od Bratří chován a opatro- ván i v nemoci, obláštně za nemalý čas před smrtí. Nechtěli-li by se spokojiti, ale předce soudem jíti, na kšaft ukázati, je k tomu míti, aby od jiných přátel všech zmocnění pod pečetí městskou za to slíbili, že se na to žádný více potahovati ne- bude; pakli by se potahoval, oni aby se, že ho spokoji za- vázali. Co se dotýče jiných na lejstříku znamenaných i ně- kterých služebníků, tomu aby místa dáváno nebylo jako věci proti úsudku Jednoty odporné. 5. Zbor Zlinský. Když nic k stavení jeho před rukama není a neví se hned, odkud by nějaká pomoc na náklad učiněna byla, a pán, není naděje, aby co učiniti chtěl, zuostáno na tom, ažby Pán Buoh lepší někdy k tomu cestu ukázal, na ten čas aby se do světnice scházeli. 6. Zbor v Kvasicích. Kostelík nějaký tam pán předešlý obnovil tím úmyslem, (neradě se však s žádným), aby tam zprávce dán byl, anebo aspoň tam bylo chodíváno odjinud. Dřív nežli žádost jeho naplněna, prodal to jinému pánu, kterýž také, rozumí se, že té některé věci z těch dvou žádati bude. Což by tehdy jemu za odpověd dáno bylo? Nemá jemu v žádné té věci povoleno býti; protože tam Bratří málo jest, a pro vody z Holešova tam často se přicházeti nemůže, avšak žádal-li by toho předce, obrátiti je k Napajedlem a péči B. Aristonovi poručiti. 7. Rady žádají: a) B. Sperat, hoštický ouředník někdy stražnický, chce, aby jemu B. Pavel svědectví dal před soudem zemským proti stražnickému pánu. Rada dána, aby, přišlo-li by k tomu, tomu, jenž svědectví žádá, by je pak i dal, že mu bude k hor- šímu, ukázáno bylo. Nechtěl-li by na tom přestati, poraditi se s některým z pánů tomu rozumějících. b) B. Ariston ptá se, má-li nějakou roli překoupenou k darování od p. Fridricha žádati, poněvadž se sám pán v tom podává, že by jmenem všech poručníků na ten způsob dáti chtěl, že paní tu roli ze všech povinností propustila, a oni že
Strana 252
252 toho potvrzují. Má-li to přijíti? Dovoleno aby tím nepohrdal. Item radí se, má-li povoliti, aby v Březolapích pán, dvě stěny v zboru vyřeže a vpoje do něho světnici, tak ji přivětšil. Nemá býti jemu v tom povolováno, pokudž nejvýše možné; neb vidí se, že on tu něco svého hledá, a strach jest, aby rozboře zbor, potom všeho nenechal, tak že by potom neměli kam se scházeti. Při tom Bratru Aristonovi poručeno, aby zprávcem jeho byl, a však tak přinese-li od Brodského, kam přináležel, svědectví. c) Paní nějaká má muže bezbožného a hanebného cizo- ložníka, tak že za tou příčinou i několik let i veliké zármutky i nebezpečenství života snáší. Radí se tedy, mohla-li by s do- brým svědomím a radili-li by přátelé její, od něho mezi přá- tely se obrati, a jeho se tak zbaviti. Odpověď. Muože se to za těmi příčinami a zvlášť s radou přátel s dobrým svědomím učiniti. d) Popel radí se, poněvadž se na něj nebezpečenství valí, a p. Harant k němu již cedule poslal, a na odpovědi Pope- lově přestati nechce, ale jej před soudem viniti z nářku cti strojí, měl-li by tedy časně pánem se opatřiti, a kterým pánem, jehož by rady i ochrany proti nepříteli svému užívati mohl. Dána mu rada, aby se panem z Rožmberka se poradil, a žádal jeho milosti, aby jej neb od pána kancléře vyjednal neb pa- tronem jeho při pánu kancléři býti ráčil. Zatím pro uvarování nebezpečenství dobře by bylo, aby jinám přenešen byl. e) B. Švorc žádal opět za propuštění z Bechyně s veli- kým lamentováním a příčin, proč tam déle býti nemůže s do- brým svědomím, předkládáním. Ukázáno mu, že to na ten čas žádným spůsobem býti nemůže, pro mnohé zlé věci, kteréž by odtud na všecku Jednotu přijíti mohly. My nad ním že velmi litost máme a zámutků jeho citelni sme, jako by naši vlastní byly. Zf) B. Daniel Stražnický radí se na místě B. soudců zboru Přerovského o nějakou chalupu, měla-li by na špitál koupena býti, poněvadž jiní menší zborové své špitály mají. I dovo- leno, když mají zač, a místo příhodné jest, však aby s tím kvapeno nebylo, ažby B. Pavel Jessen tam se dostal a s B. soudci o tu věc promluvil. Muože se i na to vzeptáno býti, chtěla-li by obec tomu dovoliti, aby Bratří svůj zvláštní špitál měli, a také-li jim co z důchodů obecních špitalských udělo- vati chtěli. Při tom promluveno s Stražnickým, že by postille nové nevrátil, ale ji u sebe zadržel mimo čas, a o tom i obzvláštně i přede všemi kněžími poručení, aby ode všech, kte- rýmž dány ke čtení, navráceny byly. Přiznal se k tomu a za odpuštění své viny a nevěry prosil. Naplněna žádost jeho.
252 toho potvrzují. Má-li to přijíti? Dovoleno aby tím nepohrdal. Item radí se, má-li povoliti, aby v Březolapích pán, dvě stěny v zboru vyřeže a vpoje do něho světnici, tak ji přivětšil. Nemá býti jemu v tom povolováno, pokudž nejvýše možné; neb vidí se, že on tu něco svého hledá, a strach jest, aby rozboře zbor, potom všeho nenechal, tak že by potom neměli kam se scházeti. Při tom Bratru Aristonovi poručeno, aby zprávcem jeho byl, a však tak přinese-li od Brodského, kam přináležel, svědectví. c) Paní nějaká má muže bezbožného a hanebného cizo- ložníka, tak že za tou příčinou i několik let i veliké zármutky i nebezpečenství života snáší. Radí se tedy, mohla-li by s do- brým svědomím a radili-li by přátelé její, od něho mezi přá- tely se obrati, a jeho se tak zbaviti. Odpověď. Muože se to za těmi příčinami a zvlášť s radou přátel s dobrým svědomím učiniti. d) Popel radí se, poněvadž se na něj nebezpečenství valí, a p. Harant k němu již cedule poslal, a na odpovědi Pope- lově přestati nechce, ale jej před soudem viniti z nářku cti strojí, měl-li by tedy časně pánem se opatřiti, a kterým pánem, jehož by rady i ochrany proti nepříteli svému užívati mohl. Dána mu rada, aby se panem z Rožmberka se poradil, a žádal jeho milosti, aby jej neb od pána kancléře vyjednal neb pa- tronem jeho při pánu kancléři býti ráčil. Zatím pro uvarování nebezpečenství dobře by bylo, aby jinám přenešen byl. e) B. Švorc žádal opět za propuštění z Bechyně s veli- kým lamentováním a příčin, proč tam déle býti nemůže s do- brým svědomím, předkládáním. Ukázáno mu, že to na ten čas žádným spůsobem býti nemůže, pro mnohé zlé věci, kteréž by odtud na všecku Jednotu přijíti mohly. My nad ním že velmi litost máme a zámutků jeho citelni sme, jako by naši vlastní byly. Zf) B. Daniel Stražnický radí se na místě B. soudců zboru Přerovského o nějakou chalupu, měla-li by na špitál koupena býti, poněvadž jiní menší zborové své špitály mají. I dovo- leno, když mají zač, a místo příhodné jest, však aby s tím kvapeno nebylo, ažby B. Pavel Jessen tam se dostal a s B. soudci o tu věc promluvil. Muože se i na to vzeptáno býti, chtěla-li by obec tomu dovoliti, aby Bratří svůj zvláštní špitál měli, a také-li jim co z důchodů obecních špitalských udělo- vati chtěli. Při tom promluveno s Stražnickým, že by postille nové nevrátil, ale ji u sebe zadržel mimo čas, a o tom i obzvláštně i přede všemi kněžími poručení, aby ode všech, kte- rýmž dány ke čtení, navráceny byly. Přiznal se k tomu a za odpuštění své viny a nevěry prosil. Naplněna žádost jeho.
Strana 253
253 A při tom, majíce sobě starší i bratrem jeho sfrejovaným i děvkou u něho též sfrejovanou příčinu danou, napomenutí jemu učinili, aby duom svůj lépe zpravoval, staršího svého po- slušnější i věrnější byl. Tehdáž bratr jeho Martin Maryš z če- lednosti naší vybyt, učedlnický stupeň jemu odjat, a i z bra- trství pro své klamy, freje a jiné pokrytství vyloučen. g) B. Jiřík Kafka radí se o ostatky Bratří Novoměst- ských, těžká pokušení až i vězení od vrchnosti snášejících, mohlo-li by jim jak nápomocno býti, aby dokonce nezhynuli. Pilně toho vyhledáváno bylo, však jiné cesty žádné nalezeno není, než aby v metlách Božích trpělivě se měli, Bohu křivdy poroučeli, modliteb svatých pilni byli i jiní za ně. A mohl-li by se kdy zprávce s kterým z nich kde shledati, aspoň na jarmarku, však opatrně aby seznán nebyl, to aby učinil a v doufání je ustavil. h) B. Václav Preis žádá rady, má-li svědectví pánu [dáti] proti poddaným, poněvadž tomu chtěl by. Item má-li se zasaditi o to, že soused jeho jedné obecní Sestře lál a při tom i Bratří hanebně dotýkal. Item o opatření šaty ložními a cínovým ná- činím domu lantškrounského. Item o dluh Helicův. O první věci dána rada, může-li jak zniknouti, toho aby se přičinil aspoň žádáním pána, aby ho v to nepotahoval. O druhou, aby se o cizí věci nezasazoval a trpělivě se měl, když nepřátelé zlořečí. O opatření domu, že o to péče bude od B. Efrajma, jak bude možné, i on aby pečoval. O zaplacení dluhu, když, co do almužen dlužen, Životským zaplatí, a postylle německé od Helice zaplacené, kteréž z Brandýsa vzal, navrátí, bude mu zaplaceno. 8. O Podmanického vyhnance. Ten lotrovský člověk hanebně o kněžích bratrských a zprávcích mluví, jakž o některých zejmena tak i o všech ji- ných, že nejsou než lotři a cizoložníci. Tolikéž i o služeb- nících bratrských, že jsou atd. Co k tomu říkati? Usouzeno, by zprávce jeho, není li vyloučený, za příčinou sváru s ženou a takových hanebných klevet a lží jej vyloučil, jestliže pak jest vyloučen, aby ho nikoli nepřijímal bez vědomí staršího. Nepřestával-li by, Brotanovi a Aristonovi, jichž se ta věc též dotýče, to poručiti, aby s ním čacky zašli před B. soudce a lež jemu v usta vecpali. 9. Povolaní před starší. a) Petr Burianek zavolán byl, aby pověděl, jak po ne- jedněch svých výstupcích a i trestáních (se) napravuje a zvláště
253 A při tom, majíce sobě starší i bratrem jeho sfrejovaným i děvkou u něho též sfrejovanou příčinu danou, napomenutí jemu učinili, aby duom svůj lépe zpravoval, staršího svého po- slušnější i věrnější byl. Tehdáž bratr jeho Martin Maryš z če- lednosti naší vybyt, učedlnický stupeň jemu odjat, a i z bra- trství pro své klamy, freje a jiné pokrytství vyloučen. g) B. Jiřík Kafka radí se o ostatky Bratří Novoměst- ských, těžká pokušení až i vězení od vrchnosti snášejících, mohlo-li by jim jak nápomocno býti, aby dokonce nezhynuli. Pilně toho vyhledáváno bylo, však jiné cesty žádné nalezeno není, než aby v metlách Božích trpělivě se měli, Bohu křivdy poroučeli, modliteb svatých pilni byli i jiní za ně. A mohl-li by se kdy zprávce s kterým z nich kde shledati, aspoň na jarmarku, však opatrně aby seznán nebyl, to aby učinil a v doufání je ustavil. h) B. Václav Preis žádá rady, má-li svědectví pánu [dáti] proti poddaným, poněvadž tomu chtěl by. Item má-li se zasaditi o to, že soused jeho jedné obecní Sestře lál a při tom i Bratří hanebně dotýkal. Item o opatření šaty ložními a cínovým ná- činím domu lantškrounského. Item o dluh Helicův. O první věci dána rada, může-li jak zniknouti, toho aby se přičinil aspoň žádáním pána, aby ho v to nepotahoval. O druhou, aby se o cizí věci nezasazoval a trpělivě se měl, když nepřátelé zlořečí. O opatření domu, že o to péče bude od B. Efrajma, jak bude možné, i on aby pečoval. O zaplacení dluhu, když, co do almužen dlužen, Životským zaplatí, a postylle německé od Helice zaplacené, kteréž z Brandýsa vzal, navrátí, bude mu zaplaceno. 8. O Podmanického vyhnance. Ten lotrovský člověk hanebně o kněžích bratrských a zprávcích mluví, jakž o některých zejmena tak i o všech ji- ných, že nejsou než lotři a cizoložníci. Tolikéž i o služeb- nících bratrských, že jsou atd. Co k tomu říkati? Usouzeno, by zprávce jeho, není li vyloučený, za příčinou sváru s ženou a takových hanebných klevet a lží jej vyloučil, jestliže pak jest vyloučen, aby ho nikoli nepřijímal bez vědomí staršího. Nepřestával-li by, Brotanovi a Aristonovi, jichž se ta věc též dotýče, to poručiti, aby s ním čacky zašli před B. soudce a lež jemu v usta vecpali. 9. Povolaní před starší. a) Petr Burianek zavolán byl, aby pověděl, jak po ne- jedněch svých výstupcích a i trestáních (se) napravuje a zvláště
Strana 254
254 v opilství. Odpověděl, že se mu tak vidí, že nemálo napra- vuje a o opílství nějakém zvláštním že neví, aby se však ne- měl nikdy podnapiti, že tomu neodpírá. Zatím tázán byl, jestli tak, že kdysi na Světlově byv se pánem i úředníkem se pohodl o nějaká pouta a vraha nějakého, jakoby o něm věděl a jiným také vědoucím radil, aby pánu nepravili, tak že pán netoliko tuze o to s ním se nesnadnil, ale i tulichem probosti chtěl a hruškou rapirovou za krk jej uhodil. Odepřel tomu a pravil, že ani ho pán probodnouti nechtěl, ani neudeřil, než toliko ho za ruku chytě řekl: toť B. Petr, a když mu zprávu dal, že toho není, o čemž se pán domníval, a na znamení míru a pokoje čepici bobrovou jemu dal atd. Tázán byl i na to, jestli to tak, že v středu po druhé neděli adventní v Bojkovicích po zprávě ku panu Vincovi s některými Bra- třími obecními šel, a podpiv sobě vile, domů od jednoho z týchž Bratří vyprovozen. Odpíral tomu, že nepamatuje se o tom, aby to býti mělo. Ukázáno, že ne všelijak na jeho výmluvách přestati a jemu věřiti v tom i v jiném můžeme, protože nás již mnohokrát podvedl, a však že na ten čas toho tak nechá- váme a na jeho svědomí to dáváme s osvědčením, že toho Pán Bůh vyhledávati bude, jestliže se nemá upřímě a jestli k hříchům i klamy přidává. b) Šimon Křížek. Promluveno s ním o jeho nezpůsoby, jedno že prudký, svárlivý, zlostný i nezbytedlný i v soused- ství s jinými jest; pročež i u pána i u svých posluchačů jest v nenávisti a nevážnosti. Druhé, že z Žeravic jeda v každé vsi téměř i v ostroze se stavoval, popíjel až se opil; potom pacholka škaredě uláv, s koňí sehnal, a sám jako šašek jel domů, přijeda ořechy na prostřed světnice rozsypal. Item, že posluhače své škaredě pomlouvá a zvláště Gala, pročež on k němu nemálo těžek jest. Mdle ze všech těch věcí, jemu ukázaných nezpůsobů se vyvodil, a téměř neměl žádné vý- mluvy. A však prosil, aby mu hříchové jeho byli odpuštěni, a lítost aby nad ním byla, že chce všelijak napravovati a pře- dešlé nezpůsoby k výstraze míti. Žádost jeho jemu naplněná a napomenutí se jemu stalo, aby napravoval, nechce-li, aby na něj tužší kázeň doložena býti musila. c) Jan Bernarth tázán, jestli tak, že se opijí začasté a pohoršení nemalé na sobě dává. Item, jako by postrannost nějakou miloval, pročež že by mu pán i pohrůžku činil, kterak by ho najda v městě nějakém znamenati chtěl, aby až do smrti znamenaný zůstal. Item že by s Bobalem tovaryšiti měl, pojídal a popíjel. K prvnímu se poněkud přiznal, a že nad tím se nemálo i trápí oznámil, a že chce, jakž nejvýše možné v tom napraviti, druhému odepřel a naprosto, že toho nic
254 v opilství. Odpověděl, že se mu tak vidí, že nemálo napra- vuje a o opílství nějakém zvláštním že neví, aby se však ne- měl nikdy podnapiti, že tomu neodpírá. Zatím tázán byl, jestli tak, že kdysi na Světlově byv se pánem i úředníkem se pohodl o nějaká pouta a vraha nějakého, jakoby o něm věděl a jiným také vědoucím radil, aby pánu nepravili, tak že pán netoliko tuze o to s ním se nesnadnil, ale i tulichem probosti chtěl a hruškou rapirovou za krk jej uhodil. Odepřel tomu a pravil, že ani ho pán probodnouti nechtěl, ani neudeřil, než toliko ho za ruku chytě řekl: toť B. Petr, a když mu zprávu dal, že toho není, o čemž se pán domníval, a na znamení míru a pokoje čepici bobrovou jemu dal atd. Tázán byl i na to, jestli to tak, že v středu po druhé neděli adventní v Bojkovicích po zprávě ku panu Vincovi s některými Bra- třími obecními šel, a podpiv sobě vile, domů od jednoho z týchž Bratří vyprovozen. Odpíral tomu, že nepamatuje se o tom, aby to býti mělo. Ukázáno, že ne všelijak na jeho výmluvách přestati a jemu věřiti v tom i v jiném můžeme, protože nás již mnohokrát podvedl, a však že na ten čas toho tak nechá- váme a na jeho svědomí to dáváme s osvědčením, že toho Pán Bůh vyhledávati bude, jestliže se nemá upřímě a jestli k hříchům i klamy přidává. b) Šimon Křížek. Promluveno s ním o jeho nezpůsoby, jedno že prudký, svárlivý, zlostný i nezbytedlný i v soused- ství s jinými jest; pročež i u pána i u svých posluchačů jest v nenávisti a nevážnosti. Druhé, že z Žeravic jeda v každé vsi téměř i v ostroze se stavoval, popíjel až se opil; potom pacholka škaredě uláv, s koňí sehnal, a sám jako šašek jel domů, přijeda ořechy na prostřed světnice rozsypal. Item, že posluhače své škaredě pomlouvá a zvláště Gala, pročež on k němu nemálo těžek jest. Mdle ze všech těch věcí, jemu ukázaných nezpůsobů se vyvodil, a téměř neměl žádné vý- mluvy. A však prosil, aby mu hříchové jeho byli odpuštěni, a lítost aby nad ním byla, že chce všelijak napravovati a pře- dešlé nezpůsoby k výstraze míti. Žádost jeho jemu naplněná a napomenutí se jemu stalo, aby napravoval, nechce-li, aby na něj tužší kázeň doložena býti musila. c) Jan Bernarth tázán, jestli tak, že se opijí začasté a pohoršení nemalé na sobě dává. Item, jako by postrannost nějakou miloval, pročež že by mu pán i pohrůžku činil, kterak by ho najda v městě nějakém znamenati chtěl, aby až do smrti znamenaný zůstal. Item že by s Bobalem tovaryšiti měl, pojídal a popíjel. K prvnímu se poněkud přiznal, a že nad tím se nemálo i trápí oznámil, a že chce, jakž nejvýše možné v tom napraviti, druhému odepřel a naprosto, že toho nic
Strana 255
255 není, pověděl. Na třetí odpověděl, že s Bobalem žádného to- varyšství nemá a míti nechce. Napomenutí mu učiněno i s osvědčením, aby napravoval zvláště v opilství. Nebylo-li by toho, že na všecken zbor podán bude. d) Jan Lanecius obviňován z těchto věcí, že postylle k přečtení půjčené zase, když nejednou poroučeno bylo, ne- vrátil, knih z latiny do češtiny přeložených půjčoval, B. Hu- sákovi o protivenstvích církve Bulingerovu, item o školách křesťanských, Berankovi o antikristu, Jelínkovi o rozmnožo- vání papežstva, Tomášovi apologie englické. Na zámku bývá, dišputuje se před leckýms a kalvinistů zastává, z čehož ne- malé pomluvy na nás jdou, že se k kalvinistům hlásíme. Když tomu odepříti nemohl, tuze mu domluveno, nevěra jemu uká- zána, a postilly aby navrátil poručeno, knih půjčovati i rozpi- sovati, a na zámku bývati zapovědíno. Slíbil se tak chovati. e) Mikoláš Kohout. Povolán byl kněz mizerný ten a co se o něm slyšelo a pilně vyhledalo, to jemu ukázáno, a na to aby zprávu učinil poručeno. Nezpuosobové jeho tito jemu uka- zováni. Že jest buřič, kněží se na všech kázaních dotýká, všetečný jest, crucifix z kostela vzal a spálil, lakomý své obilí prodával a na pány se, že nemá čím živ býti, domlouval, a co dali prodal. V středy, v pátky místo zboru na pole jel, svárlivý s čeládkou i kuchařkou, jísti nedával, k dílu hnal, na sousedy se domlouval, pročež jemu tak jako jiným ne- dělají. Tak se pány, dělníky atd. Pána napomínal, aby pod- dané k náboženství nutil. Lhář nestydatý, tak že mluvili poslu- chači jeho, že nikdy tak nestydatého zprávce neměli, hodovný po radovánkách, křtinách, na kázaní se nejednou smál, špi- navě na kázaních o ženských věcech mluvil, až někteří uchá- zeli, o uvozování žen do kostela po šesti nedělích, aby se to bez jeho vědomosti a oběti nedálo, přikazoval; frejovný a ne- čistý, nemravný, nestydatý při stole, i přede pány. Do pan- ských pokojů, kde sám pán se paní bývá, nic se neopověda, chodíval, pána všudy zlehčoval, že jest k ničemuž. V středu v postě, když dlouho s hůry do kostela nepřišli, vzdělával je nestydatě. Pánu tuze nejednou mluvil, nad čímž on úzkého svědomí byv hrubě se trápil, a že se ho bojí, nejednou pravil. A takovým domlouváním a žehráním nečasným (jakž naříkají) k smrti jemu posloužil. Jsa vybyt z Liblic, jakž mu poru- čeno bylo, aby se tiše vypravil, toho nezachoval, ale zemanům okolním to rozpisoval. Odpor těm věcem učinil slabý. Napo- sledy za milost prosil a pokání, jakž mu koli ukázáno bude, i kázeň jaká koli uložena, že trpělivě a poslušně ponese, se ohlásil. I podán jest na soud všech kněží tu shromážděných, kteří jednomyslně na tom zavřeli, aby požívání svědomí do-
255 není, pověděl. Na třetí odpověděl, že s Bobalem žádného to- varyšství nemá a míti nechce. Napomenutí mu učiněno i s osvědčením, aby napravoval zvláště v opilství. Nebylo-li by toho, že na všecken zbor podán bude. d) Jan Lanecius obviňován z těchto věcí, že postylle k přečtení půjčené zase, když nejednou poroučeno bylo, ne- vrátil, knih z latiny do češtiny přeložených půjčoval, B. Hu- sákovi o protivenstvích církve Bulingerovu, item o školách křesťanských, Berankovi o antikristu, Jelínkovi o rozmnožo- vání papežstva, Tomášovi apologie englické. Na zámku bývá, dišputuje se před leckýms a kalvinistů zastává, z čehož ne- malé pomluvy na nás jdou, že se k kalvinistům hlásíme. Když tomu odepříti nemohl, tuze mu domluveno, nevěra jemu uká- zána, a postilly aby navrátil poručeno, knih půjčovati i rozpi- sovati, a na zámku bývati zapovědíno. Slíbil se tak chovati. e) Mikoláš Kohout. Povolán byl kněz mizerný ten a co se o něm slyšelo a pilně vyhledalo, to jemu ukázáno, a na to aby zprávu učinil poručeno. Nezpuosobové jeho tito jemu uka- zováni. Že jest buřič, kněží se na všech kázaních dotýká, všetečný jest, crucifix z kostela vzal a spálil, lakomý své obilí prodával a na pány se, že nemá čím živ býti, domlouval, a co dali prodal. V středy, v pátky místo zboru na pole jel, svárlivý s čeládkou i kuchařkou, jísti nedával, k dílu hnal, na sousedy se domlouval, pročež jemu tak jako jiným ne- dělají. Tak se pány, dělníky atd. Pána napomínal, aby pod- dané k náboženství nutil. Lhář nestydatý, tak že mluvili poslu- chači jeho, že nikdy tak nestydatého zprávce neměli, hodovný po radovánkách, křtinách, na kázaní se nejednou smál, špi- navě na kázaních o ženských věcech mluvil, až někteří uchá- zeli, o uvozování žen do kostela po šesti nedělích, aby se to bez jeho vědomosti a oběti nedálo, přikazoval; frejovný a ne- čistý, nemravný, nestydatý při stole, i přede pány. Do pan- ských pokojů, kde sám pán se paní bývá, nic se neopověda, chodíval, pána všudy zlehčoval, že jest k ničemuž. V středu v postě, když dlouho s hůry do kostela nepřišli, vzdělával je nestydatě. Pánu tuze nejednou mluvil, nad čímž on úzkého svědomí byv hrubě se trápil, a že se ho bojí, nejednou pravil. A takovým domlouváním a žehráním nečasným (jakž naříkají) k smrti jemu posloužil. Jsa vybyt z Liblic, jakž mu poru- čeno bylo, aby se tiše vypravil, toho nezachoval, ale zemanům okolním to rozpisoval. Odpor těm věcem učinil slabý. Napo- sledy za milost prosil a pokání, jakž mu koli ukázáno bude, i kázeň jaká koli uložena, že trpělivě a poslušně ponese, se ohlásil. I podán jest na soud všech kněží tu shromážděných, kteří jednomyslně na tom zavřeli, aby požívání svědomí do-
Strana 256
256 brého zbaven byl, úřad jemu zastaven, a místo poslední s pa- cholaty aby měl. Kterážto kázeň hned tehdáž při přítomnosti kněží jest vykonána. ƒ) Daniel Rokytan. Nicméně ten kněz povolán byv, z těchto věcí obviňován sa, vyvésti se nemohl: 1. Že Tyle vyhnance za rektora a bez rady a dovolení přijal. 2. Pána i jiné posluchače své velmi zhoršil a to tímto. Když leta 1589 okolo 10. neděle po svaté Trojici na cestu pán odjel, jeho žádal, aby nahoru k čeládce jeho ve dne někdy dohlídal; on pak v tom dohlídání jednou vrátiv se z křtin od Jaffeta, přes noc nahoře zůstal; klíčnici, po modlení aby, kdyžby jiné děvky ležeti ušly, k němu přišla, poroučel, že něco pil- ného s ní mluviti má. Když pak přišla do komory i za ruku jí již rozstrojený vtrhl a přes celou noc tam u sebe měl. Což vše i jiné, když skrze Tyle po časích vyjeveno bylo a pánu se doneslo, velice se na něm týž pán zhoršil, ut supra, tak že ho nijakž za zprávce, ani na svých gruntech míti nechce. Když pak s ním o ty věci někteří z starších mluvili, tuze za- píral, klel se a aby mu ti, kdo to o něm mluví, oznámeni byli, žádal, a že se mu v tom pekelná křivda děje lamentoval. A však potom, když ta jistá jemu to v oči mluvila, teprva se ulekl a za milost prosil. Ten pak neřád tehdy páchal, když svobodu sobě k tomu od Bratří, aby se oženil, danou měl. Též tu jistou osobu, když cosi jiného provinila, vyloučil, a to skrze ženu svou, po níž jí to vyloučení vzkázal, a ona opět jiné k tomu užila. Item, že z Azaffa kantora učinil v kostele, a to vše bez rady a o své újmě. Pro ty tehdy výstupky i jiné podán jest na všecken zbor služebníků, aby o něm oni, jakého zasloužil trestání, usoudili. Nalezeno mu to, aby i on bratrství zbaven byl, úřadu užívání jemu zastaveno, a aby se opatroval, jakž a kde rozumí, kterýžto nález v témž shromáž- dění jemu oznámen, a kázeň usouzená přede všemi na něj přišla. Po složení z úřadu žádal rady, kam by se obrátiti a co by činiti měl, a jak se živiti, dokládaje i toho, mohlo-li by to býti, aby tu v škole v těch Zbraslavicích za rektora aspoň byl. Nepovolovati jemu, aby tu zůstával, poněvadž i pán i obec jej velmi sobě zošklivili, a bez nebezpečenstvi jemu tu by nebylo; než pustiti mu to, aby sobě místo jinde, kde by se mu líbilo a kde by služeb docházeti mohl, obral, a řeme- slem, kteréž umí, na ten čas se živil. 10. Ti kteří psaní starším učinili. a) Lasicius píše opět, abychom co více psal té své o Bra- třích historie, to pilně čtli, a i dále co se u nás od toho času
256 brého zbaven byl, úřad jemu zastaven, a místo poslední s pa- cholaty aby měl. Kterážto kázeň hned tehdáž při přítomnosti kněží jest vykonána. ƒ) Daniel Rokytan. Nicméně ten kněz povolán byv, z těchto věcí obviňován sa, vyvésti se nemohl: 1. Že Tyle vyhnance za rektora a bez rady a dovolení přijal. 2. Pána i jiné posluchače své velmi zhoršil a to tímto. Když leta 1589 okolo 10. neděle po svaté Trojici na cestu pán odjel, jeho žádal, aby nahoru k čeládce jeho ve dne někdy dohlídal; on pak v tom dohlídání jednou vrátiv se z křtin od Jaffeta, přes noc nahoře zůstal; klíčnici, po modlení aby, kdyžby jiné děvky ležeti ušly, k němu přišla, poroučel, že něco pil- ného s ní mluviti má. Když pak přišla do komory i za ruku jí již rozstrojený vtrhl a přes celou noc tam u sebe měl. Což vše i jiné, když skrze Tyle po časích vyjeveno bylo a pánu se doneslo, velice se na něm týž pán zhoršil, ut supra, tak že ho nijakž za zprávce, ani na svých gruntech míti nechce. Když pak s ním o ty věci někteří z starších mluvili, tuze za- píral, klel se a aby mu ti, kdo to o něm mluví, oznámeni byli, žádal, a že se mu v tom pekelná křivda děje lamentoval. A však potom, když ta jistá jemu to v oči mluvila, teprva se ulekl a za milost prosil. Ten pak neřád tehdy páchal, když svobodu sobě k tomu od Bratří, aby se oženil, danou měl. Též tu jistou osobu, když cosi jiného provinila, vyloučil, a to skrze ženu svou, po níž jí to vyloučení vzkázal, a ona opět jiné k tomu užila. Item, že z Azaffa kantora učinil v kostele, a to vše bez rady a o své újmě. Pro ty tehdy výstupky i jiné podán jest na všecken zbor služebníků, aby o něm oni, jakého zasloužil trestání, usoudili. Nalezeno mu to, aby i on bratrství zbaven byl, úřadu užívání jemu zastaveno, a aby se opatroval, jakž a kde rozumí, kterýžto nález v témž shromáž- dění jemu oznámen, a kázeň usouzená přede všemi na něj přišla. Po složení z úřadu žádal rady, kam by se obrátiti a co by činiti měl, a jak se živiti, dokládaje i toho, mohlo-li by to býti, aby tu v škole v těch Zbraslavicích za rektora aspoň byl. Nepovolovati jemu, aby tu zůstával, poněvadž i pán i obec jej velmi sobě zošklivili, a bez nebezpečenstvi jemu tu by nebylo; než pustiti mu to, aby sobě místo jinde, kde by se mu líbilo a kde by služeb docházeti mohl, obral, a řeme- slem, kteréž umí, na ten čas se živil. 10. Ti kteří psaní starším učinili. a) Lasicius píše opět, abychom co více psal té své o Bra- třích historie, to pilně čtli, a i dále co se u nás od toho času
Strana 257
257 zběhlo, jakž Hedericus proti Bratřím psal až do nynějška, jemu odeslali a k tištění dovolili, a jiným nezáviděli, co on o nás psal, čísti, i nepřátel se nebáli, že Bůh vzbudí patrony, kteří by nás chránili. Neodpovídati mu. Bude-li se přece dopi- sovati, dána mu má býti odpověď, že nemáme toho, co více poslal i po tom Danielovi Steffanovi, o rozšiřování i tištění jí že mimo první jemu odpověď od Bratří danou nemáme co více odpisovati. b) Škoda žádá za to, aby když se ožení, hned jemu zase úřad jahenský puštěn byl. Dána mu odpověď, aby jakž mu v Žeravicích usouzeno a oznámeno bylo, tak se a nejináče choval. c) Pavel Slovák. Takováž jeho žádost když jest, takovou jako Škodovi odpovědí odbyt býti má. d) Azaf učinil psaní k starším, v kterémž v mnohých věcech se ospravedlňuje a naříká, že více jest v svém zloděj- ství rozvolán, nežli pokradl. A druhé žádá za milost ne bez těžkání se na některé z starších a jim připisuje, že oni více o něm Bratřím starším mluvili než pravda byla. Rozumí se, že nic upřímě nedělá i v tom i v jiných svých psaních, a ten jest, kterýž vždycky byl. Zuostáno na tom, aby ještě zane- chán byl, až se něco lepšího, ač bude-li to kdy a dá-li mu Buoh, ukáže. Mezi tim Bratří čeští, aby jemu to jeho psané pokání vysvětlili, dobýval-li by se na odpověď atd. e) Tučapský. Ten také Bratřím psaní poslal, v němž se k hříchům svým in genere přiznává, o bolesti své nad svým pádem mluví, a aby zase na milost a za čeledína přijat byl prosí, slibuje vše napraviti. Má jemu od B. Effreima ozná- meno býti, poněvadž nikdy v Praze sa s ním o nic nemluvil, a i k slovu Božímu nechodivá, nýbrž s bachanty tovaryšil a pána sobě nejednomyslného zjednal, chce-li tedy, aby o něj péče byla, aby pokání skutkem dokazoval; to při něm bude-li, že nebude pomocí opuštěn. ƒ) Jakub Kostický žádal, aby jemu zase milost učiněna byla, a k prvnímu místu aby navrácen byl. Dáti jemu odpo- věď, že Bratří ještě nevidí hodného ovoce pokání svatého při něm, a protož aby raději pečoval o to, aby je na sobě pil- něji pronášel ne životem zahálivým ale i pracemi těla. g) Petr Kostický. Petrovi tolikéž pověditi, a z strany obce a povinností v ní nechť se s obcí, když sousedem jest, jakž rozumí umlouvá. h) Mlčanka, tolikéž aby ještě ku posluhování nebyla pou- štína, však potěšením od zprávce nebyla spouštína, a zvláště přišla-li by na ni nemoc. Dekrety Jednoty Bratrské. 17
257 zběhlo, jakž Hedericus proti Bratřím psal až do nynějška, jemu odeslali a k tištění dovolili, a jiným nezáviděli, co on o nás psal, čísti, i nepřátel se nebáli, že Bůh vzbudí patrony, kteří by nás chránili. Neodpovídati mu. Bude-li se přece dopi- sovati, dána mu má býti odpověď, že nemáme toho, co více poslal i po tom Danielovi Steffanovi, o rozšiřování i tištění jí že mimo první jemu odpověď od Bratří danou nemáme co více odpisovati. b) Škoda žádá za to, aby když se ožení, hned jemu zase úřad jahenský puštěn byl. Dána mu odpověď, aby jakž mu v Žeravicích usouzeno a oznámeno bylo, tak se a nejináče choval. c) Pavel Slovák. Takováž jeho žádost když jest, takovou jako Škodovi odpovědí odbyt býti má. d) Azaf učinil psaní k starším, v kterémž v mnohých věcech se ospravedlňuje a naříká, že více jest v svém zloděj- ství rozvolán, nežli pokradl. A druhé žádá za milost ne bez těžkání se na některé z starších a jim připisuje, že oni více o něm Bratřím starším mluvili než pravda byla. Rozumí se, že nic upřímě nedělá i v tom i v jiných svých psaních, a ten jest, kterýž vždycky byl. Zuostáno na tom, aby ještě zane- chán byl, až se něco lepšího, ač bude-li to kdy a dá-li mu Buoh, ukáže. Mezi tim Bratří čeští, aby jemu to jeho psané pokání vysvětlili, dobýval-li by se na odpověď atd. e) Tučapský. Ten také Bratřím psaní poslal, v němž se k hříchům svým in genere přiznává, o bolesti své nad svým pádem mluví, a aby zase na milost a za čeledína přijat byl prosí, slibuje vše napraviti. Má jemu od B. Effreima ozná- meno býti, poněvadž nikdy v Praze sa s ním o nic nemluvil, a i k slovu Božímu nechodivá, nýbrž s bachanty tovaryšil a pána sobě nejednomyslného zjednal, chce-li tedy, aby o něj péče byla, aby pokání skutkem dokazoval; to při něm bude-li, že nebude pomocí opuštěn. ƒ) Jakub Kostický žádal, aby jemu zase milost učiněna byla, a k prvnímu místu aby navrácen byl. Dáti jemu odpo- věď, že Bratří ještě nevidí hodného ovoce pokání svatého při něm, a protož aby raději pečoval o to, aby je na sobě pil- něji pronášel ne životem zahálivým ale i pracemi těla. g) Petr Kostický. Petrovi tolikéž pověditi, a z strany obce a povinností v ní nechť se s obcí, když sousedem jest, jakž rozumí umlouvá. h) Mlčanka, tolikéž aby ještě ku posluhování nebyla pou- štína, však potěšením od zprávce nebyla spouštína, a zvláště přišla-li by na ni nemoc. Dekrety Jednoty Bratrské. 17
Strana 258
258 i) Květoň vždy žádá, aby nějak lépe opatřen byl. Odpo- věditi, že při prvním usouzení zuostáváme, totiž aby na tom, což mu učiněno, dosti měl, pakli kde své lepší ví, aby opravil. 11. Věci polské. B. Simeon ptá se, má-li se do Lobzenice přenésti na byt, poněvadž místa v Ostrorojci (jakž praví) jemu dlouho nebude, prvé tehdy nežliby nepřátelé na něj připadli a jakž hrozí i s ním i s věcmi bratrskými, jak by se jim líbilo, nezacházeli. Odpověď. Nevědouce jak místně pro nejedny příčiny nějakého jistého o té věci nálezu učiniti a zvláště, nebylo-liby nad tím i zboru Ostrojského i jiných ministrů i pánů zhoršení: za nej- lepší soudíme, aby i starší, i ministrové, i patronové toho pilně posoudili a snesli-li by se na tom, aby se B. Simeon odebrati mohl, my že proti tomu nebudeme; mezi tím, dokudž by tam byl, nepřestávalo-li by zvláště nebezpečenství věci bratrské i své, aby pomalu někam jinam vypravoval. Zbor Poznaňský. Zbor Poznaňský Bratra Girka nikoli míti nechce a zvláště Polský, a velice k němu jest zuražen, tak že pro něho, když tam starší byli, ku posluhování jíti ne- chtěli. Má-li odtud vzat a přenešen býti jinam, když se zdá, že k tomu hodných příčin nemají, a na druhou stranu zdá se, že, nestane-li se jim, čeho žádají, že sotva, jakž hrozí, k lute- rianům se neobrátí. Zuostáno na tom, aby zboru Polskému dán byl za zprávce i za hospodáře domu bratrského B. Ma- těj Ryba a B. Girk do Leštna. O německého kazatele mají tam ještě Bratří společně pilně rozmluviti, a někoho jiného, bude-li hodnější než B. Libika, tam dáti, tak však, aby Němci na něm přestati bez pohoršení mohli. O synod. Synod chtí míti na svatého Michala v Šamotu- lách a tam voliti do rady mezi starší někoho; též zříditi mi- nistry a i nižších stupňů služebníky, byli-li by kteří hodni. Povoleno, že se to muože státi, a za dobré usouzeno, aby k tomu času vypraveni byli tam z spolku našeho B. Jakub Narcissus a B. Šamuel Sušický, to však aby v mlčení všeli- jak bylo. O vražedlníky. Mělo-liby jaké zvláštní pokání vražedlní- kům, na něž moc světa nesahá, podobné jako v papežstvu ukládáno býti mimo vyloučení? Nového, něco neobyčejného do Jednoty se uvoditi nemá, jako sou rozličné papeženců neb moci světa při tom pokuty, ale na kázni, kterouž vedeme, do- sti míti; takového vyloučiti zjevně v zboru a třeba si i ze zboru, dokavadž by Pána Boha, přátel zabitého i zboru Bo- žího neuspokojil, nepřijímati.
258 i) Květoň vždy žádá, aby nějak lépe opatřen byl. Odpo- věditi, že při prvním usouzení zuostáváme, totiž aby na tom, což mu učiněno, dosti měl, pakli kde své lepší ví, aby opravil. 11. Věci polské. B. Simeon ptá se, má-li se do Lobzenice přenésti na byt, poněvadž místa v Ostrorojci (jakž praví) jemu dlouho nebude, prvé tehdy nežliby nepřátelé na něj připadli a jakž hrozí i s ním i s věcmi bratrskými, jak by se jim líbilo, nezacházeli. Odpověď. Nevědouce jak místně pro nejedny příčiny nějakého jistého o té věci nálezu učiniti a zvláště, nebylo-liby nad tím i zboru Ostrojského i jiných ministrů i pánů zhoršení: za nej- lepší soudíme, aby i starší, i ministrové, i patronové toho pilně posoudili a snesli-li by se na tom, aby se B. Simeon odebrati mohl, my že proti tomu nebudeme; mezi tím, dokudž by tam byl, nepřestávalo-li by zvláště nebezpečenství věci bratrské i své, aby pomalu někam jinam vypravoval. Zbor Poznaňský. Zbor Poznaňský Bratra Girka nikoli míti nechce a zvláště Polský, a velice k němu jest zuražen, tak že pro něho, když tam starší byli, ku posluhování jíti ne- chtěli. Má-li odtud vzat a přenešen býti jinam, když se zdá, že k tomu hodných příčin nemají, a na druhou stranu zdá se, že, nestane-li se jim, čeho žádají, že sotva, jakž hrozí, k lute- rianům se neobrátí. Zuostáno na tom, aby zboru Polskému dán byl za zprávce i za hospodáře domu bratrského B. Ma- těj Ryba a B. Girk do Leštna. O německého kazatele mají tam ještě Bratří společně pilně rozmluviti, a někoho jiného, bude-li hodnější než B. Libika, tam dáti, tak však, aby Němci na něm přestati bez pohoršení mohli. O synod. Synod chtí míti na svatého Michala v Šamotu- lách a tam voliti do rady mezi starší někoho; též zříditi mi- nistry a i nižších stupňů služebníky, byli-li by kteří hodni. Povoleno, že se to muože státi, a za dobré usouzeno, aby k tomu času vypraveni byli tam z spolku našeho B. Jakub Narcissus a B. Šamuel Sušický, to však aby v mlčení všeli- jak bylo. O vražedlníky. Mělo-liby jaké zvláštní pokání vražedlní- kům, na něž moc světa nesahá, podobné jako v papežstvu ukládáno býti mimo vyloučení? Nového, něco neobyčejného do Jednoty se uvoditi nemá, jako sou rozličné papeženců neb moci světa při tom pokuty, ale na kázni, kterouž vedeme, do- sti míti; takového vyloučiti zjevně v zboru a třeba si i ze zboru, dokavadž by Pána Boha, přátel zabitého i zboru Bo- žího neuspokojil, nepřijímati.
Strana 259
259 Controversia matrimonialis. Žena, mající muže ožralého a od ní na čas odcházejícího, a když, co doma vzal, prožera, zase se navracejícího, žádá by ho zbyla a chce se dáti papežen- cům s ním rozvésti a jiného sobě též papežence za manžela vzíti, má-li jí toho býti dovoleno? Nemá jí toho dovoleno býti, nýbrž oznámiti, učiní-li to, že my ji za Sestru Kristovu míti nebudeme, a zvláště když se ví, že ona svou netrefností mnoho příčin k tomu dává, aby od ní odcházel. O šaty ložní v Poznani. Poněvadž tam šatů ložních v na- šem domě drahně jest a málo se jich potřebuje, chtěli by Bra- tří poznaňští něco jich prodati na pomoc dluhů obecních, jichž nemálo mají. Máli se jim toho dovoliti? Sluší nejprvé starším pilně se vyptati, jednali-li oni ty šaty, čili kdo jiný? Neje- dnali-li oni, nepovolovati jim, ale pověditi, že oni také práva také jich prodávati nemají. Prodalo-li by se co, peníze za to do korbony vzíti. Tentýž soud může býti i o kalichu po B. Balcarovi, kterýž jim B. Gircius v ruce neřádně uvedl; a však na ten čas nechati ho při zboru tom, než oznámiti, že jejich není než B. starších, leč by něco v tom jiného bylo, o čemž pilně má přezvěděti B. Simeon. Svíce při pohřbích mají-li býti? Když toho prvé tam ne- bylo, ještě nezačínati ani žádných nových ceremonií. O mládence za pedagoga pánu Jaskolejskému, a zvláště žá- dají za Václava B. Strejcova. Když tomu B. Strejc neodpírá, i od jiných tomu povoleno. O Lukáše Helica a přátely jeho. Přátelé Helicovi jmeno- vitě B. jeho Balcar a švagr jeho Vojtěch spolu i s ním se z Poznani k nám vypravili, a žádali i jmenem jiných Bratří poznaňských, aby Helic zde někde na Moravě chován i opa- trován od nás byl, že tam u nich v Poznani obávají se, aby skrze jeho nemoudré vycházení z domu nějaké neučinilo se bouřky. Dovoleno, aby zde opatrován byl, a místo k bytu jemu ve Zlíně ukázáno a t. d. Věci od kněží podané. Žádají, aby nový zákon vytištěn byl co nejdříve. Odpověď. Že již sami starší prvé o to pečují, a ta věc již v rukou jest. O locos communes. Diví se B. S., že tak mnoho na ně cpají a vidouce, že již prvé pracemi přesypáni sou, a mnozí z nich majíce i umění i času hojnost, mohli by něco toho koštovati a starším ukázati, a tu porozumějí jak snadné jest spisovati knihu takovou. A zdá se, jak mnozí lenoši v čítání jsou, že by, co i uděláno, toho bylo málo užíváno. O písně německé a české, aby tištěné byly. Podáno jim toho bylo, mají-li co opravení hodného, aby poznamenali a starším * 1
259 Controversia matrimonialis. Žena, mající muže ožralého a od ní na čas odcházejícího, a když, co doma vzal, prožera, zase se navracejícího, žádá by ho zbyla a chce se dáti papežen- cům s ním rozvésti a jiného sobě též papežence za manžela vzíti, má-li jí toho býti dovoleno? Nemá jí toho dovoleno býti, nýbrž oznámiti, učiní-li to, že my ji za Sestru Kristovu míti nebudeme, a zvláště když se ví, že ona svou netrefností mnoho příčin k tomu dává, aby od ní odcházel. O šaty ložní v Poznani. Poněvadž tam šatů ložních v na- šem domě drahně jest a málo se jich potřebuje, chtěli by Bra- tří poznaňští něco jich prodati na pomoc dluhů obecních, jichž nemálo mají. Máli se jim toho dovoliti? Sluší nejprvé starším pilně se vyptati, jednali-li oni ty šaty, čili kdo jiný? Neje- dnali-li oni, nepovolovati jim, ale pověditi, že oni také práva také jich prodávati nemají. Prodalo-li by se co, peníze za to do korbony vzíti. Tentýž soud může býti i o kalichu po B. Balcarovi, kterýž jim B. Gircius v ruce neřádně uvedl; a však na ten čas nechati ho při zboru tom, než oznámiti, že jejich není než B. starších, leč by něco v tom jiného bylo, o čemž pilně má přezvěděti B. Simeon. Svíce při pohřbích mají-li býti? Když toho prvé tam ne- bylo, ještě nezačínati ani žádných nových ceremonií. O mládence za pedagoga pánu Jaskolejskému, a zvláště žá- dají za Václava B. Strejcova. Když tomu B. Strejc neodpírá, i od jiných tomu povoleno. O Lukáše Helica a přátely jeho. Přátelé Helicovi jmeno- vitě B. jeho Balcar a švagr jeho Vojtěch spolu i s ním se z Poznani k nám vypravili, a žádali i jmenem jiných Bratří poznaňských, aby Helic zde někde na Moravě chován i opa- trován od nás byl, že tam u nich v Poznani obávají se, aby skrze jeho nemoudré vycházení z domu nějaké neučinilo se bouřky. Dovoleno, aby zde opatrován byl, a místo k bytu jemu ve Zlíně ukázáno a t. d. Věci od kněží podané. Žádají, aby nový zákon vytištěn byl co nejdříve. Odpověď. Že již sami starší prvé o to pečují, a ta věc již v rukou jest. O locos communes. Diví se B. S., že tak mnoho na ně cpají a vidouce, že již prvé pracemi přesypáni sou, a mnozí z nich majíce i umění i času hojnost, mohli by něco toho koštovati a starším ukázati, a tu porozumějí jak snadné jest spisovati knihu takovou. A zdá se, jak mnozí lenoši v čítání jsou, že by, co i uděláno, toho bylo málo užíváno. O písně německé a české, aby tištěné byly. Podáno jim toho bylo, mají-li co opravení hodného, aby poznamenali a starším * 1
Strana 260
260 ukázali. Stalo se to od některých, od některých nic. Když tehdy Bratří Němci do písní německých pilně nahlídnou a což opravení hodného bude oznámí, snad dá pán Buoh, že znovu tištěny býti mohou. Tolikéž i české aby vytištěny byly o to jest péče. Ó rejstřík. Rejstřík aby tištěn byl, to na ten čas býti ne- muože, poněvadž ještě šestý díl biblí, nový zákon, na světlo nevyšel, na verše (tak) jako první dílové rozdělený. O disposicí na řeči střední a páteční. Nevidí se toho žádné potřeby, aby co toho nyní spisováno bylo, nýbrž větší škoda. Kdo rozumějí umění liternímu a mohou sobě z řečí disposicí udělati, těm toho není potřeba; kdo neumějí, nesnadně do toho trefí, a snad by disposicí na disposicí potřebovali. Užitečněji jest tedy, aby každý sobě dělal dispositionem z lidu a z toho, čeho lid k spasení potřebuje. A k tomu vidí se zjevně, jaká jest při mnohých věrnost, když se co vydá k přečtení a přehlednutí, toho zase starším nevracují, ale připisují a jiným, jimž nenáleží, toho dodávají. O nápravě. Nevidí se, aby měla býti nyní opravována a z novu vydána, když již tam prvé zapovídá se všelijaký zby- tek v šatech. Soudný kazatel a čtenář snadně přidati muože nynější zbytečná roucha. A dobré by bylo, aby nejprvé v šatech napravili a roucho kněžím náležité nosili, necho- dili co švábi osekaní, markusátů, frňousů kočicích sobě ne- dělali a nestrojili. O zprávách kněžských. Zprávy kněžské aby vydány byly. Na to již prvé dána odpověď a aby čtli menší knihu, kněžím vydanou a z čítání pisem svatých užívání rad od starších a pobožné práce nabývali umění, jak by se při svém povolání chovati měli. O spisy některé naše jmenovitě*) Leta Páně 1594. Leta Páně 1594 Julii 14. v středu dne sv. Markety shro- máždili se B. starší z Čech, z Moravy i z Polsky do Přerova z pilných a důležitých potřeb, a na zejtří za nimi kněží před- nější, kteříž zavoláni byli z Čech i z Moravy, v tož město přišli. Nejprvé příčiny shromáždění oznámeny, a zvláště ta nej- větší, opatření Jednoty v původu služebném hned v přednosti a v hlavě, poněvadž v tom veliký nedostatek se našel příči- nou smrti dvou mužův hodných B. Jana Eneasa a B. Pavla *) Dokončení tohoto jednání schází v rukopise.
