z 71 stránek
Titul
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
Edice
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
59
60
61
62
63
64
65
66
67
68
69
Resumé
70
71
- s. 23: ...se na to vydali, než proto, že") pravda ta, kterouž Pán Bůh v ní má, v oči je bodla, tak aby i...
- s. 24: ...že jim nikolií) Bratři nevyjdou; ale i v tom jim Pán Bůh překážku učinil. My pak, bratře můj milý, z té příčiny,...
- s. 25: ...žádosti") mé naplněním nepohrdneš. A s tím dej se nám Pán Bůh všemohúcí ve zdraví shledati; a tentýž račiž zpravovati cesty a...
- s. 28: ...se Bratři oddělili, na světě bylo u lidí, kterýmž to Pán Bůh jako potom Bratřím dáti ráčil; oni pak, totiž°) Bratří, že...
- s. 36: ...byl proto potom vyhnán. A3) týchž časů také vzbudil bylh) Pán Bůh bratří nějaké, kteříž proto, že proti bojům a svárům tehdejším...
- s. 37: ...mysli své míti jest nemohl. Nebo duch Boží, jímže) ho Pán Bůh navštíviti ráčil, odpočinutí žádnéhod) mu“) nedal, než vždy ho k...
- s. 37: ...tohoto; a) protož modlitby časté i s postem činíval, aby Pán Bůh ráčil jemu vůli svou) zjeviti etc. A při tom i...
- s. 38: ...ošklivost ho vzavše, za zločince soudili a vyhlašovali. Tomu když Pán Bůh srdce dal, aby kázání Rokycanových, ano i Písem svatých, ano“a)...
- s. 40: ...jdouce, mohli by sebou bezpečni býti. A v tom ku Pánu Bohu se utíkali a na modlit- bách bděli, aby Pán Bůh,...
- s. 40: ...Pánu Bohu se utíkali a na modlit- bách bděli, aby Pán Bůh, jakož jim dal již poznati to, že na zlé cestě...
- s. 40: ...upřímou cestu oznámil, na kteréžby měli státi; a jakož ku Pánu Bohu o to se utíkali, tak také týchž prostředků umínili požívati...
- s. 43: ...od nich přiveden byl, aby těm věcem,m) [kteréž před 88b Pánem Bohem křivé byly")], věřil, ) tedy ?) i kázal je") jímati...
- s. 47: ...let a po druhé IIIIb) léta. V vězení tom pak Pán Bůh jej opatroval věcmi živnými skrze některé dobré lidi pražské, jako?)...
- s. 47: ...to) rozváže, an uprostřed zlatý červený. A tak jej hles) Pán Bůh divným spůsobem v jeho nouzi poslední a5) chudobě penězi opatřil,...
- s. 49: ...podlé svědectví těch, jenž na ně žalovali?) z viny před Pánem Bohem křivě, a poslal tam, kdež byli Bratři, ba i na...
- s. 49: ...kdež vodu čistou věděli, a tam jsouce, jednak modlitby ku Pánu Bohu činili, až některým krev + — + + „Vidění B....
- s. 50: ...trá- pil,“) až by musili učiniti, jakž kněží rozkáží. A Pán Bůh, jako ten, kterýž rady bezbožníků rozptyluje a jim se posmívá,...
- s. 50: ...podobná činívali na sněmích král se pány, ale vždycky jim Pán Bůh rady jejich rušil) a svazky rozmetal. Po smrti krále Jiřího...
- s. 50: ...zmínku uči- nila, aby páni ke cti a ) chvále Pánu Bohu“) svolení učinili, aby Pikharty neb spálili, neb z země ven...
- s. 50: ...neb spálili, neb z země ven vyhnali. I tožt ji Pán Bůh vyhnal skrz smrt z království Českého prvé nežli Bratří, ano...
- s. 51: ...Bratří svázali, než že nikdá se jim nechtělo dařiti; nebo Pán Bůh nechtěl, abyl) vyhlazeno bylo malé stádce jeho, ale aby rostlo...
- s. 54: ...komu připojiti; a na druhou stranu také hleděli, že jim Pán Bůh vždy přidával?) tovaryšův a lid sobě jako po zrníčku vybíral,“)...
- s. 55: ...a řekl, prstem jemu vzhůru k nebi ukázav: „Vzhůru,“ tamto Pán Bůh, synáčku, tamto, b) tomu ty“) se klaněj a ne vdd)...
- s. 55: ...to proto za dlouhý čas Bratří ještě o to ku Pánu Bohu na modlitbách bděli, ráčil-li by a vůle jeho byla-li by,...
- s. 56: ...k hospodáři nějakému Duchkovi, aby všichni spolu) modlitby činili, aby Pán Bůh vůli svou jim přil) tom9) oznámiti ráčil, měli-li by se...
- s. 56: ...nevěděli, modlili, a to s postem jedno za to, aby Pán Bůh jim ukázal. chce-liď tomu etc. a tak míti, a které...
- s. 56: ...devíti tři, dva neb jeden byl. A pakli 101b by Pán Bůh neráčil žádného míti, aby to oznámiti ráčil, poněvadž on zná,...
- s. 57: ...druhá Tůmovi Přeloučskému, třetí Eliá- šovi mlynářovi. Tehdy všickni poklekše, Pánu Bohu děkovali a vstavše, rukou“) dáním“) za posly od Krista Pána...
- s. 58: ...druhého římského; valdenského, kterýž sloul Štěpán; za toho modlili se Pánu Bohu, aby, ráčil-li" by?) to potvrzení míti skrze toho valdenského, srdce...
- s. 58: ...k tomu nastrojil, tak aby) s dověrností činil, což jemu Pán Bůh dal. 103a Druhého pak římského, faráře žamberského, jménem kněze Michala,...
- s. 67: ...a pohodlí těla sobě zvolili, jako lidé ti, kteříž rádi Pánu Bohu podlé svéé) nejvyšší možnosti líbiti byl) se chtěli. A při...
- s. 67: ...oslyšáni. Poněvadž tedy Bratří na modlitbách svých o to ku Pánu Bohu se 112b 112a z) ,přichází v B. "a) ,tehdy B....
- s. 68: ...Odložilík: utíkali, ta jest naděje a jistota,) žet jest je Pán Bůh uslyšal a to, 113a čehož teď i my potomci“) nyní...
- s. 68: ...Kristově a apoštolské církvi nežli pape- žencův. 113b 5. Že Pán Bůh Jednotu tuto a lid v ní, zvláštěb) zprávce věrné, divně...
Název:
Bratra Jana Blahoslava spis o původu Jednoty Bratrské a řádu v ní
Autor:
Odložilík, Otakar
Rok vydání:
1929
Místo vydání:
Praha
Počet stran celkem:
71
Počet stran předmluvy plus obsahu:
71
Obsah:
- 1: Titul
- 22: Edice
- 70: Resumé
upravit
Strana 1
Zvláštní otisk z Věstníku Král. Čes. Spol. Nauk. Tř. 1. Roč. 1928. Bratra Jana Blahoslava Přerovského spis O původu Jednoty bratrské a řádu v ní. Napsal Dr. OTAKAR ODLOŽILÍK. (Předloženo 10. října 1928.) Když před více než čtvrtstoletím vydával N. V. Jastrebov z rukopisu knihovny Národního musea v Praze IV H 8 anonymní spis O původu Jednoty bratrské a řádu v níl), byla jeho přední pozornost obrácena k tomu, aby jednak zjistil autora, jednak určil dobu vzniku. V obou otázkách dospěl Jastrebov k celkem uspoko- jivým závěrům. Když se později našel nový rukopis díla v Kraso- nického sborníku 2), uloženém dnes rovněž v knihovně Národního musea v Praze, sign. V F 41, byl Jastrebovův výklad, že autorem vydaného spisu je br. Jan Blahoslav, potvrzen, poněvadž v tomto rukopise je jméno spisovatelovo uvedeno v záhlaví. Pokud se týká doby vzniku, bylo shledáno, že Jastrebovův úsudek, že jde o ranné dílo Blahoslavovo, byl celkem správný; ukázalo se však, že je nutno jíti ještě dále nazpět a zastaviti se až na samém prahu Blahoslavovy činnosti. Kratší název spisu, který chybí v rukopise IV H 8 a který je ve sborníku V F 41 položen přímo před věnování, zní: „O původu a příčinách Jednoty bratrské i kněžství a řádu, kteréhož se v ní užívá. A při tom i o příhodách některých těch časův zběhlých při též Jednotě. Anno 1547 o masopůstě“. Nadpis je dosti nepřesně stilisován a mnoho záleží na správné interpunkci. Četba Blahoslavova díla nás snadno poučí, že jedině správnou je interpunkce, již jsme shora učinili: o událostech, zběhlých v Jed- notě anno 1547 o masopůstě, není v díle ani zmínky a tak je patrné, že slova, anno 1547 o masopůstě udávají dobu vzniku, a že dílo dlužno považovati za Blahoslavovu literární prvotinu. 1) Ve Sborníku otdělenija rus. jazyka i slovesnosti Imperatorskej akad. nauk LXXI, č. 1 (1902). 2) O něm Zíbrt v Č. Č. M. 1905, str. 151—156.
Zvláštní otisk z Věstníku Král. Čes. Spol. Nauk. Tř. 1. Roč. 1928. Bratra Jana Blahoslava Přerovského spis O původu Jednoty bratrské a řádu v ní. Napsal Dr. OTAKAR ODLOŽILÍK. (Předloženo 10. října 1928.) Když před více než čtvrtstoletím vydával N. V. Jastrebov z rukopisu knihovny Národního musea v Praze IV H 8 anonymní spis O původu Jednoty bratrské a řádu v níl), byla jeho přední pozornost obrácena k tomu, aby jednak zjistil autora, jednak určil dobu vzniku. V obou otázkách dospěl Jastrebov k celkem uspoko- jivým závěrům. Když se později našel nový rukopis díla v Kraso- nického sborníku 2), uloženém dnes rovněž v knihovně Národního musea v Praze, sign. V F 41, byl Jastrebovův výklad, že autorem vydaného spisu je br. Jan Blahoslav, potvrzen, poněvadž v tomto rukopise je jméno spisovatelovo uvedeno v záhlaví. Pokud se týká doby vzniku, bylo shledáno, že Jastrebovův úsudek, že jde o ranné dílo Blahoslavovo, byl celkem správný; ukázalo se však, že je nutno jíti ještě dále nazpět a zastaviti se až na samém prahu Blahoslavovy činnosti. Kratší název spisu, který chybí v rukopise IV H 8 a který je ve sborníku V F 41 položen přímo před věnování, zní: „O původu a příčinách Jednoty bratrské i kněžství a řádu, kteréhož se v ní užívá. A při tom i o příhodách některých těch časův zběhlých při též Jednotě. Anno 1547 o masopůstě“. Nadpis je dosti nepřesně stilisován a mnoho záleží na správné interpunkci. Četba Blahoslavova díla nás snadno poučí, že jedině správnou je interpunkce, již jsme shora učinili: o událostech, zběhlých v Jed- notě anno 1547 o masopůstě, není v díle ani zmínky a tak je patrné, že slova, anno 1547 o masopůstě udávají dobu vzniku, a že dílo dlužno považovati za Blahoslavovu literární prvotinu. 1) Ve Sborníku otdělenija rus. jazyka i slovesnosti Imperatorskej akad. nauk LXXI, č. 1 (1902). 2) O něm Zíbrt v Č. Č. M. 1905, str. 151—156.
Strana 2
2 Otakar Odložilík Jastrebov se však neomezil jenom na obě uvedené otázky. Pátraje po autorovi, zjistil hojné vlivy jeho spisu na pozdější lite- raturu o dějinách Jednoty bratrské a už tím upozornil na jeho vnitřní hodnotu. I po té stránce by bylo možno v lecčems doplniti jeho výklad, obsažený jednak v zevrubné předmluvě k edici, jednak ve zvláštním článku B. Jana Blahoslava spis O původu Jednoty bratrské a řádu v ní3), protože Jastrebov nezkoumal věci soustavně, nýbrž sledoval jenom to, co dotvrzovalo jeho domněnku, že spisovatelem díla byl Jan Blahoslav. Konečně si Jastrebov povšiml i jiné důležité otázky, na jejímž zodpovědění nemálo závisí soud o vnitřní hodnotě Blahoslavova díla. Míním otázku, z jakých pramenů čerpal mladý Blahoslav, když hledal odpověď na pochybnosti a nejistotu o oprávněnosti radikálního kroku prvních Bratří, kteří se oddělili od strany pod obojí a zřídili si zvláštní kněžský řád. Jastrebovovo pátrání v té věci bylo velmi usnadněno tím, že Blahoslav v čele svého spisu uvedl, které spisy měl po ruce. Avšak přes to Jastrebov otázky nevyčerpal a v jeho výkladu zůstaly mezery, které můžeme dnes z větší části vyplniti; práce je dnes lehčí, poněvadž jednak byly nalezeny nové spisy, o nichž se ještě nevědělo v době, kdy Jastrebov psal své stati, jednak byla tiskem vydána některá díla, jež Jastrebov znal jenom z výtahů, takže nemohl Blahoslavovy závislosti na nich plně postihnouti. Dlužno tedy v úvodě k této edici věnovati pozornost především otázce pramenů Blahoslavova spisu a doplniti Jastrebovův rozbor. Jak už naznačeno, vodítkem je Blahoslavův výčet knih, z nichž je spis jeho ,vybrán. Prohlížíme-li jej4), vidíme, že spisy, které tam jsou za 1—9 uvedeny, lze zhruba rozděliti na dvě sku- piny. Do prvé můžeme zahrnouti starší prameny, dobou vzniku nepříliš vzdálené od událostí, o nichž je v Blahoslavově díle řeč, do druhé pak novější literaturu, pocházející od autorů, kteří nebyli svědky všech událostí, nýbrž mnohdy čerpali až z druhé ruky. Promluvíme nejprve o první skupině, do níž zařazujeme díla zaznamenaná Blahoslavem za 2, 5 a 7. Jsou vesměs uvedena anonymně a tak, že se nerozlišuje mezi jednotlivostmi. Pátrání po tom, z kterých děl se Blahoslav vlastně o předmětu své knížky poučoval, je tudíž velmi těžké a jenom v několika případech 3) Ó. Č. H. 1902, str. 52—68. 4) Srovn. níže str. 22.
2 Otakar Odložilík Jastrebov se však neomezil jenom na obě uvedené otázky. Pátraje po autorovi, zjistil hojné vlivy jeho spisu na pozdější lite- raturu o dějinách Jednoty bratrské a už tím upozornil na jeho vnitřní hodnotu. I po té stránce by bylo možno v lecčems doplniti jeho výklad, obsažený jednak v zevrubné předmluvě k edici, jednak ve zvláštním článku B. Jana Blahoslava spis O původu Jednoty bratrské a řádu v ní3), protože Jastrebov nezkoumal věci soustavně, nýbrž sledoval jenom to, co dotvrzovalo jeho domněnku, že spisovatelem díla byl Jan Blahoslav. Konečně si Jastrebov povšiml i jiné důležité otázky, na jejímž zodpovědění nemálo závisí soud o vnitřní hodnotě Blahoslavova díla. Míním otázku, z jakých pramenů čerpal mladý Blahoslav, když hledal odpověď na pochybnosti a nejistotu o oprávněnosti radikálního kroku prvních Bratří, kteří se oddělili od strany pod obojí a zřídili si zvláštní kněžský řád. Jastrebovovo pátrání v té věci bylo velmi usnadněno tím, že Blahoslav v čele svého spisu uvedl, které spisy měl po ruce. Avšak přes to Jastrebov otázky nevyčerpal a v jeho výkladu zůstaly mezery, které můžeme dnes z větší části vyplniti; práce je dnes lehčí, poněvadž jednak byly nalezeny nové spisy, o nichž se ještě nevědělo v době, kdy Jastrebov psal své stati, jednak byla tiskem vydána některá díla, jež Jastrebov znal jenom z výtahů, takže nemohl Blahoslavovy závislosti na nich plně postihnouti. Dlužno tedy v úvodě k této edici věnovati pozornost především otázce pramenů Blahoslavova spisu a doplniti Jastrebovův rozbor. Jak už naznačeno, vodítkem je Blahoslavův výčet knih, z nichž je spis jeho ,vybrán. Prohlížíme-li jej4), vidíme, že spisy, které tam jsou za 1—9 uvedeny, lze zhruba rozděliti na dvě sku- piny. Do prvé můžeme zahrnouti starší prameny, dobou vzniku nepříliš vzdálené od událostí, o nichž je v Blahoslavově díle řeč, do druhé pak novější literaturu, pocházející od autorů, kteří nebyli svědky všech událostí, nýbrž mnohdy čerpali až z druhé ruky. Promluvíme nejprve o první skupině, do níž zařazujeme díla zaznamenaná Blahoslavem za 2, 5 a 7. Jsou vesměs uvedena anonymně a tak, že se nerozlišuje mezi jednotlivostmi. Pátrání po tom, z kterých děl se Blahoslav vlastně o předmětu své knížky poučoval, je tudíž velmi těžké a jenom v několika případech 3) Ó. Č. H. 1902, str. 52—68. 4) Srovn. níže str. 22.
Strana 3
Blahoslavův spis O původu Jednoty bratrské. 3 dospíváme k bezpečným výsledkům. Vydáním části staré bratrské literatury, která jest obsažena v I. a II. svazku Aktů Jednoty bratrské,5) jest však práce hodně ulehčena a Jastrebovův rozbor je možno místy zdokonaliti. Nejde tu toliko o rozhojnění našich vědomostí o tom, čeho Blahoslav použil, jako spíše o zevrubnější posouzení Blahoslavovy metody a způsobu, jak svých pramenů užíval. Při zjišťování předloh Blahoslavova spisu narážíme na ne- malou potíž hned v prvním případě, totiž při řešení otázky, co se ukrývá za povšechným titulem ,Stará apologie psaná“, uvedeným v seznamu na druhém místě. Tu nelze ani dnes jíti za to, co už po Gollovi pověděl Jastrebov, podle něhož6) nejspíše jde o ztra- cenou bratrskou odpověď na utrakvistickou „Obranu viery proti Pikhartuom“ z r. 1479. Za polemik, které byly tehdy s Bratřími vedeny, v popředí zájmu stála otázka potvrzení bratrských kněží, k níž s bratrské strany podal závažné vysvětlení svědek jistě nejlepší br. Michal, farář žamberský. Jastrebov usoudil, že nej- spíše ze ztracené odpovědi Bratří, která asi tiskem nikdy nevyšla, převzal Blahoslav vypravování, které se čte v deváté hlavě jeho díla. Domněnka je svrchovaně pravděpodobná, ač ještě uvidíme, že nelze vylučovati docela druhý pramen pozdějšího původu, spis Lukášův7). S nemenší nesnází se potkáváme, pokoušíme-li se odpověděti na otázku, co všechno je zahrnuto pod souborným označením „Odpovědi a konfessí Rokycanovi i jiným (za 5). Z textu Blaho- slavova spisu poznáváme, že především znal bratrské listy Ro- kycanovi, které se v počtu 7 zachovaly v prvním svazku Aktů Jednoty bratrské.8) Jeden z nich, jenž byl psán v odpověď na rozhořčený Rokycanův oběžník z r. 1468, zaslaný i na Moravu, Blahoslav dokonce připojil k svému dílu a poslal v opise příteli — 5) Vyšly péčí Jar. Bidla jako III. a IV. svazek Pramenů dějin moravských v Brně, r. 1915 a 1923. 6) Viz Č. Č. H. 1902, str. 64. 7) Srovn. níže str. 12; ve výkladu Jastrebovově dlužno dnes opraviti jeden údaj, jímž svůj dohad podpíral: věta ,Toho Michala sama druhého vyslali jsme ..., v níž spatřoval doklad mechanického přejímání ze starého pramene, v rukopisech zní jinak — v IV H 8 ,Toho Michala... vyslali sou'... v V F 41... ,Toho Micha- la... vyslali ...; viz i níže str. 58. Důvod Jastrebovův, jenž měl arci jenom po- družný význam, tím padá. 8) Vydal je Bidlo 1. c. sv. I.
Blahoslavův spis O původu Jednoty bratrské. 3 dospíváme k bezpečným výsledkům. Vydáním části staré bratrské literatury, která jest obsažena v I. a II. svazku Aktů Jednoty bratrské,5) jest však práce hodně ulehčena a Jastrebovův rozbor je možno místy zdokonaliti. Nejde tu toliko o rozhojnění našich vědomostí o tom, čeho Blahoslav použil, jako spíše o zevrubnější posouzení Blahoslavovy metody a způsobu, jak svých pramenů užíval. Při zjišťování předloh Blahoslavova spisu narážíme na ne- malou potíž hned v prvním případě, totiž při řešení otázky, co se ukrývá za povšechným titulem ,Stará apologie psaná“, uvedeným v seznamu na druhém místě. Tu nelze ani dnes jíti za to, co už po Gollovi pověděl Jastrebov, podle něhož6) nejspíše jde o ztra- cenou bratrskou odpověď na utrakvistickou „Obranu viery proti Pikhartuom“ z r. 1479. Za polemik, které byly tehdy s Bratřími vedeny, v popředí zájmu stála otázka potvrzení bratrských kněží, k níž s bratrské strany podal závažné vysvětlení svědek jistě nejlepší br. Michal, farář žamberský. Jastrebov usoudil, že nej- spíše ze ztracené odpovědi Bratří, která asi tiskem nikdy nevyšla, převzal Blahoslav vypravování, které se čte v deváté hlavě jeho díla. Domněnka je svrchovaně pravděpodobná, ač ještě uvidíme, že nelze vylučovati docela druhý pramen pozdějšího původu, spis Lukášův7). S nemenší nesnází se potkáváme, pokoušíme-li se odpověděti na otázku, co všechno je zahrnuto pod souborným označením „Odpovědi a konfessí Rokycanovi i jiným (za 5). Z textu Blaho- slavova spisu poznáváme, že především znal bratrské listy Ro- kycanovi, které se v počtu 7 zachovaly v prvním svazku Aktů Jednoty bratrské.8) Jeden z nich, jenž byl psán v odpověď na rozhořčený Rokycanův oběžník z r. 1468, zaslaný i na Moravu, Blahoslav dokonce připojil k svému dílu a poslal v opise příteli — 5) Vyšly péčí Jar. Bidla jako III. a IV. svazek Pramenů dějin moravských v Brně, r. 1915 a 1923. 6) Viz Č. Č. H. 1902, str. 64. 7) Srovn. níže str. 12; ve výkladu Jastrebovově dlužno dnes opraviti jeden údaj, jímž svůj dohad podpíral: věta ,Toho Michala sama druhého vyslali jsme ..., v níž spatřoval doklad mechanického přejímání ze starého pramene, v rukopisech zní jinak — v IV H 8 ,Toho Michala... vyslali sou'... v V F 41... ,Toho Micha- la... vyslali ...; viz i níže str. 58. Důvod Jastrebovův, jenž měl arci jenom po- družný význam, tím padá. 8) Vydal je Bidlo 1. c. sv. I.
Strana 4
4 Otakar Odložilík: nepochybně br. Zachariášovi.9) Byl to nepochybně šestý list Bratří Rokycanovi, v jehož záhlaví se praví, že byl psán jako od- pověď na list Rokycanův, ,kterýž proti nim vydal svým farářuom, vyhlašuje Bratří za kacíře a od nich vystříhaje‘ 10) Do skupiny, o níž je právě řeč, můžeme zařaditi i anonymní spis starých Bratří, t. j. asi Rehoře a spolupracovníků, nadepsaný Kterak se lidé mají míti k církvi římské, k němuž Blahoslav, když jej později zapisoval do I. svazku Aktů Jednoty, připojil poznámku „Spis od Bratří starých učiněný o puovodu Jednoty a Rokycanovi poslaný“11) Už Jastrebov poznal, že se Blahoslav o spis opíral12); zevrubné srovnání ukazuje, že na něm vybudoval značnou část díla, že traktát byl jedním z hlavních Blahoslavových pramenů. První stopu nacházíme až na samém konci páté kapitoly, kde se uvádí příznivý výrok Rokycanův o Bratřích.13) Co se napřed vypravuje o neshodách s Rokycanou, pochází, jak ještě uvidíme,14) z jiného pramene; přátelský úsudek o Jednotě je k tomu připojen vlastně neorganicky. Ze spisu ,Kterak se lidé mají míti je potom skoro doslovně převzata značná část šesté kapitoly, počínajíc vypravováním o odchodu některých Bratří do Chelčic a končíc zmínkou o pří- mluvách pana Trčky a o pokusech Bratří domoci se veřejného slyšení.15) Potom se spis ozývá až v osmé kapitole a to tam, kde se mluví o pokusech prvních Bratří navázati styky s jinými církve- mi a o přípravách k cestě do Indie. Závislost Blahoslavova na předloze pak chvíli trvá; přerušuje se na okamžik za vypravování o stycích Bratří s Valdenskými, když byla prokázána skoupost valdenských kněží vůči chudým, a navazuje se zase ve vypravo- vání o tom, jak Bůh rozmnožoval řady prvních Bratří.16) Ze spisu, o němž je právě řeč, se Blahoslav konečně poučil i o přípravách k volbě bratrských kněží i o průběhu volební schůze. Zdá se však, že měl o tom zprávy i odjinud, z tradice; z ní asi pochází zmínka 3) Srov. níže str. 49. 10) Viz Bidlo, 1. c. sv. I, 54. 11) Srov. Bidlo, 1. c. I, 309, pozn. a. 12) Viz Č. Č. H. 1902, str. 64. 13) Srvn. níže str. 8 a 41 a Bidlo, 1. c. I, 329-30. 14) Viz níže str. 8. 15) Viz zde níže str. 42—44 a u Bidla, 1. c. I, 323-4. 16) Srvn. níže str. 52—54 a u Bidla, 1. c. I, 326-29.
4 Otakar Odložilík: nepochybně br. Zachariášovi.9) Byl to nepochybně šestý list Bratří Rokycanovi, v jehož záhlaví se praví, že byl psán jako od- pověď na list Rokycanův, ,kterýž proti nim vydal svým farářuom, vyhlašuje Bratří za kacíře a od nich vystříhaje‘ 10) Do skupiny, o níž je právě řeč, můžeme zařaditi i anonymní spis starých Bratří, t. j. asi Rehoře a spolupracovníků, nadepsaný Kterak se lidé mají míti k církvi římské, k němuž Blahoslav, když jej později zapisoval do I. svazku Aktů Jednoty, připojil poznámku „Spis od Bratří starých učiněný o puovodu Jednoty a Rokycanovi poslaný“11) Už Jastrebov poznal, že se Blahoslav o spis opíral12); zevrubné srovnání ukazuje, že na něm vybudoval značnou část díla, že traktát byl jedním z hlavních Blahoslavových pramenů. První stopu nacházíme až na samém konci páté kapitoly, kde se uvádí příznivý výrok Rokycanův o Bratřích.13) Co se napřed vypravuje o neshodách s Rokycanou, pochází, jak ještě uvidíme,14) z jiného pramene; přátelský úsudek o Jednotě je k tomu připojen vlastně neorganicky. Ze spisu ,Kterak se lidé mají míti je potom skoro doslovně převzata značná část šesté kapitoly, počínajíc vypravováním o odchodu některých Bratří do Chelčic a končíc zmínkou o pří- mluvách pana Trčky a o pokusech Bratří domoci se veřejného slyšení.15) Potom se spis ozývá až v osmé kapitole a to tam, kde se mluví o pokusech prvních Bratří navázati styky s jinými církve- mi a o přípravách k cestě do Indie. Závislost Blahoslavova na předloze pak chvíli trvá; přerušuje se na okamžik za vypravování o stycích Bratří s Valdenskými, když byla prokázána skoupost valdenských kněží vůči chudým, a navazuje se zase ve vypravo- vání o tom, jak Bůh rozmnožoval řady prvních Bratří.16) Ze spisu, o němž je právě řeč, se Blahoslav konečně poučil i o přípravách k volbě bratrských kněží i o průběhu volební schůze. Zdá se však, že měl o tom zprávy i odjinud, z tradice; z ní asi pochází zmínka 3) Srov. níže str. 49. 10) Viz Bidlo, 1. c. sv. I, 54. 11) Srov. Bidlo, 1. c. I, 309, pozn. a. 12) Viz Č. Č. H. 1902, str. 64. 13) Srvn. níže str. 8 a 41 a Bidlo, 1. c. I, 329-30. 14) Viz níže str. 8. 15) Viz zde níže str. 42—44 a u Bidla, 1. c. I, 323-4. 16) Srvn. níže str. 52—54 a u Bidla, 1. c. I, 326-29.
Strana 5
Blahoslavův spis O původu Jednoty bratrské. 5 o tajemném výroku „Jižt jest čas“, jíž není ve spise „Kterak se lidé mají míti 17) Ke spisům, zahrnutým v souborném názvu »Odpovědi a konfessí Rokycanovi a jiným“, dlužno konečně připočísti ,Spis o dobrých a zlých kněžiech od bratřie starých složený ,18) z něhož má Blahoslav zprávu o proroctvích o Jednotě bratrské, položenou až na konec spisu.19) Ze starší literatury bratrské měl Blahoslav ovšem ještě více, než tu připomínáme, tak zejména rozličné ,listy od Bratří starých pánům a městům psané“, které uvádí pod č. 7 mezi svými prameny. Zjistiti však, které to byly, se nepodařilo, poněvadž stopy jejich četby nejsou tak výrazné, aby je bylo možno zachytiti. K Blahoslavovým pomůckám, které můžeme nejlépe označiti názvem pramen a které pocházejí z doby velmi blízké událostem, o nichž vypravují, lze konečně přiřaditi i některé spisy, o nichž se Blahoslav zmiňuje v textu své knížky. Sem náležejí na př. spisy o polemikách strany pražské a táborské v čtyřicátých letech XV stol., do nichž snad Blahoslav nahlédl,20) projevy, učiněné za sporu br. Tůmy Přeloučského s lipenským farářem Tomášem a také tiskem vydané,21) nějaké zápisy o odvolání Ležkově22) a j. Konečně by bylo možno předpokládati, že Blahoslav znal i nějakou sbírku Rokycanových kázání, když uvádí mnoho jeho výroků; záhy se však přesvědčíme, že skoro vše, co Blahoslav cituje z Rokycano- vých řečí, je už v jeho pramenech, a že se můžeme domnívati, že i některé drobnosti, jež se nepodařilo zjistiti, pocházejí z druhé ruky a nikoliv z přímé četby Rokycanovy postilly. Je viděti, že staré bratrské prameny, které si Blahoslav pečlivě shromažďoval, když se chtěl dobrati pravdy v otázce, zda první Bratří měli dosti důvodů k založení Jednoty, mu poskytly dosti opory a poučení. Blahoslav šel ještě dále a seznámil se i s po- zdější literaturou, se spisy několika význačných spisovatelů a historiků bratrských, kteří psali o počátcích Jednoty a o věcech, které zaměstnávaly Blahoslava a jeho přítele, jemuž byl list určen. 17) Srvn. níže str. 56 a u Bidla, 1. c. I, 330-31. 18) Vydán Bidlem v I. sv. Aktů na str. 79 a n. 12) Srvn. zde str. 68—69 a Bidlo 1. c. 1, 117-8. 20) Viz níže str. 36—37. 21) Níže str. 42. 22) Srvn. k tomu níže str. 51.
Blahoslavův spis O původu Jednoty bratrské. 5 o tajemném výroku „Jižt jest čas“, jíž není ve spise „Kterak se lidé mají míti 17) Ke spisům, zahrnutým v souborném názvu »Odpovědi a konfessí Rokycanovi a jiným“, dlužno konečně připočísti ,Spis o dobrých a zlých kněžiech od bratřie starých složený ,18) z něhož má Blahoslav zprávu o proroctvích o Jednotě bratrské, položenou až na konec spisu.19) Ze starší literatury bratrské měl Blahoslav ovšem ještě více, než tu připomínáme, tak zejména rozličné ,listy od Bratří starých pánům a městům psané“, které uvádí pod č. 7 mezi svými prameny. Zjistiti však, které to byly, se nepodařilo, poněvadž stopy jejich četby nejsou tak výrazné, aby je bylo možno zachytiti. K Blahoslavovým pomůckám, které můžeme nejlépe označiti názvem pramen a které pocházejí z doby velmi blízké událostem, o nichž vypravují, lze konečně přiřaditi i některé spisy, o nichž se Blahoslav zmiňuje v textu své knížky. Sem náležejí na př. spisy o polemikách strany pražské a táborské v čtyřicátých letech XV stol., do nichž snad Blahoslav nahlédl,20) projevy, učiněné za sporu br. Tůmy Přeloučského s lipenským farářem Tomášem a také tiskem vydané,21) nějaké zápisy o odvolání Ležkově22) a j. Konečně by bylo možno předpokládati, že Blahoslav znal i nějakou sbírku Rokycanových kázání, když uvádí mnoho jeho výroků; záhy se však přesvědčíme, že skoro vše, co Blahoslav cituje z Rokycano- vých řečí, je už v jeho pramenech, a že se můžeme domnívati, že i některé drobnosti, jež se nepodařilo zjistiti, pocházejí z druhé ruky a nikoliv z přímé četby Rokycanovy postilly. Je viděti, že staré bratrské prameny, které si Blahoslav pečlivě shromažďoval, když se chtěl dobrati pravdy v otázce, zda první Bratří měli dosti důvodů k založení Jednoty, mu poskytly dosti opory a poučení. Blahoslav šel ještě dále a seznámil se i s po- zdější literaturou, se spisy několika význačných spisovatelů a historiků bratrských, kteří psali o počátcích Jednoty a o věcech, které zaměstnávaly Blahoslava a jeho přítele, jemuž byl list určen. 17) Srvn. níže str. 56 a u Bidla, 1. c. I, 330-31. 18) Vydán Bidlem v I. sv. Aktů na str. 79 a n. 12) Srvn. zde str. 68—69 a Bidlo 1. c. 1, 117-8. 20) Viz níže str. 36—37. 21) Níže str. 42. 22) Srvn. k tomu níže str. 51.
Strana 6
6 Otakar Odložilík: Jest zapotřebí seznámiti se i s nimi a určiti jejich poměr k Blaho- slavovu dílu. I tu máme oporu v seznamu, položeném v čelo spisu, podle něhož můžeme v rozboru postupovati krok za krokem. I tu už vykonal mnoho Jastrebov; oprav a doplňků jeho výkladu je tu však více než v předešlé části. Z nových poznatků, jimiž opravujeme Jastrebova, nejdů- ležitější je zjištění, že ,Spis B. Vavřince Krasonického o původu bratrské Jednoty krátký“, jejž Blahoslav uvádí na prvém místě mezi svými prameny, není Krasonického ,Spis o svátosti těla a krve proti utrakvistickému administrátorovi Caherovi23), nýbrž jiný spis téhož autora, zachovaný dosud jenom rukopisně24) a známý pod názvem ,O učených“.25) Uvidíme ještě dále, že Blaho- slav znal i spis proti Caherovi a něco z něho do svého díla převzal, avšak většina míst, o nichž Jastrebov soudil, že pocházejí z traktátu proti Caherovi, přešla do Blahoslavovy knížky ze spisu,O učených“. Odtud jsou i četné zmínky, pro něž Jastrebov nenašel psaných pramenů a o nichž soudil, že je Blahoslav měl z tradice. Zevrubné srovnání traktátu ,O učených s Blahoslavem je nutné, abychom viděli, jaký význam má zjištění, že spis uvedený na prvém místě je Krasonického obhajoba učených členů Jednoty bratrské. O spis se počíná Blahoslav opírati hned v druhé kapitole a to tam, kde mluví o reformním hnutí v západní církvi a obzvláště v Čechách. Můžeme říci, že největší část této kapitoly pochází z Krasonického;26) samostatný je jenom první, úvodní odstavec. U Krasonického Blahoslav našel citát z Roberta Lincolnského, oba citáty z Bernarda, místo z Petrarky, zmínku o Milíčovi, Ma- tějovi z Janova, Wyclifovi, o spálení jeho knih i o událostech, které v zápětí přišly, o vystoupení Husově a Jakoubkově i o jiných představitelích českého reformního hnutí, jichž je vzpomenuto na konci druhé hlavy. O tom všem píše Krasonický i jinde, jako na příklad i ve vzpomenutém traktátu proti Caherovi,27) avšak ze- 23) Srvn. Č. Č. H. 1902, str. 62, pozn. 1. 24) Ve sborníku Nár. musea V F 41; ukázky z něho otiskl už Krofta, když upravil ke knižnímu vydání Gollův spis o Jednotě v XV. stol.; definitivní vydání už před léty ohlásil V. Sokol. 25) Na věc upozornil už Bidlo 1. c. I., str. 2 pozn.; předtím ji zjistil V. Sokol ve své disertaci, do níž jsem mohl nahlédnouti. 26) Srvn. zde str. 28—33 a v rkp. V F 41, fol. 3a—7a. 27) Srvn. výtah Gollův v Č. Č. M. 1878, str. 395-6; nyní jsem používal úplné- ho opisu v knih. Národního musea IV A 22.
6 Otakar Odložilík: Jest zapotřebí seznámiti se i s nimi a určiti jejich poměr k Blaho- slavovu dílu. I tu máme oporu v seznamu, položeném v čelo spisu, podle něhož můžeme v rozboru postupovati krok za krokem. I tu už vykonal mnoho Jastrebov; oprav a doplňků jeho výkladu je tu však více než v předešlé části. Z nových poznatků, jimiž opravujeme Jastrebova, nejdů- ležitější je zjištění, že ,Spis B. Vavřince Krasonického o původu bratrské Jednoty krátký“, jejž Blahoslav uvádí na prvém místě mezi svými prameny, není Krasonického ,Spis o svátosti těla a krve proti utrakvistickému administrátorovi Caherovi23), nýbrž jiný spis téhož autora, zachovaný dosud jenom rukopisně24) a známý pod názvem ,O učených“.25) Uvidíme ještě dále, že Blaho- slav znal i spis proti Caherovi a něco z něho do svého díla převzal, avšak většina míst, o nichž Jastrebov soudil, že pocházejí z traktátu proti Caherovi, přešla do Blahoslavovy knížky ze spisu,O učených“. Odtud jsou i četné zmínky, pro něž Jastrebov nenašel psaných pramenů a o nichž soudil, že je Blahoslav měl z tradice. Zevrubné srovnání traktátu ,O učených s Blahoslavem je nutné, abychom viděli, jaký význam má zjištění, že spis uvedený na prvém místě je Krasonického obhajoba učených členů Jednoty bratrské. O spis se počíná Blahoslav opírati hned v druhé kapitole a to tam, kde mluví o reformním hnutí v západní církvi a obzvláště v Čechách. Můžeme říci, že největší část této kapitoly pochází z Krasonického;26) samostatný je jenom první, úvodní odstavec. U Krasonického Blahoslav našel citát z Roberta Lincolnského, oba citáty z Bernarda, místo z Petrarky, zmínku o Milíčovi, Ma- tějovi z Janova, Wyclifovi, o spálení jeho knih i o událostech, které v zápětí přišly, o vystoupení Husově a Jakoubkově i o jiných představitelích českého reformního hnutí, jichž je vzpomenuto na konci druhé hlavy. O tom všem píše Krasonický i jinde, jako na příklad i ve vzpomenutém traktátu proti Caherovi,27) avšak ze- 23) Srvn. Č. Č. H. 1902, str. 62, pozn. 1. 24) Ve sborníku Nár. musea V F 41; ukázky z něho otiskl už Krofta, když upravil ke knižnímu vydání Gollův spis o Jednotě v XV. stol.; definitivní vydání už před léty ohlásil V. Sokol. 25) Na věc upozornil už Bidlo 1. c. I., str. 2 pozn.; předtím ji zjistil V. Sokol ve své disertaci, do níž jsem mohl nahlédnouti. 26) Srvn. zde str. 28—33 a v rkp. V F 41, fol. 3a—7a. 27) Srvn. výtah Gollův v Č. Č. M. 1878, str. 395-6; nyní jsem používal úplné- ho opisu v knih. Národního musea IV A 22.
Strana 7
Blahoslavův spis O původu Jednoty bratrské. vrubné srovnání obou textů ukazuje, že předlohou byl právě spis O učených“. Blahoslav přejímal většinou doslovně, jenom na několika málo místech měnil stilisaci a doplňoval; tu a tam pak i svou předlohu krátil. Tak pominul zmínku o Savonarolovi a jeho upálení, jehož svědkem byl br. Lukáš se svým bratrem, lékařem Janem Černým, nebo poznámku Krasonického, že o Milíčovi napsal Jakoubek, že ,hodné jest jemu věřiti pro jeho svatý život“, zkrátil citát z Příbrama, jenž se čte na konci kapitoly. Z Kraso- nického pochází i mylný údaj, že arcibiskup Zbyněk byl z rodu Rožmberského, což teprve opisovači Blahoslavova díla opravili; původcem jiného nedopatření byl asi sám Blahoslav, když na místo správného data 1410, jež je u Krasonického, napsal, že spálení Wyclifových knih a jiné události, o nichž vypráví, náležejí k r. 1400.28) Krasonického spisu ,O učených“ se přidržuje Blahoslav i v třetí hlavě, avšak tu se poměr jeho díla k předloze poněkud uvolňuje. Hned první odstavec té hlavy připomíná silně Kraso- nického a to nejenom věcně, nýbrž na mnoha místech i slovními obraty. Blahoslav však má na víc zmínku o Rokycanových kázá- ních na Daniele proroka, na Zjevení, na Písně Šalomounovy a Pláč Jeremiášův tak, že se zdá, že byl o Rokycanově činnosti zpraven i odjinud, nejenom z Krasonického. Ve spisu ,O učených však Blahoslav našel Rokycanovo srovnání s velikým městem a s korábem na moři i konečně poznámku, že si mnozí zapisovali Rokycanova kázání.29) Poznamenati sluší, že o obou přirovnáních Rokycanových Krasonický mluví stručněji než Blahoslav, tak že by se mohlo zdáti, že nemohl býti předlohou, nýbrž že oba spiso- vatelé, Krasonický i Blahoslav, čerpali z téhož pramene, jehož se jeden přidržel věrněji, druhý volněji. Pravděpodobnější však je, že nás Krasonického spis nedošel tak, jak byl napsán, a že pozdní opisovač zkrátil leccos, co nebylo věcně důležité a co nemělo pří- mého vztahu k hlavnímu tématu. Upozorňuji zatím na tuto možnost, ježto zevrubně bude věc jistě vyložena při vydání Kraso- nického díla. — Odkud pocházejí ostatní odstavce třetí kapitoly, o nichž nebyla řeč, povíme ještě níže. Krasonického spis se potom zřetelně ozývá na několika místech čtvrté kapitoly. Po prvé nacházíme stopu v odstavci, kde 28) Viz zde str. 32 a v V F 41, fol. 6a. 29) Srvn. níže str. 34 36 a v V F 41, fol. 7b—8a.
Blahoslavův spis O původu Jednoty bratrské. vrubné srovnání obou textů ukazuje, že předlohou byl právě spis O učených“. Blahoslav přejímal většinou doslovně, jenom na několika málo místech měnil stilisaci a doplňoval; tu a tam pak i svou předlohu krátil. Tak pominul zmínku o Savonarolovi a jeho upálení, jehož svědkem byl br. Lukáš se svým bratrem, lékařem Janem Černým, nebo poznámku Krasonického, že o Milíčovi napsal Jakoubek, že ,hodné jest jemu věřiti pro jeho svatý život“, zkrátil citát z Příbrama, jenž se čte na konci kapitoly. Z Kraso- nického pochází i mylný údaj, že arcibiskup Zbyněk byl z rodu Rožmberského, což teprve opisovači Blahoslavova díla opravili; původcem jiného nedopatření byl asi sám Blahoslav, když na místo správného data 1410, jež je u Krasonického, napsal, že spálení Wyclifových knih a jiné události, o nichž vypráví, náležejí k r. 1400.28) Krasonického spisu ,O učených“ se přidržuje Blahoslav i v třetí hlavě, avšak tu se poměr jeho díla k předloze poněkud uvolňuje. Hned první odstavec té hlavy připomíná silně Kraso- nického a to nejenom věcně, nýbrž na mnoha místech i slovními obraty. Blahoslav však má na víc zmínku o Rokycanových kázá- ních na Daniele proroka, na Zjevení, na Písně Šalomounovy a Pláč Jeremiášův tak, že se zdá, že byl o Rokycanově činnosti zpraven i odjinud, nejenom z Krasonického. Ve spisu ,O učených však Blahoslav našel Rokycanovo srovnání s velikým městem a s korábem na moři i konečně poznámku, že si mnozí zapisovali Rokycanova kázání.29) Poznamenati sluší, že o obou přirovnáních Rokycanových Krasonický mluví stručněji než Blahoslav, tak že by se mohlo zdáti, že nemohl býti předlohou, nýbrž že oba spiso- vatelé, Krasonický i Blahoslav, čerpali z téhož pramene, jehož se jeden přidržel věrněji, druhý volněji. Pravděpodobnější však je, že nás Krasonického spis nedošel tak, jak byl napsán, a že pozdní opisovač zkrátil leccos, co nebylo věcně důležité a co nemělo pří- mého vztahu k hlavnímu tématu. Upozorňuji zatím na tuto možnost, ježto zevrubně bude věc jistě vyložena při vydání Kraso- nického díla. — Odkud pocházejí ostatní odstavce třetí kapitoly, o nichž nebyla řeč, povíme ještě níže. Krasonického spis se potom zřetelně ozývá na několika místech čtvrté kapitoly. Po prvé nacházíme stopu v odstavci, kde 28) Viz zde str. 32 a v V F 41, fol. 6a. 29) Srvn. níže str. 34 36 a v V F 41, fol. 7b—8a.
Strana 8
8 Otakar Odložilík: se mluví o rozmluvě Rehořově a jeho druhů s Rokycanou, při níž Rokycana ostře posoudil nehodné křesťany.30) U Krasonického se Blahoslav poučil též o stycích prvních Bratří s Chelčickým, k nimž došlo na Rokycanův podnět.31) Srovnání však ukazuje, že Blahoslav věděl více; na příklad charakteristická poznámka, že Chelčický především,zavedení podešlé v církev římskou ukazoval, je původní. Ani v páté kapitole se Blahoslav nevymanil z kouzelného vlivu, jímž na něj působila četba polemického i obranného díla Krasonického. Nepřejímá už doslovně, avšak čteme-li druhý od- stavec této krátké hlavy, vidíme opět, že nepochybíme, budeme-li předpokládati, že i tu byl Krasonický oporou, alespoň po věcné stránce.32) Blahoslav opět vypráví zevrubněji. Není pak nesnadno poznati, že na Rokycanovu podobiznu přidává stínů. Neboť zač jiného máme považovati větu, že Rokycana neměl moci, ,aby sobě vyvolil raději s lidem Božím potupu, hanbu i nebezpečenství snášeti, nežli s bezbožnými cti a slávy a zboží světa požívati“. jíž u Krasonického není. Na konec kapitoly pak dodal Blahoslav ještě zprávu o rozchodu Bratří s Rokycanou a o tom, jak je Ro- kycana chválil na kázáních, která je s předchozím v rozporu; řekl jsme už,33) že zpráva je ze spisu „Kterak se lidé mají míti atd. Ve vypravování o životě prvních Bratří, které je obsahen šesté kapitoly, přidržel se Blahoslav spisu ,O učených celkem málo, poněvadž měl jiný, starší pramen, vzpomenutý už spis „Kterak se lidé mají míti atd.34) U Krasonického nalezl jenom jména a charakteristiky prvních význačných Bratří.35) Dodal patrně podle tradice poznámku, že Rehoř byl synem Rokycanovy sestry, a jméno Prokopa, bakaláře z Jindřichova Hradce; za to neuvedl Jíry, bakaláře z Jindřichova Hradce, jehož Krasonický vzpomíná ihned po Tůmovi Přeloučském. Slovně je poněkud po- změněna i charakteristika Tůmova a dodána zmínka o jeho pole- mice s inkvisitorem Institorisem. Jinak z celé šesté kapitoly upo- míná na spis, O učených už jenom zmínka, že se nepřátelé Jednoty, když šlo o její pronásledování, dohodli jako Pilát s Herodem při 30) Viz str. 38 a v V F 41, fol. 8a—8b. 31) Srvn. zde str. 39 a ve sborníku V F 41, fol. 8b. 32) Str. 40 a v V F 41, fol. 8b. 33) Viz výše str. 4. 34) Viz výše str 4. 35) Srvn. zde str. 42 a v V F 41, fol. 9a.
8 Otakar Odložilík: se mluví o rozmluvě Rehořově a jeho druhů s Rokycanou, při níž Rokycana ostře posoudil nehodné křesťany.30) U Krasonického se Blahoslav poučil též o stycích prvních Bratří s Chelčickým, k nimž došlo na Rokycanův podnět.31) Srovnání však ukazuje, že Blahoslav věděl více; na příklad charakteristická poznámka, že Chelčický především,zavedení podešlé v církev římskou ukazoval, je původní. Ani v páté kapitole se Blahoslav nevymanil z kouzelného vlivu, jímž na něj působila četba polemického i obranného díla Krasonického. Nepřejímá už doslovně, avšak čteme-li druhý od- stavec této krátké hlavy, vidíme opět, že nepochybíme, budeme-li předpokládati, že i tu byl Krasonický oporou, alespoň po věcné stránce.32) Blahoslav opět vypráví zevrubněji. Není pak nesnadno poznati, že na Rokycanovu podobiznu přidává stínů. Neboť zač jiného máme považovati větu, že Rokycana neměl moci, ,aby sobě vyvolil raději s lidem Božím potupu, hanbu i nebezpečenství snášeti, nežli s bezbožnými cti a slávy a zboží světa požívati“. jíž u Krasonického není. Na konec kapitoly pak dodal Blahoslav ještě zprávu o rozchodu Bratří s Rokycanou a o tom, jak je Ro- kycana chválil na kázáních, která je s předchozím v rozporu; řekl jsme už,33) že zpráva je ze spisu „Kterak se lidé mají míti atd. Ve vypravování o životě prvních Bratří, které je obsahen šesté kapitoly, přidržel se Blahoslav spisu ,O učených celkem málo, poněvadž měl jiný, starší pramen, vzpomenutý už spis „Kterak se lidé mají míti atd.34) U Krasonického nalezl jenom jména a charakteristiky prvních význačných Bratří.35) Dodal patrně podle tradice poznámku, že Rehoř byl synem Rokycanovy sestry, a jméno Prokopa, bakaláře z Jindřichova Hradce; za to neuvedl Jíry, bakaláře z Jindřichova Hradce, jehož Krasonický vzpomíná ihned po Tůmovi Přeloučském. Slovně je poněkud po- změněna i charakteristika Tůmova a dodána zmínka o jeho pole- mice s inkvisitorem Institorisem. Jinak z celé šesté kapitoly upo- míná na spis, O učených už jenom zmínka, že se nepřátelé Jednoty, když šlo o její pronásledování, dohodli jako Pilát s Herodem při 30) Viz str. 38 a v V F 41, fol. 8a—8b. 31) Srvn. zde str. 39 a ve sborníku V F 41, fol. 8b. 32) Str. 40 a v V F 41, fol. 8b. 33) Viz výše str. 4. 34) Viz výše str 4. 35) Srvn. zde str. 42 a v V F 41, fol. 9a.
Strana 9
Blahoslavův spis O původu Jednoty bratrské. Kristově smrti, kterou nacházíme ve spisech Krasonického několikrát.36 Teprve v sedmé kapitole znovu zřetelně pronikají stopy četby a studia traktátu ,O učených“. Blahoslav tam především našel údaj o věznění Mikuláše Biskupce, Vavřince a Jana Kaka- merdy i o jejich zachránění, dále o vězení Matěje Dolanského, o zmučení Bratří z návodu Rokycanova, při němž se Rehoř hrdin- sky choval, i o usídlení Rehoře a jeho druhů v Kunvaldě i o jejich listu Rokycanovi. Z Krasonického se posléze dověděl o hněvu Ro- kycanově, o jeho listu, vydaném pod pečetí konsistorní, a o druhém pronásledování Bratří.37) Sluší opět poznamenati, že u Krasonické- ho jsou zapsána jenom holá fakta a že Blahoslav všechno rozvádí, při čemž i přidává věci, na něž Krasonický ani nenaráží. Tak na příklad na rozdíl od Krasonického zevrubně popisuje záchranu vězňů z poděbradského žaláře, zázračnou příhodu Dolanského i jeho vidění o smrti krále Jiřího a Rokycanově, mučení Rehořovo a Jíry Pětikostelského: dodává zmínku o odvolání Pětikostelského a o jímavém vidění Rehořově, předobrazujícím těžké osudy Jed- noty. Srovnáváme-li, opětně dospíváme k domněnce,38) že Blaho- slav buď znal úplnější text Krasonického a nikoliv ten, jejž my máme po ruce, nebo že měl s Krasonickým společný starý pramen. První domněnka se nám opět zdá pravděpodobnější, poněvadž u Krasonického jsou odstavce, o nichž právě mluvíme, psány tak stručně, že mnohdy nedávají smyslu. Nelze se pak domnívati, že by tak obratný spisovatel, jako byl Krasonický, psal nesrozumi- telně. Ovšem i když dáme domněnce za pravdu, nevyhneme se předpokladu, že vedle spisu O učených měl Blahoslav pro sedmou kapitolu i jiné prameny, staršího původu. Zmínka o odpovědi Bratří na hněvný dopis Rokycanův, která byla původně připojena k Blahoslavovu spisu.39) to přímo potvrzuje; místy pak způsob vypravování ukazuje na původ z ústního podání. Konečně dlužno poznamenati, že z Krasonického pochází i poslední odstavec sedmé hlavy, kde je řeč o hradeckém faráři Vítovi a jeho pomocnících i o tom, jak Jednotě přibývalo učených členů. Charakteristiky 36) Viz níže str. 45. 37) Viz níže 46— 50 a v rkp. V F 41, fol. 9b—10a. 38) Srvn. výše str. 7. 39) Viz výše sír. 3 a níže str. 49.
