z 117 stránek
Titul
I
II
III
IV
Předmluva
V
VI
VII
VIII
Edice
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
59
60
61
62
63
64
65
66
67
68
69
70
71
72
73
74
75
76
77
78
79
80
81
82
83
84
85
86
87
88
89
90
91
92
93
94
95
96
97
98
99
100
101
102
103
104
Slovníček
105
106
Chyby tiskové
107
108
Obsah
109
- s. 17: ...té milosti od Boha, kterú nám jest ukázal skrze pána Jezu Krysta, ani toho daru, ježto jest z veliké milosti ostavil, a...
- s. 23: ...odňato jest dávno skrze Antykrysta, jenž všemi činy svými kazí Jezu Krysta v jeho pravdě. Tuto se píše o modlení pánu Krystu...
- s. 44: ...sme nosili obraz zemského člověka, takéž nosme obraz nebeského člověka Jezu Krysta; a jako obraz nosili jsme prvnieho člověka Adama, to jest...
- s. 45: ...dostatečností, tak že pan Bóh zpósobil jest spasenie lidské skrze Jezu Krysta, syna svého, tak aby spasenie věčné nebylo jinde hledáno a...
- s. 47: ...lidem byla ustavena skrze duch Antykrystóv zlostný najprve Boha a Jezu Krysta obrátil jest v svój duch, nevěrně v lež ustaviv svět...
- s. 49: ...věřiece a naději majíce v takém očištění v pekle zapřeli Jezu Krysta s jeho očištěním, nebo věříme v Krystu Ježíši a v...
- s. 49: ...to očištěnie do pekla, a v tom potupil jest pána Jezu Krysta a jeho smrt těžkú, aby lid mysle o čistotě duší...
- s. 49: ...aby lid mysle o čistotě duší s tiem odstúpil od Jezu Krysta, ale do pekla se obrátil s tiem a vždy jesti...
- s. 50: ...aby se spasenie naděli nalézti. A těmi činy Antykryst odvrhl Jezu Krysta s jeho pravdú, aby neměl nižádné moci dělati spasenie lidského...
- s. 53: ...Bóh, poněvadž se Bohu pro- tiví všelikým přestúpením, a potlačuje Jezu Krysta v jeho pravdě svým odporným duchem, a že pak kterakéž...
- s. 54: ...jich jest kříž Krystóv zaslúžil. Tiem činem Antykryst vyvrhl jest Jezu Krysta s jeho pravdú, s jeho mocí a s jeho spasením,...
- s. 56: ...jest vieru k Bohu lidem z srdce, aby Boha a Jezu Krysta nevážili ani viery věděti mohli, v čem by jie k...
- s. 61: ...se koli v čem skládají lidé těmi ctnostmi jinde kromě Jezu Krysta v to věřiece, to mi- 256 b)lujíce, a proto tiem...
- s. 61: ...256 b)lujíce, a proto tiem méně nebo nic na pána Jezu Krysta tbajíce a lehce sobě vážiece, a s tiem tak jemu...
- s. 61: ...dobroty nebo milosti nebo oči- štěnie a spasenie duší kromě Jezu Krysta, tiem vším lúpie kříž Krystóv, kterýž sám obdržal jest a...
- s. 69: ...oni nazývají, a tak se činí chotí jakožto věrnú pána Jezu Krysta, jsúcí jemu nevěrná a pravá cizo- 70 ložnice, ježto s...
- s. 82: ...nemóž přijieti zákona božieho jakož jest svět nepřijal ani poznal Jezu Krysta, syna božieho, a jakož nemóž svět přijieti ducha svatého, proto...
- s. 82: ...vážil světa i těch věcí, které na světě jsú pro Jezu Krysta i pro jeho zákon. Protož tak jest zvláští zákon boží...
- s. 85: ...přidána, dobře sú nezjednalá. Ono samo má zákon dokonalý od Jezu Krysta, ježto die: Tělo mé právě jest pokrm a krev má...
- s. 88: ...dobro- tách čekajíce a chvátajíc v den súdu pána našeho Jezu Krysta, od něhožto nebesa hořiece planúti budú. Ty věci vypra- vuje...
- s. 93: ...básně sú na věčné oklamánie tomu lidu, ježto nenie vděčen Jezu Krysta a jeho mnohých milostí, aby nechajíce čištěnie duší v krvi...
- s. 98: ...ty milosti, které sú při- jeli od Boha skrze pána Jezu Krysta, nebo jinak v lenosti a v netbání, v opuštění tratie...
Název:
Památky reformace české I., Petr Chelčický, Menší spisy
Autor:
Karásek, Josef
Rok vydání:
1891
Místo vydání:
Praha
Česká národní bibliografie:
Počet stran celkem:
117
Počet stran předmluvy plus obsahu:
VIII+109
Obsah:
- I: Titul
- V: Předmluva
- 1: Edice
- 105: Slovníček
- 107: Chyby tiskové
- 109: Obsah
upravit
Strana I
PAMÁTKY REFORMACE ČESKÉ. I. PETR CHELČICKÝ. — Řeč a zpráva o těle Božím, O Šelmě a obraze jejím, Řeč o základu zákonů lidských, O očistci. UPRAVIL JOSEF KARÁSEK. * V PRAZE. VYDÁNÍM A NÁKLADEM COMENIA, EVANJELICKÉ MATICE KOMENSKÉHO. TISKEM F. ŠIMÁČKA. 1891.
PAMÁTKY REFORMACE ČESKÉ. I. PETR CHELČICKÝ. — Řeč a zpráva o těle Božím, O Šelmě a obraze jejím, Řeč o základu zákonů lidských, O očistci. UPRAVIL JOSEF KARÁSEK. * V PRAZE. VYDÁNÍM A NÁKLADEM COMENIA, EVANJELICKÉ MATICE KOMENSKÉHO. TISKEM F. ŠIMÁČKA. 1891.
Strana II
COMENIUM. II. YEDECKY ODBOR. ČÍSLO 1. PAMÁTKY REFORMACE ČESKÉ. I. PETR CHELČICKÝ. MENŠÍ SPISY. VPRAZE. VYDANÍM A NAKLADEM COMENIA, EVANJELICKÉ MATICE KOMENSKÉHO. TISKEM F. ŠIMÁČKA. 1891.
COMENIUM. II. YEDECKY ODBOR. ČÍSLO 1. PAMÁTKY REFORMACE ČESKÉ. I. PETR CHELČICKÝ. MENŠÍ SPISY. VPRAZE. VYDANÍM A NAKLADEM COMENIA, EVANJELICKÉ MATICE KOMENSKÉHO. TISKEM F. ŠIMÁČKA. 1891.
Strana III
Strana IV
Strana V
PŘEDMLUVA. odávám tuto české veřejnosti čtyři traktáty Petra Chelči- ckého nacházející se v rukopise Olomúckém, obyčejně zvaném podle nadpisu na přední desce „Hagiographa Wiclefi“. První traktát „Řeč a zpráva o těle Božím“ čítá dle rukopisu 36 kapitol; v pravdě však zabírá jen 22 kapitol, ježto další kapitoly až do konce a jiné dvě připsané (s vý- slovným titulem) jednají o „Šelmě a obraze jejím“. Jest to článek o Antichristu, který pobouřil tehdejší svět, obsahující výklad na Apokalypsu sv. Jana, tak že se v Indexu bohemi- corum librorum prohibitorum (Vetero-Pragae 1767 str. 65.)1) nalézá mimo jiné spisy Chelčického i jeho Ržeč na Zgewenj S. Jana cap. 13. o Selmě a Obrazu gegim 4.; z toho též vidíme, že tento traktát Chelčického byl též vytištěn, ale kdy, nelze určiti, neboť Index neuvádí vročení. Mně se však nepodařilo přese všecko pátrání, abych se onoho exempláře dopídil. V rukopise Olomúckém jest „Šelma a obraz její“ zvláštním způsobem dvakráte opsána, a to přímo za sebou, což svědčí o veliké oblibě tohoto spisu. Já jsem položil k tomuto vydání za základ opis první, který jsem doplnil druhým v těch případech, kde jsem viděl patrné chyby nebo 1) Srv. Dobrovského Geschichte der böhm. Sprache und Literatur 1818. str. 229.
PŘEDMLUVA. odávám tuto české veřejnosti čtyři traktáty Petra Chelči- ckého nacházející se v rukopise Olomúckém, obyčejně zvaném podle nadpisu na přední desce „Hagiographa Wiclefi“. První traktát „Řeč a zpráva o těle Božím“ čítá dle rukopisu 36 kapitol; v pravdě však zabírá jen 22 kapitol, ježto další kapitoly až do konce a jiné dvě připsané (s vý- slovným titulem) jednají o „Šelmě a obraze jejím“. Jest to článek o Antichristu, který pobouřil tehdejší svět, obsahující výklad na Apokalypsu sv. Jana, tak že se v Indexu bohemi- corum librorum prohibitorum (Vetero-Pragae 1767 str. 65.)1) nalézá mimo jiné spisy Chelčického i jeho Ržeč na Zgewenj S. Jana cap. 13. o Selmě a Obrazu gegim 4.; z toho též vidíme, že tento traktát Chelčického byl též vytištěn, ale kdy, nelze určiti, neboť Index neuvádí vročení. Mně se však nepodařilo přese všecko pátrání, abych se onoho exempláře dopídil. V rukopise Olomúckém jest „Šelma a obraz její“ zvláštním způsobem dvakráte opsána, a to přímo za sebou, což svědčí o veliké oblibě tohoto spisu. Já jsem položil k tomuto vydání za základ opis první, který jsem doplnil druhým v těch případech, kde jsem viděl patrné chyby nebo 1) Srv. Dobrovského Geschichte der böhm. Sprache und Literatur 1818. str. 229.
Strana VI
VI vynechaná místa v prvním. Změny tyto jsou však jen ne- patrné, tak že jsem jich ani neoznačil. Bývalo by ovšem pro mne veliké důležitosti, kdybych byl nalezl starý tisk. Následující dva traktáty „Řeč o základu zákonů lidských“ a „O Očistci“ tvoří v rukopise rovněž celek. Traktáty tyto jsou obsahu dogmatického, a proto jsme je vydali nyní pohromadě. Všechna tato pojednání souvisí spolu úzce, ježto jednají o „nebezpečenstvích Antichristových“ „Řeč o základu zákonů lidských“ má společné myšlénky s „Re- plikou proti Rokycanovi". Viz Jaroslava Golla „Quellen und Untersuchungen“ str. 68. Rozbor těchto traktátův a vůbec pojednání o Petru Chelčickém přineseme v třetím čísle, které bude též obsaho- vati „Repliku proti Mikuláši z Pelhřimova“. Rukopis Olomúcký je psán v orthografii Husově, spíše však v jakémsi přechodu k pravopisu bratrskému. (Píšeť všude ie za transkribované č a ie, po c, z, s stojí y, spojku i jako y, nerozlišuje tvrdého a měkkého l.) Tuto podávám věrný opis rukopisu, při čemž jsem jen v rukopise škrtnutá opakování a zřejmé chyby opisovačské vypustil. Místa uzávor- kovaná nejsou v rukopise škrtnuta, ač se opakují, nebo jsou připsána po straně. Ježto jsem se držel rukopisu, ponechal jsem sloveso jsem, jsi, jsme, jste a sem, si, sme, ste a zájmeno jenž a jež tak, jak je psáno v předloze; píši: dušech a dušiech, sváto- stěmi, věcemi, velmě, nikděž, dbáti a tbáti, záduše (fem.) a zádušie (neut.), chřbet, kúžedlničie, vinna (subst.), zkazejí se, zavřen a zavřien, jinach jako jest v rukopise. Z téže příčiny jsem nechal předložku u neb v před p, f (i jinde) tak, jak jsem ji našel; rovněž píši ve krvi a v krvi, sstúpil a sestúpil atd. dle předlohy, neuniformuje těchto případů dle pravidla Havlíkova o vokalisaci jerů na sudých místech počítaje od konce. Rukopis náš vykazuje již dobu rušení v této věci. Místo novočeského — lí má rukopis starou formu — lé, v 3. osobě plur. dělé, pálé, zamyslé, 3. sing. nalé (z nalie) nyní nalije, transgress. chváléce, substant. násilé.
VI vynechaná místa v prvním. Změny tyto jsou však jen ne- patrné, tak že jsem jich ani neoznačil. Bývalo by ovšem pro mne veliké důležitosti, kdybych byl nalezl starý tisk. Následující dva traktáty „Řeč o základu zákonů lidských“ a „O Očistci“ tvoří v rukopise rovněž celek. Traktáty tyto jsou obsahu dogmatického, a proto jsme je vydali nyní pohromadě. Všechna tato pojednání souvisí spolu úzce, ježto jednají o „nebezpečenstvích Antichristových“ „Řeč o základu zákonů lidských“ má společné myšlénky s „Re- plikou proti Rokycanovi". Viz Jaroslava Golla „Quellen und Untersuchungen“ str. 68. Rozbor těchto traktátův a vůbec pojednání o Petru Chelčickém přineseme v třetím čísle, které bude též obsaho- vati „Repliku proti Mikuláši z Pelhřimova“. Rukopis Olomúcký je psán v orthografii Husově, spíše však v jakémsi přechodu k pravopisu bratrskému. (Píšeť všude ie za transkribované č a ie, po c, z, s stojí y, spojku i jako y, nerozlišuje tvrdého a měkkého l.) Tuto podávám věrný opis rukopisu, při čemž jsem jen v rukopise škrtnutá opakování a zřejmé chyby opisovačské vypustil. Místa uzávor- kovaná nejsou v rukopise škrtnuta, ač se opakují, nebo jsou připsána po straně. Ježto jsem se držel rukopisu, ponechal jsem sloveso jsem, jsi, jsme, jste a sem, si, sme, ste a zájmeno jenž a jež tak, jak je psáno v předloze; píši: dušech a dušiech, sváto- stěmi, věcemi, velmě, nikděž, dbáti a tbáti, záduše (fem.) a zádušie (neut.), chřbet, kúžedlničie, vinna (subst.), zkazejí se, zavřen a zavřien, jinach jako jest v rukopise. Z téže příčiny jsem nechal předložku u neb v před p, f (i jinde) tak, jak jsem ji našel; rovněž píši ve krvi a v krvi, sstúpil a sestúpil atd. dle předlohy, neuniformuje těchto případů dle pravidla Havlíkova o vokalisaci jerů na sudých místech počítaje od konce. Rukopis náš vykazuje již dobu rušení v této věci. Místo novočeského — lí má rukopis starou formu — lé, v 3. osobě plur. dělé, pálé, zamyslé, 3. sing. nalé (z nalie) nyní nalije, transgress. chváléce, substant. násilé.
Strana VII
VII Zkratky rukopisné jsem rozpustil a neoznačil závorkami, ježto vydání toto jest určeno pro širší kruhy, a proto by čte- nářům překáželo při čtení. Vydání toto učiněno jest pravopisem novočeským, ovšem tak, že bylo šetřeno rázu tehdejšího jazyka. Nemohl jsem se rozhodnouti, abych transkriboval staré formy novými, ježto bych zničil charakter rukopisu, který píše (až na nepatrné vý- jimky huol, suol) o místo nynějšího ú, a ve velké většině pří- padů ie, nikoliv i, místo nynějšího í, povstalého zúžením z ie. ě a ie označuji touž samohlásku; je jest délka k ě; ku př. těm (dativ plur.) a tiem (nč. tím), město (die Stadt) a miesto (nč. místo), nesměrný a nesmierný (nč. nesmírný), na- měřený a namieřený (nč. namířený) atd. Při transkribování ocítil jsem se mnohdy v kollisi. Rukopis Olomúcký pochází z doby, kdy písař již vyslovoval í místo ie, ne-li všude, aspoň v mnohých případech. Ku př. ze statistiky případů v rukopise jest viděti, že nomin. sing. fem. a neutr., nomin. a accus. plur. přídavných jmen jednoho východu má obyčejně í, obzvláště při superlativu, kde je forma víceslabičná, ačkoliv v gen. a dat. sing. masc. a neutr. jest pevně ie. Opisovač se tedy domníval, že je jest pouze značka grafická pro í (vyslovené), a proto je píše i tam, kde není původem oprávněno (jako dat. loc. instr. singul. znamenie, znameniem, 3. sing. činie, dat. a loc. fem. sing. dnešnie, loc. oráčiech, dat. psaniem a v jiných případech), obráceně však píše místo správného je dle své výslovnosti í (rukopis i, po- něvadž délky neoznačuje). V této věci jsem se rozhodl tak, že čině rozdíl mezi ě a ie řídil jsem se grammatikou staročeskou. Ale i v tomto případě jsem kolísal, nevěda, mám-li přenášeti pravopis staro- český na tehdejší dobu, zvláště tam, kde chorvatský pravopis vykazuje odchylky. Srovnej instr. sing. vierou nebo věrou? (I v známé frási „Na mou věru“ slyšíš jednou č, jednou ie, třebas i od téhož individua.) Nevím tedy, bude-li uznána forma věrou v posledních dvou arších za správnou. Jak jsem měl transkribovati rukopisné „knieha“? „vienie“, nynější vání? Acc. plur. kněžie jsem nechal dle předlohy.
VII Zkratky rukopisné jsem rozpustil a neoznačil závorkami, ježto vydání toto jest určeno pro širší kruhy, a proto by čte- nářům překáželo při čtení. Vydání toto učiněno jest pravopisem novočeským, ovšem tak, že bylo šetřeno rázu tehdejšího jazyka. Nemohl jsem se rozhodnouti, abych transkriboval staré formy novými, ježto bych zničil charakter rukopisu, který píše (až na nepatrné vý- jimky huol, suol) o místo nynějšího ú, a ve velké většině pří- padů ie, nikoliv i, místo nynějšího í, povstalého zúžením z ie. ě a ie označuji touž samohlásku; je jest délka k ě; ku př. těm (dativ plur.) a tiem (nč. tím), město (die Stadt) a miesto (nč. místo), nesměrný a nesmierný (nč. nesmírný), na- měřený a namieřený (nč. namířený) atd. Při transkribování ocítil jsem se mnohdy v kollisi. Rukopis Olomúcký pochází z doby, kdy písař již vyslovoval í místo ie, ne-li všude, aspoň v mnohých případech. Ku př. ze statistiky případů v rukopise jest viděti, že nomin. sing. fem. a neutr., nomin. a accus. plur. přídavných jmen jednoho východu má obyčejně í, obzvláště při superlativu, kde je forma víceslabičná, ačkoliv v gen. a dat. sing. masc. a neutr. jest pevně ie. Opisovač se tedy domníval, že je jest pouze značka grafická pro í (vyslovené), a proto je píše i tam, kde není původem oprávněno (jako dat. loc. instr. singul. znamenie, znameniem, 3. sing. činie, dat. a loc. fem. sing. dnešnie, loc. oráčiech, dat. psaniem a v jiných případech), obráceně však píše místo správného je dle své výslovnosti í (rukopis i, po- něvadž délky neoznačuje). V této věci jsem se rozhodl tak, že čině rozdíl mezi ě a ie řídil jsem se grammatikou staročeskou. Ale i v tomto případě jsem kolísal, nevěda, mám-li přenášeti pravopis staro- český na tehdejší dobu, zvláště tam, kde chorvatský pravopis vykazuje odchylky. Srovnej instr. sing. vierou nebo věrou? (I v známé frási „Na mou věru“ slyšíš jednou č, jednou ie, třebas i od téhož individua.) Nevím tedy, bude-li uznána forma věrou v posledních dvou arších za správnou. Jak jsem měl transkribovati rukopisné „knieha“? „vienie“, nynější vání? Acc. plur. kněžie jsem nechal dle předlohy.
Strana VIII
VIII Rukopis Olomúcký jako jiné rukopisy píše lechky, zač jsem dle nynějšího zvyku konsequentně uvedl lehký. Slovce koli (ač koli, což koli, kterak koli) píši odděleně, ježto bylo cítěno jako samostatná čásť. Diabel, křestian přepisuji ny- nějším pravopisem dábel. křesťan. Je-li podmět v neutru plur., tedy stojí při něm ve vý- roku u adjektiva a participia forma femin., kde bylo i, zavedl jsem y, na př. 168 a) zádušie nadaná přestali by. V jednom případě však si počínám obráceně 153 a) že sú zavřieny zákonové lidští. Při cizích jmenech však jsem ponechal pravopis a znění rukopisné (Krystus, Marye, Isays, Ezechyel, Augustyn, Paska- zyus, dyalmatikú, Symachovi, Koryntským), aby kruhy odborné měly zde materiál k případnému studiu, dokud nebude vydán diplomatický otisk rukopisu. Místa tištěná proloženým tiskem znamenají, že byla již v rukopise podškrtnuta. Interpunkce jest v tomto vydání dle smyslu, ačkoliv lze na mnohých místech rozdělovati těžko, poněvadž jest mluva Chelčického živá, často rhetorická, věty dlouhé, a proto někdy nedokončené, že není mnohdy snadné pravé souvislosti nalézti. Nesouvislých a temných míst nemohli jsme objasniti, ježto nám scházely ku kontrole jiné texty. Jeť kodex Olo- múcký jediný rukopis obsahující tyto traktáty. Kde byly kapitoly nadepsány slovy, tam jsem ponechal formu číslovky jako v rukopise, kde však byla římská číslice, zavedl jsem nové označení (patnáctá, dvacátá, třicátá). Opis kodexu a pravopisu přineseme budoucně. Při této příležitosti vyslovuji povinný dík p. dvor. radovi Jagićovi za to, že mně bylo možno užívati kodexu Olomúckého. JOSEF KARÁSEK.
VIII Rukopis Olomúcký jako jiné rukopisy píše lechky, zač jsem dle nynějšího zvyku konsequentně uvedl lehký. Slovce koli (ač koli, což koli, kterak koli) píši odděleně, ježto bylo cítěno jako samostatná čásť. Diabel, křestian přepisuji ny- nějším pravopisem dábel. křesťan. Je-li podmět v neutru plur., tedy stojí při něm ve vý- roku u adjektiva a participia forma femin., kde bylo i, zavedl jsem y, na př. 168 a) zádušie nadaná přestali by. V jednom případě však si počínám obráceně 153 a) že sú zavřieny zákonové lidští. Při cizích jmenech však jsem ponechal pravopis a znění rukopisné (Krystus, Marye, Isays, Ezechyel, Augustyn, Paska- zyus, dyalmatikú, Symachovi, Koryntským), aby kruhy odborné měly zde materiál k případnému studiu, dokud nebude vydán diplomatický otisk rukopisu. Místa tištěná proloženým tiskem znamenají, že byla již v rukopise podškrtnuta. Interpunkce jest v tomto vydání dle smyslu, ačkoliv lze na mnohých místech rozdělovati těžko, poněvadž jest mluva Chelčického živá, často rhetorická, věty dlouhé, a proto někdy nedokončené, že není mnohdy snadné pravé souvislosti nalézti. Nesouvislých a temných míst nemohli jsme objasniti, ježto nám scházely ku kontrole jiné texty. Jeť kodex Olo- múcký jediný rukopis obsahující tyto traktáty. Kde byly kapitoly nadepsány slovy, tam jsem ponechal formu číslovky jako v rukopise, kde však byla římská číslice, zavedl jsem nové označení (patnáctá, dvacátá, třicátá). Opis kodexu a pravopisu přineseme budoucně. Při této příležitosti vyslovuji povinný dík p. dvor. radovi Jagićovi za to, že mně bylo možno užívati kodexu Olomúckého. JOSEF KARÁSEK.
Strana 1
(199 a) Tuto se počíná řeč a zpráva o těle božiem. KAPITOLA PRVÁ. Než ještě tuto bych chtěl o některých nebezpečen- stvích velmi těžkých pověděti, kterážto jsú široce vzrostla dávno mezi křesťany a velmi nečitedlně a přikrytě. A to bych snad mohl učiniti užitečně, kdyby mi to Bóh dal, že by někomu mohlo býti užitečno, nebo i v tom jest úzkost, aby mohlo co pravého oznámeno býti podle viery pro přielišné zapletenie a roztrhánie lidu proti sobě, skrze učenie mnoho- tvářné a rozpisovánie křivých pod jménem pravdy, pro něžto nesnadně móž pravda oznámena býti, poněvadž lež nese jasnú tvář pravdy na sobě, a že od některých jest naj- větší pokřik na to zlé, ježto jesti ten lid křesťanský těžce zaneprázdněn modloslužbú rozličnú. A zvláště řku, že du- chovenstvie téměř všecko obráceno jest v modloslužbu a v kacieřstvie. Ač tak zevnitř podle písem zaneprázdněn jesti svět modloslužbú mnohú, nebo běh smilníkóv, lakomcóv, žráčóv jest mo(199 b)dlám slúženie, podle řeči svatého Pavla mají své břicho za Bóh žráči a opilci. A tak celý svět mají za Bóh milujíce jej nad Bóh a tupiece Boha skrze svět. A že pak zvláště v duchovenství najtěžší modloslužbu pravie, která se děje při božiem těle nebo pod jménem těla božieho, a o tu modloslužbu dvě straně tiskneta na se, do-
(199 a) Tuto se počíná řeč a zpráva o těle božiem. KAPITOLA PRVÁ. Než ještě tuto bych chtěl o některých nebezpečen- stvích velmi těžkých pověděti, kterážto jsú široce vzrostla dávno mezi křesťany a velmi nečitedlně a přikrytě. A to bych snad mohl učiniti užitečně, kdyby mi to Bóh dal, že by někomu mohlo býti užitečno, nebo i v tom jest úzkost, aby mohlo co pravého oznámeno býti podle viery pro přielišné zapletenie a roztrhánie lidu proti sobě, skrze učenie mnoho- tvářné a rozpisovánie křivých pod jménem pravdy, pro něžto nesnadně móž pravda oznámena býti, poněvadž lež nese jasnú tvář pravdy na sobě, a že od některých jest naj- větší pokřik na to zlé, ježto jesti ten lid křesťanský těžce zaneprázdněn modloslužbú rozličnú. A zvláště řku, že du- chovenstvie téměř všecko obráceno jest v modloslužbu a v kacieřstvie. Ač tak zevnitř podle písem zaneprázdněn jesti svět modloslužbú mnohú, nebo běh smilníkóv, lakomcóv, žráčóv jest mo(199 b)dlám slúženie, podle řeči svatého Pavla mají své břicho za Bóh žráči a opilci. A tak celý svět mají za Bóh milujíce jej nad Bóh a tupiece Boha skrze svět. A že pak zvláště v duchovenství najtěžší modloslužbu pravie, která se děje při božiem těle nebo pod jménem těla božieho, a o tu modloslužbu dvě straně tiskneta na se, do-
Strana 2
2 vodiece na se modlosluženie při tom: Jedna odjímá poctivost, která se děje při službě těla božieho, a druhá strana přieliš vysoce velebí tu po- ctivost těla božieho toliko zevnitř zvony, světly, klekáním, padáním, modlením. A že ta strana, kteráž ruší poctivost těla božieho, ta ovšem za- pierá těla Krystova v oběti posvátné na oltáři, a zapřevše tak těla božieho, to vedú skrytě zachovávajíce zpósob nebo řád mše. Slovy tělo božie mluvie, a to slovo čtenie držie k svému úmyslu, ježto jest řekl pán Ježíš, vzem chléb, žehnal a řekl: Vezměte a jezte, toť jest tělo mé. I řkú, že ten chléb nebyl ani mohl býti tělem jeho, ale nazval jej tělem svým proto, ať (200 a) by v něm ostavil památku smrti své, aby kolikrát jedie ten chléb požehnaný, pamatovali smrt jeho, a v tom pamatování aby duchovně jedli tělo božie, berúce v tom jedení a pamatování smrti jeho milosti a dary, kterých jest Krystus zaslúžil lidem tělem smrti své. Pak takový čin nebo skutek nazývají pravým tělem Kry- stovým na smrti. Protož svódně na ten rozom vyznávají, že věřie, že pravé tělo Krystovo v té svatosti jest duchovně a posvátně, které se jest narodilo z Panny Marye a na kříži trpělo; a že oni to pravé tělo jedie, tak jakož jesti pově- děno. Ktož by jim v tom nevěřil, by oni právě věřili o tom, tak se tvrdě někteří zavazují k tomu pod vierú křesťanskú, pod svědomím a pod věčným peklem, tak to skrytě vedú, že jich nepozná ani mistr ani kdo jiný, leč komu sami po- vědie chtiece jeho naučiti. Než pak tak jsú tvrdě zapřeli těla Krystova v oběti posvátné, že to nemóž býti pro nižádnú věc ani podle písma, ani podle rozumu, ani podle přirozenie, aby to tělo veliké vešlo Kry- stovo v malý kus ch(200 b)leba, aby to jedno tělo bylo pojednú v jednu chvíli na nečíslných oltářích po všem světu, to nemóž býti, musil by mieti tělo tak široké jako jest svět široký. Aniž také který kněz stvoří těla Krystova z chleba; protož ani jest bylo ani bude tělo Krystovo na kterém oltáři u nižádného kněze pro jeho žehnánie a chu- kánie. A protož držiece to o sobě i o jiných kněžích, že
2 vodiece na se modlosluženie při tom: Jedna odjímá poctivost, která se děje při službě těla božieho, a druhá strana přieliš vysoce velebí tu po- ctivost těla božieho toliko zevnitř zvony, světly, klekáním, padáním, modlením. A že ta strana, kteráž ruší poctivost těla božieho, ta ovšem za- pierá těla Krystova v oběti posvátné na oltáři, a zapřevše tak těla božieho, to vedú skrytě zachovávajíce zpósob nebo řád mše. Slovy tělo božie mluvie, a to slovo čtenie držie k svému úmyslu, ježto jest řekl pán Ježíš, vzem chléb, žehnal a řekl: Vezměte a jezte, toť jest tělo mé. I řkú, že ten chléb nebyl ani mohl býti tělem jeho, ale nazval jej tělem svým proto, ať (200 a) by v něm ostavil památku smrti své, aby kolikrát jedie ten chléb požehnaný, pamatovali smrt jeho, a v tom pamatování aby duchovně jedli tělo božie, berúce v tom jedení a pamatování smrti jeho milosti a dary, kterých jest Krystus zaslúžil lidem tělem smrti své. Pak takový čin nebo skutek nazývají pravým tělem Kry- stovým na smrti. Protož svódně na ten rozom vyznávají, že věřie, že pravé tělo Krystovo v té svatosti jest duchovně a posvátně, které se jest narodilo z Panny Marye a na kříži trpělo; a že oni to pravé tělo jedie, tak jakož jesti pově- děno. Ktož by jim v tom nevěřil, by oni právě věřili o tom, tak se tvrdě někteří zavazují k tomu pod vierú křesťanskú, pod svědomím a pod věčným peklem, tak to skrytě vedú, že jich nepozná ani mistr ani kdo jiný, leč komu sami po- vědie chtiece jeho naučiti. Než pak tak jsú tvrdě zapřeli těla Krystova v oběti posvátné, že to nemóž býti pro nižádnú věc ani podle písma, ani podle rozumu, ani podle přirozenie, aby to tělo veliké vešlo Kry- stovo v malý kus ch(200 b)leba, aby to jedno tělo bylo pojednú v jednu chvíli na nečíslných oltářích po všem světu, to nemóž býti, musil by mieti tělo tak široké jako jest svět široký. Aniž také který kněz stvoří těla Krystova z chleba; protož ani jest bylo ani bude tělo Krystovo na kterém oltáři u nižádného kněze pro jeho žehnánie a chu- kánie. A protož držiece to o sobě i o jiných kněžích, že
Strana 3
3 nemóž býti nikděž podstatné tělo Krystovo svým vlastním bytem než toliko v nebi, i rušé všudy poctivost tu, aby ne- dála se chlebu jako bohu. A opět zapierají toho že tělo Krystovo nebývá ani móž býti na nižádném oltáři a nižádného kněze na světě. Ač on pak i věří tomu, že po jeho žehnání a svěcení vstúpí s nebe v jeho chléb, řkú, ač by to mohlo býti, že by tu tělo Krystovo bylo přítomno v chlebu, nebo že by je kněz stvořil z chleba, však by nám nic neprospělo, ani kterého užitku přineslo, nebo duše člo- věčie jest duch púhý a nemóž ona jiesti nižádné věci tě- lestné, ani těla Krystova, nebo ač jest po vzkřiešení bylo oslavené, však ještě bylo hrubé i s kostmi. Protož jest (201 a) řekl učedlníkóm: Dotýkajte se a vizte, žeť duch těla a kosti nemá, jakož vidíte mě mieti pravé tělo i kosti v něm. A po- něvadž jsa již oslavený, má pravé tělo i kosti v něm, kterak by je duše jedla s kostmi jsúcí duchovní, ovšem ježto móž jiesti samy milosti božie. Protož kdyžť jedie posvátný chléb, kterýžto jest v znamení tělo Krystovo, pamatujíce smrt Krystovu, tu jie duše samú milostí a dary těla Kry- stova. A to se duši lépe hodí, aby měla takový pokrm ušlechtilý, sobě podobný a příhodný, než by měla tělo Kry- stovo s kostmi, ježto ona jiesti nemóž. Takými smysly za- mietají tělo Krystovo v oběti posvátné na oltáři. Nechť se s nimi pak papež hádá nebo který mistr o takovú mú- drosť, a ukáže jim pravější pokrm duše než jsú milosti božie, ježto jsú jim hotovy při jedení chleba posvátného a při pamatování umučenie Krystova. KAPITOLA DRUHÁ. ak z takého uloženie, které sú sobě zkladli při jedení té svátosti, aby tak s ní mierně jedli tělo Krystovo duchovně v samých milostech, kteréžto milosti duchovně toli(201 b)ko sami mohú býti pokrm duše jí podobný. Z toho rozomu jako pod někakú upřémností, aby odvrhúce tělo Krystovo od té svátosti mohli směle sáhnúti na modlo-
3 nemóž býti nikděž podstatné tělo Krystovo svým vlastním bytem než toliko v nebi, i rušé všudy poctivost tu, aby ne- dála se chlebu jako bohu. A opět zapierají toho že tělo Krystovo nebývá ani móž býti na nižádném oltáři a nižádného kněze na světě. Ač on pak i věří tomu, že po jeho žehnání a svěcení vstúpí s nebe v jeho chléb, řkú, ač by to mohlo býti, že by tu tělo Krystovo bylo přítomno v chlebu, nebo že by je kněz stvořil z chleba, však by nám nic neprospělo, ani kterého užitku přineslo, nebo duše člo- věčie jest duch púhý a nemóž ona jiesti nižádné věci tě- lestné, ani těla Krystova, nebo ač jest po vzkřiešení bylo oslavené, však ještě bylo hrubé i s kostmi. Protož jest (201 a) řekl učedlníkóm: Dotýkajte se a vizte, žeť duch těla a kosti nemá, jakož vidíte mě mieti pravé tělo i kosti v něm. A po- něvadž jsa již oslavený, má pravé tělo i kosti v něm, kterak by je duše jedla s kostmi jsúcí duchovní, ovšem ježto móž jiesti samy milosti božie. Protož kdyžť jedie posvátný chléb, kterýžto jest v znamení tělo Krystovo, pamatujíce smrt Krystovu, tu jie duše samú milostí a dary těla Kry- stova. A to se duši lépe hodí, aby měla takový pokrm ušlechtilý, sobě podobný a příhodný, než by měla tělo Kry- stovo s kostmi, ježto ona jiesti nemóž. Takými smysly za- mietají tělo Krystovo v oběti posvátné na oltáři. Nechť se s nimi pak papež hádá nebo který mistr o takovú mú- drosť, a ukáže jim pravější pokrm duše než jsú milosti božie, ježto jsú jim hotovy při jedení chleba posvátného a při pamatování umučenie Krystova. KAPITOLA DRUHÁ. ak z takého uloženie, které sú sobě zkladli při jedení té svátosti, aby tak s ní mierně jedli tělo Krystovo duchovně v samých milostech, kteréžto milosti duchovně toli(201 b)ko sami mohú býti pokrm duše jí podobný. Z toho rozomu jako pod někakú upřémností, aby odvrhúce tělo Krystovo od té svátosti mohli směle sáhnúti na modlo-
Strana 4
4 služenie, mluviti proti němu a ohlašujíce je, majíce tu svá- tost za púhý chléb, aby od něho odjeli klaněnie, klekánie, modlenie, zvoněnie, světel pálenie, zdvihánie k modlení, no- šenie po vojnách, po rynciech k rozmnožení padánie, kle- kánie modloslužebného, netoliko nasytivše duši milostmi za- slúžilými, umučením Krystovým při jedení chleba posvát- ného, ale aby mohli to jedenie činiti sediece nebo stojiece, jako sú světí Apoštolé jedli, ten chléb jediece za stolem s pánem Ježíšem, a tiem činem aby byla poražena všecka modloslužba při jedení toho chleba, než aby samému bohu byla poklona, klekánie, modlenie. To oni tak sú sobě zákon vyměřili při jedení duchovním těla Krystova v samých milo- stech pamatujíce umučenie Krystovo. A když ten chléb jedie, ihned sú jim hotovy ty milosti pošlé zaslúžením umučenie Krystova; a tiem činem zniknú všeho modlosluže(202 a)nie. Pěkný jest páteř, kdyby naň Bóh řekl: Amen, mělby jeho sutěšenie. KAPITOLA TŘETI. Než pak potom slušie na rozomné lidi, aby opatriece smysly těch lidí pěkně skládané, obrátili se ku pánu Ježí- šovi, k jeho slovóm a k jeho skutku, a k tomu vieru při- dati, co jest mluvil, to ustavil, a co za zákon lidem vydal a ostavil. A že sme tak uvěřili, že pán Ježíš vydal nám své svaté tělo k jedení, a svú svatú krev ku pití, a aby jedúce jeho drahé tělo a pijíce krev jeho, hledali tu pastvy duše své a milostí od Boha, které ráčí komu dáti z toho jedenie a pitie čitedlného u vidomých svátostech, a těch milostí aby jinde a jinak nehledali, ani se jich v čem do- mnievali, kdež jich jest nesliboval dávati. Než tuto s lidmi smlúvu učinil, tak jim vydal a připravil, aby jedli jeho pravé tělo a pili jeho pravú krev v svátostech vidomých, nebo on v těch svátostech lidem příhodných k je- dení a ku pití, zavázal se jim, aby sytil duše svým tělem a svú krví napájel je, a milosti své rozmnožil v nich z takého jedenie a pitie tak daleko, jakož on komu ráčí dáti, (202 b)
4 služenie, mluviti proti němu a ohlašujíce je, majíce tu svá- tost za púhý chléb, aby od něho odjeli klaněnie, klekánie, modlenie, zvoněnie, světel pálenie, zdvihánie k modlení, no- šenie po vojnách, po rynciech k rozmnožení padánie, kle- kánie modloslužebného, netoliko nasytivše duši milostmi za- slúžilými, umučením Krystovým při jedení chleba posvát- ného, ale aby mohli to jedenie činiti sediece nebo stojiece, jako sú světí Apoštolé jedli, ten chléb jediece za stolem s pánem Ježíšem, a tiem činem aby byla poražena všecka modloslužba při jedení toho chleba, než aby samému bohu byla poklona, klekánie, modlenie. To oni tak sú sobě zákon vyměřili při jedení duchovním těla Krystova v samých milo- stech pamatujíce umučenie Krystovo. A když ten chléb jedie, ihned sú jim hotovy ty milosti pošlé zaslúžením umučenie Krystova; a tiem činem zniknú všeho modlosluže(202 a)nie. Pěkný jest páteř, kdyby naň Bóh řekl: Amen, mělby jeho sutěšenie. KAPITOLA TŘETI. Než pak potom slušie na rozomné lidi, aby opatriece smysly těch lidí pěkně skládané, obrátili se ku pánu Ježí- šovi, k jeho slovóm a k jeho skutku, a k tomu vieru při- dati, co jest mluvil, to ustavil, a co za zákon lidem vydal a ostavil. A že sme tak uvěřili, že pán Ježíš vydal nám své svaté tělo k jedení, a svú svatú krev ku pití, a aby jedúce jeho drahé tělo a pijíce krev jeho, hledali tu pastvy duše své a milostí od Boha, které ráčí komu dáti z toho jedenie a pitie čitedlného u vidomých svátostech, a těch milostí aby jinde a jinak nehledali, ani se jich v čem do- mnievali, kdež jich jest nesliboval dávati. Než tuto s lidmi smlúvu učinil, tak jim vydal a připravil, aby jedli jeho pravé tělo a pili jeho pravú krev v svátostech vidomých, nebo on v těch svátostech lidem příhodných k je- dení a ku pití, zavázal se jim, aby sytil duše svým tělem a svú krví napájel je, a milosti své rozmnožil v nich z takého jedenie a pitie tak daleko, jakož on komu ráčí dáti, (202 b)
Strana 5
5 a jakož kto zasluhuje při tom milosti jeho viece nebo (mnoho) méně, a jakož kto hledá a žádá nasycenie duši své z jedenie pravého těla a z pitie jeho krve. Jakož sám jest to vymluvil, řka: Tělo mé právě jest pokrm, a krev má právě jest nápoj; kto chce jinde neb jinak pravější pokrm a nápoj duši své nalézti než tu, kdež on sám ukazuje pravý pokrm a nápoj, že tiem samým móž se duše nakrmiti a napojiti, aby hladu a žiezni netrpěla. Protožť omyl jest to k oklamání hotový, zavrhúce jeho řeči a skutek převrátiece i skládati sobě znova jinú cestu k na- krmení duše své, postupujíce krmenie duše své v těle jeho pravém, i obléci kus chleba v oděv pěkných řečí a složiti v něm pravý pokrm duše, kterýž stojí v samém těle Kry- stově i hledati jeho pod kusem chleba, a tiem činem od- vrci tělo Krystovo, kteréhož sám jest podal za pravý pokrm duše. Tuť jest odpornost Bohu, po níž nedojde nižádný těch věcí, kteréž mluví nebo se jich tak domní sa- mým vymýšlením a oklamáním svým. Nebo dávno jsú taková domněnie a mluvenie v nevěrných (203 a) kněžích, jimiž sú odehnali lid věrný od přijímánie těla božieho a krve jeho předrahé v svátostech vidomých, tak jakž jim jich bóh ostavil a připravil, a tak s nimi smluvil. A oni pro svú závist a lenost tiem jich odbývali a odhonili sú je řkúce: Když žádáš, již si jedl duchovně, když stojíš na svaté mši a patříš na tu svátost, již si účasten těla božieho a jieš duchovně. Což jim Bóh připravil, toho jim bránili, od toho je odhonili, a což sú nevěděli, ani sú toho sami měli, k tomu sú je vedli, a což sú sami svým bludem vymyslili, v tom sú jim jedenie těla Krystova duchovně slibovali jinak než jest Bóh při- pravil. A protož člověk opustě tu cestu, na které jeho Bóh ustavil, i zamýšlí sobě jinú, nedojde po nie právě, nechaje tělestného a vidomého jedenie těla Krystova v sváto- stech tělestných, i skladú sobě jedenie du- chovní tu, kdež nenie. Nebude jiesti nikdy duchovně těla Krystova ten, ktož pohrzí
5 a jakož kto zasluhuje při tom milosti jeho viece nebo (mnoho) méně, a jakož kto hledá a žádá nasycenie duši své z jedenie pravého těla a z pitie jeho krve. Jakož sám jest to vymluvil, řka: Tělo mé právě jest pokrm, a krev má právě jest nápoj; kto chce jinde neb jinak pravější pokrm a nápoj duši své nalézti než tu, kdež on sám ukazuje pravý pokrm a nápoj, že tiem samým móž se duše nakrmiti a napojiti, aby hladu a žiezni netrpěla. Protožť omyl jest to k oklamání hotový, zavrhúce jeho řeči a skutek převrátiece i skládati sobě znova jinú cestu k na- krmení duše své, postupujíce krmenie duše své v těle jeho pravém, i obléci kus chleba v oděv pěkných řečí a složiti v něm pravý pokrm duše, kterýž stojí v samém těle Kry- stově i hledati jeho pod kusem chleba, a tiem činem od- vrci tělo Krystovo, kteréhož sám jest podal za pravý pokrm duše. Tuť jest odpornost Bohu, po níž nedojde nižádný těch věcí, kteréž mluví nebo se jich tak domní sa- mým vymýšlením a oklamáním svým. Nebo dávno jsú taková domněnie a mluvenie v nevěrných (203 a) kněžích, jimiž sú odehnali lid věrný od přijímánie těla božieho a krve jeho předrahé v svátostech vidomých, tak jakž jim jich bóh ostavil a připravil, a tak s nimi smluvil. A oni pro svú závist a lenost tiem jich odbývali a odhonili sú je řkúce: Když žádáš, již si jedl duchovně, když stojíš na svaté mši a patříš na tu svátost, již si účasten těla božieho a jieš duchovně. Což jim Bóh připravil, toho jim bránili, od toho je odhonili, a což sú nevěděli, ani sú toho sami měli, k tomu sú je vedli, a což sú sami svým bludem vymyslili, v tom sú jim jedenie těla Krystova duchovně slibovali jinak než jest Bóh při- pravil. A protož člověk opustě tu cestu, na které jeho Bóh ustavil, i zamýšlí sobě jinú, nedojde po nie právě, nechaje tělestného a vidomého jedenie těla Krystova v sváto- stech tělestných, i skladú sobě jedenie du- chovní tu, kdež nenie. Nebude jiesti nikdy duchovně těla Krystova ten, ktož pohrzí
Strana 6
6 jedením (duchovním) tělestným v svátostech vidomých, tak jakž jemu pán Bóh připravil a s ním tak smluvil. Móžť ve mnohých činech Boha okúšeti v jeho sladkosti a dobývati sobě jeho milosti, ale (203 b) nikdy ne- opúštěje toho jedenie, k němuž jest Bóh člověka přivedl tělestného. Pro nižádné jedenie duchovnie nemá opustiti tě- lestného jedenie těla Krystova, když móž k němu přijíti. Když by pak nemohl mieti tak tělestnie, jakož jemu Bóh připravil a žádal toho věrně, protožť před ním nezavře pán Bóh milosrdenstvie svého, naplníť žádosť jeho svým dobrým, jakž koli chce. Nebo die svatý Petr: Pyšným se Bóh protiví, a pokorným dává milost. Ač pak v žaláři sedie s pokorú, uhodit k nim milosrdenstvím svým i také s svými milostmi, neboť on bohatý a štědrý jest, móžť dávati pokorným a vděčným hojně své milosti, ježtoť jich žádají a stojie o ně. KAPITOLA ČTVRTÁ. Než pak o těch věcech, o nichž sem řeč podal tak nebezpečných a škodných, kteréž se dějí od těch zlých lidí, jenž jsú oběť pohaněli vezdajší posvátnú těla a krve pána Ježíše, a toliko v tom chlebu prázdném skladli sobě jedenie těla Krystova duchovně v sa(204 a)mých milostech, aby tak s tiem prázdným chle- bem jdúce vókol odvrhli všecko modlosluženie, to tak myslé, ale to uvodie skutkem převráceným; a ti přieliš lidé tupie ty kněžie, kteříž věřiece pravie o tělu božiem, Krystovi v té svátosti poctivost činie klekáním, modlením, zvoněním, světel pálením, a na to lid vedú, aby tu padali a klaněli se. To vše za najtěžší modloslužbu tupie praviece, že od počátku světa nebyla jest tak škodná modla jako ta, aby ten chléb ctili a modlili se jemu jako Bohu. Protož tu kněžie i s lidem mají za modláře, ježto věřie, že by to Bóh byl, ano nenie aniž móž býti, by v tom chlebu bylo tělo Kry- stovo nebo sám Krystus; protož věřiece tomu, což nenie a
6 jedením (duchovním) tělestným v svátostech vidomých, tak jakž jemu pán Bóh připravil a s ním tak smluvil. Móžť ve mnohých činech Boha okúšeti v jeho sladkosti a dobývati sobě jeho milosti, ale (203 b) nikdy ne- opúštěje toho jedenie, k němuž jest Bóh člověka přivedl tělestného. Pro nižádné jedenie duchovnie nemá opustiti tě- lestného jedenie těla Krystova, když móž k němu přijíti. Když by pak nemohl mieti tak tělestnie, jakož jemu Bóh připravil a žádal toho věrně, protožť před ním nezavře pán Bóh milosrdenstvie svého, naplníť žádosť jeho svým dobrým, jakž koli chce. Nebo die svatý Petr: Pyšným se Bóh protiví, a pokorným dává milost. Ač pak v žaláři sedie s pokorú, uhodit k nim milosrdenstvím svým i také s svými milostmi, neboť on bohatý a štědrý jest, móžť dávati pokorným a vděčným hojně své milosti, ježtoť jich žádají a stojie o ně. KAPITOLA ČTVRTÁ. Než pak o těch věcech, o nichž sem řeč podal tak nebezpečných a škodných, kteréž se dějí od těch zlých lidí, jenž jsú oběť pohaněli vezdajší posvátnú těla a krve pána Ježíše, a toliko v tom chlebu prázdném skladli sobě jedenie těla Krystova duchovně v sa(204 a)mých milostech, aby tak s tiem prázdným chle- bem jdúce vókol odvrhli všecko modlosluženie, to tak myslé, ale to uvodie skutkem převráceným; a ti přieliš lidé tupie ty kněžie, kteříž věřiece pravie o tělu božiem, Krystovi v té svátosti poctivost činie klekáním, modlením, zvoněním, světel pálením, a na to lid vedú, aby tu padali a klaněli se. To vše za najtěžší modloslužbu tupie praviece, že od počátku světa nebyla jest tak škodná modla jako ta, aby ten chléb ctili a modlili se jemu jako Bohu. Protož tu kněžie i s lidem mají za modláře, ježto věřie, že by to Bóh byl, ano nenie aniž móž býti, by v tom chlebu bylo tělo Kry- stovo nebo sám Krystus; protož věřiece tomu, což nenie a
Strana 7
nemóž býti, i ctie lež jako Boha. To oni tak tupie ty, ježto věřie tomu, že Krysta ctie v svátosti vidomé na oltáři, a oni je zase tupie proto, že tomu nevěřie, by mohlo tělo Kry- stovo býti v svátosti vidomé na oltáři, i obracejí se s tiem prázdným chlebem před lidem s modlú prázdnú, vystavujíce v monstranciech a (204 b) zdvihajíce nad hlavú k modlení lidu, a dávajíce modlu miesto těla božieho k jedení. To takový svár a rozdělenie škodné jest mezi dvěma stranoma o tak velikú věc, kdežto přielišné nebezpečenstvie jest kře- sťanóm, poněvadž jest rozlito mezi ně modlosluženie při těle božiem i při jiných věcech duchovních, nebo takých ne- bezpečenství najtieže se mohú lidé vystřieci, když pochyba a nevěra pod tělem božím rozsievá se, že nebo nevěřie o tom kněžie právě, nebo mají požívánie při tom nepravá, vzdálená od viery. Protož v takém nebezpečenství neostává křesťanóm pečlivým o spasenie jiného než to, aby takovú knězi poběhlú od viery seznali, a přeptávali se pilně na to kteří by v takové nevěře byli, aby se od nich vzdálili, aby s nimi v jich nevěru neuběhli, ač pak i nechtiece jakž by se s nimi spojili, tak by od nich lež za pravdu přijeli pod tak skrytú a tajnú věcí, a byli by síla i pomoc jich nevěry. A ti kněžie dvojí sú, ježto skrze nevěru tělem božím falšují odporně proti vieře Jezu Krystově, proti slovóm přepravým. (205 a) Jedni sú ti, o nichž sem tuto řeč počal mieti, ježto prostě zapie- rají těla Krystova v oběti posvátné na oltáři, držiece to i mluviece, že nikdy nižádný nejedl jesti těla Krystova, ani Apoštolé, než toliko tu svátost skrytú nazval jest tělem svým; aniž také móž kto jiesti toho těla, kteréž v nebi sedí na pravici boží ani sstúpí dolóv do súdného dne na nižádný oltář, by pak svatý Petr mši slúžil; a takový rozom široce tvrdie. A těch se mají pilně vystřéhati, aby miesto těla bo- žieho modly nepřijímali, a v tom jest těžkost nebezpečná, že to vedú pokrytě a tajně, všicku tvářnost nebo postavu svrchu při službě vše vedú, jako by pravdu při tom vedli, a mluvenie taková mají s pochvalú o tělu božiem. A zvláště o jedení těla Krystova hodném převýšeně mluvie slovy po-
nemóž býti, i ctie lež jako Boha. To oni tak tupie ty, ježto věřie tomu, že Krysta ctie v svátosti vidomé na oltáři, a oni je zase tupie proto, že tomu nevěřie, by mohlo tělo Kry- stovo býti v svátosti vidomé na oltáři, i obracejí se s tiem prázdným chlebem před lidem s modlú prázdnú, vystavujíce v monstranciech a (204 b) zdvihajíce nad hlavú k modlení lidu, a dávajíce modlu miesto těla božieho k jedení. To takový svár a rozdělenie škodné jest mezi dvěma stranoma o tak velikú věc, kdežto přielišné nebezpečenstvie jest kře- sťanóm, poněvadž jest rozlito mezi ně modlosluženie při těle božiem i při jiných věcech duchovních, nebo takých ne- bezpečenství najtieže se mohú lidé vystřieci, když pochyba a nevěra pod tělem božím rozsievá se, že nebo nevěřie o tom kněžie právě, nebo mají požívánie při tom nepravá, vzdálená od viery. Protož v takém nebezpečenství neostává křesťanóm pečlivým o spasenie jiného než to, aby takovú knězi poběhlú od viery seznali, a přeptávali se pilně na to kteří by v takové nevěře byli, aby se od nich vzdálili, aby s nimi v jich nevěru neuběhli, ač pak i nechtiece jakž by se s nimi spojili, tak by od nich lež za pravdu přijeli pod tak skrytú a tajnú věcí, a byli by síla i pomoc jich nevěry. A ti kněžie dvojí sú, ježto skrze nevěru tělem božím falšují odporně proti vieře Jezu Krystově, proti slovóm přepravým. (205 a) Jedni sú ti, o nichž sem tuto řeč počal mieti, ježto prostě zapie- rají těla Krystova v oběti posvátné na oltáři, držiece to i mluviece, že nikdy nižádný nejedl jesti těla Krystova, ani Apoštolé, než toliko tu svátost skrytú nazval jest tělem svým; aniž také móž kto jiesti toho těla, kteréž v nebi sedí na pravici boží ani sstúpí dolóv do súdného dne na nižádný oltář, by pak svatý Petr mši slúžil; a takový rozom široce tvrdie. A těch se mají pilně vystřéhati, aby miesto těla bo- žieho modly nepřijímali, a v tom jest těžkost nebezpečná, že to vedú pokrytě a tajně, všicku tvářnost nebo postavu svrchu při službě vše vedú, jako by pravdu při tom vedli, a mluvenie taková mají s pochvalú o tělu božiem. A zvláště o jedení těla Krystova hodném převýšeně mluvie slovy po-
Strana 8
8 chotnými, tak že nelze po řeči poznati na nich nižádné ne- věry jich, leč komu zjevně povědie své úmysly. A někteří mnoho let stojie u kostelóv za správce, přikryti jsúce před lidem tú nevěrú, nebo se pilně kryjí s tiem, nebo jim hrdla platie a pohaněnie. Protož na tu stranu chýlé řeči své (205 b) aby domněni byli, že by to právě vedli. KAPITOLA PÁTÁ. ež pak o druhých těch kněžích, ježto takové v lidu vedú, ještě těžšie jest nežli prvních, ježto tvrdě s velikú pilností potvrzují o tělu božiem, že pán Ježíš dal nám své pravé tělo k jedení a svú krev předrahú ku pití. Ale jest to tělo, ježto jeho posvětil z chleba, nebo chleba v tělo své a víno v krev svú, a že to tělo dal jiesti, ježto z chleba po- světil učedlníkóm, a že tak i kněžie posvěcují chleba v tělo Krystovo a víno v krev jeho. Protož mluvie drže a věře, že tvořie tělo Krystovo z chleba a krev jeho drahú z vína. A že těch kněží jest nečíslné množstvie, papež se vší cierkví svědčí a drží to za vieru, že on s kněžími svými tvoří tělo Krystovo z chleba, a o tu při jest veliké rozdělenie mezi doktory a mezi mistry hádánie, haněnie, kaceřovánie. Jedni to držie, že z chleba tvořie tělo Krystovo, a druzí to za kacierstvie pokládají (206 a) a potupují, a některým se zdá s haňbú to mluviti, že by tvořili tělo božie, pak praviece jich „požehnáním a slovy“, kteráž potom mluvie, chléb se mění v tělo Krystovo a víno v krev jeho. Jakož mistr veliký a slavný v učení pražském mě učil věřiti řka, že tobě to nové a neslušné nemá se zdáti, že v Krystovu podstatu ty zemské a mrtvé věci se obracují nebo měnie mocí slov Krystových, kteráž kněz žehnaje chléb řieká. Tak ihned po těch sloviech chléb pro- mění se v podstatu nebo v byt těla Krystova, a víno v byt krve jeho; a již viece neostává chléb v svém přirození, vše- chen se změní a obrátí v tělo Krystovo, jediné barvy chleba bělost a chuť chleba ostanú bez chleba, a na ten rozom
8 chotnými, tak že nelze po řeči poznati na nich nižádné ne- věry jich, leč komu zjevně povědie své úmysly. A někteří mnoho let stojie u kostelóv za správce, přikryti jsúce před lidem tú nevěrú, nebo se pilně kryjí s tiem, nebo jim hrdla platie a pohaněnie. Protož na tu stranu chýlé řeči své (205 b) aby domněni byli, že by to právě vedli. KAPITOLA PÁTÁ. ež pak o druhých těch kněžích, ježto takové v lidu vedú, ještě těžšie jest nežli prvních, ježto tvrdě s velikú pilností potvrzují o tělu božiem, že pán Ježíš dal nám své pravé tělo k jedení a svú krev předrahú ku pití. Ale jest to tělo, ježto jeho posvětil z chleba, nebo chleba v tělo své a víno v krev svú, a že to tělo dal jiesti, ježto z chleba po- světil učedlníkóm, a že tak i kněžie posvěcují chleba v tělo Krystovo a víno v krev jeho. Protož mluvie drže a věře, že tvořie tělo Krystovo z chleba a krev jeho drahú z vína. A že těch kněží jest nečíslné množstvie, papež se vší cierkví svědčí a drží to za vieru, že on s kněžími svými tvoří tělo Krystovo z chleba, a o tu při jest veliké rozdělenie mezi doktory a mezi mistry hádánie, haněnie, kaceřovánie. Jedni to držie, že z chleba tvořie tělo Krystovo, a druzí to za kacierstvie pokládají (206 a) a potupují, a některým se zdá s haňbú to mluviti, že by tvořili tělo božie, pak praviece jich „požehnáním a slovy“, kteráž potom mluvie, chléb se mění v tělo Krystovo a víno v krev jeho. Jakož mistr veliký a slavný v učení pražském mě učil věřiti řka, že tobě to nové a neslušné nemá se zdáti, že v Krystovu podstatu ty zemské a mrtvé věci se obracují nebo měnie mocí slov Krystových, kteráž kněz žehnaje chléb řieká. Tak ihned po těch sloviech chléb pro- mění se v podstatu nebo v byt těla Krystova, a víno v byt krve jeho; a již viece neostává chléb v svém přirození, vše- chen se změní a obrátí v tělo Krystovo, jediné barvy chleba bělost a chuť chleba ostanú bez chleba, a na ten rozom
Strana 9
9 vede doktory Tomáše, mnicha z Akvině. Ten mluvě o dóstojenství těla Krystova takto die: Mnohé a divné věci jsú v té svátosti; najprvé, že jesti tu tělo Krystovo tak veliké, jako jest bylo na kříži, a jakož nynie veliké jest v nebi, avšak velikostí svú (206 b) nevy- stupuje z miery svátosti. Druhé divné jest, že tu sú zpósoby chleba a vína. Třetie odivná jest, že ty samy zpósoby nebo tvářnosti všicku moc mají nám činiti jako chléb a víno činí, jakožto krmiti a napájeti. A k témuž rozomu jiná dva doktory přivodí, i jest k divu podobné, kto by se mohl diviti takému zapletení viery. A kto po tom za- pletení viery ostane v pravé vieře, nač sú ti doktorové usilo- vali, vieru-li sú žádali v lidech vzdělati takými věcemi, čili se mistry velikými ukázati v neslýchaných novinách, aby jimi nakvasili lid nečíslný jako jedem, kterú mieru sú k tomu měli, aby jí změřili tělo Krystovo veliké, tak veliké v svátosti, jako na kříži; a že tú velikostí nevyniká z miery svátosti. Ač jest malý kus chleba, však se v něm schová dlúhý i široký muž, pán Ježíš; kde jest při tom mnich byl měře to, že nevystupuje z miery svátosti, z které svátosti, poněvadž se chléb úplně mění v tělo Krystovo, a nic jeho tu neostává než toliko barvy jeho bělost, chuť, velikost. Ty již barvy a případky (207 a) nejsú ani tělo Krystovo ani chléb. Protož mistrové hádajíce se o tu nesnázi, nemohli sú ukázati, co by byli ti případkové nebo ty barvy, poně- vadž nejsú ani tělo Krystovo, ani chléb. I nemohli sú jich nazývati nižádným stvořením najpotupnějším, co by byly, pak Tomáš mnich nazývá to nic svátost nebo přikrytie těla Krystova, že jeho veliké tělo nevyniká z té svátosti, ježto jest nic, nemóž vyniknúti, nebo nepřebývá pravda Krystova v tom nic lžemi skladenými, a opět že ty případky nebo barvy chleba, súce tu bez chleba, všicku moc mají nám činiti, jakož ji chléb a víno móž činiti, aby nás sytili a napájeli, ačkoli nejsú ani tělo Krystovo ani chléb, než prostě nic, a móž nás krmiti a napájeti.
9 vede doktory Tomáše, mnicha z Akvině. Ten mluvě o dóstojenství těla Krystova takto die: Mnohé a divné věci jsú v té svátosti; najprvé, že jesti tu tělo Krystovo tak veliké, jako jest bylo na kříži, a jakož nynie veliké jest v nebi, avšak velikostí svú (206 b) nevy- stupuje z miery svátosti. Druhé divné jest, že tu sú zpósoby chleba a vína. Třetie odivná jest, že ty samy zpósoby nebo tvářnosti všicku moc mají nám činiti jako chléb a víno činí, jakožto krmiti a napájeti. A k témuž rozomu jiná dva doktory přivodí, i jest k divu podobné, kto by se mohl diviti takému zapletení viery. A kto po tom za- pletení viery ostane v pravé vieře, nač sú ti doktorové usilo- vali, vieru-li sú žádali v lidech vzdělati takými věcemi, čili se mistry velikými ukázati v neslýchaných novinách, aby jimi nakvasili lid nečíslný jako jedem, kterú mieru sú k tomu měli, aby jí změřili tělo Krystovo veliké, tak veliké v svátosti, jako na kříži; a že tú velikostí nevyniká z miery svátosti. Ač jest malý kus chleba, však se v něm schová dlúhý i široký muž, pán Ježíš; kde jest při tom mnich byl měře to, že nevystupuje z miery svátosti, z které svátosti, poněvadž se chléb úplně mění v tělo Krystovo, a nic jeho tu neostává než toliko barvy jeho bělost, chuť, velikost. Ty již barvy a případky (207 a) nejsú ani tělo Krystovo ani chléb. Protož mistrové hádajíce se o tu nesnázi, nemohli sú ukázati, co by byli ti případkové nebo ty barvy, poně- vadž nejsú ani tělo Krystovo, ani chléb. I nemohli sú jich nazývati nižádným stvořením najpotupnějším, co by byly, pak Tomáš mnich nazývá to nic svátost nebo přikrytie těla Krystova, že jeho veliké tělo nevyniká z té svátosti, ježto jest nic, nemóž vyniknúti, nebo nepřebývá pravda Krystova v tom nic lžemi skladenými, a opět že ty případky nebo barvy chleba, súce tu bez chleba, všicku moc mají nám činiti, jakož ji chléb a víno móž činiti, aby nás sytili a napájeli, ačkoli nejsú ani tělo Krystovo ani chléb, než prostě nic, a móž nás krmiti a napájeti.