260 ukázali. Stalo se to od některých, od některých nic. Když tehdy Bratří Němci do písní německých pilně nahlídnou a což opravení hodného bude oznámí, snad dá pán Buoh, že znovu tištěny býti mohou. Tolikéž i české aby vytištěny byly o to jest péče. Ó rejstřík. Rejstřík aby tištěn byl, to na ten čas býti ne- muože, poněvadž ještě šestý díl biblí, nový zákon, na světlo nevyšel, na verše (tak) jako první dílové rozdělený. O disposicí na řeči střední a páteční. Nevidí se toho žádné potřeby, aby co toho nyní spisováno bylo, nýbrž větší škoda. Kdo rozumějí umění liternímu a mohou sobě z řečí disposicí udělati, těm toho není potřeba; kdo neumějí, nesnadně do toho trefí, a snad by disposicí na disposicí potřebovali. Užitečněji jest tedy, aby každý sobě dělal dispositionem z lidu a z toho, čeho lid k spasení potřebuje. A k tomu vidí se zjevně, jaká jest při mnohých věrnost, když se co vydá k přečtení a přehlednutí, toho zase starším nevracují, ale připisují a jiným, jimž nenáleží, toho dodávají. O nápravě. Nevidí se, aby měla býti nyní opravována a z novu vydána, když již tam prvé zapovídá se všelijaký zby- tek v šatech. Soudný kazatel a čtenář snadně přidati muože nynější zbytečná roucha. A dobré by bylo, aby nejprvé v šatech napravili a roucho kněžím náležité nosili, necho- dili co švábi osekaní, markusátů, frňousů kočicích sobě ne- dělali a nestrojili. O zprávách kněžských. Zprávy kněžské aby vydány byly. Na to již prvé dána odpověď a aby čtli menší knihu, kněžím vydanou a z čítání pisem svatých užívání rad od starších a pobožné práce nabývali umění, jak by se při svém povolání chovati měli. O spisy některé naše jmenovitě*) Leta Páně 1594. Leta Páně 1594 Julii 14. v středu dne sv. Markety shro- máždili se B. starší z Čech, z Moravy i z Polsky do Přerova z pilných a důležitých potřeb, a na zejtří za nimi kněží před- nější, kteříž zavoláni byli z Čech i z Moravy, v tož město přišli. Nejprvé příčiny shromáždění oznámeny, a zvláště ta nej- větší, opatření Jednoty v původu služebném hned v přednosti a v hlavě, poněvadž v tom veliký nedostatek se našel příči- nou smrti dvou mužův hodných B. Jana Eneasa a B. Pavla *) Dokončení tohoto jednání schází v rukopise.
Strana 261
261 Jesena, z nichž v 14 nedělích jeden po druhém sešel, tak že v tom velikém díla Páně rozšíření retuňku potřebí bylo. Z té příčiny bez prodlévání k tomuž se přistoupilo po- řádkem slušným, v Jednotě obecným. Tu nejprve od B. Jiříka Strejce služba slovem Božím učiněna byla k obnovení se při spasení i při povolání. Za tím vyhledáváno bylo ode všech tu přítomných kněží (jako i doma pominulých stalo se podle návěští sobě daného od těch, kteříž doma zůstali), mužův hodných dvou do rady a dvou k přednímu místu, což s modlitbami svatými i s postem dálo se. I přišli hlasové na tyto: 1. Daniele Stražnického, 2. Še- bestiana Bierea a 3. Adama Felina. Ač dvou vyhledáváno bylo, však když pán Bůh třetího ukázal, nebylo tím pohrdnuto. I potvrzeni jsou s vzkládáním rukou. Tak doplněna jest úzká rada. A k prvním starším dvěma přidáni jsou: B. Jakub Nar- cissus, B. Jan Němčanský. A poněvadž již čtyři v prvotnosti postaveni, řád mezi nimi zřízen a pracemi poděleni, B. Si- meon aby byl sudím v Polště, a B. Jan Efreim v Čechách a v Moravě, B. Jakub Narcissus historikem, a B. Němčanský písařem. Artikulové od kněží podaní. 1. Žádají aby tomu doktoru o jeho bouřlivá psaní, proti Bratřím učiněná od zprávce jeho, něco učiněno bylo. 2. Poněvadž se nyní písně i quarto tisknou, aby k nim na zad žalmové zpěvací přitištěni byli. 3. Concor- dancí začatá na biblí českou aby byla dokonána, pokudž by možno bylo. 4. Zákon nový aby spěšněji dodělán byl. Na něž odpověď tato dána: 1. Že Awerbek nyní žádného zprávce nemá, ale svou hlavou pošetilou se zpravuje. 2. By i mluveno bylo, žeby málo napravil, jako i prvé nenapravil. 3. Že se věděti nemůže, jestli to jeho scriptum čili kdo jiný pod jmenem jeho je vydal. A však B. Jakub Veliký, pře- dešlý jeho zprávce, shledal-li by se s ním, to učiniti chce. Z strany žalmů, aby ku písním přidány byly, nevidí se toho žádné potřeby; nebo jich knihaři dosti mají, poněvadž pětkrát v krátkém času vytištěni jsou. 2. Aby roztržitosti nebylo v zpívání. Někdo maje žalmy chtěl by je zpívati, a jiný by jich neměl. 3. Noty v nich mnohé nesnadné. 4. Po- třebovaly by v textu ne na jedněch místech opravení. 5. Písně by z rukou vyvrzeny byly. 6. Nářků Šturmových by se po- tvrdilo, že by naše písně bludné a kacířské byly, když jiné do zboru uvozujeme. 7. Pro vyhnutí se pomluvám, že sme nestálí v svém učení. 8. Kniha by veliká i drahá byla; nebo obmyšlíno bylo, aby byla skrovná i laciná. 9. Aby impres- sorům M. Danielovi a Šumanovi, kdyžbychom na ně znovu
261 Jesena, z nichž v 14 nedělích jeden po druhém sešel, tak že v tom velikém díla Páně rozšíření retuňku potřebí bylo. Z té příčiny bez prodlévání k tomuž se přistoupilo po- řádkem slušným, v Jednotě obecným. Tu nejprve od B. Jiříka Strejce služba slovem Božím učiněna byla k obnovení se při spasení i při povolání. Za tím vyhledáváno bylo ode všech tu přítomných kněží (jako i doma pominulých stalo se podle návěští sobě daného od těch, kteříž doma zůstali), mužův hodných dvou do rady a dvou k přednímu místu, což s modlitbami svatými i s postem dálo se. I přišli hlasové na tyto: 1. Daniele Stražnického, 2. Še- bestiana Bierea a 3. Adama Felina. Ač dvou vyhledáváno bylo, však když pán Bůh třetího ukázal, nebylo tím pohrdnuto. I potvrzeni jsou s vzkládáním rukou. Tak doplněna jest úzká rada. A k prvním starším dvěma přidáni jsou: B. Jakub Nar- cissus, B. Jan Němčanský. A poněvadž již čtyři v prvotnosti postaveni, řád mezi nimi zřízen a pracemi poděleni, B. Si- meon aby byl sudím v Polště, a B. Jan Efreim v Čechách a v Moravě, B. Jakub Narcissus historikem, a B. Němčanský písařem. Artikulové od kněží podaní. 1. Žádají aby tomu doktoru o jeho bouřlivá psaní, proti Bratřím učiněná od zprávce jeho, něco učiněno bylo. 2. Poněvadž se nyní písně i quarto tisknou, aby k nim na zad žalmové zpěvací přitištěni byli. 3. Concor- dancí začatá na biblí českou aby byla dokonána, pokudž by možno bylo. 4. Zákon nový aby spěšněji dodělán byl. Na něž odpověď tato dána: 1. Že Awerbek nyní žádného zprávce nemá, ale svou hlavou pošetilou se zpravuje. 2. By i mluveno bylo, žeby málo napravil, jako i prvé nenapravil. 3. Že se věděti nemůže, jestli to jeho scriptum čili kdo jiný pod jmenem jeho je vydal. A však B. Jakub Veliký, pře- dešlý jeho zprávce, shledal-li by se s ním, to učiniti chce. Z strany žalmů, aby ku písním přidány byly, nevidí se toho žádné potřeby; nebo jich knihaři dosti mají, poněvadž pětkrát v krátkém času vytištěni jsou. 2. Aby roztržitosti nebylo v zpívání. Někdo maje žalmy chtěl by je zpívati, a jiný by jich neměl. 3. Noty v nich mnohé nesnadné. 4. Po- třebovaly by v textu ne na jedněch místech opravení. 5. Písně by z rukou vyvrzeny byly. 6. Nářků Šturmových by se po- tvrdilo, že by naše písně bludné a kacířské byly, když jiné do zboru uvozujeme. 7. Pro vyhnutí se pomluvám, že sme nestálí v svém učení. 8. Kniha by veliká i drahá byla; nebo obmyšlíno bylo, aby byla skrovná i laciná. 9. Aby impres- sorům M. Danielovi a Šumanovi, kdyžbychom na ně znovu
Strana 262
262 exemplář vytiskli, k další nevoli příčina dána nebyla, jakož prvé mezi nimi vznikla, když jeden na dni s dovolením naším tiskl, a druhý nočně a ukrytě. 10. Museli by do rejstříků překládáni býti dosti nepotřebně; když ani všechněch písní z kancionalu na celý rok se nepřezpívá. Z strany konkordancí nějaký začátek toho se stal. A to, poněvadž práce jest veliká a dílo nesnadné, nemůže toho tak spěšně jíti, jak by se někomu zdálo. Kdyby kdo koštoval sám, maje času k tomu dosti, porozuměl by té práci, i bylby hned milostivější jiným. O zákon žádáte a spěšnější jeho dodělání. O toť jest péče bedlivá, a to pro mnohé překážky se státi nemohlo. Časté vi- sitací a zastávání B. Pavla. Pročež aby impressorové neza- háleli, musili písně tištěny býti; však i s tím prodléváno nebude Při tom domluveno některým ministrům pro jich nezpů- soby, a napomenutí učiněno. Jakož pak nacházejí se přemno- hých tito nezpůsobové, jako: 1. veliká nedbalství a lenosti a to při učení, 2. při vedení čeládky, 3. při zbořích, a to vy- světleno. Mnozí málo se učí a písem svatých i psaní bratr- ských čítají, někteří všech dílů biblí nepřečtli, jiní vydávají se v lakomství, k dílům čeládku ženou, aniž času k učení dávají. Při čeledi nepřihlídají, co čtou, píší, počtů od nich nepřijímají. 1. Při zbořích. Ráději se projíždějí po jarmarcích aneb jedni s druhým, nežli by zbory navštěvovali. 2. Pejcha, vysokomyslnost, jednání sobě oděvův, bezpotřebných titěrek i čeládky jich. 3. Všetečnost, smělost, valchování, přemítání otcův v Pánu zesnulých i jiných, ano i jejich prací úsilných. 4. Neposlušenství při dělání kšaftův a jich odvozování úřadu a ne starším. 5. Pohodlí těla, nestřízlivosti. A podle toho na- pomenutí učiněno k bedlivosti, pokoře, nízkému o sobě smej- šlení, ku poslušenství i střízlivostem, ano i ku pobožnostem na cestách i doma. Poděkování učiniti a slíbiti napravovati. Biblí. Poněvadž z novu tištěna býti má in majori 8° a po- třebuje bedlivého přehlednutí v textě i konkordancích, poru- čeno to B. Sušickému a Adamovi Filinovi, a mistru Mikulá- šovi; však což nejméně mohou, v textu aby opravovali, a B. Jiříkovi Strejcovi aby ukázali. Čítání sv. písem na poledních i večerních zborech, ač by užitežnou věcí bylo, a to není možné všudy pro mnohé pře- kážky, jakož vyslýchání mnohých dětí neb pohřby po nešpo- rách, a však to na dobré vůli zprávcův aby bylo. Jakž po- třebu zná, tak aby učinil, buď text připomenouti aneb pře- čísti, což by případného bylo. Rejstřík. Rejstřík od B. Aquina udělaný dán byl k pro- hlednutí B. Samuelovi Sušickému a B. Albinovi. Počátkové i
262 exemplář vytiskli, k další nevoli příčina dána nebyla, jakož prvé mezi nimi vznikla, když jeden na dni s dovolením naším tiskl, a druhý nočně a ukrytě. 10. Museli by do rejstříků překládáni býti dosti nepotřebně; když ani všechněch písní z kancionalu na celý rok se nepřezpívá. Z strany konkordancí nějaký začátek toho se stal. A to, poněvadž práce jest veliká a dílo nesnadné, nemůže toho tak spěšně jíti, jak by se někomu zdálo. Kdyby kdo koštoval sám, maje času k tomu dosti, porozuměl by té práci, i bylby hned milostivější jiným. O zákon žádáte a spěšnější jeho dodělání. O toť jest péče bedlivá, a to pro mnohé překážky se státi nemohlo. Časté vi- sitací a zastávání B. Pavla. Pročež aby impressorové neza- háleli, musili písně tištěny býti; však i s tím prodléváno nebude Při tom domluveno některým ministrům pro jich nezpů- soby, a napomenutí učiněno. Jakož pak nacházejí se přemno- hých tito nezpůsobové, jako: 1. veliká nedbalství a lenosti a to při učení, 2. při vedení čeládky, 3. při zbořích, a to vy- světleno. Mnozí málo se učí a písem svatých i psaní bratr- ských čítají, někteří všech dílů biblí nepřečtli, jiní vydávají se v lakomství, k dílům čeládku ženou, aniž času k učení dávají. Při čeledi nepřihlídají, co čtou, píší, počtů od nich nepřijímají. 1. Při zbořích. Ráději se projíždějí po jarmarcích aneb jedni s druhým, nežli by zbory navštěvovali. 2. Pejcha, vysokomyslnost, jednání sobě oděvův, bezpotřebných titěrek i čeládky jich. 3. Všetečnost, smělost, valchování, přemítání otcův v Pánu zesnulých i jiných, ano i jejich prací úsilných. 4. Neposlušenství při dělání kšaftův a jich odvozování úřadu a ne starším. 5. Pohodlí těla, nestřízlivosti. A podle toho na- pomenutí učiněno k bedlivosti, pokoře, nízkému o sobě smej- šlení, ku poslušenství i střízlivostem, ano i ku pobožnostem na cestách i doma. Poděkování učiniti a slíbiti napravovati. Biblí. Poněvadž z novu tištěna býti má in majori 8° a po- třebuje bedlivého přehlednutí v textě i konkordancích, poru- čeno to B. Sušickému a Adamovi Filinovi, a mistru Mikulá- šovi; však což nejméně mohou, v textu aby opravovali, a B. Jiříkovi Strejcovi aby ukázali. Čítání sv. písem na poledních i večerních zborech, ač by užitežnou věcí bylo, a to není možné všudy pro mnohé pře- kážky, jakož vyslýchání mnohých dětí neb pohřby po nešpo- rách, a však to na dobré vůli zprávcův aby bylo. Jakž po- třebu zná, tak aby učinil, buď text připomenouti aneb pře- čísti, což by případného bylo. Rejstřík. Rejstřík od B. Aquina udělaný dán byl k pro- hlednutí B. Samuelovi Sušickému a B. Albinovi. Počátkové i
Strana 263
263 koncové řečí v nově zpravené biblí, aby kladeni byli s po- znamenáním liter i veršů. Při kázaní o obrazích. Všecken-li text má říkán býti, to při kázaní o obrazích? Zůstáno na tom, že dosti jest potud: nebudeš se jim klaněti, ani jich ctíti. Muzika. Má-li v zbořích a při pohřbech figurato zpíváno býti? Zůstáno na tom, aby v zbořích mírně se jí uživalo; po- něvadž žádného užitku jí není. Nebo zpěváci více na to my- slí, aby nezkazili, a posluchači šeptu hledí, a figuratní muzika více k veselosti slouží nežli zármutku. K tomu pak příklad na Kristu, kterýž pištce a hudce z domu vyhnal. Zvonec štemberský. Bratří, kteří se v čas pokušení z Štem- berka do Hranic vystěhovali, žádají, aby jim zvonec z Štem- berka vzatý k užívání propůjčen byl; poněvadž někteří z nich i rodičové jejich na něj nakládali. Povoleno žádosti jejich, však na ten způsob, aby v rejstřík bratrského domu v Hra- nicích zapsáno bylo, že ten zvonec ne jejich ale Bratří star- ších jest; oni mohou jej odtud vyzdvíhnouti, kdy budou chtíti. Lanškroun. Zprávce žádá, aby šaty ložní a něco nádobí cínového, kteréž v čas pokušení do Přerova, do Lipníka i do Prostějova pobráno, zase navráceno bylo. Zůstáno na tom, aby té lůži šatů tam dáno bylo z Lipníka, z Přerova, z Prostějova po jednom, a něco i nádobí cínového. O osobách. Mikuláš Kučera zavolán před starší, ten mizerný služebník, a z těchto věcí obviňován, z nedbalství při službách Božích, opilství, handlův rozličných a z střelby, nevedení dítek, nešvary, z neposlušenství. Dal velmi slabou odpověď na všecko, však napomenut s osvědčením, nenapravoval-li by, že by dále nemohl snášín býti. Pokání před těmi, které zhoršil, aby učinil u pří- tomnosti zprávce slezanského, a do Rataj podle předešlého úsudku aby se stěhoval. Slíbil vše vykonati a napraviti. Václav Nebořský. Když mu pan hrabě v Hodoníně pomoc k živnosti, kteráž mu s hůry dávána byla, odjal, poběhl řádu, a utekl se na radu ku panu Fridrichovi z Žerotína a k ně- kterým zemanům. Stíženo mu to a napomenut, aby pohled p. Fridricha ku pánu hraběti v přímluvách, mohlo-liby co způ- sobeno býti. Vinohrady obadva na Mutěnsku i v Bílovicích aby zpravoval. Když na to dotazován byl, komu by chtěl ten vinohrad na Bílovsku poručiti, k kterémuž se praví právo míti, oznámil, že Bratřím starším, jakž zápis v rejstřích hor Bílovských ukazuje, a přepis toho jest Evančicích.
263 koncové řečí v nově zpravené biblí, aby kladeni byli s po- znamenáním liter i veršů. Při kázaní o obrazích. Všecken-li text má říkán býti, to při kázaní o obrazích? Zůstáno na tom, že dosti jest potud: nebudeš se jim klaněti, ani jich ctíti. Muzika. Má-li v zbořích a při pohřbech figurato zpíváno býti? Zůstáno na tom, aby v zbořích mírně se jí uživalo; po- něvadž žádného užitku jí není. Nebo zpěváci více na to my- slí, aby nezkazili, a posluchači šeptu hledí, a figuratní muzika více k veselosti slouží nežli zármutku. K tomu pak příklad na Kristu, kterýž pištce a hudce z domu vyhnal. Zvonec štemberský. Bratří, kteří se v čas pokušení z Štem- berka do Hranic vystěhovali, žádají, aby jim zvonec z Štem- berka vzatý k užívání propůjčen byl; poněvadž někteří z nich i rodičové jejich na něj nakládali. Povoleno žádosti jejich, však na ten způsob, aby v rejstřík bratrského domu v Hra- nicích zapsáno bylo, že ten zvonec ne jejich ale Bratří star- ších jest; oni mohou jej odtud vyzdvíhnouti, kdy budou chtíti. Lanškroun. Zprávce žádá, aby šaty ložní a něco nádobí cínového, kteréž v čas pokušení do Přerova, do Lipníka i do Prostějova pobráno, zase navráceno bylo. Zůstáno na tom, aby té lůži šatů tam dáno bylo z Lipníka, z Přerova, z Prostějova po jednom, a něco i nádobí cínového. O osobách. Mikuláš Kučera zavolán před starší, ten mizerný služebník, a z těchto věcí obviňován, z nedbalství při službách Božích, opilství, handlův rozličných a z střelby, nevedení dítek, nešvary, z neposlušenství. Dal velmi slabou odpověď na všecko, však napomenut s osvědčením, nenapravoval-li by, že by dále nemohl snášín býti. Pokání před těmi, které zhoršil, aby učinil u pří- tomnosti zprávce slezanského, a do Rataj podle předešlého úsudku aby se stěhoval. Slíbil vše vykonati a napraviti. Václav Nebořský. Když mu pan hrabě v Hodoníně pomoc k živnosti, kteráž mu s hůry dávána byla, odjal, poběhl řádu, a utekl se na radu ku panu Fridrichovi z Žerotína a k ně- kterým zemanům. Stíženo mu to a napomenut, aby pohled p. Fridricha ku pánu hraběti v přímluvách, mohlo-liby co způ- sobeno býti. Vinohrady obadva na Mutěnsku i v Bílovicích aby zpravoval. Když na to dotazován byl, komu by chtěl ten vinohrad na Bílovsku poručiti, k kterémuž se praví právo míti, oznámil, že Bratřím starším, jakž zápis v rejstřích hor Bílovských ukazuje, a přepis toho jest Evančicích.
Strana 264
264 Jiřík Kavka. Radil se o stavení nějaké chalupy v Lom- nici, poněvadž jim těsno jest. Dána mu rada, aby tak pone- chal, když tu místo k bytu Bratřím jest velmi nepřípadné, a také páni z Žerotina ještě se nerozdělili. Item o almužny roz- půjčené některým chudým Bratřím, kteříž z Bystřice příčinou pokušení se vystěhovali, má-li z nich upomínati. Oznámeno mu, aby tak zanechal. Při tom i o peníze za dům v Bystřici i za obilí radil se, má-li koho z nich napomínati. Ukázáno mu k panu Karlovi z Žerotína, kterýž něco toho prvé jednati začal. Pavel Slovák. Žádal paměti na sebe, a aby zase úřadu ja- henského užívati mohl. Zůstáno na tom, poněvadž škodlivé vady při něm se nacházejí, opilství, hodování a přílišná prud- kost, aby sobě ještě pozanechán byl, a když by napravil a místo mu proměněno bylo, mohl by užíván býti. Daněk z Horaždějovic. Mládenec ten někdy u Bratří bý- val, však svévolně odešel, a navrátiv se v několika letech, žádá zase přijat býti v čelednost. Dovoleno B. Jakubovi Ve- likému, aby přijal ho i zkusil. Tobiáš Rehora z Lipníka žá- dal, aby odpuštěn byl na učení, když patrimonium své má. I dovoleno mu to, a místo ukázáno v Amberku; však prvé aby zápis na sebe udělal, že toho, čehož se z požehnání Bo- žího naučí, v Jednotě a ne jinde užívati bude, že se zase na- vrátí, kdyby koli zavolán byl. O mládencích. Mládenci, kteří žádají propuštěni býti od Bratří, mají-li s dobrým svědomím pouštíni býti, poněvadž někteří z nich hoditi by se mohli. Ačkoli někteří z nich vy- mlouvají se, že darů nemají, však to pravda není. Protož sluší rozdíl učiniti mezi těmi, kteříž dary mají neb nemají. Ti, jenž darů k službě nemají, mohou s dobrým svědomím pouštíni býti, a kteříž dary mají a v pokrytství i jiných zlých způsobích shledáni jsou, ty vylučovati, protože hřívnu zako- pávají a jsou kobylky chleb Kristův zžírající. (Viz usudek list 3.) Lukáš Helic. Bratří Poláci přivezli ho zase s sebou do Moravy a žádali, aby tu přijat a opatřen byl. Odepříno jim; nebo prvé dobře opatřen jednou i druhé byl. Však když na- pínal se mezi přátely jíti, pravě, že své patrimonium má a sám se opatrovati bude, puštěn jest, na nějž do 150 zl. nalo- ženo bylo. Však když přátele s ním pohrdli, a on patrimo- nium žádného nemá, vzali ho zase s sebou Bratři Poláci, jimž přípověď učiněna, že na pomoc k uschování jeho na každý rok 30 zl. z korbony dáváno bude, aby tu v Poznani zůstá val. A hned těch 30 zl. dáno 15 B. Simeonovi a 15 B. Ry- bovi. Poručeno mu, aby práce duchovní zanechal, v řádu stál, z domu nikam bez opovědi nevycházel, mohl-liby kdy jakou lekcí mládenečkům čísti, aby četl.
264 Jiřík Kavka. Radil se o stavení nějaké chalupy v Lom- nici, poněvadž jim těsno jest. Dána mu rada, aby tak pone- chal, když tu místo k bytu Bratřím jest velmi nepřípadné, a také páni z Žerotina ještě se nerozdělili. Item o almužny roz- půjčené některým chudým Bratřím, kteříž z Bystřice příčinou pokušení se vystěhovali, má-li z nich upomínati. Oznámeno mu, aby tak zanechal. Při tom i o peníze za dům v Bystřici i za obilí radil se, má-li koho z nich napomínati. Ukázáno mu k panu Karlovi z Žerotína, kterýž něco toho prvé jednati začal. Pavel Slovák. Žádal paměti na sebe, a aby zase úřadu ja- henského užívati mohl. Zůstáno na tom, poněvadž škodlivé vady při něm se nacházejí, opilství, hodování a přílišná prud- kost, aby sobě ještě pozanechán byl, a když by napravil a místo mu proměněno bylo, mohl by užíván býti. Daněk z Horaždějovic. Mládenec ten někdy u Bratří bý- val, však svévolně odešel, a navrátiv se v několika letech, žádá zase přijat býti v čelednost. Dovoleno B. Jakubovi Ve- likému, aby přijal ho i zkusil. Tobiáš Rehora z Lipníka žá- dal, aby odpuštěn byl na učení, když patrimonium své má. I dovoleno mu to, a místo ukázáno v Amberku; však prvé aby zápis na sebe udělal, že toho, čehož se z požehnání Bo- žího naučí, v Jednotě a ne jinde užívati bude, že se zase na- vrátí, kdyby koli zavolán byl. O mládencích. Mládenci, kteří žádají propuštěni býti od Bratří, mají-li s dobrým svědomím pouštíni býti, poněvadž někteří z nich hoditi by se mohli. Ačkoli někteří z nich vy- mlouvají se, že darů nemají, však to pravda není. Protož sluší rozdíl učiniti mezi těmi, kteříž dary mají neb nemají. Ti, jenž darů k službě nemají, mohou s dobrým svědomím pouštíni býti, a kteříž dary mají a v pokrytství i jiných zlých způsobích shledáni jsou, ty vylučovati, protože hřívnu zako- pávají a jsou kobylky chleb Kristův zžírající. (Viz usudek list 3.) Lukáš Helic. Bratří Poláci přivezli ho zase s sebou do Moravy a žádali, aby tu přijat a opatřen byl. Odepříno jim; nebo prvé dobře opatřen jednou i druhé byl. Však když na- pínal se mezi přátely jíti, pravě, že své patrimonium má a sám se opatrovati bude, puštěn jest, na nějž do 150 zl. nalo- ženo bylo. Však když přátele s ním pohrdli, a on patrimo- nium žádného nemá, vzali ho zase s sebou Bratři Poláci, jimž přípověď učiněna, že na pomoc k uschování jeho na každý rok 30 zl. z korbony dáváno bude, aby tu v Poznani zůstá val. A hned těch 30 zl. dáno 15 B. Simeonovi a 15 B. Ry- bovi. Poručeno mu, aby práce duchovní zanechal, v řádu stál, z domu nikam bez opovědi nevycházel, mohl-liby kdy jakou lekcí mládenečkům čísti, aby četl.
Strana 265
265 Bratr Matěj Fubinus. Ztěžoval sobě před námi, že nemá nač živ býti i s druhým ministrem, poněvadž dva v Poznani jsou, předkládaje, že tu jeden zprávce může obadva sbory zpravovati. Zůstáno na tom, aby se tak stalo, a ti zborové jedním zprávcem buď polským buď německým opatřeni byli, a někdo z mládenců přidán, tak aby jeden stůl a jedna ku- chyně byla. O němž psaní těm zborům od B. starších učiněno. O odumrt po B. Pavlovi Jessenovi. Učiněno psaní od ou- řadu brodského B. starším, o vydání jim statku pánem pozů- stalého k též sestře jeho poloviční že by naložiti měl. Dána jim na to odpověď, že se diviti tomu, kterak oni smějí se na nějaký statek po něm pozůstalý potahovati, poněvadž on žá- dného statku pozemského neměli, a čeho v užívání byl, to že ne jeho ale Bratři bylo. Také otřiznu (?) svou co vzal, vše- cku že utratil na učení a na některé mládence, kteréž na učení posílal, a něco i na stavení. O vůli jeho poslední, i za zdravého života jaká byla, že dobře vědí, po Zachariášovi bratru svém že nebral než jeden díl, a druhý na sestru přiná- ležející že za ouřadem zůstává. O penězích a nějakých kle- notech že nevědí, než o dluzích, do 200 po něm zůstalo, že dobrou vědomost mají, jakž ta odpověď šířeji v sobě obsa- huje a zavírá. O opatření míst. B. Jakub Narcissek do Evančic, Ariston do Meziřiče, Adam Felin do Slavkova, Matěj Husák do Du- najevic, Bartoloměj Němčanský do Chrasti, Hložek do Střítěže, Simonides do Turnova, Nekořský do Napajedl, Otoniel do Hodonína, Biskup do Fulneka, Tucín do Ko- jetína, Samuel Rykovský do Holešova, Radoš do Bzence, Dřevínek do Přerova, Rogavenc do Slavkova, Křižák do Evančic, Teofin do Horaždějovic, Vršík do Žamberka, Šimek Neringus do Přerova. — Anna Pražka do Bole- slavě, Barbora z Bežuchova do Lipníka, Stříbrnická do Napajedl, Káča z Napajedl do Moravan, Katka z Mezříče do Lukovce, Anna Stará z Bezuchova do podsedku Hole- šovského, Alžběta z Chrasti do Otic. Suma starších B. 15. Simeon Theofil, Jan Efraim, Jakub Narcisskus, Jan Němčanský, Jakub Veliký, Jan Slavoň, Lukáš Andronik, Pavel Sperat, Samuel Sušický, Jan Popel, Zachariáš Ariston, Jan Albin, Jakub Alfeus, Matěj Ryba, Ondřej Kolský. Leta Páně 1598. Leta Páně 1598. 3. Junii shromáždili se Bratří starší z Čech, z Moravy, potom i z Polsky na Karmel, a tu společně roz- mlouvali o těchto věcech.
265 Bratr Matěj Fubinus. Ztěžoval sobě před námi, že nemá nač živ býti i s druhým ministrem, poněvadž dva v Poznani jsou, předkládaje, že tu jeden zprávce může obadva sbory zpravovati. Zůstáno na tom, aby se tak stalo, a ti zborové jedním zprávcem buď polským buď německým opatřeni byli, a někdo z mládenců přidán, tak aby jeden stůl a jedna ku- chyně byla. O němž psaní těm zborům od B. starších učiněno. O odumrt po B. Pavlovi Jessenovi. Učiněno psaní od ou- řadu brodského B. starším, o vydání jim statku pánem pozů- stalého k též sestře jeho poloviční že by naložiti měl. Dána jim na to odpověď, že se diviti tomu, kterak oni smějí se na nějaký statek po něm pozůstalý potahovati, poněvadž on žá- dného statku pozemského neměli, a čeho v užívání byl, to že ne jeho ale Bratři bylo. Také otřiznu (?) svou co vzal, vše- cku že utratil na učení a na některé mládence, kteréž na učení posílal, a něco i na stavení. O vůli jeho poslední, i za zdravého života jaká byla, že dobře vědí, po Zachariášovi bratru svém že nebral než jeden díl, a druhý na sestru přiná- ležející že za ouřadem zůstává. O penězích a nějakých kle- notech že nevědí, než o dluzích, do 200 po něm zůstalo, že dobrou vědomost mají, jakž ta odpověď šířeji v sobě obsa- huje a zavírá. O opatření míst. B. Jakub Narcissek do Evančic, Ariston do Meziřiče, Adam Felin do Slavkova, Matěj Husák do Du- najevic, Bartoloměj Němčanský do Chrasti, Hložek do Střítěže, Simonides do Turnova, Nekořský do Napajedl, Otoniel do Hodonína, Biskup do Fulneka, Tucín do Ko- jetína, Samuel Rykovský do Holešova, Radoš do Bzence, Dřevínek do Přerova, Rogavenc do Slavkova, Křižák do Evančic, Teofin do Horaždějovic, Vršík do Žamberka, Šimek Neringus do Přerova. — Anna Pražka do Bole- slavě, Barbora z Bežuchova do Lipníka, Stříbrnická do Napajedl, Káča z Napajedl do Moravan, Katka z Mezříče do Lukovce, Anna Stará z Bezuchova do podsedku Hole- šovského, Alžběta z Chrasti do Otic. Suma starších B. 15. Simeon Theofil, Jan Efraim, Jakub Narcisskus, Jan Němčanský, Jakub Veliký, Jan Slavoň, Lukáš Andronik, Pavel Sperat, Samuel Sušický, Jan Popel, Zachariáš Ariston, Jan Albin, Jakub Alfeus, Matěj Ryba, Ondřej Kolský. Leta Páně 1598. Leta Páně 1598. 3. Junii shromáždili se Bratří starší z Čech, z Moravy, potom i z Polsky na Karmel, a tu společně roz- mlouvali o těchto věcech.
Strana 266
266 O poselství do Polsky. Salutací všechněm starším polským náležející podle instrukcí vykonali poslové, a Bratří Poláci jakž starší tak i ministrové vděčně ji přijali, i zase v žádosti dobrého se ohlásili, a aby více pamatováno na ně bylo žá- dali. Na psaní českých Bratří, kteréž bylo o společnému shle- dání, to odpověděli, že v příhodný čas přijeti chtějí do místa, kteréž sobě sami zvolili, totiž do Boleslavě. Item knihy proti Hederikovi vydané, jichž velmi žádostivi byli, jsou jim od poslů dodány, kteréž oni s podanými kondicími přijali. Totiž jestli- žeby jaké nesnáze vznikly, že chtějí odpovídati, však co píší, že to chtí prvé českým starším ukázati. Při tom oznámili po- slové všecko, co tam spatřili i v shromáždění všech ministrů s staršími, i při vší zprávě zboru a způsobu jejich. V shro- máždění dály se služby nejprvé kázaním slova Božího skrze Bratra Simeona na řeč z knih královských o Eliášovi. Za tím stalo se zřízení učedlníků jedenácti. Na druhý den uči- něna služba kněžím též kázaním Božího slova, potom k ou- řadu kněžskému posvěceni tito tři: Martin Gracian, Jan Pe- trášek, Jan Rekordát, a to vším tím způsobem a pořádkem, jakéhož se v zbořích českých a moravských užívá. Což se dotýče zprávy, ktěráž se tam vede, oznámeno nej- prvé o péči starších polských, kterouž vedou o všecky zbory čehož příklad ukázán, jakož v pilném o zbory rozmlouvání a věcí potřebných v nich zpravování, tak i v vypsání jisté formy, jíž se při visitacích užívati má, kterážto hned v shromáždění všechněm ministrům přečtena byla. Potom spatřína při mini- střích některých cizost a jinam ven z Jednoty hledění i vo- kací od luteránů, přijímání bez vůle a vědomosti starších, při některých pak život nepříkladný, z čehož trestáni od starších náležitě; naposledy nedostatek veliký služebníků i mládeže, kteráž k službě zborům vychovávána býti má. Odpověd Bratří českých a moravských na postulata Bratří Poláků. Čeho žádají, to i skrze posly prvé i sami při přítomnosti radě oznámili. Odpovědíno jim. Nejprvé z strany knih proti Hedrikovi vydaných, že jim skutkem odpověď dána, když jim skrze posly odeslány jsou. Z strany vydání dekretů odepříno, a to pro mnohé slušné příčiny. Jedno, že není příkladu, aby co takového do Polsky mělo z Čech a z Moravy vydáváno býti; druhé, že by jim to k žádnému užitku nebylo, poněvadž naše věci jim se netrefí, a o artikulech víry málo se kde co dotýká, a zase že bez toho také škody žádné míti nebudou. Třetí pro nebezpečenství nejedna za tím jdoucí, poněvadž smrtedlni jsou, a mohlo by to někomu jinému v ruce přijíti; čtvrté, že ty všecky věci nejsou tak vypulerovány jakž usilo-
266 O poselství do Polsky. Salutací všechněm starším polským náležející podle instrukcí vykonali poslové, a Bratří Poláci jakž starší tak i ministrové vděčně ji přijali, i zase v žádosti dobrého se ohlásili, a aby více pamatováno na ně bylo žá- dali. Na psaní českých Bratří, kteréž bylo o společnému shle- dání, to odpověděli, že v příhodný čas přijeti chtějí do místa, kteréž sobě sami zvolili, totiž do Boleslavě. Item knihy proti Hederikovi vydané, jichž velmi žádostivi byli, jsou jim od poslů dodány, kteréž oni s podanými kondicími přijali. Totiž jestli- žeby jaké nesnáze vznikly, že chtějí odpovídati, však co píší, že to chtí prvé českým starším ukázati. Při tom oznámili po- slové všecko, co tam spatřili i v shromáždění všech ministrů s staršími, i při vší zprávě zboru a způsobu jejich. V shro- máždění dály se služby nejprvé kázaním slova Božího skrze Bratra Simeona na řeč z knih královských o Eliášovi. Za tím stalo se zřízení učedlníků jedenácti. Na druhý den uči- něna služba kněžím též kázaním Božího slova, potom k ou- řadu kněžskému posvěceni tito tři: Martin Gracian, Jan Pe- trášek, Jan Rekordát, a to vším tím způsobem a pořádkem, jakéhož se v zbořích českých a moravských užívá. Což se dotýče zprávy, ktěráž se tam vede, oznámeno nej- prvé o péči starších polských, kterouž vedou o všecky zbory čehož příklad ukázán, jakož v pilném o zbory rozmlouvání a věcí potřebných v nich zpravování, tak i v vypsání jisté formy, jíž se při visitacích užívati má, kterážto hned v shromáždění všechněm ministrům přečtena byla. Potom spatřína při mini- střích některých cizost a jinam ven z Jednoty hledění i vo- kací od luteránů, přijímání bez vůle a vědomosti starších, při některých pak život nepříkladný, z čehož trestáni od starších náležitě; naposledy nedostatek veliký služebníků i mládeže, kteráž k službě zborům vychovávána býti má. Odpověd Bratří českých a moravských na postulata Bratří Poláků. Čeho žádají, to i skrze posly prvé i sami při přítomnosti radě oznámili. Odpovědíno jim. Nejprvé z strany knih proti Hedrikovi vydaných, že jim skutkem odpověď dána, když jim skrze posly odeslány jsou. Z strany vydání dekretů odepříno, a to pro mnohé slušné příčiny. Jedno, že není příkladu, aby co takového do Polsky mělo z Čech a z Moravy vydáváno býti; druhé, že by jim to k žádnému užitku nebylo, poněvadž naše věci jim se netrefí, a o artikulech víry málo se kde co dotýká, a zase že bez toho také škody žádné míti nebudou. Třetí pro nebezpečenství nejedna za tím jdoucí, poněvadž smrtedlni jsou, a mohlo by to někomu jinému v ruce přijíti; čtvrté, že ty všecky věci nejsou tak vypulerovány jakž usilo-
Strana 267
267 vání starších bylo a jest. Naposledy že my v Čechách a v Moravě dekrétů polských nezbedně nežádáme, ani se na ně potahujeme. Co se dotýče monument, totiž psaní některých k Jednotě odjinud, i zase Jednoty k jiným, že to také pro mnohé příčiny na ten čas býti nemůže. Nebo nic toho spo- řádaného nikdež není, a po rozdílných místech to leží, shle- dávati pak toho pracno, nýbrž nemožné, poněvadž není kdoby ťo přepisoval. Nápotom se odkládá. Z strany spisů bratr- ských vydání do Polsky na tom zůstáno, že neodpíráme; však kdyžby oni rejstřík dali toho, což mají, aby to darmo tam posíláno nebylo. — O mládence Poláky a vychovávání jich v Čechách neb v Moravě, potom jich zase navrácení zavříno: že tu zákonem žádným nám svázánu býti se nevidí; než na svobodné vůli každému z starších i jiných to zůstává, chtěl- liby a mohl koho přijíti, zvláště těch, jenžby se k škole ho- dili. — O impressí jest slušně odepříno, a divné nesnadnosti ukázány, že to býti nemůže. — Z strany artikule o večeři Páně odpovědíno, abychom při smyslu v konfessí položeném zůstali a jeho hájili. — Při tom B. Simeon podal traktátů dvou, jednoho o vstoupení do pekel, druhého o večeři Páně, žádaje za to, aby od Bratří pilně přečteni byli, a coby se komu vidělo proti tomu napsati, aby tak učinil. Přijati jsou a povoleno k tomu.*) — Z strany Helice, žádost jejich podle *) Zde jsou vloženy dva listy, jichž obsah jest: V zapsaní synodu boleslav- ského A. D. 1598 in Junio prosil B. Simeon Bratří v radě, aby i to vloženo bylo, co on mluvil. A na páté straně za těmi slovy: „Přijati jsou a povoleno k tomu“ aby takto bylo napsáno: A podávaje knihy své latinské o večeři Páně B. Simeon osvědčoval se, že smyslu Jednoty v tom artikuli psaním svým hájí, a jej vysvětluje ne- toliko pro domácí, z velké částky od Jednoty k cizím smysluom se na- chylující, ale i pro lidi učené, jenž se v Němcích s velkým pohoršením i nám škodícím vadí. A když pak proti tomu smyslu pravému (jehož se on v Jednotě, jsa již v ní na dvoře Kristově let 44 z ust otcuov, a teď za příčinou danou i z spisuov a z dekretuov Jednoty naučil a býti smyslem vlastním písma sv. spruopoval) v té knizce helvetských, jenž slove odpověď na kšaft Brenciuov, jsou tři věci protivné: 1. Že chleb jest znamením těla Páně; 2. že nehodní nepřijímají těla Kristova v svátosti; 3. že posvátní a duchovní užívání jedno a tož jest; protož on nemůže raditi, aby ta knížka od Bratří měla býti vytištěna a mládeži do rukou podávaná; rači na to místo domácí knihy s tou jeho aby byly čteny, když ty tři věci, kalvinského učení a smyslu vlastní jsou konfessí naší i apologii, jenž jest od Lutera vydána, a z hola svornému smyslu Jednoty protivně. Odpovědíno na to B. Simeonovi, že také v knihách Jednoty nalézá se to mluvení, že chleb jest znamenaně tělem Páně; ano i figurně. Načež on odpověď takovou dal: že ku vykládání modum, jak jest chleb tělem Páně, Jednota z starodávna užívá constanter et sine omni ambiguitate těch toliko čtyrech slov: posvátně, duchovně totiž ne- tělesně, mocně a pravě. Vtrušovaliť také někdy někteří mezi Bratřími, zvlášť mladší a nedozralí, to slovce znamenaně i figurně; ale nesrovnávali
267 vání starších bylo a jest. Naposledy že my v Čechách a v Moravě dekrétů polských nezbedně nežádáme, ani se na ně potahujeme. Co se dotýče monument, totiž psaní některých k Jednotě odjinud, i zase Jednoty k jiným, že to také pro mnohé příčiny na ten čas býti nemůže. Nebo nic toho spo- řádaného nikdež není, a po rozdílných místech to leží, shle- dávati pak toho pracno, nýbrž nemožné, poněvadž není kdoby ťo přepisoval. Nápotom se odkládá. Z strany spisů bratr- ských vydání do Polsky na tom zůstáno, že neodpíráme; však kdyžby oni rejstřík dali toho, což mají, aby to darmo tam posíláno nebylo. — O mládence Poláky a vychovávání jich v Čechách neb v Moravě, potom jich zase navrácení zavříno: že tu zákonem žádným nám svázánu býti se nevidí; než na svobodné vůli každému z starších i jiných to zůstává, chtěl- liby a mohl koho přijíti, zvláště těch, jenžby se k škole ho- dili. — O impressí jest slušně odepříno, a divné nesnadnosti ukázány, že to býti nemůže. — Z strany artikule o večeři Páně odpovědíno, abychom při smyslu v konfessí položeném zůstali a jeho hájili. — Při tom B. Simeon podal traktátů dvou, jednoho o vstoupení do pekel, druhého o večeři Páně, žádaje za to, aby od Bratří pilně přečteni byli, a coby se komu vidělo proti tomu napsati, aby tak učinil. Přijati jsou a povoleno k tomu.*) — Z strany Helice, žádost jejich podle *) Zde jsou vloženy dva listy, jichž obsah jest: V zapsaní synodu boleslav- ského A. D. 1598 in Junio prosil B. Simeon Bratří v radě, aby i to vloženo bylo, co on mluvil. A na páté straně za těmi slovy: „Přijati jsou a povoleno k tomu“ aby takto bylo napsáno: A podávaje knihy své latinské o večeři Páně B. Simeon osvědčoval se, že smyslu Jednoty v tom artikuli psaním svým hájí, a jej vysvětluje ne- toliko pro domácí, z velké částky od Jednoty k cizím smysluom se na- chylující, ale i pro lidi učené, jenž se v Němcích s velkým pohoršením i nám škodícím vadí. A když pak proti tomu smyslu pravému (jehož se on v Jednotě, jsa již v ní na dvoře Kristově let 44 z ust otcuov, a teď za příčinou danou i z spisuov a z dekretuov Jednoty naučil a býti smyslem vlastním písma sv. spruopoval) v té knizce helvetských, jenž slove odpověď na kšaft Brenciuov, jsou tři věci protivné: 1. Že chleb jest znamením těla Páně; 2. že nehodní nepřijímají těla Kristova v svátosti; 3. že posvátní a duchovní užívání jedno a tož jest; protož on nemůže raditi, aby ta knížka od Bratří měla býti vytištěna a mládeži do rukou podávaná; rači na to místo domácí knihy s tou jeho aby byly čteny, když ty tři věci, kalvinského učení a smyslu vlastní jsou konfessí naší i apologii, jenž jest od Lutera vydána, a z hola svornému smyslu Jednoty protivně. Odpovědíno na to B. Simeonovi, že také v knihách Jednoty nalézá se to mluvení, že chleb jest znamenaně tělem Páně; ano i figurně. Načež on odpověď takovou dal: že ku vykládání modum, jak jest chleb tělem Páně, Jednota z starodávna užívá constanter et sine omni ambiguitate těch toliko čtyrech slov: posvátně, duchovně totiž ne- tělesně, mocně a pravě. Vtrušovaliť také někdy někteří mezi Bratřími, zvlášť mladší a nedozralí, to slovce znamenaně i figurně; ale nesrovnávali
Strana 268
268 předešlého uvolení naplněna má býti skutečně. Co se pak knih jeho dotýče, kteréž v Fulnece jsou, uznáno, že on již práva k nim nemá, poněvadž jest je Bratřím starším v Mo- ravě zápisem oddal za náklad, kterýž na něj byl učiněn. — Z strany zboru poznaňského povoleno jest, aby byl jedním nějakým služebníkem oboji řeč umějícím opatřen. Appendix o Tertulianovi. Tertulian má v Polště ještě déle v stálosti úmysla býti zkušován, a potom, bylli by stálý a upří- mný nalezen, může někde do Moravy k škole obrácen býti. Jan Amplias diakon, doktor. Poněvadž o své ujmě k do- ktorství se obrátil, a není naděje již, aby chtěl poslouchati, má jemu býti domluveno od Bratří polských. M. Mikuláš žádal s staršími se shledati, aby své některé stížnosti, kteréž má v Evančicích předložil. Což když se stalo, oznámil, že on školy zpravovati nemůže, a že jemu nejedny věci těžké jsou. Zejmena pak tyto: 1. Místo k škole nepřípadné pro zlé povětří a časté ne- moci žáků. 2. Drahota náramná a nemožnost jeho v živnosti. 3. Že neví jak spojiti žáků domácích s jinými městskými. Ukázáno mu, že jsou otcové nerádi, že sobě to místo tak vy- se Bratří v tom. A i hned pilným a zdravým soudem jsou ty dvě slova i smysl jich od Jednoty zavrženy, a nalézají se proti nim vydané zjevné dekrety. A jmenovitě leta Páně 1499 (sto let dochází) na synodě brandejském za cizí a táborský smysl to jest odsouzeno a s polože- ním rozdílu mezi figurným a posvátným mluvením (inter praedicationem figuratam et sacramentalem, quae est apostolo communicatio corporis non signum) proti těm dvěma slovom tak svorně od Jednoty jest concludová- no a v dekrétě zapsáno těmito slovy: V tom sjití mluveno o smyslu při svátosti těla Páně nápodobně k kněžím táborským; než zuostáno na tom, aby ten smysl nebyl vypravován a zvláště těmi slovy: chleb jest tělem Kristovým, jako Kristus jest skála, cesta, dveře. Hactinus verba decreti. Protož na kterých slovech Jednota se nesrovnala, anobrž i proti nim dekret vydala, sluší nám jich zanechati, jestli ne výrodkami ale vlast- ními syny Jednoty býti a zůstávati chceme. A druhé i pro tu příčinu, že budeme-li slov těch znamenaně a figurně užívati i způsob mluvení figurního a duchovního s posvátným míchati, a ovšem o posvátném užívání tak nehodných jako i hodných pravého těla Páně i o rozdílnosti požívání duchovního od posvátného smyslu Jednoty v konfessí naší zapsaného budeme-li odstupovati, tytule táboritův, habrovanitův, kalvinistův žádným způsobem bychom neušli; ale smyslu písma svatého i Jednoty naší vždy- cky vlastnímu i předkuom svým v něm protivni bychom se stali. Již, díka Bohu, Jednota naše nejní babou vždycky se učící; dorostla za otcův našich a paměti naší ve stu letech po svém nastání v dokonalosti učení Kristova, a došla již takové perfekcí v zdravém smyslu písma svatého při všech artikulích i v řádu svatém, žese jí ničeho netřeba od jiných jednot učiti, ale ona jiné jednoty učiti již by mohla. Sic state in Domino charissimi, ne circumferamini quolibet vento doctrinae.