Blahoslavův spis O původu Jednoty bratrské. Kristově smrti, kterou nacházíme ve spisech Krasonického několikrát.36 Teprve v sedmé kapitole znovu zřetelně pronikají stopy četby a studia traktátu ,O učených“. Blahoslav tam především našel údaj o věznění Mikuláše Biskupce, Vavřince a Jana Kaka- merdy i o jejich zachránění, dále o vězení Matěje Dolanského, o zmučení Bratří z návodu Rokycanova, při němž se Rehoř hrdin- sky choval, i o usídlení Rehoře a jeho druhů v Kunvaldě i o jejich listu Rokycanovi. Z Krasonického se posléze dověděl o hněvu Ro- kycanově, o jeho listu, vydaném pod pečetí konsistorní, a o druhém pronásledování Bratří.37) Sluší opět poznamenati, že u Krasonické- ho jsou zapsána jenom holá fakta a že Blahoslav všechno rozvádí, při čemž i přidává věci, na něž Krasonický ani nenaráží. Tak na příklad na rozdíl od Krasonického zevrubně popisuje záchranu vězňů z poděbradského žaláře, zázračnou příhodu Dolanského i jeho vidění o smrti krále Jiřího a Rokycanově, mučení Rehořovo a Jíry Pětikostelského: dodává zmínku o odvolání Pětikostelského a o jímavém vidění Rehořově, předobrazujícím těžké osudy Jed- noty. Srovnáváme-li, opětně dospíváme k domněnce,38) že Blaho- slav buď znal úplnější text Krasonického a nikoliv ten, jejž my máme po ruce, nebo že měl s Krasonickým společný starý pramen. První domněnka se nám opět zdá pravděpodobnější, poněvadž u Krasonického jsou odstavce, o nichž právě mluvíme, psány tak stručně, že mnohdy nedávají smyslu. Nelze se pak domnívati, že by tak obratný spisovatel, jako byl Krasonický, psal nesrozumi- telně. Ovšem i když dáme domněnce za pravdu, nevyhneme se předpokladu, že vedle spisu O učených měl Blahoslav pro sedmou kapitolu i jiné prameny, staršího původu. Zmínka o odpovědi Bratří na hněvný dopis Rokycanův, která byla původně připojena k Blahoslavovu spisu.39) to přímo potvrzuje; místy pak způsob vypravování ukazuje na původ z ústního podání. Konečně dlužno poznamenati, že z Krasonického pochází i poslední odstavec sedmé hlavy, kde je řeč o hradeckém faráři Vítovi a jeho pomocnících i o tom, jak Jednotě přibývalo učených členů. Charakteristiky 36) Viz níže str. 45. 37) Viz níže 46— 50 a v rkp. V F 41, fol. 9b—10a. 38) Srvn. výše str. 7. 39) Viz výše sír. 3 a níže str. 49.
Strana 10
10 Otakar Odložilík: Prokopa z Hradce a Tůmy Přeloučského jsou velmi zkráceny.40) Naposled se setkáváme s ohlasy četby Krasonického spisu „O učených v osmé hlavě Blahoslavovy práce. Už počátek kapi- toly o tom, jak se Bratří přidržovali kněze Michala Žamberského a jak přišli na myšlenku hledati příbuzné církve, upomíná na Krasonického.41) V zevrubném líčení všech pokusů se však Blaho- slav přidržuje opět starého pramene, spisu „Kterak se lidé mají míti“ atd.42), a ke Krasonickému se vrací teprve, když mluví o Lu- páčově radě Bratřím, aby si zřídili vlastní kněžský řád a nedbali lidských řečí.43) Z Krasonického čerpá dále vědomosti o přípra- vách ke schůzi ve Lhotě; jméno vsi i hospodáře, u něhož se Bratři sešli, je rovněž z Krasonického.44) Při líčení průběhu volební schůze se Blahoslav opět vrací ke spisu ,Kterak se lidé mají míti atd. a teprve na sklonku hlavy, kde mluví o snesení Bratří, aby o volbě rozhodl los, i o tom, jak bylo losování provedeno, i konečně v posledním odstavci, kde se vypisuje zakončení schůze, se opět přiklání ke Krasonickému, jemuž tolik vděčil. Děje se to však naposled, poněvadž poslední kapitoly spisu buď jsou samostatné nebo se opírají o jiné prameny. Ze všeho je patrno, že spis ,O učených posloužil Blahosla- vovi znamenitě. Blahoslav nezastíral své závislosti na něm a vy- značil ji docela otevřeně, když v seznamu svých pramenů položil Krasonického dílo na první místo. Bylo už pověděno,45) že Blahoslav znal i Krasonického Spis proti administrátorovi strany pod obojí M. Havlu Caherovi napsaný kolem roku 1525. Mnohé z toho, co převzal ze spisu ,O učených nalezl i v tomto rozsáhlém polemickém díle; našel tam však i někte- ré jiné údaje, jichž nebylo v traktátu ,O učených“, a jež se neroz- pakoval převzíti do svého listu příteli, aby mu tak podal doko- nalejší poučení. Ze spisu proti Caherovi asi pochází vypravování o pohoršlivém kázání vratislavského biskupa Jošta Rožmberského 40) Srvn. text Blahoslavova spisu níže na str. 51—2 a v rukopise V F 41, fol. 10b-11b. 41) Srvn. níže str. 52 a v rukop. V F 41, fol. 14b. 42) Viz výše str. 4. 43) Srvn. níže str. 55 a v rukop. V F 41, fol. 14b-15a. 44) Viz níže str. 55—6; povšimnutí i zde zaslouží, že Krasonický udává, že Duchkova žena slula Svata a syn jejich v Litomyšli Jan Filipův; od něho mohl míti zprávu Krasonický, jenž rovněž žil v Litomyšli. 45) Výše na str. 6.
10 Otakar Odložilík: Prokopa z Hradce a Tůmy Přeloučského jsou velmi zkráceny.40) Naposled se setkáváme s ohlasy četby Krasonického spisu „O učených v osmé hlavě Blahoslavovy práce. Už počátek kapi- toly o tom, jak se Bratří přidržovali kněze Michala Žamberského a jak přišli na myšlenku hledati příbuzné církve, upomíná na Krasonického.41) V zevrubném líčení všech pokusů se však Blaho- slav přidržuje opět starého pramene, spisu „Kterak se lidé mají míti“ atd.42), a ke Krasonickému se vrací teprve, když mluví o Lu- páčově radě Bratřím, aby si zřídili vlastní kněžský řád a nedbali lidských řečí.43) Z Krasonického čerpá dále vědomosti o přípra- vách ke schůzi ve Lhotě; jméno vsi i hospodáře, u něhož se Bratři sešli, je rovněž z Krasonického.44) Při líčení průběhu volební schůze se Blahoslav opět vrací ke spisu ,Kterak se lidé mají míti atd. a teprve na sklonku hlavy, kde mluví o snesení Bratří, aby o volbě rozhodl los, i o tom, jak bylo losování provedeno, i konečně v posledním odstavci, kde se vypisuje zakončení schůze, se opět přiklání ke Krasonickému, jemuž tolik vděčil. Děje se to však naposled, poněvadž poslední kapitoly spisu buď jsou samostatné nebo se opírají o jiné prameny. Ze všeho je patrno, že spis ,O učených posloužil Blahosla- vovi znamenitě. Blahoslav nezastíral své závislosti na něm a vy- značil ji docela otevřeně, když v seznamu svých pramenů položil Krasonického dílo na první místo. Bylo už pověděno,45) že Blahoslav znal i Krasonického Spis proti administrátorovi strany pod obojí M. Havlu Caherovi napsaný kolem roku 1525. Mnohé z toho, co převzal ze spisu ,O učených nalezl i v tomto rozsáhlém polemickém díle; našel tam však i někte- ré jiné údaje, jichž nebylo v traktátu ,O učených“, a jež se neroz- pakoval převzíti do svého listu příteli, aby mu tak podal doko- nalejší poučení. Ze spisu proti Caherovi asi pochází vypravování o pohoršlivém kázání vratislavského biskupa Jošta Rožmberského 40) Srvn. text Blahoslavova spisu níže na str. 51—2 a v rukopise V F 41, fol. 10b-11b. 41) Srvn. níže str. 52 a v rukop. V F 41, fol. 14b. 42) Viz výše str. 4. 43) Srvn. níže str. 55 a v rukop. V F 41, fol. 14b-15a. 44) Viz níže str. 55—6; povšimnutí i zde zaslouží, že Krasonický udává, že Duchkova žena slula Svata a syn jejich v Litomyšli Jan Filipův; od něho mohl míti zprávu Krasonický, jenž rovněž žil v Litomyšli. 45) Výše na str. 6.
Strana 11
Blahoslavův spis O původu Jednoty bratrské. 11 i o odpovědi Rokycanově46) a potom část vypravování o bojích strany katolické a pod obojí v desáté kapitole.47) Všechno ostatní, o čem Jastrebov soudil, že pochází z traktátu proti Caherovi, bylo spíše převzato ze spisu ,O učených“ — jenom pro obě posledně uvedené zprávy tam není obdoby. Krasonického spisy byly jedním z hlavních pilířů, na nichž spočívá Blahoslavovo dílo. Něco, ač už daleko méně, opory mu poskytly spisy význačných vrstevníků Krasonického, na prvém místě br. Tůmy Přeloučského. Ve svém seznamu uvádí Blahoslav za 4) Tůmovo psaní panu Albrechtovi ze Šternberka a na Holešově z r. 1502, které obsahuje rovněž výklad o původu Jednoty bratrské a má mnohá historická data, jichž Blahoslav nenašel ve spisech Krasonického.48) Z Tůmy přejímal však Blahoslav celkem málo a nedovedl ani to, co převzal, vždy dosti organicky vetkati do svého výkladu. Už Jastrebov pověděl, že z Tůmova psaní pochází od- stavec o blouznivcích upálených v Klokotech a o Tábořích a jejich koncích, kterým se uzavírá třetí hlava.49) Hned na první pohled je patrné, že odstavec přerývá souvislý tok vypravování a že počátek čtvrté kapitoly navazuje přímo na to, co bylo řečeno před vsuvkou. Také svou chronologií se zpráva nehodí na to místo. O uvěznění posledních Táborů pak Blahoslav mluví ještě na jiném místě, (na počátku sedmé kapitoly), jakoby předtím o věci vůbec neměl zmínky. Lépe je zařazena zpráva o radách, které za pronásledování Bratří dávali králi Jiřímu biskup Jošt z Rožmberka a Pavel Bosák, a o upálení br. Jakuba biskupem Tasem z Bozkovic, která je po- ložena na závěru šesté kapitoly.50) Ani zde se Blahoslav nevyvaroval nepřesnosti v chronologii a spojuje události rozličných let. Zdá se totiž nejpravděpodobnějším, že obě rady byly dány Jiříkovi za prvního pronásledování Jednoty r. 1461, kdy biskup Jošt dlel v Praze na dvoře králově, kdežto zmínku o mučednické smrti bratra Jakuba dlužno zařaditi k r. 1467. Nesprávností však není 46) Viz níže str. 35 a rukp. Nár. musea IV A 22, str. 166; srvn. též ČČM. str. 403 a Bidlo Akty I., 637, pozn. 1. 47) Níže str. 61 a d. a rukp. IV A 22, str. 128; viz též ČČM 1878, str. 398 a ČČH. 1902, str. 63. 48) Spis Tůmův je zachován jednak v III. sv. Aktů Jednoty bratrské, fol. 202—224, jednak v rukop. knih. Nár. musea v Praze IV H 8, III, fol. 67—106. 49) Srvn. zde str. 36 a v rukop. IV H 8, fol. 74. 50) Viz níže str. 45 a v IV H 8, fol. 75b.76а.
Blahoslavův spis O původu Jednoty bratrské. 11 i o odpovědi Rokycanově46) a potom část vypravování o bojích strany katolické a pod obojí v desáté kapitole.47) Všechno ostatní, o čem Jastrebov soudil, že pochází z traktátu proti Caherovi, bylo spíše převzato ze spisu ,O učených“ — jenom pro obě posledně uvedené zprávy tam není obdoby. Krasonického spisy byly jedním z hlavních pilířů, na nichž spočívá Blahoslavovo dílo. Něco, ač už daleko méně, opory mu poskytly spisy význačných vrstevníků Krasonického, na prvém místě br. Tůmy Přeloučského. Ve svém seznamu uvádí Blahoslav za 4) Tůmovo psaní panu Albrechtovi ze Šternberka a na Holešově z r. 1502, které obsahuje rovněž výklad o původu Jednoty bratrské a má mnohá historická data, jichž Blahoslav nenašel ve spisech Krasonického.48) Z Tůmy přejímal však Blahoslav celkem málo a nedovedl ani to, co převzal, vždy dosti organicky vetkati do svého výkladu. Už Jastrebov pověděl, že z Tůmova psaní pochází od- stavec o blouznivcích upálených v Klokotech a o Tábořích a jejich koncích, kterým se uzavírá třetí hlava.49) Hned na první pohled je patrné, že odstavec přerývá souvislý tok vypravování a že počátek čtvrté kapitoly navazuje přímo na to, co bylo řečeno před vsuvkou. Také svou chronologií se zpráva nehodí na to místo. O uvěznění posledních Táborů pak Blahoslav mluví ještě na jiném místě, (na počátku sedmé kapitoly), jakoby předtím o věci vůbec neměl zmínky. Lépe je zařazena zpráva o radách, které za pronásledování Bratří dávali králi Jiřímu biskup Jošt z Rožmberka a Pavel Bosák, a o upálení br. Jakuba biskupem Tasem z Bozkovic, která je po- ložena na závěru šesté kapitoly.50) Ani zde se Blahoslav nevyvaroval nepřesnosti v chronologii a spojuje události rozličných let. Zdá se totiž nejpravděpodobnějším, že obě rady byly dány Jiříkovi za prvního pronásledování Jednoty r. 1461, kdy biskup Jošt dlel v Praze na dvoře králově, kdežto zmínku o mučednické smrti bratra Jakuba dlužno zařaditi k r. 1467. Nesprávností však není 46) Viz níže str. 35 a rukp. Nár. musea IV A 22, str. 166; srvn. též ČČM. str. 403 a Bidlo Akty I., 637, pozn. 1. 47) Níže str. 61 a d. a rukp. IV A 22, str. 128; viz též ČČM 1878, str. 398 a ČČH. 1902, str. 63. 48) Spis Tůmův je zachován jednak v III. sv. Aktů Jednoty bratrské, fol. 202—224, jednak v rukop. knih. Nár. musea v Praze IV H 8, III, fol. 67—106. 49) Srvn. zde str. 36 a v rukop. IV H 8, fol. 74. 50) Viz níže str. 45 a v IV H 8, fol. 75b.76а.
Strana 12
12 Otakar Odložilík: vinen Blahoslav: oboje spojil už br. Tůma a Blahoslav prostě zprávy opsal, neučiniv rozdílu mezi prvním a druhým pronásledo- váním. Konečně se Blahoslav poučil u Tůmy o pokusech ne- přátel Jednoty vymoci sněmovní usnesení proti Bratřím, o akci královny Johany, vdovy po Jiříkovi, i o její smrti.51) Zprávy o tom jsou v Blahoslavově díle umístěny na vhodném místě a dobře za- padají do toku jeho vypravování o nepřátelských krocích proti Jednotě. O smrti Johanině však věděl Blahoslav více, než nalezl u Tůmy, podrobnosti jsou z jiného pramene a to, jak je na konci zřetelně naznačeno, z tradice, jež byla ještě v Jednotě živá, ač ovšem mohla věci už silně zkreslovati. Vliv Tůmův na Blahoslava nebyl, jak viděti, značný a ze- jména v celkové koncepci díla jej nelze ani pozorovati. Vidíme-li, že Blahoslav přejímá jenom několik zpráv, z nichž jednu docela nesprávně zařadil, nemůžeme se docela ubrániti domněnce, že se Blahoslav seznámil s Tůmovým sepsáním, až když už měl své dílo buď úplně nebo z části hotové a že z něho vzal jenom několik údajů, které se mu hodily k rozhojnění vědomostí, načerpaných odjinud, zejména z Krasonického. Ještě jeden z předních bratrských spisovatelů a vrstevníků Tůmových i Krasonického, poskytl Blahoslavovi opory. Byl to předák Jednoty a po léta její vůdce, br. Lukáš. V seznamu spisů. položeném v čelo Blahoslavova díla nenalézáme sice jména Luká- šova, avšak není nesnadné poznati, že ,Spis o dvanácti létech který se tam za 8) uvádí, je Lukášův ,Spis o obnovení církve sv. a duovodové, sloužící k dověrnosti, že jest se v Jednotě bratrské ko- nečně stalo“ napsaný r. 1510 a v bratrské literatuře velmi často zkráceně nazývaný spisem o dvanácti letech.52) Ohlas četby tohoto spisu Lukášova v Blahoslavově díle je docela neurčitý a matný Zřetelněji se ozývá jenom na jednom místě a to na počátku IX. ka- pitoly, kde se mluví o potvrzení bratrských duchovních.53) Ani tu však není shoda tak patrná, aby nebylo možno domnívati se, že kromě Lukášova spisu měl Blahoslav o té věci i jinou zprávu.54) V seznamu knih často připomenutém, z nichž byl Blahosla- vův spis ,vybrán, jest anonymně uveden i ,Spis proti odtržencům“ 51) Srvn. zde VIII. kap., str. 50—51 a v rukop. IV H 8, fol. 76. 52) Srvn. Müller-Bartoš, Dějiny Jednoty bratrské I, 336. 53) Srvn. zde str. 58 a v rukop. univ. knih. v Praze XVII E 31, fol. 29b-30b. 54) Viz výše str. 3.
12 Otakar Odložilík: vinen Blahoslav: oboje spojil už br. Tůma a Blahoslav prostě zprávy opsal, neučiniv rozdílu mezi prvním a druhým pronásledo- váním. Konečně se Blahoslav poučil u Tůmy o pokusech ne- přátel Jednoty vymoci sněmovní usnesení proti Bratřím, o akci královny Johany, vdovy po Jiříkovi, i o její smrti.51) Zprávy o tom jsou v Blahoslavově díle umístěny na vhodném místě a dobře za- padají do toku jeho vypravování o nepřátelských krocích proti Jednotě. O smrti Johanině však věděl Blahoslav více, než nalezl u Tůmy, podrobnosti jsou z jiného pramene a to, jak je na konci zřetelně naznačeno, z tradice, jež byla ještě v Jednotě živá, ač ovšem mohla věci už silně zkreslovati. Vliv Tůmův na Blahoslava nebyl, jak viděti, značný a ze- jména v celkové koncepci díla jej nelze ani pozorovati. Vidíme-li, že Blahoslav přejímá jenom několik zpráv, z nichž jednu docela nesprávně zařadil, nemůžeme se docela ubrániti domněnce, že se Blahoslav seznámil s Tůmovým sepsáním, až když už měl své dílo buď úplně nebo z části hotové a že z něho vzal jenom několik údajů, které se mu hodily k rozhojnění vědomostí, načerpaných odjinud, zejména z Krasonického. Ještě jeden z předních bratrských spisovatelů a vrstevníků Tůmových i Krasonického, poskytl Blahoslavovi opory. Byl to předák Jednoty a po léta její vůdce, br. Lukáš. V seznamu spisů. položeném v čelo Blahoslavova díla nenalézáme sice jména Luká- šova, avšak není nesnadné poznati, že ,Spis o dvanácti létech který se tam za 8) uvádí, je Lukášův ,Spis o obnovení církve sv. a duovodové, sloužící k dověrnosti, že jest se v Jednotě bratrské ko- nečně stalo“ napsaný r. 1510 a v bratrské literatuře velmi často zkráceně nazývaný spisem o dvanácti letech.52) Ohlas četby tohoto spisu Lukášova v Blahoslavově díle je docela neurčitý a matný Zřetelněji se ozývá jenom na jednom místě a to na počátku IX. ka- pitoly, kde se mluví o potvrzení bratrských duchovních.53) Ani tu však není shoda tak patrná, aby nebylo možno domnívati se, že kromě Lukášova spisu měl Blahoslav o té věci i jinou zprávu.54) V seznamu knih často připomenutém, z nichž byl Blahosla- vův spis ,vybrán, jest anonymně uveden i ,Spis proti odtržencům“ 51) Srvn. zde VIII. kap., str. 50—51 a v rukop. IV H 8, fol. 76. 52) Srvn. Müller-Bartoš, Dějiny Jednoty bratrské I, 336. 53) Srvn. zde str. 58 a v rukop. univ. knih. v Praze XVII E 31, fol. 29b-30b. 54) Viz výše str. 3.
Strana 13
Blahoslavův spis O původu Jednoty bratrské. 13 Jastrebov, učiniv špatnou interpunkci, se domníval, že jde o ne- známý spis Tůmy Přeloučského, a nevěděl si s věcí rady.55) Na- hlédnutím do rukopisu se lehce přesvědčíme, že slova „B. Tůmy Přeloučského' patří až k čís. 4., k psaní panu Holešovskému, a že traktát proti odtržencům uvádí Blahoslav bez autorova jména. Jde nyní o to zjistiti, nebo alespoň s jistou pravděpodobností naznačiti, které polemické dílo, vyšlé z Jednoty proti Malé Stránce, je míněno. Známe „Psaní B. Vavřince Krasonického proti Kalen- covi o puovodu odtržencův 56), avšak v něm není nic, co by sou- viselo s obsahem Blahoslavova spisu, a tak je domněnka, že by Blahoslav měl právě tento spis na mysli, svrchovaně nepravdě- podobná. Podobně a z těchže důvodů možno odmítnouti dohad, že Blahoslav užíval známého Lukášova ,Odpisu proti odtržencóm... na spis vydaný pod jménem Kalencovým proti spisu o moci zřízené světa, vydanému od Bratří z r. 1523-4.57) A tak je nejpravděpo- dobnější mínění, že při spisování svého díla měl Blahoslav po ruce Lukášův traktát O původu Jednoty bratrské“ z r. 1527, namířený proti spisu jednoho z předáků Malé Stránky, br. Amosa.58) Pře- svědčivý důkaz sice chybí, poněvadž v Blahoslavově knížce není zřejmých stop četby tohoto spisu, avšak naši domněnku potvrzuje to, že téma obou spisů je stejné: oběma autorům záleželo přede- vším na tom, aby dokázali božský původ Jednoty, ač postupovali odlišně z ohledu na účel svých spisů. Naši domněnku podpírá částečně i zjištění, že v Blahoslavově seznamu jsou spisy, které lze snadno ztotožniti se známými plody bratrské literatury, které však rovněž nezanechaly v díle viditelných stop. To lze říci především o ,Odpovědi Jana Černého lékaře, doktoru Augustinovi na jeho hánlivou knížku proti Bratřím“, uvedené za 6). Zde je omyl skoro vyloučen, protože sotva lze mysliti na něco jiného než na polemiku Lukášova bratra Jana Černého s odpůrcem Bratří doktorem Aug. Käsebrodem, která se rozvinula na samém počátku XVI. stol.59) V projevech Jana Černého, na něž Dr. 55) Viz ČČH. 1902, str. 62. 56) Je zachováno v rukopise knih. Nár. musea V F 41, fol. 356—361. 57) Srovn. Müller-Bartoš, 1. c. 344-5. 58) Spis je zachován jenom rukopisně v IV.sv. Aktů Jednoty bratrské IV., fol. 105—22. 59) Spisy, jež byly při té příležitosti napsány, jsou zachovány v Aktech Jednoty sv. VI, 145—181.
Blahoslavův spis O původu Jednoty bratrské. 13 Jastrebov, učiniv špatnou interpunkci, se domníval, že jde o ne- známý spis Tůmy Přeloučského, a nevěděl si s věcí rady.55) Na- hlédnutím do rukopisu se lehce přesvědčíme, že slova „B. Tůmy Přeloučského' patří až k čís. 4., k psaní panu Holešovskému, a že traktát proti odtržencům uvádí Blahoslav bez autorova jména. Jde nyní o to zjistiti, nebo alespoň s jistou pravděpodobností naznačiti, které polemické dílo, vyšlé z Jednoty proti Malé Stránce, je míněno. Známe „Psaní B. Vavřince Krasonického proti Kalen- covi o puovodu odtržencův 56), avšak v něm není nic, co by sou- viselo s obsahem Blahoslavova spisu, a tak je domněnka, že by Blahoslav měl právě tento spis na mysli, svrchovaně nepravdě- podobná. Podobně a z těchže důvodů možno odmítnouti dohad, že Blahoslav užíval známého Lukášova ,Odpisu proti odtržencóm... na spis vydaný pod jménem Kalencovým proti spisu o moci zřízené světa, vydanému od Bratří z r. 1523-4.57) A tak je nejpravděpo- dobnější mínění, že při spisování svého díla měl Blahoslav po ruce Lukášův traktát O původu Jednoty bratrské“ z r. 1527, namířený proti spisu jednoho z předáků Malé Stránky, br. Amosa.58) Pře- svědčivý důkaz sice chybí, poněvadž v Blahoslavově knížce není zřejmých stop četby tohoto spisu, avšak naši domněnku potvrzuje to, že téma obou spisů je stejné: oběma autorům záleželo přede- vším na tom, aby dokázali božský původ Jednoty, ač postupovali odlišně z ohledu na účel svých spisů. Naši domněnku podpírá částečně i zjištění, že v Blahoslavově seznamu jsou spisy, které lze snadno ztotožniti se známými plody bratrské literatury, které však rovněž nezanechaly v díle viditelných stop. To lze říci především o ,Odpovědi Jana Černého lékaře, doktoru Augustinovi na jeho hánlivou knížku proti Bratřím“, uvedené za 6). Zde je omyl skoro vyloučen, protože sotva lze mysliti na něco jiného než na polemiku Lukášova bratra Jana Černého s odpůrcem Bratří doktorem Aug. Käsebrodem, která se rozvinula na samém počátku XVI. stol.59) V projevech Jana Černého, na něž Dr. 55) Viz ČČH. 1902, str. 62. 56) Je zachováno v rukopise knih. Nár. musea V F 41, fol. 356—361. 57) Srovn. Müller-Bartoš, 1. c. 344-5. 58) Spis je zachován jenom rukopisně v IV.sv. Aktů Jednoty bratrské IV., fol. 105—22. 59) Spisy, jež byly při té příležitosti napsány, jsou zachovány v Aktech Jednoty sv. VI, 145—181.
Strana 14
14 Otakar Odložilík: Augustin odpovídal, nenajdeme však nic, co by mělo obdobu v Blahoslavově díle, a tak je nutno domnívati se, že Blahoslav uvedl ve svém seznamu i díla, jež sice četl, když zkoumal ,původ Jednoty bratrské, z nichž však přímo do svého díla nic nepřejímal. Novější bratrská literatura poskytla Blahoslavovi už jenom málo opory. Nemůžeme se tomu diviti, víme-li, že se pozornost vůdčích kruhů Jednoty v letech, která následovala po Lutherově vystoupení, spíše obracela k rozvířeným věroučným otázkám než k prozkoumávání počátků Jednoty. Dálo se to tím spíše, že na čas přestaly útoky protivníků, jimiž byla Jednota stíhána v prvních letech svého trvání. Jenom dvě Augustovy knížky Blahoslav při- pomíná. První, jež jest uvedena s počátku spisu za 9), je ,Spis aneb kázání čtvera Bratra Johannesa Augusty o ustavení svatého Matěje za apoštola na místě Jidáše“. Nemůžeme dnes říci, co bylo obsahem díla, poněvadž je známe jenom z Blahoslavova citátu a ze zmínky, která se o něm děje v bratrském tisku „Osvědčení a očištění Jednoty bratrské zákona Kristova“ atd. z r. 1558.60) Podle titulu však můžeme usuzovati, že v Augustově spise byla řeč i o volbě bratrských duchovních, která se dála losem po vzoru volby Matěje na Jidášovo místo, a že se tam Blahoslav mohl poučiti o některých podrobnostech, jichž snad jinde nenalezl. Druhý spis Augustův připomíná Blahoslav v textu a to v desáté kapitole.61) Tam Blahoslav vypráví, proč Bratří nemohli zůstati v jednotě se stranou pod obojí, a odkazuje čtenáře, jenž by si přál zevrubnějšího poučení, ke knize, „kteráž Pře Jana Augusty slove“. Míněn je zřejmě Augustův spis ,Pře J. Augusty a kněžstva kališného, od něho samého věrně a právě sepsaná, všem vuobec k soudu podaná“, jenž vznikl za prudkých polemik Augustových s kně- žími pod obojí, vedených na počátku čtyřicátých let XVI. století, a byl vydán tiskem r. 1543.62) Jeho četbou se mladý Blahoslav nepochybně utvrdil v přesvědčení, že rozdíly mezi utrakvisty, jak se projevují zejména v praxi, jsou tak veliké, že samostatná existen- ce Jednoty vedle strany pod obojí je úplně oprávněna. Odjinud víme, že ani pozdější léta, ani praktické ohledy nedovedly Blaho- slava zviklati ve víře ve zvláštní poslání Jednoty, které může 60) Viz ČČM. 1897, str. 441. 61) Srvn. níže str. 61 62) Zíbrt, Bibliografie III., č. 7321.
14 Otakar Odložilík: Augustin odpovídal, nenajdeme však nic, co by mělo obdobu v Blahoslavově díle, a tak je nutno domnívati se, že Blahoslav uvedl ve svém seznamu i díla, jež sice četl, když zkoumal ,původ Jednoty bratrské, z nichž však přímo do svého díla nic nepřejímal. Novější bratrská literatura poskytla Blahoslavovi už jenom málo opory. Nemůžeme se tomu diviti, víme-li, že se pozornost vůdčích kruhů Jednoty v letech, která následovala po Lutherově vystoupení, spíše obracela k rozvířeným věroučným otázkám než k prozkoumávání počátků Jednoty. Dálo se to tím spíše, že na čas přestaly útoky protivníků, jimiž byla Jednota stíhána v prvních letech svého trvání. Jenom dvě Augustovy knížky Blahoslav při- pomíná. První, jež jest uvedena s počátku spisu za 9), je ,Spis aneb kázání čtvera Bratra Johannesa Augusty o ustavení svatého Matěje za apoštola na místě Jidáše“. Nemůžeme dnes říci, co bylo obsahem díla, poněvadž je známe jenom z Blahoslavova citátu a ze zmínky, která se o něm děje v bratrském tisku „Osvědčení a očištění Jednoty bratrské zákona Kristova“ atd. z r. 1558.60) Podle titulu však můžeme usuzovati, že v Augustově spise byla řeč i o volbě bratrských duchovních, která se dála losem po vzoru volby Matěje na Jidášovo místo, a že se tam Blahoslav mohl poučiti o některých podrobnostech, jichž snad jinde nenalezl. Druhý spis Augustův připomíná Blahoslav v textu a to v desáté kapitole.61) Tam Blahoslav vypráví, proč Bratří nemohli zůstati v jednotě se stranou pod obojí, a odkazuje čtenáře, jenž by si přál zevrubnějšího poučení, ke knize, „kteráž Pře Jana Augusty slove“. Míněn je zřejmě Augustův spis ,Pře J. Augusty a kněžstva kališného, od něho samého věrně a právě sepsaná, všem vuobec k soudu podaná“, jenž vznikl za prudkých polemik Augustových s kně- žími pod obojí, vedených na počátku čtyřicátých let XVI. století, a byl vydán tiskem r. 1543.62) Jeho četbou se mladý Blahoslav nepochybně utvrdil v přesvědčení, že rozdíly mezi utrakvisty, jak se projevují zejména v praxi, jsou tak veliké, že samostatná existen- ce Jednoty vedle strany pod obojí je úplně oprávněna. Odjinud víme, že ani pozdější léta, ani praktické ohledy nedovedly Blaho- slava zviklati ve víře ve zvláštní poslání Jednoty, které může 60) Viz ČČM. 1897, str. 441. 61) Srvn. níže str. 61 62) Zíbrt, Bibliografie III., č. 7321.
Strana 15
Blahoslavův spis O původu Jednoty bratrské. 15 býti splněno jenom tehdy, nevzdají-li se Bratří své nezávislosti na ostatních církevních stranách... Oběma Augustovými spisy se uzavírá řada psaných pramenů Blahoslavova díla, které byly napsány bratrskými spisovateli. Kromě nich snad měl Blahoslav v ruce i některé spisy jiného pů- vodu; určitě je to možno říci o Hájkově Kronice,63) jež byla v jeho době v jistém slova smyslu literární novinkou. Její vliv však byl nepatrný; jediný odkaz, který má Blahoslav, je nepřesný, takže se zdá, že citoval jenom z paměti. Z ostatních slov Blahoslavových64) vysvítá, že se neomezil jenom na dosti hojnou literaturu, nýbrž že hleděl dobrati se plné pravdy o původu Jednoty i z jiného zdroje, z vypravování pamětní- ku starých časů, čili z bratrské tradice. Bylo-li někdy těžko po- věděti, co Blahoslav převzal z toho neb onoho spisu, jejž uvádí, nesnáze se ještě zvětšují, pokoušíme-li se stanoviti, odkud pocházeji zprávy, které se nedají redukovati na známé psané prameny, a chceme-li zároveň říci, jaké je historické jádro ústního podání, které Blahoslav zachycuje na několika místech svého díla. Nicméně najdeme tu a tam věci, pro něž ve známých psaných pramenech není obdob, a jejichž původ z ústního podání, opřádajícího prosté události řadou podrobností, je na první pohled patrný. Z tradice, která se mezi Bratřími udržela až do dob Blaho- slavových, pochází nejspíše vypravování o životě br. Rehoře před založením Jednoty a o vnitřních rozpacích Rokycanových posluchačů, které se čte na počátku čtvrté kapitoly.65) Stilistickou úpravu tohoto vypravování, na něž se potom ihned připínají od- stavce, vzaté z Krasonického spisu ,O učených“, je ovšem možno přičísti Blahoslavovi, o jehož spisovatelské pohotovosti podává spis ,O původu mnoho přesvědčivých dokladů. Svůj původ z ústního podání prozrazuje též vypravování o záchraně vězňů z poděbradského zámku a o vězení Matěje Dolanského. V Kraso- nického spise ,O učených našel asi jenom suché záznamy, které pak rozhojnil.66) Z téhož pramene jsou asi čerpány údaje o mučení br. Rehoře a o jeho vidění, předobrazujícím svízelný život Jednoty 63) Srvn. níže str. 36. 64) Viz níže str. 22. 65) Zde v textu na str. 37 a n. 66) Viz níže str. 46 a n.
Blahoslavův spis O původu Jednoty bratrské. 15 býti splněno jenom tehdy, nevzdají-li se Bratří své nezávislosti na ostatních církevních stranách... Oběma Augustovými spisy se uzavírá řada psaných pramenů Blahoslavova díla, které byly napsány bratrskými spisovateli. Kromě nich snad měl Blahoslav v ruce i některé spisy jiného pů- vodu; určitě je to možno říci o Hájkově Kronice,63) jež byla v jeho době v jistém slova smyslu literární novinkou. Její vliv však byl nepatrný; jediný odkaz, který má Blahoslav, je nepřesný, takže se zdá, že citoval jenom z paměti. Z ostatních slov Blahoslavových64) vysvítá, že se neomezil jenom na dosti hojnou literaturu, nýbrž že hleděl dobrati se plné pravdy o původu Jednoty i z jiného zdroje, z vypravování pamětní- ku starých časů, čili z bratrské tradice. Bylo-li někdy těžko po- věděti, co Blahoslav převzal z toho neb onoho spisu, jejž uvádí, nesnáze se ještě zvětšují, pokoušíme-li se stanoviti, odkud pocházeji zprávy, které se nedají redukovati na známé psané prameny, a chceme-li zároveň říci, jaké je historické jádro ústního podání, které Blahoslav zachycuje na několika místech svého díla. Nicméně najdeme tu a tam věci, pro něž ve známých psaných pramenech není obdob, a jejichž původ z ústního podání, opřádajícího prosté události řadou podrobností, je na první pohled patrný. Z tradice, která se mezi Bratřími udržela až do dob Blaho- slavových, pochází nejspíše vypravování o životě br. Rehoře před založením Jednoty a o vnitřních rozpacích Rokycanových posluchačů, které se čte na počátku čtvrté kapitoly.65) Stilistickou úpravu tohoto vypravování, na něž se potom ihned připínají od- stavce, vzaté z Krasonického spisu ,O učených“, je ovšem možno přičísti Blahoslavovi, o jehož spisovatelské pohotovosti podává spis ,O původu mnoho přesvědčivých dokladů. Svůj původ z ústního podání prozrazuje též vypravování o záchraně vězňů z poděbradského zámku a o vězení Matěje Dolanského. V Kraso- nického spise ,O učených našel asi jenom suché záznamy, které pak rozhojnil.66) Z téhož pramene jsou asi čerpány údaje o mučení br. Rehoře a o jeho vidění, předobrazujícím svízelný život Jednoty 63) Srvn. níže str. 36. 64) Viz níže str. 22. 65) Zde v textu na str. 37 a n. 66) Viz níže str. 46 a n.
Strana 16
16 Otakar Odložilík: bratrské. I tu Blahoslav rozvádí zmínku Krasonického.67) Buď z tradice nebo z nějakého historického pramene, dnes ztraceného, Blahoslav převzal některé údaje o Martinovi Lupáčovi, t. j. to, co se vypráví v osmé hlavě o jeho vypovědění z Čech za krále Jiřího, a jeho výrok, zrazující od přílišného uctívání svátosti; z Krasonického pak, jak už pověděno, připojil Blahoslav zprávu o jeho rozmluvě s Bratřími a o radách, které jim dával s poukazem na smutné konce Tábora.68) Ústní podání, jež přecházelo od očitých svědků na pozdější generace, dochovalo i některé zprávy o prů- běhu památné schůze, na níž byli voleni první bratrští duchovní; tak na př. údaj o tajemném hlasu, jenž Bratřím dal na jevo, že už je čas k volbě.63) Bylo už řečeno, že i vypravování o trudném konci královny Johany má známky, nasvědčující původu z tradice. Pokusíme-li se nyní o souhrný soud o jádru Blahoslavova spisu, t. j. o kapitolách druhé až deváté, můžeme říci, že je v něm málo původního v běžném slova smyslu. Blahoslav nebyl pamětní- kem ani jediné události, o níž píše, a všude byl odkázán na zprávy jiných svědků, ať už psané, či ústní. Pro to mu ovšem nikdo nebude činiti výtky. Úsudek o hodnotě této části jeho díla musí jíti právě z protilehlého pólu. Východiskem je totiž otázka, jak svědomitě se Blahoslav poučoval o tématě svého spisu, jaké prameny si opatřil, než se dal do psaní svého díla, jak hojný materiál si dovedl shromážditi, jaká byla cena původních pramenů i pozdějších spisů, jež si zvolil za oporu a za předlohy. Předchozí výklady podaly už vlastně na všechno to dostateč- nou a věcnou odpověď, takže zde můžeme jenom shrnouti výsledky zkoumání a upozorniti na některé věci, jichž tam nebylo dotčeno. Když Blahoslav psal a připravoval své dílo, nebyla ještě v proudu velkolepá sběratelská akce, jejímž trvalým pomníkem jsou mo- hutné svazky bratrského archivu. V Prostějově, jednom z hlavních středisek Jednoty, kde Blahoslav právě tehdy dlel, bylo snad po ruce značné bohatství starší bratrské literatury ať psané či tištěné, nicméně i tu bylo jistě zapotřebí zvláštní horlivosti a píle, měly-li býti vybrány věci hodnotné a vskutku závažné. O obou vlastnostech mluví už Blahoslavův úvod; dílo pak podává svědectví, že úvodní slova nebyla prázdná. Padalo jistě na váhu i to, že Blahoslav shro- 67) Níže na str. 48—9. 68) Srvn. níže str. 55. 69) Srvn. níže str. 56.
16 Otakar Odložilík: bratrské. I tu Blahoslav rozvádí zmínku Krasonického.67) Buď z tradice nebo z nějakého historického pramene, dnes ztraceného, Blahoslav převzal některé údaje o Martinovi Lupáčovi, t. j. to, co se vypráví v osmé hlavě o jeho vypovědění z Čech za krále Jiřího, a jeho výrok, zrazující od přílišného uctívání svátosti; z Krasonického pak, jak už pověděno, připojil Blahoslav zprávu o jeho rozmluvě s Bratřími a o radách, které jim dával s poukazem na smutné konce Tábora.68) Ústní podání, jež přecházelo od očitých svědků na pozdější generace, dochovalo i některé zprávy o prů- běhu památné schůze, na níž byli voleni první bratrští duchovní; tak na př. údaj o tajemném hlasu, jenž Bratřím dal na jevo, že už je čas k volbě.63) Bylo už řečeno, že i vypravování o trudném konci královny Johany má známky, nasvědčující původu z tradice. Pokusíme-li se nyní o souhrný soud o jádru Blahoslavova spisu, t. j. o kapitolách druhé až deváté, můžeme říci, že je v něm málo původního v běžném slova smyslu. Blahoslav nebyl pamětní- kem ani jediné události, o níž píše, a všude byl odkázán na zprávy jiných svědků, ať už psané, či ústní. Pro to mu ovšem nikdo nebude činiti výtky. Úsudek o hodnotě této části jeho díla musí jíti právě z protilehlého pólu. Východiskem je totiž otázka, jak svědomitě se Blahoslav poučoval o tématě svého spisu, jaké prameny si opatřil, než se dal do psaní svého díla, jak hojný materiál si dovedl shromážditi, jaká byla cena původních pramenů i pozdějších spisů, jež si zvolil za oporu a za předlohy. Předchozí výklady podaly už vlastně na všechno to dostateč- nou a věcnou odpověď, takže zde můžeme jenom shrnouti výsledky zkoumání a upozorniti na některé věci, jichž tam nebylo dotčeno. Když Blahoslav psal a připravoval své dílo, nebyla ještě v proudu velkolepá sběratelská akce, jejímž trvalým pomníkem jsou mo- hutné svazky bratrského archivu. V Prostějově, jednom z hlavních středisek Jednoty, kde Blahoslav právě tehdy dlel, bylo snad po ruce značné bohatství starší bratrské literatury ať psané či tištěné, nicméně i tu bylo jistě zapotřebí zvláštní horlivosti a píle, měly-li býti vybrány věci hodnotné a vskutku závažné. O obou vlastnostech mluví už Blahoslavův úvod; dílo pak podává svědectví, že úvodní slova nebyla prázdná. Padalo jistě na váhu i to, že Blahoslav shro- 67) Níže na str. 48—9. 68) Srvn. níže str. 55. 69) Srvn. níže str. 56.
Strana 17
Blahoslavův spis O původu Jednoty bratrské. 17 mažďoval materiál a psal své dílo z naléhavé vnitřní potřeby a ne jako nezaujatý badatel a vědec, a že už svými pochybnostmi a vnitřní tísní byl puzen k tomu, aby přečetl a zužitkoval všechno, co se v blízkém okolí dalo nalézti. Že si ze starší bratrské literatury oblíbil zrovna traktát, K terak se lidé mají míti“ atd. a že z pozdějších spisovatelů zvolil za své zpravodaje nejvýznačnější autory, br. Lukáše, Tůmu Přeloučského a zejména Vavřince Krasonického, ukazuje, že nejenom dovedl shledávati materiál, nýbrž že měl i schopnost rozlišovati mezi díly základními a podřadnými. Při zpracovávání látky ovšem Blahoslav, stojící teprve na prahu literární činnosti, neunikl nepřesnostem, nedopatřením a omylům, zejména v časovém zařazování zpráv. Jak už řečeno,70) připojil nesprávně a neorganicky zprávy z Tůmy Přeloučského o upálení blouznivců v Klokotech a o pronásledování Táborů na vypravování o kázáních Rokycanových (konec III. kapitoly). Podobně nerozlišuje dobře dvou pronásledování Jednoty z r. 1461 a 1468—71 a zařazuje nesprávně některé události.71) Tu se však jeho vina zmenšuje, když se zjistí, že nesprávnou chronologii nalezl většinou už ve svých předlohách, a že už zde je zřídlo mylné- ho směšování časově vzdálených událostí. I s opakováním zpráv o jedné a téže události se setkáváme,72) avšak nikde nepřicházíme na to, že by Blahoslav svým pramenům nerozuměl, že by nedovedl rozlišovati tam, kde jdou proti sobě, že by do svého díla přejímal nesourodé údaje, jako se to často přiházelo středověkým spisova- telům i jeho souvěkovcům. I komposičně má jádro jeho spisu, vypisující průběh udá- lostí, mnohé přednosti. Vypravování se sice tu a tam rozbíhá za úzké meze vytčené zvláštním účelem spisku, avšak Blahoslav neztrácí se zřetele hlavní otázky a hledí, aby byla objasněna tak, aby už nevzbuzovala mučivých pochybností a vnitřní krise. Všechno je z pramenů a předloh vybíráno tak, aby podporovalo hlavní thesi spisu, všechno směřuje k důkazu, že první Bratří byli v právu, když se odloučili od strany pod obojí a založili Jednotu, že jejich krok byl pečlivě připraven, že se Bratří odhodlali učiniti jej až tehdy, když nouze naléhala a nebylo zbytí; spisem chtěl Blahoslav 70) Viz výše str. 11. 71) Srvn. ČČH. 1902, str. 63. 72) Na příklad o uvěznění Táborů na Poděbradech má zmínku na konci III. kap. str. 36 a potom zevrubnou zprávu na počátku VII. kap. str. 46.
Blahoslavův spis O původu Jednoty bratrské. 17 mažďoval materiál a psal své dílo z naléhavé vnitřní potřeby a ne jako nezaujatý badatel a vědec, a že už svými pochybnostmi a vnitřní tísní byl puzen k tomu, aby přečetl a zužitkoval všechno, co se v blízkém okolí dalo nalézti. Že si ze starší bratrské literatury oblíbil zrovna traktát, K terak se lidé mají míti“ atd. a že z pozdějších spisovatelů zvolil za své zpravodaje nejvýznačnější autory, br. Lukáše, Tůmu Přeloučského a zejména Vavřince Krasonického, ukazuje, že nejenom dovedl shledávati materiál, nýbrž že měl i schopnost rozlišovati mezi díly základními a podřadnými. Při zpracovávání látky ovšem Blahoslav, stojící teprve na prahu literární činnosti, neunikl nepřesnostem, nedopatřením a omylům, zejména v časovém zařazování zpráv. Jak už řečeno,70) připojil nesprávně a neorganicky zprávy z Tůmy Přeloučského o upálení blouznivců v Klokotech a o pronásledování Táborů na vypravování o kázáních Rokycanových (konec III. kapitoly). Podobně nerozlišuje dobře dvou pronásledování Jednoty z r. 1461 a 1468—71 a zařazuje nesprávně některé události.71) Tu se však jeho vina zmenšuje, když se zjistí, že nesprávnou chronologii nalezl většinou už ve svých předlohách, a že už zde je zřídlo mylné- ho směšování časově vzdálených událostí. I s opakováním zpráv o jedné a téže události se setkáváme,72) avšak nikde nepřicházíme na to, že by Blahoslav svým pramenům nerozuměl, že by nedovedl rozlišovati tam, kde jdou proti sobě, že by do svého díla přejímal nesourodé údaje, jako se to často přiházelo středověkým spisova- telům i jeho souvěkovcům. I komposičně má jádro jeho spisu, vypisující průběh udá- lostí, mnohé přednosti. Vypravování se sice tu a tam rozbíhá za úzké meze vytčené zvláštním účelem spisku, avšak Blahoslav neztrácí se zřetele hlavní otázky a hledí, aby byla objasněna tak, aby už nevzbuzovala mučivých pochybností a vnitřní krise. Všechno je z pramenů a předloh vybíráno tak, aby podporovalo hlavní thesi spisu, všechno směřuje k důkazu, že první Bratří byli v právu, když se odloučili od strany pod obojí a založili Jednotu, že jejich krok byl pečlivě připraven, že se Bratří odhodlali učiniti jej až tehdy, když nouze naléhala a nebylo zbytí; spisem chtěl Blahoslav 70) Viz výše str. 11. 71) Srvn. ČČH. 1902, str. 63. 72) Na příklad o uvěznění Táborů na Poděbradech má zmínku na konci III. kap. str. 36 a potom zevrubnou zprávu na počátku VII. kap. str. 46.
Strana 18
18 Otakar Odložilík: zároveň dokázati, že námitky protivníků jsou liché a že neobstojí ani před vnitřním hlasem svědomí, ani před závažnými historický- mi svědectvími, která byla v knížce shrnuta a zpracována. V těch kapitolách spisu, o nichž je právě řeč, se osobnost Blahoslavova a jeho literární schopnosti mohly projeviti ovšem jenom skrovně a jednostranně pořádáním a spojováním zpráv, shledaných v pramenech. Volnější pole měl mladý autor v úvodu a v první kapitole a potom v obou závěrečných hlavách, kde se shrnuje obsah a doplňuje i podpírá řešení hlavní otázky. V úvodě, jenž je silně osobně zabarven, osvětluje Blahoslav genesi svého díla, metodu a postup práce. První kapitola pak podává věcný úvod; jest to dějinně-filosofický rámec Blahosla- vovy práce. Blahoslavovou přední snahou bylo ukázati, že Jednota bratrská nevznikla nahodile, že není ,nová a nikdy prvé nebývalá fundací“,73) nýbrž že jest organickým článkem v dlouhém řetězu obdobných hnutí, která se po staletí táhla až do přítomné doby. V Blahoslavově díle a zejména v jeho počátečních odstavcích se už zřetelně hlásí názor, jenž se za světové reformace těšil veliké oblibě, že vedle zavedené a pobloudilé církve se udržovaly menší či větší skupiny lidí, kteří uchovali neporušenou pravdu až do chvíle, kdy započala obecná obnova církve ve světové reformaci. Reformační skupiny a strany nezačínají nic nového a nebývalého, nýbrž pouze navazují na předcházející reformní hnutí, jež podněco- val a udržoval Bůh, aby uchoval na světě svou neporušenou pravdu. Podle Blahoslava trvaly takové skupiny od počátku světa, za Starého i Nového zákona i konečně v pozdějších dobách. Jednota je jenom jednou z nich, i ona má svůj původ v Bohu. Teprve na tento povšechný výklad, jenž vznikl z Blahoslavových úvah a může býti považován za důkaz, že Blahoslav šel až na kořeny věci, připíná se konkrétní vypravování o některých osobnostech a hnutích, jež byla před Jednotou, v němž se záhy ozývá Kraso- nický.74) Také závěr spisu jest, až na malé výjimky, samostatný a jest pro poznání smýšlení mladého Blahoslava ještě významnější než úvodní části. Desátá kapitola, odůvodňující, ,proč Bratří sobě řád vyzdvihli, k žádné Jednotě jiné nepřistoupivše“, ukazuje, líček“ 73) Viz. str. 27. a ve vydání Blahoslava spisu v V. sv. bibliofilské edice „Špa- str. 150. 74) Srvn. výše str. 6.
18 Otakar Odložilík: zároveň dokázati, že námitky protivníků jsou liché a že neobstojí ani před vnitřním hlasem svědomí, ani před závažnými historický- mi svědectvími, která byla v knížce shrnuta a zpracována. V těch kapitolách spisu, o nichž je právě řeč, se osobnost Blahoslavova a jeho literární schopnosti mohly projeviti ovšem jenom skrovně a jednostranně pořádáním a spojováním zpráv, shledaných v pramenech. Volnější pole měl mladý autor v úvodu a v první kapitole a potom v obou závěrečných hlavách, kde se shrnuje obsah a doplňuje i podpírá řešení hlavní otázky. V úvodě, jenž je silně osobně zabarven, osvětluje Blahoslav genesi svého díla, metodu a postup práce. První kapitola pak podává věcný úvod; jest to dějinně-filosofický rámec Blahosla- vovy práce. Blahoslavovou přední snahou bylo ukázati, že Jednota bratrská nevznikla nahodile, že není ,nová a nikdy prvé nebývalá fundací“,73) nýbrž že jest organickým článkem v dlouhém řetězu obdobných hnutí, která se po staletí táhla až do přítomné doby. V Blahoslavově díle a zejména v jeho počátečních odstavcích se už zřetelně hlásí názor, jenž se za světové reformace těšil veliké oblibě, že vedle zavedené a pobloudilé církve se udržovaly menší či větší skupiny lidí, kteří uchovali neporušenou pravdu až do chvíle, kdy započala obecná obnova církve ve světové reformaci. Reformační skupiny a strany nezačínají nic nového a nebývalého, nýbrž pouze navazují na předcházející reformní hnutí, jež podněco- val a udržoval Bůh, aby uchoval na světě svou neporušenou pravdu. Podle Blahoslava trvaly takové skupiny od počátku světa, za Starého i Nového zákona i konečně v pozdějších dobách. Jednota je jenom jednou z nich, i ona má svůj původ v Bohu. Teprve na tento povšechný výklad, jenž vznikl z Blahoslavových úvah a může býti považován za důkaz, že Blahoslav šel až na kořeny věci, připíná se konkrétní vypravování o některých osobnostech a hnutích, jež byla před Jednotou, v němž se záhy ozývá Kraso- nický.74) Také závěr spisu jest, až na malé výjimky, samostatný a jest pro poznání smýšlení mladého Blahoslava ještě významnější než úvodní části. Desátá kapitola, odůvodňující, ,proč Bratří sobě řád vyzdvihli, k žádné Jednotě jiné nepřistoupivše“, ukazuje, líček“ 73) Viz. str. 27. a ve vydání Blahoslava spisu v V. sv. bibliofilské edice „Špa- str. 150. 74) Srvn. výše str. 6.