Strana 10
10 KAPITOLA ŠESTÁ. Vizte básní těch neslýchaných, hlubokými lžemi skla- dených, aby pak za vieru lidem postaveny byly ty básni, a kto by jich za vieru držeti nechtěl, tak jakož sú oni zákon skovali těm případkóm, aby potupen byl jako najhorší kacieř. Než to aby pán Ježíš dal tak velebný dar nám svého těla v tak nepoctivých případciech, (207 b) ježto nejsú chléb ani které stvořenie nenie přidáno bytí jeho velebné pravdě, a múdrosti převýšené jeho. A opět když by takoví pří- padcie stáli na těle Krystově jako duch, ježto nemá těla ani kosti, kterak by svatý Pavel mohl řéci: Chléb. kterýž lámeme, jest účastnost těla Kry- stova. To jest ten chléb, který jest spojen s tělem Kry- stovým v jednu oběť na oltáři, kterak by jemu mohl řéci: Chléb, když by nebyl v pravdě chléb, maje pravý být chleba, kterak by lámal ty případky nebo barvy, ježto nejsú tělo Krystovo ani chléb, ani které stvořenie, než duch omylný nemaje těla ani života. A jestli že by taká omylnost stála na těle božiem, však by musil svědek býti svatý Pavel řka: Chléb, který lámeme, ano tu chleba nenie. Ale viece máme věřiti Apo- štolóm Krystovým než tomu mnichu břicha- tému, a než tomu mistru hlubokému a než Škotovi. Nebo ti tři takové případky chleba bez chleba omylně vseli sú mezi křesťany, a zapletli sú vieru svými vtipy a domněními dalekými od viery i od rozomu, že ten mistr, ježto mě učí, abych věřil tomu, že se chléb mění v tělo Krystovo (208 a) a víno v krev jeho skrze moc že- hnánie kněžského a mluvenie slov Krystových, ten zjevně zapierá toho, že pán Ježíš nedal jest toho těla jiesti Apo- štolóm, které jest přibito bylo na kříži, ale to, kterého jest posvětil z chleba; také ani té krve píti dal jim, která vy- lita jest za mnohé z toho těla, ale posvěcené z vína. Protož die, že ten vidomý kalich, který Apoštolé viděchu, byl jest ve krvi Krystově, ale v nižádné jiné krvi než v té, která
10 KAPITOLA ŠESTÁ. Vizte básní těch neslýchaných, hlubokými lžemi skla- dených, aby pak za vieru lidem postaveny byly ty básni, a kto by jich za vieru držeti nechtěl, tak jakož sú oni zákon skovali těm případkóm, aby potupen byl jako najhorší kacieř. Než to aby pán Ježíš dal tak velebný dar nám svého těla v tak nepoctivých případciech, (207 b) ježto nejsú chléb ani které stvořenie nenie přidáno bytí jeho velebné pravdě, a múdrosti převýšené jeho. A opět když by takoví pří- padcie stáli na těle Krystově jako duch, ježto nemá těla ani kosti, kterak by svatý Pavel mohl řéci: Chléb. kterýž lámeme, jest účastnost těla Kry- stova. To jest ten chléb, který jest spojen s tělem Kry- stovým v jednu oběť na oltáři, kterak by jemu mohl řéci: Chléb, když by nebyl v pravdě chléb, maje pravý být chleba, kterak by lámal ty případky nebo barvy, ježto nejsú tělo Krystovo ani chléb, ani které stvořenie, než duch omylný nemaje těla ani života. A jestli že by taká omylnost stála na těle božiem, však by musil svědek býti svatý Pavel řka: Chléb, který lámeme, ano tu chleba nenie. Ale viece máme věřiti Apo- štolóm Krystovým než tomu mnichu břicha- tému, a než tomu mistru hlubokému a než Škotovi. Nebo ti tři takové případky chleba bez chleba omylně vseli sú mezi křesťany, a zapletli sú vieru svými vtipy a domněními dalekými od viery i od rozomu, že ten mistr, ježto mě učí, abych věřil tomu, že se chléb mění v tělo Krystovo (208 a) a víno v krev jeho skrze moc že- hnánie kněžského a mluvenie slov Krystových, ten zjevně zapierá toho, že pán Ježíš nedal jest toho těla jiesti Apo- štolóm, které jest přibito bylo na kříži, ale to, kterého jest posvětil z chleba; také ani té krve píti dal jim, která vy- lita jest za mnohé z toho těla, ale posvěcené z vína. Protož die, že ten vidomý kalich, který Apoštolé viděchu, byl jest ve krvi Krystově, ale v nižádné jiné krvi než v té, která
Strana 11
11 v kalichu bieše. Nebo jest nebyl kalich v té krvi, která pod masem a pod koží a v žilách Krystových byla jest, že té krve ten kalich neměl jest, ale tu, kterú jest z vína v kalichu posvětil a nazval ji tú krví, kteráž za mnohé vy- lita bude, ač jest nikdy netekla z ran Krystových; než on o to pracuje, aby z vína posvěcenú krev přidědil té krvi, kteráž jest tekla z ran Krystových. Ale nebude-li a blikavá po tmě podvržená Jakobovi Ráchel krásná, takéž tuto blud zavržený nemóž mieti miesta ani moci té, kterú má ta krev, o niež jest řekl pán Ježíš: Píte z toho všickni. Toť jest jistě krev má, kteráž za mnohé vy- lita bude. Ale jestli že o té mluvě, nedal jie píti, toť najviece (208 b) proto by to učinil, že by nemohl nebo ne- chtěl dáti té, kteráž jest byla pod koží v žilách jeho, a která jest tekla z ran jeho. A jestli že by mluvě o té podal píti té, které jest z vína nasvětil, tak by zmýlil Apo- štoly, mluvě jim to, což jest i podvrhl jim to, což nenie. Kto by jeho ústóm věřil, kdy by jiné mluvil, a jiné činil? Toť tobě, mistře sedmera umění, příleží, aby dnes to za vieru ohlásil, a zajtra jiné, ale jemu, jenž die: Já sem pravda, nepříleží, aby to ústy svými ujistě, podvrhl na to miesto něco cizieho. Protož ten mistr chtěl mě jest na to navésti svými smysly, abych věřil tomu, že pán Ježíš posvětil chleba v tělo své, a vína v krev svú, a přidal tomu tělu to právo a jméno, že ono na smrt dáno bude; ta krev z vína posvěcená za mnohé vylita bude, a z toho dále, abych to za vieru tvrdil, že jest kněžím tu moc dal, aby oni vždy posvěcovali chleba v tělo jeho a vína v krev jeho, ale odpověděl sem jemu, že toho neučiním. KAPITOLA SEDMÁ. ak již k těm řečem napřed pověděným jest odpora těch mistróv, kteří pravdy čtenie následují o tělu božiem, a toto (209 a) mezi jinú
11 v kalichu bieše. Nebo jest nebyl kalich v té krvi, která pod masem a pod koží a v žilách Krystových byla jest, že té krve ten kalich neměl jest, ale tu, kterú jest z vína v kalichu posvětil a nazval ji tú krví, kteráž za mnohé vy- lita bude, ač jest nikdy netekla z ran Krystových; než on o to pracuje, aby z vína posvěcenú krev přidědil té krvi, kteráž jest tekla z ran Krystových. Ale nebude-li a blikavá po tmě podvržená Jakobovi Ráchel krásná, takéž tuto blud zavržený nemóž mieti miesta ani moci té, kterú má ta krev, o niež jest řekl pán Ježíš: Píte z toho všickni. Toť jest jistě krev má, kteráž za mnohé vy- lita bude. Ale jestli že o té mluvě, nedal jie píti, toť najviece (208 b) proto by to učinil, že by nemohl nebo ne- chtěl dáti té, kteráž jest byla pod koží v žilách jeho, a která jest tekla z ran jeho. A jestli že by mluvě o té podal píti té, které jest z vína nasvětil, tak by zmýlil Apo- štoly, mluvě jim to, což jest i podvrhl jim to, což nenie. Kto by jeho ústóm věřil, kdy by jiné mluvil, a jiné činil? Toť tobě, mistře sedmera umění, příleží, aby dnes to za vieru ohlásil, a zajtra jiné, ale jemu, jenž die: Já sem pravda, nepříleží, aby to ústy svými ujistě, podvrhl na to miesto něco cizieho. Protož ten mistr chtěl mě jest na to navésti svými smysly, abych věřil tomu, že pán Ježíš posvětil chleba v tělo své, a vína v krev svú, a přidal tomu tělu to právo a jméno, že ono na smrt dáno bude; ta krev z vína posvěcená za mnohé vylita bude, a z toho dále, abych to za vieru tvrdil, že jest kněžím tu moc dal, aby oni vždy posvěcovali chleba v tělo jeho a vína v krev jeho, ale odpověděl sem jemu, že toho neučiním. KAPITOLA SEDMÁ. ak již k těm řečem napřed pověděným jest odpora těch mistróv, kteří pravdy čtenie následují o tělu božiem, a toto (209 a) mezi jinú
Strana 12
12 řečí řkú: A že nižádným tiem čtverým obyčejem, ani kterým z těch nemóž kněz stvořiti netoliko Boha, ale ani těla Kry- stova z ničehož, ani učiniti móž z jiné věci. Nebo tělo Krystovo, to jakž jest jednú stvořeno od Boha v životě panny Marye z krve jejie, tak to tělo nikdy jest nezhynulo, ani kdy potom se počalo, aniž se móž znova počieti. Protož ni- žádný kněz nemóž jeho stvořiti z ničehož, aniž z jiné věci jeho učiniti. A k tomu rozomu svatý Bernard die v kázání ku papeži Petrovi: Tělo Krystovo nerodí se, neplodí se, netvoří se, ale v rukú kněžsku spolu činí se, to jest, že Bóh mocí svú a slovy svými, kteréž kněz mluví, činí Bóh, že v rukú kněžskú spolu bývá i tělo Krystovo i zpósob chleba. To vše Hus píše proti těm k něžím, ježto pravie a věřie, že tvořie, činie a posvěcují chleba v tělo Krystovo. I od- pierá, že té moci nemají, by z chleba tvořili tělo, které jest dávno stvořeno mocí ducha svatého v životě panny Marye, a poněvadž jest nikdy potom nezhynulo, proč by je kněžie z chleba tvořili, poněvadž to tělo nemóž zhy- núti nižádnú věcí protivnú (209 b) vždy jest živ v slávě boží maje moc činiti všecky užitky spasitedlné lidem, kte- rýchž potřebují k spasení, jsa v nebi, krmiti je svým tělem a napájeti je svú krví; pro kterú pak potřebu kněžie měli by tvořiti z chleba tělo jeho, an je vždy má v sobě hotové, k čemuž by jeho žádali? Protož když na oltáři bývá v oběti posvátné, tu se znova nerodí ani stvoří, ale v rukú kněžskú spolu se činí s tú svátostí, kterú kněz v rukú drží. Ač kněz služebně s vierú, s modlitbú posvěcuje svátosti vidomé, ale Bóh svú mocí činí to, aby tu tělo Krystovo spolu s tú svá- tostí v jednu oběť bylo spojeno. A opět k témuž od- pora die, že nic nenie hroznějšieho než to, kdyžť každý kněz slúže mši řieká: Činím, tvořím nebo posvěcuji těla Krystova z chleba na každý den. Nebo tak by byl Bóh náš na každý den nový Bóh z chleba stvořený, nebo tělo jeho, poněvadž jest svrchovaně svaté a věčné a tak posvátné, kterak znova móž učiněno neb stvořeno býti z chleba. Také řeči kněžské sú rúhánie proti Bohu. Protož z toho, že oni
12 řečí řkú: A že nižádným tiem čtverým obyčejem, ani kterým z těch nemóž kněz stvořiti netoliko Boha, ale ani těla Kry- stova z ničehož, ani učiniti móž z jiné věci. Nebo tělo Krystovo, to jakž jest jednú stvořeno od Boha v životě panny Marye z krve jejie, tak to tělo nikdy jest nezhynulo, ani kdy potom se počalo, aniž se móž znova počieti. Protož ni- žádný kněz nemóž jeho stvořiti z ničehož, aniž z jiné věci jeho učiniti. A k tomu rozomu svatý Bernard die v kázání ku papeži Petrovi: Tělo Krystovo nerodí se, neplodí se, netvoří se, ale v rukú kněžsku spolu činí se, to jest, že Bóh mocí svú a slovy svými, kteréž kněz mluví, činí Bóh, že v rukú kněžskú spolu bývá i tělo Krystovo i zpósob chleba. To vše Hus píše proti těm k něžím, ježto pravie a věřie, že tvořie, činie a posvěcují chleba v tělo Krystovo. I od- pierá, že té moci nemají, by z chleba tvořili tělo, které jest dávno stvořeno mocí ducha svatého v životě panny Marye, a poněvadž jest nikdy potom nezhynulo, proč by je kněžie z chleba tvořili, poněvadž to tělo nemóž zhy- núti nižádnú věcí protivnú (209 b) vždy jest živ v slávě boží maje moc činiti všecky užitky spasitedlné lidem, kte- rýchž potřebují k spasení, jsa v nebi, krmiti je svým tělem a napájeti je svú krví; pro kterú pak potřebu kněžie měli by tvořiti z chleba tělo jeho, an je vždy má v sobě hotové, k čemuž by jeho žádali? Protož když na oltáři bývá v oběti posvátné, tu se znova nerodí ani stvoří, ale v rukú kněžskú spolu se činí s tú svátostí, kterú kněz v rukú drží. Ač kněz služebně s vierú, s modlitbú posvěcuje svátosti vidomé, ale Bóh svú mocí činí to, aby tu tělo Krystovo spolu s tú svá- tostí v jednu oběť bylo spojeno. A opět k témuž od- pora die, že nic nenie hroznějšieho než to, kdyžť každý kněz slúže mši řieká: Činím, tvořím nebo posvěcuji těla Krystova z chleba na každý den. Nebo tak by byl Bóh náš na každý den nový Bóh z chleba stvořený, nebo tělo jeho, poněvadž jest svrchovaně svaté a věčné a tak posvátné, kterak znova móž učiněno neb stvořeno býti z chleba. Také řeči kněžské sú rúhánie proti Bohu. Protož z toho, že oni
Strana 13
13 pravie, že Boha tvořie z chleba, a lid vida svátost za to má, že jest Boha viděl, i (210 a) modlí se chlebu jako Bohu. Protož rozomní, když vidie posvátnú oběť, mají věděti, že ona nenie tělo Krystovo, ale že tu tělo Krystovo jestiť po- svátné v té oběti skryté. Tentoť jest smysl cierkve svaté, kterýžto zpievá na den božieho těla: Pod rozličnými zpóso- bami znamenie toliko a ne věci skryté sú věci veliké. A z toho máme, že když by zkažen byl blud modloslužby, a jasněji ctěn by byl Bóh, ale takto se nectí, když se modla ctí. A z toho jisto by bylo, kdy by od Krysta byla tato věc nebo rozum viery, pravá a slušná služba Bohu dála by se, kteráž by se líbila Bohu, kteráž služba již jest nynie lživá a ohavná Bohu pravému. A tentoť jest pravý rozom, ačkoli se nelíbí biskupóm modlářským. Tyto řeči velmi pravé jsú, v nichž se odpora činí tomu bludu, který držie a tvrdie mnozí kněžie strany papežovy věřiece, že oni tvořie Boha anebo tělo Krystovo z chleba, a to jistie, že oni tu moc mají od Boha, aby svým žehnáním a slovy tvořili nebo posvěco- vali v tělo Krystovo chléb a víno v krev jeho. Protož mi- strové ti, kteříž následují viery v sloviech Krystových, od- pierají tomu jako najtěžšiemu bludu, že taková jich (210 b) viera nebo domněnie nemóž býti pravé, aby oni z chleba posvěcovali nebo z něho tvořili tělo Krystovo to, které se jest z panny Marye narodilo a na kříži za nás umrtveno, že jest to lež a blud, by oni z chleba nebo z jiné věci mohli to tělo tvořiti nebo jeho posvěcovati, poněvadž jest prve stvořeno i svato, než sú ti kněži na světě byli. A po- něvadž jich ten rozum nebo viera ta jich jest blud, modlo- služebenstvie viece, nebo v pravdě Bóh byl by ctěn, a když by ta věc odkryta byla nebo rozom viery byl oznámen o té pravdě těla Krystova, že jeho kněžie netvořie z chleba, ale sám Bóh móž to učiniti, aby to tělo Krystovo dávno stvo- řené bylo přítomno v oběti posvátné na oltáři skrze vieru a služebnost úřadu kněžského. Tiem činem dála by se pravá poctivost Bohu a (dála) by se pravá a slušná služba Bohu, a líbila by se jemu, ale tu, kdež věřie, že tvořie z chleba tělo Krystovo, jestiť v nich služba lživá a ohavná Bohu,
13 pravie, že Boha tvořie z chleba, a lid vida svátost za to má, že jest Boha viděl, i (210 a) modlí se chlebu jako Bohu. Protož rozomní, když vidie posvátnú oběť, mají věděti, že ona nenie tělo Krystovo, ale že tu tělo Krystovo jestiť po- svátné v té oběti skryté. Tentoť jest smysl cierkve svaté, kterýžto zpievá na den božieho těla: Pod rozličnými zpóso- bami znamenie toliko a ne věci skryté sú věci veliké. A z toho máme, že když by zkažen byl blud modloslužby, a jasněji ctěn by byl Bóh, ale takto se nectí, když se modla ctí. A z toho jisto by bylo, kdy by od Krysta byla tato věc nebo rozum viery, pravá a slušná služba Bohu dála by se, kteráž by se líbila Bohu, kteráž služba již jest nynie lživá a ohavná Bohu pravému. A tentoť jest pravý rozom, ačkoli se nelíbí biskupóm modlářským. Tyto řeči velmi pravé jsú, v nichž se odpora činí tomu bludu, který držie a tvrdie mnozí kněžie strany papežovy věřiece, že oni tvořie Boha anebo tělo Krystovo z chleba, a to jistie, že oni tu moc mají od Boha, aby svým žehnáním a slovy tvořili nebo posvěco- vali v tělo Krystovo chléb a víno v krev jeho. Protož mi- strové ti, kteříž následují viery v sloviech Krystových, od- pierají tomu jako najtěžšiemu bludu, že taková jich (210 b) viera nebo domněnie nemóž býti pravé, aby oni z chleba posvěcovali nebo z něho tvořili tělo Krystovo to, které se jest z panny Marye narodilo a na kříži za nás umrtveno, že jest to lež a blud, by oni z chleba nebo z jiné věci mohli to tělo tvořiti nebo jeho posvěcovati, poněvadž jest prve stvořeno i svato, než sú ti kněži na světě byli. A po- něvadž jich ten rozum nebo viera ta jich jest blud, modlo- služebenstvie viece, nebo v pravdě Bóh byl by ctěn, a když by ta věc odkryta byla nebo rozom viery byl oznámen o té pravdě těla Krystova, že jeho kněžie netvořie z chleba, ale sám Bóh móž to učiniti, aby to tělo Krystovo dávno stvo- řené bylo přítomno v oběti posvátné na oltáři skrze vieru a služebnost úřadu kněžského. Tiem činem dála by se pravá poctivost Bohu a (dála) by se pravá a slušná služba Bohu, a líbila by se jemu, ale tu, kdež věřie, že tvořie z chleba tělo Krystovo, jestiť v nich služba lživá a ohavná Bohu,
Strana 14
14 nebo v nich ta služba jest modloslužba těla božieho; nemají, než chléb prázdný za Bóh ctie. Protož ctíti modlu jako Jezu Krysta pravého Boha, taková (211 a) služba jest lživá a ohavná. KAPITOLA OSMÁ. Než pak tyto věci svědčiti nebo je tvrditi za pravdu, že biskupové i s kněžími i s lidem sú modlosluhy věřiece tomu, že tvořie tělo Jezu Krystovo, a tak samého Krysta z chleba, aby na každý den byl nový Krystus z chleba stvořen. Těžká věc jest to uvésti na taký mnohý lid, poně- vadž oni tomu silně věřie, že tiem posvěcením chleba v tělo Krystovo aby tak měli tělo Krystovo z chleba posvěcované, na tomť nepochybují, ale silně to za vieru tvrdie a písmem dovodie, že jakož voda proměnila se jest u víno a huol Mojžiešova v hada, tak se chléb mění v tělo Krystovo po- žehnáním kněžským, tak silně věřie. A na té vieře všechno množstvie lidu držie, proč by pak v nich těla božieho ne- bylo, ani tak tvrdě věřie a podobně na to písma přivodie; k tomuť ne lidský rozom, ale boží musí býti, aby to známo bylo, proč by ten lid s takú vierú neměl těla božieho, než aby se s modlú mrtvú tu obcházel pod jménem těla Kry- stova. Tuto rozom máme vzieti při tom ne- bezpečenství, že všecky věci božské, které on (211 b) přikazuje a ustavuje, v nichž spasenie slibuje, nebo smlúvu v nich s lidmi zatvrzuje o to spasenie, které jim slibuje, to tak nepochybně dojde, ale takto, ač lidé v tom ostanú úplně podle úmysla bo- žieho dělajíce to tak, jakož úmysl boží chtěl. Pakli by takové činy Bohem přikázané nebo usta- vené činili jiným úmyslem nebo rozomem odporným úmyslu božiemu jinak to proměniece než Bóh chtěl, i činie skutek Bohem přikázaný, ale v jiný kořen cizí přesadivše jej. Již ten skutek nenie boží, ale jich, nebo sú při něm odstúpili od úmysla božieho i od jeho slov, i činie pod ním svój blud a zámysl svój převrácený, protivný Bohu, kážiece slovo božie
14 nebo v nich ta služba jest modloslužba těla božieho; nemají, než chléb prázdný za Bóh ctie. Protož ctíti modlu jako Jezu Krysta pravého Boha, taková (211 a) služba jest lživá a ohavná. KAPITOLA OSMÁ. Než pak tyto věci svědčiti nebo je tvrditi za pravdu, že biskupové i s kněžími i s lidem sú modlosluhy věřiece tomu, že tvořie tělo Jezu Krystovo, a tak samého Krysta z chleba, aby na každý den byl nový Krystus z chleba stvořen. Těžká věc jest to uvésti na taký mnohý lid, poně- vadž oni tomu silně věřie, že tiem posvěcením chleba v tělo Krystovo aby tak měli tělo Krystovo z chleba posvěcované, na tomť nepochybují, ale silně to za vieru tvrdie a písmem dovodie, že jakož voda proměnila se jest u víno a huol Mojžiešova v hada, tak se chléb mění v tělo Krystovo po- žehnáním kněžským, tak silně věřie. A na té vieře všechno množstvie lidu držie, proč by pak v nich těla božieho ne- bylo, ani tak tvrdě věřie a podobně na to písma přivodie; k tomuť ne lidský rozom, ale boží musí býti, aby to známo bylo, proč by ten lid s takú vierú neměl těla božieho, než aby se s modlú mrtvú tu obcházel pod jménem těla Kry- stova. Tuto rozom máme vzieti při tom ne- bezpečenství, že všecky věci božské, které on (211 b) přikazuje a ustavuje, v nichž spasenie slibuje, nebo smlúvu v nich s lidmi zatvrzuje o to spasenie, které jim slibuje, to tak nepochybně dojde, ale takto, ač lidé v tom ostanú úplně podle úmysla bo- žieho dělajíce to tak, jakož úmysl boží chtěl. Pakli by takové činy Bohem přikázané nebo usta- vené činili jiným úmyslem nebo rozomem odporným úmyslu božiemu jinak to proměniece než Bóh chtěl, i činie skutek Bohem přikázaný, ale v jiný kořen cizí přesadivše jej. Již ten skutek nenie boží, ale jich, nebo sú při něm odstúpili od úmysla božieho i od jeho slov, i činie pod ním svój blud a zámysl svój převrácený, protivný Bohu, kážiece slovo božie
Strana 15
15 v řeči a v blahu, i káží se pod těmi slovy slúžiece mše zá- myslem svatokupeckým tak slúžie penězóm, a blud kacieřský povedú pode mšemi. I bude mše, jenž jest měla Bohu býti, bude cesta kacieřstvie, proto že sú při ní odstúpili od úmysla božieho a převrátili sú pravdu boží v lež, a k tomu podobná věc psána jest v zákoně Mojžiešově, kdežto pán Bóh rozka- zoval o řádu obětí, kterak které měly obětová(212 a)ny býti. I die o obětech pokojných, aby jedeny byly ten den i druhý mohli sú je jiesti, a což kolivěk by třetí den nalezl, oheň to sežže. Pakli by kto maso oběti pokojné třetí den jedl, nebudeť vzácna jeho offéra, aniž prospěje offěrujíciemu. Ale spieše kteráž koli duše ta- kým pokrmem se poskvrnila, přestúpením vinna bude. Toť pán Bóh mluví, že týž skutek Bohem přikázaný, dokud stál jest podle úmysla božieho a jeho přikázání, byl vzácný Bohu a užitečný tomu, ktož jej činil. A týž skutek, ktož by jej činil odstúpě od úmysla božieho jinak a jiný den než Bóh jmenoval, že se tiem skutkem poskvrnil, a přestúpením při- kázánie božieho vinen byl. Protož skutkové Bohem přikázaní dotud sú vzácní nebo milí Bohu, dokud v těch skutciech stojie podle úmyslóv božích a podle pravdy tu postavené v sloviech božích, pakli se přichýlé k těm skutkóm podle svých zámyslóv bludných, přestúpením vinni budú, a pro- vedú bludy své pod skutky božími. KAPITOLA DEVÁTÁ. pět o syniech Eli, toho kněze židov- ského, toto písmo praví, že synové Eli, synové Belial, nez(212 b)najíce Boha právě ani po řádu kněžském klidu umějiece, kolikž kolivěk přijdieše obětí obětovat, při- běhnieše knězóv pacholek, když se maso vařieše, a maje udici železnú tré zubú v své ruce, i vsáhnieše jí v hrnec měděný nebo v kotel, nebo v pánev, a to vše, což na udici zdvihnieše, to sobě kněz vzal, a ještě prve, než počechu tukem kaditi podle obyčeje, až přijdieše knězóv pacholek,
15 v řeči a v blahu, i káží se pod těmi slovy slúžiece mše zá- myslem svatokupeckým tak slúžie penězóm, a blud kacieřský povedú pode mšemi. I bude mše, jenž jest měla Bohu býti, bude cesta kacieřstvie, proto že sú při ní odstúpili od úmysla božieho a převrátili sú pravdu boží v lež, a k tomu podobná věc psána jest v zákoně Mojžiešově, kdežto pán Bóh rozka- zoval o řádu obětí, kterak které měly obětová(212 a)ny býti. I die o obětech pokojných, aby jedeny byly ten den i druhý mohli sú je jiesti, a což kolivěk by třetí den nalezl, oheň to sežže. Pakli by kto maso oběti pokojné třetí den jedl, nebudeť vzácna jeho offéra, aniž prospěje offěrujíciemu. Ale spieše kteráž koli duše ta- kým pokrmem se poskvrnila, přestúpením vinna bude. Toť pán Bóh mluví, že týž skutek Bohem přikázaný, dokud stál jest podle úmysla božieho a jeho přikázání, byl vzácný Bohu a užitečný tomu, ktož jej činil. A týž skutek, ktož by jej činil odstúpě od úmysla božieho jinak a jiný den než Bóh jmenoval, že se tiem skutkem poskvrnil, a přestúpením při- kázánie božieho vinen byl. Protož skutkové Bohem přikázaní dotud sú vzácní nebo milí Bohu, dokud v těch skutciech stojie podle úmyslóv božích a podle pravdy tu postavené v sloviech božích, pakli se přichýlé k těm skutkóm podle svých zámyslóv bludných, přestúpením vinni budú, a pro- vedú bludy své pod skutky božími. KAPITOLA DEVÁTÁ. pět o syniech Eli, toho kněze židov- ského, toto písmo praví, že synové Eli, synové Belial, nez(212 b)najíce Boha právě ani po řádu kněžském klidu umějiece, kolikž kolivěk přijdieše obětí obětovat, při- běhnieše knězóv pacholek, když se maso vařieše, a maje udici železnú tré zubú v své ruce, i vsáhnieše jí v hrnec měděný nebo v kotel, nebo v pánev, a to vše, což na udici zdvihnieše, to sobě kněz vzal, a ještě prve, než počechu tukem kaditi podle obyčeje, až přijdieše knězóv pacholek,
Strana 16
16 i řeknieše k tomu, jenž oběť obětováše: Daj mi masa, ať uvařím knězi, neboť od tebe nevezmu masa vařeného, ale surové. A když řeknieše ten, jenž oběť obětováše: Nechť se najprve tuk zajže dnes podle obyčeje, a potom vezmeš sobě, což tvá duše žádá, jenž odpovědáše jemu a řka: Ne, tohoť neučiním, ale dáš mi ihned, neboť vezmu bezděky. Tak tiem činem převracováchu vešken řád v obětech proti při- kázání božiemu, a svého zámysla odporného Bohu požíváchu o obětech. Měli sú z oběti bráti maso vařené, když by naj- prve tukem zakadili podle přikázánie božieho. A oni pak surové brali a vařili sú sami sobě, a to nepoctivě bezděky u(213 a)dici tré zubú na to měli, a což na tu udici z hrnce vychvátili, to sobě vzeli. A protož řádu božieho neznajíce, v zákoně jeho chtěli sú oběti požívati toliko k svému úmyslu převrácenému proti slovu božiemu. Protož sú na se uvedli veliký hněv boží těžce hřešiece proti Bohu, jakož tu písmo ukazuje; a že to, což napřed pověděno jest, z těchto písem móž rozoměno býti, proč by ten lid neměl těla božieho při té službě mieti věře úplně, že tvoří tělo Krystovo nebo je posvěcuje z chleba, tak že jich posvěcením změní se chléb v tělo Krystovo a tak v Krysta, aby mocí jich posvěcenie chléb se proměnil v Krysta (aby mocí jich posvěcenie chléb se proměnil v Krysta), aby byl nový Bóh na každý den z chleba stvořený. Tať pře se dá tomu lidu, že tu myslé o tělu Krystovu úplně zpět a odporně proti slovóm Krystovým i proti úmyslóm jeho, že on o tom tělu mluví, které jest měl a které jest chtěl na smrt dáti. A tiem se dělí úmyslem svým od těch, ježto chtie mieti tělo Krystovo, tvořiece z chleba stvo- řené nebo proměněné, nemóž toho dosieci, aby na kříži (213 b) pnělo, nebo dávno tělo Krystovo umrtveno jest za nás na kříži prve před tiem, než sú kněžie počeli tvořiti tělo Krystovo z chleba. A poněvadž po tomto tvořie to tělo, tehdy nemóž býti ono, které umieralo na kříži, a když ne- móž ono býti, které jest umřelo na kříži, tehdy nižádné jiné nemóž býti; protož i nemají jeho, a protož jsúce od- lúčeni od Krysta takú dalekostí, modlu tvořie podle zámysla bludu svého nemajíce toho od Krysta, by jim přikázal tělo
16 i řeknieše k tomu, jenž oběť obětováše: Daj mi masa, ať uvařím knězi, neboť od tebe nevezmu masa vařeného, ale surové. A když řeknieše ten, jenž oběť obětováše: Nechť se najprve tuk zajže dnes podle obyčeje, a potom vezmeš sobě, což tvá duše žádá, jenž odpovědáše jemu a řka: Ne, tohoť neučiním, ale dáš mi ihned, neboť vezmu bezděky. Tak tiem činem převracováchu vešken řád v obětech proti při- kázání božiemu, a svého zámysla odporného Bohu požíváchu o obětech. Měli sú z oběti bráti maso vařené, když by naj- prve tukem zakadili podle přikázánie božieho. A oni pak surové brali a vařili sú sami sobě, a to nepoctivě bezděky u(213 a)dici tré zubú na to měli, a což na tu udici z hrnce vychvátili, to sobě vzeli. A protož řádu božieho neznajíce, v zákoně jeho chtěli sú oběti požívati toliko k svému úmyslu převrácenému proti slovu božiemu. Protož sú na se uvedli veliký hněv boží těžce hřešiece proti Bohu, jakož tu písmo ukazuje; a že to, což napřed pověděno jest, z těchto písem móž rozoměno býti, proč by ten lid neměl těla božieho při té službě mieti věře úplně, že tvoří tělo Krystovo nebo je posvěcuje z chleba, tak že jich posvěcením změní se chléb v tělo Krystovo a tak v Krysta, aby mocí jich posvěcenie chléb se proměnil v Krysta (aby mocí jich posvěcenie chléb se proměnil v Krysta), aby byl nový Bóh na každý den z chleba stvořený. Tať pře se dá tomu lidu, že tu myslé o tělu Krystovu úplně zpět a odporně proti slovóm Krystovým i proti úmyslóm jeho, že on o tom tělu mluví, které jest měl a které jest chtěl na smrt dáti. A tiem se dělí úmyslem svým od těch, ježto chtie mieti tělo Krystovo, tvořiece z chleba stvo- řené nebo proměněné, nemóž toho dosieci, aby na kříži (213 b) pnělo, nebo dávno tělo Krystovo umrtveno jest za nás na kříži prve před tiem, než sú kněžie počeli tvořiti tělo Krystovo z chleba. A poněvadž po tomto tvořie to tělo, tehdy nemóž býti ono, které umieralo na kříži, a když ne- móž ono býti, které jest umřelo na kříži, tehdy nižádné jiné nemóž býti; protož i nemají jeho, a protož jsúce od- lúčeni od Krysta takú dalekostí, modlu tvořie podle zámysla bludu svého nemajíce toho od Krysta, by jim přikázal tělo
Strana 17
17 tvořiti z chleba. Musí to býti, aby na ně dopuštěn byl ten blud pro veliké a těžké hřiechy, aby v takém oklamání byl postaven nečíslný lid takový, ježto nikdy nebyl vděčen té milosti od Boha, kterú nám jest ukázal skrze pána Jezu Krysta, ani toho daru, ježto jest z veliké milosti ostavil, a připravil nám tělo své za pokrm a krev svú svatú za nápoj. To všecko opustil jest nevěrně ten lid ku pravému poží- vání. Než pak kterakéž koli má přichýlenie nebo zřenie k tělu božiemu, to mu toliko skrze blud dívati se nebo mo- dliti se modloslužebně, neb takými hřie(214 a)chy obtiežen jest a nevděčnostmi, že mnohotvářné bludy na ně Bóh dopustil, a s tiem i tento blud těžký pod tělem božím, aby se jim to dálo skrze blud modloslužebný, aby při tom od viery odstúpivše kněžie falešní, aby vedli skrze zámysl tvrdý a bludný proti slovóm i úmyslóm Krystovým, aby jim z chleba tělo Krystovo tvořili, ježto nemóž býti, aby které stvořenie mohlo býti tiem tělem, které jest on z panny přijal, ač pak tomu oni věřie, že by je z chleba tvořili tiem věřením od- porným vieře, nemohú jiného uvésti, než aby se i lid ve lži postavili, aby ten lid na všem zklamán byl, poněvadž nikdy pravého užitka v těle božiem neshledali sú, jakož jest Bóh připravil a přikázal, aby jedli jeho pravé tělo a pili jeho krev, tiem sú vždy pohrzeli, a na to nedbali sú. Protož sú toho zaslúžili svú potupú, aby u pravdě neměli těla božieho ani k dívání ani k jedení, než čár modloslužebný, aby jakož viera, takž i služba byla skrze lstivé svódce jednána, a z těch řečí aby rozomným lidem to ostalo, aby se viděli (214 b) u velikém nebezpečenství pro takový zármutek těžký u vieře při takových věcech duchovních a skrytých, ježtoť se jich nemóž vešken svět vystřieci, jenž běží pod jménem těla božieho. A již jiného lékařstvie k tomu nebezpečenství ne- naleznú než to, aby takových kněží dvojích se vystřiehali mohú-li se jich doptati. Tiť sú zjevni, kteříž se protivie kalichu božiemu, žeť oni za to mají, žeť Boha tvořie z chleba; ale pikcharti pod kalichem, aby pak i všech mětežníkóv, kuběnářóv, svatokupcóv pilně se varo- vali, a těch, ježto se činie kněžími a nejsú; aniž v této 2
17 tvořiti z chleba. Musí to býti, aby na ně dopuštěn byl ten blud pro veliké a těžké hřiechy, aby v takém oklamání byl postaven nečíslný lid takový, ježto nikdy nebyl vděčen té milosti od Boha, kterú nám jest ukázal skrze pána Jezu Krysta, ani toho daru, ježto jest z veliké milosti ostavil, a připravil nám tělo své za pokrm a krev svú svatú za nápoj. To všecko opustil jest nevěrně ten lid ku pravému poží- vání. Než pak kterakéž koli má přichýlenie nebo zřenie k tělu božiemu, to mu toliko skrze blud dívati se nebo mo- dliti se modloslužebně, neb takými hřie(214 a)chy obtiežen jest a nevděčnostmi, že mnohotvářné bludy na ně Bóh dopustil, a s tiem i tento blud těžký pod tělem božím, aby se jim to dálo skrze blud modloslužebný, aby při tom od viery odstúpivše kněžie falešní, aby vedli skrze zámysl tvrdý a bludný proti slovóm i úmyslóm Krystovým, aby jim z chleba tělo Krystovo tvořili, ježto nemóž býti, aby které stvořenie mohlo býti tiem tělem, které jest on z panny přijal, ač pak tomu oni věřie, že by je z chleba tvořili tiem věřením od- porným vieře, nemohú jiného uvésti, než aby se i lid ve lži postavili, aby ten lid na všem zklamán byl, poněvadž nikdy pravého užitka v těle božiem neshledali sú, jakož jest Bóh připravil a přikázal, aby jedli jeho pravé tělo a pili jeho krev, tiem sú vždy pohrzeli, a na to nedbali sú. Protož sú toho zaslúžili svú potupú, aby u pravdě neměli těla božieho ani k dívání ani k jedení, než čár modloslužebný, aby jakož viera, takž i služba byla skrze lstivé svódce jednána, a z těch řečí aby rozomným lidem to ostalo, aby se viděli (214 b) u velikém nebezpečenství pro takový zármutek těžký u vieře při takových věcech duchovních a skrytých, ježtoť se jich nemóž vešken svět vystřieci, jenž běží pod jménem těla božieho. A již jiného lékařstvie k tomu nebezpečenství ne- naleznú než to, aby takových kněží dvojích se vystřiehali mohú-li se jich doptati. Tiť sú zjevni, kteříž se protivie kalichu božiemu, žeť oni za to mají, žeť Boha tvořie z chleba; ale pikcharti pod kalichem, aby pak i všech mětežníkóv, kuběnářóv, svatokupcóv pilně se varo- vali, a těch, ježto se činie kněžími a nejsú; aniž v této 2
Strana 18
18 věci lidé k spasení svému sú pečlivi, a kde bezpečni než tu, kde by kterých kněží zkusili u vieře Krystově o božiem těle i o jiných věcech, ježto by pravdu činili. KAPITOLA DESÁTÁ. ež pak v tomto, jelikožto mají požívánie rozličná těla božieho, aby při některých požíváních těla božieho, aby ježto o nich viera Krystova nic nemluví, ani v nich slibóv Krystových mají, by on k takým požíváním tělo své vydal, a slíbil užitek spasitedlný dá(215 a)vati, kterak koli zamyslé těla božieho požívati. Protož sem napřed pověděl o skutciech božích, že tak dotud se Bohu líbí a lidem k spasení při- spievají, dokud se dějí podle slov božích a úmyslóv jeho. K čemu jest je vydal, dotud má vydáno býti a věřeno, že skutkové boží jsú, a že se jemu líbí, ktož je tak činí podle slov jeho. Pakli se jich lidé chytie a vezmú je v svú moc a k jiným věcem s nimi potáhnú jiným obyčejem, chtie v nich užitek mieti než jest úmysl boží byl, a než slova božie pro- mluvila. Tak ihned při těch skutciech nebezpečenstvie mezi lidi upadne, a pochybenie jest o nich, nebo již nebudú skut- kové boží, ale lidští, že oni pod jménem skutkóv božích povedú své zámysly bludné a vedú osidla na lidi, aby tak jich zámysl odporný Bohu jak skutek boží přišel. Protož jest o tělu božiem z slov Krystových, že nic jiného nemluvil jest o svém těle, než vydávaje jeho najprve řekl jest učedlníkóm: Vezměte a jezte, toť jest tělo mé, a neřekl: Chovajte jeho za měsiec, ani řekl jest: Ukazujte je zástupóm zběhlým jako dobytku divokému, ani (215 b) jesti toho řekl: Procházejte se s ním po rynciech, po ulicech, po voj- nách, na palici je přiviežiece. Nic těch věcí nemluvil, aniž v takých činiech užitkóv těla svého položil jest. Ale řekl jest: Tělo mé právě jest pokrm, a krev má právě jest nápoj. Ktož jie tělo mé a piekrev mú, ten ve mně přebývá a já v něm. V tom
18 věci lidé k spasení svému sú pečlivi, a kde bezpečni než tu, kde by kterých kněží zkusili u vieře Krystově o božiem těle i o jiných věcech, ježto by pravdu činili. KAPITOLA DESÁTÁ. ež pak v tomto, jelikožto mají požívánie rozličná těla božieho, aby při některých požíváních těla božieho, aby ježto o nich viera Krystova nic nemluví, ani v nich slibóv Krystových mají, by on k takým požíváním tělo své vydal, a slíbil užitek spasitedlný dá(215 a)vati, kterak koli zamyslé těla božieho požívati. Protož sem napřed pověděl o skutciech božích, že tak dotud se Bohu líbí a lidem k spasení při- spievají, dokud se dějí podle slov božích a úmyslóv jeho. K čemu jest je vydal, dotud má vydáno býti a věřeno, že skutkové boží jsú, a že se jemu líbí, ktož je tak činí podle slov jeho. Pakli se jich lidé chytie a vezmú je v svú moc a k jiným věcem s nimi potáhnú jiným obyčejem, chtie v nich užitek mieti než jest úmysl boží byl, a než slova božie pro- mluvila. Tak ihned při těch skutciech nebezpečenstvie mezi lidi upadne, a pochybenie jest o nich, nebo již nebudú skut- kové boží, ale lidští, že oni pod jménem skutkóv božích povedú své zámysly bludné a vedú osidla na lidi, aby tak jich zámysl odporný Bohu jak skutek boží přišel. Protož jest o tělu božiem z slov Krystových, že nic jiného nemluvil jest o svém těle, než vydávaje jeho najprve řekl jest učedlníkóm: Vezměte a jezte, toť jest tělo mé, a neřekl: Chovajte jeho za měsiec, ani řekl jest: Ukazujte je zástupóm zběhlým jako dobytku divokému, ani (215 b) jesti toho řekl: Procházejte se s ním po rynciech, po ulicech, po voj- nách, na palici je přiviežiece. Nic těch věcí nemluvil, aniž v takých činiech užitkóv těla svého položil jest. Ale řekl jest: Tělo mé právě jest pokrm, a krev má právě jest nápoj. Ktož jie tělo mé a piekrev mú, ten ve mně přebývá a já v něm. V tom
Strana 19
19 zjevno jest, že nikděž užitka nepoložil ani ukázal v těle svém, než toliko, aby je jedúce hodně, měli v něm přie- bytek a on v nich. Lépe těla božieho nižádný nikterak nemóž požívati než tak, jakož jest přikázal, aby jeda hodně zaslúžil toho, aby mohl mieti přiebytek v Krystu a Krysta přebýva- jícieho v sobě, a tak aby jedno s Krystem byl, a jsa jedno s ním, aby mohl z něho nabýti všech užitkóv, které jesti v něm položil Bóh lidem k spasení dary, milosti, aby je tak nalezli v Krystu jedúce tělo jeho a pijíce krev jeho. Toto jest pak odporné tomu vystavovati, ukazovati, nositi tělo Krystovo k modlení, a v tom pokládati lidem náboženstvie, klaněnie a poctivost tělu božiemu, a užitky těla božieho z samého dívánie a těch poklon dojíti, a takovému lidu ty užitky slibovati v těch díváních a poklonách, který nesmie ani chce jiesti těla Krystova pro svój peský a poběhlý život, ježto ustavičně tápá v kalu šeředstvie a mrzkosti svých hřiechóv. Pak tomu lidu vystavovati tělo božie k klanění a k náboženství, aby takový lid, jenžto nikdy nesmie ani chce jiesti těla božieho, domníval se mieti užitky v tělu božiem v takých díváních a poklonách. Musí to býti počteno samému převrácení a odstúpení od Krysta, plniece zámysly a bludy Antykrystovy, kteřížto pod jménem Krystovým a pod jménem náboženstvie a poctivosti Krystovy rozmnožil jest úrazy modlo- služenie. Protož kterak kněžie vystavují tělo božie k modlení tomu lidu slepému, ježto nižádné rozomnosti zřiezené nemá o těle božiem, ani vie, co věřiti o něm, a jest dávno sveden bludem těžkým o tom, že za to má a věří, což okem vidí, že jest to Buoh, a věře tak, ničehož jiného nehledá při tom, jediné toho, aby Boha opatřil očima tělestnýma, aniž chce tu jinak (216 b) nábožen býti, než aby opatře běžal pryč, a že na takovú vieru dávno jest naveden ten lid oklamaný aby to, což vidí okem, měl za Bóh. Nebo tak učie a tak zpravují na den těla božieho ke cti tělu božiemu, nebo Kry- stovi řkúce: Nenieť chléb, ale Bóhť jest. Protož ani smějí jinak věřiti nebo se domnievati než tak, že což vidie okem, že to Bóh jest, jakož kněžie zpravují a káží. A byť chtěli kněžie, měliť by nač pomysliti, coť to dělají s tělem božím, 2*)
19 zjevno jest, že nikděž užitka nepoložil ani ukázal v těle svém, než toliko, aby je jedúce hodně, měli v něm přie- bytek a on v nich. Lépe těla božieho nižádný nikterak nemóž požívati než tak, jakož jest přikázal, aby jeda hodně zaslúžil toho, aby mohl mieti přiebytek v Krystu a Krysta přebýva- jícieho v sobě, a tak aby jedno s Krystem byl, a jsa jedno s ním, aby mohl z něho nabýti všech užitkóv, které jesti v něm položil Bóh lidem k spasení dary, milosti, aby je tak nalezli v Krystu jedúce tělo jeho a pijíce krev jeho. Toto jest pak odporné tomu vystavovati, ukazovati, nositi tělo Krystovo k modlení, a v tom pokládati lidem náboženstvie, klaněnie a poctivost tělu božiemu, a užitky těla božieho z samého dívánie a těch poklon dojíti, a takovému lidu ty užitky slibovati v těch díváních a poklonách, který nesmie ani chce jiesti těla Krystova pro svój peský a poběhlý život, ježto ustavičně tápá v kalu šeředstvie a mrzkosti svých hřiechóv. Pak tomu lidu vystavovati tělo božie k klanění a k náboženství, aby takový lid, jenžto nikdy nesmie ani chce jiesti těla božieho, domníval se mieti užitky v tělu božiem v takých díváních a poklonách. Musí to býti počteno samému převrácení a odstúpení od Krysta, plniece zámysly a bludy Antykrystovy, kteřížto pod jménem Krystovým a pod jménem náboženstvie a poctivosti Krystovy rozmnožil jest úrazy modlo- služenie. Protož kterak kněžie vystavují tělo božie k modlení tomu lidu slepému, ježto nižádné rozomnosti zřiezené nemá o těle božiem, ani vie, co věřiti o něm, a jest dávno sveden bludem těžkým o tom, že za to má a věří, což okem vidí, že jest to Buoh, a věře tak, ničehož jiného nehledá při tom, jediné toho, aby Boha opatřil očima tělestnýma, aniž chce tu jinak (216 b) nábožen býti, než aby opatře běžal pryč, a že na takovú vieru dávno jest naveden ten lid oklamaný aby to, což vidí okem, měl za Bóh. Nebo tak učie a tak zpravují na den těla božieho ke cti tělu božiemu, nebo Kry- stovi řkúce: Nenieť chléb, ale Bóhť jest. Protož ani smějí jinak věřiti nebo se domnievati než tak, že což vidie okem, že to Bóh jest, jakož kněžie zpravují a káží. A byť chtěli kněžie, měliť by nač pomysliti, coť to dělají s tělem božím, 2*)
Strana 20
20 a co zlého činie lidu zavedenému, takový úraz položivše jim v těle božiem modloslužebný, a nenie člověka, by jim řekl: Zle činíte lidu, takový úraz polekše. KAPITOLA JEDENÁCTÁ. pět těžká odpornost a vzdálená od úmyslóv Krystových je od jeho slov vystavo- vánie těla božieho k modlení za dlúhé časy; tu kněží nenie, aby tu lid sám vládl tělem božím v zákon hodný sobě o užitku těla božieho, aby v neděli ráno sen- dúce se modlili se a klaněli tělu božiemu, a pokloniece se na spěch vejdú do krčmy i pijí do obědóv, nemeškajíce se dlúho. Se mší počnú ráno píti, a tělo božie tak vždy (218 a) čeká, slúže jich krčmování; a oni za to mají, že tak opatřiece Boha, že sú Bohu poslúžili jako by ve mši byli, a móž býti, že snad tolikéž. Toť jesti prospěch toho vystavovánie, aby se rozliční bludové množili znova z toho, a rúhánie neslýchaná aby z toho na tělo božie přicházela, aby, když to tak dlúho stojí, zetlelo nebo od molóv shrýzeno bylo, aby lid bláznový želeje mluvil: Toť se náš Bóh sestaral a shrbil se; a jim chváléce Boha svého pravie, že dobrého kněze měli sú, a že jim stvořil krásného Boha, jenžto se jim dlúho neproměnil, ani se jim sestaral. To vše nepodobná rúhánie vešla sú na tělo božie z těch zámyslóv kněžských, kteříž tvrdiece to vystavovánie pravie, že tu za měsiec trvá tělo božie v té svátosti, a že by pak déle tu nechtělo zóstati na té hospodě; kto je jim to pověděl, že tu tělo božie zóstává za měsiec, a dále nic? Kto jesti je ujistil tiem, že jesti tu tělo božie ostalo do zajtřie, nebo manna, jsúci podobenstvie těla božieho, neostala do zajtřie? Pakli ji kto zachoval do zajtřie, shnila jest jemu nebo se (218 b) v črvy rozlezla. A z těch věcí zjevno jest, kterak veliká nejistota jest u vieře v těch kněžích, ježto sú odstúpivše od slov Krystových i od jeho úmyslóv v tom skutku těla božieho, sami z sebe svými vy- myšleními novými následují skutku těla božieho. Což chtie,
20 a co zlého činie lidu zavedenému, takový úraz položivše jim v těle božiem modloslužebný, a nenie člověka, by jim řekl: Zle činíte lidu, takový úraz polekše. KAPITOLA JEDENÁCTÁ. pět těžká odpornost a vzdálená od úmyslóv Krystových je od jeho slov vystavo- vánie těla božieho k modlení za dlúhé časy; tu kněží nenie, aby tu lid sám vládl tělem božím v zákon hodný sobě o užitku těla božieho, aby v neděli ráno sen- dúce se modlili se a klaněli tělu božiemu, a pokloniece se na spěch vejdú do krčmy i pijí do obědóv, nemeškajíce se dlúho. Se mší počnú ráno píti, a tělo božie tak vždy (218 a) čeká, slúže jich krčmování; a oni za to mají, že tak opatřiece Boha, že sú Bohu poslúžili jako by ve mši byli, a móž býti, že snad tolikéž. Toť jesti prospěch toho vystavovánie, aby se rozliční bludové množili znova z toho, a rúhánie neslýchaná aby z toho na tělo božie přicházela, aby, když to tak dlúho stojí, zetlelo nebo od molóv shrýzeno bylo, aby lid bláznový želeje mluvil: Toť se náš Bóh sestaral a shrbil se; a jim chváléce Boha svého pravie, že dobrého kněze měli sú, a že jim stvořil krásného Boha, jenžto se jim dlúho neproměnil, ani se jim sestaral. To vše nepodobná rúhánie vešla sú na tělo božie z těch zámyslóv kněžských, kteříž tvrdiece to vystavovánie pravie, že tu za měsiec trvá tělo božie v té svátosti, a že by pak déle tu nechtělo zóstati na té hospodě; kto je jim to pověděl, že tu tělo božie zóstává za měsiec, a dále nic? Kto jesti je ujistil tiem, že jesti tu tělo božie ostalo do zajtřie, nebo manna, jsúci podobenstvie těla božieho, neostala do zajtřie? Pakli ji kto zachoval do zajtřie, shnila jest jemu nebo se (218 b) v črvy rozlezla. A z těch věcí zjevno jest, kterak veliká nejistota jest u vieře v těch kněžích, ježto sú odstúpivše od slov Krystových i od jeho úmyslóv v tom skutku těla božieho, sami z sebe svými vy- myšleními novými následují skutku těla božieho. Což chtie,
Strana 21
21 to z něho činie, a kteraký obyčej jemu znova naleznú, k tomu lidi vedú, aby tak v užitek tělo božie měli, jakož sú oni cestu tělu božiemu nalezli. Protož nebezpečné sú to věci od viery odchýlené, a pro to nebezpečenstvie a nejistotu nejsúť zavázáni křesťané tomu, aby věřili, že všudy tělo božie chodí za kněžími, kam oni jemu změtku vrhú, aby ne všudy viery a poctivosti přikládali, která slušie na tělo božie k jich poběhlostem od viery zdáleným, nebo rozomnost mistróv věrných, ježto sú o takých nebezpečenstvích péči měli, napomínali křesťany, aby se opatřili v tom při kněžích zlých a nejistých u vieře, aby lehce viery nepřikládali k takým činóm jich nejistým, i řkú toto, že ne ke všemu Bóh svolu(219 a)je, nebo všeho potvrzuje, což ty satrapy ciesařské jednají. Nazývá ty kněžie zbohacené od ciesaře, že nejsú kněžie Krystovi, ale ciesařští, a což takoví činie v služebnostech duchovních duchem lakomým, svatokupeckým, a že Bóh jich službám nepovoluje, aby ihned v nich tělo božie bylo, kdežto je myslé prodati, třidceti mší za patnácte grošóv. Též ti poběhlci, chtiece lid na noviny vyvésti, zvieží na polici svátost nebo kus chleba a chtie, aby se klaněli nebo modlili Bohu v tom kusu chleba, neb tomu chlebu jako Bohu. Takým nemá svěřeno býti, by v nich tělo božie bylo, poněvadž jsú s takými činy odstúpili od viery Krystovy; též také ti, ježto sú Boha zavázali k tomu, aby s nimi trval v svátosti za měsiec. Tomu nemáme jinak věřiti, leč by nám to Bóh zjevil, že jesti to pravé, že on tu mešká za měsiec podle řeči kněžské; a z těch řečí toto by nám mělo zóstati. abyčhom k těm zvláštnostem zamýšleným od pravdy oddě- leným viery nepřikládali, ani se k nim přiměšovali, abychom (219 b) v hněv boží neupadli; neboť při takých zvláštnostech poběhlých, ihned modloslužbu přidávati k tomu, kdež se to řádně děje od věrných kněží podle úmyslóv Krystových, ježtoť v tom slúžení a posvěcování nic jiného nehledají ani myslé než to, aby páni jedli tělo Krystovo a pili jeho drahú krev, a jiným žádajícím a hodným aby podávali k jedení a ku pití těla a krve pána Ježíše, jakož on sám učinil a řka: Vezměte a jezte, toť jest tělo mé,
21 to z něho činie, a kteraký obyčej jemu znova naleznú, k tomu lidi vedú, aby tak v užitek tělo božie měli, jakož sú oni cestu tělu božiemu nalezli. Protož nebezpečné sú to věci od viery odchýlené, a pro to nebezpečenstvie a nejistotu nejsúť zavázáni křesťané tomu, aby věřili, že všudy tělo božie chodí za kněžími, kam oni jemu změtku vrhú, aby ne všudy viery a poctivosti přikládali, která slušie na tělo božie k jich poběhlostem od viery zdáleným, nebo rozomnost mistróv věrných, ježto sú o takých nebezpečenstvích péči měli, napomínali křesťany, aby se opatřili v tom při kněžích zlých a nejistých u vieře, aby lehce viery nepřikládali k takým činóm jich nejistým, i řkú toto, že ne ke všemu Bóh svolu(219 a)je, nebo všeho potvrzuje, což ty satrapy ciesařské jednají. Nazývá ty kněžie zbohacené od ciesaře, že nejsú kněžie Krystovi, ale ciesařští, a což takoví činie v služebnostech duchovních duchem lakomým, svatokupeckým, a že Bóh jich službám nepovoluje, aby ihned v nich tělo božie bylo, kdežto je myslé prodati, třidceti mší za patnácte grošóv. Též ti poběhlci, chtiece lid na noviny vyvésti, zvieží na polici svátost nebo kus chleba a chtie, aby se klaněli nebo modlili Bohu v tom kusu chleba, neb tomu chlebu jako Bohu. Takým nemá svěřeno býti, by v nich tělo božie bylo, poněvadž jsú s takými činy odstúpili od viery Krystovy; též také ti, ježto sú Boha zavázali k tomu, aby s nimi trval v svátosti za měsiec. Tomu nemáme jinak věřiti, leč by nám to Bóh zjevil, že jesti to pravé, že on tu mešká za měsiec podle řeči kněžské; a z těch řečí toto by nám mělo zóstati. abyčhom k těm zvláštnostem zamýšleným od pravdy oddě- leným viery nepřikládali, ani se k nim přiměšovali, abychom (219 b) v hněv boží neupadli; neboť při takých zvláštnostech poběhlých, ihned modloslužbu přidávati k tomu, kdež se to řádně děje od věrných kněží podle úmyslóv Krystových, ježtoť v tom slúžení a posvěcování nic jiného nehledají ani myslé než to, aby páni jedli tělo Krystovo a pili jeho drahú krev, a jiným žádajícím a hodným aby podávali k jedení a ku pití těla a krve pána Ježíše, jakož on sám učinil a řka: Vezměte a jezte, toť jest tělo mé,
Strana 22
22 kteréžť za vás na smrt dáno bude; a opět: Píte z toho všickni, toť jest jistě krev má, kteráž za vás a za mnohé vylita bude na od- puštěnie hřiechóv. To tak učil jest, a jiného miesta nižádného, ani které cesty jiné ostavil jest tělu svému ku požívání než tak, aby ktož jeho žádá právě požiti, aby je jedl, nechoval, nenosil, neukazoval na pád slepým, ježto jiesti nesmějí ani žádají, než toliko samým bludem vedeni chtie se dívati, sami sebe nevidúce, co dělají. Takéž apoštolé Krystovi po vstúpení jeho na ne- besa požívali sú těla božieho jedúce, jakož o nich (220 a) psáno jest v skutciech apo- štolských, že biechu na každý den trvajíce jednomyslně v chrámě, a lámajíce podle domóv, chléb přijí- majíce pokrm s veselím v prostnosti srdce. A že die: chléb lámajíce, nemáť rozoměno býti, byť chléb obecný lámali, chodiece podle domóv, nebo sú toho měli dosti v domiech bez nich, ale ten chléb, o němž die sv. Pavel: Chléb, kterýž lámáme, jest účastnost těla božieho, že spolu má spojenie s tělem božím v jednu obět. A že sú na každý den v tom lámání trvali, to proto, že sú k jinému těla božieho nechovali po- tomním časóm, než ihned jedúce do zajtřie neostavili, jakož sú paměti o prvních křesťanech a učedlnících apoštolských. Kliment byl učedlník svatého Petra, a Dyo- nyzyus byl učedlník sv. Pavla, a za těch, když sú zpravovali v duchovních věcech, když sú měli přijímati tělo božie a krev boží, kněžie, jenž sú to řiedili, tak mnoho sú připravovali té svátosti, jakož sú viděli viece nebo méně přijímajících; pakli jest kdy co zóstalo, toho sú do zajtřie nezóstávali, ale ihned kněžie s poctivostí to sú přijali. Aniž ta svátost (220 b) nevěrným a cizím hřiešníkóm byla ukazována než toliko zkušeným u vieře a v dobrém svědomí; kteří sú měli přijímati, těm sú ukazo- vali k jedení, ale nikdy vám. To za těch šlo, ježto sú znali takové tajemstvie skryté těla božieho a krve božie. A že to
22 kteréžť za vás na smrt dáno bude; a opět: Píte z toho všickni, toť jest jistě krev má, kteráž za vás a za mnohé vylita bude na od- puštěnie hřiechóv. To tak učil jest, a jiného miesta nižádného, ani které cesty jiné ostavil jest tělu svému ku požívání než tak, aby ktož jeho žádá právě požiti, aby je jedl, nechoval, nenosil, neukazoval na pád slepým, ježto jiesti nesmějí ani žádají, než toliko samým bludem vedeni chtie se dívati, sami sebe nevidúce, co dělají. Takéž apoštolé Krystovi po vstúpení jeho na ne- besa požívali sú těla božieho jedúce, jakož o nich (220 a) psáno jest v skutciech apo- štolských, že biechu na každý den trvajíce jednomyslně v chrámě, a lámajíce podle domóv, chléb přijí- majíce pokrm s veselím v prostnosti srdce. A že die: chléb lámajíce, nemáť rozoměno býti, byť chléb obecný lámali, chodiece podle domóv, nebo sú toho měli dosti v domiech bez nich, ale ten chléb, o němž die sv. Pavel: Chléb, kterýž lámáme, jest účastnost těla božieho, že spolu má spojenie s tělem božím v jednu obět. A že sú na každý den v tom lámání trvali, to proto, že sú k jinému těla božieho nechovali po- tomním časóm, než ihned jedúce do zajtřie neostavili, jakož sú paměti o prvních křesťanech a učedlnících apoštolských. Kliment byl učedlník svatého Petra, a Dyo- nyzyus byl učedlník sv. Pavla, a za těch, když sú zpravovali v duchovních věcech, když sú měli přijímati tělo božie a krev boží, kněžie, jenž sú to řiedili, tak mnoho sú připravovali té svátosti, jakož sú viděli viece nebo méně přijímajících; pakli jest kdy co zóstalo, toho sú do zajtřie nezóstávali, ale ihned kněžie s poctivostí to sú přijali. Aniž ta svátost (220 b) nevěrným a cizím hřiešníkóm byla ukazována než toliko zkušeným u vieře a v dobrém svědomí; kteří sú měli přijímati, těm sú ukazo- vali k jedení, ale nikdy vám. To za těch šlo, ježto sú znali takové tajemstvie skryté těla božieho a krve božie. A že to
Strana 23
23 tajemstvie v svátosti nehodí se nižádnému lidu nevěrnému, slepému, hřiechy obtieženému, a pakli sú se přimiesili k tomu takoví, tak jako k kameni ostrému a velmi těžkému, aby se oň zetřeli. Protož ti lidé prvotní, ježto sú měli známost boží v těch svátostech skrytých, v nichž jest pravé tělo Kry- stovo, nebo z plna člověčenstvie Krystova spojené s bož- stvím, a rozoměli sú, že nižádný zlý člověk nemóž nic požíti takých věcí skrytých, božských, aby nemajíce váž- nosti, ani hodnosti, ani viery neupadli v boží hněv. Protož ti lidé nehodní aby tu nebyli, všecky nehodné vymetali sú, aby při tom nebyli ani se tomu dívali, když sú věrní kře- sťané přijímali tělo a krev Krystovu; a takým oddělením zlých lidí od těch svátostí odjeli sú všecky příčiny potupné, kteréž mohú upadnúti na (221 a) tělo božie od zlých lidí, pochybovánie, rúhánie, nehodné jedenie a pitie, pohoršenie, uvedenie křivé naděje, kterú mohú bráti zlí lidé užívajíce neprávím těla božieho. To sú ti lidé tak vedli, viery ná- sledujíce a klíčóv požívajíce, aby jiní dělili nepravé věci od pravých; ale když po nich přišel Antykryst veliký, jenžto již panuje nad vierú a činí z nie, co chce, všecka práva božská i jeho zákony převracel jest a své křivé a odporné uvedl, ten tělem božím zbohatěl jest, chvály a cti na světě dosáhl jest, život sytý, prázdný, lehký a rozkošný jesti připravil tělem božím, aby je všudy peněžil, rozličné služby rozmnožuje skrze tělo božie k ziskóm peněžitým; a z toho všecka ta poží- vánie nepravá těla božieho vznikla sú, a pravé požívánie těla božieho odňato jest dávno skrze Antykrysta, jenž všemi činy svými kazí Jezu Krysta v jeho pravdě. Tuto se píše o modlení pánu Krystu v svátosti oltářní. KAPITOLA DVANÁCTÁ. Již pak o modlení Krystu v svátosti vi- domé na oltáři to sem napřed pravil, kterak pilně protivie se pikcharti tomuto modlení, proto že sú za-