268 předešlého uvolení naplněna má býti skutečně. Co se pak knih jeho dotýče, kteréž v Fulnece jsou, uznáno, že on již práva k nim nemá, poněvadž jest je Bratřím starším v Mo- ravě zápisem oddal za náklad, kterýž na něj byl učiněn. — Z strany zboru poznaňského povoleno jest, aby byl jedním nějakým služebníkem oboji řeč umějícím opatřen. Appendix o Tertulianovi. Tertulian má v Polště ještě déle v stálosti úmysla býti zkušován, a potom, bylli by stálý a upří- mný nalezen, může někde do Moravy k škole obrácen býti. Jan Amplias diakon, doktor. Poněvadž o své ujmě k do- ktorství se obrátil, a není naděje již, aby chtěl poslouchati, má jemu býti domluveno od Bratří polských. M. Mikuláš žádal s staršími se shledati, aby své některé stížnosti, kteréž má v Evančicích předložil. Což když se stalo, oznámil, že on školy zpravovati nemůže, a že jemu nejedny věci těžké jsou. Zejmena pak tyto: 1. Místo k škole nepřípadné pro zlé povětří a časté ne- moci žáků. 2. Drahota náramná a nemožnost jeho v živnosti. 3. Že neví jak spojiti žáků domácích s jinými městskými. Ukázáno mu, že jsou otcové nerádi, že sobě to místo tak vy- se Bratří v tom. A i hned pilným a zdravým soudem jsou ty dvě slova i smysl jich od Jednoty zavrženy, a nalézají se proti nim vydané zjevné dekrety. A jmenovitě leta Páně 1499 (sto let dochází) na synodě brandejském za cizí a táborský smysl to jest odsouzeno a s polože- ním rozdílu mezi figurným a posvátným mluvením (inter praedicationem figuratam et sacramentalem, quae est apostolo communicatio corporis non signum) proti těm dvěma slovom tak svorně od Jednoty jest concludová- no a v dekrétě zapsáno těmito slovy: V tom sjití mluveno o smyslu při svátosti těla Páně nápodobně k kněžím táborským; než zuostáno na tom, aby ten smysl nebyl vypravován a zvláště těmi slovy: chleb jest tělem Kristovým, jako Kristus jest skála, cesta, dveře. Hactinus verba decreti. Protož na kterých slovech Jednota se nesrovnala, anobrž i proti nim dekret vydala, sluší nám jich zanechati, jestli ne výrodkami ale vlast- ními syny Jednoty býti a zůstávati chceme. A druhé i pro tu příčinu, že budeme-li slov těch znamenaně a figurně užívati i způsob mluvení figurního a duchovního s posvátným míchati, a ovšem o posvátném užívání tak nehodných jako i hodných pravého těla Páně i o rozdílnosti požívání duchovního od posvátného smyslu Jednoty v konfessí naší zapsaného budeme-li odstupovati, tytule táboritův, habrovanitův, kalvinistův žádným způsobem bychom neušli; ale smyslu písma svatého i Jednoty naší vždy- cky vlastnímu i předkuom svým v něm protivni bychom se stali. Již, díka Bohu, Jednota naše nejní babou vždycky se učící; dorostla za otcův našich a paměti naší ve stu letech po svém nastání v dokonalosti učení Kristova, a došla již takové perfekcí v zdravém smyslu písma svatého při všech artikulích i v řádu svatém, žese jí ničeho netřeba od jiných jednot učiti, ale ona jiné jednoty učiti již by mohla. Sic state in Domino charissimi, ne circumferamini quolibet vento doctrinae.
Strana 269
269 soce zošklivil, a že ty jeho příčiny jsou plané a marné. Nebo co se místa dotýče, od čtyrydcíti let škola tu bývala, a nejedni v tom místě prospěli. Z strany drahoty a jiných těž- kostí, že všickni toho okoušíme, však rozšafnosti užívati mu- síme. Co se pak dotýče nespořádání žáků, diví se tomu ot- cové, že podle vyměření od nich učiněného tak dlouho s tím spořádáním prodléval. A tu naň otázka učiněna, není-li to něco jiného většího, cožby jemu k ouražce bylo. Při tom otcové stížnost svou proti němu předložili, žeby on starší po- mlouval a dověrnost k nim v lidu kazil; dávaje zprávu, žeby otcové měli jej opouštěti, na všecko skrze prsty hleděti, a hříchy veliké na sobě i jiných přehlídati, jako že jsou ně- kteří sodomité, cizoložníci, smilníci atd., čemuž on velmi slabě odepíral pravě, že on o žádném nic takového neví. A poně- vadž pak na vyměření otců z strany zpravování školy nepře- stal, poručeno mu, aby on sám jistou formu zprávy té sepsal a jim k soudu podal. I žádost naň vložena, aby ještě v škole té popracoval na čas, však při tom že jeho žádost o promě- nění místa (když mu ta škola tak zhořkla) v paměti starší míti budou, a aby se jí dosti stalo, na to pomyslí. On potom podle toho poučení něco sepsav mnoho jiných důtklivých věcí tam poznamenal, což když čteno v radě a potaz o to šel, uznáno, že měv pořádek učení a lekcí poznamenati jakousi deklamací učinil o školách, a způsob zprávy školské Jednotě právě nemožným vyměřil, jakž dále psaní to v sobě obsahuje, kteréž na budoucí památku uschováno. A poněvadž usouzeno, aby jinám byl obrácen, Cruciger a Novoměstský školu evan- čickou na ten čas zpravovati mají. Študenti žádají na učení jíti: Korvin, Augustin, Polikarpus, Pardubický, Klenický, Silvan. Korvin že jest na zdraví mdlý bázeň jest, aby v nemoc neupadl. Protož žeby otcové k tomu cíli směřovali, aby ra- ději tím, což již má, Kristu a Jednotě sloužil. Však dal-li by Pán Bůh příčiny lepší, že otcové nejsou proti tomu, aby ne- měli naň naložiti. Augustin ještě má poohledán býti, mohl-li by s těmi počátky do akademie, a byl-li by prospěch při něm vidín, má mu pomoc učiněna býti. Polykarpus puštěn býti má k otci a raditi se s ním, chtěl-li by naň naložiti. Tak i při Klenickém a Pardubském; pustiti je, aby na svůj náklad se učili a potom toho v Jednotě k slávě Boží užívali. Silvan, poněvadž se při něm duch křivolaký cítí, nemá pouštín býti, leč by sám na sebe chtěl nakládati. Mikuláš a Tobiáš z Králic na němčinu do Fulneka má puštěn býti; Krokořínský ještě přes zimu v Wittemberce pobyti. Doubrava do Evančic též na učení obrácen býti má. Z Fulneka zovoláni býti mají
269 soce zošklivil, a že ty jeho příčiny jsou plané a marné. Nebo co se místa dotýče, od čtyrydcíti let škola tu bývala, a nejedni v tom místě prospěli. Z strany drahoty a jiných těž- kostí, že všickni toho okoušíme, však rozšafnosti užívati mu- síme. Co se pak dotýče nespořádání žáků, diví se tomu ot- cové, že podle vyměření od nich učiněného tak dlouho s tím spořádáním prodléval. A tu naň otázka učiněna, není-li to něco jiného většího, cožby jemu k ouražce bylo. Při tom otcové stížnost svou proti němu předložili, žeby on starší po- mlouval a dověrnost k nim v lidu kazil; dávaje zprávu, žeby otcové měli jej opouštěti, na všecko skrze prsty hleděti, a hříchy veliké na sobě i jiných přehlídati, jako že jsou ně- kteří sodomité, cizoložníci, smilníci atd., čemuž on velmi slabě odepíral pravě, že on o žádném nic takového neví. A poně- vadž pak na vyměření otců z strany zpravování školy nepře- stal, poručeno mu, aby on sám jistou formu zprávy té sepsal a jim k soudu podal. I žádost naň vložena, aby ještě v škole té popracoval na čas, však při tom že jeho žádost o promě- nění místa (když mu ta škola tak zhořkla) v paměti starší míti budou, a aby se jí dosti stalo, na to pomyslí. On potom podle toho poučení něco sepsav mnoho jiných důtklivých věcí tam poznamenal, což když čteno v radě a potaz o to šel, uznáno, že měv pořádek učení a lekcí poznamenati jakousi deklamací učinil o školách, a způsob zprávy školské Jednotě právě nemožným vyměřil, jakž dále psaní to v sobě obsahuje, kteréž na budoucí památku uschováno. A poněvadž usouzeno, aby jinám byl obrácen, Cruciger a Novoměstský školu evan- čickou na ten čas zpravovati mají. Študenti žádají na učení jíti: Korvin, Augustin, Polikarpus, Pardubický, Klenický, Silvan. Korvin že jest na zdraví mdlý bázeň jest, aby v nemoc neupadl. Protož žeby otcové k tomu cíli směřovali, aby ra- ději tím, což již má, Kristu a Jednotě sloužil. Však dal-li by Pán Bůh příčiny lepší, že otcové nejsou proti tomu, aby ne- měli naň naložiti. Augustin ještě má poohledán býti, mohl-li by s těmi počátky do akademie, a byl-li by prospěch při něm vidín, má mu pomoc učiněna býti. Polykarpus puštěn býti má k otci a raditi se s ním, chtěl-li by naň naložiti. Tak i při Klenickém a Pardubském; pustiti je, aby na svůj náklad se učili a potom toho v Jednotě k slávě Boží užívali. Silvan, poněvadž se při něm duch křivolaký cítí, nemá pouštín býti, leč by sám na sebe chtěl nakládati. Mikuláš a Tobiáš z Králic na němčinu do Fulneka má puštěn býti; Krokořínský ještě přes zimu v Wittemberce pobyti. Doubrava do Evančic též na učení obrácen býti má. Z Fulneka zovoláni býti mají
Strana 270
270 Gurič a Beránek. Lorenz, pachole z Dřevohostic, též do Fulneka aby obrácen byl. Polonellus poněvadž maje dary zoumyslně propuštění žádá, žádost jeho naplněna býti má; než kommendací k Pieriovi žádné dáváno býti nemá. O rozpustilosti čeládek, jakou jim pomoc učiniti?" Opět za jistými příčinami pilně to uvažováno, jakby mlá- dež v Jednotě zdržána býti mohla. Na tom zůstáno. Ačkoliv nějaké jisté cesty všelijak vyhledati se nemůže k napomožení jim, poněvadž nejedny folky mají v světě, od pánů, stržků i našich posluchačů; však abychom svou povinnost konali, předně starší i služebníky Jednoty k tomu přidrželi a služby jim obecně i obzvláštně činili. Generální poněkud, býti může služba k tomu: 1. Aby grunt lepší, totiž dověrnost v Jednotě při nich vzdělán byl; aby to znali, že mimo jiné jednoty Bůh ji ráčil opatřiti znamenitými dary, a že i jiní muži osvícení to schva- lují i toho dobrého způsobu, aby při nich i jich lidu byl, žádají. 2. Ukazováním jim toho, že Božským řízením to se stalo, aby oni byli v Jednotě. Jestližeby tím pohrdli a toho sobě nevážili s dobrým svědomím jinam se obrátiti nemohou, jsouce Kristovým chlebem vykrmeni. 3. Aby jim zprávcové napomahali pilným s nimi o svě- domí rozmlouváním i příkladným obcováním, příčiny k učení obmejšleli, a opatrovali je i podle těla rozšafně pokrmem, ná- pojem, oděvem. Nemají-li peněz, to jim ukazovati, že na tom přestati sluší, což mají, majíce pokrm, oděv atd. Item aby jim knihy a spisy Jednoty byly v ruce uvozovány, a oni k čítání jich přidržáni. 4. Aby je do lepšího řádu uvozovali i do větší práce: nebo hojnost času a život zahálevý často jim k zlému slouží Jistý pak a jednostejný pořádek v učení nemůže se jim uká- zati: protože nemůže býti ve všech našich domích jistý čas k učení. Též do kolika let mělby každý v stavu svobodném zůstati, toho vyměřiti nelze. Item aby jahnové ženatí nebyli tak snadně místy opatřováni; nebo jiní hned na též očeká- vají. Item sluší mládence znepokojené a zvichrované pokojiti osladčováním jim toho, čemu se oddali, že nebudou od Boha i od otců opuštěni, a zpurné i pohrůžkami Božího trestání zdr- žovati. Kdoť budou z počtu vyvolených Božích, obliby při- jmou a zase contra. Při čemž i toho dotčeno, aby tovaryšů tkadlcovských co nejméně chováno bylo v domích bratrských, poněvadž čeládky naše velmi kazí a k zlému příčiny dávají.
270 Gurič a Beránek. Lorenz, pachole z Dřevohostic, též do Fulneka aby obrácen byl. Polonellus poněvadž maje dary zoumyslně propuštění žádá, žádost jeho naplněna býti má; než kommendací k Pieriovi žádné dáváno býti nemá. O rozpustilosti čeládek, jakou jim pomoc učiniti?" Opět za jistými příčinami pilně to uvažováno, jakby mlá- dež v Jednotě zdržána býti mohla. Na tom zůstáno. Ačkoliv nějaké jisté cesty všelijak vyhledati se nemůže k napomožení jim, poněvadž nejedny folky mají v světě, od pánů, stržků i našich posluchačů; však abychom svou povinnost konali, předně starší i služebníky Jednoty k tomu přidrželi a služby jim obecně i obzvláštně činili. Generální poněkud, býti může služba k tomu: 1. Aby grunt lepší, totiž dověrnost v Jednotě při nich vzdělán byl; aby to znali, že mimo jiné jednoty Bůh ji ráčil opatřiti znamenitými dary, a že i jiní muži osvícení to schva- lují i toho dobrého způsobu, aby při nich i jich lidu byl, žádají. 2. Ukazováním jim toho, že Božským řízením to se stalo, aby oni byli v Jednotě. Jestližeby tím pohrdli a toho sobě nevážili s dobrým svědomím jinam se obrátiti nemohou, jsouce Kristovým chlebem vykrmeni. 3. Aby jim zprávcové napomahali pilným s nimi o svě- domí rozmlouváním i příkladným obcováním, příčiny k učení obmejšleli, a opatrovali je i podle těla rozšafně pokrmem, ná- pojem, oděvem. Nemají-li peněz, to jim ukazovati, že na tom přestati sluší, což mají, majíce pokrm, oděv atd. Item aby jim knihy a spisy Jednoty byly v ruce uvozovány, a oni k čítání jich přidržáni. 4. Aby je do lepšího řádu uvozovali i do větší práce: nebo hojnost času a život zahálevý často jim k zlému slouží Jistý pak a jednostejný pořádek v učení nemůže se jim uká- zati: protože nemůže býti ve všech našich domích jistý čas k učení. Též do kolika let mělby každý v stavu svobodném zůstati, toho vyměřiti nelze. Item aby jahnové ženatí nebyli tak snadně místy opatřováni; nebo jiní hned na též očeká- vají. Item sluší mládence znepokojené a zvichrované pokojiti osladčováním jim toho, čemu se oddali, že nebudou od Boha i od otců opuštěni, a zpurné i pohrůžkami Božího trestání zdr- žovati. Kdoť budou z počtu vyvolených Božích, obliby při- jmou a zase contra. Při čemž i toho dotčeno, aby tovaryšů tkadlcovských co nejméně chováno bylo v domích bratrských, poněvadž čeládky naše velmi kazí a k zlému příčiny dávají.
Strana 271
271 Stav měniti žádali: a) Z rady tři: B. Jan Popel, Jan Albin, Jakub Alfeus. Žádali toho snažně na otcích, aby jim dovoleno bylo se oženiti. Tu jim otcové všichni napomenutí učinili, aby se na to pilně rozmyslili, co chtí činiti, poněvadž věk jejich jest je- dnoho přes padesáte let a jiní málo mladší. Protož aby sobě raději daru Božího, svobody stavu vážili, na zbory Bratří my- slili, aby jich neurazili a sumou, pokudž by bylo možné, aby se spokojili i žádost na ně vložena. Oni pak nepřestavše na tom, vždy žádost svou obnovovali, aby jim místná odpověd dána byla. — I předloženo B. Jakubovi Alfeovi, že těch pří- čin nenalézají, pročby jemu dovolovati měli pro věk jeho již přes padesáte let; však že mu nebrání, také neradí. Nachází-li on při sobě co lepšího, že ho při tom na svobodné vůli za- nechávají a osidla žádnému klásti nemíní. — B. Albinovi ře- čeno, poněvadž se nedávno v tom ponejprvé ohlásil, že slušně ještě má se v tom zkusiti a s sebou hojněji propracovati. Pak- liby bezelstně nemohl státi, má se staršímu v tom zjeviti a rady užiti. B. Popel radu na přítomný čas přijal, a že ještě chce počkati v tom se ohlásil. b) Kněží hospodářové: B. Jan Beránek, Abraham, Kašpar D. Strážek, Samuel Silvester, Simeon Křížek, Jiřík Kunwald- ský, Pavel Abdiáš. Křížkovi a Silvestrovi dovoleno, není-li překážky pro mí- sto. Některé zdržovati bedlivě, když se nedávno ohlásili. B. Abdiášovi a Kunwaldskému na vrchnost odloženo, aby sobě toho tam při ní hledali, že otcové jim pro ten jejich výhost závadný jináč raditi nemohou. c) Mladí kněží. Skrze psaní žádali tito: Jan Novoměst- ský, Jan Cruciger, Daniel Delfin, Pavel Kapito, M. Gelasius, M. Cyrus, Pavel Prokop, Stanislav Jaroš. Zůstáno na tom, jakž i jiným byla ta rada dávána, aby se ještě hojněji zkušovali, aby vidíno bylo z potřebyli vlastní čili jen z příkladu jiných toho žádají. A při tom jim ozná- miti, že my míst a far pro ně nemáme, že se musejí živiti, a poněvadž otcové tělesní dítkám nehned dovolují, jim též aby nebylo tak kvapně dovolováno. d) Jahnové: Mikuláš Jestřáb, Eliáš Straka, Jan Domecký, Václav Kyjovský, Tobiáš Chvátal. Sloužiti jim ještě k pilnému daru Božího sobě vážení a při tom oznamovati, že my jich opatrovati nebudeme moci, že sami se živiti musejí. Protož jest se jim nač rozmysliti, aby potom na starší nebylo naříkání.
271 Stav měniti žádali: a) Z rady tři: B. Jan Popel, Jan Albin, Jakub Alfeus. Žádali toho snažně na otcích, aby jim dovoleno bylo se oženiti. Tu jim otcové všichni napomenutí učinili, aby se na to pilně rozmyslili, co chtí činiti, poněvadž věk jejich jest je- dnoho přes padesáte let a jiní málo mladší. Protož aby sobě raději daru Božího, svobody stavu vážili, na zbory Bratří my- slili, aby jich neurazili a sumou, pokudž by bylo možné, aby se spokojili i žádost na ně vložena. Oni pak nepřestavše na tom, vždy žádost svou obnovovali, aby jim místná odpověd dána byla. — I předloženo B. Jakubovi Alfeovi, že těch pří- čin nenalézají, pročby jemu dovolovati měli pro věk jeho již přes padesáte let; však že mu nebrání, také neradí. Nachází-li on při sobě co lepšího, že ho při tom na svobodné vůli za- nechávají a osidla žádnému klásti nemíní. — B. Albinovi ře- čeno, poněvadž se nedávno v tom ponejprvé ohlásil, že slušně ještě má se v tom zkusiti a s sebou hojněji propracovati. Pak- liby bezelstně nemohl státi, má se staršímu v tom zjeviti a rady užiti. B. Popel radu na přítomný čas přijal, a že ještě chce počkati v tom se ohlásil. b) Kněží hospodářové: B. Jan Beránek, Abraham, Kašpar D. Strážek, Samuel Silvester, Simeon Křížek, Jiřík Kunwald- ský, Pavel Abdiáš. Křížkovi a Silvestrovi dovoleno, není-li překážky pro mí- sto. Některé zdržovati bedlivě, když se nedávno ohlásili. B. Abdiášovi a Kunwaldskému na vrchnost odloženo, aby sobě toho tam při ní hledali, že otcové jim pro ten jejich výhost závadný jináč raditi nemohou. c) Mladí kněží. Skrze psaní žádali tito: Jan Novoměst- ský, Jan Cruciger, Daniel Delfin, Pavel Kapito, M. Gelasius, M. Cyrus, Pavel Prokop, Stanislav Jaroš. Zůstáno na tom, jakž i jiným byla ta rada dávána, aby se ještě hojněji zkušovali, aby vidíno bylo z potřebyli vlastní čili jen z příkladu jiných toho žádají. A při tom jim ozná- miti, že my míst a far pro ně nemáme, že se musejí živiti, a poněvadž otcové tělesní dítkám nehned dovolují, jim též aby nebylo tak kvapně dovolováno. d) Jahnové: Mikuláš Jestřáb, Eliáš Straka, Jan Domecký, Václav Kyjovský, Tobiáš Chvátal. Sloužiti jim ještě k pilnému daru Božího sobě vážení a při tom oznamovati, že my jich opatrovati nebudeme moci, že sami se živiti musejí. Protož jest se jim nač rozmysliti, aby potom na starší nebylo naříkání.
Strana 272
272 O tištění knih atd. Žalmy zpěvací a náprava aby vytištěny byly, jest dovo- leno. Při tom o knihy Amandovy mluveno, aby předce pro- dávány byly podle slušnosti, a to nejdříve. O vydávání knih bez povolení starších. Domlouvali se někteří z starších, že by B. Simeon bez vědomí jiných nějakou knížku měl vydati. Dal zprávu o tom, že nevydal knihy žádné, ale napsal nějaký skript a půjčil ho jednomu do Litvy, kterýž bez vůle jeho tam jej vytisknouti dal. Proti němuž zase velmi štipavé psaní učiněno a vydáno od jednoho papežence pod tytulem „Oculari" atd. Casus matrimonialis. Nějaký člověk z Němec, knihař, manželku měl, kteráž se mu zpronevěřila jednou; pročež oba vypovědíni jsou od rektora akademie tubinské. Ona potom v jiném městě zpro- nevěřivši se jemu po druhé od něho ušla a již na osmý rok s ním není. Žádá tedy on rady, může-li se s dobrým svědo- mím oženiti. Usouzeno, aby mu toho dopouštíno nebylo, leč by prvé svědectví od akademie neb města některého i svého do- brého i jejího neřádného chování přinesl. Adam Simonides lékař. Poněvadž pro své neřádné sjití s ženou svou zjevně vyloučen byl, žádá již v svědomí spo- kojen býti. Usouzeno, aby s ním kvapeno nebylo, protože kajícího života při něm neviděti; nýbrž člověk pyšný a velmi zlých obyčejů jest, též že z strany té věci s obcí se nespoko- jil. Kdyby však znamení kajícího ducha ukazoval na sobě, místo v zboru někde jemu ukázáno býti má. Potom učině zjevně přede vším zborem pokoru, ku pokoji v svědomí při- jíti a k stolu Páně puštěn býti moci bude. Test pak jeho i s ženou, ačkoliv zjevně vyloučeni nebyli, však předce odlo- ženi souce pro nedobré domu svého zpravování, pokoru také před soudci, toliko někdy v den šední vykonati mají. Petr Pražma. Obnovil žádost svou v pokojení svědomí. Zanechán při prvním úsudku, aby ještě hojnější ovoce pokání nesl, ožralství zanechal a dobré příčiny sobě obmejšlel. Za- slíbení jemu učiniti, že péče o něj bude. Freymark zahrady v Brodě. Radí se B. Albin, měl-li by zahradu od B. Izraele (dobré paměti) k domu bratrskému v Brodě Uherském danou, profrejmarčiti za jinou, kterouž Jan Nesejt Bratřím dáti chce. Povoleno k tomu, však na ten
272 O tištění knih atd. Žalmy zpěvací a náprava aby vytištěny byly, jest dovo- leno. Při tom o knihy Amandovy mluveno, aby předce pro- dávány byly podle slušnosti, a to nejdříve. O vydávání knih bez povolení starších. Domlouvali se někteří z starších, že by B. Simeon bez vědomí jiných nějakou knížku měl vydati. Dal zprávu o tom, že nevydal knihy žádné, ale napsal nějaký skript a půjčil ho jednomu do Litvy, kterýž bez vůle jeho tam jej vytisknouti dal. Proti němuž zase velmi štipavé psaní učiněno a vydáno od jednoho papežence pod tytulem „Oculari" atd. Casus matrimonialis. Nějaký člověk z Němec, knihař, manželku měl, kteráž se mu zpronevěřila jednou; pročež oba vypovědíni jsou od rektora akademie tubinské. Ona potom v jiném městě zpro- nevěřivši se jemu po druhé od něho ušla a již na osmý rok s ním není. Žádá tedy on rady, může-li se s dobrým svědo- mím oženiti. Usouzeno, aby mu toho dopouštíno nebylo, leč by prvé svědectví od akademie neb města některého i svého do- brého i jejího neřádného chování přinesl. Adam Simonides lékař. Poněvadž pro své neřádné sjití s ženou svou zjevně vyloučen byl, žádá již v svědomí spo- kojen býti. Usouzeno, aby s ním kvapeno nebylo, protože kajícího života při něm neviděti; nýbrž člověk pyšný a velmi zlých obyčejů jest, též že z strany té věci s obcí se nespoko- jil. Kdyby však znamení kajícího ducha ukazoval na sobě, místo v zboru někde jemu ukázáno býti má. Potom učině zjevně přede vším zborem pokoru, ku pokoji v svědomí při- jíti a k stolu Páně puštěn býti moci bude. Test pak jeho i s ženou, ačkoliv zjevně vyloučeni nebyli, však předce odlo- ženi souce pro nedobré domu svého zpravování, pokoru také před soudci, toliko někdy v den šední vykonati mají. Petr Pražma. Obnovil žádost svou v pokojení svědomí. Zanechán při prvním úsudku, aby ještě hojnější ovoce pokání nesl, ožralství zanechal a dobré příčiny sobě obmejšlel. Za- slíbení jemu učiniti, že péče o něj bude. Freymark zahrady v Brodě. Radí se B. Albin, měl-li by zahradu od B. Izraele (dobré paměti) k domu bratrskému v Brodě Uherském danou, profrejmarčiti za jinou, kterouž Jan Nesejt Bratřím dáti chce. Povoleno k tomu, však na ten
Strana 273
273 způsob, nebude-li ten frejmark na škodu obdarování danému na dům, k čemuž B. soudcové a hospodářové zboru pilně při- hlídnouti mají. Lámání chleba při posluhování. Otázka jest, přináleží-li ku podstatě večeře Páně lámání chleba všechněm při posluhování, čili jest to věc případná (adiaphoron). Odpovědíno, že lámání chleba pro dvojí pří- činu při té službě se děje. Předně k vyznamenání smrti tajem- ství Kristovy a jeho těla od duše oddělení a tak jako zlámání; potom pro rozdělování téhož chleba posvátného všechněm uží- vajícím. Když se tedy hledí na ten přední cíl, přináleží ku podstatě služby té lamání chleba, protož také i v Jednotě se to děje, že služebník chleb posvátný láme. Když se pak sám způsob rozdělování a rozdávání soudí, jest věc případná. A tak na tom nezáleží, buď že by lámán neb krájín byl v okrouhlé neb čtverhrané formě před posluhováním neb při posluhování, když jen k rozdávání způsobný jest. Protož na tom zůstáno, aby v té věci způsob v Jednotě již zvyklý bez proměňování zachován byl. Promluveno při tom i o umývání rukou při posluhování a uznáno, že ač jest to adiaphoron: však že všetečně a lehce opouštíno býti nemá. O věčném rození Kristovu. Jest otázka, proč se v Kristu Pánu mluví in formâ tem- poris praesentis, že se rodí? Odpovědíno, že se tím mluve- ním takového Kristova rození věčnost pravá ukazuje, jenž jest v tom, že aniž kdy počal se roditi, aniž přestává synem věčným věčného otce býti, k čemuž připomenuto písmo z žalmu 2., „já dnes zplodil sem tebe" atd. Nějaká paní, vdova, majíc úmysl Bratřím v Hranicích dvůr nějaký poručiti, bojí se, žeby jí v tom přátelé překážku nějakou učinili. I podvoluje se místo toho 300 tolarů zpráv- cům přítomnému i budoucím dáti. Zůstáno na tom, aby ten dobrý skutek od ní přijat byl a rolí k domu tomu za to kou- pena byla. Nevidělo-li by se pak jí hned hotových položiti, dobrou vůli na ně s jistotou učiniti může. Nesnáz mezi p. Zlínským a Brotanem zprávcem. Veliké a škodlivé nesrozumění mezi panem Pačlavským a Brotanem, zprávcem jeho, se stalo, tak že pán starších 18 Dekrety Jednoty Bratrské.
273 způsob, nebude-li ten frejmark na škodu obdarování danému na dům, k čemuž B. soudcové a hospodářové zboru pilně při- hlídnouti mají. Lámání chleba při posluhování. Otázka jest, přináleží-li ku podstatě večeře Páně lámání chleba všechněm při posluhování, čili jest to věc případná (adiaphoron). Odpovědíno, že lámání chleba pro dvojí pří- činu při té službě se děje. Předně k vyznamenání smrti tajem- ství Kristovy a jeho těla od duše oddělení a tak jako zlámání; potom pro rozdělování téhož chleba posvátného všechněm uží- vajícím. Když se tedy hledí na ten přední cíl, přináleží ku podstatě služby té lamání chleba, protož také i v Jednotě se to děje, že služebník chleb posvátný láme. Když se pak sám způsob rozdělování a rozdávání soudí, jest věc případná. A tak na tom nezáleží, buď že by lámán neb krájín byl v okrouhlé neb čtverhrané formě před posluhováním neb při posluhování, když jen k rozdávání způsobný jest. Protož na tom zůstáno, aby v té věci způsob v Jednotě již zvyklý bez proměňování zachován byl. Promluveno při tom i o umývání rukou při posluhování a uznáno, že ač jest to adiaphoron: však že všetečně a lehce opouštíno býti nemá. O věčném rození Kristovu. Jest otázka, proč se v Kristu Pánu mluví in formâ tem- poris praesentis, že se rodí? Odpovědíno, že se tím mluve- ním takového Kristova rození věčnost pravá ukazuje, jenž jest v tom, že aniž kdy počal se roditi, aniž přestává synem věčným věčného otce býti, k čemuž připomenuto písmo z žalmu 2., „já dnes zplodil sem tebe" atd. Nějaká paní, vdova, majíc úmysl Bratřím v Hranicích dvůr nějaký poručiti, bojí se, žeby jí v tom přátelé překážku nějakou učinili. I podvoluje se místo toho 300 tolarů zpráv- cům přítomnému i budoucím dáti. Zůstáno na tom, aby ten dobrý skutek od ní přijat byl a rolí k domu tomu za to kou- pena byla. Nevidělo-li by se pak jí hned hotových položiti, dobrou vůli na ně s jistotou učiniti může. Nesnáz mezi p. Zlínským a Brotanem zprávcem. Veliké a škodlivé nesrozumění mezi panem Pačlavským a Brotanem, zprávcem jeho, se stalo, tak že pán starších 18 Dekrety Jednoty Bratrské.
Strana 274
274 psaním žádal, aby ho pryč vzali, že ho míti nechce. Stě- žuje sobě do něho, že by sobě pána měl nevážiti, že pí- sničku hanlivou pána dotýkající složil, a že jest více rybář nežli kněz, a že k němu žádné dověrnosti míti nemůže; pro- tož aby ho Bratří odtud vzali a jiného mu dali. Přitom žádá v své starosti a nemoci v svědomí spokojen býti, když již za devět let služeb užívání v Jednotě dobrovolně byl zanechal. Zůstáno na tom, aby starší kraje toho, coby nejdříve mohli, tam se vypravili a tu vzniklou nesnáz podle možnosti spoko- jili, a bude-li možné, aby pánu k vůli zprávcím nebylo hý- báno, aby sobě jiní páni k zlému příkladu toho nebrali. Starší pak v prodlenějším čase budou moci to místo jináče s vzdě- láním opatřiti. Do Přerova Holešova „ Mezříče . „ Fulneka . „ Lipníka . Tovačova Prusinovic Dunajovic Kobylího Němčí Jaroměřic Cetechovic Záhorovic Nivnice . Lidkovic . . Landškrouna . Příbenic . . Ostrorogu Lišně, naměřen Moravce . . „ „ „ „ „ „ „ „ „ „ „ „ „ Opatření míst. . . . . . . B. Zachar. Ariston. Daniel Strážnický. „ Jan Lanecius. „ M. Mikuláš. „ Javornický. Kunwaldský. German. Jan Biskup. Matěj Husák. Tobiáš Balšán. Sim. Křížek. Jiřík Letovský. Jan Patroš. Jakub Janášek. Jiřík Místecký. Pavel Slovák. Neyman. Dřevínek. Daniel Delfin. Mat. Čapek neb Tomanec. „ „ „ „ „ „ „ „ „ „ „ „ Starších jmena. B. Simeon Turnovský. Jan Efraim. Jakub Narcissus. Jan Němčanský. Jan Slavoň. Jan Girk. Pavel Sperát. Krištof Muzonius. Samuel Sušický. Jan Popel. Zachariáš Ariston. Jan Albin. Jakub Alfeus. Ondřej Ko- línský. Daniel Strážnický. Šebestian Birraeus. Adam Felin. B. Jakub Veliký a B. Jiřík Streje pro nedostatek zdraví přítomni býti nemohli, však psaním se v jednomyslnosti ohlásili.
274 psaním žádal, aby ho pryč vzali, že ho míti nechce. Stě- žuje sobě do něho, že by sobě pána měl nevážiti, že pí- sničku hanlivou pána dotýkající složil, a že jest více rybář nežli kněz, a že k němu žádné dověrnosti míti nemůže; pro- tož aby ho Bratří odtud vzali a jiného mu dali. Přitom žádá v své starosti a nemoci v svědomí spokojen býti, když již za devět let služeb užívání v Jednotě dobrovolně byl zanechal. Zůstáno na tom, aby starší kraje toho, coby nejdříve mohli, tam se vypravili a tu vzniklou nesnáz podle možnosti spoko- jili, a bude-li možné, aby pánu k vůli zprávcím nebylo hý- báno, aby sobě jiní páni k zlému příkladu toho nebrali. Starší pak v prodlenějším čase budou moci to místo jináče s vzdě- láním opatřiti. Do Přerova Holešova „ Mezříče . „ Fulneka . „ Lipníka . Tovačova Prusinovic Dunajovic Kobylího Němčí Jaroměřic Cetechovic Záhorovic Nivnice . Lidkovic . . Landškrouna . Příbenic . . Ostrorogu Lišně, naměřen Moravce . . „ „ „ „ „ „ „ „ „ „ „ „ „ Opatření míst. . . . . . . B. Zachar. Ariston. Daniel Strážnický. „ Jan Lanecius. „ M. Mikuláš. „ Javornický. Kunwaldský. German. Jan Biskup. Matěj Husák. Tobiáš Balšán. Sim. Křížek. Jiřík Letovský. Jan Patroš. Jakub Janášek. Jiřík Místecký. Pavel Slovák. Neyman. Dřevínek. Daniel Delfin. Mat. Čapek neb Tomanec. „ „ „ „ „ „ „ „ „ „ „ „ Starších jmena. B. Simeon Turnovský. Jan Efraim. Jakub Narcissus. Jan Němčanský. Jan Slavoň. Jan Girk. Pavel Sperát. Krištof Muzonius. Samuel Sušický. Jan Popel. Zachariáš Ariston. Jan Albin. Jakub Alfeus. Ondřej Ko- línský. Daniel Strážnický. Šebestian Birraeus. Adam Felin. B. Jakub Veliký a B. Jiřík Streje pro nedostatek zdraví přítomni býti nemohli, však psaním se v jednomyslnosti ohlásili.
Strana 275
275 Leta Páně 1601. Na synodu v Boleslavě nařízeno strany neřádných kněží smil- níků a cizoložníků leta 1601: Pilně toho vyhledáváno, měli-li by kněží smilstvem neb cizoložstvem zprznění a po svém pádu kající k ouřadu svému navracováni býti. Nalezeno jest to, že nikoli toho činiti nesluši. Nebo 1. Podle učení apoštolského má služebník býti dobropo- věstný a poctivý (Skut. 6, 2; Tim. 3, 8); smilník pak a cizo- ložník i po svém z hříchu povstání poctivosti nemá před světem. 2. Bůh Davidovi ani po učinění pokání chrámu tělesného stavěti nedal pravě jest, že jest muž krve neb vražedlník, kte- réžto vraždy za jakou příčinou se dopustil není neznámé. Te- dyť ovšem stavění chrámu duchovního církve svaté smilníci a cizoložníci nejsou hodni. 3. Pán Bůh zapověděl knězi, aby sobě nevěstky neb osoby neřádné nepojímal (Lev. 24, 14.), odkudž rozumí se, že když Bůh takové kněžovky trpěti nechtěl, žeť nad to kněze tím hříchem zprzněného míti nechce. A ačkoliv Bůh i takové hříšníky po pádu kající na milost přijímá a k spasení přivo- zuje, však rozdíl jest mezi milostí k spasení vlastního uči- něnou a mezi milostí v svěření ouřadu stálou a jako duplo- vanou. 4. Poněvadž takoví lidé neřádní ouřadů světských za ne- hodné jmíni bývají, tedy ovšem takoví lidé nejdůstojnějšího Kristova ouřadu hodni býti nemohou. 5. Takový služebník neřádný nemůže doufanlivě díla bo- žího dělati a svobodně hříchu trestati, ani lid dověrně takových přijímati; nýbrž skrze takové služebníky přisluhování více v porouchání dáváno nežli oslavováno bývá, a služebníci jiní i dobře zachovalí pro takové outržku mívají. NB. Ita etiam in concilio Niceno ab aliisque patribus fuit constitutum, ut ministri ecclesiae rei criminis alicnjus ca- pitalis, licet poenitentiam agant, ad ministeria tamen ecclesia- stica non adhibeantur. Mikuláš Akoncius mládenec. B. Bartoloměj Němčanský žádal otců za radu, měl-li by Mikuláš Akoncius, kterýž při skutku smilstva v domu a čeládce evančické zastížen, i k němu se před hodnými svědky přiznal, zase do čelednosti domů našich přijat býti? 18*
275 Leta Páně 1601. Na synodu v Boleslavě nařízeno strany neřádných kněží smil- níků a cizoložníků leta 1601: Pilně toho vyhledáváno, měli-li by kněží smilstvem neb cizoložstvem zprznění a po svém pádu kající k ouřadu svému navracováni býti. Nalezeno jest to, že nikoli toho činiti nesluši. Nebo 1. Podle učení apoštolského má služebník býti dobropo- věstný a poctivý (Skut. 6, 2; Tim. 3, 8); smilník pak a cizo- ložník i po svém z hříchu povstání poctivosti nemá před světem. 2. Bůh Davidovi ani po učinění pokání chrámu tělesného stavěti nedal pravě jest, že jest muž krve neb vražedlník, kte- réžto vraždy za jakou příčinou se dopustil není neznámé. Te- dyť ovšem stavění chrámu duchovního církve svaté smilníci a cizoložníci nejsou hodni. 3. Pán Bůh zapověděl knězi, aby sobě nevěstky neb osoby neřádné nepojímal (Lev. 24, 14.), odkudž rozumí se, že když Bůh takové kněžovky trpěti nechtěl, žeť nad to kněze tím hříchem zprzněného míti nechce. A ačkoliv Bůh i takové hříšníky po pádu kající na milost přijímá a k spasení přivo- zuje, však rozdíl jest mezi milostí k spasení vlastního uči- něnou a mezi milostí v svěření ouřadu stálou a jako duplo- vanou. 4. Poněvadž takoví lidé neřádní ouřadů světských za ne- hodné jmíni bývají, tedy ovšem takoví lidé nejdůstojnějšího Kristova ouřadu hodni býti nemohou. 5. Takový služebník neřádný nemůže doufanlivě díla bo- žího dělati a svobodně hříchu trestati, ani lid dověrně takových přijímati; nýbrž skrze takové služebníky přisluhování více v porouchání dáváno nežli oslavováno bývá, a služebníci jiní i dobře zachovalí pro takové outržku mívají. NB. Ita etiam in concilio Niceno ab aliisque patribus fuit constitutum, ut ministri ecclesiae rei criminis alicnjus ca- pitalis, licet poenitentiam agant, ad ministeria tamen ecclesia- stica non adhibeantur. Mikuláš Akoncius mládenec. B. Bartoloměj Němčanský žádal otců za radu, měl-li by Mikuláš Akoncius, kterýž při skutku smilstva v domu a čeládce evančické zastížen, i k němu se před hodnými svědky přiznal, zase do čelednosti domů našich přijat býti? 18*
Strana 276
276 Nalezeno, že nikoli nemá do čelednosti přijímán býti a to z příčin těchto: 1. Že služebník církve má býti poctivý a bez úhony, tento pak při takovém skutku jest postížen i sám se k němu přiznal, pro nějž nemůže býti bez úhony. 2. Že již prvé dekret a úsudek léta 1601 na Karmeli učiněn, že takoví nemají pro jisté a slušné příčiny k úřadům přicházeti. 3. Že kdyby přijat a fedrován byl, tedy B. Zachariáš Ariston, již v Pánu odpočívající, bylby potupen, kterýž i před smrtí svou za to snažně žádal, aby k ouřadům církevním ni- koli promovován nebyl. 4. Aby jiným mladším taková bázeň při něm vykonaná za příklad k výstraze byla představená. Sněmy Bratři v cizině. Leta Páně 1632 d. 1. Augusti stalo se shledání osob některých z rady Jednoty v Lešně Polském, kdež uvažování nejpřednější bylo strany zaopatření místa předního v Jednotě po smrti milého v Kristu otce B. Jana Cyrilla, seniora českého. Kdež poněvadž za dovolení i radu J. M. pan Šlichtin, jakožto J. M. p. pána místodržící po- žádán byl J. M. pan Slichtín povolil, aby se to v Lešně státi mohlo shromáždění a té věci vyřízení, a však uvažujíc nepři- ležitost časů nynějších podal kondicí k tomu těchto. Jedno, aby se o tom nehlásilo nic před časem; druhé, aby se to pěkně, tiše vykonalo; třetí, aby dlouho spolu zůstávání netr- valo; čtvrté, aby čas o některý den neb týden později vybrán byl, nežli k volení pána země jmenován jest. Zůstáno tedy 1. aby též shledání, požehná-li pán Bůh, bylo na příští 7. octobris; 2. aby co v nejskrovnějším počtu: jmenovitě toliko, aby zavolány byly osoby, kterýchžby (podle vzatých napřed hlasů) potřeba se ukázala; 3. aby totiž hosté rozděleni byli mezi bratrstvo domácí po jednom neb dvou, jak rozšafnost káže; 4. aby kuchyně obecní žádné vyzdvihováno nebylo; než každý tu kde se uchýlí, kusem chleba opatřen byl; na to se hospodáři jeho něčím pomoc učinila;
276 Nalezeno, že nikoli nemá do čelednosti přijímán býti a to z příčin těchto: 1. Že služebník církve má býti poctivý a bez úhony, tento pak při takovém skutku jest postížen i sám se k němu přiznal, pro nějž nemůže býti bez úhony. 2. Že již prvé dekret a úsudek léta 1601 na Karmeli učiněn, že takoví nemají pro jisté a slušné příčiny k úřadům přicházeti. 3. Že kdyby přijat a fedrován byl, tedy B. Zachariáš Ariston, již v Pánu odpočívající, bylby potupen, kterýž i před smrtí svou za to snažně žádal, aby k ouřadům církevním ni- koli promovován nebyl. 4. Aby jiným mladším taková bázeň při něm vykonaná za příklad k výstraze byla představená. Sněmy Bratři v cizině. Leta Páně 1632 d. 1. Augusti stalo se shledání osob některých z rady Jednoty v Lešně Polském, kdež uvažování nejpřednější bylo strany zaopatření místa předního v Jednotě po smrti milého v Kristu otce B. Jana Cyrilla, seniora českého. Kdež poněvadž za dovolení i radu J. M. pan Šlichtin, jakožto J. M. p. pána místodržící po- žádán byl J. M. pan Slichtín povolil, aby se to v Lešně státi mohlo shromáždění a té věci vyřízení, a však uvažujíc nepři- ležitost časů nynějších podal kondicí k tomu těchto. Jedno, aby se o tom nehlásilo nic před časem; druhé, aby se to pěkně, tiše vykonalo; třetí, aby dlouho spolu zůstávání netr- valo; čtvrté, aby čas o některý den neb týden později vybrán byl, nežli k volení pána země jmenován jest. Zůstáno tedy 1. aby též shledání, požehná-li pán Bůh, bylo na příští 7. octobris; 2. aby co v nejskrovnějším počtu: jmenovitě toliko, aby zavolány byly osoby, kterýchžby (podle vzatých napřed hlasů) potřeba se ukázala; 3. aby totiž hosté rozděleni byli mezi bratrstvo domácí po jednom neb dvou, jak rozšafnost káže; 4. aby kuchyně obecní žádné vyzdvihováno nebylo; než každý tu kde se uchýlí, kusem chleba opatřen byl; na to se hospodáři jeho něčím pomoc učinila;
Strana 277
277 5. aby se všecky služby Boží publice ordinovaly za dva dni, t. v pátek (8. oktob.) po vykonání ráno synodního ká- zání a o nešpořích ordinování seniorů a conseniorů, a v neděli ministrů i svaté posluhování. 6. V jiných všech věcech zůstáno při radě a zdání dobrém otce milého B. Jiříka Erasta. Pavel Paliurus, senior. Mathias Prokop. Jan Hermon. Mar- tinus Gertichius. Johannes Comenius. Václav Lochar. Johan- nes Laurentius. Leta 1632. Octob. 6. Stalo se shromáždění B. starších z Polska a z Slezska do Lešna, kamž následujícího dne i jiní okolní ministrové svoláni jsou. A to příčinou zaopatření potřeb některých Jednoty a zřízení osob jistých k úřadu kněžskému a na conseniorství a seniorství, kdež příčinou očekávání na některé ještě z jahnů řízení seniorů nejprvé před se vzato i vykonáno. Neb hned na ráno v pátek po kázání synodním, od B. Vavřince Justina učiněném, na místě v Panu odpočívajícího B. Jana Cyrilla a před ním zesnulých českých a moravských otců podle dosa- žených již před tím od rozptýleného bratrstva hlasů za přední v Jednotě starší vyhlášeni a od B. Jiříka Erasta ordinováni B. Vavřinec Justin, B. Matěj Prokop, B. Jan Komenský, B. Pavel Fabricius. Z nichž však B. Pavel Fabricius pro nebezpečenství cest přítomen býti nemohl. Protož vyhlášen toliko, že los Boží také naň padl, potvrzení pak jeho k času budoucímu, kdy- koliv by se nejdříve státi mohlo, odloženo. Po nešporním modlení řídil na conseniorství B. Pavel Pa- liurus osoby tyto: Bb. Pavla Hronovského, Petra Ceffasa, Jana Sapora, Jana Štadia, Tobiáše Junia, Adama Hartmana. Z nichž opět B. Jan Sapor a B. Jan Tobiáš z Uher pro- válku na ten čas v Slezsku dostati se nemohouce, vyhlášeni toliko jsou a ku potvrzení, když Bůh příležitost ukáže, zane- cháni. O čemž však, aby jim a všemu v Uhřích bratrstvu jako i B. Fabriciovi do Míšně skrze listy hned znáti i dáno bylo, na tom snešení jest. Na ráno v sobotu ordinovány sou k úřadu kněžskému od B. Jiříka Erasta osoby tyto. 1. Daniel Levinský, 2. Daniel Vetterus, 3. Pavel Kostický, 4. Jan Abdon, 5. Jan Dores, 6. Matouš Ameryk. Kdež B. Kostický opět nejsa přítomen toliko vyhlášen jest, confirmací pak od otců milých Moravských, kde a kdy se jim příhodné viděti bude, vykonána býti má.