Strana 19
Blahoslavův spis O původu Jednoty bratrské. 19 že se Blahoslav nepoučil ze svých pramenů jenom o průběhu událostí, nýbrž že se jimi utvrdil ve víře v oprávněnost samostatné existence Jednoty a že si ujasnil, v čem spočívá její vnitřní sa- mostatnost. Náboženské strany české i Valdenští jsou tu posouzeny nesmlouvavě a ostře a zejména na stranu pod obojí jest přiloženo přísné měřítko a odsouzena její neurčitost a kolísání. Také neshoda teorie a praxe Táborů, k nimž měli Bratří blízko, je odmítnuta stejně jako pokrytství a obojetnost Valdenských. V té kapitole je tak znovu ukázáno, že pro Bratří nebylo jiného východiska než rozchod se všemi dosavadními stranami a založení samostatného svazku lidí stejně smýšlejících. Náboženské strany, od nichž se tak Bratří viditelně odloučili, měly společný znak: nedostatek ducha Božího a nadbytek ducha tohoto světa a proto nebylo možno setrvati s nimi v jednotě. Čteme-li desátou kapitolu Blahoslavova spisu a vzpomene- me-li si, jak i později Blahoslav několikrát přísně, ba přímo příkře posoudil ostatní strany, zejména stranu pod obojí, stěží se ubráníme myšlence, že představa Blahoslava, člověka smířlivého, měkkého, ba až passivního, s níž se místy v literatuře shledáváme, není správná. Už ve své prvotině vystupuje Balhoslav jako sebevědo- mý muž, jenž zevrubným studiem bratrské minulosti pře- konal vnitřní tíseň a rozehnal pochybnosti o smyslu a oprávněnosti samostatné existence Jednoty, a jenž je pevně, ne však domýšlivě přesvědčen, že v Jednotě a nikoliv někde jinde je ztělesněna a uskutečňována pravda evangelia, buď potlačená, nebo zastíněná a do pozadí zasunutá, anebo alespoň neplně vyjádřená v ostatních církvích a stranách. Z desáté kapitoly též vysvítá, že už mladý Blahoslav, jenž stál teprve na počátku své literární a veřejné drá- hy, když psal spis ,O původu“, dovedl odhaliti slabiny a nedostatky ostatních stran a zároveň postřehnouti, v čem tkví vnitřní síla Jednoty a proč jí opětovaná pronásledování a příkoří nedovedla udusiti. Také poslední kapitola spisu, vytrysklá z přesvědčeného a věřícího srdce, prozrazuje značnou myšlenkovou sílu i spisovatel- skou pohotovost mladého autora. V sedmi bodech je tu přehledně shrnut obsah předešlých kapitol a příteli Zachariášovi ukázáno ještě jednou, odkud dověrnost býti má a jest, že původ Jednoty bratrské i kněžství, jehož se v ní užívá, z Boha jest“. Také z této kapitoly zřetelně proniká víra v božský původ Jednoty, která
Blahoslavův spis O původu Jednoty bratrské. 19 že se Blahoslav nepoučil ze svých pramenů jenom o průběhu událostí, nýbrž že se jimi utvrdil ve víře v oprávněnost samostatné existence Jednoty a že si ujasnil, v čem spočívá její vnitřní sa- mostatnost. Náboženské strany české i Valdenští jsou tu posouzeny nesmlouvavě a ostře a zejména na stranu pod obojí jest přiloženo přísné měřítko a odsouzena její neurčitost a kolísání. Také neshoda teorie a praxe Táborů, k nimž měli Bratří blízko, je odmítnuta stejně jako pokrytství a obojetnost Valdenských. V té kapitole je tak znovu ukázáno, že pro Bratří nebylo jiného východiska než rozchod se všemi dosavadními stranami a založení samostatného svazku lidí stejně smýšlejících. Náboženské strany, od nichž se tak Bratří viditelně odloučili, měly společný znak: nedostatek ducha Božího a nadbytek ducha tohoto světa a proto nebylo možno setrvati s nimi v jednotě. Čteme-li desátou kapitolu Blahoslavova spisu a vzpomene- me-li si, jak i později Blahoslav několikrát přísně, ba přímo příkře posoudil ostatní strany, zejména stranu pod obojí, stěží se ubráníme myšlence, že představa Blahoslava, člověka smířlivého, měkkého, ba až passivního, s níž se místy v literatuře shledáváme, není správná. Už ve své prvotině vystupuje Balhoslav jako sebevědo- mý muž, jenž zevrubným studiem bratrské minulosti pře- konal vnitřní tíseň a rozehnal pochybnosti o smyslu a oprávněnosti samostatné existence Jednoty, a jenž je pevně, ne však domýšlivě přesvědčen, že v Jednotě a nikoliv někde jinde je ztělesněna a uskutečňována pravda evangelia, buď potlačená, nebo zastíněná a do pozadí zasunutá, anebo alespoň neplně vyjádřená v ostatních církvích a stranách. Z desáté kapitoly též vysvítá, že už mladý Blahoslav, jenž stál teprve na počátku své literární a veřejné drá- hy, když psal spis ,O původu“, dovedl odhaliti slabiny a nedostatky ostatních stran a zároveň postřehnouti, v čem tkví vnitřní síla Jednoty a proč jí opětovaná pronásledování a příkoří nedovedla udusiti. Také poslední kapitola spisu, vytrysklá z přesvědčeného a věřícího srdce, prozrazuje značnou myšlenkovou sílu i spisovatel- skou pohotovost mladého autora. V sedmi bodech je tu přehledně shrnut obsah předešlých kapitol a příteli Zachariášovi ukázáno ještě jednou, odkud dověrnost býti má a jest, že původ Jednoty bratrské i kněžství, jehož se v ní užívá, z Boha jest“. Také z této kapitoly zřetelně proniká víra v božský původ Jednoty, která
Strana 20
20 Otakar Odložilík: se vine jako červená nit celou knihou a jíž je podloženo Blahosla- vovo vypsání počátků Jednoty. I tato kapitola je nesena určitým a nerozkolísaným tónem, jenž ukazuje, že poslední vnitřní rozpaky byly překonány a ztlumeny a že autor nastupuje na další životní dráhu s vnitřní jistotou a bez obav před novými útoky nepřátel i před krisemi a převraty v lůně Jednoty... Blahoslavova prvotina není arci bez nedostatků jako každé lidské dílo, avšak snese přísné měřítko jak po věcné, tak po for- mální stránce. Při posuzování nelze zapomínati ani okolností, v nichž vznikla, ani jejího účelu — nebylať s počátku určena ve- řejnosti, nýbrž druhovi v nejistotě a pochybách a měla jím býti opravena a doplněna. Po osmnácti letech, t. j. r. 1565, ji Blahoslav znovu přehlédl, jak vysvítá z poznámky připojené na posledních řádkách rukopisu. Nelze říci, zda při tom Blahoslav něco opravoval, či doplňoval; z toho však, že Blahoslav o tom nečiní zmínky, lze usuzovati, že nikoliv a že se nám dílo dochovalo v té podobě. jakou mělo, když je za bouřlivého roku 1547 Blahoslav odesílal svému příteli. Nanejvýš by bylo možno připustiti, že tam Blahoslav zasunul některé podrobnosti, o nichž se teprve časem dověděl, avšak ani to není nutné. Už Jastrebov ukázal, že Blahoslavovo dílo bylo ceněno pozdějšími spisovateli a že z něho mnozí čerpali.75) Dnešní historik, hledající poučení o událostech, jichž se Blahoslav dotýká, sáhne ovšem po každé raději k původním a starším pramenům, ha nichž Blahoslav budoval a jež i dnes jsou po ruce. Blahoslavovi však zůstane vděčen, že zaznamenal některé zprávy, které se až do jeho období udržely v ústním podání a které by snad jinak upadly v zapomenutí. Po zjištění, že Blahoslav užíval vydatně Krasonické- ho traktátu,O učených, odpadnou však mnohé, jež ještě Jastrebov odvozoval z toho pramene.76) Blahoslavovi také přísluší zásluha, že zachytil v mnohém ohledu stav souvěké tradice a pojímání význačných osob a událostí, jako na př. úsudek svých vrstevníků o Rokycanovi, jejich vědomosti o nejasné otázce potvrzení bratr- ských duchovních a pod. Životopisci Blahoslavovu poskytne jeho první literární dílo také mnoho poučení; ukáže mu zejména, s jakými představami o minulosti Jednoty a s jakým výhledem 75) Srvn. ČČH. 1902, str. 52 a n. 76) Srvn. ČČH. 1902, str. 65-6 s tím, co pověděno zde v úvodě v provenienci jednotlivých částí Blahoslavova spisu a jeho zpráv.
20 Otakar Odložilík: se vine jako červená nit celou knihou a jíž je podloženo Blahosla- vovo vypsání počátků Jednoty. I tato kapitola je nesena určitým a nerozkolísaným tónem, jenž ukazuje, že poslední vnitřní rozpaky byly překonány a ztlumeny a že autor nastupuje na další životní dráhu s vnitřní jistotou a bez obav před novými útoky nepřátel i před krisemi a převraty v lůně Jednoty... Blahoslavova prvotina není arci bez nedostatků jako každé lidské dílo, avšak snese přísné měřítko jak po věcné, tak po for- mální stránce. Při posuzování nelze zapomínati ani okolností, v nichž vznikla, ani jejího účelu — nebylať s počátku určena ve- řejnosti, nýbrž druhovi v nejistotě a pochybách a měla jím býti opravena a doplněna. Po osmnácti letech, t. j. r. 1565, ji Blahoslav znovu přehlédl, jak vysvítá z poznámky připojené na posledních řádkách rukopisu. Nelze říci, zda při tom Blahoslav něco opravoval, či doplňoval; z toho však, že Blahoslav o tom nečiní zmínky, lze usuzovati, že nikoliv a že se nám dílo dochovalo v té podobě. jakou mělo, když je za bouřlivého roku 1547 Blahoslav odesílal svému příteli. Nanejvýš by bylo možno připustiti, že tam Blahoslav zasunul některé podrobnosti, o nichž se teprve časem dověděl, avšak ani to není nutné. Už Jastrebov ukázal, že Blahoslavovo dílo bylo ceněno pozdějšími spisovateli a že z něho mnozí čerpali.75) Dnešní historik, hledající poučení o událostech, jichž se Blahoslav dotýká, sáhne ovšem po každé raději k původním a starším pramenům, ha nichž Blahoslav budoval a jež i dnes jsou po ruce. Blahoslavovi však zůstane vděčen, že zaznamenal některé zprávy, které se až do jeho období udržely v ústním podání a které by snad jinak upadly v zapomenutí. Po zjištění, že Blahoslav užíval vydatně Krasonické- ho traktátu,O učených, odpadnou však mnohé, jež ještě Jastrebov odvozoval z toho pramene.76) Blahoslavovi také přísluší zásluha, že zachytil v mnohém ohledu stav souvěké tradice a pojímání význačných osob a událostí, jako na př. úsudek svých vrstevníků o Rokycanovi, jejich vědomosti o nejasné otázce potvrzení bratr- ských duchovních a pod. Životopisci Blahoslavovu poskytne jeho první literární dílo také mnoho poučení; ukáže mu zejména, s jakými představami o minulosti Jednoty a s jakým výhledem 75) Srvn. ČČH. 1902, str. 52 a n. 76) Srvn. ČČH. 1902, str. 65-6 s tím, co pověděno zde v úvodě v provenienci jednotlivých částí Blahoslavova spisu a jeho zpráv.
Strana 21
Blahoslavův spis O původu Jednoty bratrské. 21 na její budoucnost začínal veřejné působení 24letý „mládenec“, jenž za nedlouho měl dosíci nejvyššího postavení mezi Bratřími * * Jak už bylo s počátku pověděno, vydal Blahoslavův spis po prvé N. V. Jastrebov. Tisk je dávno těžko přístupný a tak už tím by bylo nové vydání ospravedlněno. Jsou však i věcné důvody. Jastrebov vydával podle jediného rukopisu, uloženého dnes v kni- hovně Národního musea v Praze sign. IV H 8. Rukopis je až ze XVII. stol., z pozůstalosti Drabíkovy, a je vadný, na mnoha místech až nesrozumitelný. Když bylo zjištěno, že ve sborníku skladeb Vavřince Krasonického, jehož vlastním původcem byl nejspíše Blahoslavův pomocník Orlík, je rovněž Blahoslavův spis, bylo patrné, že bude zapotřebí porovnati oba rukopisy a vyznačiti jejich poměr. Srovnání ukázalo, že znění rukop. V F 41 je lepší a úplnější a že proto musí býti vzato za podklad nové edice. Blahoslavův spis vydáváme současně na dvou místech: jednou jako V. svazek bibliofilské edice „Špalíček“, kde je otištěn pokud možno správný text a připojeno ocenění spisu a jazykové i věcné vysvětlivky textu, po druhé zde na laskavé vyzvání prof. V. Novotného. Vydání ve „Špalíčku“ je určeno širokým kruhům čtenářstva, toto pak především odborným čtenářům a badatelům, pro něž je připojen obvyklý kritický aparát, obsahující zejména srovnání textu obou rukopisů, jenž by populární vydání nemálo zatížil a přece není tak nevýznamný, aby bylo možno jej prostě pominouti; uvedeny jsou též odkazy na místa z Písma a na cito- vané spisy. Poněvadž vydání byla připravována podle rozličných hledisek a navzájem se doplňují, doufáme, že ani jedno ani druhé nebude prohlášeno za zbytečné... Knihovna Národního musea v Praze, bohatá vzácnými památkami českého písemnictví, může se chlubiti tím, že dílo Bla- hoslavovo se zachovalo jenom v jejích rukopisech. Jejímu řediteli Dr. Jos. Volfovi a správě Národního musea přísluší srdečný dík za ochotné svolení k otisku vzácné památky. Také Dr. Vojt. Sokolovi jenž už před lety ohlásil vydání celého sborníku V F 41, dlužno vysloviti dík nejenom za to, že neměl námitek proti tisku Blahosla- vova díla, nýbrž že se i platně zasloužil o to, aby nové vydání bylo zdokonaleno i podle výsledků jeho badání.
Blahoslavův spis O původu Jednoty bratrské. 21 na její budoucnost začínal veřejné působení 24letý „mládenec“, jenž za nedlouho měl dosíci nejvyššího postavení mezi Bratřími * * Jak už bylo s počátku pověděno, vydal Blahoslavův spis po prvé N. V. Jastrebov. Tisk je dávno těžko přístupný a tak už tím by bylo nové vydání ospravedlněno. Jsou však i věcné důvody. Jastrebov vydával podle jediného rukopisu, uloženého dnes v kni- hovně Národního musea v Praze sign. IV H 8. Rukopis je až ze XVII. stol., z pozůstalosti Drabíkovy, a je vadný, na mnoha místech až nesrozumitelný. Když bylo zjištěno, že ve sborníku skladeb Vavřince Krasonického, jehož vlastním původcem byl nejspíše Blahoslavův pomocník Orlík, je rovněž Blahoslavův spis, bylo patrné, že bude zapotřebí porovnati oba rukopisy a vyznačiti jejich poměr. Srovnání ukázalo, že znění rukop. V F 41 je lepší a úplnější a že proto musí býti vzato za podklad nové edice. Blahoslavův spis vydáváme současně na dvou místech: jednou jako V. svazek bibliofilské edice „Špalíček“, kde je otištěn pokud možno správný text a připojeno ocenění spisu a jazykové i věcné vysvětlivky textu, po druhé zde na laskavé vyzvání prof. V. Novotného. Vydání ve „Špalíčku“ je určeno širokým kruhům čtenářstva, toto pak především odborným čtenářům a badatelům, pro něž je připojen obvyklý kritický aparát, obsahující zejména srovnání textu obou rukopisů, jenž by populární vydání nemálo zatížil a přece není tak nevýznamný, aby bylo možno jej prostě pominouti; uvedeny jsou též odkazy na místa z Písma a na cito- vané spisy. Poněvadž vydání byla připravována podle rozličných hledisek a navzájem se doplňují, doufáme, že ani jedno ani druhé nebude prohlášeno za zbytečné... Knihovna Národního musea v Praze, bohatá vzácnými památkami českého písemnictví, může se chlubiti tím, že dílo Bla- hoslavovo se zachovalo jenom v jejích rukopisech. Jejímu řediteli Dr. Jos. Volfovi a správě Národního musea přísluší srdečný dík za ochotné svolení k otisku vzácné památky. Také Dr. Vojt. Sokolovi jenž už před lety ohlásil vydání celého sborníku V F 41, dlužno vysloviti dík nejenom za to, že neměl námitek proti tisku Blahosla- vova díla, nýbrž že se i platně zasloužil o to, aby nové vydání bylo zdokonaleno i podle výsledků jeho badání.
Strana 22
22 Otakar Odložilík: 67а O původu Jednoty Bratrské: jakými příčinami to šlo a k tomu přivedeno bylo, že sou některé pobožné osoby z posluchačů M. Jana Husa i jiných starých Čechův, od Římanů se oddělivše, však ani k straně pod obojí, ani k Valdenským nepřistoupily, ale samy ob- zvláštně služby podlé naučení svatých Písem i služebníky podlé příkladu prvotní svaté církve mezi sebou zřídily, sprostně i upřímě i krátce, tak jakž se ty věci dály, sepsáno od Bratra Jana Blahoslava Přerovského.“) 67b Knihyl) z nichž spis tento vybrán, tyto jsoub): 1. Spis) B. Vavřince Krasonického O původu Bratrské Jednoty, krátký.“) 2. Stará apologiee) bratrská psaná. 3. Spis proti odtržencům. 4. B. Tůmy Přeloučského spis panu Holešovskému učiněný o tom, že Bratrská Jednota jest z Boha. 5. Odpovědi a konfessí Rokycanovi i jiným. 6. Odpověď) Jana Černého lékaře doktoru“) Augustýnovi na jeho hanlivou knížku proti Bratřím. 7. Listové od Bratří starých pánům i městům psaní. 8. Z spisu*) o dvanácti letech. 9. Spis aneb kázání čtvero Bratra Johannesa Augusty o ustavení svatého Matěje za apoštola na místě Jidáše.“) A mnoho jsem toho psal, cožk) sem sám slyšel od těch, kteříž něčemu sami přítomni byli a něco od těch, jenž přítomni byli, slýchali.) a) ,O původu — Přerovského chybí v B (ruk. IV H 8); tam na foliu I jest pozdější rukou napsán stručný titul: »O původu Jednoty bratrské a řádu v ní. b) ,Tyto knihy sou, z nichž toto jest vybráno“ B. c) ,Z pisu“ B. d) chybí v B. 6) ,apo- logia“ B. 1) ,odpovědi“ B. 9) ,doctorovi B. h) ,pisu A. i) ,Z spisu B. J. Augusty na kázání o ustavení atd. B. k) ,co' B. l) ,A mnoho... slýchali vepsáno dodatečně v B. 1) O těchto spisech viz úvodní stat.
22 Otakar Odložilík: 67а O původu Jednoty Bratrské: jakými příčinami to šlo a k tomu přivedeno bylo, že sou některé pobožné osoby z posluchačů M. Jana Husa i jiných starých Čechův, od Římanů se oddělivše, však ani k straně pod obojí, ani k Valdenským nepřistoupily, ale samy ob- zvláštně služby podlé naučení svatých Písem i služebníky podlé příkladu prvotní svaté církve mezi sebou zřídily, sprostně i upřímě i krátce, tak jakž se ty věci dály, sepsáno od Bratra Jana Blahoslava Přerovského.“) 67b Knihyl) z nichž spis tento vybrán, tyto jsoub): 1. Spis) B. Vavřince Krasonického O původu Bratrské Jednoty, krátký.“) 2. Stará apologiee) bratrská psaná. 3. Spis proti odtržencům. 4. B. Tůmy Přeloučského spis panu Holešovskému učiněný o tom, že Bratrská Jednota jest z Boha. 5. Odpovědi a konfessí Rokycanovi i jiným. 6. Odpověď) Jana Černého lékaře doktoru“) Augustýnovi na jeho hanlivou knížku proti Bratřím. 7. Listové od Bratří starých pánům i městům psaní. 8. Z spisu*) o dvanácti letech. 9. Spis aneb kázání čtvero Bratra Johannesa Augusty o ustavení svatého Matěje za apoštola na místě Jidáše.“) A mnoho jsem toho psal, cožk) sem sám slyšel od těch, kteříž něčemu sami přítomni byli a něco od těch, jenž přítomni byli, slýchali.) a) ,O původu — Přerovského chybí v B (ruk. IV H 8); tam na foliu I jest pozdější rukou napsán stručný titul: »O původu Jednoty bratrské a řádu v ní. b) ,Tyto knihy sou, z nichž toto jest vybráno“ B. c) ,Z pisu“ B. d) chybí v B. 6) ,apo- logia“ B. 1) ,odpovědi“ B. 9) ,doctorovi B. h) ,pisu A. i) ,Z spisu B. J. Augusty na kázání o ustavení atd. B. k) ,co' B. l) ,A mnoho... slýchali vepsáno dodatečně v B. 1) O těchto spisech viz úvodní stat.
Strana 23
Blahoslavův spis O původu Jednoty bratrské. 23 O původu a příčinách Jednoty Bratrské i kněžství a řádu, 68a kteréhož se v ní užívá, A při tom i o příhodách některých těch časův zběhlých při též Jednotě. Anno 1547 o masopůstě. J. B. charissimo commilitoni Z. L.1) salutem.") Dobrou vědomost tohob) máš, bratře a tovaryši milý, jak časů předešlých lidé někteří, zlostí a závistí ďábelskou podjati a za- páleni jsouce, netoliko mluveními, ale i psaními) svými na to se byli vylili, jak by jednotu tutod), [v níže) i my také duší svých spasení dověřilil) sme se], zhaněli, zplundrovali a za bludů plnou a svodův4) lidem“) ukázalih); a to) jako chytráci') spůsobem tím před se byli vzali/, že sou původ Jednoty i řádu, kteréhož se v ní 68b užívá, ukazovali, ale nedovodili nebýti z Boha, ale z lidí těch, kteříž se*) od církve římské (oni řkou svaté) a tak od Krista od- trhli, a tudy na) tol) dohnati') chtěli, že by to všecko z satana, hada chytrého, pošlo; čehož kdyby byli dovedli, jižm) snadné jim by bylo dokázati, že všecko,") což z ďábla pochází), Bohu neli- bé") a odporné jest. Ne pro jinét pak sou se na to vydali, než proto, že") pravda ta, kterouž Pán Bůh v ní má, v oči je bodla, tak aby i lid mnohý známost jí měl. Protož nesměli se v) to tak zhruba pustiti, aby učení jejít) zákonu Božímu protivné býti pravili, ani také život jich aby se s Kristovým a apoštolským nesrovnával“), neb by tudy sami sebe u lidu byli zkazili a za hříšníky odsoudili. Neb mnozí z lidu obecného, kteříž ostřejšího rozumu sou, učení bratrské pravější i život jejich ctnostnější býti znají nežli kněží papežových. Ale ješto ďábel nerad, což započal, nechává, až i dokoná, i navedl“) také tyto, aby opatrnější cestu vymyslili a zhaněli, 69a (jakož sem napřed řekl), původ Jednoty i kněžství. Oni tedy o to opět, jak by ukázali, že odřezanci sou a kněžstvíb) pravého nemají, opravdově se snažili, a tak se jim jiže) zdálo, že toho na ) něc) snad- a) ,O původu — salutem“ chybí v B; na místo toho na fol. 2a nadepsáno: „Kapitola první“. b) chybí v B. c) ,ale i psaními chybí v B. d) chybí v B. e) ,nichž B. 1) ,důvěřili“ B. 9) ,bludy... a svody“ B. h) ,býti“ B. ch) oprav. na ,kázali v B. i) ,tu v B. j) ,chytraři B. k) chybí v B. l) ,tratohnati' B. m) chybí v B. n) ,vše B. o) ,pochodí B. P) ,nemilé“ B. 7) ,vše“ násl. v B. 3) ,na B. t) ,jejich B. v) ,nesrov- nali B. “) na to“ násl. v B. b) ,Oni — kněžství chybí v B. c) chybí v B. 1) Spis Blahoslavův byl nejpravděpodobněji určen jeho druhu br. Zacha- riášovi, jenž se v bratrských pramenech často připomíná. Jaké bylo jeho křestní jméno, nelze říci: snad Vavřinec—Laurentius.
Blahoslavův spis O původu Jednoty bratrské. 23 O původu a příčinách Jednoty Bratrské i kněžství a řádu, 68a kteréhož se v ní užívá, A při tom i o příhodách některých těch časův zběhlých při též Jednotě. Anno 1547 o masopůstě. J. B. charissimo commilitoni Z. L.1) salutem.") Dobrou vědomost tohob) máš, bratře a tovaryši milý, jak časů předešlých lidé někteří, zlostí a závistí ďábelskou podjati a za- páleni jsouce, netoliko mluveními, ale i psaními) svými na to se byli vylili, jak by jednotu tutod), [v níže) i my také duší svých spasení dověřilil) sme se], zhaněli, zplundrovali a za bludů plnou a svodův4) lidem“) ukázalih); a to) jako chytráci') spůsobem tím před se byli vzali/, že sou původ Jednoty i řádu, kteréhož se v ní 68b užívá, ukazovali, ale nedovodili nebýti z Boha, ale z lidí těch, kteříž se*) od církve římské (oni řkou svaté) a tak od Krista od- trhli, a tudy na) tol) dohnati') chtěli, že by to všecko z satana, hada chytrého, pošlo; čehož kdyby byli dovedli, jižm) snadné jim by bylo dokázati, že všecko,") což z ďábla pochází), Bohu neli- bé") a odporné jest. Ne pro jinét pak sou se na to vydali, než proto, že") pravda ta, kterouž Pán Bůh v ní má, v oči je bodla, tak aby i lid mnohý známost jí měl. Protož nesměli se v) to tak zhruba pustiti, aby učení jejít) zákonu Božímu protivné býti pravili, ani také život jich aby se s Kristovým a apoštolským nesrovnával“), neb by tudy sami sebe u lidu byli zkazili a za hříšníky odsoudili. Neb mnozí z lidu obecného, kteříž ostřejšího rozumu sou, učení bratrské pravější i život jejich ctnostnější býti znají nežli kněží papežových. Ale ješto ďábel nerad, což započal, nechává, až i dokoná, i navedl“) také tyto, aby opatrnější cestu vymyslili a zhaněli, 69a (jakož sem napřed řekl), původ Jednoty i kněžství. Oni tedy o to opět, jak by ukázali, že odřezanci sou a kněžstvíb) pravého nemají, opravdově se snažili, a tak se jim jiže) zdálo, že toho na ) něc) snad- a) ,O původu — salutem“ chybí v B; na místo toho na fol. 2a nadepsáno: „Kapitola první“. b) chybí v B. c) ,ale i psaními chybí v B. d) chybí v B. e) ,nichž B. 1) ,důvěřili“ B. 9) ,bludy... a svody“ B. h) ,býti“ B. ch) oprav. na ,kázali v B. i) ,tu v B. j) ,chytraři B. k) chybí v B. l) ,tratohnati' B. m) chybí v B. n) ,vše B. o) ,pochodí B. P) ,nemilé“ B. 7) ,vše“ násl. v B. 3) ,na B. t) ,jejich B. v) ,nesrov- nali B. “) na to“ násl. v B. b) ,Oni — kněžství chybí v B. c) chybí v B. 1) Spis Blahoslavův byl nejpravděpodobněji určen jeho druhu br. Zacha- riášovi, jenž se v bratrských pramenech často připomíná. Jaké bylo jeho křestní jméno, nelze říci: snad Vavřinec—Laurentius.
Strana 24
24 Otakar Odložilík: ně těmi jakýmisi provázky a posloupnostmi4) dovedou, a již to za nepochybně*) drželi, že jim nikolií) Bratři nevyjdou; ale i v tom jim Pán Bůh překážku učinil. My pak, bratře můj milý, z té příčiny, vidouce těch lidí tako- vou v hanění“) Bratří, předkův našich milých, snažnost, mnohá spolu rozmlouvání mívali sme, (jakož o tom dobře víš), to rozsu- zujíce a vyhledávajíce, kterak bychom, kdyby na nás takoví přišli, původ Jednoty Bratrské i kněžství neb řádu jejího zastávali i1) Jednoty původ z Boha i řád pravý v ní býti prokázali; však nepamatuji se, abychom kdy na čem jistém zůstali. A protož od té chvíle vždycky sem byl žádostiv pravou zprávu těch věcí od někoho míti, ne proto že bych pochyboval v mysli své o tom, 69b že by Jednota Bratrská původ svůj /z Boha měla ), ale pro potřebu již oznámenou. Ale“) když sem pak, na to se od mnohých pilně proptávaje,*) nijakž) se nemohl9) toho doptati, a") těch, kteříž snad (a bezpochyby) o tom dobrou vědomost měli, pro některé příčiny, zvláště pro tu, aby mi to k všetečnosti přičteno nebylo, nesměl sem se tázati, nevěda se tedy kam vrhnouti"), i uložil sem°) u sebe, což bych nejvíce mohl knih o") učení, o víře i) pů- vodu od Bratří našich, zvlášť starých,3) sepsaných sobě zjednati a v ty se vší pilností nahlédnouti, naději pravout) maje, že pravého smyslu z nich o té věci nabudu. I učinil sem tak, a spisův bratr- ských nemálo sobě“) zjednaje,*) pilně sem je přehlídal, k tomu i mluvení mnohá s těmi, s kterýmiž mi slušelo a možnost byla. o té věci sem míval, kteříž mi toho dosti podlé“) povědomosti“ slušnou zprávu dávali i příhody staré, při počátku Jednoty zběhlé vypravovali. A tím obojím tak mi se vidí,*) že při té věci gruntovně, jakž sama v sobě jest, zpraven jsem a /tím, čehož sem i s tebou dávno lačněl, nasycen. Ale aby snad z paměti mé to, což bych z“) těch knih i rozmlouvání společných nabylb), nevypadlo, nětco°) krátce těch věcí sem poznamenal. 703 Mysle pak na to, že i ty, poněvadž také té žádosti si byl, d) ,těmi — posloupnostmi“ chybí v B. e),za to nepochybně B. 1),zle“ násl. v B. g) chybí B. h) ,a Jednotu původem z Boha i řád pravý v ní ukázali tak v B. i) „neměla“ B. k) ,přeptávaje“ B. 1) ,nikdyž“ B. m) ,od násl. v B. ") ,vrtknouti B. °) ,sám' násl. v B. P) chybí B. 7) ,o' násl. v B. 8) ,starších B. t) „jistou B. “) chybí v B.7) ,zjednavši v B. W) chybí v B. *) ,zdá“ B a) „Z týchž rozmlouvání v B. b) ,nabýval' B. c) ,na krátce' B.
24 Otakar Odložilík: ně těmi jakýmisi provázky a posloupnostmi4) dovedou, a již to za nepochybně*) drželi, že jim nikolií) Bratři nevyjdou; ale i v tom jim Pán Bůh překážku učinil. My pak, bratře můj milý, z té příčiny, vidouce těch lidí tako- vou v hanění“) Bratří, předkův našich milých, snažnost, mnohá spolu rozmlouvání mívali sme, (jakož o tom dobře víš), to rozsu- zujíce a vyhledávajíce, kterak bychom, kdyby na nás takoví přišli, původ Jednoty Bratrské i kněžství neb řádu jejího zastávali i1) Jednoty původ z Boha i řád pravý v ní býti prokázali; však nepamatuji se, abychom kdy na čem jistém zůstali. A protož od té chvíle vždycky sem byl žádostiv pravou zprávu těch věcí od někoho míti, ne proto že bych pochyboval v mysli své o tom, 69b že by Jednota Bratrská původ svůj /z Boha měla ), ale pro potřebu již oznámenou. Ale“) když sem pak, na to se od mnohých pilně proptávaje,*) nijakž) se nemohl9) toho doptati, a") těch, kteříž snad (a bezpochyby) o tom dobrou vědomost měli, pro některé příčiny, zvláště pro tu, aby mi to k všetečnosti přičteno nebylo, nesměl sem se tázati, nevěda se tedy kam vrhnouti"), i uložil sem°) u sebe, což bych nejvíce mohl knih o") učení, o víře i) pů- vodu od Bratří našich, zvlášť starých,3) sepsaných sobě zjednati a v ty se vší pilností nahlédnouti, naději pravout) maje, že pravého smyslu z nich o té věci nabudu. I učinil sem tak, a spisův bratr- ských nemálo sobě“) zjednaje,*) pilně sem je přehlídal, k tomu i mluvení mnohá s těmi, s kterýmiž mi slušelo a možnost byla. o té věci sem míval, kteříž mi toho dosti podlé“) povědomosti“ slušnou zprávu dávali i příhody staré, při počátku Jednoty zběhlé vypravovali. A tím obojím tak mi se vidí,*) že při té věci gruntovně, jakž sama v sobě jest, zpraven jsem a /tím, čehož sem i s tebou dávno lačněl, nasycen. Ale aby snad z paměti mé to, což bych z“) těch knih i rozmlouvání společných nabylb), nevypadlo, nětco°) krátce těch věcí sem poznamenal. 703 Mysle pak na to, že i ty, poněvadž také té žádosti si byl, d) ,těmi — posloupnostmi“ chybí v B. e),za to nepochybně B. 1),zle“ násl. v B. g) chybí B. h) ,a Jednotu původem z Boha i řád pravý v ní ukázali tak v B. i) „neměla“ B. k) ,přeptávaje“ B. 1) ,nikdyž“ B. m) ,od násl. v B. ") ,vrtknouti B. °) ,sám' násl. v B. P) chybí B. 7) ,o' násl. v B. 8) ,starších B. t) „jistou B. “) chybí v B.7) ,zjednavši v B. W) chybí v B. *) ,zdá“ B a) „Z týchž rozmlouvání v B. b) ,nabýval' B. c) ,na krátce' B.
Strana 25
Blahoslavův spis O původu Jednoty bratrské. 25 o těchtod) věcech jistou zprávu nějakou jako i já maje*), budeš o to pečovati, aby buď skrze čítání knih bratrských, buď skrze společná“) rozmlouvání o tom s těmi,“) kteříž našich věcí pově- domi jsou, jisté zprávy při těchto věcech došel, i tou příčinouh), což sem sobě byl krátce znamenal, něco málo toho pozpraviv, přepsal sem a tobě teď posílám v tom úmysle, aby ty s pilností) to přečta, jestliže co ještě více o těch věcech víš,j) přidal k tomu mému poznamenání, aneb jestliže bych já v čem, (o čemž jistě nevímk), pochybil, aby tol) proměnil a summou s tím tak, jakoby tvé vlastním) bylo, nakládal, společné dobré obmýšleje. Věřím, že žádosti") mé naplněním nepohrdneš. A s tím dej se nám Pán Bůh všemohúcí ve zdraví shledati; a tentýž račiž zpravovati cesty a kroky náše. Amen./ 70b KAPITOLA PRVNÍ.*) Zjevné svědectví Písma svatá tomu vydávají, že jest Bůh vždycky, jakž sou lidé na zemi býti počali, své, kteříž?) se jemu líbili, míval. Neb ačkoli Adam, první člověk, v hněv boží jest upadl a zlořečenství pro skutek jeho na všecky lidi, ano i na některé jiné živočichy, ba i na tu zemi od') Boha") jest vydáno, však proto milosrdenství svého od něhos) Bůh neodjal, ale jakžt) jejt) v zloře- čenství a tudy v mnohé bídy a zámutky vydal, tak ihned také“) zase“) zaslíbení milostné, jímž by se v těchto“) převelikých úzko- stech svých potěšoval“), jemu učinil a tolikéž i jiným synům, vnukům a potomkům jeho jest činíval.1) Za času Noe také jest Bůh, shlédnal) na svět. žádného dobrého?) neuzřel“), však uzřel toho, kdož mu se líbil, totiž Noe.2) Ale nechť se tam nezavodím, nebo“) toho,“) čemuž můžem z Písem/ svatých) se naučiti, tuto 71a šířiti nemíním. Summovně toliko nechť toto doložím, že snadně z Písem svatých to může býti ukázáno, že jest Bůh od počátku“) d) ,těch B.e) „míti“ B. 1) chybí v B. 9) „společnou“ B. h) chybí v A. ch) ,to násl. r B. i) chybí B. 1) ,i násl. v B. k) ,já — nevím“ chybí v B. 1) chybí v B. m) chybí r B. n),žádost má bude naplněna tak v B. °) ,druhá v B. P) ,sou násl. v B. r) chybí r B. 5) jest násl. v B. t) ,jak jest v B. ") chybí B. V) ,těch B. *) ,potěšovali B. 1) »vzhlédl' B. 2) ,jest násl. v B. aa) oprav. z ,nenalezl v B. a) chybí v B. b) ,lépe násl. v B. c) tak v B. ,od počátku světa a stvoření věkův omylem v A. 1) Srvn. k tomu I. Mojž. III., 14 n. 2) Viz I. Mojž. VI., 8.
Blahoslavův spis O původu Jednoty bratrské. 25 o těchtod) věcech jistou zprávu nějakou jako i já maje*), budeš o to pečovati, aby buď skrze čítání knih bratrských, buď skrze společná“) rozmlouvání o tom s těmi,“) kteříž našich věcí pově- domi jsou, jisté zprávy při těchto věcech došel, i tou příčinouh), což sem sobě byl krátce znamenal, něco málo toho pozpraviv, přepsal sem a tobě teď posílám v tom úmysle, aby ty s pilností) to přečta, jestliže co ještě více o těch věcech víš,j) přidal k tomu mému poznamenání, aneb jestliže bych já v čem, (o čemž jistě nevímk), pochybil, aby tol) proměnil a summou s tím tak, jakoby tvé vlastním) bylo, nakládal, společné dobré obmýšleje. Věřím, že žádosti") mé naplněním nepohrdneš. A s tím dej se nám Pán Bůh všemohúcí ve zdraví shledati; a tentýž račiž zpravovati cesty a kroky náše. Amen./ 70b KAPITOLA PRVNÍ.*) Zjevné svědectví Písma svatá tomu vydávají, že jest Bůh vždycky, jakž sou lidé na zemi býti počali, své, kteříž?) se jemu líbili, míval. Neb ačkoli Adam, první člověk, v hněv boží jest upadl a zlořečenství pro skutek jeho na všecky lidi, ano i na některé jiné živočichy, ba i na tu zemi od') Boha") jest vydáno, však proto milosrdenství svého od něhos) Bůh neodjal, ale jakžt) jejt) v zloře- čenství a tudy v mnohé bídy a zámutky vydal, tak ihned také“) zase“) zaslíbení milostné, jímž by se v těchto“) převelikých úzko- stech svých potěšoval“), jemu učinil a tolikéž i jiným synům, vnukům a potomkům jeho jest činíval.1) Za času Noe také jest Bůh, shlédnal) na svět. žádného dobrého?) neuzřel“), však uzřel toho, kdož mu se líbil, totiž Noe.2) Ale nechť se tam nezavodím, nebo“) toho,“) čemuž můžem z Písem/ svatých) se naučiti, tuto 71a šířiti nemíním. Summovně toliko nechť toto doložím, že snadně z Písem svatých to může býti ukázáno, že jest Bůh od počátku“) d) ,těch B.e) „míti“ B. 1) chybí v B. 9) „společnou“ B. h) chybí v A. ch) ,to násl. r B. i) chybí B. 1) ,i násl. v B. k) ,já — nevím“ chybí v B. 1) chybí v B. m) chybí r B. n),žádost má bude naplněna tak v B. °) ,druhá v B. P) ,sou násl. v B. r) chybí r B. 5) jest násl. v B. t) ,jak jest v B. ") chybí B. V) ,těch B. *) ,potěšovali B. 1) »vzhlédl' B. 2) ,jest násl. v B. aa) oprav. z ,nenalezl v B. a) chybí v B. b) ,lépe násl. v B. c) tak v B. ,od počátku světa a stvoření věkův omylem v A. 1) Srvn. k tomu I. Mojž. III., 14 n. 2) Viz I. Mojž. VI., 8.
Strana 26
26 Otakar Odložilík věkův a stvoření světa vždycky ty lidi měl, kteříž se jemu líbili. Jakož pak to bylo před Kristem, tolikéž vězme, že jest bylo iď) po Kristu a bude až do skonání světa. Ač pak ne tak může pořádek*) všech mužů bohobojných a lidu jich se přidržejícího, kteříž byli po apoštolech, z Písem sva- tých ukázán býti, jako těch, kteříž před Kristem, počnoucí) od Adama, byli: ) však proto kronikami a sepsáními mužův pobož- ných, kteříž hodnověrní světkové příhod za těch časů stalých jsou, ukázáno to býti může, jako z kroniky Eusebia Cesarienského, kteráž Tripartita slove,1) a jiných mnohých. A byť pak i z těch nemohl žádný pořádek (ale můž) vyhledán býti, tehdy to samo povědění Kristovo,*) kdež dí:,2) „S vámit sem až do skonání světa“, nás na to přivede, abychom tomu, že Bůh na světě vždycky 71b své má, povoliti musili, ač pak někdy) u velmi malém počtu bývali zvláště pospolu, ) jakož) za dnů Eliáše proroka,3) kterýž, horlivě k Bohu mluvě,j) i to řekl: „Já sem, prej, sám, Pane, cti- telk) tvůj*), jiní se všickni po modlách uchýlili etc.“ Ale co mu odpovědíno od Boha? „Mámť já, prý,b) ještě sedm tisíc lidu, kteříž kolenou svých před Bálem neskláněli“. Takť jest i po všecky časy bývalo, že někdy nemnozí jedni o druhých věděli a jedni s druhými bývali a někdy také zase Bůh, kdež ráčil, rozšířil své ve veliké množství, jako za časů apoštolů. I odkud tedy původ bylm) jednoty a pospolnosti těch lidí, kteří z tak malička ve mnohý počet rozšířeni od ducha Božího bývali? Odnikud jistě odjinud než od Boha, kterýž je tak rozmno- žoval. Čehož kdož se doptati chce, musí očí svých výše pozdvihnouti a ne tu hledati původu těch lidí, kdež se rozmnožovati a růsti v větší počet počali. Nebo ne tehdáž teprva počala pravda na světě 72a býti u lidí, ale prvé byla, hned od prvního člověka počna; ten jest původem všeho toho a jeho“) původ jest Bůh, v němž vše svůj počátek a bytnost má a z něho ji béře.) Kdybychom“) chtěli při takovém obnovení původa hledati obzvláštního, musilo d) ,že — i chybí v B. e) ,pořad B. t) ,počna“ B %) ,bývali B. h) dodáno nad řádkem v B. 1) chybí v B. j),mluvil“ B. k) ,zůstal toliko' v B. 1) chybí v B. m) ,býval B. a) „jemu“ B. b), v němž — béře“ chybí v A. c) ,když bychom“ B. 1) Míněno je nejspíše dílo slavného církevního historika z první pol. IV. stol. Eusebia „Chronicon",které se však zve ,bipartitum'. Viz Hurter, Nomenclator literarius III. vyd. I. sv., 211. 2) Mat. XXVIII., 20. 3) Srvn. I. Král. XIX., 10 a 18 a ep. k Římanům XI., 3 a 1.
26 Otakar Odložilík věkův a stvoření světa vždycky ty lidi měl, kteříž se jemu líbili. Jakož pak to bylo před Kristem, tolikéž vězme, že jest bylo iď) po Kristu a bude až do skonání světa. Ač pak ne tak může pořádek*) všech mužů bohobojných a lidu jich se přidržejícího, kteříž byli po apoštolech, z Písem sva- tých ukázán býti, jako těch, kteříž před Kristem, počnoucí) od Adama, byli: ) však proto kronikami a sepsáními mužův pobož- ných, kteříž hodnověrní světkové příhod za těch časů stalých jsou, ukázáno to býti může, jako z kroniky Eusebia Cesarienského, kteráž Tripartita slove,1) a jiných mnohých. A byť pak i z těch nemohl žádný pořádek (ale můž) vyhledán býti, tehdy to samo povědění Kristovo,*) kdež dí:,2) „S vámit sem až do skonání světa“, nás na to přivede, abychom tomu, že Bůh na světě vždycky 71b své má, povoliti musili, ač pak někdy) u velmi malém počtu bývali zvláště pospolu, ) jakož) za dnů Eliáše proroka,3) kterýž, horlivě k Bohu mluvě,j) i to řekl: „Já sem, prej, sám, Pane, cti- telk) tvůj*), jiní se všickni po modlách uchýlili etc.“ Ale co mu odpovědíno od Boha? „Mámť já, prý,b) ještě sedm tisíc lidu, kteříž kolenou svých před Bálem neskláněli“. Takť jest i po všecky časy bývalo, že někdy nemnozí jedni o druhých věděli a jedni s druhými bývali a někdy také zase Bůh, kdež ráčil, rozšířil své ve veliké množství, jako za časů apoštolů. I odkud tedy původ bylm) jednoty a pospolnosti těch lidí, kteří z tak malička ve mnohý počet rozšířeni od ducha Božího bývali? Odnikud jistě odjinud než od Boha, kterýž je tak rozmno- žoval. Čehož kdož se doptati chce, musí očí svých výše pozdvihnouti a ne tu hledati původu těch lidí, kdež se rozmnožovati a růsti v větší počet počali. Nebo ne tehdáž teprva počala pravda na světě 72a býti u lidí, ale prvé byla, hned od prvního člověka počna; ten jest původem všeho toho a jeho“) původ jest Bůh, v němž vše svůj počátek a bytnost má a z něho ji béře.) Kdybychom“) chtěli při takovém obnovení původa hledati obzvláštního, musilo d) ,že — i chybí v B. e) ,pořad B. t) ,počna“ B %) ,bývali B. h) dodáno nad řádkem v B. 1) chybí v B. j),mluvil“ B. k) ,zůstal toliko' v B. 1) chybí v B. m) ,býval B. a) „jemu“ B. b), v němž — béře“ chybí v A. c) ,když bychom“ B. 1) Míněno je nejspíše dílo slavného církevního historika z první pol. IV. stol. Eusebia „Chronicon",které se však zve ,bipartitum'. Viz Hurter, Nomenclator literarius III. vyd. I. sv., 211. 2) Mat. XXVIII., 20. 3) Srvn. I. Král. XIX., 10 a 18 a ep. k Římanům XI., 3 a 1.
Strana 27
Blahoslavův spis O původu Jednoty bratrské. 27 by několiko těch původů býti, poněvadž, jakž řečeno napřed, tend) lid nejednou se rozšiřovati počínával. Ale musít jedné a téže věci jednostejný původ býti; jakož původ rozhlašování) pravdy a pospolnosti Židův byl z Boha, tak také i potom, když se zmenšila ta věc, a Bůh opět takovouž pospolnost míti chtěl, sám se v to vkládal a byl) toho původem. Na to tedy předně musí se pohleděti, jaký jest to") lid a jakého obcování, kterýž se tak, jsa od jiných oddělen, rozmáhá, a na nových-lib) se gruntích zakládá, čili starých se dobral a h) na těch dělá. Jestližet jest) nová a nikdy prvé nebývalá fundací)), jižt jest dosti důvodu, že není z Boha. Nebo apoštol dí:1) „Jestliže by vám kdo jiné evangelium kázal, proklatý budiž“. Paklit uzná- nok) bude, že lid ten nic nového před se nebéře, ale to, což již prvé bývalo, již bude slušeti, aby ti gruntové a stavení, kteréž na těch gruntích prvé bylo vzděláno, rozváženol) bylo, a jacíž ti gruntové s tím stavením byli prvé, totiž dobří nebo zlí, tak také tito znovu vystavení budou dobří nebo zlí, když jedno ve všem s prvním stavením toto nové se srovnávati bude. Pro tentoť tedym) konec, můj milý bratře, tuto obšírnou řeč sem učinil, abych ukázal, že původ Bratří a té pospolnosti, kterouž mezi nimi vidíme, jíž také účastníci sme, není odjinud než z Boha, a že budeme-li právě hledati původu a počátkuo Bratří, tak abychom jako u příkladu, počnouc“) od jablka, před se°) po ratolestech šli, až bychom se i kořene jako klubka po nitce uptali: tedy“) nepřijdeme k jinému původu, gruntu aneb kořenu“), než k tomu, kteréhožto otec nebeský jest vinařem, jenž jest Kristus,2) a že Bratří jsou také z téhož kořene ratolesti./ Ukázav pak pospolnosti bratrské původ“) Boha všemohou- cího (a k lidskému pokolení obzvláštní milostí nakloněného) býti jako i jiných jednot a pospolností, kteréžb) před nimi bývaly a na týchž) gruntích se zakládaly, již k tomu se ale obrátím, abych také o tom, skrze koho sed) a jak dálo tehdejšího času, když se to dílo Boží rozšiřovati počínalo,“) a Jednota tato se začínala, 72b 73a d),nejednou se rozšiřovati počínali tak B. e) ,rozhlášení“ B. 1),býval“ B. 1) ,ten“ B.h),novýlich A. ch) ,dobrav i B. 1),v té násl. škrt. v A.; ,věc násl. v B. j) chybí r B. k) ukázáno“ B. 1) vzdělané, rozvážené B. m) ,pak B. n) ,pan učí B. °) ,předce A. P) ,tehdy B. 1) oprav. na ,kmenu na okraji v B. a) ,z násl. v B. b) ,kteříž B. C) ,těch B. d) ,to násl. v B. e) oprav. z počalo A.; počalo B. 1) Gal 1. 8. 2) Srvn. Jan XV, I,
Blahoslavův spis O původu Jednoty bratrské. 27 by několiko těch původů býti, poněvadž, jakž řečeno napřed, tend) lid nejednou se rozšiřovati počínával. Ale musít jedné a téže věci jednostejný původ býti; jakož původ rozhlašování) pravdy a pospolnosti Židův byl z Boha, tak také i potom, když se zmenšila ta věc, a Bůh opět takovouž pospolnost míti chtěl, sám se v to vkládal a byl) toho původem. Na to tedy předně musí se pohleděti, jaký jest to") lid a jakého obcování, kterýž se tak, jsa od jiných oddělen, rozmáhá, a na nových-lib) se gruntích zakládá, čili starých se dobral a h) na těch dělá. Jestližet jest) nová a nikdy prvé nebývalá fundací)), jižt jest dosti důvodu, že není z Boha. Nebo apoštol dí:1) „Jestliže by vám kdo jiné evangelium kázal, proklatý budiž“. Paklit uzná- nok) bude, že lid ten nic nového před se nebéře, ale to, což již prvé bývalo, již bude slušeti, aby ti gruntové a stavení, kteréž na těch gruntích prvé bylo vzděláno, rozváženol) bylo, a jacíž ti gruntové s tím stavením byli prvé, totiž dobří nebo zlí, tak také tito znovu vystavení budou dobří nebo zlí, když jedno ve všem s prvním stavením toto nové se srovnávati bude. Pro tentoť tedym) konec, můj milý bratře, tuto obšírnou řeč sem učinil, abych ukázal, že původ Bratří a té pospolnosti, kterouž mezi nimi vidíme, jíž také účastníci sme, není odjinud než z Boha, a že budeme-li právě hledati původu a počátkuo Bratří, tak abychom jako u příkladu, počnouc“) od jablka, před se°) po ratolestech šli, až bychom se i kořene jako klubka po nitce uptali: tedy“) nepřijdeme k jinému původu, gruntu aneb kořenu“), než k tomu, kteréhožto otec nebeský jest vinařem, jenž jest Kristus,2) a že Bratří jsou také z téhož kořene ratolesti./ Ukázav pak pospolnosti bratrské původ“) Boha všemohou- cího (a k lidskému pokolení obzvláštní milostí nakloněného) býti jako i jiných jednot a pospolností, kteréžb) před nimi bývaly a na týchž) gruntích se zakládaly, již k tomu se ale obrátím, abych také o tom, skrze koho sed) a jak dálo tehdejšího času, když se to dílo Boží rozšiřovati počínalo,“) a Jednota tato se začínala, 72b 73a d),nejednou se rozšiřovati počínali tak B. e) ,rozhlášení“ B. 1),býval“ B. 1) ,ten“ B.h),novýlich A. ch) ,dobrav i B. 1),v té násl. škrt. v A.; ,věc násl. v B. j) chybí r B. k) ukázáno“ B. 1) vzdělané, rozvážené B. m) ,pak B. n) ,pan učí B. °) ,předce A. P) ,tehdy B. 1) oprav. na ,kmenu na okraji v B. a) ,z násl. v B. b) ,kteříž B. C) ,těch B. d) ,to násl. v B. e) oprav. z počalo A.; počalo B. 1) Gal 1. 8. 2) Srvn. Jan XV, I,
Strana 28
28 Otakar Odložilík: oznámil. A to tak, abych netoliko ukázal, jak sou se rozmáhati počali, v řád jak uvedeni, kde kněžství vzali, ale s některé částky i toho) dotku, co se jima), zvláště osobám těm, kteříž sou“ přední byli, ano i vší Jednotě předcházeli,i) a“) jak se dařilo, jaká pokušení,) zámutkové, úzkosti i nebezpečenství, a*) což víc jest, i1) k životům sahání na ně přicházelo. Umínil sem pak, abych něco výšeji začal, nežli od toho času, v němž se Jednota začínala. Nebo tudy snáze se bude moci poroz- umětim) tomu,") jaké sou se příčiny předkům našim k tomu, aby 73b od kněžstva a jednot jiných se odděli/li, daly etc. I tomu se snadně odtud srozumí, že ne Bratři sobě smyslili učení a víru takovou, kteráž se mezi nimi vidí, ale že jest to vše, prvé nežli se Bratři oddělili, na světě bylo u lidí, kterýmž to Pán Bůh jako potom Bratřím dáti ráčil; oni pak, totiž°) Bratří, že sou se těch starých gruntů, to jest té?) pravdy, chopili) i podnes se drží, ač pak před vyzdvižením této jednoty velmi maličký počet těch byl, kteříž bys) praví Boží ctitelé byli, jako za kterého Eliáše, však proto že sou vždycky bývali jedni po druhých.1) KAPITOLA DRUHÁ.“) Jest tomu5) více než dvě stě let, jakž někteří muži učení netoliko v umění pohanském, kteréž sedmero slove, ale také 74a i v Písmích svatých, k tomu také od Boha z milosti duchem: jeho majíce srdce*) ohnuté a tam nakloněné, spatřovali jsou“ v mysli své a v soud bralib) mnohé věci z náboženství křesťanského. kteréhož papež v Římě hlavou se činil, a takovým mnohým“ pilným a častým rozsuzováním na to sou přicházeli, aby o papeži a spolu pomocnících jeho sjednocených zlé smýšlení měli. Neb zákon Božíd) čtouce, vůli Boží, která by při kterých věcech byla. poznávali?) a římské mravy, ustavení a) řády rozličné vidouce vůli Boží“) odporné a proti ní čelící seznávajíce“), zvláště když t),i to dotknuto' B. q) „jest B;,a škrt. násl. v A. h) chybí v B. i) ,přiházelo B. j) ,a násl. v B. k) ,ba B. 1) ,jest i chybí v B. m) ,rozuměti“ oprav. 2.. ,poroz- uměti“ B. n) chybí v B. °),ti“ B. P) ,čisté násl. v B. r) ,a jí až násl. v B 8) chybí v B. t) ,až do Bratří násl. v B. u) ,třetí B. v) již násl. v B. z),k tomu násl. vB. a chybí v B. b) ,sou násl. v B. c) ,a násl. v B. d) Páně B. e) ,poznali B. f) chybí v B. 9) „ji násl. v B. h) je seznávali B.