23 tajemstvie v svátosti nehodí se nižádnému lidu nevěrnému, slepému, hřiechy obtieženému, a pakli sú se přimiesili k tomu takoví, tak jako k kameni ostrému a velmi těžkému, aby se oň zetřeli. Protož ti lidé prvotní, ježto sú měli známost boží v těch svátostech skrytých, v nichž jest pravé tělo Kry- stovo, nebo z plna člověčenstvie Krystova spojené s bož- stvím, a rozoměli sú, že nižádný zlý člověk nemóž nic požíti takých věcí skrytých, božských, aby nemajíce váž- nosti, ani hodnosti, ani viery neupadli v boží hněv. Protož ti lidé nehodní aby tu nebyli, všecky nehodné vymetali sú, aby při tom nebyli ani se tomu dívali, když sú věrní kře- sťané přijímali tělo a krev Krystovu; a takým oddělením zlých lidí od těch svátostí odjeli sú všecky příčiny potupné, kteréž mohú upadnúti na (221 a) tělo božie od zlých lidí, pochybovánie, rúhánie, nehodné jedenie a pitie, pohoršenie, uvedenie křivé naděje, kterú mohú bráti zlí lidé užívajíce neprávím těla božieho. To sú ti lidé tak vedli, viery ná- sledujíce a klíčóv požívajíce, aby jiní dělili nepravé věci od pravých; ale když po nich přišel Antykryst veliký, jenžto již panuje nad vierú a činí z nie, co chce, všecka práva božská i jeho zákony převracel jest a své křivé a odporné uvedl, ten tělem božím zbohatěl jest, chvály a cti na světě dosáhl jest, život sytý, prázdný, lehký a rozkošný jesti připravil tělem božím, aby je všudy peněžil, rozličné služby rozmnožuje skrze tělo božie k ziskóm peněžitým; a z toho všecka ta poží- vánie nepravá těla božieho vznikla sú, a pravé požívánie těla božieho odňato jest dávno skrze Antykrysta, jenž všemi činy svými kazí Jezu Krysta v jeho pravdě. Tuto se píše o modlení pánu Krystu v svátosti oltářní. KAPITOLA DVANÁCTÁ. Již pak o modlení Krystu v svátosti vi- domé na oltáři to sem napřed pravil, kterak pilně protivie se pikcharti tomuto modlení, proto že sú za-
Strana 24
24 přeli pravého těla Krystova v té svátosti, a tak Krysta. Než chléb ten prázdný nazývají svátost těla Krystova nebo zna- menie jeho, k němuž modlenie nepříleží. Než pak doktorové tak tvrdě zavazují k modlení Krystovi v té svátosti, že ktož by se nechtěl klaněti a modliti se Krystu v té svátosti, ten by neměl viery pravé o tělu božiem, aby proto nepřijímal. Takového modlenie nemóž rozomně odepřieti, poněvadž ta svátost jest v ní obecna všemu světu, najhorším k modlení i k jiným náboženstvím. Než oni první křesťané, ježto sú uměli požívati právě těla božieho v té svátosti, ne- mnoho sú mluvili o modlení, neb sú je proto kryli před světem i před jinými zlými a nedověrnými lidmi, bojiece se za to, aby se tu nedálo nižádné potupenie a rúhánie tělu božiemu, ani které modlenie slepé od nedošlých viery při tom, aniž jest byla příčina v nich k modlení, poněvadž spolu sú se scházeli toliko k jedení těla božieho; vendúce do ko- stela neměli sú vystaveného těla (222 a) božieho, nebo sú neostavovali do zajtřie. A když sú kněžie posvětili té svá- tosti, ihned sú jie podali lidem hodným k jedení; a tak sú šli odtud, ana po nich neostala v kostele, i neměli sú příčin podobných mluviti o modlení mnoho, než o tom sú měli ti lidé najvětší pilnost vésti lid k tomu, aby měli pravú vieru o božiem těle, a aby hodně jedli tělo jeho a pili krev Kry- stovu, a že na tom záleží najvětší poctivost tělu božiemu, ktož jie hodně tělo a krev Krystovu, nebo jeda a pije hodně, bydlí v Krystu a Krystus v něm; a maje Krysta v sobě přebývajícieho, musí vždy jeho cti hledati, právě věda, že který koli čas nehledal by jeho cti, neklaněl se jemu plným srdcem, tak by s ním neostal. Tot jesti pravá poctivost tělu božiemu, jakož jest sám řekl: Kto jie mě, i on živ bude pro mě. Toť mnoho jest cti, vésti život svój pro Krysta k jeho cti a k chvále viece než to, smekna kuklu padnúti na koleně a pokloniti se jeho svátosti těla Krystova, nebo sviečku osvietiti ke cti tělu Krystovu, jsa sám jako peklo temné. Protož kněžie nynější po- n ě(222 b)vadž sú ven vyšli s tělem božím a postavili sú je na oči světu k úrazóm, musieť mnoho o něm mluviti
24 přeli pravého těla Krystova v té svátosti, a tak Krysta. Než chléb ten prázdný nazývají svátost těla Krystova nebo zna- menie jeho, k němuž modlenie nepříleží. Než pak doktorové tak tvrdě zavazují k modlení Krystovi v té svátosti, že ktož by se nechtěl klaněti a modliti se Krystu v té svátosti, ten by neměl viery pravé o tělu božiem, aby proto nepřijímal. Takového modlenie nemóž rozomně odepřieti, poněvadž ta svátost jest v ní obecna všemu světu, najhorším k modlení i k jiným náboženstvím. Než oni první křesťané, ježto sú uměli požívati právě těla božieho v té svátosti, ne- mnoho sú mluvili o modlení, neb sú je proto kryli před světem i před jinými zlými a nedověrnými lidmi, bojiece se za to, aby se tu nedálo nižádné potupenie a rúhánie tělu božiemu, ani které modlenie slepé od nedošlých viery při tom, aniž jest byla příčina v nich k modlení, poněvadž spolu sú se scházeli toliko k jedení těla božieho; vendúce do ko- stela neměli sú vystaveného těla (222 a) božieho, nebo sú neostavovali do zajtřie. A když sú kněžie posvětili té svá- tosti, ihned sú jie podali lidem hodným k jedení; a tak sú šli odtud, ana po nich neostala v kostele, i neměli sú příčin podobných mluviti o modlení mnoho, než o tom sú měli ti lidé najvětší pilnost vésti lid k tomu, aby měli pravú vieru o božiem těle, a aby hodně jedli tělo jeho a pili krev Kry- stovu, a že na tom záleží najvětší poctivost tělu božiemu, ktož jie hodně tělo a krev Krystovu, nebo jeda a pije hodně, bydlí v Krystu a Krystus v něm; a maje Krysta v sobě přebývajícieho, musí vždy jeho cti hledati, právě věda, že který koli čas nehledal by jeho cti, neklaněl se jemu plným srdcem, tak by s ním neostal. Tot jesti pravá poctivost tělu božiemu, jakož jest sám řekl: Kto jie mě, i on živ bude pro mě. Toť mnoho jest cti, vésti život svój pro Krysta k jeho cti a k chvále viece než to, smekna kuklu padnúti na koleně a pokloniti se jeho svátosti těla Krystova, nebo sviečku osvietiti ke cti tělu Krystovu, jsa sám jako peklo temné. Protož kněžie nynější po- n ě(222 b)vadž sú ven vyšli s tělem božím a postavili sú je na oči světu k úrazóm, musieť mnoho o něm mluviti
Strana 25
25 nejistých a nebezpečných věcí o modlení i o jiných pocti- vostech, zvláště v tom, poněvadž vystavujíce tělo božie k modlení lidu slepému, ježto ani viery jisté ani rozomu nemají o tělu božiem, učie je tomu, že jim tvořie tělo božie z chleba, a zpievají před nimi řkúce: Nenieť chléb, ale Bóhť jest, aby to, což vidie okem tělestným, měli za Bóh a mo- dlili se té bělosti jako Bohu. A kněz uče takovým věcem ten lid, nutí je, aby padali a modlili se. Nechať s tiem ukáže, viery-liť v tom následuje čili nevěry a bludu, ustavuje tak velikú věc za vieru lidu nevidomému, aby o tom viery neznaje, na samú očí stoje, spatřuje očima, kterak jim kněz krásného Boha stvořil z chleba, ježto se jim za dlúhý čas neproměnil; nechť vyvede kněz vieru svú s takovým učením, a opatří, načť jest lid slepý navedl. Opojčenie modliti se. KAPITOLA TŘINÁCTÁ tuto se píše. rotož pójčiece modlenie Krystovi v svátosti oltářní, najprve z potřeby jest hledati kněžie v tom, ježto by v nich viera neomylna byla o těle božiem, ježto by vierú čistú stáli na úmyslech Krystových a hledali tu služebnost vésti podle vóle jeho, ježto Bóh s nimi a k jich službě a k jich vieře a modlitbě činí svú mocí spolu s tú obětí posvátnú, aby bylo přítomno pravé tělo Krystovo a jeho pravá krev. Tu jistotu má mieti k modlení člověk rozomný, poněvadž přie- lišné množstvie mětěžóv bludných děje se v kněžích rozlič- ných o vieru těla božieho, ježto Bóh s jich bludem nečiní těla Krystova, jichž se má pilně střieci, aby k jich činóm odděleným od viery nepřidával viery své ani k nim pocti- vosti ukazoval, ale pravých se drže aby pak rozoměl tělu božiemu v oběti posvátné, že ta obět posvátná a vidomá nenie sama v sobě skrytě tělo Krystovo. Nebo tě dvě věci spolu se činíta v jednu obět, aby tu skrze vieru
25 nejistých a nebezpečných věcí o modlení i o jiných pocti- vostech, zvláště v tom, poněvadž vystavujíce tělo božie k modlení lidu slepému, ježto ani viery jisté ani rozomu nemají o tělu božiem, učie je tomu, že jim tvořie tělo božie z chleba, a zpievají před nimi řkúce: Nenieť chléb, ale Bóhť jest, aby to, což vidie okem tělestným, měli za Bóh a mo- dlili se té bělosti jako Bohu. A kněz uče takovým věcem ten lid, nutí je, aby padali a modlili se. Nechať s tiem ukáže, viery-liť v tom následuje čili nevěry a bludu, ustavuje tak velikú věc za vieru lidu nevidomému, aby o tom viery neznaje, na samú očí stoje, spatřuje očima, kterak jim kněz krásného Boha stvořil z chleba, ježto se jim za dlúhý čas neproměnil; nechť vyvede kněz vieru svú s takovým učením, a opatří, načť jest lid slepý navedl. Opojčenie modliti se. KAPITOLA TŘINÁCTÁ tuto se píše. rotož pójčiece modlenie Krystovi v svátosti oltářní, najprve z potřeby jest hledati kněžie v tom, ježto by v nich viera neomylna byla o těle božiem, ježto by vierú čistú stáli na úmyslech Krystových a hledali tu služebnost vésti podle vóle jeho, ježto Bóh s nimi a k jich službě a k jich vieře a modlitbě činí svú mocí spolu s tú obětí posvátnú, aby bylo přítomno pravé tělo Krystovo a jeho pravá krev. Tu jistotu má mieti k modlení člověk rozomný, poněvadž přie- lišné množstvie mětěžóv bludných děje se v kněžích rozlič- ných o vieru těla božieho, ježto Bóh s jich bludem nečiní těla Krystova, jichž se má pilně střieci, aby k jich činóm odděleným od viery nepřidával viery své ani k nim pocti- vosti ukazoval, ale pravých se drže aby pak rozoměl tělu božiemu v oběti posvátné, že ta obět posvátná a vidomá nenie sama v sobě skrytě tělo Krystovo. Nebo tě dvě věci spolu se činíta v jednu obět, aby tu skrze vieru
Strana 26
26 smyslel člověk o tělu Krystovu, že jest tu přítomně pod přikrytím vidomé svátosti podle (223 b) smlúvy pána Ježíše, že on tak sám podal těla svého k jedení učiniv je spolu s tú svátostí chlebnú, a tak ustavil a poručil apoštolóm, a oni jiným potomním věrným kněžím, aby tak mohlo ostati lidem tělo Krystovo k užitku a jeho krev pod krytím svátostí vidomých, chlebných a vinných, jenž sú pokrm a nápoj přirozený, aby s nimi mohli jiesti spolu chléb živý, jenž jest s nebe sestúpil. Jakož se tak najlépe lidem tělest- ným hodí, aby u vidomých svátostech jedli jeho pravé tělo a pili jeho pravú krev, činiece v tom pamět jeho těžkých bolestí a smrti ukrutné jeho, jakož jest přikázal. Takové viery a rozomnosti jest potřebie lidem k jedení těla Kry- stova a k modlení Krystovi v té svátosti vidomé. A když pak ani viery pravé ani rozomnosti zřiezené nenie v lidu slepém a hovadně jako v dobytku, kterak právě se modlí nebo kleká, ježto nevie, co se tu modlí a komu, vida očima Boha krásného, ježto mu kněz jeho stvořil z chleba. Modlenie Krystovi. KAPITOLA ČTRNÁCTA. Než pak modlenie Krystovi v té s(224 a)vátosti vi- domé jest pře a róznice těžká mezi některými lidmi roz- omnějšími, že se jim podobné modlenie nezdá jinak, než položenie od syna božieho, aby šlo upřiemo k Bohu otci, jakož v modlitbě řiekají chtiece se modliti: Otče náš, jenž si v nebesiech. Ale toto jest jiné modlenie na zemi Krystovi v svátosti, a on sám takovému modlení neučil jest. Protož se nezdá zápodobné jinak poží- vati než tak, jakož ji jest prvotně zákon položil syn boží. To jest pohádka pravá, ale těžká zpraviti, poněvadž má věřeno býti, že když se ty věci právě dějí podle úmyslóv Krystových a podle pravdy jeho, že on sám Krystus činí se býti přítomen svým tělem i svým božstvím v té svátosti vi-
26 smyslel člověk o tělu Krystovu, že jest tu přítomně pod přikrytím vidomé svátosti podle (223 b) smlúvy pána Ježíše, že on tak sám podal těla svého k jedení učiniv je spolu s tú svátostí chlebnú, a tak ustavil a poručil apoštolóm, a oni jiným potomním věrným kněžím, aby tak mohlo ostati lidem tělo Krystovo k užitku a jeho krev pod krytím svátostí vidomých, chlebných a vinných, jenž sú pokrm a nápoj přirozený, aby s nimi mohli jiesti spolu chléb živý, jenž jest s nebe sestúpil. Jakož se tak najlépe lidem tělest- ným hodí, aby u vidomých svátostech jedli jeho pravé tělo a pili jeho pravú krev, činiece v tom pamět jeho těžkých bolestí a smrti ukrutné jeho, jakož jest přikázal. Takové viery a rozomnosti jest potřebie lidem k jedení těla Kry- stova a k modlení Krystovi v té svátosti vidomé. A když pak ani viery pravé ani rozomnosti zřiezené nenie v lidu slepém a hovadně jako v dobytku, kterak právě se modlí nebo kleká, ježto nevie, co se tu modlí a komu, vida očima Boha krásného, ježto mu kněz jeho stvořil z chleba. Modlenie Krystovi. KAPITOLA ČTRNÁCTA. Než pak modlenie Krystovi v té s(224 a)vátosti vi- domé jest pře a róznice těžká mezi některými lidmi roz- omnějšími, že se jim podobné modlenie nezdá jinak, než položenie od syna božieho, aby šlo upřiemo k Bohu otci, jakož v modlitbě řiekají chtiece se modliti: Otče náš, jenž si v nebesiech. Ale toto jest jiné modlenie na zemi Krystovi v svátosti, a on sám takovému modlení neučil jest. Protož se nezdá zápodobné jinak poží- vati než tak, jakož ji jest prvotně zákon položil syn boží. To jest pohádka pravá, ale těžká zpraviti, poněvadž má věřeno býti, že když se ty věci právě dějí podle úmyslóv Krystových a podle pravdy jeho, že on sám Krystus činí se býti přítomen svým tělem i svým božstvím v té svátosti vi-
Strana 27
27 domé. Protož podle té viery mají se modliti Krystovi v té svátosti, ale řkú, ktož umějí a rozomu viery následují při tom? Než pak ty věci dvoje položiti k modlení Boha otce v nebesiech, a Krysta, syna jeho v svátosti, jesti rozdielné; a zvláště tehdy na něm těžce lidi ustaví, kto uvěře a upokojí srdce, táhne-li jinam s modlením k synu božiemu v svátosti (224 b) a jinam k modlení k otci Bohu v nebesiech. Nižádný neuhodí v ně právě; pakli ta dvoje věc jedna věc jsú, móž se jim někto naučiti, a že Bóh nenie dvoje věc ani troje, ale jest jeden Bóh v Trojici, a Trojice v jednotě, jakož pán Ježíš die: Já a otec jedno jsme. A poněvadž v Bohu jest plna jednota v Trojici, takéž skutkové Trojice svaté sú nerozdielni; a ta poctivost, která se děje Trojici svaté, jakož viera polo- žena jest na to těmito slovy, die tak ovšem, jakož svrchu pověděno jest, že i Trojici v jednotě i rovnotě v Trojici klaněti se a modliti máme. A opět na to viera po- ložena jest z té příčiny, když sú někteří zle smy- slili nebo blúdili sú o Trojici svaté, a pravili sú, že by duch svatý nebyl rovný v božství Bohu otci a synu božiemu, než že by byl sluha jich nižší než oni sú; a protož o tu pochybu sněm byl veliký biskupóv, a že sú podle viery nalezli, že sú rovné všecky tři osoby v božství, a že v té svaté Trojici nenie nic prvnějšieho, nic větčieho nebo menšieho, ale všecky tři osoby spolu věčné sobě jsú a spolu rovné. A ostavše na tom o té Trojici, je(225 a)dnotě svaté, položili sú v té vieře o té osobě ducha svatého řkúce, že jest spolu modlný aneb spolu klanějící, to jest, že modlenie rovné spolu s jinými osobami rovně hodný, jakož jest rovný s nimi v božství, tak hodný s nimi, aby se jemu modlili jako pravému Bohu, a to modlenie aby spolu bylo všem osobám a jednomu Bohu věč- nému. Ač pak k zvláští osobě některé z nich uměřil by kto na mysli modlitbu, však se ta modlitba nemóž děliti od jiných osob, ač jest k nim zejména neměřil té modlitby, to jest, pro převýšenú jednotu té svaté Trojice, aby čímž koli se jedné osoby tkne, tiem také všech spolu se tkne, nebo tři osoby jsú jako jeden život, a všemu tomu životu se děje,
27 domé. Protož podle té viery mají se modliti Krystovi v té svátosti, ale řkú, ktož umějí a rozomu viery následují při tom? Než pak ty věci dvoje položiti k modlení Boha otce v nebesiech, a Krysta, syna jeho v svátosti, jesti rozdielné; a zvláště tehdy na něm těžce lidi ustaví, kto uvěře a upokojí srdce, táhne-li jinam s modlením k synu božiemu v svátosti (224 b) a jinam k modlení k otci Bohu v nebesiech. Nižádný neuhodí v ně právě; pakli ta dvoje věc jedna věc jsú, móž se jim někto naučiti, a že Bóh nenie dvoje věc ani troje, ale jest jeden Bóh v Trojici, a Trojice v jednotě, jakož pán Ježíš die: Já a otec jedno jsme. A poněvadž v Bohu jest plna jednota v Trojici, takéž skutkové Trojice svaté sú nerozdielni; a ta poctivost, která se děje Trojici svaté, jakož viera polo- žena jest na to těmito slovy, die tak ovšem, jakož svrchu pověděno jest, že i Trojici v jednotě i rovnotě v Trojici klaněti se a modliti máme. A opět na to viera po- ložena jest z té příčiny, když sú někteří zle smy- slili nebo blúdili sú o Trojici svaté, a pravili sú, že by duch svatý nebyl rovný v božství Bohu otci a synu božiemu, než že by byl sluha jich nižší než oni sú; a protož o tu pochybu sněm byl veliký biskupóv, a že sú podle viery nalezli, že sú rovné všecky tři osoby v božství, a že v té svaté Trojici nenie nic prvnějšieho, nic větčieho nebo menšieho, ale všecky tři osoby spolu věčné sobě jsú a spolu rovné. A ostavše na tom o té Trojici, je(225 a)dnotě svaté, položili sú v té vieře o té osobě ducha svatého řkúce, že jest spolu modlný aneb spolu klanějící, to jest, že modlenie rovné spolu s jinými osobami rovně hodný, jakož jest rovný s nimi v božství, tak hodný s nimi, aby se jemu modlili jako pravému Bohu, a to modlenie aby spolu bylo všem osobám a jednomu Bohu věč- nému. Ač pak k zvláští osobě některé z nich uměřil by kto na mysli modlitbu, však se ta modlitba nemóž děliti od jiných osob, ač jest k nim zejména neměřil té modlitby, to jest, pro převýšenú jednotu té svaté Trojice, aby čímž koli se jedné osoby tkne, tiem také všech spolu se tkne, nebo tři osoby jsú jako jeden život, a všemu tomu životu se děje,
Strana 28
28 ač jsú tři osoby v tom životě, ale jeden byt a jedna pod- stata jich božstvie, aby což padá na jedno, aby na všecky padalo: padá-li potupenie na jedno, aby na všecky padalo; pakli čest a chvála na jednu padá, na všecky; pomiení-li kto modlitbu k jedné, tať slušie k každé. Jinak by to nemohlo býti pravé, ježto se die, že i Trojici v jednotě i jednotě v Trojici klaněti se máme. Jakož oni sú jednota i Trojice, takéž kla(225 a)něnie a modlenie naše nerozdielně má jíti ke třem, ježto sú jedno v podstatě jako jeden život. Protož poněvadž syn a otec jedno sú, tehdy ta modlitba: Otče náš pójde k otci Bohu do nebe, nemóž se děliti od syna, kterýžto svým člověčenstvím bývá v svátosti na oltáři. Ač by pak kto se modlí otci nebeskému, nebyl přítomen té svátosti v kostele, ale jinde daleko, avšak jeho modlitba, kteráž k otci jest, nemóž se děliti od syna, kdež v svátosti bývá, aniž ta chvála jest a čest, která se děje otci, který v nebi jest, nemóž se děliti od syna, který bývá v svátosti na oltáři; protož vždy jest bezpečen tiem, že se Krystu modlí a klaní a poctivost činí, když právě se Bohu a otci modlí a jemu čest činí. KAPITOLA PATNÁCTÁ. ež pak, když jest člověk, kdež by přítomen byl Krystus v svátosti, máť příčinu velikú, aby z té přítomnosti byl hnut znamenitě k náboženství horlivěji a ku paměti smrti jeho; a což se tu Krystovi poctivosti a klaněnie děje, toť se nemóž děliti od otce, nebo oni se nemohú děliti od sebe súce jedno. Než vždy pravím to, ktož se umie mo(226 a)dliti a poctivost činiti Krystovi v svátosti, tomu se praví toto, ježtoť já znamenám, žeť jest velmi řiedký člověk k tomu, byť měl kteraký smyslec podobný k tomu, aby uměl Krysta poctiti nebo se jemu modliti v té svátosti. Obecný lid jest se smyslem dobytčím k tomu, jemuž nikdy ta svátosť neměla by ukazována býti ani k modlení ani k jedení, než pak že bez čísla nesnází a nesmyslóv při tom se vleče, že
28 ač jsú tři osoby v tom životě, ale jeden byt a jedna pod- stata jich božstvie, aby což padá na jedno, aby na všecky padalo: padá-li potupenie na jedno, aby na všecky padalo; pakli čest a chvála na jednu padá, na všecky; pomiení-li kto modlitbu k jedné, tať slušie k každé. Jinak by to nemohlo býti pravé, ježto se die, že i Trojici v jednotě i jednotě v Trojici klaněti se máme. Jakož oni sú jednota i Trojice, takéž kla(225 a)něnie a modlenie naše nerozdielně má jíti ke třem, ježto sú jedno v podstatě jako jeden život. Protož poněvadž syn a otec jedno sú, tehdy ta modlitba: Otče náš pójde k otci Bohu do nebe, nemóž se děliti od syna, kterýžto svým člověčenstvím bývá v svátosti na oltáři. Ač by pak kto se modlí otci nebeskému, nebyl přítomen té svátosti v kostele, ale jinde daleko, avšak jeho modlitba, kteráž k otci jest, nemóž se děliti od syna, kdež v svátosti bývá, aniž ta chvála jest a čest, která se děje otci, který v nebi jest, nemóž se děliti od syna, který bývá v svátosti na oltáři; protož vždy jest bezpečen tiem, že se Krystu modlí a klaní a poctivost činí, když právě se Bohu a otci modlí a jemu čest činí. KAPITOLA PATNÁCTÁ. ež pak, když jest člověk, kdež by přítomen byl Krystus v svátosti, máť příčinu velikú, aby z té přítomnosti byl hnut znamenitě k náboženství horlivěji a ku paměti smrti jeho; a což se tu Krystovi poctivosti a klaněnie děje, toť se nemóž děliti od otce, nebo oni se nemohú děliti od sebe súce jedno. Než vždy pravím to, ktož se umie mo(226 a)dliti a poctivost činiti Krystovi v svátosti, tomu se praví toto, ježtoť já znamenám, žeť jest velmi řiedký člověk k tomu, byť měl kteraký smyslec podobný k tomu, aby uměl Krysta poctiti nebo se jemu modliti v té svátosti. Obecný lid jest se smyslem dobytčím k tomu, jemuž nikdy ta svátosť neměla by ukazována býti ani k modlení ani k jedení, než pak že bez čísla nesnází a nesmyslóv při tom se vleče, že
Strana 29
29 někteří pravie, že k tělu božiemu nemóž býti modlenie nebo poctivost, leč by zjevně přítomen jsa, patřil na tu svátost velebnú, vidomú očima. Ktož na ni nepatří, ten viery o ní nemá, a tak že jediné zjevným přiblížením těla a patřením očima domnievají se poctivost činiti tělu božiemu, jakoby jinde vzdáleni byli od Boha; a jiní pak pro některé hřiechy nesmějí do kostela jíti, tu kdež jest svátost těla božieho, mnějíce, že když se vzdálí přítomně od těla božieho, že by doma kromě Boha byli, že by se někde jeho s hřiechy skrýti mohli. Ti vše málo nebo nic o Bohu nemyslé, jako by někde nebylo Boha, jakož písmo praví v žaltáři: Bože, kam pójdu od ducha Tvého, anebo kam před tváří Tvú úteku? Vstú(226 b)pím-li na nebe, Ty tam jsi; pakli vstúpím do pekla, také tam jsi. A v tom známo jest, že všudy při Bohu jest člověk, a měl by člověk to věděti a tomu vě- řiti, že jest Boha pln vešken svět, tak že Bóh jest svým bytem i svým vším statkem a svým vědomím, svú mocí i mú- drostí vždycky v každém čase, v každém miestě a v každém stvoření, a zvláště v každém člověku. A protož když jest člověk každý tak velmi před Bohem i v Bohu svými hřiechy mrzkými leč doma, leč na poli, leč na pustých horách, tehdy všudy má se pro své hřiechy velmi Boha strachovati netoliko v kostele a při božiem těle, ale všudy v každém miestě vždy s Bohem a v Bohu choditi; aniž se móž od Boha svého nikdy vzdáliti ani se kde před ním skrýti, kde by jemu hřieši byli méně těžcí, jakož na to, což se praví, jest po- tvrzenie řeči sv. Pavla, ježto mluvě o Bohu praví, že Bóh nenie daleko od každého z nás, nebo v něm živi jsme i hýbáme se jím; a z těch pravých múdrostí, které mají apoštolé a rozomní mistři o Bohu, a z té múdrosti měli by naučeni býti, kdyby mohli ti, kteříž mnějí, že tu jsú (227 a) blízcí Boha, když se tělem a očima přiblížie k svátosti těla Krystova, že jemu tu toliko mají poctivost činiti a nábožni býti jemu, a z daleka se odtud mnějí, že sú někde daleko kromě Boha. A ihned mnějí, že sú již svobodni, že sebú mohú vlásti podle vóle své a pustiti se v marné věci bezpečně, jako by kromě Boha někde daleko
29 někteří pravie, že k tělu božiemu nemóž býti modlenie nebo poctivost, leč by zjevně přítomen jsa, patřil na tu svátost velebnú, vidomú očima. Ktož na ni nepatří, ten viery o ní nemá, a tak že jediné zjevným přiblížením těla a patřením očima domnievají se poctivost činiti tělu božiemu, jakoby jinde vzdáleni byli od Boha; a jiní pak pro některé hřiechy nesmějí do kostela jíti, tu kdež jest svátost těla božieho, mnějíce, že když se vzdálí přítomně od těla božieho, že by doma kromě Boha byli, že by se někde jeho s hřiechy skrýti mohli. Ti vše málo nebo nic o Bohu nemyslé, jako by někde nebylo Boha, jakož písmo praví v žaltáři: Bože, kam pójdu od ducha Tvého, anebo kam před tváří Tvú úteku? Vstú(226 b)pím-li na nebe, Ty tam jsi; pakli vstúpím do pekla, také tam jsi. A v tom známo jest, že všudy při Bohu jest člověk, a měl by člověk to věděti a tomu vě- řiti, že jest Boha pln vešken svět, tak že Bóh jest svým bytem i svým vším statkem a svým vědomím, svú mocí i mú- drostí vždycky v každém čase, v každém miestě a v každém stvoření, a zvláště v každém člověku. A protož když jest člověk každý tak velmi před Bohem i v Bohu svými hřiechy mrzkými leč doma, leč na poli, leč na pustých horách, tehdy všudy má se pro své hřiechy velmi Boha strachovati netoliko v kostele a při božiem těle, ale všudy v každém miestě vždy s Bohem a v Bohu choditi; aniž se móž od Boha svého nikdy vzdáliti ani se kde před ním skrýti, kde by jemu hřieši byli méně těžcí, jakož na to, což se praví, jest po- tvrzenie řeči sv. Pavla, ježto mluvě o Bohu praví, že Bóh nenie daleko od každého z nás, nebo v něm živi jsme i hýbáme se jím; a z těch pravých múdrostí, které mají apoštolé a rozomní mistři o Bohu, a z té múdrosti měli by naučeni býti, kdyby mohli ti, kteříž mnějí, že tu jsú (227 a) blízcí Boha, když se tělem a očima přiblížie k svátosti těla Krystova, že jemu tu toliko mají poctivost činiti a nábožni býti jemu, a z daleka se odtud mnějí, že sú někde daleko kromě Boha. A ihned mnějí, že sú již svobodni, že sebú mohú vlásti podle vóle své a pustiti se v marné věci bezpečně, jako by kromě Boha někde daleko
Strana 30
30 byli, jako by jich Bóh neviděl, co oni činie, a tomu nevěřie, že Bóh s nimi i v nich, a jsa s nimi všudy v každém miestě nenávidí jich hřiechóv doma i v kostele i při každém miestě i také při božiem těle. A když by kto té viery následoval, že tak vždy s Bohem i před Bohem přítomen jest, bál by se jeho, a nesměl by nic zlého před ním mysliti ani mluviti ani činiti, a vždy a všudy by jeho ctil, i kromě kostela pilně ctil, ačkoliv v kostele před božím tělem sa přítomen má zvláštní příčinu, aby byl hnut k náboženství, ku poctivosti, ku pamatování umučenie Krystova. Jakož obecně pravie, že to pozdviženie té svátosti na to jest ustaveno, aby když hledie lidé, ana se pozdvihá ta svátost, aby pamatovali na to, kterak Krystus, syn boží, byl jest pozdvižen s křížem (227 b) sa na něm přibit hřeby železnými za hřiechy naše. A pak hodné mají dieky a chválu vzdávati Bohu za to, že nám ráčil poslati syna svého, aby se tak na tom kříži obětoval Bohu otci za nás za hřiešné, aby nesl hřiechy naše na svém těle jako obět zapálenú u vóni přechutné, aby nám odpustil hřiechy naše pro jeho smrt ukrutnú, kterú jest trpěl na tom kříži. A když by to takové pozdvihánie té svátosti urodilo pamět umučenie Krystova a vzdávánie diek Bohu, mnoho by prospěšné bylo, ale nezdá se mi najprve do samých kněží, kteřížto pozdvihují té svátosti, aby v nich taková pamět smrti Krystovy zapálila se, a což pak v jiném lidu, ježto se tomu dívá jako malovaný, nose oči sem i tam po lidech. KAPITOLA ŠESTNÁCTÁ. Než pak při tom modlení a pamatování umučenie Krystova máme rozoměti tomu, že pán Ježíš svým tělem dán nám jest za obět vezdajší v té oběti posvátné. S tiem pak, ktož stojí přítomně a myslí jiesti a píti tu obět vezdajší, tělo Krystovo a jeho drahú krev, má se s pilností modliti Bohu za to, aby dal hodně (228 a) jiesti a píti obět. Nebo sami lidé nemohú hodni býti tak velikých daróv, aby se v nich Bohu líbili, a své spasenie
30 byli, jako by jich Bóh neviděl, co oni činie, a tomu nevěřie, že Bóh s nimi i v nich, a jsa s nimi všudy v každém miestě nenávidí jich hřiechóv doma i v kostele i při každém miestě i také při božiem těle. A když by kto té viery následoval, že tak vždy s Bohem i před Bohem přítomen jest, bál by se jeho, a nesměl by nic zlého před ním mysliti ani mluviti ani činiti, a vždy a všudy by jeho ctil, i kromě kostela pilně ctil, ačkoliv v kostele před božím tělem sa přítomen má zvláštní příčinu, aby byl hnut k náboženství, ku poctivosti, ku pamatování umučenie Krystova. Jakož obecně pravie, že to pozdviženie té svátosti na to jest ustaveno, aby když hledie lidé, ana se pozdvihá ta svátost, aby pamatovali na to, kterak Krystus, syn boží, byl jest pozdvižen s křížem (227 b) sa na něm přibit hřeby železnými za hřiechy naše. A pak hodné mají dieky a chválu vzdávati Bohu za to, že nám ráčil poslati syna svého, aby se tak na tom kříži obětoval Bohu otci za nás za hřiešné, aby nesl hřiechy naše na svém těle jako obět zapálenú u vóni přechutné, aby nám odpustil hřiechy naše pro jeho smrt ukrutnú, kterú jest trpěl na tom kříži. A když by to takové pozdvihánie té svátosti urodilo pamět umučenie Krystova a vzdávánie diek Bohu, mnoho by prospěšné bylo, ale nezdá se mi najprve do samých kněží, kteřížto pozdvihují té svátosti, aby v nich taková pamět smrti Krystovy zapálila se, a což pak v jiném lidu, ježto se tomu dívá jako malovaný, nose oči sem i tam po lidech. KAPITOLA ŠESTNÁCTÁ. Než pak při tom modlení a pamatování umučenie Krystova máme rozoměti tomu, že pán Ježíš svým tělem dán nám jest za obět vezdajší v té oběti posvátné. S tiem pak, ktož stojí přítomně a myslí jiesti a píti tu obět vezdajší, tělo Krystovo a jeho drahú krev, má se s pilností modliti Bohu za to, aby dal hodně (228 a) jiesti a píti obět. Nebo sami lidé nemohú hodni býti tak velikých daróv, aby se v nich Bohu líbili, a své spasenie
Strana 31
31 v nich nalezli. Protož najvětší má býti pilnost za to ku pánu Bohu, aby on sám ráčil člověka hodna učiniti té oběti, aby jie požíval hodně k životu věčnému. Poněvadž tak tvrdá pomsta ohlášena jest, ktož jie a pie nehodně, súd sobě jie a pie, nemaje pravého súdu o těle božiem. Protož člověk o tu hodnost naj- viece má státi a Bohu se za ni modliti, aby on sám ji dal a odjal všecko od nás, proč bychom nehodně jedli tělo Kry- stovo a pili krev jeho. KAPITOLA SEDMNÁCTÁ. Již pak Bóh těch věcí, že by mnohé příčiny svrchu psané mohly přidány býti k tomu jedení těla Krystova hodnému a k tomu skutku, který chce člověk přítomně činiti, jeda tělo Krystovo a pije krev jeho; ale že jest člověk nemocen k tomu, aby se mnohým věcem dal, mnohé věci stíhal, musí s málem ostati, aby mohl s to býti, aby sám se uchopil a při sobě postál, chtě jiesti tělo Krystovo a píti krev jeho hodně, aby svój pokoj domácí mohl pokrotiti jako mezi búřemi, hřmoty, (228 b) hlasy, zvuky, co se okolo něho děje od lidí, od kněží, od žákóv, aby se těmi věcemi nenosil nikdy kromě sebe, ale aby se pracně chytil toho srdce rozbrojilého, zda by se mohl Boha chytiti, s čímž by mohl a podržeti se mysli jeho v sobě, a móž-li se chytiti bolestí Jezu Krystových nebo kterých jeho milostí, aby srdce svého v nich podržal. Neboť on to přikazuje, aby při tom jedení a pití těla a krve jeho pamět jeho smrti, jeho bolestí i jeho všech milostí nova tu byla; a těmi vě- cemi srdce zaneprázdniti jest pilnější potřeba k hodnému jedení těla a pití krve Krystovy než to očité patřenie na tu svátost, s níž se tu kněz obierá podle běhu služebnosti své. Nebo lid prázdný a nevědomý těch věcí, které tu dělá a které by měl dělati, jenž tu přieliš nebezpečně stojí, ten jiného zisku neumie znáti v těle božiem, jediné se dívati a oči pásti na těch činiech, kterak kněz pohne tú svátostí,
31 v nich nalezli. Protož najvětší má býti pilnost za to ku pánu Bohu, aby on sám ráčil člověka hodna učiniti té oběti, aby jie požíval hodně k životu věčnému. Poněvadž tak tvrdá pomsta ohlášena jest, ktož jie a pie nehodně, súd sobě jie a pie, nemaje pravého súdu o těle božiem. Protož člověk o tu hodnost naj- viece má státi a Bohu se za ni modliti, aby on sám ji dal a odjal všecko od nás, proč bychom nehodně jedli tělo Kry- stovo a pili krev jeho. KAPITOLA SEDMNÁCTÁ. Již pak Bóh těch věcí, že by mnohé příčiny svrchu psané mohly přidány býti k tomu jedení těla Krystova hodnému a k tomu skutku, který chce člověk přítomně činiti, jeda tělo Krystovo a pije krev jeho; ale že jest člověk nemocen k tomu, aby se mnohým věcem dal, mnohé věci stíhal, musí s málem ostati, aby mohl s to býti, aby sám se uchopil a při sobě postál, chtě jiesti tělo Krystovo a píti krev jeho hodně, aby svój pokoj domácí mohl pokrotiti jako mezi búřemi, hřmoty, (228 b) hlasy, zvuky, co se okolo něho děje od lidí, od kněží, od žákóv, aby se těmi věcemi nenosil nikdy kromě sebe, ale aby se pracně chytil toho srdce rozbrojilého, zda by se mohl Boha chytiti, s čímž by mohl a podržeti se mysli jeho v sobě, a móž-li se chytiti bolestí Jezu Krystových nebo kterých jeho milostí, aby srdce svého v nich podržal. Neboť on to přikazuje, aby při tom jedení a pití těla a krve jeho pamět jeho smrti, jeho bolestí i jeho všech milostí nova tu byla; a těmi vě- cemi srdce zaneprázdniti jest pilnější potřeba k hodnému jedení těla a pití krve Krystovy než to očité patřenie na tu svátost, s níž se tu kněz obierá podle běhu služebnosti své. Nebo lid prázdný a nevědomý těch věcí, které tu dělá a které by měl dělati, jenž tu přieliš nebezpečně stojí, ten jiného zisku neumie znáti v těle božiem, jediné se dívati a oči pásti na těch činiech, kterak kněz pohne tú svátostí,
Strana 32
32 jestli že žehná, a oni také se žehnají kříže činiece na prsech i na zad i na chřbetě, a věřie, (220 a) že když se tak zkřižují spatřujíce žehnánie knězovo, že se jim ten den nic zlého nepřihodí, a k také vieře a k takému užitku zdá se velmi potřebno tělo božie. A opět se zdá, že který takový křesťan najpilněji směřuje oči k té svátosti, že ten najviece váží a jie tělo božie. A založiece také pověry kúžedlničie k tělu božiemu a užitky takové v něm vierú neokázané, podobně móž rozoměno býti, že tělo božie mezi takový lid nemúdrý a hovadský upadlo jest jako mezi lotry, jako onen sestupuje od Jeruzaléma do Je- rycho upadl mezi lotry a raněn jest od nich těžce, že jest jedva živ ostal. Takéž tuto jako od kterých pohanóv upadlo jest tělo božie v takú posměšnost poběhlú a v rúhánie rozličná jako od těchto slepých a svedených křesťanóv, ježto se neumějí ničímž jiným těla božieho přidržeti než toliko skrze blud a skrze smrt, leč přijímají, leč se dívají, vždy se urážejí a padají na ten kámen úhelný k uražení. Protož ktož móž lépe těla božieho požiti, děkujž Bohu a připrav srdce nevinné, (229 b) pokojné, s vierú, s milováním a s pa- mětí jeho bolestí mnohých. Pochyť, což móžeš, a což snad nepokojné srdce dopustí, neboť ono vždy má mnoho činiti i přietelem božím jsa, ježto někto jeho neprázden móž lépe krotiti; a ktož neumie jeho silně uchytiti, stavíť se ono doma u hrncóv, kterakť vrú a u jiných péčí, a dělá a zapomene těla božieho jsa před ním. To jest něco pověděno o těch nebezpečenstvích, která se vlekú při božiem těle; ale jiných nebezpečenství přieliš jest mnoho nasato dávno mezi ty kře- sťany svedené a nevědomé o pravém dobrém, ježto nesnadně mohú obráněny býti a oznámeny. A nevědúce lidé o nich, kterak utekú od nich, nebo ta nebezpečenstvie nebo osidla poléčená k zahynutí, že jdú pod přikrytím dobrého, aby tak zakrytá jsúce tvářností dobroty, zdála se cestú života, aby padajíce v taková osidla, měli za to, že sú cestu života na- lezli, a že by po ní do nebe pospíchali. A z takových osidel jediný pán Bóh sám móž vyvésti, kohož ráčí, ale člověk ne-
32 jestli že žehná, a oni také se žehnají kříže činiece na prsech i na zad i na chřbetě, a věřie, (220 a) že když se tak zkřižují spatřujíce žehnánie knězovo, že se jim ten den nic zlého nepřihodí, a k také vieře a k takému užitku zdá se velmi potřebno tělo božie. A opět se zdá, že který takový křesťan najpilněji směřuje oči k té svátosti, že ten najviece váží a jie tělo božie. A založiece také pověry kúžedlničie k tělu božiemu a užitky takové v něm vierú neokázané, podobně móž rozoměno býti, že tělo božie mezi takový lid nemúdrý a hovadský upadlo jest jako mezi lotry, jako onen sestupuje od Jeruzaléma do Je- rycho upadl mezi lotry a raněn jest od nich těžce, že jest jedva živ ostal. Takéž tuto jako od kterých pohanóv upadlo jest tělo božie v takú posměšnost poběhlú a v rúhánie rozličná jako od těchto slepých a svedených křesťanóv, ježto se neumějí ničímž jiným těla božieho přidržeti než toliko skrze blud a skrze smrt, leč přijímají, leč se dívají, vždy se urážejí a padají na ten kámen úhelný k uražení. Protož ktož móž lépe těla božieho požiti, děkujž Bohu a připrav srdce nevinné, (229 b) pokojné, s vierú, s milováním a s pa- mětí jeho bolestí mnohých. Pochyť, což móžeš, a což snad nepokojné srdce dopustí, neboť ono vždy má mnoho činiti i přietelem božím jsa, ježto někto jeho neprázden móž lépe krotiti; a ktož neumie jeho silně uchytiti, stavíť se ono doma u hrncóv, kterakť vrú a u jiných péčí, a dělá a zapomene těla božieho jsa před ním. To jest něco pověděno o těch nebezpečenstvích, která se vlekú při božiem těle; ale jiných nebezpečenství přieliš jest mnoho nasato dávno mezi ty kře- sťany svedené a nevědomé o pravém dobrém, ježto nesnadně mohú obráněny býti a oznámeny. A nevědúce lidé o nich, kterak utekú od nich, nebo ta nebezpečenstvie nebo osidla poléčená k zahynutí, že jdú pod přikrytím dobrého, aby tak zakrytá jsúce tvářností dobroty, zdála se cestú života, aby padajíce v taková osidla, měli za to, že sú cestu života na- lezli, a že by po ní do nebe pospíchali. A z takových osidel jediný pán Bóh sám móž vyvésti, kohož ráčí, ale člověk ne-
Strana 33
33 snadně k tomu nalezen bude, nebo naj(230 a)múdřejší ze všech oni sú strojíce těch osidel přikrytých Bohem, a kto je uzří. Ač pak svrchu zevnitř tak jest mnoho těžkých osidel, ježto mrtvie dobrotu pravú v lidech a rušie ji, že lehký aneb řiedko nižádný člověk uteče z nich, nebo zlost přieliš se jest rozmohla a rozlila ve všem lidu skrze všecky věci, kteréž mají mezi sebú, skrze lakomstvie nesyté tisknú se spolu, každý táhna k sobě, jinému dera z rukú, skrze lichvy, skrze obchody, skrze kupectvie, skrze řemesla a skrze trhy rozličné a všeliké nepravé. A že nesnadno co móž pro- dáváno neb kupováno bez hřiechu býti pro přielišné lakomstvie, již se tisknú a drú spolu, a z toho úzkost chudině a ne- milost, závist, sváry, haněnie, zrocenie šibalské k bití, k vraždám, a pak vylitie přielišné ku pýše, k marné po- chvale všecky věci, aby na chlúbu s pochvalú šli v odě- viech drahých, nákladných, s vymyšlenými kroji, s lepotami okrášlenými. Též v jiedlech rozkošných, nákladných, někdy viece chlúby hledají než potřeby; též v staveniech domóv, tvrzí. A tak pýcha ve všech věcech rozlita jest mezi tiem lidem zkaženým, že již (230 b) viera Jezu Krystova a pravda jeho v haňbu a v bláznovstvie obrácena jest. A málo by již nalezl lidí, ježto by se nestyděli Jezu Krystem ukřižovaným a jeho pokorú a chudobú, a u protivenství málo by jich na- lezl, ježto by ostali s upřémností pravdy Krystovy v čas protivenstvie. Vše pomstami jdú, jedni proti druhým, zlým za zlé se odplacujíce. A poněvadž chudoba, pokora a trpělivost Krystova padla jest, tak všechen lid duchovní v pokrytstvie je jesti uvalil a ve lstivost se jest obrátil. A to jest vrch všech nebezpečenství křesťanských, kdyby je mohli číti, nebo těžce viera móž ostati v takovém lidu pokrytém, všechen jich běh musí ve lsti jíti, a vzkynú nebo vzrostú v rozlič- ných mrzkostech pod tiem pokrytstvím. A pójdú lstivě před Bohem i spolu mezi sebú, a padne věrnost mezi nimi, že bude každý žáden přietele věrného. V ústech budú mluviti pokoj s přietelem, a v srdci o něm budú skládati lest, die pán Bóh. A z těch věcí zlých povstanúť svárové, nenávisti, haněnie, rúhánie, utrhánie, a potom vzrostú zlá obcovánie, 3
33 snadně k tomu nalezen bude, nebo naj(230 a)múdřejší ze všech oni sú strojíce těch osidel přikrytých Bohem, a kto je uzří. Ač pak svrchu zevnitř tak jest mnoho těžkých osidel, ježto mrtvie dobrotu pravú v lidech a rušie ji, že lehký aneb řiedko nižádný člověk uteče z nich, nebo zlost přieliš se jest rozmohla a rozlila ve všem lidu skrze všecky věci, kteréž mají mezi sebú, skrze lakomstvie nesyté tisknú se spolu, každý táhna k sobě, jinému dera z rukú, skrze lichvy, skrze obchody, skrze kupectvie, skrze řemesla a skrze trhy rozličné a všeliké nepravé. A že nesnadno co móž pro- dáváno neb kupováno bez hřiechu býti pro přielišné lakomstvie, již se tisknú a drú spolu, a z toho úzkost chudině a ne- milost, závist, sváry, haněnie, zrocenie šibalské k bití, k vraždám, a pak vylitie přielišné ku pýše, k marné po- chvale všecky věci, aby na chlúbu s pochvalú šli v odě- viech drahých, nákladných, s vymyšlenými kroji, s lepotami okrášlenými. Též v jiedlech rozkošných, nákladných, někdy viece chlúby hledají než potřeby; též v staveniech domóv, tvrzí. A tak pýcha ve všech věcech rozlita jest mezi tiem lidem zkaženým, že již (230 b) viera Jezu Krystova a pravda jeho v haňbu a v bláznovstvie obrácena jest. A málo by již nalezl lidí, ježto by se nestyděli Jezu Krystem ukřižovaným a jeho pokorú a chudobú, a u protivenství málo by jich na- lezl, ježto by ostali s upřémností pravdy Krystovy v čas protivenstvie. Vše pomstami jdú, jedni proti druhým, zlým za zlé se odplacujíce. A poněvadž chudoba, pokora a trpělivost Krystova padla jest, tak všechen lid duchovní v pokrytstvie je jesti uvalil a ve lstivost se jest obrátil. A to jest vrch všech nebezpečenství křesťanských, kdyby je mohli číti, nebo těžce viera móž ostati v takovém lidu pokrytém, všechen jich běh musí ve lsti jíti, a vzkynú nebo vzrostú v rozlič- ných mrzkostech pod tiem pokrytstvím. A pójdú lstivě před Bohem i spolu mezi sebú, a padne věrnost mezi nimi, že bude každý žáden přietele věrného. V ústech budú mluviti pokoj s přietelem, a v srdci o něm budú skládati lest, die pán Bóh. A z těch věcí zlých povstanúť svárové, nenávisti, haněnie, rúhánie, utrhánie, a potom vzrostú zlá obcovánie, 3
Strana 34
34 pyšná, smělá s haněním, nepocti(231 a)vá, oplzlá, nezdrže- livá, nestydatá, tak že se jest přemnožila zlost, a milost umřela podle řečí syna božieho. A poněvadž jest pravda padla na ulici, a pravost nemohla vjíti v ten lid, tehdy musí býti pravdě úzko, aby nemohla volně hlavy po- zdvihnúti; nebo bude dav a úzkost tomu lidu, proto že pravda v něm padne, a sama zlost mezi nimi stane a zdáví je svú těžkostí, že jim život nebude žáden, aniž mnozí želeli by smrti, nebo bydliti bez pravdy jest mnohým muka, núze, nepokoj a ztracenie těch věcí, kterých lidé žádají k svo- bodě života a ku pokoji srdce, nebo bez pravdy nemóž se ustaviti u pokoji srdce, ale samo se jie a treskce člověka těžce, proto že jest pustil pravdu. A z těch řečí pově- děných móž známo býti rozomným, kterak mnohá nebezpe- čenstvie jsú, zbavujíce lidi spasenie, kteráž tak co svět vy- rostla sú, ježto dotýčie dobrých věcí těla i duše, k nimžto všecka opatrnost božská jest potřebna těm, ktož by mohli číti ta nebezpečenstvie majíce v sobě někaký diel života božieho, aby majíce takovú božskú opatrnost mohli projíti bez úrazu tak širokú zlost (231 b) široce ve všech věcech rozlitú, a ujíti toho lidu pokrytého, ježto jest vešken ve lsti postaven Bohu protivný a lidem těžký, ježto rozomný člověk vždy se má na péči mieti, poněvadž nikdy nemóž s nimi pokojně u pravé věci vjíti, a zlých vždy od nich má čakati a báti se jich i v tu chvíli, když pokorně mluvie. Nebo u lstivých, ač mnoho pokojných věcí mohlo by mlu- veno býti, a jediná věc jim nelibá pověděna bude, ažť se jie chytie jako nepřietele, a mnoho sobě zlého z nie naberú, a jmú se haněti. Protož leč sú zlé mysli, leč pochotné, vždy se měj na péči před nimi a nevěř jim; nenieť horšie zvěry než lstiví lidé. Sprostný nenie nikdy před nimi bezpečen, a ktož sú lživi, vždy sú lstivi. Ty věci sem pověděl o těch svrchních a čitedlných nebezpečenstvích, jichž jest viece než sem já pověděl, tak že najmúdřejší má dosti činiti s nimi, aby z nich ušel cel nebo některými z nich pohoršen nebyl; to pečlivý mohl by mieti.
34 pyšná, smělá s haněním, nepocti(231 a)vá, oplzlá, nezdrže- livá, nestydatá, tak že se jest přemnožila zlost, a milost umřela podle řečí syna božieho. A poněvadž jest pravda padla na ulici, a pravost nemohla vjíti v ten lid, tehdy musí býti pravdě úzko, aby nemohla volně hlavy po- zdvihnúti; nebo bude dav a úzkost tomu lidu, proto že pravda v něm padne, a sama zlost mezi nimi stane a zdáví je svú těžkostí, že jim život nebude žáden, aniž mnozí želeli by smrti, nebo bydliti bez pravdy jest mnohým muka, núze, nepokoj a ztracenie těch věcí, kterých lidé žádají k svo- bodě života a ku pokoji srdce, nebo bez pravdy nemóž se ustaviti u pokoji srdce, ale samo se jie a treskce člověka těžce, proto že jest pustil pravdu. A z těch řečí pově- děných móž známo býti rozomným, kterak mnohá nebezpe- čenstvie jsú, zbavujíce lidi spasenie, kteráž tak co svět vy- rostla sú, ježto dotýčie dobrých věcí těla i duše, k nimžto všecka opatrnost božská jest potřebna těm, ktož by mohli číti ta nebezpečenstvie majíce v sobě někaký diel života božieho, aby majíce takovú božskú opatrnost mohli projíti bez úrazu tak širokú zlost (231 b) široce ve všech věcech rozlitú, a ujíti toho lidu pokrytého, ježto jest vešken ve lsti postaven Bohu protivný a lidem těžký, ježto rozomný člověk vždy se má na péči mieti, poněvadž nikdy nemóž s nimi pokojně u pravé věci vjíti, a zlých vždy od nich má čakati a báti se jich i v tu chvíli, když pokorně mluvie. Nebo u lstivých, ač mnoho pokojných věcí mohlo by mlu- veno býti, a jediná věc jim nelibá pověděna bude, ažť se jie chytie jako nepřietele, a mnoho sobě zlého z nie naberú, a jmú se haněti. Protož leč sú zlé mysli, leč pochotné, vždy se měj na péči před nimi a nevěř jim; nenieť horšie zvěry než lstiví lidé. Sprostný nenie nikdy před nimi bezpečen, a ktož sú lživi, vždy sú lstivi. Ty věci sem pověděl o těch svrchních a čitedlných nebezpečenstvích, jichž jest viece než sem já pověděl, tak že najmúdřejší má dosti činiti s nimi, aby z nich ušel cel nebo některými z nich pohoršen nebyl; to pečlivý mohl by mieti.
Strana 35
35 KAPITOLA SEDMNÁCTA.*) le o těch nebezpečenstvích, které pod duchovenstvím stojie, těžko móž kto zpraviti lidi (232 a) nebo vystřieci od něho, neboť stojie pod tvářností dobroty, o nichž jistě nemóž mluveno býti, lečby kto zákona božieho svědom byl, aby z toho zákona srozoměl, co jest protivného Bohu v takých příkřičích, nebo zákon boží jest pravidlo všech věcí, které se mají státi k vóli boží. Ale tě dvě věci tak to zpravidlo móž zpraviti, má-li k tomu moc člověk, aby mohl věděti skrze světlo múdrosti božie pravdu tu, která jest v zákoně božiem zavřiena, ježto sahá na to, což pravého jest vóli boží libého v tom zákoně, a čemu odpierá ten zákon, ježto se nelíbí vóli boží. Tak se oznámie věci pravé i nepravé skrze zákon, když nenie v lidech toho světla múdrosti božie; tehdy zákon boží jest zavřien a skryt v své pravdě před nimi jako ve tmě stoje, že jemu nemohú rozoměti. A když jemu ne- rozomějí, tak i ani nevěřie ani jeho vážie, a opustie jej ne- lekajíce se, jako by neškodnú věc opustili a pominuli; protož to samo škodné jest, když pro nerozomnost bývá opuštěn zákon boží. Ale většie škoda jest, když pro zlú vóli bývá opušten, ježto (232 b) lidé uptajíce se na pravý rozom zá- kona božieho i opustie jej pro zlú vóli, že mají zlú a zatvr- zenú vóli v sobě, kteráž nechce se poddati zákonu božiemu, proto že jí jest těžek, ruší žádosti zlé vóle; což ona žádá, toho jí brání. A ona chtieci prosta a svobodna býti v svých žádostech, odvrže zákon boží od sebe, a v tom bude ne- šlechetna, Bohu protivna a sama v najvětší škodu upadne; a že proč kolivěk opuštěn bývá zákon boží, vždy v najvyšší škodu uvodí na lidi tu, že nemohú nikakéž dobří býti ani se v tom mohú líbiti Bohu opustiece zákon boží. A ihned sú prokleti před Bohem a zavázáni k věčnému zatracení, a to jest vrch všech škod pro opuštěnie zákona božieho; a ta škoda, kdy by mohla najviece vážena býti, že neznámost zákona božieho to nebezpečenstvie má ze bezznámosti toho *) Osmnáctá. 3
35 KAPITOLA SEDMNÁCTA.*) le o těch nebezpečenstvích, které pod duchovenstvím stojie, těžko móž kto zpraviti lidi (232 a) nebo vystřieci od něho, neboť stojie pod tvářností dobroty, o nichž jistě nemóž mluveno býti, lečby kto zákona božieho svědom byl, aby z toho zákona srozoměl, co jest protivného Bohu v takých příkřičích, nebo zákon boží jest pravidlo všech věcí, které se mají státi k vóli boží. Ale tě dvě věci tak to zpravidlo móž zpraviti, má-li k tomu moc člověk, aby mohl věděti skrze světlo múdrosti božie pravdu tu, která jest v zákoně božiem zavřiena, ježto sahá na to, což pravého jest vóli boží libého v tom zákoně, a čemu odpierá ten zákon, ježto se nelíbí vóli boží. Tak se oznámie věci pravé i nepravé skrze zákon, když nenie v lidech toho světla múdrosti božie; tehdy zákon boží jest zavřien a skryt v své pravdě před nimi jako ve tmě stoje, že jemu nemohú rozoměti. A když jemu ne- rozomějí, tak i ani nevěřie ani jeho vážie, a opustie jej ne- lekajíce se, jako by neškodnú věc opustili a pominuli; protož to samo škodné jest, když pro nerozomnost bývá opuštěn zákon boží. Ale většie škoda jest, když pro zlú vóli bývá opušten, ježto (232 b) lidé uptajíce se na pravý rozom zá- kona božieho i opustie jej pro zlú vóli, že mají zlú a zatvr- zenú vóli v sobě, kteráž nechce se poddati zákonu božiemu, proto že jí jest těžek, ruší žádosti zlé vóle; což ona žádá, toho jí brání. A ona chtieci prosta a svobodna býti v svých žádostech, odvrže zákon boží od sebe, a v tom bude ne- šlechetna, Bohu protivna a sama v najvětší škodu upadne; a že proč kolivěk opuštěn bývá zákon boží, vždy v najvyšší škodu uvodí na lidi tu, že nemohú nikakéž dobří býti ani se v tom mohú líbiti Bohu opustiece zákon boží. A ihned sú prokleti před Bohem a zavázáni k věčnému zatracení, a to jest vrch všech škod pro opuštěnie zákona božieho; a ta škoda, kdy by mohla najviece vážena býti, že neznámost zákona božieho to nebezpečenstvie má ze bezznámosti toho *) Osmnáctá. 3
Strana 36
36 zákona, nemóž poznati nižádný nebezpečenství a škod, kteréž duši mohú škoditi, všecka nebezpečenstvie přidržie se toho člověka jako toho, ktož ve tmách chodí ni za dne, anebo řiedké příhody zlé snad ač se móž vystřieci bez múdrosti zá(233 a)kona božieho, nebo zákon boží jestiť světlo nohám lidským, aby se v něm mohli všelikého úrazu obinúti. KAPITOLA DEVATENÁCTÁ. ež pak někteří mohú majíce některú známost zá- kona božieho těch úrazóv, kteří zevnitř sú vědomi, vystřie- hati se, ježto se zjevně ohlašují, mohú je lehce poznati, jako sú zjevni a tělestní hřiechové smrtedlní, ježto bývají zjevně hlášeni a tresktáni, a ježto i haňba jest za ně před Bohem i před lidmi, nebo pomsta zjevna bývá za ně; ty skrze zákon snadně mohú poznati. Než pak na vóli na své to mají, chtie-li od nich odstúpiti, nebo ne ihned, což se z toho pozná, ostydne, nebo srdce zlé nerado se toho pustí, což se jemu líbí; pakli jest zlé v obyčej vešlo, již sám obyčej těch věcí nepustí se, jimž jest obvykl. A mnohé poznánie i tresk- tánie pohrzí obyčej nechtě pustiti těch věcí, kterým jest obvykl, raději z obyčejého*) zastaralého a sobě volného činiti bude věci zvláště sobě volné s haňbú i s škodú, než by činil poctivě a užitečně proti obyčeji k rozkázání jiných, a vždy vymlúvá a chválí své zámysly obvyklé. Protož těžký svazek jest obyčej, ač pak v lehkých věcech jde v ně- kterých, (233 b) však mnoho pravých věcí poráží a křivých vseje. Řkú mudrci písma svatého: Zlý obyčej zastaralý jestiť starý blud a nesnadně miesta dá pravdě a postúpí; tak člověka táhne po sobě, aby činil obyčej, kdy chce, a ne- ostane jeho, kdy chce. Ten jest pak najhorší obyčej, když člověka táhne po sobě proti pravdě poznané, pravda jeho bode v oči, a on jako vuol proti ostnu zpět leze. A tak obyčej převýšeněji těžší vinnu činí, odpieraje pravdě zá- kona božieho s poznáním než samo nevědomie, jímžto daleko zašel jest všechen svět v slepotě jsa, dělá všecko proti *) Znění rukopisné.
36 zákona, nemóž poznati nižádný nebezpečenství a škod, kteréž duši mohú škoditi, všecka nebezpečenstvie přidržie se toho člověka jako toho, ktož ve tmách chodí ni za dne, anebo řiedké příhody zlé snad ač se móž vystřieci bez múdrosti zá(233 a)kona božieho, nebo zákon boží jestiť světlo nohám lidským, aby se v něm mohli všelikého úrazu obinúti. KAPITOLA DEVATENÁCTÁ. ež pak někteří mohú majíce některú známost zá- kona božieho těch úrazóv, kteří zevnitř sú vědomi, vystřie- hati se, ježto se zjevně ohlašují, mohú je lehce poznati, jako sú zjevni a tělestní hřiechové smrtedlní, ježto bývají zjevně hlášeni a tresktáni, a ježto i haňba jest za ně před Bohem i před lidmi, nebo pomsta zjevna bývá za ně; ty skrze zákon snadně mohú poznati. Než pak na vóli na své to mají, chtie-li od nich odstúpiti, nebo ne ihned, což se z toho pozná, ostydne, nebo srdce zlé nerado se toho pustí, což se jemu líbí; pakli jest zlé v obyčej vešlo, již sám obyčej těch věcí nepustí se, jimž jest obvykl. A mnohé poznánie i tresk- tánie pohrzí obyčej nechtě pustiti těch věcí, kterým jest obvykl, raději z obyčejého*) zastaralého a sobě volného činiti bude věci zvláště sobě volné s haňbú i s škodú, než by činil poctivě a užitečně proti obyčeji k rozkázání jiných, a vždy vymlúvá a chválí své zámysly obvyklé. Protož těžký svazek jest obyčej, ač pak v lehkých věcech jde v ně- kterých, (233 b) však mnoho pravých věcí poráží a křivých vseje. Řkú mudrci písma svatého: Zlý obyčej zastaralý jestiť starý blud a nesnadně miesta dá pravdě a postúpí; tak člověka táhne po sobě, aby činil obyčej, kdy chce, a ne- ostane jeho, kdy chce. Ten jest pak najhorší obyčej, když člověka táhne po sobě proti pravdě poznané, pravda jeho bode v oči, a on jako vuol proti ostnu zpět leze. A tak obyčej převýšeněji těžší vinnu činí, odpieraje pravdě zá- kona božieho s poznáním než samo nevědomie, jímžto daleko zašel jest všechen svět v slepotě jsa, dělá všecko proti *) Znění rukopisné.