277 5. aby se všecky služby Boží publice ordinovaly za dva dni, t. v pátek (8. oktob.) po vykonání ráno synodního ká- zání a o nešpořích ordinování seniorů a conseniorů, a v neděli ministrů i svaté posluhování. 6. V jiných všech věcech zůstáno při radě a zdání dobrém otce milého B. Jiříka Erasta. Pavel Paliurus, senior. Mathias Prokop. Jan Hermon. Mar- tinus Gertichius. Johannes Comenius. Václav Lochar. Johan- nes Laurentius. Leta 1632. Octob. 6. Stalo se shromáždění B. starších z Polska a z Slezska do Lešna, kamž následujícího dne i jiní okolní ministrové svoláni jsou. A to příčinou zaopatření potřeb některých Jednoty a zřízení osob jistých k úřadu kněžskému a na conseniorství a seniorství, kdež příčinou očekávání na některé ještě z jahnů řízení seniorů nejprvé před se vzato i vykonáno. Neb hned na ráno v pátek po kázání synodním, od B. Vavřince Justina učiněném, na místě v Panu odpočívajícího B. Jana Cyrilla a před ním zesnulých českých a moravských otců podle dosa- žených již před tím od rozptýleného bratrstva hlasů za přední v Jednotě starší vyhlášeni a od B. Jiříka Erasta ordinováni B. Vavřinec Justin, B. Matěj Prokop, B. Jan Komenský, B. Pavel Fabricius. Z nichž však B. Pavel Fabricius pro nebezpečenství cest přítomen býti nemohl. Protož vyhlášen toliko, že los Boží také naň padl, potvrzení pak jeho k času budoucímu, kdy- koliv by se nejdříve státi mohlo, odloženo. Po nešporním modlení řídil na conseniorství B. Pavel Pa- liurus osoby tyto: Bb. Pavla Hronovského, Petra Ceffasa, Jana Sapora, Jana Štadia, Tobiáše Junia, Adama Hartmana. Z nichž opět B. Jan Sapor a B. Jan Tobiáš z Uher pro- válku na ten čas v Slezsku dostati se nemohouce, vyhlášeni toliko jsou a ku potvrzení, když Bůh příležitost ukáže, zane- cháni. O čemž však, aby jim a všemu v Uhřích bratrstvu jako i B. Fabriciovi do Míšně skrze listy hned znáti i dáno bylo, na tom snešení jest. Na ráno v sobotu ordinovány sou k úřadu kněžskému od B. Jiříka Erasta osoby tyto. 1. Daniel Levinský, 2. Daniel Vetterus, 3. Pavel Kostický, 4. Jan Abdon, 5. Jan Dores, 6. Matouš Ameryk. Kdež B. Kostický opět nejsa přítomen toliko vyhlášen jest, confirmací pak od otců milých Moravských, kde a kdy se jim příhodné viděti bude, vykonána býti má.
Strana 278
278 Po nešporním modlení z jistých a hodných příčin na do- bré uznání celé rady a kněžstva privatim k jahenskému úřadu od B. Pavla Paliura zřízen jest Jan Kyttelinus. V neděli všemu českému v Lešně shromážděnému lidu slovem Božím a svátostí služby činěny, potěšení, kázání v ja- zyku Polském od milého B. Daniele Mikolajowského, posluho- vání od B. Vavřince Justina. Následujících dnů při jiných věcech pracováno, čehož přítomný nebo nastávající Jednoty způsob vyhledával a na dále od Bratří kněží k uvažování po- dáno bylo, jako: O podělení se předních starších pracemi. Poně- vadž p. Bůh k dílu svému v Jednotě předních dělníku při- dati ráčil, ačkoli jim k rozdělení dioecesí a dělání všeho řá- dem Jednoty v trvajícím ještě exilium tomto přiležitosti není, aby však zatím bez jistého spořádání, kdo nač pozor míti má nebylo, zůstáno na tom: 1. Aby úřad súdství otec milý B. Jiřík Erastus na sobě zdržoval, jemuž však, poněvddž svého zdraví nestálost a v pra- cích umdlevání předstíral, ku pomoci v tom přidán B. Va- vřinec Justin a v Čechách B. Matěj Prokop, tak aby ne o všechno všichni jeho zaměstknávali, ale týchž místosudí rad užívali, kromě kdežby oni sami v věcech větších a těžších otce milého zdání a rady potřebovali a vyhledávali, tu aby se to (jak řád a potřeba káže) dálo. 2. Písařství Jednoty svěřeno B. Janovi Komenskému. 3. Strany péče o zbory a ministry na tom zůstáno, aby otcové moravští B. Jiřík Erastus a B. Vavřinec Justin o mo- ravské sbory a ministry (buď co kde v vlasti ještě ostatků aneb o vyhnanství po Uhřích a Slezsku rozptýlených zůstává) péči měli, tak sobě to, jakžby nejlépe za dobré soudili, roz- měříc. O české pak všecky na ten čas poručena starost B. Matějovi mezi tím Prokopovi až do potvrzení B. Pavla Fabri- cia, jehož však ku pomoci aspoň v opatrování zůstávajících v Míšni užívatí má. 4. B. Janovi Komenskému odevzdaná péče o študující mlá- dež, a cožby k budoucímu opatření a zase vyzdvižení škol přináleželo. Při těch věcech aby na ten čas pilnou s pomocí Boží práci vedl. Toho pak na študenty pozoru a o ně péče cíl jest: 1. Aby všecku podrostající Jednoty mládež poznamena- nou maje, kdy, koho, kam a jak promovovati možné, na to pozor měl a starším toho namítal. 2. Commendací kam potřeba jmenem starších dával. 3. Pozor na ně i tam zůstavající měl, a skrze listy, o čem kdy potřebí, napomenul.
278 Po nešporním modlení z jistých a hodných příčin na do- bré uznání celé rady a kněžstva privatim k jahenskému úřadu od B. Pavla Paliura zřízen jest Jan Kyttelinus. V neděli všemu českému v Lešně shromážděnému lidu slovem Božím a svátostí služby činěny, potěšení, kázání v ja- zyku Polském od milého B. Daniele Mikolajowského, posluho- vání od B. Vavřince Justina. Následujících dnů při jiných věcech pracováno, čehož přítomný nebo nastávající Jednoty způsob vyhledával a na dále od Bratří kněží k uvažování po- dáno bylo, jako: O podělení se předních starších pracemi. Poně- vadž p. Bůh k dílu svému v Jednotě předních dělníku při- dati ráčil, ačkoli jim k rozdělení dioecesí a dělání všeho řá- dem Jednoty v trvajícím ještě exilium tomto přiležitosti není, aby však zatím bez jistého spořádání, kdo nač pozor míti má nebylo, zůstáno na tom: 1. Aby úřad súdství otec milý B. Jiřík Erastus na sobě zdržoval, jemuž však, poněvddž svého zdraví nestálost a v pra- cích umdlevání předstíral, ku pomoci v tom přidán B. Va- vřinec Justin a v Čechách B. Matěj Prokop, tak aby ne o všechno všichni jeho zaměstknávali, ale týchž místosudí rad užívali, kromě kdežby oni sami v věcech větších a těžších otce milého zdání a rady potřebovali a vyhledávali, tu aby se to (jak řád a potřeba káže) dálo. 2. Písařství Jednoty svěřeno B. Janovi Komenskému. 3. Strany péče o zbory a ministry na tom zůstáno, aby otcové moravští B. Jiřík Erastus a B. Vavřinec Justin o mo- ravské sbory a ministry (buď co kde v vlasti ještě ostatků aneb o vyhnanství po Uhřích a Slezsku rozptýlených zůstává) péči měli, tak sobě to, jakžby nejlépe za dobré soudili, roz- měříc. O české pak všecky na ten čas poručena starost B. Matějovi mezi tím Prokopovi až do potvrzení B. Pavla Fabri- cia, jehož však ku pomoci aspoň v opatrování zůstávajících v Míšni užívatí má. 4. B. Janovi Komenskému odevzdaná péče o študující mlá- dež, a cožby k budoucímu opatření a zase vyzdvižení škol přináleželo. Při těch věcech aby na ten čas pilnou s pomocí Boží práci vedl. Toho pak na študenty pozoru a o ně péče cíl jest: 1. Aby všecku podrostající Jednoty mládež poznamena- nou maje, kdy, koho, kam a jak promovovati možné, na to pozor měl a starším toho namítal. 2. Commendací kam potřeba jmenem starších dával. 3. Pozor na ně i tam zůstavající měl, a skrze listy, o čem kdy potřebí, napomenul.
Strana 279
279 4. Inšpektory mezi nimi tak v každém místě zřídil, který by sebe i jiné ku pilnosti přidržíc, co se děje a jak se pra- cuje a prospívá, zprávu dával. 5. Bez vůle jeho aby žádný místa neměnil a z školy, kam poslán jest, neodcházel. 6. Když koho domů zavolati čas, také to činiti a jej zavolati. 7. Nač by však kdo z nich študovati měl, o to starost býti má jiných starších, komu kdo v péči náleží. Ku pomoci té o študenty péče přidáni jemu jsou B. Jan Štadius a B. Adam Hartman. Ze jmena pak Adam o ty, kteříž v Turyni jsou, aneb by se ještě dostati mohli, péči vésti má. O knihách. O těchto ze jmena knihách promlouváno. 1. Řád Jednoty, do polovice již vytisknutý, aby dotlačen byl, a testimonia mužů některých vzácných latině aby při- dána byla. 2. Synopsis persequutionum ecclesiae Bohemicae aby na žádost jiných církví, poněvadž dohotovena i bedlivě přehlíd- nuta jest, k tištění dána byla, a při tom místo appendixu aby připojen byl latinským také jazykem řád Jednoty podle po- slední edicí pilně zpravený. 3. Historia o původu Jednoty české aby byla přehled- nuta, a k ní čtvrtý díl přidán o příbězích Jednoty hned od počátku až posavad. To aby ex annalibus vyhledáno bylo sumovně, obšírněji však než in synopsi latina proto, aby všichni v Jednotě zůstávající, nýbrž i jiní o Jednotě a věcech jejích místnou zprávu míti mohli. Poručena ta práce B. Ja- novi Komenskému a kohožbykoli sobě ku pomoci přivzíti po- třebu znal. 4. Loci communes theologici od s. paměti B. Matouše Ko- nečného začatí a před několika již lety B. Adamovi Hartma- novi a B. Janovi Joramovi continuovati poručení, poručeni jsou z novu B. Adamovi Hartmanovi v pamět, aby vyrozuměje, jak daleko B. Joram v svém oddíle přišel, na dopravení té vzácné práce vždy předce myslil. 5. Concordancí českých dodělávání a k presu přihotovení svěřeno B. Janovi Štadiovi tak však, aby každý s svou li- terú podle jeho rady a uznání chyby napravě a distrikty si- gnificationum po místech vzdělaje, přepsati to na čisto povi- nen byl. Zemřeli-li kteří, na místa těch jiní vyhledáni býti mají. 6. O vydání Haggea ridiviva. Poněvadž se B. kněží při- mlouvají, a naděje vede, žeby bez užitku nebylo, svoleno na to, však když toho bude čas, a aby ještě dobře přehlídnut byl, aby se nic nenalézalo, než coby sloužilo k vzdělání. 7. Promlouváno i o synodních kázaních a zavříno, aby shledána byla, třeba hned od počátku Jednoty, což nejvíce
279 4. Inšpektory mezi nimi tak v každém místě zřídil, který by sebe i jiné ku pilnosti přidržíc, co se děje a jak se pra- cuje a prospívá, zprávu dával. 5. Bez vůle jeho aby žádný místa neměnil a z školy, kam poslán jest, neodcházel. 6. Když koho domů zavolati čas, také to činiti a jej zavolati. 7. Nač by však kdo z nich študovati měl, o to starost býti má jiných starších, komu kdo v péči náleží. Ku pomoci té o študenty péče přidáni jemu jsou B. Jan Štadius a B. Adam Hartman. Ze jmena pak Adam o ty, kteříž v Turyni jsou, aneb by se ještě dostati mohli, péči vésti má. O knihách. O těchto ze jmena knihách promlouváno. 1. Řád Jednoty, do polovice již vytisknutý, aby dotlačen byl, a testimonia mužů některých vzácných latině aby při- dána byla. 2. Synopsis persequutionum ecclesiae Bohemicae aby na žádost jiných církví, poněvadž dohotovena i bedlivě přehlíd- nuta jest, k tištění dána byla, a při tom místo appendixu aby připojen byl latinským také jazykem řád Jednoty podle po- slední edicí pilně zpravený. 3. Historia o původu Jednoty české aby byla přehled- nuta, a k ní čtvrtý díl přidán o příbězích Jednoty hned od počátku až posavad. To aby ex annalibus vyhledáno bylo sumovně, obšírněji však než in synopsi latina proto, aby všichni v Jednotě zůstávající, nýbrž i jiní o Jednotě a věcech jejích místnou zprávu míti mohli. Poručena ta práce B. Ja- novi Komenskému a kohožbykoli sobě ku pomoci přivzíti po- třebu znal. 4. Loci communes theologici od s. paměti B. Matouše Ko- nečného začatí a před několika již lety B. Adamovi Hartma- novi a B. Janovi Joramovi continuovati poručení, poručeni jsou z novu B. Adamovi Hartmanovi v pamět, aby vyrozuměje, jak daleko B. Joram v svém oddíle přišel, na dopravení té vzácné práce vždy předce myslil. 5. Concordancí českých dodělávání a k presu přihotovení svěřeno B. Janovi Štadiovi tak však, aby každý s svou li- terú podle jeho rady a uznání chyby napravě a distrikty si- gnificationum po místech vzdělaje, přepsati to na čisto povi- nen byl. Zemřeli-li kteří, na místa těch jiní vyhledáni býti mají. 6. O vydání Haggea ridiviva. Poněvadž se B. kněží při- mlouvají, a naděje vede, žeby bez užitku nebylo, svoleno na to, však když toho bude čas, a aby ještě dobře přehlídnut byl, aby se nic nenalézalo, než coby sloužilo k vzdělání. 7. Promlouváno i o synodních kázaních a zavříno, aby shledána byla, třeba hned od počátku Jednoty, což nejvíce
Strana 280
280 možné. Protož kdyžby se volně k knihám Jednoty mohlo, aby osoby jisté byly zvoleny, kteréžby českou i moravskou bibliotheku přehlednouc, taková kázání shromáždily; nýbrž i u kněží, kteří by jakých antiquitet shromážděných co měli, se vyptati. Na tom pak aby k začátku každého synodu zvo- leni byli písaři hbití a soudní, kteřížby po kazateli pišíc po- tom spolu snesli, témuž kazateli ku přečtení a skorigování podali, a potom na čisto přepsaný exemplář neb dva starším odvedli. O rozptýlené posluchače. Na tom zůstáno, aby co nejdřív možné k navštívení rozptýlených a ještě v dověrnosti stojících posluchačů do Lužic, do Míšně i do Čech vypraveni byli z Lešna z ministrů neb i z starších někteří, jak potřeba bude. Což k vyřízení v pánu milému B. Matějovi Proko- povi poručeno. O zprávce do Břehu. Otec milý B. Jiřík přednášel potřebu toho, aby jemu někdo dán byl do Břehu nejen ku pomoci v tom exulantů českých zboru, ale i k představení jim za zprávce na čas. Usouzen tedy k tomu B. J. Šavel Kosti- cký, jestliže se vyrozumí, že slušné příčiny svého se na synod nedostání maje, k řádu kněžskému potvrzen býti a za řádem Božím jíti žádostiv bude. O stěhování se do vlasti. Předkládáno bylo od ně- kterých v radě i od B. kněží, poněvadž P. Bůh k vysvobo- zení a do vlasti se navrácení naději ukazuje, kdyby k tomu přišlo, co jest dělati, kam se obrátiti, nač zvláště chudé vdovy a sirotci se stěhovati, jak zprávu církví začínati, jak se k ji- ným evangelickým kněžím míti atd. A však o těch věcech plné deliberací zanecháno, až jaké Bůh čeho příčiny ukáže. O prokázání J. Msti. p. panu vejvodovi Biel- skému za ochranu v exilium vděčnosti. Za slušné uznáno, aby, kdykoli Bůh k navrácení-se do vlasti cestu ote- vře a bezpečnou učiní, bez prokázání a osvědčení náležité vděčnosti z Lešna stěhování nebylo, lečby některé osoby za- volány jsouce dle povinnosti a potřeby napřed musely. Ta pak vděčnost J. Msti. panu vejvodovi aby prokázaná byla v tom čtverém: 1. List aby byl nejen jmenem celého Lešenského shro- máždění, nýbrž celé Jednoty napsán, a v tom pilné snažné a uctivé děkování aby bylo s žádostí místo naší odměny Božího hojného požehnání a odplaty zde i věčně J. Msti. i celému J. Msti rodu. 2. Osoby dvě neb tři aby vybrány byly z politiků a mi- nistrů, kteréž by list ten (kdežby koli JMt. na ten čas byl
280 možné. Protož kdyžby se volně k knihám Jednoty mohlo, aby osoby jisté byly zvoleny, kteréžby českou i moravskou bibliotheku přehlednouc, taková kázání shromáždily; nýbrž i u kněží, kteří by jakých antiquitet shromážděných co měli, se vyptati. Na tom pak aby k začátku každého synodu zvo- leni byli písaři hbití a soudní, kteřížby po kazateli pišíc po- tom spolu snesli, témuž kazateli ku přečtení a skorigování podali, a potom na čisto přepsaný exemplář neb dva starším odvedli. O rozptýlené posluchače. Na tom zůstáno, aby co nejdřív možné k navštívení rozptýlených a ještě v dověrnosti stojících posluchačů do Lužic, do Míšně i do Čech vypraveni byli z Lešna z ministrů neb i z starších někteří, jak potřeba bude. Což k vyřízení v pánu milému B. Matějovi Proko- povi poručeno. O zprávce do Břehu. Otec milý B. Jiřík přednášel potřebu toho, aby jemu někdo dán byl do Břehu nejen ku pomoci v tom exulantů českých zboru, ale i k představení jim za zprávce na čas. Usouzen tedy k tomu B. J. Šavel Kosti- cký, jestliže se vyrozumí, že slušné příčiny svého se na synod nedostání maje, k řádu kněžskému potvrzen býti a za řádem Božím jíti žádostiv bude. O stěhování se do vlasti. Předkládáno bylo od ně- kterých v radě i od B. kněží, poněvadž P. Bůh k vysvobo- zení a do vlasti se navrácení naději ukazuje, kdyby k tomu přišlo, co jest dělati, kam se obrátiti, nač zvláště chudé vdovy a sirotci se stěhovati, jak zprávu církví začínati, jak se k ji- ným evangelickým kněžím míti atd. A však o těch věcech plné deliberací zanecháno, až jaké Bůh čeho příčiny ukáže. O prokázání J. Msti. p. panu vejvodovi Biel- skému za ochranu v exilium vděčnosti. Za slušné uznáno, aby, kdykoli Bůh k navrácení-se do vlasti cestu ote- vře a bezpečnou učiní, bez prokázání a osvědčení náležité vděčnosti z Lešna stěhování nebylo, lečby některé osoby za- volány jsouce dle povinnosti a potřeby napřed musely. Ta pak vděčnost J. Msti. panu vejvodovi aby prokázaná byla v tom čtverém: 1. List aby byl nejen jmenem celého Lešenského shro- máždění, nýbrž celé Jednoty napsán, a v tom pilné snažné a uctivé děkování aby bylo s žádostí místo naší odměny Božího hojného požehnání a odplaty zde i věčně J. Msti. i celému J. Msti rodu. 2. Osoby dvě neb tři aby vybrány byly z politiků a mi- nistrů, kteréž by list ten (kdežby koli JMt. na ten čas byl
Strana 281
281 k němu se dostanouc) oddaly, osobně také jmenem všech valedikujíc. 3. Aby biblí česká pěkně svázaná (v nížby se napřed exilium našeho a dobrodiní nám v něm učiněného vypsání krátké s podpisem vlastní rukou všeho zde panstva a kněž- stva položilo) do biblioteky J. M. na budoucí památku daro- vána byla. Tolikéž řádu Jednoty asi dva exempláře s zaká- záním se na potom JMsti., že každé české knihy, kteréž vy- cházeti budou, exemplář do též J. Msti. bibliotheky odsílati se bude. 4. Naposledy aby také in publicis scriptis, kde toho pří- činy budou, totéž dobrodiní J. M. zmínkami uctivými a vzác- nými vychvalováno bylo, jako in synopsi persequutionum a v historii Jednoty, s doložením toho, jakou sme plnou svobodu pod J. M. měli v exilium svém, i P. Bohu v chrámích volně sloužiti i synody odpravovati a držeti. Jak s padlými zacházeti při navrácení a zprávy církevní v vlasti bohda ujímání. Zhotovena o té věci předešlých již časů zpráva, i přehlednuta jest a nalezeno, že některé věci opravy, vysvětlení i doplnění potřebují. Protož aby to ještě B. starší v Lešně zůstávající i s pomocí a k soudu všeho podáním B. ministrům bedlivě přehledli a doplnili, zpravili a k rozsouzení ještě otcům moravským do Slezska poslali, kteříž budou-li viděti, že tak již zůstati může, aneb něco přiopravíc, k tištění to do Lešna poslati mají. O upadlých v apostasi kněžích a jahních. Pří- činou odpadlství Blahoslava Byšického a některých jiných mlu- veno, co s takovými činěno býti má; jestliže by se po odvrá- cení pokušení navrátiti chtěli, zvláště poněvadž on Blahoslav k odpočívajícímu v Pánu otci B. Cyrillovi psaní z Čech uči- niv za pamět na sebe žádal, a že tentýž v srdci zůstává, ač- koli zvítěziti nemohl, oznamoval. Nalezeno, že poněvadž on i prvé kněžského úřadu sobě nevšelijak vážil a zisků tako- vých vždy pilnější býval, též že v hřích ten dobrovolně s roz- myslem proti věrným radám, výstrahám a prosbám, nýbrž proti slibu již učiněnému do vlasti se vším se vrátiv, uběhl, i jiné některé s sebou zviklal, vyloudil i ku pádu potáhl, a nad to i revokací svou proti svědomí publice v kostele Koste- leckém nad Orlicí učinil, že tedy k úřadu kněžskému, byť i způsobem jiných padlých kajících do Jednoty přijat byl, při- puštěn býti nemá. Nebo 1. kněz má býti bez úhony, na něm pak několik těž- kých úhon se sbíhá. 2. Tíže se každý výstupek kněžský u Boha váží a tresce než-li jiných lidí, čehož příklad, že dceru kněžskou v smil-
281 k němu se dostanouc) oddaly, osobně také jmenem všech valedikujíc. 3. Aby biblí česká pěkně svázaná (v nížby se napřed exilium našeho a dobrodiní nám v něm učiněného vypsání krátké s podpisem vlastní rukou všeho zde panstva a kněž- stva položilo) do biblioteky J. M. na budoucí památku daro- vána byla. Tolikéž řádu Jednoty asi dva exempláře s zaká- záním se na potom JMsti., že každé české knihy, kteréž vy- cházeti budou, exemplář do též J. Msti. bibliotheky odsílati se bude. 4. Naposledy aby také in publicis scriptis, kde toho pří- činy budou, totéž dobrodiní J. M. zmínkami uctivými a vzác- nými vychvalováno bylo, jako in synopsi persequutionum a v historii Jednoty, s doložením toho, jakou sme plnou svobodu pod J. M. měli v exilium svém, i P. Bohu v chrámích volně sloužiti i synody odpravovati a držeti. Jak s padlými zacházeti při navrácení a zprávy církevní v vlasti bohda ujímání. Zhotovena o té věci předešlých již časů zpráva, i přehlednuta jest a nalezeno, že některé věci opravy, vysvětlení i doplnění potřebují. Protož aby to ještě B. starší v Lešně zůstávající i s pomocí a k soudu všeho podáním B. ministrům bedlivě přehledli a doplnili, zpravili a k rozsouzení ještě otcům moravským do Slezska poslali, kteříž budou-li viděti, že tak již zůstati může, aneb něco přiopravíc, k tištění to do Lešna poslati mají. O upadlých v apostasi kněžích a jahních. Pří- činou odpadlství Blahoslava Byšického a některých jiných mlu- veno, co s takovými činěno býti má; jestliže by se po odvrá- cení pokušení navrátiti chtěli, zvláště poněvadž on Blahoslav k odpočívajícímu v Pánu otci B. Cyrillovi psaní z Čech uči- niv za pamět na sebe žádal, a že tentýž v srdci zůstává, ač- koli zvítěziti nemohl, oznamoval. Nalezeno, že poněvadž on i prvé kněžského úřadu sobě nevšelijak vážil a zisků tako- vých vždy pilnější býval, též že v hřích ten dobrovolně s roz- myslem proti věrným radám, výstrahám a prosbám, nýbrž proti slibu již učiněnému do vlasti se vším se vrátiv, uběhl, i jiné některé s sebou zviklal, vyloudil i ku pádu potáhl, a nad to i revokací svou proti svědomí publice v kostele Koste- leckém nad Orlicí učinil, že tedy k úřadu kněžskému, byť i způsobem jiných padlých kajících do Jednoty přijat byl, při- puštěn býti nemá. Nebo 1. kněz má býti bez úhony, na něm pak několik těž- kých úhon se sbíhá. 2. Tíže se každý výstupek kněžský u Boha váží a tresce než-li jiných lidí, čehož příklad, že dceru kněžskou v smil-
Strana 282
282 stvu postíženou ohněm spáliti kázal, an toho o jiných ne- poroučel. 3. Boží řeč je u proroka: Poněvadž ty pohrdl uměním, pohrdnu i já tebou, aby mi kněžství nekonal, Ozeáš 4. v 6.; a opět: Protože posluhovali před ukydanými bohy a byli domu israelskému příčinou pádu v nepravosti, protož přisáhl sem jim, praví panovník Hospodin, že ponesou nepravost svou, aniž přistoupí ke mně, aby úřad konali, ovšem aby přistupovati měli k kterým svatým věcem mým, neb k nejsvě- tějším, neb ponesou pohanění své atd. Ezechiel 44. v. 12, 13. A tentýž soud i o jiných podobných, nalezli-li by se, činěn býti má. Pakli by při kterých shledáno bylo, že ze mdloby padli a v pádu svém neleželi, ale časně povstali pokáním, opravdovost svou osvědčili, a statečným díla Božího děláním vychýlení své nahražovati by chtěli, a církev by jejich služeb potřebovala, zůstáno, aby jak pán sv. Petra po pádu s exa- menem tuhým přijal a ovce své jemu poručil, tak i tito s hoj- nějším nad jiné pokáním v počet služebníků aby přijímáni byli. O impressi. Když p. Bůh minulých dnů B. Matouše Krokocinského impressora, z světa vzal, zvolen za impressora též impressi B. Daniel Vetterus, tak aby od té chvíle péče o ni se ujal, pod počet a rejstříky všecko uvedl, a jak při tom po- třebí, tak o tento Jednoty klinot věrně se staral, což on k sobě i přijal. Zatím pak k dodělání řádu Jednoty, a bylo-li by co víc potřebí za pomocníky mu zanecháni B. Krokocinského sy- nové, jimž co by za práci jejich odtud vycházeti mělo, to se k rozeznání a mezi nimi toho spořádání B. Matějovi Proko- povi s pomocníky jeho v Lešně poroučí. O kázeň zboru Lešenského. Žádal rady v Pánu milý B. Martin Gertichius, co by příčinou rozmahajících se hříchů některých zvláště tanců a smilstva, když vrchnost kázní politickou pomahati zanedbává a církevní kázeň mnohým zvšedněla, činiti bylo. Snešení jest, aby se s vrchností, když se pan sudí domu z sněmu vrátí, jmenem celé rady o to mlu- vilo, povinnost její držením nad zákonem Božím stráže při- pomenula, k přetrhování neřádu pro ujití Božího hněvu na- pomenutí učinilo, za pilnější cum ministrio consens a tak jedním ramenem řádu dobrého vzdělání požádáno bylo. K če- muž dva z conseniorů spolu s B. Martinem obráni býti mají. A tu napřed poděkování aby učiněno bylo za propůjčené před tím k odpravení synodu tohoto dovolení a při tom udělené rady, čemuž že P. Bůh pomahal, a naměření to k šťastnému vyřízení přišlo. O naučení dání soldatům jednomyslným. Roz- mlouváno o některých z soldatů českých, že se v tom i jiném
282 stvu postíženou ohněm spáliti kázal, an toho o jiných ne- poroučel. 3. Boží řeč je u proroka: Poněvadž ty pohrdl uměním, pohrdnu i já tebou, aby mi kněžství nekonal, Ozeáš 4. v 6.; a opět: Protože posluhovali před ukydanými bohy a byli domu israelskému příčinou pádu v nepravosti, protož přisáhl sem jim, praví panovník Hospodin, že ponesou nepravost svou, aniž přistoupí ke mně, aby úřad konali, ovšem aby přistupovati měli k kterým svatým věcem mým, neb k nejsvě- tějším, neb ponesou pohanění své atd. Ezechiel 44. v. 12, 13. A tentýž soud i o jiných podobných, nalezli-li by se, činěn býti má. Pakli by při kterých shledáno bylo, že ze mdloby padli a v pádu svém neleželi, ale časně povstali pokáním, opravdovost svou osvědčili, a statečným díla Božího děláním vychýlení své nahražovati by chtěli, a církev by jejich služeb potřebovala, zůstáno, aby jak pán sv. Petra po pádu s exa- menem tuhým přijal a ovce své jemu poručil, tak i tito s hoj- nějším nad jiné pokáním v počet služebníků aby přijímáni byli. O impressi. Když p. Bůh minulých dnů B. Matouše Krokocinského impressora, z světa vzal, zvolen za impressora též impressi B. Daniel Vetterus, tak aby od té chvíle péče o ni se ujal, pod počet a rejstříky všecko uvedl, a jak při tom po- třebí, tak o tento Jednoty klinot věrně se staral, což on k sobě i přijal. Zatím pak k dodělání řádu Jednoty, a bylo-li by co víc potřebí za pomocníky mu zanecháni B. Krokocinského sy- nové, jimž co by za práci jejich odtud vycházeti mělo, to se k rozeznání a mezi nimi toho spořádání B. Matějovi Proko- povi s pomocníky jeho v Lešně poroučí. O kázeň zboru Lešenského. Žádal rady v Pánu milý B. Martin Gertichius, co by příčinou rozmahajících se hříchů některých zvláště tanců a smilstva, když vrchnost kázní politickou pomahati zanedbává a církevní kázeň mnohým zvšedněla, činiti bylo. Snešení jest, aby se s vrchností, když se pan sudí domu z sněmu vrátí, jmenem celé rady o to mlu- vilo, povinnost její držením nad zákonem Božím stráže při- pomenula, k přetrhování neřádu pro ujití Božího hněvu na- pomenutí učinilo, za pilnější cum ministrio consens a tak jedním ramenem řádu dobrého vzdělání požádáno bylo. K če- muž dva z conseniorů spolu s B. Martinem obráni býti mají. A tu napřed poděkování aby učiněno bylo za propůjčené před tím k odpravení synodu tohoto dovolení a při tom udělené rady, čemuž že P. Bůh pomahal, a naměření to k šťastnému vyřízení přišlo. O naučení dání soldatům jednomyslným. Roz- mlouváno o některých z soldatů českých, že se v tom i jiném
Strana 283
283 excessů neslušných dopouštějí, mohlo-li by jim naučení neb instrukcí jaká dána býti? Zůstáno na tom, aby o kom se co takového ví, při tom se napomenutí neopouštělo, veřejného pak psaní k času dalšímu, bude-li ho potřebí, se zanechalo. Zavírka. V pondělí po nešporním modlení rozpuštěni sou B. ministrové s napomenutím, k dobrému užiti všech tu konaných služeb a posilnění se v naději mocné k Bohu, že dílo své dále povede, též k utvrzení se v dověrnosti k Jednotě, též k obnovení stálému ostříhání společné lásky, k očekávání trpělivému na Boží smilování, a za odevření dílu Božímu zase v vlasti naší brány a nás k němu navrácení modlitbám, až i k strojení a připravování se k hodnému zase díla Bo- žího dělání skrze rozněcování v sobě darů Božích. Což od nich dověrně přijato i zvláštní poděkování starším za péči věrnou učiněno, a povolnost ke všemu Božímu řádu slíbena. Jmena přítomných starších: Bb. Daniel Mikolajevský, Jiřík Erastus, Pavel Paliurus, Vavřinec Justin, Matěj Prokop, Jan Komenský, Jakub Gembicius, Jan Hermon, Martin Gertichus, Jakub Memorat, Václav Lochar, Jan Lorenz, Pavel Hronovský, Petr Ceffas, Jan Stadius, Adam Hartman. Leta 1635. Febr. 27. Shromáždili se B. starší polští do Lešna, kdež na ráno (ve středu suchou po modlitbách) ku pracím přistoupeno. A nejprv 1. relací učiněna od Bratří z Vlodavy vrátilých, i psaná odevzdaná zpráva pro pamět tuto položena v ta slova: Anno 1634 den sv Matouše (21. Sept.) dostavše se k ge- nerální convokací do Vlodavy my z Veliké Polsky vyslaní (B. Martin Orminius, B. Jan Rybinský, B. Pavel Orlič a B. Jan Bitner; též jmenem českých zborů B. Jan Komenský, B. Adam Hartman) nalezli jsme tam již vyslané z Litvy K. Ondřeje Dobřenského, superattendenta vilenského a novo- grodského, K. Mikuláše Vysockého, superattendenta podlaského. K. Baltazara Labenského, conseniora vilenského. K. Samuele Minvida, též z Malé Polsky, K. Tomáše Weňgerského, super- attendenta se všechněmi pětí dioecesí jeho seniory aneb aspoň jejich conseniory i kněžími některými; též některé z panstva k témuž jednání od synodu dožádané. My z Veliké Polsky žádného s sebou neměvše, dodali jsme od starších listu panu Janovi Potockému, podkomoří Ha- ličskému, aby jmenem našich z Velké Polsky patronů tam s námi stál; což on k sobě přijal i s panem Krištofem, bra- trem svým.
283 excessů neslušných dopouštějí, mohlo-li by jim naučení neb instrukcí jaká dána býti? Zůstáno na tom, aby o kom se co takového ví, při tom se napomenutí neopouštělo, veřejného pak psaní k času dalšímu, bude-li ho potřebí, se zanechalo. Zavírka. V pondělí po nešporním modlení rozpuštěni sou B. ministrové s napomenutím, k dobrému užiti všech tu konaných služeb a posilnění se v naději mocné k Bohu, že dílo své dále povede, též k utvrzení se v dověrnosti k Jednotě, též k obnovení stálému ostříhání společné lásky, k očekávání trpělivému na Boží smilování, a za odevření dílu Božímu zase v vlasti naší brány a nás k němu navrácení modlitbám, až i k strojení a připravování se k hodnému zase díla Bo- žího dělání skrze rozněcování v sobě darů Božích. Což od nich dověrně přijato i zvláštní poděkování starším za péči věrnou učiněno, a povolnost ke všemu Božímu řádu slíbena. Jmena přítomných starších: Bb. Daniel Mikolajevský, Jiřík Erastus, Pavel Paliurus, Vavřinec Justin, Matěj Prokop, Jan Komenský, Jakub Gembicius, Jan Hermon, Martin Gertichus, Jakub Memorat, Václav Lochar, Jan Lorenz, Pavel Hronovský, Petr Ceffas, Jan Stadius, Adam Hartman. Leta 1635. Febr. 27. Shromáždili se B. starší polští do Lešna, kdež na ráno (ve středu suchou po modlitbách) ku pracím přistoupeno. A nejprv 1. relací učiněna od Bratří z Vlodavy vrátilých, i psaná odevzdaná zpráva pro pamět tuto položena v ta slova: Anno 1634 den sv Matouše (21. Sept.) dostavše se k ge- nerální convokací do Vlodavy my z Veliké Polsky vyslaní (B. Martin Orminius, B. Jan Rybinský, B. Pavel Orlič a B. Jan Bitner; též jmenem českých zborů B. Jan Komenský, B. Adam Hartman) nalezli jsme tam již vyslané z Litvy K. Ondřeje Dobřenského, superattendenta vilenského a novo- grodského, K. Mikuláše Vysockého, superattendenta podlaského. K. Baltazara Labenského, conseniora vilenského. K. Samuele Minvida, též z Malé Polsky, K. Tomáše Weňgerského, super- attendenta se všechněmi pětí dioecesí jeho seniory aneb aspoň jejich conseniory i kněžími některými; též některé z panstva k témuž jednání od synodu dožádané. My z Veliké Polsky žádného s sebou neměvše, dodali jsme od starších listu panu Janovi Potockému, podkomoří Ha- ličskému, aby jmenem našich z Velké Polsky patronů tam s námi stál; což on k sobě přijal i s panem Krištofem, bra- trem svým.
Strana 284
284 22. Septb. (v pátek suchý) držána před kázáním v zámku (kdež jsme v nepřítomnosti J. M. pana vejvody i hospodu i stůl měli) sessie privátní samých teologů a uvažováno, jakýmby pořádkem práce začaty a vedeny býti měly. Kdež podle dané occazí B. Jan Komenský salutací jmenem starších českých a moravských ohlásil: s oznámením (podle dané instrukcí) pří- čin, proč i my žádáme v té conformitátě obsaženi býti i okolo toho, jestliže se jim vidí, pracovati pomahati. Načež laskavě odpovědíno něco od superattendenta malopolského, ale obšír- něji od superattendenta vilenského, že o tom dobře vědí, že velkopolští Bratří s českými jedno tělo jsou, kteréž aby se trhati mělo, že oni příčiny dávati nemíní, alebrž společně v lásce bratrské se obnoviti. A když jsme podávali způsobu aby každá strana z těch tří provincií obzvláštní sedění měla, nechtě-li povoliti, než abychom pořád, jak kdo pokom stupeň povolání má, sedíce spolu pracovali a věřili, že duch svatý všechněm sebe vzývajícím přítomen bude. To však ohraženo, aby na čem by se dvě strany snesly, třetí k tomu přistoupiti povinna byla. Na to sme do kostela šli a K. Jan Gřiborský (senior lu- belský, stařec) učinil kázání na žalm 133: Aj jak jest milo atd. [a] půst vyhlásil. Po kázání superattendent malopolský (požádav panů pa- tronů aby zůstali, jiných pak aby ustoupili, když se kostel zavřel a rozsazení se stalo) oznámiv v příčinách přítomného z tak rozličných dalekých míst sjezdu, poděkoval pánu Bohu za štastné nás shromáždění a připomenuv, co a pokud v Orli pracováno a co pozůstává, prosil, poněvadž on tam praesidoval, aby práce ta nyní na jiného vzložena byla. I šla vota vůkol (od starších začnouc až do kněží, a odtud na pany patrony) a zvolen jednomyslně za praesida přítomné convokací vilenský superattendent kněz Dobřanský, kterýž, ač se mdlobou zdraví vymlouval, dožádán však, že to k sobě přijal. Tolikéž za direktora politického, dle zvyku jich zvolen pan Valerian Otffinovský. Za tím kn. Dobřanský k modlení horlivě napomenuv za- čal, „Svatý přijdiž duše,“ což kleče přezpívavše práce se začaly. A nejprv písaři posazeni za stůl u prostřed postavený z každé provincie jeden (z Velikopolských B. Jan Bitner, z Malopolských B. Vojtěch Veňgerský, z Litvy B. Samuel Min- vid). Zatím oddáváni listové praesidovi, kteréž on odvíraje pí- sařům k čtení podával, napřed náš, po tom jiné, jako i akt orelských díl, v písních a modlitbách k nim, z čehož ze všeho proposicí shromažďovány, a uvážení jich začátek se i hned stal, a pracováno až do samého večera, kdež se modlením obecním (lidu zvoněním návěští dadouc) zavřelo.
284 22. Septb. (v pátek suchý) držána před kázáním v zámku (kdež jsme v nepřítomnosti J. M. pana vejvody i hospodu i stůl měli) sessie privátní samých teologů a uvažováno, jakýmby pořádkem práce začaty a vedeny býti měly. Kdež podle dané occazí B. Jan Komenský salutací jmenem starších českých a moravských ohlásil: s oznámením (podle dané instrukcí) pří- čin, proč i my žádáme v té conformitátě obsaženi býti i okolo toho, jestliže se jim vidí, pracovati pomahati. Načež laskavě odpovědíno něco od superattendenta malopolského, ale obšír- něji od superattendenta vilenského, že o tom dobře vědí, že velkopolští Bratří s českými jedno tělo jsou, kteréž aby se trhati mělo, že oni příčiny dávati nemíní, alebrž společně v lásce bratrské se obnoviti. A když jsme podávali způsobu aby každá strana z těch tří provincií obzvláštní sedění měla, nechtě-li povoliti, než abychom pořád, jak kdo pokom stupeň povolání má, sedíce spolu pracovali a věřili, že duch svatý všechněm sebe vzývajícím přítomen bude. To však ohraženo, aby na čem by se dvě strany snesly, třetí k tomu přistoupiti povinna byla. Na to sme do kostela šli a K. Jan Gřiborský (senior lu- belský, stařec) učinil kázání na žalm 133: Aj jak jest milo atd. [a] půst vyhlásil. Po kázání superattendent malopolský (požádav panů pa- tronů aby zůstali, jiných pak aby ustoupili, když se kostel zavřel a rozsazení se stalo) oznámiv v příčinách přítomného z tak rozličných dalekých míst sjezdu, poděkoval pánu Bohu za štastné nás shromáždění a připomenuv, co a pokud v Orli pracováno a co pozůstává, prosil, poněvadž on tam praesidoval, aby práce ta nyní na jiného vzložena byla. I šla vota vůkol (od starších začnouc až do kněží, a odtud na pany patrony) a zvolen jednomyslně za praesida přítomné convokací vilenský superattendent kněz Dobřanský, kterýž, ač se mdlobou zdraví vymlouval, dožádán však, že to k sobě přijal. Tolikéž za direktora politického, dle zvyku jich zvolen pan Valerian Otffinovský. Za tím kn. Dobřanský k modlení horlivě napomenuv za- čal, „Svatý přijdiž duše,“ což kleče přezpívavše práce se začaly. A nejprv písaři posazeni za stůl u prostřed postavený z každé provincie jeden (z Velikopolských B. Jan Bitner, z Malopolských B. Vojtěch Veňgerský, z Litvy B. Samuel Min- vid). Zatím oddáváni listové praesidovi, kteréž on odvíraje pí- sařům k čtení podával, napřed náš, po tom jiné, jako i akt orelských díl, v písních a modlitbách k nim, z čehož ze všeho proposicí shromažďovány, a uvážení jich začátek se i hned stal, a pracováno až do samého večera, kdež se modlením obecním (lidu zvoněním návěští dadouc) zavřelo.