28 Otakar Odložilík: oznámil. A to tak, abych netoliko ukázal, jak sou se rozmáhati počali, v řád jak uvedeni, kde kněžství vzali, ale s některé částky i toho) dotku, co se jima), zvláště osobám těm, kteříž sou“ přední byli, ano i vší Jednotě předcházeli,i) a“) jak se dařilo, jaká pokušení,) zámutkové, úzkosti i nebezpečenství, a*) což víc jest, i1) k životům sahání na ně přicházelo. Umínil sem pak, abych něco výšeji začal, nežli od toho času, v němž se Jednota začínala. Nebo tudy snáze se bude moci poroz- umětim) tomu,") jaké sou se příčiny předkům našim k tomu, aby 73b od kněžstva a jednot jiných se odděli/li, daly etc. I tomu se snadně odtud srozumí, že ne Bratři sobě smyslili učení a víru takovou, kteráž se mezi nimi vidí, ale že jest to vše, prvé nežli se Bratři oddělili, na světě bylo u lidí, kterýmž to Pán Bůh jako potom Bratřím dáti ráčil; oni pak, totiž°) Bratří, že sou se těch starých gruntů, to jest té?) pravdy, chopili) i podnes se drží, ač pak před vyzdvižením této jednoty velmi maličký počet těch byl, kteříž bys) praví Boží ctitelé byli, jako za kterého Eliáše, však proto že sou vždycky bývali jedni po druhých.1) KAPITOLA DRUHÁ.“) Jest tomu5) více než dvě stě let, jakž někteří muži učení netoliko v umění pohanském, kteréž sedmero slove, ale také 74a i v Písmích svatých, k tomu také od Boha z milosti duchem: jeho majíce srdce*) ohnuté a tam nakloněné, spatřovali jsou“ v mysli své a v soud bralib) mnohé věci z náboženství křesťanského. kteréhož papež v Římě hlavou se činil, a takovým mnohým“ pilným a častým rozsuzováním na to sou přicházeli, aby o papeži a spolu pomocnících jeho sjednocených zlé smýšlení měli. Neb zákon Božíd) čtouce, vůli Boží, která by při kterých věcech byla. poznávali?) a římské mravy, ustavení a) řády rozličné vidouce vůli Boží“) odporné a proti ní čelící seznávajíce“), zvláště když t),i to dotknuto' B. q) „jest B;,a škrt. násl. v A. h) chybí v B. i) ,přiházelo B. j) ,a násl. v B. k) ,ba B. 1) ,jest i chybí v B. m) ,rozuměti“ oprav. 2.. ,poroz- uměti“ B. n) chybí v B. °),ti“ B. P) ,čisté násl. v B. r) ,a jí až násl. v B 8) chybí v B. t) ,až do Bratří násl. v B. u) ,třetí B. v) již násl. v B. z),k tomu násl. vB. a chybí v B. b) ,sou násl. v B. c) ,a násl. v B. d) Páně B. e) ,poznali B. f) chybí v B. 9) „ji násl. v B. h) je seznávali B.
Strana 29
Blahoslavův spis O původu Jednoty bratrské. 29 viděli, ano papež nade všecky panovníky světa se povýšil, zboží císařské k sobě shrnul a zprávcím světským a ne duchovním uči- něnh) s svými kardinály, též lásky při něm nemohli se uptati, neb viděli a rozvažovali, co jest učinili) křesťanům jiným, kteříž jeho bezbožnostem povolni) býti nechtěli: protož ti dobří muži, tyto a mnohé jiné věci vidouce a z toho římskou církev daleko od podobenství první církve, Kristem a jeho apoštoly obno/vené, odešlou a již na nejvyšším stupni nešlechetnosti postavenou pozná- vajíce, i*) nemohli toho nijakž v srdcích) a v svědomích svých cho- vati, ale psali sou rozličné a mnohé knihy, v ni ch]žm) o církvi římské, papeži a kardinálech a") všem tom komonstvu mnoho dotýkali, zavedení příčiny“) ukazujíce, ano") že ona jest ta ne- věstka svatojanská krví svatých opilá, na šelmě, to jest lidu zho- vadilém, posazená,1) mocně Písmy svatými a rozličnými důvody dovozujíce,*) nebezpečenství velikých a mnohých, kteráž sou potom na ně přicházela, se opováživše: neb někteří pro ty věci o statek i poctivosti i hrdla*) přicházeli, o čemž níže šíře.1) Takť jest jim ta římská nevěstka“), rufka“) platila, kdež) jen o kterém, že se kde zjevil, zvěděla. Titoť sou pak byli ti muži a takto o tom psali: Jako jeden") Robertus2 Aliakonienský*), ten takto mluvil: „Pastýřové duchovní jsou příčina porušení víry a života křesťanského, a byť jiných zlostí v sobě neměli, než samo to, že nekáží čtení/ svatého, jsout 75a Antikristové, satanášové proměnění v anjela světlosti, lotři a zlo- ději etc.“ A tentýž níže: „A toho všeho i jiného“) zlého příčina a studnice a počátek jest tento dvůr neb stolice římská“. Bernart Super Cantica3) dí:b) „Lekejte se, kněží“), kteříž se taka) chováte nešlechetně, že na stravě, kteráž by vám zstatčiti?) 74b ch) oprav. z, „učinil A. i) ,činil“ B. 3) opraveno na okraji z ,poddáni A. k) chybí r B. 1) tak B: „srdcí A: „svých násl. v B. m) chybí v B. n) ,o' násl. v B. %) ,při ní B. P)chybí v B. r),dovodíc B. 8) ,o statky, o poctivost i o hrdla B. t) ,bude“ B. “) chybí v B. V) ,rouška v B. *) ,když“ B. z) ,byl násl. v B.; »pan Liko- nyenský oprav z pan Lykorynejský v B. a) ,i jiného chybí v B. b) chybí v B. c) ,že na stravě“ násl. škrt. v A. d) na- deps. v A. e),stačiti B. 1) Srvn. Zjevení XVII., 6. 2) Míněn je zřejmě anglický theolog Robertus Lincolniensis, zv. Grosseteste (1175—1253); místo se mi nepodařilo zjistiti. 3) Viz S. Bernardi Clar., ,Sermones in Cantica canticorum' (sermo XXIII) u Migne Patr. lat. 183, sl. 891.
Blahoslavův spis O původu Jednoty bratrské. 29 viděli, ano papež nade všecky panovníky světa se povýšil, zboží císařské k sobě shrnul a zprávcím světským a ne duchovním uči- něnh) s svými kardinály, též lásky při něm nemohli se uptati, neb viděli a rozvažovali, co jest učinili) křesťanům jiným, kteříž jeho bezbožnostem povolni) býti nechtěli: protož ti dobří muži, tyto a mnohé jiné věci vidouce a z toho římskou církev daleko od podobenství první církve, Kristem a jeho apoštoly obno/vené, odešlou a již na nejvyšším stupni nešlechetnosti postavenou pozná- vajíce, i*) nemohli toho nijakž v srdcích) a v svědomích svých cho- vati, ale psali sou rozličné a mnohé knihy, v ni ch]žm) o církvi římské, papeži a kardinálech a") všem tom komonstvu mnoho dotýkali, zavedení příčiny“) ukazujíce, ano") že ona jest ta ne- věstka svatojanská krví svatých opilá, na šelmě, to jest lidu zho- vadilém, posazená,1) mocně Písmy svatými a rozličnými důvody dovozujíce,*) nebezpečenství velikých a mnohých, kteráž sou potom na ně přicházela, se opováživše: neb někteří pro ty věci o statek i poctivosti i hrdla*) přicházeli, o čemž níže šíře.1) Takť jest jim ta římská nevěstka“), rufka“) platila, kdež) jen o kterém, že se kde zjevil, zvěděla. Titoť sou pak byli ti muži a takto o tom psali: Jako jeden") Robertus2 Aliakonienský*), ten takto mluvil: „Pastýřové duchovní jsou příčina porušení víry a života křesťanského, a byť jiných zlostí v sobě neměli, než samo to, že nekáží čtení/ svatého, jsout 75a Antikristové, satanášové proměnění v anjela světlosti, lotři a zlo- ději etc.“ A tentýž níže: „A toho všeho i jiného“) zlého příčina a studnice a počátek jest tento dvůr neb stolice římská“. Bernart Super Cantica3) dí:b) „Lekejte se, kněží“), kteříž se taka) chováte nešlechetně, že na stravě, kteráž by vám zstatčiti?) 74b ch) oprav. z, „učinil A. i) ,činil“ B. 3) opraveno na okraji z ,poddáni A. k) chybí r B. 1) tak B: „srdcí A: „svých násl. v B. m) chybí v B. n) ,o' násl. v B. %) ,při ní B. P)chybí v B. r),dovodíc B. 8) ,o statky, o poctivost i o hrdla B. t) ,bude“ B. “) chybí v B. V) ,rouška v B. *) ,když“ B. z) ,byl násl. v B.; »pan Liko- nyenský oprav z pan Lykorynejský v B. a) ,i jiného chybí v B. b) chybí v B. c) ,že na stravě“ násl. škrt. v A. d) na- deps. v A. e),stačiti B. 1) Srvn. Zjevení XVII., 6. 2) Míněn je zřejmě anglický theolog Robertus Lincolniensis, zv. Grosseteste (1175—1253); místo se mi nepodařilo zjistiti. 3) Viz S. Bernardi Clar., ,Sermones in Cantica canticorum' (sermo XXIII) u Migne Patr. lat. 183, sl. 891.
Strana 30
30 Otakar Odložilík: mohla, nemajíce dosti, zbytky, jimiž by chudí od hladu mohli za- chováni býti, nevěrně a svatokrádežně zadržujete a v požívání své pýchy a smilství živnosti chudých k sobě obracovati se nestydíte. A tak na dvé hřešíte: 1. že cizí rozchvacujete 2. svatých věcí v svých marnostech a mrzkostech zle užíváte. Protož drží vás pýcha abyšte se nepokořili ku pokání“. A týž Ad Eugenium' dí:1) „Plnáť jest pyšníkův církev a není toho, ) kdo by v mrzkosti 75b měl skutky i přípravy“) její“. Francišek Petrarcha2) v Epištolách svých bez titule mocně toho tvrdí a h) dovodí, že církev římská jest ta nevěstka okrášlená zlatem, napájející a trávící krále zemské a všecky národy, a že jest napsáno na čele jejím Babilon“.3) Mistr Milíč, Čech dávní, kněz nábožný a učený, ten v sobě mnohá myšlení a nucení míval, aby šel do Říma a světčil, že již Antikrist ve vší moci přišel. On pak s postem se modlíval, jestli to vnuknutí a myšlení od Boha, aby to ráčil oznámiti skrze kohokoli jiného hodnějšího; nemoha pak to') zbýti, musil jíti do Říma a tam na dveřích psal: „Antikrist již jest v církvi. Mistr Matěj Pařížský, kanovník na hradě Pražském, kterýž tam na hradě leží, nad jehožto hrobem jest epitaphium, jehož před několikonácti léty kanovníci několik řádkův uřezali, ten napsal dvoje knihy nemalé o samém Antikristu, kteréžto pan Zaječický z latinského jazyku do českého přeložil.)4/ Také potom v království Englickém“) byl Jan doktor Evan- gelikus, příjmím Wiklef, muž učený; ten mnoho knih napsal, jedny Deb) veritate sacrae scripturae, Dialogum de veritate et ) mendatio. Trialogumd), Magistrum°) sententiarum, item Conciones, Regulas et leges)) monachorum, item De Antichristo, v kterýchžto knihách") 763 1) „Ecenyum“ B; ,dí chybí v B. J) chybí v B. h) ,přípravu“ B. ch),tvrdí a chybí v B. i) ,toho B. j) „Zařečitský B. a) „Eglickém“ A. b) Tituly knih jsou vepsány jinou rukou, která i jinde činila poznámky a opravy. 6) chybí v B. d) ,in násl. v B. e) ,regulas násl. v B. ,contra omnes regulas, pleges“ tak v B. 9) ,a v některých knihách svých tak v B. 1) Viz téhož spis ,De consideratione libri quinque ad Eugenium III. u Migne Patr. lat. 184, sl. 741. 2) Srvn. „Epistolarum sine titulo liber“ (č. XVI) ve spisech Petrarkových (vyd. Basilej 1554), sv. II., 729. 3) Srvn. Zjevení XIV. 8. 4) Dvojími knihami o Antikristu dlužno rozuměti pátý traktát Regulí Matěje z Janova, nadepsaný De Antichristo a snad i násl. traktát De abhomina- cione in loco sancto; o překladateli viz u Jirečka Rukovět k děj. lit. české I, 432.
30 Otakar Odložilík: mohla, nemajíce dosti, zbytky, jimiž by chudí od hladu mohli za- chováni býti, nevěrně a svatokrádežně zadržujete a v požívání své pýchy a smilství živnosti chudých k sobě obracovati se nestydíte. A tak na dvé hřešíte: 1. že cizí rozchvacujete 2. svatých věcí v svých marnostech a mrzkostech zle užíváte. Protož drží vás pýcha abyšte se nepokořili ku pokání“. A týž Ad Eugenium' dí:1) „Plnáť jest pyšníkův církev a není toho, ) kdo by v mrzkosti 75b měl skutky i přípravy“) její“. Francišek Petrarcha2) v Epištolách svých bez titule mocně toho tvrdí a h) dovodí, že církev římská jest ta nevěstka okrášlená zlatem, napájející a trávící krále zemské a všecky národy, a že jest napsáno na čele jejím Babilon“.3) Mistr Milíč, Čech dávní, kněz nábožný a učený, ten v sobě mnohá myšlení a nucení míval, aby šel do Říma a světčil, že již Antikrist ve vší moci přišel. On pak s postem se modlíval, jestli to vnuknutí a myšlení od Boha, aby to ráčil oznámiti skrze kohokoli jiného hodnějšího; nemoha pak to') zbýti, musil jíti do Říma a tam na dveřích psal: „Antikrist již jest v církvi. Mistr Matěj Pařížský, kanovník na hradě Pražském, kterýž tam na hradě leží, nad jehožto hrobem jest epitaphium, jehož před několikonácti léty kanovníci několik řádkův uřezali, ten napsal dvoje knihy nemalé o samém Antikristu, kteréžto pan Zaječický z latinského jazyku do českého přeložil.)4/ Také potom v království Englickém“) byl Jan doktor Evan- gelikus, příjmím Wiklef, muž učený; ten mnoho knih napsal, jedny Deb) veritate sacrae scripturae, Dialogum de veritate et ) mendatio. Trialogumd), Magistrum°) sententiarum, item Conciones, Regulas et leges)) monachorum, item De Antichristo, v kterýchžto knihách") 763 1) „Ecenyum“ B; ,dí chybí v B. J) chybí v B. h) ,přípravu“ B. ch),tvrdí a chybí v B. i) ,toho B. j) „Zařečitský B. a) „Eglickém“ A. b) Tituly knih jsou vepsány jinou rukou, která i jinde činila poznámky a opravy. 6) chybí v B. d) ,in násl. v B. e) ,regulas násl. v B. ,contra omnes regulas, pleges“ tak v B. 9) ,a v některých knihách svých tak v B. 1) Viz téhož spis ,De consideratione libri quinque ad Eugenium III. u Migne Patr. lat. 184, sl. 741. 2) Srvn. „Epistolarum sine titulo liber“ (č. XVI) ve spisech Petrarkových (vyd. Basilej 1554), sv. II., 729. 3) Srvn. Zjevení XIV. 8. 4) Dvojími knihami o Antikristu dlužno rozuměti pátý traktát Regulí Matěje z Janova, nadepsaný De Antichristo a snad i násl. traktát De abhomina- cione in loco sancto; o překladateli viz u Jirečka Rukovět k děj. lit. české I, 432.
Strana 31
Blahoslavův spis O původu Jednoty bratrské. 31 široce zavedení římské církve oznamuje.1) Toho Jana po smrti chy Konstanské concilium usoudilo“) za kacíře a kosti z hrobu vyníti,“ spáliti a popel do vody vsypati rozkázali.1) Jeho knihy některý rok před tím koncilium, když sou do Čech do kolleje pražské (někteří praví, že od Mistra Jana Husi) přineseny byly,) kdeží) toho času velmi znamenité učení bylo a studentů počet veliký byl, mnozí z studentů, bakalářů, mistrů je přepisovali, jedni je*) haněli a druzí je chválili. Ale přemáhali ti, kdož jej) oblibovali, ty, kdož je haněli. Ale arcibiskup Zbyněk z rodu Hazmberských“), pouhý lejk, kterýž se teprv/ abecedě učil, když na arcibiskupství volen byl, ten na- 76b veden jsa na to od některých, kázal sebrati těch knih, co nejvíce mohl, a spáliti je") na Malé Straně v Praze. Eneas Pius papež píše, že na dvě stě těch knih bylo velmi“) pěkně?) připravených.2) Někdo pak z studentů píseň o tom složil, v níž v jednom verši takto položil: „Arcibiskup Zbyněk Abeceda, spálil knihy, co v nich psáno, nic nevěda. Ale nechť krátce dotknu i toho, co se jest při tom pálení těch knih zběhlo.?) Několik set koleátů, studentů se sebravše, zůřivosti jsouce plni a jí k tomu hnuti, připravivše8) káru, vsadili na ni nevěstku krásně připravenou (aneb raději žáka, jakož Lupáč píše, v rouše nevěstčím) a na karách) vůkol navěšeli bullí a listů papež- ských, kardinálských a prelátských i vozili po Praze tu káru s kři- Zbyněk Zajíc Abeceda spálil knihy a nevěda co jest v nich napsáno na dolním okraji v A. h) ,odsoudilo' v B. ch),dali násl. v B. 1) chybi v B. k) chybí v B. l) chybí v B. m) oprav. z ,Rožmberských v Aiv B; v Krasonického spise O učených jest též, Rožmberských“. n) chybí v B. 2) chybí v B. P) ,že koleátu několik set se zběhlo sebravše atd. tak r B. r) již B. 8) připravili B. t) ,všudy násl. v B. 1) Tituly Wyclifových spisů jsou zde vyjmenovány nepřesně a tak dlužno přihlédnouti i k Blahoslavově předloze, Krasonického spisu O učených, abychom zjistili, o které knihy jde. První dvě jsou známé; jsouť to spisy De veritate sacrae scripturae a Dialogus sive speculum militantis ecclesiae. Za tím uvádí Krasonický Trialogum, per modum Magistri Sententiarum quattuor libros, což zde zkomoleno. Z Krasonického jest patrno, že nejde o dvě díla, nýbrž o Wyclifův Trialogus, rozdělený na čtyři knihy po vzoru slavného díla Petra Lombarda Quattuor libri sententiarum. Po tom praví Krasonický: Item contra omnes leges et regulas mona- chorum, což zde zkomoleno na Conciones, Regulas et leges monachorum. Ze sezna- mu Shirleyova (A catalogue of original works of John Wyclif, str. 26—29) se do- vídáme, že Wyclif napsal řadu spisů proti mnichům, takže je těžko říci, o který jde. Poslední uvedené dílo je asi spis De Ghristo et suo adversario Antichristo. 2) Viz Eneášův spis Historia Bohemica (vyd. v Kolíně r. 1532), str. 71.
Blahoslavův spis O původu Jednoty bratrské. 31 široce zavedení římské církve oznamuje.1) Toho Jana po smrti chy Konstanské concilium usoudilo“) za kacíře a kosti z hrobu vyníti,“ spáliti a popel do vody vsypati rozkázali.1) Jeho knihy některý rok před tím koncilium, když sou do Čech do kolleje pražské (někteří praví, že od Mistra Jana Husi) přineseny byly,) kdeží) toho času velmi znamenité učení bylo a studentů počet veliký byl, mnozí z studentů, bakalářů, mistrů je přepisovali, jedni je*) haněli a druzí je chválili. Ale přemáhali ti, kdož jej) oblibovali, ty, kdož je haněli. Ale arcibiskup Zbyněk z rodu Hazmberských“), pouhý lejk, kterýž se teprv/ abecedě učil, když na arcibiskupství volen byl, ten na- 76b veden jsa na to od některých, kázal sebrati těch knih, co nejvíce mohl, a spáliti je") na Malé Straně v Praze. Eneas Pius papež píše, že na dvě stě těch knih bylo velmi“) pěkně?) připravených.2) Někdo pak z studentů píseň o tom složil, v níž v jednom verši takto položil: „Arcibiskup Zbyněk Abeceda, spálil knihy, co v nich psáno, nic nevěda. Ale nechť krátce dotknu i toho, co se jest při tom pálení těch knih zběhlo.?) Několik set koleátů, studentů se sebravše, zůřivosti jsouce plni a jí k tomu hnuti, připravivše8) káru, vsadili na ni nevěstku krásně připravenou (aneb raději žáka, jakož Lupáč píše, v rouše nevěstčím) a na karách) vůkol navěšeli bullí a listů papež- ských, kardinálských a prelátských i vozili po Praze tu káru s kři- Zbyněk Zajíc Abeceda spálil knihy a nevěda co jest v nich napsáno na dolním okraji v A. h) ,odsoudilo' v B. ch),dali násl. v B. 1) chybi v B. k) chybí v B. l) chybí v B. m) oprav. z ,Rožmberských v Aiv B; v Krasonického spise O učených jest též, Rožmberských“. n) chybí v B. 2) chybí v B. P) ,že koleátu několik set se zběhlo sebravše atd. tak r B. r) již B. 8) připravili B. t) ,všudy násl. v B. 1) Tituly Wyclifových spisů jsou zde vyjmenovány nepřesně a tak dlužno přihlédnouti i k Blahoslavově předloze, Krasonického spisu O učených, abychom zjistili, o které knihy jde. První dvě jsou známé; jsouť to spisy De veritate sacrae scripturae a Dialogus sive speculum militantis ecclesiae. Za tím uvádí Krasonický Trialogum, per modum Magistri Sententiarum quattuor libros, což zde zkomoleno. Z Krasonického jest patrno, že nejde o dvě díla, nýbrž o Wyclifův Trialogus, rozdělený na čtyři knihy po vzoru slavného díla Petra Lombarda Quattuor libri sententiarum. Po tom praví Krasonický: Item contra omnes leges et regulas mona- chorum, což zde zkomoleno na Conciones, Regulas et leges monachorum. Ze sezna- mu Shirleyova (A catalogue of original works of John Wyclif, str. 26—29) se do- vídáme, že Wyclif napsal řadu spisů proti mnichům, takže je těžko říci, o který jde. Poslední uvedené dílo je asi spis De Ghristo et suo adversario Antichristo. 2) Viz Eneášův spis Historia Bohemica (vyd. v Kolíně r. 1532), str. 71.
Strana 32
32 Otakar Odložilík: 773 = 77b kem, a nevěstka na ní sediecí ulisně lahodila lidem a žehnala; a přitáhnuvše ty káry“) na Nové Město, spálili tu káru pod prané- řem se všemi těmi listy a pečetmi mnohými a velikými/a to vše na potupu prelátům. Kněz Martinl) o tom píše a to za veliký“) div klade [jakož jistě div byl2)], nebo tehdáž král Václav na dvoře svém v majestátu na Novém Městě na Zderazel) bydlel, arcibiskup se všemi kanovníky na hradě svatého Václava, patriarcha na Vyše- hradě, purgmistr s konšely v moci úřadné na rathouze Starého Města,“) též na Novém Městě na druhém rathouze, až i na třetímb) Malé Strany, cechové také v řemeslích, obec veliká, universitas, to jest učení kolejatské) u velikém množství a síle veliké, ješto tehdáž všecka Praha jim nemohla odolávati, jakož potom Rokycan na kázáníď) mluvil,2) co prý nyní na všecku Prahu prodávají masa, to prvé na samy studenty a koleaty sotva stačovalo. A tihle všickni tak veliké moci jsouce, podle arcibiskupa stáli.*) Avšak) ta věc již napřed pověděná na potupu arcibiskupu“) i všem vyšším a nižším z té láje papežské stala“) se a to beze vší překážky. Potom také i tak to zmizelo, ač proto to) v nich za dlouhý čas vězelo). A to bylo okolo léta Páně 1400. A potom když se psalo léta Páně 1410, Mistr Ján Hus z Hu- since [kteréhož Bůh jakož zvláštním duchem tak i skrze ty knihy toho*) doktora Englickéhol) k tomu ponukl a na místě jiných pravdy obhájců, kteříž již v Pánu zesnulí byli, vzbudil“)] kázal v Betlémě a spisoval traktát o církvi svaté,3) dovodě v obojím tom na preláty, že sou hříšníci pyšní, smilní, lakomí etc., a že to na ně nesluší, pravě.") A°) taková mluvení i psaní o tom?) hrdlo sou mu odjala.") Po několika letech a toho času, když král Václav pro Mistra Jana Husa a Jeronýma Čechův studentů povýšil a jiných = = „M. Martinus Lupacius‘ na okraji v A. u) přitáhnouce tu káru“ B. v) ,nemalý B. *) ,jest B. V) ,a nadeps. násl. v B. a) a násl. v B. b) ,z' násl. v B. c) oprav. z ,kolejské v A. d) ,to' násl. v B. e),byli B. †) ,A tak“ B. ") ,arcibiskupskou B. h),stalo' v B. i) chybí v B. j), vřelo“.. nadeps. v B. k) chybí v B. 1) ,z Anglie' B. m) ,učinil‘ v B. ") ,pravil B. °) ,pro' B. P) ,o tom chybí v B. ") ,odjali B. 1) Viz list Martina Lupáče, otištěný Höflerem v Geschichtsschreiber der Huss. Bewegung II, 171 a n. 2) Podle laskavého sdělení prof. Fr. Šimka, jenž tiskne právě Rokycanovu postilu, není v ní tohoto místa. Datum na konci (1400) je mylné. 3) Míněn je ovšem spis De ecclesia.
32 Otakar Odložilík: 773 = 77b kem, a nevěstka na ní sediecí ulisně lahodila lidem a žehnala; a přitáhnuvše ty káry“) na Nové Město, spálili tu káru pod prané- řem se všemi těmi listy a pečetmi mnohými a velikými/a to vše na potupu prelátům. Kněz Martinl) o tom píše a to za veliký“) div klade [jakož jistě div byl2)], nebo tehdáž král Václav na dvoře svém v majestátu na Novém Městě na Zderazel) bydlel, arcibiskup se všemi kanovníky na hradě svatého Václava, patriarcha na Vyše- hradě, purgmistr s konšely v moci úřadné na rathouze Starého Města,“) též na Novém Městě na druhém rathouze, až i na třetímb) Malé Strany, cechové také v řemeslích, obec veliká, universitas, to jest učení kolejatské) u velikém množství a síle veliké, ješto tehdáž všecka Praha jim nemohla odolávati, jakož potom Rokycan na kázáníď) mluvil,2) co prý nyní na všecku Prahu prodávají masa, to prvé na samy studenty a koleaty sotva stačovalo. A tihle všickni tak veliké moci jsouce, podle arcibiskupa stáli.*) Avšak) ta věc již napřed pověděná na potupu arcibiskupu“) i všem vyšším a nižším z té láje papežské stala“) se a to beze vší překážky. Potom také i tak to zmizelo, ač proto to) v nich za dlouhý čas vězelo). A to bylo okolo léta Páně 1400. A potom když se psalo léta Páně 1410, Mistr Ján Hus z Hu- since [kteréhož Bůh jakož zvláštním duchem tak i skrze ty knihy toho*) doktora Englickéhol) k tomu ponukl a na místě jiných pravdy obhájců, kteříž již v Pánu zesnulí byli, vzbudil“)] kázal v Betlémě a spisoval traktát o církvi svaté,3) dovodě v obojím tom na preláty, že sou hříšníci pyšní, smilní, lakomí etc., a že to na ně nesluší, pravě.") A°) taková mluvení i psaní o tom?) hrdlo sou mu odjala.") Po několika letech a toho času, když král Václav pro Mistra Jana Husa a Jeronýma Čechův studentů povýšil a jiných = = „M. Martinus Lupacius‘ na okraji v A. u) přitáhnouce tu káru“ B. v) ,nemalý B. *) ,jest B. V) ,a nadeps. násl. v B. a) a násl. v B. b) ,z' násl. v B. c) oprav. z ,kolejské v A. d) ,to' násl. v B. e),byli B. †) ,A tak“ B. ") ,arcibiskupskou B. h),stalo' v B. i) chybí v B. j), vřelo“.. nadeps. v B. k) chybí v B. 1) ,z Anglie' B. m) ,učinil‘ v B. ") ,pravil B. °) ,pro' B. P) ,o tom chybí v B. ") ,odjali B. 1) Viz list Martina Lupáče, otištěný Höflerem v Geschichtsschreiber der Huss. Bewegung II, 171 a n. 2) Podle laskavého sdělení prof. Fr. Šimka, jenž tiskne právě Rokycanovu postilu, není v ní tohoto místa. Datum na konci (1400) je mylné. 3) Míněn je ovšem spis De ecclesia.
Strana 33
Blahoslavuv spis O puvodu Jednoty bratrské. 33 národův ponížil, dav Čechům tři hlasy a jiným národům toliko jeden ješto prvé zpět5) bylo, mnohol) tisícův studentů z Prahy vyšlo. Potom Mistr Jakub, tovaryš Husů, napsal/ traktát“) o Anti- = 78a kristu velmi příjemný, Písma“) svatá?) i Mistra Milíče v něm přivodě; psal také i o těle Božím,2) bera pomoc k tomu z Mistra Matěje Pařížského, proti čemuž se Táboři postavili a jej za bludného položili. Též i jiní mnozí mistři těm podobní též činili, jako Mistr Drahovec, Kaniše, Příbram, kteréhož i Mistr Václav Koranda při- vodí takto: „Mistr, prý, Jan Příbram in libro argumentorum, quae dedit consulibus Antiquae civitatis Pragensis,3 dicit:*) Církev římská tak mnohotvárného") kurevství i všelijakých nečistot se dopouště- jící proti přikázáním Božím2) jest hříšnice nejmrzutější, do jiných krajin z sebe nečistotu a smilství vydávající; onať jest ta žena všeho2) smilství a rozličných ohavností mátě, kterouž svatý Jan viděl.4)! 78а KAPITOLA TŘETI.“ Mezitím pak Mistr Jan z Rokycan, kněz a volený arcibiskup od české strany pod obojí, velmi mnoho o zavedení psal i kázal v“) Tejně u Matky Boží za mladého krále,5 ab) na jeho kázání bývalo množství lidu i učených kolleatů a žáků, kteříž spisovali jeho kázání O jehožto kázáních šíře nežli o jiných příčinou doleji položenou“) psáti budu. Tena) k prvním doktorům, kteříž se proti římské církvi = „M. Jacobellus Misenus, Stříbrský na okraji v A. 8) chybí v B. t) ,pět B. ") ,spis' B. V) chybí v B. ") chybí v B. V) ,in — mnoho- tvárného vepsáno dodatečně v B. z) chybí v B. 2z) ,všelikého' B. aa) IIII. B. ") chybí v B. b) ,na jehož tak v B.c),psanou v B."),také v B. 1) Je to universitní kvestie M. Jakoubka o Antikristovi z r. 1412, kterou rozebral Vl. Kybal v ČČH. 1903, str. 22 n. 2) Míněn je snad eucharistický traktát Jakoubkův z r. 1428, namířený též proti táborskému učení o Večeři Páně; srov. F. M. Bartoš, Literární činnost M. Ja- koubka ze Stříbra, č. 59. 3) Spis, z něhož se zde cituje, pocházel asi z mladých let Příbramových, po- něvadž v díle Professio fidei antiquae z r. 1430 (vyd. přílohou ke Cochlacově Historia Hussitarum, str. 546) se Příbram zříká názorů, jež tam zastával. Nepodařilo se mi však zjistiti, v kterém ze spisů Korandových (jde patrně o Václ. Korandu ml.) se čte citovaný úryvek z Příbramova díla. 4) Srov. Zjevení, XVII, 5. 5) Ladislava.
Blahoslavuv spis O puvodu Jednoty bratrské. 33 národův ponížil, dav Čechům tři hlasy a jiným národům toliko jeden ješto prvé zpět5) bylo, mnohol) tisícův studentů z Prahy vyšlo. Potom Mistr Jakub, tovaryš Husů, napsal/ traktát“) o Anti- = 78a kristu velmi příjemný, Písma“) svatá?) i Mistra Milíče v něm přivodě; psal také i o těle Božím,2) bera pomoc k tomu z Mistra Matěje Pařížského, proti čemuž se Táboři postavili a jej za bludného položili. Též i jiní mnozí mistři těm podobní též činili, jako Mistr Drahovec, Kaniše, Příbram, kteréhož i Mistr Václav Koranda při- vodí takto: „Mistr, prý, Jan Příbram in libro argumentorum, quae dedit consulibus Antiquae civitatis Pragensis,3 dicit:*) Církev římská tak mnohotvárného") kurevství i všelijakých nečistot se dopouště- jící proti přikázáním Božím2) jest hříšnice nejmrzutější, do jiných krajin z sebe nečistotu a smilství vydávající; onať jest ta žena všeho2) smilství a rozličných ohavností mátě, kterouž svatý Jan viděl.4)! 78а KAPITOLA TŘETI.“ Mezitím pak Mistr Jan z Rokycan, kněz a volený arcibiskup od české strany pod obojí, velmi mnoho o zavedení psal i kázal v“) Tejně u Matky Boží za mladého krále,5 ab) na jeho kázání bývalo množství lidu i učených kolleatů a žáků, kteříž spisovali jeho kázání O jehožto kázáních šíře nežli o jiných příčinou doleji položenou“) psáti budu. Tena) k prvním doktorům, kteříž se proti římské církvi = „M. Jacobellus Misenus, Stříbrský na okraji v A. 8) chybí v B. t) ,pět B. ") ,spis' B. V) chybí v B. ") chybí v B. V) ,in — mnoho- tvárného vepsáno dodatečně v B. z) chybí v B. 2z) ,všelikého' B. aa) IIII. B. ") chybí v B. b) ,na jehož tak v B.c),psanou v B."),také v B. 1) Je to universitní kvestie M. Jakoubka o Antikristovi z r. 1412, kterou rozebral Vl. Kybal v ČČH. 1903, str. 22 n. 2) Míněn je snad eucharistický traktát Jakoubkův z r. 1428, namířený též proti táborskému učení o Večeři Páně; srov. F. M. Bartoš, Literární činnost M. Ja- koubka ze Stříbra, č. 59. 3) Spis, z něhož se zde cituje, pocházel asi z mladých let Příbramových, po- něvadž v díle Professio fidei antiquae z r. 1430 (vyd. přílohou ke Cochlacově Historia Hussitarum, str. 546) se Příbram zříká názorů, jež tam zastával. Nepodařilo se mi však zjistiti, v kterém ze spisů Korandových (jde patrně o Václ. Korandu ml.) se čte citovaný úryvek z Příbramova díla. 4) Srov. Zjevení, XVII, 5. 5) Ladislava.
Strana 34
34 Otakar Odložilík: postavovali, přidal to, mluvíce) o římské církvi, že jest holý Antikrist, vtělený ďábel, vrahl) pekelní, křivé lučiště, sliny“) rou- hání, hřích více“) nežli proti Duchu svatému1). Na kázáních pak svých, kteráž činil na Daniele proroka,“h) na Zjevení svatého Jana, 79a kdež se) praví2) o nevěstce, sedící na šelmě, ko/flík zlatý majiecí.“) a5) písně Šalomounovy, Pláč Jeremiášů, o zavedení církve mnoho vypravoval, v Římské církvi je býti ukazuje Písmy i příklady mnohými a rozličnými. Příklad3) tento jeden jest jeho byl, jímžtol) on chtěl ukázati zavedení církve a poplénění oudů jejích i nesnadnosti vzdělání zase, aneb k napravení té církve.“) Pravil,") že církev Kristová rovně jest nyní?) taková jako nějaké město veliké, kteréž mnohými ne- přátelskými útoky vypáleno, rozbořeno a jako z kořen vyvráceno jest, až z něho všickni obyvatelé?) jeho rozprchnouti se a utéci musili, a nepřátelé tak pilní toho města byli, že nijakž) k němu ne- dopustili, ne°) taks) aby měli zase dopustiti požárníkům se stavěti. Po mnohých pak časích, když žádný tam nesměl, město) právě spustlo, lesem prorostlo a trním hustým, někde kamení hromady 79b a někde hlíny ležely, až i šelmy zemské a zvěř litá tam se zběhla, ta“) že ji?) žádný nebránil.*) Velmi těžko a nesnadno bylo na to pomysliti,7) jak to město zase vzdělávati,2) neb co prvé mělo by se činiti, rumovati-li a les vysekávati, čili tu zvěř lítou, drápavou a kou- savou vypleniti, anaa) sebe i svých mladých brání, b) a) kohož dosáhne, kouše, a můž-li koho,dd) i udáví. Takť praví,“) že jest se i° církvi Kristově, tomuto krásnému a rozličných ozdob plnému městu, přihodilo, aby tak rozvalené,6) bludy římskými zarumováno, mnohotvárnými hříchy porostlé bylo, kteréž ukrutná a drápavád) zvěř opanovala, totiž papež s kněžími. Cože) pan Vaněk Vale- čovský), podkomoří království českého, slýchaje, sepsal drahný spis e) „mluvě“ B. 1) tak po opravě v A; „a vrch' B. 9) ,silné v B.h),větší“ B.ch) chybí v B. i) ,to‘ v B. j) ,maje B. k) ,na' násl. v B. 1) ,jimž' B. m) ,a — církve chybí v B. n) ,pravě“ B. °) chybí v B. P) oprav. z ,nepřátelé' A. 7) ,blízko“ B. 3) škrt. v B. t) ,to násl. v B. ") ,tak v B. v) ,se“ oprav. z že násl. v B. z) ,neobránil po opravě v A V) ,mysliti vB. 2),vzdělati' B. aa) ,a v A.bb) ,brániti' v A.Cc) an v A.dd chybí v B. a) ,tak pravě“ B. b) chybí v B. c) ,a‘ násl. v B. d) ,dravá“ B.) ,a to' B. f) po opravě v A. 1) Ani těchto výroků není v Rokycanově postille. 2) Srovn. kap. XVII 4. 3) Rovněž není v Rokycanově postille.
34 Otakar Odložilík: postavovali, přidal to, mluvíce) o římské církvi, že jest holý Antikrist, vtělený ďábel, vrahl) pekelní, křivé lučiště, sliny“) rou- hání, hřích více“) nežli proti Duchu svatému1). Na kázáních pak svých, kteráž činil na Daniele proroka,“h) na Zjevení svatého Jana, 79a kdež se) praví2) o nevěstce, sedící na šelmě, ko/flík zlatý majiecí.“) a5) písně Šalomounovy, Pláč Jeremiášů, o zavedení církve mnoho vypravoval, v Římské církvi je býti ukazuje Písmy i příklady mnohými a rozličnými. Příklad3) tento jeden jest jeho byl, jímžtol) on chtěl ukázati zavedení církve a poplénění oudů jejích i nesnadnosti vzdělání zase, aneb k napravení té církve.“) Pravil,") že církev Kristová rovně jest nyní?) taková jako nějaké město veliké, kteréž mnohými ne- přátelskými útoky vypáleno, rozbořeno a jako z kořen vyvráceno jest, až z něho všickni obyvatelé?) jeho rozprchnouti se a utéci musili, a nepřátelé tak pilní toho města byli, že nijakž) k němu ne- dopustili, ne°) taks) aby měli zase dopustiti požárníkům se stavěti. Po mnohých pak časích, když žádný tam nesměl, město) právě spustlo, lesem prorostlo a trním hustým, někde kamení hromady 79b a někde hlíny ležely, až i šelmy zemské a zvěř litá tam se zběhla, ta“) že ji?) žádný nebránil.*) Velmi těžko a nesnadno bylo na to pomysliti,7) jak to město zase vzdělávati,2) neb co prvé mělo by se činiti, rumovati-li a les vysekávati, čili tu zvěř lítou, drápavou a kou- savou vypleniti, anaa) sebe i svých mladých brání, b) a) kohož dosáhne, kouše, a můž-li koho,dd) i udáví. Takť praví,“) že jest se i° církvi Kristově, tomuto krásnému a rozličných ozdob plnému městu, přihodilo, aby tak rozvalené,6) bludy římskými zarumováno, mnohotvárnými hříchy porostlé bylo, kteréž ukrutná a drápavád) zvěř opanovala, totiž papež s kněžími. Cože) pan Vaněk Vale- čovský), podkomoří království českého, slýchaje, sepsal drahný spis e) „mluvě“ B. 1) tak po opravě v A; „a vrch' B. 9) ,silné v B.h),větší“ B.ch) chybí v B. i) ,to‘ v B. j) ,maje B. k) ,na' násl. v B. 1) ,jimž' B. m) ,a — církve chybí v B. n) ,pravě“ B. °) chybí v B. P) oprav. z ,nepřátelé' A. 7) ,blízko“ B. 3) škrt. v B. t) ,to násl. v B. ") ,tak v B. v) ,se“ oprav. z že násl. v B. z) ,neobránil po opravě v A V) ,mysliti vB. 2),vzdělati' B. aa) ,a v A.bb) ,brániti' v A.Cc) an v A.dd chybí v B. a) ,tak pravě“ B. b) chybí v B. c) ,a‘ násl. v B. d) ,dravá“ B.) ,a to' B. f) po opravě v A. 1) Ani těchto výroků není v Rokycanově postille. 2) Srovn. kap. XVII 4. 3) Rovněž není v Rokycanově postille.
Strana 35
Blahoslavův spis O původu Jednoty bratrské. 35 císaři, králi“) a všem stavům o kněžích1) a na svém domě) v Praze v Dlouhé střídě dal sobě namalovati vůzek,h) kterýž měl voje v zádu i spředu, a před každou vojí) čtyři koňové, na nichž kněží s pleší seděli, formaníce, každý na svou stranu táhnouce, a vůz plný lidí, 80a ani se rují, bijí, sekají etc. A tím malováním ukazoval to, což se bylo stalo, to jest,) že kněží s vojsky proti sobě leželi,k) každý svými troštíky dobrými je štempflujíce, požehnání) dávali etc. Jiný příklad také dával Mistr Rokycan o korábu na moři bouřlivém plovajícím, řka:2) „Kdyby marinářim) plavci aneb správ- cové lodí, vidouce nastávající nebezpečenství pro zbouření vln moř- ských a větrův násilných, majíce se k tomu strojiti, jak by lidi ty," kteříž na lodi sou, a tako) sami sebe před takovým nebezpečenstvím bezpečné učinili podlé umění svého, i dali se v hádku, potom i v svádu, tak až by nic na to, co se na ně i na všecky skrz nebezpe- čenství valí, nehledíce, i počali se bíti, v jakém nebezpečenství byli by ti všichni lidé, kteříž v ně ufali! Tot?) jest rovně?) přihodilo se v církvi svaté, že kněží plavci, na několik sekt se rozdělivše, i bojují jedni s druhými a každý po sobě nemalý lid potáhli a k5) tomu 80 trošty dobré dávají, v nelibost k jiným uvodí, k bitvě ponoukají a vítězství štědře slibují, tak se jedni na druhé rozlítivše, o koráb i s lidmi, plyň kam plyň, nic nedbají, ba i sami nad sebou se zapo- mínají, vidouce, že s lidem spolu na tom korábu hynou. Přihodilo se také mezitím, že biskup vratislavský, jménem = = Jošt,3) v Praze na Malé Straně v klášteře u mostu na kázání, kteréž o nové mši činil, takto řekl mezi jinou obšírnou řečí: „Radůj se, matko, že máš kněze syna, máš“) Pána Krista vnuka, jenž jest dů- stojnější nad Pannu Marii i nad anděly svaté.b) Neb Panna Maria jednou ho porodila, ale kněz, kolikrátkoli svatou mši slouží, tolik- = = ,Takový vůz namalován na domě farním u Sv. Štěpána velikého v Novém městě Pražském“ na okraji v A. = = Biskup Jošt z Rožmberka na okraji v A. 4) ,Karlovi“ B. h),své domy“ B. ch),vůz B. 1), při každém voji B. j) ,totiž B. k) ,leží“ B. 1) ,jiní násl. v B. m) ,a' násl. v B.") chybí v B. °) ,i násl. v B. P) ,Také“ B. r) ,podobně' B. 8) chybí v B. a) chybí v B.; a násl. v B. b) ,svatými' B. 1) Traktát pana Vaňka Valečovského etc. učiněný proti Rokycanovi a jeho kněžím vydal Bidlo v Aktech Jednoty bratrské sv. II, str. 242 a n. 2) Podobné místo, ač poněkud jinak stilisované, je v české postille Rokyca- nově. 3) Jošt z Rožmberka, biskup Vratislavský. Míněn klášter Panny Marie.
Blahoslavův spis O původu Jednoty bratrské. 35 císaři, králi“) a všem stavům o kněžích1) a na svém domě) v Praze v Dlouhé střídě dal sobě namalovati vůzek,h) kterýž měl voje v zádu i spředu, a před každou vojí) čtyři koňové, na nichž kněží s pleší seděli, formaníce, každý na svou stranu táhnouce, a vůz plný lidí, 80a ani se rují, bijí, sekají etc. A tím malováním ukazoval to, což se bylo stalo, to jest,) že kněží s vojsky proti sobě leželi,k) každý svými troštíky dobrými je štempflujíce, požehnání) dávali etc. Jiný příklad také dával Mistr Rokycan o korábu na moři bouřlivém plovajícím, řka:2) „Kdyby marinářim) plavci aneb správ- cové lodí, vidouce nastávající nebezpečenství pro zbouření vln moř- ských a větrův násilných, majíce se k tomu strojiti, jak by lidi ty," kteříž na lodi sou, a tako) sami sebe před takovým nebezpečenstvím bezpečné učinili podlé umění svého, i dali se v hádku, potom i v svádu, tak až by nic na to, co se na ně i na všecky skrz nebezpe- čenství valí, nehledíce, i počali se bíti, v jakém nebezpečenství byli by ti všichni lidé, kteříž v ně ufali! Tot?) jest rovně?) přihodilo se v církvi svaté, že kněží plavci, na několik sekt se rozdělivše, i bojují jedni s druhými a každý po sobě nemalý lid potáhli a k5) tomu 80 trošty dobré dávají, v nelibost k jiným uvodí, k bitvě ponoukají a vítězství štědře slibují, tak se jedni na druhé rozlítivše, o koráb i s lidmi, plyň kam plyň, nic nedbají, ba i sami nad sebou se zapo- mínají, vidouce, že s lidem spolu na tom korábu hynou. Přihodilo se také mezitím, že biskup vratislavský, jménem = = Jošt,3) v Praze na Malé Straně v klášteře u mostu na kázání, kteréž o nové mši činil, takto řekl mezi jinou obšírnou řečí: „Radůj se, matko, že máš kněze syna, máš“) Pána Krista vnuka, jenž jest dů- stojnější nad Pannu Marii i nad anděly svaté.b) Neb Panna Maria jednou ho porodila, ale kněz, kolikrátkoli svatou mši slouží, tolik- = = ,Takový vůz namalován na domě farním u Sv. Štěpána velikého v Novém městě Pražském“ na okraji v A. = = Biskup Jošt z Rožmberka na okraji v A. 4) ,Karlovi“ B. h),své domy“ B. ch),vůz B. 1), při každém voji B. j) ,totiž B. k) ,leží“ B. 1) ,jiní násl. v B. m) ,a' násl. v B.") chybí v B. °) ,i násl. v B. P) ,Také“ B. r) ,podobně' B. 8) chybí v B. a) chybí v B.; a násl. v B. b) ,svatými' B. 1) Traktát pana Vaňka Valečovského etc. učiněný proti Rokycanovi a jeho kněžím vydal Bidlo v Aktech Jednoty bratrské sv. II, str. 242 a n. 2) Podobné místo, ač poněkud jinak stilisované, je v české postille Rokyca- nově. 3) Jošt z Rožmberka, biskup Vratislavský. Míněn klášter Panny Marie.