Strana 37
37 pravdě zákona božieho, v obyčeji zlými vede odpornosti těžké proti pravdě zákona božieho, ale v nevědomí. To sem pověděl o tom, že zjevné hřiechy snadně mohú lidé poznati skrze světlo zákona božieho a tak se mohú snáze zachovati od těch nebezpečenství, které skrze zjevné hřiechy obtěžují lidi zlými příklady a příčinami lepkými, obcováními mrzkými, niekdy miestem súkromě v kútě ukryjí se jich. KAPITOLA DVACÁTA. le ti hřiechové a ta nebezpečenstvie, která se skrze pokrytstvie dějí, těch nesnáze skrze zákon poznají a tieže se jich ostřehú. Nebo pokrytstvie stojí tajně na úmyslech křivého okazovánie dvojieho srdce, a pak to křivé oko, ježto dobrú věc činí, chýlí se úmyslem od pravdy toho činu jinam s cesty božie, jiné skutky ukazuje a oko křivé jinam šilhá. A tak oko křivé a srdce lstivé skrytě jde, a má svrchu mnoho oděvóv poctivých proti pravdě ukazovánie na po- stavě, na sloviech nábožných a okrášlených. Protož těch hřiechóv přikrytých těmi oděvy poctivými skrze zákon ne- snadně kto móž poznati, až se jimi nakvasí jako zlým kvasem, o němžto pán Ježíš die: Pilně se ostřiehajte od kvasu zákonníkóv, jenž jest po- krytstvie, nečitedlně leze na lidi pod dobrotú. Jehož nynie mnoho jest v lidu rozmařilém se dvojím srdcem, ježto chtějí viděni býti dobři, ale u pravdě dobři nechtie býti činiece dobré věci skrze lest, a křivé oko mají, skrze věci nebeské hledají zemských, skrze posty aby hojně jedli, skrze mše aby peněz, přiezně a chvály dosáhli; jinde sú kromě toho, což před (234 b) lidmi činie. Protož nesnadně mohu poznáni býti, spieše se mohú od nich pokrytstvím nakvasiti než jich pokrytstvie poznati. Ale však jest řekl pán Ježíš: Nic nenie tak skryté, by nebylo zvěděno, jakž se koli ohrazují a při- krývají pokrytstvím, vždyť někdy jako dým na jevo se ukáží v tom, co v sobě skrytě mají, neboť pravé dobroty vnitř nemají než svrchu zamýšlenú. Tam vnitř jsú pyšni, svárlivi, nepokojni, hanci, nepokorni, lakomi, k bydlení těžci, tak že
37 pravdě zákona božieho, v obyčeji zlými vede odpornosti těžké proti pravdě zákona božieho, ale v nevědomí. To sem pověděl o tom, že zjevné hřiechy snadně mohú lidé poznati skrze světlo zákona božieho a tak se mohú snáze zachovati od těch nebezpečenství, které skrze zjevné hřiechy obtěžují lidi zlými příklady a příčinami lepkými, obcováními mrzkými, niekdy miestem súkromě v kútě ukryjí se jich. KAPITOLA DVACÁTA. le ti hřiechové a ta nebezpečenstvie, která se skrze pokrytstvie dějí, těch nesnáze skrze zákon poznají a tieže se jich ostřehú. Nebo pokrytstvie stojí tajně na úmyslech křivého okazovánie dvojieho srdce, a pak to křivé oko, ježto dobrú věc činí, chýlí se úmyslem od pravdy toho činu jinam s cesty božie, jiné skutky ukazuje a oko křivé jinam šilhá. A tak oko křivé a srdce lstivé skrytě jde, a má svrchu mnoho oděvóv poctivých proti pravdě ukazovánie na po- stavě, na sloviech nábožných a okrášlených. Protož těch hřiechóv přikrytých těmi oděvy poctivými skrze zákon ne- snadně kto móž poznati, až se jimi nakvasí jako zlým kvasem, o němžto pán Ježíš die: Pilně se ostřiehajte od kvasu zákonníkóv, jenž jest po- krytstvie, nečitedlně leze na lidi pod dobrotú. Jehož nynie mnoho jest v lidu rozmařilém se dvojím srdcem, ježto chtějí viděni býti dobři, ale u pravdě dobři nechtie býti činiece dobré věci skrze lest, a křivé oko mají, skrze věci nebeské hledají zemských, skrze posty aby hojně jedli, skrze mše aby peněz, přiezně a chvály dosáhli; jinde sú kromě toho, což před (234 b) lidmi činie. Protož nesnadně mohu poznáni býti, spieše se mohú od nich pokrytstvím nakvasiti než jich pokrytstvie poznati. Ale však jest řekl pán Ježíš: Nic nenie tak skryté, by nebylo zvěděno, jakž se koli ohrazují a při- krývají pokrytstvím, vždyť někdy jako dým na jevo se ukáží v tom, co v sobě skrytě mají, neboť pravé dobroty vnitř nemají než svrchu zamýšlenú. Tam vnitř jsú pyšni, svárlivi, nepokojni, hanci, nepokorni, lakomi, k bydlení těžci, tak že
Strana 38
38 takových věcí jich plášť přikryté dobroty nemóž úplně ukrý- vati, poněvadž sú vnitř porušeni kvasem pokrytstvie. Jakož obecně řiekají: Šídlo v pytli nemóž se tajiti, někudy se vždy ukáže; než pak najspieše v pokrytství lidé uběhnú přistúpiece k Bohu, i nemajíť péče na se, ubezpečie se, opustiece první horlivost, prvnie snaženstvie, prvni pokoru, první stud; a s tiem stydnúce počnú vycházeti s sebe ven v lehkosti, a počnú slabý život vésti, a zatiem ihned počne na ně kvas pokrytstvie lézti, aby leckaks odbývali činóv duchovních (235 a) i časóv. A s tiem uběhnú v život lstivý, pokrytý a zkazejí se, že nebudú ani chutně světští ani chutně duchovní, polezú před se i za se, a lidem těžci k bydlení. Aniž jesti horšie tváří pod nebem jako jesti člověk zkažený pokrytstvím. A ty věci najspieše z toho mohú upadnúti na takové lidi, ježto přistupujíce k Bohu, počnú dobré věci snažně s horlivostí dělati, a pak nesroz- omějí tomu, že ty věci počaté snažně mají dělány býti, že oni chtějí tomu, aby s nimi předse šel neoblevuje, ale viece přidávaje dřev, aby počav hořeti vždy předse hořal roz- máhaje se u větší oheň; pakli přestane dřev přikládati, tak oheň počne hasnúti a mřieti. KAPITOLA DVACÁTÁ PRVÁ. Ak tomu rozomu řeč božie jest, jenž die: Na oltáři mém bude hořeti oheň po všecky dni, k němužto kněz přikládati bude dřev, aby neuhasl ve dne ani v noci. To tak velmi potřebné jest, aby ten oheň milosti božie počna hořeti na oltáři srdce pravého vždy hořal, aby jemu dřev těch při- kládal, jimiž se milost boží zapaluje a rozmáhá v člověku. (235 b) Pakli dá uhasnúti tomu ohni, tak počne stydnúti a mřieti v dobrém, a přijde jemu na to, co jest napřed pově- děno, aby neuhasna zteplel, a potom aby prokysal a zkazil se pokrytstvím. V takových zmatciech duchovních když se ti lidé zpletú v rozomu, schýbají se s pravdú, u pokrytstvie uběhnú, tu těžce skrze zákon hřiechy a škody zstíhají nebo
38 takových věcí jich plášť přikryté dobroty nemóž úplně ukrý- vati, poněvadž sú vnitř porušeni kvasem pokrytstvie. Jakož obecně řiekají: Šídlo v pytli nemóž se tajiti, někudy se vždy ukáže; než pak najspieše v pokrytství lidé uběhnú přistúpiece k Bohu, i nemajíť péče na se, ubezpečie se, opustiece první horlivost, prvnie snaženstvie, prvni pokoru, první stud; a s tiem stydnúce počnú vycházeti s sebe ven v lehkosti, a počnú slabý život vésti, a zatiem ihned počne na ně kvas pokrytstvie lézti, aby leckaks odbývali činóv duchovních (235 a) i časóv. A s tiem uběhnú v život lstivý, pokrytý a zkazejí se, že nebudú ani chutně světští ani chutně duchovní, polezú před se i za se, a lidem těžci k bydlení. Aniž jesti horšie tváří pod nebem jako jesti člověk zkažený pokrytstvím. A ty věci najspieše z toho mohú upadnúti na takové lidi, ježto přistupujíce k Bohu, počnú dobré věci snažně s horlivostí dělati, a pak nesroz- omějí tomu, že ty věci počaté snažně mají dělány býti, že oni chtějí tomu, aby s nimi předse šel neoblevuje, ale viece přidávaje dřev, aby počav hořeti vždy předse hořal roz- máhaje se u větší oheň; pakli přestane dřev přikládati, tak oheň počne hasnúti a mřieti. KAPITOLA DVACÁTÁ PRVÁ. Ak tomu rozomu řeč božie jest, jenž die: Na oltáři mém bude hořeti oheň po všecky dni, k němužto kněz přikládati bude dřev, aby neuhasl ve dne ani v noci. To tak velmi potřebné jest, aby ten oheň milosti božie počna hořeti na oltáři srdce pravého vždy hořal, aby jemu dřev těch při- kládal, jimiž se milost boží zapaluje a rozmáhá v člověku. (235 b) Pakli dá uhasnúti tomu ohni, tak počne stydnúti a mřieti v dobrém, a přijde jemu na to, co jest napřed pově- děno, aby neuhasna zteplel, a potom aby prokysal a zkazil se pokrytstvím. V takových zmatciech duchovních když se ti lidé zpletú v rozomu, schýbají se s pravdú, u pokrytstvie uběhnú, tu těžce skrze zákon hřiechy a škody zstíhají nebo
Strana 39
39 jim porozomějí, nebo se smiešejí hřiechové s někakými dobrotami a zodievají se pravdami domněnými, v slepotě zavřenými, že nikdy ani sobě mohú rozoměti, v kakých škodách jsú, ani kto jiný móž jim rozoměti, ani mohú kam předse táhnúti v takém smiešení a zapletení rozomu, a naj- bližšíť jsú od toho, aby sami nad sebú pochybili, nemohúce nic jistého držeti v sobě ani pravého. A to pochází z toho, ježto počnúce právě netáhnú předse, i zahynú v dobrotě ponenáhlu nečitedlně, až spadnú na najnižšie. I nemóž s ne- tbáním leckaks při Bohu státi právě, nepójde-li před se rozomně a upřiemě, ale počne ihned hynúti a menšiti se v dobrotě, až ji ztratí i sám se, že se sobě nehodí. (236 a) Toť jsú nebezpečenstvie těžka, ježto zákonem nesnadně mohú stíhána nebo zpravena býti. Tratí se rozom při nich proto, že se směšuje člověk s mnohými dobrotami, před námi se vlekú zlé věci, a děl proto: Když se při tom splete člověk v rozomu a sám v sobě, zchýbá se pravého súdu, nemóž postihnúti v sobě ani pravých věcí ani zmatených, nebo spolu se vlekú; ktož jeho rozsúdí skrze zákon a ustaví jeho na pravé cestě, tu nebezpečenstvie jsú těžká, v něžto uběhují lidé, a ježto počnúce dobré věci vézti i nejdú předse v nich, i zhynú nečitedlně. KAPITOLA DVACÁTÁ DRUHÁ. o to jsú pak najtěžšie nebezpečenstvie křesťanóm, když hřiechové, přestúpenie, bludové i kacieřstva urodie se a pójdú pod tváří zákona božieho, pod slovy božími, a pod náboženstvími a pod cestú spasenie, aby takové věci zlé do- sáhli na svú stranu, aby písmem bývali potvrzeni, aby do- mněni byli, že oni sú pravda písma a cesta spasenie, aby činiece blud věřili, že písmo plnie, a že spasenie hledají, a že Boha ctie a jemu slúžie. Tak daleko mohl jest (236 b) dábel skrze Antykrysta tento svět zklamati z božieho do- puštěnie na ty lidi, ježto sú lásky, pravdy nepřijali, ani sú kdy u pravdě pána Boha ctili, aniž sú kdy milostí Jezu
39 jim porozomějí, nebo se smiešejí hřiechové s někakými dobrotami a zodievají se pravdami domněnými, v slepotě zavřenými, že nikdy ani sobě mohú rozoměti, v kakých škodách jsú, ani kto jiný móž jim rozoměti, ani mohú kam předse táhnúti v takém smiešení a zapletení rozomu, a naj- bližšíť jsú od toho, aby sami nad sebú pochybili, nemohúce nic jistého držeti v sobě ani pravého. A to pochází z toho, ježto počnúce právě netáhnú předse, i zahynú v dobrotě ponenáhlu nečitedlně, až spadnú na najnižšie. I nemóž s ne- tbáním leckaks při Bohu státi právě, nepójde-li před se rozomně a upřiemě, ale počne ihned hynúti a menšiti se v dobrotě, až ji ztratí i sám se, že se sobě nehodí. (236 a) Toť jsú nebezpečenstvie těžka, ježto zákonem nesnadně mohú stíhána nebo zpravena býti. Tratí se rozom při nich proto, že se směšuje člověk s mnohými dobrotami, před námi se vlekú zlé věci, a děl proto: Když se při tom splete člověk v rozomu a sám v sobě, zchýbá se pravého súdu, nemóž postihnúti v sobě ani pravých věcí ani zmatených, nebo spolu se vlekú; ktož jeho rozsúdí skrze zákon a ustaví jeho na pravé cestě, tu nebezpečenstvie jsú těžká, v něžto uběhují lidé, a ježto počnúce dobré věci vézti i nejdú předse v nich, i zhynú nečitedlně. KAPITOLA DVACÁTÁ DRUHÁ. o to jsú pak najtěžšie nebezpečenstvie křesťanóm, když hřiechové, přestúpenie, bludové i kacieřstva urodie se a pójdú pod tváří zákona božieho, pod slovy božími, a pod náboženstvími a pod cestú spasenie, aby takové věci zlé do- sáhli na svú stranu, aby písmem bývali potvrzeni, aby do- mněni byli, že oni sú pravda písma a cesta spasenie, aby činiece blud věřili, že písmo plnie, a že spasenie hledají, a že Boha ctie a jemu slúžie. Tak daleko mohl jest (236 b) dábel skrze Antykrysta tento svět zklamati z božieho do- puštěnie na ty lidi, ježto sú lásky, pravdy nepřijali, ani sú kdy u pravdě pána Boha ctili, aniž sú kdy milostí Jezu
Strana 40
40 Krystových a jeho těžkých bolestí sobě vážili ani sú jich vděčni byli. Protož pán Bóh poddal je ve zlý smysl, a dal jim činitele bludóv, lež za pravdu, aby měli a jí věřili za to majíce, že pravdy následují pána Boha tupiece s svými bludy, za to aby měli, že Boha ctie a jemu slúžie, aby tak ctiece lež za pravdu dáblóm se klaněli skrze ni, a tak aby zatraceni byli, proto že jsú pravdu zavrhli, když ji Bóh podával jim. A těmi činy Antykryst proměnil jest pravdu boží v lež ve všech činech, aby lež prošla za pravdu vzemši tvář a oděv pravdy, aby se Antykrystovi klaněli, ďáblón skrze jeho pokrytú lež. A při těchto věcech, které se pravie, měli bychom pamatovati na svaté apoštoly, jenž sú byli i prorokové a psali o těch příhodách těžkých které sú se měli přihoditi křesťanóm věrným i zlým v posledních časiech (237 a) k skonání světa. A zvláště sv. Jan apoštol byl jest i prorok a celé knichy popsal jest o těch věcech, které sú měly projíti před skonáním světa, těžké a nebezpečné. I die na jednom miestě sv. Jan, že jest viděl šelmu z moře vycházející, a ta mějieše sedm hlav a deset rohóv, a že té šelmě veliké dal jest drak sílu svú a moc velikú. A klaněli sú se drakovi, a dán jest jí boj činiti s svatými a přemoci je. I klaněli sú se jí všickni, ježto bydlé na zemi, že tak všecky lidi i národy obsáhla a pod svú moc podma- nila a podehnala, a připravila je k tomu, aby se jí klaněli jako Bohu, a že jí takovú moc silnú drak dal, aby tak spolu klanějíce se šelmě klaněli se i draku. KAPITOLA DVACÁTÁ TŘETÍ. Ale šelma veliká jest Antykryst, lid pokrytý pod vierú Krystovú, protivný s mocí světskú i s duchovní, v jeden duch svázaní, panujíce nad světem i nad vierú ustavivše svět proti Kry- stovi, i všeliká následovánie viery odporně proti Krystovi uvedli sú, aby šla viera jich jednáním v znameních lživých
40 Krystových a jeho těžkých bolestí sobě vážili ani sú jich vděčni byli. Protož pán Bóh poddal je ve zlý smysl, a dal jim činitele bludóv, lež za pravdu, aby měli a jí věřili za to majíce, že pravdy následují pána Boha tupiece s svými bludy, za to aby měli, že Boha ctie a jemu slúžie, aby tak ctiece lež za pravdu dáblóm se klaněli skrze ni, a tak aby zatraceni byli, proto že jsú pravdu zavrhli, když ji Bóh podával jim. A těmi činy Antykryst proměnil jest pravdu boží v lež ve všech činech, aby lež prošla za pravdu vzemši tvář a oděv pravdy, aby se Antykrystovi klaněli, ďáblón skrze jeho pokrytú lež. A při těchto věcech, které se pravie, měli bychom pamatovati na svaté apoštoly, jenž sú byli i prorokové a psali o těch příhodách těžkých které sú se měli přihoditi křesťanóm věrným i zlým v posledních časiech (237 a) k skonání světa. A zvláště sv. Jan apoštol byl jest i prorok a celé knichy popsal jest o těch věcech, které sú měly projíti před skonáním světa, těžké a nebezpečné. I die na jednom miestě sv. Jan, že jest viděl šelmu z moře vycházející, a ta mějieše sedm hlav a deset rohóv, a že té šelmě veliké dal jest drak sílu svú a moc velikú. A klaněli sú se drakovi, a dán jest jí boj činiti s svatými a přemoci je. I klaněli sú se jí všickni, ježto bydlé na zemi, že tak všecky lidi i národy obsáhla a pod svú moc podma- nila a podehnala, a připravila je k tomu, aby se jí klaněli jako Bohu, a že jí takovú moc silnú drak dal, aby tak spolu klanějíce se šelmě klaněli se i draku. KAPITOLA DVACÁTÁ TŘETÍ. Ale šelma veliká jest Antykryst, lid pokrytý pod vierú Krystovú, protivný s mocí světskú i s duchovní, v jeden duch svázaní, panujíce nad světem i nad vierú ustavivše svět proti Kry- stovi, i všeliká následovánie viery odporně proti Krystovi uvedli sú, aby šla viera jich jednáním v znameních lživých
Strana 41
41 a v (357 b) mylnostech přikrytých svátostí pokrytú na okla- mánie světa, aby v ní lež ctili a dáblóm se klaněli v těch lživých omylnostech a skrze moc světskú, aby svět vešken ustavili proti Bohu a proti Jezu Krystovi, aby svět byl pod- ražen pod jich poslušenstvie a pod jich práva nepravá, od- porná zákonu božiemu, aby mocí pudili všecky, kamž koli zamyslé proti Bohu, i vraždy v lúpeže, v násilé vojska zbiera- jíce, z nich tisknúce je jedny na druhé, aby se spolu mordo- vali, lúpili, a všelikak jedni druhé kazili, aby zprávy nižádné z viery Jezu Krystovy nehledali, než aby na jich přikázáních a na práviech přestali, aby v nižádných přech nemohli na Bohu přestati než toliko na šelmě, aby jim ta Bohem ostala. A těmi odpornými věcemi úplně sú vešken lid Bohu odjali, aby Bóh k nim práva nižádného nemohl mieti. Nebo což Bóh lidu přikazuje, toho šelma brání činiti lidu, a což koli zapo- viedá a brání lidu činiti, to šelma přikazuje činiti lidu a k tomu pudí mocí. Nemóž Bóh řéci: Nezabiješ, poněvadž (238 a) šelma velí zabiti, věsiti, páliti, stínati, domy, vsi bo- řiti, a těmi nepravými přikazováními a právy odpornými Kry- stovi, šelma odvrhla jest Boha od lidí, aby on nemohl lidu přikazovati ani jeho zpravovati. Již miesto to, kteréž by měl Bóh držeti, již šelma drží; protož k tomu jest řečeno, že všickni, kteříž na zemi bydlé, klaněli sú se šelmě tak v nepravých věcech Bohu odporných, poddavše se šelmě, tiem ctiece šelmu, čím sú měli Boha ctíti. A po- něvadž v jeden duch s šelmú vešli sú spolu, jedna šelma jsú, a die, že šelma boj činila proti svatým, a v tom boji přen ohla je pálécí, stínající, v žalářích hladem a smradem mořécí a hnojécí, nebo světí nechtějí se klaněti šelmě ani jí poddáni býti v tom, což proti Bohu jest; protož ona svój hněv nad nimi koná. A v takých věcech jest cesta Anty- krystova, jenž mocí světskú i duchovní vládne, aby všemi stranami tvrdě a silně odpornosti proti Krystovi a proti jeho zvoleným mohl provésti, najprve sladkými ře- čemi, pochlebenstvím, křivými (238 b) sliby, lstivými vtipy, bludnými učeními, potom tvrdým přikazováním, pak mocí ukrutnú, puzením. Takovými věcemi Antykryst, ta
41 a v (357 b) mylnostech přikrytých svátostí pokrytú na okla- mánie světa, aby v ní lež ctili a dáblóm se klaněli v těch lživých omylnostech a skrze moc světskú, aby svět vešken ustavili proti Bohu a proti Jezu Krystovi, aby svět byl pod- ražen pod jich poslušenstvie a pod jich práva nepravá, od- porná zákonu božiemu, aby mocí pudili všecky, kamž koli zamyslé proti Bohu, i vraždy v lúpeže, v násilé vojska zbiera- jíce, z nich tisknúce je jedny na druhé, aby se spolu mordo- vali, lúpili, a všelikak jedni druhé kazili, aby zprávy nižádné z viery Jezu Krystovy nehledali, než aby na jich přikázáních a na práviech přestali, aby v nižádných přech nemohli na Bohu přestati než toliko na šelmě, aby jim ta Bohem ostala. A těmi odpornými věcemi úplně sú vešken lid Bohu odjali, aby Bóh k nim práva nižádného nemohl mieti. Nebo což Bóh lidu přikazuje, toho šelma brání činiti lidu, a což koli zapo- viedá a brání lidu činiti, to šelma přikazuje činiti lidu a k tomu pudí mocí. Nemóž Bóh řéci: Nezabiješ, poněvadž (238 a) šelma velí zabiti, věsiti, páliti, stínati, domy, vsi bo- řiti, a těmi nepravými přikazováními a právy odpornými Kry- stovi, šelma odvrhla jest Boha od lidí, aby on nemohl lidu přikazovati ani jeho zpravovati. Již miesto to, kteréž by měl Bóh držeti, již šelma drží; protož k tomu jest řečeno, že všickni, kteříž na zemi bydlé, klaněli sú se šelmě tak v nepravých věcech Bohu odporných, poddavše se šelmě, tiem ctiece šelmu, čím sú měli Boha ctíti. A po- něvadž v jeden duch s šelmú vešli sú spolu, jedna šelma jsú, a die, že šelma boj činila proti svatým, a v tom boji přen ohla je pálécí, stínající, v žalářích hladem a smradem mořécí a hnojécí, nebo světí nechtějí se klaněti šelmě ani jí poddáni býti v tom, což proti Bohu jest; protož ona svój hněv nad nimi koná. A v takých věcech jest cesta Anty- krystova, jenž mocí světskú i duchovní vládne, aby všemi stranami tvrdě a silně odpornosti proti Krystovi a proti jeho zvoleným mohl provésti, najprve sladkými ře- čemi, pochlebenstvím, křivými (238 b) sliby, lstivými vtipy, bludnými učeními, potom tvrdým přikazováním, pak mocí ukrutnú, puzením. Takovými věcemi Antykryst, ta
Strana 42
42 šelma o desíeti rozích, tiskne proti Krystovi a proti jeho zvoleným, najprve lahodnými věcemi svodí; pakli kto nedal by se oklamati lahodnými učeními a lstivými vtipy a křivými sliby, ale ukrutnú mocí tiskne na ty, ktož by se nechtéli klaněti té pyšné šelmě jako Bohu. A toť jest cesta položená pod rukú té šelmy hrozné, ktož ji přemohl v jejiem protivenství, tenť uteče zatracenie. Jestiť vějička v rukú Ježíšových, aby pře- vál pšenici svú skrze tak ukrutnú šelmu, aby však shledal skrze ni, bude-li kto nalezen věrný, ježto by zóstal s ním odváže se i jejieho násilé, a v tom viení tak silného větru mnohoť plev zóstane připravených v oheň neuhašený, neb die, že sú se jí klaněli všickni, kteříž na zemi bydlé. A toť sú plevy bez moci, ježto sú snadné jíti po lehkém větru, ale ještě na vrch všeho hoře právy pokryté, ježto se načítá Krystovým a jako s prv(239 a)ními postavuje se o Krysta. I die o ní sv. Jan v svém zjevení: A viděl sem jinú šelmu vystupující z země, a mějieše rohy dva podobné beránkovi, a mluvieše jako drak a všicku moc prvnie šelmy činieše před obličejem jejím. I káza zemi a přebývajícím v ní klaněti se první šelmě, jejiežto uzdravena jest rána smrti; a činila jest znamenie veliká, že také ohni kázala jest sestúpiti na zemi před obličejem lid- ským, i svodí přebývajície na zemi, aby učinili obraz té šelmy, ježto ránu mečovú má a živa byla. A dáno jest jí, aby dala ducha obrazu té šelmy, aby mluvil obraz šelmy, a učiní, ktož kolivěk nebude se klaněti obrazu té šelmy, aby zabit byl. A kázal všem malým i velikým, bohatým i chudým, svobodným i sluhám mieti znamenie v ruce pravé nebo na čelech jich, a aby nižádný nemohl prodati, ani kúpiti, jediné ten, ktož má znamenie jména šelmy. Toť nás přetřese ta šelma pokrytá se dvěma rohoma beránkovýma, vehna všecky prvne šelmy na poklonu a obrazu jejiemu, velikú lásku má ku první šelmě, všecko řiedí po (239 b) jejie vóli, aby ji usta- vila u veliké cti a učinila ji Bohem přebývajícím na zemi, aby rádi padali před ní klanějíce se jí jako Bohu.
42 šelma o desíeti rozích, tiskne proti Krystovi a proti jeho zvoleným, najprve lahodnými věcemi svodí; pakli kto nedal by se oklamati lahodnými učeními a lstivými vtipy a křivými sliby, ale ukrutnú mocí tiskne na ty, ktož by se nechtéli klaněti té pyšné šelmě jako Bohu. A toť jest cesta položená pod rukú té šelmy hrozné, ktož ji přemohl v jejiem protivenství, tenť uteče zatracenie. Jestiť vějička v rukú Ježíšových, aby pře- vál pšenici svú skrze tak ukrutnú šelmu, aby však shledal skrze ni, bude-li kto nalezen věrný, ježto by zóstal s ním odváže se i jejieho násilé, a v tom viení tak silného větru mnohoť plev zóstane připravených v oheň neuhašený, neb die, že sú se jí klaněli všickni, kteříž na zemi bydlé. A toť sú plevy bez moci, ježto sú snadné jíti po lehkém větru, ale ještě na vrch všeho hoře právy pokryté, ježto se načítá Krystovým a jako s prv(239 a)ními postavuje se o Krysta. I die o ní sv. Jan v svém zjevení: A viděl sem jinú šelmu vystupující z země, a mějieše rohy dva podobné beránkovi, a mluvieše jako drak a všicku moc prvnie šelmy činieše před obličejem jejím. I káza zemi a přebývajícím v ní klaněti se první šelmě, jejiežto uzdravena jest rána smrti; a činila jest znamenie veliká, že také ohni kázala jest sestúpiti na zemi před obličejem lid- ským, i svodí přebývajície na zemi, aby učinili obraz té šelmy, ježto ránu mečovú má a živa byla. A dáno jest jí, aby dala ducha obrazu té šelmy, aby mluvil obraz šelmy, a učiní, ktož kolivěk nebude se klaněti obrazu té šelmy, aby zabit byl. A kázal všem malým i velikým, bohatým i chudým, svobodným i sluhám mieti znamenie v ruce pravé nebo na čelech jich, a aby nižádný nemohl prodati, ani kúpiti, jediné ten, ktož má znamenie jména šelmy. Toť nás přetřese ta šelma pokrytá se dvěma rohoma beránkovýma, vehna všecky prvne šelmy na poklonu a obrazu jejiemu, velikú lásku má ku první šelmě, všecko řiedí po (239 b) jejie vóli, aby ji usta- vila u veliké cti a učinila ji Bohem přebývajícím na zemi, aby rádi padali před ní klanějíce se jí jako Bohu.
Strana 43
43 KAPITOLA DVACÁTÁ ČTVRTÁ. ež pak otevřieti dvéře těch tajemství, ježto sú rukú boží zavřieny a zapečetěny, aby nižádný nemohl otevřieti těch pečetí a skrytých tajemství božích poznati než toliko jediný sám beránek, jest hrozné pokúšeti se o to člověku zavřie- nému ve tmě. Než pak beránek sám znaje tajemstvie ta zavřená pečeťmi, chtěl jest, aby byla popsána skrze sv. Jana a oznámena byla sluhám božím. Však proto sú jim oznámena tajemstvie, v nichž jest zavřeno všecko protivenstvie a zarmúcenie, které mají trpěti sluhové boží od Antykrysta až do konce, aby jim v tom zjevena byla tajemstvie ta, když pójde odpornost protivná čtení božiemu a jeho sluhám, aby z toho znali, co jest šelma nebo Anty- kryst, a které věci jsú šelmy a které Krystovy; a tak zjevné odvierá tajemstvie, když skutkové zjevní pójdú z těch písem, která se slovy ohlašují; slova (240 a) šelmu znamenají, a skutkové jejie šelmovstvie zjevně ukazují, i také poklona na jevo ohlášená, ukázaná, nemóž zapřiena býti i v tom, v čemž ta poklona šla jest i pójde. A když po zjevných skutciech nemohú známa býti tajemstvie, najspieše sú skryta těm, ktož sú z těla šelmy, aniž toho za pravé vezmú, což šelmu ozna- muje, i nechtie na se toho vzieti, by byli z počtu šelem. Než pak toto dvé najviece máme vážiti z toho tajemstvie, že tato šelma pokrytá s rohy beránkovými pilně přikazuje přebývajícím na zemi, aby se klaněli první šelmě, kteráž měla ránu mečovú a zhojila se na ní, a druhé, aby se klaněli obrazu jejiemu. A to jest něco velikého a neznámého. Sama šelma móž něco snáze známa býti, nebo zjevně dělá věci šelmy i skutky pocházející z moci šelmy, ježto na jiných státi nemohú, kto nejsú šelma: než pak obraz té šelmy tieže móž nám znám býti; jestiť pokryta zlost šelmy. A na to sú měli přeptánie staří doktorové i najpil- nější v římském kostele i nynější mistrové, mysléce na to, co by byl ten obraz šelmy. I řkú, že obraz té šelmy (240 b).
43 KAPITOLA DVACÁTÁ ČTVRTÁ. ež pak otevřieti dvéře těch tajemství, ježto sú rukú boží zavřieny a zapečetěny, aby nižádný nemohl otevřieti těch pečetí a skrytých tajemství božích poznati než toliko jediný sám beránek, jest hrozné pokúšeti se o to člověku zavřie- nému ve tmě. Než pak beránek sám znaje tajemstvie ta zavřená pečeťmi, chtěl jest, aby byla popsána skrze sv. Jana a oznámena byla sluhám božím. Však proto sú jim oznámena tajemstvie, v nichž jest zavřeno všecko protivenstvie a zarmúcenie, které mají trpěti sluhové boží od Antykrysta až do konce, aby jim v tom zjevena byla tajemstvie ta, když pójde odpornost protivná čtení božiemu a jeho sluhám, aby z toho znali, co jest šelma nebo Anty- kryst, a které věci jsú šelmy a které Krystovy; a tak zjevné odvierá tajemstvie, když skutkové zjevní pójdú z těch písem, která se slovy ohlašují; slova (240 a) šelmu znamenají, a skutkové jejie šelmovstvie zjevně ukazují, i také poklona na jevo ohlášená, ukázaná, nemóž zapřiena býti i v tom, v čemž ta poklona šla jest i pójde. A když po zjevných skutciech nemohú známa býti tajemstvie, najspieše sú skryta těm, ktož sú z těla šelmy, aniž toho za pravé vezmú, což šelmu ozna- muje, i nechtie na se toho vzieti, by byli z počtu šelem. Než pak toto dvé najviece máme vážiti z toho tajemstvie, že tato šelma pokrytá s rohy beránkovými pilně přikazuje přebývajícím na zemi, aby se klaněli první šelmě, kteráž měla ránu mečovú a zhojila se na ní, a druhé, aby se klaněli obrazu jejiemu. A to jest něco velikého a neznámého. Sama šelma móž něco snáze známa býti, nebo zjevně dělá věci šelmy i skutky pocházející z moci šelmy, ježto na jiných státi nemohú, kto nejsú šelma: než pak obraz té šelmy tieže móž nám znám býti; jestiť pokryta zlost šelmy. A na to sú měli přeptánie staří doktorové i najpil- nější v římském kostele i nynější mistrové, mysléce na to, co by byl ten obraz šelmy. I řkú, že obraz té šelmy (240 b).
Strana 44
44 jestiť pokrytstvie toho lidu, jenž sú šelma a ta svátost křivá, jížto se zakrývá šelma v svých ohavnostech, aby nahá ne- chodila. A tak sú věci podobné šelmě, pod nimiž se kryje mezi křesťany jako pod svátostí sobě podobnú jako z nich jedna, nebo obraz jest podobnost člověka, a móž jiná podob- nost býti člověka než obraz rytý, a také slove obraz člověka. A takých věcí teď dotýče sv. Pavel mluvě o prvniem člověku Adamovi, i die, že první člověk z země zemský jest, a druhý člověk z nebe nebeský jest, a jakýž zemský, tacíž zemští, a jakýž nebeský, tacíž nebeští. Protož jakož sme nosili obraz zemského člověka, takéž nosme obraz nebeského člověka Jezu Krysta; a jako obraz nosili jsme prvnieho člověka Adama, to jest zpósob porušeného člověka z hřiechu pošlého, chodiece po žádostech těla v zlých skut- ciech; a to jest podobnost prvnieho člověka. Jakéž věci byly sú na prvniem hřiešníku, k tomu podobné sú na nás, jež sme jeho synové hřiešníci, škaředého obrazu plného hněvu božieho, a že bychom měli svléci s sebe ten šeředný obraz (241 a) z Adama pošlý a vzieti na se obraz nového nebe- ského člověka, pána našeho Ježíše Krysta, obraz jeho, svatost života jeho ctnostného, v obcování příkladného; pak něco k tomu podobně móžem mluviti o obrazu šelmy. Poněvadž o něm máme rozoměti, že obraz šelmy jest pokrytstvie jejie, a pokrytstvie jinak nebývá než dobrým zlé přikrývati, a jakéž dobře šelma móž mieti, takým dobrým chrání a zakrývá svá mnohá šeředstvie. A to jest svátost mylná a lžemi skladená, ježto se pod ní kryje šelma a odievá se jí, a že ta svátost šelmy tak jest ozdobena Bohem a všemi dobrými věcemi jeho, tak že ta svátost nebo obraz šelmy jest veliké slávy a má tvář boží, aby všecky přitrhl k sobě svú krású, aby se jemu divili a lstivě se jemu klaněli jako i samé šelmě; nebo v tom obrazu složeno jest spasenie všem lidem, tak aby jinde a jinak nehledali naděje spasenie svého než v tom obrazu šelmy. Protož nemóž nižádný obraz dřevěný neb malovaný býti takové vážnosti, aby v něm lidé kladli užitek a prospěch svého spasení, ježto jest k takové cti (241 b) přišel, aby se
44 jestiť pokrytstvie toho lidu, jenž sú šelma a ta svátost křivá, jížto se zakrývá šelma v svých ohavnostech, aby nahá ne- chodila. A tak sú věci podobné šelmě, pod nimiž se kryje mezi křesťany jako pod svátostí sobě podobnú jako z nich jedna, nebo obraz jest podobnost člověka, a móž jiná podob- nost býti člověka než obraz rytý, a také slove obraz člověka. A takých věcí teď dotýče sv. Pavel mluvě o prvniem člověku Adamovi, i die, že první člověk z země zemský jest, a druhý člověk z nebe nebeský jest, a jakýž zemský, tacíž zemští, a jakýž nebeský, tacíž nebeští. Protož jakož sme nosili obraz zemského člověka, takéž nosme obraz nebeského člověka Jezu Krysta; a jako obraz nosili jsme prvnieho člověka Adama, to jest zpósob porušeného člověka z hřiechu pošlého, chodiece po žádostech těla v zlých skut- ciech; a to jest podobnost prvnieho člověka. Jakéž věci byly sú na prvniem hřiešníku, k tomu podobné sú na nás, jež sme jeho synové hřiešníci, škaředého obrazu plného hněvu božieho, a že bychom měli svléci s sebe ten šeředný obraz (241 a) z Adama pošlý a vzieti na se obraz nového nebe- ského člověka, pána našeho Ježíše Krysta, obraz jeho, svatost života jeho ctnostného, v obcování příkladného; pak něco k tomu podobně móžem mluviti o obrazu šelmy. Poněvadž o něm máme rozoměti, že obraz šelmy jest pokrytstvie jejie, a pokrytstvie jinak nebývá než dobrým zlé přikrývati, a jakéž dobře šelma móž mieti, takým dobrým chrání a zakrývá svá mnohá šeředstvie. A to jest svátost mylná a lžemi skladená, ježto se pod ní kryje šelma a odievá se jí, a že ta svátost šelmy tak jest ozdobena Bohem a všemi dobrými věcemi jeho, tak že ta svátost nebo obraz šelmy jest veliké slávy a má tvář boží, aby všecky přitrhl k sobě svú krású, aby se jemu divili a lstivě se jemu klaněli jako i samé šelmě; nebo v tom obrazu složeno jest spasenie všem lidem, tak aby jinde a jinak nehledali naděje spasenie svého než v tom obrazu šelmy. Protož nemóž nižádný obraz dřevěný neb malovaný býti takové vážnosti, aby v něm lidé kladli užitek a prospěch svého spasení, ježto jest k takové cti (241 b) přišel, aby se
Strana 45
45 stkvěl jako sláva boží, aby z něho Bóh všudy hleděl, skýtá své milosti z toho obrazu, jediné aby pro tu slávu nechvátali k němu na poklonu ti, ktož rozom mají vědúce, že, ač se se pak velmi stkví velikú slávú, že proto vždy jest obraz šelmy a nemóž býti lepší, než jako šelma jest velmi zlá, Bohu protivná, takéž obraz jejie jest pln oklamánie mnoho- tvářných. Než pak poněvadž šelma složila jest všecko doufánie svého spasenie v tom obrazu svém, proto jej velmi miluje a chce, aby jej všickni milo- vali, ctili a klaněli se jemu jakožto Bohu. Než pak že sú tyto věci počaté těžké vypraviti k rozomu lidem, proto aby mohlo snáze srozoměno býti tomu, co se praví o tom obrazu šelmy, chci předložiti přikázánie božie s jeho dostatečností, tak že pan Bóh zpósobil jest spasenie lidské skrze Jezu Krysta, syna svého, tak aby spasenie věčné nebylo jinde hledáno a jinak než toliko v Krystu Ježíši, synu božiem, a jakož Krystus Ježíš podává spasenie toho sám z své ruky, tak aby jeho hledali a milosti božie čekali skrze zaslúženie Jezu Krystovo, a že by pak tomu měli rozomě(242 a)ti, že pán Krystus, zaslúživ jim toho spasenie, tak jeho podává a tak se o ně s lidmi umlúvá a tak se dáti slibuje, ač uvěřie v něho a zachovají všecko, což on jim přikazuje. Jakož ta slova ve čtení sú napsána, aby ti, kteřížto věřie v syna božieho, naučili se tomu, aby zachovali všecky věci. Kteréž koli přikázal sem vám, a otec Bóh ohlásil to apoštolóm řka: Toť jest syn mój milý, jeho poslúchajte, a ty věci tak sú tvrdě zavázány Bohem, že nemohú pro nižádnú věc jinak proměněny býti než tak, aby věřili v syna božieho živú vierú a rozomnú, a zachovali všecka přikázánie Krystova. A jinak bez přikázánie Krystova nemóž nižádný milosti božie mieti ani spasen býti, ač by pak vieru měl takovú, že by jí hory přenášel, a kterakú koli svátostí světil by se nedrže přiká- zání Krystových, nemóž se líbiti Bohu ani spasen býti.
45 stkvěl jako sláva boží, aby z něho Bóh všudy hleděl, skýtá své milosti z toho obrazu, jediné aby pro tu slávu nechvátali k němu na poklonu ti, ktož rozom mají vědúce, že, ač se se pak velmi stkví velikú slávú, že proto vždy jest obraz šelmy a nemóž býti lepší, než jako šelma jest velmi zlá, Bohu protivná, takéž obraz jejie jest pln oklamánie mnoho- tvářných. Než pak poněvadž šelma složila jest všecko doufánie svého spasenie v tom obrazu svém, proto jej velmi miluje a chce, aby jej všickni milo- vali, ctili a klaněli se jemu jakožto Bohu. Než pak že sú tyto věci počaté těžké vypraviti k rozomu lidem, proto aby mohlo snáze srozoměno býti tomu, co se praví o tom obrazu šelmy, chci předložiti přikázánie božie s jeho dostatečností, tak že pan Bóh zpósobil jest spasenie lidské skrze Jezu Krysta, syna svého, tak aby spasenie věčné nebylo jinde hledáno a jinak než toliko v Krystu Ježíši, synu božiem, a jakož Krystus Ježíš podává spasenie toho sám z své ruky, tak aby jeho hledali a milosti božie čekali skrze zaslúženie Jezu Krystovo, a že by pak tomu měli rozomě(242 a)ti, že pán Krystus, zaslúživ jim toho spasenie, tak jeho podává a tak se o ně s lidmi umlúvá a tak se dáti slibuje, ač uvěřie v něho a zachovají všecko, což on jim přikazuje. Jakož ta slova ve čtení sú napsána, aby ti, kteřížto věřie v syna božieho, naučili se tomu, aby zachovali všecky věci. Kteréž koli přikázal sem vám, a otec Bóh ohlásil to apoštolóm řka: Toť jest syn mój milý, jeho poslúchajte, a ty věci tak sú tvrdě zavázány Bohem, že nemohú pro nižádnú věc jinak proměněny býti než tak, aby věřili v syna božieho živú vierú a rozomnú, a zachovali všecka přikázánie Krystova. A jinak bez přikázánie Krystova nemóž nižádný milosti božie mieti ani spasen býti, ač by pak vieru měl takovú, že by jí hory přenášel, a kterakú koli svátostí světil by se nedrže přiká- zání Krystových, nemóž se líbiti Bohu ani spasen býti.
Strana 46
46 KAPITOLA DVACÁTÁ PÁTÁ. z těch věcí móžem o šelmě jistiti, že nižádné pravdy spasitedlné nemóž mieti, poněvadž stojí ve všelikých přestúpeních přikázání božích, ani jim věří ani o nich mlu- viti dá, a nad to věrné lidi pálí pro ně, mučí a moří, klne a (242 b) všelikterak se protiví skutky zlými i mocí těm přikázáním, v nich jest stál Mojžíš, proroci, pán Krystus s svými apoštoly, toliko za dobré a za potřebné vždy lidem tvrdiece přikázánie božie. A že toliko pán Bóh na těch při- kázáních zavázal smlúvu svú s lidmi a sliby své i všicku vieru zatvrdil s nimi na těch přikázáních pod ztracením mi- lostí jeho, protož šelma, odvrhši ta přikázánie božie, jest těžší nepřietel Bohu než který pohan, a nemóž pro nižádné skutky své, v nichž naději klade svého spasenie, líbiti se Bohu ani milostí jeho mieti ani obdržeti. Nebo ti skutkové, v nichžto šelma naději spasenie klade, sú odporni a odděleni od Boha i od jeho duchu, mrtvi bez života, a dějí se toliko v znamení viery a v znameních posvátných skrze lživý duch a skrze rúhánie Bohu a skrze mrtvé obyčeje, protož sú za pokrytstvie šelmy, pod nimiž šelma tajna a pokryta jest; těmže ta rú- hánie Bohu protivna, přikrytá, uvedena sú u velikú slávu a jakožto v slávu boží, aby se domnievali, že kterú slávú a poctivostí cti a chvály (243 a) jeho pilni sú. Protož těžké převrácenie jest v poctivosti toho obrazu, jenž jesti pokrytstvie šelmy, kteráž přikryta jest svátostí křivú, samú lží skladenú. a to těmito činy, když šelma nebo Antykryst, jenž jest od- pórce Krystóv skrze tajnost nevěry, jako i Jidáš apo- štolem jsa domněn jest, by byl sluha Krystóv postavú svrchní, ale v jeho tajnostech skrytě stala se jest zrada Takéž Antykrystus, náměstek jeho, jenž sedí na miestech a v úřadiech apoštolských, všicku tvářnost svrchní v služeb- nostech duchovních, v klaněních, žehnáních, v líbáních, v po- svěcováních ukazuje Krystovi, ale jsa odpórce protivný při- kázání Krystových, jest oddělený od Krysta; a kteréž pocti- vosti a poklony svrchu ukazuje Krystovi, to skrze cizí duch
46 KAPITOLA DVACÁTÁ PÁTÁ. z těch věcí móžem o šelmě jistiti, že nižádné pravdy spasitedlné nemóž mieti, poněvadž stojí ve všelikých přestúpeních přikázání božích, ani jim věří ani o nich mlu- viti dá, a nad to věrné lidi pálí pro ně, mučí a moří, klne a (242 b) všelikterak se protiví skutky zlými i mocí těm přikázáním, v nich jest stál Mojžíš, proroci, pán Krystus s svými apoštoly, toliko za dobré a za potřebné vždy lidem tvrdiece přikázánie božie. A že toliko pán Bóh na těch při- kázáních zavázal smlúvu svú s lidmi a sliby své i všicku vieru zatvrdil s nimi na těch přikázáních pod ztracením mi- lostí jeho, protož šelma, odvrhši ta přikázánie božie, jest těžší nepřietel Bohu než který pohan, a nemóž pro nižádné skutky své, v nichž naději klade svého spasenie, líbiti se Bohu ani milostí jeho mieti ani obdržeti. Nebo ti skutkové, v nichžto šelma naději spasenie klade, sú odporni a odděleni od Boha i od jeho duchu, mrtvi bez života, a dějí se toliko v znamení viery a v znameních posvátných skrze lživý duch a skrze rúhánie Bohu a skrze mrtvé obyčeje, protož sú za pokrytstvie šelmy, pod nimiž šelma tajna a pokryta jest; těmže ta rú- hánie Bohu protivna, přikrytá, uvedena sú u velikú slávu a jakožto v slávu boží, aby se domnievali, že kterú slávú a poctivostí cti a chvály (243 a) jeho pilni sú. Protož těžké převrácenie jest v poctivosti toho obrazu, jenž jesti pokrytstvie šelmy, kteráž přikryta jest svátostí křivú, samú lží skladenú. a to těmito činy, když šelma nebo Antykryst, jenž jest od- pórce Krystóv skrze tajnost nevěry, jako i Jidáš apo- štolem jsa domněn jest, by byl sluha Krystóv postavú svrchní, ale v jeho tajnostech skrytě stala se jest zrada Takéž Antykrystus, náměstek jeho, jenž sedí na miestech a v úřadiech apoštolských, všicku tvářnost svrchní v služeb- nostech duchovních, v klaněních, žehnáních, v líbáních, v po- svěcováních ukazuje Krystovi, ale jsa odpórce protivný při- kázání Krystových, jest oddělený od Krysta; a kteréž pocti- vosti a poklony svrchu ukazuje Krystovi, to skrze cizí duch
Strana 47
47 odporný Krystovi vede, aby to, což se vidí poklona Krystovi, bylo smrt a potlačenie Krystovo jako Jidášovo políbenie zdála se přiezeň, ale sudlice, kopie, palice, tudiež za polí- bením stály sú. Takéž klaněnie Antykrystovo s cizím odporným duchem jest zkaženie Krysta v lidech v jeho pravdě. Ale mnoho jest odporného mluvenie proti tomuto, což se mluví, zastávajíce (243 b) Antykrysta v tom, že on móž klaněti se Krystovi a všeliké služebnosti činiti jemu pravým úmyslem; to se tak zdá některým za podobné tiem činem vymlúvati Antykrysta a lepšiti jeho zlé věci. A odkud má Antykryst dobrý duch a na čem postaví svój úmysl, aby se právě klaněl Krystovi dobrým duchem a pravým úmyslem, poněvadž jest potupil a zavrhl přikázánie božie. I nemóž se Bohu líbiti ani milostí jeho čím obdržeti, a jsa v nenávisti boží pro přestúpenie přikázání božích, a jestiť prokletý před Bohem, kterak uslyší jeho modlitby a kdy vzezří na jeho službu, jsa v mrzkost Bohu, nikdy v ničemž neslíbí se jemu, nebo jest oddělený od něho svým duchem odporným tieže než pohan zjevný. Aniž móž snadně vypra- veno býti, kterak Antykryst převyšuje pohany svými odpor- nostmi, které vede proti Krystovi, aniž mohú tacíž hřiechové pod nebem dieti se, jakož se děje skrze Antykrysta proti Krystovi. Ale když svět ve tmě posta(244 a)ven jest, nic nevie o Antykrystovi ani o jeho zlosti, spieše jemu pomáhá, maje svátost jeho v hlavní ctnosti a shledaje spasenie v jeho zlostech. A že Antykryst, jsa na miestě a v úřadech apoštol- ských, pln jsa duchu ďábelského, všecky věci přitáhl jest k sobě skrze svój duch odporný Krystovi, aby obráceny byly skrze duch zlostný Antykrystóv, aby vždycky ve všem lež spasenie lidem byla ustavena skrze duch Antykrystóv zlostný najprve Boha a Jezu Krysta obrátil jest v svój duch, nevěrně v lež ustaviv svět ten, kterýž Boha nenávidí a jemu se protiví všemi cestami, ten aby křivě zpolehl na božiem milosrdenství a na bolestech Krystových. A tiem činem, poněvadž pravda nemóž býti, Boha v lež jest obrátil škodně, aby jím těžce stála než jinými věcemi, a tak nebe, peklo, svět, duchovenstvie všecko i řády písma svatého, tělo božie, mše, pokánie, všecko
47 odporný Krystovi vede, aby to, což se vidí poklona Krystovi, bylo smrt a potlačenie Krystovo jako Jidášovo políbenie zdála se přiezeň, ale sudlice, kopie, palice, tudiež za polí- bením stály sú. Takéž klaněnie Antykrystovo s cizím odporným duchem jest zkaženie Krysta v lidech v jeho pravdě. Ale mnoho jest odporného mluvenie proti tomuto, což se mluví, zastávajíce (243 b) Antykrysta v tom, že on móž klaněti se Krystovi a všeliké služebnosti činiti jemu pravým úmyslem; to se tak zdá některým za podobné tiem činem vymlúvati Antykrysta a lepšiti jeho zlé věci. A odkud má Antykryst dobrý duch a na čem postaví svój úmysl, aby se právě klaněl Krystovi dobrým duchem a pravým úmyslem, poněvadž jest potupil a zavrhl přikázánie božie. I nemóž se Bohu líbiti ani milostí jeho čím obdržeti, a jsa v nenávisti boží pro přestúpenie přikázání božích, a jestiť prokletý před Bohem, kterak uslyší jeho modlitby a kdy vzezří na jeho službu, jsa v mrzkost Bohu, nikdy v ničemž neslíbí se jemu, nebo jest oddělený od něho svým duchem odporným tieže než pohan zjevný. Aniž móž snadně vypra- veno býti, kterak Antykryst převyšuje pohany svými odpor- nostmi, které vede proti Krystovi, aniž mohú tacíž hřiechové pod nebem dieti se, jakož se děje skrze Antykrysta proti Krystovi. Ale když svět ve tmě posta(244 a)ven jest, nic nevie o Antykrystovi ani o jeho zlosti, spieše jemu pomáhá, maje svátost jeho v hlavní ctnosti a shledaje spasenie v jeho zlostech. A že Antykryst, jsa na miestě a v úřadech apoštol- ských, pln jsa duchu ďábelského, všecky věci přitáhl jest k sobě skrze svój duch odporný Krystovi, aby obráceny byly skrze duch zlostný Antykrystóv, aby vždycky ve všem lež spasenie lidem byla ustavena skrze duch Antykrystóv zlostný najprve Boha a Jezu Krysta obrátil jest v svój duch, nevěrně v lež ustaviv svět ten, kterýž Boha nenávidí a jemu se protiví všemi cestami, ten aby křivě zpolehl na božiem milosrdenství a na bolestech Krystových. A tiem činem, poněvadž pravda nemóž býti, Boha v lež jest obrátil škodně, aby jím těžce stála než jinými věcemi, a tak nebe, peklo, svět, duchovenstvie všecko i řády písma svatého, tělo božie, mše, pokánie, všecko
Strana 48
48 to v lež obrátil jest svým duchem odporným pánu Krystovi, aby těch věcí chytiece se podle ducha Antykrystova, chytili v se lež jeho. A těch věcí jest rozom tento, že všecky věci dobré od Boha dané ku požívání lidem duchovně nebo netělestně tak sú dobré, bu(244 b)dú-li požívány tak a k tomu, k čemuž sú od Boha dány. Podle úmyslu božieho budú užitečny a prospějí lidem k dobrému; pakli je Antykryst vezme v svú moc a nalé v ně duchu svého jedovatého, pánu Krystovi od- porného, učiní z nich lež a ustaví skrze ní lidi ve lži proti Krystovi, jakož sem řekl, že nebe i peklo obrátil jest světu v lež skrze svój duch odporný Krystovi, aby tak lestně ustavil svět v naději nebeských dědicóv, a zvláště matku pána Ježíše. aby hřiešníkóm tohoto světa dal naději v ní, bližšie a jistějšie spasenie a milostí nabytie než v samém pánu Bohu a Jezu Krystu, synu božiem, a že za kohož se ona přimluví, každý spasen bude; a tu jejie příčina pevnější a vzácnější než smrt Krystova. A skrze koho mohl by tak Antykryst lháti jako skrze matku boží a svět v také lži postaviti jako skrze ni. KAPITOLA DVACÁTÁ ŠESTÁ. Iakéž i jiné svaté nebeské, ježto přes celý rok lže světu skrze ně, znova vždy jiné a jiné vypravuje, a chvále zvláště svatost každého a mi(245 a)losrdenstvie jeho k hřieš- ným, že ktož jim kterú poctivost učiní postem, obětí, svie- čkami, svěcením, modlením, že snažně za něho přimlúvají se před Bohem; a ještě Boha hyzdí Antykryst skrze ně pravě, že se Bóh hněvá na hřiešné a chce je do pekla poslati pro jich hřiechy, ale světí milosrdní jsú, přimlúvají se za ně a krotie pána Boha, aby neprchal a neunáhlil se na hřiešné, a předkládají svaté před Bóh, aby hřiešníci nesměli napřed počieti prositi milostí od samého Boha než k svatým prve, že jim prvněji doufají než samému milému Bohu. A to jest blud veliký. A tak Antykryst rozmnoženě lže světu skrze svaté ustavuje svět ve lži skrze ně. Takéž skrze peklo mnohotvářnými lžemi tráví svět, slibuje hřiešníkóm oči- stěnie po tomto životě v třetiem pekle. Takovým hřiešníkóm
48 to v lež obrátil jest svým duchem odporným pánu Krystovi, aby těch věcí chytiece se podle ducha Antykrystova, chytili v se lež jeho. A těch věcí jest rozom tento, že všecky věci dobré od Boha dané ku požívání lidem duchovně nebo netělestně tak sú dobré, bu(244 b)dú-li požívány tak a k tomu, k čemuž sú od Boha dány. Podle úmyslu božieho budú užitečny a prospějí lidem k dobrému; pakli je Antykryst vezme v svú moc a nalé v ně duchu svého jedovatého, pánu Krystovi od- porného, učiní z nich lež a ustaví skrze ní lidi ve lži proti Krystovi, jakož sem řekl, že nebe i peklo obrátil jest světu v lež skrze svój duch odporný Krystovi, aby tak lestně ustavil svět v naději nebeských dědicóv, a zvláště matku pána Ježíše. aby hřiešníkóm tohoto světa dal naději v ní, bližšie a jistějšie spasenie a milostí nabytie než v samém pánu Bohu a Jezu Krystu, synu božiem, a že za kohož se ona přimluví, každý spasen bude; a tu jejie příčina pevnější a vzácnější než smrt Krystova. A skrze koho mohl by tak Antykryst lháti jako skrze matku boží a svět v také lži postaviti jako skrze ni. KAPITOLA DVACÁTÁ ŠESTÁ. Iakéž i jiné svaté nebeské, ježto přes celý rok lže světu skrze ně, znova vždy jiné a jiné vypravuje, a chvále zvláště svatost každého a mi(245 a)losrdenstvie jeho k hřieš- ným, že ktož jim kterú poctivost učiní postem, obětí, svie- čkami, svěcením, modlením, že snažně za něho přimlúvají se před Bohem; a ještě Boha hyzdí Antykryst skrze ně pravě, že se Bóh hněvá na hřiešné a chce je do pekla poslati pro jich hřiechy, ale světí milosrdní jsú, přimlúvají se za ně a krotie pána Boha, aby neprchal a neunáhlil se na hřiešné, a předkládají svaté před Bóh, aby hřiešníci nesměli napřed počieti prositi milostí od samého Boha než k svatým prve, že jim prvněji doufají než samému milému Bohu. A to jest blud veliký. A tak Antykryst rozmnoženě lže světu skrze svaté ustavuje svět ve lži skrze ně. Takéž skrze peklo mnohotvářnými lžemi tráví svět, slibuje hřiešníkóm oči- stěnie po tomto životě v třetiem pekle. Takovým hřiešníkóm
Strana 49
49 tu věc jistí a slibuje Antykryst, kteří sú nikdy přikázání božích nečinili, ani pokánie pravého za hřiechy sú měli ani které čistoty svým dušem sú hledali, ale vždy sú se káleli v hřiešiech, tam takovým Antykryst jistí a mnohými dóvody písem tvrdí je v tom, že se v tom pekle (245 b) očistiece, budú spaseni; a podle toho rozomu bylo by peklo platnějším takovým hřieš- níkóm než smrt Jezu Krystova. Protož Antykryst neznamenitě zapierá Krysta Ježíše a uvodí hřiešníky v tak falešnú naději, aby věřiece a naději majíce v takém očištění v pekle zapřeli Jezu Krysta s jeho očištěním, nebo věříme v Krystu Ježíši a v jeho krvi plné očištěnie od každého hřiechu, jakož die sv. Jan apoštol, že krev Ježíšova očisťuje nás od každého hřiechu. A opět die: Blahoslavený jest ten nebo ti, kteřížto umývají rúcha svá ve krvi beránkově (ta viera s nebe jest přišla a svědectvie vydává), aby moc jich byla v dřevě života a skrze brány aby mohli vjíti do života věčného. Opět die sv. Jan apoštol v svém zje- vení: I odpověděl jeden z starcóv a vece ke mně: Tito, ježto sú oblečeni v rúcho v bielé, kto sú a odkavad sú přišli? I vecech jemu: Pane n ój, ty vieš. I vece ke mně: Toť jsu ti, ježtoť sú přišli z velikého zarmúcenie a umyli sú své rúcho ve krvi beránkově. Ta viera s nebe jest přišla a svě- dectvie vydává o čistotě mnohých zástupóv nebeských, že sú přišli tam z velikého zarmúcenie a zmyli sú rúcha svá a (246 a) zbielili sú je ve krvi beránkově, a nic nedie, by je u pekle zbielili. A poněvadž v Krystovi a v jeho krvi jest očištěnie duší z tél lidských, tehdy Antykryst skrze lež pře- nesl jest to očištěnie do pekla, a v tom potupil jest pána Jezu Krysta a jeho smrt těžkú, aby lid mysle o čistotě duší s tiem odstúpil od Jezu Krysta, ale do pekla se obrátil s tiem a vždy jesti najímal Antykrysta, aby pomáhal z pekla jich přátelóm svými mšemi, hodinami, žaltáři, vigiljími, a Antykryst aby žral hojně a penieze těžal na peklo a lidu mnohotvářně lhal jest skrze peklo; a zlúpil jest kniežata, pány, panoše, měšťany skrze peklo na zbožích i na dušech, klada jim před oči, aby zádušie rozličná nadávali, aby se z toho zádušie služba dála za ty, kteřížto v pekle sú, a tak
49 tu věc jistí a slibuje Antykryst, kteří sú nikdy přikázání božích nečinili, ani pokánie pravého za hřiechy sú měli ani které čistoty svým dušem sú hledali, ale vždy sú se káleli v hřiešiech, tam takovým Antykryst jistí a mnohými dóvody písem tvrdí je v tom, že se v tom pekle (245 b) očistiece, budú spaseni; a podle toho rozomu bylo by peklo platnějším takovým hřieš- níkóm než smrt Jezu Krystova. Protož Antykryst neznamenitě zapierá Krysta Ježíše a uvodí hřiešníky v tak falešnú naději, aby věřiece a naději majíce v takém očištění v pekle zapřeli Jezu Krysta s jeho očištěním, nebo věříme v Krystu Ježíši a v jeho krvi plné očištěnie od každého hřiechu, jakož die sv. Jan apoštol, že krev Ježíšova očisťuje nás od každého hřiechu. A opět die: Blahoslavený jest ten nebo ti, kteřížto umývají rúcha svá ve krvi beránkově (ta viera s nebe jest přišla a svědectvie vydává), aby moc jich byla v dřevě života a skrze brány aby mohli vjíti do života věčného. Opět die sv. Jan apoštol v svém zje- vení: I odpověděl jeden z starcóv a vece ke mně: Tito, ježto sú oblečeni v rúcho v bielé, kto sú a odkavad sú přišli? I vecech jemu: Pane n ój, ty vieš. I vece ke mně: Toť jsu ti, ježtoť sú přišli z velikého zarmúcenie a umyli sú své rúcho ve krvi beránkově. Ta viera s nebe jest přišla a svě- dectvie vydává o čistotě mnohých zástupóv nebeských, že sú přišli tam z velikého zarmúcenie a zmyli sú rúcha svá a (246 a) zbielili sú je ve krvi beránkově, a nic nedie, by je u pekle zbielili. A poněvadž v Krystovi a v jeho krvi jest očištěnie duší z tél lidských, tehdy Antykryst skrze lež pře- nesl jest to očištěnie do pekla, a v tom potupil jest pána Jezu Krysta a jeho smrt těžkú, aby lid mysle o čistotě duší s tiem odstúpil od Jezu Krysta, ale do pekla se obrátil s tiem a vždy jesti najímal Antykrysta, aby pomáhal z pekla jich přátelóm svými mšemi, hodinami, žaltáři, vigiljími, a Antykryst aby žral hojně a penieze těžal na peklo a lidu mnohotvářně lhal jest skrze peklo; a zlúpil jest kniežata, pány, panoše, měšťany skrze peklo na zbožích i na dušech, klada jim před oči, aby zádušie rozličná nadávali, aby se z toho zádušie služba dála za ty, kteřížto v pekle sú, a tak
Strana 50
50 aby ta zádušie naděje byla k vysvobození duší z pekla, a aby Antykryst měl užitky tělestné v těch záduších, a tak na peklo přivedl sobě hojnosti a rozkoši těla, aby duše u pekle trpěly, a Antykryst na jich muky těžké aby zisky shromaždil a rozkoše vedl. Protož jsem řekl, že nebe i peklo obrátil jest v svój duch lživý, pánu Ježíšovi odporný, a v tom duchu (246 b) lživém připravil světu cestu spasenie, plniece tu lež aby se spasenie naděli nalézti. A těmi činy Antykryst odvrhl Jezu Krysta s jeho pravdú, aby neměl nižádné moci dělati spasenie lidského skrze svú pravdu, poněvadž Anty- kryst uvodí cestu spasenie světu skrze svú lež oděnú písmy i samým Krystem, aby tak lež připravil, aby mněli, že jim pán Ježíš své pravdy podává, aby všecka lež Antykrystova prošla pod jménem Jezu Krystovým, aby chtě lháti světu vždy před lidmi tvář Krystovu držel, aby pod tú tváří ctili lež Antykrystovu, a v té lži aby sobě spasenie skládali, aby věřili, když tu řeč skutkem vyplnie, že spaseni budú. KAPITOLA DVACÁTÁ SEDMÁ. Takéž všecky věci jiné, kteréž koná přesrok Antykryst, v nichžto se stkví spa- senie světu skrze domněnie mylné, ty jesti Antykryst vtáhl v svój duch lživý Krystu odporný ty řády v nichžto velebí svú lež, a přikrývá ji Bohem a Krystem a jeho službú všecky služby mrtvým, posty, svátky, mše. A jiné náboženstvie, pod nimiž mnohotvářně vylévá svú lež na svět, a (247 a) v té lži aby skytl spasenie světu, co jest mše nebo tělo božie skrze duch jeho odporný Krystu. Však tělo božie přeneseno jest jinam od Krysta, aby z něho divadlo učinil Antykryst, a odpustky aby rozdával od svaté mše, a bez jeho odpustkóv byla by svatá mše jalová, diváci nevěděli by, čím svaté mše požiti; než miesto jedenie těla božieho dsku jim postavil, aby ji líbali a v tom líbání aby moc z těla božieho brali, jako by jedli, a k tomu, aby odpustky obdrželi; a tiem činem Antykryst obohacuje svět svatú mší a tělem božím skrze svú lež a tiem potlačuje pravdu těla božieho, kterú