Strana 285
285 Jako i každého dne potom ráno i večer kázání držána, a to na rozdílné texty od rozdílných osob podle rozměření praesida, vždycky směřujíc k tomu, což k svornosti a lásce sloužilo, až i B. Komenského (uradiv se týž praeses s B. se- niory a conseniory) požádali, aby před comunií sv. (bylo v ne- děli XVII.) kázání jazykem českým učinil, oznamujíce toho příčinu, že tím Jednotu českou v osobě jeho ctí, též že slušné jest, aby tu před tak vzácným shromážděním naše společná jednomyslnost byla osvědčena, aby se po zbořích malopolských a litevských rozhlásilo, že s Bratřími českými jedno jsou a býti mají. I stalo se tak jako i B. Adam Hartman také od nich kazatelnicí poctěn. Conclusí pak též convocací tolodavské, tak jakž podle bedlivého uvažování sepsány i podpisy všech přítomných, kněží i panstva, jako i pečetmi všech tří Jednot stvrzeny jsou, a to ve třech exemplářích, jeden nám, druhý do Malé Polsky a třetí do Litvy odvedeny jsou při nynějším shledání, jichž suma tuto se položí podle pořádku, kterýž nám v instrukcí dán byl. 1. Pozdravení od Jednoty pilně donešeno i kněžím i star- ším napřed v privátní sessí, i všechněm opět v publičné sessí v kostele. 2. Kdež nám dovoleno jednati a zavírati všecko, však tak, aby oblíbení toho i poopravení (byloli-by v čem) třeba syno- dům zanecháno bylo. Tu Bratří malopolští na odpor se po- stavili, zvláště panstvo bráníce novým odkladům, než aby se všecko již zavíralo a knihy k společnému užívání, jak tu usouzeno bude, tak se hned k druhu podaly. Na čemž napo- sledy zavříno, proto aby z dalších takových pracných sjezdů sjíti se mohlo. Poněvadž hlavní věc tak jednosvorně všickni synodové oblíbili, partikulární pak ty pozůstávající některé věci bedlivě uváženy a skončovány budou. 3. Protestací v upřímnosti naší stala se dle slušnosti. 4. Řád náš abychom publice byli měli comendovati a čtení jeho samého napřed žádati, k tomu nepřišlo; protože když jsme napřed soukromně s superattendentem litevským a malopolským (celé je nakloněné k sobě a Jednotě poznavše), jakby co publice předkládáno býti mělo, uvažovali, nezdálo se k vzdělání býti, abychom sebe tak publice za obzvláštní a ještě oddělenou Je- dnotu pokládali; než podle consensu jdouce, za sjednocené se již měli, a toliko o srovnání toho, co ještě pozůstává, mluvili. Doložil K. Dobřanský: Já řádu vašeho ne zle povědom jsem, a vin- šoval bych, aby ve všech církvích ostříhán byl; ale aby týž řád, tak jakž jest, od nás cele přijat a do všech zborů na- šich uveden byl, to možné není pro mnohé věci, které z roz- dílnosti míst a času s sebou nese. A byť i bylo možné na
285 Jako i každého dne potom ráno i večer kázání držána, a to na rozdílné texty od rozdílných osob podle rozměření praesida, vždycky směřujíc k tomu, což k svornosti a lásce sloužilo, až i B. Komenského (uradiv se týž praeses s B. se- niory a conseniory) požádali, aby před comunií sv. (bylo v ne- děli XVII.) kázání jazykem českým učinil, oznamujíce toho příčinu, že tím Jednotu českou v osobě jeho ctí, též že slušné jest, aby tu před tak vzácným shromážděním naše společná jednomyslnost byla osvědčena, aby se po zbořích malopolských a litevských rozhlásilo, že s Bratřími českými jedno jsou a býti mají. I stalo se tak jako i B. Adam Hartman také od nich kazatelnicí poctěn. Conclusí pak též convocací tolodavské, tak jakž podle bedlivého uvažování sepsány i podpisy všech přítomných, kněží i panstva, jako i pečetmi všech tří Jednot stvrzeny jsou, a to ve třech exemplářích, jeden nám, druhý do Malé Polsky a třetí do Litvy odvedeny jsou při nynějším shledání, jichž suma tuto se položí podle pořádku, kterýž nám v instrukcí dán byl. 1. Pozdravení od Jednoty pilně donešeno i kněžím i star- ším napřed v privátní sessí, i všechněm opět v publičné sessí v kostele. 2. Kdež nám dovoleno jednati a zavírati všecko, však tak, aby oblíbení toho i poopravení (byloli-by v čem) třeba syno- dům zanecháno bylo. Tu Bratří malopolští na odpor se po- stavili, zvláště panstvo bráníce novým odkladům, než aby se všecko již zavíralo a knihy k společnému užívání, jak tu usouzeno bude, tak se hned k druhu podaly. Na čemž napo- sledy zavříno, proto aby z dalších takových pracných sjezdů sjíti se mohlo. Poněvadž hlavní věc tak jednosvorně všickni synodové oblíbili, partikulární pak ty pozůstávající některé věci bedlivě uváženy a skončovány budou. 3. Protestací v upřímnosti naší stala se dle slušnosti. 4. Řád náš abychom publice byli měli comendovati a čtení jeho samého napřed žádati, k tomu nepřišlo; protože když jsme napřed soukromně s superattendentem litevským a malopolským (celé je nakloněné k sobě a Jednotě poznavše), jakby co publice předkládáno býti mělo, uvažovali, nezdálo se k vzdělání býti, abychom sebe tak publice za obzvláštní a ještě oddělenou Je- dnotu pokládali; než podle consensu jdouce, za sjednocené se již měli, a toliko o srovnání toho, co ještě pozůstává, mluvili. Doložil K. Dobřanský: Já řádu vašeho ne zle povědom jsem, a vin- šoval bych, aby ve všech církvích ostříhán byl; ale aby týž řád, tak jakž jest, od nás cele přijat a do všech zborů na- šich uveden byl, to možné není pro mnohé věci, které z roz- dílnosti míst a času s sebou nese. A byť i bylo možné na
Strana 286
286 větším díle to přijíti, nemusí však to tím titulem jíti, že nový řád přijímáme (poněvadž by to bez zdráždění hlav urputných, jakéž mezi sebou máme, a bez urážky mdlých, a tak bez roz- tržek a větší snad zkáze než vzdělání býti nemohlo). Protož publice toho nemluvte, aby řád váš přijat byl; než aby z obo- jího udělán byl jeden. A tu cokoli nad nás lepšího máte, to mezi nás uvedete; však nehoršte se, budu-li já někdy na od- por státi, a zastávejte svého předce; nebo to proto učiním, aby se zřetelněji všechněm přítomným ukázalo, že měníme-li co, pro příčiny hodné měníme, a ti aby to též jiným ukazo- vati mohli. I bylo tak a ukázal effect, že ta rada dobrá byla Nebo jsme řádu našeho exemplář mezi přední rozdali, aby když se čtlo a uvažovalo sami hleděti a souditi mohli, a ne- byl čten ani náš řád ani jejich agendy o své samo, nýbrž spolu o každé proposicí, nejprv jejich, potom naše. I přišlo na větším díle, že naše oblíbeno a psáti poručeno. A když do něčeho někteří nechtěli sami, jejich druzi je doháněli, až i k tomu přišlo, že pan Glinský (vyslaný z Krakovského di- striktu) rozhorliv se v jeden čas protestoval, nechtí-li jiní, že oni s svými zbory k řádu zborů Velikopolských přistoupí atd. 5. a 6. A tak co v artikuli pátém a šestém instrukcí naši stojí (o excipování a limitování), toho potřebí nebylo, když se tak pořád šlo a s pomocí Boží při každé věci srovnání se našlo. 7. Na to aby od ničeho pouštíno nebylo snadně, leč kdeby se něco vzdělávatedlnějšího ukázalo, byl pozor opravdový. Protož jsme některých věcí obdržeti nemohouce, aby naším způsobem ostříhány byly, a oni nám, aby jejich způsob právě zřetedlně lepší byl, ukázati nemohli, to aspoň obdrželi, že na svobodě zanechány jsou. Jako ceremonia naše při ordinování kněží zvyklá, že dva conseniorové vystoupíc svědectví candidatům dávají a za ně se k ordinatoru přimlouvají, zdá se jim dětinská, přijíti ji nijakž nechtěli, nám však chtěli-li bychom jí předce užívati, dopustili. Conseniorové a seniorové aby skrze tajné hlasy (t. cedulky) obíráni byli také toho přijíti nechtěli, ukazujíce, že sv. Matěje skrze losy volení za příklad sem taženo býti nemůž, poněvadž to bylo obírání k apoštolství, kterýž úřad nebyl od lidí ani skrze lidi svěřován, ale od samého Pána. Jiné osoby k ouřadům jiným že bývaly od apoštolů skrze brání zjevných svědectví voleny, a že lépe tak, když prvé než se osoba volí a ordinuje ode všech se odevřeně pro et contra vyhledává. My však když jsme od svého způsobu pu- stiti moci neměli, oni, že sobě svého a nám našeho zanechá- vají, ohlásili se, a v agendě se nic nespecifikovalo jak se volení
286 větším díle to přijíti, nemusí však to tím titulem jíti, že nový řád přijímáme (poněvadž by to bez zdráždění hlav urputných, jakéž mezi sebou máme, a bez urážky mdlých, a tak bez roz- tržek a větší snad zkáze než vzdělání býti nemohlo). Protož publice toho nemluvte, aby řád váš přijat byl; než aby z obo- jího udělán byl jeden. A tu cokoli nad nás lepšího máte, to mezi nás uvedete; však nehoršte se, budu-li já někdy na od- por státi, a zastávejte svého předce; nebo to proto učiním, aby se zřetelněji všechněm přítomným ukázalo, že měníme-li co, pro příčiny hodné měníme, a ti aby to též jiným ukazo- vati mohli. I bylo tak a ukázal effect, že ta rada dobrá byla Nebo jsme řádu našeho exemplář mezi přední rozdali, aby když se čtlo a uvažovalo sami hleděti a souditi mohli, a ne- byl čten ani náš řád ani jejich agendy o své samo, nýbrž spolu o každé proposicí, nejprv jejich, potom naše. I přišlo na větším díle, že naše oblíbeno a psáti poručeno. A když do něčeho někteří nechtěli sami, jejich druzi je doháněli, až i k tomu přišlo, že pan Glinský (vyslaný z Krakovského di- striktu) rozhorliv se v jeden čas protestoval, nechtí-li jiní, že oni s svými zbory k řádu zborů Velikopolských přistoupí atd. 5. a 6. A tak co v artikuli pátém a šestém instrukcí naši stojí (o excipování a limitování), toho potřebí nebylo, když se tak pořád šlo a s pomocí Boží při každé věci srovnání se našlo. 7. Na to aby od ničeho pouštíno nebylo snadně, leč kdeby se něco vzdělávatedlnějšího ukázalo, byl pozor opravdový. Protož jsme některých věcí obdržeti nemohouce, aby naším způsobem ostříhány byly, a oni nám, aby jejich způsob právě zřetedlně lepší byl, ukázati nemohli, to aspoň obdrželi, že na svobodě zanechány jsou. Jako ceremonia naše při ordinování kněží zvyklá, že dva conseniorové vystoupíc svědectví candidatům dávají a za ně se k ordinatoru přimlouvají, zdá se jim dětinská, přijíti ji nijakž nechtěli, nám však chtěli-li bychom jí předce užívati, dopustili. Conseniorové a seniorové aby skrze tajné hlasy (t. cedulky) obíráni byli také toho přijíti nechtěli, ukazujíce, že sv. Matěje skrze losy volení za příklad sem taženo býti nemůž, poněvadž to bylo obírání k apoštolství, kterýž úřad nebyl od lidí ani skrze lidi svěřován, ale od samého Pána. Jiné osoby k ouřadům jiným že bývaly od apoštolů skrze brání zjevných svědectví voleny, a že lépe tak, když prvé než se osoba volí a ordinuje ode všech se odevřeně pro et contra vyhledává. My však když jsme od svého způsobu pu- stiti moci neměli, oni, že sobě svého a nám našeho zanechá- vají, ohlásili se, a v agendě se nic nespecifikovalo jak se volení
Strana 287
287 díti má. Jejich způsob oznámili nám že takový jest. Když potřebují seniora neb conseniora (nebo každý senior toliko je- dnoho conseniora má), tedy praví každý při synodu zdání své, koho k této práci spůsobného býti soudí. A na koho hla- sové padají, toho hned aby to k sobě přijal požádají, a když přijme v shromáždění potom jej ordinují. Pakliby na dva neb na tři hlasové padali, tu dadouc kompetentům vystoupení, te- prva, co kdo za rationes má, proč by tomu raději než onomu svěřen býti měl ten ouřad, pilně uvažují, a kdo více hlasů předce má, tomu jej svěřují. Toho však v agendě položeno není proto, aby se kteréhokoliv způsobu užívati mohlo bez zrušení jednomyslnosti. Třetí věc, kterouž na nás míti chtěli, a kteréž sme nesvolili, byla akolutům a jahnům aby nebyla kazatelnice pouštína, ale aby kázání svá konali jakožto uče- dlníci ještě při pulpitu, a kazatedlnice zůstávala kněžím, ja- kožto pro rozdíl povolání, tak i pro uctivost k slovu Božímu, když se plnou mocí jako z místa Božího mluví. Toho sme k uvá- žení starších Jednoty (poručeno nic o tom neměvše) zanechali. 8. Artikul osmý naší instrukcí k tomu směřoval, aby po- litický regiment k zprávě církevní míšín nebyl, to jest aby při synodních jednáních politici nebývali, ale to v moci star- ších zůstávalo. Ale tu na odpor nám tuze vstoupili všickni panstvo i kněží. Předně tím, že Aron a Mojžíš spolu dělati mají a že nikdež příkladu (ani v starém ani v novém zákoně) nemáme, aby kněží sami bez rady a pomoci předních v lidu (buď že vrchnost byla, neb zvolení starší zboru) jaké zprávy se ujímali. Apoštolové v Jeruzalemě že žádného nedrželi sně- mu, aby nezavolali buď celého zboru, neb aspoň starších k radě a pomoci (Skut. 1, 15 a 6, 2 a 15, 6). Potom když Pán Bůh církvi vrchnosti věřící dal, že císařové a králové s pomocí biskupů sněmy držívali, nýbrž papež ačkoli sobě téměř vše- cku moc osobil, však vždy ne bez přítomnosti vrchností svět- ských aneb vyslaných jejich concilia svá držívá. Pročbychom tedy my vrchnostem to, co jim Bůh dal; pěstounství církve z rukou bráti měli? Řečeno, že ne pěstounství ale dotýkání se zprávy církevní. Odpovědína, že oni se nedotýkají žádné církevní práce, než toliko, jak se koná, k tomu přihlídají po- dle poručení a vyměření Božího, nepřekážejíce tím služební kům Božím ale pomahajíce, aby se i bezpečně na synody shromáždovati, i tam zůstávati a pracovati, i potom to, co se kdy usoudí, k skutku vésti mohli. Bývá-li kdy zpráva jaká samých kněží se dotýkající, do těch že oni nenahlídají, ale starším a kněžím samým k zpravování toho nechávají. A tu nás onino kněží prositi začali, abychom jim přímluvami svými patrona nekazili, a z toho na synodích bývání a díla Božího
287 díti má. Jejich způsob oznámili nám že takový jest. Když potřebují seniora neb conseniora (nebo každý senior toliko je- dnoho conseniora má), tedy praví každý při synodu zdání své, koho k této práci spůsobného býti soudí. A na koho hla- sové padají, toho hned aby to k sobě přijal požádají, a když přijme v shromáždění potom jej ordinují. Pakliby na dva neb na tři hlasové padali, tu dadouc kompetentům vystoupení, te- prva, co kdo za rationes má, proč by tomu raději než onomu svěřen býti měl ten ouřad, pilně uvažují, a kdo více hlasů předce má, tomu jej svěřují. Toho však v agendě položeno není proto, aby se kteréhokoliv způsobu užívati mohlo bez zrušení jednomyslnosti. Třetí věc, kterouž na nás míti chtěli, a kteréž sme nesvolili, byla akolutům a jahnům aby nebyla kazatelnice pouštína, ale aby kázání svá konali jakožto uče- dlníci ještě při pulpitu, a kazatedlnice zůstávala kněžím, ja- kožto pro rozdíl povolání, tak i pro uctivost k slovu Božímu, když se plnou mocí jako z místa Božího mluví. Toho sme k uvá- žení starších Jednoty (poručeno nic o tom neměvše) zanechali. 8. Artikul osmý naší instrukcí k tomu směřoval, aby po- litický regiment k zprávě církevní míšín nebyl, to jest aby při synodních jednáních politici nebývali, ale to v moci star- ších zůstávalo. Ale tu na odpor nám tuze vstoupili všickni panstvo i kněží. Předně tím, že Aron a Mojžíš spolu dělati mají a že nikdež příkladu (ani v starém ani v novém zákoně) nemáme, aby kněží sami bez rady a pomoci předních v lidu (buď že vrchnost byla, neb zvolení starší zboru) jaké zprávy se ujímali. Apoštolové v Jeruzalemě že žádného nedrželi sně- mu, aby nezavolali buď celého zboru, neb aspoň starších k radě a pomoci (Skut. 1, 15 a 6, 2 a 15, 6). Potom když Pán Bůh církvi vrchnosti věřící dal, že císařové a králové s pomocí biskupů sněmy držívali, nýbrž papež ačkoli sobě téměř vše- cku moc osobil, však vždy ne bez přítomnosti vrchností svět- ských aneb vyslaných jejich concilia svá držívá. Pročbychom tedy my vrchnostem to, co jim Bůh dal; pěstounství církve z rukou bráti měli? Řečeno, že ne pěstounství ale dotýkání se zprávy církevní. Odpovědína, že oni se nedotýkají žádné církevní práce, než toliko, jak se koná, k tomu přihlídají po- dle poručení a vyměření Božího, nepřekážejíce tím služební kům Božím ale pomahajíce, aby se i bezpečně na synody shromáždovati, i tam zůstávati a pracovati, i potom to, co se kdy usoudí, k skutku vésti mohli. Bývá-li kdy zpráva jaká samých kněží se dotýkající, do těch že oni nenahlídají, ale starším a kněžím samým k zpravování toho nechávají. A tu nás onino kněží prositi začali, abychom jim přímluvami svými patrona nekazili, a z toho na synodích bývání a díla Božího
Strana 288
288 dělati pomáhání neosvobozovali, až i to kněz Dobřenský řekl. Bratří milí! Jednota vaše v Čechách začala se pod velikými pokušeními bez pomoci vrchností, jichž neměli. Protož dělati musili jak mohli. Ale ta forma jiným časům a místům se ne- trefí. My zde mezi nepřáteli jsme, a mezi posluchači svými divné hlavy máme. Protož bez patronů ani se shromážďovati ani kázně a řádu držeti nemůžeme, a J. Msti, když se v tom k ochraně a pomoci nám poručují, svou povinnost, k níž od Boha povoláni jsou, konají. Protož my raději Vám Bratří milí radíme, aby ste při synodech svých patrony své mívati nepo- hrdali, kteříž i poraditi platně mohou i k skutku vésti toho, co se kdy usoudí; nemůžete-li mnohých mívati, aspoň některé přední za seniores saeculares je zřídíc, aby Vám k radě a po- moci byli. I zůstaveno jest věci té k rozvážení na synodě na- šem, jakby se nám při té věci napotom chovati vidělo. Sic canon convokací Vlodavské jest položen a zapsán, aby v kaž- dém distriktu obráni byli seniores equestris ordinis, kteříby při synodech bývali k radě a pomoci starším a kněžím. 9. Devátý artikul instrukcí naší proti nim nečelel, když se podle vysvětlení osmého artikule rozumí. 10. Co se tkne rozdělení ministrů na stupně, stalo se, že všech pět stupňů Jednoty přijato jest, i agenda k zřízení jich pěkně zpravena. V Litvě posavad žádných stupňů neměli kromě kněžství, seniory ač měli, však bez ordinování, Malo- polští pak (nepochybně při prvních oněch s předky našimi traktatích to vzavše) měli, však akoluty, lectores a jahny ca- techistes nazývali, kteráž obě jmena v agendách k našim při- pojena jsou. Že pak ti Malopolané z pěti seniorů svých jed- noho za superintendenta jako nad biskupy arcibiskupa netoliko nazývali, ale i slavněji než seniora ordinovali, složeno to, tak aby nebylo než pět stupňů, přední však mezi seniory aby jeden byl v každé provincii, za potřebné uznáno pro řád, však bez takového ordinování, tak jak v Jednotě sudí neb praeses. 11. Co se šaffování týmiž alumny a ministry dotýče, opa- třená ta věc tak, aby každá dioecesis svými vládla, to jest senior též dioecesi. 12. Pakli by se v jedné dioecesi nedostatek nalézal, kte- rýžby z druhé doplněn býti mohl, bude v každé provincii senior přední, skrze něhož se to u jiných objednati může. Nebo i to jest objednáno (ač těžce, bránili se Malopolští dlouho), aby seniorové a conseniorové obíráni byli netoliko z ministrů té dioecesi (která seniorem neb conseniorem opa- tření potřebuje, jako se tak u nich posavad dálo) ale ze všeho kněžstva celé provincie na synodě provincialním, tak
288 dělati pomáhání neosvobozovali, až i to kněz Dobřenský řekl. Bratří milí! Jednota vaše v Čechách začala se pod velikými pokušeními bez pomoci vrchností, jichž neměli. Protož dělati musili jak mohli. Ale ta forma jiným časům a místům se ne- trefí. My zde mezi nepřáteli jsme, a mezi posluchači svými divné hlavy máme. Protož bez patronů ani se shromážďovati ani kázně a řádu držeti nemůžeme, a J. Msti, když se v tom k ochraně a pomoci nám poručují, svou povinnost, k níž od Boha povoláni jsou, konají. Protož my raději Vám Bratří milí radíme, aby ste při synodech svých patrony své mívati nepo- hrdali, kteříž i poraditi platně mohou i k skutku vésti toho, co se kdy usoudí; nemůžete-li mnohých mívati, aspoň některé přední za seniores saeculares je zřídíc, aby Vám k radě a po- moci byli. I zůstaveno jest věci té k rozvážení na synodě na- šem, jakby se nám při té věci napotom chovati vidělo. Sic canon convokací Vlodavské jest položen a zapsán, aby v kaž- dém distriktu obráni byli seniores equestris ordinis, kteříby při synodech bývali k radě a pomoci starším a kněžím. 9. Devátý artikul instrukcí naší proti nim nečelel, když se podle vysvětlení osmého artikule rozumí. 10. Co se tkne rozdělení ministrů na stupně, stalo se, že všech pět stupňů Jednoty přijato jest, i agenda k zřízení jich pěkně zpravena. V Litvě posavad žádných stupňů neměli kromě kněžství, seniory ač měli, však bez ordinování, Malo- polští pak (nepochybně při prvních oněch s předky našimi traktatích to vzavše) měli, však akoluty, lectores a jahny ca- techistes nazývali, kteráž obě jmena v agendách k našim při- pojena jsou. Že pak ti Malopolané z pěti seniorů svých jed- noho za superintendenta jako nad biskupy arcibiskupa netoliko nazývali, ale i slavněji než seniora ordinovali, složeno to, tak aby nebylo než pět stupňů, přední však mezi seniory aby jeden byl v každé provincii, za potřebné uznáno pro řád, však bez takového ordinování, tak jak v Jednotě sudí neb praeses. 11. Co se šaffování týmiž alumny a ministry dotýče, opa- třená ta věc tak, aby každá dioecesis svými vládla, to jest senior též dioecesi. 12. Pakli by se v jedné dioecesi nedostatek nalézal, kte- rýžby z druhé doplněn býti mohl, bude v každé provincii senior přední, skrze něhož se to u jiných objednati může. Nebo i to jest objednáno (ač těžce, bránili se Malopolští dlouho), aby seniorové a conseniorové obíráni byli netoliko z ministrů té dioecesi (která seniorem neb conseniorem opa- tření potřebuje, jako se tak u nich posavad dálo) ale ze všeho kněžstva celé provincie na synodě provincialním, tak
Strana 289
289 aby osoba hodná z jiné třeba dioecesi zvolena a zordino- vána býti mohla. 13. Strany půjčování ministrů z jedné provincie do druhé, neb z jedné dioecesi do druhé, tak jest to opatřeno, že se ostro- ckého našeho synodu třináctému kanonu dosti stane. 14. Aby agendy nebyly vůbec na světlo dávány, těžce sme to obdrželi, hájili se tím, že se není zač styděti ani před ne- přátely (jejichž takové knihy také v rukou máme); poslucha- čům pak našim že potřebné i povinné věděti všecko, jakým se co řádem děje. A poněvadž prvnější Malopolských agendy vůbec na světle jsou, že by absurdum bylo s novými se krýti. I usouzeno zůstati na prostředku: tak aby exemplářové vy- tištění všichni od starších vzati byli (do Veliké Polsky sto, do Malé dvě stě, do Litvy tři sta); patronům však a předním některým posluchačům, aby se jich také dopřáti neodpíralo. 15. Examen zprávce před posluchači a posluchačů před zprávcem při visitacích změněn bude. Ačkoli se jim zdálo, že takový v řeči examen a s takovými skrze jméno Boží osvěd- čováními ostřejší jest, a více soli k zachování kázně a bázně s sebou nese, však po mnohém toho na obě straně vyhledá- vání nalezeno, aby osvědčování taková ostrá, mocná, k bázni sloužící publice na kázaních se dála, vyzvídání však samo pri- vatim. Což vše v agendě navštěvování zborů plně vypsáno. 16. Ohlášení strany některých menších věcí neb ceremo- nií přijato tak, že netoliko nám Čechům a Moravanům (jimž se na budoucí způsob vlasti ohlédati bude) ale i sami sobě svobody zanechati a ji canonem stvrditi, aby v zevnitřních věcech zvláště při službě večeří Páně, toho a tak ostříháno bylo, jakž se kde a kdy, že k vzdělání slouží, uznati může. Mimo to pak, což nám v instrukcí dáno bylo, uvažovány a postaveny jsou některé jiné k jednomyslnosti patřící věci, jako o přihotovení k druku biblí in folio s annotacími, kteráž práce mezi provincie rozdělená, tak že se Bratřím Litvanům dostal první a druhý díl, B. Velkopolanům žalmy a proroci, B. Malopolanům nový zákon a apocryfa; však aby jedni dru- hým na přehlednutí práce posílali. Též aby v kancionalu přidány byly k písním modlitby (k adventvím jedna, o narození jedna, a tak pod každý titul jedna) k užívání jich při službách sv., kteréž modlitby tu hned na convokací pěkně zpraveny jsou. Seniores aby indifferenter slouli seniores, inspectores, su- perattendentes, antistites, episcopi; však v každé provincii je- den aby nad jinými stráž držel a sloul primarius senior atd., poněvadž jinak nemožné řádu zachovati, než že se vždy na jednom všecko zavírati a otvírati musí. Ti pak tři přední su- 19 Dekrety Jednoty Bratrské.
289 aby osoba hodná z jiné třeba dioecesi zvolena a zordino- vána býti mohla. 13. Strany půjčování ministrů z jedné provincie do druhé, neb z jedné dioecesi do druhé, tak jest to opatřeno, že se ostro- ckého našeho synodu třináctému kanonu dosti stane. 14. Aby agendy nebyly vůbec na světlo dávány, těžce sme to obdrželi, hájili se tím, že se není zač styděti ani před ne- přátely (jejichž takové knihy také v rukou máme); poslucha- čům pak našim že potřebné i povinné věděti všecko, jakým se co řádem děje. A poněvadž prvnější Malopolských agendy vůbec na světle jsou, že by absurdum bylo s novými se krýti. I usouzeno zůstati na prostředku: tak aby exemplářové vy- tištění všichni od starších vzati byli (do Veliké Polsky sto, do Malé dvě stě, do Litvy tři sta); patronům však a předním některým posluchačům, aby se jich také dopřáti neodpíralo. 15. Examen zprávce před posluchači a posluchačů před zprávcem při visitacích změněn bude. Ačkoli se jim zdálo, že takový v řeči examen a s takovými skrze jméno Boží osvěd- čováními ostřejší jest, a více soli k zachování kázně a bázně s sebou nese, však po mnohém toho na obě straně vyhledá- vání nalezeno, aby osvědčování taková ostrá, mocná, k bázni sloužící publice na kázaních se dála, vyzvídání však samo pri- vatim. Což vše v agendě navštěvování zborů plně vypsáno. 16. Ohlášení strany některých menších věcí neb ceremo- nií přijato tak, že netoliko nám Čechům a Moravanům (jimž se na budoucí způsob vlasti ohlédati bude) ale i sami sobě svobody zanechati a ji canonem stvrditi, aby v zevnitřních věcech zvláště při službě večeří Páně, toho a tak ostříháno bylo, jakž se kde a kdy, že k vzdělání slouží, uznati může. Mimo to pak, což nám v instrukcí dáno bylo, uvažovány a postaveny jsou některé jiné k jednomyslnosti patřící věci, jako o přihotovení k druku biblí in folio s annotacími, kteráž práce mezi provincie rozdělená, tak že se Bratřím Litvanům dostal první a druhý díl, B. Velkopolanům žalmy a proroci, B. Malopolanům nový zákon a apocryfa; však aby jedni dru- hým na přehlednutí práce posílali. Též aby v kancionalu přidány byly k písním modlitby (k adventvím jedna, o narození jedna, a tak pod každý titul jedna) k užívání jich při službách sv., kteréž modlitby tu hned na convokací pěkně zpraveny jsou. Seniores aby indifferenter slouli seniores, inspectores, su- perattendentes, antistites, episcopi; však v každé provincii je- den aby nad jinými stráž držel a sloul primarius senior atd., poněvadž jinak nemožné řádu zachovati, než že se vždy na jednom všecko zavírati a otvírati musí. Ti pak tři přední su- 19 Dekrety Jednoty Bratrské.
Strana 290
290 perattendenti mají se pro zachování svaté jednomyslnosti vždy- cky ve třech letech jednou osobně shledati a o potřebu sboru sv. a díla Páně promlouvati, jednou totiž v Veliké Polště, zejmena v Toryni (kdež se začátek státi má leta 1637), po druhé v Litvě v Orli, po třetí v Malé Polště ve Vlodavě, po- každé na den sv. Lukáše, jakož o našem tam a jiných ně- kterých partikulárních věcech v zápisu conclusí též convokací vlodavské položeno. Po dokonání všech těch věcí a uvedení jich ve tři exem- pláře a stvrzení podpisy všech přítomných a pečetmi vší trojí Jednoty praeses convokací K. Dobřanský učinil na ta slova (2 Jan 6, 8) „Hleďtež sobě abychom toho neztratili, o čem sme pracovali,“ pobožné a horlivé kázání, k stálosti v lásce a jednomyslnosti bratrské živě a vroucně napomínaje, a mo- dlitbami za hojné Boží požehnání (aby je Bůh na nás i po- tomky vylil) závírku čině. Tím convokací zavřína a na ráno (4 Octobris) každý svou cestou se ubíral ve jmenu Božím. Čemuž všemu Bůh požehnati rač pro slávu svou. II. Za tím přečteno, co v Toruni B. starší z Vlodavy se vracující uvažovali, a všecko approbováno. III. Považováno, potřeba-li jakého synodu ten rok? I po- něvadž pro vojáky po Veliké Polště rozložené cesty nevšeli- jak bezpečné jsou a potřeb nějakých se neznamená, a poně- vadž negotium conformitatis B. ministrové prvé starším v moc dali, a ono k cili (za pomoci Boží) přivedeno a podle con- clusí convokací vlodavské k tomu přijíti má, aby když se pí- sně a agendy vytisknou, na veřejném synodě u nás (jako i v Malé Polště a v Litvě téhož času) užívání jich i vyhlášeno i začato bylo; usouzeno tedy, aby se až k tomu tam času, kdykoliv přijde synodu odložilo. IV. Nalézá se, že proti canonu X. synodu 1634 někteří z ministrů předce činí. Má týž canon při budoucím bohda sy- nodu přečtením a tuhým osvědčováním obnoven býti. V. O exulantích. Znamenajíce B. Čechové, že se exi- lium prodlužovati a exulantů z Míšně a Slezska do Polska přibývati chce, jako i z Uher proscribcí se obávají, na nouzi všickni již čím dále tím větší přicházejíce, požádali od B. Poláků rady, co činiti? Napřed k soudu podavše rady té, kterouž Bratřím do Uher dali o obrácení se do Polsky na Podhoří zvláště do distriktu ruského. B. Poláci schválivše to strany uherských Bratří podání, nám jiným jinou ukázali ce- stu, kteráž jest oblíbená a za od Boha poskytnutou přijatá jmenovitě, poněvadž za Ostrorogem při Wartě panství nějaké (Obřísko) na prodaj jest, kdežby se velmi příhodně město za- ložiti a snadně (pro hojnost lesu a úrodnost země, a plavnost
290 perattendenti mají se pro zachování svaté jednomyslnosti vždy- cky ve třech letech jednou osobně shledati a o potřebu sboru sv. a díla Páně promlouvati, jednou totiž v Veliké Polště, zejmena v Toryni (kdež se začátek státi má leta 1637), po druhé v Litvě v Orli, po třetí v Malé Polště ve Vlodavě, po- každé na den sv. Lukáše, jakož o našem tam a jiných ně- kterých partikulárních věcech v zápisu conclusí též convokací vlodavské položeno. Po dokonání všech těch věcí a uvedení jich ve tři exem- pláře a stvrzení podpisy všech přítomných a pečetmi vší trojí Jednoty praeses convokací K. Dobřanský učinil na ta slova (2 Jan 6, 8) „Hleďtež sobě abychom toho neztratili, o čem sme pracovali,“ pobožné a horlivé kázání, k stálosti v lásce a jednomyslnosti bratrské živě a vroucně napomínaje, a mo- dlitbami za hojné Boží požehnání (aby je Bůh na nás i po- tomky vylil) závírku čině. Tím convokací zavřína a na ráno (4 Octobris) každý svou cestou se ubíral ve jmenu Božím. Čemuž všemu Bůh požehnati rač pro slávu svou. II. Za tím přečteno, co v Toruni B. starší z Vlodavy se vracující uvažovali, a všecko approbováno. III. Považováno, potřeba-li jakého synodu ten rok? I po- něvadž pro vojáky po Veliké Polště rozložené cesty nevšeli- jak bezpečné jsou a potřeb nějakých se neznamená, a poně- vadž negotium conformitatis B. ministrové prvé starším v moc dali, a ono k cili (za pomoci Boží) přivedeno a podle con- clusí convokací vlodavské k tomu přijíti má, aby když se pí- sně a agendy vytisknou, na veřejném synodě u nás (jako i v Malé Polště a v Litvě téhož času) užívání jich i vyhlášeno i začato bylo; usouzeno tedy, aby se až k tomu tam času, kdykoliv přijde synodu odložilo. IV. Nalézá se, že proti canonu X. synodu 1634 někteří z ministrů předce činí. Má týž canon při budoucím bohda sy- nodu přečtením a tuhým osvědčováním obnoven býti. V. O exulantích. Znamenajíce B. Čechové, že se exi- lium prodlužovati a exulantů z Míšně a Slezska do Polska přibývati chce, jako i z Uher proscribcí se obávají, na nouzi všickni již čím dále tím větší přicházejíce, požádali od B. Poláků rady, co činiti? Napřed k soudu podavše rady té, kterouž Bratřím do Uher dali o obrácení se do Polsky na Podhoří zvláště do distriktu ruského. B. Poláci schválivše to strany uherských Bratří podání, nám jiným jinou ukázali ce- stu, kteráž jest oblíbená a za od Boha poskytnutou přijatá jmenovitě, poněvadž za Ostrorogem při Wartě panství nějaké (Obřísko) na prodaj jest, kdežby se velmi příhodně město za- ložiti a snadně (pro hojnost lesu a úrodnost země, a plavnost
Strana 291
291 řeky) vzdělati mohlo, toliko že by patrona podstatného, kte- rýžby to dědičně koupil a exulanty pod své patrimonium vzal, potřebí bylo. I zůstáno jednomyslně na tom, aby na J. Msti. kníže Radivila žádost vzložena byla o koupení té ma- jetnosti a přijetí nás tam pod ochranu. Jakož hned z convo- kací této (poněvadž do Varšavy, kdež stavové, na sněmě shro- mážděni jsou, příležitost byla) k J. Msti psáno od nás Čechů obzvlášť, od B. Poláků též obzvláště, jakž přípisové listů uka- zují, čemuž Bůh požehnati rač podle milosrdenství svého. Též promluveno, žeby se ještě vyslati mohlo do Anglie a Frankreichu od těch tam církví pomoci požádati, jak teď čas další ukáže. VI. O B. Matěje Prokopa. Žádal tatík ten rady strany bytu a nuzného svého vyživování. Kdež ačkoli B. Jan Rybin- ský jemu u sebe v Ostrorogu bytu i chleba svého do smrti s sebou k užívání laskavě poskytoval; Bratří však Čechové (za tu ochotnou lásku B. Rybinskému poděkovavše) B. Ma- těje, aby při zdejším lidu dále ještě zůstával, žádali, pomůcku nějakou větší obmysliti připovídajíc, jako i bytu B. Poláci v stavení tom školním, v němž jest, dále přáti slíbili. VII. O mládež. 1. Přednešeny opět stížnosti na mlá- dež, zvláště v Toruni zůstávající. Usouzeno: poněvadž se vidí, že tam disciplina na prosto oslábla, skrze což hrubé porušení při mladých se vidí, aby všickni odtud vzati a tovaryšstvo to roztrháno bylo: Jan Chodníček a Jiřík Erastus do Lešna, Chrisostom do Woli, Jan Chodovecký do Žichtína, Ondřej Paškovský do Litvy etc. Kteří napotom tam dáváni budou, aby podle canonu šestého lonského synodu předně pod disci- plinu byli oddáváni netoliko B. conseniorům ale i praecepto- rům, a žádnému se ani od jedné lekcí, disputací a jiných exercicí školních ovšem od modlení a kázání temere absento- vati nedopouštělo. Též aby žádnému peněz do rukou nebylo dáváno, ale Bratří conseniores, co potřebí jim jednali. A ne- chtěl-liby kdo tak v řádu státi, aby preč vzat byl. 2. Pro mládež drobnou českou, sem tam rozptýlenou, má se vytiskoutti vestibulum a janua linguarum latino bohemice, aby vždy obmeškáni nebyli. 3. Pro dospělejší že příčiny obmejšlí hojnější, zprávu dal B. Jan Komenský, jmenovitě pansophiam christianam, v níž sám pracuje, a viridiarum latinae linguae, v níž p. David Wechner. Schváleno to, i aby štastně pracovali povinšováno. 4. A poněvadž některé v akademiích máme, které opa- třovati těžko a přihlídati k nim daleko, mají aneb domů za- voláni a tu cvičeni, aneb mohou-li kteří tam jakých beneficií užiti, professorům k inspekcí Jednoty jmenem pilně commen- 19*
291 řeky) vzdělati mohlo, toliko že by patrona podstatného, kte- rýžby to dědičně koupil a exulanty pod své patrimonium vzal, potřebí bylo. I zůstáno jednomyslně na tom, aby na J. Msti. kníže Radivila žádost vzložena byla o koupení té ma- jetnosti a přijetí nás tam pod ochranu. Jakož hned z convo- kací této (poněvadž do Varšavy, kdež stavové, na sněmě shro- mážděni jsou, příležitost byla) k J. Msti psáno od nás Čechů obzvlášť, od B. Poláků též obzvláště, jakž přípisové listů uka- zují, čemuž Bůh požehnati rač podle milosrdenství svého. Též promluveno, žeby se ještě vyslati mohlo do Anglie a Frankreichu od těch tam církví pomoci požádati, jak teď čas další ukáže. VI. O B. Matěje Prokopa. Žádal tatík ten rady strany bytu a nuzného svého vyživování. Kdež ačkoli B. Jan Rybin- ský jemu u sebe v Ostrorogu bytu i chleba svého do smrti s sebou k užívání laskavě poskytoval; Bratří však Čechové (za tu ochotnou lásku B. Rybinskému poděkovavše) B. Ma- těje, aby při zdejším lidu dále ještě zůstával, žádali, pomůcku nějakou větší obmysliti připovídajíc, jako i bytu B. Poláci v stavení tom školním, v němž jest, dále přáti slíbili. VII. O mládež. 1. Přednešeny opět stížnosti na mlá- dež, zvláště v Toruni zůstávající. Usouzeno: poněvadž se vidí, že tam disciplina na prosto oslábla, skrze což hrubé porušení při mladých se vidí, aby všickni odtud vzati a tovaryšstvo to roztrháno bylo: Jan Chodníček a Jiřík Erastus do Lešna, Chrisostom do Woli, Jan Chodovecký do Žichtína, Ondřej Paškovský do Litvy etc. Kteří napotom tam dáváni budou, aby podle canonu šestého lonského synodu předně pod disci- plinu byli oddáváni netoliko B. conseniorům ale i praecepto- rům, a žádnému se ani od jedné lekcí, disputací a jiných exercicí školních ovšem od modlení a kázání temere absento- vati nedopouštělo. Též aby žádnému peněz do rukou nebylo dáváno, ale Bratří conseniores, co potřebí jim jednali. A ne- chtěl-liby kdo tak v řádu státi, aby preč vzat byl. 2. Pro mládež drobnou českou, sem tam rozptýlenou, má se vytiskoutti vestibulum a janua linguarum latino bohemice, aby vždy obmeškáni nebyli. 3. Pro dospělejší že příčiny obmejšlí hojnější, zprávu dal B. Jan Komenský, jmenovitě pansophiam christianam, v níž sám pracuje, a viridiarum latinae linguae, v níž p. David Wechner. Schváleno to, i aby štastně pracovali povinšováno. 4. A poněvadž některé v akademiích máme, které opa- třovati těžko a přihlídati k nim daleko, mají aneb domů za- voláni a tu cvičeni, aneb mohou-li kteří tam jakých beneficií užiti, professorům k inspekcí Jednoty jmenem pilně commen- 19*
Strana 292
292 dirováni býti. Rozumělo-li se pak, že kdo příčin tam nevšeli- jak užívá, má zavolán býti. 5. Cvičení v písmích svatých i z paměti se učení žalmům a epištolám kratším má připomenuto býti zprávcům, kteříkoli mládež Jednoty při sobě mají. 6. Co se tkne dorostlých mládenců neb i kněží českých, kteříž se do Polčizny vpraviti chuť mají, mají B. Polákům (neb i do Malé Polsky a Litvy) pouštíni býti v naději, odde- vřel-li by Pán Bůh v Čechách dílu svému dveře, žeby se na- vrátiti a vlasti své sloužiti mohli, jako ze jmena hned Daniel Kopecký Episcopius ect. VIII. Pohoršliví Beniamin Ursin, Matěj Apollo, Ondřej Fabricius. Beniamin Ursin přišed v Toruni k na- rčení na poctivosti své, vyznal se pokorně v tom, čím a jak vinen byl, milosti a prominutí hříchu svého žádaje. I ačko- liv osoba zmařená, kteráž nejprv na něj pravila, potom jej očistila a jiného ukázala, a on se ne k jinému zná, než že od ní lákán a sveden byv k skutku zlému přivolil, však hned v tom bázní Boží proboden a k jakémusi zděšení přiveden byv, utekl: za kterouž příčinou otcové prohledajíc k pěkným Božím dárkům v něm a nadějíce se opravdového napotom po- kání, jako i pro potěšení otce jeho, rádi by to svinuli: však poněvadž scandalum notorium est, a canon apoštolský i usou- zení otců v cestě stojí, též mládeže nynější rozpustilost k bá- zni nás vede, že kdyby měli excessové takoví promíjíni býti, než podle apoštolského usouzení aby hřešící trestáni byli přede všemi, aby jiní bázeň měli (1. Tym. 5. 20); protož jest před B. kněžími a jahny i mládenci odjetím požívání dobrého svě- domí do času trestán. Dána však otci jeho milému B. Davi- dovi rada, aby ho k studiím předce přidržel, a oni také mo- hou-li co k jeho promocí napomoci, zamluvili se, poněvadž může požehnati jemu Pán Bůh, aby učeným mužem byl, cvi- čením mládeže Jednotě platně sloužiti aneb i služebníkem církve snad předce, vynahrdil-liby pád svůj opravdovými ctno- stmi, býti. Matěj Apollo také že freji a zábyvkami podezřelými i nočním s děvkami posedáváním pohoršení nemalé při dvoře p. sudího učinil. Aby to výstraze jiným bylo, jest před kněžmi a jahny výstupek jeho ohlášen, i kázeň na něj zastavením mu do času svědomí dobrého požívání vložena; sám pak obrácen býti má na delší prubu poslušenství a pobožnosti do Parčic k B. Ambroziovi. Ondřej Fabricius často již o pokoutní popíjení a jiné ne- příklady káraný, nedávno dovršil, že do Lešna odpuštěn jsa a ve vsi papežské nocleh maje, pro muziku sobě poslal a
292 dirováni býti. Rozumělo-li se pak, že kdo příčin tam nevšeli- jak užívá, má zavolán býti. 5. Cvičení v písmích svatých i z paměti se učení žalmům a epištolám kratším má připomenuto býti zprávcům, kteříkoli mládež Jednoty při sobě mají. 6. Co se tkne dorostlých mládenců neb i kněží českých, kteříž se do Polčizny vpraviti chuť mají, mají B. Polákům (neb i do Malé Polsky a Litvy) pouštíni býti v naději, odde- vřel-li by Pán Bůh v Čechách dílu svému dveře, žeby se na- vrátiti a vlasti své sloužiti mohli, jako ze jmena hned Daniel Kopecký Episcopius ect. VIII. Pohoršliví Beniamin Ursin, Matěj Apollo, Ondřej Fabricius. Beniamin Ursin přišed v Toruni k na- rčení na poctivosti své, vyznal se pokorně v tom, čím a jak vinen byl, milosti a prominutí hříchu svého žádaje. I ačko- liv osoba zmařená, kteráž nejprv na něj pravila, potom jej očistila a jiného ukázala, a on se ne k jinému zná, než že od ní lákán a sveden byv k skutku zlému přivolil, však hned v tom bázní Boží proboden a k jakémusi zděšení přiveden byv, utekl: za kterouž příčinou otcové prohledajíc k pěkným Božím dárkům v něm a nadějíce se opravdového napotom po- kání, jako i pro potěšení otce jeho, rádi by to svinuli: však poněvadž scandalum notorium est, a canon apoštolský i usou- zení otců v cestě stojí, též mládeže nynější rozpustilost k bá- zni nás vede, že kdyby měli excessové takoví promíjíni býti, než podle apoštolského usouzení aby hřešící trestáni byli přede všemi, aby jiní bázeň měli (1. Tym. 5. 20); protož jest před B. kněžími a jahny i mládenci odjetím požívání dobrého svě- domí do času trestán. Dána však otci jeho milému B. Davi- dovi rada, aby ho k studiím předce přidržel, a oni také mo- hou-li co k jeho promocí napomoci, zamluvili se, poněvadž může požehnati jemu Pán Bůh, aby učeným mužem byl, cvi- čením mládeže Jednotě platně sloužiti aneb i služebníkem církve snad předce, vynahrdil-liby pád svůj opravdovými ctno- stmi, býti. Matěj Apollo také že freji a zábyvkami podezřelými i nočním s děvkami posedáváním pohoršení nemalé při dvoře p. sudího učinil. Aby to výstraze jiným bylo, jest před kněžmi a jahny výstupek jeho ohlášen, i kázeň na něj zastavením mu do času svědomí dobrého požívání vložena; sám pak obrácen býti má na delší prubu poslušenství a pobožnosti do Parčic k B. Ambroziovi. Ondřej Fabricius často již o pokoutní popíjení a jiné ne- příklady káraný, nedávno dovršil, že do Lešna odpuštěn jsa a ve vsi papežské nocleh maje, pro muziku sobě poslal a
Strana 293
293 tance provodil. Též zpátkem se vraceje v Gradisku dlouho na noc s pijány v karty hral, až při tom vyzrazen, od chasy kněžské dopadnut a k velikému nebezpečenství života zbitím a zraněním sebe, nás pak ku posměchu přivedl. Má od B. Jana Rybinského před celým domem vyloučen a zatím do Le- šna k další pokání prubě poslán býti. IX. O neosvícených posluchačích. Vnesl B. Mar- tin Gertichius, kterak mezi posluchači svými nachází lidi do- rostlé i staré, velmi v Božích věcech hloupé, a některé ani víry a přikázání Božích neumějící, a že, ač s nimi o to při zprávě svědomí práci vede, však platnosti málo znamená, žá- dal tedy na to rady. Po bedlivém toho uvážení našla se toho příčina od dávných již let stále v zboru lešenském cvičení katechitského opuštění. Protož aby reasumováno bylo a mimo to k napravení předešlé hlouposti aby se i jiných prostředků užívati začalo. Nařízeno jmenovitě: 1. aby se každé neděle, od neděle provodní začnouc až do sv. Michala, před velikým kázáním 5 capita catechetica říkala a tak vždycky celému lidu to v uších obnovovalo. 2. Aby v tentýž čas každé neděle poobědní shromáždení katechismové držáno bylo pro kratičké otázek a odpovědí ka- techismových povysvětlení, a za tím examen celé mládeže o též věci, o níž mluveno, kolikkrát-li se koli za rok katechism objíti mohl. 3. To pak vysvětlování otázky, aby konal zprávce sám quam brevissime et popularissime, examen pak pomocník jeho (buď žeby kněz byl nebo diakon) s připojenými osobami, na to z obce vybranými z obojího pohlaví asi po šesti aneb jak potřebí. 4 A poněvadž na convokací vlodavské nařízeno, aby diakon rejstřík všech dítek celého zboru, kteříkoli v péči pa- stýřskou zprávci oddáni nejsou, měl, aby je obzvláště za své stádečko maje, v počátcích náboženství a pobožnosti cvičil, má ta věc také tuto začata býti, u diakon k takové povin- nosti své přidržán, jakožto kterýž od též povinnosti své cate- chistou slove a slouti má. 5. Aby hned při této convokací jako visitací zboru lešen- ského učiníc celému shromáždění, že úmysl s dítkami jejich cvičení v katechismě začíti, ohlášeno a horlivé napomenutí ku poslušenství v tom i v jiném zprávce svého zvláště v této tak pilné věci učiněno bylo. Což se i stalo v středu post re- miniscere v plném shromáždění. 6. Do vsí pak má pomocník choditi o poledni v středu do Grunova, v pátek do Střízvic, a to zimního času od Mar-