Strana 36
36 Otakar Odložilík: rátž vždycky Pána Krista znovu stvořuje. A nikdá také anjelům není řečeno1): „To čiňte na mé spolupamatování“) Přes týden pak v týž Praze v Starém Městě v Tejně u Matky Boží Mistr Rokycana 81a kázal proti tomu biskupu řka:2) „Slyšeli/ jste dnes tejden u té = nové mše:d) „Radůj se, matko, že máš kněze syna etc.“ Ba by měla raději syna kata, aspoň by samá těla mordoval, ale zlí kněží co oni duší zmordují a někdy i s těly“. A téměř až do konce kázání o zlých kněžích mluvil, a tolikéž i jindy činil na kázáních svých, kdež mnoho kněží mladých, bakalářů, studentů, a žáků bývalo, kteříž po něm řeči jeho psali. Něco?) jemu potom od mladého krále za to řečeno, že tak proti biskupu mluvil etc.) Víc') o tom v Hájkově kronice,3) jak jest byl proto potom vyhnán. A3) týchž časů také vzbudil bylh) Pán Bůh bratří nějaké, kteříž proto, že proti bojům a svárům tehdejším povstali) a kázali, upálení jsou u Tábora ve vsi Klokotech. Jichž potom) následovníci byli kněží bratří Táborští, světle Pána Krista a v něm celé spasení a ne v někom jiném z svatých neb světic složené lidem oznamujíce, řád také při posluhováník) svatý vedli, podlé příkladu Pána Krista, i apoštolského, složivše všecka lidská ustanovení při tom, v prostém rouše lidem přisluhovali, mší nesloužili etc. Ale ti sou brzo skrze císaře Zikmunda utištěni a ze všech měst na Tábor vypovědíni a po nevelikém času skrze krále Jiřího a Mistra Rokycana sou zkaženi. Neb král Jiří, Mistru Rokycanovi věře a při obojích slyše, potupil Tábory bez soudu a z návodu Rokycana,) jemuž byli Táboři hanbu učinili v Hradci, sáhl na ně a pobravm) je z Tábora do Prahy, na rathouze do vězení dal a potom, když měl Vladislav korunován býti, aby") podlé obyčeje vypuštěni nebyli, ) i pobral je na svůj zámek Poděbrad a tam je hladem zmořil, ješto potom mistr jeden pražský znamenitý?) pravil, že silnější byli a pravější důvodové kněží + 81b = „Kněz horší nežli kat“ na okraji v A. = = „Adamníci na okraji v A. + „Táboři na okraji v A. c) chybí v B.d) ,o té nové mši B. 2), než co' B. 1) chybí v B. ") ,viz' B. h) chybí v B. ,těch“ B. ch) chýbí v B; 3) tak B;, postávavali oprav. z,postávali v A. 3).hned násl. v B. k), přisluhování B. l),Rokycanova B. m),probral B. ") chybí v B. ,byli B. P) chybí v B. 1) Srov. Lukáš XXII, 19. 2) V Rokycanově české postille toho výroku není. 3) Srov. Hájkovu Kroniku českou, vyd. z r. 1541, fol. 437. o)
36 Otakar Odložilík: rátž vždycky Pána Krista znovu stvořuje. A nikdá také anjelům není řečeno1): „To čiňte na mé spolupamatování“) Přes týden pak v týž Praze v Starém Městě v Tejně u Matky Boží Mistr Rokycana 81a kázal proti tomu biskupu řka:2) „Slyšeli/ jste dnes tejden u té = nové mše:d) „Radůj se, matko, že máš kněze syna etc.“ Ba by měla raději syna kata, aspoň by samá těla mordoval, ale zlí kněží co oni duší zmordují a někdy i s těly“. A téměř až do konce kázání o zlých kněžích mluvil, a tolikéž i jindy činil na kázáních svých, kdež mnoho kněží mladých, bakalářů, studentů, a žáků bývalo, kteříž po něm řeči jeho psali. Něco?) jemu potom od mladého krále za to řečeno, že tak proti biskupu mluvil etc.) Víc') o tom v Hájkově kronice,3) jak jest byl proto potom vyhnán. A3) týchž časů také vzbudil bylh) Pán Bůh bratří nějaké, kteříž proto, že proti bojům a svárům tehdejším povstali) a kázali, upálení jsou u Tábora ve vsi Klokotech. Jichž potom) následovníci byli kněží bratří Táborští, světle Pána Krista a v něm celé spasení a ne v někom jiném z svatých neb světic složené lidem oznamujíce, řád také při posluhováník) svatý vedli, podlé příkladu Pána Krista, i apoštolského, složivše všecka lidská ustanovení při tom, v prostém rouše lidem přisluhovali, mší nesloužili etc. Ale ti sou brzo skrze císaře Zikmunda utištěni a ze všech měst na Tábor vypovědíni a po nevelikém času skrze krále Jiřího a Mistra Rokycana sou zkaženi. Neb král Jiří, Mistru Rokycanovi věře a při obojích slyše, potupil Tábory bez soudu a z návodu Rokycana,) jemuž byli Táboři hanbu učinili v Hradci, sáhl na ně a pobravm) je z Tábora do Prahy, na rathouze do vězení dal a potom, když měl Vladislav korunován býti, aby") podlé obyčeje vypuštěni nebyli, ) i pobral je na svůj zámek Poděbrad a tam je hladem zmořil, ješto potom mistr jeden pražský znamenitý?) pravil, že silnější byli a pravější důvodové kněží + 81b = „Kněz horší nežli kat“ na okraji v A. = = „Adamníci na okraji v A. + „Táboři na okraji v A. c) chybí v B.d) ,o té nové mši B. 2), než co' B. 1) chybí v B. ") ,viz' B. h) chybí v B. ,těch“ B. ch) chýbí v B; 3) tak B;, postávavali oprav. z,postávali v A. 3).hned násl. v B. k), přisluhování B. l),Rokycanova B. m),probral B. ") chybí v B. ,byli B. P) chybí v B. 1) Srov. Lukáš XXII, 19. 2) V Rokycanově české postille toho výroku není. 3) Srov. Hájkovu Kroniku českou, vyd. z r. 1541, fol. 437. o)
Strana 37
Blahoslavův spis O původu Jednoty bratrské. 37 Tábořských než Pražských. Však se to podnes viděti může, nebo ty disputacíl) sou sepsané česky i latině“). 82a KAPITOLA ČTVRTÁ.*) Tyto i jiné mnohé řeči o jetí“) a zavedení církve od některých kněží, zvláště pak od Mistra Rokycana, Bratr Rehoř nějaký slýchaje ano i mnohé hanění a krve prolévání mezi těmi dvěma stra- nami, totižb) římskou a českou, vida, žádného pokoje v mysli své míti jest nemohl. Nebo duch Boží, jímže) ho Pán Bůh navštíviti ráčil, odpočinutí žádnéhod) mu“) nedal, než vždy ho k tomu pudil, aby on na vůli Boží dobře libou se doptával a podlé té svůj život zpravoval, jí se při všech svých) věcech jako pravidlem nejpříměj- ším zpravuje. Ač pak koli ten9) Bratr Rehoř za znamenitého,") pobožného, ba svatého člověkah) držán byl, zvláště tehdáž, když) v klášteře v Praze jako) za hospodáře) ab) zprávce byl, avšak on proto vždycky o těch věcech) ne zouplna, aby se všeckyl) 82b líbiti Bohu měly,m) jest“) držal, ale libější vůle Boží hledal, aby jí mohl jist býti a na tom jako na pevné skále spolehnouti, neb život ten, kterýž°) tehdáž vedl, zdál se mu2) spojený býti se ctí a slávou světa tohoto; a) protož modlitby časté i s postem činíval, aby Pán Bůh ráčil jemu vůli svou) zjeviti etc. A při tom i toto říkával: „Pane Bože můj milý, jestližeť se tobě nelíbí tento můj ctí a slávou ozdobenýt) život, a kterýž nyní v místě tomto vedu, račiž na mne to dopustiti,“) jakož nyní velikou poctivost u lidí mám, abych) tak velikou a větčí hanbu před týmiž lidmi podstoupil.“ Což se potom i stalo. Nebo jakož ho tehdáž lidé za svatého měli, dokudž*) v klášteře byl, tak potom, když pro víru zmučen v témž městě = B. Rehoi' na okraji v B. 7) Však — latině“ chybí v B. s) ,pátá' B. "), zajetí nadeps. v B. b), ,ton‘ B. c), jest“, násl. v B; škrt. v A. d) ,jest“ násl. v B. 6) oprav z ,jemu“ v A; „jemu B. 1) chybí v B. 9) ,jistý násl. v B. h), á násl. v B. ch), jesu násl, škrt. v A. 1) jest násl. škrt. v A.3) chybí v B.k) chybí v B. 1),všecko' B. m) ,mělo“ B. ") chybí v B. °) ,jest škrt. násl. v A; ,on jest násl v B. P) oprav z ,jemu A.; ,jemu B.r) chybí v B. 8) ,svatou“ B. t),oděný“ B. “) aby násl. B. v) nadeps. v A.; chybí v B. - jest násl. škrt. A. 1) Jde tu o rozmanité spisy vzniklé ve čtyřicátých letech XV. století; srov. Nejedlý, Prameny k synodám strany pražské a táborské v 1. 1441—44.
Blahoslavův spis O původu Jednoty bratrské. 37 Tábořských než Pražských. Však se to podnes viděti může, nebo ty disputacíl) sou sepsané česky i latině“). 82a KAPITOLA ČTVRTÁ.*) Tyto i jiné mnohé řeči o jetí“) a zavedení církve od některých kněží, zvláště pak od Mistra Rokycana, Bratr Rehoř nějaký slýchaje ano i mnohé hanění a krve prolévání mezi těmi dvěma stra- nami, totižb) římskou a českou, vida, žádného pokoje v mysli své míti jest nemohl. Nebo duch Boží, jímže) ho Pán Bůh navštíviti ráčil, odpočinutí žádnéhod) mu“) nedal, než vždy ho k tomu pudil, aby on na vůli Boží dobře libou se doptával a podlé té svůj život zpravoval, jí se při všech svých) věcech jako pravidlem nejpříměj- ším zpravuje. Ač pak koli ten9) Bratr Rehoř za znamenitého,") pobožného, ba svatého člověkah) držán byl, zvláště tehdáž, když) v klášteře v Praze jako) za hospodáře) ab) zprávce byl, avšak on proto vždycky o těch věcech) ne zouplna, aby se všeckyl) 82b líbiti Bohu měly,m) jest“) držal, ale libější vůle Boží hledal, aby jí mohl jist býti a na tom jako na pevné skále spolehnouti, neb život ten, kterýž°) tehdáž vedl, zdál se mu2) spojený býti se ctí a slávou světa tohoto; a) protož modlitby časté i s postem činíval, aby Pán Bůh ráčil jemu vůli svou) zjeviti etc. A při tom i toto říkával: „Pane Bože můj milý, jestližeť se tobě nelíbí tento můj ctí a slávou ozdobenýt) život, a kterýž nyní v místě tomto vedu, račiž na mne to dopustiti,“) jakož nyní velikou poctivost u lidí mám, abych) tak velikou a větčí hanbu před týmiž lidmi podstoupil.“ Což se potom i stalo. Nebo jakož ho tehdáž lidé za svatého měli, dokudž*) v klášteře byl, tak potom, když pro víru zmučen v témž městě = B. Rehoi' na okraji v B. 7) Však — latině“ chybí v B. s) ,pátá' B. "), zajetí nadeps. v B. b), ,ton‘ B. c), jest“, násl. v B; škrt. v A. d) ,jest“ násl. v B. 6) oprav z ,jemu“ v A; „jemu B. 1) chybí v B. 9) ,jistý násl. v B. h), á násl. v B. ch), jesu násl, škrt. v A. 1) jest násl. škrt. v A.3) chybí v B.k) chybí v B. 1),všecko' B. m) ,mělo“ B. ") chybí v B. °) ,jest škrt. násl. v A; ,on jest násl v B. P) oprav z ,jemu A.; ,jemu B.r) chybí v B. 8) ,svatou“ B. t),oděný“ B. “) aby násl. B. v) nadeps. v A.; chybí v B. - jest násl. škrt. A. 1) Jde tu o rozmanité spisy vzniklé ve čtyřicátých letech XV. století; srov. Nejedlý, Prameny k synodám strany pražské a táborské v 1. 1441—44.
Strana 38
38 Otakar Odložilík: Pražském byl,1) [o čemž2) níže], v nenávist a v ošklivost ho vzavše, za zločince soudili a vyhlašovali. Tomu když Pán Bůh srdce dal, aby kázání Rokycanových, ano i Písem svatých, ano“a) i) knih mužů napřed připomenutých 83a pilen byl, jim srozumíval, zavedení církve odtud seznával, hned brzy některé jiné, téhož ducha částku jim dav, k němu připojil; kteřížto spolu mnohá rozmlouvání o těch věcech mívali a nebezpe- čenství duší svých se všech stran mnohá a rozličná sobě předkládali. Trvajíce pak v tom za některý čas a široká rozmlouvání o těch vě- cechbb) mívajíce mezi sebou i kněží těch, s nimiž známi byli, často a mnoho o těch věcech se otazujíce, však proto ještě pravých gruntů nemohli se dokopati.“) Nebob) ačkoli ti kněží, od nichž oni přislu- hování přijímali, o tom jim často oustně) vypravovali, že nynější církev a služebníci její s onou Kristem Pánem a apoštoly obnovenou církví se nesrovnávají, alebrž jí na odpord) sou, však nikam dále jim nemohli a neuměli pomoci. Nevědouce tedy Bratří, co sobě počíti, i uložili tak, aby o to s Mistrem Rokycanem něco rozmluvili, myslíce tak, poněvadž on 83b tak světle a odkrytě zavedení římské oznamuje i příklady mnohými to vyjadřuje: bezpochyby žet nám v tom za zlé míti nebude, když my jemu oznámíme, že sme již z tohoť) kázání zavedení) a bludy i hříchy poznali a že bychom již rádil) té bludné cesty se spustíce na pravou navedeni byli. I šli k němu na rozmluvení“) a oznamujíce jemu to, což v srdcih) jich bylo, v péči mu se poručili a s ním jako v zvyka v obyčej všedše) i mívali s ním potom vždy*) častá rozmlou- vání. A on, totiž Mistr Rokycan, k nim se pěkně přátelsky a otcov- sky měl a vždy čím dále více jim bludy a hříchy ve známost uvodil, až někdy při příčině mezi jinou řečí toto jim řekl: „Vyl) (prý) mníte, že sou toto praví křesťané, však sou zhola pohané, vodou omáčení. Jakož onen malovaný Petr (ukázav na obraz svatého Petra) daleký jest od svatého Petra, kterýž jest v nebi, tak tito křesťané sou roz- dílní od pravýchm) křesťanů. Což jest po tom jejich křtu? Však 84a v bludu a ve lži se křtí a takž i jiných svátostí požívají, kteréž sou = „Rada Rokycánova na okraji v A. V) ,tak — byl“ chybí v B. 2) ,němž B. aa) ,a B. bb), o těch věcech chybí v B. a),dokopávati' B. b) ,než B c) ,a místně B. d) „odporni“ B; ,že násl v B 6) ,jeho B. f) chybí v B. 9),raději, B. h) oprav z ,rozmlouvání A. ch) ,srdcích' B. i) tak v B. a po opravě z,vejdouce“ v A. k) chybí v B. 1) chybí v B. m) ,prvních B.
38 Otakar Odložilík: Pražském byl,1) [o čemž2) níže], v nenávist a v ošklivost ho vzavše, za zločince soudili a vyhlašovali. Tomu když Pán Bůh srdce dal, aby kázání Rokycanových, ano i Písem svatých, ano“a) i) knih mužů napřed připomenutých 83a pilen byl, jim srozumíval, zavedení církve odtud seznával, hned brzy některé jiné, téhož ducha částku jim dav, k němu připojil; kteřížto spolu mnohá rozmlouvání o těch věcech mívali a nebezpe- čenství duší svých se všech stran mnohá a rozličná sobě předkládali. Trvajíce pak v tom za některý čas a široká rozmlouvání o těch vě- cechbb) mívajíce mezi sebou i kněží těch, s nimiž známi byli, často a mnoho o těch věcech se otazujíce, však proto ještě pravých gruntů nemohli se dokopati.“) Nebob) ačkoli ti kněží, od nichž oni přislu- hování přijímali, o tom jim často oustně) vypravovali, že nynější církev a služebníci její s onou Kristem Pánem a apoštoly obnovenou církví se nesrovnávají, alebrž jí na odpord) sou, však nikam dále jim nemohli a neuměli pomoci. Nevědouce tedy Bratří, co sobě počíti, i uložili tak, aby o to s Mistrem Rokycanem něco rozmluvili, myslíce tak, poněvadž on 83b tak světle a odkrytě zavedení římské oznamuje i příklady mnohými to vyjadřuje: bezpochyby žet nám v tom za zlé míti nebude, když my jemu oznámíme, že sme již z tohoť) kázání zavedení) a bludy i hříchy poznali a že bychom již rádil) té bludné cesty se spustíce na pravou navedeni byli. I šli k němu na rozmluvení“) a oznamujíce jemu to, což v srdcih) jich bylo, v péči mu se poručili a s ním jako v zvyka v obyčej všedše) i mívali s ním potom vždy*) častá rozmlou- vání. A on, totiž Mistr Rokycan, k nim se pěkně přátelsky a otcov- sky měl a vždy čím dále více jim bludy a hříchy ve známost uvodil, až někdy při příčině mezi jinou řečí toto jim řekl: „Vyl) (prý) mníte, že sou toto praví křesťané, však sou zhola pohané, vodou omáčení. Jakož onen malovaný Petr (ukázav na obraz svatého Petra) daleký jest od svatého Petra, kterýž jest v nebi, tak tito křesťané sou roz- dílní od pravýchm) křesťanů. Což jest po tom jejich křtu? Však 84a v bludu a ve lži se křtí a takž i jiných svátostí požívají, kteréž sou = „Rada Rokycánova na okraji v A. V) ,tak — byl“ chybí v B. 2) ,němž B. aa) ,a B. bb), o těch věcech chybí v B. a),dokopávati' B. b) ,než B c) ,a místně B. d) „odporni“ B; ,že násl v B 6) ,jeho B. f) chybí v B. 9),raději, B. h) oprav z ,rozmlouvání A. ch) ,srdcích' B. i) tak v B. a po opravě z,vejdouce“ v A. k) chybí v B. 1) chybí v B. m) ,prvních B.
Strana 39
Blahoslavův spis O původu Jednoty bratrské. 39 jim široký most do horoucího pekla.“ Doložil i toho," že° kdyby nyní pravý křesťan se ukázal, byl by tak divný jako jelen s zlatými rohy na pražském mostě. O kněžích pak pravíval: „Mnohoť se jich holí, ale málo světí, a jakož jest málo kněží Krista následovných, tak jest") málo svěcených. “ Též mnohému lidu i") vůbec') mluvil, že žáci v kněžský úřad kacířsky vcházejíce a potom také žet) kacíře plodí, a že lépe by bylo kostel kolem zatlouci, nežli zlého kněze do“) něho“) pustiti,*) aby v něm kázal etc.; též že jest lépe psa uvázati na faře nežli zlého kněze do ní uvésti etc.1) Mezi tím pak Mistr Rokycan těm, kteříž se ho přidrželi, totižto Bratřím“) Rehořovi a jiným tovaryšům jeho, ukázal nab) psaní Petra Chelčického, aby je sobě čítali, kterýchž on také sám požíval, anobrž některé knihy Petr Chelčický hned zejména Mistru Rokycanovi psal.2) Rady jeho bratří uposlechše, knihy toho Petra Chelčického s mnohou pilností čtli, ba i s ním mluvení mívali,c)/ 84b z čehož opět hojnější známosti nabyli neď) při tom, jak by měli na cestu pravou a kudy přijíti, ale toliko, jak by měli tu, kteráž falešná jest, poznati. Neb to jest summa všech knih Petra Chelčic- kého a cíl, k němuž on všecky spisy své směřoval, totiž aby zavedení podešlé v církev*) římskou ukazoval. A jakž se opět nejdříve)) s Mi- strem Rokycanou shledali, z takové rady jemu děkovali, ano i to, že sou jí dobře užili, jemu2) oznámili. KAPITOLA PÁTÁ." Když pak již Bratří církev svatou do Babilona duchovního zajatou9), řetězy ďábelskými přetěžkými v hrozném vězení ukrutně svázanou býti poznali, teprv nepokoje většího v svědomích svých = „Petr Chelčický na okraji v A. n) ,o“ B. °) chybí v B. P) ,jich násl. v B. 7) chybí v B. 8) ,zjevně“ B. t) ,kacíři“ násl. v B. “) chybí v B. 7),aneb uvésti násl. v B. a) „bratru' B. b) chybí v B.c) ,měli B. d) nadeps. v A.e) ,církvi“ B;,římskou“ chybí v B. 1) ,nejprv' nadeps v B. 9) chybí v B. h) ,šestá v B. 1) Některé z výroků zde uvedených jsou podle Šimkova sdělení i v Rokyca- nově české postille. 2) Jde tu hlavně o Chelčického Repliku proti Rokycanovi, otištěnou v Listech fil. 1898.
Blahoslavův spis O původu Jednoty bratrské. 39 jim široký most do horoucího pekla.“ Doložil i toho," že° kdyby nyní pravý křesťan se ukázal, byl by tak divný jako jelen s zlatými rohy na pražském mostě. O kněžích pak pravíval: „Mnohoť se jich holí, ale málo světí, a jakož jest málo kněží Krista následovných, tak jest") málo svěcených. “ Též mnohému lidu i") vůbec') mluvil, že žáci v kněžský úřad kacířsky vcházejíce a potom také žet) kacíře plodí, a že lépe by bylo kostel kolem zatlouci, nežli zlého kněze do“) něho“) pustiti,*) aby v něm kázal etc.; též že jest lépe psa uvázati na faře nežli zlého kněze do ní uvésti etc.1) Mezi tím pak Mistr Rokycan těm, kteříž se ho přidrželi, totižto Bratřím“) Rehořovi a jiným tovaryšům jeho, ukázal nab) psaní Petra Chelčického, aby je sobě čítali, kterýchž on také sám požíval, anobrž některé knihy Petr Chelčický hned zejména Mistru Rokycanovi psal.2) Rady jeho bratří uposlechše, knihy toho Petra Chelčického s mnohou pilností čtli, ba i s ním mluvení mívali,c)/ 84b z čehož opět hojnější známosti nabyli neď) při tom, jak by měli na cestu pravou a kudy přijíti, ale toliko, jak by měli tu, kteráž falešná jest, poznati. Neb to jest summa všech knih Petra Chelčic- kého a cíl, k němuž on všecky spisy své směřoval, totiž aby zavedení podešlé v církev*) římskou ukazoval. A jakž se opět nejdříve)) s Mi- strem Rokycanou shledali, z takové rady jemu děkovali, ano i to, že sou jí dobře užili, jemu2) oznámili. KAPITOLA PÁTÁ." Když pak již Bratří církev svatou do Babilona duchovního zajatou9), řetězy ďábelskými přetěžkými v hrozném vězení ukrutně svázanou býti poznali, teprv nepokoje většího v svědomích svých = „Petr Chelčický na okraji v A. n) ,o“ B. °) chybí v B. P) ,jich násl. v B. 7) chybí v B. 8) ,zjevně“ B. t) ,kacíři“ násl. v B. “) chybí v B. 7),aneb uvésti násl. v B. a) „bratru' B. b) chybí v B.c) ,měli B. d) nadeps. v A.e) ,církvi“ B;,římskou“ chybí v B. 1) ,nejprv' nadeps v B. 9) chybí v B. h) ,šestá v B. 1) Některé z výroků zde uvedených jsou podle Šimkova sdělení i v Rokyca- nově české postille. 2) Jde tu hlavně o Chelčického Repliku proti Rokycanovi, otištěnou v Listech fil. 1898.
Strana 40
40 Otakar Odložilík: 85a počili)/, bojíce se toho, aby také z ran jeho) nepřijali a ) v těch hrozných temnostech nezahynuli. Nebo co jest platno člověku znáti, že jest jat a svázán pevnými řetězy, zdali jemu sama ta známost těch okovl) pomůže? Jistě nic, ale většího trápení přidá; neb dokudž člověk neznám) těch věcí, neví,") proč a nad čím sobě stýskati. Avšak proto vždy lépe jest znáti své zlé, nebo tudy příčina bývá dána ku pospíchání z něho: nebo proč by člověk žádal zproštěn býti vězení, kdyby sebe v něm neviděl neb neznal býti? Bratří tedy v takovém zlém se býti poznavše°) a nad tím zámutek veliký měvše?) i v tom se strachujíce Boha svého, aby jeho nehněvali, když by z toho zlého, kteréž jim od něho skrze prostředky oznámeno bylo, vyjíti nepospí- šili, ano i své vlastní svědomí na péči majíce, aby od něho trestáni nebyli, kdyžby se Antikrista přidrželi a od jeho kněží svátostí poží- vali, protož myslili o to, jak by také k druhé částce přijíti mohli, 85b totiž ku poznání pravé, jisté“) cesty, po nížto jdouce, mohli by sebou bezpečni býti. A v tom ku Pánu Bohu se utíkali a na modlit- bách bděli, aby Pán Bůh, jakož jim dal již poznati to, že na zlé cestě jsou, tak také aby jim též tu pravou a upřímou cestu oznámil, na kteréžby měli státi; a jakož ku Pánu Bohu o to se utíkali, tak také týchž prostředků umínili požívati při tom, kterých sou i při poznání první částky užívali, totiž rady Mistra Rokycana.“) Protož v tom úmysle k Mistru Rokycanovi šli, aby s ním o to rozmluvili, což se i stalo. Neb přišedše) k němu ad) mnohé řeči s ním měvše, napomínali a žádali hoť) za to, aby v tom, což jest zhaněl a za kacířství potupil, nestál, ale chtěl-li by, aby s nimi spolu od Antikrista se oddělil,) poněvadž potřebu toho převelikou) tak dobře jako i°) oni znal; neb oni již byli umyslili, aby se o to všelijak přiči- nili, aby) ty věci, kteréž sou proti Bohu při víře, svátostech 86a i mravích křesťanských, odvrhouce, k pravému, skutečnému/ po- kání napravili se, i toho’) jemu dokládajíce, že již není takového.1) koho by se měl báti.*) Neb mladý král Vladislav,1) jehož se Roky- = „Bratři Rokycanovi radili na okraji v A. i) ,pocítili“ B. j),těch B. k) nadeps. v A. 1),z těch okovů“ B. m) „neznal B. n) po opravě nadeps. z,nevěděl v A: ,nevěděl“ B. °) »poznávajíce“ B. P) ,mající B. ") chybí v B. b) ,a“ násl. v B. c) ,přijdouce“ B. d) chybí v B. e) chybí v B. 1) oprav. z ,oddělili B. 9),velikou“ B. h) ,jak by B. 1),to B. 3),toho B. k) oprav. z „měli“ B. 1) Ladislav.
40 Otakar Odložilík: 85a počili)/, bojíce se toho, aby také z ran jeho) nepřijali a ) v těch hrozných temnostech nezahynuli. Nebo co jest platno člověku znáti, že jest jat a svázán pevnými řetězy, zdali jemu sama ta známost těch okovl) pomůže? Jistě nic, ale většího trápení přidá; neb dokudž člověk neznám) těch věcí, neví,") proč a nad čím sobě stýskati. Avšak proto vždy lépe jest znáti své zlé, nebo tudy příčina bývá dána ku pospíchání z něho: nebo proč by člověk žádal zproštěn býti vězení, kdyby sebe v něm neviděl neb neznal býti? Bratří tedy v takovém zlém se býti poznavše°) a nad tím zámutek veliký měvše?) i v tom se strachujíce Boha svého, aby jeho nehněvali, když by z toho zlého, kteréž jim od něho skrze prostředky oznámeno bylo, vyjíti nepospí- šili, ano i své vlastní svědomí na péči majíce, aby od něho trestáni nebyli, kdyžby se Antikrista přidrželi a od jeho kněží svátostí poží- vali, protož myslili o to, jak by také k druhé částce přijíti mohli, 85b totiž ku poznání pravé, jisté“) cesty, po nížto jdouce, mohli by sebou bezpečni býti. A v tom ku Pánu Bohu se utíkali a na modlit- bách bděli, aby Pán Bůh, jakož jim dal již poznati to, že na zlé cestě jsou, tak také aby jim též tu pravou a upřímou cestu oznámil, na kteréžby měli státi; a jakož ku Pánu Bohu o to se utíkali, tak také týchž prostředků umínili požívati při tom, kterých sou i při poznání první částky užívali, totiž rady Mistra Rokycana.“) Protož v tom úmysle k Mistru Rokycanovi šli, aby s ním o to rozmluvili, což se i stalo. Neb přišedše) k němu ad) mnohé řeči s ním měvše, napomínali a žádali hoť) za to, aby v tom, což jest zhaněl a za kacířství potupil, nestál, ale chtěl-li by, aby s nimi spolu od Antikrista se oddělil,) poněvadž potřebu toho převelikou) tak dobře jako i°) oni znal; neb oni již byli umyslili, aby se o to všelijak přiči- nili, aby) ty věci, kteréž sou proti Bohu při víře, svátostech 86a i mravích křesťanských, odvrhouce, k pravému, skutečnému/ po- kání napravili se, i toho’) jemu dokládajíce, že již není takového.1) koho by se měl báti.*) Neb mladý král Vladislav,1) jehož se Roky- = „Bratři Rokycanovi radili na okraji v A. i) ,pocítili“ B. j),těch B. k) nadeps. v A. 1),z těch okovů“ B. m) „neznal B. n) po opravě nadeps. z,nevěděl v A: ,nevěděl“ B. °) »poznávajíce“ B. P) ,mající B. ") chybí v B. b) ,a“ násl. v B. c) ,přijdouce“ B. d) chybí v B. e) chybí v B. 1) oprav. z ,oddělili B. 9),velikou“ B. h) ,jak by B. 1),to B. 3),toho B. k) oprav. z „měli“ B. 1) Ladislav.
Strana 41
Blahoslavův spis O původu Jednoty bratrské. 41 cana nemálo strachoval, tehdáž byl umřel. On pak nemaje o to moci, aby sobě vyvolil raději s lidem Božím potupu a hanbu i nebezpečen- ství snášeti, nežli s bezbožnými cti a slávy a zboží světa požívati, odbýval jich, když ho ob) tol) starali, jakž rozuměl, až jim i říkával, že jest to věc velmi nesnadná, řka:m) „Bylo by tu na tvrdo skočiti“ etc., a") že") by se musilo vše nazpět převrátiti, kdyby se to tak mělo díti. A někdy se na ně i okřikl, řka: „Taklit chcete hned míti všecko pojednou?“ Vidouce tedy Bratří, že Mistr Jan z Rokycan k tomu se nemá, aby to, což jest zhaněl a potupil,°) také skutečně opustil, i pozanechali ho tak a neříkali jemu již o to nic. Mistr pak Rokycan na ně byl laskav, je i chválíval na kázáních,l však opatrně, říkávaje:?) „My po svrchu chodíme, základův se ještě nedo/bravše, 86b ale nahodít se lidé, ješto se gruntů dokopají a budou dělati dílo trvanlivé a užitečné.“ A to proto činil, že Bratr Rehoř s Bratřími ve všem prvé jeho rady se dokládali.") = KAPITOLA ŠESTÁ.*) A v tom Bratří uslyšelib) o některých kněžích, zvláště o těch, kteříž sou byli na Litickým*) zboží [kterýžd) bylo od krále Jiřího = synům pozůstavané], že by byli muži pobožní, a pokudž bylo nej- více možné, že se k pravdě napravovali, věcí podstatných za slu- žebné a služebných za podstatné?) neměli, cti stvořitele na stvoření nepřenášeli, v hříších a) nepravostech dobrovolných neoplývali, což i ještě více při kněžích římských že se nalézalo, Bratří byli po- znali. Na tom se tedy ustavili, aby se tam brali, a Rokycana, poně- vadž se chtěl více svě/tu nežli Kristu líbiti, opustili; avšak i to učinili 87a s dotazem a povolením Mistra Rokycana i krále Jiřího. I brali se = = na to jisté zboží do vsi řečené Kunvald, léta“) 1457°), kteráž leží za Žamberkem; a tu se shromáždili někteří, kteréž Bůh tovaryšství Bratra Rehoře a jeho tovaryšů a Bratří přidal. Jichžto všech jména + = = „Odpověď Rokycanova“ na okraji v A. = „Bratří Lilečtí na okraji v A. = = „Kunvald ves' na okraji v A. +,Jména prvních Bratří na okraji v A. l) chybí v B. m) chybí v B. n),až' v B. °) ,od toho odstoupil“ tak násl. v B. P) ,říká- val' B. r) ,doptávali B. a) „sedmá“ B. b) ,uslyševše“ v B. č) oprav. na „Lileckým“ nadepsáním A. d) ,jest násl. v B. škrt. v A. e) oprav. z podstatných v A.1),v' násl. v B. 9) chýbí v B. 1) Výroku zde uvedeného není v Rokycanově české postille.
Blahoslavův spis O původu Jednoty bratrské. 41 cana nemálo strachoval, tehdáž byl umřel. On pak nemaje o to moci, aby sobě vyvolil raději s lidem Božím potupu a hanbu i nebezpečen- ství snášeti, nežli s bezbožnými cti a slávy a zboží světa požívati, odbýval jich, když ho ob) tol) starali, jakž rozuměl, až jim i říkával, že jest to věc velmi nesnadná, řka:m) „Bylo by tu na tvrdo skočiti“ etc., a") že") by se musilo vše nazpět převrátiti, kdyby se to tak mělo díti. A někdy se na ně i okřikl, řka: „Taklit chcete hned míti všecko pojednou?“ Vidouce tedy Bratří, že Mistr Jan z Rokycan k tomu se nemá, aby to, což jest zhaněl a potupil,°) také skutečně opustil, i pozanechali ho tak a neříkali jemu již o to nic. Mistr pak Rokycan na ně byl laskav, je i chválíval na kázáních,l však opatrně, říkávaje:?) „My po svrchu chodíme, základův se ještě nedo/bravše, 86b ale nahodít se lidé, ješto se gruntů dokopají a budou dělati dílo trvanlivé a užitečné.“ A to proto činil, že Bratr Rehoř s Bratřími ve všem prvé jeho rady se dokládali.") = KAPITOLA ŠESTÁ.*) A v tom Bratří uslyšelib) o některých kněžích, zvláště o těch, kteříž sou byli na Litickým*) zboží [kterýžd) bylo od krále Jiřího = synům pozůstavané], že by byli muži pobožní, a pokudž bylo nej- více možné, že se k pravdě napravovali, věcí podstatných za slu- žebné a služebných za podstatné?) neměli, cti stvořitele na stvoření nepřenášeli, v hříších a) nepravostech dobrovolných neoplývali, což i ještě více při kněžích římských že se nalézalo, Bratří byli po- znali. Na tom se tedy ustavili, aby se tam brali, a Rokycana, poně- vadž se chtěl více svě/tu nežli Kristu líbiti, opustili; avšak i to učinili 87a s dotazem a povolením Mistra Rokycana i krále Jiřího. I brali se = = na to jisté zboží do vsi řečené Kunvald, léta“) 1457°), kteráž leží za Žamberkem; a tu se shromáždili někteří, kteréž Bůh tovaryšství Bratra Rehoře a jeho tovaryšů a Bratří přidal. Jichžto všech jména + = = „Odpověď Rokycanova“ na okraji v A. = „Bratří Lilečtí na okraji v A. = = „Kunvald ves' na okraji v A. +,Jména prvních Bratří na okraji v A. l) chybí v B. m) chybí v B. n),až' v B. °) ,od toho odstoupil“ tak násl. v B. P) ,říká- val' B. r) ,doptávali B. a) „sedmá“ B. b) ,uslyševše“ v B. č) oprav. na „Lileckým“ nadepsáním A. d) ,jest násl. v B. škrt. v A. e) oprav. z podstatných v A.1),v' násl. v B. 9) chýbí v B. 1) Výroku zde uvedeného není v Rokycanově české postille.
Strana 42
87b + + 42 tato jsou: Bratr Rehoř, krejčí, zemanského rodu a stavu, Rokycano- vy sestry syn, Matěj mladý z Kunvaldu, Eliáš mlynář a jiní; z učených: Prokop bakalář z Jindřichova Hradce, Halář2) bakalář“), Jíra Pětikostelský, muž moudrý a učený, Veliký Vít, potom Tůma ch Přeloučský. Ten mezi Bratří přišel léta 1454, muž znamenitý,“ kterýž doma mezi Bratřími latině se naučiv, potom jiné převyšoval, s kněžími římskými mnohými činiti míval i je přemáhal) jako faráře holešovského před panem Albrechtem Holešovským. Item nějakého inquisitora hereticae pravitatis1)/ jehož přemohl, místně toho dokázav, že pod obojí spůsobou má býti tělo a krev Páně přijímáno. Též vzav na se při Bratra Šimona Hranického, přemáhal jest) faráře Lipenského, člověka zchytralého, nepřítele Šimonova,*) jakž toho i podnes svědectví zůstává.2) A někteří také do Chelčickk) se odebrali, a krátce mluvíc, kdež kteří mohli místo míti při těch kněžích pobožnějšíchl) a Boha bázli- vějších, byli.“) Ti pak, kteříž v Kunvaldu byli, počali se přidržeti kněze Michala, faráře Žamberského, kterýžto opustě") ustanovení ně- která papežská, pravdě odporná a škodlivá, i přisluhoval jim svá- tostmi, tak jakž nejblíž mohlo býti pravdy a příkladu Krista Pána“) i apoštolského, a takž i jiní jinde. Avšak ta věc nemohla býti stálá a nebyla, 1. protože ten lid, kterémuž ti kněží naši sloužili, v mno- hých byla) hříších ab) rozpustilostech, bez pokání spasením se vždy 88a při požívání sváto/stí od těch kněží bezpečil, 2. protože když kněží, totiže) naši,d) mnohá a pravdě odporná zlých papežů ustanovení a též i obyčeje a zvyklosti zlé, Táborskými kněžími počátkem uvedené, složíce,e) svátostmi) Kristovými podlé jeho ustanovení sloužiti počali a lidu bezbožného,6) života Kristova prázdného spasením bezpečiti nechtěli, ihned nepřátelé se našli; neb kněží jiní proto se Otakar Odložilík: + + „Kn. Michal, farář Žamberský“ na okraji v A. h) chybí r B. ch),Ten — znamenitý“ chybí v B. 1),jest násl. v B. j),jako — jest chybí v B. k) ,přítele Symosna“ tak v B; ,jakž — zůstává“ chybí v B. kk) ,Choltic A. l) ,pobožných' B. m) chybí v B. ") ,pustiv' B. °) chybí v B. ") ,byli' A; jsa“ B. b),v' násl. v B. C) chybí v B. d) „poznali zlá a pravdě Boží odporná zlých atd. tak v B. 6) ,sloužíce“ B. 1) chybí v B. 9) „bezbožnému ... prázdnému spasení bezpečiti“ atd. v B. 1) Blahoslav mín zřejmě inkvisitora Jindřicha Institorisa, který byl v českých zemích r. 1500. 2) Projevy obou stran, t. j. dva listy faráře Tomáše a čtyři listy Tůmovy, byly vydány tiskem; výtisk v knih. Nár. musea 25 F 6.
87b + + 42 tato jsou: Bratr Rehoř, krejčí, zemanského rodu a stavu, Rokycano- vy sestry syn, Matěj mladý z Kunvaldu, Eliáš mlynář a jiní; z učených: Prokop bakalář z Jindřichova Hradce, Halář2) bakalář“), Jíra Pětikostelský, muž moudrý a učený, Veliký Vít, potom Tůma ch Přeloučský. Ten mezi Bratří přišel léta 1454, muž znamenitý,“ kterýž doma mezi Bratřími latině se naučiv, potom jiné převyšoval, s kněžími římskými mnohými činiti míval i je přemáhal) jako faráře holešovského před panem Albrechtem Holešovským. Item nějakého inquisitora hereticae pravitatis1)/ jehož přemohl, místně toho dokázav, že pod obojí spůsobou má býti tělo a krev Páně přijímáno. Též vzav na se při Bratra Šimona Hranického, přemáhal jest) faráře Lipenského, člověka zchytralého, nepřítele Šimonova,*) jakž toho i podnes svědectví zůstává.2) A někteří také do Chelčickk) se odebrali, a krátce mluvíc, kdež kteří mohli místo míti při těch kněžích pobožnějšíchl) a Boha bázli- vějších, byli.“) Ti pak, kteříž v Kunvaldu byli, počali se přidržeti kněze Michala, faráře Žamberského, kterýžto opustě") ustanovení ně- která papežská, pravdě odporná a škodlivá, i přisluhoval jim svá- tostmi, tak jakž nejblíž mohlo býti pravdy a příkladu Krista Pána“) i apoštolského, a takž i jiní jinde. Avšak ta věc nemohla býti stálá a nebyla, 1. protože ten lid, kterémuž ti kněží naši sloužili, v mno- hých byla) hříších ab) rozpustilostech, bez pokání spasením se vždy 88a při požívání sváto/stí od těch kněží bezpečil, 2. protože když kněží, totiže) naši,d) mnohá a pravdě odporná zlých papežů ustanovení a též i obyčeje a zvyklosti zlé, Táborskými kněžími počátkem uvedené, složíce,e) svátostmi) Kristovými podlé jeho ustanovení sloužiti počali a lidu bezbožného,6) života Kristova prázdného spasením bezpečiti nechtěli, ihned nepřátelé se našli; neb kněží jiní proto se Otakar Odložilík: + + „Kn. Michal, farář Žamberský“ na okraji v A. h) chybí r B. ch),Ten — znamenitý“ chybí v B. 1),jest násl. v B. j),jako — jest chybí v B. k) ,přítele Symosna“ tak v B; ,jakž — zůstává“ chybí v B. kk) ,Choltic A. l) ,pobožných' B. m) chybí v B. ") ,pustiv' B. °) chybí v B. ") ,byli' A; jsa“ B. b),v' násl. v B. C) chybí v B. d) „poznali zlá a pravdě Boží odporná zlých atd. tak v B. 6) ,sloužíce“ B. 1) chybí v B. 9) „bezbožnému ... prázdnému spasení bezpečiti“ atd. v B. 1) Blahoslav mín zřejmě inkvisitora Jindřicha Institorisa, který byl v českých zemích r. 1500. 2) Projevy obou stran, t. j. dva listy faráře Tomáše a čtyři listy Tůmovy, byly vydány tiskem; výtisk v knih. Nár. musea 25 F 6.
Strana 43
Blahoslavův spis O původu Jednoty bratrské. 43 rozlítili a ib) lidu popouzeli na ty“) náše kněží i na nás. A odtud hned mnohé křivé a nepravé věci sobě složivše') na nás, i strojili žaloby vrchnostem, jako králi Jiřímu a pánům etc. A též i k Mistru Rokycanovi mnohé řeči žalobné na ně donášeli,) ale on dlouho jich nepřijímal, neb Bratří dobře ve všem svědomk) byl a k nim těch časů i milost měl. Ale že pak ti žalobníci a sokové Bratrští byli sou osoby zna- menité z kněží i ) lidu, protož král těch žalob nemohl zavrci, ale k tomu od nich přiveden byl, aby těm věcem,m) [kteréž před 88b Pánem Bohem křivé byly")], věřil, ) tedy ?) i kázal je") jímati a vězením trápiti. A Mistr Rokycan již tomu nemohl nic učiniti, aby jet) vysvobodil, když prvés) nechtěl s nimi pohanění trpěti, jakož potom po vězení i to jim mluvil, řka: „Vím, že jste právi, ale bychť vám chtěl nápomocen “) býti, musil bych s') vámi') pohanění trpěti“. A opět potom v jinou chvíli mluvil, v tom, čehož se chopili, jich potvrzuje, pravě, že ti, kteříž chtí spaseni býti, musí trpěti.*) Ale však on proto raději chtěl, aby Bratří mlčeli a při nich (totiž při Rokycanovi a jeho kněžích) zůstali; neb některý čas, když před ním byli, v přítomnosti těch,7) s kterýmiž on radu míval, kteříž světští i duchovní byli, tak jim spolu se všemi pří- tomnými pověděl, přiveda3) Písmo, že čas zlý jest, tedy moudrý bude mlčeti.1) A aby se vždy trápení Bratřím přidalo, zapovědíno jest Mi- chalovi knězi posluhovati svátostmi na Litickém“a) zboží; 89a ale on chtěje se více Boha báti nežli lidí, předce potom tajně lidu přisluhoval i Bratřím také. Pročež potom na Bratří trápení těžké přišlo skrze vězení i mučení, nebo kněží násilím je k tomubb) do- tisknouti chtěli, aby jim poddáni byli. Ale když oni žádnou měrou Boha a svědomí své na péči majíce, ano i tu pomstu těžkou, kteráž na svolující“) zlému s činícími slovem, ovšem skutkem přichází,2) v to jim jíti nechtěli, nic na chytré a pravdě Boží odporné důvody h) chybí v B. i) ,složili B. j),šly“ B. k),vědom“ B. 1),z' násl. v B. m), ale — věcem“ chybí v B. n),býti“ B. °) oprav. z ,vězel“ B. 7) chybí v B. 7) chybí v B. S) chybí v B. t) chybi v B. “) ,měl na pomoc“ B. P) chybí v B.*),A potom — trpěti“ chybí v B. V),v přítomnosti těch“ chybí v B. z) »přivedší“ B. aa) dodatečně oprav. na „Lileckém' A. bb) „je k tomu chybí v B. a) oprav. ze svolujícímu“ A; „svolující s činícími zlému tak v A; „na svolu- jícího zlému a ovšem skutky přichází tak B. 1) Srov. Amos V, 13. 2) Srov. Ep. k Římanům I, 32.
Blahoslavův spis O původu Jednoty bratrské. 43 rozlítili a ib) lidu popouzeli na ty“) náše kněží i na nás. A odtud hned mnohé křivé a nepravé věci sobě složivše') na nás, i strojili žaloby vrchnostem, jako králi Jiřímu a pánům etc. A též i k Mistru Rokycanovi mnohé řeči žalobné na ně donášeli,) ale on dlouho jich nepřijímal, neb Bratří dobře ve všem svědomk) byl a k nim těch časů i milost měl. Ale že pak ti žalobníci a sokové Bratrští byli sou osoby zna- menité z kněží i ) lidu, protož král těch žalob nemohl zavrci, ale k tomu od nich přiveden byl, aby těm věcem,m) [kteréž před 88b Pánem Bohem křivé byly")], věřil, ) tedy ?) i kázal je") jímati a vězením trápiti. A Mistr Rokycan již tomu nemohl nic učiniti, aby jet) vysvobodil, když prvés) nechtěl s nimi pohanění trpěti, jakož potom po vězení i to jim mluvil, řka: „Vím, že jste právi, ale bychť vám chtěl nápomocen “) býti, musil bych s') vámi') pohanění trpěti“. A opět potom v jinou chvíli mluvil, v tom, čehož se chopili, jich potvrzuje, pravě, že ti, kteříž chtí spaseni býti, musí trpěti.*) Ale však on proto raději chtěl, aby Bratří mlčeli a při nich (totiž při Rokycanovi a jeho kněžích) zůstali; neb některý čas, když před ním byli, v přítomnosti těch,7) s kterýmiž on radu míval, kteříž světští i duchovní byli, tak jim spolu se všemi pří- tomnými pověděl, přiveda3) Písmo, že čas zlý jest, tedy moudrý bude mlčeti.1) A aby se vždy trápení Bratřím přidalo, zapovědíno jest Mi- chalovi knězi posluhovati svátostmi na Litickém“a) zboží; 89a ale on chtěje se více Boha báti nežli lidí, předce potom tajně lidu přisluhoval i Bratřím také. Pročež potom na Bratří trápení těžké přišlo skrze vězení i mučení, nebo kněží násilím je k tomubb) do- tisknouti chtěli, aby jim poddáni byli. Ale když oni žádnou měrou Boha a svědomí své na péči majíce, ano i tu pomstu těžkou, kteráž na svolující“) zlému s činícími slovem, ovšem skutkem přichází,2) v to jim jíti nechtěli, nic na chytré a pravdě Boží odporné důvody h) chybí v B. i) ,složili B. j),šly“ B. k),vědom“ B. 1),z' násl. v B. m), ale — věcem“ chybí v B. n),býti“ B. °) oprav. z ,vězel“ B. 7) chybí v B. 7) chybí v B. S) chybí v B. t) chybi v B. “) ,měl na pomoc“ B. P) chybí v B.*),A potom — trpěti“ chybí v B. V),v přítomnosti těch“ chybí v B. z) »přivedší“ B. aa) dodatečně oprav. na „Lileckém' A. bb) „je k tomu chybí v B. a) oprav. ze svolujícímu“ A; „svolující s činícími zlému tak v A; „na svolu- jícího zlému a ovšem skutky přichází tak B. 1) Srov. Amos V, 13. 2) Srov. Ep. k Římanům I, 32.
Strana 44
44 Otakar Odložilík: jich nedbajíce, jimiž že kněz zlý může jako dobrý přisluhovati. dovodili. I tou příčinou potom kněží se na to snažili, aby je, kudy byb) mohli, skrze moc světa trápili, jakož) sou pak dovodili. mnohé o hrdla, jako iď) oněch sedm Bratří potom“l) připravivše. A mezitím Bratří Jeho Milosti královské psaním i mluvením skrze pana Trčku, (jehož kněz Martin Lupáč k tomu byl naprosil), žádali. 89b aby jim slyšení dáno bylo, a ty věci, kteréž na ně zle mluví.“) aby byly dokázány, oni že chtí ke všemu odpovídati i počet ze všeho vydati, jedno aby žalobníci jejich a křiví svědkové již) soudcové«) nebyli. A za to*) pokorně pro Bůh i spravedlnost jeho žádali, aby aspoň lidé věděli, proč oni takové nátisky a úzkosti trpí, neb lid kněžími, kteříž mnohé věci na kázáních křivě a zlost- ně svědčili, proti nim byl zdrážděn, takže sou u nich Bratří u veliké ošklivosti.“h) Ale žádného slyšení Bratří domodliti“) a dožádati se nemohli, než předce král Jiří přikázal, aby byli jímáni a trápeni. až již takéž) Mistr Rokycan, srozuměv*) tomu z častých žalob, kteréž k němu od Bratří šly, že Bratří od svého pustiti nikoli ne- chtí, ale že toho, k čemuž sou ho popudili') al) ponoukali, již sami skutkem dokazují, totiž že se od kněžstva a přisluhování jich, kteréž on byl zhaněl, dělí, zvěděvm) také, že kněz Michal a jeho tovaryši někteří jim tak, jakž oni chtějí, svátostmi slouží, mnohá ustanovení, kteráž jiní kněží zachovávají, opustivše, i tožť se zbouřil, hněvem a nenávistí proti Bratřím“) zapálen jsa a o ztra- cení slávy a cti světské i s těmi, kteříž ji spolu s ním více nežli Boha milovali, boje se, počal to, což prvé i s svými °)schvaloval," zase rozličně haněti a tupiti, a což potupil, schvalovati. Prvé Bratra Rehoře a Bratří vychvaloval, již) v hanění a v zlořečení jich se vydal, Jednotu římskou potupoval, již se k ní zase lísal. Takť hle mnoho může milost k slávě a zachutnání sobě cti a zboží a rozkoší časných, že člověka vtipem i uměním5) znamenitým od Boha obdařeného z rozumu vyvedla a naprosto zbláznila, tak aby za- pomena se nad sebou, věda a znaje,t) však předce co slepý do jámy lezl, což ačkoli hrozné jest, však teď hle při tomto znamenitém muži 90a = „Bratři se k slyšení volali na okraji v A. b),koli násl. B. c),čehož... dovedli B. d) chybí v B. dd) dodáno na okraji v A. e) „mluvili“ B. f) ,jich B. ) ,soudce“ B. h) ,z toho“ B. ch) ,byli násl. v B. i) do- voliti a domodliti tak v B. 3) ,i násl. v B. k) ,srozuměl B. 1) chybí v B. m) ,zvěděl B. ") nim' B. °) ,i s svými chybí v B. P) oprav. z ,vychvaloval v A. 7) ,pak násl. v B. 8) ,umění“ v B. t) po opravě v A.
44 Otakar Odložilík: jich nedbajíce, jimiž že kněz zlý může jako dobrý přisluhovati. dovodili. I tou příčinou potom kněží se na to snažili, aby je, kudy byb) mohli, skrze moc světa trápili, jakož) sou pak dovodili. mnohé o hrdla, jako iď) oněch sedm Bratří potom“l) připravivše. A mezitím Bratří Jeho Milosti královské psaním i mluvením skrze pana Trčku, (jehož kněz Martin Lupáč k tomu byl naprosil), žádali. 89b aby jim slyšení dáno bylo, a ty věci, kteréž na ně zle mluví.“) aby byly dokázány, oni že chtí ke všemu odpovídati i počet ze všeho vydati, jedno aby žalobníci jejich a křiví svědkové již) soudcové«) nebyli. A za to*) pokorně pro Bůh i spravedlnost jeho žádali, aby aspoň lidé věděli, proč oni takové nátisky a úzkosti trpí, neb lid kněžími, kteříž mnohé věci na kázáních křivě a zlost- ně svědčili, proti nim byl zdrážděn, takže sou u nich Bratří u veliké ošklivosti.“h) Ale žádného slyšení Bratří domodliti“) a dožádati se nemohli, než předce král Jiří přikázal, aby byli jímáni a trápeni. až již takéž) Mistr Rokycan, srozuměv*) tomu z častých žalob, kteréž k němu od Bratří šly, že Bratří od svého pustiti nikoli ne- chtí, ale že toho, k čemuž sou ho popudili') al) ponoukali, již sami skutkem dokazují, totiž že se od kněžstva a přisluhování jich, kteréž on byl zhaněl, dělí, zvěděvm) také, že kněz Michal a jeho tovaryši někteří jim tak, jakž oni chtějí, svátostmi slouží, mnohá ustanovení, kteráž jiní kněží zachovávají, opustivše, i tožť se zbouřil, hněvem a nenávistí proti Bratřím“) zapálen jsa a o ztra- cení slávy a cti světské i s těmi, kteříž ji spolu s ním více nežli Boha milovali, boje se, počal to, což prvé i s svými °)schvaloval," zase rozličně haněti a tupiti, a což potupil, schvalovati. Prvé Bratra Rehoře a Bratří vychvaloval, již) v hanění a v zlořečení jich se vydal, Jednotu římskou potupoval, již se k ní zase lísal. Takť hle mnoho může milost k slávě a zachutnání sobě cti a zboží a rozkoší časných, že člověka vtipem i uměním5) znamenitým od Boha obdařeného z rozumu vyvedla a naprosto zbláznila, tak aby za- pomena se nad sebou, věda a znaje,t) však předce co slepý do jámy lezl, což ačkoli hrozné jest, však teď hle při tomto znamenitém muži 90a = „Bratři se k slyšení volali na okraji v A. b),koli násl. B. c),čehož... dovedli B. d) chybí v B. dd) dodáno na okraji v A. e) „mluvili“ B. f) ,jich B. ) ,soudce“ B. h) ,z toho“ B. ch) ,byli násl. v B. i) do- voliti a domodliti tak v B. 3) ,i násl. v B. k) ,srozuměl B. 1) chybí v B. m) ,zvěděl B. ") nim' B. °) ,i s svými chybí v B. P) oprav. z ,vychvaloval v A. 7) ,pak násl. v B. 8) ,umění“ v B. t) po opravě v A.