50 aby ta zádušie naděje byla k vysvobození duší z pekla, a aby Antykryst měl užitky tělestné v těch záduších, a tak na peklo přivedl sobě hojnosti a rozkoši těla, aby duše u pekle trpěly, a Antykryst na jich muky těžké aby zisky shromaždil a rozkoše vedl. Protož jsem řekl, že nebe i peklo obrátil jest v svój duch lživý, pánu Ježíšovi odporný, a v tom duchu (246 b) lživém připravil světu cestu spasenie, plniece tu lež aby se spasenie naděli nalézti. A těmi činy Antykryst odvrhl Jezu Krysta s jeho pravdú, aby neměl nižádné moci dělati spasenie lidského skrze svú pravdu, poněvadž Anty- kryst uvodí cestu spasenie světu skrze svú lež oděnú písmy i samým Krystem, aby tak lež připravil, aby mněli, že jim pán Ježíš své pravdy podává, aby všecka lež Antykrystova prošla pod jménem Jezu Krystovým, aby chtě lháti světu vždy před lidmi tvář Krystovu držel, aby pod tú tváří ctili lež Antykrystovu, a v té lži aby sobě spasenie skládali, aby věřili, když tu řeč skutkem vyplnie, že spaseni budú. KAPITOLA DVACÁTÁ SEDMÁ. Takéž všecky věci jiné, kteréž koná přesrok Antykryst, v nichžto se stkví spa- senie světu skrze domněnie mylné, ty jesti Antykryst vtáhl v svój duch lživý Krystu odporný ty řády v nichžto velebí svú lež, a přikrývá ji Bohem a Krystem a jeho službú všecky služby mrtvým, posty, svátky, mše. A jiné náboženstvie, pod nimiž mnohotvářně vylévá svú lež na svět, a (247 a) v té lži aby skytl spasenie světu, co jest mše nebo tělo božie skrze duch jeho odporný Krystu. Však tělo božie přeneseno jest jinam od Krysta, aby z něho divadlo učinil Antykryst, a odpustky aby rozdával od svaté mše, a bez jeho odpustkóv byla by svatá mše jalová, diváci nevěděli by, čím svaté mše požiti; než miesto jedenie těla božieho dsku jim postavil, aby ji líbali a v tom líbání aby moc z těla božieho brali, jako by jedli, a k tomu, aby odpustky obdrželi; a tiem činem Antykryst obohacuje svět svatú mší a tělem božím skrze svú lež a tiem potlačuje pravdu těla božieho, kterú
Strana 51
51 jest Krystus Ježíš přidal jemu a ohlásil ji těmito slovy řka: Tělo mé právě jest pokrm a krev má právě jest nápoj; kto jie tělo mé a pie krev mú ve mněť přebývá a já v něm, kto jie mě i on živ bude pro mě. Ty užitky položil jest pán Ježíš v těle svém a ve krvi své. a Antykryst odporně vecpav svú lež v tělo božíe, i pase jí svět, a tiem činem Antykryst jistú pravdu potlačil a užitky těla božieho, které jest syn boží položil v něm lidem věrným (247 b). KAPITOLA DVACÁTÁ OSMÁ. akéž všecky svátosti obrátil v svój duch lživý a bludný, v lakomý, v peněžitý, v svatokupecký, aby bohatěl tělestně skrze svátosti, a kacieřstvie provedl skrze ně a duch svój lživý aby skrze ně vyléval na svět, zvláště poká- ními falešnými; najtěžší lež provede tak převráceně ukládaje pokánie falešná, zamýšlená na hřiešníky na ty, kteříž usta- vičně a neústupně stojie v těžkých a navyklých hřiešiech, nikdy vóle ani úmysla neproměnivše ani zlých skutkóv ostavše, vždy na se nová pokánie berú a hřiechy ty, kterých se kají, u vóli i v skutku mají. A takové pokánie jest posmievánie a rúhánie Bohu a najtěžšie oklamánie lidu, aby berúce na se falešné pokánie nikdy nepomyslili ani se kdy poptali na pravé pokánie, aby u falešných zemrúce v hřiešiech byli zatraceni, nebo bez pravého pokánie nebude spasen nižádný člověk, jakož die pán Ježíš: Nebudete-li se káti pravým po- káním, všickni spolu zahynete. Ale pra(247 c)vé pokánie jest všecky hřiechy z vóle vypustiti a z úmysla, a skutky zlými odstúpiti od nich zavázaným úmyslem do smrti, aby hřiechóm smrtedlným nesvolil a v nový život se obnovil, a proti prvním hřiechóm aby ctnosti držal. A jinak nemóž pokánie pravé na nižádném státi, leč zóstane ve všech přikázáních božích; pakli které přestúpí, smrtedlně shřeší a milost boží ztratí, a tak i pokánie v sobě oboří, nebo nemóž státi pokánie na nižádném člověku s hřiechem smrtedlným, ani milost božie s ním zó- stane. A z těch věcí móž známo býti, že jakož všemi činy 4*
51 jest Krystus Ježíš přidal jemu a ohlásil ji těmito slovy řka: Tělo mé právě jest pokrm a krev má právě jest nápoj; kto jie tělo mé a pie krev mú ve mněť přebývá a já v něm, kto jie mě i on živ bude pro mě. Ty užitky položil jest pán Ježíš v těle svém a ve krvi své. a Antykryst odporně vecpav svú lež v tělo božíe, i pase jí svět, a tiem činem Antykryst jistú pravdu potlačil a užitky těla božieho, které jest syn boží položil v něm lidem věrným (247 b). KAPITOLA DVACÁTÁ OSMÁ. akéž všecky svátosti obrátil v svój duch lživý a bludný, v lakomý, v peněžitý, v svatokupecký, aby bohatěl tělestně skrze svátosti, a kacieřstvie provedl skrze ně a duch svój lživý aby skrze ně vyléval na svět, zvláště poká- ními falešnými; najtěžší lež provede tak převráceně ukládaje pokánie falešná, zamýšlená na hřiešníky na ty, kteříž usta- vičně a neústupně stojie v těžkých a navyklých hřiešiech, nikdy vóle ani úmysla neproměnivše ani zlých skutkóv ostavše, vždy na se nová pokánie berú a hřiechy ty, kterých se kají, u vóli i v skutku mají. A takové pokánie jest posmievánie a rúhánie Bohu a najtěžšie oklamánie lidu, aby berúce na se falešné pokánie nikdy nepomyslili ani se kdy poptali na pravé pokánie, aby u falešných zemrúce v hřiešiech byli zatraceni, nebo bez pravého pokánie nebude spasen nižádný člověk, jakož die pán Ježíš: Nebudete-li se káti pravým po- káním, všickni spolu zahynete. Ale pra(247 c)vé pokánie jest všecky hřiechy z vóle vypustiti a z úmysla, a skutky zlými odstúpiti od nich zavázaným úmyslem do smrti, aby hřiechóm smrtedlným nesvolil a v nový život se obnovil, a proti prvním hřiechóm aby ctnosti držal. A jinak nemóž pokánie pravé na nižádném státi, leč zóstane ve všech přikázáních božích; pakli které přestúpí, smrtedlně shřeší a milost boží ztratí, a tak i pokánie v sobě oboří, nebo nemóž státi pokánie na nižádném člověku s hřiechem smrtedlným, ani milost božie s ním zó- stane. A z těch věcí móž známo býti, že jakož všemi činy 4*
Strana 52
52 Antykryst oddělí se od Krysta, protiví se a tlačí a boří jeho, nad to tiemto pokáním nepravým ustavuje svět ve všelikých hřiešiech pod jménem falešného pokánie, aby pro ně miesta nemělo pravé pokánie. A to jest těžká rána vieře Krystově, aby tak zachváceni byli bludem přikrytým Antykrystovým, aby nemohli pravých věcí znáti ani nepravých opraviti, mně- jíce, když blud činie, že se opravují a polepšují, aby se stkvěli jako pravda písma b(247 d)ludové přikrytí tvářností a jménem svátosti. Ač těmto věcem nesnadno kto uvěří, by toliko slavných skutkóv, v nichž se Bohu služebnost děje ode všeho křesťanstva s takými poctivostmi, s náboženstvími, s poklonami, aby tu co nepravého bylo. KAPITOLA BEZ JEDNÉ TŘIDCÁTÁ. Napřed sem ten základ položil, že Anty- kryst zákon boží zavrhl, v němž toliko pravá služebnost Bohu zavřiena jest a dobytie všelikých mi- lostí od Boha; a jinde kromě toho zákona ničímž nemóž dobýti milostí božích ani kterých skutkóv vzácně Bohu a líbezně činiti, ač by se pak najvětší svatostí stkvěli, ač by pak veliké viery byli, tak že by vierú hory přenášeli, ač by veliké a mnohé statky u pokrm chudým pro Bóh rozdali, ač by utrpenie tak veliká pro pána Boha podstúpili, že by na oheň pro Bóh své tělo vydali, neostojie-li v té milostí, které zákon boží učí, nic jim nejsú platny ty milosti a velicí skutkové, nemohú se pro ně Bohu líbiti ani milosti jeho tiem dobýti. Ovšem pak Antykryst, úhla(248 a)vný nepřietel přikázání božích skrze svá lehká a zamý- šlená náboženstvie a řády, kterakéž sobě zřiedí a Bohu se přičte, neslíbí se pro ně, by jemu slzy po patách tekly, ačkoli slzy ty pocházely by z horlivého náboženstvie, nebudú přijaty od přestupníkóv neústupných, ježto u vóli hřiech mají a chtie v něm státi z úmysla; než pak slzy ka- jících hřiešníkóv bývají přijaty, ježto želejí toho, že sú hřešili, a na to pláčí a mají úmysl tvrdý do smrti z vóle
52 Antykryst oddělí se od Krysta, protiví se a tlačí a boří jeho, nad to tiemto pokáním nepravým ustavuje svět ve všelikých hřiešiech pod jménem falešného pokánie, aby pro ně miesta nemělo pravé pokánie. A to jest těžká rána vieře Krystově, aby tak zachváceni byli bludem přikrytým Antykrystovým, aby nemohli pravých věcí znáti ani nepravých opraviti, mně- jíce, když blud činie, že se opravují a polepšují, aby se stkvěli jako pravda písma b(247 d)ludové přikrytí tvářností a jménem svátosti. Ač těmto věcem nesnadno kto uvěří, by toliko slavných skutkóv, v nichž se Bohu služebnost děje ode všeho křesťanstva s takými poctivostmi, s náboženstvími, s poklonami, aby tu co nepravého bylo. KAPITOLA BEZ JEDNÉ TŘIDCÁTÁ. Napřed sem ten základ položil, že Anty- kryst zákon boží zavrhl, v němž toliko pravá služebnost Bohu zavřiena jest a dobytie všelikých mi- lostí od Boha; a jinde kromě toho zákona ničímž nemóž dobýti milostí božích ani kterých skutkóv vzácně Bohu a líbezně činiti, ač by se pak najvětší svatostí stkvěli, ač by pak veliké viery byli, tak že by vierú hory přenášeli, ač by veliké a mnohé statky u pokrm chudým pro Bóh rozdali, ač by utrpenie tak veliká pro pána Boha podstúpili, že by na oheň pro Bóh své tělo vydali, neostojie-li v té milostí, které zákon boží učí, nic jim nejsú platny ty milosti a velicí skutkové, nemohú se pro ně Bohu líbiti ani milosti jeho tiem dobýti. Ovšem pak Antykryst, úhla(248 a)vný nepřietel přikázání božích skrze svá lehká a zamý- šlená náboženstvie a řády, kterakéž sobě zřiedí a Bohu se přičte, neslíbí se pro ně, by jemu slzy po patách tekly, ačkoli slzy ty pocházely by z horlivého náboženstvie, nebudú přijaty od přestupníkóv neústupných, ježto u vóli hřiech mají a chtie v něm státi z úmysla; než pak slzy ka- jících hřiešníkóv bývají přijaty, ježto želejí toho, že sú hřešili, a na to pláčí a mají úmysl tvrdý do smrti z vóle
Strana 53
53 a z úmysla nehřešiti. Ale Antykryst, ježto nemá hřiechóv za hřiechy, směle hřeší a stojí v přestúpení přikázání božích. Trp, což kolí sobě volí najtěžšieho, neslíbí se, čiň skutky, jakéž móž najslavnějšie Bohu ke cti, a plač takovým pláčem, až by sobě oči vydral, nepřijmeť jich Bóh, poněvadž se Bohu pro- tiví všelikým přestúpením, a potlačuje Jezu Krysta v jeho pravdě svým odporným duchem, a že pak kterakéž koli skutky činí, kteréž on za dobré má, že je činí duchem bludným Krystovi odporným, v těch pokládá světu spasenie, aby plniece jeho bludy přikryté Bohem čekali za (248 b) ně spasenie, a tiem pak najtěžší hněv boží na se i na svět uvodí; a kto se domyslí těch škod? KAPITOLA TŘIDCÁTÁ. Aže dvoje činy nebo skutky Antykryst má, skrze něž vylévá svój duch jedovatý na svět odporný Krystovi, jedny činy má, ježto je z své moci uvodí, přičet sobě moc boží a moc Jezu Krystovu, aby tú mocí mohl rozlič- ných svátostí znova posvěcovati nebo je ustavovati, a v těch svátostech svú mocí uvedených aby světu spasenie složil a sliboval je jemu, a nad to jsa Bohem, mnohotvářné milosti na svět vyléval tak jako obdarovánie božské, maje tolik moci jako Krystus, aby mohl všemu světu všecky hřiechy odpustiti a na onom světě muk je pekelných zbaviti, ten svět, který se hřiechóv nekaje, ale nepřestávající vólí a žádostí i skutky s radostí a s chválú všeliké hřiechy dělá. To vše Antykryst za penieze odpustí bez opravenie života těch, kte- rých hřiechy odpustí, a má moc dávati listy na hřešenie svo(249 a)bodné za sedm let nebo za kolik kto chce, aby hřešil kterými koli chce hřiechy, třeba-li ve dne i v noci nelehaje. A když vydrží léta toho hřešenie, aby se zpoviedal knězi, kteréhož sobě volí, ten aby jeho rozhřešil mocí pa- pežskú těch všech hřiechóv podle zápisóv, které list kúpený od papeže svědčí. Pak má moc Antykryst rozdávati milostivá léta a přidávati k těm letóm odpuštěnie všech hřiechóv a
53 a z úmysla nehřešiti. Ale Antykryst, ježto nemá hřiechóv za hřiechy, směle hřeší a stojí v přestúpení přikázání božích. Trp, což kolí sobě volí najtěžšieho, neslíbí se, čiň skutky, jakéž móž najslavnějšie Bohu ke cti, a plač takovým pláčem, až by sobě oči vydral, nepřijmeť jich Bóh, poněvadž se Bohu pro- tiví všelikým přestúpením, a potlačuje Jezu Krysta v jeho pravdě svým odporným duchem, a že pak kterakéž koli skutky činí, kteréž on za dobré má, že je činí duchem bludným Krystovi odporným, v těch pokládá světu spasenie, aby plniece jeho bludy přikryté Bohem čekali za (248 b) ně spasenie, a tiem pak najtěžší hněv boží na se i na svět uvodí; a kto se domyslí těch škod? KAPITOLA TŘIDCÁTÁ. Aže dvoje činy nebo skutky Antykryst má, skrze něž vylévá svój duch jedovatý na svět odporný Krystovi, jedny činy má, ježto je z své moci uvodí, přičet sobě moc boží a moc Jezu Krystovu, aby tú mocí mohl rozlič- ných svátostí znova posvěcovati nebo je ustavovati, a v těch svátostech svú mocí uvedených aby světu spasenie složil a sliboval je jemu, a nad to jsa Bohem, mnohotvářné milosti na svět vyléval tak jako obdarovánie božské, maje tolik moci jako Krystus, aby mohl všemu světu všecky hřiechy odpustiti a na onom světě muk je pekelných zbaviti, ten svět, který se hřiechóv nekaje, ale nepřestávající vólí a žádostí i skutky s radostí a s chválú všeliké hřiechy dělá. To vše Antykryst za penieze odpustí bez opravenie života těch, kte- rých hřiechy odpustí, a má moc dávati listy na hřešenie svo(249 a)bodné za sedm let nebo za kolik kto chce, aby hřešil kterými koli chce hřiechy, třeba-li ve dne i v noci nelehaje. A když vydrží léta toho hřešenie, aby se zpoviedal knězi, kteréhož sobě volí, ten aby jeho rozhřešil mocí pa- pežskú těch všech hřiechóv podle zápisóv, které list kúpený od papeže svědčí. Pak má moc Antykryst rozdávati milostivá léta a přidávati k těm letóm odpuštěnie všech hřiechóv a
Strana 54
54 muk zbavenie, a k těm odpustkóm provolati púti, aby ze všech krajóv šli na pút chtiece milostivého léta požiti a svým dušem spasenie nalézti. Takéž má moc k rozličným kostelóm, kdež apoštolé jeho chtie a zlatých jemu podadie, tuť jim odpustky vydá od hřiechóv i od muk, a ihned se pút slavná počne a šacovánie lidí o penieze a zrazovánie o duše, jakož po Čechách i po Moravě běchú vznikly před čtiřidcieti lety A poněvadž Antykryst má tak velikú moc, větší nad Krysta, aby mohl rozličných svátostí nasvětiti a přidati jim milostí, jakéž které chce, a dávati také odpustky štědře a milosti kteraké chce, čemu jesti jiný Bóh a co jest Krystus s svými milostmi, co jest s svým (249 b) křížem a s svými bo- lestmi, s svú smrtí, všecko vyprázdnil jest Antykryst, což kříž Krystóv má, a vzal to na se, aby hojněji milosti rozdával než jich jest kříž Krystóv zaslúžil. Tiem činem Antykryst vyvrhl jest Jezu Krysta s jeho pravdú, s jeho mocí a s jeho spasením, a sám na to miesto všel jest, aby k němu o spasenie zřeli, které má miesto toliko v Krystu; a to vše pode lstí, aby svú protivnost, kterú vede proti Krystovi, zakrýval samým Krystem a na všelikú odpornost, kterú vede proti Krystovi, staví na ni tvář Krystovu a oblepšuje ji Krystem, aby se zdál, jako by apoštol Krystóv byl, a že v tom ve všem, což činí, toliko služebnost Krystovu vede. Protož jeho nevěry, kterúž vede proti Krystovi, nižádný se nebojí, ale každý hledí k němu domnievaje se, že Antykryst spasenie Krystovo jemu skyte. KAPITOLA TŘIDCÁTÁ A PRVÁ. Druhé činy nebo skutky jeho sú bližšie Krysta, skrze něž Antykryst vylévá duch svój na svět a ustavuje svět tiem duchem odporným proti Krystovi, a ti skutkové, ježto Bohem u(250 a)vedeni sú a přikazují se slovy božími, jakož sú úřadové a miesta svatých apoštolóv, v nichž sú oni v chudobě, v pokoře, v práci úsilné a s mno- hými pokušeními služebnost Krystovu provedli, to vše Anty- kryst zpět a opět zpřevracel jest, miesto chudoby jich pano-
54 muk zbavenie, a k těm odpustkóm provolati púti, aby ze všech krajóv šli na pút chtiece milostivého léta požiti a svým dušem spasenie nalézti. Takéž má moc k rozličným kostelóm, kdež apoštolé jeho chtie a zlatých jemu podadie, tuť jim odpustky vydá od hřiechóv i od muk, a ihned se pút slavná počne a šacovánie lidí o penieze a zrazovánie o duše, jakož po Čechách i po Moravě běchú vznikly před čtiřidcieti lety A poněvadž Antykryst má tak velikú moc, větší nad Krysta, aby mohl rozličných svátostí nasvětiti a přidati jim milostí, jakéž které chce, a dávati také odpustky štědře a milosti kteraké chce, čemu jesti jiný Bóh a co jest Krystus s svými milostmi, co jest s svým (249 b) křížem a s svými bo- lestmi, s svú smrtí, všecko vyprázdnil jest Antykryst, což kříž Krystóv má, a vzal to na se, aby hojněji milosti rozdával než jich jest kříž Krystóv zaslúžil. Tiem činem Antykryst vyvrhl jest Jezu Krysta s jeho pravdú, s jeho mocí a s jeho spasením, a sám na to miesto všel jest, aby k němu o spasenie zřeli, které má miesto toliko v Krystu; a to vše pode lstí, aby svú protivnost, kterú vede proti Krystovi, zakrýval samým Krystem a na všelikú odpornost, kterú vede proti Krystovi, staví na ni tvář Krystovu a oblepšuje ji Krystem, aby se zdál, jako by apoštol Krystóv byl, a že v tom ve všem, což činí, toliko služebnost Krystovu vede. Protož jeho nevěry, kterúž vede proti Krystovi, nižádný se nebojí, ale každý hledí k němu domnievaje se, že Antykryst spasenie Krystovo jemu skyte. KAPITOLA TŘIDCÁTÁ A PRVÁ. Druhé činy nebo skutky jeho sú bližšie Krysta, skrze něž Antykryst vylévá duch svój na svět a ustavuje svět tiem duchem odporným proti Krystovi, a ti skutkové, ježto Bohem u(250 a)vedeni sú a přikazují se slovy božími, jakož sú úřadové a miesta svatých apoštolóv, v nichž sú oni v chudobě, v pokoře, v práci úsilné a s mno- hými pokušeními služebnost Krystovu provedli, to vše Anty- kryst zpět a opět zpřevracel jest, miesto chudoby jich pano-
Strana 55
55 vánie a bohatstvie tohoto světa dosáhl, miesto jich pokory povýšenie a vzvelebenie pyšného nad krále zemské dosáhl jest na světě, miesto jich roboty pracné a úsilné rozkoši těla nad bohatce, ježto jesti u pekle pohřeben, a prázdnosti života roztučnělého a života Sodomského. Pak svátosti od Boha dané k spasení lidu věrnému, to jest jinak změnil a některé odjal lidu a v křivý běh je obrátil v obyčeje odporné, v pravdě peněžité, zisky lakomé a svatokupecké, že jediné slovú božie svátosti, ale jeho sú, nebo jediné skrze jeho duch odporný Krystovi moc mají k oklamání lidu v cizích obyčejích chodě. Takéž písmo svaté Antykryst v nic jest obrátil; nechtě, aby jemu řiekali Antykryst, ale cierkev svatá, ježto se vždy zpravuje duchem svatým a poblúditi v ničemž nemóž, že ji duch svatý za ruku (250 b) vodí, že ta má moc zákon boží složiti, jinak proměniti, ale což ten zákon má uměnie, že móž to jinak proměniti a jiné odporné věci za zákon uvésti, a tu již písmo svaté nebo zákon boží nemóž platen býti mnoho než potud, pokudž jemu cierkev svatá mieru a cíle uloží a odměří, a k čemuž ona vóli přidá, tu toliko písmo neb zákon boží móž platen býti; pakli by který mistr neb doktor písma svatého a zákona božieho, a ta pravda a roz- omnost těch mistróv chýlila se proti obyčejóm neb skutkóm cierkve svaté, aby to cierkev svatá všecko za kacieřstvie odsúdila. A z těch řečí zjevno jest, že zákon boží nic jiného nemóž býti než to, což cierkev chce a co se jí líbí. A jakúž vážnost má cierkev k zákonu božiemu, takéž svědomie v li- dech ukazuje a ustavuje, nebo jinak svědomie lidská ne- mohú zpravena býti než toliko skrze zákon, nemohú hřie- chóv věděti, co by byli a v čemž by byli, leč zákonu věřie a vážie jej v sobě. Tak zvědie, co zákon za hřiech při- kazuje a v čem kde hřiech ukazuje; pakli zákon odjat bude od lidí, tak hřiech v nich nic nebude. (251 a) A to tak jest zjevno v té cierkvi, poněvadž jest dávno od- vrhla od sebe zákon boží, tak hřiechové nižádní nic nejsú v ní, než toliko podle žádostí tělesných a podle bludu tohoto světa teče jako řeka prudká ve všech ohavnostech, aniž mohú jinak věděti, co by hřiech byl, zákon potupivše, nemohú jinak
55 vánie a bohatstvie tohoto světa dosáhl, miesto jich pokory povýšenie a vzvelebenie pyšného nad krále zemské dosáhl jest na světě, miesto jich roboty pracné a úsilné rozkoši těla nad bohatce, ježto jesti u pekle pohřeben, a prázdnosti života roztučnělého a života Sodomského. Pak svátosti od Boha dané k spasení lidu věrnému, to jest jinak změnil a některé odjal lidu a v křivý běh je obrátil v obyčeje odporné, v pravdě peněžité, zisky lakomé a svatokupecké, že jediné slovú božie svátosti, ale jeho sú, nebo jediné skrze jeho duch odporný Krystovi moc mají k oklamání lidu v cizích obyčejích chodě. Takéž písmo svaté Antykryst v nic jest obrátil; nechtě, aby jemu řiekali Antykryst, ale cierkev svatá, ježto se vždy zpravuje duchem svatým a poblúditi v ničemž nemóž, že ji duch svatý za ruku (250 b) vodí, že ta má moc zákon boží složiti, jinak proměniti, ale což ten zákon má uměnie, že móž to jinak proměniti a jiné odporné věci za zákon uvésti, a tu již písmo svaté nebo zákon boží nemóž platen býti mnoho než potud, pokudž jemu cierkev svatá mieru a cíle uloží a odměří, a k čemuž ona vóli přidá, tu toliko písmo neb zákon boží móž platen býti; pakli by který mistr neb doktor písma svatého a zákona božieho, a ta pravda a roz- omnost těch mistróv chýlila se proti obyčejóm neb skutkóm cierkve svaté, aby to cierkev svatá všecko za kacieřstvie odsúdila. A z těch řečí zjevno jest, že zákon boží nic jiného nemóž býti než to, což cierkev chce a co se jí líbí. A jakúž vážnost má cierkev k zákonu božiemu, takéž svědomie v li- dech ukazuje a ustavuje, nebo jinak svědomie lidská ne- mohú zpravena býti než toliko skrze zákon, nemohú hřie- chóv věděti, co by byli a v čemž by byli, leč zákonu věřie a vážie jej v sobě. Tak zvědie, co zákon za hřiech při- kazuje a v čem kde hřiech ukazuje; pakli zákon odjat bude od lidí, tak hřiech v nich nic nebude. (251 a) A to tak jest zjevno v té cierkvi, poněvadž jest dávno od- vrhla od sebe zákon boží, tak hřiechové nižádní nic nejsú v ní, než toliko podle žádostí tělesných a podle bludu tohoto světa teče jako řeka prudká ve všech ohavnostech, aniž mohú jinak věděti, co by hřiech byl, zákon potupivše, nemohú jinak
Strana 56
56 býti než jako lid Sodomský, ježto ani zsvědomie ani haňby z hřiechóv nemají; a potom hřiechové tak sú dlúho rostli v té cierkvi, že sú se v ctnosti obrátili a s chválú se konají. Protož daleko sú od svědomie, které by na se z hřiechóv brali, poněvadž hřiech se ctí a s chválú dělají. A jest ta cierkev jako púšť zastaralá s hustým lesem, ježto se na ní rodie zvieřata divoká rozličného tvoru a pasú se po té púšti: lid nemúdrý, ukrutný, nepoctivý, nestydatý a v zúfalstvích zatvrzený, v smělostech vzteklých a bezpečných nezkrocený a hrozný k vidění v svých bězích nepodobných, vždy bez bázni vzteklý ke všemu bláznovství a bludu velikému hotový. A jinak pokolenie lidské nemóž býti z hřiechu pošlé ani (251 b) k jinému táhnúti, když jest zákon boží od nich odjat; a toť prorok Izays die: Byť nám byl pán Bóh neostavil semene slova svého, byli bychom jako Sodoma. Protož cierkev římská odjemši zákon boží od lidí, nadělala z nich lidí sodomských, slepých, nemúdrých; pakli ta cierkev v kterých věcech písem zákona božieho požívá, ale škodně skrze smysl odporný pravdě, skrze lstivé vtipy na obtieženie pravdy a na oklamánie lidu a v požívání ne- pravém písem k ziskóm tělestným, a piesní nadělala jest z písem ta cierkev, což najvýbornějších písem v zákoně starém i novém, z těch jest piesní nadělala pod notami po- chotnými, ale skutky zlými rúhá se těm čtením, kteréž po- chotně zpievá. A z těch věcí, které se pravie, móž známo býti, že Antykryst potlači v zákon boží a v zlé smysly jej obrátiv, tiem činem najtěžší jest ránu učinil u vieře Krystově i všemu křesťanstvu, nebo viera, která má k Bohu býti, tak jest zavřiena v zákoně božiem. A když ten odvržen jest, že lid o něm nevie a v něm nestojí skutečně, ne- móž odjinud viery k Bohu držeti ani užitečné(252 a)ho pokoje s sebú mieti. Protož Antykryst potlačiv zákon boží vytrhl jest vieru k Bohu lidem z srdce, aby Boha a Jezu Krysta nevážili ani viery věděti mohli, v čem by jie k Bohu zachovati nebo držeti měli; a tak potupiv zákon boží, vieru k Bohu jest odjal, že ani věřiti ani
56 býti než jako lid Sodomský, ježto ani zsvědomie ani haňby z hřiechóv nemají; a potom hřiechové tak sú dlúho rostli v té cierkvi, že sú se v ctnosti obrátili a s chválú se konají. Protož daleko sú od svědomie, které by na se z hřiechóv brali, poněvadž hřiech se ctí a s chválú dělají. A jest ta cierkev jako púšť zastaralá s hustým lesem, ježto se na ní rodie zvieřata divoká rozličného tvoru a pasú se po té púšti: lid nemúdrý, ukrutný, nepoctivý, nestydatý a v zúfalstvích zatvrzený, v smělostech vzteklých a bezpečných nezkrocený a hrozný k vidění v svých bězích nepodobných, vždy bez bázni vzteklý ke všemu bláznovství a bludu velikému hotový. A jinak pokolenie lidské nemóž býti z hřiechu pošlé ani (251 b) k jinému táhnúti, když jest zákon boží od nich odjat; a toť prorok Izays die: Byť nám byl pán Bóh neostavil semene slova svého, byli bychom jako Sodoma. Protož cierkev římská odjemši zákon boží od lidí, nadělala z nich lidí sodomských, slepých, nemúdrých; pakli ta cierkev v kterých věcech písem zákona božieho požívá, ale škodně skrze smysl odporný pravdě, skrze lstivé vtipy na obtieženie pravdy a na oklamánie lidu a v požívání ne- pravém písem k ziskóm tělestným, a piesní nadělala jest z písem ta cierkev, což najvýbornějších písem v zákoně starém i novém, z těch jest piesní nadělala pod notami po- chotnými, ale skutky zlými rúhá se těm čtením, kteréž po- chotně zpievá. A z těch věcí, které se pravie, móž známo býti, že Antykryst potlači v zákon boží a v zlé smysly jej obrátiv, tiem činem najtěžší jest ránu učinil u vieře Krystově i všemu křesťanstvu, nebo viera, která má k Bohu býti, tak jest zavřiena v zákoně božiem. A když ten odvržen jest, že lid o něm nevie a v něm nestojí skutečně, ne- móž odjinud viery k Bohu držeti ani užitečné(252 a)ho pokoje s sebú mieti. Protož Antykryst potlačiv zákon boží vytrhl jest vieru k Bohu lidem z srdce, aby Boha a Jezu Krysta nevážili ani viery věděti mohli, v čem by jie k Bohu zachovati nebo držeti měli; a tak potupiv zákon boží, vieru k Bohu jest odjal, že ani věřiti ani
Strana 57
57 Boha ctíti mohú. Protož úhlavný nepřietel Jezu Krystuov jest Antykryst a nepřietel spa- senie všech lidí, nečitedlný pod Bohem a pod Jezu Krystem, vždy jeho k očima lidem poskýtaje, mrtví jeho v nich. KAPITOLA TŘIDCÁTÁ DRUHÁ. Než pak již sme daleko zašli od poča- tých věcí, počeli sme řeč mieti o obrazu šelmy, a že jest nesnadná věc malými slovy o tom obrazu něco pověděti, nebo ten obraz nenie šelmy jedna věc zvláště, ježto by o ní mohlo lehce pověděno býti; poněvadž rozomnost najvětších mistróv křesťanských smysl na to obrátiece, myslé o tom, kteraký by to obraz byl nebo kteraká by to zlost tak těžká proti Bohu byla rozoměna skrze ten obraz šelmy, i nemohli sú na těžší zlost uhoditi, než že bude ta zlost pokrytstvie toho lidu, (252 b) jenž sú šelma převýšenějšie po- krytstvie u přieliš těžších hřiešiech, u bludech, v kacieřstvích. A že ty věci projdú pod přikrytú svátostí lidskú, lživú, tak aby domnievána byla ta svátost lživá jako služba božie a cesta spasenie a všeliká poklona a poctivost Boha všech zá- stupóv, tak aby jinde a jinde nečekal služby a poctivosti od lidí než v té svátosti lživé, jež jest pokrytstvie šelmy osla- vené vysoce až do oblakóv. A ač by pochybnost odpierala této věci, ale skutkové nedadie zapřieti toho, v čem šelma zjevně tato vede, že na ní stojí takové pokrystvie svátosti lživé, svátosti šelmě podobné, ježto jest bez ducha božieho svatá skrze najškodnějšie pokrytstvie, jež jest oslaveno a Bohu tak přičteno, aby nečekal jiné služebnosti, poklony a pocti- vosti, než toliko v dělání takého pokrytstvie, jež obraz šelmy jest, věci jí podobné. Protož chtě, aby tomu něco porozoměno bylo, chtěl sem široce těch svátostí zvláštních šelmy se do- tknúti, kterak ve všech činech jejích, v obyčejích, v služeb- nostech zavřien jest (253 a) duch jejie. A ona všecko jest pojala v svój duch lživý Krystovi odporný, aby to všecko duchovenstvie lživé jako oděv měla a proti Krystovi je usta- vila, aby Krystus diela jiného v lidu neměl než aby jeho
57 Boha ctíti mohú. Protož úhlavný nepřietel Jezu Krystuov jest Antykryst a nepřietel spa- senie všech lidí, nečitedlný pod Bohem a pod Jezu Krystem, vždy jeho k očima lidem poskýtaje, mrtví jeho v nich. KAPITOLA TŘIDCÁTÁ DRUHÁ. Než pak již sme daleko zašli od poča- tých věcí, počeli sme řeč mieti o obrazu šelmy, a že jest nesnadná věc malými slovy o tom obrazu něco pověděti, nebo ten obraz nenie šelmy jedna věc zvláště, ježto by o ní mohlo lehce pověděno býti; poněvadž rozomnost najvětších mistróv křesťanských smysl na to obrátiece, myslé o tom, kteraký by to obraz byl nebo kteraká by to zlost tak těžká proti Bohu byla rozoměna skrze ten obraz šelmy, i nemohli sú na těžší zlost uhoditi, než že bude ta zlost pokrytstvie toho lidu, (252 b) jenž sú šelma převýšenějšie po- krytstvie u přieliš těžších hřiešiech, u bludech, v kacieřstvích. A že ty věci projdú pod přikrytú svátostí lidskú, lživú, tak aby domnievána byla ta svátost lživá jako služba božie a cesta spasenie a všeliká poklona a poctivost Boha všech zá- stupóv, tak aby jinde a jinde nečekal služby a poctivosti od lidí než v té svátosti lživé, jež jest pokrytstvie šelmy osla- vené vysoce až do oblakóv. A ač by pochybnost odpierala této věci, ale skutkové nedadie zapřieti toho, v čem šelma zjevně tato vede, že na ní stojí takové pokrystvie svátosti lživé, svátosti šelmě podobné, ježto jest bez ducha božieho svatá skrze najškodnějšie pokrytstvie, jež jest oslaveno a Bohu tak přičteno, aby nečekal jiné služebnosti, poklony a pocti- vosti, než toliko v dělání takého pokrytstvie, jež obraz šelmy jest, věci jí podobné. Protož chtě, aby tomu něco porozoměno bylo, chtěl sem široce těch svátostí zvláštních šelmy se do- tknúti, kterak ve všech činech jejích, v obyčejích, v služeb- nostech zavřien jest (253 a) duch jejie. A ona všecko jest pojala v svój duch lživý Krystovi odporný, aby to všecko duchovenstvie lživé jako oděv měla a proti Krystovi je usta- vila, aby Krystus diela jiného v lidu neměl než aby jeho
Strana 58
58 pokrytstvím šelmy ctili a oslavovali hody jeho peněžitým la- komstvím a vymyšlenými oklamáváními lidu nevidomého, aby jeho rozličně ohlašoval Antykryst, a skrze ta oslavenie aby vy- prázdnil kříž Krystóv z lidí. Než pak, že sem již tyto věci předšel o tom, že šelma všecky duchovnie věci nebeské, pekelné i zemské nebo světské obrátila jest v lež skrze duch svój odporný Jezu Krystovi, a pak ty věci pověděné, v lež obrácené skrze duch Antykrystóv tak sú u velikú slávu vešly jednáním jeho, aby ctěny byly jako služba božie a jako cesta spasenie, aby neměli lidé jinde a jinak spasenie hledati ani o něm kde věřiti než toliko ctiece lež Antykrystovu široce rozlitú v těch věcech, v nichž sto(253 b)jí lež Antykrystova vysoce oslavená s tváří krásnú Krystovú, aby se všem slíbila. I řekl sem, že ta sláva, v nížto lež Antykrystova zavřiena jest, jest oděv neb pokrytstvie šelmy nebo obraz šelmy, svátost lživá šelmě podobná; a tak jest šelma zodievána tú lží okrášlenú Bohem i Jezu Krystem i všemi svatými, všemi svátostěmi cierkve, všemi slavnostmi říše nebeské, všemi písmy zákona božieho, všemi doktory s jich uměním múdrým, aby se stkvěla šelma pod tak krásnými oděvy, jako který apoštol mezi křesťany, aby se nižádný nedomnieval, by to ona byla, než aby diviece se kráse jejie, běželi k ní všickni chtějíce píti víno smiešené z kalichu, kterýž skryt jest. A když to přikrytie skvúcie na šelmě jest obraz šelmy, tuť bude těžek, kde se klade pomsta za to, kto se bude klaněti obrazu šelmy, a tvrděť jest provolána pomsta na ty, ktož se budú klaněti obrazu šelmy, jedinéť jest potřebie rozoměti o těch věcech, které sem napřed pověděl (254 a) o dvojích činech, v nichžto Antykryst vévodí skrze svój duch lživý pánu Ježíšovi odporný. Jední skutkové, ježto sú pošli z samého Antykrysta, jeho mocí a ustavením pyšným, ježto zamietaje pyšně ustavenie božská, svá ustavuje a chce, aby byla vážena a ctěna jako božská. A takových činóv z samého Antykrysta pošlých mají se vzdalovati jako svého oklamánie, jako obrazu šelmy, aby u boží hněv neupadli.
58 pokrytstvím šelmy ctili a oslavovali hody jeho peněžitým la- komstvím a vymyšlenými oklamáváními lidu nevidomého, aby jeho rozličně ohlašoval Antykryst, a skrze ta oslavenie aby vy- prázdnil kříž Krystóv z lidí. Než pak, že sem již tyto věci předšel o tom, že šelma všecky duchovnie věci nebeské, pekelné i zemské nebo světské obrátila jest v lež skrze duch svój odporný Jezu Krystovi, a pak ty věci pověděné, v lež obrácené skrze duch Antykrystóv tak sú u velikú slávu vešly jednáním jeho, aby ctěny byly jako služba božie a jako cesta spasenie, aby neměli lidé jinde a jinak spasenie hledati ani o něm kde věřiti než toliko ctiece lež Antykrystovu široce rozlitú v těch věcech, v nichž sto(253 b)jí lež Antykrystova vysoce oslavená s tváří krásnú Krystovú, aby se všem slíbila. I řekl sem, že ta sláva, v nížto lež Antykrystova zavřiena jest, jest oděv neb pokrytstvie šelmy nebo obraz šelmy, svátost lživá šelmě podobná; a tak jest šelma zodievána tú lží okrášlenú Bohem i Jezu Krystem i všemi svatými, všemi svátostěmi cierkve, všemi slavnostmi říše nebeské, všemi písmy zákona božieho, všemi doktory s jich uměním múdrým, aby se stkvěla šelma pod tak krásnými oděvy, jako který apoštol mezi křesťany, aby se nižádný nedomnieval, by to ona byla, než aby diviece se kráse jejie, běželi k ní všickni chtějíce píti víno smiešené z kalichu, kterýž skryt jest. A když to přikrytie skvúcie na šelmě jest obraz šelmy, tuť bude těžek, kde se klade pomsta za to, kto se bude klaněti obrazu šelmy, a tvrděť jest provolána pomsta na ty, ktož se budú klaněti obrazu šelmy, jedinéť jest potřebie rozoměti o těch věcech, které sem napřed pověděl (254 a) o dvojích činech, v nichžto Antykryst vévodí skrze svój duch lživý pánu Ježíšovi odporný. Jední skutkové, ježto sú pošli z samého Antykrysta, jeho mocí a ustavením pyšným, ježto zamietaje pyšně ustavenie božská, svá ustavuje a chce, aby byla vážena a ctěna jako božská. A takových činóv z samého Antykrysta pošlých mají se vzdalovati jako svého oklamánie, jako obrazu šelmy, aby u boží hněv neupadli.
Strana 59
59 KAPITOLA TŘIDCÁTÁ TŘETIE. ruzí činové jsú od samého Boha ustanoveni a při- kázáni, aby v nich Bohu slúžili a vóli jeho činili v nich; než pak Antykryst i ty skutky k sobě jest přitáhl svým duchem lživým a dělá ty skutky tak, jelikož mohú zevnitř dělány býti, ale odděleně od úmysla božieho, jakož sám jest oddělen od Boha i od jeho ducha. Takéž po sobě pojme to, což jest božieho, a obrátí to v svú lež odpornú Bohu, aby i to, což jest božieho, v lež obráceno, ctili v něm lež Antykrystovu, že on to v odpornost Bohu a v nenávist (254 b) uvedl svým duchem z dábla pošlým, jakož to tělo božie, ježto jest syn boží své vlastnie tělo z panny přijaté dal za pokrm a krev tu, kteráž jest za mnohé vylita, dal za nápoj na odpuštěnie hřiechóv. Ten skutek syna božieho také dělá Antykryst, ale jinak a jiným duchem odporným Krystovi, že on pak mocí svú tvoří z chleba tělo Krystovo a z vína krev jeho proti všemu úmyslu Krystovu, a tak lež svú provede na skutku božiem odpornú Krystovi. Takéž křest jest skutek boží, kterýžto přikázal synu a poslal s ním apoštoly své na svět, aby naučiece všecky pravdě Krystově křtili je ve jméno otce i syna i ducha svatého. Pak Antykryst křstí všecky, nenaučiv nižádného Krystově pravdě jako pohany, a křstí duchem lakomým, svatokupeckým a kacieř- ským, aby zpeněžil křest; a tak všechen skutek Krystóv pře- vrátil jest lží svú Bohu odpornú. Takéž pokánie pravé jest skutek boží, a pán Ježíš pilně jest k němu všecky lidi vedl a k němu (255 a) napomínal a řekl jest: Nebudete-li se káti všickni, spolkem zahynete; pak Antykryst ten skutek pokánie pravého obrátil jest v svobodu hřešenie, aby mohli vždy u pokání státi a vždy pokáním hřešiti, čehož dnes pláčí, aby ihned potom v témž se mohli radovati a rozkoše vésti, zač sú se postili. A tiem Antykryst netoliko skutek dobrý provedl jest, ale najhorší odpornost proti němu, to proti po- kání uvedl jest, nebo pokánie jest hřiechóv přestánie z vóle a z úmysla. Ale Antykryst tomu odporně pokánie uvodí, aby
59 KAPITOLA TŘIDCÁTÁ TŘETIE. ruzí činové jsú od samého Boha ustanoveni a při- kázáni, aby v nich Bohu slúžili a vóli jeho činili v nich; než pak Antykryst i ty skutky k sobě jest přitáhl svým duchem lživým a dělá ty skutky tak, jelikož mohú zevnitř dělány býti, ale odděleně od úmysla božieho, jakož sám jest oddělen od Boha i od jeho ducha. Takéž po sobě pojme to, což jest božieho, a obrátí to v svú lež odpornú Bohu, aby i to, což jest božieho, v lež obráceno, ctili v něm lež Antykrystovu, že on to v odpornost Bohu a v nenávist (254 b) uvedl svým duchem z dábla pošlým, jakož to tělo božie, ježto jest syn boží své vlastnie tělo z panny přijaté dal za pokrm a krev tu, kteráž jest za mnohé vylita, dal za nápoj na odpuštěnie hřiechóv. Ten skutek syna božieho také dělá Antykryst, ale jinak a jiným duchem odporným Krystovi, že on pak mocí svú tvoří z chleba tělo Krystovo a z vína krev jeho proti všemu úmyslu Krystovu, a tak lež svú provede na skutku božiem odpornú Krystovi. Takéž křest jest skutek boží, kterýžto přikázal synu a poslal s ním apoštoly své na svět, aby naučiece všecky pravdě Krystově křtili je ve jméno otce i syna i ducha svatého. Pak Antykryst křstí všecky, nenaučiv nižádného Krystově pravdě jako pohany, a křstí duchem lakomým, svatokupeckým a kacieř- ským, aby zpeněžil křest; a tak všechen skutek Krystóv pře- vrátil jest lží svú Bohu odpornú. Takéž pokánie pravé jest skutek boží, a pán Ježíš pilně jest k němu všecky lidi vedl a k němu (255 a) napomínal a řekl jest: Nebudete-li se káti všickni, spolkem zahynete; pak Antykryst ten skutek pokánie pravého obrátil jest v svobodu hřešenie, aby mohli vždy u pokání státi a vždy pokáním hřešiti, čehož dnes pláčí, aby ihned potom v témž se mohli radovati a rozkoše vésti, zač sú se postili. A tiem Antykryst netoliko skutek dobrý provedl jest, ale najhorší odpornost proti němu, to proti po- kání uvedl jest, nebo pokánie jest hřiechóv přestánie z vóle a z úmysla. Ale Antykryst tomu odporně pokánie uvodí, aby
Strana 60
60 vždy nepřestávající hřiech s pokáním jeho trval, a nebylo jiné pokánie než poslednie cesta hřešenie nepřetržně. A tiem se děje odvrženie pokánie, aby nic nebylo než posměch a rúhánie Bohu. Takéž i ve všech skutciech, kteréž jest Bóh vydal k tomu, aby jemu slúžili v nich a ctili jeho v nich, když sú přeneseni v jinú věc, a že Antykryst uvedl v ně svú lež, aby jinak neměli moci ti skutkové než tu, kterúž Antykryst praví o nich skrze svú lež, a poněvadž skrze lež dějí se (255 b) duchem Antykrystovým odporným Kry- stovi, tehdy v nich smrt stojí k zabití duší. A když se jimi šelma odievá a zakrývá jimi svá šeředstvie, sú obraz šelmy k úrazu postavený, aby v něm ctili lež Antykrystovu. V tom jsú nebezpečenstvie najtěžšie všem lidem postavená, když sú božské věci v tak těžká osidla uvedena, aby v nich lež Antykrystova přikryta byla, aby ctěna byla jako služba božie a jako poklona a poctivost jeho a jako následovánie spasenie. V té věci nelze jest utéci takových osidl, lečby kto urozoměl takým oklamáním a odstúpil od nich, ani k nim viery přikládal. Protož z potřeby musí se již Antykrysta vy- střéhati i jeho čeledi i jeho všech věcí, aby se k nim ne- miesili a lží v nich nectili, než k těm skutkóm, kteréž jest Bóh připravil sobě k službě a ke cti své, těch mají následo- vati pravým srdcem, čistým úmyslem kromě ducha Anty- krystova i kromě spolku jeho, neboť se pilně velí vystřéhati i děliti se od nich t. od zlých a falešných lidí ve všech věcech, kteréž (256 a) spasenie lidí dotýkají, védúce, že v nich všecky věci skrze duch Antykrystóv se dějí a ostavují lež jeho v lidech. Protož se v nich křivda veliká Bohu děje, jakož rozomní mistři výstrahu kladú řkúce, že což koli z věcí Antykrystových jest, v nichž se lid domnievá spasenie nalézti, ktož z takých věcí odjímá vieru, naději a milost, toliko pří- leží samému Jezu Krystovi a bývá oblúpen skrze ty lživé věci Antykrystovy z své pravé dobroty a moci, kterúžto do- brotú a mocí on sám móž spasenie lidské dělati, tomu věřé a nadějí se obdržeti u věcech lživých a Antykrystových. A netoliko tak se děje křivda pánu Jezu Krystovi, ale od toho ode všeho, což menší a tratí vieru, naději a milost
60 vždy nepřestávající hřiech s pokáním jeho trval, a nebylo jiné pokánie než poslednie cesta hřešenie nepřetržně. A tiem se děje odvrženie pokánie, aby nic nebylo než posměch a rúhánie Bohu. Takéž i ve všech skutciech, kteréž jest Bóh vydal k tomu, aby jemu slúžili v nich a ctili jeho v nich, když sú přeneseni v jinú věc, a že Antykryst uvedl v ně svú lež, aby jinak neměli moci ti skutkové než tu, kterúž Antykryst praví o nich skrze svú lež, a poněvadž skrze lež dějí se (255 b) duchem Antykrystovým odporným Kry- stovi, tehdy v nich smrt stojí k zabití duší. A když se jimi šelma odievá a zakrývá jimi svá šeředstvie, sú obraz šelmy k úrazu postavený, aby v něm ctili lež Antykrystovu. V tom jsú nebezpečenstvie najtěžšie všem lidem postavená, když sú božské věci v tak těžká osidla uvedena, aby v nich lež Antykrystova přikryta byla, aby ctěna byla jako služba božie a jako poklona a poctivost jeho a jako následovánie spasenie. V té věci nelze jest utéci takových osidl, lečby kto urozoměl takým oklamáním a odstúpil od nich, ani k nim viery přikládal. Protož z potřeby musí se již Antykrysta vy- střéhati i jeho čeledi i jeho všech věcí, aby se k nim ne- miesili a lží v nich nectili, než k těm skutkóm, kteréž jest Bóh připravil sobě k službě a ke cti své, těch mají následo- vati pravým srdcem, čistým úmyslem kromě ducha Anty- krystova i kromě spolku jeho, neboť se pilně velí vystřéhati i děliti se od nich t. od zlých a falešných lidí ve všech věcech, kteréž (256 a) spasenie lidí dotýkají, védúce, že v nich všecky věci skrze duch Antykrystóv se dějí a ostavují lež jeho v lidech. Protož se v nich křivda veliká Bohu děje, jakož rozomní mistři výstrahu kladú řkúce, že což koli z věcí Antykrystových jest, v nichž se lid domnievá spasenie nalézti, ktož z takých věcí odjímá vieru, naději a milost, toliko pří- leží samému Jezu Krystovi a bývá oblúpen skrze ty lživé věci Antykrystovy z své pravé dobroty a moci, kterúžto do- brotú a mocí on sám móž spasenie lidské dělati, tomu věřé a nadějí se obdržeti u věcech lživých a Antykrystových. A netoliko tak se děje křivda pánu Jezu Krystovi, ale od toho ode všeho, což menší a tratí vieru, naději a milost
Strana 61
61 k němu, jenž k němu samému věrně a cele mají zachovány býti, a k jiné věci nižádné z věcí světských nebo duchovních, což koli táhne k sobě vieru, naději a milost, ty tři ctnosti upřiemo nebo stránkami; a když se koli v čem skládají lidé těmi ctnostmi jinde kromě Jezu Krysta v to věřiece, to mi- 256 b)lujíce, a proto tiem méně nebo nic na pána Jezu Krysta tbajíce a lehce sobě vážiece, a s tiem tak jemu samému nejsúce dóstojně živi a jeho přikázání s tiem i proto ne- zmeškávajíce a tak proti němu samému hřešiece v jiných někakých věcech skládajíce vieru, naději a milost, a tiem činem mysléce těmi falešnými věcemi uvésti a připraviti sobě spasenie to, kteréž sú zmeškali a potupili v samém Jezu Krystovi. Nebo to všecko, v čemž sobě skládají na- ději, kde blázniví někaké dobroty nebo milosti nebo oči- štěnie a spasenie duší kromě Jezu Krysta, tiem vším lúpie kříž Krystóv, kterýž sám obdržal jest a zaslúžil všech mi- lostí, každé milosti a čistoty duše i spasenie věčného těm, ktož úfají v ukřižovaného. A těch zbytečných milostí oči- štěnie duší svých hledají ti kromě Krysta, ježto nemají k němu plné vděčnosti a milovánie, ježto jest on sám naše všecky hřiechy zaplatil svými bolestmi, sám je vykúpil, krví srdce svého umyl jest je; a nižádná věc jiná toho učiniti nemohla (257 a) než on sám toliko sňal hřiechy naše. Protož k němu máme všecko zřenie mieti o naše spasenie, i každé milosti i o všelikú čistotu duší svých ve krvi jeho k němu vieru, milost, naději přichýliti a nic k jiným věcem, neb on to často řieká: Chvály mé nedám nižádnému jinému. Protož všecko, což přijímá k sobě kterým kolivěk činem vieru, milost i naději duší našich, umenší se tiem, nebo ovšem bývá umrtvena k Krystovi; protož celá viera, milost i naděje všecka spolu jako panna čistá a neporušená ničímž, nebude-li od nás k samému Jezu Krystovi. A tiem vším my sami se svodíme a oklamáni býváme, proto že v takých věcech pokládáme naději o své spasenie, ježto nejsú náš Bóh, ani jest nás to stvořilo ani za nás trpělo ani nám v zlý den t. na smrti bude moci spomoci. Protož v tom křivdu našemu Bohu činíme nejsúce jemu vděčni tak velikých milostí jeho,
61 k němu, jenž k němu samému věrně a cele mají zachovány býti, a k jiné věci nižádné z věcí světských nebo duchovních, což koli táhne k sobě vieru, naději a milost, ty tři ctnosti upřiemo nebo stránkami; a když se koli v čem skládají lidé těmi ctnostmi jinde kromě Jezu Krysta v to věřiece, to mi- 256 b)lujíce, a proto tiem méně nebo nic na pána Jezu Krysta tbajíce a lehce sobě vážiece, a s tiem tak jemu samému nejsúce dóstojně živi a jeho přikázání s tiem i proto ne- zmeškávajíce a tak proti němu samému hřešiece v jiných někakých věcech skládajíce vieru, naději a milost, a tiem činem mysléce těmi falešnými věcemi uvésti a připraviti sobě spasenie to, kteréž sú zmeškali a potupili v samém Jezu Krystovi. Nebo to všecko, v čemž sobě skládají na- ději, kde blázniví někaké dobroty nebo milosti nebo oči- štěnie a spasenie duší kromě Jezu Krysta, tiem vším lúpie kříž Krystóv, kterýž sám obdržal jest a zaslúžil všech mi- lostí, každé milosti a čistoty duše i spasenie věčného těm, ktož úfají v ukřižovaného. A těch zbytečných milostí oči- štěnie duší svých hledají ti kromě Krysta, ježto nemají k němu plné vděčnosti a milovánie, ježto jest on sám naše všecky hřiechy zaplatil svými bolestmi, sám je vykúpil, krví srdce svého umyl jest je; a nižádná věc jiná toho učiniti nemohla (257 a) než on sám toliko sňal hřiechy naše. Protož k němu máme všecko zřenie mieti o naše spasenie, i každé milosti i o všelikú čistotu duší svých ve krvi jeho k němu vieru, milost, naději přichýliti a nic k jiným věcem, neb on to často řieká: Chvály mé nedám nižádnému jinému. Protož všecko, což přijímá k sobě kterým kolivěk činem vieru, milost i naději duší našich, umenší se tiem, nebo ovšem bývá umrtvena k Krystovi; protož celá viera, milost i naděje všecka spolu jako panna čistá a neporušená ničímž, nebude-li od nás k samému Jezu Krystovi. A tiem vším my sami se svodíme a oklamáni býváme, proto že v takých věcech pokládáme naději o své spasenie, ježto nejsú náš Bóh, ani jest nás to stvořilo ani za nás trpělo ani nám v zlý den t. na smrti bude moci spomoci. Protož v tom křivdu našemu Bohu činíme nejsúce jemu vděčni tak velikých milostí jeho,
Strana 62
62 i hledáme jinde spasenie, jako by on nám nemohl nebo ne- chtěl nás spasiti. A že ty věci již pověděné k velikým věcem sahají a všech všudy se dotýkají pokládajíce vieru, milost a naději, že (257 b) což ze všech věcí tělestných nebo du- chovních přijímá k sobě milost, vieru a naději, kterážto viera má býti k samému Bohu a kterážto naděje má býti plna v samém Bohu o spasenie i o jiné všecky věci. A když pak všecky tři ctnosti najvyššie přijímá k sobě obraz šelmy okrá- šlené velikú slávú jakožto slávú boží, aby sám Bóh neměl jiné slávy a poctivosti od lidí než tu, kteráž stojí na obrazu šelmy, aby viera, milost a naděje, kterážto na samého Boha slušie, obrácena byla na obraz šelmy, aby stála viera božie na obrazu šelmy, aby obraz šelmy zóstal lidem miesto Boha, aby za to měli, že kterú ctí ctie obraz šelmy, že tiem Boha ctie a slúžie jemu. Protož ten obraz šelmy převyšuje všeliké modly na světě hřiechem a vinnú, nebo kterakýmž koli mo- dlám lidé klanějí se, nemají za to, by tiem Boha nebeského ctili a jemu slúžili, než že to dřevo ctie, kteréžto za Boha mají a hřešie těžce, že tu čest na dřevo vznášejí, kteráž slušie na samého stvořitele. Ale tuto jest těžšie (258 a) vinna; slyševše ten obraz šelmy z těch věcí, kteréž sú ke cti boží praveny, i proměnili sú je v lež skrze odporný duch Antykrystóv, a tu lež tak sú osla- vili, aby čest a chvála Bohu se dála skrze tu lež, kterážto v obrazu šelmy zavřiena jest skrze jednánie odporné Anty- krystovo proti Krystovi, aby v lidu přestala všeliká služebnost pravá Bohu, než aby ta sama služba miesto měla, kteréž se děje skrze obraz šelmy, v němž jest lež zákona Antykrystova zavřiena skrze duch jeho odporný Krystovi, a uvedl všecky věci v nenávist Bohu a všecky lidi ustavil jest proti Bohu, při- táhl jest je k tomu, aby se klaněli šelmě i obrazu jejiemu KAPITOLA TŘIDCÁTÁ ČTVRTÁ. Ale ihned za tiem provolána jest po- msta od Boha na ty, kteříž se budú klaněti šelmě a obrazu jejiemu. A tu pomstu vypi-
62 i hledáme jinde spasenie, jako by on nám nemohl nebo ne- chtěl nás spasiti. A že ty věci již pověděné k velikým věcem sahají a všech všudy se dotýkají pokládajíce vieru, milost a naději, že (257 b) což ze všech věcí tělestných nebo du- chovních přijímá k sobě milost, vieru a naději, kterážto viera má býti k samému Bohu a kterážto naděje má býti plna v samém Bohu o spasenie i o jiné všecky věci. A když pak všecky tři ctnosti najvyššie přijímá k sobě obraz šelmy okrá- šlené velikú slávú jakožto slávú boží, aby sám Bóh neměl jiné slávy a poctivosti od lidí než tu, kteráž stojí na obrazu šelmy, aby viera, milost a naděje, kterážto na samého Boha slušie, obrácena byla na obraz šelmy, aby stála viera božie na obrazu šelmy, aby obraz šelmy zóstal lidem miesto Boha, aby za to měli, že kterú ctí ctie obraz šelmy, že tiem Boha ctie a slúžie jemu. Protož ten obraz šelmy převyšuje všeliké modly na světě hřiechem a vinnú, nebo kterakýmž koli mo- dlám lidé klanějí se, nemají za to, by tiem Boha nebeského ctili a jemu slúžili, než že to dřevo ctie, kteréžto za Boha mají a hřešie těžce, že tu čest na dřevo vznášejí, kteráž slušie na samého stvořitele. Ale tuto jest těžšie (258 a) vinna; slyševše ten obraz šelmy z těch věcí, kteréž sú ke cti boží praveny, i proměnili sú je v lež skrze odporný duch Antykrystóv, a tu lež tak sú osla- vili, aby čest a chvála Bohu se dála skrze tu lež, kterážto v obrazu šelmy zavřiena jest skrze jednánie odporné Anty- krystovo proti Krystovi, aby v lidu přestala všeliká služebnost pravá Bohu, než aby ta sama služba miesto měla, kteréž se děje skrze obraz šelmy, v němž jest lež zákona Antykrystova zavřiena skrze duch jeho odporný Krystovi, a uvedl všecky věci v nenávist Bohu a všecky lidi ustavil jest proti Bohu, při- táhl jest je k tomu, aby se klaněli šelmě i obrazu jejiemu KAPITOLA TŘIDCÁTÁ ČTVRTÁ. Ale ihned za tiem provolána jest po- msta od Boha na ty, kteříž se budú klaněti šelmě a obrazu jejiemu. A tu pomstu vypi-
Strana 63
63 suje sv. Jan apoštol a die: A třetí anděl šel jest po nich řka hlasem velikým: Bude-li se kto klaněti šelmě a obrazu jejiemu a při- jme-li znamenie na svém čele nebo na své ruce, i ten bude píti z vína hněvu božieho, kteréžto jest smiešeno s vínem (258 b) v ka- lichu hněvu jeho. I budeť mučen ohněm a sírú před obličejem beránka, a dým jich vzejde na věky věkóv, aniž odpočinúti mají ve dne i v noci, ktož sú se klaněli šelmě a obrazu jejiemu. A opět potom die: I uchopena jest šelma a s ní falešný prorok, kterýž činieše znamenie před ní, jímžto svodieše ty, kteřížto sú přijali znamenie šelmy a kteří sú se klaněli šelmě a obrazu jejiemu, živa sta puštěna ta dva v jezero ohně hořiecého a síru. Přieliš hrozná pomsta a zatracenie pověděno jest najtěžšie v těch písmech na ty, kteří sú se klaněli šelmě a obrazu jejiemu, aby na věky mučeni byli ohněm v jezeře pekelném. Všelikú modloslužbu převyšuje pomstú a mukami, a jest k divu po- dobné, že jest to někaká zlost jiné zlosti přesahující to kla- něnie šelmě a obrazu jejiemu. I pójdem k rozomu prvních řečí, a z těch móžem porozoměti, že poklona šelmě a obrazu jejiemu přesahuje všecky zlosti na světě, nebo šelma miesto (259 a) Boha světu jest, aby Bóh odsazen byl z svého miesta, že již šelma všecko to osáhla, čím by měl Bóh vládnúti, a jinak již poklona šelmě nepójde než tak, aby čest a chválu, kterážto na samého Boha slušie, aby šelma jemu odjala, aby šelmu ctili tú ctí, kterú má sám pán Bóh ctěn býti, aby se šelma pozdvihla tak vysoko pýchú nade všecko, což slove Bóh, aby nižádný nižádnému přikázání šelminému nemohl ani směl odpověděti ani se protiviti, když se ona protiví a ruší zákony božie a brání jich činiti, aby všickni nechali zákonóv božích bojiece se, aby jich šelma nelúpila, nevěsila, nemučila, a proti božiemu zákonu aby své zákony protivné rozmnožila, aby což pán Bóh zapoviedá, aby to šelma přikazovala, k tomu pudila, práva svá právóm božím odporná aby za zákon postavila, a všecky ohavnosti a úrazy mezi křesťany mnohé nad pohany rozmnožila, aby rozličně mohli