293 tance provodil. Též zpátkem se vraceje v Gradisku dlouho na noc s pijány v karty hral, až při tom vyzrazen, od chasy kněžské dopadnut a k velikému nebezpečenství života zbitím a zraněním sebe, nás pak ku posměchu přivedl. Má od B. Jana Rybinského před celým domem vyloučen a zatím do Le- šna k další pokání prubě poslán býti. IX. O neosvícených posluchačích. Vnesl B. Mar- tin Gertichius, kterak mezi posluchači svými nachází lidi do- rostlé i staré, velmi v Božích věcech hloupé, a některé ani víry a přikázání Božích neumějící, a že, ač s nimi o to při zprávě svědomí práci vede, však platnosti málo znamená, žá- dal tedy na to rady. Po bedlivém toho uvážení našla se toho příčina od dávných již let stále v zboru lešenském cvičení katechitského opuštění. Protož aby reasumováno bylo a mimo to k napravení předešlé hlouposti aby se i jiných prostředků užívati začalo. Nařízeno jmenovitě: 1. aby se každé neděle, od neděle provodní začnouc až do sv. Michala, před velikým kázáním 5 capita catechetica říkala a tak vždycky celému lidu to v uších obnovovalo. 2. Aby v tentýž čas každé neděle poobědní shromáždení katechismové držáno bylo pro kratičké otázek a odpovědí ka- techismových povysvětlení, a za tím examen celé mládeže o též věci, o níž mluveno, kolikkrát-li se koli za rok katechism objíti mohl. 3. To pak vysvětlování otázky, aby konal zprávce sám quam brevissime et popularissime, examen pak pomocník jeho (buď žeby kněz byl nebo diakon) s připojenými osobami, na to z obce vybranými z obojího pohlaví asi po šesti aneb jak potřebí. 4 A poněvadž na convokací vlodavské nařízeno, aby diakon rejstřík všech dítek celého zboru, kteříkoli v péči pa- stýřskou zprávci oddáni nejsou, měl, aby je obzvláště za své stádečko maje, v počátcích náboženství a pobožnosti cvičil, má ta věc také tuto začata býti, u diakon k takové povin- nosti své přidržán, jakožto kterýž od též povinnosti své cate- chistou slove a slouti má. 5. Aby hned při této convokací jako visitací zboru lešen- ského učiníc celému shromáždění, že úmysl s dítkami jejich cvičení v katechismě začíti, ohlášeno a horlivé napomenutí ku poslušenství v tom i v jiném zprávce svého zvláště v této tak pilné věci učiněno bylo. Což se i stalo v středu post re- miniscere v plném shromáždění. 6. Do vsí pak má pomocník choditi o poledni v středu do Grunova, v pátek do Střízvic, a to zimního času od Mar-
Strana 294
294 tina až do velikonoc, a tam s pomocí obraných také tam po- mocníků dítky shromážďujíc katechismu je učiti, a domu se vrátíc pastoru o všem zprávu dáti. 7. Má s vrchností promluveno býti, aby někteří z mě šťanů vážní muži zavedeni byli za scholarchy, a dáno jim bylo právo dohlídati k rodičům dítky majícím, aby je do školy obraceti nezameškali pod trestáním, jakž by nařízeno bylo. Též v Grunově a Střízvicích. 8. Strany pak dorostlých má užito býti prostředku toho, aby žádnému oddavky a svatostmi křtem a večeří Páně, kdožby při nejmenším modlitby Páně, víry a přikázání neuměl, anebo naučiti se nepřipověděl, slouženo nebylo. A to aby nařízeno bylo i v druhém lutrianském kostele, vrchnosti požádati. Toto vše má i jiným zprávcům oznámeno a ve všech zbořích, kde mládež jest, ostříháno býti. Že pak o katechismu zmínka byla, že pro malé dítky malopolský a litevský kratší a snadnější jest a bez toho se v některých našich zbořích již užívá, i měl-li by všude přijat býti? (zvláště poněvadž s na- ším se srovnává a z něho vzatý se býti vidí, toliko že k snad- nějšímu mladým pochopení poproměněn jest). O tom delibe- rací k synodu dá Pán Bůh zanecháno. X. O konsistoři Lešenské. Poněvadž od Wittem- berské akademie odpověd panu vejvodovi přišla, povolující, aby Lešenští luteráni od některých svých punktů upustíc, předepsanému od JMsti řádu se accomodovali, a mezi tím po- savad to k cíli nejde; psáno JMti z convokací této, aby mí- stodržícímu svému exequucí učiniti poručil, tak aby konsistoř vyzdvižena a řád začat byl. XI. O proventa zboru polského lešenského. Dům pro zprávce polského na gruntě školském sumptem JM. pana vejvody před čtyřmi lety vystaven jest, ale odkud by opravován býti měl, otázka byla. I oznámeno, že sami po- sluchači to soudí. Protož se ohlašují někteří pomoc učiniti, jmenovitě p. Vojtěch a p. Adam Košmiderové bratří každý po 15ti ovcech, aby buď od zprávce chovány aneb někam k chování dány byly, a důchod z nich (za vlnu, mléko, jeh ňata) na to aby obrácen byl. Má to přijato býti s poděko- váním, a obrátiti ty ovce k chování, kde B. Jakub rozumí. XII. O vražedlníka rozhříšení. Nalezl se jeden z posluchačů našich, kterýž po druhé již vraždy se dopustil. Za první učinil pokání v zboru a rozhříšen byl. Po někte- rém letě, maje rozepři s druhým o náboženství a rozlobiv se, zabil ho, a z toho mista na jiné utekl. Prošlo okolo tři let a žádné politické právo naň nesahá: on pak hlásá se ku po- kání a žádá v svědomí potěšen býti. Uznáno předně, aby
294 tina až do velikonoc, a tam s pomocí obraných také tam po- mocníků dítky shromážďujíc katechismu je učiti, a domu se vrátíc pastoru o všem zprávu dáti. 7. Má s vrchností promluveno býti, aby někteří z mě šťanů vážní muži zavedeni byli za scholarchy, a dáno jim bylo právo dohlídati k rodičům dítky majícím, aby je do školy obraceti nezameškali pod trestáním, jakž by nařízeno bylo. Též v Grunově a Střízvicích. 8. Strany pak dorostlých má užito býti prostředku toho, aby žádnému oddavky a svatostmi křtem a večeří Páně, kdožby při nejmenším modlitby Páně, víry a přikázání neuměl, anebo naučiti se nepřipověděl, slouženo nebylo. A to aby nařízeno bylo i v druhém lutrianském kostele, vrchnosti požádati. Toto vše má i jiným zprávcům oznámeno a ve všech zbořích, kde mládež jest, ostříháno býti. Že pak o katechismu zmínka byla, že pro malé dítky malopolský a litevský kratší a snadnější jest a bez toho se v některých našich zbořích již užívá, i měl-li by všude přijat býti? (zvláště poněvadž s na- ším se srovnává a z něho vzatý se býti vidí, toliko že k snad- nějšímu mladým pochopení poproměněn jest). O tom delibe- rací k synodu dá Pán Bůh zanecháno. X. O konsistoři Lešenské. Poněvadž od Wittem- berské akademie odpověd panu vejvodovi přišla, povolující, aby Lešenští luteráni od některých svých punktů upustíc, předepsanému od JMsti řádu se accomodovali, a mezi tím po- savad to k cíli nejde; psáno JMti z convokací této, aby mí- stodržícímu svému exequucí učiniti poručil, tak aby konsistoř vyzdvižena a řád začat byl. XI. O proventa zboru polského lešenského. Dům pro zprávce polského na gruntě školském sumptem JM. pana vejvody před čtyřmi lety vystaven jest, ale odkud by opravován býti měl, otázka byla. I oznámeno, že sami po- sluchači to soudí. Protož se ohlašují někteří pomoc učiniti, jmenovitě p. Vojtěch a p. Adam Košmiderové bratří každý po 15ti ovcech, aby buď od zprávce chovány aneb někam k chování dány byly, a důchod z nich (za vlnu, mléko, jeh ňata) na to aby obrácen byl. Má to přijato býti s poděko- váním, a obrátiti ty ovce k chování, kde B. Jakub rozumí. XII. O vražedlníka rozhříšení. Nalezl se jeden z posluchačů našich, kterýž po druhé již vraždy se dopustil. Za první učinil pokání v zboru a rozhříšen byl. Po někte- rém letě, maje rozepři s druhým o náboženství a rozlobiv se, zabil ho, a z toho mista na jiné utekl. Prošlo okolo tři let a žádné politické právo naň nesahá: on pak hlásá se ku po- kání a žádá v svědomí potěšen býti. Uznáno předně, aby
Strana 295
295 jemu ještě slouženo bylo k opravdovému poznání hřícha před- ložením jemu světlým, že on podle Božských i lidských práv hrdlo ztratil a živ býti nemá: protož chtěla-li by ho Boží spravedlnost stíhati, aby se Bohu poddal a hotov byl, krev krví zaplatiti a zákonu Božímu dosti učiniti. 2. Má před shromážděním ohlášen býti hřích jeho i po- kání, a že žádá církve, aby se za něj Pánu Bohu modlily, aby ho Bůh pro jeho hřích nezatracoval. 3. Uložiti mu jisté pokání až do statečného zkušení, jako, aby do zboru chodil a tu na jistém místě přes celé kázání stával, do domů šenkovních nikam nechodil, neopijel se atd. A když by tak dostatečně zkušen byl, má rozhříšen býti i k svátosti (ohlásíc to zase před zborem a Pánu Bohu, že jemu dar pokání dal, poděkujíc) připuštěn. XIII. Akolutové mají-li na katedru pouštíni býti? Při jednání conformitaty chtěli B. litevští a malopolští, aby podle zvyku jejich kazatedlnice kněžím samým zůstávala, diakonové aby od pulpitu toliko k lidu promlouvali. Zůstáno, aby u nás akkolutové aspoň své místo znáti učeni byli a na kazatedlnici nebyli pouštíni. XIV. O kněžské ženění a mládeže od zprávců odívání. Připomínáno, kterak někteří z ministrů bez vě- domí a bez rady starších se ženíce řád Jednoty ruší a nezpů- sobným ženěním pohoršení působí. Má ta věc při synodu obnovením starých úsudků ostře zapovědína býti, pod sku- tečnou kázní. Též se nachází, že někteří pacholátko neb mládenečka Jednoty chovajíc, ačkoli ho k svým posluhám potřebně uží- vají, však mimo stravu nic na něj vážiti nechtí, opatřování jich šatkami od starších vyhledávajíce, majíc sic jinak odkud naložiti. Zůstáno, aby při synodu také bohda k lepšímu mlá- deže opatrování a tím starších neobtěžování napomenutí se stalo. XV. O pohřbích arianských. Limitací canonu dav- ního, stalá na synodu minulém v constitucí XV., nelíbí se některým z patronů (zvláště v zboru parčickém), za nebez- pečné soudícím to přítomnosti naší a ceremoniemi při pohřbích arianských pozvolení, abychom se papežencům zase v pode- zření colluzí s nimi nedali. Má tedy ta constitucí při sy- nodu příštím znovu uvážená býti. XVI. Ženichové. B. Daniel Kopecký žádal za dovo- lení proměniti stav svůj, a za přímluvu k milému B. Ormi- novi, aby ho za syna přijal a dcerku svou jemu dal. Stalo se, obdržel oboje. P. Bůh jemu požehnati rač. Podobně i Jakubovi Hartmanovi na jeho žádost povolení se stalo, aby s radou obzvláštně B. svého B. Adama přiležitost sobě ohledna
295 jemu ještě slouženo bylo k opravdovému poznání hřícha před- ložením jemu světlým, že on podle Božských i lidských práv hrdlo ztratil a živ býti nemá: protož chtěla-li by ho Boží spravedlnost stíhati, aby se Bohu poddal a hotov byl, krev krví zaplatiti a zákonu Božímu dosti učiniti. 2. Má před shromážděním ohlášen býti hřích jeho i po- kání, a že žádá církve, aby se za něj Pánu Bohu modlily, aby ho Bůh pro jeho hřích nezatracoval. 3. Uložiti mu jisté pokání až do statečného zkušení, jako, aby do zboru chodil a tu na jistém místě přes celé kázání stával, do domů šenkovních nikam nechodil, neopijel se atd. A když by tak dostatečně zkušen byl, má rozhříšen býti i k svátosti (ohlásíc to zase před zborem a Pánu Bohu, že jemu dar pokání dal, poděkujíc) připuštěn. XIII. Akolutové mají-li na katedru pouštíni býti? Při jednání conformitaty chtěli B. litevští a malopolští, aby podle zvyku jejich kazatedlnice kněžím samým zůstávala, diakonové aby od pulpitu toliko k lidu promlouvali. Zůstáno, aby u nás akkolutové aspoň své místo znáti učeni byli a na kazatedlnici nebyli pouštíni. XIV. O kněžské ženění a mládeže od zprávců odívání. Připomínáno, kterak někteří z ministrů bez vě- domí a bez rady starších se ženíce řád Jednoty ruší a nezpů- sobným ženěním pohoršení působí. Má ta věc při synodu obnovením starých úsudků ostře zapovědína býti, pod sku- tečnou kázní. Též se nachází, že někteří pacholátko neb mládenečka Jednoty chovajíc, ačkoli ho k svým posluhám potřebně uží- vají, však mimo stravu nic na něj vážiti nechtí, opatřování jich šatkami od starších vyhledávajíce, majíc sic jinak odkud naložiti. Zůstáno, aby při synodu také bohda k lepšímu mlá- deže opatrování a tím starších neobtěžování napomenutí se stalo. XV. O pohřbích arianských. Limitací canonu dav- ního, stalá na synodu minulém v constitucí XV., nelíbí se některým z patronů (zvláště v zboru parčickém), za nebez- pečné soudícím to přítomnosti naší a ceremoniemi při pohřbích arianských pozvolení, abychom se papežencům zase v pode- zření colluzí s nimi nedali. Má tedy ta constitucí při sy- nodu příštím znovu uvážená býti. XVI. Ženichové. B. Daniel Kopecký žádal za dovo- lení proměniti stav svůj, a za přímluvu k milému B. Ormi- novi, aby ho za syna přijal a dcerku svou jemu dal. Stalo se, obdržel oboje. P. Bůh jemu požehnati rač. Podobně i Jakubovi Hartmanovi na jeho žádost povolení se stalo, aby s radou obzvláštně B. svého B. Adama přiležitost sobě ohledna
Strana 296
296 (poněvadž ho starší na ten čas místem opatřiti nemohou) v bázni Boží předsevzetí své k cíli vedl. A pakli ještě od- ložiti chce, místo jemu u pana Sadovského ukázali. XVII. O modlitbách před kázaním. Poněvadž v církvích německých i jiných rozdílných jednot i naší v Polště zvyk jest, že na kterým kázání se dvojího modlení užívá, první modlení jest toliko za nastrojení ducha svatého; potřeby pak církevní a bližních některých jmenování nechává se k modlení druhému, mělo-li by i v českém shromáždění toho býti ostříháno? Má o tom napsáno býti Bratřím do Uher, aby v tom jednomyslnost byla. XVIII. O moru. Velký neřád zbíhající se v Polště v čas Boží rány morové příčinu dal mluviti o tom, mohl-li by jaký způsob nalezen býti, aby poslúchači naši z pověrného neb neosvíceného o té metle Boží smýšlení a k postupování sobě při tom křesťanštějšímu přivedeni byli. Ale pro krátkost času nemohlo dostatečně o tom promluveno býti; odloženo to sy- nodu, a mezi tím vyhledáno býti má, co o tom před tím již od otců usouzeno. XIX. O škole. Přihlednuto také ke škole, a poněvadž B. Jana Laubmanna z toho prachu školního již aspoň jednou uvolniti čas se zdál, propuštěn jest a B. Martinovi Gertichiovi za pomocníka v prácech církevních přidán. Na jeho tedy místo do třetí klassy obrán jest Martin Crusius, jemuž i kan- torství v škole i v kostele svěřeno, jako i aby discipulum primae et secundae classis cvičením jich v řečtině byl povinen. Napomenutí při tom všechněm ze spolka praeceptorům stalo se k pilnějšímu nad předešlé časy pracování, a obzvláštně nařízeno: 1. aby školu na čtyry classes rozdělíc a v každém audi- torium dvě classes postavíc, každý při své classi celý den pracoval všech 5 hodin pilně a snažně, tak aby mimo to žád- ných privatních hodin potřebí nebylo, opatřiti toliko, aby di- scipulové doma co dělati měli a nezaháleli. 2. Mají se podle psaných prvé a podaných leges zacho- vati, a nechtělo-li by co in praxi tak jíti, scholarchům ozná- miti, a nejinak než společným snešením cokoli měniti. 3. A že téměř nic reale před tím tractováno nebylo než toliko organicae artes, má přivzata býti do první classi ethica Sculteti a za tím něco víc, jak se ukáže. 4. Method na januam linguarum pilně uvážený předepsán jest, od něhož by nebylo odstupováno, t. j. aby desetkrát za rok ta knížka přeběhnuta a tím dokonale učedlníkům v mysl uvedena a k užitku obrácena byla. Nejprvé samým čtením pořád koncem ven pro samo hbité čtení a dobré pronuncio- vání; druhé s výkladem německým, českým, polským, z knih
296 (poněvadž ho starší na ten čas místem opatřiti nemohou) v bázni Boží předsevzetí své k cíli vedl. A pakli ještě od- ložiti chce, místo jemu u pana Sadovského ukázali. XVII. O modlitbách před kázaním. Poněvadž v církvích německých i jiných rozdílných jednot i naší v Polště zvyk jest, že na kterým kázání se dvojího modlení užívá, první modlení jest toliko za nastrojení ducha svatého; potřeby pak církevní a bližních některých jmenování nechává se k modlení druhému, mělo-li by i v českém shromáždění toho býti ostříháno? Má o tom napsáno býti Bratřím do Uher, aby v tom jednomyslnost byla. XVIII. O moru. Velký neřád zbíhající se v Polště v čas Boží rány morové příčinu dal mluviti o tom, mohl-li by jaký způsob nalezen býti, aby poslúchači naši z pověrného neb neosvíceného o té metle Boží smýšlení a k postupování sobě při tom křesťanštějšímu přivedeni byli. Ale pro krátkost času nemohlo dostatečně o tom promluveno býti; odloženo to sy- nodu, a mezi tím vyhledáno býti má, co o tom před tím již od otců usouzeno. XIX. O škole. Přihlednuto také ke škole, a poněvadž B. Jana Laubmanna z toho prachu školního již aspoň jednou uvolniti čas se zdál, propuštěn jest a B. Martinovi Gertichiovi za pomocníka v prácech církevních přidán. Na jeho tedy místo do třetí klassy obrán jest Martin Crusius, jemuž i kan- torství v škole i v kostele svěřeno, jako i aby discipulum primae et secundae classis cvičením jich v řečtině byl povinen. Napomenutí při tom všechněm ze spolka praeceptorům stalo se k pilnějšímu nad předešlé časy pracování, a obzvláštně nařízeno: 1. aby školu na čtyry classes rozdělíc a v každém audi- torium dvě classes postavíc, každý při své classi celý den pracoval všech 5 hodin pilně a snažně, tak aby mimo to žád- ných privatních hodin potřebí nebylo, opatřiti toliko, aby di- scipulové doma co dělati měli a nezaháleli. 2. Mají se podle psaných prvé a podaných leges zacho- vati, a nechtělo-li by co in praxi tak jíti, scholarchům ozná- miti, a nejinak než společným snešením cokoli měniti. 3. A že téměř nic reale před tím tractováno nebylo než toliko organicae artes, má přivzata býti do první classi ethica Sculteti a za tím něco víc, jak se ukáže. 4. Method na januam linguarum pilně uvážený předepsán jest, od něhož by nebylo odstupováno, t. j. aby desetkrát za rok ta knížka přeběhnuta a tím dokonale učedlníkům v mysl uvedena a k užitku obrácena byla. Nejprvé samým čtením pořád koncem ven pro samo hbité čtení a dobré pronuncio- vání; druhé s výkladem německým, českým, polským, z knih
Strana 297
297 ještě; třetí pro vykládání z latiny bez knih již; čtvrté pro obnovení a utvrzení všech conjugací a deklinací; páté pro ukázaní originací všech slov; šesté pro zpaměti již po kusích říkání a syntaxin examinování; po sedmé pro vyrozumívání plnější věcem samým, skrze připojení historiček všelijakých o každé věci a přípovídek od té věci vzatých; po osmé dicto- vati a exercitovati se mají synonimia, paraphrases, epitheta et antitheta; po deváté pustiti o to disputací, aby kdo chce z nižších, koho chce z vyšších, vybídl, a o základ prvního místa z januae s ním zápasil, buď z textu neb deklinací a conjugací neb syntaxi, neb origynací, neb z historií a adagii atd.; po desáté k užitku teprva plnému toho všeho obrácením skrze vydávání všelijakých těch materií, exercicií, orací atd. 5. Napodobný pořádek ukázán (kromě 5., 7. a 8. punktu) k předkládání vestibulum linguae latinae v třetí classi. 6. Cvičení v mluvení latinském v škole i krom školy má býti pilněji nežli posavad, aby na prosto všickni toliko latině mluviti zvykali. 7. Žalmů zpívání a biblí sv. čtení má býti každodenní před školou při modlitbách. 8. Na kázeň školní má býti pozor lepší než posavad. 9. Exercitia styli mají býti každodenní (kdež Němci p. rektorovi, Poláci p. conrectorovi, Čechové Hruziovi poručeni); exertitia oratoria a poetica každé dvě neděle polecnus (?) pak oratorii vel practici actus čtyrykrát do roka, při trojích vý- ročních svátcích a při sv. Michalu. 10. Ferias tak často dávati nemají, nýbrž kromě střed- ního a sobotního půldne a jarmarku nikdy. 11. Na pohřby partikulární nemají všickni z jednoho au- ditorium bráni býti, než polovice jedna jednou, po druhé druhá, a aby to pohoršením nebylo, oznámiti se má v shro- máždění, že se to pro dobré dítek jejich děje, aby tím méně meškáni byli. 12. A poněvadž starším Jednoty B. polským nejvyšší in- spekcí té školy náleží, oni přítomni býti nemohouce, Bratří v Lešně zůstávajících dožádali se, a zvláště pak immediata quotidiana inspekcí svěřená B. Jakubovi Memoratovi, což on k sobě přijal, i preceptoři jej za svého inšpektora. V čem by pak on s nimi rady potřeboval, o to teprva k starším utéci se mají. 13. Z solarium školního má se dostávati rektorovi 300 zl., conrectorovi 200 zl., kantorovi 150 zl., collegovi jeho 150 zl., inšpectorovi 50 zl., na opravy školy 50 zl. Vyzdvihovati pak od vrchnosti peníze má inšpector a rozdělovati praeceptorům atd.
297 ještě; třetí pro vykládání z latiny bez knih již; čtvrté pro obnovení a utvrzení všech conjugací a deklinací; páté pro ukázaní originací všech slov; šesté pro zpaměti již po kusích říkání a syntaxin examinování; po sedmé pro vyrozumívání plnější věcem samým, skrze připojení historiček všelijakých o každé věci a přípovídek od té věci vzatých; po osmé dicto- vati a exercitovati se mají synonimia, paraphrases, epitheta et antitheta; po deváté pustiti o to disputací, aby kdo chce z nižších, koho chce z vyšších, vybídl, a o základ prvního místa z januae s ním zápasil, buď z textu neb deklinací a conjugací neb syntaxi, neb origynací, neb z historií a adagii atd.; po desáté k užitku teprva plnému toho všeho obrácením skrze vydávání všelijakých těch materií, exercicií, orací atd. 5. Napodobný pořádek ukázán (kromě 5., 7. a 8. punktu) k předkládání vestibulum linguae latinae v třetí classi. 6. Cvičení v mluvení latinském v škole i krom školy má býti pilněji nežli posavad, aby na prosto všickni toliko latině mluviti zvykali. 7. Žalmů zpívání a biblí sv. čtení má býti každodenní před školou při modlitbách. 8. Na kázeň školní má býti pozor lepší než posavad. 9. Exercitia styli mají býti každodenní (kdež Němci p. rektorovi, Poláci p. conrectorovi, Čechové Hruziovi poručeni); exertitia oratoria a poetica každé dvě neděle polecnus (?) pak oratorii vel practici actus čtyrykrát do roka, při trojích vý- ročních svátcích a při sv. Michalu. 10. Ferias tak často dávati nemají, nýbrž kromě střed- ního a sobotního půldne a jarmarku nikdy. 11. Na pohřby partikulární nemají všickni z jednoho au- ditorium bráni býti, než polovice jedna jednou, po druhé druhá, a aby to pohoršením nebylo, oznámiti se má v shro- máždění, že se to pro dobré dítek jejich děje, aby tím méně meškáni byli. 12. A poněvadž starším Jednoty B. polským nejvyšší in- spekcí té školy náleží, oni přítomni býti nemohouce, Bratří v Lešně zůstávajících dožádali se, a zvláště pak immediata quotidiana inspekcí svěřená B. Jakubovi Memoratovi, což on k sobě přijal, i preceptoři jej za svého inšpektora. V čem by pak on s nimi rady potřeboval, o to teprva k starším utéci se mají. 13. Z solarium školního má se dostávati rektorovi 300 zl., conrectorovi 200 zl., kantorovi 150 zl., collegovi jeho 150 zl., inšpectorovi 50 zl., na opravy školy 50 zl. Vyzdvihovati pak od vrchnosti peníze má inšpector a rozdělovati praeceptorům atd.
Strana 298
298 XX. O místa. Panu Šenaichovi za kantora a písaře Vácslav Carpentin. P. Sudovskému za kazatele a u mladého Budovce prae- ceptora Jakub Hartman. P. Martinovi Reyovi za praeceptora Václav Cyrus. P. Balům za preceptora Joh. Episcopius. Do Debnice: Daniel Kopecký, Tomáš Petrozelín. „ Ostroroga: Jan Musonius, David Zugehör. Lešna: B. Laub; za pomocníka B. Mart. Gertichius a Ondřej Fabricius. Do Karmína: Šimon Chodníček. „ Kvilce: Sam. Kešmar (?), do Parčic Matěj Apollo. „ Zichlína: Jan Chodovecký, do Voli Samuel Chrysostom. Litvy k Dobranskému: Ondřej Paškovský. Čemuž všemu Pán Bůh požehnati račiž. Anno 1635. Aug. 28. Dostal se do Lešna B. Jan Rybinský a B. Adam Hart- man z Toruně; a to nejpředněji příčinou prošlé vokací téhož B. Adama Hartmana do Litvy, a však i jiné věci tu uvažo- vány. A nejprvé (po přectení rejstříku officiorum) 1. o B. Adama Hartmana. Přečteni jsou napřed k starším českým a velikopolským listové, od knížete Radiwila a synodu vilenského učinění, a za Bratra Adama Hartmana žádající [aby on] k službě cír- kve Keydánské a inspekcí školy *) . . . místě puštěn byl. Po náležitém té věci uvážení zavříno, aby žádosti té nebylo od- píráno, a to proto, že povolání toho B. Adama řádné jest, a jako z Božího poskytnutí jdoucí, a jakž se rozumí pro cíl do- brý, aby tedy za Boží povolání přijato bylo. Též že, jakož odepříti tak pobožné žádosti toho pobožného pána neslušné by bylo, tak slušné užiti jí za occazí k osvědčení vděčnosti a milosti k dobrodinci tomu vzáctnému. A i to, že věc tato k stvrzení začaté mezi zbory našimi a litevskými lásky a svornosti slouží. A poněvadž může i odtud, kdyby se Bohu líbilo, do vlasti nám odevříti cestu, navrátiti se, a mezi tím tam platně církvi Boží a svým způsobem také nám exulan- tům, bylo-li by toho třeba, posloužiti: aby tedy ve jmenu Bo- *) Zamazáno a nečitelno.
298 XX. O místa. Panu Šenaichovi za kantora a písaře Vácslav Carpentin. P. Sudovskému za kazatele a u mladého Budovce prae- ceptora Jakub Hartman. P. Martinovi Reyovi za praeceptora Václav Cyrus. P. Balům za preceptora Joh. Episcopius. Do Debnice: Daniel Kopecký, Tomáš Petrozelín. „ Ostroroga: Jan Musonius, David Zugehör. Lešna: B. Laub; za pomocníka B. Mart. Gertichius a Ondřej Fabricius. Do Karmína: Šimon Chodníček. „ Kvilce: Sam. Kešmar (?), do Parčic Matěj Apollo. „ Zichlína: Jan Chodovecký, do Voli Samuel Chrysostom. Litvy k Dobranskému: Ondřej Paškovský. Čemuž všemu Pán Bůh požehnati račiž. Anno 1635. Aug. 28. Dostal se do Lešna B. Jan Rybinský a B. Adam Hart- man z Toruně; a to nejpředněji příčinou prošlé vokací téhož B. Adama Hartmana do Litvy, a však i jiné věci tu uvažo- vány. A nejprvé (po přectení rejstříku officiorum) 1. o B. Adama Hartmana. Přečteni jsou napřed k starším českým a velikopolským listové, od knížete Radiwila a synodu vilenského učinění, a za Bratra Adama Hartmana žádající [aby on] k službě cír- kve Keydánské a inspekcí školy *) . . . místě puštěn byl. Po náležitém té věci uvážení zavříno, aby žádosti té nebylo od- píráno, a to proto, že povolání toho B. Adama řádné jest, a jako z Božího poskytnutí jdoucí, a jakž se rozumí pro cíl do- brý, aby tedy za Boží povolání přijato bylo. Též že, jakož odepříti tak pobožné žádosti toho pobožného pána neslušné by bylo, tak slušné užiti jí za occazí k osvědčení vděčnosti a milosti k dobrodinci tomu vzáctnému. A i to, že věc tato k stvrzení začaté mezi zbory našimi a litevskými lásky a svornosti slouží. A poněvadž může i odtud, kdyby se Bohu líbilo, do vlasti nám odevříti cestu, navrátiti se, a mezi tím tam platně církvi Boží a svým způsobem také nám exulan- tům, bylo-li by toho třeba, posloužiti: aby tedy ve jmenu Bo- *) Zamazáno a nečitelno.
Strana 299
299 žím to ujal, razeno je mu; jakby pak o dostání se tam se panem Kochlowským srozumění vzíti měl, na vůli jemu zů- staveno. Odpověď také dána listovní J. M. knížeti a panu Kochlovskému, až i synodu vilenskému. Přijal to vše Bratr Adam žádaje při tom, aby z paměti vypuštín nebyl, jako i manželka i dítky jeho, zvláště jest-ližeby Pán Bůh tam z světa jeho povolal. Slíbeno to a požehnání Božího ke všemu požádáno. 2. O náměstku B. Adamovi Hartmanovi v oeco- nomii torynské. Rozmlouváno i o tom, mohl-liby na místo B. Adamovo v Toruni našich někdo nejvíc příčinou mládeže Jednoty pro- movován býti, a poněvadž se z B. Hartmanovy zprávy srozu- mělo, že může, a on tomu poněkud již ustlal, šli všechněch v radě hlasové na Václava Lochara, kterýž také slyše ratio- nes přijíti toho k sobě neodpíral. I poručeno B. Hartmanovi se p. rektorem a provizory o to promluviti, a bude-li vůle jejich, sem se znáti dáti, aby se B. Lochar, když čas bude, tam dostal. 3. O harmonii evangelistů svatých. Připomenuta žádost některých pobožných v rozptýlení postavených strany vydání v českém jazyku harmonie evan- gelistů svatých. V čemž, poněvadž se již pracuje, má myšleno býti na to, aby táž kniha po svém zhotovení a bedlivém pře- hlednutí k imprimování podána byla. 4. O pana sudího vschovského. Připomínány nejedny querelae pro nedostatky škodné, zbí- hající se při škole, církvi i obce lešenské, příčinou zlé zprávy nedohlídání k řádu a přehlídání neřádu pana místodržícího, kterýž poněvadž doma nebyl, učiněno jemu od B. Jana Ry- binského psaní s žádostí, aby domu se dostana, před starší tu v Lešně se postavil, a stížnostem některým vyrozuměl, a tu aby jemu k napravení škodlivých těch excessů jmenem Božím slouženo bylo, zvláště: 1. Nevedení k cíli nařízené od J. M. pan vejvody con- cordiae mezi církví naší a augšpurské confessí v Lešně, z če- hož mnoho roztržek a jiného zlého pochází. 2. Přehlídání hříchů a nešlechetností, opilství, tanců, ne- čistost i vražd bez trestání.
299 žím to ujal, razeno je mu; jakby pak o dostání se tam se panem Kochlowským srozumění vzíti měl, na vůli jemu zů- staveno. Odpověď také dána listovní J. M. knížeti a panu Kochlovskému, až i synodu vilenskému. Přijal to vše Bratr Adam žádaje při tom, aby z paměti vypuštín nebyl, jako i manželka i dítky jeho, zvláště jest-ližeby Pán Bůh tam z světa jeho povolal. Slíbeno to a požehnání Božího ke všemu požádáno. 2. O náměstku B. Adamovi Hartmanovi v oeco- nomii torynské. Rozmlouváno i o tom, mohl-liby na místo B. Adamovo v Toruni našich někdo nejvíc příčinou mládeže Jednoty pro- movován býti, a poněvadž se z B. Hartmanovy zprávy srozu- mělo, že může, a on tomu poněkud již ustlal, šli všechněch v radě hlasové na Václava Lochara, kterýž také slyše ratio- nes přijíti toho k sobě neodpíral. I poručeno B. Hartmanovi se p. rektorem a provizory o to promluviti, a bude-li vůle jejich, sem se znáti dáti, aby se B. Lochar, když čas bude, tam dostal. 3. O harmonii evangelistů svatých. Připomenuta žádost některých pobožných v rozptýlení postavených strany vydání v českém jazyku harmonie evan- gelistů svatých. V čemž, poněvadž se již pracuje, má myšleno býti na to, aby táž kniha po svém zhotovení a bedlivém pře- hlednutí k imprimování podána byla. 4. O pana sudího vschovského. Připomínány nejedny querelae pro nedostatky škodné, zbí- hající se při škole, církvi i obce lešenské, příčinou zlé zprávy nedohlídání k řádu a přehlídání neřádu pana místodržícího, kterýž poněvadž doma nebyl, učiněno jemu od B. Jana Ry- binského psaní s žádostí, aby domu se dostana, před starší tu v Lešně se postavil, a stížnostem některým vyrozuměl, a tu aby jemu k napravení škodlivých těch excessů jmenem Božím slouženo bylo, zvláště: 1. Nevedení k cíli nařízené od J. M. pan vejvody con- cordiae mezi církví naší a augšpurské confessí v Lešně, z če- hož mnoho roztržek a jiného zlého pochází. 2. Přehlídání hříchů a nešlechetností, opilství, tanců, ne- čistost i vražd bez trestání.
Strana 300
300 3. Braní některým jejich věcí bezprávně, jako gruntů k stavení, kteří sami na svém stavěti chtějí, jako i farních rolí ujetí, a to bez opovědi. 4. Činění i mluvení věcí na zlehčení řádu Jednoty se vztahujících, anby jeho milovník a obhájce býti měl ja- kožto vrchnost pobožná a zřízený zboru lešenského soudce, a ovšem kterýž se k tomu, že obzvláštním jeho milovníkem jest, zná a honosí. 5. Křtiny arianské. Když jsme tu pospolu byli, přišel B. Janovi Rybinskému list od šlechtice polského, žádajícího, aby se k němu dostal a křest vykonal dítěte jeho, sám jsa arianem a matka papežen- kou. Uvahováno co činiti, zvláště poněvadž se rozumí, že otec o křtu dítěte nic nesmýšleje, toliko toho proto žádá, aby matce k vůli nebyl a papežskému kněži křtíti nedopustil. Usouzeno, aby toho nebylo činěno, poněvadž Kristus před svině perel metati nedá, tuto pak rodičové, ani s námi ani s sebou v smy- slu se srovnávající, o svátostech našich nic nesmýšlejí. A snad by k tomu přišlo, žeby je z novu křtíti dali, buď matka svým kněžím aneb otec někdy potom po zrostu dítěte svým. Proč tedy v posměch a pohrdání dávati přisluhování Kristovo? Odepsáno tedy, že to býti nemůže, leč po synodě, podle sne- šení, kteréžby se o takovém casu ode všeho bratrstva společně stalo. Chce-li počkati, dobré, pakli jinde pokřtíti dáti, také. 6. O exulanty. Poněvadž kníže Radivil J. M. na žádost předešlou naši skutečnou odpověd učinil, panství Obřízské koupil, tam město zakládá, a volnost k usazování se exulantům dává, má našim, kteří-by místa neměli, razeno tam býti, aby se nezdálo, že jsme z žertu toliko pod J. M. ochranu se podávali: ačkoliv sic ne- bezpečenství to, kteréhož jsme se tehdáž nejvíc báli (vyhnání našich z Uher) Pán Bůh odvrátil. Schvaloval při té přileži- tosti B. Adam Hartman některá v Prusích místa (zvláště Kvizín a jiné pod kurfištem Brandeburským žeby se živností zname- nitých (utvrdí-li Bůh pokoj) dostávati mohlo snadně, městských i sedlských netoliko za peníze skrovné, ale i darmo do času; protože země znamenitá a však na lid velmi přetříbena jest. Má i to býti v paměti, byla-liby toho potřeba. 7. O študenty. Jan Prokop a Jan Cyrus, potřebující větších k študování svému příčin, oddáni jsou a v péči poručeni B. Adamovi Hart-
300 3. Braní některým jejich věcí bezprávně, jako gruntů k stavení, kteří sami na svém stavěti chtějí, jako i farních rolí ujetí, a to bez opovědi. 4. Činění i mluvení věcí na zlehčení řádu Jednoty se vztahujících, anby jeho milovník a obhájce býti měl ja- kožto vrchnost pobožná a zřízený zboru lešenského soudce, a ovšem kterýž se k tomu, že obzvláštním jeho milovníkem jest, zná a honosí. 5. Křtiny arianské. Když jsme tu pospolu byli, přišel B. Janovi Rybinskému list od šlechtice polského, žádajícího, aby se k němu dostal a křest vykonal dítěte jeho, sám jsa arianem a matka papežen- kou. Uvahováno co činiti, zvláště poněvadž se rozumí, že otec o křtu dítěte nic nesmýšleje, toliko toho proto žádá, aby matce k vůli nebyl a papežskému kněži křtíti nedopustil. Usouzeno, aby toho nebylo činěno, poněvadž Kristus před svině perel metati nedá, tuto pak rodičové, ani s námi ani s sebou v smy- slu se srovnávající, o svátostech našich nic nesmýšlejí. A snad by k tomu přišlo, žeby je z novu křtíti dali, buď matka svým kněžím aneb otec někdy potom po zrostu dítěte svým. Proč tedy v posměch a pohrdání dávati přisluhování Kristovo? Odepsáno tedy, že to býti nemůže, leč po synodě, podle sne- šení, kteréžby se o takovém casu ode všeho bratrstva společně stalo. Chce-li počkati, dobré, pakli jinde pokřtíti dáti, také. 6. O exulanty. Poněvadž kníže Radivil J. M. na žádost předešlou naši skutečnou odpověd učinil, panství Obřízské koupil, tam město zakládá, a volnost k usazování se exulantům dává, má našim, kteří-by místa neměli, razeno tam býti, aby se nezdálo, že jsme z žertu toliko pod J. M. ochranu se podávali: ačkoliv sic ne- bezpečenství to, kteréhož jsme se tehdáž nejvíc báli (vyhnání našich z Uher) Pán Bůh odvrátil. Schvaloval při té přileži- tosti B. Adam Hartman některá v Prusích místa (zvláště Kvizín a jiné pod kurfištem Brandeburským žeby se živností zname- nitých (utvrdí-li Bůh pokoj) dostávati mohlo snadně, městských i sedlských netoliko za peníze skrovné, ale i darmo do času; protože země znamenitá a však na lid velmi přetříbena jest. Má i to býti v paměti, byla-liby toho potřeba. 7. O študenty. Jan Prokop a Jan Cyrus, potřebující větších k študování svému příčin, oddáni jsou a v péči poručeni B. Adamovi Hart-
Strana 301
301 manovi, aby je s sebou do Toruně vzal do comunitety uvedl, a panu rektorovi v disciplinu comendoval: vše na výminky v posledním synodu a convokací položené. A že Václav Cyrus, opověda se toliko senioru svému B. Orminiovi jako i skrze list švagru svému B. Pavlovi Fabriciovi, sám se na studium do cizích škol odpustil, a již se do Niederlandu ubírá, otázka byla, co s ním činiti? On příčinu klade, že poněvadž starší na dlouhé jeho prosby a očekávání k nějaké condicí mu do- pomoci zanedbali (ačkoli nenedbali, ale nemohli žádnému jeho obtrudovati, když se svými nezpůsoby sám všudy hyzdil) na svůj náklad rok neb dvě letě poštudovati chce, připovídaje však Jednotě poslušenství zachovati a navrátiti se, a žádaje za paměť zvláště nedostalo-liby se mu sumptu. I ačkoli sic mládenec ten, jakož prvé nejedněch exorbitancí se dopouštěl, také i tu svémyslnost pronesl; zavříno však, aby se conni- venci užilo, a jeho tam v školách cizích se chování pilný po- zor byl, a podle toho jak uhledá, aby se na potom s ním postupovalo. Potvrzeno také toho, co se dnů minulých stalo, že B. Martin Fabricius panu Fridr. z Kounic do Moravy puštěn k praecep- torství na čtyry leta; Jan Musonius odpuštěn s panem Za- vodským mladým do Nyderlandu na půldruhého léta, a Jan Falinus Rylským mladým tu v Lešně za inšpektora do času, však tak, aby naši českou sobě svěřenou mládež předce také pilně cvičil. Jakub Hartman mezi tím obrácen do Ostrorogu, aby při milém B. Rybinském v umění kazatelském i jiné po- třebné zprávě a prozřetedlnosti cvičen byl, a sám také mlá- deže cvičením pilně sloužil, dokud pán Bůh jiných příčin ne- ukáže. Na žádost pak jeho strany proměnění stavu, že pamět bude, zaslíbení jemu učiněno. 8. B. Jan Komenský. Vznesl žádost na starší, aby mu dovoleno bylo z Lešna se poodstěhovati na místo jiné (buď do Skoku neb do Ostro- roga) příčinou vyživení snadnějšího a lepší ku pracím zvol- nosti. Dovoleno toho a ku pracím Božího požehnání požá- dáno; však aby ku pracím obecným také podle potřeby a možnosti uprazdňovati se povinen byl. Jména starších: Jiřík Erastus, Matěj Prokop, Jan Komenský, Pavel Fabricius, Jan Rybinský. — Martin Gertichius, Jakub Memorat, Václav Lochar, Jan Lorenz, Petr Ce- fas, Adam Hartman.
301 manovi, aby je s sebou do Toruně vzal do comunitety uvedl, a panu rektorovi v disciplinu comendoval: vše na výminky v posledním synodu a convokací položené. A že Václav Cyrus, opověda se toliko senioru svému B. Orminiovi jako i skrze list švagru svému B. Pavlovi Fabriciovi, sám se na studium do cizích škol odpustil, a již se do Niederlandu ubírá, otázka byla, co s ním činiti? On příčinu klade, že poněvadž starší na dlouhé jeho prosby a očekávání k nějaké condicí mu do- pomoci zanedbali (ačkoli nenedbali, ale nemohli žádnému jeho obtrudovati, když se svými nezpůsoby sám všudy hyzdil) na svůj náklad rok neb dvě letě poštudovati chce, připovídaje však Jednotě poslušenství zachovati a navrátiti se, a žádaje za paměť zvláště nedostalo-liby se mu sumptu. I ačkoli sic mládenec ten, jakož prvé nejedněch exorbitancí se dopouštěl, také i tu svémyslnost pronesl; zavříno však, aby se conni- venci užilo, a jeho tam v školách cizích se chování pilný po- zor byl, a podle toho jak uhledá, aby se na potom s ním postupovalo. Potvrzeno také toho, co se dnů minulých stalo, že B. Martin Fabricius panu Fridr. z Kounic do Moravy puštěn k praecep- torství na čtyry leta; Jan Musonius odpuštěn s panem Za- vodským mladým do Nyderlandu na půldruhého léta, a Jan Falinus Rylským mladým tu v Lešně za inšpektora do času, však tak, aby naši českou sobě svěřenou mládež předce také pilně cvičil. Jakub Hartman mezi tím obrácen do Ostrorogu, aby při milém B. Rybinském v umění kazatelském i jiné po- třebné zprávě a prozřetedlnosti cvičen byl, a sám také mlá- deže cvičením pilně sloužil, dokud pán Bůh jiných příčin ne- ukáže. Na žádost pak jeho strany proměnění stavu, že pamět bude, zaslíbení jemu učiněno. 8. B. Jan Komenský. Vznesl žádost na starší, aby mu dovoleno bylo z Lešna se poodstěhovati na místo jiné (buď do Skoku neb do Ostro- roga) příčinou vyživení snadnějšího a lepší ku pracím zvol- nosti. Dovoleno toho a ku pracím Božího požehnání požá- dáno; však aby ku pracím obecným také podle potřeby a možnosti uprazdňovati se povinen byl. Jména starších: Jiřík Erastus, Matěj Prokop, Jan Komenský, Pavel Fabricius, Jan Rybinský. — Martin Gertichius, Jakub Memorat, Václav Lochar, Jan Lorenz, Petr Ce- fas, Adam Hartman.
Strana 302
302 Leta 1636. 15. Januarii. Sjeli se do Lešna B. starší polští, a tu uvažovány násle- dující věci: O zbor ostrorogský. Žádal rady B. Jan Rybinský, jest-li předce k tomu přijde, aby podle tribunalského dekrétu panství ostrogské panu Ney- ovi, aneb aspoň kostel (čehož strach že neujdeme) odjat byl, co by jemu činiti bylo, kam se přenésti, poněvadž stolice se- niorská, byť pak jiný zbor a dům pan patron vystavěl, tam býti nemůže pro přítomnost probošta. Po uvažování všech circumstancí, dovoleno jemu chrániti se do Obřízka ku panu Šenaichovi, však tak aby zbor ostrogský, jak nejlépe možné bude, předce opatrován byl. Zatím ohledati se má, zda by v Toruni sídlo seniorské býti mohlo, učiněním o to důvěrného psaní B. Cymrmanovi, aby se panem otcem svým neb i ji- nými radními pány promluvě vyrozuměl. Ostatek poručeno Bohu a času. O concordii lešenskou. Dobře ustanovené před třemi lety od J. M. pana vejvody věci strany svornosti a řádu mezi církví naší a novolešenskou posavad k effektu nešly, když netoliko do konsistoře společné vjíti, ale ani ceremonií, kteréž jim opustiti wittemberská aka- demie dovolila (exorcismu a komže), opustiti nechtěli, nýbrž sobě od akademie k vrchnosti přímluvu novou vypraktikujíce, téměř již co chtěli obrželi; odkudž jim hrdosti patrně přibývá, nesvorností a roztržek, pohoršení a své vůle začátek se dělá a skrze to zmenšení církve naší strany kázně a řádu nastává. Přijeli tedy Bratři starší polští, o tu věc s panem místodrží- cím ještě serio mluviti chtíce, jako i o to, že zahradu a roli farní všecky pobrati a na to místo jakýsi roční od vrchnosti plat naříditi chce. On pak ačkoli o příjezdu jejich věděl, ný- brž sám ten den (15. jan.) jim jmenoval; však hned ráno ve- středu ujel, slíbiv se ten den zase domu vrátiti. Mezi tím pak nevrátil se, ani ve čtvrtek ani v pátek, až v noci teprv, jakž i před tím po dvakráte již učinil. Starší tedy vidouc, že to zúmyslně dělá, usoudili a zavřeli víceji o věc tu nemluviti, ale k samému panu vejvodovi se utéci a ochrany žádati, jme- novitě skrze vyslání osoby jedné z rady a druhé ze zboru le- šenského. Mezi tím však, nejprvé aby k J. Msti listem appe- lovali, panu sudímu se též listem opovědouc a za odložení exsequií v jakýchkoli těch věcech žádajíc.
302 Leta 1636. 15. Januarii. Sjeli se do Lešna B. starší polští, a tu uvažovány násle- dující věci: O zbor ostrorogský. Žádal rady B. Jan Rybinský, jest-li předce k tomu přijde, aby podle tribunalského dekrétu panství ostrogské panu Ney- ovi, aneb aspoň kostel (čehož strach že neujdeme) odjat byl, co by jemu činiti bylo, kam se přenésti, poněvadž stolice se- niorská, byť pak jiný zbor a dům pan patron vystavěl, tam býti nemůže pro přítomnost probošta. Po uvažování všech circumstancí, dovoleno jemu chrániti se do Obřízka ku panu Šenaichovi, však tak aby zbor ostrogský, jak nejlépe možné bude, předce opatrován byl. Zatím ohledati se má, zda by v Toruni sídlo seniorské býti mohlo, učiněním o to důvěrného psaní B. Cymrmanovi, aby se panem otcem svým neb i ji- nými radními pány promluvě vyrozuměl. Ostatek poručeno Bohu a času. O concordii lešenskou. Dobře ustanovené před třemi lety od J. M. pana vejvody věci strany svornosti a řádu mezi církví naší a novolešenskou posavad k effektu nešly, když netoliko do konsistoře společné vjíti, ale ani ceremonií, kteréž jim opustiti wittemberská aka- demie dovolila (exorcismu a komže), opustiti nechtěli, nýbrž sobě od akademie k vrchnosti přímluvu novou vypraktikujíce, téměř již co chtěli obrželi; odkudž jim hrdosti patrně přibývá, nesvorností a roztržek, pohoršení a své vůle začátek se dělá a skrze to zmenšení církve naší strany kázně a řádu nastává. Přijeli tedy Bratři starší polští, o tu věc s panem místodrží- cím ještě serio mluviti chtíce, jako i o to, že zahradu a roli farní všecky pobrati a na to místo jakýsi roční od vrchnosti plat naříditi chce. On pak ačkoli o příjezdu jejich věděl, ný- brž sám ten den (15. jan.) jim jmenoval; však hned ráno ve- středu ujel, slíbiv se ten den zase domu vrátiti. Mezi tím pak nevrátil se, ani ve čtvrtek ani v pátek, až v noci teprv, jakž i před tím po dvakráte již učinil. Starší tedy vidouc, že to zúmyslně dělá, usoudili a zavřeli víceji o věc tu nemluviti, ale k samému panu vejvodovi se utéci a ochrany žádati, jme- novitě skrze vyslání osoby jedné z rady a druhé ze zboru le- šenského. Mezi tím však, nejprvé aby k J. Msti listem appe- lovali, panu sudímu se též listem opovědouc a za odložení exsequií v jakýchkoli těch věcech žádajíc.