Strana 45
Blahoslavův spis O původu Jednoty bratrské. 45 se našlo, kterýž sám dobře znaje i jiné“) k známosti toho přivo- zuje,“) že na cestě zatracení sou, a ta že jich nikam než do horou- cího pekla nepřivede,) však proto z toho vyjíti nechtěl: tak se veň byla vkořenila“) ta satanova žádost marnosti světa. Ač 90b jiným dobře, jako teď Bratru Rehořovi i jiným tovaryšům jeho, prospěl, však sobě sám zle učinil, netoliko tím, že nedošel cesty pravé, ale že) znaje zlou, nechtěl z ní; kterouž tedy dá odměnu za duši svou, aby mu nebylo řečenol): „Slouha, věda vůli etc. Ale co z toho pak vyšlo? Mistr jsa hněvem a zlostí proti Bratřím opojen, počal proti Bratřím bouřiti krále Jiřího i všecken lid. ješto prvé již dosti rozlítění) byli, a je v nenávist a ošklivost uvodil i všem posluchačům svým, kterýchže) velmi mnoho míval. K čemuž nebyl) sámh): nebo jakož ke všemu se lidé najdou, takéž se i k tomu mnozí nalezli, kteříž jemu, totiž Rokycanovi,“) podlé vší možnosti pomáhali a tak krále vždy nadýmali, rozličné jemu rady, však vše proti Bratřím, dávajíce.) Ba již i nepřátelé v mír vstupovali,*) jedno aby Bratři byli vyhnánil) a 1) vyhlazeni, podobně jako Pilát s Herodesem srovnali se při smrti Kristově2); neb Jošt,“) biskup vratislavský, kterýž prvé nepřítel Rokyca- nu byl, takovou radu králi Jiřímu s některými pány dával"), aby 91a Bratří nepálili, ani smrtí jim jakých činili, neb by je tak lidé za mučedlníky vyzdvihli, a víte prý, mučednictvo jest pečeňka ne- ohořalá. Též i Pavel Bosák, který podobnou radu králi dával, totiž aby jímajíce°) Bratří, smrtí jim nedělali, ale dlouhým věze- ním trápili a jiné z měst, městeček i vsí aby vypovídali; a jsouce vypovědění, půjdou-li na hory, tamť prý s liškami a vlky nemohou dlouho býti, ale vrátíce se, nebo s námi nebo s vámi býti musejí. A tak, ať sumovně povím, všickni k tomu svými radami směřo- vali, aby král Jiří se pány jiskru hasili a nedali se ohni rozmáhati; neb jakž by se oheň rozmohl, tak by") bez veliké škody nemohl uhašen býti. Než biskup ten moravský*) té rady svrchní neuposlechl, = = „Rokycana zlobil se proti Bratřím' na okraji v A. = =,Rada biskupa Jošta proti Bratřím na okraji v A. a) chybí v A. b) přivodě“ B. c) ,přivede v A. d) ,a násl. v A. 2) chybí v B. oprav. na „rozlíceni pozd. v A. 9) ,jest“ násl. v B; škrt. v A. h) chybí v B. ch) oprav. na ,sou v B. 1), v tom násl. v B. j) ,dávali“ B. k),vstoupili“ B. 1) chybí v B. m) „ještě B."),dal. r B°) ,zjímajíc“ B.P) ,i násl. v B.r) ,vratislavský v B. 1) Srov. Matouš XVI, 26 a Luk. XII. 47. 2) Srov. na př. Lukáš XXIII, 12.
Blahoslavův spis O původu Jednoty bratrské. 45 se našlo, kterýž sám dobře znaje i jiné“) k známosti toho přivo- zuje,“) že na cestě zatracení sou, a ta že jich nikam než do horou- cího pekla nepřivede,) však proto z toho vyjíti nechtěl: tak se veň byla vkořenila“) ta satanova žádost marnosti světa. Ač 90b jiným dobře, jako teď Bratru Rehořovi i jiným tovaryšům jeho, prospěl, však sobě sám zle učinil, netoliko tím, že nedošel cesty pravé, ale že) znaje zlou, nechtěl z ní; kterouž tedy dá odměnu za duši svou, aby mu nebylo řečenol): „Slouha, věda vůli etc. Ale co z toho pak vyšlo? Mistr jsa hněvem a zlostí proti Bratřím opojen, počal proti Bratřím bouřiti krále Jiřího i všecken lid. ješto prvé již dosti rozlítění) byli, a je v nenávist a ošklivost uvodil i všem posluchačům svým, kterýchže) velmi mnoho míval. K čemuž nebyl) sámh): nebo jakož ke všemu se lidé najdou, takéž se i k tomu mnozí nalezli, kteříž jemu, totiž Rokycanovi,“) podlé vší možnosti pomáhali a tak krále vždy nadýmali, rozličné jemu rady, však vše proti Bratřím, dávajíce.) Ba již i nepřátelé v mír vstupovali,*) jedno aby Bratři byli vyhnánil) a 1) vyhlazeni, podobně jako Pilát s Herodesem srovnali se při smrti Kristově2); neb Jošt,“) biskup vratislavský, kterýž prvé nepřítel Rokyca- nu byl, takovou radu králi Jiřímu s některými pány dával"), aby 91a Bratří nepálili, ani smrtí jim jakých činili, neb by je tak lidé za mučedlníky vyzdvihli, a víte prý, mučednictvo jest pečeňka ne- ohořalá. Též i Pavel Bosák, který podobnou radu králi dával, totiž aby jímajíce°) Bratří, smrtí jim nedělali, ale dlouhým věze- ním trápili a jiné z měst, městeček i vsí aby vypovídali; a jsouce vypovědění, půjdou-li na hory, tamť prý s liškami a vlky nemohou dlouho býti, ale vrátíce se, nebo s námi nebo s vámi býti musejí. A tak, ať sumovně povím, všickni k tomu svými radami směřo- vali, aby král Jiří se pány jiskru hasili a nedali se ohni rozmáhati; neb jakž by se oheň rozmohl, tak by") bez veliké škody nemohl uhašen býti. Než biskup ten moravský*) té rady svrchní neuposlechl, = = „Rokycana zlobil se proti Bratřím' na okraji v A. = =,Rada biskupa Jošta proti Bratřím na okraji v A. a) chybí v A. b) přivodě“ B. c) ,přivede v A. d) ,a násl. v A. 2) chybí v B. oprav. na „rozlíceni pozd. v A. 9) ,jest“ násl. v B; škrt. v A. h) chybí v B. ch) oprav. na ,sou v B. 1), v tom násl. v B. j) ,dávali“ B. k),vstoupili“ B. 1) chybí v B. m) „ještě B."),dal. r B°) ,zjímajíc“ B.P) ,i násl. v B.r) ,vratislavský v B. 1) Srov. Matouš XVI, 26 a Luk. XII. 47. 2) Srov. na př. Lukáš XXIII, 12.
Strana 46
46 Otakar Odložilík: + ale z přinucení legáta římského nějakého Bratra Jakubal) na smrt 91b odsoudiv, upáliti tus) u Vyškova rozkázal.") KAPITOLA SEDMÁ.“) 92а Král Jiří pak, jsa ponuknut a podpálen Mistrovými řečmi, i počal se vždy více zlobiti proti Bratřím jako i prvé proti Tábo- rům, a z toho hned některé, kterýchž dosáhnouti mohl, jímal a do vězení v Praze i na Poděbradech, zámkub) svém,b) dával. jako Mikuláše Biskupce, Vavřince a Jana) Kakamerdu.“) Ty zmořil na Poděbradech v vězení); některé pak z těch, kteříž tam seděli, Bůh mocí svou zvláštním divem vyvedl, totiží) Jana s to- varyšem jeho. Nebo když již brzy z té věže je vyvésti měli, tedy mnich nějaký do toho vězení k nim dán jest, kterýž v jednu noc řekl jim: „Rádi-li byšte, prý, ven?“ Odpovědí) mu“), že by rádi, ale že jest nesnadno; a on díž) mu: „Půjdu já tam na vrch a zpravím, což jest potřebí, a vytáhnu vás.“ A ihned velmi brzy. jakži) vylezl po zdi nahoru,*) odmekl sobě dvéře a všed na půdu i spustil jim provaz, po němž vytáhl je) všecky a hned jim uvázal provaz u okna i řekl dvěma: „Vy ujdete“, ale třetímu“) „Ty, prý, neujdeš“; a ihned spustil se sám po tom provaze nejprvé. aby jim ukázal, jak se mají spouštěti, a za ním hned se spouštěl i oni, však prvé holení sobě od botů odřezávali“) a ruce obvinuli aby jim provaz neuškodil. Třetí pak, maje se spouštěti, neobvinul rukou, ale tak se k provazu strojil. Ten tedy mnich dole stoje. volal naň, že zle dělá, ale on pro pospíchání neposlouchal, co on praví, než předce chytě“) se provazu, pouštěl se; potom provaz + ,B. Jakub upálen' na okraji v A. = „Mikuláš Biskupec, B. Vavřinec, Jan Kakamerda na okraji v A. 8) chybí v B. t) ,kázal v B. a) ,osmá“ B. b) ,do věže“ B.c) oprav. nadeps. z ,pana A. “) „Někteří praví, že by Kakamerda byl ten kat, jenž mučil Bratra Rehoře a ten jest byl s Biskupem vyveden z vězení od toho mnicha a Biskupec že nechtěl poslouchati rady, ruce sobě opálil a upadl“. Dodáno pozd. na okraji v A. e) ,jako — vězení chybí r B. 1) chybí v B. g) ,odpověděli“ B. h) chybí v B. 1),Nu půjdu a spravím tak násl. r B. j) ,on násl. v B.k),a násl. v B. 1) ,jest B. m),třetí B. ") ,zuřezovali“ B. °) oprav. na ,chytivi, pozd. v B;,chytil' A. 1) Míněn Jakub Chulava upálený z rozkazu bisk. olom.
46 Otakar Odložilík: + ale z přinucení legáta římského nějakého Bratra Jakubal) na smrt 91b odsoudiv, upáliti tus) u Vyškova rozkázal.") KAPITOLA SEDMÁ.“) 92а Král Jiří pak, jsa ponuknut a podpálen Mistrovými řečmi, i počal se vždy více zlobiti proti Bratřím jako i prvé proti Tábo- rům, a z toho hned některé, kterýchž dosáhnouti mohl, jímal a do vězení v Praze i na Poděbradech, zámkub) svém,b) dával. jako Mikuláše Biskupce, Vavřince a Jana) Kakamerdu.“) Ty zmořil na Poděbradech v vězení); některé pak z těch, kteříž tam seděli, Bůh mocí svou zvláštním divem vyvedl, totiží) Jana s to- varyšem jeho. Nebo když již brzy z té věže je vyvésti měli, tedy mnich nějaký do toho vězení k nim dán jest, kterýž v jednu noc řekl jim: „Rádi-li byšte, prý, ven?“ Odpovědí) mu“), že by rádi, ale že jest nesnadno; a on díž) mu: „Půjdu já tam na vrch a zpravím, což jest potřebí, a vytáhnu vás.“ A ihned velmi brzy. jakži) vylezl po zdi nahoru,*) odmekl sobě dvéře a všed na půdu i spustil jim provaz, po němž vytáhl je) všecky a hned jim uvázal provaz u okna i řekl dvěma: „Vy ujdete“, ale třetímu“) „Ty, prý, neujdeš“; a ihned spustil se sám po tom provaze nejprvé. aby jim ukázal, jak se mají spouštěti, a za ním hned se spouštěl i oni, však prvé holení sobě od botů odřezávali“) a ruce obvinuli aby jim provaz neuškodil. Třetí pak, maje se spouštěti, neobvinul rukou, ale tak se k provazu strojil. Ten tedy mnich dole stoje. volal naň, že zle dělá, ale on pro pospíchání neposlouchal, co on praví, než předce chytě“) se provazu, pouštěl se; potom provaz + ,B. Jakub upálen' na okraji v A. = „Mikuláš Biskupec, B. Vavřinec, Jan Kakamerda na okraji v A. 8) chybí v B. t) ,kázal v B. a) ,osmá“ B. b) ,do věže“ B.c) oprav. nadeps. z ,pana A. “) „Někteří praví, že by Kakamerda byl ten kat, jenž mučil Bratra Rehoře a ten jest byl s Biskupem vyveden z vězení od toho mnicha a Biskupec že nechtěl poslouchati rady, ruce sobě opálil a upadl“. Dodáno pozd. na okraji v A. e) ,jako — vězení chybí r B. 1) chybí v B. g) ,odpověděli“ B. h) chybí v B. 1),Nu půjdu a spravím tak násl. r B. j) ,on násl. v B.k),a násl. v B. 1) ,jest B. m),třetí B. ") ,zuřezovali“ B. °) oprav. na ,chytivi, pozd. v B;,chytil' A. 1) Míněn Jakub Chulava upálený z rozkazu bisk. olom.
Strana 47
Blahoslavův spis O původu Jednoty bratrské. 47 ruce mu opálil a odřel, až on se musil pustiti a ostatek doletěti, a na zem dopadna?) nohu sobě zlámal. Mnich pak šel s těmi dvěma k vodě a nalezv) tu lodí,*) převezl je. Hlásný jeden na zdi povo- lávaje a slyše šplechtání na) řece,) řekl druhému: „Což se to" tam šplíchá“, a on: „Ba (prý) čert se koupe“. A v tom Jan s tova- ryšem se přeplavivše ušli. Téhož času také kněze Michala, = = faráře Žamberského, na Mostský hrad vsaditi kázal. Někteří pak z Bratří bráni byli do Prahy a tu na rathouze Staroměstským za dlouhý časy seděli, jako“) nějaký Matěj = Dolanský, člověk obecný a ne kněz, ale dobrý a pobožný, muž 92b starý. Ten seděl v Praze u vězení po dvakrát, jednou VI let a po druhé IIIIb) léta. V vězení tom pak Pán Bůh jej opatroval věcmi živnými skrze některé dobré lidi pražské, jako?) nějaká měšťka byla, kteráž jemu po děvečce posílávala jísti. Té pak děvečce on vždycky, kdyžkoli jemu přinesla pokrm, kázal, až ji id) získal, neb ona*) těmi jeho řečmi jsuc pohnuta, k bratřím do Bolesla- vě se dostala a tu jest, i) dobrou sestrou jsuc, i život svůj = = dokonala; sloula ta") pak Konouska.") A když již i) toho mu se + nedostávalo, peníze také své, což jich měl, byl již utratil, a tak v úzkosti znamenité jsa ab) nemálo smuten, až) náhodou k oknu se obrátě,k) uzří kavku, ana sedí za sklem, a zdá se mu, jakoby něco kladla, ažl) když sletěla odtud, i myslím) on sám v sobě, co ta kavka tu dělala anebo kladla, i jde tam,") an cos v šátku zavinu- tého“) leží, vezma?) to) rozváže, an uprostřed zlatý červený. A tak jej hles) Pán Bůh divným spůsobem v jeho nouzi poslední a5) chudobě penězi opatřil, jako i“ Eliáše proroka, když u poto- 93a ku bydlel, krmil masem z stolu Achabova skrze") havrana1). + Potom*) asi dvě neděle před tím, nežli z vězení“) puštěn byl, ve = =,Kněz Michal“ na okraji v A. = „Matěj Dolanský na okraji v A. = = „Sestra Konouská“ na okraji v A. + ,Kavka přinesla zlatý uherský na okraji v A. + + ,Vidění B. Matěje na okr. v A. P) oprav. na,dopadv' v A;,upadši v B. *),nalezl po opravě v B. s) ,i násl. v B. t) chybí v B. a) chybí v B. b) ,půl čtvrtá“ B.c) chybí v B. d) chybí v B.č) ,potom' násl. v B.1) „jest i chybí v B. %) chybí v B. h) ,Komaska‘ B. 1) chybí v B.j)i v B. k) ,obrátiv' B. 1) ,a B. m) ,myslil“ B."),a ohledá násl. v B. °) ,zavázaného' B. P) ,vezme B. 7) ,a' násl. v B. 8) ,byl B. t) ,i' B. “) chybí v B. V) ,Abrahama násl. škrt. v A. *) ,pak' násl. v B. V) chybí v B. 1) Srov. I. Král. XVII, 2. v.
Blahoslavův spis O původu Jednoty bratrské. 47 ruce mu opálil a odřel, až on se musil pustiti a ostatek doletěti, a na zem dopadna?) nohu sobě zlámal. Mnich pak šel s těmi dvěma k vodě a nalezv) tu lodí,*) převezl je. Hlásný jeden na zdi povo- lávaje a slyše šplechtání na) řece,) řekl druhému: „Což se to" tam šplíchá“, a on: „Ba (prý) čert se koupe“. A v tom Jan s tova- ryšem se přeplavivše ušli. Téhož času také kněze Michala, = = faráře Žamberského, na Mostský hrad vsaditi kázal. Někteří pak z Bratří bráni byli do Prahy a tu na rathouze Staroměstským za dlouhý časy seděli, jako“) nějaký Matěj = Dolanský, člověk obecný a ne kněz, ale dobrý a pobožný, muž 92b starý. Ten seděl v Praze u vězení po dvakrát, jednou VI let a po druhé IIIIb) léta. V vězení tom pak Pán Bůh jej opatroval věcmi živnými skrze některé dobré lidi pražské, jako?) nějaká měšťka byla, kteráž jemu po děvečce posílávala jísti. Té pak děvečce on vždycky, kdyžkoli jemu přinesla pokrm, kázal, až ji id) získal, neb ona*) těmi jeho řečmi jsuc pohnuta, k bratřím do Bolesla- vě se dostala a tu jest, i) dobrou sestrou jsuc, i život svůj = = dokonala; sloula ta") pak Konouska.") A když již i) toho mu se + nedostávalo, peníze také své, což jich měl, byl již utratil, a tak v úzkosti znamenité jsa ab) nemálo smuten, až) náhodou k oknu se obrátě,k) uzří kavku, ana sedí za sklem, a zdá se mu, jakoby něco kladla, ažl) když sletěla odtud, i myslím) on sám v sobě, co ta kavka tu dělala anebo kladla, i jde tam,") an cos v šátku zavinu- tého“) leží, vezma?) to) rozváže, an uprostřed zlatý červený. A tak jej hles) Pán Bůh divným spůsobem v jeho nouzi poslední a5) chudobě penězi opatřil, jako i“ Eliáše proroka, když u poto- 93a ku bydlel, krmil masem z stolu Achabova skrze") havrana1). + Potom*) asi dvě neděle před tím, nežli z vězení“) puštěn byl, ve = =,Kněz Michal“ na okraji v A. = „Matěj Dolanský na okraji v A. = = „Sestra Konouská“ na okraji v A. + ,Kavka přinesla zlatý uherský na okraji v A. + + ,Vidění B. Matěje na okr. v A. P) oprav. na,dopadv' v A;,upadši v B. *),nalezl po opravě v B. s) ,i násl. v B. t) chybí v B. a) chybí v B. b) ,půl čtvrtá“ B.c) chybí v B. d) chybí v B.č) ,potom' násl. v B.1) „jest i chybí v B. %) chybí v B. h) ,Komaska‘ B. 1) chybí v B.j)i v B. k) ,obrátiv' B. 1) ,a B. m) ,myslil“ B."),a ohledá násl. v B. °) ,zavázaného' B. P) ,vezme B. 7) ,a' násl. v B. 8) ,byl B. t) ,i' B. “) chybí v B. V) ,Abrahama násl. škrt. v A. *) ,pak' násl. v B. V) chybí v B. 1) Srov. I. Král. XVII, 2. v.
Strana 48
48 Otakar Odložilík: spaní viděl, ano měsíc za horou zapadá a po malé?) chvíli i slunce zapadlo; tedy nazejtří povědíno jest, že umřel M. Rokycán, arci- biskup Český, k čemuž on řekl: „Nu““) zapadnet také i slunce tudíž.“ A po XIIII neb po XV dnech po smrti krále Jiřího, o níž nic jim praveno nebylo, rychtář přišedbb) k nim, z vězení je vy- pustil. Neb tak jest obyčej při korunování i) smrti krále České- ho, aby vězňové byli propuštěni. A tehdáž také byl kněz Michal, farář Žamberský, propuštěn z Mostského hradu z vězení, v němž půldruhého léta byl. Jiné pak zmučiti král Jiří, vše z návodu Rokycanova, rozkázal. O čemž, jak se to dálo, nechť krátce dotknu. Bratr Rehoř s bakalářem, jemuž příjmí Halář bylo, s ně- = jakým“) Jírou Pětikostelským a některými víc, spolu byvše u vězení, srozuměli tomu, že neujdou rukou katových. Protož 93 Bratr Rehoř napomínal jich všech k tomu řečí i příkladem svým, aby se skrovně měli a nejedli, že jim to potomb) bude prospívati. Ale Jíra Pětikostelský jemu na to odpověď dal: „Proč bychom neměli jísti,“ řka, ) „mučení za snídaní ad) hranice za oběd.“ Nazejtří potom“) vzali Bratra Rehoře, aby jej mučili On pak na skřipci omdlel; co oni táhli, pálili, on toho nic nečil, až se tomu někteří přítomní divili a pravili: „Dobro s tím) krásti umí trpěti.“ A když již z skřipce B. Rehoř složen byl a ve mdlo- bách na zemi ležel, Mistr Rokycana přišed a jej uzřev,7) domní- vaje se, že jest umřel. řekl: „Ach, milý“) Rehoři, cot mi tě líto; ba co bych já rád na tvém místě byl“. Ale Bratr Rehoř po malé chvíli okřáv,h) divil se, proč mu tak těžko, a proč ho bokové svě- dějí, i ohledá) rukou, an na bocích zedraný a opálený; i tožť teprv srozumi,) že jest zmučen.*) Katané pak vzali druhého, aby ho mučili, ale Bratr Rehoř prosil, aby) ho nemučili, a nemůž-li nijakž bez toho býti, že on za něj ještě chce vytrpěti. I nechali ho taky.m) Tohoto") nevidí se mi zamlčeti, což potom°) Bratr Rehoř některým pravíval,?) že když v té mdlobě na skřipci byl ani =B. Rehoř s jinými mučen na okraji v A. = = Mučení snídaní, hranice oběd na okraji v A. z),také násl. v B. aa) chybí v B. bb) chybí v B. cc),při násl. v B. a) ,Korunkou násl. v B.b) chybí v B.c) chybí v B. d) chybí v B.°) chybí v B. †) ,ním“ B. q) ,uzřel“ B. h) ,Bratře násl. v B. ch) ,vokřál B. 1) ,ohledal“ B. j) ,sro- zuměl B.k) tak v B;,mučen A. 1),mu toho nečinili, ale můž-li bez toho býti tak v B. m),tak B. n) ,Toho také v B. °) chybí v B. P) ,pravil' v B.
48 Otakar Odložilík: spaní viděl, ano měsíc za horou zapadá a po malé?) chvíli i slunce zapadlo; tedy nazejtří povědíno jest, že umřel M. Rokycán, arci- biskup Český, k čemuž on řekl: „Nu““) zapadnet také i slunce tudíž.“ A po XIIII neb po XV dnech po smrti krále Jiřího, o níž nic jim praveno nebylo, rychtář přišedbb) k nim, z vězení je vy- pustil. Neb tak jest obyčej při korunování i) smrti krále České- ho, aby vězňové byli propuštěni. A tehdáž také byl kněz Michal, farář Žamberský, propuštěn z Mostského hradu z vězení, v němž půldruhého léta byl. Jiné pak zmučiti král Jiří, vše z návodu Rokycanova, rozkázal. O čemž, jak se to dálo, nechť krátce dotknu. Bratr Rehoř s bakalářem, jemuž příjmí Halář bylo, s ně- = jakým“) Jírou Pětikostelským a některými víc, spolu byvše u vězení, srozuměli tomu, že neujdou rukou katových. Protož 93 Bratr Rehoř napomínal jich všech k tomu řečí i příkladem svým, aby se skrovně měli a nejedli, že jim to potomb) bude prospívati. Ale Jíra Pětikostelský jemu na to odpověď dal: „Proč bychom neměli jísti,“ řka, ) „mučení za snídaní ad) hranice za oběd.“ Nazejtří potom“) vzali Bratra Rehoře, aby jej mučili On pak na skřipci omdlel; co oni táhli, pálili, on toho nic nečil, až se tomu někteří přítomní divili a pravili: „Dobro s tím) krásti umí trpěti.“ A když již z skřipce B. Rehoř složen byl a ve mdlo- bách na zemi ležel, Mistr Rokycana přišed a jej uzřev,7) domní- vaje se, že jest umřel. řekl: „Ach, milý“) Rehoři, cot mi tě líto; ba co bych já rád na tvém místě byl“. Ale Bratr Rehoř po malé chvíli okřáv,h) divil se, proč mu tak těžko, a proč ho bokové svě- dějí, i ohledá) rukou, an na bocích zedraný a opálený; i tožť teprv srozumi,) že jest zmučen.*) Katané pak vzali druhého, aby ho mučili, ale Bratr Rehoř prosil, aby) ho nemučili, a nemůž-li nijakž bez toho býti, že on za něj ještě chce vytrpěti. I nechali ho taky.m) Tohoto") nevidí se mi zamlčeti, což potom°) Bratr Rehoř některým pravíval,?) že když v té mdlobě na skřipci byl ani =B. Rehoř s jinými mučen na okraji v A. = = Mučení snídaní, hranice oběd na okraji v A. z),také násl. v B. aa) chybí v B. bb) chybí v B. cc),při násl. v B. a) ,Korunkou násl. v B.b) chybí v B.c) chybí v B. d) chybí v B.°) chybí v B. †) ,ním“ B. q) ,uzřel“ B. h) ,Bratře násl. v B. ch) ,vokřál B. 1) ,ohledal“ B. j) ,sro- zuměl B.k) tak v B;,mučen A. 1),mu toho nečinili, ale můž-li bez toho býti tak v B. m),tak B. n) ,Toho také v B. °) chybí v B. P) ,pravil' v B.
Strana 49
Blahoslavův spis O původu Jednoty bratrské. 49 živ ani mrtev, vidění takové viděl, že drahný počet ptákův, na") stromu“) ovoce ušlechtilé majícím3) se pásti, mezi nimiž mlá- denec s rafijí stál, a když který z těch ptáků výše vystupovati chtěl z místa svého, tím prutem ho mrštil a jemu o své újmě a vůlit) výše vstoupiti nedopustil. To pak vidění on, že“) způsob Jednoty ukazovalo, pravil. A jistě právě. Než Jíra Pětikostelský, zakusiv snídaní, nechtěl čekati oběda, ale odvolávati a čísti v kostele ceduli přinucen jsa“) i od- chýlil se od Bratří. A to bylo léta 1461.*) Bratr Rehoř1) a jiní jeho tovaryši, propuštěni byvše) z vězení,2) oblíbili sobě místo v Kunvaldě a tu byli. Odtud potom Rokycanovi list důtklivý psali, 1) v němž i tato slova byla: „Mistře, jsi svět a s světem za- hyneš.“ Pro kterýžto list Mistr Rokycan se velmi rozhněval a aby se toho pyšně pomstil, umyslil;“) a protož pod pečetí konsistořskou list napsal podlé svědectví těch, jenž na ně žalovali?) z viny před Pánem Bohem křivě, a poslal tam, kdež byli Bratři, ba i na Mo- ravu, kterýmžto napomínal i) přikazoval, aby jímali bludné 94b Pikharty. Aď) na ten jeho list Bratří učinili odpověď dostatečnou,2) kteráž až podnes před rukama jest,*) již zl) zadu nalezneš a poro- zumíš i°), jaký jest to byl Rokycanův list. Ab) toh) aby nebylo mýlky, věz, že ten list jest od Rokycana psán již po vyzdvižení původu, jakož i z listu toho porozumíš. A tut Bratřím nové a velmi těžké pokušení nastalo, neb již nesměli mezi lidmi v městě neb ve vsi bydleti, ale po lesích a po horách se pokrývali za dvě létě,ch) někdy z nich vycházejíce a opět přijdouce do vsí, nabravše tam chleba a jiných potrav, šli zase do hor k místu) některému,ž) kdež vodu čistou věděli, a tam jsouce, jednak modlitby ku Pánu Bohu činili, až některým krev + — + + „Vidění B. Rehoře na okraji v A. + + ,B. psali Rokycanovi na okraji v A. = „Protivenství Bratří na okraji v A. 1) chybí v B. 8) ,majíce' B.t) ,vejše“ násl. v B. ,vstupovati po opr. v B. ") ,by' násl. v B. "),svolil násl. v B. *) ,1451' v A. 1) ,potom v násl. B.z) ,vyšedši z té v B. a) ,umyslil v B. b) ,věci křivé“ tak násl. v B. c),ba i' B. d) chybí v B. 2), kteráž —jest“ chybí v B. 1) chybí v A. 9) chybí v B. h) ,ale“ B. ch) oprav. z ,neděle v B. ,z nich nikdy nevycházejíce“ tak v B. i) na okraji v A. 1) Mohl by to býti II. list Bratří Rokycanovi, v němž sice není uvedených slov, za to však důtklivé napomínání Rokycany; srov. Bidlo, Akty Jednoty bratrské 1, 11. 2) Je to šestý list Bratří Rokycanovi, o němž byla řeč i výše v úvodě str. 3— 4. viz Bidlo, 1. c. I, 54 a n.
Blahoslavův spis O původu Jednoty bratrské. 49 živ ani mrtev, vidění takové viděl, že drahný počet ptákův, na") stromu“) ovoce ušlechtilé majícím3) se pásti, mezi nimiž mlá- denec s rafijí stál, a když který z těch ptáků výše vystupovati chtěl z místa svého, tím prutem ho mrštil a jemu o své újmě a vůlit) výše vstoupiti nedopustil. To pak vidění on, že“) způsob Jednoty ukazovalo, pravil. A jistě právě. Než Jíra Pětikostelský, zakusiv snídaní, nechtěl čekati oběda, ale odvolávati a čísti v kostele ceduli přinucen jsa“) i od- chýlil se od Bratří. A to bylo léta 1461.*) Bratr Rehoř1) a jiní jeho tovaryši, propuštěni byvše) z vězení,2) oblíbili sobě místo v Kunvaldě a tu byli. Odtud potom Rokycanovi list důtklivý psali, 1) v němž i tato slova byla: „Mistře, jsi svět a s světem za- hyneš.“ Pro kterýžto list Mistr Rokycan se velmi rozhněval a aby se toho pyšně pomstil, umyslil;“) a protož pod pečetí konsistořskou list napsal podlé svědectví těch, jenž na ně žalovali?) z viny před Pánem Bohem křivě, a poslal tam, kdež byli Bratři, ba i na Mo- ravu, kterýmžto napomínal i) přikazoval, aby jímali bludné 94b Pikharty. Aď) na ten jeho list Bratří učinili odpověď dostatečnou,2) kteráž až podnes před rukama jest,*) již zl) zadu nalezneš a poro- zumíš i°), jaký jest to byl Rokycanův list. Ab) toh) aby nebylo mýlky, věz, že ten list jest od Rokycana psán již po vyzdvižení původu, jakož i z listu toho porozumíš. A tut Bratřím nové a velmi těžké pokušení nastalo, neb již nesměli mezi lidmi v městě neb ve vsi bydleti, ale po lesích a po horách se pokrývali za dvě létě,ch) někdy z nich vycházejíce a opět přijdouce do vsí, nabravše tam chleba a jiných potrav, šli zase do hor k místu) některému,ž) kdež vodu čistou věděli, a tam jsouce, jednak modlitby ku Pánu Bohu činili, až některým krev + — + + „Vidění B. Rehoře na okraji v A. + + ,B. psali Rokycanovi na okraji v A. = „Protivenství Bratří na okraji v A. 1) chybí v B. 8) ,majíce' B.t) ,vejše“ násl. v B. ,vstupovati po opr. v B. ") ,by' násl. v B. "),svolil násl. v B. *) ,1451' v A. 1) ,potom v násl. B.z) ,vyšedši z té v B. a) ,umyslil v B. b) ,věci křivé“ tak násl. v B. c),ba i' B. d) chybí v B. 2), kteráž —jest“ chybí v B. 1) chybí v A. 9) chybí v B. h) ,ale“ B. ch) oprav. z ,neděle v B. ,z nich nikdy nevycházejíce“ tak v B. i) na okraji v A. 1) Mohl by to býti II. list Bratří Rokycanovi, v němž sice není uvedených slov, za to však důtklivé napomínání Rokycany; srov. Bidlo, Akty Jednoty bratrské 1, 11. 2) Je to šestý list Bratří Rokycanovi, o němž byla řeč i výše v úvodě str. 3— 4. viz Bidlo, 1. c. I, 54 a n.
Strana 50
50 Otakar Odložilík: 95a z kolenou se prýštila, jednak okolo uhlí sedíce, zákon Boží sobě čtli; ale toho uhlí musili sobě v noci napáliti, aby se ve dne dýmem neprozradili. Někdy s hor sšedše, pokrývali se v doupatech země jako v nějaké pivnici.) Když pak bylo v zimě, tu jim nesnáz nová a nemalá nastala. Neb když jim se nedostávalo potrav, musili jíti do vsí a tu se báti,k) aby se nějak neprozradili; protož musili takto činiti při tom, že kolik jich koli spolu šlo, všickni jednou stopou šli, jeden za druhým, a zadní chvojím šlépěje zamítal, aby se lidé nejinak) domnívali, trefil-li by který na ten šlak jejich než“) že jest zvěř nějaká tudy šla. Taková veliká úzkost na nich byla. Než po nějakém čase mluvili Bratří s Mistrem Rokycanou nejednou o to a on jim žádné jiné viny a") žádné smysly bludné nedával, než že se od nich oddělili. Potom pak mnohé sněmy král Jiří mívaje se pány, na nich vždy proti Bratřím, což mohl nejhoršího, jednal, jakož na jednom sněmu na tom bylo zavříno, aby když se rozjedou“) do- mů, každý pán na svém panství, zjímajíce“) Bratří i vězel a ) trá- pil,“) až by musili učiniti, jakž kněží rozkáží. A Pán Bůh, jako ten, kterýž rady bezbožníků rozptyluje a jim se posmívá, prvé nežli se páni z sněmu rozjeli, Bratří retoval, dopustiv na kněze Viktorina,“ jenž byl syn krále Jiřího, nebezpečenství, totiž že 95b jest byl na klášteře u Třebíče obležen; což když král zvěděl, ne- chaje Bratří, pány k tomu nutil, aby každý s svým lidem táhli a syna jeho retovali. A potom několikrát takováž svolení a těm podobná činívali na sněmích král se pány, ale vždycky jim Pán Bůh rady jejich rušil) a svazky rozmetal. Po smrti krále Jiřího jeho králová Johanka také znamenitý sněm) svolala1) a přede všemi věcmi nejprv o Bratří zmínku uči- nila, aby páni ke cti a ) chvále Pánu Bohu“) svolení učinili, aby Pikharty neb spálili, neb z země ven vyhnali. I tožt ji Pán Bůh vyhnal skrz smrt z království Českého prvé nežli Bratří, ano i tu hned v tom sněmu posměchu a lehkosti došla. Co se pak při smrti = „Sněm proti Bratřím na okraji v A. = = Buoh Bratří retoval na okraji v A. + „královna Johanka umřela“ na okr. v A. i) ,pravici v B. k) ,báli' B. 1) chybí v B. m) chybí v B. ") ,ni o' B. ") ,rozejdou“ B. b) ,zjímaje“ B. c) chybí v B. d) ,syna Jiřího, aby byl na klášteře“... tak násl. v B. 6) ,zrušil, šiky zmátl a svazky roztrhal“ tak v B. 1) ,do Hory“ násl. v B. 9) ,k' násl. v B. h) ,Pána Boha' v B. 1) do Benešova.
50 Otakar Odložilík: 95a z kolenou se prýštila, jednak okolo uhlí sedíce, zákon Boží sobě čtli; ale toho uhlí musili sobě v noci napáliti, aby se ve dne dýmem neprozradili. Někdy s hor sšedše, pokrývali se v doupatech země jako v nějaké pivnici.) Když pak bylo v zimě, tu jim nesnáz nová a nemalá nastala. Neb když jim se nedostávalo potrav, musili jíti do vsí a tu se báti,k) aby se nějak neprozradili; protož musili takto činiti při tom, že kolik jich koli spolu šlo, všickni jednou stopou šli, jeden za druhým, a zadní chvojím šlépěje zamítal, aby se lidé nejinak) domnívali, trefil-li by který na ten šlak jejich než“) že jest zvěř nějaká tudy šla. Taková veliká úzkost na nich byla. Než po nějakém čase mluvili Bratří s Mistrem Rokycanou nejednou o to a on jim žádné jiné viny a") žádné smysly bludné nedával, než že se od nich oddělili. Potom pak mnohé sněmy král Jiří mívaje se pány, na nich vždy proti Bratřím, což mohl nejhoršího, jednal, jakož na jednom sněmu na tom bylo zavříno, aby když se rozjedou“) do- mů, každý pán na svém panství, zjímajíce“) Bratří i vězel a ) trá- pil,“) až by musili učiniti, jakž kněží rozkáží. A Pán Bůh, jako ten, kterýž rady bezbožníků rozptyluje a jim se posmívá, prvé nežli se páni z sněmu rozjeli, Bratří retoval, dopustiv na kněze Viktorina,“ jenž byl syn krále Jiřího, nebezpečenství, totiž že 95b jest byl na klášteře u Třebíče obležen; což když král zvěděl, ne- chaje Bratří, pány k tomu nutil, aby každý s svým lidem táhli a syna jeho retovali. A potom několikrát takováž svolení a těm podobná činívali na sněmích král se pány, ale vždycky jim Pán Bůh rady jejich rušil) a svazky rozmetal. Po smrti krále Jiřího jeho králová Johanka také znamenitý sněm) svolala1) a přede všemi věcmi nejprv o Bratří zmínku uči- nila, aby páni ke cti a ) chvále Pánu Bohu“) svolení učinili, aby Pikharty neb spálili, neb z země ven vyhnali. I tožt ji Pán Bůh vyhnal skrz smrt z království Českého prvé nežli Bratří, ano i tu hned v tom sněmu posměchu a lehkosti došla. Co se pak při smrti = „Sněm proti Bratřím na okraji v A. = = Buoh Bratří retoval na okraji v A. + „královna Johanka umřela“ na okr. v A. i) ,pravici v B. k) ,báli' B. 1) chybí v B. m) chybí v B. ") ,ni o' B. ") ,rozejdou“ B. b) ,zjímaje“ B. c) chybí v B. d) ,syna Jiřího, aby byl na klášteře“... tak násl. v B. 6) ,zrušil, šiky zmátl a svazky roztrhal“ tak v B. 1) ,do Hory“ násl. v B. 9) ,k' násl. v B. h) ,Pána Boha' v B. 1) do Benešova.
Strana 51
Blahoslavův spis O původu Jednoty bratrské. 51 její dálo, jak jest hrozně umírala i s babou čarodějnou, kteráž jí“) frejíře svolávala) a“) s ní o život přišla, o tom by bylo dlouho psáti. Pozanechámt*) toho,*) než jsout lidé, ješto by o tom uměli po- věděti. Po smrti potom její jako i předtím rovně páni odpůrcové díla svého nepřestávali, ale vždycky kovali řetězy, jimiž by Bratří svázali, než že nikdá se jim nechtělo dařiti; nebo Pán Bůh nechtěl, abyl) vyhlazeno bylo malé stádce jeho, ale aby rostlo a rozmá- 95a halo se. Protož musilo to tak jíti a šlo. Rokycan pak s svými, když zvěděli,“)že Bratří nic neubývá, alebrž že své") náboženství čím dále vždy více rozsívají, velmi se o to zlobil a vždy křiče:°) „Haste c jiskru, rozmnožít?) se potom) oheň, pozdě bude teprv hasiti. V tom farář hradecký Vít napsal do Moravy1) (neb i tam = někteří již se byli octli, jakož na jednom místě dlouho býti ne- bylo bezpečné pro kněží) pod svou pečetí, napomínaje všech sta- vův a jednoho každého zvlášť, ba i těch pastuch, aby s Pikharty neobcovali v ničemž, ani do lázně chodili, ale“) aby pánům svým na ně žalovali, páni aby jim místa žádného nedávali, i tohob) dokládaje, že by menší škoda byla, aby všecka země popelem le- žela, nežli aby ti urvalí Bratříkové měli svobodu.“) Ad) takového proti Bratřím lidu bouření Korberc, farář boleslavský, zna- == menitý pomocníke) byl. Ten přivedlí) nějakého Jana Ležku, kterýž v kostele odvolával9) bludův a na Bratří mnohé nedůvodné věci svědčil. Než potom pokáním hnut jsa,h) ten Ležka pověděl 96a jest a pravil, že na to na všecko, což jest tehdy v kostele odvolávaje proti Bratřím svědčilé) a ) mluvil, kněžími naveden byl, což vše někteří sepsané mají. Ale Pán Bůh všemohoucí vždy vích v úzkosti té vší je rozmnožoval a jim moudrých a učených při- dával, nebo tehdáž k Bratřím přistoupili tito: Prokop Bakalář, + = „Vít farář Hradecký“ na okraji v A. = = ,Jan Ležka“ na okraji v A. + ,Prokop Bakalář, Jan Klenovský, Jan Táborský, Tůma Písař, Bratr Ambrož na okraji v A. i) „svolávajíc“ B. k) chybí v B. 1),Bratři vyhlazeni byli, ale aby rostli a rozmáhali se tak v B. m) ,zvěděl B. n) ,učení a násl. v B. °) ,křičel B. P) ,rozmůželit“ B. 1) chybí v B. a) chybí v B. b) ,to dokládati v B. C) oprav. ze ,svobodou“ v A. d) chybí v B. 2) ,toho pomoc“ B. †) ,byl násl. v B. T) odvolal“ B. h) chybí v B. i) chybí v A. 1) Spis faráře Víta z Krupé, jenž vznikl za této akce, vydal Goll ve Zprávách o zasedáních Král. Spol. Nauk 1878, str. 162 a n.
Blahoslavův spis O původu Jednoty bratrské. 51 její dálo, jak jest hrozně umírala i s babou čarodějnou, kteráž jí“) frejíře svolávala) a“) s ní o život přišla, o tom by bylo dlouho psáti. Pozanechámt*) toho,*) než jsout lidé, ješto by o tom uměli po- věděti. Po smrti potom její jako i předtím rovně páni odpůrcové díla svého nepřestávali, ale vždycky kovali řetězy, jimiž by Bratří svázali, než že nikdá se jim nechtělo dařiti; nebo Pán Bůh nechtěl, abyl) vyhlazeno bylo malé stádce jeho, ale aby rostlo a rozmá- 95a halo se. Protož musilo to tak jíti a šlo. Rokycan pak s svými, když zvěděli,“)že Bratří nic neubývá, alebrž že své") náboženství čím dále vždy více rozsívají, velmi se o to zlobil a vždy křiče:°) „Haste c jiskru, rozmnožít?) se potom) oheň, pozdě bude teprv hasiti. V tom farář hradecký Vít napsal do Moravy1) (neb i tam = někteří již se byli octli, jakož na jednom místě dlouho býti ne- bylo bezpečné pro kněží) pod svou pečetí, napomínaje všech sta- vův a jednoho každého zvlášť, ba i těch pastuch, aby s Pikharty neobcovali v ničemž, ani do lázně chodili, ale“) aby pánům svým na ně žalovali, páni aby jim místa žádného nedávali, i tohob) dokládaje, že by menší škoda byla, aby všecka země popelem le- žela, nežli aby ti urvalí Bratříkové měli svobodu.“) Ad) takového proti Bratřím lidu bouření Korberc, farář boleslavský, zna- == menitý pomocníke) byl. Ten přivedlí) nějakého Jana Ležku, kterýž v kostele odvolával9) bludův a na Bratří mnohé nedůvodné věci svědčil. Než potom pokáním hnut jsa,h) ten Ležka pověděl 96a jest a pravil, že na to na všecko, což jest tehdy v kostele odvolávaje proti Bratřím svědčilé) a ) mluvil, kněžími naveden byl, což vše někteří sepsané mají. Ale Pán Bůh všemohoucí vždy vích v úzkosti té vší je rozmnožoval a jim moudrých a učených při- dával, nebo tehdáž k Bratřím přistoupili tito: Prokop Bakalář, + = „Vít farář Hradecký“ na okraji v A. = = ,Jan Ležka“ na okraji v A. + ,Prokop Bakalář, Jan Klenovský, Jan Táborský, Tůma Písař, Bratr Ambrož na okraji v A. i) „svolávajíc“ B. k) chybí v B. 1),Bratři vyhlazeni byli, ale aby rostli a rozmáhali se tak v B. m) ,zvěděl B. n) ,učení a násl. v B. °) ,křičel B. P) ,rozmůželit“ B. 1) chybí v B. a) chybí v B. b) ,to dokládati v B. C) oprav. ze ,svobodou“ v A. d) chybí v B. 2) ,toho pomoc“ B. †) ,byl násl. v B. T) odvolal“ B. h) chybí v B. i) chybí v A. 1) Spis faráře Víta z Krupé, jenž vznikl za této akce, vydal Goll ve Zprávách o zasedáních Král. Spol. Nauk 1878, str. 162 a n.
Strana 52
52 Otakar Odložilík: člověk rozumný a moudrý, na němž po časích všecka Jednota přestávala v mnohých věcech, též Jan Klenovský, Jan farář Táborský, kterýž potom u Bratří byl knězem, Tuma písař, latiník dobrý, Bratr Ambrož etc. KAPITOLA OSMÁ.“ 97b Ale“) abych se zase") k prvnímu navrátil, o čemž sem počal psáti. Když již nedaleko k desíti letům bylo, jakž Bratří obzvlášt- nost svou začali vésti, však ještě řádu mezi sebou neměli, než 97a kněze Michala, faráře Žamberského, při službách užívali, v mnohých úzkostech, [o nichž již dotčeno něco napřed")], pře- bývajíce, nedostatek znamenitý při sobě, proto že řádu neměli mezi sebou, spatřovali, avšak k papežencům pro svědomí své, Bohem již při vůli jeho poněkud osvícené, nesměli, vidouc°), že oni duchem světa se zpravují, a apoštol dí:1) „Nepřijali sme ducha světa etc.“ I snažili se na to s pilností, mohli-li by se kde doptati ostatkův nějakých první svaté církve, lidu“) totiž toho, kterýž by pravdu křesťanství měl a zprávce zřízené podlé příkladu apoštol- ského sloužící, aby k nim přistoupili a s nimi jedno učiněni byli a od nich kněží měli.“) Protož na tom bylo, aby někteří se o to pokusili a prohlédli rozličné země; než když oni strojili se nejprv do Indiae, ) tožt' mezi nimi zjevili se dva muži v Praze odtud, a tuď) pověděli, kterak jest tam; z jichžto řečí porozuměli, že není tam proč jime) jezditi, ačkoliv tam mnoho můž dobrých křesťanů býti, však toho, oč byl) stáli oni, že by tam nedošli Též i s Řeky mluvili tu v Praze, ano i někteří tam do krajin řeckých jezdili a též do") Rac, ) do Rus, mezi Armeny, do Molda- vy etc. Ale u všech těch nalézali“) se ) někteří dobří křesťané a snáze že mohou tam dobří křesťané se držeti než zde, ačkoli prvních lét mnozí také mučedlnictva trpěli. Než však původ nemohl odtud vzat býti; neb kněží původ mají spolu s světem a někteří, zvlášt pak Valašští)) kněží, jsou zkaženi, Rusové*) leckoho sil) byl k) ,devátá“ B. 1) chybí v B. m) chybí v B." chybí v B.°) ,vidouce' B. a) po opravě A.b),a násl. v B.c),i‘ násl. v B. "),ti B. e) ,již B.1) chybí v B. 2) chybí v B. h) „nalezli B. 1),spolu se drželi, ačkoli prvních... tak v B.3),Valadští“ B.k) „Rousové“ B. 1) „sobě B. 1) I. Korint. 11, 12.
52 Otakar Odložilík: člověk rozumný a moudrý, na němž po časích všecka Jednota přestávala v mnohých věcech, též Jan Klenovský, Jan farář Táborský, kterýž potom u Bratří byl knězem, Tuma písař, latiník dobrý, Bratr Ambrož etc. KAPITOLA OSMÁ.“ 97b Ale“) abych se zase") k prvnímu navrátil, o čemž sem počal psáti. Když již nedaleko k desíti letům bylo, jakž Bratří obzvlášt- nost svou začali vésti, však ještě řádu mezi sebou neměli, než 97a kněze Michala, faráře Žamberského, při službách užívali, v mnohých úzkostech, [o nichž již dotčeno něco napřed")], pře- bývajíce, nedostatek znamenitý při sobě, proto že řádu neměli mezi sebou, spatřovali, avšak k papežencům pro svědomí své, Bohem již při vůli jeho poněkud osvícené, nesměli, vidouc°), že oni duchem světa se zpravují, a apoštol dí:1) „Nepřijali sme ducha světa etc.“ I snažili se na to s pilností, mohli-li by se kde doptati ostatkův nějakých první svaté církve, lidu“) totiž toho, kterýž by pravdu křesťanství měl a zprávce zřízené podlé příkladu apoštol- ského sloužící, aby k nim přistoupili a s nimi jedno učiněni byli a od nich kněží měli.“) Protož na tom bylo, aby někteří se o to pokusili a prohlédli rozličné země; než když oni strojili se nejprv do Indiae, ) tožt' mezi nimi zjevili se dva muži v Praze odtud, a tuď) pověděli, kterak jest tam; z jichžto řečí porozuměli, že není tam proč jime) jezditi, ačkoliv tam mnoho můž dobrých křesťanů býti, však toho, oč byl) stáli oni, že by tam nedošli Též i s Řeky mluvili tu v Praze, ano i někteří tam do krajin řeckých jezdili a též do") Rac, ) do Rus, mezi Armeny, do Molda- vy etc. Ale u všech těch nalézali“) se ) někteří dobří křesťané a snáze že mohou tam dobří křesťané se držeti než zde, ačkoli prvních lét mnozí také mučedlnictva trpěli. Než však původ nemohl odtud vzat býti; neb kněží původ mají spolu s světem a někteří, zvlášt pak Valašští)) kněží, jsou zkaženi, Rusové*) leckoho sil) byl k) ,devátá“ B. 1) chybí v B. m) chybí v B." chybí v B.°) ,vidouce' B. a) po opravě A.b),a násl. v B.c),i‘ násl. v B. "),ti B. e) ,již B.1) chybí v B. 2) chybí v B. h) „nalezli B. 1),spolu se drželi, ačkoli prvních... tak v B.3),Valadští“ B.k) „Rousové“ B. 1) „sobě B. 1) I. Korint. 11, 12.
Strana 53
Blahoslavův spis O původu Jednoty bratrské. 53 světili, když by“) jednom zaplatil, jakož jednou před tím byli = třem žákům českým dali kněžství, nic o nich, jakého života jsou, nevědouce. S Valdenskými také mluvili, zvláště s rozumnějšími, jako s Štěpánem, kterýž potom v Vídni") upálen.1) A ten již°) mnoho o původu církve vypravoval a pravil, že oni, totiž Valdenští, neostávají?) předce v tom původu, jedni po druhých až do tohoto času, a předkové jejich že sou nepovolovali“) Silvestrovi, kterýž papežem jsa*) učiněn, zboží od císaře“) přijal, a“) že se od něho loučili,2) a tak že trvají, kdež kteří mohou po zemích, jakož i před léty byli") jim upálili biskupa, kterýž tu*) na Rejně byl, sama třetího.3) A ) ten) kněz Štefan, ač jest některým kněžím českým znám byl, jako Mistru Rokycanovi, Martinovi Lupáčovi etc., kteříž ho za dobrého měli, však proto pod římskou zprávu a moc2) nepřistoupil, aniž poslušenství papežova přijíti chtěl až do smrti, ale“) přisluhoval Valdenským tejně, když kde mohl, jako zvláště v Němcích, jakož potom protob) upálen. Ten pak kněz Štefan i s jinými některými svými kněžími dobrotivě se poddávali Bratřím, chtíce to vše, což by při nich škodného bylo nalezeno, opráviti, neb sou sami poznávali to, že něco z spůsobů«) předků svých sed) povyvinuli na stranu škodně, a též při nich2) se někteří škodliví kusové zpatřovali, jako ten, že od lidí peníze berouce, poklady shromažďovali a chudé opouštěli, ješto knězi křestanské- mu toho učinitil) nesluší, aby chudé opouštěl a z statku svého vlastního jim se neudělil, ovšem z toho nevydělaného, ale na chudé pro Krista daného, leč by chtěl víry9) zapříti a lásky se odsou-98b diti. Ab) zase Bratří se jim k tomu2) poddávali, jestliže by co při nich škodného nalezeno bylo, že chtí rádi to vše opustiti a lepší vděčně přijíti, když by jim ukázáno bylo, i zůstali na tom, aby to tak bylo učiněno a podlé slova Božího zlé i dobré vyhledáno. 98a = „Štefan Valdenský na okraji v A. m) chybí v B. n) ,u Vídně“ B. °) ,jest B. P) zůstávají B. 7) ,nepovolili B. 3) chybí r B. t) ,císařův“ B. “) ,ale“ B. V) chybí v B. *) chybí v B. V) ,jest násl. v B. 2) ") a ten B. b) ,i násl. v B. c) chybí v B. d) chybí v B. e) ,sou násl. v B. f) ,činiti“ B.c) ,milování“ B. h) ,též“ násl. v B. 1) Míněn Valdenský biskup Štěpán, upálený ve Vídni 1467. 2) Jde o nehistorickou pověst, že Valdenství vzniklo již oddělením od církve Římské po Sylvestru po udělení t. zv. donace Konstantinovy. 3) Míněn Fridrich Reiser, upálený ve Strasburku.