63 suje sv. Jan apoštol a die: A třetí anděl šel jest po nich řka hlasem velikým: Bude-li se kto klaněti šelmě a obrazu jejiemu a při- jme-li znamenie na svém čele nebo na své ruce, i ten bude píti z vína hněvu božieho, kteréžto jest smiešeno s vínem (258 b) v ka- lichu hněvu jeho. I budeť mučen ohněm a sírú před obličejem beránka, a dým jich vzejde na věky věkóv, aniž odpočinúti mají ve dne i v noci, ktož sú se klaněli šelmě a obrazu jejiemu. A opět potom die: I uchopena jest šelma a s ní falešný prorok, kterýž činieše znamenie před ní, jímžto svodieše ty, kteřížto sú přijali znamenie šelmy a kteří sú se klaněli šelmě a obrazu jejiemu, živa sta puštěna ta dva v jezero ohně hořiecého a síru. Přieliš hrozná pomsta a zatracenie pověděno jest najtěžšie v těch písmech na ty, kteří sú se klaněli šelmě a obrazu jejiemu, aby na věky mučeni byli ohněm v jezeře pekelném. Všelikú modloslužbu převyšuje pomstú a mukami, a jest k divu po- dobné, že jest to někaká zlost jiné zlosti přesahující to kla- něnie šelmě a obrazu jejiemu. I pójdem k rozomu prvních řečí, a z těch móžem porozoměti, že poklona šelmě a obrazu jejiemu přesahuje všecky zlosti na světě, nebo šelma miesto (259 a) Boha světu jest, aby Bóh odsazen byl z svého miesta, že již šelma všecko to osáhla, čím by měl Bóh vládnúti, a jinak již poklona šelmě nepójde než tak, aby čest a chválu, kterážto na samého Boha slušie, aby šelma jemu odjala, aby šelmu ctili tú ctí, kterú má sám pán Bóh ctěn býti, aby se šelma pozdvihla tak vysoko pýchú nade všecko, což slove Bóh, aby nižádný nižádnému přikázání šelminému nemohl ani směl odpověděti ani se protiviti, když se ona protiví a ruší zákony božie a brání jich činiti, aby všickni nechali zákonóv božích bojiece se, aby jich šelma nelúpila, nevěsila, nemučila, a proti božiemu zákonu aby své zákony protivné rozmnožila, aby což pán Bóh zapoviedá, aby to šelma přikazovala, k tomu pudila, práva svá právóm božím odporná aby za zákon postavila, a všecky ohavnosti a úrazy mezi křesťany mnohé nad pohany rozmnožila, aby rozličně mohli
Strana 64
64 se poskvrňovati a proti Bohu hřešiti skrze rozmnoženie ohav- ností šelmy a skrze přikázánie a práva odporná přikázáním (259 b) božím, tak že Bóh nic nemóž přikazovati tomu lidu pro přikázánie šelmy protivná božím přikázáním. Šelma boje a války vede a všecky pudí, aby musili boje šelmy bojovati a přikazuje, aby brali, lúpili, násilím bořili, pálili, bili a za- bíjeli, a pán Bóh to vše zapoviedá, což šelma přikazuje, bo- jíce se jie; a Bóh nemá komu přikazovati. A tak se klaněji šelmě takým poslušenstvím a poddáním, jakýmž sú se měli Bohu poddati, a to u věcech najhorších Bohu protivných, a tak šelmu ctie nad Bóh; a tiem činem šelma odjala jest Bohu všecky lidi a sama jest jim Bohem. KAPITOLA TŘIDCÁTÁ PÁTÁ. Iakéž to pokrytstvie šelmy mnoho- tvářné a široce rozlité, jenž jesti šelmy obraz, a jenž jest rozmnoženie rúhánie Bohu, a to po- krytstvie šelmy ozdobeno jesti písmy, aby se zdálo, že písma následují činiece to pokrytstvie oslavené u velikú chválu a velikú svátostí, aby toliko v něm služba božie stála, aby jinak Bóh nebyl ctěn než v dělání toho pokrytstvie, aby jinde spasenie lid nehledal než toliko v tom pokrytství i samým (260 a) dáblóm, aby za to měl, že Bohu slúží a spasenie svého hledá. Což tehdy Bóh těžší protivnost proti sobě móž mieti a trpěti jí než to, aby odstúpivše ode všech přikázání jeho a v nenávisti je majíce, i skládali sobě službu Bohu u pokrytství šelmy ozdobivše písmy těžké hřiechy, bludy a kacieřstva mnohá a okrášlivše náboženstvie svátostmi, řády velikými, svátostmi velikými, slavnostmi, aby tiem pokrytstvím oděným Boha ctili a v něm toliko jemu slúžili. Kto móž po- mysliti, v čemž by se jemu viece protivili a v čem tieže se jemu rúhali, čím by mohli tieže cestu boží zastúpiti, aby on nemohl svého spasenie v ničemž dělati, ano všecky věci zane- prázdněné sú spasením šelmy, to jest, že Antykryst všecka ta pokrytstvie, jimiž jest přikryt, obohatil jest svátostí, slávú
64 se poskvrňovati a proti Bohu hřešiti skrze rozmnoženie ohav- ností šelmy a skrze přikázánie a práva odporná přikázáním (259 b) božím, tak že Bóh nic nemóž přikazovati tomu lidu pro přikázánie šelmy protivná božím přikázáním. Šelma boje a války vede a všecky pudí, aby musili boje šelmy bojovati a přikazuje, aby brali, lúpili, násilím bořili, pálili, bili a za- bíjeli, a pán Bóh to vše zapoviedá, což šelma přikazuje, bo- jíce se jie; a Bóh nemá komu přikazovati. A tak se klaněji šelmě takým poslušenstvím a poddáním, jakýmž sú se měli Bohu poddati, a to u věcech najhorších Bohu protivných, a tak šelmu ctie nad Bóh; a tiem činem šelma odjala jest Bohu všecky lidi a sama jest jim Bohem. KAPITOLA TŘIDCÁTÁ PÁTÁ. Iakéž to pokrytstvie šelmy mnoho- tvářné a široce rozlité, jenž jesti šelmy obraz, a jenž jest rozmnoženie rúhánie Bohu, a to po- krytstvie šelmy ozdobeno jesti písmy, aby se zdálo, že písma následují činiece to pokrytstvie oslavené u velikú chválu a velikú svátostí, aby toliko v něm služba božie stála, aby jinak Bóh nebyl ctěn než v dělání toho pokrytstvie, aby jinde spasenie lid nehledal než toliko v tom pokrytství i samým (260 a) dáblóm, aby za to měl, že Bohu slúží a spasenie svého hledá. Což tehdy Bóh těžší protivnost proti sobě móž mieti a trpěti jí než to, aby odstúpivše ode všech přikázání jeho a v nenávisti je majíce, i skládali sobě službu Bohu u pokrytství šelmy ozdobivše písmy těžké hřiechy, bludy a kacieřstva mnohá a okrášlivše náboženstvie svátostmi, řády velikými, svátostmi velikými, slavnostmi, aby tiem pokrytstvím oděným Boha ctili a v něm toliko jemu slúžili. Kto móž po- mysliti, v čemž by se jemu viece protivili a v čem tieže se jemu rúhali, čím by mohli tieže cestu boží zastúpiti, aby on nemohl svého spasenie v ničemž dělati, ano všecky věci zane- prázdněné sú spasením šelmy, to jest, že Antykryst všecka ta pokrytstvie, jimiž jest přikryt, obohatil jest svátostí, slávú
Strana 65
65 a spasením duší a očištěním svědomí lidských skrze svój duch lživý, i každú stránku toho pokrytstvie nadechl jest spasením a očištěním skrze lež svú. A změřil rok i všecky dni roku a vyhledal novú svátost na každé svátky i na hody i na posty, na suché dni, na kropáče, na líbadlo, na vajce svěcená, (260 b) i na všecka náboženstvie, aby ze všech těch věcí hledali spasenie vlité skrze duch lživý Antykrystóv, aby lidé nevěděli ani se doptati mohli spasenie jinde, než toliko ve lži přikryté Bohem Antykrystovým; ani také Boha aby ne- uměli jinak ani jinde poctiti než toliko skrze tu lež slavně oděnú svátostí mylnú, Antykrystovú. Což tehdy Bóh jest svým spasením a Krystus Ježíš s svým bo- lestným křížem, to vše nemá miesta u pravdě dělati spasenie lidského, nebo tiem pokrytstvím, tak slavně oděním Antykrystovým, úplně Bóh odvržen jest, aby nemohl miesta mieti v lidu, aby spasenie jich dělal v nich podle pravdy své a podle kříže bolestného Jezu Krystova, aby ten kříž úplně byl vyprázdněn skrze tráveniny krvy*) veliké. Neb po- něvadž Antykryst úplně jest Boha zavrhl s jeho zákonem, aby v něm miesta neměl vólí ani skutkem, již potom nemá miesta jinde státi než toliko v odpornostech a v přestúpeních toho zákona, a tak v hřešeních nepřestálých, v bludiech, v pokryt(261 a)stvích a v kacieřstvích rozmnožených, aby pak vdechl spasenie v ta pokrytstvie a v kacieřstvie skrze duch svój lživý Krystovi odporný, a ozdobil ta pokrytstvie a kacieř- stvie písmy, náboženstvími, aby se stkvěla jako služba božie a jako cesta spasenie a jako najvyššie poklona a poctivost Bohu v těch pokrytstvích a kacieřstvích. A v tom jedno hřešenie bylo, že sú opustivše zákon boží i ostali toliko v samém přestúpení, v pokrytstvích, v kacieřstvích. A druhé hře- šenie jich jest, když sú ta pokrytstvie a kacieřstvie uvedli na miesto služby božie, na miesto spasenie, na miesto poctivosti božie, aby v takých převráceních prošla poklona šelmě a obrazu jejiemu, aby šelma ctěna byla božskú ctí, a obraz *) Kurvy. 5
65 a spasením duší a očištěním svědomí lidských skrze svój duch lživý, i každú stránku toho pokrytstvie nadechl jest spasením a očištěním skrze lež svú. A změřil rok i všecky dni roku a vyhledal novú svátost na každé svátky i na hody i na posty, na suché dni, na kropáče, na líbadlo, na vajce svěcená, (260 b) i na všecka náboženstvie, aby ze všech těch věcí hledali spasenie vlité skrze duch lživý Antykrystóv, aby lidé nevěděli ani se doptati mohli spasenie jinde, než toliko ve lži přikryté Bohem Antykrystovým; ani také Boha aby ne- uměli jinak ani jinde poctiti než toliko skrze tu lež slavně oděnú svátostí mylnú, Antykrystovú. Což tehdy Bóh jest svým spasením a Krystus Ježíš s svým bo- lestným křížem, to vše nemá miesta u pravdě dělati spasenie lidského, nebo tiem pokrytstvím, tak slavně oděním Antykrystovým, úplně Bóh odvržen jest, aby nemohl miesta mieti v lidu, aby spasenie jich dělal v nich podle pravdy své a podle kříže bolestného Jezu Krystova, aby ten kříž úplně byl vyprázdněn skrze tráveniny krvy*) veliké. Neb po- něvadž Antykryst úplně jest Boha zavrhl s jeho zákonem, aby v něm miesta neměl vólí ani skutkem, již potom nemá miesta jinde státi než toliko v odpornostech a v přestúpeních toho zákona, a tak v hřešeních nepřestálých, v bludiech, v pokryt(261 a)stvích a v kacieřstvích rozmnožených, aby pak vdechl spasenie v ta pokrytstvie a v kacieřstvie skrze duch svój lživý Krystovi odporný, a ozdobil ta pokrytstvie a kacieř- stvie písmy, náboženstvími, aby se stkvěla jako služba božie a jako cesta spasenie a jako najvyššie poklona a poctivost Bohu v těch pokrytstvích a kacieřstvích. A v tom jedno hřešenie bylo, že sú opustivše zákon boží i ostali toliko v samém přestúpení, v pokrytstvích, v kacieřstvích. A druhé hře- šenie jich jest, když sú ta pokrytstvie a kacieřstvie uvedli na miesto služby božie, na miesto spasenie, na miesto poctivosti božie, aby v takých převráceních prošla poklona šelmě a obrazu jejiemu, aby šelma ctěna byla božskú ctí, a obraz *) Kurvy. 5
Strana 66
66 šelmy aby v pokrytství šelmy ctili, lež dáblovu jako své spasenie. A z těch věcí móžem poznati, žeť sú to najtěžší hřiechové pod nebem klaněti se šelmě a obrazu jejiemu, bludy kacieřské mieti za službu boží. Protož lehká pomsta nepójde za tu poklonu, aby mučeni (261 b) byli na věky ohněm hořícím, sírú. KAPITOLA TŘIDCÁTÁ ŠESTÁ. Ale toto ještě divné jest při tom obrazu šelmy, jenž jesti z tak mnohého pokrytstvie šelmy shro- mážděn a slit v jeden obraz šelmy, i die sv. Jan o tom obrazu, že jesti dáno šelmě, aby dala duch obrazu té šelmy, aby mluvil obraz té šelmy, kde jest vzal řeč, aby mluvil; a že ta šelma pokrytá s rohy beránkovými mluvieše jako drak, přikázala přebývajícím na zemi, aby se klaněli první šelmě s desieti rohy a obrazu jejiemu. Ta dala duch obrazu šelmy, aby mluvil; a když jest šelma dala duch tomu obrazu, najspieše diel ďábelský mohla jest dáti. A mám za to, jakož sem toto mluvil o obrazu šelmy, maje ujištěnie o něm po jistých a zjevných skutciech, takéž o tom mluvení obrazu šelmy z týchž příčin mohu znamenati, že jest zprávce toho obrazu falešný prorok a ústa jeho, aby veliké věci mohl mluviti ten obraz ústy falešného proroka, jakož tu die sv. Jan, že jest pochopena (262 a) šelma a s ní falešný prorok, kterýž činieše zna- menie před šelmú, kterýmižto znameními svodieše ty, kteříž sú se klaněli obrazu jejiemu, ty svodil znameními křivými falešný prorok, aby ústa toho obrazu přikládaje k němu ústa božie aby ústa božie svědčila. To ten obraz pln jest života a spasenie lid- ského založiece, že ta všecka pokrytstvie šelmy sú obraz té šelmy, jimiž jest zakryta šelma na svých ohavnostech, aby se nezdála tak mrzka jakož jest. Tehdy zjevně móžem znáti, že ti proroci falešní, jenž sú šelma pokrytá s rohy beránko- vými, přikládají ústa božie k těm ke všem pokrytstvím, jenž sú obraz šelmy, chtiece ústy božími ujistiti všecky, kterak
66 šelmy aby v pokrytství šelmy ctili, lež dáblovu jako své spasenie. A z těch věcí móžem poznati, žeť sú to najtěžší hřiechové pod nebem klaněti se šelmě a obrazu jejiemu, bludy kacieřské mieti za službu boží. Protož lehká pomsta nepójde za tu poklonu, aby mučeni (261 b) byli na věky ohněm hořícím, sírú. KAPITOLA TŘIDCÁTÁ ŠESTÁ. Ale toto ještě divné jest při tom obrazu šelmy, jenž jesti z tak mnohého pokrytstvie šelmy shro- mážděn a slit v jeden obraz šelmy, i die sv. Jan o tom obrazu, že jesti dáno šelmě, aby dala duch obrazu té šelmy, aby mluvil obraz té šelmy, kde jest vzal řeč, aby mluvil; a že ta šelma pokrytá s rohy beránkovými mluvieše jako drak, přikázala přebývajícím na zemi, aby se klaněli první šelmě s desieti rohy a obrazu jejiemu. Ta dala duch obrazu šelmy, aby mluvil; a když jest šelma dala duch tomu obrazu, najspieše diel ďábelský mohla jest dáti. A mám za to, jakož sem toto mluvil o obrazu šelmy, maje ujištěnie o něm po jistých a zjevných skutciech, takéž o tom mluvení obrazu šelmy z týchž příčin mohu znamenati, že jest zprávce toho obrazu falešný prorok a ústa jeho, aby veliké věci mohl mluviti ten obraz ústy falešného proroka, jakož tu die sv. Jan, že jest pochopena (262 a) šelma a s ní falešný prorok, kterýž činieše zna- menie před šelmú, kterýmižto znameními svodieše ty, kteříž sú se klaněli obrazu jejiemu, ty svodil znameními křivými falešný prorok, aby ústa toho obrazu přikládaje k němu ústa božie aby ústa božie svědčila. To ten obraz pln jest života a spasenie lid- ského založiece, že ta všecka pokrytstvie šelmy sú obraz té šelmy, jimiž jest zakryta šelma na svých ohavnostech, aby se nezdála tak mrzka jakož jest. Tehdy zjevně móžem znáti, že ti proroci falešní, jenž sú šelma pokrytá s rohy beránko- vými, přikládají ústa božie k těm ke všem pokrytstvím, jenž sú obraz šelmy, chtiece ústy božími ujistiti všecky, kterak
Strana 67
67 jest veliké moci a užitka ten obraz šelmy, že plné spasenie v něm stojí. A na to sú shledávali netoliko písma úst božích, ale všecky doktory staré i nové převrhli shledávajíce písma jich na to, aby ta pokrytstvie šelmy zodievali, aby se stkvěla jako cesta spasenie. A najviece kterak nebe a peklo veliké spasenie dělá, že (262 b) nebe veliká naděje světu se jistí, že světí pilni sú hřiešných, pilně se za ně modlé, a peklo konečně vyčistí, a pošle čisté do nebe; v té naději hřiešníky sú uspali. A co pak v chrámiech, ježto se pak řádové a chvála božie konají skrze mnohé notovánie piesní a zvukóv píštěl mnohých, co tu spasenie přirostlo při takých notách pochotných a píštbách, to vše vyvodí falešný pro- rok žehnánie, křižovánie, že to vše plno daróv duchov- ních; a co pak svaté mše, světí nešporové a jiné hodiny odpustkóv mají, vše plno Boha, čímž se šelma pohne a z čeho ten obraz slévá. Protož falešný prorok jest ústa toho obrazu přijímaje k tomu ústa božie, kterýž obraz přijal jest duch od šelmy duch lživý, aby ten duch rozléval prorok fa- lešný v lidu, aby je napájel té lži, která stojí v tom obrazu šelmy; a ten obraz aby okazoval okládaje jej rozličnú svá- tostí lživú, aby jemu byl lépe platen, nebo ten obraz jest život falešného pro(263 a)roka, který puštěn bude s šelmú v jezero ohně hořície síry. A nynie k tomu se chýlí, že ten obraz šelmy zaktve*) svými lžemi a ožive, a někto se roz- nemóž, a v té mieře najlépe jest nám požívati těch proroctví Krystových a jeho svatých apoštolóv, v nichž sú prorokovali o budúcích oklamáních, a k skonání světa o spasení duší v těch věcech, v kterýchž se zjevně dějí zklamánie duší před námi atd. Tuto se již počíná jiná řeč o šelmě a obrazu jejiem. Ajděl sv. Jan v poslednie časy k konání světa v lidu křesťanském, v nichžto láska uhasne a zlost se rozmnoží, kterak vešken lid *) Zakvete. 5*
67 jest veliké moci a užitka ten obraz šelmy, že plné spasenie v něm stojí. A na to sú shledávali netoliko písma úst božích, ale všecky doktory staré i nové převrhli shledávajíce písma jich na to, aby ta pokrytstvie šelmy zodievali, aby se stkvěla jako cesta spasenie. A najviece kterak nebe a peklo veliké spasenie dělá, že (262 b) nebe veliká naděje světu se jistí, že světí pilni sú hřiešných, pilně se za ně modlé, a peklo konečně vyčistí, a pošle čisté do nebe; v té naději hřiešníky sú uspali. A co pak v chrámiech, ježto se pak řádové a chvála božie konají skrze mnohé notovánie piesní a zvukóv píštěl mnohých, co tu spasenie přirostlo při takých notách pochotných a píštbách, to vše vyvodí falešný pro- rok žehnánie, křižovánie, že to vše plno daróv duchov- ních; a co pak svaté mše, světí nešporové a jiné hodiny odpustkóv mají, vše plno Boha, čímž se šelma pohne a z čeho ten obraz slévá. Protož falešný prorok jest ústa toho obrazu přijímaje k tomu ústa božie, kterýž obraz přijal jest duch od šelmy duch lživý, aby ten duch rozléval prorok fa- lešný v lidu, aby je napájel té lži, která stojí v tom obrazu šelmy; a ten obraz aby okazoval okládaje jej rozličnú svá- tostí lživú, aby jemu byl lépe platen, nebo ten obraz jest život falešného pro(263 a)roka, který puštěn bude s šelmú v jezero ohně hořície síry. A nynie k tomu se chýlí, že ten obraz šelmy zaktve*) svými lžemi a ožive, a někto se roz- nemóž, a v té mieře najlépe jest nám požívati těch proroctví Krystových a jeho svatých apoštolóv, v nichž sú prorokovali o budúcích oklamáních, a k skonání světa o spasení duší v těch věcech, v kterýchž se zjevně dějí zklamánie duší před námi atd. Tuto se již počíná jiná řeč o šelmě a obrazu jejiem. Ajděl sv. Jan v poslednie časy k konání světa v lidu křesťanském, v nichžto láska uhasne a zlost se rozmnoží, kterak vešken lid *) Zakvete. 5*
Strana 68
68 křesťanský zajde u veliké hřiechy. A ten lid dělí se na dvé, neb jedni jsú duchovní a druzí světští. Světštíť jsú všickni řemeslníci, sedláci, kupci, měštěné, vladyky, panoše, rytieři, páni, kniežata, králové, a ti tuto v sedmnácté kapi- tole sv. Jana v zjevení jsú nazváni vody (263 b) mnohé, jako k konci té kapitoly die se, že vody, které si viděl, kdežto krva sedí, jest množstvie lidí a zpohanilí národové a jazy- kové. A sú nazváni všickni světští podobně vodami, neb sú tělestni a plni tělestných milostí k minutým a tekutým věcem marným tohoto světa, kteréžto jim neostanú, ale pominú velmi brzo jakožto tekuté vody a jakožto lonský sníh, ježto jesti s hor zplynul. A sami také všickni lidé rodiece se a vy- cházejíce na svět nemohú zóstati zde konečně, ale velmi brzce tekú s tohoto světa a pomínují a tak scházejí, že jich ani památka zóstává jako by jich nikdy nebylo. Týž také lid světský křesťanský, tělestný vešken a hřiešný, podle svého velikého množstvie nesmierného všeho lidu křesťanského, zpohanilého a hovadného, jest nazván velikú šelmú anebo zvěří ukrutnú, krvavú, ježto ani lásky pravé božie mají ani pravé viery ani naděje k Bohu, jenž sú opuštěni od ducha svatého, tak v svém přirození porušeni, kteřížto jako die sv. Judas v své kanonyce: Což kolivěk jako hovada seznají, v tom se po(264 a)rušují, točižto zlými žá- dostmi; aj ti všickni takoví sú jedna šelma krvavá a ukrutná, jenž sú se spojili v jedno zlými obyčeji, a v tělestnostech i v tělestných milostech, tělestnými užitky sú sobě vespolek spomocni v lakomství, v smilství a v nesmírném žraní a opilství, v draní a v lúpeži a v ukrutenství. A podobněť jest takový lid krvavú šelmú nazván pro takové zlosti a ne- šlechetnosti, kteréžto bez miery a tak nestydatě vede tak dávno, až do sie chvíle bez přestánie, již ne tajně, ale zjevně a chlubně v zlosti vesele se, a bude-li kto dobrý nalezen a nevinný, tehdyť mu se posmievají a těžce mu se a ukrutně protivie jakožto ukrutná zvěř nebo šelma, ježto se vždy pro- tiví božiemu zákonu a božiemu řádu i boží vóli. A ta krvavá šelma má plno jmen rúhánie jakožto v textu stojí psáno,
68 křesťanský zajde u veliké hřiechy. A ten lid dělí se na dvé, neb jedni jsú duchovní a druzí světští. Světštíť jsú všickni řemeslníci, sedláci, kupci, měštěné, vladyky, panoše, rytieři, páni, kniežata, králové, a ti tuto v sedmnácté kapi- tole sv. Jana v zjevení jsú nazváni vody (263 b) mnohé, jako k konci té kapitoly die se, že vody, které si viděl, kdežto krva sedí, jest množstvie lidí a zpohanilí národové a jazy- kové. A sú nazváni všickni světští podobně vodami, neb sú tělestni a plni tělestných milostí k minutým a tekutým věcem marným tohoto světa, kteréžto jim neostanú, ale pominú velmi brzo jakožto tekuté vody a jakožto lonský sníh, ježto jesti s hor zplynul. A sami také všickni lidé rodiece se a vy- cházejíce na svět nemohú zóstati zde konečně, ale velmi brzce tekú s tohoto světa a pomínují a tak scházejí, že jich ani památka zóstává jako by jich nikdy nebylo. Týž také lid světský křesťanský, tělestný vešken a hřiešný, podle svého velikého množstvie nesmierného všeho lidu křesťanského, zpohanilého a hovadného, jest nazván velikú šelmú anebo zvěří ukrutnú, krvavú, ježto ani lásky pravé božie mají ani pravé viery ani naděje k Bohu, jenž sú opuštěni od ducha svatého, tak v svém přirození porušeni, kteřížto jako die sv. Judas v své kanonyce: Což kolivěk jako hovada seznají, v tom se po(264 a)rušují, točižto zlými žá- dostmi; aj ti všickni takoví sú jedna šelma krvavá a ukrutná, jenž sú se spojili v jedno zlými obyčeji, a v tělestnostech i v tělestných milostech, tělestnými užitky sú sobě vespolek spomocni v lakomství, v smilství a v nesmírném žraní a opilství, v draní a v lúpeži a v ukrutenství. A podobněť jest takový lid krvavú šelmú nazván pro takové zlosti a ne- šlechetnosti, kteréžto bez miery a tak nestydatě vede tak dávno, až do sie chvíle bez přestánie, již ne tajně, ale zjevně a chlubně v zlosti vesele se, a bude-li kto dobrý nalezen a nevinný, tehdyť mu se posmievají a těžce mu se a ukrutně protivie jakožto ukrutná zvěř nebo šelma, ježto se vždy pro- tiví božiemu zákonu a božiemu řádu i boží vóli. A ta krvavá šelma má plno jmen rúhánie jakožto v textu stojí psáno,
Strana 69
69 nebo sú plni chlúby a marné chvály ve všech svých běziech; a každé jméno, po němž stojie a skrze kteréžto své cti a své chvály v světě hledají, jest jméno rúhánie proti chu- dému a potupnému, ukřižovanému pánu Ježíšovi, a každý křesťan, kto hledá chlúby a chvály marné v tom(264 b)to světě, ten jest pln rúhánie proti Krystu pohaněnému od světa. A ta šelma máť sedm hlav, točižto sedm zlých duchóv, kte- rýžto někdy zlý duch vyšel byl z lidu křesťanského, vrátiv se přivedl sedm horších k skonání světa; a těmi sedmi činy poslednie věci horšie prvních. A těch sedm duchóv netoliko sedm hlav znamenává, ale také skrze sedm hor neb sedm králóv nevidomých se znamenají, jako tu stojí v též kapitole napsáno: A ta krvavá šelma má deset rohóv, točiž deset králóv, jimižto mocně nynie bojuje všudy proti beránkovi, jenž jest zamordován od počátku světa. KAPITOLA DRUHÁ. Druzí druhého stavu, točižto duchovní, zlí, pokrytí, tělestní a zženilí, od Krystova zákona daleko poběhlí. Tuto skrze řeč sv. Jana v této kapitole sú znamenie skrze ženu, jenž sedí nad mnohými vodami již napřed pověděnými anebo na krvavé šelmě také již napřed položené. To sú ti ta žena zlí: papež, kardinálové, biskupi, pre- látové, svatokupci, kuběnáři, všichni zlí zákonníci i všickni duchovní pokrytci, ježto (265 a) od najvyššieho až do najnižšieho stojie po lakomství a chtie nazváni býti ode všech cierkví svatú, kteřížto na všech svých svoláních, kapitolách i radách jiného neukládají, jediné což se chýlí k jich chvále a ke cti a pokoji rozkoš- nému a k rozmnožení platóv a bohatství; a což kolik takoví uložie, aby to bylo držáno jako za vieru a za artykul, a ktož by se jim v tom protivil, aťby od nich byl odsúzen jakožto za kacieře, neb řkú, že cierkev svatá, což uloží, nemóž po- blúditi, kterúžto se oni nazývají, a tak se činí chotí jakožto věrnú pána Jezu Krysta, jsúcí jemu nevěrná a pravá cizo-
69 nebo sú plni chlúby a marné chvály ve všech svých běziech; a každé jméno, po němž stojie a skrze kteréžto své cti a své chvály v světě hledají, jest jméno rúhánie proti chu- dému a potupnému, ukřižovanému pánu Ježíšovi, a každý křesťan, kto hledá chlúby a chvály marné v tom(264 b)to světě, ten jest pln rúhánie proti Krystu pohaněnému od světa. A ta šelma máť sedm hlav, točižto sedm zlých duchóv, kte- rýžto někdy zlý duch vyšel byl z lidu křesťanského, vrátiv se přivedl sedm horších k skonání světa; a těmi sedmi činy poslednie věci horšie prvních. A těch sedm duchóv netoliko sedm hlav znamenává, ale také skrze sedm hor neb sedm králóv nevidomých se znamenají, jako tu stojí v též kapitole napsáno: A ta krvavá šelma má deset rohóv, točiž deset králóv, jimižto mocně nynie bojuje všudy proti beránkovi, jenž jest zamordován od počátku světa. KAPITOLA DRUHÁ. Druzí druhého stavu, točižto duchovní, zlí, pokrytí, tělestní a zženilí, od Krystova zákona daleko poběhlí. Tuto skrze řeč sv. Jana v této kapitole sú znamenie skrze ženu, jenž sedí nad mnohými vodami již napřed pověděnými anebo na krvavé šelmě také již napřed položené. To sú ti ta žena zlí: papež, kardinálové, biskupi, pre- látové, svatokupci, kuběnáři, všichni zlí zákonníci i všickni duchovní pokrytci, ježto (265 a) od najvyššieho až do najnižšieho stojie po lakomství a chtie nazváni býti ode všech cierkví svatú, kteřížto na všech svých svoláních, kapitolách i radách jiného neukládají, jediné což se chýlí k jich chvále a ke cti a pokoji rozkoš- nému a k rozmnožení platóv a bohatství; a což kolik takoví uložie, aby to bylo držáno jako za vieru a za artykul, a ktož by se jim v tom protivil, aťby od nich byl odsúzen jakožto za kacieře, neb řkú, že cierkev svatá, což uloží, nemóž po- blúditi, kterúžto se oni nazývají, a tak se činí chotí jakožto věrnú pána Jezu Krysta, jsúcí jemu nevěrná a pravá cizo-
Strana 70
70 ložnice, ježto s jinými smilní a svého najvěrnějšieho chotě zamietá. Ta žena viděna jest v zlatohlavovém rúše, kteréžto znamenává dóstojenstvie krá- lové, nebo ve všech svých běziech tak se světu ohrazuje kryjící své haňby pod podobenstvím některakého náboženstvie a spravedlnosti a pod zpósobú kterakés dobroty a krásnú řečí, jako by byli oni choť věrná a pravá, dó- stojná králová, oddaná najvyššiemu králi Viděna jest také jakožto pozlacená zlatem, ježto jest najdražší poklad v světě, a zname- ná (265 b)vá najdražší věc, točižto lásku a božskú múdrost. Protož tehdy ta žena viděna jest jakožto pozlacená zlatem, neboť se tak chytře ukazuje k lidem jakožto by ona měla najvětší lásku k Bohu a k lidskému spasení. Nalit jest naj- horšie protivnice jakožto zlostná Jezabel proti lidskému spasení, a také ozdobena jesti drahým ka- mením, točižto jako by oni měli najdražší a najlepší vieru, jížto se chytře ozdobují jakožto drahým kamením. Perlami také jest ozdobena, točižto podobenstvím mnohých ctností a mnohú poctivostí k světu, neb ta hanebná cizoložnice, ježto všecko vede tak chytře pod pokrytstvím, jest velmi oděna světskú chválú, dóstojenstvím najvětším nade všecko kře- sťanstvo, platy i panstvím, mocí velikú světskú i mylnú du- chovní nade všecken svět; a tiem své všecko cizoložstvie a zlost přikrývá, že jiní obecní lidé nemohli sú toho tak vážně do nie znamenati. Neboť již svú haňbu odkrývá a mnozíť ji poznávají, žeť nenie ta, jakož se činí a nazývá. A dále ta jistá pokrytice drží zlatý koflík v ruce své a z něho vínem smilstvie opojuje všecky krále i lidi. Ten koflík zlatý jestiť krásná a jakožto zlatá (266 a) a božie řeč a jakožto boží úřad. A ten držiece v své ruce, točižto v své moci a skrze falešné proroky a bludné mistry a doktory, ježto zlá a bludná naučenie dávají, jiná nežli staří apoštolové, světí a proroci, a zlé příklady dávají, aby marnosti tohoto světa milovali; a tak od té zlé ženy králové, kniežata i páni i všecko křesťan- stvo sú zavedeni zlými obyčeji dávnými a zlým naučením jakožto vínem smilstvie, nebo skrze ty duše křesťanské viece
70 ložnice, ježto s jinými smilní a svého najvěrnějšieho chotě zamietá. Ta žena viděna jest v zlatohlavovém rúše, kteréžto znamenává dóstojenstvie krá- lové, nebo ve všech svých běziech tak se světu ohrazuje kryjící své haňby pod podobenstvím některakého náboženstvie a spravedlnosti a pod zpósobú kterakés dobroty a krásnú řečí, jako by byli oni choť věrná a pravá, dó- stojná králová, oddaná najvyššiemu králi Viděna jest také jakožto pozlacená zlatem, ježto jest najdražší poklad v světě, a zname- ná (265 b)vá najdražší věc, točižto lásku a božskú múdrost. Protož tehdy ta žena viděna jest jakožto pozlacená zlatem, neboť se tak chytře ukazuje k lidem jakožto by ona měla najvětší lásku k Bohu a k lidskému spasení. Nalit jest naj- horšie protivnice jakožto zlostná Jezabel proti lidskému spasení, a také ozdobena jesti drahým ka- mením, točižto jako by oni měli najdražší a najlepší vieru, jížto se chytře ozdobují jakožto drahým kamením. Perlami také jest ozdobena, točižto podobenstvím mnohých ctností a mnohú poctivostí k světu, neb ta hanebná cizoložnice, ježto všecko vede tak chytře pod pokrytstvím, jest velmi oděna světskú chválú, dóstojenstvím najvětším nade všecko kře- sťanstvo, platy i panstvím, mocí velikú světskú i mylnú du- chovní nade všecken svět; a tiem své všecko cizoložstvie a zlost přikrývá, že jiní obecní lidé nemohli sú toho tak vážně do nie znamenati. Neboť již svú haňbu odkrývá a mnozíť ji poznávají, žeť nenie ta, jakož se činí a nazývá. A dále ta jistá pokrytice drží zlatý koflík v ruce své a z něho vínem smilstvie opojuje všecky krále i lidi. Ten koflík zlatý jestiť krásná a jakožto zlatá (266 a) a božie řeč a jakožto boží úřad. A ten držiece v své ruce, točižto v své moci a skrze falešné proroky a bludné mistry a doktory, ježto zlá a bludná naučenie dávají, jiná nežli staří apoštolové, světí a proroci, a zlé příklady dávají, aby marnosti tohoto světa milovali; a tak od té zlé ženy králové, kniežata i páni i všecko křesťan- stvo sú zavedeni zlými obyčeji dávnými a zlým naučením jakožto vínem smilstvie, nebo skrze ty duše křesťanské viece
Strana 71
71 svět milují než Boha, cizoložie a smilnie hanebně s světem. A tak sú se již velmi zapíjeli králové od té ženy, že již nemohú smýšleti to, což jest božieho, nebo skrze to opilstvie potuchla jest v nich všicka múdrost božská. Die dále o té ženě, že se jesti opila krví svatých a mučedlníkóv božích, nebo z potu a z krve chudiny rozkošné bydlo má, pasúcí se a opíjecí se, své smilstvie vedúce bez přestánie; a lační a žiezní nevinné krve prolíti služebníkóv, ježto se zjevně jejie zlosti protivie, a koho z nich móž dosáhnúti a nad námi se pomstiti, radujeť se a hoduje, jako by se jich krví opila miesto drahého pitie. A člověk z svého chytrého pokrytstvie k (266 b) mocným králóm a kniežatóm ukazuje se lahodně, tiše a pokorně, jakžto by se neměla hněvati, neb se jich bojí, aby jí zbožie nepobrali. Protož tu die tenť o ní, že sedí na šelmě u velikém upokojení a štěstí, ta veliká šelma na před pověděná drží ji na sobě, krmí ji z své práce a z své roboty, o nížto na konci kapi- toly řečeno jest svatému Janu. A kterúžto ženu viděl jest, jestiť miesto veliké, ježtoť má královstvie nad králi zemskými, točižto jestiť sbor všeho zákonnictva pokry- tého, ježtoť vládnú králi. Protož řkú: Ta cizoložnice sedíť na šelmě, nesmieť jie pobósti žádným tresktáním z hřiechóv, aby vždy pokojně na ní seděla, aby jí dolóv s sebe šelma nesvrhla rozhněvající se, a také aby jí v jejiem smilství ne- překážela. Ale zlá a nešlechetná cizoložnice, lahoď a po- chlebuj což chceš šelmě hlavaté a rohaté, ježto má sedm hlav a deset rohóv, čiň sobě jakž chce chytře, nechtiec ráda proti sobě rozhněvati šelmy, na nížto sedíš, avšak nebudeš se moci vystřieci toho, žeť skoro šelma s svým hovadným oby- čejem uk(267 a)rutným a s svými rohy svrže tě s sebe z té rozkoši a z té chvály, neb tě již dosti pracovala ta šelma na tě a těžce tě dlúho na sobě nesla v potu tváři své a veliké vedro tesklivě pracujíc. Jižť se jí s tebe stýšče, aby tě s sebe svrhla. Dosti si lživými odpustky a jinými bludy lidi svodila a klamala. Jižť se s svými rohy na tě bočí, nebo tu dále v té kapitole stojí psáno: Deset rohóv, které si viděl na šelmě, jestiť
71 svět milují než Boha, cizoložie a smilnie hanebně s světem. A tak sú se již velmi zapíjeli králové od té ženy, že již nemohú smýšleti to, což jest božieho, nebo skrze to opilstvie potuchla jest v nich všicka múdrost božská. Die dále o té ženě, že se jesti opila krví svatých a mučedlníkóv božích, nebo z potu a z krve chudiny rozkošné bydlo má, pasúcí se a opíjecí se, své smilstvie vedúce bez přestánie; a lační a žiezní nevinné krve prolíti služebníkóv, ježto se zjevně jejie zlosti protivie, a koho z nich móž dosáhnúti a nad námi se pomstiti, radujeť se a hoduje, jako by se jich krví opila miesto drahého pitie. A člověk z svého chytrého pokrytstvie k (266 b) mocným králóm a kniežatóm ukazuje se lahodně, tiše a pokorně, jakžto by se neměla hněvati, neb se jich bojí, aby jí zbožie nepobrali. Protož tu die tenť o ní, že sedí na šelmě u velikém upokojení a štěstí, ta veliká šelma na před pověděná drží ji na sobě, krmí ji z své práce a z své roboty, o nížto na konci kapi- toly řečeno jest svatému Janu. A kterúžto ženu viděl jest, jestiť miesto veliké, ježtoť má královstvie nad králi zemskými, točižto jestiť sbor všeho zákonnictva pokry- tého, ježtoť vládnú králi. Protož řkú: Ta cizoložnice sedíť na šelmě, nesmieť jie pobósti žádným tresktáním z hřiechóv, aby vždy pokojně na ní seděla, aby jí dolóv s sebe šelma nesvrhla rozhněvající se, a také aby jí v jejiem smilství ne- překážela. Ale zlá a nešlechetná cizoložnice, lahoď a po- chlebuj což chceš šelmě hlavaté a rohaté, ježto má sedm hlav a deset rohóv, čiň sobě jakž chce chytře, nechtiec ráda proti sobě rozhněvati šelmy, na nížto sedíš, avšak nebudeš se moci vystřieci toho, žeť skoro šelma s svým hovadným oby- čejem uk(267 a)rutným a s svými rohy svrže tě s sebe z té rozkoši a z té chvály, neb tě již dosti pracovala ta šelma na tě a těžce tě dlúho na sobě nesla v potu tváři své a veliké vedro tesklivě pracujíc. Jižť se jí s tebe stýšče, aby tě s sebe svrhla. Dosti si lživými odpustky a jinými bludy lidi svodila a klamala. Jižť se s svými rohy na tě bočí, nebo tu dále v té kapitole stojí psáno: Deset rohóv, které si viděl na šelmě, jestiť
Strana 72
72 deset králóv; tiť budú nenáviděti té smilnice a zkaziet ji, točižto aby se jejie haňba všemu světu zjevila a maso jejie budú jiesti, to jesti, zbožie jich budú požívati. Neb podle výkladu sv. Řehoře jakžto chudí sú nazváni churavi v písmě, též bohatí slovú tučni a masiti, a ji ohněm spálé, to jest ohnivú a horlivú pomstú, a zkazieť ji a zatratie z jejie chvály a v jejiem rozkošném a v smilném životě, neb sám Bóh dá v srdce těm králóm, aby učinili, což se jemu líbí, aby dáli panstvie a královstvie jejie, až se tak dokonají slova božie. Amen.
72 deset králóv; tiť budú nenáviděti té smilnice a zkaziet ji, točižto aby se jejie haňba všemu světu zjevila a maso jejie budú jiesti, to jesti, zbožie jich budú požívati. Neb podle výkladu sv. Řehoře jakžto chudí sú nazváni churavi v písmě, též bohatí slovú tučni a masiti, a ji ohněm spálé, to jest ohnivú a horlivú pomstú, a zkazieť ji a zatratie z jejie chvály a v jejiem rozkošném a v smilném životě, neb sám Bóh dá v srdce těm králóm, aby učinili, což se jemu líbí, aby dáli panstvie a královstvie jejie, až se tak dokonají slova božie. Amen.
Strana 73
Počíná se řeč o základu zákonóv (146 a) lidských. KAPITOLA PRVÁ. Již sem něco pověděl o nepřiezni a úraziech Antykry- stových, což sem já mohl pověděti o nich, které jest uvedl dávno proti Krystovi, jichž jesti bez počta; a najviece, že jest od(146 b)vrhl zákon boží a dal cestu širokú ku přestú- pení všelikého přikázánie božieho a zákony své odporné zá- konu božiemu rozmnožil, aby tiem ovšem dal v zapomenutie a v nerozom zákon boží, a oň se pře dějí jako o opuštění. Ale že sú lidé zkažení skrze zákony Antykrystovy, že se jim málo nebo nic nelíbí zákon Krystóv, protož ač je jest haňba zapřieti v některých věcech zákona božieho, ale ochá- zejí okolo něho s doktory plnými ducha svatého, zdali by skrze ně mohli něco ujíti zákonu anebo něco svého zavěsiti naň, aby jim prošlo spolu jako zákon boží. Protož tuto některých těch úrazóv a odporností popíši. KAPITOLA DRUHÁ. že tuto na čtenie zvěstují a zavěšují zákony lidské mistrové, ježto jest řekl pán Ježíš: Na stolici Mojžiešově sedú mistři a zákonníci; což koli vám řkú, zachovajte a čiňte Na to rozom mistróv jest, že mají moc vyšší mistrové s stolice Moj-
Počíná se řeč o základu zákonóv (146 a) lidských. KAPITOLA PRVÁ. Již sem něco pověděl o nepřiezni a úraziech Antykry- stových, což sem já mohl pověděti o nich, které jest uvedl dávno proti Krystovi, jichž jesti bez počta; a najviece, že jest od(146 b)vrhl zákon boží a dal cestu širokú ku přestú- pení všelikého přikázánie božieho a zákony své odporné zá- konu božiemu rozmnožil, aby tiem ovšem dal v zapomenutie a v nerozom zákon boží, a oň se pře dějí jako o opuštění. Ale že sú lidé zkažení skrze zákony Antykrystovy, že se jim málo nebo nic nelíbí zákon Krystóv, protož ač je jest haňba zapřieti v některých věcech zákona božieho, ale ochá- zejí okolo něho s doktory plnými ducha svatého, zdali by skrze ně mohli něco ujíti zákonu anebo něco svého zavěsiti naň, aby jim prošlo spolu jako zákon boží. Protož tuto některých těch úrazóv a odporností popíši. KAPITOLA DRUHÁ. že tuto na čtenie zvěstují a zavěšují zákony lidské mistrové, ježto jest řekl pán Ježíš: Na stolici Mojžiešově sedú mistři a zákonníci; což koli vám řkú, zachovajte a čiňte Na to rozom mistróv jest, že mají moc vyšší mistrové s stolice Moj-
Strana 74
74 žiešovy rozkazovati a ustavovati, což oni za dobré mají, a že v těch ustaveních mají jich po(147 a)slúchati a činiti je v pod- dání. I chce ten rozom, aby za to mněli lidé, že pán Ježíš mluví a řka: Co vám mistrové přikazují, to učiňte všecko, že by těmi slovy zavázal obec poddanú k jich přikázáním a ustanovením jako i k svým přikázáním, aby činiece jich ustavenie činili v tom přikázánie Krystovo. A tak při tomto rozomu chtěli by mistři uvésti Krystem v lidi tak, jako sú je dávno uvedli v lidi skrze lidi i vyvedli sú je z Boha i z Krysta; protož nikdy nejsú ani budú praví v tom, by pán Ježíš těmi slovy zavázal lid křesťanský k těm nesmierným zákonóm prelátským, nebo mnoho přikázati dal by jim moc řka: Což koli vám řkú, zachovajte a čiňte, aniž co zlého by vymienil v jich přiká- zání, než prostě ke všemu zavázal by lid řka: Což koli řkú vám, zachovajte a čiňte, aniž co zlého by vymienil v jich přikázání, než prostě ke všemu za- vázal by lid řka: Což koli řkú vám, zachovajte a čiňte. Nenie pravé jich svědectvie, nebo stolice Mojžiešova nenie jiné než zákon boží, v němž jesti Mojžieš (147 b) úřadu neb služeb- nosti požíval k lidu zpravuje lid v tom, aby činil zákon boží: protož mistrové židovští též sú měli činiti, aby s té stolice Mojžiešovy učili lid zákonu božiemu. Protož ty věci věda pán Ježíš, že tak se dějí, na to jest řekl: Což koli s té stolice řkú vám, zachovajte a čiňte, a k tomuto rozomu i Mojžieš napomoz i sám Bóh mezi mnohým přikazováním slov božích, die toto lidu: Učiníš, což koli naučie tě kněžie z Levina pokolenie podlé toho, což sem já přikázal jim, a splníš s pilností to přikázánie od Boha dané, aby lid věděl a činil. A k tomu zavazuje Mojžieš lid a cíl jim ukazuje, v čem mají kněží a mistróv poslúchati, když sediece na sto- lici Mojžiešově lidu přikazovati budú, die sám Bóh: Když podlé toho budú učiti, což sem já jim přikázal, ten zákon, kterýž sem kněžím poručil, aby jemu lid sprostný učili kněžie a mistrové. Protož pán Ježíš k takovým věcem od Boha uloženým napomenul jest lid ži- dovský, aby mistróv a zákonníkóv poslúchali v tom ve
74 žiešovy rozkazovati a ustavovati, což oni za dobré mají, a že v těch ustaveních mají jich po(147 a)slúchati a činiti je v pod- dání. I chce ten rozom, aby za to mněli lidé, že pán Ježíš mluví a řka: Co vám mistrové přikazují, to učiňte všecko, že by těmi slovy zavázal obec poddanú k jich přikázáním a ustanovením jako i k svým přikázáním, aby činiece jich ustavenie činili v tom přikázánie Krystovo. A tak při tomto rozomu chtěli by mistři uvésti Krystem v lidi tak, jako sú je dávno uvedli v lidi skrze lidi i vyvedli sú je z Boha i z Krysta; protož nikdy nejsú ani budú praví v tom, by pán Ježíš těmi slovy zavázal lid křesťanský k těm nesmierným zákonóm prelátským, nebo mnoho přikázati dal by jim moc řka: Což koli vám řkú, zachovajte a čiňte, aniž co zlého by vymienil v jich přiká- zání, než prostě ke všemu zavázal by lid řka: Což koli řkú vám, zachovajte a čiňte, aniž co zlého by vymienil v jich přikázání, než prostě ke všemu za- vázal by lid řka: Což koli řkú vám, zachovajte a čiňte. Nenie pravé jich svědectvie, nebo stolice Mojžiešova nenie jiné než zákon boží, v němž jesti Mojžieš (147 b) úřadu neb služeb- nosti požíval k lidu zpravuje lid v tom, aby činil zákon boží: protož mistrové židovští též sú měli činiti, aby s té stolice Mojžiešovy učili lid zákonu božiemu. Protož ty věci věda pán Ježíš, že tak se dějí, na to jest řekl: Což koli s té stolice řkú vám, zachovajte a čiňte, a k tomuto rozomu i Mojžieš napomoz i sám Bóh mezi mnohým přikazováním slov božích, die toto lidu: Učiníš, což koli naučie tě kněžie z Levina pokolenie podlé toho, což sem já přikázal jim, a splníš s pilností to přikázánie od Boha dané, aby lid věděl a činil. A k tomu zavazuje Mojžieš lid a cíl jim ukazuje, v čem mají kněží a mistróv poslúchati, když sediece na sto- lici Mojžiešově lidu přikazovati budú, die sám Bóh: Když podlé toho budú učiti, což sem já jim přikázal, ten zákon, kterýž sem kněžím poručil, aby jemu lid sprostný učili kněžie a mistrové. Protož pán Ježíš k takovým věcem od Boha uloženým napomenul jest lid ži- dovský, aby mistróv a zákonníkóv poslúchali v tom ve
Strana 75
75 všem, což (148 a) z zákona božieho praviti budú, k němuž jest pán Bóh lid zavázal. Opět tyto věci mluví pán Bóh k Ezechyelovi proroku a die: A ty synu člověka, strážným dal sem tě domu Izrahelskému; protož uslyše z úst mých řeč, zvěstovati budeš jim ode mne řkú- cieho k nemilostivému. Nebudeš-li mluviti k němu tak, aby se varoval od cesty své, ten nemilostivý v nepravosti své umře. Ale já krve jeho z ruky tvé potřebovati budu; proto že si zmeškal jemu pověděti ode mne, aby se odvrátil od své zlosti, pójdeš proň do pekla. Tuto znamenitě die pán Bóh strážnému, co má mluviti domu Izrahel- skému, die: Uslyše z úst mých řeč, zvěstovati budeš jim. Tu sprostně, jediné to, což z úst jeho uslyší, to mluviti má lidu; a ještě toto Mojžieš die: Nepřidáš k slovu, kteréž já mluvím vám, ani co ujmete od něho; ostřiehajte přikázání pána Boha vašeho, kteráž já mluvím k vám a přikazuji vám. Ty všecky řeči neukazují, by ti úředlníci, ježto se nazývají pastýři stáda božieho, své zákony tomu stá(148 b) du měli stavěti, než to, co jest apoštolóm přikázal, kázat je posielaje, ať by lidi učili tomu všemu, což sem já vám při- kázal. Tu nic nevelí jim zákonóv zvláštích lidu stavěti, než toliko svá přikázánie velí jim mluviti. KAPITOLA TŘETIE. Než o těch sloviech pána Ježíše, ježto jestřekl o mistřiech, což o nich řkú, aby jich lid ve všem poslúchal a činil to, což oni učie. Daleký jest rozdiel mezi učením zákona starého a zákona nového, nebo jiné příčiny má zákon starý a nový jiné. Zákon starý jest tělestný, ježto jesti šel u věcech hrubých, zevnitř literně, aby každé podlé svého jména bylo tak vyplněno tělestně, jakož jest o něm pověděno od Boha, kde kráva na popel měla spálena býti, kde kozel za hřiech, kde beran k obětem pokojným, a tak o jiných věcech, jenž sú bez hnutie i bez výkladóv, měly tak tělestně dělány býti,
75 všem, což (148 a) z zákona božieho praviti budú, k němuž jest pán Bóh lid zavázal. Opět tyto věci mluví pán Bóh k Ezechyelovi proroku a die: A ty synu člověka, strážným dal sem tě domu Izrahelskému; protož uslyše z úst mých řeč, zvěstovati budeš jim ode mne řkú- cieho k nemilostivému. Nebudeš-li mluviti k němu tak, aby se varoval od cesty své, ten nemilostivý v nepravosti své umře. Ale já krve jeho z ruky tvé potřebovati budu; proto že si zmeškal jemu pověděti ode mne, aby se odvrátil od své zlosti, pójdeš proň do pekla. Tuto znamenitě die pán Bóh strážnému, co má mluviti domu Izrahel- skému, die: Uslyše z úst mých řeč, zvěstovati budeš jim. Tu sprostně, jediné to, což z úst jeho uslyší, to mluviti má lidu; a ještě toto Mojžieš die: Nepřidáš k slovu, kteréž já mluvím vám, ani co ujmete od něho; ostřiehajte přikázání pána Boha vašeho, kteráž já mluvím k vám a přikazuji vám. Ty všecky řeči neukazují, by ti úředlníci, ježto se nazývají pastýři stáda božieho, své zákony tomu stá(148 b) du měli stavěti, než to, co jest apoštolóm přikázal, kázat je posielaje, ať by lidi učili tomu všemu, což sem já vám při- kázal. Tu nic nevelí jim zákonóv zvláštích lidu stavěti, než toliko svá přikázánie velí jim mluviti. KAPITOLA TŘETIE. Než o těch sloviech pána Ježíše, ježto jestřekl o mistřiech, což o nich řkú, aby jich lid ve všem poslúchal a činil to, což oni učie. Daleký jest rozdiel mezi učením zákona starého a zákona nového, nebo jiné příčiny má zákon starý a nový jiné. Zákon starý jest tělestný, ježto jesti šel u věcech hrubých, zevnitř literně, aby každé podlé svého jména bylo tak vyplněno tělestně, jakož jest o něm pověděno od Boha, kde kráva na popel měla spálena býti, kde kozel za hřiech, kde beran k obětem pokojným, a tak o jiných věcech, jenž sú bez hnutie i bez výkladóv, měly tak tělestně dělány býti,
Strana 76
76 jakož každá jmenována byla. Protož pán Ježíš k těm přiká- záním tělestným mohl zavázati lid, aby činil to podle učenie mistróv, nebo nemohli sú tak snadně mistrové zklamati (149 a) lidu při tom zákoně, poněvadž sú jim měli jej z plna, tě- lestně a literně vypraviti bez vykládánie. Ale zákon nový jest duchovní, jenž potřebuje rozomného a věrného vyklá. dánie, aby mohl užitečen býti lidu sprostnému k následování spravedlnosti ctnostné a duchovnie v svědomí dobrém a v milování božiem. Proto pán Ježíš k tomu zákonu duchov- niemu nepřidal by takých slov, aby lid sprostný zavázal, aby všecko činil, co mistr zpupný, pyšný a světský a farář břicha širokého a tučného die o tom zákonu, nebo co z něho takový vleče a co jím uvodí, nikdy by neřekl toho, co oni řkú: Čiňte, nebo sám z sebe nižádný mistr tělestný a zatmělý, ani jiný kněz nemá moci v tom zákoně, aby jím mohl vládnúti, pravdu ukázati lidu sprostnému, aby právě stál v sloviech toho zákona, nebo toliko ti, kteříž mají dar boží a světlo múdrosti jeho, tiť mohú okázati pravdu toho zákona skrze vykládánie rozomné a upřémné, ale aby každý, kto jest mi- strem anebo farářem, měl moc nad tiem zákonem, aby z něho pravdu jistú mohl okázati a na ni lid postaviti, daleko jest od nich. (149 b) Než takoví mohú mnoho cizoložiti a lháti skrze zákon nový i starý, a mohú v něm shledati své ob- chody svatokupecké, a mohú své břicho pásti hojně na ten zákon, a svá nestydatá kuběnářstvie opláceti a na ně naklá- dati zbohatějíce skrze ten zákon; a mohú skrze ten zákon utvrditi všecky zákony Antykrystovy, jedovaté a písmy je ozdobiti, aby se zdály zákon boží. Než k těmto věcem mnohý kněz nepřizná se a odpovie, že mužie slavní a mnoho učení mistrové i faráři ne- káží sami od sebe zákona, ale skrze písma velikých svatých doktoróv, plných ducha svatého, nebo oni sú múdře zákon boží vykládali, a tito jich smyslem zákon boží vyklá- dají. Byla by pravá řeč, když by skutek měla; nebo vyklá- dají-li oni zákon boží po smyslu ducha svatého, ještě zákon boží na světě jest; pakli svět nevie zákona božieho a stojí ve všelikém přestúpení toho zákona, tehdy oni lží světu
76 jakož každá jmenována byla. Protož pán Ježíš k těm přiká- záním tělestným mohl zavázati lid, aby činil to podle učenie mistróv, nebo nemohli sú tak snadně mistrové zklamati (149 a) lidu při tom zákoně, poněvadž sú jim měli jej z plna, tě- lestně a literně vypraviti bez vykládánie. Ale zákon nový jest duchovní, jenž potřebuje rozomného a věrného vyklá. dánie, aby mohl užitečen býti lidu sprostnému k následování spravedlnosti ctnostné a duchovnie v svědomí dobrém a v milování božiem. Proto pán Ježíš k tomu zákonu duchov- niemu nepřidal by takých slov, aby lid sprostný zavázal, aby všecko činil, co mistr zpupný, pyšný a světský a farář břicha širokého a tučného die o tom zákonu, nebo co z něho takový vleče a co jím uvodí, nikdy by neřekl toho, co oni řkú: Čiňte, nebo sám z sebe nižádný mistr tělestný a zatmělý, ani jiný kněz nemá moci v tom zákoně, aby jím mohl vládnúti, pravdu ukázati lidu sprostnému, aby právě stál v sloviech toho zákona, nebo toliko ti, kteříž mají dar boží a světlo múdrosti jeho, tiť mohú okázati pravdu toho zákona skrze vykládánie rozomné a upřémné, ale aby každý, kto jest mi- strem anebo farářem, měl moc nad tiem zákonem, aby z něho pravdu jistú mohl okázati a na ni lid postaviti, daleko jest od nich. (149 b) Než takoví mohú mnoho cizoložiti a lháti skrze zákon nový i starý, a mohú v něm shledati své ob- chody svatokupecké, a mohú své břicho pásti hojně na ten zákon, a svá nestydatá kuběnářstvie opláceti a na ně naklá- dati zbohatějíce skrze ten zákon; a mohú skrze ten zákon utvrditi všecky zákony Antykrystovy, jedovaté a písmy je ozdobiti, aby se zdály zákon boží. Než k těmto věcem mnohý kněz nepřizná se a odpovie, že mužie slavní a mnoho učení mistrové i faráři ne- káží sami od sebe zákona, ale skrze písma velikých svatých doktoróv, plných ducha svatého, nebo oni sú múdře zákon boží vykládali, a tito jich smyslem zákon boží vyklá- dají. Byla by pravá řeč, když by skutek měla; nebo vyklá- dají-li oni zákon boží po smyslu ducha svatého, ještě zákon boží na světě jest; pakli svět nevie zákona božieho a stojí ve všelikém přestúpení toho zákona, tehdy oni lží světu
Strana 77
77 skrze múdré výklady doktoróv. Protož ti velicí a mnoho učení mistrové i s jinými kněžími, ač veliké množstvie kněh mají a v nich mnoho smyslóv ducha (150 a) svatého, však nynie nevidíme, by potom skutky ducha svatého uvedli na svět, než rozdělení a rot sú z lidu nadělali proti duchu svatému, ustavili sú lid proti lidu, a ve mnohé krvi v lú- pežích, v svářiech, v nenávistech, a lid slepý nevěda cesty božie, lid světský miluje, svět jest jich ovoce a jistota jich múdrých smyslóv. Protož nižádnému lidu pán Ježíš neřekl by o takých kněžích neb mistřiech: Což koli vám řkú, za- chovajte a čiňte, nebo dal by cestu k oklamání všeho světa, když by k nim přivázal lid obecný těmi slovy, aniž by mohl vystřéhati obce řka: Pilně se varujte od falešných prorokóv, ježtoť k vám přichodie aneb nad vámi panují, a vy jim v hrdlo lezete. A věděl jest, že to budú mluviti mistři, fa- ráři, ježto nevědie, na čí stolici sedie, na Mojžiešově-li čili na Krystově. Než on o nich die, že sú dveřmi nevešli v ovčinec ovčí. Protož lotři a zloději sú. A lotr jinach ne- přijde než aby kradl slova božie od lidu a mordoval lid svými lžemi smrtedlnými na dušiech a s tiem v zatracenie aby vehnal. O těch by neřekl: Zachovajte (150 b) a čiňte, cožť oni řkú, ale varujte se jich, abyste i s nimi ne- uběhli v zatracenie. Nebo kdy by měl lid přivázán býti k takovým mordéřóm slovy těmi Krystovými: Což koli vám řkú, zachovajte a čiňte, nemohla by miesta mieti tato řeč apoštolská, ježto die: Neroďte každému duchu věřiti, ale zkuste duchóv, jsú-liť z Boha; a jestli na zkušení dosti, tehdyť se daleko nedostane řečí: Zachovajte a čiňte, ale toho viece bude: Neroďte jim věřiti ani po nich choditi. Protož vystup, mistře, a založ proti tomu stolici Mojžiešovu, a vsaď na ni mistra s uměním sedmerým, uzříš, žeť jeho pán Ježíš svalí s nie dolóv. Nebo mějte, co chtie kněh cizích, nemají-liť duchu Ježíšova, nejsúť jeho. Protož nemohúť zákonem vlásti ani moci pravdy jeho znáti ani lidu skrze něn v dobrotě ustaviti, než tak jej smrtedlnými věcmi tráviti, jakož nynie skutek ukazuje. Protož neukážíť mistrové, by pán Ježíš veliké kněžie vsadil na sto-
77 skrze múdré výklady doktoróv. Protož ti velicí a mnoho učení mistrové i s jinými kněžími, ač veliké množstvie kněh mají a v nich mnoho smyslóv ducha (150 a) svatého, však nynie nevidíme, by potom skutky ducha svatého uvedli na svět, než rozdělení a rot sú z lidu nadělali proti duchu svatému, ustavili sú lid proti lidu, a ve mnohé krvi v lú- pežích, v svářiech, v nenávistech, a lid slepý nevěda cesty božie, lid světský miluje, svět jest jich ovoce a jistota jich múdrých smyslóv. Protož nižádnému lidu pán Ježíš neřekl by o takých kněžích neb mistřiech: Což koli vám řkú, za- chovajte a čiňte, nebo dal by cestu k oklamání všeho světa, když by k nim přivázal lid obecný těmi slovy, aniž by mohl vystřéhati obce řka: Pilně se varujte od falešných prorokóv, ježtoť k vám přichodie aneb nad vámi panují, a vy jim v hrdlo lezete. A věděl jest, že to budú mluviti mistři, fa- ráři, ježto nevědie, na čí stolici sedie, na Mojžiešově-li čili na Krystově. Než on o nich die, že sú dveřmi nevešli v ovčinec ovčí. Protož lotři a zloději sú. A lotr jinach ne- přijde než aby kradl slova božie od lidu a mordoval lid svými lžemi smrtedlnými na dušiech a s tiem v zatracenie aby vehnal. O těch by neřekl: Zachovajte (150 b) a čiňte, cožť oni řkú, ale varujte se jich, abyste i s nimi ne- uběhli v zatracenie. Nebo kdy by měl lid přivázán býti k takovým mordéřóm slovy těmi Krystovými: Což koli vám řkú, zachovajte a čiňte, nemohla by miesta mieti tato řeč apoštolská, ježto die: Neroďte každému duchu věřiti, ale zkuste duchóv, jsú-liť z Boha; a jestli na zkušení dosti, tehdyť se daleko nedostane řečí: Zachovajte a čiňte, ale toho viece bude: Neroďte jim věřiti ani po nich choditi. Protož vystup, mistře, a založ proti tomu stolici Mojžiešovu, a vsaď na ni mistra s uměním sedmerým, uzříš, žeť jeho pán Ježíš svalí s nie dolóv. Nebo mějte, co chtie kněh cizích, nemají-liť duchu Ježíšova, nejsúť jeho. Protož nemohúť zákonem vlásti ani moci pravdy jeho znáti ani lidu skrze něn v dobrotě ustaviti, než tak jej smrtedlnými věcmi tráviti, jakož nynie skutek ukazuje. Protož neukážíť mistrové, by pán Ježíš veliké kněžie vsadil na sto-
Strana 78
78 lici Mojžiešovu i dal jim tu moc, aby té stolice rozmnožovali zákony zvlášté mezi křesťany a přikazovali jim, což (151 a) chtie s té stolice. A netoliko to diem o kněžích bohatých nynějších, aby jim tu moc dal, ale svatým apoštolóm nedal jest jim té moci, aby oni které věci činili, s nimiž jich jesti neposlal. Die svatý Pavel o sobě: Protož nesmíem ničehož mluviti těch věcí, kterých jesti skrze mě nejednal Krystus v poslušenství pohanóv. Slovem ani skutky nesměl přidati slova ani jednoho skutku na čtenie Krystovo nebo nad zákon jeho, s nímž jesti jeho poslal jako i jiné apoštoly, i řekl jest jim: Jdúce učtež všecky lidi zachovati všecko, což sem vám přikázal; nad to ani Pavel ani jiný apoštol nic sú jednati nesměli. Protož jiná toto stolice než Mojžiešova, břichatá, ježto mnoho zákonóv zroditi směla po- čínající duchem svatým skrze veliké a staré svaté. A jedna jest příčina, pro kterúž se mistři a kněžie táhnú na zákony lidské a jim cestu připra- vují dóvody svými najviece proto, že sú odvrženi smyslem od zákona božieho. A neuměli by na pieď orati v kněžství, by v něm neorali skrze zákony lidské snadně, že vnitř a s užitky tělestnými, s většími, (151 b) než by skrze zákon orali v kněžství prostě podle zákona Krystova, nezbohatěli by, ale z hotového byli by vysazeni. Také se zdá mistróm a kněžím, že zákon Krystóv jest krátek k službě boží a k zprávám křesťanským, i chtěli by jemu připomoci a něco lepšieho přidati zákony lidskými. Protož na to položím rozom mistra Protivy, jenž jesti mnoho svědom byl zákona Krystova a mnoho doktoróv přemlel naň, a Mojžiešovu stolici také ohledal, a činí otázku na to: Jestli zákon Krystóv dostatečný bez zákonóv lidských, při- daných založiti a zpraviti zde na světě náboženstvie plné, křesťanské; a zdá se, že tak jest. Najprvé že zákon Krystóv jest dostatečný zpraviti člověčenstvie Krystovo se všemi jeho učedlníky bez při- měšenie zákonóv lidských. Ale ten zákon nenie méně dostatečný ve čas, než jesti v tu chvíli byl,