Strana 303
303 O zahradu a roli farní. Žádost býti má na J. M. pana vejvodu vzložená, aby ráčil při starém opatření zprávce lešenského zůstaviti bez od- jímání jemu rolí a k tomu sloužiti těmito příčinami: 1. Že Bohu posvěcené věci bráti se zase nemají podle práv Božích i církevních, jakž připomíná Lepperus in Politia ecclesiastica lib. 1. cap. 21. et Hadrianus saravia de diversis Evang. gr. c. 2. 2. Že v consensu polském synodu petrkovského canon 9. totiž zakazuje těmi slovy: Decimas ceteraque bona templis dicata domini patroni debent deo, ministris et usibus ecclesiae fideliter reddere. 3. Že se i na vrchnost a potomky její bez potřeby platem takovým každoročním obtížnost a důchodů panských ujma uvodí, když z týchž důchodů panských se bráti mají. 4. Zkušením známé jest, když se v takových věcech k vrchnosti patřiti má, snadně se steskne a za leda příčinou zadržuje se, aneb sic occasí bývá z služebníkův Božích slu- žebníky a many sobě činiti, a od nich, aby čí chleb jedí, toho píseň zpívali, vyhledávati. Odkudž při choulostivých po- chází v povinnosti nesmělost, oblevování a někdy i pochle- bování, při jiných opět netrpělivost a jiné zlé. Protož lépe, aby služebník, opatřeničko své jisté maje, povinnost svou bez roztržité mysli konal. 5. Kdyby lešenský zprávce roli neměl, nemohl by ani koní chovati, a vedle toho ani na synody a visitací (an tu vždycky senior neb consenior bývá) jezdívati, o přivážení sobě drev a jiných domácích potřeb mlčíc, jako i chování krav a setí vaření pro pomoc convokacím a synodům, když tu bývají, napotom (ztratí-li se Ostrorog) tím častěji bývati musejí. O synod. Uvažováno, měl-li by letos svolán býti synod. Potřeba se zdá; protože kancionaly a agendy nové již se dotiskují, jichž vyhlášení má se státi ve všech těch provinciích spolu v jeden čas na synodích. Má o to s superintendentem malopolským strany času vzato býti srozumění. A poněvadž zbor ostro- rogský a lešenský v takových terminích jsou, že snad nevy- hnutedlně panů patronů společně rady potřebí bude, mají na synod býti požádáni, a tam také s nimi něco jistého zavříno, měli-li by napotom vždycky synodům přítomni bývati, pro jednomyslnost s Malopolskými a Litevskými a mocnější řádu církevního zdržování.
303 O zahradu a roli farní. Žádost býti má na J. M. pana vejvodu vzložená, aby ráčil při starém opatření zprávce lešenského zůstaviti bez od- jímání jemu rolí a k tomu sloužiti těmito příčinami: 1. Že Bohu posvěcené věci bráti se zase nemají podle práv Božích i církevních, jakž připomíná Lepperus in Politia ecclesiastica lib. 1. cap. 21. et Hadrianus saravia de diversis Evang. gr. c. 2. 2. Že v consensu polském synodu petrkovského canon 9. totiž zakazuje těmi slovy: Decimas ceteraque bona templis dicata domini patroni debent deo, ministris et usibus ecclesiae fideliter reddere. 3. Že se i na vrchnost a potomky její bez potřeby platem takovým každoročním obtížnost a důchodů panských ujma uvodí, když z týchž důchodů panských se bráti mají. 4. Zkušením známé jest, když se v takových věcech k vrchnosti patřiti má, snadně se steskne a za leda příčinou zadržuje se, aneb sic occasí bývá z služebníkův Božích slu- žebníky a many sobě činiti, a od nich, aby čí chleb jedí, toho píseň zpívali, vyhledávati. Odkudž při choulostivých po- chází v povinnosti nesmělost, oblevování a někdy i pochle- bování, při jiných opět netrpělivost a jiné zlé. Protož lépe, aby služebník, opatřeničko své jisté maje, povinnost svou bez roztržité mysli konal. 5. Kdyby lešenský zprávce roli neměl, nemohl by ani koní chovati, a vedle toho ani na synody a visitací (an tu vždycky senior neb consenior bývá) jezdívati, o přivážení sobě drev a jiných domácích potřeb mlčíc, jako i chování krav a setí vaření pro pomoc convokacím a synodům, když tu bývají, napotom (ztratí-li se Ostrorog) tím častěji bývati musejí. O synod. Uvažováno, měl-li by letos svolán býti synod. Potřeba se zdá; protože kancionaly a agendy nové již se dotiskují, jichž vyhlášení má se státi ve všech těch provinciích spolu v jeden čas na synodích. Má o to s superintendentem malopolským strany času vzato býti srozumění. A poněvadž zbor ostro- rogský a lešenský v takových terminích jsou, že snad nevy- hnutedlně panů patronů společně rady potřebí bude, mají na synod býti požádáni, a tam také s nimi něco jistého zavříno, měli-li by napotom vždycky synodům přítomni bývati, pro jednomyslnost s Malopolskými a Litevskými a mocnější řádu církevního zdržování.
Strana 304
304 O školu polskou v Lešně. Vnesli soudcové zboru lešenského stížnost, že dítek svých pro jazyk polský nemají kam dávati, leč na místa papežská, žádajíc na to rady, nýbrž sami podávajíc té cesty, aby na- schvální polský praeceptor v Lešně chován byl, kterýž by v tom jazyku a při tom v písařství a počtech mládež cvičil. Ale ta věc pro vrchnosti nepřítomnost a podešlé to při vě- cech přednějších nedorozumění k jinému času odložena býti musela. Ondřej Fabricius. Tento jahen, B. Martina Gertichia pomocník, žádal býti na studia ještě odpuštěn anebo jinak nějak opatřen, aby mimo stravy na šaty peníz míti mohl. Napomenutí jemu uči- něno, aby zanechaje takového se vytrhování (jednak z Jednoty, condicí sobě sám hledaje — což po smrti otce svého činiti začal od jiných jsa váben — jednak opět ven do akademie) hleděl povolání svého, a maje času dosti, doma študoval, na kázání pilněji se strojil, v řádu stál atd. Slíbil poslouchati, a poněvadž mu od zboru lešenského 60 zl. na rok nařízeno, za péči otcům poděkoval. Jan Episcopius byl zavolán z Nydrlandu úmyslem tím, aby panům Bálům za praeceptora půjčen byl. O čemž věda kněz Milius připo- míná, žádá, jeho tam do Malé Polsky volá. On pak po svém navrácení do Ostroroga byv obrácen s pochvalou v evange- lium pracovati začíná, a B. Jan Rybinský soudí, že by mu raději ministerium dáti bylo, k čemuž jsme se všickni klonili. Ale že pak sám on také ještě ven chuť má a za to snažně prosí, má jemu předložena býti společná rada a k oblíbení jí slouženo. Pak-li vždy prositi bude, má žádosti své užiti. B. Matouš Amerik. Právě pod čas convocací přišel z Malé Polsky posel s listy od p. Jana Potockého, podkomoří haličského, a paní mateře jeho, mezřičské kastellánky, žádající za kněze a zprávce do zboru jablonského na Podolí, pro něhož že poslati chtějí, kdyžby věděli na jisto, že žádosti své uživou a kam proň po- slati mají. Usouzeno, neodpírati žádosti těch pobožných a k Jednotě dověrných lidí (zvláště když i povolení synoda
304 O školu polskou v Lešně. Vnesli soudcové zboru lešenského stížnost, že dítek svých pro jazyk polský nemají kam dávati, leč na místa papežská, žádajíc na to rady, nýbrž sami podávajíc té cesty, aby na- schvální polský praeceptor v Lešně chován byl, kterýž by v tom jazyku a při tom v písařství a počtech mládež cvičil. Ale ta věc pro vrchnosti nepřítomnost a podešlé to při vě- cech přednějších nedorozumění k jinému času odložena býti musela. Ondřej Fabricius. Tento jahen, B. Martina Gertichia pomocník, žádal býti na studia ještě odpuštěn anebo jinak nějak opatřen, aby mimo stravy na šaty peníz míti mohl. Napomenutí jemu uči- něno, aby zanechaje takového se vytrhování (jednak z Jednoty, condicí sobě sám hledaje — což po smrti otce svého činiti začal od jiných jsa váben — jednak opět ven do akademie) hleděl povolání svého, a maje času dosti, doma študoval, na kázání pilněji se strojil, v řádu stál atd. Slíbil poslouchati, a poněvadž mu od zboru lešenského 60 zl. na rok nařízeno, za péči otcům poděkoval. Jan Episcopius byl zavolán z Nydrlandu úmyslem tím, aby panům Bálům za praeceptora půjčen byl. O čemž věda kněz Milius připo- míná, žádá, jeho tam do Malé Polsky volá. On pak po svém navrácení do Ostroroga byv obrácen s pochvalou v evange- lium pracovati začíná, a B. Jan Rybinský soudí, že by mu raději ministerium dáti bylo, k čemuž jsme se všickni klonili. Ale že pak sám on také ještě ven chuť má a za to snažně prosí, má jemu předložena býti společná rada a k oblíbení jí slouženo. Pak-li vždy prositi bude, má žádosti své užiti. B. Matouš Amerik. Právě pod čas convocací přišel z Malé Polsky posel s listy od p. Jana Potockého, podkomoří haličského, a paní mateře jeho, mezřičské kastellánky, žádající za kněze a zprávce do zboru jablonského na Podolí, pro něhož že poslati chtějí, kdyžby věděli na jisto, že žádosti své uživou a kam proň po- slati mají. Usouzeno, neodpírati žádosti těch pobožných a k Jednotě dověrných lidí (zvláště když i povolení synoda
Strana 305
305 ruského na to odeslali), a jmenován Bratr Matouš Amerik, kterýž to také k sobě přijal. Pan sudí vschovský. Nežli se rozjeli B. polšti v sobotu ráno postavil se pan sudí, kdež omluviv se, proč jemu bezelstně časněji se vrátiti možné nebylo, strany všech věcí, na které byla stížnost, ta- kovou informací učinil, že se vidělo na tom přestati a toho za J. M. panem vejvodou posílání zanechati. Nebo 1. strany Jurských, že nemíní J. M. p. vývoda nic mimo prvé povolené věci povolovati, tím aby jisti byli; nýbrž znovu zase do akademie witemberské i jiných, bude-li třeba, sám psáti a naprosto toho, aby od své zarputilosti pustiti musili dovésti. A vyrozumí-li, že kněz neustupností příčinou jest, ji- ného dosaditi. Jen že se pro jisté příčiny connivencí užívá, nad tím abychom se nezastavovali, že prosí, poněvadž to nám k dobrému bude, to že uhlédáme. Consistoř pak společ- nou pro zdržení mezi obojím shromážděním svornosti a řádu sou- díme-li za dobré, že hned, z sněmíka se vrátě (na nějž již vyjíždí) vyzdvíhne. Začež když žádáno, prosil aby formu toho a artikule sepsali a jemu podali, aby on to jako sám vedl a jmenem J. M. pana vejvody nařizoval pro neuvozování na vás invidiae. Na čemž přestáno a ti artikulové zhotoveni býti mají, aby co nejvíc podle řádu Jednoty bylo. 2. Strany rolí farních oznámil, co míní J. M. pan vývoda, a co tím obmýšlí jmenovitě přípojíc farní roli k panským (poněvadž vedle sebe leží) naříditi, co každoročně z týchž panských rolí napřed sobě zprávce bráti a do stodoly své svá- žeti má, jistý počet kop pšenice, žita, ječmene, ovsa atd., tak aby předce koně i krávy chovati sobě mohl pro potřebu do- mácí. To pak že proto myslí J. M., aby důchodové kostelní nebyli tak zřetedlní pro papežence, kteříž se na odjímání ko- stelů (kde jen důchodu co cítí) na prosto vydali: též žeby zprávce bez tak velikého lopotování totéž opatření své, nýbrž lepší míti a tím volněji prací církevních hleděti mohl. Neb že nežádá ujíti, ale přivětšiti raději, tak jak sami starší znají. Tolikéž za farní zahrady díl, kterýžby k stavení domů (do vyplnění nového rynku) vyměřen byl, že louku dá, kteráž několiknásobně více trávy dávati bude. Pakli aby z týchž domů plat vycházel zprávci, to pak vše, jest-liže se starším vidí, poněvadž přes vůli jejich měniti nic nežádá [učiní]. A když o tom mluveno, žeby na té farní zahradě cizí lidi za sousedy míti nevšelijak se treffovalo, dovolil, aby třeba samí Bratří čeští, kteří chtějí, sobě tu stavěli. A tak ty věci (strany za- hrady a rolí farních) na deliberací starších zůstaveny. 20 Dekrety Jednoty Bratrské,
305 ruského na to odeslali), a jmenován Bratr Matouš Amerik, kterýž to také k sobě přijal. Pan sudí vschovský. Nežli se rozjeli B. polšti v sobotu ráno postavil se pan sudí, kdež omluviv se, proč jemu bezelstně časněji se vrátiti možné nebylo, strany všech věcí, na které byla stížnost, ta- kovou informací učinil, že se vidělo na tom přestati a toho za J. M. panem vejvodou posílání zanechati. Nebo 1. strany Jurských, že nemíní J. M. p. vývoda nic mimo prvé povolené věci povolovati, tím aby jisti byli; nýbrž znovu zase do akademie witemberské i jiných, bude-li třeba, sám psáti a naprosto toho, aby od své zarputilosti pustiti musili dovésti. A vyrozumí-li, že kněz neustupností příčinou jest, ji- ného dosaditi. Jen že se pro jisté příčiny connivencí užívá, nad tím abychom se nezastavovali, že prosí, poněvadž to nám k dobrému bude, to že uhlédáme. Consistoř pak společ- nou pro zdržení mezi obojím shromážděním svornosti a řádu sou- díme-li za dobré, že hned, z sněmíka se vrátě (na nějž již vyjíždí) vyzdvíhne. Začež když žádáno, prosil aby formu toho a artikule sepsali a jemu podali, aby on to jako sám vedl a jmenem J. M. pana vejvody nařizoval pro neuvozování na vás invidiae. Na čemž přestáno a ti artikulové zhotoveni býti mají, aby co nejvíc podle řádu Jednoty bylo. 2. Strany rolí farních oznámil, co míní J. M. pan vývoda, a co tím obmýšlí jmenovitě přípojíc farní roli k panským (poněvadž vedle sebe leží) naříditi, co každoročně z týchž panských rolí napřed sobě zprávce bráti a do stodoly své svá- žeti má, jistý počet kop pšenice, žita, ječmene, ovsa atd., tak aby předce koně i krávy chovati sobě mohl pro potřebu do- mácí. To pak že proto myslí J. M., aby důchodové kostelní nebyli tak zřetedlní pro papežence, kteříž se na odjímání ko- stelů (kde jen důchodu co cítí) na prosto vydali: též žeby zprávce bez tak velikého lopotování totéž opatření své, nýbrž lepší míti a tím volněji prací církevních hleděti mohl. Neb že nežádá ujíti, ale přivětšiti raději, tak jak sami starší znají. Tolikéž za farní zahrady díl, kterýžby k stavení domů (do vyplnění nového rynku) vyměřen byl, že louku dá, kteráž několiknásobně více trávy dávati bude. Pakli aby z týchž domů plat vycházel zprávci, to pak vše, jest-liže se starším vidí, poněvadž přes vůli jejich měniti nic nežádá [učiní]. A když o tom mluveno, žeby na té farní zahradě cizí lidi za sousedy míti nevšelijak se treffovalo, dovolil, aby třeba samí Bratří čeští, kteří chtějí, sobě tu stavěli. A tak ty věci (strany za- hrady a rolí farních) na deliberací starších zůstaveny. 20 Dekrety Jednoty Bratrské,
Strana 306
306 3. Požádáno též rady ode pána strany přenešení seniora z Ostrorogu. Odpověděl, že netřeba. Nebo panství že zůstane panu Rejovi jistotně, byť i kostel ztracen byl. Zbor tedy že se vystavěti může a dům, a způsobiti zase důchod pro vycho- vání seniora s čeládkou; a k tomu že se vedle pana Reja všickni patronové přičiniti a nápomoci chtějí. Poděkováno za tu povolnost, a poručena věc ta Bohu a dalším příčinám. Leta 1636 ke dni 16. Julii. Shledání stalo se B. starších polských a českých v To- runi za příčinou pohřbu J. M. královny švédské Anny a JM. pana Fabiana Cemy, starosty šumského, z nichž onen vyko- nán v středu, tento ve čtvrtek u přítomnosti jiného také ne- málo kněžstva augšpurské confessí, a při tom zpravovány některé věci ku potřebě Jednoty přináležející. Jmenovitě: 1. O B. Adama Hartmana. Vrátil se málo před tím B. Adam Hartman z Litvy, oznámil jak tam přijat byl a jemu místo v kejdánském zboru vykázáno, však tak, že předešlý minister starec zůstávati má do smrti a on toliko za pomocníka jemu býti. I zůstáno, poněvadž v Toruni do oekonomie jiného z našich vpraviti nelze, a tak bychom skrze propuštění do Litvy B. Adama více ztratili nežli získali, a potřebnější on tu v Toruni nám pro mládež naši i pro lid český jest, nežli na ten čas jim tam; aby tedy na jeho milost knížecí (tu v Toruni na ten čas přítomnou) žádost vznešena byla o propuštění jeho z té přípovědi a stěhování se do Litvy aspoň ten rok, další věci Bohu a času poroučejíc. I stalo se a obdržáno to, ač ne bez odporu a práce. 2. Odpověď na psaní pana Duraea. Při shromáždění tomto dodáno jest od kněze Jana Duraea englického theologa z Amstrdámu psaní k starším a patronům velikopolským, a druhé ze jmena k starším českým v Lešně zůstávajícím, jakož podobně malopolským a litevským, že od něho již došlo, srozuměli jsme. V těch listech on, pokudž až posavad práce jeho v jednání pokoje mezi církvemi evan- gelickými v říši přišly, oznamuje a sumovní vejpis těch věcí posílaje, připojil žádost trojí: 1. Aby v zbořích polských nařízeny byly modlitby za požehnání předsevzetí toho.
306 3. Požádáno též rady ode pána strany přenešení seniora z Ostrorogu. Odpověděl, že netřeba. Nebo panství že zůstane panu Rejovi jistotně, byť i kostel ztracen byl. Zbor tedy že se vystavěti může a dům, a způsobiti zase důchod pro vycho- vání seniora s čeládkou; a k tomu že se vedle pana Reja všickni patronové přičiniti a nápomoci chtějí. Poděkováno za tu povolnost, a poručena věc ta Bohu a dalším příčinám. Leta 1636 ke dni 16. Julii. Shledání stalo se B. starších polských a českých v To- runi za příčinou pohřbu J. M. královny švédské Anny a JM. pana Fabiana Cemy, starosty šumského, z nichž onen vyko- nán v středu, tento ve čtvrtek u přítomnosti jiného také ne- málo kněžstva augšpurské confessí, a při tom zpravovány některé věci ku potřebě Jednoty přináležející. Jmenovitě: 1. O B. Adama Hartmana. Vrátil se málo před tím B. Adam Hartman z Litvy, oznámil jak tam přijat byl a jemu místo v kejdánském zboru vykázáno, však tak, že předešlý minister starec zůstávati má do smrti a on toliko za pomocníka jemu býti. I zůstáno, poněvadž v Toruni do oekonomie jiného z našich vpraviti nelze, a tak bychom skrze propuštění do Litvy B. Adama více ztratili nežli získali, a potřebnější on tu v Toruni nám pro mládež naši i pro lid český jest, nežli na ten čas jim tam; aby tedy na jeho milost knížecí (tu v Toruni na ten čas přítomnou) žádost vznešena byla o propuštění jeho z té přípovědi a stěhování se do Litvy aspoň ten rok, další věci Bohu a času poroučejíc. I stalo se a obdržáno to, ač ne bez odporu a práce. 2. Odpověď na psaní pana Duraea. Při shromáždění tomto dodáno jest od kněze Jana Duraea englického theologa z Amstrdámu psaní k starším a patronům velikopolským, a druhé ze jmena k starším českým v Lešně zůstávajícím, jakož podobně malopolským a litevským, že od něho již došlo, srozuměli jsme. V těch listech on, pokudž až posavad práce jeho v jednání pokoje mezi církvemi evan- gelickými v říši přišly, oznamuje a sumovní vejpis těch věcí posílaje, připojil žádost trojí: 1. Aby v zbořích polských nařízeny byly modlitby za požehnání předsevzetí toho.
Strana 307
307 2. Aby vydána byla jmenem církví polských exhortatio fraterna ad omnes Europae ecclesias, reges, principes a t. d. s přidáním nových k svornosti sloužících příčin, jichž nynější časové poskytují. 3. Aby JMsti. páni patronové naši v Polště listy svými k některým knížatům a stavům říše přímluvami se přičinili, aby na opravdovost při této věci myšleno bylo. První žádost schválena, aby při visitacích nařízeny byly modlitby za pokoj církve a že požehnání Boží těm, kteří při tom úsilně a věrně s vynaložením duší svých pro slávu Boží pracují, usouzeno; však částečně a zejména nedokládajíc, jakž formule k tomu připravena a ministrům vydána býti má. Exhortatio fraterna atd. má k přehlídnutí, skorygování, doplnění poručena býti B. Janovi Bytnerovi, jakožto otcovské pracovitosti a horlivosti dědici. Však mohl-li by z nás kdo co připomoci, učiniti to má (zejmena B. J. Komenský) a to co nejdřív zhotovíc, pod censuru starším dáti a potom do Malé Polsky a Litvy ku přehlednutí odeslati, aby, bude li míti vy- jíti, společným jmenem vyšla. Třetí punkt vzali sobě páni patronové na deliberací při sněmovním bohda shromáždění, zvláště ukázaly-li by se toho plnější příčiny, nežli se ještě v těch říšských roztržitostech viděti může. Panu Duraeovi mezi tím napsáno; úmysl jeho schválen, co tu zavříno oznámeno, a modlitby za požehnání Božího sva- tému předsevzetí jeho slíbeny. 3. O české posluchače v Toruni. Rozmlouvání o roztržitosti, kterou exulanté naši čeští v Toruni mezi sebou začali, někteří v kostele publice k stolu Páně přistupujíce, jiní privatim k lámání chleba, někteří ne- chtí než B. Adama Hartmana privatně způsobem v vlasti ob- vyklým užívati. Poručeno Bratřím conseniorům, mysliti na způsob vyzvížení té nejednomyslnosti; zvláště pak oblíben ten prostředek, přibude-li ještě co Čechů, aby se té příležitosti užilo, a na pana praesidenta a pány žádost vložila, aby jistým časem (čtyřikrát v rok) posluhování Čechům jazykem českým konati v kostele sv. Jiří povoleno bylo knězi Adamovi Hart- manovi atd. Ostatek poručeno prozřetedlnosti jejich s napome- nutím a žádostí, aby k svornosti a jednomyslnosti směřujíce roztržkám a pohoršením pilně zabíhali. 4. O zbor ostrorogský. Naděje slabá o zachování ostrorogského zboru, byť i pan- ství zachováno bylo, příčinu dala na byt seniorský pomýšleti, 20
307 2. Aby vydána byla jmenem církví polských exhortatio fraterna ad omnes Europae ecclesias, reges, principes a t. d. s přidáním nových k svornosti sloužících příčin, jichž nynější časové poskytují. 3. Aby JMsti. páni patronové naši v Polště listy svými k některým knížatům a stavům říše přímluvami se přičinili, aby na opravdovost při této věci myšleno bylo. První žádost schválena, aby při visitacích nařízeny byly modlitby za pokoj církve a že požehnání Boží těm, kteří při tom úsilně a věrně s vynaložením duší svých pro slávu Boží pracují, usouzeno; však částečně a zejména nedokládajíc, jakž formule k tomu připravena a ministrům vydána býti má. Exhortatio fraterna atd. má k přehlídnutí, skorygování, doplnění poručena býti B. Janovi Bytnerovi, jakožto otcovské pracovitosti a horlivosti dědici. Však mohl-li by z nás kdo co připomoci, učiniti to má (zejmena B. J. Komenský) a to co nejdřív zhotovíc, pod censuru starším dáti a potom do Malé Polsky a Litvy ku přehlednutí odeslati, aby, bude li míti vy- jíti, společným jmenem vyšla. Třetí punkt vzali sobě páni patronové na deliberací při sněmovním bohda shromáždění, zvláště ukázaly-li by se toho plnější příčiny, nežli se ještě v těch říšských roztržitostech viděti může. Panu Duraeovi mezi tím napsáno; úmysl jeho schválen, co tu zavříno oznámeno, a modlitby za požehnání Božího sva- tému předsevzetí jeho slíbeny. 3. O české posluchače v Toruni. Rozmlouvání o roztržitosti, kterou exulanté naši čeští v Toruni mezi sebou začali, někteří v kostele publice k stolu Páně přistupujíce, jiní privatim k lámání chleba, někteří ne- chtí než B. Adama Hartmana privatně způsobem v vlasti ob- vyklým užívati. Poručeno Bratřím conseniorům, mysliti na způsob vyzvížení té nejednomyslnosti; zvláště pak oblíben ten prostředek, přibude-li ještě co Čechů, aby se té příležitosti užilo, a na pana praesidenta a pány žádost vložila, aby jistým časem (čtyřikrát v rok) posluhování Čechům jazykem českým konati v kostele sv. Jiří povoleno bylo knězi Adamovi Hart- manovi atd. Ostatek poručeno prozřetedlnosti jejich s napome- nutím a žádostí, aby k svornosti a jednomyslnosti směřujíce roztržkám a pohoršením pilně zabíhali. 4. O zbor ostrorogský. Naděje slabá o zachování ostrorogského zboru, byť i pan- ství zachováno bylo, příčinu dala na byt seniorský pomýšleti, 20
Strana 308
308 kterémuž poněvadž J. M. knížecí v Obřísku místo vykazo- vati ráčí, dovoleno B. Rybinskému u vrchnosti toho místa dále již o založení zboru toho mysliti a naměřovati, a mezi tím Ostrorog také v péči své míti, čeleď tam chovati i dojížděti k službám svatým, dokudž by jiný zbor od vrchnosti nové vystaven a ministrem vlastním opatřen nebyl. 5. Odpověď synodu belžicskému. Že sobě distrikt lubelský za notariusa obrali B. Ondřeje Wengerského a za povolení k tomu žádali, jako i sám B. On- dřej. Odepsáno, že se při tom na ten čas té věci zanechává s osvědčením, kdyby ho napotom Jednota pilněji potřebovala, že sobě práva svého zanechává. 6. O ministry do distriktu lubelského. A poněvadž se návěští činí, mohli-li by do téhož distriktu dva neb tři ministrové býti zapůjčeni, má tam též vyrozumíno býti od těch, kteří od 1. Septemb. na pohřeb pana vývody do Vlodavy pojedou (B. Jan Rybinský a B. Martin Gerti- chius), jaká toho potřeba, zvláště z strany zboru suligovského a brzustovského, v Zapetrkovi ležícího, kdež patron od nás pro ně ministra žádá. 7. Kn. Severin mnich. Před čas konvokací tu přišel mnich pater Severinus atd. kterýž opustiv klášter (kdež knězem a praedikatorem a zpo- vědníkem byl) žádá býti přijat a místem, kdežby se v zná- mosti pravdy Boží pilněji cvičiti mohl, opatřen. Po zexami- nování jeho zdálo se pro bezpečnost jeho života comendovati ho do Litvy, kamž jemu listové dáni a poslán jest. 8. Mista. Do Štumu za kazatele pani Guldensternové B. Daniel Kopecký; do Lichtenfeldu (na též grunty bliž Elbinku) Jakub Hartman; ku panu Denhofovi, starostovi koštěřínskému, za kazatele dvorského Jan Episcopius, jemuž za tou příčinou nejprv s. ministerium dáno býti má. 9. Študenti a praeceptoři. Vrátilí z akademií študenti obráceni jsou: Jan Chudo- vecký do Ostroroga, Jan Arnoldus do Lešna, a místo propu-
308 kterémuž poněvadž J. M. knížecí v Obřísku místo vykazo- vati ráčí, dovoleno B. Rybinskému u vrchnosti toho místa dále již o založení zboru toho mysliti a naměřovati, a mezi tím Ostrorog také v péči své míti, čeleď tam chovati i dojížděti k službám svatým, dokudž by jiný zbor od vrchnosti nové vystaven a ministrem vlastním opatřen nebyl. 5. Odpověď synodu belžicskému. Že sobě distrikt lubelský za notariusa obrali B. Ondřeje Wengerského a za povolení k tomu žádali, jako i sám B. On- dřej. Odepsáno, že se při tom na ten čas té věci zanechává s osvědčením, kdyby ho napotom Jednota pilněji potřebovala, že sobě práva svého zanechává. 6. O ministry do distriktu lubelského. A poněvadž se návěští činí, mohli-li by do téhož distriktu dva neb tři ministrové býti zapůjčeni, má tam též vyrozumíno býti od těch, kteří od 1. Septemb. na pohřeb pana vývody do Vlodavy pojedou (B. Jan Rybinský a B. Martin Gerti- chius), jaká toho potřeba, zvláště z strany zboru suligovského a brzustovského, v Zapetrkovi ležícího, kdež patron od nás pro ně ministra žádá. 7. Kn. Severin mnich. Před čas konvokací tu přišel mnich pater Severinus atd. kterýž opustiv klášter (kdež knězem a praedikatorem a zpo- vědníkem byl) žádá býti přijat a místem, kdežby se v zná- mosti pravdy Boží pilněji cvičiti mohl, opatřen. Po zexami- nování jeho zdálo se pro bezpečnost jeho života comendovati ho do Litvy, kamž jemu listové dáni a poslán jest. 8. Mista. Do Štumu za kazatele pani Guldensternové B. Daniel Kopecký; do Lichtenfeldu (na též grunty bliž Elbinku) Jakub Hartman; ku panu Denhofovi, starostovi koštěřínskému, za kazatele dvorského Jan Episcopius, jemuž za tou příčinou nejprv s. ministerium dáno býti má. 9. Študenti a praeceptoři. Vrátilí z akademií študenti obráceni jsou: Jan Chudo- vecký do Ostroroga, Jan Arnoldus do Lešna, a místo propu-
Strana 309
309 štěného k praeceptorství Jana Skrbenského dítek Apolla de Parcič k škole Jan Orlič. Do škóly jablonovské (za pomocníka B. Amerikovi) Jan Svatoš má zavolán býti z Anglie, o čemž mu hned psáno. Martin Plortka panu Ondřejovi Rajovi, Jan Laetus z Franeke- reichu zavolán k synům pana Morštejnovým. Jmena starších tehdáž přítomných: Jiřík Erastus, Pavel Fa- bricius, Jan Rybinský, Jan Comenius, Martin Orminius. — Martin Gertichius, Pavel Orlič, Adam Hartman, Ma- touš Chodavecký, Jakub Memorat, Václav Lochar, Jan Hyperyk, David Ursinus. Anno 1636 dostali se ke dni 25. Novembru do Lešna předni starší polšti, kdež konány dnů následujících tyto věci. 1. Přijímání nového patrona v Lešně. Vjížděje 26. nov. k ujímání otcovského dědictví nový pán města a církve patron J. M. pan Bohuslav hrabě z Lešna, vývodě belský, jakož od města a školy, tak i od Bratří star- ších na místo církve pobožnými vinši přivítán. Na ráno ve čtvrtek modlitbami svatými na zámku, v pátek pak v kostele držanými začátek panování svého Pánu Bohu posvětil, k tomu věrným ochrancem a dobrodincem Jednoty býti, a nad řády dobrými i porovnáním v Lešně mezi církví naší a augšpurské confessí od pana otce svého (slavné paměti) vyzdvíženým ruku držeti a všelijak o pomnožení cti a slávy Boží se starati při- pověděl, i nadání na zbor lešenský a lasotický a školu lešen- skou Jednotě potvrdil. 2. Relací o torunském superattendentů conventu. Co na generálním superattendentů z obojí Polsky a Litvy onehda convokací řízeno, činili zprávu, kteří tam posláni byli, B. M. Orminius a B. J. Com[enius], jmenovitě že praefací na kancional přidány modlitby církevní a agendy ještě znovu všecky přehlídnuty a k tíštění dány, a tak práce conformitatis rituum štastně dokonána, a na tom zavříno, aby jak nejdřív exemplářové rozesláni budou, užívání týchž kancionalů a agend Též že spořádáno a v ka- i hned ve jmenu Páně začalo. — nony uvedeno, čehoby napotom při takových generálních con- vokacích superattendentů ostříháno býti mělo, aby to bez plat- ného církvím zemí těchto užitku nebývalo, tak jakž to vše
309 štěného k praeceptorství Jana Skrbenského dítek Apolla de Parcič k škole Jan Orlič. Do škóly jablonovské (za pomocníka B. Amerikovi) Jan Svatoš má zavolán býti z Anglie, o čemž mu hned psáno. Martin Plortka panu Ondřejovi Rajovi, Jan Laetus z Franeke- reichu zavolán k synům pana Morštejnovým. Jmena starších tehdáž přítomných: Jiřík Erastus, Pavel Fa- bricius, Jan Rybinský, Jan Comenius, Martin Orminius. — Martin Gertichius, Pavel Orlič, Adam Hartman, Ma- touš Chodavecký, Jakub Memorat, Václav Lochar, Jan Hyperyk, David Ursinus. Anno 1636 dostali se ke dni 25. Novembru do Lešna předni starší polšti, kdež konány dnů následujících tyto věci. 1. Přijímání nového patrona v Lešně. Vjížděje 26. nov. k ujímání otcovského dědictví nový pán města a církve patron J. M. pan Bohuslav hrabě z Lešna, vývodě belský, jakož od města a školy, tak i od Bratří star- ších na místo církve pobožnými vinši přivítán. Na ráno ve čtvrtek modlitbami svatými na zámku, v pátek pak v kostele držanými začátek panování svého Pánu Bohu posvětil, k tomu věrným ochrancem a dobrodincem Jednoty býti, a nad řády dobrými i porovnáním v Lešně mezi církví naší a augšpurské confessí od pana otce svého (slavné paměti) vyzdvíženým ruku držeti a všelijak o pomnožení cti a slávy Boží se starati při- pověděl, i nadání na zbor lešenský a lasotický a školu lešen- skou Jednotě potvrdil. 2. Relací o torunském superattendentů conventu. Co na generálním superattendentů z obojí Polsky a Litvy onehda convokací řízeno, činili zprávu, kteří tam posláni byli, B. M. Orminius a B. J. Com[enius], jmenovitě že praefací na kancional přidány modlitby církevní a agendy ještě znovu všecky přehlídnuty a k tíštění dány, a tak práce conformitatis rituum štastně dokonána, a na tom zavříno, aby jak nejdřív exemplářové rozesláni budou, užívání týchž kancionalů a agend Též že spořádáno a v ka- i hned ve jmenu Páně začalo. — nony uvedeno, čehoby napotom při takových generálních con- vokacích superattendentů ostříháno býti mělo, aby to bez plat- ného církvím zemí těchto užitku nebývalo, tak jakž to vše
Strana 310
310 v spis uvedeno a do tří k tomu založených knih vepsáno s podpisy všech tří superattendentů ve všech těch exemplá- řích. Ten original má v Velké Polště za předním starším zů- stávati, přípis pak jeho za druhým starším; proto aby oba věděli co nařízeno jest a napotom bude, a před ztrátou aby se to snáze opatrovalo. 3. Pacifikací Duraeova. Že Johannes Duraeus, theolog Anglus, celých již osm let o vyzdvížení mezi luterany a reformaty stálé roztržky a uvedení všech evangelických církví v jednotu, věrnou práci veda i krále i knížata a stavy politické, i akademie a theo- logy některé z obojí strany v rozdílných zemích k tomu zí- skal, tak že se naděje ku porovnání a sjednocení, jakéž nikdy ještě nebylo, dává; vidí se naprosto povinné, býti nápomoci tomu sv. předsevzetí způsobem tím, kteréhož sám on podá- vaje, žádá. Předně modlitbami, kteréž se po zbořích konati mají, mi- nistrům o tom informací dada každý senior v své dioecesi. Nad to každého pátku tytéž modlitby s postem aby srdcem nábožným konány byly, k tomu se napomenutí státi má. Druhé knížka k svornosti všech napomínající od dobré paměti kněze Bartoloměje Bitnera sepsaná a jmenem zborů polských před 18 lety vydaná, aby obnovena, rozšířena a zase na světlo dána byla, žádal týž Duraeus. Na onehdejším pak posledním v Toruni conventu rozmlouváno, aby té knížky v jejím esse nechajíc, jiné nové krátké a jádrné napomenutí připojeno bylo. K čemuž aby se v každé provincii vybraly osoby hodné a sepsaly co nejlépe umějí a mohou, a potom teprv z těch trojích conceptů jádro vyberouc, aby se učinilo jedno scriptum. Že pak od nás prvé již v Torunské předešlé convokací poručeno bylo B. Janovi Bitnerovi otcovskou práci přehlédnouti a k nynější nové potřebě pozpraviti: On dostav se nyní mezi nás, začátek práce své ukázal, jmenovitě že tutouž knížku v zřetedlnější pořádek uvésti, nemálo zkrá- titi a všecko na nynější potřebu patrněji obrátiti chce. I oblíbeno jest to a něco víc při tom ukázáno, aby ve jmenu Božím pracoval, a co nejrychleji dohotově, do Lešna odeslal, kdež se znovu přehlídne, zkoryguje a na exempláře dva neb tři přepíšíc do Malé Polsky a Litvy pošle. Buď že zajisté bu- dou chtítí na tom přestati a něco tu přidati aneb sami lepšího něco udělají, vždy věc půjde k cíli. Že pak týž B. Bitner, aby pilněji práce té hledati mohl, za mládence do školy své žádal, obrácen jest k němu na čas Augustinus Claudianus.
310 v spis uvedeno a do tří k tomu založených knih vepsáno s podpisy všech tří superattendentů ve všech těch exemplá- řích. Ten original má v Velké Polště za předním starším zů- stávati, přípis pak jeho za druhým starším; proto aby oba věděli co nařízeno jest a napotom bude, a před ztrátou aby se to snáze opatrovalo. 3. Pacifikací Duraeova. Že Johannes Duraeus, theolog Anglus, celých již osm let o vyzdvížení mezi luterany a reformaty stálé roztržky a uvedení všech evangelických církví v jednotu, věrnou práci veda i krále i knížata a stavy politické, i akademie a theo- logy některé z obojí strany v rozdílných zemích k tomu zí- skal, tak že se naděje ku porovnání a sjednocení, jakéž nikdy ještě nebylo, dává; vidí se naprosto povinné, býti nápomoci tomu sv. předsevzetí způsobem tím, kteréhož sám on podá- vaje, žádá. Předně modlitbami, kteréž se po zbořích konati mají, mi- nistrům o tom informací dada každý senior v své dioecesi. Nad to každého pátku tytéž modlitby s postem aby srdcem nábožným konány byly, k tomu se napomenutí státi má. Druhé knížka k svornosti všech napomínající od dobré paměti kněze Bartoloměje Bitnera sepsaná a jmenem zborů polských před 18 lety vydaná, aby obnovena, rozšířena a zase na světlo dána byla, žádal týž Duraeus. Na onehdejším pak posledním v Toruni conventu rozmlouváno, aby té knížky v jejím esse nechajíc, jiné nové krátké a jádrné napomenutí připojeno bylo. K čemuž aby se v každé provincii vybraly osoby hodné a sepsaly co nejlépe umějí a mohou, a potom teprv z těch trojích conceptů jádro vyberouc, aby se učinilo jedno scriptum. Že pak od nás prvé již v Torunské předešlé convokací poručeno bylo B. Janovi Bitnerovi otcovskou práci přehlédnouti a k nynější nové potřebě pozpraviti: On dostav se nyní mezi nás, začátek práce své ukázal, jmenovitě že tutouž knížku v zřetedlnější pořádek uvésti, nemálo zkrá- titi a všecko na nynější potřebu patrněji obrátiti chce. I oblíbeno jest to a něco víc při tom ukázáno, aby ve jmenu Božím pracoval, a co nejrychleji dohotově, do Lešna odeslal, kdež se znovu přehlídne, zkoryguje a na exempláře dva neb tři přepíšíc do Malé Polsky a Litvy pošle. Buď že zajisté bu- dou chtítí na tom přestati a něco tu přidati aneb sami lepšího něco udělají, vždy věc půjde k cíli. Že pak týž B. Bitner, aby pilněji práce té hledati mohl, za mládence do školy své žádal, obrácen jest k němu na čas Augustinus Claudianus.
Strana 311
311 Třetí věc, za níž Duraeus žádal, jest, aby pani patronové polští, když bude čas, k knížatům a stavům říše učinili spo- lečně psaní, k skutečnému již přičinění ruky napomínajíce. O čež poněvadž k týmž panům patronům v Toruni zhotoveno jest psaní, a teď při sněmu shromážděným (in Januario) do- dáno býti má, usouzeno nyní, aby minister, který s p. vejvodi- cem k témuž sněmu pojede, instrukcí sobě danou měl, zře- tedlněji (než v listu položeno) urgovati toto tré. Jedno, aby hned formule listu toho k kurfirstům, knížatům a stavům říše sepsána byla; druhé, aby jich milosti všelijak o to se přiči- nili persuasiemi svými pány a osoby z strany augšpurské confessi k tomu nakloniti, aby se také podepsali, a že tako- vého porovnání s jinými žádají, přiznali se, jako při dvoře J. Mst pan Guldnstern, též v Litvě a v Prusích kteříkoli jsou, jako i v Veliké Polště pani Osovsci, Boganovsci, Měkycci; též města Toruň, Vschova, Mezřič, sbor vilenský, krakovský, po- znaňský a lešenský augšpurské confessí atd.; třetí, aby i hned z prostředku svého osoby volili, kterýmby membránu s pod- pisy a pečeťmi svými svěříc, v moc to dali, když čas bude, sjeti se, list takový dohotoviti, a ponaschválním vyslaném tam, kdežby shromáždění stavů říše bylo, odeslati. O čež se z Toruně již Duraeovi do Švéd psalo, kdyžby čas býti sou- dil, aby návěští dal; však časně o těchto věcích aby instrukcí vzíti mohl ten, kdo s p. vejvodicem pojede, má nejprvé do Lešna zavolán a při všem tom informován býti. NB. Na to pak pamět býti má, aby k též exhortací, když na světlo půjde, připojen byl consensus ecclesiarum nostra- rum, na příklad vždy těm, kteříby ještě o tom nevěděli. 4. O modlitbě v čas sněmu. Příčinou nastávajícího sněmu v království tomto a věcí nemalých při něm konánu býti majících má B. ministrům ná- věští dáno býti k pilným modlitbám za šťastný všech obec- ných jednání prospěch. 5. O stolici biskupské a seminarium mládeže z Ostroroga přenešení. Po ztracení v Ostrorogu zboru a domu i naděje o vzdě- lání tam jiného čeho podstatného, rozmlouváno kam s tou věcí směřovati? A co se tu naskytalo podáno toho k uvážení panu patronu novému. Ohlásil se nepůjde li naměřená věc v Obřízku, v Lešně to s pomocí Boží opatřiti, aby mimo ně- meckého zprávce senior také residencí a k vychování čeládky
311 Třetí věc, za níž Duraeus žádal, jest, aby pani patronové polští, když bude čas, k knížatům a stavům říše učinili spo- lečně psaní, k skutečnému již přičinění ruky napomínajíce. O čež poněvadž k týmž panům patronům v Toruni zhotoveno jest psaní, a teď při sněmu shromážděným (in Januario) do- dáno býti má, usouzeno nyní, aby minister, který s p. vejvodi- cem k témuž sněmu pojede, instrukcí sobě danou měl, zře- tedlněji (než v listu položeno) urgovati toto tré. Jedno, aby hned formule listu toho k kurfirstům, knížatům a stavům říše sepsána byla; druhé, aby jich milosti všelijak o to se přiči- nili persuasiemi svými pány a osoby z strany augšpurské confessi k tomu nakloniti, aby se také podepsali, a že tako- vého porovnání s jinými žádají, přiznali se, jako při dvoře J. Mst pan Guldnstern, též v Litvě a v Prusích kteříkoli jsou, jako i v Veliké Polště pani Osovsci, Boganovsci, Měkycci; též města Toruň, Vschova, Mezřič, sbor vilenský, krakovský, po- znaňský a lešenský augšpurské confessí atd.; třetí, aby i hned z prostředku svého osoby volili, kterýmby membránu s pod- pisy a pečeťmi svými svěříc, v moc to dali, když čas bude, sjeti se, list takový dohotoviti, a ponaschválním vyslaném tam, kdežby shromáždění stavů říše bylo, odeslati. O čež se z Toruně již Duraeovi do Švéd psalo, kdyžby čas býti sou- dil, aby návěští dal; však časně o těchto věcích aby instrukcí vzíti mohl ten, kdo s p. vejvodicem pojede, má nejprvé do Lešna zavolán a při všem tom informován býti. NB. Na to pak pamět býti má, aby k též exhortací, když na světlo půjde, připojen byl consensus ecclesiarum nostra- rum, na příklad vždy těm, kteříby ještě o tom nevěděli. 4. O modlitbě v čas sněmu. Příčinou nastávajícího sněmu v království tomto a věcí nemalých při něm konánu býti majících má B. ministrům ná- věští dáno býti k pilným modlitbám za šťastný všech obec- ných jednání prospěch. 5. O stolici biskupské a seminarium mládeže z Ostroroga přenešení. Po ztracení v Ostrorogu zboru a domu i naděje o vzdě- lání tam jiného čeho podstatného, rozmlouváno kam s tou věcí směřovati? A co se tu naskytalo podáno toho k uvážení panu patronu novému. Ohlásil se nepůjde li naměřená věc v Obřízku, v Lešně to s pomocí Boží opatřiti, aby mimo ně- meckého zprávce senior také residencí a k vychování čeládky
Strana 312
312 Boží opatření měl pro snadnější a pilnější mládeže Jednoty tu při provinciální škole vycvičení. O prostředcích k tomu mají starší s jinými pany patrony promlouvati a raditi, poma- hati, jakby to bez veliké J. M. obtížnosti býti mohlo. Na ten čas tito se prostředkové ukazovali. 1. Poněvadž od některého již roku o vyzdvížení tu v Le- šně oekonomie pro chudé študenty, i theology, i šlechtice nuz- nější mluveno, a nejedni z patronů jistou sumu složiti (tak že by některý tisíc shledán býti mohl) připověděli: to tedy aby se k cíli vedlo a sem obrátilo. 2. Páni vývodicové belští aby požádáni byli každý také z svého dědictví na ozdobu církve a této otcovské dědičné slávy něco obrátiti a dalšímu požehnání Božímu i tím také základ položiti. 3. Patronové jiní v Malé Polště, kteří hojnější požehnání mají, aby také požádáni byli o pomoc, jako její milost kněžna Záslavská, paní Mezřická, pan Morštein a j. 4. Zejmena kteří v Malé Polště cvičení našeho kněží mají a na potom chtíti míti budou, aby vychovávání jiných zase pomoc dávali každoročně po nějaké sumě, což žeby sprave- dlivé bylo sám superattendent jejich onehda vyznal, a naděje vede, že žádný jinak souditi nebude. 5. Naposledy mohliby někteří z bohatších kupců v To- runi, v Elbinku a v Gdánsku požádáni býti za pomoc. Jest naděje, žeby se od některých obdržela, a ze všeho toho ji- stým způsobem seniorovi a mládeži té každoroční důchod způ- sobiti mohl. 6. O synod budoucí. Potřebí toho připomínány, aby příštího dá Pán Bůh jara synod držán byl, k čemuž jmenováno místo Kvilč a čas po neděli jubilate ve čtvrtek, jenž bude 7. Maji. Podala se příčina mluviti o tom pánu, starci, že opustiv před lety mnohými exercitium religionis posavád v tom trvá, ani k nám se nevraceje ani jinam neobraceje. Za povinnost svou uznali B. starší bloudící ovečky Boží hledati. Napsán tedy list ku pohnutí srdcem jeho, kterýž skrze někoho z do- věrných jemu dodán býti má, třeba skrze pana Sigmunda Tvrdovského. A minister, kterýž k sněmu pojede, má připo- mínati panům patronům, mohl-liby kdo z jich milostí případně s tím pánem promluviti a pobožnými discursy k živosti po- sloužiti, neb mohl-liby i sám minister přístup míti, všelijak se o získání jeho srdce přičiniti.