Blahoslavův spis O původu Jednoty bratrské. 53 světili, když by“) jednom zaplatil, jakož jednou před tím byli = třem žákům českým dali kněžství, nic o nich, jakého života jsou, nevědouce. S Valdenskými také mluvili, zvláště s rozumnějšími, jako s Štěpánem, kterýž potom v Vídni") upálen.1) A ten již°) mnoho o původu církve vypravoval a pravil, že oni, totiž Valdenští, neostávají?) předce v tom původu, jedni po druhých až do tohoto času, a předkové jejich že sou nepovolovali“) Silvestrovi, kterýž papežem jsa*) učiněn, zboží od císaře“) přijal, a“) že se od něho loučili,2) a tak že trvají, kdež kteří mohou po zemích, jakož i před léty byli") jim upálili biskupa, kterýž tu*) na Rejně byl, sama třetího.3) A ) ten) kněz Štefan, ač jest některým kněžím českým znám byl, jako Mistru Rokycanovi, Martinovi Lupáčovi etc., kteříž ho za dobrého měli, však proto pod římskou zprávu a moc2) nepřistoupil, aniž poslušenství papežova přijíti chtěl až do smrti, ale“) přisluhoval Valdenským tejně, když kde mohl, jako zvláště v Němcích, jakož potom protob) upálen. Ten pak kněz Štefan i s jinými některými svými kněžími dobrotivě se poddávali Bratřím, chtíce to vše, což by při nich škodného bylo nalezeno, opráviti, neb sou sami poznávali to, že něco z spůsobů«) předků svých sed) povyvinuli na stranu škodně, a též při nich2) se někteří škodliví kusové zpatřovali, jako ten, že od lidí peníze berouce, poklady shromažďovali a chudé opouštěli, ješto knězi křestanské- mu toho učinitil) nesluší, aby chudé opouštěl a z statku svého vlastního jim se neudělil, ovšem z toho nevydělaného, ale na chudé pro Krista daného, leč by chtěl víry9) zapříti a lásky se odsou-98b diti. Ab) zase Bratří se jim k tomu2) poddávali, jestliže by co při nich škodného nalezeno bylo, že chtí rádi to vše opustiti a lepší vděčně přijíti, když by jim ukázáno bylo, i zůstali na tom, aby to tak bylo učiněno a podlé slova Božího zlé i dobré vyhledáno. 98a = „Štefan Valdenský na okraji v A. m) chybí v B. n) ,u Vídně“ B. °) ,jest B. P) zůstávají B. 7) ,nepovolili B. 3) chybí r B. t) ,císařův“ B. “) ,ale“ B. V) chybí v B. *) chybí v B. V) ,jest násl. v B. 2) ") a ten B. b) ,i násl. v B. c) chybí v B. d) chybí v B. e) ,sou násl. v B. f) ,činiti“ B.c) ,milování“ B. h) ,též“ násl. v B. 1) Míněn Valdenský biskup Štěpán, upálený ve Vídni 1467. 2) Jde o nehistorickou pověst, že Valdenství vzniklo již oddělením od církve Římské po Sylvestru po udělení t. zv. donace Konstantinovy. 3) Míněn Fridrich Reiser, upálený ve Strasburku.
Strana 54
54 Otakar Odložilík: 99а Ale oni v tom kněžím těm, s nimiž přízeňi) měli, se zjevili, a ti je z toho svedli a to Bratřím zrušili. Než kněz jeden starý z nich,“) poznav pravdu při Bratřích, i žádal jest toho účasten býti, jehož) když Bratří právě kajícího poznali býti, mezi se přijali. A tak vždy opětm) Bratří, čehož při Valdenských hledali, nalézti nemohli a") tu") již poznali, že se není°) kam°) díti ani k komu připojiti; a na druhou stranu také hleděli, že jim Pán Bůh vždy přidával?) tovaryšův a lid sobě jako po zrníčku vybíral,“) dávaje jim povolnost a ducha laskavého, tak aby jako jedna duše a jedno srdce byli.1) Svědectví také Písem svatých u mužů někte rých rozvažovali, kterážto svědčila, že má ještě církev obnovená býti./ Také i někteří přítomní, muži staří, kteří byli ještě za časů krále Václava a Kunráta biskupa, o tom svědectví vydávali, že má lid k tomu přijíti, aby zase podlé spůsobu první církve svaté obnoven byl. Ano jim na pamět přicházel5) i onen starý lid, jemuž se všecky věci, jakož dí apoštol, u figůře dály2) a napsány jsou k našemu naučení, kterýž když byl do Babilona zajat, žádného tam nemohl míti řádu, aby tak, jakož předtím v zemi své státi dobře mohl, až zase podruhé chrám na grunty staré založivše stavěli, vyšedše“) z Babilona. A též svatý Jan žeb) v Zjevení píše:3) „Vy- jděte z něho, lide můj, abyšte nebyli účastni hříchův ) jeho.“ Také věděli, že v církvi má býti ostříhání řádů,d) jedněch po) dru- hých poslušenství a jedněch o druhé péče,) a oni se tohož nikdež v žádném lidu2) doptati nemohli, a bez toho že církev dobře“) státi a růstih) nemůže. Tyto věci, nad tož) pak vlastního jich spasení nouze, k tomu je hýbalo,) aby vždy předce k) nepřestávali o to státi, což sou před 99b sebe vzali, až i na to přicházeli, aby se ve jméno Boží sami v to dali a z sebe vyzdvihli kněží. Ale že se jim tom) zdála veliká věc,“) nesměli se o to pokusiti bez rady.) Protož o to i?) s knězem Marti- = „Martina Lupáče rada“ na okraji v A. i *) ,pře' B. k) chybí v B. 1) ,jakož B. m) ,že B. ") ,ano' B. °),nikam A. P) chybí v B. r) ,a násl. v B. 8) oprav. z přicházelo“ B. a),vyjdouce“ B. b) chybí v B. c),oučastníci hříchu B. d) ,řádu B. 2) chybí v B. t) ,a — péče“ chybí v B. 9) ,žádné sektě“ B. h) dlouho“ B. ch) ,trvati B. i),ty B. j),hejbaly“ B. k) chybí v B. m) ,ta“ B. ") ,jakož v pravdě byla násl. v B. °) ,a násl. v B. P) ,o to i chybí v B. 1) Srov. Skut. apošt. IV, 32. 2) Srov. I. Kor. X, 11. 3) Kap. XVIII, 4.
54 Otakar Odložilík: 99а Ale oni v tom kněžím těm, s nimiž přízeňi) měli, se zjevili, a ti je z toho svedli a to Bratřím zrušili. Než kněz jeden starý z nich,“) poznav pravdu při Bratřích, i žádal jest toho účasten býti, jehož) když Bratří právě kajícího poznali býti, mezi se přijali. A tak vždy opětm) Bratří, čehož při Valdenských hledali, nalézti nemohli a") tu") již poznali, že se není°) kam°) díti ani k komu připojiti; a na druhou stranu také hleděli, že jim Pán Bůh vždy přidával?) tovaryšův a lid sobě jako po zrníčku vybíral,“) dávaje jim povolnost a ducha laskavého, tak aby jako jedna duše a jedno srdce byli.1) Svědectví také Písem svatých u mužů někte rých rozvažovali, kterážto svědčila, že má ještě církev obnovená býti./ Také i někteří přítomní, muži staří, kteří byli ještě za časů krále Václava a Kunráta biskupa, o tom svědectví vydávali, že má lid k tomu přijíti, aby zase podlé spůsobu první církve svaté obnoven byl. Ano jim na pamět přicházel5) i onen starý lid, jemuž se všecky věci, jakož dí apoštol, u figůře dály2) a napsány jsou k našemu naučení, kterýž když byl do Babilona zajat, žádného tam nemohl míti řádu, aby tak, jakož předtím v zemi své státi dobře mohl, až zase podruhé chrám na grunty staré založivše stavěli, vyšedše“) z Babilona. A též svatý Jan žeb) v Zjevení píše:3) „Vy- jděte z něho, lide můj, abyšte nebyli účastni hříchův ) jeho.“ Také věděli, že v církvi má býti ostříhání řádů,d) jedněch po) dru- hých poslušenství a jedněch o druhé péče,) a oni se tohož nikdež v žádném lidu2) doptati nemohli, a bez toho že církev dobře“) státi a růstih) nemůže. Tyto věci, nad tož) pak vlastního jich spasení nouze, k tomu je hýbalo,) aby vždy předce k) nepřestávali o to státi, což sou před 99b sebe vzali, až i na to přicházeli, aby se ve jméno Boží sami v to dali a z sebe vyzdvihli kněží. Ale že se jim tom) zdála veliká věc,“) nesměli se o to pokusiti bez rady.) Protož o to i?) s knězem Marti- = „Martina Lupáče rada“ na okraji v A. i *) ,pře' B. k) chybí v B. 1) ,jakož B. m) ,že B. ") ,ano' B. °),nikam A. P) chybí v B. r) ,a násl. v B. 8) oprav. z přicházelo“ B. a),vyjdouce“ B. b) chybí v B. c),oučastníci hříchu B. d) ,řádu B. 2) chybí v B. t) ,a — péče“ chybí v B. 9) ,žádné sektě“ B. h) dlouho“ B. ch) ,trvati B. i),ty B. j),hejbaly“ B. k) chybí v B. m) ,ta“ B. ") ,jakož v pravdě byla násl. v B. °) ,a násl. v B. P) ,o to i chybí v B. 1) Srov. Skut. apošt. IV, 32. 2) Srov. I. Kor. X, 11. 3) Kap. XVIII, 4.
Strana 55
Blahoslavův spis O původu Jednoty bratrské. 55 nem Lupáčem mluvili a s ním') se radili, neb') s Mistrem Rokycanem již) se nebylo co raditi, neb on“) se zase") v svět obrátil a Bratřím v nepřítele, a protož se oni k Lupáčovi obrátili,*) kteréhožto král Jiří také byl již") z země vypověděl, vše pro Mistra Rokycanu, neb on smysl rozdílný od Rokycany při svátosti měl a s pravdou se sjed- návající. Před svátostí klekati bránil; jakož praví o něm, že když do vsi šel k nemocnému s svátostí, vstrčiv ji do rukáva, a nějaký člověk, maje se s ním minouti, i klekl, on pak za vrch jej ujav, aа pozdvihl ho a řekl, prstem jemu vzhůru k nebi ukázav: „Vzhůru,“ tamto Pán Bůh, synáčku, tamto, b) tomu ty“) se klaněj a ne vdd) svá- tosti.“ Ten pak kněz dal Bratřím takovou radue) řka: „Chcete-li vy dobře státi, musíte vy kněží z sebe míti a mezi sebou řád zříditi, jinak nikoli nestanete, ale přijdete na zkázu. Pohleďte na/ předky 100a náše, na město Tábor, Domažlice, Vodňany, Stříbro etc., kteříž ači1) mnoho kněží s sebou měli, ba i válečně se proti nepřátelům svým“ postavovali a jim i%0) odpírali, s puškami alh) děly veli- kými jezdíce: však) co sou získali, teď pomalu zhynuli a posledkové jich obrátili se v kyselý hrozen, když v řád uvedeni nebyli; kněží jedni po druhých sešli a lid obecný, když správců neměl,“) roz- prchl se, jakžkoli více ho bylo než vás.“ Na to někteří byli jemub) odpověděli: „Bojíme se, kněže Martine, abychom tím proti Bohu nezhřešili, když bychom, opustíce římské kněží, sami sobě kněžství vyzdvihli. On pak řekl: „Proti Bohu nic tím nezhřešíte, než před lidmi a proti lidem bez viny nebudete.“ Však přes to proto za dlouhý čas Bratří ještě o to ku Pánu Bohu na modlitbách bděli, ráčil-li by a vůle jeho byla-li by, aby se to tak podlé té rady stalo. Potom léta“) Páně MCCCCLXVII, odváživše) se všeho i hrdel, umínili té rady poslechnouti, i sešli se ti, kteříž k tomu/ 100b povoláni byli, z Čech i z Moravy stavu rytířského, kněžského, žákov- = ského1), městského i sedlského, mužů v počtu šedesát neb sedm- desát do jedné vsi, kteráž leží blízko Rychnova a slove Lhota, = = = ,Bratři řád vyzdvihli skrze los na okraji v A. = = ,Lhota ves. Duchek sedlák na okraji v A. *)oprav. z,jeho v A. 8) oprav. z,i v A. chybí v B. t),darmo se bylo raditi“ tak v B. “) chybí v B. v) ,byl násl. v B. *) ,a Bratřím — obrátiti chybí v B. 1) chybí v B. 2) chybí v B. aa) chybí v B. bb) chybí v B. cc chybí v B. dd) chybí v B. ee) oprav 2,rady“ B. II) ,i' v B. 9d) chybí v B. hh) ,s' násl. v B. ři) chybí v B- a) „neměli“ B. b) ,více násl. v B. c) ,léto Páně MCCCCLXVII“ chybí v B. d) ,odvážíce B. 6) chybí v B. 1) dodáno na okraji v B.
Blahoslavův spis O původu Jednoty bratrské. 55 nem Lupáčem mluvili a s ním') se radili, neb') s Mistrem Rokycanem již) se nebylo co raditi, neb on“) se zase") v svět obrátil a Bratřím v nepřítele, a protož se oni k Lupáčovi obrátili,*) kteréhožto král Jiří také byl již") z země vypověděl, vše pro Mistra Rokycanu, neb on smysl rozdílný od Rokycany při svátosti měl a s pravdou se sjed- návající. Před svátostí klekati bránil; jakož praví o něm, že když do vsi šel k nemocnému s svátostí, vstrčiv ji do rukáva, a nějaký člověk, maje se s ním minouti, i klekl, on pak za vrch jej ujav, aа pozdvihl ho a řekl, prstem jemu vzhůru k nebi ukázav: „Vzhůru,“ tamto Pán Bůh, synáčku, tamto, b) tomu ty“) se klaněj a ne vdd) svá- tosti.“ Ten pak kněz dal Bratřím takovou radue) řka: „Chcete-li vy dobře státi, musíte vy kněží z sebe míti a mezi sebou řád zříditi, jinak nikoli nestanete, ale přijdete na zkázu. Pohleďte na/ předky 100a náše, na město Tábor, Domažlice, Vodňany, Stříbro etc., kteříž ači1) mnoho kněží s sebou měli, ba i válečně se proti nepřátelům svým“ postavovali a jim i%0) odpírali, s puškami alh) děly veli- kými jezdíce: však) co sou získali, teď pomalu zhynuli a posledkové jich obrátili se v kyselý hrozen, když v řád uvedeni nebyli; kněží jedni po druhých sešli a lid obecný, když správců neměl,“) roz- prchl se, jakžkoli více ho bylo než vás.“ Na to někteří byli jemub) odpověděli: „Bojíme se, kněže Martine, abychom tím proti Bohu nezhřešili, když bychom, opustíce římské kněží, sami sobě kněžství vyzdvihli. On pak řekl: „Proti Bohu nic tím nezhřešíte, než před lidmi a proti lidem bez viny nebudete.“ Však přes to proto za dlouhý čas Bratří ještě o to ku Pánu Bohu na modlitbách bděli, ráčil-li by a vůle jeho byla-li by, aby se to tak podlé té rady stalo. Potom léta“) Páně MCCCCLXVII, odváživše) se všeho i hrdel, umínili té rady poslechnouti, i sešli se ti, kteříž k tomu/ 100b povoláni byli, z Čech i z Moravy stavu rytířského, kněžského, žákov- = ského1), městského i sedlského, mužů v počtu šedesát neb sedm- desát do jedné vsi, kteráž leží blízko Rychnova a slove Lhota, = = = ,Bratři řád vyzdvihli skrze los na okraji v A. = = ,Lhota ves. Duchek sedlák na okraji v A. *)oprav. z,jeho v A. 8) oprav. z,i v A. chybí v B. t),darmo se bylo raditi“ tak v B. “) chybí v B. v) ,byl násl. v B. *) ,a Bratřím — obrátiti chybí v B. 1) chybí v B. 2) chybí v B. aa) chybí v B. bb) chybí v B. cc chybí v B. dd) chybí v B. ee) oprav 2,rady“ B. II) ,i' v B. 9d) chybí v B. hh) ,s' násl. v B. ři) chybí v B- a) „neměli“ B. b) ,více násl. v B. c) ,léto Páně MCCCCLXVII“ chybí v B. d) ,odvážíce B. 6) chybí v B. 1) dodáno na okraji v B.
Strana 56
56 Otakar Odložilík: k hospodáři nějakému Duchkovi, aby všichni spolu) modlitby činili, aby Pán Bůh vůli svou jim přil) tom9) oznámiti ráčil, měli-li by se dokonce odděliti od přisluhování kněžského a jednotu i řád začíti, a byl-li by ještě čas, důvěrnost“ majíce, že je Buh uslyší podlé zaslíbení Kristova řkoucího:1) „Zůstanete-li v řeči mé, budete-li zač prositi Otce ve jménu mém, dát vám.“ Oni pak při sobě to jedni při druhých spatřovali, že sou lidé kající, Boha a vůle jeho hledající, jakož pak někteří z nich hned od mladosti hleděli' se Pánu') líbiti. A při tom vzpomenuli na los, skrze nějž prvnější svatí vůle Božík) vyhledávali. I přišlo jestl) tak skrze los, že jest již čas, aby to dílo začato bylo. Mezitím pak také, když oni tak ještě na modlitbách trvali, hlas slyšán byl2) řkoucí: „Jižť jest čas.“ Což 101a Bratří slyšíce, z toho i") potěšeni/ byli a tomu, že jest tak vůle Boží. uvěřili, zvláště vidouce, že i los také s tím hlasem se trefil.“) I odložili toho za prodlený") čas proto, aby osoby k tomu hodné vyhledali, kteříž by ten lid zpravovali, ne z svého důmysla a umění lidmi vymyšleného a učeného, ale z daru Božího, kterýž“ on dává těm, jimž pravdu svou zjevuje, a toho všeho, aby jistými Písmy svatými dovodili, příkladem první církve, také, čemuž by jiné učili, aby prvotně sami toho vskutku opravdověb) ostříhali. A“) tu“) se na tom svolili, aby se za to všickni, kdežkoli kteří jsou, jichž počtu nevěděli, modlili, a to s postem jedno za to, aby Pán Bůh jim ukázal. chce-liď tomu etc. a tak míti, a které osoby k tomu vyvoliti ráčil A potom opět k témuž místu ti, kteříž k tomu vybráni byli, se sešli a sšedše se vybrali z sebe osobe k učení, radě a zpravováni lidu blízko dvadcíti a teprv potom z těch vybrali jich) k úřadu kněžskému devět, aby z těch devíti tři, dva neb jeden byl. A pakli 101b by Pán Bůh neráčil žádného míti, aby to oznámiti ráčil, poněvadž on zná, kteří k tomu hodní by byli, jako Pán všemohoucí a vševě- doucí.7) Nepřišlo-li by pak“) na žádného, uložili toho za některý čas ponechati a potom opět k témuž se míti. Těch pak devět mužů vybraných uprostřed sebe postavili, aby tu skrze los ukázáni byli ti, kteréž by“) Bůh k tomu místu) zvoliti ráčil, nebo i apoštolům skrze d) chybí v B. h) ,tu“ násl. v B. 1) hledali“ B; ,sou násl. škrt. v A. ,chtíc' násl. r B. j) ,Bohu násl. v B. k) ,sou násl. v B. 1) chybí v B. m),jest v B."), chybí v B. °),ka- pitola X.“ násl. v B. b) ,prodloužený v B. a) ,z darů Božích, kteréž“ B. b) ,a v pravdě“ B. c) ,ano“ B. d) ,ten řád míti. A potom opět...“ tak v B. 2),dvanácte a teprv potom...“ tak v B. 1) také násl. vB. 7) chybí v B. h) chybí v B. 1) ,ouřadu svatému“ B. 1) Srov. Jan XIV, 14.
56 Otakar Odložilík: k hospodáři nějakému Duchkovi, aby všichni spolu) modlitby činili, aby Pán Bůh vůli svou jim přil) tom9) oznámiti ráčil, měli-li by se dokonce odděliti od přisluhování kněžského a jednotu i řád začíti, a byl-li by ještě čas, důvěrnost“ majíce, že je Buh uslyší podlé zaslíbení Kristova řkoucího:1) „Zůstanete-li v řeči mé, budete-li zač prositi Otce ve jménu mém, dát vám.“ Oni pak při sobě to jedni při druhých spatřovali, že sou lidé kající, Boha a vůle jeho hledající, jakož pak někteří z nich hned od mladosti hleděli' se Pánu') líbiti. A při tom vzpomenuli na los, skrze nějž prvnější svatí vůle Božík) vyhledávali. I přišlo jestl) tak skrze los, že jest již čas, aby to dílo začato bylo. Mezitím pak také, když oni tak ještě na modlitbách trvali, hlas slyšán byl2) řkoucí: „Jižť jest čas.“ Což 101a Bratří slyšíce, z toho i") potěšeni/ byli a tomu, že jest tak vůle Boží. uvěřili, zvláště vidouce, že i los také s tím hlasem se trefil.“) I odložili toho za prodlený") čas proto, aby osoby k tomu hodné vyhledali, kteříž by ten lid zpravovali, ne z svého důmysla a umění lidmi vymyšleného a učeného, ale z daru Božího, kterýž“ on dává těm, jimž pravdu svou zjevuje, a toho všeho, aby jistými Písmy svatými dovodili, příkladem první církve, také, čemuž by jiné učili, aby prvotně sami toho vskutku opravdověb) ostříhali. A“) tu“) se na tom svolili, aby se za to všickni, kdežkoli kteří jsou, jichž počtu nevěděli, modlili, a to s postem jedno za to, aby Pán Bůh jim ukázal. chce-liď tomu etc. a tak míti, a které osoby k tomu vyvoliti ráčil A potom opět k témuž místu ti, kteříž k tomu vybráni byli, se sešli a sšedše se vybrali z sebe osobe k učení, radě a zpravováni lidu blízko dvadcíti a teprv potom z těch vybrali jich) k úřadu kněžskému devět, aby z těch devíti tři, dva neb jeden byl. A pakli 101b by Pán Bůh neráčil žádného míti, aby to oznámiti ráčil, poněvadž on zná, kteří k tomu hodní by byli, jako Pán všemohoucí a vševě- doucí.7) Nepřišlo-li by pak“) na žádného, uložili toho za některý čas ponechati a potom opět k témuž se míti. Těch pak devět mužů vybraných uprostřed sebe postavili, aby tu skrze los ukázáni byli ti, kteréž by“) Bůh k tomu místu) zvoliti ráčil, nebo i apoštolům skrze d) chybí v B. h) ,tu“ násl. v B. 1) hledali“ B; ,sou násl. škrt. v A. ,chtíc' násl. r B. j) ,Bohu násl. v B. k) ,sou násl. v B. 1) chybí v B. m),jest v B."), chybí v B. °),ka- pitola X.“ násl. v B. b) ,prodloužený v B. a) ,z darů Božích, kteréž“ B. b) ,a v pravdě“ B. c) ,ano“ B. d) ,ten řád míti. A potom opět...“ tak v B. 2),dvanácte a teprv potom...“ tak v B. 1) také násl. vB. 7) chybí v B. h) chybí v B. 1) ,ouřadu svatému“ B. 1) Srov. Jan XIV, 14.
Strana 57
Blahoslavův spis O původu Jednoty bratrské. 57 los ukázáno jest bylo,1) že Matěj má býti apoštolem místo Jidáše vypadlého, ano i za Starého zákona vůle Boží sou se skrze losy nejvíce doptávali. I udělali dvanácte cedulek jednostejných a na třech napsali“) „jest“ a devíti nechali prázdných; potom svinuvšey každou jako k pečetění a vkladli do nádobky a m) povolavše mláde- nečka, kterýž, co se dělá, nic nevěděl, dali mu je s nádobkou, aby bral po jedné a dával stojícím na ruku od sebe vztaženou a neza- vřenou. I zůstaly tři cedule v nádobě zavřité. I modlili se opět řkouce: „Pane Bože, jestližes které ") z těch vyvolil k tomu úřadu, račiž jich Duchem Svatým svým v duchu jich posvětiti, pakli 102a žádného z nich neráčíš míti, ukažiš to tak, aby se žádnému psaná cedule nedostala." Tu někteří o nějakém “)divu praví, že by se stal, ) ale o tom žádný z těch, kteříž přítomni byli, psaného nic nepozůstavil a neradi o tom hlásali pro příčiny mnohé, jakož v listech Rokycanovi2) toho se dotýká.*) Aď) když pak vstali ode) modlitby“), starší Bratří, totiž Rehoř s jinými staršími, za stolem sedě, ke všemu zboru promluvil takto: „Teď sme se, Bratří milí, svěřili Pánu Bohu svému, aby on, jestliže jest jeho svatá vůle, z těchto mužů devíti některé vyvolil k úřadu apoštolství“ na místě syna svého milého Pána Ježíše Krista, buď jednoho, buď dva, aneb tři aneb žádného; na všem že chceme rádi přestati podlé vůle jeho svaté. I rozkázali jim, aby po jednom přistupovali ke stolu a každý svou ceduli aby dal. A rozvi- nujíce je i nalezli, že tři napsané cedulky dostaly se třem: jedna = Matějovi Kunvaldskému, druhá Tůmovi Přeloučskému, třetí Eliá- šovi mlynářovi. Tehdy všickni poklekše, Pánu Bohu děkovali a vstavše, rukou“) dáním“) za posly od Krista Pána poslané je při- =„Matěj Kunvaldský, Tůma Přeloučský, Eliáš mlynář, první losem voleni“ na okraji v A. k) ,jest“ násl. škrt. v B. 1) ,svinuli B. m),dali mládenci i s nádobkou“ tak v B. n) chybí v B. a) chybí v B. b) ,při tom' násl. v B.; ,ale — dotýká chybí v B. c),Tu — dotýká na okraji dodáno v B. d) chybí v A. 6) chybí v B. 1) chybí v B. 9) ,a poselství B. h) chybí v B. 1) Srov. Skutky ap. 1, 15 a n. 2) Srov. sedm bratrských listů Rokycanovi, jež vydal Bidlo v I. sv. Aktů Jednoty bratrské, kde jsou neurčité narážky na zjevení, jehož se Bratřím dostalo.
Blahoslavův spis O původu Jednoty bratrské. 57 los ukázáno jest bylo,1) že Matěj má býti apoštolem místo Jidáše vypadlého, ano i za Starého zákona vůle Boží sou se skrze losy nejvíce doptávali. I udělali dvanácte cedulek jednostejných a na třech napsali“) „jest“ a devíti nechali prázdných; potom svinuvšey každou jako k pečetění a vkladli do nádobky a m) povolavše mláde- nečka, kterýž, co se dělá, nic nevěděl, dali mu je s nádobkou, aby bral po jedné a dával stojícím na ruku od sebe vztaženou a neza- vřenou. I zůstaly tři cedule v nádobě zavřité. I modlili se opět řkouce: „Pane Bože, jestližes které ") z těch vyvolil k tomu úřadu, račiž jich Duchem Svatým svým v duchu jich posvětiti, pakli 102a žádného z nich neráčíš míti, ukažiš to tak, aby se žádnému psaná cedule nedostala." Tu někteří o nějakém “)divu praví, že by se stal, ) ale o tom žádný z těch, kteříž přítomni byli, psaného nic nepozůstavil a neradi o tom hlásali pro příčiny mnohé, jakož v listech Rokycanovi2) toho se dotýká.*) Aď) když pak vstali ode) modlitby“), starší Bratří, totiž Rehoř s jinými staršími, za stolem sedě, ke všemu zboru promluvil takto: „Teď sme se, Bratří milí, svěřili Pánu Bohu svému, aby on, jestliže jest jeho svatá vůle, z těchto mužů devíti některé vyvolil k úřadu apoštolství“ na místě syna svého milého Pána Ježíše Krista, buď jednoho, buď dva, aneb tři aneb žádného; na všem že chceme rádi přestati podlé vůle jeho svaté. I rozkázali jim, aby po jednom přistupovali ke stolu a každý svou ceduli aby dal. A rozvi- nujíce je i nalezli, že tři napsané cedulky dostaly se třem: jedna = Matějovi Kunvaldskému, druhá Tůmovi Přeloučskému, třetí Eliá- šovi mlynářovi. Tehdy všickni poklekše, Pánu Bohu děkovali a vstavše, rukou“) dáním“) za posly od Krista Pána poslané je při- =„Matěj Kunvaldský, Tůma Přeloučský, Eliáš mlynář, první losem voleni“ na okraji v A. k) ,jest“ násl. škrt. v B. 1) ,svinuli B. m),dali mládenci i s nádobkou“ tak v B. n) chybí v B. a) chybí v B. b) ,při tom' násl. v B.; ,ale — dotýká chybí v B. c),Tu — dotýká na okraji dodáno v B. d) chybí v A. 6) chybí v B. 1) chybí v B. 9) ,a poselství B. h) chybí v B. 1) Srov. Skutky ap. 1, 15 a n. 2) Srov. sedm bratrských listů Rokycanovi, jež vydal Bidlo v I. sv. Aktů Jednoty bratrské, kde jsou neurčité narážky na zjevení, jehož se Bratřím dostalo.
Strana 58
58 Otakar Odložilík: 1023 jímali, přiříkajíce jim poddanost ai poslušenství. A tu hned písnič- ku složili, kteráž se počíná: Radůjme se vždy společně a) chválu vzdávejme*) vděčně*) etc./ Tob) pak vše, totiž o těch třech mužích, na něž měl los spadnouti, ano i kdo by měl z nich za prvního býti, bylo jest bratru Rehořovi prvé některým dnem nežli se stalo, zvláštním divem Božím zjeveno,“) ale on toho nepronášel, až se i stalo, kromě Matějovi, že on z těch tří první měl býti, pověděl. KAPITOLA DEVÁTÁ.*) Starali se pak ještě Bratří o to, jak by ty osoby, od Boha i od lidí vyvolené, byly potvrzeny. Protož zvolili k tomu°) starší dva kněží, jednoho valdenského a druhého římského; valdenského, kterýž sloul Štěpán; za toho modlili se Pánu Bohu, aby, ráčil-li" by?) to potvrzení míti skrze toho valdenského, srdce jeho k tomu nastrojil, tak aby) s dověrností činil, což jemu Pán Bůh dal. 103a Druhého pak římského, faráře žamberského, jménem kněze Michala, kterýžto složil užívání kněžství podlé řádu papežova, ne kněžství složil, ale užívání jeho k zlému, a požívání jeho podle řádu Jednoty přijal, jakož i jiní kněží, kteříž k Bratřím přistupovali, též činili. Proto pak toho k tomu zvolili, že jest byl kněz svěcení římského, aby tím ukázali, že což při Římanech dobrého býti znají, toho ne- potupují, ale očistíce požívají, podobně jako Židé nádob chrámo- vých, kteréž od Asyrských do Babilona přenesené a tam poškvrněné byly, zase je očistíce a posvětíce“) užívali. Nebo sou vždycky vy- znávali, že sou u Rímanů troje věci, o čemž viz šíře v spisích Bratr- ských, zvláštěb) o církvi.2) Toho pak) Michala sama druhého vyslali ne do Vlach, jakož někteří pravili, ale k biskupu neb staršímu Valdenskému, v nichžto biskupství a kněžství za jedno šlo, od nich aby na to po- tvrzen byl, aby jiných potvrzoval. A to proto učinili, aby i řádem i) chybí v B. k) chybí v B. l),Toto“ B. m) ,zvláštním divem Božím chybí v B. n) „jedenáctá v B. °) ,za násl. v B. P) ,líbí-li se jemu tak v B. 7) ,to násl. v B. s) ,i B. a) ,v čistotě násl. v B. b) chybí v B; ,o církvi“ dodáno později v B. c) chybí v B. cc) ,sou“ násl. v B. 1) Srov. Ezdráš I, 7 n. 2) Blahoslav má asi na mysli spis „Kterak se mají lidé míti k církvi římské“ kde Bratří obhajovali své kněžství; vydal jej Bidlo, Akty Jednoty bratrské I, 309—387.
58 Otakar Odložilík: 1023 jímali, přiříkajíce jim poddanost ai poslušenství. A tu hned písnič- ku složili, kteráž se počíná: Radůjme se vždy společně a) chválu vzdávejme*) vděčně*) etc./ Tob) pak vše, totiž o těch třech mužích, na něž měl los spadnouti, ano i kdo by měl z nich za prvního býti, bylo jest bratru Rehořovi prvé některým dnem nežli se stalo, zvláštním divem Božím zjeveno,“) ale on toho nepronášel, až se i stalo, kromě Matějovi, že on z těch tří první měl býti, pověděl. KAPITOLA DEVÁTÁ.*) Starali se pak ještě Bratří o to, jak by ty osoby, od Boha i od lidí vyvolené, byly potvrzeny. Protož zvolili k tomu°) starší dva kněží, jednoho valdenského a druhého římského; valdenského, kterýž sloul Štěpán; za toho modlili se Pánu Bohu, aby, ráčil-li" by?) to potvrzení míti skrze toho valdenského, srdce jeho k tomu nastrojil, tak aby) s dověrností činil, což jemu Pán Bůh dal. 103a Druhého pak římského, faráře žamberského, jménem kněze Michala, kterýžto složil užívání kněžství podlé řádu papežova, ne kněžství složil, ale užívání jeho k zlému, a požívání jeho podle řádu Jednoty přijal, jakož i jiní kněží, kteříž k Bratřím přistupovali, též činili. Proto pak toho k tomu zvolili, že jest byl kněz svěcení římského, aby tím ukázali, že což při Římanech dobrého býti znají, toho ne- potupují, ale očistíce požívají, podobně jako Židé nádob chrámo- vých, kteréž od Asyrských do Babilona přenesené a tam poškvrněné byly, zase je očistíce a posvětíce“) užívali. Nebo sou vždycky vy- znávali, že sou u Rímanů troje věci, o čemž viz šíře v spisích Bratr- ských, zvláštěb) o církvi.2) Toho pak) Michala sama druhého vyslali ne do Vlach, jakož někteří pravili, ale k biskupu neb staršímu Valdenskému, v nichžto biskupství a kněžství za jedno šlo, od nich aby na to po- tvrzen byl, aby jiných potvrzoval. A to proto učinili, aby i řádem i) chybí v B. k) chybí v B. l),Toto“ B. m) ,zvláštním divem Božím chybí v B. n) „jedenáctá v B. °) ,za násl. v B. P) ,líbí-li se jemu tak v B. 7) ,to násl. v B. s) ,i B. a) ,v čistotě násl. v B. b) chybí v B; ,o církvi“ dodáno později v B. c) chybí v B. cc) ,sou“ násl. v B. 1) Srov. Ezdráš I, 7 n. 2) Blahoslav má asi na mysli spis „Kterak se mají lidé míti k církvi římské“ kde Bratří obhajovali své kněžství; vydal jej Bidlo, Akty Jednoty bratrské I, 309—387.
Strana 59
Blahoslavův spis O původu Jednoty bratrské. 59 lidským, pokudž by nejvýš možné bylo, nepohrdali. Neb slyšeti bylo, 103b že by mezi nimi nějaký původ byl a že oni tehdáž nejbližší pravdy zdáli se býti. Tomu (totiž biskupu staršímu nad Valdenskými) vše sprostně vypravili, co se a jak stalo, a on oblíbeně vyslyševa) je,e) úmysl pověděný jich potvrdil, ) ne jako někteří praví, že by ruce na ně vzkládal a ku pokání je přijímal, ač nezapírám, aby ten Val- denský potom, bázní jsa přinucen, jinak, nežli jest bylo, nemluvil. Potom ti domův 1)navrátivše se, potvrdili sou těch tříb) osob vy- volených skrze vzkládání rukou podlé řádu první církve s modlit- bami. Potom pak z příčin hodných Michal z požívání úřadu biskup- ského jest složen a tu prvotnost svou vzdal Bratru Matějovi, aby on jí požíval a sám (totiž Michal) poddanost podnikl; anoi) potom z hod- né příčiny ten kněz Michal i s úřadu kněžského od starších složen, ale zase potom jemu to puštěno,k) aby kněžství svého požíval. Z těch pak Valdenských kněží někteří poznajíce,“) co jest u Bratří, oblíbíceb) sobě, přistoupili soud) k Jednotě Bratrské, jako jeden?) kněz starý a druhý též kněz, kterýž též) povolil byl 104a i podával se k nápravě, cože) byď) jemu ukázáno bylo, i v tom času upálen v Vídni. Viny takové žádné jemu, když jej měli odsuzovati, nedávali, než že nestál v poslušenství kostela římského, a to i na kazatedlnicích rozhlašovali. To až potud buď o původu Jednoty Bratrské i kněžství a řádu, jehož se v ní užívá, oznámeno, ano i příhod mnohých krátce dotčeno. Co se pak potom dále dálo a jak Pán Bůh Bratřím zrůst dával, jaká také pokušení na ně dopouštěl, jimiž je jako syny své švihal a ctvičil, o tom nemíním psáti, neb mi se zdá, že jest lépe mi nyní mlčeti, nežli o věci té, kteráž širokého mluvení potřebuje, příliš krátce mluviti. Toliko“) prvé než přestanu psáti, chtěl sem o příči- nách oddělení Bratrského a pospolnosti*) jich i trvánlivosti v ní něco dotknouti, summovně to zbera z týchž spisů Bratrských, jako i toto, což sem napřed napsal. Nebo jakož o původu, tak i příčinách od- dělení a shromáždění svého Bratří v spisích svých podlé toho, jakž 104b kdy k čemu příčina dána byla,) po kusích a částkách“) onde i onde píší. d) ,vyslyševše‘ B. e) ,na B. f),a‘ násl. v B. ") ,dva' B. h) chybí v B. i), á B. k) ,dopuštěno“ B. ") ,poznavši B. b) ,oblíbivši B. c) ,to i násl. v B. d) chybí v B. e) ,z nich, násl. v B. 1) chybí v B. 9) ,aby“ B. h) „nedávajíce“ B. 1) ,ještě nadeps. násl. v B. k) „společnosti v B. 1) ,bývala“ po opravě v B. m) chybí v B.
Blahoslavův spis O původu Jednoty bratrské. 59 lidským, pokudž by nejvýš možné bylo, nepohrdali. Neb slyšeti bylo, 103b že by mezi nimi nějaký původ byl a že oni tehdáž nejbližší pravdy zdáli se býti. Tomu (totiž biskupu staršímu nad Valdenskými) vše sprostně vypravili, co se a jak stalo, a on oblíbeně vyslyševa) je,e) úmysl pověděný jich potvrdil, ) ne jako někteří praví, že by ruce na ně vzkládal a ku pokání je přijímal, ač nezapírám, aby ten Val- denský potom, bázní jsa přinucen, jinak, nežli jest bylo, nemluvil. Potom ti domův 1)navrátivše se, potvrdili sou těch tříb) osob vy- volených skrze vzkládání rukou podlé řádu první církve s modlit- bami. Potom pak z příčin hodných Michal z požívání úřadu biskup- ského jest složen a tu prvotnost svou vzdal Bratru Matějovi, aby on jí požíval a sám (totiž Michal) poddanost podnikl; anoi) potom z hod- né příčiny ten kněz Michal i s úřadu kněžského od starších složen, ale zase potom jemu to puštěno,k) aby kněžství svého požíval. Z těch pak Valdenských kněží někteří poznajíce,“) co jest u Bratří, oblíbíceb) sobě, přistoupili soud) k Jednotě Bratrské, jako jeden?) kněz starý a druhý též kněz, kterýž též) povolil byl 104a i podával se k nápravě, cože) byď) jemu ukázáno bylo, i v tom času upálen v Vídni. Viny takové žádné jemu, když jej měli odsuzovati, nedávali, než že nestál v poslušenství kostela římského, a to i na kazatedlnicích rozhlašovali. To až potud buď o původu Jednoty Bratrské i kněžství a řádu, jehož se v ní užívá, oznámeno, ano i příhod mnohých krátce dotčeno. Co se pak potom dále dálo a jak Pán Bůh Bratřím zrůst dával, jaká také pokušení na ně dopouštěl, jimiž je jako syny své švihal a ctvičil, o tom nemíním psáti, neb mi se zdá, že jest lépe mi nyní mlčeti, nežli o věci té, kteráž širokého mluvení potřebuje, příliš krátce mluviti. Toliko“) prvé než přestanu psáti, chtěl sem o příči- nách oddělení Bratrského a pospolnosti*) jich i trvánlivosti v ní něco dotknouti, summovně to zbera z týchž spisů Bratrských, jako i toto, což sem napřed napsal. Nebo jakož o původu, tak i příčinách od- dělení a shromáždění svého Bratří v spisích svých podlé toho, jakž 104b kdy k čemu příčina dána byla,) po kusích a částkách“) onde i onde píší. d) ,vyslyševše‘ B. e) ,na B. f),a‘ násl. v B. ") ,dva' B. h) chybí v B. i), á B. k) ,dopuštěno“ B. ") ,poznavši B. b) ,oblíbivši B. c) ,to i násl. v B. d) chybí v B. e) ,z nich, násl. v B. 1) chybí v B. 9) ,aby“ B. h) „nedávajíce“ B. 1) ,ještě nadeps. násl. v B. k) „společnosti v B. 1) ,bývala“ po opravě v B. m) chybí v B.
Strana 60
60 Otakar Odložilík: KAPITOLA DESÁTÁ.“) Proč Bratří sobě řád vyzdvihli, k žádné Jednotě jiné nepřistoupivše. Za toho času v krajinách našich jednoty nejhlavnější tyto byly: římská, česká, valdenská, táborská; tao) pomíjela,") též i vilémov- ská mizela. Z těch tří k jedné byli by Bratří musili přistoupiti. Ale poněvadž z těch tří k žádné pro příčiny níže položené nesměli a již nouze jejich vlastního spasení je pudila, to, což sou učinili, učiniti. Měli-li sou pak aneb mohli-li sou to v nuzné potřebě učiniti, o tom také níže se položí. Proč nepřistoupili k Římanům? 105a Nebo poznali z kázání Rokycanova“) a jiných kněží i ze čtení zákona Páně, knih Wiklefových, Mistra Matěje Pařížského, Huso- vých etc., že papež s svou rotou není než nevěstka svatojanská, Antikrist bloudící smyslem i životem a Kristu se protivící. Životem v tom,b) že skutkové kněží i lidu odporní byli) skutkům víry, nebo kněží lidu z hříchův nevyvozovali, ni kázně církevní) nad nimi užívali, lid v hříších bez pokání stál a obojí neustupní*) v tom jsouce proto předce za církev svatou se drželi. Smyslem pak 1bloudili, že to,*) což měli v Bohu skládati, složili v věcech stvořených, v svátostech, v skutcích některých etc. a v tom naději svou položili, Boha k nim přivázavše. Též že zboží i panování světská sobě osobili, císaře, krále obloupivše, na hlavě Krista dosti neměvše, ustavili sobě za hlavu člověka zlořečeného, povýšeného nade vše, což slove Bůh.1) 105b Proč k české straně nepřistoupili? Jedno pro bludy smysla i života, jež Rokycana i někteří jiní zjevovali a na ně křičeli, ač rozdílně v něčem od Římanů, však tak rovně škodlivě jako ih) Římané zpět kráčeli, jako smysl ten při svátosti majíce, ) že v jedné každé částce jest celý, živý s kostmi1) Kristus, ovšem pak o přímluvě svatých, o víře, o skutcích etc. a) „dvanáctá v B. °) chybí v B. P) ,a násl. v B. a) „Rokycanových“ B. b) chybí v B. c) ,sou“ B. d) chybí v B. e) ,ne- ústupně“ B. 1) ,také v B. 9) chybí v B h) ,i — kráčeli chybí v B. i chybí v B. 1) Srvn. II. k Thessalon. II.. 3—4.
60 Otakar Odložilík: KAPITOLA DESÁTÁ.“) Proč Bratří sobě řád vyzdvihli, k žádné Jednotě jiné nepřistoupivše. Za toho času v krajinách našich jednoty nejhlavnější tyto byly: římská, česká, valdenská, táborská; tao) pomíjela,") též i vilémov- ská mizela. Z těch tří k jedné byli by Bratří musili přistoupiti. Ale poněvadž z těch tří k žádné pro příčiny níže položené nesměli a již nouze jejich vlastního spasení je pudila, to, což sou učinili, učiniti. Měli-li sou pak aneb mohli-li sou to v nuzné potřebě učiniti, o tom také níže se položí. Proč nepřistoupili k Římanům? 105a Nebo poznali z kázání Rokycanova“) a jiných kněží i ze čtení zákona Páně, knih Wiklefových, Mistra Matěje Pařížského, Huso- vých etc., že papež s svou rotou není než nevěstka svatojanská, Antikrist bloudící smyslem i životem a Kristu se protivící. Životem v tom,b) že skutkové kněží i lidu odporní byli) skutkům víry, nebo kněží lidu z hříchův nevyvozovali, ni kázně církevní) nad nimi užívali, lid v hříších bez pokání stál a obojí neustupní*) v tom jsouce proto předce za církev svatou se drželi. Smyslem pak 1bloudili, že to,*) což měli v Bohu skládati, složili v věcech stvořených, v svátostech, v skutcích některých etc. a v tom naději svou položili, Boha k nim přivázavše. Též že zboží i panování světská sobě osobili, císaře, krále obloupivše, na hlavě Krista dosti neměvše, ustavili sobě za hlavu člověka zlořečeného, povýšeného nade vše, což slove Bůh.1) 105b Proč k české straně nepřistoupili? Jedno pro bludy smysla i života, jež Rokycana i někteří jiní zjevovali a na ně křičeli, ač rozdílně v něčem od Římanů, však tak rovně škodlivě jako ih) Římané zpět kráčeli, jako smysl ten při svátosti majíce, ) že v jedné každé částce jest celý, živý s kostmi1) Kristus, ovšem pak o přímluvě svatých, o víře, o skutcích etc. a) „dvanáctá v B. °) chybí v B. P) ,a násl. v B. a) „Rokycanových“ B. b) chybí v B. c) ,sou“ B. d) chybí v B. e) ,ne- ústupně“ B. 1) ,také v B. 9) chybí v B h) ,i — kráčeli chybí v B. i chybí v B. 1) Srvn. II. k Thessalon. II.. 3—4.
Strana 61
Blahoslavův spis O původu Jednoty bratrské. 61 O čemž chceš-li šíře věděti. v knize, kteráž Pře Jana Augusty slove,1) to vše nalezneš. Item, že kněz zlý jako dobrý“) vše jest jedno, z čehož potom pošlo to, aby na kněžích život jejich mnohotvárnými hříchy a mrzkostmi skálený byl snášín. Druhé, že strana česká, potupivšil) Římany, papeže s kardinály, biskupy za Antikrista, však proto k nim o kněžství hleděli a je fa- lešně vypřisáhali, slibujíce, že pod jednou sloužiti budou, to změňovali a slibu dosti nečinili, pročež od Rímanů za odtržence“) a odřezan- ce“ odsouzeni byli, ano°) i kněžství je Římané [a zdá se, že téměř?) 106a spravedlivě] odsuzovali, neb což lidé dali, lidé vzíti mohou. A poněvadž sou je oni, protože přísahu zrušili, kněžství toho, kteréž jim prvé dali,“) odsuzovali, stěžkem jest Čechům co zůstati mohlo, jakož i kb) Rokycanovi někteří z nich psali, poněvadž papeže a tak všecku církev římskou haní a nevěstkou“) svatojánskou býti ji do- vodí, aby jí vrátil, což od ní vzal, a tu se prý ukáže, co ty Božího máš; i byl by musil vrátiti arcibiskupství, kněžství etc., a tak by mu nic nebylo zůstalo, žádného úřadu církevního. K obojí pak straně téd) proto nepřistoupili, že oboje strana sváry a různice mnohéd) mezi sebou měvše, jedni druhé na nejvyšší zhaněvše“) a za kacíře potupivše, ano i krev z sebe vylévavše, v tom bez pokání zlostně a zapekleně stáli, o čemž nech krátce dotku. Římská strana na Horách Kutných počítajíc2) více než tři 106b tisíce lidí živých do dvou šachet vmetali, a to obecných lidí i kněží, kteréž byli pokoupili od těch, jenž je jímali; nemnoho jich sobě ta ukrutná litá zběřh) vážila, neb je nevelmi) draho kupovali:) praví tak, že soud) dávali za kněze pět) neb tři kopy, za lejka kopu. A biskup vratislavský kázal kacířům sypati prach ručničným) do úst a zapalovati. Co jest opět tu krve vylito, když Zigmund císař, král český a uherský, bratr krále Václava dobýval Prahy, kdež mu drahně" pánů moravských a mnohoť) tisíců°) lidu pobito. Potom opět, když císař Zigmund od Žižky vyhnán, římská církev sedm let k) ,že násl. v B. l) ,potupující“ B. m) chybí v B. ") ,držáni byli ano i násl. v B. °) ,nadto' B. P) chybí v B. a) ,byli násl. v B. b) chybí v B. c) ,kurvou“ B. d) chybí v B. e) ,ohyzdivše B. t) ,nětco násl. v B. q) počítají že v B. h) ,zvěř“ B. i) ,velmi“ B. k) ,kupovala“ v B. 1 ,kop“ násl.; „nebo tři kopy“ chybí v B. m) ,puškový B. n) ,mnoho' B. °) ,ovšem' B. i) Úplný titul knížky, jež byla vydána r. 1543, zní: Pře Jana Augusty a kněžstva kališního od něho samého věrně a právě sepsaná, všem vuobec k soudu vydaná.
Blahoslavův spis O původu Jednoty bratrské. 61 O čemž chceš-li šíře věděti. v knize, kteráž Pře Jana Augusty slove,1) to vše nalezneš. Item, že kněz zlý jako dobrý“) vše jest jedno, z čehož potom pošlo to, aby na kněžích život jejich mnohotvárnými hříchy a mrzkostmi skálený byl snášín. Druhé, že strana česká, potupivšil) Římany, papeže s kardinály, biskupy za Antikrista, však proto k nim o kněžství hleděli a je fa- lešně vypřisáhali, slibujíce, že pod jednou sloužiti budou, to změňovali a slibu dosti nečinili, pročež od Rímanů za odtržence“) a odřezan- ce“ odsouzeni byli, ano°) i kněžství je Římané [a zdá se, že téměř?) 106a spravedlivě] odsuzovali, neb což lidé dali, lidé vzíti mohou. A poněvadž sou je oni, protože přísahu zrušili, kněžství toho, kteréž jim prvé dali,“) odsuzovali, stěžkem jest Čechům co zůstati mohlo, jakož i kb) Rokycanovi někteří z nich psali, poněvadž papeže a tak všecku církev římskou haní a nevěstkou“) svatojánskou býti ji do- vodí, aby jí vrátil, což od ní vzal, a tu se prý ukáže, co ty Božího máš; i byl by musil vrátiti arcibiskupství, kněžství etc., a tak by mu nic nebylo zůstalo, žádného úřadu církevního. K obojí pak straně téd) proto nepřistoupili, že oboje strana sváry a různice mnohéd) mezi sebou měvše, jedni druhé na nejvyšší zhaněvše“) a za kacíře potupivše, ano i krev z sebe vylévavše, v tom bez pokání zlostně a zapekleně stáli, o čemž nech krátce dotku. Římská strana na Horách Kutných počítajíc2) více než tři 106b tisíce lidí živých do dvou šachet vmetali, a to obecných lidí i kněží, kteréž byli pokoupili od těch, jenž je jímali; nemnoho jich sobě ta ukrutná litá zběřh) vážila, neb je nevelmi) draho kupovali:) praví tak, že soud) dávali za kněze pět) neb tři kopy, za lejka kopu. A biskup vratislavský kázal kacířům sypati prach ručničným) do úst a zapalovati. Co jest opět tu krve vylito, když Zigmund císař, král český a uherský, bratr krále Václava dobýval Prahy, kdež mu drahně" pánů moravských a mnohoť) tisíců°) lidu pobito. Potom opět, když císař Zigmund od Žižky vyhnán, římská církev sedm let k) ,že násl. v B. l) ,potupující“ B. m) chybí v B. ") ,držáni byli ano i násl. v B. °) ,nadto' B. P) chybí v B. a) ,byli násl. v B. b) chybí v B. c) ,kurvou“ B. d) chybí v B. e) ,ohyzdivše B. t) ,nětco násl. v B. q) počítají že v B. h) ,zvěř“ B. i) ,velmi“ B. k) ,kupovala“ v B. 1 ,kop“ násl.; „nebo tři kopy“ chybí v B. m) ,puškový B. n) ,mnoho' B. °) ,ovšem' B. i) Úplný titul knížky, jež byla vydána r. 1543, zní: Pře Jana Augusty a kněžstva kališního od něho samého věrně a právě sepsaná, všem vuobec k soudu vydaná.