78 lici Mojžiešovu i dal jim tu moc, aby té stolice rozmnožovali zákony zvlášté mezi křesťany a přikazovali jim, což (151 a) chtie s té stolice. A netoliko to diem o kněžích bohatých nynějších, aby jim tu moc dal, ale svatým apoštolóm nedal jest jim té moci, aby oni které věci činili, s nimiž jich jesti neposlal. Die svatý Pavel o sobě: Protož nesmíem ničehož mluviti těch věcí, kterých jesti skrze mě nejednal Krystus v poslušenství pohanóv. Slovem ani skutky nesměl přidati slova ani jednoho skutku na čtenie Krystovo nebo nad zákon jeho, s nímž jesti jeho poslal jako i jiné apoštoly, i řekl jest jim: Jdúce učtež všecky lidi zachovati všecko, což sem vám přikázal; nad to ani Pavel ani jiný apoštol nic sú jednati nesměli. Protož jiná toto stolice než Mojžiešova, břichatá, ježto mnoho zákonóv zroditi směla po- čínající duchem svatým skrze veliké a staré svaté. A jedna jest příčina, pro kterúž se mistři a kněžie táhnú na zákony lidské a jim cestu připra- vují dóvody svými najviece proto, že sú odvrženi smyslem od zákona božieho. A neuměli by na pieď orati v kněžství, by v něm neorali skrze zákony lidské snadně, že vnitř a s užitky tělestnými, s většími, (151 b) než by skrze zákon orali v kněžství prostě podle zákona Krystova, nezbohatěli by, ale z hotového byli by vysazeni. Také se zdá mistróm a kněžím, že zákon Krystóv jest krátek k službě boží a k zprávám křesťanským, i chtěli by jemu připomoci a něco lepšieho přidati zákony lidskými. Protož na to položím rozom mistra Protivy, jenž jesti mnoho svědom byl zákona Krystova a mnoho doktoróv přemlel naň, a Mojžiešovu stolici také ohledal, a činí otázku na to: Jestli zákon Krystóv dostatečný bez zákonóv lidských, při- daných založiti a zpraviti zde na světě náboženstvie plné, křesťanské; a zdá se, že tak jest. Najprvé že zákon Krystóv jest dostatečný zpraviti člověčenstvie Krystovo se všemi jeho učedlníky bez při- měšenie zákonóv lidských. Ale ten zákon nenie méně dostatečný ve čas, než jesti v tu chvíli byl,
Strana 79
79 aniž se umdlévá odporností nebo množstvím obrácených k vieře, ale tiem se posiluje; protož vždy jesti dostatečen. Opět poněvadž dostatečnost zákona Kry- stova nenie vyprázdněna z obcování, jimiž jest obcoval lid velmi (152 a) odporný v prvotní cierkvi svaté. k životu apoštolskému byl jest dostatečný obrátiti viece jich, a tak až do každého vyvoleného nemohú jinak, jediné skrze ten zákon obráceni býti. Protož dokavadž jesti byl dostatečen obracovati znova k vieře, také jest byl dostatečen v životě a v mraviech zpraviti věřície, nebo jest to lehčejšie, a protož zákon Krystóv z sebe jest byl dostatečný založiti a zpraviti všicku cierkev. A že zpráva nebo náboženstvie Krystovo jest lepšie nežli zpráva lidská přiměšená, kdo pochybuje, že choť Krystova tak putující byla by dokonalejšie. A to se potvrzuje z tohoto, že zákon starý v skutku zpravil jest lid Izrahelský prostě z sebe až do králóv daleko dokonaleji než potom, když to právo královo jest přiměšeno; ale že zákon Krystóv jest dokonalejší než zákon starý, protož ten z sebe prostě móž zpraviti lid křesťanský. Protož nepochybně mám za to, že jakožto lid Izrahelský měl se jest mieti věrně s pilností k zákonu starému, takéž lid křesťanský má se mieti k zá- konu Krystovu, nebo tento sám od sebe (152 b) činí křesťana. Protož Krystus přikázal jest cierkvi svaté pod pokutú hřiecha smrtedlného, aby zachovala zákon jeho, neb on nižádného stvořenie nezavazuje k tomu, což nemóž, nebo by to zavá- zánie bylo nerozumné. Protož všecka cierkev svatá móž na- plniti zákon Krystóv, neb čím se čistěji zachovává, tiem jest lepší, nebo stavu nevinnosti a blahoslavenstvie a boží líbez- nosti jest podobnější nebo bližší. Protož cierkev svatá móž ten zákon naplniti bez přiměšenie jiných zákonóv atd. A to položiece, jisté jest, že by byla zpravována k vóli boží lépe než nynie. Protož Krystóv zákon z sebe jest dostatečen; ale nenie těch, ježto by jej plnili. Ty věci velmi potřebné vypisuje ten mistr o zákonu Krystovu, že jesti z sebe dostatečný zpraviti všecky věřície v Krysta, když se jim dadie zpraviti bez namiešenie zákonóv lidských; a to
79 aniž se umdlévá odporností nebo množstvím obrácených k vieře, ale tiem se posiluje; protož vždy jesti dostatečen. Opět poněvadž dostatečnost zákona Kry- stova nenie vyprázdněna z obcování, jimiž jest obcoval lid velmi (152 a) odporný v prvotní cierkvi svaté. k životu apoštolskému byl jest dostatečný obrátiti viece jich, a tak až do každého vyvoleného nemohú jinak, jediné skrze ten zákon obráceni býti. Protož dokavadž jesti byl dostatečen obracovati znova k vieře, také jest byl dostatečen v životě a v mraviech zpraviti věřície, nebo jest to lehčejšie, a protož zákon Krystóv z sebe jest byl dostatečný založiti a zpraviti všicku cierkev. A že zpráva nebo náboženstvie Krystovo jest lepšie nežli zpráva lidská přiměšená, kdo pochybuje, že choť Krystova tak putující byla by dokonalejšie. A to se potvrzuje z tohoto, že zákon starý v skutku zpravil jest lid Izrahelský prostě z sebe až do králóv daleko dokonaleji než potom, když to právo královo jest přiměšeno; ale že zákon Krystóv jest dokonalejší než zákon starý, protož ten z sebe prostě móž zpraviti lid křesťanský. Protož nepochybně mám za to, že jakožto lid Izrahelský měl se jest mieti věrně s pilností k zákonu starému, takéž lid křesťanský má se mieti k zá- konu Krystovu, nebo tento sám od sebe (152 b) činí křesťana. Protož Krystus přikázal jest cierkvi svaté pod pokutú hřiecha smrtedlného, aby zachovala zákon jeho, neb on nižádného stvořenie nezavazuje k tomu, což nemóž, nebo by to zavá- zánie bylo nerozumné. Protož všecka cierkev svatá móž na- plniti zákon Krystóv, neb čím se čistěji zachovává, tiem jest lepší, nebo stavu nevinnosti a blahoslavenstvie a boží líbez- nosti jest podobnější nebo bližší. Protož cierkev svatá móž ten zákon naplniti bez přiměšenie jiných zákonóv atd. A to položiece, jisté jest, že by byla zpravována k vóli boží lépe než nynie. Protož Krystóv zákon z sebe jest dostatečen; ale nenie těch, ježto by jej plnili. Ty věci velmi potřebné vypisuje ten mistr o zákonu Krystovu, že jesti z sebe dostatečný zpraviti všecky věřície v Krysta, když se jim dadie zpraviti bez namiešenie zákonóv lidských; a to
Strana 80
80 velmi rozomné jest, že jest mocen a dostatečen ten zákon obrátiti k vieře hrubé pohany a zchytralé židy. Protož mnohem snáze móž ten zákon dostatečně ty obrácené zpraviti a na- učiti pravému (153 a) životu i všelikému náboženství, Bohu slúžení bez zákonóv než prostě sám zákon Krystóv. V tu chvíli dobře stáli křesťané, ještě Antykryst neměl té moci, aby zákony stavěl; protož ještě o těch zákoniech poviem řeč od mistróv shromážděnú. Podpora zákonóv lidských. KAPITOLA ČTVRTÁ. Toto řkú: Pójčuje se, že má zachován býti obyčej kostelní, hodný chvály, ač nenie zjevně položen v písmě zákona božieho, ale zavřen jest v něm, nebo přieliš veliký byl by a těžký zákon Krystóv, když by všickni takoví zákonové v svých zvláštnostech byli v zákoně popsáni. Všecko s pěknými oděvy jdú, řkúce: Obyčej kostelní, hodný chvály, řádně ustavený. Ústa Jidášova sladkú řeč mají, ale kde konec těch řečí, ještě naň nehledie lidé. Znamenaj, kdeť se urodichú zákonové mnozí Antykrystovi, die, ač nejsú zjevně položeni v písmě zákona božieho, ale zavřieny jsú v něm skrytě; nebo duch svatý v kterakéms zavinutí položil jest je, ty jest zá- kony kdes byl zavinul duch svatý, 153 b) pak otcové světí veliké svátosti, plní ducha svatého, potom odvinuli sú je a naspořili sú jich, že kněz tučný steskne sobě s nimi, řiekaje dlúhé hodiny, a die: A jak sú nám to dlúhé hodiny složili, až hlava bolí od nich. To řádný, hodný chvály obyčej takého blektánie zjevné čtenie uveden pohanóm podobný. Než ta slova, ježto die o těch zákoniech, ač nejsú zjevně položeny u písmě zákona božieho, ale zavřieny sú v něm, těmi slovy činie zákony lidské vlastnie zákonu božiemu, ač se v něm ne- jmenují každý obláště, ale stojie v něm kořenně zavřieni někdy byvše, až sú jim mužie hlavatí cestu odevřeli, tu sú
80 velmi rozomné jest, že jest mocen a dostatečen ten zákon obrátiti k vieře hrubé pohany a zchytralé židy. Protož mnohem snáze móž ten zákon dostatečně ty obrácené zpraviti a na- učiti pravému (153 a) životu i všelikému náboženství, Bohu slúžení bez zákonóv než prostě sám zákon Krystóv. V tu chvíli dobře stáli křesťané, ještě Antykryst neměl té moci, aby zákony stavěl; protož ještě o těch zákoniech poviem řeč od mistróv shromážděnú. Podpora zákonóv lidských. KAPITOLA ČTVRTÁ. Toto řkú: Pójčuje se, že má zachován býti obyčej kostelní, hodný chvály, ač nenie zjevně položen v písmě zákona božieho, ale zavřen jest v něm, nebo přieliš veliký byl by a těžký zákon Krystóv, když by všickni takoví zákonové v svých zvláštnostech byli v zákoně popsáni. Všecko s pěknými oděvy jdú, řkúce: Obyčej kostelní, hodný chvály, řádně ustavený. Ústa Jidášova sladkú řeč mají, ale kde konec těch řečí, ještě naň nehledie lidé. Znamenaj, kdeť se urodichú zákonové mnozí Antykrystovi, die, ač nejsú zjevně položeni v písmě zákona božieho, ale zavřieny jsú v něm skrytě; nebo duch svatý v kterakéms zavinutí položil jest je, ty jest zá- kony kdes byl zavinul duch svatý, 153 b) pak otcové světí veliké svátosti, plní ducha svatého, potom odvinuli sú je a naspořili sú jich, že kněz tučný steskne sobě s nimi, řiekaje dlúhé hodiny, a die: A jak sú nám to dlúhé hodiny složili, až hlava bolí od nich. To řádný, hodný chvály obyčej takého blektánie zjevné čtenie uveden pohanóm podobný. Než ta slova, ježto die o těch zákoniech, ač nejsú zjevně položeny u písmě zákona božieho, ale zavřieny sú v něm, těmi slovy činie zákony lidské vlastnie zákonu božiemu, ač se v něm ne- jmenují každý obláště, ale stojie v něm kořenně zavřieni někdy byvše, až sú jim mužie hlavatí cestu odevřeli, tu sú
Strana 81
81 vystúpili z zákona i stojie sami a zákon boží za dveřmi po- stavili. Protož jestli to pravé mluvenie, že sú ti zákonové zavřieni v zákoně božiem, tehdy i oni sú zákon boží, nebo z něho urodili sú se, nebo zákon boží nemóž jiného nic ro- diti z sebe než to, což jest sám; protož jedna věc sú jednoho duchu a jedné moci, protož spolu táhnú a jedna diela spolu dělají, a nemóž přestupovati jedněch a druhá dělati. To se mluví k slovóm pověděným, ježto řkú, že sú zavřieni záko- nové lidští v zá(154 a)koně božiem, a tak sú sobě vlastní. A jestli to pravé, tehdy nejsú menšie vážnosti přikázánie božie než ti zákonové z nich urození, ale při najméně takéž vážnosti měl by býti zákon boží jako ti zákonové, aby je spolu činili. KAPITOLA PÁTÁ. I o, mistře, jakož své mistrovstvie pra- víš, a dóvod svých řečí, kde jest zákon boží, narodiv nám lidských, kam jest sám šel, však jeho nalezneš, schoď všecka miesta i hrady, kdež sú se vražedlníci okopali k mordování. Pokolenie Kai- novo ale tu všudy nalezneš, ani se ostavěli zákony lidskými a přieliš slavně Bohu slúžie podlé vymyšlenie těch zákonóv, a stojie ve všelikém přestúpení zákona božieho. Proč jsú se ti hřiešníci pustili zákona božieho, který sú měli prvé za- chovati a činiti než ty zákony, kterých jim jest narodil, a které oni milují a zákona božieho nenávidie. A to by mistři měli opatřiti, čeho a komu dovodie, obalujíce jim v zákon boží, čím bývají ustaveni proti zákonu božiemu; takých věcí světu poběhlému od Boha přidávají, a svět je přijímá a mi- luje. A řkúce to, že ti zákonové zavřieni sú v zákoně božiem, i chtie tiem uvésti to, (154 b) že ti zákonové sú zákon boží, aby tak velmi uspili lidi na nich jako na zákonu božiem. Protož aby některý rozom z těchto řečí mohl ostati, to mó- žem znamenati, že nenie pravda to, co mistři tuto okrášleně valchují, že nejsú konečně zavřieni v zákoně božiem jich 6
81 vystúpili z zákona i stojie sami a zákon boží za dveřmi po- stavili. Protož jestli to pravé mluvenie, že sú ti zákonové zavřieni v zákoně božiem, tehdy i oni sú zákon boží, nebo z něho urodili sú se, nebo zákon boží nemóž jiného nic ro- diti z sebe než to, což jest sám; protož jedna věc sú jednoho duchu a jedné moci, protož spolu táhnú a jedna diela spolu dělají, a nemóž přestupovati jedněch a druhá dělati. To se mluví k slovóm pověděným, ježto řkú, že sú zavřieni záko- nové lidští v zá(154 a)koně božiem, a tak sú sobě vlastní. A jestli to pravé, tehdy nejsú menšie vážnosti přikázánie božie než ti zákonové z nich urození, ale při najméně takéž vážnosti měl by býti zákon boží jako ti zákonové, aby je spolu činili. KAPITOLA PÁTÁ. I o, mistře, jakož své mistrovstvie pra- víš, a dóvod svých řečí, kde jest zákon boží, narodiv nám lidských, kam jest sám šel, však jeho nalezneš, schoď všecka miesta i hrady, kdež sú se vražedlníci okopali k mordování. Pokolenie Kai- novo ale tu všudy nalezneš, ani se ostavěli zákony lidskými a přieliš slavně Bohu slúžie podlé vymyšlenie těch zákonóv, a stojie ve všelikém přestúpení zákona božieho. Proč jsú se ti hřiešníci pustili zákona božieho, který sú měli prvé za- chovati a činiti než ty zákony, kterých jim jest narodil, a které oni milují a zákona božieho nenávidie. A to by mistři měli opatřiti, čeho a komu dovodie, obalujíce jim v zákon boží, čím bývají ustaveni proti zákonu božiemu; takých věcí světu poběhlému od Boha přidávají, a svět je přijímá a mi- luje. A řkúce to, že ti zákonové zavřieni sú v zákoně božiem, i chtie tiem uvésti to, (154 b) že ti zákonové sú zákon boží, aby tak velmi uspili lidi na nich jako na zákonu božiem. Protož aby některý rozom z těchto řečí mohl ostati, to mó- žem znamenati, že nenie pravda to, co mistři tuto okrášleně valchují, že nejsú konečně zavřieni v zákoně božiem jich 6
Strana 82
82 zákonové, v tom se móž znáti, že se mohú ty věci děliti jedny od druhých, aby zákon boží sám o sobě mohl státi na jiném lidu. Sami o sobě a zákon boží má tak zvláštie skutky, ježto takých skutkóv zákonové mistrovstvie nemohú mieti, a tiem se zná, že jich zákonové nerodie se z zákona božieho, aniž mohú té pravdy mieti aniž té moci, kterúž má zákon boží. Protož toto konečné oddělenie jest zákona božieho od těch zákonóv mistrských uvedených a chválených, že svět ani který hřiešník tohoto světa nepřijme a nemóž přijieti zákona božieho jakož jest svět nepřijal ani poznal Jezu Krysta, syna božieho, a jakož nemóž svět přijieti ducha svatého, proto že jeho nezná ani vie jeho, takéž ten svět nemóž přijieti zákona božieho dotavad, dokudž svět miluje (155 a) a dokud chce světsky živ býti. Pakli chce opustiti svět, ihned móž povoliti zákonu božiemu, a nebude ihned světský, ale učedlník Kry- stóv. A že sem řekl, že zákon boží má skutky tak zvláštie, že k nim musejí zvláští lidé býti, a že skutkové zákona bo- žieho sú duchovní, ježto vnitř duší zpravují rozom, v ní osvěcují obnovenie žádosti dobré a milovánie v ni přivodie, svědomie dobré v ní dělají, obcovánie svaté a poctivé zevnitř na člověku přivodie, kterýchžto věcí svět nemóž přijieti po- staven jsa v husté tmě a naplněn sa zlých žádostí a milostí převrácených a plzkých. Jinak ještě zákon boží má zvláštie skutky, pro něž svět nemóž přijieti jeho, nebo zákon boží odjímá od člověka všecky věci milé na světě, rozkoši, libosti, kteréžto s hřiechem sú, všeliké dobytie a osobenie zbožie, které s hřiechem jest, vše- liké sobě volnosti a svobody tělestné, ježto s hněvy a s pomstami jdú, protož zákon boží odsadí od světa, od přiezni a od milování plzkých člověka. A protož poněvadž ty věci pověděné i k těm podobné sú utěšenie a život světa, ten svět pro ně nikakéž (155 b) nepřijme ani povolí přikázáním božím, leč se kto nahodí, ježto by se od- vážil světa i těch věcí, které na světě jsú pro Jezu Krysta i pro jeho zákon. Protož tak jest zvláští zákon boží v svých činech a v odpornostech zlovolných duší, že nižádný člověk
82 zákonové, v tom se móž znáti, že se mohú ty věci děliti jedny od druhých, aby zákon boží sám o sobě mohl státi na jiném lidu. Sami o sobě a zákon boží má tak zvláštie skutky, ježto takých skutkóv zákonové mistrovstvie nemohú mieti, a tiem se zná, že jich zákonové nerodie se z zákona božieho, aniž mohú té pravdy mieti aniž té moci, kterúž má zákon boží. Protož toto konečné oddělenie jest zákona božieho od těch zákonóv mistrských uvedených a chválených, že svět ani který hřiešník tohoto světa nepřijme a nemóž přijieti zákona božieho jakož jest svět nepřijal ani poznal Jezu Krysta, syna božieho, a jakož nemóž svět přijieti ducha svatého, proto že jeho nezná ani vie jeho, takéž ten svět nemóž přijieti zákona božieho dotavad, dokudž svět miluje (155 a) a dokud chce světsky živ býti. Pakli chce opustiti svět, ihned móž povoliti zákonu božiemu, a nebude ihned světský, ale učedlník Kry- stóv. A že sem řekl, že zákon boží má skutky tak zvláštie, že k nim musejí zvláští lidé býti, a že skutkové zákona bo- žieho sú duchovní, ježto vnitř duší zpravují rozom, v ní osvěcují obnovenie žádosti dobré a milovánie v ni přivodie, svědomie dobré v ní dělají, obcovánie svaté a poctivé zevnitř na člověku přivodie, kterýchžto věcí svět nemóž přijieti po- staven jsa v husté tmě a naplněn sa zlých žádostí a milostí převrácených a plzkých. Jinak ještě zákon boží má zvláštie skutky, pro něž svět nemóž přijieti jeho, nebo zákon boží odjímá od člověka všecky věci milé na světě, rozkoši, libosti, kteréžto s hřiechem sú, všeliké dobytie a osobenie zbožie, které s hřiechem jest, vše- liké sobě volnosti a svobody tělestné, ježto s hněvy a s pomstami jdú, protož zákon boží odsadí od světa, od přiezni a od milování plzkých člověka. A protož poněvadž ty věci pověděné i k těm podobné sú utěšenie a život světa, ten svět pro ně nikakéž (155 b) nepřijme ani povolí přikázáním božím, leč se kto nahodí, ježto by se od- vážil světa i těch věcí, které na světě jsú pro Jezu Krysta i pro jeho zákon. Protož tak jest zvláští zákon boží v svých činech a v odpornostech zlovolných duší, že nižádný člověk
Strana 83
83 zlý a světský nepovolí jim ani v nich ostane ani jich za dobré mieti móž, než ten jim povolí, kto se z boha rodí. A ty věci měly by dáti rozomnost o činech zákona božieho. KAPITOLA ŠESTÁ. Azpět jinak o zákoniech mistrovských, jenž mají obykánie tělestná zevnitř v rozsuzování částem pokrmóv jalových od mastných, aby se jimi neposkvrnili a jalovými se posvětili, a dny a časy aby jedny po druhých často na péči měli, nové věci za obyčej na se brali, v nichž pracují a břemena na se berú, poklony na oko mnohé dě- lají, skrze živly čitedlné Boha ctie v těle se sužujíce někdy, a potom každú cestu těla činiece v svobodách nesmierných. A takých zákonóv mnoho mají, ježto je skrze věci čitedlné tělem konají a slavně v nich Bohu slúžie. A jakož mistrové velikú vážnost k těm zákonóm mají, tak na přestupní(155 b) ky těch zákonóv svědomie vzkládají a hřiechy jim z nich činie, za pojedenie masa u postě odlúčenie od těla božieho, aby nejedl masa do roka. To mistři někací hlavatí pokánie dávali sú, to tak tvrdie pokánie z veliké vážnosti zákonóv těch. Kto následuje těch zákonóv? Svět poběhlý od Krysta i od jeho zákona se všemi přestupníky zákona Krystova při- jímá je, miluje je, činí je, brání jich, kaceřuje a pudí pro ně ty, kteří by jich v čem polehčili nebo je přestúpili v čem. Tu jest rozom, proč hřiešníci tohoto světa osobili sú sobě ty zákony a zákon boží zavrhli sú; z toho známo bylo, že ti zákonové nemají nižádného dielu s zákonem božím, a sú tak nešlechetni jako Rufiáni, ježto s krvami smilnie, nebo byť měli kteraký diel té pravdy, která v zákoně božiem jest, ti zákonové nikakéž by s hřiešníky tohoto světa nemohli by se tak svorně zbýti jako i zákon boží. Protož nenieť lehké pomysliti na to, proč hřiešníci vinú se k těm zákonóm a do- mnievají se spasenie nalézti v nich, to jest proto, že mohú projíti pod nimi ve všech žádostech a v svobodách, kteréž milují na světě ve všem (156 b) vóli těla činiece, zakryvše 6*)
83 zlý a světský nepovolí jim ani v nich ostane ani jich za dobré mieti móž, než ten jim povolí, kto se z boha rodí. A ty věci měly by dáti rozomnost o činech zákona božieho. KAPITOLA ŠESTÁ. Azpět jinak o zákoniech mistrovských, jenž mají obykánie tělestná zevnitř v rozsuzování částem pokrmóv jalových od mastných, aby se jimi neposkvrnili a jalovými se posvětili, a dny a časy aby jedny po druhých často na péči měli, nové věci za obyčej na se brali, v nichž pracují a břemena na se berú, poklony na oko mnohé dě- lají, skrze živly čitedlné Boha ctie v těle se sužujíce někdy, a potom každú cestu těla činiece v svobodách nesmierných. A takých zákonóv mnoho mají, ježto je skrze věci čitedlné tělem konají a slavně v nich Bohu slúžie. A jakož mistrové velikú vážnost k těm zákonóm mají, tak na přestupní(155 b) ky těch zákonóv svědomie vzkládají a hřiechy jim z nich činie, za pojedenie masa u postě odlúčenie od těla božieho, aby nejedl masa do roka. To mistři někací hlavatí pokánie dávali sú, to tak tvrdie pokánie z veliké vážnosti zákonóv těch. Kto následuje těch zákonóv? Svět poběhlý od Krysta i od jeho zákona se všemi přestupníky zákona Krystova při- jímá je, miluje je, činí je, brání jich, kaceřuje a pudí pro ně ty, kteří by jich v čem polehčili nebo je přestúpili v čem. Tu jest rozom, proč hřiešníci tohoto světa osobili sú sobě ty zákony a zákon boží zavrhli sú; z toho známo bylo, že ti zákonové nemají nižádného dielu s zákonem božím, a sú tak nešlechetni jako Rufiáni, ježto s krvami smilnie, nebo byť měli kteraký diel té pravdy, která v zákoně božiem jest, ti zákonové nikakéž by s hřiešníky tohoto světa nemohli by se tak svorně zbýti jako i zákon boží. Protož nenieť lehké pomysliti na to, proč hřiešníci vinú se k těm zákonóm a do- mnievají se spasenie nalézti v nich, to jest proto, že mohú projíti pod nimi ve všech žádostech a v svobodách, kteréž milují na světě ve všem (156 b) vóli těla činiece, zakryvše 6*)
Strana 84
84 svá šeředstvie těmi zákony, aby nebyli tak obnaženi zevnitř jako pohané činiece poklony mnohé Bohu a spravedlnosti lidské nalezené podle těch zákonóv nebo všecko duchovenstvie nebo služebnost kněžskú podle zákonóv a ustavení lidských řiedie, ač požívají písem božských, ale to tak, jakož sú zá- kony těm písmóm uložili, čtenie každé má zákon uložený když který den přes rok má držáno býti; a to sú tak zřiedili a ustavili, aby toliko čtenie i jiná písma zpievali a řiekali čtenie slavně zpievajíce vysokými hlasy s kadidlem a s zvo- něním, s světly, s požehnáním, s notami pochotnými, a to na kněhách v kostele, jako by velmi čtenie vážili a ctili. A ktož by upřiemo čtenie mluvil nebo vésti chtěl, nu oni s ním v hovna, ve tmu nebo na oheň. Protož jiného čtenie nemá i jiná písma podle jich ustavení jediné notovánie piesní a huhlánie, řiekánie. V tomť běží zákon boží jakož die pán Bóh skrze proroka: Lid mój slyší slova má od tebe, ale nečiní jich, nebo v piesnici úst svých obracejí je, a lakomstvie svého následuje srdce jich, a jest jim slovo mé (157 a) jako sklá- dánie piesní, ježto chutnými a sladkými zvučeními zpieváno bývá. Tak slyšie a zpievají, ale nečinie jich. Tak na to sú vedli všecka písma zákona starého i nového, zvláštích zákonóv nastavivše z nich a piesní zvláštích nadělavše z nich s no- tami sladkými a prolamovanými, a u postě smutnými jako by se velmě káli, ani mše za pekelníky žalostně slúžie, ale s tú žalostí, by jim zahubě peniez na o tář vsuli, vše by vesele pobrali; protož jakož vidie čas, tak notují vesele nebo smutně, a které noty kdy lépe platie, tak je napravie. A k těm notám téměř všecka písma ustavili sú, aby je toliko zpievali, ale nečinili jich. A téžť všechen lid, co smýšlí o spasení, to podle ustavenie činí, ptáti se na suché dni, kdy které budú, a na vigilje, na svátky, ani nastavěli jim z mučedlníkóv a z apoštolóv svátkóv, aby nechajíce potřebných děl vstúpili v diela ďáblova, v hřiechy nesměrné. Protož nemají miesta, aby z viery Bohu slúžili, ale jakož je lidé naučili, tak se domnievají toliko služby božie činiece, bludy veliké (157 b) a mnohé věci zjevné a odporné proti vieře ustavili sú, jako zpověď šeptavú v ucho papež ustavil, aby hospodář s ženú
84 svá šeředstvie těmi zákony, aby nebyli tak obnaženi zevnitř jako pohané činiece poklony mnohé Bohu a spravedlnosti lidské nalezené podle těch zákonóv nebo všecko duchovenstvie nebo služebnost kněžskú podle zákonóv a ustavení lidských řiedie, ač požívají písem božských, ale to tak, jakož sú zá- kony těm písmóm uložili, čtenie každé má zákon uložený když který den přes rok má držáno býti; a to sú tak zřiedili a ustavili, aby toliko čtenie i jiná písma zpievali a řiekali čtenie slavně zpievajíce vysokými hlasy s kadidlem a s zvo- něním, s světly, s požehnáním, s notami pochotnými, a to na kněhách v kostele, jako by velmi čtenie vážili a ctili. A ktož by upřiemo čtenie mluvil nebo vésti chtěl, nu oni s ním v hovna, ve tmu nebo na oheň. Protož jiného čtenie nemá i jiná písma podle jich ustavení jediné notovánie piesní a huhlánie, řiekánie. V tomť běží zákon boží jakož die pán Bóh skrze proroka: Lid mój slyší slova má od tebe, ale nečiní jich, nebo v piesnici úst svých obracejí je, a lakomstvie svého následuje srdce jich, a jest jim slovo mé (157 a) jako sklá- dánie piesní, ježto chutnými a sladkými zvučeními zpieváno bývá. Tak slyšie a zpievají, ale nečinie jich. Tak na to sú vedli všecka písma zákona starého i nového, zvláštích zákonóv nastavivše z nich a piesní zvláštích nadělavše z nich s no- tami sladkými a prolamovanými, a u postě smutnými jako by se velmě káli, ani mše za pekelníky žalostně slúžie, ale s tú žalostí, by jim zahubě peniez na o tář vsuli, vše by vesele pobrali; protož jakož vidie čas, tak notují vesele nebo smutně, a které noty kdy lépe platie, tak je napravie. A k těm notám téměř všecka písma ustavili sú, aby je toliko zpievali, ale nečinili jich. A téžť všechen lid, co smýšlí o spasení, to podle ustavenie činí, ptáti se na suché dni, kdy které budú, a na vigilje, na svátky, ani nastavěli jim z mučedlníkóv a z apoštolóv svátkóv, aby nechajíce potřebných děl vstúpili v diela ďáblova, v hřiechy nesměrné. Protož nemají miesta, aby z viery Bohu slúžili, ale jakož je lidé naučili, tak se domnievají toliko služby božie činiece, bludy veliké (157 b) a mnohé věci zjevné a odporné proti vieře ustavili sú, jako zpověď šeptavú v ucho papež ustavil, aby hospodář s ženú
Strana 85
85 i s čeledí svú zpoviedal se faráři třikrát do roka. Ač by to mohlo dobře státi, aby hřiešník dobrým úmyslem chtě se věrně káti hřiechóv zpoviedal se knězi rozomnému, ježto by radu a naučenie dobré uměl dáti, aby se hřiešný do smrti uměl káti, ale to ustavenie s připuzením, aby se musilo zpo- viedati, přivázalo jest lid mnohým bludóm, slepý lid k slepým kněžím, ježto milosti k lidu nemají ani smysla, ježto by je naučiti mohli. Protož bludovně pošeptmo nakydají a zkla- mají se o duše; protož to ustavenie, ježto jest přivázalo lid k zlým kněžím, daleko jest zavedlo lid od Boha a v osidla veliká; a přieliš to ustavenie posluhuje bludu těch hřiešníkóv, ježto nepřestále hřešie, nová pokánie na se berú a vždy v hřiešiech neústupně stojiec, majíce jedny časy, aby se obrátili a zpoviedali, a druhé časy mají k hřešení svobod- nému, vždy spolu hřešie a kají se; a kněžie tomu bludu vždy posluhují a pilně k němu nutie (158 a) a v něm pracně usilují, ale nic sú tak tomu lidu neprospěli aniž prospějí, nebo nenie ta cesta k napravení lidu, aby upřiemo šel, ale aby sekolébal na obě straně. KAPITOLA SEDMA. Iakéž ta ustavenie, která sú tělu božiemu přidána, dobře sú nezjednalá. Ono samo má zákon dokonalý od Jezu Krysta, ježto die: Tělo mé právě jest pokrm a krev má právě jest nápoj. Ktož jie mé tělo a pie mú krev, ve mně přebývá a já v něm atd. Toť jest zákon jeho; ale ustaviti, aby jednú v rok musili bezděky přijímati, nechtie-li kleti býti, ten zákon na hřiešníky uvaliti, ježto vždy život hřešící mají, těžké jest to, a týmž hřieš- níkóm ustaviti věčné divadlo z těla božieho, ježto nejsú hodni přijímati ani se dívati, též hřiešníky vésti na to, aby cho- diece s světly, s róží, s pištci a s hudci, oslavovali tělo božie, a potom do bojov k strmóm s ním chodie. A co pak svato- kupectvie s ním provedú! Protož všecky mše zádušnie, ježto sú svatokupectvie, skrze ně koná a mše najatých kněží, ježto
85 i s čeledí svú zpoviedal se faráři třikrát do roka. Ač by to mohlo dobře státi, aby hřiešník dobrým úmyslem chtě se věrně káti hřiechóv zpoviedal se knězi rozomnému, ježto by radu a naučenie dobré uměl dáti, aby se hřiešný do smrti uměl káti, ale to ustavenie s připuzením, aby se musilo zpo- viedati, přivázalo jest lid mnohým bludóm, slepý lid k slepým kněžím, ježto milosti k lidu nemají ani smysla, ježto by je naučiti mohli. Protož bludovně pošeptmo nakydají a zkla- mají se o duše; protož to ustavenie, ježto jest přivázalo lid k zlým kněžím, daleko jest zavedlo lid od Boha a v osidla veliká; a přieliš to ustavenie posluhuje bludu těch hřiešníkóv, ježto nepřestále hřešie, nová pokánie na se berú a vždy v hřiešiech neústupně stojiec, majíce jedny časy, aby se obrátili a zpoviedali, a druhé časy mají k hřešení svobod- nému, vždy spolu hřešie a kají se; a kněžie tomu bludu vždy posluhují a pilně k němu nutie (158 a) a v něm pracně usilují, ale nic sú tak tomu lidu neprospěli aniž prospějí, nebo nenie ta cesta k napravení lidu, aby upřiemo šel, ale aby sekolébal na obě straně. KAPITOLA SEDMA. Iakéž ta ustavenie, která sú tělu božiemu přidána, dobře sú nezjednalá. Ono samo má zákon dokonalý od Jezu Krysta, ježto die: Tělo mé právě jest pokrm a krev má právě jest nápoj. Ktož jie mé tělo a pie mú krev, ve mně přebývá a já v něm atd. Toť jest zákon jeho; ale ustaviti, aby jednú v rok musili bezděky přijímati, nechtie-li kleti býti, ten zákon na hřiešníky uvaliti, ježto vždy život hřešící mají, těžké jest to, a týmž hřieš- níkóm ustaviti věčné divadlo z těla božieho, ježto nejsú hodni přijímati ani se dívati, též hřiešníky vésti na to, aby cho- diece s světly, s róží, s pištci a s hudci, oslavovali tělo božie, a potom do bojov k strmóm s ním chodie. A co pak svato- kupectvie s ním provedú! Protož všecky mše zádušnie, ježto sú svatokupectvie, skrze ně koná a mše najatých kněží, ježto
Strana 86
86 s desieti nebo s patnácti kop do roka ukazují tělo božie, nebo těch mší sva(158 b)tokupeckých nemohli by provésti bez těla božieho. A protož ta ustavenie přidaná tělu božiemu zbavila sú lid pravého užitku, který jest v hodném jedení těla božieho, aby nechavše jedenie a pitie dosti měli na dívání. Ty věci sú teď praveny o těch zákonech lidských na to, aby známo bylo, že to nenie pravé, by byly zavřieny v zákoně božiem, nebo by s ním měly který diel v dobrotě, než že se stkvějí mylnú dobrotú. A ranili sú lid ránú, k nížto lékařstvie nenie, a zákon boží sú umrtvili a ven sú jej vy- strčili a sami stojie na jeho miestě, smrt majíce v rukú k zabití světa. Protož nemohla jest nižádná věc tak protivná Bohu vnik- núti mezi křesťany jako ti zákonové tak odporní zákonu bo- žiemu a tak škodliví křesťanóm, založiece to, poněvadž kře- sťané sú opustili Boha a zákon jeho zavrhli sú. A jsúce tak vyprázdněni z Boha a skutkóv jeho, nemajíce ani naděje v něm. jiného jim nezóstává jediné biedně zúfajíce zjevně se v pohan- stvie obrátiti. Poněvadž mají tolik těch zákonóv a mohú se jimi zakrýti, aby se zdáli praví křesťané, v první středu v postě popelec na se berúce, aby se nezdáli tak velicí žráči a opilci jako včera. Protož nemohli by tak zklamane a pokrytě od Boha odstúpiti nižádnú cestú jako skrze ty zákony jedovaté, jenž se stkvějí Bohem, a všecky dělé od něho. Tato řeč bude o Očistci. KAPITOLA OSMÁ. Ještě jesti tato přezlá nemoc stojécí uprostřed těch zákonóv, očistec v třetiem pekle, o němž mnoho mluvie ti, jenž čisti nejsú a nechtie býti a nebudú věčně. Ten má mnoho zákonóv na se vzdělaných a písem mnoho shromá- žděných od mistróv, jenž nynie usilují o to za vše, aby jemu provedli cestu mnohými písmy a dóvody, na němžto hřiešníci tohoto světa pánu Bohu nemilí stojie a v něm naději mají, když dokonají svój hře(159 b)šící život, že po smrti pojdú
86 s desieti nebo s patnácti kop do roka ukazují tělo božie, nebo těch mší sva(158 b)tokupeckých nemohli by provésti bez těla božieho. A protož ta ustavenie přidaná tělu božiemu zbavila sú lid pravého užitku, který jest v hodném jedení těla božieho, aby nechavše jedenie a pitie dosti měli na dívání. Ty věci sú teď praveny o těch zákonech lidských na to, aby známo bylo, že to nenie pravé, by byly zavřieny v zákoně božiem, nebo by s ním měly který diel v dobrotě, než že se stkvějí mylnú dobrotú. A ranili sú lid ránú, k nížto lékařstvie nenie, a zákon boží sú umrtvili a ven sú jej vy- strčili a sami stojie na jeho miestě, smrt majíce v rukú k zabití světa. Protož nemohla jest nižádná věc tak protivná Bohu vnik- núti mezi křesťany jako ti zákonové tak odporní zákonu bo- žiemu a tak škodliví křesťanóm, založiece to, poněvadž kře- sťané sú opustili Boha a zákon jeho zavrhli sú. A jsúce tak vyprázdněni z Boha a skutkóv jeho, nemajíce ani naděje v něm. jiného jim nezóstává jediné biedně zúfajíce zjevně se v pohan- stvie obrátiti. Poněvadž mají tolik těch zákonóv a mohú se jimi zakrýti, aby se zdáli praví křesťané, v první středu v postě popelec na se berúce, aby se nezdáli tak velicí žráči a opilci jako včera. Protož nemohli by tak zklamane a pokrytě od Boha odstúpiti nižádnú cestú jako skrze ty zákony jedovaté, jenž se stkvějí Bohem, a všecky dělé od něho. Tato řeč bude o Očistci. KAPITOLA OSMÁ. Ještě jesti tato přezlá nemoc stojécí uprostřed těch zákonóv, očistec v třetiem pekle, o němž mnoho mluvie ti, jenž čisti nejsú a nechtie býti a nebudú věčně. Ten má mnoho zákonóv na se vzdělaných a písem mnoho shromá- žděných od mistróv, jenž nynie usilují o to za vše, aby jemu provedli cestu mnohými písmy a dóvody, na němžto hřiešníci tohoto světa pánu Bohu nemilí stojie a v něm naději mají, když dokonají svój hře(159 b)šící život, že po smrti pojdú
Strana 87
87 v očistec do třetieho pekla. A když budú v tom pekle, že mistři a kněžie budú se za ně postiti, mše slúžiti a almužny dávati a vyprosie je z toho očistce, a že oni pójdú k Bohu. A tak již nespravedlivým přestupníkóm nepomohlo do nebe ani smrt Krystova ani jich pokánie pravé zde za živa, jediné samo peklo a posty kněžské a mše nežli smrt Krystova. Ale to mluviece mistři a kněžie, věděti jest, že se mdle postie záduše uchovavše, břicha svá jako krávy tučné, syté posty mievají, dlúho dušem nepomohú. Běda té duši, kterážto u pekle jsúcí smilovánie jich čeká. Ale z mnohého mluvenie tento má státi rozom na sloviech svatého Pavla, na nichž mistři zakládají očistec v třetiem pekle. Die sv. Pavel o základu — Krystovi mluvě: Jiného základu nemóž nižádný položiti mimo ten, který jest položen, jenž jest Krystus Ježíš. Protož každý viz, kterak na to stavie, nebo někto vzdělává na ten základ zlato, střiebro, kamenie drahé, dřievie, seno, strniště. Protož kaž(160 a)dého dielo zjeveno bude, nebo den Páně zjeví, jenž v ohni zjeven bude, a každého dílo, kteraké bude, oheň zkusí. A čiež pak dielo ostane, kteréž jest vzdělal, odplatu vezme; pakli čie dielo bude hořeti, nedostatek bude trpěti, ale sám spasen bude, ale tak, jakožto skrze oheň. Ta řeč, ačkoli některým ukazuje Bóh pomsty v den Páně, však nic nesvědčí mistróm očistce v třetiem pekle, aniž o něm zmienky činí. Protož věděti jest, že na té řeči sv. Pavla nesnáze a rozdělenie stojí, nebo dva rozomy k té řeči zníta. Onen k jinému táhne tu řeč a onen k jinému a na tom slovu se dělé, ježto die sv. Pavel: Den Páně, kterýžto v ohni zjeven bude, ka- ždého dielo ukáže, kteraké bude. Pak mistrové vy- kládají den Páně den smrti, že smrt ukáže dielo každého, a bude-li čie dielo nehodné, pójde s ním v očistec do pekla. Ale poněvadž těch věcí pověděných sva- tého Pavla nemluví ani die, by den Páně smrt byla, ani toho, by se v ohni pekelném zjevila, protož druhý rozom zamietá to a die, že den Páně jest poslední, v němžto k súdu má přijíti, a ten den se v ohni zjeví, o němž (160 b) die sv. Petr: Přijdeť zajisté den
87 v očistec do třetieho pekla. A když budú v tom pekle, že mistři a kněžie budú se za ně postiti, mše slúžiti a almužny dávati a vyprosie je z toho očistce, a že oni pójdú k Bohu. A tak již nespravedlivým přestupníkóm nepomohlo do nebe ani smrt Krystova ani jich pokánie pravé zde za živa, jediné samo peklo a posty kněžské a mše nežli smrt Krystova. Ale to mluviece mistři a kněžie, věděti jest, že se mdle postie záduše uchovavše, břicha svá jako krávy tučné, syté posty mievají, dlúho dušem nepomohú. Běda té duši, kterážto u pekle jsúcí smilovánie jich čeká. Ale z mnohého mluvenie tento má státi rozom na sloviech svatého Pavla, na nichž mistři zakládají očistec v třetiem pekle. Die sv. Pavel o základu — Krystovi mluvě: Jiného základu nemóž nižádný položiti mimo ten, který jest položen, jenž jest Krystus Ježíš. Protož každý viz, kterak na to stavie, nebo někto vzdělává na ten základ zlato, střiebro, kamenie drahé, dřievie, seno, strniště. Protož kaž(160 a)dého dielo zjeveno bude, nebo den Páně zjeví, jenž v ohni zjeven bude, a každého dílo, kteraké bude, oheň zkusí. A čiež pak dielo ostane, kteréž jest vzdělal, odplatu vezme; pakli čie dielo bude hořeti, nedostatek bude trpěti, ale sám spasen bude, ale tak, jakožto skrze oheň. Ta řeč, ačkoli některým ukazuje Bóh pomsty v den Páně, však nic nesvědčí mistróm očistce v třetiem pekle, aniž o něm zmienky činí. Protož věděti jest, že na té řeči sv. Pavla nesnáze a rozdělenie stojí, nebo dva rozomy k té řeči zníta. Onen k jinému táhne tu řeč a onen k jinému a na tom slovu se dělé, ježto die sv. Pavel: Den Páně, kterýžto v ohni zjeven bude, ka- ždého dielo ukáže, kteraké bude. Pak mistrové vy- kládají den Páně den smrti, že smrt ukáže dielo každého, a bude-li čie dielo nehodné, pójde s ním v očistec do pekla. Ale poněvadž těch věcí pověděných sva- tého Pavla nemluví ani die, by den Páně smrt byla, ani toho, by se v ohni pekelném zjevila, protož druhý rozom zamietá to a die, že den Páně jest poslední, v němžto k súdu má přijíti, a ten den se v ohni zjeví, o němž (160 b) die sv. Petr: Přijdeť zajisté den
Strana 88
88 Páně jako zloděj, v kterémžto nebesa velikú brzkostí pohnú se a živlové horkostí se rozpustie, a země a které věci v ní sú, páleny budú. A poněvadž tyto všecky věci rozplynúti se mají, kterak my musíme býti v svatých obyčejích a v dobro- tách čekajíce a chvátajíc v den súdu pána našeho Jezu Krysta, od něhožto nebesa hořiece planúti budú. Ty věci vypra- vuje sv. Petr, které pójdú v den súdu pána Ježíše, který se v tom hrozném ohni zjeví a vypálí všecky tváře světa, země i nebes; a ten oheň má zkusiti diela každého, které jest vzdělal zde stoje na základu — Krystovi, jakož tu sv. Pavel oznamuje ta diela. A že někto stoje v tom zá- kladu vzdělává diela výborná s chválú a někto potupnějšie dielo vzdělává: Diela výborná jsú, ktož vzdělává zlato, střiebro a kamenie drahé, diela potupnějšie sú, ktož vzdělává dřievie, seno a strniště. První skutkové ukazují dokonalost a plnost spravedlivosti té, která v Krystu jest, ale druzí skutkové nedostatek mají; ty skutky (161 a) skrze dřevo, seno a strniště rozomějí se. Mistrové dávní i nynější vykládají, že skrze ně rozomie se přimiešenie nedostatkóv k dobrotě jakožto hřiechóv lehkých nebo všedních, o nichž řkú, že se znamenají skrze strniště hřiechové všední, najlehčejší nebo najmenší, a skrze seno větčí, ale skrze dřievie najvětší hřie- chové všední; ale při těch věcech nerozomějí se hřie- chové smrtedlní, nebo nižádný hřiechem smrtedlným nemóž na tom základě — Krystovi zóstati ani spasen býti. Protož z těch řečí rozom má býti, že ti, kteříž vzdělávají na základ Krysta dřievie, seno a strniště, že nejsú tak zlí, by byli kromě Krysta; a také nejsú v něm dokonalí, mají něco zlata, střiebra, kamenie drahého, a s tiem spolu mají dřievie, seno a strniště přimiešených nedostatkóv. Než že při těch věcech, když se miesie zlé k dobrým, bývá v nečistotě pravé, dobré, protož mistrové dávní řkú, že ten oheň, který se zjeví v den Páně, ježto má spáliti seno a strniště, že těm se to do- stane, v kterých bude nalezen Krystus v základu, že na něm
88 Páně jako zloděj, v kterémžto nebesa velikú brzkostí pohnú se a živlové horkostí se rozpustie, a země a které věci v ní sú, páleny budú. A poněvadž tyto všecky věci rozplynúti se mají, kterak my musíme býti v svatých obyčejích a v dobro- tách čekajíce a chvátajíc v den súdu pána našeho Jezu Krysta, od něhožto nebesa hořiece planúti budú. Ty věci vypra- vuje sv. Petr, které pójdú v den súdu pána Ježíše, který se v tom hrozném ohni zjeví a vypálí všecky tváře světa, země i nebes; a ten oheň má zkusiti diela každého, které jest vzdělal zde stoje na základu — Krystovi, jakož tu sv. Pavel oznamuje ta diela. A že někto stoje v tom zá- kladu vzdělává diela výborná s chválú a někto potupnějšie dielo vzdělává: Diela výborná jsú, ktož vzdělává zlato, střiebro a kamenie drahé, diela potupnějšie sú, ktož vzdělává dřievie, seno a strniště. První skutkové ukazují dokonalost a plnost spravedlivosti té, která v Krystu jest, ale druzí skutkové nedostatek mají; ty skutky (161 a) skrze dřevo, seno a strniště rozomějí se. Mistrové dávní i nynější vykládají, že skrze ně rozomie se přimiešenie nedostatkóv k dobrotě jakožto hřiechóv lehkých nebo všedních, o nichž řkú, že se znamenají skrze strniště hřiechové všední, najlehčejší nebo najmenší, a skrze seno větčí, ale skrze dřievie najvětší hřie- chové všední; ale při těch věcech nerozomějí se hřie- chové smrtedlní, nebo nižádný hřiechem smrtedlným nemóž na tom základě — Krystovi zóstati ani spasen býti. Protož z těch řečí rozom má býti, že ti, kteříž vzdělávají na základ Krysta dřievie, seno a strniště, že nejsú tak zlí, by byli kromě Krysta; a také nejsú v něm dokonalí, mají něco zlata, střiebra, kamenie drahého, a s tiem spolu mají dřievie, seno a strniště přimiešených nedostatkóv. Než že při těch věcech, když se miesie zlé k dobrým, bývá v nečistotě pravé, dobré, protož mistrové dávní řkú, že ten oheň, který se zjeví v den Páně, ježto má spáliti seno a strniště, že těm se to do- stane, v kterých bude nalezen Krystus v základu, že na něm
Strana 89
89 kto právě a jistě stojí; a to v takových jisté jest, že v nich právě jest Krystus základ, když nepředkládají nad Krysta vě(161 b)cí zemských a časných věcí pójčených ku potřebám, ani milosti ženské ani rozkoší a libostí tělestných, ani kte- rých běhóv světských ni ziskóv, ale aby ty věci, které sú zbytečné, zamietal a opúštěl pro Krysta, aby jeho jistě mohl v základě mieti, a kterých věcí potřebuje, aby je tak z bázni měl, aby pro ně Krysta nikdy ani jeho milostí nepotratil, vždy byl hotov prvé ty věci ztratiti, a tiem by jist byl, tak čině, že nižádné věci na světě nad Krysta nepředkládá, ale jeho nade všecko, a tak jeho má v základě. Protož pak těm, kteříž stojie právě v základu Krystovú věrú a milostí a mají-li k tomu přimiešenie kterých nedostatkóv jako sena, že tiem se oheň praví ten, v kterém se den Páně zjeví, ač dojde-li s těmi nedostatky tam, kdež seno páleno bude. Než jako sem prvé řekl, že o tento rozom jest róznice veliká i mezi dávnými doktory i mezi nynějším lidem, neb jedni chýlé řeč sv. Pavla v očistec k třetiemu peklu, ač se jim nižádné slovo sv. Pavla nepřihodí k tomu očistci vymýšlenému u pekle ani jim toho potvrdí, a druhý rozom stojí k těm slovóm, která mluví sv. Pavel, (162 a) že den Páně, který se v ohni zjeví, jest den posled- nieho súdu a pomsty, který vypálí seno a strniště, na kterých je nalezne. KAPITOLA DEVÁTÁ. Protož k tomu rozomu postavím řeč sva- tého Augustýna, ježto vykládaje tu řeč o dni Páně u výkladě řádném die: Smysl jest: Vzdě- lává-li kto na tento základ, to jest na Krysta zlato, točižto život bohomyslný veda, střiebro pak, miluje-li bližnie své, kamenie drahé skutky dobré činí, to jest, kteříž takoví sú, aby toliko myslili ty věci, které sú božské, kte- řížto skutkové nebudú stráveni od ohně a nic nebo málo čijí. Pakli kto vzdělává dřievie, seno a strniště, to jest, kte- řížto těch věcí časných nemoci lidské pójčených požívají
89 kto právě a jistě stojí; a to v takových jisté jest, že v nich právě jest Krystus základ, když nepředkládají nad Krysta vě(161 b)cí zemských a časných věcí pójčených ku potřebám, ani milosti ženské ani rozkoší a libostí tělestných, ani kte- rých běhóv světských ni ziskóv, ale aby ty věci, které sú zbytečné, zamietal a opúštěl pro Krysta, aby jeho jistě mohl v základě mieti, a kterých věcí potřebuje, aby je tak z bázni měl, aby pro ně Krysta nikdy ani jeho milostí nepotratil, vždy byl hotov prvé ty věci ztratiti, a tiem by jist byl, tak čině, že nižádné věci na světě nad Krysta nepředkládá, ale jeho nade všecko, a tak jeho má v základě. Protož pak těm, kteříž stojie právě v základu Krystovú věrú a milostí a mají-li k tomu přimiešenie kterých nedostatkóv jako sena, že tiem se oheň praví ten, v kterém se den Páně zjeví, ač dojde-li s těmi nedostatky tam, kdež seno páleno bude. Než jako sem prvé řekl, že o tento rozom jest róznice veliká i mezi dávnými doktory i mezi nynějším lidem, neb jedni chýlé řeč sv. Pavla v očistec k třetiemu peklu, ač se jim nižádné slovo sv. Pavla nepřihodí k tomu očistci vymýšlenému u pekle ani jim toho potvrdí, a druhý rozom stojí k těm slovóm, která mluví sv. Pavel, (162 a) že den Páně, který se v ohni zjeví, jest den posled- nieho súdu a pomsty, který vypálí seno a strniště, na kterých je nalezne. KAPITOLA DEVÁTÁ. Protož k tomu rozomu postavím řeč sva- tého Augustýna, ježto vykládaje tu řeč o dni Páně u výkladě řádném die: Smysl jest: Vzdě- lává-li kto na tento základ, to jest na Krysta zlato, točižto život bohomyslný veda, střiebro pak, miluje-li bližnie své, kamenie drahé skutky dobré činí, to jest, kteříž takoví sú, aby toliko myslili ty věci, které sú božské, kte- řížto skutkové nebudú stráveni od ohně a nic nebo málo čijí. Pakli kto vzdělává dřievie, seno a strniště, to jest, kte- řížto těch věcí časných nemoci lidské pójčených požívají
Strana 90
90 s některakú milostí, to jest, když rozděleni jsúce myslé ty věci, které sú světa, jichžto bez bolesti zbaveni býti nemohú. Protož den Páně, to jesti den súdný jednoho každého skutkóv zkusí nebo v ohni zjeven bude. Potom die: Nebo dva ohně budúcie čtenie, jeden věčný, jímžto věčně budú mu- čeni zlí, druhý, kterýžto předejde, jímžto budú vypáleni obličejové tohoto světa, (162 b) kterýžto oheň očistí ty, kteřížto vzdělávají dřievie, seno a strniště. To on tak zjevně tvrdí, že v ohni vypalujícím svět v den súdný spáleno bude seno a jiné přimiešenie nepravé k dobrotě. Ktož zde pokáním ne očistce toho, než tu o diele takém praví znamenitú věc, že ti vzdělávají dřievie, seno a strniště, kteřížto těchto věcí častných nemoci lidské pójče- ných požívají s někakú milostí nezřiezenú a s přichýlením horlivým jakožto ženy, děti a jiné přátely a statek tělestný přieliš nezřiezeně milují, a těmi milostmi se poskvrňují, ač sú jinak mnoho dobří, však k té dobrotě namiesí se dřievie, sena; a die: Kterýchžto věcí bez bolesti zbaveni býti ne- mohú přichýleni jsúce k nim, velmě zarmútie se bolestně pro škodu těch věcí. KAPITOLA DESÁTÁ. iž pak sv. Jeroným vykládá proroka Naum takto mluví: Dokavad bude pokánie činiti svět, nebude skonánie. Ale když rozmno- ženie nepravosti a lásky uhašenie zvoleni budú se zkušovati, tehdy horlivník Pán přijde ku pomstě, ne jakožto nepřietel, ale aby spále dřievie, se(163 a)no a strniště, čisté přijal zlato, a což by koli nalezl sobě odporného, sejma, aby v první stav navrátil a uvedl, to jest v nevinnost. To jest řeč ta, ježtoť potvrzuje, že seno a jiné věci přimie- šené spálí Pán, když přijde k súdu. Pak již ten mistr, ježto slove Remigius, vykládaje tu řeč sv. Pavla, die: Protož jakožto zlato a střiebro
90 s některakú milostí, to jest, když rozděleni jsúce myslé ty věci, které sú světa, jichžto bez bolesti zbaveni býti nemohú. Protož den Páně, to jesti den súdný jednoho každého skutkóv zkusí nebo v ohni zjeven bude. Potom die: Nebo dva ohně budúcie čtenie, jeden věčný, jímžto věčně budú mu- čeni zlí, druhý, kterýžto předejde, jímžto budú vypáleni obličejové tohoto světa, (162 b) kterýžto oheň očistí ty, kteřížto vzdělávají dřievie, seno a strniště. To on tak zjevně tvrdí, že v ohni vypalujícím svět v den súdný spáleno bude seno a jiné přimiešenie nepravé k dobrotě. Ktož zde pokáním ne očistce toho, než tu o diele takém praví znamenitú věc, že ti vzdělávají dřievie, seno a strniště, kteřížto těchto věcí častných nemoci lidské pójče- ných požívají s někakú milostí nezřiezenú a s přichýlením horlivým jakožto ženy, děti a jiné přátely a statek tělestný přieliš nezřiezeně milují, a těmi milostmi se poskvrňují, ač sú jinak mnoho dobří, však k té dobrotě namiesí se dřievie, sena; a die: Kterýchžto věcí bez bolesti zbaveni býti ne- mohú přichýleni jsúce k nim, velmě zarmútie se bolestně pro škodu těch věcí. KAPITOLA DESÁTÁ. iž pak sv. Jeroným vykládá proroka Naum takto mluví: Dokavad bude pokánie činiti svět, nebude skonánie. Ale když rozmno- ženie nepravosti a lásky uhašenie zvoleni budú se zkušovati, tehdy horlivník Pán přijde ku pomstě, ne jakožto nepřietel, ale aby spále dřievie, se(163 a)no a strniště, čisté přijal zlato, a což by koli nalezl sobě odporného, sejma, aby v první stav navrátil a uvedl, to jest v nevinnost. To jest řeč ta, ježtoť potvrzuje, že seno a jiné věci přimie- šené spálí Pán, když přijde k súdu. Pak již ten mistr, ježto slove Remigius, vykládaje tu řeč sv. Pavla, die: Protož jakožto zlato a střiebro
Strana 91
91 a kamenie drahé ohněm se zkušuje avšak se nezpaluje, takéž v den súdný ktož bude mieti skutky dobré, ač pójde skrze oheň, avšak muky nižádné ani škody trpěti bude; ale ktož mieti bude hřiechy lehké, skrze oheň jda, vyčistěni budú, nebo se spálé jako seno, strniště nebo jako dřievie od ohně, vyčistie se a zkúšeni jsúce vstúpie k Bohu. Tito všickni světí doktorové k jednomu rozomu táhnú, a já je za pravé přijímám, proto že stojie na řeči sv. Pavla, a to mluvie a rozomějí, co on jme- nuje a o čem píše. Nebo vykládati o očistci v pekle, an o něm nic nemluví, to musí pojíti z zámysla mieřiece k ně- čemu, ježto sú sami od sebe uložili; nebo ač sú oni sobě osobili den Páně smrt, že ta ukáže každého skutky, to jest samému jednomu móž (163 b) jeho smrt ukázati, to co jest on činil. Ale tuto jinak pójde, aby den Páně ukázal každého spolu se*) všech lidí, co jich bude, co sú činili zlého nebo dobrého, jakož die sv. Pavel: My všickni musíme se ukázati před stolicí Krystovú, aby každý zvláště přinesl věci těla, které jest činil, buď to zlé nebo dobré. Tuť každého dielo bude ukázáno všem. Ale kdyby na smrti toho odbyl, neměl by s čím se ukázati ani co přinésti před stolici Kry- stovu. Protož toho rozomu nemohu znamenati na prvních doktořiech, by nazývali smrt den Páně z těch slov svatého Pavla, by mluvili o očistci v třetiem pekle. Ale Tomáš, mnich z Akvina, ježto jest nevelmi dávno byl, ten jest najprvé v rozom vnesl v cierkev římskú, změřiv peklo i die, že sú tři pekla, jedno zatracencóv, druhé nekřtěných a třetie očistec; a jiných mnoho věcí škodných napsal jest. Než před tiem, kteří sú nestáli na té řeči sv. Pavla tak, jakož již po- věděno jest, že miesta rozličná k očištění duší sú drželi zpravujíce se sny a ukazováním mrtvých v těch i v oněch mukách, jakož o tom sv. Augu(164 a)stýn takto praví: A miesto očistce není ukázáno. Toliko že mnohými příklady a zjevováními duší v těch najpodobnějších miestech trpie pomstu, v kterých sú hřešili. Ten doktor první než *) Ze.
91 a kamenie drahé ohněm se zkušuje avšak se nezpaluje, takéž v den súdný ktož bude mieti skutky dobré, ač pójde skrze oheň, avšak muky nižádné ani škody trpěti bude; ale ktož mieti bude hřiechy lehké, skrze oheň jda, vyčistěni budú, nebo se spálé jako seno, strniště nebo jako dřievie od ohně, vyčistie se a zkúšeni jsúce vstúpie k Bohu. Tito všickni světí doktorové k jednomu rozomu táhnú, a já je za pravé přijímám, proto že stojie na řeči sv. Pavla, a to mluvie a rozomějí, co on jme- nuje a o čem píše. Nebo vykládati o očistci v pekle, an o něm nic nemluví, to musí pojíti z zámysla mieřiece k ně- čemu, ježto sú sami od sebe uložili; nebo ač sú oni sobě osobili den Páně smrt, že ta ukáže každého skutky, to jest samému jednomu móž (163 b) jeho smrt ukázati, to co jest on činil. Ale tuto jinak pójde, aby den Páně ukázal každého spolu se*) všech lidí, co jich bude, co sú činili zlého nebo dobrého, jakož die sv. Pavel: My všickni musíme se ukázati před stolicí Krystovú, aby každý zvláště přinesl věci těla, které jest činil, buď to zlé nebo dobré. Tuť každého dielo bude ukázáno všem. Ale kdyby na smrti toho odbyl, neměl by s čím se ukázati ani co přinésti před stolici Kry- stovu. Protož toho rozomu nemohu znamenati na prvních doktořiech, by nazývali smrt den Páně z těch slov svatého Pavla, by mluvili o očistci v třetiem pekle. Ale Tomáš, mnich z Akvina, ježto jest nevelmi dávno byl, ten jest najprvé v rozom vnesl v cierkev římskú, změřiv peklo i die, že sú tři pekla, jedno zatracencóv, druhé nekřtěných a třetie očistec; a jiných mnoho věcí škodných napsal jest. Než před tiem, kteří sú nestáli na té řeči sv. Pavla tak, jakož již po- věděno jest, že miesta rozličná k očištění duší sú drželi zpravujíce se sny a ukazováním mrtvých v těch i v oněch mukách, jakož o tom sv. Augu(164 a)stýn takto praví: A miesto očistce není ukázáno. Toliko že mnohými příklady a zjevováními duší v těch najpodobnějších miestech trpie pomstu, v kterých sú hřešili. Ten doktor první než *) Ze.