312 Boží opatření měl pro snadnější a pilnější mládeže Jednoty tu při provinciální škole vycvičení. O prostředcích k tomu mají starší s jinými pany patrony promlouvati a raditi, poma- hati, jakby to bez veliké J. M. obtížnosti býti mohlo. Na ten čas tito se prostředkové ukazovali. 1. Poněvadž od některého již roku o vyzdvížení tu v Le- šně oekonomie pro chudé študenty, i theology, i šlechtice nuz- nější mluveno, a nejedni z patronů jistou sumu složiti (tak že by některý tisíc shledán býti mohl) připověděli: to tedy aby se k cíli vedlo a sem obrátilo. 2. Páni vývodicové belští aby požádáni byli každý také z svého dědictví na ozdobu církve a této otcovské dědičné slávy něco obrátiti a dalšímu požehnání Božímu i tím také základ položiti. 3. Patronové jiní v Malé Polště, kteří hojnější požehnání mají, aby také požádáni byli o pomoc, jako její milost kněžna Záslavská, paní Mezřická, pan Morštein a j. 4. Zejmena kteří v Malé Polště cvičení našeho kněží mají a na potom chtíti míti budou, aby vychovávání jiných zase pomoc dávali každoročně po nějaké sumě, což žeby sprave- dlivé bylo sám superattendent jejich onehda vyznal, a naděje vede, že žádný jinak souditi nebude. 5. Naposledy mohliby někteří z bohatších kupců v To- runi, v Elbinku a v Gdánsku požádáni býti za pomoc. Jest naděje, žeby se od některých obdržela, a ze všeho toho ji- stým způsobem seniorovi a mládeži té každoroční důchod způ- sobiti mohl. 6. O synod budoucí. Potřebí toho připomínány, aby příštího dá Pán Bůh jara synod držán byl, k čemuž jmenováno místo Kvilč a čas po neděli jubilate ve čtvrtek, jenž bude 7. Maji. Podala se příčina mluviti o tom pánu, starci, že opustiv před lety mnohými exercitium religionis posavád v tom trvá, ani k nám se nevraceje ani jinam neobraceje. Za povinnost svou uznali B. starší bloudící ovečky Boží hledati. Napsán tedy list ku pohnutí srdcem jeho, kterýž skrze někoho z do- věrných jemu dodán býti má, třeba skrze pana Sigmunda Tvrdovského. A minister, kterýž k sněmu pojede, má připo- mínati panům patronům, mohl-liby kdo z jich milostí případně s tím pánem promluviti a pobožnými discursy k živosti po- sloužiti, neb mohl-liby i sám minister přístup míti, všelijak se o získání jeho srdce přičiniti.
Strana 313
313 8. Ordinování ministrů. Jakož předešle příčiny se podaly, že dva z diakonů na- šich ku pomoci naději dosáhše, německým jazykem církvi sloužiti, v neděli exaudi v Lešně ordinováni jsou od B. Pavla Fabricia jmenovitě Jakub Hartman, Zachariáš Cornu: tak i nyní pro potřebu polských zborů ordinováni jsou v neděli první adventní od B. Martina Orminia, Johannes Episcopius a Thomas Petroselinus. A poněvadž Episcopius úřadu jahenského neměl, oddán jemu v sobotu před Bratřími kněžími od B. Jana Komenského. 9. Casus concubinatus. Šlechtic jeden, vdovcem byv, zvolil sobě osobu řádu pro- stého, s níž se neoddav, živ byl mnohá leta a dítky plodil, což jemu od zprávců církevních haněno a od comunie sv. zdržován byl. Žádá býti připuštěn a rozhříšen, osoby té ještě od sebe propustiti nechtěje ani toho, co učinil, za hřích míti, pravě, že consensus facit matrimonium, oddávání kněžské že jest od lidí vymyšlená ceremonia. Co tu činiti, zvláště poně- vadž jinak v náboženství horlivý jest. R. Má jemu býti slouženo napřed ku poznání, potom k vyznání, naposledy k napravení hříchu toho. Ku poznání mu sloužiti tím, že proti Bohu i lidem zhřešil dopuštěním se toho, což proti počestnosti jest. Neb poněvadž v církvi všecko slušně a podle řádu díti se má (1. Kor. 14), a on článkem církve jsa slušný řád církve opustil, zhřešil tedy proti Bohu, kterýž jest Bůh řádu a proti zjevnému jeho slovu. A ač za starodávna neoddávali kněží, oddávali však přátelé a pojímali se k manželství před počestnými svědky, jakž všickni příkla- dové ukazují i v lidu Božím i u Římanů a jiných národů. On tedy toho všeho pomina pohoršil a zkormoutil mnohé po- božné i své vlastní v prvním manželství zplozené dítky, z če- hož i další zlé věci jíti mohou; poněvadž se po smrti jeho syn jeho nad touž osobou (kuběnou) a dítkami jejími mstíti strojí. Kristus pak dí, že běda tomu skrze koho pohoršení atd. Pozná-li to a že zle učinil přizná se, sloužiti mu k tomu, aby pokání své publice před církví osvědčil a nebo služeb- níku církve osvědčiti dal, jmenovitě skrze vyznání výstupků a odprošením pohoršil-li tím koho, a aby se za něj Pánu Bohu modlili požádáním. Příjme-li to k sobě sloužiti mu také, aby manželku tu nepořádnou a dítky její vždy nějak opatřil a ubezpečil, aby po smrti jeho bez nějakých dalších pohoršení býti mohlo,
313 8. Ordinování ministrů. Jakož předešle příčiny se podaly, že dva z diakonů na- šich ku pomoci naději dosáhše, německým jazykem církvi sloužiti, v neděli exaudi v Lešně ordinováni jsou od B. Pavla Fabricia jmenovitě Jakub Hartman, Zachariáš Cornu: tak i nyní pro potřebu polských zborů ordinováni jsou v neděli první adventní od B. Martina Orminia, Johannes Episcopius a Thomas Petroselinus. A poněvadž Episcopius úřadu jahenského neměl, oddán jemu v sobotu před Bratřími kněžími od B. Jana Komenského. 9. Casus concubinatus. Šlechtic jeden, vdovcem byv, zvolil sobě osobu řádu pro- stého, s níž se neoddav, živ byl mnohá leta a dítky plodil, což jemu od zprávců církevních haněno a od comunie sv. zdržován byl. Žádá býti připuštěn a rozhříšen, osoby té ještě od sebe propustiti nechtěje ani toho, co učinil, za hřích míti, pravě, že consensus facit matrimonium, oddávání kněžské že jest od lidí vymyšlená ceremonia. Co tu činiti, zvláště poně- vadž jinak v náboženství horlivý jest. R. Má jemu býti slouženo napřed ku poznání, potom k vyznání, naposledy k napravení hříchu toho. Ku poznání mu sloužiti tím, že proti Bohu i lidem zhřešil dopuštěním se toho, což proti počestnosti jest. Neb poněvadž v církvi všecko slušně a podle řádu díti se má (1. Kor. 14), a on článkem církve jsa slušný řád církve opustil, zhřešil tedy proti Bohu, kterýž jest Bůh řádu a proti zjevnému jeho slovu. A ač za starodávna neoddávali kněží, oddávali však přátelé a pojímali se k manželství před počestnými svědky, jakž všickni příkla- dové ukazují i v lidu Božím i u Římanů a jiných národů. On tedy toho všeho pomina pohoršil a zkormoutil mnohé po- božné i své vlastní v prvním manželství zplozené dítky, z če- hož i další zlé věci jíti mohou; poněvadž se po smrti jeho syn jeho nad touž osobou (kuběnou) a dítkami jejími mstíti strojí. Kristus pak dí, že běda tomu skrze koho pohoršení atd. Pozná-li to a že zle učinil přizná se, sloužiti mu k tomu, aby pokání své publice před církví osvědčil a nebo služeb- níku církve osvědčiti dal, jmenovitě skrze vyznání výstupků a odprošením pohoršil-li tím koho, a aby se za něj Pánu Bohu modlili požádáním. Příjme-li to k sobě sloužiti mu také, aby manželku tu nepořádnou a dítky její vždy nějak opatřil a ubezpečil, aby po smrti jeho bez nějakých dalších pohoršení býti mohlo,
Strana 314
314 ku př. aby ji buď od sebe časně vybyl (čehož i on i sama žádá) aneb syna svého dědice na tom postavil a před hodno věrnými svědky k tomu zavázal, aby jí, otce jeho až do smrti již opatrující, škoditi nežádal. To vše učiní-li, má k stolu Páně připuštěn býti. 10. Zbor lešenský. O lepší zaopatření zboru lešenského služebníky Božími prosil jakož před tím pan sudí Vschovský tak i nyní jeho milost pan patron sám, jako i soudcové a starší zboru. V čemž Bratří starší pobožně žádosti jejich i samé potřebě dosti uči- niti chtíce přidali společným svolením B. Martinovi Gerti- chiovi conseniorovi za ordinárního collegu v tom zboru B. Jana Komenského, seniora, tak a na ten způsob, aby B. Martin, jakožto lepší již známost oveček Božích stáda toho mající i což víc k tomu náleží, tak jako posavad práci a péči o lid na sobě nesl, a B. Komenský nejpředněji učením a kázaním a tolikéž pozorem na řád a kázeň ku pomoci jemu byl. A poněvadž jeden z nich jest seniorem a druhý conseniorem, obadva podle řádu Jednoty místo a povinnosti své znáti po- vinni budou. Zatím Andreas Fabricius, jahen, do školy obrácen a jemu se oženiti v bázni Boží povoleno.
314 ku př. aby ji buď od sebe časně vybyl (čehož i on i sama žádá) aneb syna svého dědice na tom postavil a před hodno věrnými svědky k tomu zavázal, aby jí, otce jeho až do smrti již opatrující, škoditi nežádal. To vše učiní-li, má k stolu Páně připuštěn býti. 10. Zbor lešenský. O lepší zaopatření zboru lešenského služebníky Božími prosil jakož před tím pan sudí Vschovský tak i nyní jeho milost pan patron sám, jako i soudcové a starší zboru. V čemž Bratří starší pobožně žádosti jejich i samé potřebě dosti uči- niti chtíce přidali společným svolením B. Martinovi Gerti- chiovi conseniorovi za ordinárního collegu v tom zboru B. Jana Komenského, seniora, tak a na ten způsob, aby B. Martin, jakožto lepší již známost oveček Božích stáda toho mající i což víc k tomu náleží, tak jako posavad práci a péči o lid na sobě nesl, a B. Komenský nejpředněji učením a kázaním a tolikéž pozorem na řád a kázeň ku pomoci jemu byl. A poněvadž jeden z nich jest seniorem a druhý conseniorem, obadva podle řádu Jednoty místo a povinnosti své znáti po- vinni budou. Zatím Andreas Fabricius, jahen, do školy obrácen a jemu se oženiti v bázni Boží povoleno.
Strana 315
Jmena osob a mist. A. Abdiáš Pavel 271. Abdon Jan 277. Martin 167. B. Abraham 271. Akonicius Mikuláš 275. Albin (Albinus) Jan 250, 262, 265, 271, 272, 274. Alfeus Jakub 250, 265, 271, 274. Amandus 272. B. Ambrož 38, 43, 44, 292, viz ze Skuče. Amberk 264. Amerik (Ameryk) Matous 277, 304, 305, 309. Amplias Jan 268. Amstrdam 306. Andronik Lukáš 249, 265. Anglie 291, 309, 310. Anna, králová Švédská, 306. Apollo Matěj 292, 298, 309. Aguin (Aguinus), "228, 235, 262, 265. Argus 243. Ariston Zachariáš 250, 251 — 253, 265, 268, 274, 276. Arnoldus Jan 308. Augusta Jan 165, 171, 172, 178, 203, 212, 213, 228, 229, 236. Augustin 269. Awerbek 261. Azaf 256, 257. B. B. Balcar 259. p. Balové 298, 304. Balšán Tobiáš 274. Basilea 167. Bechyně 252. pi. Belsti 280, 312. Belžický synod 308. Benátský Jan 167. Beránek Jan 255, 270, 271. Bernarth Jan 254. z Berouna Václav 2, 228. z BeZzuchova Barbora 265. Biereus Sebastian 261, 274. Bílek Jakub 165, 212. Bílovice 263. Biskup Jan 265, 274. Bitner (Bytner), 283, 284, 307, 310. Blahoslav Jan 167, 178, 185, 212, 228, 236. Bobal 254, 255. Boganovsci 311. p. Bohuslav, hrabě z Lešna, 309. Bojkovice 254. Boleslav Mladá 139, 158, 164, 167, 171, 175, 177, 185, 239, 242, 249, 265, 266, 267, 275, viz; Karmel. pí. Boleslavská 88. p. Boleslavský 250. B. Boreáš 249. Borovnický Daniel 172. Brandenburg 300, viz: Jiří. Brandýs 1, 36, 85, 140, 142, 253. Břehy 280. Brencius 267. Březolapy 252. Brod Uherský 252, 272. B. Brodský 252. Brotan 253, 273. Brzutovský zbor 308. Bucer 184, 207. Budovec 298. Bulingerus 201, 255. Burianek Petr 253, 254. Bydžovský Martin 33, 38. Bystřice 264. z Byšic Tuma, 228. Byšický Blahoslav 281. Bzenec 265.
Jmena osob a mist. A. Abdiáš Pavel 271. Abdon Jan 277. Martin 167. B. Abraham 271. Akonicius Mikuláš 275. Albin (Albinus) Jan 250, 262, 265, 271, 272, 274. Alfeus Jakub 250, 265, 271, 274. Amandus 272. B. Ambrož 38, 43, 44, 292, viz ze Skuče. Amberk 264. Amerik (Ameryk) Matous 277, 304, 305, 309. Amplias Jan 268. Amstrdam 306. Andronik Lukáš 249, 265. Anglie 291, 309, 310. Anna, králová Švédská, 306. Apollo Matěj 292, 298, 309. Aguin (Aguinus), "228, 235, 262, 265. Argus 243. Ariston Zachariáš 250, 251 — 253, 265, 268, 274, 276. Arnoldus Jan 308. Augusta Jan 165, 171, 172, 178, 203, 212, 213, 228, 229, 236. Augustin 269. Awerbek 261. Azaf 256, 257. B. B. Balcar 259. p. Balové 298, 304. Balšán Tobiáš 274. Basilea 167. Bechyně 252. pi. Belsti 280, 312. Belžický synod 308. Benátský Jan 167. Beránek Jan 255, 270, 271. Bernarth Jan 254. z Berouna Václav 2, 228. z BeZzuchova Barbora 265. Biereus Sebastian 261, 274. Bílek Jakub 165, 212. Bílovice 263. Biskup Jan 265, 274. Bitner (Bytner), 283, 284, 307, 310. Blahoslav Jan 167, 178, 185, 212, 228, 236. Bobal 254, 255. Boganovsci 311. p. Bohuslav, hrabě z Lešna, 309. Bojkovice 254. Boleslav Mladá 139, 158, 164, 167, 171, 175, 177, 185, 239, 242, 249, 265, 266, 267, 275, viz; Karmel. pí. Boleslavská 88. p. Boleslavský 250. B. Boreáš 249. Borovnický Daniel 172. Brandenburg 300, viz: Jiří. Brandýs 1, 36, 85, 140, 142, 253. Břehy 280. Brencius 267. Březolapy 252. Brod Uherský 252, 272. B. Brodský 252. Brotan 253, 273. Brzutovský zbor 308. Bucer 184, 207. Budovec 298. Bulingerus 201, 255. Burianek Petr 253, 254. Bydžovský Martin 33, 38. Bystřice 264. z Byšic Tuma, 228. Byšický Blahoslav 281. Bzenec 265.
Strana 316
316 C. Canisius 188. Carpentin 298. Cefas (Ceffas, Cephas) Petr, 277, 283, 301. Cema Fabian 306. Cetochovice 274. Claudianus Augustinus 310. Cornu Zachariáš 313. Cruciger Jan 269, 271. Crusius Martin 296. Cymrman 302. Cyrill Jan 276, 277, 281. M. Cyrus Jan 271, 300. Václav 298, . 801. Čapek Matěj 271, 274. Čech Václav 184. Čechy, Češi 133, 152, 163, 166, 167, 171, 181, 183, 196, 204, 214, 216, 218, 225, 233, 242, 243, 249, 260, 261, 265, 266, 267, 278, 279, 280, 281, 285, 288, 289—291, 292, 297, 301, 307. Černý Jan 170, 173, 178, 180, 185, 188, 212, 236—38. Červenka Matěj. 173, 178, 185, 194, 196, 197, 200, 212. D. Daněk z Horaždějovic 264. B. Daniel 170. Daniel, impressor, 261. B. David 292. Debnice 298. Delfin Daniel 271, 274. Dobřanský (Dobrenský) Ondřej 283 až 285, 288, 290, 298. Dobromír Mikuláš 212, 214, 228. Domecky Jan 271. Dores Jan 277. Doubrava 269. Drevinek Havel 212, 265, 274. Drevhostice 270. P. Dubsky 245. Dunajevice 265, 274. Duræus 306, 307, 310, 311. E. 184, 188, Efraim (Efreim, Efrajm) Jan 249, 253, 257, 261, 265, 274. Elam 250. Elbinky 308, 312. B. Eliáš 38, 43, viz: Eneas Jan 249, 260. Episcopius Jan 292,298, 304, 308, 313. z Chřenovic. Erast Jiïik 277, 278, 283, 291, 301,309. Evancice 235, 238, 246, 263, 265, 268, 269. Evanovice 246. Evropa 307. F. Fabricius 313. Martin 301. Ondřej 292, 298, 304, 314. Pavel 277, 301, 309, 313. Falinus Jan 301. Felin (Felinus) Adam 261, 262, 265,274. Filip (Melanchthon) 180, 191, 240. Filipensky Jiřík 298. Francie (Frankreich) 291, 309. Fnbinus Matěj 265. Fulnek 247, 265, 268, 269, 270, 274. G. Gala 254. Gdánsko 246, 312. Gelasius 271. Gembicius Jakub 283. German 274. Gertichins Martin 276, 282, 283, 293, 294,296, 298, 301, 304, 308, 309, 314. Gircius (Girceus, 'Girk , Gyrk) 167, 231, 249, 258, 259, 274. p. Glinský 286. Gracian Martin 266. Gradiska 293. Gřiborský Jan 284. Grunov 293, 294. Grusius Martin 296. Guldenstern 308, 311. Gurič 270. H. Habrovští 193. Hadrianus 303. Halič 283, 304. Harant 252. Hartman Adam 277, 279, 283, 285, 295, 298—301, 306 — 309. Jakub 295, 298, 301, 313. p. Haugvic 242. B. Havel 213. Mr. Havel 223. Hedericus (Hedrik) 243, 257, 266, 279. Heidelberg 196. Helic Lukas 246, 255, 259, 264, 267. Herbert Petr 228. Herman Urban 167. Hermon Jan 276, 283. B. Hložek 265. Hodonín 249, 263, 265.
316 C. Canisius 188. Carpentin 298. Cefas (Ceffas, Cephas) Petr, 277, 283, 301. Cema Fabian 306. Cetochovice 274. Claudianus Augustinus 310. Cornu Zachariáš 313. Cruciger Jan 269, 271. Crusius Martin 296. Cymrman 302. Cyrill Jan 276, 277, 281. M. Cyrus Jan 271, 300. Václav 298, . 801. Čapek Matěj 271, 274. Čech Václav 184. Čechy, Češi 133, 152, 163, 166, 167, 171, 181, 183, 196, 204, 214, 216, 218, 225, 233, 242, 243, 249, 260, 261, 265, 266, 267, 278, 279, 280, 281, 285, 288, 289—291, 292, 297, 301, 307. Černý Jan 170, 173, 178, 180, 185, 188, 212, 236—38. Červenka Matěj. 173, 178, 185, 194, 196, 197, 200, 212. D. Daněk z Horaždějovic 264. B. Daniel 170. Daniel, impressor, 261. B. David 292. Debnice 298. Delfin Daniel 271, 274. Dobřanský (Dobrenský) Ondřej 283 až 285, 288, 290, 298. Dobromír Mikuláš 212, 214, 228. Domecky Jan 271. Dores Jan 277. Doubrava 269. Drevinek Havel 212, 265, 274. Drevhostice 270. P. Dubsky 245. Dunajevice 265, 274. Duræus 306, 307, 310, 311. E. 184, 188, Efraim (Efreim, Efrajm) Jan 249, 253, 257, 261, 265, 274. Elam 250. Elbinky 308, 312. B. Eliáš 38, 43, viz: Eneas Jan 249, 260. Episcopius Jan 292,298, 304, 308, 313. z Chřenovic. Erast Jiïik 277, 278, 283, 291, 301,309. Evancice 235, 238, 246, 263, 265, 268, 269. Evanovice 246. Evropa 307. F. Fabricius 313. Martin 301. Ondřej 292, 298, 304, 314. Pavel 277, 301, 309, 313. Falinus Jan 301. Felin (Felinus) Adam 261, 262, 265,274. Filip (Melanchthon) 180, 191, 240. Filipensky Jiřík 298. Francie (Frankreich) 291, 309. Fnbinus Matěj 265. Fulnek 247, 265, 268, 269, 270, 274. G. Gala 254. Gdánsko 246, 312. Gelasius 271. Gembicius Jakub 283. German 274. Gertichins Martin 276, 282, 283, 293, 294,296, 298, 301, 304, 308, 309, 314. Gircius (Girceus, 'Girk , Gyrk) 167, 231, 249, 258, 259, 274. p. Glinský 286. Gracian Martin 266. Gradiska 293. Gřiborský Jan 284. Grunov 293, 294. Grusius Martin 296. Guldenstern 308, 311. Gurič 270. H. Habrovští 193. Hadrianus 303. Halič 283, 304. Harant 252. Hartman Adam 277, 279, 283, 285, 295, 298—301, 306 — 309. Jakub 295, 298, 301, 313. p. Haugvic 242. B. Havel 213. Mr. Havel 223. Hedericus (Hedrik) 243, 257, 266, 279. Heidelberg 196. Helic Lukas 246, 255, 259, 264, 267. Herbert Petr 228. Herman Urban 167. Hermon Jan 276, 283. B. Hložek 265. Hodonín 249, 263, 265.
Strana 317
Holeček Jan z Hory, 2, 228. Holešov 240, 251, 265, 274. Holý Václav 212. Hora 228. Horaždějovice 265. Hranice 248, 263, 273. Hranický Simon 33, 38. Hronovsky Pavel 277, 283. Hruziáš 297. Husák Matěj 255, 265, 274. Hyperyk 309. Chodnicek Jan 291. Simon 298. Chodovecky Jan 291, 298, 308, Ma- tous 309. Chrast’ 265. z Chrasti Alžběta 265. z Chřenovic Eliáš 2, 278. Chropyn 242. Chrysostom Samuel 291, 298. Chudovecký Jan 308. Chvátal Tobiáš 271. J. Jablonec 309. Jaffet 956. B. Jakub 213, 294. Jakub Veliky 228, 249, 261, 265, 274. Jonäsek Jakub 274. z Janovic Ondřej 44. Jaroměřice 274. Jaroš Stanislav 271. p. Jaskolejský 259. Javor Jan 212, 228. Javornický Jan 2, 228, 274. Jelínek 255. Jeronym 250. Jessen (Jesen) Pavel 249, 252, 260, 265, Jestřáb Mikuláš 271. Jestřebský Jan 151. Jičínští 242. Jiří, markrabě Braniborské, 168. B. Jiřík 201, 208, 280. Illirykus 239. B. Johannes 165, 166, 170, 223, 224. Joram Jan 279. Junius Tobiáš 277. Jurští 305. Justin Vavřinec 277, 278, 283. Izrael (Israel) Jiřík 185 ,212, 228, 272. K. Kalef Jan 228, 235. Kalvin 184, 191, 207. Kapito Pavel 271. Karmel 229, 265, 276, viz: Boleslav. 264, 317 Karmin 298. Karolostadsti 193. Karpentin 298. B. Kašpar 271. B. Kavka 231, 245. Beneš 232. Ji- řík, 253, 264. Kešmar Samuel 298. Klenický 269. Klenovský Jan 2, 228. Kobylí 274. Kohout Mikuláš, 232, 233, 255. Kochlovský 299. Kojetín 265. Kolínský Ondřej 274. Kobský Ondřej 274. Komenský (Comenius) Jan 277, 279, 284, 285, 291, 301, 307, 313, 314. Konečný Matouš 279. Kopecký Daniel 292, 295, 298, Korvin 169, 269. Kostelec n. Orlicí 281. Kostický Jakub 249, 257. Pavel 277, 280. Petr 257. Košmider Adam 294. Vojtěch 294. z Kounic Fridrich 301. Kožmínek 184, 201 207, 214. Krakov 188, 196, 246, 286, 311. z Králie Tobiáš 269. Královec 167, 184. Kramplír Matěj 212. Z Krasonic Vavřinec 2, 228. B. Krištof 283. Krokocinský Matouš 282. Krokořinský 269. B. Křižák 232, 265. Křížek Šimon 254, 271, 274. Kučera Mikuláš 263. Kunvaldský (Konvaldský) Jiřík 271, 274, Matěj 2, 38, 228. Kurcpach Jindřich 218. Kvasice 251. Květoň 258. Kvilec 298, 312. Kvizdno 167. Kvizin 300. Kyjovský Václav 271. Kyttelinus Jan 278. L. Labensky Baltazar 283. Laetus Jan 309. Lanecius Jan 255, 974. Lanškroun 263, 274. Lasky (Lasský, Lasicius) 189, 196, 198—201, 256. Lasotice 309. 218, 309, 308.
Holeček Jan z Hory, 2, 228. Holešov 240, 251, 265, 274. Holý Václav 212. Hora 228. Horaždějovice 265. Hranice 248, 263, 273. Hranický Simon 33, 38. Hronovsky Pavel 277, 283. Hruziáš 297. Husák Matěj 255, 265, 274. Hyperyk 309. Chodnicek Jan 291. Simon 298. Chodovecky Jan 291, 298, 308, Ma- tous 309. Chrast’ 265. z Chrasti Alžběta 265. z Chřenovic Eliáš 2, 278. Chropyn 242. Chrysostom Samuel 291, 298. Chudovecký Jan 308. Chvátal Tobiáš 271. J. Jablonec 309. Jaffet 956. B. Jakub 213, 294. Jakub Veliky 228, 249, 261, 265, 274. Jonäsek Jakub 274. z Janovic Ondřej 44. Jaroměřice 274. Jaroš Stanislav 271. p. Jaskolejský 259. Javor Jan 212, 228. Javornický Jan 2, 228, 274. Jelínek 255. Jeronym 250. Jessen (Jesen) Pavel 249, 252, 260, 265, Jestřáb Mikuláš 271. Jestřebský Jan 151. Jičínští 242. Jiří, markrabě Braniborské, 168. B. Jiřík 201, 208, 280. Illirykus 239. B. Johannes 165, 166, 170, 223, 224. Joram Jan 279. Junius Tobiáš 277. Jurští 305. Justin Vavřinec 277, 278, 283. Izrael (Israel) Jiřík 185 ,212, 228, 272. K. Kalef Jan 228, 235. Kalvin 184, 191, 207. Kapito Pavel 271. Karmel 229, 265, 276, viz: Boleslav. 264, 317 Karmin 298. Karolostadsti 193. Karpentin 298. B. Kašpar 271. B. Kavka 231, 245. Beneš 232. Ji- řík, 253, 264. Kešmar Samuel 298. Klenický 269. Klenovský Jan 2, 228. Kobylí 274. Kohout Mikuláš, 232, 233, 255. Kochlovský 299. Kojetín 265. Kolínský Ondřej 274. Kobský Ondřej 274. Komenský (Comenius) Jan 277, 279, 284, 285, 291, 301, 307, 313, 314. Konečný Matouš 279. Kopecký Daniel 292, 295, 298, Korvin 169, 269. Kostelec n. Orlicí 281. Kostický Jakub 249, 257. Pavel 277, 280. Petr 257. Košmider Adam 294. Vojtěch 294. z Kounic Fridrich 301. Kožmínek 184, 201 207, 214. Krakov 188, 196, 246, 286, 311. z Králie Tobiáš 269. Královec 167, 184. Kramplír Matěj 212. Z Krasonic Vavřinec 2, 228. B. Krištof 283. Krokocinský Matouš 282. Krokořinský 269. B. Křižák 232, 265. Křížek Šimon 254, 271, 274. Kučera Mikuláš 263. Kunvaldský (Konvaldský) Jiřík 271, 274, Matěj 2, 38, 228. Kurcpach Jindřich 218. Kvasice 251. Květoň 258. Kvilec 298, 312. Kvizdno 167. Kvizin 300. Kyjovský Václav 271. Kyttelinus Jan 278. L. Labensky Baltazar 283. Laetus Jan 309. Lanecius Jan 255, 974. Lanškroun 263, 274. Lasky (Lasský, Lasicius) 189, 196, 198—201, 256. Lasotice 309. 218, 309, 308.
Strana 318
318 Laub 298. Laubman 296. Laurentius 228, 277. Lepperus 303. Leśno (Le&tno), 943, 258, 276—978, 280, 281—283, 291—294, 297, 298 aZ 304, 306, 308, 309—314, Letovsky Jifik 274. Levinský Daniel 277. Liblice 255. B. Libika 258. Lidkovice 274. Lichtenfeld 308. Lipník 37, 188, 243, 249, 263—265, 274. Lismanin 185, 188, 189. Lišeň 274. Litomyšl 213. Litva (Litava) 272, 283, 284, 285, 288—290, 292—294, 298, 303, 306 aż 311. Lobzenice 258. Lochar Václav 277,283, 299, 301, 309. Lomnice 264. Lorenc Jan 167, 212, 213, 236, 270, 283, 301. Lubelsko 308. Lukan 233. B. Lukáá 38, 43, 44, 151, 164, 200, 202, 223, 224. Lukáš z Prahy 2, 228. Lukovec 265. Luter Martin 200, 207, 218, 234, 235, 240, 267. Lužice 280. M. Malá Polska, Malopolští, viz: Polska Malá. Mach Sionský, 166—168, 170, 172. Maryš Martin 253. B. Matěj 34, 36—38, 208, 236, 278. Maximilian král 178, 214. p. Měkycci 311. Memorat Jan 309. Jakub 283, 294, 301. Mezriéi 265, 274, 311, 312. z Mezfici Jira 2, 228. z Mezrici Katka 265. Michal, farář Žamberský 2, 36, 228. Michalec Martin 163, 165, 166, 232. Mikolajevský Daniel 278, 283. M. Mikuláš 262, 268, 269, 274. Milič 244. Milius 304. Minvida Samuel 283, 284. Místecký Jiřík 274. Mišeň 280, 290. Mlčanka 257. Mohelnický 232. Morava 34, 133, 152, 163, 167, 171, 174, 181, 188, 196, 216, 225, 242, 243, 249, 259, 260, 961, 264—966, 267, 269, 277, 280, 289, 301. Moravany 265. Moravec 274. Moravec Jan 170. p. Morštein 309, 312. Musonius Jan 298, 301. Krištof, 249. 274. Muténsko 263. N. Napajedle 251, 265. z Napajedl Káča 265. Narcissus Jakub 249, 258, 261, 265, 274. Nebořský Václav 263. Nej Rej (?) 302. Nekorsky 265. Němci 163, 164, 243, 258, 260, 267, 272, 297. B. Němčanský 261, Bartoloměj 265, 275. Jan 249, 261, 265, 274. Němčí 274. Němec Pavel 163. Nemocný Jan 2, 288. Neringus Simek 265. Nesejt Jan 272. Neyman 274. Niederland (Nydrland) 301, 304. Nivnice 274. Novoměstský Jan 269, 271. Novoméstäti Bi. 245, 253. O. Obfizek 290, 302, 308, 311. Olomüe 163. Olšovec 248. Orle 284, 290. Orlič Pavel 283, 309. Ormin 295, 301, 309. Martin 283, 313. Pi. Osovci 311. Ostrorog 201, 258, 274, 290, 291, 298, 301, 303, 304, 306—309, 311. Otfinovsky Valerian 284. Otice 265. B. Otoniel 265. Ousti 223. Oustsky Adam 246. B. Ozlik 243. P. p. Paclavskÿ 273. Paliurus Pavel 277, 278, 283.
318 Laub 298. Laubman 296. Laurentius 228, 277. Lepperus 303. Leśno (Le&tno), 943, 258, 276—978, 280, 281—283, 291—294, 297, 298 aZ 304, 306, 308, 309—314, Letovsky Jifik 274. Levinský Daniel 277. Liblice 255. B. Libika 258. Lidkovice 274. Lichtenfeld 308. Lipník 37, 188, 243, 249, 263—265, 274. Lismanin 185, 188, 189. Lišeň 274. Litomyšl 213. Litva (Litava) 272, 283, 284, 285, 288—290, 292—294, 298, 303, 306 aż 311. Lobzenice 258. Lochar Václav 277,283, 299, 301, 309. Lomnice 264. Lorenc Jan 167, 212, 213, 236, 270, 283, 301. Lubelsko 308. Lukan 233. B. Lukáá 38, 43, 44, 151, 164, 200, 202, 223, 224. Lukáš z Prahy 2, 228. Lukovec 265. Luter Martin 200, 207, 218, 234, 235, 240, 267. Lužice 280. M. Malá Polska, Malopolští, viz: Polska Malá. Mach Sionský, 166—168, 170, 172. Maryš Martin 253. B. Matěj 34, 36—38, 208, 236, 278. Maximilian král 178, 214. p. Měkycci 311. Memorat Jan 309. Jakub 283, 294, 301. Mezriéi 265, 274, 311, 312. z Mezfici Jira 2, 228. z Mezrici Katka 265. Michal, farář Žamberský 2, 36, 228. Michalec Martin 163, 165, 166, 232. Mikolajevský Daniel 278, 283. M. Mikuláš 262, 268, 269, 274. Milič 244. Milius 304. Minvida Samuel 283, 284. Místecký Jiřík 274. Mišeň 280, 290. Mlčanka 257. Mohelnický 232. Morava 34, 133, 152, 163, 167, 171, 174, 181, 188, 196, 216, 225, 242, 243, 249, 259, 260, 961, 264—966, 267, 269, 277, 280, 289, 301. Moravany 265. Moravec 274. Moravec Jan 170. p. Morštein 309, 312. Musonius Jan 298, 301. Krištof, 249. 274. Muténsko 263. N. Napajedle 251, 265. z Napajedl Káča 265. Narcissus Jakub 249, 258, 261, 265, 274. Nebořský Václav 263. Nej Rej (?) 302. Nekorsky 265. Němci 163, 164, 243, 258, 260, 267, 272, 297. B. Němčanský 261, Bartoloměj 265, 275. Jan 249, 261, 265, 274. Němčí 274. Němec Pavel 163. Nemocný Jan 2, 288. Neringus Simek 265. Nesejt Jan 272. Neyman 274. Niederland (Nydrland) 301, 304. Nivnice 274. Novoměstský Jan 269, 271. Novoméstäti Bi. 245, 253. O. Obfizek 290, 302, 308, 311. Olomüe 163. Olšovec 248. Orle 284, 290. Orlič Pavel 283, 309. Ormin 295, 301, 309. Martin 283, 313. Pi. Osovci 311. Ostrorog 201, 258, 274, 290, 291, 298, 301, 303, 304, 306—309, 311. Otfinovsky Valerian 284. Otice 265. B. Otoniel 265. Ousti 223. Oustsky Adam 246. B. Ozlik 243. P. p. Paclavskÿ 273. Paliurus Pavel 277, 278, 283.
Strana 319
Parčice 292, 298, 309. Pardubický 269. Pařížský Matěj 233. Paškovský Ondřej 291, 298. Patroš Jan 274. B. Pavel 251, 260, 262, 313. Pavlin Pavel 173. Petrášek Jan 266. Petrozelín Tomáš 298, 313. Pierius 270. Pikharti 226. Pinčovští 188, 214. Plortka Martin 309. Podhoří 290. Podolí 304. Poláček 250. B. Polák 243. Polikarpus 269. Pollonelus 270. Polska (Polsko, Poláci) 174, 173, 182, 184, 188, 192, 193, 197, 199, 200, 207, 214, 216, 218, 221, 236, 237, 239, 243, 244, 249, 260, 261, 264—266, 267, 268, 276—218, 283, 290—292, 294, 296, 297, 305— 307, 309, 311. Polska Mali (Malopolśti) 201, 213, 283, 284, 288—290, 292, 295, 307, 310, 312. Polska Veľká 283, 284, 286, 289, 290, 306, 310, 311, 312. Popel Jan 250, 252, 265, 271, 274. Porimsky Jan 2, 38, 228. Potocký Jan 283, 304. Poznaň 243, 244, 246, 258, 265, 311. Praha 257. Prachensko 44. Pražma Petr 272. Pražka Anna, 265. Preis Václav 247, 253. z Přelouče Tuma (Přebučský) 2, 36, 38, 43, 228. Přerov 37, 139, 167, 172, 173, 176, 178, 181, 203, 208, 216, 221, 225, 236, 242, 245, 260, 263, 265, 274. Pribenice 274. z Pribyslavic Bernard 2, 228. B. Prokop 38, 236, 280. Jan 300. Matěj 277, 278, 280, 282, 283, 291, 801. Pavel 271. Prokop z Jindřichova Hradce, 228. Prostéjov 36, 37, 152, 167, 171, 178, 263. Prusinovice 274. Prusko 167, 168, 170, 171, 182, 218, 237, 300, 311. 259, 264, 919 R. Radivil kníže, 230, 291, 298, 300. Radoš 265. Rakousy 233. Rataje 263. B. Řehoř 2, 36, 83, 224. Řehora Tobiáš 264. Rej (Rey, Raj) 306. Martin 298. On- drej, 309. Rekordat Jan 266. p. Rendl 82, 85, 86. Rikovsti 242. Rogavenec 265. Roh Jan 164, 165, 169, 223, 236. Rokyta Jan 167. Rokytan Daniel 256. Ronov ?18. p. z Rosenberka 252. Rosice 239. Ryba Matěj 243, 258, 264, 266. Rybinský Jan 283, 291, 293, 298 až 300, 301, 302, 304, 308, 309. Rychnov 38, 40. Rykovský Samuel 265. S. Sadovsky 296. Samotuly 258. Sapor Jan 277. Sasy 184. Severin mnich 308. Silvan 269. Silvester Samuel 271. B. Simeon 244, 258, 959, 264, 266, 267, 272, viz: Turnovský. Simonides Adam 265, 272. Siradský Martin 249. Skalický Matěj 212. Skok 301. p. Skrbenský Jan 247, 309. ze Skuče Ambrož 2, 228. Slavkov 238, 265. Slavoň Jan 249, 265, 274. Slezsko (Slezany) 183, 185, 204, 243, 277, 278, 281, 290. Slovák Pavel 257, 264, B. Solin 250. Sperat Pavel 167, 249, 251, 265, 274. Srněnský 194. Stará Anna 265. Straka Eliáš 271. Strážek 271. Strážnický Dauiel 245, 252, 261, 274. Streje Jiřík 249, 259, '261, 262, "974. Matouš 170, 173. B. Strejček Václav 281, 247, 248, 259. 274.
Parčice 292, 298, 309. Pardubický 269. Pařížský Matěj 233. Paškovský Ondřej 291, 298. Patroš Jan 274. B. Pavel 251, 260, 262, 313. Pavlin Pavel 173. Petrášek Jan 266. Petrozelín Tomáš 298, 313. Pierius 270. Pikharti 226. Pinčovští 188, 214. Plortka Martin 309. Podhoří 290. Podolí 304. Poláček 250. B. Polák 243. Polikarpus 269. Pollonelus 270. Polska (Polsko, Poláci) 174, 173, 182, 184, 188, 192, 193, 197, 199, 200, 207, 214, 216, 218, 221, 236, 237, 239, 243, 244, 249, 260, 261, 264—266, 267, 268, 276—218, 283, 290—292, 294, 296, 297, 305— 307, 309, 311. Polska Mali (Malopolśti) 201, 213, 283, 284, 288—290, 292, 295, 307, 310, 312. Polska Veľká 283, 284, 286, 289, 290, 306, 310, 311, 312. Popel Jan 250, 252, 265, 271, 274. Porimsky Jan 2, 38, 228. Potocký Jan 283, 304. Poznaň 243, 244, 246, 258, 265, 311. Praha 257. Prachensko 44. Pražma Petr 272. Pražka Anna, 265. Preis Václav 247, 253. z Přelouče Tuma (Přebučský) 2, 36, 38, 43, 228. Přerov 37, 139, 167, 172, 173, 176, 178, 181, 203, 208, 216, 221, 225, 236, 242, 245, 260, 263, 265, 274. Pribenice 274. z Pribyslavic Bernard 2, 228. B. Prokop 38, 236, 280. Jan 300. Matěj 277, 278, 280, 282, 283, 291, 801. Pavel 271. Prokop z Jindřichova Hradce, 228. Prostéjov 36, 37, 152, 167, 171, 178, 263. Prusinovice 274. Prusko 167, 168, 170, 171, 182, 218, 237, 300, 311. 259, 264, 919 R. Radivil kníže, 230, 291, 298, 300. Radoš 265. Rakousy 233. Rataje 263. B. Řehoř 2, 36, 83, 224. Řehora Tobiáš 264. Rej (Rey, Raj) 306. Martin 298. On- drej, 309. Rekordat Jan 266. p. Rendl 82, 85, 86. Rikovsti 242. Rogavenec 265. Roh Jan 164, 165, 169, 223, 236. Rokyta Jan 167. Rokytan Daniel 256. Ronov ?18. p. z Rosenberka 252. Rosice 239. Ryba Matěj 243, 258, 264, 266. Rybinský Jan 283, 291, 293, 298 až 300, 301, 302, 304, 308, 309. Rychnov 38, 40. Rykovský Samuel 265. S. Sadovsky 296. Samotuly 258. Sapor Jan 277. Sasy 184. Severin mnich 308. Silvan 269. Silvester Samuel 271. B. Simeon 244, 258, 959, 264, 266, 267, 272, viz: Turnovský. Simonides Adam 265, 272. Siradský Martin 249. Skalický Matěj 212. Skok 301. p. Skrbenský Jan 247, 309. ze Skuče Ambrož 2, 228. Slavkov 238, 265. Slavoň Jan 249, 265, 274. Slezsko (Slezany) 183, 185, 204, 243, 277, 278, 281, 290. Slovák Pavel 257, 264, B. Solin 250. Sperat Pavel 167, 249, 251, 265, 274. Srněnský 194. Stará Anna 265. Straka Eliáš 271. Strážek 271. Strážnický Dauiel 245, 252, 261, 274. Streje Jiřík 249, 259, '261, 262, "974. Matouš 170, 173. B. Strejček Václav 281, 247, 248, 259. 274.
Strana 320
320 Stříbrnická 265. Střítež 265. Střízvice 293, 294. Sudoměř 237. Sudovský 298. Suligovský zbor 308. Sušický 262. Samuel 249, 258, 262, 265, 274. Svatoš Jan 309. Světlov 254. Senaich 298, 302. Škoda Martin 236, 257. Ślechtin 276. Spanbergius 169. Śtadius Jan 277, 279, 983. Stangar 214, 215. Štefan Daniel 257. Ondřej 228, 236. Šternberk 245, 263. p. Sternbersky 205. Strbina 244. Śtum 308. Śturm Adam 178, 261. Suman 261. Svédsko 311. Švýcaři 207. B. Švorc 252. Tábor 268. Teofin 265. Tertulian 244, 266. Theofil Simeon 249, 265. Tobiáš Jan 277. Tomanec 271. B. Tomáš 255. Toruń (Toryń, 'Turyń) 207, 231, 246, 279, 290, 291, 292, 298, 299, 301, 302, 306, 307, 309, 310—319. Tovačov 274. Tucin 265. Tučapský 257. Tuma písař 2, 37, 38. Turnov 265. Turnovský 274. Tvrdovský Sigmund 312. Tyle 256. U. Uhry (Uhři) 277, 278, 290, 296, 300. B. Ulfrus 245. Urban 232. Ursin Beniamin 292. David 309. V. Valenta 250. Varšava 246, 291. Varta 290. B. Vavřinec 38. Vechner David 291. Veňgerský Ondřej 308. Tomáš 283. Vojtěch 284. Veterus (Vetterus) Daniel. 277, 282. Viden 178. Viktorin 233. Vilno 299, 311. p. Vinca 254. Wirtemberk 184. Wittemberk (Wittembersti) 184, 218, 235, 237, 238, 240, 241, 246, 269, 294, 305. Vladislav král 197, 199. Vlachy 150, 188. Vlodava 283, 288, 290, 293, 308. Vojtěch 259, 294. Volice 291, 298. Vroutecký Václav 170, 172, 209. Vršík 265. Vschova 305, 311, 314. Vysocký Mikuláš 283. z. Zahorovice 274. B. Zachariáš 212—214, 228, 265, 276, viz Ariston. Zapetrkov 308. Záslavská knéZna, 312. Závodsky 301. Zbraslavice 256. Zichlin 291, 298. Zlín 251, 259, 273. Zugehör David 298, Zalud Pavel 212, 282. Zamberk 2, 36, 228, 265. Žeravice (Žiravice) 165, 209 — 204, 249, 254, 257. pi. z Zerotina 264. Fridrich 251, 263. . Karel 264. Zivotsti 253. — — "RZE" "m
320 Stříbrnická 265. Střítež 265. Střízvice 293, 294. Sudoměř 237. Sudovský 298. Suligovský zbor 308. Sušický 262. Samuel 249, 258, 262, 265, 274. Svatoš Jan 309. Světlov 254. Senaich 298, 302. Škoda Martin 236, 257. Ślechtin 276. Spanbergius 169. Śtadius Jan 277, 279, 983. Stangar 214, 215. Štefan Daniel 257. Ondřej 228, 236. Šternberk 245, 263. p. Sternbersky 205. Strbina 244. Śtum 308. Śturm Adam 178, 261. Suman 261. Svédsko 311. Švýcaři 207. B. Švorc 252. Tábor 268. Teofin 265. Tertulian 244, 266. Theofil Simeon 249, 265. Tobiáš Jan 277. Tomanec 271. B. Tomáš 255. Toruń (Toryń, 'Turyń) 207, 231, 246, 279, 290, 291, 292, 298, 299, 301, 302, 306, 307, 309, 310—319. Tovačov 274. Tucin 265. Tučapský 257. Tuma písař 2, 37, 38. Turnov 265. Turnovský 274. Tvrdovský Sigmund 312. Tyle 256. U. Uhry (Uhři) 277, 278, 290, 296, 300. B. Ulfrus 245. Urban 232. Ursin Beniamin 292. David 309. V. Valenta 250. Varšava 246, 291. Varta 290. B. Vavřinec 38. Vechner David 291. Veňgerský Ondřej 308. Tomáš 283. Vojtěch 284. Veterus (Vetterus) Daniel. 277, 282. Viden 178. Viktorin 233. Vilno 299, 311. p. Vinca 254. Wirtemberk 184. Wittemberk (Wittembersti) 184, 218, 235, 237, 238, 240, 241, 246, 269, 294, 305. Vladislav král 197, 199. Vlachy 150, 188. Vlodava 283, 288, 290, 293, 308. Vojtěch 259, 294. Volice 291, 298. Vroutecký Václav 170, 172, 209. Vršík 265. Vschova 305, 311, 314. Vysocký Mikuláš 283. z. Zahorovice 274. B. Zachariáš 212—214, 228, 265, 276, viz Ariston. Zapetrkov 308. Záslavská knéZna, 312. Závodsky 301. Zbraslavice 256. Zichlin 291, 298. Zlín 251, 259, 273. Zugehör David 298, Zalud Pavel 212, 282. Zamberk 2, 36, 228, 265. Žeravice (Žiravice) 165, 209 — 204, 249, 254, 257. pi. z Zerotina 264. Fridrich 251, 263. . Karel 264. Zivotsti 253. — — "RZE" "m
- I: Array
- V: Array
- IX: Array
- 1: Array
- 315: Array