Strana 62
62 Otakar Odložilík: 107a vojsko ?)zbírala ze všech zemí a krajin; potom těmi') vojsky vtrhli do Čech, jedno a největší, jehož počet půl třetího krát sto tisíc*) (250 000) lidu, to k Domažlicím, a jiná dvě od Slézska. Když pak potom to největší vojsko i s Juliánem kardinálem, hejtmanem svým, poraženo, jiná dvě utekla. Za tím papež poslal křížovníky) do Čech a do Moravy na všecky pod obojí spůsobou přijímající a prvotně na krále Jiřího. Mezitím pak mnozí a příliš hánliví traktátové s obojí strany vydáváni byli, jedni druhé odsuzujíce a za kacíře i Antikrista pokládajíce.“) I kterakž sou pak mohli“) k některé straně přistou- piti, poněvadž jedna za Babilon byla potupena a druhá za kacířství?) odsouzená. K Táborským pak“) kněžím proč přistoupiti a s nimi jedno býti se stra- chovali? 107b 1. Pro zlost života, neb') pod zámyslem zákona Božího zjevně přestupovali zákon Boží, ač ve mnohém lepší kališné strany byli. 2. Že sami neznajíce, čího sou ducha,1) snažní byli v hanění a v potupování jiných, jako pro ornáty a jiné ceremonie, na nichž spasení nezáleželo. 3. Ba také i zlých smyslů při mnohých věcech) zákona Páně při nich se obávali, jichž znamení bylo skutkové jich nedobří. 4. Že se s kněžími českými spojili a s nimi majíce sněm.“ pro přísný královský*) rozkaz se sjednali, a aby v vornátích sloužili.) povolili. Potom pak teprv zase nevrátíce") se z sněmu toho, i do- kazovali“) toho,“) že toho z srdce neučinili, ale přinucení) králov- ské, neb v vornátích sloužiti nesměli.) A protož kněží čeští proti nim krále postavili,k) aby je již spravedlivě, kteříž by tu smlouvu koli a sjednání přestupovali jímal) a trápil, což i tak stalo. 5. Neodpírali“) příkladem Kristovým tiše a pokorně, ale moc světa k sobě připojili a s ní se v jedno tělo pletli.") A již°) i proti nepřátelům svým ne duchovním oděním, jako apoštolé se Pánem P) ,vojska“ B. r) chybí; „s' násl. v B. s) ,půl — tisíc chybí v B. t) ,křižovníka B. “) ,počítajíce“ B. v) ,měli B. * ,kacířskou B. a) chybí v B. b) ,pro — neb' chybí; v dalším slorosled poněkud pozměněn v B c) ,při ,mnohých věcech“ chybí v B. d) „smlouvu v B. e) ,aby se jednotili tak násl. v B. 1) „sloužiti B. 9) „navrátivše“ B. h) „dovozovali v B. 1) ,přinucem královského B. j) ,nechtěli“ B. k) ,postavili“ B. b) ,jinak trápili tak v B. m) ,ne- činili B. ") ,spletli B. °) ,protož' B. 1) Srvn. Luk. IX, 55.
62 Otakar Odložilík: 107a vojsko ?)zbírala ze všech zemí a krajin; potom těmi') vojsky vtrhli do Čech, jedno a největší, jehož počet půl třetího krát sto tisíc*) (250 000) lidu, to k Domažlicím, a jiná dvě od Slézska. Když pak potom to největší vojsko i s Juliánem kardinálem, hejtmanem svým, poraženo, jiná dvě utekla. Za tím papež poslal křížovníky) do Čech a do Moravy na všecky pod obojí spůsobou přijímající a prvotně na krále Jiřího. Mezitím pak mnozí a příliš hánliví traktátové s obojí strany vydáváni byli, jedni druhé odsuzujíce a za kacíře i Antikrista pokládajíce.“) I kterakž sou pak mohli“) k některé straně přistou- piti, poněvadž jedna za Babilon byla potupena a druhá za kacířství?) odsouzená. K Táborským pak“) kněžím proč přistoupiti a s nimi jedno býti se stra- chovali? 107b 1. Pro zlost života, neb') pod zámyslem zákona Božího zjevně přestupovali zákon Boží, ač ve mnohém lepší kališné strany byli. 2. Že sami neznajíce, čího sou ducha,1) snažní byli v hanění a v potupování jiných, jako pro ornáty a jiné ceremonie, na nichž spasení nezáleželo. 3. Ba také i zlých smyslů při mnohých věcech) zákona Páně při nich se obávali, jichž znamení bylo skutkové jich nedobří. 4. Že se s kněžími českými spojili a s nimi majíce sněm.“ pro přísný královský*) rozkaz se sjednali, a aby v vornátích sloužili.) povolili. Potom pak teprv zase nevrátíce") se z sněmu toho, i do- kazovali“) toho,“) že toho z srdce neučinili, ale přinucení) králov- ské, neb v vornátích sloužiti nesměli.) A protož kněží čeští proti nim krále postavili,k) aby je již spravedlivě, kteříž by tu smlouvu koli a sjednání přestupovali jímal) a trápil, což i tak stalo. 5. Neodpírali“) příkladem Kristovým tiše a pokorně, ale moc světa k sobě připojili a s ní se v jedno tělo pletli.") A již°) i proti nepřátelům svým ne duchovním oděním, jako apoštolé se Pánem P) ,vojska“ B. r) chybí; „s' násl. v B. s) ,půl — tisíc chybí v B. t) ,křižovníka B. “) ,počítajíce“ B. v) ,měli B. * ,kacířskou B. a) chybí v B. b) ,pro — neb' chybí; v dalším slorosled poněkud pozměněn v B c) ,při ,mnohých věcech“ chybí v B. d) „smlouvu v B. e) ,aby se jednotili tak násl. v B. 1) „sloužiti B. 9) „navrátivše“ B. h) „dovozovali v B. 1) ,přinucem královského B. j) ,nechtěli“ B. k) ,postavili“ B. b) ,jinak trápili tak v B. m) ,ne- činili B. ") ,spletli B. °) ,protož' B. 1) Srvn. Luk. IX, 55.
Strana 63
Blahoslavův spis O původu Jednoty bratrské. 63 svým, ale tělesnou zbrojí, střelbou etc. se postavili a jim odpírali, lidu ne k trpělivosti, ale k boji ponoukajíce.") 6. *) Již také téměř byli zahynuli, sami toliko posledkové jich nějací zůstávali.*) Proč k Valdenským nepřistoupili? 108a Proto, 1. Že pravdy ukrývali a chovali se v pokrytosti,“) požívajíce obyčejův i služebností těch, jež za svobodné měli, nebo ke kněžím k posluhování chodili etc., aby pod tím mohli se ukrýt, a v obcech trpěni býti, což poněvadž nebylo z víry, ale proti svědomí, bylo nechvalitebné.« 2. Také opouštějíce chudé, poklady z toho, což kdy jim lidé dali, shromažďovali, ješto“) tím víry zapírali a lásky se odsuzovali, neb takové věci ne k tomu, aby na podklad chovány byly a obracíny, býti mají, ale aby chudí opatrováni byli. Ale Valdenští pak chudé opouštěli. 3. Též s kněžími římskými se příznitib) počali a to jim přinesli, že sou se s Bratřími na tom snesli, aby promluvení měli a Písmy sva- tými ukázali, co by jedni při druhých za škodlivé usoudili, od čehož pak hned kněží římští Valdenské odvedli, tomu bezpochyby srozuměv- še, že provázek s několika prameny spojený těší by jim potom k pře- tržení byl. Neb oni na jiném nebyli, než Jednotu Bratrskou do gruntu 108b zkaziti, jakož pak potom o to dostatečně rozmlouvali rozličnými způsoby a nepřestávají až i podnes. 4. Také někteří z Valdenských k tomu se přiznávali, že sou“) vyvinuli z toho, v čemž předkové jejich stáli, jakožd) se tomu?) z zprávy jejich, kterouž oni Bratřím o zprávcích) svých) dávali, snadně porozuměti mohlo. Anobrž vůle Boží v tom se zpatřiti může: nebo jakž Bratří počali se rozmáhati a růsti, tako) lid ten hynul, až i zhynul v těch našich krajinách a koutech. A ať krátce povím, summa všeho toho, proč Bratří k žádné jednotě nepřistoupili, tato jest, že při nich ducha Kristova, kteréhož apoštolé měli, necítili,) ale ducha světa P) ,a“ násl. v B. r),1, 2, 3, 4. 5, 6 chybí v B. 8) ,zůstali v B. t) ,pokrytství" B. “) „nebo — nechvalitebné“ chybí v B. a) ,tím — opouštěli“ chybí v B.; ,mělo na chudé obracíno býti tak násl. v B. b) příznili B; počali — přiznávati“ chybí v B. c) chybí v B. d) ,což B. 6) chybí v B. 1) ,předních B. 9) chybí v B. h) ,v těch — tato jest chybí; na místo toho: ,a ke všem summou proto nepřistoupili, že při nich...“ v B. 1) ,neviděli B.
Blahoslavův spis O původu Jednoty bratrské. 63 svým, ale tělesnou zbrojí, střelbou etc. se postavili a jim odpírali, lidu ne k trpělivosti, ale k boji ponoukajíce.") 6. *) Již také téměř byli zahynuli, sami toliko posledkové jich nějací zůstávali.*) Proč k Valdenským nepřistoupili? 108a Proto, 1. Že pravdy ukrývali a chovali se v pokrytosti,“) požívajíce obyčejův i služebností těch, jež za svobodné měli, nebo ke kněžím k posluhování chodili etc., aby pod tím mohli se ukrýt, a v obcech trpěni býti, což poněvadž nebylo z víry, ale proti svědomí, bylo nechvalitebné.« 2. Také opouštějíce chudé, poklady z toho, což kdy jim lidé dali, shromažďovali, ješto“) tím víry zapírali a lásky se odsuzovali, neb takové věci ne k tomu, aby na podklad chovány byly a obracíny, býti mají, ale aby chudí opatrováni byli. Ale Valdenští pak chudé opouštěli. 3. Též s kněžími římskými se příznitib) počali a to jim přinesli, že sou se s Bratřími na tom snesli, aby promluvení měli a Písmy sva- tými ukázali, co by jedni při druhých za škodlivé usoudili, od čehož pak hned kněží římští Valdenské odvedli, tomu bezpochyby srozuměv- še, že provázek s několika prameny spojený těší by jim potom k pře- tržení byl. Neb oni na jiném nebyli, než Jednotu Bratrskou do gruntu 108b zkaziti, jakož pak potom o to dostatečně rozmlouvali rozličnými způsoby a nepřestávají až i podnes. 4. Také někteří z Valdenských k tomu se přiznávali, že sou“) vyvinuli z toho, v čemž předkové jejich stáli, jakožd) se tomu?) z zprávy jejich, kterouž oni Bratřím o zprávcích) svých) dávali, snadně porozuměti mohlo. Anobrž vůle Boží v tom se zpatřiti může: nebo jakž Bratří počali se rozmáhati a růsti, tako) lid ten hynul, až i zhynul v těch našich krajinách a koutech. A ať krátce povím, summa všeho toho, proč Bratří k žádné jednotě nepřistoupili, tato jest, že při nich ducha Kristova, kteréhož apoštolé měli, necítili,) ale ducha světa P) ,a“ násl. v B. r),1, 2, 3, 4. 5, 6 chybí v B. 8) ,zůstali v B. t) ,pokrytství" B. “) „nebo — nechvalitebné“ chybí v B. a) ,tím — opouštěli“ chybí v B.; ,mělo na chudé obracíno býti tak násl. v B. b) příznili B; počali — přiznávati“ chybí v B. c) chybí v B. d) ,což B. 6) chybí v B. 1) ,předních B. 9) chybí v B. h) ,v těch — tato jest chybí; na místo toho: ,a ke všem summou proto nepřistoupili, že při nich...“ v B. 1) ,neviděli B.
Strana 64
64 Otakar Odložilík: tohoto, ješto apoštol dí:1) „Tak choďte, jakož příklad na nás máte.“ Poněvadž tehdy k žádné jednotě přistoupiti nesměli, nuznou po- třebou k tomu přitištěni jsouce, oddělení a shromáždění učiniti i řád vyzdvihnouti/ musili. Ale že by snad někdo řekl: „By pak i nuzná potřeba byla, neměli sou oni moci a práva toho činiti“): důvodb) toho, že v nuzné potřebě mohli i měli Bratří sobě řád vyzdvihnouti: 1. Jakož v nouzi křesťan křesťana pokřtíti může, tak také kněz v nouzi kněze posvětiti) může, neb kdož co sám má, může to také ) jinému dáti. 2. Aby biskup sám, a ne kněz kněží světil, to jest od lidí naří- zeno, nebo první církev rozdílu mezi knězem a biskupem neznala. ale toliko tyto dva úřady, totiž jáhenský a biskupský neb kněžský, měla. Nařízení pak lidské v nuzné potřebě může pominuto býti; nebo poněvadž zákonové Božští v nuzné potřebě, a to potřebě těla, postupují, čehož na Davidovi příklad,2) kterýž posvátné chleby snědl,d) což i°) Kristus připomíná, ovšemt zákonové lidští potřebě nuzné, zvlášt pak potřebě duše postoupiti mají, čehož i Magister Sententiarum dovodí cap. 2.3) Z čehož můž řečeno býti, že sou Bratři dobře učinili, když v nuzné potřebě řád sobě vyzdvihli a kněží knězem potvrdili, ovšem když ten kněz byl na to potvrzený, aby jiné řídil neb°) světil.“) Ale díš snad: „Jaká byla) nuzná potřeba, kteráž Bratří k tomu vedla, aby řád sobě kněží vyzdvihli?“ I věziž, že tato jest, že kněží, pod kterýmiž byli, a ovšem i Římané bludů svých zastávali") a h) k nim jiné pudili, nechtíce jim sloužiti křtem. zdáváním) etc., leč se odpřisáhnou toho, což za dobré přijali) a°) poznali, a přiřknou tomu obcovati, což hříšné býti poznali. Bratří tedy pro Boha pravdy zapírati*) nesmějíce) al) nechtějíce a od kněží služby“) nemajíce i musilit sou na něco pomysliti a o to. kde by služebných věcí docházeti") mohli, se postarati. A byť pak i kněží ti bludní chtěli jim byli sloužiti, tedy povinni sou byli oni 110a té služby jejich [poněvadž sou ji?) bludnou býti znali], neužívati. ovšem pak, když jim sloužiti nechtěli. 109a 109b a) ,protož o tom se níže položí násl. v B. b) ,důvodové v B. bb) oprav. na okraji z ,pokřtíti“ B. c) chybí v B. d) jedl v B. e) ,Pán násl. v B. f) ,to‘ B. 9) „nezůstávali“ B. h) ,ale“ B. i) ,oddáváním“ B. k) ,zapříti“ B. 1) chybí v B. m) ,služeb' B. ") ,dojíti' B. °) ,za' násl. v B. 1) Filip. III., 17. 2) Srvn. I. Sam. XXI., 6 a Matouš XII., 3. 3) Míněno dílo Petra Lombarda Quattuor libri sententiarum vyd. Migne Patr. lat. 222.; místo se však nepodařilo zjistiti.
64 Otakar Odložilík: tohoto, ješto apoštol dí:1) „Tak choďte, jakož příklad na nás máte.“ Poněvadž tehdy k žádné jednotě přistoupiti nesměli, nuznou po- třebou k tomu přitištěni jsouce, oddělení a shromáždění učiniti i řád vyzdvihnouti/ musili. Ale že by snad někdo řekl: „By pak i nuzná potřeba byla, neměli sou oni moci a práva toho činiti“): důvodb) toho, že v nuzné potřebě mohli i měli Bratří sobě řád vyzdvihnouti: 1. Jakož v nouzi křesťan křesťana pokřtíti může, tak také kněz v nouzi kněze posvětiti) může, neb kdož co sám má, může to také ) jinému dáti. 2. Aby biskup sám, a ne kněz kněží světil, to jest od lidí naří- zeno, nebo první církev rozdílu mezi knězem a biskupem neznala. ale toliko tyto dva úřady, totiž jáhenský a biskupský neb kněžský, měla. Nařízení pak lidské v nuzné potřebě může pominuto býti; nebo poněvadž zákonové Božští v nuzné potřebě, a to potřebě těla, postupují, čehož na Davidovi příklad,2) kterýž posvátné chleby snědl,d) což i°) Kristus připomíná, ovšemt zákonové lidští potřebě nuzné, zvlášt pak potřebě duše postoupiti mají, čehož i Magister Sententiarum dovodí cap. 2.3) Z čehož můž řečeno býti, že sou Bratři dobře učinili, když v nuzné potřebě řád sobě vyzdvihli a kněží knězem potvrdili, ovšem když ten kněz byl na to potvrzený, aby jiné řídil neb°) světil.“) Ale díš snad: „Jaká byla) nuzná potřeba, kteráž Bratří k tomu vedla, aby řád sobě kněží vyzdvihli?“ I věziž, že tato jest, že kněží, pod kterýmiž byli, a ovšem i Římané bludů svých zastávali") a h) k nim jiné pudili, nechtíce jim sloužiti křtem. zdáváním) etc., leč se odpřisáhnou toho, což za dobré přijali) a°) poznali, a přiřknou tomu obcovati, což hříšné býti poznali. Bratří tedy pro Boha pravdy zapírati*) nesmějíce) al) nechtějíce a od kněží služby“) nemajíce i musilit sou na něco pomysliti a o to. kde by služebných věcí docházeti") mohli, se postarati. A byť pak i kněží ti bludní chtěli jim byli sloužiti, tedy povinni sou byli oni 110a té služby jejich [poněvadž sou ji?) bludnou býti znali], neužívati. ovšem pak, když jim sloužiti nechtěli. 109a 109b a) ,protož o tom se níže položí násl. v B. b) ,důvodové v B. bb) oprav. na okraji z ,pokřtíti“ B. c) chybí v B. d) jedl v B. e) ,Pán násl. v B. f) ,to‘ B. 9) „nezůstávali“ B. h) ,ale“ B. i) ,oddáváním“ B. k) ,zapříti“ B. 1) chybí v B. m) ,služeb' B. ") ,dojíti' B. °) ,za' násl. v B. 1) Filip. III., 17. 2) Srvn. I. Sam. XXI., 6 a Matouš XII., 3. 3) Míněno dílo Petra Lombarda Quattuor libri sententiarum vyd. Migne Patr. lat. 222.; místo se však nepodařilo zjistiti.
Strana 65
Blahoslavův spis O původu Jednoty bratrské. 65 Ale díš snad: „I snad by jim byli Římané kněží světili.“ Odpovímť: „Poněvadž sou Čechům světiti nechtěli, ovšem Bratřím, kteříž za bludnější od nich držání byli, byli by nesvětili. A byť pak byli i chtěli, však nemožné bylo Bratřím od nich je přijímati, leč křivěpřísežníci a tak pokrytci býti by chtěli v tom, proč se od jiných oddělili, sami se vydávajíce. Již o tom obojím položeno o původu Jednoty i“) příčinách oddělení od jiných jednot. Maličko při konci dotknouti se chci, jaká jest toho jistota, že sou bratrská předsevzetí všecka ne z nějakého ducha zvrátivéhob) se stala, ale z duchal) Božího, a tak že Jednota tato z Boha jest. KAPITOLA JEDENÁCTÁ.“ Odkud dověrnost býti má a jest, že původ jednoty Bratrské) i kněžství, 110b jehož se v ní užívá, z Boha jest? I z těchto věcí dole položených,d) 1. Že sou se ujali o Boží při a to*) předse vzali, což od apoštolů ) skrze mnohé a mocné skutky a divné stvrzeno i zvláštními jejich životy zapečetěno jest, totiž tu víru obecnou2) křesťanskou. Nebo oni všecky“) vtipy a rozumy lidské s učením apoštolským se ne- srovnávající,) ovšem odporné opovrhše, samým se zákonem Božími) řídí a zpravují; kdož tedy říci může,*) aby tol) z Boha nebylo, což Boží pře hájí? Nebo poněvadž to, což věci Bohu nelibé boří, z Boha jest a svůj původ mívá, ovšem té věci, kteráž Boží věci vzdělává, ne odjinud původ jest než z Boha. Že sou pak Bratří pře Boží se chopili a pravdu měli a mají, o tom sám Rokycana mluvě svědectví dával, na čtení o lodičce káže a pravě i doktory k tomu přivodě, že se to mluví o obnovení církve,2) Nebo jakož tehdáž prý učedlníci, vidouce Pána, domnívali se nějakou příšerum) býti, neb bylo tma a moře se bouřilo, tak že v posledních dnech, když se bude a) ,o“ násl. v B. b) chybí v B. c) ,třináctá v B. d) „jedno násl. v B. e) ,sou“ násl. v B. f) ,apoštoly“ B. 9) jedinou“ B. h) ,všickni“ B. i) ,srovnávající A. k) smí“ B. 1) ,pravil B. m) -příšerou B. 1) Srvn. Izaiáš XIX., 14. 2) Srvn. Mat. XIV., 22 n.; kázání na tento text je v české postille Roky- canově.
Blahoslavův spis O původu Jednoty bratrské. 65 Ale díš snad: „I snad by jim byli Římané kněží světili.“ Odpovímť: „Poněvadž sou Čechům světiti nechtěli, ovšem Bratřím, kteříž za bludnější od nich držání byli, byli by nesvětili. A byť pak byli i chtěli, však nemožné bylo Bratřím od nich je přijímati, leč křivěpřísežníci a tak pokrytci býti by chtěli v tom, proč se od jiných oddělili, sami se vydávajíce. Již o tom obojím položeno o původu Jednoty i“) příčinách oddělení od jiných jednot. Maličko při konci dotknouti se chci, jaká jest toho jistota, že sou bratrská předsevzetí všecka ne z nějakého ducha zvrátivéhob) se stala, ale z duchal) Božího, a tak že Jednota tato z Boha jest. KAPITOLA JEDENÁCTÁ.“ Odkud dověrnost býti má a jest, že původ jednoty Bratrské) i kněžství, 110b jehož se v ní užívá, z Boha jest? I z těchto věcí dole položených,d) 1. Že sou se ujali o Boží při a to*) předse vzali, což od apoštolů ) skrze mnohé a mocné skutky a divné stvrzeno i zvláštními jejich životy zapečetěno jest, totiž tu víru obecnou2) křesťanskou. Nebo oni všecky“) vtipy a rozumy lidské s učením apoštolským se ne- srovnávající,) ovšem odporné opovrhše, samým se zákonem Božími) řídí a zpravují; kdož tedy říci může,*) aby tol) z Boha nebylo, což Boží pře hájí? Nebo poněvadž to, což věci Bohu nelibé boří, z Boha jest a svůj původ mívá, ovšem té věci, kteráž Boží věci vzdělává, ne odjinud původ jest než z Boha. Že sou pak Bratří pře Boží se chopili a pravdu měli a mají, o tom sám Rokycana mluvě svědectví dával, na čtení o lodičce káže a pravě i doktory k tomu přivodě, že se to mluví o obnovení církve,2) Nebo jakož tehdáž prý učedlníci, vidouce Pána, domnívali se nějakou příšerum) býti, neb bylo tma a moře se bouřilo, tak že v posledních dnech, když se bude a) ,o“ násl. v B. b) chybí v B. c) ,třináctá v B. d) „jedno násl. v B. e) ,sou“ násl. v B. f) ,apoštoly“ B. 9) jedinou“ B. h) ,všickni“ B. i) ,srovnávající A. k) smí“ B. 1) ,pravil B. m) -příšerou B. 1) Srvn. Izaiáš XIX., 14. 2) Srvn. Mat. XIV., 22 n.; kázání na tento text je v české postille Roky- canově.
Strana 66
66 Otakar Odložilík: 111a pravda zjevovati, tedy") lidé i°) ti, kteříž by se rádi Pánu Bohu líbili, budou se domnívati, že by blud byl, a budou proti tomu mluviti. Též na kázáních?) sám) o soběs) i o jiných sobě rovných pravíval:1) „My ještě) po svrchu chodíme, totiž ustavení a porost- liny ostříháme, než nahodít se lid, jenž se gruntův“ dobéře a na zá- kladu pravém vzdělávati bude etc.“ A což nahoře položeno,2) proč by Rokycana chtěl na Rehořově místě po smrti býti, když by o tom byl) nedržel, že na pravdě umírá, než žet jest) ho rozkoš a d) žá- dost slávy od nich odtrhla,*) (o čemž napřed šíře). A byť pak žád- ných Rokycanových)) řečí) nebylo, předce to pravé jest, že Bratří pře Boží a učení prvotní svaté církve se drží, což vše v biblí vypsáno jest, prvé nežli doktoři se zrodili. Ovšem pak poněvadž se i%) k tomu volají, aby jim svobodné slyšání dáno bylo, a tu že oni chtí při Písmy svatými utvrditi, a bloudili-li by v čem, že chtí rádi též Písmy 111b svatými napraveni býti. 2. Že úmyslem upřímým vše oddělení i shromáždění učinili i řád vyzdvihli, ne pro čest a slávu světa, jména") a") zboží veliká, jako někteří kacíři obzvláštnost započínali,) ale pro své spasení, což důvodů nepotřebuje.*) Nebo kdyby byli Bratří Jednotu začali pro ty věci, zdaliž by, když sou jich ty věci nepotkaly, nebyli od svého předsevzetí pustili? Ale poněvadž je proto prol) samo mnohá a znamenitá pokušení potýkala, jako statku, cti až i hrdelm) někte- rých") z nich zbaveni, avšak oni stále se měli, musiltě konec a úmysl jejich předpověděný“) býti. Neb kdyžt všecky věci časné proto směli opouštěti, musiloť jest to nebýti časné,?) pro čež?) se vše časnés) opouštělo. Kdo pak to může spůsobiti,) aby sobě všech časných, libých a pohodlných,“) lahodných věcí nic nevážil pro tu věc, kterouže) nevidí a ani ji má, než samou věrou2) toliko. Jistě žádný jiný než sám Bůh skrze Ducha svého") a z takového srdce n) chybí v B. °) chybí v B. P),kázání B. 7) chybí v B. 8) ,s jinejmi pravil“ tak násl. v B. t) ,vše B. a) ,gruntu“ B. b) ,nebyl držel B. C) chybí v B. d) ,a žádost slávy chybí v B. 2) ,odtáhla“ B. f) ,důvodů“ B. 7) chybí v B. h) „jmění B. i) ,začali B. k) „nepotřebí B. 1) chybí v B. m) ,hrdla B. n) ,někteří B. °) ,napřed povědeněj“ po opravě v B. P) ,proto — časné“ chybí v B. r) ,něž B. 8) chybí v B. t) ,Kdo — spůsobiti násl. ještě jednou v A.; ,v srdci člověka násl. v B. “) chybí v B. v) ,kte- réž“ B. x) ,sama víra' B. V) „svatého' B. 1) Výrok je uveden i výše na str. 41. 2) Srvn. svrchu str. 48.
66 Otakar Odložilík: 111a pravda zjevovati, tedy") lidé i°) ti, kteříž by se rádi Pánu Bohu líbili, budou se domnívati, že by blud byl, a budou proti tomu mluviti. Též na kázáních?) sám) o soběs) i o jiných sobě rovných pravíval:1) „My ještě) po svrchu chodíme, totiž ustavení a porost- liny ostříháme, než nahodít se lid, jenž se gruntův“ dobéře a na zá- kladu pravém vzdělávati bude etc.“ A což nahoře položeno,2) proč by Rokycana chtěl na Rehořově místě po smrti býti, když by o tom byl) nedržel, že na pravdě umírá, než žet jest) ho rozkoš a d) žá- dost slávy od nich odtrhla,*) (o čemž napřed šíře). A byť pak žád- ných Rokycanových)) řečí) nebylo, předce to pravé jest, že Bratří pře Boží a učení prvotní svaté církve se drží, což vše v biblí vypsáno jest, prvé nežli doktoři se zrodili. Ovšem pak poněvadž se i%) k tomu volají, aby jim svobodné slyšání dáno bylo, a tu že oni chtí při Písmy svatými utvrditi, a bloudili-li by v čem, že chtí rádi též Písmy 111b svatými napraveni býti. 2. Že úmyslem upřímým vše oddělení i shromáždění učinili i řád vyzdvihli, ne pro čest a slávu světa, jména") a") zboží veliká, jako někteří kacíři obzvláštnost započínali,) ale pro své spasení, což důvodů nepotřebuje.*) Nebo kdyby byli Bratří Jednotu začali pro ty věci, zdaliž by, když sou jich ty věci nepotkaly, nebyli od svého předsevzetí pustili? Ale poněvadž je proto prol) samo mnohá a znamenitá pokušení potýkala, jako statku, cti až i hrdelm) někte- rých") z nich zbaveni, avšak oni stále se měli, musiltě konec a úmysl jejich předpověděný“) býti. Neb kdyžt všecky věci časné proto směli opouštěti, musiloť jest to nebýti časné,?) pro čež?) se vše časnés) opouštělo. Kdo pak to může spůsobiti,) aby sobě všech časných, libých a pohodlných,“) lahodných věcí nic nevážil pro tu věc, kterouže) nevidí a ani ji má, než samou věrou2) toliko. Jistě žádný jiný než sám Bůh skrze Ducha svého") a z takového srdce n) chybí v B. °) chybí v B. P),kázání B. 7) chybí v B. 8) ,s jinejmi pravil“ tak násl. v B. t) ,vše B. a) ,gruntu“ B. b) ,nebyl držel B. C) chybí v B. d) ,a žádost slávy chybí v B. 2) ,odtáhla“ B. f) ,důvodů“ B. 7) chybí v B. h) „jmění B. i) ,začali B. k) „nepotřebí B. 1) chybí v B. m) ,hrdla B. n) ,někteří B. °) ,napřed povědeněj“ po opravě v B. P) ,proto — časné“ chybí v B. r) ,něž B. 8) chybí v B. t) ,Kdo — spůsobiti násl. ještě jednou v A.; ,v srdci člověka násl. v B. “) chybí v B. v) ,kte- réž“ B. x) ,sama víra' B. V) „svatého' B. 1) Výrok je uveden i výše na str. 41. 2) Srvn. svrchu str. 48.
Strana 67
Blahoslavův spis O původu Jednoty bratrské. 67 kaa cožt pochází,2) to ne člověku, ale Bohu se připisuje, a“) tak“a) i to oddělení a řádu vyzdvižení našich milých otcův. 3. Též že sou k tomu ne tak chvátavě a všetečně šli, ale po- malu s mnohou vážností b) s snažnými a vroucími modlitbami, neb jim na obě straně velmi úzko bylo. Jestliže se oddělí od kněží pro to, což při nich zlého poznali, tedy v ruce lidské upadnou a v převeliká nebezpečenství, ano i to jim v mysli bylo, aby něco tím proti Bohu neučinili, opustíce vrchnost tu“) duchovní. A na druhou stranu úzko jim bylo v tom, že sou se báli, aby k zlému, kteréž poznali, se ne- přioučasťňovali a jemu neobcovali a tudy potom i pomsty Boží nemusili spolu s jinými přijíti, Avšak tak dlouho ty věci rozjímavše i radu k tomu, aby sobě řád doma (od jiných se oddělíce) vyzdvihli, od kněží některých měvše, kteříž jim tvrdili, že tím proti Bohu nezhřeší, ačkoli odb) lidíb) vinění a rozličných pokutování neujdou, potom předce hlasem Božím k tomu puzeni jsouce, aby od zlého se oddělili, i učinili tak, více sobě pomstu Boží jako i) ona ctná Zuzana,1) nežli lidské protivenství váživše, že sou hlasu Božího uposlechli a raději svědomí své čistéd) nežli pokoj a pohodlí těla sobě zvolili, jako lidé ti, kteříž rádi Pánu Bohu podlé svéé) nejvyšší možnosti líbiti byl) se chtěli. A při tom při všem důvěrnosti jim přibývalo, že to dílo ne jejich, ale Boží jest. Nebo poněvadž Kristus na farizee a ) zákoníky toho, že z ďábla jsou, tím dovodil,2) že prý slova Božího neslyší a ovšem jeho) nezachovávají, takéh) oni sobě spravedlivě to brali, že poněvadž sou slovo Boží slyšeli a jeho sku- tečně i s nebezpečenstvím života svého ostříhali, že oni z Boha sou, ano i to Kristovo povědění k tomu přísluší, kdež Kristus Pán*) dí, Ján 15:3) „Zůstanete-li, prý, ve mně a slova má zůstanou-li v vás“ [to jest, budete-li míti dobré svědomí a v něm“] se ostříhati), „za cožkoli poprosíte, stane se vám.“ A opět: „Když se postavíte na modlitbě, věřte, že začkoli prositi budete, nebudete oslyšáni. Poněvadž tedy Bratří na modlitbách svých o to ku Pánu Bohu se 112b 112a z) ,přichází v B. "a) ,tehdy B. bb) ,a násl. v B. “) chybí v B. b) chybí v B. c) chybí v B. d) ,svá čistá B. 6) oprav. z ,vší“ v A; chybí v B. 1) chybí v B. 9) ,na' B. h) tak v B. 1) ,ve čtení svatého Jana 15. kapitole: Zůstanete-li ... tak násl. v B. k) tak v B; ,ve mně A. 1) Srvn. Daniel XIII. 2) Srvn. Jan VIII., 44 a n. 3) Srvn. Jan XV., 7 a Mat. XXI., 22.
Blahoslavův spis O původu Jednoty bratrské. 67 kaa cožt pochází,2) to ne člověku, ale Bohu se připisuje, a“) tak“a) i to oddělení a řádu vyzdvižení našich milých otcův. 3. Též že sou k tomu ne tak chvátavě a všetečně šli, ale po- malu s mnohou vážností b) s snažnými a vroucími modlitbami, neb jim na obě straně velmi úzko bylo. Jestliže se oddělí od kněží pro to, což při nich zlého poznali, tedy v ruce lidské upadnou a v převeliká nebezpečenství, ano i to jim v mysli bylo, aby něco tím proti Bohu neučinili, opustíce vrchnost tu“) duchovní. A na druhou stranu úzko jim bylo v tom, že sou se báli, aby k zlému, kteréž poznali, se ne- přioučasťňovali a jemu neobcovali a tudy potom i pomsty Boží nemusili spolu s jinými přijíti, Avšak tak dlouho ty věci rozjímavše i radu k tomu, aby sobě řád doma (od jiných se oddělíce) vyzdvihli, od kněží některých měvše, kteříž jim tvrdili, že tím proti Bohu nezhřeší, ačkoli odb) lidíb) vinění a rozličných pokutování neujdou, potom předce hlasem Božím k tomu puzeni jsouce, aby od zlého se oddělili, i učinili tak, více sobě pomstu Boží jako i) ona ctná Zuzana,1) nežli lidské protivenství váživše, že sou hlasu Božího uposlechli a raději svědomí své čistéd) nežli pokoj a pohodlí těla sobě zvolili, jako lidé ti, kteříž rádi Pánu Bohu podlé svéé) nejvyšší možnosti líbiti byl) se chtěli. A při tom při všem důvěrnosti jim přibývalo, že to dílo ne jejich, ale Boží jest. Nebo poněvadž Kristus na farizee a ) zákoníky toho, že z ďábla jsou, tím dovodil,2) že prý slova Božího neslyší a ovšem jeho) nezachovávají, takéh) oni sobě spravedlivě to brali, že poněvadž sou slovo Boží slyšeli a jeho sku- tečně i s nebezpečenstvím života svého ostříhali, že oni z Boha sou, ano i to Kristovo povědění k tomu přísluší, kdež Kristus Pán*) dí, Ján 15:3) „Zůstanete-li, prý, ve mně a slova má zůstanou-li v vás“ [to jest, budete-li míti dobré svědomí a v něm“] se ostříhati), „za cožkoli poprosíte, stane se vám.“ A opět: „Když se postavíte na modlitbě, věřte, že začkoli prositi budete, nebudete oslyšáni. Poněvadž tedy Bratří na modlitbách svých o to ku Pánu Bohu se 112b 112a z) ,přichází v B. "a) ,tehdy B. bb) ,a násl. v B. “) chybí v B. b) chybí v B. c) chybí v B. d) ,svá čistá B. 6) oprav. z ,vší“ v A; chybí v B. 1) chybí v B. 9) ,na' B. h) tak v B. 1) ,ve čtení svatého Jana 15. kapitole: Zůstanete-li ... tak násl. v B. k) tak v B; ,ve mně A. 1) Srvn. Daniel XIII. 2) Srvn. Jan VIII., 44 a n. 3) Srvn. Jan XV., 7 a Mat. XXI., 22.
Strana 68
68 Otakar Odložilík: utíkali, ta jest naděje a jistota,) žet jest je Pán Bůh uslyšal a to, 113a čehož teď i my potomci“) nyní požíváme, dal jim. 4. Že ve všem se připodobňovali a") připodobňovati se usilují vždy k první církvi apoštolské, což snadně od toho, kdož Písem svatých a věcí Bratrských, [o nichž napřed něco, povědom9) jest, spatříno býti může. Nebo i spůsob původu“) Jednoty i kněžství jejího etc. i konec, pro kterýž to činěno, podobnější beze všeho pochybování jest k první Kristově a apoštolské církvi nežli pape- žencův. 113b 5. Že Pán Bůh Jednotu tuto a lid v ní, zvláštěb) zprávce věrné, divně opatroval a opatruje i chová, netoliko věcmi duchov- ními jako stálostí ducha*) etc., ale i tělesnými, tak aby vždy do vůle jeho mohli živi býti ve světě proti nadálosti a chtění mnohých lidí, kteříž ve dne i v noci o to jednali a podlé své nejvyšší možnosti usilovali, jak by je na zkázu přivedli. O čemž svrchu dosti povědíno. 6. Větší důvod pak a dověrnost z toho býti má, že Bůh Jednotě své požehnání dává a zprávcemi věrnými ji vždycky daruje a jedno- stejným4) duchem poděluje, tak aby vždy jedni po druhých jsouce, jedni druhých díla°) nekazili, ale vzdělávali, aby tudy ne k rozmaření dílo Boží, ale k zrůstu přicházelo a Jednota jeho se rozšiřovala pro čest,) chválu“) i slávu*) jména jeho svatého a pro spasení vyvolených Božích, kteréž Bůh mezi nimi míti ráčí, ježto bez zvláštního Božího požehnání nemohla by nikoli státi tak“), jakž stojí. O čemž i onen moudrý muž Gamaliel pověděl, mluvě o apoš- tolech a lidu jich se') přidržejícími) k mistrům a zákonníkům židovským:1) „Jestližeť jest, prý, tak) jednota z Boha, neodoláte jí, paklit z lidí, přijdet na zmaření.“ Poněvadž pak Jednota Bratrská předce stojí, ano sel) i rozmáhá, jest znamení jisté, že jest z Boha, Ač by tuto“) mohl někdo říci, že i římská jednota") tím se štem- flovali nad jiné by mohla, že již dávno stojí, i tu krátce odpovědíno by býti mohlo, že ne na samé starosti a trvanlivosti všecko záleží ale více na tom, při čem stojí; nebo kdož při zlém stojí, tomu se to l) „jistá“ B. m) ,i my potomci chybí v B. ") ,a — vždy chybí v B. °) ,povědíno“ B a) „bratrské“ násl. v B. b) ,pak násl. v B. c) chybí v B. d) jednomyslným“ B. 6) chybí v B. f),i pro‘ násl. v B. J) dodáno na okraji v A. h) ,tak jakž stojí chybí v B. i) chybí v B. k),tato' B. 1) ,již násl. v B. m) ,někdy násl. v B. n) chy- bívB. 1) Srvn. Skutky ap. V., 34 a n.
68 Otakar Odložilík: utíkali, ta jest naděje a jistota,) žet jest je Pán Bůh uslyšal a to, 113a čehož teď i my potomci“) nyní požíváme, dal jim. 4. Že ve všem se připodobňovali a") připodobňovati se usilují vždy k první církvi apoštolské, což snadně od toho, kdož Písem svatých a věcí Bratrských, [o nichž napřed něco, povědom9) jest, spatříno býti může. Nebo i spůsob původu“) Jednoty i kněžství jejího etc. i konec, pro kterýž to činěno, podobnější beze všeho pochybování jest k první Kristově a apoštolské církvi nežli pape- žencův. 113b 5. Že Pán Bůh Jednotu tuto a lid v ní, zvláštěb) zprávce věrné, divně opatroval a opatruje i chová, netoliko věcmi duchov- ními jako stálostí ducha*) etc., ale i tělesnými, tak aby vždy do vůle jeho mohli živi býti ve světě proti nadálosti a chtění mnohých lidí, kteříž ve dne i v noci o to jednali a podlé své nejvyšší možnosti usilovali, jak by je na zkázu přivedli. O čemž svrchu dosti povědíno. 6. Větší důvod pak a dověrnost z toho býti má, že Bůh Jednotě své požehnání dává a zprávcemi věrnými ji vždycky daruje a jedno- stejným4) duchem poděluje, tak aby vždy jedni po druhých jsouce, jedni druhých díla°) nekazili, ale vzdělávali, aby tudy ne k rozmaření dílo Boží, ale k zrůstu přicházelo a Jednota jeho se rozšiřovala pro čest,) chválu“) i slávu*) jména jeho svatého a pro spasení vyvolených Božích, kteréž Bůh mezi nimi míti ráčí, ježto bez zvláštního Božího požehnání nemohla by nikoli státi tak“), jakž stojí. O čemž i onen moudrý muž Gamaliel pověděl, mluvě o apoš- tolech a lidu jich se') přidržejícími) k mistrům a zákonníkům židovským:1) „Jestližeť jest, prý, tak) jednota z Boha, neodoláte jí, paklit z lidí, přijdet na zmaření.“ Poněvadž pak Jednota Bratrská předce stojí, ano sel) i rozmáhá, jest znamení jisté, že jest z Boha, Ač by tuto“) mohl někdo říci, že i římská jednota") tím se štem- flovali nad jiné by mohla, že již dávno stojí, i tu krátce odpovědíno by býti mohlo, že ne na samé starosti a trvanlivosti všecko záleží ale více na tom, při čem stojí; nebo kdož při zlém stojí, tomu se to l) „jistá“ B. m) ,i my potomci chybí v B. ") ,a — vždy chybí v B. °) ,povědíno“ B a) „bratrské“ násl. v B. b) ,pak násl. v B. c) chybí v B. d) jednomyslným“ B. 6) chybí v B. f),i pro‘ násl. v B. J) dodáno na okraji v A. h) ,tak jakž stojí chybí v B. i) chybí v B. k),tato' B. 1) ,již násl. v B. m) ,někdy násl. v B. n) chy- bívB. 1) Srvn. Skutky ap. V., 34 a n.
Strana 69
Blahoslavův spis O původu Jednoty bratrské. 69 chváliti nemůž, ale kdož při pravdě stojí, toť jest jiná. Bratří že při pravdě jisté stojí, ) již napřed jest ukázáno. 7. Také i toho nechť nezamlčím, [ne abych to") za obzvláštní veliký důvod kladl, neb by řídkým příjemný byl, ale za přídavek) 114a toliko k prvním“], že o Jednotě Bratrské prvé lidé moudří a boha- bojní sou prorockým duchem předpovídali. Jakož člověk jeden zna- menitý a učený, jmenovitě Mistr Matěj Pařížský králi Václavovi před některými lidmi rytířskými, mluvě“) o těch věcech, které se staly za Mistra Jana Husi ab) zab) Žižky, item°) o císařství Zikmundově,“) kterak zase do země přijaté) a brzo umřel) etc., ) o Albrechtovi, že měl kralovati a brzo umříti, i o synu jeho Vladislavovi prvním, a potomně že povstane“) král z Kunštátu, totiž král Jiří, a bude se mu šťastně díti, ale nedlouho. A za jeho času) povstane lid bez meče, a ten prospívati a rozmáhati se bude, král pak že mu se všemi jich protivníky nic neučiní, ale ty prý králi toho nedočkáš ani já, než jest jeden z přístojících, kterýž těch věcí dočká. A toť jest Bratřím povědíno od toho, kterýž tomu přítomen byl a kterýž také, zvěděv o Bratřích, řekl že se jest) to vše již) naplnilo, a oni že jsou ten lid, o němž ten učený králi předpovídal;k) praví,b) že to byl 114b by nějaký Palček. Však nesmím toho jistiti, on-li těm) byl čili kdo jiný, než o němtě" mi to9) praveno.") Toto poznamenání všech těch věcí k Jednotě příležících já, Jan Blahoslav před léty osmnácti sem byl učinil, mládenec byv. Tak sem to téměř všecko z spisů bratrských sebral a z toho, což sem od pobožných starcův, kteří výborně znali ty muže, na kteréž první ten los přišel, slýchal. °) ,o čemž již napřed a protož ten důvod předce stojí násl. v B. P) chybí v B. 1) ,pří- davek“ B. 3) tak B; ,první A. a) ,mluvil' B. b) ,i v B. c) chybí v B. d) ,císaři Zygmundovi“ B. e) ,bude“ násl. v B. 1) „umře B. 9) a v B. h ,totiž násl. v B. i ,že“ násl. v B. k) ,před- pověděl B. 1) ,pravíce“ B. m) ,jest B. n) ,o něm jest v B. °) chybí v B. P) „jed- nomyslnost, jeden duch, jednodušnost a svazek dokonalosti násl. v B.; ,Toto — slýchal“ chybí v B.
Blahoslavův spis O původu Jednoty bratrské. 69 chváliti nemůž, ale kdož při pravdě stojí, toť jest jiná. Bratří že při pravdě jisté stojí, ) již napřed jest ukázáno. 7. Také i toho nechť nezamlčím, [ne abych to") za obzvláštní veliký důvod kladl, neb by řídkým příjemný byl, ale za přídavek) 114a toliko k prvním“], že o Jednotě Bratrské prvé lidé moudří a boha- bojní sou prorockým duchem předpovídali. Jakož člověk jeden zna- menitý a učený, jmenovitě Mistr Matěj Pařížský králi Václavovi před některými lidmi rytířskými, mluvě“) o těch věcech, které se staly za Mistra Jana Husi ab) zab) Žižky, item°) o císařství Zikmundově,“) kterak zase do země přijaté) a brzo umřel) etc., ) o Albrechtovi, že měl kralovati a brzo umříti, i o synu jeho Vladislavovi prvním, a potomně že povstane“) král z Kunštátu, totiž král Jiří, a bude se mu šťastně díti, ale nedlouho. A za jeho času) povstane lid bez meče, a ten prospívati a rozmáhati se bude, král pak že mu se všemi jich protivníky nic neučiní, ale ty prý králi toho nedočkáš ani já, než jest jeden z přístojících, kterýž těch věcí dočká. A toť jest Bratřím povědíno od toho, kterýž tomu přítomen byl a kterýž také, zvěděv o Bratřích, řekl že se jest) to vše již) naplnilo, a oni že jsou ten lid, o němž ten učený králi předpovídal;k) praví,b) že to byl 114b by nějaký Palček. Však nesmím toho jistiti, on-li těm) byl čili kdo jiný, než o němtě" mi to9) praveno.") Toto poznamenání všech těch věcí k Jednotě příležících já, Jan Blahoslav před léty osmnácti sem byl učinil, mládenec byv. Tak sem to téměř všecko z spisů bratrských sebral a z toho, což sem od pobožných starcův, kteří výborně znali ty muže, na kteréž první ten los přišel, slýchal. °) ,o čemž již napřed a protož ten důvod předce stojí násl. v B. P) chybí v B. 1) ,pří- davek“ B. 3) tak B; ,první A. a) ,mluvil' B. b) ,i v B. c) chybí v B. d) ,císaři Zygmundovi“ B. e) ,bude“ násl. v B. 1) „umře B. 9) a v B. h ,totiž násl. v B. i ,že“ násl. v B. k) ,před- pověděl B. 1) ,pravíce“ B. m) ,jest B. n) ,o něm jest v B. °) chybí v B. P) „jed- nomyslnost, jeden duch, jednodušnost a svazek dokonalosti násl. v B.; ,Toto — slýchal“ chybí v B.
Strana 70
70 Otakar Odložilík: RÉSUMÉ Nous réimprimons l'ouvrage du Frère Jean Blahoslav de Přerov intitulé „O původu Jednoty bratrské a řádu v ní“ (Origine de l' Unité des Frères et de son ordre ecclésiastique), qui s'est conservé dans deux manuscrits de la Bibliothèque du Musée Na- tional de Prague (cotes IV H 8 et V F 41) et qui a été publié pour la première fois par N. V. Yastrébov dans le Sbornik ot- dělenija rus. jazyka i slovesnosti Imperatorskoj akad. nauk v Petrohradě (Bulletin de la classe de langue et littérature russes de l'Académie Impériale des Sciences de Pétrograde) LXXI, N° 1. A la différence de Yastrébov, qui a fai son édition en suivant le manuscrit IV H 8, nous avons pris pour base de notre édition le texte, meilleur et plus complet, dumanuscrit V F 41 (A), en ajou- tant en note les variantes du manuscrit IV H 8 (B). L'ouvrage en question a été écrit par Blahoslav pendant le carême de l'an 1547; il y a lieu de le considérer comme la première production littéraire de cet écrivain, devenu plus tard célèbre comme historien de l' Unité des Frères, comme philologue et comme traducteur habile, comme connaisseur de la musique et comme défenseur de l'enseignement supérieur, et placé, à partir 1557, à la tête de l' Unité des Frères à titre de l'un de ses seniors ou évêques. L'ouvrage que nous publions traite des débuts de l' Unité des Frères et s'occupe surtout de résoudre la question de savoir quelle était l'origine du clergé de cette Unité. C'est en partie une apologie des premiers membres de l' Unité des Frères, les- quels, après d'assez longues hésitations, se sont détachés des autres parties religieux pour fonder une communauté religieuse autonome et ont fini par se choisir leur clergé propre, sans se soucier de la succession dite apostolique. Blahoslav ne se borne pas à la question principale, mais il donne un histoire des pré- paratifs de la fondation de l' Unité et de ses dix premières années d'existence. L'ouvrage a été écrit après une étude appro- fondie et consciencieuse de l'histoire passée des Frères, à laquelle Blahoslav s'est livre en s'appuyant non seulement sur les sources écrites, mais aussi sur la tradition orale, qui s'était conservée jusqu'â son époque. Dans le choix des sources écrites, Blahoslav déploya un grand zèle, car la question de savoir si la fondation d'un ordre de prêtres autonome était légitime ne préoccupait
70 Otakar Odložilík: RÉSUMÉ Nous réimprimons l'ouvrage du Frère Jean Blahoslav de Přerov intitulé „O původu Jednoty bratrské a řádu v ní“ (Origine de l' Unité des Frères et de son ordre ecclésiastique), qui s'est conservé dans deux manuscrits de la Bibliothèque du Musée Na- tional de Prague (cotes IV H 8 et V F 41) et qui a été publié pour la première fois par N. V. Yastrébov dans le Sbornik ot- dělenija rus. jazyka i slovesnosti Imperatorskoj akad. nauk v Petrohradě (Bulletin de la classe de langue et littérature russes de l'Académie Impériale des Sciences de Pétrograde) LXXI, N° 1. A la différence de Yastrébov, qui a fai son édition en suivant le manuscrit IV H 8, nous avons pris pour base de notre édition le texte, meilleur et plus complet, dumanuscrit V F 41 (A), en ajou- tant en note les variantes du manuscrit IV H 8 (B). L'ouvrage en question a été écrit par Blahoslav pendant le carême de l'an 1547; il y a lieu de le considérer comme la première production littéraire de cet écrivain, devenu plus tard célèbre comme historien de l' Unité des Frères, comme philologue et comme traducteur habile, comme connaisseur de la musique et comme défenseur de l'enseignement supérieur, et placé, à partir 1557, à la tête de l' Unité des Frères à titre de l'un de ses seniors ou évêques. L'ouvrage que nous publions traite des débuts de l' Unité des Frères et s'occupe surtout de résoudre la question de savoir quelle était l'origine du clergé de cette Unité. C'est en partie une apologie des premiers membres de l' Unité des Frères, les- quels, après d'assez longues hésitations, se sont détachés des autres parties religieux pour fonder une communauté religieuse autonome et ont fini par se choisir leur clergé propre, sans se soucier de la succession dite apostolique. Blahoslav ne se borne pas à la question principale, mais il donne un histoire des pré- paratifs de la fondation de l' Unité et de ses dix premières années d'existence. L'ouvrage a été écrit après une étude appro- fondie et consciencieuse de l'histoire passée des Frères, à laquelle Blahoslav s'est livre en s'appuyant non seulement sur les sources écrites, mais aussi sur la tradition orale, qui s'était conservée jusqu'â son époque. Dans le choix des sources écrites, Blahoslav déploya un grand zèle, car la question de savoir si la fondation d'un ordre de prêtres autonome était légitime ne préoccupait
Strana 71
Blahoslavův spis O původu Jednoty bratrské. 71 vivement, ainsi que son ami le Frère Zacharie, ecclésiastique appartenant à l' Unité, auquel l'ouvrage est dédié. Il importait à Blahoslav, non seulement d'apaiser ses scrupules de conscience, mais aussi de défendre la démarche des premiers Frères, qui s'étaient entendu reprocher à plusieurs reprises par leurs ennemis de s'être séparés de l'Eglise commune arbitrairement et à la légère. Blahoslav a pris pour ses modèles — et il les énumère au début du livre (cf. p. 23), — les écrits de ses prédécesseurs, et par ce fait même il a assuré la valeur de son ouvrage au point de vue du fond. Au point de vue de la forme, ses qua- lités sont les suivantes: habile mise en oeuvre des matériaux, plan d'ensemble bien équilibré, allure assez vive du récit. Pris en bloc, l'ouvrage de Blahoslav, alors âgé de 24 ans, peut compter au nombre des productions remarquables de l'historio- graphie des Frères.
Blahoslavův spis O původu Jednoty bratrské. 71 vivement, ainsi que son ami le Frère Zacharie, ecclésiastique appartenant à l' Unité, auquel l'ouvrage est dédié. Il importait à Blahoslav, non seulement d'apaiser ses scrupules de conscience, mais aussi de défendre la démarche des premiers Frères, qui s'étaient entendu reprocher à plusieurs reprises par leurs ennemis de s'être séparés de l'Eglise commune arbitrairement et à la légère. Blahoslav a pris pour ses modèles — et il les énumère au début du livre (cf. p. 23), — les écrits de ses prédécesseurs, et par ce fait même il a assuré la valeur de son ouvrage au point de vue du fond. Au point de vue de la forme, ses qua- lités sont les suivantes: habile mise en oeuvre des matériaux, plan d'ensemble bien équilibré, allure assez vive du récit. Pris en bloc, l'ouvrage de Blahoslav, alors âgé de 24 ans, peut compter au nombre des productions remarquables de l'historio- graphie des Frères.
- 1: Array
- 22: Array
- 70: Array