Strana 92
92 Tomáš z viery nevěděl miesta očistci, ale tento na vieru nedbaje v pekle je vymyslil. A první doktorové odpierají, že nižádné duše křesťanské nejdú do pekla po vzkřiešení Kry- stovu, jediné zatracení, a že die sv. Augustýn, že skrze ukazovánie duší mrtvých v někakých miestech muk ve snách ukázán jest očistec; pak toho nepotvrzuje, ale pochybuje nad tiem die: Snad podobněji ku pravdě řečeno bude, že všecky duše najpodobněji pomstu trpie v těch miestech, v kterýchž sú hřešily. KAPITOLA JEDENÁCTÁ. Totom smysl sv. Řehoře poviem, co on o očistci píše. V kněhách Dyalogorum die, že jest slýchal od svých starších o Paskazyovi, jáhnu řím- ského kostela, že takové svatosti byl, že po smrti jeho dyalmatykú, když sú (164 b) na páry vložili, jiež se jeden dábelník dotekl, a ihned uzdraven byl; avšak po mno- hém času Germanovi biskupu, když jemu lékaři radili, aby se v teplici myl, a on všed Paskazya jáhna an stojí a při- sluhuje v horkosti nalezl, jehožto uzřev náramně se lekl. A co by tu takový muž činil, tázal, jemužto on odpovědě: Pro nižádnú jinú příčinu v tomto miestě muk nejsem, jediné že straně Vavřincově proti Symachovi přivolil sem. Ale prosím tebe, aby se za mě pánu Bohu modlil, a skrze toto poznáš, že si uslyšán, když se vrátíš a mne tuto nenalezneš. Protož muž boží German na modlitbu se vydal a ne po mnohých dnech vrátil se a Paskazya v tom miestě nenalezl. Nebo poněvadž ne ze zlosti, ale z hlúposti zhřešil jest, oči- stiti po smrti mohl jest. Vizte, křesťané, jakými dóvody kříž Krystóv vyprázdněn jest od mužóv hlavatých, jimž se při- dává plnost ducha svatého, kterak jest to snadno řéci, že jesti z hlúposti zhřešil straně (165 a) křivé přivoliv. Snadno řéci, že veliké svatosti byl, že jeho kytle mohla dábla zpro- stiti a pán kytle muky trpí služebníky služe naháčóm v hor- kosti, snadno řéci: Skrze toto poznáš, že uslyšán si na mo- dlitbě za mě, když vrátě se, mě tuto nalezneš. Nemohliť by
92 Tomáš z viery nevěděl miesta očistci, ale tento na vieru nedbaje v pekle je vymyslil. A první doktorové odpierají, že nižádné duše křesťanské nejdú do pekla po vzkřiešení Kry- stovu, jediné zatracení, a že die sv. Augustýn, že skrze ukazovánie duší mrtvých v někakých miestech muk ve snách ukázán jest očistec; pak toho nepotvrzuje, ale pochybuje nad tiem die: Snad podobněji ku pravdě řečeno bude, že všecky duše najpodobněji pomstu trpie v těch miestech, v kterýchž sú hřešily. KAPITOLA JEDENÁCTÁ. Totom smysl sv. Řehoře poviem, co on o očistci píše. V kněhách Dyalogorum die, že jest slýchal od svých starších o Paskazyovi, jáhnu řím- ského kostela, že takové svatosti byl, že po smrti jeho dyalmatykú, když sú (164 b) na páry vložili, jiež se jeden dábelník dotekl, a ihned uzdraven byl; avšak po mno- hém času Germanovi biskupu, když jemu lékaři radili, aby se v teplici myl, a on všed Paskazya jáhna an stojí a při- sluhuje v horkosti nalezl, jehožto uzřev náramně se lekl. A co by tu takový muž činil, tázal, jemužto on odpovědě: Pro nižádnú jinú příčinu v tomto miestě muk nejsem, jediné že straně Vavřincově proti Symachovi přivolil sem. Ale prosím tebe, aby se za mě pánu Bohu modlil, a skrze toto poznáš, že si uslyšán, když se vrátíš a mne tuto nenalezneš. Protož muž boží German na modlitbu se vydal a ne po mnohých dnech vrátil se a Paskazya v tom miestě nenalezl. Nebo poněvadž ne ze zlosti, ale z hlúposti zhřešil jest, oči- stiti po smrti mohl jest. Vizte, křesťané, jakými dóvody kříž Krystóv vyprázdněn jest od mužóv hlavatých, jimž se při- dává plnost ducha svatého, kterak jest to snadno řéci, že jesti z hlúposti zhřešil straně (165 a) křivé přivoliv. Snadno řéci, že veliké svatosti byl, že jeho kytle mohla dábla zpro- stiti a pán kytle muky trpí služebníky služe naháčóm v hor- kosti, snadno řéci: Skrze toto poznáš, že uslyšán si na mo- dlitbě za mě, když vrátě se, mě tuto nalezneš. Nemohliť by
Strana 93
93 čert mluviti jako by ta duše v postavě naháče mluvila, nebo nižádný duše vyšlé z těla nemóž viděti ani zvěděti, čie jest. Protož kdy by se ukázala komu, to by musilo býti v někaké postavě tělestné; a poněvadž ďábel k oklamání lidí nemúdrých móž též učiniti, ktož tehdy móž jist býti v tom, duše-li s ním mluví čili ďábel jemu lže ve jméno duše Paskazya. A protož takové básně sú na věčné oklamánie tomu lidu, ježto nenie vděčen Jezu Krysta a jeho mnohých milostí, aby nechajíce čištěnie duší v krvi Krystově i hledali jeho po naučení Tomáše mnicha v třetiem pekle, a teď po sv. Řehoři v teplicích mezi naháči. Jiná pověst jest Euzebia, toho doktora, který byl (165 b) jest učedlník sv. Jeronýma. Přihodilo se, že někaké šibal- stvie bludné, ježto pravilo, že po smrti na onom světě nenie očistce, to šibalstvo tiem bludem zamúcovalo Euzebia. Tehda v tom zarmúcení jsa, svolal jest biskupy, jáhny i jiné muže věrné, i přikázal jim, aby se postili a modlili za to, aby jim pán Bóh ukázal cestu v tom zámutku. A po skonání modlitby v té noci ukázal se sv. Jeroným Euzebiovi, ležíciemu na loži u veliké slávě, a přikázal Euzebiovi, aby třetieho dne podle jesliček Páně, kdežť mé tělo odpočívá, aby tu svoláni byli ti křesťané i to šibalstvie a těch tří člověkóv, kteří sú zemřeli této noci, kaž přinésti těla jich na to miesto, kdež mé tělo po- chováno jest; na kteréž těla vložíš pytel, kteréhož sem po- žíval, tehdy ihned ti mrtví zase živi budú. A když tak pytel jeho na každého položili, vstali sú z mrtvých a pověděli sú, že sv. Jeroným přivedl je k ráji, k očistci i ku peklu, a při- kázal (166 a) jim, aby pravili všem, co se tam děje na onom světě a má-li to býti viera křesťanóm. Co se tu praví o těch třech umrlcích, dosti jest divné. A že ti doktorové ani biskupové neměli sú nikdež písma bož- ského, ježto by je ujistilo, že jesti tam očistec, než za to
93 čert mluviti jako by ta duše v postavě naháče mluvila, nebo nižádný duše vyšlé z těla nemóž viděti ani zvěděti, čie jest. Protož kdy by se ukázala komu, to by musilo býti v někaké postavě tělestné; a poněvadž ďábel k oklamání lidí nemúdrých móž též učiniti, ktož tehdy móž jist býti v tom, duše-li s ním mluví čili ďábel jemu lže ve jméno duše Paskazya. A protož takové básně sú na věčné oklamánie tomu lidu, ježto nenie vděčen Jezu Krysta a jeho mnohých milostí, aby nechajíce čištěnie duší v krvi Krystově i hledali jeho po naučení Tomáše mnicha v třetiem pekle, a teď po sv. Řehoři v teplicích mezi naháči. Jiná pověst jest Euzebia, toho doktora, který byl (165 b) jest učedlník sv. Jeronýma. Přihodilo se, že někaké šibal- stvie bludné, ježto pravilo, že po smrti na onom světě nenie očistce, to šibalstvo tiem bludem zamúcovalo Euzebia. Tehda v tom zarmúcení jsa, svolal jest biskupy, jáhny i jiné muže věrné, i přikázal jim, aby se postili a modlili za to, aby jim pán Bóh ukázal cestu v tom zámutku. A po skonání modlitby v té noci ukázal se sv. Jeroným Euzebiovi, ležíciemu na loži u veliké slávě, a přikázal Euzebiovi, aby třetieho dne podle jesliček Páně, kdežť mé tělo odpočívá, aby tu svoláni byli ti křesťané i to šibalstvie a těch tří člověkóv, kteří sú zemřeli této noci, kaž přinésti těla jich na to miesto, kdež mé tělo po- chováno jest; na kteréž těla vložíš pytel, kteréhož sem po- žíval, tehdy ihned ti mrtví zase živi budú. A když tak pytel jeho na každého položili, vstali sú z mrtvých a pověděli sú, že sv. Jeroným přivedl je k ráji, k očistci i ku peklu, a při- kázal (166 a) jim, aby pravili všem, co se tam děje na onom světě a má-li to býti viera křesťanóm. Co se tu praví o těch třech umrlcích, dosti jest divné. A že ti doktorové ani biskupové neměli sú nikdež písma bož- ského, ježto by je ujistilo, že jesti tam očistec, než za to
Strana 94
94 se modlili, aby jim ty tři muže vzkřiesil, aby se skrze ně ujistili očistcem. A svatý Jeroným, veliký mistr v písmě jsa, za živa nikdež jistě z viery ne- mohl očistce ukázati. Pakli by to mělo platno býti, aby skrze mrtvé pravdy o něm hledali, tehdy on s nebes přišed u veliké slávě se ukázav Euzebiovi, měl jest on jistěji praviti o tom, kde jesti tam očistec než oni tři z mrtvých vstavše zlí lidé, ježto pekla hodni byli, by jich sv. Jeroným od súdu nevyprosil. Protož nejisté jest takových básní po- tvrzovánie, co se děje skrze ďábly nebo skrze mrtvé, a jestiť proti boží zápovědi. Řekl jest pán Bóh: Nebudeš hledati pravdy mrtvých nebo se na ni ptáti skrze mrtvé; a netoliko pravdy malé, ale najvyššie pravdy hledali (166 b) sú ti doktorové skrze mrtvé. Nebo očištěnie duší stojí v smrti Krystově, nebo sám se jest obětoval Bohu neposkvrněnému, aby očistil svědomie naše od skutkóv mrtvých k službě Bohu živému a tak cele očistil, aby nižádné ne- čistoty neostalo na duši; pak té pravdy ptáti skrze mrtvé do- ktoróm a biskupóm křesťanským, mělo by dosti s haňbú býti. KAPITOLA DVANÁDSTÁ. y věci se teď pravie, aby znáno bylo, čím mistrové a všecka rota Antykrystova u pekle očistec tvrdie. Než ten rozom prvé pověděný, kterak seno, strniště spáleno má býti v ohni vyčisťujícím tváři světa; psal jsem mistróm, ani sú toho nepřijeli, ale viece k nevieře sú mi to přičtli, a některých věcí sú mi zapřeli, a ty doktory, které sem jim tu postavil, ježto tvrdie vyčištěnie sena a strniště v den Páně poslední, ač sú jich nezapřeli, ale kams jako nohú pod lavici sú jimi strčili praviece, že ta řeč sva- tého Pavla, což praví o spálení dřievie, sena a strniště v den Páně, že jesti to mluvil svatý Pavel o těch lidech, kteréž živé zastihne den boží, a že toliko ti doktorové vykládali sú o těch lidech, že na nich seno má páleno býti v den Páně. A podle toho rozomu toliko by svatý Pavel dal zprávu Koryntským
94 se modlili, aby jim ty tři muže vzkřiesil, aby se skrze ně ujistili očistcem. A svatý Jeroným, veliký mistr v písmě jsa, za živa nikdež jistě z viery ne- mohl očistce ukázati. Pakli by to mělo platno býti, aby skrze mrtvé pravdy o něm hledali, tehdy on s nebes přišed u veliké slávě se ukázav Euzebiovi, měl jest on jistěji praviti o tom, kde jesti tam očistec než oni tři z mrtvých vstavše zlí lidé, ježto pekla hodni byli, by jich sv. Jeroným od súdu nevyprosil. Protož nejisté jest takových básní po- tvrzovánie, co se děje skrze ďábly nebo skrze mrtvé, a jestiť proti boží zápovědi. Řekl jest pán Bóh: Nebudeš hledati pravdy mrtvých nebo se na ni ptáti skrze mrtvé; a netoliko pravdy malé, ale najvyššie pravdy hledali (166 b) sú ti doktorové skrze mrtvé. Nebo očištěnie duší stojí v smrti Krystově, nebo sám se jest obětoval Bohu neposkvrněnému, aby očistil svědomie naše od skutkóv mrtvých k službě Bohu živému a tak cele očistil, aby nižádné ne- čistoty neostalo na duši; pak té pravdy ptáti skrze mrtvé do- ktoróm a biskupóm křesťanským, mělo by dosti s haňbú býti. KAPITOLA DVANÁDSTÁ. y věci se teď pravie, aby znáno bylo, čím mistrové a všecka rota Antykrystova u pekle očistec tvrdie. Než ten rozom prvé pověděný, kterak seno, strniště spáleno má býti v ohni vyčisťujícím tváři světa; psal jsem mistróm, ani sú toho nepřijeli, ale viece k nevieře sú mi to přičtli, a některých věcí sú mi zapřeli, a ty doktory, které sem jim tu postavil, ježto tvrdie vyčištěnie sena a strniště v den Páně poslední, ač sú jich nezapřeli, ale kams jako nohú pod lavici sú jimi strčili praviece, že ta řeč sva- tého Pavla, což praví o spálení dřievie, sena a strniště v den Páně, že jesti to mluvil svatý Pavel o těch lidech, kteréž živé zastihne den boží, a že toliko ti doktorové vykládali sú o těch lidech, že na nich seno má páleno býti v den Páně. A podle toho rozomu toliko by svatý Pavel dal zprávu Koryntským
Strana 95
95 a jiným křesťanóm o těch, které zastihne živé den boží, ale jiným by s Tomášem ukázal očistec u pekle. A že tu u výkladě sv. Augustýn die, že ten oheň, který vypálí obličeje světa, očistí ty, kteří vzdělávají dřievie, seno a strniště, a sv. Pavel praví, že my všichni mu- síme se ukázati před stolicí Krystovú, aby každý přinesl zvláštie věci těla svého, buďto zlé nebo dobré, protož bylo-li by to pravé, že jediné o těch mluví sv. Pavel, které zastihne živé den boží? Jiní nemají se s čím okázati před stolicí Krystovú, prvé v třetiem pekle vy(167 b)čistivše se. KAPITOLA TŘINÁDCTÁ. le že tato jesti příčina jedna, proč mistři nepovolé tomu rozomu prvniemu, nebo tuto nesnázi mají o těch dušiech, které umierají a mají na sobě dřievie, seno a strniště; do nebe s senem nemohú, a majíce něco zlata, také s tiem zlatem do pekla nejdú. Protož musí býti pójčeno, že miesto prostřednie jest, očistec, do něhož oni jdú. A tohoto dovodie Tabitú, kterú jest vzkřiesil sv. Petr; protož tu dovodie, kam duši dieti. O těch dušiech tázal jest Kliment svatého Petra, učedlník jeho: Kterak jest o těch dušiech nebo kde by byly. Die jemu svatý Petr: Duše těch, kteříž neúplně mohli sú vyplniti správu spravedlnosti, ale některé na svém těle ostatky zlosti měly sú, těla jich zajisté se zrušie, ale duše aby byly chovány v dobrých a utěšených krajinách, aby i vzkřiešenie mrtvých, když by těla svá přijely, již zrušením očistěna za ty věci, které sú dobré činily, aby u věčném dě- dictví posázeny byly. (168 a) Ty věci pravil sv. Petr o těch dušiech, kteréžto s někakými nedostatky scházejí s světa, ale tam v utěšených miestech zachovány jsú do budúcieho vzkřiešenie. Ale toto všecko u mistróv jest smiech i blud.
95 a jiným křesťanóm o těch, které zastihne živé den boží, ale jiným by s Tomášem ukázal očistec u pekle. A že tu u výkladě sv. Augustýn die, že ten oheň, který vypálí obličeje světa, očistí ty, kteří vzdělávají dřievie, seno a strniště, a sv. Pavel praví, že my všichni mu- síme se ukázati před stolicí Krystovú, aby každý přinesl zvláštie věci těla svého, buďto zlé nebo dobré, protož bylo-li by to pravé, že jediné o těch mluví sv. Pavel, které zastihne živé den boží? Jiní nemají se s čím okázati před stolicí Krystovú, prvé v třetiem pekle vy(167 b)čistivše se. KAPITOLA TŘINÁDCTÁ. le že tato jesti příčina jedna, proč mistři nepovolé tomu rozomu prvniemu, nebo tuto nesnázi mají o těch dušiech, které umierají a mají na sobě dřievie, seno a strniště; do nebe s senem nemohú, a majíce něco zlata, také s tiem zlatem do pekla nejdú. Protož musí býti pójčeno, že miesto prostřednie jest, očistec, do něhož oni jdú. A tohoto dovodie Tabitú, kterú jest vzkřiesil sv. Petr; protož tu dovodie, kam duši dieti. O těch dušiech tázal jest Kliment svatého Petra, učedlník jeho: Kterak jest o těch dušiech nebo kde by byly. Die jemu svatý Petr: Duše těch, kteříž neúplně mohli sú vyplniti správu spravedlnosti, ale některé na svém těle ostatky zlosti měly sú, těla jich zajisté se zrušie, ale duše aby byly chovány v dobrých a utěšených krajinách, aby i vzkřiešenie mrtvých, když by těla svá přijely, již zrušením očistěna za ty věci, které sú dobré činily, aby u věčném dě- dictví posázeny byly. (168 a) Ty věci pravil sv. Petr o těch dušiech, kteréžto s někakými nedostatky scházejí s světa, ale tam v utěšených miestech zachovány jsú do budúcieho vzkřiešenie. Ale toto všecko u mistróv jest smiech i blud.
Strana 96
96 KAPITOLA ČTRNÁDSTÁ. Druhé proto nepovolé mistrové tomu rozomu, neb jakž by to držáno bylo, že tam duše netrpie, ale v utěšení jsú, tak by neměli nač světu lháti, a všickni obchodové jich padli by a zádušie nadána přestaly by. Co sú na duše mrtvých zlúpili králóv, kniežat, pánóv, panoší i jiných lidí, to by vše padlo, žaltářové, vigilje, mše zádušnie, vše by to zahynulo, a naděje mylná, ježto ji tento svět na očistci pekelném staví, zvrátila by se. Ale dokavadž Antykryst farářem tohoto světa jest a vládne velikú mocí, věrú a spa- sením, dotud svět nepustí té naděje mylné; nebo poněvadž nemá naděje svět skrze zaslúženie dobrých skutkóv, tehdy odejmúce očistec pekelný a služby za duše, túžebný pohřeb měli by nižádné nemajíce naděje o těch mrtvých, ale majíce naději v očistci po smrti, a služby slavné mrtvým jednajíce o všech naději mají, že spaseni budú po těch službách, a tak mohú utěšiti se tiem, ano jim kněžie pravie vše dobré o těch dušiech. Protož nesnadněť se svět pustí očistce pekel- ného nebo jinak by mušil zúfati podlé svých nepravostí, v kterýchž se kalé jako svině v blátě. KAPITOLA PATNÁDSTA. Než pak hlediece k rozomu viery, nikakéž nemóž ten očistec tak projíti, jakož o něm držie mistři s tiemto světem. Nebo oni držie, že člověk umra jde v očistec a tam trpí muky, některý deset nebo dvaceti let, nebo mdle se zaň modlé kněžie, a potom tak duše vyčistieci se i jde do nebe. Ale to nemóž býti, by duše jsúci skrze [tělo uvedena v]*) ty hřiechy i měla se sama čistiti bez těla. Protož které čištěnie tam přijde anebo pójde v den Páně, toť pójde na celém člověku, těla s duší v tělo uválená když z mrtvých vstanú a duše svá těla přijmú, a což sta spolu živa jsúce shřešila. neočistila-li sta je, zde musíta (169 a) spolu na oheň, který *) Připsáno dole.
96 KAPITOLA ČTRNÁDSTÁ. Druhé proto nepovolé mistrové tomu rozomu, neb jakž by to držáno bylo, že tam duše netrpie, ale v utěšení jsú, tak by neměli nač světu lháti, a všickni obchodové jich padli by a zádušie nadána přestaly by. Co sú na duše mrtvých zlúpili králóv, kniežat, pánóv, panoší i jiných lidí, to by vše padlo, žaltářové, vigilje, mše zádušnie, vše by to zahynulo, a naděje mylná, ježto ji tento svět na očistci pekelném staví, zvrátila by se. Ale dokavadž Antykryst farářem tohoto světa jest a vládne velikú mocí, věrú a spa- sením, dotud svět nepustí té naděje mylné; nebo poněvadž nemá naděje svět skrze zaslúženie dobrých skutkóv, tehdy odejmúce očistec pekelný a služby za duše, túžebný pohřeb měli by nižádné nemajíce naděje o těch mrtvých, ale majíce naději v očistci po smrti, a služby slavné mrtvým jednajíce o všech naději mají, že spaseni budú po těch službách, a tak mohú utěšiti se tiem, ano jim kněžie pravie vše dobré o těch dušiech. Protož nesnadněť se svět pustí očistce pekel- ného nebo jinak by mušil zúfati podlé svých nepravostí, v kterýchž se kalé jako svině v blátě. KAPITOLA PATNÁDSTA. Než pak hlediece k rozomu viery, nikakéž nemóž ten očistec tak projíti, jakož o něm držie mistři s tiemto světem. Nebo oni držie, že člověk umra jde v očistec a tam trpí muky, některý deset nebo dvaceti let, nebo mdle se zaň modlé kněžie, a potom tak duše vyčistieci se i jde do nebe. Ale to nemóž býti, by duše jsúci skrze [tělo uvedena v]*) ty hřiechy i měla se sama čistiti bez těla. Protož které čištěnie tam přijde anebo pójde v den Páně, toť pójde na celém člověku, těla s duší v tělo uválená když z mrtvých vstanú a duše svá těla přijmú, a což sta spolu živa jsúce shřešila. neočistila-li sta je, zde musíta (169 a) spolu na oheň, který *) Připsáno dole.
Strana 97
97 má spáliti seno a strniště, nebo tak měří spravedlnost božská, aby, kdež jesti stál hřiech, tu pomsta. Bohatec jazykem hřešil lže, chlubě se, laje, hroze, rozkošné věci jeda a pije, u pekle najviece na jazyk úpěl jesti a úpie a bude na věky úpěti Protož písmo o zlých lidech die, že někteří blúdiece modlili sú se němým hadóm a neužitečným po- tvorám, protož na ně přepustil pán Bóh mnoho zvieřat ně- mých na pomstu, aby věděli, že čím kto hřeší, tiem také bude mučen. Protož nemóž duše nésti mučenie za tělo jsúci zavedena v hřiechy skrze ně, než spolu oba mučenie musíta trpěti; protož poněvadž za tělo duše nemóž muk nésti, jestli že by se u pekle sama učistila, kterak by nečisté tělo na se přijala a do nebe s ním šla. A protož ač mistři toto od- súdie a nás s tiem potupie, ale nechať toho věrú odvedú, coť jesti tuto pověděno, nechť ukáží, kdeť se těla očistie těch duší, které sú se v očistci pekelném vyčistily. KAPITOLA ŠESTNÁCTÁ. Než pak o těch řečech sv. Pavla (169 b) ježto mluví sv. Pavel o základu i o diele na ten základ, kteraké kto dělá, a že na tom stojie téměř všickni, že ti, ktož čisté zlato, střiebro a kamenie drahé vzdělávají na základ — Krysta, že ti v nižádný očistec po tomto životě nevejdú, nebo právě zde čisti byli sú; pak ti, kteří sú v hřie- šiech smrtedlných a na základu — Krystovi neostojie, a ze- mrúce tak upřiemo do pekla jdú, a ti pak, kteří vzdělávají dřievie, seno, strniště, ti přiměšují k dobrotě zlého, o nichž die, že budú spaseni skrze oheň v den Páně. Již pak tu rozomu potřebie jest k těm řečem sv. Pavla, kdežto ukazuje dielo namiešenie nedostatkóv k dobrotě; a že pak s tiem dielem ukazuje den Páně s ohněm, aby vy- pálil dřievie, seno a strniště, a že ten vyčištěn jsa ohněm od těch nedostatkóv spasen bude, nemieněť tiem, by tak mu- silo býti, aby ten každý, kto by měl na sobě seno a jiné věci takové, šel s tiem na oheň v den Páně, rozoměj, tak
97 má spáliti seno a strniště, nebo tak měří spravedlnost božská, aby, kdež jesti stál hřiech, tu pomsta. Bohatec jazykem hřešil lže, chlubě se, laje, hroze, rozkošné věci jeda a pije, u pekle najviece na jazyk úpěl jesti a úpie a bude na věky úpěti Protož písmo o zlých lidech die, že někteří blúdiece modlili sú se němým hadóm a neužitečným po- tvorám, protož na ně přepustil pán Bóh mnoho zvieřat ně- mých na pomstu, aby věděli, že čím kto hřeší, tiem také bude mučen. Protož nemóž duše nésti mučenie za tělo jsúci zavedena v hřiechy skrze ně, než spolu oba mučenie musíta trpěti; protož poněvadž za tělo duše nemóž muk nésti, jestli že by se u pekle sama učistila, kterak by nečisté tělo na se přijala a do nebe s ním šla. A protož ač mistři toto od- súdie a nás s tiem potupie, ale nechať toho věrú odvedú, coť jesti tuto pověděno, nechť ukáží, kdeť se těla očistie těch duší, které sú se v očistci pekelném vyčistily. KAPITOLA ŠESTNÁCTÁ. Než pak o těch řečech sv. Pavla (169 b) ježto mluví sv. Pavel o základu i o diele na ten základ, kteraké kto dělá, a že na tom stojie téměř všickni, že ti, ktož čisté zlato, střiebro a kamenie drahé vzdělávají na základ — Krysta, že ti v nižádný očistec po tomto životě nevejdú, nebo právě zde čisti byli sú; pak ti, kteří sú v hřie- šiech smrtedlných a na základu — Krystovi neostojie, a ze- mrúce tak upřiemo do pekla jdú, a ti pak, kteří vzdělávají dřievie, seno, strniště, ti přiměšují k dobrotě zlého, o nichž die, že budú spaseni skrze oheň v den Páně. Již pak tu rozomu potřebie jest k těm řečem sv. Pavla, kdežto ukazuje dielo namiešenie nedostatkóv k dobrotě; a že pak s tiem dielem ukazuje den Páně s ohněm, aby vy- pálil dřievie, seno a strniště, a že ten vyčištěn jsa ohněm od těch nedostatkóv spasen bude, nemieněť tiem, by tak mu- silo býti, aby ten každý, kto by měl na sobě seno a jiné věci takové, šel s tiem na oheň v den Páně, rozoměj, tak
Strana 98
98 vyndeliť s tohoto světa s těmi věcemi, tehdy tak bude, jakož praví. Ale že (170 a) ostává cesta živým zasluhovánie lepších věcí a odchýlenie od zlých, protož k opatrnosti a k větší pilnosti praví sv. Pavel, dávaje na vědomie ty věci, které na posledy přijdú lidem. Velí se opatřiti řka: Každý viz, kterak stavie na ten základ, aby živý usmysle sobě, že dielo najlepšie jest zlatem na základ, (aby živý usmysle sobě) i chytil se jeho, móž-li to mieti; pakli nemóž, ale kamenie drahé, skutky spravedlivé a upřiemné podlé přikázání božích, zdrželivost i jinú nevinnost dělají na základ — Krysta. A tu bezpečen bude, žeť na oheň nepójde, sa často zkúšen ohněm pokušení protivných. Takéž živ jsa a maje smysl o těch dielech, která jsú k ohni přisúzena v den Páně, má na vóli a v moci, aby se od nich vzdálil nebo je opustil; jakož se počítají těm, ktož sú s rozděleným srdcem, ježto se neřádně přichylují milosti, k tělestným a zemským věcem, a umenšují v sobě ty milosti, které sú při- jeli od Boha skrze pána Jezu Krysta, nebo jinak v lenosti a v netbání, v opuštění tratie časy mnohé; ta (170 b)ková namiešenie i k těm podobná jsú jako dřievie, seno a strniště. Již pak máme věděti, že taková diela nehodie se dělati na základ — Krysta. Protož má na vóli i v moci, aby je opustil a oddělil se jako od ohně, nebo na oheň vedú, že snad mnoho jich jest nadělal za mnohá léta, aby za ně pokánie zde činil jakož postihnúti móž svú mocí po vše časy, dokudž zde jest, aby jich želel, a což móž aby za ně trpěl, a najviece ta tr- penie, která pán Bóh vzkládá a dopúštie jich na ty, kteréž miluje, nemoci, škody, haněnie, zámutky, a kteréž koli bez- právie dopustí na ty lidi, aby to pokorně snášeli, činiece se hodni těch zlých věcí za své hřiechy v času zarmúcenie. Protož poněvadž mají moc činiti pokánie za veliké i za většie hřiechy zde, ovšem viece mají moc činiti pokánie za malé a za najmenšie hřiechy, a těmi činy, ač jesti kto činil veliké nebo malé hřiechy, móž je opraviti zde pokáním, aby s nimi nešel na nižádný oheň; a na to jest řeč ta sv. (171 a) Pavla, ježto die: Každý viz, což stavie na základ — Krysta, a opatrný člověk tiem napomenut jsa podlé toho, což
98 vyndeliť s tohoto světa s těmi věcemi, tehdy tak bude, jakož praví. Ale že (170 a) ostává cesta živým zasluhovánie lepších věcí a odchýlenie od zlých, protož k opatrnosti a k větší pilnosti praví sv. Pavel, dávaje na vědomie ty věci, které na posledy přijdú lidem. Velí se opatřiti řka: Každý viz, kterak stavie na ten základ, aby živý usmysle sobě, že dielo najlepšie jest zlatem na základ, (aby živý usmysle sobě) i chytil se jeho, móž-li to mieti; pakli nemóž, ale kamenie drahé, skutky spravedlivé a upřiemné podlé přikázání božích, zdrželivost i jinú nevinnost dělají na základ — Krysta. A tu bezpečen bude, žeť na oheň nepójde, sa často zkúšen ohněm pokušení protivných. Takéž živ jsa a maje smysl o těch dielech, která jsú k ohni přisúzena v den Páně, má na vóli a v moci, aby se od nich vzdálil nebo je opustil; jakož se počítají těm, ktož sú s rozděleným srdcem, ježto se neřádně přichylují milosti, k tělestným a zemským věcem, a umenšují v sobě ty milosti, které sú při- jeli od Boha skrze pána Jezu Krysta, nebo jinak v lenosti a v netbání, v opuštění tratie časy mnohé; ta (170 b)ková namiešenie i k těm podobná jsú jako dřievie, seno a strniště. Již pak máme věděti, že taková diela nehodie se dělati na základ — Krysta. Protož má na vóli i v moci, aby je opustil a oddělil se jako od ohně, nebo na oheň vedú, že snad mnoho jich jest nadělal za mnohá léta, aby za ně pokánie zde činil jakož postihnúti móž svú mocí po vše časy, dokudž zde jest, aby jich želel, a což móž aby za ně trpěl, a najviece ta tr- penie, která pán Bóh vzkládá a dopúštie jich na ty, kteréž miluje, nemoci, škody, haněnie, zámutky, a kteréž koli bez- právie dopustí na ty lidi, aby to pokorně snášeli, činiece se hodni těch zlých věcí za své hřiechy v času zarmúcenie. Protož poněvadž mají moc činiti pokánie za veliké i za většie hřiechy zde, ovšem viece mají moc činiti pokánie za malé a za najmenšie hřiechy, a těmi činy, ač jesti kto činil veliké nebo malé hřiechy, móž je opraviti zde pokáním, aby s nimi nešel na nižádný oheň; a na to jest řeč ta sv. (171 a) Pavla, ježto die: Každý viz, což stavie na základ — Krysta, a opatrný člověk tiem napomenut jsa podlé toho, což
Strana 99
99 již pověděno jest, s takovými diely a na základě se s nimi ustaví, tak aby na oheň s nimi nešel v den Páně, ale od- platu vzal za ně. Podlé těch věcí má rozoměno býti svatému Pavlu, že to, co by mělo páleno býti v den Páně, jest v moci živých; zde opraviti to a tam nedocházeti s tiem. A k tomuť chýlí se řeč svatého Petra, již prvé pověděná, ježtoť mluví tu hroznú řeč, která pójde v den súdu Krystova, i die: A poněvadž tyto všecky věci rozplynúti se mají, kterací my musíme býti v svatých obco- váních a v dobrotách, čekajíce a chvátajíce v den súdu pána našeho Ježíše Krysta, od něhož nebesa hořiece planúti budú. Předloživ ty věci, že nebe i země i všecky věci vypáleny a vyčištěny ohněm budú, že pak my ovšem těch věcí čekajíce a k nim chvátajíce máme dokonalí býti v svatých obyčejích a v dobrotách zde napřed, abychom (171 b) tam hodni nale- zeni byli, nebo když nebesa a země mají čista býti, mnohem viece my, ježto žádáme pána Boha účastni býti, viece svatosti a čistoty potřebujem, abychom před ním hodni nalezeni byli. Ještě těm řkú, kteřížto na základu — Krystovi stojíe skrze vieru a milost a některých věcí poskvrněných přiměšují k své dobrotě, ježto by ty věci měly páleny býti v den Páně, že k tomu, aby tam nedošli s nimi, mají pomoc v Krystu Ježí- šovi a v krvi jeho, aby se v ní očistili, jakož praví s v. Jan řka: Jestli že v světle, pravdě jeho chodíme, jakož i on v světle jest, tovařistvie máme s ním spolu, a krev pána Ježíše, syna jeho, očišťuje nás od každého hřiechu. Toť jesti očistec, nebo tak jesti nás miloval, že nás jest omyl v krvi své od hřiechóv našich. Protož blahoslaveni sú všickni ti, kteřížto umývají rúcha svá ve krvi beránkově, aby moc jich byla v dřevu života, a skrze brány aby mohli vjíti do města. Toto ti mají na pomoc, kteříž tovařistvie mají v jeho světle pravém, aby mohli obmýva(172 a)ti ustavičně všecky hřiechy své ve krvi jeho, ač se obléniti nechtie a srozoměti tomu umývání, že mají právo k němu hodně na každú ho- dinu, hledajíce milosti skrze tu krev vždy bývají očištěni v ní, to jest, když hledají milostí v ní od Boha k očištění hřiechóv skrze krev Krystovu, umývají se v ní, a sú blaho- 7*
99 již pověděno jest, s takovými diely a na základě se s nimi ustaví, tak aby na oheň s nimi nešel v den Páně, ale od- platu vzal za ně. Podlé těch věcí má rozoměno býti svatému Pavlu, že to, co by mělo páleno býti v den Páně, jest v moci živých; zde opraviti to a tam nedocházeti s tiem. A k tomuť chýlí se řeč svatého Petra, již prvé pověděná, ježtoť mluví tu hroznú řeč, která pójde v den súdu Krystova, i die: A poněvadž tyto všecky věci rozplynúti se mají, kterací my musíme býti v svatých obco- váních a v dobrotách, čekajíce a chvátajíce v den súdu pána našeho Ježíše Krysta, od něhož nebesa hořiece planúti budú. Předloživ ty věci, že nebe i země i všecky věci vypáleny a vyčištěny ohněm budú, že pak my ovšem těch věcí čekajíce a k nim chvátajíce máme dokonalí býti v svatých obyčejích a v dobrotách zde napřed, abychom (171 b) tam hodni nale- zeni byli, nebo když nebesa a země mají čista býti, mnohem viece my, ježto žádáme pána Boha účastni býti, viece svatosti a čistoty potřebujem, abychom před ním hodni nalezeni byli. Ještě těm řkú, kteřížto na základu — Krystovi stojíe skrze vieru a milost a některých věcí poskvrněných přiměšují k své dobrotě, ježto by ty věci měly páleny býti v den Páně, že k tomu, aby tam nedošli s nimi, mají pomoc v Krystu Ježí- šovi a v krvi jeho, aby se v ní očistili, jakož praví s v. Jan řka: Jestli že v světle, pravdě jeho chodíme, jakož i on v světle jest, tovařistvie máme s ním spolu, a krev pána Ježíše, syna jeho, očišťuje nás od každého hřiechu. Toť jesti očistec, nebo tak jesti nás miloval, že nás jest omyl v krvi své od hřiechóv našich. Protož blahoslaveni sú všickni ti, kteřížto umývají rúcha svá ve krvi beránkově, aby moc jich byla v dřevu života, a skrze brány aby mohli vjíti do města. Toto ti mají na pomoc, kteříž tovařistvie mají v jeho světle pravém, aby mohli obmýva(172 a)ti ustavičně všecky hřiechy své ve krvi jeho, ač se obléniti nechtie a srozoměti tomu umývání, že mají právo k němu hodně na každú ho- dinu, hledajíce milosti skrze tu krev vždy bývají očištěni v ní, to jest, když hledají milostí v ní od Boha k očištění hřiechóv skrze krev Krystovu, umývají se v ní, a sú blaho- 7*
Strana 100
100 slavení často a ustavičně žádajíce očištěni býti v té krvi, která má moc očistiti celú choť Krystovu od každé poskvrny malé i veliké, aby úplně čista jemu ostala. Protož z těchto řečí aby tento rozom ostal, že to, což se mluví o očištění duše po tomto životě, a že ten rozom příleží některým spravedlivým lidem, ježto sú, měvše některé nedostatky při- miešené k své dobrotě a neopravivše jich zde, přešli sú na onu stranu s nimi; ale ktož se úplně vyčistili zde skrze krev Krystovu a skrze pokánie pravé, ti tam nebudú čištěni, a hřiešníci v smrtedlných hřiešiech ohněm páleni budú a čisti nikdy nebudú. Protož cožť se očistce dotýká, tať věc některým řiedkým přijde, a to těm, kteříž sú v Krystu ve- liký diel měli. KAPITOLA SEDMNÁCTÁ. Než apoštolé Antykrystovi ti sú všem hřieš- níkóm tohoto světa ustlali miesto v třetiem pekle v očistci, nesúdiece, kto lepší a kto horší. Protož o nižádném ne- pravie, by po smrti do pekla šel, než prostě, že všickni v očistec jdú. A to mluvie o kupcích lakomých a o pániech bohatých: Poproste Boha za tohoto dobrého druha, zdaliť se jest v čem obmeškal, nebo mnoho dobrého učinil jest tomuto božiemu domu. Lhář, nevěda, by ten lakomec kdy co dobrého činiti počal, mluví o jeho obmeškání, že jeho dóm nadával. A že tak pravie o všech, že v očistec jdú, nebo jinak by jim sádla ubylo, jakž o kterých mluvili by, že sú u Boha, za ty by již nesměli prositi, pakli by řekli o kterých, že sú u pekle, také by neprosili, nebo z pekla nenie vykúpenie. Protož nenie nižádné svatosti na lidech, by oni řekli, že sú ihned u Boha, umřevše v té svatosti, ani o těch kdy řkú, by u Boha byli, za (173 a) kteréžto dvadceti let žaltáře a vigiljie zpievají, aniž také móž který hřiešník najvětší na světě býti, by na něm pochybiece řekli: V pekleť jesti, nenieť platna naše modlitba Nebo jakž by taková rozezná- vánie měli při mrtvých tak by jich obchodové svatokupečtí přestali, nemohli by lúpiti živých skrze mrtvé, nemohli by
100 slavení často a ustavičně žádajíce očištěni býti v té krvi, která má moc očistiti celú choť Krystovu od každé poskvrny malé i veliké, aby úplně čista jemu ostala. Protož z těchto řečí aby tento rozom ostal, že to, což se mluví o očištění duše po tomto životě, a že ten rozom příleží některým spravedlivým lidem, ježto sú, měvše některé nedostatky při- miešené k své dobrotě a neopravivše jich zde, přešli sú na onu stranu s nimi; ale ktož se úplně vyčistili zde skrze krev Krystovu a skrze pokánie pravé, ti tam nebudú čištěni, a hřiešníci v smrtedlných hřiešiech ohněm páleni budú a čisti nikdy nebudú. Protož cožť se očistce dotýká, tať věc některým řiedkým přijde, a to těm, kteříž sú v Krystu ve- liký diel měli. KAPITOLA SEDMNÁCTÁ. Než apoštolé Antykrystovi ti sú všem hřieš- níkóm tohoto světa ustlali miesto v třetiem pekle v očistci, nesúdiece, kto lepší a kto horší. Protož o nižádném ne- pravie, by po smrti do pekla šel, než prostě, že všickni v očistec jdú. A to mluvie o kupcích lakomých a o pániech bohatých: Poproste Boha za tohoto dobrého druha, zdaliť se jest v čem obmeškal, nebo mnoho dobrého učinil jest tomuto božiemu domu. Lhář, nevěda, by ten lakomec kdy co dobrého činiti počal, mluví o jeho obmeškání, že jeho dóm nadával. A že tak pravie o všech, že v očistec jdú, nebo jinak by jim sádla ubylo, jakž o kterých mluvili by, že sú u Boha, za ty by již nesměli prositi, pakli by řekli o kterých, že sú u pekle, také by neprosili, nebo z pekla nenie vykúpenie. Protož nenie nižádné svatosti na lidech, by oni řekli, že sú ihned u Boha, umřevše v té svatosti, ani o těch kdy řkú, by u Boha byli, za (173 a) kteréžto dvadceti let žaltáře a vigiljie zpievají, aniž také móž který hřiešník najvětší na světě býti, by na něm pochybiece řekli: V pekleť jesti, nenieť platna naše modlitba Nebo jakž by taková rozezná- vánie měli při mrtvých tak by jich obchodové svatokupečtí přestali, nemohli by lúpiti živých skrze mrtvé, nemohli by
Strana 101
101 hlodati masa živých na kostech jich přátel umrlých. Protož věčně budú prositi za jich přátely, aby je věčně lúpili skrze ně. A když jedni mnišie zemrú, druzí na jich miesta vstú- piece za též duše prosie, a neřkú ani první ani poslední: Již tak mnoho let prosiece té neb oné duši své pokoj vy- prosili sme, neb tak mluviece poškodili by sobě a urazili by břicho; nedávali by jim. Protož věčně budú prositi, aby se měli čím živiti. KAPITOLA OSMNÁCTÁ. rotož z těch věcí móž známo býti, že mistrové se všemi kněžími nemohú ani umějí tak očistce v tomto životě kázati hřiešníkóm tohoto světa, ani kterému lidu jinému (173 b) pominuvše přednie věci, nebo chtěli znáti, že viera Jezu Krystova jest s plnú dostatečností každému zde polo- žena, aby chce-li jie kto následovati, mohl úplně spravedliv a čist býti, nevycházeje z tohoto světa. A to zde dlužní sú prvé kázati a oznámiti než očistec u pekle po tomto životě; a uvedú-li na to svět, aby viery následuje úplně čist byl skrze ni, nebudú jim směti čištěnie jiného po smrti tak ši- roce hlásiti, nebo to již pójde na pohaněnie viery, že by oznámiece ji s plnú dostatečností k očištění, i pravili druhú cestu u peklo po smrti k čištění. Nebo sem řekl napřed, že pokánie prvé skrze vieru dlužni sú uvésti na lid, kteréž pán Ježíš najprve počel kázati nehroze o něm očistcem, ale sli- buje věrně a právě kajícím, že se jim přiblíží královstvie nebeské, a že jich pokánie jestiť anjelóm v nebi [radost].*) Protož veliké dostatečnosti jest pokánie k očištění svě- domie, poněvadž skrze ně spasenie blízko móž býti, že lotru pozdě kajíciemu ihned ten den do ráje pomohlo jest. To jesti najprvé zde dlužné kázati a nic ji(174 a)ného hřiešným napřed nepředkládati; ale řiekají kněžie i mistrové a mnoho učinie volánie, aby pokánie činili, i nechtie se káti. A po- něvadž napomínajíce nemohli by jich ku pokání zde přivésti, *) Připsáno po straně.
101 hlodati masa živých na kostech jich přátel umrlých. Protož věčně budú prositi za jich přátely, aby je věčně lúpili skrze ně. A když jedni mnišie zemrú, druzí na jich miesta vstú- piece za též duše prosie, a neřkú ani první ani poslední: Již tak mnoho let prosiece té neb oné duši své pokoj vy- prosili sme, neb tak mluviece poškodili by sobě a urazili by břicho; nedávali by jim. Protož věčně budú prositi, aby se měli čím živiti. KAPITOLA OSMNÁCTÁ. rotož z těch věcí móž známo býti, že mistrové se všemi kněžími nemohú ani umějí tak očistce v tomto životě kázati hřiešníkóm tohoto světa, ani kterému lidu jinému (173 b) pominuvše přednie věci, nebo chtěli znáti, že viera Jezu Krystova jest s plnú dostatečností každému zde polo- žena, aby chce-li jie kto následovati, mohl úplně spravedliv a čist býti, nevycházeje z tohoto světa. A to zde dlužní sú prvé kázati a oznámiti než očistec u pekle po tomto životě; a uvedú-li na to svět, aby viery následuje úplně čist byl skrze ni, nebudú jim směti čištěnie jiného po smrti tak ši- roce hlásiti, nebo to již pójde na pohaněnie viery, že by oznámiece ji s plnú dostatečností k očištění, i pravili druhú cestu u peklo po smrti k čištění. Nebo sem řekl napřed, že pokánie prvé skrze vieru dlužni sú uvésti na lid, kteréž pán Ježíš najprve počel kázati nehroze o něm očistcem, ale sli- buje věrně a právě kajícím, že se jim přiblíží královstvie nebeské, a že jich pokánie jestiť anjelóm v nebi [radost].*) Protož veliké dostatečnosti jest pokánie k očištění svě- domie, poněvadž skrze ně spasenie blízko móž býti, že lotru pozdě kajíciemu ihned ten den do ráje pomohlo jest. To jesti najprvé zde dlužné kázati a nic ji(174 a)ného hřiešným napřed nepředkládati; ale řiekají kněžie i mistrové a mnoho učinie volánie, aby pokánie činili, i nechtie se káti. A po- něvadž napomínajíce nemohli by jich ku pokání zde přivésti, *) Připsáno po straně.
Strana 102
102 kterak by podobně z viery takým posměvačóm mohli očistec po tomto životě kázati, jimž pán Ježíš peklo oznamuje řka: Nebudete-li pokánie činiti, všickni spolkem zahynete. Protož ti odvrženi sú ode všech věcí, kterýmiž dobří mohú polepšeni býti, kteřížto pro své nekánie zahynú. Nebo poněvadž pán Bóh z milosti dává čas a miesto zde k tomu, aby se k němu skrze pokánie navrátili hřiešní a očištěni byli skrze ně od svědomie zlého, těm, ktož pohrzie, kudy by nalezl kterú milost od Boha, kterak ten naději v očistec po smrti klade. Protož mistr nebo kněz po smrti nevěrně očistec káže opustiv kázánie pokánie; pakli káže pokánie a nemóž k němu při- vésti lidi, ještě nevěrněji káže jim očistec po smrti nebo takový, poněvadž že takoví hřiešníci, ježto k napomínání po- hrzejí pokánie činiti a zmeškají je, sú v nenávisti boží, a nemohú počátkem nižádné (174 b) účastnosti v Krystu mieti ani v jeho milostech, a skonajíce tak v hřiešiech upřiemo na zatracenie jdú. Protož proti vieře i proti rozomu takovým hřiešníkóm očistec po smrti u pekle káže nebo slibuje, a toho jinak nemóž vésti pro lezlý,*) vieru nebo písma jediné z své příčiny, že nedbá na duše, kde po smrti budú, když na ně břicho pase, jakož řiekají: Co mi do chlapóv, ledas bych já měl. Protož z viery jistota jest, že hřiešníkóm tohoto světa nekajícím přieliš zrádně káží oči- stec po smrti. Pakli sú kteří kající nebo spravedliví, kterak těm mohú z upřémnosti očistec po smrti kázati, poněvadž napřed zde účastni sú Krysta a mají plnú dostatečnost v Krystu a v jeho krvi k očištění od každé zlosti úplně, aby neostala na nich i žádná poskvrna ani malá ani veliká. Podle rozomu sv. Pavla, jenž mluvě o zvo- lené choti Jezu Krystově, o cierkvi svaté, die, že Krystus miloval jesti cierkev svú a dal sám se za ni, aby ji osvětil, očišťuje ji omytím krve své (175 a) v slávě života, aby ji vydal sám sobě, slavnú cierkev, ježto nemá poskvrny ani vrásky ani co takového, ale aby byla svata a neposkvrněna. Tak ji miloval, aby z veliké milosti omyl ji *) Nečitelné.
102 kterak by podobně z viery takým posměvačóm mohli očistec po tomto životě kázati, jimž pán Ježíš peklo oznamuje řka: Nebudete-li pokánie činiti, všickni spolkem zahynete. Protož ti odvrženi sú ode všech věcí, kterýmiž dobří mohú polepšeni býti, kteřížto pro své nekánie zahynú. Nebo poněvadž pán Bóh z milosti dává čas a miesto zde k tomu, aby se k němu skrze pokánie navrátili hřiešní a očištěni byli skrze ně od svědomie zlého, těm, ktož pohrzie, kudy by nalezl kterú milost od Boha, kterak ten naději v očistec po smrti klade. Protož mistr nebo kněz po smrti nevěrně očistec káže opustiv kázánie pokánie; pakli káže pokánie a nemóž k němu při- vésti lidi, ještě nevěrněji káže jim očistec po smrti nebo takový, poněvadž že takoví hřiešníci, ježto k napomínání po- hrzejí pokánie činiti a zmeškají je, sú v nenávisti boží, a nemohú počátkem nižádné (174 b) účastnosti v Krystu mieti ani v jeho milostech, a skonajíce tak v hřiešiech upřiemo na zatracenie jdú. Protož proti vieře i proti rozomu takovým hřiešníkóm očistec po smrti u pekle káže nebo slibuje, a toho jinak nemóž vésti pro lezlý,*) vieru nebo písma jediné z své příčiny, že nedbá na duše, kde po smrti budú, když na ně břicho pase, jakož řiekají: Co mi do chlapóv, ledas bych já měl. Protož z viery jistota jest, že hřiešníkóm tohoto světa nekajícím přieliš zrádně káží oči- stec po smrti. Pakli sú kteří kající nebo spravedliví, kterak těm mohú z upřémnosti očistec po smrti kázati, poněvadž napřed zde účastni sú Krysta a mají plnú dostatečnost v Krystu a v jeho krvi k očištění od každé zlosti úplně, aby neostala na nich i žádná poskvrna ani malá ani veliká. Podle rozomu sv. Pavla, jenž mluvě o zvo- lené choti Jezu Krystově, o cierkvi svaté, die, že Krystus miloval jesti cierkev svú a dal sám se za ni, aby ji osvětil, očišťuje ji omytím krve své (175 a) v slávě života, aby ji vydal sám sobě, slavnú cierkev, ježto nemá poskvrny ani vrásky ani co takového, ale aby byla svata a neposkvrněna. Tak ji miloval, aby z veliké milosti omyl ji *) Nečitelné.
Strana 103
103 do čista ve krvi své od každé poskvrny malé i veliké, aby jemu ku plné libosti připravena byla svatá a slavná; a k to- muto svědectví druhé z nebe jest, o němž svatý Jan apoštol praví, že jesti viděl zástupy v nebi svatých veliké, jichžto nemohl nižádný zčísti. I otázal jeho jeden z starcóv, kteřížto okolo stolice božie jsú, o těch zástupiech řka Janovi: Tito, ježto oblečeni sú v bielé rúcho, kdo sú a odkavad sú přišli sem. I vecech jemu: Pane mój, ty vieš. I vece ke mně: Toť sú ti, ježtoť sú přišli z velikého za- rmúcenie a omyli sú rúcha svá a zbělili sú je ve krvi berán- kově [nikděž jinde nemohli sú umyti a čisti býti než toliko v krvi Krystově].*) Protož poněvadž ty věci zde v tomto ži- votě mají se dieti na cierkvi svaté a na zvolených božích, aby k takové čistotě přišla ve krvi Krystově, kterak mistr nebo kněz, opustě, nedbaje na té čistotě postaviti spravedli- vých a ka(175 b)jících, i chce jim kázati očistec po tomto životě u pekle. A to ještě nábožně lže jim, tak vzdýchaje, ruce spínaje die: Haha, veliké hřiechy máme a nemóžem za ně dosti učiniti; musíť nám oheň dán býti po smrti. Protož ty věci se dějí skrze apoštoly Antykrystovy, v nichžto jest viera Jezu Krystova opuštěna netoliko v té straně, což se chýlí k čistotě pravé duši, ale ve všech věcech zákon Krystóv opuštěn jest i všeliká péče duší. Protož velikú nevěrú svá- zali se sú s hřiešníky tohoto světa v těch věcech, které jim k spasení jednají k jich vóli, toliko těch obyklých a usta- vených služeb podávajíce k spasení, a pokání mylná a lstivá na ně za obyčej vkládajíce, aby vždy hřešili a káli se. A po- něvadž v takové nevěře bludné s lidem stojie, tehdy hotově té čistoty jich dušem podávají u pekle, na kterú by břicha svá hojně pásli, nebo by jim očištěnie duší ve krvi Krystově úplně předkládali, nemohli by jie oceniti tak draho, ale za- ložiece jim očistec u pekle k očištění duší jich, na ten sú mnoho záduší nadusili, mohú se hoj(176 a)ně pásti na samu čistotu duší. Protož pokánie i všeliká čistota duší nedostatek má v nich, nebo skrze bludy obyklé a dávno uvedené mezi *) Připsáno dole.
103 do čista ve krvi své od každé poskvrny malé i veliké, aby jemu ku plné libosti připravena byla svatá a slavná; a k to- muto svědectví druhé z nebe jest, o němž svatý Jan apoštol praví, že jesti viděl zástupy v nebi svatých veliké, jichžto nemohl nižádný zčísti. I otázal jeho jeden z starcóv, kteřížto okolo stolice božie jsú, o těch zástupiech řka Janovi: Tito, ježto oblečeni sú v bielé rúcho, kdo sú a odkavad sú přišli sem. I vecech jemu: Pane mój, ty vieš. I vece ke mně: Toť sú ti, ježtoť sú přišli z velikého za- rmúcenie a omyli sú rúcha svá a zbělili sú je ve krvi berán- kově [nikděž jinde nemohli sú umyti a čisti býti než toliko v krvi Krystově].*) Protož poněvadž ty věci zde v tomto ži- votě mají se dieti na cierkvi svaté a na zvolených božích, aby k takové čistotě přišla ve krvi Krystově, kterak mistr nebo kněz, opustě, nedbaje na té čistotě postaviti spravedli- vých a ka(175 b)jících, i chce jim kázati očistec po tomto životě u pekle. A to ještě nábožně lže jim, tak vzdýchaje, ruce spínaje die: Haha, veliké hřiechy máme a nemóžem za ně dosti učiniti; musíť nám oheň dán býti po smrti. Protož ty věci se dějí skrze apoštoly Antykrystovy, v nichžto jest viera Jezu Krystova opuštěna netoliko v té straně, což se chýlí k čistotě pravé duši, ale ve všech věcech zákon Krystóv opuštěn jest i všeliká péče duší. Protož velikú nevěrú svá- zali se sú s hřiešníky tohoto světa v těch věcech, které jim k spasení jednají k jich vóli, toliko těch obyklých a usta- vených služeb podávajíce k spasení, a pokání mylná a lstivá na ně za obyčej vkládajíce, aby vždy hřešili a káli se. A po- něvadž v takové nevěře bludné s lidem stojie, tehdy hotově té čistoty jich dušem podávají u pekle, na kterú by břicha svá hojně pásli, nebo by jim očištěnie duší ve krvi Krystově úplně předkládali, nemohli by jie oceniti tak draho, ale za- ložiece jim očistec u pekle k očištění duší jich, na ten sú mnoho záduší nadusili, mohú se hoj(176 a)ně pásti na samu čistotu duší. Protož pokánie i všeliká čistota duší nedostatek má v nich, nebo skrze bludy obyklé a dávno uvedené mezi *) Připsáno dole.
Strana 104
104 ty zkažené křesťany, to vše jednají, lehce mluvie o čistotu duší, podávajíce jie všemu světu u pekle, lehce o pokánie, mohúce je uvésti na najhoršie pekelníky jako lotři nepečliví o duše, přišedše proto, aby kradli, mordovali a zatratili. Protož to pokánie, kteréž Bóh přijímá, nejde podle jich cest, nebo on chce, aby nemilostivý opustil cestu svú nepravú a činil spravedlnost. Protož pokánie nemóž státi na člověku světském, kterýžto svět miluje, nebo ani láska božie móž státi v tóm, kto miluje svět aniž móž státi v kom pokánie s hřiechem smrtedlným s nepravými obchody, s pýchú, s la- komstvím, s pokrytstvím, ani s kterým přestúpením přiká- zání božích. Protož ktož se chce káti hřiechóv, musí všecka přikázánie božie plniti a nemóž se jedněch přestúpení káti, druhá činiti, nebo kteráž koli přikázánie božie přestúpí, vždy smrtedlně hřeší a upadá v boží hněv a milost (176 b) jeho ztracuje. A když milost boží ztracuje, tehdy z pokánie vy- padá. Protož chtě se káti člověk, musíť i vuolí i v úmysle i v skutku každém nstanoviti se na všech přikázáních, aby je držal do smrti. A protož lid zapletený v bludy a v svět. nemóž držeti přikázání božích aniž se káti s těmi zaplete- ními, a ovšem ten lid, ježto nevie přikázání božích.
104 ty zkažené křesťany, to vše jednají, lehce mluvie o čistotu duší, podávajíce jie všemu světu u pekle, lehce o pokánie, mohúce je uvésti na najhoršie pekelníky jako lotři nepečliví o duše, přišedše proto, aby kradli, mordovali a zatratili. Protož to pokánie, kteréž Bóh přijímá, nejde podle jich cest, nebo on chce, aby nemilostivý opustil cestu svú nepravú a činil spravedlnost. Protož pokánie nemóž státi na člověku světském, kterýžto svět miluje, nebo ani láska božie móž státi v tóm, kto miluje svět aniž móž státi v kom pokánie s hřiechem smrtedlným s nepravými obchody, s pýchú, s la- komstvím, s pokrytstvím, ani s kterým přestúpením přiká- zání božích. Protož ktož se chce káti hřiechóv, musí všecka přikázánie božie plniti a nemóž se jedněch přestúpení káti, druhá činiti, nebo kteráž koli přikázánie božie přestúpí, vždy smrtedlně hřeší a upadá v boží hněv a milost (176 b) jeho ztracuje. A když milost boží ztracuje, tehdy z pokánie vy- padá. Protož chtě se káti člověk, musíť i vuolí i v úmysle i v skutku každém nstanoviti se na všech přikázáních, aby je držal do smrti. A protož lid zapletený v bludy a v svět. nemóž držeti přikázání božích aniž se káti s těmi zaplete- ními, a ovšem ten lid, ježto nevie přikázání božích.
Strana 105
охл лее. ~~~ Děj iterativní vyjadřuje se u Chelčického způsobem přesnějším nežli v nynější češtině. at by == aby (po imperativu sloves chtění, rozkazování) bez deky = nutně, s nevolí byt = podstata což sta spolu živa jsúce shřešila (dual) = což jsou spolu živy jsouce shřešily čakati = Gekati čár (sing. masc.) = čáry, kouzlo Gtedlné — zrejmé, citedlné éíti — pozorovati, uváziti érv == бегу dadie == dají do sie chvíle = do této chvíle, po svou dobu dotýče = dotýká se duchovenstvie =- náboženství, boha- bojnost hańba == hanba hanec == kdo huni, Tadler hospodü byti, státi — bydleti hrdla platiti = životem platiti chúkati, chúkánie = tiše mluviti káleti se — mazati se, špiniti se kněz uběhlá (fem.) == knóżf, již opustili víru krva = kurva kubenär = souloZnik (concubarius) kukla — zakuklení, lepký = lípavý libadlo = Pacifikal (možná, že i svátky jako kropáče) mierně = mírně, míru obsahující mětež — zmatek, nepořádek méteznik = odbojnik modlny = k němuž se jest modliti musita (dual) = musí mylnost = omyl, klamavost nečíslný = nesčíslný nečitedlně = nezřejmě, nejasně náboženstvie — nábožnosť načítati se — udávati se nalit == rychle, tedy, toż nasáto —- naseto nebo = poněvadž, protože (ve vět- šině případů; mimo to nynější smysl = oder) 2 nedovérný == který zcela nevěří někaký == nějaký nižádný = žádný (tak vždy u Chel- čického) obinüti se = vyhnouti se . obleniti — zanedbati, prome&kati obmeskánie = zanedbání obykánie = pfivykäni, (obvykäni) odivná (věc) = podivné jest: odjem, — si = odñav, — SI odpora == odpor, o odvésti dôvody — vyvrâtiti _ offéra = oběť, peníze na oběť omylnost — mylnost, bludnost opatřiti co = popatřiti na co, hle- děti na co opojčenie = připuštění, návod? 8
охл лее. ~~~ Děj iterativní vyjadřuje se u Chelčického způsobem přesnějším nežli v nynější češtině. at by == aby (po imperativu sloves chtění, rozkazování) bez deky = nutně, s nevolí byt = podstata což sta spolu živa jsúce shřešila (dual) = což jsou spolu živy jsouce shřešily čakati = Gekati čár (sing. masc.) = čáry, kouzlo Gtedlné — zrejmé, citedlné éíti — pozorovati, uváziti érv == бегу dadie == dají do sie chvíle = do této chvíle, po svou dobu dotýče = dotýká se duchovenstvie =- náboženství, boha- bojnost hańba == hanba hanec == kdo huni, Tadler hospodü byti, státi — bydleti hrdla platiti = životem platiti chúkati, chúkánie = tiše mluviti káleti se — mazati se, špiniti se kněz uběhlá (fem.) == knóżf, již opustili víru krva = kurva kubenär = souloZnik (concubarius) kukla — zakuklení, lepký = lípavý libadlo = Pacifikal (možná, že i svátky jako kropáče) mierně = mírně, míru obsahující mětež — zmatek, nepořádek méteznik = odbojnik modlny = k němuž se jest modliti musita (dual) = musí mylnost = omyl, klamavost nečíslný = nesčíslný nečitedlně = nezřejmě, nejasně náboženstvie — nábožnosť načítati se — udávati se nalit == rychle, tedy, toż nasáto —- naseto nebo = poněvadž, protože (ve vět- šině případů; mimo to nynější smysl = oder) 2 nedovérný == který zcela nevěří někaký == nějaký nižádný = žádný (tak vždy u Chel- čického) obinüti se = vyhnouti se . obleniti — zanedbati, prome&kati obmeskánie = zanedbání obykánie = pfivykäni, (obvykäni) odivná (věc) = podivné jest: odjem, — si = odñav, — SI odpora == odpor, o odvésti dôvody — vyvrâtiti _ offéra = oběť, peníze na oběť omylnost — mylnost, bludnost opatřiti co = popatřiti na co, hle- děti na co opojčenie = připuštění, návod? 8
Strana 106
106 osten — prut k pohánéní dobytka oZive — ožije, oživne pamatovati néco (acc.) páry == máry, z něm. Bahre, z čehož prostonárodní etymologií se slo- vesem mříti — máry páter — Otče náš pekelník — obyvatel, syn pekla peský — psovský piesnice — píseň pikchart (jindy pikart) = nadávka povstalá z „Beghard“ plzky = kluzky, smyslný, nečistý poběhlý == toulavý, zběhlý poctivost == úcta pohrzí == pohrdá pochotně == chutné, lieblich pochyba = pochybování. pochybnost pójčiti = půjčiti, připustiti, dovoliti pokrytice = fem. k pokrytec prchati — býti prchlý, hnevati se presrok — falešný prorok, prosto- národní etymologie a slovní hříčka s předložkami pro a přes. přestupník == hříšník příkřič = hříšník, zlosyn piípadek — accidentia připuzenie = nucení privieżiece — přivažíce privoditi — citovati rozbrojily = rozbroj milující rozdélenie = nesv rnost, svór rufian = cizolożnik, svidnik schybati se s čím = chybovati v čem Skovati — ukovati Skrze nén — skrze néj smyslec — smysl spomocen == pomocen státi po lakomství == bażiti, usilo vati o — stýšče — stýská se sutěšenie = utěšení svédom = vědom, znalec svédomie vzklddati = svédectvie vydati svéti = svati teplice = teplné lázně tézal = tézil těžkost = nesnadnost, nesnáz, sou- žení tvář = tvor, nově tvořené „tvar“ je totéž slovo jako tvář tvářnost == způsob, postava tvrdě = silně, pevně ubéhnüti — ubéhnouti uhodíó k nim milosrdenstvím — přijde ujiti zékonu == ujmouti upřiemo = přímo uspili = uspali ustaviti — ustanoviti uvoditi — uvádéti valchovati = rozbirati, tupiti vienie =: vání vesken = všechen, veškeren vychvätiti = vysvoboditi vyndelif = vyjdelit zajze == zazze zámysl == úmysl zamyśleny == vymyšlený zapodobny -= sluśny, spravediivy zbožie — statek, jméni zetfiti se — setkati se, bażiti zmétka = nepořádek, darebák zníta (dual) zpráva = pojednání, oznámení, synon. — řeč zpravovati — oznámiti, povédéti zsvědomie (rukopis) == svědomí zvěry, nom. zvěra == zvěř zvláští = zvláštní Záden — žádostiv
106 osten — prut k pohánéní dobytka oZive — ožije, oživne pamatovati néco (acc.) páry == máry, z něm. Bahre, z čehož prostonárodní etymologií se slo- vesem mříti — máry páter — Otče náš pekelník — obyvatel, syn pekla peský — psovský piesnice — píseň pikchart (jindy pikart) = nadávka povstalá z „Beghard“ plzky = kluzky, smyslný, nečistý poběhlý == toulavý, zběhlý poctivost == úcta pohrzí == pohrdá pochotně == chutné, lieblich pochyba = pochybování. pochybnost pójčiti = půjčiti, připustiti, dovoliti pokrytice = fem. k pokrytec prchati — býti prchlý, hnevati se presrok — falešný prorok, prosto- národní etymologie a slovní hříčka s předložkami pro a přes. přestupník == hříšník příkřič = hříšník, zlosyn piípadek — accidentia připuzenie = nucení privieżiece — přivažíce privoditi — citovati rozbrojily = rozbroj milující rozdélenie = nesv rnost, svór rufian = cizolożnik, svidnik schybati se s čím = chybovati v čem Skovati — ukovati Skrze nén — skrze néj smyslec — smysl spomocen == pomocen státi po lakomství == bażiti, usilo vati o — stýšče — stýská se sutěšenie = utěšení svédom = vědom, znalec svédomie vzklddati = svédectvie vydati svéti = svati teplice = teplné lázně tézal = tézil těžkost = nesnadnost, nesnáz, sou- žení tvář = tvor, nově tvořené „tvar“ je totéž slovo jako tvář tvářnost == způsob, postava tvrdě = silně, pevně ubéhnüti — ubéhnouti uhodíó k nim milosrdenstvím — přijde ujiti zékonu == ujmouti upřiemo = přímo uspili = uspali ustaviti — ustanoviti uvoditi — uvádéti valchovati = rozbirati, tupiti vienie =: vání vesken = všechen, veškeren vychvätiti = vysvoboditi vyndelif = vyjdelit zajze == zazze zámysl == úmysl zamyśleny == vymyšlený zapodobny -= sluśny, spravediivy zbožie — statek, jméni zetfiti se — setkati se, bażiti zmétka = nepořádek, darebák zníta (dual) zpráva = pojednání, oznámení, synon. — řeč zpravovati — oznámiti, povédéti zsvědomie (rukopis) == svědomí zvěry, nom. zvěra == zvěř zvláští = zvláštní Záden — žádostiv
Strana 107
Chyby tiskové. Poněvadž do tisku přišel můj opis rukopisu, zůstaly v knize při vší pozornosti některé nemilé chyby, obzvláště v prvním archu, ježto jsem čekal ještě jednu korrekturu a pak jsem nebyl docela rozhodnut pro některé změny. V prvním archu čti apoštol a Bóh, a ne dle rukopisu. Str. n 8 d d d d 3 3 d$ 3 + d d v V * 3 s 3 3 2., řád. 20., místo svatosti — svátosti 3, ~~ » - - » > - > D - = > © M MAP ME GG www > - E E mg SONNY © © » n n 3 3 d 3 3 3 s 3 13., 16., 25., 82., 1., 15., 33., 86., 4., 13., 22., 17., 5., 88., 17., 36, 15., 10., 10., 20., 5, 9, 3 3 3 3 3083 3 s 32 3 3 u kosti — kostí duchovní — duchovnie múdrosť — múdrost sami — samy milosti — milostí Krystové — Krystovč, po nie — po ní duchovní — duchovnie milosti — milostí uhodit — uhodíť duchovně — duchovnie na to — na to, řeči své — své, chleba — chleba, v svátosti, jako na kříži; — v svá- tosti jako na kříži, sytili a napájeli — sytily a napájely být — byt o nieZ — o niż knóżsku — knóżski protivnü — protivnü; v leż — v lez; druhy — druhy, g*
Chyby tiskové. Poněvadž do tisku přišel můj opis rukopisu, zůstaly v knize při vší pozornosti některé nemilé chyby, obzvláště v prvním archu, ježto jsem čekal ještě jednu korrekturu a pak jsem nebyl docela rozhodnut pro některé změny. V prvním archu čti apoštol a Bóh, a ne dle rukopisu. Str. n 8 d d d d 3 3 d$ 3 + d d v V * 3 s 3 3 2., řád. 20., místo svatosti — svátosti 3, ~~ » - - » > - > D - = > © M MAP ME GG www > - E E mg SONNY © © » n n 3 3 d 3 3 3 s 3 13., 16., 25., 82., 1., 15., 33., 86., 4., 13., 22., 17., 5., 88., 17., 36, 15., 10., 10., 20., 5, 9, 3 3 3 3 3083 3 s 32 3 3 u kosti — kostí duchovní — duchovnie múdrosť — múdrost sami — samy milosti — milostí Krystové — Krystovč, po nie — po ní duchovní — duchovnie milosti — milostí uhodit — uhodíť duchovně — duchovnie na to — na to, řeči své — své, chleba — chleba, v svátosti, jako na kříži; — v svá- tosti jako na kříži, sytili a napájeli — sytily a napájely být — byt o nieZ — o niż knóżsku — knóżski protivnü — protivnü; v leż — v lez; druhy — druhy, g*
Strana 108
108 Str 17., řád. 21., 28., 24., 26., 27., 27., 31., 31., 32., 32., 88., 40., 45., 46, 48., 48., 49., 56., 67., 73., 78., 79., 81., 84., 85., 86., 92., 94., 95., 95., » konec to mu — tomu zamÿslenÿm — zamyślenym, pożiti — poziti nynější — nynější, hovadně — hovadném rku, — rku Boha — Boha, najvětší — najvětšie pilnější — pilnéjsie 220 — 229 stavíť se — stavief se boží — božie méli — méli oklamánie — oklamání protivna — protivná pevnější a vzácnější — pevnéjsie a vzácuéjsie očistěnie — očištěnie oëistuje — očišťuje bězích — béziech k konání — k skonání o opuštění — o opuštěnie zvláště — zvláštie podobnější nebo blizší — podob- néjsie nebo blizsie dóvod — dovod o tář — oltář sekolébal — se kolébal pojdü — pójdú služe — slúže vyčisťujícím tváři světa; — vyčišťu- jícím tváři světa, trinddctd — trinddstd dieti — déti
108 Str 17., řád. 21., 28., 24., 26., 27., 27., 31., 31., 32., 32., 88., 40., 45., 46, 48., 48., 49., 56., 67., 73., 78., 79., 81., 84., 85., 86., 92., 94., 95., 95., » konec to mu — tomu zamÿslenÿm — zamyślenym, pożiti — poziti nynější — nynější, hovadně — hovadném rku, — rku Boha — Boha, najvětší — najvětšie pilnější — pilnéjsie 220 — 229 stavíť se — stavief se boží — božie méli — méli oklamánie — oklamání protivna — protivná pevnější a vzácnější — pevnéjsie a vzácuéjsie očistěnie — očištěnie oëistuje — očišťuje bězích — béziech k konání — k skonání o opuštění — o opuštěnie zvláště — zvláštie podobnější nebo blizší — podob- néjsie nebo blizsie dóvod — dovod o tář — oltář sekolébal — se kolébal pojdü — pójdú služe — slúže vyčisťujícím tváři světa; — vyčišťu- jícím tváři světa, trinddctd — trinddstd dieti — déti
Strana 109
OBSAH. Předmluva. Strana Řeč a zpráva o těle božím . . . . . . . . . . . . . . . . 1—40 O šelmě a obraze jejím . . . . . . . . . . . . . . . . . 40—72 Řeč o základu zákonů lidských . . . . . . . . . . . . . . 73—86 O očistci . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 86—104 Slovníček . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 105—106 Chyby tiskové . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 107—108
OBSAH. Předmluva. Strana Řeč a zpráva o těle božím . . . . . . . . . . . . . . . . 1—40 O šelmě a obraze jejím . . . . . . . . . . . . . . . . . 40—72 Řeč o základu zákonů lidských . . . . . . . . . . . . . . 73—86 O očistci . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 86—104 Slovníček . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 105—106 Chyby tiskové . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 107—108
- I: Array
- V: Array
- 1: Array
- 105: Array
- 107: Array
- 109: Array